Ametyst — 2. 3. 2010 6:32

Začala jsem si v poslední době ubližovat.
Chodím rok na terapii, a symptomy se u mě střídají. Nucené zvracení, nadužívání léků bez suicidního úmyslu, řezání na rukou. (Dříve to byl alkohol a drogy)
Vše pečlivě před okolím tajím a maskuji. Docházejí mi už ale výmluvy, proč mám pořezané ruce.

Možná je to reakce na terapii.
Možná také reakce na to, že by terapie měla pomalu končit (si myslím, že po roce už bych měla "vykazovat výsledky", ale zatím je to skoro naopak). :(

Terapie mě drží nad vodou, ale zároveň si uvědomuji, že budu muset fungovat i bez ní.
Nevím, jestli jsem na to připravena, ji ukončit, v tuhle chvíli. Ne, terapeut mě nenutí, to já mám pocit, že bych "už měla".
A bojím se, že jakmile pomine sebepoškozování, začne něco jiného.
Doktor mi upřímně řekl, že je to vážné, i když jde jen o neurotické projevy (mám úzkostnou poruchu), a ne o psychózu.

Prošli jste si taky někdo obdobím, kdy jste se sebepoškozovali?
Mohli byste mi k tomu říct něco z vlastních zkušeností?

pat — 2. 3. 2010 8:06

Sebepoškozování: s tím velký zkušenosti nemám, jen chci říct, že terapie, třeba i skupinová je minimálně na 2 roky, ale spíš víc. Rok je málo. Nepřestávej tak brzy. Je to opravdu na delší dobu. Znám lidi kteří na terapií bězně chodí i 5 let.

Ametyst — 2. 3. 2010 9:30

pat napsal(a):

Sebepoškozování: s tím velký zkušenosti nemám, jen chci říct, že terapie, třeba i skupinová je minimálně na 2 roky, ale spíš víc. Rok je málo. Nepřestávej tak brzy. Je to opravdu na delší dobu. Znám lidi kteří na terapií bězně chodí i 5 let.

Jenže já jsem to dřív nedělala. Nechodím do terapie kvůli sebepoškozování.
To se objevilo až později. :(

pat — 2. 3. 2010 10:06

No je to zajímavé, ale já s tím začala taky :( sice ne v takévé míře jako ty. Možná to souvisí se sebepoznáváním, s tím že v sobě něco rozebíráme, řešíme, vracíme zpět ,k rodinným vztahům,partnerským. Musím říct, že první rok terapie, jsem šla hodně dolů, chtěla jsem i přestat chodit, protože mě to potápělo, ale dle názoru druhých, to tak má každý, chce to překonat. Zkus na sebepoškozování zeptat psychologa. I to se musí u něj rozebrat. budu to asi řešit taky, jen co si dodám odvahu.

majkafa — 2. 3. 2010 10:19

Ametyst, víš, proč to děláš? Přemýšlelas nad tím?

Taky jsem si prošla etapou sebepoškozování. Věděla jsem přesně, proč to dělám. Abych strašné myšlenky a bolest v hlavě přehlušila bolestí fyzickou.
Jak odeznívala bolest v hlavě v průběhu psychoterapii a vyléčení z těžké deprese u psychiatra, přestala i má potřeba sebepoškozování.
Na psychoterapii - skupinovou terapii - jsem chodila dva a čtvrt roku.

Hela A — 2. 3. 2010 11:08

Ametyst napsal(a):

Začala jsem si v poslední době ubližovat. ................................

Prošli jste si taky někdo obdobím, kdy jste se sebepoškozovali?
Mohli byste mi k tomu říct něco z vlastních zkušeností?

Ametyst:
Kde kdo by ti mohl napsat, že  sebepoškozování , tak jak ho popisuješ, by se nikdy nedopustil, na to se má až moc rád, -a,  ale..... Sebepoškozování je i sebelítost, žárlivost, zloba, sobeckost. Sebepoškozování je o tom, že Ti chybí láska, sebeúcta, chybí Ti vděčnost za to, že jsi. To že jsme, je vždy velký zázrak. Chybí Ti vděk za vše, co Tě v životě potkalo - to dobré i to zlé. To dobré musíme přijímat s vděkem, zrovna tak i to zlé - které je nutné k tomu, abychom se něčemu naučili, abychom opravili to, co není, nebo nebylo správné. Někdy je důležité si tyto skutečnosti jen uvědomit. Celý život se jen učíme..........:):hjarta:

pat — 2. 3. 2010 13:15

Helo napsala jsi to krásně, budu si to říkat jako mantru. Děkuji

Ametyst — 2. 3. 2010 13:38

Hela A napsal(a):

[ Sebepoškozování je i sebelítost, žárlivost, zloba, sobeckost. Sebepoškozování je o tom, že Ti chybí láska, sebeúcta, chybí Ti vděčnost za to, že jsi. To že jsme, je vždy velký zázrak. Chybí Ti vděk za vše, co Tě v životě potkalo - to dobré i to zlé.:

To mi zní trochu jako obvinění.
Nechci, aby mě někdo litoval, ale taky se nechci vinit za to co cítím.

Jsem ráda na světě, mám se ráda, nechci se zabít.
Dokonce mám ráda i své tělo, nic proti němu nemám. Já vím, že to zní dost v protikladu s tím, co dělám.
Ale automutilace není tak jednoznačná záležitost.
Jen mám potřebu zviditelnit sama pro sebe tu emocionální bolest.
Když teče krev, jako by to ospravedlnilo to, co cítím. Jako by to tím dostalo fyzickou podobu.

Ametyst — 2. 3. 2010 13:40

majkafa napsal(a):

Ametyst, víš, proč to děláš? Přemýšlelas nad tím?

Taky jsem si prošla etapou sebepoškozování. Věděla jsem přesně, proč to dělám. Abych strašné myšlenky a bolest v hlavě přehlušila bolestí fyzickou.
Jak odeznívala bolest v hlavě v průběhu psychoterapii a vyléčení z těžké deprese u psychiatra, přestala i má potřeba sebepoškozování.
Na psychoterapii - skupinovou terapii - jsem chodila dva a čtvrt roku.

Proč to dělám?
Tenze, napětí, které není možné už vydržet. Buď ublížím sobě, nebo ostatním. Zvolila jsem jednu z možností. Pro mě tu lepší, přijatelnější.

Ty ses uzdravila na skupinové terapii?

Ametyst — 2. 3. 2010 13:44

pat napsal(a):

Zkus na sebepoškozování zeptat psychologa. I to se musí u něj rozebrat. budu to asi řešit taky, jen co si dodám odvahu.

Já jsem s terapeutem o tom mluvila.
V úvodním příspěvku píšu, že mi k tomu řekl, že si myslí, že to je docela vážné. Takže o tom ví.


Jak dlouho to děláš Ty?

pat — 2. 3. 2010 14:14

NO rok a půl  chodím na skupinovou terapii. Výsledky zatím taky nic moc, ale pomáhá mi to nahlédnout z jiného úhlu do své duše. Dle mě je to dost náročné a člověk musí opravdu hodně přemýšlet nad tím co tam kdo říká, takže jsou to vždy 2 hodiny týdně, kdy řeším starosti jiných ale zároveň aniž bych věděla tak i své. Když mluvím já je to ještě náročnější. Sebepoškozování jsme zatím neřešili :|  Jinak já osobně se opravdu ráda nemám, nenávidím své tělo a zatím ani nevim důvod proč žít dál. Uvízla jsem v nějakém bludném kruhu.:(

majkafa — 2. 3. 2010 14:26

Ametyst, nemohu říct, že jsem se uzdravila na skupinové terapii. Už jsem psala, že jsem se současně léčila u psychiatra, brala jsem antidepresiva. Byla jsem taky 7 týdnů v nemocnici na psychiatrii. Začala jsem se zabývat ezoterikou. Jezdila jsem na "školičku" k Pandoře.
Přečetla jsem hodně ezoterických knížek. Hovořila jsem s lidmi. Prostě jsem na sobě pracovala a nemůžu říct, co konkrétně nebo nejvíc mi pomohlo. Řekla bych, že kombinace všeho.
Ale myslím, že základem bylo, že jsem doopravdy a z hloubi duše chtěla. Pravda, ne hned, to nelze "naprogramovat", to musí přijít zevnitř. Nevím, jak jsem si nastavila, že když už tady musím být, tak ať to za něco stojí. Ať svůj život nepřežiju, ale prožiju.

Ametyst — 2. 3. 2010 14:27

Pat,
a nechceš zkusit individuální terapii, kde by šlo o Tvé problémy?
O některých věcech se před druhými špatně mluví.
Já bych s tím měla problém.
Přece jen terapeutovi věřím víc, než cizím lidem ve skupině.

Ametyst — 2. 3. 2010 14:28

Majkafo,
to je moc hezké číst. :)

majkafa — 2. 3. 2010 14:55

Ametyst, jak píšeš pat, mně určila způsob terapie má psycholožka. Myslím, že je lepší, když ho určí zkušený psycholog, než si o tom rozhodovat sám jako pacient.

Ametyst — 2. 3. 2010 16:52

majkafa napsal(a):

Ametyst, jak píšeš pat, mně určila způsob terapie má psycholožka. Myslím, že je lepší, když ho určí zkušený psycholog, než si o tom rozhodovat sám jako pacient.

Nevím, já bych si třeba o tom ráda rozhodla sama, můj terapeut by mě v tom zcela jistě podpořil.
Ale jasné je, že každému vyhovuje jiný přístup. jen si nemyslím, že by psycholog měl vědět líp, než pacient, co mu pomůže. Je dobré zkoušet, prostě.
Já bych skupinovou terapii ráda vyzkoušela, ale nikdy bych se tam tak neotevřela, jako v individuální terapii. To bych se bála sdělovat intimnosti. Skupinovka je určitě dobrá na jiné věci.
Proč by to vlastně nemohlo probíhat současně?

Rosamunda — 2. 3. 2010 23:09

Ametyst napsal(a):

Začala jsem si v poslední době ubližovat.
Chodím rok na terapii, a symptomy se u mě střídají. Nucené zvracení, nadužívání léků bez suicidního úmyslu, řezání na rukou. (Dříve to byl alkohol a drogy)
Vše pečlivě před okolím tajím a maskuji. Docházejí mi už ale výmluvy, proč mám pořezané ruce.

Možná je to reakce na terapii.
Možná také reakce na to, že by terapie měla pomalu končit (si myslím, že po roce už bych měla "vykazovat výsledky", ale zatím je to skoro naopak). :(

Terapie mě drží nad vodou, ale zároveň si uvědomuji, že budu muset fungovat i bez ní.
Nevím, jestli jsem na to připravena, ji ukončit, v tuhle chvíli. Ne, terapeut mě nenutí, to já mám pocit, že bych "už měla".
A bojím se, že jakmile pomine sebepoškozování, začne něco jiného.
Doktor mi upřímně řekl, že je to vážné, i když jde jen o neurotické projevy (mám úzkostnou poruchu), a ne o psychózu.

Prošli jste si taky někdo obdobím, kdy jste se sebepoškozovali?
Mohli byste mi k tomu říct něco z vlastních zkušeností?

Já sice se sebepoškozováním zkušenosti nemám, ale chci se zeptat, ts byla závislá na drogách a alkoholu? Pokud ano, napadlo mně jestli to sebepoškozování nepramení třeba z toho, že ještě nemáš vyplněné to prázdno, které jsi předtím zaplňovala drogami a alkoholem a že jsi ještě nenašla náhradu za ty "utajené přečiny", tak je nahrazuješ utajeným sebepoškozováním, že prostě musíš něco dělat tajně. Můj muž je přeléčený alkoholik a po návratu z léčení taky tajně nakupoval věci a schovával je přede mnou, ale bohužel to s ním došlo tak daleko, že začal znovu pít, podle mně neustál realitu a neustál to že nemá co skrývat, že nemůže nic dělat tajně.

Ametyst — 3. 3. 2010 5:35

Rosamundo, já samozřejmě taky potřebuji své tajnosti, asi jako každý člověk potřebuje kousek toho "svého" světa, kam mu nikdo nevidí.
Ale Ty tajnosti jou nástrojem, jak si ten svůj svět uchránit. Nikoliv příčinou takového chování. Ne u mě.
Já bych byla mohem radši otevřená, a nemusela se se svými problémy skrývat. Ale s nimi nejsem společností přijata. Kdybych své rodině a známým řekla, že se ve volném čase řežu, dost by se zděsili. To není nic, čím by se člověk chlubil, pokud nejde o demonstrativní sebevraždu.

Já se nezabiju, jsou to povrchové rány. Ale ta potřeba dělat si je mě znepokojuje.

Jestli mám vyřešené drogy a chlast, to přirozeně nevím, to se nepozná, dokud do toho znovu nespadnu.


Tvůj muž kupuje co? Cokoliv, jen aby měl nějakou tajnost?
Krom odvykačky, léčil se nějak?

Samantha40 — 3. 3. 2010 22:48

Možná je to reakce na terapii.
Možná také reakce na to, že by terapie měla pomalu končit (si myslím, že po roce už bych měla "vykazovat výsledky", ale zatím je to skoro naopak). :(

Terapie mě drží nad vodou, ale zároveň si uvědomuji, že budu muset fungovat i bez ní.
Nevím, jestli jsem na to připravena, ji ukončit, v tuhle chvíli. Ne, terapeut mě nenutí, to já mám pocit, že bych "už měla".



Co tě vede k tomu, že chceš terapii ukončit? Je to jen TVŮJ pocit, že by jsi měla po roce "vykazovat výsledky"? Není přece nikde dáno, jak dlouho by měla terapie trvat. Někomu pomůže jen pár sezení a někdo potřebuje terapii i několik let. Neexistují žádné tabulky, ve kterých je uvedeno, za jak dlouho by jsi se měla cítit lépe. Osobně si myslím, že pokud máš dojem, že by sebepoškozování mohly podporovat tvé obavy z ukončení terapie, tak bych ji asi neukončovala. Zvlášť, když píšeš, že tě terapeut nenutí.

Moje dcera se poškozovala asi dva roky. Řekla mi to před třemi roky. Rok brala antidepresiva a dva roky chodí na terpie. I když v současné době dochází k psycholožce jen 1x 6 týdnů, neuvažuje o tom, že by terapii ukončila. Zpočátku se terapii bránila, chodila tam  jen proto, že jsem na tom trvala (má 18 let), dneska se k psycholožce těší (s radostí si tam postěžuje, že ji nutím uklízet :dumbom: ).

Nevím kolik máš let a jaké máš rodiče. Z osobní zkušenosti vím, že se dceři velmi ulevilo, když mi o tom řekla. Najednou nebyla na problém sama. Je ale fakt, že jsem ji hodně podpořila a chápala. Pokud máš obavy, že by tě rodina nepochopila, zkus se alespoň svěřit nějaké kamarádce.

Taky vím, že je důležité vypozorovat, v kterých situacích tě to nutí se sebepoškodit. Zjisti, co je spouštěčem. Na sebepoškozování si lze po určité době vypěstovat návyk (bývá přirovnávána k závislostem). Pokud se ti to podaří zjistit, zkus se těm situacím vyvarovat nebo alespoň počítej  s tím, že tam bude chuť se poškodit - lépe se to pak ovládá.

Moc ti držím palečky, ať se ti podaří s tím zkoncovat. Mám doma živoucí důkaz, že to jde. Dcera je rok a půl bez relapsu, zůstaly jen jizvy na rukách a v dušičkách nás obou. :hjarta::hjarta::hjarta:

Rosamunda — 3. 3. 2010 22:56

Ametyst napsal(a):

Rosamundo, já samozřejmě taky potřebuji své tajnosti, asi jako každý člověk potřebuje kousek toho "svého" světa, kam mu nikdo nevidí.
Ale Ty tajnosti jou nástrojem, jak si ten svůj svět uchránit. Nikoliv příčinou takového chování. Ne u mě.
Já bych byla mohem radši otevřená, a nemusela se se svými problémy skrývat. Ale s nimi nejsem společností přijata. Kdybych své rodině a známým řekla, že se ve volném čase řežu, dost by se zděsili. To není nic, čím by se člověk chlubil, pokud nejde o demonstrativní sebevraždu.

Já se nezabiju, jsou to povrchové rány. Ale ta potřeba dělat si je mě znepokojuje.

Jestli mám vyřešené drogy a chlast, to přirozeně nevím, to se nepozná, dokud do toho znovu nespadnu.


Tvůj muž kupuje co? Cokoliv, jen aby měl nějakou tajnost?
Krom odvykačky, léčil se nějak?

Kromě odvykačky je teď na resocializaci a léčení BAP v Sadské. A co nakupoval? Třeba 3 foťáky najednou a všechny si je schoval, mobil - o tom mi tvrdil, že ho našel u garáží v blátě, pak zase troje hodinky a to už dvoje měl, pak přenosný harddisk, mezitím nějaké to PDA (to není choroba, ale kapesní počítač :D ). No a já si myslím, že jednak to byl příznak té BAP a druhak vyplnění toho pocitu, že něco musí dělat tajně, předtím tajně pil a polykal prášky, teď zase tajně nakupoval, tak jsem si myslela, jestli třeba Ty taky nemáš nějaké nutkání dělat něco tajně, někdo nakupuje a někdo si třeba může ubližovat, i když pokud si pamatuju, tak sebepoškozování snad souvisí s depresemi a stresem. Ale je pravda, že o tom moc nevím.
Držím Ti palce, abys byla z drog a pití venku a aby se Tvá situace zlepšila. :pussa:

Ametyst — 3. 3. 2010 23:17

Samantha40,
já už nejsem žádný "teenager", mám přes třicet, mám muže i děti. A dost barvitou minulost ohledně závislostí a PPP (poruchy přijmu potravy). Léčím se teprve asi 2 roky, posledních 14 měsíců právě u tohoto terapeuta.
Brala jsem prášky.

Já vím, že sebepoškozování není zrovna typické pro ženy středního věku, ale spíše pro puberťačky, co "z toho vyrostou". Já jsem do toho "vrostla" až teď. A přestože vím, že dělám hloupost, a stydím se za to, pomáhá mi to přemoci mou emocionální bolest.
Tohle nikdo nepochopí, z rodiny. Stačily jim moje excesy s alkoholem, apod.
Nebudu je tím zatěžovat.

Bohužel se to zhoršuje a dělám to stále častěji. Jediná možnost je pro mě asi o tom mluvit. proto to i píšu sem. pomáhá mi vykecat se aspoň takto anonymně.

Ametyst — 3. 3. 2010 23:18

Rosamundo,
a co bude s Tvým mužem?
Rozvedeš se?

U mě byl chlast jen jeden z potíží, z projevů.
Nedělá mi žádný problém abstinovat.

Rosamunda — 3. 3. 2010 23:27

Ametyst napsal(a):

Rosamundo,
a co bude s Tvým mužem?
Rozvedeš se?

U mě byl chlast jen jeden z potíží, z projevů.
Nedělá mi žádný problém abstinovat.

No to je právě to, co ještě 100% nevím, teď právě řeším krach lékárny, takže jsem Munďáka odsunula na druhou kolej. Hodně to záleží na tom, jak se bude chovat a jak to bude zvládat až se vrátí. Ale může se kldně stát, že se rozvedeme. Ne že by mě to těšilo, byl to můj osudový partner, ale počítám i s touto variantou, vše záleží jen na něm, jestli z něj zase ten osudový partner bude.

Ametyst — 3. 3. 2010 23:36

Jak se na to dívá on, když je te´d střízlivý?

Selima — 3. 3. 2010 23:39

Ja som to robila len dvakrát, náraovo, a bolo to vo veľkej duševnej bolesti, ktorú som cchela prehlušiť fyzickou bolesťou...
Treba proste vypátrať príčinu duševnej bolesti a riešiť tú... myslím, že keď budeš OK,tak len tak z ničoho nič ťa nenapdne ubližovať si... a asi ani piť.

Ametyst — 4. 3. 2010 13:02

Selima napsal(a):

Ja som to robila len dvakrát, náraovo, a bolo to vo veľkej duševnej bolesti, ktorú som cchela prehlušiť fyzickou bolesťou...
Treba proste vypátrať príčinu duševnej bolesti a riešiť tú... myslím, že keď budeš OK,tak len tak z ničoho nič ťa nenapdne ubližovať si... a asi ani piť.

Jo, s tím souhlasím. Jen nevím, proč teď po dlouhodobé terapii se to zhoršuje.

Průšvih je, že ta příčina nikdy není jedna, to můžem hledat dost dlouho. :/

Selima — 4. 3. 2010 13:58

Psychoterapia možno zabŕdla do niečoho bolestivého... treba možno rýpnuť ešte hlbšie :grater: , než bude znovu lepšie.

Ametyst — 4. 3. 2010 14:16

Selima napsal(a):

Psychoterapia možno zabŕdla do niečoho bolestivého... treba možno rýpnuť ešte hlbšie :grater: , než bude znovu lepšie.

Auu.

Selima — 4. 3. 2010 15:06

No, homeopatia tak funguje, že sa príznaky najprv zhoršia, než sa začnú zlepšovať... :kapitulation:

Ametyst — 4. 3. 2010 15:08

Selima napsal(a):

No, homeopatia tak funguje, že sa príznaky najprv zhoršia, než sa začnú zlepšovať... :kapitulation:

Ale já psala o psychoterapii...
Navíc po více než roce to asi už nebude jen "počáteční zhoršení".:(

Selima — 4. 3. 2010 15:19

To neviem posúdiť... psychoterpaia môže mať podobný mechanizmus ako homeopatia, ale je fakt, že už by si mala cítiť aj zlepšenie. Alebo aspoň pokrok...

Ametyst — 4. 3. 2010 15:35

Selima napsal(a):

To neviem posúdiť... psychoterpaia môže mať podobný mechanizmus ako homeopatia, ale je fakt, že už by si mala cítiť aj zlepšenie. Alebo aspoň pokrok...

To já cítím, velký pokrok, v mnoha oblastech.
Možná chyba, že jsem tu o tom hned nenapsala. Opravdu jsem se hodně spravila v sociálních vztazích, hrozně moc jsem se o psychologii a terapii takto dozvěděla, moc mi to dalo. Podpořilo v plánech na studium, pomohlo ve chvílích nejtěžších, kdy mi umíral příbuzný.

Ani trochu toho nelituji, že jsem tam chodila, naopak. Jsem moc ráda.:):supr:

Iwett — 4. 3. 2010 15:36

Selima napsal(a):

To neviem posúdiť... psychoterpaia môže mať podobný mechanizmus ako homeopatia, ale je fakt, že už by si mala cítiť aj zlepšenie. Alebo aspoň pokrok...

Až na to, že homeopatie není návyková a neobsahuje chemii:

Ametyst — 4. 3. 2010 15:37

Iwett napsal(a):

Selima napsal(a):

To neviem posúdiť... psychoterpaia môže mať podobný mechanizmus ako homeopatia, ale je fakt, že už by si mala cítiť aj zlepšenie. Alebo aspoň pokrok...

Až na to, že homeopatie není návyková a neobsahuje chemii:

Psychoterapie obsahuje chemii?

Iwett — 4. 3. 2010 15:42

Psychoterapie bez podání léků určitě ne.:)

majkafa — 4. 3. 2010 17:07

Iwett, pleteš si psychologii s psychiatrií. A psychoterapie je psychologie. Psycholog není lékař. Ten žádné léky nedává, ani nesmí, nemá na to oprávnění. Psychologie se nestuduje na medicíně.  :P

Ametyst — 4. 3. 2010 17:24

Nicméně riziko závislosti tam možná trochu hrozí ne? :)

majkafa — 4. 3. 2010 17:35

Ametyst napsal(a):

Nicméně riziko závislosti tam možná trochu hrozí ne? :)

Kde - tam? Nezaváděj.

Ametyst — 4. 3. 2010 18:10

majkafa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Nicméně riziko závislosti tam možná trochu hrozí ne? :)

Kde - tam? Nezaváděj.

Mluvím o závislosti na terapeutovi.
To je reálné, ne?

majkafa — 4. 3. 2010 19:18

Ametyst, původněs psala o závislosti na chemii.
Nekonstruuj a nedělej si domněnky.
No comment.

Ametyst — 4. 3. 2010 20:19

majkafa napsal(a):

Ametyst, původněs psala o závislosti na chemii.
Nekonstruuj a nedělej si domněnky.
No comment.

Já ti nerozumím.
Co konstruuji, jaké domněnky?
Napsala jsem něco, čím bych se mohla někoho dotknout?

To jsem z toho jelen.
Vnímám nějaký nepříjemný podtón ve Tvém příspěvku nerozumím  tomu, proč?
Hledám tady podporu, pomoc v řešení. To je vše.

majkafa — 4. 3. 2010 21:00

Ametyst, to musíš cítit ty, jestli jsi závislá na psychoterapeutovi.
Odpověz si pravdivě, proč a kdy máš potřebu sebepoškozování. A pak odstraň ten důvod. Sama nebo s pomocí terapeuta.

Ametyst — 4. 3. 2010 21:03

Ne, myslím, že závislá nejsem.

Rosamunda — 4. 3. 2010 22:58

Ametyst napsal(a):

Jak se na to dívá on, když je te´d střízlivý?

Chce s námi zůstat, bojuje s těmi výkyvy spojenými s bipolární poruchou i s těmi svými "útěky" od problémů reality pomocí prášků nebo alkoholu, myslím že se snaží, ale není v tom ještě pevný a možná nikdy nebude....uvidíme. Moc tomu ale nevěřím, že mu to vydrží. A jak to máš teď Ty? Našla už jsi příčinu toho sebepoškozování?

Ametyst — 5. 3. 2010 6:10

Rosamundo,
a on už zrecnul asi vícekrát, co?
Co Ty, máš ještě sílu dát mu šanci?
Já bych to nedělala, ale rozumím tomu, že jestli jsi v tom citově angažovaná, tak to není jen tak.

Co se mě týče:
Příčina toho, že si ubližuji, je stejná jako v mých jiných sebedestruktivních procesech.
Není to sebenenávist, ale snaha vyhovět okolí, která mě sžírá až tak, že to zasahuje do mé vlastní integrity.
Klasický neuroticismus.
To, co po mě chce společnost je v rozporu s tím, jak se cítím já.
Když budu chtít vyhovět společnosti, uškodím sobě. Když budu myslet nen na své pocity, budu cynický egoista.
Mým úkolem je najít rovnováhu mezi těmito dvěma póly. To je i smyslem terapie.

Momentálně ten tlak byl už tak velký, že sebepoškozování bylo jistou úlevou, povolením k tomu, abych si mohla dovolit cítit bolest.
Stalo se hodně věcí po sobě, které hrubě zasáhly do mé integrity, a a já ještě nemám tak pevnou slupku, aby mi to neublížilo.

Rosamunda — 5. 3. 2010 9:26

Ametyst, máš pravdu, on už v tom lítal před 10i lety, ale trvalo to "jen" rok a půl - 2 roky a dostal se z toho. 5 let jsme pak fungovali celkem normálně no a před 5i lety do toho vletěl znova. 5 let s tím bojujeme a já už nemám sil mu dávat pořád další šance a teď mám na práci jiné záležitosti než se starat o jeho život, je v Sadské, tam se snad něco naučí, pokud ne, má smůlu, já už se znovu do toho bludného kruhu zatáhnout nenechám.
Držím Ti palce, ať brzy najdeš tu rovnováhu, já bych se na společnost vykašlala, ať si lidi myslí co chtějí (tedy pokud by pak Tvé jednání nebylo třeba v rozporu se zákonem, tak daleko bych nešla) a žila bych tak, jak to vyhovuje mně, proč brát celý život ohledy na ostatní a sama se trápit tak, až si z toho musím ubližovat?

Ametyst — 5. 3. 2010 10:14

Rosamunda napsal(a):

já bych se na společnost vykašlala, ať si lidi myslí co chtějí (tedy pokud by pak Tvé jednání nebylo třeba v rozporu se zákonem, tak daleko bych nešla) a žila bych tak, jak to vyhovuje mně, proč brát celý život ohledy na ostatní a sama se trápit tak, až si z toho musím ubližovat?

To dává smysl. Rozumu, ne mé psychice. :(
Ta si myslí něco jiného, a jelikož je rozum moudřejší a ustoupí, tak má Psýché prpostor se projevit. :)

Chtě nechtě žijeme ve společnosti a přizpůsobovat se musíme. Jeden za základních potřeb člověka je potřeba přijetí. Kmenem, společností, rodinou.
Máme to tak všichni. Není nikdo (krom pár "bláznů"), komu by absolutně nezáleželo na ostatních a na tom, jak jimi budou přijati.
Být nepřijat tlupou (smečkou) být odsouzen k smrti.

Selima — 5. 3. 2010 10:54

No tak si vyber takú svorku, ktorá prijme takú, aká si. Pôvodnu rodinu si už nevyberieš, ale novú môžeš. ;) Deti si trochu vychovaj podľa seba(bez toho, aby si ich lámala) a kamarátov a kamarátky si nájdi vyslovene podľa svojho gusta.

Ametyst — 5. 3. 2010 11:01

Selima napsal(a):

No tak si vyber takú svorku, ktorá prijme takú, aká si. Pôvodnu rodinu si už nevyberieš, ale novú môžeš. ;) Deti si trochu vychovaj podľa seba(bez toho, aby si ich lámala) a kamarátov a kamarátky si nájdi vyslovene podľa svojho gusta.

Jestli tohle bylo ne mě, tak chci jen říct, že tohle já všechno mám a dělám. Ale i v rodině, lidi, co se milují, si vzájemně dělají ústupky.
Vždyť celý život je o tom, že se přizpůsobujeme jeden druhému.
Jen někdo z toho dělá drama a moc to prožívá (já).

konstance — 6. 3. 2010 4:07

pat napsal(a):

Helo napsala jsi to krásně, budu si to říkat jako mantru. Děkuji

hm fakt pekny, pripojuju se :)
ja se teda poskozuju "jenom" cigaretama, ale princip je asi stejnej. taky dekuji :hjarta:

Damila — 6. 3. 2010 7:11

Ametyst napsal(a):

Hela A napsal(a):

[ Sebepoškozování je i sebelítost, žárlivost, zloba, sobeckost. Sebepoškozování je o tom, že Ti chybí láska, sebeúcta, chybí Ti vděčnost za to, že jsi. To že jsme, je vždy velký zázrak. Chybí Ti vděk za vše, co Tě v životě potkalo - to dobré i to zlé.:

To mi zní trochu jako obvinění.
Nechci, aby mě někdo litoval, ale taky se nechci vinit za to co cítím.

Jsem ráda na světě, mám se ráda, nechci se zabít.
Dokonce mám ráda i své tělo, nic proti němu nemám. Já vím, že to zní dost v protikladu s tím, co dělám.
Ale automutilace není tak jednoznačná záležitost.
Jen mám potřebu zviditelnit sama pro sebe tu emocionální bolest.
Když teče krev, jako by to ospravedlnilo to, co cítím. Jako by to tím dostalo fyzickou podobu.

Ono ten popis působí poněkud děsivě.
Ale skoro bych řekla, že rozumím tomu, co píšeš. Musí to být velké zoufalství, když si člověk ublíží...takto vědomě.
Přemýšlelas nad tím, co při tom cítíš?
Je to úlevné, ublížit si? Pomáhá to?
Máš pak výčitky?
Za co se to trestáš?
Jak to zpracováváte v terapii?

Ametyst — 4. 4. 2010 18:35

Damila napsal(a):

Ono ten popis působí poněkud děsivě.
Ale skoro bych řekla, že rozumím tomu, co píšeš. Musí to být velké zoufalství, když si člověk ublíží...takto vědomě.
Přemýšlelas nad tím, co při tom cítíš?
Je to úlevné, ublížit si? Pomáhá to?
Máš pak výčitky?
Za co se to trestáš?
Jak to zpracováváte v terapii?

Co při tom cítím?
Úlevu. Teplou krev, adrenalin. Vidím ránu a říkám si, ano, takto se cítím. Takhle rozříznutá je moje duše, jako tohle zápěstí.
Výčitky mám, ale ne kvůli sobě, kvůli patrnerovi, který tohle nikdy nepochopí. A já tím zároveň zraňuji i jeho.

V terapii o tom mluvím. Terapeut je ze mě trochu nešťastný. Protože tohle značí mnohem hlubší problém, než jak se to zdálo na začátku. To, že jsem se zhoršila, považuje za jeden ze symtomů provázející rozkrývání.
Něco jako obranný mechanismus. když se dostaneme k něčemu bolestnému, já to začnu zhmotňovat. Aby se mi to snad nezdálo tolik děsivé.
Souvisí to s mou minuloství, s dětstvím. Hluboce zasuté vzpomínky, které jsem vytěsnila, protože bolely. Teď bolí znova.

Rosamunda — 6. 4. 2010 20:59

A jak jsi na tom teď, Ametyst? Cítíš nějaký posun?

Ametyst — 8. 4. 2010 7:15

Rosamunda napsal(a):

A jak jsi na tom teď, Ametyst? Cítíš nějaký posun?

Nevyřeší se to asi tak rychle. Vnější pnutí je příliš silné (sešlo se pár okolností, které mi na klidu nepřidají).
Je to asi deset dní, co jsem se řezala naposledy, ale mezitím proběhly dvě krizovky. Vybrečela jsem se z nich, ale dvě hodiny vzlyků taky nejsou příjemné...nicméně nenechávají takové stopy na těle, jako řezné rány.

Cítím skutečný absťák, bažení, je to jako droga, takže - aspoň si to představuji, jak se řežu.
Ta potřeba tam je, i když to nechci dělat, nemůžu slíbit, že už to dělat nebudu.
Jak se dalo čekat, zhoršil a "alespoň" můj vztah k jídlu, neumím jíst normálně.

Jakoby mi tělo dávalo všemi možnými způsoby najevo, že něco není v pořádku.

Já to sakra slyším, ale co mám jako dělat???
To se mi chce zařvat na tu moji zmučenou duši. Ale nemůžu být na ni tak zlá...vždyť ona mi to nedělá schválně, ona jen asi nemá jiné prostředky jak komunikovat. :(

Co Tvůj muž, jak to vypadá s ním, s vámi oběma?

Rosamunda — 8. 4. 2010 12:53

Ty jsi teda s tím jarem pěkně rozhašená, ale kdo není, že? U nás je to takové střídavě oblačno, střídavě mi Munďák připadá bezvadnej a střídavě nevím, co si myslet, páč chvílema mi připadá "ňákej divnej" a nevím jestli je to nemocí nebo práškama, co bere, nebo tím, že něco zakázaného požívá. Nicméně se od těchto úvah statečně snažím osvobodit, páč je to jeho život a já mu ho řešit nemůžu. Teď snad má zase výhled na nějakou práci, tak snad mu to vyjde. A Tobě držím moc pěsti, ať je Ti líp. :pussa:

Vachu — 8. 4. 2010 13:17

Tak jsem dnes četl rozhovor s hercem Miroslavem Vladykou... v jeho závěru odpovídal na otázku, zda ho nějak změnila padesátka? - Odpověděl: Čas je dražší, už mě nebaví řeči v hospodě...

A tak mě při procházení tohoto vlákna napadlo, že se vlastně sebepoškozujeme každý z nás, když se zabýváme povrchními věcmi, hádkami, vzájemnými naschvály...  místo abychom žili nejlíp jak to jen dokážeme - protože čas, náš čas zde, ten je tak drahý...

A že se někdo poškozuje vědomě... to je zlé... ale vlastně to lze pochopit... chápání, myšlenkové pochody - všechno je to tááák složité a možnost byť jen malé odchylky je docela dost pravděpodobná...
Kromě toho - vztahy lidí mezi sebou navzájem - škoda mluvit... :( :dumbom:

Damila — 9. 4. 2010 6:20

Ametyst napsal(a):

Cítím skutečný absťák, bažení, je to jako droga, takže - aspoň si to představuji, jak se řežu.
Ta potřeba tam je, i když to nechci dělat, nemůžu slíbit, že už to dělat nebudu.
Jak se dalo čekat, zhoršil a "alespoň" můj vztah k jídlu, neumím jíst normálně.

Jakoby mi tělo dávalo všemi možnými způsoby najevo, že něco není v pořádku.

Já to sakra slyším, ale co mám jako dělat???

Co se vůbec dá v takové situaci dělat?
Asi jen o tom mluvit. Nebo psát, podle toho, jak je kdo založený.

Ten pláč Ti pomáhá? Cítíš se po tom lépe?

Problémy s jídlem? To myslím souvisí. Co si tím odpíráš , jaké ještě jiné slasti života? A co To z Tebe vlastně krvácí, co potřebuješ dostat ven z těla?

Rosamunda — 9. 4. 2010 8:28

Ametyst:
Nevyřeší se to asi tak rychle. Vnější pnutí je příliš silné (sešlo se pár okolností, které mi na klidu nepřidají).
Je to asi deset dní, co jsem se řezala naposledy, ale mezitím proběhly dvě krizovky. Vybrečela jsem se z nich, ale dvě hodiny vzlyků taky nejsou příjemné...nicméně nenechávají takové stopy na těle, jako řezné rány.

Cítím skutečný absťák, bažení, je to jako droga, takže - aspoň si to představuji, jak se řežu.
Ta potřeba tam je, i když to nechci dělat, nemůžu slíbit, že už to dělat nebudu.
Jak se dalo čekat, zhoršil a "alespoň" můj vztah k jídlu, neumím jíst normálně.

Jakoby mi tělo dávalo všemi možnými způsoby najevo, že něco není v pořádku.

Já to sakra slyším, ale co mám jako dělat???
To se mi chce zařvat na tu moji zmučenou duši. Ale nemůžu být na ni tak zlá...vždyť ona mi to nedělá schválně, ona jen asi nemá jiné prostředky jak komunikovat. sad

No tak nám to tady popiš, pokud to jde, co se děje, třeba pak nebudeš mít takové bažení (to je ale hnusný slovo, crawing je lepší) a pokud to jde vybrečet, tak si myslím, že je to lepší cesta a možná i známka toho, že se něco pohnulo.

Ametyst — 11. 4. 2010 13:48

Damila napsal(a):

Co se vůbec dá v takové situaci dělat?
Asi jen o tom mluvit. Nebo psát, podle toho, jak je kdo založený.

Ten pláč Ti pomáhá? Cítíš se po tom lépe?

Problémy s jídlem? To myslím souvisí. Co si tím odpíráš , jaké ještě jiné slasti života? A co To z Tebe vlastně krvácí, co potřebuješ dostat ven z těla?

Co se dá dělat?
Jo, asi mluvit o tom.
Píšu o tom často, píšu si i deníky, pak je pálím, ale mluvit je pro mě mnohem těžší, a taky ...jak bych to řekla...očistnější?

Pláč mi nepomáhá, ne tak, že by mi bylo líp, jen v tom nejhorším se místo krve řinou slzy.

Problémy s jídlem, to tak nějak souvisí. Závislosti celkově.
Jaké slasti si odpírám? Jo, na tom něco bude...
Co potřebuji z těla dostat s krví ven?
Zlost, smutek, bolest.

Ametyst — 11. 4. 2010 19:22

Rosamunda napsal(a):

No tak nám to tady popiš, pokud to jde, co se děje, třeba pak nebudeš mít takové bažení (to je ale hnusný slovo, crawing je lepší) a pokud to jde vybrečet, tak si myslím, že je to lepší cesta a možná i známka toho, že se něco pohnulo.

Vybrečet to jde, ale nevyřeší se tím nic. jen to přežiju.
Navíc, dnes jsem se znovu řízla, úleva.Svému terapeutovi to napráskám, on mě neodsoudí.
Škoda, že v terapii neumím plakat tak jako doma. To by mi pomohlo, prožít si ty emoce u něj. nejsem schopná.
Neumím se uvolnit. On by mě už díky tomu změknutí přivedl blíže podstatě.
Takhle já jsem tam tvrdá, hrdá, silná, dělám, že se nic neděle...
I když mu někdy říkám, že je mi mizerně, jako bych to před ním nedokázala prožít.:grater:

Tercila — 11. 4. 2010 20:14

Ametyst: ale dvě hodiny vzlyků taky nejsou příjemné...nicméně nenechávají takové stopy na těle, jako řezné rány.

Tak vezmi fixu a tělo si počmárej. Nebo popiš.
Na rozdíl od "památek" řezných ran budeš aspoň vědět, jak Ti při tom bylo.
A ještě něco bych Ti poradila: zavaž si oči šátkem a žij takhle se všemi činnostmi, na které jsi zvyklá, aspoň jeden den. Abys konečně pochopila, co je to skutečná zmučená duše.

hirondel — 11. 4. 2010 21:27

Ametyst napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No tak nám to tady popiš, pokud to jde, co se děje, třeba pak nebudeš mít takové bažení (to je ale hnusný slovo, crawing je lepší) a pokud to jde vybrečet, tak si myslím, že je to lepší cesta a možná i známka toho, že se něco pohnulo.

Vybrečet to jde, ale nevyřeší se tím nic. jen to přežiju.
Navíc, dnes jsem se znovu řízla, úleva.Svému terapeutovi to napráskám, on mě neodsoudí.
Škoda, že v terapii neumím plakat tak jako doma. To by mi pomohlo, prožít si ty emoce u něj. nejsem schopná.
Neumím se uvolnit. On by mě už díky tomu změknutí přivedl blíže podstatě.
Takhle já jsem tam tvrdá, hrdá, silná, dělám, že se nic neděle...
I když mu někdy říkám, že je mi mizerně, jako bych to před ním nedokázala prožít.:grater:

Tak jsem dnes narazila na Tve vlakno Ametyst.


Jak to tak sleduju z povzdali,tak muj nazor -  pohled na Tve odpovedi- reakce k diskutujicim, je,ze na vsechno mas odpoved=temer odborne vysvetleni a znalost sve situace. To teeeemer vypada (zdani me vsak muze klamat) ze Ty zde nehledas tohle ,cituji Te- "Hledám tady podporu, pomoc v řešení. To je vše."
Ty se potrebujes podle mne nejen vykecat. Tobe tohle dela dobre,vypravet lidem o svem zivotnim zoufani.

Neco se me na Tobe nezda. Jeste nevim co to je. 

Ta vytucnena veta-ze vybrecet se,to nic nevyresi ,jen to prezijes. Co to znamena? Co prezijes?

Axi — 11. 4. 2010 21:33

Tercila napsal(a):

Abys konečně pochopila, co je to skutečná zmučená duše.

Abys konečně pochopila? Bože, to je žvást. Ty víš, jak jí je? Ty víš, co je to skutečná zmučená duše? :rolleyes:

Damila — 12. 4. 2010 5:57

Tercila napsal(a):

Abys konečně pochopila, co je to skutečná zmučená duše.

Tohle se mi zdá taky docela drsné.
Člověk, který se řeže, je asi dostatečně zmučený, že má takovou potřebu si škodit.

Myslíš, že slepota je strašnější, než bolest duše, co není vidět?
Myslíš, že prožití fiktivní bolesti (simulovaná slepota) někomu pomůže cítit se líp?

Jinak ten tápad s těma fixkama, to je zajímavé.
Napadlo mě jen, co by to vlastně ukazovalo, to, kam by se jinak řízla?
Ale tam nebude to vypuštění emocí (slzy, krev), na druhou stranu, fixka se časem umaže, jizvy ne.
Ale možná ani tak nejde o estetiku. Možná spíš o intenzitu.

Damila — 12. 4. 2010 6:05

hirondel napsal(a):

Ty se potrebujes podle mne nejen vykecat. Tobe tohle dela dobre,vypravet lidem o svem zivotnim zoufani.

Já myslím, že většina lidí si tady jde vylít srdíčko ve svém životním zoufání, že si jde jen postěžovat, přijde pro pohlezení, pro pocit, že není sám na světě se svým problémem. Děllám to taky tak. :)
Ametyst v úvodu hledá někoho, kdo tím prošel, a úspěšně. Možná hledá vzor, jak z toho ven. Jestli ho přijme, je její volba.
Kdo hledá skutečnou pomoc, nejde na Babinet, ale vyhledá odborníka.
Tam Ametyst je, v terapii. Zdá se, že na to nekašle a snaží se, jen to asi není tak snadné, jak se zdá. Přijdu a koupím. Jako v obchodě...

Ametyst — 12. 4. 2010 10:40

Tercila napsal(a):

Ametyst: ale dvě hodiny vzlyků taky nejsou příjemné...nicméně nenechávají takové stopy na těle, jako řezné rány.

Tak vezmi fixu a tělo si počmárej. Nebo popiš.
Na rozdíl od "památek" řezných ran budeš aspoň vědět, jak Ti při tom bylo.
A ještě něco bych Ti poradila: zavaž si oči šátkem a žij takhle se všemi činnostmi, na které jsi zvyklá, aspoň jeden den. Abys konečně pochopila, co je to skutečná zmučená duše.

Mám se trestat za to, že se trestám...vyrážet klín klínem?

Ametyst — 12. 4. 2010 10:44

hirondel napsal(a):

Jak to tak sleduju z povzdali,tak muj nazor -  pohled na Tve odpovedi- reakce k diskutujicim, je,ze na vsechno mas odpoved=temer odborne vysvetleni a znalost sve situace. To teeeemer vypada (zdani me vsak muze klamat) ze Ty zde nehledas tohle ,cituji Te- "Hledám tady podporu, pomoc v řešení. To je vše."
Ty se potrebujes podle mne nejen vykecat. Tobe tohle dela dobre,vypravet lidem o svem zivotnim zoufani.

Neco se me na Tobe nezda. Jeste nevim co to je. 

Ta vytucnena veta-ze vybrecet se,to nic nevyresi ,jen to prezijes. Co to znamena? Co prezijes?

Ano, dost jsem to probírara, ze všech stran, tedy i po odborné stránce. Vem si, že jsem přes rok a čtvrt v terapii, takže na to koukám i z té stránky psychologické, za strany terapeuta. To ani nejde jinak.


Co se týče toho, co přežiju, tak tím mám na mysli akutní bolest ,  pnutí.
Znáš ten pocit? Víš jak umí bolet duše?
Tak mi rozumíš...

hirondel — 12. 4. 2010 11:10

Ametyst napsal(a):

Ano, dost jsem to probírara, ze všech stran, tedy i po odborné stránce. Vem si, že jsem přes rok a čtvrt v terapii, takže na to koukám i z té stránky psychologické, za strany terapeuta. To ani nejde jinak.


Co se týče toho, co přežiju, tak tím mám na mysli akutní bolest ,  pnutí.
Znáš ten pocit? Víš jak umí bolet duše?
Tak mi rozumíš...

Ahoj Ametyst, :)
tesi me ze jsem Te odhadla na to ze muj vstup uneses s klidem. :)

Stava se z pacienta psycholog,takhel to myslis? ;)   

Ametyst ja neznam pocit jak boli duse podle Tveho vlastniho vnimani a tedy jinak receno podle toho cemu Ty rikas bolest duse.

Ja osobne nemam za to ze dusi muze neco bolet. :)  Dle mne to lidska mysl a jeji projevy,nikoli duse.

Jestlize placem se nic nevyresi podle Tebe ,jen to prezijes (=pnuti ,bolest) pak tedy zaroven vis ze rezanim se,take nic NEvyresit (neresis) a take to jen prezijes.  :)

Ametyst — 12. 4. 2010 17:11

hirondel napsal(a):

Stava se z pacienta psycholog,takhel to myslis? ;)

Ne, to určitě ne. Ale za tu dobu už vím, jak se psycholog zeptá,  na co se zaměří, a samozřejmě, když mám nějaký problém, automaticky si kladu tyhle otázky také.


hirondel napsal(a):

Ja osobne nemam za to ze dusi muze neco bolet. smile  Dle mne to lidska mysl a jeji projevy,nikoli duse.

Jestlize placem se nic nevyresi podle Tebe ,jen to prezijes (=pnuti ,bolest) pak tedy zaroven vis ze rezanim se,take nic NEvyresit (neresis) a take to jen prezijes.

Já neříkám, že duši něco bolí, ale že mě (moje celé já, které se sekládá mj. i z duše), bolí právě tahle část. Duše.
A dokáže bolet naprosto fyzicky. Tak, že se ani tělo nemůže pohnout. Tak, že Tě to paralyzuje.
Kdybych to nezažila, asi bych si taky ťukala na čelo.
A ano, vím, že řezáním nic nevařeším. To vím moc dobře.
je to jen projev, symptom.
Ne řešení.

hirondel napsal(a):

tesi me ze jsem Te odhadla na to ze muj vstup uneses s klidem

Kdybys věděla, cojsem o sobě slyšela za horší věci, třeba i v terapii...
Napsalas to slušně a upřímně, za to jsem Ti vděčná.

hirondel — 13. 4. 2010 9:12

Ametyst napsal(a):

hirondel napsal(a):

Stava se z pacienta psycholog,takhel to myslis? ;)

Ne, to určitě ne. Ale za tu dobu už vím, jak se psycholog zeptá,  na co se zaměří, a samozřejmě, když mám nějaký problém, automaticky si kladu tyhle otázky také.

Nemyslela jsem to doslovne :)


Ametyst napsal(a):

hirondel napsal(a):

Ja osobne nemam za to ze dusi muze neco bolet.   Dle mne to lidska mysl a jeji projevy,nikoli duse.

Jestlize placem se nic nevyresi podle Tebe ,jen to prezijes (=pnuti ,bolest) pak tedy zaroven vis ze rezanim se,take nic NEvyresit (neresis) a take to jen prezijes.

Já neříkám, že duši něco bolí, ale že mě (moje celé já, které se sekládá mj. i z duše), bolí právě tahle část. Duše.
A dokáže bolet naprosto fyzicky. Tak, že se ani tělo nemůže pohnout. Tak, že Tě to paralyzuje.
Kdybych to nezažila, asi bych si taky ťukala na čelo.
A ano, vím, že řezáním nic nevařeším. To vím moc dobře.
je to jen projev, symptom.
Ne řešení.

Rozumim Ti,presto si opet stojim na svem ze duse neboli. :)  To nedela duse-to dela Tvoje mysl. :)

Ano Ty vis ze tim projevem nic nevyresis a presto si dal myslis, ze to ma pro Tebe smysl. V tom vidim osobne ten rozpor.(protiklad)


hirondel napsal(a):

tesi me ze jsem Te odhadla na to ze muj vstup uneses s klidem

Ametyst napsal(a):

Kdybys věděla, cojsem o sobě slyšela za horší věci, třeba i v terapii...
Napsalas to slušně a upřímně, za to jsem Ti vděčná.

Za to me nemusis byt prosim vdecna. Ale pokud si to prejes....... :) ;)

hirondel — 13. 4. 2010 9:17

Ametyst napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

já bych se na společnost vykašlala, ať si lidi myslí co chtějí (tedy pokud by pak Tvé jednání nebylo třeba v rozporu se zákonem, tak daleko bych nešla) a žila bych tak, jak to vyhovuje mně, proč brát celý život ohledy na ostatní a sama se trápit tak, až si z toho musím ubližovat?

To dává smysl. Rozumu, ne mé psychice. :(
Ta si myslí něco jiného, a jelikož je rozum moudřejší a ustoupí, tak má Psýché prpostor se projevit. :)

Chtě nechtě žijeme ve společnosti a přizpůsobovat se musíme. Jeden za základních potřeb člověka je potřeba přijetí. Kmenem, společností, rodinou.
Máme to tak všichni. Není nikdo (krom pár "bláznů"), komu by absolutně nezáleželo na ostatních a na tom, jak jimi budou přijati.
Být nepřijat tlupou (smečkou) být odsouzen k smrti.

Tohle vytucnene a predevsim ta posledni veta me osobne velice zaujala. (vim proc)
Pokud budes chtit Ametyst odpovedet,zajimalo by me zda tohle je z Tve vlastni hlavy ,nebo Ti tohle nekdo do hlavy implantoval. Jako zda jsi to nekde od nekoho prevzala.  :)

Ametyst — 13. 4. 2010 14:14

Hirondel,
k tomuto:

Ano Ty vis ze tim projevem nic nevyresis a presto si dal myslis, ze to ma pro Tebe smysl. V tom vidim osobne ten rozpor.(protiklad)

Nemá to pro mě žádný smysl. Vidím nesmyslnost svého počínání.
A nedokážu Ti odpovědět na to, proč to dělám, jinak, než že nevím, jen mi to dočasně pomůže ulevit.

Ametyst — 13. 4. 2010 14:17

hirondel napsal(a):

Tohle vytucnene a predevsim ta posledni veta me osobne velice zaujala. (vim proc)
Pokud budes chtit Ametyst odpovedet,zajimalo by me zda tohle je z Tve vlastni hlavy ,nebo Ti tohle nekdo do hlavy implantoval. Jako zda jsi to nekde od nekoho prevzala.  :)

Jestli jsem to převzala, tak nevím od koho. Ty to víš?
Důležité pro mě je, že toto si opravdu myslím, a je mi jedno, jestli s tím už někdo přišel přede mnou, protože to je prostě empiricky ověřená pravda. Obecně známá. Není to ničí vlastnictví, tahle myšlenka.
Pokus se mi vysvětlit, kam tím míříš. Já to nevím.

hirondel — 13. 4. 2010 14:46

Ametyst napsal(a):

Nemá to pro mě žádný smysl. Vidím nesmyslnost svého počínání.
A nedokážu Ti odpovědět na to, proč to dělám, jinak, než že nevím, jen mi to dočasně pomůže ulevit.

Neptala jsem se proc to delas. 

Vse naznacuje tomu ze to nevis. 
Tim ze Ti to dava smysl jsem mela na mysli prave tu docasnou naprosto iluzorni "ulevu".

Ametyst — 13. 4. 2010 14:57

hirondel napsal(a):

Neptala jsem se proc to delas. 

Vse naznacuje tomu ze to nevis. 
Tim ze Ti to dava smysl jsem mela na mysli prave tu docasnou naprosto iluzorni "ulevu".

Vypadá to, jako by ti vadilo, že Ti odpovídám. Nechci se cítit vinna, a mám pocit, že se snažíš ve mě vinu vzbudit.
Nepotřebuji se cítit ještě mizerněji, takhle mi to stačí. Až až.

hirondel — 13. 4. 2010 14:58

Ametyst napsal(a):

hirondel napsal(a):

Tohle vytucnene a predevsim ta posledni veta me osobne velice zaujala. (vim proc)
Pokud budes chtit Ametyst odpovedet,zajimalo by me zda tohle je z Tve vlastni hlavy ,nebo Ti tohle nekdo do hlavy implantoval. Jako zda jsi to nekde od nekoho prevzala.  :)

Jestli jsem to převzala, tak nevím od koho. Ty to víš?
Důležité pro mě je, že toto si opravdu myslím, a je mi jedno, jestli s tím už někdo přišel přede mnou, protože to je prostě empiricky ověřená pravda. Obecně známá. Není to ničí vlastnictví, tahle myšlenka.
Pokus se mi vysvětlit, kam tím míříš. Já to nevím.

Vim ze nic nevim. :)
Ptam se naprosto spontanne,to znamena tak jak me v tu chvili prave napadlo.
Jeste nevim kam tim mirim ale nekam urcite ano ,jinak bych se na to spontanne nezeptala.

Ono se to samo vyvrbi pokud je to dulezity. :)

Tve mysleni (viz vytucnene) je dle meho vzdaleneho pozorovani v rozporu s Tvymi pocity hluboko uvnitr.

hirondel — 13. 4. 2010 15:02

Ametyst napsal(a):

hirondel napsal(a):

Neptala jsem se proc to delas. 

Vse naznacuje tomu ze to nevis. 
Tim ze Ti to dava smysl jsem mela na mysli prave tu docasnou naprosto iluzorni "ulevu".

Vypadá to, jako by ti vadilo, že Ti odpovídám. Nechci se cítit vinna, a mám pocit, že se snažíš ve mě vinu vzbudit.
Nepotřebuji se cítit ještě mizerněji, takhle mi to stačí. Až až.

Hluboce se prave ted mylis. Me vubec nevadi ze me odpovidas prave naopak. Kdybych nechtela nebudu si s Tebou povidat,tomu ver. :)

Tvuj pocit prameni z Tve mysli,je mylny neb ja nic takoveho co si interpretujes nedelam. Zkus to pochopit. :)
Zvladnes to,verim Ti Ametyst.
Nemam jediny duvod delat to co si Ty myslis.

hirondel — 13. 4. 2010 15:05

Ametyst,
prosim Te o jedno. Az toho budes mit plne zuby rekni me to narovinu. Posli me klidne i do vecnych lovist,ja Te budu respektovat a odejdu.

Ametyst — 13. 4. 2010 16:18

hirondel napsal(a):

Ametyst,
prosim Te o jedno. Az toho budes mit plne zuby rekni me to narovinu. Posli me klidne i do vecnych lovist,ja Te budu respektovat a odejdu.

Tak jsem asi paranoidní. Může být.
Prostě nerozumím tomu, co mi vlastně chceš svými příspěvky říct.

Ametyst — 13. 4. 2010 16:24

hirondel napsal(a):

Ametyst napsal(a):

hirondel napsal(a):

Tohle vytucnene a predevsim ta posledni veta me osobne velice zaujala. (vim proc)
Pokud budes chtit Ametyst odpovedet,zajimalo by me zda tohle je z Tve vlastni hlavy ,nebo Ti tohle nekdo do hlavy implantoval. Jako zda jsi to nekde od nekoho prevzala.  :)

Jestli jsem to převzala, tak nevím od koho. Ty to víš?
Důležité pro mě je, že toto si opravdu myslím, a je mi jedno, jestli s tím už někdo přišel přede mnou, protože to je prostě empiricky ověřená pravda. Obecně známá. Není to ničí vlastnictví, tahle myšlenka.
Pokus se mi vysvětlit, kam tím míříš. Já to nevím.

Vim ze nic nevim. :)
Ptam se naprosto spontanne,to znamena tak jak me v tu chvili prave napadlo.
Jeste nevim kam tim mirim ale nekam urcite ano ,jinak bych se na to spontanne nezeptala.

Ono se to samo vyvrbi pokud je to dulezity. :)

Tve mysleni (viz vytucnene) je dle meho vzdaleneho pozorovani v rozporu s Tvymi pocity hluboko uvnitr.

Psalas, že víš proč,
pak zase že nevíš kam tím míříš, že tě to jen napadlo.
Opravdu nevím, jestli tedy něco sleduješ nebo ne, a docela se tím nechci zabývat, protože mám ted nějak jiné starosti.
Nezlob se.

hirondel — 13. 4. 2010 17:21

Ametyst napsal(a):

Jestli jsem to převzala, tak nevím od koho. Ty to víš?

Ametyst napsal(a):

Psalas, že víš proč,

To je nedorozumeni. 

Odpovidala jsem Ti na to ze  nevim odkoho jsi to prevzala- pokud jsi to prevzala.

To moje -"vim proc" patrilo k tomu ze ja vim proc me to zaujalo. Tyka se to toho ze ja jsem jednim z tech "blaznu" (jak jsi to napsala svym slovem) ,komu nevadi jak budu nekym prijata.   :)

Zlobit se na Tebe nebudu Ametyst. :)
  Je jen na Tobe zda semnou budes diskutovat nebo ne.  :)

Tercila — 13. 4. 2010 23:19

Ametyst: Mám se trestat za to, že se trestám...vyrážet klín klínem?

Nene, ametyst, chtěla jsem Tě jen navést k něčemu, co bys možná po vyzkoušení posoudila jako něco, co je skutečně problémové. Jsou lidé, kteří za  svoje "postižení" opravdu nemohou; nemohou se tomu vyhnout. Ty ano.

Ametyst — 14. 4. 2010 7:46

Tercila napsal(a):

Jsou lidé, kteří za  svoje "postižení" opravdu nemohou; nemohou se tomu vyhnout. Ty ano.

:co:
Jak to poznáš?
Myslíš tím, jako že nemám psychózu, schizofrenii, a tak své chování můžu ovládat?
Jasně že to můžu přestat dělat.
tak jako jsem přestala chlastat.
Jenže zjevně jen přestat s tím nějak neřeší tu potřebu. Přijde jiná.

Rosamunda — 14. 4. 2010 11:56

Ono je hrozně těžké nebýt na něčem závislý,když už člověk jednou (nebo vícekrát?) nějaké závislosti propadl. Vím, o čem mluvím, mám přeléčného závisláka doma a věřte, že to není žádná procházka růžovým sadem ani pro mě ani pro něj. Myslím si, že vyplnit to prázdno, které po té závislosti asi nutně vznikne, je velice obtížné, nicméně zaplňovat ho další závislostí (v Tvém případě na sebepoškozování), je podle mě naprosto kontraproduktivní.
A co se týče přijetí "smečkou",pokud nejsou schopni se s Tvým bývalým i současným problémem vyrovnat a přijmout Tě takovou, jaká jsi i s Tvými chybami, tak by možná bylo na čase tu "smečku" vyměnit a začít znova, úplně jinak a úplně jinde. Držím palce, věřím, že to nějak zvládneš. :hjarta:

Wiki — 14. 4. 2010 12:59

Ametyst, možná , že Hir chtěla říci /možná!), že nemusí být všichni stádní (stádové?) typy. Že jsou individualisté, kteří se neazřazují nikam, tudíž není tragedií nebýt přijat... možná...možná tak to myslela - ale to jsem si tipla jen já.

Já osobně bych řekla, že být zavržen kolektivem je pro každého jedince trauma (viz.základy psychologie), ale někdo se s tím dokáže poprat a přizpůsobit se a prostě přijat . Být prostě "jiný". Co je "za tím" a proč se to stalo - to musí vědět, a možná ani nemusí, jen ten dotyčný. Ale v tom prvopočátku, v ten moment odmítnutí smečkou se bude cítit mizerně každá nepatolgická osobnost.  Pak se s tím naučí zacházet, ale nějaké stigma si ponese životem dál...třeba ono sebepoškozování a různé strachy a odmítání něčeho..atd, a třeba aniž to bude vědomé.

Myslím, že i u tebe  může být příčina hloub, třeba v nevědomí a tedy na ni vyptáváním se a povídáním si o tom ani nepřijdeme (ani terapeut), jsou na to ale určitě spec. psychol. metody.

Ty chodíš "jen" na skupinovou terapii? A na konzultace s psychologem? Podstupovala i jsi třeba hlubinnou terapii nebo např.  hodně chválené rodinné konstelace a podobné?
Pro mě (možná i pro mnohé další ,kteří rovnou při pohledu na krev omdlévají :D), která vřeští i při pořezání se o trávu- nešikovností pochopitelně - je toto počínání nepřestavitelné..:) . Možná proto jsou i některé reakce, i třeba moje, takové pitomoučké..:) , tak se na nás nezlob..ok? :) :hjarta:

Je dobře , že o tom píšeš, jsi evidentně chytrá holka, nic si nezastíráš a chceš to řešit..:supr:

hirondel — 14. 4. 2010 13:21

Wiki napsal(a):

Ametyst, možná , že Hir chtěla říci /možná!), že nemusí být všichni stádní (stádové?) typy. Že jsou individualisté, kteří se neazřazují nikam, tudíž není tragedií nebýt přijat... možná...možná tak to myslela - ale to jsem si tipla jen já.

Cauky Wiki,
a jak se Te to tyka?  :)

Pokud se me chtela na neco Ametyst zeptat jak jsem to myslela ci nikoliv,nemyslim si ze to nemohla udelat sama ze potrebuje prostrednika. :jojo:

Wiki — 14. 4. 2010 13:42

hirondel napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ametyst, možná , že Hir chtěla říci /možná!), že nemusí být všichni stádní (stádové?) typy. Že jsou individualisté, kteří se neazřazují nikam, tudíž není tragedií nebýt přijat... možná...možná tak to myslela - ale to jsem si tipla jen já.

Cauky Wiki,
a jak se Te to tyka?  :)

Pokud se me chtela na neco Ametyst zeptat jak jsem to myslela ci nikoliv,nemyslim si ze to nemohla udelat sama ze potrebuje prostrednika. :jojo:

Ty jsi ale netýkavka, Hir..viď?
Ten příspěvek byl psán za MĚ, ne za tebe,.. s čímž jsem se ani netajila, ne :D ?

hirondel — 14. 4. 2010 14:08

Wiki napsal(a):

hirondel napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ametyst, možná , že Hir chtěla říci /možná!), že nemusí být všichni stádní (stádové?) typy. Že jsou individualisté, kteří se neazřazují nikam, tudíž není tragedií nebýt přijat... možná...možná tak to myslela - ale to jsem si tipla jen já.

Cauky Wiki,
a jak se Te to tyka?  :)

Pokud se me chtela na neco Ametyst zeptat jak jsem to myslela ci nikoliv,nemyslim si ze to nemohla udelat sama ze potrebuje prostrednika. :jojo:

Ty jsi ale netýkavka, Hir..viď?
Ten příspěvek byl psán za MĚ, ne za tebe,.. s čímž jsem se ani netajila, ne :D ?

:offtopic: 

Vis dobre co Ti sdeluju Wiki.    :)

Rosamunda — 14. 4. 2010 14:53

hirondel napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ametyst, možná , že Hir chtěla říci /možná!), že nemusí být všichni stádní (stádové?) typy. Že jsou individualisté, kteří se neazřazují nikam, tudíž není tragedií nebýt přijat... možná...možná tak to myslela - ale to jsem si tipla jen já.

Cauky Wiki,
a jak se Te to tyka?  :)

Pokud se me chtela na neco Ametyst zeptat jak jsem to myslela ci nikoliv,nemyslim si ze to nemohla udelat sama ze potrebuje prostrednika. :jojo:

:co: ? (nechápavého smajla jsem tu nenašla)
Ale co, nevím co mezi vámi je a je mi po tom houby, že jo. :D

Ametyst — 14. 4. 2010 17:10

Wiki napsal(a):

Myslím, že i u tebe  může být příčina hloub, třeba v nevědomí a tedy na ni vyptáváním se a povídáním si o tom ani nepřijdeme (ani terapeut), jsou na to ale určitě spec. psychol. metody.

Ty chodíš "jen" na skupinovou terapii? A na konzultace s psychologem? Podstupovala i jsi třeba hlubinnou terapii nebo např.  hodně chválené rodinné konstelace a podobné?
Pro mě (možná i pro mnohé další ,kteří rovnou při pohledu na krev omdlévají :D), která vřeští i při pořezání se o trávu- nešikovností pochopitelně - je toto počínání nepřestavitelné..:) . Možná proto jsou i některé reakce, i třeba moje, takové pitomoučké..:) , tak se na nás nezlob..ok? :) :hjarta:

Jo, příčina je zcela jistě v nevědomí, když o ní nevím.:)

Nechodím na skupinovou terapii,chodím na individuální terapii. Ve skupině bych spoustu věcí vůbec neřekla, jako v terapii s psychologem.
Co se týče těch jiných technik,
zkoušela jsem regresní terapii (u léčitele) a hypnoterapii přímo u psychiatra. Ten mě pak poslal za tímto mým psychologem, který je fakt skvělý.
Jen to prostě nějak trvá, ale to není jeho vina. On to ze mě nedostane jinak, než tak, že si na to časem za jeho asistence přijdu sama.

Co se týká omdlévání při pohledu na krev, tak možná se budeš divit, ale mám to tak podobně.
Mně se docela dělá šoufl, když se koukám na ty rány a odkapávající krev...fakt.
To je stejné, jako skutečnost, že mi chlast nikdy nechutnal, přesto jsem mu propadla na několik dlouhých let.

Asi jsem tímto vláknem nic nechtěla řešit (těžko čekat, že v diskuzi na Babinetu vyřeším své mnohaleté potíže), asi si jen ulevit a poptat se jiných, jak se s podobnou věcí vypořádali.
Člověku se těžkosti tak nějak líp snášejí, když na ně není sám.

Tvůj příspěvek mě potěšil, mám z něj pocit skutečného pochopení.
Tohle mi v poslední době hodně chybí.
I když tomu rozumím, je těžké chápat takový sebedestruktivní projev.

Wiki — 15. 4. 2010 13:15

Ametyst, ty o tom toho víš tolik....myslím že tohle dává smysl - že na to musíš přijít sama, za jeho asistence...

Individuální terapie je jistě jiná, má svá specifika a výhody. Mě napadlo, jak to třeba mají "kolegové", kteří se také sebepoškozují. Jaké třeba našli oni důvody....proto mě trkla ta skupinová. Jistě - pro každého to není.

Je dobře, že sem píšeš. Že i ostatní vidíme, co se děje, co vůbec existuje, jak se lidé dívají na své problémy, jak je řeší.
O sebedestrukci toho vím také dost, možná mnoho z nás tady, ačkoliv nemáme jizvičky na kůži. Alkohol - moje dávná kamarádka - na alkohol forum jsem psala také to, co mnoho lidí nechápe, odsuzuje a třeba si stejnětak nedokáže představit. A to mi alkohol tak strašně nechutnal !! Ale "dokázala jsem to "  ! :lol: "prorazila jsem to". ..No nic - to jen pro odlehčení..

U tebe cítím nějakou symboliku - že nejde o říznutí samotné, ale o ten pocit "po" - je to  úleva?  "vypuštění" , přetlaku něčeho...?

Já mám v podvědomí určitě jednu věc, ale bojím se do toho nějak šťourat, tudíž vše jsem nechala ležet. Mám takový dojem, že když jsem byla malá (pár živých snů, pár vzpomínek, pár záblesků..bo co to bylo), že jsem viděla na dvorku babičku zabíjet nějaké zvíře -husu nebo takové bílé opeřené zvíře a od mala pám úplnou paniku z toho bílého peří (jenom určitého). Absolutně nemám racionální důvod.
Nevím, co se odehrálo, ale nikdy mě to vědomě netížilo natolik, abych to zjišťovala. Něco, zcela určitě, ano.
Myslím, že by někdo se mnou musel pracovat nějak hlubinně(neumím to nazvat přesněji :D ), abych se k tomu dostala, a abych to dokázala odstranit.
A že jsem od té doby nedokázala zabít ani mouchu (bez jakéhokoliv přehánění)? to už je jenom prkotina... :)

Ametyst — 16. 4. 2010 13:23

Wiki napsal(a):

Mě napadlo, jak to třeba mají "kolegové", kteří se také sebepoškozují. Jaké třeba našli oni důvody....proto mě trkla ta skupinová.

U nás ambulantně není skupinová terapie vůbec, ani pro běžnější druh potíží, natož pro nějaký specifický problém, jakým je sebepoškozování.
Nepříklad kamarádka chtěla chodit do skupiny pro týrané ženy. Nic takového nenašla.

Skupinovky v našem okolí jsou jen v léčebně.

Je dobře, že sem píšeš. Že i ostatní vidíme, co se děje, co vůbec existuje, jak se lidé dívají na své problémy, jak je řeší.

Myslím, že to spíš většině vadí, že to sem (nebo kdekoliv mimo spec. fora vytvořená a určená pro lidi se stejným problémem)píšu, protože je to pro mnoho lidí natolik za hranicí přijatelnosti, že se spíše setkávám s nepochopením a odsouzením.

U tebe cítím nějakou symboliku - že nejde o říznutí samotné, ale o ten pocit "po" - je to  úleva?  "vypuštění" , přetlaku něčeho...?

Samozřejmě. Je to úleva. když krvácí rána, vidím, jak krvácí duše. Není mi z toho sice dobře v tu chvíli, ale pak to přinese uklidnění. Vyplaví to endorfiny, proto ta závislost. Stejně jako když to někdo přehání se sportem. přepíná se, bolí to...ale pak se cítí dobře. A pro ten pocit je ochoten znovu a znovu jít do toho nepohodlí cvičení. Takhle to bohužel nemám, to by bylo společensky mnohem přijatelnější. Ale je to tentýž princip.

Damila — 18. 4. 2010 7:33

Ametyst,
a jak často to děláš?
Máš to spojené s nějakou činností? Jako třeba když se pohádáš s chlapem...nebo tak.

Jak se taková věc řeší v terapii, konkrétně?

pomněnka — 18. 4. 2010 12:25

Ametyst,
Pročetla jsem tvoje příspěvky... a myslím si, že tvoje soušasné zhoršení má souvislost s tím jak psala Selim a i ty sama jsi to naťukla, že jsi se dostala někam hoodně blízko tomu zranění duše a chce to jít dál. Ale jak jsi sama psala, nejsi ochotná se u psychoterapeuta uvolnit a odevzdat se emocím. Zeptej se sama sebe proč? Co by se asitak mohlo stát, kdyby jsi to před ním rozbalila? Věděl by něco před čím ty sama zavíráš dveře... no a co? On je tam od toho. Nebo ty dveře sama nechceš otevřít před sebou? Bojíš se co tam za nima je? Většinou to bývají traumata z dětství, zasunutá hluboko a nechceme je vidět, ani slyšet o nich a právě, když se v současné době na ně narazí... co uděláme? ˇUplně blbou reakci, nesmyslnou, že ani sami ji nedokážem pochopit. No a můžu ti říct, že co se nám jeví jako obrovský démon, který nás chce sežrat (tak jsme ho videli v dětství a tak jsme ho uklidili), že to  ve skutečnosti a v současném vidění dospělého člověka po odkrytí jsou i nepochopitelné banality.... ano můžou to být i nemilé věci, ale když je pochopíš, tak se ti uleví. Možná si i popláčeš, ale nebude to pláč vzteku a lítosti nebo strach, ale opravdu úlevný pláč plný pochopení. Myslím, že i ty sama se chceš zbavit toho démona, ale zatím sbíráš odvahu na odkrytí opony. Držím palečky! A ač to bude sebevíc bolestivější určitě lepší než současný stav sebetrýznění. Sama víš, že to není dobře, proto ten psycholog a i psaní sem. Přeji hooodně odvahy a sil.... bude líp uvidíš  :hjarta:

Wiki — 19. 4. 2010 11:55

Vůbec si nemyslím, že by někomu mělo vadit, že o tom sem i třeba jinak píšeš..a...pokud by to někomu vadilo, a bylo to, jak píšeš, za hranicí jeho přijatelnosti, pak má zřejmě problém on.

Šlo by předejít ataku tím způsobem, že si vyplavíš endorfiny jinak?? :) - asi blbá otázka, ale samozřejmě se nabízí...

Largo — 19. 4. 2010 13:08

Ametyst, hlasuju všemi deseti pro dobrého psychoterapeuta. A aby ti šlo rozhodování snáz, napíšu sem jednu příhodu z knížky Hvězdy a duše Mgr. Marie Hlávkové.

"Na závěr chci napsat jednu drobnou příhodu, která se stala mému klientovi s jeho malou dceruškou. Tento muž ke mně chodí do psychoterapie asi sedm měsíců a jeho léčebné procesy jsou velmi silné. Nikdy však doma před svou rok a tři čtvrtě starou dceruškou nemluvil otevřeně o tom, co se v terapii děje. To probíral pouze s manželkou. Nicméně dceruška zřejmě stejně vycítila, co se v jejím otci odehrává.
     Jednoho dne tedy otec odcházel opět na psychoterapii a zeptal se dcerky:
     "Víš, kam jde tatínek?"
     "Za paní doktorkou Maruškou," odpověděla bez váhání dcerka.
     "A co tam bude dělat?"
     "Brečet."
     "A proč?"
     "Aby nebolelo srdíčko."

:par:

majkafa — 19. 4. 2010 19:55

Ametyst napsal(a):

Samozřejmě. Je to úleva. když krvácí rána, vidím, jak krvácí duše. Není mi z toho sice dobře v tu chvíli, ale pak to přinese uklidnění. Vyplaví to endorfiny, proto ta závislost. Stejně jako když to někdo přehání se sportem. přepíná se, bolí to...ale pak se cítí dobře. A pro ten pocit je ochoten znovu a znovu jít do toho nepohodlí cvičení. Takhle to bohužel nemám, to by bylo společensky mnohem přijatelnější. Ale je to tentýž princip.

Ametyst, to se děje, i když to někdo se sportem nepřehání, ale prostě jenom normálně sportuje.
V jedné knížce jsem četla, že závislosti jsou různé. Na drogách, alkoholu, sebepoškozování, sportu, sexu, ...
Každý z nás nějaké má. Je důležité "vybrat" si takovou závislost, která nám ani jiným neškodí. Např. ten sport. Napadlo mě, možná to bude znít úsměvně, co kdybys zkusila třeba denně běhat? Mně to tenkrát nešlo, někdy jsem nebyla ani schopna vstát z postele. Ale pokud člověk chce, může si "vypěstovat" nějakou neškodnou závislost.

Ametyst — 19. 4. 2010 21:45

Wiki napsal(a):

Vůbec si nemyslím, že by někomu mělo vadit, že o tom sem i třeba jinak píšeš..a...pokud by to někomu vadilo, a bylo to, jak píšeš, za hranicí jeho přijatelnosti, pak má zřejmě problém on.

Šlo by předejít ataku tím způsobem, že si vyplavíš endorfiny jinak?? :) - asi blbá otázka, ale samozřejmě se nabízí...

Ano, šlo.
Prací. O tu jsem právě ale přišla.
Momentálně bojuji s tím, abych neřízla moc hluboko, nejsem tu sama, udělala bych mnoho lidí nešŤAstných a to nechci.
Ale moc, mco bch chtěla nebýt.

Ametyst — 19. 4. 2010 21:52

Largo napsal(a):

Ametyst, hlasuju všemi deseti pro dobrého psychoterapeuta.
:par:

Largo,
Já psychoterapeuta mám, a myslím, že toho nejlepšího, co můžu mít. :)
Dnes mi to znovu potvrdil.
Svým přístupem.
Jak umí být drsný, tak umí být empatický.
Jsem za něj vděčná.:hjarta:
Jen plakat tam neumím, to je pravda.

Ametyst — 19. 4. 2010 21:59

majkafa napsal(a):

Např. ten sport. Napadlo mě, možná to bude znít úsměvně, co kdybys zkusila třeba denně běhat?

Zkoušela jsem sportovat. Spinning, aerobik, běh, kolo, kolečkové brusle...
Něco jsem "přežila", jiné mě dostávaly do depresivních stavů.
Jela jsem na bruslích a tekly mi slzy po tváři. Bylo to čím dál horší.
Raději bych byla workholik.
Kéž by mi to bylo dopřáno.

Ale děkuji všem za nápady a za zájem, jste úžasní, že mě neodsuzujete. :)

Largo — 20. 4. 2010 9:38

Ametyst napsal(a):

Začala jsem si v poslední době ubližovat.
Chodím rok na terapii, a symptomy se u mě střídají. Nucené zvracení, nadužívání léků bez suicidního úmyslu, řezání na rukou. (Dříve to byl alkohol a drogy)
Vše pečlivě před okolím tajím a maskuji. Docházejí mi už ale výmluvy, proč mám pořezané ruce.

Možná je to reakce na terapii.
Možná také reakce na to, že by terapie měla pomalu končit (si myslím, že po roce už bych měla "vykazovat výsledky", ale zatím je to skoro naopak). :(

Terapie mě drží nad vodou, ale zároveň si uvědomuji, že budu muset fungovat i bez ní.
Nevím, jestli jsem na to připravena, ji ukončit, v tuhle chvíli. Ne, terapeut mě nenutí, to já mám pocit, že bych "už měla".

A bojím se, že jakmile pomine sebepoškozování, začne něco jiného.
Doktor mi upřímně řekl, že je to vážné, i když jde jen o neurotické projevy (mám úzkostnou poruchu), a ne o psychózu.

Prošli jste si taky někdo obdobím, kdy jste se sebepoškozovali?
Mohli byste mi k tomu říct něco z vlastních zkušeností?

Odsuzovat ?? A za co ?
Že se snažíš s terapeutem objevit problém, kvůli kterému si způsobuješ bolest?
Neukončuj terapii. Na cestě k události, která tohle působí, nic neuspěcháš, a prodrat se společně nánosem, který si na sobě člověk vytvoří, aby přežil, může trvat velmi dlouho.
Není to "vina" tvoje ani terapeuta.
Znovu si uvědomovat věci, které člověk zapomněl nebo vytěsnil, chce nejen čas, ale i odvahu a sílu.
Myslím si, že ty tohle všechno máš. Jsi dobrá.

:jojo:

Ametyst — 20. 4. 2010 12:47

Largo napsal(a):

Odsuzovat ?? A za co ?
Že se snažíš s terapeutem objevit problém, kvůli kterému si způsobuješ bolest?
Neukončuj terapii. Na cestě k události, která tohle působí, nic neuspěcháš, a prodrat se společně nánosem, který si na sobě člověk vytvoří, aby přežil, může trvat velmi dlouho.
Není to "vina" tvoje ani terapeuta.
Znovu si uvědomovat věci, které člověk zapomněl nebo vytěsnil, chce nejen čas, ale i odvahu a sílu.
Myslím si, že ty tohle všechno máš. Jsi dobrá.

:jojo:

Děkuji Ti za ta slova, ani nevíš, jak je pro mě teď důležité přijetí.
I terapeut mi ho dává, jsem mu za to vděčná. Když je duše rozdrásaná, je pro ni každý projev pochopení obrovským darem. To si možná člověk, co je v pohodě, asi ani neuvědomí.

To, co jsem vytučnila, budu jistě potřebovat, ale vůbec si nejsem jistá, jestli to mám. Jestli na to mám. Okolnosti se mi stále ztěžují...

Děkuji Ti.
Někdy stačí s člověkem ale prostě jen být....

Wiki — 20. 4. 2010 13:37

Ametyst - ty jsi ušla už obrovský kus cesty v tom smyslu, že víš, že máš problém a nechceš ho, chceš ho vyřešit. Chodíš na terapii, chceš o tom mluvit,  hledat důvod..atd..

Jestli je podstatou úzkostná porucha, zaměřila bych se spíše na naučení se změnění podstaty myšlení - toho základu-programu. Vím, že toho máš spoustu za sebou, takže je možné, žes už to zkoušela, zkusila bych i na tvém místě meditace atd . Věřila bych tomu, že se jedná o nastavení myšlení, ..víš jak to myslím..

Můj problém byl přesně takový - špatně nastavený program. Vlastně to, co jsem si o sobě myslela, nebyla pravda, myslela jsem si , že jsem někdo jiný, ne ta, která jsem si myslela...že jsem..rozumíš? :D  Ale byl to proces letitý - pochopitelně to nebylo jen tak.
S tím souviselo podceňování se, věčné strachy z něčeho, jakási bezradnost a neschopnost, neumění řešit běžné životní starosti či obyč. záležitosti a vlastně nepřebrání zodpovědnosti za všechno, co souvisí se mnou. Myslela jsem si, že život má běžet hladce a když se vyskytne překážka, tak je to katastrofa a mám "pos.aný život" a všichni ho mají v pořádku, pěknej, jen já ne... a podobné nesmysly.

Vidím problém samozřejmě skrz sebe, takže může můj náhled vyznět všelijak - spíše má úvaha. Radit ti si netroufám. :)
Každopádně ti držím palce a přeju hodně sil a lásky . Ta  byla také mým chybějícím základním kamenem...:)

Largo — 20. 4. 2010 15:52

Ametyst napsal(a):

Někdy stačí s člověkem ale prostě jen být....

Však jsme.... :) ....
Jsme tady, všichni, co čteme a učíme se s tebou.... a s každým, kdo je o kousek zkušenější.
Víš?

:)

Ametyst — 20. 4. 2010 19:31

Largo napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Někdy stačí s člověkem ale prostě jen být....

Však jsme.... :) ....
Jsme tady, všichni, co čteme a učíme se s tebou.... a s každým, kdo je o kousek zkušenější.
Víš?

:)

Ano, jste.
Děkuji.
To je asi to, co jsem tu hledala.:hjarta:

Ametyst — 21. 4. 2010 8:25

Wiki napsal(a):

Jestli je podstatou úzkostná porucha, zaměřila bych se spíše na naučení se změnění podstaty myšlení - toho základu-programu. Vím, že toho máš spoustu za sebou, takže je možné, žes už to zkoušela, zkusila bych i na tvém místě meditace atd . Věřila bych tomu, že se jedná o nastavení myšlení, ..víš jak to myslím..

Alternativních technik mám více za sebou, dost jsem se v tom před časem vyžívala, vč. meditace. bylo to takové experimentování. Zábavné, sebepoznávací. Nicméně, neměla jsem skutečný problém, jako mám teď. A asi jsem se to ani pořádně nenaučila.
Poslední dny  jsem začala mít nutkavé myšlenky na to, že bych to chtěla všechno "ukončit" (ne terapii, život), tak jsem si došla zase pro antidepresiva.

Teď mě čeká úkol říct to terapeutovi.
To bude problém. Ne ty prášky, ale ty suicidní myšlenky. Nevím, jak to udělat, aby to nevypadalo jako vyhrožování, a asi se mi to nepovede hned ze sebe vysypat.
Ale asi bych měla.
Zabývám se tím poměrně intenzivně. A nechci udělat nějakou hloupost, proto ta AD. I když je beru tři dny, a ještě nemohla zabrat...umřít nechci. Chci jen nebýt.
Chlast mi tohle poskytoval. Únik.
Ale tam už nechci.

Můj problém byl přesně takový - špatně nastavený program. Vlastně to, co jsem si o sobě myslela, nebyla pravda, myslela jsem si , že jsem někdo jiný, ne ta, která jsem si myslela...že jsem..rozumíš? big_smile

Rozumím. Na tohle už ale  já momentálně nemám sílu.

Myslela jsem si, že život má běžet hladce a když se vyskytne překážka, tak je to katastrofa a mám "pos.aný život" a všichni ho mají v pořádku, pěknej, jen já ne... a podobné nesmysly.

Takhle já to nemám. Naopak si myslím, že lidi mají kolikrát život horší, než já, že si nemám na co stěžovat, že nemám právo mít takové myšlenky...přesto je mám.
Chci utéct, odejít. Nebýt.

Zcela jistě to neudělám, ale ta touha tam je, silná.

Largo — 21. 4. 2010 15:21

Ametyst napsala:
..... Teď mě čeká úkol říct to terapeutovi. To bude problém. Ne ty prášky, ale ty suicidní myšlenky.


Klidně mu to řekni, není se čeho obávat....není to nic zavrženíhodného ani potupného. Myslím si, že na světě není žádná tak blažená bytost (myšleno v tom nejlepším slova smyslu), která by se někdy neocitla v situaci, kdy nevěděla kudy kam a nechtěla "pryč". Bude ti rozumět.

Ametyst napsala:
....Naopak si myslím, že lidi mají kolikrát horší život než já, že si nemám na co stěžovat, že nemám právo mít takové myšlenky.


No... znám spokojeného bezdomovce a zase naopak někoho, kdo má všechno potřebné i nepotřebné, a přesto šťastný není.
Myslím si, že ten bezdomovec je v pohodě proto, že se s nikým neporovnává (mimochodem, chodí čistý, zdraví a odpovídá lidem na pozdrav... a tak :) ). Movitý nešťastník srovnává svůj  balík peněz s jinými balíky peněz  ( :D ) a žije ve strachu, že ho movitější neberou.

Chci říct, že jako svobodný člověk s osobitou myslí a srdcem máš právo na jakékoliv myšlenky a máš právo být nespokojená.
Pojímáš věci po svém. Ty jsi ty, tvůj život je jedinečný, stejně jako život jednoho každého člověka.

Jde o to, aby ti tvé úvahy a pocity neubližovaly. No, a protože nepřicházejí zničeho nic, někde bude prožitek, který je potřeba najít a podívat se na něj zblízka :jojo: .

Wiki — 21. 4. 2010 16:18

Vždyť Ametyst, jsi součástí tady toho všeho, jsi dokonalý člověk, stvořený přesně tak, jak měl a má být. Možná i s tou tvou (mojí, naší) pochybností o sobě. Mnohdy ani nevíme, že jsme dokonalí. Jen jsme se postupem času s růstem našeho poznání naučili se posuzovat, srovnávat atd...a z toho plynou naše nespokojenosti. Kdybychom tolik nemysleli...Já to taky neumím, taky je mi to nedosažitelné, možná je to v dnešní době i nemožné, jen tak být...nevím.
Ale uvědom si prosím, že jsi sestavená z miliard buněk, sehraných a seřízených tak, že mohou žít, myslet, radovat se, množit se, ..není to úžasné? Jak je vůbec možné, že se něco tak dokonalého narodí? Vznikne? A my zvažujeme bytí - nebytí...rozumíš jak to myslím, že je to prostě neskutečný dar, to tělo, i ta prokletá mysl :) .. a že tedy musel být důvod proč jsme tady. Takoví jací jsme, přesně takoví a ne jiní. Taková,  jaká jsi...:hjarta:

Jen se naučit se svou myslí zacházet. Osedlat si ji - aby dělala to, co chceme my, ne co chce sama ona..

Myslím, že bys měla mít důvěru k terapeutovi a říci mu, co se ti honí hlavou. Nikde není psáno, jak přesně má léčba probíhat, co je dobře a co je špatně. Třeba zrovna toto sdělení - otevření se, může být startem k něčemu moc důležitému. Co my můžeme vědět...ne? :)

Ametyst — 21. 4. 2010 22:33

Largo napsal(a):

Chci říct, že jako svobodný člověk s osobitou myslí a srdcem máš právo na jakékoliv myšlenky a máš právo být nespokojená.
Pojímáš věci po svém. Ty jsi ty, tvůj život je jedinečný, stejně jako život jednoho každého člověka.

Ty o terapii asi něco víš, že?
Mně tyhle komentáře přijdou dost trefa do černého.
Dík.

Ametyst — 21. 4. 2010 22:35

Wiki napsal(a):

Myslím, že bys měla mít důvěru k terapeutovi a říci mu, co se ti honí hlavou. Nikde není psáno, jak přesně má léčba probíhat, co je dobře a co je špatně. Třeba zrovna toto sdělení - otevření se, může být startem k něčemu moc důležitému. Co my můžeme vědět...ne? :)

Jo, vím, že bych mu to měla říct, jen vůbec netuším jak.
Musím si to promyslet.
I Tobě patří velký dík za to, že se mnou tady prostě jsi.:hjarta:

Largo — 22. 4. 2010 9:56

Ametyst napsal(a):

Largo napsal(a):

Chci říct, že jako svobodný člověk s osobitou myslí a srdcem máš právo na jakékoliv myšlenky a máš právo být nespokojená.
Pojímáš věci po svém. Ty jsi ty, tvůj život je jedinečný, stejně jako život jednoho každého člověka.

Ty o terapii asi něco víš, že?

Ohó, ty umíš škrabkat za ouškem... :rodna: :lol:
Nevím. Jenom čtu a učím se od lidí :) . A chodím po světě nějaký pátek :D . Učím se i od tebe a od Wiki, ode všech... :jojo: .

Wiki — 22. 4. 2010 12:16

Largo napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Largo napsal(a):

Chci říct, že jako svobodný člověk s osobitou myslí a srdcem máš právo na jakékoliv myšlenky a máš právo být nespokojená.
Pojímáš věci po svém. Ty jsi ty, tvůj život je jedinečný, stejně jako život jednoho každého člověka.

Ty o terapii asi něco víš, že?

Ohó, ty umíš škrabkat za ouškem... :rodna: :lol:
Nevím. Jenom čtu a učím se od lidí :) . A chodím po světě nějaký pátek :D . Učím se i od tebe a od Wiki, ode všech... :jojo: .

jéžíši hromadné a kumulované škrábání?? !:co: :lol:

Ametyst - čoveče - vždyť jsme všichni stejní, původně, jen jsme si do hlaviček naskládali - či nechali naskládat - během života různý věci - dobrý, ale  i sr.čky..(s prominutím :rodna:). A tak 2/3 života bych řekla, že budu dělat v tom pořádek a redukci. A prázdná místa - ty vymetené sra.ky, zase zaplňovat novými informacemi, pokud možno užitečnými..:D , než usoudím zase jinak...:hjarta:

škoda, že tě neznáme osobně, protože jsem si jista, že bychom ti udělili jen během 30vteřin min. 10 jedinečných kladných a ocenitelných vlastností. Chytrá - to už víme, vnímavá - taky, ...co tam máš dál? :) :hjarta:

Ametyst — 22. 4. 2010 13:46

Wiki napsal(a):

škoda, že tě neznáme osobně, protože jsem si jista, že bychom ti udělili jen během 30vteřin min. 10 jedinečných kladných a ocenitelných vlastností. Chytrá - to už víme, vnímavá - taky, ...co tam máš dál? :) :hjarta:

No nazdar! :)
hromadné škrábání.
To je něco jako swingers party?:)
:supr:

Selima — 22. 4. 2010 13:48

Skôr ono "šubrnění".... z jedného dielu tuším CSI.

Largo — 22. 4. 2010 15:21

Ametyst napsal(a):

Wiki napsal(a):

škoda, že tě neznáme osobně, protože jsem si jista, že bychom ti udělili jen během 30vteřin min. 10 jedinečných kladných a ocenitelných vlastností. Chytrá - to už víme, vnímavá - taky, ...co tam máš dál? :) :hjarta:

No nazdar! :)
hromadné škrábání.
To je něco jako swingers party?:)
:supr:

A helemese.... :) .... smysl pro humor a kladný vztah k sexu.... príííííma ! :supr:
A pokračujem v jízdě .... :D

Rosamunda — 22. 4. 2010 16:37

Tak jsem se zase po čase dostala k tomu, abych si to tu pročetla a musím říct, že jsi mimořádně odvážná a skvělá baba, Ametyst. Obdivuju Tě nejen za to, jak se s tím svým problémem pereš, ale i za to, že vůbec máš tu osobní sílu a statečnost o tom mluvit. Kam se na Tebe hrabu s nějakým závislým Munďákem!
Teď mě čeká úkol říct to terapeutovi.

To bude problém. Ne ty prášky, ale ty suicidní myšlenky. Nevím, jak to udělat, aby to nevypadalo jako vyhrožování, a asi se mi to nepovede hned ze sebe vysypat.
Ale asi bych měla.
Zabývám se tím poměrně intenzivně. A nechci udělat nějakou hloupost, proto ta AD. I když je beru tři dny, a ještě nemohla zabrat...umřít nechci. Chci jen nebýt.
Chlast mi tohle poskytoval. Únik.
Ale tam už nechci.

Třeba to, že víš, že zpět do chlastu nechceš, je naprosto skvělý. A vůbec si nemysli, že by probírání Tvých sebevražedných myšlenek mohlo být považováno za vydírání, čím bys mohla toho terapeuta vydírat, vždyť to, myslím, ani nejde. A navíc, jak tu už někdo psal, terapeut je tu od toho.
Já taky znám tu chuť "nebýt", ale u mně nejde o sebevražedné myšlenky, na to se mám moc ráda, ale spíš o chuť se vším praštit a utéct od toho, prostě jednou někdeb zastavit u lesa auto, vzít kabelku, vystoupit a odejít a jít a jít a jít a už se k tomu nevrátit, dokonce ani pomyšlení na děti mi ty myšlenky z hlavy nevypudí....ale ještě jsem to neudělala a zatím si myslím, že ani neudělám.
Tak Ti držím pěsti a přeju hodně sil do dalšího boje a vydržať! :hjarta: :)

Ametyst — 22. 4. 2010 17:19

Rosamunda napsal(a):

Třeba to, že víš, že zpět do chlastu nechceš, je naprosto skvělý. A vůbec si nemysli, že by probírání Tvých sebevražedných myšlenek mohlo být považováno za vydírání, čím bys mohla toho terapeuta vydírat, vždyť to, myslím, ani nejde. A navíc, jak tu už někdo psal, terapeut je tu od toho.
.......
Tak Ti držím pěsti a přeju hodně sil do dalšího boje a vydržať! :hjarta: :)

To, že nechci zpět do chlstu, je jen tím, že jsem si toho fakt řádně užila. Po dvou letech abstinence mi to přijde škoda. Včera jsem držela láhev Fernetu v ruce, a čichla jsem si k ní...nic, nestojí to za to.

Vydírání terapeuta...no třeba aby si nemyslel, že chci jen přitáhnout jeho pozornost (on je často empatický a pozorný, nemůžu si stěžovat), že chci aby mě litoval, zajímal se o mě, že demonstruji nějakou sebevraždu tím jak to hlásám napřed.

AD na automutilaci asi stejně nefungují, ale snad na ty prolapsy nálady by mohly. ještě je brzo.

----------------------------------------------------------------------------------




edit.
Tady jsem část vymazala, přece jen už to bylo asi moc naturalistické, tak abych vás nevyděsila...




-----------------------------------------------------------------------------------

Já taky znám tu chuť "nebýt", ale u mně nejde o sebevražedné myšlenky, na to se mám moc ráda, ale spíš o chuť se vším praštit a utéct od toho, prostě jednou někdeb zastavit u lesa auto, vzít kabelku, vystoupit a odejít a jít a jít a jít a už se k tomu nevrátit, dokonce ani pomyšlení na děti mi ty myšlenky z hlavy nevypudí....ale ještě jsem to neudělala a zatím si myslím, že ani neudělám.

Jj, to je přesně ono. Taky si myslím, že to neudělám, dokud nepřijde zase nějaký prolaps. Proto to mé zoufalé vracení se k AD, které faaakt nechci, ale teď to vidím jako menší zlo.

Largo — 23. 4. 2010 9:46

Ametyst napsal(a):

Vydírání terapeuta...no třeba aby si nemyslel, že chci jen přitáhnout jeho pozornost (on je často empatický a pozorný, nemůžu si stěžovat), že chci aby mě litoval, zajímal se o mě, že demonstruji nějakou sebevraždu tím jak to hlásám napřed.

Ametyst,
empatie, pozornost a soustředění patří k profesi každého dobrého terapeuta. Terapeut ví, že při sezení nemůže pracovat ani s domněnkami, ani na osobní rovině (to je, jak říkáš,  "... aby mě litoval, zajímal se o mě, že demonstruji nějakou sebevraždu tím, jak to hlásám napřed..." ). Kdyby ano, vyřadil by svou intuici, zkušenosti a vědění a nemohl by pro tebe udělat nic.

Krátce řečeno: s veškerou empatií, pozorností a soustředěním na problém terapeut  zůstává nad věcí.
Tvé starosti ustojí, stejně jako u dalších klientů. A pojmenovaná starost a bolest znamená přímější cestu k řešení - pro oba.
:pussa:

P.S. Piš .... nikoho neděsíš.

Ametyst — 23. 4. 2010 11:24

Largo napsal(a):

P.S. Piš .... nikoho neděsíš.

Ne, to nemůžu až tak, psala jsem tam, co jsem si včera zase udělala a čím...trochu za hranicí snesitelnosti na tomto fóru. Asi by mě blokli.
To chápu.
Někdy ztrácím soudnost ve své bolesti a touze se o ni podělit...

Largo — 23. 4. 2010 12:10

Ametyst napsal(a):

Někdy ztrácím soudnost ve své bolesti a touze se o ni podělit...

Na to je dobrý terapeut ten nejlepší člověk...  a za čas se budeš moci podělit o radost :jojo: .
Vypsání na BB je dobrá věc... ale odbornou pomoc tak nahradit nejde.
Pouvažuj o tom....

Jo a nezapomeň, že jsme tady. (sakra, dnes jsem samá oprava :/ .... )

Ametyst — 23. 4. 2010 13:28

Largo napsal(a):

Na to je dobrý terapeut ten nejlepší člověk...  a za čas se budeš moci podělit o radost :jojo: .
Vypsání na BB je dobrá věc... ale odbornou pomoc tak nahradit nejde.
Pouvažuj o tom....

O čem mám pouvažovat?
K terapeutovi chodím každý týden, s úzkostí jsem každý den (i noc).
Ale máš pravdu, ještě že ho mám, a můžu mu to říct...i když asi mu to neřeknu, takové podrobnosti, to je zbytečné popisovat způsob, jak a čím se řežu.
Pro něj je podstatné a alarmující, že to vůbec dělám.:(
Naštěstí není žádný zajíček nováček, a něco už za svou praxi slyšel a zažil.

Largo — 23. 4. 2010 14:01

Ametyst napsal(a):

Largo napsal(a):

Na to je dobrý terapeut ten nejlepší člověk...  a za čas se budeš moci podělit o radost :jojo: .
Vypsání na BB je dobrá věc... ale odbornou pomoc tak nahradit nejde.
Pouvažuj o tom....

O čem mám pouvažovat?
K terapeutovi chodím každý týden, s úzkostí jsem každý den (i noc).
Ale máš pravdu, ještě že ho mám, a můžu mu to říct...i když asi mu to neřeknu, takové podrobnosti, to je zbytečné popisovat způsob, jak a čím se řežu.
Pro něj je podstatné a alarmující, že to vůbec dělám.:(
Naštěstí není žádný zajíček nováček, a něco už za svou praxi slyšel a zažil.

To je jen dobře :jojo: .
Abys mu popisovala, čím si ubližuješ, mě vůbec nenapadlo. Je moje chyba, že se mi tvoje fyzická bolest prolnula s psychickou a nevysvětlila jsem to.
Omlouvám se.

Ametyst — 27. 4. 2010 6:25

Jak jsem se informovala v oblastech a SU zaměřených (dikuzní fóra, poradny na netu), tak jsem nepoznala nikoho, kdo by se z toho vlastně dostal.
Jo, vlastně ano, pouze případy, kdy to dospívající dělali v pubertě, v rámci různých jiných experimentů, s drogami, apod. V rámci hledání hranic, poznávání možností těla a účinků. V rámci vývojové etapy. Tam to mělo dobrou prognózu.
Většinou z toho vyrostli.

Těch, u koho se to objevilo ve středním věku (tak jako u mě), je velmi málo. A nikdo z nich se z toho zatím nedostal.
:(
Jeden z nich to dokonce dost přehnal a pořezal se tak, že málem nepřežil. A to se vlastně ani nechtěl zabít. Je to docela nebezpečná činnost, jak to tak sleduji, a čím později to začne, tím horší prognóza.

Pokud je SU součástí  psychózy nebo hraniční poruchy, tam mi to přijde prostě jako jeden z průvodních jevů. Ale jakmile se to objeví u neurotiků ve středním věku, jako samostatný symptom, je to fakt divné. A snad neřešitelné.
K terapeutovi přece nemůžu docházet po celý život...:co:

hirondel — 27. 4. 2010 11:35

Ametyst napsal(a):

Těch, u koho se to objevilo ve středním věku (tak jako u mě), je velmi málo. A nikdo z nich se z toho zatím nedostal.
:(

.......A snad neřešitelné.

Ahoj Ametyst,
never tomu.Nenech se tim vystrasit. 
Dala bych ruku do ohne za to ,ze resitelne je naprosto vsechno. :) 

My vsichni mame potencial najit cestu ven-vychod, ze zdanlive neresitelne situace. :)

Az se nasmertujes v mysleni jinym smerem (uveris v uspech, uveris v to, ze dokazes se napojit na neohraniceny potencial a dokazes jak se rika prekrocit svuj stin), pak jistojiste zaroven uvidis, ze to soucastne mysleni ktere Te dnes svazuje je naprostou iluzi.    ;)

Selima — 27. 4. 2010 13:42

Ja by som neverila štatistikám a "JPP".... Respektíve nepoznám nikoho, kto by 100% napĺňal tie štatistiky. A určite sú všade aj success stories, rovnako ako neúspechy. A koniec koncov, niekto musí byť prvý... ;)

hirondel — 27. 4. 2010 13:59

Selima napsal(a):

A koniec koncov, niekto musí byť prvý... ;)

Ano s tim souhlasim. :jojo:     A take ze jednoho krasneho dne bude. :)

Wiki — 27. 4. 2010 16:12

Ametyst,
co kdybys k kterapii již rozběhlé přidala aktuálně jednu primitivní metodu, i když se nad ní ušklíbneš, a řekneš si, že to nemá cenu. ..a žes ji už mockrát zkoušela..atd.
Ty se nemáš ráda nebo se máš velmi málo ráda. Logicky to vyplývá - jinak by sis neubližovala. Já jsem se taky neměla ráda, bylo mi jedno, jestli do sebe cpu jedy a co to s mým organismem udělá.
Jo - dnes - to by ses divila, jak si pročítámu všeho co dávám do a na sebe -  složení. Pomalu i u šamponu na vlasy..:D
Zkus si desetkrát denně říct něco pozitivního o sobě, aby ses začla mít doopravdy ráda. Sestav si nějakých pár jasných vět, které ti půjdou snadno "vyslovit" a prožij si to, když si to někde v klidu se zavřenýma očima budeš říkat a prociťovat. Takovou sestavičku afirmací. Je jednoduché ji sestavit, ale ona musí být ušitá na míru pro tebe - což uděláš nejlépe ty sama.

Zní to až hloupě jednoduše, ale stejně nedám dopustit na podvědomí. Já jsem se skutečně dokázala tímto způsobem něco naučit ( nemyslím text a učivo)a dokonce to něco získat. jen jsem se musela jednozančně rozhodnout, že to chci. První den jsem si vzpomněla, že "něco mám udělat" jednou, druhý den vůbec, třetí den 2x, pak 5x ...a dnes, když se pro něco rozhodnu, tak to mám jakoby na mysli trvale. Visí mi to v hlavě stále, přestože dělám přes den tisíc jiných úkonů . Nejintenzivnější "prožívání" je večer , před spaním (to jsou chvilky na které se strašně moc těším, a ráno, po probuzení, i někdy nad ránem, při poloprobuzení..)

Ametyst, to zvládneš. Prostě to zvládneš. No dobře, tak jsi něco špatného udělala, no a co, všichni stále děláme chyby. (chyby?:D - spíš něco o čem si nyní myslíme, že je chybné..). Jen se musíš rozhodnout, že do toho jdeš.. a vytrvat.

Chtěla bych ti dodat alespoň desetinku energie a síly, kterou cítím v tento okamžit, když to píšu! Já věřím, že ji zachytíš. :) Od nás všech.. OK? :hjarta:

Ametyst — 27. 4. 2010 16:41

Jste hodné, úžasné, díky. :)

K těm afirmacím, vím, že to funguje, ale doopravdy jsem to nikdy nezkoušela. Neměla jsem tu vůli a trpělivost setrvat déle, než pár dní, a připadalo mi, že si něco namlouvám, čemu stejně nevěřím.
Jak mám udělat, abych tomu uvěřila?

Když já si pořád myslím, že se ráda mám, a dost, jinak bych tu asi nebyla.
Bývala jsem sebevědomá holka, nevím, kam se to podělo. Teď jsem uvěřila, že si zasloužím trest.
Na stará kolena.
Prostě silná silná, všechno unesu...a pak najednou-bum, a domeček spadl. poslední kapka.

majkafa — 27. 4. 2010 18:12

Ametyst napsal(a):

Jste hodné, úžasné, díky. :)

K těm afirmacím, vím, že to funguje, ale doopravdy jsem to nikdy nezkoušela. Neměla jsem tu vůli a trpělivost setrvat déle, než pár dní, a připadalo mi, že si něco namlouvám, čemu stejně nevěřím.
Jak mám udělat, abych tomu uvěřila?

Když já si pořád myslím, že se ráda mám, a dost, jinak bych tu asi nebyla.
Bývala jsem sebevědomá holka, nevím, kam se to podělo. Teď jsem uvěřila, že si zasloužím trest.
Na stará kolena.
Prostě silná silná, všechno unesu...a pak najednou-bum, a domeček spadl. poslední kapka.

Ametyst, nijak nedělej, abys tomu uvěřila. Prostě si to jenom říkej. Prý by se to mělo říkat (třeba v duchu) cca 400x denně, protože hlava pořád myslí, někde jsem četla, kolik myšlenek prý za den vyprodukuje, ale byly to desetitisíce. Kdysi jsem měla pocit, že lžu, když jsem s afirmacemi začala. Jen jsem si je opakovala. Před spaním v posteli a občas přes den, když jsem si vzpomněla. Dělám to tak už tři a půl roku. A už dávno "nelžu". Už dávno je to pravdivé. Některé afirmace občas obměním nebo vyměním. Podvědomí funguje. Prostě funguje.
A ještě vždy večer před usnutím poděkuji, že jsme já a mí blízcí (všechny vzpomenu, nejbližší konkrétně) prožili dnešní den ve zdraví. Když jdu kolem kostela, vejdu dovnitř a poděkuji za všechny dary, které dostávám. A že jich je nepočítaně. :jojo:

Ametyst — 28. 4. 2010 7:14

Jo jo, i já bych měla za co děkovat.
Ale nějak se nedostává síly to vidět. Rozum, ten to vidí, ale k tomu srdci se to nedostalo.

Možná jsou afirmace způsobem, jak mozek se srdcem propojit. :)

hirondel — 28. 4. 2010 9:38

Ametyst napsal(a):

Jo jo, i já bych měla za co děkovat.
Ale nějak se nedostává síly to vidět. Rozum, ten to vidí, ale k tomu srdci se to nedostalo.

Možná jsou afirmace způsobem, jak mozek se srdcem propojit. :)

A co kdyz je tomu prave naopak Ametyst?
Srdce to vidi ,vnima,ale k tomu rozumu se to nejak nedostava.   

Muj nazor je-ze prave rozum a lidske mysleni blokuje to co srdce vidi,vnima,citi hluboko uvnitr.
A zase ten rozpor.  :)

Wiki — 28. 4. 2010 17:19

Ametyst napsal(a):

Jste hodné, úžasné, díky. :)

K těm afirmacím, vím, že to funguje, ale doopravdy jsem to nikdy nezkoušela. Neměla jsem tu vůli a trpělivost setrvat déle, než pár dní, a připadalo mi, že si něco namlouvám, čemu stejně nevěřím.
Jak mám udělat, abych tomu uvěřila?

Když já si pořád myslím, že se ráda mám, a dost, jinak bych tu asi nebyla.
Bývala jsem sebevědomá holka, nevím, kam se to podělo. Teď jsem uvěřila, že si zasloužím trest.
Na stará kolena.
Prostě silná silná, všechno unesu...a pak najednou-bum, a domeček spadl. poslední kapka.

Dobře - uvěřit tomu?
A Chceš tomu uvěřit? Když budeš chtít, prostě to půjde, ale nesmí být člověk na půl plynu. Já si myslím, že kdyby se jednalo o dostatečně mít se ráda, tak si neublížíš...Možná je to jinak...
Ametyst, co je k neuvěření, že jsi krásná? Co je neuvěřitelného na tom, že máš krásné ruce? Jemnou bílou (zelenou, červenou) kůži? Že jsi jedinečný člověk? :) Co?

Ametyst — 28. 4. 2010 18:57

Ametyst, co je k neuvěření, že jsi krásná? Co je neuvěřitelného na tom, že máš krásné ruce? Jemnou bílou (zelenou, červenou) kůži? Že jsi jedinečný člověk? smile Co?

Tomuhle věřím. Věří tomu moje hlava.
A ještě pře půl rokem bych Ti tvrdila, že jsem sebevědomá holka, hrdá na to jak se dostala sama z chlastu, která by si v životě nemohla udělat do ruky takovou ránu, jaká se mi povedla před pár dny...kdy jsem se sama o sebe začala bát, že asi vykrvácím...
Strach tedy mám, ale ne ze smrti, nýbrž z toho, co by to znamenalo pro moje blízké.

Rosamunda — 28. 4. 2010 21:18

Strach tedy mám, ale ne ze smrti, nýbrž z toho, co by to znamenalo pro moje blízké.

No a jsme u toho. kdyby ses měla dostatečně ráda a nepohrdala svým životem, tak bys asi takhle nepřemýšlela. Asi by tě ani nenapadlo nějak vážně uvažovat o sebezničení, i když přiznávám, že i já jsem kdysi přemýšlela, že budu mít klid asi jen v hrobě a jak by to bylo fajn už nic nemuset, ale to jsem byla tak vyplivaná, že to tak nějak samo vyplynulo. Rychle jsem zase ty myšlenky zahnala, na to se mám příliš ráda, řekla jsem si a tu radost nikomu neudělám. Můj život zase není tak hrozný, nejsem nijak vážně nemocná, děti mám zdravé a celkem hodné, co by měli říkat lidi s rakovinou a podobnými nemocemi nebo po tragédii v rodině....a to mě udrželo a i dodnes drží při smyslech. A taky pocit, že zase bude líp, prostě musí být, páč tolik jsem toho štěstí ještě v životě snad nevyčerpala, aby už bylo jen špatně. Tak takhle to dělám já a takhle to vidím. A držím pěsti a palce a vůbec všechno, aby i u Tebe bylo líp. :pussa:

Ametyst — 29. 4. 2010 7:27

Můj život zase není tak hrozný, nejsem nijak vážně nemocná, děti mám zdravé a celkem hodné, co by měli říkat lidi s rakovinou a podobnými nemocemi nebo po tragédii v rodině....a to mě udrželo a i dodnes drží při smyslech.

Taky si podobné věci říkám, ale jen to zvyšuje můj pocit viny za to, že se cítím mizerně a nemám proč.
Dějí se mi v životě věci, které mě zasahují a které nemám šanci ovlivnit, a já jsem nucena se s tím vypořádat. Ale chápu, že jsou i horší věci. Nicméně toto vědomí nijak neumenšuje to, jak se cítím, naopak, zvýší pocit viny.

kdyby to bylo tak jednoduché, já si mohla naplácat na zadek, otočila se a jela dál...ale není.

Když jsem terapeutovi vyprávěla můj další- trochu brutální pokus o sebemrzačení, nic neříkal. Jen poslouchal.
Je divné to takhle slyšet nahlas. Když to vyslovím.

hirondel — 29. 4. 2010 7:33

Ametyst napsal(a):

Dějí se mi v životě věci, které mě zasahují a které nemám šanci ovlivnit, a já jsem nucena se s tím vypořádat.

Jaky veci napriklad? :)

(Ametyst mas me v ignor?)

Ametyst — 29. 4. 2010 7:37

hirondel napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Dějí se mi v životě věci, které mě zasahují a které nemám šanci ovlivnit, a já jsem nucena se s tím vypořádat.

Jaky veci napriklad? :)

(Ametyst mas me v ignor?)

Nemám Tě v Ignor, proč?
Něco jsem nezodpověděla, co jsem měla?
Ty věci bych Ti napsala raději soukromě.
Přes SZ.

hirondel — 29. 4. 2010 7:50

Jednoduse proto ze jsem to chtela vedet. :) 

Chapu Tve rozhodnuti ze to nechces psat tady. Kdyz budes chtit napis me e-mail. :)

Chci jen rict,ze existuje mnoho veci v zivotech nas vsech ktere jen zdanlive vypadaji ze je nemuzeme zmenit.
Pak jsou tu ale i ty samozrejme,ktere musime umet prijimat avsak jinak nez sebeposkozovanim. :)
Proto me zajimalo co napises. ;)

Wiki — 29. 4. 2010 9:21

Ametyst napsal(a):

Ametyst, co je k neuvěření, že jsi krásná? Co je neuvěřitelného na tom, že máš krásné ruce? Jemnou bílou (zelenou, červenou) kůži? Že jsi jedinečný člověk? smile Co?

Tomuhle věřím. Věří tomu moje hlava.
A ještě pře půl rokem bych Ti tvrdila, že jsem sebevědomá holka, hrdá na to jak se dostala sama z chlastu, která by si v životě nemohla udělat do ruky takovou ránu, jaká se mi povedla před pár dny...kdy jsem se sama o sebe začala bát, že asi vykrvácím...
Strach tedy mám, ale ne ze smrti, nýbrž z toho, co by to znamenalo pro moje blízké.

Já bych se na to možná podívala ještě jinak. Zkus mi porozumět, netuším nakolik srozumitelně to napíšu..

Vidím to tak: vznikla jsem, jsem, jsem tady - to je jedna věc a to,  co se mi honí hlavou, jak jsem si to tam naskládala, jak jsem si vytvořila své jakoby druhé já - to myslící já - to je druhá věc.
Jsem jako tvor, člověk, žena, existuji, vypadám tak jak vypadám, a něco mě vytvořilo proto, abych zde byla. Věřím tomu, že to není jen tak, pro nic za nic,..Jsem tady, protože jsem důležitá. Jsem součástí, soukolím celého světa. A ten je vytvořen zcela geniálně - o tom snad nikdo nepochybuje.

Jak jsem psala - to moje druhá já - ty myšlenky, myšlení, vytvoření si v myšlenkách náhledu na sebe, vytvoření si vůbec svého celého příběhu(tedy mého života v mém podání a mým pohledem), to už je přece druhá věc, kterou my sami, každý z nás ovládáme a můžeme přepisovat.Třeba i promazávat, hlavně korigovat, tvořit. A to považuju za obrovský krok v mém poznání. A proto, když už tedy tady jsem, tak si to myšlení chci udělat takové - a tím následně pochopitelně  i svůj život tak, aby mi bylo příjemně.

A když to vidím takto, proč bych sobě, tomu důležitému tvorovi měla ublížit, byť třeba "jen" fyzickou bolestí - ne!
Ametyst - tam jak ti psla Hirondel tu otázku.., škoda, že o tom nepíšeš veřejně, ale samozřejmě chápu, ta otázka byla podstatná. Pro tebe.
Krůček po krůčku to všechno půjde, ono to všechno co pro sebe děláš jednoho krásného dne "scvakne"  a budeš mít jasno. Mně se to někdy děje, zejména v noci. probudím se a vím , že poslední sen- polosen- nevímcotobylo - mi něco objasnil a vyloženě vstanu s větou - no jasně!! Vždyť je to jasný!! Rychle se to oživím , znovu přehraju, uložím...a ..jdu
:hjarta: :)

Ametyst — 29. 4. 2010 15:19

Hirondel:

Pak jsou tu ale i ty samozrejme,ktere musime umet prijimat avsak jinak nez sebeposkozovanim. smile
Proto me zajimalo co napises.

Napsala jsem ti SZ.
Jistě, že se vše dá řešit jinak, než sebepoškozováním.
Já to tímhle neřeším, já si jen ulevuji.
Já vím, blbě.:(

Ametyst — 29. 4. 2010 15:34

Wiki napsal(a):

Krůček po krůčku to všechno půjde, ono to všechno co pro sebe děláš jednoho krásného dne "scvakne"  a budeš mít jasno. Mně se to někdy děje, zejména v noci. probudím se a vím , že poslední sen- polosen- nevímcotobylo - mi něco objasnil a vyloženě vstanu s větou - no jasně!! Vždyť je to jasný!! Rychle se to oživím , znovu přehraju, uložím...a ..jdu
:hjarta: :)

Tomuhle moc nerozumím.
Co mi má scvaknout?
Já vím, že dělám hloupost, s tím řezáním.
Taky vím, že věci, co se mi děly a dějí, nejsou na sebevraždu a že se dějí mnoha lidem, co se nepoškozují.

Já se 35 let svého života nepoškozovala a ještě před rokem bych tu takové ženské, jako jsem já, psala, že se nemá ráda, apod.
Nikdy by mě nenapadlo, že se to může týkat i mně, navíc v tomhle věku. A dost možná bych jí dávala za příklad sebe, že jsem zvládla alkoholismus (zatím), atd.
Nikdo nevíme co nás čeká zítra a jak budeme reagovat.

Já byla donedávna vyrovnaný člověk, šťastný se svou prací a rodinou.
Stačilo pár životních karambolů a "silná Ametyst" už není silná, už je na dně.

Asi potřebuji v tom dně pořádně vyráchat.
A pak se buď zvednu, nebo to skončím. Jiné řešení není. V tomhle stavu se nedá setrvávat celý život.

Pořád ale ještě věřím, že ta druhá půlka života prostě bude směrem nahoru.
Teď jsem hezky dole, a z nějakého nevědomého důvodu tu chci asi být.


Vaše reakce jsou pro mě zajímavé, ale zdá se, že kolik lidí, tolik cest. Jedny šaty nemohou padnout všem, a já se teď dívám, jak vám slušejí ty vaše. a zatím si myslím, že hledám jiné, nějaké, které padnou mně, na míru.

hirondel — 29. 4. 2010 15:36

Ametyst napsal(a):

Já to tímhle neřeším, já si jen ulevuji.

Ja jsem nepsala nic o reseni,to sis tam dodala sama.Ja psala o prijeti. :)

hirondel — 29. 4. 2010 15:46

Ametyst napsal(a):

.......a zatím si myslím, že hledám jiné, nějaké, které padnou mně, na míru.

Vyborne :)  A najdes je jen Ty. :jojo:
Souhlasim. :)

Ametyst — 29. 4. 2010 15:53

hirondel napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Já to tímhle neřeším, já si jen ulevuji.

Ja jsem nepsala nic o reseni,to sis tam dodala sama.Ja psala o prijeti. :)

Hir,
já Ti psala zprávu a ona Ti nedošla? Tak to teda nevím kam se zatoulala, a docela bych nerada, aby si ji četl někdo jiný, třeba kdo neví o co jde...:(

Ametyst — 29. 4. 2010 15:56

hirondel napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Já to tímhle neřeším, já si jen ulevuji.

Ja jsem nepsala nic o reseni,to sis tam dodala sama.Ja psala o prijeti. :)

Ano, Tys napsala:

Pak jsou tu ale i ty samozrejme,ktere musime umet prijimat avsak jinak nez sebeposkozovanim.

Já si to takhle vyložila.
nevím co si představit jinak pod pojmem
"přijímat sebepoškozováním"

hirondel — 29. 4. 2010 17:12

Ametyst napsal(a):

Já si to takhle vyložila.
nevím co si představit jinak pod pojmem
"přijímat sebepoškozováním"

""Chci jen rict,ze existuje mnoho veci v zivotech nas vsech ktere jen zdanlive vypadaji ze je nemuzeme zmenit.
Pak jsou tu ale i ty samozrejme,ktere musime umet prijimat avsak jinak nez sebeposkozovanim. 
Proto me zajimalo co napises. ""

:)

Dam priklad. Napriklad pocasi je jednou z veci kterou nedokazes zmenit (nebo ano? nekdo to prej taky umi :) )
No a kdyz leje jako z konve a Tobe se to nelibi,nebo Ti to z nejakeho duvodu (jsi treba konecne na dovolene) pekne irituje,tak se take preci nema smysl kvuli tomu poskozovat a ulevit si tim ze kdyz to nemuzu zmenit tak si ulevim sebeposkozenim. 
To co mam na mysli je prijeti situace-ze prsi. Prijmout fakt ze prsi nebot v tomto pripade to jinak nepujde.
Proste to prijmout s moudrosti a vyrovnanosti,nikoli tim ze ztratis rovnovahu a budes si nejak ulevovat sebetriznenim.

Aby jsi chapal jak to myslim,reknu ti ze v mem pripade si pod pojmem reseni predstavuju nekolik cest a variant,pod slovem prijmout si predstavuju jen jednu cestu,variantu=prijmout=prijeti=vyrovnani se.  ;)

Ta ZS se nikam nezatoulala,jen se proste podle mne neodeslala. :)

Largo — 29. 4. 2010 17:34

Ametyst napsal(a):

Vaše reakce jsou pro mě zajímavé, ale zdá se, že kolik lidí, tolik cest. [b]Jedny šaty nemohou padnout všem,[/b] a já se teď dívám, jak vám slušejí ty vaše. a zatím si myslím, že hledám jiné, nějaké, které padnou mně, na míru.

Tohle mě zaujalo. Myslím, že můžou.

Zkus se na to podívat takhle:
Neexistuje vina..... protože já (a se mnou všichni živí tvorové) v každém okamžiku jednám tak, jak nejlépe dovedu a jak jsem připraven, a přijímám odpovědnost za to jednání.

Není to žádná poučka nebo berlička.
Pocit viny ochromuje... nedovoluje vnímat situaci nezaujatě a jako celek. A kromě jiného blokuje i schopnost myslet a učit se. Destrukce jako vyšitá.

Odpovědnost je kvalitativně jiná. Poskytuje člověku prostor, směr a sílu k jednání i myšlení, doplňuje a prolíná svobodnou vůli. A neblokuje komunikaci.
Takže je tvůrčí :D .

Myslím, že tohle je společné nám všem.

:)

Ametyst — 29. 4. 2010 19:10

hirondel napsal(a):

No a kdyz leje jako z konve a Tobe se to nelibi,nebo Ti to z nejakeho duvodu (jsi treba konecne na dovolene) pekne irituje,tak se take preci nema smysl kvuli tomu poskozovat a ulevit si tim ze kdyz to nemuzu zmenit tak si ulevim sebeposkozenim.

Já si neulevuji sebepoškozením kvůli obecným událostem, ale kvůli tomu, co se týká mně osobně.
Napíšu to tedy sem.
Jsou to věci, které mě zasáhly a obraly o sílu, a dotýkají se mě velmi, i když nechci.
Umřela mi blízká kamarádka, je to pár měsíců. Údajně nehoda.
Přišla jsem o práci, dobrou práci, která mi byla seberealizací, a ve které jsem byla fakt dobrá.
netušila jsem sama, jak taková věc může člověkem zatočit.
V neposlední řadě řeším od narození mého syna jeho postižení, se kterým se musí neustále vyrovnávat, a já jsem prostřeník, mezi ním a vnějším světem. jeho stav se zhoršil, a to  se mě taky dotýká. Dělá mi to starosti, přirozeně. Nejde mu o život, ale o kvalitu života.
Nezvládám to, i když jsem to 14 let zvládala. Někdy ten pohár zkrátka přeteče, no.

A vím, že se stávají i horší věci, ale já prostě neunesu ani tohle.

Selima — 29. 4. 2010 19:12

:pussa: :storstark:

Ametyst — 29. 4. 2010 19:14

Largo, Tvému příspěvku opravdu nerozumím.
Je to jakoby pro mě cizím jazykem.
Asi nejsem na úrovni, v níž bych to dokázala pochopit.
Ale věřím, že to bylo myšleno v dobrém.
:)
Děkuji

Selima — 29. 4. 2010 19:46

Škoda... ja to chápem a páči sa mi to. Kiež by to pomohlo aj tebe... :storstark:

hirondel — 29. 4. 2010 19:47

Ametyst napsal(a):

Já si neulevuji sebepoškozením kvůli obecným událostem, ale kvůli tomu, co se týká mně osobně.

Ametyst,byl to pouhy priklad v nemz vsak myslenkou bylo prijimani-prijeti veci. To zda nekdo neco nezvlada,at je to kvuli desti ci kvuli necemu jinemu ci nekomu jinemu ,to se tak jak tak tyka kazdeho osobne. :)

"V neposlední řadě řeším od narození mého syna jeho postižení, se kterým se musí neustále vyrovnávat, a já jsem prostřeník, mezi ním a vnějším světem. jeho stav se zhoršil, a to  se mě taky dotýká. Dělá mi to starosti, přirozeně. Nejde mu o život, ale o kvalitu života.
Nezvládám to, i když jsem to 14 let zvládala. Někdy ten pohár zkrátka přeteče, no."

Ceho se Ame bojis?  Mam pocit ze se bojis. Ale muzu se plest.

Ametyst — 30. 4. 2010 6:21

Ceho se Ame bojis?  Mam pocit ze se bojis. Ale muzu se plest.

Čeho se bojím?
Ptáš se na to v návaznosti na to, jak jsi citovala mé strachy o dítě.
Nevím, jestli si umíš představit, jaké to je, mít postižené dítě, byť to není postižení neslučitelné se životem, ale které toho člověka společensky vyčleňuje...
Jak se střídají stavy, kdy je to lepší, a začneš doufat, že se blýská na lepší časy, a stavy, kdy je to zoufalé a beznadějné.
Každá máma si asi představovala, že bude mít prostě normální dítě.
Když mu pak zjistí nemoc, je to zátěž, ale rodina se s tím nějak srovná.
Klukovi je 14, měla jsem dost času na to, abych se s tím naučila žít (on nemusel, on se tak narodil). Měla jsem podporu muže (a mám). Ale jsou to takové vlny, kdy je líp a kdy je hůře.
Není to jediný důvod, proč se teď cítím mizerně, jen se toho sešlo víc (i drobnější věci, které je zbytečné zmiňovat, a které zažívá každý člověk, jen když už je ten sebeobraz narušený, pak to působí o to zhoubněji).
A nezvládám to.
Prostě nejsem silná, nemusím to zvládat. Takhle to mám, a už nechci být ta silná. Chci si dovolit konečně projevit svou nashromážděnou bolest a necítit se neustále provinile za to, že si nezachovávám tvář dokonale zvládající matky a ženy.
Že si dovolím být slabá.

Ametyst — 30. 4. 2010 6:24

Selima napsal(a):

Škoda... ja to chápem a páči sa mi to. Kiež by to pomohlo aj tebe... :storstark:

A nešlo by to říct nějak jednodušeji, srozumitelněji?
Možná na to nemám dostatečnou intelektovou kapacitu, ale poznání by mělo být přístupné a sdělitelné i prostým lidem, ne?
Je to škoda, když je tam důležitá myšlenka, která takto třeba zapadne.
Zkuste mi to vysvětlit jako bych byla malé dítě, na téhle úrovni bych to jistě pochopila.

Vladena — 30. 4. 2010 7:19

Ametyst, nemůžeš uchopit narození postiženého syna, jinak než trest? Jsi hodně silná holka, vnímavá,možná proto si dostala za úkol vychovávat postižené dítě. Já věřím tomu, že je na světě strašně odchylek, originálů, takže se rodí i postižení. Prostě do toho vzorku lidstva též patří. A Tobě bylo dáno, že se o takového človíčka postaráš. Je to vlastně tvůj dar, tvoje lepší já! Každý na to nemá, ale Ty si byla vybrána (pro tvé krásné vlastnosti a sílu) a Ty to zvládneš. Přemýšlej o tom, těmto dětem se říká, že jsou to poslové boha, ony mají skutečně nádherně čistá srdíčka, a Ty máš možnost nakouknout do jiného světa. Drž se, nyní jseš dole a je toho na Tebe moc,ale pokud pochopíš myšlenku proč Tobě !!!??? tak věř, že proto, že Ty jsi taky jedinečná!!! Hlavu vzhůru a stoupej nahoru!:hjarta::hjarta::hjarta:

Selima — 30. 4. 2010 9:25

Ametzst, to nie je o intelekte.... ale skôr asi o pocite. Proste NEMUSÍŠ byť dokonalá, ale ak robíš všetko najlepšie, ako v danej chvíli vieš(čo verím, že robíš, vrátane momentálneho nezvládania), tak môžeš byť spokojná, mať sa rada. Zodpovednosť spočíva v tom, že si povieš "Áno, viem, že to teraz nezvládam práve najlepšie,, ale robím, čo viem". Bodka, amen, bastafidli. Mne jedna z mojich učiteliek "darovala" krásnu vetu: "Nemusím nikomu nič dokazovať, ani sama sebe..."   ;) Neviem, ako tebe, ale mne osobne padla ako riť na šerbel a veľmi ma oslobodila...

hirondel — 30. 4. 2010 10:44

Ametyst napsal(a):

Nevím, jestli si umíš představit, jaké to je, mít postižené dítě, byť to není postižení neslučitelné se životem, ale které toho člověka společensky vyčleňuje...

Ametyst ,skutecne si neumim predstavit jake to je,nebot nejsem v Tve kuzi,nemam tedy osobni zkusenost.
Co si ale plne uvedomuju i bez osobni zkusenosti je,ze to je velice nelehky ukol.  :pussa:

Moje otazka z ceho mas strach me napadla velice spontanne.
Tady pises tohle : "Ptáš se na to v návaznosti na to, jak jsi citovala mé strachy o dítě.

Ametyst pokud Te dobre chapu,Tva odpoved na moji otazku z ceho mas strach je,ze mas strach o dite. Muzu se zeptat jestli by jsi me, kdo neni v Tve kuzi mohla presne popsat jaky strach o dite mas?
Mam na mysli blizsi vysvetleni,popis ,pojmenovani.



Ametyst napsal(a):

Prostě nejsem silná, nemusím to zvládat. Takhle to mám, a už nechci být ta silná. Chci si dovolit konečně projevit svou nashromážděnou bolest a necítit se neustále provinile za to, že si nezachovávám tvář dokonale zvládající matky a ženy.
Že si dovolím být slabá.

Mas strach projevit svoji slabost,strach odhodit masku silaka kterou sis nasadila. 
Clovek vsak nedokaze dlouho predstirat nekonecnou vykonnost a silu kterou uz nema ,protoze v jeho prirozenosti je i druhy pol a to je slabost. 
Pises ze mas podporu v manzelovi,to je naprosto skvely. :)

Dovolit si byt slaba a dat to najevo pred vsemi co Te znaji,je cesta.  Dovolit si pozadat o podporu a shodit masku ktera tizi.
Jdes do toho?

hirondel — 30. 4. 2010 11:02

Ametyst napsal(a):

To, co po mě chce společnost je v rozporu s tím, jak se cítím já.
Když budu chtít vyhovět společnosti, uškodím sobě. Když budu myslet nen na své pocity, budu cynický egoista.

Tady je Ame. ta spojitost s tim co jsi psala=dovolit si byt ped spolecnosti slaba a tedy v souladu se svym nejhlubsim pocitem ?

Nenechat se ovladat spolecnosti a jejich posuzovanim je skutecne jedna z nejtezsich veci. Uz jsme spolu na tohle tema narazily.
Rekla jsem Ti ze jsem jednim z tech "blaznu" co se nenecha ovlivnovat spolecnosti (mam to tak odjakziva)  a to je jeden z duvodu proc jsem na Tvem vlakne,proc me to privolalo.  :)

Ametyst — 30. 4. 2010 13:54

Vladena napsal(a):

Ametyst, nemůžeš uchopit narození postiženého syna, jinak než trest?

Ne, tohle nevnímám jako trest.
Jen to je jeden z důvodů mého psychického oslabení. Nevymlouvám se na to, ani to nedávám nikomu za vinu.
Přijala jsem to. Jen je těžké s tím dlouhodobě být , a  jsou chvíle, kdy se cítím slabší. To je normální. Nejsem robot.
To se zae spraví.
Postižen syna není ten pravý důvod mého SU.

Ametyst — 30. 4. 2010 14:06

Hirondel:

Ametyst pokud Te dobre chapu,Tva odpoved na moji otazku z ceho mas strach je,ze mas strach o dite. Muzu se zeptat jestli by jsi me, kdo neni v Tve kuzi mohla presne popsat jaky strach o dite mas?
Mam na mysli blizsi vysvetleni,popis ,pojmenovani.

Strach o dítě, které tady jednou zůstane beze mně a nevím jestli se o sebe dokáže postarat. To je naprosto jasné. Jaký jiný strach by to mohl být, když mu nejde o život.

Každá máma si přeje pro dítě to nejlepší, a jedním z cílů výchovy je postavit dítě na vlastní nohy. Tady si nejsem jistá, jestli se to povede, a přirozeně se bojím, jak se mu povede, až já tu nebudu.

Mas strach projevit svoji slabost,strach odhodit masku silaka kterou sis nasadila.
Clovek vsak nedokaze dlouho predstirat nekonecnou vykonnost a silu kterou uz nema ,protoze v jeho prirozenosti je i druhy pol a to je slabost.

Tak s tímhle právě končím. právě jsem byla nucena odhodit tu masku siláka.
A koukám, koukají ostatní, všichni se hrozně diví. Už věci nejsou jak byly, už nezvládám, dokonce dělám věci, které směřují k sbedestrukci, a někteří blízcí (vč. mého muže) si s hrůzou začínají uědomovat, že něco je jinak, než si mysleli, že věci se mění, že na ně budou kladeny taky vyšší požadavky, až já nebudu fungovat, jakože k tomu úspěšně spěju.

Před dvěma lety jsem se bránila PL kvůli alkoholu. Všechno jsem to zvládla sama, ač mi nikdo z odborníků nevěřil.
Teď do PL spěju mílovými kroky zase z jiného důvodu. Až se zhroutím úplně, pochopí i okolí, že nejsem perpetuum mobile.

Ale abych neházela vše jen na druhé, to já sama ze sebe dělala tu, co všechno zvládne, a dařilo se ki to. Pýcha předchází pád. A pokora je nejlepší odrazový můstek.

Wiki — 30. 4. 2010 14:13

Ametyst napsal(a):

Wiki napsal(a):

Krůček po krůčku to všechno půjde, ono to všechno co pro sebe děláš jednoho krásného dne "scvakne"  a budeš mít jasno. Mně se to někdy děje, zejména v noci. probudím se a vím , že poslední sen- polosen- nevímcotobylo - mi něco objasnil a vyloženě vstanu s větou - no jasně!! Vždyť je to jasný!! Rychle se to oživím , znovu přehraju, uložím...a ..jdu
:hjarta: :)

Tomuhle moc nerozumím.
Co mi má scvaknout?
Já vím, že dělám hloupost, s tím řezáním.
Taky vím, že věci, co se mi děly a dějí, nejsou na sebevraždu a že se dějí mnoha lidem, co se nepoškozují.

Já se 35 let svého života nepoškozovala a ještě před rokem bych tu takové ženské, jako jsem já, psala, že se nemá ráda, apod.
Nikdy by mě nenapadlo, že se to může týkat i mně, navíc v tomhle věku. A dost možná bych jí dávala za příklad sebe, že jsem zvládla alkoholismus (zatím), atd.
Nikdo nevíme co nás čeká zítra a jak budeme reagovat.

Já byla donedávna vyrovnaný člověk, šťastný se svou prací a rodinou.
Stačilo pár životních karambolů a "silná Ametyst" už není silná, už je na dně.

Asi potřebuji v tom dně pořádně vyráchat.
A pak se buď zvednu, nebo to skončím. Jiné řešení není. V tomhle stavu se nedá setrvávat celý život.

Pořád ale ještě věřím, že ta druhá půlka života prostě bude směrem nahoru.
Teď jsem hezky dole, a z nějakého nevědomého důvodu tu chci asi být.


Vaše reakce jsou pro mě zajímavé, ale zdá se, že kolik lidí, tolik cest. Jedny šaty nemohou padnout všem, a já se teď dívám, jak vám slušejí ty vaše. a zatím si myslím, že hledám jiné, nějaké, které padnou mně, na míru.

Scvaknou - dojít, dotéct, napadnout - něco...něco...TO, co mi "chybí", to co mě nutí k něčemu, to, co mě bolí, to čeho se bojím, to, před čím si ulevuju..to...něco - nevím které si dosadíš..

Ame, pokud jsi byla takto silná, tak se něco stalo, něco konkretního způsobilo tvoji "slabost", "strach", vinu,..třeba přetlak...nebo něco podobného. A to bych ve svém podvědomí hledala. To bych mu zadala, aby vyhledalo...pomohlo mi na to přijít, na to PROČ. Na tu příčinu.
Ale vidím, že jsi optimistická, a to je fajn...:)

Ametyst — 30. 4. 2010 14:22

Ale vidím, že jsi optimistická, a to je fajn...

To je dobře že tak aspoň působím. :P

Před dvěma dny jsem pro sebe ještě vymýšlela nejvhodnější způsob sebevraždy. (To bez legrace. :butter:)

Žádný mě nenapadl. tak takdy ještě musím nějakou dobu být.;)

hirondel — 30. 4. 2010 14:44

Ametyst napsal(a):

Strach o dítě, které tady jednou zůstane beze mně a nevím jestli se o sebe dokáže postarat. To je naprosto jasné. Jaký jiný strach by to mohl být, když mu nejde o život.

Diky za vysvetleni. :)   Me to jasne nebylo a tak jsem se Te ptala. ;)
Ta posledni veta: to mam chapat jako konstatovani? nebo jako otazku bez otazniku?

Ametyst napsal(a):

Každá máma si přeje pro dítě to nejlepší, a jedním z cílů výchovy je postavit dítě na vlastní nohy. Tady si nejsem jistá, jestli se to povede, a přirozeně se bojím, jak se mu povede, až já tu nebudu.

Prirozene. :)  Jen jsem se ptala. Vadi Ti to,ze se ptam?


Mas strach projevit svoji slabost,strach odhodit masku silaka kterou sis nasadila.
Clovek vsak nedokaze dlouho predstirat nekonecnou vykonnost a silu kterou uz nema ,protoze v jeho prirozenosti je i druhy pol a to je slabost.

Ametyst napsal(a):

Tak s tímhle právě končím. právě jsem byla nucena odhodit tu masku siláka.
A koukám, koukají ostatní, všichni se hrozně diví. Už věci nejsou jak byly, už nezvládám, dokonce dělám věci, které směřují k sbedestrukci, a někteří blízcí (vč. mého muže) si s hrůzou začínají uědomovat, že něco je jinak, než si mysleli, že věci se mění, že na ně budou kladeny taky vyšší požadavky, až já nebudu fungovat, jakože k tomu úspěšně spěju.

Jasne ,to je dobre ze jsi s tim uz zacla.  :)

Ametyst napsal(a):

Před dvěma lety jsem se bránila PL kvůli alkoholu. Všechno jsem to zvládla sama, ač mi nikdo z odborníků nevěřil.
Teď do PL spěju mílovými kroky zase z jiného důvodu. Až se zhroutím úplně, pochopí i okolí, že nejsem perpetuum mobile.

Jasne ,takze zvladnes i tohle.
Mam za to ze predevsim TY musis pochopit ze nejsi bezedna studna sil. Od okoli nepotrebujes ocekavat ze pochopi. Jde o Tebe a Tve sily.

Ametyst napsal(a):

Ale abych neházela vše jen na druhé, to já sama ze sebe dělala tu, co všechno zvládne, a dařilo se ki to. Pýcha předchází pád. A pokora je nejlepší odrazový můstek.

Ano,tady jde o tu zodpovednost. Nejsou to ti druzi kdo si nasadil masku.
Jsi na tom velice dobre,pujde Ti to ,tomu verim.  :jojo:

hirondel — 30. 4. 2010 14:54

Ametyst napsal(a):

Ale vidím, že jsi optimistická, a to je fajn...

To je dobře že tak aspoň působím. :P

Před dvěma dny jsem pro sebe ještě vymýšlela nejvhodnější způsob sebevraždy. (To bez legrace. :butter:)

Žádný mě nenapadl. tak takdy ještě musím nějakou dobu být.;)

Ame. proc nam tohle pises?   Pripadas si zajimava?

Vladena — 30. 4. 2010 15:02

Ametyst, Ty jsi prostě vyhořelá, strašně unavená. Zažádej rodinu o více podpory, najdi způsob, jak Ti mohou různé organizace pomoci se synem. Nutně potřebuješ odpočinek ! Píšeš i na jiná fóra?? Je mnoho způsobů,jak zjistit informace...Nemusíš se poškozovat, přijde sobota a lehni, nedělej, stávkuj...oni pochopí,že Ti je zle a musí Tě zastoupit. Někdy pomůže jedna noc, jeden den...

Rosamunda — 30. 4. 2010 15:17

Ametyst napsal(a):

Ale vidím, že jsi optimistická, a to je fajn...

To je dobře že tak aspoň působím. :P

Před dvěma dny jsem pro sebe ještě vymýšlela nejvhodnější způsob sebevraždy. (To bez legrace. :butter:)

Žádný mě nenapadl. tak takdy ještě musím nějakou dobu být.;)

Ty bys zasloužila..... A co Tvoje dítě, ještě není určitě schopné se o sebe samo postarat, to ho tu necháš? No nic, to byl jen takový výkřik.
Já když jsem začala pociťovat přetlak a to, že bych se mohla zhroutit, tak jsem prostě naúkolovala celou rodinu včetně Munďáka, aby si nemysleli, že snesu všechno a mnohokrát jsem jim opakovala všem, co by asi dělali, kdyby se mi něco stalo a já třeba musela do nemocnice. Nejdřív koukali jak puci, ale časem pochopili, že když jim opakuju, že to všechno nezvládnu, tak že to asi je pravda a začali mi i pomáhat, ba dokonce Munďák i vařil, to jsem zase koukala já asi takhle :co:
Vzala jsem si totiž příklad z mé kamarádky, které vymřelo půl rodiny na rakovinu, ona se od dětství o ty umírající starala, všichni to brali jako samozřejmost, do toho pracovala v náročném zaměstnání a pořád dělala tu silnou, až se z toho zhroutila a skončila v nemocnici. Celá její rodina z toho pak byla hrozně překvapená, někteří se s tím dodnes nevyrovnali, ale ona s pomocí skupiny a terapeutky našla cestu, jak to "odmítnutí částí rodinné  smečky" (byli to manželovi rodiče a sestra) zvládnout. Hodně jí pomohly rodinné konstelace, které jsme na skupině dělali, hezky si to s nimi vyříkala. Pak si i našla novou práci a pokud vím, tak se zatím cítí dobře a funguje, i když před půl rokem si to ještě nedokázala vůbec představit.
Moc Ti fandím, jsi bezva šikovná a statečná ženská, které se jen trochu podlomily kolena, ale neboj musí být líp :pussa:

Rosamunda — 30. 4. 2010 15:23

hirondel napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Ale vidím, že jsi optimistická, a to je fajn...

To je dobře že tak aspoň působím. :P

Před dvěma dny jsem pro sebe ještě vymýšlela nejvhodnější způsob sebevraždy. (To bez legrace. :butter:)

Žádný mě nenapadl. tak takdy ještě musím nějakou dobu být.;)

Ame. proc nam tohle pises?   Pripadas si zajimava?

Hir, já myslím,že to píše proto, že si o tom s nikým jiným popovídat nemůže. Já taky když nemám po ruce svojí psycholožku, tak některé ty věci píšu sem. Sice někdy dostanu od někoho tady "přes d*žku",ale mně to postěžování si pomáhá, nemůžu přeci se zážitky se svým závislým mužem bombardovat kamarádky a okolí, páč kdo nezažil, neuvěří a mám pocit, že Ametyst to má v tomhle ohledu podobné, taky nemůže kamarádkám vykládat, že si po večerech řeže do rukou, asi by ji považovaly za blázna a cítila by se ještě vyděděnější.

majkafa — 30. 4. 2010 17:26

hirondel, nebuď necitlivá v tomto případě. Zřejmě o tom nic nevíš, tak aspoň neplácej.

hirondel — 30. 4. 2010 18:08

majkafa napsal(a):

hirondel, nebuď necitlivá v tomto případě. Zřejmě o tom nic nevíš, tak aspoň neplácej.

Majko, prosim nerikej me jaka mam byt a co mam ci nemam delat. Dekuju. :)

hirondel — 30. 4. 2010 18:23

Rosamunda napsal(a):

Hir, já myslím, že to píše proto, že si o tom s nikým jiným popovídat nemůže. Já taky když nemám po ruce svojí psycholožku, tak některé ty věci píšu sem. Sice někdy dostanu od někoho tady "přes d*žku",ale mně to postěžování si pomáhá, nemůžu přeci se zážitky se svým závislým mužem bombardovat kamarádky a okolí, páč kdo nezažil, neuvěří a mám pocit, že Ametyst to má v tomhle ohledu podobné, taky nemůže kamarádkám vykládat, že si po večerech řeže do rukou, asi by ji považovaly za blázna a cítila by se ještě vyděděnější.

Ros. rozum Ti. :)
Reknu Ti ale rada i svuj nazor.  Povidam si s ni take a to prave proto ze je zde. Jsem soucasti verejneho fora kde dle sveho zpusobu diskutuju s clovekem ktery se rozhodl diskutovat verejne o tehle vecech.



Tyto reakce od ostatnich pro mne nejsou prekvapenim,cekala jsem je. :)

Ametyst — 30. 4. 2010 19:33

hirondel napsal(a):

Ame. proc nam tohle pises?   Pripadas si zajimava?

Jo, připadám si děsně zajímavá a dělá mi hrozně dobře, když budím pozornost a lítost, a já nevím co ještě bych měla  v druhých vzbuzovat, jen abych ukojila své ego...
Takhle jsi to myslela?

Myslím, že nemá význam Ti cokoliv jiného k tomu psát.
Nejsem malá holka, abych potřebovala být děsně zajímavá prohlašováním o sebevraždě.
Jsem dospělá ženská, co už si leccos zažila.
Nemám tohle zapotřebí číst.
Nevíš jak se cítím, tak nehodnoť .

Ametyst — 30. 4. 2010 19:43

Rosamunda:

Ty bys zasloužila..... A co Tvoje dítě, ještě není určitě schopné se o sebe samo postarat, to ho tu necháš? No nic, to byl jen takový výkřik

.

Ano, myslím, že občas v těžkých chvílích  lidi tyhle věci napadaj.
Dítě mimochodem nemám jen jedno, a když je člověku mizerně, hodně mizerně, v takovou chvíli nedokáže vnímat jinou bolest, než tu svou.
Nepomůžou ani "příklady jiných", jak to zvládli, v horších situacích. Naopak, to jen umocňuje pocit viny. Že oni to zvládli, a já jsem ta neschopná, co to chce vzdát.
Hodně chci klid, ticho, nic necítitt.
Nepotřebuju dostat na zadek. trestám se dost sama.

Chci o sebevraždě mluvit svobodně, bez toho, abych se musela bát odsudků. A nepotřebuji, aby mi to někdo schvaloval. Ale pochopila jsem, že tohle na foru nejde, tohle je téma do terapie, kde terapeut přijme mé myšlenky bez hodnocení, odsuzování, či buzením pocitů viny.

Já se nezabiju. myslím, že ne. Jen bych někdy hrozně ráda.
A potřebuji o tom mluvit. Chápu, že to může někoho děsit, a že toto forum  k tomu asi určeno není. Jestli to je mimo pravidla, tak prosím, aby diskuze byla moderátorem uzavřena.

Ametyst — 30. 4. 2010 19:55

Vladena napsal(a):

Ametyst, Ty jsi prostě vyhořelá, strašně unavená. Zažádej rodinu o více podpory, najdi způsob, jak Ti mohou různé organizace pomoci se synem. Nutně potřebuješ odpočinek ! Píšeš i na jiná fóra?? Je mnoho způsobů,jak zjistit informace...Nemusíš se poškozovat, přijde sobota a lehni, nedělej, stávkuj...oni pochopí,že Ti je zle a musí Tě zastoupit. Někdy pomůže jedna noc, jeden den...

Jo, jsem jen unavená. Velmi unavená.
Zítra vypnout nemůžu, protože mě čekají scio testy.
Za týden další zkoušky, během dalších dnů  pak konkurs do případného nového zaměstnání.
V Tuto chvíli můžu jen bojovat do poslední kapky krve, anebo to totálně vzdát.
Osciluji mezi těmito dvěma póly. Chvíli si myslím, že musím. Že to musím dát.
A pak zsae cítím, že to nedokážu, že už nemůžu.
Trvá to několik let, to už jednoho uondá...

hirondel — 30. 4. 2010 20:15

Ametyst napsal(a):

hirondel napsal(a):

Ame. proc nam tohle pises?   Pripadas si zajimava?

Jo, připadám si děsně zajímavá a dělá mi hrozně dobře, když budím pozornost a lítost, a já nevím co ještě bych měla  v druhých vzbuzovat, jen abych ukojila své ego...
Takhle jsi to myslela?

Myslím, že nemá význam Ti cokoliv jiného k tomu psát.
Nejsem malá holka, abych potřebovala být děsně zajímavá prohlašováním o sebevraždě.
Jsem dospělá ženská, co už si leccos zažila.
Nemám tohle zapotřebí číst.
Nevíš jak se cítím, tak nehodnoť .

Ametyst a proc Ty hodnotis muj nazor negativne?   
Je zajimave cist Tvuj nazor jak si myslis ze jsem to mozna myslela a pak se me na to ptas jestli je tomu tak.
Tohle vyslo z nejakeho duvodu z Tebe ,nikoli ze mne a to uz stoji zaz amysleni.
Proc Te muj nazor nebo rekneme otazky vlastne tolik vytaci?
Jsme na verejnem foru a tedy je nutne pocitat s tim ze se k Tve situaci kazdy vyjadri po svem.
Tedy nehodnot prosim ani Ty zda to co pisu je dobre ci spatne. Rozumis me?  :)

hirondel — 30. 4. 2010 20:20

Ametyst napsal(a):

To je dobře že tak aspoň působím. :P

Před dvěma dny jsem pro sebe ještě vymýšlela nejvhodnější způsob sebevraždy. (To bez legrace. :butter:)

Žádný mě nenapadl. tak takdy ještě musím nějakou dobu být.;)

Ametyst napsal(a):

Strach o dítě, které tady jednou zůstane beze mně a nevím jestli se o sebe dokáže postarat. To je naprosto jasné. Jaký jiný strach by to mohl být, když mu nejde o život.

Ty pises ze mas strach o dite,ze nevis jak se o sebe dokaze postarat bez Tebe a pritom mluvis o sebevrazde a o tom ze musis tady jeste pobyt.
Ten rozpor si uvedomujes?

hirondel — 30. 4. 2010 20:23

Ametyst napsal(a):

Chci o sebevraždě mluvit svobodně, bez toho, abych se musela bát odsudků.
Chápu, že to může někoho děsit, a že toto forum  k tomu asi určeno není. Jestli to je mimo pravidla, tak prosím, aby diskuze byla moderátorem uzavřena.

Me osobne smrt nedesi.
Ty spolehas na svuj nazor kteremu veris a tedy tomu ze Te tu nekdo soudi.Je to paranoia nebot zde neni nikdo takovy. To je muj nejhlubsi pocit.

Ametyst — 30. 4. 2010 20:25

Hirondel,
nepotřebuji se cítit ještě hůře, chápeš?
Tvoje otázka byla jasně položená. A já nemám chuť zrácet energii něčím, jako jsou žabomyší slovíčkaření na internetu.

Otázka jestli si připadám zajímavá, když píšu o sebevraždě je opravdu to poslední, co by mohlo podnítit nějakou plodnou diskuzi ve stavu v jakém se nacházím.

Jestli nemůžeš pomoct, tak aspoň neubližuj.
Nemám na to dost sil se bránit.
Chtěla jsem napsat svobodně co ctím, ale takhle zranitelná bych asi na fórum neměla psát.

Ametyst — 30. 4. 2010 20:27

hirondel napsal(a):

tedy tomu ze Te tu nekdo soudi.Je to paranoia nebot zde neni nikdo takovy. To je muj nejhlubsi pocit.

Tak jsem paranoidní...posluž si, jestli ti to zvedne sebevědomí. Jsem už dost na dně, tak proč si ještě nekopnout...

hirondel — 30. 4. 2010 20:28

Ametyst napsal(a):

Hirondel,
nepotřebuji se cítit ještě hůře, chápeš?
Tvoje otázka byla jasně položená. A já nemám chuť zrácet energii něčím, jako jsou žabomyší slovíčkaření na internetu.

Otázka jestli si připadám zajímavá, když píšu o sebevraždě je opravdu to poslední, co by mohlo podnítit nějakou plodnou diskuzi ve stavu v jakém se nacházím.

Jestli nemůžeš pomoct, tak aspoň neubližuj.
Nemám na to dost sil se bránit.
Chtěla jsem napsat svobodně co ctím, ale takhle zranitelná bych asi na fórum neměla psát.

Tohle je Ametyst Tvuj nazor a pohled na vec.
Ja vsak vim ze Ti neublizuju.Nic takoveho nedelam ,je to jen Tva interpretace.

hirondel — 30. 4. 2010 20:31

Ametyst napsal(a):

hirondel napsal(a):

tedy tomu ze Te tu nekdo soudi.Je to paranoia nebot zde neni nikdo takovy. To je muj nejhlubsi pocit.

Tak jsem paranoidní...posluž si, jestli ti to zvedne sebevědomí. Jsem už dost na dně, tak proč si ještě nekopnout...

Vis to dobre. (vytucnene)
Me sebevedomi sem na svoji obranu nenos,nema s tim nic spolecneho.

Ametyst — 30. 4. 2010 20:31

Tohle je Ametyst Tvuj nazor a pohled na vec.
Ja vsak vim ze Ti neublizuju.Nic takoveho nedelam ,je to jen Tva interpretace.

Prosím dost, nestěžuj mi to ještě víc.
Možná nevíš co je to být na tom mizerně. Takže Ti řeknu-Tvé chování se mě dotýká a ubližuje mi, protože jsem momentálně v oslabení.
Byla bych Ti vděčná, kdybys v tom nepokračovala.

hirondel — 30. 4. 2010 20:35

Ametyst napsal(a):

Tohle je Ametyst Tvuj nazor a pohled na vec.
Ja vsak vim ze Ti neublizuju.Nic takoveho nedelam ,je to jen Tva interpretace.

Prosím dost, nestěžuj mi to ještě víc.
Možná nevíš co je to být na tom mizerně. Takže Ti řeknu-Tvé chování se mě dotýká a ubližuje mi, protože jsem momentálně v oslabení.
Byla bych Ti vděčná, kdybys v tom nepokračovala.

Ja Ti neublizuju ,to vim naprosto bezpecne. Je to Tvuj pohled na vec,dokazes pochopit co rikam.
Nic jsem Ti neudelala a to vimm take.
Prijmi me takovou jaka jsem,zkus to.

hirondel — 30. 4. 2010 20:35

Ametyst napsal(a):

Možná nevíš co je to být na tom mizerně.

VIM TO.

majkafa — 30. 4. 2010 20:38

Ametyst, piš dál, prosím, jestli ti to pomáhá. Netrap se názory, u kterých máš pocit, že ti v tuto chvíli ubližují. Nebo si můžeš případně dát některé pisatele do ignoru a časem se k těm názorům třeba vrátíš a v jinou chvíli je uvidíš jinýma očima.
Nepřestávej psát. O čemkoliv, co cítíš.

Znáš povídku Ermy Bombeckové, jak Bůh vybírá, které matce dá postižené dítě? Je moc pěkná a laskavá. A hodně k zamyšlení. Postižené dítě nedostane jen tak nějaká matka. Jen taková, která to zvládne. :jojo:

hirondel — 30. 4. 2010 20:41

majkafa napsal(a):

Nebo si můžeš případně dát některé pisatele do ignoru a časem se k těm názorům třeba vrátíš a v jinou chvíli je uvidíš jinýma očima.
Nepřestávej psát. O čemkoliv, co cítíš.

S timhle nazorem plne souznim.

majkafa — 30. 4. 2010 20:43

hirondel, přestaň. Copak nemáš ani trošku soudnosti? :dumbom::dumbom::dumbom: Tohle už není legrace ani místo pro tvé samolibé producírování a slovíčkaření. Ubohé.

hirondel — 30. 4. 2010 20:45

majkafa napsal(a):

hirondel, přestaň. Copak nemáš ani trošku soudnosti? :dumbom::dumbom::dumbom: Tohle už není legrace ani místo pro tvé samolibé producírování a slovíčkaření. Ubohé.

Majko Ty me soudis?

Ametyst — 30. 4. 2010 20:53

Jak se dá uzamknout téma?

Ronja — 30. 4. 2010 20:58

Na žádost zakladatelky vlákna diskuzi uzavírám. Majkafo a Hirondel, své osobní věci si prosím v souladu s pravidly řeště mimo diskuzní vlákna.