Nejprve se představím. Je mi 23 let, studuju VŠ humanitního zaměření. Jsem vyhraněný melancholik (pesimista, introvert). Cca 2 roky mám deprese, přesněji dystymii (chronická lehká deprese). Beru antidepresiva. Léčím se u psychiatra, k psychologovi zatím nechodím. Podle psychiatra mám částečně schizoidní poruchu osobnosti.
Můj problém je, že nedokážu navázat vztah, špatně se zamilovávám. Je to měsíc, co jsem se poprvé zamilovala do muže, kterému je 30, seznámili jsme se na internetu, píšeme si, třikrát jsme se viděli, je mi velmi sympatický, ač někteří by o něj neopřeli ani kolo, byl totiž 10 let ve vězení, v 19 letech uškrtil dívku. Bohužel tento muž mě bere jen jako kamarádku, o vztah se mnou asi nemá zájem.
Já špatně navazuju i přátelské vztahy, jakoby se nemůžu druhým otevřít, kolikrát bych chtěla, ale nejde to.
Jistě nikoho nepřekvapí, že nemám v oblasti vztahů žádné zkušenosti, ani držení se za ruku. Poslední dobou mě to strašně trápí, moc bych chtěla mít partnera, chybí mi blízkost.
Měl nebo má někdo podobné problémy?
Zřejmě mi poradíte psychoterapii, to mi radí můj psychiatr už asi rok. Chystám se tam, ač se psychologa bojím, u jednoho jsem v rámci psychotestů, na které mě poslal můj psychiatr a které nic neodhalily, byla a ještě asi týden mi z té návštěvy bylo špatně.
Ještě dodám, že mě vůbec netrápí, že jsem panna, chci o to přijít s člověkem, kterého budu milovat. Trápí mě, že jsem neměla žádný vztah, do nedávna jsem nebyla ani zamilovaná. Přijdu si nějaká divná v této oblasti. Všude se píše o lásce, jsou toho plné knihy, časopisy a moderní média, jen já nic takového nepoznala. Někdy mám takové stavy, že je mi až tak špatně z toho, že bych se nejraději zmlátila, zfackovala za svoji nemožnost, neschopnost někoho si najít. Mimochodem, na facky už došlo, teď se mi daří to nedělat.
Co byste mi poradili? Jak se aspoň zbavit těch nepříjemných pocitů, kdy se cítím nemožná, neschopná a je mi moc špatně, pomáhá mi jen Neurol.

Vilemíno, z tvého příspěvku mě mrazí....

Jestli máš neschopnost zamilovat se do člověka, který uškrtil svou dívku, tak za takovouto "neschopnost" děkuj bohu!!
Radím - pryč od jakýchkoli problémových týpků, a horší volbu si už ani nedovedu představit.

Ohedně svých psychických potíží vyhledej urychleně psychologa a nastup na nějakou psychoterapii. To ti může pomoci. Ty takovouto pomoc potřebuješ jako sůl. Držím ti palce.

Blossom napsal(a):

Vilemíno, z tvého příspěvku mě mrazí....

Jestli máš neschopnost zamilovat se do člověka, který uškrtil svou dívku, tak za takovouto "neschopnost" děkuj bohu!!
Radím - pryč od jakýchkoli problémových týpků, a horší volbu si už ani nedovedu představit.

Ohedně svých psychických potíží vyhledej urychleně psychologa a nastup na nějakou psychoterapii. To ti může pomoci. Ty takovouto pomoc potřebuješ jako sůl. Držím ti palce.

Do toho muže, co byl ve vězení, jsem zamilovaná. Je to ale první člověk, do kterého jsem se zamilovala. Sama jsem překvapená, že je to právě on, nikdy bych neřekla, že se zamiluju do člověka s tak problematickou minulostí.
Ta dívka, kterou uškrtil, nebyla jeho přítelkyně. Tím ale nechci jeho čin omluvit, omluvit se nedá.
Ten muž svého činu lituje, má z toho deprese, momentálně má mu končí soudem nařízená léčba v psychiatrické léčebně, trvala více jak rok.

... svého činu lituje, má z toho deprese, momentálně má mu končí soudem nařízená léčba v psychiatrické léčebně, trvala více jak rok
I když to vypadá jako zcela pragmaticky se zeptám - má odtamtud kam jít?

helena napsal(a):

zcela pragmaticky se zeptám - má odtamtud kam jít?

teď už jo,  k Vilemíně :rolleyes:

Vilemíno, existují diagnózy, kdy dotyčnému psychoterapie nepomůže, jenom hodně uškodí. Přitom ti lidé můžou mít problémy podobné jako Ty. Moje dcera má něco podobného jako Ty - pesimista, introvert, nedokáže si ani vytvořit vztahy s kamarádkami, na lásku je ještě malá, ale hodně z toho co popisuješ na ni sedí. Má určenou jinou diagnózu než Ty - psycholožka specialistka mne přímo varovala, že ona v budoucnu na psychoterapii nikdy nesmí jít, že by jí to nepomohlo, naopak došlo k velkému zhoršení.

V tom vztahu - jak se cítíš, to si přitáhneš. Když jsi na tom mizerně, tak přitáhneš někoho podobného. To není vztah pro budoucnost. Můžeš brát toho přítele jako kamaráda, ale nic víc bych teď nečekala. On asi taky cítí že není v situaci, kdy by mohl prožívat lásku.

Napíšu Ti soukromou zprávu a v ní možnou další diagnózu, vyhledej si to na netu, jestli se to na Tebe nehodí a pokud ano, tak vyhledej specialistu který se zabývá přímo tímto.
Jinak ta Tvoje "nemožnost" jak píšeš, může být vrozená a běžné rady tu nepomůžou.

Zkus se mít ráda i taková jaká jsi.

Vilemíno, nemáš strach se s takovým mužem setkávat? Já bych měla, určitě bych s ním žádné vztahy neudržovala, zamilovanost-nezamilovanost.
Není to ten správný muž, se kterým by sis měla "léčit" svůj problém.

Myslím si, že až potkáš toho pravého, zamiluješ se, ani nebudeš vědět, jak. A bude to vzájemné.

Sama píšeš, že tamten o tebe zájem nemá. Tak proč se s ním dál stýkáš? To je akorát o strach. Tady jde doslova o o život.

Na tvém místě bych určitě zkusila psychologa. Třeba si nesedneš s prvním, ale pokud budeš chtít své problémy skutečně řešit, určitě nějakého časem najdeš, kterému budeš důvěřovat.

helena napsal(a):

... svého činu lituje, má z toho deprese, momentálně má mu končí soudem nařízená léčba v psychiatrické léčebně, trvala více jak rok
I když to vypadá jako http://fora.babinet.cz/img/smilies/offtopic.gif zcela pragmaticky se zeptám - má odtamtud kam jít?

Ano, má kam jít. Má velké zastání v rodině. Až mu skončí léčba, tak půjde pracovat do rodinné firmy.

majkafa napsal(a):

Vilemíno, nemáš strach se s takovým mužem setkávat? Já bych měla, určitě bych s ním žádné vztahy neudržovala, zamilovanost-nezamilovanost.
Není to ten správný muž, se kterým by sis měla "léčit" svůj problém.

Myslím si, že až potkáš toho pravého, zamiluješ se, ani nebudeš vědět, jak. A bude to vzájemné.

Sama píšeš, že tamten o tebe zájem nemá. Tak proč se s ním dál stýkáš? To je akorát o strach. Tady jde doslova o o život.

Na tvém místě bych určitě zkusila psychologa. Třeba si nesedneš s prvním, ale pokud budeš chtít své problémy skutečně řešit, určitě nějakého časem najdeš, kterému budeš důvěřovat.

Ne, nemám strach se s ním setkávat. Samozřejmě si ho nezvu domů. Dvakrát jsme byli v čajovně, jednou jsme si povídali v parku na lavičce.
Já se pouze domnívám, že o mě nemá zájem. Třeba ano a bojí se to dát najevo. O mně se vyjadřuje jako o velmi plachém člověku, což je pravda. Prý jsem křehká, čistá.
Tohoto muže se vůbec nebojím, myslím, že svůj čin už víckrát nebude opakovat. Znovu ale opakuji, že neomlouvám to, co udělal. To se totiž omluvit nedá. Ve vězení prý hodně vyzrál, působí celkem vyzrále. Léčí se. Svého činu velmi lituje.

Vilemíno,začni navštěvovat psychologa.Možná,že tvoje rodina z tebe vychovala toho kým jsi dnes.Přijde mi,že máš málo sebevědomí a cítíš se,že bys pro nikoho nebyla dobrá.
Podívej se spíš po nějakém normálním klukovi.Vím sice,že když je člověk mladý dělá blbiny,ale zabít jiného člověka je neomluvitelné.Víš proč ji uškrtil?Já bych se ho teda bála.

Vilemíno,
myslím si, že tvůj psychiatr ti radí dobře, pokud tě posílá na terapii.
V tomhle případě od ní ale nemůžeš očekávat zázraky a už vůbec ne na počkání. Je třeba vybrat vhodnou terapii a hlavně asi bude problém, abys měla v terapeuta důvěru. Ta se v těchto případech může budovat i roky.... Je ale opravdu jen na tobě, jestli to chceš, věnuješ tomu svůj čas a svou důvěru někomu dáš nebo ne. Bez toho ti nikdo nepomůže.

Vůbec se netrap tím, že se nemůžeš zamilovat. Citová a emoční nejistota je přece základním znakem této poruchy, za kterou ty přece vůbec nemůžeš. To sis nevybrala, to se ti prostě stalo...
Dalším typickým rysem je také nerealistický pohled na sebe a na druhé - možná proto máš pocit, že jsi zamilovaná do toho muže. Tak moc chceš něco cítit, někoho milovat, ale přitom si to možná podvědomě nechceš dovolit cítit, tak to alespoň cítíš k někomu, kdo se dopustil tak fatální životní chyby a sám z toho má psychické problémy... Může, ale i nemusí to tak být.

Najdi si citlivého terapeuta, dnes je mnoho různých škol a podle mého názoru neexistuje diagnoza, kde by psychoterapie nemohla pomoci natož uškodit. Psychologie se vyvýjí a nepracuje už jen s psychoanalýzou jako kdysi Freud. Ta opravdu není vhodná pro každého.
Je prostě jen třeba najít ten správný způsob, který ti bude vyhovovat.

Ještě počítej s tím, že pokud začneš se sebou takhle pracovat, bude ti nejspíš nejdřív hůř a budeš mít chuť se na to vykašlat. Ale i to je normální.
Je to stejné jako například v chirurgii. Když mi bylo pětadvacet, trpěla jsem žlučníkovými kolikami jako zvíře, ale pod kudlu se mi nechtělo. Pak už šlo o život a když jsem se probrala po operaci, bylo mi pořád na umření - špatně z narkozy a z té obrovské rány na břiše. Nemohla jsem několik dní vůbec nic. Ale pak se to začalo pomalu zlepšovat, dnes už si po těch letech ani nevzpomenu.
Navíc dnes už bych to ani nenechala dojít tak daleko a věřím, že ani na operaci bych nemusela, protože bych si věděla rady, co se sebou - jak se přestat "žlučit", vztekat a ubližovat si :)

Opravdu se netrap a zkus to alespoň trochu změnit. Věř mi, že to jde. Pomalu, pomaličku, ale jde :):jojo:

Vilemíno, nejsem psycholog, ale zrovna nedávno jsem v psychologické literatuře narazila na neschopnost emoce prožívat. V zásadě se tam psalo, že emoce máme všichni, jen ne všichni je umíme prožívat na vědomé rovině. Má to spoustu vedlejších efektů, protože člověk se často chová v souladu s emoci, které on sám na vědomé úrovni, jak jsem psala, nepociťuje, nicméně to neznamená, že by jej neovlivňovaly, resp. jeho chování.
Je to zajímavé téma. Pokud z nějakého důvodu psychologa navštívit nechceš, zkus si o tom něco počíst sama. Zajímavé jsou knihy Karen Horneyové (neuróza a lidský růst, neurotická osobnost dneška). Byť jsou to knihy staré více jak padesát let a v lecčems "prošlé", mohlo by to pro tebe být zajímavé čtení.
Tím ovšem neříkám, že by ti přečtení několika knížek mohlo nahradit terapii, nicméně by tě to třeba mohlo inspirovat.
Jinak nevím, nakolik je to u nás běžné a vůbec možné, ale asi bych ti doporučila kontaktovat psychiatra, který pracoval s tvým známým. myslím, že pokud by tvůj známý s tím souhlasil, psychiatr by ti mohl poskytnout nějaké informace o jeho duševním stavu.
Osobně bych asi dokázala nějak pochopit, když někdo v afektu někoho třeba zastřelí, ale někoho vlasníma rukama uškrtit, cítit, jak z něj uniká život a přitom nepovolit sevření.. to je fakt silné kafe. Nechci hanět člověka, o kterém nic nevím a nevím nic ani o tom, co, jak a proč se stalo, nicméně se domnívám, že určitá opatrnost je zde na místě... ovšem na to ses ve svém příspěvku neptala ;o)

Vilemíno, co ti můžu radit, já být v tvé kůži, tak dám raději ruce pryč od takového člověka.

Pandorraa napsal(a):

Vilemíno,
myslím si, že tvůj psychiatr ti radí dobře, pokud tě posílá na terapii.
V tomhle případě od ní ale nemůžeš očekávat zázraky a už vůbec ne na počkání. Je třeba vybrat vhodnou terapii a hlavně asi bude problém, abys měla v terapeuta důvěru. Ta se v těchto případech může budovat i roky.... Je ale opravdu jen na tobě, jestli to chceš, věnuješ tomu svůj čas a svou důvěru někomu dáš nebo ne. Bez toho ti nikdo nepomůže.

Vůbec se netrap tím, že se nemůžeš zamilovat. Citová a emoční nejistota je přece základním znakem této poruchy, za kterou ty přece vůbec nemůžeš. To sis nevybrala, to se ti prostě stalo...
Dalším typickým rysem je také nerealistický pohled na sebe a na druhé - možná proto máš pocit, že jsi zamilovaná do toho muže. Tak moc chceš něco cítit, někoho milovat, ale přitom si to možná podvědomě nechceš dovolit cítit, tak to alespoň cítíš k někomu, kdo se dopustil tak fatální životní chyby a sám z toho má psychické problémy... Může, ale i nemusí to tak být.

Najdi si citlivého terapeuta, dnes je mnoho různých škol a podle mého názoru neexistuje diagnoza, kde by psychoterapie nemohla pomoci natož uškodit. Psychologie se vyvýjí a nepracuje už jen s psychoanalýzou jako kdysi Freud. Ta opravdu není vhodná pro každého.
Je prostě jen třeba najít ten správný způsob, který ti bude vyhovovat.

Ještě počítej s tím, že pokud začneš se sebou takhle pracovat, bude ti nejspíš nejdřív hůř a budeš mít chuť se na to vykašlat. Ale i to je normální.
Je to stejné jako například v chirurgii. Když mi bylo pětadvacet, trpěla jsem žlučníkovými kolikami jako zvíře, ale pod kudlu se mi nechtělo. Pak už šlo o život a když jsem se probrala po operaci, bylo mi pořád na umření - špatně z narkozy a z té obrovské rány na břiše. Nemohla jsem několik dní vůbec nic. Ale pak se to začalo pomalu zlepšovat, dnes už si po těch letech ani nevzpomenu.
Navíc dnes už bych to ani nenechala dojít tak daleko a věřím, že ani na operaci bych nemusela, protože bych si věděla rady, co se sebou - jak se přestat "žlučit", vztekat a ubližovat si :)

Opravdu se netrap a zkus to alespoň trochu změnit. Věř mi, že to jde. Pomalu, pomaličku, ale jde :):jojo:

Diagnózy při kterých psychoterapie škodí existují, znám konkrétně jednu,při které mají lidé právě neschopnost navazovat a prožívat vztahy, to o té psychoterapii mi sdělila krajská specialistka a jsou to poznatky tak moderní, že se ještě k běžným psychiatrům a psychologům nemusely dostat. Znám i lidi, kterým psychoterapie nic nedala.
Ale nemusí to být případ Vilemíny.

Amely,
projevila jsem jen svůj názor, nic víc, nic míň.
Znám velesuper specialisty, kteří se dovedou na profesní úrovni "zhádat" a jejich názory jsou zcela protichůdné.
V případě Vilemíny se bavíme o hraniční poruše osobnosti, kde právě nejnovější poznatky berou psychoterapii za jednu z nejúčinnějších metod.

Psychoterapie VŽDYCKY uškodí, když se dělá nevhodně a NIKDY nic nedá, když sám pacient na sobě nepracuje a čeká na "zázračnou pilulku".
To doufám ale není případ Vilemíny.

Amely,
ještě mne napadlo, že dost dobře můžeme mít obě pravdu, záleží na tom, co chápeš pod pojmem psychoterapie.
Pokud neustálé "hrabání se" v minulosti, hledání příčin daného stavu, snahu o vyřešení všech problémů a podobně, pak s tebou souhlasím.
Takhle samozřejmě třeba schizofrenikovi nikdo nepomůže.

Myslím si ale, že psychoterapie je především sdílení, soucítění a pro pacienta nejen možnost se někomu vypovídat, ale taky možnost s někým jen tak mlčet. Vědomí, že ho někdo nesoudí a neposuzuje, ale přijímá takového, jaký je. Nemá tendenci mu pořád radit a poučovat ho, ale jen ho prostě vyslechne a příjme jeho vlastní řešení. Nenásilně a citlivě mu pomáhá najít takovou cestu, aby ta jeho řešení pro něj byla ta nejlepší a nejméně bolestivá, aby se svou (momentálně třeba neléčitelnou) chorobou naučil žít.
Tohle je pochopitelně "mravenčí práce" a záleží na důvěře mezi terapeutem a pacientem a ta musí být oboustranná. Přesto se výsledky často dostavují velmi pomalu.

Opravdu si neumím představit, jak by takováhle terapie mohla někomu ublížit, pokud máš jiné info, chceš-li ozvi se mi do SZ.

V souvislosti s depresemi bych také volila psychoterapii.  Je to velmi široký pojem. Je celá škála možností a způsobů a určitě je třeba volit psychologa, který člověku sedne.
Problém nemusí být v "neschopnosti se zamilovat", ale třeba v něčem úplně jiném. To by pak byl jenom jeden z příznaků nebo důsledků

Je také možné, že díky svému problému ( tady neurčenému, u mě - zdevastované sebevědomí)se dostaneš do situace, kdy si vděčna někomu, že tě má vůbec rád (to se stalo mně - naštěstí asi za měsíc jsem se probrala).

Tvůj vztah nechci nijak hodnotit, jen snad, abys byla obezřetná :)

Wiki napsal(a):

Tvůj vztah nechci nijak hodnotit, jen snad, abys byla obezřetná :)

Hodně obezřetná !!!

Vilemína napsal(a):

Můj problém je, že nedokážu navázat vztah, špatně se zamilovávám. Je to měsíc, co jsem se poprvé zamilovala do muže, kterému je 30, seznámili jsme se na internetu, píšeme si, třikrát jsme se viděli, je mi velmi sympatický.....

Vilemino,chapu to tedy tak ze ted mas problem(trapi Te) ze nevis jak s nim navazat vztah,ze nevis jak na to?
A dokazal by jsi odpovedet na otazku: proc jsi se do toho muze vlastne zamilovala? Nebo jinak: co sis na nem zamilovala? :)  Cim si Te jak se rika -ziskal,ze jses do nej zamilovala?

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Můj problém je, že nedokážu navázat vztah, špatně se zamilovávám. Je to měsíc, co jsem se poprvé zamilovala do muže, kterému je 30, seznámili jsme se na internetu, píšeme si, třikrát jsme se viděli, je mi velmi sympatický.....

Vilemino,chapu to tedy tak ze ted mas problem(trapi Te) ze nevis jak s nim navazat vztah,ze nevis jak na to?
A dokazal by jsi odpovedet na otazku: proc jsi se do toho muze vlastne zamilovala? Nebo jinak: co sis na nem zamilovala? :)  Cim si Te jak se rika -ziskal,ze jses do nej zamilovala?

Ano, nevím, jak navázat vztah s tímto mužem. Jestli to nějak popohnat, napsat mu email, že k němu cítím víc než jen kamarádství, nebo to nedělat. V tomto jsem strašně na vážkách. Nechci to nějak pokazit. Na druhou stranu si nechci vyčítat, že jsem měla být iniciativnější. Co bys mi radila ty?
Čím mě okouzlil? Tím, že je jiný, netuctový. Teď nemám na mysli, že byl ve vězení, ale má odlišné zájmy, pohled na svět, jeho názory mi jsou povědšinou sympatické. Velmi se mi taky líbí jeho vztah ke zvířatům. Miluje koně, každý týden chodí ke koním (má propustky z léčebny). Taky se mi líbí jeho vzhled, není to žádný šampón, prostě vzhledem obyčejný chlap. Chlap jako hora, měří lehce přes 190 cm, váhou je akorát, žádné tintítko, ale otesánek taky ne. Bude to asi znít divně, ale já se v jeho přítomnosti cítím v bezpečí, mám pocit ochrany. Taky se mi na něm líbí, že je velice galantní, hodný a upřímný. Stejně jako já nechce děti.

Když by se se mnou miloval, vytanulo by mi na mysli, že dá své ruce na můj krk a ......
Navíc, ještě taková korba.
Jak už tu někdo psal. Třeba někoho zastřelit, z dálky, ... ale škrtit vlasníma rukama, mladou holčinu, vidět očima tu hrůzu a pokračovat a ...
Je mi z toho špatně.
Je mi špatně, že někteří lidé dávají šanci po takové hrůze. Že se sami ženou do záhuby. Vilemíno :grater:

Božemůj. Jsi ve věku mé dcery. Představa, že by má dcera přišla o život tak strašlivým a hrůzným způsobem, takovou zrůdou. Je mi z toho velmi zle. :grater:

majkafa napsal(a):

Když by se se mnou miloval, vytanulo by mi na mysli, že dá své ruce na můj krk a ......
Navíc, ještě taková korba.
Jak už tu někdo psal. Třeba někoho zastřelit, z dálky, ... ale škrtit vlasníma rukama, mladou holčinu, vidět očima tu hrůzu a pokračovat a ...
Je mi z toho špatně.
Je mi špatně, že někteří lidé dávají šanci po takové hrůze. Že se sami ženou do záhuby. Vilemíno :grater:

Božemůj. Jsi ve věku mé dcery. Představa, že by má dcera přišla o život tak strašlivým a hrůzným způsobem, takovou zrůdou. Je mi z toho velmi zle. :grater:

Majkafo, Tvé vlastní zrcadlo. Takto se díváš TY.

Odpuštění a nabídnutí nové šance je něco co očišťuje staré rány a chyby, je to něco co má obrovskou sílu transformace. Všichni chybujeme, a proto je třeba odpouštět.
Vilemína se podle mě dívá jiným očima než Ty, ona nevidí to co Ty. Podle mě vidí duši toho muže, nedívá se do minulosti. Já osobně smekám před každým kdo dokáže odpustit co se stalo v minulosti a vnímat přítomnost v které není třeba opakovat chyby z minula.

Podle mě ten muž není žádná zrůda, jen trpící člověk, Majkafo. A těch je plný svět. Je třeba pochopit a odpustit. A milovat :hjarta:

Ja si mysím, že mne by v tomto prípade stačilo neodsudzovať a rešpektovať... a keď milovať, tak radšej abstraktnejšie a z diaľky. Je zjavné, že ten človek sám nevie, čo ho čaká, čoho je schopný... čo možno platí o každom, ale o ňom zvlášť. Určite je to prekliatie, keď človek ubližuje svojou láskou (alebo túžbou alebo čo to bolo), ale v tomto prípade sa prikláňam k tomu udržiavať si odstup a vzťah skôr kamarátsky. Pripadá mi to ako lákavé (tým dupľom, že) nebezpečné zahrávanie sa s ohňom.

Naprosto souhlasím s Majkafou, napsala to přesně, jak to vidím, cítím, vnímám i já.  Nezbývá, než se pod to podepsat.

Mariposo, ano každý dělá chyby, ale je chyba a chyba. On zabil nevinného člověka, vlastníma rukama. Pochopit? Odpustit? Proboha....mě z celého tohoto vlákna mrazí :/ On že není zrůda, ale trpící člověk??? Neee, trpící byla ta, kterou zabil, trpící byli rodiče té dívky....

Andrea, ja som diskutovala s človekom, ktorý vďaka svojim ovládacím schopnostiam nikdy nespáchal zločin a neublížil, ale.... žil v stálom napaetí, pretvárke a falši a on mi opisoval, aké je to hrozné vedieť, že už svojou túžbou by mohol ublížiť tomu predmetu tpžby, pričom pre tú osobu chce len to najepšie - a teda ju musí chrániť pred sebou samým... :grater: Nič moč. Tento muž tuná to zjavne nezvládol, ale bez vedomia ďalších faktov ťažko posudzovať alebo odsudzovať... čo nič nemení na tom, že ja by som s ním vzťah nenadvaezovala a nezoznamovala by som ho ani so sovjou kamarátkou či príbuznou. :/

AndreaP. napsal(a):

Naprosto souhlasím s Majkafou, napsala to přesně, jak to vidím, cítím, vnímám i já.  Nezbývá, než se pod to podepsat.
Mariposo, ano každý dělá chyby, ale je chyba a chyba. On zabil nevinného člověka, vlastníma rukama. Pochopit? Odpustit? Proboha....mě z celého tohoto vlákna mrazí :/ On že není zrůda, ale trpící člověk??? Neee, trpící byla ta, kterou zabil, trpící byli rodiče té dívky....

Hmm... tohle je hodně těžký téma... i pro mě je vražda v 99% případů neodpustitelným zločinem, ale nazývat hned někoho zrůdou, když vlastně ani nevíme, jak to vlastně bylo? (a teď samozřejmě nehodlám toto téma zlehčovat ve stylu "štvala mě tak dlouho, pane soudce, že jsem ji prostě musel zabít"). Jen chci říct, že: Ano zabil, ale nevíme proč vlastně. Bylo to v afektu? Byla to dlouhodobě plánovaná, chladnokrevně promyšlená vražda? Nebo ten pán trpí jakousi sex. úchylkou, která mu umožňuje plné vzrušení či uspokojení pouze tehdy, když jeho oběť křičí hrůzou? Nevíme nic - i když to následné psychiatrické léčení může taky něco napovědět...
Já znám, shodou okolností, trochu podobného člověka... taky seděl snad 8 nebo 10 let za vraždu... přitom by to do něj nikdo neřek... proto vrah pro mě zůstane vrahem, ale nikoli zrůdou...

Mariposo, zabít člověka je něco jiného, než švihnout v supermarketu pytlík bonbónů :jojo: a souhlasím s Mikešem, že následné psychiatrické léčení také leccos signalizuje. Možná, že ten člověk byl ve chvíli, kdy svůj čin spáchal duševně nemocný, možná že byl pod vlivem nějaké návykové látky ... ať už to bylo, jak chtělo, způsobil rodičům a příbuzným té dívky doživotní utrpení.
Vilemíno, drž se od takového člověka co nejdál. Ty máš svoje problémy, on má svoje problémy a to, co ty potřebuješ ti zřejmě není schopen poskytnout. Uvědom si - odhlédneme-li od zásadní skutečnosti, že ten člověk už jednou vraždil - že se jedná o doživotně psychicky nemocného člověka, který kvůli svému onemocnění asi nebude schopen hlubších emocí, empatie a tím pádem i rovnocenného partnerského vztahu, právě proto, že je nemocný a jeho nemoc mu to prostě nedovoluje. Chápeš? To je totéž, jako bys od nevidomého chtěla, aby vzal červenou pastelku a namaloval ti srdíčko, taky ti nebude schopen vyhovět a ty se budeš zbytečně trápit :jojo:

Každý máme v sobě běsy, myslím. Ale ten muž jim dovolil vyjít ven. To není zrovna správný partner k tomu, aby si Vilemína léčila svůj psychický problém, o kterém si myslí, že ho má - neschopnost navázat vztah a zamilovat se.

Btw Vilemíno, má dcerka říkala ještě tak před rokem, že ona děti mít nechce. Dnes mám sedmitýdenního vnoučka. :D
Víš, Vil, jestli to není jen takové tvé alibi, co kdybys náhodou děti neměla. Tak pro jistotu říkat, že je vlastně ani nechceš.

Mikeš napsal(a):

Hmm... tohle je hodně těžký téma... i pro mě je vražda v 99% případů neodpustitelným zločinem, ale nazývat hned někoho zrůdou, když vlastně ani nevíme, jak to vlastně bylo? (a teď samozřejmě nehodlám toto téma zlehčovat ve stylu "štvala mě tak dlouho, pane soudce, že jsem ji prostě musel zabít"). Jen chci říct, že: Ano zabil, ale nevíme proč vlastně. Bylo to v afektu? Byla to dlouhodobě plánovaná, chladnokrevně promyšlená vražda? Nebo ten pán trpí jakousi sex. úchylkou, která mu umožňuje plné vzrušení či uspokojení pouze tehdy, když jeho oběť křičí hrůzou? Nevíme nic - i když to následné psychiatrické léčení může taky něco napovědět...
Já znám, shodou okolností, trochu podobného člověka... taky seděl snad 8 nebo 10 let za vraždu... přitom by to do něj nikdo neřek... proto vrah pro mě zůstane vrahem, ale nikoli zrůdou...

Všichni se staneme (třeba na chvilku) zrůdami, pokud dovolíme svým běsům, aby byly vypuštěny na světlo boží a (někdy) spáchaly to, co popsala Vilemína. To je můj názor.

Mikeši, tvé - přitom by to do něj nikdo neřek - no jo, co by tomu řekli sousedi, rodiče, kdyby kdyby... Do většiny vrahů by to myslím "nikdo neřek".
I kdyby nevím co, taková vypuštěná zrůda, kterou nezastaví ani pohled do tváře oběti, umírající jejími vlastními rukami, pro mě signál - jak psala Selima, držet se od lidí dál NAVŽDY v tomto životě, od svých milých, ...  když nedokážu svou zrůdu udržet. Co kdyby zase jednou ... Lidé, kteří se dopustí určitých typů vraždy, mezi něž řadím v první řadě ty, co vraždili uškrcením vlastními rukami, by měli dostávat doživotí. Ve svém vlastním zájmu i v zájmu jejich okolí.

Hluboce s tím vrahem cítím. Jestli se z toho dostal, jestli je moudrý, sám od sebe by se měl držet co nejdál. Možná to i dělá, to jen Vilemína chce možná lámat přes koleno. Zrovna ona, která má bohužel léta problémy sama se sebou. :(

majkafa napsal(a):

Každý máme v sobě běsy, myslím. Ale ten muž jim dovolil vyjít ven. To není zrovna správný partner k tomu, aby si Vilemína léčila svůj psychický problém, o kterém si myslí, že ho má - neschopnost navázat vztah a zamilovat se.

Btw Vilemíno, má dcerka říkala ještě tak před rokem, že ona děti mít nechce. Dnes mám sedmitýdenního vnoučka. :D
Víš, Vil, jestli to není jen takové tvé alibi, co kdybys náhodou děti neměla. Tak pro jistotu říkat, že je vlastně ani nechceš.

Majka, ale predsa nikto netvrdí, že Vilemína NIKDY nebude chcieť deti. môže meniť názor... ale MOMENTÁLNE ich neche, A zmeniť názor môže aj ten druhý, ale momentálne ich zjavne tiež nechce...
A je rozdiel besy a besy - myslím, že ak sa lieči na nejakú duševnú chorobu, tak tie besy si možno ani nevieme predstaviť. Čím ho neospravedňujem, resp. rozhodne ho to nerobí vhodnejším partnerom, ale vražda pod vplyvom duš. úchylky či poruchy je asi niečo iné ako premyslená, chladnokrvná a plánovaná vražda, alebo ako lúpežné prepadnutie ukončené smrťou. :rolleyes:

Ano. Súhlasím. Presne o tom píšem.
Myslím, že vražda pod vplyvom psychickej poruchy je "horšia" o to, že je nezvladateľná. Nikdo nevie, kedy sa jeho psychická porucha može znovu prejaviť, aj keby sa sto rokov liečil.

Vilemíno, kolik je tomu muži let?

A abych zůstávala u témata, myslím si, že bys s tímhle mužem měla okamžitě ukončit veškeré styky. A pak si najít dobrého psychologa, který ti sedne. Jak jsem si vzpomněla, když jsi vytáhla své první vlákno z roku 2008, psychické problémy máš zřejmě od dětství. Vyřeš si je za vedení dobrého psychologa a pak možná přijde schopnost zamilovat se sama, když budeš v pořádku, když se budeš mít ráda.
Btw tvůj výčet antidepresiv, která užíváš, mi moc nesvědčí o lehké depresi. Nějaké zkušenosti mám.

majkafa napsal(a):

Ano. Súhlasím. Presne o tom píšem.
Myslím, že vražda pod vplyvom psychickej poruchy je "horšia" o to, že je nezvladateľná. Nikdo nevie, kedy sa jeho psychická porucha može znovu prejaviť, aj keby sa sto rokov liečil.

Ja si nemyslím, že je "horšia" alebo lepšia - nakoniec, sú aj recidivisti, čo opakovane zabíjajú bez duš. poruchy... a smrť je smrť, obeti je zrejme jedno, z akej pohnútky vraha zomrela... :( :rolleyes: Len by som proste bola opatrná, a to asi v oboch prípadoch. U duševnej choroby sú znížené rozpoiznávanie a ovládanie - takže možno menej "viny" ale zato horšie šance predvídať ďalší vývoj... 
Inak, Majka, štatisticky najvyšší počet napr. zabití v afekte je medzi blízkymi ľuďmi.... v rodine, vo vzťahu, medzi priateľmi. :mad: V podstate sme možno všetci potenciálni vrahovia alebo obete...

Seli, ano. Však ja píšem, ak si si nevšimla, že každý máme v sebe zrůdu. Každý sme potenciálny vrah. Ale tento muž ju už raz vypustil von, dovolil, aby ho ovládla.A tu neplatí - jednou je nikdy. Pretože život už nevráti.  A tiež píšeš - vrahovia vo vzťahoch.

Práve preto hovorím, že by s ním mala Vilemína okamžite prerušiť akýkoľvek styk.

Majkafo, ještě jinak Ti to napíšu - to co vidím :)
Vidím, že ten muž před x lety (z nějakých nám neznámých důvodů) nedokázal sebrat tolik sil, aby zábránil tomu nechat žít druhého člověka (dívku) a sám ji toho života zbavil. Když poodstoupím od jednotlivých lidí-osob, do nichž je zhmotněn život, který se projevuje všude kolem nás i v nás - prostě život (to, že příroda rodí ovoce, člověk nadechuje a vydechuje, veverky běhají po lese, oceán se přilévá a odlévá ...), který je tu pro všechny a každý člověk-jedinec s ním nakládá jak nejlépe dokáže, když poodstoupím vidím to, že v tomto světě, na této planetě trpící člověk jež je nadán vědomím sama sebe zbavuje života nejen druhé (zvířata, lidi), ale i sám sebe.
Chci říct, že ve finále se jedná o jednu a tu samou existenci jen různě zhmotněnou do květin, zvířat, lidí. V člověku navíc se projevuje ego, čímž ho iluzorně odděluje od zbytku a dává mu iluzi individuality. Ale ve výsledku je vše jen JEDEN ŽIVOT, JEDNA EXISTENCE. Pak ale ten, kdo druhého člověka (zabití) nebo sám sebe (sebezabití) zbaví života musí zákonitě velmi velmi trpět, být jedodnuše totálně oddělený od své duše, která je podstatou - jedním životem, jedou existencí všeho. Ztratit kontakt se svojí duší, podstatou, světlem, láskou je příčinou všeho utrpení. Ve výsledku tedy není tak velkého rozdílu zda zbavím života sebe nebo druhého, neboť vše je vším, vše je jedním - jedinou existencí, jediným světlem.

Soudit druhého nebo sám sebe ničemu nepomůže, to co očišťuje je odpuštění, totální a z hlouby srdce. Neboť srdce této planety je jedno - bije pro všechny a všichni jsme jeho součástí, jeho nepatrným projevem, kapkou v oceánu :hjarta:

Ja by som akýkoľvek možno nerušila, ale hlbší by som nenadvaezovala. A nechodila by som s ním mimo verejné priestranstvá. A určite by som sa zamyslela, prečo - alebo čím vo mne - ma priťahuje práve vrah.  :jojo:

Selima napsal(a):

Ja by som akýkoľvek možno nerušila, ale hlbší by som nenadvaezovala. A nechodila by som s ním mimo verejné priestranstvá. A určite by som sa zamyslela, prečo - alebo čím vo mne - ma priťahuje práve vrah.  :jojo:

I vrah má uvnitř duši. Bolavou duši.

Selima napsal(a):

Ja by som akýkoľvek možno nerušila, ale hlbší by som nenadvaezovala. A nechodila by som s ním mimo verejné priestranstvá. A určite by som sa zamyslela, prečo - alebo čím vo mne - ma priťahuje práve vrah.  :jojo:

:jojo:

Co když tím, že raději před sebou zamaskuju nutnost řešení sebe sama a začnu "řešit" a zachraňovat vraha, jen abych nemusela sebe? Ono je to strašně těžké, udělat změnu u sebe, máme pro to spousty výmluv, o kterých třeba ani netušíme, že jsou výmluvami.

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

Ja by som akýkoľvek možno nerušila, ale hlbší by som nenadvaezovala. A nechodila by som s ním mimo verejné priestranstvá. A určite by som sa zamyslela, prečo - alebo čím vo mne - ma priťahuje práve vrah.  :jojo:

:jojo:

Co když tím, že raději před sebou zamaskuju nutnost řešení sebe sama a začnu "řešit" a zachraňovat vraha, jen abych nemusela sebe? Ono je to strašně těžké, udělat změnu u sebe, máme pro to spousty výmluv, o kterých třeba ani netušíme, že jsou výmluvami.

Majko, a kdes přišla k tomu, že Vilemína chce někoho zachraňovat? O něčem takovém tady nenapsala ani slovo. Pokud čteš pozorně tak víš, že Vilemína psala, že jí je ten muž sympatický a proč. Psala o tom, že se zamilovala. To další už je jen Tvoje.

Mariposo, nikdo tady myslím, nepopírá, že ten vrah je možná hluboce nešťastný člověk.

Ale tohle je vlákno Vilemíny a my jí radíme, dle svého nejlepšího vědomí, co by měla udělat, aby změnila SVOU neschopnost navázat vztah a zamilovat. Léčit si ji s nešťastným a neukázněným člověkem, který už jedné dívce život vzal, dle mého názoru není způsob, kterým by toho dosáhla.

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

:jojo:

Co když tím, že raději před sebou zamaskuju nutnost řešení sebe sama a začnu "řešit" a zachraňovat vraha, jen abych nemusela sebe? Ono je to strašně těžké, udělat změnu u sebe, máme pro to spousty výmluv, o kterých třeba ani netušíme, že jsou výmluvami.

Majko, a kdes přišla k tomu, že Vilemína chce někoho zachraňovat? O něčem takovém tady nenapsala ani slovo. Pokud čteš pozorně tak víš, že Vilemína psala, že jí je ten muž sympatický a proč. Psala o tom, že se zamilovala. To další už je jen Tvoje.

Samozřejmě, že je to moje. Píšu - zamyslela a - co když ... ;) Nebo sis nevšimla? Nikde netvrdím, že to tak je.

majkafa napsal(a):

Mariposo, nikdo tady myslím, nepopírá, že ten vrah je možná hluboce nešťastný člověk.

Ale tohle je vlákno Vilemíny a my jí radíme, dle svého nejlepšího vědomí, co by měla udělat, aby změnila SVOU neschopnost navázat vztah a zamilovat. Léčit si ji s nešťastným a neukázněným člověkem, který už jedné dívce život vzal, dle mého názoru není způsob, kterým by toho dosáhla.

Ano Majko, píšeš tady Tvůj názor, jak bys reagovala TY. Píšeš: podle mě. Ty ale nejsi Vilemína. Podle mě nečteš pozorně co Vilemína píše, nenasloucháš jejím řádkům. Píšeš tady vlastně o sobě. Podle mě jí tyhle rady nepomůžou.

Ty jednoduše soudíš člověka, muže s kterým se Vielmína seznámila a něco k němu pocítila. Čemu tenhle soud pomůže? Podle mě ničemu a nikomu. Co se stalo v minulosti stalo se. Teď je třeba dívat se co se děje teď. 
Mnohem účinější než druhému radit, je mu naslouchat :)

Omlouvám se za :offtopic: :)

mariposa napsal(a):

Selima napsal(a):

Ja by som akýkoľvek možno nerušila, ale hlbší by som nenadvaezovala. A nechodila by som s ním mimo verejné priestranstvá. A určite by som sa zamyslela, prečo - alebo čím vo mne - ma priťahuje práve vrah.  :jojo:

I vrah má uvnitř duši. Bolavou duši.

Nepochybne, ale čo JA s tým? Resp. Vilemína? Je ilúzia nazdávať sa, že keď ponúknem svoj krček, bude jeho duša menej boľavá. ;) Mmch, nemyslím, že by človek ešte ani neprepustený z psychiatrie bol zrelý na vzťah - najprv si asi musí poradiť sám so sebou a potom na seba viazať niekoho ďalšieho, spájať  sním svoj život, apod. Proti neutrálnemu priateľstvu sa nedá nič namietať, ale proti partnerskému vzťahu - momentálne a práve teraz - podľa mňa áno.

majkafa napsal(a):

Mariposo, nikdo tady myslím, nepopírá, že ten vrah je možná hluboce nešťastný člověk.

Ale tohle je vlákno Vilemíny a my jí radíme, dle svého nejlepšího vědomí, co by měla udělat, aby změnila SVOU neschopnost navázat vztah a zamilovat. Léčit si ji s nešťastným a neukázněným člověkem, který už jedné dívce život vzal, dle mého názoru není způsob, kterým by toho dosáhla.

Asi mi něco uniklo, či co....ale Vilemína MÁ SCHOPNOST navázat vztah a zamilovat se. To, že se zamilovala do člověka, který nechce, nebo nemůže opětovat její city je naprosto něco jiného. Vilemína tu schopnost prostě má, pokud by ji neměla, nemohla by se zamilovat do kohokoliv.
DALŠÍ VĚC JE OVŠEM TO. DO KOHO...

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mariposo, nikdo tady myslím, nepopírá, že ten vrah je možná hluboce nešťastný člověk.
Ale tohle je vlákno Vilemíny a my jí radíme, dle svého nejlepšího vědomí, co by měla udělat, aby změnila SVOU neschopnost navázat vztah a zamilovat. Léčit si ji s nešťastným a neukázněným člověkem, který už jedné dívce život vzal, dle mého názoru není způsob, kterým by toho dosáhla.

Ano Majko, píšeš tady Tvůj názor, jak bys reagovala TY. Píšeš: podle mě. Ty ale nejsi Vilemína. Podle mě nečteš pozorně co Vilemína píše, nenasloucháš jejím řádkům. Píšeš tady vlastně o sobě. Podle mě jí tyhle rady nepomůžou.
Ty jednoduše soudíš člověka, muže s kterým se Vielmína seznámila a něco k němu pocítila. Čemu tenhle soud pomůže? Podle mě ničemu a nikomu. Co se stalo v minulosti stalo se. Teď je třeba dívat se co se děje teď. 
Mnohem účinější než druhému radit, je mu naslouchat :)
Omlouvám se za :offtopic: :)

Každý píšeme pdoľa seba a tým, aké sme tu pestré, si Vilemína môže vybrať, čo je jej blízke, čo ju oslovuje - a čo by mohla byť pravda, aj keď nepríjemná... Súdiť nepomôže nikomu, ale varovať pred možným - a logickým - vývojom vzťahu a udalostí áno. Pomôcť druhému na úkor seba nie je podľa mňa láska, ale zúfalstvo. Partnerský vzaťh by mal asi byť aspoň zhruba vyrovnaný a prínosný pre oboch zúčastnených... čo som si tuná nie istá. Pripomína mi to situáciu "Slepý vedie jednookého"...

Varovat můžeme, ale myslím  si, že varování nepadne na úrodnou půdu. Vilemína má růžové brýle a čím více ji bude okolí na možné problémy upozorňovat, tím více bude svůj objekt hájit :kapitulation: .
Jen doufám, že to celé skončí happyendem a nedopadne to jako ten případ na který jsem si právě vzpoměla (souzený za vraždu a po propuštění zabil svou novu  přítelkyni za to, že mu pomalu otevřela dveře :grater: ) .

hele Andreo, kdyby to byl tvůj syn, kdo se dopustil vraždy, taky by to pro tebe byla zrůda ? taky bys takhle odsuzovala ;)

Zklamaná napsal(a):

Asi mi něco uniklo, či co....ale Vilemína MÁ SCHOPNOST navázat vztah a zamilovat se. To, že se zamilovala do člověka, který nechce, nebo nemůže opětovat její city je naprosto něco jiného. Vilemína tu schopnost prostě má, pokud by ji neměla, nemohla by se zamilovat do kohokoliv.
DALŠÍ VĚC JE OVŠEM TO. DO KOHO...

Vždyť jo. Ona tu schopnost má. Jen si teď sama před sebou zamaskovala to, že on o ni zřejmě nemá zájem, nebo je moudrý a hlídá sám sebe, tím, že nemá schopnost. To jsou ty hry sama před sebou.

PPavlaa napsal(a):

hele Andreo, kdyby to byl tvůj syn, kdo se dopustil vraždy, taky by to pro tebe byla zrůda ? taky bys takhle odsuzovala ;)

Ppavlo, to, že někdo neudržel své démony, je nějak spojeno s tím, jestli ho miluju nebo ne? Třeba své dítě? Pro mě je láska a zvláště láska mateřská jiná "kategorie".
A ne všichni, co tu píší, soudí. Někteří jistě pouze konstatují.

majkafo, za prvé, ty stejně jako my ostatní nevíš, jak to celé bylo. za druhé, na tvůj názor jsem se neptala. sorry.

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mariposo, nikdo tady myslím, nepopírá, že ten vrah je možná hluboce nešťastný člověk.

Ale tohle je vlákno Vilemíny a my jí radíme, dle svého nejlepšího vědomí, co by měla udělat, aby změnila SVOU neschopnost navázat vztah a zamilovat. Léčit si ji s nešťastným a neukázněným člověkem, který už jedné dívce život vzal, dle mého názoru není způsob, kterým by toho dosáhla.

Ano Majko, píšeš tady Tvůj názor, jak bys reagovala TY. Píšeš: podle mě. Ty ale nejsi Vilemína. Podle mě nečteš pozorně co Vilemína píše, nenasloucháš jejím řádkům. Píšeš tady vlastně o sobě. Podle mě jí tyhle rady nepomůžou.

Ty jednoduše soudíš člověka, muže s kterým se Vielmína seznámila a něco k němu pocítila. Čemu tenhle soud pomůže? Podle mě ničemu a nikomu. Co se stalo v minulosti stalo se. Teď je třeba dívat se co se děje teď. 
Mnohem účinější než druhému radit, je mu naslouchat :)
Omlouvám se za :offtopic: :)

a jak to tedy vidíš ty? nebo, co bys poradila (protože V. si sem pro rady šla) TY?

PPavlaa napsal(a):

majkafo, za prvé, ty stejně jako my ostatní nevíš, jak to celé bylo. za druhé, na tvůj názor jsem se neptala. sorry.

No, máš pravdu nevíme jak to bylo,ale výška trestu (10 let) o tom hodně vypovídá :kapitulation: .

Ppavlo, a já jsem přesto odpověděla. Omlouvat se nemusíš. :)

Vilemino,
v zadnem pripade Ti nemuzu a ai si nepreju Ti radit :) To totiz nelze. Svuj nazor Ti ale rada napisu pozdeji. :)  (ted mam malo casu ,jen jsem nakoukla)

aprill napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

majkafo, za prvé, ty stejně jako my ostatní nevíš, jak to celé bylo. za druhé, na tvůj názor jsem se neptala. sorry.

No, máš pravdu nevíme jak to bylo,ale výška trestu (10 let) o tom hodně vypovídá :kapitulation: .

aprill, pokud dobře čtu, tak mladíkovi je 29 roků, deset roků si odseděl, poté se ústavně léčí na psychiatrii. Z toho mi vyplývá, že onoho politováníhodného činu se dopustil někdy okolo svých osmnácti (možná i těsně předtím, než dosáhl zletilosti). Druhá věc je, že vyfásl nejvyšší možnou sazbu, t.j. deset let, která se dává tehdy, když pachatel je buď mladistvý, nebo ve věku blízkém věku mladistvého. Kdyby tomu bylo tak, že v době spáchání vraždy měl pachatel - například díky duševní nemoci - snížené ovládací a rozpoznávací schopnosti, nedostal by plnou, tedy desetiletou sazbu, ale dostal by míň, s tím, že podle závažnosti jeho choroby by si o to dýl pobyl na uzavřeném oddělení psychiatrie.
Z tohohle všeho mi bohužel vychází, že se jedná buď o sexuálního devianta, nebo o člověka, který vraždil pod vlivem návykové látky. Kdyby tomu tak nebylo a jednalo by se např. o schizofrenika nebo o maniodepresivního psychotika, jeho nemoc by byla při výši trestu zohledněna jako polehčující okolnost s tím, že jeho rozlišovací, rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době spáchání tr. činu buď sníženy nebo zcela chyběly a on by buď nedostal takovou pálku, nebo by vůbec nebyl potrestán s tím, že by svůj trest neodpykával ve věznici, ale byl by neprodyšně zavřen na psychiatrii nebo rovnou v detenčním ústavu.
Ať už to bylo, jak chtělo, tenhle chlap je bezpečnej asi tak, jako sud dynamitu a nedá mi nevzpomenout si na spartakiádního vraha Straku, který řádil v době mého mládí a kterému bylo v době dopadení pouhých 16 let. Taky si odseděl deset let, protože víc mu dát vzhledem k mladistvému věku nemohli, taky pobýval dlouhá léta po blázincích a taky si žádal o ukončení ústavní léčby, takže je velká pravděpodobnost, že se na té svobodě jednoho krásného dne přeci jen octne :/
Pro mariposu:

Ty jednoduše soudíš člověka, muže s kterým se Vielmína seznámila a něco k němu pocítila. Čemu tenhle soud pomůže? Podle mě ničemu a nikomu. Co se stalo v minulosti stalo se. Teď je třeba dívat se co se děje teď.
Mnohem účinější než druhému radit, je mu naslouchat

Hezké řeči. Ovšem pozůstalí po té oběti, kterým dotyčný definitivně zničil jejich životy a připravil je o to nejdražší si to asi nemyslí, že ano ... :grater:

Vilemino,divim se,ze se ho nebojis,me se clovek priznat k tak hruznemu cinu tak bych byla odmilovana natotata.:co::mad:

majkafa napsal(a):

Vilemíno, kolik je tomu muži let?

A abych zůstávala u témata, myslím si, že bys s tímhle mužem měla okamžitě ukončit veškeré styky. A pak si najít dobrého psychologa, který ti sedne. Jak jsem si vzpomněla, když jsi vytáhla své první vlákno z roku 2008, psychické problémy máš zřejmě od dětství. Vyřeš si je za vedení dobrého psychologa a pak možná přijde schopnost zamilovat se sama, když budeš v pořádku, když se budeš mít ráda.
Btw tvůj výčet antidepresiv, která užíváš, mi moc nesvědčí o lehké depresi. Nějaké zkušenosti mám.

Tomu muži je 30 let.

majkafa napsal(a):

Když by se se mnou miloval, vytanulo by mi na mysli, že dá své ruce na můj krk a ......
Navíc, ještě taková korba.
Jak už tu někdo psal. Třeba někoho zastřelit, z dálky, ... ale škrtit vlasníma rukama, mladou holčinu, vidět očima tu hrůzu a pokračovat a ...
Je mi z toho špatně.
Je mi špatně, že někteří lidé dávají šanci po takové hrůze. Že se sami ženou do záhuby. Vilemíno :grater:

Božemůj. Jsi ve věku mé dcery. Představa, že by má dcera přišla o život tak strašlivým a hrůzným způsobem, takovou zrůdou. Je mi z toho velmi zle. :grater:

Nebojím se, že by mě uškrtil. Samozřejmě domů si ho nezvu, na to ho znám hodně málo. Zatím jsem ho viděla třiktrát, dvakrát jsme byli v čajovně a jednou v parku, kde se schází docela dost lidí.
Když škrtil tu dívku, tak byl opilý, což samozřejmě neomlouvá jeho čin. Svůj čin popisuje jako zbytečný a jak už jsem psala, velmi ho lituje. Teď je abstinent, což je mi mimochodem taky hodně sympatické. Nekouří, nepije, nebere drogy (ani marihuanu, která je v této společnosti na můj vkus až moc tolerována).
Myslím, že kdybys o něm nevěděla, že spáchal tak otřesný čin, a poznala ho na jedné schůzce, tak bys o něm nikdy neřeka, že je to zrůda.

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Když by se se mnou miloval, vytanulo by mi na mysli, že dá své ruce na můj krk a ......
Navíc, ještě taková korba.
Jak už tu někdo psal. Třeba někoho zastřelit, z dálky, ... ale škrtit vlasníma rukama, mladou holčinu, vidět očima tu hrůzu a pokračovat a ...
Je mi z toho špatně.
Je mi špatně, že někteří lidé dávají šanci po takové hrůze. Že se sami ženou do záhuby. Vilemíno :grater:

Božemůj. Jsi ve věku mé dcery. Představa, že by má dcera přišla o život tak strašlivým a hrůzným způsobem, takovou zrůdou. Je mi z toho velmi zle. :grater:

Majkafo, Tvé vlastní zrcadlo. Takto se díváš TY.

Odpuštění a nabídnutí nové šance je něco co očišťuje staré rány a chyby, je to něco co má obrovskou sílu transformace. Všichni chybujeme, a proto je třeba odpouštět.
Vilemína se podle mě dívá jiným očima než Ty, ona nevidí to co Ty. Podle mě vidí duši toho muže, nedívá se do minulosti. Já osobně smekám před každým kdo dokáže odpustit co se stalo v minulosti a vnímat přítomnost v které není třeba opakovat chyby z minula.

Podle mě ten muž není žádná zrůda, jen trpící člověk, Majkafo. A těch je plný svět. Je třeba pochopit a odpustit. A milovat :hjarta:

Mariposo, vnímám to hodně podobně jako ty.

Vilemíno, jak dlouho už je na svobodě?

AndreaP. napsal(a):

Naprosto souhlasím s Majkafou, napsala to přesně, jak to vidím, cítím, vnímám i já.  Nezbývá, než se pod to podepsat.

Mariposo, ano každý dělá chyby, ale je chyba a chyba. On zabil nevinného člověka, vlastníma rukama. Pochopit? Odpustit? Proboha....mě z celého tohoto vlákna mrazí :/ On že není zrůda, ale trpící člověk??? Neee, trpící byla ta, kterou zabil, trpící byli rodiče té dívky....

Pro tu dívku to muselo být hrozné, stejně tak jako pro její rodiče, nedovedu si to ani představit. Co ale opomíjíš, tak hrozné to taky bylo pro rodiče toho muže (vraha). Chvíli jim trvalo, než se vyrovnali s činem svého syna. Svalovali vinu jeden na druhého, prý se skoro rozvedli. Jinak podle vyprávění (samozřejmě, že skutečnost může být trochu jiná) tento muž (vrah) pochází z obyčejné rodiny, která žije normálním životem. Rodiče chodí do práce, nejsou to žádní nemakačenka žijící ze sociálních dávek. Naopak se o cosi v životě snaží, což je jim povedlo, postavili si dům (ne teď, ale před dvaceti lety), jeho otec spoluvlastní firmu (řemeslník).

Ty jo, nemůžu si pomoct, ale něco mi tady v té debatě hodně nesedí..
A nevím proč, ale mám pocit, že si z nás Vilemína dělá srandu ;o)

Kiara napsal(a):

Možná, že ten člověk byl ve chvíli, kdy svůj čin spáchal duševně nemocný, možná že byl pod vlivem nějaké návykové látky.

Byl opilý, drogy prý nikdy nebral.

Teru99 napsal(a):

Ty jo, nemůžu si pomoct, ale něco mi tady v té debatě hodně nesedí..
A nevím proč, ale mám pocit, že si z nás Vilemína dělá srandu ;o)

Co ti na tom nesedí?
Jinak já nemám ve zvyku lhát.

Vilemíno, řešíš jeho, nebo sebe? Proč ho omlouváš? Takových nenápadných vrahů, o kterých by nikdo neřekl, a z normálních rodin, je spousta. I tady v B. jsou tři takoví "nevinní" mladíci z dobrých rodin, vrahové Kamily Čentákové. Je normální, že rodiče vrahů to mají velmi, velmi těžké.

Chceš zachraňovat vraha nebo se léčit ze svých psychických nemocí, které popisuješ i na jiném vlákně? Myslím, že dělat obojí se u tebe vylučuje. Myslím, že ani psychicky daleko silnější žena na vztah s takovým člověkem nemá.

Původně jsem to tu nechtěla dávat, ale jak začala Teru99 pochybovat o mém problému, tak mi nezbyde na mou obranu nic jiného, než sem překopírovat tři články z archívu MF Dnes, které popisují o mužově činu.

První článek:

17.05.1999 - (íí) - Českomoravská vrchovina - str. 01
Šestnáctiletá dívka byla zavražděna v jezdecké škole

H a v l í č k ů v B r o d - Zatím neznámý pachatel v sobotu v ranních hodinách u obce Vysoká na Havlíčkobrodsku zavraždil šestnáctiletou dívku z Karvinska, která zde byla na kursu v jezdecké škole. "Mrtvé tělo v traktoru v objektu místní farmy nalezl jeden z místních obyvetel. Soudní lékař konstatoval, že dívka zemřela násilnou smrtí," uvedla policejní mluvčí Jana Mazourová. V souvislosti s vraždou vyhlásila policie celostátní pátrání po XY ze Znojemska. Z dosavadního vyšetřování vyplynulo, že právě XY je z vraždy dívky důvodně podezřelý. Známý je i jeho úzký vztah k místům, kde se koně chovají. Devatenáctiletý XY bydlí trvale  na Znojemsku. Je 185 centimetrů vysoký, štíhlé postavy, má tmavě hnědé, krátce střižené vlasy. Naposledy měl na sobě tmavé kalhoty, červenou kostkova nou košili a maskáčovou bundu. V současné době se může pohybovat po celém území České republiky. Pravděpodobně je ozbrojen loveckým nožem. "V sobotu v době od šesté do třiadvacáté hodiny mohl stopovat na dálnici D1 poblíž stosedmnáctého kilometru u obce Měšín," uvedla dále Mazourová. Zde byl totiž v sobotu nalezen osobní automobil Trabant, který byl ve Vysoké o několik hodin dříve odci zen.

16.11.1999 - (mrk) - Z východních Čech - str. 06
Mladík se z vraždy nejprve přiznal knězi, poté na policii

Hradec Králové - Na tom, že už po dvou dnech se podařilo rozuzlit vraždu šestnáctileté studentky u Vysoké na Havlíčkobrodsku z letošního května, má kromě kriminalistů zásluhu i farář. Ze zločinu je před královéhradeckým Krajským soudem obžalován XY. Bezprostředně po činu se mu podařilo uprchnout na Slovensko. Tam se svěřil knězi, že si od své oběti násilím vynutil sexuální uspokojení, poté dívku zardousil a její tělo nechal v taktoru na dvoře zemědělské usedlosti. "Farář mi vysvětlil, že nemá cenu utíkat. Doporučil mi návrat a já ho poslechl a udal se," uvedl XY. XY pomáhal na farmě chovající koně, kde o víkendu pobývalo i několik studentek zdravotnické školy. V kritickou noc popíjel v restauraci a rozhodl se, že na traktoru odveze domů do vsi opilého kamaráda. Dívka se nabídla, že dvojici doprovodí. Když s XY v traktoru hodinu po půlnoci osaměla, začal jí obžalovaný dělat sexuální návrhy. Když se dala na útěk, upadla a obžalovaný ji dostihl. "Bránila se, ať ji nechám na pokoji. Přinutil jsem ji, aby se svlékla donaha," řekl XY. Přiznal, že upustil od zamýšlené soulože, když mu dívka řekla, že je panna. "Přinutil jsem ji, aby mi pomohla se uspokojit. Chtěl jsem s ní pak zůstat, ale ona myslela na útěk. Stiskl jsem jí krk a nepovolil. Proč jsem ji uškrtil, nevím," řekl senátu. Státní zástupce kromě vydírání a vraždy viní XY z toho, že použil cizí traktor a když utíkal, ukradl farmářčina trabanta. Za volant si sedl neprávem, protože loni přišel kvůli nespolehlivosti o řidičský průkaz. "Na vojně jsem ve stráži zastřelil srnu a utekl. Léčil jsem se na psychiatrii," řekl obžalovaný. Souhlasí s ústavní léčbou kvůli sexuální agresivitě s rysy sadismu, kterou pro něj navrhli znalci z oboru psychiatrie. Proces pokračuje za týden.

Vilemíno, jaký je tvůj vztah s tvým otcem?

23.11.1999 - (mrk) - Z domova - str. 06
Vrah šestnáctileté dívky přijal trest

kriminalita

H r a d e c K r á l o v é - XY byl za vraždu šestnáctileté studentky, jejíž nahé tělo bylo nalezeno v obci Vysoká na Havlíčkobrodsku letos v květnu, odsouzen na čtrnáct let. Obžalovaný mladík trest přijal, souhlasil s ním i žalobce. XY pomáhal na farmě při chovu koní. V noci dělal své oběti sexuální návrhy, které dívka odmítla. Od soulože vrah upustil, vynutil si však jiné uspokojení a pak dívku zardousil. Uprchl na Slovensko, kde se svěřil knězi. Na jeho doporučení se vrátil a udal se policii.

Aha, podle těch článků to vypadá dokonce na sexuální úchylku. Nucení k sexu,... O to víc bych utíkala a utíkala, zvláště ve tvém psychickém stavu.

Kdyby se má dcera chtěla stýkat s takovým mužem, v tomhle případě bych se tomu snažila zabránit všemi možnými prostředky. Z prostého důvodu. Měla bych o ni strach.

aprill napsal(a):

Vilemíno, jak dlouho už je na svobodě?

Na "svobodě" (byla mu nařízena ústavní léčba v léčebně) je rok a asi dva nebo tři měsíce.

Vilemína napsal(a):

16.11.1999 - (mrk) - Z východních Čech - str. 06
Mladík se z vraždy nejprve přiznal knězi, poté na policii

Hradec Králové - Na tom, že už po dvou dnech se podařilo rozuzlit vraždu šestnáctileté studentky u Vysoké na Havlíčkobrodsku z letošního května, má kromě kriminalistů zásluhu i farář. Ze zločinu je před královéhradeckým Krajským soudem obžalován XY. Bezprostředně po činu se mu podařilo uprchnout na Slovensko. Tam se svěřil knězi, že si od své oběti násilím vynutil sexuální uspokojení, poté dívku zardousil a její tělo nechal v taktoru na dvoře zemědělské usedlosti. "Farář mi vysvětlil, že nemá cenu utíkat. Doporučil mi návrat a já ho poslechl a udal se," uvedl XY. XY pomáhal na farmě chovající koně, kde o víkendu pobývalo i několik studentek zdravotnické školy. V kritickou noc popíjel v restauraci a rozhodl se, že na traktoru odveze domů do vsi opilého kamaráda. Dívka se nabídla, že dvojici doprovodí. Když s XY v traktoru hodinu po půlnoci osaměla, začal jí obžalovaný dělat sexuální návrhy. Když se dala na útěk, upadla a obžalovaný ji dostihl. "Bránila se, ať ji nechám na pokoji. Přinutil jsem ji, aby se svlékla donaha," řekl XY. Přiznal, že upustil od zamýšlené soulože, když mu dívka řekla, že je panna. "Přinutil jsem ji, aby mi pomohla se uspokojit. Chtěl jsem s ní pak zůstat, ale ona myslela na útěk. Stiskl jsem jí krk a nepovolil. Proč jsem ji uškrtil, nevím," řekl senátu. Státní zástupce kromě vydírání a vraždy viní XY z toho, že použil cizí traktor a když utíkal, ukradl farmářčina trabanta. Za volant si sedl neprávem, protože loni přišel kvůli nespolehlivosti o řidičský průkaz. "Na vojně jsem ve stráži zastřelil srnu a utekl. Léčil jsem se na psychiatrii," řekl obžalovaný. Souhlasí s ústavní léčbou kvůli SEXUÁLNÍ AGRESIVITĚ S RYSY SADISMU, kterou pro něj navrhli znalci z oboru psychiatrie. Proces pokračuje za týden.

Tohle ti skutečně nestačí?

majkafa napsal(a):

Vilemíno, jaký je tvůj vztah s tvým otcem?

Zvláštní. Většinou se nesneseme, protože máme hodně podobnou povahu. Já jsem pro něho jako zrcadlo, na mně vidí své chyby a proto se nesneseme. A já zase na něm vidím své chyby.  Jinak žijeme v jednom domě (bydlím s rodiči a bratrem), normálně se s ním bavím, máme podobné názory na svět, ale občas se nemůžeme vystát.

Vilemína napsal(a):

Původně jsem to tu nechtěla dávat, ale jak začala Teru99 pochybovat o mém problému, tak mi nezbyde na mou obranu nic jiného, než sem překopírovat tři články z archívu MF Dnes, které popisují o mužově činu.

První článek:

17.05.1999 - (íí) - Českomoravská vrchovina - str. 01
Šestnáctiletá dívka byla zavražděna v jezdecké škole

H a v l í č k ů v B r o d - Zatím neznámý pachatel v sobotu v ranních hodinách u obce Vysoká na Havlíčkobrodsku zavraždil šestnáctiletou dívku z Karvinska, která zde byla na kursu v jezdecké škole. "Mrtvé tělo v traktoru v objektu místní farmy nalezl jeden z místních obyvetel. Soudní lékař konstatoval, že dívka zemřela násilnou smrtí," uvedla policejní mluvčí Jana Mazourová. V souvislosti s vraždou vyhlásila policie celostátní pátrání po XY ze Znojemska. Z dosavadního vyšetřování vyplynulo, že právě XY je z vraždy dívky důvodně podezřelý. Známý je i jeho úzký vztah k místům, kde se koně chovají. Devatenáctiletý XY bydlí trvale  na Znojemsku. Je 185 centimetrů vysoký, štíhlé postavy, má tmavě hnědé, krátce střižené vlasy. Naposledy měl na sobě tmavé kalhoty, červenou kostkova nou košili a maskáčovou bundu. V současné době se může pohybovat po celém území České republiky. Pravděpodobně je ozbrojen loveckým nožem. "V sobotu v době od šesté do třiadvacáté hodiny mohl stopovat na dálnici D1 poblíž stosedmnáctého kilometru u obce Měšín," uvedla dále Mazourová. Zde byl totiž v sobotu nalezen osobní automobil Trabant, který byl ve Vysoké o několik hodin dříve odci zen.

Znám osobně  rodinu té zavražděné dívky  :grater::grater::grater: .

majkafa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

16.11.1999 - (mrk) - Z východních Čech - str. 06
Mladík se z vraždy nejprve přiznal knězi, poté na policii

Hradec Králové - Na tom, že už po dvou dnech se podařilo rozuzlit vraždu šestnáctileté studentky u Vysoké na Havlíčkobrodsku z letošního května, má kromě kriminalistů zásluhu i farář. Ze zločinu je před královéhradeckým Krajským soudem obžalován XY. Bezprostředně po činu se mu podařilo uprchnout na Slovensko. Tam se svěřil knězi, že si od své oběti násilím vynutil sexuální uspokojení, poté dívku zardousil a její tělo nechal v taktoru na dvoře zemědělské usedlosti. "Farář mi vysvětlil, že nemá cenu utíkat. Doporučil mi návrat a já ho poslechl a udal se," uvedl XY. XY pomáhal na farmě chovající koně, kde o víkendu pobývalo i několik studentek zdravotnické školy. V kritickou noc popíjel v restauraci a rozhodl se, že na traktoru odveze domů do vsi opilého kamaráda. Dívka se nabídla, že dvojici doprovodí. Když s XY v traktoru hodinu po půlnoci osaměla, začal jí obžalovaný dělat sexuální návrhy. Když se dala na útěk, upadla a obžalovaný ji dostihl. "Bránila se, ať ji nechám na pokoji. Přinutil jsem ji, aby se svlékla donaha," řekl XY. Přiznal, že upustil od zamýšlené soulože, když mu dívka řekla, že je panna. "Přinutil jsem ji, aby mi pomohla se uspokojit. Chtěl jsem s ní pak zůstat, ale ona myslela na útěk. Stiskl jsem jí krk a nepovolil. Proč jsem ji uškrtil, nevím," řekl senátu. Státní zástupce kromě vydírání a vraždy viní XY z toho, že použil cizí traktor a když utíkal, ukradl farmářčina trabanta. Za volant si sedl neprávem, protože loni přišel kvůli nespolehlivosti o řidičský průkaz. "Na vojně jsem ve stráži zastřelil srnu a utekl. Léčil jsem se na psychiatrii," řekl obžalovaný. Souhlasí s ústavní léčbou kvůli SEXUÁLNÍ AGRESIVITĚ S RYSY SADISMU, kterou pro něj navrhli znalci z oboru psychiatrie. Proces pokračuje za týden.

Tohle ti skutečně nestačí?

Těžko se to vysvětluje. Je to hodně zvláštní. Samotnou mě překvapilo, že jsem se do takovéhoto muže zamilovala. Navíc on je první muž, do kterého jsem se zamilovala.

Jinak on neví, že jsem četla tyto články, řekl mi o svém činu jen útržky. Napadlo mě zadat si jeho jméno (naštěstí se nejmenuje Jan Novák) do vyhledávače, nic jsem nenašla, tak jsem zkusila archiv MF Dnes a vylezlo mi tohle.

Vilemína napsal(a):

majkafa napsal(a):

Vilemíno, jaký je tvůj vztah s tvým otcem?

Zvláštní. Většinou se nesneseme, protože máme hodně podobnou povahu. Já jsem pro něho jako zrcadlo, na mně vidí své chyby a proto se nesneseme. A já zase na něm vidím své chyby.  Jinak žijeme v jednom domě (bydlím s rodiči a bratrem), normálně se s ním bavím, máme podobné názory na svět, ale občas se nemůžeme vystát.

Vilemíno, bez prodlení mazej k psychologovi. Prášky z psychiatrie budou akorát udržovat jakýs-takýs status quo, ale ty, tak mladá holka, řeš. A tímhle - vztahem se svým otcem - začni. Ale moudrý psycholog to bude vědět.

Normálně bych ti snad dala pár facek, ač nemám ráda fyzické násilí, kdybys byla má dcera a nedala si říct, pryč od takového vraha. Přemýšlela jsi někdy, jak by bylo tvým rodičům, kdybys jim ho přivedla domů? Zkus si představit, jak by bylo tobě, kdybys měla dceru a ona si vraha přivedla domů. :(

aprill napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Původně jsem to tu nechtěla dávat, ale jak začala Teru99 pochybovat o mém problému, tak mi nezbyde na mou obranu nic jiného, než sem překopírovat tři články z archívu MF Dnes, které popisují o mužově činu.

První článek:

17.05.1999 - (íí) - Českomoravská vrchovina - str. 01
Šestnáctiletá dívka byla zavražděna v jezdecké škole

H a v l í č k ů v B r o d - Zatím neznámý pachatel v sobotu v ranních hodinách u obce Vysoká na Havlíčkobrodsku zavraždil šestnáctiletou dívku z Karvinska, která zde byla na kursu v jezdecké škole. "Mrtvé tělo v traktoru v objektu místní farmy nalezl jeden z místních obyvetel. Soudní lékař konstatoval, že dívka zemřela násilnou smrtí," uvedla policejní mluvčí Jana Mazourová. V souvislosti s vraždou vyhlásila policie celostátní pátrání po XY ze Znojemska. Z dosavadního vyšetřování vyplynulo, že právě XY je z vraždy dívky důvodně podezřelý. Známý je i jeho úzký vztah k místům, kde se koně chovají. Devatenáctiletý XY bydlí trvale  na Znojemsku. Je 185 centimetrů vysoký, štíhlé postavy, má tmavě hnědé, krátce střižené vlasy. Naposledy měl na sobě tmavé kalhoty, červenou kostkova nou košili a maskáčovou bundu. V současné době se může pohybovat po celém území České republiky. Pravděpodobně je ozbrojen loveckým nožem. "V sobotu v době od šesté do třiadvacáté hodiny mohl stopovat na dálnici D1 poblíž stosedmnáctého kilometru u obce Měšín," uvedla dále Mazourová. Zde byl totiž v sobotu nalezen osobní automobil Trabant, který byl ve Vysoké o několik hodin dříve odci zen.

Znám osobně  rodinu té zavražděné dívky  :grater::grater::grater: .

Fakt? Jak je ten svět malý, co?
Víš o tomto muži více? Jestli ano, mohla bys mi, prosím, napsat do SZ o něm informace. Díky.

Vilemína napsal(a):

aprill napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Původně jsem to tu nechtěla dávat, ale jak začala Teru99 pochybovat o mém problému, tak mi nezbyde na mou obranu nic jiného, než sem překopírovat tři články z archívu MF Dnes, které popisují o mužově činu.

První článek:

17.05.1999 - (íí) - Českomoravská vrchovina - str. 01
Šestnáctiletá dívka byla zavražděna v jezdecké škole

H a v l í č k ů v B r o d - Zatím neznámý pachatel v sobotu v ranních hodinách u obce Vysoká na Havlíčkobrodsku zavraždil šestnáctiletou dívku z Karvinska, která zde byla na kursu v jezdecké škole. "Mrtvé tělo v traktoru v objektu místní farmy nalezl jeden z místních obyvetel. Soudní lékař konstatoval, že dívka zemřela násilnou smrtí," uvedla policejní mluvčí Jana Mazourová. V souvislosti s vraždou vyhlásila policie celostátní pátrání po XY ze Znojemska. Z dosavadního vyšetřování vyplynulo, že právě XY je z vraždy dívky důvodně podezřelý. Známý je i jeho úzký vztah k místům, kde se koně chovají. Devatenáctiletý XY bydlí trvale  na Znojemsku. Je 185 centimetrů vysoký, štíhlé postavy, má tmavě hnědé, krátce střižené vlasy. Naposledy měl na sobě tmavé kalhoty, červenou kostkova nou košili a maskáčovou bundu. V současné době se může pohybovat po celém území České republiky. Pravděpodobně je ozbrojen loveckým nožem. "V sobotu v době od šesté do třiadvacáté hodiny mohl stopovat na dálnici D1 poblíž stosedmnáctého kilometru u obce Měšín," uvedla dále Mazourová. Zde byl totiž v sobotu nalezen osobní automobil Trabant, který byl ve Vysoké o několik hodin dříve odci zen.

Znám osobně  rodinu té zavražděné dívky  :grater::grater::grater: .

Fakt? Jak je ten svět malý, co?
Víš o tomto muži více? Jestli ano, mohla bys mi, prosím, napsat do SZ o něm informace. Díky.

Vilemíno, já neznám toho kdo to udělal, já znám maminku té dívky .

aprill napsal(a):

Vilemína napsal(a):

aprill napsal(a):

Znám osobně  rodinu té zavražděné dívky  :grater::grater::grater: .

Fakt? Jak je ten svět malý, co?
Víš o tomto muži více? Jestli ano, mohla bys mi, prosím, napsat do SZ o něm informace. Díky.

Vilemíno, já neznám toho kdo to udělal, já znám maminku té dívky .

A co rodina té dívky, jak se s tím vyrovnala, jestli to vůbec jde?

Vilemína napsal(a):

A co rodina té dívky, jak se s tím vyrovnala, jestli to vůbec jde?

Nevyrovnala , nějak to nejde  vyrovnat se s takovou událostí  :grater::grater::grater: .

Máš SZ.

majkafa napsal(a):

Vilemíno, řešíš jeho, nebo sebe? Proč ho omlouváš? Takových nenápadných vrahů, o kterých by nikdo neřekl, a z normálních rodin, je spousta. I tady v B. jsou tři takoví "nevinní" mladíci z dobrých rodin, vrahové Kamily Čentákové. Je normální, že rodiče vrahů to mají velmi, velmi těžké.

Chceš zachraňovat vraha nebo se léčit ze svých psychických nemocí, které popisuješ i na jiném vlákně? Myslím, že dělat obojí se u tebe vylučuje. Myslím, že ani psychicky daleko silnější žena na vztah s takovým člověkem nemá.

Původně jsem na tomto vlákně chtěla řešit sebe, ale poznámka o tom, že jsem zamilovaná do muže, který uškrtil dívku, vyvolala lavinu příspěvku týkajících se toho muže.
Ač to tak možná nevyznívá, já se léčím, zhruba každý měsíc chodím na kontrolu za psychiatrem. Ovšem měla bych chodit k psychologovi, to je pravda.

Vilemíno, já vím, že se léčíš, četla jsem tvé druhé vlákno, už tenkrát v roce 2008. Pamatuju si tě.

Vilemíno, není mi tak neznámé, o čem píšeš - psychické problémy. Léčila jsem se s těžkou depresí u psychiatričky, strávila jsem v nemocnici 7 týdnů, dva a půl roku jsem chodila k psycholožce na skupinovou terapii. Tato terapie mi velmi, velmi pomohla. Myslím, že bys měla opravdu co nejdříve zkusit nejenom prášky, ale hlavně práci na svém nitru s pomocí psychologa. Neotálej. Nač ztrácet čas. Jsi tak mladá, máš před sebou krásný život, když se do toho dáš hned teď.

majkafa napsal(a):

Vilemíno, já vím, že se léčíš, četla jsem tvé druhé vlákno, už tenkrát v roce 2008. Pamatuju si tě.

Se docela divím, že si mě pamatuješ. Musela jsem tě svým problémem zaujmout, jinak to není možné. Já jsem zrovna takový ten typ, který na Babinet sice celkem často chodí, ale přispívá minimálně.

Mám dobrou paměť. Ale po antidepresivech už to není, co to bývalo. Tvůj avatar je nezapomenutelný. Takový smutný, podzimní. Pro tak mladou holku. To o mnohém vypovídá.

Vilemína napsal(a):

Původně jsem na tomto vlákně chtěla řešit sebe, ale poznámka o tom, že jsem zamilovaná do muže, který uškrtil dívku, vyvolala lavinu příspěvku týkajících se toho muže.

To je sice fakt, ale na druhou stranu, Zklamaná Ti to napsala dobře - Ty MÁŠ schopnost se zamilovat, a že jsi se zamilovala právě do tohoto muže, je otázka druhá. Každopádně Tvoje současná situace je, pokud to beru ve vztahu k diskusím tady na Babinetu, minimálně na dvě vlákna.

Me s toho docela mrazi cist co spachal ten mladik.Vilemino obdivuju te,ze mas povahu na to chtit mit vztah s takovym clovekem.Ja bych se bala si s nim sednout i na tu lavicku nekde,kde nikdo neni.Holka vzpamatuj se!!!!!!

majkafa napsal(a):

Mám dobrou paměť. Ale po antidepresivech už to není, co to bývalo. Tvůj avatar je nezapomenutelný. Takový smutný, podzimní. Pro tak mladou holku. To o mnohém vypovídá.

Na avataru je obrázek od Claude Moneta, impresionismus, miluju Moneta.

Mikeš napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Původně jsem na tomto vlákně chtěla řešit sebe, ale poznámka o tom, že jsem zamilovaná do muže, který uškrtil dívku, vyvolala lavinu příspěvku týkajících se toho muže.

To je sice fakt, ale na druhou stranu, Zklamaná Ti to napsala dobře - Ty MÁŠ schopnost se zamilovat, a že jsi se zamilovala právě do tohoto muže, je otázka druhá. Každopádně Tvoje současná situace je, pokud to beru ve vztahu k diskusím tady na Babinetu, minimálně na dvě vlákna.

:jojo:

Jak už jsem předtím napsala, Vilemína má schopnost navázat vztah a zamilovat se. Já však být jí, položím spíš otázku, co je se mnou špatně, že mám tendenci zamilovat se a vzhlížet k muži s takový sklony. Podle toho, co Vilemína píše a doložila i články s výpovědí onoho muže - on není jen sexuálně uchylný, on je i sadistický (viz, ta zastřelená srna...tam přeci opilý ve stráži na vojně nebyl, že?) pak ten jeho útěk, takže vědom si svého činu byl, panický strach z toho, že by ona dívčina mohla mluvit a označit ho za násilníka.

Několikrát jsme tu byla označena, že vidím jen černobíle, dodám, že pokud by Vilemína byla má dcera, spektrum barev by se rozšířilo o rudou - viděla bych rudě. A že i v jejím věku bych ji tak zmalovala zadek, že by se ji právě tato (podivná - nechci psát přímo zvrhlá) zamilovanost vykouřila z hlavy. Jistě, je více žen, co jsou fascinovány právě takovými typy, kteří mají za sebou kriminální zkušenost, kteří byli (jsou) vrahy. Že některé vzdychají třeba po Kájínkovi (a jelikož nesleduji jeho životní pouť, ani nevím , zda je, či není vrah) a ani se tím netají.....

Asi bych se ptala, co je s Vilemínou špatně, že ji fascinuje právě tento typ, co ji na něm fascinuje. Pak bych se zeptala, proč má tendenci jeho čin omlouvat (byl opilý...ale asi ne natolik, že zvládl řízení traktoru a dokázal tu dívku dostihnout, když mu utíkala a pak ještě přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby promluvila) a věřit mu natolik, že by to znova neudělal - resp. mít tak velké sebevědomí o sobě, že právě mě by to neudělal. Představa, že bych mu jednou nebyla po vůli a mělo by to mít katastrofální konec, nehledě na to, že Vilemína není vůbec sex. zkušená a pokud by se na ni vytasil s nějakou to podivnou hrátkou a ona by odmítla....?

Vilemíno - máš pud sebezáchovy?

Zklamčo, Vil na mě nepůsobí jako někdo, kdo má vysoké sebevědomí, spíš taková naivní, smutná holčička.

Zklamaná napsal(a):

Jak už jsem předtím napsala, Vilemína má schopnost navázat vztah a zamilovat se. Já však být jí, položím spíš otázku, co je se mnou špatně, že mám tendenci zamilovat se a vzhlížet k muži s takový sklony.

Jak už jsem tu dnes napsal, Vilemíny příběh by v pohodě vydal na dvě, možná spíš na tři vlákna...
I zločinci mají právo na lásku, stejně jako mají své nepochybné právo na spravedlivý trest (myslím soudní, ne Boží, abyste mě nepodezíraly z jakéhosi "duchovna") za své činy... vzpomeňme nedávno, na "české Bonnie a Clyde"... ta paní neváhala osvobodit svého muže z rukou vězeňské eskorty, a bylo jí v té chvíli asi šumafuk, že její muž je zločinec... tím nikoho nehájím, jen tak si tu nahlas filozofuju... :)
Jedna věc je ovšem podle mě neoddiskutovatelná: Kdybych byl ženská, asi bych klidně dokázal podat ruku člověku, který někoho zabil. Ovšem pokud jde o člověka, který má "sexuálně sadistické sklony", nebo jak to bylo přesně řečeno, tam bych se asi i bál bydlet s ním v jednom domě...

Mikeši, škrtiči mají obvykle sadistické sklony a u tohoto příběhu to naznačovalo i sexuální problémy - mladá dívčina, mladý kluk. Ty články z novin mi jenom potvrdily to, co jsem si myslela.
Ať chceme nebo ne, je rozdíl mezi vrahem a vrahem. Člověk, který zabije třeba když chrání své dítě, je určitě jiný druh vraha, než tento Vilemínin známý.

PPavlaa napsal(a):

Zklamčo, Vil na mě nepůsobí jako někdo, kdo má vysoké sebevědomí, spíš taková naivní, smutná holčička.

V celkovém kontrextu ano, to jistě, ale v tom jediném - mě by to neudělal - v tom si setsakra věří....

PPavlaa napsal(a):

Zklamčo, Vil na mě nepůsobí jako někdo, kdo má vysoké sebevědomí, spíš taková naivní, smutná holčička.

Tohle někdy těžce klame. Vysoké sebevědomí, bohužel negativní, které Vilemína má, se obvykle maskuje naivitou a smutkem. Je rozdíl mezi sebevědomím a sebevědomím. Je sebevědomí pozitivní - když se má člověk rád, a sebevědomí negativní. A to může být obrovské. Bohužel.

Vysvětlila mi to kdysi psycholožka. Když jsem říkala, že nemám sebevědomí. Ona říkala, jak si to lidi pletou. Sebevědomí není jen to pozitivní. Já ho taky měla obrovské - ale negativní, až tak velké, že jsem se rozhodla zničit sama sebe a já jsem rozhodla o sobě, že nemám právo tady žít. Sebevědomí jak Himaláje. Ale ne to zdravé. Obávám se, že tento typ sebevědomí má i Vilemína.

majkafa napsal(a):

Vysvětlila mi to kdysi psycholožka. Když jsem říkala, že nemám sebevědomí. Ona říkala, jak si to lidi pletou. Sebevědomí není jen to pozitivní. Já ho taky měla obrovské - ale negativní, až tak velké, že jsem se rozhodla zničit sama sebe a já jsem rozhodla o sobě, že nemám právo tady žít. Sebevědomí jak Himaláje. Ale ne to zdravé. Obávám se, že tento typ sebevědomí má i Vilemína.

já stejně vůbec nechápu, jak to myslíš :rolleyes:

Neumím to vysvětlit srozumitelněji, než jsem už popsala.

majkafa napsal(a):

Ať chceme nebo ne, je rozdíl mezi vrahem a vrahem. Člověk, který zabije třeba když chrání své dítě, je určitě jiný druh vraha, než tento Vilemínin známý.

Jistěže. Asi se nikdo nebude divit ženě, která po několikaletém soužití s ožralou a tyranem mu jednou, ve chvíli zoufalství když ji zase po návratu z hospody hrubě napadne, vrazí kudlu do břicha.
Pokud má někdo sexy-sado sklony, určitě z něho nebude můj kamarád - ale co teda s takovýmto člověkem? Zabít ho? :co:
Já fakt nevím - nejsem psycholog ani psychiatr, ale mám dojem, že pokud takovýto člověk bude mít po svém propuštění z basy a následného ústavního léčení pocit, že už je "jednou provždy odepsanej", tak tím spíš se dá u něj podobný zkrat očekávat znovu...

Vilemína se nechce zničit, ona se "jen" zamilovala do vraha. a takových, co si vybírají kriminálníky jsou mraky. ale nemyslím si, že ona by si ho vybrala vědomě.

Bože, bože, tak jsem se na základě pouze několika skromných indicií trefila naprosto přesně, viz můj příspěvek č. 55 :co: viz:

Z tohohle všeho mi bohužel vychází, že se jedná buď o sexuálního devianta, nebo o člověka, který vraždil pod vlivem návykové látky.

a dokonce skutečnost předčila očekávání, neboť tady šlo dokonce o kombinaci obojího ...
Vilemíno, mezi návykové látky patří kromě drog i alkohol, to jen tak na okraj.
Já skutečně nechápu, co tě na takovém chlapovi přitahuje ... kombinace bezbrannosti, plachých laních očí a zároveň i závan smrti ?!? Pochop už jednou konečně, že ten člověk je časovaná puma, která není schopna navázat normální vztah s partnerkou a nevzrušuje ji normální sexuální styk muže se ženou. Ten člověk potřebuje neodmyslitelně k sexu násilí, jinak zřejmě není schopen orgasmu.
Vilemíno, ty mi připadáš jako nevinné jehně, které samo leze vlkovi do tlamy a doufá, že jak roztrhal už jedno předtím, jeho samotné už nechá na pokoji a bude ho hezky po večerech zahřejvat, místo aby mu ublížil.
Máš jediné štěstí, že je ten člověk velmi pravděpodobně tlumen psychiatrickými léky, které mu znemožňují, aby fungoval jako muž. Čili z toho vyplývá, že pokud bude tyto léky brát, nebude schopen sexu a jakmile tyto léky svévolně vysadí, bude sice schopen sexu, ale takového, který povede k usmrcení jeho sexuální partnerky. Ergo kladívko z toho vyplývá, že jsi opětovně šlápla vedle - tenhle chlap tě bude schopen jenom držet za ruce a nic víc. Jakmile bys po něm třeba chtěla, aby ty léky vysadil a začal fungovat jako muž, tvoje první sexuální zkušenost by byla zároveň tou poslední, tomu věř.
Mě úplně až mrazí z toho, jaký je to hororový příběh a jak tě podvědomě přitahuje sex, spojený se smrtí. Nejsi přece tak hloupá, aby sis na internetu nevyhledala podrobné info o to, co to vlastně taková sexuální deviace v kombinaci se sadismem obnáší ?!?
Jsem ti dobrou radou, Vilemíno, vyhledej velice rychle toho psychologa ...

Mikeš napsal(a):

Jistěže. Asi se nikdo nebude divit ženě, která po několikaletém soužití s ožralou a tyranem mu jednou, ve chvíli zoufalství když ji zase po návratu z hospody hrubě napadne, vrazí kudlu do břicha.
Pokud má někdo sexy-sado sklony, určitě z něho nebude můj kamarád - ale co teda s takovýmto člověkem? Zabít ho? :co:
Já fakt nevím - nejsem psycholog ani psychiatr, ale mám dojem, že pokud takovýto člověk bude mít po svém propuštění z basy a následného ústavního léčení pocit, že už je "jednou provždy odepsanej", tak tím spíš se dá u něj podobný zkrat očekávat znovu...

My tady neřešíme jeho pocity.
Nechápu, proč by zrovna Vilemína se svými těžkými psychickými problémy, které popisuje na jiném vlákně, které trvají vlastně od dětství, měla být zrovna tím, kto vrahovi s úchylkou má dokazovat, že není provždy odepsanej. Ona na to nemá. Na to nemají jinčí kapacity. To by byl svazek dvou ubožáků, dokud Vilemína nezmění své nazírání na sebe sama. Jak psala Selima, proč by zrovna ona měla nastavovat svůj krček.
Ano, může se říct - a proč ne? Nu, moje dcera to není, ať si dělá, co chce. Ale já radím - NE, NE, NE.

Většina našeho psaní jsou stejně jenom spekulace. Onen muž Vilemínu třeba opravdu nechce. A třeba je si skutečně po všech strastech svého žití vědom, že musí doživotně abstinovat nejenom s alkoholem, ale i v sexu se ženou, jestli nechce svůj čin opakovat.

Vilemino,
ja jsem toho nazoru,ze neni kam spechat. :)   


Ja sama se nepodivuju nad tim ze jsi se zamilovala prave do takoveho muze. Nebot existuje zcela urcite nejake vysvetleni.Vypatrat z fleku prave ted a tady vysvetleni neboli hlubsi smysl je dost dobre temer nemozne. Je to mravenci prace.
Existujou ale jista zakladni vysvetleni podle mne.
Napriklad. Clovek se zamilovava do takoveho cloveka ktery znazornuje obraz jeho sama. To znamena maji neco spolecneho.
Rikava se taky ze protiklady se pritahuji avsak ve skutecnosti maji hodne spolecneho.
Pak je tu dalsi vec,ze clovek se zamiluje vlastne jakoby do jeho vlastni predstavy. Ta predstava o cloveku do ktereho jsme se zamilovali,muze byt zkreslena a tedy iluzorni.
Je to hodne komplikovany. :)

Neni zde nikdo kdo Ti muze radit,to je muj nazor. :)  A jak je citelny nazory jsou ruzny a vlastne zadny nelze vyloucit,zavrhovat. ;)

Osobne davam sanci kazdemu cloveku,at je to ten-ta nebo ten.  Takze Ti rozumim. Nicmene je ale nutne pocitat se vsim,takovy uz to proste je za takovych okolnosti. :)

Jestli ho vnimas ciste a nezkreslene ,to se teprve ukaze ,na Tvou vlastni zodpovednost,jak jinak.
Jestli ho vnimas tak ze o Tebe nema zajem i to se teprve ukaze. Jestli je to zkreslena predstava a nebo skutecnost. Tady,totiz nejde podle mne jen o to,zda mas ci nemas Ty schopnost navazovat kontakt s muzem do kteryho jsi se prave zamilovala. Tady jde o vic souvislosti. 
Napr. o to,jestli i on sam ma yajem,jestli i on sam se uz zamiloval, zamiluje do Tebe. Jestli i on sam je schopen navazovat kontak a nebo schopen ho navazovat jinak nez tomu bylo jednou v minulosti.

Jestli se napravil,jestli je to jiny clovek nez byl,pak mu hodne fandim,ma muj obdiv. A Ty za to ze davas sanci tem ktery vetsina lidi ma tendence soudit.
Nemeli bychom posuzovat,soudit druhe ani vlastne sebe sama.  Nebot tim posozovanim sebe posouvame do jakesi nadrazene role = "ja jsem lepsi"  a tim se nenaucime odpoustet tem co to jinak nedokazou ci nedokazali v souladu s jejich psychicky narusenym bytim.

hirondel mýlíš se, když píšeš, že tady není nikdo, kdo může Vilemíně radit.

Je to přesně naopak. Vilemína napsala a požádala o radu a každý z nás radit může.
A samozřejmě je na Vilemíně, co si z našich rad vybere a jestli vůbec něco.

Majkafa, nectes me pozorne a nejen to. :)

hirondel napsal(a):

Neni zde nikdo kdo Ti muze radit,to je muj nazor. :)

:offtopic:

PPavlaa napsal(a):

...ale nemyslím si, že ona by si ho vybrala vědomě.

Správná otázka.
Věděla tehdy, když spolu začínali, kdo on vlastně je?

Zklamaná napsal(a):

Jak už jsem předtím napsala, Vilemína má schopnost navázat vztah a zamilovat se. Já však být jí, položím spíš otázku, co je se mnou špatně, že mám tendenci zamilovat se a vzhlížet k muži s takový sklony. Podle toho, co Vilemína píše a doložila i články s výpovědí onoho muže - on není jen sexuálně uchylný, on je i sadistický (viz, ta zastřelená srna...tam přeci opilý ve stráži na vojně nebyl, že?) pak ten jeho útěk, takže vědom si svého činu byl, panický strach z toho, že by ona dívčina mohla mluvit a označit ho za násilníka.

Několikrát jsme tu byla označena, že vidím jen černobíle, dodám, že pokud by Vilemína byla má dcera, spektrum barev by se rozšířilo o rudou - viděla bych rudě. A že i v jejím věku bych ji tak zmalovala zadek, že by se ji právě tato (podivná - nechci psát přímo zvrhlá) zamilovanost vykouřila z hlavy. Jistě, je více žen, co jsou fascinovány právě takovými typy, kteří mají za sebou kriminální zkušenost, kteří byli (jsou) vrahy. Že některé vzdychají třeba po Kájínkovi (a jelikož nesleduji jeho životní pouť, ani nevím , zda je, či není vrah) a ani se tím netají.....

Asi bych se ptala, co je s Vilemínou špatně, že ji fascinuje právě tento typ, co ji na něm fascinuje. Pak bych se zeptala, proč má tendenci jeho čin omlouvat (byl opilý...ale asi ne natolik, že zvládl řízení traktoru a dokázal tu dívku dostihnout, když mu utíkala a pak ještě přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby promluvila) a věřit mu natolik, že by to znova neudělal - resp. mít tak velké sebevědomí o sobě, že právě mě by to neudělal. Představa, že bych mu jednou nebyla po vůli a mělo by to mít katastrofální konec, nehledě na to, že Vilemína není vůbec sex. zkušená a pokud by se na ni vytasil s nějakou to podivnou hrátkou a ona by odmítla....?

Vilemíno - máš pud sebezáchovy?

Zklamčo, přeci máš taky děti a víš, že když něco zakazuješ, tak ony to tím tuplem dělajjí :dumbom: , ale taky mě svědí ruka ;) .

Vilemíno, poté, co jsi sem zkopírovala ty články, už jsem si jistá, že si z nás děláš prču. Vlákno nazveš - nemohu se zamilovat, aby ses nám svěřila, že ses zamilovala do sadisty a vraha. Ne, že bych si myslela, že je něco takového nemožné, my ženy často máme velmi snížený pud sebezáchovy, stačí se podivat na statistiky násilí v domácnostech... takže tedy ani bych nebyla udivena, že takový "samčí" typ metr devadesát široká ramena najde svou soulmate i přesto, že znásilnil, teda pardon - skoro znásilnil, pač galantně nechtěl oběť připravit o panenství (zavraždit ji jako pannu asi bylo tak nějak víc fér..) ((ještě mně tak napadlo, že byl dost ožralý na to, aby ji dokázal uškriti, ale zas dost při smyslech na to, aby vyhodnotil, že pannu o panenství přece nepřipraví znásilněním..))
No ale abych pokračovala v načaté myšlence - nemůžeš se zamilovat, načež se zamiluješ do vraha, abys tady o něm o mluvila jako "o tom muži v závorce vrah" a pak nám sem zkopíruješ články popisující jeho zločin, abychom ti teda jako fakt všichni věřili, že je vrah...

Tedy, nevěřím, fakt ne, je mi líto. Resp. věřím, že máš nějaký problém, nepochybně psychické povahy, ale spíše než vymýšlet si na fórech tyhle báchorky by asi možná bylo lepší honem rychle vyhledat odbornou pomoc. Život je krátkej, fakt.

majkafa napsal(a):

Většina našeho psaní jsou stejně jenom spekulace. Onen muž Vilemínu třeba opravdu nechce. A třeba je si skutečně po všech strastech svého žití vědom, že musí doživotně abstinovat nejenom s alkoholem, ale i v sexu se ženou, jestli nechce svůj čin opakovat.

To, co jsem vytučnil, může být pravda.
Já nejsem žádný deviant (naštěstí), ale kdybych byl, tak po 10 letech v krimu bych měl taky asi obavy z navázání nějakého vztahu (a teď neřeším, jestli by mě tam "vyléčili", nebo "nevyléčili" z mé úchylky...)

V tom článku se píše, že byl odsouzen ke 14 letům.

Mikeši, nikdo nikoho nevyléčí, dokud se nechce vyléčit on sám. Jen tak na okraj. To platí i pro Vilemínu.

majkafa napsal(a):

V tom článku se píše, že byl odsouzen ke 14 letům.

Mikeši, nikdo nikoho nevyléčí, dokud se nechce vyléčit on sám. Jen tak na okraj. To platí i pro Vilemínu.

Asi byl podmíněně propuštěn po odpykání 2/3 trestu.

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ať chceme nebo ne, je rozdíl mezi vrahem a vrahem. Člověk, který zabije třeba když chrání své dítě, je určitě jiný druh vraha, než tento Vilemínin známý.

Jistěže. Asi se nikdo nebude divit ženě, která po několikaletém soužití s ožralou a tyranem mu jednou, ve chvíli zoufalství když ji zase po návratu z hospody hrubě napadne, vrazí kudlu do břicha.
Pokud má někdo sexy-sado sklony, určitě z něho nebude můj kamarád - ale co teda s takovýmto člověkem? Zabít ho? :co:
Já fakt nevím - nejsem psycholog ani psychiatr, ale mám dojem, že pokud takovýto člověk bude mít po svém propuštění z basy a následného ústavního léčení pocit, že už je "jednou provždy odepsanej", tak tím spíš se dá u něj podobný zkrat očekávat znovu...

No kamarát ešte možno aj áno, ale na ten sex by som si dávala :) pozor... :jojo:

majkafa napsal(a):

Mikeši, nikdo nikoho nevyléčí, dokud se nechce vyléčit on sám. Jen tak na okraj. To platí i pro Vilemínu.

Májo, Ty jsi v psychologii kovanější, než já, tak mi promiň laický dotaz: Ty si myslíš, že člověk s psychiatrickou diagnózou, jako má např. onen pán, VÍ, nebo MÁ V TOM JASNO, že: "Ano, jsem pro své okolí potenciálně nebezpečný, takže než bych někoho znásilnil a zamordoval (popř. v opačném pořadí), tak se půjdu léčit" ???

majkafa napsal(a):

Většina našeho psaní jsou stejně jenom spekulace. Onen muž Vilemínu třeba opravdu nechce. A třeba je si skutečně po všech strastech svého žití vědom, že musí doživotně abstinovat nejenom s alkoholem, ale i v sexu se ženou, jestli nechce svůj čin opakovat.

:jojo: Mne to tak pripadá...

aprill JJ. Jen poukazuju na to, že jeho čin byl asi opravdu drsňárna velikého kalibru při plném vědomí, když dostal 14 let.

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mikeši, nikdo nikoho nevyléčí, dokud se nechce vyléčit on sám. Jen tak na okraj. To platí i pro Vilemínu.

Májo, Ty jsi v psychologii kovanější, než já, tak mi promiň laický dotaz: Ty si myslíš, že člověk s psychiatrickou diagnózou, jako má např. onen pán, VÍ, nebo MÁ V TOM JASNO, že: "Ano, jsem pro své okolí potenciálně nebezpečný, takže než bych někoho znásilnil a zamordoval (popř. v opačném pořadí), tak se půjdu léčit" ???

Na tuto otázku ti nemohu odpovědět. Můžte to být ano nebo i ne. Záleží na tom konkrétním člověku.

Asi před půl rokem jsem četla knížku ve které masovému vrahovi žen psalo do vězení mnoho žen a dívek a chtělo se s ním seznámit,nebo přímo navrhovaly sňatek...vždy šlo o ženy zneužívané buď psychicky nebo fyzicky....to je zajímavé

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mikeši, nikdo nikoho nevyléčí, dokud se nechce vyléčit on sám. Jen tak na okraj. To platí i pro Vilemínu.

Májo, Ty jsi v psychologii kovanější, než já, tak mi promiň laický dotaz: Ty si myslíš, že člověk s psychiatrickou diagnózou, jako má např. onen pán, VÍ, nebo MÁ V TOM JASNO, že: "Ano, jsem pro své okolí potenciálně nebezpečný, takže než bych někoho znásilnil a zamordoval (popř. v opačném pořadí), tak se půjdu léčit" ???

A proč by nemohl? Samozřejmě, že například sadista si může být vědom, že jeho touhy jsou abnormální a že jim nemůže dát prostor, protože by ublížil jinému člověku. Popřípadě lze najít alternativu. To je otázka mimo jiné inteligence a schopnosti sebereflexe, empatie. Lze např. pracovat s agresivitou, impulzivitou a hledat konsenzuální netradiční vztah. To samé funguje u pedofilů- jsou tací, kteří vědí a řídí svůj život tak, aby neublížili. To mimo jiné znamená, že se vyhýbají "pokušení". Samozřejmě ovládnout takovou danost a pudy je těžké a zaslouží to obdiv.
Jeden se není schopen ovládnout ani když má úplně vyhovujícího partnera po ruce, že. A jde si pro vzrůšo ven. :D.

Člověk se sadistickými sklony rozhodně nemusí být psychopat.

Tohle komentuji obecně, nikoliv tady k příběhu. Sexuálně motivovaná vražda je ovšem mazec, ale zase záleží, co a jak proběhlo.

Proto jsem se ptala Vilemíny, jaký vztah má se svým otcem.

majkafa napsal(a):

Většina našeho psaní jsou stejně jenom spekulace. Onen muž Vilemínu třeba opravdu nechce. A třeba je si skutečně po všech strastech svého žití vědom, že musí doživotně abstinovat nejenom s alkoholem, ale i v sexu se ženou, jestli nechce svůj čin opakovat.

On sexuálně neabstinuje. Svěřoval se mi (samozřejmě mohl lhát), že od propuštění na svobodu měl dvě partnerky (ne zaráz samozřejmě). S tou první se seznámil na internetu. Druhou partnerku potkal u koní, jak dlouho s ní byl, to nevím. Vím je, že do ní byl hodně zamilovaný, ač už předem tušil, že pro něho není moc vhodná (odlišný způsob života). S tou druhou měl sex (opět nemám důkaz), přišel s ní o panictví. Takže asi tak.

No ono je něco jiného s někým přijít o panictví a pak s někým opravdu sexuálně žít...o panictví může se ženou přijít i homosexuál a pak zjistit že to není to pravé ořechové....

Nharte napsal(a):

[Samozřejmě, že například sadista si může být vědom, že jeho touhy jsou abnormální a že jim nemůže dát prostor, protože by ublížil jinému člověku. Popřípadě lze najít alternativu. To je otázka mimo jiné inteligence a schopnosti sebereflexe, empatie. Lze např. pracovat s agresivitou, impulzivitou a hledat konsenzuální netradiční vztah. To samé funguje u pedofilů- jsou tací, kteří vědí a řídí svůj život tak, aby neublížili. To mimo jiné znamená, že se vyhýbají "pokušení". Samozřejmě ovládnout takovou danost a pudy je těžké a zaslouží to obdiv.

Nooo... tak obdiv si to jistě zaslouží, ale... ty takové případy znáš? Teď se ptám čistě proto, že tomu moc nevěřím... četl jsem před lety o muži, kterému byla po sexuálně motivované vraždě (a po výkonu trestu, samozřejmě) soudně nařízena kastrace, které se i dobrovolně podrobil, přesto pak ze stejných pohnutek zabil znovu...

Nharte napsal(a):

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mikeši, nikdo nikoho nevyléčí, dokud se nechce vyléčit on sám. Jen tak na okraj. To platí i pro Vilemínu.

Májo, Ty jsi v psychologii kovanější, než já, tak mi promiň laický dotaz: Ty si myslíš, že člověk s psychiatrickou diagnózou, jako má např. onen pán, VÍ, nebo MÁ V TOM JASNO, že: "Ano, jsem pro své okolí potenciálně nebezpečný, takže než bych někoho znásilnil a zamordoval (popř. v opačném pořadí), tak se půjdu léčit" ???

A proč by nemohl? Samozřejmě, že například sadista si může být vědom, že jeho touhy jsou abnormální a že jim nemůže dát prostor, protože by ublížil jinému člověku. Popřípadě lze najít alternativu. To je otázka mimo jiné inteligence a schopnosti sebereflexe, empatie. Lze např. pracovat s agresivitou, impulzivitou a hledat konsenzuální netradiční vztah. To samé funguje u pedofilů- jsou tací, kteří vědí a řídí svůj život tak, aby neublížili. To mimo jiné znamená, že se vyhýbají "pokušení". Samozřejmě ovládnout takovou danost a pudy je těžké a zaslouží to obdiv.
Jeden se není schopen ovládnout ani když má úplně vyhovujícího partnera po ruce, že. A jde si pro vzrůšo ven. :D.

Člověk se sadistickými sklony rozhodně nemusí být psychopat.

Tohle komentuji obecně, nikoliv tady k příběhu. Sexuálně motivovaná vražda je ovšem mazec, ale zase záleží, co a jak proběhlo.

Přesně tak.
Lidsky může být i takovýhle člověk velmi cenná a hluboká bytost. Žije s Damoklovým mečem nad hlavou. Pro takovéhle lidi to musí být peklo na zemi.
Dr Jekyll and Mr Hyde....

Nu a jiným je to zase jedno a stávají se z nich zrůdy jako Lecter Hannibal.

majkafa napsal(a):

Mám dobrou paměť. Ale po antidepresivech už to není, co to bývalo. Tvůj avatar je nezapomenutelný. Takový smutný, podzimní. Pro tak mladou holku. To o mnohém vypovídá.

Tvůj avatar Vilemíno mě také zaujal :) Vidím v něm čistotu, hloubku, nevinnost, velmi příjemné barvy, které jsou mi blízké. Nevnímám ho jako smutný, vnímám ho jako jemnost, čistotu, svěžest. Velmi pozitivně na mě působí. Miluju vodu a loďky :)

majkafa napsal(a):

Vysvětlila mi to kdysi psycholožka. Když jsem říkala, že nemám sebevědomí. Ona říkala, jak si to lidi pletou. Sebevědomí není jen to pozitivní. Já ho taky měla obrovské - ale negativní, až tak velké, že jsem se rozhodla zničit sama sebe a já jsem rozhodla o sobě, že nemám právo tady žít. Sebevědomí jak Himaláje. Ale ne to zdravé. Obávám se, že tento typ sebevědomí má i Vilemína.

Majkafo, je možné, že stejně sám sebe vnímá i ten muž. Od počátku říkám, že je třeba takové lidi chápat, neboť oni mají problém sami se sebou. Nikde jsem neřekla, že jeho čin je správný, naopak, je to nemocný čin, ten člověk není zdravý. Proto ale není nijak méněcennný či dokonce zrůda. Ten muž má zřejmě psychickou poruchu, proto se také léčí na psychiatrii. To, že ho odsuzuješ za to, že má nemocnou duši, nikomu nepomůže.

Mě osobně příjde velmi zajímavé, zvláštní, že Vilemína se toho muže nebojí. Necítí strach, jako mnoho z Vás co se k tomu vyjadřujete. Velmi zajímavá věc. Vilemína dokonce psala, že z něj cítí oporu, bezpečí. Copak to není zvláštní, že její vnímání je úplně jiné než například Tvoje?

mariposa napsal(a):

Majkafo, je možné, že stejně sám sebe vnímá i ten muž. Od počátku říkám, že je třeba takové lidi chápat, neboť oni mají problém sami se sebou. Nikde jsem neřekla, že jeho čin je správný, naopak, je to nemocný čin, ten člověk není zdravý. Proto ale není nijak méněcennný či dokonce zrůda. Ten muž má zřejmě psychickou poruchu, proto se také léčí na psychiatrii. To, že ho odsuzuješ za to, že má nemocnou duši, nikomu nepomůže.

Mě osobně příjde velmi zajímavé, zvláštní, že Vilemína se toho muže nebojí. Necítí strach, jako mnoho z Vás co se k tomu vyjadřujete. Velmi zajímavá věc. Vilemína dokonce psala, že z něj cítí oporu, bezpečí. Copak to není zvláštní, že její vnímání je úplně jiné než například Tvoje?

To v mém psaní čteš ty, že ho odsuzuju, neboť tomu tak není. Zamyslela ses nad tím, proč to tam vidíš? Co je v tom tvé, mariposo-hirondel?

Vnímání Vilemíny je logicky jiné, než mé, neboť já nejsem Vilemína. Otázkou je, čí vnímání je pravdivé k tomu, jestli on znovu ublíží nebo ne? To ukáže čas. A taky může být, že Vilemína - kdoví - jen takové myšlenky, co se mi honí hlavou, tu nechce být? Protože, víš, co je to opora a bezpečí? To může být pro každého něco jiného. Vím to možná lépe, než spousta jiných, kdo nemají tu zkušenost. Pro mě byla v jistou chvíli bezpečím má smrt. :jojo:

Mikeš napsal(a):

Nharte napsal(a):

[Samozřejmě, že například sadista si může být vědom, že jeho touhy jsou abnormální a že jim nemůže dát prostor, protože by ublížil jinému člověku. Popřípadě lze najít alternativu. To je otázka mimo jiné inteligence a schopnosti sebereflexe, empatie. Lze např. pracovat s agresivitou, impulzivitou a hledat konsenzuální netradiční vztah. To samé funguje u pedofilů- jsou tací, kteří vědí a řídí svůj život tak, aby neublížili. To mimo jiné znamená, že se vyhýbají "pokušení". Samozřejmě ovládnout takovou danost a pudy je těžké a zaslouží to obdiv.

Nooo... tak obdiv si to jistě zaslouží, ale... ty takové případy znáš? Teď se ptám čistě proto, že tomu moc nevěřím... četl jsem před lety o muži, kterému byla po sexuálně motivované vraždě (a po výkonu trestu, samozřejmě) soudně nařízena kastrace, které se i dobrovolně podrobil, přesto pak ze stejných pohnutek zabil znovu...

Mikeši, já jsem nechala vykastrovat většinu svých koček. Tím jsem je zbavila rozmnožovací schopnosti, sexuálního libida, ale nezbavila jsem je schopnosti lovit a zabíjet :) jasně, že kočka není člověk, ale princip je zde úplně stejný a navíc - člověk je v podstatě také šelma :jojo:

Mikeš napsal(a):

Nharte napsal(a):

[Samozřejmě, že například sadista si může být vědom, že jeho touhy jsou abnormální a že jim nemůže dát prostor, protože by ublížil jinému člověku. Popřípadě lze najít alternativu. To je otázka mimo jiné inteligence a schopnosti sebereflexe, empatie. Lze např. pracovat s agresivitou, impulzivitou a hledat konsenzuální netradiční vztah. To samé funguje u pedofilů- jsou tací, kteří vědí a řídí svůj život tak, aby neublížili. To mimo jiné znamená, že se vyhýbají "pokušení". Samozřejmě ovládnout takovou danost a pudy je těžké a zaslouží to obdiv.

Nooo... tak obdiv si to jistě zaslouží, ale... ty takové případy znáš? Teď se ptám čistě proto, že tomu moc nevěřím... četl jsem před lety o muži, kterému byla po sexuálně motivované vraždě (a po výkonu trestu, samozřejmě) soudně nařízena kastrace, které se i dobrovolně podrobil, přesto pak ze stejných pohnutek zabil znovu...

Bavila som sa s POTENCIÁLNYM pedofilom, ktorý napriek svojej sex. orientácii v živote na dieťa ruku nevztiahol... Nikto to o ňom z jeho okolia netuší... ani manželka. :/ Žije si svoje súkromné peklo, ale ako hovorí "aspoň nikomu neubližujem". :godlike:

:jojo:

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Vysvětlila mi to kdysi psycholožka. Když jsem říkala, že nemám sebevědomí. Ona říkala, jak si to lidi pletou. Sebevědomí není jen to pozitivní. Já ho taky měla obrovské - ale negativní, až tak velké, že jsem se rozhodla zničit sama sebe a já jsem rozhodla o sobě, že nemám právo tady žít. Sebevědomí jak Himaláje. Ale ne to zdravé. Obávám se, že tento typ sebevědomí má i Vilemína.

Majkafo, je možné, že stejně sám sebe vnímá i ten muž. Od počátku říkám, že je třeba takové lidi chápat, neboť oni mají problém sami se sebou. Nikde jsem neřekla, že jeho čin je správný, naopak, je to nemocný čin, ten člověk není zdravý. Proto ale není nijak méněcennný či dokonce zrůda. Ten muž má zřejmě psychickou poruchu, proto se také léčí na psychiatrii. To, že ho odsuzuješ za to, že má nemocnou duši, nikomu nepomůže.

Mě osobně příjde velmi zajímavé, zvláštní, že Vilemína se toho muže nebojí. Necítí strach, jako mnoho z Vás co se k tomu vyjadřujete. Velmi zajímavá věc. Vilemína dokonce psala, že z něj cítí oporu, bezpečí. Copak to není zvláštní, že její vnímání je úplně jiné než například Tvoje?

Je.. a mňa by veľmi zaujímalo, či sa doňho zamilovala už VEDIAC, že je vrah, alebo sa zamilovala ničnetušiac a potom až zistila, čo je jej láska zač. :jojo: Či, takpovediac, jeho "zaujímavá" minulosť nie je práve pre ňu oným príťažlivým momentom.

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Vysvětlila mi to kdysi psycholožka. Když jsem říkala, že nemám sebevědomí. Ona říkala, jak si to lidi pletou. Sebevědomí není jen to pozitivní. Já ho taky měla obrovské - ale negativní, až tak velké, že jsem se rozhodla zničit sama sebe a já jsem rozhodla o sobě, že nemám právo tady žít. Sebevědomí jak Himaláje. Ale ne to zdravé. Obávám se, že tento typ sebevědomí má i Vilemína.

Majkafo, je možné, že stejně sám sebe vnímá i ten muž. Od počátku říkám, že je třeba takové lidi chápat, neboť oni mají problém sami se sebou. Nikde jsem neřekla, že jeho čin je správný, naopak, je to nemocný čin, ten člověk není zdravý. Proto ale není nijak méněcennný či dokonce zrůda. Ten muž má zřejmě psychickou poruchu, proto se také léčí na psychiatrii. To, že ho odsuzuješ za to, že má nemocnou duši, nikomu nepomůže.

Mě osobně příjde velmi zajímavé, zvláštní, že Vilemína se toho muže nebojí. Necítí strach, jako mnoho z Vás co se k tomu vyjadřujete. Velmi zajímavá věc. Vilemína dokonce psala, že z něj cítí oporu, bezpečí. Copak to není zvláštní, že její vnímání je úplně jiné než například Tvoje?

to, že se ho nebojí a strachem ji z něj necvaká pr.del.ka ještě neznamená, že její vnímání je správné :rolleyes:

PPavlaa napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Vysvětlila mi to kdysi psycholožka. Když jsem říkala, že nemám sebevědomí. Ona říkala, jak si to lidi pletou. Sebevědomí není jen to pozitivní. Já ho taky měla obrovské - ale negativní, až tak velké, že jsem se rozhodla zničit sama sebe a já jsem rozhodla o sobě, že nemám právo tady žít. Sebevědomí jak Himaláje. Ale ne to zdravé. Obávám se, že tento typ sebevědomí má i Vilemína.

Majkafo, je možné, že stejně sám sebe vnímá i ten muž. Od počátku říkám, že je třeba takové lidi chápat, neboť oni mají problém sami se sebou. Nikde jsem neřekla, že jeho čin je správný, naopak, je to nemocný čin, ten člověk není zdravý. Proto ale není nijak méněcennný či dokonce zrůda. Ten muž má zřejmě psychickou poruchu, proto se také léčí na psychiatrii. To, že ho odsuzuješ za to, že má nemocnou duši, nikomu nepomůže.

Mě osobně příjde velmi zajímavé, zvláštní, že Vilemína se toho muže nebojí. Necítí strach, jako mnoho z Vás co se k tomu vyjadřujete. Velmi zajímavá věc. Vilemína dokonce psala, že z něj cítí oporu, bezpečí. Copak to není zvláštní, že její vnímání je úplně jiné než například Tvoje?

to, že se ho nebojí a strachem ji z něj necvaká pr.del.ka ještě neznamená, že její vnímání je správné :rolleyes:

Pavlo, nikdo tady neříká, že vnímání Vilemíny je "správné". KDO vůbec by to dokázal posoudit? A co je to správné? - to se neptám, jen říkám, že toto nedokáže nikdo posoudit pokud se jedná o druhého člověka, tedy v tomto případě o Vilemínu. Pokud se jedná o nás samotné, je víc než důležité vědět co je pro NÁS (pro mně) správné a co ne. NE ale pokud se jedná o druhého člověka. To už pak zavání hodnocením a posuzováním. Už jsem to psala Majkafě.

Já si jen všímám, že Vilemína sama napsala, že toho muže tak vnímá (bezpečí). Takže to je to co Vilemína cítí, to co sama napsala. To, proč to tak cítí, to je jiná věc, k tomu by se dalo taky dostat, ale tyto věci jsou obvykle velmi složité a ukryté hluboko uvnitř člověka a jeho minulosti. Přístup k těmto věcem (svému nitru) má jen Vilemína sama. To, že tady většina bab cítí strach z toho muže a z jeho činu, to je zase jejich věc a jejich osobní vnímání.

majkafa napsal(a):

Představa, že by má dcera přišla o život tak strašlivým a hrůzným způsobem, takovou zrůdou. Je mi z toho velmi zle. :grater:

Co tohle vypovida o cloveku? O Tobe Majkafo?

Jak se tohle nazyva,pojmenovava, kdyz nekdo rekne (Ty majkafka) o druhem ze je zruda?  Je to vlastne co?nejake ohodnoceni,posouzeni,zpusob jak pojmenovat psychicky nemocneho cloveka,jmeno dane spolecnosti ktera takto nazyva nemocne lidi?   
Co se skryva za tim slovem Tebou vyslovenym?
Abychom nedosly k zmylene a opet k nedorozumneni (coz je jednou z castych jevu ) ,ujasnime si nase pojmy? :)

Zda se me ze jedno je jiste,nekdo takoveho cloveka nazve zrudou,nekdo jiny ho nezve nestastnym a psychicky nemocnym clovekem.  :)

hirondel, jak bys ho nazvala ty sama, kdyby to bylo TVOJE dítě, které tímto způsobem připravil o život ? fakt mě to zajímá.

PPavlaa napsal(a):

hirondel, jak bys ho nazvala ty sama, kdyby to bylo TVOJE dítě, které tímto způsobem připravil o život ? fakt mě to zajímá.

Nazvala bych ho nemocnym,psychicky narusenym clovekem.
Protoze naprosto chapu ze prave to je pricinou.

a máš děti hir ?

Moji odpoved jsi dostala,nic se na ni nemeni a menit nebude. Citim ze me muzes jen ztezi pochopit a to rikam zcela otevrene.  :)
Ja vim z jake pozice rikam to co zde vyslovuju a vim ze za tim si stat budu vzdy tak jako prave ted. :jojo:

Toho cloveka bych nazvala stejne jako Majka a prala bych mu stejnou smrt jakou zpusobil te holcine.

takže nemáš. ale už dopředu víš, že se u tebe v názoru an tohle nikdy nic nezmění. tak doufám, že tě život milá hirondel nikdy neprověří, jestli je to tak, jak tu teď tvrdíš.

PPavlaa napsal(a):

takže nemáš. ale už dopředu víš, že se u tebe v názoru an tohle nikdy nic nezmění. tak doufám, že tě život milá hirondel nikdy neprověří, jestli je to tak, jak tu teď tvrdíš.

Mozna ma Hir nejakou zkusenost ze sve rodiny .

hirondel, mě by to také zajímalo.
Zejména, když by Tvoje dítě muselo zemřít JENOM proto, aby se na něm takový člověk mohl sexuálně uspokojit :/
MMCH mě by na místě těch pozůstalých vůbec nenadchlo pomyšlení, že vrah jejich dítěte ani nepobyl za mřížemi oněch určených 14 let, ale po deseti odpykaných letech si vesele běhá po svobodě, byťsi částečně omezen pobytem na psychiatrii.
Já osobně jsem toho názoru, že člověk, který provede něco takového by měl být doživotně internován. Je jedno kde, jestli ve vězení, v detenčním ústavu nebo na psychiatrii, jestli takový exemplář někde obroste mechem, to by mě ani v nejmenším netrápilo :jojo:

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

takže nemáš. ale už dopředu víš, že se u tebe v názoru an tohle nikdy nic nezmění. tak doufám, že tě život milá hirondel nikdy neprověří, jestli je to tak, jak tu teď tvrdíš.

Mozna ma Hir nejakou zkusenost ze sve rodiny .

Myslíš, jako že jestli se v rodině Hir nevyskytl někdy nějaký deviant :P ???
Omlouvám se, tohle není vlákno, na kterém je vhodné o takovém tématu vtipkovat :offtopic: ale mně to prostě nedalo :gloria:

PPavlaa napsal(a):

takže nemáš. ale už dopředu víš, že se u tebe v názoru an tohle nikdy nic nezmění. tak doufám, že tě život milá hirondel nikdy neprověří, jestli je to tak, jak tu teď tvrdíš.

Pavlo ,nemusis doufat.  :)  Je a zustane to tak jak tvrdim,to vim uplne jiste a vim to dopredu. :)
Reknu to znovu Pavli,vim ze me muzes jen ztezi pochopit. A takove to beru a takove to je. :)

Kiara napsal(a):

hirondel, mě by to také zajímalo.
Zejména, když by Tvoje dítě muselo zemřít JENOM proto, aby se na něm takový člověk mohl sexuálně uspokojit :/
MMCH mě by na místě těch pozůstalých vůbec nenadchlo pomyšlení, že vrah jejich dítěte ani nepobyl za mřížemi oněch určených 14 let, ale po deseti odpykaných letech si vesele běhá po svobodě, byťsi částečně omezen pobytem na psychiatrii.
Já osobně jsem toho názoru, že člověk, který provede něco takového by měl být doživotně internován. Je jedno kde, jestli ve vězení, v detenčním ústavu nebo na psychiatrii, jestli takový exemplář někde obroste mechem, to by mě ani v nejmenším netrápilo :jojo:

Kiaro a co s tim muzou udelat pozustaly kdyz je tedy propusten na zaklade rozhodnuti tech co o tom rozhoduji. ?

Tohle je velice slozite tema a ja jsem si plne vedoma jake reakce prijdou na me nazory. :)

Nicmene situace je takova ,ze nase nazory muzou a jsou proste jine. :)

Kiara napsal(a):

hirondel, mě by to také zajímalo.
Zejména, když by Tvoje dítě muselo zemřít JENOM proto, aby se na něm takový člověk mohl sexuálně uspokojit :/
MMCH mě by na místě těch pozůstalých vůbec nenadchlo pomyšlení, že vrah jejich dítěte ani nepobyl za mřížemi oněch určených 14 let, ale po deseti odpykaných letech si vesele běhá po svobodě, byťsi částečně omezen pobytem na psychiatrii.
Já osobně jsem toho názoru, že člověk, který provede něco takového by měl být doživotně internován. Je jedno kde, jestli ve vězení, v detenčním ústavu nebo na psychiatrii, jestli takový exemplář někde obroste mechem, to by mě ani v nejmenším netrápilo :jojo:

Kiaro, viděla bys to stejně, kdyby takový jak říkáš "exemplář" bylo tvoje dítě ? taky by tě to netrápilo ? nebo bys to v tomhle případě i přes tu hrůzu, který by sis byla vědoma, že spáchal, to prostě vnímala jinak ?

hirondel napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

takže nemáš. ale už dopředu víš, že se u tebe v názoru an tohle nikdy nic nezmění. tak doufám, že tě život milá hirondel nikdy neprověří, jestli je to tak, jak tu teď tvrdíš.

Pavlo ,nemusis doufat.  :)  Je a zustane to tak jak tvrdim,to vim uplne jiste a vim to dopredu. :)
Reknu to znovu Pavli,vim ze me muzes jen ztezi pochopit. A takove to beru a takove to je. :)

nevěřím ti hirondel.
a těžko pochopitelná jsi pro většinu lidí. možná to je to, co se ti na tom líbí, ne ?

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

takže nemáš. ale už dopředu víš, že se u tebe v názoru an tohle nikdy nic nezmění. tak doufám, že tě život milá hirondel nikdy neprověří, jestli je to tak, jak tu teď tvrdíš.

Mozna ma Hir nejakou zkusenost ze sve rodiny .

Myslíš, jako že jestli se v rodině Hir nevyskytl někdy nějaký deviant :P ???
Omlouvám se, tohle není vlákno, na kterém je vhodné o takovém tématu vtipkovat :offtopic: ale mně to prostě nedalo :gloria:

To nemusis vtipkovat ja to jako vtip nepsala.Ja to psala vazne jen me to tak napadlo,kdyz hir ma jiny nazor.

PPavlaa napsal(a):

Kiara napsal(a):

hirondel, mě by to také zajímalo.
Zejména, když by Tvoje dítě muselo zemřít JENOM proto, aby se na něm takový člověk mohl sexuálně uspokojit :/
MMCH mě by na místě těch pozůstalých vůbec nenadchlo pomyšlení, že vrah jejich dítěte ani nepobyl za mřížemi oněch určených 14 let, ale po deseti odpykaných letech si vesele běhá po svobodě, byťsi částečně omezen pobytem na psychiatrii.
Já osobně jsem toho názoru, že člověk, který provede něco takového by měl být doživotně internován. Je jedno kde, jestli ve vězení, v detenčním ústavu nebo na psychiatrii, jestli takový exemplář někde obroste mechem, to by mě ani v nejmenším netrápilo :jojo:

Kiaro, viděla bys to stejně, kdyby takový jak říkáš "exemplář" bylo tvoje dítě ? taky by tě to netrápilo ? nebo bys to v tomhle případě i přes tu hrůzu, který by sis byla vědoma, že spáchal, to prostě vnímala jinak ?

Hirondel, viděla.
Samozřejmě, že bych od něj asi definitivně ruce pryč nedala - jako máma od svého dítěte - ale že by takový člověk měl být v zájmu společnosti někde doživotně internován, na tom si trvám :jojo:
MMCH Hir, já mám ty děti dvě, dcera je ve věku oběti toho vraha a syn z nich je ve věku toho vraha, tak si troufám tvrdit, že mám dostatek prostoru pro všechna svá tvrzení, které zde byla mnou vyřčena ;)

PPavlaa napsal(a):

nevěřím ti hirondel.

Tim se u me nic nemeni. :)

Kiara napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Kiaro, viděla bys to stejně, kdyby takový jak říkáš "exemplář" bylo tvoje dítě ? taky by tě to netrápilo ? nebo bys to v tomhle případě i přes tu hrůzu, který by sis byla vědoma, že spáchal, to prostě vnímala jinak ?

Hirondel, viděla.
Samozřejmě, že bych od něj asi definitivně ruce pryč nedala - jako máma od svého dítěte - ale že by takový člověk měl být v zájmu společnosti někde doživotně internován, na tom si trvám :jojo:
MMCH Hir, já mám ty děti dvě, dcera je ve věku oběti toho vraha a syn z nich je ve věku toho vraha, tak si troufám tvrdit, že mám dostatek prostoru pro všechna svá tvrzení, které zde byla mnou vyřčena ;)

Tohle zacina byt dost vtipny divadlo,co rikas Pavlo?   :lol:

:D

Už vím. Hirondel, ty patříš k těm lidem, o kterých se říká, že jsou citově ploší. A žádné pojmy si s tebou ujasňovat nebudu. Už jsem ti psala dříve, že mě do tenat svých debat o ničem nedostaneš. Nebere mě to. Ty nejsi člověk, který by mi měl co říst. Až jednou budeš mít - jestli budeš - děti, pak, doufám kvůli nim, vypustíš konečně své emoce. A budeš se léčit.

Omlouvám se autorce vlákna za své :offtopic:

hirondel napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

takže nemáš. ale už dopředu víš, že se u tebe v názoru an tohle nikdy nic nezmění. tak doufám, že tě život milá hirondel nikdy neprověří, jestli je to tak, jak tu teď tvrdíš.

Pavlo ,nemusis doufat.  :)  Je a zustane to tak jak tvrdim,to vim uplne jiste a vim to dopredu. :)
Reknu to znovu Pavli,vim ze me muzes jen ztezi pochopit. A takove to beru a takove to je. :)

Na tom není nic těžkého k chápání. Každý, kdo pochopil poselství Krista a nehodlá se vracet dva tisíce let zpět ke starozákonnímu "oko za oko, zub za zub", to cítí stejně jako ty.
Děti mám a vím jistě, že svou bolest bych nepřetavila v nenávist a touhu po pomstě. Ta nikomu život stejně nevrátí.

Navíc Ppavlo promiň, ale tvoje otázka je pošetilá.
Stejně tak bys se mohla ptát, co bys dělala, kdyby to bylo tvoje dítě, nebo dokonce ty sama, kdo by byl takhle "naprogramovaný" a zabíjel....

PPavlaa napsal(a):

Kiara napsal(a):

hirondel, mě by to také zajímalo.
Zejména, když by Tvoje dítě muselo zemřít JENOM proto, aby se na něm takový člověk mohl sexuálně uspokojit :/
MMCH mě by na místě těch pozůstalých vůbec nenadchlo pomyšlení, že vrah jejich dítěte ani nepobyl za mřížemi oněch určených 14 let, ale po deseti odpykaných letech si vesele běhá po svobodě, byťsi částečně omezen pobytem na psychiatrii.
Já osobně jsem toho názoru, že člověk, který provede něco takového by měl být doživotně internován. Je jedno kde, jestli ve vězení, v detenčním ústavu nebo na psychiatrii, jestli takový exemplář někde obroste mechem, to by mě ani v nejmenším netrápilo :jojo:

Kiaro, viděla bys to stejně, kdyby takový jak říkáš "exemplář" bylo tvoje dítě ? taky by tě to netrápilo ? nebo bys to v tomhle případě i přes tu hrůzu, který by sis byla vědoma, že spáchal, to prostě vnímala jinak ?

No vidíš :)

hirondel, nepiš mi ty své SZ.

Myslím, že jsem dostatečně vysvětlila, že tu dívčinu zabila zrůda. Zrůda v muži, které dovolil, aby ho ovládla. Možná v příštím životě to už zvládne líp.
Ale myslím si, že v tomto životě by měl zůstat internován, ať ve vězení nebo v léčebně bez vycházek. Protože tohle udělat můžeme. Ale život někomu, komu by ho znovu vzal, (a že v sobě ty předpoklady má daleko větší, než většina lidí) už vrátit neumíme.
Kdyby to bylo mé dítě, nepřestala  bych ho zřejmě, i když bych cítila i obrovskou bolest, milovat. Ale přesto bych trvala na tom, aby zůstal do konce života oddělen. Ostatně, jsem přesvědčena, že moudrý člověk, který se naučí se zrůdou v sobě pracovat, si i v takovém prostředí najde činnosti, které ho budou bavit. Které budou třeba i prospěšné. Aby napravil, co udělal, když nebyl dostatečně bdělý a silný. Že bude dostatečně moudrý na to, že svou lekci přijme s pokorou.

Pandorraa napsal(a):

Na tom není nic těžkého k chápání.  Každý, kdo pochopil poselství Krista a nehodlá se vracet dva tisíce let zpět ke starozákonnímu "oko za oko, zub za zub", to cítí stejně jako ty.

Děti mám a vím jistě, že svou bolest bych nepřetavila v nenávist a touhu po pomstě. Ta nikomu život stejně nevrátí.

Ano je tomu presne tak. ;)
Kazdy kdo pochopil,to citi stejne jako moje malickost. :)

Ale jak vidime Pandoro, z nejakeho duvodu se ono rceni "oko za oko,zub za zub " stale nekde drzi.
Viz. dnes zde psane:  "Toho cloveka bych nazvala stejne jako Majka a prala bych mu stejnou smrt jakou zpusobil te holcine."

Nicmene naprosto souhlasim s tim,ze bolest pretavena v nenavist a pomstu, jeste nikdy nikomu zivot nejen nevratila ale i nikomu tim ona nenavist a touha po pomste nic nikdy nedala a neda,jen veme.
Je to sebeznicujici a sebedestruktivni onemocneni. V tom spolu budem jiste take za jedno. :)

majkafa napsal(a):

hirondel, nepiš mi ty své SZ.

SZ se pisi predevsim proto ze sem neco nepatri a delej prosim totez pokud nemluvis k veci ,ale off. :)

K věci už delší dobu nemluví nikdo z nás, neboť toto vlákno se jmenuje Neschopnost navázat vztah a zamilovat se.

I když, ten muž možná také není schopen navázat vztah a zamilovat se.

Kiara napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Kiara napsal(a):

hirondel, mě by to také zajímalo.
Zejména, když by Tvoje dítě muselo zemřít JENOM proto, aby se na něm takový člověk mohl sexuálně uspokojit :/
MMCH mě by na místě těch pozůstalých vůbec nenadchlo pomyšlení, že vrah jejich dítěte ani nepobyl za mřížemi oněch určených 14 let, ale po deseti odpykaných letech si vesele běhá po svobodě, byťsi částečně omezen pobytem na psychiatrii.
Já osobně jsem toho názoru, že člověk, který provede něco takového by měl být doživotně internován. Je jedno kde, jestli ve vězení, v detenčním ústavu nebo na psychiatrii, jestli takový exemplář někde obroste mechem, to by mě ani v nejmenším netrápilo :jojo:

Kiaro, viděla bys to stejně, kdyby takový jak říkáš "exemplář" bylo tvoje dítě ? taky by tě to netrápilo ? nebo bys to v tomhle případě i přes tu hrůzu, který by sis byla vědoma, že spáchal, to prostě vnímala jinak ?

Hirondel, viděla.
Samozřejmě, že bych od něj asi definitivně ruce pryč nedala - jako máma od svého dítěte - ale že by takový člověk měl být v zájmu společnosti někde doživotně internován, na tom si trvám :jojo:
MMCH Hir, já mám ty děti dvě, dcera je ve věku oběti toho vraha a syn z nich je ve věku toho vraha, tak si troufám tvrdit, že mám dostatek prostoru pro všechna svá tvrzení, které zde byla mnou vyřčena ;)

A ja si zasa myslím, že sa nikto poriadne nevieme vcítiť ani do pozostalých, ani do rodičov vraha, ani do toho chlapíka samotného... a možno ani do Vilemíny. Takže všetci tu varíme viac-menej z vody a je dosť zybtočné sa dohadovať, čo by bolo keby... Realita je často dosť iná. :/

Pandorraa napsal(a):

hirondel napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

takže nemáš. ale už dopředu víš, že se u tebe v názoru an tohle nikdy nic nezmění. tak doufám, že tě život milá hirondel nikdy neprověří, jestli je to tak, jak tu teď tvrdíš.

Pavlo ,nemusis doufat.  :)  Je a zustane to tak jak tvrdim,to vim uplne jiste a vim to dopredu. :)
Reknu to znovu Pavli,vim ze me muzes jen ztezi pochopit. A takove to beru a takove to je. :)

Na tom není nic těžkého k chápání. Každý, kdo pochopil poselství Krista a nehodlá se vracet dva tisíce let zpět ke starozákonnímu "oko za oko, zub za zub", to cítí stejně jako ty.
Děti mám a vím jistě, že svou bolest bych nepřetavila v nenávist a touhu po pomstě. Ta nikomu život stejně nevrátí.

Navíc Ppavlo promiň, ale tvoje otázka je pošetilá.
Stejně tak bys se mohla ptát, co bys dělala, kdyby to bylo tvoje dítě, nebo dokonce ty sama, kdo by byl takhle "naprogramovaný" a zabíjel....

víš Pan, já myslím, že dokud máme všichni svoje děti živé a zdravé, je dost mimo tvrdit, jak by se kdo z nás zachoval, kdyby tímto způsobem je někdo zabil. vědět, že by se tvoje bolest nepřetavila v nenávist a touhu po pomstě prostě nemůžeš. nikdo z nás neví, co by kdyby. dokud se do té situace nedostaneš, neprožiješ ji na vlastní kůži, přijde mi prostě tohle tvrzení směšný.

Ppavli, taky si to myslím. A je taky dost mimo tvrdit to, co tvrdí hirondel. Neboť to se ukáže až v konkrétních situacích. A pokaždé to může být jinak, než minule. :jojo:

jj člověk si kolikrát myslí, že VÍ jak by se v které situaci zachoval, ale když ta situace přijde, často překvapí sám sebe, že je to jinak. ať příjemně nebo nepříjemně. netroufala bych si tvrdit, co bych udělala, protože to sama nevím. můžu si myslet, jak bych se zachovala, ale nevím to na stopro a dokud to neprožiju, nikdy to vědět nebudu.

majkafa napsal(a):

Myslím, že jsem dostatečně vysvětlila, že tu dívčinu zabila zrůda. Zrůda v muži, které dovolil, aby ho ovládla. Možná v příštím životě to už zvládne líp.
Ale myslím si, že v tomto životě by měl zůstat internován, ať ve vězení nebo v léčebně bez vycházek. Protože tohle udělat můžeme. Ale život někomu, komu by ho znovu vzal, (a že v sobě ty předpoklady má daleko větší, než většina lidí) už vrátit neumíme.
Kdyby to bylo mé dítě, nepřestala  bych ho zřejmě, i když bych cítila i obrovskou bolest, milovat. Ale přesto bych trvala na tom, aby zůstal do konce života oddělen. Ostatně, jsem přesvědčena, že moudrý člověk, který se naučí se zrůdou v sobě pracovat, si i v takovém prostředí najde činnosti, které ho budou bavit. Které budou třeba i prospěšné. Aby napravil, co udělal, když nebyl dostatečně bdělý a silný. Že bude dostatečně moudrý na to, že svou lekci přijme s pokorou.

Internován, tedy zavřen bez vycházek, hmmmmm Majko. Ty tady jednoduše píšeš, že bys tomu muži vzala život. Že bys ho zavřela, aby nemohl chodit ven a nemohl se stýkat s lidmi. To už je od Tebe dost silný kalibr. Takhle rozhodovat za život druhého. Když to přeženu, vlastně bys Ty sama toho muže zabila. Tím, že bys ho zavřela a znemožnila mu žít venku. Hmmmmmmmmmmm :(
Kde se tohle v člověku bere? :rolleyes:

Skutečně bys na sebe vzala roli "soudce" a tomu muži vyměřila za svůj nemocný čin tento trest? Soudce druhých :(

Tresty vyměřuje náš právní řád. Máme tam i doživotí. A kdysi tam byl i trest smrti. A ano, muži nebo i ženě, který vlastními rukami někoho uškrtil, bych navrhla doživotí. A jako soudce bych ho k němu odsoudila. S čistým svědomím.

Hir, máš vůbec povědomí o právních systémech? Kor o našem v ČR, když tu nežiješ? A což takhle právní systém států, kde je ještě stále zakotven trest smrti? Hm? :)

majkafa napsal(a):

Ppavli, taky si to myslím. A je taky dost mimo tvrdit to, co tvrdí hirondel. Neboť to se ukáže až v konkrétních situacích. A pokaždé to může být jinak, než minule. :jojo:

Pokud člověk nezná sám sebe = své vlastní činy, stává se, že je ovlivňován okolím, okolnostmi, mění své názory, mění své postoje - jednou tak podruhé onak a potřetí zase jinak ... takový člověk si nemůže být jistý vlastně ničím, neboť si není jistý především sám sebou, svými vlastními kroky, tím čím je. Takový člověk je neustále smýkán spousty ze strany na stranu, je rozervaný na části. A trpí.
Pokud tady hirondel píše, že si je něčím jistá (konkrétně svým postojem), já osobně jí to věřím. Neboť věřím, že existují lidé, kteří znají sami sebe, nenechají se smést, nenechají se svést ze své cesty, znají svůj směr. Ať se děje co se děje :)

Ano mariposo. Je mi jasné, že hirondel znát musíš. Neboť jsi to ty, schizofreniku. ;)

majkafa napsal(a):

Tresty vyměřuje náš právní řád. Máme tam i doživotí. A kdysi tam byl i trest smrti. A ano, muži nebo i ženě, který vlastními rukami někoho uškrtil, bych navrhla doživotí. A jako soudce bych ho k němu odsoudila. S čistým svědomím.

Hir, máš vůbec povědomí o právních systémech? Kor o našem v ČR, když tu nežiješ? A což takhle právní systém států, kde je ještě stále zakotven trest smrti? Hm? :)

Právní systém je pomůcka, kterou si lidé vytvořili, z mnoha důvodů.
S čistým svědomím bys někoho odsoudila na smrt. Ty Majkafa.
Zabila bys vlastníma rukama zvíře, tj. zbavila ho života?
Jaký trest bys vyměřila sebevrahovi?

Prosím Majko, upřímně Tě prosím o laskavost, neříkej mi Hir, já jsem mariposa a o právních systémech nemám moc hluboké povědomí (není to můj šálek čaje), přesto že žiju od svého narození v ČR a mám pár kamarádů právníků. Pravda je, že mě právní systém nezajímá, co mě zajímá je složitost lidské psychiky a bezedné nitro člověka. Tam hledám já.

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ppavli, taky si to myslím. A je taky dost mimo tvrdit to, co tvrdí hirondel. Neboť to se ukáže až v konkrétních situacích. A pokaždé to může být jinak, než minule. :jojo:

Pokud člověk nezná sám sebe = své vlastní činy, stává se, že je ovlivňován okolím, okolnostmi, mění své názory, mění své postoje - jednou tak podruhé onak a potřetí zase jinak ... takový člověk si nemůže být jistý vlastně ničím, neboť si není jistý především sám sebou, svými vlastními kroky, tím čím je. Takový člověk je neustále smýkán spousty ze strany na stranu, je rozervaný na části. A trpí.
Pokud tady hirondel píše, že si je něčím jistá (konkrétně svým postojem), já osobně jí to věřím. Neboť věřím, že existují lidé, kteří znají sami sebe, nenechají se smést, nenechají se svést ze své cesty, znají svůj směr. Ať se děje co se děje :)

pane bože, ona ta hirondel je snad nakonec světice, ne ? nebo robot :D

hirondel napsal(a):

Nicmene naprosto souhlasim s tim,ze bolest pretavena v nenavist a pomstu, jeste nikdy nikomu zivot nejen nevratila ale i nikomu tim ona nenavist a touha po pomste nic nikdy nedala a neda,jen veme.
Je to sebeznicujici a sebedestruktivni onemocneni. V tom spolu budem jiste take za jedno. :)

To bezpochyby.
Jenže k tomuhle poznání si cestičku musí každý prošlapat sám :jojo:
Musí si prožít období vzteku, nenávisti a pomstychtivosti.
Na vlastní kůži pocítit, co mu to dává a co mu to bere.
A jako tu nejlepší průpravu znovu doporučuji Youngovu "Chatrč".

PPavlaa napsal(a):

víš Pan, já myslím, že dokud máme všichni svoje děti živé a zdravé, je dost mimo tvrdit, jak by se kdo z nás zachoval, kdyby tímto způsobem je někdo zabil. vědět, že by se tvoje bolest nepřetavila v nenávist a touhu po pomstě prostě nemůžeš. nikdo z nás neví, co by kdyby. dokud se do té situace nedostaneš, neprožiješ ji na vlastní kůži, přijde mi prostě tohle tvrzení směšný.

To je možné :)
Chápu to.
Taky mi to před časem přišlo směšný, dnes už ne, dnes to prostě vím. Vím, že by se mnou nejspíš lomcovalo leccos, ale právě že jen lomcovalo. Vím, že to ustojím a nebudu vršit zlo na zlo.

majkafa napsal(a):

Tresty vyměřuje náš právní řád. Máme tam i doživotí. A kdysi tam byl i trest smrti. A ano, muži nebo i ženě, který vlastními rukami někoho uškrtil, bych navrhla doživotí. A jako soudce bych ho k němu odsoudila. S čistým svědomím.

Hir, máš vůbec povědomí o právních systémech? Kor o našem v ČR, když tu nežiješ? A což takhle právní systém států, kde je ještě stále zakotven trest smrti? Hm? :)

Majko, problém je, že náš právní systém dbá dodržení PRAVA, ale mnohdy naprosto kašle na SPRAVEDLNOST. Ten bych do toho fakt nezatahovala.

Ok, když myslíš, nebudu ti to brát.

Název vlákna zní "Neschopnost navázat vztah a zamilovat se". Vraťte se tedy k původnímu směru tohoto ve své podstatě nesmírně vážného tématu, dohady, domněnky  a osobní spory si řešte jinde, třeba pomocí SZ.  Díky za pochopení.

mariposa napsal(a):

Právní systém je pomůcka, kterou si lidé vytvořili, z mnoha důvodů.
S čistým svědomím bys někoho odsoudila na smrt. Ty Majkafa.
Zabila bys vlastníma rukama zvíře, tj. zbavila ho života?
Jaký trest bys vyměřila sebevrahovi?

Nepřekrucuj. Já jsem psala, že bych konkrétního člověka za konkrétní čin, který jsem popsala, odsoudila k doživotí. A ne na smrt. Jsem ráda, že v našem právním řádu už trest smrti není.
A ne, nikdy jsem žádné zvíře nezabila, nemám na to.
Sebevrahovi nelze vyměřit žádný trest. Neboť je mrtvý. ;)
A ten, kterému se to nepovedlo, ublížil především sám sobě. Ale pokud by náš právní řád takový trest měl, držela bych se toho, kdyby mým povoláním bylo - soudce.

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Tresty vyměřuje náš právní řád. Máme tam i doživotí. A kdysi tam byl i trest smrti. A ano, muži nebo i ženě, který vlastními rukami někoho uškrtil, bych navrhla doživotí. A jako soudce bych ho k němu odsoudila. S čistým svědomím.

Hir, máš vůbec povědomí o právních systémech? Kor o našem v ČR, když tu nežiješ? A což takhle právní systém států, kde je ještě stále zakotven trest smrti? Hm? :)

Majko, problém je, že náš právní systém dbá dodržení PRAVA, ale mnohdy naprosto kašle na SPRAVEDLNOST. Ten bych do toho fakt nezatahovala.

však taky ta baba, co drží v ruce ty váhy má zavázané oči :vissla:

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ppavli, taky si to myslím. A je taky dost mimo tvrdit to, co tvrdí hirondel. Neboť to se ukáže až v konkrétních situacích. A pokaždé to může být jinak, než minule. :jojo:

Pokud člověk nezná sám sebe = své vlastní činy, stává se, že je ovlivňován okolím, okolnostmi, mění své názory, mění své postoje - jednou tak podruhé onak a potřetí zase jinak ... takový člověk si nemůže být jistý vlastně ničím, neboť si není jistý především sám sebou, svými vlastními kroky, tím čím je. Takový člověk je neustále smýkán spousty ze strany na stranu, je rozervaný na části. A trpí.
Pokud tady hirondel píše, že si je něčím jistá (konkrétně svým postojem), já osobně jí to věřím. Neboť věřím, že existují lidé, kteří znají sami sebe, nenechají se smést, nenechají se svést ze své cesty, znají svůj směr. Ať se děje co se děje :)

Mariposo, je zcela přirozené, že lidé mění svoje postoje a názory, dokonce mění i svou životní filozofii.
A podle mne na to mají právo.
Je to tak správně.
Je to vývoj.
V některých věcech by ale měli mít jasno co nejdřív - zda jdou po cestě Strachu nebo cestě Lásky.
Je to opravdu o SMĚRU, ale i v jeho rámci nemusíš vždy přesně vědět, že NIKDY bla bla :jojo:

PPavlaa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Tresty vyměřuje náš právní řád. Máme tam i doživotí. A kdysi tam byl i trest smrti. A ano, muži nebo i ženě, který vlastními rukami někoho uškrtil, bych navrhla doživotí. A jako soudce bych ho k němu odsoudila. S čistým svědomím.

Hir, máš vůbec povědomí o právních systémech? Kor o našem v ČR, když tu nežiješ? A což takhle právní systém států, kde je ještě stále zakotven trest smrti? Hm? :)

Majko, problém je, že náš právní systém dbá dodržení PRAVA, ale mnohdy naprosto kašle na SPRAVEDLNOST. Ten bych do toho fakt nezatahovala.

však taky ta baba, co drží v ruce ty váhy má zavázané oči :vissla:

To ano - jako symbol nestrannosti ;)

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Právní systém je pomůcka, kterou si lidé vytvořili, z mnoha důvodů.
S čistým svědomím bys někoho odsoudila na smrt. Ty Majkafa.
Zabila bys vlastníma rukama zvíře, tj. zbavila ho života?
Jaký trest bys vyměřila sebevrahovi?

Nepřekrucuj. Já jsem psala, že bych konkrétního člověka za konkrétní čin, který jsem popsala, odsoudila k doživotí. A ne na smrt. Jsem ráda, že v našem právním řádu už trest smrti není.
A ne, nikdy jsem žádné zvíře nezabila, nemám na to.
Sebevrahovi nelze vyměřit žádný trest. Neboť je mrtvý. ;)
A ten, kterému se to nepovedlo, ublížil především sám sobě. Ale pokud by náš právní řád takový trest měl, držela bych se toho, kdyby mým povoláním bylo - soudce.

I ten muž ublížil sám sobě, psychicky nemocní lidé velmi trpí, bolest duše je něco co zažívá jak vrah tak sebevrah. Jedna bolest a dva různé projevy jak se s tím vypořádat. Takové lidi dokáže soudit a odsoudit jen nevědomý člověk. Podle mého.

Omlouvám se Vilemíně za :offtopic:

majkafa napsal(a):

Ppavli, taky si to myslím. A je taky dost mimo tvrdit to, co tvrdí hirondel. Neboť to se ukáže až v konkrétních situacích.

Myslet si kazdy muze prave to co si myslia to co si myslet nejen chce ale i to na co je pripraven,avsak tim se nezmeni to, jak to maji zase ti druzi.A nezmeni tim ani "pravdivosti-nepravdivost" necich vyroku.  :)

Stejne tak ja bych mohla rict,ze neverim Vam kdo tvrdite ze nevite jak by jste se zachovali v te ci one situaci.

Osobne naprosto jiste vim a znovu to zopakuju,ze bych takoveho cloveka stale povazovala za psychicky nemocneho cloveka.   :)
O to tu slo. :)

Pandorraa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Majko, problém je, že náš právní systém dbá dodržení PRAVA, ale mnohdy naprosto kašle na SPRAVEDLNOST. Ten bych do toho fakt nezatahovala.

však taky ta baba, co drží v ruce ty váhy má zavázané oči :vissla:

To ano - jako symbol nestrannosti ;)

to měla být ironie :rolleyes:

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Právní systém je pomůcka, kterou si lidé vytvořili, z mnoha důvodů.
S čistým svědomím bys někoho odsoudila na smrt. Ty Majkafa.
Zabila bys vlastníma rukama zvíře, tj. zbavila ho života?
Jaký trest bys vyměřila sebevrahovi?

Nepřekrucuj. Já jsem psala, že bych konkrétního člověka za konkrétní čin, který jsem popsala, odsoudila k doživotí. A ne na smrt. Jsem ráda, že v našem právním řádu už trest smrti není.
A ne, nikdy jsem žádné zvíře nezabila, nemám na to.
Sebevrahovi nelze vyměřit žádný trest. Neboť je mrtvý. ;)
A ten, kterému se to nepovedlo, ublížil především sám sobě. Ale pokud by náš právní řád takový trest měl, držela bych se toho, kdyby mým povoláním bylo - soudce.

I ten muž ublížil sám sobě, psychicky nemocní lidé velmi trpí, bolest duše je něco co zažívá jak vrah tak sebevrah. Jedna bolest a dva různé projevy jak se s tím vypořádat. Takové lidi dokáže soudit a odsoudit jen nevědomý člověk. Podle mého.

Omlouvám se Vilemíně za :offtopic:

dobře. v tom připadě , prosím, jasně a bez vytáček řekni, CO BYS s takovým člověkem udělala ty? kdyby provedl, to co provedl?

agew, už tady na nás byla andrea, že se nedržíme tématu.

agewa napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Nepřekrucuj. Já jsem psala, že bych konkrétního člověka za konkrétní čin, který jsem popsala, odsoudila k doživotí. A ne na smrt. Jsem ráda, že v našem právním řádu už trest smrti není.
A ne, nikdy jsem žádné zvíře nezabila, nemám na to.
Sebevrahovi nelze vyměřit žádný trest. Neboť je mrtvý. ;)
A ten, kterému se to nepovedlo, ublížil především sám sobě. Ale pokud by náš právní řád takový trest měl, držela bych se toho, kdyby mým povoláním bylo - soudce.

I ten muž ublížil sám sobě, psychicky nemocní lidé velmi trpí, bolest duše je něco co zažívá jak vrah tak sebevrah. Jedna bolest a dva různé projevy jak se s tím vypořádat. Takové lidi dokáže soudit a odsoudit jen nevědomý člověk. Podle mého.

Omlouvám se Vilemíně za :offtopic:

dobře. v tom připadě , prosím, jasně a bez vytáček řekni, CO BYS s takovým člověkem udělala ty? kdyby provedl, to co provedl?

Dobře agewo, už se mě ptáš podruhé. Odpovím jak nejlépe umím a jak to momentálně cítím. Kdybych se s takovým člověkem setkala já, udělala bych si na něj čas a sedla bych si naproti němu, dívala se mu pozorně do očí a naslouchala tomu co říká (pokud by chtěl mluvit), jen ho poslouchala. Dala bych mu (jeho duši) prostor, aby se mohl vyjádřit, projevit co má uvnitř. Byla bych tam s ním a snažila bych se ho chápat, přijmout ho takového jaký je.
Víc mě momentálně nenapadá, z mého úhlu pohledu bych já-mariposa nemohla pro toho člověka (pokud by to nebyl přímo můj kamarád, a to není) udělat víc než to co jsem právě popsala. Myslím, že "víc" bych mu nabídnout nemohla.
Píšu ze své vlastní perspektivy, znám své omezené možnosti, nepíšu nic o psychiatrickém léčení, o právním systému nebo o "spavedlnosti". Jsem pro to, ať každý dělá to nejlepší co umí. A tohle bych udělala já. Ten člověk má rodinu jak Vilemína psala. Možná má i přátele. A pak... určitě má i své vlastní stanovisko k celé věci. Jeho úhel pohledu my tady ale neznáme - je to o něm bez něj, takže chybí důležitá část příběhu (obrazu). Nedokážu spekulovat co by kdyby, nemám informace a toho člověka osobně neznám. Nedokážu si osobně představit jakkoliv trestat takto nemocného člověka - nemohla bych to udělat. Nemoc duše je to samé jako nemoc těla (jen jiný projev nemoci=nerovnováhy). Nikoho ani nenapadne trestat nemocného rakovinou, který už nemá chuť žít, ale mnoho lidí by trestalo psychicky nemocného člověka. Svět nechápe sám sebe.

Zjistila jsem, že se nedokážu jen tak snadno zamilovat. Myslíte si, že je to tím, že jsem vyhraněný melancholik? Že melancholici se těžce zamilovávají? Nebo to tím není? Co myslíte?
Taky to máte někdo tak, že nezamilujete jen tak? Co třeba pozoruju ze svého okolí, kdy během roku někdo prožívá dva vztahy a je opravdu zamilovaný, tak toho bych já nebyla schopna. I do toho muže, pro někoho zrůdy, jsem zamilovaná, ale ne nějak bláznivě.

Jak dát najevo muži, že se mi líbí? Mně třeba napadlo vyšít (ano, vyšívám, je to můj koníček) mu obrázek koně (tento muž miluje koně), zarámovat to a dát mu to, ideální by bylo, aby na tom obraze byl jak kůň, tak srdce. Myslíte si, že je to hloupé?

Vilemína napsal(a):

Že melancholici se těžce zamilovávají? Nebo to tím není? Co myslíte?

A Ty si myslis co Vil?   :)

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Že melancholici se těžce zamilovávají? Nebo to tím není? Co myslíte?

A Ty si myslis co Vil?   :)

Já si právě myslím, že se melancholici nejhůře ze čtyř typů temperamentu zamilovávají, ale jista si tím nejsem, přece jen v psychologii nemám moc znalosti.

Vilemína napsal(a):

Zjistila jsem, že se nedokážu jen tak snadno zamilovat. Myslíte si, že je to tím, že jsem vyhraněný melancholik? Že melancholici se těžce zamilovávají? Nebo to tím není? Co myslíte?
Taky to máte někdo tak, že nezamilujete jen tak? Co třeba pozoruju ze svého okolí, kdy během roku někdo prožívá dva vztahy a je opravdu zamilovaný, tak toho bych já nebyla schopna. I do toho muže, pro někoho zrůdy, jsem zamilovaná, ale ne nějak bláznivě.

A zeptám se, ty by ses chtěla zamilovávat snadno? Proč?
Já si myslím, že každý jsme jiný, proto neexistuje žádná časová mez a intenzita (za)milování - obecně platná. Všechno má svůj čas a také u každého je jiný, ... Byla bych si jista, že se vše děje správně, pakliže bych dělala tak, jak nejlépe umím, tak, jak je mi příjemné, tak, abych nikoho neomezovala, neubližovala a respektovala jak sebe, tak druhé. Zkrátka v dobré víře. Toto by byl pro mě ukazatel.

Pak je ještě jedna věc, kterou já považuji za důležitou a vlastně prvotní. Příprava sebe pro vztah. Pokud ty budeš sebejistá, sebe-vědomá, znát svou cenu a přitom stát pevně nohama na zemi, tak pravděpodobně ubyde těchto otázek, protože budeš znát odpověď sama a bude ti jasné, že nikdo ti neodpoví líp, než ty sama sobě.

Vil, pokud nemáš sama v sobě jasno, pokud máš pochybnosti, nepouštěj se do vážného vztahu a nechtěj se zamilovat rychle a násilím. Neběží-li to všechno hladce, přirozeně, hravě, s čistým svědomím, je to většinou špatně. A tím nemyslím určitě hádku v páru nebo něčo podobného...

Ten tvůj objekt zamilovanosti - (můžu se mýlit, ale přesto nabídnu jednu možnost pohledu) -  je možná jen tvá iluze a vyplývá (možná) z touhy po lásce a touha po "být Milována". To nám mnohdy zatemňuje,  jindy jasné, naše smysly. Milovat můžeme pořád, všechno- od sluníčka, přes výhled z okna,.. až po sebe, tedy nouzí o lásku trpět nikdy nemusíme. :) (Nebyl tím pochopitelně myšlen narcisismus). A "být milován" může být  někdy pro někoho zaměněno s pár pěknými slovíčky či větami či úsměvy ..bo polibky.. Proto považuji za důležitou první práci na sobě, na svém sebeuvědomění si, poté teprve řešit vztahy.

A melancholici - nemyslím si, že by to se schopností se zamilovat nějak podstatně souviselo. Vůbec bych neměla snahu se zařazovat do jakékoliv škatulky, abych si pak objasnila či obhájila své chování. Třeba vůbec nejsi melanchilik...třeba je problém úplně někde jinde?

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Že melancholici se těžce zamilovávají? Nebo to tím není? Co myslíte?

A Ty si myslis co Vil?   :)

Já si právě myslím, že se melancholici nejhůře ze čtyř typů temperamentu zamilovávají, ale jista si tím nejsem, přece jen v psychologii nemám moc znalosti.

Myslím, že sa zamilúvajú rovnako ako ostatní, ale možno horšie svoje city zverejňujú a "realizujú". ;) Samotná schopnosť zamilovať sa možno nemá až toľko do činenia s temperamentom...

Ja som skôr sangvinicko-flegmatický extrovert, ale naozaj zamilovaná som bola len párkrát v živote a beriem, že to tak proste je. Vzťah môžem mať aj len pri sympatiách - niekedy zamilovanosť príde neskôr, niekedy vôbec - a ja mám ten problém, že keď sa naozaj a silne zamilujem, býva to dlhodobé a dosť ťažko sa "odmilúvam". Takže pri mojom nastavení je možno aj lepšie, že sa tak ľahko nezamilúvam.
Jedna vec by ma zaujímala a vrátim sa k nej, ak dovolíš, Vil:
Ty si sa NAJPRV zamilovala, až potom dozvedela, čo je tvoj milovaný zač...? Alebo si to už vedela a aj tak si sa zamilovala...?

Selima napsal(a):

Jedna vec by ma zaujímala a vrátim sa k nej, ak dovolíš, Vil:
Ty si sa NAJPRV zamilovala, až potom dozvedela, čo je tvoj milovaný zač...? Alebo si to už vedela a aj tak si sa zamilovala...?

Už jsem věděla, co je zač a pak jsem se zamilovala.

Schopnost zamilovat se je hodně individuální. Jsem musela přemejšlet, ale jednou jsem se už zamilovala :lol: - ale už je to dost let. Jinak se mi spíš stalo, že kamarádství přerostlo v lásku (ale přeskočilo tu fázi zamilovanosti).

Vilemína napsal(a):

Jak dát najevo muži, že se mi líbí? Mně třeba napadlo vyšít (ano, vyšívám, je to můj koníček) mu obrázek koně (tento muž miluje koně), zarámovat to a dát mu to, ideální by bylo, aby na tom obraze byl jak kůň, tak srdce. Myslíte si, že je to hloupé?

Vilemíno, jsi asi hodný člověk a myslíš to dobře.
Ale obávám se, že pro třicetiletého muže vyšívaný zarámovaný kůň + srdce je dárek, který neocení. Ale třeba se můžu mýlit...
Mluvím jen za sebe - mě to přijde jako nebetyčný kýč, promiň...

Vilemína napsal(a):

Jak dát najevo muži, že se mi líbí? Mně třeba napadlo vyšít (ano, vyšívám, je to můj koníček) mu obrázek koně (tento muž miluje koně), zarámovat to a dát mu to, ideální by bylo, aby na tom obraze byl jak kůň, tak srdce. Myslíte si, že je to hloupé?

Ja si myslím, že cokoliv co vychází z hloubky srdce a je nevinné a čisté, má obrovskou hodnotu.
Pokud Tobě samotné udělá radost to, že budeš vyšívat pro toho muže, pokud Ti to bude dělat dobře, jednoduše pokud Ti to dá zpětnou vazbu už jen proto, že to děláš, udělej to. Ten muž má rad koně a proto jsi vybrala pro vyšívání koně, je to tak?
Já osobně si myslím, že pokud Tě to napadlo a máš do toho chuť jít, jdi do toho a vyšívej! :)

Wiki napsal(a):

Vil, pokud nemáš sama v sobě jasno, pokud máš pochybnosti, nepouštěj se do vážného vztahu a nechtěj se zamilovat rychle a násilím. Neběží-li to všechno hladce, přirozeně, hravě, s čistým svědomím, je to většinou špatně. A tím nemyslím určitě hádku v páru nebo něčo podobného...

... a to by mě nadmíru zajímalo, cos přesně tímto "s čistým svědomím" měla na mysli....

Zklamaná napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vil, pokud nemáš sama v sobě jasno, pokud máš pochybnosti, nepouštěj se do vážného vztahu a nechtěj se zamilovat rychle a násilím. Neběží-li to všechno hladce, přirozeně, hravě, s čistým svědomím, je to většinou špatně. A tím nemyslím určitě hádku v páru nebo něčo podobného...

... a to by mě nadmíru zajímalo, cos přesně tímto "s čistým svědomím" měla na mysli....

mě by zajímalo i to zamilování násilím. to jde ? myslela jsem, že zamilovanost buď je, nebo není.

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Že melancholici se těžce zamilovávají? Nebo to tím není?   Co myslíte?

A Ty si myslis co Vil?   :)

Já si právě myslím, že se melancholici nejhůře ze čtyř typů temperamentu zamilovávají, ale jista si tím nejsem, přece jen v psychologii nemám moc znalosti.

Nejakou spojitost to mit podle mne muze.
Nicmene podle mne v zadnem pripade nelze rict, ze je to prave tim. :)


Pises:  "Taky to máte někdo tak, že nezamilujete jen tak? "

Ano,take jsem se nezamilovavala jen tak a uz vubec ne dvakrat do roka :D 


Vilemino,jsi hloubavy clovek,premyslis rada o vsem do hloubky? Pokud ano,pak prijdes na to cim to je,drive nebo pozdeji. :)

Vilemíno, mně je 51 let a v životě jsem byla zamilovaná jen 1x (kromě dětských platonických 2 "lásek"). Jsem taky melancholik a introvert a myslím si, že jsem i chladnější typ, i když svého exmanžela jsem milovala tak, že bych za něho dala bez váhání život, ale nikdy (ani s ním) jsem necítila žádné pověstné motýlky v břiše.
Nevím, každý to máme jinak. Někdo se dokáže zamilovat téměř do každého chlapa, kterého blíž pozná, někdo ne. Nedá se říct, co je lepší a co horší. Smiř se s tím, že tobě to tak snadno nejde. Taky si myslím (soudím podle sebe), že kolem sebe nemáš partu kluků, z kterých by sis mohla vybírat, ale že se i těžko s někým sbližuješ a seznamuješ. Takže nemáš ani tolik příležitostí k lásce, jako nějaká extrovertní holčina obklopená bandou přátel.

Zklamaná napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vil, pokud nemáš sama v sobě jasno, pokud máš pochybnosti, nepouštěj se do vážného vztahu a nechtěj se zamilovat rychle a násilím. Neběží-li to všechno hladce, přirozeně, hravě, s čistým svědomím, je to většinou špatně. A tím nemyslím určitě hádku v páru nebo něčo podobného...

... a to by mě nadmíru zajímalo, cos přesně tímto "s čistým svědomím" měla na mysli....

Nadmíru - ? :D
Pro mě je čisté svědomí jasný pojem- pro někoho možná ne, ale s tím já těžko pomůžu...

PPavlaa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vil, pokud nemáš sama v sobě jasno, pokud máš pochybnosti, nepouštěj se do vážného vztahu a nechtěj se zamilovat rychle a násilím. Neběží-li to všechno hladce, přirozeně, hravě, s čistým svědomím, je to většinou špatně. A tím nemyslím určitě hádku v páru nebo něčo podobného...

... a to by mě nadmíru zajímalo, cos přesně tímto "s čistým svědomím" měla na mysli....

mě by zajímalo i to zamilování násilím. to jde ? myslela jsem, že zamilovanost buď je, nebo není.

Myslím tím zamilovat se za každou cenu, při své případné frustraci, aktivně vyhledávat, toužit po objektu lásky atd...netušila jsem, že by to mohlo být nesrozumitelné... :rolleyes:

Pokud se bude chtít zamilovat do muže, nějak urputně, půjdu za tím na silu - tak se domnívám, že je to špatně.

Ivana napsal(a):

Vilemíno, mně je 51 let a v životě jsem byla zamilovaná jen 1x (kromě dětských platonických 2 "lásek"). Jsem taky melancholik a introvert a myslím si, že jsem i chladnější typ, i když svého exmanžela jsem milovala tak, že bych za něho dala bez váhání život, ale nikdy (ani s ním) jsem necítila žádné pověstné motýlky v břiše.
Nevím, každý to máme jinak. Někdo se dokáže zamilovat téměř do každého chlapa, kterého blíž pozná, někdo ne. Nedá se říct, co je lepší a co horší. Smiř se s tím, že tobě to tak snadno nejde. Taky si myslím (soudím podle sebe), že kolem sebe nemáš partu kluků, z kterých by sis mohla vybírat, ale že se i těžko s někým sbližuješ a seznamuješ. Takže nemáš ani tolik příležitostí k lásce, jako nějaká extrovertní holčina obklopená bandou přátel.

Já si nějak pořád myslím, že vůbec nejde o problém. Zvažme situaci, že by se někdo zamilovával denně, či obden...hmm...taky nic moc.
Ty se určitě zamilováváš (zamiluješ) tak rychle jak to bude správné a tehdy kdy to bude správné..věř tomu, nepochybuj. Spíše se věnovat sobě, abys měla zdravej základ pro zamilovávání se. To pak ovlivní celou souvztažnost. Když změníš tu "hlavní postavu" svého příběhu, změníš i ty vedlejší...

Takže nemáš ani tolik příležitostí k lásce, jako nějaká extrovertní holčina obklopená bandou přátel.
Taková holčina to může mít úplně stejně komplikovaný. Sice je fakt, že si z "party kluků" může vybírat jako z bonboniéry - ale to v žádném případě neznamená, že se taky musí zamilovat. Jen si osladí život.

Wiki napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vil, pokud nemáš sama v sobě jasno, pokud máš pochybnosti, nepouštěj se do vážného vztahu a nechtěj se zamilovat rychle a násilím. Neběží-li to všechno hladce, přirozeně, hravě, s čistým svědomím, je to většinou špatně. A tím nemyslím určitě hádku v páru nebo něčo podobného...

... a to by mě nadmíru zajímalo, cos přesně tímto "s čistým svědomím" měla na mysli....

Nadmíru - ? :D
Pro mě je čisté svědomí jasný pojem- pro někoho možná ne, ale s tím já těžko pomůžu...

pro mě je čisté svědomí také jasný pojem - ovšem tebe jsem se ptala na to, co u tebe v tomto kontextu znamená "čisté svědomí"
ano, nadmíru mě to zajímá - proto pokud v tom máš tedy takové jasno, definuj pojem "čisté svědomí" aplikované právě na tu zamilovanost a navazování vztahu. Pokud mi však chceš odpovědět ve stejném stylu, jak předchozí otázku, nutně si budu muset udělat "obrázek", že si to jen plácla a vlastně ted nevíš, jak to zdefinovat.

Vilemína napsal(a):

Jak dát najevo muži, že se mi líbí? Mně třeba napadlo vyšít (ano, vyšívám, je to můj koníček) mu obrázek koně (tento muž miluje koně), zarámovat to a dát mu to, ideální by bylo, aby na tom obraze byl jak kůň, tak srdce. Myslíte si, že je to hloupé?

Proč by to mělo být hloupé? Pro někoho blbina, pro někoho důkaz lásky, musíš to vyzkoušet. :)
Vilemíno, nebudu psát, co si myslím o tom, co kdysi udělal muž tvého srdce a co bych dělala já, kdyby moje dcera byla jednou či druhou osudovou ženou jeho života... já to narozdíl od některých zde totiž netuším. :/
Jen tolik - myslím, že tě ten člověk přitahuje povahou. Otázka je, jestli to, jak jedná nyní, je důsledek toho, co udělal, nebo tomu bylo naopak. Jeho povaha do dohnala k tomu, za co pykal... Nevím proč, ale myslím si, že je to důležité.
A co se týče melancholické povahy - jistě, může to být těžší, nejen zamilovat se... to, jakou máme povahu určuje,  jak se k čemu postavíme, jak co zpracujeme... někdo sedí v koutku a bulí, někdo jde hlavou proti zdi... reakce na jednu věc může být u šesti lidí různá. ;)
Držím ti palce a jak psala Wiki - nežeň to silou a zjisti, jestli jseš zamilovaná, protože chceš a potřebuješ lásku, nebo proto, že to cítíš jako lásku (ne jen její potřebu). Možná to Wiki myslela jinak, já to pochopila takto. :)

Wiki napsal(a):

Pro mě je čisté svědomí jasný pojem- pro někoho možná ne, ale s tím já těžko pomůžu...

Zajimalo by mne jestli to chape hlavne Vilemina (?)
Vilemino  co Ty na to prosim?  :)

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

A Ty si myslis co Vil?   :)

Já si právě myslím, že se melancholici nejhůře ze čtyř typů temperamentu zamilovávají, ale jista si tím nejsem, přece jen v psychologii nemám moc znalosti.

Nejakou spojitost to mit podle mne muze.
Nicmene podle mne v zadnem pripade nelze rict, ze je to prave tim. :)


Pises:  "Taky to máte někdo tak, že nezamilujete jen tak? "

Ano,take jsem se nezamilovavala jen tak a uz vubec ne dvakrat do roka :D 


Vilemino,jsi hloubavy clovek,premyslis rada o vsem do hloubky? Pokud ano,pak prijdes na to cim to je,drive nebo pozdeji. :)

Třeba můj brácha se dokáže zamilovat i dvakrát do roka. Ale on je kapitola sama pro sebe, má několik poruch osobnosti, taky se léčí na psychiatrii, má vážnější diagnózu než já.

Ivana napsal(a):

Vilemíno, mně je 51 let a v životě jsem byla zamilovaná jen 1x (kromě dětských platonických 2 "lásek"). Jsem taky melancholik a introvert a myslím si, že jsem i chladnější typ, i když svého exmanžela jsem milovala tak, že bych za něho dala bez váhání život, ale nikdy (ani s ním) jsem necítila žádné pověstné motýlky v břiše.
Nevím, každý to máme jinak. Někdo se dokáže zamilovat téměř do každého chlapa, kterého blíž pozná, někdo ne. Nedá se říct, co je lepší a co horší. Smiř se s tím, že tobě to tak snadno nejde. Taky si myslím (soudím podle sebe), že kolem sebe nemáš partu kluků, z kterých by sis mohla vybírat, ale že se i těžko s někým sbližuješ a seznamuješ. Takže nemáš ani tolik příležitostí k lásce, jako nějaká extrovertní holčina obklopená bandou přátel.

Já ještě to mám navíc tak, že dost často přes den sním. Vymýšlím si různé scénáře, některé osoby jsou převzaty z knih, některé ze seriálů (na dnešní seriály se ale nedívám). Já tam ale nevystupuju, jsem někdo jiný. Ten někdo jiný je velmi milován opačným pohlavím, ale má samozřejmě taky své chyby. Scénáře si přehrávám pořád dokola, občas posouvám děj. Už se mi i stalo párkrát za život, že jsem změnila postavy, to přichází většinou jednou za tři pět let.
Takže já se v představách dokážu zamilovat, ale jsou to jen představy a ještě to nejsem já.

Vilemína napsal(a):

Takže já se v představách dokážu zamilovat, ale jsou to jen představy a ještě to nejsem já.

No vidis Vil a presto jsi to Ty.  :) Ty predstavy jsou Tvoje,nejsou nekoho jineho ,to znamena "jsi" to take Ty. :D

javena napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Jak dát najevo muži, že se mi líbí? Mně třeba napadlo vyšít (ano, vyšívám, je to můj koníček) mu obrázek koně (tento muž miluje koně), zarámovat to a dát mu to, ideální by bylo, aby na tom obraze byl jak kůň, tak srdce. Myslíte si, že je to hloupé?

Proč by to mělo být hloupé? Pro někoho blbina, pro někoho důkaz lásky, musíš to vyzkoušet. :)
Vilemíno, nebudu psát, co si myslím o tom, co kdysi udělal muž tvého srdce a co bych dělala já, kdyby moje dcera byla jednou či druhou osudovou ženou jeho života... já to narozdíl od některých zde totiž netuším. :/
Jen tolik - myslím, že tě ten člověk přitahuje povahou. Otázka je, jestli to, jak jedná nyní, je důsledek toho, co udělal, nebo tomu bylo naopak. Jeho povaha do dohnala k tomu, za co pykal... Nevím proč, ale myslím si, že je to důležité.
A co se týče melancholické povahy - jistě, může to být těžší, nejen zamilovat se... to, jakou máme povahu určuje,  jak se k čemu postavíme, jak co zpracujeme... někdo sedí v koutku a bulí, někdo jde hlavou proti zdi... reakce na jednu věc může být u šesti lidí různá. ;)
Držím ti palce a jak psala Wiki - nežeň to silou a zjisti, jestli jseš zamilovaná, protože chceš a potřebuješ lásku, nebo proto, že to cítíš jako lásku (ne jen její potřebu). Možná to Wiki myslela jinak, já to pochopila takto. :)

Jak mám zjistit, že jsem doopravdy zamilovaná?

Vilemína napsal(a):

Jak mám zjistit, že jsem doopravdy zamilovaná?

Vilemino,
jak ma zjistit ze mam hlad? :)

Jak zjistit, jestli jsem opravdu zamilovaná...
Já sama jsem kdysi chodila s klukem jenom proto, že všichni s někým chodili a já byla na společných akcích plonková a on taky... Byl fajn, sympaťák, rozumněli jsme si - kafčo, kino, procházky... tak jsem to nechala přejít do intimní roviny a byla to katastrofa. Tenkrát jsem neuměla říct - hele jsi fajn, rozumíme si, ale nic víc z toho nebude...
Někoho to potká později. Známá měla po krachu dlouhodobého vztahu taky takový vztah. Rozuměli si, byli oba sami... taky to skončilo.
Tyhle dva popsané vztahy (i druhou dvojici velmi dobře znám) vznikly jen proto, že aktéři procházeli určitým obdobím v životě - tápali a chytili se stébla, aby se nepotopili. Nebyla to láska - byl to vztah z vyprahlosti po lásce. A ta nepřišla. Tím ovšem neříkám, že se to nemůže stát. Všem z nás to pomohlo v dalším životě (přinejmenším zkušeností) ale to, že to není láska, jsme si spíš nechtěli připustit, než že bychom to nevěděli. ;)
Myslím, že když je k sobě člověk upřímný, pozná to. ;)

Vilemína napsal(a):

Jak mám zjistit, že jsem doopravdy zamilovaná?

Jestli se takhle ptáš, tak myslím, že nejsi zamilovaná. To člověk prostě cítí. To se nedá popsat. To člověk ví. To pozná, když se vznáší. :D

Zklamaná napsal(a):

Wiki napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

... a to by mě nadmíru zajímalo, cos přesně tímto "s čistým svědomím" měla na mysli....

Nadmíru - ? :D
Pro mě je čisté svědomí jasný pojem- pro někoho možná ne, ale s tím já těžko pomůžu...

pro mě je čisté svědomí také jasný pojem - ovšem tebe jsem se ptala na to, co u tebe v tomto kontextu znamená "čisté svědomí"
ano, nadmíru mě to zajímá - proto pokud v tom máš tedy takové jasno, definuj pojem "čisté svědomí" aplikované právě na tu zamilovanost a navazování vztahu. Pokud mi však chceš odpovědět ve stejném stylu, jak předchozí otázku, nutně si budu muset udělat "obrázek", že si to jen plácla a vlastně ted nevíš, jak to zdefinovat.

Udělej si obrázek jaký chceš, bude tvůj a tvým taky zůstane.
Ironie typu " pokud v tom máš takové jasno-" - píšeš proč? Vážně nevím, proč nedokážeš diskutovat normálně, bez vyrypování, je to tak zbytečné a hlavně únavné. Píšeme tady pro Vil ve snaze jí pomoci, neuniklo ti to?
Dělám v dobré víře a tak jak nejlépe umím v tu danou chvíli - to je pro mě čisté svědomí, protože někdy tuším , že dělám něco špatně, ale mám prostě chuť to udělat, použít nějakou nepovolenou zkratku  a to i když vím, že nedělám dobře. - tedy pak mám špatné svědomí. Ve vztahu zažíváme úplně stejné pocity jako ve všech ostatních situacích..
Věřím, že to bude takto dostačující

majkafa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Jak mám zjistit, že jsem doopravdy zamilovaná?

Jestli se takhle ptáš, tak myslím, že nejsi zamilovaná. To člověk prostě cítí. To se nedá popsat. To člověk ví. To pozná, když se vznáší. :D

Já si taky myslím, že to poznáš. A hlavně, že to není třeba definovat. Třeba člověku bude stačit, když bude tak nějak paušálně spokojený, bez větších výkyvů. Mít rád svět, lidi, všechno... I to je myslím dost velký úspěch.
Proč chtít škatulku "být zamilovaný" - vždyť ten pocit - umožnit si pocit zamilovanosti si člověk vytváří sám, takže si ve svých rukou. :)  Mnohdy navazující opětování lásky je bezva , nádhera, ..kulminace, ..ale tak vratké , neuchopitelné a tak nesamozřejmé...proto se na toto upnout je abonentka na smutný život. Takže prostě milujme, mějme rádi a nezkoumejme to..:)

Nebýt milován - to je smůla, ale nemilovat - to je neštěstí  (citát už nevím čí)

Vilemína napsal(a):

Ivana napsal(a):

Vilemíno, mně je 51 let a v životě jsem byla zamilovaná jen 1x (kromě dětských platonických 2 "lásek"). Jsem taky melancholik a introvert a myslím si, že jsem i chladnější typ, i když svého exmanžela jsem milovala tak, že bych za něho dala bez váhání život, ale nikdy (ani s ním) jsem necítila žádné pověstné motýlky v břiše.
Nevím, každý to máme jinak. Někdo se dokáže zamilovat téměř do každého chlapa, kterého blíž pozná, někdo ne. Nedá se říct, co je lepší a co horší. Smiř se s tím, že tobě to tak snadno nejde. Taky si myslím (soudím podle sebe), že kolem sebe nemáš partu kluků, z kterých by sis mohla vybírat, ale že se i těžko s někým sbližuješ a seznamuješ. Takže nemáš ani tolik příležitostí k lásce, jako nějaká extrovertní holčina obklopená bandou přátel.

Já ještě to mám navíc tak, že dost často přes den sním. Vymýšlím si různé scénáře, některé osoby jsou převzaty z knih, některé ze seriálů (na dnešní seriály se ale nedívám). Já tam ale nevystupuju, jsem někdo jiný. Ten někdo jiný je velmi milován opačným pohlavím, ale má samozřejmě taky své chyby. Scénáře si přehrávám pořád dokola, občas posouvám děj. Už se mi i stalo párkrát za život, že jsem změnila postavy, to přichází většinou jednou za tři pět let.
Takže já se v představách dokážu zamilovat, ale jsou to jen představy a ještě to nejsem já.

Vždyť ty představy , sny jsou taky krásné. Ty máme všichni..
A co kdyby sis dala do své hlavní role prostě sebe? To tě neláká?

Wiki napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Ivana napsal(a):

Vilemíno, mně je 51 let a v životě jsem byla zamilovaná jen 1x (kromě dětských platonických 2 "lásek"). Jsem taky melancholik a introvert a myslím si, že jsem i chladnější typ, i když svého exmanžela jsem milovala tak, že bych za něho dala bez váhání život, ale nikdy (ani s ním) jsem necítila žádné pověstné motýlky v břiše.
Nevím, každý to máme jinak. Někdo se dokáže zamilovat téměř do každého chlapa, kterého blíž pozná, někdo ne. Nedá se říct, co je lepší a co horší. Smiř se s tím, že tobě to tak snadno nejde. Taky si myslím (soudím podle sebe), že kolem sebe nemáš partu kluků, z kterých by sis mohla vybírat, ale že se i těžko s někým sbližuješ a seznamuješ. Takže nemáš ani tolik příležitostí k lásce, jako nějaká extrovertní holčina obklopená bandou přátel.

Já ještě to mám navíc tak, že dost často přes den sním. Vymýšlím si různé scénáře, některé osoby jsou převzaty z knih, některé ze seriálů (na dnešní seriály se ale nedívám). Já tam ale nevystupuju, jsem někdo jiný. Ten někdo jiný je velmi milován opačným pohlavím, ale má samozřejmě taky své chyby. Scénáře si přehrávám pořád dokola, občas posouvám děj. Už se mi i stalo párkrát za život, že jsem změnila postavy, to přichází většinou jednou za tři pět let.
Takže já se v představách dokážu zamilovat, ale jsou to jen představy a ještě to nejsem já.

Vždyť ty představy , sny jsou taky krásné. Ty máme všichni..
A co kdyby sis dala do své hlavní role prostě sebe? To tě neláká?

Právě že vůbec. Chtěla bych být někdo jiný.

Hodně jste tady řešili mého kamaráda (pořád jsme jen kamarádi). Vím o něm něco nového. Byla mu diagnostikovaná patologická sexuální agresivita (tento termín se užívá jen v ČR, mezinárodně spadá pod diagózu sadomasochismus.
Prý mu to diagnostikoval jeden sexuolog, ostatní lékaři (psycholog, ke kterému více jak rok chodil na individuální terapii, a další lékaři) jsou prý názoru, že pod tuto diagnózu nespadá. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje.
Takže tak.

Vilemína napsal(a):

Hodně jste tady řešili mého kamaráda (pořád jsme jen kamarádi). Vím o něm něco nového. Byla mu diagnostikovaná patologická sexuální agresivita (tento termín se užívá jen v ČR, mezinárodně spadá pod diagózu sadomasochismus.
Prý mu to diagnostikoval jeden sexuolog, ostatní lékaři (psycholog, ke kterému více jak rok chodil na individuální terapii, a další lékaři) jsou prý názoru, že pod tuto diagnózu nespadá. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje.
Takže tak.

Ještě pořád ho chceš jo?:usch::usch: Nejsi náhodou sama masochistka?

Vilemína napsal(a):

Hodně jste tady řešili mého kamaráda (pořád jsme jen kamarádi). Vím o něm něco nového. Byla mu diagnostikovaná patologická sexuální agresivita (tento termín se užívá jen v ČR, mezinárodně spadá pod diagózu sadomasochismus.
Prý mu to diagnostikoval jeden sexuolog, ostatní lékaři (psycholog, ke kterému více jak rok chodil na individuální terapii, a další lékaři) jsou prý názoru, že pod tuto diagnózu nespadá. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje.
Takže tak.

A co si o tom myslíš Ty, Vilemíno? :)

mariposa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Hodně jste tady řešili mého kamaráda (pořád jsme jen kamarádi). Vím o něm něco nového. Byla mu diagnostikovaná patologická sexuální agresivita (tento termín se užívá jen v ČR, mezinárodně spadá pod diagózu sadomasochismus.
Prý mu to diagnostikoval jeden sexuolog, ostatní lékaři (psycholog, ke kterému více jak rok chodil na individuální terapii, a další lékaři) jsou prý názoru, že pod tuto diagnózu nespadá. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje.
Takže tak.

A co si o tom myslíš Ty, Vilemíno? :)

Že je vyléčený, nebo že je tak chudáček okolím nepochopen ,že ona jediná ho pochopí a bude milovat do "konce" svého života.:skurt:
Omlouvám se se takové ostré řeči ale jak se už fakt nevidím že některé ženy dopadnou jak dopadnou..když si za to někdy můžou samy.

Vilemína napsal(a):

Hodně jste tady řešili mého kamaráda (pořád jsme jen kamarádi). Vím o něm něco nového. Byla mu diagnostikovaná patologická sexuální agresivita (tento termín se užívá jen v ČR, mezinárodně spadá pod diagózu sadomasochismus.
Prý mu to diagnostikoval jeden sexuolog, ostatní lékaři (psycholog, ke kterému více jak rok chodil na individuální terapii, a další lékaři) jsou prý názoru, že pod tuto diagnózu nespadá. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje.
Takže tak.

Vil, docela se mi líbí, že máš odvahu napsat to takto natvrdo, bez příkras. je-li tomu tak, a není důvod moc pochybovat, tak je ten pán nemocný a nevyzpytatelný. Já osobně, bych se v tom případě asi držela dost zpátky. Měla bych prachsprostý strach.
Asi i kdyby mi povídal třeba krásné věci apod., na čož jsme my baby citlivé..., tak bych po zkušenostech nevěřila. Verbální oblbování dokáží nejvíce a nejlépe sociopaté. Vážně jsem měla možnost několik jich pozorovat a dokonce jsem měla jednu osobní zkušenost, kdy jsem byla ve stavu sebevědomí  mínus 20. Uvěřila jsem doslova a absolutně jsem se na pár dní odhmotnila. Ty na tom nebudeš asi tak dramaticky jako já tenkrát, ale něco v tobě vrtá a přemýšlí, takže asi taky něco probíhá..
Spíš jsem si všimla, že pořádnej chlap toho moc nenapovídá, nedokáže psát moc basničky a ohromovat řečmi. To je samozřejmě jen můj jakýsi poznatek, určitě nejsou všichni pánové, kteří umí mluvit a básnit a oblbovat sociopaté. Chci tím říct, buď strašně opatrná, a pro jistotu moc nevěř..Pokud se rovnou nechceš držet dál od něj.

Vilemína napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Já ještě to mám navíc tak, že dost často přes den sním. Vymýšlím si různé scénáře, některé osoby jsou převzaty z knih, některé ze seriálů (na dnešní seriály se ale nedívám). Já tam ale nevystupuju, jsem někdo jiný. Ten někdo jiný je velmi milován opačným pohlavím, ale má samozřejmě taky své chyby. Scénáře si přehrávám pořád dokola, občas posouvám děj. Už se mi i stalo párkrát za život, že jsem změnila postavy, to přichází většinou jednou za tři pět let.
Takže já se v představách dokážu zamilovat, ale jsou to jen představy a ještě to nejsem já.

Vždyť ty představy , sny jsou taky krásné. Ty máme všichni..
A co kdyby sis dala do své hlavní role prostě sebe? To tě neláká?

Právě že vůbec. Chtěla bych být někdo jiný.

No a v tom je jádro problému. Ty si totiž můžeš tu hlavní roli ušít sobě na míru. Tu, která tě láká (pokud to není 100letý stařec a ty seš zrovna mladá kočka..:D ), tu se kterou sympatizuješ.. Proč to nezkusit? Třeba role mladé sebevědomé baby, která má život před sebou a vybírá si cestu,  baby , která se má ráda a chrání se před negativními vlivy okolí. Jakýmikoliv - od alkoholu až po odčerpávání energie druhými.

Petuna napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Hodně jste tady řešili mého kamaráda (pořád jsme jen kamarádi). Vím o něm něco nového. Byla mu diagnostikovaná patologická sexuální agresivita (tento termín se užívá jen v ČR, mezinárodně spadá pod diagózu sadomasochismus.
Prý mu to diagnostikoval jeden sexuolog, ostatní lékaři (psycholog, ke kterému více jak rok chodil na individuální terapii, a další lékaři) jsou prý názoru, že pod tuto diagnózu nespadá. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje.
Takže tak.

Ještě pořád ho chceš jo?:usch::usch: Nejsi náhodou sama masochistka?

Ano, pořád je mi sympatický. Masochistka nejsem.

Petuna napsal(a):

mariposa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Hodně jste tady řešili mého kamaráda (pořád jsme jen kamarádi). Vím o něm něco nového. Byla mu diagnostikovaná patologická sexuální agresivita (tento termín se užívá jen v ČR, mezinárodně spadá pod diagózu sadomasochismus.
Prý mu to diagnostikoval jeden sexuolog, ostatní lékaři (psycholog, ke kterému více jak rok chodil na individuální terapii, a další lékaři) jsou prý názoru, že pod tuto diagnózu nespadá. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje.
Takže tak.

A co si o tom myslíš Ty, Vilemíno? :)

Že je vyléčený, nebo že je tak chudáček okolím nepochopen ,že ona jediná ho pochopí a bude milovat do "konce" svého života.:skurt:
Omlouvám se se takové ostré řeči ale jak se už fakt nevidím že některé ženy dopadnou jak dopadnou..když si za to někdy můžou samy.

Vnímám to tak, že je vyléčený.

Proboha to se dá vyléčit?...já myslela že sexuální úchylka ti zústane celý život?..já být tebou spíš přemýšlím,proč tě přitahuje ze všech mužů právě on..i vzhledem k tomu,že když jsi ho poznala,tak si to o něm věděla,tedy co udělal...já mám z tvého psaní pocit,že on o tebe ani zdaleka tak nestojí,jako ty o něj...takže otázka je,proč zrovna on je ti tak sympatický..pořád cítím něco špatně v dětství,v rodině...zvlášt jestli i bratr,jaks psala, má psychické problémy se kterými se léčí...prostě popřemýšlej,proč zrovna on...

Vilemína napsal(a):

Petuna napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Hodně jste tady řešili mého kamaráda (pořád jsme jen kamarádi). Vím o něm něco nového. Byla mu diagnostikovaná patologická sexuální agresivita (tento termín se užívá jen v ČR, mezinárodně spadá pod diagózu sadomasochismus.
Prý mu to diagnostikoval jeden sexuolog, ostatní lékaři (psycholog, ke kterému více jak rok chodil na individuální terapii, a další lékaři) jsou prý názoru, že pod tuto diagnózu nespadá. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje.
Takže tak.

Ještě pořád ho chceš jo?:usch::usch: Nejsi náhodou sama masochistka?

Ano, pořád je mi sympatický. Masochistka nejsem.

Vil, připomínáš mi tu myšku co zbožně kouká na hada a čeká až ji sežere. :.

Včera jsem na toto téma mluvila se svým psychiatrem, považuju ho za velkého odborníka, moc si ho vážím. Prý svůj čin může a nemusí zopakovat. Kdybych byla jeho dcera, tak by mi doporučil ukončit tento vztah (zatím kamarádský). Neříkal mi to nijak důrazně, jen mi to doporučoval.

Vilemína napsal(a):

Chtěla bych být někdo jiný.

Psala jsi ze se v predstavach umis zamilovat,ale jsou to jen predstavy.
Do tehle role Te ale nelaka si sebe predstavit? -chapu to dobre?

Kdo by jsi tedy chtela byt,kdyz pises ze by jsi chtela byt nekdo jiny nez ta zamilovana?

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Chtěla bych být někdo jiný.

Psala jsi ze se v predstavach umis zamilovat,ale jsou to jen predstavy.
Do tehle role Te ale nelaka si sebe predstavit? -chapu to dobre?

Kdo by jsi tedy chtela byt,kdyz pises ze by jsi chtela byt nekdo jiny nez ta zamilovana?

Ano, chápeš to dobře.
Chtěla bych mít jinou povahu, jinak vypadat, být chytřejší (moc chytrá si nepřipadám).

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Chtěla bych být někdo jiný.

Psala jsi ze se v predstavach umis zamilovat,ale jsou to jen predstavy.
Do tehle role Te ale nelaka si sebe predstavit? -chapu to dobre?

Kdo by jsi tedy chtela byt,kdyz pises ze by jsi chtela byt nekdo jiny nez ta zamilovana?

Ano, chápeš to dobře.
Chtěla bych mít jinou povahu, jinak vypadat, být chytřejší (moc chytrá si nepřipadám).

Proc si nepripadas chytra? Podle ceho posuzujes chytrost? :)

A chtela by jsi byt ta zamilovana Vilemino ,nebo ne?  :)

Vilemína napsal(a):

Včera jsem na toto téma mluvila se svým psychiatrem, považuju ho za velkého odborníka, moc si ho vážím. Prý svůj čin může a nemusí zopakovat. Kdybych byla jeho dcera, tak by mi doporučil ukončit tento vztah (zatím kamarádský). Neříkal mi to nijak důrazně, jen mi to doporučoval.

Víš mi to připadá že máš velmi malé sebevědomí a když cítíš že by tam nějaká "láska" mohla přijít tak bereš i čerta..to by byl lepší případ:skurt:

Copak ty se ani trošku nebojíš v jeho přítomnosti? Nemrazí tě v zádech? Víš nezlob se ale mám pocit že asi "k sobě pasujete" Protože normální to není

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Psala jsi ze se v predstavach umis zamilovat,ale jsou to jen predstavy.
Do tehle role Te ale nelaka si sebe predstavit? -chapu to dobre?

Kdo by jsi tedy chtela byt,kdyz pises ze by jsi chtela byt nekdo jiny nez ta zamilovana?

Ano, chápeš to dobře.
Chtěla bych mít jinou povahu, jinak vypadat, být chytřejší (moc chytrá si nepřipadám).

Proc si nepripadas chytra? Podle ceho posuzujes chytrost? :)

A chtela by jsi byt ta zamilovana Vilemino ,nebo ne?  :)

Kdyby sis přečetla posudky na mou bakalářskou práci, tak zjistíš, že nejsem moc chytrá. Vedoucí i oponent má k mé bakalářce milion výhrad. Naštěstí bakalářku doporučují k obhajobě, sice známky jsou špatné, ale není to F (nevyhovuje).
Jinak já plavu v přírodních vědách, teď na VŠ jsem zjistila, že ani humanitní vědy nejsou má parketa. Ještě tak možná jazyky, tam jsem takový průměr.

Zamilovaná jsem, ne sice nijak bláznivě, ale jsem.

Petuna napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Včera jsem na toto téma mluvila se svým psychiatrem, považuju ho za velkého odborníka, moc si ho vážím. Prý svůj čin může a nemusí zopakovat. Kdybych byla jeho dcera, tak by mi doporučil ukončit tento vztah (zatím kamarádský). Neříkal mi to nijak důrazně, jen mi to doporučoval.

Víš mi to připadá že máš velmi malé sebevědomí a když cítíš že by tam nějaká "láska" mohla přijít tak bereš i čerta..to by byl lepší případ:skurt:

Copak ty se ani trošku nebojíš v jeho přítomnosti? Nemrazí tě v zádech? Víš nezlob se ale mám pocit že asi "k sobě pasujete" Protože normální to není

Je to zvláštní, ale nebojím. Viděla jsem se s ním třikrát, věděla jsem, co přesně udělal, nikdy jsem se ho nebála. Naopak jsem se cítila v bezpečí.

Vilemína napsal(a):

Včera jsem na toto téma mluvila se svým psychiatrem, považuju ho za velkého odborníka, moc si ho vážím. Prý svůj čin může a nemusí zopakovat. Kdybych byla jeho dcera, tak by mi doporučil ukončit tento vztah (zatím kamarádský). Neříkal mi to nijak důrazně, jen mi to doporučoval.

To není důležité, jak důrazně to říkal. Myslím, že je to dostatečně jasné. Ale ty si nedáš říct.

To tvé bezpečí - už jsem ti psala. Protože otázkou je, co je pro koho schováno pod pojmem bezpečí. Pro tebe možná tvá smrt, únik před tím, abys řešila sebe a své sebevědomí tady a teď - v tomto životě. Jde to. Jsem toho živým příkladem. Ale já tu šanci bohužel uviděla až ve svých 43 letech, až tenkrát mě život nakopl. Tebe nakopává už teď, docela ti to závidím, že v tam mladém věku - v dobrém závidím. Ale ty nechceš vidět, slyšet,... :(

Vilemina napsal(a):

Zřejmě mi poradíte psychoterapii, to mi radí můj psychiatr už asi rok. Chystám se tam, ač se psychologa bojím, u jednoho jsem v rámci psychotestů, na které mě poslal můj psychiatr a které nic neodhalily, byla a ještě asi týden mi z té návštěvy bylo špatně.

Vilemino,
proc se bojis psychologa? Co se stalo, ze Tiz te navstevy bylo spatne?  Jak spatne Ti bylo ,co tim myslis ?

Pises ze se toho muze nebojis,ze se citis v bezpeci. Chapu ze se tohle muze v Tve mysli odehravat ,ale take Ti chci rict, ze chapu,ze to muze byt (a nemusi) naprosto mylne vnimani ktery muze prinest fatalni dusledky.
Vilemino jsi si prosim toho vedoma?  Pocitas i s touto variantou nevypocitalnosti ktera muze nastat ? (ale i nemusi)

hirondel napsal(a):

Vilemina napsal(a):

Zřejmě mi poradíte psychoterapii, to mi radí můj psychiatr už asi rok. Chystám se tam, ač se psychologa bojím, u jednoho jsem v rámci psychotestů, na které mě poslal můj psychiatr a které nic neodhalily, byla a ještě asi týden mi z té návštěvy bylo špatně.

Vilemino,
proc se bojis psychologa? Co se stalo, ze Tiz te navstevy bylo spatne?  Jak spatne Ti bylo ,co tim myslis ?

Pises ze se toho muze nebojis,ze se citis v bezpeci. Chapu ze se tohle muze v Tve mysli odehravat ,ale take Ti chci rict, ze chapu,ze to muze byt (a nemusi) naprosto mylne vnimani ktery muze prinest fatalni dusledky.
Vilemino jsi si prosim toho vedoma?  Pocitas i s touto variantou nevypocitalnosti ktera muze nastat ? (ale i nemusi)

Absolvovala jsem v rámci psychologických testů, na které mě poslal můj psychiatr a které nic extra neprokázaly, jedno sezení s psychologem. Byl to muž, kolem 35 let. Sezení trvalo zhruba hodinu, ptal se mě na základní otázky. Připadalo mně, že mě kamsi tlačí, hlavně co se týče vlivu rodičů na mou osobu. Pak taky otázky typu, jestli mám chuť na sex a jak to dělám, když mám na něj chuť a nemám partnera, mi přišly nepatřičné. Třeba na tyto otázky jsem vůbec neodpověděla, mlčela jsem. Dnes bych se zachovala jinak, prostě bych mu řekla, že jsem jednoznačně heterosexuál, frigidní nejsem, že dál to nemá smysl rozebírat, že jsem o tom nepochybovala nikdy ani vteřinu.
Prostě se mi z toho udělalo špatně, psychicky.

Vilemína napsal(a):

Kdyby sis přečetla posudky na mou bakalářskou práci, tak zjistíš, že nejsem moc chytrá. Vedoucí i oponent má k mé bakalářce milion výhrad. Naštěstí bakalářku doporučují k obhajobě, sice známky jsou špatné, ale není to F (nevyhovuje).
Jinak já plavu v přírodních vědách, teď na VŠ jsem zjistila, že ani humanitní vědy nejsou má parketa. Ještě tak možná jazyky, tam jsem takový průměr.

Jinymi slovy - kvuli tomu hodnoceni si nepripadas chytra.  Chapu. Takova hodnoceni dosta casto ovlivnuje predevsim prave ty jedince kteri si moc neveri,nebo zatim moc neveri. To je jedno s druhym.

Já vidím zcela zřetelně,že je tu něco v tvém dětství čemu se záměrně snažíš ze všech sil vyhýbat...nemyslím si,že by ses nám tu měla s čímkoliv intimním svěřovat..ale měla by sis to uvědomit a vyhledat pomoc...už jsem tu jednou psala,že vrahům píšou do vězení ženy a dívky s traumatickým zážitkem z dětství nebo mládí,zneužívané psychicky,nebo fyzicky...nemusí to být tvůj případ,ale mám pocit,že se psaní o své rodině záměrně vyhýbáš a  to setkání s psychologem tě rozhodilo proto,že se zeptal na něco,co máš vevnitř  schované a nechceš to pustit ven...

Přemýšlela jsi někdy o tom proč se s tím mužem cítíš v bezpečí?Co v tobě ten pocit vyvolává?

Vilemína napsal(a):

Byl to muž, kolem 35 let. Sezení trvalo zhruba hodinu, ptal se mě na základní otázky. Připadalo mně, že mě kamsi tlačí, hlavně co se týče vlivu rodičů na mou osobu. Pak taky otázky typu, jestli mám chuť na sex a jak to dělám, když mám na něj chuť a nemám partnera, mi přišly nepatřičné. Třeba na tyto otázky jsem vůbec neodpověděla, mlčela jsem. Dnes bych se zachovala jinak, prostě bych mu řekla, že jsem jednoznačně heterosexuál, frigidní nejsem, že dál to nemá smysl rozebírat, že jsem o tom nepochybovala nikdy ani vteřinu.
Prostě se mi z toho udělalo špatně, psychicky.

Uz rozumim a docela Te chapu. 
A vis co se me osobne libi? to jak pises ze dnes by jsi se uz zachovala jinak. To je takovym naznakem ze se clovek meni. Nicmene to ze jsi mu neodpovidala chapu,nebot presne tak jsi to tenkrat citila.

Ale Vilemino opravdu i pres tuto zkusenost, neuvazujes znovu s odvahou zkusit jineho psychologa nebo nejakeho terapeuta ,nejlepe zenu?
Vim ze tahle zkusenost kdy se Ti delalo fyzicky zle Te dost ovlivnuje a je to i dost pochopitelny,ale na druhou stranu je prima vedet ze to priste muze byt uplne jine a muze Ti to podat pomocnou ruku.
Mozna ze teprve ted jsi na to pripravena lepe nez pred casem. Muze to tak byt. :)

pigi22007 napsal(a):

Já vidím zcela zřetelně,že je tu něco v tvém dětství čemu se záměrně snažíš ze všech sil vyhýbat...nemyslím si,že by ses nám tu měla s čímkoliv intimním svěřovat..ale měla by sis to uvědomit a vyhledat pomoc...už jsem tu jednou psala,že vrahům píšou do vězení ženy a dívky s traumatickým zážitkem z dětství nebo mládí,zneužívané psychicky,nebo fyzicky...nemusí to být tvůj případ,ale mám pocit,že se psaní o své rodině záměrně vyhýbáš a  to setkání s psychologem tě rozhodilo proto,že se zeptal na něco,co máš vevnitř  schované a nechceš to pustit ven...

Měla jsem krásné dětství. Hodně času jsem trávila s babičkou, kterou jsem velmi milovala, nám (vnoučatům) se velmi věnovala. Zlom nastal až v období puberty, na druhém stupni ZŠ jsem se stala obětí psychické šikany.
Jinak rodiče mi nijak neublížili, aspoň já si toho nejsem vědoma.

Vilemína napsal(a):

Petuna napsal(a):

mariposa napsal(a):

A co si o tom myslíš Ty, Vilemíno? :)

Že je vyléčený, nebo že je tak chudáček okolím nepochopen ,že ona jediná ho pochopí a bude milovat do "konce" svého života.:skurt:
Omlouvám se se takové ostré řeči ale jak se už fakt nevidím že některé ženy dopadnou jak dopadnou..když si za to někdy můžou samy.

Vnímám to tak, že je vyléčený.

Vil, jak se léčil?

Jaký má vztah on k tobě? Ty jsi tedy zamilovaná, ne bláznivě, ale jsi...a on?

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemina napsal(a):

Zřejmě mi poradíte psychoterapii, to mi radí můj psychiatr už asi rok. Chystám se tam, ač se psychologa bojím, u jednoho jsem v rámci psychotestů, na které mě poslal můj psychiatr a které nic neodhalily, byla a ještě asi týden mi z té návštěvy bylo špatně.

Vilemino,
proc se bojis psychologa? Co se stalo, ze Tiz te navstevy bylo spatne?  Jak spatne Ti bylo ,co tim myslis ?

Pises ze se toho muze nebojis,ze se citis v bezpeci. Chapu ze se tohle muze v Tve mysli odehravat ,ale take Ti chci rict, ze chapu,ze to muze byt (a nemusi) naprosto mylne vnimani ktery muze prinest fatalni dusledky.
Vilemino jsi si prosim toho vedoma?  Pocitas i s touto variantou nevypocitalnosti ktera muze nastat ? (ale i nemusi)

Absolvovala jsem v rámci psychologických testů, na které mě poslal můj psychiatr a které nic extra neprokázaly, jedno sezení s psychologem. Byl to muž, kolem 35 let. Sezení trvalo zhruba hodinu, ptal se mě na základní otázky. Připadalo mně, že mě kamsi tlačí, hlavně co se týče vlivu rodičů na mou osobu. Pak taky otázky typu, jestli mám chuť na sex a jak to dělám, když mám na něj chuť a nemám partnera, mi přišly nepatřičné. Třeba na tyto otázky jsem vůbec neodpověděla, mlčela jsem. Dnes bych se zachovala jinak, prostě bych mu řekla, že jsem jednoznačně heterosexuál, frigidní nejsem, že dál to nemá smysl rozebírat, že jsem o tom nepochybovala nikdy ani vteřinu.
Prostě se mi z toho udělalo špatně, psychicky.

je zvláštní, že se ti z toho udělalo přímo špatně a to dokonce až na celý týden. bylo by pochopitelný, kdybys řekla....bylo mi to nepříjemné...vadilo mi to....naštvaly mě ty řeči...., ale přímo špatně? PROČ?

Vilemína napsal(a):

Petuna napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Včera jsem na toto téma mluvila se svým psychiatrem, považuju ho za velkého odborníka, moc si ho vážím. Prý svůj čin může a nemusí zopakovat. Kdybych byla jeho dcera, tak by mi doporučil ukončit tento vztah (zatím kamarádský). Neříkal mi to nijak důrazně, jen mi to doporučoval.

Víš mi to připadá že máš velmi malé sebevědomí a když cítíš že by tam nějaká "láska" mohla přijít tak bereš i čerta..to by byl lepší případ:skurt:

Copak ty se ani trošku nebojíš v jeho přítomnosti? Nemrazí tě v zádech? Víš nezlob se ale mám pocit že asi "k sobě pasujete" Protože normální to není

Je to zvláštní, ale nebojím. Viděla jsem se s ním třikrát, věděla jsem, co přesně udělal, nikdy jsem se ho nebála. Naopak jsem se cítila v bezpečí.

nebojíš se smužem, který má diagnostikovanou sexualní uchylku , kterou i (bohužel) projevil a je možné, že může znovu projevit a bylo ti špatně z dotazů od psychologa, které se sexu týkali.
nezdá se ti to podivné?

agewa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Petuna napsal(a):

Víš mi to připadá že máš velmi malé sebevědomí a když cítíš že by tam nějaká "láska" mohla přijít tak bereš i čerta..to by byl lepší případ:skurt:

Copak ty se ani trošku nebojíš v jeho přítomnosti? Nemrazí tě v zádech? Víš nezlob se ale mám pocit že asi "k sobě pasujete" Protože normální to není

Je to zvláštní, ale nebojím. Viděla jsem se s ním třikrát, věděla jsem, co přesně udělal, nikdy jsem se ho nebála. Naopak jsem se cítila v bezpečí.

nebojíš se smužem, který má diagnostikovanou sexualní uchylku , kterou i (bohužel) projevil a je možné, že může znovu projevit a bylo ti špatně z dotazů od psychologa, které se sexu týkali.
nezdá se ti to podivné?

Tobě se to zdá podivné, agew?

Možná ale to co Vilemíně u toho psychologa vadilo především byl tlak, který na ni vytvářel. Alespoň tak to vnímám já. Někteří velmi citliví lidé dokáží toto velmi rychle zaregistrovat, ten tlak zvenčí. Osobně s tím mám taky svou zkušenost. Jak to ale bylo ve skutečnosti ví stejně nejlíp Vilemína sama.

Wiki napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Petuna napsal(a):

Že je vyléčený, nebo že je tak chudáček okolím nepochopen ,že ona jediná ho pochopí a bude milovat do "konce" svého života.:skurt:
Omlouvám se se takové ostré řeči ale jak se už fakt nevidím že některé ženy dopadnou jak dopadnou..když si za to někdy můžou samy.

Vnímám to tak, že je vyléčený.

Vil, jak se léčil?

Jaký má vztah on k tobě? Ty jsi tedy zamilovaná, ne bláznivě, ale jsi...a on?

Před rokem a dvěma třema měsíci ho pustili na svobodu, ihned poté musel nastoupit na ústavní léčbu, která trvá dodnes, každou chvíli ho ale z psychiatrické léčebny pustí domů.
Myslím, že mě vnímá jako kamarádku, blízkého člověka. Jestli cítí něco víc, tak to nevím. Nedal to najevo.

Vilemína napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Vnímám to tak, že je vyléčený.

Vil, jak se léčil?

Jaký má vztah on k tobě? Ty jsi tedy zamilovaná, ne bláznivě, ale jsi...a on?

Před rokem a dvěma třema měsíci ho pustili na svobodu, ihned poté musel nastoupit na ústavní léčbu, která trvá dodnes, každou chvíli ho ale z psychiatrické léčebny pustí domů.
Myslím, že mě vnímá jako kamarádku, blízkého člověka. Jestli cítí něco víc, tak to nevím. Nedal to najevo.

ústavní léčba obnášít erapii medikamentozní, psychologickou, dříve dělali elektrošoky ...
Na kastraci nepřistoupil?

Wiki napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vil, jak se léčil?

Jaký má vztah on k tobě? Ty jsi tedy zamilovaná, ne bláznivě, ale jsi...a on?

Před rokem a dvěma třema měsíci ho pustili na svobodu, ihned poté musel nastoupit na ústavní léčbu, která trvá dodnes, každou chvíli ho ale z psychiatrické léčebny pustí domů.
Myslím, že mě vnímá jako kamarádku, blízkého člověka. Jestli cítí něco víc, tak to nevím. Nedal to najevo.

ústavní léčba obnášít erapii medikamentozní, psychologickou, dříve dělali elektrošoky ...
Na kastraci nepřistoupil?

Myslím, že není vykastrovaný!
Jak už jsem psala, jeden sexuolog ho označil za sadistu, ostatní lékaři s tímto tvrzením nesouhlasí. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje. Věřím tomu, že sadista není, že mu byla omylem stanovena diagnóza.

Není důležité, za koho se považuje on. Důležité jsou činy. A tady není o čem diskutovat. :(

Vilemína napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Před rokem a dvěma třema měsíci ho pustili na svobodu, ihned poté musel nastoupit na ústavní léčbu, která trvá dodnes, každou chvíli ho ale z psychiatrické léčebny pustí domů.
Myslím, že mě vnímá jako kamarádku, blízkého člověka. Jestli cítí něco víc, tak to nevím. Nedal to najevo.

ústavní léčba obnášít erapii medikamentozní, psychologickou, dříve dělali elektrošoky ...
Na kastraci nepřistoupil?

Myslím, že není vykastrovaný!
Jak už jsem psala, jeden sexuolog ho označil za sadistu, ostatní lékaři s tímto tvrzením nesouhlasí. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje. Věřím tomu, že sadista není, že mu byla omylem stanovena diagnóza.

A ty by jsi ho charakterizovala jak? Jako mírumilovného člověka? To co udělal bylo selhání? :co:

Ty ho za sadistu nepovažuješ po třech setkáních...z čeho tak usuzuješ?

Vilemína napsal(a):

Hodně jste tady řešili mého kamaráda (pořád jsme jen kamarádi). Vím o něm něco nového. Byla mu diagnostikovaná patologická sexuální agresivita (tento termín se užívá jen v ČR, mezinárodně spadá pod diagózu sadomasochismus.
Prý mu to diagnostikoval jeden sexuolog, ostatní lékaři (psycholog, ke kterému více jak rok chodil na individuální terapii, a další lékaři) jsou prý názoru, že pod tuto diagnózu nespadá. Sám kamarád se za sadistu nepovažuje.
Takže tak.

Patologická...není to něco, co je přehnané, chorobné? Takže se to může opakovat? Kde máš jistotu, že se vyléčil?

Neznám statistiky, kolik pacientů s diagnózou mají šanci na definitivní uzdravení, ale...

V případě ostatních lékařů, pod jakou diagnózu tedy spadá? Myslím, že to je celkem zásadní věc.  A i kdyby, patologický sadista...

Jěště se zmínim k otázce bakalářky, ani já neměla extra pozitivní hodnocení, obě za "dobře" a nepřipadám si hloupá. Když už hodnotíš sebe, proč nehodnotíš taky "kamaráda"?

Co jsem si tu přečetla, jsi normální, fajn holka ve věku, kdy každý chce mít nějaké viditelné řešení (přítel, práce, byt, titul, atd.) a jakmile něco chybí, jeví se to jako v nepořádku. Titul získáš, až když pro to něco uděláš, práci si zajistíš svýma schopnostma, zamiluješ se, až narazíš na partnera, který tě celkově osloví a nepochybuješ o něm...všechno má své podmínky...a nejde toho dosáhnout jenom vůlí
přeji hodně štěstí ;-)

Kamarád by mi prý neublížil, prý by už nedokázal zabíjet.
Udělal to proto, že byl opilý, proto chtěl po té dívce sex. Dívku donutil, aby ho uspokojila, na samotný sex tedy nakonec nedošlo. Poté co ho uspokojila, tak dívka mu začala vyhrožovat, že to řekne, což je pochopitelné. Kamarád si v tu chvíli přál jediné, aby už nic neříkala, tak ji začal škrtit. Byl to prostě zkrat, nebylo to úmyslné.
Zřejmě vás to nijak nepřesvědčuje, nevěříte mu, já ale z velké části ano. Kamaráda mám ráda, jsem do něho stále zamilovaná.

Tak si daj aspoň bacha, aby si nepovedala niečo, čo nechceš počuť. ;) Mohli by to byť tvoje posledné slová.

Vilemína napsal(a):

Kamarád by mi prý neublížil, prý by už nedokázal zabíjet.
Udělal to proto, že byl opilý, proto chtěl po té dívce sex. Dívku donutil, aby ho uspokojila, na samotný sex tedy nakonec nedošlo. Poté co ho uspokojila, tak dívka mu začala vyhrožovat, že to řekne, což je pochopitelné. Kamarád si v tu chvíli přál jediné, aby už nic neříkala, tak ji začal škrtit. Byl to prostě zkrat, nebylo to úmyslné.
Zřejmě vás to nijak nepřesvědčuje, nevěříte mu, já ale z velké části ano. Kamaráda mám ráda, jsem do něho stále zamilovaná.

a ted ještě tu o červené karkulce....
a to tě ani nenapadlo, že když jednou jednal zkratkovitě, může se to stát znova? co když je to prostě jeho způsob chování?

Kéž by to bylo úspěšně za mnou! Největší hrůzu mám z toho, že zklamu rodiče a lidi okolo, kteří mi věří, že to dám. Dřív (na střední) jsem byla premiantka, ono to už ale dávno neplatí, na VŠ sotva prolízám. Mám taky psychické problémy (deprese), díky depresím spím i dvanáct hodin denně, spánek se mi jakž takž teďka upravil, někdy mi stačí spát jen deset hodin denně, což je v mém případě úspěch. Často se mi ale stává, že u učení usnu a třeba dvě tři hodinky prospím odpoledne. Vůbec je v mém případě úspěch, že mě pustily ke státnicím. Jednu dobu jsem si myslela, že budu muset studium skončit. Strašně mě tehdy rozčilovalo se učit, fackovala jsem se pořád (jinak si neubližuju), nemohla jsem se na učení soustředit, no prostě hrůza. Za to všechno, že jsem se dostala až ke státnicím a že už jednu část mám úspěšně za sebou, vděčím svému psychiatrovi.Vilemíno, to jsi také Ty???? Ty jsi zřejmě chytrá holka,ale pro život nepoužitelná.  Zamilovat se do vraha....... Máš rodiče nebo přátelé? Zřejmě jsi úplně nedospěla, školní výsledky máš, ale jinak je to bída!

Vladena napsal(a):

Kéž by to bylo úspěšně za mnou! Největší hrůzu mám z toho, že zklamu rodiče a lidi okolo, kteří mi věří, že to dám. Dřív (na střední) jsem byla premiantka, ono to už ale dávno neplatí, na VŠ sotva prolízám. Mám taky psychické problémy (deprese), díky depresím spím i dvanáct hodin denně, spánek se mi jakž takž teďka upravil, někdy mi stačí spát jen deset hodin denně, což je v mém případě úspěch. Často se mi ale stává, že u učení usnu a třeba dvě tři hodinky prospím odpoledne. Vůbec je v mém případě úspěch, že mě pustily ke státnicím. Jednu dobu jsem si myslela, že budu muset studium skončit. Strašně mě tehdy rozčilovalo se učit, fackovala jsem se pořád (jinak si neubližuju), nemohla jsem se na učení soustředit, no prostě hrůza. Za to všechno, že jsem se dostala až ke státnicím a že už jednu část mám úspěšně za sebou, vděčím svému psychiatrovi.Vilemíno, to jsi také Ty???? Ty jsi zřejmě chytrá holka,ale pro život nepoužitelná.  Zamilovat se do vraha....... Máš rodiče nebo přátelé? Zřejmě jsi úplně nedospěla, školní výsledky máš, ale jinak je to bída!

Ano, jsem spíše takový teoretik, toho jsem si vědoma.
To, že jsem se zamilovala do někoho (bohužel je to vrah) je moc dobře, dřív jsem si myslela, že nejsem schopna se do nikoho zamilovat, že nejsem schopna těchto citů.
Myslím, že jsem dospěla, spoustu věcí mám v hlavě srovnaných, neřekla bych, že je to taková bída.

Vilemína napsal(a):

Vladena napsal(a):

Kéž by to bylo úspěšně za mnou! Největší hrůzu mám z toho, že zklamu rodiče a lidi okolo, kteří mi věří, že to dám. Dřív (na střední) jsem byla premiantka, ono to už ale dávno neplatí, na VŠ sotva prolízám. Mám taky psychické problémy (deprese), díky depresím spím i dvanáct hodin denně, spánek se mi jakž takž teďka upravil, někdy mi stačí spát jen deset hodin denně, což je v mém případě úspěch. Často se mi ale stává, že u učení usnu a třeba dvě tři hodinky prospím odpoledne. Vůbec je v mém případě úspěch, že mě pustily ke státnicím. Jednu dobu jsem si myslela, že budu muset studium skončit. Strašně mě tehdy rozčilovalo se učit, fackovala jsem se pořád (jinak si neubližuju), nemohla jsem se na učení soustředit, no prostě hrůza. Za to všechno, že jsem se dostala až ke státnicím a že už jednu část mám úspěšně za sebou, vděčím svému psychiatrovi.Vilemíno, to jsi také Ty???? Ty jsi zřejmě chytrá holka,ale pro život nepoužitelná.  Zamilovat se do vraha....... Máš rodiče nebo přátelé? Zřejmě jsi úplně nedospěla, školní výsledky máš, ale jinak je to bída!

Ano, jsem spíše takový teoretik, toho jsem si vědoma.
To, že jsem se zamilovala do někoho (bohužel je to vrah) je moc dobře, dřív jsem si myslela, že nejsem schopna se do nikoho zamilovat, že nejsem schopna těchto citů.
Myslím, že jsem dospěla, spoustu věcí mám v hlavě srovnaných, neřekla bych, že je to taková bída.

Pokud píšeš ze své vůle, vypisuješ se ze svých pocitů a ze sebe, pokud píšeš jen z obrany, je to formalita. Reagovala jsem jen na první Velemínku, které se dospělostí zamotala nějak hlavička, navenek působí (možná)dospěle, chytře a vnitřek je rozervaný....opravdu vrah není dobrým objektem tvé zamilovanosti a od toho člověka je to možný kalkul, neboť normální, chytré děvče by utíkalo pryč! A ten člověk by měl mít v sobě nějakou záklopku či jak se tomu říká svědomí, něco jsem udělal a bohužel to nelze smazat,takže jsem trošku vyřazen ze společnosti ,zvláště od mladých dívek. Nic u něho nefunguje, naopak našel ,,milující" holčičku,která má zřejmě velký problém sama se sebou. On je nad Tebou duševně navrch, a to je alarmující!!!

No, Vladěno, tohle bych zrovna neřekla. Ten člověk je asi rád, že má nějakou "spřízněnou duši" na to, aby s ní prohodil pár slov a o nic víc tady zatím asi nejde. Myslím, že kdyby zjistil že je předmětem nějaké hlubší adorace, asi by ho to přivedlo hodně do rozpaků, ne-li by se přímo vyděsil ... nedělej z něho zase nějakého "černého myslivce" z Babičky :)
Na druhou stranu znovu opakuji, Vilemíno, že ten člověk ti rozhodně není schopen poskytnout to, co obvykle mladé dívky od vztahu s mladým klukem očekávají. Nezapomínej, že má odsezeno deset let v těžkém vězení, což samo o sobě stačí, aby byl ten člověk duševně poznamenán po celý zbytek svého života a to, zač vlastně seděl a kvůli čemu se léčí je další příšerný bonus :/

Možná ti jen chybí doplnit nádobu "lásky". Proto ses možná zamilovala do člověka, který se jaksi naskytl, byl poblíž, který ti (třaba, co já vím..) naslouchal, ....ačkoliv je  pro vztah  iracionální. I když - milovat ho můžeš, ale u toho můžeš taky zůstat fyzicky vzdálená.. :)

Že dokážeš milovat už víš. A milovat a plnit onu "nádobku" můžeme každý den. Třeba to nemusí být láska tzv. partnerská či milenecká.

Te´d jsi asi ve stádiu zamilovanosti, "tetřeva", a nevidíš , neslyšíš. Toto období naštěstí pomine a člověk zapojí i rozum. Bu´d na sebe opravdu opatrná, jsi v blízkosti nemocného člověka. Měla bys dokázat sama sebe ochránit.

:|

Kamarád by mi prý neublížil, prý by už nedokázal zabíjet.
Udělal to proto, že byl opilý, proto chtěl po té dívce sex. Dívku donutil, aby ho uspokojila, na samotný sex tedy nakonec nedošlo. Poté co ho uspokojila, tak dívka mu začala vyhrožovat, že to řekne, což je pochopitelné. Kamarád si v tu chvíli přál jediné, aby už nic neříkala, tak ji začal škrtit. Byl to prostě zkrat, nebylo to úmyslné

Znovu jsem si přečetla jeho vyjádření o zkratovém jednání. To,že dívku násilím donutil, aby ho uspokojila bylo úmyslné jednání. Tvrdý fyzický i psychický teror! Zkrat nastal v momentě  ve strachu o svou osobu,aby divka nic neřekla.Potom následovalo zabití. Takže mu nevadilo dívku týrat, vlastní uspokojení v násilném sexu  (uspokojení je též sex) a ještě k tomu zbabělec, který zabije. Věta kamarád by mi neublížil,prý by už nedokázal zabíjet,nevylučuje jednu věc,že se kamarád dovede vzrušit v násilí, vyvrcholení přijde i v případě, kdy dívka  je třeba škrcena a bojuje o holý život. Asi jsi žádný partnerský život spojený se sexem neměla, protože by si věděla, že toto nelze změnit ani vyléčit!!! Jasná úchylka!!!

Vilemína napsal(a):

Včera jsem na toto téma mluvila se svým psychiatrem, považuju ho za velkého odborníka, moc si ho vážím. Prý svůj čin může a nemusí zopakovat. Kdybych byla jeho dcera, tak by mi doporučil ukončit tento vztah (zatím kamarádský). Neříkal mi to nijak důrazně, jen mi to doporučoval.

ačkoliv jsem tu původně psal něco uplně jiného, tak bych nakonec na psychiatra raději dal :|

Vilemína napsal(a):

majkafa napsal(a):

Většina našeho psaní jsou stejně jenom spekulace. Onen muž Vilemínu třeba opravdu nechce. A třeba je si skutečně po všech strastech svého žití vědom, že musí doživotně abstinovat nejenom s alkoholem, ale i v sexu se ženou, jestli nechce svůj čin opakovat.

On sexuálně neabstinuje. Svěřoval se mi (samozřejmě mohl lhát), že od propuštění na svobodu měl dvě partnerky (ne zaráz samozřejmě). S tou první se seznámil na internetu. Druhou partnerku potkal u koní, jak dlouho s ní byl, to nevím. Vím je, že do ní byl hodně zamilovaný, ač už předem tušil, že pro něho není moc vhodná (odlišný způsob života). S tou druhou měl sex (opět nemám důkaz), přišel s ní o panictví. Takže asi tak.

jezisikriste, tak on je sexualne aktivni jeste sam vyhledal partnerku u koni, presne tam, kde sadisticky zavrazdil tu mladou divku? 

A s tou druhou mel sex a prisel o panictvi az po propusteni? Tzn.ze do te tohoto setkani po odchodu z vezeni NEMEL NIKDY sexulani styk? Tak to ma hodne divny profil. Abstinence a sexualni aberace? Mluvi vubec pravdu?

hirondel napsal(a):

majkafa napsal(a):

Představa, že by má dcera přišla o život tak strašlivým a hrůzným způsobem, takovou zrůdou. Je mi z toho velmi zle. :grater:

Co tohle vypovida o cloveku? O Tobe Majkafo?

Jak se tohle nazyva,pojmenovava, kdyz nekdo rekne (Ty majkafka) o druhem ze je zruda?  Je to vlastne co?nejake ohodnoceni,posouzeni,zpusob jak pojmenovat psychicky nemocneho cloveka,jmeno dane spolecnosti ktera takto nazyva nemocne lidi?   
Co se skryva za tim slovem Tebou vyslovenym?
Abychom nedosly k zmylene a opet k nedorozumneni (coz je jednou z castych jevu ) ,ujasnime si nase pojmy? :)

Zda se me ze jedno je jiste,nekdo takoveho cloveka nazve zrudou,nekdo jiny ho nezve nestastnym a psychicky nemocnym clovekem.  :)

Asi trochu priostrim, ale ten clovek zruda proste je.  A zatim stojim. 

Zabijet je vec, ktera se mu zas tak neprici. Zabijet absolutne zbytecne nevinneho clveka, ktera nic neudelal. Obtezovat mladou divku a tryznive a sadisticky ji zabit za to , ze ho neuspokojila?  Honit ji, nutit ji, presto, ze ona sili hruzou, prosi ho aby ji nezabil, krici a chropti a on jen skrti a skrti. Chtel sukat a ona ne, tak se ji pomsti. A to kalkulovane. Na toho cloveka slovo zruda presne sedi. neni vylouceno, ze cin zopakuje.

jesti je ten chlapek nestastny, tak tihle jsou vetsinou nestastni jen proto, ze se nacin prislo a byli odsouzeni. Mnoho psychicky nemocnych (treba sadistu) se vnima jako normal.

Hirondel tphle palacani jako "Co se skryva za tim slovem Tebou vyslovenym?" nebo "Co tohle vypovida o cloveku? O Tobe Majkafo?" je hodne plane.  Tady jsem konfronrtovani s  tim, ze jedna divka byla zavrazdena a jina by se tomuhle vrahovi zcela obetovala. Nazvat toho cloveka zrudou mi vubec nevadi. 

Zajimave, ze obet tu na pretes ze stran "falesnych tesitelek", jako ty a autorka nebo Marofosa neprijde.

mariposa napsal(a):

I ten muž ublížil sám sobě, psychicky nemocní lidé velmi trpí, bolest duše je něco co zažívá jak vrah tak sebevrah. Jedna bolest a dva různé projevy jak se s tím vypořádat. Takové lidi dokáže soudit a odsoudit jen nevědomý člověk. Podle mého.

Omlouvám se Vilemíně za :offtopic:

Mile damy uz jste si vyndaly kapesnicky? Kdyz jo, tak mi nejaky podejte na utreni slzicek. Takovy dojak:offtopic:, ze?

:offtopic:  A CO OBET:offtopic: ptam se?

sahleb napsal(a):

mariposa napsal(a):

I ten muž ublížil sám sobě, psychicky nemocní lidé velmi trpí, bolest duše je něco co zažívá jak vrah tak sebevrah. Jedna bolest a dva různé projevy jak se s tím vypořádat. Takové lidi dokáže soudit a odsoudit jen nevědomý člověk. Podle mého.

Omlouvám se Vilemíně za :offtopic:

Mile damy uz jste si vyndaly kapesnicky? Kdyz jo, tak mi nejaky podejte na utreni slzicek. Takovy dojak:offtopic:, ze?

:offtopic:  A CO OBET:offtopic: ptam se?

Sahleb souhlasím s tebou naprosto:kapitulation:

sahleb napsal(a):

mariposa napsal(a):

I ten muž ublížil sám sobě, psychicky nemocní lidé velmi trpí, bolest duše je něco co zažívá jak vrah tak sebevrah. Jedna bolest a dva různé projevy jak se s tím vypořádat. Takové lidi dokáže soudit a odsoudit jen nevědomý člověk. Podle mého.

Omlouvám se Vilemíně za :offtopic:

Mile damy uz jste si vyndaly kapesnicky? Kdyz jo, tak mi nejaky podejte na utreni slzicek. Takovy dojak:offtopic:, ze?

:offtopic:  A CO OBET:offtopic: ptam se?

Saheb,
ty jsi možná velmi energická osobo s jednoznačnými názory a soudy.
Snad jen proto ti mohlo uniknout, že mariposa napsala: I.... I ten muž ublížil sám sobě, psychicky nemocní lidé velmi trpí...atd. atd....
Myslím že nikdo, kdo sem přispívá, nijak nezpochybňuje bolest oběti, té mladé zabité dívky.
Jen jsou někteří, kteří jdou mnohem hloub než to děláš ty při svých povrchních pohledech a zamýšlejí se i nad osudem toho muže. Pro tebe a některé další je to zrůda, pro některé ostatní, počítám se mezi ně, člověk s nelehkým břemenem, které si už přinesl na tento svět. Protože narodí-li se někdo jako sadista, na tomto světě si to jistě svobodně nevybírá, že takový bude.
Pochopitelně ho to neomlouvá, i přesto může ovládat své chování. Stejně tak jakko ti, co mají tendenci ho šmahem odsoudit.

Ty si příliš bereš jednání toho člověka osobně - vytváříš si scénáře toho, co by bylo, kdyby bylo.... tedy kdyby se TOBĚ stalo to, co té  DÍVCE..... Zkus se na to podívat ale i tak, že se TOBĚ stane to, co tomu MUŽI - narodíš se s něčím, co budešč muset celý život nějak zvládat, co tě vyřadí ze společnosti těch "správných", morálně "přijatelných" lidí a ty skončíš v izolaci a odsouzená .....

Netvrdím, že to, co udělal, je bagastelizovatelné. Není. Je to vážný zločin. Jenže i tak je to jedině on,kdo si může vybrat, zda bude člověkem, nebo zrůdou. On si evidentně vybral, čím chce být.
Tvoje ani žádné jiné odsopuzení to nezmění: a pokud změní, je to jen a pouze na vaši zodpovědnost.

Ne nadarmo se tvůj avatar otáčí směrem dozadu. Určitě sis ho nevybrala náhodou. Je to přesně tak. Zkus se obrátit dopředu, do budoucnosti, ke světlu :)

souhlasím s Pan.

Pandorraa napsal(a):

sahleb napsal(a):

mariposa napsal(a):

I ten muž ublížil sám sobě, psychicky nemocní lidé velmi trpí, bolest duše je něco co zažívá jak vrah tak sebevrah. Jedna bolest a dva různé projevy jak se s tím vypořádat. Takové lidi dokáže soudit a odsoudit jen nevědomý člověk. Podle mého.

Omlouvám se Vilemíně za :offtopic:

Mile damy uz jste si vyndaly kapesnicky? Kdyz jo, tak mi nejaky podejte na utreni slzicek. Takovy dojak:offtopic:, ze?

:offtopic:  A CO OBET:offtopic: ptam se?

Saheb,
ty jsi možná velmi energická osobo s jednoznačnými názory a soudy.
Snad jen proto ti mohlo uniknout, že mariposa napsala: I.... I ten muž ublížil sám sobě, psychicky nemocní lidé velmi trpí...atd. atd....
Myslím že nikdo, kdo sem přispívá, nijak nezpochybňuje bolest oběti, té mladé zabité dívky.
Jen jsou někteří, kteří jdou mnohem hloub než to děláš ty při svých povrchních pohledech a zamýšlejí se i nad osudem toho muže. Pro tebe a některé další je to zrůda, pro některé ostatní, počítám se mezi ně, člověk s nelehkým břemenem, které si už přinesl na tento svět. Protože narodí-li se někdo jako sadista, na tomto světě si to jistě svobodně nevybírá, že takový bude.
Pochopitelně ho to neomlouvá, i přesto může ovládat své chování. Stejně tak jakko ti, co mají tendenci ho šmahem odsoudit.

Ty si příliš bereš jednání toho člověka osobně - vytváříš si scénáře toho, co by bylo, kdyby bylo.... tedy kdyby se TOBĚ stalo to, co té  DÍVCE..... Zkus se na to podívat ale i tak, že se TOBĚ stane to, co tomu MUŽI - narodíš se s něčím, co budešč muset celý život nějak zvládat, co tě vyřadí ze společnosti těch "správných", morálně "přijatelných" lidí a ty skončíš v izolaci a odsouzená .....

Netvrdím, že to, co udělal, je bagastelizovatelné. Není. Je to vážný zločin. Jenže i tak je to jedině on,kdo si může vybrat, zda bude člověkem, nebo zrůdou. On si evidentně vybral, čím chce být.
Tvoje ani žádné jiné odsopuzení to nezmění: a pokud změní, je to jen a pouze na vaši zodpovědnost.

Ne nadarmo se tvůj avatar otáčí směrem dozadu. Určitě sis ho nevybrala náhodou. Je to přesně tak. Zkus se obrátit dopředu, do budoucnosti, ke světlu :)

Ne, presne naopak, NIC mi neuniklo a reaguji na tyhle "profesionalni placky" (hirondel a mariposa), ktere zcela zapomely na obet. Jestli o obeti nekde psaly s podobnym zapalem truchleni, sem s tim! Asi jsem to prehledla. :kapitulation:

To, ze odsuzuji sadistickeho a ukladneho vraha, mi opravdu neprijde povrchni, ale normalni. Kazdy se otrese. Me prijde "zvlastni", se do nej jako vzivat, jak mi navrhujes (zrejme jako specialni terapii pro povrchni lidi...). Pak zase nerozumimtomu, ze sama vzapeti pises, ON SAM si tenhle osud vybral. Tak je to bremeno nebo si to vybral?
Podle mne chtel tu divku potrestat a znicit. Zcela vedome, postup pri tom zabijeni to totiz naznacuje, zabil ji proto, aby si zachranil krk, aby se nikdo nedozvedel, ze ji znasilnil. Tedy ji zamordoval velmi kalkulovane a chladnokrevne, jak rikas, sam si to vybral. A tudiz u meho soudu nad touto kreaturou zustavam s cistym svedomim.

Vubec nerozumim vete : "Tvoje ani žádné jiné odsopuzení to nezmění: a pokud změní, je to jen a pouze na vaši zodpovědnost." Jaka moje zodpovednost, kdyz se zmeni? Ne, fakt nerozumim.


PS. Muj avatar je slavny obraz od Gerharda Richtera, jmenuje se "Betty", je to umelcova 16leta dcera........
Psat mi na zaklade toho obrazu, ze se mam "obratit dopredu, do budoucnosti,  ke svetlu"....mi pripada v tomto kontextu ve spojeni se sadistickou vrazdou te divky  -pardon- daleko  za hranici nejhorsiho kyce.  Bohuzel.

Zpatky k Vilhemine.

POdle mne je zamilovana a nevisdi realitu. ten muz se s ni 3x setkal a ona na jen mysli.POdle meho nazoiru ji v zivote schazi, asi, laska a naklonnost. Udelala by i pro nejmensi iluzi lasky cokoliv. Ted omlouva vraha, ze za nic skoro nemuze a nikomu by neublizil.

Je to nebezpecne. Mela by si nechat pomoci. Jemi ji lito a na jednu stranu ji chapu. Avsak tohle neni partner pro nikoho. On totiz zabijel v momente, kdyz se lidi maji mit radi a obdivovat se a zboznovat se.

sahleb napsal(a):

hirondel napsal(a):

majkafa napsal(a):

Představa, že by má dcera přišla o život tak strašlivým a hrůzným způsobem, takovou zrůdou. Je mi z toho velmi zle. :grater:

Co tohle vypovida o cloveku? O Tobe Majkafo?

Jak se tohle nazyva,pojmenovava, kdyz nekdo rekne (Ty majkafka) o druhem ze je zruda?  Je to vlastne co?nejake ohodnoceni,posouzeni,zpusob jak pojmenovat psychicky nemocneho cloveka,jmeno dane spolecnosti ktera takto nazyva nemocne lidi?   
Co se skryva za tim slovem Tebou vyslovenym?
Abychom nedosly k zmylene a opet k nedorozumneni (coz je jednou z castych jevu ) ,ujasnime si nase pojmy? :)

Zda se me ze jedno je jiste,nekdo takoveho cloveka nazve zrudou,nekdo jiny ho nezve nestastnym a psychicky nemocnym clovekem.  :)

Asi trochu priostrim, ale ten clovek zruda proste je.  A zatim stojim.  


Hirondel tphle palacani jako "Co se skryva za tim slovem Tebou vyslovenym?" nebo "Co tohle vypovida o cloveku? O Tobe Majkafo?" je hodne plane.  Tady jsem konfronrtovani s  tim, ze jedna divka byla zavrazdena a jina by se tomuhle vrahovi zcela obetovala. Nazvat toho cloveka zrudou mi vubec nevadi.

Mam k Tobe otazku Sahleb,Ty jsi Majkafa???

Jestlize Ti nevadi toho cloveka nazyvat zrudou,pak je tomu presne tak jask rikas=nevadi Ti to.
No a co dal?  Ja Ti na to odpovim podle sebe,dal jen to ze ja ho zrudou nenazyvam a v tom je cely vtip a cela pointa. MY lide mame jine mysleni a velice ruzne a barevne pohledy na jednu a tu samou vec. :) 
A to je vse sahleb.  :)

Vilemíno, tvůj příběh mi nejde z hlavy. Dost často nad ním přemýšlím a stále mi nešel nějak pochopit.
Dnes ráno mě něco napadlo, tak to sem hodím na monitor. Jsou to jen mé hypotézy, a jen ty sama, po důkladném zamyšlení, můžeš si říct, jestli jsem se strefila.
A kdybych ti tím pomohla, aby ses sama v sobě lépe vyznala, byla bych moc ráda.

Vilemíno, myslím si, že ses do toho člověka zamilovala ne PŘESTO, že je vrah, ale právě PROTO, že je vrah. Mě se to jeví, že právě tento fakt tě k němu přitahuje, že vlastně právě pro tento fakt ses do něj zamilovala.Proč by ses, mezi tolika běžnými kluky, zamilovala jinak zrovna do něj?
Vždyť jste se sešli jen 3*, a sama píšeš - o jeho vině jsi věděla hned od začátku, a on o tebe, dle tvých slov, moc zájem nejeví, ale ten zájem vychází  vysloveně tebe. Proč? Napadlo mě několik teorií:

1/ Možná je ve tvé duši, aniž by sis to třeba sama uvědomovala, nějaký masochistický rys. Fakt, že on je vrahem, tě zaujalo a vzbudilo tak tvůj zájem o něj.

2/ Je evidentní, že máš nízkou sebedůvěru. Druhou mou teorií je tedy to, že - opět možná podvědomně - sis vybrala člověka, který stojí na společenském žebříčku úplně nejníž, jak to jde. Možná u něj předpokládáš, že on by mohl "ocenit" tvůj zájem o tebe, on by tě mohl chtít. Možná se ani neodvažuješ pomyslet na normálního, jiného  kluka, třeba máš pocit, že na takového "nedosáhneš", ale na člověka tak (jeho vlastní vinou) vyřazeného ze společnosti, bys dosáhla.

3/ Možná je v tom zamilování zakódována nějak tvá romatnická snivá  povaha. Píšeš, že ráda a hodně sníš, že si vytváříš v hlavě scénáře, že v nich taky občas vystupuješ, že jsou tam postavy z knih a seriálů.
Zamilovat se do vraha - to je svým způsobem seriálová zápletka, jak z mexické telenovely. To nemyslím ve srandě nebo ironicky, a už vůbec ne posměšně. jen chci říct, že jakýsi podivný rys romantiky a exotičnosti v tom může hrát roli.

4/Další možností je to, že - aniž bys to nějak plánovala, podvědomně toužíš být středem pozornosti. Ono kdybys napsala - miluju nějakého kluka, tak to fakt každý přehlídne. Když napíšeš - miluju vraha, co zabil mladou dívku, tak stoprocentně každý zpozorní,tvůj příběh si přečte a přemýšlí nad ním.

5/ Možná, že v tvé povaze je zakódován nějaký rys ochranitelský. Trochu to souvisí s bodem č.3, s tou romantikou a sněním. Protože tady už předem víš, že takto budeš muset svou lásku bránit proti celému světu. A možná tě právě tato představa - muset o svou lásku bojovat, právě přitahuje.


Vilemíno, vypsala jsem zde tyto mé teorie a hypotézy, nikoli proto, abych se ti posmívala nebo tak něco, ale ráda bych ti pomohla. Myslím, že když ty sama v sobě přijdeš na to PROČ miluješ právě jeho, pomůže ti to rozklíčovat a případně i řešit tvou situaci.
Já samozřejmě tak jako skoro všichni ostatní radím - co nejdál od něj, zahráváš si s ohněm, mrazí mě z toho a kdybys byla má dcera, tak se snad zblázním strachy.
Protože nikdy nevíš, kdy se třeba zas napije, tím ztratí zábrany, a projeví se v něm jeho sadismus znovu. On nikdy nebude "vyléčený", nemůže být. Protože podle mě sadismus se nedá vyléčit, odstranit,  (snad jedině kastrací), možná se dá tlumit nějakými léky, ale kde máš jistotu, že on je opravdu bere? 
Podle mě je to nevyléčitelné, stejně jako třeba nejde předělat a "vyléčit" homosexuála aby byl na holky, asexuála, aby byl náruživý v sexu, hypersexuála, aby se nechtěl milovat denně, tak právě tak nejde podle mě předělat člověka se sadistickými sklony, aby ho násilí nevzrušovalo až tak, že někoho zabije.

Vilemíno, moc ti přeju, ať se najdeš, ať si to v sobě srovnáš a hlavně, ať se to do té doby nestane nic zlého. :pussa:

sahleb napsal(a):

To, ze odsuzuji sadistickeho a ukladneho vraha, mi opravdu neprijde povrchni, ale normalni.

A kdo ti k tomu dal právo někoho odsuzovat?
Můžeš říci svůj názor, na to právo máš, ale právo soudit nemáš.

sahleb napsal(a):

Pak zase nerozumimtomu, ze sama vzapeti pises, ON SAM si tenhle osud vybral. Tak je to bremeno nebo si to vybral?

Nerozumíš tomu právě proto, že uvažuješ povrchně.
Napsala jsem, že on sám si vybral, čím chce být. Vzhledem k tomu, že se léčí a ve vztahu k Vilemíně, která by pro něj mohla být lehkou kořistí, se drží zpět, nejspíš si vybral nebýt zrůdou, ale člověkem. To tě nenapadlo?

sahleb napsal(a):

Podle mne chtel tu divku potrestat a znicit. Zcela vedome, postup pri tom zabijeni to totiz naznacuje, zabil ji proto, aby si zachranil krk, aby se nikdo nedozvedel, ze ji znasilnil. Tedy ji zamordoval velmi kalkulovane a chladnokrevne, jak rikas, sam si to vybral. A tudiz u meho soudu nad touto kreaturou zustavam s cistym svedomim.

Ty asi nevidíš, jakou ptákovinu jsi napsala.
Jak říkáš: stalo se to tak PODLE TEBE. O jeho pohnutkách a vzorcích chování víš houby.
Nikde jsem neřekla, že si to sám vybral, to je jen tvoje pomotaná interpretace toho, co jsem napsala.
Ty nemáš co kohokoliv soudit, není ti dovoleno ani soudit sama sebe natož ty druhé. O čistotě tvého svědomí se dá tedy celkem vážně pochybovat. Copak to sama před sebou schováváš?

sahleb napsal(a):

Vubec nerozumim vete : "Tvoje ani žádné jiné odsopuzení to nezmění: a pokud změní, je to jen a pouze na vaši zodpovědnost." Jaka moje zodpovednost, kdyz se zmeni? Ne, fakt nerozumim.

Tak to mne vůbec nepřekvapuje, že tomu nerozumíš. Zkus nad tím přemýšlet, třeba na to příjdeš.

sahleb napsal(a):

PS. Muj avatar je slavny obraz od Gerharda Richtera, jmenuje se "Betty", je to umelcova 16leta dcera........
Psat mi na zaklade toho obrazu, ze se mam "obratit dopredu, do budoucnosti,  ke svetlu"....mi pripada v tomto kontextu ve spojeni se sadistickou vrazdou te divky  -pardon- daleko  za hranici nejhorsiho kyce.  Bohuzel.

Bohužel spojila sis to ty sama, všímáš si? A i to něco o tvém svědomí vypovídá :jojo:

Vilemíno, na tom, co píš Blos, něco je.
Ty sama máš nízkou sebehodnotu a stejné přitahuje stejné. Ráda bys do ráje a tak jsi jak Eva...to, co tě fascinuje, to je had. Ten had je nemocný a zabíjí...

Pandorraa napsal(a):

sahleb napsal(a):

To, ze odsuzuji sadistickeho a ukladneho vraha, mi opravdu neprijde povrchni, ale normalni.

A kdo ti k tomu dal právo někoho odsuzovat?
Můžeš říci svůj názor, na to právo máš, ale právo soudit nemáš.

sahleb napsal(a):

Pak zase nerozumimtomu, ze sama vzapeti pises, ON SAM si tenhle osud vybral. Tak je to bremeno nebo si to vybral?

Nerozumíš tomu právě proto, že uvažuješ povrchně.
Napsala jsem, že on sám si vybral, čím chce být. Vzhledem k tomu, že se léčí a ve vztahu k Vilemíně, která by pro něj mohla být lehkou kořistí, se drží zpět, nejspíš si vybral nebýt zrůdou, ale člověkem. To tě nenapadlo?

sahleb napsal(a):

Podle mne chtel tu divku potrestat a znicit. Zcela vedome, postup pri tom zabijeni to totiz naznacuje, zabil ji proto, aby si zachranil krk, aby se nikdo nedozvedel, ze ji znasilnil. Tedy ji zamordoval velmi kalkulovane a chladnokrevne, jak rikas, sam si to vybral. A tudiz u meho soudu nad touto kreaturou zustavam s cistym svedomim.

Ty asi nevidíš, jakou ptákovinu jsi napsala.
Jak říkáš: stalo se to tak PODLE TEBE. O jeho pohnutkách a vzorcích chování víš houby.
Nikde jsem neřekla, že si to sám vybral, to je jen tvoje pomotaná interpretace toho, co jsem napsala.
Ty nemáš co kohokoliv soudit, není ti dovoleno ani soudit sama sebe natož ty druhé. O čistotě tvého svědomí se dá tedy celkem vážně pochybovat. Copak to sama před sebou schováváš?

sahleb napsal(a):

Vubec nerozumim vete : "Tvoje ani žádné jiné odsopuzení to nezmění: a pokud změní, je to jen a pouze na vaši zodpovědnost." Jaka moje zodpovednost, kdyz se zmeni? Ne, fakt nerozumim.

Tak to mne vůbec nepřekvapuje, že tomu nerozumíš. Zkus nad tím přemýšlet, třeba na to příjdeš.

sahleb napsal(a):

PS. Muj avatar je slavny obraz od Gerharda Richtera, jmenuje se "Betty", je to umelcova 16leta dcera........
Psat mi na zaklade toho obrazu, ze se mam "obratit dopredu, do budoucnosti,  ke svetlu"....mi pripada v tomto kontextu ve spojeni se sadistickou vrazdou te divky  -pardon- daleko  za hranici nejhorsiho kyce.  Bohuzel.

Bohužel spojila sis to ty sama, všímáš si? A i to něco o tvém svědomí vypovídá :jojo:

Pandorro, vystupuješ tu jako jedna z nejchytřejších, užiji tvá poslední slova :Bohužel spojila sis to ty sama, všímáš si?
Jinak si nemyslím, že pokud někdo tady vysloví názor na osobu, tak by se to mělo spojovat se slovem odsuzování. Jistě chápeš, že slovo soudit tady znamená  vlastně usuzovat, posuzovat,říci svůj názor ! To samé je hrabat se zde druhému do svědomí apod. Jsou to tvoje trumfy, ale proč? Odpověz si sama.

Blossom napsal(a):

Vilemíno, tvůj příběh mi nejde z hlavy. Dost často nad ním přemýšlím a stále mi nešel nějak pochopit.
Dnes ráno mě něco napadlo, tak to sem hodím na monitor. Jsou to jen mé hypotézy, a jen ty sama, po důkladném zamyšlení, můžeš si říct, jestli jsem se strefila.
A kdybych ti tím pomohla, aby ses sama v sobě lépe vyznala, byla bych moc ráda.

Vilemíno, myslím si, že ses do toho člověka zamilovala ne PŘESTO, že je vrah, ale právě PROTO, že je vrah. Mě se to jeví, že právě tento fakt tě k němu přitahuje, že vlastně právě pro tento fakt ses do něj zamilovala.Proč by ses, mezi tolika běžnými kluky, zamilovala jinak zrovna do něj?
Vždyť jste se sešli jen 3*, a sama píšeš - o jeho vině jsi věděla hned od začátku, a on o tebe, dle tvých slov, moc zájem nejeví, ale ten zájem vychází  vysloveně tebe. Proč? Napadlo mě několik teorií:

1/ Možná je ve tvé duši, aniž by sis to třeba sama uvědomovala, nějaký masochistický rys. Fakt, že on je vrahem, tě zaujalo a vzbudilo tak tvůj zájem o něj.

2/ Je evidentní, že máš nízkou sebedůvěru. Druhou mou teorií je tedy to, že - opět možná podvědomně - sis vybrala člověka, který stojí na společenském žebříčku úplně nejníž, jak to jde. Možná u něj předpokládáš, že on by mohl "ocenit" tvůj zájem o tebe, on by tě mohl chtít. Možná se ani neodvažuješ pomyslet na normálního, jiného  kluka, třeba máš pocit, že na takového "nedosáhneš", ale na člověka tak (jeho vlastní vinou) vyřazeného ze společnosti, bys dosáhla.

3/ Možná je v tom zamilování zakódována nějak tvá romatnická snivá  povaha. Píšeš, že ráda a hodně sníš, že si vytváříš v hlavě scénáře, že v nich taky občas vystupuješ, že jsou tam postavy z knih a seriálů.
Zamilovat se do vraha - to je svým způsobem seriálová zápletka, jak z mexické telenovely. To nemyslím ve srandě nebo ironicky, a už vůbec ne posměšně. jen chci říct, že jakýsi podivný rys romantiky a exotičnosti v tom může hrát roli.

4/Další možností je to, že - aniž bys to nějak plánovala, podvědomně toužíš být středem pozornosti. Ono kdybys napsala - miluju nějakého kluka, tak to fakt každý přehlídne. Když napíšeš - miluju vraha, co zabil mladou dívku, tak stoprocentně každý zpozorní,tvůj příběh si přečte a přemýšlí nad ním.

5/ Možná, že v tvé povaze je zakódován nějaký rys ochranitelský. Trochu to souvisí s bodem č.3, s tou romantikou a sněním. Protože tady už předem víš, že takto budeš muset svou lásku bránit proti celému světu. A možná tě právě tato představa - muset o svou lásku bojovat, právě přitahuje.


Vilemíno, vypsala jsem zde tyto mé teorie a hypotézy, nikoli proto, abych se ti posmívala nebo tak něco, ale ráda bych ti pomohla. Myslím, že když ty sama v sobě přijdeš na to PROČ miluješ právě jeho, pomůže ti to rozklíčovat a případně i řešit tvou situaci.
Já samozřejmě tak jako skoro všichni ostatní radím - co nejdál od něj, zahráváš si s ohněm, mrazí mě z toho a kdybys byla má dcera, tak se snad zblázním strachy.
Protože nikdy nevíš, kdy se třeba zas napije, tím ztratí zábrany, a projeví se v něm jeho sadismus znovu. On nikdy nebude "vyléčený", nemůže být. Protože podle mě sadismus se nedá vyléčit, odstranit,  (snad jedině kastrací), možná se dá tlumit nějakými léky, ale kde máš jistotu, že on je opravdu bere? 
Podle mě je to nevyléčitelné, stejně jako třeba nejde předělat a "vyléčit" homosexuála aby byl na holky, asexuála, aby byl náruživý v sexu, hypersexuála, aby se nechtěl milovat denně, tak právě tak nejde podle mě předělat člověka se sadistickými sklony, aby ho násilí nevzrušovalo až tak, že někoho zabije.

Vilemíno, moc ti přeju, ať se najdeš, ať si to v sobě srovnáš a hlavně, ať se to do té doby nestane nic zlého. :pussa:

Blossom, moc děkuju za tvůj vyčerpávající příspěvek. Myslím ale, že nic z toho, o čem píšeš, na mě nesedí. Jen to nízké sebevědomí. Každopádně nad tím vším hodně přemýšlím. Zítra se mám navíc s ním sejít, tak jsem zvědavá, co bude.

Vladena napsal(a):

Pandorro, vystupuješ tu jako jedna z nejchytřejších, užiji tvá poslední slova :Bohužel spojila sis to ty sama, všímáš si?
Jinak si nemyslím, že pokud někdo tady vysloví názor na osobu, tak by se to mělo spojovat se slovem odsuzování. Jistě chápeš, že slovo soudit tady znamená  vlastně usuzovat, posuzovat,říci svůj názor ! To samé je hrabat se zde druhému do svědomí apod. Jsou to tvoje trumfy, ale proč? Odpověz si sama.

Vladeno, rozlišuj prosím, jak já tu "vystupuju" a jak ty mne VNÍMÁŠ. Nezatahuj mne prosím do svého vlastního vnímání, já jen přispívám jako každý druhý. Je-li to pro tobě totožné s "jako jedna z nejchytřejších", řekla bych, že máš vážný problém a měla bys začít řešit svoji sebehodnotu, vztahovačnost a nedostatek sebevědomí.

Pokud budeš pozorně číst, zjistíš, že já nepotřebuji nic SPOJOVAT, protože Sahleb přímo slovo ODSUZUJI použila, takže to nějakým POSUZOVÁNÍM či USUZOVÁNÍM prostě neokecá ani ona - a nemyslím, že by se o to pokusila -  ani ty.

Jestliže se někdo začně ohánět svým čistým svědomím, přímo si koleduje o to, že mu do něj kdokoliv může sáhnout.
Nu a pokud ty z toho máš dojem nějaké "karetní hry" s trumfováním, tak do toho zase nezatahuj mne, ale srovnej si to sama, PROČ to takhle vnímáš.

Nazývat někoho kreaturou hodnou odsouzení je něco, co mne vždycky donutí reagovat, protože jak už (pravda v trochu jiném výzmanu) řekla hirondel: MY lidé máme jiné myšlení. Zdůrazňji ono MY LIDÉ!
Považuju za svou povinnost na to každého ČLOVĚKA upozornit, aby na to nezapomínal. Aby nezapomínal, kým je on sám....Co ten s tím ale udělá, to už není moje věc ani moje zodpovědnost.

Co kdyby jste psaly něco k věci dámy ( myslím Pandoru a Vladenu ).... jste poněkud :offtopic:
Pochybuju že Vilemíně pomůže rozbor odsuzování, posuzování či usuzování, nebo rozbor toho co Sahleb napsala, jak to myslela, případně i jejího avataru...atd..

Považuju za svou povinnost na to každého ČLOVĚKA upozornit, aby na to nezapomínal. Aby nezapomínal, kým je on sám....Co ten s tím ale udělá, to už není moje věc ani moje zodpovědnost.

V diskuzi je toto pravidlo: 
problém............................x
autor příspěvku.................y
----------------------------------------
diskutující píší své názory  k  x,y.
Pandorro, snad jsem to napsala úplně jednoduše pro pochopení.

Prosím Vladěnu a Pandorru, aby se od off topic příspěvků vrátily k diskuzi na dané téma. Pro vzájemné hodnocení je dost prostoru v SZ.

chacinta napsal(a):

Co kdyby jste psaly něco k věci dámy ( myslím Pandoru a Vladenu ).... jste poněkud :offtopic:
Pochybuju že Vilemíně pomůže rozbor odsuzování, posuzování či usuzování, nebo rozbor toho co Sahleb napsala, jak to myslela, případně i jejího avataru...atd..

Vilemína potřebuje především podpořit své sebevědomí. Znevážení její volby, odsuzování toho muže, podpořené pouze vlastními dohady a emocionálními hnutími mysli jí k tomu určitě nepomůže. Spíš bych řekla, že je to dost necitlivé.
Vlemína má svobodnou volbu jako každá z nás. Můžeme ji napsat svůj názor, ale nemůžeme ji za její volbu odsuzovat tím, že odsoudíme muže, který ji zaujal.
Vilemíno, skutečně poctivě se zamysli nad tím, co ti napsala Blos. Druhého člověka nezměníš ani nezachráníš, můžeš změnit a zachránit jen sebe a to jen tak, že změníš především svůj přístup sama k sobě, své myšlení o sobě.

Pandorraa napsal(a):

Vilemína potřebuje především podpořit své sebevědomí. Znevážení její volby, odsuzování toho muže, podpořené pouze vlastními dohady a emocionálními hnutími mysli jí k tomu určitě nepomůže. Spíš bych řekla, že je to dost necitlivé.
Vlemína má svobodnou volbu jako každá z nás. Můžeme ji napsat svůj názor, ale nemůžeme ji za její volbu odsuzovat tím, že odsoudíme muže, který ji zaujal.
Vilemíno, skutečně poctivě se zamysli nad tím, co ti napsala Blos. Druhého člověka nezměníš ani nezachráníš, můžeš změnit a zachránit jen sebe a to jen tak, že změníš především svůj přístup sama k sobě, své myšlení o sobě.

Podle mě není třeba (není to jediná cesta), aby si člověk zvyšoval sebevědomí (ego), ale úplně stačí, když naslouchá sám sobě. Není to nic lehkého vyznat se sám v sobě, ale najít tuhle oporu sám v sobě je největším bohatstvím člověka (podle mě).

Všimla jsem si toho, že Vilemína o sobě přemýšlí a přemýšlí i o tom co tady píšeme. Např. toto: "Blossom, moc děkuju za tvůj vyčerpávající příspěvek. Myslím ale, že nic z toho, o čem píšeš, na mě nesedí. Jen to nízké sebevědomí. Každopádně nad tím vším hodně přemýšlím."

Když Vilemína sama píše, že to na ní nesedí, tak proč se k tomu znovu vracíte? Čtete pořádně co Vilemína píše, nebo nečtete?

Mariposo, mezi egem a sebevědomím je propastný rozdíl.
Otázkou je, zda Vilemíně říká, že nic z toho, co Blos napsala, na ni nesedí, její ego a nebo její sebevědomí.
Rozumíš tomu?

Pandorraa napsal(a):

Mariposo, mezi egem a sebevědomím je propastný rozdíl.
Otázkou je, zda Vilemíně říká, že nic z toho, co Blos napsala, na ni nesedí, její ego a nebo její sebevědomí.
Rozumíš tomu?

Sebevědomí = ego. Zvyšování sebevědomí = zvyšování ega. Já já já-osamělá individualita proti těm okolo. Boj, konkurence, strach, nejistota...

Sebe-uvědomění = vědomí sama sebe a toho co přesahuje já-individualitu. Vědomí toho odkud přicházím, čeho jsem součástí, mé neoddělitelnosti od okolního světa, od přírody. Láska, mír, klid, světlo...


Jen Vilemína může vědět a cítit, jestli to na ni sedí nebo ne.

mariposa napsal(a):

Jen Vilemína může vědět a cítit, jestli to na ni sedí nebo ne.

Ano,pokud si je sebe sama-vedoma. =funguje ji sebereflexe.   :)   

Takhle to podle mne myslela i Pandora. To opet jen ty pojmy vedou k zapletkam a nedorozumenim. ;)

Vile, jak dopadla schůzka?

Napíšeš víc o tom jak jste se poznali, co ti na něm zaimponovalo(nuje), čím tě přitahoval (je)..? Vím, že sympatie prostě zarezonují i bez rozumového vysvětlení, ale pokud bys něco k tomuto napsala, zajímalo by mě to.. :)

Holky reagovaly podle mě také dost necitlivě, ale za tím je asi jen obyčejný strach, takový prvotní vjem - docela pochopitelný. Ale myslím, že s tímto přístupem okolí se Vilemína setká mnohdy, bude-li jejich vztah pokračovat, takže také je potřeba vzít na vědomí tyto reakce, že jsou a asi i budou, i když se s nimi člověk přímo neztotožní..

hirondel napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jen Vilemína může vědět a cítit, jestli to na ni sedí nebo ne.

Ano,pokud si je sebe sama-vedoma. =funguje ji sebereflexe.   :)   

Takhle to podle mne myslela i Pandora. To opet jen ty pojmy vedou k zapletkam a nedorozumenim. ;)

Ano, přesně takhle jsem to myslela.

Wiki napsal(a):

Vile, jak dopadla schůzka?

Napíšeš víc o tom jak jste se poznali, co ti na něm zaimponovalo(nuje), čím tě přitahoval (je)..? Vím, že sympatie prostě zarezonují i bez rozumového vysvětlení, ale pokud bys něco k tomuto napsala, zajímalo by mě to.. :)

Holky reagovaly podle mě také dost necitlivě, ale za tím je asi jen obyčejný strach, takový prvotní vjem - docela pochopitelný. Ale myslím, že s tímto přístupem okolí se Vilemína setká mnohdy, bude-li jejich vztah pokračovat, takže také je potřeba vzít na vědomí tyto reakce, že jsou a asi i budou, i když se s nimi člověk přímo neztotožní..

Bohužel schůzka se odložila na příští týden, dnes jel domů, propustili ho z léčebny, domníval se, že ho pustí až ve čtvrtek.

Poznali jsme se někdy v dubnu tohoto roku na jedné diskusi týkající se deprese. Já tam často přispívám, on hodně málo. Na konci března jsem tam zase něco psala, jak je mi mizerně, že to všechno stojí za houby. On mi tehdá odpověděl a na základě této odpovědi jsme si začali pravidelně psát. Hned od začátku mě zaujal.
Imponuje mi na něm všechno, až na to vězení, to opravdu ne. Líbí se mi jeho povaha, jeho rozhled (je sice jen vyučený, ale má velký přehled, je to takový samouk), jeho vzhled (měří lehce přes 190 cm, je mírně silnější postavy, líbí se mi vysocí chlapi, žádná malá tintítka, já sama totiž měřím 180 cm a jsem silnější postavy), ještě, ale to není tak důležité, je tmavší  typ, což se mi hodně líbí. Je takový přírodní typ, chodí upravený, ale není potetovaný, nemá piercingy, to mně se hodně nelíbí. Žádný šampón, ale pořádný chlap. Strašně moc se mi líbí, že nekouří, nikdy prý nekouřil, věřím mu, já taky nikdy nekouřila (cigarety ani jointa), měla jsem jen dvakrát vodní dýmku a vůbec mě neoslovila. Nepije, což je taky pro mě důležité. Já sama piju hodně málo, jen víno, tvrdý alkohol mi nechutná. Nikdy jsem nebyla opilá, opilost se mi příčí. Na drogy má velmi negativní názor, přesně jako já, mně třeba velmi znepokojuje, jak česká společnost toleruje drogy, hlavně marihuanu. Oba jsme zkrátka jiní, nehodíme se do dnešní společnosti, stojíme někde opodál, na okraji společnosti. Byl taky šikanovaný, děti na základce mu nerozuměly. Už od mala totiž velmi tíhl ke koním, ač pochází z města. Tíhne k venkovu, jeho největším snem je mít farmu s koníkama. Má strašně rád zvířata, rozumí jim, miluje hlavně koně, ale taky psy, kočky i hlodavce, hady. Zvířata jsou jeho hnacím motorem. Ač sám nemá koně, tak chodí do stájí ke kamarádovi, strašně mu to psychicky pomáhá, načerpá u nich energii, stačí mu jen koně pozorovat.
Ukazovala jsem mu, kde jsou v Brně koně. Mimochodem jsou kousek od Právnické fakulty MU, nevěděla bych o nich, ale s babičkou jsme se na ně kdysi chodili dívat. Byl z toho úplně paf. Nechtěl věřit tomu, že téměř v centru mají stáj. Šli jsme se na ně podívat, jestli nebudou venku. Nebyli. Přesto to kamaráda moc potěšilo. Do jeho očí vstoupila radost, začal se usmívat, byl tak natěšený, že se sem určitě někdy přijde podívat, taky se tam šel pak podívat. Byla to nádhera se něho dívat. Vůbec jak o nich mluvil. Byl to fakt zážitek.

Ještě se mi na něm líbí, že je o sedm let starší než já (mně je 23, jemu 30), myslím, že je to tak akorát. Je mi hodně sympatické, že je celkově takový vyzrálý, že to má v hlavě srovnané.

Vilemína napsal(a):

Strašně moc se mi líbí, že nekouří, nikdy prý nekouřil, věřím mu, já taky nikdy nekouřila (cigarety ani jointa), měla jsem jen dvakrát vodní dýmku a vůbec mě neoslovila. Nepije, což je taky pro mě důležité. Já sama piju hodně málo, jen víno, tvrdý alkohol mi nechutná. Nikdy jsem nebyla opilá, opilost se mi příčí. Na drogy má velmi negativní názor, přesně jako já, mně třeba velmi znepokojuje, jak česká společnost toleruje drogy, hlavně marihuanu.

Oba jsme zkrátka jiní, nehodíme se do dnešní společnosti, stojíme někde opodál, na okraji společnosti.

Ahoj Vilemino,
to ze jste jini,ze se nehodite do dnesni spolecnosti,tim mas na mysli to jak pises ze oba nekourite,nepijete a ze na drogy mate negativni nazor?
Nebo tim myslis jeste neco jineho? :)

VIlemíno a není jen pro tebe jaksi "nedostupný"? eděláš si o něm jen svoje představy? Byla jsem schopná se takhle zamilovávat, představovat si jak je ten kluk pžasný. Většinou sbalil nějakou moji kámošku a ta mi vyprávěla, jaký skutečně je... pak už se mi do těch "princů" nechtělo.

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Strašně moc se mi líbí, že nekouří, nikdy prý nekouřil, věřím mu, já taky nikdy nekouřila (cigarety ani jointa), měla jsem jen dvakrát vodní dýmku a vůbec mě neoslovila. Nepije, což je taky pro mě důležité. Já sama piju hodně málo, jen víno, tvrdý alkohol mi nechutná. Nikdy jsem nebyla opilá, opilost se mi příčí. Na drogy má velmi negativní názor, přesně jako já, mně třeba velmi znepokojuje, jak česká společnost toleruje drogy, hlavně marihuanu.

Oba jsme zkrátka jiní, nehodíme se do dnešní společnosti, stojíme někde opodál, na okraji společnosti.

Ahoj Vilemino,
to ze jste jini,ze se nehodite do dnesni spolecnosti,tim mas na mysli to jak pises ze oba nekourite,nepijete a ze na drogy mate negativni nazor?
Nebo tim myslis jeste neco jineho? :)

Ano, chápeš to dobře, myslím tím to, co se domníváš.

Vilemíno, píšeš, že nepije.... To nepije až teď? Protože pokud vím, když tu dívku vraždil, byl přeci pod vlivem alkoholu, myslím, žes to tak někde psala....

Já stále myslím, že tě k němu  něčím přitahuje právě jeho zlá minulost. Protože kluků o pár let starších, nepijících, nekouřících, s rozhledem, upravených, s rozhledem, co mají rádi koně....takových myslím běhá po světě spousty. Ale tebe zaujal právě on....

Blossom napsal(a):

Vilemíno, píšeš, že nepije.... To nepije až teď? Protože pokud vím, když tu dívku vraždil, byl přeci pod vlivem alkoholu, myslím, žes to tak někde psala....

Já stále myslím, že tě k němu  něčím přitahuje právě jeho zlá minulost. Protože kluků o pár let starších, nepijících, nekouřících, s rozhledem, upravených, s rozhledem, co mají rádi koně....takových myslím běhá po světě spousty. Ale tebe zaujal právě on....

Jak dlouho je abstinent, to nevím. Předpokládám, že od toho činu.
Blossom, tebe si moc vážím, ale prosím tě, nepodsouvej mi něco. Mně nepřitahuje jeho zlá minulost.

Vilemíno, nesnažím se ti nic podsouvat. Snažím se v tom vyznat ( i já sama pro sebe, protože já to, proč ho vlastně miluješ,  opravdu pořád nechápu), a snažím se ti poradit a nebo aspoň nastínit jiné možné úhly pohledu.

Co se týče toho ne-pití.... nechci, aby to vyznělo nějak rýpavě, ale ono když byl 10 let ve vězení, tak tam ani pít nemohl, takže možná je on, JEN DÍKY OKOLNOSTEM, opravdu abstinent od toho činu.

Ale možná je abstinentem z přesvědčení i po propuštění, právě proto, že tehdy vraždil v opilosti. Že si je vědom toho, že v opilosti je takovýchto věcí schopen. :(

Vilemína napsal(a):

Ano, chápeš to dobře, myslím tím to, co se domníváš.

Pozoruhodna odpoved. :) 

Co se domnivam? :)

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Ano, chápeš to dobře, myslím tím to, co se domníváš.

Pozoruhodna odpoved. :) 

Co se domnivam? :)

Prostě jsme jiní, netuctoví. Máme na některé věci odlišné názory než většina. Jako příklad třeba uvádím, že nekouříme, nepijeme (já jen výjimečně), máme velmi negativní názory na drogy.

Vilemína napsal(a):

Prostě jsme jiní, netuctoví. Máme na některé věci odlišné názory než většina. Jako příklad třeba uvádím, že nekouříme, nepijeme (já jen výjimečně), máme velmi negativní názory na drogy.

Dekuju za odpoved. :)

Pises: " ....nehodime se do dnesni spolecnosti. "  a jako priklad uvadis ze nekourite,nepijete,na drogy mate negativni nazor.

Proc jsem to vsak Vilemino ja osobne vytahla z Tveho prispevku je proto ze muj osobni nazoj je, ze dnesni spolecnost zahrnuje i mnoho takovych lidi kteri nekouri,nepiji,neprijimaji drogy.
Dnesni spolecnost neni jen tim druhym opakem-temi co piji ,fetuji a kouri.

Ale myslim ze chapu co jsi tim chtela rict. Mas za to ze spolecnost je zkazena ( pouzivam sve vlastni slovo -vim ze jsi to nerekla Ty) ,ze kouri ,pije a fetuje a ze Ty do tyhle poloviny spolecnosti nezapadas. Zapadas do te druhe,do toho protipolu.
Muze to tak byt,co myslis? :)

Vilemíno, děkuju za otevřený příspěvek.

Já si také nemyslím, že by nutně Vilemínu musela přitahovat jeho minulost. Vyrozuměla jsem , že prvotní sympatie padly na netu při diskuzi, kdy ještě asi nevěděla (?), že byl ve vězení. Nebo ano?

Vil, kdy jste se setkali? Prvně jste se poznali na diskuzi a pak jste se dohodli na osobní schůzce? A v které fázi ses dozvěděla o jeho minulosti?
Ani to třeba není důležité, já si skládám osu tvého příběhu a nemám pořád jasno..tak se pořád ptám.

Já bych také chtěla říct, že nepijících, nekouřících , nefetujících lidí s láskou ke zvířatům (a nejen jim) je hodně. I já. A neberu to vůbec jako "z jiného" světa. Spíš normálně. Ani nevím jak a čím to je , ale jsou v mém okolí samí takoví. :D

Je také možné, žes byla třeba déle sama, bez partnerské lásky, a proto tě důvěrnosti a porozumění s opačným pohlavím lákaly a těšily. . Pak není těžké se zamilovat. To je hned. :)
Člověk má potřebu pocity sdílet
Podle popisu jde o sympatického člověka, ale Vil, stále bys měla být ve střehu před jeho druhým já.

Wiki napsal(a):

Vilemíno, děkuju za otevřený příspěvek.

Já si také nemyslím, že by nutně Vilemínu musela přitahovat jeho minulost. Vyrozuměla jsem , že prvotní sympatie padly na netu při diskuzi, kdy ještě asi nevěděla (?), že byl ve vězení. Nebo ano?

Vil, kdy jste se setkali? Prvně jste se poznali na diskuzi a pak jste se dohodli na osobní schůzce? A v které fázi ses dozvěděla o jeho minulosti?
Ani to třeba není důležité, já si skládám osu tvého příběhu a nemám pořád jasno..tak se pořád ptám.

Já bych také chtěla říct, že nepijících, nekouřících , nefetujících lidí s láskou ke zvířatům (a nejen jim) je hodně. I já. A neberu to vůbec jako "z jiného" světa. Spíš normálně. Ani nevím jak a čím to je , ale jsou v mém okolí samí takoví. :D

Je také možné, žes byla třeba déle sama, bez partnerské lásky, a proto tě důvěrnosti a porozumění s opačným pohlavím lákaly a těšily. . Pak není těžké se zamilovat. To je hned. :)
Člověk má potřebu pocity sdílet
Podle popisu jde o sympatického člověka, ale Vil, stále bys měla být ve střehu před jeho druhým já.

Začali jsme si psát na začátku dubna nebo konci března. On na diskusi začal chodit v lednu, napsal tam příspěvek, že se strašně stydí, že ho strašně tíží to, že zavraždi člověka, a ještě přiznal, že byl deset let ve vězení. Jeho příspěvek tam zapadl. Tehdá jsem se dívala na jeho profil, kde měl dané fotky (pak je na čas smazal a teď tam má je dvě fotky) sebe a koní. Byla jsem tehdá zvědavá, jak vypadá vrah. Vzpomínám si, že jsem byla překvapená, že vypadá naprosto normálně. Pak mi někdy zřejmě na začátku dubna (přesně si to už nepamatuju) odepsal na ten můj vzdychající příspěvek. Nepamatovala jsem si, že byl ve vězení. Po asi třech dnech psaní s ním jsem si to uvědomila, že možná byl ve vězení, tak jsem se ho zeptala, jestli je to on. Odpověděl mi, že ano.
Setkali jsme se někdy na konci dubna. Vlastně jsem schůzku navrhla já. On byl hodně překvapený, že to ode mě nečekal, že působím hodně plaše. Na první schůzce mě charakterizoval jako plachou, pak mi psal, že jsem půvabná, křehká, taková čistá.
Partnera jsem nikdy neměla, jsem nepolíbená panna. Poslední dobou mi partner hodně chybí, hlavně mi chybí blízký člověk.

Vilemína napsal(a):

..... hlavně mi chybí blízký člověk.

Osobne si myslim,ze o tom to cele je.  :)

Vladeno


dekuji za rozbor .

Jsem presvedcena ze at toho cloveka soudim nebo odsoudim je zcela legitimni vec. Soudim ho podle toho, co je zcela konkretni : byl souzen, odsouzen a sel do vezeni. Ana prilis malo let.


Ja nariklad opravdu nerozumim vete co napsala Pandora: "Tvoje ani žádné jiné odsopuzení to nezmění: a pokud změní, je to jen a pouze na vaši zodpovědnost."   Ja tomu fakt nerozumim. :kapitulation:  Na moji zodpovednosti je co?

Napsala jsem jen nazor na toho cloveka, od toho se tu diskutuje.
Nazor se odvijel z toho, co je o nem znamo z novin. A proc to vse ode mne ? Protoze mam o Vileminu strach.
*******


Jsem presvedcena, ze Vilemina nekoho hleda, strada a strasne potrebuje a pta se, zda je schopna se zamilovat. Evidentne je zamilovana, protoze tomu panovi odpousti vse.  Jeji prava a zakryta otazka je, zda je i on zamilovan. Na to vlastne hleda odpoved. A proto ho tu rozebira a ceka, ze ji vztah asi odsouhlasime. Mozna ze ji mame pochopit.

Myslim si ze Blossom to napsala v tech bodech velmi dobre a presne, ale Vilemina se s tim neztotoznuje.  Me z toho vychazi jedno, ze Vilemina nerozumi sama sobe. Protoze radeji pise o tzv. "vyjimecnosti" obou. Chce tim rici, ja se odvazuji to uvest, ze prave oni dva, "stojici na okraji spolecnosti", mohou tvorit idealni par. A to jsou jen sny. Proto se o ni bojim. Tahle konstelace je nebezpecna.

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

..... hlavně mi chybí blízký člověk.

Osobne si myslim,ze o tom to cele je.  :)

Myslím si to také. Je to především o chybějícím SDÍLENÍ.
A Vilemína na něm nevidí negativní vlasnosti, vidí ty kladné, jí tolik blízké. Ona se dokáže lépe než ostatní vžít - vcítit do jeho prožívání, protože v podstatě prožívá totéž - izolaci.

Vilemíno, ale on je skutečně "nemocný". A ty sama nejspíš nejsi dost silná na to, abys dovedla rozpoznat nebezpečí...

Pandorraa napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

..... hlavně mi chybí blízký člověk.

Osobne si myslim,ze o tom to cele je.  :)

Myslím si to také. Je to především o chybějícím SDÍLENÍ.
A Vilemína na něm nevidí negativní vlasnosti, vidí ty kladné, jí tolik blízké. Ona se dokáže lépe než ostatní vžít - vcítit do jeho prožívání, protože v podstatě prožívá totéž - izolaci.

Vilemíno, ale on je skutečně "nemocný". A ty sama nejspíš nejsi dost silná na to, abys dovedla rozpoznat nebezpečí...

Temer identicky nazor jsem prave poslala.

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

..... hlavně mi chybí blízký člověk.

Osobne si myslim,ze o tom to cele je.  :)

Na tom bude něco pravdy.
Jsem velký introvert, od narození jsem měla jednu velmi blízkou osobu, babičku, bohužel před sedmi lety zemřela, to mi bylo 16 let. Na střední škole mi to tak nepřišlo, že nemám nikoho blízkého, popravdě jsem ani po žádném vztahu neprahla, nebyla jsem na něco takového připravená. Zatímco většina se zžívala s pocity zamilovanosti, tak já si teprve zvykala na to, že se se mnou ostatní normálně baví, že už nejsem obětí psychické šikany. Naivně jsem doufala ve velký obrat. Myslela jsem si, že se posunu dál, že si najdu partnera, lépe řečeno, že on si najde mě. První ročník na VŠ ještě šel, problémy nastaly až ve druhém ročníku. Byla mi diagnostikovaná deprese. Školu jsem minulý týden úspěšně dostudovala (bakaláře), tak aspoň něco.

sahleb napsal(a):

Jsem presvedcena, ze Vilemina nekoho hleda, strada a strasne potrebuje a pta se, zda je schopna se zamilovat.

Ano, strádám.

A mohu se zeptat na zaměření školy a v čem budeš hledat uplatnění?

Vladena napsal(a):

A mohu se zeptat na zaměření školy a v čem budeš hledat uplatnění?

Zaměření je humanitní, studuju na Masarykově univerzitě, ostatní prozradím pouze do SZ. Jsem Bc. a jinak jsem studentkou (zatím teda ne oficiálně, ale už mě vzali) magisterského studia.

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

..... hlavně mi chybí blízký člověk.

Osobne si myslim,ze o tom to cele je.  :)

Na tom bude něco pravdy.
Jsem velký introvert, od narození jsem měla jednu velmi blízkou osobu, babičku, bohužel před sedmi lety zemřela, to mi bylo 16 let. Na střední škole mi to tak nepřišlo, že nemám nikoho blízkého, popravdě jsem ani po žádném vztahu neprahla, nebyla jsem na něco takového připravená. Zatímco většina se zžívala s pocity zamilovanosti, tak já si teprve zvykala na to, že se se mnou ostatní normálně baví, že už nejsem obětí psychické šikany. Naivně jsem doufala ve velký obrat. Myslela jsem si, že se posunu dál, že si najdu partnera, lépe řečeno, že on si najde mě. První ročník na VŠ ještě šel, problémy nastaly až ve druhém ročníku. Byla mi diagnostikovaná deprese. Školu jsem minulý týden úspěšně dostudovala (bakaláře), tak aspoň něco.

Vilemino,
pokusim se vyjadrit jak nejlepe to dokazu. :)   

Dalo by se rici,ze pokud je to cele o tom ze Ti chybi blizky clovek (jimz byla napriklad babicka),ze se nemusi jednat v tomhle Tvem pripade mezi Tebou a tim muzem o bezny vztah ve smyslu zena a muz.
Tim chci rict neco v tom smyslu ze by bylo totiz jedno zda tim clovekem ke kteremu by jsi citila blizkost byl by muz ci zena.   
Milovat muzeme kazdeho a nezalezi na tom jake ma pohlavi. Blizkost s clovekem nezada si podminku pohlavi.
Predtim to byla babicka ,ted to citis k tomuhle muzi.

Muze to byt Vilemino pocit blizkosti aniz by bylo vubec podstatne ze je to muz.  ?
Nevim,ale rekni me zda me trochu chapes. (?)

V Tvem veku napriklad me ,nejaky partnersku vztah stale vubec nezajimal. Nevnimam tedy na tom nic podivneho. :)

Vilemína napsal(a):

Školu jsem minulý týden úspěšně dostudovala (bakaláře), tak aspoň něco.

:godlike:

Nerekla bych jako Ty-aspon neco.  ;)   

Neco delas a umis ted,neco jineho delat a umet budes zase-az prijde okamzik. :)  (to jen takova mala myslenka :) )

Pandorraa napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

..... hlavně mi chybí blízký člověk.

Osobne si myslim,ze o tom to cele je.  :)

Myslím si to také. Je to především o chybějícím SDÍLENÍ.
A Vilemína na něm nevidí negativní vlasnosti, vidí ty kladné, jí tolik blízké. Ona se dokáže lépe než ostatní vžít - vcítit do jeho prožívání, protože v podstatě prožívá totéž - izolaci.

Vilemíno, ale on je skutečně "nemocný". A ty sama nejspíš nejsi dost silná na to, abys dovedla rozpoznat nebezpečí...

Ano sdileni,s tim souhlasim.

Souhlasim i s tim (z toho mala co tu bylo napsano) ze je k sobe privedlo cosi spolecneho. 
Co se vsak skryva za timhle pribehem je dosud jedna velka neznama.

Pribeh muze byt stejne tak vymysleny,jako byt i pravdivy. 

Lide se dokazi zmenit (to vim) at jiz byli v minulosti jakykoliv. A nebo taky nedokazi,to je take jednou z pravd. :)

hirondel napsal(a):

Ano sdileni,s tim souhlasim.

Souhlasim i s tim (z toho mala co tu bylo napsano) ze je k sobe privedlo cosi spolecneho. 
Co se vsak skryva za timhle pribehem je dosud jedna velka neznama.

Pribeh muze byt stejne tak vymysleny,jako byt i pravdivy. 

Lide se dokazi zmenit (to vim) at jiz byli v minulosti jakykoliv. A nebo taky nedokazi,to je take jednou z pravd. :)

Nevymýšlím si, všechno, co jsem tu napsala, je pravda.

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Ano sdileni,s tim souhlasim.

Souhlasim i s tim (z toho mala co tu bylo napsano) ze je k sobe privedlo cosi spolecneho. 
Co se vsak skryva za timhle pribehem je dosud jedna velka neznama.

Pribeh muze byt stejne tak vymysleny,jako byt i pravdivy. 

Lide se dokazi zmenit (to vim) at jiz byli v minulosti jakykoliv. A nebo taky nedokazi,to je take jednou z pravd. :)

Nevymýšlím si, všechno, co jsem tu napsala, je pravda.

Vilemino, i kdyby byl pribeh pouze vymyseny za nejakym ucelem,i tak by byl, stejne tak jak je- tim stejnym pribehem.  :)

Pribehem o kterem lze hluboce rozjimat a diskutovat. ;)

Holka, ale vůůůůůůbec se v Tobě nevyznám! Musím to konstatovat. Asi to dělají tvoje deprese nebo já mám jako Hirondel maličké podezření, že je to nějaká školní práce na téma: Vrazi a socializace do prostředí. Prostě tápu! Loučím se s Tebou, neboť opravdu nevím. hlava to nebere. :|


P.S. nepiju,nekouřím, neužívám drog,miluji zvířata a mám je doma, píšu fejetony,občas i já mám depky.....,přesto jsi pro mne nepochopitelná.....

Nemyslím si, že by si Vilemína vymýšlela nebo dokonce dělala nějakou bakalářskou či jinou práci .

Ale upřímně říkám, že i mě její  příběh nejde z hlavy, protože mi to také hlava nebere, a chtěla bych to nějak pochopit. Jednak kvůli Vilemíně, abychom - až tady někdo konečně přijde na to v čem je u ní jádro pudla, tak abychom jí mohli poradit, a jednak - přiznávám - i kvůli sobě. Navázat vztah mi problém nedělá, skutečně se zamilovat mi však už hodně let nejde, u mě je to ale z jiných důvodů.

Napadá mě jedna věc: Vilemíno, zatím jsem pochopila pouze to, že vás (snad, v tvých očích) spojuje určitý pocit vydělenosti ze společnosti, určitý pocit "jinakost". I když si myslím, že je to spíš pocit, než realita (to jak jsi to popsala - nekuřáctví, odpor k drogám, láska ke zvířatům - myslím, že pod toto by se podepsalo minimálně 50% polulace, tedy podle mě vaše jinakost je o pocitu,  reálně těmito hodnotami se od ostatní části společnosti nijak zvlášť nelišíte a nevydělujete).

Další důležitá věc je v tomto: Vilemíno, psala jsi, žes ho potkala na netové diskusi o depresi, že sis tam jednou posteskla, že ti je zle, a on ti napsal. On projevil zájem o tvé trápení, o tebe. Poté (zdá se mi podle tvého psaní) ses do něj zamilovala a ani to, že se vzápětí ukázalo, že to je ten. kdo tam nedávno psal o tom, že zavraždil člověka a že z toho má deprese, tak ani toto už tvou zamilovanost nezastavilo.

Vilemíno, nemusíš veřejně, odpověz hlavně sama sobě: Není on úplně prvním mužem v tvém životě, který projevil zájem o tvé problémy, o tebe? To by mi pak vysvětlovalo to, že ses do něj tak bezhlavě zamilovala.
Každý člověk potřebuje lásku. Na tom není nic zvláštního. Tys dosud žila sama, a najednou - když on projevil zájem si s tebou psát, se tvá potřeba lásky (která byla do té doby asi zasutá dole ve tvé duši) projevila naplno. Chci tím říct, že tvá -promiň - až zaslepená zamilovanost, je dána i určitou citovou vyprahlostí.

O té citové vyprahlosti trochu vím své. Po rozvodu jsem se taky cítila velmi osamnělá. A tehdy jsem na netu natrefila na muže, který  rozezněl mou  duši , měli jsme podobné zájmy, názory na život. Tehdy jsem se do něj vážně strašně  zamilovala, aniž bych ho ještě vůbec spatřila, zamilovala jsem se tak, že jsem nemohla spát, psala jsem básně (tak jako kdysi v 17) a tak. Ten vztah nedopadl. Realita byla jiná.
Teď si uvědomuju, že jsem se tehdy zamilovala hlavně do své představy , ne do reálného člověka, a že mé tehdejší zamilování úzce souviselo s mou porozvodovou citovou vyprahlostí. Do reálného člověka se opravdu silně zamilovat se mi za 10 let nepodařilo. Můj vztah v manželství byl totiž nesmírně silný a vím, že se mi to druhé opravdové zamilování možná už ani ani nepovede, naštěstí jsem zjistila, že i přesto můžu vést celkem spokojený partnerský život ;) :) 

V tom je to možná podobné s tvým příběhem - ta pochopitelná potřeba lásky, citová vyprahlost a zamilování se do představy (ne do reálného člověka). Posuď a promysli to sama. Třeba v tomto je klíč tvého příběhu. někde ten klíč totiž být musí.
Tvůj problém totiž není v tom, že by ses nedovedla zamilovat a navázat vztah. Toho dle tvých příspěvků evidentně schopná jseš.
Tvůj problém je, že jsi schopná se zamilovat příliš, až nekriticky, do nesprávného člověka, se kterým ti může jít doslova o život. Vilemíno, moc bych ti přála, aby sis všimla, že slušných kluků, nepotetovaných, nefetujících, přemýšlivých apod., je na světě spousta a s některým z nich bys mohla být opravdu šťastná. Zbývá "jen" se rozhlédnout a takového fajn kluka pro tebe si najít. Držím palce.

Rok 2008

Vilemina pise: 

.......připadám si tak hloupá, říkám si, že můj život stojí za nic, moc si přeju, abych se ráno už neprobudila nebo aby mě někdo bezbolestně zabil (jsem srab), zrovna teď nemám moc dobrou náladu.
Pozoruju na sobě taky výpadky paměti, ono se to spíš týká toho nezájmu o okolní svět, především školu, prostě nejsem v obraze, kdy jaká hodiny odpadá, i když jsem na hodiny, kdy se to říkalo a já si zapsala, ale už se pak den před hodinou nepodívala do svých poznámek...
Musím se konečně naučit žít se svou povahou. Uvědomila jsem si, že jsem skutečně velký introvert, není to moje přetvářka, vždycky jsem taková byla a budu. Nemám žádné přátele, stýkala jsem se s jednou spolužačkou ze SŠ, já nějak ztratila zájem se s ní vídat.  Zvláštní je, že nestojím o přátele. Nikdy jsem nechodila na diskotéky, do hospod, to mě nikdy nelákalo. Vlastně už odmalička jsem byla outsider, hodně se to projevilo v pubertě, kdy se se mnou ostatní přestali bavit, já jim nic nedělala, ale neměla jsem si s nimi co říct a sloužila jako takový fackovací panák (fyzicky mi nikdo neubližoval, jen psychicky).

Vlastně já o lidi nikdy moc nestála. Jsem takový ten typ, že nechci žít vyloženě sama (teď žiju s rodičema a s bratrem, ale ten je pořád někde pryč), ale volný čas trávím nejraději sama (alespoň polovinu).
[b] Jsem ráda sama, ale samoty se velice bojím. [b] Doufám, že ostatní pochopili, co tím myslím.

-------------------------

Vilemino, jsem clovek ktery rad zkouma ,bada a rozjima. (a proto jsem tady)  :)

Naucit se zit se svym zpusobem mysleni a nazirani na svet je velice podstatnou veci. Milovat se takovy jaci jsme je podle mne klicem.

Ty jsi jaka jsi ale to aby jsi se takova prijmula neni tak snadne,protoze to vyzaduje naproste odevzdani se byt tim kym jsi na vzdory tomu jak Te vnima spolecnost a jak na Tebe reaguje.
To co z Tebe vyzaruje je akce na kterou zakonite prichazi reakce.
Ty jsi o lidi nikdy moc nestala a oni to z Tebe na neviditelne urovni (podvedome) citi a na to reaguji.

Ty se bojis samoty a pritom se do ni sama uchylujes. V tom je jeden velky hacek. Nebot Ty si tu samotu sama volis ale nakonec to co sis zvolila nesnadno prijimas takove jake to je.

Jestlize se clovek vyhyba lidem nebot si s nima nema co rict,prichazi zakonite izolace a pak zacne hledat nekoho s kym sdili podobnou zkusenost. (jak psala i Pandora).

Mozna pokud mas i dnes nekdy takove stavy jako tehdy,ze Te nebavi zit s timhle jaka jsi a mas chut z tohodle sveta odejit ci byt z neho nekym vyprovozena,pak neni tezke i pochopit ze se objevil v Tvem zivote tento muz.

Mozna ze se vlastne smrti vubec nebojis a prave proto pro Tebe neni ani duvod bat se toho muze. To by davalo i smysl.
Nicmene jak jsem uz i psala ja osobne verim na to, ze clovek se dokaze zmenit.  Zivotni chyby maji silu k promene. :)


To co pisu je jen to co me bezprostredne napada,ja vsak take stale badam co je v pozadi cele veci (nebot je to to,co me bavi :)  ).

Ano, to co píše hirondel, by možná mohlo být tím klíčem k Vilemínině příběhu.

Zatímco my ostatní se jen otřeseme hrůzou z představy, být o samotě s takovým člověkem, Vilemína se v jeho blízkosti cítí bezpečně.
My ostatní totiž jednoznačně chceme žít, pro Vilemínu je vinou deprese její  život někdy tak těžký, že smrt by jí přinesla úlevu. A nebo aspoň představa smrti jí tu úlevu přináší. A tm jí on přitahuje.

Vilemína ve společnosti toho člověka jednak cítí vzájemnou blízkost díky společně vnímanému pocitu vyděděnosti ze společnosti. A cítí se s ním i bezpečně. O svůj život se nebojí, tedy on pro ni není hrozbou, on je pro ní naopak (možná podvědomně) i nadějí, že on jí té tíže života zbaví....
Bohužel, Vilemíno, uvědom si, že by to s ním rozhodně nebylo bezbolestně. :(

Ach jo, holky možná máte pravdu, možná, že Vilemína je pro něho ta, co ho potáhne ještě dolů!!  Ty dva se našli..:dumbom:

Blossom napsal(a):

Ano, to co píše hirondel, by možná mohlo být tím klíčem k Vilemínině příběhu.

Zatímco my ostatní se jen otřeseme hrůzou z představy, být o samotě s takovým člověkem, Vilemína se v jeho blízkosti cítí bezpečně.
My ostatní totiž jednoznačně chceme žít, pro Vilemínu je vinou deprese její  život někdy tak těžký, že smrt by jí přinesla úlevu. A nebo aspoň představa smrti jí tu úlevu přináší. A tm jí on přitahuje.

Vilemína ve společnosti toho člověka jednak cítí vzájemnou blízkost díky společně vnímanému pocitu vyděděnosti ze společnosti. A cítí se s ním i bezpečně. O svůj život se nebojí, tedy on pro ni není hrozbou, on je pro ní naopak (možná podvědomně) i nadějí, že on jí té tíže života zbaví....Bohužel, Vilemíno, uvědom si, že by to s ním rozhodně nebylo bezbolestně. :(

JJ, to, co našla hirondel - přání Vilemíny, aby ji někdo zabil, mluví za vše. Možná ani Vilemína netuší, jak blízko je tomu, proč ji ten muž přitahuje.
Už jsem tu psala komentář k jejímu pocitu bezpečí. Přesně jsem říkala, že otázkou hlavně je, co si Vilemína pod slovem bezpečí představuje. Neboť její představou bezpečí může být i její smrt. :(
Myslím, že je to hodně varující. Ale Vilemína to stejně přes závoj zamilovanosti neuvidí. :(

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Strašně moc se mi líbí, že nekouří, nikdy prý nekouřil, věřím mu, já taky nikdy nekouřila (cigarety ani jointa), měla jsem jen dvakrát vodní dýmku a vůbec mě neoslovila. Nepije, což je taky pro mě důležité. Já sama piju hodně málo, jen víno, tvrdý alkohol mi nechutná. Nikdy jsem nebyla opilá, opilost se mi příčí. Na drogy má velmi negativní názor, přesně jako já, mně třeba velmi znepokojuje, jak česká společnost toleruje drogy, hlavně marihuanu.

Oba jsme zkrátka jiní, nehodíme se do dnešní společnosti, stojíme někde opodál, na okraji společnosti.

Ahoj Vilemino,
to ze jste jini,ze se nehodite do dnesni spolecnosti,tim mas na mysli to jak pises ze oba nekourite,nepijete a ze na drogy mate negativni nazor?
Nebo tim myslis jeste neco jineho? :)

Ano, chápeš to dobře, myslím tím to, co se domníváš.

No ale takých ľudí je viac... :jojo: aj mimo kriminál. Zaručujem, sama sa pohybujem v takýchto kruhoch (no, možno proti tej mariške až tak všetci nie sú... ale nikto mi ju neponúkal, keď som povedala, že ďakujem, neprosím...). A sú to ľudia obojeho pohlavia, takže by nemal byť až taký problém nájsť medzi nimi niekoho s jednoduchšou minulosťou. Tobôž, ak bývaš v Brne alebo jeho blízkosti... (Pôvodne som myslela, že bývaš niekde na samote a net je tvojím jediným spojením so svetom - to má človek sklony pretvárať si skutočnosť a prifarbovať si ju... :D ).

Lidi neblbněte... :| .
Dedukujete hororové negativní scénáře a přitom Vilemína za sebe napsala, že se cítí vydělená ze společnosti, mívá deprese a hledá blízkého člověka.
Vůbec si nemyslím, že se chystá umřít - právě naopak.... :)
Blízký člověk se přece hledá pro život, ne pro smrt.

Že musí být opatrná a vnímavá je samozřejmé.... ale snad jí spíš držte pěsti, ne?
A taky to nezáleží jen na ní :jojo: .

P.S.Ahoj Seli, v tvém příspěvku žádný horor nevidím... :)

Ani v mem prispevku zadny horor neni. :)

Vladena napsal(a):

Holka, ale vůůůůůůbec se v Tobě nevyznám! Musím to konstatovat. Asi to dělají tvoje deprese nebo já mám jako Hirondel maličké podezření, že je to nějaká školní práce na téma: Vrazi a socializace do prostředí. Prostě tápu! Loučím se s Tebou, neboť opravdu nevím. hlava to nebere. :|


P.S. nepiju,nekouřím, neužívám drog,miluji zvířata a mám je doma, píšu fejetony,občas i já mám depky.....,přesto jsi pro mne nepochopitelná.....

Já se v sobě taky moc nevyznám, proto jsem si založila toto vlákno.
Musím se smát, že si někdo myslí, že píšu bakalářku na téma Vrazi a socializace do prostředí. Letos jsem skutečně bakalářku psala, ale na úplně jiné téma. Ve čtvrtek jsem proběhla úspěšně obhajoba, od čtvrtka jsem Bc. Chystám se studovat magisterský stupeň, zřejmě budu spát diplomku z němčiny, to jen tak pro zajímavost.

Pročetla jsem si celou diskusi, je opravdu zajímavá.  Chtěla jsem napsat něco ve smyslu jako Largo, ale byla jsem předběhnuta 
Co se týče Vilemínky: je mi holčiny moc líto, ne že se zamilovala do nesprávného muže, ale pro ni samotnou. Ze zkopírovaných příspěvků je vidět, že se pere s depresí už od roku 2008, tj.2,5roku? Proč už jí někdo z depresí nepomohl!!! Jak to, že je sama na všechny svoje myšlenky! Co rodiče?V první řadě bych alarmovala na psychiatra, toto není možné, musí ti Vilemínko pomoci! Takovéto myšlenky a takové mládí šikovné, to přece k sobě nejde. Možná by nebyla špatná ta terapie, poznala by jsi, že stejně přemýšlejících lidiček jako ty je víc, nepřipadala by jsi si tak jiná. Možná i nějaká psychiatrická klinika…(to není blázinec )), jde o větší formu terapií, potkala by jsi se tam s různými lidmi s různými osudy a i osudy  podobnými tvému. Podle toho jak se zde prezentuješ, jsi velmi šikovná a chytrá holka, možná jsi introvert no ale co takových je!Každý nemůže být veselý a zábavný. Pokud jsi ráda sama, tak proč ne, jiní to zase nedovedou.Máš své přednosti, jsi milá, hodná, citová a vnímavá. Určitě by jsi uměla i dát lásku (tz.pohlazení, úsměv, umíš vyslechnout a procítit) to jsou dary které muži od na ženách někdy marně hledají. Myslím, že ty se potřebuješ hlavně otrkat.Sama sobě se divím, (mám též dospívající dceru) ale chápu tě. Nyní v závěru se i ostatní k tomu přiblížili. Nejspíš jsi v dětství postrádala pochopení a lásku. Jsi opravdu citově velmi vyprahlá. Kdy tě někdo v poslední době pochválil z tvého okolí? Též ti chybí kamarádka, která by tě vyslechla a pochopila. Nyní jsi poznala člověka, který je tohoto schopen ,se kterým si máš najednou o čem povídat.. Bereš to jako ten největší dar v životě, Oba dva jste na tom psychicky stejně. Oba dva jste ve stejné situaci, oba se cítíte špatně.Toť vaše společné téma. Je to pro tebe tak silné, že omluvíš i jeho minulost, jen abys ho neztratila. Ani si nemyslím, že je to z tvé strany zamilovanost, spíš se nacházíte v podobné životní situaci a rozumíte si. Jste kamarádi! Zatím bych to Vilemínko nehrotila. Poznejte se víc. Oba se rozkoukáváte. A ty jsi momentálně dost na dně, tak neřeš takto závažné věci. )  Jen měj vždy na paměti, že mu nemůžeš věřit, ale to při seznamování stejně nikdy nevíš co se z koho vyklube. Ta obezřetnost je vždy namístě. !!!
Vím, společnost ti přijde zkažená, nechápou tě že jsi jiná. Ty znáš teď člověka, který je v tvých očích vlastně neposkvrněn (nekouří , nepije, atd) . Byl v izolaci 10 let! Rozkoukává se, a začíná s černou životní čmouhou a to je těžké.
Myslím, že to co jsem uvedla tě na něm přitahuje, určitě né nebezpečí. Jen ti chci  říct, že ti může tak neposkvrněn připadat, protože se na svobodě teprve rozkoukává. Uvídíš za nějaký čas.
Vztah s tímto člověk ti neschvaluji, jako matka, ale umím se vžít a chápu. Měj ale na paměti že jsi ještě velmi mladá a hodně ve vztazích naivní. Nezkaž si život s kýmkoli špatným.!  A opravdu doporučuji psychiatrickou léčebnu a vyléčit už konečně tu depresi !!!! Zkusila bych to klidně nyní přes prázdniny. Pak se ti otevře úplně jiný život, věř a neboj se ))
Jinak kdo z nás se v sobě Vileminko vyzná :)) gratuluji k obhajobě i k titulu :)) A držím palečky ať perfektně dopadne diplomka.

Blossom napsal(a):

Vilemíno, nemusíš veřejně, odpověz hlavně sama sobě: Není on úplně prvním mužem v tvém životě, který projevil zájem o tvé problémy, o tebe? To by mi pak vysvětlovalo to, že ses do něj tak bezhlavě zamilovala.
Každý člověk potřebuje lásku. Na tom není nic zvláštního. Tys dosud žila sama, a najednou - když on projevil zájem si s tebou psát, se tvá potřeba lásky (která byla do té doby asi zasutá dole ve tvé duši) projevila naplno. Chci tím říct, že tvá -promiň - až zaslepená zamilovanost, je dána i určitou citovou vyprahlostí.

Něco na tom pravdy asi trochu bude. Jen si dovolím nesouhlasit se zaslepenou zamilovaností.

Vilemína napsal(a):

Musím se smát, že si někdo myslí, že píšu bakalářku na téma Vrazi a socializace do prostředí.

A proc se tomu smejes Vilemino?

Tobe se nikdy nestalo ze sis neco myslela aniz by jsi znala skutecnost? 
Co je na tom vlastne tolik usmevneho? :)

hirondel napsal(a):

Mozna ze se vlastne smrti vubec nebojis a prave proto pro Tebe neni ani duvod bat se toho muze. To by davalo i smysl.

Smrti se bojím a zároveň nebojím. V době, kdy se mi naplno rozjela deprese, tak jsem si několikrát přála umřít. Vždy když jsem šla spát, jsem si usilovně přála, ať se neprobudím. Jistou dobu jsem přemýšlala i o sebevraždě. Jenže jsem se bála a bojím pořád toho, že se sebevražda nepovede a já tu budu žít s následky. Proto jsem tuto možnost odsunula. Sama před sebou jsem si slíbila, že tu musím vydržet do 30 (je mi 23 a půl). Musím to tady zkusit, třeba se mi na světě ještě zalíbí. Pokud budu stále tak nešťastná jako nyní a nedojde k žádnému posunu s druhým pohlavím nebo pokud nenajdu smysl života, tak spáchám sebevraždu. Ještě pořád nevím, jak bych to provedla.
Když jsem teď zažívala stres ze státnic, tak jsem si říkala, že by bylo nejlepší, kdyby mě tento můj kamarád uškrtil, když už v tom má praxi. Je to opravdu hnusné, jaké myšlenky mě napadaly. Vnímám to i nefér vůči kamarádovi, neříkala jsem mu to, on sám by prý  už nedokázal zabíjet, chce žít spořádaným životem.

pat napsal(a):

Pročetla jsem si celou diskusi, je opravdu zajímavá.  Chtěla jsem napsat něco ve smyslu jako Largo, ale byla jsem předběhnuta 
Co se týče Vilemínky: je mi holčiny moc líto, ne že se zamilovala do nesprávného muže, ale pro ni samotnou. Ze zkopírovaných příspěvků je vidět, že se pere s depresí už od roku 2008, tj.2,5roku? Proč už jí někdo z depresí nepomohl!!! Jak to, že je sama na všechny svoje myšlenky! Co rodiče?V první řadě bych alarmovala na psychiatra, toto není možné, musí ti Vilemínko pomoci! Takovéto myšlenky a takové mládí šikovné, to přece k sobě nejde. Možná by nebyla špatná ta terapie, poznala by jsi, že stejně přemýšlejících lidiček jako ty je víc, nepřipadala by jsi si tak jiná. Možná i nějaká psychiatrická klinika…(to není blázinec )), jde o větší formu terapií, potkala by jsi se tam s různými lidmi s různými osudy a i osudy  podobnými tvému. Podle toho jak se zde prezentuješ, jsi velmi šikovná a chytrá holka, možná jsi introvert no ale co takových je!Každý nemůže být veselý a zábavný. Pokud jsi ráda sama, tak proč ne, jiní to zase nedovedou.Máš své přednosti, jsi milá, hodná, citová a vnímavá. Určitě by jsi uměla i dát lásku (tz.pohlazení, úsměv, umíš vyslechnout a procítit) to jsou dary které muži od na ženách někdy marně hledají. Myslím, že ty se potřebuješ hlavně otrkat.Sama sobě se divím, (mám též dospívající dceru) ale chápu tě. Nyní v závěru se i ostatní k tomu přiblížili. Nejspíš jsi v dětství postrádala pochopení a lásku. Jsi opravdu citově velmi vyprahlá. Kdy tě někdo v poslední době pochválil z tvého okolí? Též ti chybí kamarádka, která by tě vyslechla a pochopila. Nyní jsi poznala člověka, který je tohoto schopen ,se kterým si máš najednou o čem povídat.. Bereš to jako ten největší dar v životě, Oba dva jste na tom psychicky stejně. Oba dva jste ve stejné situaci, oba se cítíte špatně.Toť vaše společné téma. Je to pro tebe tak silné, že omluvíš i jeho minulost, jen abys ho neztratila. Ani si nemyslím, že je to z tvé strany zamilovanost, spíš se nacházíte v podobné životní situaci a rozumíte si. Jste kamarádi! Zatím bych to Vilemínko nehrotila. Poznejte se víc. Oba se rozkoukáváte. A ty jsi momentálně dost na dně, tak neřeš takto závažné věci. )  Jen měj vždy na paměti, že mu nemůžeš věřit, ale to při seznamování stejně nikdy nevíš co se z koho vyklube. Ta obezřetnost je vždy namístě. !!!
Vím, společnost ti přijde zkažená, nechápou tě že jsi jiná. Ty znáš teď člověka, který je v tvých očích vlastně neposkvrněn (nekouří , nepije, atd) . Byl v izolaci 10 let! Rozkoukává se, a začíná s černou životní čmouhou a to je těžké.
Myslím, že to co jsem uvedla tě na něm přitahuje, určitě né nebezpečí. Jen ti chci  říct, že ti může tak neposkvrněn připadat, protože se na svobodě teprve rozkoukává. Uvídíš za nějaký čas.
Vztah s tímto člověk ti neschvaluji, jako matka, ale umím se vžít a chápu. Měj ale na paměti že jsi ještě velmi mladá a hodně ve vztazích naivní. Nezkaž si život s kýmkoli špatným.!  A opravdu doporučuji psychiatrickou léčebnu a vyléčit už konečně tu depresi !!!! Zkusila bych to klidně nyní přes prázdniny. Pak se ti otevře úplně jiný život, věř a neboj se ))
Jinak kdo z nás se v sobě Vileminko vyzná :)) gratuluji k obhajobě i k titulu :)) A držím palečky ať perfektně dopadne diplomka.

Byla mi diagnostikovaná dystymie, což je chronická lehká deprese, jen tak se jí nezbavím, protože je to chronické. Jak už jsem psala, chodím na jednu diskusi o depresi, tam jsou lidi, co se s depresí léčí třeba deset let a více. Chodí k psychiatrovi, berou antidepresiva, snaží se všemožnými prostředky depresi zahubit, ale nedaří se jim to. Depresisté se zmítají ve stavech, kdy je jim relativně dobře, pak přijde propad a cítí se mizerně. Dokonce na tu diskusi přispívá jeden pán, je mu 48 let a depresi má už od svých 18 let, tj. 30 let, za tu dobu vyzkoušel snad všechny léky. Jinak já mám skvělého psychiatra, který je mi velkou oporou. Rodiče mě chápou, snaží se mě podporovat. Na psychiatrickou léčebnu to není, nevím, jak víc by mi tam víc pomohli.

Vladena napsal(a):

Holka, ale vůůůůůůbec se v Tobě nevyznám! Musím to konstatovat. Asi to dělají tvoje deprese nebo já mám jako Hirondel maličké podezření, že je to nějaká školní práce na téma: Vrazi a socializace do prostředí. Prostě tápu! Loučím se s Tebou, neboť opravdu nevím. hlava to nebere. :|


P.S. nepiju,nekouřím, neužívám drog,miluji zvířata a mám je doma, píšu fejetony,občas i já mám depky.....,přesto jsi pro mne nepochopitelná.....

Deprese a depky, to je velký rozdíl. Depka je špatná nálada, deprese je nemoc. Je třeba nezaměňovat tyto pojmy. Zřejmě vůbec nevíš, co to je deprese.

Vilemína napsal(a):

Když jsem teď zažívala stres ze státnic, tak jsem si říkala, že by bylo nejlepší, kdyby mě tento můj kamarád uškrtil, když už v tom má praxi. Je to opravdu hnusné, jaké myšlenky mě napadaly. Vnímám to i nefér vůči kamarádovi, neříkala jsem mu to, on sám by prý  už nedokázal zabíjet, chce žít spořádaným životem.

Vilemino,to co jsi prave vyslovila je dost zavazny.

Rict take na plnou pusu to ,ze kdyz uz v tom ma praxi,tak.........  to neni prilis laskyplny.   :(

Vilemino mas vubec skutecny zajem zkusit najit cestu k tomu jak se milovat a jak milovat tenhle svet a lidi v nem?
Jestlize ano,pak se Ti to podari. Nebot mozne je vsechno.

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Když jsem teď zažívala stres ze státnic, tak jsem si říkala, že by bylo nejlepší, kdyby mě tento můj kamarád uškrtil, když už v tom má praxi. Je to opravdu hnusné, jaké myšlenky mě napadaly. Vnímám to i nefér vůči kamarádovi, neříkala jsem mu to, on sám by prý  už nedokázal zabíjet, chce žít spořádaným životem.

Vilemino,to co jsi prave vyslovila je dost zavazny.

Rict take na plnou pusu to ,ze kdyz uz v tom ma praxi,tak.........  to neni prilis laskyplny.   :(

Vilemino mas vubec skutecny zajem zkusit najit cestu k tomu jak se milovat a jak milovat tenhle svet a lidi v nem?
Jestlize ano,pak se Ti to podari. Nebot mozne je vsechno.

Říkala jsem to psychiatrovi na minulé kontrole a říkal mi na to, že ho to dost znepokojuje.

A Tebe? Znepokojuje Te to?

hirondel napsal(a):

A Tebe? Znepokojuje Te to?

Trochu mě to překvapilo, že mě něco tak nepěkného napadlo. Nijak extra mě to ale neznepokojuje.

Vilemino,Ty si skutecne zahravas. 
Kdo nemiluje sebe,ten nedokaze milovat nikoho.
Jak pises sama,neni to naprosto vubec fer vuci nemu.  Neni fer mu davat v myslenkach roli z ktere se snazi on sam vymanit.

Blossom, dneska jsi to napsala velice dobre. Prave v tom, co jsi vyjadrila je jadro pudla. Ja bych to takhle dobre sama nesepsala. Taky mi to nejde z hlavy. Vilemina proste udela za trosicku lasky cokoliv. To je smutne.

Ja bych Vilemine vzkazala, ze neni v tom pocitu sama. Po rozvodu  arozchodu nebo po ruznych zivotnich eskapadach tohle prijde na hodne lidi, mozna na vic zen nez muzu.

Koukám kam se příběh posunul :/ Už od počátku jsem měla pocit, že Vilemínu na tom muži nejvíce přitahuje jeho minulost - to že uškrtil dívku.
Zdá se tedy, že se nejedná o lásku (dávání a dostávání životadárné energie), ale o něco zcela jiného.
Přesto i já si myslím, že pokud člověk skutečně chce, dokáže přetvořit cokoliv si přeje.

pat, přijde mi, že o lidském nitru toho moc nevíš. Ani celá klinika psychiatrů a psychologů a tuny antidepresiv Vilemíně nepomůžou, dokud nebude doopravdy, skutečně, z hloubi nitra chtít ona sama. Až jednou chtít bude, a já doufám, že se to stane, pak to půjde téměř jako po másle. Do té doby s tím nehne ani celá zeměkoule.

Vilemína napsal(a):

Byla mi diagnostikovaná dystymie, což je chronická lehká deprese, jen tak se jí nezbavím, protože je to chronické. Jak už jsem psala, chodím na jednu diskusi o depresi, tam jsou lidi, co se s depresí léčí třeba deset let a více. Chodí k psychiatrovi, berou antidepresiva, snaží se všemožnými prostředky depresi zahubit, ale nedaří se jim to. Depresisté se zmítají ve stavech, kdy je jim relativně dobře, pak přijde propad a cítí se mizerně. Dokonce na tu diskusi přispívá jeden pán, je mu 48 let a depresi má už od svých 18 let, tj. 30 let, za tu dobu vyzkoušel snad všechny léky. Jinak já mám skvělého psychiatra, který je mi velkou oporou. Rodiče mě chápou, snaží se mě podporovat. Na psychiatrickou léčebnu to není, nevím, jak víc by mi tam víc pomohli.

A to je právě ta zásadní chyba. Léky NIKDY depresi nevyléčí. Jsou jenom první pomocí. Dokud se člověk sám z hloubi sebe vyléčit nechce, dokud se doopravdy nerozhodne a nezačne řešit s dobrým psychologem původ svých depresí, může užívat léků tuny. Jak už jsem napsala před chvílí.
Mluvím ze své osobní zkušenosti.

Sama před sebou jsem si slíbila, že tu musím vydržet do 30 (je mi 23 a půl). Musím to tady zkusit, třeba se mi na světě ještě zalíbí. Pokud budu stále tak nešťastná jako nyní a nedojde k žádnému posunu s druhým pohlavím nebo pokud nenajdu smysl života, tak spáchám sebevraždu. Ještě pořád nevím, jak bych to provedla.
A potom si klidně napíšeš, že máš výborného psychiatra!! Holka, jestli to máš nastavené takto, tak klidně už přestaň studovat, protože zabíráš místo jiným, jdi makat a odveď nějakou práci. Zatím si jenom brala,brala....od rodiny,státu. Určitě zde zvednu vlnu nevole,ale Velemínka zatím popisuje jenom co ji život dává.Nikde nepsala, že třeba sportuje, pomáhala babičce nebo mámě (i zde vidím důvod proč zůstat na světě), zůčastní se nějakých akcí pro děti apod. Hezky se zahrabáváš doma a foukáš si své bebínko,že jsi stále sama. Co Ty jsi pro druhé udělala? Kam chodíš, aby jsi nebyla sama? Chodíš alespoň venčit psa, nebo máš ,,strašně" učení? Mám zkušenost, že pokud jsem se psem, že padají všechny zábrany a s pejskaři (mladí,staří) se bavíme úplně spontálně. A smyslem života nemusí být  pouze úspěch u druhého pohlaví, na to jsi  nepřišla??! Vím, že jsem zlá ve svém příspěvku,ale Ty vůbec nějak nemyslíš na lidi kolem sebe..... Doporučuji Ti dojít k psychiatrovi, pokračovat v léčbě a dát si cíl něco dokázat v lidské rovině, jenom nabitá hlava učením je k ničemu- máš na to podle Tebe jen 6 1/2 roku. Být tvojí mámou,tak tě dotáhnu k doktorovi násilím, to si piš, že bych bojovala, i za Tebe!

majkafa napsal(a):

Ani celá klinika psychiatrů a psychologů a tuny antidepresiv Vilemíně nepomůžou, dokud nebude doopravdy, skutečně, z hloubi nitra chtít ona sama. Až jednou chtít bude, a já doufám, že se to stane, pak to půjde téměř jako po másle. Do té doby s tím nehne ani celá zeměkoule.

:jojo:  Tak to je,vzdy bylo a bude. :)

hirondel napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ani celá klinika psychiatrů a psychologů a tuny antidepresiv Vilemíně nepomůžou, dokud nebude doopravdy, skutečně, z hloubi nitra chtít ona sama. Až jednou chtít bude, a já doufám, že se to stane, pak to půjde téměř jako po másle. Do té doby s tím nehne ani celá zeměkoule.

:jojo:  Tak to je,vzdy bylo a bude. :)

Depresí coby skutečnou nemocí jsem nikdy naštěstí netrpěla, a tak poznatky o ní mám jen vyčtené z knih a z vašich příspěvků.
Ale obávám se, že i když člověk skutečně hodně chce, že se to nemusí dařit. A obávám se, že rovnice "až budeš skutečně chtít, půjde to jak po másle" neplatí.
Podle mě platí, že samozřejmě když člověk cokoli opravdu chce a taky pro to dělá maximum, má pak větší šanci toho dosáhnout. Ale podle mě nikdy nemá jednoznačnou jistotu, že to opravdu půjde.

Co jsem četla, skutečná deprese je údajně horší, než fyzická bolest. Tím víc se mi nezdá, že by někdo chtěl dobrovolně v tak nepříjemném stavu zůstávat.

Vladena napsal(a):

Sama před sebou jsem si slíbila, že tu musím vydržet do 30 (je mi 23 a půl). Musím to tady zkusit, třeba se mi na světě ještě zalíbí. Pokud budu stále tak nešťastná jako nyní a nedojde k žádnému posunu s druhým pohlavím nebo pokud nenajdu smysl života, tak spáchám sebevraždu. Ještě pořád nevím, jak bych to provedla.
A potom si klidně napíšeš, že máš výborného psychiatra!! Holka, jestli to máš nastavené takto, tak klidně už přestaň studovat, protože zabíráš místo jiným, jdi makat a odveď nějakou práci. Zatím si jenom brala,brala....od rodiny,státu. Určitě zde zvednu vlnu nevole,ale Velemínka zatím popisuje jenom co ji život dává.Nikde nepsala, že třeba sportuje, pomáhala babičce nebo mámě (i zde vidím důvod proč zůstat na světě), zůčastní se nějakých akcí pro děti apod. Hezky se zahrabáváš doma a foukáš si své bebínko,že jsi stále sama. Co Ty jsi pro druhé udělala? Kam chodíš, aby jsi nebyla sama? Chodíš alespoň venčit psa, nebo máš ,,strašně" učení? Mám zkušenost, že pokud jsem se psem, že padají všechny zábrany a s pejskaři (mladí,staří) se bavíme úplně spontálně. A smyslem života nemusí být  pouze úspěch u druhého pohlaví, na to jsi  nepřišla??! Vím, že jsem zlá ve svém příspěvku,ale Ty vůbec nějak nemyslíš na lidi kolem sebe..... Doporučuji Ti dojít k psychiatrovi, pokračovat v léčbě a dát si cíl něco dokázat v lidské rovině, jenom nabitá hlava učením je k ničemu- máš na to podle Tebe jen 6 1/2 roku. Být tvojí mámou,tak tě dotáhnu k doktorovi násilím, to si piš, že bych bojovala, i za Tebe!

Já pravidelně chodím k psychiatrovi, jednou za měsíc. S psychologem je to u mě trochu složitější, bojím se tam jít. Slíbila jsem sama sobě, že tam zítra zavolám a objednám se. Myslím, že ho potřebuju.

Blossom napsal(a):

Depresí coby skutečnou nemocí jsem nikdy naštěstí netrpěla, a tak poznatky o ní mám jen vyčtené z knih a z vašich příspěvků.
Ale obávám se, že i když člověk skutečně hodně chce, že se to nemusí dařit. A obávám se, že rovnice "až budeš skutečně chtít, půjde to jak po másle" neplatí.
Podle mě platí, že samozřejmě když člověk cokoli opravdu chce a taky pro to dělá maximum, má pak větší šanci toho dosáhnout. Ale podle mě nikdy nemá jednoznačnou jistotu, že to opravdu půjde.

Co jsem četla, skutečná deprese je údajně horší, než fyzická bolest. Tím víc se mi nezdá, že by někdo chtěl dobrovolně v tak nepříjemném stavu zůstávat.

Ano. Skutečná deprese je horší, než fyzická bolest.
Ale jak jsem psala, píšu z vlastní zkušenosti. Pokusila jsem se o sebevraždu a opakovaně jsem o ní přemýšlela, 7 týdnů pobyt na psychiatrii, diagnoza těžká deprese.
Jsem živoucí příklad toho, že když člověk skutečně hodně chce, tak to jde . Teda aspoň mně to šlo. Z totálního dna. Ale nebylo to vůbec lehké. Byla to těžká strastiplná cesta. Ale stálo to za to. :)
Možná je pes zakopaný ve - SKUTEČNĚ VNITŘNĚ CHCE. Protože ten, komu se to nepovede, dle mě se opravdu z hloubi své podstaty nerozhodl, že OPRAVDU CHCE.

Blossom napsal(a):

Ale obávám se, že i když člověk skutečně hodně chce, že se to nemusí dařit. A obávám se, že rovnice "až budeš skutečně chtít, půjde to jak po másle" neplatí.
Podle mě platí, že samozřejmě když člověk cokoli opravdu chce a taky pro to dělá maximum, má pak větší šanci toho dosáhnout. Ale podle mě nikdy nemá jednoznačnou jistotu, že to opravdu půjde.

Co jsem četla, skutečná deprese je údajně horší, než fyzická bolest. Tím víc se mi nezdá, že by někdo chtěl dobrovolně v tak nepříjemném stavu zůstávat.

Moji myslenkou predevsim bylo,ze ono prani se uzdravit je dulezitym hnacim motorem k moznemu uzdraveni. 
Nekdo si v tom pekne rochna protoze to jinak nedokaze.
Ten kdo vklada do sveho prani se uzdravit nejake pochyby ,tomu se nemusi samozrejme darit. :)
Jistotu nemame v nicem,o tom zadna. Vzdyt jak bychom ji mohli mit ,kdyz jiste ani nevime ktery den je nas posledni.


K Tve posledni vete: o tom uz byla rec na vlakne -proc nas bav trpet. :)

Možná, že jen docházet je málo, co takhle související léčba  14- ti denní během prázdnin? Je dobře, že se na mne nečertiš (doopravdy jsem se bála reakce) a pochopila si mi. Mohu Ti říci, že nedávno jsem byla v Psychiatrické léčebně v Jihlavě (pomáhala jsem jedné slečně), prostředí hezké, příjemný doktor a výsledek- proměna o 100%. Někdy to chce násilí či tvrdší slova, když chceš pomoci. Nemocný není schopen rozeznat kdy si škodí a kdy to zvládne sám.

Vilemíno, co si vlastně plánuješ na prázdniny? Jak je strávíš. Máš něco s koňmi, brigádu, chystáš se někam?

majkafa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Depresí coby skutečnou nemocí jsem nikdy naštěstí netrpěla, a tak poznatky o ní mám jen vyčtené z knih a z vašich příspěvků.
Ale obávám se, že i když člověk skutečně hodně chce, že se to nemusí dařit. A obávám se, že rovnice "až budeš skutečně chtít, půjde to jak po másle" neplatí.
Podle mě platí, že samozřejmě když člověk cokoli opravdu chce a taky pro to dělá maximum, má pak větší šanci toho dosáhnout. Ale podle mě nikdy nemá jednoznačnou jistotu, že to opravdu půjde.

Co jsem četla, skutečná deprese je údajně horší, než fyzická bolest. Tím víc se mi nezdá, že by někdo chtěl dobrovolně v tak nepříjemném stavu zůstávat.

Ano. Skutečná deprese je horší, než fyzická bolest.
Ale jak jsem psala, píšu z vlastní zkušenosti. Pokusila jsem se o sebevraždu a opakovaně jsem o ní přemýšlela, 7 týdnů pobyt na psychiatrii, diagnoza těžká deprese.
Jsem živoucí příklad toho, že když člověk skutečně hodně chce, tak to jde . Teda aspoň mně to šlo. Z totálního dna. Ale nebylo to vůbec lehké. Byla to těžká strastiplná cesta. Ale stálo to za to. :)
Možná je pes zakopaný ve - SKUTEČNĚ VNITŘNĚ CHCE. Protože ten, komu se to nepovede, dle mě se opravdu z hloubi své podstaty nerozhodl, že OPRAVDU CHCE.

Majkafo, v mnohém s tebou souhlasím.
Kromě tvé poslední věty: V ní vidím podivnou a podle mě nesmyslnou přesmyčku v duchu  - tomuto člověku se to nepodařilo, tudíž z toho vyplývá, že on ve skutečnosti vnitřně nechtěl, že on si ve skutečnosti ve svém trápení rochní.

Je velmi dobré a pozitivní, že se to tobě podařilo, jsi tak příkladem pro ty, kdo se o něco podobného snaží.
Ale zas by to nemělo znamenat, že ten, komu se to nepodařilo, nebo aspoň ZATÍM nepodařilo, dostatečně vnitřně nechtěl.
Myslím, že by bylo dobré se držet tvé věty "Teda aspoň mně to šlo". To nemusí nutně znamenat, že to musí jít a podařit se každému, jinak je nějaký duševní lenoch nebo tak něco.

Ono mě to kategorické prohlášení trochu připomíná povýšený výrok kdysi dávno jedné mé známé, která po mém rozvodu prolásila: Já rozvody neuznávám. Vždyť to chce jen chtít a trochu tolerance. Nic víc. Já sama jsem toho důkazem = mám dobré manželství.
(Pointa tohoto kategorického prohlášení - dnes už je dávno rozvedená....)

Mam trochu pochyby o tom, jak jsem vicetla hlavne ze vcerejsich prispevku, ze pokud ma nekdo depresi, tak musi "opravu sam chtit" a ze to "pak pujde". Ze nepomuzou prasky ani lekari ani psychiatiri, jen on sam.

S tim mam problem, diagnosa deprese je velice vazna a sam si clovek od ni nepomuze i kdyby ja nevim jak chtel.
To je totiz podstata deprese. Ja sama jsem mela poporodni depresi a kdyby mi nekdo rekl, ze musim PREDEVSIM sama chtit a vse se zmeni a bude to fajn, tak bych si asi hodila masli. To preci prave nejde! 

Tohle je pripominka hlavne na Hirondel, ktera tvrdi *tak to vzdy je*. 

Jeden velice dobry psycholog a clovek, ktereho si vazim, rozebiral oblibenou vetu instantni psychologie " myslete pozitivne" a ohodnotil ji jako tezi, kterou maji po ruce lidi, kteri nejen nic nechapou ale tematizuji tim vlastne opovrhovanim lidi. Tvoje nestesti (popr.deprese) je tvuj problem a hlavne NEOTRAVUJ. Je to preci jednoduche, jakosi udelat instatni kafe.

Podobny pocit mam, kdyz nekdo rika, ze proste musi ten a onen jen chtit a pekne se snazit.

sahleb napsal(a):

...... ze pokud ma nekdo depresi, tak musi "opravu sam chtit" a ze to "pak pujde". Ze nepomuzou prasky ani lekari ani psychiatiri, jen on sam.

Tady se opet schyluje k nedorozumeni zda se mi. :)

Sahleb precti si tuhle Majkafi vetu jeste jednou,zda uvidis ze to nemusi byt totez co pises Ty vyse.

Majka pise:  "Ani celá klinika psychiatrů a psychologů a tuny antidepresiv Vilemíně nepomůžou, dokud nebude doopravdy, skutečně, z hloubi nitra chtít ona sama."


Ja osobne napriklad v te vete nectu nic o tom,ze nepomuzou ani lekari ani psychiatri atd. jen on sam.  :)

hirondel napsal(a):

sahleb napsal(a):

...... ze pokud ma nekdo depresi, tak musi "opravu sam chtit" a ze to "pak pujde". Ze nepomuzou prasky ani lekari ani psychiatiri, jen on sam.

Tady se opet schyluje k nedorozumeni zda se mi. :)

Sahleb precti si tuhle Majkafi vetu jeste jednou,zda uvidis ze to nemusi byt totez co pises Ty vyse.

Majka pise:  "Ani celá klinika psychiatrů a psychologů a tuny antidepresiv Vilemíně nepomůžou, dokud nebude doopravdy, skutečně, z hloubi nitra chtít ona sama."


Ja osobne napriklad v te vete nectu nic o tom,ze nepomuzou ani lekari ani psychiatri atd. jen on sam.  :)

Ja to ctu tak, jako podminku: DOKUD nebude doopravdy, slutecne , z hloubi nitra chtit ona SAMA, tak ji to druzi nepomuzou.

To pro mne znamena, ze ona musi chtit. A to pro mne znamena, ze POKUD ona sama nechce, zadny medikament ci lekar ji nempomuze. No a to je to s cim nesouhlasim. Ona, nebo kdokoliv jiny, muze chtit, ale nic nepomuze.

Existuji nemoci a dalsi veci, ve kterem se tohle "dokud sam/sama nebude chtit"  vubec neda rici.

Extra to plati pro depresi. Tezsi a tezke formy se vyznacuji prave ti, ze se clovek nemuze rozhodnout. Klasicky se to poposuje tim, ze pro depresivni lidi je rano vstat z postele temer mucivy zazitek, V deprsich se clvoek prave nemuze NIJAK rozhodovat.

Tady prave vubec neplati, "pokud sam nechce" a vzapeti souhlas  "tohle je tak vzdycky". To rikaji ti stastnejsi, kteri nemaji ani tuseni o depresi.

Jeste pripominam citat Blossom zezdola:
"Podle mě platí, že samozřejmě když člověk cokoli opravdu chce a taky pro to dělá maximum, má pak větší šanci toho dosáhnout. Ale podle mě nikdy nemá jednoznačnou jistotu, že to opravdu půjde."

sahleb napsal(a):

Mam trochu pochyby o tom, jak jsem vicetla hlavne ze vcerejsich prispevku, ze pokud ma nekdo depresi, tak musi "opravu sam chtit" a ze to "pak pujde". Ze nepomuzou prasky ani lekari ani psychiatiri, jen on sam.

S tim mam problem, diagnosa deprese je velice vazna a sam si clovek od ni nepomuze i kdyby ja nevim jak chtel.
To je totiz podstata deprese. Ja sama jsem mela poporodni depresi a kdyby mi nekdo rekl, ze musim PREDEVSIM sama chtit a vse se zmeni a bude to fajn, tak bych si asi hodila masli. To preci prave nejde! 

Tohle je pripominka hlavne na Hirondel, ktera tvrdi *tak to vzdy je*. 

Jeden velice dobry psycholog a clovek, ktereho si vazim, rozebiral oblibenou vetu instantni psychologie " myslete pozitivne" a ohodnotil ji jako tezi, kterou maji po ruce lidi, kteri nejen nic nechapou ale tematizuji tim vlastne opovrhovanim lidi. Tvoje nestesti (popr.deprese) je tvuj problem a hlavne NEOTRAVUJ. Je to preci jednoduche, jakosi udelat instatni kafe.

Podobny pocit mam, kdyz nekdo rika, ze proste musi ten a onen jen chtit a pekne se snazit.

Vsimla jsem si ze jsi tady neco dopsala ale take neco vymazala.
Zdalo se me ze jsi zde psala neco o lecich bez kterych to nejde (nebo neco podobneho) a ted je to pryc.
Jako by Ti v prubehu neco doslo. :)

sahleb napsal(a):

Ja to ctu tak, jako podminku: DOKUD nebude doopravdy, slutecne , z hloubi nitra chtit ona SAMA, tak ji to druzi nepomuzou.

To pro mne znamena, ze ona musi chtit. A to pro mne znamena, ze POKUD ona sama nechce, zadny medikament ci lekar ji nempomuze. No a to je to s cim nesouhlasim. Ona, nebo kdokoliv jiny, muze chtit, ale nic nepomuze.

Existuji nemoci a dalsi veci, ve kterem se tohle "dokud sam/sama nebude chtit"  vubec neda rici.

Extra to plati pro depresi. Tezsi a tezke formy se vyznacuji prave ti, ze se clovek nemuze rozhodnout. Klasicky se to poposuje tim, ze pro depresivni lidi je rano vstat z postele temer mucivy zazitek, V deprsich se clvoek prave nemuze NIJAK rozhodovat.

Tady prave vubec neplati, "pokud sam nechce" a vzapeti souhlas  "tohle je tak vzdycky". To rikaji ti stastnejsi, kteri nemaji ani tuseni o depresi.

Jeste pripominam citat Blossom zezdola:
"Podle mě platí, že samozřejmě když člověk cokoli opravdu chce a taky pro to dělá maximum, má pak větší šanci toho dosáhnout. Ale podle mě nikdy nemá jednoznačnou jistotu, že to opravdu půjde."

Tak tohle uz je prima zamotany.  :D   

Tak znovu. Myslenkou bylo,ze prvnim hnacim motorem pro mne je,prat si uzdravit se. Pak se otviraji dvere pro dalsi kroky.
Napr. Vilemina,dokud nebude chtit nevyhlada si cestu k uzdraveni. :)
Uz je to srozumitelnejsi? :)

Vilemina pise:  "Slíbila jsem sama sobě, že tam zítra zavolám a objednám se. Myslím, že ho potřebuju."
Tady zacina chapat ze to opravdu asi potrebuje. Tady je naznak ze si preje s tim neco udelat.

Vim ze existuji taci co se z deprese dostali i bez lekaru i bez leku. :)   Kazdy to vsak nedokaze. Pravda.

Vilemínko, psychiatrická léčebna je zasazena do krásného parku, chovají tam koníky a běžně je můžeš potkat při procházce. Klienti se o ně také starají. Blízko je krásná ZOO. Tvůj pobyt by mohl být léčebný a oddychový. A to, že tam potkáš lidi, kteří Tě donutí se zamyslet nad tím, že až tak špatně jsi nedopadla, je přirozený hnací motor.
Pokud na to máš, posedíš na lavičce a popovídáš si s ostatními. Je to jiné než na netu. Zde nemusíš být se svojí nemocí sama. BUDOU PRÁZDNINY- JEDINEČNÁ MOŽNOST!

Deprese je onemocnění, které už jde mimo vůli. Na rozdíl od neuróz, smutků, splínů a jiných krátkodobých změn nálad. To je potřeba nezaměňovat.


Psychoterapie má jistě své místo a podpora rodiny i okolí je potřeba. Deprese je nemoc je každá jiná a ne neschopnost či lenost zaviněná jeho lajdáctvím, slabošstvím a nudou atd..a že by nechtěl!


Léky jsou při depresím to nejdůležitější.  Jedná se o doplňující chemickou reakci, která v mozku prostě chybí . Nerovnováhu přenašečů signálu. Tu sebelepší vůlí a "chtěním" nedodáme.

Co si myslím, že Vil rozhodně nepomůže - je obviňování, že sama asi moc nechce. Totéž se týká i Ame na jiném vlákně.
Myslím, že už tady něco v tomto smyslu psala Sahleb, jako reakci na ty, kteří depresi považují za "když člověk skutečně hodně chce, tak to jde"  :rolleyes:

majkafa napsal(a):

pat, přijde mi, že o lidském nitru toho moc nevíš. Ani celá klinika psychiatrů a psychologů a tuny antidepresiv Vilemíně nepomůžou, dokud nebude doopravdy, skutečně, z hloubi nitra chtít ona sama. Až jednou chtít bude, a já doufám, že se to stane, pak to půjde téměř jako po másle. Do té doby s tím nehne ani celá zeměkoule.

Tak toto je zásadní omyl.

Vladena napsal(a):

Sama před sebou jsem si slíbila, že tu musím vydržet do 30 (je mi 23 a půl). Musím to tady zkusit, třeba se mi na světě ještě zalíbí. Pokud budu stále tak nešťastná jako nyní a nedojde k žádnému posunu s druhým pohlavím nebo pokud nenajdu smysl života, tak spáchám sebevraždu. Ještě pořád nevím, jak bych to provedla.
A potom si klidně napíšeš, že máš výborného psychiatra!! Holka, jestli to máš nastavené takto, tak klidně už přestaň studovat, protože zabíráš místo jiným, jdi makat a odveď nějakou práci. Zatím si jenom brala,brala....od rodiny,státu. Určitě zde zvednu vlnu nevole,ale Velemínka zatím popisuje jenom co ji život dává.Nikde nepsala, že třeba sportuje, pomáhala babičce nebo mámě (i zde vidím důvod proč zůstat na světě), zůčastní se nějakých akcí pro děti apod. Hezky se zahrabáváš doma a foukáš si své bebínko,že jsi stále sama. Co Ty jsi pro druhé udělala? Kam chodíš, aby jsi nebyla sama? Chodíš alespoň venčit psa, nebo máš ,,strašně" učení? Mám zkušenost, že pokud jsem se psem, že padají všechny zábrany a s pejskaři (mladí,staří) se bavíme úplně spontálně. A smyslem života nemusí být  pouze úspěch u druhého pohlaví, na to jsi  nepřišla??! Vím, že jsem zlá ve svém příspěvku,ale Ty vůbec nějak nemyslíš na lidi kolem sebe..... Doporučuji Ti dojít k psychiatrovi, pokračovat v léčbě a dát si cíl něco dokázat v lidské rovině, jenom nabitá hlava učením je k ničemu- máš na to podle Tebe jen 6 1/2 roku. Být tvojí mámou,tak tě dotáhnu k doktorovi násilím, to si piš, že bych bojovala, i za Tebe!

Vladěno, pochopila jsi, že se jedná o depresi ? Tedy onemocnění? Myslím, že se zmínila o chronické lehké depresi. A tu můžeme získat všichni. I ty...
Zřejmě jsi to myslela jako "povzbuzení", ale tady tento typ povzbuzení není na místě.

Prijde me osobne nesmyslny resit,ci vyslovovat zde co je omyl a co neni ,co je pravdou a co neni.
Nebot pro kazdeho je pravdou to co je pravdou pro nej. :)

Vilemino ,
prosim rekni nam Ty napriklad svuj nazor na to o cem je zde rec. :)
Citis se svoji depresi ze mas vuli a ze mas na to si z hlouby duse prat se uzdravit a podniknout pro to nejake kroky ,pokud vis ze sama to nedokazes? :)

majkafa napsal(a):

Ano. Skutečná deprese je horší, než fyzická bolest.
Ale jak jsem psala, píšu z vlastní zkušenosti.  Pokusila jsem se o sebevraždu a opakovaně jsem o ní přemýšlela, 7 týdnů pobyt na psychiatrii, diagnoza těžká deprese.
Jsem živoucí příklad toho, že když člověk skutečně hodně chce, tak to jde . Teda aspoň mně to šlo. Z totálního dna. Ale nebylo to vůbec lehké. Byla to těžká strastiplná cesta. Ale stálo to za to. :)
Možná je pes zakopaný ve - SKUTEČNĚ VNITŘNĚ CHCE. Protože ten, komu se to nepovede, dle mě se opravdu z hloubi své podstaty nerozhodl, že OPRAVDU CHCE.

Tady pise dle mne Majka o sve pravde a tedy o sve zkusenosti.
:)

Jak je tedy mozne napsat o jeji zkusenosti ze je to omyl?

Před chvílí jsem se objednala k psychologovi. Jdu tam 23.6., tj. příští týden. Jsem zvědavá.

Wiki napsal(a):

Vladena napsal(a):

Sama před sebou jsem si slíbila, že tu musím vydržet do 30 (je mi 23 a půl). Musím to tady zkusit, třeba se mi na světě ještě zalíbí. Pokud budu stále tak nešťastná jako nyní a nedojde k žádnému posunu s druhým pohlavím nebo pokud nenajdu smysl života, tak spáchám sebevraždu. Ještě pořád nevím, jak bych to provedla.
A potom si klidně napíšeš, že máš výborného psychiatra!! Holka, jestli to máš nastavené takto, tak klidně už přestaň studovat, protože zabíráš místo jiným, jdi makat a odveď nějakou práci. Zatím si jenom brala,brala....od rodiny,státu. Určitě zde zvednu vlnu nevole,ale Velemínka zatím popisuje jenom co ji život dává.Nikde nepsala, že třeba sportuje, pomáhala babičce nebo mámě (i zde vidím důvod proč zůstat na světě), zůčastní se nějakých akcí pro děti apod. Hezky se zahrabáváš doma a foukáš si své bebínko,že jsi stále sama. Co Ty jsi pro druhé udělala? Kam chodíš, aby jsi nebyla sama? Chodíš alespoň venčit psa, nebo máš ,,strašně" učení? Mám zkušenost, že pokud jsem se psem, že padají všechny zábrany a s pejskaři (mladí,staří) se bavíme úplně spontálně. A smyslem života nemusí být  pouze úspěch u druhého pohlaví, na to jsi  nepřišla??! Vím, že jsem zlá ve svém příspěvku,ale Ty vůbec nějak nemyslíš na lidi kolem sebe..... Doporučuji Ti dojít k psychiatrovi, pokračovat v léčbě a dát si cíl něco dokázat v lidské rovině, jenom nabitá hlava učením je k ničemu- máš na to podle Tebe jen 6 1/2 roku. Být tvojí mámou,tak tě dotáhnu k doktorovi násilím, to si piš, že bych bojovala, i za Tebe!

Vladěno, pochopila jsi, že se jedná o depresi ? Tedy onemocnění? Myslím, že se zmínila o chronické lehké depresi. A tu můžeme získat všichni. I ty...
Zřejmě jsi to myslela jako "povzbuzení", ale tady tento typ povzbuzení není na místě.

Právě proto, že to je lehká chronická deprese a Vilemína nedávno úspěšně složila náročné zkoušky! Svůj mozek přinutila k učení, nyní se dotlačila k objednání k lékaři. není na tom až tak zle, abych na ní nemohla dělat bu bu, či
jí připomenula citovou vazbu rodiny !Procházka s pejskem je také dobrá terapie. Něco o tom bohužel vím, buhužel v mnohem horší formě....prostě to bu bu bu je někdy třeba.

Jen příklad těžké deprese, člověk se uzavírá, přestane přijímat potravu, nejdříve jí v malém množství,potom vůbec, současně přestává pít, vynechává léky, nakonec ztratí polykací reflex- když má štěstí  a poblíž anděla, následuje násilná hospitalizace - kapačky nebo násilná sondáž žaludku (krmení trubicí) přivázání k lůžku, podávání léků injekčně,  za měsíc je člověk schopen pomocí antidepresiv zase fungovat a žít. V depresi, nemoci mozku dotyčný není schopen posoudit správně jednání. Násilí je zde zachraňující!

Vilemíno: : :supr::supr:

Vladena napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vladena napsal(a):

Sama před sebou jsem si slíbila, že tu musím vydržet do 30 (je mi 23 a půl). Musím to tady zkusit, třeba se mi na světě ještě zalíbí. Pokud budu stále tak nešťastná jako nyní a nedojde k žádnému posunu s druhým pohlavím nebo pokud nenajdu smysl života, tak spáchám sebevraždu. Ještě pořád nevím, jak bych to provedla.
A potom si klidně napíšeš, že máš výborného psychiatra!! Holka, jestli to máš nastavené takto, tak klidně už přestaň studovat, protože zabíráš místo jiným, jdi makat a odveď nějakou práci. Zatím si jenom brala,brala....od rodiny,státu. Určitě zde zvednu vlnu nevole,ale Velemínka zatím popisuje jenom co ji život dává.Nikde nepsala, že třeba sportuje, pomáhala babičce nebo mámě (i zde vidím důvod proč zůstat na světě), zůčastní se nějakých akcí pro děti apod. Hezky se zahrabáváš doma a foukáš si své bebínko,že jsi stále sama. Co Ty jsi pro druhé udělala? Kam chodíš, aby jsi nebyla sama? Chodíš alespoň venčit psa, nebo máš ,,strašně" učení? Mám zkušenost, že pokud jsem se psem, že padají všechny zábrany a s pejskaři (mladí,staří) se bavíme úplně spontálně. A smyslem života nemusí být  pouze úspěch u druhého pohlaví, na to jsi  nepřišla??! Vím, že jsem zlá ve svém příspěvku,ale Ty vůbec nějak nemyslíš na lidi kolem sebe..... Doporučuji Ti dojít k psychiatrovi, pokračovat v léčbě a dát si cíl něco dokázat v lidské rovině, jenom nabitá hlava učením je k ničemu- máš na to podle Tebe jen 6 1/2 roku. Být tvojí mámou,tak tě dotáhnu k doktorovi násilím, to si piš, že bych bojovala, i za Tebe!

Vladěno, pochopila jsi, že se jedná o depresi ? Tedy onemocnění? Myslím, že se zmínila o chronické lehké depresi. A tu můžeme získat všichni. I ty...
Zřejmě jsi to myslela jako "povzbuzení", ale tady tento typ povzbuzení není na místě.

Právě proto, že to je lehká chronická deprese a Vilemína nedávno úspěšně složila náročné zkoušky! Svůj mozek přinutila k učení, nyní se dotlačila k objednání k lékaři. není na tom až tak zle, abych na ní nemohla dělat bu bu, či
jí připomenula citovou vazbu rodiny !Procházka s pejskem je také dobrá terapie. Něco o tom bohužel vím, buhužel v mnohem horší formě....prostě to bu bu bu je někdy třeba.

Já ti rozumím. Viděla jsem, že Vil se to nijak nedotklo, odepsala jen k věci v klidu..:) , což je fajn.

Vilemína napsal(a):

Před chvílí jsem se objednala k psychologovi. Jdu tam 23.6., tj. příští týden. Jsem zvědavá.

Tak nám potom dej vědět..ok?

Vilemína napsal(a):

Před chvílí jsem se objednala k psychologovi. Jdu tam 23.6., tj. příští týden. Jsem zvědavá.

Taky jsem zvědavá :)

Vilemína napsal(a):

Před chvílí jsem se objednala k psychologovi. Jdu tam 23.6., tj. příští týden. Jsem zvědavá.

:)

hirondel

Depresivni stavy urcite neznas. Pokud je tvoje myslenka nejdriv prani uzdravit se atd, a navic rikas, ze to je VZDY zaklad, nebo jak si to dole uvedla, tak ja s tim nesouhlasim. Hlavne s tim nesouhlasim, kdyz se rovna konkretne o deprese. Kdyz ma clovek depresi, tak je pro nej hrozne tezke se jakkoliv o cemkoliv rozhodnout. Neni doslova schopen nejnormalnejsiho jednani jako smichu nebo place. Ci, jak jsem uvedla, je pro nej mucive uz rano vstat z postele. Pozor! neplest s lenosti. Ve strednich a tezkych depresich je clovek uplne bezmocny. I to leceni pro nej nemusi byt rozhodujici, ze ho vubec dotahne. Pricin je hodne jsou slozite a komplexni.

Ja proste protestuji, proti takovym zvolanim, jako ze to jde, kdyz se chce nebo staci opravdu chtit a pujde to.To na depresi vubec neplati. To je celozivotni diagnosa(u tech horsich nez lehkych) , nekdy se cloveku vede lepe nekdy hur. Tvrzeni, ze to pujde ,kdyz se clovek bude straaaasne snazit je proste NESMYSL. Co pomaha je prave medikace a ne hesla od zdravych lidi.

Ze vseho nejvic nesnasim typ: hlavu vzhuru nebo vzmuz se. taky to tzv.pozitivni mysleni mi leze krkem. Ono to totiz zady problem nevyresi.

Stejne tak nevyresi nic, reci typu "jsi sakra makat".


Jinak Majkafa mela svoji osobni historii a pozadi  deprese. Je jich totiz vic druhu. Vyleceni jednoho cloveka neni v zadnem vzor pro jineho.

majkafa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Byla mi diagnostikovaná dystymie, což je chronická lehká deprese, jen tak se jí nezbavím, protože je to chronické. Jak už jsem psala, chodím na jednu diskusi o depresi, tam jsou lidi, co se s depresí léčí třeba deset let a více. Chodí k psychiatrovi, berou antidepresiva, snaží se všemožnými prostředky depresi zahubit, ale nedaří se jim to. Depresisté se zmítají ve stavech, kdy je jim relativně dobře, pak přijde propad a cítí se mizerně. Dokonce na tu diskusi přispívá jeden pán, je mu 48 let a depresi má už od svých 18 let, tj. 30 let, za tu dobu vyzkoušel snad všechny léky. Jinak já mám skvělého psychiatra, který je mi velkou oporou. Rodiče mě chápou, snaží se mě podporovat. Na psychiatrickou léčebnu to není, nevím, jak víc by mi tam víc pomohli.

A to je právě ta zásadní chyba. Léky NIKDY depresi nevyléčí. Jsou jenom první pomocí. Dokud se člověk sám z hloubi sebe vyléčit nechce, dokud se doopravdy nerozhodne a nezačne řešit s dobrým psychologem původ svých depresí, může užívat léků tuny. Jak už jsem napsala před chvílí.
Mluvím ze své osobní zkušenosti.

Majka, prečítaj si o endogénnej depresii - tá má maximálne spúšťač, určite nie púvod.

Ono existuje endogénna a exogénna depresia a rozdiel medzinimi je ako rozdiel medzi poúrazovým reverzibilným stavom a vrodeným ochrnutím. Ochrnutému od narodenia, ktorý nikdy na nohách nestál a lekári mu nedávajú vyhliadky, je zbytočné rozprávať: "Musíš sa hlavne TY snažiť, Ty musíš chcieť a pôjde to!" Isteže sa stávajú aj zázraky, ale nie ako výsledok snahy alebo želania jednotlivca.  A sú štatisticky zanedbateľné, takpovediac. Exogénna depresia, akú zrejme mala Majka, je ten poúrazový stav, kde je dobrá prognóza a kde skutočne pri vôli a snahe dotyčného sa dá rátať s vyliečením. Neviem nič bližšie o Vilemíne, ale šance sú 50:50, takže by som s tým vykrikovaním o chcení a vôli bola opatrnejšia.

Vilemína napsal(a):

Před chvílí jsem se objednala k psychologovi. Jdu tam 23.6., tj. příští týden. Jsem zvědavá.

:rock:

Sahleb,
Ty se mnou skutecne vubec nemusis souhlasit.Proc by jsi take mela kdyz mas jinou zkusenost a neboli nazory.  :)

Navic ja v te cele zalezitosti vidim nekolik nedorozumeni. 

To jakym zpusobem jsem reagovala na Majkafi prispevek (kde Majka mluvi o Vil. a nebo k Vil. ,nevim ) zpusobilo ono zasmodrchani a tendence myslet si ze mluvim obecne o vsech depresich sveta. Nikoliv.  (to jen tak vypada)

Ja predevsim take tam v prispevku 343. reagovala k Vilemine a ten muj prispevek je predevsim pro ni a dokonce to bylo mnou smerovano pro ni tak aby ji to dodalo kuraz,nebot Vilemina podle mne ma (jak sama psala) lehkou depresi a ma vuli.  :)
Navic to co pisu je psano z me vlastni zkusenosti.  :)   A proto se mnou nemusis a mozna ani nebudes nadale souhlasit ,to ale vubec nevadi ,protoze nadale na me zkusenosti se nic tim nezmeni.  :)

sahleb napsal(a):

Jinak Majkafa mela svoji osobni historii a pozadi  deprese. Je jich totiz vic druhu. Vyleceni jednoho cloveka neni v zadnem vzor pro jineho.

Moje rec. :)  Uz nekde vzadu tvrdim, ze vim ze existuji ti co se dokazali uzdravit bez lekaru ,psychiatru,terapeutu,leku atd. a pak ti co to nedokazou. :)
Coz je to same jako to co rikas Ty.

Jinak tady se opravdu mluvi a plete pate pres devate.

Jeden ze zucastnenych zacne mluvit ze sve zkusenosti s depresi k Vilemine a jeji depresi a nahle se zde diskutuje o jinych a jinych druzich deprese.
To je uz o pak to pate pres devate. A nebo to vnimate jinak ,nez ja?
Mozna ze ano. Nu, kazdy vnima po svem jak je videt.  :)

Selima napsal(a):

Ono existuje endogénna a exogénna depresia a rozdiel medzinimi je ako rozdiel medzi poúrazovým reverzibilným stavom a vrodeným ochrnutím. Ochrnutému od narodenia, ktorý nikdy na nohách nestál a lekári mu nedávajú vyhliadky, je zbytočné rozprávať: "Musíš sa hlavne TY snažiť, Ty musíš chcieť a pôjde to!" Isteže sa stávajú aj zázraky, ale nie ako výsledok snahy alebo želania jednotlivca.  A sú štatisticky zanedbateľné, takpovediac. Exogénna depresia, akú zrejme mala Majka, je ten poúrazový stav, kde je dobrá prognóza a kde skutočne pri vôli a snahe dotyčného sa dá rátať s vyliečením. Neviem nič bližšie o Vilemíne, ale šance sú 50:50, takže by som s tým vykrikovaním o chcení a vôli bola opatrnejšia.

Nemala som exogénnu depresiu, ale endogénnu. Trpela som depresiou s menšími či vačšími zlepšeniami od detstva. Prvý raz som sa pokúsila o sebevraždu, keď som mala 20 rokov. Ale po 44 rokoch života s depresiou som toho mala dosť a proste som sa rozhodla, že keď ma na druhom svete nechcú a musím tu proste byť, tak nech to za niečo stojí. A hotovo. A zrazu to šlo ako po masle. A toľko rokov to nešlo. :dumbom::D Díkybohu, že som k tomu dospela. A už depresiu mať nebudem. Rozhodla som sa.
Seli, niečo málo o tom predsa len viem.

Majka, a si si istá, že to takto funguje u každého? ;) Niekto sa z rakoviny vylieči, iný na ňu zomrie... a ešte iný s ňou proste žije veľa ďalších rokov. C´est la vie.
Vieš, ja som sa takto rozhodla, že nebudem mať astmu, skúsila som alternatívnu liečbu, postupne vysadzovala lieky a až na momentálny prepad(vinou bakteriálneho zápalu priedušiek) sa mi to celkom darí, ale neodvážila by som sa niekomu povedať, že má vysadiť lieky a povedať si, že proste NEBUDE MAŤ astmu. Čo keby zomrel? ;)

Selima napsal(a):

Majka, a si si istá, že to takto funguje u každého? ;) Niekto sa z rakoviny vylieči, iný na ňu zomrie... a ešte iný s ňou proste žije veľa ďalších rokov. C´est la vie.

Som si istá, že u každého, kto v sebe nájde tú vnútornú silu, o ktoré hovorím, to tak funguje.
Nie som si istá, že každý je schopný tú silu v sebe nájsť, že je každý schopný sa ROZHODNÚŤ. To je skutočné tvrdé rozhodnutie, žiadne - ja by som chcela, blablabla. Ale to tu píšem stále, nie je to žiadna novinka.

A Seli, ja astmu mám. Astma je psychosomatická. Ak sa mi raz podarí vo svojom vnútri zmeniť to, čo ju sposobuje (zatiaľ ani neviem, čo to je), verím, že sa možem z astmy vyliečiť. Vyliečila som sa z depresie, astmu zatiaľ nezvládam. :) Ale s tou sa dá žiť lahšie ako s ťažkou depresiou. Takže ma to zatiaľ asi vnútorne tak netlačí. :)

Howgh! :D

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

Majka, a si si istá, že to takto funguje u každého? ;) Niekto sa z rakoviny vylieči, iný na ňu zomrie... a ešte iný s ňou proste žije veľa ďalších rokov. C´est la vie.

Som si istá, že u každého, kto v sebe nájde tú vnútornú silu, o ktoré hovorím, to tak funguje.
Nie som si istá, že každý je schopný tú silu v sebe nájsť, že je každý schopný sa ROZHODNÚŤ. To je skutočné tvrdé rozhodnutie, žiadne - ja by som chcela, blablabla. Ale to tu píšem stále, nie je to žiadna novinka.

S tímhle já souhlasím, cítím to úplně stejně :jojo: :supr:

majkafa napsal(a):

Som si istá, že u každého, kto v sebe nájde tú vnútornú silu, o ktoré hovorím, to tak funguje.
Nie som si istá, že každý je schopný tú silu v sebe nájsť,   že je každý schopný sa ROZHODNÚŤ.

Ano ,s tim souhlasim i ja ze kazdy neni schopen v sobe ten potencial ,tu silu najit-probudit. :)

Bohuzel me po zkusenostech ze zivota nepripadaji teze, ze KAZDY ma v sobe potencial se uzdravit (jen opravu chtit) duveryhodny. To by , naostro receno, nemuselo existovat lekarstvi.

Bohuzel me zemrel pred rokem jeden clovek, ktereho jsem obdivovala, ktereho bych prohlasila snad za svateho, clovek ktery se choval absolutne bajecne a obetave, nikomu neublizil a kazdemu pomahal. Myslela jsem si, ze nikdy neumre. Ten clovek umrel a pred smrti strasne trpel. Jak je to mozne, nenasel v sobe vnitrni silu nemoc prekonat?

No ja tomu neverim, neverim, ze: "Som si istá, že u každého, kto v sebe nájde tú vnútornú silu, o ktoré hovorím, to tak funguje. Nie som si istá, že každý je schopný tú silu v sebe nájsť,   že je každý schopný sa ROZHODNÚŤ."

To vypada, ze pokud ma nekdo deprese nebo rakovinu nebo leukemii, uzdravi se, kdyz bude schopny se rozhodnout, protoze je toho schopen.  Ja tomu vubec neverim. Nejaka "vnutorna sila" neexistuje. To kdo neprezije vypada naopak jako tak trochu neschony se vzchopit a najit ten potencial.

Tohle odmitam, prptoze mi to silne pripomina cynicke "mysli pozitivne". Pripomina mi to sarlatanstvi.

Pozitivní myšlení, pokud jde zevnitř a není to jen přetvářka a divadlo, funguje.

Spousta lidí se vyléčila dokonce i z rakoviny.

Sahleb, chápu že mluvíš ze své vlastní zkušenosti (je tím ovlivněn Tvůj úhel pohledu ze kterého se díváš), ale já osobně znám člověka, který se úplně sám (chci říci bez lékařů a medikamentů) uzdravil za půl roku z leukémie. Od té doby věřím, že možné je úplně všechno. Existuje něco mezi nebem a zemí, co má neskutečnou, nekonečnou sílu měnit zdánlivě nezměnitelné :)
Podle mě i Majka se s touto silou setkala :)

sahleb napsal(a):

Bohuzel me po zkusenostech ze zivota nepripadaji teze, ze KAZDY ma v sobe potencial se uzdravit (jen opravu chtit) duveryhodny. To by , naostro receno, nemuselo existovat lekarstvi.

Bohuzel me zemrel pred rokem jeden clovek, ktereho jsem obdivovala, ktereho bych prohlasila snad za svateho, clovek ktery se choval absolutne bajecne a obetave, nikomu neublizil a kazdemu pomahal. Myslela jsem si, ze nikdy neumre. Ten clovek umrel a pred smrti strasne trpel. Jak je to mozne, nenasel v sobe vnitrni silu nemoc prekonat?

No ja tomu neverim, neverim, ze: "Som si istá, že u každého, kto v sebe nájde tú vnútornú silu, o ktoré hovorím, to tak funguje. Nie som si istá, že každý je schopný tú silu v sebe nájsť,   že je každý schopný sa ROZHODNÚŤ."

To vypada, ze pokud ma nekdo deprese nebo rakovinu nebo leukemii, uzdravi se, kdyz bude schopny se rozhodnout, protoze je toho schopen.  Ja tomu vubec neverim. Nejaka "vnutorna sila" neexistuje. To kdo neprezije vypada naopak jako tak trochu neschony se vzchopit a najit ten potencial.
Tohle odmitam, prptoze mi to silne pripomina cynicke "mysli pozitivne". Pripomina mi to sarlatanstvi.

Proč si myslíš, že ten, kdo nepřežije, vypadá jako tak trochu neschopný? Možná to nebyla jeho cesta. Možná bylo jeho cestou už odejít.
Proč odmítáš? Čeho se bojíš?

Btw, lidé, kteří se chovají "absolutně báječně a obětavě" navenek, bývají někdy uvnitř slabí a nešťastní. Někdo chováním matky Terezy - péčí o jiné, utíká sám od sebe, aby nemusel řešit v sobě. Je totiž lehčí utéct od sebe, než změnit svou podstatu. Možná nebyl v sobě se sebou vyrovnaný, možná proto před smrtí strašně trpěl. Nehledej v těchto mých řádcích nic znevažujícího. Je to pouze konstatování. V příštím životě to určitě už zvládne lépe.

majkafa napsal(a):

Pozitivní myšlení, pokud jde zevnitř a není to jen přetvářka a divadlo, funguje.

Spousta lidí se vyléčila dokonce i z rakoviny.

Pozitívne myslenie je príma, ale zasa to netreba preháňať. Nie je to elixír večného života, ani zázračný všeliek. Cintoríny sú plné pozitívne mysliacich...
A ešte viac, štatisticky vzaté, na tú rakovinu umrelo. Čo má pre konkrétného človeka - s konkrétnou či už depresiou alebo rakovinou - výpovednú hodnotu 0,0. DÁ sa vyliečiť z depresie a DÁ sa vyliečiť z rakoviny. Ale to ešte neznamená, že Ferko Kaňaráš alebo stará Blažková sa zákonite musí z rakoviny alebo depresie vyliečiť, stačí len chcieť.

Nemyslím, že to má výpovednú hodnotu 0. Naopak. Myslím si, že pokud kolem sebe má takové lidi, kteří se vyléčili, je v něm silnější jiskřička naděje. A víra a naděje jsou velké kouzelnice.

A Seli, slová STAČÍ LEN CHCIEŤ možu byť pre niekoho len obyčajnou nič nehovoriacou frázou. Niekto može vedieť, že práve to STAČÍ je obrovské slovo, v ktorom je skrytá napríkladd v niektorom prípade podstata života. Lebo slovo "stačí" nie je len tak obyčajné. Práve v ňom može byť schovaná hlboká sila. Stačí - može byť povrchné. A iné Stačí - može vychádzať z hlbín sveta.
Slová majú takú silu, takú cenu, akú im my sami dáme. Ako ich každý z nás dokáže premeniť v činy. Alebo nedokáže. Z akýchkoľvek dovodov. Napríklad preto, že má na programe inú cestu. :) :hjarta:

Ahá, takže ak naopak niekto okolo neho zomrie (čo je na onkologických oddeleniach vysoké percento pravdepodobnosti), má to vzdať a povedať si, že to aj tak nejde?
Navyše - čo je to tá vôľa uzdraviť sa? Ty si myslíš, že niekto si VEDOME rakovinu alebo depresiu pestuje a nemá vôľu uzdraviť sa?

Seli, nedávaj mým slovám svoje nesprávne závery. Píšem o niečom inom, než na čo to obraciaš ty.

Selima napsal(a):

Ahá, takže ak naopak niekto okolo neho zomrie (čo je na onkologických oddeleniach vysoké percento pravdepodobnosti), má to vzdať a povedať si, že to aj tak nejde?
Navyše - čo je to tá vôľa uzdraviť sa? Ty si myslíš, že niekto si VEDOME rakovinu alebo depresiu pestuje a nemá vôľu uzdraviť sa?

A čo PODvedome? ;)

Neprekrúcaj, prosím, že keď okolo ľudia zomierajú, má to niekto vzdať. To som nenapísala. Napísala som o nádeji. Aj človek, ktorý má okolo seba zomierajúcich, može mať v sebe nádej. Ale myslím, že určite sa cíti lepšie, keď sú okolo uzdravujúci sa, než umierajúci. Nemyslíš?

Já se přiznám, že jsem na tohle taky trochu alergická (asi jako Selima). Jako vážně nemocné mě jakékoli naznačování o podvědomé neochotě uzdravit se dřív hodně vytáčelo. Přitom vím a věřím, že psychika je obrovsky důležitá. V současné době (a nevylučuji, že se tento postoj bude dál vyvíjet a měnit) to vidím takto: každému kdo je nemocný může pozitivní postoj a rozhodnutí bojovat obrovsky pomoc. To ale nutně neznamená, že si své onemocnění předem způsobil podvědomým přáním nebo čímkoli jiným, ani to, že ho pozitivní postoj zcela jistě uzdraví. Přesto to stojí za to zkoušet, protože výsledky jsou skvělé. Při rozhovoru s nemocnými ale radím velkou citlivost, protože neustále okolo sebe slyšet, jak máš bojovat, když se dnem i nocí kroutíš v bolestech, to fakt člověku dává vůli bojovat...to jest vzít do ruky samopal a dobré rádce postřílet (doporučuji knihu Job, je skvělá).

Ronja napsal(a):

Já se přiznám, že jsem na tohle taky trochu alergická (asi jako Selima). Jako vážně nemocné mě jakékoli naznačování o podvědomé neochotě uzdravit se dřív hodně vytáčelo. Přitom vím a věřím, že psychika je obrovsky důležitá. V současné době (a nevylučuji, že se tento postoj bude dál vyvíjet a měnit) to vidím takto: každému kdo je nemocný může pozitivní postoj a rozhodnutí bojovat obrovsky pomoc. To ale nutně neznamená, že si své onemocnění předem způsobil podvědomým přáním nebo čímkoli jiným, ani to, že ho pozitivní postoj zcela jistě uzdraví. Přesto to stojí za to zkoušet, protože výsledky jsou skvělé. Při rozhovoru s nemocnými ale radím velkou citlivost, protože neustále okolo sebe slyšet, jak máš bojovat, když se dnem i nocí kroutíš v bolestech, to fakt člověku dává vůli bojovat...to jest vzít do ruky samopal a dobré rádce postřílet (doporučuji knihu Job, je skvělá).

Krásně jsi to napsala. Přesně stejný názor sdílím.

Myslím, že vzhledem k tomu, že deprese zasahuje právě vůli jako takovou, oslabuje ji, je těžké nemocného motivovat tím, že MUSÍ CHTÍT hlavně on sám.
Nakonec i z Majčina příběhu je vidět, že to, co ji pomohlo nejvíce, bylo soucítění lidí kolem ní, jejich přítomnost a podpora. Pak teprve zase našla vůli žít.

Podvědomé chtění a nechtění hraje velkou roli, i když si to neradi připouštíme. Je ale fakt, že nemá cenu o tom mluvit s někým, kdo jak řekla Ronja, se kroutí bolestí a má co dělat, aby se vůbeec nadechl :jojo:

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

Ahá, takže ak naopak niekto okolo neho zomrie (čo je na onkologických oddeleniach vysoké percento pravdepodobnosti), má to vzdať a povedať si, že to aj tak nejde?
Navyše - čo je to tá vôľa uzdraviť sa? Ty si myslíš, že niekto si VEDOME rakovinu alebo depresiu pestuje a nemá vôľu uzdraviť sa?

A čo PODvedome? ;)

Neprekrúcaj, prosím, že keď okolo ľudia zomierajú, má to niekto vzdať. To som nenapísala. Napísala som o nádeji. Aj človek, ktorý má okolo seba zomierajúcich, može mať v sebe nádej. Ale myslím, že určite sa cíti lepšie, keď sú okolo uzdravujúci sa, než umierajúci. Nemyslíš?

Podvedomiu ťažko PRIKÁŽEŠ pozitívne myslenie alebo VOĽU žiť, vyliečiť sa... dá sa s tým trebárs pracovať, ale so siláckymi rečami by som tu bola opatrná. Navyše: každý tu máme svoj osud, svoju cestu(alebo karmu, jak je libo) a toto by som tiež celkom neeliminovala.

sahleb napsal(a):

No ja  tomu neverim, neverim, ze: "Som si istá, že u každého, kto v sebe nájde tú vnútornú silu, o ktoré hovorím, to tak funguje. Nie som si istá, že každý je schopný tú silu v sebe nájsť,   že je každý schopný sa ROZHODNÚŤ."

To vypada, ze pokud ma nekdo deprese nebo rakovinu nebo leukemii, uzdravi se, kdyz bude schopny se rozhodnout, protoze je toho schopen.  Ja tomu vubec neverim. Nejaka "vnutorna sila" neexistuje. To kdo neprezije vypada naopak jako tak trochu neschony se vzchopit a najit ten potencial.

Tohle odmitam, prptoze mi to silne pripomina cynicke "mysli pozitivne". Pripomina mi to sarlatanstvi.

Tak dobre tedy Sahleb i Vy vsichni co jste zde a vsichni co naslouchate.
Je to vubec porve co verejne vystoupim s tim co jsem prozila.    :)

Vylecila jsem se z leukemie tak ze jsem se rozhodla se uzdravit sama.
Z lekarskeho dohledu jsem vystoupila. 
Podarilo se me to. :D

Z deprese jsem se vylecila sama. :)  (bez prijmu potravy,neschpnost vyjit na ulici,chut umrit)
Z nutkave osese jsem se vylecila sama. (jeste jako dite).

A proto z meho pohledu a z me pozice nemohu jinak nez rici ze mozne je vsechno.

To co rikam je vzkazem pro vsechny kdo pochybuji ze neco takoveho neni mozne neb to sami neprozili. :)

Je nesmirne tezke neco takoveho vubec vysvetlovat jak k tomu vubec dochazi, na to me zadna slova nestaci.  :)

Já myslím, že tu nikdo nepochybuje o tom, že i takovéto případy jsou možné.

Spíš tady mě  a jak vidím, tak i jiným vadilo zevšeobecňování ve smyslu:
Uzdravení z deprese (nebo i jiných nemocí) je jen o vůli, chtění a rozhodnutí. A když to šlo mě, tak to přeci musí jít každému, a pokud ne, může si za to dotyčný sám, protože se nedokázal dostatečně nerozhodnout (tak jako jsem to dokázal/a já  :dumbom: )

hirondel napsal(a):

Vylecila jsem se z leukemie tak ze jsem se rozhodla se uzdravit sama.
Z lekarskeho dohledu jsem vystoupila. 
Podarilo se me to. :D

Z deprese jsem se vylecila sama. :)  (bez prijmu potravy,neschpnost vyjit na ulici,chut umrit)
Z nutkave osese jsem se vylecila sama. (jeste jako dite).

Tak tohle je opravdu silné. Běhá mi z toho mráz po zádech - pozitivní husina. Na tohle vážně nestačí slova :)

http://www.adenokarcinom-zaludku.cz/

Tato žena je pro mě příkladem jak bojovat a neztrácet naději, vysílá kolem sebe tolik síly jako mnoho zdravých lidí vůbec neumí.A doufám že svým přístupem tu potvoru porazí nebo získá alespoň "nějaký čas" Pošlete ji prosím energii..a neplýtvejte s ní na malicherné spory.

Petuna napsal(a):

http://www.adenokarcinom-zaludku.cz/

Tato žena je pro mě příkladem jak bojovat a neztrácet naději, vysílá kolem sebe tolik síly jako mnoho zdravých lidí vůbec neumí.A doufám že svým přístupem tu potvoru porazí nebo získá alespoň "nějaký čas" Pošlete ji prosím energii..a neplýtvejte s ní na malicherné spory.

O této ženě mi říkala mamka, pravidelně ji čte.

Možná kdyby některé čtenářky pozorněji četly příspěvky (včetně mě, i já jsem někdy nepozorná), vyhnuli bychom se zbytečným polemikám, nedorozuměním, neřku-li napadání.

Selima napsal(a):

Majka, a si si istá, že to takto funguje u každého? ;) Niekto sa z rakoviny vylieči, iný na ňu zomrie... a ešte iný s ňou proste žije veľa ďalších rokov. C´est la vie.
Vieš, ja som sa takto rozhodla, že nebudem mať astmu, skúsila som alternatívnu liečbu, postupne vysadzovala lieky a až na momentálny prepad(vinou bakteriálneho zápalu priedušiek) sa mi to celkom darí, ale neodvážila by som sa niekomu povedať, že má vysadiť lieky a povedať si, že proste NEBUDE MAŤ astmu. Čo keby zomrel? ;)

Selima, prosím ťa, mohla by si mi napísať, v ktorom príspevku som konkrétne ja povedala niekomu, že má vysadiť lieky?
Ak ma budeš pozorne čítať, zistíš, že naopak, ja doporučujem antidepresíva v prípade akútnej situácie okamžite, žiadne odďalovanie.
Čas na psychológia a vlastnú prácu nastáva až vtedy, keď je človek vonku z najhoršieho, keď sa jeho psychický stav ustáli tak, že je schopný začať riešiť príčiny depresie (alebo čohokolvek iného).

Vysadzovanie akýchkoľvek liekov len pod prísnym dohľadom ošetrujúceho lekára. Ak to niekto robí svojvoľne, može si sposobiť veĺké problémy.

Tak, Seli, už to konečne dobre vidíš? :D

Vilemína napsal(a):

Ronja napsal(a):

Já se přiznám, že jsem na tohle taky trochu alergická (asi jako Selima). Jako vážně nemocné mě jakékoli naznačování o podvědomé neochotě uzdravit se dřív hodně vytáčelo. Přitom vím a věřím, že psychika je obrovsky důležitá. V současné době (a nevylučuji, že se tento postoj bude dál vyvíjet a měnit) to vidím takto: každému kdo je nemocný může pozitivní postoj a rozhodnutí bojovat obrovsky pomoc. To ale nutně neznamená, že si své onemocnění předem způsobil podvědomým přáním nebo čímkoli jiným, ani to, že ho pozitivní postoj zcela jistě uzdraví. Přesto to stojí za to zkoušet, protože výsledky jsou skvělé. Při rozhovoru s nemocnými ale radím velkou citlivost, protože neustále okolo sebe slyšet, jak máš bojovat, když se dnem i nocí kroutíš v bolestech, to fakt člověku dává vůli bojovat...to jest vzít do ruky samopal a dobré rádce postřílet (doporučuji knihu Job, je skvělá).

Krásně jsi to napsala. Přesně stejný názor sdílím.

:supr:

Blossom napsal(a):

Já myslím, že tu nikdo nepochybuje o tom, že i takovéto případy jsou možné.

Spíš tady mě  a jak vidím, tak i jiným vadilo zevšeobecňování ve smyslu:
Uzdravení z deprese (nebo i jiných nemocí) je jen o vůli, chtění a rozhodnutí. A když to šlo mě, tak to přeci musí jít každému, a pokud ne, může si za to dotyčný sám, protože se nedokázal dostatečně nerozhodnout (tak jako jsem to dokázal/a já  :dumbom: )

Prosím, Blossom, můžeš mi napsat, ve kterém konkrétním příspěvku jsem konkrétně já napsala, že když to šlo mně, MUSÍ to přeci jít každému? :) Opravdu by mě to zajímalo.

Ronja napsal(a):

Já se přiznám, že jsem na tohle taky trochu alergická (asi jako Selima). Jako vážně nemocné mě jakékoli naznačování o podvědomé neochotě uzdravit se dřív hodně vytáčelo. Přitom vím a věřím, že psychika je obrovsky důležitá. V současné době (a nevylučuji, že se tento postoj bude dál vyvíjet a měnit) to vidím takto: každému kdo je nemocný může pozitivní postoj a rozhodnutí bojovat obrovsky pomoc. To ale nutně neznamená, že si své onemocnění předem způsobil podvědomým přáním nebo čímkoli jiným, ani to, že ho pozitivní postoj zcela jistě uzdraví. Přesto to stojí za to zkoušet, protože výsledky jsou skvělé. Při rozhovoru s nemocnými ale radím velkou citlivost, protože neustále okolo sebe slyšet, jak máš bojovat, když se dnem i nocí kroutíš v bolestech, to fakt člověku dává vůli bojovat...to jest vzít do ruky samopal a dobré rádce postřílet (doporučuji knihu Job, je skvělá).

Ano,kazdy z nas ma jine mysleni a jine reakce,jine postoje k veci.  :)
Kazdy citi podle sebe. 
Nekdo je alergicky na tohle na tamto ,nekdo naopak vubec atd. atd. 

Pozitivni postoj nekoho uzdravi ,nekoho ne. Zalezi na mnoha okolnostech a take na tom s cim je onen clovek nemocny. Na tom jake ma mysleni. A mnoho jinych a jinych veci k tomu. :)

Mmch, Majka, ak stačí len silná vôľa  - povedzme, že TEBE, lebo tú si preukázala - prečo si potom pestuješ astmu a nevyliečiš si ju? ;) Ide to, mne sa to zatiaľ, zdá sa, darí... :jojo: Tak zapoj aj ty pevnú vôľu, dávam ti pozitívny príklad pozitívneho myslenia (No, bolo potrebnej aj trochu alternatívnej liečby, ale vôľa je základ.)

Jsem zastánce síly myšlenek, podvědomí, obrovskej až prudič s těmito energetickými vibracemi a přenosy, pro mě to byl doslova životní objev a hraju si s těmito jevy již léta...ale u deprese prostě nepomohou. Je jich více typů (to všichni snad vědí), mohou být také špatně diagnostikované, apod, ale tvrdit nermocnému, že uzdravení spočívá jen na jeho vůli - to jsme  v kategorii mýtů.
Podpůrný vliv pozitivity je samozřejmě ok. Stejně tak podpora rodiny, okolí, atd.

Pak by totiž nemocný mohl nabýt i mylného dojmu, že je flákač a vlastně se uzdravit nechce. Nedaří-li se depresi zmírnit delší dobu.  Tato informace, naprosto nepodložená a mylná, by mu mohla způsobit ještě další a obrovské potíže, kdy se začne ze své nemoci vinit. A to, by mělo být prvotním zájmem (i naším) zde, toho dotyčného, před takovým nesmyslem uchránit a naopak ho podpořit.

Naše osobní zkušenosti s "našimi depresemi" nemůžeme brát jako plošný argument  Nikdo z nás nemůže podložit v jaké fázi naše onemocnění bylo, o co se přesně jednalo, ani co bylo tím hybným faktorem, který naše případné potíže zmírnil či eliminoval. Tenkrát. Mohl to být lék A, lék B, deprese i po čase mohou samy odeznít atd..atd.

hirondel napsal(a):

majkafa napsal(a):

Som si istá, že u každého, kto v sebe nájde tú vnútornú silu, o ktoré hovorím, to tak funguje.
Nie som si istá, že každý je schopný tú silu v sebe nájsť,   že je každý schopný sa ROZHODNÚŤ.

Ano ,s tim souhlasim i ja ze kazdy neni schopen v sobe ten potencial ,tu silu najit-probudit. :)

A predevsim tohle co je zde psano . Pokud a dokud tato myslenka neni pochopena tak jak je podana,dochazi k nedorozumenim. :)

majkafa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Já myslím, že tu nikdo nepochybuje o tom, že i takovéto případy jsou možné.

Spíš tady mě  a jak vidím, tak i jiným vadilo zevšeobecňování ve smyslu:
Uzdravení z deprese (nebo i jiných nemocí) je jen o vůli, chtění a rozhodnutí. A když to šlo mě, tak to přeci musí jít každému, a pokud ne, může si za to dotyčný sám, protože se nedokázal dostatečně nerozhodnout (tak jako jsem to dokázal/a já  :dumbom: )

Prosím, Blossom, můžeš mi napsat, ve kterém konkrétním příspěvku jsem konkrétně já napsala, že když to šlo mně, MUSÍ to přeci jít každému? :) Opravdu by mě to zajímalo.

Toto sice nebylo myšleno přímo na tebe, těch, kteří prosazují přístup "když se opravdu chce, všechno jde vyléčit( i bez medikamentů) je tady víc.
Ale když už se ptáš, tak je to obsaženo i v tvém příspěvku č.346, tedy cituji:

Jsem živoucí příklad toho, že když člověk skutečně hodně chce, tak to jde . Teda aspoň mně to šlo. Z totálního dna. Ale nebylo to vůbec lehké. Byla to těžká strastiplná cesta. Ale stálo to za to.
Možná je pes zakopaný ve - SKUTEČNĚ VNITŘNĚ CHCE. Protože ten, komu se to nepovede, dle mě se opravdu z hloubi své podstaty nerozhodl, že OPRAVDU CHCE

Formulace když to šlo mě, tak to musí jít každému, tam sice tebou nebyla přímo vyslovena, ale logicky z tvého příspěvku vyplývá.

Už to tam vidíš?

Wiki napsal(a):

Jsem zastánce síly myšlenek, podvědomí, obrovskej až prudič s těmito energetickými vibracemi a přenosy, pro mě to byl doslova životní objev a hraju si s těmito jevy již léta...ale u deprese prostě nepomohou. Je jich více typů (to všichni snad vědí), mohou být také špatně diagnostikované, apod, ale tvrdit nermocnému, že uzdravení spočívá jen na jeho vůli - to jsme  v kategorii mýtů.
Podpůrný vliv pozitivity je samozřejmě ok. Stejně tak podpora rodiny, okolí, atd.

Pak by totiž nemocný mohl nabýt i mylného dojmu, že je flákač a vlastně se uzdravit nechce. Nedaří-li se depresi zmírnit delší dobu.  Tato informace, naprosto nepodložená a mylná, by mu mohla způsobit ještě další a obrovské potíže, kdy se začne ze své nemoci vinit. A to, by mělo být prvotním zájmem (i naším) zde, toho dotyčného, před takovým nesmyslem uchránit a naopak ho podpořit.

Naše osobní zkušenosti s "našimi depresemi" nemůžeme brát jako plošný argument  Nikdo z nás nemůže podložit v jaké fázi naše onemocnění bylo, o co se přesně jednalo, ani co bylo tím hybným faktorem, který naše případné potíže zmírnil či eliminoval. Tenkrát. Mohl to být lék A, lék B, deprese i po čase mohou samy odeznít atd..atd.

Ano, úplně přesně takto to cítím i já.

A ohledně toho co jsem vytučnila: Snad ještě  horší, než když se dotyčný začne obviňovat sám, že se tedy asi "dost nesnažil", je to, když ho takto začnou obviňovat lidé kolem něj. :usch: 
Ve smyslu: Ale podívej se, tenhle a tenhle to přeci zvládnul, tak jaktože ty ne ? Holt se asi dostatečně nesnažíš a opravdu nechceš, a neumíš se pro to ROZHODNOUT. :dumbom:
A tím takového nemocného dorazí ke dnu. :usch:

Řekla bych, že Vil není žádný neinformovaný začátečník a ví. Tak snad ji tady naše rozepře nijak neovlivňuje. Doufám.. :)
Vlastně se to týká více lidí i na jiných stránkách..
Jak se daří Vil?

Komu se někdy v životě přihodilo to, že když "něco" (cokoliv) chtěl, z hloubi duše si to přál='měl směr', tak toho docílil? Cílem nakonec bylo to co si z hloubi duše přál? Cokoliv.

Blossom napsal(a):

Wiki napsal(a):

Jsem zastánce síly myšlenek, podvědomí, obrovskej až prudič s těmito energetickými vibracemi a přenosy, pro mě to byl doslova životní objev a hraju si s těmito jevy již léta...ale u deprese prostě nepomohou. Je jich více typů (to všichni snad vědí), mohou být také špatně diagnostikované, apod, ale tvrdit nermocnému, že uzdravení spočívá jen na jeho vůli - to jsme  v kategorii mýtů.
Podpůrný vliv pozitivity je samozřejmě ok. Stejně tak podpora rodiny, okolí, atd.

Pak by totiž nemocný mohl nabýt i mylného dojmu, že je flákač a vlastně se uzdravit nechce. Nedaří-li se depresi zmírnit delší dobu.  Tato informace, naprosto nepodložená a mylná, by mu mohla způsobit ještě další a obrovské potíže, kdy se začne ze své nemoci vinit. A to, by mělo být prvotním zájmem (i naším) zde, toho dotyčného, před takovým nesmyslem uchránit a naopak ho podpořit.

Naše osobní zkušenosti s "našimi depresemi" nemůžeme brát jako plošný argument  Nikdo z nás nemůže podložit v jaké fázi naše onemocnění bylo, o co se přesně jednalo, ani co bylo tím hybným faktorem, který naše případné potíže zmírnil či eliminoval. Tenkrát. Mohl to být lék A, lék B, deprese i po čase mohou samy odeznít atd..atd.

Ano, úplně přesně takto to cítím i já.

A ohledně toho co jsem vytučnila: Snad ještě  horší, než když se dotyčný začne obviňovat sám, že se tedy asi "dost nesnažil", je to, když ho takto začnou obviňovat lidé kolem něj. :usch: 
Ve smyslu: Ale podívej se, tenhle a tenhle to přeci zvládnul, tak jaktože ty ne ? Holt se asi dostatečně nesnažíš a opravdu nechceš, a neumíš se pro to ROZHODNOUT. :dumbom:
A tím takového nemocného dorazí ke dnu. :usch:

Mě se zdá holky, že jste to totálně obrátily a celý pokroutily! Copak to nevidíte, kam jste se dostaly? Do říše domněnek a co by kdyby a ještě dál. Holky tady napsaly, že se setkaly s něčím co přesahuje běžnou realitu - se silou, která přeměnila něco v něco jiného, odlišného, změněného. To je podle mě dost důležitý, zásadní faktor celého procesu.

Wiki napsal(a):

Jsem zastánce síly myšlenek, podvědomí, obrovskej až prudič s těmito energetickými vibracemi a přenosy, pro mě to byl doslova životní objev a hraju si s těmito jevy již léta...ale u deprese prostě nepomohou. Je jich více typů (to všichni snad vědí), mohou být také špatně diagnostikované, apod, ale tvrdit nermocnému, že uzdravení spočívá jen na jeho vůli - to jsme  v kategorii mýtů.
Podpůrný vliv pozitivity je samozřejmě ok. Stejně tak podpora rodiny, okolí, atd.

Je to jeste mnohem a mnohem slozitejsi. Ta vule neni zdrojem cloveka. Neni jeho.Clovek neni nicim samo o sobe existujicim a ohranicenim ve vesmiru.
Ta vule je dotek z jineho zdroje. :)

Wiki napsal(a):

Pak by totiž nemocný mohl nabýt i mylného dojmu, že je flákač a vlastně se uzdravit nechce. Nedaří-li se depresi zmírnit delší dobu.  Tato informace, naprosto nepodložená a mylná, by mu mohla způsobit ještě další a obrovské potíže, kdy se začne ze své nemoci vinit. A to, by mělo být prvotním zájmem (i naším) zde, toho dotyčného, před takovým nesmyslem uchránit a naopak ho podpořit.

Ano ,to se stava proto ze clovek takovym zpusobem premysli.  (jinak to zatim nedokaze jinak)

Wiki napsal(a):

Naše osobní zkušenosti s "našimi depresemi" nemůžeme brát jako plošný argument  Nikdo z nás nemůže podložit v jaké fázi naše onemocnění bylo, o co se přesně jednalo, ani co bylo tím hybným faktorem, který naše případné potíže zmírnil či eliminoval. Tenkrát. Mohl to být lék A, lék B, deprese i po čase mohou samy odeznít atd..atd.

Tohle samozrejme nelze nicim podlozit.
Zkusenost ma kazdy svou. :)

mariposa napsal(a):

Komu se někdy v životě přihodilo to, že když "něco" (cokoliv) chtěl, z hloubi duše si to přál='měl směr', tak toho docílil? Cílem nakonec bylo to co si z hloubi duše přál? Cokoliv.

Ano.  :)

Selima napsal(a):

Mmch, Majka, ak stačí len silná vôľa  - povedzme, že TEBE, lebo tú si preukázala - prečo si potom pestuješ astmu a nevyliečiš si ju? ;) Ide to, mne sa to zatiaľ, zdá sa, darí... :jojo: Tak zapoj aj ty pevnú vôľu, dávam ti pozitívny príklad pozitívneho myslenia (No, bolo potrebnej aj trochu alternatívnej liečby, ale vôľa je základ.)

Však píšem, že ma máš čítať poriadne a pozorne. Neviem, či na tomto alebo Ametystinom vlákne som snáď včera písala aj o mojej astme. Že tá ma zrejme netrápi tak, ako ma trápila ťažká depresia, lebo tam to bola skutočne otázka mojho života a smrti. Takže astmou sa momentálne nezaoberám, necítim potrebu. Btw najhoršie záchvaty som mala pred dvomi rokmi,teraz len veľmi výnimočne, naposledy vo februári. Kortikosteroidy som nepoužila cca rok a dýchatko vo februári. A teraz sa mi astma prejavuje len pri chodzi po schodoch a do veľmi prudkého kopca. Takže veľké zlepšenie, čo ma teší na to, že sa riešením v podstate nijako nezaoberám. :reta::P

amely napsal(a):

Vilemíno, co si vlastně plánuješ na prázdniny? Jak je strávíš. Máš něco s koňmi, brigádu, chystáš se někam?

Prázdniny mám plné tři měsíce. Chci je věnovat osobnímu rozvoji (řešení svých problémů, proto jsem se objednala k psychologovi) a samostudiu jazyků (němčiny a španělštiny). V polovině července jedu s rodiči na dovolenou do jednoho penzionu, jedeme tam už po osmé, je to tam vynikající, moc se tam těším.
Brigáda se rýsuje, jedná o překlady (z němčiny).
Kamarád má krásný vztah ke koním, můj vztah ke koním je neutrální. To on každý týden chodí pozorovat koně ke kamarádovi, stará se o ně, nejezdí na nich, na většinu koní je příliš těžký.

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Wiki napsal(a):

Jsem zastánce síly myšlenek, podvědomí, obrovskej až prudič s těmito energetickými vibracemi a přenosy, pro mě to byl doslova životní objev a hraju si s těmito jevy již léta...ale u deprese prostě nepomohou. Je jich více typů (to všichni snad vědí), mohou být také špatně diagnostikované, apod, ale tvrdit nermocnému, že uzdravení spočívá jen na jeho vůli - to jsme  v kategorii mýtů.
Podpůrný vliv pozitivity je samozřejmě ok. Stejně tak podpora rodiny, okolí, atd.

Pak by totiž nemocný mohl nabýt i mylného dojmu, že je flákač a vlastně se uzdravit nechce. Nedaří-li se depresi zmírnit delší dobu.  Tato informace, naprosto nepodložená a mylná, by mu mohla způsobit ještě další a obrovské potíže, kdy se začne ze své nemoci vinit. A to, by mělo být prvotním zájmem (i naším) zde, toho dotyčného, před takovým nesmyslem uchránit a naopak ho podpořit.

Naše osobní zkušenosti s "našimi depresemi" nemůžeme brát jako plošný argument  Nikdo z nás nemůže podložit v jaké fázi naše onemocnění bylo, o co se přesně jednalo, ani co bylo tím hybným faktorem, který naše případné potíže zmírnil či eliminoval. Tenkrát. Mohl to být lék A, lék B, deprese i po čase mohou samy odeznít atd..atd.

Ano, úplně přesně takto to cítím i já.

A ohledně toho co jsem vytučnila: Snad ještě  horší, než když se dotyčný začne obviňovat sám, že se tedy asi "dost nesnažil", je to, když ho takto začnou obviňovat lidé kolem něj. :usch: 
Ve smyslu: Ale podívej se, tenhle a tenhle to přeci zvládnul, tak jaktože ty ne ? Holt se asi dostatečně nesnažíš a opravdu nechceš, a neumíš se pro to ROZHODNOUT. :dumbom:
A tím takového nemocného dorazí ke dnu. :usch:

Mě se zdá holky, že jste to totálně obrátily a celý pokroutily! Copak to nevidíte, kam jste se dostaly? Do říše domněnek a co by kdyby a ještě dál. Holky tady napsaly, že se setkaly s něčím co přesahuje běžnou realitu - se silou, která přeměnila něco v něco jiného, odlišného, změněného. To je podle mě dost důležitý, zásadní faktor celého procesu.

Což o to, kam jsme se dostaly my ale kam by se mohl dostat nemocný. A ne že by musel nějak složitě uvažovat...nabízí se to samo..

Blossom napsal(a):

[Toto sice nebylo myšleno přímo na tebe, těch, kteří prosazují přístup "když se opravdu chce, všechno jde vyléčit( i bez medikamentů) je tady víc.
Ale když už se ptáš, tak je to obsaženo i v tvém příspěvku č.346, tedy cituji:

Jsem živoucí příklad toho, že když člověk skutečně hodně chce, tak to jde . Teda aspoň mně to šlo. Z totálního dna. Ale nebylo to vůbec lehké. Byla to těžká strastiplná cesta. Ale stálo to za to.
Možná je pes zakopaný ve - SKUTEČNĚ VNITŘNĚ CHCE. Protože ten, komu se to nepovede, dle mě se opravdu z hloubi své podstaty nerozhodl, že OPRAVDU CHCE

Formulace když to šlo mě, tak to musí jít každému, tam sice tebou nebyla přímo vyslovena, ale logicky z tvého příspěvku vyplývá.Už to tam vidíš?

Nu, kdyby sis přečetla, co jsem napsala, ne to, co ty v tom vidíš, tak bys četla, že jsem psala ASPOŇ mně to šlo. A taky kdyby sis přečetla pořádně ten konec, kde je zakopaný pes, tak bys věděla, že jsem to rozhodně nemyslela tak, že když to šlo mně, MUSÍ to jít každému. Já to nevyslovila, to je POUZE TVOJE LOGIKA. TOBĚ to logicky vyplývá. Ale mně ne. :P

Vilemína napsal(a):

amely napsal(a):

Vilemíno, co si vlastně plánuješ na prázdniny? Jak je strávíš. Máš něco s koňmi, brigádu, chystáš se někam?

Prázdniny mám plné tři měsíce. Chci je věnovat osobnímu rozvoji (řešení svých problémů, proto jsem se objednala k psychologovi) a samostudiu jazyků (němčiny a španělštiny). V polovině července jedu s rodiči na dovolenou do jednoho penzionu, jedeme tam už po osmé, je to tam vynikající, moc se tam těším.
Brigáda se rýsuje, jedná o překlady (z němčiny).
Kamarád má krásný vztah ke koním, můj vztah ke koním je neutrální. To on každý týden chodí pozorovat koně ke kamarádovi, stará se o ně, nejezdí na nich, na většinu koní je příliš těžký.

Plán máš pěkný, příjemný..
Až ti závidím ten čas ..ke studiu..já si často říkám, že bych chtěla mít tři hlavy..:D
Mně se koně taky líbí, ale mám jakýsi respekt. Mám ráda psy. Až moc. Včera jsem zase "zajistila" nějakého toulavého psa. Teda domnívala jsem se, že je toulavý. ..:D No nic, aspoň je vykoupaný a nacpaný..:D. Dnes ho odvedu domů..do sousední vesnice. No, prostě ještě neznám všechny samovenčící se psy.. :lol:

Wiki napsal(a):

" Pak by totiž nemocný mohl nabýt i mylného dojmu, že je flákač a vlastně se uzdravit nechce. Nedaří-li se depresi zmírnit delší dobu.  Tato informace, naprosto nepodložená a mylná, by mu mohla způsobit ještě další a obrovské potíže, kdy se začne ze své nemoci vinit. "


Což o to, kam jsme se dostaly my ale kam by se mohl dostat nemocný. A ne že by musel nějak složitě uvažovat...nabízí se to samo..

To co si myslis Ty a Tobe stejne smyslejici je to co jste si sami svoji mysli vykonstruovaly. 

To ale neznamena ze to tady je.  :)

  :jojo:

majkafa napsal(a):

Blossom napsal(a):

[Toto sice nebylo myšleno přímo na tebe, těch, kteří prosazují přístup "když se opravdu chce, všechno jde vyléčit( i bez medikamentů) je tady víc.
Ale když už se ptáš, tak je to obsaženo i v tvém příspěvku č.346, tedy cituji:

Jsem živoucí příklad toho, že když člověk skutečně hodně chce, tak to jde . Teda aspoň mně to šlo. Z totálního dna. Ale nebylo to vůbec lehké. Byla to těžká strastiplná cesta. Ale stálo to za to.
Možná je pes zakopaný ve - SKUTEČNĚ VNITŘNĚ CHCE. Protože ten, komu se to nepovede, dle mě se opravdu z hloubi své podstaty nerozhodl, že OPRAVDU CHCE

Formulace když to šlo mě, tak to musí jít každému, tam sice tebou nebyla přímo vyslovena, ale logicky z tvého příspěvku vyplývá.Už to tam vidíš?

Nu, kdyby sis přečetla, co jsem napsala, ne to, co ty v tom vidíš, tak bys četla, že jsem psala ASPOŇ mně to šlo. A taky kdyby sis přečetla pořádně ten konec, kde je zakopaný pes, tak bys věděla, že jsem to rozhodně nemyslela tak, že když to šlo mně, MUSÍ to jít každému. Já to nevyslovila, to je POUZE TVOJE LOGIKA. TOBĚ to logicky vyplývá. Ale mně ne. :P

Ano, Majkafo - jsi vítěž !
Jen na okraj - možná tady, bohužel,  nepůjde  o tvoji logiku, (a ani moji, ani Blossom, ani Sel.)  ..

Wiki napsal(a):

Což o to, kam jsme se dostaly my ale kam by se mohl dostat nemocný. A ne že by musel nějak složitě uvažovat...nabízí se to samo..

Toto je vlákno Vilemíny. Myslím, že dovedu odhadnout, co teď Vilemína snese a proto jsem s čistým svědomím, že bych jí ublížila, psala. Vilemína nemá těžkou depresi. Tohle psaní opravdu unese. Svědčí o tom i její reakce. Já mám své svedomí čisté. :reta: A taky si myslím, že Vilemína, kdyby jí bylo z něčích reakcí zle, je ve stavu, kdy to dokáže napsat. :reta:

hirondel napsal(a):

Wiki napsal(a):

" Pak by totiž nemocný mohl nabýt i mylného dojmu, že je flákač a vlastně se uzdravit nechce. Nedaří-li se depresi zmírnit delší dobu.  Tato informace, naprosto nepodložená a mylná, by mu mohla způsobit ještě další a obrovské potíže, kdy se začne ze své nemoci vinit. "


Což o to, kam jsme se dostaly my ale kam by se mohl dostat nemocný. A ne že by musel nějak složitě uvažovat...nabízí se to samo..

To co si myslis Ty a Tobe stejne smyslejici je to co jste si sami svoji mysli vykonstruovaly. 

To ale neznamena ze to tady je.  :)

  :jojo:

Ano - přesně tak - ti stejně smýšlející - ....
Máš naprostou pravdu Hir, nebudu se s tebou přít.

Vilemino ,
prosim muzu Te vyzvat ,jestli by jsi byla tak hodna a rekla nam vsem jake mas dnes pocity z toho vseho co tu bylo napsano.
Ptam se proto abychom nedosly zde k nejake zmylene. :) Abychom vedely jakym zpusobem uvazuje Ty sama,jak to mas uvnitr nstavene.
Dekuju redem za odpoved. :)

Wiki napsal(a):

Ano, Majkafo - jsi vítěž !
Jen na okraj - možná tady, bohužel,  nepůjde  o tvoji logiku, (a ani moji, ani Blossom, ani Sel.)  ..

Nějaká nová kategorie? :D
Tady nejde o vítězství, cos zřejmě měla na mysli. Ale mám potřebu vysvětlit, když mi někdo vnutí svou logiku a tvrdí, že jsem napsala něco jiného, než jsem já skutečně měla na mysli a napsala. To je všechno. Nenechám se napadat za něco, co jsem nenapsala já, ale co si z mého psaní svou vlastní logikou dotyčný napadající vyvodil.
Tím končím tuto kauzu.

Wiki napsal(a):

Ano - přesně tak - ti stejně smýšlející - ....
Máš naprostou pravdu Hir, nebudu se s tebou přít.

Ja zadnou pri nevidim a v tom to je. :)

Jak uz jsem jednou psala- My lide mame ruznobarevne mysleni  a postoje. :)

majkafa napsal(a):

Však píšem, že ma máš čítať poriadne a pozorne. Neviem, či na tomto alebo Ametystinom vlákne som snáď včera písala aj o mojej astme. Že tá ma zrejme netrápi tak, ako ma trápila ťažká depresia, lebo tam to bola skutočne otázka mojho života a smrti. Takže astmou sa momentálne nezaoberám, necítim potrebu. Btw najhoršie záchvaty som mala pred dvomi rokmi,teraz len veľmi výnimočne, naposledy vo februári. Kortikosteroidy som nepoužila cca rok a dýchatko vo februári. A teraz sa mi astma prejavuje len pri chodzi po schodoch a do veľmi prudkého kopca. Takže veľké zlepšenie, čo ma teší na to, že sa riešením v podstate nijako nezaoberám. :reta::P

Odpusťte, pani učiteľka, ale nepamätám si to. Debaty boli dosť búrlivé a výmena príspevkov rýchla... ale proste nepamätám. Len ma to zaujalo. Po tom, čo si teraz napísala, by som povedala, že je to podobný vývoj ako u Vilemíny, ktorá predsa urobila bakalárske skúšky, asi bude pokračovať v štúdiu - a dúfajme aj popritom obyčajne žiť. ;)

Dopoledne jsem byla u psychologa. Bylo to úvodní sezení, kde po mně chtěl vědět, s jakým problémem jsem za ním přišla. Svěřila jsem se mu, že je to hlavně kvůli tomu, že jsem ještě s nikým nechodila, nikdo o mě neprojevil zájem, že jsem z toho dost špatná. Jeho první reakce: A to jste ani na střední škole s nikým nechodila?  Nechápu, proč se divil, to je něco tak zvláštního, že žena v 23 letech je nepolíbená panna!!! Má zachovat profesionální přístup a ne se podivovat. Domluvila jsem se s ním na další spolupráci, jdu tam až ke konci července, bude mě to stát ale přemáhání, protože tato jeho reakce byla nepřiměřená.

Treba jses jeho osobne prvni takovy pripad a tak ho to treba prekvapilo.
Nejak se me tezko veri ze by nevedel ze to existuje. :)

Odpoledne jsem se měla sejít s kamarádem, do kterého jsem zamilovaná. Tak jak jsme se domluvili, tak mi zavolal s tím, že si ještě něco potřebuje zařídit, že se mi do dvaceti minut ozve, abych věděla, kdy mám vyjet z domu. Doteď se mi neozval. A to povídal, jak se těší na přehradu. Strašně mě jeho jednání zklamalo a naštvalo. Měl se ozvat a omluvit se mi. Já celou dobu čekala, byla jsem nachystaná, podřídila jsem svůj program jemu a on se na mě vykašlal. Na Lidech. cz jsem mu psala do vzkaz, přečetl si ho, to tam jde zjistit. Takže žije, třeba auto ho nesrazilo, což by pro mě byla dostatečná omluva.

hirondel napsal(a):

Treba jses jeho osobne prvni takovy pripad a tak ho to treba prekvapilo.
Nejak se me tezko veri ze by nevedel ze to existuje. :)

Těžko jsem jeho první případ. Takovýchto lidí je poměrně hodně. Rozhodně to není ojedinělý jev. Vím to, na toto téma mám dobře prozkoumaný internet.

Mam napad :)   .....zkus se ho na to zeptat priste proc se tak podivoval nad tim.

Vilemino,nenechala bych se hned tak odradit. Zdani nekdy mnohdy klame. :) Treba se z nej nakonec vyklube odbornik za slovo vzaty. 
A pak i on je jen clovek. :)

Vilemína napsal(a):

Odpoledne jsem se měla sejít s kamarádem, do kterého jsem zamilovaná. Tak jak jsme se domluvili, tak mi zavolal s tím, že si ještě něco potřebuje zařídit, že se mi do dvaceti minut ozve, abych věděla, kdy mám vyjet z domu. Doteď se mi neozval. A to povídal, jak se těší na přehradu. Strašně mě jeho jednání zklamalo a naštvalo. Měl se ozvat a omluvit se mi. Já celou dobu čekala, byla jsem nachystaná, podřídila jsem svůj program jemu a on se na mě vykašlal. Na Lidech. cz jsem mu psala do vzkaz, přečetl si ho, to tam jde zjistit. Takže žije, třeba auto ho nesrazilo, což by pro mě byla dostatečná omluva.

To se stava. To jeste nic neznamena.
Jsem zvedava jak se ted zachova dal.

Vilemínko, a proč to divení nevezmeš z jiné strany. Vlastně chtěl říci, že proč docela hezká, chytrá, slušná holka nebyla políbená? :P Vilemínko, a nepůsobíš na kluky nějak sečtěle nebo moc chytře? Přeci jsou i obyčejní kluci co nemají moc sebevědomí a rádi by si našli partnerku. Když tak brouzdáš na netu, nejsou tam?

Vilemína napsal(a):

Odpoledne jsem se měla sejít s kamarádem, do kterého jsem zamilovaná. Tak jak jsme se domluvili, tak mi zavolal s tím, že si ještě něco potřebuje zařídit, že se mi do dvaceti minut ozve, abych věděla, kdy mám vyjet z domu. Doteď se mi neozval. A to povídal, jak se těší na přehradu. Strašně mě jeho jednání zklamalo a naštvalo. Měl se ozvat a omluvit se mi. Já celou dobu čekala, byla jsem nachystaná, PODŘÍDILA JSEM SVŮJ PROGRAM JEMU a on se na mě vykašlal. Na Lidech. cz jsem mu psala do vzkaz, přečetl si ho, to tam jde zjistit. Takže žije, třeba auto ho nesrazilo, což by pro mě byla dostatečná omluva.

A to je právě ta chyba. Přečti si knížku - Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč. :jojo:

Zmiňovanou knížku jsem sice nečetla, ale na tom principu něco je - mám to odpozorované ze života.
Ale nedoporučovala bych "stát se cíleně potvorou", spíš najít zlatou střední cestu - ve vztahu se částěčně přizpůsobit druhému ( absolutně bez kompromisů to totiž nejde nikdy), ale přitom si zachovat i svůj životní prostor, prostě být svá.

Vilemíno, nebuď smutná, tenhle kluk za to opravdu nestojí, to by fakt nebyla dobrá volba.
Zkoušej to dál, doporučuju inzerát přes internet, nakonec s tímhle ses taky seznámila přes net. Věř mi, jde to (ale většinou ne hned, chvíli to hledání trvá).

Přístup psychologa mi taky přijde neprofesionální ohledně toho údivu. Ale nenech se tím znechutit, a kdyby ti nesedlo ani druhé sezení u něj, hledej jiného psychologa, já bych doporučovala spíš ženu. Já bych tedy aspoň před nějakým se divícím se chlapem svou duši otevřít taky nedokázala.

Vilemína napsal(a):

Dopoledne jsem byla u psychologa. Bylo to úvodní sezení, kde po mně chtěl vědět, s jakým problémem jsem za ním přišla. Svěřila jsem se mu, že je to hlavně kvůli tomu, že jsem ještě s nikým nechodila, nikdo o mě neprojevil zájem, že jsem z toho dost špatná. Jeho první reakce: A to jste ani na střední škole s nikým nechodila?  Nechápu, proč se divil, to je něco tak zvláštního, že žena v 23 letech je nepolíbená panna!!! Má zachovat profesionální přístup a ne se podivovat. Domluvila jsem se s ním na další spolupráci, jdu tam až ke konci července, bude mě to stát ale přemáhání, protože tato jeho reakce byla nepřiměřená.

Jeho dotaz považuji za naprosto normální zjišťovací otázku, na kterou se odpovída: ano x ne. Nevidím v tom žádné podivení se, žádný neprofesionání přístup, to jen ty jsi příliš vztahovačná, příliš se zabýváš sama sebou. Moc pozoruješ lidi kolem sebe a taky jim nic neodpstíš, ve všem vidíš odmítavou reakci.
Také příliš lpíš na tom, nebýt už ta nepolíbená panna. Nenapadlo tě třeba, že tvůj zájem nemusí být tvému kamarádovi vždy příjemny? Tohle už pomalu hraničí s "uháněním" a ne  každý chlap dovede ženě na rovinu říci, že opravdu o ní nemá zájem tak, jak by ona sama chtěla. Uber.

Vilemína napsal(a):

Odpoledne jsem se měla sejít s kamarádem, do kterého jsem zamilovaná. Tak jak jsme se domluvili, tak mi zavolal s tím, že si ještě něco potřebuje zařídit, že se mi do dvaceti minut ozve, abych věděla, kdy mám vyjet z domu. Doteď se mi neozval. A to povídal, jak se těší na přehradu. Strašně mě jeho jednání zklamalo a naštvalo. Měl se ozvat a omluvit se mi. Já celou dobu čekala, byla jsem nachystaná, podřídila jsem svůj program jemu a on se na mě vykašlal. Na Lidech. cz jsem mu psala do vzkaz, přečetl si ho, to tam jde zjistit. Takže žije, třeba auto ho nesrazilo, což by pro mě byla dostatečná omluva.

tak z toho si nic nedelej , mne se stava neustale .

Vladena napsal(a):

Vilemínko, a proč to divení nevezmeš z jiné strany. Vlastně chtěl říci, že proč docela hezká, chytrá, slušná holka nebyla políbená? :P Vilemínko, a nepůsobíš na kluky nějak sečtěle nebo moc chytře? Přeci jsou i obyčejní kluci co nemají moc sebevědomí a rádi by si našli partnerku. Když tak brouzdáš na netu, nejsou tam?

Nevím jestli on chtěl říct tohle, "na mě" to dělá pocit, že pitvající sebestředná V., kterou fascinuje "vztah" s takto problémovým mužem není dívkou vyhledávanou, pro něco co má a nebo pro něco co nemá - za vlastnosti, za dovenosti za chování...A ve spojení, že dosud k nikomu nenavázala vztah, protože to neumí, protože jí nikdo nezaimponoval, protože se nezamilovala, který by ji "dopřál" nebýt pannou, tak tou pannou je. Což nakonec je k přežití, vždycky byly okolo žijících v páru panny a byly i takové, které i tak v žití našly svoji parketu a svoje "štěstí".

/být pannou v  tomto věku není žádná ostuda, ale ani žádná výsada a v tomto věku výhra, jak se V. staví /
Ale na mě to dělá dojem, že v tom V. smysl svého štěstí nevidí a je dobře, že to řeší - třeba za pomoci uvedeného psychologa, protože "v životě srovnanej " člověk je pro opačný pohlaví vždycky žádanější a to by v tom byl čert, aby se na každej hrnec nenašla nějaká poklička.

Hnevka napsal(a):

Vladena napsal(a):

Vilemínko, a proč to divení nevezmeš z jiné strany. Vlastně chtěl říci, že proč docela hezká, chytrá, slušná holka nebyla políbená? :P Vilemínko, a nepůsobíš na kluky nějak sečtěle nebo moc chytře? Přeci jsou i obyčejní kluci co nemají moc sebevědomí a rádi by si našli partnerku. Když tak brouzdáš na netu, nejsou tam?

Nevím jestli on chtěl říct tohle, "na mě" to dělá pocit, že pitvající sebestředná V., kterou fascinuje "vztah" s takto problémovým mužem není dívkou vyhledávanou, pro něco co má a nebo pro něco co nemá - za vlastnosti, za dovenosti za chování...A ve spojení, že dosud k nikomu nenavázala vztah, protože to neumí, protože jí nikdo nezaimponoval, protože se nezamilovala, který by ji "dopřál" nebýt pannou, tak tou pannou je. Což nakonec je k přežití, vždycky byly okolo žijících v páru panny a byly i takové, které i tak v živí našly svoji parketu a svoje "štěstí".

/být pannou v  tomto věku není žádná ostuda, ale ani žádná výsada a v tomto věku výhra, jak se V. staví /
Ale na mě to dělá dojem, že v tom V. smysl svého štěstí nevidí a je dobře, že to řeší - třeba za pomoci uvedeného psychologa, protože "v životě srovnanej " člověk je pro opačný pohlaví vždycky žádanější a to by v tom byl čert, aby se na každej hrnec nenašla nějaká poklička.

Hněvko, to je staročeština??? Nějak moc šroubované.....:D:D

Vladena napsal(a):

Vilemínko, a proč to divení nevezmeš z jiné strany. Vlastně chtěl říci, že proč docela hezká, chytrá, slušná holka nebyla políbená? :P Vilemínko, a nepůsobíš na kluky nějak sečtěle nebo moc chytře? Přeci jsou i obyčejní kluci co nemají moc sebevědomí a rádi by si našli partnerku. Když tak brouzdáš na netu, nejsou tam?

Myslím, že sečtěle a moc chytře nepůsobím. Já si třeba nepřipadnu vůbec chytrá.
Docela hezká - tys mě viděla v reálu, že to píšeš? Hezká moc nejsem, mám nadváhu, ale se svým vzhledem jsem vyrovnaná.

Pandorraa napsal(a):

Také příliš lpíš na tom, nebýt už ta nepolíbená panna. Nenapadlo tě třeba, že tvůj zájem nemusí být tvému kamarádovi vždy příjemny? Tohle už pomalu hraničí s "uháněním" a ne  každý chlap dovede ženě na rovinu říci, že opravdu o ní nemá zájem tak, jak by ona sama chtěla. Uber.

Nemyslím si, že bych ho uháněla. To on navrhl tu včerejší schůzku. Ještě minulý týden mi volal, že mě chce ještě vidět (už ho pustili z léčebny, tak není v Brně, kde já bydlím) a ne jednou.
Víš ono je to obecně těžké. Všude kolem mě jsou páry, o lásce a zamilovanosti jsou miliony knih a já jsem tím naprosto netknutá. Navíc o mě nikdo neprojevil zájem, spíš se o mně muži vyjadřovali negativně. Mám se tvářit, že je vše OK?

Někteří z vás nechápou, proč mi vadilo divení psychologa, že ani na střední škole jsem s nikým nechodila. Už mám po krk všeho divení. Celý život se setkávám s tím, že se nade mnou někdo podivuje. Že mám starší rodiče (holt mamka děti napřed nechtěla, pak si to rozmyslela a děti moc chtěla, mimochodem když jsem se narodila, rodičům bylo 28 a 39, na konci 80. let byli staří rodiče), že mám moc velkou nohu (velikost 44 je na holku velká noha), že mám už šedivé vlasy (genetická záležitost, první šedivý vlas mi našla babička v deseti letech), že se mi nelíbí to a to. Nevěřili byste, jak je to podivování nepříjemné. Kolikrát jsem lhala, aby se někdo zase nepozastavoval nad něčím, co ani nemůžu či nemohla jsem nijak ovlivnit.

Vilemíno, až se budeš ty sama přijímat taková, jaká jsi, bude ti všechno divení úplně ukradené. :jojo:

Vilemína napsal(a):

Někteří z vás nechápou, proč mi vadilo divení psychologa, že ani na střední škole jsem s nikým nechodila. Už mám po krk všeho divení. Celý život se setkávám s tím, že se nade mnou někdo podivuje. Že mám starší rodiče (holt mamka děti napřed nechtěla, pak si to rozmyslela a děti moc chtěla, mimochodem když jsem se narodila, rodičům bylo 28 a 39, na konci 80. let byli staří rodiče), že mám moc velkou nohu (velikost 44 je na holku velká noha), že mám už šedivé vlasy (genetická záležitost, první šedivý vlas mi našla babička v deseti letech), že se mi nelíbí to a to. Nevěřili byste, jak je to podivování nepříjemné. Kolikrát jsem lhala, aby se někdo zase nepozastavoval nad něčím, co ani nemůžu či nemohla jsem nijak ovlivnit.

Lidi dokazou byt velice netaktni znam to z vlastni zkusenosti.
Vilemino a proc si neobarvis vlasy?Dneska je tolik moznosti.

Vilemína napsal(a):

Někteří z vás nechápou, proč mi vadilo divení psychologa, že ani na střední škole jsem s nikým nechodila. Už mám po krk všeho divení. Celý život se setkávám s tím, že se nade mnou někdo podivuje. Že mám starší rodiče (holt mamka děti napřed nechtěla, pak si to rozmyslela a děti moc chtěla, mimochodem když jsem se narodila, rodičům bylo 28 a 39, na konci 80. let byli staří rodiče), že mám moc velkou nohu (velikost 44 je na holku velká noha), že mám už šedivé vlasy (genetická záležitost, první šedivý vlas mi našla babička v deseti letech), že se mi nelíbí to a to. Nevěřili byste, jak je to podivování nepříjemné. Kolikrát jsem lhala, aby se někdo zase nepozastavoval nad něčím, co ani nemůžu či nemohla jsem nijak ovlivnit.

Hm, tak proste vyčnievaš medzi ostatnými. Starší rodiče? :co: Mňa mali rodičia v 27 a 26 rokoch a brata o 5 rokov neskôr... Teta mala prvého syna v 32 a druhé tehotenstvo (mimomaternicové) v 42... :o Nechápem. Veľkosť nohy - mno, povedzme nie celkom priemerná, ale o čom to, preboha má svedčiť? Ja som chodila na strednej škole len raz, vlastne nie, mala som dve lásky - no a čo? O panenstvo som prišla v 20tke a som rada, že som sa nehnala za každú cenu do nejakého debilného dobrodružstva, ale môj "prvý raz" bol so skvelým chalanom, s ktorým som sa rok kamarátila a postupne doňho zamilúvala. Chodenie nám vydržalo cca trištvrte roka, ale neľutujem. (Ale NEBOL to vrah ani deviant, ani oslňujúci krásavec, ale normálny, obyčajný chlaan so zlatým srdcom a rozumnými názormi ;) . Podľa mňa taký nejaký čaká aj na teba - ide len o to zbaviť sa tej netrpezlivosti...). Vlasy sa dajú zafarbiť a z "nedostatkov" urobiť prednosti, ale asi bude potrebné zmeniť postoj.

eremuruss napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Někteří z vás nechápou, proč mi vadilo divení psychologa, že ani na střední škole jsem s nikým nechodila. Už mám po krk všeho divení. Celý život se setkávám s tím, že se nade mnou někdo podivuje. Že mám starší rodiče (holt mamka děti napřed nechtěla, pak si to rozmyslela a děti moc chtěla, mimochodem když jsem se narodila, rodičům bylo 28 a 39, na konci 80. let byli staří rodiče), že mám moc velkou nohu (velikost 44 je na holku velká noha), že mám už šedivé vlasy (genetická záležitost, první šedivý vlas mi našla babička v deseti letech), že se mi nelíbí to a to. Nevěřili byste, jak je to podivování nepříjemné. Kolikrát jsem lhala, aby se někdo zase nepozastavoval nad něčím, co ani nemůžu či nemohla jsem nijak ovlivnit.

Lidi dokazou byt velice netaktni znam to z vlastni zkusenosti.
Vilemino a proc si neobarvis vlasy?Dneska je tolik moznosti.

Vlasy si samozřejmě barvím, každých šest týdnů, bohužel mi ale vlasy rychle rostou a mám je tmavé, tak jsou odrosty (šediny) dost vidět.

Skús svetlejšiu farbu ;) , tak tá tak nekričí.

Vil, jsem tmavovláska a šedivé vlasy mám asi od 17 let. Chodím ke kadeřnici, občas jen jedna barva, občas různé melíry, změna je život. :D Šedivé vlasy no problem. :D

Vilemína napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Také příliš lpíš na tom, nebýt už ta nepolíbená panna. Nenapadlo tě třeba, že tvůj zájem nemusí být tvému kamarádovi vždy příjemny? Tohle už pomalu hraničí s "uháněním" a ne  každý chlap dovede ženě na rovinu říci, že opravdu o ní nemá zájem tak, jak by ona sama chtěla. Uber.

Nemyslím si, že bych ho uháněla. To on navrhl tu včerejší schůzku. Ještě minulý týden mi volal, že mě chce ještě vidět (už ho pustili z léčebny, tak není v Brně, kde já bydlím) a ne jednou.
Víš ono je to obecně těžké. Všude kolem mě jsou páry, o lásce a zamilovanosti jsou miliony knih a já jsem tím naprosto netknutá. Navíc o mě nikdo neprojevil zájem, spíš se o mně muži vyjadřovali negativně. Mám se tvářit, že je vše OK?

Ne.
Ale ani se přece nemusíš tvářit, že pokud tě honem rychle někdo nepolíbí, skončí svět.

Vilemína napsal(a):

Někteří z vás nechápou, proč mi vadilo divení psychologa, že ani na střední škole jsem s nikým nechodila. Už mám po krk všeho divení. Celý život se setkávám s tím, že se nade mnou někdo podivuje. Že mám starší rodiče (holt mamka děti napřed nechtěla, pak si to rozmyslela a děti moc chtěla, mimochodem když jsem se narodila, rodičům bylo 28 a 39, na konci 80. let byli staří rodiče), že mám moc velkou nohu (velikost 44 je na holku velká noha), že mám už šedivé vlasy (genetická záležitost, první šedivý vlas mi našla babička v deseti letech), že se mi nelíbí to a to. Nevěřili byste, jak je to podivování nepříjemné. Kolikrát jsem lhala, aby se někdo zase nepozastavoval nad něčím, co ani nemůžu či nemohla jsem nijak ovlivnit.

Ale to bys se divila, jak chápou ;)
Podívej, ty máš po krk všeho divení a děsně tě štve, jak se lidé pozastavují nad tvými "zvlásštnostmi"
Já to mám naproto jinak: já právě těmi zvláštnostmi štvu lidi, kteří se pak pozastavit ani nestačí :storstark:
Všechno je jen o tom, jak ty sama svět kolem sebe pojmeš. Buď je pro tebe "nepřátelský" a on takový bude a nebo je vlastně děsně zajímavý a on takový bude :jojo:
Blba nepředěláš, toho je lepší obejít, protože ten na rozdíl od koně, který kope zapředu a od krávy, která kope ze zadu (nebo opačně? teď nevím a je to nakonec fuk) kope ze všech stran :jojo:

majkafa napsal(a):

Vilemíno, až se budeš ty sama přijímat taková, jaká jsi, bude ti všechno divení úplně ukradené. :jojo:

Svatá pravda :jojo::jojo::jojo:

Pořád se mi ten "kamarád" neozval.
Nepřála bych vám, jak se teď cítím. Už dlouho mi nebylo tak mizerně. Chce se mi brečet, ale nejde to.
Mám teď volno, ale celý den prospím a zbytek dne sufruju po internetu. Nebaví mě si číst, vyšívat, ani jiné činnosti. Zase se mi rozjíždí deprese.
Nežiju, jen přežívám.

Vilemíno, ten muž je tak vzdálený, nic ti neslíbil, žádný vztah, nic víc, než kamarádství nenaznačil. A ty si vytváříš závislost na prvním muži, který o tebe nějaký zájem projevil.
Vidíš to?
Pracuj na sobě, s pomocí psychiatrů, psychologů, literatury, návštěv kurzů sebepoznání, ... Jakkoliv. Aby ses našla ty sama pro sebe. Stojí to za to. Až se jednou najdeš, to se budou dít věci.
Mohu potvrdit ze svých vlastních zkušeností. To je pak nádherné žití. :jojo: Když budeš krásně žít sama se sebou, bez hraní her a nucení, prostě se přirozeně přijmeš, budou se ve tvém okolí objevovat lidé, o jakých jsi ani nesnila - v pozitivním slova smyslu. Oni tam jsou možná i teď, ale ty je zatím nedokážeš vidět.

Majkafo.........hezké

Vilemínko, máš to opravdu těžké s tvojí tělesnou schránkou, to je pravda. Dost těžko se budeš někam začleňovat. Ale u mladých mužů bohužel narazíš, což takhle se porozhlédnout po starších? Prosím tě, využij svých jazykových znalostí, svého studia. U dětí najdeš přesně to co hledáš, lásku a pochopení. Ony totiž člověka stále berou podle charakteru a co člověk umí, jak s nima jedná. Vzdycháš po kamarádovi..........nehledají někde na jazykovém
táboře vedoucí?? Jéžiši, ty máš takových předností a neumíš je prodat! Máš čas, žádné závazky a jsi chytrá! Tak honem do toho, uvidíš, že to půjde a při práci s dětmi se uvolníš, budeš mít starost nejenom o sebe, ale o druhé.(To mi u Tebe hodně chybí). Na táboře se tak nekouká na parádu, vzhled, naopak budeš mít výhodu- budeš zapamatovatelná a můžeš být dobrým příkladem pro zamindrákované malé slečny a kluky. Nebo se přihlaš na  pracovní tábory se zaměřením na jazyky ,archelogii ekologii. Tam je spousta mladých lidí z celého světa. Já být mladá, tak nevím, kam dřív. Prázdniny začínají, žádné válení doma,ale aktivita pracovní a duševní!

Vilemína napsal(a):

Někteří z vás nechápou, proč mi vadilo divení psychologa, že ani na střední škole jsem s nikým nechodila. Už mám po krk všeho divení. Celý život se setkávám s tím, že se nade mnou někdo podivuje. Že mám starší rodiče (holt mamka děti napřed nechtěla, pak si to rozmyslela a děti moc chtěla, mimochodem když jsem se narodila, rodičům bylo 28 a 39, na konci 80. let byli staří rodiče), že mám moc velkou nohu (velikost 44 je na holku velká noha), že mám už šedivé vlasy (genetická záležitost, první šedivý vlas mi našla babička v deseti letech), že se mi nelíbí to a to. Nevěřili byste, jak je to podivování nepříjemné. Kolikrát jsem lhala, aby se někdo zase nepozastavoval nad něčím, co ani nemůžu či nemohla jsem nijak ovlivnit.

Vilemino, zrovna tady se nikdo nedivi. Kazdy clovek je nejaky. Nekdo ty sedive vlasy prave jeste nema, nekdo ma podvahu a k tomu malou nohu. Nekdo je sedivej s velkou nohou, nekdo neni sedivej a ma strasne mladeho tatinka. Nekdo ma maturitu ve triceti a nekdo neudela ani ridicak. Nekdo ma velky nos a odstale usi a velkou nohu. Atd..atd...Kazdy clovek je individualita a na kazdym je v podstate neco extra, co  ho lisi. Ja dva sterjny lidi neznam.

Tvuj psycholog se zcela normalne ptal, potreboval si neco zjisit. Asi je tvuj problem, ze jsi nepolibena a nekoho usilovne hledas. Psycholog si te musi otukat. Sama si asi o tom zacala, normalne se se neznamy clovek nikdy nepta, zda ma s sex nebo ne.

Co lidi (nektere)  udivuje, ze sis vybrala clovek, ktery brutalne zavrazdil holku.

Vilemína napsal(a):

Někteří z vás nechápou, proč mi vadilo divení psychologa, že ani na střední škole jsem s nikým nechodila. Už mám po krk všeho divení. Celý život se setkávám s tím, že se nade mnou někdo podivuje. Že mám starší rodiče (holt mamka děti napřed nechtěla, pak si to rozmyslela a děti moc chtěla, mimochodem když jsem se narodila, rodičům bylo 28 a 39, na konci 80. let byli staří rodiče), že mám moc velkou nohu (velikost 44 je na holku velká noha), že mám už šedivé vlasy (genetická záležitost, první šedivý vlas mi našla babička v deseti letech), že se mi nelíbí to a to. Nevěřili byste, jak je to podivování nepříjemné. Kolikrát jsem lhala, aby se někdo zase nepozastavoval nad něčím, co ani nemůžu či nemohla jsem nijak ovlivnit.

Vilemíno - to bude tím, že jsi vyjímečná.
Lidi se podivují, jsou tuctoví...mají se za tuctové..víš ?
Neuvědomili si svoji jedinečnost, natož jedinečnost kohokoliv jiného. A ještě by ji měli pochopit? Proč je nutné zapadnou do stáda a nijak nevyčnívat?
Já jsem taky vyjímečná (brečela jsem na prvním táboře a odvezli mě jedinou domů, mám č. prstýnku na prsteníčku 47 :lol: - jako dítě, moje máma mě měla v nějakých 34letech a táta ve 40 , přičemž stihnul první infarkt..taky dost nestandardní..ne?). Selima je vyjímečná. Majkafa je vyjímečná. Hirondel je vyjimečná..atakdál....Každý máme něco.
Jen ty to nevíš.

K tomu, abys vzala za své - tu svoji jedinečnost (mmch si o sobě myslím, že jsem jedinečná i se svou standardní 37 velkou nohou) - si ji musíš zamilovat. Sebe komplet.
A ty své výměry, rozměry - takových holek je víc, nejsi sama, ale někteří dovedou  ze svých jedinečností udělat plus. A tak to má být. (taková J. Lopez ze svého zadku udělá jednoduše přednost - a to ten zadek měla i před svých slavným obdobím!)
Když se začneš mít opravdu ráda, bude to na tobě vidět, bude to "cítit" a budeš obrovsky přitažlivá pro všechny. Spousta bab není vysloveně krásných..ale jsou přitažlivé. A přitahuje nás k nim jejich fluidum, příjemno, láska, zájem, humor, klid, vyrovnanost, laskavý úsměv - něco. ..atd
Chňápeš??!:)
A nelituj se, nebo vyskočím o obrazovky a dostaneš :dumbom: :D
Doprkna, .. chytrá vzdělaná baba! :pussa:

A ten psycholog - první otázky - dělal prostě anamnézu. To je jeho povinnost. A že se podivil? No jéé, co je na tom? Třeba jeho 12ti letá dcera mu dělá starosti a "chodí" již s druhým klukem :lol: nebo se podivil upřímně, že zrovna TY  (podle něj zcela nepochopitelně) nemáš kluka.. Vil - co blbneš.. Ty jsi moc vztahovačná a tejráš se sama .

Vladena napsal(a):

Hněvko, to je staročeština??? Nějak moc šroubované.....:D:D

Jestli to nebude tím, že jsem taková stará Češka.:jojo: /Jo, občas s tím šroubem mám problém, jak to chci pojmout od A až do Z/

Vladena napsal(a):

...Vilemínko, máš to opravdu těžké s tvojí tělesnou schránkou, to je pravda. Dost těžko se budeš někam začleňovat. Ale u mladých mužů bohužel narazíš, což takhle se porozhlédnout po starších? Prosím tě, využij svých jazykových znalostí, svého studia. U dětí najdeš přesně to co hledáš, lásku a pochopení... .

Vladěno, ty jsi neskutečná  :rolleyes: Někdo si sem přijde pro slova útěchy a ty ho ještě víc přišlápneš, aby měl jó o čem přemejšlet :dumbom:
Vilemíno, já osobně si - na rozdíl od Vladěny - nemyslím, že by nadměrná velikost obuvi nebo předčasně šedivějící vlasy byly nějakým závažným handicapem :pussa: Velikost chodidla je to to poslední, nač se pánové zaměřují :) a šedivé vlasy se nechají zamaskovat buď barvou podstatně světlejší, než tvůj přirozený odstín, nebo promelírováním.
Jak tady píšou holky, důležitá je vnitřní vyrovnanost sama se sebou a neméně důležité je nehledat na sobě jenom "handicapy" (v uvozovkách píšu proto, že ty žádné skutečné handicapy vůbec nemáš) ale umět na sobě najít i klady a na těchto kladech stavět pozitivní hodnocení vlastní osobnosti.

Hele, nikoho jsem nepřišlápla. Jenom jsem přiznala, že i já jsem v mládí seděla před zrcadlem a nebyla sama se sebou spokojená. Je dobře psát Vilemíně, že člověka šlechtí vnitřní krása,ale která z nás je pořád tak silná? Ve svém závěru ano, nějak jsme mindráky přežily. Zkušenost mi říká, že velká noha, výška kolem 180 cm ,silnější postava není žádné terno, takže chápu Vilemínu a nedivím se, že ji to trápí.

[i]ale umět na sobě najít i klady a na těchto kladech stavět pozitivní hodnocení vlastní osobnosti[/i]. Kairo, to sis dovedla říkat jako mladá holka před zrcadlem?????????????????! To je jak z Rudého Práva.

Vladeno, promiň, ale to vypadá, jako by ses těch mindráků nezbavila dodnes, možná jen vyměnila za jiné. To, jak kdo vnímá sám sebe vůbec nemusí odpovídat tomu, jak ho vnímají ti ostatní okolo ( i když časem jim vlastní postoj může naimplantovat). Někdo se nese jako královna a někdo se div neplíží kanálama jen díky vlastním pocitům, jak se vnímá on sám.

Daphné napsal(a):

Vladeno, promiň, ale to vypadá, jako by ses těch mindráků nezbavila dodnes, možná jen vyměnila za jiné. To, jak kdo vnímá sám sebe vůbec nemusí odpovídat tomu, jak ho vnímají ti ostatní okolo ( i když časem jim vlastní postoj může naimplantovat). Někdo se nese jako královna a někdo se div neplíží kanálama jen díky vlastním pocitům, jak se vnímá on sám.

Samozřejmě, že některé mindráky přetrvávají a jiné přibývají. Někde jsem psala, že v našem městečku jsem s ženskýma chodila módní přehlídku. Na molu jsem se nesla jako opravdová královna,ale není to můj životní postoj k sobě samé. Myslím, že je to přirozené, prostě někdy se cítíš výborně a jindy by si opravdu nevylezla. Nejhorší depky mi dělá moje nerezová konvice, taková baculatá s píšťalkou.:D:D Jak ona dovede člověka rozšířit! :lol:
Osobní váhu  jsem už vyhodila do popelnice a na jinou mi nikdo nedostane. Stačí, mám mindráky? Mám, mám i jiné nedostatky. Dovedu se o nich bavit, umím je zamaskovat, dovedu se vznášet na podpatcích....Jenže člověk uvnitř je pořád stejnej. Vilemínu prostě trápí vzhled, tak proč psát nějaké fráze. Ale i ona se umí načančat a připravit se na rande. Podstatný problém vidím v jejím současném výběru.

Vilemíně můžete říkat cokoliv, stejně neposlouchá. A viděla by se "oškolivou" a nepřitažlivou i kdyby měla parametry miss world.
S částečně schizoidní poruchou osobnosti se žije dost blbě a vyžaduje to mnoho a mnoho úsílí a především práce na sobě bez záruky nějakého většího trvalého pokroku.
Poruchu osobnosti zatím neumíme uspokojivě léčit. I alternativní cesta je dlouhá a těžká.

Zásada číslo jedna by pro tebe Vilemíno měla být taková: ber to, jaké to je, nic nelámej přes koleno a nepřetlačuj. Takže nejprve se nauč žít sama se sebou, pak se uvidí.

Vladena napsal(a):

Hele, nikoho jsem nepřišlápla. Jenom jsem přiznala, že i já jsem v mládí seděla před zrcadlem a nebyla sama se sebou spokojená.

Jo?!? A kde jsi to přiznala, prosím tě :lol: ?!? Tady na tomhle vláknu určitě ne :reta:

Vladěna napsal(a):

...ale umět na sobě najít i klady a na těchto kladech stavět pozitivní hodnocení vlastní osobnosti[/. Kairo, to sis dovedla říkat jako mladá holka před zrcadlem?????????????????! To je jak z Rudého Práva.

Koukám, že Rudé Právo muselo být ve své době tvoje jediná oblíbená tiskovina, když se na něj tak vehementně odvoláváš ... a taky se na tobě jeho pravidelná četba v mládí nesmazatelně podepsala :reta:
Hele, Vladěno, mě neřeš. Já už mám mládí dávno za sebou, zatímco Vilemína ho má teprve před sebou a tak se jí snažím poradit, aby si pokud možno nevšímala poněkud nejapnejch postřehů postarších zakyslejch tetiček a spíš se držela rad těch moudřejších a vyzrálejších, které jí chtějí - na rozdíl od někoho - doopravdy pomoci :)

Říká se, že moudřejší ustoupí,takže tu zůstává ta postarší tetička...:reta: pá,pá

Pandorraa napsal(a):

....... a vyžaduje to mnoho a mnoho úsílí a především práce na sobě bez záruky nějakého většího trvalého pokroku.
Poruchu osobnosti zatím neumíme uspokojivě léčit. I alternativní cesta je dlouhá a těžká.

Pan ,jak jsi tohle myslela?  Ze s poruchou osobnosti je prace na sobe bez zaruky nejakeho vetsiho trvaleho pokroku?
Ze se clovek s poruchou osobnosti z toho nemuze dostat?

hirondel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

....... a vyžaduje to mnoho a mnoho úsílí a především práce na sobě bez záruky nějakého většího trvalého pokroku.
Poruchu osobnosti zatím neumíme uspokojivě léčit. I alternativní cesta je dlouhá a těžká.

Pan ,jak jsi tohle myslela?  Ze s poruchou osobnosti je prace na sobe bez zaruky nejakeho vetsiho trvaleho pokroku?
Ze se clovek s poruchou osobnosti z toho nemuze dostat?

Taky by mě to zajímalo. Pandorroo, prosím, rozveď to.

Pandorraa napsal(a):

Zásada číslo jedna by pro tebe Vilemíno měla být taková: ber to, jaké to je, nic nelámej přes koleno a nepřetlačuj. Takže nejprve se nauč žít sama se sebou, pak se uvidí.

Takže se s tím mám víceméně smířit.

Se vzhledem jsem se z velké části vyrovnala. Bohužel totéž se nedá říct o povaze. Nemám ráda svou povahu.

Pandorraa napsal(a):

Vilemíně můžete říkat cokoliv, stejně neposlouchá. A viděla by se "oškolivou" a nepřitažlivou i kdyby měla parametry miss world.
S částečně schizoidní poruchou osobnosti se žije dost blbě a vyžaduje to mnoho a mnoho úsílí a především práce na sobě bez záruky nějakého většího trvalého pokroku.
Poruchu osobnosti zatím neumíme uspokojivě léčit. I alternativní cesta je dlouhá a těžká.

Zásada číslo jedna by pro tebe Vilemíno měla být taková: ber to, jaké to je, nic nelámej přes koleno a nepřetlačuj. Takže nejprve se nauč žít sama se sebou, pak se uvidí.

Odhadla jsi to přesně. Předpokládám tedy, že ty tuto poruchu osobnosti nemáš.
Myslím, že ta schizoidní porucha osobnosti je u mě jádro pudla. Díky ní se jen tak nezamiluju a někoho si najdu jen stěží.

hirondel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

....... a vyžaduje to mnoho a mnoho úsílí a především práce na sobě bez záruky nějakého většího trvalého pokroku.
Poruchu osobnosti zatím neumíme uspokojivě léčit. I alternativní cesta je dlouhá a těžká.

Pan ,jak jsi tohle myslela?  Ze s poruchou osobnosti je prace na sobe bez zaruky nejakeho vetsiho trvaleho pokroku?
Ze se clovek s poruchou osobnosti z toho nemuze dostat?

Ne, nemyslím si  že se z toho nelze dostat.
Jenže oficiální psychologie je dost bezradná a navíc pokud nenajdeš citlivého a trpělivého psychologa - terapeuta, tak je to na roky a roky a vyžaduje to dost trpělivosti od klienta a vysokou profesionalitu od terapeuta. A o takové terapeuty je dost rvačka, takže ne každý má to štěstí....

Pokud jdeš alternativní cestou, podle čistě mého názoru, podstupuješ riziko, že padneš na šarlatány a nebo na někoho nezkušeného, že to s tebou tak strašně zacloumá, že můžeš spíš "spadnout" než "vzestoupit" (mluvím o vibracích).
Mám klientku - kamarádku, která kombinuje obě cesty a její psycholožka je rozumná žena. Ze začátku to s tou dívčinou byl dost masakr, byla nesmírně netrpělivá a v podstatě přes rok se zdálo, že se nehnula ani o kousek, stále si "mlela jen tu svou" asi jako tady Vilemína...
Jenže to bylo opravdu zdání - časem pochopila přece jen to hlavní: že nenese žádnou vinu, že se nemusí nikomu neustále zavděčovat a podbízet, že nikam nemusí spěchat, že je jedinečná bytost. Pracuje na sobě stále, uklidnila se a už na sebe tolik netlačí. Naučila se konečně mít ráda sama sebe takovou jaká je, našla si AKTIVNĚ přátele a na konzultace chodí jen tehdy, pokud má pocit, že se dostala do neřešitelné situace. Je to šikovná holka a já myslím, že ona se s tím naučí žít velmi dobře - takže se z toho vlastně dostane :jojo:
Jenže tohkle není rýma, která zmizí úplně, tohle je latentně přítomno stále, takže tihle lidé musejí být opravdu BDĚLÍ.
Já osobně si říkám, že je to vlastně jejich výhoda...oproti nám ostatním, kteří to někdy flákáme a pak se nestačíme divit :rolleyes: Jenže třeba já "vstanu" hodně rychle a bez větších problémů, člověk s poruchou osobnosti v podstatě začíná znovu...v tom je ta největší záludnost.

Osobně si myslím, že hodně také záleží na tom, jak ke své diagnoze každý klient přistoupí. Krom těch, kteří si ji v podstatě pěstují jako svou jedinou ochranu, se sice všichni chtějí na vědomé úrovni vyléčit, ale jen někteří brzy pochopí, že jejich "nemoc" nemusí být žádný trest, ale výzva, dar, který dostali, aby skrze sebe dokonale pochopili ty ostatní a duchovně postoupili hodně daleko. Že dostali možnost získat jedinečnou zkušenost, kterou mnoho lidí nemá.
Já smekám před každým, kdo tohle zvládne - i přes propady neztrácí naději a odhodlání.

Porucha osobnosti je v podstatě něco, co si člověk s sebou na svět přinese a co umocní většinou necitlivá, direktivní a studená výchova, takže ona se v plné míře rozvine.
Prostě máme každý své životní lekce a já si myslím, že stejně jako ty ostatní, lze i tuhle zvládnout.
Jen je to sakra těžká životní lekce :jojo:

Vilemína napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Zásada číslo jedna by pro tebe Vilemíno měla být taková: ber to, jaké to je, nic nelámej přes koleno a nepřetlačuj. Takže nejprve se nauč žít sama se sebou, pak se uvidí.

Takže se s tím mám víceméně smířit.

Tak to v prvé řadě, to je naprostý základ.
Smíření se totiž není žádná rezignace.

Představ si třeba ženu tvého věku, která má 157 cm, mírnou nadváhu a od své puberty sní o karieře modelky. Je naprosto zoufalá, že tahle cesta je jí uzavřena i kdyby zhubla na ideální modelkovskou váhu, protože ať dělá, co dělá, stejně už nevyroste. Bude se tedy trápit a mučit, začne pochybovat o svých LIDSKÝCH KVALITÁCH, na nemožnost své vysněné seberealizace "svede" veškeré neúspěchy a každý životní karambol pojme jako "djóóó, kdyby tady bylo móóóře" - tedy co to kecám, to byl pan Rybář, tak jinak: jo, nemám 180cm, nemám nárok na plnohodnotný život!

A teď si představ tutéž ženu, která se se svou situacá SMÍŘÍ - prostě příjme fakt, že nemůže být modelka, protože dostatečně nevyrostla. Příjme to, co NEMŮŽE nijak ovlivnit a co s jejími lidskými kvalitami nemá ale vůbec nic společného. Rozhlédne se tedy kolem sebe a začně hledat to, co ovlivnit může - řekně si třeba: sakra, co já tady blbnu, vždyť já přece dělám překrásný fotky, všichni mi to tvrdí a já jim pořád nevěřila. Krutibrko, modelka ze mne sice nebude, ale co kdybych si zařídila studio a začla ty modelky fotit?

Ha?

A takhle si můžeš vymyslet tisíce kombinací. Ty ráda vyšíváš, že? Znáš tenhle serwer: www.fler.cz ?
Existují desítky možností, jak zjistit, že jsi dobrá a jak si najít přítele.
A TOHLE vždycky ovlivnit můžeš.

Vilemína napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vilemíně můžete říkat cokoliv, stejně neposlouchá. A viděla by se "oškolivou" a nepřitažlivou i kdyby měla parametry miss world.
S částečně schizoidní poruchou osobnosti se žije dost blbě a vyžaduje to mnoho a mnoho úsílí a především práce na sobě bez záruky nějakého většího trvalého pokroku.
Poruchu osobnosti zatím neumíme uspokojivě léčit. I alternativní cesta je dlouhá a těžká.

Zásada číslo jedna by pro tebe Vilemíno měla být taková: ber to, jaké to je, nic nelámej přes koleno a nepřetlačuj. Takže nejprve se nauč žít sama se sebou, pak se uvidí.

Odhadla jsi to přesně. Předpokládám tedy, že ty tuto poruchu osobnosti nemáš.
Myslím, že ta schizoidní porucha osobnosti je u mě jádro pudla. Díky ní se jen tak nezamiluju a někoho si najdu jen stěží.

Vilemíno, já to neodhadla, až taková čarodějnice bohužel nejsem, svou diagnozu jsi sem napsala sama ve svém prvním příspěvku.
Jen si ale myslím, že tomu příliš podléháš. Jsi bezesporu inteligentní holka, jenže i inteligenci může člověk otočit sám proti sobě....

Diky za dovysvetleni. :)
Takhle je to srozumitelny a takhle jak to je Tebou ted napsany, tak s tim souhlasim.

Podle sebe to napisu prostou a jednoduchou vetou= vsechno je mozne vylecit. :) ,ale jak rikas zalezi na onou diagnozou postizenem- a zalezi na velice citlivem a svemu konicku oddanemu terapeutovi. :) (dle mych slov)

Zdalo se me,ze jim nedava psychologie sanci na vyleceni a to me znepokojovalo ,proto se ptam jak jsi to myslela. :)

hirondel, psychologie se, jak to mám teď v rámci studia možnost pozorovat, podle mne stává pokornější a pokornější. A to je moc dobrá zpráva.
Také si myslím, že vyléčit se dá naprosto vše. Jen člověk musí ve své psychice poctivě odhalit všechny bloky, kterými sám sobě brání být zdravý. A musí to udělat VČAS, jak prošvihne "bod zlomu", nepomůže už mu pak nikdo a nic, leda zázrak....

To ohledne psychologie je dobra zprava. :)  Protoze bez pokory nelze. Souhlas.

S tim bodem zlomu take naprosto souhlasim-ten je prulomem a zaroven onou otevrenou cestou k vyleceni pro ty co to zachyti spravne a neboli vcas.   :)

Vilemína napsal(a):

Někteří z vás nechápou, proč mi vadilo divení psychologa, že ani na střední škole jsem s nikým nechodila. Už mám po krk všeho divení. Celý život se setkávám s tím, že se nade mnou někdo podivuje. Že mám starší rodiče (holt mamka děti napřed nechtěla, pak si to rozmyslela a děti moc chtěla, mimochodem když jsem se narodila, rodičům bylo 28 a 39, na konci 80. let byli staří rodiče), že mám moc velkou nohu (velikost 44 je na holku velká noha), že mám už šedivé vlasy (genetická záležitost, první šedivý vlas mi našla babička v deseti letech), že se mi nelíbí to a to. Nevěřili byste, jak je to podivování nepříjemné. Kolikrát jsem lhala, aby se někdo zase nepozastavoval nad něčím, co ani nemůžu či nemohla jsem nijak ovlivnit.

já zase ráda vykládám o sobě věci, kterým se jiní diví, a bavím se tím :D a to bych řekla, že mě v životě potkaly ještě divnější věci než tebe :storstark:
Každý máme nějakou zvláštnost, nevyrábí se jedna velikost bot, nemáme stejné vlasy, máme jiné partnery, jiné zkušenosti, povahu, starosti, vzdělání, jsme každý originál a díky bohu za to :D
Noha 44 je na ženskou velká.. ale NO A? :D

mně to taky baví.....když se diví....a něco to o nich vypovídá....

Vilemino a co tvoje rodina, sourozenci nebo rodice, mas v nich oporu?  Doufam ze ano. Ale asi si jim o priteli nerekla myslim, koneckoncu je to intimni. Kde jsi se s nim seznamila? Pres internet si rikala.

sahleb napsal(a):

Vilemino a co tvoje rodina, sourozenci nebo rodice, mas v nich oporu?  Doufam ze ano. Ale asi si jim o priteli nerekla myslim, koneckoncu je to intimni. Kde jsi se s nim seznamila? Pres internet si rikala.

Do jisté míry je pro mě moje rodina oporou. Hlavně mamka, s tou si rozumím nejlíp. O otcem už je to horší, máme dost podobné povahy, často se nesneseme. Mám jednoho bratra, o tři roky mladšího. Taky se léčí na psychiatrii, má závažnější diagnosu než já (smíšená afektivní porucha s hypomanickými a depresivními rysy), třikrát se pokusil spáchat sebevraždu, jsou s ním pořád nějaké problémy, díky němu je u nás doma často špatná atmosféra.

Ten člověk, do kterého jsem se zamilovala, není můj přítel. Už to asi není ani můj kamarád. Ve středu jsme se měli sejít. Měl mi zavolat, kdy vyjíždí, abych se podle toho mohla zařídit. Neozval se. Já jak blbec čekala a čekala. Několikrát jsem mu volala, psala mu SMS, on nereagoval. Přitom on navrhl tu schůzku a ještě tentýž den, kdy jsme se měli sejít, jsme si volali a on mě ujišťoval, že se určitě uvidíme. Psala jsem mu pak následující den, že mě strašně zklamal, že bych od něho takové jednání nečekala, že mě jeho chování naštvalo. Pak jsem mu ještě psala, že mě moc mrzí, že jsem se takto nesolidnímu člověku "otevřela", což není mým zvykem, a že se už asi nikdy neuvidíme, ať se má. Neozval se. Svoje jednání mi nevysvětlil

Vilemína napsal(a):

sahleb napsal(a):

Vilemino a co tvoje rodina, sourozenci nebo rodice, mas v nich oporu?  Doufam ze ano. Ale asi si jim o priteli nerekla myslim, koneckoncu je to intimni. Kde jsi se s nim seznamila? Pres internet si rikala.

Do jisté míry je pro mě moje rodina oporou. Hlavně mamka, s tou si rozumím nejlíp. O otcem už je to horší, máme dost podobné povahy, často se nesneseme. Mám jednoho bratra, o tři roky mladšího. Taky se léčí na psychiatrii, má závažnější diagnosu než já (smíšená afektivní porucha s hypomanickými a depresivními rysy), třikrát se pokusil spáchat sebevraždu, jsou s ním pořád nějaké problémy, díky němu je u nás doma často špatná atmosféra.

Ten člověk, do kterého jsem se zamilovala, není můj přítel. Už to asi není ani můj kamarád. Ve středu jsme se měli sejít. Měl mi zavolat, kdy vyjíždí, abych se podle toho mohla zařídit. Neozval se. Já jak blbec čekala a čekala. Několikrát jsem mu volala, psala mu SMS, on nereagoval. Přitom on navrhl tu schůzku a ještě tentýž den, kdy jsme se měli sejít, jsme si volali a on mě ujišťoval, že se určitě uvidíme. Psala jsem mu pak následující den, že mě strašně zklamal, že bych od něho takové jednání nečekala, že mě jeho chování naštvalo. Pak jsem mu ještě psala, že mě moc mrzí, že jsem se takto nesolidnímu člověku "otevřela", což není mým zvykem, a že se už asi nikdy neuvidíme, ať se má. Neozval se. Svoje jednání mi nevysvětlil

No s bratry jsou nekdy problemy. Ja to znam. A nejen u me.  Co jinak dela? (tedy doufam, ze se vyleci).
Na zacatku jsi psala, ze se nemuzes zamilovat. Ale zamilovana jsi, takze tohle je jasne, ze se zamilovat muzes. Teda do toho cloveka se kterym jsi se seznamila na lide.cz, ze jo?

Vilemíno, to se stává, bohužel, člověk má o lidech (mužích) nějakou představu, iluzi , a jednoho dne to zjistí. Třeba i po 20ti letech. Že žil jen s představou o druhém, ne s ním skutečně. Děláme tuto chybu často.

Taky nemůžeš vědět co ho vedlo k tomuto jednání..., ale netrap se tím. Chyba je na tvé straně - dělala sis iluze. Všichni ji děláme. Stále dokola.  :D Poučení pro přístě.
Ne, že bychom neměli jít otevřeně do vztahů a lásek, otevřít se, to probůh ne! , ale v jakémsi koutku duše (srdce, hlavy?) musíme vždy počítat s tím, že může ze dne na den nebýt a tudíž, že si musíme postavit své opěrné body, sloupy života, a to několik, aby se nám nezhroutil "celý svět", když toto nastane. (A nejlépe sloupy, které můžeme ovládat sami.) A že nastane, na to vem jed.

Všechno se děje správně. I toto je správně. Pokud tě to štve, mrzí, je ti to líto, tak je to ukazatel, žes měla iluze o někom a něčem a že by sis to měla uvědomit. Vlastně člověk zklamal sám sebe. ne ten druhý člověk - ten tě nezklamal, zklamala tvá představa o něm - A stačí změnit na situaci náhled, pootočit to a všechno bude v pořádku. Zamilovat se dokážeš. Dobrá zpráva, ne?
Mladá chytrá, vzdělaná baba...co chceš víc? :)

Kamarád se mi ozval. Snažil se vysvětlit, proč se zachoval, jak se zachoval, tedy že se neozýval. Prý na něj najednou přišla taková úzkost, že chtěl být sám. Utekl přede mnou a ještě jedním člověkem ten den. Dnes jsem se o tom bavila se svým psychiatrem, kterého si jako odborníka i jako člověka velice vážím. Psychiatr se domnívá, že kamarád si úplně nebyl jistý sám sebou, že by mohl zopakovat svůj čin, tak utekl a raději se se mnou nesetkal. Dost mi promluvil do duše, snažil se být klidný, ale moc mu to nešlo. Bylo na něm vidět, že kdybych byla jeho dcera, tak by mi dal možná pár facek. Hlavně se zhrozil, že jsme se měli sejít na přehradě (Brněnská přehrada), že by se tam s ním bál jít i jako chlap, že pro mě jako ženskou je to extra nebezpečné. V ordinaci se mi chtělo brečet, jak mi to najednou přišlo všechno strašně líto. Že zrovna já jsem se zamilovala do takovéhoto člověka. Sama sebe nechápu. Ani vlastně nevím, co mě na něm tolik přitahuje.

Díkybohu, že aspoň ten muž a tvůj psychiatr mají rozum. chjo :(

Vilemíno, já už jsem ti přece jednou psala, že ten člověk Ti není schopen nabídnout takový citový vztah, který by sis přála a po kterém mladá dívka touží. Není to jeho chyba, jeho nastavení je prostě takové, že to nedokáže. Měla bys to přijmout jako nezvratný fakt, nezkoušet dál prorážet hlavou zeď a od svého kamaráda se citově odpoutat :jojo:

Bylo na něm vidět, že kdybych byla jeho dcera, tak by mi dal možná pár facek. A já taky!!!:dumbom:

Jinak, nechci se toho člověka zastávat,ale udělal to nejlepší, že před Tebou zdrhnul. Uvědomuješ si, že ten člověk se chce změnit, je v péči psychiatrů, a Ty v něm vyvoláváš zmatek? Scházet se s dívkou,která je tak labilní jako Ty, je pro něho velice nebezpečná kombinace.  Je vidět, že diskuze šla úplně mimo, neboť vnímáš pouze jen své pocity, nálady.....

Musím souhlasit s Vladěnou ... zejména v posledním bodě: "neboť vnímáš pouze jen své pocity, nálady....."
Ano, Vil, tebe totiž nenapadlo se na celou záležitost podívat ze zorného úhlu Tvého kamaráda. Můžeme se tady desetkrát hrozit a křižovat nad tím, co v minulosti spáchal, pořád je to lidská bytost, která má právo na určitá rozhodnutí, na to, koho si ON pustí v určitém smyslu do svého života a jakým zůsobem. Ty nevnímáš, že je Tvůj kamarád - co se týče vztahu k ženám vůbec - dosti podstatně omezen, že si s sebou vleče doživotně dosti závažný handicap, který si sám dobrovolně nevybral a se kterým se snaží více či méně úspěšně zápolit. Ty sis vybrala jako předmět adorace člověka handicapovaného, nemocného a očekáváš od něj chování a jednání jako od člověka zdravého a nezatíženého, což je Tvůj zásadní problém. Je třeba, aby sis uvědomila zásadní rozpor mezi Tvými očekáváními, touhami, představami na straně jedné a mezi syrovou skutečností na straně druhé a jakkoliv to zní bolestně, podle toho se zařídila :jojo:
Buďto od svého kamaráda nebudeš nic očekávat ani žádat (tím mám na mysli plnohodnotný citový partnerský vztah) a spokojíš se alespoň s platonickým přátelstvím, nebo tento vztah přeruš a hledej někoho, kdo do Tvých představ daleko přesněji zapadne :jojo:

Proč tě ten muž tak přitahuje?
Nejspíš proto, že je stejně "nemocný" jako ty.... a může zabíjet...nu, stejně jako ty...
Zahráváš si neskutečně s něčím, co absolutně neumíš ovládat a kontrolovat.
Tvůj psychiatr je špičkový profík, že s tebou nevyrazil dveře, ale dál s tebou pracuje.
Měla bys mu poděkovat, protože on nemusí.

A ten muž tě má lidsky hodně rád, když to zvládl a ještě navíc se ti to pokouší i vysvětlit. A to i když nemusí.
Měla bys se mu za všechny svoje doměnky omluvit a nechat ho na pokoji.
Jinak se nechováš jak dospělá žena, ale jako nevycválaný fracek.
Jsi stejně handikepovaná jako tvůj kamarád, jen to na rozdíl od něho nebereš na vědomí a myslíš jen sama na sebe.
Pokud se chceš někam hnout, vezmi svoje omezení na vědomí a nauč se s ním žít.
Jinak ublížíš nejen sobě, ale i lidem kolem sebe.

Vilemíno, holky ti to napsaly moudře a naprosto výstižně.
Začni poslouchat i ty kolem, ne jenom sebe a svá chtění a svá negativní namlouvání o tobě samotné.
Ten muž se pere se svou zrůdou a dle toho, co píšeš, před ním nelze, než smeknout.
Nestěžuj mu to.
Pracuj na sobě, poslouchej svého psychiatra i psychologa a dělej, co ti říkají, alespoň to zkus. Dokud to nezkusíš, nezjistíš, že to může fungovat.

Vilemína napsal(a):

Kamarád se mi ozval. Snažil se vysvětlit, proč se zachoval, jak se zachoval, tedy že se neozýval. Prý na něj najednou přišla taková úzkost, že chtěl být sám. Utekl přede mnou a ještě jedním člověkem ten den.

Hlavně se zhrozil, že jsme se měli sejít na přehradě (Brněnská přehrada), že by se tam s ním bál jít i jako chlap, že pro mě jako ženskou je to extra nebezpečné. V ordinaci se mi chtělo brečet, jak mi to najednou přišlo všechno strašně líto. Že zrovna já jsem se zamilovala do takovéhoto člověka. Sama sebe nechápu. Ani vlastně nevím, co mě na něm tolik přitahuje.

Vilemino,
Ty jsi nam psala uz jednou ci dvakrat, ze jsi tady na foru proto, ze se v sobe nevyznas-ze sama sebe nechapes.

To by teda mohlo znamenat,ze se v sobe touhle cestou pri spolecne komunikaci snazis v sobe vyznat a chapat se.   ( ano? )

Pokud to ale neni tak a nechces se ve skutecnosti skrze spolecnou komunikaci v sobe vyznat,pak nema smysl k Tobe promlouvat,nebot neuslysis (jak rekla mimojine i Pandora) a pro Tebe nebude mit (podle mne ) ani takovy vyznam sem psat.

Vilemino,muzes me rict prosim co jsi mu Ty odpovedela,nebo jak jsi na jeho vysvetleni reagovala?
Ci to byl napad sejit se na te prehrade ?

Osobne mam za to Vilemino ze Ty toho muze nemilujes a v tom je ten hacek.
Vidim v tom neco uplne jineho.
To proc Te pritahuje je tim ze mate mnoho spolecneho,ted uz je to jasne. (tedy alespon me ano)
Dalsi vec proc Te pritahuje muze byt i to co uz jsi jednou vyslovila = " Pokud budu stále tak nešťastná jako nyní a nedojde k žádnému posunu s druhým pohlavím nebo pokud nenajdu smysl života, tak spáchám sebevraždu. Ještě pořád nevím, jak bych to provedla.
Když jsem teď zažívala stres ze státnic, tak jsem si říkala, že by bylo nejlepší, kdyby mě tento můj kamarád uškrtil, když už v tom má praxi. Je to opravdu hnusné, jaké myšlenky mě napadaly. Vnímám to i nefér vůči kamarádovi, neříkala jsem mu to, on sám by prý  už nedokázal zabíjet, chce žít spořádaným životem.[i]

Tohle je Vilemino velice zavazna vec. Uz jednou jsem Ti psala tohle:

[i] Kdo nemiluje sebe,ten nedokaze milovat nikoho.
Jak pises sama,neni to naprosto vubec fer vuci nemu.  Neni fer mu davat v myslenkach roli z ktere se snazi on sam vymanit.  

Zda se ze prave tohle z Tebe on citi a tak se Ti vyhnul. Je to nebezpecna kombinace a nasledky by mohly byt fatalni pro oba.

Jak tvrdi i ostatni-nech toho muze byt.

Vilemíno, pokud ti to ještě nikdo neřekl, tak základním znakem lásky je to, že štěstí milovaného člověka je ti stejně cenné jako tvoje vlastní štěstí, stejnou měrou dáváš a bereš a brát umíš s pokorou stejně tak jako dávat. Nic neočekáváš, nevyčitáš. Nechceš druhého zotročovat, ale ani ty se nenecháš zotročit.

Všechno ostatní je závislost a sobectví.

Vil jsi na příjmu??
Jak je?
Co říkáš na Pandořin příspěvek (včera 14.00hod) ??
Dotknul se tě?

Všichni se ti snaží vysvětlit, že tento člověk nebude schopen opětovat city, že není věšák na tvoje iluze! Co si o tom myslíš?
Trošku mám o tebe strach.
Pokud věříš panu psychiatrovi - proč mu nevěříš? Proč ho neposlechneš?  Ten kluk utíká, tak ho probůh nechej....a nechtěj ho zadržet. Ví proč.

Pandorraa napsal(a):

Proč tě ten muž tak přitahuje?
Nejspíš proto, že je stejně "nemocný" jako ty.... a může zabíjet...nu, stejně jako ty...

Nemyslím si, že bych dokázala zabíjet!!! Jak jsi na to prosím tebe přišla?

Vilemína napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Proč tě ten muž tak přitahuje?
Nejspíš proto, že je stejně "nemocný" jako ty.... a může zabíjet...nu, stejně jako ty...

Nemyslím si, že bych dokázala zabíjet!!! Jak jsi na to prosím tebe přišla?

zřejmě proto, žes tu několikrát zmínila sebevraždu.

Pandorraa napsal(a):

Tvůj psychiatr je špičkový profík, že s tebou nevyrazil dveře, ale dál s tebou pracuje.
Měla bys mu poděkovat, protože on nemusí.

Proč by se mnou měl vyrazit dveře?! Za to? Že jsem se zamilovala?
Já jsem, myslím, vzorný pacient. Beru pravidelně léky, chodím na kontroly, zkrátka spolupracuju. Dokonce jsem došla dvakrát i dřív, když mi bylo mizerně.
Myslím, že s pacienty ani nemůže vyrazit dveře.

Vilemína napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Proč tě ten muž tak přitahuje?
Nejspíš proto, že je stejně "nemocný" jako ty.... a může zabíjet...nu, stejně jako ty...

Nemyslím si, že bych dokázala zabíjet!!! Jak jsi na to prosím tebe přišla?

KAŽDÝ Vilemíno, naprosto každý a to jak ty nebo já bez vyjimky za určitých okolností dokážeme zabíjet :jojo:
Jenže já teď nemluvím o fyzickém zbavení někoho jeho života. Mluvím o tom, že svým chováním, svým nezodpovědným chováním, kdy nejednáš s ohledem i na druhé, ale jen sama na sebe, můžeš druhého člověka "zabít" - zbavit jeho život radosti, smyslu, zbavit ho svobody a vystavit ho nekonečnému utrpení a sebetrýzni.
A nebo si snad myslíš, že kdyby ten muž před tebou neutekl, nebyl si stále vědom nebezpečí, které pro tebe představuje, ale i nebezpečí,které ty představuješ pro něj, že bys ho nemohla "zabít"?

Pandorraa napsal(a):

A ten muž tě má lidsky hodně rád, když to zvládl a ještě navíc se ti to pokouší i vysvětlit. A to i když nemusí.
Měla bys se mu za všechny svoje doměnky omluvit a nechat ho na pokoji.

Nemám pocit, že bych se mu za něco měla omlouvat. Nic jsem mu neudělala.

Vilemína napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tvůj psychiatr je špičkový profík, že s tebou nevyrazil dveře, ale dál s tebou pracuje.
Měla bys mu poděkovat, protože on nemusí.

Proč by se mnou měl vyrazit dveře?! Za to? Že jsem se zamilovala?
Já jsem, myslím, vzorný pacient. Beru pravidelně léky, chodím na kontroly, zkrátka spolupracuju. Dokonce jsem došla dvakrát i dřív, když mi bylo mizerně.
Myslím, že s pacienty ani nemůže vyrazit dveře.

Proto, že ses CO???
Ale no tak Vilemíno. Pleteš si dojmy s pojmy :jojo:
Ty vůbec netušíš, co je to láska, nemáš ráda ani sama sebe.

Tak třeba proto by s tebou mohl vyrazit dveře, protože ty sice polykáš jak ta hodná holka léky, chodíš na kontroly, ale spolupráce, skutečná spolupráce s lékařem, vypadá trochu jinak - ty ho sice posloucháš, ale neslyšíš, co ti říká.
A věř, že je vždy jen na lékaři, zda bude pokračovat v léčbě nebo zda s klientem vyrazí dveře. Tvůj psychiatr má velkou trpělivost, vyž si toho.

Vilemína napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A ten muž tě má lidsky hodně rád, když to zvládl a ještě navíc se ti to pokouší i vysvětlit. A to i když nemusí.
Měla bys se mu za všechny svoje doměnky omluvit a nechat ho na pokoji.

Nemám pocit, že bych se mu za něco měla omlouvat. Nic jsem mu neudělala.

Naprosto mne to nepřekvapuje, jsi sebestředná bytost, která nemá žádný kontakt se svým vlastním citem.
Ty vůbec NECÍTÍŠ, co všechno k němu vysíláš, z čeho všeho jsi ho už obvinila, když nepřišel a neozval se.
Už jen tím jsi mu ublížila a už jen tím si dost koleduješ o průšvih.

Vilemína napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tvůj psychiatr je špičkový profík, že s tebou nevyrazil dveře, ale dál s tebou pracuje.
Měla bys mu poděkovat, protože on nemusí.

Proč by se mnou měl vyrazit dveře?! Za to? Že jsem se zamilovala?
Já jsem, myslím, vzorný pacient. Beru pravidelně léky, chodím na kontroly, zkrátka spolupracuju. Dokonce jsem došla dvakrát i dřív, když mi bylo mizerně.
Myslím, že s pacienty ani nemůže vyrazit dveře.

Docházka a užívání léků není spolupráce, pokud děláš jenom tohle a nepracuješ na svém nitru, na svém způsobu myšlení, ...
Může vyrazit dveře s pacienty. Dnes se díkybohu i lékař může rozhodnout, jestli chce pacienta léčit, nebo ne. Je to oboustranné. Zvlášť psychiatr se může a někdy dokonce musí rozhodnout. Dobrý psychatr ano.

hirondel napsal(a):

Vilemino,muzes me rict prosim co jsi mu Ty odpovedela,nebo jak jsi na jeho vysvetleni reagovala?
Ci to byl napad sejit se na te prehrade ?

Odpověděla jsem mu na to vpodstatě v duchu, že za to nemůže, že na vině je jeho nemoc (deprese). Jako důvod, proč se se mnou nesešel, udal úzkost, měl prý strašnou úzkost.

Sejít se na přehradě byl můj nápad.

Pandorraa napsal(a):

Tak třeba proto by s tebou mohl vyrazit dveře, protože ty sice polykáš jak ta hodná holka léky, chodíš na kontroly, ale spolupráce, skutečná spolupráce s lékařem, vypadá trochu jinak - ty ho sice posloucháš, ale neslyšíš, co ti říká.
A věř, že je vždy jen na lékaři, zda bude pokračovat v léčbě nebo zda s klientem vyrazí dveře. Tvůj psychiatr má velkou trpělivost, vyž si toho.

Dokonce jsem dala na jeho slova a navštívila jsem psychologa. Já už fakt nevím, co bych měla dělat víc.

Pandorraa napsal(a):

Naprosto mne to nepřekvapuje, jsi sebestředná bytost, která nemá žádný kontakt se svým vlastním citem.
Ty vůbec NECÍTÍŠ, co všechno k němu vysíláš, z čeho všeho jsi ho už obvinila, když nepřišel a neozval se.
Už jen tím jsi mu ublížila a už jen tím si dost koleduješ o průšvih.

Na jeho vysvětlení, proč to udělal, jsem odpověděla takto:

Ahoj,
nečekala jsem, že mi odpovíš a vysvětlíš, proč jsi se tak zachoval. Tím jsi mě pozitivně překvapil.
Jsi zbabělý, ale hlavně nemocný, to vysvětluje tvoje jednání, tendenci utíkat od problémů...
Minulý týden ve středu jsem byla opravdu hodně naštvaná. Sám jsi to četl, jednak můj vzkaz a jednak fórum. Dovedu se hodně naštvat. Chvíli jsem si myslela, že tě srazilo auto...
Z těchto řádků jsi jako chytrý člověk jistě pochopil, že jsem tě nezavrhla. Jeden den jsem si tě chtěla dát pryč z přátel, ale nakonec jsem si řekla, že se třeba ještě ozveš, že ti dám ještě šanci.
Dokonce se nebráním dalšímu setkání. Ty vzkazy jsem psala v afektu, byla jsem opravdu dost naštvaná. Takže, jestli máš ty zájem se setkat, tak můžeme. Dávám ti ještě jednu šanci. Příště by bylo dobré, kdyby ses mi ozval s tím, že je ti špatně, stačí napsat SMS a pět slov. Pak si o tobě má člověk tendenci nemyslet nic pěkného. Tvoje jednání pak působí značně nesolidně...(zkráceno)

Z čeho ho prosím tě obviňuju?

Vilemíno, tohle je debata "jak s kozou na ledě", říkávala moje babička. Ty druhého nevidíš, neslyšíš, nevnímáš, jen si meleš tu svoji.
Já na jeho místě tě po takovémhle mailu klidně pošlu k čertu a ani na vteřinu nezalituju, že jsem tě vymazala ze života.
Nepochopila jsi totiž jednu základní věc: ty mu nemáš co dávat nějaké šance :jojo:
A tendenci nemyslet si nic pěkného nemá ČLOVĚK, ale TY, Vilemína!
A to je jen a pouze TVŮJ problém, on má svých vlastních dost.
A nediv se, že máš problém najít partnera, chlap s pudem sebezáchovy zaostří a bude v prachu TEĎ, nebo-li jen tě prokoukne. Vždycky na tebe s takovouhle zbyde jen nějaký exot s vlastním problémem. Možnám, že tohle se ti snaží říci i tvůj lékař, jen jemněji, než ti to teď říkám já.
Nu ale já jemná být nemusím, nejsem tvůj terapeut a nakonec jsem tě varovala.

Přestaň pořád hájit a omlouvat sama sebe, dobře poslouchej, co ti lidé říkají a konečně je i SLYŠ, VNÍMEJ, POCHOP.
Pak to bude dobré.
Dřív ne.

Nu, ještě jednou ti to zkusím srozumetelně vysvětlit, naposled, protože já nemusím.

Ve tvém mailu není jediné slůvko pochopení, soucítění, zájmu o to, jak on sám se cítí...Mluvíš jen sama o sobě - co tobě to způsobilo, jak ty ses o něj bála (?), jaké ty jsi měla pocity.
Ten mail je plný výčitek a obviňování, pro něj dost zraňujících "omluv" jeho chování, pak zase jakéhosi blahosklonného "odpuštění".
Jsi si jistá, že ti o to stojí?
A kde vůbec bereš ten pocit, že TAKHLE se chovají přátelé? Že tohle si k druhému člověku, zvlášť v takové situaci, vůbec smíš dovolit?

Teď se ti to mým prostřednictvím vrací. Líbí se ti to? Chápeš to a cítíš se dobře?

Vilemína napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Naprosto mne to nepřekvapuje, jsi sebestředná bytost, která nemá žádný kontakt se svým vlastním citem.
Ty vůbec NECÍTÍŠ, co všechno k němu vysíláš, z čeho všeho jsi ho už obvinila, když nepřišel a neozval se.
Už jen tím jsi mu ublížila a už jen tím si dost koleduješ o průšvih.

Na jeho vysvětlení, proč to udělal, jsem odpověděla takto:

Ahoj,
nečekala jsem, že mi odpovíš a vysvětlíš, proč jsi se tak zachoval. Tím jsi mě pozitivně překvapil.
Jsi zbabělý, ale hlavně nemocný, to vysvětluje tvoje jednání, tendenci utíkat od problémů...
Minulý týden ve středu jsem byla opravdu hodně naštvaná. Sám jsi to četl, jednak můj vzkaz a jednak fórum. Dovedu se hodně naštvat. Chvíli jsem si myslela, že tě srazilo auto...
Z těchto řádků jsi jako chytrý člověk jistě pochopil, že jsem tě nezavrhla. Jeden den jsem si tě chtěla dát pryč z přátel, ale nakonec jsem si řekla, že se třeba ještě ozveš, že ti dám ještě šanci.
Dokonce se nebráním dalšímu setkání. Ty vzkazy jsem psala v afektu, byla jsem opravdu dost naštvaná. Takže, jestli máš ty zájem se setkat, tak můžeme. Dávám ti ještě jednu šanci. Příště by bylo dobré, kdyby ses mi ozval s tím, že je ti špatně, stačí napsat SMS a pět slov. Pak si o tobě má člověk tendenci nemyslet nic pěkného. Tvoje jednání pak působí značně nesolidně...(zkráceno)

Z čeho ho prosím tě obviňuju?

upřímně, na mě tvoje odpověd působí jako blahoskloné odpuštění jakési viny
kdyby tohle napsal nějaký můj přitel asi bych ho poslala někam, zvlášt když podle všeho o přátelství stojí víc on než já.

Budu upřímná, jestli by na mě takto působil psycholog jako někteří z vás na tomto vlákně, tak bych k němu přestala chodit. Přijde mi, že mě kamsi pořád tlačíte, ale já to tak prostě necítím, jsem trošku jiného názoru.

Ano, prostě jsi jiného cítění.........žádná důvěra k rodičům (potom by ti určitě zabránili jít s vrahem randit k Brněnské přehradě), nějaký cit k vlastnímu sourozenci tu nevidím (po otázce jen, že je nemocen), nějaká fyzická práce u Tebe nehrozí, tvoje sms tvému ,,příteli" je panovačná, zvlášť ,když setkání bylo vyvolané z tvé iniciativy.
Stále mi vychází, že svým výběrem něco sleduješ a myslíš jen na sebe. Což takhle více pokory, důvěry k vlastní rodině? Jsi chytrá, velice chytrá, ale opravdu potřebuješ lékařský dohled. Navenek působíš frackovitě,uvnitř se užíráš, a rozumově si mylně vykládáš, že co děláš, děláš dobře.

P.S. sms vůbec nezobrazovala Vilemínu, kterou si nám zde servírovala. Nepolíbenou, bez přátel, se spoustou mindráků a depresí. Takže nám představuješ dvě zcela odlišné charakterové polohy.

Teď mi vlastně došlo, že psychiatr Ti mluvil do duše o tvém nebezpečném jednání dávat si schůzku s vrahem, holky Ti zde vysvětlily všechny důvody, proč se s tímto člověkem nescházet a Ty v další sms mu dáváš ,,znovu šanci". Děláš si z nás blázny??? A ze všech????

Vladena napsal(a):

Ano, prostě jsi jiného cítění.........žádná důvěra k rodičům (potom by ti určitě zabránili jít s vrahem randit k Brněnské přehradě), nějaký cit k vlastnímu sourozenci tu nevidím (po otázce jen, že je nemocen), nějaká fyzická práce u Tebe nehrozí, tvoje sms tvému ,,příteli" je panovačná, zvlášť ,když setkání bylo vyvolané z tvé iniciativy.
Stále mi vychází, že svým výběrem něco sleduješ a myslíš jen na sebe. Což takhle více pokory, důvěry k vlastní rodině? Jsi chytrá, velice chytrá, ale opravdu potřebuješ lékařský dohled. Navenek působíš frackovitě,uvnitř se užíráš, a rozumově si mylně vykládáš, že co děláš, děláš dobře.

P.S. sms vůbec nezobrazovala Vilemínu, kterou si nám zde servírovala. Nepolíbenou, bez přátel, se spoustou mindráků a depresí. Takže nám představuješ dvě zcela odlišné charakterové polohy.

S rodiči normálně komunikuju, mám je ráda, obzvlášť mamku. Mamka o existenci kamaráda ví. Mimochodem jeho jednání hodnotila jako nesolidní.
Jak už jsem tu psala, mám o tři roky mladšího bratra. Jsou s ním velké problémy, má taky deprese, třikrát se pokusil spáchat sebevraždu, ve 20 nemá žádné vzdělání. S ním se taky normálně bavím, ač mně ublížil (ukradl mi peníze).
S tou fyzickou prací to moc nechápu, resp. nechápu, proč na to poukazuješ.
Už jsem to tu psala, chytrá si nepřipadám.
Jakou Vilemínu email (ty ho nazýváš SMS) zobrazoval?

Vladena napsal(a):

Teď mi vlastně došlo, že psychiatr Ti mluvil do duše o tvém nebezpečném jednání dávat si schůzku s vrahem, holky Ti zde vysvětlily všechny důvody, proč se s tímto člověkem nescházet a Ty v další sms mu dáváš ,,znovu šanci". Děláš si z nás blázny??? A ze všech????

Pokud by kamarád měl zájem mě vidět, sešla bych se s ním. A nikdo by mi v tom nezabránil.

Vilemína napsal(a):

Na jeho vysvětlení, proč to udělal, jsem odpověděla takto:

[i]Ahoj,
nečekala jsem, že mi odpovíš a vysvětlíš, proč jsi se tak zachoval. Tím jsi mě pozitivně překvapil.
Jsi zbabělý, ale hlavně nemocný, to vysvětluje tvoje jednání, tendenci utíkat od problémů...

Vilemino,je totalne po me :mad:  :D

Pokud teda nejsi tou kdo ho svoji pritomnosti zene do zahuby ,pak jsi jedine tou kdo si vzal na mysl (kdo si mysli) ze mu muze pomoci prekonat jeho minulost.   :co:  (me uz totalne asi preskocilo ale pisu ce me vytanulo na mysli) (mimo to uz to rikaly i ostani) :)
V ty vytucney vete se me tohle objevilo.

(tohle badani me bavi) :D

Tak mamka věděla, že se máš setkat s vrahem někde na přehradě? To je síla!!! Pokud by kamarád měl zájem mě vidět, sešla bych se s ním. A nikdo by mi v tom nezabránil. Přesně, nic jsi nepochopila. Jenom já,já a zase já. Ani psychiatr s tvým přístupem nic nezmůže. Teď budu hodně zlá: Dej pozor,aby si se svou čtyřičtyřicítkou nešlápla do hovna! :dumbom:

Vilemína napsal(a):

Budu upřímná, jestli by na mě takto působil psycholog jako někteří z vás na tomto vlákně, tak bych k němu přestala chodit. Přijde mi, že mě kamsi pořád tlačíte, ale já to tak prostě necítím, jsem trošku jiného názoru.

No a to môže byť presne ten dôvod, pre ktorý ti raz ukáže dvere... "Liečenie" v prípade duševných problémov môže zahrnovať aj otváranie nepríjemných vecí a hovorenie "nepríjemných právd" - koniec koncov, aj slepák sa dá niekedy liečiť len operáciou, ktorá určite nie je príjemná - a ak to neznesieš, znamená to, že sa nechceš liečiť (ako keby si odmietala rehabilitovať s chorým kolenom, lebo to bolí - alebo tak...) a môžeš uvoľniť miesto potrebnejšiemu. "Liečiť sa" neznamená len napchávať sa liekmi, ale aj pracovať na sebe, na svojom vnímaní seba, sveta, druhých. :jojo:

Ten email zobrazoval Kráľovnú Vilemínu, ktorej sa nepáči, že jej poddaný si dovolil neposlúchnuť rozkaz a ešte ju o otom ani neinformoval. :dumbom: Je fakt, že ti asi mal povedať o zrušení schôdzky, ale inak je to slobodný človek a môže chodiť kam chce (a zrejme si to poriadne vychutnáva, keďže to tak má len krátko) a to bez toho, aby si mu ty čokoľvek dovoľovala alebo nedovoľovala. Pokúsila si sa vôbec pochopiť, PREČO neprišiel a ČO PRI TOM CÍTIL (keď sa rozhodol neprísť)??? Spýtala si sa ho na to? Vzťah - myslím rovnoprávny vzťah dvoch dospelých ľudí, kamarátsky alebo hoci aj partnerský - je vždy o DVOCH ĽUĎOCH, nie len o jednom. O dvoch voľných, slobodných ľuďoch so slobodnou vôľou a slobodným konaním. Plus o otvorenej komunikácii.

Vladena napsal(a):

Tak mamka věděla, že se máš setkat s vrahem někde na přehradě? To je síla!!! Pokud by kamarád měl zájem mě vidět, sešla bych se s ním. A nikdo by mi v tom nezabránil. Přesně, nic jsi nepochopila. Jenom já,já a zase já. Ani psychiatr s tvým přístupem nic nezmůže. Teď budu hodně zlá: Dej pozor,aby si se svou čtyřičtyřicítkou nešlápla do hovna! :dumbom:

Mamce jsem o kamarádovi říkala v jednom okamžiku, kdy se zase řešil brácha. Říkala jsem jí, že aby si nemyslela, že já nejsem žádný svatoušek. Že jsem se setkala s člověkem, který zabil člověka a byl ve vězení. Řekla jsem jí jen, že uškrtil dívku, podrobnosti jsem neříkala. Na to řekla jen hmmm. Dále jsme se pak bavily o tom, že kamarád z toho má deprese, že ho trápí to, co udělal. Mamka to pak uzavřela tím, že takoví lidé jsou chudáci, že to nemají v životě jednoduché.

Vilemína napsal(a):

Budu upřímná, jestli by na mě takto působil psycholog jako někteří z vás na tomto vlákně, tak bych k němu přestala chodit. Přijde mi, že mě kamsi pořád tlačíte, ale já to tak prostě necítím, jsem trošku jiného názoru.

Vilemino ,jakeho jsi nazoru? :)

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Budu upřímná, jestli by na mě takto působil psycholog jako někteří z vás na tomto vlákně, tak bych k němu přestala chodit. Přijde mi, že mě kamsi pořád tlačíte, ale já to tak prostě necítím, jsem trošku jiného názoru.

Vilemino ,jakeho jsi nazoru? :)

Např. že jsem kamarádovi nijak neublížila.

Vilemino mam jeste otazku :)  Jsi ochotna me vysvetlit jakym zpusobem se rozhodujes na co (komu zde a na co) odpovis a no co ne?

hirondel napsal(a):

Vilemino mam jeste otazku :)  Jsi ochotna me vysvetlit jakym zpusobem se rozhodujes na co (komu zde a na co) odpovis a no co ne?

Většinou, když vím, tak odpovím.

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemino mam jeste otazku :)  Jsi ochotna me vysvetlit jakym zpusobem se rozhodujes na co (komu zde a na co) odpovis a no co ne?

Většinou, když vím, tak odpovím.

Mela jsem na mysli nejenom odpoved ale jakoukoli reakci na neci prispevek.

Vilemína napsal(a):

Většinou, když vím, tak odpovím.

Proč se člověk zamiluje do druhého človíčka, ač je to dítě či kmet, ať je štíhlý či obezní, ať je chudý či zámožný. ať je nemocný či kypí zdravím?

Daniela M napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Většinou, když vím, tak odpovím.

Proč se člověk zamiluje do druhého človíčka, ač je to dítě či kmet, ať je štíhlý či obezní, ať je chudý či zámožný. ať je nemocný či kypí zdravím?

Krasna otazka. :)

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemino mam jeste otazku :)  Jsi ochotna me vysvetlit jakym zpusobem se rozhodujes na co (komu zde a na co) odpovis a no co ne?

Většinou, když vím, tak odpovím.

Mela jsem na mysli nejenom odpoved ale jakoukoli reakci na neci prispevek.

Když mě něco v příspěvku zaujme či mám pocit, že bych měla reagovat, tak reaguju.

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Většinou, když vím, tak odpovím.

Mela jsem na mysli nejenom odpoved ale jakoukoli reakci na neci prispevek.

Když mě něco v příspěvku zaujme či mám pocit, že bych měla reagovat, tak reaguju.

Tuhle odpoved jsem cekala. :)

Ale to neni odpoved na kterou se ptam. :)  Ty vis podle mne take proc Te nektere prispevky zaujmou a proc nektere ne,Ty hrajes hru podle svych pravidel a ja se ptam na ty pravidla. :)

Vilemino zacinam tu hru chapat. Ted uz jsem v te hre a to muze znamenat ze ji svoji ucasti muzu ovlivnit. Pokud se tak rozhodnu.

hirondel napsal(a):

Tuhle odpoved jsem cekala. :)

Ale to neni odpoved na kterou se ptam. :)  Ty vis podle mne take proc Te nektere prispevky zaujmou a proc nektere ne,Ty hrajes hru podle svych pravidel a ja se ptam na ty pravidla. :)

Jinak ti to nedovedu vysvětlit, bohužel.
Máš pocit, že na některé otázky záměrně neodpovídám?

hirondel napsal(a):

Vilemino zacinam tu hru chapat. Ted uz jsem v te hre a to muze znamenat ze ji svoji ucasti muzu ovlivnit. Pokud se tak rozhodnu.

Nechápu, co tím myslíš. Vysvětli mi to, prosím.

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Tuhle odpoved jsem cekala. :)

Ale to neni odpoved na kterou se ptam. :)  Ty vis podle mne take proc Te nektere prispevky zaujmou a proc nektere ne,Ty hrajes hru podle svych pravidel a ja se ptam na ty pravidla. :)

Jinak ti to nedovedu vysvětlit, bohužel.
Máš pocit, že na některé otázky záměrně neodpovídám?

Jak jsi prisla na to, ptat se zda ja mam tenhle pocit?

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemino zacinam tu hru chapat. Ted uz jsem v te hre a to muze znamenat ze ji svoji ucasti muzu ovlivnit. Pokud se tak rozhodnu.

Nechápu, co tím myslíš. Vysvětli mi to, prosím.

Rozhodla jsem se Ti odpovedet. Odpoved zni-neni Ti co vysvetlovat.

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Tuhle odpoved jsem cekala. :)

Ale to neni odpoved na kterou se ptam. :)  Ty vis podle mne take proc Te nektere prispevky zaujmou a proc nektere ne,Ty hrajes hru podle svych pravidel a ja se ptam na ty pravidla. :)

Jinak ti to nedovedu vysvětlit, bohužel.
Máš pocit, že na některé otázky záměrně neodpovídám?

Jak jsi prisla na to, ptat se zda ja mam tenhle pocit?

Protože se na to ptáš, jinak by ses přece neptala.

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemino zacinam tu hru chapat. Ted uz jsem v te hre a to muze znamenat ze ji svoji ucasti muzu ovlivnit. Pokud se tak rozhodnu.

Nechápu, co tím myslíš. Vysvětli mi to, prosím.

Rozhodla jsem se Ti odpovedet. Odpoved zni-neni Ti co vysvetlovat.

Vůbec to nechápu. Předpokládám, že ostatní taky ne.

Hironedel,  já tvé poslední příspěvky též nechápu......vysvětli,prosím. V.

Vilemína napsal(a):

Vladena napsal(a):

Tak mamka věděla, že se máš setkat s vrahem někde na přehradě? To je síla!!! Pokud by kamarád měl zájem mě vidět, sešla bych se s ním. A nikdo by mi v tom nezabránil. Přesně, nic jsi nepochopila. Jenom já,já a zase já. Ani psychiatr s tvým přístupem nic nezmůže. Teď budu hodně zlá: Dej pozor,aby si se svou čtyřičtyřicítkou nešlápla do hovna! :dumbom:

Mamce jsem o kamarádovi říkala v jednom okamžiku, kdy se zase řešil brácha. Říkala jsem jí, že aby si nemyslela, že já nejsem žádný svatoušek. Že jsem se setkala s člověkem, který zabil člověka a byl ve vězení. Řekla jsem jí jen, že uškrtil dívku, podrobnosti jsem neříkala. Na to řekla jen hmmm. Dále jsme se pak bavily o tom, že kamarád z toho má deprese, že ho trápí to, co udělal. Mamka to pak uzavřela tím, že takoví lidé jsou chudáci, že to nemají v životě jednoduché.

Vilemíno, mamce zřejmě nedošlo, že pro Tebe je tento člověk citovou záležitostí a máš se s ním stýkat osobně.Jinak, kde je nemocný sourozenec, tak ten druhý, zdravý je ovlivněn ve vývoji. Většinou kladně,protože jeho vnímání je dospělejší, empatičtější. U Tebe došlo k pravému opaku. Přebíráš depresivní nálady, v rodině jsi zřejmě prioritní, neboť jsi chytrou a úspěšnou studentkou,rodiče se v Tobě vidí, a současně nedochází k procesu dospělosti, tvé rozhodování ztrácí prvky ohledu na ostatní. Řekni mamce pravdu a celou,snad to spolu vyřešíte a ona Tě více pohlídá.

Vilemína napsal(a):

Budu upřímná, jestli by na mě takto působil psycholog jako někteří z vás na tomto vlákně, tak bych k němu přestala chodit. Přijde mi, že mě kamsi pořád tlačíte, ale já to tak prostě necítím, jsem trošku jiného názoru.

Pokud bys byla můj klient, vyrazím s tebou dveře, protože je evidentní, že to tlačíš někam jinam jen ne k pochopení sama sebe. Nechce se ti do té práce, zavřela sis to, necítíš to tak, jak to je, ale tak, jak tobě to vyhovuje.
Poslala bych tě prostě k jinému kolegovi. To není nic proti ničemu, klient s terapeutem si vždycky nemusí "sednout". Terapeut musí vždycky jen poznat, kdy už není schopen konkretnímu klienovi pomoci.

Vladena napsal(a):

P.S. sms vůbec nezobrazovala Vilemínu, kterou si nám zde servírovala. Nepolíbenou, bez přátel, se spoustou mindráků a depresí. Takže nám představuješ dvě zcela odlišné charakterové polohy.

Tady je ale Vilemína upřímná - svoji diagnozu zveřejnila a tohle je jejím projevem. Jen ona sama si pod tou diagnozou asi právě TOHLE pořád neuvědomuje.

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Nechápu, co tím myslíš. Vysvětli mi to, prosím.

Rozhodla jsem se Ti odpovedet. Odpoved zni-neni Ti co vysvetlovat.

Vůbec to nechápu. Předpokládám, že ostatní taky ne.

Já ano.
A vysvětlovat není co, ba přímo bych řekla je zakázáno.
To by bylo stejné, jako kdybys se rozhodla vydat se na pouť do Santiaga de Compostela a hirondel by ti přistavila auto, že tě tam doveze. Totální kravina, že? Prostě si tu cestu musíš projít. Sama, případně s dalšími pocestnými, a hlavně pěšky :jojo: Jediné, co máš povoleno je dobrý průvodce,kterého si můžeš taky sama vybrat. Když budeš ale i tady švindlovat, dostaneš se tak leda do nejbližšího háje a ne do Santiaga :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Budu upřímná, jestli by na mě takto působil psycholog jako někteří z vás na tomto vlákně, tak bych k němu přestala chodit. Přijde mi, že mě kamsi pořád tlačíte, ale já to tak prostě necítím, jsem trošku jiného názoru.

Pokud bys byla můj klient, vyrazím s tebou dveře,  protože je evidentní, že to tlačíš někam jinam jen ne k pochopení sama sebe. Nechce se ti do té práce, zavřela sis to, necítíš to tak, jak to je, ale tak, jak tobě to vyhovuje.
Poslala bych tě prostě k jinému kolegovi. To není nic proti ničemu, klient s terapeutem si vždycky nemusí "sednout". Terapeut musí vždycky jen poznat, kdy už není schopen konkretnímu klienovi pomoci.

Naprosty souhlas s Tebou Pandoro. :)

Dokonce otevrene dodam podle sebe jeste to ,ze ji to takhle dokonce i bavi. Bavi ji to byt takova jaka je.
A dokonce se v tom tady i vyziva.

Vyrazila bych s Tebou Vilemino dvere taky. :)

je zvláštní, že na mě si ze začátku působila jako nejistá osoba, která se snaží sama v sobě vyznat. ted už ne. ted na mě působíš jako docela schopny manipůlátor, který se snaží ostatním vnutit pro něj přijemnou roli, bez jakéhokoliv vcítění. některé tvé odpovědi zní velice povýšeně a nabubřele.

Pandorraa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Rozhodla jsem se Ti odpovedet. Odpoved zni-neni Ti co vysvetlovat.

Vůbec to nechápu. Předpokládám, že ostatní taky ne.

Já ano.
A vysvětlovat není co, ba přímo bych řekla je zakázáno.
To by bylo stejné, jako kdybys se rozhodla vydat se na pouť do Santiaga de Compostela a hirondel by ti přistavila auto, že tě tam doveze. Totální kravina, že? Prostě si tu cestu musíš projít. Sama, případně s dalšími pocestnými, a hlavně pěšky :jojo: Jediné, co máš povoleno je dobrý průvodce,kterého si můžeš taky sama vybrat. Když budeš ale i tady švindlovat, dostaneš se tak leda do nejbližšího háje a ne do Santiaga :jojo:

:)

mažu,nemám sílu diskutovat:kapitulation:

22.7. jdu na kontrolu, musím se zeptat psychiatra, zda se mnou může vyrazit dveře, pokud odpoví ano, tak se ho zeptám, zda to už udělal. Se mnou teda těžko vyrazí dveře. Znám dva pacienty, kteří s ním moc nespolupracují, reps. i přes doporučení nechodí k psychologovi, protože se domnívají, že je to k ničemu, občas neberou léky atd. Jeden z těchto pacientů je můj brácha, druhý je jedna mladá dívka, s kterou se brácha seznámil při pobytu na psychiatrii.

Říká se, a nakonec i vy jste mě na to upozornili, že když člověk nemá rád sám sebe, tak nemůže mít rád ani druhé, tedy milovat druhého člověka. No nevím. Moje mamka taky nemá ráda sebe, přesto se seznámila s mužem (na vysoké chodila s jedním klukem a pak s mým otcem), troufám si tvrdit, že otce miluje, i své děti (tedy mě a bráchu) taky.

Jinak já žiju v prostředí, kde se mamka netají tím, že se těší, až umře. O sebevraždu se nikdy nepokusila a ani zřejmě ani nepokusí, prostě to tady nějak dožije.

Vilemína napsal(a):

Říká se, a nakonec i vy jste mě na to upozornili, že když člověk nemá rád sám sebe, tak nemůže mít rád ani druhé, tedy milovat druhého člověka. No nevím. Moje mamka taky nemá ráda sebe, přesto se seznámila s mužem (na vysoké chodila s jedním klukem a pak s mým otcem), troufám si tvrdit, že otce miluje, i své děti (tedy mě a bráchu) taky.

Jinak já žiju v prostředí, kde se mamka netají tím, že se těší, až umře. O sebevraždu se nikdy nepokusila a ani zřejmě ani nepokusí, prostě to tady nějak dožije.

Moje mama taky casto mluvila,ze chce umrit,ze se smrti neboji.Nakonec si to privolala.:(

Vilemína napsal(a):

22.7. jdu na kontrolu, musím se zeptat psychiatra, zda se mnou může vyrazit dveře, pokud odpoví ano, tak se ho zeptám, zda to už udělal. Se mnou teda těžko vyrazí dveře. Znám dva pacienty, kteří s ním moc nespolupracují, reps. i přes doporučení nechodí k psychologovi, protože se domnívají, že je to k ničemu, občas neberou léky atd. Jeden z těchto pacientů je můj brácha, druhý je jedna mladá dívka, s kterou se brácha seznámil při pobytu na psychiatrii.

A? Co tím chtél básník říci?

Selima napsal(a):

Vilemína napsal(a):

22.7. jdu na kontrolu, musím se zeptat psychiatra, zda se mnou může vyrazit dveře, pokud odpoví ano, tak se ho zeptám, zda to už udělal. Se mnou teda těžko vyrazí dveře. Znám dva pacienty, kteří s ním moc nespolupracují, reps. i přes doporučení nechodí k psychologovi, protože se domnívají, že je to k ničemu, občas neberou léky atd. Jeden z těchto pacientů je můj brácha, druhý je jedna mladá dívka, s kterou se brácha seznámil při pobytu na psychiatrii.

A? Co tím chtél básník říci?

Že si nemyslím, že může psychiatr s pacientem jen tak lehce vyrazit dveře.

eremuruss napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Říká se, a nakonec i vy jste mě na to upozornili, že když člověk nemá rád sám sebe, tak nemůže mít rád ani druhé, tedy milovat druhého člověka. No nevím. Moje mamka taky nemá ráda sebe, přesto se seznámila s mužem (na vysoké chodila s jedním klukem a pak s mým otcem), troufám si tvrdit, že otce miluje, i své děti (tedy mě a bráchu) taky.

Jinak já žiju v prostředí, kde se mamka netají tím, že se těší, až umře. O sebevraždu se nikdy nepokusila a ani zřejmě ani nepokusí, prostě to tady nějak dožije.

Moje mama taky casto mluvila,ze chce umrit,ze se smrti neboji.Nakonec si to privolala.:(

erem, znám spoustu lidí, kteří si aspoň jednou v životě přáli se už nevzbudit, nebo aspoň v jiné době. někdy se to prostě na člověka nahrne.
mimochodem, ty se bojíš smrti ?

Vil, kolik je prosím tě tvé mámě ? hádám, že vzhledem k tvýmu věku ji nebude zas až tolik, tak proč ty pohřební řeči ?

PPavlaa napsal(a):

Vil, kolik je prosím tě tvé mámě ? hádám, že vzhledem k tvýmu věku ji nebude zas až tolik, tak proč ty pohřební řeči ?

Mamce je 52 let. Život ji moc nebaví, není šťastná na světě. Deprese ale nemá, bere to tak, že to tady musí nějak vydržet.

Vilemína napsal(a):

Selima napsal(a):

Vilemína napsal(a):

22.7. jdu na kontrolu, musím se zeptat psychiatra, zda se mnou může vyrazit dveře, pokud odpoví ano, tak se ho zeptám, zda to už udělal. Se mnou teda těžko vyrazí dveře. Znám dva pacienty, kteří s ním moc nespolupracují, reps. i přes doporučení nechodí k psychologovi, protože se domnívají, že je to k ničemu, občas neberou léky atd. Jeden z těchto pacientů je můj brácha, druhý je jedna mladá dívka, s kterou se brácha seznámil při pobytu na psychiatrii.

A? Co tím chtél básník říci?

Že si nemyslím, že může psychiatr s pacientem jen tak lehce vyrazit dveře.

Nebe rto "vyrazenie" doslova, ale môže ho poslať k inému lekárovi, dať hospitalizovať, apod. Ve rmi, že tya podobní pacienti - ako tvoj brat a jeho frajerka, možno - ste bobríkom trpezzlivosti pre doktorov. Našťastie exitujú aj iní pacienti, ktorí okrem brania liekov chápu, že ich zsravie je AJ ich záležitosť a že si to vyžaduje AJ ich aktívny prístup a ochotu pracovať na sebe. A počúvať lekárov a možno aj ľudí okolo seba. ;)
Ty si ešte mladá a životom nepoznačená, takže asi ešte celkom - citovo - nechápeš, ako fungujú vzťahy, čo to je mať rád a čo to je rešpektovať druhého človeka a jeho slobodnú vôľu. :jojo: Hlavne ak má viac rozumu ako ty...

Vilemína napsal(a):

Selima napsal(a):

Vilemína napsal(a):

22.7. jdu na kontrolu, musím se zeptat psychiatra, zda se mnou může vyrazit dveře, pokud odpoví ano, tak se ho zeptám, zda to už udělal. Se mnou teda těžko vyrazí dveře. Znám dva pacienty, kteří s ním moc nespolupracují, reps. i přes doporučení nechodí k psychologovi, protože se domnívají, že je to k ničemu, občas neberou léky atd. Jeden z těchto pacientů je můj brácha, druhý je jedna mladá dívka, s kterou se brácha seznámil při pobytu na psychiatrii.

A? Co tím chtél básník říci?

Že si nemyslím, že může psychiatr s pacientem jen tak lehce vyrazit dveře.

Tohle vypadá, jako bys se toho bála, že to přece jen udělá :co: (A udělat to může, to buď bez obav, otázkou jen je, zda si to může při nastvení našeho zdravotnictví taky dovolit, to jsou totiž dvě zcela odlišné skutečnosti).
To by pak asi nejspíš měla hirondel přece jen pravdu a ty bys měla po legraci, že?

Vilemína napsal(a):

Selima napsal(a):

Vilemína napsal(a):

22.7. jdu na kontrolu, musím se zeptat psychiatra, zda se mnou může vyrazit dveře, pokud odpoví ano, tak se ho zeptám, zda to už udělal. Se mnou teda těžko vyrazí dveře. Znám dva pacienty, kteří s ním moc nespolupracují, reps. i přes doporučení nechodí k psychologovi, protože se domnívají, že je to k ničemu, občas neberou léky atd. Jeden z těchto pacientů je můj brácha, druhý je jedna mladá dívka, s kterou se brácha seznámil při pobytu na psychiatrii.

A? Co tím chtél básník říci?

Že si nemyslím, že může psychiatr s pacientem jen tak lehce vyrazit dveře.

Vilemíno, naprosto s Tebou souhlasím. Pandorra a Hirondel to značně přehnala. Nechápu proč! Zrovna do dveří psychiatra jsme TĚ společně na fóru postrkovaly,udělaly dost zásadní chybu.  Můžeme Ti psát, že jsi sobecká, hrozná, depresivní, ale vyhrožovat, že Tě doktor vyrazí ze dveří. TAK TO NIKDY! Důvěřuj doktorům, zkus stále na sobě pracovat, pocházíš z poněkud zvláštní rodiny, kde vlastní smrt je útěkem do blaha, vlastně vlákno vzniklo otázkou : neschopnost navázat vztah a zamilovat se- pořád si myslím, že nedokážeš navázat vztah, neboť evidentně se vztahy ve vaší rodině nenosí. Takže bych to vzala popořádku, jak si to napsala. Nejdříve se naučit navazovat vztahy, udržet si je, mít příjemný pocit z lidí. Prozářit svojí osobu a doporučuji dělat v kolektivu. Není pro tvoji povahu to  nejlepší po večerech sedět sama nad překlady z němčiny. Doporučuji fyzickou práci o prázdninách, tím jsem Ti odpověděla na mojí předešlou otázku.

PPavlaa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Říká se, a nakonec i vy jste mě na to upozornili, že když člověk nemá rád sám sebe, tak nemůže mít rád ani druhé, tedy milovat druhého člověka. No nevím. Moje mamka taky nemá ráda sebe, přesto se seznámila s mužem (na vysoké chodila s jedním klukem a pak s mým otcem), troufám si tvrdit, že otce miluje, i své děti (tedy mě a bráchu) taky.

Jinak já žiju v prostředí, kde se mamka netají tím, že se těší, až umře. O sebevraždu se nikdy nepokusila a ani zřejmě ani nepokusí, prostě to tady nějak dožije.

Moje mama taky casto mluvila,ze chce umrit,ze se smrti neboji.Nakonec si to privolala.:(

erem, znám spoustu lidí, kteří si aspoň jednou v životě přáli se už nevzbudit, nebo aspoň v jiné době. někdy se to prostě na člověka nahrne.
mimochodem, ty se bojíš smrti ?

Vil, kolik je prosím tě tvé mámě ? hádám, že vzhledem k tvýmu věku ji nebude zas až tolik, tak proč ty pohřební řeči ?

A ty ne?Prece jenom nevis co je na tom konci.

Vladena napsal(a):

....ale vyhrožovat,  že Tě doktor vyrazí ze dveří.

Vladko,
dovolim si pouze upozornit ze je to Tva vlastni interpretace(a tedy Tebou zvolene slovo),Tvuj uhel pohledu na vec dle Tveho vlastniho chapani a dle Tvych posudku veci. 

Hovorila jsem zde k Vilemine ,nikoli k Tobe. V tom je velky a zasadni rozdil ktery potrebujes zaznamenat a prijmout.  Diky za pochopeni. :)

Vladena napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Selima napsal(a):

A? Co tím chtél básník říci?

Že si nemyslím, že může psychiatr s pacientem jen tak lehce vyrazit dveře.

Vilemíno, naprosto s Tebou souhlasím. Pandorra a Hirondel to značně přehnala. Nechápu proč! Zrovna do dveří psychiatra jsme TĚ společně na fóru postrkovaly,udělaly dost zásadní chybu.  Můžeme Ti psát, že jsi sobecká, hrozná, depresivní, ale vyhrožovat, že Tě doktor vyrazí ze dveří. TAK TO NIKDY! Důvěřuj doktorům, zkus stále na sobě pracovat, pocházíš z poněkud zvláštní rodiny, kde vlastní smrt je útěkem do blaha, vlastně vlákno vzniklo otázkou : neschopnost navázat vztah a zamilovat se- pořád si myslím, že nedokážeš navázat vztah, neboť evidentně se vztahy ve vaší rodině nenosí. Takže bych to vzala popořádku, jak si to napsala. Nejdříve se naučit navazovat vztahy, udržet si je, mít příjemný pocit z lidí. Prozářit svojí osobu a doporučuji dělat v kolektivu. Není pro tvoji povahu to  nejlepší po večerech sedět sama nad překlady z němčiny. Doporučuji fyzickou práci o prázdninách, tím jsem Ti odpověděla na mojí předešlou otázku.

no já vidím problém v tom, že Vil. na sobě nepracuje. ano, jí prášky, ano dochází na schuzky, ale to je všechno. jak sama řekla, dostala několik doporučení jak tady od nás, tak od svého lékaře a přez to je neposlouchá (nevnímá, neslyší) a jede si po "svém".žádný posun.

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Moje mama taky casto mluvila,ze chce umrit,ze se smrti neboji.Nakonec si to privolala.:(

erem, znám spoustu lidí, kteří si aspoň jednou v životě přáli se už nevzbudit, nebo aspoň v jiné době. někdy se to prostě na člověka nahrne.
mimochodem, ty se bojíš smrti ?

Vil, kolik je prosím tě tvé mámě ? hádám, že vzhledem k tvýmu věku ji nebude zas až tolik, tak proč ty pohřební řeči ?

A ty ne?Prece jenom nevis co je na tom konci.

nevím, nemám pocit, že se bojím smrti. když se budu bát, stejně se ji nevyhnu ;) a strašit tu pořád by se mi stejně nechtělo :D prostě to tak je, rodíme se, umíráme. jen doufám, že než umřu stihnu všechno, co sjem chtěla udělat, zažít a ták :) horší než smrt mi někdy přijde stáří, je smutný.

Vladena napsal(a):

Vilemíno, naprosto s Tebou souhlasím. Pandorra a Hirondel to značně přehnala. Nechápu proč!

To je ten problém: nechápeš proč . Nejspíš jsi ještě nikdy neměla osobně tu čest s někým, kdo má poruchu osobnosti, já ano. Dokonce už několikrát. A jsem za to ráda, mnoho mi to dalo a o téhle "nemoci - nenemoci" - ona to totiž v podstatě žádná nemoc není, jsem se toho dost naučila. 
Pokud TOHLE vůbec chceš léčit, musíš léčit CELOU rodinu, což se neděje a nejspíš jen tak ani dít nebude, protože ostatní členové rodiny jsou většinou přesvědčeni, že oni problém nemají, ten je mimo nich. A vsadím se, že tenhle pocit má i Viemína, ani ona vlastně žádný problém nemá, ona přece svému kamarádovi (?) neublížila.
A nevidím u ni ani žádnou velkou snahu sama se sebou něco udělat.
Protože sory, ale tohle za ni nikdo neudělá.
Znám děvče, které jen lže a podvádí a svou "vyjimečnost" si pěstuje, znám jiné, které se poctivě snaží porozumět druhým lidem, protože už pochopilo, že jinak oni nikdy neporozumí jí...
Nu a pokud jde o to, jak ty sis přebrala větu o "vyražení dveří", tak to je čistě tvůj problém a tvoje vlastní interperatace něčeho, co jsem ani já a troufám si říci ani hirondel nikde neřekly - nemám to spojeno s vyhrožováním, pouze s konstatováním faktu, že takovémuhle klientovi bych já svůj čas nevěnovala.
Tak se trochu zamysli nad tím, jaký smysl vkládáš písmenkám, který někdo jiný napíše.

Pandorro, můžeš se vztekat, vykládat můj příspěvek opačně,ale platí: co je psáno, to je dáno! I neukázněný pacient má právo na léčbu.(velká tečka za touto diskuzí). Vilemína jistě pochopila.

no já vidím problém v tom, že Vil. na sobě nepracuje. ano, jí prášky, ano dochází na schuzky, ale to je všechno. jak sama řekla, dostala několik doporučení jak tady od nás, tak od svého lékaře a přez to je neposlouchá (nevnímá, neslyší) a jede si po "svém".žádný posun
To vidím taky a mrzí mi to. Ale v její hlavě je stále důvěra, že ji někdo pomůže. Nesrážejme ji.

Vilemíno, pokud se ještě vrátíš na diskuzi a netřískla si pomyslně dveřmi, zkus napsat popravdě své pocity a postavit se za některý názor či napsat, která diskutující Tě nejvíce lidsky oslovila. Bude to pro nás všechny zajímavé. Vezmi tu otázku tak, které by si nejvíce věřila, že Tě dokáže změnit a nejvíce Ti rozumí. Jsi chytrá holka, tak se těším na výsledek. Bude jistě přínosem zde na psyndě.

Vladena napsal(a):

Pandorro, můžeš se vztekat, vykládat můj příspěvek opačně,ale platí: co je psáno, to je dáno! I neukázněný pacient má právo na léčbu.(velká tečka za touto diskuzí). Vilemína jistě pochopila.

Vztekat?
Hele Vladěno, co kdybys si to, co je tvoje taky nechala? Mně by ani nenapadlio se kvůli takový prkoině vztekat, to bude nejspíš tvůj problém, tak si ho řeš :)
Ty tvrdíš, že má právo, já tvrdím, že nemá - mluvíme o svéprávném člověku v psychiatrické péči, všimla sis?
No a?
Máš s tím problém?
Já ne. Vilemínu bych vyrazila ze dveří, ty bys jí léčila.
No a?
Za ty roky, co ty budeš léčit (zbytečně a pravděpodobně i zadarmo) Vilemínu, já pomohu dalším desítkám lidí, protože se nebudu zdržovat s někým, kdo v podstatě není nemocný a kdo svůj stav aktivně měnit nechce.
No a?
Každý to má tak, jak to má.
Ty jsi idealistický samaritán, co nejspíš nepotřebuje jíst a neplatí žádné složenky, já stojím nohama na zemi a neztrácím čas tlučením hlavou do zdi.
No a?
Normálka, ne? ;)

Vladena napsal(a):

Vilemíno, naprosto s Tebou souhlasím. Pandorra a Hirondel to značně přehnala. Nechápu proč! Zrovna do dveří psychiatra jsme TĚ společně na fóru postrkovaly,udělaly dost zásadní chybu.  Můžeme Ti psát, že jsi sobecká, hrozná, depresivní, ale vyhrožovat, že Tě doktor vyrazí ze dveří. TAK TO NIKDY! Důvěřuj doktorům, zkus stále na sobě pracovat, pocházíš z poněkud zvláštní rodiny, kde vlastní smrt je útěkem do blaha, vlastně vlákno vzniklo otázkou : neschopnost navázat vztah a zamilovat se- pořád si myslím, že nedokážeš navázat vztah, neboť evidentně se vztahy ve vaší rodině nenosí. Takže bych to vzala popořádku, jak si to napsala. Nejdříve se naučit navazovat vztahy, udržet si je, mít příjemný pocit z lidí. Prozářit svojí osobu a doporučuji dělat v kolektivu. Není pro tvoji povahu to  nejlepší po večerech sedět sama nad překlady z němčiny. Doporučuji fyzickou práci o prázdninách, tím jsem Ti odpověděla na mojí předešlou otázku.

:supr:

Vladena napsal(a):

Vilemíno, pokud se ještě vrátíš na diskuzi a netřískla si pomyslně dveřmi, zkus napsat popravdě své pocity a postavit se za některý názor či napsat, která diskutující Tě nejvíce lidsky oslovila. Bude to pro nás všechny zajímavé. Vezmi tu otázku tak, které by si nejvíce věřila, že Tě dokáže změnit a nejvíce Ti rozumí. Jsi chytrá holka, tak se těším na výsledek. Bude jistě přínosem zde na psyndě.

Vlákno si pořád pročítám, ještě neodcházím, neboj.
K tvé prosbě, která diskutující mě nejvíc oslovila, ti můžu napsat toto: s Pandorroou a Hirondel v mnohém vůbec nesouhlasím. Asi nejvíc mě dostala od Pandorryy tato věta: Nu, ještě jednou ti to zkusím srozumetelně vysvětlit, naposled, protože já nemusím. (příspěvek 506). Otevřeně říkám, že bych k Pandořřee jako terapeutce neměla důvěru a nikdy k ní nešla, to ale neznamená, že si nečtu její příspěvky. Ostatní diskutující nemůžu hodnotit, znám je příliš málo a nikdo mi nepohnul tolik žlučí jako tím příspěvkem tehdá Pandorraa. Původně jsem chtěla na to chtěla reagovat, ale pak jsem si řekla, že je to zbytečné, že nemá cenu se hádat.

Tak Vilemino a ted prosim jeste otevrene rekni jakou hru ze to tu vlastne hrajes (?)
Nebo to mam rict za Tebe?  :)

hirondel napsal(a):

Tak Vilemino a ted prosim jeste otevrene rekni jakou hru ze to tu vlastne hrajes (?)
Nebo to mam rict za Tebe?  :)

Nevím o tom, že bych nějakou hru hrála.

Vladena napsal(a):

no já vidím problém v tom, že Vil. na sobě nepracuje. ano, jí prášky, ano dochází na schuzky, ale to je všechno. jak sama řekla, dostala několik doporučení jak tady od nás, tak od svého lékaře a přez to je neposlouchá (nevnímá, neslyší) a jede si po "svém".žádný posun
To vidím taky a mrzí mi to. Ale v její hlavě je stále důvěra, že ji někdo pomůže. Nesrážejme ji.

Vytucnene. Pravidlo (moje) je. Mluv za sebe ,nikoli v mnoznem cisle. Protoze to je Tvoje nepochopeni veci a ja Te to nenecham delat.
V momente kdy pochopis ze Tvuj pohled na vec a Tva interpretace je to co si myslis Ty,nikoliv to co delam ja napriklad ,pak pochopis naprosto vsechno.
To co vidim ja ze sveho pohledu (nebo to co vidi Pandora ze sveho) ,neni totez co vidis Ty. Takze to akurat hodnotis z pohledu sveho. To je vsechno.
Takze Vladko,uz to chapes? :)

Vilemína napsal(a):

hirondel napsal(a):

Tak Vilemino a ted prosim jeste otevrene rekni jakou hru ze to tu vlastne hrajes (?)
Nebo to mam rict za Tebe?  :)

Nevím o tom, že bych nějakou hru hrála.

Neverim!  Protoze jak uz jsem rekla Tvoji hru znam.

Vilemína napsal(a):

Vlákno si pořád pročítám, ještě neodcházím, neboj.
K tvé prosbě, která diskutující mě nejvíc oslovila, ti můžu napsat toto: s Pandorroou a Hirondel v mnohém vůbec nesouhlasím. Asi nejvíc mě dostala od Pandorryy tato věta: Nu, ještě jednou ti to zkusím srozumetelně vysvětlit, naposled, protože já nemusím. (příspěvek 506). Otevřeně říkám, že bych k Pandořřee jako terapeutce neměla důvěru a nikdy k ní nešla, to ale neznamená, že si nečtu její příspěvky. Ostatní diskutující nemůžu hodnotit, znám je příliš málo a nikdo mi nepohnul tolik žlučí jako tím příspěvkem tehdá Pandorraa. Původně jsem chtěla na to chtěla reagovat, ale pak jsem si řekla, že je to zbytečné, že nemá cenu se hádat.

Je velice dobre ze Te ta veta od Pandory dostala.  Vyborne ,protoze to je presne to co potrebujes.
A navic Vilemino,jak Pandora rekla ,Ty si sveho pruvodce muzes vybrat. Pandoru Ti nikdo nenutil a ani ona sama se Ti nenutila. Ona je tu stejne tak jako kazdy z nas ucastnikem diskuze.
To je to zakladni co potrebujes pobrat. :)

Hirondel, nejsi tu s názorem jenom Ty, Pandorra a já. Zaznělo tu spousta rad a příspěvků.To co vidim ja ze sveho pohledu (nebo to co vidi Pandora ze sveho) ,neni totez co vidis Ty. Takze to akurat hodnotis z pohledu sveho. To je vsechno.
Takze Vladko,uz to chapes? A představ si, že je  celkem zvykem na diskuzi psát svůj názor, nepapouškovat  svoji přítelkyni, uz to chápeš pro změnu Ty? Musely by jste napadnout všechny, co nevidí ,,totéž" co Vy dvě. Děkuji Pandoře za příspěvek ,,No a?" Pandorra v naturelu - bingo!         Nesrážejme ji.[/i]
Vytucnene. Pravidlo (moje) je. Mluv za sebe ,nikoli v mnoznem cisle. Protoze to je Tvoje nepochopeni veci a ja Te to nenecham delat.

V tom jediném s Tebou souhlasím, příště napíšu konkrétní jména. Jinak dodatek ,,ja Te to nenecham delat" beru přesně tak, že za svoji osobu nenechám zde bez povšimnutí vulgaritu, že někdo zde bude osobu vyrážet ze dveří Asi takhle.

Vladena napsal(a):

Vilemíno, naprosto s Tebou souhlasím. Pandorra a Hirondel to značně přehnala. Nechápu proč!

Tak jeste jednou Vladko.
Tady jsi Ty tou ktera hodnoti moje prispevky smerovane Vilemine. Ja hovorila k ni ,ne k Tobe.
Tve prispevky jsem nehodnotila a co vic? Nevsimala jsem si Te.
Presto jsi zacla hodnotit muj prispevek jako prehnany.
Zahlednes li ze se zapletas do hodnoceni a posudku  a podivas se na to co delas z blizka pak uvidis ze ja Tve prispevky nehodnotila. Ty jsi s tim zacla.
Ty si tady muzes smerem k Vilemine posilat to sve a na to me nehled. Ja delala totez.
Rozumis uz lepe Vladko? :)

Vladena napsal(a):

V tom jediném s Tebou souhlasím, příště napíšu konkrétní jména. Jinak dodatek ,,ja Te to nenecham delat" beru přesně tak, že za svoji osobu nenechám zde bez povšimnutí vulgaritu, že někdo zde bude osobu vyrážet ze dveří Asi takhle.

Tady jsi mimo a to je to co vidim.
Tady nikdo nikoho ze dveri totiz nastesti skutecne nevyrazil ,tady je virtualni svet. :D

Ty si Vladko radeji povsimni toho co se Ti tady nabizi k reseni Tveho vlastniho problemu ktery se Ti tady prave zjevuje.  Drzim pesti. :)

Vilemína napsal(a):

Otevřeně říkám, že bych k Pandořřee jako terapeutce neměla důvěru a nikdy k ní nešla, to ale neznamená, že si nečtu její příspěvky. Ostatní diskutující nemůžu hodnotit, znám je příliš málo a nikdo mi nepohnul tolik žlučí jako tím příspěvkem tehdá Pandorraa. Původně jsem chtěla na to chtěla reagovat, ale pak jsem si řekla, že je to zbytečné, že nemá cenu se hádat.

Tak konečně teplé lidské slovo :)
Vilemíno, já ti skutečně nemusím nic vysvětlovat právě proto, že nejsme tvůj terapeut. A po pravdě řečeno, mezi námi by žádný terapeutická kontrakt (pokud s tím výrazem máš vladěno stejný problém jako s "vyražením dvěří", tak např, zde: http://www.poradnahellena.cz/kontrakt.htm) ani vznikniout nemohl, protože ani já nedůvěřuji tobě, v podstatě ti z toho, co tu píšeš, nevěřím skoro vůbec nic. Vyjma tu diagnozu, ale ani ta není nejspíš tak úplně celá, že?

Vladena napsal(a):

A představ si, že je  celkem zvykem na diskuzi psát svůj názor, nepapouškovat  svoji přítelkyni, uz to chápeš pro změnu Ty?

HIrondel, to jsou věci, co? Já padnu :supr:
Tak už i ty jsi "papoušek" jen proto, že se mnou souhlasíš a já jsem nejspíš taky papoušek, protože souhlasím s tebou :lol:
Nicméně je to velmi zajímavé pozorovat :jojo:
Svět se zbláznil a konečně tedy dostane rozum :supr::supr::supr:

hirondel napsal(a):

Ty si Vladko radeji povsimni toho co se Ti tady nabizi k reseni Tveho vlastniho problemu ktery se Ti tady prave zjevuje.  Drzim pesti. :)

Tuhle radu (pochopitelně jak jinak než nevyžádanou, i když si o ni sma řekla) už vladka dostala i ode mne, ale myslím, že boj proti "vulgaritám" je pro ni momentálně mnohem důležitější než ona sama...škoda.

Pandorraa napsal(a):

Svět se zbláznil a konečně tedy dostane rozum :supr::supr::supr:

Uzasny to sen. :D  :supr:

Pandorraa napsal(a):

hirondel napsal(a):

Ty si Vladko radeji povsimni toho co se Ti tady nabizi k reseni Tveho vlastniho problemu ktery se Ti tady prave zjevuje.  Drzim pesti. :)

Tuhle radu (pochopitelně jak jinak než nevyžádanou, i když si o ni sma řekla) už vladka dostala i ode mne, ale myslím, že boj proti "vulgaritám" je pro ni momentálně mnohem důležitější než ona sama...škoda.

Kez by kazdy byl vdecny za to co se mu dostava. :)  ......tak jako ja jsem.  :rock:

hirondel napsal(a):

Kez by kazdy byl vdecny za to co se mu dostava. :)  ......tak jako ja jsem.  :rock:

Každý to přes hradbu strachu, kterou se obklopil, neumí rozklíčovat a rozeznat....

Pandorraa napsal(a):

Každý to přes hradbu strachu, kterou se obklopil, neumí rozklíčovat a rozeznat....

Velice vystizne receno.  :)

Pandorraa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Otevřeně říkám, že bych k Pandořřee jako terapeutce neměla důvěru a nikdy k ní nešla, to ale neznamená, že si nečtu její příspěvky. Ostatní diskutující nemůžu hodnotit, znám je příliš málo a nikdo mi nepohnul tolik žlučí jako tím příspěvkem tehdá Pandorraa. Původně jsem chtěla na to chtěla reagovat, ale pak jsem si řekla, že je to zbytečné, že nemá cenu se hádat.

Tak konečně teplé lidské slovo :)
Vilemíno, já ti skutečně nemusím nic vysvětlovat právě proto, že nejsme tvůj terapeut. A po pravdě řečeno, mezi námi by žádný terapeutická kontrakt (pokud s tím výrazem máš vladěno stejný problém jako s "vyražením dvěří", tak např, zde: http://www.poradnahellena.cz/kontrakt.htm) ani vznikniout nemohl, protože ani já nedůvěřuji tobě, v podstatě ti z toho, co tu píšeš, nevěřím skoro vůbec nic. Vyjma tu diagnozu, ale ani ta není nejspíš tak úplně celá, že?

Tak proč se mnou ztrácíš čas? Proč si místo toho raději nečteš či jinak nerelaxuješ?
Skutečně si myslíš, že jsem si to celé vymyslela?

Dneska bylo horko.
Hirondel, co to máš na hlavě? A kam to hledíš? Patrně tam vidíš to samý, co Pandora v tý svý bedně :co: :)

Tak abych nebyla od věci - co tedy poradit Vilemíně - a že tedy nepřekvapím :lol: Já bych se na doktory i na chlapy zvysoka....a chodila bych co nejvíc někam k vodě.  A bacha na Hirondel s Pandorou, koukají ti přes rameno :)

haiel napsal(a):

Dneska bylo horko.
Hirondel, co to máš na hlavě? A kam to hledíš?

:lol:  :lol:   Ty jsi kousek Haiel.  Ted se rechtam az me boli bricho.  :supr:

haiel napsal(a):

Dneska bylo horko.
Hirondel, co to máš na hlavě? A kam to hledíš? Patrně tam vidíš to samý, co Pandora v tý svý bedně :co: :)

Tak abych nebyla od věci - co tedy poradit Vilemíně - a že tedy nepřekvapím :lol: Já bych se na doktory i na chlapy zvysoka....a chodila bych co nejvíc někam k vodě. A bacha na Hirondel s Pandorou, koukají ti přes rameno :)

Přesně to poslední dobou praktikuju.

haiel napsal(a):

Tak abych nebyla od věci - co tedy poradit Vilemíně - a že tedy nepřekvapím :lol: Já bych se na doktory i na chlapy zvysoka....a chodila bych co nejvíc někam k vodě.  A bacha na Hirondel s Pandorou, koukají ti přes rameno :)

Jj :jojo: a nejen do talíře :lol:;)

Vilemína napsal(a):

Tak proč se mnou ztrácíš čas? Proč si místo toho raději nečteš či jinak nerelaxuješ?
Skutečně si myslíš, že jsem si to celé vymyslela?

Nemyslím, že ho ztrácím, ba naopak, řekla bych, že na tebe mám dost dobrý vliv ;)

Pandorraa napsal(a):

hirondel napsal(a):

Ty si Vladko radeji povsimni toho co se Ti tady nabizi k reseni Tveho vlastniho problemu ktery se Ti tady prave zjevuje.  Drzim pesti. :)

Tuhle radu (pochopitelně jak jinak než nevyžádanou, i když si o ni sma řekla) už vladka dostala i ode mne, ale myslím, že boj proti "vulgaritám" je pro ni momentálně mnohem důležitější než ona sama...škoda.

Řekla bych, že jste už zašly hodně daleko......problém máte vy dvě dámy, neboť jste na veřejné diskuzi a né ve své soukromé ,,věštírně". Hirondel, nikomu nenaháněj strach a pokud se Ti právě něco ,,zjevuje" (na slovní obraty jsi machr), nech si to pro sebe. Já jsem se Tě opravdu na nic neptala!

Pandorraa napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Tak proč se mnou ztrácíš čas? Proč si místo toho raději nečteš či jinak nerelaxuješ?
Skutečně si myslíš, že jsem si to celé vymyslela?

Nemyslím, že ho ztrácím, ba naopak, řekla bych, že na tebe mám dost dobrý vliv ;)

Tady to smrdí samochválou !:tesi:

Vilemína napsal(a):

Pokud by kamarád měl zájem mě vidět, sešla bych se s ním. A nikdo by mi v tom nezabránil.

Co tady teda vlastně řešíš? Chceš se s námi podělit o šimrání virtuálního adrenalinu?
Bylo by asi lepší vrátit se na začátek tématu a začít řešit "neschopnost navázat vztah a zamilovat se", ne si příčiny toho problému pěstovat a hýčkat a tím se cítit výjimečná. Nechat "kamaráda" kamarádem a snažit se pracovat na vlastní schopnosti navázat vztah a zamilovat se. Bude to fuška.
Tedy pokud nefabuluješ.

Vladena napsal(a):

Pandorro, můžeš se vztekat, vykládat můj příspěvek opačně,ale platí: co je psáno, to je dáno! I neukázněný pacient má právo na léčbu.(velká tečka za touto diskuzí). Vilemína jistě pochopila.

no já vidím problém v tom, že Vil. na sobě nepracuje. ano, jí prášky, ano dochází na schuzky, ale to je všechno. jak sama řekla, dostala několik doporučení jak tady od nás, tak od svého lékaře a přez to je neposlouchá (nevnímá, neslyší) a jede si po "svém".žádný posun
To vidím taky a mrzí mi to. Ale v její hlavě je stále důvěra, že ji někdo pomůže. Nesrážejme ji.

Vilemíno, pokud se ještě vrátíš na diskuzi a netřískla si pomyslně dveřmi, zkus napsat popravdě své pocity a postavit se za některý názor či napsat, která diskutující Tě nejvíce lidsky oslovila. Bude to pro nás všechny zajímavé. Vezmi tu otázku tak, které by si nejvíce věřila, že Tě dokáže změnit a nejvíce Ti rozumí. Jsi chytrá holka, tak se těším na výsledek. Bude jistě přínosem zde na psyndě.