Ahoj mamky,
příspěvky na babinetu v miminkách sleduju pravidelně a tak jsem se rozhodla, že se vás zkusím zeptat na váš názor. Máme dva syny, staršímu je 3 a čtvrt, mladšímu je 8 měsíců. Starší syn je mamánek, je na mě zkrátka závislý. Ještě tak vezme "na milost" manžela, s ním jde třeba ven nebo do bazénu. Ale k babičkám bez mámy prostě nepojede, brečí, že tam chce být se mnou. Když ho chceme nechat u babičky, tak ho babička musí zabavit a my prostě ujedeme. Chvíli brečí, ale pak už je v pohodě a u babičky se mu líbí, když odjíždíme, tak říká, že zase přijede, ale pak řekne, že jedině se mnou. U babiček ho necháváme opravdu jen občas, tak jednou za měsíc a půl na víkend. Myslela jsem si, že se to zlepší, až půjde do školky, že si zvykne na to, že je bez mámy, ale lepší to není. Teď je to spíš horší. Školku zvládl bez problémů, plakal jen asi tři dny, když manžel odcházel, pak už to bylo v pohodě. Líbí se mu tam. Je mi jasné, že teď i určitě žárlí na mladšího brášku, protože ten zůstane se mnou a on by měl být pryč, ale i než se mladší narodil, tak ode mě nechtěl pryč. To dokonce ani nechtěl někdy být s manželem. Máte některá zkušenost s mamánkem, jak dlouho to dětem vydrželo? Nechci ho nechávat řvoucího u babičky, ale když vím, že je pak u babičky v pohodě, tak mě s tím štve. Taky mi připadá, že dost hraje jenom divadlo na mámu, ale jak poznat, kdy to jenom na mě zkouší a kdy ode mě opravdu nechce?
Díky za jakékoliv zkušenosti a názory.

Katko a jak se cítíš ty , když ho máš opustit? Jsi v pohodě? Bojíš se předem co bude za divadlo? Jsi nejistá? Jsi nervozní?

Takto malé děti vycítí slabou stránku, nepohodu rodiče a tak to prostě zkouší. Zkus si uvědomit, jak sse v případě odchodu hcováš. Neprodlužuješ to moc dlouho? Nebo naopak není to jako blesk z čistého nebe?

Ty píšeš, že mu musíte ujet. Tak tohle tu situaci jenom zhoršuje - vím podle synovce. Dítko se potom cítí nejisté a o to víc se pak upíná k jediné jistotě kterou je pro něj máma. Musíš ho pravidelně předávat po chvilkách tatíinkovi, babčkám, ale v klidu a jistě. např. teď potřebuju zajít k doktorovi, tak ty půjdeš navštívit babičku, po obědě tě vyzvednu. A v klidu ho dát babičce, znovu zopakovat že přijdeš po obědě, že opravdu musíš a odejít. Plakat bude chvilku a bude to dobrý. Musí najít znovu jistotu,, že ho neopustíš. A taky by bylo dobré, podnikat nějakou aktivitu jenom s tím starším a malýho dát na hlídání třeba tatínkovi.

Katka12 napsal(a):

Máte některá zkušenost s mamánkem, jak dlouho to dětem vydrželo?

Mýho švagra to drží ještě v 36ti :rolleyes:

nicméně já vidím problém v tom, že syn zůstává u babičky jednou za měsíc a půl rovnou na víkend. Určitě bych to dělala jako otužování - postupně, nejdřív společně strávený čas (třeba ten víkend), pak hodinku s babičkou, pak celé odpoledne, celý den, celý víkend apod.

Díky za odpovědi, ale bohužel to, co jste radily nepomohlo, zkoušeli jsme. Pokud jsem se mu snažila vysvětlit, že bude u babičky jenom na chvíli, že pro něj odpoledne/večer přijedu, tak začal brečet, že chce jet se mnou a pověsil se na mě. Prostě si to nedal vůbec vysvětlit. Když odjedu, tak chvilinku brečí a pak je v pohodě. Fakt nevím, jestli nehraje jenom divadlo. V tom případě by byl ale dost vytrvalý, protože už do trvá dlouho. Postupné "otužování" taky žádný efekt nemělo.

Katko a jak často vidí babičku? Vidí ji i jindy, že přijede na návštěvu  vám nebo vy k nim a všichni si hrajete?

Pokud žárlí, tak mu zkus někdy říct co vše doma děláš když je ve školce, aby věděl že se jen nevěnuješ miminku.