Můj přítel, se kterým jsem 7 let mě půl roku podváděl s mou nejlepší kamarádkou..začalo to sexem, opili se a skončíli sv posteli..pak se asi viděli v jiném světle a zamilovali se do sebe..my odjeli s přítelem na dovolenou a pak byl ještě druhý sex..tím to prý skončilo..jen si pak spolu psali..ale sex už žádný..do našeho města kamarádka jezdila co druhý víkend a v té době byla docela otravná, pořád s náma chtěla někam chodit, ale mě to v té době vůbec nepřišlo divné..měla jsem jiné problémy, zkouškové na vysoké, bakalářka..vztah nám celkem fungoval a já si říkala, že tohle se nám přece nemůže stát..a já vůbec nic nepoznala..možná jsme se více hádali a měli méně sexu, ale jinak bylo všechno stejné..před měsícem začala moje nejlepší kamarádka stíhovat, že něco tuším a proto se rozhodla, pro klid své duše, že mi to řekne..nakonec mi to všechno řekl můj přítel a já od té doby nevím, co dál..domluvili jsme se, že to teda ještě zkusíme , že se máme pořád hodně rádi, ale pro mě je to hodně těžké..ona je do něho pořád zamilovaná a chce ho vidět..první týden jemu i mě psala sms, vysvětlovala, že to říct musela a psala jen samé výmluvy, že byla zamilovaná a nevěděla, co dělat..teď spolu v kontaktu nejsou, ale co dál?
já byla v našem vztahu taky zamilovaná, ale nikdy jsem nepřekočila onu hranici a byla věrná...proto je pro mě ještě těžší odpusit, když vím, že já tuhle věc zadaná udělat nemůžu a oni ano..A nejtěžší je, že tohle udělaly mě nejbližší osoby, nejlepší kamarádka, kterou znám skoro 15 let a můj přítel..těmhle osůbkám jsem ve svém životě věřila nejvíce a teď už pomalu nevěřím ani sobě..
Potřebovala jsem tohle napsat, aby jste viděli, že bohužel nemůžete věřit nikomu..:(

No, veriť je ťažké, ale naučiť sa vyrovnať s životnými neistotami je nádherná úľava - skús to. ;) V živote sú iné istoty ako fyzická vernosť(mmch, prečo by si mu nemohla byť neverná...?)...

Věřit bys měla hlavně sama sobě.
Co dál? Co bys chtěla, aby dál bylo? Podle toho by ses měla zařídit.

lady napsal(a):

já byla v našem vztahu taky zamilovaná, ale nikdy jsem nepřekočila onu hranici a byla věrná...proto je pro mě ještě těžší odpusit, když vím, že já tuhle věc zadaná udělat nemůžu a oni ano..A nejtěžší je, že tohle udělaly mě nejbližší osoby, nejlepší kamarádka, kterou znám skoro 15 let a můj přítel..těmhle osůbkám jsem ve svém životě věřila nejvíce a teď už pomalu nevěřím ani sobě..
Potřebovala jsem tohle napsat, aby jste viděli, že bohužel nemůžete věřit nikomu..:(

Lady, udělat nemůžeš? Nebo nechceš? Nebo nemáš potřebu? Jak to je?
Napsalas - nemůžu.
Jaký obsah má pro tebe to slovo?

Tohle mě přímo praštilo do oka.

Lady- důvěra se špatně obnovuje tam, kde  něco "ulítlo".   Na tvém místě bych asi zkusila vyměnit přítele i kamarádku.  Nejsi tak stará  a zatížená  svázaností  svazku  partnerského abys už teď musela přemýšlet jestli kompromis, který děláš je  dobrá  věc.   A kamarádce s výčitkami svědomí bych "fakt poděkovala" za upřímnou zpověď. :usch:

lady napsal(a):

Potřebovala jsem tohle napsat, aby jste viděli, že bohužel nemůžete věřit nikomu..:(

A proč si myslíš, že to takhle funguje univerzálně?

ja nevěru udělat nemůžu ani nechci, když jsem zadaná, tak i bez nějakého slibu uvnitř sebe chci být věrná jen jednomu člověku..

Vzhledem k tomu, že nikomu nelze věřit, tak samozřejmě můžeš, to dá rozum :)

lady napsal(a):

ja nevěru udělat nemůžu ani nechci, když jsem zadaná, tak i bez nějakého slibu uvnitř sebe chci být věrná jen jednomu člověku..

A co to má společného s tím, že nikomu nelze věřit?
Nehledě na to, že tvoje rozhodnutí je tvoje a každý člověk se může rozhodnout stejně ne/svobodně jako ty.
Že ty chceš být věrná jen jednomu člověku, to je sice hezké, ale co jako? Stejně to jsou jen řeči, které prověří až tvůj vlastní život. Myslet sama o sobě, o tom co chceš nebo nechceš, si můžeš cokoliv. Jak na tom jsi ve skutečnosti, to stejně ukáže až konkretní situace, až se do ní ty sama dostaneš.
Proč tedy zevšeobecňuješ?

Lady, to, co se Vám přihodilo je modelový případ. A dost nehezká zkušenost. Dobré na tom je, že jste takovou zkušenost získala zamlada. Svobodná a bez dětí. Vaše slova o tom, že Vy nevěrná být nemůžete dokonale chápu. Je to otázka vnitřního nastavení a to zcela změnit nemůžete. Co ale změnit můžete je stav věcí a vlastní přístup. S přítelem Vás váže jen pár let společných vzpomínek a snad vzájemná náklonnost. Tento jeho počin bude mezi Vámi stát už napořád a otázka je, zda-li se s tím dokážete bez následků vyrovnat a být s ním šťastná a spokojená v dalších letech. V životě není nic dané, vše (i my) se vyvíjíme a musíme na změny reagovat. Myslím, že si musíte promyslet jak jste silná, co vše snesete a především - co chcete. A myslete jen a jen na svou hlavu! V jednotném čísle. Protože trápení se dá někdy předejít. Čistý řez se vždy hojí lépe a rychleji než protržený vřed.
Já jsem to prožila také, v podstatně delší, opakované a šťavnatější podobě - bohužel však už s malými dětmi. Takže má následná rozhodnutí byla zatížena rozpolceností žena versus matka. Zvítězila matka a žena to v sobě nosí dodnes. Už čtvrt století. A i přes klid na kurtech se dodnes vynořují pochyby, zda-li to bylo správné. Důvěra se znovuobnovuje jen velmi ztuha. A jako ´před tím´ to už nikdy být nemůže. Hm, a nejlepší přítelkyni jsem ode dne, kdy se vyvalila taková troufalost, že to došlo i mně, už nikdy neviděla. A nechybí mi.
Na vašem místě bych vzala nohy na ramena a prchla. Ne, vážně - to je jen na Vás. Podumejte a uvidíte, co Vám vyjde. Hlavu vzhůru. Jste krásná, chytrá ... zkrátka máte všech 5 P, ne? A život na Vás stále ještě čeká! K

Mně přijde konstatování - já nevěrná být nemůžu - že autorka není v harmonií se svým vnitřním nastavením. Jako by nebyla spokojená s tím, že má nastaveno - jsem věrná.
Jako by jí to bylo líto, že nemůže být nevěrná.

Podle sebe - jsem ráda, spokojená, nevímjaktkoříct, vnintřně si ladím s tím, že mám "nastaveno", že jsem partnerovi věrná. Nijak jsem se o tohle nastavení nezasloužila, ono se to tak nějak samo. Jsem s tím vnitřně spjatá, to jsem prostě já.
NIKDY mě nenapadlo postesknout si, že nemůžu být nevěrná. Protože to mám kurnik nastaveno. :dumbom:  A já (i kdy) bych chtěla, kurnik. :dumbom: Když on ten mizera ... kurnik :dumbom::)

A pak mě překvapilo Karlotino - cituji:
Vaše slova o tom, že Vy nevěrná být nemůžete dokonale chápu. Je to otázka vnitřního nastavení a to zcela ZMĚNIT nemůžete.

NIKDY mě nenapadlo, že bych chtěla měnit vnitřní nastavení o své věrnosti. Hm. Zajímavé. Že to někoho napadne.
Budu si nad tím přemýšlet.

Lady, ještě se  zkusím vrátit k tvému : Nevěřím nikomu.
Já také ne. Je to jednodušší. Zvlášť pokud věříš sama sobě.  Toho druhého ( kohokoliv) můžeš mít  ráda, milovat, respektovat a přitom můžeš zůstat sama sebou. Věřit jen po " záklopku".
Nepřekvapí tě  pak nic. Nebo jen na chvilku, než se otřepneš.  Došla jsem k tomuhle zjištění po  hafo životních kopancích. Mám ráda lidi, miluju svého partnera- ale JÁ  ZŮSTÁVÁM  SEBOU ve smyslu důvěry.  Prostě : Nedám se .

Proto mě snad tak rozesmutnilo Karlotino psaní na jiném vlákně.  Já nechci nosit v sobě smutelk z prožitých zklamání. A představa 25 let "držení smutku v sobě" ? To mě děsí. 
Mám  za to, že život je  potvůrka podivná a zkouší , co vydržíme.  A vydržíme až na konečnou.  Musíme , jsme tu samy(i- i chlapi jedni mizerní :P) za sebe - ne za partnera a jeho činy.....

majkafa napsala: Mně přijde konstatování - já nevěrná být nemůžu - že autorka není v harmonií se svým vnitřním nastavením. Jako by nebyla spokojená s tím, že má nastaveno - jsem věrná. Jako by jí to bylo líto, že nemůže být nevěrná.
K: ANO, ZNÍ TO TAK. MOŹNÁ ALE, ŹE LADY JEN V AFEKTU NEOBRATNÉ POPSALA SVÉ NASTAVENÍ.

M: Podle sebe - jsem ráda, spokojená, nevímjaktkoříct, vnintřně si ladím s tím, že mám "nastaveno", že jsem partnerovi věrná. Nijak jsem se o tohle nastavení nezasloužila, ono se to tak nějak samo. Jsem s tím vnitřně spjatá, to jsem prostě já. NIKDY mě nenapadlo postesknout si, že nemůžu být nevěrná. Protože to mám kurnik nastaveno. A já (i kdy) bych chtěla, kurnik....: Když on ten mizera ... kurnik ...
K: JO JO, U MNE SE TO TAKY TAK NĚJAK SAMO, A JE TO SOUČÁST MÉHO JÁ... JE JEDNO, JAK SE CHOVÁ MŮJ PARTNER, JÁ BYCH SE ZPRONEVĚŘILA SAMA SOBĚ. NE ŽE BYCH TO NEMOHLA UDĚLAT JEMU (I KDYŽ ANI JEHO BYCH RANIT NECHTĚLA), NEMOHU TO UDĚLAT SOBĚ. O PARTNEROVI JSEM SI MYSLELA, ŽE JE USTAVEN PODOBNĚ, ROZHODNĚ SE PODLE TOHO CHOVAL A VYJADŘOVAL - A PŘESTO ČILE ROZVÍJEL VZTAHY S JINÝMI ŽENAMI..... TAKŽE, BYŤ DE FACTO MONOGAMNĚ USTAVEN, NEMÁ PROBLÉM PODLEHNOUT SVÉ SILNĚJŠÍ POTŘEBĚ.

M: A pak mě překvapilo Karlotino - cituji: "Vaše slova o tom, že Vy nevěrná být nemůžete dokonale chápu. Je to otázka vnitřního nastavení a to zcela ZMĚNIT nemůžete". NIKDY mě nenapadlo, že bych chtěla měnit vnitřní nastavení o své věrnosti. Hm. Zajímavé. Že to někoho napadne. Budu si nad tím přemýšlet.
K: MAJ. LADY NAPSALA PŘESNĚ "já byla v našem vztahu taky zamilovaná, ale nikdy jsem nepřekočila onu hranici a byla věrná...proto je pro mě ještě těžší odpusit, když vím, že já tuhle věc zadaná udělat nemůžu a oni ano..", TAKŽE JEJÍ VNITŘNÍ SOFTWARE K NÍ ONU ZAMILOVANOST PROPUSTITL. JEVÍ SE TEDY MONO-, ALE JEJÍ PARTNER PRO NÍ NENÍ TAK VÝLUČNÝ, ABY JI NEZAUJAL JINÝ MUŽ AŽ K FÁZI, KDY UVAŽUJE O SPOJENÍ FYZICKÉM. NEMÁ TO DĚVČE JEDNODUCHÉ (promiňte Lady, že Vás tak pitváme). A NENÍ TAK VYHRANĚNÁ, JAKO NAPŘ. JÁ - MNĚ TAK NANEJVÝŠ SUŠE OZNÁMÍ, ŽE ZDE BY SE MOHLO VYSKYTOVAT LÁKAVÉ POVYRAŽENÍ A PAK MNE NASMĚRUJE CESTAMI DIPLOMACIE, ABY NA DRUHÉ STRANĚ NEDOŠLO K MÝLCE. VY SE MI ZDÁTE JAKO, ŽE TAKÉ MÁTE JASNO. ALE LADY JE MLADÁ, JEŠTĚ POD VLIVEM PROSTŘEDÍ, A JASNĚ BUDE CHTÍT SVÉMU PARTNEROVI VŽDY VĚRNÁ. MÁ SLOVA NEJSOU IMPULSEM KE ZMĚNĚ, SPÍŠE K ZAMYŠLENÍ NAKOLIK OPRAVDU NEMŮŽE (ONA JAKO ŽENA) A NAKOLIK NEMŮŽE PROTO, ŽE SE TO NEDĚLÁ. NAKOLIK JE TATO JEJÍ VOLBA JÍ SAMOU VNITŘNĚ CHTĚNÁ. PROTOŽE ZAMILOVANÉ OKOUZLENÍ TŘETÍ OSOBOU DO HARMONICKÉM VZTAHU 2 LIDÍ VNÁŠÍ NESOULAD (INTENZÍVNĚJŠÍ NEŽ NĚJAKÁ JEDNORÁZOVÁ ATLETICKÁ BOKOVKA) A VLASTNĚ BY NEMĚL BÝT DŮVOD SE ZAMILOVAT, KDYŽ JSEM SE SVÝM PARTNEREM ŠŤASTNÁ. NE? K

mam prostě někde uvnitř sebe, že nevěrná být nemůžu, nechci a i když jsem k tomu v rodině nebyla nějak vychována, tak to ve mně tak je..a zamilovat se člověk může vždycky, obvykle je to ve slabších chvilkách vztahu, je to možná i tím, že v mládí člověk nemá tolik zkušeností, ale i když jsem se zamilovala do jiného, stejně jsem zjistila, že to, co mám doma je nejlepší..
a i když se můj přítel zamiloval do mé nejlepší kamarádky a uklouzl, pořád ho miluju a on me..ale bojím se budoucnosti..líbil se mi jeho přístup, že se na nic nevymlouval, jako moje kamarádka a uznal chybu, ale nikdy jsem lidem moc nedůvěřovala, pouze těm nejbližším a když mě zklamalo i to mé okolí, už se bojím jen někomu s něčím s věřit..

Lady napsala:
já byla v našem vztahu taky zamilovaná, ale nikdy jsem nepřekočila onu hranici a byla věrná...
Jestli jsi byla zamilovaná ...... tak jsi byla vlastně taky nevěrná, ikdyž na jiné úrovni, pouze na duševní nikoli fyzické.
Vlasně jste si fifty fifty. Největší rozdíl je v tom, že tvoje "nevěra" se neprovalila. Zamysli se nad tím. Kdybys příteli řekla o tom, žes byla v době vašeho vztahu zamilovaná do jiného, myslíš, že by s tím byl úplně v pohodě?

Lady, sečteno, podtrženo: Měla jsi nejlepší kamarádku a partnera. Tvá kamarádka ti ukázala, že není kamarádka, protože jsou věci, které by kamarádky neměly dělat a tvůj partner není partner, na kterého by se dalo spolehnout... A místo toho, aby si svůj problém vyřešili spolu, hodí ho na tebe... jak milé. :/
Takové lidi bych já ve svém životě nechtěla. A jak píšeš, že od nikoho nemáme nic čekat - lepší je čekat cokoli, pak můžeme být mile překvapeni. :P Ne, vážně - nejde o to nikomu nevěřit, všem věřit, nebo někomu jo a někomu ne... jde o to odhadnout, co od koho můžeme čekat. ;)
Jinak, co teď uděláš je opravdu jen na tobě. Můžeš si je "nechat" oba nebo s nimi přerušit kontakt, můžeš zůstat s partnerem a kamarádku odstřihnout (ukázalo se, že je schopná podlého jednání) nebo opustit partnera a dál se stýkat s kamarádkou, protože ti vlastně ukázala, s kým jsi doopravdy žila...
A variant je víc - odpustit a zapomenout, odpustit a dusit partnera/ kámošku/ nebo sebe (jestli jsi se rozhodla dobře...).
Tam je to už o tom nastavení. To má každej fakt jiný. Musíš přijít na to, jak to máš ty... ;)
Držím ti palce, ať na to přijdeš. :)

Zuzi napsala: .... Proto mě snad tak rozesmutnilo Karlotino psaní na jiném vlákně.  Já nechci nosit v sobě smutelk z prožitých zklamání. A představa 25 let "držení smutku v sobě" ? To mě děsí. 

No bodejť, Zuzi. Moc to k životu není. Ale ten potvora smutek se mě nechce pustit. A věř, že jsem dělala a stále ještě dělám proto, abych se jednou ráno probudila a místo té díry uvnitř cítila teplo, sdílení a důvěrnost k tomu muži, spícímu na druhé straně postele, všechno co umím a je mi dostupné, včetně odborných konzultací. Žádné koště, kterým bych účinně ten smutek a bolest vymetla jsem nenašla. Pouhé péřové prachovčičky. Dokázala jsem jen zdvihnout hlavu, získat jakýsi odstup a mírný nadhled. A sílu být tu pro děti a jejich děti i pro manžela, a přitom si žít život, který by mne alespoň trochu naplňoval. Asi jsem skvělý hostitel!
Hloupé je, že manžel to cítí a šťastný z toho není. Po celou dobu na dané téma u nás panuje radarový klid a po celou dobu usilovně skrývám své pocity a snažím se chovat co nejnormálněji. Přesto mne to muselo změnit natolik, že mu ve vztahu chybím. A vůbec nejde o odpuštění nebo zapomnění. Jde o tu chybějící důvěru. Hm, a kde ji teď vzít a nekrást?! K

Karlotina napsal(a):

Jde o tu chybějící důvěru. Hm, a kde ji teď vzít a nekrást?!

Ta se asi nedá vzít nikde, je potřeba ji spíš postupně zase vybudovat... jen se mi zdá, že u vás to trvá nějak moc dlouho... (u nás to trvalo něco málo přes půl roku)...

Mikeš napsal(a):

Karlotina napsal(a):

Jde o tu chybějící důvěru. Hm, a kde ji teď vzít a nekrást?!

Ta se asi nedá vzít nikde, je potřeba ji spíš postupně zase vybudovat... jen se mi zdá, že u vás to trvá nějak moc dlouho... (u nás to trvalo něco málo přes půl roku)...

Ja myslim,ze tu duveru ke svemu partnerovi,uz mit nebudes nikdy.Mikesi a ty si si jistej,ze te manzelka znovu duveruje po tom vsem?

Mikeš napsal(a):

Karlotina napsal(a):

Jde o tu chybějící důvěru. Hm, a kde ji teď vzít a nekrást?!

Ta se asi nedá vzít nikde, je potřeba ji spíš postupně zase vybudovat... jen se mi zdá, že u vás to trvá nějak moc dlouho... (u nás to trvalo něco málo přes půl roku)...

To si tedy fandíš, kocoure.  Myslím, že svoji ženu přeceňuješ(nebo podceňuješ).  Jestli ti občas "připomene" (jak je psáno vedle na vlákně), tak nevěří.  Jen se  s tím naučila žít. A chlap ukolébán svojí naivní představou , že vlastně je všechno OK , netuší, že  ta jeho "důvěřivá" už  "DŮVĚŘIVÁ"  NIKDY NEBUDE !   Nemusí být  zválcovaná jako Karlotina, ani cynická jako já. Jen už bude jiná...... Ale já tohle zjištění beru jako obrovské plus pro sebe- už mě nemůžou ohrozit vlastní zamilované brýle.  :jojo:

Mikeš napsal(a):

Ta se asi nedá vzít nikde, je potřeba ji spíš postupně zase vybudovat... jen se mi zdá, že u vás to trvá nějak moc dlouho... (u nás to trvalo něco málo přes půl roku)...

Nemůžeš mluvit za manželku. Co ty víš. Ty nejsi "podváděný". Nebo o tom alespoň nevíš. Podvádějící si myslím, dost těžko dokáže představit, jestli vůbec lze obnovit důvěru podváděného.
Slepovaný hrníček už NIKDY nebude stejný, jako nerozbitý. Neříkám, že bude pevnější, nebo slabší, ale nebude stejný.
Koukám, že zuzi mě předběhla.

majkafa napsal(a):

...Slepovaný hrníček už NIKDY nebude stejný, jako nerozbitý. Neříkám, že bude pevnější, nebo slabší, ale nebude stejný...

Kurnik, to vytucnene mi cely zivot vrta hlavou... :co: Dvakrat (ve dvou manzelstvich) jsem se o to (slepovat) pokousela ve vire, ze to MUSI JIT (bez obvinovani mne z naivity, prosim!)... Nepovedlo se, skoda. Zrejme pro "neschopnost nas obou" nalezt "spravne lepidlo"..., ale stejne si i dnes, po mnoha letech myslim to same: MUSI TO JIT. Ale je to nesmirne tezke, a zavisi na schopnosti a touze obou "slepovat"...
Asi tak, jak napr. v umeni: Nektera umelecka dila byla poskozena. Casem, vandalizmem, prirodnimi katastrofami a pod.,... a na urcitou dobu tim padem znehodnocena..., ovsem potom, kdyz byla treba "opravena" (chybejici prvky "nejak" doplneny...), jejich cena byla daleko vyssi, nez ta puvodni, "vyrobni"... Prave pro to, ze prosly poskozenim (znicenim?), a byly obnoveny... :supr:
PS: "cena" jako hodnota trvala, ne pouze financni...

Děvčata, musím zareagovat:
Každý máme v sobě jiné nastavení, to je fakt, který se tady prolíná snad všemi vlákny. A věci jako láska, důvěra atd. se nedají nějak objektivně změřit nějakým "láskometrem" nebo "důvěrometrem", ale musí se cítit...
Svou ženu znám přes 20 let, takže si troufám tvrdit, že mi opravdu zase důvěřuje... jednak nechápu, proč by mi hrála nějaký divadlo, jednak máme teď spolu opravdu moc hezký vztah, ať se vám to líbí nebo ne... ;) Moje žena mi kolikrát sama od sebe řekne, že jí náš vztah připadá mnohem lepší, než předtím... proč by mi lhala? (Jasně - třeba si taky našla milence a mě tímto udržuje ve "sladké nevědomosti", žejo... :D )

Majka má pravdu v tom, že slepenej hrnek už nikdy nebude stejnej, jako ten před rozbitím. Ale někdy může být i pevnější a lepší.

A Zuzi má zase pravdu v tom, že ta důvěřivost je taky "vocaď - pocaď", protože moje žena už mě dva roky nenechala doma samotného déle, než dva dny, zatímco dříve si klidně vypadla z domova třeba na 14 dní :D

Mikeš napsal(a):

Děvčata, musím zareagovat:
Každý máme v sobě jiné nastavení, to je fakt, který se tady prolíná snad všemi vlákny. A věci jako láska, důvěra atd. se nedají nějak objektivně změřit nějakým "láskometrem" nebo "důvěrometrem", ale musí se cítit...
Svou ženu znám přes 20 let, takže si troufám tvrdit, že mi opravdu zase důvěřuje... jednak nechápu, proč by mi hrála nějaký divadlo, jednak máme teď spolu opravdu moc hezký vztah, ať se vám to líbí nebo ne... ;) Moje žena mi kolikrát sama od sebe řekne, že jí náš vztah připadá mnohem lepší, než předtím... proč by mi lhala? (Jasně - třeba si taky našla milence a mě tímto udržuje ve "sladké nevědomosti", žejo... :D )

Majka má pravdu v tom, že slepenej hrnek už nikdy nebude stejnej, jako ten před rozbitím. Ale někdy může být i pevnější a lepší.

A Zuzi má zase pravdu v tom, že ta důvěřivost je taky "vocaď - pocaď", protože moje žena už mě dva roky nenechala doma samotného déle, než dva dny, zatímco dříve si klidně vypadla z domova třeba na 14 dní :D

Když jsme u té důvěry, důvěřivosti PO. U nás je paradoxně víc ve střehu manžel. Není to nijak okaté , ale kdo vidí, tak si všimne... Myslím, že  se v něm projevuje strach, z opakování jeho prvního manželství. By´t je on tím, kdo  "selhal"v našem párovém životě a  já  ta "podvedená" - on je ten, kdo má větší  nejistotu.  Chvílemi mi přijde, že čeká , kdy mu to vrátím....  Chudák neví, že pro  mě je to srandovní představa....
Jsou to maličkosti, které ho prozrazují, třeba  pohled na našeho společného známého, který  se se mnou dal do důvěrnějšího hovoru na kámošově oslavě, telefonát mého kámoše,s kterým jsem se něčemu šklebila a on  "rekognosoval" čemu , že čemu se chechtám, pochválení  manžela mé známé který mi s něčím helfnul... Dalo by se říct, že žárlí. Jemně , "nenápadně".   Pokud je to zastírací mannévr pro jeho  další úlet, tak dost dobrý...:lol:
A on je také ten, kdo nechce jet z domu na dlouho. Omlouvá to vždycky tím, že na pár dní mě nemůže nechat celé naše "hospodářství" samotnou . Když jsem teď na jaře řekla, že bych chtěla jet  na pár dní dovčy sama , koukal jak puk.   Jenže fakt netuším, co by dělal se mnou na ženském cvičebním zájezdu...:rolleyes: :lol:
Jen pro rejponě- jsou to jen náznaky- neslídí, nekontroluje, nevyslýchá, nežadoní, neuzurpuje si mě pro sebe- jsou to skutečně jen  záblesky zjevné maličké okamžiky během  komunikace.  Možná to je trest  Matičky Přírody pro nevěrníka jeho typu ( = z blbosti :P )

zuzi777a napsal(a):

Chvílemi mi přijde, že čeká , kdy mu to vrátím....  Chudák neví, že pro  mě je to srandovní představa....

Sakra, Zuzi, proč zase o něm píšeš jako o "chudákovi"??? :dumbom:
Je to nutný??? :(

Ja myslim, ze proto, ze ji ho je lito, ze si jakoby "sam upletl na sebe bic", kerej ma nachystanej ve vitrince pro pripad potreby "sebemrskacstvi"... ac to ona vubec nepotrebuje a nevyzaduje...

ViktorkaLove napsal(a):

Ja myslim, ze proto, ze ji ho je lito, ze si jakoby "sam upletl na sebe bic", kerej ma nachystanej ve vitrince pro pripad potreby "sebemrskacstvi"... ac to ona vubec nepotrebuje a nevyzaduje...

Jo , přesně-   já ho lituju.  Protože žít s nějakými výčitkami, nebo strachem ( byť jen občasným) z odplaty- to musí být blbé.

Já se neumím takhle drásat kvůli vztahu.  Prostě jsem překročila mrtvolu ( milenčinu :cool: :dumbom:) a jdu ( v mém případě spíš pádím) dál.....   Epizoda z které si jsem schopna dělat srandu.
U mě je daleko bolestivější se v myšlenkách vracet k dopadu mého prvního rozvodu- respektive k BM nezájmu o našeho syna.  To klukovo čekání na tátu ( nedočkané) mě skutečně drásá dosud. Možná proto jsem  tak děsně  zatížená  na vztahy , kde jsou děti a  i těžce odpouštím ztrátu zájmu o děti.

zuzi777a napsal(a):

... U mě je daleko bolestivější se v myšlenkách vracet k dopadu mého prvního rozvodu- respektive k BM nezájmu o našeho syna.  To klukovo čekání na tátu ( nedočkané) mě skutečně drásá dosud. Možná proto jsem  tak děsně  zatížená  na vztahy , kde jsou děti a  i těžce odpouštím ztrátu zájmu o děti.

Ach Zuzi, co jsi mi to udelala? Zase (po dvaceti letech) jsem videla ty "zlate" hlavky mych zabek, stojicich na spickach, prilepene na sklo okna ve tretim patre..., jejich slzicky..., a citila tu prisernou bolest v srdci, kdy "tata zapomene, ze kdysi zplodil deti"... JAKOBY TO BYLO VCERA... :grater:

ViktorkaLove napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

... U mě je daleko bolestivější se v myšlenkách vracet k dopadu mého prvního rozvodu- respektive k BM nezájmu o našeho syna.  To klukovo čekání na tátu ( nedočkané) mě skutečně drásá dosud. Možná proto jsem  tak děsně  zatížená  na vztahy , kde jsou děti a  i těžce odpouštím ztrátu zájmu o děti.

Ach Zuzi, co jsi mi to udelala? Zase (po dvaceti letech) jsem videla ty "zlate" hlavky mych zabek, stojicich na spickach, prilepene na sklo okna ve tretim patre..., jejich slzicky..., a citila tu prisernou bolest v srdci, kdy "tata zapomene, ze kdysi zplodil deti"... JAKOBY TO BYLO VCERA... :grater:

Jo, tak nějak....
Ale  nevím, jestli už Osud dopřál  satisfakci tobě- mě již ano.  Po synově promoci se jeho  otec vzbudil a stál o kontakt.  Neměli si o čem povídat. Syn ( nesnažila jsem se mu nikdy tátu zošklivovat, spíš jsem si  z jeho nezájmu dělala  s postupujícím synovým růstem  ironické srandičky) mi po schůzce  řekl, že na to aby ho tatínek vzal do ZOO je  už fakt dost starý....
Při synově svatbě stál na místě otce můj současný manžel. Můj syn ho má nesmírně rád- vidí v něm tak nějak všechno, co mu jeho bio tatík nechtěl dát a  úplně "žere"  jeho přítomnost.    Tudíž mě nepřekvapilo , že sám za mým manžou přišel s prosbou aby zasuploval tátu i na svatbě.  V tu chvilku měl slzy v očích ten můj dobrák. Jak se cítil při svatbě  Bio tatík nevím, asi nic moc, díval se z davu. 
Takže -  jsem ráda, že jsem na Bio otce nenasazovala psí hlavu- nakonec nebylo potřeba , syn si to věkem přebral sám a "táta" mohl i zalitovat. Třeba taky takové školení potřeboval.

zuzi777a napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Karlotina napsal(a):

Jde o tu chybějící důvěru. Hm, a kde ji teď vzít a nekrást?!

Ta se asi nedá vzít nikde, je potřeba ji spíš postupně zase vybudovat... jen se mi zdá, že u vás to trvá nějak moc dlouho... (u nás to trvalo něco málo přes půl roku)...

To si tedy fandíš, kocoure.  Myslím, že svoji ženu přeceňuješ(nebo podceňuješ).  Jestli ti občas "připomene" (jak je psáno vedle na vlákně), tak nevěří.  Jen se  s tím naučila žít. A chlap ukolébán svojí naivní představou , že vlastně je všechno OK , netuší, že  ta jeho "důvěřivá" už  "DŮVĚŘIVÁ"  NIKDY NEBUDE !   Nemusí být  zválcovaná jako Karlotina, ani cynická jako já. Jen už bude jiná...... Ale já tohle zjištění beru jako obrovské plus pro sebe- už mě nemůžou ohrozit vlastní zamilované brýle.  :jojo:

Kocour,když se rozdávala empatie evidentně chyběl, takže by nejspíš došel k myšlence,že to nevzala "v pohodě" až, když by ji doma našel pověšenou na lustrháku :dumbom: .

zuzi777a napsal(a):

... Ale  nevím, jestli už Osud dopřál  satisfakci tobě- mě již ano...

Nic takoveho. A ja, po tom vsem nezajmu (a jinych strastech s nim spojenych) si nejsem jista, jestli o nejakou "satisfakci" stojim... deti vyrostly bez otce, take jim nebylo vtloukano do hlavy, jak je tata podlej, ze je zavrhl, bohuzel mely dostatek casu (20 let je opravdu dlouha doba) na vytvoreni vlastniho postoje, a pochybuju, ze od nej cekaji vubec neco...
A cele mi to i ted prijde moooc smutne... jake "emoce" a postoje dokaze znicene rodicovske pouto "vytvorit"... :grater:

werena30 napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Ta se asi nedá vzít nikde, je potřeba ji spíš postupně zase vybudovat... jen se mi zdá, že u vás to trvá nějak moc dlouho... (u nás to trvalo něco málo přes půl roku)...

To si tedy fandíš, kocoure.  Myslím, že svoji ženu přeceňuješ(nebo podceňuješ).  Jestli ti občas "připomene" (jak je psáno vedle na vlákně), tak nevěří.  Jen se  s tím naučila žít. A chlap ukolébán svojí naivní představou , že vlastně je všechno OK , netuší, že  ta jeho "důvěřivá" už  "DŮVĚŘIVÁ"  NIKDY NEBUDE !   Nemusí být  zválcovaná jako Karlotina, ani cynická jako já. Jen už bude jiná...... Ale já tohle zjištění beru jako obrovské plus pro sebe- už mě nemůžou ohrozit vlastní zamilované brýle.  :jojo:

Kocour,když se rozdávala empatie evidentně chyběl, takže by nejspíš došel k myšlence,že to nevzala "v pohodě" až, když by ji doma našel pověšenou na lustrháku :dumbom: .

Víš, oni se taková chlapi s "odhadem"  někdy proberou až s vykošťovacím nožem mezi žebry.... :lol:To jsou  pak ty případy : Pane vyšetřující , jen jsem si tak s manželkou povídal po návratu  z "pracovní schůzky" a ona mě zničehož nic   šoupla kudlu  do bachoru.....

Tak tohle je cistej morbidni humor... pridejte jeste... :pussa:

Karlotina napsal(a):

Zuzi napsala: .... Proto mě snad tak rozesmutnilo Karlotino psaní na jiném vlákně.  Já nechci nosit v sobě smutelk z prožitých zklamání. A představa 25 let "držení smutku v sobě" ? To mě děsí. 

No bodejť, Zuzi. Moc to k životu není. Ale ten potvora smutek se mě nechce pustit. A věř, že jsem dělala a stále ještě dělám proto, abych se jednou ráno probudila a místo té díry uvnitř cítila teplo, sdílení a důvěrnost k tomu muži, spícímu na druhé straně postele, všechno co umím a je mi dostupné, včetně odborných konzultací. Žádné koště, kterým bych účinně ten smutek a bolest vymetla jsem nenašla. Pouhé péřové prachovčičky. Dokázala jsem jen zdvihnout hlavu, získat jakýsi odstup a mírný nadhled. A sílu být tu pro děti a jejich děti i pro manžela, a přitom si žít život, který by mne alespoň trochu naplňoval. Asi jsem skvělý hostitel!
Hloupé je, že manžel to cítí a šťastný z toho není. Po celou dobu na dané téma u nás panuje radarový klid a po celou dobu usilovně skrývám své pocity a snažím se chovat co nejnormálněji. Přesto mne to muselo změnit natolik, že mu ve vztahu chybím. A vůbec nejde o odpuštění nebo zapomnění. Jde o tu chybějící důvěru. Hm, a kde ji teď vzít a nekrást?! K

já nechápu, proč jste spolu vy dva vlastně zůstali :rolleyes:

přítel o mé zamilovanosti věděl..ale já se dokázala od toho druhého člověka odstřihnout...a myslím, že v dlouhodobém vztahu zamilovanost není..ta časem odejde..už pak pouze o ni nejde..a vím, že už mu nikdy věřit nebudu, bude to mezí námi dvěma stále, i když vím, že mi to říct nechtěl, že věděl, jak mi to ublíží..
Nejvíce mě ale snad štve kamarádka, která si myslela, že mi stačí říct, něco jsem měla s tvým přítelem a budeme se spolu dále všichni bavit, jako by se nic nestalo..trvalo jí snad 2 týdny, než jsme ji oba vysvětlili, že na to může zapomenout, že já ji už vážně nechci vidět..a přítel udělal totéž, čímž mi docela udělal radost..
ale stejně..jak se pak má člověk zachovat, když vidí nevěru všude kolem sebe..mí přátelé podvádějí své partnery, jeho přátelé taky, existuje v práci i v rodině..a mně to připadá, že to všem začíná připadat úplně normální..a že jsem snad jediná nějaká divná, která nevěru neuznává..

Lady - nejsi divná. Valná většina  z lidí chce být  s jedním partnerem. ti co to dokáží  a žijí tak , však bohužel nepíší do internetových diskuzí o nevěře, ani se jejich osudy nepropírají v bulvárních plátcích a u kafe kamarádek.....
  Můžeš se smířit, že je nevěra víc vidět ( díky současné informační  ploše), že je i v tvém okolí. Ty můžeš žít podle sebe. Každý, kdo by ti tvrdil opak kecá...

ViktorkaLove napsal(a):

majkafa napsal(a):

...Slepovaný hrníček už NIKDY nebude stejný, jako nerozbitý. Neříkám, že bude pevnější, nebo slabší, ale nebude stejný...

Kurnik, to vytucnene mi cely zivot vrta hlavou... :co: Dvakrat (ve dvou manzelstvich) jsem se o to (slepovat) pokousela ve vire, ze to MUSI JIT (bez obvinovani mne z naivity, prosim!)... Nepovedlo se, skoda. Zrejme pro "neschopnost nas obou" nalezt "spravne lepidlo"..., ale stejne si i dnes, po mnoha letech myslim to same: MUSI TO JIT. Ale je to nesmirne tezke, a zavisi na schopnosti a touze obou "slepovat"...

Určitě musí oba chtít a navíc ten vztah musel někdy před tím dobře fungovat, aby se bylo k čemu vrátit. Jestliže nefugoval už dávno předtím, je naděje, že bude fungovat líp, mizivá. (Ikdyž jsou výjimky, viz. Vanilka). Například v mém případě vztah (ne)funguje téměř stejně jako před tím. :) než jsme si oba našli milence.

Fanny5 napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

majkafa napsal(a):

...Slepovaný hrníček už NIKDY nebude stejný, jako nerozbitý. Neříkám, že bude pevnější, nebo slabší, ale nebude stejný...

Kurnik, to vytucnene mi cely zivot vrta hlavou... :co: Dvakrat (ve dvou manzelstvich) jsem se o to (slepovat) pokousela ve vire, ze to MUSI JIT (bez obvinovani mne z naivity, prosim!)... Nepovedlo se, skoda. Zrejme pro "neschopnost nas obou" nalezt "spravne lepidlo"..., ale stejne si i dnes, po mnoha letech myslim to same: MUSI TO JIT. Ale je to nesmirne tezke, a zavisi na schopnosti a touze obou "slepovat"...

Určitě musí oba chtít a navíc ten vztah musel někdy před tím dobře fungovat, aby se bylo k čemu vrátit. Jestliže nefugoval už dávno předtím, je naděje, že bude fungovat líp, mizivá. (Ikdyž jsou výjimky, viz. Vanilka). Například v mém případě vztah (ne)funguje téměř stejně jako před tím. :) než jsme si oba našli milence.

Tak já ten slepovanej hrnek mám devět let. A je to úplně stejný jako před nevěrou. Pravda, chvíli se chlapec snažil. Ale pak to sklouzlo do stejných kolejí. A dneska... Někdy si říkám, co bych dala za babu, za kterou by odjel aspoň dvakrát týdně, abych měla čas taky pro sebe /my spolu pracujeme už 19 let/. Kdyby se při jeho nevěře nechoval jako pako, tak by mi tak nevadila. Ale najednou jsem byla ta nejhorší ženská pod sluncem a to je to, co mě na tom ublížilo. A dnes, když se na toho plešouna podívám, tak si říkam - patří ti to, cos chtěla, to máš.

Suzie napsal(a):

Tak já ten slepovanej hrnek mám devět let. A je to úplně stejný jako před nevěrou. Pravda, chvíli se chlapec snažil. Ale pak to sklouzlo do stejných kolejí. A dneska... Někdy si říkám, co bych dala za babu, za kterou by odjel aspoň dvakrát týdně, abych měla čas taky pro sebe /my spolu pracujeme už 19 let/. Kdyby se při jeho nevěře nechoval jako pako, tak by mi tak nevadila. Ale najednou jsem byla ta nejhorší ženská pod sluncem a to je to, co mě na tom ublížilo. A dnes, když se na toho plešouna podívám, tak si říkam - patří ti to, cos chtěla, to máš.

:lol::lol::lol: Tos mne pobavila......
Já už to předevčírem vzdala. :)

Fanny5 napsal(a):

Suzie napsal(a):

Tak já ten slepovanej hrnek mám devět let. A je to úplně stejný jako před nevěrou. Pravda, chvíli se chlapec snažil. Ale pak to sklouzlo do stejných kolejí. A dneska... Někdy si říkám, co bych dala za babu, za kterou by odjel aspoň dvakrát týdně, abych měla čas taky pro sebe /my spolu pracujeme už 19 let/. Kdyby se při jeho nevěře nechoval jako pako, tak by mi tak nevadila. Ale najednou jsem byla ta nejhorší ženská pod sluncem a to je to, co mě na tom ublížilo. A dnes, když se na toho plešouna podívám, tak si říkam - patří ti to, cos chtěla, to máš.

:lol::lol::lol: Tos mne pobavila......
Já už to předevčírem vzdala. :)

Hele, nic nevzdávej. Já razím teorii, že nemá cenu měnit model, protože nový chlap je snaživý tak 4-5 měsíců, pak je to zase stejný. Před tím starým si aspoň můžu ráno p.r.d.n.o.ut. /nevím, jestli to zase není sprostý slovo, tak jsem to radši vytečkovala/ a co si o tom myslí, je mi volný.

Suzie napsal(a):

Tak já ten slepovanej hrnek mám devět let. A je to úplně stejný jako před nevěrou. Pravda, chvíli se chlapec snažil. Ale pak to sklouzlo do stejných kolejí. A dneska... Někdy si říkám, co bych dala za babu, za kterou by odjel aspoň dvakrát týdně, abych měla čas taky pro sebe /my spolu pracujeme už 19 let/. Kdyby se při jeho nevěře nechoval jako pako, tak by mi tak nevadila. Ale najednou jsem byla ta nejhorší ženská pod sluncem a to je to, co mě na tom ublížilo. A dnes, když se na toho plešouna podívám, tak si říkam - patří ti to, cos chtěla, to máš.

No,a proč dvakrát třikrát v týdnu neponecháš plešouna svýmu osudu a nevyrazíš si udělat čas pro sebe?

Suzie napsal(a):

Hele, nic nevzdávej. Já razím teorii, že nemá cenu měnit model, protože nový chlap je snaživý tak 4-5 měsíců, pak je to zase stejný. Před tím starým si aspoň můžu ráno p.r.d.n.o.ut. /nevím, jestli to zase není sprostý slovo, tak jsem to radši vytečkovala/ a co si o tom myslí, je mi volný.

Zatím o novém modelu neuvažuji. Dám si oddechový čas. :)

werena30 napsal(a):

Suzie napsal(a):

Tak já ten slepovanej hrnek mám devět let. A je to úplně stejný jako před nevěrou. Pravda, chvíli se chlapec snažil. Ale pak to sklouzlo do stejných kolejí. A dneska... Někdy si říkám, co bych dala za babu, za kterou by odjel aspoň dvakrát týdně, abych měla čas taky pro sebe /my spolu pracujeme už 19 let/. Kdyby se při jeho nevěře nechoval jako pako, tak by mi tak nevadila. Ale najednou jsem byla ta nejhorší ženská pod sluncem a to je to, co mě na tom ublížilo. A dnes, když se na toho plešouna podívám, tak si říkam - patří ti to, cos chtěla, to máš.

No,a proč dvakrát třikrát v týdnu neponecháš plešouna svýmu osudu a nevyrazíš si udělat čas pro sebe?

Holka zlatá, z práce chodím asi v sedm, ráno si vždycky plánuju, jak si večer vyrazím a pak jsem ráda, že se doplouhám domů. Mně teda manža až tak nevadí, ale on chce večer komunikovat a já si chci navlíkat korálky. Kdyby mi ten můj nechal alespoň hodinu, kdy na mě nebude mluvit a nebude nic chtít /jíst/, tak budu šťastná jako blecha. Kromě spaní jsme spolu pořád, takže žádné novinky si říct nemůžeme, neb je už známe, tak mě jen ukecává, abych udělala večeři.
A abych ho úplně nepomlouvala, pár vlasů na hlavě ještě má.

Teda teď jsem to napsala, jako bychom spali každý jinde. Myslela jsem to tak, že když spím, tak manžela nevnímám.

Suzie napsal(a):

Hele, nic nevzdávej. Já razím teorii, že nemá cenu měnit model, protože nový chlap je snaživý tak 4-5 měsíců, pak je to zase stejný. Před tím starým si aspoň můžu ráno p.r.d.n.o.ut. /nevím, jestli to zase není sprostý slovo, tak jsem to radši vytečkovala/ a co si o tom myslí, je mi volný.

:co: ty woe

majkafa napsal(a):

Suzie napsal(a):

Hele, nic nevzdávej. Já razím teorii, že nemá cenu měnit model, protože nový chlap je snaživý tak 4-5 měsíců, pak je to zase stejný. Před tím starým si aspoň můžu ráno p.r.d.n.o.ut. /nevím, jestli to zase není sprostý slovo, tak jsem to radši vytečkovala/ a co si o tom myslí, je mi volný.

:co: ty woe

Viď.

Skutečná "dáma". To se fakt vyplatí, oceňovat, že tvůj manžel a ty jste spolu zůstlali kvůli tomuhle. ježíši

Možná zrovna kvůli tomuhle a podobným způsobům chování je to u vás takové, jaké to je. Dokud se nezmění jeden, nezmění se ani ten druhý.

majkafa napsal(a):

Skutečná "dáma". To se fakt vyplatí, oceňovat, že tvůj manžel a ty jste spolu zůstlali kvůli tomuhle. ježíši

Možná zrovna kvůli tomuhle a podobným způsobům chování je to u vás takové, jaké to je. Dokud se nezmění jeden, nezmění se ani ten druhý.

Nezlob se na mě, ty elfí vílo, ale tak to normálně prostě je. Píšu to brutálně, ale člověk sak smrdutý je /Komenský/ - a ty jsi nikdy před bývalým manželem plyn neupustila? Jestli váš vztah nebyl takový, aby to unesl, tak to tě lituju.

Jestli se to někdy stalo náhodou, možná 2x za 20 let, omluvila jsem se a červenala. Myslím, že normální je odebrat se do soukromí, když se to nestihne, tak se aspoň omluvit a nepokládat to, co ty píšeš, za běžné. Jsem halt elfí víla. :)

majkafa napsal(a):

Jestli se to někdy stalo náhodou, možná 2x za 20 let, omluvila jsem se a červenala. Myslím, že normální je odebrat se do soukromí, když se to nestihne, tak se aspoň omluvit a nepokládat to, co ty píšeš, za běžné. Jsem halt elfí víla. :)

Já jsem to taky nemyslela tak, že jsem luftbalón, který ráno nic jiného nemá na práci, ale že prostě za těch 23 let už máme s manželem hodně za sebou a mně nevadí, že už nemá moc vlasů, ale zato má břicho a já mám vrásky a ranní pohled do zrcadla je děs. A občas člověk má problémy, za které se stydí, ale když máš partnera, který tě má rád a podrží tě a bere tě sakumprásk jaká jsi, tak je to bezva.
Teď mi došlo, že ten můj je vlastně fajn.

majkafa napsal(a):

Skutečná "dáma". To se fakt vyplatí, oceňovat, že tvůj manžel a ty jste spolu zůstlali kvůli tomuhle. ježíši

Možná zrovna kvůli tomuhle a podobným způsobům chování je to u vás takové, jaké to je. Dokud se nezmění jeden, nezmění se ani ten druhý.

drahá Majko - nic si nepochopila. :rolleyes:

majkafa napsal(a):

Jestli se to někdy stalo náhodou, možná 2x za 20 let, omluvila jsem se a červenala. Myslím, že normální je odebrat se do soukromí, když se to nestihne, tak se aspoň omluvit a nepokládat to, co ty píšeš, za běžné. Jsem halt elfí víla. :)

Ono to možná není běžné., ale je to přirozené. Já občas nechápu, někdy se lidi přirovnávají ke zvířatům, pudům přírody a jeden "p*r*d je rozhodí :lol:

Suzie, moc hezký závěr.

Děkuji za něj. Přiměl mě k zamyšlení. Fakt dík.

Suzie napsal(a):

werena30 napsal(a):

No,a proč dvakrát třikrát v týdnu neponecháš plešouna svýmu osudu a nevyrazíš si udělat čas pro sebe?

Holka zlatá, z práce chodím asi v sedm, ráno si vždycky plánuju, jak si večer vyrazím a pak jsem ráda, že se doplouhám domů. Mně teda manža až tak nevadí, ale on chce večer komunikovat a já si chci navlíkat korálky. Kdyby mi ten můj nechal alespoň hodinu, kdy na mě nebude mluvit a nebude nic chtít /jíst/, tak budu šťastná jako blecha. Kromě spaní jsme spolu pořád, takže žádné novinky si říct nemůžeme, neb je už známe, tak mě jen ukecává, abych udělala večeři.
A abych ho úplně nepomlouvala, pár vlasů na hlavě ještě má.

Jo,to mám kolikrát taky.Tak mám alespoň pravidelný kurzy,kam se vždycky s nechutí doploužím,jak mrtvola,ale pak je to super a odcházím fakt spokojená.
S večeří neporadím u nás,když není do desíti a já pořád pracuju,tak si muž jde disciplinovaně namazat chleba a na nic se neptá.

werena: proč dvakrát třikrát v týdnu neponecháš plešouna svýmu osudu?

No teda holky...... :D :D :D

Suzie: tak mě jen ukecává, abych udělala večeři

Suzie, jen mě napadlo, proč ho neukecáš Ty, aby Ti udělal večeři, než se vrátíš z práce v 7? :co: Zkus to někdy aspoň z legrace ;), chlapi nejsou tak neschopní, jak nám rádi předvádějí ;).
Taky dělám hodně věcí v domácnosti běžně sama, ale po mém návratu z několikadenní pracovní akce je kuchyň vydrhnutá a i prádlo má chotík vyprané, aniž bych mu o to říkala. :D "Zajímavý". ;)

Tercila napsal(a):

Suzie: tak mě jen ukecává, abych udělala večeři

Suzie, jen mě napadlo, proč ho neukecáš Ty, aby Ti udělal večeři, než se vrátíš z práce v 7? :co: Zkus to někdy aspoň z legrace ;), chlapi nejsou tak neschopní, jak nám rádi předvádějí ;).
Taky dělám hodně věcí v domácnosti běžně sama, ale po mém návratu z několikadenní pracovní akce je kuchyň vydrhnutá a i prádlo má chotík vyprané, aniž bych mu o to říkala. :D "Zajímavý". ;)

Tercilo, jsem permanentní dietář a snažím se nevečeřet. Občas mi M tu večeři udělá a já, abych mu udělala radost, tak ji sním, ale vlastně proti své vůli, protože takhle ty tři kila nezhubnu. Jinak tu ukecávání je taková spíš hra - M kombinuje lichotky /"od tebe mi nejvíc chutná, ty jsi nejlepší kuchařka, jak ty to děláš, že je to tak dobré"/ s polohou nebohého nešiky. To když už tvrdě odmítnu jídlo udělat, tak jde do špajzu a každých 30 vteřin se ozývá: kde máme cibuli? kde máme olej?jak dlouho se má to maso smažit? a jako hudební pozadí do toho upouští hrnce na zem.
Mám slabou vůli, takže většinou se nakonec zvednu a jdu vařit. Ale jak píšu, je to spíš taková hra.

Suzie: M kombinuje lichotky /"od tebe mi nejvíc chutná, ty jsi nejlepší kuchařka, jak ty to děláš, že je to tak dobré"/ s polohou nebohého nešiky.... a každých 30 vteřin se ozývá: kde máme cibuli? kde máme olej?jak dlouho se má to maso smažit? a jako hudební pozadí do toho upouští hrnce na zem

:D:D:D:D:D:D:D:D:D
Lehká pomoc.... z postele při listování nějakého časopisu (u toho se nepotřebuješ soustředit) vytrvale a zpěvavým hláskem na jeho dotazy odpovídat a k přehlušení hrnců si pustit CD hlasitěji.... :D:D
Ne, já vím, chápu, naprosto rozumím. Ale víš, jak to v životě je - ta silná vůle k úspěchu potřebná JE!
Tak můj muž teď právě vaří a v kuchyni je ticho :D - asi si ho ještě chvíli nechám ;) :D

V kuchyni a ticho? Není to podezřelé? :lol: :lol:

pomněnka: V kuchyni a ticho? Není to podezřelé? :lol: :lol:

Myslela jsem to tak, že žádný hrnec k zemi nešel :D a nepadaly ani žádné dotazy, asi všechno našel napoprvé :D
Oběd byl výborný - manžel nevaří nijak často, ale dnes kupodivu zaujal postoj u plotny překvapivě sám, "bez donucení" (a to ani nejedl - zatím je mi dobře, takže otrávené to asi nebylo....) ;) :D