Jsem tu po delší době a zakládám toto téma a nevím co dál?
Měla jsem tu minulý rok vlákno Jak znovu získat lásku.
Tak vše u nás dopadlo tak, že od srpna 2009 jsme žili pěkně, myslela jsem, že už bude dobře, manža s milenkou nadobro ukončil vztah.Doma se snažil, dodržovali jsme si dané dohody a já měla pocit že vše klape.Přestala jsem podezírat, neměla jsem důvod, začínala jsem být šťastná a nemyslet na to, co bylo. V prosinci jsem začala pracovat,mít trochu méně času, který jsem trávila s manželem. Asi od ledna se začal chovat trochu jinak, tak jsem začínala mít pocit že to spadá do dřívějších kolejí, tak jsem se snažila ještě víc.Trápila se tím, proč se mnou málo mluví, nemá najednou čas, nebere telefon, když náhodou volám, přestal mě dokonce i oslovovat jménem. A včera mě telefonicky sdělil, že je zamilovaný, že ho tahne srdce jinam, že chce do konce měsíce dobydlet a od 1.4. jde do podnájmu.Mě nechá s 3ma dětma samotnou.A bude bydlet s milenkou, kterou prej už dávno opustil a tvrdil mě o ní, že lituje toho, že ji kdy potkal. Takže jsem na tom tak jak před rokem a nevím co dál.

Sisi- pust ho. Ze života, z hlavy.  Pomalu ale jistě .
Budeš to mít těžké s třemi dětmi, ale  tvůj muž  si vybral zjevně jiný život.   Rozveď se, odstěhuje -li se, ať ti pomůže sehnat ubytování, které s dětmi utáhneš. Musíš jít dál, nedá se nic jiného dělat než se osamostatnit.... Můžeš  si říct, že jsi udělala vše, na čem jste se s mužem dohodli? Pokud ano, nehledej vinu  ale přemýšlej co dál. Hodně štěstí.....

zuzi, ale jak to mohlo takto dopadnout, proč mě před rokem tak přemlouval, abych ho vzala spátky? Jak může tak lhát? A já to nepoznala. Nemůžu se stím smířit. Prej chce ještě do konce měsíce bydlet v našem bytě a pak půjde. To mám ty dny dělat, že nic se neděje? To nezvládnu, nevydržím. Tohle si nezasloužím. Kdyby mě nepřemluvil, už bych možná dnes uměla žít bez něho. A jsem zase na dně.

Podobně na dně jsem si připadala , když můj bývalý "končil" s alkoholem.... Ale nic jiného než skončit s ním jako  s chlapem nešlo....  Vím, že si připadáš děsně. Ale ono to časem odejde...   Seber se. Ženská vydrží víc než kůň, jen to teďka zatím netušíš....
Jeho sliby zahoď společně se svým smutkem. Je to prostě tak jak to je.  Nevracej se tam, kde tě to bolí ani v myšlenkách. Jestli máš kámošky, rodinu- ty živé, ne virtuální -popros o pomoc.  Je to hodně ran v krátké době. Pokud  sama necítíš dost silná , potřebuješ pomoc.

TeŤ sedím v práci ale za chvilku mám jít domů.Bude tam a mě jen ta myšlenka že ho uvidím ničí. Moc ho miluji a nevím jak se od něho odpoutat. Jsme spolu 9 let a mě to přijde jako týden. Všichni mě raDÍ ABYCH POSLALA PRYČ, ALE TO JÁ NEMUSÍM DĚLAT. oN JDE SÁM A CHCE TO, NEVYMLOUVÁM MU TO. jEN JSEM MU ŘEKLA, ŽE UŽ NIKDY HO NEVEZMU ZPÁTKY A I KDYŽ MĚ TO HODNĚ BOLÍ, vím že to už nesmím udělat. Nebo by mě utrápil.

Zuzi, ženská vydrží .víc než člověk,jak říká má kamarádka :D .
Sisi,takový věci,že už ho jako nikdy nevezmeš zpátky neříkej . . .obzvlášť pokud tě to bolí.
Spíš si řekni, jsem tak skvělá ženská,že už nejspíš nebudu mít zapotřebí, vzít ho zpátky.
Jestli ti vadí se s ním vídat,tak se domluv,že jeden den hlídá děti on a druhý ty a každý druhý den někam vyraž.

Asi bych se ho při jeho oznámení o odstěhování zeptala: a děti s jejich oblečením a školními taškami si bereš taky, jo? :/
Sisi, držím Ti palce, abys to všecko dobře zvládla, a říkej si, že asi to tak má být - protože PAK se budeš mít prostě líp. Uvidíš, že to nakonec po čase bude dobré pro Tebe.

Myslím, že je v pořádku říct pravdu. Pořád tě miluju, ale nemohu tě nutit, abys miloval ty mě. Bolí mě to, ale buď s ní šťastný. Pojďme se jenom nějak inteligentně dohodnout ohledně dětí. To jenom nějaké ubohé a namachrované já řekne: jsem tak skvělá ženská, že už nejspíš nebudu mít zapotřebí, vzít tě zpátky (jako by o to někdo stál).

Klidně bych pro okamžik jeho odchodu vytáhla svoje "hloupé namachrované já"...
Umím si totiž představit, jak jí v tom okamžiku  s třema dětma v závěsu a  odcházejícím partnerem bude vevnitř v duši.

Je vidno, že Axi v těch dveřích  sotvakdy stál. A pokud ano , tak se držel futer a taky používal to "namachrované já"
V barvách vidím, jak  radostně chystá Axi kufry manželce a  přitom si ani koutkem duše nepřipustí, že namístě Sisiny ztratil čas lepením něčeho o co ta manželka nestála a  jen hrála komedii... Zajisté by jen kultivovaně  poodhrnul koutek úst a ucedil  : měj se hezky, někdy vzpomeń na mě  a naše tři děti....   A vůůůůbec by mu nebylo do breku... :usch:

Sisi tak to je od nej pekny podraz.Tady plati pravidlo ze udela jednou,udela i podruhy.Uz proto bych neveru nikdy neodpustila.Drzim te palce v dalsim zivote,protoze sama se 3 detma to bude zahul.

Axi: nejspíš nebudu mít zapotřebí, vzít tě zpátky (jako by o to někdo stál).

Axi, ale jak vidíš, před rokem o to stál a nikde není vytesáno, že za pár měsíců bude zas.... ;)

Tercila[b napsal(a):

]Asi bych se ho při jeho oznámení o odstěhování zeptala: a děti s jejich oblečením a školními taškami si bereš taky, jo?[/b] :/
Sisi, držím Ti palce, abys to všecko dobře zvládla, a říkej si, že asi to tak má být - protože PAK se budeš mít prostě líp. Uvidíš, že to nakonec po čase bude dobré pro Tebe.

Já bych se ASI neptala - já bych to rovnou konstatovala  - tento týden ti dám na zabydlení u milenky, ale příští týden odjíždím na celý týden pryč, takže ti děti v tolik a tolik nachystám a jelikož jsem "pro neuzurpování dětí" můžeš se rozhodnout, zda děti budou ve střídavé péči nás obou v termínu týden/týden, nebo 14 dní/14 dní a nebo dokonce měsíc/měsíc. Potřebuji to vědět, abych si podle toho mohla zorganizovat vlastní žití.

Dvě starší děti nejsou jeho, jen je vyženil se mnou, jeho je ten nejmenší, má 4 roky. Moc se o něj nestaral doposud a nechci ani domyslet, jak by se k němu chovala slečna, která je o tolik mladší a nemá vlastní dítě. Nemohla bych riskovat, aby mě malého trápila nebo byla na něj zlá. Před synkem např. líbala jeho tatínka. To si myslím, že není dobře pro takové malé dítě. Jak by se cítil, v takovém prostředí?
Manža mi tuto věc, že se stěhuje za hlasem svého srdce dokonce neřekl ani do očí, jen přes telefon, takový je to hrdina. Přišel ráno a já se ho jen v klidu zeptala jestli to myslel vážně a on že ano. Tak to bych mu měla po tom všem, (co mě minulý rok prosil, abych mu nevěru s touto slečnou odpustila a že začneme žít znovu) měla říkat, že ho miluji. Tak to už neudělám, takhle jsem mu plakala a vyznávala lásku a odpouštěla minulý rok. A mám tady výsledek. Jen suše dnes odpoledne poznamenal, že si to představoval jinak, a že to s tím návratem myslel vážně. Že ji dlouho neviděl a náhodou se potkali a on cítil, že ji miluje. A teď budou ŽÍT SPOLU.

Axi napsal(a):

Myslím, že je v pořádku říct pravdu. Pořád tě miluju, ale nemohu tě nutit, abys miloval ty mě. Bolí mě to, ale buď s ní šťastný. Pojďme se jenom nějak inteligentně dohodnout ohledně dětí. To jenom nějaké ubohé a namachrované já řekne: jsem tak skvělá ženská, že už nejspíš nebudu mít zapotřebí, vzít tě zpátky (jako by o to někdo stál).

Řekla jsem to jinak. Řekla jsem, že když už mě oznámil, že odejde a jde za svým srdcem, tak ať jde hned a ne za 14 dnů.Že mě to usouží ho tu potkávat a dělat že se nic neděje. Že si přeji aby mi to neprodlužoval a odešel hned.A už je na čase když se tak rozhodl naše manželství ukončit.Že už nechci aby když zjistí už po několikáté, že mu bylo doma líp, aby mě přemlouval, sliboval hory doly. Že už se od něj nenechám nikdy víc trápit. Nevěděla jsem že s e s ní zase schází, prostě mi to zničeho nic zavolal.Že mě opouští.

Tercila napsal(a):

Asi bych se ho při jeho oznámení o odstěhování zeptala: a děti s jejich oblečením a školními taškami si bereš taky, jo? :/
Sisi, držím Ti palce, abys to všecko dobře zvládla, a říkej si, že asi to tak má být - protože PAK se budeš mít prostě líp. Uvidíš, že to nakonec po čase bude dobré pro Tebe.

Já už ani nevím co je pro mě dobré.Jsem tak smutná a prázdná, pláču a nejím, zvracím.Všechno jako před rokem a já ještě před týdnem vymýšlela, co udělat, aby měl lepší náladu, snažila jsem se ho i svádět, když mě odmítal i intimně. Říkal, že je unavený. Prostě musel mít ze mě úplnou srandu, jak jsem se snažila, protože mě bylo divné jeho chování.A takhle jsem dopadla.Odkopnutá, zneužitá.To ani není možné, když si přečtu ty jeho sms, co mi psal, abych mu tu nevěru odpustila a že už ví, kde je jeho místo, že lituje, že ji kdy poznal. A teť za ní odchází už po druhé.

sisino, to je mi líto.
Netýrej se teď zbytečně. Smaž ty sms, když jsi je nesmazala už dávno. Bolí to určitě dost i bez toho, aby ses ještě takhle týrala.
Teď jsi bolavá a ublížená. Se třemi dětmi to není lehké, ale za ten rok jsi už jinde, než před rokem. Zvládlas to minule, zvládneš to i teď. Určitě.

Až se zklidníš, pak už budeš vědět, že tohle:
Nemohla bych riskovat, aby mě malého trápila nebo byla na něj zlá. Před synkem např. líbala jeho tatínka. To si myslím, že není dobře pro takové malé dítě. Jak by se cítil, v takovém prostředí?

bys už nenapsala. Tebe taky líbal tvůj nynější manžel před tvými dětmi z minulého manželství. Na tom není nic špatného.

Ano máš pravdu,líbal. Ale když ona mě psala výsměšné sms, jak vyměnil stáří za mládí, jak jsem stará a hnusná a nikdo mě nemá rád, že si mě manžel neváží.....
A tahle má být náhradní matkou v době, kdy tam nebudu? To mě bolí taky.

A ještě mě tak před dvěma týdny malý říkal :" maminko tatínek se miloval s tetou, já jsem je viděl." A manža se tomu smál, že to si plete, že to viděl asi někde ve filmu. Takže si ho bral s sebou když byl s ní.

sisina napsal(a):

A ještě mě tak před dvěma týdny malý říkal :" maminko tatínek se miloval s tetou, já jsem je viděl." A manža se tomu smál, že to si plete, že to viděl asi někde ve filmu. Takže si ho bral s sebou když byl s ní.

Sisi, nevytvářej konstrukce. 4-letý syn ví, co je to - milovat se? Použil přesně takové spojení? Netýrej se.

sisina napsal(a):

A ještě mě tak před dvěma týdny malý říkal :" maminko tatínek se miloval s tetou, já jsem je viděl."

Tak to je nářez, teda... :|

Zklamaná napsal(a):

Tercila[b napsal(a):

]Asi bych se ho při jeho oznámení o odstěhování zeptala: a děti s jejich oblečením a školními taškami si bereš taky, jo?[/b] :/
Sisi, držím Ti palce, abys to všecko dobře zvládla, a říkej si, že asi to tak má být - protože PAK se budeš mít prostě líp. Uvidíš, že to nakonec po čase bude dobré pro Tebe.

Já bych se ASI neptala - já bych to rovnou konstatovala  - tento týden ti dám na zabydlení u milenky, ale příští týden odjíždím na celý týden pryč, takže ti děti v tolik a tolik nachystám a jelikož jsem "pro neuzurpování dětí" můžeš se rozhodnout, zda děti budou ve střídavé péči nás obou v termínu týden/týden, nebo 14 dní/14 dní a nebo dokonce měsíc/měsíc. Potřebuji to vědět, abych si podle toho mohla zorganizovat vlastní žití.

Zklamčo tys nám vyměkla. Já bych to viděl na tady máš k tomu stěhování ještě děti a nezapomeň krmí se 3x denně a denně převlíkat, jinak na tebe pošlu sociálku a pro ohrožování mravní výchovy pujdeš na Pankrác :lol:

majkafa napsal(a):

sisina napsal(a):

A ještě mě tak před dvěma týdny malý říkal :" maminko tatínek se miloval s tetou, já jsem je viděl." A manža se tomu smál, že to si plete, že to viděl asi někde ve filmu. Takže si ho bral s sebou když byl s ní.

Sisi, nevytvářej konstrukce. 4-letý syn ví, co je to - milovat se? Použil přesně takové spojení? Netýrej se.

Ptala jsem se ho, co to jako je jestli ví.A prej tatínek tetu pusinkoval všude. Jo a ještě že jí říkal , že ji miluje

Sis, to není chlap, kvůli němuž bys měla zvracet a plakat. Jsi určitě silná, zvládneš to. On si Tě nezaslouží. Máš svoje tři poklady a on? Jen se neboj, na všecky jednou dojde - jak se říká. Tak se drž. Opláchni slzy, namaž se krémem (přece si kvůli takovýmu zbytečně nevysušíš pleť) :), udělej si dobrý čaj nebo kafe a zkus si říct, že on není na světě " jediný.

sisina napsal(a):

A ještě mě tak před dvěma týdny malý říkal :" maminko tatínek se miloval s tetou, já jsem je viděl." A manža se tomu smál, že to si plete, že to viděl asi někde ve filmu. Takže si ho bral s sebou když byl s ní.

Tobe to podezrele neprislo,kdyz te to maly rikal?

Pisatel napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Tercila[b napsal(a):

]Asi bych se ho při jeho oznámení o odstěhování zeptala: a děti s jejich oblečením a školními taškami si bereš taky, jo?[/b] :/
Sisi, držím Ti palce, abys to všecko dobře zvládla, a říkej si, že asi to tak má být - protože PAK se budeš mít prostě líp. Uvidíš, že to nakonec po čase bude dobré pro Tebe.

Já bych se ASI neptala - já bych to rovnou konstatovala  - tento týden ti dám na zabydlení u milenky, ale příští týden odjíždím na celý týden pryč, takže ti děti v tolik a tolik nachystám a jelikož jsem "pro neuzurpování dětí" můžeš se rozhodnout, zda děti budou ve střídavé péči nás obou v termínu týden/týden, nebo 14 dní/14 dní a nebo dokonce měsíc/měsíc. Potřebuji to vědět, abych si podle toho mohla zorganizovat vlastní žití.

Zklamčo tys nám vyměkla. Já bych to viděl na tady máš k tomu stěhování ještě děti a nezapomeň krmí se 3x denně a denně převlíkat, jinak na tebe pošlu sociálku a pro ohrožování mravní výchovy pujdeš na Pankrác :lol:

Vyměkla? Z čeho soudíš? Domněnkuješ se, že když dokážu být potvora na chlapa, že budu stejná na své děti? To bych jim neudělala - ale jemu s radostí ano, když už to dítě se mnou má, necht se hezky spravedlivě stará...a kde vezme pak čas na vše kolem sebe, to  mi je pak celkem šumák. A jelikož můj partner je super otec, tak vím, že bych nemusela mít jakoukoliv obavu tu střídavou péči požadovat.

Zklamaná napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Já bych se ASI neptala - já bych to rovnou konstatovala  - tento týden ti dám na zabydlení u milenky, ale příští týden odjíždím na celý týden pryč, takže ti děti v tolik a tolik nachystám a jelikož jsem "pro neuzurpování dětí" můžeš se rozhodnout, zda děti budou ve střídavé péči nás obou v termínu týden/týden, nebo 14 dní/14 dní a nebo dokonce měsíc/měsíc. Potřebuji to vědět, abych si podle toho mohla zorganizovat vlastní žití.

Zklamčo tys nám vyměkla. Já bych to viděl na tady máš k tomu stěhování ještě děti a nezapomeň krmí se 3x denně a denně převlíkat, jinak na tebe pošlu sociálku a pro ohrožování mravní výchovy pujdeš na Pankrác :lol:

Vyměkla? Z čeho soudíš? Domněnkuješ se, že když dokážu být potvora na chlapa, že budu stejná na své děti? To bych jim neudělala - ale jemu s radostí ano, když už to dítě se mnou má, necht se hezky spravedlivě stará...a kde vezme pak čas na vše kolem sebe, to  mi je pak celkem šumák. A jelikož můj partner je super otec, tak vím, že bych nemusela mít jakoukoliv obavu tu střídavou péči požadovat.

Ty a potvora na chlapa? Tos mě při nedělním ránu s kávičkou a štrůdlikem do postílky rozesmála. Stejnak ti nevěřím, že jsi na pána tvorstva vůbec něco dovolila. Ale poza to byla dokonalá, Přiznám že jsem na chvilku podlehl, ale už tě plně chápu. No jdu se dochutnat kávičku, tak papá kočičko a pěknou jarné neděli.

Pisateli, teda fuj, jíst v posteli :rolleyes:

vy dva se pořád kočkujete, že vy se milujete :cool::D

sisina napsal(a):

Ptala jsem se ho, co to jako je jestli ví.A prej tatínek tetu pusinkoval všude. Jo a ještě že jí říkal , že ji miluje

To snad není ani možný... ty jsou totálně blbý oba dva... tatínek i teta... :co:

Mikeš napsal(a):

sisina napsal(a):

Ptala jsem se ho, co to jako je jestli ví.A prej tatínek tetu pusinkoval všude. Jo a ještě že jí říkal , že ji miluje

To snad není ani možný... ty jsou totálně blbý oba dva... tatínek i teta... :co:

Nedělej unáhlené závěry. Nevíme, jak to bylo. Třeba klouček odpoledne u tety "spal" a oni nevěděli, že je vzhůru. Taky je otázka, co pro čtyřletého prcka znamená - pusinkoval všude. Bych to neřešila ani se tím netrápila, být sisinou. Má teď dost jiných starostí, hlavně materiálních. Snad jí to líp pomůže překlenout ty duševní a srdíčkové.

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

sisina napsal(a):

Ptala jsem se ho, co to jako je jestli ví.A prej tatínek tetu pusinkoval všude. Jo a ještě že jí říkal , že ji miluje

To snad není ani možný... ty jsou totálně blbý oba dva... tatínek i teta... :co:

Nedělej unáhlené závěry. Nevíme, jak to bylo. Třeba klouček odpoledne u tety "spal" a oni nevěděli, že je vzhůru. Taky je otázka, co pro čtyřletého prcka znamená - pusinkoval všude.

Tak to já si právě dovedu představit úplně jasně, co znamená to "pusinkoval všude"... :)

Božemůj. Ani kousek empatie v sobě nenajdeš? Tohle tady a teď není vtipné.

PPavlaa napsal(a):

Pisateli, teda fuj, jíst v posteli :rolleyes:

vy dva se pořád kočkujete, že vy se milujete :cool::D

drobky v posteli nesnáším - to víš, že mě miluje, stále mu připomínám jeho první lásku - jeho BM, zažil s ní tolik dobrého i zlého, že prostě nezapomene. Stará láska nerezaví....a i rozmnožil svou vejplatu v dětech :cool: Takže jak tu kvává o tom, že do manželky (ouplně cizí ženský) není radno nalejvat prachy, tak doma to dělal pravidelně i se stojkou :vissla:

Sisi :pussa:

eremuruss napsal(a):

sisina napsal(a):

A ještě mě tak před dvěma týdny malý říkal :" maminko tatínek se miloval s tetou, já jsem je viděl." A manža se tomu smál, že to si plete, že to viděl asi někde ve filmu. Takže si ho bral s sebou když byl s ní.

Tobe to podezrele neprislo,kdyz te to maly rikal?

To víš že mi to bylo podezřelé, říkal to dokonce před tatínkem. A táta se jen smál a prej to si asi pamatuje ještě jak to bylo před rokem. Stará záležitost

Mikeš napsal(a):

sisina napsal(a):

Ptala jsem se ho, co to jako je jestli ví.A prej tatínek tetu pusinkoval všude. Jo a ještě že jí říkal , že ji miluje

To snad není ani možný... ty jsou totálně blbý oba dva... tatínek i teta... :co:

To jsem dopadla Mikeši, že? A jak jsem si myslela, že jsem dobrá, že jsem před rokem sice s terapijí a antidepr. zvládla, že manža už ví, co pro něho znamenáme. A mám to tu znovu. To se ani nedá pochopit. Jak mi tohhle může dělat? Všichni mě radí, ruce od něj pryč.  Ale on se stejně rozhodl, zavolal mi to na mobil i když asi 10min před tím byl doma a mohl mi to říct osobně.

Sisi :pussa: mně se z toho tvého chlapa dělá šoufl. Ať to bylo kdykoli, jestli před rokem, nebo teď je to šmejd, když dopustí, aby ho syn viděl inflagranti s milenkou.
Kašli na něj na bídáka, když mu není ani trochu blbé udělat ti dvakrát to samé po roce s jednou a tou samou babou. :dumbom: Jestli mu váš vztah po návratu nevyhovoval, měl ho ukončit a ne ho zase léčit milenkou. Pro člověka jeho kvalit nemusíš dlouho smutnit. Jen si to porovnat v hlavě a bude ti líp. :)

Opravdu jsem věřila že mě miluje, byla jsem šŤastná, že jsme spolu. Krásné vánoce a poslední 2 měsíce se začal chovat odměřeně, jako dřív.Byl stále unavený, vyhýbal se intimnostem.A teŤ Vám napíšu něco, co je asi už zoufalé, ale obědnala jsem se na plastickou operaci, zpevnit prsa.. Myslela jsem si, že třeba to by mohlo nějak pomoci v našem intimním životě.Že budu pro něj atraktivnější. A on to normálně použil jako jeden z důvodů, proč mě opouští. Že jsem marnotratná a použiju 50000kč pro sebe a mohla jsem to dát na něco do rodiny. A já ještě aby to nezatížilo rozpočet, tak si zrušila důchodové pojištění na tu operaci. A teť nevím vůbec, jestli to zrušit nebo co dál. Kamarádky mě říkají že to nesmím zrušit,že musím myslet na sebe. Mám komplexy že mám nepěkná prsa po dětech už roky. A co teŤ? nevím, je toho na mě moc. A tak zničeho nic, nečekaně.

Fanny5 napsal(a):

Sisi :pussa: mně se z toho tvého chlapa dělá šoufl. Ať to bylo kdykoli, jestli před rokem, nebo teď je to šmejd, když dopustí, aby ho syn viděl inflagranti s milenkou.
Kašli na něj na bídáka, když mu není ani trochu blbé udělat ti dvakrát to samé po roce s jednou a tou samou babou. :dumbom: Jestli mu váš vztah po návratu nevyhovoval, měl ho ukončit a ne ho zase léčit milenkou. Pro člověka jeho kvalit nemusíš dlouho smutnit. Jen si to porovnat v hlavě a bude ti líp. :)

A mě je ještě po něm smutno. Co to se mnou je? Nejsem asi fakt normální. Ale taky vím, že tohle musí skončit, tento život je jen naděje a pak trápení. Jak to zvládnout a nezbláznit se. To prostě nemůžu pochopit, že mi takhle mohl lhát, právě on, a já mu tak po tom všem věřila.Každé slovo.

Fanny5 napsal(a):

Sisi :pussa: mně se z toho tvého chlapa dělá šoufl. Ať to bylo kdykoli, jestli před rokem, nebo teď je to šmejd, když dopustí, aby ho syn viděl inflagranti s milenkou.
Kašli na něj na bídáka, když mu není ani trochu blbé udělat ti dvakrát to samé po roce s jednou a tou samou babou. :dumbom: Jestli mu váš vztah po návratu nevyhovoval, měl ho ukončit a ne ho zase léčit milenkou. Pro člověka jeho kvalit nemusíš dlouho smutnit. Jen si to porovnat v hlavě a bude ti líp. :)

Fanny, on ten vztah přece ukončil - teď. Možná zjistil, že tu ženu miluje.
Ale měl by se aspoň slušně rozejít.

sisina napsal(a):

Opravdu jsem věřila že mě miluje, byla jsem šŤastná, že jsme spolu. Krásné vánoce a poslední 2 měsíce se začal chovat odměřeně, jako dřív.Byl stále unavený, vyhýbal se intimnostem.A teŤ Vám napíšu něco, co je asi už zoufalé, ale obědnala jsem se na plastickou operaci, zpevnit prsa.. Myslela jsem si, že třeba to by mohlo nějak pomoci v našem intimním životě.Že budu pro něj atraktivnější. A on to normálně použil jako jeden z důvodů, proč mě opouští. Že jsem marnotratná a použiju 50000kč pro sebe a mohla jsem to dát na něco do rodiny. A já ještě aby to nezatížilo rozpočet, tak si zrušila důchodové pojištění na tu operaci. A teť nevím vůbec, jestli to zrušit nebo co dál. Kamarádky mě říkají že to nesmím zrušit,že musím myslet na sebe. Mám komplexy že mám nepěkná prsa po dětech už roky. A co teŤ? nevím, je toho na mě moc. A tak zničeho nic, nečekaně.

To je ale blbost. To může pomoct tobě, jestli máš mindrák ze svých prsou, ale ničemu a nikomu jinému. Myslím, že je to opravdu nesmysl. Kamarádky bych neposlouchala, poslouchala bych sama sebe. Ale jeho tím už nezískáš.

Jo a ještě mi ráno než odešel řekl, že čekal, že mu řeknu, že ho miluju, že to nějak uděláme, že mě má moc rád.Prej mě s ní nepodvádí fyzicky, že  s ní nespal, ale žýe se jen sešli párkrát a že ho za ní táhne srdce. A já mu nato, že tohle už po mě nemůže chtít, aby do konce měsíce dobydlel se mnou a od dubna že půjde do podnájmu. Řekla jsem mu, že to takhle nezvládnu, že bude lepší když mě tohle řekl, aby šel hned. Tak šel. Sice si vzal zatím jen pár věcí a je u rodičů. To vím, protože mě byli navštívit a zjistit co se děje.

majkafa napsal(a):

sisina napsal(a):

Opravdu jsem věřila že mě miluje, byla jsem šŤastná, že jsme spolu. Krásné vánoce a poslední 2 měsíce se začal chovat odměřeně, jako dřív.Byl stále unavený, vyhýbal se intimnostem.A teŤ Vám napíšu něco, co je asi už zoufalé, ale obědnala jsem se na plastickou operaci, zpevnit prsa.. Myslela jsem si, že třeba to by mohlo nějak pomoci v našem intimním životě.Že budu pro něj atraktivnější. A on to normálně použil jako jeden z důvodů, proč mě opouští. Že jsem marnotratná a použiju 50000kč pro sebe a mohla jsem to dát na něco do rodiny. A já ještě aby to nezatížilo rozpočet, tak si zrušila důchodové pojištění na tu operaci. A teť nevím vůbec, jestli to zrušit nebo co dál. Kamarádky mě říkají že to nesmím zrušit,že musím myslet na sebe. Mám komplexy že mám nepěkná prsa po dětech už roky. A co teŤ? nevím, je toho na mě moc. A tak zničeho nic, nečekaně.

To je ale blbost. To může pomoct tobě, jestli máš mindrák ze svých prsou, ale ničemu a nikomu jinému. Myslím, že je to opravdu nesmysl. Kamarádky bych neposlouchala, poslouchala bych sama sebe. Ale jeho tím už nezískáš.

Kamarádky mě radí, abych to udělala kvůli sobě, protože mě to dost dlouho trápilo. Ale myslela jsem, že bude mít taky z toho radost on. Tak jsem to myslela.

sisina, to je jiná. Akorát - teď to zvaž. Budeš sama se třemi dětmi. Osobně si to neumím představit, jak bych tohle zvládala. Hlavně finančně, kdybych neměla výborně placenou práci. Ale pokud máš pocit, že to chceš, tak na tu operaci jdi.
Jen - znám muže, co mají silikonové partnerky. Říkají, že vidět to není, ale cítit hodně, při milování. A nelíbí se jim ňuchňat silikon.

sisina napsal(a):

... A teť nevím vůbec, jestli to zrušit nebo co dál. Kamarádky mě říkají že to nesmím zrušit,že musím myslet na sebe. Mám komplexy že mám nepěkná prsa po dětech už roky...

Kamaradky maji pravdu: JE TO PRO TEBE! Mozna ted ve stinu "dulezitejsich" (pro tebe - ted momentalne) trapeni bys to mohla "odsunout", ale ver, pozdeji, az bolest z rozchodu preboli, bys litovala...
Mam to za sebou ("formovani"), a je to nadherny pocit po tech letech mindraku ze zbytecneho komplexu... A pekne jsem si vynadala, ze jsem to neudelala uz davno predtim... Tak sup pod nuz, uvidis, jak ti pak bude fajn! :pussa:

majkafa napsal(a):

...Jen - znám muže, co mají silikonové partnerky. Říkají, že vidět to není, ale cítit hodně, při milování. A nelíbí se jim ňuchňat silikon.

Majko, nemusi to byt vzdy o silikonu... staci "dotvarovat"..., vis?

ViktorkaLove napsal(a):

sisina napsal(a):

... A teť nevím vůbec, jestli to zrušit nebo co dál. Kamarádky mě říkají že to nesmím zrušit,že musím myslet na sebe. Mám komplexy že mám nepěkná prsa po dětech už roky...

Kamaradky maji pravdu: JE TO PRO TEBE! Mozna ted ve stinu "dulezitejsich" (pro tebe - ted momentalne) trapeni bys to mohla "odsunout", ale ver, pozdeji, az bolest z rozchodu preboli, bys litovala...
Mam to za sebou ("formovani"), a je to nadherny pocit po tech letech mindraku ze zbytecneho komplexu... A pekne jsem si vynadala, ze jsem to neudelala uz davno predtim... Tak sup pod nuz, uvidis, jak ti pak bude fajn! :pussa:

Děkuji za podporu.Nějaká prsa mám ale povislá, nemělo by to být cítit, jen prostě pěkně vypadat.Ani si nedokážu představit, že bych měla někdy tyhle svoje ukazovat novému chlapovi, pokud někdy nějaký bude. Švagrová to má taky za sebou a moc mě v tom podporuje, prej nabudu sebevědomí a změní se mě život. A atky prej kdy to chci jindy udělat než nyní, když mi je 37let. Už jsem tu operaci zrušila minulý rok, měla jsem už termín a provalila se ta nevěra.

majkafa napsal(a):

Fanny5 napsal(a):

Sisi :pussa: mně se z toho tvého chlapa dělá šoufl. Ať to bylo kdykoli, jestli před rokem, nebo teď je to šmejd, když dopustí, aby ho syn viděl inflagranti s milenkou.
Kašli na něj na bídáka, když mu není ani trochu blbé udělat ti dvakrát to samé po roce s jednou a tou samou babou. :dumbom: Jestli mu váš vztah po návratu nevyhovoval, měl ho ukončit a ne ho zase léčit milenkou. Pro člověka jeho kvalit nemusíš dlouho smutnit. Jen si to porovnat v hlavě a bude ti líp. :)

Fanny, on ten vztah přece ukončil - teď. Možná zjistil, že tu ženu miluje.
Ale měl by se aspoň slušně rozejít.

Myslela jsem to tak, že se měl rozejít i přesto, že neměl znovu milenku. Prostě před tím než se k ní vrátil. Nebo myslíš, že zjistil, že mu ten vztah se sisinou nevyhovuje až v momentě, kdy se vátil k milence.

Doktor říkal, že mi to doporučuje a že budu kočka.Tak jako před tětma. Nechodím ani v plavkách , mám prostě z toho komplex.

Fanny5 napsal(a):

Myslela jsem to tak, že se měl rozejít i přesto, že neměl znovu milenku. Prostě před tím než se k ní vrátil. Nebo myslíš, že zjistil, že mu ten vztah se sisinou nevyhovuje až v momentě, kdy se vátil k milence.

Spíš zjistil, že miluje jinou ženu. Ale asi v tom stále jasno nemá, dle toho, co sisina píše.

Fanny5 napsal(a):

majkafa napsal(a):

Fanny5 napsal(a):

Sisi :pussa: mně se z toho tvého chlapa dělá šoufl. Ať to bylo kdykoli, jestli před rokem, nebo teď je to šmejd, když dopustí, aby ho syn viděl inflagranti s milenkou.
Kašli na něj na bídáka, když mu není ani trochu blbé udělat ti dvakrát to samé po roce s jednou a tou samou babou. :dumbom: Jestli mu váš vztah po návratu nevyhovoval, měl ho ukončit a ne ho zase léčit milenkou. Pro člověka jeho kvalit nemusíš dlouho smutnit. Jen si to porovnat v hlavě a bude ti líp. :)

Fanny, on ten vztah přece ukončil - teď. Možná zjistil, že tu ženu miluje.
Ale měl by se aspoň slušně rozejít.

Myslela jsem to tak, že se měl rozejít i přesto, že neměl znovu milenku. Prostě před tím než se k ní vrátil. Nebo myslíš, že zjistil, že mu ten vztah se sisinou nevyhovuje až v momentě, kdy se vátil k milence.

Právě že jsem měla pocit ještě před dvema měsíci, že jsme šŤastný, bylop to všechno pěkné, ale tak se začal nějak měnit a už mě to připomínalo tu dobu před tím.  A taky mi řekl, že ji potkal náhodou a jen se pozdravili a on zjistil že mu chybí a už to bylo.

A to mě v srpnu tvrdil, že lituje toho, že se s ní kdy zapletl, že si nemyslel že je až taková kráva. Tak fakt tomu už nerozumím.

sisina napsal(a):

...  A taky mi řekl, že ji potkal náhodou a jen se pozdravili a on zjistil že mu chybí a už to bylo.

Sisi, ja myslim, ze chlapi nezjistuji, ze jim milenka chybi, podle toho, kdyz "ju nahodne potkaji"... a ze ti rekl, ze spolu nic nemeli (teda jako ted, "znova"...), to muze byt lez! Ja myslim, ze "si dali"..., a nechci te trapit, fakt ne, ale POUZE podle pohledu na zenu se chlapi fakt nerozhoduji, ze "jdou za ni jak byk na porazku"... :dumbom:

Asi to ani neřeš, co ti kdy navykládal. Těžko přijdeš na to, proč co říkal a jak to myslel. Zbytečně se tím budeš akorát týrat.
Už jsi to nedávno zažila, tak se snaž využít těch neblahých zkušeností k tomu, abys se z toho vyhrabala co nejdřív.

Fanny5 napsal(a):

Asi to ani neřeš, co ti kdy navykládal. Těžko přijdeš na to, proč co říkal a jak to myslel. Zbytečně se tím budeš akorát týrat.
Už jsi to nedávno zažila, tak se snaž využít těch neblahých zkušeností k tomu, abys se z toho vyhrabala co nejdřív.

Jsem naivní koza, vždycky všemu uvěřím, beru to podle sebe. Nemohla bych mu tohle dělat. A nejhorší je, že ho miluju i přez to všechno.

Dcerka mi řekla, že ji to nevadí, že tu nebude bydlet, že ho neměla poslední dobu stejně ráda. Byla jsem z toho v šoku.

majkafa napsal(a):

Fanny5 napsal(a):

Sisi :pussa: mně se z toho tvého chlapa dělá šoufl. Ať to bylo kdykoli, jestli před rokem, nebo teď je to šmejd, když dopustí, aby ho syn viděl inflagranti s milenkou.
Kašli na něj na bídáka, když mu není ani trochu blbé udělat ti dvakrát to samé po roce s jednou a tou samou babou. :dumbom: Jestli mu váš vztah po návratu nevyhovoval, měl ho ukončit a ne ho zase léčit milenkou. Pro člověka jeho kvalit nemusíš dlouho smutnit. Jen si to porovnat v hlavě a bude ti líp. :)

Fanny, on ten vztah přece ukončil - teď. Možná zjistil, že tu ženu miluje.
Ale měl by se aspoň slušně rozejít.

Ukončil ho na druhýkrát - pred rokom už nechal všetkých prejsť touto fraškou.... Plus teda súložiť s milenkou pred dieťaťom je podľa mňa hardcore, to nech sa nikto nehnevá... Aj rozísť sa dá slušne - a vyžrať si dôsledky svojich rozhodnutí sám, a nie že naopak nechám ostatných niesť dôsledky mojej nerohozdnosti. :dumbom:

Ony děti totiž nejsou blbé, cití, že není něco v pořádku.

Sisinko, hodně sil a kuráže. Máte z čeho žít?

sisina napsal(a):

Mikeš napsal(a):

sisina napsal(a):

Ptala jsem se ho, co to jako je jestli ví.A prej tatínek tetu pusinkoval všude. Jo a ještě že jí říkal , že ji miluje

To snad není ani možný... ty jsou totálně blbý oba dva... tatínek i teta... :co:

To jsem dopadla Mikeši, že? A jak jsem si myslela, že jsem dobrá, že jsem před rokem sice s terapijí a antidepr. zvládla, že manža už ví, co pro něho znamenáme. A mám to tu znovu. To se ani nedá pochopit. Jak mi tohhle může dělat? Všichni mě radí, ruce od něj pryč.  Ale on se stejně rozhodl, zavolal mi to na mobil i když asi 10min před tím byl doma a mohl mi to říct osobně.

osobně ? na tohle jsou většinou chlapi srabáci. mě něco podobnýho kdysi ex taky řekl po telefonu. taky nejdřív všechno ok, pak se během pár chvil všechno změnilo. něják mě to už u chlapů nepřekvapuje.

Nharte napsal(a):

Sisinko, hodně sil a kuráže. Máte z čeho žít?

Mám plat akorát na nájem a na školku. Zbytek nevím, jídlo a těm starším,to budu muset nějak zvládnout z alimentů z 1. manželství.No děs.

Doufám, Sisi, že se tentokrát na nějaké terapie a prášky vykašleš. Oni - obzvláště někteří - za to nestojí.
Bude líp, uvidíš.

sisina napsal(a):

Nharte napsal(a):

Sisinko, hodně sil a kuráže. Máte z čeho žít?

Mám plat akorát na nájem a na školku. Zbytek nevím, jídlo a těm starším,to budu muset nějak zvládnout z alimentů z 1. manželství.No děs.

Tím spíš se bych v Tvé situaci vykašlal na nějakou plastiku...

sisina napsal(a):

Nharte napsal(a):

Sisinko, hodně sil a kuráže. Máte z čeho žít?

Mám plat akorát na nájem a na školku. Zbytek nevím, jídlo a těm starším,to budu muset nějak zvládnout z alimentů z 1. manželství.No děs.

A alimentu z druheho manzelstvi.
Taky bych si v tehle situaci nenechavala delat zadna prsa.Pokud te vstoupi do zivota nejaky muz tak by te mel milovat takovou jaka si a ne jen pro tvoje nova prsa.

Taky bych si nelajzla prsa, když vím, že budu muset počítat každou korunu. Tři děti a sama je řádná zabíračka. Když tatínkové nejsou boháči, co by platili vysoké výživné.

Axi napsal(a):

Myslím, že je v pořádku říct pravdu. Pořád tě miluju, ale nemohu tě nutit, abys miloval ty mě. Bolí mě to, ale buď s ní šťastný. Pojďme se jenom nějak inteligentně dohodnout ohledně dětí. To jenom nějaké ubohé a namachrované já řekne: jsem tak skvělá ženská, že už nejspíš nebudu mít zapotřebí, vzít tě zpátky (jako by o to někdo stál).

Axíku to co píšeš je dobrý a měla by to tak říct.
Jenže Sisi teď ani nemůže mít jiné než ubohé zraněné já a ty jsi prostě necita(což s tímhle zas moc nesouvisí).
A pokud se Sisi fakt najde,tak opravdu nebude mít zapotřebí zabývat se někým,kdo pořád pendluje tam a zpátky . . . ostatně, tak to bylo myšleno.

eremuruss napsal(a):

Pokud te vstoupi do zivota nejaky muz tak by te mel milovat takovou jaka si a ne jen pro tvoje nova prsa.

Přesně tak, já si třeba neumím představit, že bych nějakou ženu kterou miluju, přestal milovat jen kvůli jejím prsům... nebo obráceně, že kdyby mě přitahovala jinak, tak bych se o ní jen kvůli prsům nedokázal zamilovat...

Axi, nejsi Ty robot?
Sisi, SZ. :pussa:

Sisi, s tou plastikou bych tady radši počkala, až budeš mít jasno ve financích. Ty operace se budou provádět pořád, nic Ti neuteče.

Fanny5: Myslela jsem to tak, že se měl rozejít i přesto, že neměl znovu milenku. Prostě před tím než se k ní vrátil. Nebo myslíš, že zjistil, že mu ten vztah se sisinou nevyhovuje až v momentě, kdy se vátil k milence.

Moc takových lidí, kteří se rozvedli proto, že jim něco nevyhovovalo, neznám. Spíš vždycky tu společnou domácnost opustili, až někoho jiného měli (samozřejmě určitou dobu paralelně s manželkou - manželem, jak jinak). Nedávno mi kamarád říkal, že kdyby ho jeho milenka nepřijala do svého bytu, tak by se prostě vrátil ke své ženě, že s tou alternativou počítal, protože ji přece jen měl rád, ale protože milenka byla sama, tak byla ráda, že někoho má, kývla a on šel k ní. Že je teď té milence po pár měsících nevěrný, to už je jiná - ale rozejít se nechce, protože nová milenka (č. 2) je na rozdíl od té předchozí zadaná). Ptala jsem se ho, jak mohl uvažovat o návratu, když mu tedy jeho paní nevyhovovala - pokrčil rameny a odpověděl, že zas tak špatně se mu nežilo, že teď po té výměně vidí, že je to prašť jak uhoď - ale teď už s tou milenkou č. 1 zůstane, přece se nebude pořád stěhovat. Mně to připadlo jako silné kafe vůči všem těm ženám, ale asi tak lidi holt uvažují...
Někdy mi ty příběhy připomínají "škatulata, hejbejte se"....

Sisi, já bych Tě chtěla podpořit v tvém rozhodnutí na plastiku jít.
Teď ještě nejsi ve finančním průšvihu - za rok na to už třeba vůbec nebudeš mít.
Moc dobře dokážu pochopit, že to neděláš pro chlapy ale hlavně pro sebe. Jestli Tě platika zbaví jednoho trápení, běž na ní. Je to úleva, zbavit se komplexu.
A jinak přeju hodně štěstí. :pussa:

Tercila napsal(a):

- pokrčil rameny a odpověděl, že zas tak špatně se mu nežilo, že teď po té výměně vidí, že je to prašť jak uhoď - ale teď už s tou milenkou č. 1 zůstane, přece se nebude pořád stěhovat. Mně to připadlo jako silné kafe vůči všem těm ženám, ale asi tak lidi holt uvažují...
Někdy mi ty příběhy připomínají "škatulata, hejbejte se"....

Toto mi neco pripomelo...
Mela jsem kdysi dve kamaradky, ktere bydlely v panelaku naproti sobe. Pribeh zacal tak, ze nejdriv hodne spolu ty dve rodiny kamaradily, pak tam na chodbe byvaly oboje jejich dvere dokoran (byl to panelak, kde v kridle byly vzdy dva byty, a dvere do kridla se daly zamknout... vpodstate si ze dvou bytu udelali jeden...), potom zacli spolu na stridacku spavat (vymenovat si partnery). Jedna z nich, budu ji rikat I., se v pocatku konce vyjadrila: Uz mi ten muj leze na nervy, porad mu neni neco dobry, co si stezuje, kdyz o decka se staram, ma uklizeno, vyprano, navarino... Pak se rozvedli, dal zili s "vymenenymi" partnery...
My jsme se odstehovali, a ta druha, budu ji rikat P., za mnou chodila dal do noveho bydliste, a vykladala mi, jak je ji s manzelem I. krasne, a ze se vzali...
Po case chodila skleslejsi... a ze se jim to nejak kazi, a ze nevi, "co ten, ted uz jeji", furt vymejsli... "porad mu neni neco dobry, co si stezuje, kdyz o decka se staram, ma uklizeno, vyprano, navarino... " :co:

majka.r.63 napsal(a):

Sisi, já bych Tě chtěla podpořit v tvém rozhodnutí na plastiku jít.
Teď ještě nejsi ve finančním průšvihu - za rok na to už třeba vůbec nebudeš mít.
Moc dobře dokážu pochopit, že to neděláš pro chlapy ale hlavně pro sebe. Jestli Tě platika zbaví jednoho trápení, běž na ní. Je to úleva, zbavit se komplexu.
A jinak přeju hodně štěstí. :pussa:

:jojo: :supr: :pussa:

werena30 napsal(a):

Axi napsal(a):

Myslím, že je v pořádku říct pravdu. Pořád tě miluju, ale nemohu tě nutit, abys miloval ty mě. Bolí mě to, ale buď s ní šťastný. Pojďme se jenom nějak inteligentně dohodnout ohledně dětí. To jenom nějaké ubohé a namachrované já řekne: jsem tak skvělá ženská, že už nejspíš nebudu mít zapotřebí, vzít tě zpátky (jako by o to někdo stál).

Axíku to co píšeš je dobrý a měla by to tak říct.
Jenže Sisi teď ani nemůže mít jiné než ubohé zraněné já a ty jsi prostě necita(což s tímhle zas moc nesouvisí).
A pokud se Sisi fakt najde,tak opravdu nebude mít zapotřebí zabývat se někým,kdo pořád pendluje tam a zpátky . . . ostatně, tak to bylo myšleno.

Já jsem neříkal ubohé zraněné, které má sisi; je v pořádku být v takovéhle situaci zraněný. Já jsem říkal ubohé namachrované, které mluví z tebe a které je falešné. Copak je za touhle tvojí namachrovaností, hmm?

Ne že bych měla po svých třech dětech prsa jak modelka- ALE být odkázána v dnešní krizové době na  přídavky, alimenty  a malou výplatu- tak si 50 litrů někde  dobře uleju na  případ, že mi poteče do bot. Myslím to skutečně- pro tři děti  koupit boty, do toho jeden lyžařský výcvik, vyhazov z práce, "opomenuté" alimenty - a budeš mít chuť si ty  nádherné kozénky uškubnout!
Až potkáš chlapa ne ozdobu , ale  kámoše pro život, bude tě mít rád i  bez prsou a bez noh. Podle toho poznáš, že to je CHLAP a ne atrapa.
A jestli se oklepeš, budeš mít nasyslíno na  úpravu své fasády  za dva roky - tak si ta prsa můžeš nechat vylepšit pak.
Na jdnu stranu - co to je dneska 50 tisíc- na druhou stranu, když ti bude chybět padesátikoruna, chleba ti na dluh moc dlouho dávat nebudou.....

Sisi, to je ale v.ů.l. Promiň. Ale pamatuji si, co vám loni ta jeho "nádhera" dělala. A jestli se k ní vrátil, nestojí ti za to. A to s tím malým, normálně by zasloužil pánvičkou přes hlavu.
Hezky jsi mu řekla, aby šel hned a ne tě těch 14 dní trápil. Vím že tě to muselo stát hodně sil a taky jak to potom moc bolelo....ale bylo to tak správné. Po druhé si šanci už nezaslouží. A ty můžeš být na sebe hrdá, protože jsi pro váš vztah udělala všechno cos mohla :hjarta:

A ráda bych se taky vyjádřila k plastice. Znám to a zvažuju nad tím už hodně dlouho. Vím co to je nejít ani na koupaliště...nebo v plavkách vcelku....protože se za svou postavu stydíš. Co to je se dívat na sebe do zrcadla a připadat si "hnusná". Takže pokud ti to pomůže, šla bych do toho. Pro sebe, pro zlepšení sebevědomí. Pokud máš ty penízky navíc...jo. Pokud zatím ne, počkala bych co a jak se bude vyvíjet a jestli zvládneš vycházet s tím příjmem co budeš mít.
A ty řeči, že je to při milování poznat....to jsou jen kecy, neboj ;)

Držím ti moc palečky, aby bylo každý den líp a líp a myslím na tebe :pussa: :pussa:

Axi napsal(a):

werena30 napsal(a):

Axi napsal(a):

Myslím, že je v pořádku říct pravdu. Pořád tě miluju, ale nemohu tě nutit, abys miloval ty mě. Bolí mě to, ale buď s ní šťastný. Pojďme se jenom nějak inteligentně dohodnout ohledně dětí. To jenom nějaké ubohé a namachrované já řekne: jsem tak skvělá ženská, že už nejspíš nebudu mít zapotřebí, vzít tě zpátky (jako by o to někdo stál).

Axíku to co píšeš je dobrý a měla by to tak říct.
Jenže Sisi teď ani nemůže mít jiné než ubohé zraněné já a ty jsi prostě necita(což s tímhle zas moc nesouvisí).
A pokud se Sisi fakt najde,tak opravdu nebude mít zapotřebí zabývat se někým,kdo pořád pendluje tam a zpátky . . . ostatně, tak to bylo myšleno.

Já jsem neříkal ubohé zraněné, které má sisi; je v pořádku být v takovéhle situaci zraněný. Já jsem říkal ubohé namachrované, které mluví z tebe a které je falešné. Copak je za touhle tvojí namachrovaností, hmm?

Mám ještě v blahé paměti,že to namachrované a zdravě nas.rané já bylo v rozhodující chvíli lepší,než to zraněné,které se v určitou chvíli projevilo dost sebedestruktivně.
Hm,teď zrovna fakt namachrovaná nejsem :sjuk: .

Myslím že jsem se nezachovala nijak špatně. Večer mi zavolal,že se od 1.4. odstěhuje do podnájmu, že mě má moc rád, ale že miluje jinou.Že se s ní zase schází, ale prej to byla náhoda, když se potkali. A volal mi to, z auta, po cestě do práce. Ráno přijel a šel spát. Já jsem vstala a šla do práce a jak jsem se vrázila domů. Tak jsem jen klidným hlasem jesště jednou dala otázku: "myslel jsi to vážně, co jsi mi včera večer volal?" A on že ano. Tak jsem chtěla ještě vědět proč je nespokojený, proč se tedy vracel. A prej že si představoval, že to bude jiné, že já budu jiná, že když odejde, že na tom bude líp i finančně. Takže to má už i spočítané.
Tak na tohle jsem mu jen v klidu odpověděla už se slzami v očích, že bych byla ráda, kdyby odešel hned, že mě nemůže ještě 14 dnů trápit svou přítomností, že to nebudu zvládat. Aby mě to nedělal tak těžké. A on jen na to, že klidně, ale že ode mě čekal něco víc. Prej že čekal, že mu řeknu, aby to nedělal, že ho miluji atd... Já na to,že tohle mu v této situaci neřeknu, že to stejně nemá smysl. A od té chvíle jsem ho neviděla a ani neslyšela. Nenapsal, nezavolal, odešel.

A ještě jsem mu řekla, že doufám, že aspoň když už se kvůli ní rozcházíme, budou oni dva šťastní.
To, že ho miluji, to on dobře ví, proč jinak bych se snažila poslední týdny dělat vše pro to, aby si mě všímal a to ani nechci moc rozebírat.

A ještě mi stačil říct, že už jí to řekl, že jsme o ní mluvili a že od nás odchází.Prej z toho neměla dobrý pocit.Je rozhodnutý, to na něm poznám, a nemám sílu už i kdyby to bylo jakkoliv ho celý život řešit. Čím dřív se naučím bez něho žít, tím lepší to bude. Ale je to nečekané, podraz,jak mohl, znovu, už to mohlo být před rokem vyřešeno, přeboleno, ale zase mě do toho zatahl.Nechal mě znovu uvěřit, že mám manžela, který žije pro mě, pro děti a on asi jen čekal, až si najdu práci a našetří nějaké peníze, aby mohl odejít.

Kuřátko napsal(a):

Sisi, to je ale v.ů.l. Promiň. Ale pamatuji si, co vám loni ta jeho "nádhera" dělala. A jestli se k ní vrátil, nestojí ti za to. A to s tím malým, normálně by zasloužil pánvičkou přes hlavu.
Hezky jsi mu řekla, aby šel hned a ne tě těch 14 dní trápil. Vím že tě to muselo stát hodně sil a taky jak to potom moc bolelo....ale bylo to tak správné. Po druhé si šanci už nezaslouží. A ty můžeš být na sebe hrdá, protože jsi pro váš vztah udělala všechno cos mohla :hjarta:

A ráda bych se taky vyjádřila k plastice. Znám to a zvažuju nad tím už hodně dlouho. Vím co to je nejít ani na koupaliště...nebo v plavkách vcelku....protože se za svou postavu stydíš. Co to je se dívat na sebe do zrcadla a připadat si "hnusná". Takže pokud ti to pomůže, šla bych do toho. Pro sebe, pro zlepšení sebevědomí. Pokud máš ty penízky navíc...jo. Pokud zatím ne, počkala bych co a jak se bude vyvíjet a jestli zvládneš vycházet s tím příjmem co budeš mít.
A ty řeči, že je to při milování poznat....to jsou jen kecy, neboj ;)

Držím ti moc palečky, aby bylo každý den líp a líp a myslím na tebe :pussa: :pussa:

To sebevědomí to bych si chtěla zvednout, ale o ty peníze ani nejde, ale byla jsem z toho tak nadšená, že jsem se konečně rozhodla s tím něco udělat,že se mu budu i víc líbit,(nikdy neřekl,že se mu nelíbím),ale pro můj pocit že třeba jako by omládnu nebo já už nevím jak to vysvětlit.A teť mám pocit, že už je i jedno,jak budu vypadat,on tu nebude,já budu už jen půlka,on byl ta druhá.Moc jsem ho vždy milovala a miluju.

sisina napsal(a):

...Tak na tohle jsem mu jen v klidu odpověděla už se slzami v očích, že bych byla ráda, kdyby odešel hned, že mě nemůže ještě 14 dnů trápit svou přítomností, že to nebudu zvládat. Aby mě to nedělal tak těžké. A on jen na to, že klidně, ale že ode mě čekal něco víc. Prej že čekal, že mu řeknu, aby to nedělal, že ho miluji atd... Já na to,že tohle mu v této situaci neřeknu, že to stejně nemá smysl. A od té chvíle jsem ho neviděla a ani neslyšela. Nenapsal, nezavolal, odešel.

Poklona! :godlike: Vse je na dobre ceste...
Jsi sikovan holka - zvladnes to! :supr: :jojo: :par:

ViktorkaLove napsal(a):

sisina napsal(a):

...Tak na tohle jsem mu jen v klidu odpověděla už se slzami v očích, že bych byla ráda, kdyby odešel hned, že mě nemůže ještě 14 dnů trápit svou přítomností, že to nebudu zvládat. Aby mě to nedělal tak těžké. A on jen na to, že klidně, ale že ode mě čekal něco víc. Prej že čekal, že mu řeknu, aby to nedělal, že ho miluji atd... Já na to,že tohle mu v této situaci neřeknu, že to stejně nemá smysl. A od té chvíle jsem ho neviděla a ani neslyšela. Nenapsal, nezavolal, odešel.

Poklona! :godlike: Vse je na dobre ceste...
Jsi sikovan holka - zvladnes to! :supr: :jojo: :par:

Zvládnu,protože musím.Celý víkend byl ten nejmladší v horečkách a strašně kašlal. Já jsem v práci jen pár měsíců,bojím si vzít volno abych mohla s dítětem k lékařce. Tak nešel ten nejstarší do školy a byl s prckem u doktorky, zánět průdušek. Už jsem povolala mého bratra, ještě nemá práci, tak bude u mě týden bydlet a opatrovat mi dítě. Jinak nevím, co bych dělala. Nejhorší je, že mě malý vidí pořád brečet a ptá se proč jsem smutná, řeknu mu vždycky že nevím. A ptá se, kde je táta, taky mu řeknu že nevím. Je z toho chudáček zdrcený, chodí stále za mnou jako ocásek a už třetí noc spí se mnou v posteli.Nechce spát sám.

Sisi, je to těžké, ale kvůli malému se zvedni, i kvuli starším dětem. Děti tě budou potřebovat. Zkoušela bych se na tvém místě odmilovat ( odzávislit) . Ten tvůj zázrak nestojí za slzičku. Nech mu ať si tu hubu se slečnou nabije. A tu "šťastnou cestu" bych mu popřála dostatečně jedovatě. Jestli je slečna taková nula, že ti byla schopná psát blbé smsky- tak ho čeká skutečně "štěstí" v natáčkách a s domovnickou zástěrou..... 
Postav se na nohy- je jaro, máš práci, tři krásné děti, jsi mladá šikovná baba-KDO má na víc???  Nějaký trouba,  který má spočítáno, jak mu bude dobře bez vás? Nebo čeká na tvé škemrání o jeho přízeň ? Do háje ho pošli!

Zuzi ! :godlike: :pussa:

Ani mu to moc nepřeju aby si nabil hubu.Nějak je mě ho líto. Představte si, že včera byla u mě tchýně a prej mu zkusí domluvit, aby neblbnul. A já ji na to, že jak domluvit? Že nechci aby někdo za mě u něj orodoval, že už nechci aby tohle pokračovalo.Že je to strašně těžké, ale musí to už jednou skončit. Tak jen seděla a mlčela.

sisina napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Sisi, to je ale v.ů.l. Promiň. Ale pamatuji si, co vám loni ta jeho "nádhera" dělala. A jestli se k ní vrátil, nestojí ti za to. A to s tím malým, normálně by zasloužil pánvičkou přes hlavu.
Hezky jsi mu řekla, aby šel hned a ne tě těch 14 dní trápil. Vím že tě to muselo stát hodně sil a taky jak to potom moc bolelo....ale bylo to tak správné. Po druhé si šanci už nezaslouží. A ty můžeš být na sebe hrdá, protože jsi pro váš vztah udělala všechno cos mohla :hjarta:

A ráda bych se taky vyjádřila k plastice. Znám to a zvažuju nad tím už hodně dlouho. Vím co to je nejít ani na koupaliště...nebo v plavkách vcelku....protože se za svou postavu stydíš. Co to je se dívat na sebe do zrcadla a připadat si "hnusná". Takže pokud ti to pomůže, šla bych do toho. Pro sebe, pro zlepšení sebevědomí. Pokud máš ty penízky navíc...jo. Pokud zatím ne, počkala bych co a jak se bude vyvíjet a jestli zvládneš vycházet s tím příjmem co budeš mít.
A ty řeči, že je to při milování poznat....to jsou jen kecy, neboj ;)

Držím ti moc palečky, aby bylo každý den líp a líp a myslím na tebe :pussa: :pussa:

To sebevědomí to bych si chtěla zvednout, ale o ty peníze ani nejde, ale byla jsem z toho tak nadšená, že jsem se konečně rozhodla s tím něco udělat,že se mu budu i víc líbit,(nikdy neřekl,že se mu nelíbím),ale pro můj pocit že třeba jako by omládnu nebo já už nevím jak to vysvětlit.A teť mám pocit, že už je i jedno,jak budu vypadat,on tu nebude,já budu už jen půlka,on byl ta druhá.Moc jsem ho vždy milovala a miluju.

Sisino, líbí se mi tvůj postoj. Tak nějak plastiku, aby jsi se mu líbila to chceš i za cenu, že by na chleba nebylo. Přitom všem máš doma dvě nemocná děcka, ale místo, aby jsi mu připomněla povinnosti k nim, nikolik k tobě, tak to pustíš a rveš se sama. Víš mám dojem, že tys vlastně celou dobu pečovala o něj, aby jeho tělo bylo pružné a svižné a sama jsi se utopila a teď to chceš dohnat plastikou. Víš kdyby jsi mu dala pocítit i této odpovědnosti tak tvé tělo (prsa) by byly v lepším stavu a on by si tě víc vážil. Teď, teď holka už to bude jen okamžik kdy jej od sebe i přes dvacet plastik odeženeš.

Nemocné mám jedno dítě, to druhé s ním šlo k lékařce. Nechci tu plastiku za každou cenu, ale už jednou jsem to před rokem zrušila,protože jsme řešily právě to samé, co nyní. A je to věc po které toužím už tak 15 let. Naskládala jsem si na to za ty roky, mám to vlastně na spoření, které ruším. A můj M si klidně odešel s kartou k účtu, kde jsou naše společné úspory, dát mě z nich nic nechce, jen se mě vysmál a ani ještě nepřispěl na březen a to tu do pátku bydlel. Řekl mi, že bez nás na tom bude finančně líp.Chodili jsme spolu do fitka, jeho tělo je pěkné, moje taky. Jsem udržovaná ženská, která na sebe dbá,sportuje,vypadám mladší než ve skutečnosti jsem.Ano opečovávala jsem ho, ale to ženy z lásky dělají.Nevidím na tom nic špatného.Jen jsem si vždy přála mít jiné ženské vnady, než mi věnovala příroda. Ale obejdu se i bez nich, i tak mi to sluší. Bylo to mé velké přání, ale ne to nejdůležitější.Ale vím, že v létě budu zase mít trošku mindráček.To asi chlapi moc nepochopí.

sisina napsal(a):

Nemocné mám jedno dítě, to druhé s ním šlo k lékařce. Nechci tu plastiku za každou cenu, ale už jednou jsem to před rokem zrušila,protože jsme řešily právě to samé, co nyní. A je to věc po které toužím už tak 15 let. Naskládala jsem si na to za ty roky, mám to vlastně na spoření, které ruším. A můj M si klidně odešel s kartou k účtu, kde jsou naše společné úspory, dát mě z nich nic nechce, jen se mě vysmál a ani ještě nepřispěl na březen a to tu do pátku bydlel. Řekl mi, že bez nás na tom bude finančně líp.Chodili jsme spolu do fitka, jeho tělo je pěkné, moje taky. Jsem udržovaná ženská, která na sebe dbá,sportuje,vypadám mladší než ve skutečnosti jsem.Ano opečovávala jsem ho, ale to ženy z lásky dělají.Nevidím na tom nic špatného.Jen jsem si vždy přála mít jiné ženské vnady, než mi věnovala příroda. Ale obejdu se i bez nich, i tak mi to sluší. Bylo to mé velké přání, ale ne to nejdůležitější.Ale vím, že v létě budu zase mít trošku mindráček.To asi chlapi moc nepochopí.

Sisi chápu tvůj mindrák, přesto, že jsem chlap. Právě proto, že on si tohle tedy péči o děcka nepřipustil a tys podlehla iluzi, že jen krásná ženská po těle udrží chlapa se on "směje".

Pisatel napsal(a):

sisina napsal(a):

Nemocné mám jedno dítě, to druhé s ním šlo k lékařce. Nechci tu plastiku za každou cenu, ale už jednou jsem to před rokem zrušila,protože jsme řešily právě to samé, co nyní. A je to věc po které toužím už tak 15 let. Naskládala jsem si na to za ty roky, mám to vlastně na spoření, které ruším. A můj M si klidně odešel s kartou k účtu, kde jsou naše společné úspory, dát mě z nich nic nechce, jen se mě vysmál a ani ještě nepřispěl na březen a to tu do pátku bydlel. Řekl mi, že bez nás na tom bude finančně líp.Chodili jsme spolu do fitka, jeho tělo je pěkné, moje taky. Jsem udržovaná ženská, která na sebe dbá,sportuje,vypadám mladší než ve skutečnosti jsem.Ano opečovávala jsem ho, ale to ženy z lásky dělají.Nevidím na tom nic špatného.Jen jsem si vždy přála mít jiné ženské vnady, než mi věnovala příroda. Ale obejdu se i bez nich, i tak mi to sluší. Bylo to mé velké přání, ale ne to nejdůležitější.Ale vím, že v létě budu zase mít trošku mindráček.To asi chlapi moc nepochopí.

Sisi chápu tvůj mindrák, přesto, že jsem chlap. Právě proto, že on si tohle tedy péči o děcka nepřipustil a tys podlehla iluzi, že jen krásná ženská po těle udrží chlapa se on "směje".

Asi máš pravdu.Když jsem tu jeho milenku minulý rok viděla, tak je to krásná slečna,chtěla jsem vypadat taky líp.Ale starala jsem se i o děti, o něho,o domácnost a strašně mě to vyčerpávalo.A on jen sportoval a chodil kam chtěl a je to prostě sobec.Malý ho zajímal jen když jsem naléhala,sem tam se mu i věnoval. Ale myslím že ne jak by měl.Mě se něvěnoval vlastně nijak,nikam se mnou kromě fitka nechtěl jít, ani na kafe. Doma s ničím nepomáhal a já byla ráda, že tam aspoň JE.Nechtěl na žádný výlet, na procházku. Sem tam jsem to s ním chtěla řešit, ale jen mě odbyl, že nechápe co po něm pořád chci, že je unavený.

sisina napsal(a):

Nemocné mám jedno dítě, to druhé s ním šlo k lékařce. Nechci tu plastiku za každou cenu, ale už jednou jsem to před rokem zrušila,protože jsme řešily právě to samé, co nyní. A je to věc po které toužím už tak 15 let. Naskládala jsem si na to za ty roky, mám to vlastně na spoření, které ruším. A můj M si klidně odešel s kartou k účtu, kde jsou naše společné úspory, dát mě z nich nic nechce, jen se mě vysmál a ani ještě nepřispěl na březen a to tu do pátku bydlel. Řekl mi, že bez nás na tom bude finančně líp.Chodili jsme spolu do fitka, jeho tělo je pěkné, moje taky. Jsem udržovaná ženská, která na sebe dbá,sportuje,vypadám mladší než ve skutečnosti jsem.Ano opečovávala jsem ho, ale to ženy z lásky dělají.Nevidím na tom nic špatného.Jen jsem si vždy přála mít jiné ženské vnady, než mi věnovala příroda. Ale obejdu se i bez nich, i tak mi to sluší. Bylo to mé velké přání, ale ne to nejdůležitější.Ale vím, že v létě budu zase mít trošku mindráček.To asi chlapi moc nepochopí.

Sisino nebudes mit mindracek,uz tvoje velke plus je,ze mas vypracovanou postavu a existujou podprsenky ktere te ty prsa zvetsi.Ja jsem ta co ma velke prsa a co bych za to dala,kdybych mela roztomile dvojky.
A verim,ze i bez prsou sama dlouho nezustanes.On odesel a nechal te ve vsem placat samotnou,tenhle chlap za slzy nestoji to me ver.

sisina napsal(a):

Ani mu to moc nepřeju aby si nabil hubu.Nějak je mě ho líto. Představte si, že včera byla u mě tchýně a prej mu zkusí domluvit, aby neblbnul. A já ji na to, že jak domluvit? Že nechci aby někdo za mě u něj orodoval, že už nechci aby tohle pokračovalo.Že je to strašně těžké, ale musí to už jednou skončit. Tak jen seděla a mlčela.

Sisino mas stejne pocity co ja jsem mela po nevere a rozpadu sveho manzelstvi taky me bylo lito sveho BM s kym bude zit......a jak bude zit....pak,kdyz jsem ho videla jak byl vyhubly s mastnyma vlasama,ktery si ,kdyz jsme spolu zili myl kazdy den....

sisina napsal(a):

Pisatel napsal(a):

sisina napsal(a):

Nemocné mám jedno dítě, to druhé s ním šlo k lékařce. Nechci tu plastiku za každou cenu, ale už jednou jsem to před rokem zrušila,protože jsme řešily právě to samé, co nyní. A je to věc po které toužím už tak 15 let. Naskládala jsem si na to za ty roky, mám to vlastně na spoření, které ruším. A můj M si klidně odešel s kartou k účtu, kde jsou naše společné úspory, dát mě z nich nic nechce, jen se mě vysmál a ani ještě nepřispěl na březen a to tu do pátku bydlel. Řekl mi, že bez nás na tom bude finančně líp.Chodili jsme spolu do fitka, jeho tělo je pěkné, moje taky. Jsem udržovaná ženská, která na sebe dbá,sportuje,vypadám mladší než ve skutečnosti jsem.Ano opečovávala jsem ho, ale to ženy z lásky dělají.Nevidím na tom nic špatného.Jen jsem si vždy přála mít jiné ženské vnady, než mi věnovala příroda. Ale obejdu se i bez nich, i tak mi to sluší. Bylo to mé velké přání, ale ne to nejdůležitější.Ale vím, že v létě budu zase mít trošku mindráček.To asi chlapi moc nepochopí.

Sisi chápu tvůj mindrák, přesto, že jsem chlap. Právě proto, že on si tohle tedy péči o děcka nepřipustil a tys podlehla iluzi, že jen krásná ženská po těle udrží chlapa se on "směje".

Asi máš pravdu.Když jsem tu jeho milenku minulý rok viděla, tak je to krásná slečna,chtěla jsem vypadat taky líp.Ale starala jsem se i o děti, o něho,o domácnost a strašně mě to vyčerpávalo.A on jen sportoval a chodil kam chtěl a je to prostě sobec.Malý ho zajímal jen když jsem naléhala,sem tam se mu i věnoval. Ale myslím že ne jak by měl.Mě se něvěnoval vlastně nijak,nikam se mnou kromě fitka nechtěl jít, ani na kafe. Doma s ničím nepomáhal a já byla ráda, že tam aspoň JE.Nechtěl na žádný výlet, na procházku. Sem tam jsem to s ním chtěla řešit, ale jen mě odbyl, že nechápe co po něm pořád chci, že je unavený.

No pak a hlavně jako chlap bych ti poradil asi jedno a to urovnat sebe, své JÁ a ukázat, že ne plastikou, ale svou energií v sobě a přístupem k sobě máš lepšího partnera, než byl on, kterej aby si dokázal své egouštví a chlapství v kahotech s mladou. Doufám, že mě chápeš jak to myslím.
P.S. ty prachy si vytáhni přímo na pobočce a ne přes kartu, když si jí vzal.

Pisatel napsal(a):

sisina napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Sisi chápu tvůj mindrák, přesto, že jsem chlap. Právě proto, že on si tohle tedy péči o děcka nepřipustil a tys podlehla iluzi, že jen krásná ženská po těle udrží chlapa se on "směje".

Asi máš pravdu.Když jsem tu jeho milenku minulý rok viděla, tak je to krásná slečna,chtěla jsem vypadat taky líp.Ale starala jsem se i o děti, o něho,o domácnost a strašně mě to vyčerpávalo.A on jen sportoval a chodil kam chtěl a je to prostě sobec.Malý ho zajímal jen když jsem naléhala,sem tam se mu i věnoval. Ale myslím že ne jak by měl.Mě se něvěnoval vlastně nijak,nikam se mnou kromě fitka nechtěl jít, ani na kafe. Doma s ničím nepomáhal a já byla ráda, že tam aspoň JE.Nechtěl na žádný výlet, na procházku. Sem tam jsem to s ním chtěla řešit, ale jen mě odbyl, že nechápe co po něm pořád chci, že je unavený.

No pak a hlavně jako chlap bych ti poradil asi jedno a to urovnat sebe, své JÁ a ukázat, že ne plastikou, ale svou energií v sobě a přístupem k sobě máš lepšího partnera, než byl on, kterej aby si dokázal své egouštví a chlapství v kahotech s mladou. Doufám, že mě chápeš jak to myslím.
P.S. ty prachy si vytáhni přímo na pobočce a ne přes kartu, když si jí vzal.

Bohužel nemám přístup k jeho účtu. A to po mě ještě chtěl, aby alimenty co mám na děti z 1. manželství a má výplata chodily na jeho účet, ke kterému nemám přístup a on by s tím nakládal dle svého uvážení. Takže by rozhodoval co můžu dětem koupit a zaplatit a td. na to jsem nechtěla přistoupit, že se mě to nelíbí,že on mě taky nedává celou výplatu a já mu nedávám jen kapesné, kolik uznám za vhodné. Tak prej myslím jen na prachy a už se mnou za těchto okolností žít nebude. Ale jak ho znám, tak by mi nechtěl dát nic, protože se mu zdály koníčky dětí drahé a prej jemusí dotovat. To nebyla pravda, mají dost vysoké alimenty, aby pokryly jejich náklady.

eremuruss napsal(a):

sisina napsal(a):

Ani mu to moc nepřeju aby si nabil hubu.Nějak je mě ho líto. Představte si, že včera byla u mě tchýně a prej mu zkusí domluvit, aby neblbnul. A já ji na to, že jak domluvit? Že nechci aby někdo za mě u něj orodoval, že už nechci aby tohle pokračovalo.Že je to strašně těžké, ale musí to už jednou skončit. Tak jen seděla a mlčela.

Sisino mas stejne pocity co ja jsem mela po nevere a rozpadu sveho manzelstvi taky me bylo lito sveho BM s kym bude zit......a jak bude zit....pak,kdyz jsem ho videla jak byl vyhubly s mastnyma vlasama,ktery si ,kdyz jsme spolu zili myl kazdy den....

No nevím, můj M je pěkný chlap s vypracovanou postavou, má se velmi rád. Myslím si, že radši si zase najde jinou, než by pohubl a přestal se umývat. Je to takový frajírek, po kterém slečny letí. Má v sobě něco, co ženy přitahuje a mě to něco k němu taky velmi tahne. Mám kamaráda, který mě včera říkal, že neví, co ten můj chlap vlastně chce, prej od takové ženy jako jsem já se neodchází. Musela jsem se i pousmát i když jsem plakala.

sisina napsal(a):

Pisatel napsal(a):

sisina napsal(a):

Asi máš pravdu.Když jsem tu jeho milenku minulý rok viděla, tak je to krásná slečna,chtěla jsem vypadat taky líp.Ale starala jsem se i o děti, o něho,o domácnost a strašně mě to vyčerpávalo.A on jen sportoval a chodil kam chtěl a je to prostě sobec.Malý ho zajímal jen když jsem naléhala,sem tam se mu i věnoval. Ale myslím že ne jak by měl.Mě se něvěnoval vlastně nijak,nikam se mnou kromě fitka nechtěl jít, ani na kafe. Doma s ničím nepomáhal a já byla ráda, že tam aspoň JE.Nechtěl na žádný výlet, na procházku. Sem tam jsem to s ním chtěla řešit, ale jen mě odbyl, že nechápe co po něm pořád chci, že je unavený.

No pak a hlavně jako chlap bych ti poradil asi jedno a to urovnat sebe, své JÁ a ukázat, že ne plastikou, ale svou energií v sobě a přístupem k sobě máš lepšího partnera, než byl on, kterej aby si dokázal své egouštví a chlapství v kahotech s mladou. Doufám, že mě chápeš jak to myslím.
P.S. ty prachy si vytáhni přímo na pobočce a ne přes kartu, když si jí vzal.

Bohužel nemám přístup k jeho účtu. A to po mě ještě chtěl, aby alimenty co mám na děti z 1. manželství a má výplata chodily na jeho účet, ke kterému nemám přístup a on by s tím nakládal dle svého uvážení. Takže by rozhodoval co můžu dětem koupit a zaplatit a td. na to jsem nechtěla přistoupit, že se mě to nelíbí,že on mě taky nedává celou výplatu a já mu nedávám jen kapesné, kolik uznám za vhodné. Tak prej myslím jen na prachy a už se mnou za těchto okolností žít nebude. Ale jak ho znám, tak by mi nechtěl dát nic, protože se mu zdály koníčky dětí drahé a prej jemusí dotovat. To nebyla pravda, mají dost vysoké alimenty, aby pokryly jejich náklady.

Sisi teď nerozumím jak mto u vás vlastně funguje. Ale změnit toky finací lze z hodiny na hodinu založením vlastního účtu a vkládáním financí na něj.
Sisi, ten chlap za platiku nestojí. Je duchovně prázdným mužem. Nesmut za ním.

Funguje to tak,Jeho výplata na jeho účet,platí z ní hypotéku,věci co se týkají auta,životní pojištění moje i jeho.A na domácnost mi dával 5000kč na měsíc. Zbytek mu zůstal a mohl  si s ním dělat co chtěl, nemohla jsem to stejně jinak ani ovlivnit.Na můj účet jde moje výplata,alimenty.Z toho Já platím nájem 4900kč, dětem- střední školu,karate,taneční školu,obědy,fitko,oblečení,obutí,výlety,dárky,školku.A to dárky i babičkám a rodičům.Jídlo,vlastně vše co k bydlení a životu patří.Mám na to můj plat(teprve 3 měsíce, jinak mateřská),alimenty, těch 5000kč a příspěvek na bydlení.Plat mám 1/4 co můj manžel. A zdálo se mu, že špatně hospodařím a moc si s dětma dopřáváme na jeho úkor.
Na jeho účtě jsou ještě peníze z dvou posledních let co nám vraceli na dani a co jsme dostali peníze od rodičů. Prej to je rezerva, kdyby se něco stalo, nechtěl za to nic nikdy koupit a teť už vím proč.

Pisateli,
Nechci za ním smutit, ale smutím. Vím že bych měla myslet na budoucnost, na děti a ne utápět se ve smutku, ale když jsem tak smutná. A on je zase v pohodě. Jak to ti chlapi dělají, že mají tak lehký nezodpovědný a nebolestivý přístup k životu?

sisina napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Sisi, to je ale v.ů.l. Promiň. Ale pamatuji si, co vám loni ta jeho "nádhera" dělala. A jestli se k ní vrátil, nestojí ti za to. A to s tím malým, normálně by zasloužil pánvičkou přes hlavu.
Hezky jsi mu řekla, aby šel hned a ne tě těch 14 dní trápil. Vím že tě to muselo stát hodně sil a taky jak to potom moc bolelo....ale bylo to tak správné. Po druhé si šanci už nezaslouží. A ty můžeš být na sebe hrdá, protože jsi pro váš vztah udělala všechno cos mohla :hjarta:

A ráda bych se taky vyjádřila k plastice. Znám to a zvažuju nad tím už hodně dlouho. Vím co to je nejít ani na koupaliště...nebo v plavkách vcelku....protože se za svou postavu stydíš. Co to je se dívat na sebe do zrcadla a připadat si "hnusná". Takže pokud ti to pomůže, šla bych do toho. Pro sebe, pro zlepšení sebevědomí. Pokud máš ty penízky navíc...jo. Pokud zatím ne, počkala bych co a jak se bude vyvíjet a jestli zvládneš vycházet s tím příjmem co budeš mít.
A ty řeči, že je to při milování poznat....to jsou jen kecy, neboj ;)

Držím ti moc palečky, aby bylo každý den líp a líp a myslím na tebe :pussa: :pussa:

To sebevědomí to bych si chtěla zvednout, ale o ty peníze ani nejde, ale byla jsem z toho tak nadšená, že jsem se konečně rozhodla s tím něco udělat,že se mu budu i víc líbit,(nikdy neřekl,že se mu nelíbím),ale pro můj pocit že třeba jako by omládnu nebo já už nevím jak to vysvětlit.A teť mám pocit, že už je i jedno,jak budu vypadat,on tu nebude,já budu už jen půlka,on byl ta druhá.Moc jsem ho vždy milovala a miluju.

Nie je to jedno, ako budeš vyzerať - ale hlavne to nie je jedno KVOLI TEBE - TY budeš s tými prsiami žiť... On si môže vybrať(aj každý iný chlap). Ale ako ťa čítam, tie peniaze by asi padli na úrodnejšiu pôdu, keby si ich dala na psychoterapiu alebo na nejaké iné "silikóny sebavedomia", lebo sa ľahko môže stať, že ani nové prsia tvojmu sebavedomiu nepomôžu... ak nepochopíš, že tvoja ľudská - ani ženská - hodnota nezáleží na centimetroch  a kilogramoch. ;) A ani na mienke jedného jediného chlapa(a zdráham sa nazvať ho CHLAPOM - je to libovej frajer...  :/ podľa tvojich príspevkov a hlavne podľa prístupu k rodine...)

sisina napsal(a):

Nemocné mám jedno dítě, to druhé s ním šlo k lékařce. Nechci tu plastiku za každou cenu, ale už jednou jsem to před rokem zrušila,protože jsme řešily právě to samé, co nyní. A je to věc po které toužím už tak 15 let. Naskládala jsem si na to za ty roky, mám to vlastně na spoření, které ruším. A můj M si klidně odešel s kartou k účtu, kde jsou naše společné úspory, dát mě z nich nic nechce, jen se mě vysmál a ani ještě nepřispěl na březen a to tu do pátku bydlel. Řekl mi, že bez nás na tom bude finančně líp.Chodili jsme spolu do fitka, jeho tělo je pěkné, moje taky. Jsem udržovaná ženská, která na sebe dbá,sportuje,vypadám mladší než ve skutečnosti jsem.Ano opečovávala jsem ho, ale to ženy z lásky dělají.Nevidím na tom nic špatného.Jen jsem si vždy přála mít jiné ženské vnady, než mi věnovala příroda. Ale obejdu se i bez nich, i tak mi to sluší. Bylo to mé velké přání, ale ne to nejdůležitější.Ale vím, že v létě budu zase mít trošku mindráček.To asi chlapi moc nepochopí.

Podaj okamžite k súdu žiadosť o výživné... ;) Aby sa, chlapec, neprerátal...

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

Nemocné mám jedno dítě, to druhé s ním šlo k lékařce. Nechci tu plastiku za každou cenu, ale už jednou jsem to před rokem zrušila,protože jsme řešily právě to samé, co nyní. A je to věc po které toužím už tak 15 let. Naskládala jsem si na to za ty roky, mám to vlastně na spoření, které ruším. A můj M si klidně odešel s kartou k účtu, kde jsou naše společné úspory, dát mě z nich nic nechce, jen se mě vysmál a ani ještě nepřispěl na březen a to tu do pátku bydlel. Řekl mi, že bez nás na tom bude finančně líp.Chodili jsme spolu do fitka, jeho tělo je pěkné, moje taky. Jsem udržovaná ženská, která na sebe dbá,sportuje,vypadám mladší než ve skutečnosti jsem.Ano opečovávala jsem ho, ale to ženy z lásky dělají.Nevidím na tom nic špatného.Jen jsem si vždy přála mít jiné ženské vnady, než mi věnovala příroda. Ale obejdu se i bez nich, i tak mi to sluší. Bylo to mé velké přání, ale ne to nejdůležitější.Ale vím, že v létě budu zase mít trošku mindráček.To asi chlapi moc nepochopí.

Podaj okamžite k súdu žiadosť o výživné... ;) Aby sa, chlapec, neprerátal...

Myslim si,ze kdyz ma velky prijem,ze dostanes na dite dost a po financni strance na tom budes uplne stejne jako v manzelstvi.S tou zadosti o vyzivne nevahej.

Naprosto souhlasím se Selimou. .. "silikony sebevědomí" jsou opět naprosto výstižný "selimský" termín (stejně jako pro mě nezapomenutelná "koexistence" s vlastním psem..:D )
Je strašně důležité to dělat kvůli sobě. ne kvůli někomu, na jehož názoru a chování by závisela moje spokojenost.

Wiki napsal(a):

Naprosto souhlasím se Selimou. .. "silikony sebevědomí" jsou opět naprosto výstižný "selimský" termín (stejně jako pro mě nezapomenutelná "koexistence" s vlastním psem..:D )
Je strašně důležité to dělat kvůli sobě. ne kvůli někomu, na jehož názoru a chování by závisela moje spokojenost.

Chtěla jsem to udělat kvůli sobě, ale samozřejmě že jsem myslela i na to, že bych se M mohla i víc líbit. To je logické. Jsem teť postavena do situace, kdy mám zaplacenou nevratnou zálohu, v práci vyřízený záskok, jdu spolu ještě s jednou kamarádkou, dodaly jsme si odvahu společně. Ta je sama a nemá muže, ale prostě po té operaci touží. Těšila jsem se, že něco pro sebe udělám, myslím na to 15 let. Sestra a kámošky mě v tom podporovaly a najednou změna, a mám pocit, že jsem sobecká, když to udělám, že možná jako že okradu děti, nevím, co s tím. Vím že jsem to už jednou odložila a pak mě to mrzelo. Manža místo aby měl radost, tak mi tu operaci vyčetl, nechápala jsem to. Tak teť už vím, když chtěl odejít, že by raděj abych tyhle peníze dala na splátku na hypotéku.Ale myslím si, že po tom všem, co už jsem za těch pár posledních let zažila by mohla být i řada na mě, že si taky zasloužím udělat něco pro sebe. A kdy jindy, než teť?Také si nezrušil Penzijní spoření a nedal to na hypotéku a já bych měla? Koupil si druhé auto a ani se mě neptal,prej si na něho vydělal bokem a to mě nemusí zajímat.Jsou to prej jeho peníze a že je vydělal mu nedokážu, kdyýž je má na černo.Dnes se mě ozval a jen proto, že po mě něco chtěl, abych zařídila, aby mohl bydlet v bytě, který jsme spolu koupili před svatbou a máme v něm nájemníky.Myslela jsem si, že tam s ní půjde.A největší legrace, že jsem ten byt platila z60ti procent já z dědictví po tátovi a zbytek se půjčil. Byt je psaný na manžu, protože jsem právě byla na matřské a bral se na něho úvěr.A on je vlastně majitel.Pěkně jsem si naběhla.

No Sisi na druhou stranu,kdyz to vezmu udelej si radost a na tu operaci jdi,at mas alespon s neceho radost at prijdes na jine myslenky.
Alespon vidis jaky tvuj muz byl padouch,kdyz do bytu ktery si zafinancovala ty se prestehuje tvuj manzel s milenkou.

eremuruss napsal(a):

No Sisi na druhou stranu,kdyz to vezmu udelej si radost a na tu operaci jdi,at mas alespon s neceho radost at prijdes na jine myslenky.
Alespon vidis jaky tvuj muz byl padouch,kdyz do bytu ktery si zafinancovala ty se prestehuje tvuj manzel s milenkou.

Zjišťuju to postupně, mám dokonce pocit, že si to plánoval už před svadbou, moje mamka říká, že si myslí, že s ní měl poměr už před tím, než jsme se vzali. A ona slečna mě to taky tak minulý rok psala, ale M to zapřel.Prej je to blbost, že ji ještě ani neznal.Ale nechápu proč jsme tedy minulý rok spolu kupovali pozemek na hypotéku, plánovali si tam stavět dům.Vůbec nevím jak se ta hypotéka bude platit? Prodat to nemůžem, strašně moc by jsme na tom nyní prodělali. A kdybych měla platit půlku, tak to nemám šanci zvládnout, nemám tak velký plat jako M.Co stím pozemkem budeme dělat? Životní pojištění a tyto jiné věci můžu pozrušovat, ale ten pozemek, to je složitá věc. Jak mě mohl takhle do toho umotat, když věděl, že chce opustit rodinu.Je to 1200000kč.Měsíční splátky 10000kč.

eremuruss napsal(a):

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

Nemocné mám jedno dítě, to druhé s ním šlo k lékařce. Nechci tu plastiku za každou cenu, ale už jednou jsem to před rokem zrušila,protože jsme řešily právě to samé, co nyní. A je to věc po které toužím už tak 15 let. Naskládala jsem si na to za ty roky, mám to vlastně na spoření, které ruším. A můj M si klidně odešel s kartou k účtu, kde jsou naše společné úspory, dát mě z nich nic nechce, jen se mě vysmál a ani ještě nepřispěl na březen a to tu do pátku bydlel. Řekl mi, že bez nás na tom bude finančně líp.Chodili jsme spolu do fitka, jeho tělo je pěkné, moje taky. Jsem udržovaná ženská, která na sebe dbá,sportuje,vypadám mladší než ve skutečnosti jsem.Ano opečovávala jsem ho, ale to ženy z lásky dělají.Nevidím na tom nic špatného.Jen jsem si vždy přála mít jiné ženské vnady, než mi věnovala příroda. Ale obejdu se i bez nich, i tak mi to sluší. Bylo to mé velké přání, ale ne to nejdůležitější.Ale vím, že v létě budu zase mít trošku mindráček.To asi chlapi moc nepochopí.

Podaj okamžite k súdu žiadosť o výživné... ;) Aby sa, chlapec, neprerátal...

Myslim si,ze kdyz ma velky prijem,ze dostanes na dite dost a po financni strance na tom budes uplne stejne jako v manzelstvi.S tou zadosti o vyzivne nevahej.

Příjem má průměrný ale dost si vydělá bokem, ale zatím platí tu hypotéku, nevím jestli to budou na ty alimenty nějak zohledňovat. Odvezl si i obě auta,teť si koupil nová hliníková kola,to vím od tchána. A já musím do práce pěšky nebo busem.Nákupy tahám v ruce. Ani nemám žádný doklad že si to koupil.Bere to úplně normálně, že do těchto věcí nemám mluvit. A to mě vyčítal, že jsem mu nechtěla vysolit alimenty a můj plat na jeho účet.

Sisi,
asi to bude znít hrozně, ale nelituj toho, že tenhle pán je pryč. Člověk se možná může zamilovat a chtít spálit mosty, ale nemusí se přitom chovat jako hyena. (Nenapadá mě mírnější výraz.)
A té milenky je mi, upřímně, docela líto. Takového muže bych si nedokázala vážit, když mu není hloupé parazitovat na vlastní rodině. 
Uvidíš, že po čase Ti bude lépe než s ním.
Fakt tomu věřím, když vím to všechno, co jsi napsala tady i do SZ.
:pussa:

Sisi, a nechceš se na ty věci s hypotékou a bytem pozeptat nějakého advokáta? Někdy dají radu i zadarmo.

Tercila napsal(a):

Sisi, a nechceš se na ty věci s hypotékou a bytem pozeptat nějakého advokáta? Někdy dají radu i zadarmo.

To je problém, že nemám vůbec kdy.Jsem v práci každý den do 18h.Nemůžu si vzít volno, jsem tam sama anemám za sebe náhradu,smlouvu mám jen do května, tak nechci radši provokovat s volnem, aby mi ji prodloužili.

laureene napsal(a):

Sisi,
asi to bude znít hrozně, ale nelituj toho, že tenhle pán je pryč. Člověk se možná může zamilovat a chtít spálit mosty, ale nemusí se přitom chovat jako hyena. (Nenapadá mě mírnější výraz.)
A té milenky je mi, upřímně, docela líto. Takového muže bych si nedokázala vážit, když mu není hloupé parazitovat na vlastní rodině. 
Uvidíš, že po čase Ti bude lépe než s ním.
Fakt tomu věřím, když vím to všechno, co jsi napsala tady i do SZ.
:pussa:

Lau,jenže s ní se třeba bude chovat jinak, ona je úplně jiná než já, nenechá si určitě tohle líbit. Myslím, že to budou mít prostě jinak nastavené.
Dnes mi psal @ a chtěl abych mu něco pomohla zařídit ohledně bydlení, a když jsem mu napsala, ať si to zařídí sám, tak mi ještě vyčetl, že to se dalo ode mě čekat, že mu budu házet klacky pod nohy, že se mnou není rozumná řeč, jen mě zajímají peníze a peníze. Jsem v šoku, co si jesště dovoluje. On snad ani nechápe, co udělal?

Já Ti nevím, jestli se lidi dokáží až tak změnit.
Jasně, že s ní to bude jiné, ale ten způsob, jakým řeší problémy, to je něco, podle mě, co má člověk v sobě a co se tak snadno nemění.
Beru to i podle sebe, každý vztah, který jsem měla, byl jiný, z každého jsem se něco naučila, ale že bych do každého nového vztahu vstupovala jako úplně nový člověk? :)

Tvůj muž i jeho milenka jsou dva nevyzrálí lidé, ne kvůli tomu (nebo asi nejen kvůli tomu), co předvedli před rokem a teď, ale i tím, že se tak nějak "našli".
Můj názor.

TOTO je hardcore... http://www.topky.sk/cl/11/695932/Expoli … tala-nakup

Selima napsal(a):

TOTO je hardcore... http://www.topky.sk/cl/11/695932/Expoli … tala-nakup

No ještě že mě nezastřelil.

laureene napsal(a):

Já Ti nevím, jestli se lidi dokáží až tak změnit.
Jasně, že s ní to bude jiné, ale ten způsob, jakým řeší problémy, to je něco, podle mě, co má člověk v sobě a co se tak snadno nemění.
Beru to i podle sebe, každý vztah, který jsem měla, byl jiný, z každého jsem se něco naučila, ale že bych do každého nového vztahu vstupovala jako úplně nový člověk? :)

Tvůj muž i jeho milenka jsou dva nevyzrálí lidé, ne kvůli tomu (nebo asi nejen kvůli tomu), co předvedli před rokem a teď, ale i tím, že se tak nějak "našli".
Můj názor.

A představ si, že slečna tak asi 3 měsíce chodí tak 2x týdně kolem mě v práci a vždycky jen projde.Tak jsem si říkala, co to znamená, proč to dělá? Myslela jsem, jen že se mě připomíná, abych na ni nezapomněla. A už je mě to jasné, chtěla vědět, jestli budu na ni nějak reagovat, jestli už to asi vím, co spolu vymysleli. A já si říkala,jak jsem za vodou,že mě nerozhází, že jsem dobrá, že když ji potkám, tak už mě není zle od žaludku a nedostanu zimnici. Že už bude všechno v pořádku. Že jsme to doma zvládli. Jak jsem byla vedle.

Sisi, jsem asi rezolutní , ale - advokáta bych volal jako prvního, na jeho černé příjmy bych upopzornila v okamžiku po rozvodu berňák.  Nedat se.  Odmilovat se. Pokud tě vědomě oškubal o byt, o zázemí o nervy- proč ho litovat????

Až budete jednou dělit majetek.. To, co jste si každý přinesli do manželství, je vaše. Co jste vydělali a koupili (i jeho auta) se dělí rovným dílem. Dědictví se do toho nepočítá, pokud jsi dědila už vdaná. Nemůže tě jen tak oškubat.

Myslím si, že byl prostě celou dobu zamilovaný. S milenkou prožil jen hezké chvíle, tak si to idealizoval. Až s ní chvíli bude a bude s ní řešit běžné starosti, vystřízliví. Ale to už tě nebude muset zajímat. Budeš mít nový prsa a lepšího chlapa..

Sisino,
on ten velký výdaj za plastiku vypadá ve tvé situaci jako nesmysl, zbytečné vyhazování peněz....ale já jsem pro. Zvedne ti to zase sebevědomí, uděláš konečně něco sama pro sebe a budeš se cítit líp, a ten pocit je k nezaplacení.
Jen je to potřeba brát přesně tak - že to děláš pro sebe, z výše uvedených důvodů. Ne kvůli tomu, aby ses líbila mužovi a zvítězila nad milenkou, protože tudy stejně cesta nevede. A o ty peníze, kdybys na to nešla, by ses třeba ještě musela při rozvodu dělit s manželem, takže tůůůůdle.
Dnes ti to tak nepřipadá, ale za nějaký čas budeš myslím ráda, že to tak dopadlo a odešel, zvlášt jestli ti předvede nějaké rozvodové tahanice o majetek. Nenech se zastrašit a obrat, souhlasím se Zuzi, že obrátit se teď hned na šikovného advokáta je naprosto nezbytné a měl by to být tvůj první nejbližší krok. Určitě jde sjednat nějaká schůzka tak, aby ti nenarušila pracovní dobu, třeba večer po, nebo podobně.
Já bych zkusila najít, okopírovat a notářsky ověřit všechny dokumenty k majetku, které najdeš. Třeba papíry na auta (velký techničák), kde je on jako majitel, platbu za byt z účtu, kam ti naběhlo dědictví, prostě co najdeš, a ulož to na bezpečné místo, třeba k rodičům. Drž se, nejsi bezmocná, jen to chce rady toho právníka.

Myšák: Budeš mít nový prsa a lepšího chlapa..

:D:supr: :godlike: To je krásná věta!

Už jsem chtěla napsat, že já se svou povahou bych asi teď na tu plastiku fakt nešla, radši bych možná zaplatila dobrého advokáta, ale po přečtení Daphné se musím smát a uznat, že "to je vlastně pravda":

Daphné: A o ty peníze, kdybys na to nešla, by ses třeba ještě musela při rozvodu dělit s manželem, takže tůůůůdle. :supr:

Víš, co je důležité? :) Abys udělala, co Ty sama opravdu CHCEŠ. Držím palce.

Myšák napsal(a):

Až budete jednou dělit majetek.. To, co jste si každý přinesli do manželství, je vaše. Co jste vydělali a koupili (i jeho auta) se dělí rovným dílem. Dědictví se do toho nepočítá, pokud jsi dědila už vdaná. Nemůže tě jen tak oškubat.

Myslím si, že byl prostě celou dobu zamilovaný. S milenkou prožil jen hezké chvíle, tak si to idealizoval. Až s ní chvíli bude a bude s ní řešit běžné starosti, vystřízliví. Ale to už tě nebude muset zajímat. Budeš mít nový prsa a lepšího chlapa..

Lepší prsa možná ano, toho chlapa nevím, nevím. Teť napíšu něco, co se divím, že vůbec napíšu. Nejraděj bych byla já ten nevěrník, já se teť vznášela zamilovaná na oblázku s nějakým miláčkem a ne on. Závidím mu to, on je vlastně spokojený a já na dně. Ani si to nedovedu představit, že by mě ještě někdo očaroval a já zase opět milovala.A co když to bude stejný darebák, neumím to rozpoznat. A třeba nikdo nebude a uschnu.Chybí mi láska jako sůl, těžce se mi bez ní dýchá, chybí mi on, ale nesmím to už ani říct na hlas, po tom všem, už se na sebe zlobím, že ho stále tak mám ráda. Neumím to zastavit. A ještě včera mi psal @, a vyčítal, že mu nechci něco pomoci zařídit s bytem.Prej za to můžu, že neví jak se to vyřizuje, protože jsem se o všechno starala já nechtěla jsem ho k tomu pustit. Myslela jsem, že není normální. Nestaral se o nic, tak jsem musela já a momentálně mě to vyčte a ještě je naštvaný, když mě tak odkopl, že mu nechci pomoct. A prej mě jde jen o peníze, že to dávno ví, že se mnou není žádná řeč. A jak asi bych měla bez peněz fungovat?

"A prej mě jde jen o peníze, že to dávno ví, že se mnou není žádná řeč"  napsala Sisina

:D Víš Sisi nic si z toho nedělej , jak se říká - podle sebe soudím tebe. Tak kdo z vás je na peníze ???;)

pat napsal(a):

"A prej mě jde jen o peníze, že to dávno ví, že se mnou není žádná řeč"  napsala Sisina

:D Víš Sisi nic si z toho nedělej , jak se říká - podle sebe soudím tebe. Tak kdo z vás je na peníze ???;)

Mám obavu, že to bude dost kruté dělení. Místo toho, aby cítil nějaký pocit vinny a snažil se být alespoň slušný a gentleman, tak mě ještě osočuje.A že mu nedochází, že mě do této situace navezl on a teť ty děcka musím nějak zaobstarat.
Zatím bydlí u tchýně a divím se jí, když je na mojí straně, že ho tam k sobě opět vzala. Když už je dospělý, tak proč se vrací k mamince a když už opouští svou rodinu, tak by měl jít někde jinde a ne k rodičům.

sisina napsal(a):

Lepší prsa možná ano, toho chlapa nevím, nevím. Teť napíšu něco, co se divím, že vůbec napíšu. Nejraděj bych byla já ten nevěrník, já se teť vznášela zamilovaná na oblázku s nějakým miláčkem a ne on. Závidím mu to, on je vlastně spokojený a já na dně. Ani si to nedovedu představit, že by mě ještě někdo očaroval a já zase opět milovala.A co když to bude stejný darebák, neumím to rozpoznat. A třeba nikdo nebude a uschnu.Chybí mi láska jako sůl, těžce se mi bez ní dýchá, chybí mi on, ale nesmím to už ani říct na hlas, po tom všem, už se na sebe zlobím, že ho stále tak mám ráda. Neumím to zastavit. A ještě včera mi psal @, a vyčítal, že mu nechci něco pomoci zařídit s bytem.Prej za to můžu, že neví jak se to vyřizuje, protože jsem se o všechno starala já nechtěla jsem ho k tomu pustit. Myslela jsem, že není normální. Nestaral se o nic, tak jsem musela já a momentálně mě to vyčte a ještě je naštvaný, když mě tak odkopl, že mu nechci pomoct. A prej mě jde jen o peníze, že to dávno ví, že se mnou není žádná řeč. A jak asi bych měla bez peněz fungovat?

Kľud, všetko príde - aj zamilovanosť, aj iný chlap, aj ďalší vzťah - v pravej chvíli. :jojo: Len vydržať a neuspěchat to... ;) A prsia - ja by som to fakt radšej minula na dobrého psychológa a advokáta :P , ale ak to minieš akýmkoľvek spôsobom, ktorý ti prinesie SPOKOJNOSŤ, budú to dobre minuté peniaze. :jojo:

Sisi, nerieš ho, jeho bývanie, atď. - TO UŽ SA ŤA NETÝKA. Je to jeho vec... a mame sa nečudujem, môže byť na tvojej strane, ale vlastné dieťa nevyženie na ulicu, to by si asi neurobila ani ty. (Možno mu dohovára, ale to asi v tejto chvíli zbytočne... :/ )

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

Lepší prsa možná ano, toho chlapa nevím, nevím. Teť napíšu něco, co se divím, že vůbec napíšu. Nejraděj bych byla já ten nevěrník, já se teť vznášela zamilovaná na oblázku s nějakým miláčkem a ne on. Závidím mu to, on je vlastně spokojený a já na dně. Ani si to nedovedu představit, že by mě ještě někdo očaroval a já zase opět milovala.A co když to bude stejný darebák, neumím to rozpoznat. A třeba nikdo nebude a uschnu.Chybí mi láska jako sůl, těžce se mi bez ní dýchá, chybí mi on, ale nesmím to už ani říct na hlas, po tom všem, už se na sebe zlobím, že ho stále tak mám ráda. Neumím to zastavit. A ještě včera mi psal @, a vyčítal, že mu nechci něco pomoci zařídit s bytem.Prej za to můžu, že neví jak se to vyřizuje, protože jsem se o všechno starala já nechtěla jsem ho k tomu pustit. Myslela jsem, že není normální. Nestaral se o nic, tak jsem musela já a momentálně mě to vyčte a ještě je naštvaný, když mě tak odkopl, že mu nechci pomoct. A prej mě jde jen o peníze, že to dávno ví, že se mnou není žádná řeč. A jak asi bych měla bez peněz fungovat?

Kľud, všetko príde - aj zamilovanosť, aj iný chlap, aj ďalší vzťah - v pravej chvíli. :jojo: Len vydržať a neuspěchat to... ;) A prsia - ja by som to fakt radšej minula na dobrého psychológa a advokáta :P , ale ak to minieš akýmkoľvek spôsobom, ktorý ti prinesie SPOKOJNOSŤ, budú to dobre minuté peniaze. :jojo:

Psychoterapii jsem si prošla minulý rok.Trochu jsem se určitě změnila,ale bohužel se ta změna vůbec nelíbila M. Byl z toho dost nesvůj, že jsem začala být více vyrovnaná a hlavně věci vždy chci řešit v klidu.Nechtěla bych umřít jako moje babička sama,ve 35ti se rozvedla a pak už byla jen sama. Ani jsme se k ní jako děti netěšili, byla taková tvrdá, teť už vím, že určitě nebyla šťastná.

Až s ní chvíli bude a bude s ní řešit běžné starosti, vystřízliví. Ale to už tě nebude muset zajímat. Budeš mít nový prsa a lepšího chlapa.....  napsal  Myšák

Slibuješ?:lol:

Mě je dnes tak strašně zle, tak smutno,jsem tak nešťastná, proč je ten život tak strašně těžký?

Bude líp!!  Te´d tomu nevěříš, ale bude.

Sisi, drž sa. Každý deň predsa nesvieti slnko. Raz sme hore a raz dole. Ty si momentálne dole, čiže už to bude len lepšie a lepšie. Treba to proste len vydržať. Ja si myslím (z toho, čo tu píšeš), že to je to najlepšie, čo sa ti mohlo stať. Teraz je to ešte čerstvé, ale keď sa to utrasie, prídeš na to aj sama. Z tvojích slov mám dojem, že je nezrelý, bezohľadný, arogantný, alibistický manipulátor bez štipky spolupatričnosti k tebe a deťom. Ešteže si sa ho zbavila tak skoro. A že on nevie nič ohľadom vybavovania vo veci bytu, lebo si ho nikdy k tomu nepustila?? To je čo za argument?? Nad takéto výčitky sa skús povzniesť. Držím ti palce, Sisi :-)

Děkuji za podporu, když si to přečtu, pomáhá mi to.
Před chvílí jsem byla na sociálce nahlásit, že mě opustil manžel,aby se nějak daly věci do pohybu. Byla jsem tam jednou před rokem když to udělal s touto samou slečnou a představte si, že si mě ta paní pamatovala.Jak mě dnes uviděla mezi dveřmi, tak mě povídá : " nebyla jste tady kvůli tomu samému minulý rok a pak jste to zrušila?" Byla jsem překvapená, že si mě po takové době pamatuje. Prej jsem výrazný tip.
Mám už i telefon od kamarádky na advokáta. Prej s M nemusím vůbec mluvit, klidně to může dělat za mě advokát. Ale tak mě napadá, abych ho tím nějak nenaštvala a že by se mě mohl ještě schválně mstít, myslím s tím dělením majetku. Říkal, že mě prej nechce oškubat, ale já mu nevěřím.Zatím se mě neozval, komunikuju jen s jeho rodičema. Ty jsou fajn. Ještě že je mám. Moje mamka bydlí daleko. A taky mě dnes paní na sociálce říkala že nemusím mít strach, že by M vysoudil střídavou péči u 4 letého syna.

Nemůžu spávat v ložnici, spává tam můj nejstarší syn a já jsem v pokojíčku s dětma.Včera jsem vzala do ruky M svetr, který nedávno nosil a čichla jsem si k němu a myslela jsem že steskem umřu. Ta jeho vůně. Chybí mi i když je to takový darebák.

zuzi777a napsal(a):

Bude líp!!  Te´d tomu nevěříš, ale bude.

Zuzi, minulý rok jsem si říkala když mi bylo hrozně jako dnes, už aŤ to mám za sebou, odbolené, odplakané, ať už je alespoň příští rok.
A právě v březnu je to asi rok a jsem v tom znovu. Tak že by ten příští rok už mohl být ten lepší?

Sisi, z jeho věcí bych si udělala na dvorku ohýnek, ne že bych si k nim chodila truchlit.   On si vybral.  Tak si taky vyber! Buď život se smutnými truchlícími  obrečenými pohledy NEBO:  nový začátek. Jsi  samostatná , úžasná máma třech dětí. Máš na všechno, co si jen pomyslíš.  Nejsprávnějšího chlapa teprve potkáš- tohle byl jen další  řádky omylů....  Víš , co to je , moct si říct, že jsi volná- že MŮŽEŠ ZAČÍT ZNOVA??? Proboha,uvědom si , že žiješ, chodíš, mluvíš, děti rostou a ty tu  budeš  chtít být pro ně a pro sebe veselá spokojená ženská. K tomu nepotřebuješ kouli na noze- a to byl on. Až tohle pochopíš, BUDE ti líp!!!! :pussa:

zuzi777a napsal(a):

Sisi, z jeho věcí bych si udělala na dvorku ohýnek, ne že bych si k nim chodila truchlit.   On si vybral.  Tak si taky vyber! Buď život se smutnými truchlícími  obrečenými pohledy NEBO:  nový začátek. Jsi  samostatná , úžasná máma třech dětí. Máš na všechno, co si jen pomyslíš.  Nejsprávnějšího chlapa teprve potkáš- tohle byl jen další  řádky omylů....  Víš , co to je , moct si říct, že jsi volná- že MŮŽEŠ ZAČÍT ZNOVA??? Proboha,uvědom si , že žiješ, chodíš, mluvíš, děti rostou a ty tu  budeš  chtít být pro ně a pro sebe veselá spokojená ženská. K tomu nepotřebuješ kouli na noze- a to byl on. Až tohle pochopíš, BUDE ti líp!!!! :pussa:

To by bylo pozdvižení na paneláku mezi domy dělat ohýnek z jeho věcí. Musím nabrat sílu a naházet mu to do pytle a dát rodičům aby mu to dali.Všechno nechal doma ,jen si vzal holení a asi pár triček a playstation. Jeho věci jsou na svém místě a nevím kdy si je chce vzít. V sobotu mi řekl, že mu to mám dát do pytlů.Moc se mě do toho nechce, všechno to brát do ruk a skládat.

zuzi777a napsal(a):

Sisi, z jeho věcí bych si udělala na dvorku ohýnek, ne že bych si k nim chodila truchlit.   On si vybral.  Tak si taky vyber! Buď život se smutnými truchlícími  obrečenými pohledy NEBO:  nový začátek. Jsi  samostatná , úžasná máma třech dětí. Máš na všechno, co si jen pomyslíš.  Nejsprávnějšího chlapa teprve potkáš- tohle byl jen další  řádky omylů....  Víš , co to je , moct si říct, že jsi volná- že MŮŽEŠ ZAČÍT ZNOVA??? Proboha,uvědom si , že žiješ, chodíš, mluvíš, děti rostou a ty tu  budeš  chtít být pro ně a pro sebe veselá spokojená ženská. K tomu nepotřebuješ kouli na noze- a to byl on. Až tohle pochopíš, BUDE ti líp!!!! :pussa:

:godlike:

zuzi777a napsal(a):

Sisi, z jeho věcí bych si udělala na dvorku ohýnek, ne že bych si k nim chodila truchlit.   On si vybral.  Tak si taky vyber! Buď život se smutnými truchlícími  obrečenými pohledy NEBO:  nový začátek. Jsi  samostatná , úžasná máma třech dětí. Máš na všechno, co si jen pomyslíš.  Nejsprávnějšího chlapa teprve potkáš- tohle byl jen další  řádky omylů....  Víš , co to je , moct si říct, že jsi volná- že MŮŽEŠ ZAČÍT ZNOVA??? Proboha,uvědom si , že žiješ, chodíš, mluvíš, děti rostou a ty tu  budeš  chtít být pro ně a pro sebe veselá spokojená ženská. K tomu nepotřebuješ kouli na noze- a to byl on. Až tohle pochopíš, BUDE ti líp!!!! :pussa:

Myslíš že po světě chodí ještě slušní a věrní muži? Já co vidím u kamarádek, tak to je nevěra za nevěrou, jedna vedle druhé jsou samy s dětma a chlapi s milenkama. Nějak si to nemaluju, tak mě přijde, že asi rodina pro chlapy v tomto světě už není na prvním místě.

sisina napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Sisi, z jeho věcí bych si udělala na dvorku ohýnek, ne že bych si k nim chodila truchlit.   On si vybral.  Tak si taky vyber! Buď život se smutnými truchlícími  obrečenými pohledy NEBO:  nový začátek. Jsi  samostatná , úžasná máma třech dětí. Máš na všechno, co si jen pomyslíš.  Nejsprávnějšího chlapa teprve potkáš- tohle byl jen další  řádky omylů....  Víš , co to je , moct si říct, že jsi volná- že MŮŽEŠ ZAČÍT ZNOVA??? Proboha,uvědom si , že žiješ, chodíš, mluvíš, děti rostou a ty tu  budeš  chtít být pro ně a pro sebe veselá spokojená ženská. K tomu nepotřebuješ kouli na noze- a to byl on. Až tohle pochopíš, BUDE ti líp!!!! :pussa:

Myslíš že po světě chodí ještě slušní a věrní muži? Já co vidím u kamarádek, tak to je nevěra za nevěrou, jedna vedle druhé jsou samy s dětma a chlapi s milenkama. Nějak si to nemaluju, tak mě přijde, že asi rodina pro chlapy v tomto světě už není na prvním místě.

Slušní určitě - ...a věrní...taky jsem si to myslela. :/ 
Ale že můžou přijít na to, že věrnost se jim vyplatí (pro Axiho - opět obchodní jednání...a klidně si domysli, v jakém konttextu :P) a své chování dokážou změnit. No a pokud bys na nějkého slušného narazila, klidně mu ještě v počátcích vašeho vztahu nastiň své hranice - co chceš, co nechceš a přes co nejede vlak....a pak už je to pouze pudová záležitost - buď to "pude", nebo to "nepude" ;):D

Zklamaná napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Sisi, z jeho věcí bych si udělala na dvorku ohýnek, ne že bych si k nim chodila truchlit.   On si vybral.  Tak si taky vyber! Buď život se smutnými truchlícími  obrečenými pohledy NEBO:  nový začátek. Jsi  samostatná , úžasná máma třech dětí. Máš na všechno, co si jen pomyslíš.  Nejsprávnějšího chlapa teprve potkáš- tohle byl jen další  řádky omylů....  Víš , co to je , moct si říct, že jsi volná- že MŮŽEŠ ZAČÍT ZNOVA??? Proboha,uvědom si , že žiješ, chodíš, mluvíš, děti rostou a ty tu  budeš  chtít být pro ně a pro sebe veselá spokojená ženská. K tomu nepotřebuješ kouli na noze- a to byl on. Až tohle pochopíš, BUDE ti líp!!!! :pussa:

:godlike:

A já myslela, že je chyba ve mě, že dělám něco špatně,že se málo snažím, že jsem prostě špatná manželka. Možná si to ještě myslím. Doufám, že to tak tedy není

sisina napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Sisi, z jeho věcí bych si udělala na dvorku ohýnek, ne že bych si k nim chodila truchlit.   On si vybral.  Tak si taky vyber! Buď život se smutnými truchlícími  obrečenými pohledy NEBO:  nový začátek. Jsi  samostatná , úžasná máma třech dětí. Máš na všechno, co si jen pomyslíš.  Nejsprávnějšího chlapa teprve potkáš- tohle byl jen další  řádky omylů....  Víš , co to je , moct si říct, že jsi volná- že MŮŽEŠ ZAČÍT ZNOVA??? Proboha,uvědom si , že žiješ, chodíš, mluvíš, děti rostou a ty tu  budeš  chtít být pro ně a pro sebe veselá spokojená ženská. K tomu nepotřebuješ kouli na noze- a to byl on. Až tohle pochopíš, BUDE ti líp!!!! :pussa:

Myslíš že po světě chodí ještě slušní a věrní muži? Já co vidím u kamarádek, tak to je nevěra za nevěrou, jedna vedle druhé jsou samy s dětma a chlapi s milenkama. Nějak si to nemaluju, tak mě přijde, že asi rodina pro chlapy v tomto světě už není na prvním místě.

Ad vytučněné- Jsou! Jen se o nich nepíše.  Nehledej teď žádnýho.   Te´d máš co dělat.  Až přijde lovecká  a houbařká sezona,  oni nejací vylezou  ze skrýší.... ;)
A ty věci?  Dej mu termín do kdy má zmizet i s nimi  a pak to vyho´d do sklepa, ať to nemáš na očích. Žádné ohledy nebrat.  Nepřebírat, netesknit. ZAČÍT ZNOVA! TO POTŘEBUJEŠ!

Zklamaná napsal(a):

sisina napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Sisi, z jeho věcí bych si udělala na dvorku ohýnek, ne že bych si k nim chodila truchlit.   On si vybral.  Tak si taky vyber! Buď život se smutnými truchlícími  obrečenými pohledy NEBO:  nový začátek. Jsi  samostatná , úžasná máma třech dětí. Máš na všechno, co si jen pomyslíš.  Nejsprávnějšího chlapa teprve potkáš- tohle byl jen další  řádky omylů....  Víš , co to je , moct si říct, že jsi volná- že MŮŽEŠ ZAČÍT ZNOVA??? Proboha,uvědom si , že žiješ, chodíš, mluvíš, děti rostou a ty tu  budeš  chtít být pro ně a pro sebe veselá spokojená ženská. K tomu nepotřebuješ kouli na noze- a to byl on. Až tohle pochopíš, BUDE ti líp!!!! :pussa:

Myslíš že po světě chodí ještě slušní a věrní muži? Já co vidím u kamarádek, tak to je nevěra za nevěrou, jedna vedle druhé jsou samy s dětma a chlapi s milenkama. Nějak si to nemaluju, tak mě přijde, že asi rodina pro chlapy v tomto světě už není na prvním místě.

Slušní určitě - ...a věrní...taky jsem si to myslela. :/ 
Ale že můžou přijít na to, že věrnost se jim vyplatí (pro Axiho - opět obchodní jednání...a klidně si domysli, v jakém konttextu :P) a své chování dokážou změnit. No a pokud bys na nějkého slušného narazila, klidně mu ještě v počátcích vašeho vztahu nastiň své hranice - co chceš, co nechceš a přes co nejede vlak....a pak už je to pouze pudová záležitost - buď to "pude", nebo to "nepude" ;):D

Jéje, jen vědět kde jsou ty hranice. Taky jsme si s M domluvili nějaké hranice a dokonce mě řekl, že je přesvědčený že nemusí mít žádnou bokovku,když se vrátil.A teť s tou bokovkou zdrhl.

zuzi777a napsal(a):

sisina napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Sisi, z jeho věcí bych si udělala na dvorku ohýnek, ne že bych si k nim chodila truchlit.   On si vybral.  Tak si taky vyber! Buď život se smutnými truchlícími  obrečenými pohledy NEBO:  nový začátek. Jsi  samostatná , úžasná máma třech dětí. Máš na všechno, co si jen pomyslíš.  Nejsprávnějšího chlapa teprve potkáš- tohle byl jen další  řádky omylů....  Víš , co to je , moct si říct, že jsi volná- že MŮŽEŠ ZAČÍT ZNOVA??? Proboha,uvědom si , že žiješ, chodíš, mluvíš, děti rostou a ty tu  budeš  chtít být pro ně a pro sebe veselá spokojená ženská. K tomu nepotřebuješ kouli na noze- a to byl on. Až tohle pochopíš, BUDE ti líp!!!! :pussa:

Myslíš že po světě chodí ještě slušní a věrní muži? Já co vidím u kamarádek, tak to je nevěra za nevěrou, jedna vedle druhé jsou samy s dětma a chlapi s milenkama. Nějak si to nemaluju, tak mě přijde, že asi rodina pro chlapy v tomto světě už není na prvním místě.

Ad vytučněné- Jsou! Jen se o nich nepíše.  Nehledej teď žádnýho.   Te´d máš co dělat.  Až přijde lovecká  a houbařká sezona,  oni nejací vylezou  ze skrýší.... ;)
A ty věci?  Dej mu termín do kdy má zmizet i s nimi  a pak to vyho´d do sklepa, ať to nemáš na očích. Žádné ohledy nebrat.  Nepřebírat, netesknit. ZAČÍT ZNOVA! TO POTŘEBUJEŠ!

Začínám znovu už po čtvrté. Byl to můj třetí partner, se kterým jsem žila. Kolikrát ještě se dá začínat? A kde je ta chyba? Když mi to tak nevychází? Něco dělám špatně.

pOTŘETÍ, POČTVRTÉ.... Co to je proti věčnosti.... ;)
Máš TEPRVE  čtvrtou zkušenost. Ta pátá může  být  ta pravá. Možná, když už budeš vědět CO určitě ne a CO chceš - tak přjde ten správňák- kámoš, spolehlivý- Ale na to je teď fakt brzy.Nedělej  skok z postele do postele To se většinou děljí největší kopance....

zuzi777a napsal(a):

pOTŘETÍ, POČTVRTÉ.... Co to je proti věčnosti.... ;)
Máš TEPRVE  čtvrtou zkušenost. Ta pátá může  být  ta pravá. Možná, když už budeš vědět CO určitě ne a CO chceš - tak přjde ten správňák- kámoš, spolehlivý- Ale na to je teď fakt brzy.Nedělej  skok z postele do postele To se většinou děljí největší kopance....

To si ani nedovedu představit, že bych měla něco s jiným mužem,9let jsem milovala jen tohodle a nikdy jsem mu nebyla nevěrná, ani mě to nenapadlo. Ani nevím jestli to s jiným budu umět.:(

sisino, nehledej, kdes udělala přesně konkrétní chybu. Myslím, že na to stejně nepřijdeš, jako žádná z nás. Spíš to chce změnit něco v sobě.
Začínat budeme tolikrát, dokud něco nezměníme.

Dokud nezměníme sebe.

Pracuju na sobě přes 4 roky. Je to čím dál, tím lepší, čím dál, tím potkávám kompatibilnější partnery.
Možná bys měla znovu zkusit psychoterapii, jestli máš tu možnost. Mně velmi pomohla. A pomohla mi ezoterika. Ono to opravdu funguje.
Funguje, když se učím nelpět na ničem. Zvláště ne na věrnosti. Prostě ji vůbec neřešit. Můžu si řešit pouze svou věrnost. Ne partnerovu. To je zase jeho. Cokoliv z mých dřívějších lpění - na domě, "vzorné" rodině, věrnosti, ... pustím, najednou mi to začíná samo od sebe fungovat tak, jak jsem si kdysi mermomocí, násilně, přála. Když to nechám být, když se netrápím tím, co nemohu nijak ovlivnit - to je i věrnost partnera (i když, co to vlastně je, jak už se tady tisíckrát probíralo) , přichází to ke mně tak nějak samo, bez mých chtění.

bellatrix napsal(a):

Sisi, drž sa. Každý deň predsa nesvieti slnko. Raz sme hore a raz dole. Ty si momentálne dole, čiže už to bude len lepšie a lepšie. Treba to proste len vydržať. Ja si myslím (z toho, čo tu píšeš), že to je to najlepšie, čo sa ti mohlo stať. Teraz je to ešte čerstvé, ale keď sa to utrasie, prídeš na to aj sama. Z tvojích slov mám dojem, že je nezrelý, bezohľadný, arogantný, alibistický manipulátor bez štipky spolupatričnosti k tebe a deťom. Ešteže si sa ho zbavila tak skoro. A že on nevie nič ohľadom vybavovania vo veci bytu, lebo si ho nikdy k tomu nepustila?? To je čo za argument?? Nad takéto výčitky sa skús povzniesť. Držím ti palce, Sisi :-)

Prej jsem ho nepustila k placení účtů a nákupů schválně, aby neměl přehled. kolik peněz utratím za měsíc a za co. A já poctivě schovávala každou účtenku téměř 4 měsíce a dala mu to na stůl spočítané, kolik a za co a ani ho to nezajímalo. Prej by určitě hospodařil líp. A toho jsem se bála, že nebudu moct nic koupit a budu jen chodit žebrat několikrát za měsíc, aby mi dal nějaké peníze, aby bylo něco v ledničce a dětem kapesné a mě na autobus. Cítila bych se jako malé dítě. Ale jeho výplata a to co vydělal bokem, byla pro mě tabu, ani jsem nikdy neviděla jeho výplatní pásku, sice má příkazy z jeho účtu na placení naší společné hypotéky a pojistky.Ale se zbytkem si dělá co chce. I děti si odečítá všechny z výplaty on i ty moje z předchozího manželství. A když jsem chtěla abych si ty dva mohla odečítat já, a on jen svého syna, tak byl tak naštvaný, že mě jde jen o prachy, že jsem to raděj nechala tak.

sisino,
řekla bych, že ty jsi moc "hodná holka".
Přebíráš na sebe automaticky maximum povinností, i ty, které patří muži, a tak mu pak zbude fůra času, aby své chlapáctví realizoval jinde....

Přemýšlej nad tím, proč to vlastně děláš? Proč chceš být ta hodná holka, která všechno sama zvládne? Tam je ta chyba, kterou děláš... Ubližuješ tak především sama sobě a to hodně.

sisina napsal(a):

Myslíš že po světě chodí ještě slušní a věrní muži? Já co vidím u kamarádek, tak to je nevěra za nevěrou, jedna vedle druhé jsou samy s dětma a chlapi s milenkama. Nějak si to nemaluju, tak mě přijde, že asi rodina pro chlapy v tomto světě už není na prvním místě.

Môj otec - ale toho ti nebudem ponúkať, ten už má 69 rokov... (hoci je skvele garážovaný a ženám sa ešte páči... :jojo: ale je o.i. zadaný...).

sisina napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Sisi, z jeho věcí bych si udělala na dvorku ohýnek, ne že bych si k nim chodila truchlit.   On si vybral.  Tak si taky vyber! Buď život se smutnými truchlícími  obrečenými pohledy NEBO:  nový začátek. Jsi  samostatná , úžasná máma třech dětí. Máš na všechno, co si jen pomyslíš.  Nejsprávnějšího chlapa teprve potkáš- tohle byl jen další  řádky omylů....  Víš , co to je , moct si říct, že jsi volná- že MŮŽEŠ ZAČÍT ZNOVA??? Proboha,uvědom si , že žiješ, chodíš, mluvíš, děti rostou a ty tu  budeš  chtít být pro ně a pro sebe veselá spokojená ženská. K tomu nepotřebuješ kouli na noze- a to byl on. Až tohle pochopíš, BUDE ti líp!!!! :pussa:

:godlike:

A já myslela, že je chyba ve mě, že dělám něco špatně,že se málo snažím, že jsem prostě špatná manželka. Možná si to ještě myslím. Doufám, že to tak tedy není

Prinajhoršom si bola špantá manželka PRE NEHO. Pre niekoho iného môžeš byť najlepšia ženská na svete... a on nech si nájde nejakú, ktorá bude poslušnejšia ako ty. :P (Alebo naopak úplne neposlušná..:)

Pandorraa napsal(a):

sisino,
řekla bych, že ty jsi moc "hodná holka".
Přebíráš na sebe automaticky maximum povinností, i ty, které patří muži, a tak mu pak zbude fůra času, aby své chlapáctví realizoval jinde....

Přemýšlej nad tím, proč to vlastně děláš? Proč chceš být ta hodná holka, která všechno sama zvládne? Tam je ta chyba, kterou děláš... Ubližuješ tak především sama sobě a to hodně.

protože kdybych to nedělala já, tak to nedělá nikdo.Byl by nepořádek v účtech,nebylo by nakoupeno, malý by nebyl vyzvednutý ze školky. Nějak ho tyto věci nezajímaly a když jsem někdy chtěla aby mě pomohl tak neměl čas. Nebo se mu nechtělo.

sisina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

sisino,
řekla bych, že ty jsi moc "hodná holka".
Přebíráš na sebe automaticky maximum povinností, i ty, které patří muži, a tak mu pak zbude fůra času, aby své chlapáctví realizoval jinde....

Přemýšlej nad tím, proč to vlastně děláš? Proč chceš být ta hodná holka, která všechno sama zvládne? Tam je ta chyba, kterou děláš... Ubližuješ tak především sama sobě a to hodně.

protože kdybych to nedělala já, tak to nedělá nikdo.Byl by nepořádek v účtech,nebylo by nakoupeno, malý by nebyl vyzvednutý ze školky. Nějak ho tyto věci nezajímaly a když jsem někdy chtěla aby mě pomohl tak neměl čas. Nebo se mu nechtělo.

A co by se stalo, kdybys skutečně nechala něco na něm? Podle mě jen to, že by se váš vztah rozpadl jen o něco dřív. Aspoň já, která byla jako ty přes kopírák, a vždycky všechno zařídila, vyřídila, vyřešila... to tak dnes vidím. Můj ex manžel i ex přítel měli přesně jak to popsala Pandorra fůru času, který investovali úplně jinam než do rodiny. A já? Byla jsem naštvaná, nešťastná, unavená a oni se jen divili. Proč? Vždyť všechno přece funguje. Takže to beru jako ponaučení, můj současný přítel se z tohoto pohledu se mnou vůbec nemá jako v bavlnce a paradoxně právě on mě nejvíc obletuje. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, tak bych nikdy nevěřila jak jednoduše to funguje.

Peťuli, přesně tak. Úplně stejná zkušenost.
To byla ode mě ale blbost. :dumbom:

majkafa napsal(a):

Peťuli, přesně tak. Úplně stejná zkušenost.
To byla ode mě ale blbost. :dumbom:

Třeba to taky někdy budu dělat jinak.Momentálně, je zase všechno na mě.
Dnes ráno jsem byla na sociálce nahlásit, že M opustil rodinu a že žádám o svěření syna do péče.Paní byla velmi příjemná a tak jsem se styděla tam jít a ubezpečila mě, že dělám dobře, že věci za včasu řeším.Doporučila mi samozřejmě abych si našla právníka, který mi pomůže s tím, jak se mají platit hypotéky a td., když ještě nejsme rozvedení a já nemám na to, abych platila přesně půlku.Nemáte tu s tím někdo zkušenost? zatím to strhávají M z účtu.

Peťuli napsal(a):

sisina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

sisino,
řekla bych, že ty jsi moc "hodná holka".
Přebíráš na sebe automaticky maximum povinností, i ty, které patří muži, a tak mu pak zbude fůra času, aby své chlapáctví realizoval jinde....

Přemýšlej nad tím, proč to vlastně děláš? Proč chceš být ta hodná holka, která všechno sama zvládne? Tam je ta chyba, kterou děláš... Ubližuješ tak především sama sobě a to hodně.

protože kdybych to nedělala já, tak to nedělá nikdo.Byl by nepořádek v účtech,nebylo by nakoupeno, malý by nebyl vyzvednutý ze školky. Nějak ho tyto věci nezajímaly a když jsem někdy chtěla aby mě pomohl tak neměl čas. Nebo se mu nechtělo.

A co by se stalo, kdybys skutečně nechala něco na něm? Podle mě jen to, že by se váš vztah rozpadl jen o něco dřív. Aspoň já, která byla jako ty přes kopírák, a vždycky všechno zařídila, vyřídila, vyřešila... to tak dnes vidím. Můj ex manžel i ex přítel měli přesně jak to popsala Pandorra fůru času, který investovali úplně jinam než do rodiny. A já? Byla jsem naštvaná, nešťastná, unavená a oni se jen divili. Proč? Vždyť všechno přece funguje. Takže to beru jako ponaučení, můj současný přítel se z tohoto pohledu se mnou vůbec nemá jako v bavlnce a paradoxně právě on mě nejvíc obletuje. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, tak bych nikdy nevěřila jak jednoduše to funguje.

Doufám, že taky budu mít ještě přítele, který mě bude obletovat. To jsem vlastně nikdy nezažila. Většinnou jsem byla já ten kdo se snažil dělat druhému radost.

To víš, že budeš. Taky jsem měla pochybnosti jestli nezůstanu do konce života sama a není to tak. Jen si to zatím pořád musím uvědomovat a vědomě se brzdit ve své aktivitě, ale jde mi to líp a líp.

sisina napsal(a):

majkafa napsal(a):

Peťuli, přesně tak. Úplně stejná zkušenost.
To byla ode mě ale blbost. :dumbom:

Třeba to taky někdy budu dělat jinak.Momentálně, je zase všechno na mě.
Dnes ráno jsem byla na sociálce nahlásit, že M opustil rodinu a že žádám o svěření syna do péče.Paní byla velmi příjemná a tak jsem se styděla tam jít a ubezpečila mě, že dělám dobře, že věci za včasu řeším.Doporučila mi samozřejmě abych si našla právníka, který mi pomůže s tím, jak se mají platit hypotéky a td., když ještě nejsme rozvedení a já nemám na to, abych platila přesně půlku.Nemáte tu s tím někdo zkušenost? zatím to strhávají M z účtu.

Sisi, i já si dovolím poradit: Jdi co nejdříve k právníkovi, který se věnuje rodinému právu!!! Tvůj M může nyní s majetkem (autem, bytem napsaném na něj, pozemkem) udělat takové věci, že nebudeš mít šanci cokoliv z něj dostat! Bývalému o tom, že jsi byla u právníka ani slovo! Zajisti si co nejvíce dokladů o majetku a všechno schovej.

Mulz napsal(a):

sisina napsal(a):

majkafa napsal(a):

Peťuli, přesně tak. Úplně stejná zkušenost.
To byla ode mě ale blbost. :dumbom:

Třeba to taky někdy budu dělat jinak.Momentálně, je zase všechno na mě.
Dnes ráno jsem byla na sociálce nahlásit, že M opustil rodinu a že žádám o svěření syna do péče.Paní byla velmi příjemná a tak jsem se styděla tam jít a ubezpečila mě, že dělám dobře, že věci za včasu řeším.Doporučila mi samozřejmě abych si našla právníka, který mi pomůže s tím, jak se mají platit hypotéky a td., když ještě nejsme rozvedení a já nemám na to, abych platila přesně půlku.Nemáte tu s tím někdo zkušenost? zatím to strhávají M z účtu.

Sisi, i já si dovolím poradit: Jdi co nejdříve k právníkovi, který se věnuje rodinému právu!!! Tvůj M může nyní s majetkem (autem, bytem napsaném na něj, pozemkem) udělat takové věci, že nebudeš mít šanci cokoliv z něj dostat! Bývalému o tom, že jsi byla u právníka ani slovo! Zajisti si co nejvíce dokladů o majetku a všechno schovej.

Všechno mám doma u sebe, všechny doklady. O nic se moc nestaral, o tomhle mám přehled hlavně já. Jenže on si může vždycky zajít na katastr nebo kdekoliv vyžádat papíry nové.Psal že se chce domluvit, aby jsme to slušně rozdělili, ale jak konkrétně už nenapsal.

Já měla pocit, že když všechno stihnu, zařídím ...., tak budu manželem obdivovaná a pochválena. Omyl, obdivoval a předváděl se jinde.Byla to samozřejmě i moje chyba. V té své horlivosti a naivitě, že mne dokáže ocenit, jsem mu nedala moc prostoru k " předvádění" jak je šikovný. Nakonec když se vše "sesypalo", tak mi řekl, že Já si určitě v životě poradím a vše zvládnu, ale ona "chudinka" ne. Takže dneska neumím zašroubovat žárovku, neunesu větší tašku s nákupem, nevím kde a jak vyřídit některá povolení .... a ono to funguje.
Sisi, když Tě "neporazilo" manželství, tak věř, že zvládneš všechno. A až to budeš nejméně čekat, tak se objeví někdo, kdo Tě bude umět pohladit nejen po tváři, ale i po dušičce. Tak to už v životě chodí.
Drž se:fuck:

Peťuli napsal(a):

To víš, že budeš. Taky jsem měla pochybnosti jestli nezůstanu do konce života sama a není to tak. Jen si to zatím pořád musím uvědomovat a vědomě se brzdit ve své aktivitě, ale jde mi to líp a líp.

Dnes mi řekl syn, že prej mu spolužáci říkali, že se nemusím vůbec bát, že zůstanu sama.Prej taková kočka sama nezůstane. To mám ale hodného kluka, že?Za pár měsíců mu bude 18 let.

Sofi1 napsal(a):

Já měla pocit, že když všechno stihnu, zařídím ...., tak budu manželem obdivovaná a pochválena. Omyl, obdivoval a předváděl se jinde.Byla to samozřejmě i moje chyba. V té své horlivosti a naivitě, že mne dokáže ocenit, jsem mu nedala moc prostoru k " předvádění" jak je šikovný. Nakonec když se vše "sesypalo", tak mi řekl, že Já si určitě v životě poradím a vše zvládnu, ale ona "chudinka" ne. Takže dneska neumím zašroubovat žárovku, neunesu větší tašku s nákupem, nevím kde a jak vyřídit některá povolení .... a ono to funguje.
Sisi, když Tě "neporazilo" manželství, tak věř, že zvládneš všechno. A až to budeš nejméně čekat, tak se objeví někdo, kdo Tě bude umět pohladit nejen po tváři, ale i po dušičce. Tak to už v životě chodí.
Drž se:fuck:

Tohle jsem si myslela taky,že přece musí ocenit, že nejsem ukňučené trdlo, co nic neumí.Myslela jsem, že si mě za to může vážit a ne to použít proti mně. Jsem zvyklá se o vše starat už od dětství, vyrůstali jsme se sourozenci  sami s mamkou a museli jsme si prostě poradit.Byla jsem nejstarší, tak to bylo na mě.  Myslím že ti dobří chlapi jsou už rozebraní.

když všechno stihnu, zařídím ...., tak budu manželem obdivovaná a pochválena...
že přece musí ocenit, že nejsem ukňučené trdlo, co nic neumí...
Prd a vořech, kočky - akorát, že si to každá z nás musí zažít na vlastní voči, uši, kůži a dušičku. Chyba je v tom, že zatímco oni potřebujou chválu k životu jak bůček a pivko ze sedmýho, nějak ji neradi dávaj dál - možná proto, aby jim neubylo...
Taky jsem stíháním, zařizováním a nekňučením upevnila v pánovi tvorstva pocit, že mateřská s tříletým dítkem a čerstvými dvojčaty je zcela jistě dovolená   - když jsem si o každou blbost neřekla, protože on neviděl... abych se posléze dozvěděla (odjinud, samozřejmě), že se cejtí bejt nepotřebnej... no, upřímně řečeno, taky byl, protože věci střídavě nestíhal, odkládal až za bod zlomu, případně zapomínal. Tudíž kvůli svému klidnému svědomí (a taky ouřadům, termínům, penále a vůbec snaze nebejt všude za blbce), jsem stíhala, neodkládala a psala si - aby se ten kruh mohl točit dál...

sisina napsal(a):

Mulz napsal(a):

sisina napsal(a):

Třeba to taky někdy budu dělat jinak.Momentálně, je zase všechno na mě.
Dnes ráno jsem byla na sociálce nahlásit, že M opustil rodinu a že žádám o svěření syna do péče.Paní byla velmi příjemná a tak jsem se styděla tam jít a ubezpečila mě, že dělám dobře, že věci za včasu řeším.Doporučila mi samozřejmě abych si našla právníka, který mi pomůže s tím, jak se mají platit hypotéky a td., když ještě nejsme rozvedení a já nemám na to, abych platila přesně půlku.Nemáte tu s tím někdo zkušenost? zatím to strhávají M z účtu.

Sisi, i já si dovolím poradit: Jdi co nejdříve k právníkovi, který se věnuje rodinému právu!!! Tvůj M může nyní s majetkem (autem, bytem napsaném na něj, pozemkem) udělat takové věci, že nebudeš mít šanci cokoliv z něj dostat! Bývalému o tom, že jsi byla u právníka ani slovo! Zajisti si co nejvíce dokladů o majetku a všechno schovej.

Všechno mám doma u sebe, všechny doklady. O nic se moc nestaral, o tomhle mám přehled hlavně já. Jenže on si může vždycky zajít na katastr nebo kdekoliv vyžádat papíry nové.Psal že se chce domluvit, aby jsme to slušně rozdělili, ale jak konkrétně už nenapsal.

Doma myslíš v tom byte, od ktorého má kľúče a kedykoľvek vojde a vezme si, čo len chce? :D

werena30 napsal(a):

Zuzi, ženská vydrží .víc než člověk,jak říká má kamarádka :D .
Sisi,takový věci,že už ho jako nikdy nevezmeš zpátky neříkej . . .obzvlášť pokud tě to bolí.
Spíš si řekni, jsem tak skvělá ženská,že už nejspíš nebudu mít zapotřebí, vzít ho zpátky.
Jestli ti vadí se s ním vídat,tak se domluv,že jeden den hlídá děti on a druhý ty a každý druhý den někam vyraž.

Včera přivedl malého,nedokázala jsem se s ním potkat. Předal ho dceři mezi dveřma. Viděla jsem ho jen přez okno a celou noc a celé ráno je mi zle .Bohužel dnes musím být v práci. Dala jsem si prášek na uklidnění, protože mě pálí celé tělo,mám sevřený žaludek a stále mě tečou slzy ale nějak mě ten prášek nezabírá. Vyraziot nikam ani nechci ani se mi nechce,nemám na to sílu,myšlenky,nejradši bych usnula a spala a spala a vzbudila se v lepším životě. Jenže to nejde.Dnes se mě malý ptal, kde je tatínek,řekla jsem mu že nevím a už se neptal. Je to stejné jako ten minulý rok.Ale o to horší, že už jeho odchod je definitivní, je rozhodnutý, to už poznám, vůbec spolu ani nekomunikujem. Už když řekl, že chce žít s ní, jsem věděla, že jsem prohrála. Dcerka mě ještě včera večer říkala, maminko, proč mu nevezmeš klíče od bytu? Ty dvě starší děti ho už doma vůbec nechtějí. Nemají ho rádi, nevím proč, asi za to, jak se kvůli němu trápím.

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

Mulz napsal(a):

Sisi, i já si dovolím poradit: Jdi co nejdříve k právníkovi, který se věnuje rodinému právu!!! Tvůj M může nyní s majetkem (autem, bytem napsaném na něj, pozemkem) udělat takové věci, že nebudeš mít šanci cokoliv z něj dostat! Bývalému o tom, že jsi byla u právníka ani slovo! Zajisti si co nejvíce dokladů o majetku a všechno schovej.

Všechno mám doma u sebe, všechny doklady. O nic se moc nestaral, o tomhle mám přehled hlavně já. Jenže on si může vždycky zajít na katastr nebo kdekoliv vyžádat papíry nové.Psal že se chce domluvit, aby jsme to slušně rozdělili, ale jak konkrétně už nenapsal.

Doma myslíš v tom byte, od ktorého má kľúče a kedykoľvek vojde a vezme si, čo len chce? :D

Musím to dát ke kamarádce, ale tak se mě to nechce ani dávat do krabice. Jsem úplně bez energie.Brní mě ruce,bolí žaludek,jestli ještě zhubnu, tak nebudu mít sílu ani chodit.

Sisina: Dala jsem si prášek na uklidnění, protože mě pálí celé tělo,mám sevřený žaludek a stále mě tečou slzy

No tak, Sisi, neblázni - jak se někdo může ničit proto, že ho ten druhý nechce????? :kapitulation:
Neprohrála jsi - naopak. Budeš na tom líp. Co z takového?
Vážila bych si toho, že mám děti, které mě mají rády a potřebují, a kvůli takovému týpkovi bych si tělo ani duši rozhodně nehuntovala. Život nekončí. Poplač si, sněz celou čokoládu, ale zkus si hlavně odpočinout, nabrat síly a uvidíš, že jednou budeš ráda, že Ti uvolnil místo pro někoho, kdo pro život s Tebou bude daleko vhodnější. Vyřiď si finanční záležitosti, ať máš z čeho žít, a už se kvůli takovému chlapovi netýrej, nebo se na Tebe budu fakt zlobit!! ;):hjarta:

Sisina: protože kdybych to nedělala já, tak to nedělá nikdo.Byl by nepořádek v účtech,nebylo by nakoupeno, malý by nebyl vyzvednutý ze školky. Nějak ho tyto věci nezajímaly a když jsem někdy chtěla aby mě pomohl tak neměl čas. Nebo se mu nechtělo.

Navíc - tady to vidím.
A kvůli takovému, který je evidentně k ničemu, se trápíš? Ale jdi!!! :)
Co s ním? Jen ho klidně předej dál! ;) Nakonec to pro Tebe bude jedině výhra!

sisino, to jsou příznaky těžké deprese. Ale ty to určitě znáš. To brnění je varovným příznakem. Dej pozor, nenech to dojít do akutního stadia. Zajdi si raději  pro antidepresiva, děti tě potřebují. A zkus znovu psychoterapii. Zřejmě jsi ji ukončila příliš brzy.
Neohlížej se na ty, co říkají, že to chce optimizmus a blablabla. Už víš, že tyhle řeči při těžké depresi akorát přitíží. Je to jako by někdo člověku se zlomenou nohou říkal, že to má rozchodit. Tací lidé depresi nikdy nezažili a nemají o tom páru.
Drž se.

majkafa napsal(a):

sisino, to jsou příznaky těžké deprese. Ale ty to určitě znáš. To brnění je varovným příznakem. Dej pozor, nenech to dojít do akutního stadia. Zajdi si raději  pro antidepresiva, děti tě potřebují. A zkus znovu psychoterapii. Zřejmě jsi ji ukončila příliš brzy.
Neohlížej se na ty, co říkají, že to chce optimizmus a blablabla. Už víš, že tyhle řeči při těžké depresi akorát přitíží. Je to jako by někdo člověku se zlomenou nohou říkal, že to má rozchodit. Tací lidé depresi nikdy nezažili a nemají o tom páru.
Drž se.

Já vím,už se mi to rozjíždí.První 3 dny jsem to nějak zvládala, ale už to cítím že v tom jedu.Musím zavolat doktorovi,doufám, že to nebude trvat 2 měsíce než bude mít termín,jako minule.Přestala jsem užívat léky v prosinci,nemohla jsem se uvolnit z práce na recept a neměla jsem už žádné.Doma vypadalo vše OK, tak jsem si myslela že jsem za vodou a už nic nebrala. Neuběhly ani 4 měsíce a jsem na začátku.Ach jo. Představ si, že p.psycholožka, ke které jsem chodila,mě řekla, že už ji nepotřebuji, ale užívala jsem AD,a asi za měsíc jsemse dověděla, že onemocněla rakovinou a už neordinuje. Taky to chuděra nemá jednoduché.

sisino, řekni, že je to naléhavé, jestli se cítíš nedobře. Určitě se nějaká skulinka najde. Nenajížděj na chvilkové Neuroly nebo Lexauriny, jsou silně návykové. Ale to asi víš.
Držte se, ty i děti. :par:

majkafa napsal(a):

sisino, řekni, že je to naléhavé, jestli se cítíš nedobře. Určitě se nějaká skulinka najde. Nenajížděj na chvilkové Neuroly nebo Lexauriny, jsou silně návykové. Ale to asi víš.
Držte se, ty i děti. :par:

Zatím mám doma ještě Xanax, Neurol neberu,chce se mě po něm spát.

Bože, holky, než byste si zdravě řekly, že je to deb.il, kvůli kterému nestojí za to se trápit, do sebe cpete chemii, u níž ani doktoři nevědí, co s vámi udělá za pár let... (něco o tom vím)
Sisi, opláchni se studenou vodou, kup si pro sebe krásné věci, krémíček, šperčíček, hadříky, zajdi s přáteli kamkoliv, zopakuj si, že Tvoje děcka jsou poklad a každé ráno, kdy Tě nebolí zuby a můžeš chodit, je fakt dar. (věř mi, mám za sebou bdobí, kdy jsem se sama opravdu nedoplazila ani na WC, museli mě nosit, hrůza)
Když otevřeš jakoukoliv seznamku, do druhého dne budeš mít tolik nabídek kamarádství, že - se fakt divím, že se Ti chce přemýšlet nad psychology a psychiatry.
Radši budu znát jména chlapů než názvy antidepresiv. ;)
Neblázni, nebyl jediný!!!

Krémičky, šperčíčky, hadříčky - Tercilo, muselas někdy počítat každou korunu?
Seznamka - slyšelas někdy slovo láska?
Vyjít si s přáteli, při třech dětech, o které se stará sisina sama, z toho jedno velmi malé, a v jejím duševním rozpoložení, nu, tady nemáš zase smysl pro realitu ty. Žiješ v jiném světě, šperčíčku.

Majkafo, při podnikání jsem zažila i milionové problémy, taky jsem hodně nocí nespala starostmi. A šlo to bez prášků. Zdaleka si nežiju kontinuálně jen ve vatě.
A jsou různé levné věci, které udělají ženské radost, to mi nepovídej - taky nekupuji jen značkové zboží. Chtěla jsem Sisinu navést na jinou hladinu než tu slzičkovou. Když se chce, dá se udělat všecko možné. Rozhodně něco lepšího, než do sebe cpát prášky kvůli chlapovi, který ji neumí a nechce ocenit. Zrovna kvůli takovému bych si zdraví tedy nekazila. Lásku do toho nepleť, ta jednostranná je zrovna Sisině k ničemu.
A realitu, jak jistě víš, si tvoříme jedině my sami.

Tercila napsal(a):

Majkafo, při podnikání jsem zažila i milionové problémy, taky jsem hodně nocí nespala starostmi. A šlo to bez prášků. Zdaleka si nežiju kontinuálně jen ve vatě.
A jsou různé levné věci, které udělají ženské radost, to mi nepovídej - taky nekupuji jen značkové zboží. Chtěla jsem Sisinu navést na jinou hladinu než tu slzičkovou. Když se chce, dá se udělat všecko možné. Rozhodně něco lepšího, než do sebe cpát prášky kvůli chlapovi, který ji neumí a nechce ocenit. Zrovna kvůli takovému bych si zdraví tedy nekazila. Lásku do toho nepleť, ta jednostranná je zrovna Sisině k ničemu.
A realitu, jak jistě víš, si tvoříme jedině my sami.

Víš Terci, nechci do sebe prát prášky kvůli němu. Musím kvůli sobě.Když se mi v životě stane nějaká pro mě velmi nečekaná a zraňující událost, netýká se to jen M, tak mě tělo začně reagovat smutkem,úzkostí,brněním, třesem,strašnou slabostí.A můžu si říkat jak jsem na tom dobře o proti jiným, co jsou na tom hůř a nepomáhá. Mě to nijak nepomáhá. Myslím na děti, na dárečky pro sebe nemám opravdu náladu, ani netuším, co by mě mělo potěšit.Vím jen, že malý nemůže už 3 týden do školky,a já s ním nemůžu zůstat doma.Sháním hlídání jak jen to jde, všichni v rodině mi pomáhají, i tchýně s tchánem.Jsou to zlatí lidé. Moje mamka bude tento týden dojíždět a z noční než příjdou ti starší domů, hlídat prcka. Nad penězi ještě moc nepřemýšlím, k tomu teprve dojde.Jsem v jednom kole a M si užívá sám s láskou a je mu to jedno. Už ani nevím, co k němu cítím, jen jsem tak prázdná a bolavá i natěle i na duši, že si nedovedu představit nějaké seznamky.To jsou snad chlapi co hledají většinou sex, ať si tam píšou co chtějí. Chybí mi opora abych na to nebyla sama, ne nějaký chlap co slintá jak by si rychle užil.A musím stejně všechno zvládnout i když se mi nechce. Ty prášky mě trošku posílí a nebudu tak smutná a unavená.Zažila jsem tu úlevu, jak je to s něma a zažila jak bez nich. Kdo netrpí deprsí, nepochopí. Majka ví, protože to zažila.

majkafa napsal(a):

Krémičky, šperčíčky, hadříčky - Tercilo, muselas někdy počítat každou korunu?
Seznamka - slyšelas někdy slovo láska?
Vyjít si s přáteli, při třech dětech, o které se stará sisina sama, z toho jedno velmi malé, a v jejím duševním rozpoložení, nu, tady nemáš zase smysl pro realitu ty. Žiješ v jiném světě, šperčíčku.

Přesně tak. A včera jsem byla posedět s přáteli. Přemluvili mě. Ráno mě malý budil, že si mám s ním hrát, jsem nevyspaná, není mě vůbec líp a ještě jsem měla celý večer špatný pocit, že jsem měla být radši s dětma. Že bych se nějak moc bavila se říct nedá, nejsem moc zvyklá večer někam chodit, a jak se mě nechtělo česat a malovat nějaký ten obličej, a vymýšlet co si dám na sebe. ... Mě tohle prostě nezabírá. Nejsem večírkový tip.

Ano, sisino, zažila. Rozumím ti. Tohle není chvilkový splín, který lze lehce hodit za hlavu.
Potřebuješ fungovat a být tady pro děti a časem uvidíš, že zase i pro sebe. Čas vše otupí  a zahojí, byť to někdy může znít jako fráze.
Je čas bolesti. Čas smutku. Čas prázdnoty. Je důležité, aby netrval víc, než je nezbytně nutné. V prvních chvílích je pro nás, co trpíme depresí, prášek lepším řešením než volby nicoty.Je třeba fungovat. A pak jednou až vše přebolí, přijde čas radosti, čas krásy, úsměvů. Čas lásky.
Dočkáš se.
Máš to oproti mně jistým způsobem "jednodušší", protože máš malé dítě. Já měla děti velké, nemusela jsem se jim tolik věnovat,  o to víc jsem se v depresi utápěla. Je dobře, že jsi v jednom kole, byť se to nemusí někomu zdát. Jen to nepřepísknout, abys nepadla. Antidepresiva jsou taková první berlička.  A pak, až bude líp, přijde čas změnit své myšlení, abychom se pořád nevraceli do začarovaného kruhu a pořád neopakovali stejné chyby.

sisina napsal(a):

Přesně tak. A včera jsem byla posedět s přáteli. Přemluvili mě. Ráno mě malý budil, že si mám s ním hrát, jsem nevyspaná, není mě vůbec líp a ještě jsem měla celý večer špatný pocit, že jsem měla být radši s dětma. Že bych se nějak moc bavila se říct nedá, nejsem moc zvyklá večer někam chodit, a jak se mě nechtělo česat a malovat nějaký ten obličej, a vymýšlet co si dám na sebe. ... Mě tohle prostě nezabírá. Nejsem večírkový tip.

sisino, je dobře, žes tam šla, jestli ti to šlo. Pokud to bude jen trochu možné, přesto, že se nebudeš bavit, jdi mezi lidi. Mně to tenkrát nešlo.

Sisi, život si řídíš sama. Pochopitelně, pokud nejsi večírkový typ, na večírky nechoď, pokud se běžně neraduješ z hezké barvy očních stínů, no tak si je nekupuj - samozřejmě! Dělej to, co považuješ pro sebe za nejlepší - tak jsem to myslela. Ale nesmutni, neplač a nehubni kvůli chlapovi, který k Tobě není ani slušný, ani Ti nepomáhá, natož aby Tě měl rád... Drž se, fandím Ti.

Tercila napsal(a):

Sisi, život si řídíš sama. Pochopitelně, pokud nejsi večírkový typ, na večírky nechoď, pokud se běžně neraduješ z hezké barvy očních stínů, no tak si je nekupuj - samozřejmě! Dělej to, co považuješ pro sebe za nejlepší - tak jsem to myslela. Ale nesmutni, neplač a nehubni kvůli chlapovi, který k Tobě není ani slušný, ani Ti nepomáhá, natož aby Tě měl rád... Drž se, fandím Ti.

Nechci smutnit,nechci plakat, děje se mi to samo.A už vůbec nechci hubnout, protože vypadám příšerně. Jde to mimo mě. Celé ráno se snažím fungovat,vařím,uklízím.A ten sevřený žaludek, to je hrůza. Ty těžké ruce, děcka jak mluví, všechno mě strašně vadí. Ale funguju jako stroj. Včera mě kamarád pohladil, myslel, že mě tím potěší a já dostala takový histerický záchvat pláče, že nevěděl chudák co má dělat.

majkafa napsal(a):

Ano, sisino, zažila. Rozumím ti. Tohle není chvilkový splín, který lze lehce hodit za hlavu.
Potřebuješ fungovat a být tady pro děti a časem uvidíš, že zase i pro sebe. Čas vše otupí  a zahojí, byť to někdy může znít jako fráze.
Je čas bolesti. Čas smutku. Čas prázdnoty. Je důležité, aby netrval víc, než je nezbytně nutné. V prvních chvílích je pro nás, co trpíme depresí, prášek lepším řešením než volby nicoty.Je třeba fungovat. A pak jednou až vše přebolí, přijde čas radosti, čas krásy, úsměvů. Čas lásky.
Dočkáš se.
Máš to oproti mně jistým způsobem "jednodušší", protože máš malé dítě. Já měla děti velké, nemusela jsem se jim tolik věnovat,  o to víc jsem se v depresi utápěla. Je dobře, že jsi v jednom kole, byť se to nemusí někomu zdát. Jen to nepřepísknout, abys nepadla. Antidepresiva jsou taková první berlička.  A pak, až bude líp, přijde čas změnit své myšlení, abychom se pořád nevraceli do začarovaného kruhu a pořád neopakovali stejné chyby.

Někdy je to strašně těžké, že tady musím být pro děti. Ale samozřejmě že mě to nutí fungovat nějak dál. Ten momentální čas nicoty, co prožívám je nejhorší období mého života. Momentálně si přeji, aby čas utíkal rychleji.Mám pocit, že se čas zastavil v tu nejhorší chvíli.

majkafa napsal(a):

Krémičky, šperčíčky, hadříčky - Tercilo, muselas někdy počítat každou korunu?
Seznamka - slyšelas někdy slovo láska?
Vyjít si s přáteli, při třech dětech, o které se stará sisina sama, z toho jedno velmi malé, a v jejím duševním rozpoložení, nu, tady nemáš zase smysl pro realitu ty. Žiješ v jiném světě, šperčíčku.

Nepochopila jsi, jak to Terci myslela - ostatně, pak to dál vysvětlila pro ty, kdo to prostě nechápou - je zajímavě, že mě také krémy, šperky, hadry nic neříkají a určitě jsem neviděla v Tercilině psaní nic, co by mě donutilo napsat to, co ty. Seznamka - kdyby si dobře četla, Tercila nenapsala nic o lásce přes seznamku - ale o najití si kamarádů (kamarádek). Naopak, řekla bych, že Tercila má smysl vidět realitu v tom nejsyrovějším stavu (Víly, čarodějky, bohyně, všeobjímající láska, nereálno, a pak pád na hu*bu) Jo, na hu*bu může padnout každý, jenže ti, co vidí trealitu syrově se dokáží rychleji sebrat. Nikdo nežije v jiném světě - všichni jsme tady, na tomto světě - jenže někdo ho umí brát tak, jak přichází a někdo prostě potřebuje berličky jakéhokoliv druhu - a přesně podle toho, co nám vyhovuje lépe, podle toho vypadají naše činy, smýšlení, skutky a odměny - a někdy i v negativním smyslu.

Sisino - mě osobně v tomto rozpoložení (a taky malé dítě) pomohla paradoxně práce a koníček. Nemyslím nějaké ty keramické kurzy, pletení košíčků, tanečky .... ale práce (domácnost ani náhodou), přemýšlení, vydělávání peněz (mmch. přemýšlení je nejlépe placená práce)

sisino, neprožíváš to poprvé. Vezmi si z minulých prožívání to lepší, že to vždy přešlo, žes to přežila. Že ti život dává další šanci změnit, co neděláš dobře. I když tě nakopává takhe tvrdě. Pan už ti to napsala. Až bude líp, až bude za tebou to nejhorší, tohohle se chytni a změň to. Nedělej muži matku, chůvu a pečovatelku. Buď partnerkouk. Nauč se nelpět na ničem. Ani na věrnosti. Čeho se bojíme, na čem lpíme, to nás samo prozkouší. Přivoláváme to k sobě. Myšlenka má obrovskou sílu.
Až to změníš, pak určitě potkáš toho správného muže pro tebe.

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Krémičky, šperčíčky, hadříčky - Tercilo, muselas někdy počítat každou korunu?
Seznamka - slyšelas někdy slovo láska?
Vyjít si s přáteli, při třech dětech, o které se stará sisina sama, z toho jedno velmi malé, a v jejím duševním rozpoložení, nu, tady nemáš zase smysl pro realitu ty. Žiješ v jiném světě, šperčíčku.

Nepochopila jsi, jak to Terci myslela - ostatně, pak to dál vysvětlila pro ty, kdo to prostě nechápou - je zajímavě, že mě také krémy, šperky, hadry nic neříkají a určitě jsem neviděla v Tercilině psaní nic, co by mě donutilo napsat to, co ty. Seznamka - kdyby si dobře četla, Tercila nenapsala nic o lásce přes seznamku - ale o najití si kamarádů (kamarádek). Naopak, řekla bych, že Tercila má smysl vidět realitu v tom nejsyrovějším stavu (Víly, čarodějky, bohyně, všeobjímající láska, nereálno, a pak pád na hu*bu) Jo, na hu*bu může padnout každý, jenže ti, co vidí trealitu syrově se dokáží rychleji sebrat. Nikdo nežije v jiném světě - všichni jsme tady, na tomto světě - jenže někdo ho umí brát tak, jak přichází a někdo prostě potřebuje berličky jakéhokoliv druhu - a přesně podle toho, co nám vyhovuje lépe, podle toho vypadají naše činy, smýšlení, skutky a odměny - a někdy i v negativním smyslu.

Sisino - mě osobně v tomto rozpoložení (a taky malé dítě) pomohla paradoxně práce a koníček. Nemyslím nějaké ty keramické kurzy, pletení košíčků, tanečky .... ale práce (domácnost ani náhodou), přemýšlení, vydělávání peněz (mmch. přemýšlení je nejlépe placená práce)

Koníček jsme měli společný, nemůžu tam chodit cvičit, je tam každý den a i kdybych ho tam nepotkala tak mě to připomíná jen to místo naše společné chvíle. Z práce chodím každý den v 18h večer, víc už bych ani pracovat myslím nemohla. Ale vím, že to časem přejde, tak se snažím vydržet.

Děkuji moc za příspěvky, hodně mi to pomáhá. Kamarádky mám kolem sebe,každý den jsem s něma i v práci.Téměř všechny jsou samy s dětma,podobné osudy. Snažíme se povzbuzovat jedna druhou. A je mě z toho smutno, jak vidím, že jim i ty další vztahy zase nevyšly. Nějak si to do budoucna nemaluju.

Ahoj Sisino,už včera jsem si přečetla tvůj "příběh". Chtěla jsem zareagovat hned,ale bylo mi z toho docela smutno a nevěděla jsem jak začít a jak pak pokračovat.Dostala jsi tu spoustu dobře myšlených rad i povzbuzení,ale nakonec si tím vším stejně musíš projít sama.Držet nad vodou tě budou tvé děti a třeba i vědomí,že tohle ( více méně stejné) si prožila většina tady z nás. Jestli jsem dobře pochopila,tak ty si zažíváš třetí rozpad partnerství. Co měli ti muži společného? Nad tím se zamysli při dalším výběru partnera. Teď se ale soustřeď na sebe.Vyřvi se,vybreč,vynadávej ze svých pocitů,ze svého zklamání,ale nedovol zabřednout do depresí.Každý jsme jinak silný a jinak reagujeme na zátěžové situace.Nevidím nic špatného na tom,když ke zvládnutí svého stavu si vezmeš na pomoc antidepresiva předepsané psychiatrem. Když mi zemřel taťka,také jsem se s tím neuměla sama vyrovnat.Bojovala jsem sama se sebou,se svými pocity tak dlouho až se mi rozjely šílené úzkosti. Nakonec jsem to konzultovala s psychologem a ten mi doporučil psychiatra. Styděla jsem se za svou slabost,ale poslechla jsem.Bylo to rozumné řešení a správné,během půl roku jsem se dostala opět tam,kde jsem byla.Když si s tím neumíš poprat sama,tak si řekni o pomoc. Nestraň se lidí,neuzavírej se do sebe,nenech se tou bolestí sžírat. Dělej to co je ti příjemné a co ti pomáhá.Nebuď masochistická,nevyvolávej si vzpomínky objímáním jeho triček,všechny jeho věci z bytu odstraň. Dívej se do budoucnosti,nevracej se zpět.....moc ti držím palce. :pussa:

sisina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

sisino,
řekla bych, že ty jsi moc "hodná holka".
Přebíráš na sebe automaticky maximum povinností, i ty, které patří muži, a tak mu pak zbude fůra času, aby své chlapáctví realizoval jinde....

Přemýšlej nad tím, proč to vlastně děláš? Proč chceš být ta hodná holka, která všechno sama zvládne? Tam je ta chyba, kterou děláš... Ubližuješ tak především sama sobě a to hodně.

protože kdybych to nedělala já, tak to nedělá nikdo.Byl by nepořádek v účtech,nebylo by nakoupeno, malý by nebyl vyzvednutý ze školky. Nějak ho tyto věci nezajímaly a když jsem někdy chtěla aby mě pomohl tak neměl čas. Nebo se mu nechtělo.

Pokud je to skutečně tak, tak si ale PODVĚDOMĚ vybíráš přesně takové muže, kteří nedělají NIC, abys ty musela/mohla dělat VŠECHNO.
Proč to děláš?
Tohle nemůžeš vydržet donekonečna, už teď se z toho skládáš a není divu, to by nevydržel nikdo. Já ti věřím, že bez prášků to zatím nejde.
Jsi ve velmi těžké situaci, protože ten, kdo ti nejvíc "škodí", jsi ty sama - tvoje vlastní "nastavení". Jsi na sebe příliš tvrdá a nakládáš si na sebe víc, než vůbec můžeš zvládnout. Nikdo by to nezvládl. Tohle přece nemusíš dělat.
Sisino, stačí se jen rozhodnout: už toho mám dost, jdu si najít pomoc sama pro SEBE. Protože když ty "padneš", s tebou půjde k zemi všechno, na čem ti tolik záleží a pro co to všechno vlastně děláš. To první, co "padlo" je zatím tvůj vztah s manželem. Přece už to nemusí pokračovat...

Já jsem se rok a půl nedívala na žádné fotky. Žádné oblečení jsem doma naštěstí neměla, odstěhoval si ho. Snažila jsem se vyhýbat všemu v souvislosti s BM, co by mi ubližovalo. Fotky, předměty, které byly vzpomínkami, ... Pomohl mi až prodej domu a přestěhování se do bytu, kde můj BM nikdy nebyl. Ale takovou možnost nemá každý.

sisino, zakaž si týrat se víc, než je nezbytně nutné. Snaž se moc nepřemýšlet, co bylo špatně a co mělo být jinak. Stejně nic nevymyslíš.

majkafa napsal(a):

Já jsem se rok a půl nedívala na žádné fotky. Žádné oblečení jsem doma naštěstí neměla, odstěhoval si ho. Snažila jsem se vyhýbat všemu v souvislosti s BM, co by mi ubližovalo. Fotky, předměty, které byly vzpomínkami, ... Pomohl mi až prodej domu a přestěhování se do bytu, kde můj BM nikdy nebyl. Ale takovou možnost nemá každý.

sisino, zakaž si týrat se víc, než je nezbytně nutné. Snaž se moc nepřemýšlet, co bylo špatně a co mělo být jinak. Stejně nic nevymyslíš.

Nechal tu vsechno, jen se vyparil a nekomunikuje.já to taky nezkouším, mluvím jen s tchyní, co se týká syna a ona je můj prostředník.Měla bych mu ty věci všechny vzít a někde sbalit, ale nemůžu se jich dotýkat, snažím se je přehlížet, do obyv.pokoje,vůbec nechodím, v ložnici nespím, je tam nejstarší syn a já jsem s dětmi v pokojíku. Celý byt je plný jeho věcí, žili jsme tu spolu 9let. Malý mě říkal, že prej mu tatínek řekl, že tu už nebude bydlet a že on bude bydlet s ním,.mě někdy prej zavolají na návštěvu.Myslela jsem, že mi to srdce utrhne. A já přemýšlela jak to nenápedně a šetrně synkovi řeknu, že táta už tu nebude.A on to na něj takhle vybalil a ještě mu říká, jak budou spolu.

rejka napsal(a):

Ahoj Sisino,už včera jsem si přečetla tvůj "příběh". Chtěla jsem zareagovat hned,ale bylo mi z toho docela smutno a nevěděla jsem jak začít a jak pak pokračovat.Dostala jsi tu spoustu dobře myšlených rad i povzbuzení,ale nakonec si tím vším stejně musíš projít sama.Držet nad vodou tě budou tvé děti a třeba i vědomí,že tohle ( více méně stejné) si prožila většina tady z nás. Jestli jsem dobře pochopila,tak ty si zažíváš třetí rozpad partnerství. Co měli ti muži společného? Nad tím se zamysli při dalším výběru partnera. Teď se ale soustřeď na sebe.Vyřvi se,vybreč,vynadávej ze svých pocitů,ze svého zklamání,ale nedovol zabřednout do depresí.Každý jsme jinak silný a jinak reagujeme na zátěžové situace.Nevidím nic špatného na tom,když ke zvládnutí svého stavu si vezmeš na pomoc antidepresiva předepsané psychiatrem. Když mi zemřel taťka,také jsem se s tím neuměla sama vyrovnat.Bojovala jsem sama se sebou,se svými pocity tak dlouho až se mi rozjely šílené úzkosti. Nakonec jsem to konzultovala s psychologem a ten mi doporučil psychiatra. Styděla jsem se za svou slabost,ale poslechla jsem.Bylo to rozumné řešení a správné,během půl roku jsem se dostala opět tam,kde jsem byla.Když si s tím neumíš poprat sama,tak si řekni o pomoc. Nestraň se lidí,neuzavírej se do sebe,nenech se tou bolestí sžírat. Dělej to co je ti příjemné a co ti pomáhá.Nebuď masochistická,nevyvolávej si vzpomínky objímáním jeho triček,všechny jeho věci z bytu odstraň. Dívej se do budoucnosti,nevracej se zpět.....moc ti držím palce. :pussa:

Abych pravdu řekla, tak jsem si ani jednoho partnera nevybrala já sama. Ten první často flámoval, často se opíjel, odstěhoval se semnou daleko od města k jeho rodičům,nechtěně jsem otěhotněla. Nemohla jsem si tam zvyknout, stále jsem byla sama a jen čekala kdy přijde.Když se opil, byl hrubý, žárlil.Bylo mě 19.Toho druhého jsem velmi milovala i po našem rozchodu.Pracovitý,milý, trochu chladný,rodina byla pro něho dost důležitá, ale zase jsme bydleli v domě jeho rodičů.Byl tam i větší majetek, jeho matka vládla pevnou rukou.Poslouchal ji na slovo, neměla mě vůbec ráda.Nemohla jsem tam už vydržet,šikanovala mě a on se na to jen díval.Nikdy nebyl na mé straně.Já jsem mlčela, nemělo cenu se jí vzpouzet, pak jsem jen v klidu odešla a čekala jsem, jestli mu to dojde a odstěhuje se od mámy. Je tam s ní dodnes. A tohodle M jsem nechtěla, zdál se mi frajírek, moc divoký a mladý. Ale půl roku za mnou chodil a dvořil se až mě udolal.Trvalo mě tak rok, než jsem zjistila,že ho miluji.Mezi tím mě prokládal milenkama, prej nechápe, proč nemůže mít kamarádky a já to nechtěla vědět, když jsem něco zjistila a to vždy náhodou, tak mě uměl přesvědčit a ukecat. Prostě mě úplně ovládal. a já mu ráda věřila, že mě miluje, protože jsem ho taky milovala a ještě miluju.

Dnes ráno jsem se obědnala na zítřek k lékaři pro AD.Myslím, že mě i vynadá, že jsem v prosinci sama ukončila léčbu bez porady s ním, ale už mi bylo dobře. Ráno přijela ke mě domů mamka, hlídá prcka.Tak jsme spolu jen chvilku než jsem šla do práce mluvily,ani se mě nechtělo to s ní rozebírat.Myslím že se kvůli mě natrápila už i tak dost.Ale mám prej začít jednat a konečně počítat, abych nevyšla z manželství bez koruny.Nechce se mi do toho, protože to je jedna z věcí, kterou mě stále M vyčítal, že jen myslím na peníze. A tak s tím nechci prostě přijít první, abych to zase od něj neslyšela.Zatím se mě nijak neozval. Ráno mě napsal kamarád sms, tak mě moc potěšil.Včera jsem byla se sestrou na velký nákup,volala mě, jestli mají přijet když nemám auto, že mě to odvezou. Mám kolem sebe tolik lidí, kteří mě mají rádi, že mě to dojímá až k slzám.Asi nebudu tak strašná ženská, jak mě M chtěl namluvit.Kamarádka už včera plánovala, jak pojedeme spolu na dovolenou,ukazovala mě na netu nějaké fotky, ale tak do předu se mi nechce přemýšlet ani plánovat.Je sama s holčičkou už 5 let. A na pořádného chlapa nemůže narazit.

Sisi...drž se. Máš kolem sebe spoustu lidí, kteří tě mají rádi a pro které jsi důležitá. Na M se z vysoka vybodni....jako by nebyl. Nepřemýšlej nad tím co bude říkat, co ti bude vyčítat, jak se bude tvářit. To je jeho problém a ne tvůj ;)

Posílám spoustu síly, pohlazení a jeden usměv v dnešním sluníčkovém dnu.

Kuřátko napsal(a):

Sisi...drž se. Máš kolem sebe spoustu lidí, kteří tě mají rádi a pro které jsi důležitá. Na M se z vysoka vybodni....jako by nebyl. Nepřemýšlej nad tím co bude říkat, co ti bude vyčítat, jak se bude tvářit. To je jeho problém a ne tvůj ;)

Posílám spoustu síly, pohlazení a jeden usměv v dnešním sluníčkovém dnu.

Moc děkuji. Snažím se vůbec na něj nemyslet, docela mě to jde. Je to o hodně lepší než minulý rok. Ale každý se mě na něj ptá, žijem na malém městě a všichni nás znají. To je dost těžké se pak udržet. I proto se radši lidem trochu vyhýbám. Oni to ještě neví, vědí to jen ti nejbližší.

Sisina: A tak s tím nechci prostě přijít první, abych to zase od něj neslyšela

A proč Ti na tom záleží, co "takový" řekne? Jemu na Tobě záleží?

sisina napsal(a):

Ale mám prej začít jednat a konečně počítat, abych nevyšla z manželství bez koruny.Nechce se mi do toho, protože to je jedna z věcí, kterou mě stále M vyčítal, že jen myslím na peníze. A tak s tím nechci prostě přijít první, abych to zase od něj neslyšela.

Takhle se mu pěkně daří v tobě vyvolat pocit, že jsi špatná, když myslíš na peníze. Pěkně si tě uzemní, abys po něm nic nechtěla. A má tě tam, kde tě (ohledně majetku a peněz) chtěl mít. A ty mu to baštíš. Kašli na to, co ti navykládal o tobě samé. Vždyť ty sama dobře víš, jaká jsi.

Fanny5 napsal(a):

sisina napsal(a):

Ale mám prej začít jednat a konečně počítat, abych nevyšla z manželství bez koruny.Nechce se mi do toho, protože to je jedna z věcí, kterou mě stále M vyčítal, že jen myslím na peníze. A tak s tím nechci prostě přijít první, abych to zase od něj neslyšela.

Takhle se mu pěkně daří v tobě vyvolat pocit, že jsi špatná, když myslíš na peníze. Pěkně si tě uzemní, abys po něm nic nechtěla. A má tě tam, kde tě (ohledně majetku a peněz) chtěl mít. A ty mu to baštíš. Kašli na to, co ti navykládal o tobě samé. Vždyť ty sama dobře víš, jaká jsi.

Asi máš pravdu,pořád na něj beru nějaké ohledy. Dnes jsem nějaká unavená,chce se mi spát, ale v noci se moc nevyspím, stále se budím. Už mám napsané AD, tak to snad bude lepší.Kdyby aspoň nebyly ty Velikonoce,nevím ani co mám o těch svátcích dělat.Pan doktor psychiatr mě dnes řekl, že by bylo dobré, aby se M něco podobného v životě taky stalo,aby zažil na vlastní kůži, jaká je to bolest, když někdo tak s druhým zachází. Byla jsem dost překvapená, tohle slyšet od profíka.

sisino, netrap se tím, co ti tvůj muž říká, neužírej se tím. Prožila jsem si to taky. Jeden den jsem byla nejúžasnější manželka na světě a za pár dní jsem byla tím nejhorším člověkem, jaký existuje. Muži si často nepřiznají svůj podíl na rozpadu vztahu, nechtějí vidět své lhani a přetvářku a mají potřebu se sami před sebou ospravedlnit. Někteří takovým zrůdným způsobem, že všechno hodí na partnerku, aby sami sobě dokázali, že to oni nic, že ona je tak nemožná a k ničemu, takže oni jsou takoví chudáci a tolik trpěli.
Málo mužů dovede rovně říct, kde vidí problém, snažit se o řešení, nebo rovně říct, že prostě milují jinou ženu a pak odejít a uzavřít bývalý vztah čestně a slušně bez házení špíny na partnerku.
To je jeho, to on si tím omlouvá své chování, když tě uráží a ubíjí. Nenech se ponížit. Ty víš, jak to je. Nemáš zatemněnou mysl.

Sisi, a nemáš možnost vypadnout s dětmi z bytu a jet někam na výlet a domů se vracet jen přespat? Nebo ke kamarádce na chatu? Změnit prostředí, užít si přírodu a tak. Doma na tebe zřejmě všechno padá....

Daphné napsal(a):

Sisi, a nemáš možnost vypadnout s dětmi z bytu a jet někam na výlet a domů se vracet jen přespat? Nebo ke kamarádce na chatu? Změnit prostředí, užít si přírodu a tak. Doma na tebe zřejmě všechno padá....

Z práce přijedu v týdnu večer v 18h, udělám večeři a oběd pro děcka na druhý den. V sobotu příjdu z práce ve 13h. Volno mám vlastně jen neděli. To tak dodělám, co v týdnu nestihnu. Nemám auto, kámošku s chatou taky ne.A abych pravdu řekla, nikam se mi jezdit vlakem nebo busem nechce. Pochodím s malým po hřišti, tam je spokojený. Jen nemusím být v bytě,když není doma ten nejstarší. Když mám doma jen prcka, je to nejhorší. S těma většíma dětma už to líp zvládám, necítím se tak opuštěná.

sisina napsal(a):

werena30 napsal(a):

Zuzi, ženská vydrží .víc než člověk,jak říká má kamarádka :D .
Sisi,takový věci,že už ho jako nikdy nevezmeš zpátky neříkej . . .obzvlášť pokud tě to bolí.
Spíš si řekni, jsem tak skvělá ženská,že už nejspíš nebudu mít zapotřebí, vzít ho zpátky.
Jestli ti vadí se s ním vídat,tak se domluv,že jeden den hlídá děti on a druhý ty a každý druhý den někam vyraž.

Včera přivedl malého,nedokázala jsem se s ním potkat. Předal ho dceři mezi dveřma. Viděla jsem ho jen přez okno a celou noc a celé ráno je mi zle .Bohužel dnes musím být v práci. Dala jsem si prášek na uklidnění, protože mě pálí celé tělo,mám sevřený žaludek a stále mě tečou slzy ale nějak mě ten prášek nezabírá. Vyraziot nikam ani nechci ani se mi nechce,nemám na to sílu,myšlenky,nejradši bych usnula a spala a spala a vzbudila se v lepším životě. Jenže to nejde.Dnes se mě malý ptal, kde je tatínek,řekla jsem mu že nevím a už se neptal. Je to stejné jako ten minulý rok.Ale o to horší, že už jeho odchod je definitivní, je rozhodnutý, to už poznám, vůbec spolu ani nekomunikujem. Už když řekl, že chce žít s ní, jsem věděla, že jsem prohrála. Dcerka mě ještě včera večer říkala, maminko, proč mu nevezmeš klíče od bytu? Ty dvě starší děti ho už doma vůbec nechtějí. Nemají ho rádi, nevím proč, asi za to, jak se kvůli němu trápím.

prohrála?!

Mně paradoxně pomohlo, v podobné situaci, že mi někdo řekl, abych se přestala litovat.
A přestože mě to nadzvedlo,( mě chudinku opuštěnou nevěrníkem- tedy darebákem, já která měla být politována?!), tak mně to strasně moc pomohlo a vždycky při každé vlně smutku jsem si řekla - že lituju jen sebe - vlastně nic jiného  to není.
Vím, že to bolí, člověk se na tuto situaci nijak nepřipravil..

Tercila napsal(a):

Majkafo, při podnikání jsem zažila i milionové problémy, taky jsem hodně nocí nespala starostmi. A šlo to bez prášků. Zdaleka si nežiju kontinuálně jen ve vatě.
A jsou různé levné věci, které udělají ženské radost, to mi nepovídej - taky nekupuji jen značkové zboží. Chtěla jsem Sisinu navést na jinou hladinu než tu slzičkovou. Když se chce, dá se udělat všecko možné. Rozhodně něco lepšího, než do sebe cpát prášky kvůli chlapovi, který ji neumí a nechce ocenit. Zrovna kvůli takovému bych si zdraví tedy nekazila. Lásku do toho nepleť, ta jednostranná je zrovna Sisině k ničemu.
A realitu, jak jistě víš, si tvoříme jedině my sami.

:rolleyes: Ja som proti ZBYTOČNÉMU pchaniu sa práškami, ale v živote sú situácie, keď to inak už asi veľmi nejde - a  predpokladám, že na zapálený slepák by si tiež neordinovala krémy a šperčíčky...? Keď má niekto regulérnu depresiu, tak má proste diagnózu a mal by ju liečiť. Nie nutne až doživotne, ale môže to byť beh na dlhú trať.

sisina napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Sisi...drž se. Máš kolem sebe spoustu lidí, kteří tě mají rádi a pro které jsi důležitá. Na M se z vysoka vybodni....jako by nebyl. Nepřemýšlej nad tím co bude říkat, co ti bude vyčítat, jak se bude tvářit. To je jeho problém a ne tvůj ;)

Posílám spoustu síly, pohlazení a jeden usměv v dnešním sluníčkovém dnu.

Moc děkuji. Snažím se vůbec na něj nemyslet, docela mě to jde. Je to o hodně lepší než minulý rok. Ale každý se mě na něj ptá, žijem na malém městě a všichni nás znají. To je dost těžké se pak udržet. I proto se radši lidem trochu vyhýbám. Oni to ještě neví, vědí to jen ti nejbližší.

Ľudia si zvyknú... Ja som teda zmenila dosť koníčky a aj známych po rozchode s bývalým(boli sme z jednej partie a mali sme veľa spoločných známych), ale bola to zároveň šanca vyskúšať nové veci a zoznámiť sa s novými ľuďmi - proste začať nový život. Neviem, či lepší alebo horší ako ten predtým, ale skrátka INÝ.

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Sisi...drž se. Máš kolem sebe spoustu lidí, kteří tě mají rádi a pro které jsi důležitá. Na M se z vysoka vybodni....jako by nebyl. Nepřemýšlej nad tím co bude říkat, co ti bude vyčítat, jak se bude tvářit. To je jeho problém a ne tvůj ;)

Posílám spoustu síly, pohlazení a jeden usměv v dnešním sluníčkovém dnu.

Moc děkuji. Snažím se vůbec na něj nemyslet, docela mě to jde. Je to o hodně lepší než minulý rok. Ale každý se mě na něj ptá, žijem na malém městě a všichni nás znají. To je dost těžké se pak udržet. I proto se radši lidem trochu vyhýbám. Oni to ještě neví, vědí to jen ti nejbližší.

Ľudia si zvyknú... Ja som teda zmenila dosť koníčky a aj známych po rozchode s bývalým(boli sme z jednej partie a mali sme veľa spoločných známych), ale bola to zároveň šanca vyskúšať nové veci a zoznámiť sa s novými ľuďmi - proste začať nový život. Neviem, či lepší alebo horší ako ten predtým, ale skrátka INÝ.

Taky jsem přestala chodit tam,kde jsme chodili spolu cvičit,on tam chodí dál.Včera mě kluci z fitka řekli, že M viděli s tou jeho jak si nakupovali v hypermarketu,jako by byli manželé několik let.Už s ní chodí tak veřejně i na nákupy,a chová se jako bych já a děti vůbec nebyli.
Nechce se mi chodit cvičit jinde,nechce se mi chodit nikde,nebaví mě momentálně nic, jen funguju jak stroj.Ráno vstát, obstarat děti, do práce, potom domů,před tím něco nakoupit,jezdím autobusem sem a tam.Jediné co se mě ozval za tu dobu, je že mě napsal sms, že jsem mu pokazila auto. Přitom je to i moje auto.A od jeho odchodu jsem  ho ani neviděla. Jen žasnu, jak se po jejím boku mění. Je to 10dnů, co jsme byli spolu a normálně se bavili a žili v jednom bytě a ze dne na den se chová jako by mě nenáviděl. Je mi z toho smutno.Chtěla bych to pochopit.

majkafa napsal(a):

sisino, netrap se tím, co ti tvůj muž říká, neužírej se tím. Prožila jsem si to taky. Jeden den jsem byla nejúžasnější manželka na světě a za pár dní jsem byla tím nejhorším člověkem, jaký existuje. Muži si často nepřiznají svůj podíl na rozpadu vztahu, nechtějí vidět své lhani a přetvářku a mají potřebu se sami před sebou ospravedlnit. Někteří takovým zrůdným způsobem, že všechno hodí na partnerku, aby sami sobě dokázali, že to oni nic, že ona je tak nemožná a k ničemu, takže oni jsou takoví chudáci a tolik trpěli.
Málo mužů dovede rovně říct, kde vidí problém, snažit se o řešení, nebo rovně říct, že prostě milují jinou ženu a pak odejít a uzavřít bývalý vztah čestně a slušně bez házení špíny na partnerku.
To je jeho, to on si tím omlouvá své chování, když tě uráží a ubíjí. Nenech se ponížit. Ty víš, jak to je. Nemáš zatemněnou mysl.

Ale přesto mám vždy pocit, že má v něčem pravdu.Kdybych dělala to a ono jinak, nebo řekla jinak, nebo přistoupila víc na jeho požadavky,třeba by to nedopadlo takhle. Nevím, co bylo špatně, možná jsem se snažila málo nebo neumím žít s mužem. Tolik otázek  a žádná odpověď. Jen mě vrtá hlavou, proč mě řekl, že jsi představoval, že se budu k němu chovat jinak, líp? Vždyť jsem mu nic nevyčítala, nevzpomínala že byl něvěrný. A když se ke mě před rokem vracel, tak mě tvrdil, jak si mě bude hýčkat a já nevím co všechno... a zatím se choval jako kdybych mohla za to, že měl jinou. Snažila jsem se to ustát aby to mezi námi nebylo. Všechno k ničemu.

Kdybych dělala to a ono jinak, nebo řekla jinak, nebo přistoupila víc na jeho požadavky,třeba by to nedopadlo takhle.... Jen mě vrtá hlavou, proč mě řekl, že jsi představoval, že se budu k němu chovat jinak, líp?
Kdybys dělal to a ono jinak, zas by to bylo špatně. Všimni si, že on ti konkrétně neřekne, co se mu nelíbí - pod "jinak a líp" může myslet cokoliv.
a zatím se choval jako kdybych mohla za to, že měl jinou
No jistě - byla jsi svědkem jeho selhání - to se nodpouští.

Sisina: Kdybych dělala to a ono jinak, nebo řekla jinak, nebo přistoupila víc na jeho požadavky,třeba by to nedopadlo takhle.

Ale jdi, Sisi, a co kdyby ses před ním rovnou třeba plazila... :kapitulation:
Dopadlo by to samozřejmě jinak: měla bys odřené břicho, nic víc. :/

Fakt Sisi, neblbni..... chce tě jen udělat zodpovědnou za jeho selhání. No tak to nevyšlo, no. Svět se nezboří! Ale ty jsi si vědomá toho, žes všechno dělala jak nejlíp jsi uměla, tak proč si sypat popel na hlavu. Copak si nepřeješ mít chlapa takového, který tě bude mít rád i pro tvoje chyby? Protože i s těma chybama to budeš jen ty a nikdo jiný. Protože takový originál jsi opravdu jenom ty. Tak se seber a měj se ráda , netrap se tím co ti nepřísluší.

Tak včera večer se synem jsem M  sbalila všechny věci do pytlů,poprosila tchána, jestli by mu to neodvezl. Odvezl mu to, tchýně byla z toho špatná, moc ji to mrzí, jak to u nás dopadlo. Ale když mě včera kamarád řekl, že mého M potkal s tou jeho milenkou na nákupu a že se k sobě hodně měli, tak jsem se už naštvala a nečekala až si milostpán pro věci přijde. A prej jak mu to dovezli, tak byl naštvaný a řekl, že kdybych mu nepokazila /naše/ auto, tak by si to vzal už sám. A pak mě od něho přišla sms, ve které mě ještě upozorňoval, na nějaké maličkosti, které by chtěl taky. Neodepsala jsem mu nic.
Vůbec ho nepoznávám, chová se jak smyslů zbavený. Je jak očarovaný.

helena napsal(a):

Kdybych dělala to a ono jinak, nebo řekla jinak, nebo přistoupila víc na jeho požadavky,třeba by to nedopadlo takhle.... Jen mě vrtá hlavou, proč mě řekl, že jsi představoval, že se budu k němu chovat jinak, líp?
Kdybys dělal to a ono jinak, zas by to bylo špatně. Všimni si, že on ti konkrétně neřekne, co se mu nelíbí - pod "jinak a líp" může myslet cokoliv.
a zatím se choval jako kdybych mohla za to, že měl jinou
No jistě - byla jsi svědkem jeho selhání - to se nodpouští.

Na tom asi něco bude

sisina napsal(a):

helena napsal(a):

Kdybych dělala to a ono jinak, nebo řekla jinak, nebo přistoupila víc na jeho požadavky,třeba by to nedopadlo takhle.... Jen mě vrtá hlavou, proč mě řekl, že jsi představoval, že se budu k němu chovat jinak, líp?
Kdybys dělal to a ono jinak, zas by to bylo špatně. Všimni si, že on ti konkrétně neřekne, co se mu nelíbí - pod "jinak a líp" může myslet cokoliv.
a zatím se choval jako kdybych mohla za to, že měl jinou
No jistě - byla jsi svědkem jeho selhání - to se nodpouští.

Na tom asi něco bude

Dělalas (jako my všichni) to, cos uměla v té situaci nejlépe. Nemohlas dělat tedy nic jiného. Děláme i chyby a třeba zase v dobré víře, protože jinak v tu chvíli neumíme. Nesmysl něčeho litovat.
Viník slaboch (obecně) potřebuju vinu někomu předat, na někoho (kdo si to nechá) ji svalit, nechce ji nést sám. Stačí tento míč nevybírat a ponechat mu "jeho"

sisina napsal(a):

Tak včera večer se synem jsem M  sbalila všechny věci do pytlů,poprosila tchána, jestli by mu to neodvezl. Odvezl mu to, tchýně byla z toho špatná, moc ji to mrzí, jak to u nás dopadlo. Ale když mě včera kamarád řekl, že mého M potkal s tou jeho milenkou na nákupu a že se k sobě hodně měli, tak jsem se už naštvala a nečekala až si milostpán pro věci přijde. A prej jak mu to dovezli, tak byl naštvaný a řekl, že kdybych mu nepokazila /naše/ auto, tak by si to vzal už sám. A pak mě od něho přišla sms, ve které mě ještě upozorňoval, na nějaké maličkosti, které by chtěl taky. Neodepsala jsem mu nic.
Vůbec ho nepoznávám, chová se jak smyslů zbavený. Je jak očarovaný.

Ale vždyť ano, příroda to zařídila přesně tak - zamilovanost - hluchota, slepota, vždyť to známe všichni...
Až odezní, pak člověk zase začne reálně přemýšlet a možná se i divit. :)
A taky si myslím, že není potřeba na všechny jeho akce (slova, sms, potřeby..) reagovat. Zdvořile jsi mu věci poslala, nepolilas mu je benzinem (jako jedna paní, kterou znám :D ),ani nerozstříhala na proužky..tak ok, ne?

Wiki napsal(a):

sisina napsal(a):

Tak včera večer se synem jsem M  sbalila všechny věci do pytlů,poprosila tchána, jestli by mu to neodvezl. Odvezl mu to, tchýně byla z toho špatná, moc ji to mrzí, jak to u nás dopadlo. Ale když mě včera kamarád řekl, že mého M potkal s tou jeho milenkou na nákupu a že se k sobě hodně měli, tak jsem se už naštvala a nečekala až si milostpán pro věci přijde. A prej jak mu to dovezli, tak byl naštvaný a řekl, že kdybych mu nepokazila /naše/ auto, tak by si to vzal už sám. A pak mě od něho přišla sms, ve které mě ještě upozorňoval, na nějaké maličkosti, které by chtěl taky. Neodepsala jsem mu nic.
Vůbec ho nepoznávám, chová se jak smyslů zbavený. Je jak očarovaný.

Ale vždyť ano, příroda to zařídila přesně tak - zamilovanost - hluchota, slepota, vždyť to známe všichni...
Až odezní, pak člověk zase začne reálně přemýšlet a možná se i divit. :)
A taky si myslím, že není potřeba na všechny jeho akce (slova, sms, potřeby..) reagovat. Zdvořile jsi mu věci poslala, nepolilas mu je benzinem (jako jedna paní, kterou znám :D ),ani nerozstříhala na proužky..tak ok, ne?

Tak to bych teda nedokázala to zničit.Téměř všechno jsem mu kupovala já, když v tom bude chodit a ty věci používat,určitě si vzpomene, kdo mu tohle koupil.A kdyby to věděla ta jeho, tak by mu myslím i zakázala v tom chodit.;)

Sisino
ono je vždy jednodušší ukazovat prstem a říkat : to Ty. Ty jsi se měla změnit ...... . Ale věřím, že někde hluboko v sobě, ví moc dobře, jak to je. Ber ho tak, že je teď jako "nemocný". Neslyší, nevidí. Čím více jsi otvírala náruč a říkala, že to nějak zvládnete a byla jsi chápající, tím více on říkal ne. Alespoň to je můj názor. S tím autem, že je "jeho" se vůbec nezabývej. Když jsem byla v podobné situaci, tak můj manžel mi zrušil podpisová práva ve firmě, kterou jsme spolu založili, ale napsaná byla na něj. Byt, který jsme koupili těsně po svatbě, rovněž vydával jen za "svůj".  Byla jsem jako Alenka v říši divů. Když se vše uklidnilo, tahal mne obnovit podpisové práva a přiznávám, že jsem se dost bránila, docela mi ta moje určitá "bezmoc" v práci vyhovovala, ale jemu ne. Uvedený byt je v pronájmu. A momentálně jej dává po posledním podnájemníkovi do pořádku. Chtěl jestli bych tam nešla mu pomoci uklidit. S úsměvem jsem mu vysvětlila, že přeci nebudu uklízet v bytě, který mi nepatří a více se o tom nemluvím.   
Nemáš chuť na nic a nikoho. Tohle znám moc dobře. Nenuť se do ničeho. . Věř, že i tohle to, co máš nyní pocit, že je konec světa, přežiješ a asi Tě to změní. Najdeš v sobě jistotu. Jistotu v sebe sama.
:)

Sofi1 napsal(a):

Sisino
ono je vždy jednodušší ukazovat prstem a říkat : to Ty. Ty jsi se měla změnit ...... . Ale věřím, že někde hluboko v sobě, ví moc dobře, jak to je. Ber ho tak, že je teď jako "nemocný". Neslyší, nevidí. Čím více jsi otvírala náruč a říkala, že to nějak zvládnete a byla jsi chápající, tím více on říkal ne. Alespoň to je můj názor. S tím autem, že je "jeho" se vůbec nezabývej. Když jsem byla v podobné situaci, tak můj manžel mi zrušil podpisová práva ve firmě, kterou jsme spolu založili, ale napsaná byla na něj. Byt, který jsme koupili těsně po svatbě, rovněž vydával jen za "svůj".  Byla jsem jako Alenka v říši divů. Když se vše uklidnilo, tahal mne obnovit podpisové práva a přiznávám, že jsem se dost bránila, docela mi ta moje určitá "bezmoc" v práci vyhovovala, ale jemu ne. Uvedený byt je v pronájmu. A momentálně jej dává po posledním podnájemníkovi do pořádku. Chtěl jestli bych tam nešla mu pomoci uklidit. S úsměvem jsem mu vysvětlila, že přeci nebudu uklízet v bytě, který mi nepatří a více se o tom nemluvím.   
Nemáš chuť na nic a nikoho. Tohle znám moc dobře. Nenuť se do ničeho. . Věř, že i tohle to, co máš nyní pocit, že je konec světa, přežiješ a asi Tě to změní. Najdeš v sobě jistotu. Jistotu v sebe sama.
:)

Byla bych ráda, kdyby mě to i změnilo,jsem od přírody důvěřivá a nikdy mě nenapadne, že by mi někdo měl lhát, když já to nedělám.Jen mě dost vadí, že je na mě vůastně naštvaný a já mu nic nedělám, on odešel, všechno odstřihl.Já ho neobtěžuji, nevolám, nepíšu,nevyhledávám ho.A stále mu něco vadí. Myslím, že je to našeptávání do jeho ouška od jeho slečínky.Asi ona nemůže pochopit, že nedělám scény a nemstím se. Jako to dělala ona mě před rokem.

pomněnka napsal(a):

Fakt Sisi, neblbni..... chce tě jen udělat zodpovědnou za jeho selhání. No tak to nevyšlo, no. Svět se nezboří! Ale ty jsi si vědomá toho, žes všechno dělala jak nejlíp jsi uměla, tak proč si sypat popel na hlavu. Copak si nepřeješ mít chlapa takového, který tě bude mít rád i pro tvoje chyby? Protože i s těma chybama to budeš jen ty a nikdo jiný. Protože takový originál jsi opravdu jenom ty. Tak se seber a měj se ráda , netrap se tím co ti nepřísluší.

Chtěla bych takového muže.Já toho svého milovala i s těma jeho chybama, prostě jsem věděla. že potřebuje volnost, koníčky, ale nemyslela jsem si, že nebude spokojený, když ho neomezuji. Ale to už stejně nevyřeším.

A stále mu něco vadí.
A víš co? Právě tvůj klid vůči němu a jeho chování. To je totéž, jako když ti tvrdí, že ses měla "chovat jinak a líp". Vždyť je tak sladké svalit "vinu" na druhého a z vlastního prů.eru vyjít čistý jako lilie a s možností říkat (někdy i sám sobě), že s tou ženskou nešlo vydržet.

helena napsal(a):

A stále mu něco vadí.
A víš co? Právě tvůj klid vůči němu a jeho chování. To je totéž, jako když ti tvrdí, že ses měla "chovat jinak a líp". Vždyť je tak sladké svalit "vinu" na druhého a z vlastního prů.eru vyjít čistý jako lilie a s možností říkat (někdy i sám sobě), že s tou ženskou nešlo vydržet.

Myslím,že by ho více těšilo, kdybych dělala scény, vypisovala mu, volala, fňukala nebo nadávala. Ale já se snažím zapomenout, tak nepíšu,nevolám,vyhýbám se mu. Jinak to ani neumím. Potkala jsem známou a ta zná tu jeho milenku. Říkala mě, že je v šoku, že se to před pár dny dověděla, že ode mě odešel. Je to její spolužačka. Prej mu pořád volala, tahala ho k sobě, brečela, dokonce si vymyslela i že je těhotná a můj M jí prý celou dobu říkal, že mě neopustí. A tak dlouho otravovala, až to udělal. Radši mě to neměla ani říkat. Je mě z toho na nic.

sisina napsal(a):

helena napsal(a):

A stále mu něco vadí.
A víš co? Právě tvůj klid vůči němu a jeho chování. To je totéž, jako když ti tvrdí, že ses měla "chovat jinak a líp". Vždyť je tak sladké svalit "vinu" na druhého a z vlastního prů.eru vyjít čistý jako lilie a s možností říkat (někdy i sám sobě), že s tou ženskou nešlo vydržet.

Myslím,že by ho více těšilo, kdybych dělala scény, vypisovala mu, volala, fňukala nebo nadávala. Ale já se snažím zapomenout, tak nepíšu,nevolám,vyhýbám se mu. Jinak to ani neumím. Potkala jsem známou a ta zná tu jeho milenku. Říkala mě, že je v šoku, že se to před pár dny dověděla, že ode mě odešel. Je to její spolužačka. Prej mu pořád volala, tahala ho k sobě, brečela, dokonce si vymyslela i že je těhotná a můj M jí prý celou dobu říkal, že mě neopustí. A tak dlouho otravovala, až to udělal. Radši mě to neměla ani říkat. Je mě z toho na nic.

Vykašli se na to, nic není nikdy tak, jak vypadá, stejně úplně přesně , jak co kde a kdy bylo se nedozvíš a hlavně je to jedno. Čím méně budeš vědět, tím lépe.
Byl-li "uhnán" (což bych vyrozuměla ze zprávy známé) nebo nebyl, nic to nemění. Je zodpovědný tak jako tak. Už ho neřeš. Svoje myšlenky věnuj něčemu pěknému a příjemnému...:)

Ráda bych, ale stále se mi myšlenky k němu vrací. Moc se snažím na něho nemyslet, ale myslím na něj i když spím. Už aby to přešlo. Kdyby mi aspoň každý o něm nepovídal, kdo mě potká. Včera ho viděl i můj nejstarší syn, hned mě to hlásil a už mě bylo zase špatně. Malý se na něho ptá, zase připomínka. Nejde se tomu vyhnout.Skouším si ho nějak sprotivit, abych se třeba na něj zlobila a bylo to lepší.Ani to mi nejde. Jen mě je to všechno líto, jak to dopadlo.Takové bolavé prázdno.

Byla dnes za mnou v praci tchyne,je z toho pořád špatná,možná stejně jako já. Že kdybych potřebovala s něčím pomoct třeba i zajet na velký nákup, tak mám zavolat. A že prej jednou bude synáček litovat, co mě a dětem provedl. Ale bohužel pro nás už to bude pozdě, pokud se to někdy stane.

Sisi, to je dobře, že Tě chce tchýně podporovat.

sisina napsal(a):

Byla bych ráda, kdyby mě to i změnilo,jsem od přírody důvěřivá a nikdy mě nenapadne, že by mi někdo měl lhát, když já to nedělám.Jen mě dost vadí, že je na mě vůastně naštvaný a já mu nic nedělám, on odešel, všechno odstřihl.Já ho neobtěžuji, nevolám, nepíšu,nevyhledávám ho.A stále mu něco vadí. Myslím, že je to našeptávání do jeho ouška od jeho slečínky.Asi ona nemůže pochopit, že nedělám scény a nemstím se. Jako to dělala ona mě před rokem.

Mylsím, že s týmto slečna nemusí mať nič spoločné... Je to jeho blbý pocit sám zo seba, ktorý si takto kompenzuje.

Včera jsem tedy byla s kamarádkama na večírku.Vůbec jsem se tam necítila dobře,neodreagovala jsem se.Spíš bych řekla, že mě bylo hůř. Vadilo mě,jak se snažily mě stále udělat náladu :"usmívej se, pojď tančit, nemysli na něho," Bylo to horší jako kdyby si mě nevšímaly. Šla jsem brzy domů. Dnes je mě zle po psychické stránce.Je to tím, že jsem od 13h doma z práce a tady to na mě doma padá. Velké děti jsou u táty, malý je doma. Už jsem domluvila na večer kamarádku, aby přišla, nebo cítím, že večer bude ještě horší, když tu budu sama. Vůbec nejsem schopná nic uvařit, uklidit na Velikonoce, někde bych nejradši zalezla a vzbudila se za rok.Tak mě přepadá pocit, že můj život nemá ani žádný smysl. Takové dětství, co jsem mým dětem zařídila. Je to neštěstí. Nezaslouží si to, aby měly tátu pryč a mámu ,která není schopná fungovat, jen brečí a nezvládá ani domácnost. Budou mě za to nenávidět. Proč nejsem silnější, jsem z toho nešťastná, jak se hroutím, neumím se vzchopit. Je to tak těžké a vůbec mě neutíká čas. Každá minuta se strašně vleče. Chodím od ničeho k ničemu, jediné cozvládám chodit do práce, to  se prostě musí. Ale nejraděj bych se rozpustila, vypařila, abych už nic necítila. Kdy to přebolí? Neumím žít tento skažený život.

Čtu si od vás různé rady a povzbuzení, jak to mám zvládnout a udělat. Nejde mi to, neumím to, je toho na mě víc než jsem schopna zvládnout. Každý den zjišťuji že je to těžší a těžší jen vstát, pojíst, mluvit, chodit. Pálí mě celé tělo. Nepomůže ani kyž si stále opakuju, že mám děti, že mě potřebují. A to je strašně těžké, fungovat jako máma, když už nemůžu fungovat ani jako já sama. Mám nějaké AD, ale asi ještě nezabraly, jinak tomu už nerozumím, proč se mi to tak zhoršuje, místo toho, abych si zvykala. Škoda, že není lék na bolavé srdce , dala bych za něj cokoliv.
Možná se moc lituju, ale píšu jak se právě teť vtuto vhvíli cítím a i když vím, že musím být silná a td., nevím kde tu sílu vzít, slábnu, strácím se ve smutku a už se mi ani nechce dál být.
Vím, že jednou je člověk dole, jednou nahoře, ale já padám stále dolů a už to za chvíli bude tak dole, že budu pod zemí.

Sisi: Vůbec nejsem schopná nic uvařit, uklidit na Velikonoce

Sisi, podívej, spousta z nás (momentálně) manžela má a taky neuklízí.
Proč si z toho děláš hlavu? Nechce se Ti uklízet? Tak neuklízej. Nechce se Ti vařit? Probůh, tak nevař.
Do ničeho se nenuť, jestli se Ti chce ležet na posteli a brečet, tak se prostě vybreč. Nebo nedělej vůbec nic. Máš na to právo.

Nesouhlasím s Tebou, že je to neštěstí. Aby ses nedivila. Možná že kdyby s Tebou zůstal, za 5 let bys plakala do polštáře, že se nechce hnout z domu, pacholek. ;) A možná tohle je naopak Tvoje cesta nahoru, děvče.
Denně vidím rodinu s postiženým dítětem. TO je záhul; ne to, že jeden nicotný chlap se odstěhuje.
A lék na bolavé srdce jsi Ty sama - Tvoje myšlení, jestli to nevíš. Žádná chemikálie :/

Škoda že nebydlíš blízko, mám navařeno do zásoby, poskytla bych Ti svoji širokánskou postel v ložnici k odpočinku a krabici kapesníků. A pak bychom spolu stáhly flašku a pomlouvaly chlapy až do rána ;).
Tak se drž, holka. Bude líp.

Tercila napsal(a):

Sisi: Vůbec nejsem schopná nic uvařit, uklidit na Velikonoce

Sisi, podívej, spousta z nás (momentálně) manžela má a taky neuklízí.
Proč si z toho děláš hlavu? Nechce se Ti uklízet? Tak neuklízej. Nechce se Ti vařit? Probůh, tak nevař.
Do ničeho se nenuť, jestli se Ti chce ležet na posteli a brečet, tak se prostě vybreč. Nebo nedělej vůbec nic. Máš na to právo.

Nesouhlasím s Tebou, že je to neštěstí. Aby ses nedivila. Možná že kdyby s Tebou zůstal, za 5 let bys plakala do polštáře, že se nechce hnout z domu, pacholek. ;) A možná tohle je naopak Tvoje cesta nahoru, děvče.
Denně vidím rodinu s postiženým dítětem. TO je záhul; ne to, že jeden nicotný chlap se odstěhuje.
A lék na bolavé srdce jsi Ty sama - Tvoje myšlení, jestli to nevíš. Žádná chemikálie :/

Škoda že nebydlíš blízko, mám navařeno do zásoby, poskytla bych Ti svoji širokánskou postel v ložnici k odpočinku a krabici kapesníků. A pak bychom spolu stáhly flašku a pomlouvaly chlapy až do rána ;).
Tak se drž, holka. Bude líp.

Já vím že brečím jak malé děcko, a že jsou horší věci na světě.Třeba jak mi umíral mladší bratr na rakovinu a já se o něho doma celý rok starala.Ale prostě to nemůžu ovlivnit, možná mě chybí někdo blízký, plný energie, kdo by mě nakopl, sama to nějak nezvládám. To vaření, to jen kvůli dětem, zanedbávám je zbytečně. T anávštěva u tebe by se mi líbila, jen ten alkohol nepiju, tak by byl čaj.

Sisino,musíš si projít všemi fázemi rozchodu-šok,zloba,lítost,úleva a vyrovnání se s tím. U každého je to v jiné intenzitě a některé fáze jsou třeba přeskočeny.Záleží na povaze každého. Ty patříš nejspíš mezi velmi citlivé lidi,intenzivně prožíváš štěstí i zklamání. Myslím si,že potlačovat svojí přirozenost je hloupost.Jestli se potřebuješ vybrečet a politovat,tak to klidně udělej.Ale nic se nemá přehánět a ty si nesmíš v tomhle libovat a udržovat dlouhou dobu.Nenuť se do ničeho,ale neuzavírej se před světem,před lidmi.Neobviňuj se ze své neschopnosti,všechno je to jen dočasné.Teď je toho na tebe zkrátka strašně moc,ale nebude to trvat věčně. Řeči známých neposlouchej,zaraž je hned v počátku. Že se budeš postupně dovídat různé věci,tomu asi nezabráníš....Ale čím později,tím líp.....Zvládneš to,zvládli to jiní a máš 3 děti,které ti jsou ohromnou oporou. Když se mi rozpadalo první manželsví,byly to mé děti,které mě držely nad vodou,díky jim jsem nepropadala beznaději a zoufalství.A přitom byly malé, 9 let a 1 rok.Ale oni stály přece za to,abych se s tím vyrovnala a fungovala normálně dál.

rejka napsal(a):

Sisino,musíš si projít všemi fázemi rozchodu-šok,zloba,lítost,úleva a vyrovnání se s tím. U každého je to v jiné intenzitě a některé fáze jsou třeba přeskočeny.Záleží na povaze každého. Ty patříš nejspíš mezi velmi citlivé lidi,intenzivně prožíváš štěstí i zklamání. Myslím si,že potlačovat svojí přirozenost je hloupost.Jestli se potřebuješ vybrečet a politovat,tak to klidně udělej.Ale nic se nemá přehánět a ty si nesmíš v tomhle libovat a udržovat dlouhou dobu.Nenuť se do ničeho,ale neuzavírej se před světem,před lidmi.Neobviňuj se ze své neschopnosti,všechno je to jen dočasné.Teď je toho na tebe zkrátka strašně moc,ale nebude to trvat věčně. Řeči známých neposlouchej,zaraž je hned v počátku. Že se budeš postupně dovídat různé věci,tomu asi nezabráníš....Ale čím později,tím líp.....Zvládneš to,zvládli to jiní a máš 3 děti,které ti jsou ohromnou oporou. Když se mi rozpadalo první manželsví,byly to mé děti,které mě držely nad vodou,díky jim jsem nepropadala beznaději a zoufalství.A přitom byly malé, 9 let a 1 rok.Ale oni stály přece za to,abych se s tím vyrovnala a fungovala normálně dál.

Jen to zvládnout a vyrovnat se s tím, momentálně mi to nejde.

sisina napsal(a):

rejka napsal(a):

Sisino,musíš si projít všemi fázemi rozchodu-šok,zloba,lítost,úleva a vyrovnání se s tím. U každého je to v jiné intenzitě a některé fáze jsou třeba přeskočeny.Záleží na povaze každého. Ty patříš nejspíš mezi velmi citlivé lidi,intenzivně prožíváš štěstí i zklamání. Myslím si,že potlačovat svojí přirozenost je hloupost.Jestli se potřebuješ vybrečet a politovat,tak to klidně udělej.Ale nic se nemá přehánět a ty si nesmíš v tomhle libovat a udržovat dlouhou dobu.Nenuť se do ničeho,ale neuzavírej se před světem,před lidmi.Neobviňuj se ze své neschopnosti,všechno je to jen dočasné.Teď je toho na tebe zkrátka strašně moc,ale nebude to trvat věčně. Řeči známých neposlouchej,zaraž je hned v počátku. Že se budeš postupně dovídat různé věci,tomu asi nezabráníš....Ale čím později,tím líp.....Zvládneš to,zvládli to jiní a máš 3 děti,které ti jsou ohromnou oporou. Když se mi rozpadalo první manželsví,byly to mé děti,které mě držely nad vodou,díky jim jsem nepropadala beznaději a zoufalství.A přitom byly malé, 9 let a 1 rok.Ale oni stály přece za to,abych se s tím vyrovnala a fungovala normálně dál.

Jen to zvládnout a vyrovnat se s tím, momentálně mi to nejde.

Sisino,ty už to ale zvládáš!!!! Snažíš se vyrovnat se se svou situací,chodíš do práce,jsi s přáteli.....to je to zvládání. A,že se necítíš dobře? No na to je ještě brzy. I na to vyrovnání se. Zatím situace stále probíhá,takže na sebe nepospíchej.Postupně řešíš to co přichází,ještě jsi ohromena tím co se stalo,je to pro tebe chaos,je jasný,že se cítíš tak jak se cítíš...:pussa:

sisina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

sisino,
řekla bych, že ty jsi moc "hodná holka".
Přebíráš na sebe automaticky maximum povinností, i ty, které patří muži, a tak mu pak zbude fůra času, aby své chlapáctví realizoval jinde....

Přemýšlej nad tím, proč to vlastně děláš? Proč chceš být ta hodná holka, která všechno sama zvládne? Tam je ta chyba, kterou děláš... Ubližuješ tak především sama sobě a to hodně.

protože kdybych to nedělala já, tak to nedělá nikdo.Byl by nepořádek v účtech,nebylo by nakoupeno, malý by nebyl vyzvednutý ze školky. Nějak ho tyto věci nezajímaly a když jsem někdy chtěla aby mě pomohl tak neměl čas. Nebo se mu nechtělo.

Sisi, jak je???
Doufám, že to zvládneš. je to prostě hajzlík a jím i zůstane. Přečetla jsem to vše skoro co jsi tu napsala a vlastně jsi se o vše starala sama. Do domácnosti prakticky neprispíval a 5 tis taky není žádná sláva na 5-tičlneou rodinu. A ty jsi platila nájem takže to je defacto 1:1 a hůře na tom jsi ty. Vlastně jste ani jako rodina nežili.
Viz ted odstavec jak cituji.... " se mu nechtělo" .... a je ještě línej. Tak co s ním....?  Nic z něho nemáš a vysportovanej chlapíků a ještě s mozkem Ti jsou. Věř mi..

Kerrin napsal(a):

sisina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

sisino,
řekla bych, že ty jsi moc "hodná holka".
Přebíráš na sebe automaticky maximum povinností, i ty, které patří muži, a tak mu pak zbude fůra času, aby své chlapáctví realizoval jinde....

Přemýšlej nad tím, proč to vlastně děláš? Proč chceš být ta hodná holka, která všechno sama zvládne? Tam je ta chyba, kterou děláš... Ubližuješ tak především sama sobě a to hodně.

protože kdybych to nedělala já, tak to nedělá nikdo.Byl by nepořádek v účtech,nebylo by nakoupeno, malý by nebyl vyzvednutý ze školky. Nějak ho tyto věci nezajímaly a když jsem někdy chtěla aby mě pomohl tak neměl čas. Nebo se mu nechtělo.

Sisi, jak je???
Doufám, že to zvládneš. je to prostě hajzlík a jím i zůstane. Přečetla jsem to vše skoro co jsi tu napsala a vlastně jsi se o vše starala sama. Do domácnosti prakticky neprispíval a 5 tis taky není žádná sláva na 5-tičlneou rodinu. A ty jsi platila nájem takže to je defacto 1:1 a hůře na tom jsi ty. Vlastně jste ani jako rodina nežili.
Viz ted odstavec jak cituji.... " se mu nechtělo" .... a je ještě línej. Tak co s ním....?  Nic z něho nemáš a vysportovanej chlapíků a ještě s mozkem Ti jsou. Věř mi..

No dnes mě bylo docela zle.po 14 ti dnech mlčení mi M napsal sms, že si přijde pro malého a večer ho vrátí.Bylo mě úplně špatně ,když mě od něj ta sms pípla. Ještě že přišel švagr a malého mu předal a tak jsem ho nemusela vidět. Asi bych se před nim rozbrečela a to nechci. Pak jsem se švagrem jela k nim domů a počkala tam až se vrátí starši děti.Vadí mi, když jsem sama doma. Takže jsme se s M nepotkali. Bojím se toho jak se s nim uvidim nejradši bych ho uz v životě nepotkala. Strašně se toho setkání bojím, hrozně mi chybí i když to asi málo kdo chápe, ale opravdu ho mám moc ráda, ale musím se naučit bez jeho přítomnosti žít a to mi zatím moc nejde.Bojím se, že když ho uvidím, tak mi bude ještě větší smutno a začnu na něho víc myslet.

Ale no tááák,....:pussa:
Přesně jak to někdo psal, asi je potřeba si projít všemi fázemi, málokdo to umí jinak. I ten smutek tam asi patří.

Ale Sisi , uvědom si, že je to jen tvé rozhodnutí, jak se budeš cítit. Určitě jde myšlenky zvládnout. Postupně, pomalu, ale jde..Já jsem si kdysi řekla (když jsem měla tyto smutky..), že nebudu brečet ráno, protože si hned rozmažu oči,  :) a tak jsem si řekla, že budu bulit JEN  od 19ti do 20ti hod denně. ..No a vidíš, přišla 19tá večer a mně se nechtělo :), no a pak už byly zprávy v TV...a tak uběhnul jeden den....atakdál...:D

Wiki napsal(a):

Ale no tááák,....:pussa:
Přesně jak to někdo psal, asi je potřeba si projít všemi fázemi, málokdo to umí jinak. I ten smutek tam asi patří.

Ale Sisi , uvědom si, že je to jen tvé rozhodnutí, jak se budeš cítit. Určitě jde myšlenky zvládnout. Postupně, pomalu, ale jde..Já jsem si kdysi řekla (když jsem měla tyto smutky..), že nebudu brečet ráno, protože si hned rozmažu oči,  :) a tak jsem si řekla, že budu bulit JEN  od 19ti do 20ti hod denně. ..No a vidíš, přišla 19tá večer a mně se nechtělo :), no a pak už byly zprávy v TV...a tak uběhnul jeden den....atakdál...:D

Tak já si oči pro jistotu už nemaluju,pláče mi to samo, kdy se tomu chce. Většinnou když se to nejmíň hodí. Už mě nebaví se ani česat,hodím vlasy do culíku a jdu. A to co mám na sobě to už vůbec neřeším. Nějak mám chuť vypadat strašně, nechce se mi strojit ani upravovat. Kámošky jsou z toho zděšené. Ale opravdu se mě nechce vypadat dobře,tak jak se cítím, tak i vypadám. No děs. Cítím se strašně, vypadám strašně a líp se cítit neumím. Třeba to přejde.

sisina napsal(a):

Tak já si oči pro jistotu už nemaluju,pláče mi to samo, kdy se tomu chce. Většinnou když se to nejmíň hodí. Už mě nebaví se ani česat,hodím vlasy do culíku a jdu. A to co mám na sobě to už vůbec neřeším. Nějak mám chuť vypadat strašně, nechce se mi strojit ani upravovat. Kámošky jsou z toho zděšené. Ale opravdu se mě nechce vypadat dobře,tak jak se cítím, tak i vypadám. No děs. Cítím se strašně, vypadám strašně a líp se cítit neumím. Třeba to přejde.

Jasně,že to přejde,ale chce to čas. Tak jak se cítíš a vlastně i chováš,tak já to měla podobné,ale v jiné situaci.Když mi zemřel před 3 lety taťka,člověk,kterého jsem milovala pro jeho úžasnou lidskost(krom jiného).Co mě dělalo v mé bolesti dobře byla voda.Stála jsem( často i seděla) pod sprchou klidně 3/4 hodiny a s vodou do odpadu odtékala i má bolest.Jenom za svitu čajových svíček,kterých bylo v koupelně snad 20 a při hudbě ze 70-80 let.....četla jsem oblíbené dětské knížky a nosila si k tomu do postele dobrůtky,i když to normálně nedělám,vadí mi,že bych případně spala na drobkách.Dělej to co ti je příjemné a zakaž si myšlenky na něho.To prostě musíš.Odpoutávej pozornost čímkoliv.Snažit se musíš,samo to nepůjde,ale ono se to poddá...:pussa:

Sisi psala: Tak já si oči pro jistotu už nemaluju,pláče mi to samo, kdy se tomu chce. Většinnou když se to nejmíň hodí. Už mě nebaví se ani česat,hodím vlasy do culíku a jdu. A to co mám na sobě to už vůbec neřeším. Nějak mám chuť vypadat strašně, nechce se mi strojit ani upravovat. Kámošky jsou z toho zděšené. Ale opravdu se mě nechce vypadat dobře,tak jak se cítím, tak i vypadám. No děs. Cítím se strašně, vypadám strašně a líp se cítit neumím. Třeba to přejde.

Milá Sisi, od začátku sleduji Vaše vlákno a je mi s Vámi smutno. Věřte ale, že odevzdat se beznaději Vás smutku a trápení nezbaví. Vy jste zapnula autopilota, aby chod domácnosti neustal, ale zároveň jste vypnula sebe sama. Svou hrdost, ženskost.... A to nesmíte. NIKDY!!! Mám více než dostatek zkušeností se situací, ve které jste teď Vy, a i já jsem se primárně soustředila na děti a práci. Zároveň jsem se ale pokoušela vstát, srovnat záda a zvednout hlavu. A začít tím, že se jako dříve pěkně upravíte, oblečete a dnem se vztyčenou hlavou proplujete je to nejsnazší, co můžete pro sebe udělat hned teď. To je pouhá mechanická rutina. Dosti bolí, ale spolu s povinnostmi pomůže ulehnout večer bez ztráty kytičky s pocitem, že jste žena, žádoucí, svébytná, nepokořená a jen a jen svá. Vnitřní rány se hojí pomalu (ty mé se nezhojily nikdy) a jejich léčení chce čas. A máte kolem sebe lidi, kteří Vás rádi podpoří. Opřete se o ně.
Buďte ráda, že od Vás manžel odešel. Dal Vám tak darem velikou šanci zavřít knihu, která vůbec nebyla dobrá a otevřít knihu novou, nepopsanou, kde budete řádky vyplňovat Vy. Sama byste sílu odejít od něj nikdy nesebrala a také by to bylo daleko složitější, takže byste se trápila do nekonečna.
Přeji Vám do dalších nezbytných kroků hodně síly a moudrosti. K

Udělala jsem velkou změnu v práci,nechala jsem se přeložit na jiné pracoviště,budu to mít dál z domu, složitější dojíždění, žádné kamarádky, mám z toho docela strach. Ale vyhrála v mém rozhodování o trochu lepší výplata a to nejdůležitější, že budu sice pracovat 12h, doposud jem dělala každý den 8 a půl, ale zase budu mít v týdnu i dny volna. Teoreticky budu mít více času na synáčky a na dcerku. Nebudou muset chodit pro prcka do školky každý den, ale zase každý druhý víkend budu v práci do 21h. Už teť se na to netěším, je to velká změna,změny nemám vůbec ráda, ale kvůli dětem je to nejlepší řešení. Počítám s tím, že ten můj pracovní víkend budou u táty, malý možná u babičky a já večer padnu do postele a ráno poletím do práce.Takže to že nebudou doma a je o ně postaráno mě bude dávat sílu. V týdnu budu mít některé dny volné. V létě budu muset jezdit na kole a na zimu asi koupit nějaký levný vůz. Je to 8km, ale špatně vychází spoje autobusů. Jo a tu operaci, pokud si vzpomínáte jak jsem o ní psala na začátku jsem zrušila. Jsem na tom bídně psychicky i fyzicky, nevím, co by to se mnou udělalo. Nechám to až bude líp. Zbytečně bych si přidělávala ještě fyzickou bolest,je to dost dlouhodobá bolestivá záležitost. A vzhledem k mému stavu, určitě nevhodně načasovaná. Tak už to odkládám po druhé, doufám, že do třetice už to vyjde.
Moc děkuji za podporu, vždy si vaše příspěvky čtu vícekrát stále dokola a znovu.Moc mi to pomáhá,s kámoškama tyhle věci už nechci rozebírat, nechci obtěžovat,každý má  starostí dost i beze mě. A stejně nemám ani čas chodit po návštěvách a vylívat si srdce, jak jsem dopadla a jak jsem nešťastná.

rejka napsal(a):

sisina napsal(a):

Tak já si oči pro jistotu už nemaluju,pláče mi to samo, kdy se tomu chce. Většinnou když se to nejmíň hodí. Už mě nebaví se ani česat,hodím vlasy do culíku a jdu. A to co mám na sobě to už vůbec neřeším. Nějak mám chuť vypadat strašně, nechce se mi strojit ani upravovat. Kámošky jsou z toho zděšené. Ale opravdu se mě nechce vypadat dobře,tak jak se cítím, tak i vypadám. No děs. Cítím se strašně, vypadám strašně a líp se cítit neumím. Třeba to přejde.

Jasně,že to přejde,ale chce to čas. Tak jak se cítíš a vlastně i chováš,tak já to měla podobné,ale v jiné situaci.Když mi zemřel před 3 lety taťka,člověk,kterého jsem milovala pro jeho úžasnou lidskost(krom jiného).Co mě dělalo v mé bolesti dobře byla voda.Stála jsem( často i seděla) pod sprchou klidně 3/4 hodiny a s vodou do odpadu odtékala i má bolest.Jenom za svitu čajových svíček,kterých bylo v koupelně snad 20 a při hudbě ze 70-80 let.....četla jsem oblíbené dětské knížky a nosila si k tomu do postele dobrůtky,i když to normálně nedělám,vadí mi,že bych případně spala na drobkách.Dělej to co ti je příjemné a zakaž si myšlenky na něho.To prostě musíš.Odpoutávej pozornost čímkoliv.Snažit se musíš,samo to nepůjde,ale ono se to poddá...:pussa:

Rejko,tak dát si do koupelny svíčky a poslouchat hudbu, tak to bych se asi smutkem rozpustila. Radši nezapínám ani rádio, nechci aby mi ani písničky připomínaly chvíle strávené s M. Mám zaplou televizi a v každém pokoji, abych měla pocit, že nejsem doma sama.Synáček se najednou začal chovat jako miminko, chce se chovat, kvůli každé hlouposti pláče, musím ho mít na klíně když s i sednu, spí se mnou v posteli.Stále se ujišťuje když jde do školky, kdo pro něho přijde a v kolik hodin.Konečně může do školky. Ještě ho čeká operace, ale tu naplánujem až budu mít změněnou práci.Trucuje,nechce se ode mě hnout. Má v sobě zmatek chuďátko. A to si klidně M na Velikonoce pro něho přijel i s tou jeho a pak je ona zase přivezla domů.Neviděla jsem je, parkovali za rohem, ale říkal mě to malý. ten chlap prostě není normální.Ze dne na den vymění ženy a ještě se za to nestydí ani před synem. A nepřemýšlí, že to dítě je z toho úplně mimo.

Sisis, ty si nedopadla nijako, - to sa ešte teraz nedá odhadnúť, čo ti nová situácia vezme a čo ti prinesie. Pamätaj, že prehra niekedy vyzerá ako výhra(a naopak) a každý koniec je zároveň začiatok niečoho nového. :jojo: ;) To je fakt 100% pravda a tak sa snaž sústrediť na to nové, na novú prácu, na praktické záležitosti - a zároveň sa nauč robiť radosť sebe aj deťom bez závislosti alebo ohľadu na druhých, trebárs výletom, kinom, dobrou večerou, požičaným DVD a podobne.

Právě mi řekla tchýně, že M už u nich nebydlí, takže je to tak jak mi říkal když odcházel, že od 1.4. má jiné bydlení. Už bydlí se slečnou a bude si tam tahat i malého. Tohle museli mít už dávno naplánované. Že jsem žila v domńění, že je doma vše v pořádku a on žil dva životy. Ani nevím jak se mám cítit, jen mě z toho pálí celé tělo, už ani necítím smutek, jen rezignaci, cítím se pošpiněná, naivní, že jsem mu věřila, že jsme stvořeni jeden pro druhého.  On si užívá romantiku a já se z toho budu dostávat ještě dlouhou dobu. A stále ještě se se mnou nijak neskontaktoval, že by mě dal nějaké peníze, nějak mu nedochází, že jsem jeho manželka. Nemá zájem ani co je s malým, kromě těch Velikonoc co mě oznámil sms, že si pro něj přijde a za 3 h ho přivezl zpět. A ještě ho přivezla prej teta, jak malý říkal. Je mi z toho smutno.

Sisi, ty se asi na něj potřebuješ pořádně naštvat. To ti pomůže. V duchu mu nadat, všechno "na něj vysypat" a vyvztekat se.

Je to v.ů.l.

Sisina napsal(a):

Rejko,tak dát si do koupelny svíčky a poslouchat hudbu, tak to bych se asi smutkem rozpustila. Radši nezapínám ani rádio, nechci aby mi ani písničky připomínaly chvíle strávené s M. Mám zaplou televizi a v každém pokoji, abych měla pocit, že nejsem doma sama.Synáček se najednou začal chovat jako miminko, chce se chovat, kvůli každé hlouposti pláče, musím ho mít na klíně když s i sednu, spí se mnou v posteli.Stále se ujišťuje když jde do školky, kdo pro něho přijde a v kolik hodin.Konečně může do školky. Ještě ho čeká operace, ale tu naplánujem až budu mít změněnou práci.Trucuje,nechce se ode mě hnout. Má v sobě zmatek chuďátko. A to si klidně M na Velikonoce pro něho přijel i s tou jeho a pak je ona zase přivezla domů.Neviděla jsem je, parkovali za rohem, ale říkal mě to malý. ten chlap prostě není normální.Ze dne na den vymění ženy a ještě se za to nestydí ani před synem. A nepřemýšlí, že to dítě je z toho úplně mimo.

Tak každému dělá dobře něco jiného...dala jsem to jako příklad.Na odreagování použij cokoliv,co zabere: ruční práce,jízda na kole,procházka,knížka.Nepřemýšlej nad tím,jestli ti to náhodou nepřipomíná minulost,vnímej jen jestli ti to je příjemné.Chování malého je úplně normální.Poznal,že se něco stalo,není mimino a zaznamenal tátovu absenci,přimyká se k někomu,kdo je pro něj jistota- k tobě! Když jsem se rozvedla s otcem mých synů,ten mladší byl to samé.Stále mě musel mít na očích,v noci,když se vzbudil na čůrání šel pak rovnou do mé postele( ale usínal ve své se svými hračkami,taková byla domluva),také se stále ujišťoval,že pro něj přijdu do školky a vlastně mu to v menší míře zůstalo dodnes- 8 let po rozvodu,kdy už jsme zase rodina,vdala jsem se po druhé a s manželem si rozumí moc dobře. Tvůj syn má strach,aby nepřišel i o tebe,neumí pochopit,že je to obava zbytečná. Objímej ho,říkej mu,že ho máš ráda a je pro tebe ten nejdůležitější spolu s jeho sourozenci,že jsi šťastná,že je máš a jaké je to bohatství pro vás pro všechny.Časem mu dojde,že se není čeho bát,protože ty jsi JISTOTA. Přesto ale buď přísná a důsledná,nelituj ho, neodpouštěj, nepřehlížej a neomlouvej jeho chyby a nevhodné chování.Buď laskavá,vše mu úměrně k věku vysvětli,ale zbytečně ho nezatěžuj.Jenom ho nenech zneužívat situace.I tak malé dítě umí být vyčůrané....teda to je rad,co? Neber to jako poučování,uděláš si to podle svého,jen ti píšu svoje zkušenosti.Chování jeho otce je nevhodné.Zažila jsem něco podobného v naší rodině,kdy býv.švagrová ze dne na den odešla od mého bráchy a nastěhovala se k milenci i s jejich synem (mým synovcem).Klukovi bylo 11 a byl to pro něj takovej šok!! Nesnášel jejího nového partnera(později manžela) a  neměl (nemá )rád jejich dítě-jeho sestru.Jeden čas bydlel i u svého táty(mého bratra)ale díky jeho častým služebkám to nemohlo být nastálo.V 18 letech odešel z domova.Studuje,žije si svůj život,ale mámě nemůže odpustit,že mu rozbila rodinu a připravila ho o tátu.....Tvůj prcek je ale zatím moc malý na to,aby pochopil spoustu věcí,vysvětlí si to po svém a maglajz v tom svém srdíčku má určitě.

Kuřátko napsal(a):

Sisi, ty se asi na něj potřebuješ pořádně naštvat. To ti pomůže. V duchu mu nadat, všechno "na něj vysypat" a vyvztekat se.

Je to v.ů.l.

Neumím se na něj naštvat !!!!!!! nevím proč ????????????? Proč mi to nejde  ??????????? Jen mě to všechno trápí a mrzí, ale nemůžu ani o něm špatně mluvit, jsem asi vadná.

Rejka napsala_  Přesto ale buď přísná a důsledná,nelituj ho, neodpouštěj, nepřehlížej a neomlouvej jeho chyby a nevhodné chování.Buď laskavá,vše mu úměrně k věku vysvětli,ale zbytečně ho nezatěžuj.Jenom ho nenech zneužívat situace.I tak malé dítě umí být vyčůrané...

Víš Rejko, já si děti od malička rozmazluju ale myslím si že v únosné míře. Říkám si, že když jsem byla malá, tak jsem měla dětství na nic, bez pohlazení a obětí, nějak se snažím od mala ten cit a něžnosti v nich pěstovat. Všud ejsem s něma chodila, na všechny dětské akce, vodila je na kroužky, na hřiště, spoustu kámošek takhle dětem čas nevěnovaly, spíš se mě divily že mě to baví. I když je mezi dětma velký věkový rozdíl, od nejstaršího k nejmladšímu spíše už generační, tak se mají moc moc rádi. Někdy i toho 17ti letého pohladím a řeknu mu že ho mám moc ráda( on na to vždycky, já vím mami.), a že bych chtěla aby si z toho co se doma děje vzal poučení pro sebe do života, jak je jednoduché ublížit a nechat za sebou nešťastnou celou rodinu. Bohužel je syn dost citlivý po mě, dost se mi svěřuje, nerad vidí, jak se trápím, snaží se mi pomáhat. A to jsem ho rozmazlovala od mala, ty dva mladší také rozmazluju. Říkám si, až vyrostou, už je třeba nikdo rozmazlovat nebude, tak ať si to užijí. Ale zásadně děti nelituju a někdy si všechny myslí, že jsem přísná až moc. Protože se o ně dost bojím, takže netoleruji žádné toulání do večera po venku atd.

Sisino,jestli považuješ za rozmazlování to,že se jim věnuješ,zajímá tě všechno okolo nich,chceš jim dopřát pozornosti,kterou ty jsi neměla,tak v takovémhle duchu je klidně rozmazluj dál. Takto "rozmazlené" děti já mám taky :D :D :D :D :D

sisina napsal(a):

Právě mi řekla tchýně, že M už u nich nebydlí, takže je to tak jak mi říkal když odcházel, že od 1.4. má jiné bydlení. Už bydlí se slečnou a bude si tam tahat i malého. Tohle museli mít už dávno naplánované. Že jsem žila v domńění, že je doma vše v pořádku a on žil dva životy. Ani nevím jak se mám cítit, jen mě z toho pálí celé tělo, už ani necítím smutek, jen rezignaci, cítím se pošpiněná, naivní, že jsem mu věřila, že jsme stvořeni jeden pro druhého.  On si užívá romantiku a já se z toho budu dostávat ještě dlouhou dobu. A stále ještě se se mnou nijak neskontaktoval, že by mě dal nějaké peníze, nějak mu nedochází, že jsem jeho manželka. Nemá zájem ani co je s malým, kromě těch Velikonoc co mě oznámil sms, že si pro něj přijde a za 3 h ho přivezl zpět. A ještě ho přivezla prej teta, jak malý říkal. Je mi z toho smutno.

Nerieš už muža a jeho frajerku, Sisi... snaž sa riešiť to, čo môžeš zmeniť, ovplyvniť... A určite nemôže ovplyvniť minulosť, ani to, ako sa zachová tvoj muž.

Karlotina napsal(a):

Sisi psala: Tak já si oči pro jistotu už nemaluju,pláče mi to samo, kdy se tomu chce. Většinnou když se to nejmíň hodí. Už mě nebaví se ani česat,hodím vlasy do culíku a jdu. A to co mám na sobě to už vůbec neřeším. Nějak mám chuť vypadat strašně, nechce se mi strojit ani upravovat. Kámošky jsou z toho zděšené. Ale opravdu se mě nechce vypadat dobře,tak jak se cítím, tak i vypadám. No děs. Cítím se strašně, vypadám strašně a líp se cítit neumím. Třeba to přejde.

Milá Sisi, od začátku sleduji Vaše vlákno a je mi s Vámi smutno. Věřte ale, že odevzdat se beznaději Vás smutku a trápení nezbaví. Vy jste zapnula autopilota, aby chod domácnosti neustal, ale zároveň jste vypnula sebe sama. Svou hrdost, ženskost.... A to nesmíte. NIKDY!!! Mám více než dostatek zkušeností se situací, ve které jste teď Vy, a i já jsem se primárně soustředila na děti a práci. Zároveň jsem se ale pokoušela vstát, srovnat záda a zvednout hlavu. A začít tím, že se jako dříve pěkně upravíte, oblečete a dnem se vztyčenou hlavou proplujete je to nejsnazší, co můžete pro sebe udělat hned teď. To je pouhá mechanická rutina. Dosti bolí, ale spolu s povinnostmi pomůže ulehnout večer bez ztráty kytičky s pocitem, že jste žena, žádoucí, svébytná, nepokořená a jen a jen svá. Vnitřní rány se hojí pomalu (ty mé se nezhojily nikdy) a jejich léčení chce čas. A máte kolem sebe lidi, kteří Vás rádi podpoří. Opřete se o ně.
Buďte ráda, že od Vás manžel odešel. Dal Vám tak darem velikou šanci zavřít knihu, která vůbec nebyla dobrá a otevřít knihu novou, nepopsanou, kde budete řádky vyplňovat Vy. Sama byste sílu odejít od něj nikdy nesebrala a také by to bylo daleko složitější, takže byste se trápila do nekonečna.
Přeji Vám do dalších nezbytných kroků hodně síly a moudrosti. K

karlo :supr: :godlike:
dobře :godlike:

Sisi,
všechny mé předřečnice mají pravdu. Soustřeď te se na děti a na to, co Vám z rodiny zůstalo - je to nepoměrně cennější než to, co z ní odpochodovalo. Snažte se dělat radost nejen dětem, ale i sobě. Čímkoli. Třeba i tabulkou čokolády, když to zabere. S tou změnou v zaměstnání jste udělala dobře. Poznáte nové lidi, prostředí a budete mít jiný rytmus. Ta trocha těžkostí s tím spojených Vám jen pomůže překlenout toto pitomé období prázdnoty a vykořenění.
Manžela a jeho mravní profil už nerozebírejte. Je to zbytečná ztráta energie a tu Vy teď budete dost potřebovat. Co dořešit ale budete muset je právní stránka celé věci. Nemůžete viset ve vzduchoprázdnu i se společným synem. Asi by Vám pomohlo, kdybyste dokázala o něm uvažovat jako o bývalém manželovi. Budu tu asi jedinná, kdo chápe, že o něm nemůžete a nechcete mluvit špatně (sama jsem toho zářným příkladem). Přeci jen nebylo mezi Vámi jen to špatné a je otcem Vašeho syna, který na svého otce bude mít vždy právo. A mluvit o něm nehezky s jeho synem by se Vám mohlo vrátit zpět. Pro něj to bude vždy jeho táta. Hm, a tu tetu by asi bylo dobré mu nějak srozumitelně vysvětlit, což by mu i mohlo pomoci pochopit, že Vy jste ta konstanta, co nikam nezmizí.
Jsem ráda, že jste si to s tou plastikou v tuto chvíli rozmyslela. Přeci jen je to invazívní zákrok do organismu a ve Vašem psychickém stavu byste se nemusela dobře hojit. Peníze si schovejte a až Vám bude dobře na duchu, udělějte si radost a nechte si vylepšit i tělo, pokud po tom i poté budete toužit. Třeba ale potkáte někoho, kdo Vás bude mít rád takovou, jakou Vás stvořila příroda a už Vám to nebude připadat tolik důležité. Nebo budete mít sama sebe raději než je tomu nyní. Kdo ví?
Jen se přimlouvám za to, abyste byla pevná a důsledná a již se od Vašeho nynějšího muže nikdy nenechala přesvědčit, že byste to tedy mohli zkusit ještě jednou. S tímto mužem už nikdy, prosím!!! Nedopusťte, aby Vás i děti deptal dál až opět zjistí, že tráva je všeude stejně zelená. Představovaly jsme si jinak, že? K

Vřelý dík Wiki!
Nevím proč, ale ti panáčkové od Vás mi vylepšili den. Z ničeho nic se zubím od ucha k uchu. Díky za ně. K

sisina napsal(a):

Synáček se najednou začal chovat jako miminko, chce se chovat, kvůli každé hlouposti pláče, musím ho mít na klíně když s i sednu, spí se mnou v posteli.Stále se ujišťuje když jde do školky, kdo pro něho přijde a v kolik hodin.Konečně může do školky. Ještě ho čeká operace, ale tu naplánujem až budu mít změněnou práci.Trucuje,nechce se ode mě hnout. Má v sobě zmatek chuďátko.

Sisi, to cos napsala si přečti ještě jednou. Možná teď budu tvrdá, tak promiň, ale napsat ti to musím.

Víš čí je to chyba? ... ne jen tvého M, ale i tvá. Tvůj syn hodně vnímá vše, co se s tebou děje, jak funguješ a jak se trápíš. Takže se prosím alespoň kvůli němu seber a začni nějak "normálně" fungovat než bude průser. Než se ten malý prcek jednoho dne složí a skončí třeba na AD už takhle malinký.

Je to těžké, já vím, chce to moc moc síly. Ale ty se musíš přestat litovat, ty zbytky síly sebrat a jít. :pussa:

Kuřátko napsal(a):

Sisi, to cos napsala si přečti ještě jednou. Možná teď budu tvrdá, tak promiň, ale napsat ti to musím.

Víš čí je to chyba? ... ne jen tvého M, ale i tvá. Tvůj syn hodně vnímá vše, co se s tebou děje, jak funguješ a jak se trápíš. Takže se prosím alespoň kvůli němu seber a začni nějak "normálně" fungovat než bude průser. Než se ten malý prcek jednoho dne složí a skončí třeba na AD už takhle malinký.

Je to těžké, já vím, chce to moc moc síly. Ale ty se musíš přestat litovat, ty zbytky síly sebrat a jít. :pussa:

Máš pravdu, Kuřátko, jenže ono se to hezky řekne (napíše), ale někdy ty síly fakt nejsou. Pamatuju si dobře, jak jsem fungovala v krizi já. Tohle všechno jsem věděla, ale neuměla si pomoct. Ležela jsem v posteli a nemohla nic.
Sisina se z toho vzpamatuje, ale chce to trochu času. Už to určitě nebude trvat tak dlouho jako vloni, kdy to byl obrovský šok. Věřím tomu, že teď už si bude umět rychleji ten odumřelý kus odříznout a jít dál.
Sisi, drž se. :pussa:

Sisino, možná se ti bude zdát, že moje jednoduchá praktická rada ti nepomůže, ale když jsem se trápila kvůli svému manželovi, tak mi kamarádka řekla: "Zvedni bradu". Ne psychicky, ale fyzicky. Protože jsem se tehdy ploužila se sklopenou hlavou a sluníčko svítilo a mně bylo strašně zle a nemohla jsem se na nic soustředit. Tak jsem to zkusila a když jsem šla po ulici, tak jsem tu bradu zvedla a za pár dní mi bylo fakt líp. Zkus to.

Kuřátko napsal(a):

sisina napsal(a):

Synáček se najednou začal chovat jako miminko, chce se chovat, kvůli každé hlouposti pláče, musím ho mít na klíně když s i sednu, spí se mnou v posteli.Stále se ujišťuje když jde do školky, kdo pro něho přijde a v kolik hodin.Konečně může do školky. Ještě ho čeká operace, ale tu naplánujem až budu mít změněnou práci.Trucuje,nechce se ode mě hnout. Má v sobě zmatek chuďátko.

Sisi, to cos napsala si přečti ještě jednou. Možná teď budu tvrdá, tak promiň, ale napsat ti to musím.

Víš čí je to chyba? ... ne jen tvého M, ale i tvá. Tvůj syn hodně vnímá vše, co se s tebou děje, jak funguješ a jak se trápíš. Takže se prosím alespoň kvůli němu seber a začni nějak "normálně" fungovat než bude průser. Než se ten malý prcek jednoho dne složí a skončí třeba na AD už takhle malinký.

Je to těžké, já vím, chce to moc moc síly. Ale ty se musíš přestat litovat, ty zbytky síly sebrat a jít. :pussa:

Nejsi tvrdá, vím že moje chování ovlivňuje i děti.Před dcerkou a prckem nepláču,když se to náhodou neukočíruju, odejdu z místnosti, když si někdy malý všiml, tak jsem si vymyslela že jsem se bouchla a bolí mě ruka.O tátovi vůbec nemluvíme doma jsem to zakázala, aby nad tím malý nepřemýšlel.Jen on sám včera říkal, večer, že kdyby si to taťka rozmyslel a chtěl tu zase bydlet......, ale o tom jsem s ním já vůbec nemluvila, jen jsem se usmála a začala jsem malého lechtat, abych odvedla jeho myšlenky. Včera prej plakal ve školce, že si pro něj nikdo nejde, říkala p. učitelka. Ale ještě nebyl ani ve školce poslední.Když se pro něho ti starší dřív nedostanou jak do 15.30h, s tím nemůžu nic udělat.Myslím si, že už funguju, ten vnitřní pocit co mám v sobě navenek neventiluju, jen nejsem veselá, nedělám blbinky, prostě jsem zvážněla.To si v okolí všiml každý, ale není to už jako minulý rok, že jsem nemohla ani vstát z postele a jen zvracela. Jsem nějaká otupělá nebo co? Jen ten šok, to překvapení, to že nevíte že nejbližší člověk, kterého milujete si žije vedle mě ještě jeden život a doma se tváří jako by bylo všechno v pořádku, jen aby to do poslední chvíle utajil. Z toho se asi nevzpamatuju celý život.Chápu, že miluje jinou, ale jsk mohl tvrdit mě pár dnů před odchodem, že miluje mě? A já byla šťastná, jak jsme zvládli krizi.Ach jo.

Taky jsem o svém BM přestala doma mluvit. Prostě bylo ticho a nic...jako by neexistoval. Ale právě kvůli toho se syn začal chovat podobně jako tvůj. Zdály se mu v noci ošklivé sny, vyžadoval aby jsem s ním spala v postýlce a byl strašně roztěkaný a nervózní. Pamatuji si jak to bylo těžké. Ale musela jsem tu sílu prostě sebrat a začít něco dělat.

Když od nás BM odešel podruhé .... taky se na pár měsíců vrátil :) .... vzpomněla jsem si, jak jsem poprvé vůbec nemohla existovat. Jak jsem si nepamatovala z té doby nic. Měla jsem prostě více jak měsíc prázda. A tehdá jsem se vzpamatovala až když jsem padla na úplné dno. Tak jsem si řekla, že tohle už podruhé nedovolím.

Taky to nedovol. Nemůže tě jeden hloupý chlap přece takhle zničit ;)

sisina napsal(a):

Jen ten šok, to překvapení, to že nevíte že nejbližší člověk, kterého milujete si žije vedle mě ještě jeden život a doma se tváří jako by bylo všechno v pořádku, jen aby to do poslední chvíle utajil. Z toho se asi nevzpamatuju celý život.Chápu, že miluje jinou, ale jsk mohl tvrdit mě pár dnů před odchodem, že miluje mě? A já byla šťastná, jak jsme zvládli krizi.Ach jo.

Tak tohle mi taky mozek nebere. Mám kamarádku (30) a kamaráda (31). On se s ní rozešel s tím, že to nefunguje, že chce volnost, že se necítí na vážný vztah nebo co to plkal za moudra. Pár dní před tím jí psal, že ona je to nejlepší, co ho v životě potkalo a mně v té samé době povídal, že by se mu líbil ten volný byt u nás v domě, aby ona měla zahradu, až budou mít dítě. :mad:
Pár dní na to si začal hledat vlastní byt (aniž by to ona věděla) a pak se s ní rozešel. :dumbom:

Tohle mi do hlavy neleze ani malinko. Jak kdyby to zjištění, že to nefunguje na něj spadlo z nebe, či co. Nebo si hraje na vztah a jednoho dne si řekne, už mě to nebaví. Některé lidi nepochopím.

Kuřátko napsal(a):

Taky jsem o svém BM přestala doma mluvit. Prostě bylo ticho a nic...jako by neexistoval. Ale právě kvůli toho se syn začal chovat podobně jako tvůj. Zdály se mu v noci ošklivé sny, vyžadoval aby jsem s ním spala v postýlce a byl strašně roztěkaný a nervózní. Pamatuji si jak to bylo těžké. Ale musela jsem tu sílu prostě sebrat a začít něco dělat.

Když od nás BM odešel podruhé .... taky se na pár měsíců vrátil :) .... vzpomněla jsem si, jak jsem poprvé vůbec nemohla existovat. Jak jsem si nepamatovala z té doby nic. Měla jsem prostě více jak měsíc prázda. A tehdá jsem se vzpamatovala až když jsem padla na úplné dno. Tak jsem si řekla, že tohle už podruhé nedovolím.

Taky to nedovol. Nemůže tě jeden hloupý chlap přece takhle zničit ;)

Proč se ti chlapi teda vraceli, když to nemysleli vážně? Nepochopím.A když se před rokem snažil abych mu to odpustila, tak vyváděl takové věci, jezdil a hledal 1.5. strom, který kvete, aby mě pod ním políbil a chodil s kytkama, plánoval, sliboval,byl jako vyměněný. Tak 3 měsíce se snažil a pak to pomaličku začal obracet proti mě, jak to nemá cenu, na druhý den, zase, že mě miluje. A já se snažila jako koza a on si se mnou hrál jako s loutkou.Vždycky se donutím myslet na to, jak mě bylo minulý rok zle, na každou lež, co mi kdy řekl,a jde to líp.Ale na takové dno jako minule mě už nedostane. Zvládám to líp, ale i tak je to těžké.
Včera mě řekl kamarád:Prosím tě udělej si něco s těma vlasama, tak pěkná ženská a chodíš jak šmudla.Si to obarvi aspoň, máš každý vlas jiný. A od včerejška nad tím přemýšlím, že asi už bych měla na sebe začít dbát, když už mě to řekne takhle chlap:|

Fanny5 napsal(a):

sisina napsal(a):

Jen ten šok, to překvapení, to že nevíte že nejbližší člověk, kterého milujete si žije vedle mě ještě jeden život a doma se tváří jako by bylo všechno v pořádku, jen aby to do poslední chvíle utajil. Z toho se asi nevzpamatuju celý život.Chápu, že miluje jinou, ale jsk mohl tvrdit mě pár dnů před odchodem, že miluje mě? A já byla šťastná, jak jsme zvládli krizi.Ach jo.

Tak tohle mi taky mozek nebere. Mám kamarádku (30) a kamaráda (31). On se s ní rozešel s tím, že to nefunguje, že chce volnost, že se necítí na vážný vztah nebo co to plkal za moudra. Pár dní před tím jí psal, že ona je to nejlepší, co ho v životě potkalo a mně v té samé době povídal, že by se mu líbil ten volný byt u nás v domě, aby ona měla zahradu, až budou mít dítě. :mad:
Pár dní na to si začal hledat vlastní byt (aniž by to ona věděla) a pak se s ní rozešel. :dumbom:

Tohle mi do hlavy neleze ani malinko. Jak kdyby to zjištění, že to nefunguje na něj spadlo z nebe, či co. Nebo si hraje na vztah a jednoho dne si řekne, už mě to nebaví. Některé lidi nepochopím.

Tak to bylo i u nás, ze dne na den byl pryč a nový život s jinou ženskou. Tohle každý nedokáže.

sisina napsal(a):

Fanny5 napsal(a):

Tak tohle mi taky mozek nebere. Mám kamarádku (30) a kamaráda (31). On se s ní rozešel s tím, že to nefunguje, že chce volnost, že se necítí na vážný vztah nebo co to plkal za moudra. Pár dní před tím jí psal, že ona je to nejlepší, co ho v životě potkalo a mně v té samé době povídal, že by se mu líbil ten volný byt u nás v domě, aby ona měla zahradu, až budou mít dítě. :mad:
Pár dní na to si začal hledat vlastní byt (aniž by to ona věděla) a pak se s ní rozešel. :dumbom:

Tohle mi do hlavy neleze ani malinko. Jak kdyby to zjištění, že to nefunguje na něj spadlo z nebe, či co. Nebo si hraje na vztah a jednoho dne si řekne, už mě to nebaví. Některé lidi nepochopím.

Tak to bylo i u nás, ze dne na den byl pryč a nový život s jinou ženskou. Tohle každý nedokáže.

Tak to je nás asi víc. Taky mi tohle před měsícem udělal přítel. Stála jsem pomalu s otevřenou pusou a nevěřila. Nějak nechápu jak se takhle někdo může chovat, ale vidím že takových chlapů je víc.
Hold jsou asi hloupí a nevyzrálí, jinak nevím :dumbom:

Kuřátko napsal(a):

sisina napsal(a):

Fanny5 napsal(a):

Tak tohle mi taky mozek nebere. Mám kamarádku (30) a kamaráda (31). On se s ní rozešel s tím, že to nefunguje, že chce volnost, že se necítí na vážný vztah nebo co to plkal za moudra. Pár dní před tím jí psal, že ona je to nejlepší, co ho v životě potkalo a mně v té samé době povídal, že by se mu líbil ten volný byt u nás v domě, aby ona měla zahradu, až budou mít dítě. :mad:
Pár dní na to si začal hledat vlastní byt (aniž by to ona věděla) a pak se s ní rozešel. :dumbom:

Tohle mi do hlavy neleze ani malinko. Jak kdyby to zjištění, že to nefunguje na něj spadlo z nebe, či co. Nebo si hraje na vztah a jednoho dne si řekne, už mě to nebaví. Některé lidi nepochopím.

Tak to bylo i u nás, ze dne na den byl pryč a nový život s jinou ženskou. Tohle každý nedokáže.

Tak to je nás asi víc. Taky mi tohle před měsícem udělal přítel. Stála jsem pomalu s otevřenou pusou a nevěřila. Nějak nechápu jak se takhle někdo může chovat, ale vidím že takových chlapů je víc.
Hold jsou asi hloupí a nevyzrálí, jinak nevím :dumbom:

A mám obavu, že takových je tu celá republika a že když náhodou časem někoho potkám, že to bude to samé. Až se okoukám, tak zase za jinou. Nevěřím že 40-cátníci co jsou volní, jsou pro slušný život. To by asi nebyli volní, ale zadaní a ten život s rodinnou by dávno žili.

No, niekedy sú voľní aj dobrí chlapi - chvíľku medzi rozvodom a nájdením si novej žienky... :vissla: Ale je to krátke obdobie a veľká náhoda, uznávam. :jojo:

Řekla bych, že v prvé řadě je potřeba dát dohromady sebe, a až dlouho poté si "objednat" partnera.
Sisi prober se, seber se, zjednej nápravu exteriéru :) , abys měla malou berličku (proč ne- ta je povolená..) a pak se pusť krok do kroku do interiéru. Muž a jeho přítelkyně ad archiv - k uložení, kdykoliv na vyžádání lze dohledat, ale ne teď...

A děti - ty  vezmou situaci tak, jako ty. Pokud nebudeš zbytečně dramatizovat, smutnit, plakat, jednat přecitlivěle, ale pokusíš se o žertík, smích, program, jakoby nic, nic strašného se neděje, táta teď prostě bydlí jinde, žádný drama (vím, že je to těžké, lehko se to řekne - vím..:) ).synkovi řekneš "užij si pěknej den s tatínkem, bude to prima", atd...tak mu hodně pomůžeš. Vlastně všem. Potřebují tě silnou, chtějí oporu a svůj řád. Teď jsi jí ty a není čas na litování se. A to je vlastně moc dobře. Když se zabereš do práce a povinností na plný plyn, uleví se ti...uvidíš.

Něco nového krásného ti vlastně začíná. Tvůj M. je zřejmě kecka a nezralouš, když se takto chová a choval (jak jsi psala..). A asi se moc nezmění. takže...vrhni se do toho, uvidíš, že zase vysvitne sluníčko :hjarta: :)

Sisino - jo nejvyšší čas ze sebe udělat krásnou. Kadeřník,kousek nějakýho novýho hadříku a změnit výraz v obličeji- z pomačkané krabice na pokus o úsměv. A hlavně si nemysli,že všichni chlapi jsou jako ten tvůj skorobývalý. Najdou se i slušní,ale je fakt,že to chce mít krapet štěstí při "hledání". Nevím,jestli ti prcek "baští" tvoje výmysly o bolesti ruky či jiných částí těla.Ani malé dítě není hloupé,podvědomě tuší,že je to kvůli tátovi,když ví,že se odstěhoval...kdyby si to taťka rozmyslel a chtěl tu zase bydlet......:butter: mému mladšímu synovi byl rok,když jsme se s prvním mužem začali rozvádět.Byly mu dva,když se definitivně odstěhoval a přestože jsme s ohledem na děti vše řešili v klidu po dohodě,pomalu a postupně,vyptával se. Snažila jsem se mu vysvětlit opravdový důvod proč jsem smutná ( ne nešťastná ) a proč s náma táta už nebude. Ale tohle šlo za předpokladu,že ex i já jsme se uměli dohodnout a oběma nám šlo jen o jedno. Aby náš rozchod odnesly děti co nejméně. Naše vzájemné antipatie jsme pro tuhle příležitost drželi stranou.
Jo a Sisino až nastane chvíle,kdy se budeš muset setkat tváří v tvář s manželem,tak si dej sakra záležet,abys vypadala úchvatně,přetvařuj se jak herečka,která chce za svůj výkon dostat oskara,nedávej mu najevo jak tě to zlomilo. Buď neutrální,aby nepoznal jak ti vlastně je. A objednej se ke kadeřnici...:pussa:

Ještě jsem chtěla jednu věc - vůbec není třeba se zlobit na M, nenávidět ho, být na něj zlá a protivná...to bude zase jen tobě hůř, nikomu jinému.
A uhájit své a vymezit hřiště - třeba podmínky kdy a jak si bude brát malého.., finance apod.

Wiki napsal(a):

Řekla bych, že v prvé řadě je potřeba dát dohromady sebe, a až dlouho poté si "objednat" partnera.
Sisi prober se, seber se, zjednej nápravu exteriéru :) , abys měla malou berličku (proč ne- ta je povolená..) a pak se pusť krok do kroku do interiéru. Muž a jeho přítelkyně ad archiv - k uložení, kdykoliv na vyžádání lze dohledat, ale ne teď...

A děti - ty  vezmou situaci tak, jako ty. Pokud nebudeš zbytečně dramatizovat, smutnit, plakat, jednat přecitlivěle, ale pokusíš se o žertík, smích, program, jakoby nic, nic strašného se neděje, táta teď prostě bydlí jinde, žádný drama (vím, že je to těžké, lehko se to řekne - vím..:) ).synkovi řekneš "užij si pěknej den s tatínkem, bude to prima", atd...tak mu hodně pomůžeš. Vlastně všem. Potřebují tě silnou, chtějí oporu a svůj řád. Teď jsi jí ty a není čas na litování se. A to je vlastně moc dobře. Když se zabereš do práce a povinností na plný plyn, uleví se ti...uvidíš.

Něco nového krásného ti vlastně začíná. Tvůj M. je zřejmě kecka a nezralouš, když se takto chová a choval (jak jsi psala..). A asi se moc nezmění. takže...vrhni se do toho, uvidíš, že zase vysvitne sluníčko :hjarta: :)

Už na tom pracuji,v sobotu jdu obarvit vlasy, včera jsme vyměnili zámek od bytu.Dnes jsem se dokonce několikrát smála a nahlas jsem řekla jméno mého M bez nějakých emocí. Ale jen proto, že se zase o něm bavily kámošky, kde ho potkaly atd. M je velký snílek a myslí si, že všechno jde samo bez práce a nějakého snažení. Asi si představuje život bez povinností a jen radovánky,myslím si, že po mém boku se mu žilo lehce, příjde na to, že každá žena mu tenhle život nebude tolerovat. A podle toho, jak se chovala minulý rok si určitě dlouho klidu když nebude poslouchat neužije. Dokonce mu ji začínám i chvílemi přát.  Ale ještě jsem velmi zvědavá, jak se postaví M k dělení majetku a výživném. Na mě asi platit nemusí nebo na mu domácnost, když ji opustil? To nevím, nemám kdy to ještě zjišťovat, to až budu mít tu druhou práci, bude více času. Ale podala jsem návrh na svěření syna do péče a také výživné na něho. Zatím se M neozval, tak ani nevím zda mu to už přišlo.

Sisina napsal(a):

Už na tom pracuji,v sobotu jdu obarvit vlasy, včera jsme vyměnili zámek od bytu.Dnes jsem se dokonce několikrát smála a nahlas jsem řekla jméno mého M bez nějakých emocí. Ale jen proto, že se zase o něm bavily kámošky, kde ho potkaly atd. M je velký snílek a myslí si, že všechno jde samo bez práce a nějakého snažení. Asi si představuje život bez povinností a jen radovánky,myslím si, že po mém boku se mu žilo lehce, příjde na to, že každá žena mu tenhle život nebude tolerovat. A podle toho, jak se chovala minulý rok si určitě dlouho klidu když nebude poslouchat neužije. Dokonce mu ji začínám i chvílemi přát.  Ale ještě jsem velmi zvědavá, jak se postaví M k dělení majetku a výživném. Na mě asi platit nemusí nebo na mu domácnost, když ji opustil? To nevím, nemám kdy to ještě zjišťovat, to až budu mít tu druhou práci, bude více času. Ale podala jsem návrh na svěření syna do péče a také výživné na něho. Zatím se M neozval, tak ani nevím zda mu to už přišlo.

No hurá,začínáš jednat a svoji situaci řešit!!! :supr::supr::supr:

Sisino,
asi jsi se snažila moc. Na rozpad jakéhokoliv vztahu musí být alespoň dva ( někdy i jsou i tři). Ale myslím si, že nikdy to není záležitost jen toho jednoho. Třebas paradoxně je někdy příčinou právě ta snaha to tomu druhému ulehčit a snaží se a snaží ( tak jako Ty). Tvůj M je dosti nevyrovnaný člověk, který podle mne ani sám neví co vlastně chce. On pro ten Váš obnovený vztah moc dělat nemusel, protože jsi pro to dělala všechno právě Ty.
   
Věř mi, že děti obzvlášť ty malé jsou jako nejcitlivější radary - vycíti i sebemenší změny, třebas se moc snažíš to před ním nedávat najevo. Bohužel je součástí těchto citlivých změn a ideální by bylo, kdyby mu mohl taky jeho otec vysvětlit, že i když nebydlí doma, nic se ve vztahu mezi nimi nemění. Tohle je asi, ale nyní nereálné. Škoda, že nefunguje komunikace mezi M a Tebou. Věřím, že Ty by jsi ustála hovor ohledně malého, že začíná být vystrašený a bylo by fajn mu společně vysvětlit, že pro něj je jedinou změnou, že tatínek už nebude bydlet doma, jinak se pro něj nic nemění. Ale jak sleduji Tvůj příběh, tak M je ještě úplně "mimo", aby si uvědomil, že není na světě jen "ON".
Drž se a měj se ráda.:)

sisina napsal(a):

Wiki napsal(a):

Řekla bych, že v prvé řadě je potřeba dát dohromady sebe, a až dlouho poté si "objednat" partnera.
Sisi prober se, seber se, zjednej nápravu exteriéru :) , abys měla malou berličku (proč ne- ta je povolená..) a pak se pusť krok do kroku do interiéru. Muž a jeho přítelkyně ad archiv - k uložení, kdykoliv na vyžádání lze dohledat, ale ne teď...

A děti - ty  vezmou situaci tak, jako ty. Pokud nebudeš zbytečně dramatizovat, smutnit, plakat, jednat přecitlivěle, ale pokusíš se o žertík, smích, program, jakoby nic, nic strašného se neděje, táta teď prostě bydlí jinde, žádný drama (vím, že je to těžké, lehko se to řekne - vím..:) ).synkovi řekneš "užij si pěknej den s tatínkem, bude to prima", atd...tak mu hodně pomůžeš. Vlastně všem. Potřebují tě silnou, chtějí oporu a svůj řád. Teď jsi jí ty a není čas na litování se. A to je vlastně moc dobře. Když se zabereš do práce a povinností na plný plyn, uleví se ti...uvidíš.

Něco nového krásného ti vlastně začíná. Tvůj M. je zřejmě kecka a nezralouš, když se takto chová a choval (jak jsi psala..). A asi se moc nezmění. takže...vrhni se do toho, uvidíš, že zase vysvitne sluníčko :hjarta: :)

Už na tom pracuji,v sobotu jdu obarvit vlasy, včera jsme vyměnili zámek od bytu.Dnes jsem se dokonce několikrát smála a nahlas jsem řekla jméno mého M bez nějakých emocí. Ale jen proto, že se zase o něm bavily kámošky, kde ho potkaly atd. M je velký snílek a myslí si, že všechno jde samo bez práce a nějakého snažení. Asi si představuje život bez povinností a jen radovánky,myslím si, že po mém boku se mu žilo lehce, příjde na to, že každá žena mu tenhle život nebude tolerovat. A podle toho, jak se chovala minulý rok si určitě dlouho klidu když nebude poslouchat neužije. Dokonce mu ji začínám i chvílemi přát.  Ale ještě jsem velmi zvědavá, jak se postaví M k dělení majetku a výživném. Na mě asi platit nemusí nebo na mu domácnost, když ji opustil? To nevím, nemám kdy to ještě zjišťovat, to až budu mít tu druhou práci, bude více času. Ale podala jsem návrh na svěření syna do péče a také výživné na něho. Zatím se M neozval, tak ani nevím zda mu to už přišlo.

Jo,  :supr: nech si udělat krásnou hřívu, zaběhni na solárko (bo kam tě to táhne) , zacvičit, a ukaž světu jak vypadá pořádná  baba - :supr:
Právní kroky super, s rozvodem nech vše na právníkovi. Toho si sjednej. Člověk může přehlédnout některé nároky a lhůty a hlavně do toho půjde za tebe a bez emocí. Což je k nezaplacení v této chvíli.

Jak se M postaví k dělení majetku a výživnému bych neřešila, protože pokud se nedohodnete, určuje soud. Ne, že bych mu přála aby byl "očesán", to vážně ne, ani to zřejmě nená nikdo v úmyslu, ale tady bych byla věcná a nekompromisní (dnes). Může být (a zřejmě bude) vzato v potaz jeho "opuštění" rodiny, což mu nepřidá. S právníkem bych se pokusila dát dohromady rozumný návrh na dělení majetku, výši alimentů (to už jsi udělala), a dny vyzvedávání si syna s podrobnostmi - kdy, kde,kdo atd. ( toto může hrát v případě nedohody podstatnou a velmi nepříjemnou roli ) Když se pak dohodnete jinak l, tím lépe, ale pro pořádek, kdyby náhodou v tom měl být dělán jednostranně chaos - nevyzvedávání si a dítě čekající apod. - tak to raději sepište a navrhněte. Kus vstřícnosti bude třeba, proto bych, páč emoce jsou čerstvé, nechala jednání s M. na právničce.
Výborně Sisi - vedeš si skvěle! :supr:

Wiki napsal(a):

sisina napsal(a):

Wiki napsal(a):

Řekla bych, že v prvé řadě je potřeba dát dohromady sebe, a až dlouho poté si "objednat" partnera.
Sisi prober se, seber se, zjednej nápravu exteriéru :) , abys měla malou berličku (proč ne- ta je povolená..) a pak se pusť krok do kroku do interiéru. Muž a jeho přítelkyně ad archiv - k uložení, kdykoliv na vyžádání lze dohledat, ale ne teď...

A děti - ty  vezmou situaci tak, jako ty. Pokud nebudeš zbytečně dramatizovat, smutnit, plakat, jednat přecitlivěle, ale pokusíš se o žertík, smích, program, jakoby nic, nic strašného se neděje, táta teď prostě bydlí jinde, žádný drama (vím, že je to těžké, lehko se to řekne - vím..:) ).synkovi řekneš "užij si pěknej den s tatínkem, bude to prima", atd...tak mu hodně pomůžeš. Vlastně všem. Potřebují tě silnou, chtějí oporu a svůj řád. Teď jsi jí ty a není čas na litování se. A to je vlastně moc dobře. Když se zabereš do práce a povinností na plný plyn, uleví se ti...uvidíš.

Něco nového krásného ti vlastně začíná. Tvůj M. je zřejmě kecka a nezralouš, když se takto chová a choval (jak jsi psala..). A asi se moc nezmění. takže...vrhni se do toho, uvidíš, že zase vysvitne sluníčko :hjarta: :)

Už na tom pracuji,v sobotu jdu obarvit vlasy, včera jsme vyměnili zámek od bytu.Dnes jsem se dokonce několikrát smála a nahlas jsem řekla jméno mého M bez nějakých emocí. Ale jen proto, že se zase o něm bavily kámošky, kde ho potkaly atd. M je velký snílek a myslí si, že všechno jde samo bez práce a nějakého snažení. Asi si představuje život bez povinností a jen radovánky,myslím si, že po mém boku se mu žilo lehce, příjde na to, že každá žena mu tenhle život nebude tolerovat. A podle toho, jak se chovala minulý rok si určitě dlouho klidu když nebude poslouchat neužije. Dokonce mu ji začínám i chvílemi přát.  Ale ještě jsem velmi zvědavá, jak se postaví M k dělení majetku a výživném. Na mě asi platit nemusí nebo na mu domácnost, když ji opustil? To nevím, nemám kdy to ještě zjišťovat, to až budu mít tu druhou práci, bude více času. Ale podala jsem návrh na svěření syna do péče a také výživné na něho. Zatím se M neozval, tak ani nevím zda mu to už přišlo.

Jo,  :supr: nech si udělat krásnou hřívu, zaběhni na solárko (bo kam tě to táhne) , zacvičit, a ukaž světu jak vypadá pořádná  baba - :supr:
Právní kroky super, s rozvodem nech vše na právníkovi. Toho si sjednej. Člověk může přehlédnout některé nároky a lhůty a hlavně do toho půjde za tebe a bez emocí. Což je k nezaplacení v této chvíli.

Jak se M postaví k dělení majetku a výživnému bych neřešila, protože pokud se nedohodnete, určuje soud. Ne, že bych mu přála aby byl "očesán", to vážně ne, ani to zřejmě nená nikdo v úmyslu, ale tady bych byla věcná a nekompromisní (dnes). Může být (a zřejmě bude) vzato v potaz jeho "opuštění" rodiny, což mu nepřidá. S právníkem bych se pokusila dát dohromady rozumný návrh na dělení majetku, výši alimentů (to už jsi udělala), a dny vyzvedávání si syna s podrobnostmi - kdy, kde,kdo atd. ( toto může hrát v případě nedohody podstatnou a velmi nepříjemnou roli ) Když se pak dohodnete jinak l, tím lépe, ale pro pořádek, kdyby náhodou v tom měl být dělán jednostranně chaos - nevyzvedávání si a dítě čekající apod. - tak to raději sepište a navrhněte. Kus vstřícnosti bude třeba, proto bych, páč emoce jsou čerstvé, nechala jednání s M. na právničce.
Výborně Sisi - vedeš si skvěle! :supr:

On očesán nebude určitě, všechno co máme jsem zaplatila já, on neměl ani korunu, všechno si investoval do sebe a já z dědictví jen pořizovala a kupovala. Bohužel na to nemám nikde důkazy a všechno je oficiálně na půl. Ostrouhám já a děti. To mě taky pěkně štve. |A mrcha, která neví co je to mít dvě zaměstnání si bude žít s M za mé peníze.

Sisi, takto neuvažuj, to nemá smysl, ponoříš se do zášti, a to je na ho.no. Ublížíš jen sama sobě.

Navíc předjímáš, nevíš jak dělení a vůbec vše  dopadne. ..Ale tak mne napadá, ten pán byl tedy ale výhra, je-li to tak (bylo-li), jak popisuješ.. ale už to opravdu neřeš. Udělalas to tak, jak jsi udělala a hotovo. Měla jsi pro to své důvody, chtěla jsi to tak, tehdy to pro tebe takto bylo nejlepší a tak to tedy bylo. Nic se neděje zbytečně, tomu věř. Každému co jeho jest, nic se neboj, ale osvoboď se od užírání se takovými myšlenkami (viz . užívají si za moje peníze), budou tě strašně ubíjet, budeš nakonec znechucená sama ze sebe za svoji "malost" (to beru podle sebe) a když se po čase zklidníš, tak mu to budeš (jim) přát docela vážně a s klidem :hjarta:

.

Olympia napsal(a):

sisina napsal(a):

On očesán nebude určitě, všechno co máme jsem zaplatila já, on neměl ani korunu, všechno si investoval do sebe a já z dědictví jen pořizovala a kupovala. Bohužel na to nemám nikde důkazy a všechno je oficiálně na půl. Ostrouhám já a děti. To mě taky pěkně štve. |A mrcha, která neví co je to mít dvě zaměstnání si bude žít s M za mé peníze.

Pokud je to jen trochu mozne, nemysli na to. Vim, je to tezke, ale zkus to. Taky me stvalo, ze jina zena si uziva za moje penize a ja s detmi obracim kazdou korunu a premyslim, zda si muzeme dovolit koupit o rohlik vic.......pust to, prestan se tim zabyvat, prestan na ne myslet, co maji, jak si ziji apod.  Protoze dosahnes jen jedno jedine - ona bude i nadale zit s tvym M za tvoje penize a jako bonus k tomu - ty budes nastvana. Svoji nastvanosti jejich zivot nezmenis, jen budes likvidovat samu sebe a nasledne atmosferu doma a to se odrazi na detech. Deti citi atmosferu a citi i emoce matky. Prosla jsem tim.  Je to cesta do pekel.

Já to dělala z lásky a on z vypočítavosti. A když mi to doma říkali rodiče a sourozenci, tak jsem byla naštvaná, že on takový není. Proto mě stále vyčítal, že mluvím o penězích a počítám, aby mě zmanipuloval a já mu dokazovala, že nejsem závistivá a podezíravá, jak mě tvrdil. Až teť to vidím. Láska je slepá. Ale je mi líto, že to mohli mít děti místo něho. Co už teť nadělám, nic. Jeste jsem nezačala být naštvaná, nějak jsem moc apatická, rezignovala jsem. To možná příjde, ta naštvanost.

sisino, je tvůj manžel mladší, než ty? Přemýšlím jenom. Možná byl unavený z toho, že se stal otcem dvou dětí jiného biologického otce a až pak (možná za dlouho, nevím) jste měli to své. Možná tuto roli nezvládl. Není to lehká role. Není pro každého. Jen pro silné muže. Kolik bylo tvým dětem, když jste začali spolu žít? Jiné by to možná bylo, kdyby už byl měl své děti. Možná ho samotného překvapilo, do čeho šel. Tím ho nechci nijak omlouvat.

sisina napsal(a):

On očesán nebude určitě, všechno co máme jsem zaplatila já, on neměl ani korunu, všechno si investoval do sebe a já z dědictví jen pořizovala a kupovala. Bohužel na to nemám nikde důkazy a všechno je oficiálně na půl. Ostrouhám já a děti. To mě taky pěkně štve. |A mrcha, která neví co je to mít dvě zaměstnání si bude žít s M za mé peníze.

Odpusť, ale nechápem celkom Tvoju lásku k nemu... to musel byť krásavec a kanec v posteli, inak si to neviem vysvetliť... ;) Nejaký charakter, dobré vlastnosti, rodinné založenie - Null komma Null, niente, zero, nada, etc.

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

On očesán nebude určitě, všechno co máme jsem zaplatila já, on neměl ani korunu, všechno si investoval do sebe a já z dědictví jen pořizovala a kupovala. Bohužel na to nemám nikde důkazy a všechno je oficiálně na půl. Ostrouhám já a děti. To mě taky pěkně štve. |A mrcha, která neví co je to mít dvě zaměstnání si bude žít s M za mé peníze.

Odpusť, ale nechápem celkom Tvoju lásku k nemu... to musel byť krásavec a kanec v posteli, inak si to neviem vysvetliť... ;) Nejaký charakter, dobré vlastnosti, rodinné založenie - Null komma Null, niente, zero, nada, etc.

Tak jak jsi to napsala, tak to je přesné. Ale také sportoval, nepil, nekouřil,dost věcí jsme dělali spolu, ale postupně mě přestal ssebou brávat, vymlouval se, nějak se začal kámošit s o hodně mladšíma klukama ptak kolem 24let,asi jim záviděl tu volnost, svobodu. I když já jsem ho nijak neomezovala.

majkafa napsal(a):

sisino, je tvůj manžel mladší, než ty? Přemýšlím jenom. Možná byl unavený z toho, že se stal otcem dvou dětí jiného biologického otce a až pak (možná za dlouho, nevím) jste měli to své. Možná tuto roli nezvládl. Není to lehká role. Není pro každého. Jen pro silné muže. Kolik bylo tvým dětem, když jste začali spolu žít? Jiné by to možná bylo, kdyby už byl měl své děti. Možná ho samotného překvapilo, do čeho šel. Tím ho nechci nijak omlouvat.

Je mladší o 3 roky přesně. Žili jsme spolu 5 let, než jsme se domluvili na to, že počnem dítě spolu.Pár měsíců se to ani nedařilo, klidně mohl couvnout, chtěl to tak.  Svatbu taky vymyslel on, až malému bylo víc jak rok, nechtěla jsem se už po druhé vdávat,.Vydíral mě, že ho asi teda nemiluju, když mě nestojí za to, abych si ho vzala. Měla jsem pocit, že k nám chce více patřit. Ale celoé ty roky si mě prokládal milenkama, vím o 4rech slečnách. Už i když jsem byla těhotná měl rozjetý románek ,přišla jsem na to, že se toulal, tak jsem si na něj jednou počkala a viděla jsem ho i se slečnou. Hodila jsme s ní v klidu řeč a vůbec netušila, že s někým žije a že bude otec. Dala od něj ruce pryč. To jsem s ním už nechtěla být, bydlel chvíli u rodičů a všichni mě přemlouvali až jsem ho vzala spátky, on samozřejmě taky. Chodil prosit, plakal,omlouval se.  Když jsme spolu začali žít tak syn měl 9 a dcerka 4 roky. Nikdy jsem po něm nechtěla aby hrál úlohu jejich otce, nehlídal je, neplatil jim nic.Jejich táta se o ně i když jsme spolu nežili staral slušně.Nekupoval jim dárky, všechno bylo na mě.Ale nevadilo mě to, protože mají svého tátu. S dětma vycházel dobře. Až tento poslední rok začaly problémy mezi ním a dětmi. Začaly ho nesnášet, ale neprudily, když přišel domů, zalezly do pokoje a nevšímaly si ho. On na nich poslední měsíce nenechal kost suchou. Ale to už vím proč. Ale byl nepříjemný i na svého kluka.

Jak dlouho jsi žila sama s dětmi, když jste se potkali?

majkafa napsal(a):

Jak dlouho jsi žila sama s dětmi, když jste se potkali?

Nežila jsem sama,žila jsem s bratrem,který byl těžce nemocný a já se o něho starala,protože jsem byla na mateřské, tak jsem měla jediná z rodiny čas a nemusela jsem kvůli jeho nemoci odcházet z práce. Pak se bratr odstěhoval a já se odstěhovala taky a ke mě se nastěhoval od rodičů M. Tehdy jsme se znali 7 měsíců.

Myslela jsem tím, jak dlouho jsi nežila s otcem svých dětí.

majkafa napsal(a):

Myslela jsem tím, jak dlouho jsi nežila s otcem svých dětí.

Žila jsem s ním v jednom domě i s bratrem, ale už jsme nežili jako manželé, každý jsme měli jiný pokoj a dohoda byla, jak se bratr uzdraví, tak se odstěhuju. Takže jsem vlastně nebyla sama nikdy.

Tak napotřetí, asi to není stále dost srozumitelné. Jak dlouho jsi nežila s otcem svých dvou starších dětí jako se svým partnerem, když jsi potkala svého nynějšího manžela?

majkafa napsal(a):

Tak napotřetí, asi to není stále dost srozumitelné. Jak dlouho jsi nežila s otcem svých dvou starších dětí jako se svým partnerem, když jsi potkala svého nynějšího manžela?

Jako s partnerem jsem s ním nežila asi 1 rok, ale bydleli jsme v jednom domě a slušně jsme spolu vycházeli.

sisino, už ti to tu psala Pan. Nauč se být partnerovi partnerkou. Ne matkou, která ho opečovává. Možná tam je pes zakopaný.
Vlastně si to sumíruju i pro sebe a učím se to i já. Mému BM jsem byla příliš matkou, nedovolila jsem mu projevit se jako muži, vlastně jsem měla strach, že co když na něco zapomene, něco podělá, když to nebudu hlídat, a pak to odnese celá naše rodina. Ale i to se musí, partnerka to prostě musí unést. A přestat být matkou.
Můj BM byl o dva roky mladší, než já. Měla jsem 3 děti. Ale byla to má chyba víc, než jeho.

majkafa napsal(a):

sisino, už ti to tu psala Pan. Nauč se být partnerovi partnerkou. Ne matkou, která ho opečovává. Možná tam je pes zakopaný.
Vlastně si to sumíruju i pro sebe a učím se to i já. Mému BM jsem byla příliš matkou, nedovolila jsem mu projevit se jako muži, vlastně jsem měla strach, že co když na něco zapomene, něco podělá, když to nebudu hlídat, a pak to odnese celá naše rodina. Ale i to se musí, partnerka to prostě musí unést. A přestat být matkou.
Můj BM byl o dva roky mladší, než já. Měla jsem 3 děti. Ale byla to má chyba víc, než jeho.

No je pravda že jsem mu mohla být více matkou než partnerkou, ale on nic dělat nechtěl, neměl zájem,byl stále sportovat, a s autem, závodit, měl toho tolik, že neměl čas na rodinu. Když jsem chodila s ním, zanedbávala jsem děti a někdo je stále musel hlídat. Tak stejně potom pokračoval sám, místo aby ty své koníčky omezil. Ale on o mě nepečoval vůbec, to je pravda.

sisina napsal(a):

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

On očesán nebude určitě, všechno co máme jsem zaplatila já, on neměl ani korunu, všechno si investoval do sebe a já z dědictví jen pořizovala a kupovala. Bohužel na to nemám nikde důkazy a všechno je oficiálně na půl. Ostrouhám já a děti. To mě taky pěkně štve. |A mrcha, která neví co je to mít dvě zaměstnání si bude žít s M za mé peníze.

Odpusť, ale nechápem celkom Tvoju lásku k nemu... to musel byť krásavec a kanec v posteli, inak si to neviem vysvetliť... ;) Nejaký charakter, dobré vlastnosti, rodinné založenie - Null komma Null, niente, zero, nada, etc.

Tak jak jsi to napsala, tak to je přesné. Ale také sportoval, nepil, nekouřil,dost věcí jsme dělali spolu, ale postupně mě přestal ssebou brávat, vymlouval se, nějak se začal kámošit s o hodně mladšíma klukama ptak kolem 24let,asi jim záviděl tu volnost, svobodu. I když já jsem ho nijak neomezovala.

Mladý, slobodný chlapec, milujúci voľnosť... To ale asi celkom nejde dokopy s 3, slovom TROMI, deťmi. Bohužiaľ... :/ On nemusí byť zlý, ale rodinne zlaožený muž a otec rodiny mi teda nepripadá, to sorry. Naozaj skôr štvrté dieťa. :grater::kapitulation:

Sissi,
před časem jsem tu taky hledala pomoc. Se svým příběhem jsem se přidala do vlákna od Lea07 Jak zvládnout manželovu nevěru? A pomoc jsem skutečně našla. I díky "babám z babinetu" je mi mnohem lépe.
Vím, že to teď máš strašně těžké. Věř, že bude to čím dál lepší. Jsi schopná a krásná ženská, život máš před sebou. Moc se mi líbí ta rada "bradu vzhůru!". To určitě použij. Moc držím palce, ať to všechno brzy přebolí!

Závěrem jedna prosba:  Tvůj nejmladší synáček za nic nemůže, zkus mu to nějak vysvětlit. Svým dětem jsem to vysvětlila tak, že máme s tatínkem problém, který se jich netýká a za který oni nemůžou. Že je mi moc líto, co se děje, ale že to se mezi dospělými někdy stává a že to v žádném případě nemá vliv na jejich vztah se mnou nebo s tatínkem. Myslím, že to docela pochopily...

všechno co máme jsem zaplatila já, on neměl ani korunu, všechno si investoval do sebe a já z dědictví jen pořizovala a kupovala. Bohužel na to nemám nikde důkazy a všechno je oficiálně na půl
Šikovnýmu advokátovi by měl stačit doklad, že jsi dědila - prostým sčítáním příjmů a odečtením výdajů by asi bylo možné odhadnout, kolik kdo investoval. Mimo to jako důkaz lze přijmout i svědeckou výpověď. Jo - a jestli to náhodou nevíš, tak do toho "napůl" dědictví nespadá. Tak koukej začít přemejšlet o právním zástupci... a hlavně mu řekni úplně všechno - každá prkotina se může hodit.

Sisi, když tak popisuješ svého muže, dost se divím, že sis prostě jen neoddechla, že šel...
Nic tvým dětem nekupoval - vše jsi jim platila sama...to je pro mě úplně nepochopitelné. .. My jsme vzali děti (oba si vzájemně) jako "naše". Dělím je všechny stejným dílem, i on. A to ačkoliv s námi jeho děti trvale nebydlí. Jinak si to ani nedovedu představit, jinak bych neuměla.
A manipulace s financemi - to je taky dost podstatné - v negativním smyslu myslím.

A podle popsaného typu muže bych řekla,  že po chvíli milenku odloží a bude se chtít vrátit. Zvládneš to?

Wiki napsal(a):

Sisi, když tak popisuješ svého muže, dost se divím, že sis prostě jen neoddechla, že šel...
Nic tvým dětem nekupoval - vše jsi jim platila sama...to je pro mě úplně nepochopitelné. .. My jsme vzali děti (oba si vzájemně) jako "naše". Dělím je všechny stejným dílem, i on. A to ačkoliv s námi jeho děti trvale nebydlí. Jinak si to ani nedovedu představit, jinak bych neuměla.
A manipulace s financemi - to je taky dost podstatné - v negativním smyslu myslím.

A podle popsaného typu muže bych řekla,  že po chvíli milenku odloží a bude se chtít vrátit. Zvládneš to?

Tohle že se vrátil od milenky po krátkém čase udělal co jsme spolu už 2x, po třetí to nedovolím. Já si nemyslím, že milenku odloží, podle toho co o ní vím, i ze své vlastní zkušenosti, ty její sms, emaily atd..,když někdo někoho odloží, tak to bude ona jeho. Můj M je dosti ješitný a má se moc rád a myslím si, že by už po tolikáté a po takovém to odchodu za mnou nepřišel, už jen z hrdosti. Mám ho moc ráda a chybí mi, ale vím s odstupem času každý den za dnem, že tak jak se choval ke mě a dětem, tak to už nemůžu dopustit. Nejde jen o můj život ale i o život těch dvou, co nejsou jeho a ti jsou rádi, že je pryč. Se mnou si děti velmi rozumí, máme moc moc pěkný vztah. Myslím si, že tohle nemůže každý rodič napsát o pubertálních dětech. A až teť si uvědomuji, že ten život byl pro mě stresující a byla jsem v neustálém napětí, musela jsem se moc snažit, aby byl ke mě laskavý a to vidím např. u své sestry.Její partner ji má tak rád, že to každý pozná jen z oslovení, pohybů, to, jak o ní mluví, jak věci spolu plánují. Takhle bych chtěla žít.- Ne to co jsem měla doma, poslední dobu. Už mě nepřemluví, už na něj ani nemyslím každý den. Ale věřím tomu, že za čas bude chtít být jako kamarád. Ale to moc předbíhám.  Zatím se připravuji vnitřně, že bude chtít hlavně vše dobré pro sebe a po mě potopa. Nemá se na mě proč zlobit, nikdy jsem mu vědomě nechtěla škodit ani nyní to nedělám. Ale určitě potřebuje partnerku, která se o něj bude starat, ale na druhou stranu bude dominantní. Tak možná takovou našel.

Ahoj, Sisino,

seděla jsem včera bezmála do půlnoci u počítače a četla tuhle diskusi. Tvůj příběh je MOOC podobný mému. Jen - za mnou přítel ještě chodí domů, ještě tu jednou denně jí, hraje si s malinkou a tváří se, že spolu jsme. Od přátel mě oddělil už dávno - máme půlroční holčičku, chtěl, aby se sem na ni jeli podívat, já jednou řekla, že ne, že se na to ještě necítím, on odvolal všechny návštěvy a nechce mě k nim vzít...Jeho milá je totiž z okruhu jeho kamarádů...Dávná láska prý. Někdy říká, že je zamilovanej, někdy, že si vymýšlím, někdy, že má sexu tolik, že bych se divila, někdy, že je věrný a že si jen já vymýšlím.
Byla jsem u kartářky, řekla mi, že má jinou a že s ním na konci roku už stejně nebudu.Bála jsem se a bojím se to ukončit - má výhružné řeči, že když s ním skončím po zlém, tak mě podporovat nebude - stejně nebude, malé ztratil kousátkko, ani nekoupil nové, čeká až to udělám já. Platí tu ( snad) nájem, jinak nakupuju já.Jeho rodiče a prý i kamarádi tvrdí, jak on je hodnej kluk.Nevím, na mě není, mně tady řekl, jak bude domácnost fungovat a já se musela p´řizpůsobit. On je o pět let mladší, chtěl mé 14 leté dceři dělat tatínka, diktovat, co může a co ne. Je jiná než já, nedala se.
Od návštěvy kartářky 27.1. jsem jen brečela a brečela, každá naše diskuse tak končila mým brekem. On bydlí u rodičů, mě tu jen navštěvuje, prý jsem ho svým chováním vyhnala,ale je to spíš proto, aby mohl říkat, že se mnou už není a užívat si všeho.Taky jsem od kartářky pořádně nespala, po nocích se budím a přemýšlím.
AŽ VČERÁ!!!
Lehla jsem si o půlnoci, po čtení Tvého příběhu a ... vzbudila se až ráno!!! Ono to půjde, snad to zvládnu i bez něj nakonec.Fakt je dobré vědět, že v tom člověk není sám a ŽE JÁ JSEM TU CHYBU NEUDĚLALA, CELOU DOBU ON TOTIŽ MILUJE NĚKOHO JINÝHO.Já se tu trápila nad fotkama z porodnice, kde jsme se radovali z miminka před půl rokem....
DRŽÍM TÍ MOC PALCE A DOUFÁM, ŽE ZASE NAPÍŠEŠ, JAK TI JE A JAK ZVLÁDÁŠ!:hjarta:

ElinaH. napsal(a):

Ahoj, Sisino,

seděla jsem včera bezmála do půlnoci u počítače a četla tuhle diskusi. Tvůj příběh je MOOC podobný mému. Jen - za mnou přítel ještě chodí domů, ještě tu jednou denně jí, hraje si s malinkou a tváří se, že spolu jsme. Od přátel mě oddělil už dávno - máme půlroční holčičku, chtěl, aby se sem na ni jeli podívat, já jednou řekla, že ne, že se na to ještě necítím, on odvolal všechny návštěvy a nechce mě k nim vzít...Jeho milá je totiž z okruhu jeho kamarádů...Dávná láska prý. Někdy říká, že je zamilovanej, někdy, že si vymýšlím, někdy, že má sexu tolik, že bych se divila, někdy, že je věrný a že si jen já vymýšlím.
Byla jsem u kartářky, řekla mi, že má jinou a že s ním na konci roku už stejně nebudu.Bála jsem se a bojím se to ukončit - má výhružné řeči, že když s ním skončím po zlém, tak mě podporovat nebude - stejně nebude, malé ztratil kousátkko, ani nekoupil nové, čeká až to udělám já. Platí tu ( snad) nájem, jinak nakupuju já.Jeho rodiče a prý i kamarádi tvrdí, jak on je hodnej kluk.Nevím, na mě není, mně tady řekl, jak bude domácnost fungovat a já se musela p´řizpůsobit. On je o pět let mladší, chtěl mé 14 leté dceři dělat tatínka, diktovat, co může a co ne. Je jiná než já, nedala se.
Od návštěvy kartářky 27.1. jsem jen brečela a brečela, každá naše diskuse tak končila mým brekem. On bydlí u rodičů, mě tu jen navštěvuje, prý jsem ho svým chováním vyhnala,ale je to spíš proto, aby mohl říkat, že se mnou už není a užívat si všeho.Taky jsem od kartářky pořádně nespala, po nocích se budím a přemýšlím.
AŽ VČERÁ!!!
Lehla jsem si o půlnoci, po čtení Tvého příběhu a ... vzbudila se až ráno!!! Ono to půjde, snad to zvládnu i bez něj nakonec.Fakt je dobré vědět, že v tom člověk není sám a ŽE JÁ JSEM TU CHYBU NEUDĚLALA, CELOU DOBU ON TOTIŽ MILUJE NĚKOHO JINÝHO.Já se tu trápila nad fotkama z porodnice, kde jsme se radovali z miminka před půl rokem....
DRŽÍM TÍ MOC PALCE A DOUFÁM, ŽE ZASE NAPÍŠEŠ, JAK TI JE A JAK ZVLÁDÁŠ!:hjarta:

Milá Eli, věřím, že se ti po přečtení mého příběhu trošku ulevilo. Také když jsem našla tyto diskuse, tak jsem myslela, že tak jak se cítím a co prožívám, jak se chová můj muž, jak se trápím že to je jen u nás doma. O těchto věcech se nedovíš na procházce s miminem nebo někde při nákupu. Připadala jsem si v tomto trápení sama, nešťastná, jakto že u nás doma se tohle děje a ostatní si žijou harmonicky, jak to dělají.A proč to já neumím? Styděla jsem se za to. Na těchto stránkaách na které jsem narazila úplnou náhodou, jsem zjistila že stejné trápení prožívá spousta žen a nejsem v tom sama.A jejich rady a někdy i nakopnutí mi velmi pomáhalo a doposud pomáhá. Zjišťuji každým dnem, že můj život M ovládal i když jsem si to nemyslela a jistě jsem nebyla šťastná po jeho boku, tak jak bych si přála ,možná i zasloužila být. Ale myslela jsem si, že šťastná jsem. Dnes jsem byla s prckem na bazénu s kamarádkou a bylo nám moc dobře. Když za tebou takhle každý den chodí, tak je to těžké se s ním rozloučit.To vím, minulý rok tak za mnou také M chodil každý den i když bydlel u rodičů, snažil se moc a prostě jsem mu uvěřila, že to myslí vážně a miluje nás. No a vidíš, jak jsem letos dopadla. Proto už jsem i ráda že nás odstřihl úplně a dělá, že neexistujem,nevím už ani kde bydlí, u rodičů byl jen pár dnů.Ale asi je teť šťastný, když mu nechybí ani syn. Také jsem byla u kartářky, nějak na podzim a před tím také. Řekla mi, že muž mě nevěrný už nebude a já prej si najdu milence a zamiluji se. Tak jsem tomu že mě nebude nevěrný věřila jako malé dítě a byla šťastná, toho mého milence jsem nepotkala a manža zdrhl ze dne na den s bývalou milenkou.Tak taková moje skušenost s kartářkou.  My holky to musíme zvládnout. Ale včera mě zase uteklo pár slziček, prostě to ještě není přeboleno jak bych si přála.

sisino, ráda tě čtu, jsem ráda, že se držíš. A že si taky trošku užíváš života.
Chtěla jsem říct, jen jednou jsem byla u kartářky. Vypadala důvěryhodně. Řekla mi samé dobré věci a jednu špatnou. Nevyplnilo se z toho vůbec nic. Dnes to vidím jako škoda peněz. Víckrát už k žádné kartářce nepůjdu.

Majkafo,

taky už tam nikdy nepůjdu!!!:dumbom: Ta mi dala! Za dvě stovky mi řekla takový věci, že jsem je z hlavy nedostala už nikdy, po nocích nemůžu spát a tím kazím vztahy všude, i s kámoškama....První, čím začala, bylo: "Nejste dítě štěstěny, vy si ani sportku nesázejte!" 15 minut to trvalo a mně se otočil svět z toho, jak jsem jen trochu pochybovala o štěstí - miminko bylo splněný sen, mockrát jsem říkala, že bych ještě jedno brala a už ho asi mít nebudu - byla jsem dlouho bez partnera.Pak se mi to najednou splnilo - domov, partner, rodina, zázemí...

Tady jsem ,bohužel ,zjistila, že jsem pro toho mého byla jen PŘEVOZNICE, s tou se těžko vychovává miminko a dělá rodina...I když - hlavně kvůli své pověsti se snažil.
Na malou se těší až vyroste, že s ní bude provádět vše, co teď dělá sám a s kamarády/ kamarádkami...Pořád něco plánuje.
Ale už mi taky řekl,že jeho vztah k ní komplikuje to, že ji má se mnou.
Sisina si umí představit, jak tohle bolí.

No, Sisi, já se snažím být nad věcí, veselá, někdy trochu rýpu, jsem protivná...
Drž se, jsem ráda, že je Ti líp, já to uvolnění s kamarádkama znám - akorát jsem se přestěhovala a jim se sem nechce často jezdit.A já s kočárem do autobusu...
Bojím se za NÍM JÍT, PODAT RUKU A ŘÍCT - POJĎ, SKONČEME TO.Přitom pro něj to skončené je, jen nás navštěvuje.Doufala jsem, že když to udělám, bude se chtít dohodnout.Ale on nebude chtít nic, žádné kompromisy, jen to, aby ho to vyšlo co nejlevněji...

Ach jo, držím palce a půjdu to sem zkouknout, jestli se ze života už raduješ...:hjarta:

Ale už mi taky řekl,že jeho vztah k ní komplikuje to, že ji má se mnou.


A jéje, to vypadá na zbytečně upřímného "citlivého" týpka, jen co je pravda.
Eli, soustřeď se na ta svoje malá zlatíčka a jeho pusť z hlavy. Jednou potkáš prima chlápka, který si bude vážit toho, že může být s Tebou, tomu věř. Vyřeš si teď hlavně ty finanční záležitosti, ať se Ti líp dýchá, a pak už bude dobře.

Holky,vyprdněte se na kartářky. Byla jsem jednou,jedinkrát a vůbec jsem o to nestála.Jenomže moje mamka to měla objednané a dokonce i z minulé návštěvy zaplacené,takže nechtěla,aby to propadlo,protože ona tehdy nemohla. Řekla mi,že nebudu mít druhé dítě,že už nebudu mít nikdy žádné dítě,ale že to s manželem ustojíme a nikdy se nerozvedeme. Za dva měsíce jsem otěhotněla a za 2 roky rozvedla. Od té doby se usmívám,když slyším jak se lidé podle kartářek zařizují.Ale nikomu nic nevymlouvám,to je každého věc.

jeho vztah k ní komplikuje to, že ji má se mnou
Jestli on tou komplikací nemyslí, jak píšeš vedle, že neděláš to, co se ti snaží natlouct do hlavy - "že po ničem nemám pátrat, že nemám chodit na soud o alimenty, že přijdu o bydlení... že bych měla začít něco dělat, nechodit si na sociálku pro podpory..." To chápu, že matka, která chce pro dítě výživné a střechu nad hlavou a nedokáže si vydělat sama je sakra komplikace - zvlášť pro některé takytatínky.

Ahoj, mám novinku.

Včera jsem po něm chtěla 100,- kč na dnešek, abych měla na chleba a malá na jízdné za mým tátou, protože jsem si od něj chtěla půjčit peníze.

Začal mi tvrdit, že na to nemá!

Diskuse se vyvinula v to, že on chce, abych mu na nájem tohoto bytu přispívala 1500,- kč.Dostávám jen rodičovský příspěvek, ani mě neodveze na nákup,natož kam bych chtěla, ale v diskusích pořád omílá benzín co stojí. Má v sousední vesnici koně - s kamarády nějak napůl nebo co. Jezdí tam každou chvíli, na koně nakupuje, žrádlo kupuje...jA já jsem na něj drahá.

Nájem se tu platí 2000,- naštěstí mám okopírovaný doklad, on mi jinak účty neukazuje.Že prý sem dá 6000,- měsíčně. No, to jsem byla trošku v šoku, tak mi řekl, že on počítá i ten nábytek, co nakoupil, protože ho užíváme!

Neuvěřitelné, co si dovolí!

Prý mi pomůže sehnat byt, kde chci a trochu ho zařídit. Za to chce malou vidět každý den!

ElinaH. napsal(a):

Ahoj, mám novinku.

Včera jsem po něm chtěla 100,- kč na dnešek, abych měla na chleba a malá na jízdné za mým tátou, protože jsem si od něj chtěla půjčit peníze.

Začal mi tvrdit, že na to nemá!

Diskuse se vyvinula v to, že on chce, abych mu na nájem tohoto bytu přispívala 1500,- kč.Dostávám jen rodičovský příspěvek, ani mě neodveze na nákup,natož kam bych chtěla, ale v diskusích pořád omílá benzín co stojí. Má v sousední vesnici koně - s kamarády nějak napůl nebo co. Jezdí tam každou chvíli, na koně nakupuje, žrádlo kupuje...jA já jsem na něj drahá.

Nájem se tu platí 2000,- naštěstí mám okopírovaný doklad, on mi jinak účty neukazuje.Že prý sem dá 6000,- měsíčně. No, to jsem byla trošku v šoku, tak mi řekl, že on počítá i ten nábytek, co nakoupil, protože ho užíváme!

Neuvěřitelné, co si dovolí!

Prý mi pomůže sehnat byt, kde chci a trochu ho zařídit. Za to chce malou vidět každý den!

Tak mě to příjde,že máš něco stejného jako já. Mě M řekl, že bez nás se bude mít finančně na tom líp.A že chce střídavou péči o syna. Byl to asi poslední rozhovor co jsme spolu vedli než odešel. Tak jsem z toho pochopila, že jsem asi pro něj moc drahá manželka, milenka bude levnější a že syna tak miluje, že si nedovede bez něj představit život. Je pryč od nás asi měsíc, ozval se ohledně syna jen jednou na Velikonoce a to ho za 3 h vrátil. Tuto sobotu mi ve 12h napsal, že si ho na pár hodin vezme ve 14h. To jsme  ale byli s malým na výletě a jeli jsme s kamarádkou ještě na bazén.Takže jsem mu napsala že bohužel nemůže. Takže téměř za celý měsíc, co je pryč si vzpomněl na dítě 2x a to ho chtěl jen na pár hodin. A to měl plnou pusu vyhrožování, jak trvá na střídavé péči.Mám pocit, že se mu až tak moc syn do nového života nehodí.Jen mě tím chtěl zranit,když odcházel.Myslela jsem, že ten zájem o něho má opravdu. A peníze? Ty ještě žádné neposlal ani určitě nepošle,já se připomínat nebudu, je jasné, že ví, že by měl, ale nechce. takže bych se jen zbytečně unavovala. Doufám, že to nějak spětně soud vyměří.Mám sepsanou žádost na sociálce.Tak to třeba stačí. A také doufám, že platí hypotéku,jinak by byl průšvih.Ještě jsem mu tak po týdnu,co zmizel psala, že by mohl každý den vyzvednout synka ze školky a do 18ti h s ním být, než příjdu z práce, že malý by byl šťastný a tak by s ním trávil více času, než když jsme spolu bydleli. Prej jestli si myslím, že mu stačí vidět dítě 2h denně, tak jsem se teda spletla. A nyní ho viděl jednou za měsíc a nějak mu to nevadí. Co s tím chlapem je? Nechápu. Ale jedinné štěstí, že ho nemusím potkávat,nevím kde bydlí, ale jak budu mít jiné pracoviště, tak už ho určitě ani tu jeho nebudu mít možnost potkat.Zjištuji každý den za dnem, že ho určitě už nemiluji, začínám se dívat na něho střízlivýma očima,už mě po něm není smutno. Nechybí mi konkrétně on jako osoba, ale život úplné rodiny s fungujícím partnerem. Zjistila jsem, že je vše stejné jako dřív, když se mnou žil, takže teť mi dochází, že vlastně do našeho manželství asi svou osobou a přítomností nijak moc nepřispíval.Vše funguje stejně, žádné změny, jen trochu míň peněz.Spíš není doma napětí a ještě jedna věc, dokonce jsem zjistila, že je i větší pořádek. Ale samozřejmě že mě jako ženě muž chybí, ale není to zatím tak strašné. Většinnou jsem musela pro něžnosti stejně chodit já za ním. Naopak to bylo vyjímečně.

majkafa napsal(a):

sisino, ráda tě čtu, jsem ráda, že se držíš. A že si taky trošku užíváš života.
Chtěla jsem říct, jen jednou jsem byla u kartářky. Vypadala důvěryhodně. Řekla mi samé dobré věci a jednu špatnou. Nevyplnilo se z toho vůbec nic. Dnes to vidím jako škoda peněz. Víckrát už k žádné kartářce nepůjdu.

Podle kartářek a to jsem byla u  třech během našeho soužití jsem měla žít s M do konce života, tolerovat mu úlety se slečnama, ale žili by jsme spolu spokojeně.To mě řekly dvě. A ta třetí poslední, že si najdu milence, manža to nerozdýchá a podá žádost o rozvod. Ale on prej už nevěrný nikdy nebude. Tohle byla poslední předpověď. No a všichni si tu čtete, jak to dopadlo. Já milence nemám a M si žije s jinou. Ach jo, aspoň kdyby mě ten můj milenec vyšel, ve dvou se to lépe táhne.:D

Sisino,

souhlasím - ve dvou se to lépe táhne. A i s tím souhlasím, že máme obě něco podobného. Já včera s ním o rozchodu mluvila, jemu zas nebude stačit vidět malou jednou za 14 dní, co si představuje, že mu určí soud. Jeho představy? Chtěl by ji vidět každý den. A taky by chtěl střídavou péči. Malé je půl roku.
TAky mi chybí spíš ten pocit, že k někomu patřím, taky VÍM, že je sobec, co ani nekoupil Nutrilon, když jsem napsala, že došel, jestli by ho koupil, kdepak, já jsem musela vzít penízky a lékárnu stihnout....Taky vím, že se mu nevyplatím....Chce 1500,- přispět měsíčně na domácnost, kde se čistý nájem platí 2 tisíce + nějaká voda, elektrika, plyn...Prý to celkově i s plenama pro něj znamená výdaj 6 tisíc.

Lže, mlží, každému vykládá něco jiného. Jenže - já jsem po kartářce sklapla paty a začala být hodná, snažit se a jen jsem brečela a brečela, že spolu nebudem. Včera zas vyhrožoval, jestli s ním budu po rozchodu bojovat, že si to mám rozmyslet, jinak bude dělat zle on mě - " když se lidi dohodnou rozumně, dá se zaplatit vic než alimenty, na ledacos přispět a tak...." kecy, aby mě obalamutil. Nedal by jedinou korunu navíc, když nemusí - natolik jsem ho poznala.
Jo, podobný si jsou taky v tom, že ten můj je mladší.

U Tebe já vidím velký poklad v těch starších dětech.Mně ještě holka tu mladší ohlídat několik hodin třeba nemůže - víš, aby byla nějaká jistota, kdybych chtěla někam do práce...

Včera jsem debatu ukončila tím, že jsem se urazila, ptal se, jestli budu o tom přemýšlet, jestli půjdu jinam bydlet nebo jestli mu přispěju na nájem - stejně na to nemám, on to moc dobře ví, i když kecal, že nezná mé příjmy, já mu to vždycky řekla, on to své vždy tajil....Drž se, užívej si doma pohodu, pomazli malinkého, žádný den se nebude opakovat dvakrát.Ale to Ty víš líp než já, jak rychlé to je a děti jsou z miminek málem dospělí...:pussa:

ElinaH. napsal(a):

Sisino,

souhlasím - ve dvou se to lépe táhne. A i s tím souhlasím, že máme obě něco podobného. Já včera s ním o rozchodu mluvila, jemu zas nebude stačit vidět malou jednou za 14 dní, co si představuje, že mu určí soud. Jeho představy? Chtěl by ji vidět každý den. A taky by chtěl střídavou péči. Malé je půl roku.
TAky mi chybí spíš ten pocit, že k někomu patřím, taky VÍM, že je sobec, co ani nekoupil Nutrilon, když jsem napsala, že došel, jestli by ho koupil, kdepak, já jsem musela vzít penízky a lékárnu stihnout....Taky vím, že se mu nevyplatím....Chce 1500,- přispět měsíčně na domácnost, kde se čistý nájem platí 2 tisíce + nějaká voda, elektrika, plyn...Prý to celkově i s plenama pro něj znamená výdaj 6 tisíc.

Lže, mlží, každému vykládá něco jiného. Jenže - já jsem po kartářce sklapla paty a začala být hodná, snažit se a jen jsem brečela a brečela, že spolu nebudem. Včera zas vyhrožoval, jestli s ním budu po rozchodu bojovat, že si to mám rozmyslet, jinak bude dělat zle on mě - " když se lidi dohodnou rozumně, dá se zaplatit vic než alimenty, na ledacos přispět a tak...." kecy, aby mě obalamutil. Nedal by jedinou korunu navíc, když nemusí - natolik jsem ho poznala.
Jo, podobný si jsou taky v tom, že ten můj je mladší.

U Tebe já vidím velký poklad v těch starších dětech.Mně ještě holka tu mladší ohlídat několik hodin třeba nemůže - víš, aby byla nějaká jistota, kdybych chtěla někam do práce...

Včera jsem debatu ukončila tím, že jsem se urazila, ptal se, jestli budu o tom přemýšlet, jestli půjdu jinam bydlet nebo jestli mu přispěju na nájem - stejně na to nemám, on to moc dobře ví, i když kecal, že nezná mé příjmy, já mu to vždycky řekla, on to své vždy tajil....Drž se, užívej si doma pohodu, pomazli malinkého, žádný den se nebude opakovat dvakrát.Ale to Ty víš líp než já, jak rychlé to je a děti jsou z miminek málem dospělí...:pussa:

Můj M minulý rok nechtěl rozvod a taky vyhrožoval, že bude boj, když požádám a nebudu to chtít urovnat.Sice mě tím trochu vylekal, ale zjistil, že vyhrožováním mě nepřemluví, abych mu odpustila a tak se začal moc mco snažit a už jsem byla zase jako beránek a šťastná, že mě manža miluje. Když jsem byla teť na sociálce nahlásit, že nás opustil a nenechal mě peníze, nedomluvil se na ničem, jaen už prostě není, tak jsem měla strach, že se bude zlobit, když mu příjde papír z úřadu, bála jsem se něco špatného o něm říct. Paní úřednice mě téměř zprdly, že naštvaná bych měla být já a ne on, a za své činy by měl nést následky.A plnit si povinnosti vůči rodině. Že mám přestat přemýšlet o tom, co on na to, ale co je dobře pro mě a pro děti. Tak jsem si uvědomila, jak stále beru ohledy na někoho, kdo na nás ohledy žádné nebere. Ale advokáta jsem ještě nekontaktovala, nevím kolik tak stojí a co bych mu měla říct, když ještě není určeno výživné. Na sociálku bys měla jít se poradit,a taky mi tam řekli, že neexistuje aby dovolil nějaký soudce u tak malých dětí střídavou péči. A u miminek taky by těžko pochodil kdyby chtěl dítě přez noc.

Sisi,

máme to fakt stejně!;)

Jenže u mně to ani není snad ten ohled na něj - na jednu stranu - občas mi ho bývá líto, nejsem svatá a příjemná jsem na něj v těhotenství taky moc nebyla, i když se snažil, to uznávám. Byla jsem pro něj ale jen PŘEVOZNICE, jak tady píšou - z jednoh vztahu do druhýho...
Teď se nás chce lacino zbavit. Připouští zodpovědnost jen za tu menší, pořád mlel, jak má rád mě i tu starší holku, ale jsou to řeči, ona ho nesnáší už co ho prvně viděla...

Ve středu se snad na ty úřady dostanu, jdu do nějaké poradny, kde mají i psycholožku...

sisina napsal(a):

majkafa napsal(a):

sisino, ráda tě čtu, jsem ráda, že se držíš. A že si taky trošku užíváš života.
Chtěla jsem říct, jen jednou jsem byla u kartářky. Vypadala důvěryhodně. Řekla mi samé dobré věci a jednu špatnou. Nevyplnilo se z toho vůbec nic. Dnes to vidím jako škoda peněz. Víckrát už k žádné kartářce nepůjdu.

Podle kartářek a to jsem byla u  třech během našeho soužití jsem měla žít s M do konce života, tolerovat mu úlety se slečnama, ale žili by jsme spolu spokojeně.To mě řekly dvě. A ta třetí poslední, že si najdu milence, manža to nerozdýchá a podá žádost o rozvod. Ale on prej už nevěrný nikdy nebude. Tohle byla poslední předpověď. No a všichni si tu čtete, jak to dopadlo. Já milence nemám a M si žije s jinou. Ach jo, aspoň kdyby mě ten můj milenec vyšel, ve dvou se to lépe táhne.:D

Kartarka te predpovi maximalne na 4 roky a ne vzdy se ve vsem trefi,taky jsem jeden cas navstevovala kartarku podle ktere to vse vychazelo,predpovedela me i soucasneho pritele i jeho povahu.
Kdyz jsem u ni byla naposledy bylo to v dobe,kdy meli u nas v podniku propoustet ona me rekla,ze zmenu zamestnani nevidi,ze zustanu tam kde jsem.Nastala doba propousteni ja byla v klidu,vzdyd prece jsem se nemela ceho bat.Byla jsem propustena skoro mezi prvnima od te doby jsem k te kartarce nikdy nesla.Ta pani na nikom nevydelavala brala si nez 100 kc.

eremuruss napsal(a):

sisina napsal(a):

majkafa napsal(a):

sisino, ráda tě čtu, jsem ráda, že se držíš. A že si taky trošku užíváš života.
Chtěla jsem říct, jen jednou jsem byla u kartářky. Vypadala důvěryhodně. Řekla mi samé dobré věci a jednu špatnou. Nevyplnilo se z toho vůbec nic. Dnes to vidím jako škoda peněz. Víckrát už k žádné kartářce nepůjdu.

Podle kartářek a to jsem byla u  třech během našeho soužití jsem měla žít s M do konce života, tolerovat mu úlety se slečnama, ale žili by jsme spolu spokojeně.To mě řekly dvě. A ta třetí poslední, že si najdu milence, manža to nerozdýchá a podá žádost o rozvod. Ale on prej už nevěrný nikdy nebude. Tohle byla poslední předpověď. No a všichni si tu čtete, jak to dopadlo. Já milence nemám a M si žije s jinou. Ach jo, aspoň kdyby mě ten můj milenec vyšel, ve dvou se to lépe táhne.:D

Kartarka te predpovi maximalne na 4 roky a ne vzdy se ve vsem trefi,taky jsem jeden cas navstevovala kartarku podle ktere to vse vychazelo,predpovedela me i soucasneho pritele i jeho povahu.
Kdyz jsem u ni byla naposledy bylo to v dobe,kdy meli u nas v podniku propoustet ona me rekla,ze zmenu zamestnani nevidi,ze zustanu tam kde jsem.Nastala doba propousteni ja byla v klidu,vzdyd prece jsem se nemela ceho bat.Byla jsem propustena skoro mezi prvnima od te doby jsem k te kartarce nikdy nesla.Ta pani na nikom nevydelavala brala si nez 100 kc.

Tak já jsem zaplatila té první 300kč, druhé 700kč a poslední 250kč. měla jsem radši něco koupit dětem:)

sisina napsal(a):

eremuruss napsal(a):

sisina napsal(a):

Podle kartářek a to jsem byla u  třech během našeho soužití jsem měla žít s M do konce života, tolerovat mu úlety se slečnama, ale žili by jsme spolu spokojeně.To mě řekly dvě. A ta třetí poslední, že si najdu milence, manža to nerozdýchá a podá žádost o rozvod. Ale on prej už nevěrný nikdy nebude. Tohle byla poslední předpověď. No a všichni si tu čtete, jak to dopadlo. Já milence nemám a M si žije s jinou. Ach jo, aspoň kdyby mě ten můj milenec vyšel, ve dvou se to lépe táhne.:D

Kartarka te predpovi maximalne na 4 roky a ne vzdy se ve vsem trefi,taky jsem jeden cas navstevovala kartarku podle ktere to vse vychazelo,predpovedela me i soucasneho pritele i jeho povahu.
Kdyz jsem u ni byla naposledy bylo to v dobe,kdy meli u nas v podniku propoustet ona me rekla,ze zmenu zamestnani nevidi,ze zustanu tam kde jsem.Nastala doba propousteni ja byla v klidu,vzdyd prece jsem se nemela ceho bat.Byla jsem propustena skoro mezi prvnima od te doby jsem k te kartarce nikdy nesla.Ta pani na nikom nevydelavala brala si nez 100 kc.

Tak já jsem zaplatila té první 300kč, druhé 700kč a poslední 250kč. měla jsem radši něco koupit dětem:)

To si mela,kdyz je clovek nestastny tak hleda pozitivni pomoc u kartarek,nebyla jsem jina.Byla jsem nestastne zamilovana a chtela jsem slyset neco co bude v muj prospech tak jsem vystridala taky celkem tri. Ta jedna u nas dokonce mela kramek s esoterikou(nevim jak se to pise) a tak vykladala karty brala si za pul hodiny 250 kc,byla jsem u ni 2x byla spis moje psycholozka nez kartarka.
Pred 15 lety me hadala v hospode jedna pani z ruky me,memu manzelovi a nasi zname.Brala jsem to spise jako vtip co nam rekla.Me rekla,ze budu hodne zamilovana a taky zklamana to,uz mam za sebou.Memu manzelovi rekla,ze bude cestovat tenkrat jsem se tomu strasne smala.Zili jsme od vyplaty k vyplate tak kde by vzal na cestovani dnes zije v zahranici .Nasi zname rekla,ze zemre mlada a,ze,uz ji moc zivota nezbyva ona tenkrat strasne brecela.Na cely ten vyklad jsem casem zapomnela a,az kdyz zemrela ta nase znama na vse jsem si vzpomnela cely ten vyklad se splnil,az po 11 letech od vykladu.

eremuruss napsal(a):

sisina napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Kartarka te predpovi maximalne na 4 roky a ne vzdy se ve vsem trefi,taky jsem jeden cas navstevovala kartarku podle ktere to vse vychazelo,predpovedela me i soucasneho pritele i jeho povahu.
Kdyz jsem u ni byla naposledy bylo to v dobe,kdy meli u nas v podniku propoustet ona me rekla,ze zmenu zamestnani nevidi,ze zustanu tam kde jsem.Nastala doba propousteni ja byla v klidu,vzdyd prece jsem se nemela ceho bat.Byla jsem propustena skoro mezi prvnima od te doby jsem k te kartarce nikdy nesla.Ta pani na nikom nevydelavala brala si nez 100 kc.

Tak já jsem zaplatila té první 300kč, druhé 700kč a poslední 250kč. měla jsem radši něco koupit dětem:)

To si mela,kdyz je clovek nestastny tak hleda pozitivni pomoc u kartarek,nebyla jsem jina.Byla jsem nestastne zamilovana a chtela jsem slyset neco co bude v muj prospech tak jsem vystridala taky celkem tri. Ta jedna u nas dokonce mela kramek s esoterikou(nevim jak se to pise) a tak vykladala karty brala si za pul hodiny 250 kc,byla jsem u ni 2x byla spis moje psycholozka nez kartarka.
Pred 15 lety me hadala v hospode jedna pani z ruky me,memu manzelovi a nasi zname.Brala jsem to spise jako vtip co nam rekla.Me rekla,ze budu hodne zamilovana a taky zklamana to,uz mam za sebou.Memu manzelovi rekla,ze bude cestovat tenkrat jsem se tomu strasne smala.Zili jsme od vyplaty k vyplate tak kde by vzal na cestovani dnes zije v zahranici .Nasi zname rekla,ze zemre mlada a,ze,uz ji moc zivota nezbyva ona tenkrat strasne brecela.Na cely ten vyklad jsem casem zapomnela a,az kdyz zemrela ta nase znama na vse jsem si vzpomnela cely ten vyklad se splnil,az po 11 letech od vykladu.

Také mě řekly spoustu věcí, co se staly,ale i nestaly.  Všechny dobře odhadly mého muže,byla jsem z toho dost překvapená, ale ta poslední to řekla jako první větu, co jsem od ní slyšela:" Váš manžel má zodpovědnost 0."Zůstala jsem jako opařená. A ta první u té jsem byla před 7mi lety, tak mě řekla, že s ním budu stále nahoře a dole. A záleží to jen na mě, jestli to jeho chování ustojím. A opravdu ty roky jsem s ním takhle byla.Až mě dostal na dno, tak mi zase z něho pomáhal vstát. Chvíli jsem byla v pohodě a zase kvůli němu na dně. Ale to může být jen náhoda, ta předpověď.Taky jsme měly postavit dům a ten se nekonal. Ale stěhování odhadla, moji práci taky. Ale to je už stejně jedno.

Jo a ještě k těm kartářkám jsem šla vždy s nějakou kamarádkou, pokaždé s jinou, taky jí říkala předpověď a holkám se z toho nic nenaplnilo.

sisina napsal(a):

Jo a ještě k těm kartářkám jsem šla vždy s nějakou kamarádkou, pokaždé s jinou, taky jí říkala předpověď a holkám se z toho nic nenaplnilo.

To jste byli vsechny v jedne misnosti dohromady?:co:

eremuruss napsal(a):

sisina napsal(a):

Jo a ještě k těm kartářkám jsem šla vždy s nějakou kamarádkou, pokaždé s jinou, taky jí říkala předpověď a holkám se z toho nic nenaplnilo.

To jste byli vsechny v jedne misnosti dohromady?:co:

nee,já byla v místnosti s kartářkou sama. Kamarádka potom taky sama. Nebo také jsem tam byla já jeden den a kámoška čekala venku a druhý den šla ke kartářce kámoška a já na ni čekala venku. Tak jsem to myslela.

Holky, " moje" kartářka měla za 15 minut vyděláno 200,-. Když jsem úplně hotová psalá kámoškám o své budoucnosti - a tam fakt NIC  pozitivního nebylo, kdepak psycholožka, rozložila mně. Můj se mnou nebude, jedno dítě se mnou žít nebude, další partner se mnou bude jen měsíc - pak mi koukla do ruky, řekla, že mám v dlani samé trojúhelníky - tj. partnerské trojúhelníky v životě, umřu stejně sama - to už podle čáry v dlani...
No, vylezla jsem, kámoška na mě čekala s kočárem venku. Malá řvala jako tygr celou dobu, co kartářka začala s výkladem - chtěla jsem ji u ní nakojit, malá se vůbec nenechala.Kámoška se bála, že si něco udělám, proklínala nápad mě ke kartářce vzít, v slzách, že jsem nemohla mluvit jsem volala tomu mému, jestli pro mě přijede, myslel, že se malé něco stalo.V hysterickém záchvatu mě odvezl domů a já brečela a brečela...No, možná po nocích i měsíc v kuse.:grater::grater:

Byla jsem v knihovně, těšila jsem se, že si udělám kafčo a sednu si s knížkou. Přišla mi konečně mateřská, malé jsem z radosti koupila nové kousátko - i když tatínek ztratil lepší - líp se drželo...A jak jsem odsud " vykoukaná", tak se na knížku nemůžu soustředit. Mám na ni jen 14 dní je o ni děsnej zájem a já nestíhala si ji vyzvednout.
Jmenuje se RADIKÁLNÍ ODPUŠTĚNÍ  - četl jste to někdo? Doporučuju, já jsem od kámošky dostala stručný výtah mailem, ale teď budu muset do lesa, aby si oči odpočaly a já se mohla soustředit.:)

Zatím ahoj, budu to tady stejně sledovat, i kdybych měla mít oči jak angorský králík.:supr:

P.S - oprava - když jsem psala kámoškám o vyvěštěné budoucnosti, jedna mi napsala, ať na kartářku zapomenu, nebo se kartama začnu živit - když to spočtu 4x200 = 800,- ( čistá ruka!!!!!) za hodinu - no to je job jako hrom!

ElinaH. napsal(a):

Jeho představy? Chtěl by ji vidět každý den. A taky by chtěl střídavou péči. Malé je půl roku.

U takhle málého dítěte pochybuji,že by ji do střídavé péče dostal.To by jako 14 dní nechodil do práce? Dokud jsi na mateřské,dítě bude u tebe. Navíc,když píšeš chtěla jsem ji u ní nakojit kojené dítě by si mohl odvézt tak na 2 hodinky,ale když bys řekla,že kojíš nepravidelně,tak by s ní mohl být jen ve tvé přítomnosti. Zkrátka střídavou péčí se vůbec netrap,to Sisina má chlapečka 4 letého,chodí do školky ona do práce,tam by otec střídavou péči mohl získat.

Děvčata, jak to tady čtu tak mám jedinou radu: NECHOĎTE KE KARTÁŘKÁM!  Zbytečně se tím trápíte, budoucnost vám nikdo předpovědět nemůže, nic není ve hvězdách, každý je tak trochu svého štěstí strůjcem.  Byla jsem jednou před mnoha lety, na doporučení, u vyhlášené kartářky.  Manžel měl tehdy před určitou možnou změnou zaměstnání která by nám byla obrátila život úplně naruby tak jsem chtěla vědět jak to dopadne.  Už u kartářky v předpokoji když jsem čekala jsem slyšela jak paní která tam byla přede mnou se dlouze vypovídává, kartářka do toho zasahovala minimálně, jenom jí schvalovala že co dělá je správné.  Myslím že pro mnoho lidí to plní roli psychoterapie, že se vypovídají ze svých problémů a někdo (kartářka) na ně má čas a vyslechne je.  Já jsem se tehdy záměrně oblékla jinak než normálně chodívám a bylo mi zcela jasné že kartářka si mě prohlédla a podle oblečení, chováni, vyjadřování si mě někam zařadila, řekla si: takováhle paninka, v tom a tom věku, jaképak asi může mít problémy?  A podle toho jela.  O minulosti mi neřekla nic, naopak se zeptala jestli jsem vdaná, kolik mám dětí, jestli rodiče ještě žijí a pak podle toho mi vykládala o možných problémech s dětmi (kdo nějaké nemá?) o nemocech rodičů (bylo jasné že jsou v určitém věku takže nějaké zdravotní problémy tam asi budou) a tak podobně.  Nového jsem se nedozvěděla nic.  Nakonec jsem se zeptala jestli v mém životě v budoucnu vidí nějakou velkou změnu a ona řekla že ne.  A měla pravdu, nakonec k ní nedošlo.  Ale to bylo padesát na padesát.  Už bych nešla.  Všem bych doporučila místo kartářky koupit lahev vína a pozvat kamarádku, vykecáte se, zasmějete se a uleví se vám.  Jinak všem na tomto vláknu držím palce.

Ono to asi tady zcela nepatří, ale když už se bavíte o kartářkách..... podle mě jsou kartářky a kartářky. Jedny co si jen na ně hrají a jedny co se v tom vyznají. Ale která je která poznáte, až když jste u ní.
Správná kartářka by vám měla říct něco o minulosti, o současnosti a o budoucnosti. Vaši zpověď k tomu nepotřebuje. Ta co se jen vyptává a hádá, je ta špatná a na prd.

Ale co je nejdůležitější, když už k nějaké jdete musíte si uvědomit že svoji budoucnost si každý tvoří sám. Kartářka vám jenom řekne jak ta budoucnost vypadá...teď v tuhle chvíli. Ale každý ji svým přístupem, změnami může změnit ;)  A za nějaký čas bude trošku jiná.

Já osobně mám zkušenost z kartářkou taky špatnou .... hádala a byla úplně mimo ve všem. Moje švagrová ovšem natrefila na opravdovou kartířku a vše co řekla se zatím vyplnilo.

Dámy,kartářka je prostředník mezi vámi a kartami,nikoliv bába,co vám vidí do hlavy nebo má patent na budoucnost.
Každý výklad z karet je poměrně mnohoznačný (tedy někdy je to jasný jak facka a někdy zas naopak),takže pokud kartářka koukne do karet,zvedne hlavu a zahlásí,že váš starej zanáší,tak kecá.
Jo, pokud se jí na to přímo zeptáte . . . tak je to vaše blbost.
Jinak to s tou minulostí současností atd. záleží na způsobu výkladu.
Ke kartářce nechodím a ani sama sobě karty nevykládám už několik let.

Tak, tak... kartár/ka nemá projektovať s vami budúcnosť, ani hovoriť vám presne, čo sa vám stane alebo presnú hodinu smrti :rolleyes: , ale skôr pomôcť vám zorientovať sa v neprehľadnej situácii a poradiť niečo v tom zmysle "čo mám robiť, aby som dosiahla A", alebo "čo mi to dá a čo mi to vezme, ak urobím B"... Nič menej a nič viac. A pri takomto prístupe je úplne fuck :D , aká je vaša minulosť alebo hoci aj prítomnosť. Na nich už nič nezmeníte, tak načo o tom vôbec točiť.

Mně kartářky a podobné slouží jako zajímavost, zpestření, zkušenost..atp.. Neodmítám je , proč taky, ale nejsou pro mě žádným rozhodujícím faktorem. Nejdu tam pro ano-ne. A nebyla jsem tam nikdy v nijaké krizi, ani před nějakým rozhodnutím a když se mě jedna paní ptala zda-li se mi má podívat na mého přítele ¨(okamžitě mi naskočil Jára C. - podívat Daňkovi na ptáčka :D ), zda-li mi není nevěrný, tak jsem říkala, že mě to nezajímá, že nemusí...:D )
Musím říct, že jsem 2x slyšela  o sobě a svém životě  dost pravdivých informací, již proběhlých ..a po jedné zcela přesné informaci mi přeběhnul mráz po zádech, na což nezapomenu. Musím také říct, že něco z mého minula se mi i tímto osvětlilo. Takže vím, že jsou i tací, co opravdu umí či vidí (čtou?). Ale i tak, nic zásadního by pro nás neměly být a znamenat - to pak bychom zase spadaly do nějakého typu závislosti - a do těch se pouštět nebudeme,.. žeano? :)

Selima,

já po ní právě chtěla, aby mi řekla, co dělat, aby bylo A nebo co aby bylo B.
Ale ona to podala tak, že to je jasně nalajnované a hotovo.


[b]Sisino[/b,

povedlo se mi pustit ho nějak z hlavy. Předevčírem přišel, pohrál si s malou, já jsem si s ním řekla dvě věty, lehla si do postele a čekala, až vypadne. No - a byla jsem v pohodě.Říkala jsem si, jak mi to odloučení skvěle jde, že si dneska zajedu na sociálku pro žádosti o dávky a pak ho klidně pošlu do háje.

Včera přijel až po koupání, musela jsem malou vykoupat sama, dřív se div nepral o to, aby to mohl dělat on.Přijel oholenej, hlavu umytou, nové oblečení...Výbornou náladičku...Rozčiluje mě, že on má vše vyřešené, řeší mně, radí mi - najdi si někoho a buď už konečně šťastná, kdo se má pořád na to koukat, jak ty se trápíš.
Nebo - já nechávám smutky těm jiným, snažim se být šťastný, zkus to taky.Vykecával se tu do půl jedné v noci, přesto, že mi řekl, že musel vstávat už v půl sedmé a je unavenej.Jenže - nic, co by se mě jako partnerky týkat mělo, mi neříká, on už JE ROZEŠLEJ, dělá si, co chce, randí s kým chce, má své koníčky. Když mu napíšu SMS nebo e-mail, neodpoví...
A ta jeho blahosklonnost včerejší, to je úplně nejhorší.
A pořád tvrdí,jak strašně je mi věrnej.
Málo jsem spala, celý den budu lítat po úřadech, jsem vzteklá jako pes.
ON TO POŘÁD BERE TAK, ŽE LIDI JSOU SPOU JEN Z LÁSKY - CHCEŠ SE MNOU BÝT, FAJN.MILUJ MĚ TAKOVÝHO, JAKEJ JSEM.
NECHCEŠ SE MNOU BÝT - TAKY FAJN, NAJDI SI JINÉHO, LÁSKA VŠECHNO SPASÍ...Ale JÁ BUDU TEN, KDO NEBUDE MÍT ČÍM POŘÁDNĚ DĚTI NAKRMIT, ON NA TO KAŠLE UŽ DNESKA, VÝŽIVNÉ MNĚ NIJAK NEVYTRHNE...ON POŘÁD KÁŽE O LÁSCE ALE PAK SE NA MĚ  VESELE VYKAŠLE ....
On klidně řekne, proč mě rozčiluje, že on chce další děti. Ne se mnou, já když přijela z porodnice, hned jsem chtěla dohodnout se na dalším mimču, ale řekl, že SE MNOU  další děti nechce. Teď si ze mně dělá legraci, proč nechci, aby měl další dítě...S bývalým jsem to zažila, rozešli jsme se a hned si pořídil další dítě.

Ale na to opravdu žárlím. Jak může být táta pro mou dceru, když bude mít i další děti HNED????

No a já mám taky novinku.Včera chtěl po mě M ještě nějaké věci,které jsem mu opoměla prej sbalit.Tak že prej si pro to přijede když nebude nikdo doma.Na to jsem mu řekla,že mě nebude chodit do bytu,že já k němu taky nechodím,ani nevím kde bydlí.Hned začaly výčitky a že se mám nad sebou zamyslet,že na ně má právo/na ty věci/. Tak jsem to vzdala a řekla mu,že večer ať si přijede, ale že nebudu doma,že ho nechci potkat. Dokonce vytahl na mě jednu věc, byla jsem v šoku. Prej,kdybych ho tak rychle neposlala pryč,ale čekala až do toho dubna, jak chtěl, tak by to prej mohlo dopadnout jinak, prej mě má moc moc rád a cítí ke mě veliký cit.Ale já to prej takhle ukončila, tak už se nedá nic dělat.A že když mu budu dělat naschvály, tak i ty city co ke mě cítí prej už vyprchají. Asi není normální. Na to jsem mu odepsala, že co čekal, že budu 14dní kolem něho běhat, prosit, svádět ho, vyznávat lásku a přemlouvat, aby jsme radši žili i s milenkou v zádech, jen aby mě neopouštěl? To už snad ani není možné, jak je nameděný. No a prej nemá čas na malého, protože se musí nyní moc ohánět a pracovat i víkendy, aby to utahl.Ty víkendy pracoval i před tím a nechtěl se toho vzdát, i když jsem ho o to mockrát žádala.A to mě tvrdil, jak na tom bude líp finančně, když od nás odejde. Tak si hraje na chudáčka a myslí si, že mu to věřím. O ní nepadlo ani slovo ani o tom, kde bydlí.Nic vlastně nevím o tom jak žije a kde žije. Ale asi to není tak růžové, jak si představoval nebo chce přede mnou vypadat jako oběť, že jsem ho vlastně do této situace donutila já.  Přitom když mluvil s rodičema po jeho odchodu tak jim řekl, že už je pevně rozhodnutý, že bude s ní. Chtěl by se mnou manipulovat i teť, tak to se už nenechám.

ElinaH. napsal(a):

Selima,

já po ní právě chtěla, aby mi řekla, co dělat, aby bylo A nebo co aby bylo B.
Ale ona to podala tak, že to je jasně nalajnované a hotovo.


[b]Sisino[/b,

povedlo se mi pustit ho nějak z hlavy. Předevčírem přišel, pohrál si s malou, já jsem si s ním řekla dvě věty, lehla si do postele a čekala, až vypadne. No - a byla jsem v pohodě.Říkala jsem si, jak mi to odloučení skvěle jde, že si dneska zajedu na sociálku pro žádosti o dávky a pak ho klidně pošlu do háje.

Včera přijel až po koupání, musela jsem malou vykoupat sama, dřív se div nepral o to, aby to mohl dělat on.Přijel oholenej, hlavu umytou, nové oblečení...Výbornou náladičku...Rozčiluje mě, že on má vše vyřešené, řeší mně, radí mi - najdi si někoho a buď už konečně šťastná, kdo se má pořád na to koukat, jak ty se trápíš.
Nebo - já nechávám smutky těm jiným, snažim se být šťastný, zkus to taky.Vykecával se tu do půl jedné v noci, přesto, že mi řekl, že musel vstávat už v půl sedmé a je unavenej.Jenže - nic, co by se mě jako partnerky týkat mělo, mi neříká, on už JE ROZEŠLEJ, dělá si, co chce, randí s kým chce, má své koníčky. Když mu napíšu SMS nebo e-mail, neodpoví...
A ta jeho blahosklonnost včerejší, to je úplně nejhorší.
A pořád tvrdí,jak strašně je mi věrnej.
Málo jsem spala, celý den budu lítat po úřadech, jsem vzteklá jako pes.
ON TO POŘÁD BERE TAK, ŽE LIDI JSOU SPOU JEN Z LÁSKY - CHCEŠ SE MNOU BÝT, FAJN.MILUJ MĚ TAKOVÝHO, JAKEJ JSEM.
NECHCEŠ SE MNOU BÝT - TAKY FAJN, NAJDI SI JINÉHO, LÁSKA VŠECHNO SPASÍ...Ale JÁ BUDU TEN, KDO NEBUDE MÍT ČÍM POŘÁDNĚ DĚTI NAKRMIT, ON NA TO KAŠLE UŽ DNESKA, VÝŽIVNÉ MNĚ NIJAK NEVYTRHNE...ON POŘÁD KÁŽE O LÁSCE ALE PAK SE NA MĚ  VESELE VYKAŠLE ....
On klidně řekne, proč mě rozčiluje, že on chce další děti. Ne se mnou, já když přijela z porodnice, hned jsem chtěla dohodnout se na dalším mimču, ale řekl, že SE MNOU  další děti nechce. Teď si ze mně dělá legraci, proč nechci, aby měl další dítě...S bývalým jsem to zažila, rozešli jsme se a hned si pořídil další dítě.

Ale na to opravdu žárlím. Jak může být táta pro mou dceru, když bude mít i další děti HNED????

Přemýšlela jsem nad tím, že si bude chtít milenka mého M také pořídit hned dítě, je šťastná, že ho dostala od rodiny po třech letech úsilí a myslím si, že si ho bude chtít takhle pojistit, aby se náhodou nechtěl ke mě vrátit, jako to už udělal. Určitě mě to bude vadit a budu se s tím špatně vyrovnávat, když s ní bude chodit po městě i s kočárem. Nějak mě to přijde taky bolestná představa pro mě. Ale má na to právo a může si mít děti s kým chce.A že mě to bude vadit,i kvůli malému, určitě to už nebude táta jen pro něho, ale nic s tím nenadělám. Když už na něho to těhotenství dřív skoušela, tak to bude určitě hned vozit kočár.

CHCEŠ SE MNOU BÝT, FAJN.MILUJ MĚ TAKOVÝHO, JAKEJ JSEM. NECHCEŠ SE MNOU BÝT - TAKY FAJN, NAJDI SI JINÉHO LÁSKA VŠECHNO SPASÍ...Ale JÁ BUDU TEN, KDO NEBUDE MÍT ČÍM POŘÁDNĚ DĚTI NAKRMIT... VÝŽIVNÉ MNĚ NIJAK NEVYTRHNE
Láska není samospasitelná - ale ty bys fakt chtěla žít s někým, kdo je s tebou jen z povinnosti? Nakonec ani od chlapa, kterého budeš mít doma, nemusíš dostávat víc peněz, než by bylo výživné. Ostatně - proč "nakrmit děti"? Jeho je snad jen jedno, ne?

Sisi, on má ještě klíče? No já na tvém místě, bych okamžitě vyměnila zámek. A myslím, že by jsi to měla udělat co nejdříve...pro tvou vlastní jistotu. Bůh ví, co si při návštěvě všechno odnese.

A jestli ti to bude připadat blbé, tak to rozhodně blbé není ;)

Kuřátko napsal(a):

Sisi, on má ještě klíče? No já na tvém místě, bych okamžitě vyměnila zámek. A myslím, že by jsi to měla udělat co nejdříve...pro tvou vlastní jistotu. Bůh ví, co si při návštěvě všechno odnese.

A jestli ti to bude připadat blbé, tak to rozhodně blbé není ;)

souhlas, to mělo být první cos po jeho odchodu udělala

PetrHl napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Sisi, on má ještě klíče? No já na tvém místě, bych okamžitě vyměnila zámek. A myslím, že by jsi to měla udělat co nejdříve...pro tvou vlastní jistotu. Bůh ví, co si při návštěvě všechno odnese.

A jestli ti to bude připadat blbé, tak to rozhodně blbé není ;)

souhlas, to mělo být první cos po jeho odchodu udělala

Mám vyměněný zámek ale asi tak týden teprve. Ale neřekla jsem mu to, takže si myslel že ty jeho klíče ještě pasují.A já zase tím pádem věděla, že tam nebyl ani skoušet něco odnést. Včera odvezl asi jen co mě napsal, byla doma jen malá s prckem. Ten nejstarší ho nechtěl potkat,prej by to nezvládl v klidu a já taky odešla k sousedce.Takže jsem ho viděla jen z okna jak odjížděl. Zatím jsem si nevšimla že by doma chybělo něco o čem jsme spolu nemluvili.

Nejdříve jsem ale přemýšlela, jestli si to můžu dovolit vyměnit zámek,kamarádky manžel mě řekl že samozřejmě a vyměnil to. A když se tak zamyslím, tak před rokem si vyřídil aby mu chodily výpisy z účtu k rodičům, místo domů, taktéž výpisy a účty za mobil. A nechtěl si to změnit, aby to chodilo domů, a nijak mě to ani nechtěl vysvětlit. Prej proč mě to pořád zajímá. Že nechápe jestli to není jedno, kam to chodí. A mě to vrtalo hlavou, proč to udělal. Do posud to nevím. Jo a trvalé bydliště si ani po svatbě nenahlásil do bytu, kde bydlíme.Mám ho tam jen já a děti.

Sisino,na všechno nehledej odpověď. Co není důležité,házej za hlavu a neunavuj se přemýšlením co,proč,jak....budou to jen spekulace.Zaměř se na podstatné,to proč si zařídil posílání výpisů na jinou adresu asi není v tuhle chvíli nutné vědět.( moje spekulace- nechtěl,abys měla přehled o jeho transakcích...)

sisina napsal(a):

Nejdříve jsem ale přemýšlela, jestli si to můžu dovolit vyměnit zámek,kamarádky manžel mě řekl že samozřejmě a vyměnil to. A když se tak zamyslím, tak před rokem si vyřídil aby mu chodily výpisy z účtu k rodičům, místo domů, taktéž výpisy a účty za mobil. A nechtěl si to změnit, aby to chodilo domů, a nijak mě to ani nechtěl vysvětlit. Prej proč mě to pořád zajímá. Že nechápe jestli to není jedno, kam to chodí. A mě to vrtalo hlavou, proč to udělal. Do posud to nevím. Jo a trvalé bydliště si ani po svatbě nenahlásil do bytu, kde bydlíme.Mám ho tam jen já a děti.

Dosť podstatná informácia... právne :supr: aj ľudsky. :/

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

Nejdříve jsem ale přemýšlela, jestli si to můžu dovolit vyměnit zámek,kamarádky manžel mě řekl že samozřejmě a vyměnil to. A když se tak zamyslím, tak před rokem si vyřídil aby mu chodily výpisy z účtu k rodičům, místo domů, taktéž výpisy a účty za mobil. A nechtěl si to změnit, aby to chodilo domů, a nijak mě to ani nechtěl vysvětlit. Prej proč mě to pořád zajímá. Že nechápe jestli to není jedno, kam to chodí. A mě to vrtalo hlavou, proč to udělal. Do posud to nevím. Jo a trvalé bydliště si ani po svatbě nenahlásil do bytu, kde bydlíme.Mám ho tam jen já a děti.

Dosť podstatná informácia... právne :supr: aj ľudsky. :/

Myslíš, že to má na něco vliv? To bydliště? Já myslím že na nic ne. Když máme byt ve vlastnictví oba dva. Ale bydliště si nepřepsal ani po odkupu do osobn. vlastnictví. Já ho tam mám ode dne co jsem dostala od města dekret. To je tak 7 let.

Selima napsal(a):

Dosť podstatná informácia... právne tummenupp aj ľudsky. hmm

Proč právně? Jestliže užívací právo na byt získala Sisina za manželství,automaticky má na něj nárok i manžel,přestože tam nikdy nebyl trvale hlášen. Trvalá adresa je pouze informativní údaj. A lidsky? Opět se ptám,proč? Když oba vědí proč to tak je? Já s manželem nemám stejné trvalé bydliště,protože bychom tak přišli o byt,který chceme pro syna.Ani jeden z nás s tím žádný problém nemáme.....

sisina napsal(a):

Myslíš, že to má na něco vliv? To bydliště? Já myslím že na nic ne. Když máme byt ve vlastnictví oba dva. Ale bydliště si nepřepsal ani po odkupu do osobn. vlastnictví. Já ho tam mám ode dne co jsem dostala od města dekret. To je tak 7 let.

Vůbec to nemá vliv na nic....Je psaný na vás na oba,takže na něj máte nárok stejnou měrou. Třeba je hlášen trvale u rodičů právě proto,aby jednou ten byt mohl zdědit....

Keby bol družstevný alebo v OV(len manžela) tak môže byť problém vymeniť zámok. Sisina napísala až po mojom príspevku, ako je to s vlatníctvom... A teda neviem, či mala nárok meniť zámok, ak je byt ich spoločný. Na druhej strane to podľa mňa ukazuje na to, že on si stále nechával zadné dvierka a "doma" sa zrejme cítil inde. :( Hoci uznávam, že môžu byť aj praktické dôvody, ale NEMUSIA(a neviem, aké by boli praktické dôvody u Sisiny).

Selima napsal(a):

Keby bol družstevný alebo v OV(len manžela) tak môže byť problém vymeniť zámok. Sisina napísala až po mojom príspevku, ako je to s vlatníctvom... A teda neviem, či mala nárok meniť zámok, ak je byt ich spoločný. Na druhej strane to podľa mňa ukazuje na to, že on si stále nechával zadné dvierka a "doma" sa zrejme cítil inde. :( Hoci uznávam, že môžu byť aj praktické dôvody, ale NEMUSIA(a neviem, aké by boli praktické dôvody u Sisiny).

Sel, mám dojem,že za těchto okolností neměla právo vyměnit zámek a nesmí manželovi bránit vstupu do jejich bytu. Je možné,že opravdu myslel na ty "zadní vrátka",neznáme podrobnosti,ale důvod mohl být naprosto nevinný.Můj první manžel se za celou dobu našeho manželství neodhlásil z bytu svých rodičů,protože to byl lempl a nechtělo se mu chodit na úřad a starosti s výměnou občanky.....

Heleno,

ano, jeho je jen jedno dítě. Já nemluvím o tom, jak se on MÁ CHOVAT. MLUVÍM O TOM, ŽE NECHÁPE, co se honí hlavou mně...MOJE jsou obě děti a JÍST A BYDLET CHTĚJÍ OBĚ. Tatínek první dcery výživné neplatí, nic nemá, nic mu nevezmou...

MILUJE JI???
FAJN. A CHTĚLA JSEM TO MOCKRÁT - AŤ TO PŘIZNÁ - MNĚ NAŠEMU OKOLÍ, RODIČŮM.
a ať si ze mně nedělá legraci, ať neprovokuje řečmi o lásce,
stejně jako SISINU ten její.
NEMUSÍ se mnou žít z povinnosti.¨
CHCI JEN, ABY SE CHOVAL FÉR

SISI,

my absolvovali včera něco podobnýho: Přišel vymóděnej, naladěnej, oholenej, učesanej - no, nejspíš rovnou z úspěšného randíčka.

DLOUHO DO NOCI SE SE MNOU BAVIL O LÁSCE, on to dělá tak, že chvíli mi říká, že mě má rád, že má jen mě a že je věrnej, chvíli mluví o tom, že čeká na svou princeznu. Nejradši tu " ze mlejna"...
Pak zas řekne, že budu mít chlapa dřív než on ženskou, že se za chvíli zamiluju, on to ví...
To je řeč dospělého chlapa se kterým mám dítě????
Prostě si jen hraje. Včera jsem si hrát nechtěla, ale pak jsem se nechala unést a místo,abysme šli spát, protože byl moooc unaven a já taky, tak se se mnou o filozofických věcech, lásce a spol bavil do jedné v noci! Pak chtěl pusu NA ČELO!!!
Provokuje mně tím, jak dobře teď vypadá, jak VÍM,že to je kvůli někomu jinému.

Musela jsem vstávat brzy, štvalo mě, že jsem se nevyspala kvůli takovým KYDŮM! Napsala jsem SMS, že si příště ty kecy odpustíme, jsou k ničemu. I mail jsem mu napsala.

Byla jsem u krizové psycholožky, mám ho 14 dní nechat a jen pozorovat. Pak je další sezení.

Doplnění - abysme šli spát každý do své postele, já tady a on k rodičům.Nevím, přijde mi, že to už dělá naschvál, že zkouší, co jen jde, aby mi dokázzal, že s ním žít nemůžu.

ElinaH. napsal(a):

Heleno,

ano, jeho je jen jedno dítě. Já nemluvím o tom, jak se on MÁ CHOVAT. MLUVÍM O TOM, ŽE NECHÁPE, co se honí hlavou mně...MOJE jsou obě děti a JÍST A BYDLET CHTĚJÍ OBĚ. Tatínek první dcery výživné neplatí, nic nemá, nic mu nevezmou...

MILUJE JI???
FAJN. A CHTĚLA JSEM TO MOCKRÁT - AŤ TO PŘIZNÁ - MNĚ NAŠEMU OKOLÍ, RODIČŮM.
a ať si ze mně nedělá legraci, ať neprovokuje řečmi o lásce,
stejně jako SISINU ten její.
NEMUSÍ se mnou žít z povinnosti.¨
CHCI JEN, ABY SE CHOVAL FÉR

A ty sa chováš fér, ak očakávaš, že on zacáluje aj za druhého otecka, ktorý neplatí? Jeho to vôbec nemusí zaujímať... Ty si matka oboch detí, ale on NIE JE otcom oboch. Alebo inak: Budeš TY pomáhať živiť jeho dieťa, ktoré prípadne bude mať s milenkou? ;) Veď by si ho mala chápať - ak ho miluješ... bude to jeho dieťa jemu na ňom predsa ako otcovi bude záležať... :jojo:

Elina, Sisina - skúste sa nenechať vtiahnuť do ich hier... Na každú hru je treba dvoch, Alebo skúste VY stanoviť pravidlá hry a nečakať, s čím zasa páníšek príde... :rolleyes:

Selima:

Rozdíl mezi námi je v tom, že JÁ UŽ  DÍTĚ MĚLA, KDYŽ JSEM SI S NÍM ZAČALA. On už mě měl jako matku velkého dítěte. A nevím, jak to je u vás, ale u nás i zákon říká, že POKUD SE MNOU ŽIJE A MÁM DÍTĚ, JE POVINEN HO NEJEN  ČÁSTEČNĚ ŽIVIT, ALE I VYCHOVÁVAT.TAK VZNIKÁ RODINA.

NATOLIK FÉR ROZHODNĚ JSEM, ŽE POKUD BY UŽ ON PŘIŠEL DO VZTAHU S DÍTĚTEM, BRALA BYCH JE OBA...

JE ROZDÍL, JESTLI SI UDĚLÁ DÍTĚ TEĎ S MILENKOU A JÁ BYCH TO MĚLA CHÁPAT, nemyslíš?

A S TÍM MILOVÁNÍM - asi se i láska unaví...


Dneska mi psycholožka řekla zajímavou věc - že to, že mi kdysi přítel zemřel se podepsalo možná na mém podvědomí v tom smyslu, že vím, že člověka, který je mi blízký, stejně ztratím. Tak si ho prý podvědomě snažím držet od těla.Čím víc miluju, tím víc dělám věci, které ho odhánějí.

Pravdu,ale máš, já vyloženě čEKÁM, S ČÍM ON PŘIJDE DOMŮ, pozoruju, jak pozdravil, jak se tvářil, co říkal...

Někde jsem četla, že se tak projevují děti alkoholiků.Číhají na všechny projevené city a pocity...Já už bych z toho mohla málem maturovat.:/

Psycholožka mi doporučila ho nesledovat a radovat se ze života tak, jak je, v současné době ... ještě  pořád v partnerství...Prý mám 14 dní počkat a věci se pak možná samy poskládají.

Jde o to, že když s ním budu, neudělá už pro mě nic, nejede nakoupit, nepůjde na schůzi nájemníků, nikam mě nezaveze... Udělá to šikovně tak, že jakoby nemůže, protože má moc práce, ale proč by tedy pak chtěl peníze na příspěvek na nájem s tím, že mám málo práce.
Když ale řeknu - já vím, že ty se chceš rozejít, tak se pojď dohodnout, on to bude negovat, řekne, že se rozejít přece nechce, že to já jsem s tím začala atd...

Prosadit si rozchod neumím. I proto, že vím,že jednou by řekl malé - maminka ode mně odešla...I proto, že pro mě on pořád je ten ... jeden z mála, se kterým chci mít dítě a mám...

On si opravdu jen hraje a já na to přistupuju.
Proto jsem začala číst tyhle diskuse ( a psát), protože NEVÍM, jak si s tím poradit do budoucna, CO UDĚLAT, abych mohla být dobrou mámou oběma holkám.Jestli to mám vydržet tak jak to je - a už můžu v noci spát, i když se ráno vzbouzím nevyspalá, neklepu se po nocích jako drahej pes s představama, kde s kým byl atd...Zato mám teď tik, zhubla jsem už pod svou původní váhu - kojím a mám 62 kg/ 181 cm...Když jsem mu to řekla - vážila jsem se dneska v lékárně, řekl mi, že je to víc, než váží on - on má prý jen 60,-, kg - vysoký je jako já...A prý má atrofované svalstvo...:lol::lol::lol:To prý mu řekla doktorka na pravidelné prohlídce. Jo, je hubenej, jenže svaly na něm jen hrajou, tuk nemá, jen ty svaly,...Mám za to, že posledně říkal 65 kg...A že se mnou zhubnul, to pořád opakuje. Vtip je v tom, že mu vařím už jen večeři, chodí sem jen večer a zbytek dne se stravuje u mámy a na návštěvách...I u mně to je jen " pohoštění na návštěvě", jednou to někde přede mnou řekl.

Vážně si jen hrajou, ale jak se nenechat vtáhnout do hry - to netuším.

u nás i zákon říká, že POKUD SE MNOU ŽIJE A MÁM DÍTĚ, JE POVINEN HO NEJEN  ČÁSTEČNĚ ŽIVIT, ALE I VYCHOVÁVAT.TAK VZNIKÁ RODINA
Zákon říká "Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti." (§ 33 zák. o rod.)
"Oba rodiče přispívají na výživu svých dětí" (§ 85, odst. 2)
"Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost" (§ 88, odst. 1)
"... Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší." (§ 88, odst. 2)
Ani slovo o tom, že "spolubydlící" je povinen dítě druhého partnera vychovávat, natož (byť i jen částečně) živit. Vyživovací povinnost platí pouze tak, jak výše uvedeno.
Ale možná znáš jiný zákon... mohla bys upřesnit, kde ses to dozvěděla?

Heleno,

O CO TI JDE?

Mají MNĚ  něco říct Tvoje příspěvky?

Nebo mě tu mají snad vykreslit jako zlatokopku, potvoru, co se uvázala nějakému chudáčkovi na krk s touhou aby živil ji a její dítě co s ním nemá nic společného???A teď mu ještě brání, chudáčkovi, odejít za jeho pravou láskou?

Nebo se nudíš a potřebuješ si jen rýpnout?

O CO TI JDE?

rejka napsal(a):

Selima napsal(a):

Keby bol družstevný alebo v OV(len manžela) tak môže byť problém vymeniť zámok. Sisina napísala až po mojom príspevku, ako je to s vlatníctvom... A teda neviem, či mala nárok meniť zámok, ak je byt ich spoločný. Na druhej strane to podľa mňa ukazuje na to, že on si stále nechával zadné dvierka a "doma" sa zrejme cítil inde. :( Hoci uznávam, že môžu byť aj praktické dôvody, ale NEMUSIA(a neviem, aké by boli praktické dôvody u Sisiny).

Sel, mám dojem,že za těchto okolností neměla právo vyměnit zámek a nesmí manželovi bránit vstupu do jejich bytu. Je možné,že opravdu myslel na ty "zadní vrátka",neznáme podrobnosti,ale důvod mohl být naprosto nevinný.Můj první manžel se za celou dobu našeho manželství neodhlásil z bytu svých rodičů,protože to byl lempl a nechtělo se mu chodit na úřad a starosti s výměnou občanky.....

Neví že jsem vyměnila zámek a proto mi dal tento týden sám klíče od bytu, že je nepotřebuje. Bydliště nemá u rodičů, nechal si ho přepsat do bytu, který jsme kupovali před svatbou, ale jen on je vlastník a já platila.To bylo z toho dědictví.Ale chybělo mě něco málo dopůjčit, a mě by nedaly úvěr, byla jsem na mateřské, tak aby se to nekomplikovalo, tak se vše udělalo, tehdy na partnera /poté můj M/.Domluva byla taková, že potom přepíše vlastnictví na mě aby to bylo tak jak má být. Přepis se nekonal a ani se nebude konat, od rodičů jak jsem to koupila si hned přepsal bydliště tam ,ale bydleli jsme spolu v jiném větším bytě. Tento malinký jsem chtěla do budoucna jako investici nebo proděti, jen jsem nechtěla jen tak rozházet peníze. Momentálně tam bydlí nájemník, nájem jde manžovi, byt je vlastně papírově jeho a má tam i to bydliště. Pěkně to na mě vymyslel.A o nějakém vyrovnání z jeho strany nepadlo ani slovo, prostě jsem o to přišla, to je mi jasné.Kde bydlí manžel nevím, neřekl mi to a myslím že ani nechce abych to věděla.
A občanku si měnil od té doby ještě kvůli tomu, že se oženil se mnou, takže mohl změnit i to bydliště. Ale nechtěl.

ElinaH. napsal(a):

Heleno,

O CO TI JDE?
Mají MNĚ  něco říct Tvoje příspěvky?

Nebo mě tu mají snad vykreslit jako zlatokopku, potvoru, co se uvázala nějakému chudáčkovi na krk s touhou aby živil ji a její dítě co s ním nemá nic společného???A teď mu ještě brání, chudáčkovi, odejít za jeho pravou láskou?

Nebo se nudíš a potřebuješ si jen rýpnout?

O CO TI JDE?

Mně připadá, že Helena ti jen poopravuje tvé mylné názory na to, co říká zákon.

ElinaH. napsal(a):

Selima:

Rozdíl mezi námi je v tom, že JÁ UŽ  DÍTĚ MĚLA, KDYŽ JSEM SI S NÍM ZAČALA. On už mě měl jako matku velkého dítěte. A nevím, jak to je u vás, ale u nás i zákon říká, že POKUD SE MNOU ŽIJE A MÁM DÍTĚ, JE POVINEN HO NEJEN  ČÁSTEČNĚ ŽIVIT, ALE I VYCHOVÁVAT.TAK VZNIKÁ RODINA.

NATOLIK FÉR ROZHODNĚ JSEM, ŽE POKUD BY UŽ ON PŘIŠEL DO VZTAHU S DÍTĚTEM, BRALA BYCH JE OBA...

JE ROZDÍL, JESTLI SI UDĚLÁ DÍTĚ TEĎ S MILENKOU A JÁ BYCH TO MĚLA CHÁPAT, nemyslíš?

A S TÍM MILOVÁNÍM - asi se i láska unaví...


Dneska mi psycholožka řekla zajímavou věc - že to, že mi kdysi přítel zemřel se podepsalo možná na mém podvědomí v tom smyslu, že vím, že člověka, který je mi blízký, stejně ztratím. Tak si ho prý podvědomě snažím držet od těla.Čím víc miluju, tím víc dělám věci, které ho odhánějí.

Já měla už 2 děti, když jsme spolu s M začali žít. Měla jsem 2 zaměstnání, abych to utahla a nikdy jsem po M nechtěla, aby mi na děti přispíval a něco jim platil.Neměla jsem to možná ani za potřebí, protože domluvit se s bývalým nebyl nikdy problém a já to zase zvládala.Jen mě třeba přišlo líto, že M si nevzpomněl že mají svátek, narozeniny, co se koupí na Vánoce.Jenže to neřešil ani se svým klukem. Nechával to na mě. Nekupoval dárky ani rodičům  svým. Takže to byl jeho přístup celkově takový k těmto věcem. Ale nikdy se nestalo, že bych řekla chybí mě peníze, dej mě prosím něco na víc abych zaplatila nejstaršímu např.nové boty. Stejně by mě řekl, že na to mají svého tátu. To bylo u nás jasné už od začátku.A ani jsem ho nechtěla dělat zodpovědným za mé děti. Něco jiného už bylo, když jsem zůstala na mateřské s naším společným dítětem.Chtěl abych i z alimentů, co nepatřili mě ani jemu žila a nějak to začal počítat do hromady a vyčítat. No ale to už je jedno.

ElinaH. napsal(a):

Heleno,
O CO TI JDE?
Mají MNĚ  něco říct Tvoje příspěvky?
Nebo mě tu mají snad vykreslit jako zlatokopku, potvoru, co se uvázala nějakému chudáčkovi na krk s touhou aby živil ji a její dítě co s ním nemá nic společného???A teď mu ještě brání, chudáčkovi, odejít za jeho pravou láskou?
Nebo se nudíš a potřebuješ si jen rýpnout?
O CO TI JDE?

O co mi jde? Jednak o to, že se mýlíš ohledně zákonných povinností tvého partnera, protože to, že "Připouští zodpovědnost jen za tu menší" je naprosto v pořádku. Nejste manželé a ta větší je pro něj prakticky cizí.
A když dokážeš napsat "MLUVÍM O TOM, ŽE NECHÁPE, co se honí hlavou mně...MOJE jsou obě děti a JÍST A BYDLET CHTĚJÍ OBĚ. Tatínek první dcery výživné neplatí, nic nemá, nic mu nevezmou...", tak se nezlob, ale to skutečně vypadá jako bys chtěla, aby ti pomáhal živit i starší dítě, když z jeho otce alíky nevyrazíš. Jo, obě děti jsou "tvoje" - ne jeho.
Nakonec ono i tohle "Chce 1500,- přispět měsíčně na domácnost, kde se čistý nájem platí 2 tisíce + nějaká voda, elektrika, plyn" mluví samo za sebe. Pokud jsem dobře četla, bydlíš v jeho bytě - OK, i když nebudu počítat malou, tak pořád platíš za sebe a starší dceru jenom 1/2 nájmu a ta "nějaká voda, elektrika, plyn" asi vyjde na víc, než pětikilo měsíčně.
No a jestli ti moje příspěvky mají něco říct, to si musíš uvážit sama...

Heleno,

jde Ti tedy o to UPOZORNIT mě, že se mýlím?

Sisino,

nikdy jsem ani já po něm nechtěla, aby malé koupil boty, nebo aby na cokoliv přispěl NAVÍC než na čem jsme se dohodli.A dohodli jsme se, že já platím jídlo a on věci spojené s bydlením a to OBA STEJNOU částkou..
On si pak začal platit jídlo u maminky, protože se mu nechtělo sem chodit - má mj. u rodičů doma " kancelář".


MIMOCHODEM - TO BUDE ASI ZAJÍMAT HLAVNĚ HELENU - u nás na sociálce si ten zákon asi taky vykládají špatně
????:godlike:
Ohledně první dcery jsem pořád samoživitelka. Ovšem v tu chvíli, kdy jsem nechala zapsat milého do rodného listu druhé dcery, i přesto, že NENÍ MŮJ MANŽEL a i přesto, že BÝVALÝ NA STARŠÍ  STÁLE neplatí, zjistili si příjmy milého a napsali mi, že SPOLEČNĚ HOSPODAŘÍME 30 TIS. MĚSÍČNĚ a tudíž mi odebírají všechny dávky krom RODIČÁKU.:godlike:

VŠEM, ABYSTE MI DOBŘE ROZUMĚLI:):   :kapitulation:
Nesnažím se ho nijak odírat.Jde mi o to, že jsem z vlastní blbosti udělala v životě tu samou chybu podruhé - mám dítě s člověkem, se kterým mu teď neumíme utvořit RODINU, máme půlročního prcka, já hlavu zamotanou - jak si poradím namísto jako samoživitelka s jednou dcerou teď s dvěma, jak mě čeká, to co jsem už měla za sebou zase nanovo - noci bez spánku, když rostou zoubky, první třída, puberta a to vše SAMA A SAMA.
Už tohle mám jednou za sebou - a STRAŠNĚ MI VADÍ TAHLE VĚC: Na miminko jsme se strašně těšili, na společný život VE ČTYŘECH, na SPOLEČNOU BUDOUCNOST.Všichni dělají plány do budoucnosti...
TOHLE JE TO, CO MI NA TOM VADÍ. A HELENO - JE TO MŮJ PROBLÉM, ne něco, za co MŮŽE ON.JÁ SE ( SAMA) TRÁPÍM PO NOCÍCH PŘEMÝŠLENÍM, JAK TO MÁM ZVLÁDAT A CO BUDOU DĚTI JÍST.
Jenže pak přijde on druhý den, tedy druhý večer a začne říkat věci jako - měla by ses taky zamilovat, nechci vidět, jak se trápíš....Jenže já myslím, že mým zamilováním se tohle opravdu nespraví.
Možná to tu píšu blbě, ale ... rozumíte tomu, co chci říct?
Jde tu o MNĚ a MŮJ problém s tou situací.

Jediný krok, který mě napadl k řešení MÉ  blbé situace bylo navštívit psycholožku.

ElinaH. napsal(a):

Heleno,

O CO TI JDE?

Mají MNĚ  něco říct Tvoje příspěvky?

Nebo mě tu mají snad vykreslit jako zlatokopku, potvoru, co se uvázala nějakému chudáčkovi na krk s touhou aby živil ji a její dítě co s ním nemá nic společného???A teď mu ještě brání, chudáčkovi, odejít za jeho pravou láskou?

Nebo se nudíš a potřebuješ si jen rýpnout?

O CO TI JDE?

A o čo ide tebe? ;) Prečo sa hneď rozčuľuješ? Keď niečo cituješ nepresne alebo si urobíš nejaký neprensý výklad, tak ťa tu opravia/opravíme, na to buď pripravená... Je to proste verejná diskusia se vším všudy.

sisina napsal(a):

rejka napsal(a):

Selima napsal(a):

Keby bol družstevný alebo v OV(len manžela) tak môže byť problém vymeniť zámok. Sisina napísala až po mojom príspevku, ako je to s vlatníctvom... A teda neviem, či mala nárok meniť zámok, ak je byt ich spoločný. Na druhej strane to podľa mňa ukazuje na to, že on si stále nechával zadné dvierka a "doma" sa zrejme cítil inde. :( Hoci uznávam, že môžu byť aj praktické dôvody, ale NEMUSIA(a neviem, aké by boli praktické dôvody u Sisiny).

Sel, mám dojem,že za těchto okolností neměla právo vyměnit zámek a nesmí manželovi bránit vstupu do jejich bytu. Je možné,že opravdu myslel na ty "zadní vrátka",neznáme podrobnosti,ale důvod mohl být naprosto nevinný.Můj první manžel se za celou dobu našeho manželství neodhlásil z bytu svých rodičů,protože to byl lempl a nechtělo se mu chodit na úřad a starosti s výměnou občanky.....

Neví že jsem vyměnila zámek a proto mi dal tento týden sám klíče od bytu, že je nepotřebuje. Bydliště nemá u rodičů, nechal si ho přepsat do bytu, který jsme kupovali před svatbou, ale jen on je vlastník a já platila.To bylo z toho dědictví.Ale chybělo mě něco málo dopůjčit, a mě by nedaly úvěr, byla jsem na mateřské, tak aby se to nekomplikovalo, tak se vše udělalo, tehdy na partnera /poté můj M/.Domluva byla taková, že potom přepíše vlastnictví na mě aby to bylo tak jak má být. Přepis se nekonal a ani se nebude konat, od rodičů jak jsem to koupila si hned přepsal bydliště tam ,ale bydleli jsme spolu v jiném větším bytě. Tento malinký jsem chtěla do budoucna jako investici nebo proděti, jen jsem nechtěla jen tak rozházet peníze. Momentálně tam bydlí nájemník, nájem jde manžovi, byt je vlastně papírově jeho a má tam i to bydliště. Pěkně to na mě vymyslel.A o nějakém vyrovnání z jeho strany nepadlo ani slovo, prostě jsem o to přišla, to je mi jasné.Kde bydlí manžel nevím, neřekl mi to a myslím že ani nechce abych to věděla.
A občanku si měnil od té doby ještě kvůli tomu, že se oženil se mnou, takže mohl změnit i to bydliště. Ale nechtěl.

:rolleyes: Bože, to je ale dáreček.... :dumbom:

Elina, my sa ti tu snažíme napr. pomôcť zistiť, na čo máš nárok a na čo nie... ;) Príjmy sa sčitujú u každého, kto býva v spoločnej domácnosti, t.j. aj keby si bývala s prasesternicou alebo manžrlovým dedkom, sčítali by vaše príjmy a vypočítali nejaké sociálne minimum alebo dávky alebo čo... Ale to ešte neznamená, žeby prasesternica alebo manželov dedko mali povinnosť živiť tvoje deti. Alimenty od priateľa by si mala dostávať na menšie dieťa + na seba, kým si na materskej, potom už len na dieťa. Ako uživíš staršiu dcéru, jeho nemusí zaujímať ani z pohľadu zákona, ani z pohľadu morálky... Bolo by pekné, keby ho to zaujímalo, ale vymáhať sa to proste nedá, to si trucuj koľko chceš... Rozumiem ti, že máš problém uživiť momentálne seba + dve deti, kvôli malej, apod. - ale to neznamená, že sa tá povinnosť a tie starosti automaticky prehodia na expriateľa. :/ Len starosť o výživu(a možno aj výchovu) tej malej, nič  viac.
A mmch - je pravda, že on ťa už spoznal s jedným dieťaťom, ale zjavne ani netušil, do čoho ide - t.j. čo rodičovstvo obnáša. :dumbom: :supermario:

jde Ti tedy o to UPOZORNIT mě, že se mýlím?
Ano - ale ne tebe osobně. Když napíšeš ty nebo někdo jiný s prominutím nesmysl typu "zákon říká, že partner je povinen živit moje (ne naše společné) dítě", považuju korekci za nutnou. Nikdy nevíš, kdo si to přečte a bude s tím argumentovat jako s danou věcí, protože "je na to zákon".

u nás na sociálce si ten zákon asi taky vykládají špatně... přesto, že NENÍ MŮJ MANŽEL a i přesto, že BÝVALÝ NA STARŠÍ  STÁLE neplatí, zjistili si příjmy milého a napsali mi, že SPOLEČNĚ HOSPODAŘÍME 30 TIS. MĚSÍČNĚ a tudíž mi odebírají všechny dávky krom RODIČÁKU.
Ale oni si to špatně nevykládají - jste posuzováni jako společná domácnost
"Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby." (§ 115 Obč. z.) (což nemusí být jenom druh a družka)
a pro účely sociálního zabezpečení tedy platí
"Tvoří-li soužití muže a ženy domácnost a doba společného soužití trvá alespoň 3 měsíce, potom se přihlíží k partnerovi jako společně posuzované osobě (započítává se tedy i jeho příjem do rozhodného příjmu rodiny) při stanovení životního minima rodiny a posouzení nároku na přiznání dávek státní sociální podpory. Jistě netřeba v této souvislosti zvláště připomínat základní zásadu, že čím vyšší příjem, tím méně dávek a v nižší výměře. Přizná-li neprovdaná, ovdovělá, rozvedená žena, jež pečuje o jedno novorozené dítě, že žije s druhem, ztratí nárok na výhodnější (o 9 týdnů delší) mateřskou dovolenou a výplatu peněžité pomoci v mateřství z nemocenského pojištění." (http://tiscali.cz/mone/mone_center_050627.864702.html)

A proč je pro Tebe osobně tak nutné lidi korigovat?

Pro mě osobně z toho vychází zvláštní nepoměr - proč by se on měl starat o dítě z předchozího vztahu, to není jeho povinnost, nicméně je posuzován, jako člověk žijící a společně se mnou hospodařící se mnou společnými penězi...

Tak jak to vlastně je - je to černé nebo bílé? Jsem samoživitelka, co má dostávat soc. dávky? Nebo mám brát 7600,-zatímco on bere 20 tis.? Tvrdit, že jsem samoživitelka mi zakázal, jít k soudu o výchovu a výživu taky.

Máš RADU? KONKRÉTNÍ RADU jak z tohohle ven?


Nebo jen koriguješ chyby a nesmysly?

A proč je pro Tebe osobně tak nutné lidi korigovat?
Nepochopila´s - ne lidi, ale jimi kázané bludy.
Tvrdit, že jsem samoživitelka mi zakázal, jít k soudu o výchovu a výživu taky.
Ty jsi nesvéprávná nebo ho posloucháš na slovo? Pokud jsi mu vyhověla, tak se nediv, že tě má na háku finančně i jinak.
KONKRÉTNÍ RADU jak z tohohle ven?
Zákon o státní sociální podpoře (podobně též zákon o sociální potřebnosti) stanoví, že příjem rozhodný pro přiznání dávky se stanoví jako měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období. Takže bys musela na sociálce pravidelně prokazovat, že společnou domácnost nevedete.

sisina napsal(a):

Neví že jsem vyměnila zámek a proto mi dal tento týden sám klíče od bytu, že je nepotřebuje. Bydliště nemá u rodičů, nechal si ho přepsat do bytu, který jsme kupovali před svatbou, ale jen on je vlastník a já platila.To bylo z toho dědictví.Ale chybělo mě něco málo dopůjčit, a mě by nedaly úvěr, byla jsem na mateřské, tak aby se to nekomplikovalo, tak se vše udělalo, tehdy na partnera /poté můj M/.Domluva byla taková, že potom přepíše vlastnictví na mě aby to bylo tak jak má být. Přepis se nekonal a ani se nebude konat, od rodičů jak jsem to koupila si hned přepsal bydliště tam ,ale bydleli jsme spolu v jiném větším bytě. Tento malinký jsem chtěla do budoucna jako investici nebo proděti, jen jsem nechtěla jen tak rozházet peníze. Momentálně tam bydlí nájemník, nájem jde manžovi, byt je vlastně papírově jeho a má tam i to bydliště. Pěkně to na mě vymyslel.A o nějakém vyrovnání z jeho strany nepadlo ani slovo, prostě jsem o to přišla, to je mi jasné.Kde bydlí manžel nevím, neřekl mi to a myslím že ani nechce abych to věděla.
A občanku si měnil od té doby ještě kvůli tomu, že se oženil se mnou, takže mohl změnit i to bydliště. Ale nechtěl.

sisino,rozumím tomu dobře? Ty jsi za své peníze koupila byt,ale napsalas ho na menžela(tehdy ještě přítele)? Ojoj,tak tohle byla osudová chyba.Koupila jsi mu byt! Proč tehdy nedošlo k domluvenému přepisu na tebe? No,dobře si to chlapeček spočítal.A to je ještě klika,že nezjistil,že zámek u vašeho bytu je vyměněný,jinak by ti mohl zavařit.No,já mám pocit,Sisino,že o byt,který krásně vydělává pronájmem,jsi přišla.Sice by se mohla možná žaloba založit na podkladech- doložení,že peníze byly tvoje,ale nevím jestli bys tuhle kauzu vyhrála.No v každém případě bych to asi prokonzultovala s právníkem....

ElinaH. napsal(a):

Heleno,

jde Ti tedy o to UPOZORNIT mě, že se mýlím?

Sisino,

nikdy jsem ani já po něm nechtěla, aby malé koupil boty, nebo aby na cokoliv přispěl NAVÍC než na čem jsme se dohodli.A dohodli jsme se, že já platím jídlo a on věci spojené s bydlením a to OBA STEJNOU částkou..
On si pak začal platit jídlo u maminky, protože se mu nechtělo sem chodit - má mj. u rodičů doma " kancelář".


MIMOCHODEM - TO BUDE ASI ZAJÍMAT HLAVNĚ HELENU - u nás na sociálce si ten zákon asi taky vykládají špatně
????:godlike:
Ohledně první dcery jsem pořád samoživitelka. Ovšem v tu chvíli, kdy jsem nechala zapsat milého do rodného listu druhé dcery, i přesto, že NENÍ MŮJ MANŽEL a i přesto, že BÝVALÝ NA STARŠÍ  STÁLE neplatí, zjistili si příjmy milého a napsali mi, že SPOLEČNĚ HOSPODAŘÍME 30 TIS. MĚSÍČNĚ a tudíž mi odebírají všechny dávky krom RODIČÁKU.:godlike:

VŠEM, ABYSTE MI DOBŘE ROZUMĚLI:):   :kapitulation:
Nesnažím se ho nijak odírat.Jde mi o to, že jsem z vlastní blbosti udělala v životě tu samou chybu podruhé - mám dítě s člověkem, se kterým mu teď neumíme utvořit RODINU, máme půlročního prcka, já hlavu zamotanou - jak si poradím namísto jako samoživitelka s jednou dcerou teď s dvěma, jak mě čeká, to co jsem už měla za sebou zase nanovo - noci bez spánku, když rostou zoubky, první třída, puberta a to vše SAMA A SAMA.
Už tohle mám jednou za sebou - a STRAŠNĚ MI VADÍ TAHLE VĚC: Na miminko jsme se strašně těšili, na společný život VE ČTYŘECH, na SPOLEČNOU BUDOUCNOST.Všichni dělají plány do budoucnosti...
TOHLE JE TO, CO MI NA TOM VADÍ. A HELENO - JE TO MŮJ PROBLÉM, ne něco, za co MŮŽE ON.JÁ SE ( SAMA) TRÁPÍM PO NOCÍCH PŘEMÝŠLENÍM, JAK TO MÁM ZVLÁDAT A CO BUDOU DĚTI JÍST.
Jenže pak přijde on druhý den, tedy druhý večer a začne říkat věci jako - měla by ses taky zamilovat, nechci vidět, jak se trápíš....Jenže já myslím, že mým zamilováním se tohle opravdu nespraví.
Možná to tu píšu blbě, ale ... rozumíte tomu, co chci říct?
Jde tu o MNĚ a MŮJ problém s tou situací.

Jediný krok, který mě napadl k řešení MÉ  blbé situace bylo navštívit psycholožku.

No tak to musím souhlasit, také po mě na sociálce chtěli vědět kdo je budoucím otcem mého dítěte, to jsem byla ještě těhotná  a manželé jsme nebyli, musela jsem jim to říct, a od toho dne počítali příjmy přítele k mým, sebrali mě přídavky na mé 2 děti a také příspěvek na bydlení. A bylo jim to jedno, že se na jejich výživě nechce ani nepodílí. Je to tak podle zákona, žijeme spolu, tak to tak berou, že mně musí přispívat i s dětma. A při žádosti o zvýšení výživného  na starší děti mě bylo řečeno, že budou chtít i přítelův příjem a také se započítal automaticky do mého příjmu. I když jsme nabyli manželé a nebyli to jeho děti. Prostě oficiálně jsem měla partnera a nic už je víc nezajímalo. Byla jsem z toho taky překvapená. Ale na úřadech to tak chodí.

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

rejka napsal(a):

Sel, mám dojem,že za těchto okolností neměla právo vyměnit zámek a nesmí manželovi bránit vstupu do jejich bytu. Je možné,že opravdu myslel na ty "zadní vrátka",neznáme podrobnosti,ale důvod mohl být naprosto nevinný.Můj první manžel se za celou dobu našeho manželství neodhlásil z bytu svých rodičů,protože to byl lempl a nechtělo se mu chodit na úřad a starosti s výměnou občanky.....

Neví že jsem vyměnila zámek a proto mi dal tento týden sám klíče od bytu, že je nepotřebuje. Bydliště nemá u rodičů, nechal si ho přepsat do bytu, který jsme kupovali před svatbou, ale jen on je vlastník a já platila.To bylo z toho dědictví.Ale chybělo mě něco málo dopůjčit, a mě by nedaly úvěr, byla jsem na mateřské, tak aby se to nekomplikovalo, tak se vše udělalo, tehdy na partnera /poté můj M/.Domluva byla taková, že potom přepíše vlastnictví na mě aby to bylo tak jak má být. Přepis se nekonal a ani se nebude konat, od rodičů jak jsem to koupila si hned přepsal bydliště tam ,ale bydleli jsme spolu v jiném větším bytě. Tento malinký jsem chtěla do budoucna jako investici nebo proděti, jen jsem nechtěla jen tak rozházet peníze. Momentálně tam bydlí nájemník, nájem jde manžovi, byt je vlastně papírově jeho a má tam i to bydliště. Pěkně to na mě vymyslel.A o nějakém vyrovnání z jeho strany nepadlo ani slovo, prostě jsem o to přišla, to je mi jasné.Kde bydlí manžel nevím, neřekl mi to a myslím že ani nechce abych to věděla.
A občanku si měnil od té doby ještě kvůli tomu, že se oženil se mnou, takže mohl změnit i to bydliště. Ale nechtěl.

:rolleyes: Bože, to je ale dáreček.... :dumbom:

Spíš bych řekla : Bože , ta Sisina je b.l.b.á.

Tak jak to tak čtu,mám dojem,že jsem asi divná...:dumbom: Jsem vdaná po druhé,obě děti mám z předchozího manželství,ale se současným manželem se na výchově i "výbavě" mých dětí podílíme společně. Neexistuje moje-tvoje.Jenom "naše". A mě to přijde normální. Nestalo by se,že by mi manžel řekl- kup boty pro kluka "ze svého". Asi je to tím,že do manželství jsme šli víceméně jako rovnocenní partneři.Já zázemí,on také a finanční příjmy máme stejné.Ale vím,že "my" jsme tři. Manžel má syna z prvního manž. a já ho také započítávám do termínu"naše". Přispíváme mu na školní aktivitity ( stejně jako otec mých dětí přispívá ),dárky dostává ve stejné hodnotě jako ty "moje",jezdí s námi k moři.

Elino, Sisi,
ono to platí i opačně - když budete nezaměstnané a žít s pracujícími dětmi ve společné domácnosti, taky nebudete mít nárok na všechny dávky, které byste mohly mít jako samostatně žijící osoby.

sisina napsal(a):

Spíš bych řekla : Bože , ta Sisina je b.l.b.á.

Tak to je pěkná sebekritika,sis....:lol: Ale můžu tě uklidnit,že to samé jsem si řekla párkrát taky.Ne na tebe,ale sobě :D:D S tím bytem je to ale dost průserový....

rejka napsal(a):

Tak jak to tak čtu,mám dojem,že jsem asi divná...:dumbom: Jsem vdaná po druhé,obě děti mám z předchozího manželství,ale se současným manželem se na výchově i "výbavě" mých dětí podílíme společně. Neexistuje moje-tvoje.Jenom "naše". A mě to přijde normální. Nestalo by se,že by mi manžel řekl- kup boty pro kluka "ze svého". Asi je to tím,že do manželství jsme šli víceméně jako rovnocenní partneři.Já zázemí,on také a finanční příjmy máme stejné.Ale vím,že "my" jsme tři. Manžel má syna z prvního manž. a já ho také započítávám do termínu"naše". Přispíváme mu na školní aktivitity ( stejně jako otec mých dětí přispívá ),dárky dostává ve stejné hodnotě jako ty "moje",jezdí s námi k moři.

No, keby si ostala na materskej a boli ste závislí(všetci piati) len na jeho príjmoch, možno by sa tiež všeličo ukázalo... halvne keby otec na prvé dve deti neplatil(ako u Eliny). Ale to nič nemení na tom, že právny nárok NEEXISTUJE. Ľudský rozmer alebo povedzme dohoda partnerov je iná vec... :vissla:

rejka napsal(a):

Tak jak to tak čtu,mám dojem,že jsem asi divná...:dumbom: Jsem vdaná po druhé,obě děti mám z předchozího manželství,ale se současným manželem se na výchově i "výbavě" mých dětí podílíme společně. Neexistuje moje-tvoje.Jenom "naše". A mě to přijde normální. Nestalo by se,že by mi manžel řekl- kup boty pro kluka "ze svého". Asi je to tím,že do manželství jsme šli víceméně jako rovnocenní partneři.Já zázemí,on také a finanční příjmy máme stejné.Ale vím,že "my" jsme tři. Manžel má syna z prvního manž. a já ho také započítávám do termínu"naše". Přispíváme mu na školní aktivitity ( stejně jako otec mých dětí přispívá ),dárky dostává ve stejné hodnotě jako ty "moje",jezdí s námi k moři.

Tak si myslím, že by to mělo běžně fungovat. Můj M čím více častěji /po narození jeho vlastního syna/ začal rozdělovat tvoje děti, moje dítě. Byl závistlivý i na mě, na tož na ty dva co nejsou jeho. A od narození malého s náma ani na dovolenou jezdit nechtěl, že je to drahé. A do té doby jsme jezdili třeba i 2 x za léto i s dětma. Strašně se změnil.Nevím co to s ním je, ale mám obavu, že to bylo pro něj už těžké utáhnout nás i milenku. Ale o té jsem se dověděla až po čase. A atk si to pomalinku skládám a měl ji už před svatbou, nebo těsně po svatbě. Myslím, že pomalinku ho slečna zpracovávala, až tak škudlil a počítal, že jsem to nechápala. Chystal se na horší časy. Jak jinak.

Selima napsal(a):

No, keby si ostala na materskej a boli ste závislí(všetci piait) len na jeho príjmoch, možno by sa tiež všeličo ukázalo... halvne keby otec na prvé dve deti neplatil(ako u Eliny). Ale to nič nemení na tom, že právny nárok NEEXISTUJE. Ľudský rozmer alebo povedzme dohoda partnerov je iná vec... vissla

Tak to víš,že by to bylo jiné,kdybych byla doma. Ale já jsem člověk plánující, takže bych do takového "projektu" nešla.Chci být nezávislá, tzn. chci mít jistotu,že bych se o sebe a děti postarala,kdybych zůstala sama. A podle toho jsem se zařídila.Já nepotřebuju chlapa k tomu,aby se o mně a mé děti postaral....

Někteří lidé,když vycítí závislost partnera,dokáží toho až ošklivě zneužívat.Můj ex také věděl( myslel si),že jsem na něm finančně závislá,když jsem na mateřské,což byla do určité míry pravda.Po rozvodu jsem se musela hodně uskromnit,ale řekla jsem si,že udělám všechno pro to,abych na žádném chlapovi už nikdy závislá nebyla.Měla jsem nejen štěstí,ale jsem i docela pilná a ctižádostivá,tak jsem na sobě zapracovala a zatím jsem s výsledkem spokojená.Ale upřímně říkám,že v manželství se cítím velmi dobře,s manželem máme hodně společných názorů i vizí naší budoucnosti,rozhodně bych na stávající situaci nic nemělnila a doufám,že nám to vydrží.Oba máme něco za sebou,víme co od života chceme,ze svých chyb jsme se poučili.Zažili jsme i pár krizových situací ( naštěstí ne partnerských,ale takových těch životních) takže víme,že ten druhý je nám oporou a mužeme se na sebe vzájemně spolehnout.....

rejka napsal(a):

Někteří lidé,když vycítí závislost partnera,dokáží toho až ošklivě zneužívat.Můj ex také věděl( myslel si),že jsem na něm finančně závislá,když jsem na mateřské,což byla do určité míry pravda.Po rozvodu jsem se musela hodně uskromnit,ale řekla jsem si,že udělám všechno pro to,abych na žádném chlapovi už nikdy závislá nebyla.Měla jsem nejen štěstí,ale jsem i docela pilná a ctižádostivá,tak jsem na sobě zapracovala a zatím jsem s výsledkem spokojená.Ale upřímně říkám,že v manželství se cítím velmi dobře,s manželem máme hodně společných názorů i vizí naší budoucnosti,rozhodně bych na stávající situaci nic nemělnila a doufám,že nám to vydrží.Oba máme něco za sebou,víme co od života chceme,ze svých chyb jsme se poučili.Zažili jsme i pár krizových situací ( naštěstí ne partnerských,ale takových těch životních) takže víme,že ten druhý je nám oporou a mužeme se na sebe vzájemně spolehnout.....

To je jako z pohádky,tak jsem si taky vysnila že budu žít. A ty konce jsou zcela jiné. Taky pracuji a snažím se, jsem samý přezčas abych měla lepší výplatu. Teť jsem si požádala i změnu pracoviště, mělo by mě to i finančně líp vycházet. Také nečekám kdo mě co dá a pošle. Začaly vlastně velké problémy, když jsem zůstala na mateřské, najednou bylo potřeba, aby se i věnoval nám, přispíval nějakou rozumnější částkou na domácnost a už začaly problémy. Jak jen po něm stále něco chci, že on je ejště mladý a nebude sedět doma na sedačce/to reagoval, že by mohl odsunout pár koníčků na vedlejší kolej a věnovat se trochu synkovi a mě/. Myslím si, že prostě nezvládl roli otce a manžela. Chtěl si vedle mě žít v tom svém zajetém svobodném a finančně nezávislém životě.Tak prej si našel milenku, protože u ní hledal klid a žádné starosti. To mi odpověděl, když jsem se ptala PROČ? A myslím si, že si spíš zadělal na větší starosti, než si dovedl představit.

Jen tak se zeptám, myslíte si, že je dobrý nápad, pořídit si v této mé situaci tzv. převozníka? Nevím jestli máte s tím nějaké skušenosti, takhle brzy po odchodu M? Je to měsíc. Jen by mě zajímal názor zvenčí. Dvoří se mi jeden sympaťák a je bez závazků. A to obětí od muže, no chybí mi to, co si budu nalhávat.:rodna:

Sisino,když jsem se rozvedla,řekla mi mamka,pouč se ze svého nevydařeného manželství.Pokusila jsem se o to a věděla jsem do jakého vztahu bych nikdy nešla.Naučila jsem se žít sama se svými dětmi,spolehnout se jen na sebe ( i když jsem za zády měla rodinu na kterou jsem se v případě nouze mohla obrátit a to je neskutečná podpora) byla jsem 2 roky sama.Když jsem poznala svého nynějšího manžela věděla jsem od první chvíle,že tohle je chlap podle mých představ.Postupem času jsem se v tomto pouze utvrdila. Občas si připadám jako v pohádce,ale nohama zůstávám na zemi.Zeptej se mě za 10 let,povím ti víc...:lol: :lol: :lol:Mj jsem se naučila užívat si každé pěkné chvilky a radovat se úplně ze všeho. Ať už mě v životě potká cokoliv,tohle mi už nikdo nesebere. Kromě Alzhaimera jak se smíchem ráda dodávám....:D
A jestli si chceš najít milence,tak je to jen a jen tvoje věc.Ale domů bych ho nevodila.

sisina napsal(a):

rejka napsal(a):

Někteří lidé,když vycítí závislost partnera,dokáží toho až ošklivě zneužívat.Můj ex také věděl( myslel si),že jsem na něm finančně závislá,když jsem na mateřské,což byla do určité míry pravda.Po rozvodu jsem se musela hodně uskromnit,ale řekla jsem si,že udělám všechno pro to,abych na žádném chlapovi už nikdy závislá nebyla.Měla jsem nejen štěstí,ale jsem i docela pilná a ctižádostivá,tak jsem na sobě zapracovala a zatím jsem s výsledkem spokojená.Ale upřímně říkám,že v manželství se cítím velmi dobře,s manželem máme hodně společných názorů i vizí naší budoucnosti,rozhodně bych na stávající situaci nic nemělnila a doufám,že nám to vydrží.Oba máme něco za sebou,víme co od života chceme,ze svých chyb jsme se poučili.Zažili jsme i pár krizových situací ( naštěstí ne partnerských,ale takových těch životních) takže víme,že ten druhý je nám oporou a mužeme se na sebe vzájemně spolehnout.....

To je jako z pohádky,tak jsem si taky vysnila že budu žít. A ty konce jsou zcela jiné. Taky pracuji a snažím se, jsem samý přezčas abych měla lepší výplatu. Teť jsem si požádala i změnu pracoviště, mělo by mě to i finančně líp vycházet. Také nečekám kdo mě co dá a pošle. Začaly vlastně velké problémy, když jsem zůstala na mateřské, najednou bylo potřeba, aby se i věnoval nám, přispíval nějakou rozumnější částkou na domácnost a už začaly problémy. Jak jen po něm stále něco chci, že on je ejště mladý a nebude sedět doma na sedačce/to reagoval, že by mohl odsunout pár koníčků na vedlejší kolej a věnovat se trochu synkovi a mě/. Myslím si, že prostě nezvládl roli otce a manžela. Chtěl si vedle mě žít v tom svém zajetém svobodném a finančně nezávislém životě.Tak prej si našel milenku, protože u ní hledal klid a žádné starosti. To mi odpověděl, když jsem se ptala PROČ? A myslím si, že si spíš zadělal na větší starosti, než si dovedl představit.

Sisi - tak v tomhle jsem taky stejná - napřed vlastní snaha, pak partner, společné plány...A teď to můžu začít všechno znovu od začátku. Chlapa už nechci.Ani převozníka...Na city mám děti a dost...Tohle bylo fakt naposled, už si žádným citem nedám komplikovat život. Taky jsem měla mladšího.Vlastně jsem měla každého mladšího, svobodného, zajímavého.Táhnou mě tyhle typy - teď už ne hezounci, ale lidi, kteří jsou hodně nezávislí.Snad proto, abych se potkala se svou závislostí a řešila ji...

helena napsal(a):

A proč je pro Tebe osobně tak nutné lidi korigovat?
Nepochopila´s - ne lidi, ale jimi kázané bludy.
Tvrdit, že jsem samoživitelka mi zakázal, jít k soudu o výchovu a výživu taky.
Ty jsi nesvéprávná nebo ho posloucháš na slovo? Pokud jsi mu vyhověla, tak se nediv, že tě má na háku finančně i jinak.
KONKRÉTNÍ RADU jak z tohohle ven?
Zákon o státní sociální podpoře (podobně též zákon o sociální potřebnosti) stanoví, že příjem rozhodný pro přiznání dávky se stanoví jako měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období. Takže bys musela na sociálce pravidelně prokazovat, že společnou domácnost nevedete.

Odpovím Ti na to o té nesvéprávnosti: V poslední době jsem opravdu " nesvéprávná" jak jsem nikdy nebyla.
Mou situaci z právního hlediska znáš a možná budeš souhlasit s tím, že za dané situace mám jedinou možnost mít se líp - a ta vede přes dohodu s ním.Nebo aspoň nedělání věcí, které výslovně nechce...
Problém je, že on se chvílemi dohodnout chce, pak zase ne, pak se nechce rozejít...

sisina napsal(a):

Jen tak se zeptám, myslíte si, že je dobrý nápad, pořídit si v této mé situaci tzv. převozníka? Nevím jestli máte s tím nějaké skušenosti, takhle brzy po odchodu M? Je to měsíc. Jen by mě zajímal názor zvenčí. Dvoří se mi jeden sympaťák a je bez závazků. A to obětí od muže, no chybí mi to, co si budu nalhávat.:rodna:

Ak to ukočíruješ... ;) tak kľudne. Ide skôr o to, aby si nespadla z jednej závislosti do druhej :/ . Na nejaké hlboké city a veľké plány do budúcnosti by som si v tejto chvíli dala pozor.

za dané situace mám jedinou možnost mít se líp - a ta vede přes dohodu s ním.Nebo aspoň nedělání věcí, které výslovně nechce...
Problém je, že on se chvílemi dohodnout chce, pak zase ne, pak se nechce rozejít...
Za dané situace máš možnost začít si hledat jiné bydlení, od obou otců tvrdě vyžadovat alimenty a od současného partnera ještě výživné na sebe. Ale chápu, že ti bydlení za pár šupů a to, co ti přítel milostivě přidá, vyhovuje a proto budeš jednat podle jeho příkazů a ješte se tejrat tím, jesti se ne/chce dohodnout, rozejít, řešit...

Heleno,


nepohrdnu radou jak mám tvrdě vymáhat výživné od OBOU OTCŮ.Ráda bych věděla, jak na to zejména u bývalého, který alimenty neplatí deset let.Exekutor napsal, že mu není, co zabavit, neboť nic nemá, nepracuje a není veden na ÚP.Trestní oznámění jsem podala, jeho i zavřeli - z věznice pak chodilo 60,- slovy šedesát korun výživného.

Jasně, že mi vyhovuje bydlení, kde jsem teď.Stěhovala jsem se už mockrát, teď naposled to nebylo jednoduchý pro mou starší dceru - musela změnit školu ve třinácti letech, najít si nové kamarády a svou pozici v novém kolektivu. Chtěla jsem věřit, že se stěhuju naposled, že všechno budem zvládat společně, že nám miminko bude dělat hlavně radost...Když mi před lety zemřel přítel, musela jsem všechno změnit - bydliště, práci, úplně všechno najednou.Nezapomněla jsem, jak zlý to tenkrát bylo.Kamarád mi tenkrát řekl, že je škoda, že jsem s přítelem neměla vlastní miminko - mohla jsem mít "živou vzpomínku". Byla jsem ráda, že tomu tak není. Teď to tak mám.
Když se rozhodnu jít si přivydělat, v současné chvíli věřím, že si přítel čas najde a dceru ohlídá, nebo ji dá ke své mámě.Když odejdu a budu tvrdě vyžadovat alimenty, nebudu mít ani to hlídání.
Je to z mojí strany LENOST hledat něco nového, do jisté míry určitě.Z větší části je to strach, jak to budu zvládat, protože už to znám.

Třeba Sisina měla dvě práce, aby zvládala a já ji obdivuju, já jsem dělala krátký a dlouhý týden a byla jsem jednak z práce vyřízená a druhak z toho, co moje holčička dovedla vyvádět, když jsem nebyla doma.
A pak příklad, který mě nejvíc děsí - mám kamarádku, má tři děti.Rozvedla se, kluka si nechal u sebe tatínek, hoky ona.Honila se jako blázen, dělala dvanáctky, těžkou práci, v době volna brigádu.Ve třinácti jí starší dcera řekla, že s ní být nechce, půjde radši k tátovi, protože má u něj víc volnosti a peněz.Ta mladší ve dvanácti strávila nějaký čas v diagnostickém ústavu.Mladší dcera kamarádila s mou starší. Vím, jaká milá holčička byla v osmi letech, měla jsem ji moc ráda. Dnes ji na ulici nechci ani potkat - je hrubá,sprostá, chová se jako kluk...

Nechci tohle zažít, jestli mi rozumíte.
Sem na diskusi chodím a i se vztekám - bývala jsem taková, že jsem kamarádkám hodně radila, jestli si jich partneři nedokážou vážit, ať od nich odejdou...Párkrát mi lidi řekli, že se se mnou rádi baví, protože nemám žádné starosti.:cool: Optimismus mě ale s druhým dítkem přešel.

Jsem ráda za to, co se tu dozvím, i když kritiku příjímat moc neumím, poskládá se mi to až pak následně - co si z toho můžu vzít, co je pro mě podstatné. TAKŽE VŠEM DĚKUJU ZA NÁZOR - A MOŽNÁ HLAVNĚ ZA TY KRITICKÉ.

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

Jen tak se zeptám, myslíte si, že je dobrý nápad, pořídit si v této mé situaci tzv. převozníka? Nevím jestli máte s tím nějaké skušenosti, takhle brzy po odchodu M? Je to měsíc. Jen by mě zajímal názor zvenčí. Dvoří se mi jeden sympaťák a je bez závazků. A to obětí od muže, no chybí mi to, co si budu nalhávat.:rodna:

Ak to ukočíruješ... ;) tak kľudne. Ide skôr o to, aby si nespadla z jednej závislosti do druhej :/ . Na nejaké hlboké city a veľké plány do budúcnosti by som si v tejto chvíli dala pozor.

Na city a plány nemám ani pomyšlení, jenže co můžu vědět, co se může stát? To mám taky obavu, ještě jsem nikdy jen tak nezávazně s mužem neměla "románek". I když je to asi v mém věku k neuvěření.:lol:
Znám ho už půl roku, jsme kámoši, ale teť si všímám že se ke mě začíná chovat jinak, když jsem sama bez M. A dvoří se mi. No ale určitě vím, že to není muž kterého bych chtěla pro život.A jsem přesvědčena, že on hledá taky jinou živozní partnerku.Nyní je sám už delší dobu bez vážného vztahu.Nemá děti,svobodný,zase o pár let mladší.Ach jo. Takže v tom mám jasno, ale co vím, co to se mnou může udělat, když si s ním začnu něco víc ?

Optimismus mě ale s druhým dítkem přešel.
Než se dítě narodilo,tak byl váš vztah v pořádku a fungoval "normálně" ? Druhé dítě jste si oba přáli a bylo plánované ? Sorry,jestli jsi to už někde psala,nepamatuju si vše tak podrobně...

rejka napsal(a):

Optimismus mě ale s druhým dítkem přešel.
Než se dítě narodilo,tak byl váš vztah v pořádku a fungoval "normálně" ? Druhé dítě jste si oba přáli a bylo plánované ? Sorry,jestli jsi to už někde psala,nepamatuju si vše tak podrobně...

U nás jsme chtěli  oba, několik měsíců se nedařilo, ještě si vzpomínám, jak mě M říkal, že si to spočítal a chce aby se dítě narodilo na začátkem jara, aby měl narozeniny v jinou dobu, než Vánoce. No a nakonec máme Vánočního kluka. Ale měla jsem během těhotenství potíže, nějak jsem viděla, že ho to obtěžuje, byl zvyklý, že jsem ok, naladěná, sportuju, zvládám vše a on se semnou vezl. Teť jsem musela ležet, odpočívat, potom operace, hospitalizace /moje/ v nemocnici, on se musel starat o kojence.Sice mu pomáhali obě babičky, ale jak jsem se z toho dostala, tak začal jako utržený ze řetězu. Hned dohnat, to co zameškal asi. Zjišťuji, že prostě zodpovědnost a tíha otcovství a role manžela nejde s jeho povahou dohromady. Myslel si asi, že když mě to lehce i jemu vlastně s těma staršíma dětma jde a funguje, že to asi se děje samo. Neměl asi ani páru, že mě to stojí ta péče o děti a stíhání sportu s ním,/ abych nestratila úplně i ten náš společný koníček a strávený čas,/ a domácnost, zaměstnání, spoustu energie. A do chodu těchto věcí, kromě toho, že mě zavezl na společný nákup se nějak nechtěl, s výmluvou, že nemá čas a je unavený nijak podílet.

sisino, svobodný bezdětný. Myslím, že 3 děti jsou v dnešní době a tvé situaci až dost. Nevrhej se bezhlavě do vztahů, jen abys nebyla sama.

majkafa napsal(a):

sisino, svobodný bezdětný. Myslím, že 3 děti jsou v dnešní době a tvé situaci až dost. Nevrhej se bezhlavě do vztahů, jen abys nebyla sama.

Že jsem sama mě nějak zjišťuji nevadí,jako bez partnera,a už mě M ani nechybí.Jsem se z toho nějak brzy dostala. Ale co sex? Nějak o tom začínám moc přemýšlet, chybí.

sisina napsal(a):

rejka napsal(a):

Optimismus mě ale s druhým dítkem přešel.
Než se dítě narodilo,tak byl váš vztah v pořádku a fungoval "normálně" ? Druhé dítě jste si oba přáli a bylo plánované ? Sorry,jestli jsi to už někde psala,nepamatuju si vše tak podrobně...

U nás jsme chtěli  oba, několik měsíců se nedařilo, ještě si vzpomínám, jak mě M říkal, že si to spočítal a chce aby se dítě narodilo na začátkem jara, aby měl narozeniny v jinou dobu, než Vánoce. No a nakonec máme Vánočního kluka. Ale měla jsem během těhotenství potíže, nějak jsem viděla, že ho to obtěžuje, byl zvyklý, že jsem ok, naladěná, sportuju, zvládám vše a on se semnou vezl. Teť jsem musela ležet, odpočívat, potom operace, hospitalizace /moje/ v nemocnici, on se musel starat o kojence.Sice mu pomáhali obě babičky, ale jak jsem se z toho dostala, tak začal jako utržený ze řetězu. Hned dohnat, to co zameškal asi. Zjišťuji, že prostě zodpovědnost a tíha otcovství a role manžela nejde s jeho povahou dohromady. Myslel si asi, že když mě to lehce i jemu vlastně s těma staršíma dětma jde a funguje, že to asi se děje samo. Neměl asi ani páru, že mě to stojí ta péče o děti a stíhání sportu s ním,/ abych nestratila úplně i ten náš společný koníček a strávený čas,/ a domácnost, zaměstnání, spoustu energie. A do chodu těchto věcí, kromě toho, že mě zavezl na společný nákup se nějak nechtěl, s výmluvou, že nemá čas a je unavený nijak podílet.

Otázky patřily Elině H. To jsem zapoměla zdůraznit.
U tebe je situace z mého pohledu jiná. U Eliny mi to trochu připadá jako lehkomyslnost. Dvě nemanželské děti, žádné zázemí,žádné finanční rezervy. Přijde mi docela nezodpovědná. Ty jsi s partnerem rodinu vytvořila,vzali jste se a nějaký ten pátek jste i jako rodina fungovali.Kdybys tak b.l.b.ě. neinvestovala své peníze,mohla jsi být více nezávislá,ale i tak máš kde bydlet,máš práci.....

rejka napsal(a):

sisina napsal(a):

rejka napsal(a):

Optimismus mě ale s druhým dítkem přešel.
Než se dítě narodilo,tak byl váš vztah v pořádku a fungoval "normálně" ? Druhé dítě jste si oba přáli a bylo plánované ? Sorry,jestli jsi to už někde psala,nepamatuju si vše tak podrobně...

U nás jsme chtěli  oba, několik měsíců se nedařilo, ještě si vzpomínám, jak mě M říkal, že si to spočítal a chce aby se dítě narodilo na začátkem jara, aby měl narozeniny v jinou dobu, než Vánoce. No a nakonec máme Vánočního kluka. Ale měla jsem během těhotenství potíže, nějak jsem viděla, že ho to obtěžuje, byl zvyklý, že jsem ok, naladěná, sportuju, zvládám vše a on se semnou vezl. Teť jsem musela ležet, odpočívat, potom operace, hospitalizace /moje/ v nemocnici, on se musel starat o kojence.Sice mu pomáhali obě babičky, ale jak jsem se z toho dostala, tak začal jako utržený ze řetězu. Hned dohnat, to co zameškal asi. Zjišťuji, že prostě zodpovědnost a tíha otcovství a role manžela nejde s jeho povahou dohromady. Myslel si asi, že když mě to lehce i jemu vlastně s těma staršíma dětma jde a funguje, že to asi se děje samo. Neměl asi ani páru, že mě to stojí ta péče o děti a stíhání sportu s ním,/ abych nestratila úplně i ten náš společný koníček a strávený čas,/ a domácnost, zaměstnání, spoustu energie. A do chodu těchto věcí, kromě toho, že mě zavezl na společný nákup se nějak nechtěl, s výmluvou, že nemá čas a je unavený nijak podílet.

Otázky patřily Elině H. To jsem zapoměla zdůraznit.
U tebe je situace z mého pohledu jiná. U Eliny mi to trochu připadá jako lehkomyslnost. Dvě nemanželské děti, žádné zázemí,žádné finanční rezervy. Přijde mi docela nezodpovědná. Ty jsi s partnerem rodinu vytvořila,vzali jste se a nějaký ten pátek jste i jako rodina fungovali.Kdybys tak b.l.b.ě. neinvestovala své peníze,mohla jsi být více nezávislá,ale i tak máš kde bydlet,máš práci.....

Zvládnu to i bez něho. V tom jsem si jistá, mě žádný nevyzrálý sobecký chlap už ničit nebude. A doufám, že se v něm i pohne svědomí a možná, když zapůsobí jeho rodiče, že by mohl alespoň něco z té mé investice vrátit. Ještě v něm tu poctivost nebo zbytek slušnosti možná někde najeme.

Rejka, nie som Elina, ale viac o jej vzťahu je tu: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=42555#p2449942 ...

sisina napsal(a):

Jen tak se zeptám, myslíte si, že je dobrý nápad, pořídit si v této mé situaci tzv. převozníka? Nevím jestli máte s tím nějaké skušenosti, takhle brzy po odchodu M? Je to měsíc. Jen by mě zajímal názor zvenčí. Dvoří se mi jeden sympaťák a je bez závazků. A to obětí od muže, no chybí mi to, co si budu nalhávat.:rodna:

Prevoznika si poridit muzes,ale treba ten prevoznik bude chtit vic nez byt jen prevoznikem a ty mu pak ublizis.Taky jsem mela prevoznika v prvni chvili jsem si myslela,ze jsem se i zamilovala,ale pak jsem vztah ukoncila,protoze pak me byl prevoznik spise na obtiz jako bych se nutila do toho vztahu a nestalo to za nic,protoze ja jsem porad jenom srovnavala.

Selima napsal(a):

Rejka, nie som Elina, ale viac o jej vzťahu je tu: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=42555#p2449942 ...

Díky,jdu si počíst.....:D
Jj,už jsem se chytla....mám v těch holkách zmatek,měla bych si dělat nějaké zápisky.Pamatuji si,vždyť jsem i reagovala.Ano,potvrdilo se co jsem si myslela.Vztah byl komplikovaný,navíc došlo k rozchodu a jenom těhotenství (neplánované) jejich vztah slepilo.Tady se to dalo předpokládat,že to špatně skončí.Jakmile jeden z partnerů dojde k rozhodnutí,že chce odejít,signalizuje to nějakou vážnou "chybu" ve vztahu.Elina si dost zavařila...

Ahojky, tak si jen chci u Vás poplakat....Po 18 letech soužití (byť nemanželského) a dvou dětech se partner dobral k tomu, že se vrhl do ložnice (bohužel, i srdcem) jiné...a o 10 let mladší. Doteď si ve svých 39 nepřipadám tak stará, abych musela být vyměněna za mladší model :-( Přiznávám, že jsem spíše samotář a introvert, zatímco partner opak... Nevěru přiznal s odůvodněním, že mu chybí ve vztahu vřelost. Nicméně, že si přeje zůstat s námi. Mohla bych psát detaily, ale pro mne je podstatné, že NIKDY bych to do partnera neřekla.  Naprosto jsem mu vnitřně věřila. Nikdy jsem nad možností nevěry nepřemýšlela. Peru se se svými pocity už 3 týdny, partner se snaží, je milý, o děti se stará jako nikdy před tím, tvrdí, že je se vším konec. Holky, já mu tak strašně nevěřím....Nevím, kdy mi lhal a kdy ne... A kdy bude lhát do budoucna....Intimní chvilky mne na konci vždycky přivedou do pláče, padne na mne "kostlivec ve skříni".....kolikrát a kdy se takhle miloval s jinou...
Nedokážu ho opustit, nevím, zda ale někdy dokážu zapomenout... a hlavně - důvěřovat...Připadám si, že žiju s někým jiným než dřív...

Luc.....na Životě po nevěře si počteš......tady se x krát najdeš.......a třeba i poučíš....a třeba i najdeš řešení.....hm.....ale chce to čas, čas.....vypustit páru, zhluboka dýchat...zapojit mozek...srdíčko nechat trochu odpočívat.....au, au

Luc,
zdravím a soucítím. Osobně jsem tu každý den, čtu diskuse a nacházím se.:)Věř,že moc dobře vím,jak to bolí.Taky to,že se myšlenkám nikam neschováš.Dostala jsem ale rady třeba ohledně knížek, můžeš je zkusit.Chce to ale práci na sobě - taky mi to moc nejde.Je to Radikální odpuštění a Čtyři dohody.Nejdřív zkus tu druhou.
rada od psycholožky - napište si,co Vy chcete - nejvíc mi vycházelo:plnou rodinu.Rada pak zněla -užívejte si to,co máte a vztah jen pozorujte.
Bránila jsem se rozchodu jak to šlo.Pak to povolilo.Snažím se štřit,hledám brigádku,starám se o malou a rozčiluju s tou velkou - j jí 14 let.
Držím Ti palce - chtěla jsem založit svéomocnu skupinu pro osamělé matky,ale nesthm.Malá je dračice.

Děkuji moc za zprávičky, tolik jsem na ně čekala...Jen vědět, že někdo chápe. Přesně, jak Elina napsala - neuteču před myšlenkama... Můžu se stokrát tvářit, že je vše v pořádku, ale ten film uvnitř....ten se přehrává pořád...Nemám to komu říct, kamarádce bych se styděla...a rodiče by měli snahu mi vztah řešit. Jenže, co je řešením? Já chci zpátky svoji víru...Vím, že to nejde...:(

rejka napsal(a):

Někteří lidé,když vycítí závislost partnera,dokáží toho až ošklivě zneužívat.Můj ex také věděl( myslel si),že jsem na něm finančně závislá,když jsem na mateřské,což byla do určité míry pravda.Po rozvodu jsem se musela hodně uskromnit,ale řekla jsem si,že udělám všechno pro to,abych na žádném chlapovi už nikdy závislá nebyla.Měla jsem nejen štěstí,ale jsem i docela pilná a ctižádostivá,tak jsem na sobě zapracovala a zatím jsem s výsledkem spokojená.Ale upřímně říkám,že v manželství se cítím velmi dobře,s manželem máme hodně společných názorů i vizí naší budoucnosti,rozhodně bych na stávající situaci nic nemělnila a doufám,že nám to vydrží.Oba máme něco za sebou,víme co od života chceme,ze svých chyb jsme se poučili.Zažili jsme i pár krizových situací ( naštěstí ne partnerských,ale takových těch životních) takže víme,že ten druhý je nám oporou a mužeme se na sebe vzájemně spolehnout.....

Já jsem udělala to samé. Považuju to za strašně důležité. Já potřebuju tahat za "drátky" svého života sama. Je to pro mě alfa omega. Svého chlapa jsem poznala až po strastech a až po vylízání se z ran. On přišel již jako taky "hotový" a tak si myslím, že už jaksi víme, co chceme od života a nezkoušíme všechno. Řekla bych, že to funguje a já si toho dnes považuju a neberu to vůbec jako samozřejmost.

Luc - tady se praxí osvědčilo jedno pravidlo : "Jednou je jako nikdy. Dvakrát je jako vždycky." Jinými slovy - chyby děláme v životě všichni a ty sama nikdy neříkej, že ty bys nikdy .... Tvůj muž se zamiloval jinde, ale rozhodl se pro vás. Važ si toho! U řady jiných to končí tak, že odejde navždy.
Hoď to za hlavu, poper se s tou bolestí v sobě, buď na sebe tvrdá a dej vašemu manželství šanci jít dál. Zakaž si ty myšlenky, co kde s ní dělal ... ono na tom není nic mimořádného. Je fuk, že je mladší nebo já nevím jaká. Ona není lepší než ty. Je jenom jiná, nová, neokoukaná. A tvůj muž je pro mě borec, že dokázal odolat tomu pomíjivému kouzlu novoty a uvědomil si, že chce být s vámi.
A neboj se - ta bolest pomine. Bude to trvat, ale čas to zahojí. Na vánoce už to bude jen nepříjemná vzpomínka někde vzadu v hlavě :-).

Luc napsal(a):

Ahojky, tak si jen chci u Vás poplakat....Po 18 letech soužití (byť nemanželského) a dvou dětech se partner dobral k tomu, že se vrhl do ložnice (bohužel, i srdcem) jiné...a o 10 let mladší. Doteď si ve svých 39 nepřipadám tak stará, abych musela být vyměněna za mladší model :-( Přiznávám, že jsem spíše samotář a introvert, zatímco partner opak... Nevěru přiznal s odůvodněním, že mu chybí ve vztahu vřelost. Nicméně, že si přeje zůstat s námi. Mohla bych psát detaily, ale pro mne je podstatné, že NIKDY bych to do partnera neřekla.  Naprosto jsem mu vnitřně věřila. Nikdy jsem nad možností nevěry nepřemýšlela. Peru se se svými pocity už 3 týdny, partner se snaží, je milý, o děti se stará jako nikdy před tím, tvrdí, že je se vším konec. Holky, já mu tak strašně nevěřím....Nevím, kdy mi lhal a kdy ne... A kdy bude lhát do budoucna....Intimní chvilky mne na konci vždycky přivedou do pláče, padne na mne "kostlivec ve skříni".....kolikrát a kdy se takhle miloval s jinou...
Nedokážu ho opustit, nevím, zda ale někdy dokážu zapomenout... a hlavně - důvěřovat...Připadám si, že žiju s někým jiným než dřív...

Úplně chápu co cítíš. U mě to bylo podobné. Také jsem nemohla na nic jiného myslet. Teď už to bude skoro dva a půl roku co jsem se to dozvěděla a teprve teď bych řekla , že je to lepší. Ono se řekne najít si spousty zájmů, psychologa,  ... ale nakonec se s tím musí "poprat" každý sám. A k tomu věření - takové jako to bylo už to nikdy nebude, pořád tam bude co když zase...
Jediné co mi pomáhalo bylo se z toho vypsat (i tady), také jsem do toho nechěla nikoho dalšího zatahovat, mimo nich dvou to u nás asi nikdo nevěděl a na rady typu zakaž si na to myslet moc nevěřím. Tak se drž!:D:D:D

Ahojky,

děkuji za reakce, moc. Rozumem si dokážu vše porovnat, ale to zklamání mne neopouští. Taková ta bezprostřední radost. Pořád mám kámen v žaludku. Snažím se tvářit, že je vše při starém, ale není. Tolik vám chci věřit, že je to jen otázka času! Já nevím, jestli bych "já nikdy nikde...". Dneska jsem přesvěčená, že ne...

Tak jsem tady po pár dnech odmlky.Změnila jsem práci,mám více času na děti,líbí se mi tam více jako v té předešlé.Bála jsem se toho a zatím je to jen pozitivní. Na druhou stranu mě začal manža psát sem tam @.žese unáhlil a že prej se mnou mu to doma klapalo více ve všech směrech a to doslova ve všech, jako se slečnou. Jsem tedy v šoku,že se mi tak svěřuje.Nevím co tím zamýšlí.Ale je to nějaká hra z jeho strany myslím. Prej mu chybím a unáhlil se, omlouval se jak se ke mě choval a že ví, že vše pokazil on,že je na dně a najednou má jen starosti.Když žil se mnou, prej měl jen radosti..
Jenže se ke mě najednou dostávají informace od známých, kteří když už ví, jak to mezi námi opět je a že bydlí s jinou.Tak mě varují, a říkají mi věci, které mě vyrážejí dech. Roky mlčely, ale asi jim na mě záleží a nechtějí abych uvěřila asi jeho řečem jako vždy. Prej je všude známý jako dívkař, že měl už od začátku různé románky se slečnama co jsme spolu.Že je tím známý a každý se mě divil, že to toleruji. A já o tom nevěděla. Něco ano, ale tohle už je i na mě moc. Už mě to řeklo na sobě asi 5 lidí, kteří žijí každý jinde a neznají se navzájem. Znají jen mě a mého M.
Tak už jsem na 100% přesvědčená, že ty mé pocity a předtuchy, že toho měl více byly pravdivé signály, ale vždy jsem mu věřila,že jsou to jen kámošky a co je na tom, že je má. Nebyla jsem žárlivá, protože jsem mu to věřila. Já jsem mu byla věrná, tak asi soudím podle sebe. Asi jsem pomstychtivá, ale této slečně , protože mě tak obtěžovala, přeji, aby jí tohle dělal taky, ale ne tak rafinovaně jako mě, ale aby se to vždy dověděla.A poznala, co doma má, když ho tak chtěla.

sisi.....posílám moc pozitivní energie......drž se.....seš šikovná holka

Sisino,jsi šikovná holka. Vím,že to není lehké,ale myslím si,že úplně to nejhoší- přijmutí faktu nevěry- máš už za sebou. Možná í jednou budeš mít ten pocit zadstiučinění až zjistíš,že podvedl i jí. Jenom škoda,že tvůj manžel z toho ale vyvázne. Možná by bylo lepší,kdyby ona podvedla jeho,aby věděl jak bolí zrada.

Sisino, pomstít se milence tím,že jí odešlu vadný exemplář, je vážně rafinované :lol::supr:.

sisina napsal(a):

Prej mu chybím a unáhlil se, omlouval se jak se ke mě choval a že ví, že vše pokazil on,že je na dně a najednou má jen starosti.Když žil se mnou, prej měl jen radosti..

Je jednoduché vyřknout, že ten druhý nestojí za nic. Sisi, je mi Tě líto, jak moc musíš řešit. Nedokážu Ti poradit, spíš vyslechnout, přečíst... Já se taky moc snažím, snažím se přesvědčit, že to vše bude jako dřív. Moc se mi to nedaří... Pořád mi zní v uších manželovo věty, že KDYŽ bude vše doma hezké a milé (je to dlouhé, nechci vše rozepisovat), bude vše, co se stalo, jen bezvýznamná událost. A mně myšlenky letí tam, kde hledám odpověď : a co když nebude...? Jak poznám, že není vše, jak by si představoval? Myslel to vážně nebo to byly emoce? Myslím, že ví, jak mi teď je. Smutně krčí rameny, že neví, co s tím... Já už vůbec ne. Sisi, máš to složité, ale pociti si úplně umím představit. Teď....Před pár měsíci bych psala úplně jinak. Jak rychle jsem zestárla :-(

Luc napsal(a):

sisina napsal(a):

Prej mu chybím a unáhlil se, omlouval se jak se ke mě choval a že ví, že vše pokazil on,že je na dně a najednou má jen starosti.Když žil se mnou, prej měl jen radosti..

Je jednoduché vyřknout, že ten druhý nestojí za nic. Sisi, je mi Tě líto, jak moc musíš řešit. Nedokážu Ti poradit, spíš vyslechnout, přečíst... Já se taky moc snažím, snažím se přesvědčit, že to vše bude jako dřív. Moc se mi to nedaří... Pořád mi zní v uších manželovo věty, že KDYŽ bude vše doma hezké a milé (je to dlouhé, nechci vše rozepisovat), bude vše, co se stalo, jen bezvýznamná událost. A mně myšlenky letí tam, kde hledám odpověď : a co když nebude...? Jak poznám, že není vše, jak by si představoval? Myslel to vážně nebo to byly emoce? Myslím, že ví, jak mi teď je. Smutně krčí rameny, že neví, co s tím... Já už vůbec ne. Sisi, máš to složité, ale pociti si úplně umím představit. Teď....Před pár měsíci bych psala úplně jinak. Jak rychle jsem zestárla :-(

Holky, to je přeci jasný, že když byl s tebou měl jen radosti. No bodejď by ne.... doma veškerý servis a pohodlí a ještě k tomu volné pole a čas pro milenky.... komu by se chtělo tohle opouštět dobrovolně :dumbom: Teď mu Sisi přidělala starosti tím, že mu odstřihla to domácí zázemí - ošlkivka jedna :lol:

Pomněnko,

přesně jsi to vystihla. Mně ten můj o tom,když to tu bude příjemné,vyprávěl taky.Že se mám snažit o pohodu domácího krbu a nikde žárlivě nepátrat,protože žárlivost vše jen kazí.Chodí sem,kdy se jemu chce,cokoliv jsem navrhla - jako choď zha tou malou pravidelně apod...,vše dodržel jen napůl,pak jel zas hned po svém..Tak úplně od něj nemůžu,ale aspoň pro tuhle chvíli jse to vyřešila.Sám se divil,že mám najednou dobrou náladu.Jen jsem si řekla,že tohle je už mezi námi konec.A druhá věc - zhačala jsem mít prolémy se splácením úvěru.Průšvih a jen a jen můj - nejsme manželé.Musím řešit tohle a  když nevm jak. A ve zbylém čase si užívám miminko.

ElinaH. napsal(a):

Pomněnko,

přesně jsi to vystihla. Mně ten můj o tom,když to tu bude příjemné,vyprávěl taky.Že se mám snažit o pohodu domácího krbu a nikde žárlivě nepátrat,protože žárlivost vše jen kazí.Chodí sem,kdy se jemu chce,cokoliv jsem navrhla - jako choď zha tou malou pravidelně apod...,vše dodržel jen napůl,pak jel zas hned po svém..Tak úplně od něj nemůžu,ale aspoň pro tuhle chvíli jse to vyřešila.Sám se divil,že mám najednou dobrou náladu.Jen jsem si řekla,že tohle je už mezi námi konec.A druhá věc - zhačala jsem mít prolémy se splácením úvěru.Průšvih a jen a jen můj - nejsme manželé.Musím řešit tohle a  když nevm jak. A ve zbylém čase si užívám miminko.

Zasvítila mi v tvém psaní věta o  úvěru- Elino, nečekej až tě začne úvěr požírat.  Nevím, jestli  to nějak řešíš, ale   pokud ne, to udělej na prvním místě v pořadí. Kontaktuj  toho,kdo ti úvěr poskytnul, řekni , že chceš platit a řešit, že potřebuješ snížení splátky- prostě , že to nechceš  nechat být. 
Mám známou, která dělala mrtvého brouka a  je totálně  zadlužená tím, jak na nespláceném úvěru naskákaly úroky a pokuty.

Luc napsal(a):

Je jednoduché vyřknout, že ten druhý nestojí za nic. Sisi, je mi Tě líto, jak moc musíš řešit. Nedokážu Ti poradit, spíš vyslechnout, přečíst... Já se taky moc snažím, snažím se přesvědčit, že to vše bude jako dřív. Moc se mi to nedaří... Pořád mi zní v uších manželovo věty, že KDYŽ bude vše doma hezké a milé (je to dlouhé, nechci vše rozepisovat), bude vše, co se stalo, jen bezvýznamná událost. A mně myšlenky letí tam, kde hledám odpověď : a co když nebude...? Jak poznám, že není vše, jak by si představoval? Myslel to vážně nebo to byly emoce? Myslím, že ví, jak mi teď je. Smutně krčí rameny, že neví, co s tím... Já už vůbec ne. Sisi, máš to složité, ale pociti si úplně umím představit. Teď....Před pár měsíci bych psala úplně jinak. Jak rychle jsem zestárla :-(

O tom,jak bezvýznamná událost to bude rozhoduješ ty.Tak se přestaň klepat strachy a přemýšlet,co by si představoval. A co třeba to, co si představuješ ty?

Zuzi,
máš naprostou pravdu. Ty úvěry to je hrob. Já když to vidím kolem sebe to je hrůza. A přitom ti je cpou horem dolem. Naši mladý si už teď shánějí levnější byt, páč jim bylo oznámeno, že jim od novýho roku zvednou nájem o tři tisíce... no a když je mladá na mateřský, tak to by neutáhli.

ahoj všem.

No to  jájsem spořku kontaktovala a žádala o přechodné snížení splátek půjčky a kreditní karty.Ve výsledku bych měla na kartu dávat víc než dva tis. měsíčně a půjčku mi snížili o dvě stovky. Jsem finančně negramot,dost  tom plavu.Potřebovala bych dom. práci nebo tak něco...

Omlouvám se za :offtopic:

ElinaH. napsal(a):

ahoj všem.

No to  jájsem spořku kontaktovala a žádala o přechodné snížení splátek půjčky a kreditní karty.Ve výsledku bych měla na kartu dávat víc než dva tis. měsíčně a půjčku mi snížili o dvě stovky. Jsem finančně negramot,dost  tom plavu.Potřebovala bych dom. práci nebo tak něco...

Omlouvám se za :offtopic:

to podle mě vůbec není :offtopic:  .. Ono totiž hafo opouštěných  lká nad ztrátou partnera, a mezitím se jim zatahuje kolem krku smyčka  dluhů  z úvěrových karet, hypoték, leasingů... To , co šlo s obtížemi ve dvou lidech platit, zbyde najednou jen jednomu , nebo to neplatí žádný a průšvih je na světě. Vidím to  denně ve své blízkosti.   
Sama mám blbou zkušenost, že jsem bývalému partnerovi vzala na leasing auto pro podnikání. On byl tehdy finančně  neprůchozí pro leasingovku narozdíl ode mě.  Nakonec jsem vesele ( já blbka!!) platila jeho auto i v době , kdy on už byl ( na druhou stranu Díky Bohu) v čudu....
A že jsi negramot?? Neblázni! Kdo dneska  kromě finančních poradců rozumí kličkám ve smlouvách, možnostem finančnictví, zná způsoby  výhodných  finančních kroků??   Minimum lidí! V CZ se to nikde  laik nenaučí.  Většinou si necháme něco nabulíkovat  nejbližším pojišťovákem (obvykle proto, že to je něčí známý..:P ) a po nějaké době se divíme, jakou blbost jsme to podepsali....
No hlavně , že ti spořka vyjde vstříc.  Vyhlídky asi nic moc ,ale lepší nějaká iniciativa, než čekat na průšvih....

ahoj,Zuzi,spořka je jen můj průšvih,partner přišel a já už úvěr měla´.Jenže jsem netušila´,že budu těhotná a´když jsem zas´byla´těhotná,myslela´jsem,že to s ním zvládnu,ne že budem do roka od sebe.
Musím se pochlapit a zavolat tátovi,jes´tli mě z toho průšvihu vytáhne on.Zase jednou.Achjo,já jsem fakt mimoň:dumbom:

Pořád mi zní v uších manželovo věty, že KDYŽ bude vše doma hezké a milé...
Mně ten můj o tom,když to tu bude příjemné,vyprávěl taky.Že se mám snažit o pohodu domácího krbu ...

Já jsem skoro v šoku, co si to ti mladíci dovolují. To je drzost těžkého kalibru! :co: Myslela jsem, že podobné komentáře patří do předminulého století :(.
Zamlada jsem znala jednu starší paní, která musela ponořit lžičku do polívky jejího manžela, aby páníček začal vůbec jíst. Já bych ho tou lžicí klepla po hlavě, aby se mu rozsvítilo :D :( áááách jo.
Holky, držím vám palce. A do budoucna zkuste být finančně nezávislé, moc vám fandím.

ElinaH. napsal(a):

ahoj,Zuzi,spořka je jen můj průšvih,partner přišel a já už úvěr měla´.Jenže jsem netušila´,že budu těhotná a´když jsem zas´byla´těhotná,myslela´jsem,že to s ním zvládnu,ne že budem do roka od sebe.
Musím se pochlapit a zavolat tátovi,jes´tli mě z toho průšvihu vytáhne on.Zase jednou.Achjo,já jsem fakt mimoň:dumbom:

A co taková konsolidace půjček? Nezkoušela ses na to zeptat?

Tercila napsal(a):

Pořád mi zní v uších manželovo věty, že KDYŽ bude vše doma hezké a milé...
Mně ten můj o tom,když to tu bude příjemné,vyprávěl taky.Že se mám snažit o pohodu domácího krbu ...

Já jsem skoro v šoku, co si to ti mladíci dovolují. To je drzost těžkého kalibru! :co: Myslela jsem, že podobné komentáře patří do předminulého století :(.
Zamlada jsem znala jednu starší paní, která musela ponořit lžičku do polívky jejího manžela, aby páníček začal vůbec jíst. Já bych ho tou lžicí klepla po hlavě, aby se mu rozsvítilo :D :( áááách jo.
Holky, držím vám palce. A do budoucna zkuste být finančně nezávsilé, moc vám fandím.

Terci, také mi vypadla čelist,když jsem  to četla....  Já kdybych slyšela nějaké takové pindy asi bych mu ty dveře i přidržela při odchodu... Znám rodinu ( ale ročník 1930) kdy  manžel nevypije kafe ,pokud mu manželka před jeho zrakem kafínko  neosladí.. prostě nad ním sedí a čumí..... :dumbom:

ElinaH. napsal(a):

ahoj,Zuzi,spořka je jen můj průšvih,partner přišel a já už úvěr měla´.Jenže jsem netušila´,že budu těhotná a´když jsem zas´byla´těhotná,myslela´jsem,že to s ním zvládnu,ne že budem do roka od sebe.
Musím se pochlapit a zavolat tátovi,jes´tli mě z toho průšvihu vytáhne on.Zase jednou.Achjo,já jsem fakt mimoň:dumbom:

Netluč se tak! Může tě utěšovat, že jsi si  dloužek vyrobila sama. Vezmi, jak by tě  štvalo,kdyby to byl  ještě navíc památník po něm.....

:D

Ahoj všem - s tím kafem: To přijdou jeho rodiče k nám a většinou to je ona,kdo sladí dědovi - pokud ona nedrží malou.

Aprill: já se jich tam ptala´,jestli jdou půjčky sjednotit nebo tak.S půjčkama jde asi ledaćos,u,karty nejde nic.:o

Uvidím,co táta .Ve st nebo v pátek - ach jo

Tak si představte, že mi M napsal znovu, že mu to se mnou víc v mnoha směrech klapalo, jak při nákupu do ledničky, sledování televize až po jiné běžné věci i jsem prej byla vyjímečná milenka, dokonce ze všech, které mohl ochutnat. Že mu ani tohle s touto současnou nejde, jako to bývalo se mnou. No není on pako? Jak se mi svěřuje jako nějaké kámošce? Už jsem ho neviděla asi 2 měsíce, nevoláme si, jen píše sem tam @.A v @ tady tohle?Ale prej mám u něho nějaký černý vroubek a to by chtěl se mnou probrat někde u kávy.Tak já mám u něj vroubek? Ten chlap se mi asi jen zdá .To zas bude nějaká hra , jestli se chytnu, nobo si to nedovedu představit. Tak jsem mu jen odepsala, že bohužel má co chtěl a tak tomu musí dát čas, aby si na sebe zvykli.A že tedy nechápu, proč s ní byl a je, když mu doma nic nechybělo.A už se neozval.

sisina napsal(a):

Tak si představte, že mi M napsal znovu, že mu to se mnou víc v mnoha směrech klapalo, jak při nákupu do ledničky, sledování televize až po jiné běžné věci i jsem prej byla vyjímečná milenka, dokonce ze všech, které mohl ochutnat. Že mu ani tohle s touto současnou nejde, jako to bývalo se mnou. No není on pako? Jak se mi svěřuje jako nějaké kámošce? Už jsem ho neviděla asi 2 měsíce, nevoláme si, jen píše sem tam @.A v @ tady tohle?Ale prej mám u něho nějaký černý vroubek a to by chtěl se mnou probrat někde u kávy.Tak já mám u něj vroubek? Ten chlap se mi asi jen zdá .To zas bude nějaká hra , jestli se chytnu, nobo si to nedovedu představit. Tak jsem mu jen odepsala, že bohužel má co chtěl a tak tomu musí dát čas, aby si na sebe zvykli.A že tedy nechápu, proč s ní byl a je, když mu doma nic nechybělo.A už se neozval.

Pokud dělá tohle, tak  je to obyčejný trapák, vyděračský...
Sisino, neuvažuješ někdy tak, že  nechápeš, jak jsi mohla nevidět  jeho chyby???  Mě se tohle stávalo,když se  bývalý partner konečně  vypařil z mého života a já  zjistila, že jsou i jiní lidé na světě. Že jsem žila v nějakém prazvláštním mikrosvětě s děsnými pravidly,které  jsem z nepochopitelných důvodů tolerovala a  akceptovala....  :/

zuzi777a napsal(a):

sisina napsal(a):

Tak si představte, že mi M napsal znovu, že mu to se mnou víc v mnoha směrech klapalo, jak při nákupu do ledničky, sledování televize až po jiné běžné věci i jsem prej byla vyjímečná milenka, dokonce ze všech, které mohl ochutnat. Že mu ani tohle s touto současnou nejde, jako to bývalo se mnou. No není on pako? Jak se mi svěřuje jako nějaké kámošce? Už jsem ho neviděla asi 2 měsíce, nevoláme si, jen píše sem tam @.A v @ tady tohle?Ale prej mám u něho nějaký černý vroubek a to by chtěl se mnou probrat někde u kávy.Tak já mám u něj vroubek? Ten chlap se mi asi jen zdá .To zas bude nějaká hra , jestli se chytnu, nobo si to nedovedu představit. Tak jsem mu jen odepsala, že bohužel má co chtěl a tak tomu musí dát čas, aby si na sebe zvykli.A že tedy nechápu, proč s ní byl a je, když mu doma nic nechybělo.A už se neozval.

Pokud dělá tohle, tak  je to obyčejný trapák, vyděračský...
Sisino, neuvažuješ někdy tak, že  nechápeš, jak jsi mohla nevidět  jeho chyby???  Mě se tohle stávalo,když se  bývalý partner konečně  vypařil z mého života a já  zjistila, že jsou i jiní lidé na světě. Že jsem žila v nějakém prazvláštním mikrosvětě s děsnými pravidly,které  jsem z nepochopitelných důvodů tolerovala a  akceptovala....  :/

Takhle přesně uvažuji, nechápu, jak jsem mohla být tak pod jeho vlivem na něm závislá.A omlouvala jsem jeho chyby a milovala ho. Nevím proč a nevím za co? jen se tomu divím. Konečně mě spadly ty růžové brýle.

Sisi a není to nějaká snaha od partnera nevidět svoji vlastní vinu? Snažit se najít problém ne v sobě, ale v tom druhém, tedy Tobě. Taková forma útěku...

S tím - doma hezké a milé jsem u nás shrnula ne míchání kafe či lžíci v polívce, ale absenci "stresovek". Jenže to asi ve víru dní prostě nejde. Nebo dokážete trvale vytvářet růžovou pohodu? Fakt se zatím snažím, a o to víc mne trápí, že je to snaha s nějakým důvodem. Milovala jsem tu spontánnost, prostě nutnost vyřešit věci, i za cenu nějakého "výbuchu" emocí. Po takřka dvou měsících bych asi charakterizovala svůj pocit - SMUTNO. Večer ležím, koukám do stropu a říkám si, jak lehce asi člověk padne do depresí...

ahojky, tak včera mi napsal, že lituje,je mu smutno, chybíme mu všichni, stále se omlouvá, jak se špatně ke mě choval, že to vidí až teť.Když mu to někdo říkal, že to neslyšel, neviděl.Až nyní mu to dochází, jak nám skazil život. Je prej jiná jak já, a on si s ní nerozumí v ničem, věčně se hádají, nemluví spolu. Že když odcházel, že si myslel, jak se mu bude lehce žít ve dvou.A bez starostí. A momentálně mu prej ty děti a to vše kolem chybí, až nyní mu to dochází o co přišel. A nakonec dodal, že mě moc moc miluje.Že zjišťuje, jaká jsem super žena.  Co na to říct? Nechápu. Už nemám ani sílu o tom co mi napsal přemýšlet. Jestli je to pravda co píše, tak mu nikdy v životě neodpusztím, že nám naše manželství takhle zničil a zlomil mi srdce. Bohužel pro něj už jsem přesvědčená, že se nezmění. Mrzí mě to, byla jsem s ním i dost šťastná. Ale už nikdy více takového lháře a sukničkáře doma nechci.  Bude to těžký rozvod, asi se oba milujeme, ale žít spolu nemůžeme. Pokud tedy píše pravdu.

Sisi podle me,to v jejich vztahu skripe a tak si mysli,ze te opet zase ukeca a bude s vama nez se objevi zase neja jina a bude to porad dokolecka.Kdyby te tolik miloval neudelal by te tolik spatnosti.On si te vubec nevazi.A ver,ze vsechno spatne je k necemu dobre to me ver.Urcite te v zivote jeste ceka muz,ktery si te bude vazit je skoda promarnit zivot s takovym bidakem.

eremuruss napsal(a):

Sisi podle me,to v jejich vztahu skripe a tak si mysli,ze te opet zase ukeca a bude s vama nez se objevi zase neja jina a bude to porad dokolecka.Kdyby te tolik miloval neudelal by te tolik spatnosti.On si te vubec nevazi.A ver,ze vsechno spatne je k necemu dobre to me ver.Urcite te v zivote jeste ceka muz,ktery si te bude vazit je skoda promarnit zivot s takovym bidakem.

Věřím si, že mě už nikdy neukecá.I když musím říct, jsem z toho celý den špatná, že mě to psal. Ale mé odpovědi ho určitě nepovzbudily k tomu, že bych se nechala někdy ukecat. I když něco ve mě křičí miluješ ho!Mozek mi říká od něj ruce pryč, nebo tě utrápí.
Jsem zvědavá jak bude plný lásky když budeme mít soudní jednání o výživném. To se zase projeví. Ta jeho pravá tvář.

Sisi..............a co je dál ?  Jde to ?

No jde to ale dře to.  Sem tam M napíše, že je mu smutno, že jejich vztah dlouho nevydrží. A prej jestli by jsme nemohli udělat krok,dva spátky.že prej se unáhlil a řekl mi to, že ji miluje ve vzteku a pak z nějaké hrdosti nechtěl couvnout. Ale jsou to kecy, nevěřím. Měl to dobře promyšlené, prej jsme prožívali krizi a on ji tak blbě vyřešil. Ale já o žádné krizi nic nevěděla, myslela jsem, že je vše v pořádku, jen se choval divně a to mě napadalo, jen, že má problémy v práci. Píše že mu moc chybím.,jak nám to klapalo, jak vzpomíná, trápí se. A zase on a on. A co já, že se trápila jakou dobu, co mi vyváděl o tom ani slovo. Ale nereaguji na to, neodepisuji. Jen na věci, co se týkají syna a to většinou kvůli němu ani nepíše. Jen jsem se zhoršila po psychické stránce, dost mě to rozhazuje, ty jeho věty. Ta představa, jak se mnou chce dále manipulovat, že zapláče a já ho budu zase s radostí opečovávat, když mu je chudáčkovi s milenkou špatně.Vítej doma, už tě to venku nebavilo, tak budeme dělat že nic a až si zase najdeš jinou slečnu, tak si to s ní vyskoušíš, jestli je lepší, než manželka?  Jako bych byla jeho máma a ne žena. Snad mu to ani nedochází, že je to jen jeho problém, že jim to neklape. Nebude se ode mě každý rok stěhovat k jiné, a pak se vracet, protože opět zjistil, že mě "miluje", jak tvrdí.Nebo se jen potají scházet a lhát kde jinde byl a co zařizoval. Asi mě dost podceňuje. Ale s podivem se mí známí obávají toho, že mě zase přemluví. Vždy se mu to povedlo. Ale už nechci i když ho přez to všechno mám moc ráda. Ale důvěra a úcta je pryč. Včera mi pan doktor řekl, že Z lovce beránka neudělám. A přesně tak, on je lovec a takový zůstane.

Mať rada ho môžeš, aj keď budete žiť každý inde... ;) a zrejme to tak bude lepšie pre všetkých zúčastnených. :jojo:

Selima napsal(a):

Mať rada ho môžeš, aj keď budete žiť každý inde... ;) a zrejme to tak bude lepšie pre všetkých zúčastnených. :jojo:

ano...pod to se podepíšu

Sisi- bacha na svátky, narozeniny,  vánoce..... Jsou to dny , kdy  bys mohla vyměknout.  Tvoje slova , že ho máš přeze vše RÁDA mě docela děsí.. To není mít rád. To je  závislost na někom a obava zůstávat silná a samostatná holka.
Kašli na něj a  rozhlížej se po jiných týpcích .    Život je krátký na nějaké opakované: pojď ke mě  jdi ode mě....
Přeji ti krásné léto  a bez  otravných a  rozhazujících smsek od bývalého.

zuzi777a napsal(a):

Sisi- bacha na svátky, narozeniny,  vánoce..... Jsou to dny , kdy  bys mohla vyměknout.  Tvoje slova , že ho máš přeze vše RÁDA mě docela děsí.. To není mít rád. To je  závislost na někom a obava zůstávat silná a samostatná holka.
Kašli na něj a  rozhlížej se po jiných týpcích .    Život je krátký na nějaké opakované: pojď ke mě  jdi ode mě....
Přeji ti krásné léto  a bez  otravných a  rozhazujících smsek od bývalého.

Doufám,že to zvládnu a nevyměknu.Nechci vyměknout.Včera jsem mluvila o něčem se svou mamkou,a zase jsem vytahla, kdyby to veděl manža, tak by byl naštvaný.Už mě mamka i sprdla,že si mám uvědomit, že on už není můj a nesmím přemýšlet, co by na to řekl.Mám jednat podle sebe a za sebe.A žádné ohledy, že by se mu to nelíbilo.Žije s jinou ženou, není můj. Někdy si to musím připomínat. Mám dokonce nápadníka, zdá se, že je to dobrý chlap, jsme takoví kamarádi, ale už cítím, že by chtěl víc a já nejsem schopná.Úplně mě to vyděsilo a hned jsem hodila spátečku.Jako kdybych byla nevěrná, nebo měla být. Mám pocit, že se nemůžu s nikým scházet, mám z toho nějaké špatné svědomí i když je mi s tím člověkem dobře. Proč mám pro toho "mého" muže takovou slabost? Cíleně se mu vyhýbám, mám obavu, že kdybych ho potkala, viděla osobně, že se mi bude stýskat. Když ho nevidím, zvládám to.
A všichni se bojí, že mu zase odpustím. A děti mi řekly, že když to udělám a on se vrátí, tak se odstěhují ke svému tátovi.

sisina napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Sisi- bacha na svátky, narozeniny,  vánoce..... Jsou to dny , kdy  bys mohla vyměknout.  Tvoje slova , že ho máš přeze vše RÁDA mě docela děsí.. To není mít rád. To je  závislost na někom a obava zůstávat silná a samostatná holka.
Kašli na něj a  rozhlížej se po jiných týpcích .    Život je krátký na nějaké opakované: pojď ke mě  jdi ode mě....
Přeji ti krásné léto  a bez  otravných a  rozhazujících smsek od bývalého.

Doufám,že to zvládnu a nevyměknu.Nechci vyměknout.Včera jsem mluvila o něčem se svou mamkou,a zase jsem vytahla, kdyby to veděl manža, tak by byl naštvaný.Už mě mamka i sprdla,že si mám uvědomit, že on už není můj a nesmím přemýšlet, co by na to řekl.Mám jednat podle sebe a za sebe.A žádné ohledy, že by se mu to nelíbilo.Žije s jinou ženou, není můj. Někdy si to musím připomínat. Mám dokonce nápadníka, zdá se, že je to dobrý chlap, jsme takoví kamarádi, ale už cítím, že by chtěl víc a já nejsem schopná.Úplně mě to vyděsilo a hned jsem hodila spátečku.Jako kdybych byla nevěrná, nebo měla být. Mám pocit, že se nemůžu s nikým scházet, mám z toho nějaké špatné svědomí i když je mi s tím člověkem dobře. Proč mám pro toho "mého" muže takovou slabost? Cíleně se mu vyhýbám, mám obavu, že kdybych ho potkala, viděla osobně, že se mi bude stýskat. Když ho nevidím, zvládám to.
A všichni se bojí, že mu zase odpustím. A děti mi řekly, že když to udělám a on se vrátí, tak se odstěhují ke svému tátovi.

Sisi tohle jsem mivala taky po rozvodu s manzelem , ze,kdyz  jsem se sesla s nejakym muzem tak jsem si pripadala jako bych mu zahybala a trvalo to hodne dlouho,kdy jsem si uvedomila,ze ja musim zit svuj zivot a ne brat ohledy na nej co on by na to rekl.

Sisi: Mám dokonce nápadníka, zdá se, že je to dobrý chlap, jsme takoví kamarádi, ale už cítím, že by chtěl víc a já nejsem schopná.Úplně mě to vyděsilo a hned jsem hodila spátečku.

Sisi, do ničeho se nenuť. Nápadníků ještě bude :). Neboj, všecko má svůj čas.
A že máš slabost pro svého muže? To může být jen zvyk. ;)

Tak jsem tady toho pročetla mnoho a mnoho.Milé dámy i pánové,přidávám se do klubu.Momentálně se v tom dost plácám.Den D nastal 20.2.2010.Pak se můj M sebral a odešel,pochopitelně za ní.Netrvalo dlouho a rozmyslel se, že vlatstně chce být se mnou vrátil se.Od té doby je doma.Tvrdí že to s ní skončil.Snaží se sekat latinu,ale já jsem toho pořád plná.Asi nemusím sáhodlouze rozepisovat jak mi je.Chtěla bych mu moc věřit,ale nějak mi to nejde.Copak jde si poručit že do někoho nebudu zamilovaná?3 2 1 teď? Nejde,a proto se trápím myšlenkama že jí má pořád plnou hlavu.Bojím se bojím že to je takové meziobdobí než jí zas někde potká a pojede to nanovo.Jak jste si v takové situaci poradily vy? Hlavně sami se sebou?

ahoj,taky bych brala radu,jak sama na sebe! Poslední dny je přítel veselej a´ž neúměrně,s, malou si hraje...Odhadla bych,že se mu v lásce daříČekám jen,kdy s tím vyjde na světlo a bude rozchod.On se lísá,objmá - pak odejde a mně je blbě,napětí v celém těle atd...

ElinaH. napsal(a):

ahoj,taky bych brala radu,jak sama na sebe! Poslední dny je přítel veselej a´ž neúměrně,s, malou si hraje...Odhadla bych,že se mu v lásce daříČekám jen,kdy s tím vyjde na světlo a bude rozchod.On se lísá,objmá - pak odejde a mně je blbě,napětí v celém těle atd...

Pročítala jsem těch vláken dost a i tebe jsem si už všimla.Můžu se zeptat jestli víš že někoho má,nebo jen tušíš.Pakliže tušíš trvá to už delší dobu co?

sasasa napsal(a):

Tak jsem tady toho pročetla mnoho a mnoho.Milé dámy i pánové,přidávám se do klubu.Momentálně se v tom dost plácám.Den D nastal 20.2.2010.Pak se můj M sebral a odešel,pochopitelně za ní.Netrvalo dlouho a rozmyslel se, že vlatstně chce být se mnou vrátil se.Od té doby je doma.Tvrdí že to s ní skončil.Snaží se sekat latinu,ale já jsem toho pořád plná.Asi nemusím sáhodlouze rozepisovat jak mi je.Chtěla bych mu moc věřit,ale nějak mi to nejde.Copak jde si poručit že do někoho nebudu zamilovaná?3 2 1 teď? Nejde,a proto se trápím myšlenkama že jí má pořád plnou hlavu.Bojím se bojím že to je takové meziobdobí než jí zas někde potká a pojede to nanovo.Jak jste si v takové situaci poradily vy? Hlavně sami se sebou?

Vítej do Klubu !
  První prozření je  šlupka.  Jediné , co pomáhá všem, je vytěsnit důležitost prožitého "příkoří" a zpracovat  partnerův úlet  jako směšnou vzpomínku na jeho chybu. Zvlášť pokud  se vrátil a funguje "bez poruchy"...   Nestarat se ,CO bude , ale jestli to TEĎ je tak jak to TOBĚ  vyhovuje....   A žít a mluvit- spolu . Ne o  tom " děsném provinění! , ale o tom , co je hezké a co bude hezké. nečekat na zázraky , jen se radovat  z toho , co  může  vztah  nabídnout. Držím pěsti.

zuzi tobě se to povedlo?

sasasa napsal(a):

zuzi tobě se to povedlo?

Myslím, že ano.  Žijeme spolu, spíme spolu, radujeme se. Nehádáme se(to jsme ale nedělali ani před "Velkým třeskem"). Plánujeme.  Už jsem tu psala víckrát, že mě vlastně  poznání manželovy "slabé stránky-úletu" paradoxně pomohlo vrátit moji samostatnost a sebejistotu. Žila jsem ve snu o  úžasném partnerovi.  Po návratu na zem vím, že to je jen obyčejný fajn chlap-chybující- ne polobůh bez chyb. Tudíž si mohu i já dovolit nebýt dokonalá Božská. Není mým středobodem vesmíru-jen fajn parťákem , milovaným  Člověkem. Nebudu ho ani kontrolovat ani bezmezně mu věřit. Nepotřebuju to.  Chci s ním být,protože si vzájemně máme co dát. Jestli se nachomýtne nějaká jiná  "úžasná"-  může jít.    Svoje pochybnosti(pokud nějaká zabloudí do hlavy) zaháním  tím že VÍM, že dokážu žít bez něho a  že pokud se rozejdeme nebudu litovat sebe- spíš jeho :P . Nechci aby mi lhal, že mě miluje a  doufám tiše , že takovou pitomost ani neudělá. 
Je to  přece jen pár let zpět. Z pohledu zpátky už nemám ani husí kůži ani tak velké trauma.   Na tyhle pocity máš určitě ještě nějakou dobu nárok. Ale to povolí. Zvláště pokud si připustíš, že on ten tvůj může skutečně "překlapnout" z  miluji  milenku  zpět na miluji manželku.... :jojo:
Najde se určitě  někdo, kdo bude zpochybňovat  moje právě napsané řádky o vyrovnanosti už jen tím, že sem stále občas píšu- tudíž podle některých zdejších "stoprocentně nemám zpracováno " , ale  to se mi teď nechce  rozebírat.  Prostě vím, že lze žít po nevěře se stejným partnerem, líp , spokojeně - trochu jinak (samozřejmě). Ale že  není každý vztah narušený nevěrou odsouzen k zániku.  Záleží na tom, jak  to pojmou oba  aktéři.

zuzi777a napsal(a):

Vítej do Klubu !
  První prozření je  šlupka.  Jediné , co pomáhá všem, je vytěsnit důležitost prožitého "příkoří" a zpracovat  partnerův úlet  jako směšnou vzpomínku na jeho chybu. Zvlášť pokud  se vrátil a funguje "bez poruchy"...   Nestarat se ,CO bude , ale jestli to TEĎ je tak jak to TOBĚ  vyhovuje....   A žít a mluvit- spolu . Ne o  tom " děsném provinění! , ale o tom , co je hezké a co bude hezké. nečekat na zázraky , jen se radovat  z toho , co  může  vztah  nabídnout. Držím pěsti.

Zuzi, ty jsi hroznej drsoň! :lol:
Nevím, jestli někdy budu na událost,která mi zničila manželství vzpomínat jako na vtipnou vzpomínku. To je trošku zvrácený ne?
Jinak tě opět ráda čtu :D .

werena30 napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Vítej do Klubu !
  První prozření je  šlupka.  Jediné , co pomáhá všem, je vytěsnit důležitost prožitého "příkoří" a zpracovat  partnerův úlet  jako směšnou vzpomínku na jeho chybu. Zvlášť pokud  se vrátil a funguje "bez poruchy"...   Nestarat se ,CO bude , ale jestli to TEĎ je tak jak to TOBĚ  vyhovuje....   A žít a mluvit- spolu . Ne o  tom " děsném provinění! , ale o tom , co je hezké a co bude hezké. nečekat na zázraky , jen se radovat  z toho , co  může  vztah  nabídnout. Držím pěsti.

Zuzi, ty jsi hroznej drsoň! :lol:
Nevím, jestli někdy budu na událost,která mi zničila manželství vzpomínat jako na vtipnou vzpomínku. To je trošku zvrácený ne?
Jinak tě opět ráda čtu :D .

No,pokud manželství padlo po nevěřě, dostala jsi šanci na nový život, ne ?  Takhle by to měl  pojmout  nenapravitelný  optimista..... :jojo:

Pokud po nevěře chce zachraňovat  vztah jenom jeden, je to smůla. Hlavně pro něho.  Pokud oba, má to šanci.
Můj první vztah  padl právě proto, že nebyl  ani jeden záchranář... Ke škodě mého nejstaršího synka . Nebo pro dobro? Kdo ví..... :jojo:

zuzi777a napsal(a):

No,pokud manželství padlo po nevěřě, dostala jsi šanci na nový život, ne ?

Takový luxus si s mou MD nemůžu dovolit,ale jinak bych ti dala za pravdu.

werena30 napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

No,pokud manželství padlo po nevěřě, dostala jsi šanci na nový život, ne ?

Takový luxus si s mou MD nemůžu dovolit,ale jinak bych ti dala za pravdu.

Jo,to věřím, že ti bylo ouzko na duši....A to jsem koukala , že  noví mocipáni ještě utáhnou kohoutky... Chudáci osamělí rodičové....
Ale ono to vždycky nějak půjde. Moje bábi říkala: Když dá  Pán bůh králíčka, dá taky trávníčka....  Mohlo by být i hůř- tím se zkus uklidňovat. :)  Kdyby tu byl hladicí smajlík, pošlu ti ho... :jojo:

zuzi777a napsal(a):

Jo,to věřím, že ti bylo ouzko na duši....A to jsem koukala , že  noví mocipáni ještě utáhnou kohoutky... Chudáci osamělí rodičové....
Ale ono to vždycky nějak půjde. Moje bábi říkala: Když dá  Pán bůh králíčka, dá taky trávníčka....  Mohlo by být i hůř- tím se zkus uklidňovat. :)  Kdyby tu byl hladicí smajlík, pošlu ti ho... :jojo:

To už by bylo na jinou diskusi.
Půjde. Nemá cenu lámat si hlavu s něčím,co nemůžu změnit.To by byla ztráta času.
To mě potěšilo :) .děkuji.

zuzi777a napsal(a):

sasasa napsal(a):

zuzi tobě se to povedlo?

Myslím, že ano.  Žijeme spolu, spíme spolu, radujeme se. Nehádáme se(to jsme ale nedělali ani před "Velkým třeskem"). Plánujeme.  Už jsem tu psala víckrát, že mě vlastně  poznání manželovy "slabé stránky-úletu" paradoxně pomohlo vrátit moji samostatnost a sebejistotu. Žila jsem ve snu o  úžasném partnerovi.  Po návratu na zem vím, že to je jen obyčejný fajn chlap-chybující- ne polobůh bez chyb. Tudíž si mohu i já dovolit nebýt dokonalá Božská. Není mým středobodem vesmíru-jen fajn parťákem , milovaným  Člověkem. Nebudu ho ani kontrolovat ani bezmezně mu věřit. Nepotřebuju to.  Chci s ním být,protože si vzájemně máme co dát. Jestli se nachomýtne nějaká jiná  "úžasná"-  může jít.    Svoje pochybnosti(pokud nějaká zabloudí do hlavy) zaháním  tím že VÍM, že dokážu žít bez něho a  že pokud se rozejdeme nebudu litovat sebe- spíš jeho :P . Nechci aby mi lhal, že mě miluje a  doufám tiše , že takovou pitomost ani neudělá. 
Je to  přece jen pár let zpět. Z pohledu zpátky už nemám ani husí kůži ani tak velké trauma.   Na tyhle pocity máš určitě ještě nějakou dobu nárok. Ale to povolí. Zvláště pokud si připustíš, že on ten tvůj může skutečně "překlapnout" z  miluji  milenku  zpět na miluji manželku.... :jojo:
Najde se určitě  někdo, kdo bude zpochybňovat  moje právě napsané řádky o vyrovnanosti už jen tím, že sem stále občas píšu- tudíž podle některých zdejších "stoprocentně nemám zpracováno " , ale  to se mi teď nechce  rozebírat.  Prostě vím, že lze žít po nevěře se stejným partnerem, líp , spokojeně - trochu jinak (samozřejmě). Ale že  není každý vztah narušený nevěrou odsouzen k zániku.  Záleží na tom, jak  to pojmou oba  aktéři.

Zuzi,jsi velmi dospělá holka.Já vím,že se v tom budu plácat,dokud se s ním nerozejdu.Je se mnou jen kvůli malé.I když spolu i spíme,o pár věcech mluvíme...Mozek mi pomáhá zaměstnat vaření,takže hledám vychytané recepty a běhám za miminkem.Ale ty rána a ty noci!

p.s. také se bojím,jak to budu sama s dětma zvládat - na tu starší otec neplatí vůbec a teď ještě tohle

zuzi777a napsal(a):

sasasa napsal(a):

zuzi tobě se to povedlo?

Prostě vím, že lze žít po nevěře se stejným partnerem, líp , spokojeně - trochu jinak (samozřejmě). Ale že  není každý vztah narušený nevěrou odsouzen k zániku.  Záleží na tom, jak  to pojmou oba  aktéři.

Líp? Neumím si představit, že mi s někým bude líp, když vím, že jemu bylo líp někde jinde. Možná je to sobecké, ale dnes nedokážu uvěřit, že mi bude po té "šlupce", co jsem dostala, líp.... Třeba ano...kéž by... Za měsíce? Roky? Za jak dlouho jsi došla k myšlence, že je vám spolu líp?

Hele,já tohle mám asi jako nějakou zkoušku o kterou  jsem si  sama řekla! :dumbom:
Myslela jsem si,že umím odpouštět a tolerovat,že když miluješ,necháš druhého jít,úlet mu odpustíš atd...
V začátcích jsem to i vyprávěla tomuhle příteli.Prostě přející holka.Taky snad sebejistá - když nechceš,nech být,zvládnu žít sama.
Teď jsem psychická troska taková,že mu vyčtu nové oblečení,příchozí SMS - teda to,že slyším,že mu přišla...Do tel.bych mu ze strachu nevlezla....Zkoumám každou větu,co řekl...atd...
A to nejen musí být děsné pro něj,ale je i pro mě.Hlavně pro mě - představivost mi funguje až moc!
AT  se mnou bude nebo ne,neovlivním to.
Jenže já bych tohle tolk chtěla mít  pod kontrolou...:kapitulation::dumbom:

Luc napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

sasasa napsal(a):

zuzi tobě se to povedlo?

Prostě vím, že lze žít po nevěře se stejným partnerem, líp , spokojeně - trochu jinak (samozřejmě). Ale že  není každý vztah narušený nevěrou odsouzen k zániku.  Záleží na tom, jak  to pojmou oba  aktéři.

Líp? Neumím si představit, že mi s někým bude líp, když vím, že jemu bylo líp někde jinde. Možná je to sobecké, ale dnes nedokážu uvěřit, že mi bude po té "šlupce", co jsem dostala, líp.... Třeba ano...kéž by... Za měsíce? Roky? Za jak dlouho jsi došla k myšlence, že je vám spolu líp?

Luc- víš, neumím  ti říct jak to máš ty pochopit....
Můžu jen  napsat jak to je u nás.  Já se skutečně odmítám trápit představou , že ležel na jiné a jak mu při tom bylo.  To je destrukce vlastního sebevědomí.  Já jsem to pojala tak, že jsem mu ( i sobě) dala  šanci  stavět na hezkém ,co je mezi námi.Máme spolu  5letého kloučka( on bude určitě  hlavním motorem, proč lze žít dál spolu), nemáme skutečně žádné vážné spory,  do krize jsme byli považováni za ideální  :P pozdně se potkající dvojici .  V momentu,kdy jsem mu řekla ať se rozhodne během pár hodin , kde  chce být, jsem věděla, že  když odejde bude mi líp, než kdybych ho prosila ať zůstane. Neuměla bych čekat na nějaké rozhodování ( jako Sisina, kterou jsem obdivovala, jak dlouho si nechá sr... na hlavu)
Opravdu jsem měla před sebou na jedné straně  pluska a na druhé těch pár malých minusů, které budu muset překousat,když zůstane. A on (snad- do chlapské hlavy nevlezeš), to svoje : byl jsem vůl (  =jediné vysvětlení, proč mi zahnul :dumbom: ) myslel taky doopravdy.
Těmi maými minusy myslím představy, které se mi tlačily do hlavy ( stejně jako  Elině v první dny  PO zjištění nevěry)
Věděla jsem, že to budu muset zahnat. Moje  zahánění myšlenek bylo srandovní- trestala jsem se za ně!  Při nějaké vtěrné představě jsem šla mýt hajzlík.  V životě se nám doma tak neleskla koupelna.....:lol: Je to rada z nějaké příručky pro hubnutí na zahánění vtěrných myšlenek na jídlo- na myšlenky o nevěře mi zabírala. :D  Co šlo, tak jsme se snažila ve vlastních myšlenkách zesměšnit-  ani neumím napsat všechno, co jsem schopná  ironizovat- je to moje forma přežití.
Přiznávám, že  bez manžovy chuti napravovat by to nešlo. On musel překousnout moji chuť poznat se  face to face s milenkou, on musel ( chtěl) strpět moje  nálady, kdy jsem chtěla jen obejmout a nechtěla nic slyšet, protože zrovna v ten moment jsem vlastně na něho měla vztek za  "zbořený domeček naivních představ".....
Doba?  Ta "hlavní" asi tak měsíc. Záchvěvy ještě cca rok. Jsme 3,5roku PO. je to málo? Moc?  Nevím.
Nepovedlo by se lepit, kdybych si o něm myslela , že je hajzl. Já vím, že je to hodný  a spolehlivý chlap. Ale dneska už vím, že to je JEN chlap, není to ideál z "přednevěry". Nemůžu tu  moc opakovat svoje přesvědčení , že byl skutečně kořistí  vypočítavé milenky- okamžitě sem naběhne nějaká ochránkyně milenek a  napíše, že měl myslet hlavou, ne hlavičkou - a bude mít svým způsobem pravdu. Pro mě je ale jednodušší a snesitelnější znát svého muže z té pro mě pochopitelnější stránky. Jako dobráka, který se nepochopitelně zauzloval ve smyčce pokušení, kterému neuměl odolat a byl za ně fest potrestaný. A to, že se dá PO žít lépe?  Dá. Jsem zpátky  v sobě. Ve své samostatnosti. Spoléhám zase jen na sebe, jeho beru jako  milého společníka na cestě, který tam nemusí zítra stát -snad si ho o to víc hledím. Neumím to líp popsat- jsem sama za sebe. Jeho neberu jako samozřejmou součást života, spíš jako  obohacení, které nemusí být trvalého charakteru.
  Na nevěru si občas vzpomenu, lhala bych, kdybych řekla , že ne. Ale ta vzpomínka se mi mísí už s těmi  jedovatostmi a srandičkami,které jsme si k ní nalepila v mysli... Dokonce jsem si uvědomila, že si už nemohu vzpomenout ani na příjmení milenky....   Příhoda ( byť trvající pár týdnů), která mě něco naučila o sobě. O manžovi jen tak okrajově. Nesnažím se už pochopit PROČ ani JAK k tomu došel on. To je jeho starost.
Nevěřím - nikomu. Důvěru  se snažím posilovat pouze směrem k sobě, ve své schopnosti.
Pardon za  slohovku- snad si v tom některá najdete něco pro sebe...  ;)

Zuzi,:supr:
To s tím mytím hajzlíku jsem praktikovala taky...vždycky,když jsem se začala litovat.
Jinak vtíravé představy mám dodnes.Kolikrát se na něj nemůžu ani podívat a musím jít pryč.

ElinaH. napsal(a):

Jenže já bych tohle tolk chtěla mít  pod kontrolou...:kapitulation::dumbom:

Tohle je moc pravdivě a hezky řečeno. Je dobře, že si to umíš přiznat.
Tak zkus přemýšlet, proč to tak máš.
Co nejhoršího se ti může stát, když to pod kontrolou mít NEbudeš.
A co ti na tom vadí.
Už jsi něco takového zažila?
Kdy?
Co se tehdy stalo?
Co sis z toho odnesla za vzorec chování.
A funguje ten vzorec pro tvou pohodu a nebo spíš podporuje tvůj strach?

Dostaneš se tak k jádru problému, zjistíš, proč máš tuhle potřebu: mít všechno pod kontrolou a budeš to moci pustit, protože už velmi dobře víš, že všechno mít pod kontrolou prostě NEmůžeš. Je to totiž hrozně vyčerpávající :jojo:

Zuzi: Přiznávám, že  bez manžovy chuti napravovat by to nešlo. On musel překousnout moji chuť poznat se  face to face s milenkou, on musel ( chtěl) strpět moje  nálady, kdy jsem chtěla jen obejmout a nechtěla nic slyšet, protože zrovna v ten moment jsem vlastně na něho měla vztek za  "zbořený domeček naivních představ".....

Dočetla jsem a jsem ráda,že to taky někdo dokáže pojmout s optimismem.Protože toho já potřebuju kamion:).Zkouším to tedy sama před sebou zlehčovat,i hajzlík vyzkouším (koupelna,vysavač,utřít prach atd,atd....co komu libo).Nachvilku je mi líp,nesmí však přijít nějaká indicie která by mi našuškávala "zas měl možnost být s ní". Pořád mě utvrzuje že ne,ale...... Určitě ty pochybnosti znáš.To se zase shrbím ,potopím do svých chmur.Ale zkoušet to budu vytrvale třeba to někam povede.Zkopírovala jsem tvou část textu.TO JE PŘESNÉ O MĚ.I ta milenka-mám pořád chuť jí vypátrat,teď jí potkat tak asi nedopadne dobře:dumbom: hrdost nehrdost.Ale slábne to...Pokud uvažuju racionálně bez emocí,tak k čemu mi to bude že jí potkám,jen si zas budu sypat sůl do ran.Jenže pak se zas ve mě ozve to druhé já,které má nevyřízené účty.Prostě tu ču.bku neznám,ale nenávidím jí jak jen to jde.Vím že máme s M na co navázat ,na čem stavět.Takže se stím asi perem oba.Jo a začali jsme chodit do manželské poradny

Zuzi,smekám! Ty jsi silná a pozitivní holka.Bydlet někde za rohem už se běžím skamarádit a doufat,že kousek té sebejistoty najdu někde v Tvém okolí.Ono to totiž vážně není o NICH,ale o nás.

Pan - tu kontrolu,proč to chci:
Mám to takhĺe PODRUHÉ : Nádhernou malou holčičku,které chci udělat domov,zařídit hézké dětství atd...
Už jsem to tak měla - tatínek první hólčičky byl hódně mladý,opustil mě.Neměla jsem finance a zázemí fungující původní rodiny,kamarádek,dost sebevědomí.
Jenže mi bylo dvacet a za chvilku jsem měla jiného přítele.Byla jsem s ním pět let - zemřel a já si musela hĺedat nový domov.Našla jsem hó u kamaráda v domě,jež slíbil zrekonstruovat.Pozdě jsem zjistila,že věřil,že dostanu peníze z přítelovy pojistky a opravy zaplatím....
Je to dlouhý únavný příběh,něco jako pohádka o slepičce,co chtěla zachránit kohoutka a běhala od jednoho k druhému...
Každopádně teď stojím zas na začátku s malým dítětem,bez financí,bez vl. bytu,bez vyhlídky na návrat do dobré práce...
Uvěřila jsem kartářce slova o tom,jak můj život je a bude těžký a neumím to vytěsnit.
Bojím se,že nebudu dobrá máma,že lásku už nikdy nepotkám,že nějak neumím žít nebo co.
Miminko a jeho úsměvy si užívám každý den jako bonbony,sladkosti...
A kdyby se někdo zeptal,co mi schází,je to zázemí a jistota.Sebejistota.Jenže - kde ji vzít,když nic neumím?Naučit se to? A kde vzít peníze na učení? Hospodařit s´nimi taky neumím.:(

Elino,
připomínáš mi moji přítelkyni, která hledala u mužů hlavně zázemí, jistotu a zabezpečení, protože byla skálopevně přesvědčená, že sama to nezvládne.. A byla jim za to ochotna dát cokoliv ze sebe. Sama na sebe vlastně v každém vztahu zapomínala. Čím víc dávala, tím míň se jáí vracelo zpět...
Pochopitelně, že život jí do cesty přihrával samé pochybné existence, které "zachraňovala" ona, místo toho, aby pomáhali oni ji. Když už ji to tak vysílilo, že nevěděla kudy kam, konečně se začala zabývat zcela poctivě sama sebou a našla malou nejistou holku "poletující" mezi znesvářenými rodiči... Už jako malé dítě ztratila půdu pod nohama a v dopspělosti ji stále nemohla najít. Když takhle došla na samý počátek svého trálení, začala ty naučené vzorce sama pomalu měnit. Šlo a jde to pomalu, ale stále lépe a je to na jejím životě i vidět.
Prostě se jen nesmíš bát a myslet si, že ty sama nic nedokážeš, že potřebuješ muže, který se o tebe postará.
Tak to není.
Až tomu začneš věřit, tak se tvůj život změní, uvidíš.

ElinaH. napsal(a):

Zuzi,smekám! Ty jsi silná a pozitivní holka.Bydlet někde za rohem už se běžím skamarádit a doufat,že kousek té sebejistoty najdu někde v Tvém okolí.Ono to totiž vážně není o NICH,ale o nás.

Pan - tu kontrolu,proč to chci:
Mám to takhĺe PODRUHÉ : Nádhernou malou holčičku,které chci udělat domov,zařídit hézké dětství atd...
Už jsem to tak měla - tatínek první hólčičky byl hódně mladý,opustil mě.Neměla jsem finance a zázemí fungující původní rodiny,kamarádek,dost sebevědomí.
Jenže mi bylo dvacet a za chvilku jsem měla jiného přítele.Byla jsem s ním pět let - zemřel a já si musela hĺedat nový domov.Našla jsem hó u kamaráda v domě,jež slíbil zrekonstruovat.Pozdě jsem zjistila,že věřil,že dostanu peníze z přítelovy pojistky a opravy zaplatím....
Je to dlouhý únavný příběh,něco jako pohádka o slepičce,co chtěla zachránit kohoutka a běhala od jednoho k druhému...
Každopádně teď stojím zas na začátku s malým dítětem,bez financí,bez vl. bytu,bez vyhlídky na návrat do dobré práce...
Uvěřila jsem kartářce slova o tom,jak můj život je a bude těžký a neumím to vytěsnit.
Bojím se,že nebudu dobrá máma,že lásku už nikdy nepotkám,že nějak neumím žít nebo co.
Miminko a jeho úsměvy si užívám každý den jako bonbony,sladkosti...
A kdyby se někdo zeptal,co mi schází,je to zázemí a jistota.Sebejistota.Jenže - kde ji vzít,když nic neumím?Naučit se to? A kde vzít peníze na učení? Hospodařit s´nimi taky neumím.:(

Elina- kamarádit se můžeme, stejně  musíš najít sama sebe v sobě. ;)   Měla jsem pocit , že nebude  nikdy hezky před tím, než jsem potkala svého současného muže.  Byla jsem věčnýn záchranář, naivní, věřící, že dobro je dobro, láska je  láska, slib je slib. Nebyla jsem do života připravená na  podvody, nesváry, lhaní- naši měli pohádkový vztah až do otcovy předčasné smrti. Neznala jsem hádky a faleš.  Jediné nesváry, které měli naši mezi sebou byly o  počet tátových vyhulených cigaret a  máminu snahu uklidit mu pracovní stůl...:D 
Totéž, co jsem viděla u našich jsem hledala ve svých partnerech. 
Takže jediná moje vloha do plusu byla ta, že mi naši  vštípili  víru ve vlastní schopnosti- nikdy se z ničeho nepo....
Snažím se toho držet.   O životních kotrmelcích bychom mohli hodit řeč- asi by ses i zasmála-  tomu jak jsem dokázala být pitomá....
  Není průšvih si říct , že na NĚCO nemám. Ale je dobré si implantovat víru , že na NĚCO  mám.  A určitě máš ve svém životě něco, čeho se můžeš chytnout, odpíchnout  zamávat křídly.  Hlavně se nezavírej do šlupky věčné smolařky- ono to poleví, fakt. Čím víc tomu budeš přát, tím dřív se  oklepeš. Zkušenosti -byť blbé , jsou ve finále dobré školení.... :jojo:

Zuzzi,
já myslela,že rodiče v pohodě a to,že člověk v takovým hnízdečku vyroste,je jako by Ti rodiče "nahráli správný software" pro budoucí vztahy.:)

Pan - přesně to jsem já,ta malá holka,co z tohohle nikdy nevyrostla. Vím to z doby,kdy jsem s dcerou bydlela v azylovém domě a měly jsme jet na výlet.Jedna z mamin se ptala správce,jestli s námi pojede a na jeho zamítavou odpověď řekla: "ale já  jsem ještě nebyla tak daleko bez někoho...dospělýho":)Bylo nám cca třicet.

No,říkám si,vždyť já to nějak zvládala i v tom azyláku...:)

zuzi777a napsal(a):

Těmi maými minusy myslím představy, které se mi tlačily do hlavy ( stejně jako  Elině v první dny  PO zjištění nevěry)
Věděla jsem, že to budu muset zahnat. Moje  zahánění myšlenek bylo srandovní- trestala jsem se za ně!  Při nějaké vtěrné představě jsem šla mýt hajzlík. 

Přiznávám, že  bez manžovy chuti napravovat by to nešlo. On musel překousnout moji chuť poznat se  face to face s milenkou, on musel ( chtěl) strpět moje  nálady, kdy jsem chtěla jen obejmout a nechtěla nic slyšet, protože zrovna v ten moment jsem vlastně na něho měla vztek za  "zbořený domeček naivních představ".....
Doba?  Ta "hlavní" asi tak měsíc.

Nevěřím - nikomu. Důvěru  se snažím posilovat pouze směrem k sobě, ve své schopnosti.
Pardon za  slohovku- snad si v tom některá najdete něco pro sebe...  ;)

Děkuji moc za (jak píšeš) "slohovku". Přečetla bych nadšeně i delší...Zkopírovala jsem, co oslovilo mne. Ta činnost...naprosto stejně působí na mne. Jak mám CO dělat, nemyslím na své pocity. V činnosti jsem se nějak za ty dva měsíce našla. Prostě freneticky něco dělám...Ne, že by se mi doma všechno lesklo, ale začínám být takřka psychopatická, jak si plánuji čas, co kdy musím udělat, kam jít....jen, proboha ne, nekoukat do zdi a nenechat vyhrát vnitřní svět.

Tobě nevadí, že partner něco MUSÍ, mně to strašně ničí. Na mne jeho ochota působí opačně, protože nevím, zda teď některé věci dělá rád (ať už jen si povídá, jde se mnou ven, něco vyrobí, atd.) nebo je dělá, protože MUSÍ, resp. MĚL BY. Neumím to napsat, je mi ze všeho smutno. Proto jsem se ptala - jak dlouho...jak dlouho bude trvat tenhle "neživot" dvou slušných lidí, kterými jsme se stali....

Já potřebuji věřit. A vím, kolikrát jsem se už sekla a vím, jak i po letech cítím zklamání z některých křivd u cizích a nevýznamných lidí. Proto se tolik bojím, že bezstarostný život je za mnou a neumím ho nahradit (bezstarostný ve smyslu - nemám starosti s přetvářkou partnera).

Dnes partner odjel služebně na tři dny... Nenávidím se za myšlenky, co mne od víkendu ovládají. Nic s jeho životem mimo domov nenadělám, vím. A tak jsem aspoň napsala vám... abych nemusela koukat do té zdi...

Holky, moc hezky se mi tu s Vámi  přemýšlí... Stavím se večer. Mám v hlavě pár slov, které  bych ráda písla. Teď mažu tvořit hodnoty....  Dokud je venku trochu slušné počasí.:) Dejte si za mě kávičku, tu už nestihám...:):storstark:

Zuzi, moc hezky napsané. U mě důvěra je slovo, kterému se nějak snažím vyhnout. Věřím sama sobě a prosebné dotazy mého muže, zda mu věřím, diplomaticky obcházím. Nějak se nad některými věcmi nepozastavuji. Postupem času mám čím dál více energie, která mi roky starostí o rodinu, vytváření zázemí pro všechny zúčastněné,prostě  výrazně docházela. Nejsem příznivcem radikálních řešení, ale vztahové peripetie, kterými jsem byla a budu nucena procházet, si už nějak nepřipouštím k tělu. A to, že mě milenka a levoboček manžela naučili mnohé o mě, mých schopnostech a samostatnosti, že se už nebojím být sama s dětma, stejně tak jako být se svým mužem, je paradoxně něco, za co bych jí mohla vlastně poděkovat. (nenene, její nick vám nenapíšu.......). Přeju hezký den.

Petra1234 napsal(a):

Zuzi, moc hezky napsané. U mě důvěra je slovo, kterému se nějak snažím vyhnout. Věřím sama sobě a prosebné dotazy mého muže, zda mu věřím, diplomaticky obcházím. Nějak se nad některými věcmi nepozastavuji. Postupem času mám čím dál více energie, která mi roky starostí o rodinu, vytváření zázemí pro všechny zúčastněné,prostě  výrazně docházela. Nejsem příznivcem radikálních řešení, ale vztahové peripetie, kterými jsem byla a budu nucena procházet, si už nějak nepřipouštím k tělu. A to, že mě milenka a levoboček manžela naučili mnohé o mě, mých schopnostech a samostatnosti, že se už nebojím být sama s dětma, stejně tak jako být se svým mužem, je paradoxně něco, za co bych jí mohla vlastně poděkovat. (nenene, její nick vám nenapíšu.......). Přeju hezký den.

Nechápu,kde takový pán bere drzost chtít po tobě důvěru.
A hodlá ti to nebo dětem nějak kompenzovat?

sasasa napsal(a):

Zuzi: Přiznávám, že  bez manžovy chuti napravovat by to nešlo. On musel překousnout moji chuť poznat se  face to face s milenkou, on musel ( chtěl) strpět moje  nálady, kdy jsem chtěla jen obejmout a nechtěla nic slyšet, protože zrovna v ten moment jsem vlastně na něho měla vztek za  "zbořený domeček naivních představ".....

Dočetla jsem a jsem ráda,že to taky někdo dokáže pojmout s optimismem.Protože toho já potřebuju kamion:).Zkouším to tedy sama před sebou zlehčovat,i hajzlík vyzkouším (koupelna,vysavač,utřít prach atd,atd....co komu libo).Nachvilku je mi líp,nesmí však přijít nějaká indicie která by mi našuškávala "zas měl možnost být s ní". Pořád mě utvrzuje že ne,ale...... Určitě ty pochybnosti znáš.To se zase shrbím ,potopím do svých chmur.Ale zkoušet to budu vytrvale třeba to někam povede.Zkopírovala jsem tvou část textu.TO JE PŘESNÉ O MĚ.I ta milenka-mám pořád chuť jí vypátrat,teď jí potkat tak asi nedopadne dobře:dumbom: hrdost nehrdost.Ale slábne to...Pokud uvažuju racionálně bez emocí,tak k čemu mi to bude že jí potkám,jen si zas budu sypat sůl do ran.Jenže pak se zas ve mě ozve to druhé já,které má nevyřízené účty.Prostě tu ču.bku neznám,ale nenávidím jí jak jen to jde.Vím že máme s M na co navázat ,na čem stavět.Takže se stím asi perem oba.Jo a začali jsme chodit do manželské poradny

počkej a nebyl u toho náhodou i tvůj manža ?

Pavlo- Ale samozřejmě že byl,ale zatím co spolu už jsme řešili a řešíme.Moje nálady ho myslím taky dost "trestají".Tak ta slečna z toho vyvázla lacino.Jí o nic nešlo,mě o vše (rodinu).A zatímco jeho momentálně nenávidím a miluju zároveň.Tak tu kopretinu jenom nenávidí.Neříkej,že ta tvoje kopretina je tvojí nejmilejší kamarádkou.Myslím že ten pocit je jen dočasný a doufám že taky jednou zapomenu její jméno jako to dokázala Zuzi.Jak jsem psala,slábne to....

PPavlaa napsal(a):

sasasa napsal(a):

Zuzi: Přiznávám, že  bez manžovy chuti napravovat by to nešlo. On musel překousnout moji chuť poznat se  face to face s milenkou, on musel ( chtěl) strpět moje  nálady, kdy jsem chtěla jen obejmout a nechtěla nic slyšet, protože zrovna v ten moment jsem vlastně na něho měla vztek za  "zbořený domeček naivních představ".....

Dočetla jsem a jsem ráda,že to taky někdo dokáže pojmout s optimismem.Protože toho já potřebuju kamion:).Zkouším to tedy sama před sebou zlehčovat,i hajzlík vyzkouším (koupelna,vysavač,utřít prach atd,atd....co komu libo).Nachvilku je mi líp,nesmí však přijít nějaká indicie která by mi našuškávala "zas měl možnost být s ní". Pořád mě utvrzuje že ne,ale...... Určitě ty pochybnosti znáš.To se zase shrbím ,potopím do svých chmur.Ale zkoušet to budu vytrvale třeba to někam povede.Zkopírovala jsem tvou část textu.TO JE PŘESNÉ O MĚ.I ta milenka-mám pořád chuť jí vypátrat,teď jí potkat tak asi nedopadne dobře:dumbom: hrdost nehrdost.Ale slábne to...Pokud uvažuju racionálně bez emocí,tak k čemu mi to bude že jí potkám,jen si zas budu sypat sůl do ran.Jenže pak se zas ve mě ozve to druhé já,které má nevyřízené účty.Prostě tu ču.bku neznám,ale nenávidím jí jak jen to jde.Vím že máme s M na co navázat ,na čem stavět.Takže se stím asi perem oba.Jo a začali jsme chodit do manželské poradny

počkej a nebyl u toho náhodou i tvůj manža ?

Pavlo- samo že byl. ALE- byla tam i  milenka. Ona byla součástí  trojúhelníku. Narozdíl od manžela, s kterým si to mohla vyříkat, tuhle možnost  debaty s milenkou neměla. Možná by po hovoru s ní dospěla k tomu, že to je prima ženská a hajzl je jen ten manža. Nebo obráceně, jako se to stalo mě..
Právě  takovou moji    spoustou lidí nepochopitelnou  chuť VĚDĚT a poznat JI,  není schopna část osazenstva Babinetu pokousat. Mě setkání pomohlo.  Oni dva  se také netázali , jak na mě působí zjištění, že ze mě společně dělají osůbku s parůžky.Proč bych se měla  ostýchat potkat  ženu , která si  osobovala právo  patřit do mojí ložnice- bez mého vědomí... :jojo:

Źuzzi777a jsi fakt drsoň.Zvědavá je trochu každá,ale ...tohle chce odvahu!:godlike:

Luc napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Těmi maými minusy myslím představy, které se mi tlačily do hlavy ( stejně jako  Elině v první dny  PO zjištění nevěry)
Věděla jsem, že to budu muset zahnat. Moje  zahánění myšlenek bylo srandovní- trestala jsem se za ně!  Při nějaké vtěrné představě jsem šla mýt hajzlík. 

Přiznávám, že  bez manžovy chuti napravovat by to nešlo. On musel překousnout moji chuť poznat se  face to face s milenkou, on musel ( chtěl) strpět moje  nálady, kdy jsem chtěla jen obejmout a nechtěla nic slyšet, protože zrovna v ten moment jsem vlastně na něho měla vztek za  "zbořený domeček naivních představ".....
Doba?  Ta "hlavní" asi tak měsíc.

Nevěřím - nikomu. Důvěru  se snažím posilovat pouze směrem k sobě, ve své schopnosti.
Pardon za  slohovku- snad si v tom některá najdete něco pro sebe...  ;)

Děkuji moc za (jak píšeš) "slohovku". Přečetla bych nadšeně i delší...Zkopírovala jsem, co oslovilo mne. Ta činnost...naprosto stejně působí na mne. Jak mám CO dělat, nemyslím na své pocity. V činnosti jsem se nějak za ty dva měsíce našla. Prostě freneticky něco dělám...Ne, že by se mi doma všechno lesklo, ale začínám být takřka psychopatická, jak si plánuji čas, co kdy musím udělat, kam jít....jen, proboha ne, nekoukat do zdi a nenechat vyhrát vnitřní svět.

Tobě nevadí, že partner něco MUSÍ, mně to strašně ničí. Na mne jeho ochota působí opačně, protože nevím, zda teď některé věci dělá rád (ať už jen si povídá, jde se mnou ven, něco vyrobí, atd.) nebo je dělá, protože MUSÍ, resp. MĚL BY. Neumím to napsat, je mi ze všeho smutno. Proto jsem se ptala - jak dlouho...jak dlouho bude trvat tenhle "neživot" dvou slušných lidí, kterými jsme se stali....

Já potřebuji věřit. A vím, kolikrát jsem se už sekla a vím, jak i po letech cítím zklamání z některých křivd u cizích a nevýznamných lidí. Proto se tolik bojím, že bezstarostný život je za mnou a neumím ho nahradit (bezstarostný ve smyslu - nemám starosti s přetvářkou partnera).

Dnes partner odjel služebně na tři dny... Nenávidím se za myšlenky, co mne od víkendu ovládají. Nic s jeho životem mimo domov nenadělám, vím. A tak jsem aspoň napsala vám... abych nemusela koukat do té zdi...

Luc- nad tvými řádky jsem přemýšlela odpoledne.   Vrátila jsem se zpátky  do období "PO".

Myšlenky  na to, že můj muž se mnou zůstal "JEN" kvůli synkovi. Kvůli obavě, že by nemohl tak často být v jeho přítomnosti( má  zaměstnání mimo a rozchod by znamenal  odchod z mého domu), že jeho  zasazený angrešt na zahradě je "JEN" pro  úlitbu  špatnému svědomí, že smsky, která mu pípla, je opět  vtěrka, která se mi dostala  na "moje území"......  Jeho malá ochota (zdánlivá  ) k intimnímu přiblížení.............  Dobrá tragikomedie  dvou dospělých lidí, kteří se musí naučit spolu mluvit! :jojo:
Takže  o všech svých  vzájemných pochybnostech jsme hodili řeč a vzikla dohoda-  já jsem  si v okamžiku , kdy mě  zasáhla podezřívavá  zžíravá myšlenka  vyžádala obejmutí. Natvrdo, nahlas: obejmi mě.  On,  v okamžiku, kdy  měl ostych  se přiblížit ŘEKL : potřebuju tě.    Pojď ke mě  dáme káfo.. A  zopakování  velké pravdy- kdybychom  nechtěli  být spolu, určitě bychom byli oba schopni  si to zařídit  abychom byli jinde.  Mnohem víc spolu mluvíme.  Všímáme si jeden druhého.  On se už necítí být  odstrčený  a nepotřebný ( jak si prý připadal  PŘED)  Já jsem  přestala   jet životem jak kombajn žitným polem a  občas i přibrzdím... :jojo:
Nečekej úpěnlivě KDY přijde úleva od špatných myšlenek- počítání dnů a týdnů fakt nemá smysl- každý  potřebujeme na oklepání od krize asi jinou dobu. Tak  jdi radši  místo čekání na zlepšení vstříc těm hezkým věcem, které  pro sebe s manžou máte.  Těš se na jeho návrat. Zkus mu uvařit nějakou mňamku, směj se - prostě  se vrať k sobě  a ke svým radostem. Starosti nech volům- mají větší hlavu..... Pokud má  zas něco přijít  zlého , tak počkej až to uvidíš. Nepátrej po tom  v myšlenkách dopředu.  Stejně si s tím nepomůžeš. Vždyť to víš!
A mmch- vykecání  se ze všeho fakt pomáhá... ;)

ElinaH. napsal(a):

Źuzzi777a jsi fakt drsoň.Zvědavá je trochu každá,ale ...tohle chce odvahu!:godlike:

Nevím jestli to byla odvaha, nebo jen  snaha o sebedestrukci.... :D
  Prostě jsem potřebovala kouknout do očí té, která věděla, že má její  vyhlédnutý milenec doma ročního  synka. Chtěla jsem vidět oba "zamilované"pohromadě a vidět , jetsli  on    přejde po místnosti  k ní nebo ke mě  a jak moc opravdově ho ona miluje ( když mu to byla schopná psát 15x během jedné  noci, kdy musela vědět, že on je doma :P).
Není to určitě pro každého.  Asi mají pravdu holky, které by se bály  nějaké hysterické scény, či  vesnické fackovačky při podobném setkání..:D Jenže já se opravdu znám a dokážu  se chovat ledově klidně. Vysypala jsem se až pak  o samotě. A nestydím se za to. :jojo:
Je mi fuk, jestli by to nějaký psycholog schválil,nebo co by tomu řekl Plzák. Prostě jsem se snažila zachovat vlastní zdravý rozum a   posbírat si informace důležité PRO MĚ a moje rozhodování  o příštích  dnech....

sasasa napsal(a):

Pavlo- Ale samozřejmě že byl,ale zatím co spolu už jsme řešili a řešíme.Moje nálady ho myslím taky dost "trestají".Tak ta slečna z toho vyvázla lacino.Jí o nic nešlo,mě o vše (rodinu).A zatímco jeho momentálně nenávidím a miluju zároveň.Tak tu kopretinu jenom nenávidí.Neříkej,že ta tvoje kopretina je tvojí nejmilejší kamarádkou.Myslím že ten pocit je jen dočasný a doufám že taky jednou zapomenu její jméno jako to dokázala Zuzi.Jak jsem psala,slábne to....

Ta moje jo. Né nejmilejší,ale klidně s ní prokecám večer nad sklenicí vína.
To víš, mladej pán letí pořád na stejný typy,takže máme stejný zájmy,profesi,styl.
Zas na druhou stranu, je možná lepší, mít za svini milenku,se kterou nežiješ, než manžela :/ .

Tak bilancuju včerejší večer.Jsem neuvěřitelná husa!A navíc nevím,co s tím!:kapitulation:

Věc se má tak: Milej si sem dochází,jak ho napadne.Dostane jedno jídlo,většinou večeři.Málo jsem mu vařila a tak si platí jídlo u maminky,kde i spí.Doma mají myčku,takže neexistuje,že by ho napadalo po sobě něco mýt tady.Malou dřív koupal,není sto si ohlídat ten čas na koupání pravidelně,tak to dělám já.
Klidně do půlnoci se se mnou (vleže - chodí si sem přece odpočinout) bude bavit o bilirubinu a jiných podobných věcech,kterým prý rozumí.Naprosto ho nezajímá,že já mám budíček v sedm ráno.Ještě mi vyčte,že on má vždycky dobrou náladu a já pořád špatnou.´

Dnes jsem někde na konci psychických sil: sskoro celou noc jsém nemohla spát.Děti vstávají v sedm.Starší myla večer nádobí,zjišťuju,jak to odflákla,pár věcí neumyla,linku neotřela.Jsem bordelář,ale tohle je moc i na mně.Mám mastné vlaśy a neodvážím se vlézt do vany,ta´menší leze po bytě,vše vyhra´buje,od rána nespokojeně hučí.Mám děsný vztek,mimino na krku 24 hod.denně,prý jsem to tak chtěla.
CO S TIM?
Jakákoliv mnou nastavená pravidla´- např.nechoď sem mezi půl osmou a´půl devátou,uspávám malou....- nerespektuje,snad je záměrně ignoruje,používá můj polštářek,dostaĺa jsem ho jako dárek,dělá to schválně.
CO S TÍM?

zuzi777a napsal(a):

ElinaH. napsal(a):

Źuzzi777a jsi fakt drsoň.Zvědavá je trochu každá,ale ...tohle chce odvahu!:godlike:

Nevím jestli to byla odvaha, nebo jen  snaha o sebedestrukci.... :D
  Prostě jsem potřebovala kouknout do očí té, která věděla, že má její  vyhlédnutý milenec doma ročního  synka. Chtěla jsem vidět oba "zamilované"pohromadě a vidět , jetsli  on    přejde po místnosti  k ní nebo ke mě  a jak moc opravdově ho ona miluje ( když mu to byla schopná psát 15x během jedné  noci, kdy musela vědět, že on je doma :P).
Není to určitě pro každého.  Asi mají pravdu holky, které by se bály  nějaké hysterické scény, či  vesnické fackovačky při podobném setkání..:D Jenže já se opravdu znám a dokážu  se chovat ledově klidně. Vysypala jsem se až pak  o samotě. A nestydím se za to. :jojo:
Je mi fuk, jestli by to nějaký psycholog schválil,nebo co by tomu řekl Plzák. Prostě jsem se snažila zachovat vlastní zdravý rozum a   posbírat si informace důležité PRO MĚ a moje rozhodování  o příštích  dnech....

Teda Zuzi,máš nervy jak lodní lana.Něco jinýho je chtít a něco jinýho je to udělat.Já bych se nejspíš složila už na místě.A přesně tak - chtěla bych si prohlídnout slečnu,která mi bez mého vědomí vlezla na můj píseček a bylo jí úplně šumák že ten chlap se kterým si užívala má doma 3.holčinu.

ElinaH. napsal(a):

Tak bilancuju včerejší večer.Jsem neuvěřitelná husa!A navíc nevím,co s tím!:kapitulation:

Věc se má tak: Milej si sem dochází,jak ho napadne.Dostane jedno jídlo,většinou večeři.Málo jsem mu vařila a tak si platí jídlo u maminky,kde i spí.Doma mají myčku,takže neexistuje,že by ho napadalo po sobě něco mýt tady.Malou dřív koupal,není sto si ohlídat ten čas na koupání pravidelně,tak to dělám já.
Klidně do půlnoci se se mnou (vleže - chodí si sem přece odpočinout) bude bavit o bilirubinu a jiných podobných věcech,kterým prý rozumí.Naprosto ho nezajímá,že já mám budíček v sedm ráno.Ještě mi vyčte,že on má vždycky dobrou náladu a já pořád špatnou.´

Dnes jsem někde na konci psychických sil: sskoro celou noc jsém nemohla spát.Děti vstávají v sedm.Starší myla večer nádobí,zjišťuju,jak to odflákla,pár věcí neumyla,linku neotřela.Jsem bordelář,ale tohle je moc i na mně.Mám mastné vlaśy a neodvážím se vlézt do vany,ta´menší leze po bytě,vše vyhra´buje,od rána nespokojeně hučí.Mám děsný vztek,mimino na krku 24 hod.denně,prý jsem to tak chtěla.
CO S TIM?
Jakákoliv mnou nastavená pravidla´- např.nechoď sem mezi půl osmou a´půl devátou,uspávám malou....- nerespektuje,snad je záměrně ignoruje,používá můj polštářek,dostaĺa jsem ho jako dárek,dělá to schválně.
CO S TÍM?

Každý si k tobě dovolí jen tolik,kolik dovolíš ty jemu.

ElinaH. napsal(a):

Tak bilancuju včerejší večer.Jsem neuvěřitelná husa!A navíc nevím,co s tím!:kapitulation:

Věc se má tak: Milej si sem dochází,jak ho napadne.Dostane jedno jídlo,většinou večeři.Málo jsem mu vařila a tak si platí jídlo u maminky,kde i spí.Doma mají myčku,takže neexistuje,že by ho napadalo po sobě něco mýt tady.Malou dřív koupal,není sto si ohlídat ten čas na koupání pravidelně,tak to dělám já.
Klidně do půlnoci se se mnou (vleže - chodí si sem přece odpočinout) bude bavit o bilirubinu a jiných podobných věcech,kterým prý rozumí.Naprosto ho nezajímá,že já mám budíček v sedm ráno.Ještě mi vyčte,že on má vždycky dobrou náladu a já pořád špatnou.´

Dnes jsem někde na konci psychických sil: sskoro celou noc jsém nemohla spát.Děti vstávají v sedm.Starší myla večer nádobí,zjišťuju,jak to odflákla,pár věcí neumyla,linku neotřela.Jsem bordelář,ale tohle je moc i na mně.Mám mastné vlaśy a neodvážím se vlézt do vany,ta´menší leze po bytě,vše vyhra´buje,od rána nespokojeně hučí.Mám děsný vztek,mimino na krku 24 hod.denně,prý jsem to tak chtěla.
CO S TIM?
Jakákoliv mnou nastavená pravidla´- např.nechoď sem mezi půl osmou a´půl devátou,uspávám malou....- nerespektuje,snad je záměrně ignoruje,používá můj polštářek,dostaĺa jsem ho jako dárek,dělá to schválně.
CO S TÍM?

Co s tím? Bav se s ním jen o tom o čem chceš a tehdy kdy chceš ty.  Jen sobec nerespektuje chod domácnosti, kde je malé dítě. I blb by měl vědět, že se nejdřív musí  zaopatřit dítě. Jiná by byla ,kdyby mezi tím,než vykoupeš prckaě  něco udělal pro tebe- večeři, poklidit hračky, hadérky... Jestli je to přítěž tak ho  slušně požádej -asertivně- to znamená klidně a opakovaně- o to , co chceš ty. Ječet, urážet se a nemluvit je kontraproduktivní....
A  v noci bych se bavila tak maximálně o tom, co mi má koupit k Ježíšku, ne o bilirubinu a jiných žlučovitostech.....
Čím budeš unavenější, nespokojenější - tím budou i děti protivnější- to se přenáší jak spalničky- vím to, mám to za sebou z jiné etapy mého života...

No,máme to tak: On mě od počátku bere jako někoho,koho zaćhránil,ustájil a postaral se o něj.Moc mi šlo o to zachránit malé rodinu a on toho,myslím,začal využívat.Malou má rád,prý ji miluje,ale neprojevuje se to ani snahou s ní být co nejvíc,ani dárky...Přijde mi,že ke mně přistupuje jako ke známé,která má ditě - shodou  okolností s ním.
Vím,že to je o mně,ale nevím,jak se z toho vymotat.Jak mu sdělit,že sice je tu  všechno jeho,aĺe můj polštářek je jen můj....atd...

ElinaH. napsal(a):

No,máme to tak: On mě od počátku bere jako někoho,koho zaćhránil,ustájil a postaral se o něj.Moc mi šlo o to zachránit malé rodinu a on toho,myslím,začal využívat.Malou má rád,prý ji miluje,ale neprojevuje se to ani snahou s ní být co nejvíc,ani dárky...Přijde mi,že ke mně přistupuje jako ke známé,která má ditě - shodou  okolností s ním.
Vím,že to je o mně,ale nevím,jak se z toho vymotat.Jak mu sdělit,že sice je tu  všechno jeho,aĺe můj polštářek je jen můj....atd...

Očekává vděk? A co čekáš a chceš ty, kromě polštářku?
Úctu, spolupráci, soucítění ne z  lítosti , ale z lásky.- Asi tak nějak?  To se musíš chovat tak abys mu dala najevo, že jsi  žena a ne  vypnutý inkubátor na jeho dítě.
Máš svou hrdost, hodnotu,  jsi máma a partnerka- ne věšák na hadry a čajovna pro noční pokec.. Vyjdi z toho, co můžeš, spoj se s někým, kdo tě potáhne ven z izolace.  Nedej se!

Elino,
ten "boj", ke keterému se schyluje, ty nikdy nemůžeš vybojovat s tím mužem, dokud si ho nevybojuješ sama se sebou.
Dokud ty sama sebe nebudeš mít ráda, nebudeš k sobě mít úctu a nestanovíš si hranice, za které už nikoho nepustíš.
Dokud si neřekneš: tak a dost, záleží mi na mne samé, chci mít hezčí život, už nikomu nedovolím, aby mne zneužíval, najdu něco/někoho, kdo mi ukáže, jak to mám udělat. Budu se věnovat sama sobě, abych dovedla říci, co si přeji a co si nepřeji. Uvítám každou pomoc, toho, kdo by mne chtěl zastavit pošlu k šípku, protože já si tohle zacházení nezasloužím.
Neboj se, jde to :jojo:

No Zuzli, já zírám. To je tedy přístup ) Na to je potřeba hodně velké sebevědomí, jojo úplně ti ho závidím. Teda to sebevědomí , samozřejmě )). Napsala jsi to perfektně, vlastně tak jsi poznala jestli má cenu o manžela bojovat či ne.!  Docela by mě zajímalo, jak se k tomu tenkrát postavil manžel a ona, to s tím setkáním souhlasili??? Jak se manža při  tom choval? To jak jsi to vyřešila mě fascinuje.  Fakt by mě tyto detaily zajímaly, kdyžtak mi napiš soukromou zpr.  Chtěla jsem tenkrát udělat něco podobného, ale strašně jsem se bála, abych tam nebulila, kámoška mi řekla, že jsem na hadry tak ať se takto neukazuji, že bych to neustála. No nakonec na to nepřistoupil ani manžel.

"Oni dva  se také netázali , jak na mě působí zjištění, že ze mě společně dělají osůbku s parůžky.Proč bych se měla  ostýchat potkat  ženu , která si  osobovala právo  patřit do mojí ložnice- bez mého vědomí... "

No a toto to nemá chybu, kéž bych alespoň trošku myslela jako ty. Nechceš si tu založit poradnu nebo školičku pro nesebevědomé odložené ženy?
Zdravím tady všechny a všem držím palečky ať bolest rychle pomine, a je hlavně lépe, bez bolavého srdíčka. Posílám všem hodně úsměvů a sluníčko do duše 
:hjarta:

Pat-  já si nemyslím, že jsem  natolik  profík, abych mohla někomu  radit. Spíš jen popisuju to, co šlo u mě.Co pomohlo mě. Respektive nám s mým mužem.
A abych pravdu řekla můj muž nebyl vůůůbec nadšený, když jsem si zjistila pracoviště jeho milé. Chtěl to skončit sám. Tomu věřím- on není člověk na dvojí život, je příliš čitelný- jenže ta dáma to nějak těžce chápala a vpodstatě mu hrozila, že půjde za mnou, když on nebude pokračovat s ní.
Já mu tehdy řekla, že buď půjde se mnou, nebo tam stejně půjdu sama, že musím poznat tu, za kterou vyměnil  naši důvěru. Že když nebudu mít možnost ji poznat, bude mě do smrti v hlavě honit myšlenka - kdo to byl.   Asi nevěděl, co může všechno čekat- ode mě. Možná , že se i bál - o ni, o mě, nevím. To byl fakt jeho boj, jestli půjde nebo ne.  A měla jsem s sebou mrňouse. -To mi tu mmch mnohokrát zdejší osazenstvo ometlo o nos, že jsem si ke kovbojce vzala dítě. Já se už mnohkrát snažila vysvětlit, že jsem ho s sbeou měla naopak proto, kdyby se něco chrulo k nehezké debatě  abych se udržela a chovala slušně,nenuceně , neřvala, nefackovala, nekácela se...:dumbom::P

A ještě k "bojování o někoho" - o to mi snad ani nešlo. Spíš o to, jestli to má smysl pro mě-  být s ním dál. 
Ještě tu zopakuju  takovou příhodičku- spíš pro mě komickou-  když jsme přišli na její pracoviště, neznala jsem její příjmení ( stejně jako si ho fakt nejsem už schopná vybavit teď). Manžel šel k vrátnému a špitnul mu , že ji chce zavolat- a ten vrátný  její jméno vyvolal  místním rozhlasem  pracoviště...  :P:lol:
Když přišla , šla jsem k ní jen já.   A zeptala jsem se jí , jestli si můžeme promluvit. Samozřejmě mi řekla , že nemá o čem, že to je jen mezi ní a mým mužem. Tak jsem jí odvětila, že si to nemyslím a jestli chce  vyvolat  "roztomilou scénu " na jejím pracovišti a postarat se o to aby se to dozvěděl i její tehdy oficiální partner, tak ať ještě chvíli říká tyhle vyčtené pindy( to jsem samozřejmě blafovala- nesnižila bych se k vyřvávačce)...  Vzhledem k tomu, že jsem asi vypadala dost  naštvaně, vzala mě do své kanceláře, tam šel už i manža. Tam jsem se jich zeptala, jak dlouho mě hodlají tahat za fusekli . Od manžela jsem chtěla a´t  mi řekne před ní, že ji miluje a že půjdu. Od ní jsem chtěla prakticky totéž.  Její : já myslela, já  nevěděla, já nechtěla... mi přišlo jak výmluvy malé holky, která rozflákala skleničku..... Manža se jí omluvil a řekl , že to byl z jeho strany omyl- úlet ,že ho to mrzí  hlavně kvůli mě a že se bál to ukončit jen proto  aby mě neinformovala, tak jak  slibovala jemu.  Já jsem jí ještě řekla , jestli by bývala měla dost  iniciativy lovit ženáče,kdyby nevěděla , že mám na krku mrňavé dítě.  A že by měla začít lovit v perspektivnějších vodách...  To  je vše.
Nenín to nic  extra pikantního.  Jen taková hořko-směšná příhoda.

Zuzi pěkněěě :supr:

faktem, je že si měla kliku, že tvuj muž jít vlastně nechtěl, já jsem přesvědčená, že když muž jít chce neutáhne ho rodina zpátky kdyby se po zemi plazila...:usch: jen se protahuje utrpení a buridanův osel se může ulítat

xxxx napsal(a):

Zuzi pěkněěě :supr:

faktem, je že si měla kliku, že tvuj muž jít vlastně nechtěl, já jsem přesvědčená, že když muž jít chce neutáhne ho rodina zpátky kdyby se po zemi plazila...:usch: jen se protahuje utrpení a buridanův osel se může ulítat

Ahojky Xko!
Já  myslím, že  hodně z těch chlapů vpodstatě  jít nechce....zaháčkujou se v nějakém románku, chvíli je to i baví- nejsem naivní, myslím si, že i ten můj dobrák  se  nenechal dlouho přesvědčovat k nočnímu  tělocviku! :dumbom:, Kdyžje to bavit přestává( nebo jim  hupsne mozek zpět z hlavičky do hlavy :P ), nějak se to proflákne a je o zábavu postaráno....
  Pokud  atmosfétŕa PO je natolik nedýchatelná a manželka  chce donekonečna  omluvy  a  nebo  vrhá  ublížené pohledy jak nože- tak radši jdou... A možná,kdybych dělala já scény manžovi,že by ve finále odešel , třeba i k téhle- nebo k jiné..... K mé škodě.... :jojo:

Zuzi ta Tvoje "hořko-směšná příhoda" mě dost pobavila při dnešku. A vůbec se mi líbí jak si se do toho obula, prostě :supr: Action!
Já si při tom čtení vybavila 10 let zapomenutou příhodu, kdy jsem byla po 5 letech na konci vztahu s mým tehdejším pánem Bohem, vzhlížela jsem k němu jako ke svatému a on se zatím vyžíval v tom, že sbíral mladý holky (já byla jedna z nich). No nicméně dodnes mi pobaveně cukají koutky při vzpomínce na naší poslední společnou noc kdy mě na konci vztahu, v zápalu nostalgie pozval k sobě domů, abych mu skoukla jeho novou postel. Věděla jsem, že má kromě mě ještě jinou "kámošku", tak mě napadla geniální myšlenka. Po strávené noci jsem mu v té jeho pohodlné postýlce nechala dostatečné množství svých 60cm dlouhých tmavých vlasů (věděla jsem, že ta nová je blondýna) a v koupelně mi omylem(!) upadlo dopoužívané plato antikoncepce. Navíc z mé strany nepadla jediná výčitka, byla jsem samý smích a pohodička, prostě byla jsem k nakousnutí. Jasně, byl to zoufalý čin z mé strany, ale vychutnala jsem si to až do dna. Za nějakou dobu mi volal a jen tak mimořečí mi řekl, že jeho nová přítelkyně našla v posteli cizí vlasy a řekla mu adiós. C'est la vie :D

zuzi777a napsal(a):

ElinaH. napsal(a):

No,máme to tak: On mě od počátku bere jako někoho,koho zaćhránil,ustájil a postaral se o něj.Moc mi šlo o to zachránit malé rodinu a on toho,myslím,začal využívat.Malou má rád,prý ji miluje,ale neprojevuje se to ani snahou s ní být co nejvíc,ani dárky...Přijde mi,že ke mně přistupuje jako ke známé,která má ditě - shodou  okolností s ním.
Vím,že to je o mně,ale nevím,jak se z toho vymotat.Jak mu sdělit,že sice je tu  všechno jeho,aĺe můj polštářek je jen můj....atd...

Očekává vděk? A co čekáš a chceš ty, kromě polštářku?
Úctu, spolupráci, soucítění ne z  lítosti , ale z lásky.- Asi tak nějak?  To se musíš chovat tak abys mu dala najevo, že jsi  žena a ne  vypnutý inkubátor na jeho dítě.
Máš svou hrdost, hodnotu,  jsi máma a partnerka- ne věšák na hadry a čajovna pro noční pokec.. Vyjdi z toho, co můžeš, spoj se s někým, kdo tě potáhne ven z izolace.  Nedej se!

AHOJ,Zuzzi,on chce vděk a péči o jeho osůbku.:D Vyčetl mi například,že i když se vrátil k rodičům,já vařím.Vařím líp než dřív,protože jsem to na počátku fakt neuměla.Dnes dovedu výbornou svíčkovou například - i  když podle internetu - a svou porci vždy dostańe.Chová se jak velký vůdce nebo jako ukřivděné dítě?
Byla tu dnes jeho kamarádka - má jich víc -  kamarádů,kterým mě představil těhotnou a teď už mě k nim nebere.Jen mi věci podává tak,jako že se  mají moc rádi a já jsem pro ně ta divná.Všechno kolem je vpořádku,jen já kazím náš vztah.Kamarádka mi to trochu odkryla: Na ně žárlím zbytečně,žádná z těch holek by si o něj neopřela kolo,diví se mi všechny.Trochu jsem ho podrazila.Řekl jim,že malá byla chtěné dítě a od té doby o nás nemluví.Já jí řekla všechno,co chtěla vědět.Oni prý nevědí,kolik je mu let,nic jim neříká,ani svým rodičům...
Pan: a jak se naučím mít své hranice? A mít ráda sama sebe? Myslela jsem,že to dávno umím.Než přišel  on.Jeden z mých bývalých říkal:"Holka jako břitva,hned jsem věděl,že tu musím mít!"

U tohohle "přítele" je fakt,že nejvíc ze všeho si připadám jako ten inkubátor.:dumbom:

ElinaH. napsal(a):

Pan: a jak se naučím mít své hranice? A mít ráda sama sebe? Myslela jsem,že to dávno umím.Než přišel  on.Jeden z mých bývalých říkal:"Holka jako břitva,hned jsem věděl,že tu musím mít!"

U tohohle "přítele" je fakt,že nejvíc ze všeho si připadám jako ten inkubátor.:dumbom:

To vypadá jako že "padla kosa na kámen" ;)
Pravděpodobně jsi potkala muže, který ti tu tvoji hru na silné děvče "nesežral" a lehce tě připravil o kus tvého sebevědomí. Buď mu za to vděčná. Dal ti vlastně šanci, jak na sobě zapracovat, jak zdání vyměnit za skutečnost :jojo:

Podívej, někdy si myslíme, že jsme silní, protože potkáváme ještě větší slabochy, než jsme sami. "Házíme ramena" a máme pocit, že se nám nemůže nic stát. Nevidíme realitu. Pak prostě příjde někdo, kdo nám ten náš báječnej svět podupe, strhne nám masku a my zjistíme, že jsme byli jen "jednooký mezi slepými králem".

Jediný způsob jak to změnit, je přestat dělat to, co nechceš, přestat hrát různé role - například hodné ženušky,když se ti ale vůbec nechce pořád poskakovat kolem plotny a máš pocit, že i ten druhý by se měl zapojit do domácích prací.
Když hraješ role, nejsi sama sebou a mateš i toho druhého. Když se tváříš šťastně a on není právě mistr empatie, jak má vlastně zjistit, že šťastná nejsi? Je hloupé stále jen být tím, kdo se snaží a tiše čekat, že ten druhý to ocení. Neocení, vezme to prostě jako danou věc a časem mu tvá neustálá připravenost snést mu modré z nebe, půjde pěkně na nervy.
Mysli na sebe, najdi si přátele a s nimi vůbec neprobírej svého partnera.
Trvej si na svém, pokud nechceš, aby chodil v určitou dobu na návštěvy.
Nebuď vždy po ruce, i kdybys měla prochodit veřer po ulicích města.
Najdi si zábavu bez něj.
Snaž se osamostatnit, nebýt na něm tak závislá a to jak citově, tak finančně.
Dej si do pořádku vaše vzájemné právní věci, abys se nemusela doprošovat a on věděl, že s tebou nemůže mávat, jak se mu zlíbí. Dojdi si na sociálku a zjisti si, jaká máš práva a on vůči tobě a dítěti povinosti.
Prostě neseď a neřekej, co bude, začni se sama starat.

ahoj,Pan,děkuju za tipy.
Přiznávám: stát si za tím,že,on nemá chodit v době,kdy uspávám dítě - je pro mě problém.Nevím,jestli to jako problém vidí i kamarádi,ale i k nim přichází,kdykoliv chce on,na akce,na které ho nepozvali - nejnověji teď ta kamarádka dělá grilovačku,ptala se,jestli má pro mě přijet,když on už mi oznámil,že v sobotu nepřijde,něco už má.Ona ví,že přijde k nim,i,když ho nezvali a mně s sebou nevezme...

Eli,
vždycky je něco poprvé, i on musí poprvé zažít, že jeho vůle není silnější než přání toho druhého.
A pokud tě pozvali na grilovačku a ty si jsi jistá, že ustojíš jeho reakci, klidně tam jeď.
Pokud si tím jistá nejsi, tak začni trénovat,ať to co nejdřív zvládneš.
Nevím, kde bydlíš, ale v každém větším městě jsou kluby pro maminky, pořádají pro ně různí přednášky a akce, začni třeba tam.

vždycky je něco poprvé

Ano,Pan,
tohĺe poprvé já už mám za sebou.Cca půl roku zpátky - nějak jsme se přes SMSky nedohodli,on měl dojem,že vím,že přijede,já ten,že on ví,že ho večer nechci vidět.To už bydlel u rodičů.Zamkla jsem a otočila v zámku klíč - právě,aby věděl,že neotevřu,že když řeknu ne,je to ne.Bylo devět večer a já měla tříměsíční dítě.
Když se nedostal do dveří,začal bez ohĺedu na prcka zvonit jako blázen,šel si k rodičům pro nářadí,požaloval jim,,že neotvírám ( takže mě další den poučovala i jehó máma),znovu zazvonil a začal jako odšroubovávat zámek.Otevřela jsem,sepsul mě jak malou hólku - bál se prý,že jsem omdlela.Že se nebál,když v osmém měsíci mě nechal každý víkend samotnou od pátku do nedělního večera! Pak přidal,že chtěl volat hasiče a jak byćh jako platila  jejich zbytečný výjezd.:D
No,já nijak,přece by je volal on.:D
Byla to scéna,že by ji mohĺi dávat v Národním od minuty.Vím,že šlo o to,kdo z koho.A asi vyhrál,nějak si to netroufnu zopakovat.

No tak až bude repete, tak využij toho, že se do toho plete jeho matka a zavolej jí: Jasně jsem vašemu synovi řekla, že na něj nemám dnes čas. Stejně mi tu jak blázen vyzvání a budí naše dítě. Zpacifikujete si ho sama a nebo mám zavolat policii?

Víš, existuje mnoho způsobů, jak si ochránit svoje hranice. Ty především ale musíš nějak začít.
Začni tam, kde máš šanci uspět a tak pomalu pokračuj. Časem si vyzkoušíš, že to jde a zvládneš i svého "přítele"
Naučíš ho, aby tě vnímal jako svoji partnerku a nebo se s ním prostě rozejdeš. Jinou možnost stejně nemáš.
Jo, ještě jednu přece - že mu budeš do smrti sloužit a poslouchat ho jako hodinky.

Čím víc  čtu tvé příspěvky  elino, tak mi přijdeš jako budoucí oběť domácího teroru...
Pokud nejseš štont vymezit partnerovi hranice alespoň v základních věcech, necháš se vmanipulovat do situace "podřízeného"  a budeš   jen tiše akceptovat   roli  závislé- zůstaneš jí....  měla bys rychle uvažovat  o  změně svého chování.

zuzi777a napsal(a):

Čím víc  čtu tvé příspěvky  elino, tak mi přijdeš jako budoucí oběť domácího teroru...
Pokud nejseš štont vymezit partnerovi hranice alespoň v základních věcech, necháš se vmanipulovat do situace "podřízeného"  a budeš   jen tiše akceptovat   roli  závislé- zůstaneš jí....  měla bys rychle uvažovat  o  změně svého chování.

Zuzzi - domácí násilí ( nebo něco tomu podobného) na mě praktikovala máma.Vzpomínám si,jak v nás jako dětech,teda hlavně ve mně,hrklo,když jsme uslyšeli klíč ve dveřích.Moje máma ve svém manželství nebyla šťastná a já jsem za to nějak (???) mohla.
Od těch dob se bojím.Všeho.
Lidi,co mě neznají,se spíš bojí mně.I psycholožka kdysi řekla:"Máte velkou výhodu.Vejdete do místnosti a ta vám v té chvíli patří.Vypadáte,jako když rozumíte spoustě věcí..."Snad proto,nebo proto,že můj táta je hodnej a naučila jsem se tím vnitřním radarem takové přitahovat,ještě jsem třeba facku od chlapa nedržela.Ani od otce své první dcery,který své další partnerky bil.

Když to napíšu komplet,nenapíšete už nejspíš nikdo,protože budete myslet,že jsem cáklá.:D:jojo:Dle slov několika psycholožek nezávislých na sobě,jsem prý psychicky zdravá.

Zkusím to:Na úřad,do banky a podobně se mnou musela vždycky chodit dcera.Vždycky jsem se sama ... bála.
Nejspíš až s tímhle přítelem jsem se naučila s mužem jíst u jednoho stolu a nemyslet na to,vlastně možná jsem se to naučila v závodní jídelně předposlední firmy,kde jsem pracovala před MD.
Mám souseda,dvacet roků,mejdánky,hluk do čtyř v noci...Nejdřív jsem se jen klepala strachy při představě,že tam na něj půjdu.Pak jsem tam vyrazila a seřvala ho.Nijak to dlouhodobě nepomohlo.:)

Jednou u mě spal přítel,báječná noc,milování a ....Naprosté uvolnění.Vedle mejdánek.V klidu jsem sousedovi vysvětlila,že v předchozím bydlišti bych na něj zavolala policii,tady nechci,všichni se znají (já jsem nová) atd...Dostala jsem jeho  tel.číslo,ať jen prozvoním,když budou hluční,omluvil se a na omluvu jsem dostala i lahvinku.

Dobrý konec? Ne! Hluk dělá dvakrát do týdne a já se klepu a střídavě beru tel.do ruky a pokládám.Přece mu nemůžu dát najevo,že mě ruší pokaždý!:dumbom:

sasasa napsal(a):

Pavlo- Ale samozřejmě že byl,ale zatím co spolu už jsme řešili a řešíme.Moje nálady ho myslím taky dost "trestají".Tak ta slečna z toho vyvázla lacino.Jí o nic nešlo,mě o vše (rodinu).A zatímco jeho momentálně nenávidím a miluju zároveň.Tak tu kopretinu jenom nenávidí.Neříkej,že ta tvoje kopretina je tvojí nejmilejší kamarádkou.Myslím že ten pocit je jen dočasný a doufám že taky jednou zapomenu její jméno jako to dokázala Zuzi.Jak jsem psala,slábne to....

hm, sama píšeš, že ji o nic nešlo, tobě o všechno. ale i tvému muži snad o všechno, ne ? on si měl být vědom toho, že ta rodina tu je.
jinak - já tu moji kopretinu jak říkáš, taky kdysi chtěla přinejmenším zabít. a snažila se všechno házet na ni, jen abych mohla něčím omluvit ex. on byl chudák, to ona ho přece uhnala :D kdyby chtěl, nedal by se ;)

zuzi777a napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

sasasa napsal(a):

Zuzi: Přiznávám, že  bez manžovy chuti napravovat by to nešlo. On musel překousnout moji chuť poznat se  face to face s milenkou, on musel ( chtěl) strpět moje  nálady, kdy jsem chtěla jen obejmout a nechtěla nic slyšet, protože zrovna v ten moment jsem vlastně na něho měla vztek za  "zbořený domeček naivních představ".....

Dočetla jsem a jsem ráda,že to taky někdo dokáže pojmout s optimismem.Protože toho já potřebuju kamion:).Zkouším to tedy sama před sebou zlehčovat,i hajzlík vyzkouším (koupelna,vysavač,utřít prach atd,atd....co komu libo).Nachvilku je mi líp,nesmí však přijít nějaká indicie která by mi našuškávala "zas měl možnost být s ní". Pořád mě utvrzuje že ne,ale...... Určitě ty pochybnosti znáš.To se zase shrbím ,potopím do svých chmur.Ale zkoušet to budu vytrvale třeba to někam povede.Zkopírovala jsem tvou část textu.TO JE PŘESNÉ O MĚ.I ta milenka-mám pořád chuť jí vypátrat,teď jí potkat tak asi nedopadne dobře:dumbom: hrdost nehrdost.Ale slábne to...Pokud uvažuju racionálně bez emocí,tak k čemu mi to bude že jí potkám,jen si zas budu sypat sůl do ran.Jenže pak se zas ve mě ozve to druhé já,které má nevyřízené účty.Prostě tu ču.bku neznám,ale nenávidím jí jak jen to jde.Vím že máme s M na co navázat ,na čem stavět.Takže se stím asi perem oba.Jo a začali jsme chodit do manželské poradny

počkej a nebyl u toho náhodou i tvůj manža ?

Pavlo- samo že byl. ALE- byla tam i  milenka. Ona byla součástí  trojúhelníku. Narozdíl od manžela, s kterým si to mohla vyříkat, tuhle možnost  debaty s milenkou neměla. Možná by po hovoru s ní dospěla k tomu, že to je prima ženská a hajzl je jen ten manža. Nebo obráceně, jako se to stalo mě..
Právě  takovou moji    spoustou lidí nepochopitelnou  chuť VĚDĚT a poznat JI,  není schopna část osazenstva Babinetu pokousat. Mě setkání pomohlo.  Oni dva  se také netázali , jak na mě působí zjištění, že ze mě společně dělají osůbku s parůžky.Proč bych se měla  ostýchat potkat  ženu , která si  osobovala právo  patřit do mojí ložnice- bez mého vědomí... :jojo:

já tu naši znala už před tím, takže sjem dobře věděla, s kým mám tu čest.

mariposa napsal(a):

Zuzi ta Tvoje "hořko-směšná příhoda" mě dost pobavila při dnešku. A vůbec se mi líbí jak si se do toho obula, prostě :supr: Action!
Já si při tom čtení vybavila 10 let zapomenutou příhodu, kdy jsem byla po 5 letech na konci vztahu s mým tehdejším pánem Bohem, vzhlížela jsem k němu jako ke svatému a on se zatím vyžíval v tom, že sbíral mladý holky (já byla jedna z nich). No nicméně dodnes mi pobaveně cukají koutky při vzpomínce na naší poslední společnou noc kdy mě na konci vztahu, v zápalu nostalgie pozval k sobě domů, abych mu skoukla jeho novou postel. Věděla jsem, že má kromě mě ještě jinou "kámošku", tak mě napadla geniální myšlenka. Po strávené noci jsem mu v té jeho pohodlné postýlce nechala dostatečné množství svých 60cm dlouhých tmavých vlasů (věděla jsem, že ta nová je blondýna) a v koupelně mi omylem(!) upadlo dopoužívané plato antikoncepce. Navíc z mé strany nepadla jediná výčitka, byla jsem samý smích a pohodička, prostě byla jsem k nakousnutí. Jasně, byl to zoufalý čin z mé strany, ale vychutnala jsem si to až do dna. Za nějakou dobu mi volal a jen tak mimořečí mi řekl, že jeho nová přítelkyně našla v posteli cizí vlasy a řekla mu adiós. C'est la vie :D

:lol:

PPavlaa napsal(a):

sasasa napsal(a):

Pavlo- Ale samozřejmě že byl,ale zatím co spolu už jsme řešili a řešíme.Moje nálady ho myslím taky dost "trestají".Tak ta slečna z toho vyvázla lacino.Jí o nic nešlo,mě o vše (rodinu).A zatímco jeho momentálně nenávidím a miluju zároveň.Tak tu kopretinu jenom nenávidí.Neříkej,že ta tvoje kopretina je tvojí nejmilejší kamarádkou.Myslím že ten pocit je jen dočasný a doufám že taky jednou zapomenu její jméno jako to dokázala Zuzi.Jak jsem psala,slábne to....

hm, sama píšeš, že ji o nic nešlo, tobě o všechno. ale i tvému muži snad o všechno, ne ? on si měl být vědom toho, že ta rodina tu je.
jinak - já tu moji kopretinu jak říkáš, taky kdysi chtěla přinejmenším zabít. a snažila se všechno házet na ni, jen abych mohla něčím omluvit ex. on byl chudák, to ona ho přece uhnala :D kdyby chtěl, nedal by se ;)

Ahoj Pavlo,ono to vypadá že se zaobírám je tou milenkou.Ona se spíš diskuze začala motat jen kolem ní.Ale není to tak.Mám na ní vztek,stejně tak i na manžu.Ten je toho vinen,protože to byl on kdo uháněl.A ona "jen podlehla".Na ní se snažím nemyslet.Ale přesně jak psala Zuzi,byla jsem zvědavá kdo je ta,které bylo fuk že mi leze do postele a ten chlap se kterým si užívá má rodinu.Mám na mysli její díl viny,teď záměrně nerozebírám manžovu.Nejvíc ze všeho mě mrzí to,že mě klidně hodil přes palubu.Těžko se mi vyrovnává s myšlenkou,jak mě můj nejbližší člověk mohl takhle zradit.Už to neberu tak tragicky,ta první ťafka je pryč.Nejhorší šok už mám za sebou.Snažíme se teď oba,aby ten vztah byl zas v pohodě i když už navždy bude jiný.Tatam je ta bezmezná důvěra.A jestli se nám to povede ukáže teprve čas.

a tys ji viděla ? myslím milenku ?

PPavlaa napsal(a):

a tys ji viděla ? myslím milenku ?

Ne,ale pohrávala jsem si to s tou myšlenkou jí vypátrat.Vlastně ani nevím co bych jí řekla.Že mám na ní vztek? Že mi ta epizodka navždy změnila život? Myslím,že by se mi akorát vysmála a já bych ze sebe udělal pěknou k...u,protože bych to s hrdostí asi neustála.Mám za to,že to jednou pozná sama až se ocitne na mém místě,teprve pak si snad vzpomene "jak muselo být tý jeho,tenkrát když to prasklo".Možná taky nevzpomene,ale když se člověk rozhlídne kolem a nevěra světem vládne tak ta pravděpodobnost tu je dost vysoká.A vlastně jí to i přeju.Teď by z toho setkání měla nejspíš jen srandu jak jsem "trapná"

sasasa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

a tys ji viděla ? myslím milenku ?

Ne,ale pohrávala jsem si to s tou myšlenkou jí vypátrat.Vlastně ani nevím co bych jí řekla.Že mám na ní vztek? Že mi ta epizodka navždy změnila život? Myslím,že by se mi akorát vysmála a já bych ze sebe udělal pěknou k...u,protože bych to s hrdostí asi neustála.Mám za to,že to jednou pozná sama až se ocitne na mém místě,teprve pak si snad vzpomene "jak muselo být tý jeho,tenkrát když to prasklo".Možná taky nevzpomene,ale když se člověk rozhlídne kolem a nevěra světem vládne tak ta pravděpodobnost tu je dost vysoká.A vlastně jí to i přeju.Teď by z toho setkání měla nejspíš jen srandu jak jsem "trapná"

Sasasa-  možná by tě udivilo, ale "ta naše" nebyla žádná mladá hloupá holka bez zkušeností...  Tu bych litovala o to víc, než ženskou, která by mohla soucítit  s druhou rodinou vytíženou ženskou vzhledem k prožitému vlastnímu životu. Mladá nemá zkušenost, můžeš ji omluvit alespoň tím, že ji  starší chlapík dokázal zblbnout- ale co bys řekla dámě přes 40? ¨
Víš, možná je lepší se k "ní " vůbec nevracet. Ony tyhle podkrádačky jsou spíš chudery , které si lovem vybírají danajský dar než  nějakou životní výhru....  A taky není dobré v sobě živit vztek na partnera- to by bylo vůbec kontraproduktivní,pokud s ním chceš zůstat.     Prostě pokud má  ten chlap jiné  kladné vlastnosti, které  přetlučou jeho   radostný výlet pod cizí sukni- tak   satvět na nich. Pokud se  z  plusů  stane ucmrndnuté klubíčko starých vyčpělých  vzpomínek - šla bych pryč.

zuzi777a napsal(a):

sasasa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

a tys ji viděla ? myslím milenku ?

Ne,ale pohrávala jsem si to s tou myšlenkou jí vypátrat.Vlastně ani nevím co bych jí řekla.Že mám na ní vztek? Že mi ta epizodka navždy změnila život? Myslím,že by se mi akorát vysmála a já bych ze sebe udělal pěknou k...u,protože bych to s hrdostí asi neustála.Mám za to,že to jednou pozná sama až se ocitne na mém místě,teprve pak si snad vzpomene "jak muselo být tý jeho,tenkrát když to prasklo".Možná taky nevzpomene,ale když se člověk rozhlídne kolem a nevěra světem vládne tak ta pravděpodobnost tu je dost vysoká.A vlastně jí to i přeju.Teď by z toho setkání měla nejspíš jen srandu jak jsem "trapná"

Sasasa-  možná by tě udivilo, ale "ta naše" nebyla žádná mladá hloupá holka bez zkušeností...  Tu bych litovala o to víc, než ženskou, která by mohla soucítit  s druhou rodinou vytíženou ženskou vzhledem k prožitému vlastnímu životu. Mladá nemá zkušenost, můžeš ji omluvit alespoň tím, že ji  starší chlapík dokázal zblbnout- ale co bys řekla dámě přes 40? ¨
Víš, možná je lepší se k "ní " vůbec nevracet. Ony tyhle podkrádačky jsou spíš chudery , které si lovem vybírají danajský dar než  nějakou životní výhru....  A taky není dobré v sobě živit vztek na partnera- to by bylo vůbec kontraproduktivní,pokud s ním chceš zůstat.     Prostě pokud má  ten chlap jiné  kladné vlastnosti, které  přetlučou jeho   radostný výlet pod cizí sukni- tak   satvět na nich. Pokud se  z  plusů  stane ucmrndnuté klubíčko starých vyčpělých  vzpomínek - šla bych pryč.

Ahoj Zuzi ještě se jednou a snad naposled vrátím k té naší slečně.Já jsem starší než můj M a už jednou rozvedená.Ona byla stejně stará jako ten můj.Nezadaná,bezdětná,zřejmě taková bezstarostná se spoustou přátel a dobrou náladou nachystanou pro mého M-tolik aspoň z toho mála co jsem se o ní dozvěděla.Na druhé straně já-strhaná matka,věčně v poklusu,a pochopitelně bez nálady a naštvaná na celý svět.Vyčítala jsem mu nos mezi očima.Takže to dopadlo jak dopadlo.Ono celé téhle "nepříjemnosti" předcházelo dost pitomé období.Začalo to hned v lednu 2009 a trvalo to něco přes rok a tou nevěrou to vyvrcholilo.On ztratil 3x práci,ukradli nám běhen půl roku 2 auta,já jsem měla autonehodu,ze které jsem se půl roku vylízávala a všechno pochopitelně viselo na něm.Z mateřské jsem musela na pracák a na domluvené místo mě kvůli zranění nevzali,takže jsem svým způsobem o práci přišla i já.Když jsem se z toho trochu dostala,tak jsem si místo původně domluvené práce musela najít několik brigád,abych nějak nahradila ten můj plat,bez kterého to nešlo finančně zvládnout.Po 5 letech zase začal kouřit,což taky není zadarmo..Bylo toho víc,ale to už jsou spíš drobnosti oproti tomu co jsem psala výš.Z celého toho povedeného roku jsem měla pocit,že kam šlápnu 7 let tráva neroste.Nejdřív jsme takový pocit měli oba a nějak se to snažili zvládnout.Jenže postupem času mi přišlo že ten pocit mám už jen já a jsme každý na jiné koleji.Člověk si toho ani nevšímal,spíš tak nějak postupně a najednou jsme na sebe neměli náladu,komunikace nulová.Všechno mě na něm štvalo.Tak to asi neustál a začal přemýšlet že mě "vymění",když se se mnou nedá být.Moc zkušeností v životě nemá tak tu krizi asi nebyl schopen vyřešit jinak.Teď ví,že si vůbec nepomohl a naopak podělal co se dalo.Nebýt posledního roku,tak náš vztah bych popsala jako velmi hluboký a citově naplněný a vůbec pohodový.Jak rychle se dá všechno ztratit.A protože ten vztah byl takový jaký byl a oba si myslíme ,že je na co navázat.Tak se s tím teď pereme.Na Tvojí radu,vždycky když mě přepadne ta vtěrka-žárlivá myšlenka tak jdu pucovat,cokoliv,hlavně na to nemyslet.Musím říct,že mi to trochu pomáhá.Ale jak všechno dopadne zatím nevím.Doufám že dobře a zůstanem spolu.Teď mám takové vyčkávací období.Tak,to jsem se rozepsala a ani jsem to neměla v úmyslu

Nevadí Vám to?

sasasa napsal(a):

Snažíme se teď oba,aby ten vztah byl zas v pohodě i když už navždy bude jiný.Tatam je ta bezmezná důvěra.

werena30 napsal(a):

Nevadí Vám to?

sasasa napsal(a):

Snažíme se teď oba,aby ten vztah byl zas v pohodě i když už navždy bude jiný.Tatam je ta bezmezná důvěra.

Můžu za sebe? 

Pokud by mi to mělo vadit ,musím jít ze vztahu pryč. Pokud si z toho vezmu to  paradoxně dobré pro mě,  tak naopak mohu žít klidněji a  radostněji...  Bez přílišných očekávání na vlastnosti někoho jiného než sebe.  Vím že to zní někomu z čerstvě  narušeného  vztahu jako  blábol, ale  záleží na tom, jak to pojmeš.  Pokud jako  závislák na neexistující všeobjímající důvěře- tak je to průser. Pokud jako  samostatný jedinec ( stejně tady do konce života budu jen sama za sebe- ne za děti, za partnera-  poslední plínku mi bude zřejmě vyměňovat  sestra na ARU- ne můj partner ...:P ) - tak to JDE  vzít  jako plus.
Nejsem tak cynická, jak to asi působí-  ale je to forma  přežití, která se "vyplatí" . Na slzách a ublížené nejistotě se stavět nedá.
Můj první muž pokračuje v životě plném románků, jeho manželka je sice o fůru let mladší než já , ale působí  dojmem kyselé stařeny- na každého. Každou další  příchozí ženu má za potenciální   zářez na manžově libidu.  Občas se  potkáváme- vím , že zoufale žárlí i na mě-  to je špatná cesta- setrvávat v něčem, co mi vadí.   Než to, tak radši sama.

zuzi777a napsal(a):

werena30 napsal(a):

Nevadí Vám to?

sasasa napsal(a):

Snažíme se teď oba,aby ten vztah byl zas v pohodě i když už navždy bude jiný.Tatam je ta bezmezná důvěra.

Můžu za sebe? 

Pokud by mi to mělo vadit ,musím jít ze vztahu pryč. Pokud si z toho vezmu to  paradoxně dobré pro mě,  tak naopak mohu žít klidněji a  radostněji...  Bez přílišných očekávání na vlastnosti někoho jiného než sebe.  Vím že to zní někomu z čerstvě  narušeného  vztahu jako  blábol, ale  záleží na tom, jak to pojmeš.  Pokud jako  závislák na neexistující všeobjímající důvěře- tak je to průser. Pokud jako  samostatný jedinec ( stejně tady do konce života budu jen sama za sebe- ne za děti, za partnera-  poslední plínku mi bude zřejmě vyměňovat  sestra na ARU- ne můj partner ...:P ) - tak to JDE  vzít  jako plus.
Nejsem tak cynická, jak to asi působí-  ale je to forma  přežití, která se "vyplatí" . Na slzách a ublížené nejistotě se stavět nedá.
Můj první muž pokračuje v životě plném románků, jeho manželka je sice o fůru let mladší než já , ale působí  dojmem kyselé stařeny- na každého. Každou další  příchozí ženu má za potenciální   zářez na manžově libidu.  Občas se  potkáváme- vím , že zoufale žárlí i na mě-  to je špatná cesta- setrvávat v něčem, co mi vadí.   Než to, tak radši sama.

Zuzzi!
Ty nejsi cynik,jsi holka,co opravdu UMÍ žít! A ještě tu krutou pravdu tak  dobře popsat,že mi to až vtipné přijde :supr:

ElinaH. napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

werena30 napsal(a):

Nevadí Vám to?

Můžu za sebe? 

Pokud by mi to mělo vadit ,musím jít ze vztahu pryč. Pokud si z toho vezmu to  paradoxně dobré pro mě,  tak naopak mohu žít klidněji a  radostněji...  Bez přílišných očekávání na vlastnosti někoho jiného než sebe.  Vím že to zní někomu z čerstvě  narušeného  vztahu jako  blábol, ale  záleží na tom, jak to pojmeš.  Pokud jako  závislák na neexistující všeobjímající důvěře- tak je to průser. Pokud jako  samostatný jedinec ( stejně tady do konce života budu jen sama za sebe- ne za děti, za partnera-  poslední plínku mi bude zřejmě vyměňovat  sestra na ARU- ne můj partner ...:P ) - tak to JDE  vzít  jako plus.
Nejsem tak cynická, jak to asi působí-  ale je to forma  přežití, která se "vyplatí" . Na slzách a ublížené nejistotě se stavět nedá.
Můj první muž pokračuje v životě plném románků, jeho manželka je sice o fůru let mladší než já , ale působí  dojmem kyselé stařeny- na každého. Každou další  příchozí ženu má za potenciální   zářez na manžově libidu.  Občas se  potkáváme- vím , že zoufale žárlí i na mě-  to je špatná cesta- setrvávat v něčem, co mi vadí.   Než to, tak radši sama.

Zuzzi!
Ty nejsi cynik,jsi holka,co opravdu UMÍ žít! A ještě tu krutou pravdu tak  dobře popsat,že mi to až vtipné přijde :supr:

Je milé, že to tak vidíš- ale nemysli si- já taky umím být raneček  ublížených nervíčků...:D Jen to neumím , jím být moc dlouho.  Život je příliš krátký na  snahu měnit něco, co nelze. Lepší si to nějak- jakkoliv  slušným způsobem udělat snesitelné. Tak abych nemusela mít špatné svědomí před sebou nebo před jinými, tak abych moc neubližovala a přitom si uňafla to hezké, co může být. :)

taky si chci "uňafnout"!(bezva slovo!)
Jen se trochu bojím!

Neboj sa! ;) Strach je zlý radca.... Ňafaj, vychutnávaj si....

werena30 napsal(a):

Nevadí Vám to?

sasasa napsal(a):

Snažíme se teď oba,aby ten vztah byl zas v pohodě i když už navždy bude jiný.Tatam je ta bezmezná důvěra.

Jak se to vezme.Netěší mě to.To je přesnější termín.Doufala jsem,že mě něco takového nepotká.I když jsem počítala s tím,že se něco takového přihodit může.Jenže teorie je jedna věc a praxe druhá.Teď ta skutečnost nastala.A dost to se mnou zamávalo.Jak jsem psala jsem už jednou rozvedená-s hysterickým alkoholikem.A přestože jsem na tom člověku tenkrát hodně visela a dalo mi dost práce se od něj odpoutat.Povedlo se mi to a hodně zvedlo sebevědomí a vůbec mínění o sobě.Rozhodně jsem pochopila co v životě chci a co už neskousnu.Teď jsem v situaci,kdy se musím zas nějakým způsobem postavit na nohy.Jednou jsem to už zvládla,tak si věřím že to půjde i podruhé.Teď se zas snažím fungovat sama za sebe.Kdybych nevěřila že to půjde tak do toho nejdu.A když to nevyjde? Bude mi sice hrozně,ale zamávám mu,popřeju šťastný život a půjdu dál.Vím o sobě že to dokážu

ahoj všem!

Čtu knížku O.Sommerové O čem ženy nesní!Zjíštění:Mám se oproti jiným skvěle!!!
Teď rozumím slovům psyćholožky´,že se mi nic hroznézho´neděje.Mám jen dít´ě´´ s´někým,kdo o mě nestojí.

Zuzi, chápu co píšeš . . .vlastně v mnoha ohledech to mám podobně.
Jediný problém,který mám je,že (sasasa mi vnukla ten výraz) mě ten vztah netěší.

werena30 napsal(a):

Zuzi, chápu co píšeš . . .vlastně v mnoha ohledech to mám podobně.
Jediný problém,který mám je,že (sasasa mi vnukla ten výraz) mě ten vztah netěší.

přemýšlím nad tím "netěší"...
Můžu se zeptat holky, jak dlouho PO jste?  Možná , že každá opravdu potřebueme jinou dobu ke smíření, překročení nějaké krizovky... Tak snad  - jestli vás to bude motivovat- mě už to zas těší.... :jojo: Fázi " nízkého potěšení , chronickéhho despektu k partnerovi :P, pocit  ztráty společných radostí" a já nevím co ještě-  jsem měla těch cca půl roku před příchodem na Babinet.....

zuzi777a napsal(a):

werena30 napsal(a):

Zuzi, chápu co píšeš . . .vlastně v mnoha ohledech to mám podobně.
Jediný problém,který mám je,že (sasasa mi vnukla ten výraz) mě ten vztah netěší.

přemýšlím nad tím "netěší"...
Můžu se zeptat holky, jak dlouho PO jste?  Možná , že každá opravdu potřebueme jinou dobu ke smíření, překročení nějaké krizovky... Tak snad  - jestli vás to bude motivovat- mě už to zas těší.... :jojo: Fázi " nízkého potěšení , chronickéhho despektu k partnerovi :P, pocit  ztráty společných radostí" a já nevím co ještě-  jsem měla těch cca půl roku před příchodem na Babinet.....

Já jsem celkem "čerstvá" teprve 4 měsíce.Takže mě momentálně nejvíc netěší to pomyšlení že mě zradil mě nejbližší člověk a já se stím chci - ne musím- vyrovnat.O vztahu který mě netěší snad ještě nemůže být řeč.Až mě to bude netěšit 2-3 roky po pak v tom vidím problém.Uvidíme

Ahoj holky, možná si na mě někdo z vás vzpomene. Loni na podzim jsem zde hledala a našla pomoc. Svůj příběh jsem vylíčila ve vlákně Jak zvládnout manželevu nevěru?
Občas si v těchto diskusích čtu a z některých příspěvků mě až mrazí...
K napsání této "úvahy" mě vyprovokovaly hlavně příspěvky od zuzi777a. Myslím si, že jsi opravdu moc fajn ženská a je od Tebe strašně milé, že prostřednictvím svých příspvěků dokážeš pomáhat ostatním.
A jak jsem na tom 15 měsíců PO já? Všelijak. :)
V první fázi jsem nevěřila, měla jsem pocit, že to nemůže být pravda. Potom jsem začala nenávidět sama sebe za to, že jsem selhala. Na babinet jsem přišla v období, kdy mi došlo, že já nejsem ta špatná (nebo spíše že případná vina není rozhodně jenom na mě) a svůj hněv jsem začala obracet proti manželovi. Díky příspěvkům zde mi došlo, že dělám jednu zásadní chybu. Stále jsem si totiž myslela, že to musím nějak vyřešit a uzavřít.  Tenkrát na podzim jsem se rozhodla na všechno se vykašlat. Věci tolik neřeším, snažím se mít ráda hlavně sama sebe. Kdo by řekl, že je to taková fuška? :)
Snad to nezakřiknu, ale jsem relativně spokojená. Mám velkou výhodu, že na manželovi nejsem nijak závislá. Myslím finance a bydlení.
Na základě svých zkoumání jsem si nevěry rozdělila na dva druhy:
1) Nevěra z blbosti - pokud byl partner nevěrný jednou a při tom se doma choval slušně, lze to snad i pochopit. Člověk by se na to měl dívat tak, že tohle se může stát asi každému, že to ten druhý nedělal s úmyslem ublížit. Že zkrátka ze své lidské přirozenosti dělal něco, co mu bylo příjemné. Taková nevěra se snad dá časem i odpustit. Myslím, že to tak nějak bylo u zuzi777a.
2) Nevěra z hajzlovství - partner je nevěrný opakovaně. Oficiálního partnera zanedbává, chová se k němu zle, ponižuje ho... Nevěrník v těchto případech dělá záměrně věci, které oficiálnímu partnerovi ubližují. Sem řadím např. případy, kdy to všichni okolo ví apod. Od takových asi pryč, protože to nelze považovat za uklouznutí a odpouští se to těžko.

ElinaH. napsal(a):

ahoj všem!

Čtu knížku O.Sommerové O čem ženy nesní!Zjíštění:Mám se oproti jiným skvěle!!!
Teď rozumím slovům psyćholožky´,že se mi nic hroznézho´neděje.Mám jen dít´ě´´ s´někým,kdo o mě nestojí.

Tak si prostě jen řekni: Nejsem já dost dobrá pro něj, není on dost dobrý pro mně :) A začni žít za a pro sebe, abys pak toho, kdo tě hledá, neminula :jojo:

Přeji hezký večer, nikomu nemohu radit ale potřebuji se je vykřičet,
Já řeším problém z druhé strany mě podvedla manželka, po 13 letech manželství jsem zjistil její nevěru a to ještě tak, že se zapomněla odhlásit z emailu a když jsem k PC přišel já tak jsem se nestačil divit. Nevěra trvá ca. 5 let on je ženatý (o 8 let starší než já)má děti, my jsme bezdětný. V prvním okamžiku jsem zuřil a na manželku jen řval. Ona stále opakuje, že ho nemiluje, že chce zůstat jen se mnou, že to zprvu bylo zakázané ovoce a později nevěděla jak z toho ven. Já ji však již nemohu věřit, vždyť říkala, že mě miluje a přitom spala s jiným. Hrozně to bolí a já jí to asi nebudu schopen odpustit. A už vůbec nemohu myslet na milování vždyť je to nechutné a zvedá se mi žaludek. Mrzí mně také že jsme se poslední dobou snažili dítě. Je to prostě všechno na prd už toho mám nějak dost. Jen jsem rád, že jsem to nenapsal jeho ženě, protože jsem to chtěl udělat v návalu vzteku, ale proč dělat další bolest a co ty děti. Myslím, že na to nemám právo. Zatí pořád jen dělám jednu botu za druhou, je to vše sré 5 dnů.
PS: je to asi mazec, protože nikdo tomu nechce věřit, všichni nám záviděli to jak se k sobě chováme a jaký to máme krásný vztah.

Hrozně to uvnitř bolí opravdu moc ..

Rok a půl po . . .a teď spolu chodíme půl roku.
Jacku,takové dámě bych asi rychle sbalila kufr . . .věrných ženských po světě běhá.

No, Jack, nechaj to trošku vychladnúť a potom uvidíš. Prvá zlosť nebýva najlepší radca (aj keď je povedzme pochopiteľná).

Jack Jackal napsal(a):

Přeji hezký večer, nikomu nemohu radit ale potřebuji se je vykřičet,
Já řeším problém z druhé strany mě podvedla manželka, po 13 letech manželství jsem zjistil její nevěru a to ještě tak, že se zapomněla odhlásit z emailu a když jsem k PC přišel já tak jsem se nestačil divit. Nevěra trvá ca. 5 let on je ženatý (o 8 let starší než já)má děti, my jsme bezdětný. V prvním okamžiku jsem zuřil a na manželku jen řval. Ona stále opakuje, že ho nemiluje, že chce zůstat jen se mnou, že to zprvu bylo zakázané ovoce a později nevěděla jak z toho ven. Já ji však již nemohu věřit, vždyť říkala, že mě miluje a přitom spala s jiným. Hrozně to bolí a já jí to asi nebudu schopen odpustit. A už vůbec nemohu myslet na milování vždyť je to nechutné a zvedá se mi žaludek. Mrzí mně také že jsme se poslední dobou snažili dítě. Je to prostě všechno na prd už toho mám nějak dost. Jen jsem rád, že jsem to nenapsal jeho ženě, protože jsem to chtěl udělat v návalu vzteku, ale proč dělat další bolest a co ty děti. Myslím, že na to nemám právo. Zatí pořád jen dělám jednu botu za druhou, je to vše sré 5 dnů.
PS: je to asi mazec, protože nikdo tomu nechce věřit, všichni nám záviděli to jak se k sobě chováme a jaký to máme krásný vztah.

Hrozně to uvnitř bolí opravdu moc ..

Víš  co bys měl dělat?  Děkovat pánu Bohu nebo tomu čemu věříš, že jsi  na to přišel předtím, než byste měli děti.
  Dlouhodobý  paralelní vztah není úlet, který lze odpustit jako banalitu. Podle mého- tvá žena  tě měla jako pojistku aby jí její druhý paralelní vztah byl krytý - třeba před manželkou milence.... Nebo co já vím před kým.
Podle všeho jsi dělal totéž jako spousta podváděných žen-  poklidný  přístav pro návraty z bouřlivého vášnivého utajovanéího vztahu.  Bodejť by tvoje žena TEĎ tvrdila něco jiného, než , že chce zůstat s tebou- po 5 letech jí musí být jasné, že kdyby o ni milenec stál víc než jako o okořeněění nudného života, dávno by  svůj život změnil v její prospěch...
Jestli máš trochu  rozumu v hlavě  a  pud sebezáchovy- zdrhej  a  ani za sebou nezavírej- ona si stejně do života přivede nějakého dobrého troubu, který jí  Tebe hbitě nahradí.
A nebuď smutný - tohle je sice škola vysoká převysoká, ale  není to  nic, co bys nemohl  přežít Až na to přijdeš bude líp!  Věř tomu. Kdyby tu byl ten hladící smajlík, hned bych ti ho sem loupla....

Ono to není tak snadné jen tak odejít, postavil jsem dům, tedy je před dokončením a máme na něm hypotéku, kterou budu platit do důchodu (hypotéku máme ca 2 roky to už mě podváděla) , svůj byt jsem prodal z důvodu financování stavby. V současné době se to vyvíjí tak že budu bezdomovec a jen dluhy na krku.
Druhá věc je, že ji pořád miluju, láska není rýma, ale odpustit taky nedokážu, dilema, miluju a zároveň nenávidím. Ale ten pocit že když jsem dálkově dodělával VŠ pro naši lepší budoucnost tak ona byla s někým jiným a to prý jen hodinu protože se musel vrátit domů. Nebo když říkala, že přijde z práce déle, že toho má hodně a dneska mám jistotu, že odjela do lesa si užít. Nechápu to? Ani postel to nebude tolik orgasmů za jedno milování se nedá ani nahrát. Má vizáž ? Sportuji od 15 let a holky i ve 35 stále mají zájem i kamarádi říkají (seš v pohodě, takovou si nechat ujít, mám se bát v umývárně ohnout pro mýdlo?) ale já jsem byl ten věrný idiot, mám jistě dost chyb to snad každý. A proto pátrám po odpovědi PROBOHA PROČ.
Proč ji musím pořad tak milovat.

pátrám po odpovědi PROBOHA PROČ
Jen tak od boku můžu zkusit PROTOŽE
- jsi stavěl barák a dělal školu a neměl tolik času
- měla příležitost, tak si to zkusila
- líbí se jí pouhý sex s ním ("říkala, že mě miluje a přitom spala s jiným")
- po 13 letech už se s tebou nudí
ale nepátrej, protože buď se skutečný důvod nedozvíš, nebo mu stejně neuvěříš...

Jacku, všechno chce svůj čas. Jak dlouho víš o nevěře? Jen si nemysli, že nebudeš na svůj problém měnit náhled, zčásti se to uhladí, nech to chvilku plynout, nové informace přijdou a ty je zpracovávej. Jinak si též myslím, že pokud nejsou ve vztahu děti, tvé řešení za sebou nechá pouze tvou zraněnou duši a to je riziko, které za to stojí. Rozhodneš se pouze sám za sebe.Hodně štěstí.

Nerada se tu připletu Jackovi do osobní havárie,ale tak jsem to doma vybalila . . .to o tom netěšení ze vztahu a proč to tak je. Dostalo se mi úsměvné odpovědi:a co s tím jako uděláš?
A věřte,že je to hnusnej pocit,když Vás má někdo na háku,tak jsem se musela alespoň někde vykecat :dumbom:.

werena30 napsal(a):

Nerada se tu připletu Jackovi do osobní havárie,ale tak jsem to doma vybalila . . .to o tom netěšení ze vztahu a proč to tak je. Dostalo se mi úsměvné odpovědi:a co s tím jako uděláš?
A věřte,že je to hnusnej pocit,když Vás má někdo na háku,tak jsem se musela alespoň někde vykecat :dumbom:.

O ou....  Tak to je blbé. On to tak zjevně necítí. Zavřela se voda času  za "vinou"  (pro chlapa je už týden věčnost:P) on je v pohodě a od tebe se má milá čeká totéž.... Tak , co s tím UDĚLÁME , když ti to nejde.... tak mohl reagovat.
Měl by se zeptat: co můžu udělat aby ti bylo líp.... :grater:
Ale zase vycházejme z toho , že to je "jen chlap" , ono mu to nesepne.  Dokud  neuvidí něco, co ho  z toho "háku" sundá..... 
  Víš ,co si myslím? Stojíš ještě o těšení s NÍM ? Sundej ho! :cool:

... a nebo ho tam pověs sama...

werena30 napsal(a):

Nerada se tu připletu Jackovi do osobní havárie,ale tak jsem to doma vybalila . . .to o tom netěšení ze vztahu a proč to tak je. Dostalo se mi úsměvné odpovědi:a co s tím jako uděláš?
A věřte,že je to hnusnej pocit,když Vás má někdo na háku,tak jsem se musela alespoň někde vykecat :dumbom:.

Víš, nezlob se, ale co jiného měl říct? Já vím, že se na mě místní matadorky sesypou, ale....on má podle mě pravdu. Jsi to jen a pouze ty, kdo se svým pocitem může něco udělat. Představ si to obráceně, kdyby to řekl on tobě, jak by ses asi cítila?

Daphné napsal(a):

werena30 napsal(a):

Nerada se tu připletu Jackovi do osobní havárie,ale tak jsem to doma vybalila . . .to o tom netěšení ze vztahu a proč to tak je. Dostalo se mi úsměvné odpovědi:a co s tím jako uděláš?
A věřte,že je to hnusnej pocit,když Vás má někdo na háku,tak jsem se musela alespoň někde vykecat :dumbom:.

Víš, nezlob se, ale co jiného měl říct? Já vím, že se na mě místní matadorky sesypou, ale....on má podle mě pravdu. Jsi to jen a pouze ty, kdo se svým pocitem může něco udělat. Představ si to obráceně, kdyby to řekl on tobě, jak by ses asi cítila?

vlézám :kapitulation: -  cítila bych se blbě, ale byla bych ráda , že mi to řekne dřív, než to "těšení" začne hledat opět s jinou dámou.... a při obnově partnerského soužití očekávám ( a v mém případě již  dostávám)  informace, které mi popíší to, co mému partnerovi kazí  pohodu mezi námi.
Forma  komunikace, kterou zvolil Werenin partner ( který setrváním ve vztahu dal najevo že stojí o jeho obnovu ) je poněkud  málo vstřícná - jako by řekl: Buď si se svými pocity sama. To může použít zaměstnavatel, nejbližší partner stojící o důvěru a vzájemnost by mohl volit jemnější formu  sdělení, že  si sám neví rady...:jojo:

Daphné napsal(a):

werena30 napsal(a):

Nerada se tu připletu Jackovi do osobní havárie,ale tak jsem to doma vybalila . . .to o tom netěšení ze vztahu a proč to tak je. Dostalo se mi úsměvné odpovědi:a co s tím jako uděláš?
A věřte,že je to hnusnej pocit,když Vás má někdo na háku,tak jsem se musela alespoň někde vykecat :dumbom:.

Víš, nezlob se, ale co jiného měl říct? Já vím, že se na mě místní matadorky sesypou, ale....on má podle mě pravdu. Jsi to jen a pouze ty, kdo se svým pocitem může něco udělat. Představ si to obráceně, kdyby to řekl on tobě, jak by ses asi cítila?

No mě osobně, kdyby mi muž řekl, že ho netěší vztah se mnou a proč to tak je...tak bych se především zamyslela nad tím proč. Kdybych byla schopná právě odpovědi ..a co s tím jako uděláš? Už tím bych ho měla právě jako na háku...říkala bych mu - co mi je jako do toho, jak se ty cítíš - a ještě k tomu přidat úsměv...
A co měl tedy asi říci? Jestli nevěděl nic jiného, měl raději držet jazyk za zuby (neřku-li - měl držet raději hu*bu), jinak asi tisíckrát lepší by byla vhodná nějaká ta spoluúčast na nápravě - werena se asi netěší jen tak z plezíru, pán měl asi na tom lví podíl.
Možná, až si to werena srovná v hlavě, hodí ho na hák sama...což bych udělala já. Třeba ji k tomu bude stačit ještě pár laděných odpovědí , nebo blbých konverzací...a nemusí to nutně znamenat sbalení mu pěti švestek.... ;) ale dát mu pocítit na vlastní kůži ten chlad z toho háku

můj "partner" se jinak nebaví,holky!
Mám problém,chći s ním o tóm mluvit´- pořád jsem,husa,chtěla,aby věděl,co cítím,že  se bojím rozpadu´rodiny pro malou atd...
K čemu tó vedĺo?´
Schválně mluví o ´tóm´,jaké tó budé,až bude mít jinou partnerku a že ´bude ´mít jednou další dítě,raděj ´bý´´ kluká.´
Dl´h´´´´ mě tím d´´ostával.´´

Jack Jackal napsal(a):

Ono to není tak snadné jen tak odejít, postavil jsem dům, tedy je před dokončením a máme na něm hypotéku, kterou budu platit do důchodu (hypotéku máme ca 2 roky to už mě podváděla) , svůj byt jsem prodal z důvodu financování stavby. V současné době se to vyvíjí tak že budu bezdomovec a jen dluhy na krku.
Druhá věc je, že ji pořád miluju, láska není rýma, ale odpustit taky nedokážu, dilema, miluju a zároveň nenávidím. Ale ten pocit že když jsem dálkově dodělával VŠ pro naši lepší budoucnost tak ona byla s někým jiným a to prý jen hodinu protože se musel vrátit domů. Nebo když říkala, že přijde z práce déle, že toho má hodně a dneska mám jistotu, že odjela do lesa si užít. Nechápu to? Ani postel to nebude tolik orgasmů za jedno milování se nedá ani nahrát. Má vizáž ? Sportuji od 15 let a holky i ve 35 stále mají zájem i kamarádi říkají (seš v pohodě, takovou si nechat ujít, mám se bát v umývárně ohnout pro mýdlo?) ale já jsem byl ten věrný idiot, mám jistě dost chyb to snad každý. A proto pátrám po odpovědi PROBOHA PROČ.
Proč ji musím pořad tak milovat.

A proč bys nemohl?
Jak říká Sel, nech to vychladnout.

Hlavně se nenechej zblbnout domněnkami a konstrukty některých zdejších dam, které zaručeně vědí, že tvá žena je taková a maková a dělala to proto a protože.
Ty s ní roky žiješ, ty bys měl vědět, kdo s tebou sdílí tu nejintimnější intimitu. A pokud to nevíš, je někde chyba. Ta obyčejně bývá na obou stranách. Někdy je dobré ji najít a i když stávající vztah to nezachrání, dozvíš se hodně zajímavých informací sám o sobě a to ti pomůže příště stejné chyby nedělat.
Víš, někdy si lidi nerozumí jen proto, že jejich jazyk lásky je různý. Ty jsi nejspíš chtěl svou rodinu po všech stránkách zabezpečit - studoval jsi, stavěl dům, dřel.... a teď se právem (?) ptáš PROČ teda.
Nu, možná proto, že tvoje žena potřebovala víc tvou přítomnost než právě tohle.... Mohlo to být samozřejmě ale i úplně jinak, co já vím.
Teď tě to bolí, máš pocit, že se zhroutil svět, že jsi byl hanebně zrazen. Možná byl, ale až si touhle fází projdeš,
budeš víc schopen dívat se na věc s odstupem. A tenhle potřebný odstup ti bude přinášet nejen úlevu, ale i nové pohledy na soužití a na lásku. Někdo to zvládne za pár měsíců, někdo potřebuje řadu let, aby si objektivně uměl odpovědět na ono PROČ.
Nespěchej na sebe.

helena napsal(a):

pátrám po odpovědi PROBOHA PROČ
Jen tak od boku můžu zkusit PROTOŽE
- jsi stavěl barák a dělal školu a neměl tolik času
- měla příležitost, tak si to zkusila
- líbí se jí pouhý sex s ním ("říkala, že mě miluje a přitom spala s jiným")
- po 13 letech už se s tebou nudí
ale nepátrej, protože buď se skutečný důvod nedozvíš, nebo mu stejně neuvěříš...

Znám ženu, která to má přesně takto. Svého muže miluje, milenec je "zdravotní" vložka.

werena30 napsal(a):

Nerada se tu připletu Jackovi do osobní havárie,ale tak jsem to doma vybalila . . .to o tom netěšení ze vztahu a proč to tak je. Dostalo se mi úsměvné odpovědi:a co s tím jako uděláš?
A věřte,že je to hnusnej pocit,když Vás má někdo na háku,tak jsem se musela alespoň někde vykecat :dumbom:.

Wareno, snad jsi nečekala jinou odpověď?

Teď jsem dočetla a měla pocit, že fakt žiju v nějakém jiném vesmíru...... :co:
   V okamžiku, kdy zjistím, že se mnou někdo hraje 5let !!!  betla , ho budu dál vroucně milovat a plánovat si s ním budoucnost a děti?  To bych musela hodně tvrdě upadnout  na asfalt...:rolleyes:
  Jakou můžu mít perspektivu ve vztahu, který byl dosud zatížen  "jen" milencem a budováním zázemí a padnul na ústa?   
Jestli se nerozejdou, budou mít tak těžký úkol pro  vzkříšení vztahu, že jim to nepřeji. Oběma.I "polepšené "odmilované manželce bych přála jiný vztah. Natož  Jackovi. To není úlet k zapomenutí.
Už po 8 letech byl ten vztah mrtvý- pokud si paní obstaralla milence a 5 let si ho pěstovala  - tak asi hoooodně mrtvý...
Jenže podle toho jak fungují zákonitosti  "osudových " lásek, manželka se slzou v oku  hodí vinu Jackovi k nohám( koneckonců svoji použitelnost pro stavění hnízda a zaopatření budoucí rodiny už proevil), on se zastydí, vhodně vmanipulován do  pozice  viníka  ustrne v přemýšlení  a protože ji vroucně miluje ( vždyť ten barák stavěl pro ni), tak  se pokusí zapomenout.    A až se přežene  závan oživení vztahu , zklidní se atmosféra, může si v garáži dát hlavu do dlaní a přemýšlet jakou to udělal pitomost. :(

ElinaH. napsal(a):

můj "partner" se jinak nebaví,holky!
Mám problém,chći s ním o tóm mluvit´- pořád jsem,husa,chtěla,aby věděl,co cítím,že  se bojím rozpadu´rodiny pro malou atd...
K čemu tó vedĺo?´
Schválně mluví o ´tóm´,jaké tó budé,až bude mít jinou partnerku a že ´bude ´mít jednou další dítě,raděj ´bý´´ kluká.´
Dl´h´´´´ mě tím d´´ostával.´´

A proč myslíš, že si to k tobě dovolí?
Je jedno, jakou máš motivaci, že s ním zůstáváš, on prostě cítí, že nějakým způsobem máš pocit, že MUSÍŠ...

Jack Jackal napsal(a):

Druhá věc je, že ji pořád miluju, láska není rýma, ale odpustit taky nedokážu, dilema, miluju a zároveň nenávidím. 

Proč ji musím pořad tak milovat.

Laska je prvotni emoce. Nenavist je pokriveni tehle prvotni emoce.  Je to projev ega.
Z tou nenavisti se vzdy a stale skryva laska,avsak mnohdy to neni rozpoznatelny. :)

Toz tolik ode mne  :D

Jackal,libi se me Tvuj nick :)

Dostalo se mi úsměvné odpovědi:a co s tím jako uděláš?
Asi zas dostanu virtuálně po hubě - ale nikdo, ani naši nejbližší, nenese odpovědnost za naše pocity.

helena napsal(a):

Dostalo se mi úsměvné odpovědi:a co s tím jako uděláš?
Asi zas dostanu virtuálně po hubě http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png - ale nikdo, ani naši nejbližší, nenese odpovědnost za naše pocity.

To je svatá pravda.
Ovšem   člověk, který se pasuje (dobrovolně) za mého nejbližšího  přítele, partnera , milého- ten  zas ví,že mě  v zájmu mém ( přece mu na mě záleží, proto je se mnou - ne kvuli majetku, dětem, náhledu okolí....) bude chtít s pocity  pomoci vypořádat.
Pokud ho moje pocity nezajímají je to jen "spolubydlící"-  ne partner. Slova: tvoje pocity z našeho vztahu jsou tvůj problém - jsou poněkud účelově použitá "pravda". :jojo:

ElinaH. napsal(a):

můj "partner" se jinak nebaví,holky!
Mám problém,chći s ním o tóm mluvit´- pořád jsem,husa,chtěla,aby věděl,co cítím,že  se bojím rozpadu´rodiny pro malou atd...
K čemu tó vedĺo?´
Schválně mluví o ´tóm´,jaké tó budé,až bude mít jinou partnerku a že ´bude ´mít jednou další dítě,raděj ´bý´´ kluká.´
Dl´h´´´´ mě tím d´´ostával.´´

Tak to je  maso.... To, říkal  je podle mě výsledkem tvého ustupování až za brankovou čáru. Ty si ty vlastňáky vesele dáváš sama!   Proč tohle posloucháš?
Můžu se zeptat- tyhle řeči vedl za střízliva?  Protože mi přijde absurdní, že by si k partnerce , na které mu trochu záleží  dovolil takhke mluvit bez nějakého opojení....  :co:

Nene, Helčo, píšeš to podle mě správně. Stejně jako nemůže werenin muž  wereně pomoci s jejími pocity bolesti, nedůvěry atd., nemůže ani ona jemu pomoci s jeho pocitem viny a selhání (má-li je) jinak, než že to prostě oba budou schopni odpustit (ona jemu a on sám sobě). Pak to má podle mě budoucnost.

Ale nejen na obsahu záleží... ;)

Jasně, že s vlastními pocity se každý musí prokousat sám....:jojo: Ale  věta Werenina partnera  je trošku posunutá obsahem k  nezájmu o ni. Myslím, že to je problém.
Daleko lépe se mi budou zpracovávat špatné pocity z prožitého "příkoří" pokud budu cítit podporu partnera. Pokud mi řekne : Co stím naděláš? Není to moc vstřícné ani z jeho strany prozíravé...

laureene napsal(a):

Nene, Helčo, píšeš to podle mě správně. Stejně jako nemůže werenin muž  wereně pomoci s jejími pocity bolesti, nedůvěry atd., nemůže ani ona jemu pomoci s jeho pocitem viny a selhání (má-li je) jinak, než že to prostě oba budou schopni odpustit (ona jemu a on sám sobě). Pak to má podle mě budoucnost.

Ale nejen na obsahu záleží... ;)

A ještě bych dodala: pokud oba u sebe drží snaha opět najít vzájemnou úctu, důvěru a lásku. Nikoliv ekonomický či jakýkoliv jiný kalkul.

zuzi777a napsal(a):

ElinaH. napsal(a):

můj "partner" se jinak nebaví,holky!
Mám problém,chći s ním o tóm mluvit´- pořád jsem,husa,chtěla,aby věděl,co cítím,že  se bojím rozpadu´rodiny pro malou atd...
K čemu tó vedĺo?´
Schválně mluví o ´tóm´,jaké tó budé,až bude mít jinou partnerku a že ´bude ´mít jednou další dítě,raděj ´bý´´ kluká.´
Dl´h´´´´ mě tím d´´ostával.´´

Tak to je  maso.... To, říkal  je podle mě výsledkem tvého ustupování až za brankovou čáru. Ty si ty vlastňáky vesele dáváš sama!   Proč tohle posloucháš
Můžu se zeptat- tyhle řeči vedl za střízliva?  Protože mi přijde absurdní, že by si k partnerce , na které mu trochu záleží  dovolil takhke mluvit bez nějakého opojení....  :co:

Jo,někdy střízlivej,někdy přijde napitej,občas to poznám,občas ne.Já tohle píšu střízlivá,jen nám blbne počítač,tak to občas vypadá takhle.:)

Myslím,že mě použil k experimentu jaké to bude mít s někým dítě.Přece jen už mu bylo třicet.Navíc doufal,že si ho,kolouška mladšího,budu rozmazlovat.Mně to i bavilo,jen jsem tu jeho lásku nějak necítila už v těhotenství.
Nebydlí tu,jen sem chodí 1x denně.Prý kvůli malé.Ale ona často už spí.On se tu nají,lehne si,odpočine a jde zas pracovat,protože toho má tolik! Talíř si po sobě neumyje,,max něco opraví...Strašně jsem s ním chtěla být.Ale neumím žít v patriarchátu jako jeho matka,co tak skákala kolem tatínka až jí uteklo dětství vlastních dětí a myslela,že si to teď nahradí vnučkama.Nechci,aby z mé dcery vyrostla služka pro chlapa,jako je ona.
Jemu už nevěřím nic.Byla tu jeho kamarádka,říkala mi,když k nim on přijde,jak se pořád jen chlubí,co už naše dcera umí.On ji viděl jen  chvilku.Odjela,řekl: Taková zaostalá ta její malá,co? Ale já děti nikdy neporovnávám,i když se na malou lidi ptají.Třeba jejich dítě neleze a když se ptají na malou,tak já říkám:no,zkouší to - aby je to nemrzelo.
Vím,že se mám rozejít,odejít,nastavit hranice.Nemám kam a nevím jak,chci pro děti domov,ne azylový dům.
Tak tu žiju,poslouchám řeči o jeho snech o budoucí partnerce,která bude oproti mně něžná a ženská - jsem zlá,agresivní a negativní.Prý...

Jack Jackal napsal(a):

Přeji hezký večer, nikomu nemohu radit ale potřebuji se je vykřičet,
Já řeším problém z druhé strany mě podvedla manželka, po 13 letech manželství jsem zjistil její nevěru a to ještě tak, že se zapomněla odhlásit z emailu a když jsem k PC přišel já tak jsem se nestačil divit. Nevěra trvá ca. 5 let on je ženatý (o 8 let starší než já)má děti, my jsme bezdětný. V prvním okamžiku jsem zuřil a na manželku jen řval. Ona stále opakuje, že ho nemiluje, že chce zůstat jen se mnou, že to zprvu bylo zakázané ovoce a později nevěděla jak z toho ven. Já ji však již nemohu věřit, vždyť říkala, že mě miluje a přitom spala s jiným. Hrozně to bolí a já jí to asi nebudu schopen odpustit. A už vůbec nemohu myslet na milování vždyť je to nechutné a zvedá se mi žaludek. Mrzí mně také že jsme se poslední dobou snažili dítě. Je to prostě všechno na prd už toho mám nějak dost. Jen jsem rád, že jsem to nenapsal jeho ženě, protože jsem to chtěl udělat v návalu vzteku, ale proč dělat další bolest a co ty děti. Myslím, že na to nemám právo. Zatí pořád jen dělám jednu botu za druhou, je to vše sré 5 dnů.
PS: je to asi mazec, protože nikdo tomu nechce věřit, všichni nám záviděli to jak se k sobě chováme a jaký to máme krásný vztah.

Hrozně to uvnitř bolí opravdu moc ..

Ahoj Jacku:), jsem taky jedna podvedená manželka a já přišla na jeho nevěru že mi to právě zavolal její muž, kterému jsem pořádně vynadala když mi to říkal do telefonu a poprosila ho aby si takový telefonáty odpustil!!
Jak jsem byla najivní!! hned ten den jsem koukla manželovi do pc(nikdy jsem mu tam nekoukala) a milenka byla na světě hned jsem všechno pochopila a dala jsem si jedna ajedna dohromady.Máme dvě děti a tak jsem si to s ním ujasnila co je pro něj důležitější jestli já a jeho dvě děti nebo milenka která není mladá holka ale vdaná paní!!jsme spolu po jeho úletu už skoro rok ale nenašla jsem v sobě sílu mu věřit nevím jak mám tu důvěru obnovit nevím jak si mám poradit já jsem asi zřejmě zůstala jen pro to že nechci být sama s dvěma dětma nevím :(

četla jsem tu příspěvek od Zuzi777, chce se mi z toho všeho brečet jak někdo dokáže ublížit tomu kdo milluje :-(

zuzi777a napsal(a):

Teď jsem dočetla a měla pocit, že fakt žiju v nějakém jiném vesmíru...... :co:

Nejsi v něm sama. . . taky nestačím zírat!

Zuzi,to je přesný. Pánovi už dávno odtrnulo a tak se můžeme vrátit zpátky do starých kolejí.

Pan,nečekala.Mě na tom fascinuje ta má naivita, až bych skoro řekla blbost.A rozčiluje mě,že neznám odpověď.


Zklamčo, balit švestky bych musela já :grater: .Znamenalo by to udat zvířata,rozloučit se s barákem,na kterým jsem doteď usilovně makala,vykašlat se na školu a sehnat k pronájmu nějaký pokoj,kde by spolubydlící vydýchali mé hlučné dítě . . . to vše není neřešitelný problém, až budu definitivně přesvědčená,že takhle už dál žít nechci.

werena30 napsal(a):

Zuzi,to je přesný. Pánovi už dávno odtrnulo a tak se můžeme vrátit zpátky do starých kolejí.

Pan,nečekala.Mě na tom fascinuje ta má naivita, až bych skoro řekla blbost.

Zklamčo, balit švestky bych musela já :grater: .Znamenalo by to udat zvířata,rozloučit se s barákem,na kterým jsem doteď usilovně makala,vykašlat se na školu a sehnat k pronájmu nějaký pokoj,kde by spolubydlící vydýchali mé hlučné dítě . . . to vše není neřešitelný problém, až budu definitivně přesvědčená,že takhle už dál žít nechci.

..AŽ BUDU DEFINITIVNĚ PŘESVĚDČENÁ, ŽE TAKHLE ŽÍT NECHCI.....
Tam je podle mne ten tvůj zakopaný pes.
Já si tvoje příspěvky dobře pamatuji, protože jejich beznaděj a bezradnost byla dost silná.
Nemyslím, že jsi naivní, myslím, že jsi pasivní a stále v očekávání, že tvoji pohodu je povinene zařídit někdo druhý. Jenže problém je, že tenhle život ti nepřipravil tvůj partner, ten si připravuješ ty sama. A to tím, že OD NĚJ očekáváš nějaké vysvobození. Ty jsi rezignovala sama na svůj vlastní potenciál..a to je na rozdíl od jeho nevěry, ta skutečná tragedie.
Jde vždycky jen a jen o to, jak to, co se ti stane, ty sama uchopíš. Buď za všechno může hlavně ten hajzl, kterému už otrnulo a nebo si za to můžeš i ty sama, která ne že nevěříš jemu, ale nevěříš sobě.
To je celé.

až budu definitivně přesvědčená,že takhle už dál žít nechci
Dělá to na mě dojem, že "takhle" žít nechceš a drží tě v tom všechno to, co jsi vyjmenovala - s výjimkou manžela. Spíš, než na jeho změnu, čekáš (podle mého pohledu) na to, až doděláš školu, dítko povyroste a ztiší se...

sisina napsal(a):

Jsem tu po delší době a zakládám toto téma a nevím co dál?
Měla jsem tu minulý rok vlákno Jak znovu získat lásku.
Tak vše u nás dopadlo tak, že od srpna 2009 jsme žili pěkně, myslela jsem, že už bude dobře, manža s milenkou nadobro ukončil vztah.Doma se snažil, dodržovali jsme si dané dohody a já měla pocit že vše klape.Přestala jsem podezírat, neměla jsem důvod, začínala jsem být šťastná a nemyslet na to, co bylo. V prosinci jsem začala pracovat,mít trochu méně času, který jsem trávila s manželem. Asi od ledna se začal chovat trochu jinak, tak jsem začínala mít pocit že to spadá do dřívějších kolejí, tak jsem se snažila ještě víc.Trápila se tím, proč se mnou málo mluví, nemá najednou čas, nebere telefon, když náhodou volám, přestal mě dokonce i oslovovat jménem. A včera mě telefonicky sdělil, že je zamilovaný, že ho tahne srdce jinam, že chce do konce měsíce dobydlet a od 1.4. jde do podnájmu.Mě nechá s 3ma dětma samotnou.A bude bydlet s milenkou, kterou prej už dávno opustil a tvrdil mě o ní, že lituje toho, že ji kdy potkal. Takže jsem na tom tak jak před rokem a nevím co dál.

Pošli jej definitivně k vodě , ničeho nelituj ,  byl takový a bude takový, poslouchá jen svůj chtíč , je nezodpovědný , jen ať jde kam jej srdce táhne , však on pozná  až bude muset s milenkou řešit stejné povinnosti a problémy , jako má dnes většina v běžném partnerském životě.
Pak možná uzná , že nic není jiné , lepší a růžovější.
Moc dobře vím jaké je zklamat se v muži , přebolí to , věř jednou si řekneš: „ nestál mi za to , teď mám to co jsem již dávno měla mít“ ….. budeš mít klid , pohodu , možná i nového partnera.
Chvíli si na tenhle pohodový život budeš muset ještě počkat  , čeká Tě trnitá cesta , ale pak to bude stát za to.

Pandorraa napsal(a):

..AŽ BUDU DEFINITIVNĚ PŘESVĚDČENÁ, ŽE TAKHLE ŽÍT NECHCI.....
Tam je podle mne ten tvůj zakopaný pes.
Já si tvoje příspěvky dobře pamatuji, protože jejich beznaděj a bezradnost byla dost silná.
Nemyslím, že jsi naivní, myslím, že jsi pasivní a stále v očekávání, že tvoji pohodu je povinene zařídit někdo druhý. Jenže problém je, že tenhle život ti nepřipravil tvůj partner, ten si připravuješ ty sama. A to tím, že OD NĚJ očekáváš nějaké vysvobození. Ty jsi rezignovala sama na svůj vlastní potenciál..a to je na rozdíl od jeho nevěry, ta skutečná tragedie.
Jde vždycky jen a jen o to, jak to, co se ti stane, ty sama uchopíš. Buď za všechno může hlavně ten hajzl, kterému už otrnulo a nebo si za to můžeš i ty sama, která ne že nevěříš jemu, ale nevěříš sobě.
To je celé.

To je pravda,jen jedinou věc bych upřesnila a to,že si v té pasivitě nelebedím,ale ta nemožnost cokoliv udělat a kamkoliv se hnout teď hned a ne v horizontu let, mě ničí.
Také je nutno dodat,že spoustu chyb udělaných v minulosti,nemohu napravit ze dne na den.

werena30 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

..AŽ BUDU DEFINITIVNĚ PŘESVĚDČENÁ, ŽE TAKHLE ŽÍT NECHCI.....
Tam je podle mne ten tvůj zakopaný pes.
Já si tvoje příspěvky dobře pamatuji, protože jejich beznaděj a bezradnost byla dost silná.
Nemyslím, že jsi naivní, myslím, že jsi pasivní a stále v očekávání, že tvoji pohodu je povinene zařídit někdo druhý. Jenže problém je, že tenhle život ti nepřipravil tvůj partner, ten si připravuješ ty sama. A to tím, že OD NĚJ očekáváš nějaké vysvobození. Ty jsi rezignovala sama na svůj vlastní potenciál..a to je na rozdíl od jeho nevěry, ta skutečná tragedie.
Jde vždycky jen a jen o to, jak to, co se ti stane, ty sama uchopíš. Buď za všechno může hlavně ten hajzl, kterému už otrnulo a nebo si za to můžeš i ty sama, která ne že nevěříš jemu, ale nevěříš sobě.
To je celé.

To je pravda,jen jedinou věc bych upřesnila a to,že si v té pasivitě nelebedím,ale ta nemožnost cokoliv udělat a kamkoliv se hnout teď hned a ne v horizontu let, mě ničí.
Také je nutno dodat,že spoustu chyb udělaných v minulosti,nemohu napravit ze dne na den.

Ani náhodou mne nenapadlo, že si v tom lebedíš. Jen mám pocit, že do toho víc a víc zabředáváš... ještě jsi nepřetěla všechny "nitky", které tě pojí k muži, neumíš vaše soužití vzít jako čistě účelové, pokud ho za takové TY SAMA považuješ...nejspíš ti chybí sdílení... láska.
No a hledáš to pořád tam, kde to není...a nebo třeba i je, ale ty to nevidíš a tak místo dostředivě, působíš na muže odstředivě.... Blbá situace.
Ono rozhodnutí se bych nepodceňovala. Z vlastní zkušenosti vím, jak moc je to důležité a že po TOM, tedy ONOM ROZHODNUTÍ SE, se začnou dít věci přímo zázračné.

Nakonec jsem v podobné situaci právě teď, vím co to se mnou zase dělá: žiju si v pohodě a klídku, dělám jen to, co mne baví a jen tehdy, když se mi chce a zvažuji, zda svůj spokojený a pestrý život vyměnit za manažersku nudu a stes, které ale přinesou spoustu peněz, které na svůj nejnovější projetk právě potřebuji. Došla jsem momentálně k tomu, že NEJDŮLEŽITĚJŠÍ je to SPRÁVNĚ zadat: co chci získat, co pro to udělám, co jsem ochotna obětovat a hlavně jak dlouho jsem ochotna ty oběti přinášet. Protože pokud po zadané době nepříjde uspokojení nejen ze zisků, ale hlavně z vykonávané práce, končím se "znásilňováním sebe sama". Naštěstí jsem se už naučila rozpoznávat, kdy něco skutečně tvořím a kdy jen živím své ego a plýtvám silami :) A taky jsem se naučila proměňopvat prohry ve výhry.
Že to jde, o tom nejlépe vypovídá naše současná povolební politická situace, že ;)

werena30 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

..AŽ BUDU DEFINITIVNĚ PŘESVĚDČENÁ, ŽE TAKHLE ŽÍT NECHCI.....
Tam je podle mne ten tvůj zakopaný pes.
Já si tvoje příspěvky dobře pamatuji, protože jejich beznaděj a bezradnost byla dost silná.
Nemyslím, že jsi naivní, myslím, že jsi pasivní a stále v očekávání, že tvoji pohodu je povinene zařídit někdo druhý. Jenže problém je, že tenhle život ti nepřipravil tvůj partner, ten si připravuješ ty sama. A to tím, že OD NĚJ očekáváš nějaké vysvobození. Ty jsi rezignovala sama na svůj vlastní potenciál..a to je na rozdíl od jeho nevěry, ta skutečná tragedie.
Jde vždycky jen a jen o to, jak to, co se ti stane, ty sama uchopíš. Buď za všechno může hlavně ten hajzl, kterému už otrnulo a nebo si za to můžeš i ty sama, která ne že nevěříš jemu, ale nevěříš sobě.
To je celé.

To je pravda,jen jedinou věc bych upřesnila a to,že si v té pasivitě nelebedím,ale ta nemožnost cokoliv udělat a kamkoliv se hnout teď hned a ne v horizontu let, mě ničí.
Také je nutno dodat,že spoustu chyb udělaných v minulosti,nemohu napravit ze dne na den.

Já jsem si dlouhým obdobím čekání na zázrak, pasivním deptáním sebe sama  prošla v minulém vztahu. Nestydatě dlouho.   Většinou člověka nakopne nějaká  banální , zdánlivě nesmyslná pobídka. U mě to bylo tehdy to, že jsem viděla v autě před sebou  jet šťastnou rodinku, která měla vejce za zadním sklem- v takových těch proložkách. Dvě děti, které se mydlily plyšáky , pes slintal z okýnka.... A když jsem je předjížděla ti dva se ve předu smáli jak cvoci( táta s mámou)....  Zatímc já jela sama, děti  mi hlídala  babička,  v hlavě jsem měla nepříjemnou jehlu toho, do čeho se domů vracím- můj BP většinou mou nepřítomnost využíval k parádní opici s důsledky pro vše živé...:usch: A já tolik chtěla žít jinak a pořád bylo nějaké proč nemůžu....
No a v ten moment jsem se rozhodla- druhý  den jsem vzala práci z nejbližšího inzerátu( do té doby jsem se domnívala , že absolutně pod mé vzdělání a ambice)- byly z toho nesmírně krásné 3 roky v parádní partě ( samých chlapů :jojo:), narovnání vlastního sebevědomí,   během půl roku jsem definitivně vykopla svého  "partnera". Na konci  těch tří let  jsem se pak seznámila se svým současným manžou ( ne v práci). Dodnes si myslím, že ta rodinka ve škodovčičce mi byla "poslaná" abych si uvědomila co chci a proč mám důvod měnit svoje dosavadní  žití...

čekání na zázrak.....pasivní deptání sebe sama........ano, taky znám....a je dobré si to čas od času připomenout......hned mně to bouchlo do hlavy..........dík za to

Už jsem odešla. . .mám trochu strach,co bude,ale jinak je mi dobře.

:godlike:´:supr:

:rock: Strach a neistota sú a budú, ale budú aj príjemnejšie veci... a časom budú prevažovať. :jojo: Držím päste.

Zuzi777a napsal(a):

Většinou člověka nakopne nějaká  banální , zdánlivě nesmyslná pobídka. U mě to bylo tehdy to, že jsem viděla v autě před sebou  jet šťastnou rodinku, která měla vejce za zadním sklem- v takových těch proložkách. Dvě děti, které se mydlily plyšáky , pes slintal z okýnka.... A když jsem je předjížděla ti dva se ve předu smáli jak cvoci( táta s mámou)....

te´d si mi připoměla můj také dávnější nakopávací pocit - můj byl ten, když jsem jela třeba v zimě večer autem a viděla jsem ty rozsvícené okna v domech, za záslonama se míhaly postavy a normálně jsem z nich cítila teplo, teplo domova, jaké jsem si také přávala. A pak takový vnitřní blbý pocit, že se vracím tam, čemu nemůžu říkat domov a kde je chadno a zima. Začala jsem makat na tom, abych ten chlad vyměnila za hřejivé teplo. Na vytvoření něčeho úplně nového.

werena30 napsal(a):

Už jsem odešla. . .mám trochu strach,co bude,ale jinak je mi dobře.

Pověstná poslední kapka (to vyjádření o problému s pocity, s kterými prý ten tvůj nemá co do činění?), kterým přetekl džbán?

Jo jo znám,z minulého vztahu. Tam nehrála roli nevěra ale alkohol. K čáře přes kterou vlak nejede jsem šla téměř 3 roky. Dceru tenkrát porazilo auto,a ten muj dobrák místo aby mazal domu tak se šel tradičně opít a zajuchat na diskotéku. Pak mi najednou bylo vše jasný a nakonec jsem si nadávala že jsem to neudělala už dávno. Je to už 8 let a dodnes nelituji. Rozvedla bych se zas.
Wereno jak dlouho jste po vašem "karambolu"?

Zklamaná napsal(a):

werena30 napsal(a):

Už jsem odešla. . .mám trochu strach,co bude,ale jinak je mi dobře.

Pověstná poslední kapka (to vyjádření o problému s pocity, s kterými prý ten tvůj nemá co do činění?), kterým přetekl džbán?

Ne. musela jsem si ublížit ještě daleko víc, než jsem pochopila,že takhle už  žít nemůžu.

sasasa napsal(a):

Wereno jak dlouho jste po vašem "karambolu"?

Rok a půl

wereno, moc ti držím palce, aby se vše v dobré - tvou spokojenost sama se sebou - obrátilo :jojo:

Ze všeho nejradši bych řvala....strašně nahlas...nevím co, ale vykřičet se. Asi jsem srab a tak aspoň mydlím klávesnici, která za nic nemůže. Přes slzy nevidím... Přes tři měsíce se doma snažím vytvářet harmonii, spolknu všechno, co mi dříve přišlo "nepřekročitelné". Máme za sebou takřka idylickou dovolenou. Přesto tam vzadu cítím, že to není ono...ani z jeho strany. Přesto jsem milionkrát denně sama sebe přesvědčovala, že ta druhá je pryč, že jsme k sobě zase začínali hledat cestu. AAAAAAAAAAAAAAAA. NE! Odjel s dětmi k tchyni, která bydlí ve stejném městě. Dnes zůstaly večer děti u tchyně a partner se vypařil NIKDO mne už nepřesvědčí, že není u ní, s ní...to je fuk. Bože, jako kdyby mi dal pěstí do žaludku. NECHCI, NEVĚŘÍM....už nikdy. Už nikdy se nechci takhle trápit...Asi 6x jsem přeplavala rybník....nabrečela se. Končím, holky moje, končím s ním....STRAŠLIVĚ to bolí... Nechci rozumově plánovat, já už tuhle nekomunikativní nejistotu neunesu!
Potřebuji vědět, že jsem pro někoho slunce, ne aby se schovával se svými myšlenkami, abych na ně nepřišla...
Kecy, kecy o chybějící harmonii a vřelosti. Vůbec nevím, co bych ještě mohla víc udělat... Bože, PROČ?? Proč po TOLIKA letech....

Luc :pussa:

Luc napsal(a):

Ze všeho nejradši bych řvala....strašně nahlas...nevím co, ale vykřičet se. Asi jsem srab a tak aspoň mydlím klávesnici, která za nic nemůže. Přes slzy nevidím... Přes tři měsíce se doma snažím vytvářet harmonii, spolknu všechno, co mi dříve přišlo "nepřekročitelné". Máme za sebou takřka idylickou dovolenou. Přesto tam vzadu cítím, že to není ono...ani z jeho strany. Přesto jsem milionkrát denně sama sebe přesvědčovala, že ta druhá je pryč, že jsme k sobě zase začínali hledat cestu. AAAAAAAAAAAAAAAA. NE! Odjel s dětmi k tchyni, která bydlí ve stejném městě. Dnes zůstaly večer děti u tchyně a partner se vypařil NIKDO mne už nepřesvědčí, že není u ní, s ní...to je fuk. Bože, jako kdyby mi dal pěstí do žaludku. NECHCI, NEVĚŘÍM....už nikdy. Už nikdy se nechci takhle trápit...Asi 6x jsem přeplavala rybník....nabrečela se. Končím, holky moje, končím s ním....STRAŠLIVĚ to bolí... Nechci rozumově plánovat, já už tuhle nekomunikativní nejistotu neunesu!
Potřebuji vědět, že jsem pro někoho slunce, ne aby se schovával se svými myšlenkami, abych na ně nepřišla...
Kecy, kecy o chybějící harmonii a vřelosti. Vůbec nevím, co bych ještě mohla víc udělat... Bože, PROČ?? Proč po TOLIKA letech....

Luc,   klídek....
Pokud jak píšeš :   Přes tři měsíce se doma snažím vytvářet harmonii, spolknu všechno, co mi dříve přišlo "nepřekročitelné"
Je tam chyba. OBROVSKÁ .  Tu harmonii by měli tvořit oba. Sama to zvládnout nemůžeš.
Pokud  ti  partner dává opakovaně pocítit samotu je na čase si promluvit. Pokud je na mluvení pozdě, nebo jen jeden- je asi čas to pomalu sbalit.. Každopádně- to že je pryč ještě opravdu nemusí znamenat , že je  S NÍ.  Může být opravdu někde  sám, s kamarádem.... Proč jsi si tak moc jistá, že to nemůže být nevinné pláchnutí do samoty?

Dva dny, co je pryč jsme spolu telefonovali, posílali zprávy...ještě v poledne. Ani zmínka, že se někam chystá. Nevěřím, že by mi kamarády zatajil, za ta léta je znám, ví, že bych slova neřekla. Zejména po tom všem. JSEM si jistá, tak strašně...Zvracela bych bezmocí a zoufalstvím. NECHCI žít vedle někoho, kdo má to své "Slunce" jinde a trne, abych na něj nepřišla. Nidky jsem nežárlila, ale pokud žárlím teď, tak je to strašlivý pocit.
Celé odpoledne se neozval, nevím, nakolik ještě seberu sílu mu něco říci. Snažila jsem po tom, co se u nás před několika měsící stalo moc a moc mluvit. Když se podívám zpátky, tak nikdy neřekl - JE TO PRYČ. Chodili jsme kolem ní jako kolem horké kaše.

V tom pádě hodně síly a nedej se trápit. Život je moc krátký na to abys  brečela kvůli někomu, kdo na tebe kašle...  Neznáme se, ale budu na tebe fakt myslet.  :pussa:

Moc děkuji. Potřebovala jsem své pocity aspoň napsat, jinak se tu sama zblázním. Vrátí se ve čtvrtek... Nejradši bych srabácky utekla. Prostě se sbalila a zmizela. Máme dva kluky (10 a 15), ponesou to hrozně, vím to. Máme toho strašně společného, všechno to zahodil.
Moc mi pomáhalo sem za vámi chodit, sledovat osudy. Aspoň vím, že pocity jsou stejné a nejsem na vše sama... Teď si ale ve tmavém domě připadám tak strašně opuštěná... Bože, jak já bych chtěla zdrhnout....

Luc, neutíkej. Postav se čelem. Před sebou stejně nikam neutečeš.
Ty pocity jsme měly přibližně stejné každá, kdo jsme si tím prošly.
Přejde to. Byť je to v tuto chvíli slabá útěcha, já vím.
Já se tenkrát cítila jako ten nejopuštěnější člověk na celém světě.
Přejde to. Čas je laskavý. Opravdu je, to není jen fráze. :par:

Luc, jen tak mě napadá: Co by se stalo ,kdybys mu teď zavolala.   Myslíš, že by se ti ozval? 
Jen tak přemýšlím,  jestli bys měla sílu mu říct , že  víš, že něco není v pořádku. Že ti  tvé nedůstojné postavení , do kterého tě vhání  , nedovolí ve vztahu pokračovat. ....  Nevím. Čekání na návrat a "řešení" .... Je to děs.

Nezavolám, nedokážu to. Snad někde vzadu doufám, věřím, že najednou "píp" zpráva, že ....já nevím, co "ŽE"....ve 3/4 na 11 v noci. Pokud už je u tchyně, nestojím mu za sdělení, kde byl... Nebo mi to nehodlá sdělit.Přeci jen 170 km je 170 km.
Nechci jít spát, silou vůle jsem nakrmila psa...Čekám...Asi jsem nikdy nevyrostla z pohádek, když jsem šla od rybníka, tak mne napadlo, že třeba se rozjel za mnou... a bude stát auto před vraty.
Celé mé já se brání uvěřit tomu, že po 20 letech je konec...

Nejsem stihačka, nikdy jsem ho nevyslýchala, nechtěla žádné sliby. Věřila jsem, že mrazení z každého pípnutí jeho mobilu časem přejde. Stejně se vztah slíbit nedá ...

Nemyslím nějaké stihačkování. To by stejně k ničemu nebylo.  Spíš jen přemýšlím, jestĺi  by měl vůbec šanci ti něco říct. Podle mého většině mužů musíš vysvětlit  polopaticky, co od nich chceš. Oni to chtějí sami vědět maximálně v období prvotní zamilovanosti. Pak už  vycházejí ze zažitého- nic po mě nechce-tudíž NIC nechce....
No nic, to jsou jen mé myšlenky.  Přála bych ti aby to období nejistoty  a  tápání brzy odešlo. Ale domnívám se, že se o to stejně budeš muset postarat sama.  Pokud Tvůj muž žije v domnění  že po idylické dovolence "je  vše povoleno", nesepne mu, že ty to cítíš a  vnímáš jinak....

Moc jsem ho prosila, že pokud by k tomu jeho "odbočení" mimo rodinu mělo dojít znovu, aby mi to řekl. Že mi tím ublíží míň. Myslím, že jsem ho nikdy víc neprosila. Podruhé to nerozdýchám. Celé odpoledne na mne řve bezmoc, zklamání, zoufalství...Nechápu.
Nevím, jak a kolikrát bych vše lepila. Nemám sílu, chybí mi zázemí, strašně. Strašně bych chtěla, aby mně někdo upřímně objal... Ne sex, ale jistota. Tu nemám, STRAŠNĚ mi chybí pocit zázemí.
Jsem za těch několik měsíců strašně vyčerpaná, ne fyzicky, ale psychicky. K tomu všemu strach před HIV. A strach před tím, k čemu ještě dojde, až se vrátí...

Jistotu nebudeš mít NIKDY. Je třeba přijmout tento fakt a naučit se s ním žít. Jde to. Jistotu a zázemí si můžeme dát jen my sami.

Pandorraa napsal(a):

wereno, moc ti držím palce, aby se vše v dobré - tvou spokojenost sama se sebou - obrátilo :jojo:

To u mě bude hrozná dřina. Od malička mi bylo vštěpováno,že mohu i za záplavy v Číně. Zvykla jsem si všechno zkazit.
Vlastně závidím(v dobrém) manželovi,že má skvělé zázemí,že si teď nachází nové koníčky a vůbec mu ten rozchod v některých ohledech prospěl. Je takový sebejistější.

Já vím..tyhle porogramy se hodně těžko "vypínají" a "přeprogramovávají"...
Ale podívej se na to: máš za sebeou první dobrý skutek - manža je sebejistější. Přitom bez tebe, bez tvého rozhodnutí a bez tvého konání by prostě nebyl. Nerozseknul by to.

Každý člověk může - zodpovídá jen sám z sebe, nikoliv za záplavy kdekoliv :jojo:
Vyjimku tvoří jen zlý úmysl,kdy ubližuješ záměrně a prvoplánově. Jenže to se ve skutečnosti stává málokdy. Většinou si lidé ubližují z hlouposti, nevědomosti, ze strachu...

Prostě se drž a basta, však to časem zvládneš :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Já vím..tyhle porogramy se hodně těžko "vypínají" a "přeprogramovávají"...
Ale podívej se na to: máš za sebeou první dobrý skutek - manža je sebejistější. Přitom bez tebe, bez tvého rozhodnutí a bez tvého konání by prostě nebyl. Nerozseknul by to.

Mám strach,že ty programy hrozně přenáším na svou dceru.V tomhle ohledu musím nejvíc napravovat.

. . .Ale za poslední dva týdny jsem zvládla najít bydlení,přestěhovat se,zřídit si vlastní účet, vlastní telefon (dřív jsem měla smlouvu na manžela),podat si přihlášku do autoškoly,sepsat životopis a dnes první pohovor a mám z toho vážně dobrý pocit.
Tak mi držte palce,ať mi ta práce vyjde!

:rock:

Holky,hodím to do tohodle vlákna,protože sem jsem psala naposled.
Píšu po měsíci,co jsem z domu.
Řekla bych,že se mi daří dobře.Žiju teď hodně aktivně,scházím se s přáteli,už jsem sehnala i nějakou brigádu k MD,kam bych měla nastoupit v září.Manžel mi zatím platí nadstandartní alimenty.
V říjnu bych se měla vrátit zpátky do školy. Toliko věci pozitivní.
Druhá stránka věci je,že má rodina mi nijak nepomáhá (což beru- není to jejich povinnost) naopak dělají vše pro to,abych se k manželovi vrátila. Manžel mě přemlouvá,abych bydlela zpátky u něj a mě je jasné,že za půl roku mi dojde mateřská a s financemi jsem . . . no, však víte kde. Nehledě na to,že stačí,aby se manžel zasekl na tom,že nebude platit a jsem též v háji. Takže asi budu muset nechat školy a to ponesu těžce a moji rodiče to nejspíš nepřežijí :rolleyes: .
Taky musím udat naše zvířata,protože tam,kde bydlím si je vzít nemůžu.Tohle chování jsem vždycky odsuzovala.Nějak se s tím špatně srovnávám :grater: .
Prostě mám pocit,že ze všech stan je na mě vyvíjený nějaký nátlak a já už celou situaci přestávám vidět s odstupem.

werena30 napsal(a):

Holky,hodím to do tohodle vlákna,protože sem jsem psala naposled.
Píšu po měsíci,co jsem z domu.
Řekla bych,že se mi daří dobře.Žiju teď hodně aktivně,scházím se s přáteli,už jsem sehnala i nějakou brigádu k MD,kam bych měla nastoupit v září.Manžel mi zatím platí nadstandartní alimenty.
V říjnu bych se měla vrátit zpátky do školy. Toliko věci pozitivní.
Druhá stránka věci je,že má rodina mi nijak nepomáhá (což beru- není to jejich povinnost) naopak dělají vše pro to,abych se k manželovi vrátila. Manžel mě přemlouvá,abych bydlela zpátky u něj a mě je jasné,že za půl roku mi dojde mateřská a s financemi jsem . . . no, však víte kde. Nehledě na to,že stačí,aby se manžel zasekl na tom,že nebude platit a jsem též v háji. Takže asi budu muset nechat školy a to ponesu těžce a moji rodiče to nejspíš nepřežijí :rolleyes: .
Taky musím udat naše zvířata,protože tam,kde bydlím si je vzít nemůžu.Tohle chování jsem vždycky odsuzovala.Nějak se s tím špatně srovnávám :grater: .
Prostě mám pocit,že ze všech stan je na mě vyvíjený nějaký nátlak a já už celou situaci přestávám vidět s odstupem.

moc Ti držím palce,musí to moc bolet dát pryč zvířata...Sbírám odvahu k odchodu s vědomím,že přítel řekl,že když se rozejdeme,dítě mi v péči nenechá (10 měsíční dceru)

werena30 napsal(a):

Holky,hodím to do tohodle vlákna,protože sem jsem psala naposled.
Píšu po měsíci,co jsem z domu.
Řekla bych,že se mi daří dobře.Žiju teď hodně aktivně,scházím se s přáteli,už jsem sehnala i nějakou brigádu k MD,kam bych měla nastoupit v září.Manžel mi zatím platí nadstandartní alimenty.
V říjnu bych se měla vrátit zpátky do školy. Toliko věci pozitivní.
Druhá stránka věci je,že má rodina mi nijak nepomáhá (což beru- není to jejich povinnost) naopak dělají vše pro to,abych se k manželovi vrátila. Manžel mě přemlouvá,abych bydlela zpátky u něj a mě je jasné,že za půl roku mi dojde mateřská a s financemi jsem . . . no, však víte kde. Nehledě na to,že stačí,aby se manžel zasekl na tom,že nebude platit a jsem též v háji. Takže asi budu muset nechat školy a to ponesu těžce a moji rodiče to nejspíš nepřežijí :rolleyes: .
Taky musím udat naše zvířata,protože tam,kde bydlím si je vzít nemůžu.Tohle chování jsem vždycky odsuzovala.Nějak se s tím špatně srovnávám :grater: .
Prostě mám pocit,že ze všech stan je na mě vyvíjený nějaký nátlak a já už celou situaci přestávám vidět s odstupem.

:/ To so zvieratami mi je ľúto... ostatné s apdoľa mňa čaosm vyrieši. Každý problém má nejaké riešenie, ide len o to nájsť ho... ;)

zuzi777a napsal(a):

Jasně, že s vlastními pocity se každý musí prokousat sám....:jojo: Ale  věta Werenina partnera  je trošku posunutá obsahem k  nezájmu o ni. Myslím, že to je problém.

Ano, je to problém..stále stejný a stále Werenin :jojo:

werena30 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Já vím..tyhle porogramy se hodně těžko "vypínají" a "přeprogramovávají"...
Ale podívej se na to: máš za sebeou první dobrý skutek - manža je sebejistější. Přitom bez tebe, bez tvého rozhodnutí a bez tvého konání by prostě nebyl. Nerozseknul by to.

Mám strach,že ty programy hrozně přenáším na svou dceru.V tomhle ohledu musím nejvíc napravovat.

. . .Ale za poslední dva týdny jsem zvládla najít bydlení,přestěhovat se,zřídit si vlastní účet, vlastní telefon (dřív jsem měla smlouvu na manžela),podat si přihlášku do autoškoly,sepsat životopis a dnes první pohovor a mám z toho vážně dobrý pocit.
Tak mi držte palce,ať mi ta práce vyjde!

Jsi moc šikovná holka :supr:

werena30 napsal(a):

Holky,hodím to do tohodle vlákna,protože sem jsem psala naposled.
Píšu po měsíci,co jsem z domu.
Řekla bych,že se mi daří dobře.Žiju teď hodně aktivně,scházím se s přáteli,už jsem sehnala i nějakou brigádu k MD,kam bych měla nastoupit v září.Manžel mi zatím platí nadstandartní alimenty.
V říjnu bych se měla vrátit zpátky do školy. Toliko věci pozitivní.
Druhá stránka věci je,že má rodina mi nijak nepomáhá (což beru- není to jejich povinnost) naopak dělají vše pro to,abych se k manželovi vrátila. Manžel mě přemlouvá,abych bydlela zpátky u něj a mě je jasné,že za půl roku mi dojde mateřská a s financemi jsem . . . no, však víte kde. Nehledě na to,že stačí,aby se manžel zasekl na tom,že nebude platit a jsem též v háji. Takže asi budu muset nechat školy a to ponesu těžce a moji rodiče to nejspíš nepřežijí :rolleyes: .
Taky musím udat naše zvířata,protože tam,kde bydlím si je vzít nemůžu.Tohle chování jsem vždycky odsuzovala.Nějak se s tím špatně srovnávám :grater: .
Prostě mám pocit,že ze všech stan je na mě vyvíjený nějaký nátlak a já už celou situaci přestávám vidět s odstupem.

Tento tvůj text je plný negtivních myšlenek...Musí ti být hrozně...to, co si myslíš, to žiješ :jojo:
Myslíš, že by šlo změnit úhel pohledu?
A nebo ještě lépe: zbavit se těch nepříjemných myšlenek, které ti vytvářejí samé negativní programy, podle kterých pak funguješ?

ElinaH. napsal(a):

moc Ti držím palce,musí to moc bolet dát pryč zvířata...Sbírám odvahu k odchodu s vědomím,že přítel řekl,že když se rozejdeme,dítě mi v péči nenechá (10 měsíční dceru)

Ty zvířata mě trápí ze všeho nejvíc :grater: . Říct to sice může,ale mimino mu do péče nikdo nesvěří :reta: .

Pandorraa napsal(a):

Tento tvůj text je plný negtivních myšlenek...Musí ti být hrozně...to, co si myslíš, to žiješ :jojo:
Myslíš, že by šlo změnit úhel pohledu?
A nebo ještě lépe: zbavit se těch nepříjemných myšlenek, které ti vytvářejí samé negativní programy, podle kterých pak funguješ?

Subjektivně je mi skvěle,pokud mě někdo z příbuzenstva nepodrobí důkladné duševní masáži. To je na tom snad to úplně nejtěžší.
Spíš jsem tu vypsala ty věci,ve kterých se plácám,i když řešení je nejspíš někde poblíž.