Hodně mých kamarádek a zdejších babinetek se zaobírá tím, že buď neumějí, nebo naopak neslýchají od své drahé polovičky "miluju tě". S mým novým objevem jsme velmi krátce, oba jsme takoví rozumbradové...on to vnímá tak, že "miluju tě" je vyjádření závazku. Já zase míním, že je to kouzlo okamžiku, že "mám tě rád" je takové trvalejší, komplexnější. Tak jsme vytvořili kombinaci "ráduju tě"...dva v jednom za stejnou cenu.
:cool:
Líbí se vám?:D

Mám ještě i jiné varianty. My se svým přítelem si "miluju tě" taky neříkáme, ani "mám tě rád/a". Ale říkáme si třeba po pravdě "Je mi s tebou hrozně fajn" nebo "Děkuju ti za supr víkend".

A pak je fůra možností neverbálních.
Jednu z nich jsem použila zrovna tento víkend: Když jedu za svým milým, už párkrát jsem mu natrhala kytku, takovou, co mi "cestou cvrnkla o nos" :) . Včera to byly vlčí máky, asi před měsícem šeříky, předtím zlatý déšť no a lon ik podzimu  slunečnice. A tak k němu pak vcházím v ruce s pugétem a s dovětkem: Jelikož je emancipace, tak můžou dávat kytky i ženské chlapům. Obzvlášť takovým, co za to stojí a co si kytku zaslouží. :pussa:

Ale abyste si nemysleli, že dávání kytek je u nás takto jednostranné...on mi začal posílat kytky jako první, ta první byla absolutní šok, když přišla zdejší květinářka s pugétem ke mě do práce a pravila - toto posílá paní XY pán, který si nepřeje být poznán... A takovou kytku dostávám už pravidelně k výtročí našeho seznámení, k svátkům a narozeninám, a párkrát i jen tak, pro radost....
Takže - je mnoho způsobů, jak dát najevo "mám tě rád". :jojo:

Přemýšlela jsem, proč vlastně se mi nechce vůbec ani vyslovovat ta slova vyznání, a ani nějak netoužím je od někoho slyšet. Dávám vždycky přednost spontánním projevům s fantazií a hravostí.

Asi ta určitá averze vůči klasickým slovním vyznáním je u mě i tím, že jsou tak strašlivě zprofanovaná filmy, tedy převážně americkými filmy.
Vždyť to znáte: Ona a On prchají před bandity. Jejich auto vyletí ze srázu,  s nimi se ve vzduchu 6* převrátí a jen, co oni dva vypadnou, tak auto efektně vybuchne a shoří.
V hromadě sutin je chvíli ticho pak se z nich vyhrabe postupně Ona i On, kromě rozcuchaných vlasů a ušpiněné tváře oba bez jediného škrábnutí.
Zároveň vydechnou: Jsi v pořádku? A pak následuje to závěrečné  "Miluju tě". a samozřejmá odpověď "Já tebe taky". Obejmou se, a pohádky je  The end. ;):rolleyes:

...tak asi proto mi tahle původně krásná vyznání znějí jako hloupá klišé..... :kapitulation:

Dryáda napsal(a):

Hodně mých kamarádek a zdejších babinetek se zaobírá tím, že buď neumějí, nebo naopak neslýchají od své drahé polovičky "miluju tě". S mým novým objevem jsme velmi krátce, oba jsme takoví rozumbradové...on to vnímá tak, že "miluju tě" je vyjádření závazku. Já zase míním, že je to kouzlo okamžiku, že "mám tě rád" je takové trvalejší, komplexnější. Tak jsme vytvořili kombinaci "ráduju tě"...dva v jednom za stejnou cenu.
:cool:
Líbí se vám?:D

:) no jo, to víš že jo :D
Hlavní věc je, že jste se dohodli a víte oba o čem je řeč. :)

Ráduju tě, to je jako když člověk nechce být sprostí a řekne dluhému, aby šel do "zadele" :D

Anebo "zdrava" - zdravá strava :D

ráduju tě se mi nelíbí. Když miluju, není co řešit. :D Ale proti gustu žádný dišputát. Já říkám - miluju tě - ve chvíli, kdy to tak cítím a chci říct. Žádné rozumování.

teda to je hroznej výraz. působí to na mě stejně jako na kalika.

Proč ne. Dá se to pro slabší povahy, co nesnesou zvuk toho slova "miluji tě", zkrátit také jen na "ju tě". A ten druhý, aby si nezadal, by řekl "tě taky".

Ale jinak souhlasím s Majkou. Velké holky říkají "miluji tě", když to cítí a když chtějí. Není co řešit.
Já jsem to míval jako Bloss (filmy), pak jsem v tom cítil strašně moc závazek. Pak bylo období hledání. A teď z toho slova nemám ani osypky, ani je nemám spojené s něčím, co se mě netýká (filmy a cizí prožitky), ale čím dál více to vnitřní pocit. Ovšem chápu, že tzv. slova lásky mohou mít různí lidé odlišná. A tahle různorodost je normální.

Nicolas napsal(a):

Proč ne. Dá se to pro slabší povahy, co nesnesou zvuk toho slova "miluji tě", zkrátit také jen na "ju tě". A ten druhý, aby si nezadal, by řekl "tě taky".

Ale jinak souhlasím s Majkou. Velké holky říkají "miluji tě", když to cítí a když chtějí. Není co řešit.
Já jsem to míval jako Bloss (filmy), pak jsem v tom cítil strašně moc závazek. Pak bylo období hledání. A teď z toho slova nemám ani osypky, ani je nemám spojené s něčím, co se mě netýká (filmy a cizí prožitky), ale čím dál více to vnitřní pocit. Ovšem chápu, že tzv. slova lásky mohou mít různí lidé odlišná. A tahle různorodost je normální.

Dovolím si osobovat, že to bylo i o mně. Dnes velkou holkou už doopravdy jsem. Před pěti a půl lety, když jsem sem přišla, jsem ještě nebyla. Nicolasi, moc děkuji. Od tebe si toho moc vážím. Takové potvrzení pro mě, že jdu správnou cestou. Ale musím se ještě hodně učit, hodně učit. :offtopic:

Tak to já si zase dovolím Nicolasovi oponovat. Mě slovní vyznání typu Miluju tě, nebo i ju tě fakt nezní, mě přijdou jako zprofanovaná klišé ( podrobnosti viz můj příspěvek níže).
Ale rozhodně se necítím jako "slabší povaha". ;)

Myslím, že způsob vyjadřování lásky (verbálně/neverbálně) s vyspělostí osobnosti vůbec nesouvisí. :)
Nakonec - nejvíc vzletných vyznání tohoto typu kolem mě (u mě  i u mých kamarádak) lítalo, když jsme byly v pubertě a nebo těsně po ní.

Blossom napsal(a):

Tak to já si zase dovolím Nicolasovi oponovat. Mě slovní vyznání typu Miluju tě, nebo i ju tě fakt nezní, mě přijdou jako zprofanovaná klišé ( podrobnosti viz můj příspěvek níže). Ale rozhodně se necítím jako "slabší povaha". ;)

Myslím, že způsob vyjadřování lásky (verbálně/neverbálně) s vyspělostí osobnosti vůbec nesouvisí. :)
Nakonec - nejvíc vzletných vyznání tohoto typu kolem mě (u mě  i u mých kamarádak) lítalo, když jsme byly v pubertě a nebo těsně po ní.

Nu, o tom to asi je.
Já konkrétně vyznání Miluju tě řeknu jen několikrát za život.

majkafa napsal(a):

Já konkrétně vyznání Miluju tě řeknu jen několikrát za život.

já si zase římám, proč bych si měla šetřit tyto slova na jindy, když jindy už být nemusí? Kdo ví co bude zítra? Jsem ráda, za každý den, kdy můžu milovat a lásku sdílet.. Když jej miluju každý den a ne jen párkrát za život, tak to ráda dám najevo každý den :rodna: každý den je přece jen jednou za život :lol:
a strach z toho, že z těchto slov bude klišé? neměli bychom si to nechat jen na svátky? :D

Blossom napsal(a):

Nakonec - nejvíc vzletných vyznání tohoto typu kolem mě (u mě  i u mých kamarádak) lítalo, když jsme byly v pubertě a nebo těsně po ní..

já to mám právě naopak, dřív jsem to moc neříkala, ale čím jsem starší a taky tím, že mám staršího přítele, si uvědomuju konečnost - že to všechno není navždy, a čím víc si toho co mám vážím, tím mám větší potřebu to dávat se vší zodpovědností i najevo ;) vím, že tohle je něco, co si nechci nechávat jen pro sebe..

pencila napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já konkrétně vyznání Miluju tě řeknu jen několikrát za život.

já si zase římám, proč bych si měla šetřit tyto slova na jindy, když jindy už být nemusí? Kdo ví co bude zítra? Jsem ráda, za každý den, kdy můžu milovat a lásku sdílet.. Když jej miluju každý den a ne jen párkrát za život, tak to ráda dám najevo každý den :rodna: každý den je přece jen jednou za život :lol:
a strach z toho, že z těchto slov bude klišé? neměli bychom si to nechat jen na svátky? :D

Já si je nešetřím . Říkám je tehdy, když to tak cítím, když to říct chci. Jsou to pro mě vzácné chvíle, možná právě proto, jak tu někteří píší, že by se pak z toho pro mě stalo klišé, když bych je říkala jen tak, aby se řeklo. :)
A jestli je to několikrát za život? Nu, tak to prostě mám. :)
Skutky jsou tím, co slovům dává cenu. :)

Blossom napsal(a):

Tak to já si zase dovolím Nicolasovi oponovat. Mě slovní vyznání typu Miluju tě, nebo i ju tě fakt nezní, mě přijdou jako zprofanovaná klišé ( podrobnosti viz můj příspěvek níže).
Ale rozhodně se necítím jako "slabší povaha". ;)

Myslím, že způsob vyjadřování lásky (verbálně/neverbálně) s vyspělostí osobnosti vůbec nesouvisí. :)
Nakonec - nejvíc vzletných vyznání tohoto typu kolem mě (u mě  i u mých kamarádak) lítalo, když jsme byly v pubertě a nebo těsně po ní.

Ani s manželom ste si to nehovorili? (Tým chcem nazančiť, že možno to záleží aj na intenzite citu, príp. pocitu ;) ...)

Selima napsal(a):

Blossom napsal(a):

Tak to já si zase dovolím Nicolasovi oponovat. Mě slovní vyznání typu Miluju tě, nebo i ju tě fakt nezní, mě přijdou jako zprofanovaná klišé ( podrobnosti viz můj příspěvek níže).
Ale rozhodně se necítím jako "slabší povaha". ;)

Myslím, že způsob vyjadřování lásky (verbálně/neverbálně) s vyspělostí osobnosti vůbec nesouvisí. :)
Nakonec - nejvíc vzletných vyznání tohoto typu kolem mě (u mě  i u mých kamarádak) lítalo, když jsme byly v pubertě a nebo těsně po ní.

Ani s manželom ste si to nehovorili? (Tým chcem nazančiť, že možno to záleží aj na intenzite citu, príp. pocitu ;) ...)

S manželem možná párkrát, a spíše písemně , v dopisech, ktaré jsme si psali, když já byla v Praze na koleji a on doma.
Slovně řečeno si žádné takové klasické vyznání  ani s manželem nepamatuju.
Ono to mezi námi bylo tak samozřejmé, že se máme rádi (v tom nejlepším slova smyslu), cítili jsme to jako tak neochvějnou a nezpochybnitelnou věc, že jaksi nebylo potřeba se o tom ještě slovně ujišťovat a přesvědčovat.
Ale je fakt, že jsme si to oba hodně dávali najevo činy, gesty, doteky... To pro mě znamenalo a znamená mnoho.

Ale vlastně vzpomínám na jedno slovní, ovšem originální a neotřelé manželovo vyznání: Když u něj v práci jeho podřízení mluvili o svých manželkách, používali to hnusné slovní spojení "moje stará". On na protest proti tomu a s velkou hrdostí v hlase říkaval "Tohle je moje mladá". :pussa: :hjarta:

Ano, vyjadřování lásky záleží i na intenzitě citu. S tím souhlasím.
Ale vůbec nemusí být vyjadřováno (alespoň pro mě) pomocí těch klasických vyznání.

Ahoj,
mám to podobně jako Blossom. Navíc mám obavu, že u některých jedinců (mužů) tahle věta znamená, ne to, že je máte rády, ale že je něčím zavazujete...
U nás se říká: Vážím si tě:)

Na jednu stranu to může znamenat, že to je jedno (co řekneme).
Na druhou stranu to tak úplně není. Přeci jen se význam slov nějak vyvíjel a mají nějaký smysl. Asi těžko budeme tvrdit, že si budeme jen tak najednou říkat "polib mi pr.del" a myslet tím hluboko v srdci "miluji tě".

Mně osobně je fakt úplně jedno, jak si co kdo říká a co tím uvnitř myslí. Když se dva dohodnou, že si budou říkat "polib mi pr.del" a budou to mít zakodovano jako "miluji tě" a bude jim to tak vyhovovat, proč ne. Ale přijde mi to jako skrývání se. Když mluvíme o obtížně uchopitelné kategorii nějaké vnitřní vyspělosti, tak se projevuje i schopností "posvítit si" na pojmy a slova a nebát se jejich normálnímu významu a vyrovnat se s vnímáním těchto slov z puberty a přenést je do dospělosti.

Uvedu příklad.  Je to jako s bázlivostí a obavami. Láska je stejně opakem Strachu. Spousta z nás si v určitých obdobích života nedokázala přiznat a veřejně či před partnerem uznat, že má obavy a strach. Málokdo uměl říct v okamžiku, kdy to vnitřně cítil, "milý můj, mám šílené obavy a strach, že budeš hrozný otec mých dětí". Je to odvaha, říct své pochybnosti a vystavit se tak kritice, hádce či možnosti, že druhého velmi zraníte. A říct "miluji tě" vyžaduje také odvahu (když to myslíte vážně). Jinak řečeno, nezatížená osobnost, s velkou vnitřní integritou ví, co cítí. A nebojí se říct to, co cítí. Protože ví, že se nemusí bát to říct a není jí u toho divně. A taky ví, že se nemusí obávat, jak to, co řekne, vezme protějšek.

Nehledal bych ve spojení "miluji tě" nic zákeřného. Je to poměrně jednoznačný pocit, který většina bezpečně rozezná. Stejně tak, jako jednoduše rozeznáváme pocit, když se nám něco líbí nebo když máme radost, že někoho opět vidíme. Kdo má potřebu to říkat jako ujišťující frázi, nechť. Ale tady se bavíme o tom, co je a co není příčinou toho, když něco uvnitř cítíme, víme moc dobře o co jde a z nějakého důvodu to nejsme schopni artikulovat.

PS: pocit "miluji tě" nesměšovat s láskou jako takovou - to bychom se zapletli do jiné kategorie. Co je "láska" a "opravdová láska" a nikoli jen "závislá láska", to už tu bylo 1000x a je to jiné téma.

Nicholasi a proč si tedy většina mužů vybaví pod pojmem Miluju Tě, to, že jsem na něm nějakým způsobem závislá? Snažím se mu dát všemi způsoby najevo, že jsem samostatná bytost, která je schopna se o sebe postarat a jeho mám jen jako třešinku na dortu:)

Perdita napsal(a):

Nicholasi a proč si tedy většina mužů vybaví pod pojmem Miluju Tě, to, že jsem na něm nějakým způsobem závislá? Snažím se mu dát všemi způsoby najevo, že jsem samostatná bytost, která je schopna se o sebe postarat a jeho mám jen jako třešinku na dortu:)

To slyším (čtu) poprvé. A určitě si to nemyslím.

Perdita napsal(a):

Nicholasi a proč si tedy většina mužů vybaví pod pojmem Miluju Tě, to, že jsem na něm nějakým způsobem závislá? Snažím se mu dát všemi způsoby najevo, že jsem samostatná bytost, která je schopna se o sebe postarat a jeho mám jen jako třešinku na dortu:)

No, ja jsem se prozatim setkala jen s chlapy, kteri chteli zavislou zenskou. Ja jsem velice samostatna a jsou s tim vzdycky problemy....
Chlap musi mit pocit, ze ho zenska potrebuje. :dumbom:

majkafa napsal(a):

Perdita napsal(a):

Nicholasi a proč si tedy většina mužů vybaví pod pojmem Miluju Tě, to, že jsem na něm nějakým způsobem závislá? Snažím se mu dát všemi způsoby najevo, že jsem samostatná bytost, která je schopna se o sebe postarat a jeho mám jen jako třešinku na dortu:)

To slyším (čtu) poprvé. A určitě si to nemyslím.

To neslyším poprvé, ale myslím si, že je to spíš jejich strach ze závazku ... ze vztahu. Pokud jde třeba jen o sex ... Málo pánů to řekne na rovinu (jen velcí kluci) ... je pak větší šance na milování bez milování. No a to případné "miluji tě" pro ně představuje "hrozbu" něčeho víc než jen samotného aktu. Třeba. To platí samozřejmě i pro holky :)

Asho, přesně tak jsem to myslela:supr:

Perdita napsal(a):

Asho, přesně tak jsem to myslela:supr:

1. Protože většina mužů v tvém životě nebyla emocionálně dospělá (jistě mluvíš o tvé vlastní zkušenosti, nikoli o většině mužů tohoto světa, že?)
2. Celou dobu proto mluvím o tom, že "miluji tě" říkají velké holky a velcí kluci úplně v pohodě. Protože v těchto slovech necítí ani závislost, ani povinnost. Je to prostě jen vnitřní pocit, za který není potřeba se stydět či se ho bát. Jak jednoduché ;)

Mně se to nelíbí, ale proti gustu... :)

Nicholasi, tomu rozumím. Ale zřejmě nejsem emocionálně vyspělá, protože s tím mám problém to říct. U mě je zakopaný pes v dětství, nikdo mi neřekl, že mě má rád...

Perdita napsal(a):

Nicholasi, tomu rozumím. Ale zřejmě nejsem emocionálně vyspělá, protože s tím mám problém to říct. U mě je zakopaný pes v dětství, nikdo mi neřekl, že mě má rád...

Nenech si implantovat tezi, že vyslovování formulky "miluju tě" je obecně nějakým znamením emocionální vyspělosti. Je to Nicolasův názor.
Já si třeba myslím, že to vůbec žádnou souvislost s emocionální vyspělostí nemá.

Perdita napsal(a):

Nicholasi, tomu rozumím. Ale zřejmě nejsem emocionálně vyspělá, protože s tím mám problém to říct. U mě je zakopaný pes v dětství, nikdo mi neřekl, že mě má rád...

já si taky z dětství nepamatuju že bych tohle kdy slyšel, a přesto to zvládnu říct

Nicolas napsal(a):

Perdita napsal(a):

Asho, přesně tak jsem to myslela:supr:

1. Protože většina mužů v tvém životě nebyla emocionálně dospělá (jistě mluvíš o tvé vlastní zkušenosti, nikoli o většině mužů tohoto světa, že?)
2. Celou dobu proto mluvím o tom, že "miluji tě" říkají velké holky a velcí kluci úplně v pohodě. Protože v těchto slovech necítí ani závislost, ani povinnost. Je to prostě jen vnitřní pocit, za který není potřeba se stydět či se ho bát. Jak jednoduché ;)

Někdy to říkají i nevelcí kluci ... pro někoho je to naopak jen slůvko, které toho druhého dostane na lopatky ... doslova ... a problém mu to absolutně žádný nedělá... pro každého má to slovo jiný význam. Důležité je, aby se sešli dva co to cítí podobně a je fuk jestli jsou velcí nebo malí. :offtopic: Jak jednoduché.

Asho a Blossom díky za podporu. Žiju v pohodě i bez tohoto vyznání:)

Petře, já to myslela trochu hlouběji, než, že mi tohle v dětství nikdo neřekl.

Říkat a slyšet "miluju tě" je tááááááááááááák  krásný
umím to říkat i poslouchat a pěkně si to užívám  :hjarta: