Ahoj mamky,

jdu se tak trochu svěřit, vybrečet a taky se poradit co dál.  Kája se poslední dobou začala chovat jako šílená. Nikdy nebyla žádnej andílek, ale  taky byla docela samostatná a rozumná , což se  během posldních týdnů úplně změnilo.
Mám pár týdnů do porodu takže pochopitelně připravujeme věci pro mimčo, (praní, žehlení, postýlka, kupování plen atd...)
A Kája začala vyvádět.  Neposlouchá, odmlouvá, vzteká se a dělá naschvály. Cokoliv jí řeknu tak udělá pokud možno pravej opak a na druhou stranu  pořád se chce mazlit, leze  po nás, chce chovat, chodí za mnou i na záchod a začala nám v noci lézt do postele a odmítá spát ve svojí postýlce :-(
taky už se mi tenhle týden v noci 2x počůrala....:dumbom:
Nejhorší je že já mám hroznej pocit, protože jí pořád jen okřikuju, něco zakazuju a zvyšuju na ní hlas - ale ono to fakt jinak nejde.... No a dneska v noci se probudila s pláčem a když jsme se jí ptala co se děje  tak mi řekla "nikdo mě nemá rád" .....umíte si to představit?....já brečela celou noc, vůbec jsem nemohla spát a pořád na to myslím  - je možný že takhle  reaguje na ještě nenarozené mimčo?
a co bude až se narodí?..... už teď  mě to děsí :kapitulation:

Moje kamarádka měla děti 3 roky po sobě, když přivezla miminko z nemocnice, starší synek s ní několik dní nemluvil, pak se to spravilo.

Hodně se s dcerkou mazli, zapoj ji do pomáhání s přípravami na miminko, ať si připadá jako velmi důležitá. Chval ji, objímej ji a říkej ji, jak moc ji máš ráda. Víc mě asi nenapadá.

Sama jsem zvědavá, jak bude reagovat můj pětiletý chlapeček na mimi. Momentálně se těší až nekriticky, slibuje, že mu dá všechny svoje hračky, hladí bříško, jen se bojím, že přijde u něj tvrdé vystřízlivění. A ze své postele ho dostat nemůžu: téměř každou noc přichází, že se mu něco ošklivého zdá.

eva - když my právě tohle všechno myslím děláme docela dost,  věnuju se jí hodně, mazlíme a ona i hladí bříško a povídá miminku jak mu bude půjčovat hračky a taak....no ale jakmile jsme přivezli a sestavili dětskou postýlku a začali prát a žehlit oblečky a plíny tak najednou takhle začala vyvádět....
Začíná mi to přerůstat přes hlavu a to ještě není mimi na světě....

Blue,my to měli to samé,ale až po narození Ondráše,sice nebylo počůrávání apod,byl už o rok starší než Kája,ale opravdu začal šíleně zlobit a dle mého jsme se mu věnovali stejně ,jako dřív.Holka ti spíš bude pomáhat s mimčem,bude si připadat důležitá,návštěvám řekněte at jdou nejdřív za Kájou,než za mimčem a nějakou drobnost jí donesou,aby si nepřipadala jako ta druhá.Na závěr ti musim napsat ,že to žárlení a zlobení ještě nepřestalo :dumbom: opravdu mezi tím třetím a čtvrtým rokem byl úplně úžasný dítě a pak ten hrozný zlom,musim říct(jsem opravdu hrozná matka),že jsem se hodně těšila až začne chodit do školky.taky jsem z okolí zaslechla,že třeba starší sourozenec ze žárlivosti zapálil deku na které ležo mimčo,naštěstí se nic nestalo,ale co to děcko nevymyslí :dumbom:

No muze to byt stres a ohrozeni pro ni. Co kdyby jste ji motivovali tim, ze nove miminko ji prinese nejaky hezky darek, ale nesmi zlobit.A dat ji opravdu neco, co si preje.Treba ji motivovat v setreni- sbirani hvezdicek, za to jak mamince pomahala a jak byla hodna a to si muze smenit za nejakou dobrutku, kterou ma vyjimecne.

mates - no to je dobrý, to doufám, že k zapalování u nás nedojde  :dumbom:

Simonas - když s ní je to těžký, ona se nedá ničím "uplatit"...když je zaseklá tak nepomáhá nic,  i babičky jsou nešťastný že  se nedá "utáhnout" na hračky ani na sladkosti....prostě když něco nechce  tak nebude ani za zlatý prase :-(
Ale  upřímně řečeno já fakt nemám pocit že bychom jí zanedbávali nebo se jí míň věnovali - spíš naopak. Kdykoliv kupujeme něco pro mimčo tak jí taky něco koupíme aby nebyla ošizená a ona mi s žehlením oblečků i montováním postýlky hrozně ochotně a nadšeně pomáhala a pořád mluví o tom jak se těší na miminko - no ale  chová se jak jsem popisovala...

Tak tohle jsme měli taky! Naše Terezka je dost svoje, někdy jsem si s ní fakt užila. Dopadlo to tak, že jsem si sedla na gauč a rozbrečela se.  Ona mi dělala i vyloženě třeba naschvále, třeba mi vyhazovala h. z nočníku, cokoliv jsem řekla tak schválně udělala pravej opak. Na mimčo se teda těšila to je fakt. Já se děsila co bude když do tohodle cirkusu přibude ještě malý miminko. Poradit neumím. Prostě jsme to nějak překonali, Terezka si zvykla, zase se posunula rozumově dál a teď je tak úžasná, že jsme jak nejlepší kamarádky :-) (to mi i řiká, ty jsi maminko moje uuuplně největší ze všech kamarádek). Hraje si občas na miminko a v noci se kýbluje k nám...ale to už dělá dlouho no. Je strašně důležitá když jí pošlu pro krém na malýho. KDyž brečí je z toho sama špatná a když si s ní hraju tak mi sama řekne maminko dej mu mlíčko at je zase stastnej....fakt prostě jedničková. I Dr. mi řikala,že oni to prostě tak v tom mozečku nepoberou a timhle to jako ventilujou no.
Nedávno jsme byli na přednášce psycholožky Špaňhelový, ale bylo to jenom tak obecně o výchově dětí, ale prý dělá i přednášky o přijmutí druhého sourozence. Je z Prahy. Já to teda neabsolvovala, ale třeba by měla nějaký řešení.

Blue tak já jsem těhotná zatím krátce a malé jsme o mimču řekli nedávno a první reakce. já ho nechci já ho nepotřebuju a šla a do břicha mě volala.jdi pryč miminko...jasné mzrzelo mě to měla jsem na krajíčku... potom jsme se jí to snažili vysvětlit.... na konec řekla že jo že dobrý.. te´d když ho vzpomenu prvotní reakce je že ho nechce..když to začneme víc rozebírat tak začne že ho naučí dělat á šup a čurat do nočníku a tak.... fotečku miminka nechtěla nikomu ukázat po čase ji nosila sama a všem ukazovala..když jsme dojeli z karnevalu říkám tak co uděláme s maskou a ona dáme jinačí holčičce a já co kdyby jsme ho nechali miminku a ona né ona miminko nechce ona má a začala vyjmenovávat synovce a neteře,,,když jsem jí začala vysvětlovat že jo ale že ti jsou tu jen občas a miminko tu budu pořád a až bude větší tak si s ní bude hrát tak obrátila že jo že mu tu masku schováme manželovi hned hlásila jak jsme se domluvili.. mám pocit jakoby to ještě ten její mozeček nepobral... asi potřebují čas...sama jsem zvědavá co bude až miminko bude doma....ale snad to nějak překonáme... i vám přeju moc moc síly ale určitě to nějak zvládnete.....

holky neexistuje nějaká literatura jak správně sourocenze připravit na příchod dalšího.....určitě by to bylo zajímavé čtení

Klea -  taky doufám, že to překonáme - zvládli to jiní zvládneme nakonec taky. Onaj e Kája jinak hodná a myslím, že si taky rychle zvykne a bude pomáhat, akorát nevím jestli to do té doby neodnese moje duševní zdraví :dumbom:
Po prvním porodu jsem totiž měla několik týdnů velmi silný poporodní deprese  - bylo to fakt hustý a navíc se máme asi tak měsíc po mém porodu stěhovat takže  se to tak nějak všechno nahrnulo najednou že se docela děsím ....

jitka - já myslím, že určo existuje ale podle mě stejně univezrázlní recept neexituje. My se řídíme od začátku podle těch obecných pravidel jak připravit sourozence na mimi a stejně to malá nezvládá....

Blue, víš, že jsme si docela notovaly ohledně holek, Beruš teda nějak nechápe, že bude nějaký další mimino doma, pupík ji vlastně vůbec nezajímá... Toho žárlení se bojím taky, už jen proto, že je teď extrémně zlobivá, vzteká se a hysterčí a já se často neovládnu, ječím na ji, sem tam přilítne nějaký ten plácanec na zadek... :( Co bude, až se mimi narodí si fakt neumím představit
A stejně jako Kája - Bibi se nedá utáhnout na nějaké dárečky, sladkosti. Nebere to jako odměnu za něco (nezabralo to, ani když jsme sebrali dudla - jako vyměnit dudla za dáreček. Dáreček vzala,a le dudla chtěla stejně...)
A teď babo raď.

Holky, u nás to teda není aktuální, tak se nezlobte, že radím :)
Ale mě hodně pomohla knížka od Jiřiny Prekopové - Prvorozené dítě. Sama jsem totiž nejstarši :)

Je tam hodně o tom, jak se deti citi, treba vam to pomuze.

Gabi - no jo máš pravdu že ty naše cácorky jsou si v hodně věcech podobné :-)   u nás to fakt začalo až když jsme přivezli domů dětskou postýlku a museli kvůli ní přestěhovat Káje postel.
Přitom s montováním postýlky nadšeně pomáhala, stejně tak pomáhá přižehlení oblečků a tak,  myslím, že mimi na venek bere na vědomí, ale uvnitř - kdoví co se děje, protože fakt  teď je ubrečená, lítostivá,  pořád se chce mazlit a vzápětí je vzteklá, zlostná a dělá naschvály - no na palici :dumbom:

bajaja - díky za radu ;)  já jsem taky nejstarší ze tří sourozenců ale už si nepamatuju  na nic z doby když se brácha a ségra narodili, ale mamka říká že jsme se taky začala v pěti letech počůrávat a zlobila jsme, takže  asi je to normální - jen nevím jak to všechno přežiju :D:D

Blue možná to není vůbec žárlení na miminko, ale jen špatný období, protože naše malá se v poslední době chová zrovna tak a to žádný přírůstek nečekáme.

Blue, u nás to je všechno zatím jenom teorie, ale holky mi tu radily knížku "Sourozenci bez rivality" a musím říct, že to je hodně zajímavé čtení. Je to samozřejmě pro děti, které už jsou na sebe, jak to zvládat, aby na sebe pokud možno žárlily co nejmíň, jak řešit krizové situace mezi dětma... Fakt zajímavý čtení. Já ho přečetla jedním dechem. :D

Blue, Karolinka bude asi citlivejsi, ale podle me to driv nebo pozdeji stravi..jen muj postreh, kdyz jsem se koukala na Karolincin metrik - nas Honza byl do tri let uzasne pohodove dite, na vsem jsme se bez scen dohodli, nebyl nejmensi problem, rikala jsem si, jaka to jsem uzasna matka :-)) Naivka :-)) A pak ze dne na den, nekdy kolem tretich narozenin se mi z toho sladkeho ditka stal terorista..s nicim nesouhlasil, vsechno delal naopak nez mel, schvalne provokoval a vyvolaval konflikty..byl to neskutecny obrat, nekdy se mi chtelo brecet, kde je me sladke tvarne dite :-) Pokud se vam tahle prvni puberta spoji s narozenim sourozence, nezbude ti nic nez to prezit a hlavne si nic nevycitej..z toho co vidim kolem sebe, je to prirozeny vyvoj..s zarlenim ti drzim palce, sama jsem zvedava, jak to u nas bude probihat..

lulu - mě už to taky napadlo, že jsme prostě přišli do toho vzdorovitého období a ještě se k tomu přidalo  mimčo a stěhování a vůbec hodně změn najednou.....:dumbom:

Karal - no je pravda že ona je dost cíťa,  vždycky byla mazlivá a ráda se ujišťovala že jí máme rádi a tak....ale teď je to fakt extrém, a to nemluvím o tom jak si teď nedá nic vysvětlit a rovnou se  vzteká a všechno odmítá, na všechno automaticky odpovídá NE!
Snad je to fakt jen  spojení blbýho věku, strachu z příchodu mimča a změn kolem stěhování.....jen doufám, že to všichni ve zdraví přežijeme a že neskončím v Bohnicích ve svěrací kazajce a s tikem v oku :dumbom:

JOoo jen mimochodem - perfektně zvládá taktiku zlobení, včera například byla celý den úplně zlatá,  milá, upovídaná, poslušná.....tak jsem se tak nějak uklidnila, polevila v pozornosti - nooo a večer to zas přišlo, scény kolem koupání, oblíkání i večeře, záchvat když  bylo mlíko moc teplý a jogurt nebyl s pejskem ale s medvídkem - no na zabití :dumbom:

holky díky za tipy na literaturu..mají je u nás v knihovně tak si pro ně zaběhnu a načerpám nějaké info...díky díky

Jééé Blue, to je jako u nás. a naší malý ted vadí všechno oblečení co má na sobě. na punčocháčích jí lezou na všech mezi prsty nitě, kalhotky se zařezávají do zadku, tričko moc těšný apod. NA ZABITÍ!!!!!