Všechny Vás moc zdravím, co jste mě podporovali tehdy.

Ptali jste se, co u nás. Tak s tou dámou se rozešel nakonec  po roce a třech měsících.
Líbánky, návrat k sobě, no paráda.
Najednou bum- zase něco ve vzduchu a tak jsem si říkala- píše si zase s ní.Bylo to od toho ukončení po 3 měsících.
Omyl- byl to druhý kousek/vdaný/.Táhli to spolu tak 4 měsíce  :usch:.

Dobře- ukončil to, můj svět se se mnou začal točit, odstěhovala jsem se na 2 měsíce do podnájmu- bez dětí. Ty tam nakonec nechtěly ani spávat- potkávat cizí lidi a tak. A většinou když ode mně spěchaly do školy, záchod obsazený spolubydlícíma. I proto tam nechtěli být.

Uprošování, abych se vrátila, sliby atd...

No tak jsem se vrátila.

Načež nechal otevřeny email, kde popisoval nějaké Blance, co by s ní dělal a na co je zatíženej a  chtěl fotky..to bylo tak za půl roku. Jinak to co psal, odpovídalo jeho choutkám :co:

Složila jsem se.

Pak se choval jak k marodovi, hezky, pěkně, zase nebe na zemi..

Jenže začal opět dost pít. a tím vztah upadat do kolejí před milenkama. Pil vždycky dost, ale tetno týden ve středu jsme byli posedět, tam začal vyřvával urážky na číšníka- zavolal na něho policajty, jenže od mezitím odešel a   já taky.
A teď to nejstrašnější- doma jsem jen prohodila- to zas byl krásnej večer  a on mě řekl tak strašnou sprostotu-:usch:  :usch:  :usch:   bez důvodu... :grater:  :grater:  :grater: Slyšel to i syn -18 :grater:

Jeho chování se vrací k tomu, jak jsme žili před milenkama- on pije, dojde spí a jí nemám zájem o něj. Myslím sex. Ptavám se ho- teď jak mě urazil, tak už ne- proč tolik pije- jestli má mějaký problémy v práci...nemá.



A já nevím, co se svým životem.

Odstěhovat se nemám kam, naši všechno přepsali za života bráchovi, na podnájem nemám, stejně bych šla bez dětí...:grater:  Je    mě strašně smutno ze všeho..:grater:

Tak to je hrozna situace.Manzel se zrejme,uz nezmeni.

Leilo, teda to je drsné. Ani se nedivím, že máš tu RA. Obávám se, že v takovém prostředí se neuzdravíš. Teď jsi ve stresu a to se těžko něco řeší.
Kde teď bydlíte? To je jeho byt nebo dům? Nebylo by možné ho nějak získat?
V Brně je řada azylových domů, ale tam by asi nešly děti. Brno občas přiděluje obecní byty, nebo byty s dluhem na nájmu, Měla bys k dispozici aspoň nějaké finanční prostředky? Pak bych Ti napsala o další možnosti.
Chtělo by to možná v Brně nějakou poradnu, ale já sama mám s některými poradkyněmi v Brně špatné zkušenosti - specálně s křesťanskými, které mne spíš obviňovaly místo pomoci.
Kdybys měla zájem, tak bych Ti napsala kontakt na jednu poradkyni, co se mi jevila celkem slušná.
Jedna známá se loni zhroutila z manželových nevěr a doporučili jí jít na pobyty do psychiatrické léčebmy do čěrnovic. Šla tam dobrovolně, byla tam 6 týdnů, teda na víkendy jezdila domů a odpoledne mohli chodit ven, žádné vězení, ale neustále tam povídali s psychology, ujasnila si tam co potřebovala a je teď celkem v pohodě. Ale taky to není řešení pro každého.
Máš možnost tam kde bydlíš si vytvořit alespoň nějaký koutek pro sebe? Kam by ses mohla schovat, třeba si to tam hezky uklidit a zařídit? Nebo vymyslet nějakou činnost, která Ti zabere volný čas, třeba večerní studium, abys byla myšlenkami jinde a nemusela být doma?
Držím Ti pěsti.

Leilo,
často to tak nevypadá, ale vždycky je nějaká cesta, jak z toho. Podnájem se dá sehnat s někým, s kým si vyhovíte, třeba ne na první pokus. Nevím, jak velké máš ostatní děti, ale syn (18) je vlastně dospělý a obrázek si udělá sám, hlavně aby se jednou nechoval jako taťka. Možná ty mladší (?) by časem raději bydlely s tebou i s obsazeným společným záchodem, než s opilým tátou. Máš práci, stálý příjem? Zaměstnavatel by ti nemohl nějak pomoci? Nic není tak černé a beznadějné, jak to vypadá (zvláště v noci), věř tomu.

Vím, že to není tak černé, že jsou na tom lidi hůř- nemám rakovinu, mám dvě zdravé děti...

Zrovna dnes ráno, když jsem se probudila, cítila jsem vztek na svého BM. Co "nám" to udělal, mizera, když od nás odešel k milence a zničil naši rodinu. Jsou to 4 a čtvrt roku.
Potřebovala jsem si přečíst, co píšeš, Leilo, i když tobě teď bohužel není dobře.
A taky jsem se podívala z okna a připomenula jsem si, co všechno mám, svůj byt, dobrou práci, skvělé děti, přátele, blízkého člověka, který mě obejme, ...
Někdy zapomínám na to zlé a zůstává jen dobré, někdy zapomínám, jak jsem se s ním cítila osamělá, jak to bylo ke konci moc ošklivé. Někdy se vynoří co by, kdyby, ...
Neexistuje kdyby. Je jen tady a teď. Nesmím na to zapomínat.

Leilo, držím ti palce, abys našla cestu ven.

Leila- podle věku dětí se mi zdá, že jsi zhruba stejně mladá, jako já v době  rozchodu s mým  druhým partnerem. Jednu chvíli mi taky svět přišel tmavý, situace neřešitelná, já stará. NENÍ  TO PRAVDA.  Máš   určitě  možnost  se osamostatnit. Zvlášť pokud děťátka již odrostla plínkám.   Přece se nenecháš vevláčet  do  situace domácí rohožky, která musí snášet  slovní (možná časem i fyzické) ponižování.  Seber síly, hledej pomoc.  Pokud Amely má kontakty - využij je. Jen nečekej, že se něco "urovná, vyřeší, vyšumí..."  Možná by ti maximálně vyšuměl zbytek života, který můžeš strávit jinak, líp.

zuzi777a napsal(a):

Leila- podle věku dětí se mi zdá, že jsi zhruba stejně mladá, jako já v době  rozchodu s mým  druhým partnerem. Jednu chvíli mi taky svět přišel tmavý, situace neřešitelná, já stará. NENÍ  TO PRAVDA.  Máš   určitě  možnost  se osamostatnit. Zvlášť pokud děťátka již odrostla plínkám.   Přece se nenecháš vevláčet  do  situace domácí rohožky, která musí snášet  slovní (možná časem i fyzické) ponižování.  Seber síly, hledej pomoc.  Pokud Amely má kontakty - využij je. Jen nečekej, že se něco "urovná, vyřeší, vyšumí..."  Možná by ti maximálně vyšuměl zbytek života, který můžeš strávit jinak, líp.

Děti mají 10 a 18.

Píšeš- máš určitě možnost se osamostatnit.

Nevím, jak.

majkafa napsal(a):

Zrovna dnes ráno, když jsem se probudila, cítila jsem vztek na svého BM. Co "nám" to udělal, mizera, když od nás odešel k milence a zničil naši rodinu. Jsou to 4 a čtvrt roku.
Potřebovala jsem si přečíst, co píšeš, Leilo, i když tobě teď bohužel není dobře.
A taky jsem se podívala z okna a připomenula jsem si, co všechno mám, svůj byt, dobrou práci, skvělé děti, přátele, blízkého člověka, který mě obejme, ...
Někdy zapomínám na to zlé a zůstává jen dobré, někdy zapomínám, jak jsem se s ním cítila osamělá, jak to bylo ke konci moc ošklivé. Někdy se vynoří co by, kdyby, ...
Neexistuje kdyby. Je jen tady a teď. Nesmím na to zapomínat.

Leilo, držím ti palce, abys našla cestu ven.

:pussa: 

Posílám nejen Tobě, všem :).

Leila, nerada to píšem ,ale ty by si sa tuším mala modliť, aby si tovj muž našiel milenku, lebo by bol asi znesiteľnejší... :/ Inak, žiť s človkeom, ktorého si ani nevážim, je rovnako otrasné ako žiť s človkeom, ktorý si ma ani neváži. :grater: Otrasné peklo pre oboch. Fakt z toho nie je východisko? Starší syn už je veľký a môže sa sm rozhodnúť čo a ako... A s tým menším by sa možno nejaké bývanie dalo nájsť...  Trebárs niekde na okolí niečo skromnejšie a dochádzať, neviem... Tento tvoj život mi príde ako za trest.

Leilo, musíš najít sama sebe. Postavit se a uvědomit si, že tenhle chlap ti za to opravdu nestojí. Šancí a příležitostí už dostal dost. A jen je zneužil. Někteří takoví bohužel jsou.

Máš svůj život. Tak šup a začni si jej zařizovat podle sebe. Lehce se to napíše a hůř dělá....sama to vím....ale snažit se, zkoušet, nevzdávat je 100x lepší než jen sedět a nechat sebou orat :pussa:

Leila
je smutné,že se tohle opravdu stává ,Takový je prostě život! Pořád to tady čtu a vždy mě jen mrazí..,pomyšlení ,že by někdy,někde můj manžel...  Já bych se rozhodně, kdo mě jednou ublíží  k dotyčnému nevrátila..Vím co bych udělala já ,to vím dobře..
Ty teď vidíš všechno černě ,ale ono to tak není ..Víš jak se říká ,Jaký si to uděláš ,takový to máš!!.
Děti už máš větší..i když 10let je ještě dítě,.. . a nevíš kam jít?? co kamarádky??. Podnájem.Začni prostě znova žít!!
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře.
a když budeš chtít určitě to zvládneš..:supr: držím palce!

Selima napsal(a):

Leila, nerada to píšem ,ale ty by si sa tuším mala modliť, aby si tovj muž našiel milenku, lebo by bol asi znesiteľnejší... :/

Hmm... když jsem před asi 3 lety objevil tyto stránky, tak první vlákno, které jsem si přečetl, bylo od Leily a jmenovalo se "Manžel se rozchází s přítelkyní" (nebo tak nějak) a tenkrát mě docela pobavilo, protože představa manžela, který sedí s manželkou doma v místnosti a zcela nepokrytě "vzdychá touhou po milence" mi přišla poněkud absurdní... jelikož za půl roku poté jsem seděl a vzdychal touhou doma i já, už mi to zas tak absurdní nepřipadlo :D, ale co mi přijde opravdu hustý je fakt, že Leily manžel zřejmě musí mít nějakou tu milenku imrvére, jinak asi nebere svůj život jako plnohodnotný... buď je to tedy člověk totálně nevhodný pro manželství, nebo mu s Leilou něco chybí a kompenzuje si to těma milenkama... těžko říct...

Leila napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Leila- podle věku dětí se mi zdá, že jsi zhruba stejně mladá, jako já v době  rozchodu s mým  druhým partnerem. Jednu chvíli mi taky svět přišel tmavý, situace neřešitelná, já stará. NENÍ  TO PRAVDA.  Máš   určitě  možnost  se osamostatnit. Zvlášť pokud děťátka již odrostla plínkám.   Přece se nenecháš vevláčet  do  situace domácí rohožky, která musí snášet  slovní (možná časem i fyzické) ponižování.  Seber síly, hledej pomoc.  Pokud Amely má kontakty - využij je. Jen nečekej, že se něco "urovná, vyřeší, vyšumí..."  Možná by ti maximálně vyšuměl zbytek života, který můžeš strávit jinak, líp.

Děti mají 10 a 18.

Píšeš- máš určitě možnost se osamostatnit.

Nevím, jak.

Tak to je přesně ten samý věk, jako měly moje děcka. :jojo:

Nevíš jak?
To právě  musíš  zkusit. Cizí pohled,  nestranný náhled  víceméně nezůčastněného člověka- dobrého psychologa, fajn kámošky, někoho blízkého. Přece nejsi úplně sama.
Nedej se. Nic jiného nelze, než se oklepat. Nenech na sobě dříví štípat. Možná by ti pomohl pohled na Veru- je to sice o generaci výš, ale také jí nezbylo nic jiného než se osamostatnit a  opustit nevyhovující vztah.  Je jich tu víc, co se postavily na zadní,když ten život kolem nich začal být nesnesitelný. A v reálu jich potkáš ještě větší množství. Hledej příklady,kde to vyšlo a těch se drž.

Leilo,každý si k nám dovolí tolik,co dovolíme my jemu.
Na tvém místě bych nejdřív začala řešit,co se svým životem a jeho problémy bych začala ignorovat.

Leilo, drž se, vím jak je to pro tebe těžké období.Zůstala jsem ze dne na den sama bez M,který odešel k milence, se kterou prej už rok nic nemá. nechal mě na starosti 3 děti a je mu jedno, co se doma děje. Myslím si, že tvůj M se už nezmění, dala jsi mu šanci a on ji využil ve svůj prospěch. Vím, jak ti je a přeji ti abys to zvládla a byla silná. Mě hodně pomáhá nejstarší syn, je mu 17.

werena30 napsal(a):

Leilo,každý si k nám dovolí tolik,co dovolíme my jemu.
Na tvém místě bych nejdřív začala řešit,co se svým životem a jeho problémy bych začala ignorovat.

Ano , tak nějak bych to řekla.

Musíš si v prvé řadě pořídit bydlení. Jakékoliv, třeba pronájem s dobrou nájemní smlouvou.., cokoliv, ale abys měla kvalitní zázemí.  A můžeš na sobě začít pracovat. Neboj se toho, je to nádherný začátek, objevování, skládání malých úspěchů a postupně si začneš věřit a rovnat se....
Pána bych také už neřešila, neplýtvala bych svou energií, které bude zapotřebí hromada..
Zvládnout se to dá, to rozhodně a dokonce si jde to udělat i příjemné. Hlavně se nelituj, nezoufej a veškerou energii dej do budování a rekonstrukce. Bydlení i sebe. :) :hjarta:

sisina napsal(a):

Leilo, drž se, vím jak je to pro tebe těžké období.Zůstala jsem ze dne na den sama bez M,který odešel k milence, se kterou prej už rok nic nemá. nechal mě na starosti 3 děti a je mu jedno, co se doma děje. Myslím si, že tvůj M se už nezmění, dala jsi mu šanci a on ji využil ve svůj prospěch. Vím, jak ti je a přeji ti abys to zvládla a byla silná. Mě hodně pomáhá nejstarší syn, je mu 17.

Četla jsem Tvoje vlákno :pussa: .

Leilo, a co kdyby sis ho posadila proti sobě a zeptala se: tak co, kam půjdeš bydlet? ;)
Možná jsem nečetla pozorně, ale nějak mi uniká, proč bys TY měla odcházet z vašeho bytu?

On mi může odpovědět otázkou- "A proč bych měl odcházet? "
Asi by tak zareagoval.

Leila: On mi může odpovědět otázkou- "A proč bych měl odcházet? "

No nějaké důvody snad v rukávu máš, ne? :/
V případě, že bys měla odejít Ty, mu říct, že Tě musí vyplatit. Ostatně, je možné, že po rozvodu při svěření dětí do Tvé péče bys na byt měla "přednostní" nárok (možná, nevím, nikdy jsem se o to nezajímala).

Nemám, žádné důvody nemám. Nenapadl mě fyzicky.

Asi jsem se chtěla jen vypovídat, já nevím, nemám sílu něco řešit.

Nemám, žádné důvody nemám. Nenapadl mě fyzicky... nemám sílu něco řešit
Chceš s řešením čekat až do doby, kdy tě skutečně uhodí?

Leila psala: Asi jsem se chtěla jen vypovídat, já nevím, nemám sílu něco řešit.

Leilo, toto fórum je k vylití srdce fajn, protože se tu schází lidé, kteří mají podobné životní zkušenosti. Vy byste ale asi potřebovala povídat s někým odborně erudovaným. Žijete s pijanem a chronickým záletníkem a jeho bezskrupulóznost a Vaše bezradnost Vás zahnaly do kouta. Nevím, kde žijete (v Brně?), ale tady (v Praze) je síť bezplatných poraden - ne těch "manželských" - ty jsou na houby, ale těch psychologických, kde sedí zkušení psychologové a radí párům i jednotlivcům, jak řešit jejich životní situace. Žádná situace totiž není bezvýchodná, jen my, kdo se topíme, tu díru ven neumíme najít. Oni mají nadhled a vidí to, co my ne, i když je to třeba zjevné. Také znají tzv. záchytné pomocné instituce, kam Vás mohou nasměrovat a lze je žádat o radu i anonymně. Objednat se Vás nebude stát moc sil, jen musíte sebrat odvahu o svých problémech otevřeně mluvit a když Vám nebude poradce vyhovovat, tak ho změnit. Po čase zjistíte, že budete schopna sama vykročit z toho Vašeho zaklíčovaného vztahového guláše. Sezení s hlavou mezi koleny Vás zažene leda k psychiatrovi (ne že by na tom bylo něco špatného), ale ten Vám nabídne jen ulehčení Vaší vlastní deprese, což nevyřeší celkovou situaci. Jen Vám odleví. Na čas. A jednou do toho říznout budete muset. Proč ne hned, dokud ještě vnímáte, co je špatně? Držím palce a přeji sílu a odvahu. K.

buď je to tedy člověk totálně nevhodný pro manželství, nebo mu s Leilou něco chybí a kompenzuje si to těma milenkama... těžko říct..

No nejspíš mu chybí vedle Leily ty milenky. Uf tohle mě vždycky nadzvedne. Přesně tohle jsem totiž slýchala vedle svého permanentně nevěrného manžela taky. No asi mu něco chybí. Když jsem měla zájem, tak jsem ho dusila, když jsem mu dala svobodu, tak jsem o něho neměla zájem. Když jsem chtěla, abychom se rozešli, tak se mohl rozkrájet, abychom byli spolu. Takže si myslím, že pokud má nějaký problém, ať už je to ten Leilyn nebo nějaký druhý a chybí mu něco tak zásadního, že to musí řešit nepřetrřitým řetězcem milenek, tak je dobré to neházet na svoji manželku, ale postavit se čelem a řešit to jako dospělý chlap a ne jako malé děcko.

On mi to sice nikdy neřekl, ale to sedí, co napsala Markéta:

když jsem mu dala svobodu, tak jsem o něho neměla zájem. Když jsem chtěla, abychom se rozešli, tak se mohl rozkrájet, abychom byli spolu.

Přesně tak. Když jsem zjistila milenku, tak jsem chtěla rozchod, řekla jsem klidně- kdy se budeš stěhovat? A bylo to špatně a mohl se zpřetrhat.

Jinak to Mikeš- na vzhled a na erotično si určitě stěžovat nemohl. Hezký prádlo bylo pravidlem. K tomu prý vypadám O.K. Tak žádná můra. :)

Už na to kašlu, :).

Mikeš psal: buď je to tedy člověk totálně nevhodný pro manželství, nebo mu s Leilou něco chybí a kompenzuje si to těma milenkama... těžko říct..
Marketa.koliba psala: ........... tohle jsem totiž slýchala vedle svého permanentně nevěrného manžela taky. No asi mu něco chybí. Když jsem měla zájem, tak jsem ho dusila, když jsem mu dala svobodu, tak jsem o něho neměla zájem. Když jsem chtěla, abychom se rozešli, tak se mohl rozkrájet, abychom byli spolu. Takže si myslím, že pokud má nějaký problém................... je dobré to neházet na svoji manželku, ale postavit se čelem a řešit to jako dospělý chlap a ne jako malé děcko.

Marketo, zcela souhlasím. Mám to též za sebou. Opravdu nechápu proč ten "nějaký" deficit někteří muži nemohou řešit civilizovaně. Nejspíš to neumí. Myslím, že vlastně nechtějí dospět. A určitě chtějí vše, na co dosáhnou. Zázemí domova s manželkou, dětmi a vším, co k tomu patří. A zároveň dobrodružství volnosti a jiné ženy, na které dostanou zálusk. Manželství chtějí, zároveň jim ale stříhá křídla svobody. Ten můj si to nedokázal ujasnit po celých 35 let našeho manželství. Vzdělaný, chytrý, zodpovědný a úspěšný muž, který se se mnou po boku chová jak utržený z řetězu a když se odpoutám, je to ten nejopuštěnější člověk široko daleko všemi prostředky usilující o můj návrat. Najednou mu svoboda nechutná. Asi ho ty eskapády bez mé trpné asistence v pozadí nebaví. Nechápu to. Že by byla chybějící manželka "sań" překážkou v navazování známostí? Nebo ho moje blízkost/osobnost strká do společnosti/náruče jiných? Nebo ho nezbytná byť zcela minimalizovaná pravidla partnerského soužití svazují natolik, že se musí cukat a prchat z nich?
Nevím, jestli na to někdy přijdu. Někdo tady na to tajemství přišel? Prosím, prozraďte!!! K

Asi ho ty eskapády bez mé trpné asistence v pozadí nebaví.
Prd a vořech asistence Oni (někteří) potřebují manželku a domov proto, aby se měli od milenek kam vracet, odpočinout si a olízat případně utržené rány a pak je to taky skvělá obrana vůči některým neodbytným slečnám - aneb "ne, miláčku, mám rodinu".

Leila napsal(a):

Jinak to Mikeš- na vzhled a na erotično si určitě stěžovat nemohl. Hezký prádlo bylo pravidlem. K tomu prý vypadám O.K. Tak žádná můra. :)

Tak máš asi doma opravdu chronického holkaře, o jakém psala i Markéta. Nevím, zda je možné takového chlapa nějak "předělat", ale dost o tom pochybuju...

Leila napsal(a):

Jinak to Mikeš- na vzhled a na erotično si určitě stěžovat nemohl. Hezký prádlo bylo pravidlem. K tomu prý vypadám O.K. Tak žádná můra. :)

Už na to kašlu, :).

Ad vytučněné-JOOOO!! To je ono ! A ještě doupravit  na : Už na něj kašlu  a nejsem žádná můra!   Takhle si to houpni do hlavy!
   Život je děsně krátký na to aby se člověk trápil ( nechal trápit) . Tři roky je až až na   pokus o  výrobu světice , která vydrží víc než mula. :jojo:

Helena psala: Prd a vořech asistence... Oni (někteří) potřebují manželku a domov proto, aby se měli od milenek kam vracet, odpočinout si a olízat případně utržené rány a pak je to taky skvělá obrana vůči některým neodbytným slečnám - aneb "ne, miláčku, mám rodinu".

Pravda. Není nad klid domova! A zaznamenala jsem některé, co by se jako paní X už už viděly, jen kdyby ji ten žádoucí a skvělý X nechal být. On ale nemůže, aby se chudera poté snad nezavěsila na sprchové tyči.... co by k tomu pak řekly děti, že? K. :D:D

Přesně a běda eslivá se jim do těch jejich dobrodružství strká nos. To je přeci jejich věc a jejich permanentně blikající mobil v pět ráno. Tohle jsem si zažila, když jsem byla potřetí těhotná. Upozornila jsem svého muže, že jestli mě jeho sms ještě jednou vzbudí v noci, tak ten jeho slavný přepracovaný mobil hodím z balkónu. A taky se stalo. Nejdřív se smál a pak hledal pod oknem, tu displej, tu baterku, tu krytku. Stejně nepomohlo nic, protože já jsem byla jen přehormonizovaná hysterka a on chudák, kterému nikdo nerozumí.
Leilo eslivá mohu poradit. Dej nohy na ramena a utííííkej co ti nohy stačí. Žádná samota není horší, než konstatně deptající osoba vedle tebe. Mně osobně se tak ulevilo, že to ani slovy popsat nemohu. A to mám taky tři děti a o dost mladší než ty. Bože, jak já jsem po tom všem šťastná. Každé ráno se budím a říkám si, jak ten život může být fajn a klidný a příjemný. A chlapa? Děkuji nechci. Partnerské lásky jsem opravdu nažraná.
Nikdy jsem si nemyslela, že se octnu v takovém stádiu. Já věčná závislačka si užívám svobody, jako nikdy

marketa.koliba napsal(a):

Přesně a běda eslivá se jim do těch jejich dobrodružství strká nos. To je přeci jejich věc a jejich permanentně blikající mobil v pět ráno. Tohle jsem si zažila, když jsem byla potřetí těhotná. Upozornila jsem svého muže, že jestli mě jeho sms ještě jednou vzbudí v noci, tak ten jeho slavný přepracovaný mobil hodím z balkónu. A taky se stalo. Nejdřív se smál a pak hledal pod oknem, tu displej, tu baterku, tu krytku. Stejně nepomohlo nic, protože já jsem byla jen přehormonizovaná hysterka a on chudák, kterému nikdo nerozumí.
Leilo eslivá mohu poradit. Dej nohy na ramena a utííííkej co ti nohy stačí. Žádná samota není horší, než konstatně deptající osoba vedle tebe. Mně osobně se tak ulevilo, že to ani slovy popsat nemohu. A to mám taky tři děti a o dost mladší než ty. Bože, jak já jsem po tom všem šťastná. Každé ráno se budím a říkám si, jak ten život může být fajn a klidný a příjemný. A chlapa? Děkuji nechci. Partnerské lásky jsem opravdu nažraná.
Nikdy jsem si nemyslela, že se octnu v takovém stádiu. Já věčná závislačka si užívám svobody, jako nikdy

No to závidím a přeju zároveň. :)

Jestli se můžu zeptat- jak vyřešilas bydlení? Pomohli ti rodiče- nechali tě u sebe??
Já nemám na podnájem za 8000 + na uživení se.
Navíc- dcerka by asi stejně nešla se mnou :(. A syn- ten nevím.

Měla jsem a mám ohromné štěstí v tom, že mám svůj byt. Dostala jsem ho těsně před svatbou od rodičů. Tohle řešit nemusím. Platím asi 5000, nebo něco lehce přes. Jinak chodím do práce. Jak jinak. Nastoupila jsem, když měl ten nejmenší pět měsíců. Nic jiného mi nezbývalo. Vlastně jsem měla i štěstí na tu práci. Zajímavou a dobře placenou. Takže to zvládáme docela dobře. Nestrádáme. Jen kdyby se ten tatínek nechoval jako totální trotl. Třeba včera za mnou přišla plačící devítiletá dcerka, jestli by mi její tatínek nemohl dávat míň peněz, třeba tak polovinu, že si kvůli alimentům na ně nemůže koupit byt. Otevírala se mi kudla v kapse. Měla jsem chuť zvednout telefon a něco mu říct, asi by to bylo samé píp píp píp, jenže nakonec jsem si řekla, že takovou radost mu neudělám a navečer jsem si sedla s dětma a napsala všechny částky, které musím vydat za měsíc, k tomu připsala jejich veškeré roční výdaje, nové kola, hory, kroužky atd a vyšla částka o něco vyšší. Pak jsem jim dala do ruky pero, ať vyškrtají to, co by mohly postrádat. Nepřišly na nic. Takže tak. Není to hladké. Pořád řeším všelijaké jeho akcičky. Naposledy jsem ho musela dát k soudu kvůli neplacení alimentů. Chudák má exekuci na platě. Njn. Takže tak adrenalinově si žijeme. Nevím dne co si zase vymyslí.

marketa.koliba napsal(a):

Měla jsem a mám ohromné štěstí v tom, že mám svůj byt. Dostala jsem ho těsně před svatbou od rodičů. Tohle řešit nemusím. Platím asi 5000, nebo něco lehce přes. Jinak chodím do práce. Jak jinak. Nastoupila jsem, když měl ten nejmenší pět měsíců. Nic jiného mi nezbývalo. Vlastně jsem měla i štěstí na tu práci. Zajímavou a dobře placenou. Takže to zvládáme docela dobře. Nestrádáme. Jen kdyby se ten tatínek nechoval jako totální trotl. Třeba včera za mnou přišla plačící devítiletá dcerka, jestli by mi její tatínek nemohl dávat míň peněz, třeba tak polovinu, že si kvůli alimentům na ně nemůže koupit byt. Otevírala se mi kudla v kapse. Měla jsem chuť zvednout telefon a něco mu říct, asi by to bylo samé píp píp píp, jenže nakonec jsem si řekla, že takovou radost mu neudělám a navečer jsem si sedla s dětma a napsala všechny částky, které musím vydat za měsíc, k tomu připsala jejich veškeré roční výdaje, nové kola, hory, kroužky atd a vyšla částka o něco vyšší. Pak jsem jim dala do ruky pero, ať vyškrtají to, co by mohly postrádat. Nepřišly na nic. Takže tak. Není to hladké. Pořád řeším všelijaké jeho akcičky. Naposledy jsem ho musela dát k soudu kvůli neplacení alimentů. Chudák má exekuci na platě. Njn. Takže tak adrenalinově si žijeme. Nevím dne co si zase vymyslí.

...no tak to je taky peknej příběh :usch: jsi silná, že to takhle ustojíš, faktem je, že nám ženskejm ani nezbývá nic jiného než být silné a suplovat za pány tvorstva, co neumějí ovládat poklopec, roli tatínků i živitelů. Leily je mi líto. Jak člověk nemá vlastní bydlení je nahranej. :usch: Řešení bych viděla v rozvodu a požádání o byt. Pokud by zůstala s dětmi soud by se měl přiklonit k tomu, aby byt připadl jí a dětem. Rozhodně žít s chronickým sukničkářem a navíc ožralou je smutný a na to je život moc krátkej. :( Nevím co poradit, odejít do pronájmu a nechat děti tátovi je taky nesmysl...pokusila bych se vyštípat jeho, kéééž by ho nejaká milenka chtěla. Jenže to chce pevný nervy a pochybuju, že ty Leila ještě má. Začala bych svěřením dětí do péče a výměrem pořádného výživného, pokud je kde brát?

xxxx napsal(a):

marketa.koliba napsal(a):

Měla jsem a mám ohromné štěstí v tom, že mám svůj byt. Dostala jsem ho těsně před svatbou od rodičů. Tohle řešit nemusím. Platím asi 5000, nebo něco lehce přes. Jinak chodím do práce. Jak jinak. Nastoupila jsem, když měl ten nejmenší pět měsíců. Nic jiného mi nezbývalo. Vlastně jsem měla i štěstí na tu práci. Zajímavou a dobře placenou. Takže to zvládáme docela dobře. Nestrádáme. Jen kdyby se ten tatínek nechoval jako totální trotl. Třeba včera za mnou přišla plačící devítiletá dcerka, jestli by mi její tatínek nemohl dávat míň peněz, třeba tak polovinu, že si kvůli alimentům na ně nemůže koupit byt. Otevírala se mi kudla v kapse. Měla jsem chuť zvednout telefon a něco mu říct, asi by to bylo samé píp píp píp, jenže nakonec jsem si řekla, že takovou radost mu neudělám a navečer jsem si sedla s dětma a napsala všechny částky, které musím vydat za měsíc, k tomu připsala jejich veškeré roční výdaje, nové kola, hory, kroužky atd a vyšla částka o něco vyšší. Pak jsem jim dala do ruky pero, ať vyškrtají to, co by mohly postrádat. Nepřišly na nic. Takže tak. Není to hladké. Pořád řeším všelijaké jeho akcičky. Naposledy jsem ho musela dát k soudu kvůli neplacení alimentů. Chudák má exekuci na platě. Njn. Takže tak adrenalinově si žijeme. Nevím dne co si zase vymyslí.

...no tak to je taky peknej příběh :usch: si silná, že to takhle ustojíš, faktem je, že nám ženskejm ani nezbývá nic jiného než být silné a suplovat za pány tvorstvo co neumějí ovládat poklopec roli tatínků i živitelů. Leily je mi líto. Jak člověk nemá vlastní bydlení je nahranej. :usch: Řešení bych viděla v rozvodu a požádání o byt. Pokud by zůstala s dětmi soud by se měl přiklonit k tomu, aby byt připadl jí a dětem. Rozhodně žít s chronickým sukničkářem a navíc ožralou je smutný a na to je život moc krátkej. :( Nevím co poradit, odejít do pronájmu a nechat děti tátovi je taky nesmysl...pokusila bych se vyštípat jeho, kéééž by ho nejaká milenka chtěla. Jenže to chce pevný nervy a pochybuju, že ty Leila ještě má. Začala bych svěřením dětí do péče a výměrem pořádného výživného, pokud je kde brát?

Díky za reakci, xxxx.
Díky za reakce všem.
Máš pravdu, fakt jsem bez bydlení jaksi nahraná.
Na rozvod "pod jednou střechou" nemám sílu a nervy.
Tak jaksi přežívám.

Díky za morální podporu, už to, že mě něco napíšete, mě pomáhá. Pá, holky...:)

Leilo, já pořád nevidím důvod, proč by jsi měla odcházet ty.

Jestli máš v sobě jasno... a myslím, že po tom jak se chová by jsi už mít měla, byť bolavé jasno....bych mu jednoduše řekla, že o další život s ním už nestojím. Takže buď odejde on, nebo ty ale bude tě muset vyplatit ;)

Lejlo ahoj,
tvuj příběh je dost smutný, ale tvuj problém určitě ne neřešitelný.
Na tvém místě bych si s manželem sedl a na nalil čistého vína, takto to dál nejde,
šancí už dostal dost. Začít s ním řešit co bude s bytem, nevidím důvodproč ty
bys měla odcházet. Přijde mi že Tě chce jen zdeptat abys utekla a jemu spadl byt do klína.
Pokud chceš jít ty pryč, tak ybch zašel bych na sociálku se optat na obecní byty, určitě
nějaké mají. I mne nabízeli byt v Praze (dost jsem se tomu divil) kdysi, když jsem
musel opustit barák bejvalky.
Prostě vždycky se to dá nějak řešit. Pokud nebudeš mít na nájem, tak dnes se
kupodivu dává i sociální příspěvek na bydlení pro ty co nemaj nějaký násobek
životního minima.
Takže vem svůj život do vlastních rukou!

Leilo, zásadní otázka:
Čí je to byt?
Respektive je to byt výlučně manželův, že by ses v případě nouze musela stěhovat z bytu Ty?

Byt je napůl. :|

Nerozumím tomu, proč v tom případě tedy vyklízíš pole TY, proč uvažuješ TY o harcování se po podnájmech s dětmi nebo bez dětí :co: Pokud není manžel vyslovený agresor, nezažíváš denně domácí násilí a neterorizuje Tě, nevyklízela bych vůbec pole, ale zatím - pokud neuvažuješ v tuhle chvíli o rozvodu - bych asi rozdělila domácí soužití a bytové zóny na svoji soukromou a manželovu. Manžela bych raději začala vnímat nikoli jako životního partnera, ale jako "otravného spolubydlícího", aby se mi jeho excesy snášely pokud možno o malinko lehčeji ;) a být Tebou, Leilo, začala bych si klást otázku, jestli soužití v takové podobě vůbec CHCI, jestli mi bude vyhovovat i do budoucna a jestli v sobě najdu sílu změnit celý stav věcí radikálním řezem = rozvodem :pussa: Žít s manželem jako dva cizí lidi pod jednou střechou je totiž velice provizorní řešení a tahle fáze by v rámci zachování Tvého duševního zdraví neměla trvat příliš dlouho :jojo:

Kiara napsal(a):

Nerozumím tomu, proč v tom případě tedy vyklízíš pole TY, proč uvažuješ TY o harcování se po podnájmech s dětmi nebo bez dětí :co: Pokud není manžel vyslovený agresor, nezažíváš denně domácí násilí a neterorizuje Tě, nevyklízela bych pole, ale zatím - pokud neuvažuješ v tuhle chvíli o rozvodu - bych asi rozdělila domácí soužití a bytové zóny na svoji soukromou a manželovu.

Protože se mě tady žije strašně.
Nemusím se stěhovat, on to po mě nechce, naopak se diví, proč bysme měli něco řešit.

Leila napsal(a):

...Protože se mě tady žije strašně.

Neblázni - a někde v podnájmu, mezi cizími lidmi a bez dětí by se Ti žilo líp?!? Navíc - pokud bys doopravdy opustila jakoby bez vážného důvodu společnou domácnost a hlavně děti, z nichž je jedno nezletilé, mohlo by to být jednou ošklivě zneužito proti Tobě.

Nemusím se stěhovat, on to po mě nechce, naopak se diví, proč bysme měli něco řešit.

Bože bože, pan manžel je natolik sebestřednej a zahleděnej do sebe, že si ani na chvíli neuvědomí, že by Ti mohlo na vašem soužití něco vadit :dumbom: ?!? Co by dělal, kdyby sis Ty našla milence, jednoho krásného dne by mu přišel otevřít cizí chlap v jeho pyžamu a Ty ses manžela nechápavě ptala, co mu jako na tomhle soužití vadí, když Tobě to po všech stránkách vyhovuje??? Ten by koukal jak puk ...:o
Nic, Leilo - já bych mu na Tvém místě pomalu a srozumitelně vysvětlila, CO KONKRÉTNĚ mi na našem manželství vadí, PROČ mi to vadí a pokud by nenastala nějaká kladná odezva a obrat k lepšímu - zkrátka by pan manžel nechtěl nic pochopit - zařídila bych se tak, aby mu bylo jasné, že takhle dál NE. Rozdělila bych obytné zóny v bytě a rodinné uspořádání bych zařídila tak, jako mezi dvěma spolubydlícími - a jako ke spolubydlícímu bych se k manželovi i chovala. A pokud ani na tohle nezačne manžel reagovat, pomýšlela bych na definitivní rozchod a posléze i rozvod, bohužel i se vším všudy, co takový rozvod obnáší - tedy prodej bytu a/nebo vyplacení jednoho manžela druhým plus péče o nezletilé dítko plus výživné.

Leilo,
manžel se nezmění..... s tím se smiř...a nevěřím, že by posezení a poklábosení s ním co tobě vadí a co ne, nějak pomohlo....protože JEMU to vyhovuje: doma zázemí, sice manželka občas nespokojená, ale funkční a ON si může chodit a tudíž chodí na zálety....které JEHO baví - je to pro něj adrenalin.

A co ty, mezitím: sedíš doma, pečuješ o rodinný krb a užíráš se.
Změnit stav věcí viditelně nechceš, či z jakéhokoliv důvodu nemůžeš. Prostě bludný kruh

Děti máš velké, to je tvé plus.Zaměř se na sebe.Doporučení choď mezi lidi, sportovat, s kámoškama, s kámošema, na výlety, prostě máš nějakou jinou činnost kromě práce a domácnosti? Tedy myslím spíš zábavu.Stalo se někdy, že TY jsi přišla později domů než tvůj muž? - a neboj, děti by si jistě dovedly namazat rohlík, či otevřít jogurt k večeři....

Leila:  ve středu jsme byli posedět, tam začal vyřvával urážky na číšníka- zavolal na něho policajty,

Leilo, zdravím Tě, jsi hodná, že ses ozvala.
Chtěla jsem jen dodat, že milenka nebo vyslovená urážka se ve vypjatých chvílích asi přihodit může. Není to nic, o co by člověk stál. Ale věta, kterou jsem vypsala v úvodu, ta mi připomněla, že s takovým člověkem bych žít opravdu nemohla.
Moc Ti přeji, aby ses nějak dala dohromady a vymyslela, co dál - jak HEZKY a klidně žít. Ono to jde. Holky mají s tím, co Ti tady píšou, pravdu. Na Tvém místě bych nejdřív zkusila co nejčestnějším způsobem, ale rázně, zabojovat o ten byt. A pak už Ti bude jenom krásně.