Jak se má o problémech týkající se nevěry, rozchodu, milenkách a mileních mluvit s dětmi?

Ahoj Lido nevim presne kolik je tvym detem let ale ja mam doma sedmiletou holku asama nevim jak to vezme jestli se budem muset stehovat od partnera.je hodne citliva ale kdyz bych s ni jednala narovinu tak by to urcite pochopila.snazila bych se ji vsechno vysvetlit v" mezich" a pak se ji vic venovat protoze by mi stejne nic jineho nez ona"to jedine stesti co v zivote mam" nezbilo.snad to zvladnem obe.drz se

Lído záleží natom jak staré děti máš a co s nima musíš řešit.Já když jsem řešila rozvod tak jsem mluvila sdětmi otevřeně na rovinu,ale jsou to už velcí kluci 17 a15.

Kdysi jsem někde četla, že "když se bourá hnízdo, neměly by se při tom ušlapat mláďata". Takže odlišit podle věku, ale NIKDY neházet špínu na toho druhého, nedělat ze sebe chudinku a NETAHAT děti do SVÝCH problémů. Ať se děje cokoliv, jsou to potíže partnerů, ne rodičů a děti musí vždycky vědět, že máma a táta, i když už se nemají rádi, budou VŽDYCKY mít rádi je a pořád budou jejich rodiče.

tak u nás 11 letý syn - o nevěře nemluvíme, navenek se nic neděje, on pouze několikrát konstatoval: s tebou se teta nebaví ( jako  milneka mého muže, neb jsme byli kamarádky a máme stejně staré syny :-))- takže svého času jsme s nimi jezdily různě na výlety atd.....na to pokrčím rameny se slovy nebaví, její chyba.... a nerozebírám dál....ale asi není v podstatě co rozebírat, protože u nás hádky na dané téma nejsou, já neřeším a tudíž manžel mlčí a v podstatěmu to vyhovuje. vypadá to, že se to dostává do outu, nebudu předbíhat, to záleží "na nich", protože jak už jsem jinde psala, nejhorší by bylo, kdyby byli oni mnou či jejím  manželem  rozejiti...na to musí přijít sami- nejlépe oba, nebo aspoň jeden z nich ( kdyby na to přišla ona- lépe pro nás, starý by si povzdychal a konec.Kdyby obráceně, ona by mohla furt dotírat - ...ženy udělají rozhodnutí, ale chlapi to  pořád zkouší.....nevím, ale toto je můj poznatek....(nakonec proč by to nezkoušeli, třeba to jednou výjde:-))) )

Michaelo, plně s tebou souhlasím, jen tě obdivuji, jak o tom dokážeš mlčet, to musí být hlava plná "myšek". Ikdyž s tak malým prtětem se máš asi co ohánět a dokáže tě plně celý den odpoutat. Jen když děti usnou, pak to dolejhá. Mám  2 bezva kluky, 7 a 11. Strašně mně podrželi svou čistou láskou.      V noci, kdy jsem už nemohla jsem si lehla do dětského pokoje na zem a poslouchala jak dýchaj, byl to důvod, proč ráno vstát, nevzdávat to. S tím vynuceným rozchodem jsi to vysithla, nepomohlo to, asi po 10 dnech to nezvládl a rozjel to nanovo. Hrozně mu chyběla, tak mi došlo, že my mu budem chybět až ho vyrazím. To jsem udělala až za půl roku, kdy měl možnosti ji více poznat. 36 hodin bez nás a tloukl hlavou do zdi. Jen trefit, ten správný čas. Těch 43 u tvého jména asi není věk, pokud jo pak klobouk dolů, mít maličké, nedokážu si představit. Lída

Lído,
došlo k omylu, který jsem už opravila: synovi je 11 let a tudíž  si dovedeš dle svých děti představit, že je samostatný...plnou hlavu myšek již nemám,dřív jsem mívala, ale prostě silou vůle a  pořád nějakým zaneprázdněním vše zaplašila, asi i na situaci si zvykla- opravdu, zvyk je železná košile a to do puntíku platí.Já právě vůbec mu nešlapala na patya zaujala postoj, že je to "jen" nevěra a prostě neřeším- ano trochu strčená hlavy do písku, ale  mně to vyhovovalo.Těch 43 mi opravdu je,a život si snažím užívat a prožívat (jak vidět se svím všudy, co k tomu patří:-)), ale naučila jsem se to brát s humorem..
Nejsme stejní, situace u každého se jedinečně vyvíjí, ale mě asi pomohlo, či pomáhá do  stavu naší situace nerýpat a vypadá to na konečné vyšumění....a opravdu si začínám myslet, že v dnešním uspěchaném životě a společnosti, není  život  jen o tom, jestli ten druhý mi je věrný či nevěrný, protože když se podívám okolo sebe, tak mám pocit, že pouze mí rodiče mi šli "špatným" příkladem, kdy v klidu a pohodě a bez hádek jsou spolu cca 5O let.

ale to není k tématu jestli o tom mluvit s dětmi...s malými určitě ne, s většími po pubertě- určitě jim říct vše co ajak ale s těmi v pubertě, což je cca 8-18 tak to sama nevím, respektive je jasné, že to pochopí, ale je i jasné, že budou strašně zmateni, zraněni a vůbec down.Ale to by si hlavně měli uvědomitti, kteří se snaží z rodiny utéct...my si to tady můžeme plkat, ale výsledek....

Michaelo, jsi mi příkladem, cítím, že máš pravdu, budu muset omezit co nejvíce myšlenky na to jak mi ublížil, soustředím se na to jak se teď moc snaží, snažíme, zítra jedem celá rodinka lyžovat, těším se na slunce, jako Váhu mně dobíjí, na to jak budem týden rodinka pohromadě. Zkusím to, bude to těžké.
      K tématu, na který jsem chtěla znát jiné názory: dětem jsem tajila do posledního dne,  přesto ten starší vypozoroval a vycítil napětí, trefila jsi se do zklamání, které zažili, můj partner byl vždy plně fungující otec, proto si to nedokázali srovnat. Než jsem přistoupila na partnerův návrat, obou dětí jsem se zeptala, jestli vezmem tátu zpátky, že se jen v "její jméno" splet, že mu lhala a teď je mu to moc líto, neváhali ani momentík a dál už o tom nikdy nechtěj moc mluvit, jako by to pro ně byl špatný sen, ze kterého se probudili. Starší občas nadhodí téma spolužáků ńebo kamarádů, když maj doma s rodiči problémy, děti se o tom baví mezi sebou úplně jinak.  Budou mi teď chybět vaše příspěvky, hodně mně pomáhají ve sebesrovnávacím období. Tak se budu těšit. Lída 35

Lído, jedete spolu na týden, buď vstřícná, žádné hudrování či připomínky něčeho špatného.... to z PRVÉ - PROSTĚ CHOVEJ SE JAK MUSLIMSKÁ ŽENUŠKA LÍBAJÍCÍ NOŽKY SVÉMU MUSLIMSKÉMU MUŽÍKOVI :-))) (nechtěla jsem psát velkým písmem)
Takže zkus to, bude to těžké pro tebe, ale ty to zvládneš, vzpomeň si na mě....když tak napiš, budu ti radou nápomocna :-))))Nevracejte se k tématu  předešlého rozchodu ani s manželem, natož s dětma, vyzní to teď blbě, ale je to jen na tobě jak to ustojíš. Jestli chceš, aby bylo vše při starém, tak to ustojit musíš, i kdybys večer ve sprše měla kopat do zdi (pochop jako do manžela)....je to blbý, když toto radí žena ženě, ale kdybys byla týden nasraná na celý svět a jen vyčítající, pak je ti jasné, kam by ho to táhlo....Zkus být nad věcí, le přesto naznačit, že se bez něj jako rodina neobejdete...Lído, cítím, že to klapne- když ti napíšu : tak to nezkaz, ..tak to vyzní, že kdyby ses na něj blbě podívala, tak už to kazíš, tak to zas ne, musí se samozřejmě taky snažit on, ale to ty víš a i to vycítíš. Budete teď intenzivně spolu, tak si všimneš změny
Těším se na pomailec(to je  nové slůvko místo pokec), až se vrátíte z hor.
Míša