Hrobové ticho, jen sem tam do něj pronikají zvuky, které dávají tušit, že někde tam venku,někde v prostoru mimo skořápku osamění je život, že se tam pohybují a vedou své existence jiné bytosti.
Jinak tíživé ticho, přímo vybízející k myšlenkám a rozjímání.
Televize již několik měsíců nepuštěná,rádio které nehrálo již několik dní, ne tohle nejsou pojítka s životem, nejsou k němu potřebná.
Žijeme ve lži a obelhávání se sama sebe.
Říkal mi: „MILUJI TĚ“, ale to jsou jen prázdná slova.
Pompézně prohlašoval: „nikdy Tě neopustím, nemohu bez Tebe žít, jsem na vždy Tvůj“, ale nikdy to nemyslel vážně.
Jen slova, slova a lži, nemající pražádný význam.
Kdo je vlastně ochoten dodržet frázi „zemřít pro svou lásku“zemřít pro druhého?
Kdo vlastně je schopen dodržet to prosté „zůstanu na vždy s Tebou“?
Ve světě povrchnosti, prolhanosti a falešnosti vydáváme za příklady hrdinstvím, co by mělo být běžné a přirozené.
Glorifikujeme těch pár jedinců, kteří jsou ještě schopni považovat „ mimořádný“ skutek za prostý všední čin a také jej beze slova uskutečnit.
Obdivujeme se párům, které spolu zůstávají po celý život, protože málo kdo tohle dokáže a ani nechápe, jak tohle může někdo dokázat.
Ve skrytu duše, je jako pravý pokrytci považujeme za pitomce a smějeme se jim,přitom je to tak prosté.
Kde jsou vlastně důvody toho,  po společně prožitých letech se náhle jeden od druhého odvrací,zrazuje,podvádí,kde je důvod toho,že je náhle neupřímný,lže a zraňuje,co jej k tomu vede?
Není to jen konzumností dnešní doby,kdy se i s láskou „kupčí“ city se „prodávají“,je to svědectví o úpadku lidskosti a těch nejlepších vlastností, ten kdo lže druhému,povětšinou obelhává sám sebe,místo aby se pokusil přijít na to co ve vztahu skřípe,co se děje a opět  navázat na věci krásné a společné touhy, tak se prostě otočí zády, zavře oči, uši, srdce a otevře je jiným směrem, odkud stejně zní už předem falešná písnička.
Co jej vede k tomu, že zahazuje vše, společně prožité chvíle, společné sny, plány, odvrací se, takřka zrazuje a bez jediného slůvka varování,bez jakéhokoliv pokusu o nápravu,o záchranu,o oživení odchází.
Láska?
Ta to přece byt nemůže, vždyť přece ještě včera, ještě dnes říkal „miluji Tě“
Náhlé vzplanutí, to ano, ale ještě daleko spíš očekávání něčeho nového a také uvěření novým slibům lépe řečeno „reklamě lásky a citů“ od někoho jiného.
Prostě konzum, nebaví mě už tahle hračka tak chci novou, tenhle mobil je zastaralý, pořídíme si nový,tohle auto je plečka, pryč s ním a hubky pro nové a máme tady sebeklam, slibujeme si, že tamto bude jiné, dokonalé a krásné!
Po čase pozná, že je to vlastně totéž, jen v jiném provedení a jiném obalu a najednou se ocitne v začarovaném kruhu.
Nejspíš to bude právě on kdo bude „vyměněn“ nebo zase bude „měnit“,znovu on sám.
Třeba i zůstane v tom vztahu pro který zničil ten předchozí, třeba jej ten nový zdaleka neuspokojil a nenaplnil tak,jak očekával,jak si od něj sliboval.
Bude se obelhávat, že je to pořád lepší,“než“-než co vlastně?
Je snadné slibovat modré z nebe, je nemožné to ovšem splnit.
Je nesmyslné, dokazovat si tyhle věci statistikou a pocity, tolik a tolik procent se rozchází pro tolik a tolik procent tohohle a támhle toho, po tolika a tolika letech je takové a onaké procento rozchodů a tolika a tolika procentům to vyjde.
Nebo cítím to co tam ne, nebo to cítím intenzivněji a tak dál.
Vychází to vždy jen těm, kteří se mají rádi a kteří jsou součastně přístupni vzájemné komunikaci a společnému problému potíží.
Těm kteří jsou schopni si promluvit a dát si čas k nápravě.
Těm, kteří věci řeší a projednávají vždy společně ty citové i ty nepříjemné.
Jednostranné řešeni problému k úspěchu nikdy nevede,vždy se objeví nové potíže, nové překážky a problémy.
Tak tady sedím v tichu, sama a přece ne sama, pozoruji ty, kteří tu semnou zůstali, ty kteří jsou čistí, tvorové kterým říkáme zvířata.
Ano, dle mého jsou zvířata tvorové, kterým přísluší slovo láska.
Ne lidé, ti tento vznešený cit jen znásilňují, zohavují a mrzačí!
Ze všech tvorů na světě právě lidé mají na lásku ten nejmenší nárok!
Tak si kladu otázku, čím jsem vlastně pro partnera byla?
Určitě ne milovaná bytost, lásku ke mně rozhodně nemohl cítit, nejspíš si ji jen namlouval, nemyslel ji vážně, nikdy.
Prostě mě bral jen jako náhražku něčeho, čeho se mu v dané chvíli nedostávalo.
Prostě jsem byla jen něco jako dopravní prostředek, nastoupil, chvíli se vezl a pak, když viděl místo, které se mu zalíbilo, tak vystoupil, ne vlastně vyskočil za jízdy, když dopravní prostředek zpomalil a šel si dál, aniž by před tím zatáhl alespoň za záchranou brzdu.
Nemohl mě milovat, prostě nemohl, jen využil možnosti se svézt a jakmile mu cesta začala připadat nudná, tak vystoupil.
Nepokusil se změnit směr, nepokusil se ovlivnit řízení, prostě se jen kousek svezl a dnes je mu úplně lhostejné, kam se „dopravní prostředek“ řítí, zda havaruje, nebo co s ním bude.
Takže žádná láska to nebyla, určitě ne hluboká, ne citová, jen něco povrchního, náhražkového.
Byla jsem prostě jen přestupní stanicí, čekárnou a jakmile se okoukala, tak se šlo jinam.
Takže věc, hračka se kterou si budeme pohrávat a pak ji zahodíme.
Rozhodně ne živoucí, milující a milovaná osoba, jen „něco“.
Něco, co můžeme kdykoliv odkopnout, zranit kdykoliv se toho zbavit.
Jak je to prosté, jak je to jednoduché!
Kdyby měl alespoň trochu citu, tak by si položil alespoň otázku, je možné něco zachránit, je možné tu „hračku“ opravit?
Vždyť ji mám rád, tak se pokusím, alespoň pokusím o záchranu a promluvil by si, sdělil své pocity,obavy,nespokojenost.
Řekl by o svých představách, o tom čím je zklamán, co se mu nelíbí, co je potřeba zlepšit.
Nestalo se proste bez varování, bez náznaku, bez výčitek, bez slitování ji vyhodil.
Tohle mě napadá,k takovým závěrům docházím,protože je nemohu probírat s tím koho se nejvíc týkají,s tím koho bolestně postrádám.
Uvazuji se dobrovolně někomu patřit, milovat jej a nezradit, takže mi chybí ten koho miluji a komu stále ještě chci patřit, chybí mi cit, chybí mi hovor s ním.
Připadá mi,že pro něj už představuji jen něco hnusného, po*ného, otravného, něčím co by nejraději vymazal , odstranil.
Chci snad opravdu tak mnoho?
Někomu může připadat, že žadoním, skojíkám, ale já se jen pokouším s trosek zachránit co se dá,vždyť je to snad naprosto normální!
Tam kde zemětřesení už po několikáté zničilo stavby a kde je zničí i v budoucnu i tam se lide vracejí a na troskách znova staví svá nová obydlí.
Stejně i já se snažím po zemětřesení postavit na troskách stavbu novou.
Vždyť jsem v té zřícené byla tak šťastná i když nebyla dokonalá.
Jestliže je alespoň malá naděje, malá šance, že se to podaří musím se snažit, jenže mi připadá, že tahle moje snaha nemá odezvu, že se mě partner za každou cenu snaží vzdálit, že mě naprosto ignoruje, že mě vymazává a že moje snahy považuje za hnus, jinak si neumím představit jeho neochotu k hovoru.
Sama mám spousty chyb a nedostatků proto je přehlížím i u partnera, ale uvědomuje si vůbec ten koho pořád miluji, jak a v co se změnil on sám?
Dříve otevřené dobrácké srdíčko,dříve čistá duše,nyní naplněný jedem, lží,klamu, oblouznění, výmluv a neupřímnosti.
Říkám, mám spousty chyb, ale nikdo se nemění sám od sebe, od toho je ten druhý aby ke změně přispěl, aby naznačil svému protějšku co by měl změnit, jak se stát lepším.
Přesto přese všechno, stále miluji.
Jsem ráda, že alespoň vím, že partner tam někde je, že žije, trápí mě, když vím, že je mu těžko.
Stále se držím naděje, že třeba ještě dojde ke změně, k pokusu o záchranu toho co mezi námi bylo, přece je škoda zcela zničit společně prožité chvíle.
Netuším, jestli mé myšlenky, pocity a vše co vkládám do tohoto psaní má nějaký smysl, jsou to vlastně jen výlevy, jen pokusy o sdělení toho, co se ve mně odehrává, pokouším se osvětli své rozpoložení a tápaní.
Změnil se, jistě, mění se každý, i já, ale ne každý zavčas pozná v co, zvlášť, když je v tom podporován a klame sám sebe.
Další bezesná noc, kdy se mi nedaří usnout, kdy prostě přemýšlím a vzpomínám na něj,na nás.
Myšlenky, které napadají jen mě, o které se nemám s kým podělit, které zase jen já musím sobě samé potvrzovat nebo vyvracet, je mi zle, je mi úzko, jsem unavená, unavená životem, životem bez něj.
Právě se mi vybavila jedna vzpomínka, vykouzlila mi úsměv, měl šibalské ohníčky v očích a řekl: „Miláčku můžu se Tě na něco zeptat? Miluješ mě?“
Úsměv zmizel, ohníčky pohasly a prázdno, tesknota mě zas obklopily a zas je tady to hrobové ticho,…..

Život ve lži, obelhávání se, prázdná slova, nemyslel vážně, pražádný význam, fráze, zemřít pro druhého, praví pokrytci, pitomci, zrazuje, podvádí, neupřímný. Lže a zraňuje. Konzumnost, kupčí, city se prodávají. Úpadek lidskosti, lže druhému, obelhává sám sebe, otočí zády, falešná písnička. Zahazuje vše, odvrací se, zrazuje. Reklama lásky, konzum, hračka, zastaralý, plečka, pryč s ním, hupky pro nové, sebeklam. V začarovaném kruhu. Vyměnil, zničil, neuspokolil, nenaplnil. Obelhávat, modré z nebe, procent, procent, procent procent. Čistí tvorové, zvířata. Lidé, znásilňují, zohavují a mrzačí, mají ten nejmenší nárok.....................při tomhle vniřním nastavení je asi pochopitelné, že vyskočil za jízdy.

Axi napsal(a):

.....při tomhle vniřním nastavení je asi pochopitelné, že vyskočil za jízdy.

Timhle vyrokem ses stal jednim "z nich"...

Nejdriv jsem si myslela, ze "to" je nejake literarni dilo. Pak jsem pochopila, ze "to dilo" vytvorila obrovska bolest v dusi... :par:
Pis dal. A plac. Zatim. :pussa:
Pozdeji... mozna... nekde vytrysknou slunecni paprsky... :jojo:
Zatim plac...

Momentálně se cítím být zrazená , podvedená,bolí to, bolí,ale není návratu jen jsem to všechno potřebovala ze sebe nějak dostat .
Tak jsem se prostě svěřila Babinetu,tak trochu netypickým způsobem.
Nečekám rady ani útěchy , jen jsem se potřebovala prostě něčemu nebo někomu svěřit.
Vím , že tady je mnoho povah názorů a pohledů na problémy zdejších vláken  , však , nikomu nezazlívám zápo*n reakci.
Kamarádům a přátelům nechci přidělávat starosti a babinet mi přišel tak nějak v tu chvíli nejvhodnější, tady nejsem sama se svým trápením a smutkem.
Poprat se s tím musím sama ,  každý se , se svým osudem musí poprat sám , jen člověk někdy potřebuje mít svoji vrbu a svěřit se.
Já jsem se svěřila babinetu.
Já vím , že jednou se probudím a řeknu si ,jdi a žij dál, žádné slzy mi nestojí za žádného chlapa, každý je nahraditelný i chlap,jen teď mi to nějak nejde.

:hjarta: :styrka: :pussa: :hjarta:

píšeš:
jen využil možnosti se svézt a jakmile mu cesta začala připadat nudná, tak vystoupil

Myslím si, že jsi vstoupila do svazku se špatným nebo řekněme přesněji rizikovým nastavením. Pokud bys dopředu uložila informaci, že lidé kteří jsou jedním směrem se jeden ke druhému mohou na čas přidat, a jdou-li pěkně spokojeně radostně pospolu kus cesty (mohou i celou), že je to něco velmi křehkého, vzácného a hlavně dobrovolného. Proto s tímto jevem nemůžeme počítat samozřejmě a natrvalo a být dotčeni a ukřivděni, když se cesty po čase rozdělí .

:) máš další životní zkušenost, poučení  a nabízí se nový začátek. To je vlastně dobrá zpráva, ne?? :hjarta:

Axi napsal(a):

Život ve lži, obelhávání se, prázdná slova, nemyslel vážně, pražádný význam, fráze, zemřít pro druhého, praví pokrytci, pitomci, zrazuje, podvádí, neupřímný. Lže a zraňuje. Konzumnost, kupčí, city se prodávají. Úpadek lidskosti, lže druhému, obelhává sám sebe, otočí zády, falešná písnička. Zahazuje vše, odvrací se, zrazuje. Reklama lásky, konzum, hračka, zastaralý, plečka, pryč s ním, hupky pro nové, sebeklam. V začarovaném kruhu. Vyměnil, zničil, neuspokolil, nenaplnil. Obelhávat, modré z nebe, procent, procent, procent procent. Čistí tvorové, zvířata. Lidé, znásilňují, zohavují a mrzačí, mají ten nejmenší nárok.....................při tomhle vniřním nastavení je asi pochopitelné, že vyskočil za jízdy.

jak jsi na to přišel..nenapadlo tě, že tohle všechno je jen důsledek hlubokého zklamaní?

Laminanonte
a nenapadlo tě, že hluboká zklamání si většinou připravujeme sami nereálnými očekáváními od druhých lidí a iluzemi, které si o nich, jako nejdůležitějších tvůrcích svého nehynoucího štěstí, sami vytváříme?


Gremlins,
až trochu přejde ten první "nástřel", ta velká bolest, kterou teď cítíš, jistě najdeš správnou cestu, jak z toho všeho ven a hlavně jak to udělat, abys to nemusela prožívat znova a znova...
Jsi nejspíš hodně citlivá a emotivní bytost. Zkus se trochu víc "uzemnit" a půjde to  :)

Pandorraa napsal(a):

...Jsi nejspíš hodně citlivá a emotivní bytost. Zkus se trochu víc "uzemnit" a půjde to  :)

"Uzemnovat" hodne citlive a emotivni bytosti je tuuuze velka hloupost. Mely by byt totiz "oslavovany" jako ruze mezi trny... Ale to ti, co "nechteji cnit z rady", nechapou...

laminanonte napsal(a):

Axi napsal(a):

Život ve lži, obelhávání se, prázdná slova, nemyslel vážně, pražádný význam, fráze, zemřít pro druhého, praví pokrytci, pitomci, zrazuje, podvádí, neupřímný. Lže a zraňuje. Konzumnost, kupčí, city se prodávají. Úpadek lidskosti, lže druhému, obelhává sám sebe, otočí zády, falešná písnička. Zahazuje vše, odvrací se, zrazuje. Reklama lásky, konzum, hračka, zastaralý, plečka, pryč s ním, hupky pro nové, sebeklam. V začarovaném kruhu. Vyměnil, zničil, neuspokolil, nenaplnil. Obelhávat, modré z nebe, procent, procent, procent procent. Čistí tvorové, zvířata. Lidé, znásilňují, zohavují a mrzačí, mají ten nejmenší nárok.....................při tomhle vniřním nastavení je asi pochopitelné, že vyskočil za jízdy.

jak jsi na to přišel..nenapadlo tě, že tohle všechno je jen důsledek hlubokého zklamaní?

Pokud se člověk s někým rozejde, je to bolestivé. Ale ve chvíli, kdy od poctivého "mě to bolí" přejdu ke kydům typu "lidé znásilňují, zohavují a mrzačí", hraju falešnou písničku. Lžu jak když tiskne.

Axi, ty ji ches dat navod, jak se se svoji bolesti vyporadat? No, tak to uz je neco! :dumbom:

ViktorkaLove napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

...Jsi nejspíš hodně citlivá a emotivní bytost. Zkus se trochu víc "uzemnit" a půjde to  :)

"Uzemnovat" hodne citlive a emotivni bytosti je tuuuze velka hloupost. Mely by byt totiz "oslavovany" jako ruze mezi trny... Ale to ti, co "nechteji cnit z rady", nechapou...

Uzemniť v zmysle nebyť tak zraniteľná. U mňa funguje to, čo povedal Axi. Prestanem cítiť tú skľučujúcu a týravú bolesť, keď tomu, kto mi ublížil začnem to, že ma opustil pre niečo, alebo pre niekoho priať. Prajem mu, že našiel lásku inde, že je mu lepšie bezo mňa, že je šťastnejší. Je to ťažké, ale pomáha mi to.

Som hodne citlivý človek, ale s odstupom času zisťujem, že je to vlastnosť, ktorá v tejto dobe nie je oslavovaná. Vidím to denne vo vzťahoch medzi ľuďmi.

Miluš......ale abys k tomuto došla, tak si musíš udělat prořádek v hlavě.....tolik věcí vyházet a poskládat jinak......ale pak je dobře

hezké.....zdravím

Miluš napsal(a):

...Som hodne citlivý človek, ale s odstupom času zisťujem, že je to vlastnosť, ktorá v tejto dobe nie je oslavovaná. Vidím to denne vo vzťahoch medzi ľuďmi.

Ano. Pretoze CITY by mohli byt pritazou pri "budovani kariery ci egozaujmov" stylom "aj cez mrtvoly"... ach jo, :grater: preco to??? :co:

Možno je odpoveď v názve vlákna.

Axi napsal(a):

laminanonte napsal(a):

Axi napsal(a):

Život ve lži, obelhávání se, prázdná slova, nemyslel vážně, pražádný význam, fráze, zemřít pro druhého, praví pokrytci, pitomci, zrazuje, podvádí, neupřímný. Lže a zraňuje. Konzumnost, kupčí, city se prodávají. Úpadek lidskosti, lže druhému, obelhává sám sebe, otočí zády, falešná písnička. Zahazuje vše, odvrací se, zrazuje. Reklama lásky, konzum, hračka, zastaralý, plečka, pryč s ním, hupky pro nové, sebeklam. V začarovaném kruhu. Vyměnil, zničil, neuspokolil, nenaplnil. Obelhávat, modré z nebe, procent, procent, procent procent. Čistí tvorové, zvířata. Lidé, znásilňují, zohavují a mrzačí, mají ten nejmenší nárok.....................při tomhle vniřním nastavení je asi pochopitelné, že vyskočil za jízdy.

jak jsi na to přišel..nenapadlo tě, že tohle všechno je jen důsledek hlubokého zklamaní?

Pokud se člověk s někým rozejde, je to bolestivé. Ale ve chvíli, kdy od poctivého "mě to bolí" přejdu ke kydům typu "lidé znásilňují, zohavují a mrzačí", hraju falešnou písničku. Lžu jak když tiskne.

Nejspíš je potřeba rozeznat, kde končí bolest a smutek (bez nich to nejde), a začíná sebelítost, sebelitování. To každý pozná nejlíp sám, pokud je k sobě poctivý.

Axi: Ale ve chvíli, kdy od poctivého "mě to bolí" přejdu ke kydům typu "lidé znásilňují, zohavují a mrzačí", hraju falešnou písničku. Lžu jak když tiskne.

Axi i Daphné - samozřejmě. :) Ale ačkoli si člověk naplno po určitém zážitku uvědomí, že něco konkrétního bolí jen JEHO dušičku, neznamená to vůbec (bohužel), že by stále neexistovala syrová pravda, a to, že lidé znásilňují, zohavují, mrzačí... Prostě je to tu kolem a dokola. :/
Ideální je, když si člověk umí říct: bude (mi) líp.

Axi napsal(a):

laminanonte napsal(a):

Axi napsal(a):

Život ve lži, obelhávání se, prázdná slova, nemyslel vážně, pražádný význam, fráze, zemřít pro druhého, praví pokrytci, pitomci, zrazuje, podvádí, neupřímný. Lže a zraňuje. Konzumnost, kupčí, city se prodávají. Úpadek lidskosti, lže druhému, obelhává sám sebe, otočí zády, falešná písnička. Zahazuje vše, odvrací se, zrazuje. Reklama lásky, konzum, hračka, zastaralý, plečka, pryč s ním, hupky pro nové, sebeklam. V začarovaném kruhu. Vyměnil, zničil, neuspokolil, nenaplnil. Obelhávat, modré z nebe, procent, procent, procent procent. Čistí tvorové, zvířata. Lidé, znásilňují, zohavují a mrzačí, mají ten nejmenší nárok.....................při tomhle vniřním nastavení je asi pochopitelné, že vyskočil za jízdy.

jak jsi na to přišel..nenapadlo tě, že tohle všechno je jen důsledek hlubokého zklamaní?

Pokud se člověk s někým rozejde, je to bolestivé. Ale ve chvíli, kdy od poctivého "mě to bolí" přejdu ke kydům typu "lidé znásilňují, zohavují a mrzačí", hraju falešnou písničku. Lžu jak když tiskne.

z jednoho příspěvku nelze vyvozovat, jaký člověk je, tím spíš, když je na dně. Třeba to byla její první velká láska. Co my víme.

Mě osobně to přijde taky až zbytečně melodramatický...chápu že to bolí, ale život servíruje i těžší a horší situace. Autorce přeju ať to brzo přebolí a co nejdřív získá trochu nadhled :par:

Ronja napsal(a):

Mě osobně to přijde taky až zbytečně melodramatický...chápu že to bolí, ale život servíruje i těžší a horší situace. Autorce přeju ať to brzo přebolí a co nejdřív získá trochu nadhled :par:

Mne ne! Ja takove "melodrama" prozivam, aj kdyz mi treba JENOM ujede autobus... kazdou chvilu mam slzicky na krajicku... a zanadavam si v duchu na cokoliv... Ulevi se mi pak trochu, ta "melodramaticnost" se jaksi rozplyne.. a pak muze nastoupit i ta nutna optimisticka myslenka: No a co, vsak pojede dalsi, vis? A ze jsem ta "citliva duse", vim, ze neprobehnout to cele tak "melodramaticky"..., kus meho vnitrniho prozivani bych "nasilim zabila" a sobe, i okoli ublizila...
Proto mi vadi, kdyz "mi to nekdo bere, a zazliva"...

Viktorko, citlivá a citová není totéž.

Gremlins a Viktorka jsou dle mého citové. Od citlivosti to může být na hony vzdáleno. Citovost je ovládání svými emocemi. Citlivý člověk byl ten, kdo znal míru věcí, kdo dokázal sjednocovat protiklady.  To jsou mimo jiné i ty melodramatické výjevy. Ale ne citlivost. Zle začne být, když se necháme ovládat emocemi nad únosnou mez.
Citlivý člověk je vnímavý, má hlubokou empatii, ví, jak se ve které chvíli zachovat, aby nebyl jako slon v porcelánu.

Našla jsem zajímavou definici:
CITOVOST je neodmyslitelná od člověka, ale stává se nebezpečnou od chvíle, kdy se považuje za hodnotu, za kritérium pravdy, za ospravedlnění k jednání .

Kdežto:
CITLIVÝ člověk je ten, kdo zná míru věcí, kdo dokáže sjednocovat protiklady.

Mozna citlivy a citovy neni totez, ale muze to existovat vedle sebe. Mozna jsem citova, ale citliva taky. Pac ja brecim aj nad umirajicim somalskym deckem, nebo u Jacksonova Earth songu, ci kdyz vidim treba tatinka, jak trpelive decku neco vysvetluje, a tak, vis? Me emoce me "neovladaji", ale obohacuji...

Axi napsal(a):

laminanonte napsal(a):

Axi napsal(a):

Život ve lži, obelhávání se, prázdná slova, nemyslel vážně, pražádný význam, fráze, zemřít pro druhého, praví pokrytci, pitomci, zrazuje, podvádí, neupřímný. Lže a zraňuje. Konzumnost, kupčí, city se prodávají. Úpadek lidskosti, lže druhému, obelhává sám sebe, otočí zády, falešná písnička. Zahazuje vše, odvrací se, zrazuje. Reklama lásky, konzum, hračka, zastaralý, plečka, pryč s ním, hupky pro nové, sebeklam. V začarovaném kruhu. Vyměnil, zničil, neuspokolil, nenaplnil. Obelhávat, modré z nebe, procent, procent, procent procent. Čistí tvorové, zvířata. Lidé, znásilňují, zohavují a mrzačí, mají ten nejmenší nárok.....................při tomhle vniřním nastavení je asi pochopitelné, že vyskočil za jízdy.

jak jsi na to přišel..nenapadlo tě, že tohle všechno je jen důsledek hlubokého zklamaní?

Pokud se člověk s někým rozejde, je to bolestivé. Ale ve chvíli, kdy od poctivého "mě to bolí" přejdu ke kydům typu "lidé znásilňují, zohavují a mrzačí", hraju falešnou písničku. Lžu jak když tiskne.

bože, to je penis :rolleyes:

melodramatické, najdeš cestu, jak z toho...a hlavně, jak to udělat, abys to nemusela prožívat znova a znova...


ano, to je návod, jak se stát studeným, necitlivým a necitovým...psím čumákem...aby to už nikdy nemusela prožít, nebo aby ji to znovu a znovu nesráželo na kolena.... a kdo to píše? Studený, necitlivý a necitový lidé, co je osud tak praštil přes prsty, že už nechtějí, aby je to potkalo znova a považují tuto cestu za správnou. Jsou to lidé, co neumí přijmout nabízené...ale co je hlavní -  NEUMÍ NABÍDNOUT to krásné, to modré z nebo, tu lásku, ten obdiv druhému, důvěru, věrnost...tito lidé umí jen BRÁt - aby se měli krásně, dostávlai modré z nebe, možná dostali i lásku ... zaslouží si ji vůbec? obdiv druhého...zaslouží si ho vůbec? Neumí nabídnout to krásné, protože sami mají strach z toho, že zase dostanou přes prsty.


Gremli - tobě držím palce, a jak píše Viktorka, poplač si, uleví se ti, přemýšlej - a určitě přijdeš třeba i na to, že i když ty umíš nabízet a ti druzí ti to neumí dát zpět, jen umí brát pro svou potěchu a spokojenost, je stále lepší být tím, kdo UMÍ A MÁ CO NABÍDNOUT. Ty nejsi ta, co žije ve lži.

Tak, tak! :jojo: :godlike: :supr: :hjarta: :pussa:

majkafa napsal(a):

...Citlivý člověk je vnímavý, má hlubokou empatii, ví, jak se ve které chvíli zachovat, aby nebyl jako slon v porcelánu...

No jasne, ctnostna Majka. Kdyz ti decko prejede auto, ty citlive a citove zvladnes naval emoci levou zadni, abys nahodou, coby "slon v porcelanu", nezhodila nakou vazicku... a svoji uzasnou dustojnost taky... :godlike:

Zklamaná napsal(a):

...aby... možná dostali i lásku ... zaslouží si ji vůbec?

Lásku je potřeba si zasloužit? Tssss...tsssss...
:kapitulation:

Daphné napsal(a):

...Lásku je potřeba si zasloužit? Tssss...tsssss...
Takový šplouchy a vývody.....celej ten odstavec. Máš PMS?

A ty??? :co:

Zklamaná napsal(a):

ano, to je návod, jak se stát studeným, necitlivým a necitovým...psím čumákem...aby to už nikdy nemusela prožít, nebo aby ji to znovu a znovu nesráželo na kolena.... a kdo to píše? Studený, necitlivý a necitový lidé, co je osud tak praštil přes prsty, že už nechtějí, aby je to potkalo znova a považují tuto cestu za správnou.

Troufám si tvrdit, že jde o nepochopení z tvé strany.

Nemuset to zažít znova neznamená, že se stanu necitlivým člověkem. Znamená to, že nebudu investovat svoje city u někoho nevhodného. Znamená to, že se zamyslím, jakého partnera a proč jsem si vybrala a příště se pokusím vybrat si líp. Vybrat si člověka, který se mnou nebude orat ale spíš souznít.  zapracovat na sobě a vlastním prožívání, zvládnout své výbuchy emocí přece není škodlivé. Citlivý a citový člověk je stále takovým, jen se s tím lépe naučí zacházet. To je celé.

Miluš napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

...Jsi nejspíš hodně citlivá a emotivní bytost. Zkus se trochu víc "uzemnit" a půjde to  :)

"Uzemnovat" hodne citlive a emotivni bytosti je tuuuze velka hloupost. Mely by byt totiz "oslavovany" jako ruze mezi trny... Ale to ti, co "nechteji cnit z rady", nechapou...

Uzemniť v zmysle nebyť tak zraniteľná. U mňa funguje to, čo povedal Axi. Prestanem cítiť tú skľučujúcu a týravú bolesť, keď tomu, kto mi ublížil začnem to, že ma opustil pre niečo, alebo pre niekoho priať. Prajem mu, že našiel lásku inde, že je mu lepšie bezo mňa, že je šťastnejší. Je to ťažké, ale pomáha mi to.

Som hodne citlivý človek, ale s odstupom času zisťujem, že je to vlastnosť, ktorá v tejto dobe nie je oslavovaná. Vidím to denne vo vzťahoch medzi ľuďmi.

Já s tebou Miluš souhlasím.
Ale myslím si, že pořád jsou lidé, kteří citlivost druhých umí ocenit.
Jen je třeba ji nezaměňovat s přecitlivostí, tedy je potřeba ji "uzemnit", aby tebe samotnou nezraňovala.

majkafa napsal(a):

Viktorko, citlivá a citová není totéž.

Gremlins a Viktorka jsou dle mého citové. Od citlivosti to může být na hony vzdáleno. Citovost je ovládání svými emocemi. Citlivý člověk byl ten, kdo znal míru věcí, kdo dokázal sjednocovat protiklady.  To jsou mimo jiné i ty melodramatické výjevy. Ale ne citlivost. Zle začne být, když se necháme ovládat emocemi nad únosnou mez.
Citlivý člověk je vnímavý, má hlubokou empatii, ví, jak se ve které chvíli zachovat, aby nebyl jako slon v porcelánu.

Našla jsem zajímavou definici:
CITOVOST je neodmyslitelná od člověka, ale stává se nebezpečnou od chvíle, kdy se považuje za hodnotu, za kritérium pravdy, za ospravedlnění k jednání .

Kdežto:
CITLIVÝ člověk je ten, kdo zná míru věcí, kdo dokáže sjednocovat protiklady.

:supr:
S tím, že PŘECITLIVĚLOST je průšvih, který brání naprosto všemu.

PavlaH napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

ano, to je návod, jak se stát studeným, necitlivým a necitovým...psím čumákem...aby to už nikdy nemusela prožít, nebo aby ji to znovu a znovu nesráželo na kolena.... a kdo to píše? Studený, necitlivý a necitový lidé, co je osud tak praštil přes prsty, že už nechtějí, aby je to potkalo znova a považují tuto cestu za správnou.

Troufám si tvrdit, že jde o nepochopení z tvé strany.

Nemuset to zažít znova neznamená, že se stanu necitlivým člověkem. Znamená to, že nebudu investovat svoje city u někoho nevhodného. Znamená to, že se zamyslím, jakého partnera a proč jsem si vybrala a příště se pokusím vybrat si líp. Vybrat si člověka, který se mnou nebude orat ale spíš souznít.  zapracovat na sobě a vlastním prožívání, zvládnout své výbuchy emocí přece není škodlivé. Citlivý a citový člověk je stále takovým, jen se s tím lépe naučí zacházet. To je celé.

Tak tak :jojo:
"Troufáš si tvrdit" naprosto správně :par::jojo:

Daphné: Lásku je potřeba si zasloužit? Tssss...tsssss

Když to vezmeš ze všech možných úhlů, tak ano.
Záleží na tom, co si pod tím slovem "zasloužit" Ty představuješ.
Nějaký důvod pro lásku prostě vždycky existuje.
A pak bys musela podumat o tom, zda je to "důvod" nebo "zásluha"; to už by bylo slovíčkaření - tu příčinu, proč miluješ, prostě nějak nazvat.
Na Tvoji otázku je jednoznačná odpověď: ANO. :)

Tercilo a co takhle láska rodič- dítě? Tam je potřeba taky si lásku zasloužit?

Pandorraa napsal(a):

...S tím, že PŘECITLIVĚLOST je průšvih, který brání naprosto všemu.

A ja si zas troufale dovolim tvrdit, ze ten prvni autorcin prispevek nema ani spetku precitlivelosti... takze tydlecti "moraliste", co ji chteji uzemnovat a lecit z prehnanych emoci, se ztrefuji jaksi vedle...

PavlaH napsal(a):

Tercilo a co takhle láska rodič- dítě? Tam je potřeba taky si lásku zasloužit?

Ano. Rodic decko miluje aj kdyz "zlobi", ale ten spravny rodic ho nauci, ze laska se opravdu buduje "z obou koncu", milovat, a byt milovan, vyzaduje urcitou uvedomelou snahu o to...

Budovat vztah neznamená podminovat jej láskou. tedy aspon pro mne. Nebudu mít partnera méně ráda, když stále nebude házet ponožky do koše. Nebudu méně milovat děti, když budou v pubertě na odstřel. Určitě se mi jejich chování líbit nebude, ale nebude to ovlivnovat moji lásku k nim.

Ponozky v kosi, ani klidna puberta, nejsou ty stezejni veci, na kterych se laska buduje...

ViktorkaLove napsal(a):

majkafa napsal(a):

...Citlivý člověk je vnímavý, má hlubokou empatii, ví, jak se ve které chvíli zachovat, aby nebyl jako slon v porcelánu...

No jasne, ctnostna Majka. Kdyz ti decko prejede auto, ty citlive a citove zvladnes naval emoci levou zadni, abys nahodou, coby "slon v porcelanu", nezhodila nakou vazicku... a svoji uzasnou dustojnost taky... :godlike:

Bohužel nezvládnu, Viktorko. A nejenom v tomto případě. Mám před sebou ještě dlouhou cestu.

majkafa napsal(a):

...Bohužel nezvládnu, Viktorko. A nejenom v tomto případě. Mám před sebou ještě dlouhou cestu.

To je dobre. Ja stejne vim, ze ty vznesene kydy tlachas jenom tak, pro "dekorum", ale ve skutecnosti jsi normalni fajn zenska... :pussa:

PavlaH: Tercilo a co takhle láska rodič- dítě? Tam je potřeba taky si lásku zasloužit

Pavli, určitě víš, že ani láska rodič - dítě zdaleka není v některých případech automatická.
Není to zrovna náš případ, viď - ale existuje.

ViktorkaLove napsal(a):

majkafa napsal(a):

...Citlivý člověk je vnímavý, má hlubokou empatii, ví, jak se ve které chvíli zachovat, aby nebyl jako slon v porcelánu...

No jasne, ctnostna Majka. Kdyz ti decko prejede auto, ty citlive a citove zvladnes naval emoci levou zadni, abys nahodou, coby "slon v porcelanu", nezhodila nakou vazicku... a svoji uzasnou dustojnost taky... :godlike:

Prostě mezi slovy "citlivost" a "citovost" je rozdíl. Nemusíš Majkafu kvůli svému nepochopení napadat, ne?

Daphné napsal(a):

...Prostě mezi slovy "citlivost" a "citovost" je rozdíl. Nemusíš Majkafu kvůli svému nepochopení napadat, ne?

Ale jdi ty, ja ji nenapadla, naopak, ve svem poslednim prispevku jsem ji vykrouhla hlubokou poklonu..., a ona to jiste vi... :kapitulation:

ViktorkaLove napsal(a):

Daphné napsal(a):

...Prostě mezi slovy "citlivost" a "citovost" je rozdíl. Nemusíš Majkafu kvůli svému nepochopení napadat, ne?

Ale jdi ty, ja ji nenapadla, naopak, ve svem poslednim prispevku jsem ji vykrouhla hlubokou poklonu..., a ona to jiste vi... :kapitulation:

Přesto je ve významu těch slov rozdíl. :)

Daphné napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Daphné napsal(a):

...Prostě mezi slovy "citlivost" a "citovost" je rozdíl. Nemusíš Majkafu kvůli svému nepochopení napadat, ne?

Ale jdi ty, ja ji nenapadla, naopak, ve svem poslednim prispevku jsem ji vykrouhla hlubokou poklonu..., a ona to jiste vi... :kapitulation:

Přesto je ve významu těch slov rozdíl. :)

Ja nerikam, ze neni, naopak, uz tady jsem to potvrdila:
"
Nahlásit | Citovat#23 Včera 19:23
ViktorkaLove
♥♥♥♥♥♥♥

Místo: Brno
Registrovaný: 8. 9. 2007
Příspěvky: 5209
E-mail  ZprávaRe: Žijeme ve lžiMozna citlivy a citovy neni totez, ale muze to existovat vedle sebe. Mozna jsem citova, ale citliva taky. Pac ja brecim aj nad umirajicim somalskym deckem, nebo u Jacksonova Earth songu, ci kdyz vidim treba tatinka, jak trpelive decku neco vysvetluje, a tak, vis? Me emoce me "neovladaji", ale obohacuji..."

Ale to jsi asi prehlidla...

Daphné napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

majkafa napsal(a):

...Citlivý člověk je vnímavý, má hlubokou empatii, ví, jak se ve které chvíli zachovat, aby nebyl jako slon v porcelánu...

No jasne, ctnostna Majka. Kdyz ti decko prejede auto, ty citlive a citove zvladnes naval emoci levou zadni, abys nahodou, coby "slon v porcelanu", nezhodila nakou vazicku... a svoji uzasnou dustojnost taky... :godlike:

Prostě mezi slovy "citlivost" a "citovost" je rozdíl. Nemusíš Majkafu kvůli svému nepochopení napadat, ne?

Nezlobím se. Vidím, co si Viktorka vztáhla na sebe. Zřejmě to ještě nepřijala. Až po přijetí to může začít měnit. A brát jako konstatování a žádné napadání, že to tak prostě je a můžeme to hodně změnit, když s tím budeme pracovat.

Viktorko, poklonu jsem já vnímala v něčem úplně jiném, než ty. :lol: V tom tlachání pro dekorum. Protože jestli ty to vnímáš takhle, je to pro mě poklona. :D Ale ještě větší radost budu mít jednou, až nebudeš mít potřebu psát o tlachání, až pochopíš.

Ale Majky, ja jsem nebrala nic jako napadani... (..."vzdyt co mi muze udelat clovek"?...), a "pracovat" s cimsi? Nemam zapotrebi, teda dle tveho navodu... mam sve vlastni predstavy o tom, v cem se zlepsovat...
Mno, tak ohledne pochopeni tebe a tveho majestatu, te asik moc nepotesim..., pokud totiz tu pozlacenou skorapku vznesenosti nevymenis za nejaky normalni "lidsky sleh" (coz se ti teda, dle meho v predchozim prispevku povedlo), budu v tom porad videt jenom tlachani pro dekorum... No, jsem dost tvrdohlava, hlavne tam, kde jaksi protistrana nepredlozi verohodne protiargumenty...

To je proslov, co? :co: :gloria:

Viktorko, napadání nebyl správný výraz. Lepší je - co tobě v mém psaní rezonovalo.

majkafa napsal(a):

Viktorko, napadání nebyl správný výraz. Lepší je - co tobě v mém psaní rezonovalo.

Mi tady rezonuji, Majko, jenom saliny... to se mi i sklenicky ve stojanu chveji...

Tercila napsal(a):

Pavli, určitě víš, že ani láska rodič - dítě zdaleka není v některých případech automatická.
Není to zrovna náš případ, viď - ale existuje.

To je právě ono. Tam ta láska prostě není, nevytvoří se pouto. Možná ji jeden potřebuje, ale druhý ji necítí. To už pak není o lásce. Láska je podle mne bezpodmínečná, vše ostatní je pak otázka libosti a nelibosti. A tam už si klidně hrajme na zasloužené...

ViktorkaLove napsal(a):

Mozna citlivy a citovy neni totez, ale muze to existovat vedle sebe. Mozna jsem citova, ale citliva taky.

Nepřehlídla jsem to a dokonce s tím souhlasím. To jen tvůj příklad s tragédií týkající se dítěte byl trochu mimo.

Tak. Láska buď je ve mně, cítím ji, nebo není. Není to ani něco, co musí být vzájemné. Ale je-li, je to lepší,.

Ale nebyl, Dafne, myslim, ze rozchod s milovanou osobou muze byt emocne nabity stejne jako smrt ditete... Majka rikala neco o "vedeni, jak se ve ktere chvili zachovat" - tak jsem to trosku (po svem, chi-chi) "vyhrotila", no. Kdyby ta jeji "poucka" byla totiz univerzalni, musela by platit aj na extremni situace, vis?

Takze, dle meho nazoru, empatie chybi prave tomu, kdo zoufalemu a zklamanemu cloveku rika: vzchop se a chovej se vyrovnane...

Viktorko, na druhou stranu, když toho zklamanýho pořád jen hladíš, hladíš a hladíš, přes to, že už je čas se právě vzchopit a jít dál, je to taky špatně. Někdy je potřeba místo toho hlazení prostě nakopnout.

Mno, ale ta "facka" by rozhodne nemela letet, jako prvni... :grater:

ViktorkaLove napsal(a):

Takze, dle meho nazoru, empatie chybi prave tomu, kdo zoufalemu a zklamanemu cloveku rika: vzchop se a chovej se vyrovnane...

Empatie znamená (aspoň já to tak vnímám), že vycítíš rozpoložení toho člověka. Někdy to znamená s ním mlčet, někdy obejmout, někdy nakopnout....slova "vzchop se a chovej se vyrovnaně" je nesmysl říkat. Spíš se snažit s citem pomoci, aby to tak bylo.....pomoci překonat bolest, pomoci neutopit se v ní, nepropadnout sebelítosti.
Je to můj názor, jen moje vidění. Asi to vidíš jinak....no a co? Nechme si každá to svoje. :)

Daphné napsal(a):

Lásku je potřeba si zasloužit?

To tu fakt někdo řekl a myslel vážně? Nepřítomnost atributu obchodu lásku přímo definuje. Pokud je to podmínečné, pokud je potřeba si to zasloužit, o lásku pravděpodobně vůbec nejde.

ViktorkaLove napsal(a):

Ale nebyl, Dafne, myslim, ze rozchod s milovanou osobou muze byt emocne nabity stejne jako smrt ditete... Majka rikala neco o "vedeni, jak se ve ktere chvili zachovat" - tak jsem to trosku (po svem, chi-chi) "vyhrotila", no. Kdyby ta jeji "poucka" byla totiz univerzalni, musela by platit aj na extremni situace, vis?

Takze, dle meho nazoru, empatie chybi prave tomu, kdo zoufalemu a zklamanemu cloveku rika: vzchop se a chovej se vyrovnane...

Prvek utrpení a bolesti, který je autentický a poctivý, tu nikdo nezpochybňuje a už vůbec se mu nevysmívá. Jenom tomu lžiprvku, který v souvislosti s mým utrpením hovoří o zlém světě a moralním úpadku ostatních. Tenhle prvek podle mého názoru není indukován mým úrazem, ale vnitřním nastavením (byl tam i předtím).

Axi napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Ale nebyl, Dafne, myslim, ze rozchod s milovanou osobou muze byt emocne nabity stejne jako smrt ditete... Majka rikala neco o "vedeni, jak se ve ktere chvili zachovat" - tak jsem to trosku (po svem, chi-chi) "vyhrotila", no. Kdyby ta jeji "poucka" byla totiz univerzalni, musela by platit aj na extremni situace, vis?

Takze, dle meho nazoru, empatie chybi prave tomu, kdo zoufalemu a zklamanemu cloveku rika: vzchop se a chovej se vyrovnane...

Prvek utrpení a bolesti, který je autentický a poctivý, tu nikdo nezpochybňuje a už vůbec se mu nevysmívá. Jenom tomu lžiprvku, který v souvislosti s mým utrpením hovoří o zlém světě a moralním úpadku ostatních. Tenhle prvek podle mého názoru není indukován mým úrazem, ale vnitřním nastavením (byl tam i předtím).

Ano. Přesně tak.
V příkladu Viktorky, cituji: Kdyz ti decko prejede auto - , to bude bolet, bude tam lítost, smutek, strach, možná vztek - podle okolností.
Ale pokud budu reagovat tak, že všichni řidiči jsou neřádi, blablabla, tohle nastavení není citlivé, ale negativně citové.

Já myslela, že doba adorace přepjatých citů a doživotního utrpení kvůli nenaplněné lásce k tomu jedinému pravému subjektu minula s odezněním romantismu ve druhé polovině 19. století, ale vidím, že v některých jedincích to pořád žije a kdo necítí s nimi, ten necítí vůbec. Ostatně u mnohých tento postoj také vysvětluje leccos z jejich osobního života a zrovna šťastné situace to nejsou.

Já přece autorku vlákna chápu, že ji to bolí, když se se mnou rozešel můj první kluk, bylo mi 16 a myslela jsem, že je to konec světa. Ejhle, nebyl. Asi je normální se takto utápět a rochnit v citech a pocitech když je vám -náct, ale s dospělostí, alespoň tou emoční, u většiny lidí přichází určitý nadhled a schopnost říct: "teď to sakra bolí, opravdu, ale věřím a vím že až to přebolí, budu se na to dívat jinak a posune mě to zase o kus dál". Nikdo tady autorku nekope do zádě a neřve na ni, aby se vzchopila, ostatně nemyslím si, že je nějakým způsobem postižená abychom se nad ní rozplývali soucitem. Je mi líto že ji to bolí, věřím že to přejde a kvůli ní samotné doufám, že co nejdřív dokáže vystrčit hlavu z vody a zamíří ke břehu, to je všechno.

Zcela souhlasím s Axim a Majkou.

Ronja napsal(a):

Já myslela, že doba adorace přepjatých citů a doživotního utrpení kvůli nenaplněné lásce k tomu jedinému pravému subjektu minula s odezněním romantismu ve druhé polovině 19. století, ale vidím, že v některých jedincích to pořád žije a kdo necítí s nimi, ten necítí vůbec. Ostatně u mnohých tento postoj také vysvětluje leccos z jejich osobního života a zrovna šťastné situace to nejsou.

Já přece autorku vlákna chápu, že ji to bolí, když se se mnou rozešel můj první kluk, bylo mi 16 a myslela jsem, že je to konec světa. Ejhle, nebyl. Asi je normální se takto utápět a rochnit v citech a pocitech když je vám -náct, ale s dospělostí, alespoň tou emoční, u většiny lidí přichází určitý nadhled a schopnost říct: "teď to sakra bolí, opravdu, ale věřím a vím že až to přebolí, budu se na to dívat jinak a posune mě to zase o kus dál". Nikdo tady autorku nekope do zádě a neřve na ni, aby se vzchopila, ostatně nemyslím si, že je nějakým způsobem postižená abychom se nad ní rozplývali soucitem. Je mi líto že ji to bolí, věřím že to přejde a kvůli ní samotné doufám, že co nejdřív dokáže vystrčit hlavu z vody a zamíří ke břehu, to je všechno.

Zcela souhlasím s Axim a Majkou.

Neminula, Ronjo. Myslím, že to není stoletím, ve kterém žijeme, ale naší emoční (ne)dospělostí, jak jsi sama napsala. Sama jsem si tím prošla, a to mi bylo 42 let. Až potom jsem snad emočně dospěla, i když ještě nemám "vyhráno", mám pořád na sobě "so much to do" i v oblasti emoční dospělosti.

Daphné napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Takze, dle meho nazoru, empatie chybi prave tomu, kdo zoufalemu a zklamanemu cloveku rika: vzchop se a chovej se vyrovnane...

Empatie znamená (aspoň já to tak vnímám), že vycítíš rozpoložení toho člověka. Někdy to znamená s ním mlčet, někdy obejmout, někdy nakopnout....slova "vzchop se a chovej se vyrovnaně" je nesmysl říkat. Spíš se snažit s citem pomoci, aby to tak bylo.....pomoci překonat bolest, pomoci neutopit se v ní, nepropadnout sebelítosti.
Je to můj názor, jen moje vidění. Asi to vidíš jinak....no a co? Nechme si každá to svoje. :)

Hm, jaski mi unika, co tim chtel basnik rici... No, hlavne ze jsi nasla to, jak to JA vidim jinak, nez ty... :co:

Majko, to je jasný, že spousta lidí to nemá srovnaný ani dnes (koneckonců já taky ne, ještě je to hodně práce), já spíš reagovala na ty výkřiky, jak my, kteří se tu nerozplýváme nad tím, jaká je autorka citlivá a vzácná dušička, jsem jen bezcitné bestie neschopné jakýchkoli citů a proto je jen kritizujeme :) To mě fakt přišlo jak z jiné doby...utrpení mladého Werthera :D

Axi napsal(a):

... tomu lžiprvku, který v souvislosti s mým utrpením hovoří o zlém světě a moralním úpadku ostatních. Tenhle prvek podle mého názoru není indukován mým úrazem, ale vnitřním nastavením (byl tam i předtím).

No a? Nekdo v takove chvili rozbije pulku bytu, nekdo se predavkuje acylpyrinem, nekdo uskrti sveho krecka a nekdo nadava na svet... Proc by nekdo nemohl napsat polemiku o tom, jak "ten hnusnej svet" mu znicil, co mu bylo mile... a mimochodem, zrejme "dost ctivym zpusobem", kdyz se tady tolik lidi angazuje? :kapitulation:

Ronja napsal(a):

... vidím, že v některých jedincích to pořád žije a kdo necítí s nimi, ten necítí vůbec. Ostatně u mnohých tento postoj také vysvětluje leccos z jejich osobního života a zrovna šťastné situace to nejsou...

Tak to holka vidis spatne. Zvlaste ten zaver..., Treba do te doby nic tak smutneho nezazila a se sklamanim podobneho typu se nikdy nesetkala...
Ale v jednom mas pravdu... v nekterych jedincich to porad zije, prozivaji sva zklamani, ale i radosti porad stejne intenzivne, prave proto, ze jsou citovi a citlivi, a nemaji zajem "citove otupet" jenom proto, ze vsude kolem chodej studeni psi cumaci, kteri uz si vsecko zazili a "umej se ovladat"...

Ronja napsal(a):

... To mě fakt přišlo jak z jiné doby...utrpení mladého Werthera :D

To JE jak z jine doby, z te, kde plakat, ci smat se mohlo kdykoliv, kdy se chtelo, a ne podle nejakych fantasmagorickych teorii o zrcadlech, makani na sobe ci naprogramovane umele vytvorene euforii z vlastniho nezranitelneho ega...

Nebo Spřízněni volbou. :grater:

Axi: To tu fakt někdo řekl a myslel vážně?

A dokážeš si nahlas říct, PROČ žiješ se svou paní? Je to opravdu jen proto, že dýchá? :D ;)

Milovat někoho a žít s někým jsou dvě různé věci, víš? Kromě toho, že se svojí manželkou žiju, jí i miluju. Ty svého manžela miluješ, hmm?

Když ji i miluješ, snad víš, proč ji miluješ; není to tak? :)
Otázka nezní, jestli milujeme, ale zda "pro něco" nebo bezdůvodně. Já osobně si myslím, že nikdo nemiluje bezdůvodně. Nemluvím samozřejmě o "vypočítavosti" atd. Spíš o "důvodu" nebo "příčině" - těžko to adekvátně nazvat, ale podle mě v tomhle "bezpodmínečnost" prostě neexistuje. Vždycky se najde aspoň jedna pojmenovatelná věc, pro kterou svoji manželku miluješ, že... ;)

Miluji někoho proto jaký je.... buď takový nebo makový. A ne proto, že dělá to a tamto, nebo když udělá to a tamto (podmínky).

ViktorkaLove napsal(a):

Ronja napsal(a):

... To mě fakt přišlo jak z jiné doby...utrpení mladého Werthera :D

To JE jak z jine doby, z te, kde plakat, ci smat se mohlo kdykoliv, kdy se chtelo, a ne podle nejakych fantasmagorickych teorii o zrcadlech, makani na sobe ci naprogramovane umele vytvorene euforii z vlastniho nezranitelneho ega...

Bojuješ s větrnými mlými Viki...

No, Terc, nasadila jsi mi paradniho brouka do hlavy... mnozi tady rikaji "milovat bezpodminecne"..., ale, vlastne, ve smyslu "vzdycky je neco, pro co milujeme", je bezpodminecne milovani blbost, ta jedna podminka existuje VZDYCKY... miluju proto, ze... ma krasny oci... je slechetny... voni jako mimino...
Nebyt toho, nemilovali bychom.
Takze bezpodminecnou lasku ze slovniku skrtam...
:kapitulation:

A podle mě, pokud to není bezpodmínečné, není to láska. Miluju, dokud mám důvod, když důvod pomine, pomine i láska? Divné.

Zklamaná napsal(a):

Bojuješ s větrnými mlými Viki...

Vim. Don Quijote to taky delal, a kolik mel, ma a bude mit nasledovniku... A taky me to bavi...

Zajímavé je pozorovat, jak se postupem času (a třeba i zásluhou kýho výra ... :lol:) někteří mění. Nejde o to, že se mění, ale že mění své názory. Jak se pomalu a jistě stávají citově otupělými, protože je to pro ně výhodné..a jak si to umí i krásně zdůvodnit...proč se tím stávají ;)

ViktorkaLove napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Bojuješ s větrnými mlými Viki...

Vim. Don Quijote to taky delal, a kolik mel, ma a bude mit nasledovniku... A taky me to bavi...

:supr:

pomněnka: Miluji někoho proto jaký je.... buď takový nebo makový. A ne proto, že dělá to a tamto, nebo když udělá to a tamto (podmínky).

Pomněnko, ale podmínkou pro Tvoji lásku je právě i to, jaký kdo je.....

Zklamaná napsal(a):

Zajímavé je pozorovat, jak se postupem času (a třeba i zásluhou kýho výra ... :lol:) někteří mění. Nejde o to, že se mění, ale že mění své názory. Jak se pomalu a jistě stávají citově otupělými, protože je to pro ně výhodné..a jak si to umí i krásně zdůvodnit...proč se tím stávají ;)

No ja zcela jiste prozivam opacny proces, rsp. kdysi davno me "neco donutilo" schovat vsechny citove a citlive zalezitosti kamsi daleko na dno duse... a pak jsem se z toho musela pracne dostavat rukou terapeutcinou... abych tady (i jinde) mohla vyskakovat, jak je mi libo, tralala! A je to tak legracni, a prijemne, vhupsnout sem z te "starodavne a zapomenute doby", plne emoci... :reta:

Tercila napsal(a):

pomněnka: Miluji někoho proto jaký je.... buď takový nebo makový. A ne proto, že dělá to a tamto, nebo když udělá to a tamto (podmínky).

Pomněnko, ale podmínkou pro Tvoji lásku je právě i to, jaký kdo je.....

Tak tohle já neberu jako podmínku, to už je daná věc, tak už je vychován a má i zděděné vlastnosti a to, že jsem si ho vybrala je vzájenmá přitažlivost. Svým způsobem je to podmínka toho, že jsem si ho vybrala, ale nechci po něm aby se měnil.... to už je podmínka. Ikdyž se samozřejmě vedle sebe měníme, ale to už je dané vývojem.

ViktorkaLove napsal(a):

No, Terc, nasadila jsi mi paradniho brouka do hlavy... mnozi tady rikaji "milovat bezpodminecne"..., ale, vlastne, ve smyslu "vzdycky je neco, pro co milujeme", je bezpodminecne milovani blbost, ta jedna podminka existuje VZDYCKY... miluju proto, ze... ma krasny oci... je slechetny... voni jako mimino...
Nebyt toho, nemilovali bychom. Takze bezpodminecnou lasku ze slovniku skrtam...
:kapitulation:

hm, kdyby to byla pravda, tak bychom každý miloval stovky lidí, protože ......nejmín 20lidí, co znám má krásný oči......dalších 30 je šlechetných a kolik jich voní?
takže to zase takhle jednoduchý nebude.

agewa napsal(a):

...hm, kdyby to byla pravda, tak bychom každý miloval stovky lidí, protože ......nejmín 20lidí, co znám má krásný oči......dalších 30 je šlechetných a kolik jich voní?
takže to zase takhle jednoduchý nebude.

Ale jdi ty, to byl jen priklad... jakoze kazdej toho svyho milujeme pro nejaky duvod, cili bezpodminecne to rozhodne nejni, minimalne jednu podminku splnovat musi (aby byl takovej, ze jsme schopni se prave pro toto "ono" zamilovat, no...)

Že někdo nedělá "emoční citové divadlo" na veřejnosti, nemusí nutně znamenat, že je citově plochý.

Já když někoho miluju, tak neumím říct, proč.

majkafa napsal(a):

...Já když někoho miluju, tak neumím říct, proč.

To ale jeste neznamena, ze nejaka podminka pro tve zamilovani se neexistuje, pouze ji nerozpitvavas, coz teda nejni nutne, ze jo... Pac kdybys je vsechny do detailu znala (ty podminky), automaticky by ses musela zamilovavat "programovane", a to moc zajimave nejni, ne?

Tercila napsal(a):

Když ji i miluješ, snad víš, proč ji miluješ; není to tak? :)
Otázka nezní, jestli milujeme, ale zda "pro něco" nebo bezdůvodně. Já osobně si myslím, že nikdo nemiluje bezdůvodně. Nemluvím samozřejmě o "vypočítavosti" atd. Spíš o "důvodu" nebo "příčině" - těžko to adekvátně nazvat, ale podle mě v tomhle "bezpodmínečnost" prostě neexistuje. Vždycky se najde aspoň jedna pojmenovatelná věc, pro kterou svoji manželku miluješ, že... ;)

Hm, to je zaujímavá vec. Ja keď milujem, tak väčšinou viem vymenovať viacero racionálnych dôvodo PREČO - ale potom je tam ešte také "niečo naviac", taká pridaná hodnot a, ktorú neviem definovať a ktorá spôsobuje, že je to ON a nie TAMTEN. Keby si moje nevlastné dieťa malo moju lásku zaslúžiť, tak som bola macocha ako z rozprávok. :D Uňho to v podstate bolo všeobecne dosť ťažké a mával konflikty kde-kade, ale... ja som ho mala rada, a to tak že dosť. Zásluhy sem, zásluhy tam. :jojo:

Axi napsal:
"A podle mě, pokud to není bezpodmínečné, není to láska. Miluju, dokud mám důvod, když důvod pomine, pomine i láska? Divné."


Podmínka není totéž, co důvod  ;)

Axi, kdo to umí...Kdo to ví hned, kdo to dokáže ve dvaceti, ve třiceti, v padesáti...?

Ty?

Gremlins je smutná, zoufalá, nešťastná, ukřivděná, cítí se podvedená, cítí, že s ní někdo nehrál fér, na to má nárok, ne?
Proto ještě není třeba dávat jí mravokárné přednášky.

ViktorkaLove napsal(a):

majkafa napsal(a):

...Já když někoho miluju, tak neumím říct, proč.

To ale jeste neznamena, ze nejaka podminka pro tve zamilovani se neexistuje, pouze ji nerozpitvavas, coz teda nejni nutne, ze jo... Pac kdybys je vsechny do detailu znala (ty podminky), automaticky by ses musela zamilovavat "programovane", a to moc zajimave nejni, ne?

Naopak, rozpitvávala jsem, ale marně hledám něco konkrétního, co lze popsat slovy. Nic takového nenacházím. Prostě miluju proto, že je to on. Je tam nějaká přitažlivost, která není z tohoto světa.
Automaticky nemiluju. Buď to tam je, nebo není. To NĚCO je slovy nepopsatelné.
Nikdy (s plnou vahou tohoto NIKDY) si nemůžu říct - tohoto budu milovat. Takhle mi to nefunguje. Můžu se rozkrájet, kdybych chtěla někoho milovat programově, a stejně ho milovat nebudu, pokud tam to NĚCO není.

Jak píše i Selima, ta "PŘIDANÁ HODNOTA", kterou nedovedu definovat, způsobuje, že je to právě ON a žádný jiný.

Já bych to nazvala jednoduše - souznění :D

agewa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

No, Terc, nasadila jsi mi paradniho brouka do hlavy... mnozi tady rikaji "milovat bezpodminecne"..., ale, vlastne, ve smyslu "vzdycky je neco, pro co milujeme", je bezpodminecne milovani blbost, ta jedna podminka existuje VZDYCKY... miluju proto, ze... ma krasny oci... je slechetny... voni jako mimino...
Nebyt toho, nemilovali bychom. Takze bezpodminecnou lasku ze slovniku skrtam...
:kapitulation:

hm, kdyby to byla pravda, tak bychom každý miloval stovky lidí, protože ......nejmín 20lidí, co znám má krásný oči......dalších 30 je šlechetných a kolik jich voní?
takže to zase takhle jednoduchý nebude.

Přesně tak.

Zjevně neumím milovat PRO něco. Milovala jen ho jen pro to, že to BYL on. Nezdůvodňovala jsem si to nikdy tím, že je dobrý otec, dobrý milenec, má hnědé oči nebo je čestný, umí vyhodit ponožky do koše atd.

Můžu žít a mít vedle sebe dobrého otce, skvělého milence, úspěšného rybáře atd. atd. ale nemusím ho nutně milovat i přesto, že má stejné vlastnosti, schopnosti či co.

ViktorkaLove napsal(a):

agewa napsal(a):

...hm, kdyby to byla pravda, tak bychom každý miloval stovky lidí, protože ......nejmín 20lidí, co znám má krásný oči......dalších 30 je šlechetných a kolik jich voní?
takže to zase takhle jednoduchý nebude.

Ale jdi ty, to byl jen priklad... jakoze kazdej toho svyho milujeme pro nejaky duvod, cili bezpodminecne to rozhodne nejni, minimalne jednu podminku splnovat musi (aby byl takovej, ze jsme schopni se prave pro toto "ono" zamilovat, no...)

ano, je tam právě ta malá nuace čehosi. Kdyby člověk měl milovat bezpodmínečně každého, obcoval by každý s každým jen proto, že ho bezpodmínečně miluje... (i když někteří by toho byli schopni, že? :lol:) - ale někteří tam prostě tu maličkost proč druhého milovat vidí a tím pádem nepotřebují bezpodmínečně milovat každého na potkání.

ps. věřím, že někteří toho chtějí dosáhnout a ukázat světu, že to jde..ale berou to za špatný konec a jaksi nepochopili, o čem že ta bezpodmínečná láska je.

Selima napsal(a):

... také "niečo naviac", taká pridaná hodnot a, ktorú neviem definovať a ktorá spôsobuje, že je to ON a nie TAMTEN. Keby si moje nevlastné dieťa malo moju lásku zaslúžiť, tak som bola macocha ako z rozprávok. :D Uňho to v podstate bolo všeobecne dosť ťažké a mával konflikty kde-kade, ale... ja som ho mala rada, a to tak že dosť. Zásluhy sem, zásluhy tam. :jojo:

No prave. Ta "nedefinovatelna (tebou) podmienka" bolo to, ze to bol syn tvojho milacika... Urcite, keby si ho len tak nahodne stretla na ulici, "nezamilovala by si si ho", lajdaka neposlusneho, len tak, z nicoho nic...

majkafa napsal(a):

Že někdo nedělá "emoční citové divadlo" na veřejnosti, nemusí nutně znamenat, že je citově plochý.

Já když někoho miluju, tak neumím říct, proč.

proto, že neumíš říct proč druhého miluješ přeci neznamená, že si dospěla k bezpodmínečné lásce. Možná to jen prostě nevíš...proč ho miluješ. Dle mého - když tedy milovat, znamená to dlouhodobě, nikoliv na pár dní, týdnů, měsíců....

Tady někdo nedělá "emočně citové divadlo" ?
Znám jiné týpky, co právě to divadlo "pro veřejnost" udělali a stále dělají...a jak jsem psala výše, zajímavé je je pozorovat, jak se mění..časem, situacemi.  Dovedu si zcela jasně představit, že tady umí pěkně pokecat, líbivě se vlísat, ukázat...já se změnil, nebo měním...a pak ho srazí na kolena jen blbé slovo, nebo vytočí do vrtule dobře mířená ťafka.  Příklady uvádět nebudu, je jich tu požehnaně ;)

laureene napsal(a):

Axi napsal:
"A podle mě, pokud to není bezpodmínečné, není to láska. Miluju, dokud mám důvod, když důvod pomine, pomine i láska? Divné."

Podmínka není totéž, co důvod  ;)

Máš pravdu, není (vysvětli to prosímtě Tercile). A co ty, miluješ svého manžela bezpodmínečně?  A pokud ne, jaké má hoch podmínky, aby si tvojí lásku zasloužil? A jaké jsou ty důvody, že ho miluješ? Pomine i tvoje láska, až pominou ty důvody, hmm?

laureene napsal(a):

Gremlins je smutná, zoufalá, nešťastná, ukřivděná, cítí se podvedená, cítí, že s ní někdo nehrál fér, na to má nárok, ne?
Proto ještě není třeba dávat jí mravokárné přednášky.

Prvek utrpení a bolesti, který je autentický a poctivý, tu nikdo nezpochybňuje a už vůbec se mu nevysmívá. Jenom tomu lžiprvku, který v souvislosti s mým utrpením hovoří o zlém světě a moralním úpadku ostatních. Tenhle prvek podle mého názoru není indukován mým úrazem, ale vnitřním nastavením (byl tam i předtím). Všimni si, že tenhle prvek jsi ve svých příspěvcích měla taky. ;)

Nabuko0 napsal(a):

Přesně tak.

Zjevně neumím milovat PRO něco. Milovala jen ho jen pro to, že to BYL on. Nezdůvodňovala jsem si to nikdy tím, že je dobrý otec, dobrý milenec, má hnědé oči nebo je čestný, umí vyhodit ponožky do koše atd.

Můžu žít a mít vedle sebe dobrého otce, skvělého milence, úspěšného rybáře atd. atd. ale nemusím ho nutně milovat i přesto, že má stejné vlastnosti, schopnosti či co.

Takhle nějak bych to formuloval, kdybych to tak pěkně uměl ;):lol:

ViktorkaLove napsal(a):

Selima napsal(a):

... také "niečo naviac", taká pridaná hodnot a, ktorú neviem definovať a ktorá spôsobuje, že je to ON a nie TAMTEN. Keby si moje nevlastné dieťa malo moju lásku zaslúžiť, tak som bola macocha ako z rozprávok. :D Uňho to v podstate bolo všeobecne dosť ťažké a mával konflikty kde-kade, ale... ja som ho mala rada, a to tak že dosť. Zásluhy sem, zásluhy tam. :jojo:

No prave. Ta "nedefinovatelna (tebou) podmienka" bolo to, ze to bol syn tvojho milacika... Urcite, keby si ho len tak nahodne stretla na ulici, "nezamilovala by si si ho", lajdaka neposlusneho, len tak, z nicoho nic...

:jojo: :jojo: :jojo:

Zklamaná napsal(a):

... ukázat světu, že to jde..ale berou to za špatný konec a jaksi nepochopili, o čem že ta bezpodmínečná láska je.

Zklam, rano, na pochuzkach, jsem asik na to prisla. Bezpodminecnou laskou naopak muzeme milovat pouze sve blizni, pac jsou to blizni... tam neni treba souzneni, jiskreni, obdivovanych vlastnosti ci fyzickych prednosti, (kterezto podminky by mely byt splneny pro zrozeni milovani - stavu - mezi partnery)a samozrejme Boha, ptz. klast podminky na Boha neni pripustne...
Takze odvolavam, co jsem odvolala... bezpodminecna laska existuje, ale nejni to laska partnerska...

Axi napsal(a):

A podle mě, pokud to není bezpodmínečné, není to láska. Miluju, dokud mám důvod, když důvod pomine, pomine i láska? Divné.

Jasně,takže když mě můj milovaný po svatbě začne mlátit,tak by bylo hloupé přestat ho milovat,jen kvůli tomu.

Usiluju o bezpodmínečnou lásku. Lásku, která nemá "protože". Nemiluji svého muže, protože je spolehlivý - to je jen jedna z vlastností, za které si ho vážím. Myslím, že by láska partnerská, rodičovská i kamarádská a jakákoli jiná měla být bezpodmínečná: podmínky mají praktické aspekty: jestli s tím člověkem budu žít, jestli si ho vezmu, jestli s ním budu budovat partnerský vztah nebo ne. Můžu ho milovat, ale vidět, že jeho vlastnosti by mi šťastný partnerský vztah znemožnily: potom ho nechám s láskou jít.

Můžu milovat své rodiče, ale pokud jsou alkoholici, nebudu se s ními vídat a nenechám je vídat moje děti, protože by mě to zraňovalo. Přesto je můžu milovat.

Neříkám, že je bezpodmínečná láska snadná, samozřejmá nebo snad běžná. Jen je pro mě ideálem, ke kterému se snažím směřovat. V Bibli se píše že i špatní lidé milují ty, kdo jsou na ně hodní: zralou láskou je milovat i ty, kteří na vás hodní nejsou. To už je zase ale jiná kapitola :)

werena30 napsal(a):

Axi napsal(a):

A podle mě, pokud to není bezpodmínečné, není to láska. Miluju, dokud mám důvod, když důvod pomine, pomine i láska? Divné.

Jasně,takže když mě můj milovaný po svatbě začne mlátit,tak by bylo hloupé přestat ho milovat,jen kvůli tomu.

Vůbec netušíš, o čem je tu řeč. Jestli nezávazné hovory o lásce k našim bližním vyvolají v tvé hlavě myšlenky na mlácení, asi by to chtělo hluboce se zamyslet. Hodně štěstí.

No, v každém případě je zjevné, že je to důležité téma. :)

Axi napsal(a):

...Vůbec netušíš, o čem je tu řeč. Jestli nezávazné hovory o lásce k našim bližním vyvolají v tvé hlavě myšlenky na mlácení, asi by to chtělo hluboce se zamyslet. Hodně štěstí.

Ale, ale, rozezleny Axi! Ja myslim, ze ti jenom velice trefne naznacila, jak lehce muze duvod k milovani (hezke chovani hodneho manzela) pominout (kdyz se projevi jako tyran a despota)... tys to "neuvidel"? A nepochopil? No, asi by to chtělo hluboce se zamyslet. Hodně štěstí. :reta:

Axi napsal(a):

werena30 napsal(a):

Axi napsal(a):

A podle mě, pokud to není bezpodmínečné, není to láska. Miluju, dokud mám důvod, když důvod pomine, pomine i láska? Divné.

Jasně,takže když mě můj milovaný po svatbě začne mlátit,tak by bylo hloupé přestat ho milovat,jen kvůli tomu.

Vůbec netušíš, o čem je tu řeč. Jestli nezávazné hovory o lásce k našim bližním vyvolají v tvé hlavě myšlenky na mlácení, asi by to chtělo hluboce se zamyslet. Hodně štěstí.

Moc dobře vím,jak to myslíš.
Miluji muže,kterýho nikdy nebudu mít a přes to, ho miluji . . .to je bezpodmínečná láska. Ale musíš připustit i variantu,že lidé se mění a pokud je nějaké chování důsledkem duševní změny,můžeš ho kvůli tomu opustit a přestat milovat.
To mlácení je třeba skvělý příklad. Máš pravdu,že pokud bych žila s alkoholikem napadlo by mě třeba to ;) .

werena30 napsal(a):

pokud je nějaké chování důsledkem duševní změny,můžeš ho kvůli tomu opustit a přestat milovat.

Opustit ho určitě můžeš. Jestli přestat milovat, to nevím, vůči svým bližním jsem takový prožitek neměl. Ale představím-li si, že bych měl přestat milovat svoje dítě nebo manželku, protože se stane třeba agresivní, bezdomovec nebo invalida, tak mi to přijde divný. Variant je určitě spousta, jenom, když o těhle věcech přemýšlím, obrazy "a co když mě začne mlátit" se mi neobjevují, spíš náklonnost apod.

Ronja napsal(a):

Myslím, že by láska partnerská, rodičovská i kamarádská a jakákoli jiná měla být bezpodmínečná: podmínky mají praktické aspekty: jestli s tím člověkem budu žít, jestli si ho vezmu, jestli s ním budu budovat partnerský vztah nebo ne. Můžu ho milovat, ale vidět, že jeho vlastnosti by mi šťastný partnerský vztah znemožnily: potom ho nechám s láskou jít.

Můžu milovat své rodiče, ale pokud jsou alkoholici, nebudu se s ními vídat a nenechám je vídat moje děti, protože by mě to zraňovalo. Přesto je můžu milovat.

Tohle je hodně přesně zformulováno.

Axi napsal(a):

Ronja napsal(a):

Myslím, že by láska partnerská, rodičovská i kamarádská a jakákoli jiná měla být bezpodmínečná: podmínky mají praktické aspekty: jestli s tím člověkem budu žít, jestli si ho vezmu, jestli s ním budu budovat partnerský vztah nebo ne. Můžu ho milovat, ale vidět, že jeho vlastnosti by mi šťastný partnerský vztah znemožnily: potom ho nechám s láskou jít.

Můžu milovat své rodiče, ale pokud jsou alkoholici, nebudu se s ními vídat a nenechám je vídat moje děti, protože by mě to zraňovalo. Přesto je můžu milovat.

Tohle je hodně přesně zformulováno.

To ano. Ale to je o partnerskych a rodicovskych ci rodinnych vztazich. "Bezpodminecna" laska k bliznimu je napr. to, kdyz na chodniku zvednes opilce, osetris mu rozbite celo, posadis ho na lavicku a odejdes bez toho, abys zpychnul, jak jses hodnej...
Nemusels to delat, protoze napr. ten opilec je jeste aj bezdomovec (smrdi), predtim se s nekym popral a zranil ho (je zly), nadava ti, ze s nim hybes (je nevdecny)... atd., ale tys to precis udelal, pac je to blizni, ktery potreboval pomoc, a ty ho bezpodminecne milujes... toz tak. :kapitulation:

Bezpodmínečná láska k někomu konkrétnímu, určitému člověku je to, o čem mluvíme, myslím. Ty, VL, mluvíš o bezpodmínečné lásce ke všem lidem bez rozdílu, což je zřejmě možné, ale tak těžké, že k tomu dospějí jen opravdu výjimeční jedinci. To tu asi nikdo nejsme, bez urážky. Stačí dospět k té první variantě, už to by bylo skvělé. :)

Axi napsal(a):

werena30 napsal(a):

pokud je nějaké chování důsledkem duševní změny,můžeš ho kvůli tomu opustit a přestat milovat.

Opustit ho určitě můžeš. Jestli přestat milovat, to nevím, vůči svým bližním jsem takový prožitek neměl. Ale představím-li si, že bych měl přestat milovat svoje dítě nebo manželku, protože se stane třeba agresivní, bezdomovec nebo invalida, tak mi to přijde divný. Variant je určitě spousta, jenom, když o těhle věcech přemýšlím, obrazy "a co když mě začne mlátit" se mi neobjevují, spíš náklonnost apod.

Myslím,že to opustit je snazší než přestat milovat. To jsem tam psala dost s otazníkem. Myslím,že i na člověka,který ti ubližoval si po letech můžeš vzpomenout s láskou,ale už to člověk vidí s jiným odstupem.
Pokud žiješ ve spokojeném a rovnocenném partnerství,tak tě takové věci nejspíš ani nenapadnou. To mi přijde logické.

to Dafne: Ja jsem. Teda jo. Cely muj zivot je o tom, pomoct cloveku v nouzi (kdyz je to v mych silach), i cizimu, bezpodminecne. Pro mne to ale neni tezky, a nijak jsem se k tomu "nedopracovala", ja jsem se tak uz narodila...
A tusim mi to i astrolozka tak nejak podala, dokonce rekla, ze kdyz "to nemuzu delat", trpim. Je to pravda... Ja se naopak musim ucit, abych tu "pomoc" neposkytovala tam, kde to opravdu neni vhodne, ani nutne... (napr. zrovna u toho opileho bezdomovca...)

Máš pravdu Viktorko, vnesla jsem do toho ještě zmatek rozšířením pojmu láska na všechny bližní, budeme se raději držet lásky v užším slova smyslu, tedy partnerské, případě rodičovské/přátelské apod.

Ta, jak jsem psala, je pro mě bezpodmínečná. Určitě jsou ale úrovně/druhy lásky, například k manželovi, se kterým dvacet let žiji, cítím určitou hlubokou lásku a chci s ním být napořád...kdyby mě po dvou letech manželství začal bít, jak tu padlo, odejdu od něj, projdu určitým obdobím, kdy s ním budu mít problém (strach, nenávist, neodpouštění), v ideálním případě mu odpustím a určitá láska tam zůstane, nebo se znovu vytvoří, nebo přetvoří...už to nebude láska "chci s tebou žít do konce života", ale spíš láska "přeji ti všechno dobré a pokud tomu budu moct napomoct, v rámci svých možností to udělám, ale už s tebou nechci a nebudu v partenrské vztahu". V tomhle vidím určitou "setrvačnost lásky", to, že by měla vytrvat bez ohledu na okolnosti a situace. Může se ale měnit, to ano. Taky chci zdůraznit, že "bezpodmínečná láska" a "láska překonávající překážky" jsou pro mě modely, podle kterých se snažím žít, ne něco, čeho jsem dosáhla a chlubím se tu tím.

A trochu z jiného soudku - nikdy jsem nepochopila porozvodvé tahanice a krvavé bitky, označování bývalých partnerů přiléhavými jmény apod. Mám za to, že kdybych se rozvedla/rozešla, pořád je ten druhý někdo, kdo byl pro mě v určité části mého života tak výjimečný, že jsem s ním chtěla být - a to si zaslouží určitý respekt (a taky přiléhave rčení o tom, že nemám plivat do studny, ze které jsem pila). Rozumově chápu, ale vnitřně si nedokážu představit, že člověka, kterého jsem milovala a měla s ním děti najednou nenávidím a přeju mu to nejhorší :tesi:

ViktorkaLove napsal(a):

to Dafne: Ja jsem. Teda jo. Cely muj zivot je o tom, pomoct cloveku v nouzi (kdyz je to v mych silach), i cizimu, bezpodminecne. Pro mne to ale neni tezky, a nijak jsem se k tomu "nedopracovala", ja jsem se tak uz narodila...
A tusim mi to i astrolozka tak nejak podala, dokonce rekla, ze kdyz "to nemuzu delat", trpim. Je to pravda... Ja se naopak musim ucit, abych tu "pomoc" neposkytovala tam, kde to opravdu neni vhodne, ani nutne... (napr. zrovna u toho opileho bezdomovca...)

Viktorko já myslím že dost lidí cítí potřebu pomáhat lidem v nouzi. Je to pěkné, chvályhodné atd...vysokou školou bezpodmínečné lásky ale pro mě je pomáhat a činit dobro někomu, kdo mi ublížil nebo ubližuje: tedy ne že ho neznám, ale že mám "důvod" ho nenávidět, nikoli milovat.

Viktorko, tomu opilcovi nebo bezdomovci (možná) pomůžu. Ale nemiluju ho. :D Pomáhat lze i z jiných důvodů, než z lásky. Třeba jen proto, že to ten člověk potřebuje. Nebo tisíc jiných důvodů.

Ale představím-li si, že bych měl přestat milovat svoje dítě nebo manželku, protože se stane třeba agresivní, bezdomovec nebo invalida, tak mi to přijde divný.
Asi bych to rozlišila - svoje děti nepřestaneme milovat nikdy, kdežto u partnera se ta láska ztratit může tak, jako se "ztratí" ten, koho jsme milovali. Když se změní v cizího člověka...

Heleno, tohle je zrovna věc, se kterou bych nesouhlasil. Když se třeba podívám, jak jsou jí děti podobné, tak si myslím, že to je nějakým způsobem navždycky.

Krasne myslenky, vznesene, skoda, ze se rozvinuly ve vlakne te smutne divenky, mohly by se zdat plevelenim, doufam, ze ona ani admini se na ans za to nebudou zlobit. Musim zas mazat do prace, ale vecer si zas poctu a polebedim v prijemnem vlakenku... mejte se a milujte se... :pussa: :hjarta:

Ronjo, píšeš moc hezky. :godlike:

Axi napsal(a):

Heleno, tohle je zrovna věc, se kterou bych nesouhlasil. Když se třeba podívám, jak jsou jí děti podobné, tak si myslím, že to je nějakým způsobem navždycky.

Vidíš a zrovna moje sestřenka přestala milovat svého partnera, s kterým má dcreku po třech letech. Propukla u něj schizofrenie v tak silné podobě, že se bála o sebe i malou. Tu nemoc měl i dřív, ale byl v pohodě. Umřela mu matka a bác ho... policie, doktoři a už rok je v Bohnicích. No a našla si nového partnera. Mám jí zato odsuzovat? Že nemiluje bezpodmínečnou láskou?

ViktorkaLove napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

... ukázat světu, že to jde..ale berou to za špatný konec a jaksi nepochopili, o čem že ta bezpodmínečná láska je.

Zklam, rano, na pochuzkach, jsem asik na to prisla. Bezpodminecnou laskou naopak muzeme milovat pouze sve blizni, pac jsou to blizni... tam neni treba souzneni, jiskreni, obdivovanych vlastnosti ci fyzickych prednosti, (kterezto podminky by mely byt splneny pro zrozeni milovani - stavu - mezi partnery)a samozrejme Boha, ptz. klast podminky na Boha neni pripustne...
Takze odvolavam, co jsem odvolala... bezpodminecna laska existuje, ale nejni to laska partnerska...

vidíš, tys tam tu podmínku dala.....JSOU to příbuzní.

Nabuko děkuju :pussa:

Pomněnko, situace tvé sestřenky je těžká a určitě se v takové situaci láme chleba pro všechny. O odsuzování tu přece nikdo nemluví, když se tady vzletně rozepíšu, ještě to neznamená, že odsoudím každýho, kdo to má jinak, nebo že bych v reálu i já byla schopná dostát svým slovům. Za sebe můžu k situaci tvé sestřenky říct, že bych se ji snažila podpořit ať už se rozhodne jakkoli, pomoct jí, nemusím si nutně dělat názor na to, co by měla nebo neměla dělat a pak jí ho tlačit. Nedokážu ani posoudit, jestli svého bývalého přestala mít ráda, jen s tím přestala být chtít, což je v její situaci pochopitelné. I kdybych se třeba v její situaci rozhodla muže opustit (třeba kvůli ochraně svých dětí), neznamenalo by to pro mě osobně ztrátu veškeré lásky k němu (doufám).

pomněnka napsal(a):

Axi napsal(a):

Heleno, tohle je zrovna věc, se kterou bych nesouhlasil. Když se třeba podívám, jak jsou jí děti podobné, tak si myslím, že to je nějakým způsobem navždycky.

Vidíš a zrovna moje sestřenka přestala milovat svého partnera, s kterým má dcreku po třech letech. Propukla u něj schizofrenie v tak silné podobě, že se bála o sebe i malou. Tu nemoc měl i dřív, ale byl v pohodě. Umřela mu matka a bác ho... policie, doktoři a už rok je v Bohnicích. No a našla si nového partnera. Mám jí zato odsuzovat? Že nemiluje bezpodmínečnou láskou?

To, o čem se zde bavíme, není v morální rovině a tedy o nějakém odsuzování. Moje manželka se nezbláznila, takže je spekulace, jak bych se zachoval. Ale, i kdybych si našel nějakou jinou ženu, což je pravděpodobné, ta první by v mém srdci asi zůstala. Myslím si o sobě, že bych jí nějakým způsobem stále miloval a v její nemoci podporoval (ostaně, tohle jsem jí slíbil).

A vůbec, už tady končím, Aximu stačí napsat tři řádky na co já potřebuju šest :reta: :)

Jsem ze soukromé sféry, takže jsem zvyklý šeřit :lol: Díky.

Axi napsal(a):

pomněnka napsal(a):

Axi napsal(a):

Heleno, tohle je zrovna věc, se kterou bych nesouhlasil. Když se třeba podívám, jak jsou jí děti podobné, tak si myslím, že to je nějakým způsobem navždycky.

Vidíš a zrovna moje sestřenka přestala milovat svého partnera, s kterým má dcreku po třech letech. Propukla u něj schizofrenie v tak silné podobě, že se bála o sebe i malou. Tu nemoc měl i dřív, ale byl v pohodě. Umřela mu matka a bác ho... policie, doktoři a už rok je v Bohnicích. No a našla si nového partnera. Mám jí zato odsuzovat? Že nemiluje bezpodmínečnou láskou?

To, o čem se zde bavíme, není v morální rovině a tedy o nějakém odsuzování. Moje manželka se nezbláznila, takže je spekulace, jak bych se zachoval. Ale, i kdybych si našel nějakou jinou ženu, což je pravděpodobné, ta první by v mém srdci asi zůstala. Myslím si o sobě, že bych jí nějakým způsobem stále miloval a v její nemoci podporoval (ostaně, tohle jsem jí slíbil).

Já taky nepíšu o Tvé manželce, že s zbláznila :co: a jak by ses zachoval. Jen chci poukázat, že v životě se dostáváme do takových situacích, že ikdyž jsme nakrásno tolik nad věcí a milujeme nadevše a bez podmínek, tak to prostě někdy nejde. A každý tu hranici má někde jinde jako práh bolesti. Někdo nevydrží bez telefonátu nebo sms hodinu aniž by věděl co jeho polovička dělá a někdo miluje aniž by o tom druhém věděl třeba rok, nebo i zbytek života. Jak píšeš zůstane v mém srdci napořád :)

Bezpodminecnou laskou naopak muzeme milovat pouze sve blizni, pac jsou to blizni
Jestli máš na mysli bližní jako (i širší) rodinu, pak něco, čemu dnes říkáme bezpodmínečná láska, se v našich předcích vyvinulo primárně proto, aby se příbuzní vzájemně nesežrali a tudíž mohli svoje geny roznášet dál

Myslím si o sobě, že bych jí nějakým způsobem stále miloval a v její nemoci podporoval.
Počkej - to je zas něco jiného. Za nemoc nikdo nemůže. Já mám na mysli takovou obrácenou pohádku - políbený princ se změní v šeredného žabáka...

Ronja napsal(a):

A vůbec, už tady končím, Aximu stačí napsat tři řádky na co já potřebuju šest :reta: :)

Njn někdo má holt dar :D

Ronja napsal(a):

Máš pravdu Viktorko, vnesla jsem do toho ještě zmatek rozšířením pojmu láska na všechny bližní, budeme se raději držet lásky v užším slova smyslu, tedy partnerské, případě rodičovské/přátelské apod.

Ta, jak jsem psala, je pro mě bezpodmínečná. Určitě jsou ale úrovně/druhy lásky, například k manželovi, se kterým dvacet let žiji, cítím určitou hlubokou lásku a chci s ním být napořád...kdyby mě po dvou letech manželství začal bít, jak tu padlo, odejdu od něj, projdu určitým obdobím, kdy s ním budu mít problém (strach, nenávist, neodpouštění), v ideálním případě mu odpustím a určitá láska tam zůstane, nebo se znovu vytvoří, nebo přetvoří...už to nebude láska "chci s tebou žít do konce života", ale spíš láska "přeji ti všechno dobré a pokud tomu budu moct napomoct, v rámci svých možností to udělám, ale už s tebou nechci a nebudu v partenrské vztahu". V tomhle vidím určitou "setrvačnost lásky", to, že by měla vytrvat bez ohledu na okolnosti a situace. Může se ale měnit, to ano. Taky chci zdůraznit, že "bezpodmínečná láska" a "láska překonávající překážky" jsou pro mě modely, podle kterých se snažím žít, ne něco, čeho jsem dosáhla a chlubím se tu tím.

A trochu z jiného soudku - nikdy jsem nepochopila porozvodvé tahanice a krvavé bitky, označování bývalých partnerů přiléhavými jmény apod. Mám za to, že kdybych se rozvedla/rozešla, pořád je ten druhý někdo, kdo byl pro mě v určité části mého života tak výjimečný, že jsem s ním chtěla být - a to si zaslouží určitý respekt (a taky přiléhave rčení o tom, že nemám plivat do studny, ze které jsem pila). Rozumově chápu, ale vnitřně si nedokážu představit, že člověka, kterého jsem milovala a měla s ním děti najednou nenávidím a přeju mu to nejhorší :tesi:

Moc hezky napsáno akorát s tím zvýrazněným moc nesouhlasím. Tedy spíše bych to někomu s kým jsem se rozešla z výše uvedených důvodů neslíbila.

Axi napsal(a):

Heleno, tohle je zrovna věc, se kterou bych nesouhlasil. Když se třeba podívám, jak jsou jí děti podobné, tak si myslím, že to je nějakým způsobem navždycky.

Axi, děkuji. Tvé řádky mě přivedly k zamyšlení.
Ano, NĚJAKÝM ZPŮSOBEM je to navždycky.

Mmch, matka môjho nevlastného syna ho akosi nemilovala napriek tomu, že ho porodila a "očakávalo sa to od nej"...  Nielenže ho ako miminko odložila, ale nikdy sa oňho nezaujímala. Dôvodov mala požhenane (a milovať miminko, ktoré sa mi narodí - na to asi ani netreba veľa ďalších dôvodov), ale akosi ani jeden nefungoval.

werena30 napsal(a):

Myslím,že to opustit je snazší než přestat milovat. To jsem tam psala dost s otazníkem. Myslím,že i na člověka,který ti ubližoval si po letech můžeš vzpomenout s láskou,ale už to člověk vidí s jiným odstupem.
Pokud žiješ ve spokojeném a rovnocenném partnerství,tak tě takové věci nejspíš ani nenapadnou. To mi přijde logické.

Podľa naopak veľa žien miluje svojich tyranov(odhliadnuc od toho, že sú na nich často závislé), ale to neznamená, že s nimi musia žiť. Ja som sa rozišla s jedným frajerom, keď mi náš vzťah - alebo niektoré jeho aspekty - začali ubližovať, ale milovala som ho dlho po tom, ešte sme sa raz dali dokopy, raz rozišli a dodnes sa máme radi. Hoci spolu nie sme a pokiaľ ide o mňa, ani nebudeme...  Milovať a byť spolu sú dve individuálne veci, podľa mňa.

Axi napsal(a):

Jsem ze soukromé sféry, takže jsem zvyklý šeřit :lol: Díky.

:lol: :supr:

helena napsal(a):

Bezpodminecnou laskou naopak muzeme milovat pouze sve blizni, pac jsou to blizni
Jestli máš na mysli bližní jako (i širší) rodinu, pak něco, čemu dnes říkáme bezpodmínečná láska, se v našich předcích vyvinulo primárně proto, aby se příbuzní vzájemně nesežrali a tudíž mohli svoje geny roznášet dál http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Myslím si o sobě, že bych jí nějakým způsobem stále miloval a v její nemoci podporoval.
Počkej - to je zas něco jiného. Za nemoc nikdo nemůže. Já mám na mysli takovou obrácenou pohádku - políbený princ se změní v šeredného žabáka...

Aj alkoholizmus alebo erotománia sú diagnózy. :P

Selima napsal(a):

Axi napsal(a):

Jsem ze soukromé sféry, takže jsem zvyklý šeřit :lol: Díky.

:lol: :supr:

Já prosím taky ze soukromé sféry, ale platí mě od slova :lol:

helena napsal(a):

Bezpodminecnou laskou naopak muzeme milovat pouze sve blizni, pac jsou to blizni
Jestli máš na mysli bližní jako (i širší) rodinu, pak něco, čemu dnes říkáme bezpodmínečná láska, se v našich předcích vyvinulo primárně proto, aby se příbuzní vzájemně nesežrali a tudíž mohli svoje geny roznášet dál

Důsledně vzato, věškeré naše chování, mateřskou láskou počínaje a prostitucí a mužskou agresivitou konče, má původ v evoluci. Ale věřím, že nějaký, byť malý, prvek rozumu a božství do toho jako lidé vnášíme. Ale je fakt, že to je někdy dřina. :)

helena napsal(a):

Myslím si o sobě, že bych jí nějakým způsobem stále miloval a v její nemoci podporoval.
Počkej - to je zas něco jiného. Za nemoc nikdo nemůže. Já mám na mysli takovou obrácenou pohádku - políbený princ se změní v šeredného žabáka...

Ten slib, kdy říkáme, že při sobě stojíme v dobrém i ve zlém chápu jako něco archetypálně hlubokého a absolutního, ne jako pojistné podmínky, kde se malým písmem vyjmenovává co jo a co ne ;) :)

ViktorkaLove napsal(a):

Axi napsal(a):

...Vůbec netušíš, o čem je tu řeč. Jestli nezávazné hovory o lásce k našim bližním vyvolají v tvé hlavě myšlenky na mlácení, asi by to chtělo hluboce se zamyslet. Hodně štěstí.

Ale, ale, rozezleny Axi! Ja myslim, ze ti jenom velice trefne naznacila, jak lehce muze duvod k milovani (hezke chovani hodneho manzela) pominout (kdyz se projevi jako tyran a despota)... tys to "neuvidel"? A nepochopil? No, asi by to chtělo hluboce se zamyslet. Hodně štěstí. :reta:

a nebo by ho měla drahá polovička parkrát přetáhnout po hlavě litinovou pánví a pak si nám tady mohl svěřit se svou bezpodmínečnou láskou :lol::lol::lol:

Axi napsal(a):

werena30 napsal(a):

pokud je nějaké chování důsledkem duševní změny,můžeš ho kvůli tomu opustit a přestat milovat.

Opustit ho určitě můžeš. Jestli přestat milovat, to nevím, vůči svým bližním jsem takový prožitek neměl. Ale představím-li si, že bych měl přestat milovat svoje dítě nebo manželku, protože se stane třeba agresivní, bezdomovec nebo invalida, tak mi to přijde divný. Variant je určitě spousta, jenom, když o těhle věcech přemýšlím, obrazy "a co když mě začne mlátit" se mi neobjevují, spíš náklonnost apod.

Pak si teda říkám, proč někdo považuje ženu, co zůstává "ze strachu o holý život" s tyranem za divnou a neschopnou a není mnohdy "rad" jak by to měla, či neměla udělat a toho člověka opustit. To samé alkoholik...jeden příklad se tu onůline odehrával - ...............vera......... také přestala milovat svého alkoholika..................miluju někoho jiného..........na cyklo...........

Takže Axi, ono to bude asi tím, že tě třeba něco takového nepotkala, tudíž nemůžeš posoudit (jak sám píšeš - nevíš)...proto píšu já o tom, dostat po hlavě tou pánví...třeba by tě ty "kecy" o bezpodmínečné lásce brzy opustili ;)

ViktorkaLove napsal(a):

Axi napsal(a):

Ronja napsal(a):

Myslím, že by láska partnerská, rodičovská i kamarádská a jakákoli jiná měla být bezpodmínečná: podmínky mají praktické aspekty: jestli s tím člověkem budu žít, jestli si ho vezmu, jestli s ním budu budovat partnerský vztah nebo ne. Můžu ho milovat, ale vidět, že jeho vlastnosti by mi šťastný partnerský vztah znemožnily: potom ho nechám s láskou jít.

Můžu milovat své rodiče, ale pokud jsou alkoholici, nebudu se s ními vídat a nenechám je vídat moje děti, protože by mě to zraňovalo. Přesto je můžu milovat.

Tohle je hodně přesně zformulováno.

To ano. Ale to je o partnerskych a rodicovskych ci rodinnych vztazich. "Bezpodminecna" laska k bliznimu je napr. to, kdyz na chodniku zvednes opilce, osetris mu rozbite celo, posadis ho na lavicku a odejdes bez toho, abys zpychnul, jak jses hodnej...
Nemusels to delat, protoze napr. ten opilec je jeste aj bezdomovec (smrdi), predtim se s nekym popral a zranil ho (je zly), nadava ti, ze s nim hybes (je nevdecny)... atd., ale tys to precis udelal, pac je to blizni, ktery potreboval pomoc, a ty ho bezpodminecne milujes... toz tak. :kapitulation:

ano, tohle je bezpodmínečná láska k bližnímu...
to, co tě chytně za srdce a vyroníš třeba slzy - byť se tě to vlastně nemusí týkat...je to pro tebe něco cizího - přesto máš soucit, dokážeš dát, bez toho, že bys očekával něčeho návrat.

ach jo... takové to bylo čtivé vlákno na posledních několika stranách. :-)
Zjednodušeně řečeno, v mezilidských vztazích platí bez vyjímky pravidlo "svůj k svému".
Takže jsem na 100% přesvědčená, že kultivovaný muž si vybírá  kutivovanou  ženu a naopak . Například si vůbec  nedovedu představit, že  dejme tomu : Axi  vyprovokuje svou hypotetickou partnerku Ronju a ta smyslů zbavená bere na obranu něco jako litinovou pánev... :lol:
Nemusíme na vlastní kůži zažívat  něco, co už máme dávno někdy někde odžité a zpracované a přesto mít na to zdravý názor.....
Nemusím si přeci sama sahat na rozpálená  kamna, abych věděla na vlastní kůži, že pááálííí...

Ronjo, Axi , děkuji za obohacující počtení, to téma mě oslovuje :-)

Daphné napsal(a):

Bezpodmínečná láska k někomu konkrétnímu, určitému člověku je to, o čem mluvíme, myslím. Ty, VL, mluvíš o bezpodmínečné lásce ke všem lidem bez rozdílu, což je zřejmě možné, ale tak těžké, že k tomu dospějí jen opravdu výjimeční jedinci. To tu asi nikdo nejsme, bez urážky. Stačí dospět k té první variantě, už to by bylo skvělé. :)

.. a tohle můžeš vědět jak? (viz vytučněné)...ukazuje to pouze na tvé nastavení, že ty (bez urážky) prostě takhle milovat bližního nedokážeš...jít a sebrat ze země opilce, protože se třeba nebezpečně koulí k vozovce...třeba přejdeš na druhý chodník, třeba se úplně otočíš.... :/

Axi napsal(a):

pomněnka napsal(a):

Axi napsal(a):

Heleno, tohle je zrovna věc, se kterou bych nesouhlasil. Když se třeba podívám, jak jsou jí děti podobné, tak si myslím, že to je nějakým způsobem navždycky.

Vidíš a zrovna moje sestřenka přestala milovat svého partnera, s kterým má dcreku po třech letech. Propukla u něj schizofrenie v tak silné podobě, že se bála o sebe i malou. Tu nemoc měl i dřív, ale byl v pohodě. Umřela mu matka a bác ho... policie, doktoři a už rok je v Bohnicích. No a našla si nového partnera. Mám jí zato odsuzovat? Že nemiluje bezpodmínečnou láskou?

To, o čem se zde bavíme, není v morální rovině a tedy o nějakém odsuzování. Moje manželka se nezbláznila, takže je spekulace, jak bych se zachoval. Ale, i kdybych si našel nějakou jinou ženu, což je pravděpodobné, ta první by v mém srdci asi zůstala. Myslím si o sobě, že bych jí nějakým způsobem stále miloval a v její nemoci podporoval (ostaně, tohle jsem jí slíbil).

Takže to není o té bezpodmínečné lásce - tys jí to jen slíbil...
co na tom, že díky její nemoci si najdeš jinou - však do srdce se prý vejde celý svět ...pokud umíš "milovat" tím správným způsobem - každého jen chvilku a podle důvodu  - sám si to napsal - přestat ji milovat když pomine důvod? divné - takže ona už nebude zdravou, pomine důvod k tělesné radosti - tak si na to najdu jinou....hmmm - tohle je zase pro mě DIVNÉ. :rolleyes:

Zklamaná napsal(a):

Axi napsal(a):

werena30 napsal(a):

pokud je nějaké chování důsledkem duševní změny,můžeš ho kvůli tomu opustit a přestat milovat.

Opustit ho určitě můžeš. Jestli přestat milovat, to nevím, vůči svým bližním jsem takový prožitek neměl. Ale představím-li si, že bych měl přestat milovat svoje dítě nebo manželku, protože se stane třeba agresivní, bezdomovec nebo invalida, tak mi to přijde divný. Variant je určitě spousta, jenom, když o těhle věcech přemýšlím, obrazy "a co když mě začne mlátit" se mi neobjevují, spíš náklonnost apod.

Pak si teda říkám, proč někdo považuje ženu, co zůstává "ze strachu o holý život" s tyranem za divnou a neschopnou a není mnohdy "rad" jak by to měla, či neměla udělat a toho člověka opustit. To samé alkoholik...jeden příklad se tu onůline odehrával - ...............vera......... také přestala milovat svého alkoholika..................miluju někoho jiného..........na cyklo...........

Takže Axi, ono to bude asi tím, že tě třeba něco takového nepotkala, tudíž nemůžeš posoudit (jak sám píšeš - nevíš)...proto píšu já o tom, dostat po hlavě tou pánví...třeba by tě ty "kecy" o bezpodmínečné lásce brzy opustili ;)

Člověče, všimni si, jaké obrazy v tobě vyvolává téma lásky k našim nejbližším: partnerům, dětem, rodičům. Strach o holý život, tyran, divná a neschopná, opustit, alkoholik, dostat litinovou pánví. Neměly by to být spíš pocity jistoty, uvolnění a tepla v hrudi?

Johana50 napsal(a):

ach jo... takové to bylo čtivé vlákno na posledních několika stranách. :-)
Zjednodušeně řečeno, v mezilidských vztazích platí bez vyjímky pravidlo "svůj k svému".
Takže jsem na 100% přesvědčená, že kultivovaný muž si vybírá  kutivovanou  ženu a naopak . Například si vůbec  nedovedu představit, že  dejme tomu : Axi  vyprovokuje svou hypotetickou partnerku Ronju a ta smyslů zbavená bere na obranu něco jako litinovou pánev... :lol:
Nemusíme na vlastní kůži zažívat  něco, co už máme dávno někdy někde odžité a zpracované a přesto mít na to zdravý názor.....
Nemusím si přeci sama sahat na rozpálená  kamna, abych věděla na vlastní kůži, že pááálííí...

Ronjo, Axi , děkuji za obohacující počtení, to téma mě oslovuje :-)

Ano, pěkné a obohacující  vlákno, něco k zamyšlení, dokud do toho nevstoupí agrese...

Johana50 napsal(a):

Zjednodušeně řečeno, v mezilidských vztazích platí bez vyjímky pravidlo "svůj k svému".
Takže jsem na 100% přesvědčená, že kultivovaný muž si vybírá  kutivovanou  ženu a naopak .

Mch, spíš bych řekla,že platí rčení,které používá Selima,že život je pestrý. :dumbom:

Johana50 napsal(a):

ach jo... takové to bylo čtivé vlákno na posledních několika stranách. :-)
Zjednodušeně řečeno, v mezilidských vztazích platí bez vyjímky pravidlo "svůj k svému".
Takže jsem na 100% přesvědčená, že kultivovaný muž si vybírá  kutivovanou  ženu a naopak . Například si vůbec  nedovedu představit, že  dejme tomu : Axi  vyprovokuje svou hypotetickou partnerku Ronju a ta smyslů zbavená bere na obranu něco jako litinovou pánev... :lol:
Nemusíme na vlastní kůži zažívat  něco, co už máme dávno někdy někde odžité a zpracované a přesto mít na to zdravý názor.....
Nemusím si přeci sama sahat na rozpálená  kamna, abych věděla na vlastní kůži, že pááálííí...

Ronjo, Axi , děkuji za obohacující počtení, to téma mě oslovuje :-)

To svůj k svému bez vyjímky? Ale jdi.... takže vlastně ta týraná žena je vlastně taky tyranka, ta žena, co má alkoholika je vlastně taky alkoholička, bereš -li to tak, že pouze moudrá žena má moudrého muže a naopak. Proč je tedy kolem tolik nedorozumění a rozvodů a rozchodů - když je vlastně každý "svůj k svému" ?


ach jo....takové to bylo čtivé vlákno na několika posledních stranách, než zavítala Zklamaná a bortí nám tu ty naše hrady z písku svými nekultivovanými názory.... :lol:

Zklamaná napsal(a):

Axi napsal(a):

pomněnka napsal(a):

Vidíš a zrovna moje sestřenka přestala milovat svého partnera, s kterým má dcreku po třech letech. Propukla u něj schizofrenie v tak silné podobě, že se bála o sebe i malou. Tu nemoc měl i dřív, ale byl v pohodě. Umřela mu matka a bác ho... policie, doktoři a už rok je v Bohnicích. No a našla si nového partnera. Mám jí zato odsuzovat? Že nemiluje bezpodmínečnou láskou?

To, o čem se zde bavíme, není v morální rovině a tedy o nějakém odsuzování. Moje manželka se nezbláznila, takže je spekulace, jak bych se zachoval. Ale, i kdybych si našel nějakou jinou ženu, což je pravděpodobné, ta první by v mém srdci asi zůstala. Myslím si o sobě, že bych jí nějakým způsobem stále miloval a v její nemoci podporoval (ostaně, tohle jsem jí slíbil).

Takže to není o té bezpodmínečné lásce - tys jí to jen slíbil...
co na tom, že díky její nemoci si najdeš jinou - však do srdce se prý vejde celý svět ...pokud umíš "milovat" tím správným způsobem - každého jen chvilku a podle důvodu  - sám si to napsal - přestat ji milovat když pomine důvod? divné - takže ona už nebude zdravou, pomine důvod k tělesné radosti - tak si na to najdu jinou....hmmm - tohle je zase pro mě DIVNÉ. :rolleyes:

ano, je to neuvěřitelné, některým lidem se do srdce skutečně vejde celý svět... Ne jen jeden člověk a to ještě na chvíli, dokud plní představy partnera.

Axi napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Axi napsal(a):

Opustit ho určitě můžeš. Jestli přestat milovat, to nevím, vůči svým bližním jsem takový prožitek neměl. Ale představím-li si, že bych měl přestat milovat svoje dítě nebo manželku, protože se stane třeba agresivní, bezdomovec nebo invalida, tak mi to přijde divný. Variant je určitě spousta, jenom, když o těhle věcech přemýšlím, obrazy "a co když mě začne mlátit" se mi neobjevují, spíš náklonnost apod.

Pak si teda říkám, proč někdo považuje ženu, co zůstává "ze strachu o holý život" s tyranem za divnou a neschopnou a není mnohdy "rad" jak by to měla, či neměla udělat a toho člověka opustit. To samé alkoholik...jeden příklad se tu onůline odehrával - ...............vera......... také přestala milovat svého alkoholika..................miluju někoho jiného..........na cyklo...........

Takže Axi, ono to bude asi tím, že tě třeba něco takového nepotkala, tudíž nemůžeš posoudit (jak sám píšeš - nevíš)...proto píšu já o tom, dostat po hlavě tou pánví...třeba by tě ty "kecy" o bezpodmínečné lásce brzy opustili ;)

Člověče, všimni si, jaké obrazy v tobě vyvolává téma lásky k našim nejbližším: partnerům, dětem, rodičům. Strach o holý život, tyran, divná a neschopná, opustit, alkoholik, dostat litinovou pánví. Neměly by to být spíš pocity jistoty, uvolnění a tepla v hrudi?

Člověče, všimni si, že jsem to nebyla já, kdo použil kupříkladu první slovo..divné..
A člověče, všimni si, jaké obrazy v tobě vyvolává psaní Zklamané - jen prot, že má jiný názor
Ale abych tě nenechala na pochybách s své lásce
za děti bych zabíjela
za partnera taky....ale musím mít důvod, ne, že bych do krve bránila člověka, co by mi třeba ještě nějakou přidal
rodičům jsem vděčná za to, že mi dali život a vychovasli mě tak, abych se za sebe nemusela stydět, abych se mohla podívat lidem rovně do očí a nemusela bych třeba uhýbat pohledem před jinou ženou, protože bych byla (hypoteticky) milenkou jejího muže
Zklamaná nežvaní o bezpodmínečné lásce

Žiju už dost dlouho, abych si za vysloveným názorem mohla pevně stát na základě svých zkušeností. Dívám se, vnímám, používám empatii, zajímá mě psychologie , nejen vztahová.

Na zbytek raději použiju jedno zdejší růžové pravidlo prod čarou. :)

werena30 napsal(a):

Johana50 napsal(a):

Zjednodušeně řečeno, v mezilidských vztazích platí bez vyjímky pravidlo "svůj k svému".
Takže jsem na 100% přesvědčená, že kultivovaný muž si vybírá  kutivovanou  ženu a naopak .

Mch, spíš bych řekla,že platí rčení,které používá Selima,že život je pestrý. :dumbom:

Co to má společného s pestrostí? Ohledně  pestrosti přeci tohle pravidlo ničemu nebrání a neubírá. Pestrých vztahů je habakuk. :lol:

Johana50 napsal(a):

ach jo... takové to bylo čtivé vlákno na posledních několika stranách. :-)
Zjednodušeně řečeno, v mezilidských vztazích platí bez vyjímky pravidlo "svůj k svému".
Takže jsem na 100% přesvědčená, že kultivovaný muž si vybírá  kutivovanou  ženu a naopak . Například si vůbec  nedovedu představit, že  dejme tomu : Axi  vyprovokuje svou hypotetickou partnerku Ronju a ta smyslů zbavená bere na obranu něco jako litinovou pánev... :lol:
Nemusíme na vlastní kůži zažívat  něco, co už máme dávno někdy někde odžité a zpracované a přesto mít na to zdravý názor.....
Nemusím si přeci sama sahat na rozpálená  kamna, abych věděla na vlastní kůži, že pááálííí...

Ronjo, Axi , děkuji za obohacující počtení, to téma mě oslovuje :-)

Ono je to zložitejšie - napríklad môj vývoj bol dosť búrlivý, od fázy "naivnej princeznej z chránenej dielne" cez "žienku domácu zbožňujúce jedného polo-gaunera" a "búrlivé obdobie krátkych, intenzívnych vzťahov" až po "hádam už vyrovnanejšie vzťahy dospelej ženy"...  A pritiahla som si kadečo, resp. kadekoho :lol: , aby sme si nerozumeli zle... Raz možno fakt napíšem erotické memoáre, to bude bezcéler - a možno povinné čítanie pre dietky školou povinné "Ako to nerobiť". ;)

Zklamaná napsal(a):

Daphné napsal(a):

Bezpodmínečná láska k někomu konkrétnímu, určitému člověku je to, o čem mluvíme, myslím. Ty, VL, mluvíš o bezpodmínečné lásce ke všem lidem bez rozdílu, což je zřejmě možné, ale tak těžké, že k tomu dospějí jen opravdu výjimeční jedinci. To tu asi nikdo nejsme, bez urážky. Stačí dospět k té první variantě, už to by bylo skvělé. :)

.. a tohle můžeš vědět jak? (viz vytučněné)...ukazuje to pouze na tvé nastavení, že ty (bez urážky) prostě takhle milovat bližního nedokážeš...jít a sebrat ze země opilce, protože se třeba nebezpečně koulí k vozovce...třeba přejdeš na druhý chodník, třeba se úplně otočíš.... :/

Na to, abych pomohla opilému bezdomovci se neskutálet do vozovky, na to ho nemusím milovat, natož bezpodmínečně. Na to stačí být lidská, normální. Pleteš si pojmy s dojmy.
Člověk, který má v srdci opravdovou bezpodmínečnou lásku ke všem bez výjimky, ten je opravdu velmi vzácný.
A ano, já takhle milovat nedokážu, a jak čtu zdejší projevy a příspěvky, pravděpodobně ještě nikdo zdejší. Ráda bych se mýlila. :)

Daphné napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Daphné napsal(a):

Bezpodmínečná láska k někomu konkrétnímu, určitému člověku je to, o čem mluvíme, myslím. Ty, VL, mluvíš o bezpodmínečné lásce ke všem lidem bez rozdílu, což je zřejmě možné, ale tak těžké, že k tomu dospějí jen opravdu výjimeční jedinci. To tu asi nikdo nejsme, bez urážky. Stačí dospět k té první variantě, už to by bylo skvělé. :)

.. a tohle můžeš vědět jak? (viz vytučněné)...ukazuje to pouze na tvé nastavení, že ty (bez urážky) prostě takhle milovat bližního nedokážeš...jít a sebrat ze země opilce, protože se třeba nebezpečně koulí k vozovce...třeba přejdeš na druhý chodník, třeba se úplně otočíš.... :/

Na to, abych pomohla opilému bezdomovci se neskutálet do vozovky, na to ho nemusím milovat, natož bezpodmínečně. Na to stačí být lidská, normální. Pleteš si pojmy s dojmy.
Člověk, který má v srdci opravdovou bezpodmínečnou lásku ke všem bez výjimky, ten je opravdu velmi vzácný.
A ano, já takhle milovat nedokážu, a jak čtu zdejší projevy a příspěvky, pravděpodobně ještě nikdo zdejší. Ráda bych se mýlila. :)

taky mi přijde, že pojem....bezpodmínečná láska souvisí s nějakým vztahem.a většinou  nezáleží na tom, jak dlouho trval nebo zda byl naplněn.
ta pomoc bezdomovci může souviset třeba s aktem milosrdenství, s tvojí ochotou pomáhat. ale s láskou asi moc ne. právě prot, že ho neznáš, nic o něm nevíš atd.

Ja sa o bezpodmienečnú lásku voči všetkým ani nesnažím, lebo som reálne vyhodnotila svoje sily. :D Ale učím sa "rešpektovať osud" každého človeka, ktorý mi skríži cestu, od politikov a selébrity až po bezdomovcov. Pripadá mi to reálnejšie a užitočnejšie. Pre mňa to znamená neponižovať sa, nevyvyšovať sa, neprepínať :D , nestarať sa, ak nie som požiadaná, nekritizovať, nesúdiť a neprekračovať hranice, ak len fakt nie som požiadaná alebo osudom nútená(keď vidím človeka v bezvedomí, nečakám na požiadanie... ;) ).

Mně ta láska/neláska vyplyne nějak sama. Nebo vypluje. Ani jsem nepřemýšlela jestli to dokážu nebo ne...Zjistila jsem totiž, že díky tomu, že můžu mít ráda/milovat - cokoli, kohokoli, jen tak - otevřít to a zazářit (jakoby), ať kdo chce nebo nechce  :D- že mi to dělá dobře. A tak si dělám dobře...:)

Myslím si totiž, že jsme v podstatě všichni stejní.  Myslím, že všichni prožíváme to stejné. Všichni máme stejná trápení. Jen se lišíme výchovou, okolnostmi, působením okolí atd.. Proto někdy používáme masky. Víc, míň, často, méně často, ale pořád jsme v podstatě stejní. A když pak takto přemýšlím, tak proč bych neměla mít ráda kteréhokoliv člověka, který pláče stejně jako já, raduje se stejně jako já.¨, má stejné touhy a potřeby jako já, má stejně rád svého pejska já, cítí lásku i bolest jako já...atdatd..

Je pravda, že je to vemi těžké, takto stále uvažovat a toto mít stále na mysli., když člověk není naladěn na vyzařování... Ale zase není tak těžké tu a tam "si udělat dobře"..:hjarta: :D

helena napsal(a):

...Jestli máš na mysli bližní jako (i širší) rodinu, pak něco, čemu dnes říkáme bezpodmínečná láska, se v našich předcích vyvinulo primárně proto, aby se příbuzní vzájemně nesežrali a tudíž mohli svoje geny roznášet dál http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Ne. Mam na mysli blizni v biblickem smyslu. Miluj blizniho sveho jako sebe sama... je miluj vsechny ostatni (i cizi)... Vyraz blizni se zde zamenuje s vyrazem blizky (pribuzny). Proto v nekterych reakcich na mne vidim nepochopeni... nebyla jsem tu, tak jsem to nemohla upresnit... "cizí lidi jsou bližní a příbuzní jsou blízcí" (musela jsem pouzit diakritiku, aby nedoslo k omylu...)
No, a laska v rodine je presne takova, jak jsi napsala, geneticky dana. I proto, aby se "nesezrali", ale i proto, aby se navzajem ochranovali, a dcera mi dokonce vysvetlovala, ze napr. laska otce ke svemu diteti je "mensi" nez laska k nemu (tomu diteti) treba od bratra matky (pac on "chce ochranovat svoji krev", ale ze "otec neni nikdy jisty", tak jeho geneticky stanovena laska k diteti je mensi, nez ta matky bratrova - pfuj, no to je ale zamotane... ale, zrejme pravdive a logicke...)
Jenomze tady nekdo do me uvahy o bezpodminecnosti lasky zamichal lasku mezi pribuznymi, a tu ja jsem nevzpominala. Mluvila jsem o lasce k bliznimu (bezpodminecne) a o lasce k partnerovi (podminene). Ten se snatkem stane samozrejme taky pribuznym, ale ne "po krvi", takze vazba stanovena geny zde neni pritomna...

Selima napsal(a):

Ja sa o bezpodmienečnú lásku voči všetkým ani nesnažím, lebo som reálne vyhodnotila svoje sily. :D Ale učím sa "rešpektovať osud" každého človeka, ktorý mi skríži cestu, od politikov a selébrity až po bezdomovcov. Pripadá mi to reálnejšie a užitočnejšie. Pre mňa to znamená neponižovať sa, nevyvyšovať sa, neprepínať :D , nestarať sa, ak nie som požiadaná, nekritizovať, nesúdiť a neprekračovať hranice, ak len fakt nie som požiadaná alebo osudom nútená(keď vidím človeka v bezvedomí, nečakám na požiadanie... ;) ).

:jojo:
já si myslím, že je úžasné, pokud je někdo schopný necítit nenávist a nebýt lhostejný k sobě i ke všem ostatním.
To už považuju za pocit velmi blízký všeobecné bezpodmínečné lásce.
A pak jde i o to, jak tento cit projevuju. To je pro mne docela těžká otázka. Dřív jsem si myslela, že když někoho miluju, tak mu nebudu ubližovat. Ale ani tohle neplatí.
A další věcí je mít s někým vztah, otevřít se mu a sdílet s ním, věnovat mu svůj čas, pozornost, energii, intimitu. Sem už podmínka podle mne patří. Není třeba mít vztah s každým a za každou cenu a jakýchkoliv podmínek.

Ronja napsal(a):

Selima napsal(a):

Axi napsal(a):

Jsem ze soukromé sféry, takže jsem zvyklý šeřit :lol: Díky.

:lol: :supr:

Já prosím taky ze soukromé sféry, ale platí mě od slova :lol:

No vidis, jak je vsecko relativni, dle uhlu pohledu... :reta:

Axi napsal(a):

...Ten slib, kdy říkáme, že při sobě stojíme v dobrém i ve zlém chápu jako něco archetypálně hlubokého a absolutního, ne jako pojistné podmínky, kde se malým písmem vyjmenovává co jo a co ne ;) :)

Za tohle ti, drahy Axi, odpoustim vsechno, cim jsi me kdy nastval! :godlike:

Já jsem tou "podmínkou" pro zamilování myslela krásně modré oči, vůni kůže, blond lokýnky, důlky ve tvářích při úsměvu, příjemné vystupování... Prostě ten první nástřel při změně našeho "duševního stavu" :-).
Původně se tu snad nemluvilo o vztahu k dětem, příbuzným atd., nebo jo?
Manželské sliby a opatrování nemocného člena rodiny - to je mimo, to je už jiná káva.

Zklamaná napsal(a):

... a tohle můžeš vědět jak? (viz vytučněné)...ukazuje to pouze na tvé nastavení, že ty (bez urážky) prostě takhle milovat bližního nedokážeš...jít a sebrat ze země opilce, protože se třeba nebezpečně koulí k vozovce...třeba přejdeš na druhý chodník, třeba se úplně otočíš.... :/

Nebo se bude divat, jak ho prejedou, a pak spolecne s davem ji podobnych nadavat, jak mu nikdo nepomohl, a jaky je to hnus... :usch:

No jo Terci, ale když zrovna pro mě je zamilovanost a láska naprosto o něčem jiném.... dvě naprosto odlišn záležitosti...

Selima napsal(a):

... Raz možno fakt napíšem erotické memoáre, to bude bezcéler - a možno povinné čítanie pre dietky školou povinné "Ako to nerobiť". ;)

Tak pokiaľ to bude pre dietky školou povinné, tak ten celér tam rozhodne nedávaj, je to afrodiziakum... :gloria:

PavlaH: No jo Terci, ale když zrovna pro mě je zamilovanost a láska naprosto o něčem jiném.... dvě naprosto odlišn záležitosti...

Jistě, taky tohle rozlišuji, já jen, když tu padala slova jako "miluji tě".... evokovalo mi to spíš vztah v začátku a s tím spojený ten první "nástřel" :) - to, proč vlastně se člověk zamiluje. Tyhle "podmínky", důvody, příčiny jsem měla na mysli :).

Johana50 napsal(a):

Žiju už dost dlouho, abych si za vysloveným názorem mohla pevně stát na základě svých zkušeností. Dívám se, vnímám, používám empatii, zajímá mě psychologie , nejen vztahová.

Na zbytek raději použiju jedno zdejší růžové pravidlo prod čarou. :)

Mozna by ti vic prospelo, a vlaknu taky, kdybys pouzila "ignora"...

Daphné napsal(a):

...Na to, abych pomohla opilému bezdomovci se neskutálet do vozovky, na to ho nemusím milovat, natož bezpodmínečně. Na to stačí být lidská, normální. Pleteš si pojmy s dojmy.
Člověk, který má v srdci opravdovou bezpodmínečnou lásku ke všem bez výjimky, ten je opravdu velmi vzácný.
A ano, já takhle milovat nedokážu, a jak čtu zdejší projevy a příspěvky, pravděpodobně ještě nikdo zdejší. Ráda bych se mýlila. :)

Vsak bezpodminecna laska k bliznimu JE LIDSKA A NORMALNI... teda, mela by byt... :grater:

agewa napsal(a):

... pomoc bezdomovci může souviset třeba s aktem milosrdenství, s tvojí ochotou pomáhat. ale s láskou asi moc ne. právě prot, že ho neznáš, nic o něm nevíš atd.

Co laska k cloveku (bliznimu)? Nemusis ho milovat, jen ho mit rad, jako stejneho cloveka, jak jsi ty sam. Nic o nem nemusis vedet, a precis k nemu muzes mit uctu, jako k zijicimu tvorovi Bozimu, ne?

Tercila napsal(a):

Já jsem tou "podmínkou" pro zamilování myslela krásně modré oči, vůni kůže, blond lokýnky, důlky ve tvářích při úsměvu, příjemné vystupování... Prostě ten první nástřel při změně našeho "duševního stavu" :-).
Původně se tu snad nemluvilo o vztahu k dětem, příbuzným atd., nebo jo?
Manželské sliby a opatrování nemocného člena rodiny - to je mimo, to je už jiná káva.

Ano. Rozvinulo se to do ponekud sirsi roviny, mozna trosku na skodu "prozkoumavani" podminenosti a bezpodminecnosti lasky partnerske a mezilidske...

PavlaH napsal(a):

No jo Terci, ale když zrovna pro mě je zamilovanost a láska naprosto o něčem jiném.... dvě naprosto odlišn záležitosti...

Myslim, ze kdyz jsme mluvili o "podminecnosti" milovani mezi partnery, byli jsme uz v dalsi fazi vztahu, nejen pri zamilovani se do partnera, ale pri milovani ho, a ze prave ty dulicky a vune a pod. jsou tou podminkou k milovani konkretniho cloveka, a tudiz kdyby nebyl, jakej je, nesplnova by podminky a nemilovaly bychom jej...

Viktorko, hezký školení. Ty to tak v reálu cítíš a žiješ? Asi ani zdaleka, ale ráda bys, viď? Tak se měj.  :kapitulation:

Nevim Daf, na co "zrovna reagujes", ale mam to "sve" nastaveno tak, jak jsi zrejme cetla. Takze odpoved zni: Ziju! At ti to vyhovuje, nebo ne..., zalezi mi na tom, jak to vidis ty (a kdokoliv jiny...), ale nebaziruju na tom, aby me nekdo pochopil, a "rezonoval se mnou...

Selima napsal(a):

Johana50 napsal(a):

ach jo... takové to bylo čtivé vlákno na posledních několika stranách. :-)
Zjednodušeně řečeno, v mezilidských vztazích platí bez vyjímky pravidlo "svůj k svému".
Takže jsem na 100% přesvědčená, že kultivovaný muž si vybírá  kutivovanou  ženu a naopak . Například si vůbec  nedovedu představit, že  dejme tomu : Axi  vyprovokuje svou hypotetickou partnerku Ronju a ta smyslů zbavená bere na obranu něco jako litinovou pánev... :lol:
Nemusíme na vlastní kůži zažívat  něco, co už máme dávno někdy někde odžité a zpracované a přesto mít na to zdravý názor.....
Nemusím si přeci sama sahat na rozpálená  kamna, abych věděla na vlastní kůži, že pááálííí...

Ronjo, Axi , děkuji za obohacující počtení, to téma mě oslovuje :-)

Ono je to zložitejšie - napríklad môj vývoj bol dosť búrlivý, od fázy "naivnej princeznej z chránenej dielne" cez "žienku domácu zbožňujúce jedného polo-gaunera" a "búrlivé obdobie krátkych, intenzívnych vzťahov" až po "hádam už vyrovnanejšie vzťahy dospelej ženy"...  A pritiahla som si kadečo, resp. kadekoho :lol: , aby sme si nerozumeli zle... Raz možno fakt napíšem erotické memoáre, to bude bezcéler - a možno povinné čítanie pre dietky školou povinné "Ako to nerobiť". ;)

Objednávám si první výtisk :)

Selima napsal(a):

Ja sa o bezpodmienečnú lásku voči všetkým ani nesnažím, lebo som reálne vyhodnotila svoje sily. :D Ale učím sa "rešpektovať osud" každého človeka, ktorý mi skríži cestu, od politikov a selébrity až po bezdomovcov. Pripadá mi to reálnejšie a užitočnejšie. Pre mňa to znamená neponižovať sa, nevyvyšovať sa, neprepínať :D , nestarať sa, ak nie som požiadaná, nekritizovať, nesúdiť a neprekračovať hranice, ak len fakt nie som požiadaná alebo osudom nútená(keď vidím človeka v bezvedomí, nečakám na požiadanie... ;) ).

:godlike:

Wiki napsal(a):

Mně ta láska/neláska vyplyne nějak sama. Nebo vypluje. Ani jsem nepřemýšlela jestli to dokážu nebo ne...Zjistila jsem totiž, že díky tomu, že můžu mít ráda/milovat - cokoli, kohokoli, jen tak - otevřít to a zazářit (jakoby), ať kdo chce nebo nechce  :D- že mi to dělá dobře. A tak si dělám dobře...:)

Myslím si totiž, že jsme v podstatě všichni stejní.  Myslím, že všichni prožíváme to stejné. Všichni máme stejná trápení. Jen se lišíme výchovou, okolnostmi, působením okolí atd.. Proto někdy používáme masky. Víc, míň, často, méně často, ale pořád jsme v podstatě stejní. A když pak takto přemýšlím, tak proč bych neměla mít ráda kteréhokoliv člověka, který pláče stejně jako já, raduje se stejně jako já.¨, má stejné touhy a potřeby jako já, má stejně rád svého pejska já, cítí lásku i bolest jako já...atdatd..

Je pravda, že je to vemi těžké, takto stále uvažovat a toto mít stále na mysli., když člověk není naladěn na vyzařování... Ale zase není tak těžké tu a tam "si udělat dobře"..:hjarta: :D

Wiki, řekla bych, že ty masky používáme stále a nejnom před ostatníma, ale kolikrát i před sebou samými. A to vytučněné.... a proto má taky každý svůj = jiný nebo odlišný náhled na vše kolem sebe, má jiné hodnoty, zvyky, priority.... těch věcí je habakuk :)

Tercila napsal(a):

Já jsem tou "podmínkou" pro zamilování myslela krásně modré oči, vůni kůže, blond lokýnky, důlky ve tvářích při úsměvu, příjemné vystupování... Prostě ten první nástřel při změně našeho "duševního stavu" :-).
Původně se tu snad nemluvilo o vztahu k dětem, příbuzným atd., nebo jo?
Manželské sliby a opatrování nemocného člena rodiny - to je mimo, to je už jiná káva.

Ano, ale stejně tam musejí být ty drobné nezachytitelné věci, které neumíme popsat a zachytit. Noo chemik by řekl, že je to chemie :reta: a basta.

...takhle milovat bližního nedokážeš...jít a sebrat ze země opilce, protože se třeba nebezpečně koulí k vozovce...
Mám poměrně blízko k lidem ze záchranky. Dělají i horší věci, než sbírat opilce - a můžu tě ujistit, že s láskou k bližnímu to nemá nic společného. Jistě, není to "jenom zaměstnání", určité nastavení tam být musí, jinak by to dělat nemohli - ale láska to fakt není.

Ten slib, kdy říkáme, že při sobě stojíme v dobrém i ve zlém chápu jako něco archetypálně hlubokého a absolutního, ne jako pojistné podmínky, kde se malým písmem vyjmenovává co jo a co ne.
Ano, můžu slíbit "v dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci..." - a taky to dodržet - ale (možná, že to tak mám jen já) nemůžu slíbit lásku až do smrti. K tomu, abych někoho ne/milovala se vůlí nepřiměju.

helena napsal(a):

Ano, můžu slíbit "v dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci..." - a taky to dodržet - ale (možná, že to tak mám jen já) nemůžu slíbit lásku až do smrti. K tomu, abych někoho ne/milovala se vůlí nepřiměju.

Ano, proto říkám stojíme :)

Ano, proto říkám stojíme
No sláva - konečně někdo, kdo nemá (s odpuštěním ) plnou pusu všeobjímající a všepřekonávající lásky...

Selima napsal(a):

Johana50 napsal(a):

ach jo... takové to bylo čtivé vlákno na posledních několika stranách. :-)
Zjednodušeně řečeno, v mezilidských vztazích platí bez vyjímky pravidlo "svůj k svému".
Takže jsem na 100% přesvědčená, že kultivovaný muž si vybírá  kutivovanou  ženu a naopak . Například si vůbec  nedovedu představit, že  dejme tomu : Axi  vyprovokuje svou hypotetickou partnerku Ronju a ta smyslů zbavená bere na obranu něco jako litinovou pánev... :lol:
Nemusíme na vlastní kůži zažívat  něco, co už máme dávno někdy někde odžité a zpracované a přesto mít na to zdravý názor.....
Nemusím si přeci sama sahat na rozpálená  kamna, abych věděla na vlastní kůži, že pááálííí...

Ronjo, Axi , děkuji za obohacující počtení, to téma mě oslovuje :-)

Ono je to zložitejšie - napríklad môj vývoj bol dosť búrlivý, od fázy "naivnej princeznej z chránenej dielne" cez "žienku domácu zbožňujúce jedného polo-gaunera" a "búrlivé obdobie krátkych, intenzívnych vzťahov" až po "hádam už vyrovnanejšie vzťahy dospelej ženy"...  A pritiahla som si kadečo, resp. kadekoho :lol: , aby sme si nerozumeli zle... Raz možno fakt napíšem erotické memoáre, to bude bezcéler - a možno povinné čítanie pre dietky školou povinné "Ako to nerobiť". ;)

Seli :) . Nerad ti kazím podnikatelský záměr a hlavně entizuasmus a snahu zbohatnout na sobě samé, ale věř že tohle prožili prožívali a prožívají všichni jen si sami sobě lžeme o tom, že jiní to mají jinak, hlavně lepší, jednodušší a jsou úspěšnější, nechce me si připustit, že je to všechno úplně jinak a mám tu úplně jiné úkoly. Všichni lžou sami sobě, to ještě neznamená že žijeme ve lži, jen se snažíme být jinými aby to co tu máme za úkol jsme nemuseli. Abychom nemuseli šlápnout do toho svého JÁ a učinit se jinými. Ono je to bolestivé, on je to vlastně náš porod do jiných fází bezbřehého a věčného života. připustmě si už konečně, že nic se neděje jen tak a hlavně nekoukejme na souseda, sousedku jak on/ona. Oni všichni okolo jsou jinak nastavení a na jiném stupni poznání. PŘIPUSTME SI SEBE SAMA pak i ta "lež" není lží.

Počuli sme slovo Pána. Amen. ;)

Tercila napsal(a):

Já jsem tou "podmínkou" pro zamilování myslela krásně modré oči, vůni kůže, blond lokýnky, důlky ve tvářích při úsměvu, příjemné vystupování... Prostě ten první nástřel při změně našeho "duševního stavu" :-).
Původně se tu snad nemluvilo o vztahu k dětem, příbuzným atd., nebo jo?
Manželské sliby a opatrování nemocného člena rodiny - to je mimo, to je už jiná káva.

Ajo Terci, tak my si možná nerozumíme spíš o tom, co je podmínka - teda já to pochopila jinak. Protože abych se "partnersky" zamilovala (tj. začala cestu, která snad někdy skončí hlubokou láskou), taky k tomu potřebuju spoustu "podmínek": nezamiluju se do někoho, koho si nevážím, kdo nemá smysl pro humor, kdo mě neumí verbálně proplesknout, když jsem mimo atd.

Bezpodminečnou lásku pak vidím třeba v tom, že člověka, do kterého jsem se zamilovala s jeho blonďatými loknami, nepřestanu milovat, ani když o ně přijde...ať už věkem, nebo chemoterapií. Mě by připadalo zajímavý vlákno na téma "udržení" lásky, trvání, jak láska přetrvá deset, dvacet, třicet let. Takový lidi mi mají co říct, to mě zajímá. Ne někoho "milovat" dva tři roky a pak se posunout zase dál a zase milovat další dva tři roky :tesi:

Johana50 napsal(a):

werena30 napsal(a):

Johana50 napsal(a):

Zjednodušeně řečeno, v mezilidských vztazích platí bez vyjímky pravidlo "svůj k svému".
Takže jsem na 100% přesvědčená, že kultivovaný muž si vybírá  kutivovanou  ženu a naopak .

Mch, spíš bych řekla,že platí rčení,které používá Selima,že život je pestrý. :dumbom:

Co to má společného s pestrostí? Ohledně  pestrosti přeci tohle pravidlo ničemu nebrání a neubírá. Pestrých vztahů je habakuk. :lol:

Tak ještě jednou a pomalu. Myslím si,že Selima má pravdu a ty ne.

Ronja napsal(a):

Bezpodminečnou lásku pak vidím třeba v tom, že člověka, do kterého jsem se zamilovala s jeho blonďatými loknami, nepřestanu milovat, ani když o ně přijde...ať už věkem, nebo chemoterapií. Mě by připadalo zajímavý vlákno na téma "udržení" lásky, trvání, jak láska přetrvá deset, dvacet, třicet let. Takový lidi mi mají co říct, to mě zajímá. Ne někoho "milovat" dva tři roky a pak se posunout zase dál a zase milovat další dva tři roky :tesi:

Jé to je krásný. Připomíná mi to babičku s dědečkem (babička taky vždycky říkala,že si ho vzala pro blonďatý lokýnky, o které záhy přišel:lol: )
Jsou spolu už padesát let a klape jim to :supr:

werena30 napsal(a):

Johana50 napsal(a):

werena30 napsal(a):

Mch, spíš bych řekla,že platí rčení,které používá Selima,že život je pestrý. :dumbom:

Co to má společného s pestrostí? Ohledně  pestrosti přeci tohle pravidlo ničemu nebrání a neubírá. Pestrých vztahů je habakuk. :lol:

Tak ještě jednou a pomalu. Myslím si,že Selima má pravdu a ty ne.

Myslet si to můžeš, já s jejími názory nejsem v rozporu a pro ten svůj mám dostatek argumentů.
ještě jednou a pomalu: no a co jde? Možná spíš o to se mnou primárně nesouhlasit ;)

Johana50 napsal(a):

werena30 napsal(a):

Johana50 napsal(a):

Co to má společného s pestrostí? Ohledně  pestrosti přeci tohle pravidlo ničemu nebrání a neubírá. Pestrých vztahů je habakuk. :lol:

Tak ještě jednou a pomalu. Myslím si,že Selima má pravdu a ty ne.

Myslet si to můžeš, já s jejími názory nejsem v rozporu a pro ten svůj mám dostatek argumentů.
ještě jednou a pomalu: no a co jde? Možná spíš o to se mnou primárně nesouhlasit ;)

Aha. Tak,proto ti o pár řádků níž vysvětluje,že je to trochu složitější,že ;)
Neboj, já uznávám i názory nekultivovaných lidí :lol: ,jestli se snažíš naznačit toto.

werena30 napsal(a):

Johana50 napsal(a):

werena30 napsal(a):

Tak ještě jednou a pomalu. Myslím si,že Selima má pravdu a ty ne.

Myslet si to můžeš, já s jejími názory nejsem v rozporu a pro ten svůj mám dostatek argumentů.
ještě jednou a pomalu: no a co jde? Možná spíš o to se mnou primárně nesouhlasit ;)

Aha. Tak,proto ti o pár řádků níž vysvětluje,že je to trochu složitější,že ;)
Neboj, já uznávám i názory nekultivovaných lidí :lol: ,jestli se snažíš naznačit toto.

mě? opravdu mě? já si to nemyslím...proto jsem na to ani nijak nereagovala, nebyl důvod, necítila jsem se v rozporu s tím co Selima píše. Proč máš stále potřebu to řešit za mě ty?   :D :rock:

Johana50 napsal(a):

werena30 napsal(a):

Johana50 napsal(a):

Myslet si to můžeš, já s jejími názory nejsem v rozporu a pro ten svůj mám dostatek argumentů.
ještě jednou a pomalu: no a co jde? Možná spíš o to se mnou primárně nesouhlasit ;)

Aha. Tak,proto ti o pár řádků níž vysvětluje,že je to trochu složitější,že ;)
Neboj, já uznávám i názory nekultivovaných lidí :lol: ,jestli se snažíš naznačit toto.

mě? opravdu mě? já si to nemyslím... :D :rock:

Né sorry, máš pravdu, tobě néé.
Ale já se s tou její životní zkušeností ráda ztotožním. Je hezké,když někdo umí přiznat,že kolikrát šlápl s výběrem partnera vedle a rozhodně to nemá vliv na jeho kultivovanost :) .
Navíc příspěvky Seli jsou takové lidsky hřejivé :godlike:

Selima napsal(a):

Počuli sme slovo Pána. Amen. ;)

A to se děvče pleteš. Žádný amen, žádný pán :)

:) ano, souhlas, Selima je velmi kultivovaná jak verbálně :jojo:, tak reálně  :storstark:

helena napsal(a):

Ten slib, kdy říkáme, že při sobě stojíme v dobrém i ve zlém chápu jako něco archetypálně hlubokého a absolutního, ne jako pojistné podmínky, kde se malým písmem vyjmenovává co jo a co ne.
Ano, můžu slíbit "v dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci..." - a taky to dodržet - ale (možná, že to tak mám jen já) nemůžu slíbit lásku až do smrti. K tomu, abych někoho ne/milovala se vůlí nepřiměju.

Nemáš to tak jen ty :)
Více lidí určitě nemůže slíbit nekonečnou lásku až za hrob, přesto to dělají...

Otázkou také je, co si kdo pod tím slovem láska taky představuje.
Láska v erotickém slova smyslu (ono pouhé "obcování", za které je často zaměňována) tu jako žena (muž je na tom asi o poznání hůř ;)) klidně slíbit můžeš, stačí jen zavřít oči a zatnout zuby, že?
Jenže PROČ bys tohle měla dělat?
A pokud to některá žena udělá, měla by se nad sebou vážně zamyslet.

Lásku jako soucítění, starostlivost, ono stojíme při sobě v dobrém i zlém, to také klidně slíbit můžeš. Otázkou jen je, zda to ten druhý ve chvíli, kdy ho fyzicky opustíš a on bude později potřebovat nějak pomoci, od tebe příjme.

Lásku jako ony nepostižitelné "motýlky v břiše", pevné pouto, přetrvávající i ztrátu bujné kštice, jak tu tuším Ronja napsala, tu pochopitelně slíbit nemůžeš.
Ta se podle mého názoru teprve společným životem, překonáváním problémů a každodenních trablí, buď mezi lidmi utvoří a získá na pevnosti a nebo naopak "umře". A pak záleží jen na kultivovanosti obou zúčastněných, co nového se pak "narodí"...
Někdy lhostejnost, jindy nenávist...a někdy přátelství.

Bezpodmínečná láska podle mne naspočívá v tom, že musím milovat všechny lidi bez rozdílu láskou horoucí a všeobjímající.
Ta podle mne spočívá v tom, že je dovedu pochopit, dokážu se vcítit do jejich situace a poznat, proč dělají, co dělají. A hlavně jim dokážu odpustit a nabídnout svou pomoc, pokud o ni požádají.
Prostě jednoduše:
Nehřeším vůči nim slovem
Nevytvářím si o nich domněnky
Neberu si jejich činy a slova osobně
Chovám se k nim v danou chvíli tak nejlépe, jak jsem toho schopna
:)

A že to není vždycky jednoduché, tak o tom žádná :jojo:

Pan, ze čtyř dohod mám pocit(a zkušenost),že zabírají v akutní nouzi,ale v dobách "míru" je dodržovat je snad ještě těžší :( .

Bezpodmínečná láska podle mne naspočívá v tom, že musím milovat všechny lidi bez rozdílu láskou horoucí a všeobjímající.
Ta podle mne spočívá v tom, že je dovedu pochopit, dokážu se vcítit do jejich situace a poznat, proč dělají, co dělají. A hlavně jim dokážu odpustit a nabídnout svou pomoc, pokud o ni požádají.
Prostě jednoduše:
Nehřeším vůči nim slovem
Nevytvářím si o nich domněnky
Neberu si jejich činy a slova osobně
Chovám se k nim v danou chvíli tak nejlépe, jak jsem toho schopna

napsala jsi to hezky, ale vadí mi tam jedno .....MUSÍM.Pokud tam řekneš ....musím je milovat, vždyt to zní hrozně, násilně.A lásku nejde si vynucovat ani se k ní nutit.

Pandorraa napsal(a):

Bezpodmínečná láska podle mne naspočívá v tom, že musím milovat všechny lidi bez rozdílu láskou horoucí a všeobjímající.
Ta podle mne spočívá v tom, že je dovedu pochopit, dokážu se vcítit do jejich situace a poznat, proč dělají, co dělají. A hlavně jim dokážu odpustit a nabídnout svou pomoc, pokud o ni požádají.
Prostě jednoduše:
Nehřeším vůči nim slovem
Nevytvářím si o nich domněnky
Neberu si jejich činy a slova osobně
Chovám se k nim v danou chvíli tak nejlépe, jak jsem toho schopna
:)

A že to není vždycky jednoduché, tak o tom žádná :jojo:

:godlike: Krásně napsáno, takhle to cítím taky, ale utřízené do tak pěkného vyjádření to nemám. Díky!

ale vadí mi tam jedno .....MUSÍM
Asi špatně čteš - tam je napsáno "láska podle mne nespočívá v tom, že musím milovat všechny lidi "

Dvakrát totéž není potřeba... :)

helena napsal(a):

ale vadí mi tam jedno .....MUSÍM
Asi špatně čteš - tam je napsáno "láska podle mne nespočívá v tom, že musím milovat všechny lidi "

omlouvám se, fakt jsem to tam četla. bude to tím, že tam je naspočívá, tak ještě sem to blbě přečetla

Ronja napsal(a):

Ajo Terci, tak my si možná nerozumíme spíš o tom, co je podmínka - teda já to pochopila jinak. Protože abych se "partnersky" zamilovala (tj. začala cestu, která snad někdy skončí hlubokou láskou), taky k tomu potřebuju spoustu "podmínek": nezamiluju se do někoho, koho si nevážím, kdo nemá smysl pro humor, kdo mě neumí verbálně proplesknout, když jsem mimo atd.

Bezpodminečnou lásku pak vidím třeba v tom, že člověka, do kterého jsem se zamilovala s jeho blonďatými loknami, nepřestanu milovat, ani když o ně přijde...ať už věkem, nebo chemoterapií. Mě by připadalo zajímavý vlákno na téma "udržení" lásky, trvání, jak láska přetrvá deset, dvacet, třicet let. Takový lidi mi mají co říct, to mě zajímá. Ne někoho "milovat" dva tři roky a pak se posunout zase dál a zase milovat další dva tři roky :tesi:

Áno, alebo milovať svoje dieťa(alebo aj svojho manžela), aj keď sa z neho vykľuje masový vrah a kanibal Čikatilo. :/ To je už takpovediac vyšší dívčí. :vissla:

Pisatel napsal(a):

Selima napsal(a):

Počuli sme slovo Pána. Amen. ;)

A to se děvče pleteš. Žádný amen, žádný pán :)

:reta: Tak, a tu je moja kultivovanosť...  v (_I_) - ale to prosím on, pančelka, on si začal... :jojo:

Selima napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Selima napsal(a):

Počuli sme slovo Pána. Amen. ;)

A to se děvče pleteš. Žádný amen, žádný pán :)

:reta: Tak, a tu je moja kultivovanosť...  v (_I_) - ale to prosím on, pančelka, on si začal... :jojo:

Nežaluj!, dámě to nesedí k pleti, kalhotkám, sukni, kabátu, klobouku a kabelce. Já si nezačal :reta:

Začal a začal! A kalhotky nemám... :gloria:
A vôbec, klamať sebe samému je najčastejšie, ale aj najťažšie odhaliteľné... Svet ilúzií je lákavý, mäkký, voňavý, príjemný... celý zajačik Azurit. Takže sme celí radi klamaní a aj sami klameme(trebárs len sebe). A práve keby som sa zbavila týchto lží a urobila "duševný striptíz", tak by to možno bola zaujímavá kniha. Aj pre druhých...

werena30 napsal(a):

Pan, ze čtyř dohod mám pocit(a zkušenost),že zabírají v akutní nouzi,ale v dobách "míru" je dodržovat je snad ještě těžší :( .

Ano, může být :)
Možná i proto, že "v dobách míru" ztrácíme "bdělost"..to "vědomí" jak žít.
Děje se to podle mne nám všem.
Dodržování jakýchkoliv dohod - ať už těch uzavřených s "bohem", nebo uzavřených sama se sebou - je podle mého názoru práce na celý život.
Myslím, že tady nikdo nemůže říci "mám hotovo".

agewa napsal(a):

Bezpodmínečná láska podle mne naspočívá v tom, že musím milovat všechny lidi bez rozdílu láskou horoucí a všeobjímající.
Ta podle mne spočívá v tom, že je dovedu pochopit, dokážu se vcítit do jejich situace a poznat, proč dělají, co dělají. A hlavně jim dokážu odpustit a nabídnout svou pomoc, pokud o ni požádají.
Prostě jednoduše:
Nehřeším vůči nim slovem
Nevytvářím si o nich domněnky
Neberu si jejich činy a slova osobně
Chovám se k nim v danou chvíli tak nejlépe, jak jsem toho schopna

napsala jsi to hezky, ale vadí mi tam jedno .....MUSÍM.Pokud tam řekneš ....musím je milovat, vždyt to zní hrozně, násilně.A lásku nejde si vynucovat ani se k ní nutit.

Agewo, jde jen o to ono MUSÍM uchopit přesně v tom kontextu, ve kterém jsem ho použila.
Pak je jasné, že NEMUSÍŠ.
A pochopitelně, pokud jde o lásku, tam žádné nejn MUSÍŠ, ale také JEN KDYŽ a podobně nepatří. Proto je také láska bezpoodmínečná.
Každý, kdo svou lásku jakkoliv podmiňuje, nemiluje, ale obchoduje.
Nu a podle toho jeho vztahy také obvykle končí.
Vyjimkou často není ani vztah "dvou obchodníků" ;)

agewa napsal(a):

helena napsal(a):

ale vadí mi tam jedno .....MUSÍM
Asi špatně čteš - tam je napsáno "láska podle mne nespočívá v tom, že musím milovat všechny lidi "

omlouvám se, fakt jsem to tam četla. bude to tím, že tam je naspočívá, tak ještě sem to blbě přečetla

Hlavně, že si už rozumíme :supr:

Pandorraa napsal(a):

[Každý, kdo svou lásku jakkoliv podmiňuje, nemiluje, ale obchoduje.

Pokud máš na mysli podmínky typu: "Budu tě milovat, KDYŽ...", pak tomu rozumím - jinak jsem asi trochu někde jinde...:D

Selima napsal(a):

Áno, alebo milovať svoje dieťa(alebo aj svojho manžela), aj keď sa z neho vykľuje masový vrah a kanibal Čikatilo. :/ To je už takpovediac vyšší dívčí. :vissla:

A to máme ešte level, že milovať NEZNAMENÁ ospravdlňovať..... :cool:

:grater: :kapitulation: O tom viem bohužiaľ svoje...

lupina montana napsal(a):

...A to máme ešte level, že milovať NEZNAMENÁ ospravdlňovať..... :cool:

Ja si myslim, ze prave dost casto znamena, napr.: Uhodil me, pac byl zoufalej... Podvedl me, pac byl opilej... Opustil me, pac ho oblbla... Vykaslal se na nas, pac byl nezralej... a klidne ho dal miluju jeste ctyri roky po rozvodu... a cekam, jestli se "nevzpamatuje, vystrizlivi, ji se treba neomrzi... a po mne a dceri se mu nezasteskne"...
PS: A kdyby se vratil, vse by bylo odpusteno (prekryto laskou - slovy z Bible), laska neporusena a radost znasobena... Jenze se nevratil :grater:

Selima napsal(a):

To je už takpovediac vyšší dívčí. :vissla:

A odkdy máte tento institut vzdělávání? Pokud vím tak poslední vyšší dívčí byla zrušena v roce 1947 a od té doby nebyla taková škola znovu založena :reta: :lol: To mohou tam Vaše matky či babky mít tutop školu. Taky je to vidět jak šla úroveň cugrut .lol:

Pandorraa napsal(a):

werena30 napsal(a):

Pan, ze čtyř dohod mám pocit(a zkušenost),že zabírají v akutní nouzi,ale v dobách "míru" je dodržovat je snad ještě těžší :( .

Ano, může být :)
Možná i proto, že "v dobách míru" ztrácíme "bdělost"..to "vědomí" jak žít.
Děje se to podle mne nám všem.
Dodržování jakýchkoliv dohod - ať už těch uzavřených s "bohem", nebo uzavřených sama se sebou - je podle mého názoru práce na celý život.
Myslím, že tady nikdo nemůže říci "mám hotovo".

Toteda ne :styrka: A teď jeětě k tomu vyšla Pátá dohoda :D

pomněnka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

werena30 napsal(a):

Pan, ze čtyř dohod mám pocit(a zkušenost),že zabírají v akutní nouzi,ale v dobách "míru" je dodržovat je snad ještě těžší :( .

Ano, může být :)
Možná i proto, že "v dobách míru" ztrácíme "bdělost"..to "vědomí" jak žít.
Děje se to podle mne nám všem.
Dodržování jakýchkoliv dohod - ať už těch uzavřených s "bohem", nebo uzavřených sama se sebou - je podle mého názoru práce na celý život.
Myslím, že tady nikdo nemůže říci "mám hotovo".

Toteda ne :styrka: A teď jeětě k tomu vyšla Pátá dohoda :D

Těch Dohod vyjde na konci tohoto století dalších deset. Stačí jedna jediná, být odpovědný a čestný sám k sobě, nelhat sám sobě!

Pisatel napsal(a):

Selima napsal(a):

To je už takpovediac vyšší dívčí. :vissla:

A odkdy máte tento institut vzdělávání? Pokud vím tak poslední vyšší dívčí byla zrušena v roce 1947 a od té doby nebyla taková škola znovu založena :reta: :lol: To mohou tam Vaše matky či babky mít tutop školu. Taky je to vidět jak šla úroveň cugrut .lol:

Máme vyššiu súkromnú dievčenskú školu... :reta: Zistím ti aj adresu, asi si ksonštatovla, že máš medzery vo vzdelaní a treba ich doplniť. :jojo: (A aj vy máte vyšší dívčí, tuším akaédmie aalebo možno školy..).

Selima napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Selima napsal(a):

To je už takpovediac vyšší dívčí. :vissla:

A odkdy máte tento institut vzdělávání? Pokud vím tak poslední vyšší dívčí byla zrušena v roce 1947 a od té doby nebyla taková škola znovu založena :reta: :lol: To mohou tam Vaše matky či babky mít tutop školu. Taky je to vidět jak šla úroveň cugrut .lol:

Máme vyššiu súkromnú dievčenskú školu... :reta: Zistím ti aj adresu, asi si ksonštatovla, že máš medzery vo vzdelaní a treba ich doplniť. :jojo: (A aj vy máte vyšší dívčí, tuším akaédmie aalebo možno školy..).

Tak to pozor, ona vyšší dívčí tenkrát a dnes o provozu domácnosti tzv. střední rodinná je ale úplně o něčem jiném. :reta::lol:

Mikeš napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

[Každý, kdo svou lásku jakkoliv podmiňuje, nemiluje, ale obchoduje.

Pokud máš na mysli podmínky typu: "Budu tě milovat, KDYŽ...", pak tomu rozumím - jinak jsem asi trochu někde jinde...:D

Taky mám namysli třeba podmínky typu: to nejsi hodný chlapeček, když nepapáš, to tě maminka nebude mít ráda....hezky to všechno sněz.
Třeba.

lupina montana napsal(a):

Selima napsal(a):

Áno, alebo milovať svoje dieťa(alebo aj svojho manžela), aj keď sa z neho vykľuje masový vrah a kanibal Čikatilo. :/ To je už takpovediac vyšší dívčí. :vissla:

A to máme ešte level, že milovať NEZNAMENÁ ospravdlňovať..... :cool:

:supr:

já si myslím, že každá z nás (třeba jsou i vyjímky - nepopírám) je vychována a vidí to všude kolem- televize, filmy.. - že být milován je samozřejmost a vlastně povinnost. Ne třeba tak příkře, jak to vyznívá z toho co jsem napsala, ale tak nějak..jako povinnost partnera, kterou si můžu vynutit nebo podmínit.

Ale ve skutečnosti je to s¨trašně vzácný, křehounký jev, který je třeba hýčkat ve vatičce. Jsou lidé, kteří toto nepoznají za celý život - myslím být milován partnerem.

Proto, když ten stav přijde, tak bychom si ho měli srašně moc vážit, být vděční a děkovat za jakýkoliv časový úsek, kdy byl.

Jsem hrozně ráda, že jsem na to přišla, že už nežiju v mýlce či iluzi. Proto emoce vztek a nenávist k někomu, kdo mě nemiluje je úplně absurdní, nepochopitelné.
Ale nejsem tak vyspělá, abych takto žila každou vteřinu, to bych nerada, aby z tohoto vyznělo... Jsem ráda, že alespoň vím jak to je a můžu si to objasnit. Když bych se teď dozvěděla, např. že muž má milenku, tak ztuhnu, přesně jako každá z nás, ale doufám, že si to budu moct v postupně v klidu mozečku přežvejkat a poskládat podle svého výše uvedeného popisu - ..že nemusí, fakt nemusí mě mít rád..a nenapáchám moc škod mlácením kolem sebe hlava nehlava..:)

Viki, to právě podle mě ale není láska, nýbrž zamilovanost, závislost, zábrany....nějaká ZA, prostě.
Měla jsem na mysli rozdíl přístupu: "on nemohl tak strašnou věc spáchat, můj synáček, je to takový hodný hoch, nic takového by on nikdy neudělal..."
TAk - tomu se bohužel taky říká láska - ale podle mě není.
Lásku vidím v tomhle:
"Zasluhuje trest, je to strašné, co udělala - ale je to moje dítě. Ovracet se od ní nebudu a koneckonců, kousek viny je i můj"
Prostě - některé věci se nedělají, ale to neznamená ztrátu lásky...jen trošku pořádku. To je všechno.

Pomněnka: Ano, ale stejně tam musejí být ty drobné nezachytitelné věci, které neumíme popsat a zachytit.

Jasně, Pomněnko, souhlasím. Však tyhle nezachytitelné věci CÍTÍŠ, aniž bys je uměla (nebo musela) pojmenovat, ne?  ;) :) A o to jde - to je ta "podmínka", o které mluvím (možná špatně zvolený termín, uznávám, lepší by byl "důvod", příčina"). :)
To je jedno :D.

ViktorkaLove napsal(a):

lupina montana napsal(a):

...A to máme ešte level, že milovať NEZNAMENÁ ospravdlňovať..... :cool:

Ja si myslim, ze prave dost casto znamena, napr.: Uhodil me, pac byl zoufalej... Podvedl me, pac byl opilej... Opustil me, pac ho oblbla... Vykaslal se na nas, pac byl nezralej... a klidne ho dal miluju jeste ctyri roky po rozvodu...

Viki, ale tohle, co říkáš, je vysvětlení - ne omluva.
Omluva by byla ve stylu "on mě a naše děti sice mlátí jako žito, ale on za to chudák nemůže, protože je vožralej. Když je střízlivej, tak nás nebije."
Tak tomuhle říkám "omlouvat" něco - ve smyslu vymlouvat se.
Můžu někoho milovat a nemusím ho přitom trpět (třeba ve společný domácnosti) - to jsou dvě různý věci :lol:

A tak se muze stat, ze milujeme nekoho, kdo "ma sve vady (a treba i dost zavazne!), a netrpime ho ve spolecne domacnosti"...
Ale precis, neni za tim "tolerujicim milovanim" i ocekavani, ze se veci zmeni k nasi spokojenosti, a pak treba... :rodna:

No to je asi osobní otázka, kolik je kdo ochoten tolerovat - čili zase jsme u mezí.
To myslím nemá s láskou jako takovou až tak moc společného....

Ale laska urcite ma meze - u kazdeho ruzne... Nekdo muze byt schopen milovat i vraha, a jiny sve city zameruje "pouze na skoro dokonale" jedince. (Svadelo mne napsat jenom dokonale... toz ale vsichni vime, ze dokonaly neni nikdo, tak "skoro dokonale"...,  proste "superlidi", v jakemkoliv smyslu...) Opravdu je to osobni otazka...

No to je ale to, o čem se bavíme, Viki! Že by v ideálním případě láska mít meze neměla - ale samozřejmě, že nejsme Bůh, takže má a asi mít bude. Prostě co je blíž je blíž, no....
Co já jsem měla na mysli bylo to, že láska k vrahovi (dejme tomu) jako taková může být bezpodmínečná - nikoli ovšem tolerance k činům.
To je to, co bych ráda oddělila....
Myslím, že i zabít je možno s láskou v srdci :)
Ve výjimečných případech, ovšem! (Ne abyste tady snesli milion planých příkladů, prosím...)

Samozrjeme... s láskou zabiť svoje trpiace, nevyliečiteľne choré dieťa, t.j. eutanázia... :jojo:

Alebo mladíka, ktorý lieta po škole s kalašnikovom a kosí.... :/

No, to už je vyšší dívčí... :/

Ale nény- keď máš záhradu, musíš to robiť stále :grater:
V menšom, samozrejme... :cool:

Ja som to nikdy nevedela... moja záhradka na chate vyzerala ako od Trnku... neznásilňovala som to a nechala voľne rásť... vyhrávala burina a agáty... :lol: