Potřebovala bych radu od někoho, kdo má podobný problém. Týká se to našeho již dospělého syna (21 let). Jsou s ním problémy již několik let, někdy je lépe, jindy zase hůře. Stýká se pravděpodobně se špatnými kamarády a nelze jej od nich nějakým způsobem odtrhnout. Našli jsme mu teď práci mimo domov i s ubytováním, ale on stejně jezdí každý víkend domů, protože si teď ve svém bydlišti našel přítelkyni. Běžně se stávalo, že nám kradl věci, které pak nechal v zastavárně, aby měl peníze. Půl roku totiž pracoval jen nárazově, vystřídal již mimochodem "x" zaměstnání, nikde dlouho nevydržel. A je to pořád dokola, má enormní spotřebu peněz, a dokonce mám podezření, že užívá nějaké drogy. Nevím, co máme dělat. Máme ještě starší dceru, která v pohodě studuje vysokou školu, má přítele, můžeme jí absolutně věřit, ale syn nám neustále lže ! Už byl dokonce týden na ulici, protože jsme ho vyhodili z domu, ale pak, když přišel, tak se nám ho opět zželelo a vzali jej zpět, ale on asi nemá snahu se zlepšit. uvažuji, že ho vyhodíme definitivně, ať se stará o sebe sám, ale zase nemám tu sílu, protože je to náš syn a kdoví, jak by skončil. Nevím, co dál....

Vyjodiť, nechať padnúť na dno... Vy už nemôžete robiť nič, len držať hubu  a krok - alebo sa zaťať, nenechať okrádať a klamať a vyšmariť ho na ulicu, nech sa stará. Niekedy pomôže až toto, niekedy nepomôže nič. :/

Je dospělý? Tudíž je svéprávný a odpovědný za své činy, pokud se nedrží vašich pravidel, nemáte k němu žádnou povinnost. Napadlo tě, že mu svým přístupem jako k dítěti můžete ubližovat, můžete bránit v tom, aby dospěl?

bloky, mám zkušenost z blízkého okolí - jediná možnost je vystěhovat bez možnosti přístupu (nejlíp vyměnit zámky), nepřispívat finančně s výjimkou třeba narozenin, nežehlit jakékoli průšvihy, neplatit dluhy a v souvislosti s tím co nejdřív odhlásit trvalé bydliště.
Bude vás to stát spoustu nervů, pláče, bezesných nocí a výčitek, ale bohužel nic víc dělat nelze. To, jak skončí, je už teď jen a jen jeho věc. Protože když se budete neustále nějakým způsobem starat, nezničí život jen sobě, ale zcela spolehlivě celé rodině.

Čuchám čuchám hledání odpovědi na otázku po smyslu. Někteří z nás si třeba pamatují na tu přetěžkou dobu hledání, někteří jsme tím nepotřebovali projít. Některým to vydrží až do důchodu.
Někteří jsme utekli z domu v den 18tin. Máš tu dceru, třeba jste mu tu vzorňačku  předhazovali, až jste ho zahnali do podzemí. Třeba trpí nějakou hraniční poruchou osobnosti. Třeba mu ega tatky i mamky zakrývají Slunce a nevidí na svou cestu?

Zdravím,

znám podobný příběh. Kamarádka mojí mámy, věkem babička, svého vnuka prakticky vychovávala, protože její dcera a jeho matka je hluchoněmá. Protože chlapec se narodil sylšící, potřeboval mít kolem sebe lidi, kteří na něj budou mluvit..
Když jsem toho kluka poznala, bylo mu kolem 16, vzorňas, který se věnoval posilování, chodil na učňák.. ale ten už nedochodil. Chytil se podivných kamarádů, začal fetovat. Doma ukradl co mohl, jeho babička pak obcházela zastavárny a vykupovala majetek, bay její manžel nevěděl, že vnuk zase kradl. Nakonec ho vyhodili na ulici. bydlel v kanále, nosil nátělník, trenky a gumáky i v největších mrazech.. Nakonec se s kamarády pokusil vyloupit nějaký obchod, přijela policie, kamarádi se rozutekli a on tam zůstal sám. Přestože se mu nakonec nepovedlo nic ukrást, způsobil velkou škodu tím, že zboží z obchodu ze střechy házel na policajty.. skončil ve vězení. za svlj život nadělal neskutečné dluhy, které jeho babička, která poctivě šetřila na stáří, všechny splatila.. nakonec si začala půjčovat kamarádek, přesvědčovat je, ať si na sebe vezmou půjčku, kterou ona bude splácet. Vzhldedem k jejímu věku jí totiž peníze banka nepůjčí.. Nakonec prodali co mohli, všichni se sestěhovali do jednoho pidi bytu. A teď vrchol. Milý mladý muž nikdy nepracoval, do pořádné práce ho se záznamem v rejstříku nevezmou a kopat kanály on nemůže, bolí ho záda či co ;o) Jeho babi chodí do práce i v sedmdesáti, bay pokryla jeho náklady. No a milý mladík to dopracoval tak daleko, že se oženil a pořídil si dítě, které ta jeho babička taky v podstatě vychovává, protože se nemlže koukat na to, jak holčičce nestříhají nehty a podobné věci.
Celý svět jí prosil, aby kluka vykopla a nikdy ho domů nepustila. Všichni přesvědčovali, vysvětlovali, vyhrožovli, nadávali, k ničemu to nevedlo. nakonec se jí pokoušeli přesvědčit tím, že mu více škodí než pomáhá, když ho nenechá natlouct si hubu, když za něj vše vyřeší. Její odpověď je - ano, já vím, že mu víc škodím, ale já se na to prostě nemůžu koukat. Ale už se těším, až umřu, až budu mít klid. Že se potom asi všichni půjdou pást a bydlet pod most je mně jedno, to už to neuvidím..

Já bych doporučila mladíka vyhodit a vyměnit zámky. Možná ani to nepomůže, ale nechat ho vás okrádat mu charakter jistě také nenarovná.

Lomikel napsal(a):

Čuchám čuchám hledání odpovědi na otázku po smyslu. Někteří z nás si třeba pamatují na tu přetěžkou dobu hledání, někteří jsme tím nepotřebovali projít. Některým to vydrží až do důchodu.
Někteří jsme utekli z domu v den 18tin. Máš tu dceru, třeba jste mu tu vzorňačku  předhazovali, až jste ho zahnali do podzemí. Třeba trpí nějakou hraniční poruchou osobnosti. Třeba mu ega tatky i mamky zakrývají Slunce a nevidí na svou cestu?

Nebo taky úplně klidně můžou mít normální slušný lidi jedno dítě lempla, přestože všechny potomky vychovávali stejně, žádnýho neupřednostňovali a tak dál. To se tak někdy přihodí, víš...

Selima napsal(a):

Vyjodiť, nechať padnúť na dno... Vy už nemôžete robiť nič, len držať hubu  a krok - alebo sa zaťať, nenechať okrádať a klamať a vyšmariť ho na ulicu, nech sa stará. Niekedy pomôže až toto, niekedy nepomôže nič. :/

Seli, fakt myslis , ze to jako rodic udelas ? Hlavne, kdyz mas podezreni na drogy a divne kamarady ? Vezmes si na svedomi, ze ho tim poisunes na tu spatnou stranu ?

Fakt... Podľa mňa ho skôr posunieš podporou v jeho "ničnerobení" a "kriminálničení". Z vlastnej skúsenosti - hoci trochu inej - viem, že nechať ho sa v tom vyráchať pomáha viac ako niekoľko rokov trvajúce "mierne dohováaranie a presviedčanie". A pochybujem, že by si odoprel drogy len preto, že ho rodičia podporujú (hlavne, ak je presvedčený, že ho budú podporovať tak či onak).

helena napsal(a):

bloky, mám zkušenost z blízkého okolí - jediná možnost je vystěhovat bez možnosti přístupu (nejlíp vyměnit zámky), nepřispívat finančně s výjimkou třeba narozenin, nežehlit jakékoli průšvihy, neplatit dluhy a v souvislosti s tím co nejdřív odhlásit trvalé bydliště.
Bude vás to stát spoustu nervů, pláče, bezesných nocí a výčitek, ale bohužel nic víc dělat nelze. To, jak skončí, je už teď jen a jen jeho věc. Protože když se budete neustále nějakým způsobem starat, nezničí život jen sobě, ale zcela spolehlivě celé rodině.

:D u takového grázlíka není co slavit,nemyslíš Heleno?

Selima napsal(a):

Fakt... Podľa mňa ho skôr posunieš podporou v jeho "ničnerobení" a "kriminálničení". Z vlastnej skúsenosti - hoci trochu inej - viem, že nechať ho sa v tom vyráchať pomáha viac ako niekoľko rokov trvajúce "mierne dohováaranie a presviedčanie". A pochybujem, že by si odoprel drogy len preto, že ho rodičia podporujú (hlavne, ak je presvedčený, že ho budú podporovať tak či onak).

To asi ne, ale porad ma to zazemi a moznost s tim neco delat. Pokud mu ty dvere zavru , spadne na to dne mnohem rychleji . Momentalne se me to docela tyka . / Drogy, ale doufam nebere /

Neviem, ťažko odpovedať, "čo by bolo keby", ale nevlastný syn si kariéru a vlastne asi život pos... skomplikoval sám, keď to zázemie ešte relatívne mal... a vlastne celý jeho život ho ľudia ospravedlňujú, súcítia s ním, pomáhajú mu a robia mu ústupky. Ja som si jedného dňa povedala: "Dosť!" a bolo to. Máme relatívne dobrý vzťah, ale momentálne už si s jeho nezodpovednosťou a nestálou povahou láme hlavu niekto iný, konkrétne nová frajerka - a ja som len rada, priznávam. Grainne, dospelý syn je samostatná jednotka a tvoje správanie ho už ovplyvňuje len okrajovo... ;) ak vôbec. Ale ak máš pocit, že TOTO je správne, tak to rob ďalej, len - počítaj s tým, že ani tak nemusíš ničomu zabrániť a buď pripravená na to, že tá najhoršia varianta môže aj tak nastať. :jojo:

u takového grázlíka není co slavit,nemyslíš Heleno?
Nemyslím. To, že kdyby mě potkalo něco podobného, tak udělám všechna účinná opatření, abych ochránila zbytek rodiny a majetek před synkem i exekutory neznamená, že bych někdy zapomněla, kdy se narodil, víš.

Děkuji všem za to, že se pokusili vžít do mé situace a snažili se mi poradit. Nejvíce se mi líbí příspěvky od Heleny, která to cítí stejně jako já. Pere se to ve mně a nevím, zda je lepší jej vyhodit či nikoliv. Týden už byl vyhozený asi před půl roke, kdy taky přestal pracovat, ale není to tak jednoduché. Bojíme se exekutorů, protože když bude na ulici, tak co asi bude dělat dál ? Krást, půjčovat si (to už dělá i tak, ale od kamarádů, kterým to já platit nemusím, jeich chyba, je dospělý, ať si to s nimi vyřeší sám). Zatím pracuje mimo bydliště vždy na celý týden, nechci jej doma každý den, abych jej musela budit do práce, kde pak zjistím, že stejně ani nebyl. A pořád dokola... My s manželem oba pracujeme, máme slušné zaměstnání a taky si nemyslím, že bychom upřednostňovali dceru, ba naopak, někdy jsem na ni přísná jen díky tomu, že mě vytočil ten spratek (můj drahý syn). Vždy jsme mu pomáhali, když potřeboval, ale právě si myslím, že jsem mu cestičku zametala až moc. Všechny průšvihy, ať už bylyl ve škole nebo v práci, jsem vždy za něj vyřešila a on počítá určitě s tím, že to tak bude pořád, do konce života. Ale to se asi do té doby zblázním. Už teď nespím. A taky mi pak manžel vyčítá, že jsem ho rozmazlila a proto je takový grázlík. Ale pokud se ujistím, že bere drogy, tak nevím, co udělám. Mám někdy chuť sníst prášky, protože už nemám sílu, ale musím tu být ještě pro dceru, která je naopak velmi citlivá a zlomilo by ji to totálně, proto se taky snažím to pořád nějak řešit v klidu, jelikožona teď končí studium na VŠ a potřebuje klid.

helena napsal(a):

u takového grázlíka není co slavit,nemyslíš Heleno?
Nemyslím. To, že kdyby mě potkalo něco podobného, tak udělám všechna účinná opatření, abych ochránila zbytek rodiny a majetek před synkem i exekutory neznamená, že bych někdy zapomněla, kdy se narodil, víš.

Zapomenout se to nedá,ale k narozeninám by ode mě nic nedostal,ani to přání,když by byl vykopnut z domu.Až by přišel k rozumu,obnovila bych to.

Môj otec raz napísal, že "prvou pivnnosťou rodiča je byť nepríjemný" - a hoci nemám úplne takýto radikálny názor :dumbom: , myslím si, že na tom niečo je. A ešte som v jednej anglickej učebnici čítala (preložené) že niekedy musí byť človek krutý, aby bol vlastne láskavý. C´est la vie.

P:S. A môžete ho aj odhlásiť z trvalého pobytu, ak sa bojíte exekútorov - nie ste takí bezmocní, ako sa cítite.

bloky napsal(a):

Děkuji všem za to, že se pokusili vžít do mé situace a snažili se mi poradit. Nejvíce se mi líbí příspěvky od Heleny, která to cítí stejně jako já. Pere se to ve mně a nevím, zda je lepší jej vyhodit či nikoliv. Týden už byl vyhozený asi před půl roke, kdy taky přestal pracovat, ale není to tak jednoduché. Bojíme se exekutorů, protože když bude na ulici, tak co asi bude dělat dál ? Krást, půjčovat si (to už dělá i tak, ale od kamarádů, kterým to já platit nemusím, jeich chyba, je dospělý, ať si to s nimi vyřeší sám). Zatím pracuje mimo bydliště vždy na celý týden, nechci jej doma každý den, abych jej musela budit do práce, kde pak zjistím, že stejně ani nebyl. A pořád dokola... My s manželem oba pracujeme, máme slušné zaměstnání a taky si nemyslím, že bychom upřednostňovali dceru, ba naopak, někdy jsem na ni přísná jen díky tomu, že mě vytočil ten spratek (můj drahý syn). Vždy jsme mu pomáhali, když potřeboval, ale právě si myslím, že jsem mu cestičku zametala až moc. Všechny průšvihy, ať už bylyl ve škole nebo v práci, jsem vždy za něj vyřešila a on počítá určitě s tím, že to tak bude pořád, do konce života. Ale to se asi do té doby zblázním. Už teď nespím. A taky mi pak manžel vyčítá, že jsem ho rozmazlila a proto je takový grázlík. Ale pokud se ujistím, že bere drogy, tak nevím, co udělám. Mám někdy chuť sníst prášky, protože už nemám sílu, ale musím tu být ještě pro dceru, která je naopak velmi citlivá a zlomilo by ji to totálně, proto se taky snažím to pořád nějak řešit v klidu, jelikožona teď končí studium na VŠ a potřebuje klid.

Bloky, Helena radí dobře a k tomu, že by mohl mít chudák pocit méněcenosti, že byste mu předhazovali sestřičiny úspěchy, k tomu jen tolik: většinou je to bohužel tak, že to problémové dítě má pozornosti přehršle - od základky po zaměstnání (žehlí se průsery, domlouvá zaměstnání...) a to druhé, protože mu to jde samo a nejsou s ním problémy, trpí tím, že kdyby třeba začalo brát ty drogy, bylo by taky vidět a někdo by se jím zabýval... Netvrdím, že dceru zanedbáváš., ale věnuj se teď víc jí, pro syna jsi udělala maximum. Nemusí padnout na dno, naopak. Já taky jednoho vystěhovanýho znám - pomohlo mu to. :)

Děkuji za reakci, která mě potěšila, protože známí, co se s námi stýkají, to vidí podobně. Znají naši rodinu, nechápou, jak se takhle náš dáreček může chovat a že já se zničím úplně. Snažím se navenek zachovat klid kvůli dcery, opravdu ji teď věnuji víc pozornosti, protože jsem se starala jen o toho fakana a ona i díky tomu loni přerušila VŠ, protože trpí na migrény a ty se stupňovaly. Sáhla si psychicky na do a já jí už nedokázala být velkou oporou, jelikož jsem byla bez baterek. Předtím jsem se starala ještě 6 let o bezmohoucí maminku, která byla po mrtvici ležák, sice prostřednictvím pečovatelek, které jsem soukromě sháněla, ale i tak to byl záhul a o víkendech jsme se u ní střídali se sourozenci. Takže jsem úplně psychicky vyčerpaná. Dcera se rozhodla tu školu dokonči a dokonce za měsíc má státnice. Našla si hodného přítele, anemám s ní problém, akorát mě trápí ty její migrény, které snad skončí, když dokončí školu. I přesto jsem na ni díky mému syovi někdy náročná a ona je velmi citlivá, takže se trápí. To jsem přehodnotila a řekla jí to, že to vím, a snažím se s ní hezky vycházet, jsme jako kamarádky a mám ji moc ráda. Jenže syna mám taky ráda i přesto, co udělal. Jeden z příkladů je, že sebral dceři notebook, když nebyla doma a prodal jej do zastavárny. nakonec jsme ho vyzvedli ihned, ale ona byla na zhroucení, jelikož tam měla uložené vše do školy. Další příklad - odvezl nás ke známý a když měl pro nás přijet "našímů autem, tak ani obraz ani zvu. Nakonec jsme to byli nuceni hlásit na polici, jako že pohřešujemem syna a teprve po týdnu jej našli i s autem a jeho kamarády. Nikdo neví, jaký je to pocit, jít vlastního syna hlásit n a policii. A takový případů je hory. Jenže manžel to vyčítá vše mi, že jsem ho rozmazlila, takže se nemá cenu o tom sním bavit, a jsem na vše sama. Když vše hezky šlape, tak jsme doma v pohodě a najednou je problém se synem, a manželství je v troskách. Chlapi neumí nic řešit a ani nechtějí. Nevím, proč jsem se vdávala. Takže se trápím sama a jsem na dně. Nebít dcery, tak už to vše skončím, abych měla klid....

bloky napsal(a):

Jenže syna mám taky ráda i přesto, co udělal. Jeden z příkladů je, že sebral dceři notebook, když nebyla doma a prodal jej do zastavárny. nakonec jsme ho vyzvedli ihned, ale ona byla na zhroucení, jelikož tam měla uložené vše do školy. Další příklad - odvezl nás ke známý a když měl pro nás přijet "našímů autem, tak ani obraz ani zvu. Nakonec jsme to byli nuceni hlásit na polici, jako že pohřešujemem syna a teprve po týdnu jej našli i s autem a jeho kamarády. Nikdo neví, jaký je to pocit, jít vlastního syna hlásit n a policii. .

Ježiši, no to je teda dáreček... A vy váhate, či ho vyhodiť a prestať zaňho žehliť prúsery...? :rolleyes: Len aby sa na vás nevykašľala aj dcéra, keď pre ňu vlastne nie ste oporou a neochránite ju pred tým hajzlom(sorry, je to tvoj syn, ale pre mňa ako nezaujatú je to proste hajzlík hajzlíkovatý, toto urobiť vlastnej sestre je svinstvo na n-tú - lenže chlapček vie, že to VY zaňho vyriešite... :dumbom: ). Ja byť tvojou dcérou, tak si nájdem niekoho s bytom, odsťahujem sa a :rock: rodina, dúfala by som, že o vás a o tých prúseroch už v živote nepočujem... Tá si teda musela užívať peknú mladosť... :o

bloky napsal(a):

Děkuji za reakci, která mě potěšila, protože známí, co se s námi stýkají, to vidí podobně. Znají naši rodinu, nechápou, jak se takhle náš dáreček může chovat a že já se zničím úplně. Snažím se navenek zachovat klid kvůli dcery, opravdu ji teď věnuji víc pozornosti, protože jsem se starala jen o toho fakana a ona i díky tomu loni přerušila VŠ, protože trpí na migrény a ty se stupňovaly. Sáhla si psychicky na do a já jí už nedokázala být velkou oporou, jelikož jsem byla bez baterek. Předtím jsem se starala ještě 6 let o bezmohoucí maminku, která byla po mrtvici ležák, sice prostřednictvím pečovatelek, které jsem soukromě sháněla, ale i tak to byl záhul a o víkendech jsme se u ní střídali se sourozenci. Takže jsem úplně psychicky vyčerpaná. Dcera se rozhodla tu školu dokonči a dokonce za měsíc má státnice. Našla si hodného přítele, anemám s ní problém, akorát mě trápí ty její migrény, které snad skončí, když dokončí školu. I přesto jsem na ni díky mému syovi někdy náročná a ona je velmi citlivá, takže se trápí. To jsem přehodnotila a řekla jí to, že to vím, a snažím se s ní hezky vycházet, jsme jako kamarádky a mám ji moc ráda. Jenže syna mám taky ráda i přesto, co udělal. Jeden z příkladů je, že sebral dceři notebook, když nebyla doma a prodal jej do zastavárny. nakonec jsme ho vyzvedli ihned, ale ona byla na zhroucení, jelikož tam měla uložené vše do školy. Další příklad - odvezl nás ke známý a když měl pro nás přijet "našímů autem, tak ani obraz ani zvu. Nakonec jsme to byli nuceni hlásit na polici, jako že pohřešujemem syna a teprve po týdnu jej našli i s autem a jeho kamarády. Nikdo neví, jaký je to pocit, jít vlastního syna hlásit n a policii. A takový případů je hory. Jenže manžel to vyčítá vše mi, že jsem ho rozmazlila, takže se nemá cenu o tom sním bavit, a jsem na vše sama. Když vše hezky šlape, tak jsme doma v pohodě a najednou je problém se synem, a manželství je v troskách. Chlapi neumí nic řešit a ani nechtějí. Nevím, proč jsem se vdávala. Takže se trápím sama a jsem na dně. Nebít dcery, tak už to vše skončím, abych měla klid....

Je mi to  líto, ale chyba byla ve výchově a teď už jenom sklízíš úrodu :kapitulation::kapitulation::kapitulation: . Já vím, že budeš oponovat, dceru jsem vychovala dobře, ale každé dítě je jiné a potřebuje "jinou " výchovu.
Nezbývá ti nic jiného, než to co tady už padlo, otevřít dveře a udělat kšá :grater: .

Nepřeji si,aby Selima na mé příspěvy odepisovala, jelikož zřejmě ví o životě h...o, stejně jako aprill. Asi reaguje na všechny příspěvky v babinetu, jak jsem si všimla, takže si myslí, že je chytrá jak rádio...

bloky napsal(a):

Nepřeji si,aby Selima na mé příspěvy odepisovala, jelikož zřejmě ví o životě h...o, stejně jako aprill. Asi reaguje na všechny příspěvky v babinetu, jak jsem si všimla, takže si myslí, že je chytrá jak rádio...

Měla jsi napsat, že chceš politovat :vissla:.

Bloky, prosím tě zvládni to a vyhod ho a nech ho žít jeho život. Jinak časem  zapláčeš, žes přišla kvůli sobě i o dceru. VIdí to, vnímá to. Kluk vás využívá a vydírá. DOvol mu postavit se k věcem jako dospělý a přestan se starat. Jinak ti řeknu že se všichni pohádáte a kvůli jeho rozkladnému chování i rozejdete.

Bloky - zkus tohle říci synovi - nepřeji si aby mě svými kousky obtěžoval.... jak to jde? Hůř než selimě? Proč asi? DOkud se s tímhle nevyrovnáš, neodstřihneš se od něj. Holky ti dávají velkou školu v tom jak si vůči nim nastavit hranice, zkus pohlížet na syna jako na cizího, vždyt se k vám chová hůř než k cizím, proč to od něj trpíš?

aprill napsal(a):

bloky napsal(a):

Děkuji za reakci, která mě potěšila, protože známí, co se s námi stýkají, to vidí podobně. Znají naši rodinu, nechápou, jak se takhle náš dáreček může chovat a že já se zničím úplně. Snažím se navenek zachovat klid kvůli dcery, opravdu ji teď věnuji víc pozornosti, protože jsem se starala jen o toho fakana a ona i díky tomu loni přerušila VŠ, protože trpí na migrény a ty se stupňovaly. Sáhla si psychicky na do a já jí už nedokázala být velkou oporou, jelikož jsem byla bez baterek. Předtím jsem se starala ještě 6 let o bezmohoucí maminku, která byla po mrtvici ležák, sice prostřednictvím pečovatelek, které jsem soukromě sháněla, ale i tak to byl záhul a o víkendech jsme se u ní střídali se sourozenci. Takže jsem úplně psychicky vyčerpaná. Dcera se rozhodla tu školu dokonči a dokonce za měsíc má státnice. Našla si hodného přítele, anemám s ní problém, akorát mě trápí ty její migrény, které snad skončí, když dokončí školu. I přesto jsem na ni díky mému syovi někdy náročná a ona je velmi citlivá, takže se trápí. To jsem přehodnotila a řekla jí to, že to vím, a snažím se s ní hezky vycházet, jsme jako kamarádky a mám ji moc ráda. Jenže syna mám taky ráda i přesto, co udělal. Jeden z příkladů je, že sebral dceři notebook, když nebyla doma a prodal jej do zastavárny. nakonec jsme ho vyzvedli ihned, ale ona byla na zhroucení, jelikož tam měla uložené vše do školy. Další příklad - odvezl nás ke známý a když měl pro nás přijet "našímů autem, tak ani obraz ani zvu. Nakonec jsme to byli nuceni hlásit na polici, jako že pohřešujemem syna a teprve po týdnu jej našli i s autem a jeho kamarády. Nikdo neví, jaký je to pocit, jít vlastního syna hlásit n a policii. A takový případů je hory. Jenže manžel to vyčítá vše mi, že jsem ho rozmazlila, takže se nemá cenu o tom sním bavit, a jsem na vše sama. Když vše hezky šlape, tak jsme doma v pohodě a najednou je problém se synem, a manželství je v troskách. Chlapi neumí nic řešit a ani nechtějí. Nevím, proč jsem se vdávala. Takže se trápím sama a jsem na dně. Nebít dcery, tak už to vše skončím, abych měla klid....

Je mi to  líto, ale chyba byla ve výchově a teď už jenom sklízíš úrodu :kapitulation::kapitulation::kapitulation: . Já vím, že budeš oponovat, dceru jsem vychovala dobře, ale každé dítě je jiné a potřebuje "jinou " výchovu.
Nezbývá ti nic jiného, než to co tady už padlo, otevřít dveře a udělat kšá :grater: .

Aprill a ted me rekni ty sama by si vyhodila sve dite na ulici?Ono se to lehce rekne pokud se te to netyka.Kazda matka sve dite miluje.Ja mam taky problematickeho kluka i,kdyz ted se to o hodne zlepsilo,kdyz u nas bydli muj pritel,ale vzdycky sveho kluka budu mit rada a budu se mu snazit pomoci jako to celou dobu delam.

Taky jsem mozna sveho kluka rozmazlila,protoze,kdyz se me narodila dcera byla uprednostnovana svym dedou a babickou a to dost okate.Kluk ten jenom v koutecku stal a dival se smutne jak se vsichni mazli s holkou.Tak jsem vzdycky kluka zavolala k sobe a mazlila jsem se s nim.On byl vzdycky strasne rad.Jeste ve 12 letech se mnou chodil za ruku.V jeho 14 letech se to hodne zvrtlo,kdyz jsem zacala delat na smeny.

eremuruss napsal(a):

Aprill a ted me rekni ty sama by si vyhodila sve dite na ulici?Ono se to lehce rekne pokud se te to netyka.Kazda matka sve dite miluje.Ja mam taky problematickeho kluka i,kdyz ted se to o hodne zlepsilo,kdyz u nas bydli muj pritel,ale vzdycky sveho kluka budu mit rada a budu se mu snazit pomoci jako to celou dobu delam.

Erem, tady je každá rada drahá a jsem ráda, že nejsem na místě bloky :kapitulation: . Je mi líto jak toho kluka, který mílovými kroky spěje k dráze bezdomovce a je mi líto bloky, která se trápí :kapitulation: . Asi bych mu na nějaký čas zaplatila nějakou ubytovnu a nechala ho přemýšlet ............  .

:D,jo neuvedomila jsem si.

Asi takhle, bloky - nemáš na něj. Ani fyzicky, ani nervově a za pár chvilek nebudeš mít ani finančně. On vás má všechny na háku, protože ví, že táta nic řešit nebude, ty se sice sesypeš, ale uděláš, zařídíš, dáš a ségra i se svojí školou mu může být ukradená úplně (viz noťas).
Šance, že se to srovná, moc velká není, takže pokud ho vystěhuješ doslova i ouředně, budeš mít minimálně tu jistotu, že vám zůstane střecha nad hlavou a zdravotní stav tvůj i dcera se rapidně zlepší. Existuje jiskřička naděje, že ho ono vykopnutí donutí, aby se začal spoléhat sám na sebe - no a když si zadělá na další prů.ser, ty budeš vědět, že jsi jednak udělala všechno, cos mohla, druhak by do něj spadnul stejně, pouze s tvojí laskavou péčí a podporou.
Omlouvám se - je to hodně natvrdo, ale věř mi, že skoro totožný případ znám téměř z přímého přenosu, akorát že v něm sloužím jako vyplakávací vrba.

Bloky,mám kamošku s podobným trápením.Z jejího muže se stal alkoholik,pak přišly automaty ,dluhy, sliby, léčení ze kterého si domů přivezl ženskou, takže i to léčení bylo nakonec na nic.Tohle všechno snášela roky a nakonec se rozvedla .Vychovává sama dceru a syna který se potatil-prošel asi čtyři školy-žádnou nedokončil,domů se vrací často opilý a bere drogy. Je agresivní ,často svou matku držel pod krkem.Ona se ho strašně bojí ,ze svého platu platí byt, živí dceru a syna,splatila dluhy po manželovi a nyní platí dluhy za syna.BM nikdy neplatil alimenty.Ona už je léta na prášcích .

S jinou kamoškou jsme ji radily toto- zrušila bych mu u sebe trvalý pobyt.A milý synu sehnala jsem ti ubytovnu/ podnájem/ tam a tam,máš zaplaceno na tři měsíce dopředu.Každou sobotu peru-jsem ochotna ti vyprát a o víkendu nabízím pozvání na oběd.Víc už pro tebe nemůžu udělat,je ti 22let a je na čase, aby ses osamostatnil.

A to stejné bych radila tobě,protože si myslím,že to bude jen horší a horší.

Samozřejmě chápu,že je to velmi těžké rozhodnutí, snad i šílené pro každou matku a málokterá dokáže své dítě,,vyhodit" z domu,ale jsou situace, kdy se to zdá opravdu nezbytné a v dnešní době obzvlášt´-bohužel.
Rozhodnutí je jen na tobě /kdyby tak člověk věděl jak to dopadne když...../ Přeji hodně štěstí.

Díky Vandě a Heleně za příspěvek. Asi jsem nenapsala, že syn je teď mimo domov, sehnala jsem mu práci i s ubytováním na Jižní Moravě s tím, že domů jezdí buď co 14 dní nebo každý týden. Vždy mu během víkendu vyperu, navařím, nabalím ho na další týden. Takže máme celý týden klid... Jenže to je relativní, mi pořád bliká kontrolka v hlavě, jestli zase něco nepodělá. Dávám mu peníze na jídlo, ale jeho spotřeba peněnz je enormní. V práci opět začíná lajdačit a jeho šéfová, se kterou máme kontakt, mi volá, když něco udělá (třeba místo do práce delé pondělí prospí na ubytovně). Teď tam na víkend zůstal, jelikož asi vidí, že už toho mám s ním opět plné kecky. Dva víkendy po sobě, co byl doma, se k celé rodině choval hrozně, dceři zkazil narozeniny, apod. Našel si u nás holku, a teď mě vydírá přes SMS, že už nikdy domů nepřijde, jelikož kvůli práci mimo domov přijde i o tu holku. Jsou to srdceryvné SMS, já pak opět nemůžu spát, protože mi ho je na jednu stranu líto, ale z 2. strany - doma ho napořád nechci. Museli bychom zase vše, vč.auta, neustále zamykat, protože i když říká, že už vše pochopil a že se změnil, nikdo mu nevěří po tom, co všechno nám provedl. Já vlastně ani nežiju svůj život, ale jeho život. V práci ho možná co nevidět vyhodí, takže jsem mu napsala, že v tom případě ho vyhodíme i z domu, což už se před půl rokem stalo, ale vydrželo nám to týden, pak se nám ho zželelo, když jsme ho našli v zubožeém stavu. Takže to je pořád dokola... Dcera je v pohodě, je šikovná a my se snažíme, aby byla v klidu a mohla se zabývat jen učením. Během týdne taky není doma, dodělává VŠ v Brně.

Bloky, to je dobře, že je momentálně z domu a pracuje. Jediné co ještě můžeš zlepšit je: stopnout mu dávání peněz na jídlo. Vyprat by si u Tebe mohl sám. Pořád se o něj ještě staráš jako o malého.

Bloky, ty tady nejsi jenom pro to jedno dítě - ty tady jsi i pro to druhé dítě, uvědom si to!!! Jak k tomuhletomu ke všemu přijde tvoje dcera? Chová se slušně, žije slušně, ale v popředí zájmu její maminky je pořád brácha-syčák, který nedělá, do kterého se peníze cpou horem-dolem, který se nechává maminkou opečovávat a za odměnu doma krade jako straka. Zkus si představit, jak se ta chudák holčina asi musí doma cítit, co všechno prožívá a jak se to na ní podepisuje. Z čeho si asi tak myslíš, že pramení její migrény?!? Co je to pro ni za domov, když přijede domů a neví, jestli tam nebude okradena, jestli po ní někdo sprostě nevystartuje a když už je doma výjimečně klid, všechno se točí okolo bratříčka a dcera se plným právem musí doma cítit nespravedlivě odstrčená.
Bloky, ty buďto nevidíš, nebo nechceš vidět, jak svojí dceři nesmírně ubližuješ tím, že dovolíš a podporuješ svého syna v tom, aby v rodině takhle řádil. Misto aby ses snažila dávat svoji lásku a péči tomu z dětí, u kterého je předpoklad, že ti vše jednou na stáří oplatí, házíš doslova a do písmene perly sviním. Co myslíš, že by se asi tak stalo, kdyby tě za patnáct let skolila mozková příhoda, které z dětí by se o tebe postaralo?!? Poctivě si odpověz na tuhle otázku a buď upřímná sama k sobě... a možná, že na leccos přijdeš.
A závěrem - tady už nemluvíme o dítěti, vyhození vlastního dítěte a podobně. Tvůj syn byl kdysi dítětem, teď už je to dospělý člověk, který žádné vlastnosti milujícího dítěte nemá!!!

Bloky ty mu davas penize na jidlo,kdyz vydelava?Nemel by je spise on davat vam za navareni,vyprani....?

Vždy mu během víkendu vyperu, navařím, nabalím ho na další týden. Takže máme celý týden klid... Dávám mu peníze na jídlo, ale jeho spotřeba peněnz je enormní.
Takže ty si ten klid v podstatě vykupuješ neutuchající péčí o synkovo blaho... Proboha, děvče, uvědom si, že vaše svátky, narozeniny, Vánoce... jakpak se synáček praští přes kapsu, aby vám udělal radost?
teď mě vydírá přes SMS, že už nikdy domů nepřijde, jelikož kvůli práci mimo domov přij
de i o tu holku
Slečna bude zřejmě taky zletilá - tak může být přes víkend u ní, nebo si z vydělaných peněz zaplatit hotel. Ale ona by mu zřejmě nevyprala, nenavařila a finančně ho nedotovala. Navíc je to skvělý klacek, kterým se dá z maminky vytřískat alespoň ten víkend (k němuž je dobrovolně přihozen žvanec, čistý trenky a nějaká ta kačka, aby chudák neumřel hlady v dalekým zlým světě).
Dcera je v pohodě... a my se snažíme, aby byla v klidu a mohla se zabývat jen učením. Během týdne taky není doma, dodělává VŠ v Brně.
Myslíš??? 
A jsi si jistá, že k jejímu klidu pomáhá, když se s bráchou potkává o víkendech doma, kam by se spíš měla těšit? Já bych si tipla, že jí je možná na koleji líp... Ostatně - staráš se o ní ve všech směrech úplně stejně jako o jejího bráchu?

To, že mu dávám peníze vždy na další týden je proto, že celou jeho mzdu mám já u sebe. Asi jsem to neuvedla. Takže i proto mu vyperu, atd.. Teď má holku, takže se to snad zlepší, nevím..

Bloky, tak to je správné, že má synek příděly na týden, když neudrží korunu a že ho nedotuješ.

A proč máš celou jeho mzdu TY u sebe, probůh?!? Je syn snad nesvéprávnej nebo mentálně retardovanej, že se nemůže naučit dospěle hospodařit s vlastními vydělanými prostředky :co: ??? Proč nemůže mít vlastní účet v bance, na kterej by mu chodila výplata, tobě jako matce dávat poměrnou část na stravu a ubytování o víkendech a jinak žít a hospodařit s výplatou jako 99% jeho vrstevníků??? Proč s ním nezacházíš jako s dospělým člověkem, nevedeš ho k zodpovědnosti a neumožníš mu život na vlastních nohách stylem: když si peníze utratíš, budeš až do výplaty o suchém chlebu a pokud budeš chtít doma dostat najíst, každé sousto si tvrdě odpracuješ ?!?

bloky, ty tu pupeční šňůru ne a nepřekoušeš, viď? Sice synka tituluješ ne příliš slušnými slovy, leč pořád v něm vidíš toho chlapečka, který potřebuje maminku k tomu, aby se postarala, jeho průšvihy řešila nebo nad ním aspoň držela ochrannou ruku zpovzdálí (viz vaše kontakty s jeho šéfovou). Jestliže žije "na příděl", tak se nediv, že mu prachy nestačí - ví totiž, že u mámy je vždycky něco, i kdyby utratil poslední kačku.
Proč ho nenecháš žít samostatně? I za cenu, že by si (nebo by mu někdo) párkrát natloukl čenich, hrábnul by si na dno (aby věděl, kde ho má) a musel si svoje průšvihy řešit jako dospělej ... no, chlap ještě ne, ale dospělej mužskej.
Proč mu v tom tak zoufale bráníš???

Kdybych nad ním nedržela tuto ochrannou ruku, tak už je dávno bůhvíkde pod mostem. Kdo nemá vlastní děti, tak to asi nepochopí. A celou mzdu mám u sebe proto, že vím, jak by to dopadlo, kdyby ji měl u sebe on. Za víkend by ji prohýřil a já bych mu stejně prachy dát musela na cestu a jídlo do práce, jinak by byl bez práce a pořád dokolečka dokola. Takže vím, co dělám. A kdo tohle nezažil, tak asi nepochopí. Hold někteří dospějí zřejmě až později. Nebo někdy vůbec. A aby skončil někde pod mostem, to určitě nechce žádná máma.

bloky napsal(a):

Kdybych nad ním nedržela tuto ochrannou ruku, tak už je dávno bůhvíkde pod mostem. Kdo nemá vlastní děti, tak to asi nepochopí. A celou mzdu mám u sebe proto, že vím, jak by to dopadlo, kdyby ji měl u sebe on. Za víkend by ji prohýřil a já bych mu stejně prachy dát musela na cestu a jídlo do práce, jinak by byl bez práce a pořád dokolečka dokola. Takže vím, co dělám. A kdo tohle nezažil, tak asi nepochopí. Hold někteří dospějí zřejmě až později. Nebo někdy vůbec. A aby skončil někde pod mostem, to určitě nechce žádná máma.

Bloky ja te chapu mem neco podobneho doma.Taky jsem mela synovo vyplatu u sebe a davala jsem mu  1000 kc na tyden,aby si alespon neco usetril.Pak,ale,uz chtel penize o 3 dny driv,ze uz nema.Proste jsme se pohadali a penize jsem mu dala vsechny.Kartu ma,ale u me,aby ji nahodou neztratil.Za cely rok si syn nekoupil nic na sebe chodi jako trhnan.Jeho vydelek je 12 tisic a 3 tisice dava me 1500 dava na benzin memu brachovi na dopravu do prace. Ostatni utrati.

Kdo nemá vlastní děti, tak to asi nepochopí
bloky, jen pro info - vlastní děti mám, dokonce tři a jak jsem psala, v blízkém okolí mám cosi podobného. Tak si můžeš bejt jistá, že chápu velice dobře.
Za víkend by ji prohýřil a já bych mu stejně prachy dát musela na cestu a jídlo do práce, jinak by byl bez práce a pořád dokolečka dokola.
NEMUSELA - NEMUSELA - NEMUSELA!!! To, co děláš, děláš dobrovolně, takže sorry, ale stěžuješ si vlastně sama na sebe. To, co děláš, není mateřská láska ani náhodou...
A aby skončil někde pod mostem, to určitě nechce žádná máma.
Jasně - ale tak si to představ za nějakých 20 let - utahaná důchodkyně, která i přes své fyzické i duševní obtíže chodí ještě do práce, protože musí živit, oblíkat a dotovat zdravého, leč líného čtyřicátníka, aby neskončil pod mostem. A je jistá šance, že když máma nebude moct, chlapec si pro péči i peníze bude chodit za sestrou... možná i nějakou tu výhružku použije... a ona se postará, buď proto, že to tak viděla u mámy, nebo proto, aby mámě pomohla...  "a pořád dokolečka dokola"...

Nepíšte jej to, baby jedny hnusné :dumbom:, lebo vás Bloky tiež požiada, aby ste jej už nepísali... ;) Ona chce počuť len isté súhlasné veci... alebo možno vôbec nič, len sa posťažovať a ísť ďalej zarábať na synove prúsery...

bloky napsal(a):

Kdybych nad ním nedržela tuto ochrannou ruku, tak už je dávno bůhvíkde pod mostem. Kdo nemá vlastní děti, tak to asi nepochopí. A celou mzdu mám u sebe proto, že vím, jak by to dopadlo, kdyby ji měl u sebe on. Za víkend by ji prohýřil a já bych mu stejně prachy dát musela na cestu a jídlo do práce, jinak by byl bez práce a pořád dokolečka dokola. Takže vím, co dělám. A kdo tohle nezažil, tak asi nepochopí. Hold někteří dospějí zřejmě až později. Nebo někdy vůbec. A aby skončil někde pod mostem, to určitě nechce žádná máma.

bloky, vlastní děti máme všechny, co ti tady píšeme a zkušenosti s výchovou má i Selimka, která přejala do dlouhodobé vlastní péče dítě svého partnera, takže taky ví, o čem je řeč.
Nechápu, proč si sem chodíš pro rady, když jich nejsi schopna uposlechnout, na některé z nás se osopuješ a požaduješ, aby ti na tvé příspěvky neodpovídaly. Tak co vlastně chceš? Abychom ti tady odkejvaly, jaký jsi chudák, politovaly tě, poradily ti, ať se v tom hezky pěkně plácáš dál, dokavaď nepadneš doslova a do písmene na hubu a neskončíš někde v chudobinci bez koruny?!? Ty se totiž pasuješ do role tragické, obětavé hrdinky, jenomže ta tvoje tragická obětavost hraničí nikoliv s obětavostí, ale úplně s jinou vlastností :dumbom: Kdybys měla invalidního nebo mentálně retardovaného syna, dá se to ještě pochopit a omluvit a nikdo z nás tady by ti neřekl ani popel. Jenomže ty si trháš žíly pro dospělého klacka, zdravého jako řípa, kterého jsi svojí opičí láskou naučila akorát tak natahovat ruku a parazitovat na rodině - a ještě prskáš jako křeček, když se ti tady snažíme vysvětlit, že něco je ve vaší rodině špatně a to něco můžeš změnit pouze ty a pouze tvrdým, nesmlouvavým a důsledným přístupem jako řemen :(

Bloky,můžu ti říct z osobní zkušenosti,jak to dopadne..můj bývalý manžel má bratra..od svých 18 let si půjčoval,hrál automaty,nepracoval a jeho maminka stále platila-jídlo,cesty do práce-proboha ta byla šťastná,když mu tu cestu mohla zaplatit,že vůbec do práce dorazil..dluhy,které nakonec šly do tisíců..takhle to dělala až do jeho 36 let..platila,aby nebyl na ulici,aby nebyla ostuda,PROSTĚ POŘÁD A POŘÁD..můj manžel to chápal a chápal,třebaže ho maminka odsunula kvůli bráchovi na druhou kolej-peníze od ní nepotřeboval,umí si je vydělat,takže se staral sám o sebe,také od 18-ale zájem nebyl,protože se pořád řešil brácha...bratrovi to nijak nepomohlo,jen s manželem se maminka tak nějak postupem času odcizila a teď se vídají ,jen když mu ona zavolá ..nakonec to dopadlo tak,že jí byla nařízena exekuce na plat  a majetek,syn zmizel a jí nezbylo,než dluhy splácet,syna odhlásit z trvalého bydliště a teď se snaží s pomocí antidepresiv najít zase ztracenou duševní rovnováhu...dluhy platí stále a on je stále vytváří,je celostátně hledaný a maminka by teď moc chtěla ty rodinné vztahy vylepšit-jde to ztěžka..pořád ho omlouvala,vodila ho za ruku,žehlila průšvihy a teď ani neví,kde je a platí jeho dluhy a on nemá ani tolik slušnosti,aby se jí ozval..takže tak...a to co ti tady ženy píšou s tím maximálně souhlasím..byla by škody ztratit manžela a dceru,kvůli člověku,který je tvým synem,ale neváží si tě a ani nebude..věř tomu..dokud se tomu nepostavíš,bude to jen horší...podívej se kolem sebe po lidech,kteří tě mají opravdu rádi a kteří si tě váží a zkus se od syna odpoutat..přestaň ho vodit za ruku,zkus to alespoň na čas,vždyť rodinu neztratí,ta tu bude pořád,jen nemusí být stále k dispozici,že?

A mimochodem mám tři děti,19,8,3roky...nejstarší dcera taky není žádný andílek..nedodělala učňák a tak jsem jí sehnala práci,domů musí odevzdat každý měsíc na vodu a elektřinu a cestu do práce si platí sama...zatím funguje a je to super a já nepovolím a jakmile by nastal jakýkoliv problém,jde z somu a musí se starat sama,...vždycky jsem byla důsledná a dosdržela jsem co jsem řekla a proto se snaží-ví že by z domova musela odejít...a to ji miluju,stejně jako svoje další dvě děti..miluju jí a proto jí to neulehčuju...vím jak by dopadla,právě kvůli té zkušenosti se švagrem

Děkuji piggi za příspěvek, který je víc než pravdivý. Musím se naučit s tím žít, že ať dělám co dělám, vždy udělá syn nějaký průser. Teď se do konce týden rozhodne, zda jej nechají v práci nebo vyhodí, jak se bude snažit, končí mu zkušební doba. S dcerou máme úžasný vztah, takže tam nevidím problém, hodně spolu mluvíme, takže vím, že jí se taky věnuji a pomáhám, jak se dá, ale je jiná, samostatná, šikovná, snaživá a v životě by si nedovoli to, co její bratr, ani 1% z toho, co on. Často si myslím, že můj syn to třeba nemá opravdu v hlavě v pořádku, chtěla jsem s ním zajít i k psychologovi nebo mu nabízela, ať si zajde sám. Dělá blbosti, ale přesto všechno si myslím, že není v jádru špatný člověk.Myslím si dokonce, že je dost citlivý, ale někdy je zase pravý opak, je jako rozdvojená osobnost, což říkali už ve škole, teď i u něj v práci. Nevím, co si mám o něm myslet, trápím se, kudy chodím, ničí mě to a ani ohužel nemám u manžela pochopení, jelikož on tvrdí, že sklízím jen to, co jsem zasela, že jsem mu nikdy nedovolila, aby s ním něco řešil. Ale to není pravda, jenže manžel vše s ním řeší křikem, zákazy jako malému dítěti, atd.., s čímž nesouhlasím já. Takže to je začarovaný kruh. Bojím se, co bude...

Nevlastný syn, ktorého som vychovávala (a s ktorým boli podobné problémy, časom sa odkonca stupňovali, teraz už dúfam aspoň trochu dostal rozum), bol na tom podobne, my sme aj chodili k detským psychológom, dokonca k psychiatrovi - ale nedozvedeli sme sa nič, o čom sme dúfali, že nám zázračne "napraví dieťa a vyrieši situáciu". Len že mladý je sociopat, že to nie diagnóza, ale typ osobnosti, šťastná povaha preňho samého a nešťastná pre okolie. Chce to od rodiny byť láskavý, ale neoblomný, zaviesť pravidlá a trvať na nich dôsledne - a pomodliť sa. Viac vraj ako rodičia nemôžeme robiť. Aj tak bolo... :/ Bývlaý to pochopil skôr a skôr syna hodil doslova cez palubu, ja som ešte chvíľu bojovala(dnes už neviem, proti komu alebo čomu), kým som bola nútená kapitulovať. Mám ho stále rada a sme spolu v kontakte, ale už mu nejaký čas nepomáham, alebo len psychicky a morálne. Nie materiálne, lebo to považujem za kontraproduktívne. A ver mi, že ma to hodne bolelo, ale nedá sa zlým detstvom(lebo to chlapec veru mal) donekonečna ospravedlňovať vychcánkovstvo a manipulácia s celým okolím. Dospelý človek je dospelý človek a je zodpovedný sám za seba a svoj osud. ;) Držím vám všetkým päste, aby ste na to prišli čím skôr.

Děkuji Selimě za příspěvek a omlouvám se, že jsem posledně tak reagovala a psala, že už její příspěvky nechci. Byla jsem opět psychicky na dně. Syn momentálně pracuje 3.měsíc mimo domov, má práci i s ubytováním, takže jezdí co 14 dnů domů, já mu vyperu, nakrmím, atd.. Jeho mzdu mám celou u sebe, protože už půl roku žádnou neměl a já nejsem charita. A znám ho, když má prachy v ruce, tak to je katastrofa... Dávám mu na jídlo, cestu a když mu to vyjde, tak i něco na oblečení, zábavu. Jinak to prostě nejde, už jsem zkoušela všechno. A co by pak zbytek měsíce dělal, kdyby během víkendu vše rozkutálel ? Stejně bych mu musela dát na cestu do práce, na jídlo. A zase ze svého, takže tak vlastně chráním sebe, abych jej jen nedotovala ze svých peněz. A taky jsem mu našla schválně práci mimo domov, abychom měli doma klid a hlavně dcera, která končí vysokou školu cca za měsíc. Hlavně kvůli ní to dělám. Ale to nepochopí asi nikdo, kdo to nezažil, jaké jsou to  nervy s takovým synáčkem. Na jednu stranu je na mě citově dosti závislý, ale na 2. stranu vím, že se mnou psychicky manipuluje. I teď, kdy mu hrozí vyhazov z práce, se snaží se mnou manipulovat a hrát mi na city, ale já už se snažím být neoblomná, nevolám mu často, nepíšu, protože ředtím jsem mu volala snad denně, aby se tam "chdáček" necítil opuštěný a sám. Vyčítá mi, že jej doma nechceme, že je nám bez něj lépe (což má pravdu), že se odstěhuje a tak...Já mám pak zase nervy, vyčítám si, že se opravdu k němu chováme asi zle, ale za to, co vše nám během 1 roku udělal, se není čemu divit. A pořád se snažím mu věřit, ale nejde to, prostě nás hodně zklamal. Musíme vše zamykat, když je doma, schovávat peníze, klíče od auta, atd.. Prostě pořád být ve střehu... Nevím, co dál... Než se zblázním ze všeho.. Třeba jsme mu fakt někdy ublížili, i když si myslím, že ne...

Skús mu pvoedať - mne to trvalo dlho, ale zlvádla som to: "Mám ťa rada a PRÁVE PRETO už nebudem robiť to, čo chceš ty, ale to, čo ja považujem za správne, a čo si myslím, že je ti prospešné. Nenechám ťa padnúť, ale nebudem ťa ani nosiť na chrbte - podám ti ruku a pôjdeš po svojich a ja VEDĽA TEBA; budeme rovnocenní." :jojo: Nehovorím, že sa veci zmenili zo dňa na deň, ani že sú ideálne, ale MNE sa žije ľahšie a mladý pán aspoň maká a trochu sa snaží (a vystrája hovadiny len mierne...).

bloky napsal(a):

Kdybych nad ním nedržela tuto ochrannou ruku, tak už je dávno bůhvíkde pod mostem. Kdo nemá vlastní děti, tak to asi nepochopí. A celou mzdu mám u sebe proto, že vím, jak by to dopadlo, kdyby ji měl u sebe on. Za víkend by ji prohýřil a já bych mu stejně prachy dát musela na cestu a jídlo do práce, jinak by byl bez práce a pořád dokolečka dokola. Takže vím, co dělám. A kdo tohle nezažil, tak asi nepochopí. Hold někteří dospějí zřejmě až později. Nebo někdy vůbec. A aby skončil někde pod mostem, to určitě nechce žádná máma.

Mamky kolegyně, které je kolem 50 let, drží ochrannou ruku nad svým téměř stejně starým bratrem, který je gambler v invalidním důchodu, byl tesař, ale spadl ze střechy... dlouhá historie. On má brigády, ale kasu mu drží sestra a funguje to. Ona mu přiděluje kapesné a stará se o něj... Když by dostal celou výplatu, tak ji nahází do automatů. Někteří lidé prostě potřebují nad sebou pevnou ruku...
Jednou mu dala peníze na cestu do Liberce a zpět na nějaký pohovor, to je asi 50 km, on v Liberci utratil peníze na cestu zpět v automatu a pak šel těch 50 km pěšky a nohy ho příšerně bolely (měl je zlámané a proto je v invalidním důchodu). Prostě jsou lidi, kteří samostatní snad nikdy nebudou.

Vyčítá mi, že jej doma nechceme, že je nám bez něj lépe (což má pravdu), že se odstěhuje a tak...Já mám pak zase nervy, vyčítám si...
bloky, on jen dělá to, co funguje v jeho prospěch - a vychází mu to. Tak proč by něco měnil?
Třeba jsme mu fakt někdy ublížili, i když si myslím, že ne...
Jak to tak vidím, ubližuje on vám všem - ty jsi na sesypání, dcerka má zdravotní potíže, s manželem se hádáte... ale chlapec je v pohodě. I kdybyste mu někdy opravdu ublížili, nebo si to jen namlouval, neopravňuje ho to k tomu, aby vás za to "trestal", nebo toho dokonce zneužíval k omlouvání svého chování.

Teď, když pracuje mimo domov, mi je po něm smutno, ale když má přijet domů, tak už začínám být nervózní, co zase vymamlasí nebo koho svým chováním naštve, neumí se chovat tak, abychom fungovali jako rodina, spolu, takže já jsem opravdu raději ve společnosti své dcery a jejího hodného přítele, se kterými si popovídáme, zasmějeme a tak... Přitom bych si tak přála, aby byl s námi náš syn, poseděl s námi, popovídal, jenže on se zavře do svého pokoje k PC a nevnímá nás. Pak mi vyčítá, že nevím, co jej trápí, protože se o něj nestarám, jenže když si chceme s ním normálně popovídat, tak je protivný, a ani s námi komunikovat nechce, takže to je těžké... Někdy má slabé chvilky, kdy si popovídá, ale těch je čím dál méně. Takže pak jsme naštvaní všichni, když je doma, protože jeho chování mi přijde nenormální. Jen a jen myslí na sebe, to je pravda. Na mě to hází asi jen proto, aby si ulevil a vybil zlost, na manžela si to nedovolí, jelikož by s ním zatočil ihned.

Na základě jeho chování se pořád vnitřně bojím, že bere drogy, a to bych asi už nevydýchala.

Bloky, z posledního příspěvku - tobě se nestýská po synovi, ale po někom, kým bys chtěla, aby byl... On takový není. Ať už je důvod jakýkoli, není...
Zkus se trochu "zatvrdit" jako manžel. K němu si nic nedovolí, proč myslíš, že k tobě jo? Protože ví, že jsi slabota a cíťa a je mu fuk, jestli pak polykáš prášky - proč tobě záleží na tom, co on chudák... On na tebe kašle.
Lidi se k nám chovají, jak jim dovolíme - naše děti nejsou vyjímkou... ;)

To je prostě citové vydírání..on ví,jak ho máš ráda a využívá toho...takhle to na mně ta moje děvenka občas zkouší taky..že mám raději ty dva menší,než ji,většinou je to v situaci,kdy po ní něco chci,nebo musí dodtŕžet co slíbila...v tu chvíli,kdy začne ,odcházím z pokoje se slovy.až budeš mít chladnou hlavu,přijď ..většinou je za 10 minut za mnou..prostě zjistila,že to na mě neplatí....on ví,že ho máš ráda,ale neznamená to,že ho vždy za všechno omluvíš a vše vyřešíš

na manžela si to nedovolí
Proč asi???

bloky, cítím s tebou, nejsi v jednoduché situaci. Pořád  se trápíš, jestli se máš chovat, jak se podle obecných pravidel má a nebo ve prospěch syna, i když okolí to chápat nebude. Okolí s ním nežije. Žijete s ním vy. On ví jak na tebe a docela slušně s tebou manipuluje. To je vidět z rozdílu mezi mámou a otcem - co si k vám dovolí. Lidé si k nám dovolí jen to, co my sami jim umožníme. ty mu umožňuješ tě vydírat. Nikdo z nás tady ti neříká,abys ho přestala mít ráda. Ty ho musíš mít ráda, ale měla bys mít ráda i sebe, abys mu umožnila dospět.  Stále se k němu chováš jako k synáčkovi. Zkus o něm mluvit jinak. Jako o dospělém, třeba to udělá i něco s tebou uvnitř.

uvažuji, že ho vyhodíme definitivně, ať se stará o sebe sám, ale zase nemám tu sílu, protože je to náš syn a kdoví, jak by skončil.

Jedna má kamarádka měla podobné problémy se synem, chodila i k psychiatrovi, už nevěděla, co dál. Manžel se od problémů distancoval, zůstala na své trápení sama.
Jednou, když chtěl zas od ní peníze, syn svou matku zabil!

Nechť ať padne na hubu, je už dospělý, musí se se svým životem poprat sám.
Jednou, pokud dojde k rozumu, tak snad pochopí, že jste neměli jinou možnost.

Děkuji za názory, já se vším vnitřně bojuji, jsem na to sama, jelikož manžel se od něho víceméně distancoval, když se začneme bavit na téma "syn", tak se téměř vždy pohádáme, takže si vše raději nechávám pro sebe, stejně by akorát řval a vyčítal mi, jak jsem ho vychovala a rozmazlla. poslední dobou mám takové nervy, že vše řešít pomocí alkoholu, to se mi vždy aspoň na nějakou dobu uleví a vidím svět trochu růžověji, jinak to stojí za houby, v noci se budím a bolí mě žaludek snad vkuse. Nevím pořád, co bude, co se zase stane, jestli syna vyhodí či nevyhodí z práce, se rozhodne do zítřka, kdy mu končí zkušební doba, pokud ho vyhodí, bude zase sedět doma, jelikož práce není, my budeme vše zamykat, aby nám něco neukradl a neprodal, a tak. Dcera má těžké období, dnes dělá zkoušky, 10.6. má státnice, takže hlavně kvůli ní si přeji, ať ještě zůstane tam, kde je, tj. na Jižní Moravě celý týden.

Bloky, dej se do kupy...
To, že na tebe manžel řve a dává ti za vinu, že se syn takhle vyloup... on je jako pozorovatel? Někdo, kdo s vámi bydlí, ale nic není jeho vina? Nebo je to rodič se stejnou odpovědností za výchovu, jako ty? :co:
Jestli ten pes není zakopaný tady. :/
Vyvstala mi na mysl kolegyně v práci. Manžel bez zájmu o cokoli, o děti se starala vždycky sama a aby jim vynahradila to, co jim podle ní chybělo od otce, snesla by jim modrý z nebe... Jenže kluk viděl, jak se k ní blbě chová otec a přijal to jako normu. Kdyby se rozkrájela, bylo by to kulový platný. Kašlal na ni stejně jako její manžel, dával jí najevo, jak ho obtěžuje tím, že se ho ptá, co bylo ve škole/zaměstnání, co by si dal k večeři, jaký by chtěl kalhoty, kam by chtěl jet na dovolenou... A ona tím strašně trpěla. Protože to byl její syn a nebylo nic, co by pro něj neudělala. U manžela se jí podařilo se odstřihnout a nebolelo jí to, ale syn...
Jen jsem si na ni vzpomněla...
Dej se do kupy a když ho vyrazí z práce, ať si najde jinou... :pussa:

bloky, alkohol NENÍ řešení ani pomoc. S tím, jak jsi sesypaná, sjedeš do závislosti ani nebudeš vědět jak.
Nebyla by možnost nějaký (i přechodný) ubytovny u vás, abys ho nemusela mít doma?

A problémy dále pokračují... Syn jezdí každý týden domů, což se mi nelíbí ... Tento výlet jej stojí cca 600,-- kč. V práci si moc nevydělá, jelikož díky svému postoji k práci přišel o prémie, takže mu mzda vyjde jen na jídlo a cestování domů a zpět. Našel si v místě bydliště holku, takže proto jej to tam tak táhne. Zřídil si dokonce svůj účet, na který mu chodí mzda, takže je velký předpoklad, že tuto mzdu utratí během pár dnů a do konce měsíce nebude mít co jíst. To mi opět vyčetl manžel, že jsem mu dovolila, aby si zřídil účet , jenže já jsem byla postavena před hotovou věc. Je dospělý, takže se nás na takové věci neptá.  A manžel zase prudí, že si vezme nakonec v  bance půjčku a my půjdeme bydlet na ulici. Ale to si může vzít i tak u nějaké "skvělé společnosti", a to spíše než v bance, kde potřebuje mít potvrzené příjmy atd..
Včera měl jet do práce, cesta trvá cca 5 hodin, ale vymluvil se, že pojede se svým kolegou až ráno autem. Pak ráno řekl (ve 2 hodiny ráno), že mu kolega psal, že mu nejede auto, ale SMS prý údajně smazal. V  sobotu, kdy dorazil domů se jen najedl a pak hurá ven... A domů přišel až v neděli ve 21.30. Psali jsme si téměř celý den SMS, on mi neustále psal, že je u své přítelkyně, já jsem na něj  apelovala, ať přijde co nejdřív domů a jede odpoledne do práce, jelikož měl mít dnes ranní směnu. Jak to dopadlo, píši v úvodu. Takže v konečné fázi jsme se s manželem pohádali, za vše můžu opět já, jelikož jsem ho špatně vychovala a tak...
Takže cca o půl 3 ráno jsem syna vyhodila  s tím, ať si jde třeba na stopa, že je mi to fuk, jak se do práce dostane. Pak mi za hodinu psal, jestli může přijít domů, že do práce pojede až odpoledne, že to má tak domluvené. Na to jsem mu odepsala, že ani náhodou, ať si jde, kam chce. Pak mi psal, že mě počká u vlaku směr Brno, jelikož nemá u sebe peníze a PIN má poznačený v práci, takže si nemůže vybrat peníze. A já v rámci klidu rodiny jsem opět tajně jela mu zaplatit lístek na vlak a dala jsem u peníze na bus, ale nic víc. Mám takové zlé tušení, že zase byl přes víkend na nějaké velké jízdě a že peníze na účtu už nemá, a to je 7 dní od jeho výplaty. Takže zase mám nervy, z čeho tam bude žít a je to pořád dokola.

Nevím, jak se mám už opravdu k němu chovat, on ignoruje celou naši rodinu, která je jinak celkem v pohodě, dcera má teď státnice, takže i v rámci jejího klidu jsem mu ten vlak zaplatila, ať táhne do práce a bude doma klid. Ale syn i přesto všechno je na mě vulgární a je milý jen, když to ON potřebuje. Jsem ze všeho unavená a hodně smutná. Nevím, jak dál...A s manželem se kvůli tomu jen hádáme.
No, dnes jsem spala cca 3 hodiny a jsem totálně mrtvá, jelikož se v práci musím soustředit. Už jsem se rozhodovala, že spolykám nějaké prášky a budu mít klid, jenž tu mám svoji dceru, terá mě potřebuje a vím, že by se z toho zhroutila, a to já nechci.

Bloky, všechno špatně...
Vzbudit mě v půl čtvrtý ráno, že na mě počká na nádraží, abych dovalila peníze na vlak... by jel po těch kolejích, že by nestačily šraňky padat.
Mimoto - doma by se najedl tak akorát za svý. On vás všechny ignoruje a ty mu vozíš prachy na nádraží...
Když jede za holkou, ať spí u ní. Jste pro něj bezva noclehárna zadarmiko, napapá se, vyfasuje kapesný - co mu dopr.dele chybí. Píšeš - pro klid rodiny... myslíš, že bude klid, když vždycky dostane, co chce? O víkendu nashledanou a jedeme nanovo... jakej klid.
Vyměnila bych zámek, musel by dovalit do určitý hodiny - jinak ať spí, kde chce a pokud nemáš na cestu zpátky - poraď si. Jsi dospělej, umíš si zařídit konto, zařiď si i jiný věci...
Bloky, sesypeš se a on za tebou přijde do nemocnice akorát pro prachy - nezapomeň si je doma, bys ho jinak nemusela vidět, než tě dají do kupy...
Promiň, asi jsem hnusná, ale to se fakt nedá...

To bylo jinak... On mě nevzbudil v půl 4 ráno, já jsem už nespala od 2 odin, jelikož měl vstávat, tak jsem ho šla kontrovat, aby nezaspal a on na mě akorát drze zařval, ať se starám o sebe. Pak jsme ho vypakovali v půl 3, to už se i dcera z dolního patra domku došouralal, že jsme ji vzbudili tím hlučným rozhovorem mezi mnou, manželem a synem. Pak vypadl a já jsem se pohádala s manželem, už jsem neusnula a v 5 hodin vstávám já do práce, takže on ví, v kolik hodin jsem v Ostravě. Proto mi psal, jestli mu můžu dovézt peníze k vlaku. Takže schválně jsem tam nejela. A nechtěla jsem, aby se objevil zase doma, jelikož dcera teď potřebuje taky klid na státnice, trpí migrénami, takže to by zase bylo špatně... A dopracovala jsem se svojí hloupostí k tomu, že mi stačí,že odjede do práce na celý týden a máme klid. Některé víkendy jsou v pohodě, když je doma, ale tento zrovna nebyl, i když mi tvrdí, že byl pořád u své holky, ale já tomu nevěřím. Ani na oběd se v neděli nedostavil, což mě mrzelo. Přitom já jsem taková slepice... Vyvařuji pro vechny samé dobroty, uklízím barák až po polsední špulku nitě a stejně vděk nikde, jen sprostá slova jak od syna, tak od manžela. Takže mám někdy 100 chutí to všechno skončit a spolykat nějaké prášky. Nevím, jak se mám zachova ke všemu. Toužím po klidné rodinné atmosféře, ale syn to očividně vše ignoruje a kašle na nás, jen když něco potřebuje, tak jsme mu dost dobří, nevím, co se odehrává v jeho hlavě a často mi je ho líto, že asi taky neví, co se životem...A tak jsem ajko na houpačce, na jedné straně se snažím být na něho přísná a na straně 2. je mi ho líto, že má třeba taky nějaké mindráky nebo nevím, co ho trápí, jelikož se mi odmítá svěřit...A já bych mu přitom tak ráda pomohla, třeba má nějaký psychický problém.

furt ho omlouváš, furt ho zachranueš. Odhlaš ho z trvalého, zavři kasu at je dospělý. Vy nejste povinni žádným způsobem jeho vyživovat.

Já tohle prostě nepochopím....
Když mi bylo dvacet, bydlela jsem sama. Platila nájem, nikdo mě nedotoval - chodila jsem do práce. Když jsem nedorazila do práce, tak pro nemoc nebo z důvodů dovolené... Klukovi je jedenadvacet... a maminka ho kontroluje, jestli vstal na vlak do práce... :co:
A jinak musím napsat, že tvůj syn se k tobě chová tak, jak vidí u otce a přijal to za normu. Nic podivného, už jsem ti to tu psala - jestli to tak nemůže být, že váš vztah s manželem ovlivnil jeho chování. A dcera... taky bych měla migrény, kdyby mě v půl třetí budily hádky. Na jejím místě bych šla bydlet k partnerovi (myslím, že jsi psala, že má) nebo kamkoli jinam. Hlavně pryč. Jenže ona nejspíš přijme za vzor tebe a tvoje obětování se pro druhé a zůstane s tebou, protože maminka by tam zůstala sama... :/
Pokud nezměníš svůj přístup, nemá smysl ti tu psát dokola, co by jsme kdo udělal... Jde o to, co uděláš ty a dokud si to nesrovnáš v hlavě, budeš ho budit, dotovat, vařit mu...
Mám kolegyni a za tou když přijede syn, co bydlí a pracuje přes půl republiky, pozve ji na oběd nebo večeři. Je o rok starší, než tvůj syn. Nějkde jste udělali chybu... a pokračujete dál... 
Možná jsi chtěla slyšet, že když tě teda nevzbudil, je to v pořádku. Nemůžu to napsat, není to pravda. :/

Bloky, naprosto souhlasím s Javenou, hlavně v tom, že pokud ty NEZMĚNÍŠ přístup, nic se nezmění...  Zkus si někdy přečíst po sobě cos napsala a zamyslet se nad tím ( třeba příspěvek 65).
Příjde mi naprosto neuvěřitelné tvé chování k synovi ( i manželovi )... a někde tam bych viděla původ toho všeho. Dovolí si to, co ty jim dovolíš....
Manžel má úplně stejný podíl na výchově syna jako ty, to mu říkej pokaždé když má nějaké připomínky ke "tvé" výchově... nehledě na to, že kritizovat druhého je snadné, ale přišel už manžel s nějakým konstruktivním řešením vašeho vztahu se synem ?
Syn je dospělý...syn je dospělý...to si opakuj několikrát za den. Já na tvém místě bych se pokusila nají v sobě dost síly nastavit pravidla a ta pravidla hlavně dodržovat !
Vyměň zámky... syn pracuje a bydlí jinde.. a pokud chce přijet na víkend, měl by se s vámi domluvit aby se vám to hodilo... je dospělý...jestli chodí do práce nebo nechodí je JEHO problém... jestli má peníze nebo utratí celou výplatu za týden je jeho věc... možná máš poslední příležitost s tím vším něco udělat. Jinak budeš do smrti chodit svého chlapečka budit aby nezaspal...kontrolovat jestli papal ( když se tedy nedostavil na oběd ), jestli má peníze...
Chápu, že nechceš aby syn skončil pod mostem...to nechce nikdo z nás..ale někdy prostě musíme ty svoje zlatíčka nechat postavit se na své nohy, nechat je dělat si své vlastní chyby,  i kdyby měli "padnou na hubu" - chováš se k synovi jako k dítěti, tak se nediv že se jako dítě chová... možná jsi mu nedala šanci dospět...

Tomáš Marný... Bloky, neviem, prečo máš pocit viny alebo čo ťa to núti piosluhovať všetkým a nechať sa od nich akurát využívať a buzerovať, ale je to proste ZLE, celé zle. Ja by som sa asi snažila odísť - možno po tom ,čo sa dcéra osamostatní - úplne, aj od muža, aj od syna. A začať niekde odznova, sama za seba, s tým, že "som osoba hodná lásky a úcty, nielen kasička a slúžka"... :/ Len si nie som istá, že si to o sebe myslíš sama...

bloky tak tady přemýšlím nad tím Tvým trápením. Já mám u Tebe pocit,že ty se stavíš do role oběti. Aspoň povětšinou než si na chvíli zas dupneš a řekneš a dost,ale tento stav nevydrží dlouho. A to do role oběti nejen vůči synovi,ale i vůči manželovi. Manželovi bych jasně dala najevo,že rodičové jste oba a na výchovu jste byli také dva. Ale třeba jen manžel,už také neví kudy kam. Přece jen je to jeho syn a určitě ho má rád. Ale také,už toho má třeba dost i toho Tvého opečovávání a zametání cestiček a on by se k tomu postavil jinak.(i přesto,že je to jeho syn) A být mámou znamená nejen chránit své dítko,ale i to,že máma se postaví a řekne co sis synku navařil to si i sněz. Udělala bych jistá nutná opatření a řekla všeho dočasu,kdo chce kam pomozme mu tam. Synátor překračuje dosti hranice,protože ví,že když bude nejhůř ty jsi stále jeho zachranné lano. O nějakém chování a úctě vůči Tobě raději pomlčím. Šancí jsi mu,už dala dost. Mateřská láska  není o nic menší nebo horší,že jednou zavřeš ty dveře a pošleš ho do světa..na zkušenou. ;) A pak záleží,už jen na něm. Teď jen najít tu sílu si říct,že jinak to nejde. A ani nečekej,že to půjde bezbolestně,bolet to bude je to Tvůj syn. A jestli budeš hledat stále nějaká,ale..mám pocit,že se povezete všichni sním..stále dokola a na "menší" průšvihy se můžou časem nabalit ty větší.   Takže zvažovala bych kam,až to nechám dojít,tak držím pěsti. :pussa: A také na rovinu říkám věřím,že to není lehké, vůbec  bych nechtěla  být ve Tvé kůži.

Ano, je pravda, že svému synovi jsem vždy zametalal cestičky a žehlila průšvihy, aby neskončil špatně. A nejvíc na nervy jsem ak byla já a musela jsem se soustředit v práci, i když jsem byla na dně. Vycucával mě věčně z peněz i psychicky. Myslela jsem si, že když konečně dokončí školu a půjde pracovat, tak vše už bude v poho... Ale bylo to ještě horší. Za ty necelé 2 roky už vstřídal asi 6 prací a nejdéle vydržel v práci 5 měsíců. Vždy jsme byli na něho naštvaní, ale opět jsem mu intenzivně hledala práci, aby nelelžel doma na gauči. Dokonce jej vyřadili i z ÚP, jelikož tam nechodil, takže jsem zase za něj platila i zdravotní poj.. Syn pořád poukazuje na to, že dceru dotujeme, dáme jí peníze i nějakou parádu, jenže to je jiný případ, dcera studuje vysokou školu v Brně, tento týden končí, ale když má možnost, tak jde na brigádu a přispívá mi na domácnost. Můžu jí věřit ve všem na 100%, ale synovi vůbec, jelikož to, co nám všechno provedl, mi zůstane natrvalo v hlavě a pořád mi bliká kontrolka, aby zase něco nevyvedl.
Teď pracuje už 4.měsíc mimo domov, bydlí tam na ubytovně a 1x za 14 dnů nebo každý týden jezdí domů. Toto jsem považovala za jediné řešení, jinak bychom se zblíznili všichni a dcera by zřejmě nedostudovala, musím myslet i na ni. Jemu se to už zajídá, že musí jezdit někam pryč a tvrdě makat, jelikož si u nás našel holku a taky má tam spoustu "dobrých" kamarádů Ale my jsme neoblomní, doma ho nechci, i když je to asi kruté a možná vůči němu nefér, ale on myslí jen na sebe, o rodinu nemá zájem a ničí nám jen nervy. Dveře má vždy otevřené, přes víkend mu vyperu, navařím, nabalím a čau... Jenže minulý víkend nás tak vytočil, že jsme mu řekli, že ho nechceme doma vidět nejméně 14 dnů. Celý týden se neozval, my jsme mu taky nevolali, takže nic o něm nevím. Jenže máme taky svoji hrdost a když on se neozve své rodině, na kterou kašle, tak proč bych hlavně já mu pořád podstrojovala, když on je na mě pak sprostý. Nevím, zda dělám správně, ale rozhodla jsem se, že už tu svoji lítost k němu musím potlačit, on si asi ani moji lásku nzaslouží.. Dcera je úplně jiná. Ani ona se s ním nebaví, protože se taky k ní nechová pěkně. Manžel jej taky ignoruje, takže jsem často na vše sama.

Bloky, promiň, ale děláš si to sama. Syn je dost dobrej citovej vyděrač a ty mu na ty jeho kecy skočíš a pořád mu zametáš cestičku, aby chlapeček nestrádal. Píšeš, že dcera je samostatná, dobře se učí a chodí při studiu na brigády, tak nechápu proč, když ani není schopnej si dojít na úřad práce, ty jemu scháníš práci.

Držíš nad nim svojí ochranou ruku a zbytečně mu tím škodíš, je čas, aby se postavil na vlastní nohy nebo ho budeš mít na krku, až do smrti.

Já vím, že je to těžké, že se bojíš, že začne krást a buhví, co ještě, ale je to jeho boj, jeho život a jak si ho zařídí, tak ho bude mít a věř mi, že se o sebe dokáže postarat. Zatím si to zařídil dobře. Zařídil si doma dost dobrej mama hotel a pěkně tě využívá. A zastavit to můžeš jen ty a být tebou tak hodně rychle nebo Vaše manželství nevydrží.

Věř mi, že když ho necháš, tak zjistí, že bez práce nejsou peníze a když bude bez mama hotelu, tak to zjistí velmi rychle a postaví se na vlastní nohy.

Tak teď m volala jeho šéfová, že synáček dal výpověď, prostě přišel za svým mistrem a řekl, že končí, že má jinou práci, což není pravda. Sbalil si věci na ubytovně a chce jet domů. Aź to manželovi řeknu, tak to bude řev na celou ulici. Nevím, co mám dělat, prachy za minulý měsíc už na 100% utratil, protože jak jsem se dozvěděla, tak je dostal hotově a už v pondělí neměl na vlak, že prý si zapomněl PIN na ubytovně, tak to mu nežeru. Nevím, co mám dělat, to zase bude doma peklo, to nechci vidět. Nevím, co s ním máme dělat, jestli ho vyhodit na ulici... Jsem v koncích...Asi si vezmu prášky na spaní a budu mít už klid, protože jak vidím, tak to sním neskončí nikdy. To máme za všechno...

bloky napsal(a):

Tak teď m volala jeho šéfová, že synáček dal výpověď, prostě přišel za svým mistrem a řekl, že končí, že má jinou práci, což není pravda. Sbalil si věci na ubytovně a chce jet domů. Aź to manželovi řeknu, tak to bude řev na celou ulici. Nevím, co mám dělat, prachy za minulý měsíc už na 100% utratil, protože jak jsem se dozvěděla, tak je dostal hotově a už v pondělí neměl na vlak, že prý si zapomněl PIN na ubytovně, tak to mu nežeru. Nevím, co mám dělat, to zase bude doma peklo, to nechci vidět. Nevím, co s ním máme dělat, jestli ho vyhodit na ulici... Jsem v koncích...Asi si vezmu prášky na spaní a budu mít už klid, protože jak vidím, tak to sním neskončí nikdy. To máme za všechno...

Bloky, já bych to všechno nechala na manželovi, věřím tomu, že on se synem tak manipulovat nenechá.

bloky napsal(a):

Jenže máme taky svoji hrdost a když on se neozve své rodině, na kterou kašle, tak proč bych hlavně já mu pořád podstrojovala, když on je na mě pak sprostý. Nevím, zda dělám správně, ale rozhodla jsem se, že už tu svoji lítost k němu musím potlačit, on si asi ani moji lásku nzaslouží..

Nikdo si nemusí zasloužit lásku. Ty ho miluješ jako syna at je jaký chce, a to je v pořádku. CO si nezaslouží je tvoje péče. Lásku nepotlačíš, vždy tam bude a bylo by špatně kdyby ti chyběla. Jenže ta láska ti nesmí zaslepit oči, když jí svému synátorovi ubližuješ. Je dospělý a sévprávný ale dosud nemusel nést následky svých činů.  Nesrovnávej Na manipulace typu, sestru živíte - klidně můžeš říct, každý od nás dostal tolik, kolik potřebuje. CO je víc? CO je mín?

Naštvi se a když s ním nemluví ostatní nemluv s ním taky. Odhlaš ho z trvalého pobytu a kašli na něj, aspon rok , dva...

aprill napsal(a):

bloky napsal(a):

Tak teď m volala jeho šéfová, že synáček dal výpověď, prostě přišel za svým mistrem a řekl, že končí, že má jinou práci, což není pravda. Sbalil si věci na ubytovně a chce jet domů. Aź to manželovi řeknu, tak to bude řev na celou ulici. Nevím, c :butter:o mám dělat, prachy za minulý měsíc už na 100% utratil, protože jak jsem se dozvěděla, tak je dostal hotově a už v pondělí neměl na vlak, že prý si zapomněl PIN na ubytovně, tak to mu nežeru. Nevím, co mám dělat, to zase bude doma peklo, to nechci vidět. Nevím, co s ním máme dělat, jestli ho vyhodit na ulici... Jsem v koncích...Asi si vezmu prášky na spaní a budu mít už klid, protože jak vidím, tak to sním neskončí nikdy. To máme za všechno...

Bloky, já bych to všechno nechala na manželovi, věřím tomu, že on se synem tak manipulovat nenechá.

Přesně Tak! Bloky, nebojuj se synem ani s manželem. Manžela stavíš po celou dobu do autu, on něco zakáže a ty to přesto uděláš (myslím v situaci se synem). Prosím Tě, nech to na manželovi a zaujměte stejný postoj. Nebudeš tomu věřit,ale po přečtení tvých příspěvků si myslím, že za 5O% chování tvého syna je tvoje špatná výchova. Zkus být neutrální, nechat jednat manžela a jednou mlčet. :butter:

je zvláštní kolik maminek se nechá svými syny oblbovat do zblbnutí a začíná to od mala. Holky mají být silnější..neřvi..slyším od maminek a chlaapečky houpají na klíně. Mám dvě kamarádky a ten rozdíl ve výchově je tak markantní že se to nedá přehlídnout. A pak se takto chovají.
Je načase aby jsi nechala jednat manžela protože ty jsi na to velmi slabá a ustupuješ a ustupuješ a už tě slyším jak říkáš" tak na něho tak nekřič, přece ho neyhodíme, nebij ho"

Hele to by měl totiž ted tatínek udělat

No mas to tezky nech to na manzelovi co vymysli on.Ja nemam syna o nic lepsiho taky jsem ta co mu umeta cesticky a udela pro nej prvni posledni.Pritel me nastesti trochu usmernuje.Muj syn si utratil vyplatu za 14 dni nepomohli domluvy.Chtel pujcit,vim,ze by nam penize vratil,ale nepujcili jsme mu  takze nemel ani na cigara.Dnes zabral a je v tahu.

Tak  to je asi svatá pravda, že za jeho výchovu můžu z velké části já, jelikož jsem se ho často zastávala, manželovi neříkala spoustu věcí, ale to jen proto, aby na mě neřval, že za vše můžu já. A chtěla jsem mít normální rodinu, klid. Dnes se syn zčistajasna rozhodl, v práci s tím střelil, způsobil tím problémy jeho šéfové, která se ho tolikrát zastávala a spolu s ní jsme to vždy zachraňovali, manžel ani o tom neví, protože by jen řval a žádné řešení stejně nikdy nenašel. Syn nám vrazil kudlu do zad. Tvrdí, že si najde práci v místě bydliště do týdne, to chci vidět, a že to dělá kvůli své holce, které slíbil, že do léta bude pracovat blízko. On byl celý týden vždy mimo domov s ubytováním, takže to se mu nelíbilo. Doteďka není doma, manžel o ničem neví, ať si mu to řekne sám pěkně, manžel šel na noční a má toho taky v práci plné zuby, takže to by mu nepřidalo. Nevím, kde syn teď je,přes SMS mi celý den vyhrožoval, že už nepřijde, když ho doma nechceme a citově mě vydíral, přitom toho mám v práci taky dost a ještě nervy s ním. Řekla jsem mu totiž, že ho doma nechci vidět, když udělal takovou věc, aniž by měl nějakou jinou práci. My jsme ho živili už dost dlouho, když střídal jednu práci za druhou a vždy jsem mu ji sehnala já, ale teď je konec. Zase celou noc neusnu, do toho má dcera v pondělí státnice, je naštěstí v Brně s přítelem až do toho pondělka, takže aspoň nic neví a nestresuje se. Syn nám totiž už ukradl, co mohl, když nepracoval a měl "skvělé" kamarády. Takže ho máme plné zuby, i přesto jsme se opět k němu chovali normálně, když teď pracoval. ALe teď zase začne doma peklo. Manžel bude jen řvát, to nezvládnu. Nevím, co mám dělat. A doprošovat se syna, aby přišel domů, se mi nechce. Je dospělý, spoustu věcí si umí zařídit, tak ať se k tomu postaví čelem, už mu nebudu dělat zachránce, jsem unavená.

bloky napsal(a):

Tak teď m volala jeho šéfová, že synáček dal výpověď, prostě přišel za svým mistrem a řekl, že končí, že má jinou práci, což není pravda. Sbalil si věci na ubytovně a chce jet domů. Aź to manželovi řeknu, tak to bude řev na celou ulici. Nevím, co mám dělat, prachy za minulý měsíc už na 100% utratil, protože jak jsem se dozvěděla, tak je dostal hotově a už v pondělí neměl na vlak, že prý si zapomněl PIN na ubytovně, tak to mu nežeru. Nevím, co mám dělat, to zase bude doma peklo, to nechci vidět. Nevím, co s ním máme dělat, jestli ho vyhodit na ulici... Jsem v koncích...Asi si vezmu prášky na spaní a budu mít už klid, protože jak vidím, tak to sním neskončí nikdy. To máme za všechno...

bloky, budeš muset kousnout do hořkého jablka, protože ti už nic jiného nezbývá a říct manželovi po pravdě, jak to je. A poprvé v životě začni táhnout s manželem za jeden provaz tím, že když něco ohledně syna manžel zakáže nebo přikáže, tak to respektuj. Ne, že manžel něco řekne, ty mu to odkejveš a za jeho zádama uděláš pravý opak, sama vidíš, že to k ničemu nevedlo, nevede a nikdy vést nebude. Nejednota ve výchově je velice zlá věc a vždycky se obrátila proti dotyčnému dítěti a tomu z rodičů, který dítě v jeho lumpárnách podporoval :jojo:
Sama vidíš, že ať se snažíš sebevíc, ten kluk dělá jeden průse* za druhým, i kdyby ses na hlavu postavila a desetkrát ses snažila po dobrém. Mysli trochu na sebe, nebo se z něho buď upiješ, nebo zblázníš. Strašně nerada ti to říkám, ale ty už máš opravdu na takovou smutnou cestu povážlivě nakročeno a sama za sebe ti říkám, že nic a nikdo ti nestojí za to, abys sama sebe totálně zruinovala, byť by to bylo vlastní dítě, čili bytost nejbližší.
Synáčkovi oznam, že jestli přišel o práci, ať jde na pracák, jestli nemá kde bydlet, ať si sežene ubytovnu a až si vyřeší oboje, ať se teprve ozve. Jinou šanci nemáš a jestli ho budeš neustále omlouvat, podporovat za manželovými zády a dělat mu pořád zeď, podepíše se to na tobě takovým šeredným způsobem, že skončíš tam, kde určitě skončit nechceš: buďto se nervově zhroutíš, nebo nezvládneš pití a octneš se v léčebně pro závislé. Ty si to ani neuvědomuješ, ale dlouhodobě žít v tomhle v čem žiješ ty, to by porazilo i koně :grater:

Jak mu můžu říct, ať jde bydlet na ubytovnu, když nemá peníze, já to vím, on si teď vzal výplatu hotově a už ji 100 % nemá, do týdne ji stačil rozfofrovat, protože i na vlak jsem mu musela dát, aby laskavě v pondělí odjel do práce, to jsem brala ohled na dceru, která potřebovala klid k učení na státnice. On neudrží korunu a na 2.stranu nechce, ať mám peníze jeho já a dávám mu je na příděl, to pak pořád řve, že je dospělý, ale on dospělý není a není asi normální.
On stejně domů zatím nepřišel, mobil mi vypíná, na SMS nereaguje. A manželovi ať si to řekne sám, on není doma, nic se nevyřeší a akorát manžel bude naštvaný řvát po mě a 100x mu volat na mobil, vždyť to znám. A až náhodou syn dojde domů a on se to dozví o jeho práci, tak mu zahesluje PC, vezme mu mobil a zakáže mu ve 21 letech chodit ven, když nemá prachy, aby nenadělal dluhy, to už tady taky bylo, že pak jeho kámoši si přišli pro peníze, které jim dlužil. Takže je to začarovaný kruh. A odhlásit jej z trvalého byliště - na vesnici, kde každý každého zná, to zase je proti mysli manželovi, to už jsem totiž taky chtěla udělat asi před půl rokem, byla jsem i u právníka. Máme strach, ať nenadělá dluhy a my půjdeme nakonec bydlet pod most.

A až náhodou syn dojde domů a on se to dozví o jeho práci, tak mu zahesluje PC, vezme mu mobil a zakáže mu ve 21 letech chodit ven, když nemá prachy, aby nenadělal dluhy, to už tady taky bylo, že pak jeho kámoši si přišli pro peníze, které jim dlužil.
bloky, to jsou tahy, které platí na třináctiletého puberťáka - ale ne na dospělého chlapa :rolleyes: To už byste mu rovnou mohli zakázat koukat se na Kobru 11 ... to jsou k smíchu, takovéhle sankce ... a kamarády bych vyrazila, že by se nestačili divit. Řekla bych jim, že když jsou tak blbí, že mu půjčujou, tak že je to jejich věc, syn je dospělej a vy za něj nic platit nebudete, to ať si vyřídí kamarádíčci přímo s ním. Nehledě na to, že to může bejt od kamarádů a synáčka taky pěkná habaďůra: vzájemně se navedou, že jim syn "jako" dluží peníze, přijdou si je k vám vyinkasovat a na to konto se třeba společně i se synáčkem v nejbližší hospodě večer vožerou a budou se pochechtávat, jak to s váma skouleli.
A odhlásit ho z trvalého bydliště - na vesnici, kde každý každého zná, to zase je proti mysli manželovi, to už jsem totiž taky chtěla udělat asi před půl rokem, byla jsem i u právníka.
bloky, to je naprosto nebezpečnej blud. Za prvé už vás a vašeho synáčka na té vesnici stejně všichni znají, panč si nemyslete, že se tam takové věci neroznesou a vy už tedy nemáte co ztratit a za druhé musíte odhodit falešný stud, nebo vás na to konto bude synáček vydírat tak dlouho, až vás kvůli němu jednoho krásného dne vybere exekutor a ostudu budete mít dvakrát takovou, nehledě na to, že budete muset navíc platit jako mourovatí :jojo:
Nakonec byste nebyli ani první, ani poslední, komu se potomek nepoved´a rodiče ho museli odhlásit z trv. bydliště a přihlásit na obecní úřad. Myslíte si, že jste jediní? Znám spoustu rodičů, co mají děti feťáky, zloděje, gamblery, alkoholiky, flákače, notorické neplatiče a notorické dlužníky, kteří taky dlouho z falešného studu mlčeli, popírali problémy, strkali hlavy do písku a nakonec k tomuto kroku stejně museli přistoupit a museli to udělat, ať chtěli nebo nechtěli.
Vy se totiž bojíte ostudy a "co tomu řeknou lidi" - a to je přesně ten strašák, kterým vás drží synáček v hrsti a mává si s vámi, jak chce. To je vaše slabé místečko, vaše Achillova pata, chlapeček to dobře ví a ví, jak to s vámi skoulet, abyste se zachovali vždycky tak, jak on potřebuje.
Já bych si na tvém místě sedla s manželem, pro jednou bych ten řev vydržela a dohodla bych se s ním na takových opatřeních, které budete OBA!!! dodržovat: dokud si synáček nenajde práci, přechodné bydlení a neprokáže, že je schopen žít jako slušný, zodpovědný a dospělý člověk, nejenže nesmí domů, ale ve lhůtě půl roku mu zrušíte u vás doma trvalé bydliště. Ať to zní sebevíc tvrdě, lepší radu ti bohužel nikdo není schopen dát :pussa:

bloky napsal(a):

Jak mu můžu říct, ať jde bydlet na ubytovnu, když nemá peníze, já to vím, on si teď vzal výplatu hotově a už ji 100 % nemá, do týdne ji stačil rozfofrovat

bloky, přidám svou trošku do mlýna, protože jsem znala zblízka rodinu, kde probíhalo totéž v bleděmodrém, a nemělo to dobrý konec.
Co si budeme povídat, chyba ve výchově syna to určitě je. Je totiž mnohem jednodušší řešit synkem způsobené problémy odmalička za něj (tedy pokud nezačnou přerůstat přes hlavu) a ještě si připadat jako dobrý rodič, který "se stará". Padají argumenty jako: je to naše dítě, kdo by mu měl jiný pomoci, než my, jeho rodiče, nemůžeme ho v tom přece nechat...a podobně, viz tvoje vytažená věta výše. Je to jednodušší než odmala ho vychovávat k odpovědnosti za to, co udělá, být důsledný, spravedlivě přísný....je to dennodenní fuška.
Víš jak se říká: když má někdo hlad, nedaruj mu rybu, ale nauč ho chytat ryby.
Přijde mi, že děláš stále stejnou chybu a nechceš to vidět, jenže už tě to zmáhá, přináší to stále větší problémy tobě i celé rodině s tím, jak synkovy nároky rostou. Možná je nejvyšší čas, ne-li pozdě, přimět syna nést vlastní odpovědnost za svá rozhodnutí, a neřešit to za něj, místo něho. Aby nebyl "dospělý" jen na braní výplaty a její použití, ale vždycky. Jistě si umíš představit vynaložení svých peněz lepším způsobem, než dokupováním věcí, co vám čmajzne, nebo dotováním jeho nezodpovědného života. Věř, že nechat ho vymáchat ve vlastním bahně je pro jeho dobro, a i tobě se tím uleví.

Bloky, pokud chceš skutečně synovi zajistit nějaké  místo k "přespání" tak mu zaplať na deset dnů (stejně tam déle nevydrží) noclehárnu. Nocležné je tuším 30 kč za jednu noc. Za těch deset dnů si může najít nějakou brigádu a tím nějak začít řešit svoje problémy.

No, tak včera synáček nakonec přišel o půlnoci, protože vědě, že je manžel na noční. opět jsem ho pustila domů, klíče nemá, ty jsem mu dávno zabavila a nemohl si nechat udělat nové, protože jsou na kód (bezpečnostní). Okoupal se, neustále telefon s tou svoji ochechulí, kvůki které se vykašlal na práci mimo domov, protože jí slíbil, že bude pracovat blízko domova, aby se častěji vídali, atd.. Ta holka na něj dobrý vliv nemá a proto jsem mu řekla, ať táhne k ní spát a a´t se neukazuje doma. To doteďka splnil. A já mu taky nepíšu. Z práce, kde odešel, si nedovezl ani cestovní tašku s věcma, takže má jen pár věcí, co přivezl v batohu, přitom vím, že se na ubytovně byl sbali. On prý si tam zajede pro ty věci, což znamená cca 600,-- kč , no, to přece není pro něj problém... Možná to vypadá, že pořád mluvím jen o financích, ale ten parchant už mě stál tolik peněz a zbytečných. Kolik věcí jsme museli vytáhnout ze zastavárny, např. notebook od dcery, kde měla uloženou i baklalářskou práci, proto s ním dcera od té doby nemluví. Když měla narozky, tak se na ni vykašlal a té své ochechuli koupil, lépe řečeno já jsem koupila za své, kytku, dcera to obrečela. Manžel o ničem zatím neví, přišel po noční, padl do postele a hned zase šel na odpolední, má těžkou práci, nechtěla jsem mu zatím nic říkat, protože by ho trefil šlak. Nevím, zda mu to mám říct zítra před odpolední nebo až se syn ukáže, ať si mu řekne sám, že se na práci vykašlal, už po 150-té. Jsem zoufalá a vím, že jsem si to zavinila sama, rozmazlila jsem ho. Ani nevím, zda mám dnes syna pustit vůbec domů, když se objeví, jak se mám zachovat. Je na mě akorát sprostý, vyčítá mi, že jen vidíme dceru, což není pravda, ona zase tvrdí opak. Kolikrát já už jsem mu pomohla, to je síla. Taky mi vyčetl, že já mu nejsem schopná sehnat jinou práci, když předtím jsem mu ji vždy sehnala. Co na to říct ? Já už dál nemůžu, otevřela jsem si vínko, to mi pomáhá, jinak nic, v noci jsem nespala a další noc vidím podobně.

bloky napsal(a):

No, tak včera synáček nakonec přišel o půlnoci, protože vědě, že je manžel na noční. opět jsem ho pustila domů, klíče nemá, ty jsem mu dávno zabavila a nemohl si nechat udělat nové, protože jsou na kód (bezpečnostní). Okoupal se, neustále telefon s tou svoji ochechulí, kvůki které se vykašlal na práci mimo domov, protože jí slíbil, že bude pracovat blízko domova, aby se častěji vídali, atd.. Ta holka na něj dobrý vliv nemá a proto jsem mu řekla, ať táhne k ní spát a a´t se neukazuje doma. To doteďka splnil. A já mu taky nepíšu. Z práce, kde odešel, si nedovezl ani cestovní tašku s věcma, takže má jen pár věcí, co přivezl v batohu, přitom vím, že se na ubytovně byl sbali. On prý si tam zajede pro ty věci, což znamená cca 600,-- kč , no, to přece není pro něj problém... Možná to vypadá, že pořád mluvím jen o financích, ale ten parchant už mě stál tolik peněz a zbytečných. Kolik věcí jsme museli vytáhnout ze zastavárny, např. notebook od dcery, kde měla uloženou i baklalářskou práci, proto s ním dcera od té doby nemluví. Když měla narozky, tak se na ni vykašlal a té své ochechuli koupil, lépe řečeno já jsem koupila za své, kytku, dcera to obrečela. Manžel o ničem zatím neví, přišel po noční, padl do postele a hned zase šel na odpolední, má těžkou práci, nechtěla jsem mu zatím nic říkat, protože by ho trefil šlak. Nevím, zda mu to mám říct zítra před odpolední nebo až se syn ukáže, ať si mu řekne sám, že se na práci vykašlal, už po 150-té. Jsem zoufalá a vím, že jsem si to zavinila sama, rozmazlila jsem ho. Ani nevím, zda mám dnes syna pustit vůbec domů, když se objeví, jak se mám zachovat. Je na mě akorát sprostý, vyčítá mi, že jen vidíme dceru, což není pravda, ona zase tvrdí opak. Kolikrát já už jsem mu pomohla, to je síla. Taky mi vyčetl, že já mu nejsem schopná sehnat jinou práci, když předtím jsem mu ji vždy sehnala. Co na to říct ? Já už dál nemůžu, otevřela jsem si vínko, to mi pomáhá, jinak nic, v noci jsem nespala a další noc vidím podobně.

NE .
Řekni mu, at přijde až bude mít práci . Tečka. Dál se s ním nevybyvuj, protože by tě zase mohl zlomit . Bude tě to bolet, ale horší bude, když zase ustoupíš .

No jo, jenže se pořád bojím toho, že když ho vyhodím teď, tak nadělá dluhy, a my budeme nakonec bez střechy nad hlavou... Nevím vůbec, kde teď je, jestli u té své nebo u "dobrých" kámošů, ale je mi to jedno, bez něj mám opravdu klid a taky s manželem si bez něj žijeme spokojeně, ovšem jakmile se objeví problém s naším synem, tak je oheň na střeše a u nás peklo. Manžel i dcera jsou na něj už alergičtí a já jsem mu vždy pomáhala, aby neskončil na dně, ale on na mě evidentně kašle. Přítele své dcery mám ráda jako vlastního syna, je opravdu hodný, inteligentní (což se  našem vypatlanci říct nedá, k inteligenci má daleko), nevím, čím to je, možná špatnými kamarády, možná výchovou, i když výchova byla u obou dětí stejná, dcera studuje 2 vysoké školy, je inteligentní, společenská, ale náš syn je pravý opak, a to mě trápí.

bloky, strašně nerada ti to říkám, ale ty potřebuješ co nejdřív pomoc odborníka.
Vztahy ve vaší rodině jsou rozstřílené napadrť, aby se napravily, to nepůjde jen tak ze dne na den a je opravdu třeba, aby vás s manželem takovýmto složitým obdobím provedl odborník. Je to běh na dlouhou trať, my se tady sice můžeme snažit sebevíc, ale jsou to všechno bohužel jenom rady na dálku. Jediné, co potřebujete je dlouhotrvající rodinná terapie, to je jediný způsob, který ti můžu s klidným svědomím doporučit.
A další věc: znovu ti to strašně nerada říkám, ale ty už máš sklony k něčemu, čemu se říká "nebezpečné pití". Jsi pod dlouhodobým tlakem, ve stresu a jako prostředek k úniku používáš lahev vína. Vykašli se na to pití - mě osobně dovedly neutěšené domácí poměry v rodině až do protialkoholní léčebny a většina mých spolupacientek včetně mě začínala svoji dráhu alkoholiček právě takhle: příšerné problémy doma, sem-a-tam sklenička vína, problémy se neřešily, narůstaly, narůstala i konzumace alkoholu. Už to nebylo sem-a-tam, ale docela často, potom skoro denně, pak dnes a denně ... a skončily jsme v léčebně. A ten děs, co jsme zažívaly a co s námi-namol opilými ženskými zažívala ta část rodiny, která nám nic neprovedla bych Ti nepřála zažít :grater:

bloky napsal(a):

No jo, jenže se pořád bojím toho, že když ho vyhodím teď, tak nadělá dluhy, a my budeme nakonec bez střechy nad hlavou...

bloky, neomílej pořád dokola nějaké stupidní důvody, proč to nejde a jednej!!! Když ho vyhodíte a ihned odhlásíte z trvalého bydliště, nic za něj nebudete muset platit!!! Naopak, když si ho necháte doma a budete čekat, jestli se náhodou nestane nějaký zázrak, tím spíš na vás ten exekutor jednou vletí a tím spíš přijdete o poslední košili.
Musíš se podívat pravdě do očí, vnímat situaci tak, jak opravdu je a ne si vymýšlet nějaké výmluvy a omluvy, že bys ho jako hrozně ráda vyhodila, ale bohužel to nejde pro to a pro tamhleto a pro onohleto. Ty to v podstatě ani udělat nechceš, je ti to silně proti srsti, tak se bráníš všemi možnými způsoby, ale bloky, tím si pod sebou akorát tak řežeš větev. Já ti nechci ublížit, já před sebou vidím nešťastnou a utrápenou mámu, která už skutečně neví, kudy kam ... ale právě proto, že se mnou v léčbě bylo hodně takových ženských, kterým nikdo na svobodě neporadil a "poradily" si teda samy tak nešťastně, že skončily díky pití v blázinci nechci, abys dopadla jednou jako já nebo jako ony :pussa:

bloky napsal(a):

Tak  to je asi svatá pravda, že za jeho výchovu můžu z velké části já, jelikož jsem se ho často zastávala, manželovi neříkala spoustu věcí, ale to jen proto, aby na mě neřval, že za vše můžu já. A chtěla jsem mít normální rodinu, klid. Dnes se syn zčistajasna rozhodl, v práci s tím střelil, způsobil tím problémy jeho šéfové, která se ho tolikrát zastávala a spolu s ní jsme to vždy zachraňovali, manžel ani o tom neví, protože by jen řval a žádné řešení stejně nikdy nenašel. Syn nám vrazil kudlu do zad. Tvrdí, že si najde práci v místě bydliště do týdne, to chci vidět, a že to dělá kvůli své holce, které slíbil, že do léta bude pracovat blízko. On byl celý týden vždy mimo domov s ubytováním, takže to se mu nelíbilo. Doteďka není doma, manžel o ničem neví, ať si mu to řekne sám pěkně, manžel šel na noční a má toho taky v práci plné zuby, takže to by mu nepřidalo. Nevím, kde syn teď je,přes SMS mi celý den vyhrožoval, že už nepřijde, když ho doma nechceme a citově mě vydíral, přitom toho mám v práci taky dost a ještě nervy s ním. Řekla jsem mu totiž, že ho doma nechci vidět, když udělal takovou věc, aniž by měl nějakou jinou práci. My jsme ho živili už dost dlouho, když střídal jednu práci za druhou a vždy jsem mu ji sehnala já, ale teď je konec. Zase celou noc neusnu, do toho má dcera v pondělí státnice, je naštěstí v Brně s přítelem až do toho pondělka, takže aspoň nic neví a nestresuje se. Syn nám totiž už ukradl, co mohl, když nepracoval a měl "skvělé" kamarády. Takže ho máme plné zuby, i přesto jsme se opět k němu chovali normálně, když teď pracoval. ALe teď zase začne doma peklo. Manžel bude jen řvát, to nezvládnu. Nevím, co mám dělat. A doprošovat se syna, aby přišel domů, se mi nechce. Je dospělý, spoustu věcí si umí zařídit, tak ať se k tomu postaví čelem, už mu nebudu dělat zachránce, jsem unavená.

Tak sa netrápte, ak to urobil kvôli babe, nech k nej ide aj bývať... :vissla: Kvôli vám to predsa neurobil, tak prečo by vám mal visieť na krku, nie? Kľudne mu pvoedz: choď si za tou láskou, keď kvôli nej robíš také veci...
Odlháste ho z trvalého pobytu, veci mu niekam uložte a poprajte mu veľa šťastia na ceste životom... Po dobrom to toži nejde, to už dúfam vidíš sama.

bloky napsal(a):

Ta holka na něj dobrý vliv nemá a proto jsem mu řekla, ať táhne k ní spát a a´t se neukazuje doma.

Promiň, ale věta - rozmazlila jsem ho - je téměř eufemismus a minulý čas také nejspíš není namístě.
Já být na místě rodičů té slečny (co jí říkáš ochechule, i když ji zřejmě neznáš), přiznám, taky bych neskákala nadšením z jejího výběru.
Proč se nespojíš s vlastním manželem a tátou toho kluka a věci neřešíte společně? Mně spíš připadá, jako bys stála proti manželovi, nebo mezi ním a synem. Proč? Že by křičel? No a co, nekřičel by věčně, a k nějakému řešení byste určitě došli, jen by bylo potřeba s manželem držet basu a ne se za jeho zády se synem spolčovat. Co třeba zkusit uznat, že ti to přerůstá přes hlavu a nechat jednat manžela po svém, a stát za ním, ať řekne nebo udělá, co chce. Máš s tím problém? Jestli jo, proč?
Ta terapie je opravdu dobrý nápad, řešit rodinné problémy za pomoci dobrého odborníka. Souhlasím s Kiarou.

bloky napsal(a):

No jo, jenže se pořád bojím toho, že když ho vyhodím teď, tak nadělá dluhy, a my budeme nakonec bez střechy nad hlavou... Nevím vůbec, kde teď je, jestli u té své nebo u "dobrých" kámošů, ale je mi to jedno, bez něj mám opravdu klid a taky s manželem si bez něj žijeme spokojeně, ovšem jakmile se objeví problém s naším synem, tak je oheň na střeše a u nás peklo. Manžel i dcera jsou na něj už alergičtí a já jsem mu vždy pomáhala, aby neskončil na dně, ale on na mě evidentně kašle. Přítele své dcery mám ráda jako vlastního syna, je opravdu hodný, inteligentní (což se  našem vypatlanci říct nedá, k inteligenci má daleko), nevím, čím to je, možná špatnými kamarády, možná výchovou, i když výchova byla u obou dětí stejná, dcera studuje 2 vysoké školy, je inteligentní, společenská, ale náš syn je pravý opak, a to mě trápí.

tomu nerozumím, on je syn spoluvlastník bytu? pokud ne, exekutor na něj nemůže.
a upřímě , jsi si JISTA , že pokud budeš syny dotovat a zametat mu pořád cestičku, že dluhy nenadělá?

bloky napsal(a):

No, tak včera synáček nakonec přišel o půlnoci, protože vědě, že je manžel na noční. opět jsem ho pustila domů, klíče nemá, ty jsem mu dávno zabavila a nemohl si nechat udělat nové, protože jsou na kód (bezpečnostní). Okoupal se, neustále telefon s tou svoji ochechulí, kvůki které se vykašlal na práci mimo domov, protože jí slíbil, že bude pracovat blízko domova, aby se častěji vídali, atd.. Ta holka na něj dobrý vliv nemá a proto jsem mu řekla, ať táhne k ní spát a a´t se neukazuje doma. To doteďka splnil. A já mu taky nepíšu. Z práce, kde odešel, si nedovezl ani cestovní tašku s věcma, takže má jen pár věcí, co přivezl v batohu, přitom vím, že se na ubytovně byl sbali. On prý si tam zajede pro ty věci, což znamená cca 600,-- kč , no, to přece není pro něj problém... Možná to vypadá, že pořád mluvím jen o financích, ale ten parchant už mě stál tolik peněz a zbytečných. Kolik věcí jsme museli vytáhnout ze zastavárny, např. notebook od dcery, kde měla uloženou i baklalářskou práci, proto s ním dcera od té doby nemluví. Když měla narozky, tak se na ni vykašlal a té své ochechuli koupil, lépe řečeno já jsem koupila za své, kytku, dcera to obrečela. Manžel o ničem zatím neví, přišel po noční, padl do postele a hned zase šel na odpolední, má těžkou práci, nechtěla jsem mu zatím nic říkat, protože by ho trefil šlak. Nevím, zda mu to mám říct zítra před odpolední nebo až se syn ukáže, ať si mu řekne sám, že se na práci vykašlal, už po 150-té. Jsem zoufalá a vím, že jsem si to zavinila sama, rozmazlila jsem ho. Ani nevím, zda mám dnes syna pustit vůbec domů, když se objeví, jak se mám zachovat. Je na mě akorát sprostý, vyčítá mi, že jen vidíme dceru, což není pravda, ona zase tvrdí opak. Kolikrát já už jsem mu pomohla, to je síla. Taky mi vyčetl, že já mu nejsem schopná sehnat jinou práci, když předtím jsem mu ji vždy sehnala. Co na to říct ? Já už dál nemůžu, otevřela jsem si vínko, to mi pomáhá, jinak nic, v noci jsem nespala a další noc vidím podobně.

v tom má D. pravdu, proč tu slečnu urážíš? že se kvůli ní vykašlal na práci? vždyt to udělal i dřív, takže to možná nebude ten správný důvod proč to udělal.
a ty tu slečnu znáš?

agewa napsal(a):

bloky napsal(a):

No, tak včera synáček nakonec přišel o půlnoci, protože vědě, že je manžel na noční. opět jsem ho pustila domů, klíče nemá, ty jsem mu dávno zabavila a nemohl si nechat udělat nové, protože jsou na kód (bezpečnostní). Okoupal se, neustále telefon s tou svoji ochechulí, kvůki které se vykašlal na práci mimo domov, protože jí slíbil, že bude pracovat blízko domova, aby se častěji vídali, atd.. Ta holka na něj dobrý vliv nemá a proto jsem mu řekla, ať táhne k ní spát a a´t se neukazuje doma. To doteďka splnil. A já mu taky nepíšu. Z práce, kde odešel, si nedovezl ani cestovní tašku s věcma, takže má jen pár věcí, co přivezl v batohu, přitom vím, že se na ubytovně byl sbali. On prý si tam zajede pro ty věci, což znamená cca 600,-- kč , no, to přece není pro něj problém... Možná to vypadá, že pořád mluvím jen o financích, ale ten parchant už mě stál tolik peněz a zbytečných. Kolik věcí jsme museli vytáhnout ze zastavárny, např. notebook od dcery, kde měla uloženou i baklalářskou práci, proto s ním dcera od té doby nemluví. Když měla narozky, tak se na ni vykašlal a té své ochechuli koupil, lépe řečeno já jsem koupila za své, kytku, dcera to obrečela. Manžel o ničem zatím neví, přišel po noční, padl do postele a hned zase šel na odpolední, má těžkou práci, nechtěla jsem mu zatím nic říkat, protože by ho trefil šlak. Nevím, zda mu to mám říct zítra před odpolední nebo až se syn ukáže, ať si mu řekne sám, že se na práci vykašlal, už po 150-té. Jsem zoufalá a vím, že jsem si to zavinila sama, rozmazlila jsem ho. Ani nevím, zda mám dnes syna pustit vůbec domů, když se objeví, jak se mám zachovat. Je na mě akorát sprostý, vyčítá mi, že jen vidíme dceru, což není pravda, ona zase tvrdí opak. Kolikrát já už jsem mu pomohla, to je síla. Taky mi vyčetl, že já mu nejsem schopná sehnat jinou práci, když předtím jsem mu ji vždy sehnala. Co na to říct ? Já už dál nemůžu, otevřela jsem si vínko, to mi pomáhá, jinak nic, v noci jsem nespala a další noc vidím podobně.

v tom má D. pravdu, proč tu slečnu urážíš? že se kvůli ní vykašlal na práci? vždyt to udělal i dřív, takže to možná nebude ten správný důvod proč to udělal.
a ty tu slečnu znáš?

taky mě to zarazilo. že by trochu výlučný vztah matka-syn, kde je přítelkyně konkurentka? manžel očividně taky odstaven.

Někdy mám pocit, že udělat to i ono i tohle, nějak někdy nestačí. V jedné životní etapě jsem měla sousedy s malýma dětma. Měli jsme se celkem rádi.. až tak nějak postupně se z jejich milýho vtipnýho chlapce .. začalo to ve škole, ale  rodiče nevěděli, kde je pravda, jestli si učitelé nezasedli, ....takový ty projevy LMD, kdo zažil ví. A najednou, přes prázdnidny,  se z jejich jinak milýho vtipnýho chlapce stal totální ignorat i doma. Nemohli opustit přes noc byt, jinak si jeho mejdany užíval celej panelák, kumpanie jeden lepší týpek než druhej. Ale druhej den  bezostyšně lhal, že doma nikoho neměl. Povídám mu " chlapče, vždyť jsem vás viděla, když jste šli do bytu a slyšel to celej dům" a on se naprosto vážně podíval a s nonšalantním přehledem lhal dál. Mně, co jsme jinak tak hezky laškovali na chodbě a svejm naprosto se pomalu hroutícím rodičům, jinak normálním pracovitejm slušnejm lidem.  Bylo mu 16. Pak přestal chodit do školy, v noci vycházel do ulic, přes den válel sudy na kanapi.
A já když čtu /možná na jinejch vláknech/ co a jak dělat, tak si říkám, kdepak Mareček.ten byl nepotrestatelnej.
Rodiče dali jasnej pokyn, do půlnoci doma jinak zamykáme byt s klíčem v zámku /chodili do práce a měli potřebu se vyspat/. Nad ránem se vracející Mareček kopal tak vehementně do dveří bytu, že aby mohly ostatní  partaje dospat, byl vpuštěn domů.
Aby nemohl odejít na noc do víru, tak rodiče zamkli zevnitř sebe i jeho. A on zavolal policajty za omezování osobní svobody. Dostal pár facek a odjel si na ošetření do Motola. Matka řekla. když nechceš studovat a následně ani pracovat a ani se podílet na chodu domácnosti, tak tahle domácnost není pro tebe a nebudu ti prát a žehlit a a zvát tě ke společnýmu stolu. Vyluxoval lednici sám, celej den hučela pračka, když si pral zvlášť svoji mikinu a zvlášť svoje ponožky a zvlášť svůj pocit vítězství. Povlečení nepral, to by si ho musel svlíct a tak takhle alespoň smrdělo ostatním pod nos. To bylo od 16ti do 20ti. Nepotrestatelnej, taková lidská hnida se stala z našeho malýho Marečka. A nemyslím si, že by na tom jeho rodiče měli nějaký podíl a že nebyly špatný rodiče ukazovala i jejich o rok starší dcera, slušná to holka. Ve 20ti chlapec vypadl a dal se na  podnikání, protože už byla potřeba, aby svět viděl co v něm dříme. Velkej rozlet a pozvolnej pád. Ale "pochopitelně" vinou někoho jinýho. Už zase uběhlo pár roků a když se chci pobavit, dám si ho do vyhledávače a bavím se jeho myšlenkama co na mě vypadnou odtud i tamhle.
Někdy to může být i o tom, že si psychopatickou osobnost porodíme, možná protože spíme na špatným boku, možná špatně kojíme a možná máme při pohledu do kočárku špatný myšlenky. Je to tak a všechno se výchovou nedá dohnat a vyřešit.
A tyhle dlouhý věty jsem napsala proto, že s bloky soucítím, protože kohout s kyslíkem už nemá další závit a ona neví jestli má zastřelit sebe, jeho, manžela a nebo jeho a sama se jít utopit. Protože co musela tak špatnýho udělat udělat, aby normálního člověka zkazila já tedy nevím a proto slova...rozmazlila jsem ho /jste ho, si ho/ jsou velkou ráží. A nějak si nedovedu představit, že oni mu postaví kufry před dveře a on přijde, kufry si vezme a odejde z jejich života. Tak jednoduchý to není. A to, že realitu neřekla manželovi já nevidím možná ani ve zbabělosti, ale už nějak nemá sílu. Na nic a na nikoho.
Ale i já přiznávám, že zkusit se to musí. A držím palce

:|máme přeplněné věznice...i oni byli někdy dětmi

Děkuji Hnevce za příspěvek, moc mě to povzbudilo, já už opravdu nemám sílu na nic, ani to říct manželovi, který jde z práce do práce, má toho plné zuby v práci, a vím, že by nic nevyřešil, jen by se rozčílil, asi na mně, a to je vše, synáček je vždy, když je manžel doma, někde zašitý, nereaguje na mé SMS, jen mi odepíše, aťo ho už neotravuju a nepíšu mu, že ho doma nechceme, tak je u své holky, což nevěřím. Je ze stejné vesnice jako my a pochybuju, že by ho tam v neděli měli nasáčkovaného celý den a navíc, odešel v teplácích. Takže mám takové nervy a nevím, co dělat, že nespím, rve mě žaludek a bolí mě už vše, do toho ještě zítra dcera má státnice v Brně, kde naštěstí je celý víkend s přítelem, takže o našem pokladu nic neví a je aspoň v klidu. Když už já nejsem.

Bloky, pasivitou nic nevyřešíš :kapitulation: . Právě jsem si vzpoměla na příběh z vedlejšího města, kde syn (40) zabil svou matku, protože mu odmítla dát peníze. Možná kdyby ho postavila do latě  když byl mladší, tak tu ještě mohla být .

bloky napsal(a):

Děkuji Hnevce za příspěvek, moc mě to povzbudilo, já už opravdu nemám sílu na nic, ani to říct manželovi, který jde z práce do práce, má toho plné zuby v práci, a vím, že by nic nevyřešil, jen by se rozčílil, asi na mně, a to je vše, synáček je vždy, když je manžel doma, někde zašitý, nereaguje na mé SMS, jen mi odepíše, aťo ho už neotravuju a nepíšu mu, že ho doma nechceme, tak je u své holky, což nevěřím. Je ze stejné vesnice jako my a pochybuju, že by ho tam v neděli měli nasáčkovaného celý den a navíc, odešel v teplácích. Takže mám takové nervy a nevím, co dělat, že nespím, rve mě žaludek a bolí mě už vše, do toho ještě zítra dcera má státnice v Brně, kde naštěstí je celý víkend s přítelem, takže o našem pokladu nic neví a je aspoň v klidu. Když už já nejsem.

Tak se na něj vypípni, když dělá uraženého :) nechce, abys ho otravovala, tak mu jeho přání splň.
Stejně je to jeho "urážení" jedna z jeho osvědčených metod, jak na tebe, tak s ním přestaň hrát ty prapodivné hry, přestaň okolo něj lítat jako poplašená kvočna, které se ztratilo bezbranné kuřátko a hleď, aby ses dala do kupy. Máš ty děti dvě, tak se věnuj tomu z nich, které ti za tvoji péči a lásku stojí ;)

Jenže mě nebolí žaludek z jeho chování, ale z toho, jak to teď sdělit manželovi, protože mi ten spratek slíbil, že mu to dnes řekne sám,ale místo toho se včera zdekoval a není doma. Manželovi to říct musím teď já, ale vím, že se akorát před odpolední nervne a nic stejně s ním nezmů. Zítra má manžel volno, tak ať si mu to řekne zítra sám. Já se nebudu ještě rozčilovat kvůli něho a hádat s manželem, on je jediný důvod, proč se vždy pohádáme, protože si myslí, že ho pořád jen chráním atd.. Nevím, co mám udělat správně, jestli to mám opravdu manželovi říct teď nebo mu to zavolat do práce, tak aspoń do telefonu po mě neřve. Z toho mám teď největší nervy, kde ten spratek 21 letý je, mě ani tak netankuje.Chce žít jako asociál, tak ať žije.

Kiara napsal(a):

Tak se na něj vypípni, když dělá uraženého :) nechce, abys ho otravovala, tak mu jeho přání splň.
Stejně je to jeho "urážení" jedna z jeho osvědčených metod, jak na tebe, tak s ním přestaň hrát ty prapodivné hry, přestaň okolo něj lítat jako poplašená kvočna, které se ztratilo bezbranné kuřátko a hleď, aby ses dala do kupy. Máš ty děti dvě, tak se věnuj tomu z nich, které ti za tvoji péči a lásku stojí ;)

Jo, naprostrej souhlas. Naposledy mu napiš. " Milý synu, tak už tě tedy nebudu otravovat a vychovávat a tímto ti sděluji, že telefon od tebe nezvedám, na SMS neraaguji a sdělené nadále neřeším "/Na nejlépe zablokuj si telefon na jeho číslo/ . Ale pak důsledně nereagovat, nereagovat a neřešit. A učit se nebýt "podělaným pytlem nervů" vůči mladýmu i starýmu. Já osobně mám zkušenost, že když šlápnut do h.vna tak hned, protože čím víc okolo něj chodím, tím víc smrdí.  Naučila jsem se to k mé povaze, protože brod je ještě daleko a já mám vždycky nohavice až u pasu. A bez bázně a hany bych mu to řekla, protože co ti může udělat, vyřve tě taak jako včera a i zítra. Zařvi na něj taky a řekni, že to bylo naposledy a pak se snaž chovat tak, aby i on u tebe viděl nějakej posun.
Každej den si večer stoupni před zrcadlo a řekni si "Nenechám si kazit život!!!!, budu důsledná!!!! udělám to a to a to!!!
A pak to taky dělej. Možná někdy malilinko ještě uklouzenš, ale nesmíš při tom hlavně lhát sama sobě a furt jít dopředu. Třeba po krůčkách. Protože když to neuděláš, tak tady ještě za tři roky budeš psát tak jako některé či někteří na jiných vláknech. Jednoduchý to mít nebudeš už nikdy, ale kdo to má jednoduchý. Ale nejvíc pro to budeš muset udělat sama.
A já sama budu zvědavá na každej posun, i když ho třeba tady ani mně psát nebudeš. A začni hned. Zvedni se, nadechni se a jdi mu to říct. :styrka:

Já se asi brzy z toho zblázním, syn je už doma, přijde vždy, když ví, že manžel je v práci, jenže já mám pořád výčitky svědomí, že jsem to manželovi neřekla, že je doma a  že se vykašlal po 3 měsících opět na 150-tou práci, kterou jsem mu sehnala. A měli jsme teď vždy celý týden klid, protože pracoval mimo domov i s ubytováním. Teď se nemohu ani z domu hnout, aby nás třeba zase neokradl, jak už se to stalo několikrát. Dnes jsem byla jen půl hoďky se projet na kole  a zase tu jeho přijeli vypatlaní kamarádi. Přitom tvrdil, že práci nechal kvůli holky, která je z naší vesnice. Nevím, jestli ho mám nechat doma dnes vůbec přespat, celou noc neusnu, aby manžel nezjistil nakonec, že je doma. A ráno v 5 vstávám do práce. Syn má jet taky, vyřídit si výstupní papíry z firmy.  Navíc, bydlíme i s rozvedeným tchánem, který s ním asi 5 let již nemluví, protože jej prý okradl, což jsme se syna zastávali, že to není možné a dnes vidím, že to možné je. I tchán si před ním zamyká a mezi nimi panuje nenávist.  Tchán mu např.dnes skopal jeho botasky ze schodů. apod., nevím, jestli i jemu mám říct, ať se laskavě uklidní. On není taky žádný svatoušek, nemluvila jsem s ním 3 roky, protože mě šeredně urazil a manžel s ním nemluvil rovněž a zastal se mě. Pak jsem to byla já, která udělala vstřícné gesto, ale asi to byla chyba. V 70-ti letech se rozvedl s tchýní a ta se odstěhovala, aspoň má klid. Závidím jí.  To prostě nevydržím. Asi si opravdu zajdu pro prášky na spaní a udělám tečku, já  toho života nic nemám, v noci se potím hrůzou kvůli syna, jen kvůi dceři jsem to doposu neudělala. Ta by se zhroutila, protože máme krásný vztah. Zítra má obhajobu bakalářské práce a pak se dozví,jestli udělala státnice (měla je 10.6. písemné). Pokud ne, pak už se asi z toho zhroutím úplně. Pracuji jako hlavní účetní a v takovém stresu pracovat, to je fakt na mašli.

bloky napsal(a):

Já se asi brzy z toho zblázním, syn je už doma, přijde vždy, když ví, že manžel je v práci, jenže já mám pořád výčitky svědomí, že jsem to manželovi neřekla, že je doma a  že se vykašlal po 3 měsících opět na 150-tou práci, kterou jsem mu sehnala. A měli jsme teď vždy celý týden klid, protože pracoval mimo domov i s ubytováním. Teď se nemohu ani z domu hnout, aby nás třeba zase neokradl, jak už se to stalo několikrát. Dnes jsem byla jen půl hoďky se projet na kole  a zase tu jeho přijeli vypatlaní kamarádi. Přitom tvrdil, že práci nechal kvůli holky, která je z naší vesnice. Nevím, jestli ho mám nechat doma dnes vůbec přespat, celou noc neusnu, aby manžel nezjistil nakonec, že je doma. A ráno v 5 vstávám do práce. Syn má jet taky, vyřídit si výstupní papíry z firmy.  Navíc, bydlíme i s rozvedeným tchánem, který s ním asi 5 let již nemluví, protože jej prý okradl, což jsme se syna zastávali, že to není možné a dnes vidím, že to možné je. I tchán si před ním zamyká a mezi nimi panuje nenávist.  Tchán mu např.dnes skopal jeho botasky ze schodů. apod., nevím, jestli i jemu mám říct, ať se laskavě uklidní. On není taky žádný svatoušek, nemluvila jsem s ním 3 roky, protože mě šeredně urazil a manžel s ním nemluvil rovněž a zastal se mě. Pak jsem to byla já, která udělala vstřícné gesto, ale asi to byla chyba. V 70-ti letech se rozvedl s tchýní a ta se odstěhovala, aspoň má klid. Závidím jí.  To prostě nevydržím. Asi si opravdu zajdu pro prášky na spaní a udělám tečku, já  toho života nic nemám, v noci se potím hrůzou kvůli syna, jen kvůi dceři jsem to doposu neudělala. Ta by se zhroutila, protože máme krásný vztah. Zítra má obhajobu bakalářské práce a pak se dozví,jestli udělala státnice (měla je 10.6. písemné). Pokud ne, pak už se asi z toho zhroutím úplně. Pracuji jako hlavní účetní a v takovém stresu pracovat, to je fakt na mašli.

Bloky, jestli spolykáš prášky, tak ty budeš mít klid, ale co dcera?  Tu necháš v těch ...kách, za které můžeš :kapitulation: ? Proč na ni nemyslíš?

bloky, proč bys měla tchánovi něco říkat? Jsou oba dospělí, ať si to vyřídí sami.....Na jedné straně si stěžuješ, že sotva vytáhneš paty, pozve nevítané hosty, máš strach z okradení, a navenek bys ho hájila? Ostatně to se táhne jak červená nit celým tvým psaním, že nad synem držíš ochrannou ruku a schováváš ho za sukně, i když on toho jen evidentně zneužívá a neváží si tebe ani tvé pomoci....

bloky - chceš trpět? tak trp a nestěžuj si. Jsem hnusná? JO to je můj záměr. Takhle s tebou totiž stejně manipuluje tvůj obzvláště vypečený synátor. Proč ho pouštíš domů? Jkaý máš důvod? Tady se vypisuješ jaká si hrdinka, a že syn nereaguje na zprávy. Pak ho pustíšdomů a klepeš se pro změnu před manželem. Proč to proboha děláš? CO ti to sebemrskačství přináší? Tvoje vztahy jsou nemocné.Ty jsi nemocná. Nezvládáš to, přiznej to nejdřív sobě a pak manželovi.  Vy máte být pár a ne ty držet "basu" se synem proti světu.... O holce  víš že obhajuje bakalářku. Tu asi neotravuješ smskami jak jí je.... blbý kočko blbý...

PavlaH napsal(a):

bloky - chceš trpět? tak trp a nestěžuj si. Jsem hnusná? JO to je můj záměr. Takhle s tebou totiž stejně manipuluje tvůj obzvláště vypečený synátor. Proč ho pouštíš domů? Jkaý máš důvod? Tady se vypisuješ jaká si hrdinka, a že syn nereaguje na zprávy. Pak ho pustíšdomů a klepeš se pro změnu před manželem. Proč to proboha děláš? CO ti to sebemrskačství přináší? Tvoje vztahy jsou nemocné.Ty jsi nemocná. Nezvládáš to, přiznej to nejdřív sobě a pak manželovi.  Vy máte být pár a ne ty držet "basu" se synem proti světu.... O holce  víš že obhajuje bakalářku. Tu asi neotravuješ smskami jak jí je.... blbý kočko blbý...

Pavli, já mám z toho všeho takový dojem, že manžel toho všeho má plné kecky a řekl bloky, ještě jeden průser a jdete z domu oba, proto se bloky  manžela tak  bojí :kapitulation: .

Celé 2 noci teď syn nebyl doma, v pátek se ukázal až o půlnoci, okoupal se, telefonoval hlasitě s tou svojí slečnou a pak šel za ní a přišel až v sobotu odpoledne, až byl manžel v práci. Pak zse v 18,00 v sobotu vypadl, okoupaný, a přišel až dnes 1e 13,00 hodin, kdy věděl, že je manžel v práci. Teď asi v 17,30 vypadl se svými "kamarády" a zase není doma, řekl, že jen na půl hodiny. Vím, že je dospělý, 21 let, ale já teď mám 100 chutí jej nepustit domů, ať si spí, kde chce a před manželem hrát čínu, že o něm nevím. Vyhodit mu čisté věci z okna, jelikož zítra má jít do již bývalé práce pro výstupní papíry a údajně se ohlásit v nové práci, kde "prý nastupuje za týden. Protože neměl odvahu to sdělit manželovi a já jsem se dozvěděla, že s prací sekl, od jeho šéfové, tak proč bych ho tu měla nechat na noc. Dluží mi již nehorázné peníze, každý je na něj alergický a já jen trpím, to bylo slibů z jeho strany... Protože je to pořád můj syn, tak jsem tomu věřit chtěla, to je asi pochopotelné a vše, co dělám nedělám pro sebe, ale pro okolí. To jen já už jsem uzlík nervů, který neví, co dál. A manžel mi nikdy nevyhrožoval, že by mě vyhodil, to by mu strach nedovolil, já zase nejsem nějaká puťka. Ale co se týká syna, máme rozdílné názory. Syn, než teď odešel za kamarády, které znám a vím, co jsou zač, mi i vyhrožoval. Když jsem mu řekla, že pokud se tu jen smítko ztratí, tak jede z domu jak špinavé prádlo a nechtěla jsem mu dát jeho botasky, ať s nimi jde ven,  se po mě ohnal a řekl, že mi už fakt jednu přijebe. Přitom jej chtěli propusti z práce již před 3 týdny a já jsem se s jeho šéfovou opět přimluvila, ať jej tam nechají a každý den se modlila, ať mi nezavolá, že je průser. On totiž třeba v neděli jel z domu, úplně zničený, pak celé pondělí prospal, místo práce. Mám totiž podezření na drogy, konkrétně pervitin. To už jsem taky projednávala s odborníky. Nechala jsem mu kdysi udělat testy, ale asi měl zrovna klidlé období a byl negativní. Manže tuto variantu vůbec nepřipouští, ale já jsem přesvědčená, že v tom občas jede dle jeho chování a projevů. Syn naštěstí nemá klíč od baráku, který jsem mu zabavila, takže jej pustit dnes domů ani nemusím. A asi to udělám, co mi poradíte?

Mě to přijde tak,že bloky ani nic řešit nechce..jen se tady trochu vyplakat,jak je ten svět hnusnej...Bloky zkus si tady přečíst pár příběhů lidí nemocných ať fyzicky,či psychicky a třeba si začneš víc vážit života a přestaneš psát  o polykání prášků...komu není rady tomu není pomoci...buď ráda,že máš hodnou dceru,která vás má ráda,zbal synovi věci,postav je před dveře a vyměň zámek..protože ti garantuju,že jinak přijdeš nejen o syna,ale i o tu báječnou dceru..nemluvě o manželovi...

Tak nejdříve- ujasni si, co je pro tebe vlastně důležité, SYN a nebo MANŽEL. Ne, že by ses měla postavit na jednu stranu proti tomu druhýmu, ale ujasnit si, co je vtuto dobu důležitější
Nevím, jestli ho mám nechat doma dnes vůbec přespat, celou noc neusnu, aby manžel nezjistil nakonec, že je doma.
Tak nakonec je nejdůležitější, aby to nezjistil manžel:butter:
Tchán mu např.dnes skopal jeho botasky ze schodů. apod., nevím, jestli i jemu mám říct, ať se laskavě uklidní
Řešení to není, ale proč by se měl uklidnit? A jestli je a nebo není svatoušek není předmětem řešení, jenom to vypovídá o špatných vztazích ve vaší rodině a nebo o vašich povahách
nemohu ani z domu hnout, aby nás třeba zase neokradl, jak už se to stalo několikrát.......
..... protože jej prý okradl, což jsme se syna zastávali, že to není možné a dnes vidím, že to možné je.
Chápu, že to chaotické psaní je důsledkem nervů, který máš, tvoje příspěvky ...patláš jedno a to samý dokola.
/špatnej syn, nervák manžel, dcera státnice, teď se přidal nesvatoušek tchán/. Příště prosím napsat, co jsem začala dělat já Bloky
Pořád moc držím palce a světlo na dlouhou cestu, ale najednou ve mně začíná hnízdit i pocit, že i když se "zbavíte" nezdárného syna, tak co potom....? Že bych viděla rodinu, kde je to k žití, to moc nevidím, jenom aby to nebylo o tom, že každýmu co jeho jest.
Ale držím palce a počkáme si co zásadního uděláš k té lepší změně.

Ježíši co ještě řešíš?Čekáš až tě vážně uhodí?No potěš...to snad není pravda,ty se ptáš jestli ho pustit domů?To snad ne?

bloky napsal(a):

Celé 2 noci teď syn nebyl doma, v pátek se ukázal až o půlnoci, okoupal se, telefonoval hlasitě s tou svojí slečnou a pak šel za ní a přišel až v sobotu odpoledne, až byl manžel v práci. Pak zse v 18,00 v sobotu vypadl, okoupaný, a přišel až dnes 1e 13,00 hodin, kdy věděl, že je manžel v práci. Teď asi v 17,30 vypadl se svými "kamarády" a zase není doma, řekl, že jen na půl hodiny. Vím, že je dospělý, 21 let, ale já teď mám 100 chutí jej nepustit domů, ať si spí, kde chce a před manželem hrát čínu, že o něm nevím. Vyhodit mu čisté věci z okna, jelikož zítra má jít do již bývalé práce pro výstupní papíry a údajně se ohlásit v nové práci, kde "prý nastupuje za týden. Protože neměl odvahu to sdělit manželovi a já jsem se dozvěděla, že s prací sekl, od jeho šéfové, tak proč bych ho tu měla nechat na noc. Dluží mi již nehorázné peníze, každý je na něj alergický a já jen trpím, to bylo slibů z jeho strany... Protože je to pořád můj syn, tak jsem tomu věřit chtěla, to je asi pochopotelné a vše, co dělám nedělám pro sebe, ale pro okolí. To jen já už jsem uzlík nervů, který neví, co dál. A manžel mi nikdy nevyhrožoval, že by mě vyhodil, to by mu strach nedovolil, já zase nejsem nějaká puťka. Ale co se týká syna, máme rozdílné názory. Syn, než teď odešel za kamarády, které znám a vím, co jsou zač, mi i vyhrožoval. Když jsem mu řekla, že pokud se tu jen smítko ztratí, tak jede z domu jak špinavé prádlo a nechtěla jsem mu dát jeho botasky, ať s nimi jde ven,  se po mě ohnal a řekl, že mi už fakt jednu přijebe. Přitom jej chtěli propusti z práce již před 3 týdny a já jsem se s jeho šéfovou opět přimluvila, ať jej tam nechají a každý den se modlila, ať mi nezavolá, že je průser. On totiž třeba v neděli jel z domu, úplně zničený, pak celé pondělí prospal, místo práce. Mám totiž podezření na drogy, konkrétně pervitin. To už jsem taky projednávala s odborníky. Nechala jsem mu kdysi udělat testy, ale asi měl zrovna klidlé období a byl negativní. Manže tuto variantu vůbec nepřipouští, ale já jsem přesvědčená, že v tom občas jede dle jeho chování a projevů. Syn naštěstí nemá klíč od baráku, který jsem mu zabavila, takže jej pustit dnes domů ani nemusím. A asi to udělám, co mi poradíte?

Bloky, tady už padla 100+1 rada, vyber tu která ti vyhovuje .

Pořád moc držím palce a světlo na dlouhou cestu, ale najednou ve mně začíná hnízdit i pocit, že i když se "zbavíte" nezdárného syna, tak co potom....? Že bych viděla rodinu, kde je to k žití, to moc nevidím, jenom aby to nebylo o tom, že každýmu co jeho jest.

Ale ano, když teď byl syn vždy celý týden mimo domov, tak jsme si žili opravdu velmi dobře. Neměli jsme důvod k hádkám, jen kvůli něho máme nervy, dceru ve všem podporujeme, loni přerušila tuto školu, ze zdravotních důvodů, trpí migrénami, k tomu se rozešla po 5 letech s klukem, byla uzlíček nervů, já jsem se snažila jí psychicky pomoci, i když už jsem sama neměla dobité baterky, jelikož jsem se 6,5 let starala o svoji maminku, která byla ležák a před 2 lety zemřela. Dcera nakonec tuto školu dokončuje a ještě studuje dálkově jinou, kde má již 1 rok za sebou. Vážím si jí, jsme opravdu kamarádky, volám jí taky, píšu, podporujeme ji, je totakové naše sluníčko. Manžel by za ni i dýchal a velmi ho mrzí, že má takového syna, se kterým si ani nepopovídá, nezajde na pivko, nic... On prostě nemá kromě kamarádů jiné zájmy.
Pak pořád problémy se synem, ani na dovolenou v klidu díky němu němůžeme jet, loni to byla katastrofa, co udělal. A pak nás zanedlouho vezl se známmýma na jednu akci, ale už pro nás zapomněl přijet a našli jej i s naším autem po necelém týdnu policajti, kterým jsme to nahlásili, i přesto všechno jsme mu "opatrně" zase začali věřit, ale vidím, že to prostě nejde. Manžel vidí, že se trápím, ale myslí si, že je to kvůli dcery, že má zítra to ukončení VŠ, ale je to hlavně kvůli našemu "pokladu". Jsem teď opravdu rozhodnutá, že syna dnes nepustím domů, když tu 2 noci nespal a tvrdil mi, že ho doma nechci, tak spí u té své holky. Na SMS mi včer psal, aťu ho už neotravuji, takže co. A je na mě sprostý, doma ani prstem nemákl za celý víkend. Jen se přišel okoupat a trochu najíst.

bloky, opakuješ se dokolečka. Opakuješ se, přemíláš to v hlavě, ale že bys udělala krok stranou a na vše se podívala "zvnějšku" to se ti nedaří. Vem papír, sepiš si věci co ti dělají radost a ty co tě ničí.  POdívej se kdo má na tom největší podíl . Jsi to samožřejmě ty a vzápětí syn. On nemá klíče a ty ho domů dobrovolně pouštíš i přes všechny výhrůžky a jeho ignoraci. Prč to děláš? Co  v tobě tě nutí ho pusitt přes práh.Sbal mu tašku a když zazvoní obrn se. DOvolila bys takové chování dceři nebo jinému třeba i cizímu člověku? Nedovolila? CO v tobě způsobuje to, že dobrovolně to dovoluješ? CO v tobě otevře zase znova dveře nezdárnému synovi?

Já bych mu ji sbalila hned, ale bojím se, že nadělá dluhy, které nás připraví o střechu nad hlavou. Ale teď jsem rozhodnutá, že až zazvoní, tak mu podám čisté věci na zítřek, má jít do bývalé práce pro výstupní papíry a teď má nasobě jen tepláky. Dokonce jsem tak tolerantní, že mu dám i peníze na cestu busem. A jinak budu hrát mrtvého brouka, že o něm nevím, i před  manželem. Ať si jde spát, kde chce, třeba ke svým kámošům a řeknu mu, že ať se ozve, až bude mít vše vyřízeno, i na pracáku a novou prái. A taky, jelikož si zřídil účet a výplata mu šla před 10-ti dny údajně na účet, tak až uvidím 2.000,--kč na stravu a pobyt na měsíc, tak může přijít. A ani tašku se všemi věcmi si nedovezl, co, on si pro to zajede, cca 600,-- Kč. Už ho nebudu dotovat, konec. A mimo domov už taky spal týden, po naší dovolené, kdy se za 2 dny vykašlal na novou práci, i tu dovolenou nám zkazil... Nakonec jsme ho našli u nás doma na slamníku, totálně na dně, ale to asi ještě nebylo to pravé dno.

bloky napsal(a):

Já bych mu ji sbalila hned, ale bojím se, že nadělá dluhy, které nás připraví o střechu nad hlavou. Ale teď jsem rozhodnutá, že až zazvoní, tak mu podám čisté věci na zítřek, má jít do bývalé práce pro výstupní papíry a teď má nasobě jen tepláky. Dokonce jsem tak tolerantní, že mu dám i peníze na cestu busem. A jinak budu hrát mrtvého brouka, že o něm nevím, i před  manželem. Ať si jde spát, kde chce, třeba ke svým kámošům a řeknu mu, že ať se ozve, až bude mít vše vyřízeno, i na pracáku a novou prái. A taky, jelikož si zřídil účet a výplata mu šla před 10-ti dny údajně na účet, tak až uvidím 2.000,--kč na stravu a pobyt na měsíc, tak může přijít. A ani tašku se všemi věcmi si nedovezl, co, on si pro to zajede, cca 600,-- Kč. Už ho nebudu dotovat, konec. A mimo domov už taky spal týden, po naší dovolené, kdy se za 2 dny vykašlal na novou práci, i tu dovolenou nám zkazil... Nakonec jsme ho našli u nás doma na slamníku, totálně na dně, ale to asi ještě nebylo to pravé dno.

A co když se to provalí a manžel zjistí, že jsi mu opět lhala? Víš, mě by na tvém místě vůbec nezajímalo jestli si pro výstupní papíry pojede v teplácích nebo bude v obleku.

Když už si tedy všechno zařizuješ za zády svého manžela - partnera pro dobré i zlé, zařid synovi i zrušení trvalého pobytu a nemusíš se bát.

Stále jsi i ale neodpověděla, co v tobě te nutí ustupovat svým slovům ve vztahu k synovi.  A okolím mi neoperuj, to jsou jen výmluvy a kecy v kleci, že si sama sobě nedokážeš něco přiznat. Proč si od syna nehcáváš takhle ubližovat? Proč?

Stále dokola..bojíš se,že nadělá dluhy-budou to jeho dluhy-jak dlouho budeš koukat na to,co říkají o vás lidé-do doby než tě syn zničí..to si fakt myslíž že to okolí nevidí,jak tě synáček využívá?Víš jak o tobě mluví?Co říká svým povedeným kamarádům-určitě ne,že se pro něj obětuješ-spíš,že jsi blbá a vždycky budeš-hnusný ale pravdivý milá bloky_dokud tohle nepochopíš a budeš přemýšlt co si o vás myslí okolí,tak to lepší nebude:::Na co čekáš-odhlaš ho z domova-důvody máš-na úřadě to bude bez problémů-stejně o vašich problémech už dávno všichni vědí--neřeš -jednej!!!!!!!!!!!!!

pigi22007 napsal(a):

Stále dokola..bojíš se,že nadělá dluhy-budou to jeho dluhy-jak dlouho budeš koukat na to,co říkají o vás lidé-do doby než tě syn zničí..to si fakt myslíž že to okolí nevidí,jak tě synáček využívá?Víš jak o tobě mluví?Co říká svým povedeným kamarádům-určitě ne,že se pro něj obětuješ-spíš,že jsi blbá a vždycky budeš-hnusný ale pravdivý milá bloky_dokud tohle nepochopíš a budeš přemýšlt co si o vás myslí okolí,tak to lepší nebude:::Na co čekáš-odhlaš ho z domova-důvody máš-na úřadě to bude bez problémů-stejně o vašich problémech už dávno všichni vědí--neřeš -jednej!!!!!!!!!!!!!

Bude problém zrušit synovi trvalý pobyt pokud se tam stále zdržuje :kapitulation: .

Nedá se to zdůvodnit jeho krádežem  a chováním?

Bloky, kde bereš jistotu, že syn nadělá dluhy i když ho nevyhodíš?

A pokud teď pracoval dlohodobě mimo dovom tak se trvale nezdržuje,ne?

pigi22007 napsal(a):

Nedá se to zdůvodnit jeho krádežem  a chováním?

A čeho dosáhne tím, že mu zruší TP a stále ho tam bude trpět? Já bych nejdříve vyhodila a až poté  podala návrh na zrušení TP.

Bloky, pořád máš strach, že syn nadělá dluhy a tím vás připraví o střechu nad hlavou. On má syn nějaký podíl na vašem domě? Pokud ne, tak vám dům nikdo nesebere. Maximálně vám exekutor může zabavit vybavení domácnosti, což není fatální a dá se tomu předejít odhlášením syna z TP a uchováváním dokladů o koupi.

S manželem máme opravdu teď pěkný vztah a nechtěla jsem si nechat zničit tento víkend, i když se stejně zničil. Plánovala jsem si dnes výlet po obchodech, když jsem sama, manžel v práci, dcera v Brně. Ale nemůžu, protože je tu ten vypatlanec. Ještě není doma, ale pokud zazvoní, tak ho vykopnu. Venku je teplo, kamarádů má dost, když se o svém ukončení práce, kterou jsem mu opět sehnala já, neporadil, a přitom dělám personalistiku, tak to je hold těžký... A lhát manželovi nebudu, zítra po práci přijdu domů a pokud mu mezitím syn neřekne pravdu, tak mu řeknu, že mi volala personální dnes, že skončil. tečka. Manžel se celý týden ani na syna neptá, má ho plné zuby, takže proč bych měla začínat já,že s ním jsou opět problémy, když manžel teď toho má plné zuby v práci. Nesu si svůj kříž sama, hajzla jsem vychovala, hajzla se taky zbavím. Nenechám si zkazit vztah s manželem, který je, si myslím, i po 23 letech pěkný, nebýt nerváků se synem, tak u nás jsou jen běžné problémy, zanedbatelné, jako v každé normální rodině. Největší balvan je náš syn...Dcera je naše sluníčko,je na ni absolutní spoleh, ale syn nám lže v jednom kuse, třeba je to i naše vina, nevím, ale pokud je normální, tak se chováme k němu taky hezky. Někdy se tak chovm, i když mě pošle do pr..le.Bohužel.

Protože pokud nadělá dluhy,nemusí se bát exekutorů...můj názor je ho už vůbec domů nepouštět..možná pokud to situace dovoluje-bydlí na vesnici,či malém městě,tak starostovi,nebo úřednici vysvětlit situaci a odhlásit ho a to by mohlo s chlapcem pohnout,aby pochopil,že nastala nulová tolerance jeho prů...rů...

bloky napsal(a):

S manželem máme opravdu teď pěkný vztah a nechtěla jsem si nechat zničit tento víkend, i když se stejně zničil. Plánovala jsem si dnes výlet po obchodech, když jsem sama, manžel v práci, dcera v Brně. Ale nemůžu, protože je tu ten vypatlanec. Ještě není doma, ale pokud zazvoní, tak ho vykopnu. Venku je teplo, kamarádů má dost, když se o svém ukončení práce, kterou jsem mu opět sehnala já, neporadil, a přitom dělám personalistiku, tak to je hold těžký... A lhát manželovi nebudu, zítra po práci přijdu domů a pokud mu mezitím syn neřekne pravdu, tak mu řeknu, že mi volala personální dnes, že skončil. tečka. Manžel se celý týden ani na syna neptá, má ho plné zuby, takže proč bych měla začínat já,že s ním jsou opět problémy, když manžel teď toho má plné zuby v práci. Nesu si svůj kříž sama, hajzla jsem vychovala, hajzla se taky zbavím. Nenechám si zkazit vztah s manželem, který je, si myslím, i po 23 letech pěkný, nebýt nerváků se synem, tak u nás jsou jen běžné problémy, zanedbatelné, jako v každé normální rodině. Největší balvan je náš syn...Dcera je naše sluníčko,je na ni absolutní spoleh, ale syn nám lže v jednom kuse, třeba je to i naše vina, nevím, ale pokud je normální, tak se chováme k němu taky hezky. Někdy se tak chovm, i když mě pošle do pr..le.Bohužel.

Psala jsi, že nemá klíče, tak proč na něho čekáš? Nejsem doma, tak bude sedět před domem a čekat až se vrátím. V pondělí nepůjdeš do práce, protože ON není nebo je doma?
Já si vždycky myslela, že v pěkném vztahu se nelže, ale asi to tak není.

Bloky jsi jako na houpačce, ted máš silné kecy a za chvilku mu otevřeš, nakrmíš ho budeš mu domlouvat a "prudit" ho.Proč to dlěáš? Proč tohle musíš udělat? Proč jsi měkká?

Přestaň řešit-začni jednat--co víc tady chceš slyšet a číst..jinak všechno marné!!!!!!!!!!!!!!§

Bloky, hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé kam chtějí.  To platí i pro maminky.
Musíš u toho všeho být? Nemůžeš někam vypadnout? Jestli ne, tak si představ, že by sis teďka třeba polámala nohy a musela do špitálu...by se to tam bez tebe posralo? Synek by umřel hlady na ulici a manžela by trefil šlak? A dcera.....brácha ji sice štve, ale ty jí svým stavem děláš vážné starosti. To je horší.
Já bych si přihla toho vínka, ne ze žalu, ale pro náladičku a příchozímu synkovi bych s úsměvem a (hezky navoněná) polibkem na tvář oznámila, že jsem ráda, že už je dospělý a umí se o sebe postarat a já že odjíždím na Kanáry a pak do lázní a pak ke kamarádce a pak na kurs....táta si potřebuje taky trochu odpočnout....a tak...no, že zkrátka nemám prachy nazbyt, "chápeš, synku" A hezky zvesela,... mírně ovíněná bezstarostná maminka....která nebude vůbec na dosah...ani na telefonu....tohleto celkem zabírá. Lehkomyslná mamka častěji mívá zodpovědný děti. Poněvadž děti se snaží všechno vyvažovat. A naopak. Kdo se moc stará, ten se ustará. 
Se o něho neboj :)  On se probudí.  :jojo:
Jen začneš trošku zlobit a uvidíš tu změnu ;)

Tak teď jsem si opravdu trochu přihla a v tomto stavu je mi vše jedno. Syn má sbalenou igelitku s věcma jen na zítra, samozřejmě vyprané a voňavé, peníze na bus, ať si vyřídí výstupní papíry z práce a jinak mě nezajímá. Pořád není doma, za hoďku přijde manžel, tak to by už nepřišel, dělá ramena, ale z manžela má trochu vítr. Jenže, kdyby měl z něj pořádný strach, tak nestřelí z prací ze dne na den a nedělá další věci. Můj zítřejší středobod vesmíru je dcera, která má teď určitě nervy, on jí ani nenapsal SMS, že jí drží palce, ať tu výšku dodělá, na narozky jí nic nedal a té své ochechuli, jak jí říkám, koupil krásnou kytku a bůhví, co ještě. Dcera to oplakala, ale já nic nezmůžu, domlouvat mu můžu 100x. Takže ode dneška má u nás dveře zavřené, já ho neznám a musím se opět poradit, co s odhlášením z trvalého bydliště. Snad mi pomůže jeho smlouvy, která je doma, že pracuje dlouhodobě mimo domov, uvidíme, ale mám toho po krk. Tento víkend jsem si plánoval zcela jinak. V pátek, když mi to jeho šéfová, která mu vždy pomohla a se kterou jsem byla v kontaktu, zavolala, tak jsem nebyla schopna slov, za celý den jsem nic nesnědla. On mi pořád jen lže a já se ho pořád přede všemi zastávám, už bych mohla napsat knihu, to je až neuvěřitelné, co jsem s tím spratkem zažila. A ať mě tady nikdo nemoralizuje, že je to výchovou, to není pravda. Je to hlavně vliv jeho slavných kamarádů, táhne se to už od učňáku, kde chodí většinou takoví vypatlanci jako je ON. Jen mojí zásluhou dokončil učňák, i když místo tří let, to byli 4 roky, z toho 2 roky na jiné(soukromé) škole.

Držím ti palce, aby sis i zítra a pozítří stála za tím co jsi právě napsala :jojo: . Buď silná !

To si piš, že budu, za půl hoďky je tu manžel z práce, takže to už se syn neobjeví, je to takový hajzl, že to nemá obdoby. Zítra tím pádem nepůjde ani si ty výstupní papíry vyřídit a zase mi bude volat jeho šéfová, ale je mi tofuk, jak jsem řekla, nejvíc mi teď záleží na mé dceři, aby zítra zvládla státnice a její přítel je mnohem lepší, než ten náš parchant, teď nám i psal SMS, což ten parchant ani neudělal!!! KOnčím s ním a před manželem budu hrát mrtvého brouka, nikdy jsem ho doma neviděla, neslyšela, a to mi ho vždy bylo tak hrozně líto a po večerech jsem plakala, jak jsou všichni k němu nespravedliví...Jsem opravdu lidská zrůda, která miluje tak svého syna, že nevidí, neslyší.

bloky napsal(a):

..Jsem opravdu lidská zrůda, která miluje tak svého syna, že nevidí, neslyší.

To je normální, nemusíš nad sebou kroutit hlavou :par:
Akorát je dobrý vzpamatovat se včas a nenechat si ubližovat víc, než chci. A už vůbec ne ostatním, pokud je to v mé moci. Já myslím, že to ještě můžeš zvládnout. :supr:

Ohledně dluhů - ty to máš jako mantru - nemůžu ho vyhodit, nadělá dluhy, přijdeme o střechu nad hlavou. Nemůžu ho vyhodit, nadělá dluhy... atd. atd. atd. Není to pravda, už ti to lidi psali. Rozhodně jsou způsoby, jak to udělat, koukni třeba sem: http://obcanske.juristic.cz/194314/

bloky napsal(a):

KOnčím s ním a před manželem budu hrát mrtvého brouka,

Rada zadarmo - tohle skutečně nikam nepovede.
Držím ti palce, ale někdy někde v něčem nějak začít už musíš. A že by to měla být zrovna igelitka s vyžehleným voňavým prádle si nemyslím. A na pupeční šnůru pořádndě vostrej nůž. Ale jasně, důsledně. A taky říct... mám tě ráda a až se postavíš do života a ukážeš, že za tebou je kus cesty, rádi tě doma přivítáme, protože rádi tě máme, ale takhle už NE. Ale až přesvědčíš.

A příběh pokračuje, vyhodila jsem syna dveřmi a on v noci vlezl oknem ve sklepě a našla jsem ho ráno, jak spí u dcery v pokoji (o patro níže). Musela jsem jít do práce, manžel je doma, tak ať si to synátor vyřeší s ním a po svém...Nemám už nervy, skoro jsem nespala...

Bloky, podle tvého slovníku a způsobu vyjadřování , u Tebe už převažuje nenávist k synovi a ke všem lidem, co se s ním stýkají. To je špatné ! Nevím, jak hluboko klesl tvůj syn, nepracuje, doma asi kradl, ale opravdu se chceš tímhle způsobem se synem rozloučit i do budoucnosti???! Zase nepřeháněj, není žádný vrah a asociál. Prostě mu nedávej peníze, ať si najde jinde bydlení, nestarej se o něho, o jeho dívku a nech ho na pokoji. On se z toho možná dostane, ale vzpomínky na mámu ať jsou čisté...

Jo, jo, to se lehce mluví, ale hůř koná. Vyhodit jej z domu neumím, nervy mám na pochodu, celé noci nespím, když pracoval celý týden mimo domov, tak u nás vládla pohoda a klid. To, co nám všechno za posledního půl roku udělal, se nedá přejít mávnutím ruky. A neustále lže, hraje mi jen na nervy, nezajímá ho rodina, přitom jsme vždy časem s ním jednali normálně po tom, kdy zase něco provedl. Tolik péče a lásky, co on ode mě dostal, a vše jen zneužil ve svůj prospěch, je to člověk, který myslí jen a jen na sebe. Okolí jej nezajímá, jen kamarádi, o kterých mimochodem vím, že jsou v podmínce za drogy a chodili si k nám už i pro prachy, že jim náš dáreček dluží. Vyrazili jsme je posledně. A včera tam byli za synem opět, aby šel ven, i když syn ví, že si nepřejeme, aby se snimi stýkal. ALe kdyby manžel byl místo odpolední doma, tak si to vůbec nedovolí, jenom když jsem s ním sama doma, tak si dělá, co chce. Už jsem mu mnohokrát říkala, že pokud bydlí s námi, tak bude dodržovat naše pravidla. Ale on nic nerespektuje. Nenecháme se vykrást nějakými kamarády. Vše musíme zamykat, copak to je normální ? Nás to vysiluje...

Není ti nápadný, proč si to k manželovi nedovolí a k tobě ano? Proč si to všecičko necháš líbit, to víš jen ty, ale láskou k dítěti se to omlouvat nedá. To je spíš výmluva, řekla bych. Myslíš si například, že dcera ty migrény má doopravdy z něj? Myslím si, že je potřeba začít u sebe, pak se situace může zlepšit.

Daphné napsal(a):

Není ti nápadný, proč si to k manželovi nedovolí a k tobě ano? Proč si to všecičko necháš líbit, to víš jen ty, ale láskou k dítěti se to omlouvat nedá. To je spíš výmluva, řekla bych. Myslíš si například, že dcera ty migrény má doopravdy z něj? Myslím si, že je potřeba začít u sebe, pak se situace může zlepšit.

Taky si myslím, že tě má kluk v hrsti např. kvůli pití, o kterém manžel jako o všem nemá potuchy. Jinak spousta nás celé noci nespala, když synáčkové začali chodit na diskotéky a vraceli se postupně domů. Ty máš jen jednoho.:D To přežiješ,hlavně nepřetrhej nějakým hrubým způsobem do budoucnosti se synem vztah.

Bloky, čemu pomůže, když ti tu všichni svorně napíšeme "Děláš to dobře, jen tak dál!"?  K čemu ti to asi tak bude?
Zkus to brát s nadhledem a připomínky (i když se ti nelíbí) nebrat jako kritiku

Bloky, holko jedna, máš syna ráda. To je fajn, ale tvoje láska je opičí. DUsí ho. Nedovoluje mu osamostatnit se, protože ty svou péčí všechno "zachraňuješ" a vlastně ho vedeš k nezodpovědnosti. Měj ho ráda. Měj,ale nedovol mu už aby vám všem ubližoval. Udělej si hranici a nechod za ni.  Zlásky k synovi se synovi nauč říkat NE. TO není špatně říci NE a trvat na něm. Ale dokázat to , to chce opravdu silnou vůli. Máš ji?

Dopadlo to u nás nakonec vše jinak, dcera včera udělala úspěšně státnice, takže jsme se radovali. Manželovi jsem o synovi řekla, že v  práci skončil, atd..Promluvil si s ním, syn tvrdí, že od pondělí má novou práci. Dobrovolně mi dal kartu, ať si vyberu peníze na jídlo, měla bych být asi spokojená, ale nejsem vůbec. Prostě jej doma nechci, necítím se dobře, když je syn doma, i dcera, když se dozvěděla, že zase bude celý týden doma (3 měsíce byl během týdne mimo domov), tak měla po náladě. Je na mě pořád hrubý, nechová se tak, jako my, je podle mě neandrtálec. Dceři ani nepopřál ke státnicím, i když jsme jej na to upozorňovali předem, dceru to mrzelo a tak to je pořád dokola. On si snad  pořád myslí, že jsme povinni jej celý život mít doma a nervovat se s ním. Někdy mám pocit, že vše dělá naschvál, aby nám ubližoval a nervoval. Nebo žárlí na dceru, že je teď úspěšná a on se pořád v něčem plácá. Ale tak to není, tolik pomoci, co od nás dostal po všem, co provedl, by neměl nikde, dávno by byl na ulici. Ale on si toho zjevně neváží a já jsem na nervy. Prostě mu nevěřím, u mě je asociál, který chce zřejmě bydlet jinak, ale když ho vyhodím dveřmi, tak vleze oknem (a to doslova), takže nevím vlastně, co chce a bavit se s ním rozumně nedá, jen telefonuje te své holce, to je asi tak jediné, co ho teď baví.

bloky -  domluv se s manželem prosím. Že ti vztah k synovi přerostl přes hlavu. At se s ním domluví, at si synátor začne hledat podnájem, ubytovnu, že je čas aby se osamostatnil a nevyužíval jen mama hotel. Jsi celá rozpolcená, potřebovala by ses na vše podívat s odstupem.

Těžko přinesu do diskuse něco podnětného. Jako cizí nezasvěcený člověk se můžu jenom dohadovat. Někde se stala chyba, rodina si na ni zvykla a nemůže se jí zbavit. Měl syn pocit, že sestra je úspěšnější ve škole a rozhodl se na sebe upozorňovat zcela opačným způsobem? Ví, že nemá schopnosti na to, aby dosáhl v životě nějakého postavení a tak si rovnou řekl, že se na to může vykašlat? Zkouší to na rodinu jako hru, nemá jiný cíl, protože se už přesvědčil, že to vždycky nějak zahraje, aby se nic pro něj nezměnilo? Nebyla mu dána samostatnost, úměrná věku a on prostě neumí jednat a chovat se tak, jak se od něj čeká, že bude normálně uvažující člověk zvládat? Nechci se toho kluka zastávat, nervy by kapaly asi i mně, kdybych s ním měla bydlet. Zkusím ale nahlídnout na věc z jeho pohledu. Co on komu může dokázat? Rodina o něj nestojí, dává mu najevo, že je vyvrhel. Přesto on se jí vzdát nedokáže, pořád se vrací. Vrací se, aby viděl, jak rodiče upřednostňují jeho sestru...nezapomeň jí popřát, ona udělala zkoušky...to zrovna, pomyslí si kluk vzdorovitě, naschvál ani neceknu....Mezi námi, k čemu by to komu bylo, kdyby ho i přinutili gratulovat...stejně by všichni věděli svoje...ty to hochu nikam nedotáhneš, nemáš na to...z tebe nic nebude, stejně to upřímně nemyslíš a kdybychom ti to neřekli, ani nemukneš...V jednadvaceti asi ještě člověk není dost zralý, aby neudělal nějakou tu vylomeninu, tenhle v nich má už praxi. Ale upozorňovat ho na to, aby složil dceři poklonu - nevím...Nenaučil ho nikdo projevit druhým trochu citu? Zvláštní je, jak si troufá nejvíc na matku - tohle dělávají malé děti mamině, která je s nimi celý den...a jemu to zůstalo. Mluví s ním někdo, čeho chce dosáhnout, jak si chce uspořádat život? Vidí v kamarádech lidi, co ho uznávají, zatímco rodina ho odepsala? Někde jsem četla, že doma by měli mít rádi člověka takového, jaký je. Je asi snadné milovat dítě, které nosí samé jedničky, říká sousedce rukulíbám a návštěvám recituje básničky. Neodmlouvá, vynáší smetí a v sobotu pomáhá s nádobím. Rodiče berou jako logické napráskat dítěti, které spadlo do louže, přineslo poznámku nebo odmítlo zahrát návštěvě na piáno. A je asi snadné zavrhnout dítě, které něco ukradlo ve škole, nemá koníčky a bezcílně se poflakuje za školou a po večerech s pochybnou partou.
Ano, syn potřebuje opatrnou dávku samostatnosti a odpovědnosti. Měl ji mít už dávno, nemá ji. Koupit mu byt? Neumí žít sám, prodal by ho a peníze rozfofroval? S kamarády, aby jim ukázal? Nebo by tam pořádal divoké mejdany a chodil si k rodičům pro prachy na nájem? Nebo by řekl, fajn, to je dost, ale chci taky auto? Nevím.
Každopádně máte dvě děti. Jedno bezproblémové, druhé se hledá. Někdo se nenajde vůbec, i to je možné. Je hrozně snadné říct mámě - vyhoď ho na ulici...Nevím, co bych si na ulici počala. Kdyby mě vyhodili. Neumím si to představit. Tenhle kluk se narodil jinde, než měl...on by měl být ve venkovské rodině s několika dětmi, rodiči dělníky na směnném provozu, na zahradě s kupou práce, na dvorku se spoustou dobytka, po vyučení pracovat v místním  statku, uléhat pěkně utahaný z hlídání mladších sourozenců, ale probouzet se s tím, aby mu máma řekla...lístek s nákupem je na stole a díky, že nám tak pomáháš, snad ti to jednou oplatím, až ti budu hlídat děti, barák je velkej a v podkroví budeš mít na zimu byt, kamarádi nám pomůžou......... a jeho život by snad měl nějaký smysl....a hlavně - neměl by roupy.

kalupinka napsal(a):

...Nevím, co bych si na ulici počala. Kdyby mě vyhodili. Neumím si to představit. Tenhle kluk se narodil jinde, než měl...on by měl být ve venkovské rodině s několika dětmi, rodiči dělníky na směnném provozu, na zahradě s kupou práce, na dvorku se spoustou dobytka, po vyučení pracovat v místním  statku, uléhat pěkně utahaný z hlídání mladších sourozenců, ale probouzet se s tím, aby mu máma řekla...lístek s nákupem je na stole a díky, že nám tak pomáháš, snad ti to jednou oplatím, až ti budu hlídat děti, barák je velkej a v podkroví budeš mít na zimu byt, kamarádi nám pomůžou......... a jeho život by snad měl nějaký smysl....a hlavně - neměl by roupy.

kalupinko, já jsem bloky naznačila, že někde uvnitř té rodiny musí být roky neřešený problém, který by rozkryla až rodinná terapie u odborníka :jojo:

V naší rodině problém není, problém největší je náš syn. Ty problémy s ním se už táhnou snad od základní školy, nic nepomohlo, domluvy, nadávání, dostal i přes hubu, nic... Když byl teď pracovně celý týden pryč, tak jsme si žili jako opravdová rodina, on nám akorát věčně lže, nic ho nezastaví, ukradl auto, pak jsme to museli ohlásit i na policii, takže on nemá zábrany v ničem, i přesto, že ví, kde končí hranice. Manžel i já mu domlouváme, ale když zase něco udělá, tak se taky neznám. Pochopí vůbec někdo tady, že máme taky svůj život, svoji práci, kde se musíme soustředit a já jsem věčně na nervy z něho. Dokonce i dnes. V 8,00 hodin měl odjet pro výstupní papíry do bývalé práce, kde se na vše vykašlal, ale vím, že je dosud doma a nejel, dcera je doma, učí se na další zkoušky, manžel v práci, takže si zase náš poklad dělá, co chce. Tvrdil, že má od¨pondělka jinou práci, ale ani tomu nevěřím, věčně jen lže, nic jiného neumí. Chce žít jinak, ale neumí a když ho vyhodím dveřmi, tak vleze oknem, takže zase takový hrdina není. My chceme žít svůj život, ne jen ten jeho. Účet si zřídit uměl, to jo, aniž by se poradil, výpověď dal z hodiny na hodinu, to se taky neporadil předem se mnou, i když dělám personalistiku, takže opravdu si někdo myslí, že je chyba v rodině. My oba pracujeme, rekonstruujeme barák, vyvařuji všem, opékáme přes víkend, ale on se k nám nikdy nepřidá a jde jen za svými kamarády. I když mu říkáme, ať jde s námi, manžel by taky šel rád s ním na pivko, ale on nechce. Dcera trpí migrénami, myslíte si, že jí to přidá, když mi jsme pořád ze syna ve stresu a hádáme se kvůli něho ?. Bojíme se, aby nám opět něco neukradl, takže než jdu do práce, musím vše potřebné zamknout. Už mě to nebaví a nikoho z naší rodiny. Takže nevím, co dál...

Bloky a když se ty problémy se synem objevily už na ZŠ, byli jste s ním u psychologa nebo jinde v poradně? Nebo jste mu jen domlouvali, nadávali mu a občas dali po tlamě? :/
Já tě chápu, je strašně těžký si uvědomit, že za to, jak se chová, můžete vy. I já vnímám selhání dětí především jako selhání jejich rodičů. Moje děti nevyjímaje. ;)

Ano, byla jsem s ním i u psychologa, dokonce u dvou nezávisle na sobě a výsledek byl nulový. Akorát ta 1. psycholožka mi řekla, že problém je ve mně, protože po něm chci dobré výsledky ve škole (nevím, jestli čtyřky jsou dobré výsledky) a proto on lže a schovává žákovskou a tak. Takže syn byl zase na koni a já to obrečela. Na vysvědčení měl i čtverky, někdy mu hrozila i koule, takže tomu říkám dobré výsledky, ale proto, že byl slabý dislktik, jak zjistili až v poradně, ve škole na to nepřišli, tak mu to nikdo nevyčítal, ani to, že studuje jen učňák, naopak, dávali jsme mu najevo, že každý nemůže studovat a manžel má taky učňák, umí pracovat, má dobrou práci a to je podstatné. Já taky nemám vysokou školu, jen maturitu, ale v práci se snažím a jsem spokojená, pracuji jako účetní v soukromé firmě, taky mám 2 roky novou práci, ale prostě makám, ať máme peníze a taky ať jsem v práci spokojená. Ale on nemá zájem o nic, vše prodrbal, půjčili jsme mu auto, místo za 2 hodiny přijel za 2 dny, on není normální... Dceři před půl rokem ukradl notebook a dal do zastavárny, kde jsme ho vyzvedli zase my, ona tam měla uložené vše na bakalářskou práci, to je normální ? A zase¨jsme mu časem ukázali, že mu věříme, má práci, vozili jsme ho na vlak v neděli, navařila jsem  mu vždy, vyprala, volala jsem mu často, a on se odvděčí takhle. Teď leží doma, jenom jí a hraje nám na nervy. Nevěřím, že od pondělí má novou práci. Manžel vidí, že lež, taky se pak vytočí a řve. On má v hlavě jen kamarády, kteří jsou taky skvělá budoucnost. Jinak ho nic nezajímá, na mě je hrubý, já mám opravdu 100 chutí ho vyhodit.

V naší rodině problém není, problém největší je náš syn.
bloky, myslíš, že když manželovi neříkáš (ze strachu, pro klid v rodině... já nevím) o synových excesech, když má dcera migrény a ty nervy nadranc a nakročeno k nezvládnutému pití, že není problém v rodině? Ano, synek je spouštěcí moment, ale problémy máte všichni.
A zase¨jsme mu časem ukázali, že mu věříme, má práci, vozili jsme ho na vlak v neděli, navařila jsem  mu vždy, vyprala, volala jsem mu často, a on se odvděčí takhle.
Děvče zlatý, to není důvěra, ale kontrola - jestli pracuje, jestli je nakrmený a v čistým oblečení, jestli má korunky, jestli se nefláká někde, kde se ti to nelíbí... Vždyť ty pořád dokolečka opakuješ naprosto stejné chování = chlapec něco provede, uděláš na něj bububu a tytyty - ale ničehožnic se nezmění, při dalším maléru jdeš a znova ho z něj vytáhneš... tak proč by se sakra měl chovat jinak on? Jemu nic nechybí a upřímně řečeno, tvoje nervování, řvaní a držkování velmi pravděpodobně bere jako "drobnou daň" za pro něj celkem pohodový život bez výraznějších starostí a nutnosti postarat se o sebe (natož o jiné).

Bloky a proč jste nechodili k té první psycholožce dál, když celkem odhadla situaci? Víš, pro poradu jak na kluka, aby měl hranice ale i pocit, že je důležitej i s těma problémama, co má... Každopádně, to už je teď jedno. :/
To, co dělá teď je jen důsledek toho, co bylo, když byl malý a formoval se. Teď už je dospělý a upřímně, kdyby mi rodiče v 21 kontrolovala příchody a komu volám, jestli jsem byla pro papíry...  :rolleyes:
Dejte s manželem hlavy dohromady, sežeňte mu ubytovnu - buď měsíčně na provoz a budeš tady, nebo jdi... Když nebude mít práci a tudíž peníze, tak pa. Odhlašte ho z trv. bydliště, pro váš klid a o víkendu může přijet na oběd - žádný válení na sedačce - a pa za týden. Jenže to musíte být jednotní a odhodlaní stát si za tím. Ne, že mu to řeknete spolu a ty mu pak za zády manžela budeš prát a vyvářet a když bude manžel na odpolední, tak se přijde vyspat k vám a ty budeš mlžit... Vzhledem k tomu, že jste patrně nebyli jednotní ve výchově syna nikdy, nevěřím, že to zvládnete. Spíš se holka odstěhuje do Brna, aby měla klid, synáček tě bude deptat dál a manžel veme noční směny, aby byl doma co nejmíň... :/
Pořád tu čtu, jak má bejt vděčnej... to ale není povinnost. A upřímně, kdyby mě rodiče takhle "vybavili" do života, tak sorry, ale to není za co, být vděčnej. :/
Omlouvám se za upřímnost, vím, že tě to trápí, ale... no, vidím to takhle. :/

Jemu nic nechybí a upřímně řečeno, tvoje nervování, řvaní a držkování velmi pravděpodobně bere jako "drobnou daň" za pro něj celkem pohodový život bez výraznějších starostí a nutnosti postarat se o sebe (natož o jiné).


TO JE VÝSTIŽNÉ !!!!! Bloky, a co vlastně čekáš stále od dalších a dalších příspěvků? Žádný panáček nevyletí z klávesnice, je to na Tobě, celé rodině!

Jenže to není všechno, co dělá. Jsem přesvědčená o tom, že bere drogy, konkrétně pervitin. Teď v neděli, když měl manžel odpolední, tam zase jeho kumpáni přijeli, o kterých vím své, protože jsou z naší vesnice a on s nimi jel. Já jsem mu jasně řekla, že pokud s nimi odjede, tak už se nemá kam vrátit. Zamkla jsem vše, on nemá klíč od baráku, a ráno jsem zjistila, že spí u nás doma o patro níž, kde je takový malý pokojíček, vlezl oknem. Obličej měl zase celý strupovitý, jako už několikrát, ptala jsem se i odborníků, může to být známka toho, že bere pervitin. Dokonce i v té bývalé práci měli podezření. Taky proto jsem nechtěla, ať pracuje  okolí domova, ať se odtrhne od těch kumpánů, ale jeho to za nimi pořád táhne, vymlouvá se, že v práci skončil kvůli své holky, ať je více s ní, ale vím, že to není pravda, nebo aspoň ne tak docela.Kdysijsem mu nechala udělat test na drogy, byl čistý, ale to mohla být náhoda. Má mozek vymletý asi drogami, podle mě, chová se i tak, jednou je milý a pak agresívní,celá rodina jej už má plné zuby, okradl už svého dědu, babičku, a pak mu máme věřit ? To se těžko takhle popisuje a hodnotí, když s námi někdo nežije. Nic není jen bílé a ni černé, ale vím, že chyba je v něm, ne v nás.

Jak ty si umíš všechno omluvit..to tedy koukám :-(

To tedy nechápu tento příspěvek... Co si jako omlouvám ?

pigi22007: není pravda, "že si bloky umí všechno omluvit".
Akorát jsme se dostali k meritu věci až po sedmi stránkách dopisování - její syn je velmi pravděpodobně závislý na drogách.
A tomu, že to z bloky vylezlo až teď, tomu se nediv. Takový fakt je neakceptovatelný pro málokterou mámu :(
bloky, ty máš před sebou jednu jedinou možnost a tou je vyhledat odborníky na drogové závislosti a pro vás pro všechny - jako pro rodinu - rodinnou terapii. Tohle je takový průse*, který sami vlastními silami nezvládnete, protože vlastními silami se prostě - jak sama vidíš - zvládnout nedá. Jak to necháš být, budeš doufat v nějaký zázrak, budeš si sem jenom chodit stěžovat a nezačneš celou situaci řešit pod vedením odborníků, dopadneš velice špatně a místo synáčka se octneš v nějaké léčebně co nevidět sama. Buďto se totiž nervově sesypeš, nebo nezvládneš pití ... a ještě předtím zákonitě přijdeš o práci. Nedovedu si totiž představit, jak pod takovýmhle presem člověk může zodpovědně, v termínu a bezchybně fungovat v tak náročném zaměstnání, které zatím zastáváš.
Já tě nechci strašit, nebo ti ještě přidávat klofance navíc ... já ti jenom říkám, co se velmi pravděpodovně stane, když se nevzchopíš a nezačneš razatně jednat!!!

bloky, jestli máš podezření (ale spíš jistotu, viď, když jsi ochotná to přiznat?) na drogy, OKAMŽITĚ začni jednat. Vykašli se na to, co řekne manžel, rodiče, sousedi odnaproti a mazej hledat veškerou pomoc, kterou můžeš dostat a zajistit. Nebude to jednoduché, protože zletilý syn se na to a) může vykašlat, b) není k léčbě donutitelný (dokud něco neprovede), ale nic jiného ti nezbývá. Sem si můžeš přijít postěžovat a pro podporu, ale na skutečnou pomoc a řešení vol jedině odborníky - a hned.

bloky napsal(a):

Já bych mu ji sbalila hned, ale bojím se, že nadělá dluhy, které nás připraví o střechu nad hlavou. Ale teď jsem rozhodnutá, že až zazvoní, tak mu podám čisté věci na zítřek, má jít do bývalé práce pro výstupní papíry a teď má nasobě jen tepláky. Dokonce jsem tak tolerantní, že mu dám i peníze na cestu busem. A jinak budu hrát mrtvého brouka, že o něm nevím, i před  manželem. Ať si jde spát, kde chce, třeba ke svým kámošům a řeknu mu, že ať se ozve, až bude mít vše vyřízeno, i na pracáku a novou prái. A taky, jelikož si zřídil účet a výplata mu šla před 10-ti dny údajně na účet, tak až uvidím 2.000,--kč na stravu a pobyt na měsíc, tak může přijít. A ani tašku se všemi věcmi si nedovezl, co, on si pro to zajede, cca 600,-- Kč. Už ho nebudu dotovat, konec. A mimo domov už taky spal týden, po naší dovolené, kdy se za 2 dny vykašlal na novou práci, i tu dovolenou nám zkazil... Nakonec jsme ho našli u nás doma na slamníku, totálně na dně, ale to asi ještě nebylo to pravé dno.

To už nie je tolerancia, ale niečo celkom iné... Ty si proste z nejakého dôvodu KUPUJEŠ jeho lásku, ale zbytočne. On vás má všetkých rád, len kým z vás kvapkajú peniaze, inak ste mu všetci šumafuck. :jojo: Dlhy môže rovnako, ba ešte ľahšie narobiť, keď bude u vás prespávať(nenapíšem bývať - lebo to zahrnuje veci, ktoré on zjavne nerobí, ignoruje...).

kalupinka napsal(a):

Těžko přinesu do diskuse něco podnětného. Jako cizí nezasvěcený člověk se můžu jenom dohadovat. Někde se stala chyba, rodina si na ni zvykla a nemůže se jí zbavit. Měl syn pocit, že sestra je úspěšnější ve škole a rozhodl se na sebe upozorňovat zcela opačným způsobem? Ví, že nemá schopnosti na to, aby dosáhl v životě nějakého postavení a tak si rovnou řekl, že se na to může vykašlat? Zkouší to na rodinu jako hru, nemá jiný cíl, protože se už přesvědčil, že to vždycky nějak zahraje, aby se nic pro něj nezměnilo? Nebyla mu dána samostatnost, úměrná věku a on prostě neumí jednat a chovat se tak, jak se od něj čeká, že bude normálně uvažující člověk zvládat? Nechci se toho kluka zastávat, nervy by kapaly asi i mně, kdybych s ním měla bydlet. Zkusím ale nahlídnout na věc z jeho pohledu. Co on komu může dokázat? Rodina o něj nestojí, dává mu najevo, že je vyvrhel. Přesto on se jí vzdát nedokáže, pořád se vrací. Vrací se, aby viděl, jak rodiče upřednostňují jeho sestru...nezapomeň jí popřát, ona udělala zkoušky...to zrovna, pomyslí si kluk vzdorovitě, naschvál ani neceknu....Mezi námi, k čemu by to komu bylo, kdyby ho i přinutili gratulovat...stejně by všichni věděli svoje...ty to hochu nikam nedotáhneš, nemáš na to...z tebe nic nebude, stejně to upřímně nemyslíš a kdybychom ti to neřekli, ani nemukneš...V jednadvaceti asi ještě člověk není dost zralý, aby neudělal nějakou tu vylomeninu, tenhle v nich má už praxi. Ale upozorňovat ho na to, aby složil dceři poklonu - nevím...Nenaučil ho nikdo projevit druhým trochu citu? Zvláštní je, jak si troufá nejvíc na matku - tohle dělávají malé děti mamině, která je s nimi celý den...a jemu to zůstalo. Mluví s ním někdo, čeho chce dosáhnout, jak si chce uspořádat život? Vidí v kamarádech lidi, co ho uznávají, zatímco rodina ho odepsala? Někde jsem četla, že doma by měli mít rádi člověka takového, jaký je. Je asi snadné milovat dítě, které nosí samé jedničky, říká sousedce rukulíbám a návštěvám recituje básničky. Neodmlouvá, vynáší smetí a v sobotu pomáhá s nádobím. Rodiče berou jako logické napráskat dítěti, které spadlo do louže, přineslo poznámku nebo odmítlo zahrát návštěvě na piáno. A je asi snadné zavrhnout dítě, které něco ukradlo ve škole, nemá koníčky a bezcílně se poflakuje za školou a po večerech s pochybnou partou.
Ano, syn potřebuje opatrnou dávku samostatnosti a odpovědnosti. Měl ji mít už dávno, nemá ji. Koupit mu byt? Neumí žít sám, prodal by ho a peníze rozfofroval? S kamarády, aby jim ukázal? Nebo by tam pořádal divoké mejdany a chodil si k rodičům pro prachy na nájem? Nebo by řekl, fajn, to je dost, ale chci taky auto? Nevím.
Každopádně máte dvě děti. Jedno bezproblémové, druhé se hledá. Někdo se nenajde vůbec, i to je možné. Je hrozně snadné říct mámě - vyhoď ho na ulici...Nevím, co bych si na ulici počala. Kdyby mě vyhodili. Neumím si to představit. Tenhle kluk se narodil jinde, než měl...on by měl být ve venkovské rodině s několika dětmi, rodiči dělníky na směnném provozu, na zahradě s kupou práce, na dvorku se spoustou dobytka, po vyučení pracovat v místním  statku, uléhat pěkně utahaný z hlídání mladších sourozenců, ale probouzet se s tím, aby mu máma řekla...lístek s nákupem je na stole a díky, že nám tak pomáháš, snad ti to jednou oplatím, až ti budu hlídat děti, barák je velkej a v podkroví budeš mít na zimu byt, kamarádi nám pomůžou......... a jeho život by snad měl nějaký smysl....a hlavně - neměl by roupy.

Ja si zasa neviem predstaviť, že by som sa takto správala k rodičom a súrodencovi... :/ Alebo že by sa takto správal niektorý(hociktorý) môj príbuzný ku mne. Môžem ho mať rada, ale láska sa neprejavuje tak, že sa nechám od neho biť, vyciciavať a živiť - to mi pripomína skôr strach (že stratím jehú lásku alebo čo), než skutočnú lásku... Môžem mať rada bezpodmienečne hocikoho, ale to neznamená, že v činoch pristúpim bezpodmienečne na jeho požiadavky... :mad:

Ano, je to na draka, když je v rodině rušivý element. Taky bych si zamykala svoje věci. Kdyby byly v ohrožení. Nemůžu na nich přece sedět, když musím do práce.

Jen jsem chtěla říct, že se ptám, kde je chyba. Kde je to místo, kde se to zvrtlo. Někde být musí. A jen říkám, že v každém musí být něco dobrého. I v tomhle klukovi, který se za čas stane troskou bez vůle. Cíl už zřejmě ztratil dávno. Bere-li drogy - proč je bere a co bylo spouštěčem? Být závislý na alokoholu, drogách, je cesta do pekel.

Já jen konstatovala, že bych si na ulici nevěděla rady. A že lituju každého, kdo na ní je. Kde kdo nezávisle posoudí, kdo si na té ulici být zaslouží?

Ten kluk hledá u kamarádů něco, co mu doma chybí. Počátek toho všeho je někde před těmi lety, kdy to začalo. Nebral drogy od začátku. něco ho k nim přivedlo. Co to bylo...ta odpověď je v rodině.

Chápu, že rodiče řeknou - my se k oběma vždycky chovali stejně. Ale každé dítě na stejné chování přece stejně nereaguje. Jako každý člověk mají i děti rozdílné reakce. Lidi se sesypou, když přijdou o práci. Po rozvodu. Ze samoty. Kdyby to bylo pravidlem, jsme národ sesypaných a zhroucených. Protože každého z nás čeká nějaký ten větší životní problém. Nikdo to nemá růžové. Někdo už to má za sebou, někdo si myslí, že už to má za sebou, někdo doufá, že se mu to vyhne. Každého v první chvíli napadne...proč zrovna já? Jak si s tím poradím? Zvládnu to? A ty konce jsou různé. Co se týče drog teda vidím ty konce spíš jako přes kopírák.

Léčba? Určitě. Musí s ní ten dotyčný souhlasit, když je plnoletý? Asi ano. Takže co...nechat si rozprodat bydlení kousek po kousku? Ten kluk je chudák. Lítá v tom, neumí si pomoct sám. Já hledám příčinu.
Jo, bydlet bych s ním nechtěla. Ani jako příbuzná. To určitě ne. Rodina má za sebou perné období a do budoucna, pokud nenastane něco radikálního, to nijak extra nevidím.
Chce se mi napsat něco o důsledném vyhnání kamarádíčků lstí, hadicí s vodou, pomocí hafana, o pořádném zavírání oken v domě a odvezení hocha na léčbu i za cenu lhaní, ale to bych zase byla za manipulantku a nečistými praktikami...Takže můžu na rovinu říct synovi - ty bereš asi drogy, viď, já tě vezmu k doktorovi, on ti pomůže. Pak se budeš snad zase chovat normálně. A on by mě na rovinu poslal tam...nebo ještě dál.
Řekla bych, že tu nic nevymyslíme. Možností je vícero, ale my tu neodhadneme, co by na mladého tak asi nejvíc platilo. Je dospělý.

bloky napsal(a):

Jenže to není všechno, co dělá. Jsem přesvědčená o tom, že bere drogy, konkrétně pervitin. Teď v neděli, když měl manžel odpolední, tam zase jeho kumpáni přijeli, o kterých vím své, protože jsou z naší vesnice a on s nimi jel. Já jsem mu jasně řekla, že pokud s nimi odjede, tak už se nemá kam vrátit. Zamkla jsem vše, on nemá klíč od baráku, a ráno jsem zjistila, že spí u nás doma o patro níž, kde je takový malý pokojíček, vlezl oknem. Obličej měl zase celý strupovitý, jako už několikrát, ptala jsem se i odborníků, může to být známka toho, že bere pervitin. Dokonce i v té bývalé práci měli podezření. Taky proto jsem nechtěla, ať pracuje  okolí domova, ať se odtrhne od těch kumpánů, ale jeho to za nimi pořád táhne, vymlouvá se, že v práci skončil kvůli své holky, ať je více s ní, ale vím, že to není pravda, nebo aspoň ne tak docela.Kdysijsem mu nechala udělat test na drogy, byl čistý, ale to mohla být náhoda. Má mozek vymletý asi drogami, podle mě, chová se i tak, jednou je milý a pak agresívní,celá rodina jej už má plné zuby, okradl už svého dědu, babičku, a pak mu máme věřit ? To se těžko takhle popisuje a hodnotí, když s námi někdo nežije. Nic není jen bílé a ni černé, ale vím, že chyba je v něm, ne v nás.

můžeš o synovi říct něco hezkého, pozitivního?

Nevím, jestli teď můžu o synovi říct něco pozitivního, snad jen to, že je občas normální, ale málokdy. My nejsme charita ani sociální ústav a pokud během 1 roku vystřídal několik prací, nikde nezůstal dlouho, tak to asi není v nás. Včera jsem byla vybrat peníze na jídlo, protože mi dal kreditku, ale na té bohužel nic nemá, takže to mi normální nepřipadá. Dělá si z nás blbečky, sežere, na co přijde, přitom mi na jídlo nepřispěl, pořád jsem ho financovala, ať má v práci na jídlo atd. a scénář se stále opakuje. 1.výplatu jsem si vyzvedla osobně u nich na firmě a tu další si už vzal sám s tím, že je dospělý a bude hospodařit sám a dopadlo to jako vždy, během týdne je bez peněz. Se mnou ani nemluví, akorát pomáhá manželovi venku kolem baráku, když je doma a na mě kašle. A vím, že pořád akorát lže, to mu jde. Takže nevím, co s ním, vyhodit ho z domu není pro nás jednoduché, ale když je doma, tak se akortá hádáme a mám z něho nervy napnuté.

Je hrozně snadné říct mámě - vyhoď ho na ulici...Nevím, co bych si na ulici počala. Kdyby mě vyhodili. Neumím si to představit.
Máma nejsi proto, abys do konce života pečovala o velmi života (a všeho) schopné mládě. Vsadím se, že 90 % lidí by po vyhození na ulici vědělo, co si počít a taky by se z ní dost rychle dostali pod nějakou střechu, protože by jim prostě nic jiného nezbývalo... a tvůj synek by si velmi pravděpodobně poradil taky - obyčejný pud přežití...
Dělá si z nás blbečky... pořád jsem ho financovala... a scénář se stále opakuje
Opakuje se proto, že mu to vždycky znova dovolíš (dovolíte). Nemůžeš čekat, že ho nějaký zásah vyšší moci či zázračné prozření změní - to se stává jen v blbých filmech.
...a na mě kašle
... namísto aby projevil vděčnost za to, co jsi pro něj udělala. Neprojeví, bloky, neprojeví... ale bude se ti vyhejbat právě proto, aby náhodou nemusel.

Vděčnost za co? Za to že se k němus tále chováš jako k dítěti?  Chce svobodu? At ji má, ale se všemi důsledky. Bože... už vidím jak všecko znova od začátku píšeš. Bloky, jsi v krizi, a nemáš ani sílu na ní něco změnit. Ale pomocné ruce jsou jen a vždy na konci vlastních paží....

kalupinka napsal(a):

Já jen konstatovala, že bych si na ulici nevěděla rady. A že lituju každého, kdo na ní je. Kde kdo nezávisle posoudí, kdo si na té ulici být zaslouží?
Ten kluk hledá u kamarádů něco, co mu doma chybí. Počátek toho všeho je někde před těmi lety, kdy to začalo. Nebral drogy od začátku. něco ho k nim přivedlo. Co to bylo...ta odpověď je v rodině.
Chápu, že rodiče řeknou - my se k oběma vždycky chovali stejně. Ale každé dítě na stejné chování přece stejně nereaguje. Jako každý člověk mají i děti rozdílné reakce. Lidi se sesypou, když přijdou o práci. Po rozvodu. Ze samoty. Kdyby to bylo pravidlem, jsme národ sesypaných a zhroucených. Protože každého z nás čeká nějaký ten větší životní problém. Nikdo to nemá růžové. Někdo už to má za sebou, někdo si myslí, že už to má za sebou, někdo doufá, že se mu to vyhne. Každého v první chvíli napadne...proč zrovna já? Jak si s tím poradím? Zvládnu to? A ty konce jsou různé. Co se týče drog teda vidím ty konce spíš jako přes kopírák.
Léčba? Určitě. Musí s ní ten dotyčný souhlasit, když je plnoletý? Asi ano. Takže co...nechat si rozprodat bydlení kousek po kousku? Ten kluk je chudák. Lítá v tom, neumí si pomoct sám. Já hledám příčinu.
Jo, bydlet bych s ním nechtěla. Ani jako příbuzná. To určitě ne. Rodina má za sebou perné období a do budoucna, pokud nenastane něco radikálního, to nijak extra nevidím.
Chce se mi napsat něco o důsledném vyhnání kamarádíčků lstí, hadicí s vodou, pomocí hafana, o pořádném zavírání oken v domě a odvezení hocha na léčbu i za cenu lhaní, ale to bych zase byla za manipulantku a nečistými praktikami...Takže můžu na rovinu říct synovi - ty bereš asi drogy, viď, já tě vezmu k doktorovi, on ti pomůže. Pak se budeš snad zase chovat normálně. A on by mě na rovinu poslal tam...nebo ještě dál.
Řekla bych, že tu nic nevymyslíme. Možností je vícero, ale my tu neodhadneme, co by na mladého tak asi nejvíc platilo. Je dospělý.

Kalupi, uisťujem ťa, že niekedy proste dá dieťa prednosť kamarátom preto, že má potrebu uznania (trebárs v partii), lebo sa zle cíti v škole, má horšie známky ako sestra, horšie sa učí (a nemusia mu to rodičia ani nijako významne na oči vyhadzovať, stačia "milé" učky v škole alebo detičky)... Jemu sa nechce učiť, ale známky by chcel mať dobré... a nájde si cestu najmenšieho odporu. Partiu, kde nikoho nezaujíma, ako sa učí, či doma pomáha a či je slušný, ale len koľko vypije piva a či si dá aj niečo "tvrdšie". Nič nemusí a všetko môže... Koniec koncov, väčšina ľudí si v podstate vyberá cesty najmenšieho odporu, nie? A hlavne deti a mladí nevidia a nevedia predvídať, kam ich tie cesty zavedú. Ale dnes už nemá cneu riešiť, čo by bolo keby (boli by sme v nebi), lebo minulosť už nikto nezmení a na to, aby sa zmenili vzťahy a pomery v rodine, by to museli chcieť všetci - vrátane synáčika.

Dnes je situace taková, že syn se mnou nekomunikuje, pomáhá manželovi s prací kolem baráku, dnes se byl syn zeptat údajně v nové práci, kterou mu sehnal kamarád a od pondělka nastupuje. Mi je tak lépe, když nemusím sama řešit ty jeho průsery věčné, že nemá tašku s věcma z původní práce, mě netankuje, tak si koupí mikiny, trika a jarní bundu sám, jinak bude chodit v tom, co má. Zápočtový list z předešlé práce nemá, jen dohodu o ukončení k 16.6.2010, ať se stará, mohla bych zavolat jeho šéfové, ale proč bych to dělala, je dospělý, tak ať se stará. Peníze, když bude potřebovat na autobus nebo jídlo, řeknu, ať mu dá manžel, mi nedal na jídlo ani korunu a lednice je vyžraná, jenže on se mnou nemluví, takže když kvůli tomu dělám kravál, tak mě "jako" nevnímá.  Kolkrát jsem ho tahala z bryndy a to je odplata za vše, dělám, že pro mě neexistuje. Až bude nejhůř, tak si najdu někde podnjem já a budu mít klid, nebudu muset řešit, že je vyžraná lednice, binec v koupelně, atd. Když nebyl doma, tak jsem si po práci i odpočinula, což se teď říct nedá, hlavně psychicky. Nechápu jeho myšlenkové pochody, dá mi kreditku, heslo, že si mám vybrat na jídlo peníze, ale na té kreditce je nula, dostal prostě výplatu hotově, což vím od jeho šéfky a do týdne ji nemá a já ho mám opět živit ? Nic si nekoupím na sebe kvůli něho, věčně jsem ve skluzu, ale jeho to nezajímá, přece živíme i dceru, která teď dokončila vysokou, tak proč bychom neživili i jeho, to je jeho názor, že dceři dáváme peníze a jemu chudáčkovi ne... Vím, že život není jen o penězích, ale bez nich se žít nedá. I když si vydělám celkem dost, není má povinnost a ani nechci živit nemakačenka. Teď budu dělat, že už mě opravdu syn nezjímá, ať si dělá, co chce a ať se taky jednou stará manžel, je opravdu jednoduché to hodit na mě, že jsem ho špatně vychovala, ale to není v tom, on se tak prostě chová, protože má plnou pr... a žádné problémy.

zase jeden hot a druhý čehý - proč se s manželem nedomluvíš na společném postupu i to, že ted se synátorem komunikuje i on? Páč on není partner....ale spíš spolubydlící?

Mě to přijde,že snad žárlíš na tu pozornost,kterou manželovi věnuje..co zkusit nechat to na manželovi,neplést se do toho a udělat si čas jen pro sebe?Vždyť o to tu celou dobu usiluješ..voláš o pomoc a když se ti jí dostane,tak se ti to nelíbí?Nech manžela jednat a hlavně!!!nedělej nic za jeho zády...udělej si volno,zajeď ke kadeřnici,nebo na kosmetiku..s kamarádkou na kafe,nebo s dcerou koupit nějaký hadřík a syna nech manželovi...uvidíš,co to udělá

Nežárlím na pozornost, kterou věnuje manželovi, naopak, jsem ráda, protože kolikrát jsem jak mezi mlýnskými kameny, a to teď není, ať si taky manžel chvilku řeší syna, je pro něj jednoduché vše hodit na mě a nestarat se, a nakonec říct, že vše je má chyba. Někteří tu nepochopí taky, že v každé rodině prostě nemají na výchovu názor jednotný a vím o hodně případech,ale proto ještě nemusí syn krást a podvádět a hrát nám na nervy. To, co jsem pro syna udělala, aby neskončil na ulici, by žádná matka neudělala, koneckonců i manžel dělá vše pro to, aby už konečně našel tu správnou cestu, domlouvat mu můžeme 100x, ale to nepomáhá ani náhodou, ani křik, nic...

Dobře, bloky, nejednotný názor na výchovu je jedna věc a to, že kluka kryješ před manželem je druhá věc. Doufám, že už ti spadly šupiny z očí a sama vidíš, že se všechno obrátilo proti tobě: ty jsi ta špatná, za všechno můžeš ty - a nic se nemění k lepšímu, naopak je to stejné, ne-li horší.
Jsem ti dobrou radou - skutečně vyhledej odborníka a řešte to jako rodina s ním, nebo se v těch problémech budete plácat ještě hodně dlouho a těch nerváků a peněz, co vás to bude stát, to ti skutečně nepřeju :rolleyes:
Jak je vidět, syn má problémy s drogami. To není totéž, jako spalničky u pětiletého dítěte: taky si nemůžete někam sednout, složit ruce v klín a čekat, že to tak nějak samo přejde, vy to musíte už konečně začít nějakým způsobem řešit. Na to přijdete dřív, nebo později, protože pokud to necháte být tak, jak to je, budete ustavičně okrádáni, budete věčně bez peněz, pořád budete platit dluhy a tohleto se bude stupňovat tak dlouho, dokud z vás ze všech nebudou psychicky vyřízené trosky. A jak jsou v tom drogy, je velice pravděpodobné, že synáček nebude krást JENOM v rodině, ale až u vás už nebude co ukrást, začne okrádat i cizí lidi, vykrádat auta nebo byty a dostane se nakonec zákonitě do kriminálu. Proto byste preventivně měli zahájit nějaké kroky a celou situaci si nějakým způsobem ošetřit, protože jak tenhle malér necháte vyhnít a budete čekat, až jak to všechno dopadne, ponesete si za to bohužel desetkrát tak horší důsledky.

já nevím, ale nikde jsem se nedočetLA, ŽE MÁTE NĚJAK POTVRZENO, ŽE TY DROGY BERE. jenom že se to bloky domnívá.
přijde mi, že ona už je na syna alergická, že kdyby udělal cokoliv , stejně už za tím uvidí....že to nevyjde....že přece pořád kredl...že je na ní pořád hnusnej...atd.
pokud se ona nepokusí na synovi najít i něco pozitivního .....sama ho svým chováním potáhne dolů. je to těžké.vidím to v naší rodině. synovec taky je pěkné kvítko, ale protože rodiče k němu přistupují apriori, že je stejně hlupák, budižkničemu a td. nemá snahu se polepšit. já s ním a jeho chování problém nemám, sice mám taky někdy výtky, přesto je bere vážněji než od rodičů, kteří ho nepochválí naprosto vničem a vidí jen to špatné.

agewo, potvrzeno to sice nemají, ale takovéto chování z 99% nasvědčuje tomu, že tady ty drogy velmi pravděpodobně jsou:
- enormní spotřeba peněz (výplata rozfrncaná během jednoho týdne)
- krádeže doma, mizení věcí ze společné domácnosti a jejich prodej do zastavárny
- ukradené auto
- špatná pracovní morálka, špatná docházka do zaměstnání
- nepřiměřená fluktuace
- strupovitá vyrážka v obličeji
Tady už to je úplně o něčem jiném, nežli o tom, že rodiče synka nijak nechválí, nepovzbuzují ho, vidí na něm jenom to špatné. Proto pořád opakuju jako kolovrátek, že bloky s manželem by měli co nejdřív vyhledat odborníky, protože situace u nich už došla tak daleko, že nejsou schopni si vlastními silami pomoci, ani nejsou schopni vlastními situaci nějak smysluplně vyřešit.
Pokud to neudělají a budou jenom sedět a čekat, dostanou se do pozice oveček, trpně čekajících v ohradě na vlastní porážku...

oveček, trpně čekajících v ohradě na vlastní porážku...
... ke které nakonec může dojít v pravém smyslu slova. Stačí, aby jednou nebyla plná lednice nebo peníze ihned k dispozici...
bloky, ty se točíš pořád dokola v ukázkovým bludným kruhu. Aby ses z něj (nejen ty) dostala, musíš udělat NĚCO JINÉHO - něco, čím ty jeho hranice roztrhneš. Ne to, co děláš doteď, čím jsi čitelná a co je od tebe očekáváno - tím nic nezměníš, jen se do toho peklíčka budete propadat čím dál víc. Všichni.

Jenže nevím, co mám vlastně udělat. Syn tvrdil, že práci v blízkosti svého bydliště si chtěl najít kvůli své holce, ale včera s ní třeba vůbec nebyl, byl večer doma, pak šel spát, a dnes po obědě se sebral a zase někam šel. Manžel šel na odpolední, takže syn bude celé odpoledne někde se svými kumpány. Dostal dobrý oběd doma, jelikož chci, abychom aspoň přes víkend všichni spolu poobědvali, zítra má údajně nastoupit do nové práce, v pátek byl na pohovoru, ale jelikož na mé otázky nereaguje, tak ani nevím, co tam bude dělat, vím to jen od manžela. Cestovní tašku, kde měl montérky, mikiny, trika dodnes z původní práce nedovezl a když se jej zeptám, kde to má, tak mi odpoví, že to mě nemusí zajímat. S nikým doma nemluví, chodí naštvaný, přitom mu nikdo nic nedělá. Naopak bychom měli být naštvaní my, protože neustále lže, když už teda s někým promluví, a to, co vše již doma udělal, by mu asi nikdo neodpustil. Nevím vůbec, co bude dál, nemůžu spát, v práci se musím soustředit, nejraději bych ho vyhodila z domu, ale není to pro mě jednoduché. Peníze na jídlo nedal, ale ledničku vyjídá vesele dál a když mu něco řeknu, tak je na mě sprostý a poukazuje na to, že dcera, která doteď studovala, taky nic nedává a my ji živíme.

Bloky, minulý týden jsi psala co uděláš. Uplynula spousta dní a udělala jsi p.r.d.
Kdo chce kam pomozme mu tam a komu není rady tomu není pomoci :dumbom: .

bloky napsal(a):

Dostal dobrý oběd doma, jelikož chci, abychom aspoň přes víkend všichni spolu poobědvali, .

Když ty si vždycky všechno umíš tak hezky zdůvodnit.:grater:  Tohle neuděláš proto a tamto neuděláš pro tohle. Takl si zatím vlastně neudělala nic podstatnýho. Spolu s manželem určení jasných pravidel a spolu s manželem vyžadování jejich jasnýho plnění. Ale mluvit jasně klidně bez vzájemnýho osočování a útoků, protože z toho co píšeš mám dojem, že on řekne a ty řekneš a on odpoví a ty mu na to odpovíš. On zdůrazní sestru a ty mu ji omeleš. Furt tvrdím, že jednoduchý to není, ale zatím to je to trochu o tom, že každý z vás stojíte na bitevní čáře a plivete po sobě nějaký jízlivosti. 
Opravdu - mně se většinou osvědčilo, když jsem začala sama u sebe. I přes občasný nesouhlas stále držím pevně palce.

bloky napsal(a):

Jenže nevím, co mám vlastně udělat.

Proč se nejdeš poradit s někým, kdo těmhle věcem rozumí? My si tady můžeme cintat na pentli od rána do večera, je to evidentně k ničemu. S odborníkem se můžete dohodnout na krocích, který budou mít větší váhu, budeš se tím doufejme cítit víc vázaná, můžeš si to napsat do diáře, v pondělí udělám to, ve středu ono, příští týden na to spolu sednete znova a řeknete si, co proběhlo, jak a proč. Myslím, že i tady se už motáš v kruhu a je potřeba udělat něco jiného.

bloky napsal(a):

Jenže nevím, co mám vlastně udělat. Syn tvrdil, že práci v blízkosti svého bydliště si chtěl najít kvůli své holce, ale včera s ní třeba vůbec nebyl, byl večer doma, pak šel spát, a dnes po obědě se sebral a zase někam šel. Manžel šel na odpolední, takže syn bude celé odpoledne někde se svými kumpány. Dostal dobrý oběd doma, jelikož chci, abychom aspoň přes víkend všichni spolu poobědvali, zítra má údajně nastoupit do nové práce, v pátek byl na pohovoru, ale jelikož na mé otázky nereaguje, tak ani nevím, co tam bude dělat, vím to jen od manžela. Cestovní tašku, kde měl montérky, mikiny, trika dodnes z původní práce nedovezl a když se jej zeptám, kde to má, tak mi odpoví, že to mě nemusí zajímat. S nikým doma nemluví, chodí naštvaný, přitom mu nikdo nic nedělá. Naopak bychom měli být naštvaní my, protože neustále lže, když už teda s někým promluví, a to, co vše již doma udělal, by mu asi nikdo neodpustil. Nevím vůbec, co bude dál, nemůžu spát, v práci se musím soustředit, nejraději bych ho vyhodila z domu, ale není to pro mě jednoduché. Peníze na jídlo nedal, ale ledničku vyjídá vesele dál a když mu něco řeknu, tak je na mě sprostý a poukazuje na to, že dcera, která doteď studovala, taky nic nedává a my ji živíme.

bloky, kdybys měla v útrobách tasemnici, taky bys logicky lítala po doktorech tak dlouho, dokud by ses té tasemnice nezbavila. Vedle vás žije dospělá tasemnice už řadu let a ty se tady ptáš, co máš vlastně dělat :rolleyes: Já do tebe hučím jako do dubu, aby sis přes internet našla nějakého odborníka a začala to už konečně řešit tím, že se k němu třeba hned zítra objednáš na rodinnou terapii. Místo toho si tady vylejváš srdce, tasemnici podstrojuješ, necháš si od ní nadávat, necháš se od ní urážet a nečinně v tomhle humusu přežíváš vesele dál. To přece nejde do nekonečna, jenom tady líčit jak doma trpíš, jak si necháváš kálet na hlavu, jak s tebou zachází vlastní syn hůř jak s dobytkem ... a nedělat NIC.
Já ti řeknu naposledy, co máš udělat:
Sedni si k internetu. Najdi si co nejblíž k vašemu bydlišti psychologickou poradnu, obor poradenství pro rodinné a mezilidské vztahy. Protože mají všude uvedené kontakty, opiš si telefonní číslo. Na tohle číslo hned zítra zavolej a dohodni si první z celé řady sezení.

Tomáš Marný, bloky sa zacyklila....

Dnes jsem úplně grogy, syn včera celé odpoledne někde lítal, měl přijít domů nejpozději do 21 hodin, jinak jsem mu říkala, že už ho nepustím. On nemá klíče, takže ráno jsem zjistila, že opět prolezl oknem do sklepa a spla o patro níže u dcery v pokoji. Nereagoval večer ani na mé SMS ani mi nebral mobil. Dnes ráno se vynořil, vzal si věci, jídlo a šel poprvé do nové práce. Jenže ani nevím, jestli tam opravdu šel. Mám nervy na dranc a uvažuji, že se odstěhuju já, protože abych se ani v noci v klidu nevyspala, tak to tedy ne, v práci se musím soustředit a nejraději bych spala. Bylo to tak i o víkendu. On si zřejmě myslí, že si pořád bude dělat, co chce a je mu úplně jedno, že všechny akorát rozčiluje. Nedodržuje pravidla naší rodiny a všichni na to doplácíme podrážděnou náladou. Mobil má teď nedostupný, kdoví, jestli jej jeětě má, vůbec s námi nekomunikuje, takže nevím, s kým se stýká atd. tvrdí, že byl u své holky a o půlnoci nás nechtěl budit zvoněním, tak vlezl oknem, ale já mu nevěřím a i kdyby u ní byl, tak měl jasně stanoveno, do kolika bude doma. Nic ho nezastaví, jde jen za svým, kamarádi a lehký život. už nemůžu dál.

Co takhle zavřít to okno do sklepa? :rolleyes:

Cestovní tašku, kde měl montérky, mikiny, trika dodnes z původní práce nedovezl a když se jej zeptám, kde to má, tak mi odpoví, že to mě nemusí zajímat...
Mobil má teď nedostupný, kdoví, jestli jej jeětě má, vůbec s námi nekomunikuje, takže nevím, s kým se stýká atd. tvrdí, že byl u své holky a o půlnoci nás nechtěl budit zvoněním, tak vlezl oknem, ale já mu nevěřím a i kdyby u ní byl, tak měl jasně stanoveno, do kolika bude doma.
Vždyť ty s ním jednáš jak s desetiletým usmrkancem - tak se nediv, že reaguje jako on. Obzvlášť když ví, že stejně žádnej trest následovat nebude, jak už má delší čas úspěšně vyzkoušeno.

Bloky, ty ho zveš na sváteční oběd,aby rodina byla pohromadě a přitom mu vyčítáš, že si vezme něco z lednice. Co si má kluk myslet??? Neustále ho sleduješ, voláš na mobil (proč víš, že je nedostupný), sleduješ každý jeho krok. Od Tebe už to není normální. A má pravdu, dceři dáváš první poslední a jemu vyčítáš kousek žvance. Teď prostě nemá peníze a shání si zaměstnání, nech ho, aby své chyby mohl napravit. Má nakročeno žít normálně,ale pokud nebude mít kde se umýt a vyspat, tak to nedokáže. Zkus reagovat jako tvůj manžel, prostě mu vynadej když něco udělá,ale dál už se v tom nepatlej. Je to tvůj syn, tak mu dej možnost se změnit! A nepiš pořád o své oběti vůči rodině,synovi...ono je to už trošku trapný! Každá se nějak snažíme, obětujeme, ale některá s láskou a jiná to pokládá stále na oltář své ,,dobroty"!

Jo, teď prostě nemá syn peníze, ale kdo mu může za to, že celou výplatu do týdne rozfofroval ? Dcera studovala vysokou školu, to je jiná situace, a teď, když bude pracovat, nám bude přispívat na domácnost, ikdo po něm nechce závratnou sume, ale 2.000,-- kč/měs. na jídlo a falší výdaje, to je moc ? Já už jej dotuju minimálně rok a přestává mě to opravdu bavit, že on neudrží korunu, za to já nemůžu. A kdoví, jak to má s tou novou prací, je to taky nějaké divné, ale i tak, prostě nebude se flákat někde do noci, když má jít do práce... On nemá klíč od baráku a já nebudu vzhůru kvůli něho do půlnoci, taky brzy vstávám do práce. Klíč od baráku nemá z jednoho prostého důvodu, aby v době naší nepřítomnosti tam netahal své vypatlané kamarády. Ale to se těžko takhle popisuje, to se musí zažít.

nestěžuj si na to, že něco děláš a okolí na to kašle(ty to děláš dobrovolně!), ale pokud tě neuspokojuje reakce okolí,tak to přestaň dělat!!akorát tady jmenuješ co děláš a jak si chudák, že on na to kašle..tak to prostě nedělej!okno do sklepa zaligrujte, at se tam nedostane, at spí třeba venku, když teda přešvihnul čas. pokud nechceš,aby vás vyjídal, tak mu nevař. a proboha už ho nedotuj, akorát pak skučíš, že on si to nezaslouží. spousta lidí ti tu napsalo, co přesně dělat, ty na to vesele prdíš a dál to budou jenom litanie...ono to je totiž snažší.

Bloky, i kdybys dávala dceři celou svou výplatu, neznamená to, že syn má na ni právo taky a myslím, že mu do tvých peněz nic není.
Bloky, píšeš furt dokolečka to samé, co jsi tedy udělala pro to, aby to tak nebylo? Stěžuješ si, a stejně zas a zas děláš totéž.

Tak já mám bývalou kolegyni a ta měla synka vejlupka první kategorie. A protože byla měkká a pak se ho i bála, tak doma neměla nic k jídlu a jedla venku nebo v práci, protože cokoli si přinesla, on jí se.žral. Schovávala si cigára, peníze... Kluk byl ale šikovnej - vždycky to našel... Pak rezignovala, vařila mu, prala, uklízela, synáček chodil domu, jak na hotel a ona ho začala omlouvat, jak nemůže chudák sehnat práci, takže nemá peníze a jíst přece musí... a jak když byl s touhle holkou, tak byl v pohodě, ale tahle ho táhne ke dnu...
Dneska za něj z podpory a brigády splácí exekuce a my to víme, ale když se jí na něj zeptáme, tak řekne, že dělá, že ona je nezaměstnaná a nemůže nic sehnat a on to všechno platí, takže je všechno O. K.... Někdo si radši zvykne. A pravda je, že kdyby řekla, jak to je, bude poslouchat, jak ho má vyrazit... ale na to ona nemá, tak všem lže ...a lže hlavně sobě... Já to přežiju, ale aby to přežila ona, až jí skončí podpora a brigáda, až bude mít jen důchod... aby se synek nerozmáchl, že nemá uvařeno a na nájem... :(
A pak mám sousedku a synáčka vyrazila na ubytovnu, kterou mu teda zaplatila (ještě dělal učňák), aby jí nelezl domů. Když sekal latinu a ve škole dobrý, tak ho pozvala na oběd, aby viděl, jak pohodovej život může mít, když se nebude chovat jako hovádko... Kluk se dal do kupy. Nebylo to hned, asi půl roku tam bydlel... ale věděl, že máma neustoupí, přestal se flákat s kámošema a chlastat, začal pravidelně navštěvovat školu... ne, že by začal nosit jedničky, ale prolejzal... :P

Tak tak je to o nastavení pevných hranic, co snesu a co ne a jako u IP Pavlova -  Akce následuje reakcí a ne jen prázdým žvaněním. Bloky jse v kruhu a jen tak se z něj nevymotá. Myslím, že nedošla do stadia kdy má šanci udělat to jinak, takže opět opakujeme cyklus.... :(

Já bych dala klukovi ještě jednu šanci! Přeci je mu 21 let, právě odeznívá puberta, není žádný otrlý kriminálník.
K rodině se stále hlásí z materiálních i citových důvodů ( ví,že udělal chybu, ale zatím ji neumí přiznat). Počkejte za deset let, bude z něho dobrý tatík od rodiny.Dej mu peníze na ubytovnu, na jídlo, aby vystačil do první výplaty. Nějaké přebytky ze zahrady, v neděli pozvání na společný oběd, zabalit buchtu. A hlavně žádné výčitky, nářky.....přeci nechceš ztratit syna navždy? Vyhnat ho, je také jedna z možností, je účinná a hlavně se vzdáváš bez boje! Já kdybych prohrála lásku svých dětí, tak bych to vnímala jako svoji největší prohru. Na co Ti potom bude barák,peníze...!!?

P.S. Hlavně s ním nejednej jako s usmrkancem, ale jako s klukem, který si právě odkroutil pubertu a chce si najít další cestu životem.

:| Vladena, ale kua, TOTO VŠETKO BLOKY PREDSA ROBÍ!!!! Nečítaš? Plus mu strká peniaze na cestu, vybavuje prácu, vybavuje, či si má chlapček čo obliecť do novej práce... A zahládza prúsery, vykupuje veci z "frcu", kam ich chlapec odnáša... Čo má ešte robiť? Odrezať si ruku a hodiť mu ju ako návnadu? :rolleyes: A láska detí NEROVNÁ SA podľa mňa ochota prísť sa najesť a nechať sa vydržiavať(o nič iné tuná už nejde, chlapec zjavne žiadne veľké väzby na domov nemá, mobil si vypína, príde, len keď nemá kde spať alebo najesť sa... nezaujíma sa o sestru, zdavie rodičov, nič...).-  Než takú "lásku", to radšej kľud doma a naozajstnú lásku a porozumenie s jedným dieťaťom - než násilne držané pokope niečo, o čo asi aj tak nikto nemá záujem. :/

Vladěno, ty bloky radíš, aby jen tak dál pokračovala v tom, co absolutně nemá žádnou cenu, rodinu akorát tak ničí a bloky samotnou přivádí do hrobu :usch:
Ten kluk dostal až doteďka šancí že-až, k ničemu to nevede a stav věcí se nelepší. Krucinál, je mu 21 let, to už je tři roky plnoletej člověk, kterej by měl zaujmout svoje místo v životě a ne viset rodině na krku jako pytel kamení, chodit si domů jako do hotelu, nechat se živit a místo vděku bejt na všechny sprostej jako dlaždič!!! U všeho někde končí meze, uvědom si to, proboha!!!

bloky napsal(a):

Jo, teď prostě nemá syn peníze, ale kdo mu může za to, že celou výplatu do týdne rozfofroval ? Dcera studovala vysokou školu, to je jiná situace, a teď, když bude pracovat, nám bude přispívat na domácnost, ikdo po něm nechce závratnou sume, ale 2.000,-- kč/měs. na jídlo a falší výdaje, to je moc ? Já už jej dotuju minimálně rok a přestává mě to opravdu bavit, že on neudrží korunu, za to já nemůžu. A kdoví, jak to má s tou novou prací, je to taky nějaké divné, ale i tak, prostě nebude se flákat někde do noci, když má jít do práce... On nemá klíč od baráku a já nebudu vzhůru kvůli něho do půlnoci, taky brzy vstávám do práce. Klíč od baráku nemá z jednoho prostého důvodu, aby v době naší nepřítomnosti tam netahal své vypatlané kamarády. Ale to se těžko takhle popisuje, to se musí zažít.

proč divné?
je dospělý, proč se nemůže flákat do kdy chce, i když jde do práce?jedině mu říct přijdeš do tehdy a tehdy jinak si spi, kde chceš.

bloky napsal(a):

Dnes jsem úplně grogy, syn včera celé odpoledne někde lítal, měl přijít domů nejpozději do 21 hodin, jinak jsem mu říkala, že už ho nepustím. On nemá klíče, takže ráno jsem zjistila, že opět prolezl oknem do sklepa a spla o patro níže u dcery v pokoji. Nereagoval večer ani na mé SMS ani mi nebral mobil. Dnes ráno se vynořil, vzal si věci, jídlo a šel poprvé do nové práce. Jenže ani nevím, jestli tam opravdu šel. Mám nervy na dranc a uvažuji, že se odstěhuju já, protože abych se ani v noci v klidu nevyspala, tak to tedy ne, v práci se musím soustředit a nejraději bych spala. Bylo to tak i o víkendu. On si zřejmě myslí, že si pořád bude dělat, co chce a je mu úplně jedno, že všechny akorát rozčiluje. Nedodržuje pravidla naší rodiny a všichni na to doplácíme podrážděnou náladou. Mobil má teď nedostupný, kdoví, jestli jej jeětě má, vůbec s námi nekomunikuje, takže nevím, s kým se stýká atd. tvrdí, že byl u své holky a o půlnoci nás nechtěl budit zvoněním, tak vlezl oknem, ale já mu nevěřím a i kdyby u ní byl, tak měl jasně stanoveno, do kolika bude doma. Nic ho nezastaví, jde jen za svým, kamarádi a lehký život. už nemůžu dál.

já myslím, že ty fakt už na něm nejsi schopná vidět nic pozitivního. i kdyby do práce chodit, budeš mu předhazovat, že kradl, lhal.....víš, on nemá ani důvod něco měnit k lepšímu, stejně byste mu to nevěřili a vyčítali, co kdy udělal.

Ne,ne, nesouhlasím. Není dělání jako dělání. Radím pomoci finančně do první výplaty, nedělní oběd,buchtu a pomoci s ubytováním doma nebo na ubytovně. Ponechat rodinné nitky. Já čtu, jak Bloky je vysloveně alergická na všechno, co souvisí se synem. Teď napíšu na co bych byla alergická já, co by dospělá 21 holka. Výplatu bych přebírala pouze já (psala,že synovi přebrala první výplatu), nesnesla bych, aby matka volala mému zaměstnavateli, kontrolovala mne pomocí mobilu, vyptávala se, kde mám mikinu, sukni apod.(jsou to moje osobní věci), vyčítání žvance z lednice, o mém partnerovi a kamarádech se vyjadřovala ve smyslu ochechule, zmetci apod. Neustále kontrolovala kde jsem, v kolik přijdu, s kým jsem byla. Předhazovala mi talentovanějšího sourozence. Tak toto jsem všechno vyčetla z příspěvků Bloky, a stačilo by něco z tohoto výčtu, a už by mě doma neviděla. Ani bych nebyla vděčná, co pro mne všechno udělala, že mne vychovala apod. NE, NE. Chyba je v rodině a rodina, matka, otec, dcera a syn to musejí dát do trošku přijatelného stavu,aby kluk mohl své chyby napravit!

Vladeno souhlasím..skoro přesně to vidím i já...bloky si nechce připustit,že se k němu chová jak k 10letému dítěti...to mu na samostatnosti nepřidá a musí mu to lézt pěkně na nervy...a chovat líp se taky nezačne...tady je prostě velká chyba na matčině straně..nezvládla synovo dospívání a nepochopila že už je DOSPĚLÝ..vidí na něm své chyby , to že selhala a je už úplně alergická na všechno co udělá...bloky také mám doma problémové dítě a jediné co na ně platí,jak už jsem psala je nechat osamostatnit a důsledně,důsledně dodržovat vše co řekneš a nic neomlouvat...alee to ty slyšet nechceš..a utěšovat tě tu asi nikdo nezačne..to prdlajs pomáhá

Vladěno, myslím, že jsi přehlídla že synova práce nebyla první, měl jich několik a matka nepřebrala jeho první výplatu, ale první výplatu v další práci kterou mu sehnala a tu mu postupně dávala na útratu...

Syn nemá zodpovědnost a nenajde ji, dokud ji nebude muset sám hledat.

Je jiná doba, zaměstnavatelé se chovají jinak, práce není nebo je špatně ohodnocena. Znám hodně slušných lidí, co v průběhu tří let ztratili práci a našli několikrát. Moje stanovisko je,že máma nemá lézt do účtárny a přebírat peníze. Nemá tam ani volat, zda syn chodí do práce či nikoliv. Tohle si mají vyříkat doma. Jenže ona to dělá moc ráda, protože se nějak cítí více, přece je personalistkou, jak se pochlubila. Houby,dělá klukovi ostudu. A rozhodně nemusí kluk mámě odezdávat výplatu, ikdyž je nezodpovědnej. Dát příspěvek na domácnost a zbytek může utratit za voloviny. Udělá to jednou, dvakrát a sám na to přijde nebo také nepřijde. Bloky ho neustále sráží,dělá mu ostudu v práci (stačí ty její popisované telefonáty s šéfovou) , kluk má stále na talíři, jaké je kopyto. Určitě odejde sám, až bude mít kam. Tak mu dejte možnost, aby se osamostatnil, našel si sám práci (doufám,že tam matka zase nebude volat a vše si ověřovat), chodil s holkou(bez matčiných komentářů), našel si bydlení. Stačí dva měsíce a bude snad vše vyřešené.

jenže bloky ho nepustí.... tohle už tu bylo napsáno jinými slovy tolikrát...  hraje hru a je jí v ní dobře, chudák matka.... obět... co by žila, když tohle skončí?

Tohle jsem vytáhla z jedné diskuze. Bloky, a co ty, představ si, že kluka nadobro ztratíš, co cítíš?


dokonce jsem ji i jednou ztřískala, když mi jako tříletá hodinu a půl vzdorovala a ne a ne spolknout kapky na kašel, taky jednou, když jsem byla vytočená, jsem jí řekla, že jestli bude zlobit, někam ji odložím.... už je to dávno, co se to stalo (cca 8 let), od tý doby jsem podstatně klidnější. Ale chci vám napsat, že ty situace prostě přicházejí a odcházejí. Je supr, když se z toho člověk poučí, třeba přijde na způsob, který mu v dané chvíli, kdy má černo před očima, pomůže, ale samo od sebe to nejde (mě pomáhá představit si, co by bylo, kdybych o holku vážně přišla - nemoc atd....to zabrání mým výlevům vzteku, protože důvod ke vzteku je v porovnání s její smrtí fakt většinou malicherný...kruťárna, ale na mě to funguje).

Na vysvětlení uvádím, že jsem do žádné účtárny nevolala, jeho šéfová mi zavolala sama, jelikož jí syn z mého mobilu několikrát volal, tak to číslo měla uložené, když nebyl v práci, tak mi volala, protože on měl vypnutý mobil, spal celý den na ubytovně a do práce ho nenapadlo ani vzkázat, že je např. nemocný. A nikdo nevěděl, co s ním je. A pak mi vždy zavolala, když byl nějaký problém s ním a dokonce i ona se starala jak matka Tereza, ale on se stejně na tu práci vykašlal, však co, bude doma ležet a my ho opět budeme živit. To tak dělá celá jeho banda kámošů.
On je tak nezodpovědný, vše je mu asi ukradené, peníze jsem za něj převzala na firmě, když byl pryč a dal mi plnou moc. Tudíž jsem to neudělala bez jeho souhlasu. Ostatním se to dobře hudruje, ale když živíte dospělého syna už cca půl roku a nedá vám ani kačku, tak jsem pak ráda, že aspoň  něco mám. A celou výplatu jsem mu postupně dávala, na jídlo, botasky si koupil, ale to bylo 1x, pak si zase výplatu celou vzal hotově a po týdnu nemá nic. A teď ho mám poslat do nové práce bez jídla ? Takže mu zase dávám jídlo, ale na to on nepřispívá, protože nemá ani kačku.  Nás neubude, ale jde tady o princip. Takže já ho z peněz nevysávám, naopak, on mě. Ale tu nejde ani tak o peníze, ale o to, že neustále lže, sehnala jsem mu mobil z práce, protože zase žádný neměl, už nemá ani ten, takže mi už je to fuk, ať si dělá, co chce, jídlo mu dám,vyperu tu trochu věcí, co ještě má, zbytek nechal někde na ubytovně v původní práci, až si vydělá, tak a´t si koupí, já mu ani triko ani mikinu už kupovat nebude. A tak to jse se vším, on už postupně rozfrcal všechno, ničeho a nikoho si neváží.

Asi mu vyhovuje tento život, jinak by ho změnil, podmínky k tomu má, nejsme žádná socka, doma má čisto, navařeno a když se chová "normálně", což je málokdy, tak se k němu taky tak chováme. Vybral si tento život asi sám, možná by mu vyhovoval život někde venku, neumytý, špinavý, bez jídla.. Vychovali jsme obě děti stejně, ale ten rozdíl je markantní. A´t mi nikdo neříká, že je to výchovou, je to hlavně prostředím, ve kterém se pohybuje a chce se pohybovat (kamarádi, atd.).

Vybral si tento život asi sám, možná by mu vyhovoval život někde venku, neumytý, špinavý, bez jídla.. je to hlavně prostředím, ve kterém se pohybuje a chce se pohybovat...
Tak proč ho nenecháš, aby si žil jak chce? Proč ho pořád cpeš do svojí představy "slušného syna"?

Bloky, už nebudu pokračovat. Chtěla jsem Tobě a synovi pomoci, stejně,jak to probíhá u Vás, znáš pouze Ty. Pokud jsem přihodila do kotle, promiň, jenom  prosím  vydrž a přenech rozhodnutí na manželovi. Tvé srdce a nitro je moc rozjitřené. Za deset let bude všechno jinak.

Zrovna jsem zjistila, že syn je doma, do práce od pondělí chodil jen "jako", mi to bylo divné, tušila jsem to, ale když jsme se ho v klidu ptali s manželem, ať řekne pravdu a že si nějakou práci najde, tak zatloukal, jako vždy. Takže on pracovat nebude, bude se u nás živit dále, spát, atd.. Nevím, co s ním, bojím se dalších dnů. Dnes je doma jen dcera, tak to zjistila, že přišel v klidu domů, spí a ráno přitom se mnou jel "jako" do práce.

Když mu takový život "umožnuješ" tak se nediv.  Sbalila bych ho, na měsíc zaplatila ubytovnu, a už bych se nestarala. Nehcala bych ho žít jak chce. Je dospělý. A je to jeho, nikoli tvoje zodpovědnost. . Druhý si k nám dovolí jen to, co my mu umožníme.

Stále dokola,dokola,jak se dostane domů spát?..má otevřené okno ve sklepě?Proč?

Bloky, tak jo - když přistoupím na to, co omýláš dokolečka - vychovávali jste obě děti stejně, není to výchovou. Co z toho plyne? Že jde o nějaký "vadný kus", nedá se s tím nic dělat, jen to tak brát. Je chybně nastaven už od narození a nezbývá než pomáhat mu nezištně, tj. živit ho, nechat bydlet zadarmo, usmívat se na něj a chápat jeho jednání, protože on za to nemůže - už se tak narodil. Ber to takhle a nenervuj se, on to schválně nedělá - je to vrozený. ;)
Hodně štěstí. :/
Jen takový stupidní dotázek... Je hlášen na ÚP, když nedělá?

[Jen takový stupidní dotázek... Je hlášen na ÚP, když nedělá ?

Na ÚP není hlášený určitě, protože nemá dosud doma zápočtový list, nevyzvedl si jej na bývalé firmě, ale to mu má pro něj jít já ? A on bude pořád lhát dokolečka ? O nic se absolutně nestará, jen o to, jak se vyhnout práci a zodpovědnosti, jsem zase na dně. Já s ním na ten pracák za ručičku nepůjdu, to už tady taky bylo, že jej nakonec vyhodili i z ÚP, protože tam ve stanovený termín nechodil. Jedinou možnost vidím v tom, že jej přihlásím na ubytovnu, zaplatím na měsíc a starej se, už jsme zase všichni na nervy.

bloky napsal(a):

[Jen takový stupidní dotázek... Je hlášen na ÚP, když nedělá ?

Na ÚP není hlášený určitě, protože nemá dosud doma zápočtový list, nevyzvedl si jej na bývalé firmě, ale to mu má pro něj jít já ? A on bude pořád lhát dokolečka ? O nic se absolutně nestará, jen o to, jak se vyhnout práci a zodpovědnosti, jsem zase na dně. Já s ním na ten pracák za ručičku nepůjdu, to už tady taky bylo, že jej nakonec vyhodili i z ÚP, protože tam ve stanovený termín nechodil. Jedinou možnost vidím v tom, že jej přihlásím na ubytovnu, zaplatím na měsíc a starej se, už jsme zase všichni na nervy.

Ubytovna je pro něho zbytečně drahá, nevěřím, že tam bude bydlet. Stačí mu noclehárna, když bude mít zájem bude mít kde přespat.

Na ÚP není hlášený určitě
... čímž mu narůstají dluhy na pojištění, mimo jiné. Asi se tomu exekutorovi nevyhnete...

bloky napsal(a):

přišel v klidu domů, spí a ráno přitom se mnou jel "jako" do práce.

A jak se tam sakra dostal? Klíč nemá, ne? Vy jste fakt nezavřeli to okno do sklepa? :rolleyes:  Koho si domů pustíte, toho tam máte, nevím, co je na tom složitého. :skurt:

mě to pořád přijde jak otevřená zadní vrátka-tedy to okno do sklepa...bloky může říct,že za to vlastně nemůže,že ho domů dobrovolně nepustila a přitom ví,že se ,chudáček malý,může doma kdykoliv vyspat :-)nebo to tak není bloky?

Včera konečně syn manželovi řekl, že nemá žádnou práci, takže celý týden vlastně jezdil jen tak na výlet, abychom si mysleli, že pracuje. Manžel se už neudržel a syn dostal zleva zprava, pak údajně řval po synovi hodinu vkuse, že nám lhal celoudobu místo toho, aby šel na pracák a vyřídil si všechno, jak má být. Byla jsem v práci, takže to vím od dcery, co byla doma. Nevím, zda to je správné, jelikož jsme mu celý týden říkali, že když nám řekne pravdu, tak se nic neděje, půjde na pracák a bude si hledat práci, ale on pořád zatloukal. Myslím si, že věděl, že z toho bude mít doma problémy, tak raději lhal. Nevím, co dělat, nemluví s námi, hraje teď uraženého a je arogantní. Třeba je to jeho obrana. Nemá žádný životní cíl, nic ho nebaví, přitom si myslím, že šancí měl až až a my se k němu chováme až moc hezky za vše, co udělal.

Bloky, na pracák nemůže bez zápočťáku... Teda může, ale jen se juknout, jak to tam vypadá.
Chápu tvého manžela, že dal synáčkovi po hubě, člověk má nervy jenom jedny... ale nic to neřeší.
Já bych udělala následující. Pokud možno bez emocí a s manželem bych synovi řekla asi tolik, že chápeme, že je v těžké situaci a chceme ho podpořit a to za těchto podmínek:
1. dojede si pro zápočťák a přihlásí se na ÚP.
2. vyřídí si ve zdr. pojišťovně uhrazení dluhu za dobu, co nepracuje, protože i když se to nezdá, tak jednou může normálně fungovat a dluh+penále mu zlomí vaz.
3. pokud bude řádně docházet na ÚP a bude mu běžet podpora, bude přispívat na provoz domácnosti přiměřenou částkou.
4. doma se nebude válet, zapojí se do činností kolem domu a provozu domácnosti a bude si aktivně hledat práci.
5. pokud to neudělá, je to čistě jeho věc a my končíme s podporou - jídlo, bydlení - a jede si na vlastní triko - ubytovna, noclehárna... odhlášení trv. pobytu atd., prakticky to, co je psáno od začátku tohoto vlákna.
6. na návštěvu může po předchozí dohodě a pokud se do domu dostane bez předchozí dohody, voláme policii.
7. při zjištění, že neplní body 1. - 4. následují body 5. - 6. 
8. DODRŽELA BYCH TO.

Bloky, vy sa k nemu OBIDVAJA správate ako k nepodarenému decku, tak on tú hru s vami hrá (bol by blbý, keby nehral) a necháva všetku zodpovednosť na vás... Prečo nezavriete okno v pivnici, nepoviete mu, aby si šiel vybaviť zápočtový list a na ÚP a nevyšupnete ho bývať k frajerke(kvôli ktorej sa údajne vrátil...)? Ja som cca v 18tich od rodičov dostala drsné ponaučenia o živote a pochopila som natvrdo, že za svoj osud nesiem zodpovednosť ja sama a že mi druhí ľudia pomôžu len vtedy, keď uvidia snahu aj z mojej strany. Howgh! Ale u vás to nejako ne- a nejde... Asi to všetkým stranám vyhovuje, táto hra na večné dieťa a večne nasr..dených rodičov. :usch:

Není řešení syna ztřískat, když se to provalilo. Proto on lže, aby nedostal po papule. Zřejmě věděl, že dostane a proto zatloukal do poslední možné chvíle. Natlouct můžete pětiletému, který opakovaně a přes výslovná upozornění škube nezralé třešně a cpe se jimi, ač má doma bohatě co jíst. Váš syn, ať už z jakékoli příčiny, není schopen pracovat a dodržovat řád obecně uznávaných norem. Vycházet s okolními nejbližšími a sám se adekvátně svým možnostem a okolnostem zapojit do běžného života, tj pracovat, mít koníčky, být v pohodě, odpočívat, pomáhat doma nebo budovat si domov svůj. Tahle situace je důsledkem něčeho. My nevíme, čeho. Syn je buď neschopný, nebo nemocný, propadlý závislosti na něčem, nebo líný. Nebo kombinovaný. Manželovi ruply nervy, konečně to tedy ví, nicméně problém zůstává nevyřešen. Ani my jsme se tady nijak moc neposunuli....je třeba na to jít nějak jinak, než dosud. A jak, to by zase měla vědět hlavně rodina, z níž syn pochází. Znají ho nejvíc, měli by vědět, co na něj platí. Zatím to zůstává bez výsledků. Matka ochranitelka, dcera zářný příklad a otec pruďas jsou v mimo hrací plochu  a syn pomalu v semifinále...Co jste ještě nezkusili...? Něco přece zabrat musí.

Manžel mu dal po papuli proto, že lhal, ne proto, že nemá práci, předtím se s ním pobavil jako s dospělým, řekl mu, že pokud opravdu nemá práci, ať to řekne, že í, že je to dne těžké a že prostě bude na pracáku a pomůžemem mu hledat práci. Ale on opět lhal, i já jsem se jej v klidu několikrát ptala, zda opravdu jezdí do práce nebo na výlet, na který jsme mu udělala svačinu. On mi odpověděl sprostě, ať se nestarám, že práci má. Takže už nevíme, jak na něj, včera s námi ani nepromluvil, v klidu jsem mu řekla, ť si zajde dnes na pracák, do bývalé firmy konečně pro zápočťák a vše si vyřídí. Měl na to čas už 14 dnů a nic se neděje, nevím, proč si to nevyřídil v době, kdy "jako" jezdil do práce. Ale my jsme stejně tušili, že asi nepracuje.Mi pořád bliká kontrolka v hlavě. Dnes byl na pracáku, dcera měla čas, tak tam zašla s ním, ale on ani neví, jak se jmenuje jeho učiliště, neměl občanku, tu si šel vyřídit na úřad s dcerou, takže já už prostě nemůžu. Pořád nervy, on nemá mobil, nemá nic... A když na něj mluvím, tak dělá, že mě nevnímá a čučí do blba. Dnes manžel pracuje 16 hodin, včera toho měl z práce plný knedlík taky, doma kolem baráku pracuje, syn místo aby mu pomohl, tak dělá uraženého nebo je "jako" v práci, aby nemusel doma nic dělat. Místo toho, abychom se radovali, že dcera udělala vysokou školu, tak se pořád patláme v jeho problémech. Já sahám po flašce alkoholu, aby mě nebolel žaludek vkuse, a řešení v nedohlednu. já prostě svého syna vyhodit z domu neumím... To raději odejdu já, silně o tom uvěžuji. Nesnesu, aby se v našem baráku sprostě nadávalo, manžel mu včera nadal do ":)ů", to dělá normálně,a když jsem mu to řekla, že ho prostě nebude mlátit a sprostě nadávat, tak seřval mě, jenže já se nedám... Takže je u nás tichá domácnost, a protože je manžel dnes v práci až do večera, tak já se celý den hrozím, co mě čeká doma... Syn asi zase nepřijde na noc domů, včera prohlásil před manželem (se mnou nemluví vůbec), že už s nínechodí, takže to, že chce pracovat v místě bydliště, byla jen výmluva. Když měla narozeniny a on jí nesl kytku, byl v pohodě, tak byla v pohodě celá rodina. Jenže já si myslím pořád, že jede v drogách, pohybují se kolem něho lidi, kteří s tím mají zkušenosti, pořád mění mobily, čísla, prachy uvalil během týdne, co já mám na měsíc pro celou rodinu. Jsem tak unavená ze věeho a respektive jsem na vše sama. Nevím, jestli tady nepíši naposled, protože už nemám sílu na nic. Svoji rodinu, které bych se mohla svěřit, už nemám, a dceři nechci přidělávat starosti, ta je naší situací ovlivněna více než dost a to mě hrozně mrzí, neumím to změnit. Asi nejlepší řešení by byly prášky, ale to zase nechci dceři udělat, protože by to byl její konec. Je hodně citlivá a jsme jako kamarádky. Mrzí mě, že synovi jsem dala tolik lásky a výsledek žádný, jen nervy... to hrozně bolí...

No, ydá sa, že chlapec potrebuje niečo iné ako vašu lásku... a ani dve po papuli to asi nebudú... :/ Možno ten vyhadzov by na skúšku nezaškodil. Ale keď ty radšej odídeš sama, než by si vyhodila nemakačneka, tak to máš ťažké. Ustúpiš zlu (alebo ako to nazvať) a necháš ho na krku manželovi a dcére... :mad: :kapitulation:  Čo keby ste sa namiesto kriku zišli všetci traja (aj s dcérou, je už prakticky dospelá) a dohodli sa, ČO ROBIŤ s tým vaším dárečkom? A potom to ale aj dodržali... :jojo:

Bloky, chápu to dobře, že v podstatě víš, že bys syna měla přimět převzít zodpovědnost za svůj život, akorát to nedokážeš? A že bys vlastně potřebovala někoho, kdo ti to pomůže udělat? Manžel to asi nebude, zkoušíš to tady, ale cokoliv napíšeme, vždycky nám znova vysvětlíš, že to prostě nedokážeš..  Chceš to teda dokázat nebo ne, odstřihnout ho od sebe? A jestli jo, nevychází ti z toho taky návštěva nějakýho terapeuta, který ti pomůže ustát situace, na který sama nestačíš?

Máš dojem, že ti tahle diskuse k něčemu je? Že si z ní bereš něco, co potřebuješ? Naprosto bez ironie.

Bloky, požádej dceru, aby Tě dovedla k terapeutovi. Jseš na dně a je to zřejmě jediný člověk co Tě tu drží. Požádej ji o pomoc, je už dospělá, tak to unese. Pochybuji, že to zvládneš sama.Nemáš svoje rodiče, třeba u nich by  si našla na pár dní azyl a vypadla z baráku ?
Zřejmě prioritou jseš nyní Ty,aby si vydržela a nesáhla po práškách.

Z toho všetkého,čo som si prečítala,tak mi vychádza len to jediné:Bloky by mala teraz len zaradit spiatočku,naozaj odíst napr. k rodičom na nejaký čas...ukludnit sa a ked sa "nadýchne"tak určite dokáže poriešit tieto zložité vztahy so synom.Pokial zostane v centre diania tak ju to zomelie.Je to vždy lepšie,ako v tom zotrvávat a nebyt schopná radikálnejšieho postoja.Viem,že je to tažké...krv nie je voda.

Hergot, to je paráda! Bloky, hraješ hru. Báječnou a šťavnatou a syn je tvůj spoluhráč a kdyby byl opravdu tak blbej a sekal latinu, co byste asi tak hráli? :lol: Možná nějakou jinou? Ta vaše má dokonce jméno, poslouchej - jmenuje se Ošoupaný kolena ;) A tady s holkama hrajete na Ano, ale.... akorát se mi zdá, že je to přestává bavit a skutečných a plnokrevných spoluhráček tady nakonec moc nebude.
Ono je prý spousta lidí, kteří hrajou tyhle...hmm...společenský (nebo spíše sociální) hry prostě proto, že si neumějí poradit ani se sebou, ani se svým časem.

Příspěvek od Lupiny jsem nepochopila, asi jsem málo "inteligentní". Končím s popisováním mých neradostných chvil v životě, protože kdo to nezažil, nepochopí, takže si zkusím opravdu poradit sama. Vyhodit syna na ulici je opravdu jedno¨duché jen pro ty, kteří nejsou jejich rodiči. Takže to zkusím vyřešit jinak, bez pomocí chytrých horákyní...

Vyhodit syna na ulici je opravdu jedno¨duché jen pro ty, kteří nejsou jejich rodiči.
Šeredně se pleteš... ale OK, je to tvůj názor a budou to tvoje (vaše) hořké konce :kapitulation:
Ani jedna ze zdejších chytrých horákyní ti svoje rady nevnucuje - ale možná by ses nad nimi mohla aspoň zamyslet.
PS - zkus si najít na netu "pseudoindividuace" a trochu si počíst.

Uff, tak jsem se konečně dočetla od začátku až sem, na jeden zásah :-)
Je to hrozné, jak je to pořád a pořád všude stejné - pohybuju se profesně v oblasti, kde s těmito modely rodin přicházím do kontaktu poměrně často, navíc sama mám osobní a nepřenositelnou zkušenost - taky syn 21 let, taky "zdárná" dcera na VŠ. Rozdíly jsou vždy a jedině v řešení takových problémů uvnitř rodiny, s případnou pomocí odborníka.
Bloky píše o svých problémech, ale nechce je tu řešit - její otázky do fóra jsou spíše řečnické. Skoro v každém příspěvku píše o tom, že si vezme prášky a bude mít klid, ale nemůže to udělat kvůli dceři. A snad jenom ve dvou příspěvcích na to dostala reakci- asi to není podle jejích představ. Takže si doma popíjí alkohol, koketuje s myšlenkou na spolykání prášků, popíše své stavy sem, počte si odpovědi a reakce, nalije si sklenku  a další den je za námi. Se stejnými problémy, se stejným synem a stejnou Bloky. Za ten měsíc a něco, co tu píše se nezměnilo lautr nic. Počítám, že za rok, dva, tři...to bude v její rodině pořád stejné, nezměněné, nanejvýš některé její příspěvky budou s postupujícím dnem s více překlepy a méně srozumitelné - to podle množství vypitého "uvolňovače".....

bloky napsal(a):

Příspěvek od Lupiny jsem nepochopila, asi jsem málo "inteligentní". Končím s popisováním mých neradostných chvil v životě, protože kdo to nezažil, nepochopí, takže si zkusím opravdu poradit sama. Vyhodit syna na ulici je opravdu jedno¨duché jen pro ty, kteří nejsou jejich rodiči. Takže to zkusím vyřešit jinak, bez pomocí chytrých horákyní...

Aleale....nopak, pochopila dobře, jak vidím :supr:
nojo, horákyně si nehrály od začátku a když pochopily, že je to jen hra, tak odpadaj.
Jak to myslíš, proboha, že "vyhodit dítě na ulici je jednoduché....atd."? Pro MILUJÍCÍ rodiče, kterým jde skutečně jen a jen o blaho dítěte, by to měla být hračka :dumbom: Nemluvíš přece  o pětiletým cvrčkovi, ale o dospělým chlapovi, který si musí umět poradit sám.

Kauza pokračuje... Dnes jel syn vyřídit formality na ÚP a pro potvrzení o příjmech do bývalé firmy, mimo jiné tam měl i výplatu mzdy, do teď se doma neukázal, na SMS nereaguje, mobil nezvedá, vypne ho vždy, takže důvěru, kterou jsem mu dala, opět zneužil. Navíc - během víkendu jsem zjistila, že si zřídil opět paušál na telefon, na jehož placení teď nemá, protože není schopen mi přispět ani na jídlo, pohádali jsme se a on do mě tak strčil, že jsem upadla na zem. To vše jsem si nechala pro sebe, protože dcera odjíděla včera na dovolenou a nechtěla jsem jí to kazit, ale už nemůžu. A synovi jsem dnes psala, že pokud do 20-ti hodin nepřijde, zamykám vše, včetně sklepa. Jemu na nás nezáleží, práci si nehledá, jen spí, jí a čučí na filmy. My, rodiče, musíme chodit každé ráno do práce, aby se povaleč mohl doma válet a ještě si hraje na uraženého. Už jsem zjišťovala, jak je to z odhlášením z trvalého pobytu, ale bez jeho přítomnosti to asi nebude jednoduché, my ho doma už opravdu nechceme, je to naše noční můra, ať si bydlí s kamarády, kteří ho tak lákají. Za 3 dny přijde opět s pláčem, to už tady bylo, ale tentokrát už ne... Poradí mi někdo, jak jej nejjednodušeji odhlásit z trvalého pobytu, kvůli dluhům, které by případně nadělal. To zase bude noc...

Tohle vymyslela kámoška právnička před pár lety:

Vyzvat dítko k odstěhování, dát přiměřenou lhůtu (tzv. po dobrém, raději před svědky).

Opatřit si výpis z katastru nemovitostí.

V nepřítomnosti dítěte sbalit jeho osobní věci (věci, jichž je skutečným vlastníkem, takže třeba vybavení jeho pokojíku tam asi patřit nebude, to jenom užívá), vyměnit zámky nebo aspoň dát zevnitř klíč. Až se dítě přiblíží k domovu, dát mu ty osobní věci před dveře (moc jich hádám nebude), oznámit, že mu zaniká užívací právo k bytu (klidně i písemně) a zamávat na rozloučenou, opět se svědky.

(Případně dorazivší policii ukázat ten výpis z KN a požádat, aby si dítko odvedli, kam chtějí, třeba na záchytku...)

Obrátit se na obecní úřad s žádostí o zrušení trvalého pobytu. Jako důkaz předložit výpis z KN a svědky, co byli u toho loučení.

(pokračování)

Teď jak je to s tím právem užívání bytu.

Pokud jsem vlastník bytu, náleží mi všechna věcná práva k bytu, tj. i rozhodnout, kdo ho se mnou bude užívat, a kdo ne (obecně viz § 123 občanského zákoníku o vlastnickém právu). Když se rozhodnu, že mé zletilé dítě ho se mnou užívat nebude, mám na to právo (pokud není spoluvlastníkem bytu, samozřejmě).

Pokud jsem nájemce bytu, vzniká dětem, s nimiž žiji ve společné domácnosti, právo užívání bytu spolu se mnou (§ 688 občanského zákoníku). Z čehož vyplývá, že jakmile s nimi přestanu žít ve společné domácnosti (tj. 1) trvale společně žít a hlavně 2) společně uhrazovat náklady na své potřeby neboli hospodařit z jedné kasy), toto právo zaniká. Tj. jakmile s děťátkem přestanu společně uhrazovat náklady na své potřeby, už se nejedná o společnou domácnost, i kdyby se mi tam ještě poflakovalo, protože nejsou splněny obě dvě podmínky společné domácnosti.

Pokud si dítko zavolá policajty a bude se dožadovat vstupu do bytu nebo setrvání v něm, předložím svoji nájemní smlouvu, kde není uveden jako spolunájemce nebo spoluuživatel, nebo předložím výpis z katastru nemovitostí, kde není uveden jako spoluvlastník, případně, když mám hodně dobrou vůli, tak rozhodnutí obce o zrušení trvalého pobytu, pokud už ho mám, nebo kopii žádosti o zrušení trvalého pobytu potvrzenou podatelnou městského úřadu, pokud úřad ještě nerozhodl, a víc mě nezajímá. (Teda ne že by poslední dvě listiny měly na jeho právo se tam zdržovat nějaký vliv, ale každý policajt taky není odborník na občanské právo, bohužel.) A zároveň poprosím přivolanou policii, ať ho odvede, protože svou neoprávněnou přítomností porušuje moje právo k domu a bytu a tím se dopouští trestného činu porušování domovní svobody.

Tak dobře, vezmem to i s paragrafama 

Zaprvé, k vystěhování někoho z bytu, pokud tam není nájemcem ani vlastníkem, není třeba mu rušit trvalý pobyt (je to teda asi docela rozumný a je to dobrý psychologický krok, ale není to nutné):

§ 10 zákona o evidenci obyvatel:

(1) Místem trvalého pobytu se rozumí adresa pobytu občana v České republice, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu. ...

(2) Z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu uvedenému v odstavci 1 ani k vlastníkovi nemovitosti.

Zadruhé, když už mu chcete ten trvalý pobyt zrušit, můžete i bez soudu:

§ 12 téhož zákona

(1) Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místu trvalého pobytu,
…
c) zaniklo-li užívací právo občana k objektu nebo vymezené části objektu, jehož adresa je v evidenci obyvatel uvedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část.

(2) Ohlašovna rozhodne o zrušení údaje o místě trvalého pobytu podle odstavce 1 písm. c) jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části nebo na návrh oprávněné osoby uvedené v § 10 odst. 6 písm. c). Navrhovatel je v takovém případě povinen existenci důvodů uvedených v odstavci 1 písm. c) ohlašovně prokázat.

Prokázat, že zaniklo užívací právo, lze předložením výpisu z katastru nemovitostí, kde nebude dítko uvedené jako vlastník, nebo nájemní smlouvou, kde nebude uvedeno jako nájemce ani jako spolužijící, případně prohlášením pronajímatele, že dítko není spolužijící osoba.

Prokázat, že byt neužívá, lze za pomoci svědků, které navrhnu městskému úřadu, a ten si je předvolá k ústnímu jednání. Ti dosvědčí, že jsem vyměnila zámky a vypakovala mu osobní věci na chodbu a tam mu je předala. Jestli jsem to udělala teprve včera, je celkem jedno.

Když ohlašovna děťátku ten trvalý pobyt zruší, automaticky se mu trvalý pobyt přesouvá na ohlašovnu (§ 10 odst. 5). Ale jak říkám, k tomu, aby dítě vypadlo, není podmínkou mu ten trvalý pobyt rušit - viz § 10 odst. 2.

Bloky, on tě strčil, až jsi upadla na zem.....Tohle už by bylo moc i na mě a to se pokládám za starou dobračku...
Zkus se na to podívat tak, že on je vlastně tvoje jediná chmura.( Alespoň podle toho, co píšeš, dcera je v pohodě, vztah s manželem taky, na nic jinýho si tu nestěžuješ, jen ten kluk tě trápí.) Tak si představ, že jiný lidi mají doma taky takovýho vykuka, ale nepářou se s ním, protože mají na starosti ještě mladší dítě nebo nemocný rodiče, nebo firmu....jejich pozornost je obrácená tam, co pokládají za nejdůležitější k řešení. Vykuk se musí o sebe starat sám. Párkrát se vyválí v prachu a pak se postaví na nohy, protože pochopí, že jinudy cesta nevede. Pozornost rodičů je obrácená jinam, on je jimi pokládán za dospělého, takže pochopí, že všelijaké manipulace by mu vyšly naprázdno.  No a ti rodiče to tak neprožívají, protože to nemají na očích a kromě toho mají jiné starosti.  Je to věc priorit.  Klidně ho vypakuj, už si k tobě dovolil přes míru, tohle se nedělá. Ať se vrátí, až bude mít své záležitosti v cajku. Jako chlap. Bude to znít otřepaně, ale najdi si koníčka. Začni dělat, co tě baví, zažer se do něčeho, z jiné perspektivy pak uvidíš, že ses se synem trápila příliš a zbytečně, že jsi mohla být důslednější mnohem dřív.  Život prý začíná až chcípne pes a děti odejdou z domu :) Tož to by ses načekala, kdybys opravdu čekala, až synek....vyčuránek pohodlnej :D....Přestaň se trápit už teď. Kluk se bude chvilku potácet a pak se srovná, uvidíš :)

Kubulo, já tedy nejsem právník, ale těžko se ruší trvalý pobyt někomu, kdo na adrese bydlí... Já rušila trv. pobyt a ve správním řízení se řešilo, jestli dotyčný bydlí či ne... :vissla:
Kdyby bloky chtěla a měla sílu, mohla to udělat, když syn bydlel na ubytovně a domů dojížděl jen na víkendy. Teď bydlí prokazatelně doma a jestli a jak to jde by se měla informovat spíš někde jinde...

Udělala jsem chybu, měla jsem včera zajet k němu na bývalou firmu a vyzvednout jeho mzdu na základě plné moci, jak jsem původně chtěla, jenže jsem si říkala, moc těch peněz nedostane, a domluvila jsem se se synem, že mi dá na jídlo z toho a bude klid. Jenže on je tak sebestředný, že určitě vše opět rozfofroval a doteď není doma. Máme s manželem jen nervy v pytli z něho. Ráno mi volal pán z jedné firmy, že má pro syna práci, jenže syn má vypnutý mobil a nemám jak mu to vyřídit. Jenže on stejně pracovat nebude. Takže to asi nemá smysl. Nic už pro mě nemá smysl, vychovala jsem budižkničemu a nemakačenka.

těžko se ruší trvalý pobyt někomu, kdo na adrese bydlí...
To sice ano, ale lze podat žalobu na vyklizení. Tady je to poměrně přehledně vysvětlený
http://bydleni.idnes.cz/se-synem-uz-nem … e_domy_web
Jenže to taky znamená začít jednat...

DObře bloky, připustila sis stav věcí jak je, chceš ho vyhodit. Tak  co si naplánuješ jako další malý krůček? Nestarej se o něj jako o malého kluka. Začni konečně vnímat, že o tebe se také nikdo nepostará. Uvědom si , co ty ted potřebuješ a začni se nejdříve starat o seeb a svůj klid, až budeš v pohodě, pak si synátora zase klidně zachranuj...

Namiesto krokov PODPORUJÚCICH jeho príživníctvo alebo nameisto ničnerobenia treba podniknúť kroky k jeho ODSTRIHNUTIU a OSAMOSTATNENIU. A s vyhadzovaním na ulicu mám bohužiaľ dosť bohaté vlastné skúsensoti, aj keď my sme to zažívali a bývalým teda skôr - mladý mal cca 15-16 rokov - a teda komplikovanejšie. Dnes hovorím: Mali sme to urobiť čo najskôr! A nielen my, ale aj babka, zvyšná rodina... Ušetrili by sme si nervy a jemu mnoho drastických skúseností.

Takže novinky z domova... Teď jsem byla v bývalé firmě od syna odevzdat klíče, o což mě včera poprosil s tím, že mzdu nedostal kvůli těmto klíčům, které neodevzdal. Ale jak jsem se dověděla, tak mzdu dostal, cca 4.500,-- Kč a 500,-- Kč mi akorát dali dnes, což je za ty klíče. Takže celou výplatu opět rozfrcal, nic mi nedal, celou noc nebyl pak doma, tkže to s kamarády roztočil. Navíc mě na té firmě informovali, ať jsem ve střehu, jelikož si tam nechal zasílat faktury z T-mobile, tajně si zřídil paušál a jeho šéfová mu teď předávala celý štos obálek z T-mobile, aby nenadělal dluhy, čehož se celou dobu bojíme. Jsem na šrot, místo polední pauzy jsem mu jela jak pipina odevzdat klíče, takže bych si teď nakopala. Myslela jsem, že tentokrát nelže a opravdu tam ta mzda bude, ale chyba. A ještě se dozvím toto... Syn je dens doma zamčený, jelikož máme s manželem ranní, a nepotřebuji, aby si tam vodil kámoše, ze kterých nic rozumného nebude, taky poflakovači. Od středy jsem opět zařídila synovi práci, ale nevím vůbec, zda to má nějaký význam, stejně tam chodit nebude, je to nemakačenko a lhář.

:) opět další kolečko, kolik toho budeš chtít ještě vydržet? Nebaví tě to , ale stejně nejsi zralá a rozhodnutá s tím vším něco udělat.

Pes jitrničku sežral... to je furt totéž... Hele, bloky, klidně si tu postěžuj, jestli nemáš kde jinde - jen si tě dovoluju upozornit, že tím nic nevyřešíš. Ale to už tady taky bylo.

Bloky, no a co? Vpodstatě to tak chceš (protože s tím nejsi ochotná nic udělat, a radši vymyslíš okamžitě milion ALE), tak to tak máš.

TAJNĚ SI ZŘÍDIL PAUŠÁL...? to je snad právo každého svéprávného uživatele...

JE DOMA ZAMČENÝ?....jak může být zamčený, když jste řekli, že ho tam prostě nepustíte...já to tedy nechápu.

kalupinka napsal(a):

JE DOMA ZAMČENÝ?....jak může být zamčený, když jste řekli, že ho tam prostě nepustíte...já to tedy nechápu.

Stačí otevřít okno, třeba ve sklepě, když už teda tak nedůstojně....

Nejaký nový ývoj situácie? Už ste ho vyhodili a naučili sa zatvárať okno v pivnici? Alebo ste ho donútili zájsť na ÚP, vybaviť si zápočtový list a tak?

Doposud jsme ho z domu nevyhodili, ale jsem pořád jak na trní. Dnes byl v nové práci, měl si vyřídit lékaře, ÚP atd., tak jsem zvědavá, co z toho opět nemá vyřízené, jako vždy, nic neumí vyřídit se vším všudy. Včera jsem navíc přišla na to, že minulý týden jel v buse načerno, takže opět pokuta za 1.000,-- Kč, jelikož mi to nedal včas, to už je asi 10. pokuta během 3 let, opět to jdu zaplatit, protože nebudu čekat, až to budou vymáhat soudně a jelikož ten náš dáreček nemá ani kačku, tak co mi zbývá, že jo ? Dnes se jdu na obecní úřad informovat, jak je to s odhlášením z trvalého pobytu, jelikož vím, že už tam byla jiná matka takového výkuka a oni jí prostě řekli, že jej neodhlásí, dokud on nebude mít jiný trvalý pobyt, což je blbost, prostě ho přihlásí na obecní úřad s tím, že korespondence může chodit na naši adresu, ale exekučka v případě dluhů nám hrozit nebude. Náš drahý syn si totiž zřídil paušál na mobil, faktury si nechal posílat na ubytovnu, takže nevím, zda to má vše zaplacené či nikoliv. A pak nespím, bojím se, že jednoho dne na nás přijde exekuce, ani nebudemem vědět jak. Nejraději bych ho vyexpedovala do práce v zahraničí, jenže nic není... A vyhodit jej jen tak na ulici, to prostě neumím.

A příběh pokračuje... Syn měl od čtvrtku novou práci, odpracoval  směny a včera už opět nebyl v práci, jelikož mi volal jeho šéf na mobil (syntotiž nyní žádný mobil nemá). Takže jsme rozhádaní s manželem, nespala jsem, syn je bůhvíkde... My oba pracujeme, jak můžeme, vypadalo to, že syn dostal rozum, ale nic... A přitom ví, že to jeho definitivně poslední šance a letí z domu a přesto všechno to udělá, vypatlaní kamarádi jsou mu mnohem milejší než rodina. Takže nevím, jak to bude s námi dál, ale už jsem na dně...Není pro mě lehké vyhodit syna z domu, ale co jiného nám zbývá...Vše selhalo, po dobrém, po zlém, nic nefunguje...

Bloky a jak to dopadlo na úřadě? Jak probíhá to odhlašování. Já si totiž myslím, že to nepůjde jen tak - on tam bydlí. Já spíš myslím, že synovi budete muset dát soudní výpověď z bytu/ domu. Je to tak? Nebo co ti řekli? Díky, vážně mě to zajímá.

javena napsal(a):

Bloky a jak to dopadlo na úřadě? Jak probíhá to odhlašování. Já si totiž myslím, že to nepůjde jen tak - on tam bydlí. Já spíš myslím, že synovi budete muset dát soudní výpověď z bytu/ domu. Je to tak? Nebo co ti řekli? Díky, vážně mě to zajímá.

Na úřadě jsme ještě nebyli, ale podle všeho nás to nemine, protože to, co náš syn dělá, si opravdu nezasloužíme. Pořád to zkoušíme znovu a znouvu po dobrém, ale tudy asi cesta nevede, viz včerejší a dnešní den, do práce na noční nejel, manžel na něho čekal, hledal ho autem po celé vesnici, marně, pak syn přijel nějakým cizím autem, vzal si věci do práce, údajně, svačinu, atd., ale dnes mi volal jeho šéf, co s ním je, že v práci nebyl. Manžel na nervy, dcera na nervy, o sobě nemluvím, bolí mě hlava, žaludek, musím se soustředit v tom horku na práci... Syn věděl, že je to jeho poslední šance, kterých měl už mnoho, zaplatila jsem mu měsíčník za 1.000,-- Kč, vstupní prohlídku, manžel tam sním dokonce byl, zajel s ním i do práce vše vyřídit, jelikož ztratil všechny papíry, tak mu pomohl vyřídit nové, protože on je úplně neschopný,... atd.. Dnes u nás bude veselo, až přijdu z práce domů, takže se mám na co těšit. pokud syn bude doma, což doteď není, tak ho zamknu, manžel s ním zajde na úřad odhlásit trvalý pobyt a čau... Už na to nemáme nikdo, nemá nás rád, nikoho... On se musí jít odhlásit sám s tím, že trvalý pobyt bude mít na obecním úřadě a korespondence může chodit klidně k nám, ale my s tím už nebudemem mít nic společného,  nebo 2. možnost je, že my zajdeme na úřad a zahájíme jednání ve věci odhlášení z trvalého pobytu, musíme mít nějaké svědky, kteří nám písemně potvrdí, že tam nebydlí, a úřad provádí i místní šetření, jestli je to opravdu tak.. To jsem zjistila.

Tak já myslela, že jsi tam šla toho sedmýho...
Dobrovolně se odhlásit z adresy a přihlásit se pak na úřad nemůže, alespoň to mi řekli na "pobytech", když jsem odhlašovala manžela... musí nahlásit nějakou adresu... Musela jsem ho odhlásit já a ve správním řízení se ho ptali, jestli tam opravdu nebydlí a s odhlášením souhlasí... A jako svědek bych teda nikomu nepodepisovala, že někdo nebydlí tam, kde bydlí, nevím jestli je to postihnutelné, taková lež, ale i kdyby nebyla, neudělala bych to. Nehledě na to, že si to ověřují. Já sázím na tu soudní výpověď... nevěřím, že to půjde tak lehce, když u vás bydlí... :/
Tak jestli ho odhlásíte, napiš, jak to probíhá - myslím, že to spoustě lidí může pomoci.

Tak pro info - na úřad se podává písemná žádost asi tohoto znění:

Úřad ………………………
Odbor občanskosprávní                                                                                                         
adresa

Žádost  o zrušení údaje o místu trvalého pobytu osoby
Já, níže podepsaná,
…………………………, trvale bytem ………………………………………….
zároveň v zastoupení mého manžela (je-li spoluvlastník nemovitosti, případně spoluvlastníků dalších)
…………………………, trvale bytem ………………………………………….
žádám o zrušení údaje o místu trvalého pobytu
XYZ
narozeného …………………………
na adrese ……………………………………
K žádosti o zrušení trvalého pobytu výše uvedené osoby mne vedou tyto důvody
XYZ je náš syn a jako nezletilý byl k trvalému pobytu přihlášen při narození (změně bydliště spolu s ostatními členy rodiny atd.). Užívací ani vlastnické právo k bytové jednotce nemá. V bytě se trvale nezdržuje přibližně od ……………, ze svého soukromého majetku zde má pouze věci nízké hodnoty, o které neeví zájem.
Adresa, na které se výše uvedená osoba nyní zdržuje
Není mi známa
Pro prokázání výše uvedeného předkládám Výpis z katastru nemovitostí, kupní smlouvu
(nebo jiný nabývací titul)                                                                                                     
Navrhuji tyto svědky, kteří mohou dosvědčit mnou uváděné skutečnosti (obvykle chtějí 2 a fakt si je předvolávají)

V ……….. dne  ………………          Podpis

Problém bude v tom, jestli se synek na úřad dostaví a sdělí, že doma bydlí, pouze si občas "odskočí" třeba k milence nebo kamarádovi a jestli ty dva ochotné svědky vůbec najdete.
Podle mě by bylo lepší (ale asi ne rychlejší) nechat ho vystěhovat soudně, protože vy jako majitelé nemovitosti si můžete určit, kdo s vámi bydlet ne/bude - a na rodinných poměrech ani travlém bydlišti přitom nezáleží.

Tak jsem si to tady početla, a řeknu vám, že ta Bloky nechce radu, ale vypovídat se. Nic nebude měnit, vychovala mamánka tak ať se nediví, že se jí drží jak klíště a jakékoliv příkoří na svoji osobu bude trestat. Ví moc dobře, že by matka za něj i dýchala, tak co by si nevyskakoval. Takovým matkám ty jejich dárečky přeju z celého srdce.
Kamarádka taky měla něco podobného doma, naštěstí včas umřel. Sice pláče kdykoliv na něj přijde řeč, ale daří se jí mnohem líp - hlavně finančně a taky má klid.

Při té příležitosti bych se hned pustila do darovací smlouvy na barák a dala ho dceři s věc. břemenem - já + manžel... Bydlí, nebydlí, jednou ho zdědí. :P

Lady, my to už dávno víme, že bloky nic řešit nechce, chce, aby se syn změnil... Ale mě opravdu zajímá, jak jde vystěhovat někoho, kdo užívá byt/ dům... podle mě to nejde jen tak a to, co psala Helča mě v tom utvrdilo... Podívej 7.7. píše, že jde na úřad a ještě dneska neví, jak postupovat, nic neřeší - to hovoří samo za sebe... A teď si představuje, jak dotáhne kluka na obec, aby řekl, že u nich nebydlí. Tak blbej není, ne? Nehledě na to, že i když ho odhlásí a bude se v domě zdržovat, může jim tam exekutor vlézt - jde tam, kde se povinný zdržuje. ;)

Bloky nechce radu, ale vypovídat se. Nic nebude měnit
Ale ona by radu chtěla a hlavně akutně potřebovala... jenže ty rady, kterých se jí tu dostává, jsou pro ni nepřijatelné. Na jednu stranu se jí nedivím - vystěhovat vlastní dtě, ať je jakýkoliv, a nevědět, kde je, jak žije... na to musíš bejt podstatně silnější, než je bloky.

darovací smlouvy na barák a dala ho dceři s věc. břemenem - já + manžel
Tohle je přesně jedna z těch rad, co mám na mysli. Totéž jsem bloky psala už kdy - ani nezareagovala, natož aby o tom aspoň zapřemýšlela.
může jim tam exekutor vlézt - jde tam, kde se povinný zdržuje
Nejen zdržuje - stačí, aby exekutor mohl předpokládat, že tam má nějaký majetek, což je u rodičů celkem obvyklé.

jo, jo, lady má pravdu, vychovala jsem mazánka,  ale těžko pochopí někdo, kdo v této situaci není, že pro nás není opravdu lehké jen tak vyhodit syna z domu na ulici... Když nemá žádné peníze, tak z čeho bude žít ? Teď možná přijde o 150-tou práci, takže nevím, snažíme se, ale výsledek není...

bloky napsal(a):

jo, jo, lady má pravdu, vychovala jsem mazánka,  ale těžko pochopí někdo, kdo v této situaci není, že pro nás není opravdu lehké jen tak vyhodit syna z domu na ulici... Když nemá žádné peníze, tak z čeho bude žít ? Teď možná přijde o 150-tou práci, takže nevím, snažíme se, ale výsledek není...

Bloky, nejsem v té situaci a doufám, nikdy nebudu - manžel se mi vyhazoval těžko a co teprve dítě... Ale vy nemáte moc na vybranou. Z čeho bude žít dospělý, svéprávný a výdělku schopný syn? Hele, někteří v jeho věku se starají o rodinu... on to přežije. Takový jako on si poradí, ten nedostatkem trpět nebude. A když jo, možná mu leccos docvakne. Jinak nepomůžete ani jemu, ani sobě...
Fakt si to tu ještě jednou přečti, bez emocí, jako kdyby šlo o tvou známou a její dítě. Je tu rad spousta. A některý nejsou tak drastický (zaplatit mu ubytovnu na měsíc a vyměnit zámek + zavřít okno do sklepa - jan namátkou..), jen si to srovnat v hlavě... :jojo:

javena napsal(a):

bloky napsal(a):

jo, jo, lady má pravdu, vychovala jsem mazánka,  ale těžko pochopí někdo, kdo v této situaci není, že pro nás není opravdu lehké jen tak vyhodit syna z domu na ulici... Když nemá žádné peníze, tak z čeho bude žít ? Teď možná přijde o 150-tou práci, takže nevím, snažíme se, ale výsledek není...

Bloky, nejsem v té situaci a doufám, nikdy nebudu - manžel se mi vyhazoval těžko a co teprve dítě... Ale vy nemáte moc na vybranou. Z čeho bude žít dospělý, svéprávný a výdělku schopný syn? Hele, někteří v jeho věku se starají o rodinu... on to přežije. Takový jako on si poradí, ten nedostatkem trpět nebude. A když jo, možná mu leccos docvakne. Jinak nepomůžete ani jemu, ani sobě...
Fakt si to tu ještě jednou přečti, bez emocí, jako kdyby šlo o tvou známou a její dítě. Je tu rad spousta. A některý nejsou tak drastický (zaplatit mu ubytovnu na měsíc a vyměnit zámek + zavřít okno do sklepa - jan namátkou..), jen si to srovnat v hlavě... :jojo:

Na co ubytovna, stejně na ní nebude, stačila by noclehárna :vissla:

PO dlouhé době jsem sem  nakoukla. Máme v rodině podobný problém. Bratr, je mu 35 let, bydlí  s rodiči ve stejném paneláku. Před 5 lety od něj odešla žena, zůstal v bytě 3+1 sám. Dodnes nemá ani řidiičák, takže do práce mimo město dojíždí skoro 4 hodiny  MHD.

Na děti, které má jednou za 14 dní, nemá čas, protože je z práce fyzicky grogy. Splácí neuvážené půjčky a teď i alimenty. Že v minulosti přišel kvůli chlastu o práci, že byl v 15 letech na protialkoholním léčení, ani nemluvím...

Přitom vyrůstal v úplné rodině a ve velmi hezkém prostředí, zatímco já jako starší setra jsem vyrůstala v jedné místnosti s mámou v roubence , kde bydlely ještě další dvě rodiny.
Táta byl zavřený, takže jsem ho znala jen jako malá holka, vrátil se akorát, když jsem šla do školy. To s mámou dostali dvoupokojový byt a narodil se bratr.
Byl naprosto normální, ale ve 13 letech táta zavinil autonehodu a šel zas sedět. Brácha se chytl starších kluků a už to jelo.

Dodnes mu máma nosí jídlo, a i když už je v důchodu a nemá penez nazbyt, bratrovi pere, žehlí a vaří mu. Když jedou s tátou na chatu, tak bráchovi navaří na celý týden!
Bratrovy děti prakticky vyrůstaly u mých rodičů, to je brali na dovolenou, na chatu, kupovali jim oblečení, školní pomůcky, chodili s nimi k lékaři..Brácha  byl prostě páté kolo od vozu a vůbec mu to nevadilo, až se jeho žena naštvala a našla si jiného. Co taky s chlapem, co přijde z práce a pustí si televizi a lehne na gauč?

V jedenácti ukradl peníze, které měli rodiče v baru z právě prodané garáže, a odjel do Prahy, tam si koupil na Václaváku rádio, tehdy stálo 4500,- Kč, to se psal rok 1984. V batohu měl cca 20 tisíc. Nechci pomyslet, kdyby mu někdo něco udělal.
Máma má dodnes arytmii, deprese.....a chodí, a stará se...
Tak jsem jí tvrdě řekla, že až ona umře, že na bráchu seru, protože není schopen aspoň jednou za rok poslat čumkartu s přáním na Vánoce nebo přijet se podívat na ségru.
Bolí to kurewsky, ale já bych tohle svým dětem nedělala. Mám je ráda, ale tohle je prachsprosté využívání . Tátovi to vadí, ale máma si vede pořád svou.

bloky napsal(a):

jo, jo, lady má pravdu, vychovala jsem mazánka,  ale těžko pochopí někdo, kdo v této situaci není, že pro nás není opravdu lehké jen tak vyhodit syna z domu na ulici... Když nemá žádné peníze, tak z čeho bude žít ? Teď možná přijde o 150-tou práci, takže nevím, snažíme se, ale výsledek není...

Za chvíľu, po exekútorovi a ďalších príjemnostiach, možno už nebudete mať z čoho žiť ani vy, ani dcéra... ;)

A příběh pokračuje.. Syn v pondělí odešel večer z romu s tím, že jede na noční (mimochodem to měla být jeho 3. msěna v nové práci), ale ráno mi šéf volal že v práci nebyl, kde je , což já opravdu nevím. Má na sobě v tom horku ryfle, 1 triko, slipy a botasky. Dnes je čtvrtek, syn se ještě nukázal doma, já nespí,. brečím, obil mi nebere, na SMS nereaguje, takže v té práci definitivně skončil. Jen vstupní prohlídka a měsíčním mě stál 2.000,-- Kč, k tomu ještě pokuta na dopravním podniku za 1.000,-- Kč, jelikož jel předtím, když neměl měsíčník, načerno, takže síla. On mi vyčítá, že jen řeším peníze, ale co jiného mám řešit, na jídlo mi nedal nikdy, jednou jsem si vyzvedla jeho výplatu v bývalé firmě, podepsal mi k tomu plnou moc, to pak bylo jiné hospodářství. Dcera má opět migrénu, my nevíme, co dělat, až se jednoho krásného dne doma objedví, manžel mu volal pod cizím číslem, on to vzal, ale když zjistil, že mu volá jeho otec, tak to vypnul, stejně jako mi. Nevím, čím jsme si to všechno zasloužili, já jsem na dně, jen brečím a jsem unavená k smrti. Odhásit jej z trvalého byliště není tak jednoduché, což jsem zjišťovala, naše zákony jsou prostě úpně na h...o. On nám nadělá dluhy za to, že jsme ho vypiplali, starali se a nakonec půjdeme kvůli hajzla, co to nemá v hlavě v pořádku, pod most. Během víkendu, kdy manžel bude doma, jsme se rozhodli to řešit, ale jak ? Poraďte mi, jak ho nejjednodušeji odhlásit a vyhodit. To, co nám neustále dělá, si nezasloužíme a  ani cizí člověk se tak k nám nechová... Je to náš syn, využívá celý živto toho, že ho neustále milujeme, vžd´t je náš, ale za takovouhle cenu - to už ne. On nás zničí všechny postupně, já už jsem k tomu zhroucení blízko. Poraďte.

Bloky,
rady jsi už dostala. Přečti si celé vlákno znova, snad konečně pochopíš :vissla:

Poraďte mi, jak ho nejjednodušeji odhlásit a vyhodit
Ty to stejně neuděláš... ale budiž
1. Najít ubytovnu, komplet ho tam přestěhovat a z "taktických důvodů" mu ji zaplatit na půl
    roku dopředu. Vyměnit všechny zámky a barák zajistit tak, aby se dovnitř jinak, než
    násilím nedostal. Vstup pouze, když budete s manželem oba doma a pouze na návštěvu
    - žádné peníze, praní, krmení, maximálně kafe s buchtou. Všude hlasitě vykládat, že se
    odstěhoval a bydlí jinde. Po půl roce požádat o zrušení TP.
2. Okamžitě podat žalobu na vyklizení a možná(!) mu najít tu ubytovnu.

Bloky, příběh bude pokračovat dál nezávisle na tom, jestli bydlí u vás nebo na ubytovně. Jen s tím rozdílem, že když ho vystěhujete, bude pro vás to pokračování normálnější... ;)

bloky napsal(a):

A příběh pokračuje.. Syn v pondělí odešel večer z romu s tím, že jede na noční (mimochodem to měla být jeho 3. msěna v nové práci), ale ráno mi šéf volal že v práci nebyl, kde je , což já opravdu nevím. Má na sobě v tom horku ryfle, 1 triko, slipy a botasky. Dnes je čtvrtek, syn se ještě nukázal doma, já nespí,. brečím, obil mi nebere, na SMS nereaguje, takže v té práci definitivně skončil. Jen vstupní prohlídka a měsíčním mě stál 2.000,-- Kč, k tomu ještě pokuta na dopravním podniku za 1.000,-- Kč, jelikož jel předtím, když neměl měsíčník, načerno, takže síla. On mi vyčítá, že jen řeším peníze, ale co jiného mám řešit, na jídlo mi nedal nikdy, jednou jsem si vyzvedla jeho výplatu v bývalé firmě, podepsal mi k tomu plnou moc, to pak bylo jiné hospodářství. Dcera má opět migrénu, my nevíme, co dělat, až se jednoho krásného dne doma objedví, manžel mu volal pod cizím číslem, on to vzal, ale když zjistil, že mu volá jeho otec, tak to vypnul, stejně jako mi. Nevím, čím jsme si to všechno zasloužili, já jsem na dně, jen brečím a jsem unavená k smrti. Odhásit jej z trvalého byliště není tak jednoduché, což jsem zjišťovala, naše zákony jsou prostě úpně na h...o. On nám nadělá dluhy za to, že jsme ho vypiplali, starali se a nakonec půjdeme kvůli hajzla, co to nemá v hlavě v pořádku, pod most. Během víkendu, kdy manžel bude doma, jsme se rozhodli to řešit, ale jak ? Poraďte mi, jak ho nejjednodušeji odhlásit a vyhodit. To, co nám neustále dělá, si nezasloužíme a  ani cizí člověk se tak k nám nechová... Je to náš syn, využívá celý živto toho, že ho neustále milujeme, vžd´t je náš, ale za takovouhle cenu - to už ne. On nás zničí všechny postupně, já už jsem k tomu zhroucení blízko. Poraďte.

:offtopic: proč ti volal vedoucí, že nebyl v práci. syn je zbavený svépravnosti? proč se vlastně o to pořád staráš?

Tiež mi napadlo, že MOJEJ vedúcej by asi nenapadlo volať mojej mame... :D Prečo? ;) A prečo si kladieš otázky, na ktoré POZNÁŠ odpoveď? Prečo zháňaš syna, namiesto aby si si povedala "Chvalabohu, že máme chvíľu pokoj, za ten čas ho odhlásime a ďalej nech sa stará sám"...? :reta:

Bloky tak,uz jsme na tom stejne.Synovi jsme dali na novou cipovaci kartu penize,protoze ji ztratil a jeho vedouci mu nechtel zaplatit mzdu za tu dobu co ji nemel.Kartu si nekoupil ,koupil si cigarety.Nastal u nas sileny vystup,ze ty penize sezene a vrati ze mu cigara kupovat nebudeme a vzali jsme mu kabel od pocitace na kterym je chorobne zavisly.Vzal na sebe nuz ,ze se podreze ten jsme mu vytrhli a on vzal prasky,ze se otravi.
Prasky pry,ale nastesti vyplivl.Vzal telefon a zavolal vedoucimu,ze konci,ze,uz se do prace nevrati.Vedouci volal me ,ze to synovi jeste pekne vytmavi,ze je to lempl,ze kvuli nemu bude stat cela vyroba,protoze tam nema koho za nej dat.
Odjeli jsme k pritelovo rodicum se poradit co dal s klukem.Oni nam poradili,aby jsme to resili v klidu a klukovi se snazili pomoct.
Syna jsme objednali k psychiatrovi,protoze on sam brecel,ze nevi proc to udelal,ze zavolal tomu mistrovi,ze se chce zbavit te hrozne zavislosti na pocitaci je tam kolikrat i 16 hodin v kuse,neji,nevnima jenom hraje.A nedokaze se toho zbavit zije vlastne zivot s temi lidmi co jsou na tom pocitaci s nim ,ktere ani nezna.
Syn ted bude nezamestnany a jestli ho propusti pro nekazen nedostane ani podporu.
Pritel me rovnou rekl,ze pokud syn nebude prispivat na jidlo on ode mne odchazi,ze ho zivit nebude.

Jsem tez na pokraji zhrouceni nevim co dal.Pokud pritel odejde ztratim praci i ja,protoze se nebudu mit jak dostat z odpoledni smeny.

Co na to říct, Erem? Že málokterý muž je ženě ve chvílích nepohody oporou... No, nějak mi nevadí, že se spoléhám sama na sebe - chlapi jsou fajn, jen na ně raději nespoléhám... a někteří pak příjemně překvapí.
Tak to nějak zvládni - já myslím, že u tvého syna nejde o to samé, jako u Blokynýho syna. I když - obě komunikujete s jejich vedoucími či zaměstnavateli... To nechápu. :co: Nějak je to dnes asi jinak, než když jsem byla já mladá - rodiče neviděli jedinou mojí vedoucí/ vedoucího...

Erem, počkajte šete, ako sa situácia vyvrbí... tvoj syn je ted ainý prípad ako Blokin, ale toho psychiatra vidím ako dobrý pokus o riešenie - mladý je zrejme nešťastný, prázdny život si zapĺňa počítačom a pomoc zvonku by sa mu zišla.

Tak, příběh je u konce, náš syn se dnes ráno vrátil, míjeli jsme se, když jsem šla do práce, spal dnes údajně na naší pergole, manžel je doma, říkal, že je úplně mimo, tzn. sjetý, tak, jak jsem již dlouho tušila, lítá v pervitinu, který se i na naší vesnici rozmohl a dokonce se i vaří, jak jsem dnes zjistila přes jednu známou, takže mu dnes koupím v lékárně testy na drogy, volalal jsem do protidrogového centra a jde se léčit, ale ne tady, někde do Čech, ať se neumí tak lehce vrtátit. Celé dopoledne tady brečím a jsem na šrot, tušila jsem to, ale nechtěla jsem si připusti, že náš syn by byl toho schopen, mnohokrát jsme o tom mluvili. Nevím, proč to všechno udělal, nejsme socka, manžel nechodí do hospody, nepije, praujemem, máme doma čisťoučko, pořád vylepšujeme dům, dcera ukončila vysokou a dělá dálkově ještě další. Synovi jsme nikdy nepředhazovali, že má jen učňák, to má i mnažel, a  je to skvělý člověk, dnes oslavujeme státnice dcery, ale místo, abych vískala radostí, jsem na pokraji zhroucení. Je to všechno moje chyba, moc jsem mu foukala do zadku. Ale jedno vím, doma ho už nechci, buď on nebo já, my musíme vše zamykat, tesu se z něj pořád, co zase ukrade, dokonce i teď dědovi ukradl polské koruny, tchýni už kdysi taky okradl, o nás nemluvím, lže. Měl super práci te´d, kterou jsme mu opět sehnala já a doslova se a ni vysral. Buď půjde na léčení nebo na ulici, už necouvnu ani krok. Mamžel je taky zralý a psychiatrii, vždy toužil po synovi, ale on na nás evidentně kašle, místo toho si raději vezme drogy a je celý týden pryč, nebere telelfon,na SMS nereaguje, do práce nechodí, dcera po mě řve, že jsem protivná díky jemu, že JÁ mám problém s ním a řeším to tím, že řvu po ostatních, což není pravda,pomáhám jí, jak se dá, včera jsem jí sehnala práci, dovolenou v Řecku jsme jí za státnice zaplati, atd.. Asi jsem já ten problém...

Selima napsal(a):

Erem, počkajte šete, ako sa situácia vyvrbí... tvoj syn je ted ainý prípad ako Blokin, ale toho psychiatra vidím ako dobrý pokus o riešenie - mladý je zrejme nešťastný, prázdny život si zapĺňa počítačom a pomoc zvonku by sa mu zišla.

To on tvrdi taky,ze ho zivot nebavi a,ze vi,ze to nedokaze se te zavislosti na pocitaci zbavit.Jeho kamaradi jedou na dovolenou a on nemuze,protoze nema penize,ktere dokazal utratit ani nevim za co.
K te psychyatricce nejdrive chtel a ted s toho couva,ze se nechce sverovat nejake cizy zenske,ale snad ho presvedcime a pojede s nama.

Bloky pokud on se nebude chtit lecit tak ty s nim nic nezmuzes.Ach ty nase deticky ty nam davaji zabrat.

dcera po mě řve, že jsem protivná díky jemu, že JÁ mám problém s ním a řeším to tím, že řvu po ostatních, což není pravda,pomáhám jí, jak se dá, včera jsem jí sehnala práci, dovolenou v Řecku jsme jí za státnice zaplati, atd.
Ale je... je to pravda. Jednak jsi s nervama v řiti (a možná občas "srovnaná" alkoholem) a tolik se nekontroluješ, jednak tím řevem sobě i jim chceš dokázat, že taky nejsou bez chybky. Dceři se cpeš do života naprosto stejně, akorát že její rekace jsou "vstřícnější", co?

A špatná zpráva nakonec - jednak užívání drog nezávisí tak docela na rodinném prostředí, druhak je syn zletilý, takže nebude-li se chtít léčit dobrovolně, nemáte na něj páku (ledaže by to měl soudně, ale k tomu ještě nějaký čásek potřebuje). Navíc rady, kterých se vám dostane, budou typu co musíte vy a co vůbec nemusí on.

Bloky, už sa (možno) mohol liečiť, keby si nebola váhavý strelec, stále ho ospravedlňujúci... :/

No, Bloky a dál to bude taky hustý - jestli se nepůjde léčit dobrovolně... Musíte ho odstřihnout. :/ Musíte vy... Helča to píše dobře...
A to, že člověk začne brát drogy, opravdu nezáleží na rodině - tedy ne zcela... a to je to, co mě na tom jako matku, děsí... :/

Tak čo, Bloky? Čo ste už urobili? A ako to vyzerá so synom, s liečením...?

Dnes jsem si vzala dovolenou a zajela se synem do protidrogové poradny, i se svojí dcerou. Manžel pochopitelně byl po noční aneměl čas. jako vždy. Tam jsme vše rozebrali, syn se přiznal, ž ebere pervitin již zhruba 2 roky a chce to nejdříve zkusit sám s tím přestat. Bude docházet do této poradny 2x týdně s tím, že mě budou informovat o výsledcích, budou mu brát vzorky moči, pokud 1x selže, nepřijde, či testy budou pozitivní, jede na detox a pak do doléčovacího zařízení.  Pokud opustí léčebnu, kdyby k tomu došlo, tak už nemá kde bydlet. On to ví, taková jsme si dali kritéria. Mezitím si musí hledat sám práci a informovat je na každé schůzce, jakou práci hledal, kam volal, atd.. Myslím si, že toto byl opravdu pro nás přínos, i když můj manžel se tomu opět vyhnul a mám pocit, že už vše vzdal předem. Jeho zajímá jen a jen barák, nic jiného v hlavě nemá. A dcera, ta myslí jen na sebe a vše, co špatné se jí v životě stane, vyčítá mi, asi jsem se neměla ani narodit, doma feťáka, manžela ignoranta a dceru sebesřednou.

Taková normální rodinka... Každý kope sám za seba, aj ty - to je asi normálne. Dcéra nie je sebestředná, ale zrejme chápe, že v danej situácii musí zachraňovať každý sám seba. Prvý by mal začať syn, ale ak nezačne :rolleyes: - tak musíte vy. Zachráň sa, kto môžeš! :jojo: :kapitulation:

Bloky, nechovají se, jak ty očekáváš, jak ty si myslíš, že by měli.....proč myslíš, že by měli kolem syna, kterého tak moc chráníš i před nimi, kroužit nějaké tanečky? Protože ty to chceš, považuješ za normální? Mýlit se ale můžeš ty, a normálně se třeba chovají oni, podle tebe ignoranti a sebestředníci. Proč by se celá rodina včetně dcery měla točit kolem problémů dospělého syna? Proč jsi tam vůbec dceru brala, k čemu?
Základní je, aby syn pochopil, že je to PRO NĚJ dobré, že to dělá pro sebe. Ne kvůli tobě, z donucení a podobně.

bloky napsal(a):

Dnes jsem si vzala dovolenou a zajela se synem do protidrogové poradny, i se svojí dcerou. Manžel pochopitelně byl po noční aneměl čas. jako vždy. Tam jsme vše rozebrali, syn se přiznal, ž ebere pervitin již zhruba 2 roky a chce to nejdříve zkusit sám s tím přestat. Bude docházet do této poradny 2x týdně s tím, že mě budou informovat o výsledcích, budou mu brát vzorky moči, pokud 1x selže, nepřijde, či testy budou pozitivní, jede na detox a pak do doléčovacího zařízení.  Pokud opustí léčebnu, kdyby k tomu došlo, tak už nemá kde bydlet. On to ví, taková jsme si dali kritéria. Mezitím si musí hledat sám práci a informovat je na každé schůzce, jakou práci hledal, kam volal, atd.. Myslím si, že toto byl opravdu pro nás přínos, i když můj manžel se tomu opět vyhnul a mám pocit, že už vše vzdal předem. Jeho zajímá jen a jen barák, nic jiného v hlavě nemá. A dcera, ta myslí jen na sebe a vše, co špatné se jí v životě stane, vyčítá mi, asi jsem se neměla ani narodit, doma feťáka, manžela ignoranta a dceru sebesřednou.

neříkala jsi nedavno, že dcera všechno dobrý a smanželem !kromě problémů kolem syny) vycházíte dobře? jak to, že najednou jsou takový.....špatný?

manžel se tomu opět vyhnul a mám pocit, že už vše vzdal předem. Jeho zajímá jen a jen barák, nic jiného v hlavě nemá. A dcera, ta myslí jen na sebe a vše, co špatné se jí v životě stane, vyčítá mi
bloky, zdá se mi, že začínáš vyčítat dalším členům rodiny, že se nechovají stejně jako ty = že se "dostatečně nesnaží" pomáhat ti tahat synka z malérů. Jenže já se jim zas tak nedivím. Dceru jsi ještě nedávno vychvalovala, jak je skvělá a co všechno zvládá... na tak zvládá i tohle, akorát svým způsobem. Mimochodem - proč jsi ji proboha vláčela s sebou do tý poradny? Cos očekávala? Chtělas jí předvést, jak je pro tebe důležitej kluk a proto že jí nemůžeš dát tolik času, lásky a péče?
No a manžel... zřejmě došel do stadia "dělejte si, co chcete", protože (vzpomeň si) bylas to ty, kdo před ním syna kryl a dotoval "aby táta nevěděl". Tak proč by se nějak angažoval, když ty si to stejně vždycky uděláš po svém.
Ještě k té poradně - nenech se ukolíbat tím, co tam chlapec nasliboval. Jasně, že slíbí hory s horákama, aby ho nezavřeli někam, kde nebude mít k drogám přístup. A znova tě upozorňuju, že "na detox a pak do doléčovacího zařízení" pojede pouze tehdy, když bude sám chtít - násilím ho tam nedostaneš. A "Pokud opustí léčebnu... tak už nemá kde bydlet" platí pouze v případě, že mu odhlásíte trvalé bydliště (což je, jak jsem psala, ve vašem případě složité, protože se nezdržuje na jiné adrese) nebo uspějete s vyklizovací žalobou. Bez toho ho na tu ulici poslat prostě nemůžeš.

Tak pro upřesnění ... Dceru jsem tam včera netahala, jelikož hledá práci, tak měla domluvený pohovor na práci, vzali jsme vše jedním vrzem, jak se říká, pak jsme si společně zašli na oběd, probrali jsme vše, jenže dcera byla naštvaná, protože práci nesehnala, vyčítala to samozřejmě mi, pak ještě zjistila, že byt, kde chtěli s přítelelm bydlet, je již obsazený, no, to byl včera zase den. A já mám být pořád ta silná, já, která jsem 6 let řešila problémy se svojí maminkou, ležáke, pak pořád se synem, pak se dcera sesypala ze školy, kterou jsme jí dotovali 3 roky v Brně, cca 200.000,-- Kč, za o, že tu školu letos po přerušení úspěšně dokončila, jsme jí zaplatili dovolenou v Řecku a teď, když jí něco nevyjde, tak je vše jen a jen má vina ? Syn má teď jasně stanovená pravidla - 2x týdne jde do protiodrogové poradny, kde mu vezmou odběry, pokud nepřijde, nebo bude pozitivní, jde na detox, pak na doléčení, pokud i toto opustí, nemá kde bydlet. Jsme teď ve spojení s více nešťstnými matkami v naší vesnici, kde požívání drog je asi už nemoc. Nevím, co dělá policie, asi nic, ví, že o u nás řádí jako mor, a kdo je slabý jedinec, ten neodolá, jsou to všichni kluci z dobrých, pohodových rodin, tak kde je ta chyba ? Odkud se tm ty drogy berou ? Od těch našich výkuků se to nikdo nedozví,protože drží basu. Máme se spojit a nahlásit to policii, ať s tím proboha něco dělají ? Místo toho, aby si vozili zadky ve služebním autem jen sem a tam ? Co ty nešťastné matky, kterých je nás už olik, že už prostě nemáme sílu ... Za co je vlastně ta policie placená ?
Jaké další kroky mám ještě podniknout, aby se můj syn dostal zase do normálu ? Teď je zase v poho, mluvíme spolu hodně, dokonce včera souhlasil, že s námi pojede za měsíc na dovolenou, na které už nebyl léta, já jeho neupřednostňuji, jak by někdo mohl namítat, ale taky si zaslouží lásku a šanci, ví, co jej jinak čeká...

Bloky, proč házíš vinu na policii za to, že tvůj syn bere drogy? Ty si musíš vždycky najít viníka, že jo...
Ty rodiny asi nebyly až tak pohodové, když jejich děti berou drogy - i když vím, že se to nevyhýbá dětem bohatých, chudých, hodných rodičů i těch, co na svoje děti kašlou... vždycky je problém skrytý v rodině. Něco tam prostě bylo, co spustí tu potřebu kamarádů a něčeho, co s nimi sdílím, abych zapadl... Moc pozornosti, nevšímavost, prachy místo citů, nedostatek financí - a dítě si to nedokáže zpracovat. Neutěšené poměry v rodině, absence jednoho z rodičů... fakt je ten spouštěč u každého jiný. Neber to špatně - můj názor.
A vaše vztahy - dceru jste dotovali, syna dotujete, pak jim to vyčítáte... dcera si hlídá svoje území a hned je sebestředná, syn vás vyžírá a ten si zaslouží šanci... ten jede na dovču za slib, že přestanhe brát drogy, holka na to, aby jste jí zaplatili Řecko, tvrdě tři roky makala... a manžel nic neřeší - Bloky, já bych si snad šlehla taky...
Já chápu, že to máš těžký... ale holka, prober se - víš, jak je těžký abstinovat? Víš vůbec, co to obnáší? To není jako vyřadit z jídelníčku cukry - a že to spousta lidí nedokáže... Víš, kolik lidí nedokáže típnout cigáro a už si nikdy nezapálit... já to měla na třikrát a slíbit, že si nikdy nezapálím si netroufám... Víš kolik úsilí je za tím, že alkoholik nepije? Probrali to s tebou v tý poradně? Nebo ti stačilo jenom slyšet - já se mami polepším. Ten kluk ani neví, jak dlouhá to bude cesta... Dva roky na perníku...

Nevím, co dělá policie, asi nic, ví, že o u nás řádí jako mor...
bloky, jak víš, že policie ví? Jistěže můžete podat oznámení - ale to se v tom svezou i vaše děti (viz § 283 a násl. tr. zák.). Je možné, že to víte a právě proto jste ještě nic neudělali.
já jeho neupřednostňuji, jak by někdo mohl namítat, ale taky si zaslouží lásku a šanci, ví, co jej jinak čeká...
Tvoje láska je poněkud opičí a šancí už dostal nepočítaně. Už jen očekávám větu "holce jem zaplatili školu a dovolenou, proč by kluk ty peníze taky nemohl dostat..."

bloky - ty nechceš nic řešit , ty chceš být za hrdinku ,že tys to se synem fetákem zvládla. Zatím těžce nezvládáš. Přečti si memento radka Johna nebo my děti ze stanice zoo. Ty jsi taky závislá. Závislá na synovi a lásce a obdivu cizích lidí. A když s tebou někdo nehraje tvoji hru, tak je egoistický a sebestředný. Nikoli jsi to ty.

Kdybys měla být hodna obdivu, pak stanovíš pravidla hry, jako třeba ted, a hlavně je DODRŽÍŠ i v případě, že syna vyhodíš na ulici a budeš se tvářit , že už není, nežije.

Syna už nemáš, má ho droga. Jenže tvoje droga je syn. POchop tohle a pochopíš princip závislosti.

Jo, tyhle knížky jsou Pavlo super - četla jsem je jako puboš a nikdy, kromě párkrát trávy :gloria:, jsem nic jinýho nezkusila...
A ještě jedna kniha - Matka Davida S. narozeného 4. července... bomba. Snad jsem klukovi nezbabrala to datum narození. Tahle maminka musela taky leccos pochopit...

nezbabrala javeno. Výborný je právě poled závislých na vlastní rodiče, jak vědí že je mají rádi, ale....

javena napsal(a):

Bloky, proč házíš vinu na policii za to, že tvůj syn bere drogy? Ty si musíš vždycky najít viníka, že jo...
Ty rodiny asi nebyly až tak pohodové, když jejich děti berou drogy - i když vím, že se to nevyhýbá dětem bohatých, chudých, hodných rodičů i těch, co na svoje děti kašlou... vždycky je problém skrytý v rodině. Něco tam prostě bylo, co spustí tu potřebu kamarádů a něčeho, co s nimi sdílím, abych zapadl... Moc pozornosti, nevšímavost, prachy místo citů, nedostatek financí - a dítě si to nedokáže zpracovat. Neutěšené poměry v rodině, absence jednoho z rodičů... fakt je ten spouštěč u každého jiný. Neber to špatně - můj názor.
A vaše vztahy - dceru jste dotovali, syna dotujete, pak jim to vyčítáte... dcera si hlídá svoje území a hned je sebestředná, syn vás vyžírá a ten si zaslouží šanci... ten jede na dovču za slib, že přestanhe brát drogy, holka na to, aby jste jí zaplatili Řecko, tvrdě tři roky makala... a manžel nic neřeší - Bloky, já bych si snad šlehla taky...
Já chápu, že to máš těžký... ale holka, prober se - víš, jak je těžký abstinovat? Víš vůbec, co to obnáší? To není jako vyřadit z jídelníčku cukry - a že to spousta lidí nedokáže... Víš, kolik lidí nedokáže típnout cigáro a už si nikdy nezapálit... já to měla na třikrát a slíbit, že si nikdy nezapálím si netroufám... Víš kolik úsilí je za tím, že alkoholik nepije? Probrali to s tebou v tý poradně? Nebo ti stačilo jenom slyšet - já se mami polepším. Ten kluk ani neví, jak dlouhá to bude cesta... Dva roky na perníku...

Toto si nemyslím... V istom veku začína byť "parta" a kamaráti alebo kamošky dôležitejšie ako čokoľvek iné a rodina sa môže aj na hlavu postaviť a ušami odrážať, a nijako si nepomôže. Možno, že mladí z pohodových rodín sa z toho ľahšie dostanú, ale to zasa záleží aj na odolnosti organizmu, dobrom psychológovi a ďalších faktoroch. Povaha a spôsob fungovania sú samozrejme nezanedbateľné ;) , ale je fakt dostupnosť drog je tiež dôležitý faktor. Na druhej strane viniť políciu, že nestráži DOSPELÝCH, hoci mladých ľudí je smiešne. Mňa rozčuľovalo, že som pravidelne vídala pred bratislavskou ZÁKLADNOU ŠKOLOU číhať priekupníka, ktorý nemajetné deti posielal kradnúť autorádiá a majetným drogy rovno predával. Keď som ho tam vídala ja (kabát sa vydúval šlohnutými autorádiami :usch: ), musela to vidieť aj polícia. Ale taký je život, bohužiaľ. (Podotýkam, že nevlastný syn bol pekné kvítko, ale chvalabohu aspoň drogy NIKDY nebral...)
Bloky, tvoj syn je opäť pod tvojou - hoci veľmi láskavou, ale nedôslednou - kuratelou a stavím sa, že bude sekať dobrotu, len kým nepochopí, že AJ TAK NIČ NEUROBÍTE A BUDETE ĎALEJ LEN JEHO RUKOJEMNÍKMI. Dcére sa nedivím, ja na jej mieste by som sa odsťahovala čo najďalej a pozvala len občas rodičov - bez kriminálnickeho brata-narkomana. Mužovi sa tiež nedivím: koniec koncov, váš syn je dospelý a chodiť s ním kamkoľvek začína byť na smiech. Odstrihni konečne tú pupočnú šnúru a nechaj ho bojovať samého za seba! :jojo:

No, píšu, že je to můj názor. :)
Co znám lidi, co brali, tak tam něco prostě haprovalo v rodině. :/ Pubertou projde horda lidí, ale ne každej jede v drogách... možná zkusí, ale to je celý. Kámoši chodili do Radosti a tak, jeli v nějakých práškách, nosili to po kapsách, kolikrát mi nabízeli... v klubu jsem s nima byla... a mě to ani nenapadlo... ale já byla vždycky divná... ;):D

U niekoho prevládne strach, u niekoho opatrnosť, u niekoho to, čo mu vtĺkali :dumbom: do hlavy doma, u niekoho "túžba vytiahnuť sa" alebo "odlíšiť sa od priemeru"... Niekedy stačí jeden chybný krok... :jojo: A nemôžem si pomôcť, ale veľa podľa mňa robí aj fyzická a psychická dispozícia(eraz myslím vrodené danosti...), rovnako ako pri alkohole a iných závislostiach.
Na druhej strane - tuná, ak chlapec naozaj "fičí" na perníku už dlhšie, nechápem jednak to, že si to nikto z rodiny nevšimol :rolleyes: a druhak, že po tom všetkom má ešte dôveru. Do protidrogovej poradne s ním ide mamička, ale na "kontroly" už bude chodiť sám... a keby niečo, sám sa prihlási na detox :P :D - svätá prostata, môžem povedať za seba.

Tak pravda - alkoholu jsem se nevyhýbala... a s cigárama jsem šlehla nedávno... U mě to byl spíš strach - ne, co řeknou doma, ale abych neskončila blbě - más se zkrátka ráda... :P Ale spousta kámošů a kámošek nehulila a nepila... a byli jsme parta. Fakt složitý...
Tý důvěře se taky divím... :vissla:

agewa napsal(a):

bloky napsal(a):

Dnes jsem si vzala dovolenou a zajela se synem do protidrogové poradny, i se svojí dcerou. Manžel pochopitelně byl po noční aneměl čas. jako vždy. Tam jsme vše rozebrali, syn se přiznal, ž ebere pervitin již zhruba 2 roky a chce to nejdříve zkusit sám s tím přestat. Bude docházet do této poradny 2x týdně s tím, že mě budou informovat o výsledcích, budou mu brát vzorky moči, pokud 1x selže, nepřijde, či testy budou pozitivní, jede na detox a pak do doléčovacího zařízení.  Pokud opustí léčebnu, kdyby k tomu došlo, tak už nemá kde bydlet. On to ví, taková jsme si dali kritéria. Mezitím si musí hledat sám práci a informovat je na každé schůzce, jakou práci hledal, kam volal, atd.. Myslím si, že toto byl opravdu pro nás přínos, i když můj manžel se tomu opět vyhnul a mám pocit, že už vše vzdal předem. Jeho zajímá jen a jen barák, nic jiného v hlavě nemá. A dcera, ta myslí jen na sebe a vše, co špatné se jí v životě stane, vyčítá mi, asi jsem se neměla ani narodit, doma feťáka, manžela ignoranta a dceru sebesřednou.

neříkala jsi nedavno, že dcera všechno dobrý a smanželem !kromě problémů kolem syny) vycházíte dobře? jak to, že najednou jsou takový.....špatný?

Ja myslim,ze v kazde rodine,kazdy clen ,nema jen klady.

Bloky mozna chce dokazat synovi,ze je taky milovan a,ze neni odhazovan proto ta dovolena.Mozna ma bloky vycitky svedomi,ze klukovi nejak ublizila.To jsou moje slova,protoze tak to citim i ja u sveho syna.

erem - takže podle tebe je správné dávat oběma dětem naprosto stejně? Nebylo by náhodou vhodnější dávat podle potřeb dítěte? Navíc tady už se bavíme o dvou dospělých.... Oba mají jiné potřeby. Zatímco dcerunka pojede na dovolenou a ráda si odpočine po psychicky náročném období, chlapec stejnou dovolenou střelí, protože - co by tam dělal, že...

eremuruss napsal(a):

Bloky mozna chce dokazat synovi,ze je taky milovan a,ze neni odhazovan proto ta dovolena.Mozna ma bloky vycitky svedomi,ze klukovi nejak ublizila.To jsou moje slova,protoze tak to citim i ja u sveho syna.

No, ale to môže rozpredať ak veci, ktoré by raz zdedila aj dcéra spoločne, strčiť synovi prachy na drogy do ruky... a on aj tak bude mať pocit, že je "až ten druhý" alebo že "ho dostatočne nemajú radi". S narkomanom sa v tejto fáze už je ťažké dohodnúť :rolleyes: - a vôbec je ťažké pvoedať, čo je "objektívna" pravda a čo sú len jeho vlastné mindráky, pocity krivdy a výhovorky.

bloky napsal(a):

Dnes jsem si vzala dovolenou a zajela se synem do protidrogové poradny, i se svojí dcerou. Manžel pochopitelně byl po noční aneměl čas. jako vždy. Tam jsme vše rozebrali, syn se přiznal, ž ebere pervitin již zhruba 2 roky a chce to nejdříve zkusit sám s tím přestat. Bude docházet do této poradny 2x týdně s tím, že mě budou informovat o výsledcích, budou mu brát vzorky moči, pokud 1x selže, nepřijde, či testy budou pozitivní, jede na detox a pak do doléčovacího zařízení.  Pokud opustí léčebnu, kdyby k tomu došlo, tak už nemá kde bydlet. On to ví, taková jsme si dali kritéria. Mezitím si musí hledat sám práci a informovat je na každé schůzce, jakou práci hledal, kam volal, atd.. Myslím si, že toto byl opravdu pro nás přínos, i když můj manžel se tomu opět vyhnul a mám pocit, že už vše vzdal předem. Jeho zajímá jen a jen barák, nic jiného v hlavě nemá. A dcera, ta myslí jen na sebe a vše, co špatné se jí v životě stane, vyčítá mi, asi jsem se neměla ani narodit, doma feťáka, manžela ignoranta a dceru sebesřednou.

Bloky, strašně nerada to říkám, ale veškeré indicie které jsi od začátku svého vlákna až doteď napsala neklamně signalizovaly, že tam ty drogy velmi pravděpodobně jsou :pussa:
Nikoho neobviňuj, ani sama sebe. Jsi v prvotní fázi šoku, kdy se ti natvrdo potvrdilo to, co jsi už dlouho tušila a nechtěla sis to přiznat, tvoje reakce jsou v tomto směru pochopitelné. 
Na rozdíl od ostatních zde si nemyslím, že jsi udělala nějakou chybu, když se dcera zúčastnila vašeho sezení v protidrogové poradně. Syn je závislý a vy - jako rodina - jste bohužel spoluzávislí, protože se jednoho každého z vaší rodiny bezprostředně týká jeho závislé chování.
Jestli ti můžu poradit, každý čtvrtek od 21,30 má na ČT1 svůj pořad pan terapeut Jan Jílek, působící v bohnické léčebně a provozující i vlastní soukromou praxi. Jmenuje se to "Ze závislosti do nezávislosti" a každý díl se týká nějaké závislosti: závislosti na alkoholu, na automatech, na drogách.
Myslím si, že by pro tebe a tvoji rodinu mohlo být užitečné shlédnout určitě aspoň příštíí díl, který běží tenhle čtvrtek, pojednávající o pervitinové závislosti. Nikam nemusíte s manželem chodit, stačí si jenom pustit televizi a dívat se :)

Syn navštěvuje 2x týdně protidrogovou poradnu, pokaždé mu testy nedělají, jen namátkově, byly zatím negativní a on ví, že jakýkovliv krok vedle, tak jede na detox a pak na doléčení, feťáka doma nechci. Snaží se zatím, za 14 dnů jej bereme na dovolenou, na které už asi 4 roky nebyl, těší se hrozně a my si od toho slibujeme, že si v klidu povykládáme a sblížíme se více. A hlavně, budu v klidu, jelikož po každé naší dovolené byly škody nevyčíslitelné a já jsem z té dovči nic neměla. Dcera ukončila VŠ, ale stále nemůže najít nějakou práci, tak je z toho taky nervní, přidaly se problémy mezi ní a jejím přítelem, ale jelikož se mi odmítá svěřit, tak nevím, co se mezi mezi nimi tak strašného stalo. Ajá se užírám dál. A manžel, místo aby mě podpořil, mi dnes vyčetl, že vlastně za to, že syn bere drogy, můžu jen já i za to, že se dcera hádá s přítelem. Nevím, co mám dělat, teď jel manžel na odpolední a já mám sto chutí to tu sbalit a jet bydlet někam do podnájmu, když vlastně za vše můžu jen já.

když je teda manžel tak chytrej a ty tak neschopná, že se teda výchovy a dalších věcí neujal on ? to ne, to nechal panáček hezky všechno na tobě, to se jen vezl a když něco neklapne, obviní z toho tebe :usch:
šmárjá bloky, cos mu na takovou debilitu řekla :usch:

PPavlaa napsal(a):

když je teda manžel tak chytrej a ty tak neschopná, že se teda výchovy a dalších věcí neujal on ? to ne, to nechal panáček hezky všechno na tobě, to se jen vezl a když něco neklapne, obviní z toho tebe :usch:
šmárjá bloky, cos mu na takovou debilitu řekla :usch:

Pavli, on asi měl manžel snahu syna vychovávat, ale bloky mu  asi jeho snahu překazila :kapitulation:

Jakou snahu jsem mu překazila, vždy se staral jen o tu svoji pajdu (tj. barák, který zdědil po svých rodičích) a večně tam něco opravuje, vráží do toho prachy. To mi nevadí, taky mám ráda, když je uklizeno, navařeno, ale hlavně mě zajímá, když jsou děti šťastné. Když vidím, že dcera leží dole v pokoji a je nešťastná, proč, to mi neřekne, poslední dobou to i mezi námi skřípe,  její přítel přijel na oběd jen díky mě, protože mám posvícení, já ho mám ráda a nevím, co jí takového udělal... Nemůžu se mezi ně plést. Bohužel. Manžel nechtěl vidět to, že synovi problémy jsou díky drogám, ani já jsem si to nepředstavovala v tom nejhorším snu, ale teď se mu snažím pomoct, i když mě někdy chytne taková nervka, že bych ho roztrhala.I já volám do té protidrogové poradny a vidím u svého syna zlepšení, je schopen si vše vyřídit na úřadech sám (to předtím neeexistovalo), mluví více se mnou, no, jak, kdy. Pak mi zase  volají matky synů u nás z vesnice, co kdo provedl, jak si s ním nevědí rady, a tak. Manžel me dnes obvnil, že jsem alkoholik )to už řekl několikrát),  jelikož jsem včera odpoledne vypila 2 piva, když jsem gruntovala celý JEHO barák. Pak odjel dnes na odpolední naštvaný kvůli těm 2 pivům, tak jsem si otevřela láhev vína a jemi lépe, teď se dám do pucu, zajedu se projet na kole, ať si vyvětrám hlavu, protože po návratu manžela z odpolední mě asi nic dobrého nečeká, i když můžu vyřit, péct a uklízet sebevíc. Do toho ještě dcera, která řeší pořád něco s přítelem. tan raději odjel domů, a má klid. Nevím, zda jí mám něco říct nebo to přejí t jen tak. Ale to, že me manžel obvinil ze všeho, co se v naší rodině děje, to mě ničí. Před týdnem jsem se z téhož důvodu chtěla odstěhovat někde na ubytovnu, protože si náš syn zřídil paušál tajně a provolala 10.000 a to byla opět moje vina, co jsem si vyslechla sprostých slov od svého manžela, za  celý život, to asi nikdo. Možná je chyba ve mě, nevím, asi si zajdu taky k nějakému psychologovi. Jsem závislá na alkoholu, denně vypiju cca 1 láhev vína, nikdo to zatím na mě nepoznal, ale ničí mě to a zároveň mi to dává sílu nějak přežít to, že mám doma feťáka. Kde se stala chyba? Syn dělá vše pro to, aby nešel na léčení, ale ze života nemá nic a to mě ničí taky. Mám doma prášky, které by vše ukončily, protože jen každý po mě řve a vše dávají za vinu mě!

bloky napsal(a):

Jakou snahu jsem mu překazila, vždy se staral jen o tu svoji pajdu (tj. barák, který zdědil po svých rodičích) a večně tam něco opravuje, vráží do toho prachy. To mi nevadí, taky mám ráda, když je uklizeno, navařeno, ale hlavně mě zajímá, když jsou děti šťastné. Když vidím, že dcera leží dole v pokoji a je nešťastná, proč, to mi neřekne, poslední dobou to i mezi námi skřípe,  její přítel přijel na oběd jen díky mě, protože mám posvícení, já ho mám ráda a nevím, co jí takového udělal... Nemůžu se mezi ně plést. Bohužel. Manžel nechtěl vidět to, že synovi problémy jsou díky drogám, ani já jsem si to nepředstavovala v tom nejhorším snu, ale teď se mu snažím pomoct, i když mě někdy chytne taková nervka, že bych ho roztrhala.I já volám do té protidrogové poradny a vidím u svého syna zlepšení, je schopen si vše vyřídit na úřadech sám (to předtím neeexistovalo), mluví více se mnou, no, jak, kdy. Pak mi zase  volají matky synů u nás z vesnice, co kdo provedl, jak si s ním nevědí rady, a tak. Manžel me dnes obvnil, že jsem alkoholik )to už řekl několikrát),  jelikož jsem včera odpoledne vypila 2 piva, když jsem gruntovala celý JEHO barák. Pak odjel dnes na odpolední naštvaný kvůli těm 2 pivům, tak jsem si otevřela láhev vína a jemi lépe, teď se dám do pucu, zajedu se projet na kole, ať si vyvětrám hlavu, protože po návratu manžela z odpolední mě asi nic dobrého nečeká, i když můžu vyřit, péct a uklízet sebevíc. Do toho ještě dcera, která řeší pořád něco s přítelem. tan raději odjel domů, a má klid. Nevím, zda jí mám něco říct nebo to přejí t jen tak. Ale to, že me manžel obvinil ze všeho, co se v naší rodině děje, to mě ničí. Před týdnem jsem se z téhož důvodu chtěla odstěhovat někde na ubytovnu, protože si náš syn zřídil paušál tajně a provolala 10.000 a to byla opět moje vina, co jsem si vyslechla sprostých slov od svého manžela, za  celý život, to asi nikdo. Možná je chyba ve mě, nevím, asi si zajdu taky k nějakému psychologovi. Jsem závislá na alkoholu, denně vypiju cca 1 láhev vína, nikdo to zatím na mě nepoznal, ale ničí mě to a zároveň mi to dává sílu nějak přežít to, že mám doma feťáka. Kde se stala chyba? Syn dělá vše pro to, aby nešel na léčení, ale ze života nemá nic a to mě ničí taky. Mám doma prášky, které by vše ukončily, protože jen každý po mě řve a vše dávají za vinu mě!

Bloky i ty máš hodně velký problém (alkohol) !!!!! Určitě by ses měla léčit společně se synem .

Bloky, jedeš dolůů, úplně stejně jako syn. začni navštěvovat poradnu nebo psychologa. Docela úspěšně pracuješ na sebezničení.  Jen pro tvůj příklad :

Nemůžu se mezi ně plést. Bohužel.  x každý po mě řve a vše dávají za vinu mě 

Já tam vidím souvislost. Ty se tak moc snažíš všem pomoci, za všechny to uhladit a mít rádoby perfektní život, že si jej ani nemáš čas užít a nikomu nemůžeš nechat jeho část, protože to tak dobře neviřídí jako ty. Takže pak sklízíš , co jsi zasela.

Dělej s tím něco. Hlavně s tím pitím.

bloky, holky mají pravdu, s tím chlastem musíš něco dělat, tohle není normální :kapitulation:

sama přiznáváš, že problém s pitím máš, ale když to řekne manžel, je to špatně.
dcera se ti nechce svěřit s problémy s přitelem a ty stejně přemýšlíš, jak zjistit CO ONA udělala přiteli. Proč?
manžel nechtěl vidět problémy syna, ale když chtěl nějak reagovat, stejně sis to udělala potají a po svém.
všímáš si , jak reaguješ? když nedělal tak, jak ty chceš, tak je to špatně. Proč_?

Bloky a není to náhodou tak, že syn začal fetovat, protože matka pila :kapitulation::kapitulation:.

aprill, já si nemyslím, že by bloky pila už před tím, ale jasně, vědět to nemůžu. spíš to přičítám tomu, jak se to ze všech stran na ni hrne, u manži opora žádná, tak asi začala utíkat k flašce.

Víš, aprill , v téhle situaci je skutečně jedno, co kdo a proč. Lépe je zaměřit se na to co je ted. Najít problémy.  Začít je řešit. A nejdřív u sebe. A6 bude bloky zase líp, až se možná srovná situace s jejím synem a dcerou, až se vymaní z akutní závislosti, pak mohou přemýšlet, jaké chování je do té situace dostalo a změnit to. Ted je nejdůležitější, aby si každý z nich našel sám pro sebe pomoc a neutíkal se k berličkám.

PPavlaa napsal(a):

aprill, já si nemyslím, že by bloky pila už před tím, ale jasně, vědět to nemůžu. spíš to přičítám tomu, jak se to ze všech stran na ni hrne, u manži opora žádná, tak asi začala utíkat k flašce.

jak žádná? sama Bloky psala, že když s manželem řešili problémy se synem a na něčem se domluvili, ona stejně šla a udělala všechno po svém a potají, aby manža o tom ani nevěděl.

spíš to přičítám tomu, jak se to ze všech stran na ni hrne, u manži opora žádná, tak asi začala utíkat k flašce
V tom případě by si ovšem měla přiznat, že je TAKY závislá a začít to řešit co nejdřív.
A opora od manžela - to máš těžký, chtít oporu... když bloky napíše:
"nemám u manžela pochopení, jelikož on tvrdí, že sklízím jen to, co jsem zasela, že jsem mu nikdy nedovolila, aby s ním něco řešil. Ale to není pravda, jenže manžel vše s ním řeší křikem, zákazy jako malému dítěti, atd.., s čímž nesouhlasím já...
Na mě to hází asi jen proto, aby si ulevil a vybil zlost, na manžela si to nedovolí, jelikož by s ním zatočil ihned...
Tak  to je asi svatá pravda, že za jeho výchovu můžu z velké části já, jelikož jsem se ho často zastávala, manželovi neříkala spoustu věcí, ale to jen proto, aby na mě neřval, že za vše můžu já."
Táta by synka asi v začátcích srovnat uměl ("si na něj nedovolí"), jenže mamince se jeho způsob nelíbil, chtěla mít klidnou rodinu... můžeš se otci divit, že jednak se stáhnul a v podstatě na výchovu rezignoval, jednak bloky vyčítá, že si za to může sama? OK - řve, což by neměl, ale nemáš jistotu, že ona na normální hovor slyší.

aprill napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

když je teda manžel tak chytrej a ty tak neschopná, že se teda výchovy a dalších věcí neujal on ? to ne, to nechal panáček hezky všechno na tobě, to se jen vezl a když něco neklapne, obviní z toho tebe :usch:
šmárjá bloky, cos mu na takovou debilitu řekla :usch:

Pavli, on asi měl manžel snahu syna vychovávat, ale bloky mu  asi jeho snahu překazila :kapitulation:

To by si syn nedovolil aspoň k nemu a dcéra by asi tiež mala iný vzťah. Deti nie sú debili, hlavne nie dospelé, a sú schopné vnímať situáciu, rodičov každého zvlášť a vytvoriť si ku každému iný vzťah...

aprill napsal(a):

Bloky a není to náhodou tak, že syn začal fetovat, protože matka pila :kapitulation::kapitulation:.

No tak ale snáď už nie je malý chlapček, ktorý nevie, čo si počať  s matkou alkoholičkou. :rolleyes:

Ja si myslím, že k psychológovi by kľudne mohli chodiť VŠETCi korporatívne... :jojo: Dokonca nie mohli, ale MALI...

bloky, strašně nerada ti to říkám, ale když už jsi v takovém stavu, že za jeden večer dokážeš vypít flašku vína ... máš povážlivě nakročeno na skluzavku do pekel. Jsi na prvopočátku závislosti a jakmile okamžitě nezačneš řešit SEBE A SVOJE denní popíjení, skončíš velice špatně :jojo:
Neřeš syna, neřeš manžela, neřeš dceru, to všechno může fungovat i bez tebe. Zační řešit svoji závislost na alkoholu, nebo se propadneš do takového marastu, že skončíš nakonec v léčebně. A ocitneš se tam v takovém stavu, jako většina pacientek: vyhozená z práce, vyhozená z domova, zadlužená, bez peněz, s prochlastanými játry, zničeným nervovým systémem a rozklepaná tak, že ani neudržíš lžíci s polívkou :/

Není pravda, že syn začal fetovat kvůli mého pití, toho, že si "přihnu" , je důsledek toho, že to už asi nezvládám, syn teď klape, dochází 2x týdn do po poradny, je na tom lépe, už umí lépe s námi komunikovat. Problém je asi v tom, že my s ním neumíme komunikovat a vždy dělal jen průsery, za které jsem platila jen já - teď například si tajně zřídil paušál a já jsem byla nucena zaplatit cca 10.000,-- Kč. Jinak by přišli exekutoi, což nechci dopustit...Ten, kdo to nezažil, jen těžko může soudit..

syn teď klape
Bloky, to můžeš napsat tak minimálně za dva roky a ne za necelé dva měsíce :kapitulation:

Bloky moc neklape,kdyz udelal dluh za pausal 10 tisic.To bud rada,ze to jeste mate s ceho zaplatit.

bloky napsal(a):

Není pravda, že syn začal fetovat kvůli mého pití, toho, že si "přihnu" , je důsledek toho, že to už asi nezvládám, syn teď klape, dochází 2x týdn do po poradny, je na tom lépe, už umí lépe s námi komunikovat. Problém je asi v tom, že my s ním neumíme komunikovat a vždy dělal jen průsery, za které jsem platila jen já - teď například si tajně zřídil paušál a já jsem byla nucena zaplatit cca 10.000,-- Kč. Jinak by přišli exekutoi, což nechci dopustit...Ten, kdo to nezažil, jen těžko může soudit..

Toto je podľ amňa jadro pudla. Robil prúsery, ktoré si ty stále zahládzala, namiesto aby si si vážne dupla a donútila JEHO riešiť ich. Tak skúšal, kam až zájsť - a skončil na drogách. Buď rada, že ešte nejde sedieť alebo že nemá trvale poškodené zdravie - aj k tomu už možno mal namierené. Ale ak  sním neviete komunikovať: čo takto fakt sa dať na nejakú rodinnú terapiu?

bloky napsal(a):

Není pravda, že syn začal fetovat kvůli mého pití, toho, že si "přihnu" , je důsledek toho, že to už asi nezvládám, syn teď klape, dochází 2x týdn do po poradny, je na tom lépe, už umí lépe s námi komunikovat. Problém je asi v tom, že my s ním neumíme komunikovat a vždy dělal jen průsery, za které jsem platila jen já - teď například si tajně zřídil paušál a já jsem byla nucena zaplatit cca 10.000,-- Kč. Jinak by přišli exekutoi, což nechci dopustit...Ten, kdo to nezažil, jen těžko může soudit..

Bloky, je úplně jedno, kdo kvůli komu začal chlastat nebo fetovat. Pr*ser jako prase s návykovými látkami máte oba dva: jak synáček, tak ty, jestli sis to až dosud neuvědomila :jojo: a zatímco tvůj syn svůj problém - i když pod nátlakem rodiny - má snahu řešit, ty jsi prostě slepá a svůj vlastní problém nevidíš nebo - což je nejhorší - vidět ani nechceš. Ukazuješ prstem na syna, jak tě ničí, co kvůli němu zkusíš - ale abys zvedla telefon a objednala sama sebe k odborníkům, to už se ti nechce. Jediné, čeho jsi schopna je si sem pravidelně chodit stěžovat, co doma zkusíš a po pravidelné dávce nářků si sednout a vymlasknout každý večer flašku vína. Já nechci malovat čerta na zeď, ale už si tvého nadměrného popíjení všiml i manžel a dal ti to důrazně najevo. Ty totiž nemáš už teď jenom problém se synem, ty ho máš i s manželem a není daleko doba, kdy tvého manžela celá situace ve vaší rodině přestane bavit: buďto ti položí nůž na krk, abys šla na léčení, nebo udělá radikální řez a rozvede se s tebou.
Žádnej chlap totiž nepotřebuje uklizenej a vyšůrovanej barák, to toiž zdaleka není všechno, chlap a živitel rodiny potřebuje mít doma především klid a bezproblémovej rodinnej život. A k čemu je mu asi tak manželka, která - když se s ní na něčem dohodne - mu za zády udělá pravý opak, lže, kryje syna, syn krade a fetuje, až doteď to byla doma celá řada pravidelných průšvihů nepravidelně po sobě jdoucích a která se ještě ke všemu dala na pití?!? Jak si asi myslíš, že vypadáš a reaguješ, když v sobě máš každý večer litr vína, myslíš si, že je na tebe příjemnej pohled?!? Jak asi vypadáš a chováš se druhý den ráno, když máš kocovinu jako prase, bolí tě hlava, je ti špatně od žaludku, jsi podrážděná, protivná, malátná, každá maličkost tě vytočí a kvůi každé blbosti začneš po každém ječet?!? Vzpamatuj se, proboha a začni svoji situaci radikálně řešit - a hlavně nefňukej, že piješ kvůli tomu, jak jsou na tebe všichni zlí, jak tě nechápou a dělají ti co nejhoršího můžou, což je jedna z nejčastějších výmluv každé alkoholičky. Nerchceš přece, aby u vás situace došla tak daleko, že se ti jednoho krásného dne rozpadne manželství, že ne?!?

nesnasim jakoukoli zavislost na cemkoli nedobrem :dumbom:myslim to vazne a takovi lide,pokud s tim nemaji aspon snahu neco delat,se sami vylouci na okraj spolecnosti a mnohokrat do toho zatahnou i sve deti,kterych je mi uprimne líto:grater: