Včera jsme měly s kolegyňkama celkem zajímavou debatu. Jak vnímají, když se řekne - můj manžel a jak - můj muž.
Já v tom rozdíl vidím. Můj manžel je partner, se kterým jsem sezdaná, můj muž je partner, s nímž jsem ve vztahu, ale nejsme sezdaní. Takhle to měla před dvaceti lety moje nadřízená, nebyli sezdaní, ale vždycky říkala - můj muž. Vlastně měla pravdu. Říkat o trvalém partnerovi pořád "přítel", to mi přijde takový na půli cesty.
Tak mě jen tak zajímá, jak to vnímají ostatní, když se nad tím zamyslí. Už jsem to slyšela od mnoha žen, že říkají "můj muž" o partnerovi, se kterým sezdaní nejsou. Já to vnímám kladně, protože to tak beru, on je její muž a ona je jeho žena, byť nejsou sezdaní, prostě jen nejsou manželé.

Modroocko, klidne bych nazyvala muze, se kterym jsem dlouho a treba s nim mela i dite/deti, muj muz, aniz bysme byli sezdani. Mne osobne se slovo "pritel" jako oznaceni nekoho, s kym chodim nebo ziju prici a nikdy jsem ho neuzivala.

No to můj muž bych vnímala i tak, že k tomu muži cítím i nějakou úctu a respekt. To můj manžel se dá vyložit i tak, že jsem s ním sice sezdaná, ale jinak je to takový ňouma a ani si ho moc nevážím, muž podle mne vypadá jinak. Ideální je, když by jsi o tom dotyčném mohla říct že je to současně Tvůj manžel i Tvůj Muž s velkým M.
Brala bych to, že muž je už něco víc než přítel.

No, pro mě je můj partner můj muž, i když spolu nejsme sezdaní ani spolu nebydlíme. Ale pokročili jsme do stádia, že je to můj muž a já jsem jeho žena. Nám to připadá v pořádku. Na manžela a manželku se zatím pasovat nechceme, není to podstatný.

Modroočko

taky to tak mám a vždy měla pokud s někým žiju už nějakou dobu tak je můj muž,mě přijde divný říkat byla jsem tam a tam s přítelem ,přišlo by mi to jako když jsem v 15nacti s někým chodila.

Tak mne napadla absurdní situce - že jeden muž může být současně manželem jedné ženy a mužem druhé ženy.

amely

To je taky fakt,ale to už záleží na každé z nás koho svým mužem uděláme.

clea napsal(a):

amely

To je taky fakt,ale to už záleží na každé z nás koho svým mužem uděláme.

Když jsem to psala, tak jsem myslela třeba naše politiky a umělce. Napadl mne konkrétně Topolánek - manžel Pavly, muž Lucie.

amely

No to je případ sám pro sebe,pan Topolánek.

súhlas s amely :)  manžel je taký oficiálny status, môj muž je u mňa vyslovené s láskou :hjarta: ale k tomu som dospela až časom... zase keď som bola čerstvo vydatá, tak som s hrdosťou používal môj manžel :) teraz používam môj muž...dúfam že sa nedostanem do stavu že môj muž bude len mojim manželom :)

Takže do ankety Modroočce :) :
Nenapadlo by mě říct o svém manželovi před někým (dejme tomu na oficiálnější schůzce, jinak před známými jeden o druhém samozřejmě mluvíme jako o "jménu") "můj muž". To je u mě dáno jenom zvykem, nešlo by mi to totiž přes zuby :-). A určitě nikdy mě manžel nepředstavil jako "moje žena". U nás se to prostě takhle neříká.
Jiný "případ" :) jsem vlastně u sebe neřešila (jako dlouhodobě vdaná), ale když si tu situaci představím - tedy představování oficiálního partnera, s nímž bych nebyla sezdaná - tak bych asi použila slovo přítel nebo partner. Spíš partner. Nezní to o nic méně "hodnotně" než muž.
Kdybych řekla "muž", měla bych nejspíš pocit, že někoho obelhávám, protože přece jen sousloví "můj muž" tak trošku evokuje tu svatbu...
Ale třeba je to jen generační nebo krajový "problém". Jinak je to na každém, jak si zvykne, případně vsugeruje konkrétní význam ke konkrétnímu termínu.
Krátce: kdyby mi žena představila chlapa po jejím boku jako jejího "muže", okamžitě bych to vnímala tak, že jsou sezdaní (i když by mi to bylo srdečně jedno)
Takže já ve slovech "manžel" a "muž" rozdíl na rozdíl :) od Modroočky nevidím.
A přestože mám kolem sebe většinu rozvedených kamarádek s nějakým tím přítelíkem, nikdy jsem od nich neslyšela "můj muž". Ono totiž (zatím, v dosavadním pojetí, kdy se nějaký "vážný" vztah pořád ještě stvrzuje svatbou - třeba tomu tak v budoucnu nebude), to tak trošku na té "půli cesty" opravdu je... - tedy aspoň u těch mladších. U starších jsem o tom nějak nikdy nepřemýšlela - tam už u svých známých (kolem 50 let) vidím, že jsou rádi, že vůbec našli někoho, s kým si rozumí, tudíž to "pojmenování stavu" až tak neřeší. :)
Ohledně případné degradace slova manžel - to u mě nějak nefunguje; žiju s jedním chlapem skoro 3 desítky let (ne že by mi občas nelezl na nervy) :D a to, že je manžel, pro mě pořád znamená synonymum pro "na žebříku nejvýše". :D

Pro mě platí můj manžel = můj muž.
Žádný jiný muž už nebude můj muž. To může být jenom můj manžel.

Bez sňatku - přítel, nebo přednostně mluvení o něm jeho jménem. To je Petr, ...  Nemám potřebu dávat "tituly".

souhlasím s Tercilou a majkafou :jojo:

Já to vnímám takto:

Můj manžel - životní partner, se kterým jsme svůj vztah stvrdili svatbou
Můj muž - viz výše, ale malinko "měkčí forma" - většinou tedy manžel, ale u některých by to mohl být i dlouhodobý partner (nesedzaný)
Můj partner - dlouhodobý přítel, se kterým nejsme sezdaní
Můj přítel - člověk, se kterým teď momentálně chodím (je jedno zda měsíc, nebo 5 let)
Můj milenec - chlap, se kterým spávám, ale o moc víc mezi námi nejde
Můj kamarád - chlap, se kterým si rozumíme, máme se rádi, ale nic spolu nemáme

Když nad tím tak přemýšlím, tak správný výraz třeba pro toho mého současného nenacházím - většinou ho představuji jako svého přítele, ale nesedí mi to úplně, významově bych to řadila přesně doprostřed mezi výrazy přítel a partner.

Vlastně zjišťuju, že mi v češtině občas výstižný název pro toto chybí...

Blossom: Můj milenec - chlap, se kterým spávám, ale o moc víc mezi námi nejde

No počkej, Blos, tohle bys fakt řekla, kdybys ho představovala sousedům Tvých rodičů nebo kolegyním? :D :D

Terci, milencov zvyčajne nikomu nepredstavuješ. ;) Ak to len nemáte ako John lennon a Yoko Ono - t.j. otvorneá posteľ. Ja som v prípade, že došlo na nejaké predstavovanie, pvovedala len jeho meno. :D Myslím, že to je najpodstatnenjšie a najtrvalejšie. Tie ostatné funckie sa menia, striedajú, stárcjaú a získavajú význam... ale meno platí stále.

Pro mě manžel znamená prostě to nejvíc. Kolegyně používá "muj muž" a to mi s prominutím připadá jako moje auto, moje kabelka. V hovoru se známými používám jeho jméno, s cizími říkám manžel.
Pokud jsou nesezdaní, tak bych používala slovo přítel nebo partner.
Chápu co myslíte tím "Můj Muž", ale pro mě se to fakt rovná manžel.

Tercila napsal(a):

Blossom: Můj milenec - chlap, se kterým spávám, ale o moc víc mezi námi nejde

No počkej, Blos, tohle bys fakt řekla, kdybys ho představovala sousedům Tvých rodičů nebo kolegyním? :D :D

Terci, milenci většinou nebývají oficiálně představováni...;)

U mě do této kategorie spadal jeden muž, se kterým jsme se občas scházeli v období mého hledání partnera...oba jsme byli zrovna hledající, tak co bychom nestrávili nějaké hezké chvíle, že... ale přitom jsem jasně věděla, že na vztah to pro mě rozhodně není.

Jinak nedávno jsem vyslechla nechtíc rozhovor neznámých lidí:
"A má ta tvá sestra nějakého přítele?" " Ne, nemá, ale má milence.."
Takže tento terminus trechnikus na některé případy trefně sedí...

Můj muž je pro mě synonymem pro "můj manžel", jen mi zní trochu osobněji, takže je možná použiju v jiných souvislostech. Stejně jako "moje žena=moje manželka". Můj muž mě představuje jménem a říká "to je ...., moje žena" a mě se to moc líbí :gloria:

Partnera bych představila jménem, pokud by bylo nutné definovat status, řekla bych "přítel".

můj můž a moje žena beru jako oslovení manželského páru.

U nás se běžně říká "můj muž" - asi častěji než "můj manžel" (to moc neslyším)  a říkají to spíše vdané ženy... i mě se to oslovení zdá hezčí :supr:

Můj muž je můj manžel, ale kdyby si mě nechtěl vzít (nebo já jeho) tak bych asi taky raději než "přítel" říkala můj muž, protože říkat muži se kterým jsem třeba 8 let a mám s ním dítě "přítel", tak to už asi radši s nadsázkou "spolubydlící" :P

Můj manžel je zároveň můj muž - používám to tak nějak nahodile, přičemž manžel lze použít i bez zájmena, zatímco muž v tomto kontextu nikoli.
Když se nad tím ale zamyslím, přijde mi můj muž jako něco víc - je můj, patří ke mně (ať už "s papírem" nebo bez něj), vážím si ho, je to prostě muž každým coulem a já mám to štěstí, že o něm můžu říkat, že je můj :).
Manžel naproti tomu může být i "baba", s mužem nemusí mít nic společného, jeho status je dán právě jen tím papírem. Podotýkám, píšu MŮŽE, protože věřím, že u většiny manželů tomu tak není.
To stejné by se asi dalo napsat o rozdílu "moje manželka - moje žena".

Já o mém příteli (se kterým mám 2 děti) mluvím jako "přítel", ale většinou používám jméno. Mně by zase nešlo z pusy muž.. Nějak jsem o tom nepřemýšlela proč vlastně (možná mi přijde automatické muž=manžel, žena=manželka..), připadá mi to takhle přirozené a i se mi to líbí.
Když někde on řekne "moje žena", tak mě to vždycky řízne do ucha. Naopak mi vyhovuje označení přítelkyně, takže jsem ho i poprosila, jestli by o mně nemluvil jako o své ženě, ale jako o přítelkyni.

Dokud byl můj manžel mým přítelem,představovala jsem ho jako mého přítele + jméno. Pár týdnů před svatbou jsem ho nazývala mým mužem ( např. v souvislosti s převzetím nějakého zboží ), po svatbě už říkám pouze můj manžel. Ale ve svých příspěvcích tady používám oba "tituly",protože jak napsala už majkafa můj manžel=můj muž. Ale všimla jsem si,že on když o mně mluví říká moje manželka.

My sme sa s bývalým dohodli, že brať sa nebudeme, ale na párty sme oznámili okoliu(rodiny to už tak nejako tušili - žili sme spolu cca rok), že k sebe patríme. A hovorili sme o sebe "môj muž" a "moja žena", v žarte potom sú-druh a sú-družka... :) Ja som to brala rovnako vážne ako sľub niekde nejakému omedailovanému matrikárovi... zaňho hovoriť nemôžem. Partner je tiež výstižné, priateľ - to je pre mňa niekto blízky, s kým ale nežijem.

Slovíčkaření - to je všechno, co to je.

amely napsal(a):

Tak mne napadla absurdní situce - že jeden muž může být současně manželem jedné ženy a mužem druhé ženy.

mě to absurdní nepřijde :D jsem právě chtěla napsat, že můj muž může být klidně manželem jiné dámy... ale jinak beru, že můj muž = můj manžel....


o partnerovi mluvím o někom, s kým dělám pravidelně nějakou věc a nic jiného mě s ním nepojí...např squash...a používám "můj partner"

Připomněli jste mi, jak kdysi můj kolega,  když mluvil o manželce, tak říkal   " Moje Paní "  s takovým starosvětským  nádechem ....  všichni jsme to Jeho Paní tiše záviděli, protože nikdy neřekl  " moje stará "  jako spousta  rádobychlapáků ....

BB napsal(a):

Připomněli jste mi, jak kdysi můj kolega,  když mluvil o manželce, tak říkal   " Moje Paní "  s takovým starosvětským  nádechem ....  všichni jsme to Jeho Paní tiše záviděli, protože nikdy neřekl  " moje stará "  jako spousta  rádobychlapáků ....

A mě jste zase připomněli dávné mládí...když jsme s mým (tehdy budoucím, nyní už bývalým) mužem chodili, on tehdy šéfoval nějaké drsnější partičce údržbářů u nich v podniku. Ti chlapi, kdykoli mluvili o svých manželkách, tak vždycky to ubohé "moje stará".  :dumbom:

Mého muže to štvalo, on takové ty namachrované machistické chlapy taky neměl rád, tak jim to dal decentně, ale jasně najevo: Kdykoli oni spustili "byl jsem tam a tam se svojí starou, tak on kontroval A my zas byli támhle s mojí mladou .... :vissla:
(Byla jsem opravdu "jeho mladá", byla jsem skoro o 10 let mladší :) .

Tiina napsal(a):

Slovíčkaření - to je všechno, co to je.

přesně tak

pecule napsal(a):

Tiina napsal(a):

Slovíčkaření - to je všechno, co to je.

přesně tak

...neřekla bych.
Myslím, že zrovna tyto pojmy by měly být nazývány co nejpřesněji, aby nedocházelo ke zbytečným faux-pas.. Nejasnosti a odlišné vnímání těchto pojmů způsobuje totiž dost velké trapasy.

Kdosi tu psal, že nazývá svým mužem svého partnera, se kterým nejsou sezdaní a ani spolu nebydlí (přesto ho jako "svého muže" vnímá.)
Obávám se, že třeba zrovna já bych byla případně z informace "Můj muž ke mě dnes přijede na návštěvu" dost zmatená a nevěděla bych, co si o tom mám myslet.

To je ale tvoj problém. Prečo by sa všetci mali trápiť, ako to vníma Blossom? Tu sama vidíš, že koľko žien, toľko rôznych vnímaní.... tak sa treba opýtať, spresniť informácie... alebo naopak, nepátrať a nechať veci tak. Podľa naturelu a nálady. A mmch, to, či nejaký pár je alebo nie je zobratý, svetovú politiku neovplyvní... ;) Ak je to dôležité pre teba, tak proste si nútená klásť spresňujúce otázky, toť vše. Mne žily netrhá, či je pár zosobášený alebo nie.... ale moja babička to dosť prežívala.

Selima napsal(a):

To je ale tvoj problém. Prečo by sa všetci mali trápiť, ako to vníma Blossom? Tu sama vidíš, že koľko žien, toľko rôznych vnímaní.... tak sa treba opýtať, spresniť informácie... alebo naopak, nepátrať a nechať veci tak. Podľa naturelu a nálady. A mmch, to, či nejaký pár je alebo nie je zobratý, svetovú politiku neovplyvní... ;) Ak je to dôležité pre teba, tak proste si nútená klásť spresňujúce otázky, toť vše. Mne žily netrhá, či je pár zosobášený alebo nie.... ale moja babička to dosť prežívala.

Probůh, Sel, nepsala jsem přeci nikde, že mě to snad žíly trhá.
A proč v tom hned vidíš můj problém??
Napsala jsem svůj názor, že mě to jako zbytečné slovíčkaření nepřipadá, že  podle mě je lepší, když okolí má z čeho jasně pochopit jak věci jsou.
Ani slovo o tom, že by to všichni měli cítit stejně jako já :co: .
Sama vidíš, kolik žen-tolik různých vnímání...tak jsem i já přidala prostě  to své, a nechápu, co tě na tom irituje.

Nič ma neirituje, reagovala som, že podľa mňa to tiež slovíčkarenie JE, ale chňápem, že niekto si potrebuje ujasniť, ako je to oficiálne. :jojo: Myslím totiž, že na kvalite toho vzťahu sa nič nezmení, či je ten muž "muž", "manžel", "partner", "súdruh", "milenec"...  Môže to mať nejaký význam možno pre tých dvoch, ale reálny dopad to nemá... a ostatným to môže byť fuck. ;)

Sel,nedávno jsme tu řešili i "důležitost" svatby ve vztahu,pamatuješ? Názory se samozřejmě lišily,právě podle povahy každého. Jde o to jak to kdo vnímá a cítí. Někdo k pocitu "dokonalosti a naplněnosti" vztahu "potřebuje" být v manželství,druhý to samé cítí v žití na psí knížku...vše co je v uvozovkách lze nahradit jinými pro vás výstižnějšími výrazy :D. Mám dojem,že i tohle téma je založeno na podobném...slovo je jen slovo,ale pro každého to může mít zcela jiný význam :jojo:.

Selima napsal(a):

Nič ma neirituje, reagovala som, že podľa mňa to tiež slovíčkarenie JE, ale chňápem, že niekto si potrebuje ujasniť, ako je to oficiálne. :jojo: Myslím totiž, že na kvalite toho vzťahu sa nič nezmení, či je ten muž "muž", "manžel", "partner", "súdruh", "milenec"...  Môže to mať nejaký význam možno pre tých dvoch, ale reálny dopad to nemá... a ostatným to môže byť fuck. ;)

Pak ale příště prosím to piš takto jako v tomto příspěvku - tedy  jako názor.
Tvé výmysly typu  Prečo by sa všetci mali trápiť, ako to vníma Blossom? jsou myslím úplně zbytečné a mimo mísu.

Já žiju se svým přítelem cca 9 let. Všude ho představuji : to je můj muž a on : moje žena. Přiznám se, že si ani nepamatuji, kdy jsem ve vztahu k němu použila slovo můj přítel. " V mém věku " vnímám slovo přítel tak, že je to někdo, s kým je mi dobře, máme společné zájmy, ale nebydlí se mnou a můžu ho kdykoliv vyměnit. 
Slovní spojení " můj muž " má pro mě daleko hlubší význam. Jo a taky, když vyřizuji cokoliv za něj a  použiji formulku: můj muž sem volal, objednal, zařídil a tak... tak mám pocit, že i chování těch lidí je trošku jiné....

Proč by zrovna tyto pojmy měly být nazývány co nejpřesněji? Podle čeho-koho "nejpřesněji" ?

To vnímání toho oslovení (tím kdo ho představil)- to je pro mě to nejzajímavější..pokud už bych se nad tím pozastavila.

Osobně , když hovořím o ..... - definuji - osoba mužského pohlaví se kterým žiji a nejsme manželé - použiji oslovení podle situace. Od "spoluinvestora" :D , přes partnera - až po "mého muže"

Znám jeden pár homosexuálů a oba dva (nesezdaní) o tom druhém partnerovi hovoří stejně: můj muž.
Prosím o zařazení do další kolonky upřesnujících významů :-)

Padlo tady, že "Myslím, že zrovna tyto pojmy by měly být nazývány co nejpřesněji, aby nedocházelo ke zbytečným faux-pas.. Nejasnosti a odlišné vnímání těchto pojmů způsobuje totiž dost velké trapasy."

Já se přikláním k tomu, že to opravdu není možné, protože i přes přesnou klasifikaci tu budou krajové a věkově podmíněné rozdíly v emocionálním vnímání termínů. A to ani nemluvím o vnímání samotného faux-pas. To, co pro jednu ženu z Karlových Varů může být trapas, tak pro jinou ženu, jiného věku z Mikulova bude veselá příhoda k vyprávění u vínečka.

Ale je to jen názor. Jako tisíce dalších.

Wiki napsal(a):

Proč by zrovna tyto pojmy měly být nazývány co nejpřesněji? Podle čeho-koho "nejpřesněji" ?

To vnímání toho oslovení (tím kdo ho představil)- to je pro mě to nejzajímavější..pokud už bych se nad tím pozastavila.

Osobně , když hovořím o ..... - definuji - osoba mužského pohlaví se kterým žiji a nejsme manželé - použiji oslovení podle situace. Od "spoluinvestora" :D , přes partnera - až po "mého muže"

Kdybych četl pozorně, tak bych si mohl odpustit svůj názor výše :-)
Napadá mě, že stejně tak, jako si definujeme své vlastní osobní pojmy "štěstí", tak si stejně tak určujeme své vlastní individuální definice vnímání kategorií "muž" či "žena".

Wiki napsal(a):

Proč by zrovna tyto pojmy měly být nazývány co nejpřesněji? Podle čeho-koho "nejpřesněji" ?

To vnímání toho oslovení (tím kdo ho představil)- to je pro mě to nejzajímavější..pokud už bych se nad tím pozastavila.

Osobně , když hovořím o ..... - definuji - osoba mužského pohlaví se kterým žiji a nejsme manželé - použiji oslovení podle situace. Od "spoluinvestora" :D , přes partnera - až po "mého muže"

Jak píšu - hlavně aby se předešlo zbytečným trapasům.

Osobně jsem byla svědkem jednoho hodně velkého trapasu (naštěstí jen svědkem - ne aktérem), kdy ve společnosti představil pan řekněme Novák nějak neurčitě a mezi řečí poblíž něj stojící paní Novákovou. Neřekl však jasně, že je to jeho manželka. A jelikož on byl štramák, byť v letech, ale jeho paní byla taková kulaťoučká a už šedovlasá, došlo u mnoha přítomných  k omylu, že je to jeho matka.
Někdo to tam, nic zlého netušíc, nahlas před celou společností komentoval stylem "a to je hezké, že vám Vaše maminka s podnikáním tolik pomáhá, nakonec musí být na takového syna hrdá, žeano, paní Nováková..."
No, trapas jak Brno.
Tak třeba právě něčemu takovému je lépe předcházet jasným označením představované osoby.

A teď mě zrovna napadá....Kdybych třeba já představovala svého přítele svým známým slovy "To je XY, můj muž", uvedla bych je zcela jistě v omyl a asi by reagovali: "Tak přeci jsi se vdala, ty tajnůstkářko jedna, a to jsi vždycky tvrdila že jednou stačilo..."
Tak proto já dávám přednost pokud možno jednoznačným a nezavádějícím označením. :jojo:

wall: Jo a taky, když vyřizuji cokoliv za něj a  použiji formulku: můj muž sem volal, objednal, zařídil a tak... tak mám pocit, že i chování těch lidí je trošku jiné....

Kdybys mi řekla, že volal Tvůj muž - měla bych za to, že volal Tvůj manžel = že jste sezdaní. :) (ale to poznamenávám jen tady, v reálu by mi to bylo zcela fuk).
Jestli bych se chovala jinak, kdyby volal (a třeba objednával u mě zboží) Tvůj manžel nebo babička, to nevím, nejspíš ne. Pro mě by bylo důležité, že to zboží musím vyskladnit ;) :). Ale možná s tím máš nějaké konkrétní zkušenosti... Anebo je to jen ten pocit, který vnímáš především Ty jako zainteresovaná (a ostatní si ho vůbec nevšimnou).

A samozřejmě že to tady je slovíčkaření, však to tak bylo v prvním příspěvku míněno - šlo o "anketu" vnímání termínů manžel, muž.... Proč ne :)

Můj manžel - oficiálně, na "veřejnosti", úředně a pod.
Můj muž - v rodinném kruhu, s blízkýma, s kamarádkama, a i před ním - "Ty můj milovaný muži"

Ještě mě napadlo jedno označení, které tu zatím  nebylo zmíněno, a to "můj mužskej".
Vlastně by to teoreticky mělo znamenat totéž co můj muž, ale takto záměrně nespisovně formulované mi to přijde jako takové přátelské neformální označení partnera ( v jakkoli dlouhém a intenzivním vztahu).

Uvědomuju si, že párkrát jsem ho i použila, naposled při jednom výletě, když já šla na výstavu, a můj partner zatím čekal venku u kol a svačil. Na dotaz kustodky, zda kupuju lístky dva, jsem odvětila "Ne, jeden stačí, můj mužskej na tu kulturu moc není" jsem si vysloužila její spiklenecké sympatie, prý to dobře zná, ten její taky vůbec ne, a tak mi navíc paní ukázala i místnosti, kam se běžně veřejnost nepouští, asi z takové ženské solidarity, nebo co...;)

Tercila napsal(a):

wall: Jo a taky, když vyřizuji cokoliv za něj a  použiji formulku: můj muž sem volal, objednal, zařídil a tak... tak mám pocit, že i chování těch lidí je trošku jiné....

Kdybys mi řekla, že volal Tvůj muž - měla bych za to, že volal Tvůj manžel = že jste sezdaní. :) (ale to poznamenávám jen tady, v reálu by mi to bylo zcela fuk).
Jestli bych se chovala jinak, kdyby volal (a třeba objednával u mě zboží) Tvůj manžel nebo babička, to nevím, nejspíš ne. Pro mě by bylo důležité, že to zboží musím vyskladnit ;) :). Ale možná s tím máš nějaké konkrétní zkušenosti... Anebo je to jen ten pocit, který vnímáš především Ty jako zainteresovaná (a ostatní si ho vůbec nevšimnou).

A samozřejmě že to tady je slovíčkaření, však to tak bylo v prvním příspěvku míněno - šlo o "anketu" vnímání termínů manžel, muž.... Proč ne :)

Ano zkušenosti jsou ;) třeba, když jsem vyřizovala připojení elektroměru, vodárny a tak:-)

wall: Ano zkušenosti jsou ;) třeba, když jsem vyřizovala připojení elektroměru, vodárny a tak:-)

Jakože se k Tobě chovají líp nebo hůř, když řekneš, že volal muž...? ;) ;)
Já např. nejraději do servisu s autem jezdím sama :D a skoro by  se mi i vyplatilo, kdybych těm chlapům existenci manžela zapřela ;) :D.

Blossom: Ještě mě napadlo jedno označení, které tu zatím  nebylo zmíněno, a to "můj mužskej".

Týýýýý jo!!! :supr: Tys na to kápla!
Jenže u nás, na jihu Moravy, se to nářečně neujme :D

U nás, na jihu Moravy, se taky někdy říká - můj chlap. Nebo jen - můj, no a myslí se tím samozřejmě "ten její". Jakože manžel nebo muž. Taky někdy řeknu - ten můj a myslím tím.........no toho svého :lol::lol::lol:
No ale řekněte, jak mám o tom svém chlapovi mluvit? Manžel to není, partner, to mi zní nějak jako obchodní partner a přítel? No to je spíš kamarád. Takže můj muž, nic jinýho mě nenapadá a když už před dvaceti lety moje šéfová o svém životní partnerovi mluvila jako "můj muž", aniž by to byl manžel, přišlo mi to, že to tak je vlastně správně.
Samozřejmě, že mezi lidma, kteří nás znají, neříkám ani přítel, ani partner, ale ani můj muž, řeknu prostě jeho jméno.   A nejvíc mě pobavila kolegyňka, její manžel ji představuje - moje žena Blažena. Tak to je hezký :supr:

Modři, tak já nevím, ale záleží na tom, před kým o něm mluvíš. Jestli před kámoškami nebo příbuznými snad stačí jeho jméno, ne?
A pokud něco sděluješ... já nevím... třeba prodavačce, s kterou občas splkneš takzvaně o počasí nebo o pěstování rajčat na zahradě :), ale neznáte se jménem, tak... já bych asi přece jen řekla "můj přítel".
To můj muž mi připadá jakési takové..."lhavé". Ale to je jen můj pohled ovlivněný právě tím, že jsem zvyklá na rovnici "můj muž" = manžel = svatba.
V Brně s tím "mužem" vlastně asi out nebudeš. Dcera tak říká svému přítelíkovi a zřejmě to mezi holkami tak frčí, slyšela jsem to i od jejích kamarádek.
A já si až teď uvědomuji, že poslední dobou "přítelíkem" nazývám někoho, u něhož očekávám, že bude jednou přeci jen vyměněn. :D (teď mám na mysli tu mládež)

Tercila napsal(a):

wall: Ano zkušenosti jsou ;) třeba, když jsem vyřizovala připojení elektroměru, vodárny a tak:-)

Jakože se k Tobě chovají líp nebo hůř, když řekneš, že volal muž...? ;) ;)
Já např. nejraději do servisu s autem jezdím sama :D a skoro by  se mi i vyplatilo, kdybych těm chlapům existenci manžela zapřela ;) :D.

Ano, jaksi automaticky předpokládají, že jsem jeho žena, nepotřebují vidět občanku a jsou v klidu.
:offtopic:
Dám sem jen jednu historku: před 15 lety, když jsem se s mým tehdy manželem stěhovala do podnájmu, všude automaticky psali jeho jméno na vše: nájem , plynoměr, elektroměr, vodoměr.. Když jsem se pak rozvedla a končil mi nájem ( cca 3 roky po rozvodu),vyřizovala jsem všechny odhlášky a všude bylo všechno bez problému, teda až na plynárny:-) Tam mi na info lince řekli, že předávací protokol musí podepsat majitel , tj. můj BM. Vzhledem k tomu, že BM bydlel asi 25O km daleko, sem si řekla joo to nějak ukecám:-) Pak si pracovník plynárny přijel demontovat plynoměr, a hned mezi dveřmi říká, paní tady mi to musí podepsat Váš muž je doma? Po odpovědi, ale on je v práci, nemůžu to podepsat já? Rezolutní ne, že to nejde, tak mu říkám on dělá tady kousek, vydržte chvilku já mu zavolám a hned přijde. Pán uklidněn demontoval plynoměr, já vyběhla o dvě patra ke známým a půjčila si manžela své kamarádky:-) Tomu chlapovi stačilo, že to podepsal chlap a já se k němu chovala jako ke svému manželovi:-)) Ani občanku nechtěl...:P Tož asi tak

Nečetla jsem celé vlákno, tak sorry, jestli někoho dubluju.

Můj Muž nemusí nutně býti mým Manželem, ovšem můj Manžel by měl býti mým Mužem. Pokud tím Muýžem není, nebudu si ho brát za Manžela. ;)

Večer jsem ještě přemýšlela o jednotlivých příspěvcích tohoto vlákna a o tom, že ho vlastně založila Modroočka.
A napadlo mě toto: Modři,to tvé pojmenování partnera (se kterým žiješ, ale zatím nebydlíš a nejste oficiálně sezdaní) slovy  můj muž podle mě vychází z tvého podvědomí. Zřejmě jste došli do stádia, kdy jeden s druhým  počítáte do daleké budoucnosti jako s životním partnerem, kdy s ním cítíš vnitřní sounáležitost a proto ho označuješ slovy můj muž. Prostě to tak vnitřně cítíš.
Loni jsi sem psávala o tomto vztahu ještě s výhradami, a asi jste se za ten rok nějak sladili, srovnali krok, váš vztah se usadil a zvážněl. Nedávno jsi o tom zvážnění vztahu psala, že on by chtěl společné bydlení a asi i svatbu, ty sis tehdy ještě nebyla jistá a bála ses ztratit svou svobodu. Ale zdá se mi, že podvědomě směřuješ za ním, a možná i vědomě ses už rozhodla. (Toto vše dedukuji  s použitím intuice z tvých příspěvků, jestli se mýlím, tak mě prosím oprav).
Pro jakési "vnější ujištění" jak lidi chápou označování partnera jsi založila toto vlákno. Pro mě  (a věřím i pro jiné) to bylo zajímavé čtení  a pozorování toho, jak stejné označení různí lidi chápou. Tak ti za zajímavé téma a počtení děkuju. :)

Sice (jak už jsem psala) je podle mě lepší aspoň v určitých situacích z praktických důvodů používat jasných a nezavádějících pojmů. Ale v podstatě, to, jak ho před okolím označuješ, je jen na tobě. Cizím je to lepší raděj z kraje  vysvětlit, ale lidi co vás znají, tomu myslím rozumějí. :)

rejka napsal(a):

Sel,nedávno jsme tu řešili i "důležitost" svatby ve vztahu,pamatuješ? Názory se samozřejmě lišily,právě podle povahy každého. Jde o to jak to kdo vnímá a cítí. Někdo k pocitu "dokonalosti a naplněnosti" vztahu "potřebuje" být v manželství,druhý to samé cítí v žití na psí knížku...vše co je v uvozovkách lze nahradit jinými pro vás výstižnějšími výrazy :D. Mám dojem,že i tohle téma je založeno na podobném...slovo je jen slovo,ale pro každého to může mít zcela jiný význam :jojo:.

Jansé, a ide práve o to rešpektovať to. ;) Že pre niekoho to má význam veľký a pre niekoho len cenu vzduchu potrebného na jeho vyslovenie. A pre niekoho má význam to, čo sa skrýva ZA TÝMI SLOVAMI. :jojo: Nič iné ani netvrdím.

Blossom napsal(a):

Večer jsem ještě přemýšlela o jednotlivých příspěvcích tohoto vlákna a o tom, že ho vlastně založila Modroočka.
A napadlo mě toto: Modři,to tvé pojmenování partnera (se kterým žiješ, ale zatím nebydlíš a nejste oficiálně sezdaní) slovy  můj muž podle mě vychází z tvého podvědomí. Zřejmě jste došli do stádia, kdy jeden s druhým  počítáte do daleké budoucnosti jako s životním partnerem, kdy s ním cítíš vnitřní sounáležitost a proto ho označuješ slovy můj muž. Prostě to tak vnitřně cítíš.
Loni jsi sem psávala o tomto vztahu ještě s výhradami, a asi jste se za ten rok nějak sladili, srovnali krok, váš vztah se usadil a zvážněl. Nedávno jsi o tom zvážnění vztahu psala, že on by chtěl společné bydlení a asi i svatbu, ty sis tehdy ještě nebyla jistá a bála ses ztratit svou svobodu. Ale zdá se mi, že podvědomě směřuješ za ním, a možná i vědomě ses už rozhodla. (Toto vše dedukuji  s použitím intuice z tvých příspěvků, jestli se mýlím, tak mě prosím oprav).
Pro jakési "vnější ujištění" jak lidi chápou označování partnera jsi založila toto vlákno. Pro mě  (a věřím i pro jiné) to bylo zajímavé čtení  a pozorování toho, jak stejné označení různí lidi chápou. Tak ti za zajímavé téma a počtení děkuju. :)

Sice (jak už jsem psala) je podle mě lepší aspoň v určitých situacích z praktických důvodů používat jasných a nezavádějících pojmů. Ale v podstatě, to, jak ho před okolím označuješ, je jen na tobě. Cizím je to lepší raděj z kraje  vysvětlit, ale lidi co vás znají, tomu myslím rozumějí. :)

Bloss, takhle přesně to měla ta moje bývalá šéfová se svým partnerem a já to s tím svým po všech těch našich peripetiích už beru stejně. Ustálili jsme se, víme, co od toho druhého můžeme čekat a respektujeme se. A budoucnost si plánujeme spolu. Už k sobě tak nějak patříme. Ii když jsem ještě před rokem mínila jinak. Ale spoustu se toho v našem vztahu vytříbilo a teď už bych neměnila a jsem spokojená a pro mě je to můj muž, stejně tak on mi říká, že jsem jeho žena.

wall: když jsem se s mým tehdy manželem stěhovala do podnájmu, všude automaticky psali jeho jméno na vše: nájem , plynoměr, elektroměr, vodoměr..

Jojo, ty zažité vzorce......

wall: já vyběhla o dvě patra ke známým a půjčila si manžela své kamarádky:-) Tomu chlapovi stačilo, že to podepsal chlap a já se k němu chovala jako ke svému manželovi:-)) Ani občanku nechtěl...:P Tož asi tak

:D :supr: Tak to je dobré! :D

Kamarád říká - moje drahá polovička,někteří taky používají -moja stará ,můj starý-no proti gustu...
Já říkám můj manžel-můj-můj chlap.
Některá tu psala,že jsou ženy, které vlastní manžela i přítele.Toto funguje i u mě.Mluvím o něm jako o příteli / není to milenec ,ale štástně ženatý muž/ ,protože je pro mě víc než kamarád a víc než nejlepší kamarád.Prostě člověk, kterému když zavolám v kteroukoliv denní či noční hodinu a řeknu prosímtě mám problém potřebuju.....vím,že pomůže.Je to fajn mít v životě takového človíčka.

jsme nesezdaní, takže můj manžel zatím ne :) potom se patrně stane i mým mužem :)

přítel je pro mě hooodně dobrý kamarád, se kterým můžu počítat v dobrém i zlém a se kterým probírám i partnerské problémy, takže to taky ne.
bytostně se mi ježí chlupy, když od některých chlapů slyším "moja" .... to mi přijde, jako by mluvili o košili, posteli, prostě tak nějak majetnicky.

mužskému po svém boku říkám můj partner, pan domácí, domácí mazlíček, moje zlobidlo, nebo prostě jen jménem, podle situace a lidí, s nimiž o něm mluvím

Vzpomínám na film Vesničko má středisková, kdy Šafránková znejistěla u lékaře hrušínkého, když měla poslat TOHO SVÉHO k lékaři (nebo kam). To byl přece roztomiloučký trapas...:D
Jojo, je to tak, Nikolas to popsal móc dobře a velmi elegantně. každý to má tak, jak to cítí a vidí, jako ostatně všechno.
Nico - nejsi ty náhodou blíženec? :lol: Žertík... :D

Ad to přesné popisování  - kam až by to jako mělo zacházet ?

- tohle je můj manžel
- tohle je můj milenec, ne životní partner, prostě jenom někdo s kým spím
- tohle je můj kamarád, tedy někdo s kým nespím
- tohle je náhodný známý
- tohle kolega

radši to nechat plavat...

No, pro mě je můj partner můj muž, ne manžel. A teď odpočívá v mé posteli :lol: ráno musel hodně brzo vstávat a tak to teď dohání ;)
Dnes se za mnou stavil na kus řeči kolega, kamarád mi pošle občas mail a občas zavolá, že zajdeme na kafe, přítel, myslím tím trochu víc než kamarád, je daleko, ale vím, že když budu potřebovat pomoc, kdykoli sena něj můžu obrátit. Partner, myslím životní, je můj muž. Manželem se stane možná časem, možná nikdy, protože to není důležitý. Je tady se mnou, pro mě, je mi oporou, máme se moc rádi, milujeme se. Je to prostě můj muž.

Wiki napsal(a):

Vzpomínám na film Vesničko má středisková, kdy Šafránková znejistěla u lékaře hrušínkého, když měla poslat TOHO SVÉHO k lékaři (nebo kam). To byl přece roztomiloučký trapas...:D
Jojo, je to tak, Nikolas to popsal móc dobře a velmi elegantně. každý to má tak, jak to cítí a vidí, jako ostatně všechno.
Nico - nejsi ty náhodou blíženec? :lol: Žertík... :D

úplně jsi mě zmátla - uvěřil jsem tomu, že jsem blíženec, s trochou raka, špetkou paka, kouskem lva, trknutím berana a spoustou ryb. Takový klasický kozoroh :-)

Pozn. tady je opravdu vidět, jak je jazyk kulturně a místně velmi závislý a proměnlivý i v tak malé zemi jako ČR. Zejména, co se týče pojmů vztahového uspořádání.

Nicolas napsal(a):

Wiki napsal(a):

Vzpomínám na film Vesničko má středisková, kdy Šafránková znejistěla u lékaře hrušínkého, když měla poslat TOHO SVÉHO k lékaři (nebo kam). To byl přece roztomiloučký trapas...:D
Jojo, je to tak, Nikolas to popsal móc dobře a velmi elegantně. každý to má tak, jak to cítí a vidí, jako ostatně všechno.
Nico - nejsi ty náhodou blíženec? :lol: Žertík... :D

úplně jsi mě zmátla - uvěřil jsem tomu, že jsem blíženec, s trochou raka, špetkou paka, kouskem lva, trknutím berana a spoustou ryb. Takový klasický kozoroh :-)

Pozn. tady je opravdu vidět, jak je jazyk kulturně a místně velmi závislý a proměnlivý i v tak malé zemi jako ČR. Zejména, co se týče pojmů vztahového uspořádání.

říznutý bejkem :)  ... a taky se  humorným smyslem, smyslem humoru? :lol: čeština je krásná...