K založení tohoto vlákna mě inspiroval dnešní článek v magazínu MF Dnes.
Rozebírají tam (podle mě velmi pravdivě) v čem jsou muži a v čem zas ženy kdy na vrcholu sil.

Mimo jiné se tam praví, že stárnutí začíná 27. rokem...což mi nejprv znělo strašně drsně ;) , ale pak jsem jim vlastně dala za pravdu: Po 27 letech začíná klesat výkonnost, nejprve fyzická (všimněte si toho např. u vrcholových sportovců - jen málo jich je přes 30 let) ale klesá i výkonnost psychická.

Tak mě to celé donutilo k zamyšlení a napadlo mě založit tohle vlákno. S tím, že vás prosím o vaše osobní pocity a zkušenosti, ne teorie vyčtená z knih - ta se dá najít jinde.

A když jsem to už založila, napíšu tedy pocity své:
Letos mi bude 45. Stárnutí zatím nijak moc nepociťuju, cítím se dobře (až se tomu někdy divím ;) ).
V mnoha oblastech si dlouhodobě připadám na vrcholu sil - vlastně celou svou dospělost se cítím podobně, snad už od 20, teď jen s více životními zkušenostmi.

Stárnutí jsem na sobě ale zaznamenala v těchto 2 oblastech:
1/snižující se schopnost učení: hned po mateřské jsem se začala učit anglicky, zcela od nuly, v tom pokračuju průběžně dál doposud, ale jasně a zřetelně cítím, že už po třicítce mi to začlo lézt do hlavy obtížněji. A tento trend pokračuje, cítím to na sobě, nyní se učím dvakrát tak obtížněji než ve 20, a minimálně dvakrát tak rychle se mi to naopak vytrácí z hlavy...:( 

2/přizpůsobivost vztahová: Když jsem byla mladá, vím, že jsem se tehdy úplně přirozeně, za pochodu, ve vztahu dovedla přizpůsobovat, šlo to vlastně tak nějak samo, ani jsem nad tím nepřemýšlela. Nyní to přizpůsobování ve vztahu jde s každým rokem hůř - člověk už má své zvyky a zlozvyky, zažité stereotypy, a nad přizpůsobováním si musím často popřemýšlet a řadu věcí si aspoň teoreticky zdůvodňovat - prostě dá to čím dál tím větší práci...
A totéž ale vidím snad na všech vrstevnících kolem, je to podle mě obecný trend, nikoli jen můj.
Snad proto mi vyhovuje volnější vztah, kdy bydlíme každý ve svém (jen by to ale sakra nebuselo být tak daleko :( ;)  ). Někdy přemýšlím, zda bych byla schopna ještě každodenního klasického soužití, a trochu se obávám, že ne, a nebo bych musela potkat někoho, kdo by mi "sedl" skoro absolutně, což ale pokládám za nepravděpodobné...

Jinak musím říct, že se cítím hlavně na vrcholu tvůrčím a v oblasti seberealizace - je to teď super, a jelikož jsou děti skoro samostatné, mám na to i dostatek času a prostoru.

Jak to všechno máte vy?? Jsem zvědavá na vaše postřehy... :)

Ještě bych to téma rozšířila na - jak se na tom vrcholu sil udržet co nejdéle a jak to stárnutí zpomalit.

...jo, a právě jsem si vzpomněla na třetí věc, kdy jsem u sebe zaznamenala určité stárnutí":
Do čtařicítky jsem měla tu výhodu, že jsem měla pěknou štíhlou postavu jaksi zadarmo, od přírody (= bez extra cvičení, diet, omezování).
A přesně po 40. narozeninách jsem s údivem zaznamenala pojednou sklon k přibírání na váze. Tak jsem to zarazila hned v počátku, úpravou jídelníčku, přestala jsem se v 11 večer přežírat ;) (což jsem dřív klidně mohla) a při téhle lehhce změněné životasprávě jsem už zase spokojená i s váhou. (mám o 2 kila víc, než když jsem maturovala, což myslím jde..:) )

....tak nad tím vším přemýšlím, a jsem zvědavá, na které další "stárnoucí projevy" u sebe ještě narazím...:vissla:

amely napsal(a):

Ještě bych to téma rozšířila na - jak se na tom vrcholu sil udržet co nejdéle a jak to stárnutí zpomalit.

Proč ne? Pište tedy i své recepty na zpomalení stárnutí, můžem to tu všichni pak využít jako jakýsi manuál :)

K tomu dodávám, že nejdůležitější věc pro zpomalení stárnutí je podle mě udržet si pevné zdraví (což do určité míry ovlivnit jde, do určité ale bohužel ne :( )  asi taky i tu váhu.
Vlastně si uvědomuju jako obrovský dar, že mě to zdraví slouží... (ťukám to o dřevo ...)

Ja to má mzložitejšie, ja som s aokolo 20tky (ale aj na strednej) cítila horšie ako teraz, bola som furt nakapatá, nič som nestíhala a síl mám teraz rozhodne viac ako vtedy... Takže v tomto vidím starnutie ako poitívum. ;) Skôr ako "naberanie roumu" než ako "pomalé scházení". :P Nejako sa učím vlepšie narábať s energiou, so silami a s psychikou. A okrem iného som vzdala diéty, takže aj vďaka tomu sa cítim podstatne lepšie.
Negatíva vidím povedzme v tom, že nevydržím toľko "kalit" - ale to ma už ani nebaví - a ráno mi trvá dlhšie, kým sa zohrejem na "prevádzkovú tpelotu". Aj keď - v prípade núdze som aj to vedela skrátiť na potrebné minimum... a spím menej kao v tých 20tich a som čulejšia. :P Fakt to celkom nechápem, ale je to tka. Učím sa zrhuba rovnako (možno si starostlivjeiše vyberám, ČO sa bduem učiť, to jedine) a prispôsobivosť vo vzťahoch ťažko porovnávať... ale asi nezmenená.

jéé, to je hezké téma!
mě je 43 a mám pocit, že sil je dost. Ťuk ťuk, ťuk, zdraví slouží, dokonce se některé věci v průběhu let i zlepšily, snažím se udržovat v kondici duševní a tělesné. To učení jazyků už mi, pravda, nejde. Už jsem líná věnovat tomu času tolik, co dřív.
Souhlasím se Selimou, že jsem se naučila se spoustou věcí zacházet a v tom vidím přínos "stárnutí". Ovšem nepochybuji, že za dva tři roky to začne mít sestupnou tendenci. Zatím se cítím na vrcholu - děti vyrostly, manžel odešel za hlasem svého srdce, ale mě to paradoxně nějak posunulo vpřed. Místo, abych zakysla na pozici stárnoucí mamky v teplákách na zahrádce, objevuji svět.
A souhlasím i s Blossom, že v oblasti vztahů je to poněkud problematičtější a do něčeho už nejsem ochotná investovat tak bezhlavě.

Blossom napsal(a):

amely napsal(a):

Ještě bych to téma rozšířila na - jak se na tom vrcholu sil udržet co nejdéle a jak to stárnutí zpomalit.

Proč ne? Pište tedy i své recepty na zpomalení stárnutí, můžem to tu všichni pak využít jako jakýsi manuál :)

K tomu dodávám, že nejdůležitější věc pro zpomalení stárnutí je podle mě udržet si pevné zdraví (což do určité míry ovlivnit jde, do určité ale bohužel ne :( )  asi taky i tu váhu.
Vlastně si uvědomuju jako obrovský dar, že mě to zdraví slouží... (ťukám to o dřevo ...)

No a já bych to viděla,že je důležité zachovat si určitý nadhled a být psychicky v pohodě. Mít své zájmy.
Víte co já bytostně nesnáším,když slyším okolo sebe ženské v mém věku,tudiž ty co to mají za pár do čtyřiceti vypouštět z pusy,většinou na mladé,ale pozor i na ty ve "středním věku a výš" ,tohle bych si já,už neoblékla,šoupané rifle to já,už nemusím... Na tohle jsem,už stará... A naty mladé zas vypouští kritiku a slyším ta má špeky..nebo ta je anorektička.. Ta má krátkou tu sukni.. Nebo se podivují nad takovými vlasy a makovými vlasy,jestli je někdo takhle oblečen a patří k takové skupině,např styl emo apod. Řekněte mi kdo jiný by si to měl a může dovolit než mládí???? A nezáleží natom,zda je někdo tenčí,silnější,větší,menší..pořád je to mládí!! Trošku se odlišovat,být svůj,prožít,užít si to mládí? A na druhou stranu,doba se změnila,proč si přiměřeně trošku extravagance nedopřát i když nám,už není dvacet,pokud se mi něco líbí. A pokud usoudím,že při svých 50 kilech a necelých 40 letech do toho ještě můžu jít a pokud se v tom budu cítit dobře a svá,tak si myslím,že není co řešit. Názor okolí neřeším vůbec. Já zrovna teď na jaře se budu pídit po riflích s dírami(teda né zas moc.. :P) Tak v tomhle mi pak připadají ty ženské  pak daleko starší než je jejich věk.. Jasně dvacet mi není a nemíním si ani nato hrát,ale strašně fandím mládí a tomu,aby si to užili,ale kvůli tomu,že mi zanějaký rok,už bude čtyřicet si neobleču zástěru a šátek na hlavu a nebudu stát a kritizovat všechny okolo,kdo si užívají mládí nebo dnešní svobody v oblékání,poslouchání hudby atd. Já například dodneška poslouchám to,co jsem poslouchala někdy okolo ani né 18 let. A jen proto,že mi za pár bude čtyřicet nezměním styl a nepustím si dechovku. Je fakt,že číny,elasťáky s řetězy a vestu si,už také neobleču,jako v těch 18,ale užší šoupané rifle nebo,kde bude pár dír nebo,že si objednám triko,kde sice ,už nebudou lebky a hřbitov,ale triko,kde bude nápis a nějaký umírněný znak té kapely ještě klidně. A´t si o tom myslí cokoliv kdokoliv. No a také je fakt,že přece jen někdy se člověk musí přizpůsobit pracovnímu prostředí,například při práci v bance by to asi nebylo ono..:D

No - líp už bylo
Mám blíž k 60 než k 50 a přece jen občas zjišťuju, že hlava by chtěla a tělíčko se vzpírá, tak ho buď laskavě přemlouvám nebo surově donutím . Fyzicky to jde dolů spíš skokově - najednou zjistím, že to, co jsem ještě loni zvládla levou zadní, chce nějak víc energie (a podobně to mají i holky věkově blízké), ale snažím se hejbat jak (_._), tak mozkem, protože obojí je potřeba, aby se ze mně ještě dlouho nestala zakyslá bába, znepříjemňující život svému okolí.

No a jinak v čem to pociťuji,že mi táhne na čtyřicet?? :co::D No spíš jen v těch číslech,které se rok co rok mění. Ale zas je fakt,že se vůbec nehýbu,pokud nepočítám,že nemáme auto,tudiž pěšky chodím denně,pak prostojím,prošlapu v práci někdy směnu..a jsme u toho ty křečáky sem tam,už no..  Také to břicho není,tak ploché a boky se mi trošku roztáhly,ale zatím dobrý,váha je +- 50kg,takže zatím to neřeším.Moc nepiju(vodu..:D),takže možná trochu i díky tomu celulitida(trošku),ledviny a pleť mi to zatím trpí,soudím podle toho,že mi většinou hádají míň(ale zkusím to napravit). No vlasy není,už ta kvalita co v mládí,ale zas nic moc s něma nedělám,spíš je týrám. Fénuji atd. Stejně si rostou a kroutí se,jak chtějí. V zrcadle se ještě občas poznávám i když se občas divím..sem tam vráska,ale,když na světě je taková sranda a když je to od smíchu je to fajn. No a šedivý vlásek,jeden dva,ještě,že existují barevné šampony.. :D Paměť,no zatím dobré,ale občas semnou zalaškuje a učení..no zatím jsem nezkoušela,ale,když jsem chodila do kurzu AJ+ učila jsem se sama řecky docela to šlo. Problémy s očima mám velké,ale zatím knihu přečtu,tak co víc si přát. Ale co pociťuji,tak po práci bývám asi více unavená než to bylo kdysi,energie mi někdy chybí to je fakt. A jít po pařbě do práce,jako kdysi,tak to bych,už dneska fakt asi nedala,kruhy pod mýma očima by mohly způsobit,že by si mě někdo spletl s koalou. No jak říkám,hlavně být psychicky v pohodě+zdraví k tomu=výhra,ať mi je kolik je. To je prostě život. Jen někdy si s mou dlouholetou kamarádkou posteskneme,jak ten čas letí a zavzpomínáme na naše staré časy mládí..a divíme se tomu číslu,nám to tak někdy ani nepřipadne.. :D

Dík všem za krásné a podnětné příspěvky, moc mě těší, že jsou zatím veskrze optimistické. :)

Zajímavá věc - Reňas tu nakousla ty oči: Já mám dosud oči jak rys, ale např, má o něco starší ségra už malá písmenka nepřečte-jen s brýlemi. Přišlo to prý skoro ze dne na den, někde po té pětačtyčicítce.
A vím, že mnozí známí to taky měli nějak takhle - pořád dobrý a najednou jim ruce nestačí (když chtějí přečíst drobnější písmenka, musí noviny držet nataženýma rukama daleko od sebe).
Tak si říkám - kdy to přijde, kdy se ty oči asi zkazí mě...

K tomu ještě jednu historku: Mému známému poté, co zjistil, že blbě vidí, se zdál sen: Byl na běžkách na Aljašce, sám, mimo civilizaci, a pak dojel na autobusovou zastávku uprostřed divočiny. Věděl, že odsud jezdí autobus jen jednou za tři dny. Stál pod tím vylepeným jízdním řádem, úplně bezmocný, protože ani zaboha nebyl schopen ta drobná čísla přečíst a zjistit, zda pojede dnes, a nebo až za ty 3 dny.... naštěstí to byl jen sen, ale taková může být někdy i realita...:(

Když jsem slavila 40,narozeniny, říkala jsem známým, že se cítím skvěle, jen mě mrzí, že už nemůžu ode dneška hrát na schovávanou... :grater:  Ptali se mě udiveně proč jako?? :co:
Tak jsem jim zopakovala známý vtip: Víte, proč nemůže ženská po čtyřicítce hrát na schovávanou?? No - protože by ji nikdo nehledal!!!
;) :dumbom:

(PS: ale nebojte, vlastní praxí mám ověřené, že se hledači stále ještě najdou ;) :vissla: )

Já jsem slepá jako krtek od dětství, tak mi to ani nepřijde - spíš se mi to zhoršovalo tak kolem třicítky (prý v souvislosti s těhotenstvími a porody). Ale čtu malý písmenka s brejlema na dálku, drze vyšívám a tak - mě nedostanou
Taky se vyblbnu s vnoučatama - nedávno jsem byla s tím nejmenším bobovat za barákem, byť sledována podezíravými pohledy sousedek, jestli už jsem se zbláznila úplně...
Ovšem sebekriticky přiznávám, že když se přihrnou všichni, mám radost 2x - při příchodu i při odchodu . Jó, kde jsou ty časy, kdy jsem zvládla tři haranty vlastní, smečku jejich přátel a nezanechalo to újmy na mém těle ani duši...

heleno, to byla pěkná úvaha!

Kukačko, myslíš tu od sousedek?

Blossom napsal(a):

Dík všem za krásné a podnětné příspěvky, moc mě těší, že jsou zatím veskrze optimistické. :)

Zajímavá věc - Reňas tu nakousla ty oči: Já mám dosud oči jak rys, ale např, má o něco starší ségra už malá písmenka nepřečte-jen s brýlemi. Přišlo to prý skoro ze dne na den, někde po té pětačtyčicítce.
A vím, že mnozí známí to taky měli nějak takhle - pořád dobrý a najednou jim ruce nestačí (když chtějí přečíst drobnější písmenka, musí noviny držet nataženýma rukama daleko od sebe).
Tak si říkám - kdy to přijde, kdy se ty oči asi zkazí mě...

K tomu ještě jednu historku: Mému známému poté, co zjistil, že blbě vidí, se zdál sen: Byl na běžkách na Aljašce, sám, mimo civilizaci, a pak dojel na autobusovou zastávku uprostřed divočiny. Věděl, že odsud jezdí autobus jen jednou za tři dny. Stál pod tím vylepeným jízdním řádem, úplně bezmocný, protože ani zaboha nebyl schopen ta drobná čísla přečíst a zjistit, zda pojede dnes, a nebo až za ty 3 dny.... naštěstí to byl jen sen, ale taková může být někdy i realita...:(

No,protože jsme včera řešili mou mámu,tak jsem se na téma stárnutí bavila s manžou. Říkám mu,co já bych v jejím věku dala zato,kdybych byla takhle vitální. U mně není jisté,že budu vidět ani ve čtyřiceti,takže mu říkám,pokud se dožiju a budu chodit a hýbat se a budu aspoň jakž tak vidět,že nebudu úplně odkázaná na druhé,tak já budu hrozná babka skoro něco jako Kelišová ve Slunce,seno... :albert: :D Takže se těšte.. :lol:

Nedokážu posoudit jsem li na vrcholu sil, (možná bude ještě lépe :) ) ,  ale jsem teď v nejlepší kondici po všech stránkách, za celý svůj život.

Coby dorost a mládě (do dvacítky) jsem na tom byla lépe určitě fyzicky, dělala jsem všechny možné sporty,  i závodně, takže uběhnout 3km v nejlepším čase z vrstevníků- nebyl problém. Ale po jiných stránkách to zase nebylo tak , jak dnes (sebevědomí, seberealizace,..atd)

Fyzickou aktivitu jsem vzdala cca od 20, pak dlouho nic a nyní jsem začla před pár lety zase cvičit atd. Věnujeme se navíc rekreačně  sportům - tenis, lyže,  takže fyzičku mám uspokojivou . Mám 40let a tím pádem (děti velké) už mám víc času na sebe, můžu si kam chci, kdy chci, zajet a v podstatě koupit, zařídit, co chci. To mě baví ze všeho nejvíc - ta úplná svoboda a nezávislost, to, že si můžu tahat za všechny své drátky sama. To jsem nikdy nezažila.

A stáří - změny pozoruju v tom, že vynechávám společenské události, nechci nikam moc chodit (silvestry, hospody, plesy..) a více se zašívám doma, nebaví mě už město, jsem raději v domečku a na zahrádce a zalezlá s knížkou nebo se psy... Zdraví zatím  slouží, takže si moc na stáří stěžovat nemůžu..:) - o to jsem se dříve také nijak moc nestarala - zase až poslední léta. Po všech stránkách o sebe více pečuju - a vůbec to není špatné..:D

Blossom napsal(a):

Když jsem slavila 40,narozeniny, říkala jsem známým, že se cítím skvěle, jen mě mrzí, že už nemůžu ode dneška hrát na schovávanou... :grater:  Ptali se mě udiveně proč jako?? :co:
Tak jsem jim zopakovala známý vtip: Víte, proč nemůže ženská po čtyřicítce hrát na schovávanou?? No - protože by ji nikdo nehledal!!!
;) :dumbom:

(PS: ale nebojte, vlastní praxí mám ověřené, že se hledači stále ještě najdou ;) :vissla: )

Bloss, a taky bacha na to,když někdo zazvoní u dveří......aby to nebylo stáří......
pomalu ( ale jistě ) mi táhne taky na tu 40- jak se smíchem říkávám,že o ní škrtám špičkama svých bot ,ale mám pocit,že každý stárne jinak rychle. Znám mladé dívky, ještě jim není 20, ale už jsou unavené,bolí je záda,klouby.....jsou jako bez života. A na druhé straně,když vidím svojí mamku,které je 63 jak je čiperná a k neutahání......a jak říká, cítí se skvěle ( a vypadá tak :godlike: ). Já za sebe říkám,že se cítím tak nějak stejně jako před deseti lety, někdy jsem utahaná jak kotě, jindy jsem jak po dopingu. Ani po fyzické stránce zatím nezaznamenávám známky stárnutí- nešediví mi vlasy a díky genetice nemám ani vrásky. Jo,ale občas mi vržou kolena:D:D:D:D,takže........:dumbom::dumbom::dumbom:......no,jo,no asi stárnu..:D

Tak mně je 48 a můj největší problém se stárnutím je, že rozum a srdce zůstaly na osmnácti letech a jen to tělo chátrá. Mně tedy nevadí ty projevy stárnutí jako slábnoucí zrak /při pohledu do zrcadla je to naopak někdy výhoda/, to že abych si udržela váhu se musím čím dál víc ovládat v jídle nebo že se mi dělají vrásky. Co mi vadí víc je, že  poslední dobou si hůř pamatuju, co jsem četla nebo se učila. Ale řekla bych, že je to spíš horší schopnost koncentrace, když se mi povede maximálně soustředit jako kdysi, tak to v hlavě zůstane.
Jak tu někdo psal, tak u mě se stárnutí taky projevuje ve skocích - pořád dobrý a najednou se objeví další příznak.
Myslím ale, že hodně záleží na vnitřním pocitu, jak se kdo cítí starý. A to z něj potom taky vyzařuje. Jsou ženy s vráskami a ne úplně ideální postavou, ale je z nich cítit ta energie a duševní mládí a tak taky na ostatní působí.

Tak mi je 41 a  cítím se docela dobře. :)   Snažím se o sebe pečovat, takže snad ještě pohled na mě docela ujde, i když by bylo stále co zlepšovat. :lol:       Mám to v hlavě srovnanější teď, než ve dvaceti.
Kolem třicítky  jsem  si  prožila docela krušné chvíle, tak teď je to určitě  klidnější a doufám, že navždy bude.

Určitě  sleduji změny - např. musím nosit brýle na dálku a dříve jsem viděla výborně.   Paměť mám stále výbornou :), mohu to posoudit, protože jsem se dala  "na stará kolena" na studium  VŠ.
S manželem oba teď spíše vyhledáváme klid a volné chvíle trávíme společně a myslím, pokud mohu mluvit i za něj, že  nás to baví. :)
Moc si přeji, ať nám to vydrží, zdraví slouží a ostatní přijde samo.

Ale přiznávám, když se někdy vidím  v zrcadle, tak se leknu, co je to za " stárnoucí ženu". :lol:

Suzie napsal(a):

Tak mně je 48 a můj největší problém se stárnutím je, že rozum a srdce zůstaly na osmnácti letech a jen to tělo chátrá. Mně tedy nevadí ty projevy stárnutí jako slábnoucí zrak /při pohledu do zrcadla je to naopak někdy výhoda/, to že abych si udržela váhu se musím čím dál víc ovládat v jídle nebo že se mi dělají vrásky. Co mi vadí víc je, že  poslední dobou si hůř pamatuju, co jsem četla nebo se učila. Ale řekla bych, že je to spíš horší schopnost koncentrace, když se mi povede maximálně soustředit jako kdysi, tak to v hlavě zůstane.
Jak tu někdo psal, tak u mě se stárnutí taky projevuje ve skocích - pořád dobrý a najednou se objeví další příznak.
Myslím ale, že hodně záleží na vnitřním pocitu, jak se kdo cítí starý. A to z něj potom taky vyzařuje. Jsou ženy s vráskami a ne úplně ideální postavou, ale je z nich cítit ta energie a duševní mládí a tak taky na ostatní působí.

:jojo: ja stále hovorím, že nechápem, prečo dali takej mladej duši starnúce telo... :D - aj keď, ani tam to ešte nie je zlé... :vissla:

Mně je 50. Fyzicky se zatím cítím dobře, stejně jako ve dvaceti. Duševně je to zatím taky dobrý, i když pozoruju, že se už špatně učím nové věci a v podstatě mě už nové věci nezajímají tolik, jako zamlada. Ale to může být i povahou - jsem hodně konzervativní. Co mě tedy nejvíc štve je můj vzhled - po čtyřicítce jsem přibrala 20 kg a i když se snažím jíst málo, kvalitně, hýbat se - neleze a neleze to dolů. A potom mi hrozně vadí to, že mám strašně povolený ksicht, všechno klesá k zemi - koutky úst, oční víčka, vypadám strašně unaveně a naštvaně.
A pak má Blossom pravdu s tím přizpůsobováním se ve vztazích. Už to neumím, hrozně mi to vadí. Neumím si představit, že bych měla žít s nějakým mužem v jednom bytě. Ale sleduju to i při hledání kamarádek. Nejdřív jsem si myslela, že nebude problém najít nějakou na netu, ale časem jsem zjistila, že mi ty nové známé jdou strašně na nervy a nemám vůli začít si s nimi budovat nějaký vztah. Prostě jsem to vzdala a mám zas jen ty svoje "staré" kámošky (s jednou výjimkou).
Moje maminka, která loni ve svých 86 letech umřela, měla to štěstí, že fyzicky i duševně na tom byla velice dobře až do posledních okamžiků. Dokázala se o sebe kompletně postarat včetně mytí oken, chodila na procházky, cvičila, hodně četla. Jen bohužel špatně slyšela a pozorovala jsem, že jí dělalo někdy problém se vyjádřit. Ale to mohlo být i tím, že byla hodně sama a odvykla si komunikovat s lidmi. Říkám si, že pokud bych měla to štěstí a zůstala na světě taky tak dlouho jako ona, že bych byla šťastná, kdybych na tom byla takhle.

Já to dnes četla taky....je mi letos 58...a užívám si toho moc
loni jsem se rozvedla...po 34 letech...
potřebovala jsem berličku....načechrat si peří...a našla si přes inzerát A-anděla.......a žiju andělský život....každý týden výlet do přírody...teď pěšky...ale loni od března do prosince na kole, ujedu i 70 km....cvičím...držím dietu...kadeřník, kosmetička, hadříky, mini..
máme stejné zájmy....umění, historii, knížky....vykládáme si třeba 5 hodin....jsme si vzácní....máme každý týden super sex...neřeším budoucnost, neplánuju...žiju a počítám s tím, že andělé odlétají a přilétají....umím být spokojena sama se sebou....

učím na gymplu cizí jazyky...každý den si napíšu pár slovíček, frází, někde přilípnu třeba v kuchyni a cíleně se je učím, na internetu dělám každý den sudoku...vidím, že už to není ono...tak bojuju proti stáří

za 15 měsíců jdu do důchodu, stříhám metr....mám plánů
a co považují za nejdůležitější....pozitivní myšlení..jít dopředu..

hm......ale nepřišlo to tak samo

jinak super vlákno.....tady se můžu toho ještě přiučit

V dubnu mi bude 55,dřív chodily ženy se dvěma dětmi v tomto věku do důchodu.Co se týká učení nových věcí,ve mzdové oblasti,kde pracuju se pořád něco mění,tak se prostě učit musím.Nezdá se mi,že bych na tom byla hůř,než můj o 14 let mladší kolega.Nevím,jestli by mi do hlavy lezl nějaký cizí jazyk,občas uvažuji o angličtině.Asi to chce zkusit.K padesátinám jsem dostala od dětí tandemový seskok a užila jsem si to parádně,loni zase zorbing,což bylo trochu horší,ale zkusila jsem to.Jezdím na kole,na jaře si chci koupit kolečkové brusle,láká mě to už dlouho.Něco jsem přibrala,pravda,ale nedávno mi bývalá kolegyně  řekla,že od nějakých 42 vypadám pořád stejně,vrásky moc nemám,to je ale spíš geneticky dané,ani nešedivím,milování se mi líbí pořád stejně.
Je ale pravda,že jsem pohodlnější a třeba práce kolem domácnosti.nebo chaty už mi jde trochu pomaleji,ale to není přece žádná soutěž,ani závod....
Baví mě cestování,moje dvě vnučky,v létě mi přibude další vnouče.Stará se necítím,jsem v podstatě zdravá,starám se o sebe,život se snažím užívat jak to jde...

vera napsal(a):

za 15 měsíců jdu do důchodu, stříhám metr....mám plánů...

Závidím, plánů bych měl taky plno, ale do důchodu nemám bohužel 15 měsíců, ale asi 15 let, a kdo ví, co si ti naši politici ještě do tý doby vymyslej... :(

Jinak.. ačkoliv toto vlákno je vyloženě pro ženy, tak já po čtyřicítce nemůžu pořádně spát až do rána, a i když je víkend a mohl bych chrnět až do aleluja, probudím se stejně v šest, a čumím do stropu... :(

cestování mě taky baví....pod stan a poznávačka...loni 17 dnů v Albánii....každý den jinde...koupelna-potok a wc-keřík...kláštery, mešity, antika, hory....3 dny koupačka u moře...ještě teď z toho žiju
kolegyně mi řekla, že by na takové dovči umřela.....letos jsem si už dala dárek k narozkám......chci přespat na jednom hradu...pod širákem....ale nemůžu přemluvit A....nechce

V dubnu mi bude 47. Když se ohlédnu zpět, na vrcholu svých sil se cítím tak poslední dva-tři roky. Ale kdoví, třeba bude vrchol ještě vrcholovatější :D
Děti už jsou velké, nemusím téměř nic, a spoustu toho můžu, když chci. I s financemi je to prima, takže se nemusím omezovat třeba v cestování, které je mým koníčkem.
Nemyslím, že přibírání na váze je nutně průvodcem stárnutí. Kdyby ano, všechny ty mladé slečny by podle toho byly štíhloučké jako proutky. Ani zhoršování zraku nepokládám tolik za průvodní znak stárnutí. Dokonce ani horší paměť. To by spousta lidí byla starých už ve dvaceti. :D
Za pár týdnů se mi narodí vnouček a tak se moc těším, když se ke všem mým nynějším radostem potřetí vrátím do dětství a potřetí jinak zajímavě po dětství svém a svých dětí. Už se těším, jak se s vnoučátkem/ky vydovádíme při různých zábavách.

Hezké téma. Bude mi 53. V 50 jsem akutně a těžce onemocněla. Vykřesala jsem se vcelku bez následků a od té doby mám pocit, že jsem v životě neměla takovou kondici jako teď. V mládí jsem s mužem jezdila trampovat, pak jsem zlenivěla, teď jezdím zase i pod širák. Změnila jsem práci, mám skvělé kolegyně v rozmezí 35 - 45 let. Jezdíme do divadla, na koncerty, syn jedné z nich vlastní noční klub, tak chodíme na diskotéky protáhnout si tělo. Víte jak synovi spadla brada, když zjistil, že máma jde večer na diskošku? A jak jsem u něj stoupla v ceně? Jako Ajka jsem mzdovka, takže zakrnění mozku mi nehrozí, navíc se celý život ráda učím nové věci. Mám čas na koníčky, na sebe, na vnučku. Jen jsem v přechodu nabrala asi 12 kg, které se mi nedaří shodit. Ale rozhodně si nemíním kazit náladu nějakým hubnutím a omezováním. Prostě zatím mám pocit, že život začíná po padesátce.

Holky, jste skvělééééé :storstark:

tak já taky přispěju..mě je 29 a momentálně mám pocit, že mi docházejí síly. Psychicky super, jsem šťastný člověk, ale ta věčná únava, ách jo. Večer skoro usínám dřív jak malá, ráno se sotva plahočím do práce a opravdu mám pocit, že začínám chátrat....podle toho, co píšete se na tu padesátku začínám těšit ;)

Mám 48 a cítim sa zatiaľ fyzicky i duševne fit. Možno je to i tým, že nemám čas myslieť na to, či starnem. Na vzhľade to nie je nejak vidieť, hoci nechodím na kozmetiku a ani priveľmi nepoužívam mejkap. Na vrchole síl som sa cítila tak asi medzi 35-40, kedy som stíhala zamestnanie na smeny, deti, školu popri zamestnaní, záhradu, pomoc manželovi učiť sa na skúšky, kurzy nemčiny a angličtiny,strojopis, vodičák, dovolenky, proste to šlo nejak samo, bola som plná energie a chuti do života. Zmenilo sa to po štyridsiatke. Pustili sme sa do stavby domu svojpomocne v spoločnom dvore s manželovou rodinou.   A tu som sa stretla s ľudskou zlobou a závisťou, ktorá v negatívnom slova zmysle poznamenala môj život s manželom a pozitívne zmenila hodnoty a priority v mojom živote. Až tu som si začala uvedomovať čas a starnutie. Trvalo to tak tri roky. Teraz sa na všetko dívam inými očami. Očami zrelej ženy, ktorá vie čo chce, vie čo môže od života a ľudí (vrátane manžela) očakávať, dokáže sa tešiť z maličkostí, z východu slnka, zo spevu vtákov, z modrej oblohy i zasneženej krajiny. Som osudu vďačná za dobré i zlé a teším sa aj na starobu, ktorá bude taká, ako ju bude vnímať moja duša a srdce.

No já jsem tu ještě i psala mít své zájmy nebo si i časem najít něco nového,myslím,že to je velmi důležité.  A je fajn mít přátelé,ale nebýt na nikom závislá,tudiž najít si něco,co můžu dělat nezávisle na nikom druhém,je možná ještě důležitější. :styrka: Proč to píšu,příklad mám u mé mámy. Celý život byl středem vesmíru pro ni partnerský život,prostě partner. To asi upředňostňovala i před náma i před vnuky,nějaké hlídaní,nebylo úplně nikdy to,co by ji nějak naplňovalo.  Nikdy neměla vlastní zájmy nebo nějaké sny do budoucna. Dnes,už můj otčím dávno nežije,přítele má,ale stím,už to také není takové,jak bývalo,navíc,už má velké zdravotní problémy a bydlí od ní dál,musí za ním cestovat. A má máma teď neví co si počít,lituje se,brečí,topí se v depresích a hlavně mně si pořád stěžuje,že ji trápí samota(sourozencům si nestěžuje).:( Kamarádky má,ale mají své partnery nebo rodiny..nebo zájmy. No my možná nejsme nejpříkladnější děti,já s manžou teď dost pracujeme hlavně i o víkendech,přes týden jeden z nás s dcerou lítáme do lidovky,atd. Sourozenci zas o víkendech jako my ani tolik nedělají,ale...znáte to. Stejně já osobně bych ji všechny dny v měsíci stejně nevyplnila to fakt ani časově bych nezvládla a naše děti,už rostou do puberty a raději lítají venku s kamarády než by byli 2 dny u ní,kdy se jim ani ona moc nevěnuje a oni se tam potom nudí. A vlastně nato ani nebyli moc zvyklí,protože na hlídání moc nebyla. A ona je najednou v háji,stěžuje si všude na nás a na všechno.. Lékařka ji posílá k psycholožce. Když ji poradíme,aby zašla do nějakého klubu(kamarádka ji navrhovala,že tam zajde sní),že se tam seznámí ,mají různé akce,tak nechce,do knihovny nechce,cvičit nebo něco pro seniory nechce.. Argument,ona se necítí ještě stará...(má letos 70)a tak brečí a pořád dokola. Je to čím dál horší. Proto si myslím,že je důležité najít si něco,nějakou činnost. Najít si něco,co by člověka bavilo a také zaplnilo najednou ten volný čas. :vissla:

Kúpte jej psa... ;)

To je zajímavých příspěvků...díky :hjarta: :par:

Vero, překvapuje mě,kolik máme společného. Podobná trápení v minulosti, podobnou přítomnost, včetně té cyklistiky: My předloni najeli skoro 2000 km za rok, letos o něco míň (ale to je jen podružné měřítko, jezdíme na pohodu, nikoli kvůli kilometrům...) A jestli ten tvůj nechce přespat na hradě, tak mi napiš, vím o několika krásných hradech k přespání.. ;)

Mikeši, jsi na omylu, tohle vlákno není jen pro ženy, takže - nevaž se, odvaž se a piš!! :)

To, co píše Reňas, je smutné - nejhorší je, nemít svůj život když děti odejdou, nemít koníčky a neumět se zabavit.. Vždyť je tolik věcí, co stojí za to zkusit a tolik krásných míst k vidění..

Probírám se vašimi příspěvky a porovnávám vaše pocity se svými... Několik z vás psalo, že začínáte dávat přednost klidnému večeru doma... tak to já ještě nemám, já mám pořád vrtuli u zadku, každý víkend v trapu, a v týdnu tak optimálně aspoň jednou-dvakrát mezi známé - nejlíp zahrát si společně na kytary...

:D Hezké téma, Blos.:supr:
Právě jsem se vrátila z (poměrně slušné) pařby, minulý týden jsem byla též, na víkend mám plno, v práci hbitě udělám víc věcí než mladá kolegyně (říkají to ostatní a zlobí mě, že si určitě šlehám nějaké povzbuzováky, ale já nepiju ani pořádnou kávu) :D, 3x týdně angličtina (ve dvou kurzech) samozřejmostí, večeře u nás  zdaleka nejsou studené (dnes krokety s usmahnutým mletým masem a zeleninový talíř), spávám asi 6 hodin.... atd., :D
Doma i v práci mám přímo botanickou zahradu, kterou ráda opečovávám. Zaměstnání zdaleka ne osmihodinové (v úterý a ve středu 14 hodin), dvě firmy k tomu, dvě školy a pes v bytě při té práci - normálka. Mně připadá divné, že někdo přijde ve čtyři z práce domů, složí se před televizi a do noci už nic neudělá. Asi na to nejsem zvyklá, "nepěstovali" to ani moji rodiče.
Klidné večery ani neznám; buď tvořím něco pracovního doma u PC, nebo jsme věčně na cestách z firmy nebo do firmy nebo jsem někde s přáteli "na tahu".
Jsem dost štíhlá, taky si myslím, že tloustnutí určitě nesouvisí se stárnutím. Na dobré jídlo nedám dopustit, ale naznala jsem, že minigolf mě nezachrání :D, tak jsem se přemluvila a začala občas posilovat břišní svalstvo, jen tak pro svou radost; občas totiž vyberu dceři nějaký topík z její skříně, když jdeme na diskošku :D. A zájem véééélmi mladého muže a lichotky mého manžela i kolegů taky dělají své. ;)
Kolena zatím nevržou, ačkoli se blížím k té padesátce, tak si říkám, že je to skvělé - nejvíc se asi bojím své případné nepohyblivosti. To bych musela nekompromisně vyžadovat od svého doktora nějaké zklidňující injekce, abych to psychicky zvládla :) :|. Ale co, existuje tolik nedočtených knížek, pletení, vyšívání, šití (kdysi aktivně prováděno), občas maluji nejen stěny v bytě - život toho nabízí tolik.... :supr: atd.
Ten elán si uvědomuji a popravdě - nevím, kde ho beru. Věřím ve svoje dobré geny a ve skvělé lidi kolem sebe.

P.S. Jo, ale nežehlím a o seriálech v TV jen slýchám :D.

Bude mi 43. Předloli a loni jsem poprvé pocítila, že zdraví není samozřejmost - štítná žláza, celková únava, teploty bůhví z čeho, nějaké špatné krevní testy. Předtím jsem byla zdravá jako ryba. Hrabala jsem se z toho celý loňský rok - dávala se dohromady nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Teď už se díky bohu cítím dobře (klepu na dřevo), ale snažím se žít zdravěji než dříve - dost spánku, zdravé jídlo, nestresovat se, dost pohybu.

Fyzička mi i díky zdravotním problémům odešla, ale teď ji doháním. Cvičím jógu, plavu, teď aktuálně chodím do fitka, v létě budu asi spíš běhat nebo jezdit na kole. S tím souvisí váha - ano, po 40 jsem přibrala, ale bylo možná víc tou štítnou žlázou než věkem. Teď mám velké odhodlání dohnat fyzičku a shodit, tak snad se mi to podaří.

Co se týče schopnosti učit se, tak tady se cítím zcela na vrcholu sil (nebo aspoň stejně jako jindy). Ve 33 jsem začala dohánět studia - dostudovala postupně Bc., Mgr., teď dodělávám PhD. Až po třicítce jsem se naučila anglicky, celkem dobře - jsem schopná psát články a přednášet v angličtině. Německy jsem se naučila trochu hůř, jsem schopná číst odborné knihy, ale moc nemluvím. Ale chci to postupně dotáhnout. Pak asi přidám francouzštinu :-) Nekonečné studium mi ale poskytuje můj obor, který miluju. Svoje stáří (pokud nějaké bude) si představuju v knihovně :vissla: Myslím si, že s věkem neodchází schopnost učit se, ale že mizí zájem, schopnost divit se, žasnout a touha objevovat - a s tím pak souvisí, že si to (ne)pamatujeme. Právě tuto schopnost bych si chtěla uchovat.

Celkově v životě jsem klidnější a vyrovnanější. Mám spoustu zájmů - hudbu, divadlo, umění vůbec. Necítím se stará. Děti pomalu odrůstají, takže se můj praktický každodenní život trochu mění. Až dospěje můj "maličký" šestnáctiletý syn, změní se to úplně. Nevím, jestli jsem na to připravená, ale snad ano.

Posledních 10 let jsem žila bez partnera. Nikoho jsem nehledala, ale teď trochu koukám kolem sebe :rodna:

:styrka: :reta: :rock:

Letos mi bude 30.
Do předloňska jsem se nemusela vůbec starat o postavu, teď musím makat, protože jsem začala z ničehonic přibírat. Pořídila jsem si mučící nástroj - crossový trenažer, a cítím se opět velmi dobře.
Loni jsem si koupila poprvé krémy na obličej :lol:
Uvědomuji si, že mám čím dál víc ráda klid.
Duševně je mi čím dál líp.

hlavně mně si pořád stěžuje,že ji trápí samota(sourozencům si nestěžuje)
To je zajímavý, že si vždycky vyberou jen jednoho, komu "brečí na rameni". Mně máma svýho času řekla, že já to zvládnu, zatímco ty druhé svými starostmi nechce zatěžovat...

Milé "bejbiny", asi bych se měla také nějak vyjádřit, jako pravděpodobně nejstarší  z tohoto virtuálního společenství. Za pár měsíců mi bude 70 - necítím se "stará", ale "starší".
Věk přišel, ale moudrosti se stále teprve učím - jde to pomalu.
Cítím se v tomhle věku skvěle - rozhodně po psychické stránce - asi proto, že už nejsem "zapřažená do nějakého povozu" - prostě mě vypřáhli. Už nikdo nepředpokládá, že bych měla něco důležitého vykonat.
Nechávají mě v klidu, a já se cítím svobodná, dělám si co chci, mohu být sama se sebou - a protože si vymýšlím stále nové a nové blbosti, tak se sama se sebou dobře bavím.
Smím být líná, nikdo na mě nevidí.
A navíc jsem si naordinovala práci, která mě baví - a práce je zdravá medicína.
Mám prima kamarádku podobného smýšlení.

helena napsal(a):

hlavně mně si pořád stěžuje,že ji trápí samota(sourozencům si nestěžuje)
To je zajímavý, že si vždycky vyberou jen jednoho, komu "brečí na rameni". Mně máma svýho času řekla, že já to zvládnu, zatímco ty druhé svými starostmi nechce zatěžovat...

Mám kamošku, ktorej mama obťažuje rovnako obidve dcéry.... Poznám aj kamoškinu ségru a jej rodinu(ešte od čias štúdií na vysokej), takže to môžem trochu posúdiť a veru vidím, že je to tak. Je to pekná, vzdelaná dáma, ktorá kedysi vyštudovala veľmi zaujímavý odbor, ale potom sa mu nevenovala(nie celkom vlasntou vinou, skôr bola hendikepovaná ako žena) a sústredila sa na rodinu. Dáva(la) jej to ale vyžrať. Najhoršie prišlo, keď ovdovela - vnúčatám sa "venovala" po svojom, čakala, že sa všetci prispôsobia jej, a žasla, keď k nej vnúčence ako väčšie odmietali chodiť alebo neprejavovlai nadšenie. Raz úprimne povedala, že je radšej, keď dcéry prídu bez detí, "lebo si tak s nimi môže lepšie pokecať". Mala priateľa, ale aj ten zomrel, a ona ešte viac zatrpkla. S kamoškami nevydrží, ale dcéry obťažuje stále dokola.  A VYČÍTA, manipuluje, apeluje na povinnosti, vďačnosť, apod. Brrr.

Ttoto je tak přínosné....uvědomit si, jak taky můžu žít......a když vidím kolem sebe lidi v mém věku, úplné starce, starce.......chlapi to neumějí zvládnout.....jdou do důchodu ....za 2 roky je nepoznávám....senilní....a trosky...u TV...a ještě to o sobě říkají, že jsou staří a blbí....bleee............ženy dokáží stárnout mnohem noblesněji a nestárnout

já se cítím lépe než před 10 lety
jsem tak vytížená........zrušila jsem TV a od 17.11.2008 jsem se ani jednou na ni nepodívala...nemám jakýsi setobox...koukám jedině u mtaky.......a pořád je to stejná hrůza....
mám 3 vnoučata...........a baičkuju....nemaminkuju.....a ani to po mně nikdo nechce
letos jedu na Ukrajinu pod stan......rodina se často udiveně tváří....i přátelé.....já to dřív v sobě musela dusit, šlapala jsem brázdu.........děti vylétly z hnízda.....manžel si našel život s přítelem alkoholem........a já....ani jsem netušila, že život je tak krásný.........
hodně mně vadí ale moje váha.......mám sklon k tloustnutí.....to je můj celoživotní boj....dělám pro to moc....zápasím s tou po*n bestií....ale když se daří....ten pocit je skvělý....cvičím,běžkuji,hlavně to kolo...nazývám to cyklošukačka....to mi tady omílají o hlavu....že je to vulgární atd.....cyklošukačka je vždy nad 60 km.....dám kolo do auta, Anděl přidá svoje...popojedeme 40 km.....a pak šlapeme...a smírčí kameny, kostely, pranýře, rozhledny...........paráda, paráda

Hmmm, o tom stárnutí a vztahu k mladší generaci :

Mám dva velmi odlišné příklady typů stárnutí ve své nejbližší rodině:
Mí rodiče jsou rozvedení, už léta, jsou absolutně jiných povah a jinak se vyvíjí i jejich stáří:

Mamka je takový - řekla bych - tichý dobrý skřítek naší rodiny: Když jen vytuší, že má někdo nějaké trápení, na nic se neptá, nic moc nekomentuje, a okamžitě se nabídne s praktickou pomocí  (pohlídá děti, pomůže s úklidem, atd., atd.) Sama i říká, že vysloveně POTŘEBUJE být ještě potřebná, ať jí od té pomoci neodháníme (někdy si připadám jako zlý kapitálista a vydřiduch, když mi třeba mamka zdarma uklízí ve firmě a zaboha odmítá si za to něco vzít). Jediný problém je v tom, že mamka je  schopná se až uštvat, ohledně té pomoci pro sebe nezná míru a nebere ohled na své zdraví, když např.zjistím, že mi seká zahradu a že přenáší těžkou sekačku po schodech, jdou na mě mrákoty...) Vnoučata ji všechna mají ráda a chodí za ní.

Můj táta je zlatý člověk, svým způsobem moc hodný, ale velmi svůj: Své stáří tráví hlavně u novin, knížek, a televize, jeho hlavním zájmem je politika. Denně mi chodí říkat, co zas támhleten blbec v parlamentu řekl, a nosí mi novinové články- "to si MUSÍŠ tohle přečíst", a druhý den mě tak trochu zkouší z toho, jestli jsem to opravdu četla ;) )
A jelikož je politika taková, jaké je, tak je čím dál tím frustrovanější a mrzutější. Zkusila jsem ho přivést na jiné myšlenky, pořídila jsem mu internet, aby si mohl psát s lidmi svého věku a zájmů, a aby se začal zabývat i něčím jiným, pozitivnějším. Dopadlo to tak, že na internetu sleduje - zas jen politiku...:(
Říkávám mu, ať to pořád tak masochisticky nesleduje, ať se zabývá něčím veselejším a tvůrčím - má rozepsaný rodokmen naší rodiny, rozepsanou knížku...ale už na tom nepokročil několik let ani o kousek...prostě- je to zbytečné...
Navíc on má tendenci mentorovat, že všechno, úplně všechno ví líp než my mladší, protože on má přece načteno a odžito víc. Vnoučata se mu bohužel už trochu vyhýbají, protože na dlouhé mentorské přednášky nemají náladu. A táta velmi často i před vnoučaty pronáší nespokojené řeči na jejich adresu- já ve vašem věku vyhrával závody na kajaku, hrál tenis, atd., a vy jste se odmítli tohle ode mne učit, kde jste dnes mohli být...
Na mé odpovědi, že vnoučata mají zajímavé a pozitivní zájmy, které zas neměl v mládí on, nějak táta neslyší...
Někdy mě mrzí, že on ač hodný a milující táta a děda, si cestu k nám nevědomky uzavírá.... Já se ho snažím vždy vyslechnout, občas si velmi hezky popovídáme, ale někdy je to vážně o nervy....

Tož tak, dva příklady stárnutí....

cyklošukačka je vždy nad 60 km
Jasně - není nad pravidelnost... zvlášť v našem věku, že...

Vero, fakt s otevřenou pusou čtu tvé příspěvky a říkám si, to snad není možný - opisuje ona ode mne, nebo já od ní?? :co: :)

A co se týká tvé terminologie, ano, možná to vyznívá někomu vulgárně, ale jak to lépe vyjádřit? ;) :P
A i toto máme nuvěřitelně podobné, protože my už dlouho zas používáme termín šukolébavka... :gloria: :rodna:  ;)  po ní se spí nádherně celou noc. :jojo:  (puritáni prominou...)

Bossom - tvůj otec = můj otec. Stran metorování vnoučat. Dcera vysloveně odmítá návštěvy.
Mám kluka 23, nechal VŠ, ale má dobré zaměstnání technického směru ve kterém se našel a kterého baví. Dcera je na VŠ v prváku, moc schopná, dobře a se zájmem se učí, pořídila si samostatné bydlení, dělá po večer uvaděčku v divadle, má ohromný rozhled. Pro mého tátu však toto nic neznamená, jediný vnuk ho zklamal! Že má stejně chytrou a schopnou, ne-li chytřejší a schopnější vnučku, to nedokáže nijak ocenit. Furt omílá dokola, jak zklamal kluk, i , že jsem ho na VŠ neudržela, dostatečně mu to nevysvětlila...že je spokojený a šťatsný, to nějak nepobírá. Pořád poznámky typu - chtěl jsem ti předat své zkušenosti, životní rady...to já v tvém věku...
děsně mě to štve. Pže nevím, co by mu táta předával. 30 let dělal v socialistickým podniku, byl 2x v Jugoslávii  na dovolené a má byt v paneláku. Dneska akorát kouká na fotbal v TV.

No a Vera se nepochlubila, že nedávno rozlámali s Andílkem postel...viď? :D
Takže u Veru  o nějaké stárnutí opravdu nemám obavy!! :D  Vera to je neskutečný éro!! :supr:
Věřím, že se nebudeš zlobit, že jsem vytáhla tuto příhodu, mě totiž fascinuje.   Když jsi to tenkrát napsala, tak jsem zírala s otevřenou pusou a nechápala, jak si někdo ve zralém věku může takto krásně užívat - proto si to dob¨ře pamatuju a okamžitě mi to naskočilo, když jsem tě četla....nedokázala jsem se takto odvázat ani ve dvaceti ! :(

Jo a ke "stárnutí"- co jsem nenapsala....
Nevím zda-li je to dílo věku nebo roztržitosti či podvědomé vypouštění "nepotřebných" bo "nedůležitých" myšlenek. Polovinu dne trávím hledáním. Ať je to nějaký papír, heslo, rukavice, telefon, klíče, auto apod.
Mnohdy jsem v myšlenkách jinde a jedu jinam, než jsem plánovala, např. atomaticky jedu směrem "domů", což by bylo docela fajn, kdybychom se nepřestěhovali..:)  Rukavice, telefon, klíče už nosím na šňůrkách na krku, jako dítě a stejně se všude musím vracet.

Někdy si připadám jako starý blázen, pubescentům doma jsem zdrojem neustálého poveselení (zneužívají toho "to jsme ti už říkali - tys to zapomněla.." ), v okolí jsem už tím pověstná. Kolegové to považují (jsou na tom ještě hůř :) ) za roztomilé a smějeme se , co se komu dnes zase "podařilo" provést za kousek. Ovšem můj chlap, nedokáže pochopit, jak můžu ztratit třeba permanentku, kartu či  znalecký posudek..,ale já nic neztrácím - hájím se - jen to pečlivě ukládám ..a nacházím. Nacházím třeba i po měsících či letech, ale nacházím!! :)

helena napsal(a):

hlavně mně si pořád stěžuje,že ji trápí samota(sourozencům si nestěžuje)
To je zajímavý, že si vždycky vyberou jen jednoho, komu "brečí na rameni". Mně máma svýho času řekla, že já to zvládnu, zatímco ty druhé svými starostmi nechce zatěžovat...

No možná je to proto,že jsem nejblíž. Sestra a brácha bydlí ve vedlejším městě. Možná proto,že jsem nejmladší... a možná proto,že jsem byla vždy asi z nich nejcitlivější(bych řekla),jsem dcera a nejvíc jsem se asi starala..(když byla po mrtvicích atd.)nebo,když něco potřebovala okamžitě uhání mého manžela.. Nejhorší je,že ona ví,že jsme vždy měli(máme) my nejvíce "starostí" s nemocemi dětí,už od jejich narození(genetika,astma aj.),nemocí manželové mámy,on,už nemá rodiče.. S financemi,prací..mou oční nemocí. Že jedeme nonstop a s dětma jsme 24 hod. 365 dnů v roce.. Sestra,už má dceru velkou,dospělou 30-letou,už bydlí jinde. Tak je sestra sama,už se švagrem. A bráchu nebude zatěžovat,na něho vždy dost trpěla,má přece 3 děti,mají toho moc..ale,že nedělají o víkendech,tak jako my neustále,že si i ty mé synovce a neteř,občas vezme babička s dědou(od švagrové..)a jejich švagr,její sestra na hlídání či prázdniny..No a navíc je nemají tak často nemocné... No tak prostě,fungujem a ještě nám přibývá starost sní. To bylo jen mé postesknutí,že tak to je. Zas to beru tak,že  je to  máma...kdo jiný by ji měl pomoci.. (Už ani neberu v potaz,že jsem ji poprosila,aby dala vědět smskou,kdy se chce stavit,už kvůli tomu,že chodíme do práce,chceme si i odpočinout třeba)hlavně manžel,má těžší práci) nebo jdeme s manžou někam..máme něco v plánu)a absolutně se urazila se slovy,že,už k nám nemusí chodit.. A když pak přišla,říkala,že tohle,když někde říkala,všichni se divili.. :( Přála mi k narozkám,stále uražená s narážkami,že k nám nesmí chodit atd. a mou prosbu,aby prosím dala vědět nesrespektuje,chodí si,kdy chce.. Tak,už to ani neřeším..

Jinak,už k tématu,promiň Blossom.. ;) Ženy,máte můj obdiv..hlavně Terčila,vera i ty Blossom a především i Vějířovka..:supr: :supr: :godlike: :godlike:
Zrovna dnes mám pocit,že mě dohání nějak věk,ráno jsem vstala a jsem nějaká K.O.  Naštěstí taková hrůza to ještě není,včera mně manžel nemohl dohnat do kopce.. :D :styrka: Je fakt,že asi tak od října dělám týdně 6 dnů,teda né vždy celých,jen ranní nebo odpolední a někdy celý o víkendu a volno mám tak 1den,povětšinou. Do toho pak lítám do lidovky s dcerou,doháním resty doma  o tom 1 dni volna,pak děti..no ještě to jsou zatím děti..9 letá předpuberťačka..a 13 letý,už puboš.. a pak nemám(e) čas na sebe,natož na přátelé...,zájmy. S dětma jsme nebyli někde ani nepamatuji.(máme rádi hory,cesty vlakem..) No,ale doufám,že je to přechodné. A také,že,až dítka povyrostou,tak chytnu druhý dech tak jako tady vy píšete. A s těmi chlapy je to pravda,někdy slyším manžela říkat,že,už je starý...:co: Tak mu říkám,no jo úplný dědek.. :dumbom: (Je fakt,že má těžší práci a na těch chlapech tady je to fakt víc vidět,to myslím i hlavně po té fyzické stránce) Ale víte co je zajímavé,že když vidí mladou sukni,najednou ti starci :albert: povětšinou ožijí.. :cool:

Kukačka napsal(a):

Bossom - tvůj otec = můj otec. Stran metorování vnoučat. Dcera vysloveně odmítá návštěvy.
Mám kluka 23, nechal VŠ, ale má dobré zaměstnání technického směru ve kterém se našel a kterého baví. Dcera je na VŠ v prváku, moc schopná, dobře a se zájmem se učí, pořídila si samostatné bydlení, dělá po večer uvaděčku v divadle, má ohromný rozhled. Pro mého tátu však toto nic neznamená, jediný vnuk ho zklamal! Že má stejně chytrou a schopnou, ne-li chytřejší a schopnější vnučku, to nedokáže nijak ocenit. Furt omílá dokola, jak zklamal kluk, i , že jsem ho na VŠ neudržela, dostatečně mu to nevysvětlila...že je spokojený a šťatsný, to nějak nepobírá. Pořád poznámky typu - chtěl jsem ti předat své zkušenosti, životní rady...to já v tvém věku...
děsně mě to štve. Pže nevím, co by mu táta předával. 30 let dělal v socialistickým podniku, byl 2x v Jugoslávii  na dovolené a má byt v paneláku. Dneska akorát kouká na fotbal v TV.

U nás je to smutnější v tom, že můj táta by opravdu měl co předávat - o mnoha věcech má on, "pouze" vyučený mnohem lepší přehled než já s VŠ. On celý život hodně četl a hlavně historii a různé zajímavé historické souvislosti má v malíčku, dále neuvěřitelné znalosti o historii našeho města a sbírku předmětů k tomu se vážící...
No, ale s tím mentorským přístupem se to nedá... :(
A nejhorší je to, že on to vlastně myslí dobře, svým způsobem - pro nás by se rozdal...

Mno, připadám si tak na 23, hihi, myslím psychicky, a že je mi o čtvrtstoletí víc, to bych sem ani netahala..jsem spokojená, a to je to nejdůležitější....Jestli jsem na vrcholu sil - tedy fyzických, to poznám zítra, jedeme ne sjezdovku  s partou......

Dověděla jsem se, že máme v květnu setkání z gymnázia po 30 letech ... já se tak těším ... hlavně na svoji nejkrásnější studentskou lásku  :)  Vždycky sedí se mnou a drží mne za ruku ... to je tak romantické :gloria:

jo, to bych si taky tak užívala....Kolobrndo

někteří lidé jsou tak nezajímaví...pasivní...neustále předkládají katastrofické scénáře....nadávají....všechno kritizují...od nich utíkám

jo a závidí....ne peníze....ale, že si dovedeš udělat pohodu...že řešíš jinak problémy.....že máš rozdílný pohled na svět...atd.....od nich zdrhám

a čím víc stárnou.......tím víc jsou takoví

na zájezdě s Andělem je pozorujeme...milujeme takový studijní materiál....jsou to staří samci a staré samice....ale bereme je takové.... jsou většinou hodní.....
A je rozvedený 25 let....měl dost vztahů..ale bydlel vždy sám.....chce v budoucnosti žít v páru....občas to nadhodí...nereaguju....zatím si to nedovedu představit.....

Koukám (podle Blos a Kukačky) , že ti naši stárnoucí tátové jsou jak podle kopíráku.

jak nestárnout........
moje velice dobrá kamarádka....45 let......si psala s 29.....slovo dalo slovo....posezení na pivu.....došlo na jiskření....rolování....každý už měl 6 piv....a co myslíte, že bylo pak
noumálka v tý hospodě....u stolu.....si dali páku....jako, kdo má větší sílu....a několikrát....venku se pak žduchali do sněhu
nasmáli jsme se...moc....když mi to vykládala....je moje krevní skupina.....pak mu řekla chlapečku a on se urazil...prý ať

Vějířovka napsal(a):

... Za pár měsíců mi bude 70 - necítím se "stará", ale "starší"...
a já se cítím svobodná ...

Tedaaa!!!! :godlike: :godlike: :godlike:
Pri cteni tvych predchozich (hooodne!) prispevku by me TOHLE NIKDY!!! nenapadlo... :supr:

Miluš napsal(a):

... Zmenilo sa to po štyridsiatke. Pustili sme sa do stavby domu svojpomocne v spoločnom dvore s manželovou rodinou.   A tu som sa stretla s ľudskou zlobou a závisťou, ktorá v negatívnom slova zmysle poznamenala môj život s manželom a pozitívne zmenila hodnoty a priority v mojom živote. Až tu som si začala uvedomovať čas a starnutie. Trvalo to tak tri roky. Teraz sa na všetko dívam inými očami. Očami zrelej ženy, ktorá vie čo chce, vie čo môže od života a ľudí (vrátane manžela) očakávať, dokáže sa tešiť z maličkostí...

Sympaticke... Myslim, ze nie zavisle od veku,... ale... od "vzniknuvsej" situacie...
"Ked ide o pozicie, staviame sa do opozicie... :par:

Blossom napsal(a):

...To, co píše Reňas, je smutné - nejhorší je, nemít svůj život když děti odejdou, nemít koníčky a neumět se zabavit.. Vždyť je tolik věcí, co stojí za to zkusit a tolik krásných míst k vidění... Několik z vás psalo, že začínáte dávat přednost klidnému večeru doma... tak to já ještě nemám, já mám pořád vrtuli u zadku, každý víkend v trapu...

... hm, mit takovy "pohled na svet" mi trvalo snad deset let v "celibatu"..., a ted? Vim, po cem touzim..., a hledam "protipol", ktery ma stejne predstavy...
Bylo mi padesat, v zari loni, ze jo? :rodna:

Tercila napsal(a):

...Ten elán si uvědomuji a popravdě - nevím, kde ho beru. Věřím ve svoje dobré geny a ve skvělé lidi kolem sebe...

...Zehlim rada... ale to je mozna jediny rozdil, ktery je zde mezi nama "definovatelny"... :jojo: :pussa: :reta: :rock:

Vějířovka napsal(a):

Milé "bejbiny", asi bych se měla také nějak vyjádřit, jako pravděpodobně nejstarší  z tohoto virtuálního společenství. Za pár měsíců mi bude 70 - necítím se "stará", ale "starší".
Věk přišel, ale moudrosti se stále teprve učím - jde to pomalu.
Cítím se v tomhle věku skvěle - rozhodně po psychické stránce - asi proto, že už nejsem "zapřažená do nějakého povozu" - prostě mě vypřáhli. Už nikdo nepředpokládá, že bych měla něco důležitého vykonat.
Nechávají mě v klidu, a já se cítím svobodná, dělám si co chci, mohu být sama se sebou - a protože si vymýšlím stále nové a nové blbosti, tak se sama se sebou dobře bavím.
Smím být líná, nikdo na mě nevidí.
A navíc jsem si naordinovala práci, která mě baví - a práce je zdravá medicína.
Mám prima kamarádku podobného smýšlení.

Ono se ještě vrátím k té mámě,které bude také za 3 měsíce 70. Není důležité,kolik člověku je. Pokud se teda např.má máma necítí tak stará,tak,ať teda nechodí mezi seniory a najde si něco,kde budou mladší,pokud se tam bude cítit dobře a nebude ji třeba vadit,že je tam nejstarší. DŮLEŽITÉ JE,ALE NĚCO DĚLAT. NESPOLÉHAT JEN NATY DRUHÉ. Já třeba jsem také ráda mezi mladšími,klidně i cca o 15 let,baví mě,jak jsou plni života a není s něma nuda,je s něma sranda.  Ale samozřejmě mám přátelé mezi věkově rovnými.

Jo,ženy teď jsem si vzpomněla,já jsem dnes v práci udělala pěkný kiks. Přišly tam dvě dámy obě sympatické,které byla radost obsluhovat. Jedna na první pohled působila velice mladistvě,no a ta druhá starší... Něco zkoušela ta mladší,druhá na první pohled starší ji to chválila společně semnou a já říkám,že maminka má tentokrát pravdu...že ji to vážně sluší... Starší dáma se zarazí,podívá se na mně a říká v kolika letech bych tě měla... Jo v DESETI,tak to asi těžko. Mladší to vzala s humorem. Byly to totiž kolegyně. :(  Většinou mám i  docela dobrý odhad na věk,tentokrát jsem byla úplně mimo. Ach jo,bylo mi tak trapně.. :dumbom: :grater: Jsem se omluvila a příště raději,už mlčím... NEOSLOVUJI. NEHÁDÁM PŘÍBUZENSKÉ A JINÉ VZTAHY.. SLIBUJI. :dumbom:

Poly napsal(a):

Bude mi 43. Předloli a loni jsem poprvé pocítila, že zdraví není samozřejmost - štítná žláza, celková únava, teploty bůhví z čeho, nějaké špatné krevní testy. Předtím jsem byla zdravá jako ryba. Hrabala jsem se z toho celý loňský rok - dávala se dohromady nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Teď už se díky bohu cítím dobře (klepu na dřevo), ale snažím se žít zdravěji než dříve - dost spánku, zdravé jídlo, nestresovat se, dost pohybu.

Fyzička mi i díky zdravotním problémům odešla, ale teď ji doháním. Cvičím jógu, plavu, teď aktuálně chodím do fitka, v létě budu asi spíš běhat nebo jezdit na kole. S tím souvisí váha - ano, po 40 jsem přibrala, ale bylo možná víc tou štítnou žlázou než věkem. Teď mám velké odhodlání dohnat fyzičku a shodit, tak snad se mi to podaří.

Co se týče schopnosti učit se, tak tady se cítím zcela na vrcholu sil (nebo aspoň stejně jako jindy). Ve 33 jsem začala dohánět studia - dostudovala postupně Bc., Mgr., teď dodělávám PhD. Až po třicítce jsem se naučila anglicky, celkem dobře - jsem schopná psát články a přednášet v angličtině. Německy jsem se naučila trochu hůř, jsem schopná číst odborné knihy, ale moc nemluvím. Ale chci to postupně dotáhnout. Pak asi přidám francouzštinu :-) Nekonečné studium mi ale poskytuje můj obor, který miluju. Svoje stáří (pokud nějaké bude) si představuju v knihovně :vissla: Myslím si, že s věkem neodchází schopnost učit se, ale že mizí zájem, schopnost divit se, žasnout a touha objevovat - a s tím pak souvisí, že si to (ne)pamatujeme. Právě tuto schopnost bych si chtěla uchovat.

Celkově v životě jsem klidnější a vyrovnanější. Mám spoustu zájmů - hudbu, divadlo, umění vůbec. Necítím se stará. Děti pomalu odrůstají, takže se můj praktický každodenní život trochu mění. Až dospěje můj "maličký" šestnáctiletý syn, změní se to úplně. Nevím, jestli jsem na to připravená, ale snad ano.

Posledních 10 let jsem žila bez partnera. Nikoho jsem nehledala, ale teď trochu koukám kolem sebe :rodna:

Chtela jsem to nejdrive "prostrihat"... ale NE!
:godlike: Nejdriv DIK :supr: za uprimnost. Hned potom..., hluboky obdiv... a hned potom jeste DIK!, za vyjadreni obrazu "energie, ktera kdovikde se v nas, starenkach, bere"... Mam to taky tak...
A... LIBI SE MI TO - je to totiz kouzlo ZRALEHO VEKU...
O tomhle by se melo ucit ve skole... misto jaderne fyziky a podobnych "nepodstatnych vjeci"... :godlike: :reta:

Krásné téma!
Je mi 46, žiju . Narozdíl od doby před pár lety jsem zdravá a šťastná.  Vypadám slušně- dle  zájmu  pánů možná  ještě chvilku budu  zajímavá. Takže po ženské stránce, zvlášť bez brýlí  DOBRÝ! .
Stárnutí  si připomínáme s manžou v okamžiku, kdy ráno vstáváme jak lunochody a každý hledáme svůj cvikr.... :lol:
Sportujeme  jen do endorfinů,  mlsáme ne do přežrání, radujeme se. Kéž by to tak vydrželo ještě hoooodně dlouho.Kromě vnoučat máme i malého benjamínka, rozmazlence, který nás moc uvažovat o stáří nenechá.
Moje maminka mi v svých 76 předvádí, že jsem ještě úplné kuře. Chtěla bych mít její elán, potřebu pomáhat a nechtěla bych si prohloubit sklon k rýpavosti, který jsem po ní nepochybně zdědila. :P
Co bych ještě chtěla? Podržet kondici,nenechat chátrat tělo vlastní blbostí. Týrat mozeček víc, než stihám- abych nelovila anglická slovíčka, abych byla schopná spočítat trojčlenku bez kalkulačky, abych si vzpomněla kdy byla bitva u Sadové....
Miluju svoji rodinu, žiju svojí prací, která mě baví, jsem daleko spokojenější než dřív. Jestli příchod zralejšího věku, chcete-li stáří, znamená další postup od nepodstatného k podstatnému a od nuceného ke chtěnému tak SEM S NÍM!!!
:)

pencila napsal(a):

Letos mi bude 30...
Loni jsem si koupila poprvé krémy na obličej :lol:
Uvědomuji si, že mám čím dál víc ráda klid.
Duševně je mi čím dál líp.

... nejni to, ovecko, prilis brzy?!? :co:  (I kdyz: Nikdy, kdyz citime, ze NECO JE NUTNE., neni prilis brzy... a pozde vlastne taky ne!)
Jinak mohla bych opsat tve: ..."Loni jsem si koupila poprvé krémy na obličej...! a dodat - TEHDY JSEM POCILA POTREBU o "svoji telesnou schranku" pecovat... :pussa:
Ale!
Neni to o 20tce, 30tce ci padesatce...
Je to, dle meho..., o SVE VLASTNI PREDSTAVE o "o dokonalosti, genialite, ci genialnosti"???

Holky, tak to já mám krémů hromadu i v lednici ani ne tak proto, že bych jim "věřila", ale líbí se mi vůně, kelímky, ráda je kupuji... a tak. :supr: Nevnímám v případě krémů "cíl", ale "cestu" :supr:
Krémy mám i v autech :D (informace pro případné vtipálky mužského rodu - přísahám, že se nepatlám za volantem za jízdy, fakt!) ;)

Mne bude letos 32 a pripadam si stara - spis psychicky nezli fyzicky.

jasně Lauro....v tvém věku jsem se taky tak cítila...to příjde

Tercila napsal(a):

Koukám (podle Blos a Kukačky) , že ti naši stárnoucí tátové jsou jak podle kopíráku.

Zavidim vam je... Muj zlatej tatinek zemrel, kdyz mi bylo patnact... :grater: :grater: :grater: A uplne presne vim, jakej by byl dnes. "Predaval by, co umel", a ze toho bylo (a bylo by) hodne... Tolik mi chybi!

Tercila napsal(a):

Holky, tak to já mám krémů hromadu i v lednici ani ne tak proto, že bych jim "věřila", ale líbí se mi vůně, kelímky, ráda je kupuji... a tak. :supr: Nevnímám v případě krémů "cíl", ale "cestu" :supr:
Krémy mám i v autech :D (informace pro případné vtipálky mužského rodu - přísahám, že se nepatlám za volantem za jízdy, fakt!) ;)

já se za jízdy patlám, často využívám pauzu na semaforech :D blbý je když dojedu do cíle a stihnu si namalovat jen jedno oko :lol:
Jinak jestli jsem na vrcholu sil ted nevím, každopádně dobré je že zatím  necítím jejich úbytek. Psychicky jsem na tom lépe než zamlada. Vychoval jsem syna, zjistila jsem že se o sebe umím postarat a užívám si plodů práce. Zamlada člověk furt jen na něco šetřil, nevěděl co bude, šetřilo se i o dovolené :dumbom: to už je pryč, všechno co jsem chtěla mám už to jen vymazluju. I kdbych přestala pracovat budu se mít dobře a to mi dává sílu a radost jakou jsem nikdy neměla.

ViktorkaLove napsal(a):

Tercila napsal(a):

Koukám (podle Blos a Kukačky) , že ti naši stárnoucí tátové jsou jak podle kopíráku.

Zavidim vam je... Muj zlatej tatinek zemrel, kdyz mi bylo patnact... :grater: :grater: :grater: A uplne presne vim, jakej by byl dnes. "Predaval by, co umel", a ze toho bylo (a bylo by) hodne... Tolik mi chybi!

Takí ľudia budú chýbať stále, je mi to ľúto. :pussa:

xxxx: často využívám pauzu na semaforech :D

Tak na semaforech obvykle píšu esemesky - jako že už jsem blízko a tak, protože nemám ráda časové prodlevy, tak abych v cíli nemusela na někoho čekat :). Známí už vědí, že klasika ze Sena, slunce: "nezastavujeme, přibržďujeme" - je moje motto :D.

xxxx: blbý je když dojedu do cíle a stihnu si namalovat jen jedno oko :lol:

Pokud jsi si vědoma, že nemáš "dokonáno", tak se to ještě dá napravit, viď . Už se Ti stalo, že jsi na to jedno oko zapomněla úplně? :D :D

Viktorko, chápu a je mi líto :(.

Milus a Terci, dekuju vam. Mam vsak nadeji, ze se s nim znova potkam, a to mne tesi...

Při vyklízení maminčina bytu jsem našla svoje staré deníky. Jeden jsem si psala, když byl můj muž na vojně a zírám, jak jsem se od té doby, kdy mi bylo 23 let, vůbec nezměnila. Dělám stejné věci - chodím plavat, na procházky, s kamarádkami do kina, na kafe, pletu svetr, i když ne manželovi, ale dceři, mám stejné myšlenky, názory, stejný vztah k práci, Až mě kolikrát při čtení toho deníku zamrazilo - uplynulo 27 let, a já se vůbec nezměnila, jen vnějškově. Je to vůbec možné?

Je. Mas pevny zebricek hodnot, ktery ti vyhovuje. A i kdyz to nekdy na prvni pohled tak nevypada, jsi velmi statecna zena... :godlike:

Ivana: Je to vůbec možné?

Ivanko, je to možné. Mám kolem sebe hodně mladých lidí, s kterými debatujeme a - zrovna předevčírem jsem si díky nim uvědomila něco podobného, co Ty. (já jsem totiž na psaní deníčku byla líná :D, proto mi osud pro připomenutí některých momentů poslal tu omladinu, kterou jsem dnes obklopená) :)

Tercila napsal(a):

xxxx: často využívám pauzu na semaforech :D

Tak na semaforech obvykle píšu esemesky - jako že už jsem blízko a tak, protože nemám ráda časové prodlevy, tak abych v cíli nemusela na někoho čekat :). Známí už vědí, že klasika ze Sena, slunce: "nezastavujeme, přibržďujeme" - je moje motto :D.

xxxx: blbý je když dojedu do cíle a stihnu si namalovat jen jedno oko :lol:

Pokud jsi si vědoma, že nemáš "dokonáno", tak se to ještě dá napravit, viď . Už se Ti stalo, že jsi na to jedno oko zapomněla úplně? :D :D

Viktorko, chápu a je mi líto :(.

jj už se mi stalo že jsem byla za "princeznu" s jedním okem bez :D  a legrační bylo kolik lidí dodrželo dekorum a neřeklo mi o tom :D přitom to bylo vidět opravdu hodně :dumbom:

Ivana napsal(a):

Při vyklízení maminčina bytu jsem našla svoje staré deníky. Jeden jsem si psala, když byl můj muž na vojně a zírám, jak jsem se od té doby, kdy mi bylo 23 let, vůbec nezměnila. Dělám stejné věci - chodím plavat, na procházky, s kamarádkami do kina, na kafe, pletu svetr, i když ne manželovi, ale dceři, mám stejné myšlenky, názory, stejný vztah k práci, Až mě kolikrát při čtení toho deníku zamrazilo - uplynulo 27 let, a já se vůbec nezměnila, jen vnějškově. Je to vůbec možné?

Ivano je to mozne ja jsem na tom stejne jako ty.Zrovna ted nedavno jsem si rikala,ze asi starnu,ze kolikrat usnu hned ve 20 hodin vstavam po 4 hodine.Vzpomnela jsem si,kdyz jsem jezdila do sveho prvniho zamestnani v 17 letech. Vstavala jsem taky ve 4 hodiny A kolikrat jsem sla spat,uz v 18 hodin,abych to dospala.Co se tyce nazoru a zajmu i chovani jsem stale stejna na 40 let se v tomto smeru vubec necitim.

ViktorkaLove napsal(a):

Milus a Terci, dekuju vam. Mam vsak nadeji, ze se s nim znova potkam, a to mne tesi...

Viki,můj taťka mi umřel před třemi roky.Cítila jsem se mladá na polovičního sirotka ( bylo mi 35 ),ale od té doby jsem se přestala bát smrti. Jako,kdybych cítila,že nepůjdu úplně sama do neznámého,protože on tam na mě jistě čeká. Taky mi strašně chybí,rok jsem "čekala" že se vrátí. :offtopic: Vím,že to sem nepatří,ale jsem toho teď plná.Tento týden by měl totiž narozeniny a zárověň výročí úmrtí...tak se omlouvám....

Tak jeste jeden :offtopic:
Na smrt milovaneho rodice, jsme asik prilis mladi snad az do doby, nez jsme sami prarodici, nebo, kdovi.
Ja ovsem sve "cekani na setkani" mam trosku jinak, to ja tady cekam na nej, vis? Ale vpodstate je to jedno... obe stejne se tesime, ze je uvidime, no ne? :pussa:

tak dnes se necítím mladě
včera jsem ušla ve sněhu 15 km...do kopce
nemohla jsem se probudit.....jsem unavená.....to dřív nebývalo.....ale to přejde...a musím TO překonat..uff

ViktorkaLove napsal(a):

Tak jeste jeden :offtopic:
Na smrt milovaneho rodice, jsme asik prilis mladi snad az do doby, nez jsme sami prarodici, nebo, kdovi.
Ja ovsem sve "cekani na setkani" mam trosku jinak, to ja tady cekam na nej, vis? Ale vpodstate je to jedno... obe stejne se tesime, ze je uvidime, no ne? :pussa:

Já sama jsem už prarodič, ale na smrt rodičů mě to nijak nepřipravilo :/ Ikdyž vím, že jednou to přijde, tak si to pořád nepřipouštím. A právě v těchto dnech kdy můj otec půjde na operaci nádoru. Jestli je nebo není zhoubný zatím nevíme .... čekáme :styrka:

Pomněnko, budu moc moc držet palce a myslet na tebe i tvého tátu, ať to dobře dopadne....

Jinak - k tomu co tu píšete o ztrátě rodičů a blízkých - bohužel si myslím, že na to není žádná doba ta "správná", jinými slovy - smrt našich blízkých nás zasáhne vždycky. I když - samozřejmě když je to smrt nečekaná, a předčasná, tak asi mnohem víc....

K tomu, co tu psala Ivana a eremuruss: Ano, i já mám nějak pocit, že vnitřně, ten základ duše, mám pořád stejný, jen přibyly životní zkušenosti.
V životě jsem napsala i pár básniček,a i píšniček. jedna z nich (kterou jsem už způlky zas zapomněla) byla právě o tom, jak si mladá holka představuje, že až půjde poprvé na rande, tak už pak bude taková jiná, a v druhé sloce  písničky - že po prvním milování taky čeká pocit "úplné jinakosti, zásadní změny", a taktéž pak po narození dítěte.
Ty sloky jsem už zapomněla, ale refrén ne:

"A pak přijde ta chvíle, a změna žádná není,
jsem to stále já - jen kulisy se mění..."

Myslím, že i v 80 letech (jestli se jich dožiju) budu mít pořád tento pocit: Jsem to stále já, jen kulisy se mění... :jojo:

Pomněnko, na tohle nejsme a nebudeme nikdy připraveni.To nejde. Jenom,když to přijde v požehnanějším věku je to přece jen přirozenější.Takže i když stárneme a víme co je nevyhnutelné,neumíme to přijmout s nějakou samozřejmostí. To prostě nejde....myslím,že i tyto pocity patří do zkušeností se stárnutím,takže snad nejsme ouplně :offtopic:
Ale jinak se mi stárne moc hezky po boku mých dětí,manžela a rodiny..:D už čekám jen na chvíli,kdy mě někdo pustí v autobuse sednout,ale to se už dneska moc nenosí jak jsem si všimla. Naštěstí MHD moc nevyužívám,jezdím autem a hodně chodím pěšky....:jojo:

Bloss, díky :)
Kulisy :supr: to je ono :D

Blossom napsal(a):

"A pak přijde ta chvíle, a změna žádná není,
jsem to stále já - jen kulisy se mění..."

Bloss, to je moc hezké a pravdivé, cos napsala ... :)
Já, jak jsem prve psala, budu mít setkání po maturitě po 30 letech. A vždy mám pocit, že je to trochu o tom, že se vracím mezi kulisy, co jsem měla postavené před těmi 30 lety ... je to bezva se tam na chvíli vrátit, ale nic víc ... :)
Jsem ráda, že jsem tam kde jsem a to co jsem :)
(Sranda je, že to platí doslova - na našem bývalém gymplu se skoro nic nezměnilo, ještě i školník je tam pořád stejný :) )

vera napsal(a):

tak dnes se necítím mladě
včera jsem ušla ve sněhu 15 km...do kopce
nemohla jsem se probudit.....jsem unavená.....to dřív nebývalo.....ale to přejde...a musím TO překonat..uff

Taky to tak mám ... prostě delší doba regenerace :)
Když jsem v akci, necítím samým nadšením únavu, ta padne až pak :)
Neva, TO se zvládne :hjarta:

Koloběžko - abiturientská setkání - jen na chvilku odbočuji, protože to by bylo téma na samostatné vlákno.

Já na ně chodím moc ráda, a vždy pak ještě asi 3 dny přemýšlím nad tím, kam koho osud zavál, jak s kým zamával a jak se s tím kdo (často obdivuhodně ) vypořádal.

Já zažila na setkáních ze školy většinou to, že lidi se svou podstatou víceméně nemění.
Ovšem taky si vzpomínám na několik zcela zásadních překvapení - například když nejstydlivější holka z gymplu, tak introvertní, že se skoro s nikým nebavila a v koutě třídy o přestávkách psala do velkého sešitu pohádky - tak ta se krátce po maturitě začala živit nejstarším řemeslem.... Na to jsme všichni ze třídy koukali asi takhle: :co: :co: :co: :co: :co: :co: :co:

Ale to je na tom životě právě krásné, že z pravidel existují i výjimky, takže nás život má stále čím překvapovat... :)

Koloběžko, psalas, že na vašem gymplu se nic nezměnilo, i školník je tam pořád stejný...

....tak k tomuhle ještě jedno malinkaté :offtopic: :

Tady jeden člověk  našeho města v roce 1968 emigroval do Austrálie. Po 27 letech se pak vrátil zpět (já k němu pak chodila na angličtinu).
Vyprávěl nám, že když po těch 27 letech vešel do místní vyhlášené hospody, zůstal jak opařený: Na těch samých místech seděli ti samí lidi, štamgasti, které tu vídával před svým odjezdem. Jen byli o těch 27 let starší.... :lol: :kapitulation:

Tak mi bude za půl roku 44 let a žádné příznaky stáří na sobě nepozoruji. Jsem pořád zdravá, nic mě netrápí, což je hrozně fajn a určitě to neberu jako samozřejmost.
Někdy si říkám, že ani těch zkušeností vzhledem k věku moc nemám ... Někdy dělám takové blbosti,
jako bych byla mladá holka.
Fyzičku teda nemám nic moc, ale tu já nikdy neměla, takže v tomto směru se taky nic nezměnilo.
Jen se mi  zdá, že jsem s věkem čím dál víc pohodlnější a méně se soustředím, nedokážu se prostě už tak koncentrovat jako dříve. A dříve mě zajímala spousta věcí, teď už méně ...
Paměť - to je katastrofa, ale umím s tím žít a hlavu si z toho nedělám. To není problém posledních let, ale taky už dávno, takže to s věkem nespojuju.
A máte pravdu - pořád to budu já, ať je to jak chce, ať budu mít roků kolik chci. Stejná povaha, stejné myšlenky, sstejné názory, prostě pořád to budu já!
No jistě, nevypadám jako dvacítka a v posledních letech jsou vrásky více vidět a taky pár (dost!) kil navíc, no ale co s tím? Mám takové tušení, že s tím už nic nenadělám ...
Jinak - bezva vlákno, četla jsem a četla. Některé máte můj obdiv, vaše příspěvky mě doslova nabíjejí energií a pozitivním myšlením - život je krááásný! :jojo:

Blossom, to je super, s tou hospodou, já mám hrozně ráda, když věci jsou stále takové jako před x lety, naopak jsem nepříjemně překvapená, když někam přijedu třeba po 10 letech a všechno je tam jiné a já tam už jaksi nepatřím ...:fuck::dumbom:

"Mladou" by mě mělo udržovat taky to, že mám tak maličkou dceru, že? No asi to tak určitě bude, navíc se teď stýkám s maminkami co jsou o 10 až 15 let mladší než já, takže příjemná změna! :godlike:

...tak do těch optimistických příspěvků musím nyní napsat, že teď - v pátek v podvečer, kdy jsem ještě v práci (musím připravit ještě jedno zboží a napsat fakturu), a momentálně se cítím tak asi na 60, nebo možná na 90 let, takhle utahaná.
Po náročném (i když úspěšném) týdnu v práci, po psychicky náročných starostech  (moje mamka má závažné zdravotní problémy, tento týden jsem s ní jezdila po doktorech, a ještě příští týden budu) se cítím vyždímaná jako citrón.

Ještě že je přede mnou vidina víkendu - to ožiju.
Ještě že se dovedu dost rychle zregenerovat, taky aby ne -  v nejlepším hotelu Hilton all inclusiv ( ;) tak říkám návštěvám u mého přítele, který mi mimo jiné donese své fantastické topinky a bílé víno přímo až do postele  :jojo: :par: .
Tak přeju krásý víkend i vám všem!!! :D

to já se dnes cítím dobře...začínají mi prázdniny a v pátek odpo je bezva pocit...budu dělat pořádek v garáži, kotelně, sklepě....to já miluju, tam se nejlépe odreaguju.....chci vybourat okno v kotelně...ale asi ne...nechám to na zedníka....no, když bude svítit slunko a bude energie......tak se do toho dám

Leri, píšeš to hezky......nesmí se to brát jako samozřejmé...ano, nesmí

Bloss, aj ja sa momentálne po hroznom týždni - v práci - cítim tak na 80... ale verím, že cez víkend zregenerujem. Leri, ja mám pamäť momentálne skoro najlepšiu, akú som kedy mala, ako občas zisťujem, keď som nútená ju používať :D , ale je to určite aj cvikom. Zdá sa, že aj mozog je len zvláštny druh svalu, ktorý treba cvičiť. :jojo:

Jsem taky dneska unavená. Málo spaní kvůli olympiádě. Ale to přejde, ještě se naspím až až :-)
Dneska v noci skouknu Slovensko a Kanadu, zítra uklidím, navařím a mažu do Prahy na víkend s dcerkou. Večer jdeme do Národního na Sluhu dvou pánů a vůbec si budeme až do nedělního večera skvěle užívat. A budu odpočatá raz- dva. :)

Někdo tady píše, že má stejné myšlení, že se mu nemění. Já jsem si četla své deníky od 14 asi do 23 let a žasla jsem a byla jsem tak ráda, že už jsem dospěla. Že už nejsem tááková naivka a hloupoučké tele, jako tenkrát. Nestydím se napsat, že mě moc těšilo, že jsem mnohem moudřejší a spoustu věcí ve vlastní hlavě jsem po mém životním karambolu změnila. Dá se říct, že jsem jiný člověk. Z pesimisty realista až optimista. Mám ze sebe velikánskou radost. :jojo:
A když někdo říká, že nelze změnit myšlení téměř od základu, tak já říkám, že lze. :jojo:

majkafa napsal(a):

Večer jdeme do Národního na Sluhu dvou pánů :)

Perfektni! Videla jsem v Brne... dobra volba, Majko... :supr:

majkafa napsal(a):

Někdo tady píše, že má stejné myšlení, že se mu nemění. Já jsem si četla své deníky od 14 asi do 23 let a žasla jsem a byla jsem tak ráda, že už jsem dospěla. Že už nejsem tááková naivka a hloupoučké tele, jako tenkrát. Nestydím se napsat, že mě moc těšilo, že jsem mnohem moudřejší a spoustu věcí ve vlastní hlavě jsem po mém životním karambolu změnila. Dá se říct, že jsem jiný člověk. Z pesimisty realista až optimista. Mám ze sebe velikánskou radost. :jojo:
A když někdo říká, že nelze změnit myšlení téměř od základu, tak já říkám, že lze. :jojo:

To jsem psala já. A fakt jsem se vůbec nezměnila. Jsem úplně stejná naivka jako tehdy. Vůbec jsem nedospěla. Dokonce jsem psala ty samé věty a používala stejné obraty jako dnes.
Připadalo mi to úplně neskutečné, když jsem ten svůj deník četla. Jediné, co se změnilo, byla moje situace. Tehdy jsem ještě žila u rodičů, kteří se o mě starali, takže jsem se nemusela zabávat třeba domácností, nákupy, různými platbami, a byla jsem šťastně zamilovaná do mého ex. Ale zase jsem neměla děti, které mám teď a jsem moc ráda, že je mám. No a taky jsem úplně jinak vypadala, že.
Ale jinak bych se mohla podepsat pod písničku Petra Jandy - Jsem to já jak zamlada.

Já jsem v hodně věcech, jako před lety. Stále aktivní, podnikavá, možná teď ještě víc, stále stejné zájmy a k nim další nové, zatím stále stejná energie. Za to jsem moc ráda, že mi tohle vydrželo.

Jiné je mé myšlení. Z chudinky ubohé, nesebevědomé, ošklivé, o kterou se musí někdo starat, protože ona sama je neschopná a určitě by sama nepřežila, natož se sama postarat o děti, kterou si můj BM vzal a ona je mu za to táák vděčná,  a blábláblá,  dospělá žena. A to mě moc těší. I když mám ještě pořád na čem pracovat.

Ivana napsal(a):

majkafa napsal(a):

Někdo tady píše, že má stejné myšlení, že se mu nemění. Já jsem si četla své deníky od 14 asi do 23 let a žasla jsem a byla jsem tak ráda, že už jsem dospěla. Že už nejsem tááková naivka a hloupoučké tele, jako tenkrát. Nestydím se napsat, že mě moc těšilo, že jsem mnohem moudřejší a spoustu věcí ve vlastní hlavě jsem po mém životním karambolu změnila. Dá se říct, že jsem jiný člověk. Z pesimisty realista až optimista. Mám ze sebe velikánskou radost. :jojo:
A když někdo říká, že nelze změnit myšlení téměř od základu, tak já říkám, že lze. :jojo:

To jsem psala já. A fakt jsem se vůbec nezměnila. Jsem úplně stejná naivka jako tehdy. Vůbec jsem nedospěla. Dokonce jsem psala ty samé věty a používala stejné obraty jako dnes.
Připadalo mi to úplně neskutečné, když jsem ten svůj deník četla. Jediné, co se změnilo, byla moje situace. Tehdy jsem ještě žila u rodičů, kteří se o mě starali, takže jsem se nemusela zabávat třeba domácností, nákupy, různými platbami, a byla jsem šťastně zamilovaná do mého ex. Ale zase jsem neměla děti, které mám teď a jsem moc ráda, že je mám. No a taky jsem úplně jinak vypadala, že.
Ale jinak bych se mohla podepsat pod písničku Petra Jandy - Jsem to já jak zamlada.

Ivi a ty sama za sebe si myslíš, že je dobře, že ses nezměnila a jsi pořád stejná jako tenkrát ?
Já nevím, jestli bych zrovna tohle vnímala pozitivně, i když samozřejmě nevím, čeho konkrétně se to týká u tebe.
Já sama za sebe jsem ráda, že jsem svým způsobem jiná jak tenkrát. jak v čem, pravda :) Taky jsem byla hodně naivní, plná ideálů, ale taky jsem byla hroznej radikál, všechno bylo černý, nebo bílý. Pak jsem si párkrát narazila čumák a dneska už nevídím všechno tak černobíle jako tenkrát, i když se s tím bohužel veze i to, že jakoby ode mě odplulo tak něják spoustu ideálů a zbyla jen realita a zrovna nadšená z toho nejsem :)
Ale v práci občas vidím ženský, kterým je kolem 40, ale mají děsně staromódní, zaprděný názory, který si sebou nesou z dřívějška, jejich vidění světa je pořád jen černobílý a když je občas poslouchám, tak v rámci zachování dobrých pracovních vztahů raději odcházím, aniž bych cokoliv komentovala.
Opravdu si nemyslím, že je vždycky dobře být pořád tam, kde za mlada. je asi přirozené, že se člověk věkem vyvíjí.

Já nevím, jestli je to dobře nebo špatně, že jsem se nezměnila. Jen mě to udivuje,myslela jsem, že ano. Pak jsem si přečetla ten deník a byla jsem překvapená, že jsem měla ve 23 letech stejné názory a pocity, jako mám v 50.
Možná je to tím, že já jsem nikdy nebyla žádný radikál nebo buřič. Pubertou jsem prošla ani nevím jak. Byla jsem vždycky hodná holčička, která chtěla dělat radost rodičům a taky jsem vždycky byla hóódně opatrná, nikdy jsem do ničeho nešla po hlavě. Nebyla jsem typ, co by v mládí kouřil, pil, vymetal večírky, měnil kluky jako ponožky, měl modrý vlasy apod. Vždy jsem se držela při zdi a moje názory byly vždy hodně konzervativní. Věřila jsem a věřím, že lidé jsou ve své podstatě dobří, že svět se vyvíjí k lepšímu, že největší štěstí v životě je láska a přátelství.
V tom deníčku jsem psala o době, kdy byl můj muž na vojně a já začala zrovna chodit do práce po VŠ. Mám tytéž kamarádky, jako tehdy, chodím s nimi do kina, na procházky, na výstavy nebo na kafe jako v té době. Mám stejné koníčky - turistiku, čtení, plavání, pletení. Stejné názory na práci (dělám i teď v podstatě to, co jsem dělala tehdy). Tehdy se mi hrozně stýskalo po mém muži, teď taky. Jen tehdy on byl na vojně, psal mi odtamtud a miloval mě, teď mě opustil. Ale city k němu se vůbec nezměnily, pořád ho hrozně miluju. Jediný rozdíl je, kromě ztraceného mládí, že tehdy jsem žila s rodiči, teď s dětmi. Tak, jak jsem měla ráda svoje rodiče, tak mám teď ráda svoje děti. Ale svého BM miluju, to je úplně jiný level.
Jo, a co se týče sebevědomí a schopnosti se o sebe postarat, tak to mám stejné jako tehdy - nic moc. Myslím, že jsem nikdy nebyla úplně neschopná, ale  nikdy bych nedokázala třeba vyjet sama do zahraničí, koupit si auto a řídit ho, velet lidem. ani tehdy ani dnes. Znám své možnosti. Sebevědomá jsem nikdy nebyla, tehdy ani dnes. Snadno mě někdo svojí kritikou srazí na dno. Když mám jít něco vyřizovat nebo zařizovat, cítím strach a obavy. Stačí jít objednat nějakého opraváře a je mi úplně nevolno. Neumím jednat s lidmi, bojím se jich. Teď i tehdy. No prostě jsem v ničem nevyspěla, jsem pořád stejná a budu asi až do smrti.

Ivi, myslím, že své možnosti neznáš. On se člověk kolikrát bojí, ale když pak stojí před tím, že musí, tak najednou třeba zjistí, že to jde a ten strach byl zbytečnej :jojo:

PPavlaa napsal(a):

Ivi, myslím, že své možnosti neznáš. On se člověk kolikrát bojí, ale když pak stojí před tím, že musí, tak najednou třeba zjistí, že to jde a ten strach byl zbytečnej :jojo:

Jj, tak ja uz jsem tady, teda u toho: Mam sileny strach, ale kdyz me cosi prinuti jednat, strach najednou zmizi... nejhorsi je, podle mne, leknout se a utect... Ahoj Pajko :pussa:

Ivi, jednak si mylsím, že nejaké zmeny by sa predsa len dali nájsť(skôr v názoroch, postojoch apod. než vo vonkajších veciach), druhak si mylslím, že zmeniť veci, ktoré trebárs nie sú bohvieaké - alebo ti sťažujú život - sa dá vždy, aj teraz. Ja som bola okolo 20tky podobná ako opisuješ seba, teraz som v niečom rovnaká a v niečom úplný opak...  Otázka nie, či to zmeniť chceš alebo či si psokojná so sebou a daným stavom veci. Ak si spokojná, tak OK a netreba nič meniť(ja na tvojom opise seba samej nevidím nič hrozné...), ale ak by si rada niečo zmenila, tak sa to určite dá. A nikdy nie je neskoro. :jojo: Sebavedomie sa dá posilniť, komunikácia s ľuďmi nacvičovať - ide len o to, či ti to stojí za to úsilie. ;) A to, že ľudia sú v zásade dobrí a že láska (k sebe aj k druhým) a priateľstvo sú kľúčové veci v živote, si asi mylsí viacero ľudí. (A tiež celoživotne, len ten názor má možno tiež svoj vývoj. V dvadsiatich som si myslela, že nikto nie je schopný urobiť nič zlé, a dnes viem, že aj dobrí ľudias môžu byť pre niečo nešťastní a robiť nešťastnými aj druhých okolo seba.... Alebo že jeden a ten istý človek zachráni život starenke a potom ju trebárs okradne :dumbom: . Prosto je to komplikovanejšie, než som to videla vtedy.)

Já jsem po Ivaně druhá, kdo tu psal, že se v jádru cítí být stejný jako kdysi.
Ale mě připadá, že to vůbec nemusí být "zaprděnost starých názorů" a životní stagnace, jak tu kdosi psal.
Že to nemusí znamenat to, že se člověk nevyvíjí, ani náhodou.

Některé tady píšete, jak jste se změnily, že z ošklivého nesebevědomého káčátka jste se od mládí psychicky od základu změnily a vypracovaly v normálně sebevědomou ženu.
Jestli jste to opravdu měly v mládí takto, tak ta změna byla tedy taky velmi, velmi potřeba.

Já to mám jinak: Snad od dětství  jsem v jádru stejná ( taky jsem si psala deníky a to stejné jádro tam prostě je). Od mládí se cítím být člověkem optimistickým, řídícím si svůj život a schopná motivovat sebe i ty ostatní. Např. už na gymplu jsem byla takový akční organizační typ, členem skalního jádra naší třídy, a díky skupince nás aktivních jsme jezdili na výlety na kole, sjížděli společně Lužnici, prostě už na gymlu jsme dokázali  utvořit prima akční partu. Všechny akce jsme vymysleli my 3 nebo 4 aktivní, a zbytek třída se pak rád přidal a středoškolské mládí jsme si díky tomu úžasně užili.třeba
A takhle podobně jsem postupovala životem dál. Nikdy jsem se ošklivým nesebevědomým káčátkem necítila, a tak ani jsem neměla potřebu něco na své psychice od základu měnit.
Ano, v řadě věcí cítím, že jsem to, co jsem v sobě vždycky měla, nadále s věkem rozvinula.
Ale určitě není pravda to, že kdo se cítí být v jádru stejným jak zamlada, zavání to životní stagnací.

Bylo tu použito několik metafor, které troufám si, na mě taky platí a pasují:
"Jsem to stále já, jen kulisy se mění."

"Jsem to já, jak zamlada."

A přidávám k tomu další, nejvýstižnější, z  mé oblíbené písně:

"Mám stále rád, co rád měl jsem dříve, jen teď možná líp už to vím...." :jojo:

Michaela.43 napsal(a):

Mno, připadám si tak na 23, hihi, myslím psychicky, a že je mi o čtvrtstoletí víc, to bych sem ani netahala..jsem spokojená, a to je to nejdůležitější....Jestli jsem na vrcholu sil - tedy fyzických, to poznám zítra, jedeme ne sjezdovku  s partou......

je mi 44 , psychicky se cítím podobně , ale fyzicky je to horší. za to si můžu sama, díky životnímu stylu. Běhám se psem agility, moc mě to baví , ale vždycky se bojím, že v průběhu běhu zkolabuju :) Doufám, že to ještě chvíli budu zvládat.

Na vrcholou fyzických sil jsem byla tak ve 20ti. Na vrcholu psychických - nevím. Je mi 43, 3. rokem studuji VS a i když ze začátku to šlo ztuha. Ale člověk se natrénuje.

Oproti dřívejšku cítím, že:
* čas mi běží stále rychleji,
* nejdu do věcí tak bezhlavě
* nesnažím se ve všem zapadnout do okolí, být in
* nenechám na sebe působit tlaky okolí, abych měla partnera
* dovolenou si lépe užiji sama než s někým
* více si všímám přírody

Někdy a v některých věcech se cítím na 18, v jiných na 100. Přijde mi život až moc dlouhý. Na tom, co jsem říkala dříve, že žít by se mělo do 40, něco je.

ale  nikdy bych nedokázala třeba vyjet sama do zahraničí, koupit si auto a řídit ho, velet lidem. ani tehdy ani dnes. Znám své možnosti.
Prd a vořech, Ivano. 30 let jsem nevytáhla paty nikam dál, než s dětma na hory nebo ke kámošce (obojí české, podotýkám), až před 2 lety na prodloužený víkend do Rakous. Jela jsem s přítelkou, která na tom je obdobně - načež jsme zjistily, že je to fajn a v létě vyrazily poprvé k moři, pak do předvánoční Vídně a za pár týdnů nás čekají Alpy To vše se základní znalostí jazyků, mapou v ruce a předběžnou domácí přípravou (jízdní řády, informace z netu atd.) Než jsme vyjely poprvé, taky jsme měly dojem, že naše možnosti začínají v práci a končí péčí o vnoučata...

Bloss, rozmýšľala som nad tvojimi slovami a podľa mňa ide o to, že väčšina ľudí sa proste v rámci desaťročí nejako vyvíja - povedzme, že nie zásadne, ale nespochybniteľne sa menia. Potom sú tu dve skupiny, z môjho pohľadu extérmne: tí, ktorí sa zmenia hrozne (ja tomu hovorím, že reinkarnujú v rámci jedného života) a tí, ktorí sa nezmenia VOBEC. Obe sú vzácne a preto ich asi väčšina ľudí z tej strednej skupiny ťažšie chápe... Úprimne, ty a Ivana na mňa pôsobíte, akoby ste sa už narodili dospelé, hotové osobnosti, a len telo vám dorástlo do "normálnej vekľosti". :D Možno sa mýlim, ale takto mi to vyznelo. Z mojich skúseností sa ľudia prevážne menia, vyvíjajú, prechádzajú nejakými fázami(nie nutne podľa psychol. príručiek, ale predsa...) a občas potom dospejú oblúkom (alebo špirálou) na SKORO rovnaké miesto, odkiaľ začínali. Ale pripúšťam, že existujú aj ľudia, čo sa tomuto vývoju vymykajú.
A mmch, podľa mňa ide viac o ten vnútorný vývoj než o to, či človek štrikuje alebo jazdí na motorke, nosí číro alebo účes za 2,000 CZK ;) . Proste, okolnosti sa fakt môžu meniť - vrátane takých ako móda, koníčky apod., ale podstata je niekde inde - vo vnútornom vývoji a životnom postoji.

já už vytáhla kolo...promazala....a ve středu vyrážím na první km
loni jsem udělala rekord....přes 70 km
dnes se mi to zdá neskutečné....nemám žádnou fyzičku...ale jdu do toho....jsem líná.....toto změním

s tím slunkem....to je paráda....ani nemůžu napsat, co se mi honí v hlavě....zase by mi spočítaly tečky ...život je krásný

Selimo, přemýšlím zas já nad tvým příspěvkem. A vychází mi asi toto:
Opravdu mám pocit, že má podstata je vlastně zhruba stále stejná, že jak píšeš, to tělo jen nejdřív dorostlo a teď řekněme zraje (když nechci rovnou použít výraz stárne ;) )
V mé osobnosti se od mládí myslím nic radikálního nezměnilo. Ale rozhodně se to všechno  vyvíjelo a rozvíjelo a dál rozvíjí.

(Mimochodem, proč myslíte, že jsem si zvolila  nick Blossom? (= kvetoucí, květ nejen pro květ samotný, ale nesoucí plody, rozvíjejí cí se - protože já se pořád cítím  prostě jako taková zralejší  holka v rozpuku, víte? ;) :P: lol: )

Ale zpět k tématu: Rozhodně vývoj na sobě pozoruji. Hlavně ve smyslu rozvoje vlastností, které jsem netušila, že v sobě vůbec mám. Přiznám se, že tím vývojem překvapuju sama sebe: Nikdy bych se například dobrovolně nepustila do podnikání. Já nejsem podnikatel z vlastního rozhodnutí, ale jak říkám - z božího dopuštění (ty co znají můj příběh, vědí jasně, jak to myslím). A ačkoli jsem si to nevybrala, jen přijala tak, jak to život přede mne postavil, nějak to kupodivu zvládám a světe div se - ono mě to navíc dokonce baví!!

Dál jsem si naprosto neplánovala tedy to, že se mi rozpadne rodina, že se rozvedu. Nu, stalo se, a děti jsem v podstatě vychovala (kromě jejich raného dětství) sama. Vydolovala jsem v sobě schopnosti to zvládnout, ačkoli dobrovolně bych se do výchovy dvou dětí sama nikdy nepustila.

A tak bych mohla pokračovat dál.
Já bych ten vývoj u sebe chápala tak, že jsem se naučila hrát i s kartami, (někdy i dost blbými) které mi osud rozdal. Že se to dá. I když ty některé životní lekce bych si tedy s radostí mnohé odpustila a raděj zůstala "nepoučená" a nerozvinutá. :)  :kapitulation:

Já si teď určitě víc všímám maličkostí a oceňuji i ty naprosto obyčejné věci. Neberu vše jako samozřejmost, učím se pokoře. Přírodu mám ráda od mládí, přesto ji vidím každým rokem jinak a každým rokem objevuji něco nového i na známých místech.
Určitě jsem byla dřív línější. Teď mám pohybu daleko víc a mám ho radši. Nevím, jestli jsem na vrcholu sil, ale rozhodně jsem teď spokojená.

Moja orientálna učiteľka orientálneho tanca povedala pre mňa zaujímavú myšlienku: že najkrajšie tancujú staršie až staré ženy, lebo tým už houby záleží na tom, či sa páčia hentomu alebo tamtomu, či sú pri tanci dosť krásne... tie už sa vedia uvoľniť a tancujú DUŠOU, dajú zo seba veci z najhlbších zákutí duše. :jojo: A mne by sa to páčilo preniesť aj do bežného života - že namiesto toho, ako na koho pôsobím, počúvať svoju dušu a sprostredkovať ju navonok.

Selima:  že najkrajšie tancujú staršie až staré ženy, lebo tým už houby záleží na tom, či sa páčia hentomu alebo tamtomu, či sú pri tanci dosť krásne... tie už sa vedia uvoľniť a tancujú DUŠOU

Naprosto přesně! Taky jsem si uvědomila, že jsem mnohem uvolněnější než zamlada a jednám bezprostředněji. Je to fajn. :)
Blos, Tvoje věty o plánech atd. - moc hezké! :)

Ve svých skoro už 41 letech se také cítím mnohem lépe, než "za mlada". Dokonce bych řekla, že jsem nikdy nebyla tak spokojená jako teď. Možná mám o něco méně problémů než dříve, ale hlavní je, že už spoustu věcí neřeším, nepříjdou mi už tak důležité a nelámu nic přes koleno. Naučila od života brát takový, jaký je.

Nedávno jsem četla knížku od R. Fulghuma "Od začátku do konce" a nemůžu odolat, abych z něho necitovala (resp. je to z Bible a cituje to on). Krásně napsáno, co jsem se už aspoň trochu za těch 40 let naučila, a samozřejmě se to budu učit i dál:

  Všechno má určenou chvíli
  a veškěré dění pod nebem svůj čas:
    Je čas rození i umírání,
    čas sázet i čas trhat;
    je čas zabíjet i čas léčit,
    čas bořit i čas budovat;
    je čas plakat i čas smát se,
    čast truchlit i čas poskakovat;
    je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat,
    čas objímat i čas objímaní zanechat;
    je čas hledat i čas ztrácet;
    čas opatrovat i čas odhazovat;
    je čas roztrhávat i čas sešívat,
    je čas mlčet i čas mluvit;
    je čas milovat i čas nenávidět,
    čas boje i čas pokoje.
       Všechno má určenou chvíli
       a veškeré dění pod nebem má svůj čas.

Tercila napsal(a):

Selima:  že najkrajšie tancujú staršie až staré ženy, lebo tým už houby záleží na tom, či sa páčia hentomu alebo tamtomu, či sú pri tanci dosť krásne... tie už sa vedia uvoľniť a tancujú DUŠOU

Naprosto přesně! Taky jsem si uvědomila, že jsem mnohem uvolněnější než zamlada a jednám bezprostředněji. Je to fajn. :)
Blos, Tvoje věty o plánech atd. - moc hezké! :)

Fakt? Já to mám opačně, čím jsem starší, tím mám víc zábran ve fyzickém projevu. Mám pocit, že vypadám dost děsně i normálně, natož abych na sebe ještě takto upozorňovala. Tanec starých žen mi připadá hnusný. Mně se líbí mladí, štíhlí a krásní :reta:

No, pri mužoch by som možno aj ja takto volila :P... ale orientálny tanec je iný... :jojo: aspoň podľa mňa. Aj indický, flamenco apod.

Ivana napsal(a):

Tercila napsal(a):

Selima:  že najkrajšie tancujú staršie až staré ženy, lebo tým už houby záleží na tom, či sa páčia hentomu alebo tamtomu, či sú pri tanci dosť krásne... tie už sa vedia uvoľniť a tancujú DUŠOU

Naprosto přesně! Taky jsem si uvědomila, že jsem mnohem uvolněnější než zamlada a jednám bezprostředněji. Je to fajn. :)
Blos, Tvoje věty o plánech atd. - moc hezké! :)

Fakt? Já to mám opačně, čím jsem starší, tím mám víc zábran ve fyzickém projevu. Mám pocit, že vypadám dost děsně i normálně, natož abych na sebe ještě takto upozorňovala. Tanec starých žen mi připadá hnusný. Mně se líbí mladí, štíhlí a krásní :reta:

Ivano, já se z tebe po...... :lol:
Ty mě vždycky dostaneš.
Absolutně bez servítků. Racionální , věcná, bez nějakých zbytečných emocí...:D :supr:

Já bych to za sebe takto asi neřekla, ale rozumím ti. Rozumím ale i selim co a proč říká.

Viděla jsem nedávno v tv dokument o nějakých asi 5 dámách odněkud ze severu (Norsko? - nevím..)a ty, ve věku tak 60-80let chodily nahé, tancovaly, scházely se takto a hrály karty, nechaly se fotit a byla řeč o tom, jak jsou dobré, jak si věří a že je to úžasné atd...Měly na sobě pouze klobouky , korále a rtěnku :D

Moc bych si přála slyšet tvůj komentář...:D (nemyslím ani tak teď, ale kdyby ses na to dívala..jako on-line) :D

Wiki napsal(a):

Ivano, já se z tebe po...... :lol:

Viděla jsem nedávno v tv dokument o nějakých asi 5 dámách odněkud ze severu (Norsko? - nevím..)a ty, ve věku tak 60-80let chodily nahé, tancovaly, scházely se takto a hrály karty, nechaly se fotit a byla řeč o tom, jak jsou dobré, jak si věří a že je to úžasné atd...Měly na sobě pouze klobouky , korále a rtěnku :D

Moc bych si přála slyšet tvůj komentář...:D (nemyslím ani tak teď, ale kdyby ses na to dívala..jako on-line) :D

Nekomentovala by. Jenom zmackla cudlik... :supr:

Wiki napsal(a):

Ivana napsal(a):

Tercila napsal(a):

Selima:  že najkrajšie tancujú staršie až staré ženy, lebo tým už houby záleží na tom, či sa páčia hentomu alebo tamtomu, či sú pri tanci dosť krásne... tie už sa vedia uvoľniť a tancujú DUŠOU

Naprosto přesně! Taky jsem si uvědomila, že jsem mnohem uvolněnější než zamlada a jednám bezprostředněji. Je to fajn. :)
Blos, Tvoje věty o plánech atd. - moc hezké! :)

Fakt? Já to mám opačně, čím jsem starší, tím mám víc zábran ve fyzickém projevu. Mám pocit, že vypadám dost děsně i normálně, natož abych na sebe ještě takto upozorňovala. Tanec starých žen mi připadá hnusný. Mně se líbí mladí, štíhlí a krásní :reta:

Ivano, já se z tebe po...... :lol:
Ty mě vždycky dostaneš.
Absolutně bez servítků. Racionální , věcná, bez nějakých zbytečných emocí...:D :supr:

Já bych to za sebe takto asi neřekla, ale rozumím ti. Rozumím ale i selim co a proč říká.

Viděla jsem nedávno v tv dokument o nějakých asi 5 dámách odněkud ze severu (Norsko? - nevím..)a ty, ve věku tak 60-80let chodily nahé, tancovaly, scházely se takto a hrály karty, nechaly se fotit a byla řeč o tom, jak jsou dobré, jak si věří a že je to úžasné atd...Měly na sobě pouze klobouky , korále a rtěnku :D

Moc bych si přála slyšet tvůj komentář...:D (nemyslím ani tak teď, ale kdyby ses na to dívala..jako on-line) :D

Mně se líbí mladí, štíhlí a krásní

Mne taky , v tomhle mam uplne stejny nazor . Mela jsem kvuli svym spekum zkazenou i dovolenou, proste to v tech plavkach uz nebylo jako za stihla .

Zaujala mne vaše diskuze. Je mi 56 let. Musím říct, že v mém životě byla dvě období, kdy jsem se cítila naprosto skvěle. První bylo  v době, kdy mi bylo 40 let. Změnila jsem zaměstnání k lepšímu, děti byly na středních školách, měla jsem pocit, že je na nějakou dobu klid a pohoda. Druhé období je teď. Kupodivu -  protože v rámci propouštění lidí, kteří mají nárok na předčasný důchod, propustili i mne.  Po necelém roce, kdy jsem doma a nemusím přemýšlet o pracovních úkolech (měla jsem docela náročné zaměstnání- certifikace, registrace zdravotnických prostředků, biocidních, atd.),  jsem zjistila, že v neustálém poklusu mezi rodinou a zaměstnáním mi docela dost krásných věcí uniklo. Protože teď mám také první vnučku, prožívám s ní téměř vše znovu tak, jako se svým prvním dítětem. Je to nádherné období, práce mám sice  ažaž, po fyzické stránce mám občas problémy – ale kdo nemá - ale je mi dobře. Na mnoho věcí se dívám jinak, některé, které mne dokázaly hodně naštvat, úplně přehlížím. Naučila jsem se, že nemá cenu rozčilovat se nad blbostí druhých a vracet se neustále zpět. To byly dva moje docela velké problémy. Myslím, ale, že tohle si člověk neporučí, k tomu musí  dojít sám. A nejvíce jsem se naučila vážit si zdraví. Kdysi jsem ho brala jako samozřejmost. Dnes je pro mne  zdraví celé rodiny to nejdůležitější. To ostatní se vždycky nějak dá vyřešit.

:D:D Ivanko, chápu Tě - s tím pohledem na starší ženy - samozřejmě že je to jiný pohled než na 17tileté kočky. Ale zase 40-45 není žádné stáří, to mi teda neříkej :D. Já tedy nechodím do orientu, nýbrž na diskotéky (ano, přítmí je mi pomocníkem) :D, nicméně podle zájmu "mých mužů" si nepřipadám vůbec nepatřičně, naopak musím je odhánět :D. Chodíme jako ustálená parta známých, nelovím ;).
Určitě bych nevnucovala svým mladým obdivovatelům názor, že třeba (moje oblíbená) herečka Květa Fialová je pro ně žena k pohledání, ale v našem věku (odhaduji, že nejsi daleko ode mě) ještě není nutno takhle "zapškle" uvažovat. Lesklé kožené kalhoty jsem si koupila právě až v tomto věku a cítím se v nich skvěle - vysoký podpatky, bílá košile s černou koženou kravatkou nebo s dlouhým stříbrným řetízkem, rudé vlasy pod lopatky - mým synonymem je extravagance - nezájem mužů fakt neznám... :supr: :D (přestože to není úplně to nejdůležitější).
S tím, že vypadáš děsně - Ti nevěřím a nebo jestli je to opravdu poněkud "horší", tak přece existuje botox, šminky, kosmetika :). Zrovna jsem koupila zase masky z medu, uděláme si s dcerou pohodovou chvilku a namydlíme si tím xichty a pohovíme si v olejové lázni.... bóže, tolik pro sebe můžeme udělat!!!
No, zkrátím to: zamlada jsem měla (zbytečné) komplexy z čehokoliv, dnes je mi báječně.

Grainne, a proč máš špeky? :D I v tom případě se přece dá něco dělat - buď s prominutím "nežrat" a trošku se hejbat, nebo si pořídit lichotivé plavky - třeba tankiny. Jsem hodně štíhá, přesto si o sobě myslím, že bříško už není výstavní, tak až se opravdu naštvu ;), tankiny si pořídím - vždycky je nějaké východisko, stačí jen chtít! :)
Taky se mi líbí mladí, štíhlí a krásní. A protože v životě neovlivním úplně všecko, jsem aspoň štíhlá a krásná :D.

Hanka12345: jsem zjistila, že v neustálém poklusu mezi rodinou a zaměstnáním mi docela dost krásných věcí uniklo.
Hani, naprosto Tě chápu, určitě máš pravdu. Ale nijak předchozích let nelituj, protože určitě i ta práce Tě něčím obohatila a něco Ti dala. Jak už tady bylo psáno - všecko má svůj čas.

Hani, moc se mi líbí Tvůj příspěvek. :)  Taky bych se chtěla dopracovat k takové vyrovnanosti.

Tercilo, včera jsem byla v bazénu a byla tam i dvojice -muž asi 30 let, žena tak 45.Nejdřív jsem si myslela, že to je matka a syn, ale když se začali líbat, tak mě vyvedli z omylu.Ona byla štíhlá blondýnka. Přesto však bylo vidět, že je prostě o hodně starší než on - už ta kůže, i když zatím bez viditelnějších vrásek. Neříkám, že byla stará, to je člověk púodle mě až tak kolem 70 let, ale mladá už rozhodně taky ne.
No a co se týče tvých kosmetických doporučení - botox, facelift - na to za prvé nemám peníze a za druhé je to časově omezená záležitost. A kromě toho, proč bych to dělala? Chlapa nesháním a ostatním je to jedno, jak vypadám. Štíhlá už taky nejsem. Musela bych začít o hodně víc cvičit, než jen 1-2x týdně chodit plavat, a to se mi nechce a nechce se mi ani vzdát se navždy čokolády, buchet, piva apod. i když se tím necpu každý den a ani každý týden.
A líčení - naposledy jsem se líčila asi do tanečních. Neumím to, cítím se v tom blbě a trapně a nelíbí se mi to.
Nakonec, proč by člověk v padesáti neměl vypadat na padesát?
Štve mě, že jsem stará a tlustá, ale ne natolik, abych při své vrozené lenosti s tím něco dělala.
Jinak se cítím docela dobře - děti vyrostly, už se o ně starám minimálně, a můžu si dělat v podstatě co chci. To se mi moc líbí, takže jsem celkem spokojená. Rozhodně víc než ve 30, kdy jsem sice byla mladá a štíhlá a vdaná, ale co jsem z toho měla, když jsem si nemohla ani na pět minut odpočinout, protože jsem neustále běhala kolem děcek. Období, kdy jsem měla děti malé a stále nemocné, to bylo nejhorší období mého života. Věřím tomu, že moje pozdější deprese má kořeny právě v tomto období.
Já jsem se cítila nejlíp v době kdy mi bylo tak 20, chodila jsem na vysokou a měla svou lásku. A snad ještě na gymplu, kdy jsem si užívala různých akcí s kamarádkami a škola mě dost bavila. Pak hrůza hrůz a teď se už zas cítím dobře. Jen mě mrzí, že si toho báječného života nemohu užívat s mým ex. To bych se cítila nejšťastnější na celém světě.

Ivana napsal(a):

Tercilo, včera jsem byla v bazénu a byla tam i dvojice -muž asi 30 let, žena tak 45.Nejdřív jsem si myslela, že to je matka a syn, ale když se začali líbat, tak mě vyvedli z omylu...

No co, tak třeba dala maminka synovi  rodičovskou pusu a Ty hned za tím vidíš kdovíco... :D

Tercilo, smím vědět, kolik ti je ?

Ivana: Přesto však bylo vidět, že je prostě o hodně starší než on

Ivanko, základní otázka zní: KOMU to vadí? :)
Proč by to jako "nemělo" být vidět? :co:
Literát by prohlásil: cožpak na lásku má právo mládí jen? :D :D
Osobně bych taky nějak prvoplánově netoužila po partnerství s o hodně mladším mužem, ale zatím jsem z podobných dvojic nikdy neměla pocit, že by se snažili zamaskovat, zakrýt, utajit věk... Podle mě je (a ostatním MUSÍ být) úplně jedno, kolik komu je. Hlavně, že spolu dobře vycházejí. Kolik je nešťastných dvojic s minimálním a jakoby tím "správným" věkovým odstupem, viď.... ;)

Mmch. snažím se vypadat dobře i přesto, že můj muž je starší než já a má bílou bradu :D. Člověk má elán asi daný; nevychází to z plánu, že se musím zuřivě snažit vypadat mladší jen proto, abych se mladšímu zalíbila...
Moje máma byla zamlada jak modelka, líčení a barvení vlasů u nás bylo naprosto normální, řešení módy taky - a já jsem na ni hrdá, že ještě ve svých 66ti dokáže hezky nosit džínovinu...

Tak ohledně mých různých doporučení - to samozřejmě byly jenom rychlé nápady - chtěla jsem Ti dodat trošku energie :). Připadalas mi taková smutná. 
Ale každý nejlíp ví, co se sebou chce nebo nechce dělat. Někdo je energičtější, někdo je klidnější. Důležité je, aby ses Ty sama cítila dobře - tak jsem to myslela. Jinými slovy, není nutno házet flintu do žita, když se ze života můžeš ještě radovat :).

Ivano........já tě viděla loni ve Vaňkovce....jsi hezká...

Teď o víkendu bylo hnusně, tak jsme nešli na výlet, ale do kina.
Film Nějak se to komplikuje s Meryl Streep úplně skvěle zapadá do tématu tohoto vlákna. Doporučuju.
Mimochodem, Meryl Streep už taky není nejmladší ( je jí 60!) , a v tom filmu to ani nebylo skrýváno - proč taky? a přitom byla uvolněná, spokojená a přitažlivá - prostě skvělá :jojo: .

Tercila napsal(a):

:D:D Ivanko, chápu Tě - s tím pohledem na starší ženy - samozřejmě že je to jiný pohled než na 17tileté kočky. Ale zase 40-45 není žádné stáří, to mi teda neříkej :D. Já tedy nechodím do orientu, nýbrž na diskotéky (ano, přítmí je mi pomocníkem) :D, nicméně podle zájmu "mých mužů" si nepřipadám vůbec nepatřičně, naopak musím je odhánět :D. Chodíme jako ustálená parta známých, nelovím ;).
Určitě bych nevnucovala svým mladým obdivovatelům názor, že třeba (moje oblíbená) herečka Květa Fialová je pro ně žena k pohledání, ale v našem věku (odhaduji, že nejsi daleko ode mě) ještě není nutno takhle "zapškle" uvažovat. Lesklé kožené kalhoty jsem si koupila právě až v tomto věku a cítím se v nich skvěle - vysoký podpatky, bílá košile s černou koženou kravatkou nebo s dlouhým stříbrným řetízkem, rudé vlasy pod lopatky - mým synonymem je extravagance - nezájem mužů fakt neznám... :supr: :D (přestože to není úplně to nejdůležitější).
S tím, že vypadáš děsně - Ti nevěřím a nebo jestli je to opravdu poněkud "horší", tak přece existuje botox, šminky, kosmetika :). Zrovna jsem koupila zase masky z medu, uděláme si s dcerou pohodovou chvilku a namydlíme si tím xichty a pohovíme si v olejové lázni.... bóže, tolik pro sebe můžeme udělat!!!
No, zkrátím to: zamlada jsem měla (zbytečné) komplexy z čehokoliv, dnes je mi báječně.

Grainne, a proč máš špeky? :D I v tom případě se přece dá něco dělat - buď s prominutím "nežrat" a trošku se hejbat, nebo si pořídit lichotivé plavky - třeba tankiny. Jsem hodně štíhá, přesto si o sobě myslím, že bříško už není výstavní, tak až se opravdu naštvu ;), tankiny si pořídím - vždycky je nějaké východisko, stačí jen chtít! :)
Taky se mi líbí mladí, štíhlí a krásní. A protože v životě neovlivním úplně všecko, jsem aspoň štíhlá a krásná :D.

Hanka12345: jsem zjistila, že v neustálém poklusu mezi rodinou a zaměstnáním mi docela dost krásných věcí uniklo.
Hani, naprosto Tě chápu, určitě máš pravdu. Ale nijak předchozích let nelituj, protože určitě i ta práce Tě něčím obohatila a něco Ti dala. Jak už tady bylo psáno - všecko má svůj čas.

Tankini jsem samozřejmě pořídila, ale ty špeky na břiše jsou stejně vidět a celulitidě na nohách nemluvě .
Chybí mi vůle se k cvičení donutit, a některé cviky hlavně ty na břicho mi nedělají dobře a pitný režim - celu- to je taky bída.Oblečená, ale ještě vypadám docela dobře, tak aspon něco.

vera napsal(a):

Ivano........já tě viděla loni ve Vaňkovce....jsi hezká...

Díky Věruško, ale mám oči :P

A Tercilo, já nejsem vůbec smutná, jen realistka. A žiju tak nějak pořád stejně. Teď jako ve dvaceti. Nikdy jsem nebyla typ, co skotačí na diskotéce a co je středem pozornosti. Jsem introvert, vystačím si sama nebo maximálně s 1-2 kamarádkama na procházce, na výstavě, v divadle, na koncertě.
Moje maminka tedy modelka nebyla a já taky ne. Jsem malá, s krátkými hnědými vlasy (účes mám stejný již od 14ti let), s brýlemi a mám lehce nadváhu. Takže nic moc. Mužům jsem nikdy nepřipadala atraktivní a dlouho jsem nemohla uvěřit mému ex, že se mu líbím.
Jo, a sebevědomí jsem taky moc nepobrala. Už to asi nenapravím.
Ale žiju ráda a s chutí. Užívám si tak, jak to jde a jak to umím. Například se celý den v práci těším, jak si budu užívat večer v posteli - číst a číst až do bezvědomí :D

Grainne: Chybí mi vůle se k cvičení donutit....

Naprosto chápu :D To většině lidí, i mně.

Grainne: Oblečená, ale ještě vypadám docela dobře, tak aspon něco.

No vidíš, to je pozitivní zpráva - dnes je tolik hadříků k mání!!!! :supr: Můžeme se vyřádit! Jen tak sobě pro radost.

Blos, díky za tip na film.

Tak já bych spíš mohla přispívat do diskuze, která by se jmenovala kdy jsme na konci sil, já už fakt nemůžu!

Rosamunda: Tak já bych spíš mohla přispívat do diskuze, která by se jmenovala kdy jsme na konci sil, já už fakt nemůžu!

Rosamundo! :( :co: Hleď si odpočinout, a to rychle! Zdraví máš jen jedno.

Včera na aqua-aerobiku som musela uznať, že najčulejšie bol inajstaršie cvičenky... :D Jend aobézna pani v polke yvšla z bazéna a ja si hovorím: "Nevládze, chudina, ani sa jej nedivím..." Ale ona šla len na WC a potom sa vrátila. Keď sme odchádzali, videla som, že ostáva v bazéne na ďalšiu hodinu... :co: Takže si netreba robiť prečasné závery. A jedna štíhla dôchodkyňa vedľa mňa nás strčila do vrecka všetky, aj dievčiny hodne mladšie odo mňa. :jojo: Takže to bude asi kus od kusu.

Tercila napsal(a):

Rosamunda: Tak já bych spíš mohla přispívat do diskuze, která by se jmenovala kdy jsme na konci sil, já už fakt nemůžu!

Rosamundo! :( :co: Hleď si odpočinout, a to rychle! Zdraví máš jen jedno.

Terci, když já nemůžu odpočívat, pořád musím něco řešit, pokud neřeším, tak se to okamžitě začne sypat, je to boj s větrnými mlýny páč na zaplacení dlužných faktur nemám, ale taky nemám zboží, abych získala nějaké větší peníze na ty faktury, takže odpočívat opravdu nemůžu. Dokonce v sobotu a v neděli jsem objížděla starožitnictví a bazary a rozprodávala věci, abychom měli za co žít. :grater:

vera napsal(a):

já už vytáhla kolo...promazala....a ve středu vyrážím na první km
loni jsem udělala rekord....přes 70 km
dnes se mi to zdá neskutečné....nemám žádnou fyzičku...ale jdu do toho....jsem líná.....toto změním

s tím slunkem....to je paráda....ani nemůžu napsat, co se mi honí v hlavě....zase by mi spočítaly tečky ...život je krásný

Já taky vyrazím ...
A možná začnu jezdit i na koně. A víš co se mi honí hlavou? Vždy jsem křepce na koně vysedla a teď si říkám, jestli to ještě dokážu ... a doufám, že mně nebudou tlačit zadkem nahoru, jak jsem to nejednou viděla ... :lol: to bych nepřežila :lol: se směju při té představě :lol:

vera napsal(a):

já už vytáhla kolo...promazala....a ve středu vyrážím na první km...

Nic proti Vero, já sám taky rád jezdím na kole, ale nezapomeň si vzít kulicha, šálu a rukavice - venku to vypadá zatím spíš na bežky, než na bicykl... :co:

A možná začnu jezdit i na koně. Vždy jsem křepce na koně vysedla a teď si říkám, jestli to ještě dokážu ... a doufám, že mně nebudou tlačit zadkem nahoru

Neresit - kone si pristavit k nejakemu schudku, parezu, cemukoliv vyvysenemu a jen prehodit nohu a mekce dosednout - a kdyby nekdo rypal - delas to proto, ze to setri konska zada a zbytecne se nevytahuje jeden trmen :-) A i na ten smich mozna dojde az budes vysvetlovat herce, ze se ma v klidu zaparkovat treba u hruzostrasnych a kone zeroucich betonovych panelu abys mohla nastoupit. Herka sice zaparkuje, ale v okamziku kdyz se uz uz chystas nasednout decentne poodejde. A takhle nekolikrat dokola.

Ve staji u nas jezdil dedek co se stova belhal o holi, sedl na kone a valel. Krucis, doufam, ze mi to jezdeni vydrzi do vysokeho veku.

Rosamunda: Terci, když já nemůžu odpočívat, pořád musím něco řešit, pokud neřeším, tak se to okamžitě začne sypat, ...........jsem objížděla starožitnictví a bazary a rozprodávala věci, abychom měli za co žít. :grater:

Hlavu vzhůru, tohle jsem prožila před mnoha lety taky. Ale po příjezdu hoď nohy na stůl a dej si dobrý kafe nebo svařák nebo hupni do postele  a ODPOČÍVEJ!!!
Ve vlastním zájmu.
Řeknu Ti to na rovinu: stejně jednou budeš muset vypnout - ono Tě to dožene.

Tercila napsal(a):

Rosamunda: Terci, když já nemůžu odpočívat, pořád musím něco řešit, pokud neřeším, tak se to okamžitě začne sypat, ...........jsem objížděla starožitnictví a bazary a rozprodávala věci, abychom měli za co žít. :grater:

Hlavu vzhůru, tohle jsem prožila před mnoha lety taky. Ale po příjezdu hoď nohy na stůl a dej si dobrý kafe nebo svařák nebo hupni do postele  a ODPOČÍVEJ!!!
Ve vlastním zájmu.
Řeknu Ti to na rovinu: stejně jednou budeš muset vypnout - ono Tě to dožene.

Já vím, že jednou budu muset, ale teď nemůžu a jestli to půjde tak, jak mám naplánováno, abychom nemuseli spát pod stanem, tak těsně po krachu začnu chodit do práce a to si na odpočinek nebo dovolenou můžu nechat zajít chuť. Kdyby bylo po mém, tak bych po krachu šla na měsíc na pracák a jen tak bych se válela a odpočívala, jenže to by mně někdo musel živit a to se mi těžko přihodí, spíš já budu živit všechny, než si Munďák najde práci.

Ros: než si Munďák najde práci.

A hledá? Intenzivně?

Tercila napsal(a):

Ros: než si Munďák najde práci.

A hledá? Intenzivně?

Jo holka, to nevím, páč je pořád ještě v nemocnici, v pátek se vrátí natrvalo, tak uvidíme. Doufám, že hledá, ví, jak na tom jsme, takže pokud nechce, abych se na něj vykašlala, tak se bude muset snažit.

Nevím, čím to je, možná že i tím jarem ;) , ale prožívám nějaké dobré období. Cítím se jako v takovém tvůrčím rauši.
Pokročila jsem na své knize, kterou chci na podzim vydat, dokončila jsem jeden projekt, který přinese užitek naší firmě, "svezou" se s tím i zdejší firmy další a radost a užitek tím uděláme mnoha lidem. A další projekty tohoto typu jsem rozjela. Kupodivu, všechno se daří, a je úžasný pocit sledovat, jak to, co se vylíhlo v mé hlavě pomalu dostává konkrétní obrysy až najednou je to všechno na světě. Je to takový, řekla bych až božský pocit: Na počátku bylo slovo (má myšlenka), a teď tady mám před očima výsledek.
Prožívám dobré období, kéž by mi to tak dlouho vydrželo.

A tak na svou vlastní otázku v záhlaví vlákna - Kdy jseme na vrcholu sil - odpovídám radostně:
JÁ ASI PRÁVĚ TEĎ !!!!! :) :jojo: :supr:

Blossom, jsi dobrá. Musíš být fakt šikovná baba. Gratuluju a ať to vydrží co nejdéle!

Blossom napsal(a):

Nevím, čím to je, možná že i tím jarem ;) , ale prožívám nějaké dobré období. Cítím se jako v takovém tvůrčím rauši.
Pokročila jsem na své knize, kterou chci na podzim vydat, dokončila jsem jeden projekt, který přinese užitek naší firmě, "svezou" se s tím i zdejší firmy další a radost a užitek tím uděláme mnoha lidem. A další projekty tohoto typu jsem rozjela. Kupodivu, všechno se daří, a je úžasný pocit sledovat, jak to, co se vylíhlo v mé hlavě pomalu dostává konkrétní obrysy až najednou je to všechno na světě. Je to takový, řekla bych až božský pocit: Na počátku bylo slovo (má myšlenka), a teď tady mám před očima výsledek.
Prožívám dobré období, kéž by mi to tak dlouho vydrželo.

A tak na svou vlastní otázku v záhlaví vlákna - Kdy jseme na vrcholu sil - odpovídám radostně:
JÁ ASI PRÁVĚ TEĎ !!!!! :) :jojo: :supr:

My taktéž.
Když se nad tím tak zamyslíme s manželem,tak se nám vede nejlíp tak cca posl.5 let-je nám nyní mezi 40 a 50 lety,všichni jsme zdraví,dílko a projetky,co jsme si naplánovaly taky všechny vyšly,kuci se dostali na výb.VŠ a studium jim jde a baví je,už dnes ví,že ještli se jim podaří odpromovat,čekají je místa minim.se 30tis.nástupu a hlavně zájem o lidi s jejich profesí(což je pro nás jako rodiče moc fajn pocit,že  v životě snad nebudou dřít bídu s nouzí);až z toho máme někdy strach,že to tak všechno klape,co přijde za hrůzu.Ale jinak je to moc fajn,vidět za sebou skvělé výsledky podložené ovšem většinou nemalým úsilím a hlavně prací hlavou.

...tak po čase další příspěvek do tohoto vlákna:
V Magazínu MF Dnes je článek s akty žen mezi 50 - 70 lety. Ty akty se mi fakt líbí. Jsou hezké a takové decentní, elegantní.

Je mi sympatická snaha ukázat, že i zralá žena může být přtažlivá. Že třeba šedesátiletá ženská nemusí být matrónovitá babka v šátku (jako byly snad ženské generace mé babičky, co si vzpomínám).

Kdysi jsem taky takové zajímavé akty viděla tuším v Playboyi - nádherná  Jana Švandová, bylo jí tehdy myslím nějak přes 40.

Před pár lety bylo průlomové a šokující vidět akty pěkné čtyřicítky, dnes je možné vidět pěkné akty i sedmdesátileté fešné ženské. To mi přijde jako pozitivní ....a taky trochu inspirující....blíží se mi narozeniny,že bych dala sama sobě dárek tohoto typu?? ;) :) :vissla:

Blossom napsal(a):

...tak po čase další příspěvek do tohoto vlákna: V Magazínu MF Dnes je článek s akty žen mezi 50 - 70 lety. Ty akty se mi fakt líbí. Jsou hezké a takové decentní, elegantní.

Je mi sympatická snaha ukázat, že i zralá ženská může být přtažlivá. Že třeba šedesátiletá ženská nemusí být matrónovitá babka v šátku (jako byly ženské generace mé babičky, jak si vzpomínám).

Kdysi jsem taky takové akty viděla tuším v Playboyi - nádherná  Jana Švandová, bylo jí teghdy myslím nějak přes 40.
Před pár lety bylo průlomové a šokující vidět akty pěkné čtyřicítky, dnes je možné vidět pěkné akty i sedmdesátileté fešné ženské. To mi přijde jako pozitivní a taky trochu inspitující....blíží se mi narozeniny,že bych dala sama sobě dárek tohoto typu?? ;) :) :vissla:

Bylo ji tenkrát 50 ;) , postavu měla a  má  stále :supr: .

Blossom-jenže málkodo je v 50 - 70 pěkně štíhlý, s plochým břichem, dlouhýma nohama a nepovislými prsy, nehledě na různé ty křečáky a pigmentové skvrny apod.

10 krasnych zen od 34 do 75:

http://www.dailymail.co.uk/tvshowbiz/ar … women.html

ja osobne bych tam teda nedala Claudii Schiffer, je na muj vkus prilis "barbinovita" ...

Je zajimave jak krasne zestarly Sophia Loren a Catherine Deneuve, na rozdil od kdysi uchvatne Brigitte Bardot, ktera ted vypada opravdu blbe.

Přijde mi to nějaké divné,jak tady ženské vychvalují jiné ženské.Zrovna tak když vidím v časopise pro ženy zase další vyprsené modelky-neměly bychom spíše psát ody na krásné chlapy,co se nám na nich líbí a nelíbí,než když ženské se zálibou pohlíží na ženské tělo?
Už nás ta média úplně zpitoměla,teda některé,mámten dojem.Co si myslíte vy někteří chlapi,co sem přispíváte,je tohle normální,vy se taky bavíte a posuzujete takhle ostatní mužský?

Možná,že některé napíšete,ať to nečtu,když se mi to nelíbí,jasně,ale to není o tom,tohle je prostě můj názor a celkem nechápu proč tak strašně chtít mít v 70 letech tělo jako modelka.V tu dobu přece fungující vztah je postavený úplně na něčem jiném.A pravé lidské hodnoty ruku v ruce samozřejmě s tím také.

Ale Kuty, tohle vlákno přeci zdaleka není jen o vnějším vzhledu. Je (nebo mělo být) spíš o životních pocitech střední a starší generace. Avšak i pocit ze svého zevnějšku k tomu patří, proto ty poslední příspěvky na toto téma.

A proč je tohle vlákno hlavně o ženských? No protože na babinet chodí hlavně ženské, a hlavně já ho založila i proto, protože sama ve středním věku jsem, a tak mě zajímá, jak to vnímají ostatní ženské mého a staršího věku. Abych tak trochu i "věděla, co mě asi čeká, do čeho jdu " ;) :D

Dříve jsem se totiž často střetávala s názorem, že jen mládí vpřed, že jen mládí je perspektivní, no a zralý věk a stárnutí už je jen pomalá devastace, věk k ničemu.
A já sama zjišťuji, že to tak není, že třeba mě střední věk baví, a s radostí tady vidím, že nejsem v tomto jen výjimka, exot, že i mnohé další z vás jste v této a starší životní fázi spokojené. A to je pro mě velmi inspirativní a pozitivní pocit.

A ještě k tomu vzhledu - to přeci není  tom, proč tak strašně chtít mít v 70 letech tělo jako modelka. V tomto dodávám, že pro mě je skutečně krásná třeba paní Hegerová. Nebo Chantal Poulain, Jiřina Jirásková, a další  a další. Jsou krásné = osobité= zajímavé.
Pro mě třeba taková Kateřina Brožová, i se svou perfektní postavou, ale jinak nudnou umělohmotnou dokonalostí, právě třeba výše zmíněným dámám nesahá ani po kotníky.
Tím chci říct - v modelkovských rozměrech těla to rozhodně není. :)

Kuty, já jsem třeba stoprocentně heterosexuální, ale na ženy se ráda dívám a hodnotím je, která se mi líbí a která ne.  Je to pro mě hledisko estetické nikoli erotické. Na hezké chlapy se taky ráda podívám, ale mám tak nějak pocit, že hezkých mužů je méně než hezkých žen, takže je tak často nepotkávám a pak se tam plete ta erotika - otázky jako: chtěla bych s takovým chodit? líbilo by se mi, kdyby mě objal, políbil? To mě u těch žen ani nenapadne. Naopak, kdyby se mě  ta pro mě nejkrásnější žena  eroticky dotkla, tak by se mi zvedl žaludek.

Blossom napsal(a):

...tak po čase další příspěvek do tohoto vlákna:
V Magazínu MF Dnes je článek s akty žen mezi 50 - 70 lety. Ty akty se mi fakt líbí. Jsou hezké a takové decentní, elegantní.

Je mi sympatická snaha ukázat, že i zralá žena může být přtažlivá. Že třeba šedesátiletá ženská nemusí být matrónovitá babka v šátku (jako byly snad ženské generace mé babičky, co si vzpomínám).

Kdysi jsem taky takové zajímavé akty viděla tuším v Playboyi - nádherná  Jana Švandová, bylo jí tehdy myslím nějak přes 40.

Před pár lety bylo průlomové a šokující vidět akty pěkné čtyřicítky, dnes je možné vidět pěkné akty i sedmdesátileté fešné ženské. To mi přijde jako pozitivní ....a taky trochu inspirující....blíží se mi narozeniny,že bych dala sama sobě dárek tohoto typu?? ;) :) :vissla:

Jo, Bloss - hezký to sice bylo, ale zas to byl furt dokola jen kult mládí, jen ovšem o pár let popošouplej :)
Kdysi jsem v nějakém fotočasopise viděla skutečně krásné fotky skutečně starých lidí. Škoda, že už ho nemám.
Jinak - moje zkušenosti se stárnutím: doopravdy ubejvají síly, což mě trošku zaskočilo - po 55ce, teda. Prostě potřebuju častěji odpočívat - ale zase spoustu věcí vyřeší rutina. Dneska, poněvadž jsem se chtěla dívat na Simpsonovy, což je můj oblíbenej relax, jsem za 25 minut stihla udělat komplet večeři, naprotiblešit čubu, udělat večeři jí, vymést krb a zatopit v něm a udělat si kafé...a to všechno bez zadejchání :lol: Ale celodenní práce na zahradě cítím ve svalech druhej den dost zatraceně.
Co se času týče, mám ho  v penzi pomalu méně, než dřív - společenský diářík je narvanej k prasknutí. A to ani nehlídám vnučku - teda prozatím. Ale zase jí chystám krásný narozeninky, to je pravda. :)

Lupí, to máš pravdu, kouzlo těch fotek bylo v tom, že ty staý ženský tam vypadaly jako mladý.  Vono jaksi akty opravdu starých, vrásčitých všelijak pokroucených lidí by byly asi eklhaft a nikoho by nezaujaly, tedy v kladném slova smyslu.
Jinak mně je zatím 50 a cítím se fajn. Zatím mě nic nebolí, unavená jsem se cítila i ve dvaceti, nikdy jsem nebyla ten typ, co dokázal celou noc protancovat na plese a pak jít klidně do školy. Takže se cítím tak nějak stejně jako vždycky. Jen ksakru jinak vypadám - přibrala jsem a jsem líná s tím něco dělat, mám vrásky, ochablou pleť, celulitidu, šedivé vlasy (barvím se), plno všelijakých skvrn a skvrnek po těle.  Cítím se na 20, vypadám na 50. Ale jsem celkem spokojená, mohlo by to být horší. dokud mě nezradí zdraví, je všechno OK.

Ivana napsal(a):

Jen ksakru jinak vypadám - přibrala jsem a jsem líná s tím něco dělat, mám vrásky, ochablou pleť, celulitidu, šedivé vlasy (barvím se), plno všelijakých skvrn a skvrnek po těle.  Cítím se na 20, vypadám na 50..

Ivanko, ja to same. Jeste k tomu vsemu jsem ted vic unavena nez drive, mam pritele (mladsiho), ale nevim, jestli ho jeste chci, proste me to unavuje s nekym byt.... unavuje me to fyzicky i psychicky, jsem uz zvykla na sve pohodli a nerada se ho vzdavam.... je nam spolu fajn, ale platim za to strasnou dan, bojim se, ze takhle zestarnu jeste rychleji.
Jinak pozoruju, ze hodne pribyvam na vaze, i kdyz nejim vic, nez jindy a pohybu mam taky celkem dost. To me stve asi ze vseho nejvic :usch:.

Kuty: neměly bychom spíše psát ody na krásné chlapy,co se nám na nich líbí a nelíbí,

Tak, Kuty, co chceš psát o krásným chlapovi? :D Na krásným by se Ti mělo všecko líbit :D.


Lupina: ale zase spoustu věcí vyřeší rutina

To máš pravdu, Lupi... :) To je naše výhoda.

Jo, holky, Ivanko a Venuše, taky jsem v zimě pojala podezření, že sotva sním 1 piškot, mám 3 kila navrch, a říkala si "to je asi věkem", ale sama jsem si to musela vyvrátit hned, jak jsem začala opravdu cvičit ;) :).
Jisté je, že s věkem u někoho skutečně jde ta váha nahoru, ale zase je potěšující, že dnes je tolik hezkého oblečení, kterým se to dá zamaskovat :)... Jen si na sobě dát záležet :supr:.

Tercila napsal(a):

Jo, holky, Ivanko a Venuše, taky jsem v zimě pojala podezření, že sotva sním 1 piškot, mám 3 kila navrch, a říkala si "to je asi věkem", ale sama jsem si to musela vyvrátit hned, jak jsem začala opravdu cvičit ;) :).
Jisté je, že s věkem u někoho skutečně jde ta váha nahoru, ale zase je potěšující, že dnes je tolik hezkého oblečení, kterým se to dá zamaskovat :)... Jen si na sobě dát záležet :supr:.

Hezkym oblecenim se sice da leccos zamaskovat, to je pravda, ale tady jde o to, ze ja vim, co je pod tim a strasne me to stve! Za posledni rok 10kg navic, zrejme po antikoncepci, pripadam si jak otekla, pred pritelem se radeji nesvlekam....

Holky, vy ktere mate nejaky ten rok navic (40+), jakou mate antikoncepci? Ja se bojim, ze bych bez ni mohla otehotnet, vzdycky jsem byla hned v tom, dokonce i kdyz jsem mela spiralu.
Nebo musim uplne skoncit se sexem? :co:

Jó, Venuše, já chlapy úplně zavrhla. Jsem tak líná, že představa, že bych se s někým musela seznamovat, stýkat, přizpůsobovat se mu, mě upřímně děsí. Jsem ráda sama (introvert). Mám pár kámošek a s těmi chodím na procházky, jezdím na zájezdy a dovolené a jinak chodím hodně sama. Ale je fakt, že já o chlapy (kluky) nikdy moc nestála.
A antiko neberu už 7 let, neb už jsem přesně tuto dobu po přechodu, takže super.

Ivanko, ted jsi me opravdu pobavila :D. Ja se zase uprimne desim predstavy, ze bych mela s chlapem bydlet.... :styrka::usch:

Holky, jak to teda zvladate? Praci, deti, vlastni zajmy, starnuti, eventuelne prechod ..... a k tomu chlapa?
Ja bych nejradsi nedelala nic, jako Ivana :rodna:.

venuše napsal(a):

Ivanko, ted jsi me opravdu pobavila :D. Ja se zase uprimne desim predstavy, ze bych mela s chlapem bydlet.... :styrka::usch:

Holky, jak to teda zvladate? Praci, deti, vlastni zajmy, starnuti, eventuelne prechod ..... a k tomu chlapa?
Ja bych nejradsi nedelala nic, jako Ivana :rodna:.

Já to zvládám opravdu špatně ve všech směrech. jsem vdaná přes 20 let, děti dospělé , ale doma a všechno mi to leze neskutečně na nervy .

Tercila napsal(a):

Kuty: neměly bychom spíše psát ody na krásné chlapy,co se nám na nich líbí a nelíbí,

Tak, Kuty, co chceš psát o krásným chlapovi? :D Na krásným by se Ti mělo všecko líbit :D.


Lupina: ale zase spoustu věcí vyřeší rutina

To máš pravdu, Lupi... :) To je naše výhoda.

Jo, holky, Ivanko a Venuše, taky jsem v zimě pojala podezření, že sotva sním 1 piškot, mám 3 kila navrch, a říkala si "to je asi věkem", ale sama jsem si to musela vyvrátit hned, jak jsem začala opravdu cvičit ;) :).
Jisté je, že s věkem u někoho skutečně jde ta váha nahoru, ale zase je potěšující, že dnes je tolik hezkého oblečení, kterým se to dá zamaskovat :)... Jen si na sobě dát záležet :supr:.

No to jsem si vzpomněla na loňskou dovolenou,kdy jako průvodce po hradě byl nádherný vypracovaný mladý kluk,bicepsy kam se podíváš no a ženské to pak ráno hned rozebíraly u snídaně - jestli měl v té kapse klíče nebo fakt něco jinýho:D,atd.,atd.Prohlídka hradu jako taková tak nejvíc zajímala mého muže se psem:D (já tohle nemusím,teda ty prohlídky pamětihodností)

No a na krásný ženký by se ti taky mělo líbit všechno,ne?Jenom fakt nechápu,proč do těch ženských časopisů nedávají víc fotek s chlapama - jako horských vůdců třeba např.,atd.,atd.A u ženských už by to vybudilo fantazii,co se které na něm líbí či nelíbí,kde by ho nejdradši viděla nebo s ním byla atak.Tímto směrem prostě je to pole neorané a máme na koukání jen spoustu fotek mladých holek,kde být krásná není žádný problém.Spíš s to předpokládá.

Holky, jak to teda zvladate? Praci, deti, vlastni zajmy, starnuti, eventuelne prechod ..... a k tomu chlapa?
No jak? Ono ti nic jinýho nezbejvá, než zvládat... Nakonec v tomhle věku už je práce a domácnost přece jen trochu rutina, děti se o sebe dokážou postarat i doma něco udělat, takže na vlastní aktivity taky zbyde toho času víc... Přechod odejde jak přišel - a stárneme spravedlivě všichni.

dělám všechno s radostí a moc mě to baví

Holky, jak to teda zvladate? Praci, deti, vlastni zajmy, starnuti, eventuelne prechod ..... a k tomu chlapa?

To je zvláštní, mě vůbec nepřijde chlap jako nějaká práce navíc.... :co:
Naopak- právě o víkendech s přítelem  (mám víkendový vztah na dálku - přes týden jsme každý ve svém) si nesmírně odpočinu, zrelaxuju, proberem spolu co koho těší, co hoho trápí, co je za ten týden nového, máme fůru zážitků ze společných výletů...

Právě ty víkendy mě vysloveně nabíjejí energií, a asi i díky tomu zvládám vše ostatní: Firmu se zaměstnanci, starost o 2 domy a velkou zahradu, děti už se víceméně starají samy o sebe, takže o ně se starám jen občas, pak chodím na angličtinu, občas si chodím zahrát se známými na kytary, v týdnu jezdívám na inlinech, po kouskách postupně píšu knihu, vymýšlím různé akce pro veřejnost (protože ta veřejnost se pak taky staví u nás ve firemní prodejně a nakoupí) apod.
Jediné, co nezvládám, je péče o domácnost. Mám doma dost bordel, ale jelikož jsem tam většinu času sama (dcera bydlí úplně samostatně, syn tak napůl), tak je mi to víceméně fuk, to raděj jedu na výlet a nebo na brusle, než běhat doma s hadrem v ruce....

Blossom napsal(a):

Holky, jak to teda zvladate? Praci, deti, vlastni zajmy, starnuti, eventuelne prechod ..... a k tomu chlapa?

To je zvláštní, mě vůbec nepřijde chlap jako nějaká práce navíc.... :co:
Naopak- právě o víkendech s přítelem  (mám víkendový vztah na dálku - přes týden jsme každý ve svém) si nesmírně odpočinu, zrelaxuju, proberem spolu co koho těší, co hoho trápí, co je za ten týden nového, máme fůru zážitků ze společných výletů...

Právě ty víkendy mě vysloveně nabíjejí energií.....

Ja se vidim s pritelem taky vetsinou jen o vikendech a max. jednou v tydnu, ale ja bych ty vikendy opravdu potrebovala JEN pro sebe.... abych se dala trosku dohromady.... ten vztah me opravdu unavuje, dokonce jsem si rikala, jestli pritel neni nejaky energeticky upir ;).
Tak nevim, co mam delat. Nechci byt sama, ale s nekym byt me unavuje.....
Ted jeste bydli deti doma (21 a 15), i kdyz je moc nevidim, ale za nejaky cas odejdou do sveho a ja pak budu uplne sama.... :grater:

Jedine, kdy se citim trochu lepe, je hned po sexu, to jsem plna energie, ale nerikejte mi, ze mam kvuli tomu sexovat kazdy den? :vissla:

venuše napsal(a):

Blossom napsal(a):

Holky, jak to teda zvladate? Praci, deti, vlastni zajmy, starnuti, eventuelne prechod ..... a k tomu chlapa?

To je zvláštní, mě vůbec nepřijde chlap jako nějaká práce navíc.... :co:
Naopak- právě o víkendech s přítelem  (mám víkendový vztah na dálku - přes týden jsme každý ve svém) si nesmírně odpočinu, zrelaxuju, proberem spolu co koho těší, co hoho trápí, co je za ten týden nového, máme fůru zážitků ze společných výletů...

Právě ty víkendy mě vysloveně nabíjejí energií.....

Ja se vidim s pritelem taky vetsinou jen o vikendech a max. jednou v tydnu, ale ja bych ty vikendy opravdu potrebovala JEN pro sebe.... abych se dala trosku dohromady.... ten vztah me opravdu unavuje, dokonce jsem si rikala, jestli pritel neni nejaky energeticky upir ;).
Tak nevim, co mam delat. Nechci byt sama, ale s nekym byt me unavuje.....
Ted jeste bydli deti doma (21 a 15), i kdyz je moc nevidim, ale za nejaky cas odejdou do sveho a ja pak budu uplne sama.... :grater:

Jedine, kdy se citim trochu lepe, je hned po sexu, to jsem plna energie, ale nerikejte mi, ze mam kvuli tomu sexovat kazdy den? :vissla:

A proč by ne? ;) :)

Ono asi právě toto s životní spokojeností a s životní energií hodně souvisí....
Ale zvláštní je, že tebe ostatní kontakt s přítelem unavuje...tomu nerozumím, přiznávám....
To mě dodávají energii všechny naše činnosti po celý víkend, nejen ta jedna ;) . A mimo jiné je pro mě obrovsky příjemné, když přítel nachystá královskou snídani, zatímco já ze sebe v koupelně "dělám člověka", jako vítanou  změnu vnímám i to, že když jedem na výlet, tak přítel řídí a já se můžu kochat krajinou, a psychicky je i hrozně hezký pocit, že když se mi třeba něco porouchá na kole, tak se přítel postará.... protože jinak z domova jsem zvyklá, že se starám už 10 let o úplně všechno, takže už jen to, že mě někdo v něčem zastoupí, je pro mě takový sváteční pocit....

ale ja bych ty vikendy opravdu potrebovala JEN pro sebe
A co ti brání? Buď se můžete vídat v týdnu víc než jednou (a na míň hodin ), nebo jen jeden den = sobota, neděle, případně si můžeš jeden víkend za měsíc "vybrat" pro sebe. Neříkej, že byste se nedokázali domluvit.

venuše napsal(a):

Tercila napsal(a):

Jo, holky, Ivanko a Venuše, taky jsem v zimě pojala podezření, že sotva sním 1 piškot, mám 3 kila navrch, a říkala si "to je asi věkem", ale sama jsem si to musela vyvrátit hned, jak jsem začala opravdu cvičit ;) :).
Jisté je, že s věkem u někoho skutečně jde ta váha nahoru, ale zase je potěšující, že dnes je tolik hezkého oblečení, kterým se to dá zamaskovat :)... Jen si na sobě dát záležet :supr:.

Hezkym oblecenim se sice da leccos zamaskovat, to je pravda, ale tady jde o to, ze ja vim, co je pod tim a strasne me to stve! Za posledni rok 10kg navic, zrejme po antikoncepci, pripadam si jak otekla, pred pritelem se radeji nesvlekam....

Holky, vy ktere mate nejaky ten rok navic (40+), jakou mate antikoncepci? Ja se bojim, ze bych bez ni mohla otehotnet, vzdycky jsem byla hned v tom, dokonce i kdyz jsem mela spiralu.
Nebo musim uplne skoncit se sexem? :co:

Ja mam antikoncepci danu a jsem spokojena,az na tu silnou menstruaci dele trvajici.

Blossom napsal(a):

Ale zvláštní je, že tebe ostatní kontakt s přítelem unavuje...tomu nerozumím, přiznávám....
To mě dodávají energii všechny naše činnosti po celý víkend, nejen ta jedna ;) . A mimo jiné je pro mě obrovsky příjemné, když přítel nachystá královskou snídani, zatímco já ze sebe v koupelně "dělám člověka", jako vítanou  změnu vnímám i to, že když jedem na výlet, tak přítel řídí a já se můžu kochat krajinou, a psychicky je i hrozně hezký pocit, že když se mi třeba něco porouchá na kole, tak se přítel postará.... protože jinak z domova jsem zvyklá, že se starám už 10 let o úplně všechno, takže už jen to, že mě někdo v něčem zastoupí, je pro mě takový sváteční pocit....

To je vsechno hezke, taky dela snidani, ale popravde receno, to zas neni tolik prace, co se tyce jezdeni autem, radsi jezdim sama , jinak doma si udelam vsechno:vytapetuju i vymaluju apod., na to on ma obe ruce leve. Nemam z toho zadny svatecni pocit, kdyz me s necim pomaha, jsem zvykla delat si vsechno sama a vetsinou to udelam lip :vissla:.
Me to unavuje, protoze on je takovy pomaly, vsechno mu trva vecnost, malo mluvi, takze ho porad musim bavit. To stoji strasne energie, protoze ja jsem spis introvert....
Navic, kdyz jsme spolu, tak jsem porad ve strehu: abych dobre vypadala, abych neco nerekla spatne apod. Protoze kdyby me videl treba nenamalovanou nebo v teplakach, tak by se na me urco vykaslal.....

eremuruss napsal(a):

venuše napsal(a):

Tercila napsal(a):

Jo, holky, Ivanko a Venuše, taky jsem v zimě pojala podezření, že sotva sním 1 piškot, mám 3 kila navrch, a říkala si "to je asi věkem", ale sama jsem si to musela vyvrátit hned, jak jsem začala opravdu cvičit ;) :).
Jisté je, že s věkem u někoho skutečně jde ta váha nahoru, ale zase je potěšující, že dnes je tolik hezkého oblečení, kterým se to dá zamaskovat :)... Jen si na sobě dát záležet :supr:.

Hezkym oblecenim se sice da leccos zamaskovat, to je pravda, ale tady jde o to, ze ja vim, co je pod tim a strasne me to stve! Za posledni rok 10kg navic, zrejme po antikoncepci, pripadam si jak otekla, pred pritelem se radeji nesvlekam....

Holky, vy ktere mate nejaky ten rok navic (40+), jakou mate antikoncepci? Ja se bojim, ze bych bez ni mohla otehotnet, vzdycky jsem byla hned v tom, dokonce i kdyz jsem mela spiralu.
Nebo musim uplne skoncit se sexem? :co:

Ja mam antikoncepci danu a jsem spokojena,az na tu silnou menstruaci dele trvajici.

Ta dana je co? Nitrodelozni telisko s hormonama? Nebo bez? Jako pred 20ti lety? U nas se to jmenuje Mirena. Ja jsem byla dneska u doktorky, ta rikala, ze menzes pri tom skoro neni a je v tom mene hormonu nez v pilulkach. Tak si to necham dat  pristi mesic a uvidim....
Docela me s.ere, ze chlapi tyhle problemy nemaji. Nemusi resit problemy s tloustnutim po hormonech....

venuše napsal(a):

To je vsechno hezke, taky dela snidani, ale popravde receno, to zas neni tolik prace, co se tyce jezdeni autem, radsi jezdim sama , jinak doma si udelam vsechno:vytapetuju i vymaluju apod., na to on ma obe ruce leve. Nemam z toho zadny svatecni pocit, kdyz me s necim pomaha, jsem zvykla delat si vsechno sama a vetsinou to udelam lip vissla.
Me to unavuje, protoze on je takovy pomaly, vsechno mu trva vecnost, malo mluvi, takze ho porad musim bavit. To stoji strasne energie, protoze ja jsem spis introvert....
Navic, kdyz jsme spolu, tak jsem porad ve strehu: abych dobre vypadala, abych neco nerekla spatne apod. Protoze kdyby me videl treba nenamalovanou nebo v teplakach, tak by se na me urco vykaslal.....

A proč v tom vztahu setrváváš,když tě unavuje? Asi bych raději byla nějakou dobu sama,obvzlášť,když jak píšeš sem zvykla delat si vsechno sama a vetsinou to udelam lip ;),než by přišel někdo "lepší"...:D

helena napsal(a):

ale ja bych ty vikendy opravdu potrebovala JEN pro sebe
A co ti brání? Buď se můžete vídat v týdnu víc než jednou (a na míň hodin http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png), nebo jen jeden den = sobota, neděle, případně si můžeš jeden víkend za měsíc "vybrat" pro sebe. Neříkej, že byste se nedokázali domluvit.

Ne v tydnu vic nemuzu, to bych byla jak zombie. O vikendu jsme spolu vetsinou jeden den+noc, pak uz jsem rada, kdyz odejde a jsem sama.
Nemuzu za to, nejsem stvorena pro souziti s cizi osobou, v manzelstvich jsem to vydrzela pokazde tri roky a to uz na me bylo moc....
Nesnesu nikoho vedle me krome mych deti, pred nima si muzu delat, co chci, chodit po byte treba ve spodarech nebo v teplakach, to s chlapem nemuzu, urcite bych se mu zhnusila tak jako on mne, kdyby to delal....

rejka napsal(a):

venuše napsal(a):

To je vsechno hezke, taky dela snidani, ale popravde receno, to zas neni tolik prace, co se tyce jezdeni autem, radsi jezdim sama , jinak doma si udelam vsechno:vytapetuju i vymaluju apod., na to on ma obe ruce leve. Nemam z toho zadny svatecni pocit, kdyz me s necim pomaha, jsem zvykla delat si vsechno sama a vetsinou to udelam lip vissla.
Me to unavuje, protoze on je takovy pomaly, vsechno mu trva vecnost, malo mluvi, takze ho porad musim bavit. To stoji strasne energie, protoze ja jsem spis introvert....
Navic, kdyz jsme spolu, tak jsem porad ve strehu: abych dobre vypadala, abych neco nerekla spatne apod. Protoze kdyby me videl treba nenamalovanou nebo v teplakach, tak by se na me urco vykaslal.....

A proč v tom vztahu setrváváš,když tě unavuje? Asi bych raději byla nějakou dobu sama,obvzlášť,když jak píšeš sem zvykla delat si vsechno sama a vetsinou to udelam lip ;),než by přišel někdo "lepší"...:D

Rejko,
jsem proste samostatna ve vsem, ziju uz dvanact let sama s detma. Nejsem jako jine zenske, ktere bez chlapa neudelaji ani ranu. Vyzivam se v tom, kdyz se mi neco povede. A neumim prijmout pomoc. Protoze se bojim, ze bych pak musela byt nekomu vdecna, coz se mi uz parkrat stalo.
Ten vztah me unavuje psychicky, ne fyzicky.... protoze ho musim porad bavit. Kdyz se s nim nebudu ani bavit, tak to pak muzu byt opravdu sama, chapes? Ja chci vztah na baveni, povidani si, sdileni. Jemu staci kdyz vedle me sedi a cumi do blba.... (nebo do ohne, jak pisou v jedne knizce?) :)

Kuty: fakt nechápu,proč do těch ženských časopisů nedávají víc fotek s chlapama -

Tak v tomhle s Tebou souhlasím, je nespravedlivé, že hezkými ženami se to jen hemží a kalendáře s Šebrlem abys pohledala :D. Jezdím často do servisů a tuhle jsem zase viděla plný zdi nahotin a říkala jsem si, co by tak asi řekli chlapi třeba u švadleny (kam by náhodně doprovodili manželku) zdem plným fotek s nahými muži :D :D
Docela by mě jejich pohled zajímal :D


Venuše: To je vsechno hezke, taky dela snidani, ale popravde receno, to zas neni tolik prace,

Týýý jo, Venuše, zrovna mě by tedy příprava snídaně chlapovi "zabila", já tuto jeho činnost naopak považuji za hodnou veeeeelké pochvaly :supr:
Večeři bych tak neocenila, jako právě tu snídani.
Jak jsem Tě tak pročetla, říkám si, proč se do něčeho nutíš - zkus dělat to, co Tě baví a nestresuje - když chceš víkend o samotě, dopřej si ho. Udělej si pohodlí, užij si to. Buď labužník.
A proč bys měla mlčenlivého muže bavit? Mlč taky! :supr:
A jestli se na Tebe chlap vykašle kvůli postavě, tak se k Tobě prostě nehodí - není čeho litovat, no ni? ;) :) Ostatně, Ty snad chodíš se svalnatým žurnálovým idolem? :D
A samostatnost?  - využij toho, že jsi šikovná ženská, která zvládá fůru věcí sama, a zapoj ho do prací, které klidně oželíš ;) :D určitě nějaké takové máš na svém soukromém seznamu :).
No a když nic nepomůže, tak si najdi jiného :D ;) - nemarni čas něčím, co Ti nevyhovuje.

venuše, nechceš se poohlédnout teda někde jinde? Ty nechceš po chlapovi nic. Jen trochu porozumění a nějaký ten sexík. To je sen mnoha mužů...Možná je škoda setrvávat a mrhat časem ve vztahu,který ti nic nedává.

rejka napsal(a):

venuše, nechceš se poohlédnout teda někde jinde? Ty nechceš po chlapovi nic. Jen trochu porozumění a nějaký ten sexík. To je sen mnoha mužů...Možná je škoda setrvávat a mrhat časem ve vztahu,který ti nic nedává.

To je jako spatny, ze po nem nic nechci?
Fakt nemuzu prijit na nic, co by pro me mohl udelat..... ty mas chlapa jen na praci? Nebo na penize? :co:

venuše napsal(a):

helena napsal(a):

ale ja bych ty vikendy opravdu potrebovala JEN pro sebe
A co ti brání? Buď se můžete vídat v týdnu víc než jednou (a na míň hodin http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png), nebo jen jeden den = sobota, neděle, případně si můžeš jeden víkend za měsíc "vybrat" pro sebe. Neříkej, že byste se nedokázali domluvit.

Ne v tydnu vic nemuzu, to bych byla jak zombie. O vikendu jsme spolu vetsinou jeden den+noc, pak uz jsem rada, kdyz odejde a jsem sama.
Nemuzu za to, nejsem stvorena pro souziti s cizi osobou, v manzelstvich jsem to vydrzela pokazde tri roky a to uz na me bylo moc....
Nesnesu nikoho vedle me krome mych deti, pred nima si muzu delat, co chci, chodit po byte treba ve spodarech nebo v teplakach, to s chlapem nemuzu, urcite bych se mu zhnusila tak jako on mne, kdyby to delal....

Po par letech bys tohle asi neresila . Ja si teda chodim jak chci a nemyslim, ze bych se m. zhnusila, on je v tomhle nejaky odolny , se mnou uz je to horsi.
Ale chapu to, ja bych zase doma nesnesla nikoho dalsiho, treba nejakou potencionalni pritelkyni synu apod.

venuše napsal(a):

rejka napsal(a):

venuše, nechceš se poohlédnout teda někde jinde? Ty nechceš po chlapovi nic. Jen trochu porozumění a nějaký ten sexík. To je sen mnoha mužů...Možná je škoda setrvávat a mrhat časem ve vztahu,který ti nic nedává.

To je jako spatny, ze po nem nic nechci?
Fakt nemuzu prijit na nic, co by pro me mohl udelat..... ty mas chlapa jen na praci? Nebo na penize? :co:

Ne,proč by to mělo být špatný? Já manžela mám,ale nejsem na něm rozhodně finančně závislá a dost si umím poradit sama.Ale jsem ráda,že ho mám a můžu se s ním podělit o dobré i špatné.Je mi oporou,kamarádem,milencem...Uspokojuje mě po stránce duševní i tělesné. Když jsem ti psala měla jsem na mysli,že ty se svými (ne)nároky si přece můžeš vybírat. Nic po něm nechceš,a přesto mám dojem,že tě jeho společnost ( přítomnost ) nic nedává,ale jen vysává.

rejka napsal(a):

Ne,proč by to mělo být špatný? Já manžela mám,ale nejsem na něm rozhodně finančně závislá a dost si umím poradit sama.Ale jsem ráda,že ho mám a můžu se s ním podělit o dobré i špatné.Je mi oporou,kamarádem,milencem...Uspokojuje mě po stránce duševní i tělesné. Když jsem ti psala měla jsem na mysli,že ty se svými (ne)nároky si přece můžeš vybírat. Nic po něm nechceš,a přesto mám dojem,že tě jeho společnost ( přítomnost ) nic nedává,ale jen vysává.

Vybirat si v padesati? Prosim te, sama dobre vis, ze chlapi, kteri za neco stoji, jsou zadani. Rozhodne se nehodlam schazet se zenacema :usch:.
Ted uz je mi jasny, proc byl ten muj do tedka sam.... je moc "hodnej" a slusnej, nemastnej-neslanej.... chybi mu stava. Za celej zivot mel jen dva kratky vztahy na dalku.
A ted je stastnej se mnou.... jen ja s nim ne :(. No, mozna trosku, nebyt te dovolene....

Grainne napsal(a):

Ale chapu to, ja bych zase doma nesnesla nikoho dalsiho, treba nejakou potencionalni pritelkyni synu apod.

To me taky vadi.... clovek nema chvili soukromi....

Venuše! :co:
Ale Ty přece můžeš žít, jak TY chceš - tzn. jestli Ti chybí soukromí, tak si hezky přátelsky popovídat (s přítelem, dětmi) a vysvětlit.... Předpokládám, že by mohli pochopit a trochu Ti pomoct.
A není to třeba tak, že se bojíš si o něco říct?

Tercila napsal(a):

Venuše! :co:
Ale Ty přece můžeš žít, jak TY chceš - tzn. jestli Ti chybí soukromí, tak si hezky přátelsky popovídat (s přítelem, dětmi) a vysvětlit.... Předpokládám, že by mohli pochopit a trochu Ti pomoct.
A není to třeba tak, že se bojíš si o něco říct?

Cim jsem starsi, tim vic veci mi vadi, netroufam to rict a pak trpim...
Proste chci mit klid a nechci se hadat.
Dalsi problem je ten, ze kdyz je u mne pritel na navsteve, tak nemuzu rict, nejak se zabav, ja si jdu (treba) cist. Citim se povinna se mu venovat. Dokonce se s nim divam v televizi na porady, ktere nenavidim....
Ale to je jedno.
Spis mi slo o to, dozvedet se, jak to zenske delate, ze mate doma chlapa a nejste z toho (z neho) unavene. Z vlastnich zkusenosti vim, ze mit doma chlapa, je stejne jako mit dalsi dite navic.....

My se ve všední den sejdeme až večer a to s potom těším na volný víkend, že někam spolu pojedeme. Ale můj muž je akční, pořád se něco podniká. A když jsme doma, tak kolem něho nemusím rotovat, takže z něho unavená nejsem, naopak, jsem s ním ráda.

lea64 napsal(a):

My se ve všední den sejdeme až večer a to s potom těším na volný víkend, že někam spolu pojedeme. Ale můj muž je akční, pořád se něco podniká. A když jsme doma, tak kolem něho nemusím rotovat, takže z něho unavená nejsem, naopak, jsem s ním ráda.

V manzelstvi je to pohodlnejsi, muzete si kazdy delat co chcete.... opravdu si nikdy nelezete na nervy? :co:

venuše napsal(a):

lea64 napsal(a):

My se ve všední den sejdeme až večer a to s potom těším na volný víkend, že někam spolu pojedeme. Ale můj muž je akční, pořád se něco podniká. A když jsme doma, tak kolem něho nemusím rotovat, takže z něho unavená nejsem, naopak, jsem s ním ráda.

V manzelstvi je to pohodlnejsi, muzete si kazdy delat co chcete.... opravdu si nikdy nelezete na nervy? :co:

Nikdy!:D:D:D
Asi tak jako všude. Můj muž je organizátor, já tomu říkám vedoucí zájezdu a někdy je přeorganizováno. Pak samozřejmě takové drobnosti, lžičky na naprosto nemožných místech, mýdlo vždy mimo mýdlenku apod. Nic závažného. Ale my jsme na sebe zvyklí, zvykat si na někoho jiného, nevím, nevím...

Musím napsat to samo že to mám v manželství podobné jako Lea - v prac.dny se sejdeme až večer a ani si kolikrát nstačíme všechno říct,povyprávět.Také se těšíme na víkend,až práci hodíme za hlavu,až budem spát a hlavně vstávat abslutně dle naší chuti a že spolu popř.i s dětmi něco podniknem.Když trávíme čas spolu strašně to utíká,nevíme co je to nuda a neřikám,že si prostě klidně taky,když se nám chce,nedáme odpoledne třeba někdy "20".
Program střídavě vymýšlíme oba,nikdo z nás dvou není vyloženě pasivní.
Doknce mi velmi vyhovuje,že jsou teď oba kluci přes týden na kolejích a že jezdíme na dovolenou už jen sami 2 - jako za starých časů,je to supr.

Stane se málokdy,že jsem o víkendu sama doma a to si to taky užívám.V žádném případě bych ale si k sobě nemohla už na začátku připoutat muže,jehož chování a celkovou osobnost by se dala přirovnat k dalšímu dítěti.Na to se mám hodně ráda a nejsem zas až tolik hloupá,že nemám problém domyslet konce s takovýma a pdobnýma chlapama.

venuše napsal(a):

Tercila napsal(a):

Venuše! :co:
Ale Ty přece můžeš žít, jak TY chceš - tzn. jestli Ti chybí soukromí, tak si hezky přátelsky popovídat (s přítelem, dětmi) a vysvětlit.... Předpokládám, že by mohli pochopit a trochu Ti pomoct.
A není to třeba tak, že se bojíš si o něco říct?

Cim jsem starsi, tim vic veci mi vadi, netroufam to rict a pak trpim...
Proste chci mit klid a nechci se hadat.
Dalsi problem je ten, ze kdyz je u mne pritel na navsteve, tak nemuzu rict, nejak se zabav, ja si jdu (treba) cist. Citim se povinna se mu venovat. Dokonce se s nim divam v televizi na porady, ktere nenavidim....
Ale to je jedno.
Spis mi slo o to, dozvedet se, jak to zenske delate, ze mate doma chlapa a nejste z toho (z neho) unavene. Z vlastnich zkusenosti vim, ze mit doma chlapa, je stejne jako mit dalsi dite navic.....

Tak ja považujem za dôležité NEPRETVAROVAŤ SA, ale skôr PRISPOSOBIŤ. T.zn. kľudne choditť nenamaľovaná a v domácom odeve... čítať si, keď mám chuť... povedať mu, čo s ami páči  ačo nie - ale vypočuť aj jeho a hľadať spolu nejaký kompromis. A mlčať psolu tiež nemusí byť zlé. ;) Mne sa fakt zdá, že ty máš vzťah, len aby si si mohla odfajknúť, že niekoho máš + ten sex... Ale to sa dá zariadiť aj bezbolestnejšie, nie?

Jsem s nim, protoze je hodnej. :vissla:
V minulosti jsem mela jen nespolehlivy chlapy, posledni byl nemoznej despota, kterej me psychicky uplne znicil.
Ted mam konecne chlapa, kterej dobre vypada, je hodnej, nema zadne zavazky, financne dobre zajistenej.
Moje mama rika, ze bych mu mela libat nohy, kdyz me (starou babu) vubec chce.
Tak se snazim uz rok a musim rict, obcas mam pocit, ze bez neho nechci byt a jindy bych to z fleku ukoncila.
Podotykam, ze jsem jedinacek, byla jsem porad sama, nesnasim nekoho moc dlouho vedle sebe.... mozna to bude tim?
Mam mu to rict?

venuše napsal(a):

Tercila napsal(a):

Venuše! :co:
Ale Ty přece můžeš žít, jak TY chceš - tzn. jestli Ti chybí soukromí, tak si hezky přátelsky popovídat (s přítelem, dětmi) a vysvětlit.... Předpokládám, že by mohli pochopit a trochu Ti pomoct.
A není to třeba tak, že se bojíš si o něco říct?

Cim jsem starsi, tim vic veci mi vadi, netroufam to rict a pak trpim...
Proste chci mit klid a nechci se hadat.
Dalsi problem je ten, ze kdyz je u mne pritel na navsteve, tak nemuzu rict, nejak se zabav, ja si jdu (treba) cist. Citim se povinna se mu venovat. Dokonce se s nim divam v televizi na porady, ktere nenavidim....
Ale to je jedno.
Spis mi slo o to, dozvedet se, jak to zenske delate, ze mate doma chlapa a nejste z toho (z neho) unavene. Z vlastnich zkusenosti vim, ze mit doma chlapa, je stejne jako mit dalsi dite navic.....

Venuše, asi je nějaké zvláštní, až chybné nastavení v tobě: Máš v mozku nějak divně zakódováno, že se mu pořád "musíš věnovat a přizpůsobovat". Asi ti tenhle pocit nechtíc přiživuje i tvá maminka dobře míněnou, leč strašlivou radou typu "buď vůbec ráda, že tebe - starou babu-ještě někdo chce" :dumbom:

My s přítelem, trávíme víkendy hodně aktivně a hodně spolu. Avšak někdy když přijedem z výletu, příjemně unavení a ještě není úplně večer, tak si zalezem v jeho obýváku na gauč, já si vezmu nějaké čtení, přítel si luští své oblíbené sudoku. A třeba 2 hodiny mlčíme a relaxujem každý po svém - a přitom tak trochu jsme tiše spolu.
Je u toho puštěná televize, protože přítel je zvyklý ji mít jako kulisu, mě to trochu ruší, takže na moji prosbu jde ta televize trochu tišeji než je přítel zvyklý (to je myslím právě ten rozumný kompromis z obou stran - kompromis v zažitých zvyklostech).

Abys před svým přítelem chodila ve vytahaných teplákách bych nedoporučovala, ale zažít chvíle, kdy "jen spolu mlčíte", případně si v jedné místnosti děláte každý to své, to má své kouzlo.
Zkus to takhle nějak, a možná to i tvůj přítel ocení.

Chci říct - asi by byla blbost takový vztah radikálně ukončit - když jsou i chvíle, kdy ti ten vztah něco hezkého dává a sama být nechceš, ale podle mě by možná stačilo tak trochu "opravit"  a  jinak nastavit ty chvíle, které - máš pocit - že tě unavují.

Konec teorie - za chvíli právě vyrážím za přítelem, takže vás tady všechny zdravíma přeji hezký víkend. :)

Já jsem hrozně upřímná - co na srdci, to na jazyku a totéž vyžaduji od druhých. Takže já bych se určitě nepřetvařovala a všechno, co by mi vadilo, bych mu řekla.
Se svým BM jsem byla od 19ti let a byli jsme na sebe tak zvyklí, že jsme před sebou chodili nazí, ve spodním prádle, v pyžamu, já měla na doma tříčtvrťáky od Vietnamců a staré tričko, on staré tričko a trenýrky. Malovat jsem se nikdy nemalovala, takže žádný problém a když jsem měla chřipku, klidně jsem byla před ním zelená, zpocená, s mastnýma vlasama a on totéž. A nezhnusila jsem se mu, i když se se mnou rozcházel, řekl, že se mu pořád jako ženská moc líbím.
Já jsem taky introvert, na tom jsme trochu dojeli, protože on chtěl trávit vedškerý čas se mnou, eventuálně s nějakými přáteli a příbuznými, já dávala přednost samotě nebo trávení volného času s ním. Ve všední dny jsem si tudíž večer zalezla do postele s knížkou nebo se koukala v ložnici na některý z "mých" seriálů či filmů, které on nemusel, a já se zas nedívala na pořady o politice nebo druhé světové válce, které on miloval.
O víkendech jsme vždycky něco podnikali, že bychom se jen váleli doma, to rozhodně ne. Jezdili jsme na výlety, oba jsme milovali turistiku, když bylo škaredě, šli jsme do kina nebo plavat do bazénu, chodili jsme na návštěvy k přátelům a příbuzným (to jsem zrovna nemusel až tak často), zašli jsme si na dobré jídlo nebo výstavu, zajeli na nějaký zámek a hrad, jezdili jsme na kole. To se mi moc líbilo a snažím se v tom pokračovat i sama, takže o víkendu nejsem jen doma, vždycky něco podniknu, buď sama nebo s kamarádkou.
Tento způsob života mi ohromně vyhovoval, byla jsem tak šťastná. To je vlastně taky jeden z důvodů, proč si nehledám někoho jiného - nehodlám se přizpůsobovat nějakému cizímu chlapovi, chi si žít, jak já chci a dělat si, co já chci.
Pokud chceš být Venuše s tím svým šťastná, tak se nesmíš pořád přetvařovat, to vede jen k napětí, které prostě nevydržíš, musíš si zařídit život s ním tak, jak ti to vyhovuje, abys byla spokojená. Ty přece nejsi od toho, abys ho neustále bavila, když mlčí,mlč taky. Snažte se spolu něco zajímavého podnikat, ne jen být doma a válet se u televize, která tě nebaví. Když on se kouká na něco, co tebe nebaví, tak si čti, pleť nebo jdi do koupelny a nalož se do vany. A řekni mu - slušně a přátelsky, co ti vadí. Upřímnost je prostě, aspoň podle mě, jeden ze základů spokojeného vztahu.

Mne se treba nelibi, jak se obleka. Ma obleceni jako 70ti letej dedek, pritom je mu 43! Kdyz mu v obchode ukazu, co by se mi pro nej libilo, tak ohrne nos. Ja jsem hodne moderni a tohle mi na nem strasne vadi. Ale jak je videt, tak prizpusobit se nechce.... (do ted si obleceni kupoval za asistence maminky 70+ :usch:).
Jsem schopna se kvuli tomu i rozejit.

Já jsem hrozně upřímná - co na srdci, to na jazyku a totéž vyžaduji od druhých. Takže já bych se určitě nepřetvařovala a všechno, co by mi vadilo, bych mu řekla.

Reknes pak i to, cim bys mohla ublizit? Nedovedu si to predstavit....
Taky by se mi nelibilo, kdyby mi vytykal moje speky, vrasky nebo celuliditu.

Paneboze, ja po te dlouhe pauze vubec nejsem schopna normalni vztahu! Chci mit klid a ne se hadat....

Upřímnost. Prostořekost. Kde je hranice?

Já jsem antiko řešila radikálně - ve 40 letech jsem si nechala provést sterilizaci - konkrétně přerušení vejcovodů. Lehká až banální laparoskopická záležitost, jeden steh v pupíku. V nemocnici jsem byla dva dny, třetí den ráno jsem šla domů a čtvrtý už jsem byla v práci. Podle mě skvělé řešení, už nikdy žádné hormony a starosti. Dodnes vynáším do nebes svou gynekoložku, že mě k tomuto citlivě a taktně nasměrovala :)

Jak píše Lea a Kuty,tak my to máme hodně podobné.Přes týden se sejdeme až navečer,starost o psa a péče o děti a domácnost nám mnoho prostoru jen pro sebe moc nedává :D,takže si to vynahrazujeme o víkendech,když si děcka jdou po svých zábavách.Na nervy si zatím nelezeme ( taky spolu nejsme až zas tak dlouho )ale je to asi i tím,že si vzájemně dáváme prostor k vlastním koníčkům. Na začátku našeho vztahu jsme žili tak jako Venuše a Bloss.Jen o víkendech. Kdybych si nebyla jistá,že s tím člověkem chci zůstat po zbytek života,nechala bych to tak.Ale jak se znám,než abych byla s chlapem jen proto,abych nebyla sama,tak to budu raději sama.
Venuše,píšeš,že v 50-ti se těžko hledá. Nevím,ale asi jak komu.Moje mamka ovdověla před 3 lety.Bylo jí 60.Vypadá tedy o 10 let mladší,ale žádného chlapa na partnerské soužití nechce.Navíc je na mužský dost náročná,taťka byl po mnoha stránkách báječný.Ale chodí ještě do práce,tudíž je hodně mezi lidmi a musím říct,že má spíš problém jak se nápadníků zbavit než je hledat. Nevím jak to dělá,ale snažil se jí "sbalit" jak 48-letý chlap,tak zachovalý 70-tník. Mamka žije hodně společenským životem.Chodí na různé akce,je velmi aktivní. To,že nestojíš o ženáče je správné.Jsem taky taková.Mám svoje hranice a zásady a přes ně nikdy nejdu. Škoda,že nemyslíš víc na sebe,na svoje potřeby a touhy,ale jsi až příliš ohleduplná k druhému.

venuše napsal(a):

Tercila napsal(a):

Venuše! :co:
Ale Ty přece můžeš žít, jak TY chceš - tzn. jestli Ti chybí soukromí, tak si hezky přátelsky popovídat (s přítelem, dětmi) a vysvětlit.... Předpokládám, že by mohli pochopit a trochu Ti pomoct.
A není to třeba tak, že se bojíš si o něco říct?

Cim jsem starsi, tim vic veci mi vadi, netroufam to rict a pak trpim...
Proste chci mit klid a nechci se hadat.
Dalsi problem je ten, ze kdyz je u mne pritel na navsteve, tak nemuzu rict, nejak se zabav, ja si jdu (treba) cist. Citim se povinna se mu venovat. Dokonce se s nim divam v televizi na porady, ktere nenavidim....
Ale to je jedno.
Spis mi slo o to, dozvedet se, jak to zenske delate, ze mate doma chlapa a nejste z toho (z neho) unavene. Z vlastnich zkusenosti vim, ze mit doma chlapa, je stejne jako mit dalsi dite navic.....

Já mám doma tři a jsem z toho unavená !!!!!

venuše napsal(a):

eremuruss napsal(a):

venuše napsal(a):

Hezkym oblecenim se sice da leccos zamaskovat, to je pravda, ale tady jde o to, ze ja vim, co je pod tim a strasne me to stve! Za posledni rok 10kg navic, zrejme po antikoncepci, pripadam si jak otekla, pred pritelem se radeji nesvlekam....

Holky, vy ktere mate nejaky ten rok navic (40+), jakou mate antikoncepci? Ja se bojim, ze bych bez ni mohla otehotnet, vzdycky jsem byla hned v tom, dokonce i kdyz jsem mela spiralu.
Nebo musim uplne skoncit se sexem? :co:

Ja mam antikoncepci danu a jsem spokojena,az na tu silnou menstruaci dele trvajici.

Ta dana je co? Nitrodelozni telisko s hormonama? Nebo bez? Jako pred 20ti lety? U nas se to jmenuje Mirena. Ja jsem byla dneska u doktorky, ta rikala, ze menzes pri tom skoro neni a je v tom mene hormonu nez v pilulkach. Tak si to necham dat  pristi mesic a uvidim....
Docela me s.ere, ze chlapi tyhle problemy nemaji. Nemusi resit problemy s tloustnutim po hormonech....

Je to nehormonalni antikoncepce je na 5 let a stala 1000 kc.

Tak to je neco jineho, ja chci to hormonalni telisko, je v tom mene hormonu nez v pilulkach, takze by to tloustnuti melo prestat. Taky na 5 let. Pak uz to snad potrebovat nebudu.
S tou danou, kterou mas ty, jsem kdysi otehotnela, tomu se neda verit....

Venuše, nevím jak - ublížit. Když to může změnit .... těžko bych někomu vytýkala pleš nebo brýle, ale kdyby se mi nelíbilo, jak se obléká, tak nevím, co je na:" Byla bych ráda, kdyby ses oblékal mladistvěji, víc by ti to slušelo, tyhle tvoje kalhoty (bunda, tričko, boty) se mi vůbec nelíbí, vypadáš v tom o 30 let starší" urážlivého, či ubližujícího. Samozřejmě, že na něj nemůžeš zařvat: "Vypadáš jako sedmdesátiletej dědek, jsi hnusnej!"
Myslím si, že všecko jde říct, když se chce.

venuše - antiko náplasti Evra.Velká spokojenost.

Venuše: Moje mama rika, ze bych mu mela libat nohy, kdyz me (starou babu) vubec chce.

Tak tohle není od maminky vůbec hezké!!! :dumbom:  To vůbec není pravda, že bys někomu měla ...za to, že Tě vůbec chce. Co Ti to ta maminka povídá??? Hrůza! :co: Naopak, ten (jakýkoliv) chlap může být rád, že TY sis ho všimla a pozvala k sobě domů!!! ;) :D


Venuše:Cim jsem starsi, tim vic veci mi vadi, netroufam to rict a pak trpim...
Proste chci mit klid a nechci se hadat.

Rozumím Ti, určitě nám, "dospělejším" ;), víc věcí vadí a málokdo se chce hádat, ale trošku si to protiřečí - když trpíš, tak přece nemáš klid, ne? :/

Venuše: Spis mi slo o to, dozvedet se, jak to zenske delate, ze mate doma chlapa a nejste z toho (z neho) unavene. Z vlastnich zkusenosti vim, ze mit doma chlapa, je stejne jako mit dalsi dite navic...

Tak tohle třeba já vůbec nemůžu říct. Sama nevím, čím to je, ale manžel mi pomáhá a je "spojenecký" čím dál víc, až se divím - přemýšlela jsem nad tím, a došla k (prozatímnímu) :) závěru, že už si na moje chování prostě zvykl :D, možná to taky byla náhoda, že jsme se tak v těch mých 19ti letech sešli, že on vždycky moje záliby a pracovní vytíženost kvitoval bez keců..., při rozhovoru ve skupině lidí se na sebe podíváme a doma si pak navzájem potvrdíme, že jsme si v té chvíli mysleli totéž.
Tuhle jsme v autě před někým, kdo seděl vzadu, nemohli mluvit a manžel mě na něco, čeho si všimnul, upozornil tak skvěle pohybem ruky a očí, že jsem v té chvíli okamžitě pochopila a měla problém se nesmát :D.
Já to beru při své divočejší povaze jako štěstí, že mi nikdy nic nevnucoval; uznávám, že se mnohdy mým požadavkům naprosto přizpůsobil (a dodnes tvrdí, že mu to nedělá potíž), přičemž jsem nikdy nepoužívala ty umazlené vtíravé ženské "zbraně", naopak jsem mu ledacos prostě oznámila, ovšem vždycky po mém CHCI následovala otázka, zda mu to nevadí.... Je málomluvný kliďas, který nemá snahu mi organizovat život... A já jsem mu za to asi taky čím dál vděčnější :D.
Za těch skoro 30 společných let ví, co chci, a taky ví, že bych se dokázala odpoutat, kdyby se mi u nás doma něco výrazně nelíbilo. No, a taky možná ví, že by v těch jeho 50ti už extra lepší partii, než jsem já, nenašel, ;) ;) tak proto je (pro mě) čím dál lepší a lepší... :D :D :D.
Ne, že by mě občas nevytočil :D.

Venuše, to "další dítě navíc", to nebude asi otázkou věku, to bude otázkou výběru partnera, si myslím.
Proto Ti píšu, že je dobré se buď doma s přítelem dohodnout, nebo zvolit jiného - to už budeš vědět Ty, co by Ti vyhovovalo. Každopádně Ti opravdu moc přeji, aby ses měla dobře!  :hjarta: :) (Zkus si to nějak zařídit, vždycky je nějaká možnost - o tom jsem přesvědčená).

Terci, ale ono je to jiný, když jsi s manžou už skoro 30 let, prostě od mlada. v mládí je to jiný, jsme přizpůsobivější a tak. to se prostě nedá srovnat.

Taky by se mi nelibilo, kdyby mi vytykal moje speky, vrasky nebo celuliditu.
Víš, venuše, ono "vytýkání" patří spíš do vztahu nad- a podřízeného. Partnera/partnerku přece bereme i se špekama nebo pleší, v kvádru i v teplákách (pokud teda rozlišuje, co kam vzít ), naparáděnýho na plese i usmrkanýho s chřipkou... Před ním se nemáme co přetvařovat (bacha - slušné vychování není přetvářka!), dělat ze sebe něco, co nejsme... ono se to při nejblížší příležitosti stejně prolátne... a navíc je to děsně únavný, furt ze sebe dělat někoho jinýho = přizpůsobit se JEHO/JEJÍM představám.

Pavla: ale ono je to jiný, když jsi s manžou už skoro 30 let, prostě od mlada

Přesně tak, Pavli, to jsem chtěla dodat - že právě proto, že si člověk hůř v určitém věku zvyká, by měl na rovinu partnerovi zavčas říct, co chce a nechce, nebo se pak utrápí.
Ten "starý" partner už to ví, tomu novému je potřeba to nějak sdělit...

helena:.. a navíc je to děsně únavný, furt ze sebe dělat někoho jinýho = přizpůsobit se JEHO/JEJÍM představám.

Jojo, já bych skoro řekla, že se to nedá dlouhodobě vydržet :)

helena:.. a navíc je to děsně únavný, furt ze sebe dělat někoho jinýho = přizpůsobit se JEHO/JEJÍM představám

A víte, co je na tom nejhorší? Že ten partner to možná ani takto nevyžaduje, ani nechce, aby se mu neustále někdo věnoval a přizpůsoboval. Že toto nesprávné nastavení je nějak ve venuši samotné, v její psychice.

A svým způsobem venuši i  chápu, malinko podobně to mám také, jak po upřímném zamyšlení nad sebou zjišťuji: Mnohem víc mi vyhovuje přijet já na návštěvu k příteli, než když on přijede ke mě. Nejen proto, že u mě soukromí nemáme, a u něj ano. Hlavně proto, že i já mám v hlavě takto nějak nastaveno obecně , že O HOSTA JSEM POVINNA SE STARAT. Takže když on je u nás, nejsem úplně uvolněná, tak trochu pořád po očku sleduji, jestli jsem mu nabídla dost jídla, jestli jsem nezapomněla mu dát bačkory, jestli on se zrovna nenudí apod.
On - zdá se, u nás žádný problém nemá, klidně si třeba chvíli čte, to jen JÁ to mám v té hlavě nějak divně nastavené. Nějak bych si nedovolila si ho chvíli nevšímat, třeba si vzít noviny a číst si...

Když jsem já u něj, připadám si taková svobodnější, nemám žádné povinnosti hostitelky, prostě u něj se cítím naprosto v pohodě.
Rozumově v tom mám jasno, ovšem určitý vnitřní pocit "povinnosti hostitelky se o hosat starat" mám kdesi v sobě hluboce zakořeněný...

Bloss a jak dlouho jste s přítelem spolu ? mě by asi vadilo, kdybych ho měla brát jako hosta a měla pocit, že kolem něj musím skákat a myslet na to, jestli má bačkory, nebo nemá hlad. pokud jste spolu chvíli, asi bych to chápala, ale pokud delší dobu .. ?

PPavlaa napsal(a):

Bloss a jak dlouho jste s přítelem spolu ? mě by asi vadilo, kdybych ho měla brát jako hosta a měla pocit, že kolem něj musím skákat a myslet na to, jestli má bačkory, nebo nemá hlad. pokud jste spolu chvíli, asi bych to chápala, ale pokud delší dobu .. ?

Načínáme třetí rok. On je naprosto v pohodě, problém je ve mě. A asi má na tom mém divném nastavení velký podíl i to, že kdysi má dcera (tehdy ona v pubertě) se s jedním mým přítelem nesnesla  a dělala mu naschvály, prostě to nešlo dohromady a já byla mezi nimi jak mezi mlýnskými kameny .
Od té doby je sice dávno všechno jinak, dcera dávno dostala rozum a v ničem mi nebrání a už ani doma nebydlí, ale  jakýsi divný pocit , možná cosi jako blok, mi z té doby zůstal. Že já se v bytech svých partnerů (postupně po sobě jdoucích  ;) ) cítila vždycky fajn, normálně  a uvolněně, avšak když oni byli v bytě mém, byla jsem z toho vždycky  taková nesvá, ve střehu, nevím, jak to správně vyjádřit.