Přeju so nejmíň smutných témat k řešení :)

No jo děvčata, po bitvě je každej generál a každej by to 100% zvládnul líp než já teď. A že's Majko nevěděla sama, kdy máš přestat a a polovina z  těch co sem přispívají to asi nevěděla taky. Ono se to dobře radí, když máš za sebou to že si můžeš vůbec dovolit onemocnět tak , že Tě to třeba na půl roku vyřadí z práce a můžeš být ekonom na jakékoli zaměstnanecké úrovni a ten příjem z nemocenské prostě máš. Chěla bych vědět jaká kouzla bys dokázala za 25 Kč denně s tím, že úřad nemá povinnost Ti nahlásit zvýšení plateb a ze seznamu Tě vyškrtne - vy jste nám z databáze vypadli (po zaplacení X peněz na nemocenskou, kterou mi stejně nikdy nikdo nevyplatil -ani korunu). Já jako podnikatel si to dovolit nemůžu ale rodinu prostě chránit MUSÍM. Nevím jak kdo vás, ale já holt jo. Ty děti nemám komu nechat a Munďáka nakonec asi taky ne ( to bude záležet na něm)

A co se týče XXX, těch 7 mega nemám dluh za rok,ale za 14 let, víš. A asi tomu rozumíš jak koza petrželi, podnikající fyzická osoba s podvojným účetnictvím si asik těžko může něco "ulít". To prostě ručíš vším, co máš a abych si něco "ulila", tak bych musela být bezdomovec.

Ros....klid, vydejchej to....my ti věříme, že to zvládneš

já ti rozumím.......

Ros, místo přemýšleni, hlavně nad těmi radami, které tě iritují, protože právě v nich něco bude, kritizuješ příspěvky a napadáš. Akorát kolem sebe kopeš, místo ztišení. Čím víc křičíš, tím víc zakrýváš sama před sebou to, co se ti děje. A nejen na tomhle vlákně. :(

Vím sama, kdy mám přestat. Právě teď.

Tak to urob, Majka... ;) neubližuj a nevyhrážaj sa tým toľko, a proste prestaň... Mmch, skús si položiť otázku, prečo to pre zmenu tak irituje TEBA. :jojo: ČO ti to zrkadlí?

Neirituje. Som len unavená z energetického upíra. Nevyhrážam sa. Konštatujem s kľudom v duši.

majkafa napsal(a):

Ros, místo přemýšleni, hlavně nad těmi radami, které tě iritují, protože právě v nich něco bude, kritizuješ příspěvky a napadáš. Akorát kolem sebe kopeš, místo ztišení. Čím víc křičíš, tím víc zakrýváš sama před sebou to, co se ti děje. A nejen na tomhle vlákně. :(

Ty máš dneska asi nějakej blbej den, že, Majko?

majkafa napsal(a):

Neirituje. Som len unavená z energetického upíra. Nevyhrážam sa. Konštatujem s kľudom v duši.

:jojo:, Ros potřebuje jen pozornost o nic jiného nestojí .

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ros, místo přemýšleni, hlavně nad těmi radami, které tě iritují, protože právě v nich něco bude, kritizuješ příspěvky a napadáš. Akorát kolem sebe kopeš, místo ztišení. Čím víc křičíš, tím víc zakrýváš sama před sebou to, co se ti děje. A nejen na tomhle vlákně. :(

Ty máš dneska asi nějakej blbej den, že, Majko?

Když někdo napíše co si myslí, tak má blbej den :co: ?

Ross, čtu si to vlákno celé, nejenom tvůj příběh, ale všechny, které tu byli napsány( a některé měli smutný konec), ale i všechny příspěvky  a rady, občas divné, ale všechny měli něco společné... chtějí pomoct, radou, nakopnutím, i prostým zamyšlením...Chtěla jsem říct, že v listopadu jsme koupily domek v insolvenčním řízení. Paní podnikala jako fyzická osoba společně s mužem jako spolupracující osoba v nákladní dopravě a loni musela vyhlásit bankrot.Není to o tom, že by byla neschopná, a jak jsem se dozvěděla, byli to naprosto bezproblémoví lidé, jen ji vyrostla konkurence v dynamicky se rozvíjející se firmě, která měla jiné finanční zázemí.... a už se vezla. Bohužel všechno o ni visí na portálu Justice, takže jsem si mohla udělat obrázek (je tam přiznání za poslední 2 roky, soupis majetku....exekuční tituly) Podle mě udělala to nejlepší co mohla, stopla to hned a asi ji i insolvenční správce majetek prodal i v dnešní domě velmi výhodně... Ne vždy se nám chce do řešení, které nám evokuje pocit, že jsme zklamaly.. ALE koho? a co?  Držím ti pěsti, a vím že se rozhodneš správně....

aprill napsal(a):

majkafa napsal(a):

Neirituje. Som len unavená z energetického upíra. Nevyhrážam sa. Konštatujem s kľudom v duši.

:jojo:, Ros potřebuje jen pozornost o nic jiného nestojí .

Tak jej ju buď dávajte (dobrovoľne), alebo nedávajte. Nechápem, prečo sa rozčuľujete, nikto vás nenúti venovať jej pozornosť. ;) Ja si tiež myslím, že namiesto zachraňovania (iluzórneho) Munďáka mala už dávnejšie zachraňovať lekáreň - ale jednak ma to nerozčuľuje, druhak chápem, že ona to má nastavené inak a keď v tom žije, veci nevidí tak jasne a dochádzajú jej pomalšie. Je to tak ako v om prirovnaní so žabami, ktoré hodíte do vriacej vody, alebo im ju len postupne prihrievate...
Treťak to fakt môže mať nastavené tak, že jediná dôležitá vec na svete je Munďák - a je to vcelku jej vec. Vy to môžete a nemusíte chápať, ale to je tak vcelku všetko, čo s tým môžete robiť. Ak sa vám to nepáči, tak toto vlákno - alebo Rosamundu konkrétne - proste ignorujte. :vissla:

aprill napsal(a):

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ros, místo přemýšleni, hlavně nad těmi radami, které tě iritují, protože právě v nich něco bude, kritizuješ příspěvky a napadáš. Akorát kolem sebe kopeš, místo ztišení. Čím víc křičíš, tím víc zakrýváš sama před sebou to, co se ti děje. A nejen na tomhle vlákně. :(

Ty máš dneska asi nějakej blbej den, že, Majko?

Když někdo napíše co si myslí, tak má blbej den :co: ?

Když někdo napíše, co si myslí, tak to může vypovídat taky o jeho rozpoložení. Co je na tom tak těžkého?? :co:

Rosamunda napsal(a):

A co se týče XXX, těch 7 mega nemám dluh za rok,ale za 14 let, víš. A asi tomu rozumíš jak koza petrželi, podnikající fyzická osoba s podvojným účetnictvím si asik těžko může něco "ulít". To prostě ručíš vším, co máš a abych si něco "ulila", tak bych musela být bezdomovec.

...těžko ti tu vykládat jak moc právě tomuhle rozumím. To plácání po zádech ti nepomůže. Spíš jak ti píše Majka by bylo dobré popřemýšlet proč tě zrovna moje připomínky tak rozhazujou. Škoda, že jsi si na takové milionové obraty nezaložila sročko. Ručila by si do výše podílu. A s tím ulíváním to myslím fakt vážně, právě proto že se  musíš postarat o děti. A jestli dluhy narůstají 14 let tak bude asi něco ve firmě špatně to už je moře času je umořit je-li toho firma schopná. Nevypovídá to nic o tvých schopnostech, ale třeba prostě si jen na špatném místě obklopená konkurencí, která umí lepší ceny apod. Ne všichni co zbankrotují jsou špatní podnikatelé. Dnešní doba semele i tak obrovské firmy jako byly bohaté americké banky aj. Spíš bych se fakt soustředila jak vyvést nejaké peníze pro děti, smutný je, že jste zastavili barák. Moje tchyně t v porevoluční euforii udělala taky. Banka jim dům zabavila a my jsme ho vykoupili zpátky od nějaké agentury co vykupovala dluhy bank. Koupili jsme ho za polovinu dluhu i tak to byla milionová cifra. Takže dneska nejsou na ulici, ale měli kliku mohl to koupit i někdo jiný. Vím o čem mluvíš ;) Někdy je dobrý přestat zachraňovat nemožný a podívat se kolem sebe.

Tý Ros, nejsi náhodou tak trochu praštěná? :dumbom:  Tady máš kupu starostí (právě jsem si to přečetla) a na druhou stranu založíš tak krásně pozitivní vlákno :D  No, každopádně ti přeji hodně moc sil, štěstí a pár schopných lidiček co ti s tím pomůžou.

Poly napsal(a):

aprill napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Ty máš dneska asi nějakej blbej den, že, Majko?

Když někdo napíše co si myslí, tak má blbej den :co: ?

Když někdo napíše, co si myslí, tak to může vypovídat taky o jeho rozpoložení. Co je na tom tak těžkého?? :co:

...to je fakt divný, že lidi do veřejné diskuse píší co si myslí :godlike: někdy mi připadá, že lidi jsou nepoučitelní a veří virtuálnímu počítačovému světu. Kdo si pamatuje na komedii kolem Estelly co tu nedávno proběhla ví o čem píšu ;)

Ros,

shodou okolností jsem se nedávno dívala na netu na 13. komnatu Kateřiny Janouchové, která byla dvakrát vdaná za alkoholika a má s nimi tuším 4 nebo 5 dětí. S tím druhým manželem zůstala, on už 5 let abstinuje. Ale začal se léčit, až když ho vyhodila z domu. A bylo zajímavé, co právě tento manžel říkal. Bylo to něco v tom smyslu: Alkoholik se stokrát může opravdu chtít léčit kvůli svým blízkým, ale nikdy to nedokáže. Musí se chtít léčit kvůli sobě. A na to právě potřebuje být sám, aby si to uvědomil, aby si uvědomil, že mu právě jde už jen o jeho život. Proto potřebuje být svými blízkými "vykopnut". Jsem si říkala, že ti to napíšu, i když ty to určitě víš :) Taky tam mluvil Nešpor o tom, jak blízcí musí přestat alkoholikovi pomáhat. Ten Nešpor mi vůbec přijde hodně dobrý, nemohl by manžel třeba jít na to léčení k němu? - Omlouvám se, že to tady znovu probírám, vím, že to už bylo stokrát probráno...

Taky vím, že teď musíš řešit lékárnu, a ne Munďáka - i když obojí je pro tebe asi stejně těžkou životní situací. Moc ti držím palce, abys to zvládla, a je mi jasné, že to nebude lehké :pussa:

Poly, mně to tady už nikdo nevěří, že jsem schopná žít v klidu i bez Munďáka, vždyť byl 3 měsíce v Kosmonosích a taky jsem to nakonec, i když s různými zakopnutími zvládla - zjistila jsem, že to jde. No a teď, když je v Sadské, tak se cítím úplně bezvadně, můžu se v klidu - pokud pominu ty moje dva puboše propadající z matiky - věnovat řešení lékárny a nemusím se obávat, co mně zase doma čeká atd. Prostě jsem se svým způsobem od něj odloupla a v podstatě ho "vyhodila" - bydlí jinde a bojuje svůj boj sám se sebou, to za něj nikdo neudělá. A pokud se mu nepovede ten boj vybojovat, tak podle situace pak udělám nějaké rozhodnutí, co dál, ale rozhodně už se do toho bludného kruhu, v němž jsem běhala 5 let, nehodlám nechat znova zatáhnout ani alkoholem, ani nadužíváním prášky, ani nezvládnutou a neřešenou depresí. A to, že se tady kde kdo podivuje nad mými dluhy už mně nechává chladnou, prostě se ta situace nedá takhle přes sklo korektně vysvětlit, to bych tu musela psát román asi na hodinu čtení a to by nikdo sejně nepřečetl až dokonce. Takže zkráceně: dluh vznikl za posledních 10 let, na počátku jsme zrekonstruovali dům, ale to nebylo po konkurenci ani kopání kanalizace ve městě (paralýza života na několik let) ani Julínkových a Janotových balíčcích a ekonomické krizi ani vidu ani slechu, měli jsme podrobný ekonomický plán, ale ten bohužel díky nepředvidatelným okolnostem nevyšel a do toho všeho problémy s Munďákem. Pak už jsem ke své škodě nedokázala kvalifikovaně uvažovat, kam až mám v tom oddlužení a konsolidaci jít a co si navíc k tomu velkému konsolidačnímu úvěru mohu dovolit, no a tak jsem , kde jsem. Nicméně neskládám zbraně, uvidím co mi řekne ten ekonom a jak dopadne jednání šéfa konsolidační agentury s tím velkým dodavatelem. Jsme prostě úplně na hraně, pravděpodobně i za hranou, ale to nechám na posouzení odborníkovi.
Co se týče možnosti podnikání jako s.r.o., mám smůlu, začínala jsem s podnikáním 5 let po VŠ a na to abych mohla vlastnit lékárnu bych jako s.r.o. musela mít 10 let praxe a 2 atestace. Já se štěstím udělala 1. atestaci a situace byla taková, že jsem musela buď začít podnikat ihned nebo to vzdát, tak jsem to začala dělat jako fyzická osoba.
Majko, nikterak Tě nenapadám a je mi líto,že`s to vzala takhle, jen jsem chtěla zdůraznit, že když jsem uvnitř problému, tak holt prostě nevím, kdy je to dost, páč nemám ten správný nadhled. Měla jsem pocit, že u Tebe najdu pochopení. Vedlo mně k tomu to, že jsi taky prošla těžkým obdobím a to co jsem se o Tobě dozvěděla, mně vedlo k názoru, že`s možná taky nevěděla, kdy už s tím skončit. Ale možná to je jen můj dojem, možná jsi věděla, kdy si říci dost. Já k nějakému rozhodnutí prostě musím asi dojít jinak, třeba pomaleji a proto si tu o tom se všemi povídám, abych si ujasnila, co vlastně chci. Rozhodně kolem sebe nekopu, nemám totiž proč.

Ros, :)
Myslím si, že vzniká nedorozumnění, které bych ráda ozřejmila... Můžu se samozřejmě i plést...
V  reálu jsi jiná, než tady vyznívá při pouhém čtení. To bych těžko vysvětlovala.
Já osobně očekávala naivní křehké stvoření, submisivní,  u kterého mi nešlo dohromady podnikání v lékárenské branži s takovými obraty.
Přišla naprosto sebevědomá, inteligentní, příjemná, sympatická baba, která má logické, přímé, nesentimentální  a bystré uvažování, zkrátka žádná křehotinka natvrdlá. :D

Jak už jsem psala, jsem absolutně klidná, že to zvládneš. Jsi silná samostatná ženská, která dokázala mnohem víc než se mnohým z nás vůbec snilo..Jistě, že velké záměry jsou provázeny většími starostmi (např. lékárna), než např. domácí vyšívání či zaměstananecký poměr např. v mateřské školce, to ale mnohým nikdy ani nedojde.

Kdo podnikání zažil na vlastní kůži, ví že člověk může být i v mínusu nemusí znamenat vůbec nic. A jsou lidé , které se podnikat nikdy ani neodváží, protože by riskovali. Kritika je pak nasnadě, protože vůbec v tom velkém měřítku neumějí uvažovat. Nikdo z nás zde nemůže šance vašeho podnikání reálně zvážit a vyhodnotit, nemáme konkretní podklady,  to víš jen ty. A málo z nás bude tak fundovaných.

Proto bych si z některých příspěvků hlavu nedělala, každý má SVŮJ DŮVOD proč TO  (co píše) , sem píše.

Ani si myslím, že nemusíš vysvětlovat. Jistě každý příspěvek čteš a zvažuješ jeho přínos - o tom nepochybuju.
Já jsem někam psala ohledně  MD psych.  Neviděla jsem nikde od tebe reakci, to by mě zrovna zajímalo..
Ros, držím ti permanentně palce, a očekávám info o NS.

Ahoj Wiki, máš pravdu že submisivní křehotinka rozhodně nejsem :lol: (180 cm, 86 kg, pro ránu nejdu daleko). To ale přes sklo nikdo nemůže vidět a je pravdou že uvnitř jsem křehčí než vypadám,ale zase néé tak o moc. Co se týče MD psychozy, tak se to vysvětlilo, Munďák mi volal jen tak ve spěchu, zrovna jsem běžela na jednání a tak jsem myslela, že je to nová diagnoza, ale naštěstí nebyla. Jen ten jeho psycholog říkal, že tam nějaký náznak je, ale že se to musí vše probrat a pořešit, takže vlastně úplně přesnou diagnozu Munďák zatím nemá, ale to je fuk, hlavně pokud ho tam naučí se s těmi propady vyrovnávat jinak než chlastem a práškama. Zatím to vypadá, že ho hned tak domů nepustí, minulou středu se tam málem sesypal, když jsem mu řekla, že to ten ekonom moc nevidí, takže na sobě ještě bude muset hooodně zamakat.

ok, dobře, dobře,

ŠKoda, že nejsi stejně ulítlá jako já, nastartovala bys Hoo´oponopono, moc podvědomí, sílu přitažlivosti, položila by ses do toho...a jela... a ten tvůj chlap-  to samé - toho dostat já do rukou ! :D

Zlehčuju, samozřejmě. Řádím. .. :) Dneska mám zase nabito, tak potřebuju upustit energii, půl hodina běhu s pr...í ve vakuu mi zřejmě nestačila..  :lol:

Wiki napsal(a):

ok, dobře, dobře,

ŠKoda, že nejsi stejně ulítlá jako já, nastartovala bys Hoo´oponopono, moc podvědomí, sílu přitažlivosti, položila by ses do toho...a jela... a ten tvůj chlap-  to samé - toho dostat já do rukou ! :D

Zlehčuju, samozřejmě. Řádím. .. :) Dneska mám zase nabito, tak potřebuju upustit energii, půl hodina běhu s pr...í ve vakuu mi zřejmě nestačila..  :lol:

Co žes to měla ve vakuu? A můžeš mi popsat, když tak do SZ pokud nechceš na sklo, jak se startuje Hoo´oponopono  :D ?

Wiki napsal(a):

ok, dobře, dobře,

ŠKoda, že nejsi stejně ulítlá jako já, nastartovala bys Hoo´oponopono, moc podvědomí, sílu přitažlivosti, položila by ses do toho...a jela... a ten tvůj chlap-  to samé - toho dostat já do rukou ! :D

Zlehčuju, samozřejmě. Řádím. .. :) Dneska mám zase nabito, tak potřebuju upustit energii, půl hodina běhu s pr...í ve vakuu mi zřejmě nestačila..  :lol:

Bohužel Wiki, ani tahle technika není tak zcela všemocná, jak se v knize Svět bez hranic tvrdí....

Rosamunda napsal(a):

Ahoj Wiki, máš pravdu že submisivní křehotinka rozhodně nejsem :lol: (180 cm, 86 kg, pro ránu nejdu daleko). To ale přes sklo nikdo nemůže vidět a je pravdou že uvnitř jsem křehčí než vypadám,ale zase néé tak o moc. Co se týče MD psychozy, tak se to vysvětlilo, Munďák mi volal jen tak ve spěchu, zrovna jsem běžela na jednání a tak jsem myslela, že je to nová diagnoza, ale naštěstí nebyla. Jen ten jeho psycholog říkal, že tam nějaký náznak je, ale že se to musí vše probrat a pořešit, takže vlastně úplně přesnou diagnozu Munďák zatím nemá, ale to je fuk, hlavně pokud ho tam naučí se s těmi propady vyrovnávat jinak než chlastem a práškama. Zatím to vypadá, že ho hned tak domů nepustí, minulou středu se tam málem sesypal, když jsem mu řekla, že to ten ekonom moc nevidí, takže na sobě ještě bude muset hooodně zamakat.

:) Ros, ono se říká čím impozantnější schránka, tím křehčí a zranitelnější dušička  :)
MMCH já jsem laik, takže mě ani tak moc neber v potaz ... ja jisté, že se Munďák pohyboval poslední dobu v příšerném presu a zkrátka to nezvládl. Jako MD bych to u Munďáka neviděla (dle mého skromného laického názoru :)) tam bude spíš v pozadí nezvládnutý psychický tlak se všemi hrůzami, které to nakonec přineslo. Nicméně musí abstinovat, abstinovat a zase abstinovat, panč základním pilířem je abstinence, abstinence a zase abstinence.
Ale už se nechci opakovat :D

A můžeš mi popsat, když tak do SZ pokud nechceš na sklo, jak se startuje Hoo´oponopono

Jo, tak tohle by mě taky zajímalo ... ve čtvrtek mám další rozvodové stání :D
Doufám, že k tomu nebudu potřebovat lítat se zadnicí ve vakuu ... spíš jestli by to nešlo nějak zařídit, aby tu zadel ve vakuu měla pro změnu protistrana ...:D

...přemýšlím nad slovním obratem "a hlavně ho tam snad naučí vyrovnávat se s propady jinak než jen chlastem a práškama"
Možná to bude vypadat ode mne jako hnidopišské slovíčkaření. Ale myslím, že dospělého člověka kolem padesátky nikde nikde nic ho nenaučí. On se musí naučit on sám, s jejich pomocí a především s obrovským vlastním nasazením. (a to mi nějak u Munďáka není z popisů tady patrné)

Nechci ti Ros brát naději a srážet tě, ale toto ho přece učili už v léčebně, to je principem všech léčeben - nastavit psychiku člověka tak, aby se propady naučil zvládat jinak. Byl tam tuším 3 měsíce - a bohužel - výsledek nula.
A očekávat, že ho někde někdo přenastaví, přeprogramuje jako porouchaný počítač,mi přijde jako  nereálná. Vždyť je to zhuba padesátiletý chlap, a tyto nezdravé postupy má zažité minimálně desetiletým praktikováním. Takže - obávám se, že zázraky se nedějí a dít ani nemůžou. :(

Ros, ty sito asi neuvědomuješ, ale často tu o Munďákovi píšeš jako o věci. Napři. "Oni mi ho z léčebny půjčí", a nebo to dnešní "ho tam snad naučí. nechci aby to vyznělo tvrdě, ale mě toto vyjadřování připomíná opravdu psaní o pasivní, neživé věci. Ve smyslu Dala jsem auto do servisu, oni mi ho tam spraví... :(

Myslím, že celý tento přístup je chybný, bohužel ale nemám na to jednoduchou radu, jak to změnit...

Blossom napsal(a):

...přemýšlím nad slovním obratem "a hlavně ho tam snad naučí vyrovnávat se s propady jinak než jen chlastem a práškama"
Možná to bude vypadat ode mne jako hnidopišské slovíčkaření. Ale myslím, že dospělého člověka kolem padesátky nikde nikde nic ho nenaučí. On se musí naučit on sám, s jejich pomocí a především s obrovským vlastním nasazením. (a to mi nějak u Munďáka není z popisů tady patrné)

Nechci ti Ros brát naději a srážet tě, ale toto ho přece učili už v léčebně, to je principem všech léčeben - nastavit psychiku člověka tak, aby se propady naučil zvládat jinak. Byl tam tuším 3 měsíce - a bohužel - výsledek nula.
A očekávat, že ho někde někdo přenastaví, přeprogramuje jako porouchaný počítač,mi přijde jako  nereálná. Vždyť je to zhuba padesátiletý chlap, a tyto nezdravé postupy má zažité minimálně desetiletým praktikováním. Takže - obávám se, že zázraky se nedějí a dít ani nemůžou. :(

Ros, ty sito asi neuvědomuješ, ale často tu o Munďákovi píšeš jako o věci. Napři. "Oni mi ho z léčebny půjčí", a nebo to dnešní "ho tam snad naučí. nechci aby to vyznělo tvrdě, ale mě toto vyjadřování připomíná opravdu psaní o pasivní, neživé věci. Ve smyslu Dala jsem auto do servisu, oni mi ho tam spraví... :(

Myslím, že celý tento přístup je chybný, bohužel ale nemám na to jednoduchou radu, jak to změnit...

Ahoj Bloss, to je právě to, že v léčebně se jeho cyklickými propady nikdo nezabýval, když na to upozorňoval, tak mu řekli, že to má z chlastu a dál to neřešili. Aby se tam někdo zabýval na terapeutické skupině depresemi, to ne, četly se životopisy a dělaly se postupy a když se Munďák vrátil domů, tak byl přesvědčen, že ty psychické problémy abstinencí odezní, ale ono ne a tak je tam, kde je. Samozřejmě, že vím, že ON SÁM MUSÍ CHTÍT SE NAUČIT, NAŠTĚSTÍ ON CHCE.
Co se týče toho, že o něm píšu jako o věci, zapomněla jsem, že mně nemůžete vidět, příště tam šoupnu chechtacího smajla, je to samozřejmě jen nadsázka a sranda, jako věc ho vůůůůbec neberu, miluju ho. Takže věty typu, že "mi ho z nemocnice půjčí", berte prosím s rezervou :D

Pandorraa napsal(a):

Wiki napsal(a):

ok, dobře, dobře,

ŠKoda, že nejsi stejně ulítlá jako já, nastartovala bys Hoo´oponopono, moc podvědomí, sílu přitažlivosti, položila by ses do toho...a jela... a ten tvůj chlap-  to samé - toho dostat já do rukou ! :D

Zlehčuju, samozřejmě. Řádím. .. :) Dneska mám zase nabito, tak potřebuju upustit energii, půl hodina běhu s pr...í ve vakuu mi zřejmě nestačila..  :lol:

Bohužel Wiki, ani tahle technika není tak zcela všemocná, jak se v knize Svět bez hranic tvrdí....

Já to vím..:) máš naprostou pravdu.

Pan - jde mi o přehození vyhýbky v myšlení. Ve staré koleji to NEJDE. nebo to pojede stále dokola - nikam.

Ale trvám zabejčeně na přístupu ke všemu a všem s láskou.  :) Stane se to součástí člověka, zvyk, zautomatizuje se to a vyplní se podstatný kus "mozku" či mysli. Tím pádem vytlačí nesmysly a zlo.  Zpětnou vazbu mám vysledovanou také. Nečekám "zázraky" a samospasitelné 4 věty. Zrovna já - stará vojna - co si neudělám nemám ! :D

pro Ros - Vidím , že jsem včera byla skutečně pod vlivem endorfinů - - vacuwel - je to pás, kde jdeš - až běžíš a od pasu dolů jsi ve "stroji", který vytvoří vakuum (já mívám -25 ). Takže jdu - běžím (dle toho jak si to nastavím) půl hodiny. V životě jsem nikdy nebyla zpocená (já princezna :D). Tady jsem to zažila prvně a durch. Jo některé dámy ze stroje slézaj vypadajíce stejně jako když nastoupily, jen lehounce zrůžovělé...ale to vážně není můj případ... :D
Je to moje nová láska! Ještě tady máme jeden stroj- to samé , ale místo pásu tam přešlapuješ v určitém tempu - ještě větší makačka . Já sportovní srágora - nic mě nikdy neudrželo. Máte-li to někde v okolí - zajdi si , vážně doporučuju.

Cvičení je mimo téma - nicméně psychiku podpoří, tudíž správně

jenže jeho ..........ON NAŠTĚSTÍ CHCE....... je jen takové šolíchání, když zase něco provede.
většinou JEHO léčbu zajištuješ ty s pomocí lékařů.

pro Wiki..........já zase "našla" vibrosauno.
no žužo. je tam teplo (to já můůůžu) a vibruje to. už se těším na pátek až tam zase zalezu.

Ros - jeho propady - byly brány jako deprese ? Bral antidepresiva? Myslím, že jsi o tom něco psala...jak to má? Souvisí to?

Já mám teď přesně ve vzpomínce jednu moji "kolegyni". Utkvěla mi její anabáze.  Trpěla depresemi - nevěděla to. Pila - zapíjela ty smutky.

Pak ( po letech)jí nějaký psychiatr nasadil antidepresiva -a zřejmě se trefil okamžitě - ona mi říkala, že ačkoliv je to k neuvěření, že přesně může říct, od kterého dne jí to "zabralo" . Datovala efekt od nějakých tří týdnů po začátku . To mě hodně překvapilo, nějak jsem "na antidepresiva" nevěřila. Ta kočka alkohol už nevzala (dodnes) - prostě ho "nepotřebovala".

agewa napsal(a):

pro Wiki..........já zase "našla" vibrosauno.
no žužo. je tam teplo (to já můůůžu) a vibruje to. už se těším na pátek až tam zase zalezu.

Jo, tam jsem bxyla také, vybírala jsem pečlivě - hlavně abych NIC nedělala a přitom hubla a tvarovala se :lol:
Jo - bylo mi to příjemné - velmi - jen zpočátku mi drnčely i zuby, než jsem ovládla řízení :D

Byla jsem po nemoci, hnusné chřipce a bylo to bezvadné na svalstvo a celého bolavého člověka.. Mě ale potom popadnul vacuwel a už jsem "neslezla" :)

Wiki napsal(a):

agewa napsal(a):

pro Wiki..........já zase "našla" vibrosauno.
no žužo. je tam teplo (to já můůůžu) a vibruje to. už se těším na pátek až tam zase zalezu.

Jo, tam jsem bxyla také, vybírala jsem pečlivě - hlavně abych NIC nedělala a přitom hubla a tvarovala se :lol:
Jo - bylo mi to příjemné - velmi - jen zpočátku mi drnčely i zuby, než jsem ovládla řízení :D

Byla jsem po nemoci, hnusné chřipce a bylo to bezvadné na svalstvo a celého bolavého člověka.. Mě ale potom popadnul vacuwel a už jsem "neslezla" :)

mě se tam taky mooc líbí, že nic nedělám:D
no ale hlavně to teplo, já se dokážu nabít jen teplem (vana, hodně horký pití ....to je jedno, hlavně horký , no vařící). takže proto tahle sauna. v normální je mi špatně .

Wiki napsal(a):

Ros - jeho propady - byly brány jako deprese ? Bral antidepresiva? Myslím, že jsi o tom něco psala...jak to má? Souvisí to?

Já mám teď přesně ve vzpomínce jednu moji "kolegyni". Utkvěla mi její anabáze.  Trpěla depresemi - nevěděla to. Pila - zapíjela ty smutky.

Pak ( po letech)jí nějaký psychiatr nasadil antidepresiva -a zřejmě se trefil okamžitě - ona mi říkala, že ačkoliv je to k neuvěření, že přesně může říct, od kterého dne jí to "zabralo" . Datovala efekt od nějakých tří týdnů po začátku . To mě hodně překvapilo, nějak jsem "na antidepresiva" nevěřila. Ta kočka alkohol už nevzala (dodnes) - prostě ho "nepotřebovala".

Wiki ... to je na tom to nejhorší, že pacient sám od sebe neumí rozpoznat, že ty nepříjemné stavy, které ho pronásledují jsou rozjetá deprese :/ a pokud je potlačuje skleničkami alkoholu, je to skok na skluzavku do pekel.
Mně to vysvětlil názorně člověk, který mi vyjednal pobyt v léčebně:

Alkohol je sám o sobě antidepresivum. Když se napiješ, zastře Ti nepříjemnou depresi, když účinky alkoholu odezní, rozjede se deprese znovu a udeří dvojnásobnou silou, takže Ty se znovu napiješ, pokud možno ještě týž den, abys přetloukla strašlivé příznaky deprese ... a velmi rychle se dostáváš do závislosti na alkoholu, takže místo jedné psychiatrické diagnózy už máš rovnou dvě - deprese + závislost na alkoholu. Obě musíš řešit a obě musíš léčit, obě jsou pro Tebe vysoce nebezpečné, neexistuje, abys LHALA SAMA SOBĚ A VŠEM OKOLO, že nejsi žádný alkoholik, že máš "jenom deprese" :jojo:

:jojo: Wiki antidepresiva bral, jenže je začal brát až když už chodil do AT poradny a tam to taky řešili až po mé intervenci, ale tak nějak povrchně. Tak jsme šli k mé psychiatričce, ta ho nejdřív odmítla, že chodí přece do AT tak ať se starají tam. Pak nastoupil do léčebny, tam tomu taky nevěnovali žádnou zvláštní pozornost, i když tam už jevil známky MDP viz. aféra s hodinkami. No a po návratu domů stres z toho, že v lékárně není do čeho píchnout a že nemůže sehnat práci a jak blbě na tom jsme = obrovské propady = alkohol nebo léky, pokus o sebevraždu a tak ho z ATčka hnali zase k té mé psychiatričce no a už je tam kde je, tedy v Sadské. A tady s ním konečně někdo na těch jeho problémech začal dělat a on zatím vesele bez problému abstinuje, páč ví, že když se propadne, jako minulý týden, tak se má na koho obrátit a nikdo nad ním nemávne rukou, že to má z chlastu a že to je "bažení" a ne deprese jak prase.
A kromějiného ON SKUTEČNĚ CHCE, páč jinak je tam nikdo nehlídá, co si venku koupí nebo jestli se někde v restauraci napije, takže možnosti by měl, ale abstinuje. :)

Ros mezi depresi a bažením je dost velký rozdíl, takže je jde rozpoznat. To vím od přítele. Já vnějškově ten rozdíl rozpoznám jen slabě.

Osobně mám z poslední doby pocit, že se snažíš, možná v zájmu zachování své pohody, si celou situaci racionalizovat ve smyslu - manžel je psychiatricky nemocný a alkohol pije jen jako vedlejší doprovodný příznak. Od života s alkoholikem Tě bude odrazovat rozhodně více lidí než od života s psychiatricky nemocným člověkem. Tam naopak přece prokazuješ svou empatii, když ho budeš podporovat.... (možná je to důsledek zde velmi "citlivých" rádoby nakopávání). Jenže je to všechno tak ošidné. Připadne mi to jako, že člověk někdy radějí vidí to co vidět chce, než to co skutečně vidí.

Trochu nepříjemných otázek: Proč tedy manžel po návratu z léčebny nepokračoval v doléčovacích aktivitách? Pokud jsem to správně pochopila, tak seděl doma a čučel do PC. Nechodil k psychologovi, nenašel si žádnou skupinu abstinujících alkoholiků, nechodil sportovat, s pomocí v domácnosti se taky nepřetrhl.... Tebou popisované situace duševního rozpoložení manžela po návratu z léčebny zažívá možná každý druhý člověk, který se vrátí po léčbě domů. Větišna nic se sebou dál nědělá, protože si bláhově myslí, že tři měsíce psychologické masáže mu už přece stačili a on už je za vodou... ale to jen na pár týdnů... pak to vyprchá a opadá a většina se zase napije.

Pokud su vzpomeneš, tak můj přítel se na to po léčebě taky svým způsobem vybodl, ale po prvním kroku vedle si snad uvědomil, že tudy cesta nevede a začal se sebou něco dělat - chodí pravidelně k psychologovi, v rámci možností se hýbe alias sportuje, jezdí na akce abstinujících alkoholiků. Hlavně ABSTINUJE  (kdybych našla kurzívu, tak dopíšu zatím, protože jsem si vědoma toho, že se to může zvrtnout kdykoliv bohužel zpět).
Antidepresivá užívá už minimálně devět let. Před léčebnou byl tři týdny v nemocnici s depresemi a stejně pak skončil (začal  :-) v léčebně.
Deprese má stále - užívá však AD a tak je to relativně v poho. Někdy příjde blbá nálada, ale naučil se říct nám to a nemaskovat to, a tak to respektujeme a podpoříme ho. Protože každá blbá nálada zase přejde a je pak lépe.

No chtěla jsem asi původně napsat něco jiného.... Nechci se do nikoho navážet. Nejmíň do Tebe.  Já jen chtěla říct, že já si osobně raději přiznám, že je přítel alkoholik, než bych to skrývala za jinou diagnózu.

Znám i jednu paní, která je dlouholetě na AD - má za sebou pobyt na psychiatrii s těžkými depresemi (po smrti dcery) - ale nikdy jako léčbu svých depresí nevzala alkohol.  Deprese se alkoholem přece neléčí!! To ví každý psychiatrický pacient. Ví to i Tvůj manžel a přece to dělá.....

Já si nezakrývám, že je přeléčený alkoholik, ale mrzí mně, že se ani ATčku, kam chodil 4 roky ani v léčebně nikdo nezabýval těmi depresemi, kdyby se to podchytilo dřív, tak by do toho chlastu třeba nezapadl tolik. Jak to tu po sobě čtu, tak si stále více myslím, ž eněco jako MDP mít bude nebo nějakou lehčí formu tohoto onemocnění a tím, že se v léčebně nenaučil pořádně o sobě mluvit a říci co mu je a co potřebuje a jak se cítí, aby mu psycholog nebo ten jeho AT doktor mohli pomoci došel až k demonstrativce. K psycholožce chodil, z počátku k té mojí, chodil i do ATčka a čučením do PC sháněl práci, jenže už asik neměl sil to objíždět a asik byl i pod vlivem. Když nastoupil sem do léčení tak asi 4 dny po nástupu mu volali z jedné firmy, že ho vezmou. Když se tam hlásil,moc o to místo stál, ale člověk míní a pánbůh mění - naštěstí zůstal v nemocnici.
Ale na druhou stranu máš svým způsobem pravdu, ano, omlouvám si tím,že je současně i psychicky nemocný, to, že s ním stále zůstávám. Je pro mně těžké se od něj odstěhovat, ale zároveň je pro mně stejně těžké s ním žít, páč to vůbec už není to, jak jsem si představovala manželství a vztah. Tak si to teď omlouvám tím, že když je v nemocnici, tak ho přece neopustím. Uvidím nakolik se bude snažit on sám, pokud bude pak zase jen sedět a čekat, že se to vše nějak udělá, tak do toho budu holt muset chca nechca říznout.

Kiara napsal(a):

Alkohol je sám o sobě antidepresivum. Když se napiješ, zastře Ti nepříjemnou depresi...

Tohle můžu potvrdit... ve svém "chlastacím období" jsem sáhnul po flašce proto, že mi pomohla uklidnit a zbavit se úzkostných stavů... nechtěl jsem se cpát práškama, tak jsem to řešil kořalkou, což ale Munďák asi velice dobře zná taky...

Ros, není důležité, jestli má nebo nemá k alkoholismu přidruženou ještě nějakou diagnózu navíc, rozhodující je, aby se Munďák naučil pracovat se svou závislostí na alkoholu. To je prvopočátek úspěšné léčby všeho, osobními problémy počínaje přes přidruženou diagnózu konče.
Odpusť, ale zase nemůžeš všechno svádět na Kosmonosy ... každá léčba vyžaduje vydatnou spolupráci i z pacientovy strany. Je sice smutné, že - jak píšeš - že se v léčebně nenaučil pořádně o sobě mluvit a říci co mu je a co potřebuje a jak se cítí, aby mu psycholog nebo ten jeho AT doktor mohli pomoci, ale řekni mi, JAKÝMI PROSTŘEDKY měl personál přimět pacienta i proti jeho vůli, aby se konečně rozhovořil??? Zdravotníci nejsou všemocní čarodějové ... a když pacient zarytě mlčí, těžko ho mohou adekvátně léčit, protože kukátko do hlavy a čtečku myšlenek zatím ještě nikdo nevymyslel, natož aby ji ve zdravotnických zařízeních při práci s pacienty běžně používal :D
S tou prací mě to mrzí ... na druhou stranu aspoň vidíš, že by se Munďák přece jenom v pracovním procesu uchytil. Všechno nejde hned, zejména v dnešní době, kdy je krize, ale dobrá zpráva je, že o Munďáka jako o pracovníka zaměstnavatelé stojí a když se nebude hned "házet flinta do žita", nějaké řešení se vždycky najde. Jenom ho nesmíš nechat propadnout malomyslnosti ... já být na Tvém místě, tak na toto téma rozvinu jeho další povzbuzování a potvrzování jeho důležitosti jako člověka, včetně posilování jeho sebevědomí :jojo:

Mikeš napsal(a):

Kiara napsal(a):

Alkohol je sám o sobě antidepresivum. Když se napiješ, zastře Ti nepříjemnou depresi...

Tohle můžu potvrdit... ve svém "chlastacím období" jsem sáhnul po flašce proto, že mi pomohla uklidnit a zbavit se úzkostných stavů... nechtěl jsem se cpát práškama, tak jsem to řešil kořalkou, což ale Munďák asi velice dobře zná taky...

... ad vytučněné ... a přesně na tohle jsem tvrdě dojela :tesi:
Tak dlouho jsem si zahrávala, až se mi to vymklo z ruky a skončila jsem tam, kde jsem skončila.
Kdybych překonala předsudky, hluboko v sobě zakořeněné (já nepotřebuju brát žádné prášky, nejsem přece cvok) a nepřecenila svoje síly (vždycky jsem všechno zvládla, takže pití mám pevně pod kontrolou) ... kdo ví.
Znáš to - kdyby byly v klobouku ryby, nemusely by bejt v rybníce, takže těžko odhadovat, jak by se můj život odvíjel :)
Nicméně jsem si prošla velice cennou zkušeností, za kterou jsem svým způsobem ráda.

Mikeš napsal(a):

Kiara napsal(a):

Alkohol je sám o sobě antidepresivum. Když se napiješ, zastře Ti nepříjemnou depresi...

Tohle můžu potvrdit... ve svém "chlastacím období" jsem sáhnul po flašce proto, že mi pomohla uklidnit a zbavit se úzkostných stavů... nechtěl jsem se cpát práškama, tak jsem to řešil kořalkou, což ale Munďák asi velice dobře zná taky...

Mikeši - já si o Tobě vytvořila obraz velkého pohodáře - a ty tu píšeš o úzkostech. No jak ta obrazovka ale klame :)
Teď to máš tak, že už umíš předejít úzkostným stavům nebo umíš řešit úzkostné stavy jinak než alkoholem?

Rosamunda napsal(a):

Já si nezakrývám, že je přeléčený alkoholik, ale mrzí mně, že se ani ATčku, kam chodil 4 roky ani v léčebně nikdo nezabýval těmi depresemi, kdyby se to podchytilo dřív, tak by do toho chlastu třeba nezapadl tolik. Jak to tu po sobě čtu, tak si stále více myslím, ž eněco jako MDP mít bude nebo nějakou lehčí formu tohoto onemocnění a tím, že se v léčebně nenaučil pořádně o sobě mluvit a říci co mu je a co potřebuje a jak se cítí, aby mu psycholog nebo ten jeho AT doktor mohli pomoci došel až k demonstrativce. K psycholožce chodil, z počátku k té mojí, chodil i do ATčka a čučením do PC sháněl práci, jenže už asik neměl sil to objíždět a asik byl i pod vlivem. Když nastoupil sem do léčení tak asi 4 dny po nástupu mu volali z jedné firmy, že ho vezmou. Když se tam hlásil,moc o to místo stál, ale člověk míní a pánbůh mění - naštěstí zůstal v nemocnici.
Ale na druhou stranu máš svým způsobem pravdu, ano, omlouvám si tím,že je současně i psychicky nemocný, to, že s ním stále zůstávám. Je pro mně těžké se od něj odstěhovat, ale zároveň je pro mně stejně těžké s ním žít, páč to vůbec už není to, jak jsem si představovala manželství a vztah. Tak si to teď omlouvám tím, že když je v nemocnici, tak ho přece neopustím. Uvidím nakolik se bude snažit on sám, pokud bude pak zase jen sedět a čekat, že se to vše nějak udělá, tak do toho budu holt muset chca nechca říznout.

Ros, jak psala i Marthina, opravdu i podle mě nenazýváš sama před sebou věci pravým jménem: Přeléčený alkoholik není totéž co pravdivé a úplné vyjádření  neúspěšně přeléčený alkoholik... Bohužel.... :(

Marthina napsal(a):

Mikeši - já si o Tobě vytvořila obraz velkého pohodáře - a ty tu píšeš o úzkostech. No jak ta obrazovka ale klame :)
Teď to máš tak, že už umíš předejít úzkostným stavům nebo umíš řešit úzkostné stavy jinak než alkoholem?

Já jsem si tím blbým obdobím prošel před 5 lety - pak jsem stejně nakonec skončil u psychiatra a na víc než půl roku na práškách, ale teď už jsem v pohodě... napiju se dodnes rád, ale nikoli už proto, abych zaháněl nějaké deprese a úzkosti... a i když mi tenkrát paní doktorka napsala nějaký prášky pro případ "nouze nejvyšší", musím se pochlubit, že jsem už minimálně dva roky žádnej nepotřeboval... :)

Rosamunda napsal(a):

JAle na druhou stranu máš svým způsobem pravdu, ano, omlouvám si tím,že je současně i psychicky nemocný, to, že s ním stále zůstávám. Je pro mně těžké se od něj odstěhovat, ale zároveň je pro mně stejně těžké s ním žít, páč to vůbec už není to, jak jsem si představovala manželství a vztah. Tak si to teď omlouvám tím, že když je v nemocnici, tak ho přece neopustím. Uvidím nakolik se bude snažit on sám, pokud bude pak zase jen sedět a čekat, že se to vše nějak udělá, tak do toho budu holt muset chca nechca říznout.

Ros - opravdu si myslím, že člověk má dělat jen to na co mu v dané chvíli stačí síly. Ty, si myslím, manžela teď nedokážeš opustit - nedozrála jsi vnitřně k tomu bodu, kdyby sis řekla a dost už to nechci. Možná k němu někdy dojdeš a možná ne. Možná brzy, možná za dlouho. Tak jako třeba Věra. Každý jsme jiný.
Mám ale pocit, že jsem drobnou změnu v tvých příspěvcích zaznamenala - zjistila jsi, že bez manžela (pokud je o něj postaráno) je Ti teď lépe než s ním.  Zjistila jsi, že jsi schopná sama zajistit chod domácnosti, najít odborníka, který Ti pomůže se ekonomickou stránkou podnikání, starat se o svůj psychický stav.. a kupu dalšího.  Po malých krůčcích jsi jistější a jistější.  A to je moc dobře. To že se občas lekneš a nasadíš na chvíli brýle mámení je lidské.  Jen je třeba si to uvědomit, že na to máš -  zvládnout to i bez nich.

Ros, věř mi, že ani já já jsem si takové problémy v partnerském vztahu nepředstavovala, a ráda bych si to odpustila, ale stalo se. A jak říká jedna má kolegyně - paměť není trhací kalendář, tak bohužel co se stalo nejde odestát a visí mi to jako boa kolem krku. Jsem fakt šťastná, že přítel abstinuje - hlavně kvůli něj, protože je to opět ten milý, empatický, hodný člověk, ale nějaká hořká pachuť ve mně občas vězí - že by obava??
Tomi - jak jsi na tom Ty?
Bloss - vím, že už jsi o tom asi psala, ale vzpomeneš si ještě na Tvé pocity v době krátce po léčbě manžela? Bylo by to pro mě asi cenné.

Mikeši, prosím, napiš, jak a čím řešíš úzkostné stavy teď? Mohlo by to řadě lidí posloužit jako návod...
A nebo ses úzkostných stavů nějak definitivně a jednou provždy zbavil? A opět otázka - čím?
Prosím, odpověz, není-li to pro tebe příliš osobní... Předem dík.

Jinak myslím, že určité úzkostné stavy zažívá aspoň občas KAŽDÝ člověk. Že to bohužel patří k životu.
A ocenila bych, kdyby tu lidé napsali různé své metody, jak úzkostným stavům čelit.
Myslím, že to vůbec není :offtopic: , protože většina alkoholiků do závislosti padá přesně proto, že "léčí " svou depresi a a stres právě chlastem...

Ohledně těch metod začnu u sebe: Když pociťuji strach, depresi či úzkost, někdy si říkám: A vyměnila bych svou situaci s lidmi kolem, které znám? Opravdu se vším všudy? A v myšlenkách probírám reálné lidi kolem sebe které znám i s jejich starostmi, a někdy i lidi tady z babinetu a vžívám se do jejich situace. Většinou mi to pomáhá, protože při poctivé představě výměny mých a jejich starostí většinou docházím k názoru - to raděj řešit to své, oni to mají v řadě věcí vlastně těžší (i když na první a povrchní pohled by jim možná leckdo záviděl).
Jindy na mě zabírá začíst se do poutavé knížky, nebo vyjít mezi lidi a popovídat s nimi a dostat se tak ze svého "přetopeného papiňáčku".
A někdy na úzkost nezabírá vůbec nic, někdy se musí prostě chvíli přežít, přečkat  a ona mi pak nějak sama odezní...

Mikeš napsal(a):

Marthina napsal(a):

Mikeši - já si o Tobě vytvořila obraz velkého pohodáře - a ty tu píšeš o úzkostech. No jak ta obrazovka ale klame :)
Teď to máš tak, že už umíš předejít úzkostným stavům nebo umíš řešit úzkostné stavy jinak než alkoholem?

Já jsem si tím blbým obdobím prošel před 5 lety - pak jsem stejně nakonec skončil u psychiatra a na víc než půl roku na práškách, ale teď už jsem v pohodě... napiju se dodnes rád, ale nikoli už proto, abych zaháněl nějaké deprese a úzkosti... a i když mi tenkrát paní doktorka napsala nějaký prášky pro případ "nouze nejvyšší", musím se pochlubit, že jsem už minimálně dva roky žádnej nepotřeboval... :)

Mikeši - díky za odpověď. Cením si chlapů, kteří si v pravý čas dokáží přiznat, že na něco nemají a že potřebují pomoct. Moc Ti to přeji, že jsi to zvládl. Mám Tě zase za pohodáře Mikeše :supr:

Marthino, ptáš se na mé pocity po návratu manžela z léčebny.
Krátce řečeno - pro mě šok a zklamání nad podivně netečným a dost sobeckým člověkem, který se mi z léčebny vrátil. Nesplnilo se mi mé toužebné (a asi idealistické ) přání, aby se vrátil "vyléčený" a hlavně - aby zas byl takový skvělý chlap, jako býval kdysi před pitím.Byl to po léčebně někdo úplně jiný, i když tedy zaplaťpámbu aspoň nepil... (než pak došlo k první recidivě).
Trpké zjištění, že mu nemůžu předat veslo starostí o firmu a odpočinout si jak bych potřebovala. Že to mám na hrbu komplet všechno dál.
On se k svému původnímu já ale vracel pak postupně, velmi pomaloučku, po půlroční poctivé abstinenci se mi konečně měnil před očima k lepšímu, čím dál víc se začínal podobat tomu dřívějšímu jeho já, před pitím, tomu, koho jsem tak strašně milovala....
Obrovskou naději po půlroce smetla mohutná recidiva a já pochopila, že to je všem nadějím definitivní konec... :(  :grater: 

...tak to zkouším popsat ve zkratce, podrobněji to najdeš, když se ponoříš do historie zdejších 4 alkoholických vláken, tam jsem to popisovala podrobně...

Blossom napsal(a):

Mikeši, prosím, napiš, jak a čím řešíš úzkostné stavy teď? Mohlo by to řadě lidí posloužit jako návod...

Ničím - já teď už žádný takový stavy nemám...

Blossom napsal(a):

A nebo ses úzkostných stavů nějak definitivně a jednou provždy zbavil? A opět otázka - čím?
Prosím, odpověz, není-li to pro tebe příliš osobní... Předem dík...

Už jsem to tu jednou psal - tenkrát se na mě navalilo během asi 3 měsíců víc problémů, než jsem byl schopnej pojmout... problémy doma (špatná komunikace, puberťák na krku a manželka fuč), problémy v práci (strašlivý dusno a hrozba výpovědi, kterou jsem nakonec s obrovskou úlevou dal, a nikoli dostal), problémy zdravotní... do toho moje žena odjela na 2 týdny mimo republiku, a já byl na všechno najednou sám... a nezvlád jsem to... dodneška si pamatuju třeba scénu, jak jsem jednoho červencového večera ze zoufalství roztřískal flašku Ferneta (napůl plnou) o beton na terase mé chaty, a ráno, po vystřízlivění jsem to na kolenou uklízel...

Pominuly příčiny, pominuly úzkostné stavy... aspoň tak to teda fungovalo u mě...

Rosamunda napsal(a):

Já si nezakrývám, že je přeléčený alkoholik, ale mrzí mně, že se ani ATčku, kam chodil 4 roky ani v léčebně nikdo nezabýval těmi depresemi, kdyby se to podchytilo dřív, tak by do toho chlastu třeba nezapadl tolik. Jak to tu po sobě čtu, tak si stále více myslím, ž eněco jako MDP mít bude nebo nějakou lehčí formu tohoto onemocnění a tím, že se v léčebně nenaučil pořádně o sobě mluvit a říci co mu je a co potřebuje a jak se cítí, aby mu psycholog nebo ten jeho AT doktor mohli pomoci došel až k demonstrativce. K psycholožce chodil, z počátku k té mojí, chodil i do ATčka a čučením do PC sháněl práci, jenže už asik neměl sil to objíždět a asik byl i pod vlivem. Když nastoupil sem do léčení tak asi 4 dny po nástupu mu volali z jedné firmy, že ho vezmou. Když se tam hlásil,moc o to místo stál, ale člověk míní a pánbůh mění - naštěstí zůstal v nemocnici.
Ale na druhou stranu máš svým způsobem pravdu, ano, omlouvám si tím,že je současně i psychicky nemocný, to, že s ním stále zůstávám. Je pro mně těžké se od něj odstěhovat, ale zároveň je pro mně stejně těžké s ním žít, páč to vůbec už není to, jak jsem si představovala manželství a vztah. Tak si to teď omlouvám tím, že když je v nemocnici, tak ho přece neopustím. Uvidím nakolik se bude snažit on sám, pokud bude pak zase jen sedět a čekat, že se to vše nějak udělá, tak do toho budu holt muset chca nechca říznout.

Ros, ty proste potrebuejš svojho muža ospravedlniť, asi hlavne vo svojich očiach... Že mal DOVOD piť - ale Ros, alkoholici nepotrebujú dôvod piť a na druhej strane žiadna psychiatircká diagnóza a ani duševný problém sám osebe NIE JE dôvod na to, aby sa človek rozpil... Na vine nie sú lekári, ľudia z protialkoholickej poradne ani nikto iný, ale v prvom rade TVOJ MUŽ. On mal povedať - pomóc, je mi mizerne, robte so mnou niečo...! A nie piť a sám si ordinovať lieky. :/ Každý je zodpovedný sám za svoj život, a samozrejme, že niekto môže mať väčšie problémy ako iný, ale... to ho neoprávňuje piť a hodiť svoje problémy na okolie. :jojo:

Blossom napsal(a):

Marthino, ptáš se na mé pocity po návratu manžela z léčebny.
Krátce řečeno - pro mě šok a zklamání nad podivně netečným a dost sobeckým člověkem, který se mi z léčebny vrátil. Nesplnilo se mi mé toužebné (a asi idealistické ) přání, aby se vrátil "vyléčený" a hlavně - aby zas byl takový skvělý chlap, jako býval kdysi před pitím.Byl to po léčebně někdo úplně jiný, i když tedy zaplaťpámbu aspoň nepil... (než pak došlo k první recidivě).
Trpké zjištění, že mu nemůžu předat veslo starostí o firmu a odpočinout si jak bych potřebovala. Že to mám na hrbu komplet všechno dál.
On se k svému původnímu já ale vracel pak postupně, velmi pomaloučku, po půlroční poctivé abstinenci se mi konečně měnil před očima k lepšímu, čím dál víc se začínal podobat tomu dřívějšímu jeho já, před pitím, tomu, koho jsem tak strašně milovala....
Obrovskou naději po půlroce smetla mohutná recidiva a já pochopila, že to je všem nadějím definitivní konec... :(  :grater: 

...tak to zkouším popsat ve zkratce, podrobněji to najdeš, když se ponoříš do historie zdejších 4 alkoholických vláken, tam jsem to popisovala podrobně...

Děkuji - určitě popátrám a přečtu.

Nějak mi chybí sluníčko (já jsem na solární pohon :D), a tak možná jsem teď více se sklonem k pesimismu. Nějak teď "strašně řeším" a co JÁ - je to opravdu život, se kterým jsem partnersky spokojená? Jak to bude dál? Přítele čeká velká zkouška - na celý únor odjíždí do zahraničí - na jinou polokouli - takže do léta. Bojím se jeho návratu - tyhle změny (počasí, dlouhá cesta) vždy způsobily nějakou nerovnováhu v jeho mozuku a propukla depka - podpořená alkoholem. Ví o tom, požádala jsem ho ať se na to připraví se svým psychologem, ale realita bude jen na něm. To je možná to boa, které mě škrtí :D Můj strach!

U mňa ide väčšinou skôr o únavu, a tak sa snažím vypnúť úplne od práce -  a pomáha mi fyzicky vycestovať, lebo ja bohužiaľ nemám fixný pracovný čas a pracujem aj z domu. Keď som mávala väčšie krízy, pomáhalo mi vyrozprávať sa blízkym osobám... a od istého času aj ľuďom z babinetu. Potrebujem istý čas smútenia, fňukania a sebaľutovania a potom sa už otrasiem a snažím sa rozptýliť - a cítim, že to ide samo k lepšiemu. No pri objektívnych materiálnych ťažkostiach by to asi nepomohlo... Lieky som doteraz ešte nebrala, ale nebránila by som sa im pri vážnych udalostiach, veľkých šokoch alebo proste záležitostiach, ktoré sama nezvládnem.

Selimo, ne, já si to spíš potřebuju omluvit sama před sebou, připadám si ňáká divná, že s ním ještě pořád jsem. Jsem si zcela jistá, že jeho diagnoza není důvod k pití, ale jak tu psala Kiara, přece nepůjde k doktorovi, není přece cvok. A to že si o pomoc dokázal říct až demonstrativním pokusem o sebevraždu prostě smutné je. On se nikdy nedokázal otevřít cizím lidem a tak jsem předpokládala, že se někdo v té léčebně bude snažit mu s tím pomoci a i když jim říkal, že ty deprese má, tak s tím nikdo nic nedělal. On na takovém léčení nikdy nebyl, takže pro něj bylo dost těžké jen to, že o sých problémech musel mlvit před cizími lidmi, žádná individuální psychoterapie tam běžně nebyla, jen na požádání po projednání komunitou a já nevím, jak by komunita mohla vědět, jestli člověk potřebuje nebo nepotřebuje individuální terapii. Navíc na psychoterapeutických skupinách se jen dělaly postupy z jednoho stupně do druhého, odříkávaly se životopisy, což sice bylo součástí léčby, ale nakonec i doktor v ATčku uznal, že to pro něj nebyla ta nejvhodnější terapie.
Ale já si to všechno hlavně musím ujasnit sama se sebou a omluvit sama před sebou, nejsem stavěná na to opouštět lidi v nouzi. I když nevím vlastně proč bych si to měla před sebou omlouvat, to se cítím asi tak divně po tom, že mi to tu skoro všichni říkají a skoro všichni se diví, proč už jsem ho dávno neopustila.
No a jinak já zatím nevím, jestli je nebo není úspěšně přeléčený alkoholik, to se asi nedozvím nikdy, možná až v den jeho smrti. Do té doby nikdy nebudu vědět, jestli se nenapije. A navíc podle mně je 4 měsíce sakra málo na vyslovování takových soudů aspoň něco by se dalo usoudit tak po půl roce nebo roce.

Ros, mně trvalo strašně dlouho, než jsem se v léčbě "rozmluvila".
Jak popisuješ, bylo mi neskutečně trapné - a hlavně nepředstavitelné - mluvit o sobě před třiceti páry očí. Myslela jsem si, že to snad nikdy nedám, že to prostě nejde, otevřít se před cizíma lidma ...
Naštěstí  - pro mě - jsem to překonala.
Víš, co nám říkaly terapeutky a zkušenější členky skupin?
Co v sobě dusíš a nepustíš ven, o čem nemluvíš a držíš to v sobě, to Tě spolehlivě zabije.
Měly pravdu :jojo:
Bylo to hrozný a pro normálního člověka nepředstavitelný. Měla jsem pocit, jako když sama sobě rozřezávám hnisavou ránu uvnitř těla, z rány se Ti valí veškerej hnis, hnus a krev na světlo boží a Ty se v tom ještě musíš přede všema hrabat :grater:
Jakkoliv tohle líčení zní drsně a pro někoho nepřijatelně, jde v podstatě o ozdravnej proces Tvýho duševního zdraví. Některé holky brečely, stalo se, že se rozbrečela i celá skupina, protože zážitky některých pacientek byly opravdu hustý a když jsi to slyšela, vůbec ses nedivila, že holky skončily jako alkoholičky nebo toxikomanky.
Ty, co tohleto dokázaly ze sebe dostat, měly daleko větší šanci na uzdravení než ty, které to prostě nedaly, mlčely a to, co v sobě držely si odnesly nedořešené zase zpátky na svobodu :/
BTW asi Tě nepotěším, ale ten, kdo si jednou prošel závislostí, bude mít skutečně klid a pokoj až v hrobě :) do té doby znamená jeho život neustálou makačku a boj.
Na druhou stranu - stojí to za to, co Tě nezabije, to Tě posílí a vždycky - opakuju vždycky - je aspoň nepatrná jiskřička naděje.
Já si vzpomínám, jak k nám chodili na besedu Áčka - Anonymní Alkoholici a skutečně tam byli členové, nad kterými už okolí zlámalo hole a "dostali rozum" až po několikáté léčbě v pořadí. Ovšem to už bylo ve stadiu, kdy je všichni zavrhli a jejich skutečně poslední šance byla zabojovat jenom sami kvůli sobě - odráželi se ode dna bez rodin, beze střechy nad hlavou, bez práce a bez přátel.
Moc jsem Tě asi nepotěšila, viď :pussa:

Rosamunda napsal(a):

... já si to spíš potřebuju omluvit sama před sebou, připadám si ňáká divná, že s ním ještě pořád jsem...

Tomu se rika laska...

On se nikdy nedokázal otevřít cizím lidem a tak jsem předpokládala, že se někdo v té léčebně bude snažit mu s tím pomoci ...pro něj bylo dost těžké jen to, že o sých problémech musel mlvit před cizími lidmi... ale nakonec i doktor v ATčku uznal, že to pro něj nebyla ta nejvhodnější terapie...

...Ptz. je introvert, zavisly (na "nekom", zavislost na "berli" je dusledkem...)

Ale já si to všechno hlavně musím ujasnit sama se sebou a omluvit sama před sebou, nejsem stavěná na to opouštět lidi v nouzi. I když nevím vlastně proč bych si to měla před sebou omlouvat, to se cítím asi tak divně po tom, že mi to tu skoro všichni říkají a skoro všichni se diví, proč už jsem ho dávno neopustila...

Nechapou, CO JE TO LASKA... :supr: :godlike:

Kiaro a víš, že mně tvoje povídání nijak nerozesmutnilo ani nepřekvapilo? Já to všechno totiž vím a navíc teď i vím, že Munďák byl bohužel z těch, co se rozmluvili jen málo. On potřebuje individuální terapii, před 30i páry očí se neotevře. Tomu jeho současnému psychologovi trvalo měsíc než se do něj dostal, než získal jeho důvěru. On Munďák sice chce, ale neumí to, říct si o pomoc, úplně se otevřít, i přede mnou má něco co je jen jeho. No a když pak asi začal pochybovat o svém duševním zdraví, tak to prostě řešil sám a úplně blbě.

Zapomela jsem tam pridat toto: :pussa:

Tak čisto teoreticky už teraz nemá žiaden dôvod piť, nie? Choroba diangostikovaná, lieky nasadené, príčiny sa spracúvajú... Problémy riešiš ty vonku - jeho jedinou úlohou je predbežne NEPIŤ. Uvidíš/uvidíme, ako to zvládne.

ViktorkaLove napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

... já si to spíš potřebuju omluvit sama před sebou, připadám si ňáká divná, že s ním ještě pořád jsem...

Tomu se rika laska...

On se nikdy nedokázal otevřít cizím lidem a tak jsem předpokládala, že se někdo v té léčebně bude snažit mu s tím pomoci ...pro něj bylo dost těžké jen to, že o sých problémech musel mlvit před cizími lidmi... ale nakonec i doktor v ATčku uznal, že to pro něj nebyla ta nejvhodnější terapie...

...Ptz. je introvert, zavisly (na "nekom", zavislost na "berli" je dusledkem...)

Ale já si to všechno hlavně musím ujasnit sama se sebou a omluvit sama před sebou, nejsem stavěná na to opouštět lidi v nouzi. I když nevím vlastně proč bych si to měla před sebou omlouvat, to se cítím asi tak divně po tom, že mi to tu skoro všichni říkají a skoro všichni se diví, proč už jsem ho dávno neopustila...

Nechapou, CO JE TO LASKA... :supr: :godlike:

no možná proto že tu chybá jedna její podstatná část .......LÁSKA ROZ SAMA K SOBÉ.
a vlastně i láska k jejím dětem.
tihle všichni současnou situací trpí a to dost podstatně.

agewa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

... já si to spíš potřebuju omluvit sama před sebou, připadám si ňáká divná, že s ním ještě pořád jsem...

Tomu se rika laska...

On se nikdy nedokázal otevřít cizím lidem a tak jsem předpokládala, že se někdo v té léčebně bude snažit mu s tím pomoci ...pro něj bylo dost těžké jen to, že o sých problémech musel mlvit před cizími lidmi... ale nakonec i doktor v ATčku uznal, že to pro něj nebyla ta nejvhodnější terapie...

...Ptz. je introvert, zavisly (na "nekom", zavislost na "berli" je dusledkem...)

Ale já si to všechno hlavně musím ujasnit sama se sebou a omluvit sama před sebou, nejsem stavěná na to opouštět lidi v nouzi. I když nevím vlastně proč bych si to měla před sebou omlouvat, to se cítím asi tak divně po tom, že mi to tu skoro všichni říkají a skoro všichni se diví, proč už jsem ho dávno neopustila...

Nechapou, CO JE TO LASKA... :supr: :godlike:

no možná proto že tu chybá jedna její podstatná část .......LÁSKA ROZ SAMA K SOBÉ.
a vlastně i láska k jejím dětem.
tihle všichni současnou situací trpí a to dost podstatně.

jojo, laska za cenu totalniho sebezniceni. Spis nez laska je to ale zavislost. 
Rosamundo, zkus si polozit otazku, ceho ty se bojis? Pocitu viny, ze jsi ho nechala, nebo toho, ze bys pak treba zustala sama? Porad sis neodpovedela na otazku, co ti ten vztah vubec dava.

Ros, já ještě donedávna také říkala, že jsem zodpovědná jen sama za sebe. A každý sám za sebe. Připadalo mi to vždycky nesmírně příkré, ale brala jsem to za správné, věděla jsem, že i sama se sebou mám dost práce a jaksi  jsem si říkala, že bych zasahovala do osudu (karmy?) druhých.  Jenže...

Poslední dobou (třeba půl roku) ale sama sobě přiznávám, že to , co se mi "připletlo" do cesty, není jen tak...samo sebou. Dříve jsem ten pocit asi trošku potlačovala, a teď , když jsem to pustila , je mi líp.
Není to tak, že bych automaticky převzala zodpovědnost za své okolí, za jednání partnera, kamarádky, atd.., ale pokud tam zasáhnu, intuitivně - cítím že musím pomoci - tak to hned udělám a s tím nejčistějším svědomím. Nějaký důvod, abych TEN problém uviděla a byla u něj tady nutně musí být.

Proto ti osobně nemůžu mít ani virtuálně za zlé, že bys nadále muži pomáhala a neodřízla ho. Vím, že se zajistíš, aby ti jeho případné "zásahy" nezasáhly do rozpočtu, do podnikání atd., aby tě  nepoškodily. Na to jsi příliš racionální. :)
Nic na věci, že bych mu to příliš neulehčovala to  nemění, rozhodně žádný program "vatička".


Vzpomínám si, když mi můj bm oznámil na léčení (jeho jediná pětiminutová návštěva), že se rozhodl, že mnou žít nebude (už měl jinou ženu) a už podal žádost o rozvod, zajistil si a dceři bydlení a oznámil  mi, že mám doma připravené sbalené věci.

Ros, to, že se neotevře skupině - je opět známka jeho dalšího problému a nějakého bloku. Já - princezna - jsem to taky prorazila (musela ?)a pak jsem tomu byla ráda . Měsíc jsem seděla jak zařezaná a s nikým nemluvila, než jsem to "pustila" - tu svoji hrdost, pýchu, že jsem JÁ-hvězda  taky "spadla". Raději jsem dělala jakože nic, než aby mě viděli se zvedat...to je pocit, který jsem si uvědomila a přiznala až měsíce "po" léčbě. Dokonce jedna terapeutka mě naprosto přesně popsala (tam - tenkrát), ale já dělala jen ksichty, říkala si - bože co to mele - já a pyšnáa sobecká?? a neměla ji ráda, ...ach jo...:)  Zpětná vazba skupiny je totiž tisíckrát silnější. A já na to taky "nebyla" . Málokdo na to "je".

Deprese sloučená s abúzem alkoholu je prakticky nerozpoznatelná. Jsem si jiastá, že se jen zkouší něco "nasadit". Navíc alkohol ji může i vyvolat či potencovat - začarovaný kruh. Deprese by se projevily nejspíše ted, když abstinuje. Ale chce to vysledovat delší dobu, což vědí odbornící - tam - lépe, než my.

Jak pracuje a zvládá? Co říká? Režim mají volný, ale to je nakonec fuk. .. Stejně nejdůležitější je jen jeho vlastní rozhodnutí. Po návratu bych mu doporučila určitý režim. Já jsem si ho sesatvila a podpořil mě. To ti pak určitě napíšu, jak jsem to dělala, abych se zaměstnala celý den, a večer mohla s úspěchem a dobrým pocitem odškrtat : splněno, splněno, splněno... :) Spíše tedy informace pro něj..žeano.

Myslím na vás často..:hjarta:

baba.jaga napsal(a):

agewa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

... já si to spíš potřebuju omluvit sama před sebou, připadám si ňáká divná, že s ním ještě pořád jsem...

Tomu se rika laska...

On se nikdy nedokázal otevřít cizím lidem a tak jsem předpokládala, že se někdo v té léčebně bude snažit mu s tím pomoci ...pro něj bylo dost těžké jen to, že o sých problémech musel mlvit před cizími lidmi... ale nakonec i doktor v ATčku uznal, že to pro něj nebyla ta nejvhodnější terapie...

...Ptz. je introvert, zavisly (na "nekom", zavislost na "berli" je dusledkem...)

Nechapou, CO JE TO LASKA... :supr: :godlike:

no možná proto že tu chybá jedna její podstatná část .......LÁSKA ROZ SAMA K SOBÉ.
a vlastně i láska k jejím dětem.
tihle všichni současnou situací trpí a to dost podstatně.

jojo, laska za cenu totalniho sebezniceni. Spis nez laska je to ale zavislost. 
Rosamundo, zkus si polozit otazku, ceho ty se bojis? Pocitu viny, ze jsi ho nechala, nebo toho, ze bys pak treba zustala sama? Porad sis neodpovedela na otazku, co ti ten vztah vubec dava.

přesně napsáno - čeho se vlastně bojí ten kdo žije s alkoholikem a stále doufá, ač ve skrytu duše stejně ví, že je to k ničemu :-(
Takový vztah je přesně jen o "pocitu viny", toho že má strach, že když ho nechá, začne znova chlasttat a ona si bude myslet že je to kvůli ní, že je to tím, že ho ona nepodpořila. Ros plně tě chápu, taky mi to dlouho trvalo, než jsem si dokázala odpovědět na tyto otázky, a občas mě i ted popadne "pocit viny", a dilema, co když zase začne pít, jen proto, že jsem ho  "v tom nechala", jenomže já si ted zase myslím, že právě díky tomu, že jsem ho v tom nechala, pít už nebude, protože na to bude sám, možná se pletu, to nevím, ale to už záleží jen a jen na něm.....
Chápu že se v tom stále "plácáš", plácali jsme se v tom všichni, a někteří se v tom i stále plácají a věří, i já si občas říkám, jak by to vypadalo kdybychom byli znova spolu, jenomže ten strach z toho jeho "znovunapití", je silnější než "pocit viny", a tak díky svému pudu sebezáchovy, ho zpátky nechci.Ikdyž je to pro mě ještě stále těžké :-( Vím totiž jedno, a to je to, že nejsem schopna mu "pomáhat" v abstinenci, důvěra je v pr...., vždycky bych se bála, že mi příjde domů zase nalitej,a nejspíše tím svým podezříváním a strachem, by ho to přimělo znova se napít, vzhledem k tomu že bych mu nevěřila, byl by pod tlakem a díky tomu ve větší šanci do toho znova vlítnout,  i v tom případě, že by opravdu nepil, stejně si myslím, že až ho propustí, bude mít co dělat sám se sebou, natož aby se musel ještě ohlížet na moje potřeby. Doléčování, terapie, a já nevím co všechno ještě ....... na to nemám............tohle musí vzládnout sám, sám se do toho dostal, sám z toho musí ven
A kdoví Ros..... nikde není psáno, že se spolu nemůžete dát dokupy třeba za pár let, až z toho bude "venku"......
Drž se, držím pěstičky

baba.jaga napsal(a):

agewa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

... já si to spíš potřebuju omluvit sama před sebou, připadám si ňáká divná, že s ním ještě pořád jsem...

Tomu se rika laska...

On se nikdy nedokázal otevřít cizím lidem a tak jsem předpokládala, že se někdo v té léčebně bude snažit mu s tím pomoci ...pro něj bylo dost těžké jen to, že o sých problémech musel mlvit před cizími lidmi... ale nakonec i doktor v ATčku uznal, že to pro něj nebyla ta nejvhodnější terapie...

...Ptz. je introvert, zavisly (na "nekom", zavislost na "berli" je dusledkem...)

Nechapou, CO JE TO LASKA... :supr: :godlike:

no možná proto že tu chybá jedna její podstatná část .......LÁSKA ROZ SAMA K SOBÉ.
a vlastně i láska k jejím dětem.
tihle všichni současnou situací trpí a to dost podstatně.

jojo, laska za cenu totalniho sebezniceni. Spis nez laska je to ale zavislost. 
Rosamundo, zkus si polozit otazku, ceho ty se bojis? Pocitu viny, ze jsi ho nechala, nebo toho, ze bys pak treba zustala sama? Porad sis neodpovedela na otazku, co ti ten vztah vubec dava.

Čeho já se bojím? "Já se už Nastěnko nebojím ničeho!! " :D Já už totiž sama jsem. V létě jsem se toho ještě hodně bála, ale po tom jeho pokusu o sebevraždu a zničení auta jsem fakt ráda, že je tam, kde je, i kdyby to mělo znamenat, že se nakonec třeba rozejdeme.
A co mi ten vztah dává? Naději, že to bude lepší, když se tak snaží a když to před tím bylo tak pěkné. Myslím si, že něco z toho dřívějška v tom vztahu ještě zbylo, na čem by se dalo stavět, když bude obapolná vůle.

agewa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

... já si to spíš potřebuju omluvit sama před sebou, připadám si ňáká divná, že s ním ještě pořád jsem...

Tomu se rika laska...

On se nikdy nedokázal otevřít cizím lidem a tak jsem předpokládala, že se někdo v té léčebně bude snažit mu s tím pomoci ...pro něj bylo dost těžké jen to, že o sých problémech musel mlvit před cizími lidmi... ale nakonec i doktor v ATčku uznal, že to pro něj nebyla ta nejvhodnější terapie...

...Ptz. je introvert, zavisly (na "nekom", zavislost na "berli" je dusledkem...)

Ale já si to všechno hlavně musím ujasnit sama se sebou a omluvit sama před sebou, nejsem stavěná na to opouštět lidi v nouzi. I když nevím vlastně proč bych si to měla před sebou omlouvat, to se cítím asi tak divně po tom, že mi to tu skoro všichni říkají a skoro všichni se diví, proč už jsem ho dávno neopustila...

Nechapou, CO JE TO LASKA... :supr: :godlike:

no možná proto že tu chybá jedna její podstatná část .......LÁSKA ROZ SAMA K SOBÉ.
a vlastně i láska k jejím dětem.
tihle všichni současnou situací trpí a to dost podstatně.

Víš Agewo, já už jsem to tu několikrát psala, že se mi o mně píše i mluví těžko. Jsem ráda, že to dokážu aspoň před psycholožkou. Myslím si ale, že jsem se docela posunula, nebrečím už nad tím, že tu jsem sama, naopak jsem docela ráda, mám čas na jiné věci, jako je odpočinek po práci, záchrana firmy a znovunavázání komunikace s dětmi, které jen sedí u PC her. Konečně se mi povedlo sehnat program, kterým mám možnost kontrolovat, co na PC dělají, jinak je totiž od PC nedostanu a komunikovat bych s nimi mohla tak jedině přes ICQ nebo něco podobného, ale já bych radši osobně.

mona1:čeho se vlastně bojí ten kdo žije s alkoholikem a stále doufá, ač ve skrytu duše stejně ví, že je to k ničemu :-(
Takový vztah je přesně jen o "pocitu viny", toho že má strach, že když ho nechá, začne znova chlasttat a ona si bude myslet že je to kvůli ní, že je to tím, že ho ona nepodpořila.

Mono, já ale nevím, jestli je to nebo není k ničemu, spíš cítím, že to, sice krkolomně,al přece jen, někam vede. Přesně sice nevím kam to vede, jestli k pokračování vztahu nebo k jeho ukončení, ale to mi řekne jedině čas, až zjistím, kam se zatím dopracoval on. A strach z jeho znovuchlastání už moc nemám, když to udělá, bude to jen jeho rozhodnutí a já se k tomu budu muset nějak postavit, ale znovu se do toho kolotoče výmluv a výmyslů a lhaní a růžových brýlí už zatáhnout nenechám.

Tak zítra mi přijede Munďák na víkend, tak mi držte pěsti, ať se dokážu držet toho motta od Bianky z vedlejšího vlákna a ať nesklouznu zase někam , kam nechci. :styrka:

Jj, držte sa, obaja...

Rosamunda napsal(a):

...Jsem ráda, že to dokážu aspoň před psycholožkou. Myslím si ale, že jsem se docela posunula, nebrečím už nad tím, že tu jsem sama, naopak jsem docela ráda, mám čas na jiné věci, jako je odpočinek po práci, záchrana firmy a znovunavázání komunikace s dětmi, které jen sedí u PC her. Konečně se mi povedlo sehnat program, kterým mám možnost kontrolovat, co na PC dělají, jinak je totiž od PC nedostanu a komunikovat bych s nimi mohla tak jedině přes ICQ nebo něco podobného, ale já bych radši osobně.

:) Ros - jedna všetečná otázka - co uděláš s tím zjištěním na co a jak dlouho se vaši skorodospělci dívají resp. jaké hry hrají?

Je mi jasné že "děcka" tráví na PC a netu více času než by nám bylo možná milé, ale ruku na srdce - kolik času v době volna věnujeme PC my? To ať si každý z nás odpoví sám. Já vím, že asi uslyším argumenty typu: "no já už mám své splněno a tak se tomu věnuji jen v době volna, kdežto detičky nemají to své splněno a jsou na PC".
Ale popravdě si musíme asi každý, kdo máme pubertální a postpubertální dětičky, odpovědět, zda si tam nezvykly třeba sedět, protože neměly jinou lepší alternativu. Protože takové učení matematiky v jejich věku jim samozřejmě jako lepší alternativa neřipadne. To se rozumí, že.:D ... a rodiče možná řešili více sebe a své problémy.....a tak co s časem..
Taky občas doma brblám, ale když nabídnu lepší alternativu než PC, tak se mé dítko rádo chytí. Nebo pokud chci s ním sdílet jeho svět, tak navrhnu, že se budeme dívat na nějaký film společně a pak se o něm bavíme. Hovor se  dá nenápadně přesměrovt i jiným směrem a z nemluvy se stává velmi otevřený človíček.

Svému dítěti důvěřuji a nekontroluji ho. Snažím se respektovat jeho soukromí, které je v jeho věku pro něj momentálně velmi důležité.To si musí projít každý. Vím, že dost času tráví na Facebooku se spolužáky a dost se dívá na filmy v angličtině - čímž si vylepšuje poslech, takže to beru, že je to takové dvě mouchy jednou ranou. Je pravda, že problémy s prospěchem nemá, takže to je jiná (ale tam to zákazy ani podložené argumenty revidovaného času stráveného na netu, stejně nevyřeší). Já si říkám, že pokrok holt nezastavíš. Svět se točí stále dál a stává se stále více virtuální.

Mám jeden potrefený nápad pro Tebe: buď cool matka a zkus s nimi navázat ten kontakt přes Skype, třebas budeš sedět za vedlejší zdí. Ale odhoď masku matky. Taky se čas od času tak bavíme a je to zpestření.

Rosamunda napsal(a):

Tak zítra mi přijede Munďák na víkend, tak mi držte pěsti, ať se dokážu držet toho motta od Bianky z vedlejšího vlákna a ať nesklouznu zase někam , kam nechci. :styrka:

Ros,zvládneš to.:par:

Martinho, já jim nehodlám kontrolovat poštu a maily, já jen hodlám omezit jejich hráčskou vášeň, páč oni dle mé zkušenosti nedělají nic jiného nežže hrají on-line. Chci jim stanovit mantinely, aby ten čas taky využili k učení a ne jen ke hrám. Samozřejmě to není o nabourávání se do jejich soukromí, ale vysvědčení nestálo za nic a vzhledem k tomu, že jsem doma až po 18. 00, tak není kdo by je hlídal a tak to za mně udělá ten program. A taky budou mít víc času se se mnou koukat na ty filmy. Nevzdávám se odpovědnosti za to, že se od reality radši utekli do virtuálního světa, ale teď už jsou na něm závislí a DALŠÍ ZÁVISLÁKY UŽ NÉÉ! Nebudu zkoumat na co se dívají ani co konkrétně hrají, jen jim omezím časově přístup.
Jinak si myslím, že se k nim jako normální matka nechovám, spíš mně berou jako kámošku, takže tady bych problém neviděla, problém je spíš v tom, že nedokáží splnit co slíbí, tak jim tím kontrolním programem hodlám trochu pomoci :D
Jinak jsem dostala nový návrh nájemní smlouvy, tak to proberu s právníkem a s Wiki, přidje mi trchu divná (ta smlouva, né Wiki).

Ros - já myslím, že hodně rodin se školními dítky vede bitvu na téma jejich čas na PC. Já jich tedy v okolí znám dost a mé dítko je na netu opravdu taky hodně. Já osobně mám pocit, že i já jsem teď v zimě na netu víc než by bylo zdrávo :rolleyes:.
Kamarád ajťák si to doma zařídil tak, že nějak časově omezil přístup na wifi (nerozumím tomu a tak možná nepřesnost), takže dětičky ví kdy bude net funkční a kdy ne a to mají smůlu. No já bych si to taky možná někdy potřebovala naordinovat - někdy večer sedím a surfuju až se sama leknu.

Ale pořád nevím jak s tím zjištěním, že hráli třeba pět hodin nějakou hru chceš konkrétně naložit? Já bych to asi neuměla využít - brala bych to jako corpus delicti a zbraň v mých rukou, kterou použiji jako výtku. Spíš by to asi vedlo k napětí mezi námi. To řešení mého kamaráda mi přijde férové a dětičky ani nemůžou podvádět, když taťka není doma.

Ale je prima, že řešíme naše dětičky a ne problémy našich partnerů s alkoholem - to je ta správná cesta pro nás!!

...problém je spíš v tom, že nedokáží splnit co slíbí, tak jim tím kontrolním programem hodlám trochu pomoci
Nu, Ros ... nechci být za Rejpala, ale jestli tenhle přístup (naslibovat a potom nesplnit) kluci náhodou nevypozorovali od někoho z rodiny ;)
Buď v klidu ... my jsme už dostali maturitní otázky a máme z toho hlavu v pejru :jojo: a protože sinek propadl k dceři do třídy, mám je jako dvojčata, čili dvoje nervy při jednom :D takže pro začátek sháníme přehled české a světové literatury od 9. století až k poválečné literatuře po II. světové válce. Chá-chá ... :/

Ros - přehlídla jsem to nejdůležitější v tvém příspěvku - ten návrh nájemní smlouvy!

Neznám konkrétně celou Tvou situaci ohledně podnikání, ale napadá mě jedná otázka - proč tu lékárnu nezavřeš na tom malém městě (či vesnici), kde bydlíš a nepřesuneš jí někam kde bys měla možnost většího obratu - více pacošů? Bydlíš někde blízko Prahy, a tak se mi zdá, že tam bude víc možností než třeba na Vysočině. Ale je to jen takový dotaz mimo stojící osoby - ale když vidím jaké máš potíže s panem pronajímatelem, se zdravými spoluobčany :D, tak bych to asi i zvážila. Kór když nutně potřebuji prašule na minulé závazky.

Ale jsou tam asi i jiné mnou nepostižené atributy. V tvé branži se nepohybuji, tak můžu být vedle jako jedle.

No Martinho, přesně to co udělal Tvůj kámoš ajťák chci já udělat tím programem, páč ve wifině se hrabat nehodlám, to bych se na net nedostala taky a ten program je tak jednoduchej, že to zvládnu i já :D. Takže budou mít stanovenej čas, kdy smějí na web a kdy né, učení mají na notebookách takže když nebudou mít přístup na net, klidně se mohou učit. Nu a já je potom, i když tomu nerozumím, holt budu zkoušet, ať chtějí nebo ne.
A co se týče lékárny, stěhování jsem taky rozmýšlela, jenže tady v okolí nejsou žádné vhodné prostory, které by se nemusely nákladně rekonstruovat a byly dosažitelné z mého bydliště. Na pražské nájmy nemám peníze a navíc pochybuju, že by si nějaký řetězec nechal ve svém rajonu postavit konkurenci. Žiju hlavně z receptů a všechny prostory v poliklinikách a blízko nich jsou už dávno zabrané většnou těmi řetězci.
Kiaro, :jojo:, právě že vypozorovali a protože už jsou taky závislí na virtuální realitě, tak i na ně platí, že je třeba je od toho odstřihnout, oni to sami neudělají.

Roz a co jim nabídneš za to, že nebudou hrát a sedět u PC,? tím myslím , jaký program? nemyslím, že to že jim nařídíš, aby se učili, že bude to co je bude motivovat.
nechci se tě dotknout, ale podle mne to u nich může být nejjednodušší unik z reality, z rodiného života, který vlastně neexistuje.
kromě toho ....komunikavat s nimi třeba přez Skype nebo ICQ mi nepřijde zase tak špatný. třeba by ses dozvěděla takhle nějaké zajímavé postřehy nebo názory svých synů. takové, co je trápí , ale "na živo" by se mohli stydět nebo neříct.

ty sama říkáš, že o sobě mluvit neumíš, takhle bys třeba mohla synům vysvětlit, jak se cítíš, o čem přemýšlíš a to by pro ně mohlo být důležité.

Rosamunda napsal(a):

Martinho, já jim nehodlám kontrolovat poštu a maily, já jen hodlám omezit jejich hráčskou vášeň, páč oni dle mé zkušenosti nedělají nic jiného nežže hrají on-line. Chci jim stanovit mantinely, aby ten čas taky využili k učení a ne jen ke hrám. Samozřejmě to není o nabourávání se do jejich soukromí, ale vysvědčení nestálo za nic a vzhledem k tomu, že jsem doma až po 18. 00, tak není kdo by je hlídal a tak to za mně udělá ten program. A taky budou mít víc času se se mnou koukat na ty filmy. Nevzdávám se odpovědnosti za to, že se od reality radši utekli do virtuálního světa, ale teď už jsou na něm závislí a DALŠÍ ZÁVISLÁKY UŽ NÉÉ! Nebudu zkoumat na co se dívají ani co konkrétně hrají, jen jim omezím časově přístup.
Jinak si myslím, že se k nim jako normální matka nechovám, spíš mně berou jako kámošku, takže tady bych problém neviděla, problém je spíš v tom, že nedokáží splnit co slíbí, tak jim tím kontrolním programem hodlám trochu pomoci :D
Jinak jsem dostala nový návrh nájemní smlouvy, tak to proberu s právníkem a s Wiki, přidje mi trchu divná (ta smlouva, né Wiki).

Co zas vymyslel, ? baba řekla, že v ní jsou jen drobné úpravy..
Pošli to nascanované..
Právě dnes jsem si říkala, že bys to měla už mít.

agewa napsal(a):

Roz a co jim nabídneš za to, že nebudou hrát a sedět u PC,? tím myslím , jaký program? nemyslím, že to že jim nařídíš, aby se učili, že bude to co je bude motivovat.
nechci se tě dotknout, ale podle mne to u nich může být nejjednodušší unik z reality, z rodiného života, který vlastně neexistuje.
kromě toho ....komunikavat s nimi třeba přez Skype nebo ICQ mi nepřijde zase tak špatný. třeba by ses dozvěděla takhle nějaké zajímavé postřehy nebo názory svých synů. takové, co je trápí , ale "na živo" by se mohli stydět nebo neříct.

No program, těžko jim můžu nabízet program, když jsem do večera v práci, mně jde spíš o to, aby vůbec nějaký čas na to učení měli, páč teď jen hrají a podle toho taky  vypadají vysvědčení, takže na programu bude skutečně učení. Až se výsledky zlepší, tak pak bude i program.
A co se týče Skype nebo ICQ, to neovládám a navíc ani nevím jestli tam jsou. Nejdřív to zkusím naživo, ale nehodlám s nimi nic řešit co se týče kolem Munďáka, teď potřebujeme spolu vyřešit tu školu, aby to aspoň k něčemu vypadalo.

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Martinho, já jim nehodlám kontrolovat poštu a maily, já jen hodlám omezit jejich hráčskou vášeň, páč oni dle mé zkušenosti nedělají nic jiného nežže hrají on-line. Chci jim stanovit mantinely, aby ten čas taky využili k učení a ne jen ke hrám. Samozřejmě to není o nabourávání se do jejich soukromí, ale vysvědčení nestálo za nic a vzhledem k tomu, že jsem doma až po 18. 00, tak není kdo by je hlídal a tak to za mně udělá ten program. A taky budou mít víc času se se mnou koukat na ty filmy. Nevzdávám se odpovědnosti za to, že se od reality radši utekli do virtuálního světa, ale teď už jsou na něm závislí a DALŠÍ ZÁVISLÁKY UŽ NÉÉ! Nebudu zkoumat na co se dívají ani co konkrétně hrají, jen jim omezím časově přístup.
Jinak si myslím, že se k nim jako normální matka nechovám, spíš mně berou jako kámošku, takže tady bych problém neviděla, problém je spíš v tom, že nedokáží splnit co slíbí, tak jim tím kontrolním programem hodlám trochu pomoci :D
Jinak jsem dostala nový návrh nájemní smlouvy, tak to proberu s právníkem a s Wiki, přidje mi trchu divná (ta smlouva, né Wiki).

Co zas vymyslel, ? baba řekla, že v ní jsou jen drobné úpravy..
Pošli to nascanované..
Právě dnes jsem si říkala, že bys to měla už mít.

:jojo: nascanuju, dokonce se tam odvolává na smlouvu, kterou předtím prohlásil za neplatnou, tak Ti ňák nevím. :/
No ale nebudu se unáhlovat,pošlu Ti to a uvidíš sama.
Jinak mám Munďáka doma, zatím je to OK, uvidíme, ničeho se nebojím, beru to, jak to přijde, spíš z toho všeho mám radost-sice nevím proč, ale mám. :dumbom:

Ale dyť jo ! Jasně, proč nemít radost?!
Jsme všichni zmlsaní, chceme všechno, automaticky, samozřejmě, a hned, a když jakákoliv maličkost v našem světě není "dokonalá" - podle našich představ, tak už se hroutíme bo kverulujeme...když to tak vezmu komplexně.. Já jsem totéž. (zrovna včera jsem poštěkávala na nějakou paní do telefonu, když se mi zdálo, že rozbor vody trvá déle, než mi řekli....). Takže tak. Místo, abychom se radovali  z toho , co máme..(já zrovna z toho , že vůbec ! vodu mám :lol: )
Tak si užijte krásný víkend, a ty příjemný chvilky, ať si laskavě pán uloží velmi pečlivě do programu, aby věděl, že to je ON. On čistý, on sám, že takto vypadá on sám.... možná pitomost. .. :) Mně zrovna tohle trklo a používala jsem to.

No tak jsem to s tou radostí asik trošku přehnala a hned jsem dostala ťafku, ale pořádnou: mám výsledek od ekonoma a je to pů*s...r, jsme v prodělku, takže už se žádná radost nekoná. Neznáte někoho,kdo by mi daroval 2,5 mega? :D :dumbom:

Podaj si lotériu, alebo sa daj na politiku... :supr:

V loterii jsem vyhrála maximálně 500Kč, takže tudy asi cesta nevede. A kudy vede jinudy, to ještě nevím, tozase budu musetk dalším odborníkům,jak to udělat aby to bolelo co nej méně. Nedovedu si představit, že by to vůbec nějak šlo, všechno vidím černě, asi se přidám k našim soudruhům bezdomovcům i s celou rodinou. :mad: takhle jsem na sebe nas*ran*á, ale to už mi je houby platný.

Ros, já bych chtěla od ekonoma kromě výsledku (zisk? ztráta?) na tvém místě vědět hlavně jednu věc:
JAK k tomu prodělku došlo? Nějakými konkrétními podnikatelskými chybnými rozhodnutími (ze kterých se podle mě jde poučit, a postupně je napravit ), a nebo je celé ekonomické nastavení systémově špatně?

Pokud by ti ekonom řekl - tohle a tohle je chyba, která vás do toho dostala, tak bych možná ještě za lékárnu bojovala.
Ale pokud je zde špatně nastavení celého systému, s podnikáním bych skončila. Protože pak by s postupujícím časem byly ztráty jen stále větší a větší.

Tím chybným nastavením celého systému myslím věci, které ovlivnit můžeš (např. počet a hlavně výkonnost zaměstnanců apod.), ale i ty, které ovlivnit nemůžeš: Např. zmiňovala ses, že kolem vás se vynořily konkurenční řetězce. Pokud vedle vás, obrazně řečeno, otevře lékárnu řetězec s mnoha zákulisními vlivy, s mnohem širším zázemím, s levnějšími cenami, tak  tebe, jako podnikajícího jednotlivce, prostě převálcujou. A to i kdybys byla sebepracovitější a bojovala jako lev. 
Bojovat s větrnými mlýny, to je to špatné systémové nastavení.

Ros, to je mi líto ... ale tento výsledek byl vcelku předvídatelný a ekonom Ti celou situaci jenom potvrdil.
Nezbývá Ti nic jiného, než se o dalším postupu poradit s jinými odborníky skutečně tak, aby byly eliminovány ty největší škody.
Mrzí mě to, myslela jsem si, že budeš mít aspoň pohodový víkend. Tak na Tebe myslím a jednej co nejrychleji, protože v Tvém případě je skutečně dobrej každej den :pussa:

Blossom napsal(a):

Ros, já bych chtěla od ekonoma kromě výsledku (zisk? ztráta?) na tvém místě vědět hlavně jednu věc:
JAK k tomu prodělku došlo? Nějakými konkrétními podnikatelskými chybnými rozhodnutími (ze kterých se podle mě jde poučit, a postupně je napravit ), a nebo je celé ekonomické nastavení systémově špatně?

Pokud by ti ekonom řekl - tohle a tohle je chyba, která vás do toho dostala, tak bych možná ještě za lékárnu bojovala.
Ale pokud je zde špatně nastavení celého systému, s podnikáním bych skončila. Protože pak by s postupujícím časem byly ztráty jen stále větší a větší.

Tím chybným nastavením celého systému myslím věci, které ovlivnit můžeš (např. počet a hlavně výkonnost zaměstnanců apod.), ale i ty, které ovlivnit nemůžeš: Např. zmiňovala ses, že kolem vás se vynořily konkurenční řetězce. Pokud vedle vás, obrazně řečeno, otevře lékárnu řetězec s mnoha zákulisními vlivy, s mnohem širším zázemím, s levnějšími cenami, tak  tebe, jako podnikajícího jednotlivce, prostě převálcujou. A to i kdybys byla sebepracovitější a bojovala jako lev. 
Bojovat s větrnými mlýny, to je to špatné systémové nastavení.

K prodělku došlo mými dvěma špatnými rozhodnutími: po oddlužení jsem v dobré víře, že mi dodavatel A otevře prodej na fakturu si vzala další úvěr, abych doplatila ještě zbytek dluhu a mezitím jsem obchodovala s dodavatelem B u kterého mi vznikl dluh z obchodního styku a já místo toho abych se ho držela, jsem se vrátila k dodavateli A, který mi ale obchodování cca po 2 měsících uzavřel a nenavýšil mi kreditní limit. Takže jsem měla 2 dodavatele od nichž jsem nemohla odebírat na fakturu ale jen za hotové a dluhy z obchodního styku. Kdybych se držela dodavatele B, neměla bych teď takovéhle problémy. A navíc k tomu ta konkurence, sice ne řetězec, ale má lepší podmínky, dům, v němž podniká i vlastní, což je obrovské plus a nemá těžce nemocného manžela, ale chlapa, který dře a vydělá spoustu peněz malováním pokojů.
Firma tedy funguje dobře a nebýt toho předlužení, vynášela by mi cca 60-70 tisíc měsíčně, ale v tom stavu v jakém teď jsme už to prý nezachrání ani opatření typu propuštění všech zaměstnanců ap.

Kiara napsal(a):

Ros, to je mi líto ... ale tento výsledek byl vcelku předvídatelný a ekonom Ti celou situaci jenom potvrdil.
Nezbývá Ti nic jiného, než se o dalším postupu poradit s jinými odborníky skutečně tak, aby byly eliminovány ty největší škody.
Mrzí mě to, myslela jsem si, že budeš mít aspoň pohodový víkend. Tak na Tebe myslím a jednej co nejrychleji, protože v Tvém případě je skutečně dobrej každej den :pussa:

Díky, hned v pondělí se do toho pustím. munďák to zatím nese statečně, kupodivu se zatím nehroutí, tak snad mu to přeci něco už dalo, ten pobyt.

Ros, zaměstnej ho!!! Ať si Munďák - když už je o víkendech na propustkách - hledá z domova přes internet práci. Nečekejte s jejím hledáním, až ho propustí, u vás je opravdu dobrej každej den!!! Vy nemůžete vyčkávat a začít hledat, AŽ ho pustí, vy musíte začít s velkým předstihem, protože doba je zlá a dobré zaměstnání se těžko hledá.

Kiara napsal(a):

Ros, zaměstnej ho!!! Ať si Munďák - když už je o víkendech na propustkách - hledá z domova přes internet práci. Nečekejte s jejím hledáním, až ho propustí, u vás je opravdu dobrej každej den!!! Vy nemůžete vyčkávat a začít hledat, AŽ ho pustí, vy musíte začít s velkým předstihem, protože doba je zlá a dobré zaměstnání se těžko hledá.

Jo, ale budu muset přeci jen počkat, páč počítám, že si tam ještě tak měsíc pobude a to y asi těžko vysvětloval nějakém zaměstnavateli, že ještě nemůže nastoupit, páč je v nemocnici.
Největší strach mám z těch dluhů, deptá mně, že nevím, co bude dál, ta nejistota je strašná. Radši jdu vařit, abych myslela na něco jiného, brrr :(

stojí za přečtení


http://www.super.cz/sex-a-vztahy/vztahy … o-jit.html

Rosamunda napsal(a):

Kiara napsal(a):

Ros, zaměstnej ho!!! Ať si Munďák - když už je o víkendech na propustkách - hledá z domova přes internet práci. Nečekejte s jejím hledáním, až ho propustí, u vás je opravdu dobrej každej den!!! Vy nemůžete vyčkávat a začít hledat, AŽ ho pustí, vy musíte začít s velkým předstihem, protože doba je zlá a dobré zaměstnání se těžko hledá.

Jo, ale budu muset přeci jen počkat, páč počítám, že si tam ještě tak měsíc pobude a to y asi těžko vysvětloval nějakém zaměstnavateli, že ještě nemůže nastoupit, páč je v nemocnici.
Největší strach mám z těch dluhů, deptá mně, že nevím, co bude dál, ta nejistota je strašná. Radši jdu vařit, abych myslela na něco jiného, brrr :(

Njn, Ros ... dobrou práci ale nesežene tak, že si jeden den podá inzerát, přijde mu kupa odpovědí, on si vybere jednu a za čtrnáct dnů už nastoupí :) na hledání dobrého místa už musíte pracovat s předstihem!!!

Kiara napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Kiara napsal(a):

Ros, zaměstnej ho!!! Ať si Munďák - když už je o víkendech na propustkách - hledá z domova přes internet práci. Nečekejte s jejím hledáním, až ho propustí, u vás je opravdu dobrej každej den!!! Vy nemůžete vyčkávat a začít hledat, AŽ ho pustí, vy musíte začít s velkým předstihem, protože doba je zlá a dobré zaměstnání se těžko hledá.

Jo, ale budu muset přeci jen počkat, páč počítám, že si tam ještě tak měsíc pobude a to y asi těžko vysvětloval nějakém zaměstnavateli, že ještě nemůže nastoupit, páč je v nemocnici.
Největší strach mám z těch dluhů, deptá mně, že nevím, co bude dál, ta nejistota je strašná. Radši jdu vařit, abych myslela na něco jiného, brrr :(

Njn, Ros ... dobrou práci ale nesežene tak, že si jeden den podá inzerát, přijde mu kupa odpovědí, on si vybere jednu a za čtrnáct dnů už nastoupí :) na hledání dobrého místa už musíte pracovat s předstihem!!!

Kiaro, máš pravdu, jenže on bohužel ani neví, kdy ho propustí. :(

No tak po víkendu jak kdyby nebyl... nervy z problémů v práci a navíc si o tom nemám s kým popovídat. Munďák to sice nese statečně, ale nesmí se o tom před ním mluvit. :(  Jakmile jsem začala, tak hned, že teď po ránu ne, že se ještě nerozkoukal a večer taky ne, to by nemohl spát. Tak jsem se ptala kdy teda a odpověď byla: "No přece kdykoli", :dumbom: no nepraštili byste ho? Je to teď mezi námi takové divné (i kdyždříveto asi nebylo o moc lepší), chtěla jsem aby mi doma přimontoval na zeď jednu maličkost, věděl o tom od pátku, ale pořád bylo všechno důležitější. Z nemocnice si přivezl domů notebook nějaké pacientky, že jí slíbil, že jí ho uspořádá, no tak samozřejmě i tohle bylo důležitější než můj požadavek. Proč bych sakra měla furt ustupovat nějakým jeho "povinnostem" a být pořád až ta poslední? Už mně to začíná s*át.

Rosamunda napsal(a):

No tak po víkendu jak kdyby nebyl... nervy z problémů v práci a navíc si o tom nemám s kým popovídat. Munďák to sice nese statečně, ale nesmí se o tom před ním mluvit. :(  Jakmile jsem začala, tak hned, že teď po ránu ne, že se ještě nerozkoukal a večer taky ne, to by nemohl spát. Tak jsem se ptala kdy teda a odpověď byla: "No přece kdykoli", :dumbom: no nepraštili byste ho? Je to teď mezi námi takové divné (i kdyždříveto asi nebylo o moc lepší), chtěla jsem aby mi doma přimontoval na zeď jednu maličkost, věděl o tom od pátku, ale pořád bylo všechno důležitější. Z nemocnice si přivezl domů notebook nějaké pacientky, že jí slíbil, že jí ho uspořádá, no tak samozřejmě i tohle bylo důležitější než můj požadavek. :supr:Proč bych sakra měla furt ustupovat nějakým jeho "povinnostem" a být pořád až ta poslední? Už mně to začíná s*át.

konečně !!

omlouvám se smajlík patří k MÉ větě.

Rosamunda napsal(a):

Proč bych sakra měla furt ustupovat nějakým jeho "povinnostem" a být pořád až ta poslední? Už mně to začíná s*át.

Protože to tak bylo vždy, proč by to najednou mělo být jinak ?
Ros, čekáš, že se ti konečně vrátí to, co jsi ty do něho ve všech směrexh investovala ... a to se asi nedočkáš.
Teda, já bych ti to moc přála, držím ti moc palce ... ale já na tvém místě bych, když ne jinak, tak fyzicky už byla na plech.
Drž se :hjarta:

No to já nejen že jsem na plech, já už spíš jsem na sr*čky. Pořád mi tvrdí, jak mně hrozně miluje, ale vůbec se tak nechová nebo ne vůbec, ale já bych si to představovala jinak. Sice vím, že od chlapa léčícího se na deprese, který sám nejspíš vůbec neví, co chce, nemůžu čekat romantické scénky, ale aspoň by sem tam za mnou mohl sám od sebe přijít, ne že já si o to budu donekonečna pořád říkat. Nejsem přeci pes, abych čekala až páníčkovi upadne kost od stolu.
A jinak Agewo, mně užtohle s*re delší dobu, i když nepil, tak se s nějakými láskyplnými výlevy nepředal, třebas to prostě neumí. Jenže mluvit s ním o tom a vůbec o lásce a sexu, to se prostě nedá, on z toho hned vycouvá, pánbůh ví, co se mu v té hlavě honí. :( Takže dotazy typu, proč spolu spíme tak málo nebo proč spolu nespíme vůbec, s ním řešit nelze. Asik má ňákej blok, jenže když se nic nedozvím, tak jak si to pak člověk má vysvětlit jinak než že o mně nestojí.

Ros, tvé poslední dva příspěvky mi VELMI připomínají mé pocity, když se mi BM vrátil z léčebny.

Jednu věc vím na beton - neber si to osobně, jako nezájem O TEBE. Ono tohle jsou všechno průvodní jevy závisláků obecně. On totiž ne, že nemá zájem O TEBE, on víceméně nemá zájem O NIC, KROMĚ SEBE.

To, že jsem napsala, že jeho nezájem ( všechny druhy projevů lásky) si nemáš brát osobně, však nemá znamenat, že bys v tomhle měla jako dál žít.
K čemu je ti takový chlap? Fakt jen koule u nohy, bez sebemenší perspektivy na zlepšení ( píšeš, že takový byl trochu i před pitím - takže nejsou žádné naděje, k čemu se upínat.)

To je hezké, že on má deprese, že on má bloky, že se nedovede u doktorů otevřít, svěřit a požádat o pomoc... Ale ty máš (po těch letech marného snažení !!!) právo říct: Ale mě už to přestalo bavit.

Teď mi psal BM, že mne stále miluje a blabla.........už na to nereaguju...vůbec
a říkával mi to dost čast....jak mi to sluší...jak jsem.......vím, že to hrál.....bylo mi to protivné....požádala jsem, aby toho nechal

Ros......najdi ty nůžky......jsi mnohem mladší než já......a život je tak krátký

Moje psycholožka mi říkala, že mně Munďák opravdu mooooc miluje, ona ho zná, taky k ní jeden čas chodil. Tak to   s ní dneska proberu (k večeru za ní vyrážím) proč teda, když mě tak miluje, ho fyzicky ani psychicky nezajímám? Proč mluví jen o sobě a když mu chci já něco říct, tak už má najednou moc práce a nemůže anebo když je doma, tak vycouvá do pracovny, kde se zavře. Nemyslím si, že bych na něj nějak extra tlačila, ale přesně jak napsala Blossom, k čemu mi je takovej chlap? Já rozhodně do konce svého života nehodlám žít jako jeptiška akorát s kočkama a rezignovat na sex proto, že on neví nebo má blok. Tak uvidím, co tomu ta psycholožka řekne, nechci donekonečna brát ohledy na někoho, kdo za to možná ani nestojí. :mad:
No uvidím, jak se bude chovat v sobotu, dřív jsem se na něj těšila, teď je mi to fakt nějak jedno, tím že přijede, se pro mně zase až tak nic moc nezmění, sedím s kočkama u televize a oni jsou všichni zalezlí u PC, kdybych tam nebyla, tak to ani nepostřehnou, jen by jim neměl kdo dát najíst - to by asi postřehli, i když kdo ví?

Tak před chvílí mi volal a že ať zítra určitě přijedu a že mi chce něco říct a že mně moc....někdo tam kolem chodil a že teda mi to řekne zítra, no nepicli byste se z toho?

Ros, nerozumím tomu přesně...on je v té Sadské, a ty máš za ním po práci přijet?

Jestli to je takhle, začla bych bořit nastavené hodnoty: Tak to je škoda, žes mi to neřekl o víkendu, to jsme přeci měli na promluvení fůru času,  ale já zítra nemám čas. Kdyžtak mi to napiš, jo?
A nejela bych nikam, tedy určitě ne za ním, jela bych třeba s kámoškama do kina.
Začni konečně myslet sama na sebe. Ostatně- on taky už léta myslí jen sám na nebe. :(

Možná se z nedostatku informací mýlím, na mě to tedy působí, jako že yy máš skákat podle toho, jak on si zrovna vzpomněl, ale co chceš ty,jak se cítíš ty, že tys potřebovala o víkendu něco přimontovat, pomoct doma, na to on zvysoka kašle....

Rosamunda napsal(a):

Moje psycholožka mi říkala, že mně Munďák opravdu mooooc miluje, ona ho zná, taky k ní jeden čas chodil. Tak to   s ní dneska proberu (k večeru za ní vyrážím) proč teda, když mě tak miluje, ho fyzicky ani psychicky nezajímám? Proč mluví jen o sobě a když mu chci já něco říct, tak už má najednou moc práce a nemůže anebo když je doma, tak vycouvá do pracovny, kde se zavře. Nemyslím si, že bych na něj nějak extra tlačila, ale přesně jak napsala Blossom, k čemu mi je takovej chlap? Já rozhodně do konce svého života nehodlám žít jako jeptiška akorát s kočkama a rezignovat na sex proto, že on neví nebo má blok. Tak uvidím, co tomu ta psycholožka řekne, nechci donekonečna brát ohledy na někoho, kdo za to možná ani nestojí. :mad:
No uvidím, jak se bude chovat v sobotu, dřív jsem se na něj těšila, teď je mi to fakt nějak jedno, tím že přijede, se pro mně zase až tak nic moc nezmění, sedím s kočkama u televize a oni jsou všichni zalezlí u PC, kdybych tam nebyla, tak to ani nepostřehnou, jen by jim neměl kdo dát najíst - to by asi postřehli, i když kdo ví?

Ross,já tedy neznám do puntíku tvůj problém,ale tak povrchně ano.Jestli se nemýlím,manžel(Munďák) je závislý na lécích a alkoholu. Je tedy nemocný,protože alkoholismus a narkomanie jsou duševní nemoci a od nemocného nemůžeš chtít,aby měl rozumné vysvětlení pro své činy. On je závislý,pravděpodobně se za to ale stydí,přesto si nemůže pomoc. On tě miluje,ale tím svým "nemocným" způsobem.Můj taťka trpěl asi 4 roky před smrtí depresí.Měl rakovinu,věděl,že nevyléčitelnou.Bral AD,ale začal pít,protože,když byl opilý,chvíli cítil úlevu. Velmi brzy nastala závislost.Nedokázal přestat.Vždycky podlehl a pak se strašně styděl a nenáviděl za své selhání.Tehdy nám dala psychiatrička zajímavou knížku,kde bylo všechno přesně popsané.Pochopili jsme,že po něm nemůžeme chtít,aby byl silný a popral se s tím,protože na to zkrátka neměl.Mám dojem,že tvůj manžel je na tom podobně.

Blos, tahle návštěva už byla víceméně domluvená, páč jsem mu nedala s sebou žádné peníze a slíbila jsem mu,že pokud mi to vyjde, tak se tam stavím. Jinak ale občas ten pocit mám,že on si myslí, že nemusí nic a já musím všechno.

Hm, mne sa zdá, že ten pocit máš aj TY... :(

Souhlasím s Bloss. Máš jedinečnou příležitost udělat konečně něco jinak. A já bych ji teda využila. Třeba ti do toho něco přijde ... musela jsi zavolat někoho, aby ti udělal to, co on o víkendu nemohl ... nebo cokoliv jiného.
Nezlob se, ale já myslím, že on tě miluje hlavně proto, aby měl na kom viset. Aby měl někoho, kdo ho v těch jeho slabostech a všem, co ten osud na něho naložil, bezvýhradně chápe a VŠECHNo udělá za něho ... Že by už nikoho takového nenašel ... Sorry, je to možno mimo, ale na mně to tak působí ... :grater:
Píšu to proto, že ti přeji něco lepšího ...není přeci možné, aby taková schopná a silná ženská takhle mrhala svojí energii a takhle sama sebe neměla ráda ... :hjarta:

Z nemocnice si přivezl domů notebook nějaké pacientky, že jí slíbil, že jí ho uspořádá, no tak samozřejmě i tohle bylo důležitější než můj požadavek. Proč bych sakra měla furt ustupovat nějakým jeho "povinnostem" a být pořád až ta poslední? Už mně to začíná s*át.

Tak před chvílí mi volal a že ať zítra určitě přijedu a že mi chce něco říct a že mně moc....někdo tam kolem chodil a že teda mi to řekne zítra, no nepicli byste se z toho?

Blos, tahle návštěva už byla víceméně domluvená, páč jsem mu nedala s sebou žádné peníze a slíbila jsem mu,že pokud mi to vyjde, tak se tam stavím. Jinak ale občas ten pocit mám,že on si myslí, že nemusí nic a já musím všechno.

Rosamundo ... nezlob se na mě, ale já bych ho hnala svinským krokem.
Nedala bych mu ani halíř ... nevyděláváš, děláš jenom samou škodu, když něco potřebuju, nevyhovíš mi ... nakašlala bych mu zvysoka - a to to ještě píšu slušně :jojo:
Mě dorazilo, že si z nemocnice přiveze domů noťas od úplně cizí ženské, věnuje tomu veškerý volný čas a Tobě doma nepřitluče ani hřebík do zdi. Pro cizí lidi všechno, pro vlastní rodinu nic - a Ty mu máš do léčebny ještě vozit peníze. ZA CO?!?
Podle mě nastal nejvyšší čas, aby ses vůči němu naučila tvrdě vymezovat a za každou jeho nevlídnost, nevstřícnost nebo nespolupráci následoval citelný postih. Nediv se, že se k Tobě chová tak, jak se chová - protože si to trpně, jako ovečka, necháváš líbit a neozveš se. Nediv se, že Tě bere jako opatrovnici v přístřešku pro chudé psy a kočky, protože jsi mu nedala jasně najevo, že Ti jeho nehorázné chování vadí a už to dále snášet prostě nebudeš. Nemá důvod se měnit, protože mu jeho chování až doteď beztrestně procházelo a prochází, takže má pocit, že je všechno v absolutním pořádku.
Rosamundo, jestli mu tam přivezeš třeba jenom desetikorunu, tak si mě nepřej :D!!!!!

No tak si Tě Kiaro holt nebudu přát :D když už jsem mu to slíbila :P, ale možná mi to díky mému zítřejšímu vytížení nevyjde, copak já vím :vissla: jaká bude dopravní situace v Praze a okolí! :vissla: A "zachraňování" firmy je důležitější, když mi nepřitluče ani hřebík. :D

Rosamundo, já se z Tebe picnu ... :D

Rosamundo, máš jedinečnou příležitost ukázat Mundákovi, že pohár přetekl. Prostě za ním nejezdi, řekni mu že o víkendu nemůžeš, protože přiděláváš tu poličku co neměl čas přidělat v sobotu on a o peníze ať si řekne té paní, které spravoval několik  hodin noťas. Seber se, máš dost co zachraňovat a Mundák zachrańovat nechce, ten chce jen viset někomu na krku. On je chlap on by tě měl podpírat v tom průšvihu co máte.To, že ti říká, že tě miluje nebo ti to dokonce říká jen psycholožka /at si ho vezme domu/ je jedna věc, to že se chová jako že miluje jen sebe je věc druhá a vycházet ze slov je blbost, vem to podle činů. Podle toho co pro tebe dělá on. Keců se nenajíte... :/

No holky, tak jsem ho přeci jen navštívila, spojila jsem "příjemné" s užitečným, navštívila jsem tam totiž svou psychiatričku - primářku Sadské, takže jsem si to odbyla vše v jednom. To byste koukaly, jak se kolem mně Munďák točil, jak holub na báni a to jsem mu ani žádných moc peněz nepřivezla, jen 400, má chlapec smůlu. Možná mu něco doťuklo a já jsem taky spokojená, páč jsem se od té své doktorky dozvěděla, že reakce typu sobectví a zájmu jen o sebe je naprosto normálnín a že tím,jak se bude zlepšovat, se to změní a ke konci pobytu už nebude chtít zpátky. Tak jen doufám, že to tak bude, páč pokud ne, tak holt to hezky v klidu (?) ukončím.

Rosamunda napsal(a):

No holky, tak jsem ho přeci jen navštívila, spojila jsem "příjemné" s užitečným, navštívila jsem tam totiž svou psychiatričku - primářku Sadské, takže jsem si to odbyla vše v jednom. To byste koukaly, jak se kolem mně Munďák točil, jak holub na báni a to jsem mu ani žádných moc peněz nepřivezla, jen 400, má chlapec smůlu. Možná mu něco doťuklo a já jsem taky spokojená, páč jsem se od té své doktorky dozvěděla, že reakce typu sobectví a zájmu jen o sebe je naprosto normálnín a že tím,jak se bude zlepšovat, se to změní a ke konci pobytu už nebude chtít zpátky. Tak jen doufám, že to tak bude, páč pokud ne, tak holt to hezky v klidu (?) ukončím.

holka tobě asi není rady ani pomoci. zkus si přečíst svoje příspěvky , když se léčil minule.

Rosamundo určitě to znáš ze školních lavic: "Pro kousek lásky šel bych světa kraj". Jsi jako žíznivý na poušti. Zase sis nasadila brýle mámení, že?
Ty být můj jediný zdroj příjmů (a to pro  manžela bohužel už minimálně půl roku jsi), tak se kolem Tebe taky točím jako holub na báni, a to i o víkendu, to si piš. Já bych Ti i tu poličku přitloukla:D
Jenže ty mu ty penízky cpeš sama a de facto ho sama v tom sobectví podporuješ. Já si buhožel myslím, že Ty v první řadě musíš provést radikální změnu sama u sebe a nechtít pořád po manželovi, aby se změnil on. Toužíš po harmonii, klidu, lásce, šikovných dětech, ale nějak se mi zdá, že pořád očekáváš, že to vše se stane když se ONI změní, když jen ONI pro to něco udělají.
Ty táhneš káru zodpovědnosti za podnikání (=příjem peněz pro celou rodinu), za barák, za auta, za nákupy, za domácnost, za zaplacené účty....SAMA , ale nějak jsem nepostřehla, že by se někdo z dalších členů rodiny na tom s Tebou podílel. Alespoň z Tvých příspěvků to tak na mě působí.

Víš v době svého prvního manželství, kdy manžel změnil způsob života, tak, že to pro fungování rodiny to bylo nepřijatelné, tak jsem si taky pořád říkala ono se musí přece něco stát, to není možné. On se musí změnit a být jako dřív. On, on, on... Pak jsem díky skvělé psycholožce pochopila, že se musím změnít JÁ, a to co dělá on je jen a jen jeho věc. On se nebude chovat jak já chci, ale jak on chce. On může chtít korigovat své jednání, protože si uvědomí, že může o rodinu přijít, ale také nemusí. Jde o jeho rozhodnutí. K tomu jsme dospěla po třech sezeních.  A totálně to změnilo můj život. Uvědomila jsem si, že musím změnit já. Já jsem odpovědná za svou pohodu, za naše tehdy malé dítě a jeho pohodu. Změnila jsem se - soustředila jsem se jen na to, co jsem mohla změnit a co ne to jsem nechávala být - strašně se mi ulevilo. Manžel se po čase opravdu změnil, ale to už jsme byli nějaký rok rozvedeni.

Ros - váš kolotoč se točí pořád dál a obsazení se nemění. Zkus se na to podívat jako nezúčastněný z venku. Máš strach být sama, ale Ros ty už asi jsi de facto sama a dlouho.

Rosamunda napsal(a):

No holky, tak jsem ho přeci jen navštívila, spojila jsem "příjemné" s užitečným, navštívila jsem tam totiž svou psychiatričku - primářku Sadské, takže jsem si to odbyla vše v jednom. To byste koukaly, jak se kolem mně Munďák točil, jak holub na báni a to jsem mu ani žádných moc peněz nepřivezla, jen 400, má chlapec smůlu. Možná mu něco doťuklo a já jsem taky spokojená, páč jsem se od té své doktorky dozvěděla, že reakce typu sobectví a zájmu jen o sebe je naprosto normálnín a že tím,jak se bude zlepšovat, se to změní a ke konci pobytu už nebude chtít zpátky. Tak jen doufám, že to tak bude, páč pokud ne, tak holt to hezky v klidu (?) ukončím.

Ja mám pocit, že teba proste vždy ukľudní, čo ti povie nejaká doktorka a veríš tomu ako Písmu svätému(že ťa miluje, že ho nemáš ešte opúšťať, že pije vlastne kvôli neleičenej depresii...). Som zvedavá, či by si sa tým riadila aj vtedy, keby ti povedali, že ak chceš zahcrániť kožu nie jemu, ale sebe a deťom, MUSÍŠ ho opustiť... :P A tomu, že to ukončíš, asi neveríš ani ty sama. :/

No to já vím, že jsem de facto sama a nějak mi to vůbec nevadí, spíš naopak. Jenže pořád mám pocit, že ho např. nemůžu nechat bez prostředků, páč nemocenskou jsme si nikdy neplatili a tak by si neměl za co koupit ani limonádu. Přitom by mu ale nikdo žádné příspěvky v nouzi nedal, páč dle DP loni vydělal spoustu peněz.
Jinak moje situace se mi těžko popisuje přes sklo, osobně jsem se setkala s Wiki a ta byla překvapená, kdo vlastně jsem, páč tady působím úplně jinak, zranitelně, trpitelsky a taková prostě nejsem. Rozhodně nejsem submisivní chudinka, která trpně čeká, až se její manžel rozhodne se změnit. Nehodlám plýtvat silami na něco, co nelze změnit nebo co je jen v cizích silách (Munďákových). Děti mi pomáhají (celkem, asi jako všichni puberťáci), ale o tom, co normálně funguje tu prostě nepíšu. Myslím, že se přeci jen moje komunikace s dětmi lepší, už spolu zase sedáme u televize, dokonce se i začali trochu učit a světe div se, jeden z nich přinesl včera 1 z matematiky, z níž v pololetí oba propadli.
Co se týče mně, myslím, že jsem se dost změnila, snažím se si tu svou pohodu udržet, i když vzhledem k existenčním problémům je to docela obtížné, ale rozhodně už nesázím na to, že moje jediná opora a jistota je Munďák, jediná opora a jistota jsem si já sama. Holt taková sebezměna je proces a někdy setsakra dlouhý, kdybych nemusela řešit 10 věcí najednou tak by mi to šlo asi taky rychleji. A jak správně píšeš, Martinho, soustředím se na to, co můžu ovlivnit: na sebe, na děti, na firmu a pokud se Munďák nechová tak, jak já chci, tak mu to prostě dám jasně najevo (viz neděle) a neberu si s tím žádné servítky.

Selima napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No holky, tak jsem ho přeci jen navštívila, spojila jsem "příjemné" s užitečným, navštívila jsem tam totiž svou psychiatričku - primářku Sadské, takže jsem si to odbyla vše v jednom. To byste koukaly, jak se kolem mně Munďák točil, jak holub na báni a to jsem mu ani žádných moc peněz nepřivezla, jen 400, má chlapec smůlu. Možná mu něco doťuklo a já jsem taky spokojená, páč jsem se od té své doktorky dozvěděla, že reakce typu sobectví a zájmu jen o sebe je naprosto normálnín a že tím,jak se bude zlepšovat, se to změní a ke konci pobytu už nebude chtít zpátky. Tak jen doufám, že to tak bude, páč pokud ne, tak holt to hezky v klidu (?) ukončím.

Ja mám pocit, že teba proste vždy ukľudní, čo ti povie nejaká doktorka a veríš tomu ako Písmu svätému(že ťa miluje, že ho nemáš ešte opúšťať, že pije vlastne kvôli neleičenej depresii...). Som zvedavá, či by si sa tým riadila aj vtedy, keby ti povedali, že ak chceš zahcrániť kožu nie jemu, ale sebe a deťom, MUSÍŠ ho opustiť... :P A tomu, že to ukončíš, asi neveríš ani ty sama. :/

Sel, ale já jsem to už svým způsobem ukončila, žiju prostě sama, tak jak já chci a to, že Munďák občas přijede na návštěvu je jen více nebo méně příjemné plus navíc. Jen s tím partnerstvím to zatím nemám rozhodnuté, pokud žijeme odděleně, neznamená to pro mně automaticky, že si najdu někoho jiného a v tom mám teď největší problém, jak dál. Ale vzhledem k tomu, že musím řešit firmu a starat se o děti, tak mi na tohle zatím nezbývá čas a ani mi to zas až tak nevadí. Prostě to nechám zatím koňovi, ten má větší hlavu.
A co se týče lékařských dobrozdání, zajímalo mně to, páč tady o tom hodně holek píše, jak jsou ti chlapi po přeléčení sebestřední - no tak jsem se zeptala odbornice a pokud to nebude tak, jak říkala, tak až mi ten problém nastane, budu ho řešit. Teď mám jiných starostí víc než dost, tak nebudu řešit problém, který pro mně není momentálně nejdůležitější.
A kdybych měla zachránit kůži a život dětem, tak nezaváhám ani sekundu....(o mně zase tolik nejde)

Mne sa zdá, že dáš viac na úsudok druhých (aj keď sú to profíci), než na svoj vlastný, plus než na svoju vlastnú intuíciu... Oni ti nemajú rozprávať takéto fakty, oni by ťa mali primäť, aby si sa naučila počúvať seba a aby si zistila, čo vlastne chceš a čo nechceš a mala silu urobiť to. Ale mám dojem, že ty práve chceš počuť presne toto. :jojo: Žiješ sama, ale aspoň na víkedy ti muža požičajú :P a to zrejme stačí... No nič, nauč sa stáť na vlastných nohách a počúvať sovj vnútorný hlas, to ostatné sa podľa mňa časom poddá. :storstark:

Seli, já dávám na svůj úsudek docela dost, jenže ti profíci mi to většinou obrátí všechno naruby. I když psycholožka už mi neříká, abych s ním zůstala, spíš mně teď vede k tomu, abych na něj moc nehleděla, což mně docela uspokojilo, utvrdilo mně to v tom, že jdu správným směrem a on se buď přidá nebo ne, to je jeho věc. A co se týče vyjádření primářky, to mi taky pomohlo, přestala jsem si připadat jako praštěná, že toho citu po něm chci moc, přestala jsem si připadat závisle, vzala jsem jako fakt, že tomu tak je a buď se on znormalizuje nebo ne. Potvrdilo se mi, že normální jsem já a cvok je on a to jsem potřebovala slyšet. Neberu to tudíž jako tragédii, nicméně se hezky ozvu, když se mi jeho chování ke mně nebude líbit, aby měl podle čeho korigovat :D

Rosamunda napsal(a):

Seli, já dávám na svůj úsudek docela dost, jenže ti profíci mi to většinou obrátí všechno naruby. I když psycholožka už mi neříká, abych s ním zůstala, spíš mně teď vede k tomu, abych na něj moc nehleděla, což mně docela uspokojilo, utvrdilo mně to v tom, že jdu správným směrem a on se buď přidá nebo ne, to je jeho věc. A co se týče vyjádření primářky, to mi taky pomohlo, přestala jsem si připadat jako praštěná, že toho citu po něm chci moc, přestala jsem si připadat závisle, vzala jsem jako fakt, že tomu tak je a buď se on znormalizuje nebo ne. Potvrdilo se mi, že normální jsem já a cvok je on a to jsem potřebovala slyšet. Neberu to tudíž jako tragédii, nicméně se hezky ozvu, když se mi jeho chování ke mně nebude líbit, aby měl podle čeho korigovat :D

pokud se Munďák nechová tak, jak já chci, ...

Ros, nedá mi. Tys zatím nepochopila vůbec nic. Ani nic z toho, co ti tu kdo píše.
A že s tebou zase kluci sedají před televizí, no comment. To už rovnou můžou sedět u PC. :(
Probůh, proč potřebuješ slyšet, že ty jsi normální? A že ON je cvok? :co:
No nic. Jen jsem se neudržela.

ahojky, už jsem to sem jednou posílala, ale myslím, že je na snadě, to sem poslat znovu ---------
Žijeme v problémech závislého, protože je sami udržujeme. Velkou část svého života zachraňujete, přemlouváte, kryjete, zapíráte, čím déle to děláte, tím víc si užíváte problémů se závislostí. Věříte, doufáte, zlobíte se, prosíte, přemlouváte, vyhrožujete. Nic vám to není platné, ale máte pocit, že jste něco udělali. Stále čekáte, že se vaši milovaní a zároveň nenávidění závislí pochopí, že takhle to dál nejde. Budete čekat, rok, dva, tří a někdy celý život. Stále budete slyše lži, výmluvy, sliby, hrozby. Nemáte klid ani na sebe ani na své děti, přátele. Všechno podřizujete jejich pití. Stále vás nutí, abyste kryli jejich potíže, nedochvilnost, podvody. Týrají vás. A  vy se zlobíte, že to dělají a čekáte na ten okamžik, kdy to přestanou dělat. Nikdy se nedočkáte. Pokud vy sami něco neuděláte. Oni vás budou stále znovu a znovu podvádět, okrádat, bít, ponižovat, ohrožovat na zdraví, životě a cti. Jste apatičtí, unavení, otrávení a nevěříte skoro nikomu a ničemu. Je  to proto, že jste bezradní a přesvědčeni, že se nedá nic dělat. Až do takového stavu  vás vaši „drazí“ vmanipulují. Vzbudí ve vás pocit viny,
Jestliže zaujmete stanovisko, že problém s drogami má ten, kdo je zneužívám, pak , kterou ve vás ten druhý vzbuzoval. Vy nejste ti, kdo jej Azovu a opakovně do drog strhává, vy jste ti, kdo jeho chlastem trpí.
Jste ničeni sobcem, který nemá ohledy na nic a nikoho. Který se chová sebevražedným způsobem a do svého sebevražedného způsobu vtahuje kohokoliv bez ohledu na následky, jaké to bude mít na ty ostatní.
V momentě kdy si tohle uvědomíte, máte možnost se osvobodit tím, že budete trvat na svém postoji, že to nehodláte snášet a budete žádat změnu. Máte právo na to, aby se vám vedlo dobře. To není žádný nehorázný požadavek ani projev nějakého vašeho sobectví, jaké požadavky vnesete, je jen na vás. S velkou pravděpodobností budete chtít, aby závislý zanechal svého destruktivního chování.
S velkou pravděpodobností se dozvíte, že on je v pořádku ale vy jste divní a vadní. Někdy se od onoho člověka dočkáte sypání popela na hlavu, projevu lítosti a slibů, které údajně budou vést k nápravě. Většina slibů zůstane nesplněna,
protože vás mají jen uklidnit a nechat vás jen tak vycukat. Nedělejte si iluze, že se stane zázrak a vše se změní okamžitě. Nezmění, ale budete-li dostatečně vytrvale žádat své právo na klid a budete-lli dostatečně usilovat o osvobození se z toho břemene, dříve nebo později se vám to povede.
Milý alkoholik v rámci své manipulace zapojil do řešení svého problému své široké okolí. A naprosto s přehledem využívá a dojí až do poslední kapky své blízké. Peníze, druhy, krytí , přenášení svých povinností na druhé, buzení v noci telefonáty „ach jak jsem nešťastný“, v případě nezájmu nebo nevyhovění, se dočkáte „zasloužené“ odvety, sahající od uraženého mlčení až po hrubé fyzické násilý.
Platí jedno – všechno, co uděláte ve svůj prospěch v tom smyslu, že už se nechcete dál nechat vydírat, ničit, okrádat, týrat, a bít, v konečném důsledku přinese prospěch i vaším závislým.
Do téhle chvíle jsme měli s tvým způsobem života problém MY, situace se ale změnila, a jak to vypadá, teď máš se svým způsobem života problém TY. Jestli s námi chceš žít, musíš se změnit. Máme tě ještě rádi, ale zjistili jsme, že se bez tebe dá žít. Ty bez nás to máš podstatně horší. Tak se podle toho zařiď.
Závislost není něco, s čím se dá bojovat a co se dá jednou ranou zničit a odstranit ze života. Vaši blízcí budou muset se svou závislosti žít až do konce života a budou s e s ní smiřovat a vyrovnávat. Učit se žít jinak. Nejde o boj, ale o postupný proces. Jenže uzdravit se ze závislosti znamená změnit téměř všechno. Celý styl života.


citace z knihy J. Jílek - doporučuji všem, kdo tápate a nevíte jak dál.....dobře vás nasměruje, a když ne, je to přesné jak se tam píše, kdo nepochopí obsah této knihy, nemá ještě vyhráno v boji s alkoholismem............

Ahoj všem, po dlouhé době se ozývám, i když pečlivě sleduji celou diskuzi.
U nás je to takové, takové, no já vlastně ani nevim, takové všelijaké. Nevím, co jsem psala naposledy, ale přítel se před vánoci objednal do snanatoria specializovaného na léčbu závislostí, hned na začátku ledna tam byl poprvé. (dřív se objednat nešlo). Přes vánoce se držel, všechno bylo OK. Ten den, co byl na prvním sezení, se opil. Nějak ho to rozložilo, a on to vůbec nezvládl. Neměl u sebe peníze (byli jsme tak domluveni, prostě u sebe nenosil peníze), tak si pujčil. Hrůza.
Já byla den předtím taky u psychologa, zajímavý zážitek, ale tak nějak nevim, k čemu by mi bylo tam chodit pravidelně. Prosím vás - mám opravdu pocit, že mi rozebírání celé té situace, jeho nebo mě, nemůže ničemu pomoct. K čemu má sloužit psycholog? Ano, bylo zajímavé poslouchat to, co říkala, ale vážně jsem se nedozvěděla nic, co by mě někam posunulo. Nějak nevidim smysl v psychologii jako takové.
Přítel se druhý den omlouval, vymlouval...Však to znáte. Je těžké vám vysvětlit, proč s ním zůstávám, snad je to proto, že vidím, že on se vážně snaží celou tu situaci řešit. Od té doby vydržel nepít necelý měsíc, v úterý se opět po návštěvě sanatoria (chodí tam 1x týdně) opil. Nekoupil si vodku, ale něco hledal a někde hluboko na půdě našel igelitku plnou prázdněj flašek, v některých něco zbylo... Ve skupině, kam chodí, jsou ostatní závislý úplně jiný typy alkoholiků. On je tam jediný, kterej nemá kvůli pití problémy jinak než v osobním životě. Ostatní pijou denně, sebrali jim papíry, ztratili práci, vyhodili je z bytu... Přítel proti nim jakoby nemá problém. On nikdy nepil denně, o víkendu například nikdy. Řekli mu (doktor), že u něj je vlastně problém jinde než v závislosti, má tam docházet ještě párkrát, třeba měsíc, pak prej už nemusí. Tak nevim. Po týhle zprávě se přítel opil, opravdu nemá problémy s alkoholem, jak tvrdí MUDr. Moje psycholožka zase myslí, že se jedná o úzkostné stavy, ne o maniodepresivní poruchu, kterou mu diagnostikovala první psychiatrička a pak vyvtrátila druhá. Jsme z toho taková zm atená. DOktoři hážou diagnózy, nakonec neni vlastně problém nikde. Teď je mezi náma takové divné vakuum, visí to mezi náma a já mam pocit, že když todle všechno nějak nmevyřešíme, začne to hnít a pěkně smrdět:)

Já byla den předtím taky u psychologa, zajímavý zážitek, ale tak nějak nevim, k čemu by mi bylo tam chodit pravidelně. Prosím vás - mám opravdu pocit, že mi rozebírání celé té situace, jeho nebo mě, nemůže ničemu pomoct. K čemu má sloužit psycholog? Ano, bylo zajímavé poslouchat to, co říkala, ale vážně jsem se nedozvěděla nic, co by mě někam posunulo. Nějak nevidim smysl v psychologii jako takové.

eldorado, ještě nikdy nikomu psycholog neotevřel oči a dotyčný neprozřel ihned po prvním sezení :jojo:
Tohle je běh na velice dlouhou trať a trvá to měsíce, neřku-li léta, než si klient začne skládat jednotlivé významné věci k sobě a začne se někam posouvat.
Přítel - no comment. Sama vidíš, že má sklony k nebezpečnému pití a když na něj přijde chuť se opít, tak to prostě udělá za každou cenu: buď si půjčí peníze, nebo vyhrabe na půdě igelitku s prázdnýma lahvema a vycucává zkvašené slitky (fuj). Co jde o závislost, závislost je jen jedna a ta se skládá z několika fází - nadměrné popíjení, nebezpečné pití, následuje ztráta zaměstnání, rozpad manželství, propité papíry, vyhazov z bytu a pobyt pod mostem, v kriminále nebo v nemocnici s poškozeným a propitým organismem. To, co vidí na skupinách a co ho bláhově utvrzuje v tom, "že na tom proti ostatním ještě není tak špatně" je naprosto mylné stanovisko - on je zatím na začátku šikmé plochy, oni už po ní sklouzli až na samé dno. Měl by si spíš říkat, jak je rád, že vidí odstrašující příklady, kam až může člověka dohnat alkohol a ne, že bude jásat, jak je na tom proti nim ještě dobře, takže si může dovolit sem a tam se jít ožrat :/
Co jde o ty diagnózy, kterou jeden psychiatr stanoví, druhý vyvrátí, k ničemu to nevede a přítel se opíjí dál - přečti si Rosamundu, jak "super" je soužití s takovým člověkem a zamysli se sama, jestli hodláš podobné martýrium snášet - jako ona - ještě X let, přivést do toho děti, vychovávat je v tom a tenhle mizernej život bez jakékoliv vyhlídky na zlepšení přežívat ze dne na den, stárnout, šedivět a  sama se sebou chodit k psychiatrům a psychologům ...

KDyž Kiaro, tvrzení, že přítel nemá problémy s pitím není od něj, ale ze sanatoria na léčení závslostí!!! Přítel tam chodí a každej tejden říká, mám problém - piju, a oni reagují: ale nemáte, tihle ostaní lidé mají problém, vy akorát pijete. To mi přijde na palici:dumbom: Právě mi to přijde podobné, jak psala Rosamunda. Řeší závislost na alkoholu, neřeší nic okolo - žádné úzkostné stavy, deprese...
A život bez jakékoliv vyhlídky na zlepšení? Naopak, ne? Když se stanoví diagnóza, dá se potom nemoc/porucha léčit/korigovat. Sama mám nějaké zdravotní problémy, vyhlídky do budoucna nic moc, to se mam na to rovnou vykašlat  a místo zkoušení léčby (v současnosti asi třetí typ léčby) si hodit mašli? Jestli se nakonec s přítelem rozejdu, tak ne proto, že má duševní nebo jinou poruchu.

Já potvrzuji to, co psala Ros...
Opravdu o ni nemám strach. Je to naprosto věcná baba, bez hysterie, samostatná a soběstačná. Představovala jsem si ji úplně jinak (to už jsem psala..)Dokáže žít sama a "táhnout tu káru" taky sama. To defacto dělá. Chlap je v souč. době v podstatě starost navíc. Ve chvíli, kdy v Ros uzraje rozhodnutí, že už toho víc nemůže a nebude, že ji pomoc chlapovi zmáhá a ubližuje, či se jí znechutí, odstřihne se. Velmi dobře ví, že má všechny karty a opratě v rukou. Je soběstačná.

Každý člověk má svůj vývoj, tempo, a vždy děláme - to už je na těchto stránkách známé - tak, jak v tu chvíli umíme nejlíp. A v souladu se svým nejlepším svědomím. Já si např. cením uRos toho, že nevyvádí, nevytáčí se jinými názory, razantnimi radami, je v klidu. To mě zaujalo, protože bych to nedokázala.
Pochopitelně, že se snaží chytat pozitivních zpráv od lékařů, to bychom udělali všichni.
S lékařkou souhlasím do puntíku. Jít si svou cestou dál, přidá-li se dobře, nepřidá-li se tak taky dobře...Nečekat, nespoléhat, nedělat si iluze, žít si svůj život. Což je vlastně aplikovatelné na všechny a je to přesně moje cesta. A myslím, že to Ros dělá.

Já za sebe, Ros jsem s tebou, stále držím palce a věřím ti, že děláš všechno dobře, tak jak umíš nejlépe. Myslím, že všechno se děje správně. Všechno, i tedy toto trpělivé pomáhání té své mužské neopoře. Třeba jsi byla , stejně jako já, někde v bardu(mezi životy) se svým mužem domluvená, že ti pomůže se osamostatnit, třeba jsi to v minulém životě neuměla :D - tuto poslední větu prosím neberte vážně, ano..:D ?

teda Wiki......ty jsi baba....supeeer....už po několikíté ti říkám, že tě obdivuji.....ty mi stojíš za to, na ten Babinet chodit

Rosamunda napsal(a):

No to já vím, že jsem de facto sama a nějak mi to vůbec nevadí, spíš naopak. Jenže pořád mám pocit, že ho např. nemůžu nechat bez prostředků, páč nemocenskou jsme si nikdy neplatili a tak by si neměl za co koupit ani limonádu. Přitom by mu ale nikdo žádné příspěvky v nouzi nedal, páč dle DP loni vydělal spoustu peněz.
.

...no doufám, že teď si nemocenskou platíš. Aby si nedopadla stejně s tím rozdílem, že tobě nikdo nepřinese nic. :(

Tipla bych, že neplatí. :(

Rosamunda napsal(a):

A kdybych měla zachránit kůži a život dětem, tak nezaváhám ani sekundu....(o mně zase tolik nejde)

Ros taky jsem tak kdysi uvažovala, ale pak jsem to trochu (hodně) přehodnotila. Víš on člověk nejdřív musí zachránit svůj vlastní život, aby mohl zachraňovat život dětí a třeba i ostatních.

To, že o Tebe zase tolik nejde je právě si myslím ten Tvůj největší problém. Jde o TEBE a hodně a v první řadě. Jen nevím proč  a z jakého důvodu (ale snad ty to víš) se nemáš zřejmě někde hluboko v sobě ráda nebo Ti někdo pekelně ublížil na duši. Tak mi to alespoň připadne - proto možná ten markatní rozdíl mezi fyzičnem a psychičnem.
Já si Tě opravdu jako submisívní křehotinku nepředstavuji :D. Popsalas své fyzično už v předchozích příspěvcích. A křehotinka fackující chlapa mi fakt nějak nešla dohromady.

Někteří lidé (což nemusí být samozřejmě Tvůj případ) své vnitřní nejistoty maskují nějakou dobu poměrně dost úspěšně svou razancí a rádoby sebevědomým vystupováním.

Nedávno jsem v týmu měla kolegyni - střední věk, inteligentní, komunikativní, se "vším se věděla tzv. rady a všude jí bylo plno", pracovně poměrně schopná. No prostě zbytek týmu si ji tak trochu postavil na piedestal a některým imponovala a některým lezla na nervy. Což je běžné - to je život. Byla svobodná a bezdětná. Verbálně měla svůj život zvládnutý a působila na mě jako velmi vyrovnaný člověk. Po trošku delším čase jsem zjistila, že je to maska -velmi šikovně použitá pro náhodného pozorovatele. Pod maskou to byla velmi citlivá (nebojím se říct, až přecitlivělá) žena, která silně trpěla pocitem osamocenosti,zklamání z lásky což nakonec vyvrcholilo pokusem o sebedestrukci. Ale v té době už nebyla v našem týmu, ale přesto mě to donutilo k zamyšlení.

Není mým úmyslem Tě Rosamundo deptat a pokud jsem se dopustila nevyžádaných rad směrem k Tobě, tak se omlouvám, nebyl to žádný záměr snad jen stylistická neobratnost. Stejně si na vše každý z nás musí přijít sám. Neexistuje jen jedna cesta. Je spousta variant a každý jsme hlavně jiná osobnost. Každý si zvolíme to své, i když je ta cesta třeba delší a bolestnější, ale je naše. Ti ostatní jsou jen diváci u trati, kteří nám mohou fandit nebo naopak, nebo mohou projevovat netrpělivost. Oni za nás tu cestu ale nevyšlapou!

Strašně moc Tě chápu, že nechceš hodit otce svých dětí a hlavně zřejmě pro Tebe nejniterněji nejbližšího člověka, přes palubu. Ale svatá pravda je v tom, že pomáhat může jen ten kdo je sám zachráněný....

Taky mě praštila do očí přesně ta slova, co Marthinu.

Pomáhat může jen ten, kdo je sám zachráněný.

To je hluboká pravda.
Děkuji, Marthino, líp bych to nenapsala a je to přesně to, co bych Rosamundě řekla já.
Nějak jsem nemohla přijít na to, co mi na Wikině a Rosamundině popisu Rosamundina zjevu navenek (nemyslím tím postavu, velikost postavy nic neznamená) neladí. Už vím. Jsem přesvědčena, že je to jen obranná MASKA. Pro okolí. Ale obávám se, že hlavně sama před sebou.
Jednou jsme ji viděli sundanou. Když Rosamunda večer pila a pak napsala, že její Munďák z ní teprve stvořil člověka... To byla duše smutné  a čímsi hluboce zraněné duše.

majkafa napsal(a):

Tipla bych, že neplatí. :(

To víš že si nemocenskou neplatím a tady jsem Ti okopírovala důvod: Ono se to dobře radí, když máš za sebou to že si můžeš vůbec dovolit onemocnět tak, že Tě to třeba na půl roku vyřadí z práce a můžeš být ekonom na jakékoli zaměstnanecké úrovni a ten příjem z nemocenské prostě máš. Chtěla bych vědět jaká kouzla bys dokázala za 25 Kč denně s tím, že úřad nemá povinnost Ti nahlásit zvýšení plateb a ze seznamu Tě vyškrtne - vy jste nám z databáze vypadli (po zaplacení X peněz na nemocenskou, kterou mi stejně nikdy nikdo nevyplatil -ani korunu). Já jako podnikatel si to dovolit nemůžu A pro jistotu - nemocenskou myslím dávky v nemoci, nikoliv zdravotní pojištění, to si samozřejmě platím. Ale to je spíš nošení dříví do lesa, to jen pro ty, kteří se v tom neorientují.

majkafa napsal(a):

Taky mě praštila do očí přesně ta slova, co Marthinu.

Pomáhat může jen ten, kdo je sám zachráněný.

To je hluboká pravda.
Děkuji, Marthino, líp bych to nenapsala a je to přesně to, co bych Rosamundě řekla já.
Nějak jsem nemohla přijít na to, co mi na Wikině a Rosamundině popisu Rosamundina zjevu navenek (nemyslím tím postavu, velikost postavy nic neznamená) neladí. Už vím. Jsem přesvědčena, že je to jen obranná MASKA. Pro okolí. Ale obávám se, že hlavně sama před sebou.
Jednou jsme ji viděli sundanou. Když Rosamunda večer pila a pak napsala, že její Munďák z ní teprve stvořil člověka... To byla duše smutné  a čímsi hluboce zraněné duše.

Jo Majko, bejvávalo. Ne že by ze mně Munďák stvořil člověka, ale ženu. Je pravda, že  mi ukázal svět, který jsem do svých asi 23í let neznala, dal mi poznat, že opravdu jsem žena. Obdivovala jsem jeho rozhodnost a jeho životní zkušenosti. Býval to správný chlap na správném místě, jenže změny v jeho životě byly tak radikální, že je neustál, např. to vykořenění, když jsme se přestěhovali na vesnici, kde sice nějaké kamarády měl, ale nebylo to to, nač byl zvyklý v Praze. No a druhá rána - smrt zbožňované maminky a on se do toho tak zahrabal, že je tam kde je. :( Takže jsem byla životem donucena se začít starat sama o sebe, být energická a samostatná. To že jsem momentálně sama mi už nijak nevadí, je pravda, že se mi po Munďákovi zasteskne, ale po tom, který se mnou býval dřív. K čemu spěje teď, to netuším a proto čekám, co z toho vyleze. Myslím, že jsem od té "hluboce zraněné duše" postoupila docela daleko a vůbec se za tu zraněnou duši nestydím, kdo by jen tak přešel takovou ránu jako je život se závislým. To je to, co mně tak ranilo, nejdřív byla ta moje soběstačnost skutečně jen maska pro okolí, ale časem jsem si na to zvykla, obzvlášť, když jsem si uvědomila, že oporu mám jen a jen v sobě a spolehnout se můžu jen sama na sebe - tak jsem se podle toho zařídila. Jo, štve mně, když Munďák přijede domů na víkend a víc než já a děti ho zajímá stahování flimů a "oprava" cizího notebooku, ale protože jsem soběstačná jednotka a ne závislá křehotinka, tak jsem mu to dala docela dost sežrat.

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Tipla bych, že neplatí. :(

To víš že si nemocenskou neplatím a tady jsem Ti okopírovala důvod: Ono se to dobře radí, když máš za sebou to že si můžeš vůbec dovolit onemocnět tak, že Tě to třeba na půl roku vyřadí z práce a můžeš být ekonom na jakékoli zaměstnanecké úrovni a ten příjem z nemocenské prostě máš. Chtěla bych vědět jaká kouzla bys dokázala za 25 Kč denně s tím, že úřad nemá povinnost Ti nahlásit zvýšení plateb a ze seznamu Tě vyškrtne - vy jste nám z databáze vypadli (po zaplacení X peněz na nemocenskou, kterou mi stejně nikdy nikdo nevyplatil -ani korunu). Já jako podnikatel si to dovolit nemůžu A pro jistotu - nemocenskou myslím dávky v nemoci, nikoliv zdravotní pojištění, to si samozřejmě platím. Ale to je spíš nošení dříví do lesa, to jen pro ty, kteří se v tom neorientují.

Rosamundo, tohle je trochu :offtopic:, ale nedá mi to:
Manžel má známého - soukromého podnikatele, který si také neplatil "nemocenskou". Proč by to taky dělal - sice měl dlouhodobě vleklé potíže, ale jaksi nepočítal s tím, že poměrně zdravý člověk náhle onemocní.
Bohužel se tak stalo, pán skutečně onemocněl až tak, že nemůže pracovat (rakovina lymfatických žláz), nepobírá nemocenskou, do invalidního důchodu zatím daleko - v jaké závratné výši mu ho vyměří, není třeba se dohadovat - a teď co. Pán má celkem tři děti, jedno studující, dvě na ZŠ, manželku, která má sama zdravotní problémy ... a rodina je totálně v pytli.
Já ti to píšu proto, že spoléhat se na to, že život poplyne sám od sebe splavně a bezproblémově a nemyslet přitom na zadní kolečka považuji za nerozumný hazard :jojo:
A k tomu, že´s to dala Munďákovi "docela dost sežrat" ... :) účinnou obranu proti podobnému jednání si představuji trošičku jinak ;) já bych se do nemocnice s kapesným dvakrát nehrnula, asi takhle a jestli bych manželovi poskytla 100,- Kč na týden, musela bych se při tom docela dost přemáhat :jojo:

Myslíte nemocenskou jako připojištění např. u nějaké pojišťovny s částkou na den? Nebo ještě jiné?

majkafa napsal(a):

Taky mě praštila do očí přesně ta slova, co Marthinu.

Pomáhat může jen ten, kdo je sám zachráněný.

To je hluboká pravda.
Děkuji, Marthino, líp bych to nenapsala a je to přesně to, co bych Rosamundě řekla já.
Nějak jsem nemohla přijít na to, co mi na Wikině a Rosamundině popisu Rosamundina zjevu navenek (nemyslím tím postavu, velikost postavy nic neznamená) neladí. Už vím. Jsem přesvědčena, že je to jen obranná MASKA. Pro okolí. Ale obávám se, že hlavně sama před sebou.
Jednou jsme ji viděli sundanou. Když Rosamunda večer pila a pak napsala, že její Munďák z ní teprve stvořil člověka... To byla duše smutné  a čímsi hluboce zraněné duše.

Poopravila bych  co jsme "viděli" .  ...Jednou jsi od Ros něco takového četla...
Těžko říct v jaké emoci právě byla.
Je možné, že byla kdysi zraněná, a málokdo nebyl...tak bych to shrnula, bez nějakých větších emocí. Za sebe si nemyslím, že by to dnes , kdy řeší existenci firmy a ostatní (pomáhá a drží svého bídného chlapa nad vodou) hrálo hlavní roli. Nevnímám Ros v žádné masce.

Beru to ale tak, že všichni/ny se snažíme Ros poradit a podpořit ji, jak umíme nejlíp. Alespoň v to upřímně doufám..

Vera, ty mě přeceňuješ....pěkně jsi mi podrbala ego. :D  Ale upřímně - za nic. Všechno jsou pocity vyplývající ze zkušeností i bohužel některých znalostí (neptejsečeho :D ) - hozené na do klávesnice.

Petuna napsal(a):

Myslíte nemocenskou jako připojištění např. u nějaké pojišťovny s částkou na den? Nebo ještě jiné?

Myslí se tím nemocenská - to co se vyplácí lidem když jsou nemocní místo výplaty. U  zaměstnanců je toto pojištění povinné (takže kdo je zaměstnanec, po prvních 3 neplacených dnech nemoci mu dalších 10 dní vyplácí dávky zaměstnavatel, a od 14. dne pak sociálka.)
Podnikatel toto pojištění si platit nemusí, není to povinné. Když si to neplatí, a pak je třeba upoután půl roku na lůžko, nevyděláváa od nikoho nedostane nic. Musí čerpat z úspor.

Já osobně (ač podnikatel) jsem si vždycky tohle pojištění platila. S jeho neplacením mnohými podnikateli, které znám,  jsem se setkala víckrát, ale já sama to neplacení pokládám za obrovský hazard.

Petuna napsal(a):

Myslíte nemocenskou jako připojištění např. u nějaké pojišťovny s částkou na den? Nebo ještě jiné?

Nejsem si úplně jistá, ale mám pocit, že je to zhruba takhle:
Zdravotní pojištění odváděné povinně by v podstatě mělo sloužit k pokrytí nákladů vynaložených na Tvé léčení.
Sociální pojištění odváděné také povinně kromě složek důchodového pojištění atd. zahrnuje nemocenské pojištění - tzn. pojištění dávek, které Ti budou v případě neschopnosti propláceny.
Pokud jsi OSVČ, máš možnost volby, zda chceš jen základ nebo i pojištění těchto dávek.
Doufám, že takhle nějak to funguje, pokud ne, holky účtařky mě určitě opraví.

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Tipla bych, že neplatí. :(

To víš že si nemocenskou neplatím a tady jsem Ti okopírovala důvod: Ono se to dobře radí, když máš za sebou to že si můžeš vůbec dovolit onemocnět tak, že Tě to třeba na půl roku vyřadí z práce a můžeš být ekonom na jakékoli zaměstnanecké úrovni a ten příjem z nemocenské prostě máš. Chtěla bych vědět jaká kouzla bys dokázala za 25 Kč denně s tím, že úřad nemá povinnost Ti nahlásit zvýšení plateb a ze seznamu Tě vyškrtne - vy jste nám z databáze vypadli (po zaplacení X peněz na nemocenskou, kterou mi stejně nikdy nikdo nevyplatil -ani korunu). ...........[b]Já jako podnikatel si to dovolit nemůžu ................[/b] A pro jistotu - nemocenskou myslím dávky v nemoci, nikoliv zdravotní pojištění, to si samozřejmě platím. Ale to je spíš nošení dříví do lesa, to jen pro ty, kteří se v tom neorientují.

hm, já jako zaměstnanec si to asi dovolit můžu. možná to bude tím, že mě se na to nikdo neptá a na výběr mě nedá.
a nevěř tomu, že si MUZU DOVOLIT onemocnět.

:offtopic: Samozřejmě, že si nemyslím, že by si dnes mohl kdokoliv dovolit onemocnět, páč každý jsme nahraditelný. Zaměstnanec ale nemocenskou platí, ať chce nebo ne a nemůže ze systému po 1/2 roce vypadnout proto, že sociálka nemá povinnost oznamovat zvýšení poplatků na nemocenskou. Takže pro mně jako OSVČ je výsledek stále stejný ať platím nebo ne - nikdo mi stejně nic nevyplatí, páč v momentě kdy budu ty peníze potřebovat, tak mi oznámí, že jsem jim vypadla ze systému, páč se zvýšily poplatky. Nepovažuju to za hazard, ve své zapeklité finanční situaci si nemohu dovolit sypat peníze někam, kde evidentně z toho nic nedostanu.
Blossom, chtěla jsem se zeptat jak jsi sledovala výši pojistného? To jsi jezdila každý měsíc na sociálku? I když pokud člověk podniká jako s.r.o. tak to asi bude úplně jinak. Já jako fyzická osoba mám smůlu. :(

Rosamunda napsal(a):

:offtopic: Samozřejmě, že si nemyslím, že by si dnes mohl kdokoliv dovolit onemocnět, páč každý jsme nahraditelný. Zaměstnanec ale nemocenskou platí, ať chce nebo ne a nemůže ze systému po 1/2 roce vypadnout proto, že sociálka nemá povinnost oznamovat zvýšení poplatků na nemocenskou. Takže pro mně jako OSVČ je výsledek stále stejný ať platím nebo ne - nikdo mi stejně nic nevyplatí, páč v momentě kdy budu ty peníze potřebovat, tak mi oznámí, že jsem jim vypadla ze systému, páč se zvýšily poplatky. Nepovažuju to za hazard, ve své zapeklité finanční situaci si nemohu dovolit sypat peníze někam, kde evidentně z toho nic nedostanu.
Blossom, chtěla jsem se zeptat jak jsi sledovala výši pojistného? To jsi jezdila každý měsíc na sociálku? I když pokud člověk podniká jako s.r.o. tak to asi bude úplně jinak. Já jako fyzická osoba mám smůlu. :(

Ohledně mezd a podbných věcí mi vše zajišťuje externí účetní - daňová poradkyně. Já jí předám podklady pro výplaty, a všechny dávky, pojištění apod. mi spočítá ona a pak mi pošle mailem soupis jmen, účtů a částek a já přes Servis 24 zadám podle toho příkazy.
Po pravdě řečeno, že člověk taky může vypadnout ze systému, o tom vůbec nevím. Ale dokud jsem byla vedená jako spolupracující fyzická osoba, nikdy jsme žádný problém v této oblasti neměli a to jsme prošli řadou kontrol.
Nyní už několik let díky naší rodinné story (viz toto vlákno) jsem tady de facto podnikatel (mám vše na starost a zodpovědnost), ale de jure jsem zaměstnanec svých dětí, které po smrti mého BM firmu zdědily a dosud studují. Takže teď nebezpečí, že bych jim vypadla ze systému snad aktuálně nehrozí, když jsem de jure zaměstnanec.
Ale raděj se na to naší účetní zeptám.

...ještě otázka k tomu vypadnutí ze systému nemocenské...
Když jde vypadnout, tak by mělo jít opět se tam přihlásit a zaregistrovat, aspoň doufám....

Ros, takže Munďáka teď živíš stoprocentně ty, on nemá už měsíce příjem ani korunu, a ty nemáš to nemocenské pojištění, nebo jak se to odborně nazývá...

Z toho mě běhá mráz po zádech, protože kdybys onemocněla a nemohla pracovat, kdyby ses třeba složila, stal se ti nějaký úraz nebo přišla vážnější nemoc, (nechci nic z toho přivolávat)  tak vaše rodina nemá vůbec žádný příjem, uvědomuješ si to? 
Myslím, že toto je jedna z věcí, kterou bys, kromě Munďálka a zachraňování lékárny měla urgentně řešit...

Tak ještě jeden :offtopic: Bloss, samozřejmě, že se dá znovu přihlásit, ale když jsem po čvrté žádala kdysi v roce 1997 o vyplacení nemocenské a oni mi i přes to že jsem poctivě platila, ale pojistné se zvýšilo a oni nejsou povinni to někde ohlásit, odpověděli, že mi nase*ou, tak mně přestalo bavit cpát peníze do instituce, která mi pak to pojištění de facto zkonfiskuje a nic mi nevyplatí. Ty jsi asi vždy byla zdravá, takže jsi asi po nich nic nechtěla a Tvůj BM byl asi s.r.o., takže sám sobě zaměstnancem a tím pádem odnikud vypadnout nemohl, páč pokud je člověk zaměstnanec, tak odnikud nevypadává. Anebo jsme měli uplně blbou účetní, že nebyla schopná se nám o to postarat, já se radši té současné zeptám, co a jak.

Blossom: Z toho mě běhá mráz po zádech, protože kdybys onemocněla a nemohla pracovat, kdyby ses třeba složila, stal se ti nějaký úraz nebo přišla vážnější nemoc, (nechci nic z toho přivolávat)  tak vaše rodina nemá vůbec žádný příjem, uvědomuješ si to?
Myslím, že toto je jedna z věcí, kterou bys, kromě Munďálka a zachraňování lékárny měla urgentně řešit...

:offtopic: No v momentě kdybych já onemocněla dlouhodobě, tak by šlo stejně všechno do kopru, páč jakožto svůj odborný zástupce tam být musím, to by mně nemocenská nezachránila. To bych si musela najmout nějakého magistra, aby tam za mně byl, tímpádem by lékárna vydělávala a já bych nepotřebovala nemocenskou.

Rosamunda napsal(a):

Tak ještě jeden :offtopic: Bloss, samozřejmě, že se dá znovu přihlásit, ale když jsem po čvrté žádala kdysi v roce 1997 o vyplacení nemocenské a oni mi i přes to že jsem poctivě platila, ale pojistné se zvýšilo a oni nejsou povinni to někde ohlásit, odpověděli, že mi nase*ou, tak mně přestalo bavit cpát peníze do instituce, která mi pak to pojištění de facto zkonfiskuje a nic mi nevyplatí. Ty jsi asi vždy byla zdravá, takže jsi asi po nich nic nechtěla a Tvůj BM byl asi s.r.o., takže sám sobě zaměstnancem a tím pádem odnikud vypadnout nemohl, páč pokud je člověk zaměstnanec, tak odnikud nevypadává. Anebo jsme měli uplně blbou účetní, že nebyla schopná se nám o to postarat, já se radši té současné zeptám, co a jak.

Jen ještě doplním...zdravá naštěstí víceméně jsem, ale tak jednou - dvakrát do roka mě chřipka nebo angína skolí. A naštěstí - nikdy jsem neměla žádný problém s vyplacením nemocenské, nepamatuji. Ani jako spolupracující osoba fyzické osoby, dokud jsme byli manželé, ani jako de jure zaměstnanec. Možná mi ta zvýšení nemocenské hlídá naše účetní (je dobrá ! :godlike: ) a já o tom ani nevím...
Manžel byl taky fyzická osoba, ne s.r.o., a taky problém s vyplácením ani s nějakým navyšováním, natož vyškrtávábním,  nikdy neměl. A to poslední rok svého života strávil na neschopence, částečně doma, částečně po nemocnicích. A nemocenskou normálně čerpal...

Blossom napsal(a):

Petuna napsal(a):

Myslíte nemocenskou jako připojištění např. u nějaké pojišťovny s částkou na den? Nebo ještě jiné?

Myslí se tím nemocenská - to co se vyplácí lidem když jsou nemocní místo výplaty. U  zaměstnanců je toto pojištění povinné (takže kdo je zaměstnanec, po prvních 3 neplacených dnech nemoci mu dalších 10 dní vyplácí dávky zaměstnavatel, a od 14. dne pak sociálka.)
Podnikatel toto pojištění si platit nemusí, není to povinné. Když si to neplatí, a pak je třeba upoután půl roku na lůžko, nevyděláváa od nikoho nedostane nic. Musí čerpat z úspor.

Já osobně (ač podnikatel) jsem si vždycky tohle pojištění platila. S jeho neplacením mnohými podnikateli, které znám,  jsem se setkala víckrát, ale já sama to neplacení pokládám za obrovský hazard.

Ja som zamestnankyňa, ale aj keby som nebola, budem si radšje platiť poistku u nejakej súkr. poisťovne (to robím aj teraz, POPRI štátnej nemocenskej), lebo si nemyslím, že by mi SP nejakú nemocenskú vyplatila, tobôž vtedy, keď ju naozaj potrebujem. Kamoška (hospitalizovaná na psychiatrii, neskôr sa doliečujúca doma) dostala prvé dávky po 5, slovom PIATICH, mesiacoch, lebo posiťovňa stratila jej dokumenty. :dumbom: Keby nemala zarábajúceho manžela, asi by sa na tú psychiatriu plynule vrátila a už nikdy neodišla. :grater: :kapitulation:

Rosamunda napsal(a):

:offtopic: Samozřejmě, že si nemyslím, že by si dnes mohl kdokoliv dovolit onemocnět, páč každý jsme nahraditelný. Zaměstnanec ale nemocenskou platí, ať chce nebo ne a nemůže ze systému po 1/2 roce vypadnout proto, že sociálka nemá povinnost oznamovat zvýšení poplatků na nemocenskou. Takže pro mně jako OSVČ je výsledek stále stejný ať platím nebo ne - nikdo mi stejně nic nevyplatí, páč v momentě kdy budu ty peníze potřebovat, tak mi oznámí, že jsem jim vypadla ze systému, páč se zvýšily poplatky. Nepovažuju to za hazard, ve své zapeklité finanční situaci si nemohu dovolit sypat peníze někam, kde evidentně z toho nic nedostanu.
Blossom, chtěla jsem se zeptat jak jsi sledovala výši pojistného? To jsi jezdila každý měsíc na sociálku? I když pokud člověk podniká jako s.r.o. tak to asi bude úplně jinak. Já jako fyzická osoba mám smůlu. :(

A čo ti bráni platiť si "poistenie hospitalizácie, dlhodobej pracovnej neschopnosti a trvalých následkov úrazu" u nejakej súkromnej poisťovne? ;) To robím aj ja, aspoň pár korún mesačne, lebo neverím štátu ani dátum - a už vôbec nie, že by ma zachránil, keby som to potrebovala.

Rosamunda napsal(a):

Blossom: Z toho mě běhá mráz po zádech, protože kdybys onemocněla a nemohla pracovat, kdyby ses třeba složila, stal se ti nějaký úraz nebo přišla vážnější nemoc, (nechci nic z toho přivolávat)  tak vaše rodina nemá vůbec žádný příjem, uvědomuješ si to?
Myslím, že toto je jedna z věcí, kterou bys, kromě Munďálka a zachraňování lékárny měla urgentně řešit...

:offtopic: No v momentě kdybych já onemocněla dlouhodobě, tak by šlo stejně všechno do kopru, páč jakožto svůj odborný zástupce tam být musím, to by mně nemocenská nezachránila. To bych si musela najmout nějakého magistra, aby tam za mně byl, tímpádem by lékárna vydělávala a já bych nepotřebovala nemocenskou.

Rosamundo, nechci Tě strašit, ale když na Tebe dopadne ruka osudu v podobě úrazu, autohavárie či akutního onemocnění, z nemocničního lůžka budeš velmi těžko hledat někoho na zástup, neřku-li někoho najímat :/
Nezlob se na mě, ale podle mě máš sklony k dobrodružným kovbojkám všeho druhu ... podnikání Ti neprosperuje, jsi strašlivě předlužená, o problémech s Munďákem ani nemluvě - a z Tebe postupně leze, že si neplatíš ani nemocenské pojištění :rolleyes:

Rosamundo, jsi hazardní hráč. Bohužel ti tvůj hazard nevychází. To by mě určitě poučilo.

Btw možná obzvláště jako ekonom velké firmy si nemůžu "dovolit jen tak" onemocnět. Bych ti mohla vyprávět. Ale je to zbytečné.
Taky si platím ještě životní a úrazové pojištění a dost vysoké penzijko. A stavebko. Abych nebyla jednou "na krku" mým dětem.

Vlákno nečtu pravidelně nečtu, jen občas nakukuji. A po dnešku mě napadlo přísloví - Komu není zhůry dáno, v apatyce nekoupí :kapitulation: .

majkafa napsal(a):

Rosamundo, jsi hazardní hráč. Bohužel ti tvůj hazard nevychází. To by mě určitě poučilo.

Btw možná obzvláště jako ekonom velké firmy si nemůžu "dovolit jen tak" onemocnět. Bych ti mohla vyprávět. Ale je to zbytečné.
Taky si platím ještě životní a úrazové pojištění a dost vysoké penzijko. A stavebko. Abych nebyla jednou "na krku" mým dětem.

Majko nebývala jsem, ale v mé momentální situaci už si žádné další výdaje, i kdyby byly sebenutnější, nemůžu dovolit. Původně před x lety jsem myslela, že kolem 40ítky začnu s penzijním připojištěním, ale to už mi, myslím nehrozí. Jinak k mé ekonomické problematice je tu nové vlákno, abych to tu neplevelila.

aprill napsal(a):

Vlákno nečtu pravidelně nečtu, jen občas nakukuji. A po dnešku mě napadlo přísloví - Komu není zhůry dáno, v apatyce nekoupí :kapitulation: .

To víš, kovářova kobyla holt chodí bosa :P

Tak jsem byla celá taková smutná a rozložená a ejhle, on se pořád snaží, volá mi, chce mně vidět (zítra jedu do Hr. Králové, tak je to při cestě) no já jsem z toho úplně blázen :dumbom:, že by se něco měnilo? Sice tomu moc nevěřim, tedy přesněji nevěřim už radši vůbec ničemu, ale je to prima, když vidím ten zájem. Uvidíme jestli to myslí vážně nebo jestli zase jen něco po mně chce.

Rosamunda napsal(a):

Tak jsem byla celá taková smutná a rozložená a ejhle, on se pořád snaží, volá mi, chce mně vidět (zítra jedu do Hr. Králové, tak je to při cestě) no já jsem z toho úplně blázen :dumbom:, že by se něco měnilo? Sice tomu moc nevěřim, tedy přesněji nevěřim už radši vůbec ničemu, ale je to prima, když vidím ten zájem. Uvidíme jestli to myslí vážně nebo jestli zase jen něco po mně chce.

Ty mu prostě nechceš dát ani tu mimimální možnost, aby aspoň nějaké síly posbíral a měl nějakou šanci ... :kapitulation:

Koloběžka.1 napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak jsem byla celá taková smutná a rozložená a ejhle, on se pořád snaží, volá mi, chce mně vidět (zítra jedu do Hr. Králové, tak je to při cestě) no já jsem z toho úplně blázen :dumbom:, že by se něco měnilo? Sice tomu moc nevěřim, tedy přesněji nevěřim už radši vůbec ničemu, ale je to prima, když vidím ten zájem. Uvidíme jestli to myslí vážně nebo jestli zase jen něco po mně chce.

Ty mu prostě nechceš dát ani tu mimimální možnost, aby aspoň nějaké síly posbíral a měl nějakou šanci ... :kapitulation:

Tak to jsem nějak nepochopila, jak jsi to myslela?

Rosamunda napsal(a):

Koloběžka.1 napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak jsem byla celá taková smutná a rozložená a ejhle, on se pořád snaží, volá mi, chce mně vidět (zítra jedu do Hr. Králové, tak je to při cestě) no já jsem z toho úplně blázen :dumbom:, že by se něco měnilo? Sice tomu moc nevěřim, tedy přesněji nevěřim už radši vůbec ničemu, ale je to prima, když vidím ten zájem. Uvidíme jestli to myslí vážně nebo jestli zase jen něco po mně chce.

Ty mu prostě nechceš dát ani tu mimimální možnost, aby aspoň nějaké síly posbíral a měl nějakou šanci ... :kapitulation:

Tak to jsem nějak nepochopila, jak jsi to myslela?

Že bys mu to neměla až tak ulehčovat, ... musí to tam zvládnout, aby to pak zvládal i venku.

Nu, Rosamundo ... většinou to bývá tak, že pacienti v léčbě VOLAJÍ a CHTĚJÍ VIDĚT manžely a rodinné příslušníky, protože jsou zavřeni v cizím prostředí a zbaveni normálních kontaktů s okolím. O to silnější je vazba na rodinu.
Ros, je třeba si uvědomit důležitou věc: že Munďák je v Sadské na léčení, nikoliv za odměnu.
Musíš mu pomoci pochopit, že v léčebně je sám za sebe ... a venku bude taky sám za sebe. Takže bych mu jeho situaci neulehčovala, nenavštěvovala bych ho "nad rámec" a už vůbec by mě nechávalo klidnou jeho volání a toužení po mé přítomnosti.
Vzpomeň si, jak to bylo v Kosmonosích: taky jsi ho všemožně podporovala "nad rámec", snažila ses seč jsi mohla ... a výsledky to žádné nepřineslo. Ani ne po půl roce recidiva a znovu pobyt v jiné léčebně. Tahle minulost by pro Tebe měla být varovným a poučným signálem, že cestou vlídnosti, vstřícnosti a malililinkaté naděje "že už to snad tentokrát bude dobrý" vlak skutečně nejede :jojo:
Nechci, aby to vyznělo nějak sadisticky či drasticky, ale jediný účinný postoj rodinných příslušníků směrem k opakovaně recidivujícímu členovi rodiny je: NECHAT HO V TOM TENTOKRÁT POŘÁDNĚ VYRÁCHAT :jojo:

No ale já ho přeci jen navštívím, musíme řešit lékárnu a v neposlední řadě po něm chci, aby mi dal fotoobjektivy k prodeji, nemám totiž čím zaplatit za opravu auta, takže ona to zrovna moc selanka nebude. :D

Rosamunda napsal(a):

No ale já ho přeci jen navštívím, musíme řešit lékárnu a v neposlední řadě po něm chci, aby mi dal fotoobjektivy k prodeji, nemám totiž čím zaplatit za opravu auta, takže ona to zrovna moc selanka nebude. :D

On má fotoobjektivy sebou?  :co:
Pokud ne, tak bych mu tuto skutečnost tak akorát oznámila - že použiju jeho fotoobjektivy na zaplacení auta, které on rozflákal ...
A s lékárnou ti stejně prd pomůže ...
Pochybuji, že by vymyslel něco lepšího, než doposud děláš ty sama.
:hjarta:

Rosamunda napsal(a):

No ale já ho přeci jen navštívím, musíme řešit lékárnu a v neposlední řadě po něm chci, aby mi dal fotoobjektivy k prodeji, nemám totiž čím zaplatit za opravu auta, takže ona to zrovna moc selanka nebude. :D

zatím ti žádné řešení s Mundákem nepomohlo, stejně to zůstane na tobě.

Koloběžko, Rosamunda to zřejmě myslela tak, aby jí dal Munďák souhlas k prodeji fotoobjektivů :)

Nicméně já být Tebou, Ros, tak požádám Munďáka o souhlas s prodejem VŠECH jeho věcí, které má v osobním vlastnictví a zdaleka se nemusí jednat jenom o fotoobjektivy :jojo: Jste v dluzích oba dva jako manželé až po uši, Munďák nadělal škody na společném majetku víc než dost, takže se bude muset vzdát i věcí ve svém výlučném vlastnictví. Jednak kvůli společným dluhům, jednak kvůli vlastnoručně napáchané škodě.
Kvůli tomuhle bych do té Sadské opravdu jela. To je dost silná motivace, která nesnese odkladu a týká se životně důležitých otázek provozu rodiny :jojo:

agewa: jasně, že Ros nepomůže Munďák vyřešit ani Ň, zase na druhou stranu by měl jako její manžel vědět, jak na tom celá lékárna - a tím pádem celá rodina - je a čeho všeho je za zdmi léčebny ušetřen, zatímco jeho žena si může žíly ztrhat :/

Kiara napsal(a):

Koloběžko, Rosamunda to zřejmě myslela tak, aby jí dal Munďák souhlas k prodeji fotoobjektivů :)

Nicméně já být Tebou, Ros, tak požádám Munďáka o souhlas s prodejem VŠECH jeho věcí, které má v osobním vlastnictví a zdaleka se nemusí jednat jenom o fotoobjektivy :jojo: Jste v dluzích oba dva jako manželé až po uši, Munďák nadělal škody na společném majetku víc než dost, takže se bude muset vzdát i věcí ve svém výlučném vlastnictví. Jednak kvůli společným dluhům, jednak kvůli vlastnoručně napáchané škodě.
Kvůli tomuhle bych do té Sadské opravdu jela. To je dost silná motivace, která nesnese odkladu a týká se životně důležitých otázek provozu rodiny :jojo:

agewa: jasně, že Ros nepomůže Munďák vyřešit ani Ň, zase na druhou stranu by měl jako její manžel vědět, jak na tom celá lékárna - a tím pádem celá rodina - je a čeho všeho je za zdmi léčebny ušetřen, zatímco jeho žena si může žíly ztrhat :/

když ho to nezajímalo, když byl doma, proč by mělo ted?

Ono je to holky tak, že on má celou fotografickou výbavu s sebou, aby mohl na vycházkách fotit, třeba i z těch fotek něco vytřískáme. Objektivy se budou prodávat v pátek, tak se mi snad povede to auto doplatit.
Co se týče lékárny, Majka by vám jistě potvrdila, že v léčebně, kde se řeší "už jen" deprese se najde spousta chytrých a vzdělaných lidí, Munďák se tam radil s několika podnikateli, jak tu naši situaci řešit, hlavně co se týče propouštění lidí. Tak jsme na to sedli, probrali to a zase jsme postoupili o něco dál, ale o tom kdyžtak vedle, páč tady bych to zase akorát zaplevelila ekonomikou.
O Munďákovi se teď nedá říct, že by mi byl úplně na prd, občas tam vymyslejí i docela dobré věci. Teď ho to právě všechno zajímá, páč už se nehroutí tolik a když jo, tak mu tam s tím pomohou a naštěstí to nemusím dělat já.
Já si musím  nějak zvyknout na to, že budu vyhazovat lidi, ňák mně to bere, úfufuf. Tak to zítra i tohle proberu s psycholožkou, třeba mě někam "postrčí". Jsem z toho všeho nějaká rozštelovaná, ale bohužel se odpočinku dočkám až to všechno (hlavně lékárnu) dořeším.

Rosamundo (a ostatní), divila by ses, jaká elita se může dostat do psychiatrické léčebny - a to, prosím, bez žádné ironie :jojo: skutečně Ti věřím, že mezi pacienty jsou i vysoce inteligentní, schopní lidé s širokým rozhledem, které bohužel nemoc, která si skutečně nevybírá dostala až do nemocničního zařízení. Je to paradox, ale s tolika kapacitami pod jednou střechou by se normální člověk na svobodě neměl možnost vůbec seznámit :D
Líbí se mi, jak jsi konstruktivní a věcně řešíš jednu záležitost po druhé, bez emocí, bez ohledů na Munďáka ... prostě jak to jde. To, že za rozflákané auto bude postižen prodejem svých osobních věcí, vztahujících se k jeho koníčku Ti jedině schvaluju, to je velmi účinná mast na podobné vylomeniny :supr:

Kiara napsal(a):

Rosamundo (a ostatní), divila by ses, jaká elita se může dostat do psychiatrické léčebny - a to, prosím, bez žádné ironie :jojo: skutečně Ti věřím, že mezi pacienty jsou i vysoce inteligentní, schopní lidé s širokým rozhledem, které bohužel nemoc, která si skutečně nevybírá dostala až do nemocničního zařízení. Je to paradox, ale s tolika kapacitami pod jednou střechou by se normální člověk na svobodě neměl možnost vůbec seznámit :D
Líbí se mi, jak jsi konstruktivní a věcně řešíš jednu záležitost po druhé, bez emocí, bez ohledů na Munďáka ... prostě jak to jde. To, že za rozflákané auto bude postižen prodejem svých osobních věcí, vztahujících se k jeho koníčku Ti jedině schvaluju, to je velmi účinná mast na podobné vylomeniny :supr:

No to víš, snažím se jak to jde a kupodivu momentálně se i přes to žádný nezájem o mou osobu nekoná, Munďáka mám doma na víkend a věnuje se mi :co::co: takhle jsem z toho vyjevená, je to příjemné, když už to zase trošičku jiskří :rodna:

Ros, nebyli byste první ani poslední pár na světě, který pevně stmelily až průse*y :jojo:
Tak si to užívej v rámci možností ... zítra je Valentýna, chápu, že je to asi to poslední, na co máš náladu ... ale snažte se to prožít co nejpříjemněji, jak to jde. Udělat si příjemný víkend bez nějakého velkého očekávání, jako malý ostrůvek pohody v tom nesnadném období, které oba dva zažíváte není zase až tak úplně od věci ;)

Kiara napsal(a):

Ros, nebyli byste první ani poslední pár na světě, který pevně stmelily až průse*y :jojo:
Tak si to užívej v rámci možností ... zítra je Valentýna, chápu, že je to asi to poslední, na co máš náladu ... ale snažte se to prožít co nejpříjemněji, jak to jde. Udělat si příjemný víkend bez nějakého velkého očekávání, jako malý ostrůvek pohody v tom nesnadném období, které oba dva zažíváte není zase až tak úplně od věci ;)

:jojo: tak nějak jsem to pojala, nevím jestli on taky, ale asik jo. Za poslední ulité peníze jsem nám koupila dárek k Valentýnu, páč on ho neslaví, tak jsem si svým způsobem obstarala dárek i pro sebe - přívěšek srdíčko se dvěma oušky, napůl rozdělené a tak jsme ho společnými silami doma dorozdělili a každý dal tomu druhému "půl svého srdce". Když mi tu půlku dával, tvářil se tak dojatě a něžně a tak dlouho mě objímal, až jsem mu to uvěřila, že to fakt myslí vážně. :dumbom: No tak teď jen aby se podle toho choval i dál, ale to už je na něm, já mu své potřeby a pocity sdělila, tak uvidíme, jak s tím naloží. Jinak se mi zdá lepší než minule, asi to fakt zabírá, ta léčba. Hlavně aby to pak ustál, jak on tak já, až se vrátí.
Jinak dnes večer u mně zvítězila teplá deka a knížka, TV mám jako kulisu a čtu kočičí detektivku od Lilian Jackson Brownové - Kočka, která uměla číst pozpátku. Moc se mi tyhle detektivky líbí, všem milovníkům koček doporučuji. :supr:

Tak po víkendu dobrý,akorát na tu kytku si mohl vzpomenout, ale on je prostě takový....ťululum v těchhle věcech, on Valentýna neslaví a když já mu něco dám, tak ho nenapadne :dumbom:, že by mohl taky i bez Valentýna. Tak mi slíbil, že v sobotu budou Kočičiny, tak jsem zvědavá, jestli na to zase zapomene.
Jinak objektiv už mám doma, tak ho ve středu střelím apůjdu zaplatit do servisu, jenže si tam zase udělám další dluh, páč v pátek jsem, jak už jsem byla utahaná jako kotě, to auto nabourala - nacouvala jsem do náklaďáku, takže kufr je v pr*eli. :grater: No ale co už nadělám, že.

Ježíš, Ros, to snad nemyslíš vážně ... :co:

Jsem Ti dobrou radou - pokud to půjde, vyhýbej se teď řízení. Ani si to neuvědomuješ, ale ten příšernej pres,  ve kterým teď jsi se Ti logicky vyventiluje za volantem. Pokud někde nehoří nebo nejde o život, dopravuj se radši MHD. Copak když někam nacouváš, tak vcelku (kromě dalšího vydání peněz) o nic nejde, ale když se vyštípeš nějak blbě ... ani nechci domyslet... uvědom si, co by pro Tebe znamenalo, kdybys skončila někde ve špitále a ty následky ... :/

Měj rozum a vykašli se na řízení aspoň po tu dobu, než Ti skončí ty nerváky s lékárnou a vůbec!!!

Jo Kiaro, kdyby to šlo, tak s radostí, jenže u nás v tom kočičím údolí jezdí autobusy tak, že bych se snad nedostala ani do práce nebo přesněji do práce ano, ale z práce už ne a na nějaká jednání v Praze bych si mohla nechat zajít chuť. Takže mi nezbývá než řídit a řídit a řídit, já dokonce za tím volantem odpočívám, :reta: páč se musím soustředit na řízení a tak nemůžu myslet na všechny ty problémy s lékárnou, Munďákem atd., prostě to vypnu a jedu. Ten náklaďák jsem už prostě večer přehlídla a navíc tam byl nějaký zmrazek a po něm mi to auto sjelo :( Jinak kdybych si nebyla jistá, že to řízení zvládnu, tak mě za volant nikdo nedostane ani párem volů.

Já chápu, že cestování v tomhle počasí je o hubu, jízda veškerými dopravními prostředky že je horor, ale pokud fakt nemusíš, nejezdi... máš toho plné cvičky a lehko se Ti může stát, že zase "přehlídneš". Nepokoušej andělíčka strážníčka, až doteď měl s Tebou plné ruce práce :)

Když ono to bez toho auta nejde, to bych se nikam nedostala včas a když musím během  1 dne, co mám v lékárně zástup, objet 4-5 institucí, každou v jiném městě, tak to autobusem bohužel skutečně nejde a na šoféra nebo taxi nemám. :(  Holt jsem odkázaná sama na sebe, ale aspoň vím, čím se můžu živit až zkrachuju, budu řidička z povolání. :lol: (to kdyby mě v žádné lékárně nechtěli)

Tak jsem měla Munďáka na sobotu doma, začíná to vypadat, že se opravdu zlepšil, začíná se o mně i o děti zajímat, ale je to takové jiné, mám jiný pocit z toho jeho zájmu. Dřív to bylo takové jako povinné, že musí, ale teď mi připadá, že sám chce, tak to se nám asik pomalu vrací.... Primářka říkala, že až se mu nebude chtít zpátky, tak to je znamení toho, že se dává dopořádku a ono se mu tam opravdu přestává chtít se vracet. Sice říká, že se mu tam vůbec nechce, ale mně to připadá, že je to tak napůl.
Kluci jsou taky zřejmě spokojení, je to na nich i vidět, jsou takoví vstřícnější, když je táta doma, tak se to možná aspoň na téhle frontě blíží k nějakému lepšímu konci.
I já jsem se dost změnila, netlačím na něj, dělám si své věci, netrápím se tím, že si sedne k PC, páč dost často je se mnou v kuchyni, povídáme, takže i on to začal pojímat trochu jinak. snažím se žít a fungovat jako samostatná jednotka, jen kdybych k tomu neměla ty existenční starosti, tak by mi to šlo určitě líp, soustředit se na sebe a své potřeby. Takhle mi pořád v hlavě straší lékárny, i když přes víkend si to zakazuju, ale úplně to nejde :dumbom:. Byla bych mnohem spokojenější, kdybych to už měla aspoň trochu vyřešené...chjoo :(

Ros, něco zlé je vždycky k něčemu dobré :jojo:
Zní to možná cynicky ... to, že máš právě teď plnou hlavu malérů s lékárnou je ti možná paradoxně ku prospěchu ve vztahu s manželem. Za prvé je to malér, ve kterém jste oba dva, i ten malér vás dva pevně spojuje a za druhé tím, jak máš veškerou pozornost upřenou na lékárnu a ne na Munďáka, má Munďák větší prostor k zamyšlení a vzetí rozumu do hrsti :jojo:

Kiara napsal(a):

Ros, něco zlé je vždycky k něčemu dobré :jojo:
Zní to možná cynicky ... to, že máš právě teď plnou hlavu malérů s lékárnou je ti možná paradoxně ku prospěchu ve vztahu s manželem. Za prvé je to malér, ve kterém jste oba dva, i ten malér vás dva pevně spojuje a za druhé tím, jak máš veškerou pozornost upřenou na lékárnu a ne na Munďáka, má Munďák větší prostor k zamyšlení a vzetí rozumu do hrsti :jojo:

Taky si myslím, teď jen, jak toho využije a jestli vůbec....jenže to je zase můj další problém, čím je tam déle, tím víc se začínám bát toho až se vrátí natrvalo, co zase bude. Musím to probrat s tou mojí psycholožkou, on ty problémy teď zvládá dobře, jenže až v tom bude dnes a denně tak, pánbůh mi pomoz, prostě nějak nevěřím tomu, že to unese. :(

Bude to muset unést a bude muset začít fungovat, jinak to nepůjde. Už ho pomalu připravuj na to, že si budete muset přiškrtit opasek a ohánět se za deset lidí, abyste z těch malérů vyvázli s co nejmenšími ztrátami a připravuj ho na to, že okamžitě po návratu bude muset nastoupit někam do práce a začít nosit domů nějaké peníze. Houbeles, že se vrátí, bude sedět doma a "hledat". Tenhle postup se už jednou neosvědčil, jak dobře víš. Zažeň ho třeba doplňovat zboží někam do supermarketu a během této nouzové práce ať hledá a shání něco přiměřeného. Je mi to líto, ale jinou možnost nemáte a zahnat Munďáka do práce, aby neměl prostor k přemýšlení a hroucení se mi přijde jako docela dobrej nápad :jojo:

No mně se to taky zdá jako nejlepší řešení, navíc jakmile bude vědět, za jak dlouho půjde domů, tak už si může shánět něco v PL, páč tam mají internet a na pohovor ho pustí. Myslím, že když se tomu bude věnovat, tak určitě nějakou práci najde, byť by byla podřadnější, ale bylo by to něco, kde by mohl naplnit tu svou věčnou touhu po uznání.

Hele, ať holoubek radši sletí z oblak na pevnou zem. Zatím nepředvedl až doteď nic, zač by mohl být uznáván a chválen, takže v něm nehýčkej jeho věčnou touhu po uznání a zažeň ho makat. Jestli v něm zůstalo nějaké zdravé jádro, vypracuje se po čase zase nazpět tam, kde byl a může být uznáván a chválen do alelujá :D

No tak nějak jsem to myslela, že půjde pěkně makat a tam si může vybudovat nějaký post, kde se mu toho uznání dostane, ne že já ho budu chválit a vynášet do nebe. Tu chválu si musí vydobýt sám. V PL ho teď nastavují na to, že v realitě to nebude taková havaj, že ho nebude nikdo vynášet do nebe za to, že dělal v PL kulturního referenta a dobře bavil spolupacienty.

Tak jsem došla k názoru, že teda na návrat domů ještě není vůbec zralý. Nejdřív byl víkend docela fajn až do chvíle, kdy jsme se začali dohadovat o tom, že se mi nepovedlo složit peníze na účet ve stavební spořitelně a že máme zase zápis v registru. Nejdřív mi tvrdil, že jsem to mohla udělat jinak a líp, že jsem neměla dávat výplaty zaměstnancům a že jsem měla nejdřív složit peníze do banky. Jenže nedat peníze odcházející laborantce mi bylo naprosto blbé, tak jsem jí je dala. Peníze jsem sice měla v pátek, ale až odpoledne a tak jsem vyrazila hned po zavření, ale bohužel jsem to nestihla.
Pak začal, že se musí po návratu vrátit do lékárny, aby mi s tím pomohl, že bude sledovat termíny a tak. Tak jsem mu vysvětlila, že ho v lékárně nechci, že mu nevěřím a že mi s tím může pomáhat z domova. To on zase nechtěl, že potřebuje být u toho, aby mohl rychle reagovat. Já mu to sice věřím, ale to si měl chlapec rozmyslet dřív, teď důvěru nemá a tím nátlakem na mně si ji nezíská. Tak jsme se ještě různě dohadovali, kdo má co dělat a jak se to má dělat. Pak si šel vzít večerní prášky a po chvíli začal uvadat, přišlo mi, že je pod vlivem. Tvrdil, že ne, že si omylem vzal prášky na noc a že jde spát. To už mi nedalo, koukla jsem se mu do tašky a našla tam platíčko Diazepamu. Tak jsem mu vynadala a řekla mu, že v tomhle případě už domů jezdit nemusí a šla jsem spát. Dneska se mi omluvil, že tu zátěžovou situaci nezvládl. To je sice hezké, ale nic mi to nedá, řekla jsem mu na to ať si to probere s doktorkou a ať s tím něco udělá, ať nespoléhá jen na prášky.
Jsem z toho sama udivená, že mně to ani moc nerozhodilo ani nepřekvapilo, prostě jsem to tak nějak čekala, že to neustojí a tak nějak mi to ani nepřišo líto, vlastně mi připadá, že ani nemám čeho litovat, beru to tak nějak normálně jakoby se nic nestalo. Začíná mi připadat, že mi na něm nezáleží a vůbec mi to nevadí, tak nevím, jak to bude dál, ale myslím si, že na návrat domů to určitě není.

Ros, co Ti na tohle říct? Jedině, že je dobře, že jsi získala na celou situaci reálný náhled a vidíš to bez růžových brýlí tak, jak to skutečně je. Nic si nenecháš namluvit a ani sama sobě nic nenamlouváš ... zase ses posunula trošku výš a dál. To je moc dobře.

Rosamundo, to není o zralosti na návrat domů. Myslím, že on na sobě prostě nemaká a NECHCE hluboko uvnitř a doopravdy nic změnit.
Ale ty to zatím stejně nevidíš a budeš mu dávat šance do aleluja. Aby si tam hezky odpočíval, dělal baviče, ty ho financuješ, ... blá blá blá. No nemá ten chlap skvělý život?
Ale v léčebně si ho do smrti nenechají, jednou ho vykopnou.

majkafa napsal(a):

Rosamundo, to není o zralosti na návrat domů. Myslím, že on na sobě prostě nemaká a NECHCE hluboko uvnitř a doopravdy nic změnit.
Ale ty to zatím stejně nevidíš a budeš mu dávat šance do aleluja. Aby si tam hezky odpočíval, dělal baviče, ty ho financuješ, ... blá blá blá. No nemá ten chlap skvělý život?
Ale v léčebně si ho do smrti nenechají, jednou ho vykopnou.

No a až ho vykopnou a on zase bude blbnout, tak buď půjde on nebo my, to je naprosto jednoduché. Já už jsem dávno pochopila, že to k ničemu nevede. Současný stav mi naprosto vyhovuje, dělám si co chci, žiju si, jak mi vyhovuje, nemusím brát ohledy na to, že on nikam nemůže, páč by udělal akorát ostudu, nechodím domů s hrůzou, co mně zase čeká, jestli mi někdo nebude zase hučet 4 hodiny do hlavy nějaké bláboly o tom, jak jsem nemožná a jak to bez něj nedokážu a jak mně miluje a jak bez nás nemůže žít atd., atd. případně nějaká senzační řešení našich problémů ve vztahu až po dotěrnosti se sexuálním podtextem i když sexu nejsem x let schopen. Pokud si Majko myslíš, že takhle chci žít, tak jsi asi blázen.

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Rosamundo, to není o zralosti na návrat domů. Myslím, že on na sobě prostě nemaká a NECHCE hluboko uvnitř a doopravdy nic změnit.
Ale ty to zatím stejně nevidíš a budeš mu dávat šance do aleluja. Aby si tam hezky odpočíval, dělal baviče, ty ho financuješ, ... blá blá blá. No nemá ten chlap skvělý život?
Ale v léčebně si ho do smrti nenechají, jednou ho vykopnou.

No a až ho vykopnou a on zase bude blbnout, tak buď půjde on nebo my, to je naprosto jednoduché. Já už jsem dávno pochopila, že to k ničemu nevede. Současný stav mi naprosto vyhovuje, dělám si co chci, žiju si, jak mi vyhovuje, nemusím brát ohledy na to, že on nikam nemůže, páč by udělal akorát ostudu, nechodím domů s hrůzou, co mně zase čeká, jestli mi někdo nebude zase hučet 4 hodiny do hlavy nějaké bláboly o tom, jak jsem nemožná a jak to bez něj nedokážu a jak mně miluje a jak bez nás nemůže žít atd., atd. případně nějaká senzační řešení našich problémů ve vztahu až po dotěrnosti se sexuálním podtextem i když sexu nejsem x let schopen. Pokud si Majko myslíš, že takhle chci žít, tak jsi asi blázen.

Ros......zase jsi mi to připomněla.....jak přes kopírák...jasně...takhle žít nechceš...

Vero, oni jsou jak přes kopírák asi proto, že takové ty základní skoro bych řekla zvířecí pudy a vzorce jednání máme všichni stejné, no a tím, že se napije nebo zfetuje, tak ztratí zábrany a to "zvíře" v něm se projeví...někteří jsou agresivní, někteří blbě žvaní, někteří si myslí, jak jsou neodolatelní atd., atd., však to známe. A platí to i na ženy, já např. jsem vždycky, když to přeženu, chytrá jak rádio a chtěla bych pořád všem vysvětlovat, jak to mají dělat a jak mají žít aby byli šťastní, to víš každý máme něco :vissla:, jenže mně se zatím ještě nestalo, že bych to pití nezvládala, do hospod nechodím, tajně doma nepiju.... Teď už vlastně nepiju alkohol vůbec, co mám ty hrozný nervy, tak nato ani nemám  chuť, páč potom je ta deprese a nespokojenost ještě horší a to, že mi ten šampus chutná, to nevyváží. :(
Potřebovala bych někoho o koho bych se mohla opřít, vyplakat se mu na rameni, jenže mi nezbývá než chromajzlík :D podpírat sama sebe, ani tu berličku nemám :grater:

Já na tebe myslím a držím palce..jsi moc silný člověk a velmi statečný -)tak se drž..je nás tu takových co na tebe myslíme a držíme palce určitě plno :-)

pigi22007 napsal(a):

Já na tebe myslím a držím palce..jsi moc silný člověk a velmi statečný -)tak se drž..je nás tu takových co na tebe myslíme a držíme palce určitě plno :-)

ano....Ros...je nás plno

a moc ti přeju, aby ses už konečně mohla opřít o silné rameno....a aby neuhlo......

vím, jak ti je....

Holky díky, aspoň někdo na mně skutečně myslí, to jste mně dostaly, asi i slzička by ukápla, kdybych si už dávno neodvykla plakat.
Jinak jsem s Munďákem mluvila, tak se odhodlal probrat to na terapeutické skupině, kam chodí a prý mu řekli, že to není nic neobvyklého, že když se to stane jednou nebo dvakrát, tak to není tragedie, prý je to tím stresem okolo dovolenky :co: a že prý čím víc se mu bude chtít domů, tím méně bude šance, že propadne a sahne po něčem po čem nemá, že prý bude víc věřit medikaci , kterou mu předepíšou. Myslíte si tu někdo, hlavně vy, co v psychologii nebo psychiatrii pracujete, že to tak funguje? Mně to připadá divné, ale nejsem psychiatr.
Já jsem mu mezitím napsala dopis, páč mi tvrdil, že to se skupinou probírat nebude a to mně otrávilo úplně, tak jsem mu napsala, jaké já z toho mám pocity, že se nechce měnit a tak podobně a i to, že jsem to selhání tak nějak čekala, no nic moc potěšujícího jsem mu nesdělila, tak uvidím jak se k tomu postaví.

Nefunguje. Výmluvy, výmluvy, výmluvy, ...

majkafa napsal(a):

Nefunguje. Výmluvy, výmluvy, výmluvy, ...

No s jeho lékařkou jsem ještě nemluvila, tohle prý mu řekl psycholog na skupině, ale mně se to taky moc nezdá. Pokud se mi ve středu povede se tam stavit, tak se na to přeptám, nejlépe přímo primářky a uvidím, co na tom tvrzení bylo pravdy, i když vůbec už nevěřím ničemu, co mi Munďák řekne. No a nějak nevím, jestli vůbec chci s takovým člověkem dál být. No nechám to koňovi, do Munďákova návratu domů je ještě dost času s tou jeho "křehkou psýchou" :P

Rosamunda napsal(a):

Holky díky, aspoň někdo na mně skutečně myslí, to jste mně dostaly, asi i slzička by ukápla, kdybych si už dávno neodvykla plakat.
Jinak jsem s Munďákem mluvila, tak se odhodlal probrat to na terapeutické skupině, kam chodí a prý mu řekli, že to není nic neobvyklého, že když se to stane jednou nebo dvakrát, tak to není tragedie, prý je to tím stresem okolo dovolenky :co: a že prý čím víc se mu bude chtít domů, tím méně bude šance, že propadne a sahne po něčem po čem nemá, že prý bude víc věřit medikaci , kterou mu předepíšou. Myslíte si tu někdo, hlavně vy, co v psychologii nebo psychiatrii pracujete, že to tak funguje? Mně to připadá divné, ale nejsem psychiatr.
Já jsem mu mezitím napsala dopis, páč mi tvrdil, že to se skupinou probírat nebude a to mně otrávilo úplně, tak jsem mu napsala, jaké já z toho mám pocity, že se nechce měnit a tak podobně a i to, že jsem to selhání tak nějak čekala, no nic moc potěšujícího jsem mu nesdělila, tak uvidím jak se k tomu postaví.

Ros, učili nás,že víra v léčbu je poloviční úspěch na cestě k uzdravení. Něco na tom bude. Když uvěříš,že ti to pomáhá,funguje to. Kolikrát se už potvrdil " efekt placebo ". A také je to o síle vůle jednotlivce.

rejka napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Holky díky, aspoň někdo na mně skutečně myslí, to jste mně dostaly, asi i slzička by ukápla, kdybych si už dávno neodvykla plakat.
Jinak jsem s Munďákem mluvila, tak se odhodlal probrat to na terapeutické skupině, kam chodí a prý mu řekli, že to není nic neobvyklého, že když se to stane jednou nebo dvakrát, tak to není tragedie, prý je to tím stresem okolo dovolenky :co: a že prý čím víc se mu bude chtít domů, tím méně bude šance, že propadne a sahne po něčem po čem nemá, že prý bude víc věřit medikaci , kterou mu předepíšou. Myslíte si tu někdo, hlavně vy, co v psychologii nebo psychiatrii pracujete, že to tak funguje? Mně to připadá divné, ale nejsem psychiatr.
Já jsem mu mezitím napsala dopis, páč mi tvrdil, že to se skupinou probírat nebude a to mně otrávilo úplně, tak jsem mu napsala, jaké já z toho mám pocity, že se nechce měnit a tak podobně a i to, že jsem to selhání tak nějak čekala, no nic moc potěšujícího jsem mu nesdělila, tak uvidím jak se k tomu postaví.

Ros, učili nás,že víra v léčbu je poloviční úspěch na cestě k uzdravení. Něco na tom bude. Když uvěříš,že ti to pomáhá,funguje to. Kolikrát se už potvrdil " efekt placebo ". A také je to o síle vůle jednotlivce.

No a to je právě to o čem začínám silně pochybovat, spíš se mi zdá, že ta síla vůle je u něj nějaká silně slabá nebo možná i žádná. Prostě jsem tím excesem získala neodbytný pocit, že mu to takhle vyhovuje, nemusí nic řešit a když je náhodou okolnostmi donucen k řešení, tak to radši zasype prášky nebo zapije a neřeší zase nic. :(

Ros, i já na tebe myslím, velmi často, ale to co tu píšeš, sleduji se smutkem v duši.
Mě z toho bohužel vychází, že Munďák ani po dvou léčeních nepochopil vůbec nic, neposunul se vůbec nikam a měnit nic (hlavně sebe) nechce ani náhodou.
To, že ti chce dál "pomáhat v lékárně" já už beru jako jeho přímočarou snahu být co nejblíže ke zdroji. :(

Ros, to rameno, na kterém by ses vyplakala a o které se lze opřít, jistě někde existuje, ale Munďákovo rameno to podle mě není ani náhodou.
Věřím, že ty tu oporu jednou někde najdeš. Zasloužila by sis to. Přála bych ti to.
Ale čím dřív pochopíš, že hledáš už léta na úplně ztraceném místě, tím líp pro tebe...  :pussa:

ano...souhlasím s Bloss

BM je na léčení....je v kontaktu s dětmi....podle něj tam nepatří...je tam z musu....

já vlastně ani nevím, co dělat pak.....vrátí se a za měsíc je tam, kde byl.....kdo se o něj má starat....rodiče a sestra ho nechtějí...bydlí u nich....teda u rodičů...sestra bydlí kousek vedle....do 3 let dostane ode mne peníze za dům....dle smlouvy....kdo ho prohlásí za nesvéprávného ?....děti ?.....já se stydím, že jsem jim vybrala takového tátu

vero, netrap se tím. Udělalas vše nejlíp, jak jsi uměla. Úplně mě to chytlo za srdce, tvé psaní, že se stydíš, žes jim vybrala takového tátu.
Taky jsem si tím totiž prošla.

Vero a Majkafo, rozumím vašim pocitům, že vám je líto, že vaše děti jsou konfrontovány s faktem, že jejich táta je čím dál tím větší alkoholická troska (u Very) a nebo o své děti vůbec po rozvodu nejeví zájem (u Majkafy). Taky mě to bývalo líto, když mé děti musely vidět, jak jejich táta jde obrazně řečeno do kanálu, a když jsme se za mnohé jeho projevy a průšvihy museli jako rodina stydět.

Ale - jaké jsou nakonec naše děti? Jsou nějaké špatné?? Horší než jiné děti? Já myslím že ne, ani u vás, ani u mě. Naopak - někdy mívám pocit, že na dětech mi to snad "Pámbu všechno vynahradil".  :pussa:

A dlouhá léta jsem byla přesvědčená - vybrala jsem svým dětem skvělého tátu. Až pak po mnoha letech se objevila nečekaně také jeho náchylnost k závislostem. U mého BM to byla fakt jediná jeho vada, bohužel naprosto fatální. Všechny ostatní jeho vlastnosti (které jak vidím mají i děti) byly skvělé.

Ano, občas se bojím toho, že i mé děti tuto geneticky podmíněnou náchylnost k závislostem v sobě mají. Jako skrytou, časovanou bombu.
Snažím se o tom s nimi mluvit, varovat je. Ať si jsou vědomi zvýšeného nebezpečí z této strany. Věřím, že to snad ukočírují...

Bloss, taky si říkám, že mám(e) úžasné děti. Někdy se ptám, čím jsme si to zasloužili (oba). U nás je stále naděje a stále věřím, že se vztahy jednou zlepší. Dcera a BM - tam už je to zřejmě mnohem lepší. U syna a BM zatím nic.
Dlouho jsem se trápila tím, co jsem udělala špatně já. Něco určitě, stejně ale nevymyslím, co. Nemá smysl se trápit. To je můj "vzkaz" vere i Rosamundě.
Ale pak mi došlo, že jsem v tom větší částí "nevinně". Můj BM bohužel opakuje jejich rodinný vzorec, rodinný vzorec svého dědy. Můj syn bohužel opakuje také jejich rodinný vzorec - mé tchýně. Děda BM je opustil ve 2. světové válce a má tchýně - jeho dítě se s ním po čase, když se začal o děti znovu zajímat, odmítla jeho vstřícný krok, na rozdíl od jejich dalších sourozenců. Chápu ji. Stála při své mámě a prostě nedokázala odpustit. Děda už dávněji zemřel.
Vyprávěla jsem tento rodinný příběh svému synovi. Myslím, že na něm je teď (jestli to nepochopí BM), aby tento rodinný vzorec zastavil, aby ho nepředal další generaci. Můj syn je zatím plný bolu a vzteku, jak se k nám BM při svém odchodu choval. Stále věřím, že oba mají šanci v tomto životě najít k sobě cestu a zastavit to. Jen to chce čas.

Majko, kolik je synovi? Napadlo mně jestli třeba necítí něco jako, že zklamal, že neochránil mámu a proto se nechce s tátou stýkat a navíc pokud Ti BM nějak ošklivě ublížil (znám Tvůj příběh jen z náznaků a prohledávat celý Babinet - to nedám), což se dá předpokládat, když ses pak zhroutila, tak syn asi i tátou opovrhuje. Prostě k tomu asi nějak musí dojít sám, ale taky se může stát, že to zůstane tak, jak to je. MMCH jak dlouho jste s BM od sebe, jestli se můžu zeptat?
No a jinak u mně nic nového, jen mi je líto, že už se asi po zbytek života budu muset opírat jen o své vlastní rámě, páč si teď vůbec nejsem jistá, jestli budu schopná ještě někdy někomu věřit tak, jako jsem věřila Munďákovi. :/
Jo a navíc si myslím, že čím jsou naši partneři horší, tím jsou naše děti lepší i špatný příklad je příklad a já jsem si zatím celkem jistá, že z mých kluků alkoholici nebudou, páč po tom ,co tu viděli, mají k alkoholu odpor a vůbec jim nechutná, pokud vím. A jinak si myslím, že zdědili ty lepší vlastnosti z obou rodin.....nebo se to zatím nijak neprojevilo, že by měli nějaké rodinné špatné vlastnosti, ale to se ukáže až věkem. Dneska mně např. mile překvapili, že v kuchyni bylo uklizeno tak, jak jsem si to představovala :supr:

Ros, synovi je 21 a BM od nás odešel v lednu 2006, takže 4 roky.

majkafa napsal(a):

Ros, synovi je 21 a BM od nás odešel v lednu 2006, takže 4 roky.

No tak to bych pochopila, mladí mužové v tomhle věku těžko snášejí, když zjistí, že jejich "zbožňovaný" otec není zase až takový bůh a že v některých případech rozhodně není hoden následování. Munďákovu staršímu synovi je 25 a pro mně bylo dost smutné vidět jak poprvé asi ve 13 a podruhé kolem 20 ztrácí ty ideály o svém otci a to poprvé to ještě přestál celkem slušně, ale podruhé už to bylo o dost horší, dokoce se i on sám k dané situaci začal táty vyptávat a to se nikdy do ničeho neangažuje, je takový nekonfliktní až neprůbojný aproti t átovi by nikdy nešel, má ho moc rád. Jenže když to viděl, tak mu to nedalo, asi měl i trochu pocit, že mně, ač nejsem jeho máma, musí hájit.
Takže docela chápu, že Tvůj syn s tátou nechce nic mít, asi se mezi Tebou a BM stalo něco, co on považuje za velké ublížení a asi i zradu a ti mladí to prostě vidí jen černě nebo bíle, chce to čas a možná taky trochu víc snahy ze strany BM, možná je to pro syna málo, pokud se tedy BM o nějaký kontakt vůbec pokusil.

mému synovi bylo 29...zdává se mu...vlastně se mu zdávalo ......že zabíjí svého otce...něco úděsného...řešil to s psychiatrem, psychologem...2x volal houkačku ke svému tátovi...kdy byl totálně opilý...pořezaný...v krvi...za posledních 5 měsíců

včera mi dcera řekla, že se s ním nechce scházet...i kdyby nepil..a že ho chce vymazat ze svého života

když odešla...zvracela jsem...doslova...
nebudeme mít pokoj....nikdy

..za 10 minut odjíždím do Andělova...velikánský výlet...upekla jsem buchtičky.....a mám slušivou čelenku

vero ... :pussa: je to těžké, já to vím ... ale Ty jsi udělala všechno tak, jak jsi nejlépe dovedla a cítila.

Nejhorší jsou ty myšlenky, to sebeobviňování, jakého jsem vybrala tátu svým dětem. Tohleto znám velmi dobře.
Mně bylo řečeno na terapeutické skupině, že nemůžu nést na svých bedrech odpovědnost za chování jiného člověka. I kdyby následky byly sebevíc bolestivé, zraňovaly mě tvrdé výroky vlastních dětí a jejich oprávněná kritika, pořád se nesmím cítit zodpovědna za chování jíného, dospělého člověka. Je to jeho volba, jak klesl až na úroveň nesvéprávného zvířátka, já jsem mu k tomu nepomáhala ani jsem ho k tomu nedohnala, potažmo nebylo v mých lidských silách jeho postupné devastaci účinně zabránit.

veru, nejlepší bude, aby to Tvoje děti řekly přímo jemu. Je v léčebně, je střízlivý, tam bude mít dost času uvědomit si, jak svým nehorázným pitím svým dětem ublížil a jak se na nich psychicky podepsal. Buď ho to nakopne k doživotní abstinenci, nebo to nepomůže ... ale z dětí to "půjde ven", když si svoje pocity vyventilují přímo vůči tomu, kdo tohle všechno způsobil. Ony to musí pustit ze sebe ven, ony musí dostat příležitost si to s ním vyříkat ... je velmi pravděpodobné, že až BM pustí, znovu zrecne a potom už nebude vnímat nikoho a nic, až se upije :/ a on taky musí vědět, že jakmile se napije, nesmí vlastním dětem na oči.

Proč si tohleto všechno máte říkat mezi sebou, za jeho zády - a hlavního viníka v léčebně ohleduplně šetříte ??? Z jakého důvodu "nesmí vědět" či "není dobré mu to říkat", co jste si kvůli němu museli vytrpět, jak na něj kvůli tomu pohlíží obě dvě vlastní děti a co si o něm vlastně myslí???

On by měl jasně vědět, jak se na vás všech podepsal, že máte kvůli jeho pití všichni trvalé následky na psychickém zdraví a jak si to dál zpracuje, to už je jeho problém. Od toho tam má terapeuty, komunitu a psychology, aby si jim postěžoval a odborníci s ním všechno krok za krokem systematicky rozebrali :jojo:

veru, užij si to v Andělově jak nejlépe můžeš, relaxuj, buď v pohodě a nezapomeň, že Tě má pánbůh přece jenom rád, když Ti do cesty seslal toho tvého anděla :)

Ano, za sebe říkám - psychické následky ze soužití s alkoholikem jsou zlé.
Ale já jsem už od toho dál, než vy, já jsem 11,5 roku od pobytu BM v léčebně, 10 let po rozvodu a 6let od smrti BM. Vy to máte ještě v čerstvé paměti, pro vás je to ještě živá přítomnost a nebo nedává minulost.

Říká se, že čas vše léčí a není to klišé. Opravdu - u mě - je to rok od roku lepší.
Strašně moc mi v tom pomohl tady babinet. Když ten alkoholismus byl u nás aktuání, hrozně mi chybělo něco takového jako tohle vlákno, popovídat si s někým s podobnou zkušeností. Vlastně jsem to neměla s kým rozebrat. Ano, s psycholožkou (což moc pomáhalo), ale s přímými účastníky podobných příběhů (jako jste vy tady) je to mnohem lepší.
Vlastně jsem na babinetu tohle vlákno objevila a dlouho do něj hodně přispívala (a přispívám). Mám pocit, že jsem se sem z těch trápení dodatečně, po letech vypsala.
A nějak cítím velký rozdíl třeba v situaci loni a letos. Zdá se mi, že už to v mé duši začíná být skoro zahojené. Ano, někdy se vysyktne slabá chvilka (když třeba v rádiu zahrají některou naši dávnou, společně oblíbenou písničku) a pak je zas chvíli těžko. Ale už opravdu jen chvíli.
Někdy mi dokonce začíná připadat, že doba před 10 lety je pro mě vzdálená jako pravěk. Že už je to hodně moc dlouho za námi.

Holky, věřte, že i vám všem tady bude pomaloučku líp a líp a že ten život zas bude čím dál tím víc  plný barev a krás. :pussa:

Můj BM začal pít po smrti své mamky ve svých 25 letech.Měli jsme 2 letého syna a já byla připravená ho podpořit a překonat tuhle noční můru.Měl snahu,zvládli jsme to sami,odmítal jakoukoliv odbornou pomoc.5 let bylo poměrně klidných,čas od času si přihnul,ale nic hrozného,tak jednou za 2-3 měsíce. Moc si přál další dítě,já také a všechno vypadalo dobře.Když jsem byla v 8m těhu,změnil ze dne na den práci,ze zaměstnance zaměstnavatelem,s kamarádem založili firmu a to byl začátek našeho konce.Jeho pití se stupňovalo,začal i hrát.....přemlouvala jsem ho k léčbě,říkala jsem mu,že ho podpořím a podržím,že to zvládneme.Odmítal,veškerou vinu sváděl na mě a každá situace byla důvodem k pití.Rok jsem v tom žila,pití se stupňovalo a přibývaly problémy i starosti z toho vyplývající.Nakonec v rámci zachování svého duševního zdraví a také střechy nad hlavou jsem podala žádost o rozvod. Obdivuji všechny co jsou ochotni donekonečna znovu a znovu začínat,když jejich partner-manžel znovu a znovu selže. Vím,že v případě,že se jedná o naše děti nejde jen tak udělat za tím tlustou čáru.......já doufám,že něco podobného už nikdy nebudu muset řešit.Jsem rozvedená 8 let a přesto,když mi nějaká situace vyvolá myšlenky na minulost, je mi z toho na zvracení.....:usch:

:jojo: život se závislákem je těžký, člověk je z toho úplně vycucaný a zblblý, pak stačí jedno špatné rozhodnutí v podnikání a skončí to krachem, no. :P :dumbom: :kapitulation:

Pro Ros:
..."Tak teda ziť. Stáť na nohách, podobať sa moru, nepočítať odlivy"...

Bloss....já ti věřím.....a to je dobré....vím, že čas je milosrdný...omnes dolores tempore minuentur....profesionální deformace....když tuto větu čteme ve škole...naběhne mi husí kůže...ˇplatí a bude to platit i u mne.......

děkuji, že existuje net......a že může tak pomáhat
Kiaro....moc ráda tě čtu....je vidět, že to máš odžité a dobře zpracované...jsi moudrá žena

teď jedu plavat s vnoučky....
včera to bylo moc hezké v Andělově....já si to umím užít čím dál líp

vero, já věřím tomu, že jakékoliv břemeno, které je Ti "seshora" naloženo máš možnost vlastními silami shodit ze zad, to za prvé - a za druhé - pokud Ti zůstanou oči a srdce otevřené, naučíš se přijímat i to hezké, které vzápětí přichází, budeš to považovat jako "dar shůry" a užívat si každé vteřiny. Kdyby nebylo bolesti, nedokázali bychom si vážit štěstí, jak se říká ... a je to svatá pravda :jojo:
Třebaže Ti nevyšlo manželství, máš hodné děti a zdravá a krásná vnoučata (bohužel, všichni víme, že tohle není tak docela samozřejmá věc pro každého), o hodném a laskavém příteli ani nemluvě. Važ si toho jako daru, který Ti byl zaslouženě poskytnut jako náhradou za ty hrůzy, co jsi protrpěla s manželem, užívej si každé vteřiny s nimi a do minulosti s BM už se neohlížej :pussa:

hm...včera večer jsem dostala od M SMS...že o sobě moc přemýšlí...že ví, jak nám všem ublížil...že si nevážil takového života..že toho lituje...omlouvá se...že na mne neustále myslí..a že mne miluje pořád stejně...a že doufá

nic, vůbec nic....četla jsem si dál knihu od A
hned jsem si vzpomněla, že jsem tady nedávno psala Ros...že je to jako přes kopírák.....Munďák říkal to stejné...a na Bloss, Kiaru, Wiki...a četla si noumálka dál.....

neodpovím....a neberu telefon
jenom si nevymažu tuto SMS....po posledním telefonátu jeho sestry, kdy mne obvinila, že jsme nic pro něho neudělali a neděláme...jen tak pro jistotu

jak já se chovala dřív.....jak jsem byla rozhozená...když jsem vás ještě "neměla"......

vero, myslím, že především máš už sama sebe. Našla ses. :jojo: Hezky se mi čteš. :jojo: Už jsem si dokonce zvykla i na tvé tečky. :)

Majkafo....

napsal mi v té SMS...že je PI. Nevím, co to může být..kdyby tam byly 2 tečky...tak asi jo...hi, hi

vero, PI znamená P1 (manžel to zřejmě špatně napsal) a pé-jedna znamená dosažený stupeň v léčbě. ;)

hm...včera večer jsem dostala od M SMS...že o sobě moc přemýšlí...že ví, jak nám všem ublížil...že si nevážil takového života..že toho lituje...omlouvá se...že na mne neustále myslí..a že mne miluje pořád stejně...a že doufá

Tohle říkají a píšou všichni ;) je to jako přes kopírák. V léčbě to možná někteří myslí skutečně upřímně, protože za střízliva jim teprve docházejí všechny ty hrůzy, které okolo sebe na svobodě napáchali. Jakmile se však za nimi zavřou brány léčebny ... ále, škoda mluvit ... :/ Veru, na tohle bych na Tvém místě asi skutečně nereagovala, protože bych se bála toho, že odepíšu, BM si to špatně vyloží, začne si dělat falešné naděje a když zjistí, že skutečně nemáš zájem, bude to vítaná záminka k recidivě (já se tak snažil, šel jsem se léčit, tři měsíce jsme tam byl a manželka je tvrdá jako kámen, vůbec se nade mnou neslitovala - no nenapili byste se :dumbom:???)
Ale udělala bych na Tvém místě jednu věc - poslala bych tam za ním na návštěvu obě dvě děti s tím, že co říkají Tobě o tátovi, to by měly říci face-to-face přímo jemu. V tomhle případě tady totiž nejde o Tebe nebo o tátu, tady jde o ně, aby ze sebe dostaly ten příšerný psychický přetlak, do kterého je dostal otcův dlouholetý chlast a v tomhle případě je osobní konfrontace s tátou pro ty děti strašně důležitá :jojo: Jistěže to nebude nic příjemného, ale tohleto, co Ti radím je pro Tvoje děti jakoby očistně-ozdravný proces ... a takové procesy obvykle bolí a tečou při nich slzy :pussa:
A na jeho sestru se vykašli. Udělali jste pro jejího bratra až dost - zajistili jste mu lékařskou péči v zařízení, kam již dávno patřil a dál vaše pravomoce nesahají. Sama se tam velice pravděpodobně jednoho krásného dne taky dostane, s bratrem si nemají co vyčítat a její výlevy chápej jako bláboly nemocného člověka. Žádný alkoholik nemá soudný náhled jak na vlastní situaci, tak na situaci svých opileckých příbuzných a kumpánů. Kdyby žili ti dva opilci pod jednou střechou, lítaly by lahve, nože a rvali by se jak psi - domů by bratra nechtěla, ale strkat ho na krk bývalé rodině, to by jí šlo ... ;)

Kiaro.....děti mu to říkaly mnohokrát....teď znovu do telefonu...do očí mu to řekly 100 krát...co si o něm myslí....a on to ví

já si jen tak poskuhrala....ale mám to vyřešené....vím, že nikdy s ním nebudu žít....raději sama
dovedu si představit....kdyby nepil....za 5 let ...společný výlet s vnoučaty......ale to jen tak píšu

Ano, kdyby nepil ... :jojo:

Ano Kiaro...kdyby......

kdyby tetička měla kulky, byl by to stréček......to si vždy vybavím

No jenže kdyby jsou chyby....Kdyby Munďák ustál smrt mámy, kdyby šel s psychickými problémy k doktorovi a neřešil to chlastem, kdybych já pořád neřešila jeho a spíš si heděla lékárny, kdyby prase mělo křídla.....
Nicméně víkend se tentokrát povedl, žádné excesy, choval se jako zodpovědný chlap, tak jak jsem ho znala před tím, poskytl mi oporu v mém strachu ze zítřejšího jednání a z toho, co bude dál. No a teď uvidím, jestli se zase pro změnu během týdne nesesype buď on anebo já. Cítím, že na to všechn už nemám síly, nevím jak dál, potřebuju něčí pomoc a nevím čí a hrozně se bojím, že udělám nějakou botu z toho napětí a přepracování a všichni skončíme na ulici s kupou dluhů na krku. :grater:

:storstark: Vydržať!

Selima napsal(a):

:storstark: Vydržať!

Seli, díky, nevím jak dlouho to ješě vydržím, vždyť já tu káru s nákladem tak pro čyři táhnu sama a už toho mám plné zuby, kecky až nad hlavu atd., atd. Naplánovala jsem si, že až to prodáme a poplatíme dluhy, tak kašlu na práci a měsíc budu na pracáku relaxovat, jenže to zase závisí na tom, jestli to prodáme a za kolik to prodáme, takže zase žádný odech v dohledu, ach jooo.

Ros, skús skrátiť ten horizont výhľadovo na dni, týždne... a každý víkend urobiť niečo pre seba... nejako relaxovať. A problémy riešiť výhľadovo zo dňa na deň a nestresovať sa tým, čo bude raz... ale sústrediť sa na TU A TERAZ.

vera napsal(a):

hm...včera večer jsem dostala od M SMS...že o sobě moc přemýšlí...že ví, jak nám všem ublížil...že si nevážil takového života..že toho lituje...omlouvá se...že na mne neustále myslí..a že mne miluje pořád stejně...a že doufá

nic, vůbec nic....četla jsem si dál knihu od A
hned jsem si vzpomněla, že jsem tady nedávno psala Ros...že je to jako přes kopírák.....Munďák říkal to stejné...a na Bloss, Kiaru, Wiki...a četla si noumálka dál.....

neodpovím....a neberu telefon
jenom si nevymažu tuto SMS....po posledním telefonátu jeho sestry, kdy mne obvinila, že jsme nic pro něho neudělali a neděláme...jen tak pro jistotujak já se chovala dřív.....jak jsem byla rozhozená...když jsem vás ještě "neměla"......

Vero, i tyto situace, jako se sestrou tvého BM,  jsou jako přes kopírák:
Já měla moc hodnou tchýni, měly jsme dobré vztahy, i po rozvodu, vozila jsem k ní i děti, aby nepřišly o babičku...
Můj BM tam s dětmi nejezdil, protože má jediná podmínka ohledně dětí byla, že je NESMÍ vozit autem(tou dobou už běžně jezdil autem opilý...:( ), ale nic mu nebránilo vzít děti k babičce  autobusem (ale to ho prý ponižovalo, tak tam raděj s dětmi nejezdil).
Takže jsem děti na návštěvu za babičkou vozila já.

Pak se počase situace mezi mnou a BM vyostřila - právě kvůli tomu zákazu vožení dětí autem - začal mi tvrdit, že je to ode mne nehorázná buzerace a že bráním kontaktu dětí s babičkou... Pohádala jsem se s ním, ale aspoň té babičce jsem to chtěla vysvětlit, proč si nepřeju, aby vozil děti autem, že k tomu mám bohužel vážný důvod...
A v rozhovoru s babičkou jsem si i já od ní vyslechla větu "Když ses ho tak rychle zbavila"...:(
V tu chvíli se mi zatmělo před očima, proběhlo mi hlavou celých těch 5 let mého marného boje.... Přišla mi to od babičky jako obrovská křivda, tahle věta, i když jsem ji na jednu stranu trochu chápala - je to jeho máma, vždycky bude své dítě bránit, ať je jakékoli...

Ale něco se ve mě zlomilo, a už jsem tam k ní s dětmi pak přestala jezdit, přeci jen - masochista tedy nejsem... :(

Tak to jen vero k tomu, že tě obvinila sestra tvého BM, že jste pro něj nic neudělali a neděláte.... 
Ano, vím, jak strašně tyhle rychlé soudy bolí...ale jsou nespravedlivé, tak i toto hoď prostě za hlavu.Nedá se s tím dělat nic, vůbec nic. :pussa:

Bloss.....já jsem v takovém klidu......až se sama sobě divím

Kiaro, jak jsi psala pro veru, že by její děti za ním měly jít a mluvit s ním o tom ... fakt si myslíš, že to k něčemu je ? nic už to nevrátí, co z toho. nesmaže to to škaredý, nic to nevyřeší. spíš mi to přijde jako zbytečný jitření ran těch, co tím trpěli. a on ? buď mu došlo co a jak, nebo ne. proč do toho vrtat.

děti mu to xkrát řekly hezky, škaradě a já nevímjakještě

možná jsem to nenapsala....

ale teď je to opravdu zbytečné.........komunikují s ním minimálně...

PPavlaa napsal(a):

Kiaro, jak jsi psala pro veru, že by její děti za ním měly jít a mluvit s ním o tom ... fakt si myslíš, že to k něčemu je ? nic už to nevrátí, co z toho. nesmaže to to škaredý, nic to nevyřeší. spíš mi to přijde jako zbytečný jitření ran těch, co tím trpěli. a on ? buď mu došlo co a jak, nebo ne. proč do toho vrtat.

Ppavlo, ty zážitky s opilým tátou jsou pro jeho děti jako černá můra na duši, která je bude velmi, velmi dlouho tlačit a jednu z možností, jak se té černé můry zbavit představuje pro jeho děti metoda "konfrontace".
Pro tatínka v léčbě, který si tohle vyposlechne střízlivý je to taky užitečná věc - cokoli mu předtím kdokoli řekl, to hodil za hlavu a přepil chlastem, teď má zhruba tři měsíce na to, aby nad tím s jasnou hlavou uvažoval.

Já vůbec netvrdím, že je nějaký podobný rozhovor užitečný v tom smyslu, že si tatínek posype hlavu popelem, uzná, jak jeho pití rodině ublížilo, vyleze z léčebny a nikdy víc se nenapije, načež děti jako mávnutím proutku vymažou z hlavy horory s opilcem a bude se konat happy-end jako v mýdlové opeře.
Já tím chci jenom naznačit jeden ze způsobů, jakým by veřiny děti mohly částečně zpracovat nepříjemné zážitky - právě tím, že otci sděli, jak se cítily a co prožívaly, když se na něj musely v podnapilém stavu dívat a řešit jeho excesy. Smysl toho všeho je ten, že se sice nic nenapraví, ale dětem by se mohlo alespoň částečně ulevit ve chvíli, kdy ten psychický balvan ze sebe pinknou zase zpátky na tatínka (velice zjednodušeně řečeno ;))

Ovšem je to jen můj skromný názor, který nikomu násilím ani necpu, ani ho nikomu nenařizuju :)

Naši kluci o tomhle s Munďákem taky nikdy nemluvili ani mu nic nevytýkali, když jsem se jich ptala, jestli si o tom chtějí promluvit , tak řekli, že ne, že to není nutný, že když se bude léčit, tak že dobře a to bylo vše. Tak to nechávám na nich, až se Munďák vrátí, tak se spolu nějak začnou zžívat a pak si třeba někdy něco řeknou. Oni jsou všichni čtyři: Munďák, kluci i ten nejstarší jsou ve věcech jejich niterných pocitů tajemní jak hrad v Karpatech, takže pokud si budou chtít něco říct, nechám to jen na nich, nutit se do ničeho nedají a pokud necítí potřebu něco si říkat, tak počkám, jak se to vyvrbí. Třeba si neřeknou vůbec nic a třeba všechno, ale to nechám na nich.

Ros, víš co ... Tvoji kluci jsou ještě nezletilí studenti, takže nějak je do všeho "tahat", to si myslím, že ani není vhodné a pokud o tom nechtějí zapřádat rozhovory, tak to nech splavně běžet.
Každé dítě problém otcova alkoholismu nese jinak a vypořádává se s ním po svém ... takže co platí u jednoho, spolehlivě nefunguje u druhého :)

Kiaro, máš pravdu........moje děti např. už mají k tátovi vypěstovanou jakousi aversi.......vidím, když s ním telefonují....ten výraz, mluva........M volá dceři....syn odejde na balkon...že to nechce slyšet...a o nic nejde....omylem jsem vyslechla jejich hovor o tátovi.....hrůza...přede mnou to neříkají......a už to, že se synovi zdávalo, že zabíjí svého otce....řval ze spaní, manželka ho musela probudit.....už to má nějak vyřešené...

všichni jsme mu pomáhali.......atd..........už jsem to napsala mnohokrát
ale já mám teď častěji takový otřesný pocit......stydím se, že jsem jim vybrala takového tátu....musím se s tím poprat

zpočátku byl skvělý táta....naučil je lyžovat, bruslit, jezdili jsme na ryby, pod stan, na hory....tudy cesta nevede, že

vera napsal(a):

Kiaro, máš pravdu........moje děti např. už mají k tátovi vypěstovanou jakousi aversi.......vidím, když s ním telefonují....ten výraz, mluva........M volá dceři....syn odejde na balkon...že to nechce slyšet...a o nic nejde....omylem jsem vyslechla jejich hovor o tátovi.....hrůza...přede mnou to neříkají......a už to, že se synovi zdávalo, že zabíjí svého otce....řval ze spaní, manželka ho musela probudit.....už to má nějak vyřešené...

všichni jsme mu pomáhali.......atd..........už jsem to napsala mnohokrát
ale já mám teď častěji takový otřesný pocit......stydím se, že jsem jim vybrala takového tátu....musím se s tím poprat

zpočátku byl skvělý táta....naučil je lyžovat, bruslit, jezdili jsme na ryby, pod stan, na hory....tudy cesta nevede, že

Veru, ale to si nemůžeš vyčítat, vždyť sis alkoholika nebrala! Jak píšeš, byl skvělý táta a zřejmě i manžel, když si ho taková super ženská, jako Ty, vybrala. Že se z něj pak stal závislák, za to Ty přeci taky nemůžeš, flašku jsi mu v puse nedržela.Takže jedině by sis mohla vyčítat, že jsi s ním i potom, co chlastal, zůstávala tak dlouho, jenže ono je to strašně těžké odpoutat se, člověk k tomu musí dozrát a někomu stačí míň a někdo potřebuje víc (třeba já, taky s ním furt jsem) Ale dokázala jsi to a to je výkon! :godlike: :godlike:

Vero a Rosamundo, docela by mě zajímal váš názor na to (resp. vaše odpověď na otázku), PROČ váš muž začal chlastat? Víte, nebo alespoň tušíte to?

Vero a Ros, třeba by vám mohla pomoct od pocitu viny "že jste dětem našly takového tátu - závisláka" tahle informace:

Někde jsem četla, že jak se postupně buňky v těle člověka obměňujou (staré odumírají a jsou postupně nahrazovány novými), tak prý během 11 let se člověk kompletně obmění, je někým jiným- novým, jedině nervové buňky prý zůstávají. Takto nějak jsem to četla v odborném článku. Po cca 11 letech je to vlastně komplet fyzicky úplně jiný člověk...

A i selským rozumem bráno - lidi se vyvíjejí, často se někdo během svého života změní fyzicky i psychicky k nepoznání, to nelze předvídat a bohužel nejde moc ani zvenčí ovlivnit..

Takže vero - pokud vím, byli jste manželé 34 let, za tu dobu se tvůj BM fyziologicky minimálně 3* komplet obměnil (3*11 let). A i selským rozumem víš - ten, koho sis brala před 35 lety, NENÍ ten, kým se teď po 35 letech stal...
A u Ros je to odhaduji tak 20 let společného života...

Ano, špatný výběr se dá vyčíst třeba ženské, která svého milého skoro denně tahá z hospody, a nebo vidí, jak k alkoholismu skouzává a PŘESTO si takového aprtnera vezme a má s ním děti.
Tam je to opravdu o tom, že "vybrala dětem špatného tátu".

Ale jak si chcete vyčítat, že jste nedovedly jasnozřivě předvídat vývoj svého muže dopředu na 10, 20 neb 30 let? To bychom musely být všechny Sibyly, kněžny Libuše a nebo mít zázračnou křišťálovou kouli...
U nás po 5 let chození nebyl žádný náznak nebezpečí z této strany - respektivě můj nastávající se za 5 let chození opil 2*. Každý si sáhněte do svědomí - kolikrát jste se za posledních 5 let opili vy? Kolikrát se opili vaši spolužáci, kolegové, členové rodiny atd... ....... copak se 2* opití za 5 let dá brát jako varování?
A dalších 8 let šťastného manželství žádný náznak problémů z této strany...to přišlo až teprve když BM začal podnikat, přišly velké stresy, druhotná platební neschopnost, zároveň rozestavěný dům na obrovský úvěr...
Takže já na svého BM vzpomínám jako na 2 různé, naprosto odlišné lidi - na skvělého chlapa,kterého jsem strašně milovala, a na trosku, se kterou nechci být spojována...

Dovolím si to trochu zobecnit - co já vím, většina alkoholiků začne tak, že zapíjí nějaké stresy nebo problémy, které nedovede vyřešit normální, jinou cestou...

Holky, já si tímhle sebeobviňováním "vybralas dětem špatného tátu, je to tvoje vina" taky prošla a už to mám naštěstí za sebou, už to mám zpracované:
Není to moje vina. Nezodpovídám za to, co se stane za 20 let. A zvlášť nemůžu zodpovídat za to, co se za x let stane ne se mnou, ale s jiným člověkem. Za to může zodpovídat jedině tak on sám.
Držím vám palce, ať vás tohle už přestane trápit a ať tohle poznání a vyrovnanost přejde i do vašeho podvědomí... :pussa:

Bloss.....vaše podpora mi pomáhá ten můj problém vyřešit.....po přečtení tvého příspěvku je mi líp....vím si víc rady

a kocourku pro tebe.....co bylo spouštědlo......zpočátku byl aktivní, od rána do večera, stavěli jsme barák, zařizovali, starosti s dětma....to šlo......barák jsme dostavěli, splatili dluhy, děti odrostly, vylétly z hnízda....a že si budeme žít..

jak píše Bloss....změnil se....neustál ty změny....pořád nadával...stěžoval si, že ho všechno bolí....že mu nikdo nepomůže....VYMÝŠLEL SI PROBLÉMY.....FIKTIVNÍ....litoval se....NEDOKÁZAL BÝT Š´TASTNÝ...
jak stárnul.....tak pil víc a víc......v jeho rodině se pilo vždy.....aby práce lépe šla.....z hnusné petky...druhák...na to si vzpomínám

shrnu to......neuměl si najít nic pozitivního.....neuměl se radovat

Blossom, tvůj příspěvek je zajímavý.
I když můj BM nebyl alkoholik, taky jsem mockrát přemýšlela o tom, že mám výčitky svědomí, že jsem špatně vybírala tátu svým dětem, ...
A taky jsem si říkala, že když jsme se poznali, byl to jiný člověk, než ten, který od nás odcházel.
Při čtení tvého příspěvku jsem si vzpomněla, že když se můj BM vrátil z vojenské prezenční služby, to už jsme měli dvě děti a on nedokončil VŠ, tak musel na "náhradní" službu a pak na 5 měsíců na vojnu, byl to najednou úplně jiný člověk, než jaký od nás odcházel. Jakoby ztratil laskavost, vlídnost, empatii, byl na lidi kolem sebe zlý. Takový předtím nebyl. Dlouho jsem si nemohla na jeho změnu zvyknout, nepoznávala jsem ho. A měnil se dál z laskavého milého člověka na tvrdého, vulgárního a nepřístupného. S překvapením jsem zjišťovala, že doma se choval jinak, než v práci. Doma vulgární nebyl a v práci to byl přesný opak. Nerozuměla jsem tomu, jak může být doma tak jiný, než jinde.
Jekyll a Hyde.

Myslím, že je na tom hodně, že se člověk během života může velmi změnit. K lepšímu, nebo k horšímu. A někdo může zůstat stejný. My jsme měly smůlu, že se naši partneři měnili k horšímu. Nebo si předtím hráli na někoho, kým nebyli? Kdoví.

Ale už si taky výčitky nedělám.

Bloss, napsala jsi tomoc hezky,díky. Já se neobviňuju z toho, že bych dětem našla špatného tátu, jen mně mrzí, že od něj jaksi nedokážu odejít nebo lépe řečeno dosud jsem nedokázala. Teď po půl roce jeho pobytu po léčebnách už vím, že to bez něj, i když blbě, jde. Jen když si na něj vzpomenu, tak vzpomínám vždycky na toho bezva chlapa a ne na toho ožralu a tím se pak do toho motám, miluju toho bezva chlapa, ale vůbec netuším, jestli se mi kdy "vrátí" (vím, že vrátit doslova se nemůže, ale že by mohl přijít sice jiný, ale stejně fajn v téže osobě). Rozhodně už se ale nenechám zatáhnout zpět do toho kruhu lží, omluv, pláče, slibů atd.,vždyť to všichni znáte. Prostě kdyby začal znovu pít, tak má utrumaťsi kdochce co chce říká.
Mikeši, proč začal pít? Poprvé nezvládl, že jsme se odstěhovali na venkov, práce byla daleko v Praze, ztratil kontakt s přáteli - prostě se mu na venkově nelíbilo a asi ani nelíbí. Jenže byt, o který se soudil se svou BM nedokázal vybojovat a ani pořádné odstupné za ten byt, takže jsme celkem neměli jiné východisko. No a po druhé to bylo kvůli jeho umírající mamince, měli jsme ji doma aon to vůbec neustál a místo co by šel k psychologovi, tak to řešil chlastem. :(

Ros, veru, Bloss ... není už ani tak důležitý důvod, proč naši manželé začali chlastat. ale důležité jsou důsledky jejich pití :/
Mikeši, každý, kdo vstoupí jenom jednou nohou na ďábelskou skluzavku závislosti má svůj vlastní důvod - jeden tohle, druhý tamto, třetí zase něco jiného. Jsme lidé různí, proto u každého funguje různý druh spouštěče. Bohužel, kdo pochází z rodiny, kde se vždycky po několik generací nadměrně popíjelo, má v ruce Černého Petra navíc - je více než sedmkrát (!!!) ohroženější než někdo, kdo podobnou genetickou zátěž nemá. Prostě obraz závislého člověka se skládá více nežli z tisíců různých dílků puzzle a každý dílek představuje u každého člověka jiný prožitek, jinou dispozici, jiný motiv a jiný spouštěč.
MMCH nechci do Tebe rýpat - ale už sis Ty sám uvědomil, že pro člověka s nemocnou slinivkou je pravidelný panáček před spaním dost nebezpečný koníček a přestal jsi s tím ;) ?!?

Kiara napsal(a):

Ros, veru, Bloss ... není už ani tak důležitý důvod, proč naši manželé začali chlastat. ale důležité jsou důsledky jejich pití :/

Já si právě myslím, že důsledky jsou bohužel skoro vždycky stejné - devastace osobnosti, dříve či později průšvih v práci a rozpad rodiny... ale zajímaly mě právě ty příčiny, abych si to mohl porovnat se svým "chlastacím" období před šesti lety...

Kiara napsal(a):

MMCH nechci do Tebe rýpat - ale už sis Ty sám uvědomil, že pro člověka s nemocnou slinivkou je pravidelný panáček před spaním dost nebezpečný koníček a přestal jsi s tím ;) ?!?

Nepřestal, já jsem holt už ten typ, kterej hodlá jít do hrobu se skleničkou v ruce, cigárem v hubě a ženskou na klíně :D Asi by mě nebavil život, kdy furt "něco nesmím", připadal bych si, že nežiju a jen přežívám, uměle udržován při životě... a slinivka je v pohodě, koncem ledna jsem byl na testech...
Ale je fakt, že když se podívám zpětně, tak 5-6 piv a flaška kořalky denně, to bych sem už asi nepsal...

Mikeš: ale zajímaly mě právě ty příčiny, abych si to mohl porovnat se svým "chlastacím" období před šesti lety...

No a co Ti vyšlo? Tipla bych, že je to všude stejný jak přes kopírák, spouštěče jsou sice jiné, ale v podstatě je to nezvládnutí situace (třeba samota, odtržení od přátel, smrt blízkého člověka ap.) a asi i pocit, že jsem přece chlap, tak to zvládnu sám, jen si dám panáčka na kuráž.... Trefila jsem se aspoň trochu? :) Samozřejmě že totéž platí i pro ženy.

Rosamunda napsal(a):

No a co Ti vyšlo? Tipla bych, že je to všude stejný jak přes kopírák, spouštěče jsou sice jiné, ale v podstatě je to nezvládnutí situace (třeba samota, odtržení od přátel, smrt blízkého člověka ap.) a asi i pocit, že jsem přece chlap, tak to zvládnu sám, jen si dám panáčka na kuráž.... Trefila jsem se aspoň trochu? :) Samozřejmě že totéž platí i pro ženy.

Nezvládnutí situace - zcela bez diskuse...

Kiara napsal(a):

MMCH nechci do Tebe rýpat - ale už sis Ty sám uvědomil, že pro člověka s nemocnou slinivkou je pravidelný panáček před spaním dost nebezpečný koníček a přestal jsi s tím ;) ?!?

Nepřestal, já jsem holt už ten typ, kterej hodlá jít do hrobu se skleničkou v ruce, cigárem v hubě a ženskou na klíně :D Asi by mě nebavil život, kdy furt "něco nesmím", připadal bych si, že nežiju a jen přežívám, uměle udržován při životě... a slinivka je v pohodě, koncem ledna jsem byl na testech...
Ale je fakt, že když se podívám zpětně, tak 5-6 piv a flaška kořalky denně, to bych sem už asi nepsal...

Mikeši, nezáleží ani tak na tom, kdy se do toho hrobu dostaneš (nakonec tam musíme všichni, že ano :)) ale jde o to, co před tím zkusíš za martýrium. Konkrétně mám na mysli pobyt po nemocnicích, různé nepříjemné zákroky, ozařování, chemoterapie a několikaměsíční ležení na nemocničnímu lůžku přišpendlenej na kapačkách s permanentní cévkou v močovém měchýři ... A že máš testy na slinivku zatím zdánlivě v pohodě a na to konto si pravidelně dopřáváš sklenku alkoholu? To mi připadá, jako bys do jemného ozubeného soukolí hodinek Tissot každý večer sypal písek a bezstarostně se uklidňoval, jak Ti hodinky zatím šlapou jako hodinky :D
No nic, občanský průkaz vlastníš, dospělý a svéprávný také jsi, rozhled a základní povědomí o praktických stránkách života taky máš ... aneb každý je svého štěstí strůjcem :jojo:

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No a co Ti vyšlo? Tipla bych, že je to všude stejný jak přes kopírák, spouštěče jsou sice jiné, ale v podstatě je to nezvládnutí situace (třeba samota, odtržení od přátel, smrt blízkého člověka ap.) a asi i pocit, že jsem přece chlap, tak to zvládnu sám, jen si dám panáčka na kuráž.... Trefila jsem se aspoň trochu? :) Samozřejmě že totéž platí i pro ženy.

Nezvládnutí situace - zcela bez diskuse...

Ještě mě napadlo, není to taky nechuť něco takového řešit, pitvat a vrtat se v tom, jít za doktorem nebo psychologem? Já např. když jsem začala mít s Munďákem problémy, tak jsem se hrozně styděla jít k psychiatrovi, ne že bych to nechtěla řešit, ale hrozně jsem se bála, že se to lidi dozví a pomyslí, že jsem blázen. Naštěstí se to nikdo nedozvěděl a k psycholožce už jsem šla normálně. Ta psychiatrie mi vadila.

Rosamunda napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Nezvládnutí situace - zcela bez diskuse...

Ještě mě napadlo, není to taky nechuť něco takového řešit, pitvat a vrtat se v tom, jít za doktorem nebo psychologem? Já např. když jsem začala mít s Munďákem problémy, tak jsem se hrozně styděla jít k psychiatrovi, ne že bych to nechtěla řešit, ale hrozně jsem se bála, že se to lidi dozví a pomyslí, že jsem blázen. Naštěstí se to nikdo nedozvěděl a k psycholožce už jsem šla normálně. Ta psychiatrie mi vadila.

Může být, Ros. Mně v mých kritických dnech, kdy jsem se potácel po zahradě zhulenej na šrot, a flašku jsem po vypití likvidoval tak, že jsem ji roztřískal o beton, pomohli dva lidé: Jednak můj syn, který ve svých 12 letech prokázal víc rozumu, než já, starej fotr, a pak můj kamarád, kterej mě doslova násilím nacpal do auta a odvezl na psychiatrii. Je mi moc líto, že takový vzácný člověk před rokem a půl zemřel... :(

nechuť...přímo zbabělost.....M nikam nešel sám..dobrovolně....pořád jsme ho tlačili...já..děti...jeho rodina ne....2x jsem šla za nimi s tímto problémem....řekli mi, že jsem prolhaná, že ho nikdy neviděli opilého....teď se jim to vrátilo...3x ho odvážela houkačka od nich...sousedi to viděli....to je pro ně největší potupa....oni vždy dělali mrtvého brouka.....a

Tak strýko to mal dedičné... Dvaja z jeho vlastných bratov sú alkoholici, jeden absolútny abstinent(v hrôze, aby tak tiež nedopadol); s mierou pije len ich jediná sestra. Jeho synovec nemá vlastné deti - povedal, že nechce ďalej šíriť tieto nešťastné gény. :grater: Bratranec je ambulantne preliečený na Hraničnej... :/ ZATIAĽ sa drží. :kapitulation:

...pár smutných faktů k tématu, co dnes bylo na Novinkách na Seznamu:

Závislost na alkoholu má až 700 tisíc Čechů

Až 700 tisíc dospělých je v Česku podle nejnovějšího kvalifikovaného odhadu závislých na alkoholu. Je to dvakrát víc, než se dosud uvádělo.

Zvětšit obrázek

FOTO: ČTK/AP
Dnes 4:37



„Dříve jsme měli zhruba 300 tisíc lidí závislých na alkoholu. Dnes je jich 600 až 700 tisíc. Přitom mužů je dvakrát víc než žen, ale ženy je rychle dohánějí,“ řekl právu Právu Petr Popov, primář oddělení pro léčbu závislostí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Naproti tomu počet lidí závislých na nelegálních drogách je už nejméně sedm let stejný – jde zhruba o 30 tisíc lidí.

Primář Popov soudí, že zatímco pro uživatele drog se po roce 1989 začala budovat oddělení pro léčbu závislostí, pro lidi závislé na alkoholu se naopak tato pracoviště rušila.

„Přitom pokud se člověk závislý na alkoholu začne léčit včas, jeho léčba je mnohem lacinější než v okamžiku, kdy již alkoholu zcela propadl a má i další zdravotní problémy,“ dodal.

návyková látka   podíl (v %  poměr mužů a žen (v %)
opioidy 49 70:30
alkohol 37 55:45
psychostimulátory 10 60:40
sedativa a hypnotika 3 40:60
THC (obsaženo v marihuaně) 1 80:20 
Zdroj: oddělení léčby závislostí VFN

Léčba vyjde na 40 tisíc

Oddělení pro léčbu závislosti v Praze U Apolináře, které primář Popov vedl, přijalo minulý měsíc už pětitisícího pacienta, který zde podstoupil odvykací léčbu. Ta stojí zhruba 40 tisíc korun a pacient hradí pouze hospitalizační poplatek 60 korun za den. Vše ostatní platí jeho zdravotní pojišťovna.

Věk pacientů je hlavně kolem 35 až 40 let, ale i mnohem nižší. Výjimkou už nejsou ani devatenáctiletí lidé.

Oddělení U Apolináře poskytuje i tzv. detoxifikaci, tedy léčbu odvykacího stavu. Podle primáře ji řádně ukončí 71 procent lidí, kteří se dobrovolně přihlásí.

Václav Pergl, Právo

děsivé údaje....a co alkohol dokáže...naprostou destrukci osobnosti...kdybych to nezažila, nevěřila bych...říkala jsem si, že přehánějí.....dřív....

Kdo vlastně dotoval záchytky?

Tercilo, nerozumím dotazu.
Jestli jsi myslela "kdo založil záchytky?" tak to byl náš velmi známý MUDr. Jaroslav Skála, který založil první záchytnou stanici nejen v ČSSR, ale na celém světě - U Apolináře - a stál u zrodu systematické protialkoholní léčby, které se prakticky věnoval po celý svůj život. Do té doby neexistovalo nikde na světě zařízení, které by poslytovalo jednorázovou ochrannou péči opilcům až do jejich vystřízlivění - opilci byli do té doby odváženi buď na policii, nebo do nemocnice.
Jinak "dotace" záchytek financuje - jakož ostatně celé naše zdravotnictví - stát.

M je na léčbě.....dnes mi 2x volal....nezvedla jsem telefon

stalo se zhruba před měsícem.......u rodičů spadl ze schodů...krev...zavolalali houkačku....na psychiatrii...na PL

celou noc se mi zdá...už asi 3x...až teď....že ho omývám od krve...volám o pomoc....probudím se...mám vyschlý krk...do rána nespím

jaksi to na mne padlo......ale nezvedám mu telefon...neodpovídám na sms...to už umím

je to normální ?....myslela jsem si, že to mám líp zmáknutý...

No, je to hlboko... v podvedomí... Mne sa s bývalým snívalo(ale nie horory) ešte roky po rozchode, aj po tom, čo sme si v reále poveldia, že už sa k sebe nevrátime a ja som ho definitívne pustila... Myslím, že mi istý čas symbolizoval nejaké veci - ktoré už priamo s ním nesúviseli... Vera, a ty si s ním bola ešte dlhšie.

veru, to je bohužel přirozené, že se Ti noční můry v takovém rozsahu vrací :/ Podvědomí je mocná mrcha - i když si chceš manžela mermomocí vyhnat z hlavy, snažíš se na něj nemyslet, stejně ho máš někde "hluboko vevnitř" uloženého a tím, jak Tě kontaktuje se Ti o něm zdá i ve snech. Na co se snažíš přes den zapomenout, o tom se Ti v noci zdá - stručně a jednoduše shrnuto.
Paradoxní je, že dokud nebezpečně popíjel, takové sny jsi nemívala, viď - hororové sny se Ti začaly zdát ve chvíli, kdy je "bezpečně uklizen" v léčebně a možnost naplnění snu je v této chvíli minimální. Zase je to podvědomí, které Ti "opožděně" signalizuje "co všechno se mohlo stát".
Co s tím? Asi bude nejlepší, když manžela zdvořile požádáš, aby Ti nevolal, nepsal a nekontaktoval Tě. Až se Ti přestane denodenně připomínat, mohou vymizet i Tvoje hororové sny.
Když se Ti - nedejbože - bude zase zdát něco drastického v souvislosti s BM, měj jako první pomoc na nočním stolku připravenou sklenici studené vody a ihned po probuzení "zapij leknutí". Je to babská rada, mohla by Ti pomoci. Já Tě záměrně nechci navádět k tomu, abys kvůli BM začala brát prášky na spaní - mám zkušenost, že jsi po nich druhý den jako mátoha a nejsi schopna se na nic kloudného soustředit. Kdybys měla pocit, že se děsivé sny pravidelně opakují, vyzkoušej před spaním nějaký bylinkový čaj na uklidnění nebo potravinové doplňky na zklidnění ve formě kapslí.
Můžu Tě uklidnit, já taky mívám čas od času nějakou výživnou noční můru ... přítel by mohl vyprávět, jak si se mnou v tomto ohledu užije :D třeba ve chvíli, kdy se mi zdálo zhruba ve tři hodiny ráno, jak mě někdo přišel přepadnout, mělo to souvislost s mým mužem a já začala řvát rozespalá POMÓÓÓC přímo jemu do ucha :D

Seli, Kiaro....jo, je to normální..děje se to i jiným..díky....jedu dál

ano je to zcela "normální", taky mívám noční můry, o tom jak přišel domů ožralej jak prase, zase ty zcény a podobně, až se z toho vzbudím celá zpocená a celý den je mi z toho na nic, a dokonce přemýšlím, jestli je to pravda, nebo se mi to jen zdálo, jak je ten sen živej......
A to už jsem "od toho" více než půl roku, on je "uklizenej" v lochu a stejně ty noční můry mám, ach jo.....asi to bude ještě dlouho trvat, no co nadělám, hlavně že to je JEN SEN
Holky držte se :-)

Holky, netrapte se tím. Jen ten sen vemte jako fakt.

Má kolegyně měla manžela alkoholika. Škrtil ji. Kdyby nepřišla v noci z pokoje dvouletá dcerka, asi by tu už nebyla. Neviděla ho 20 let. A ještě pořád se jí někdy zdá ...

No vidíte, já mám Munďáka uklizeného v Sadské a nezdá se mi o něm nic, ani dobré ani zlé. Asi už jak žiju sama na své a za své, tak mi nějak vymizel.

Rosamundo, myslím, že si akorát pořád něco nalháváš. Než bys řešila.

Já teď řeším úplně jiné věci, než Munďáka, takže jsem docela ráda, že se mi nezdá, už mám takhle problémů až dost.

majkafa napsal(a):

Neviděla ho 20 let. A ještě pořád se jí někdy zdá ...

Do osemnástich som žila s otcom alkoholikom. Nočné úteky z domu, pretože sa nám vyhrážal zabitím,  boli skoro na dennom poriadku. Neraz prišiel v noci k mojej posteli s nožom v ruke a začal vrieskať, že ak nezmiznem, podreže ma. Nocovali sme s mamou vonku, skrývali sme sa po povalách, u susedov, u babičky. Keď som sa vydala cítila som sa konečne v bezpečí, ale desivé sny ma prenasledovali ešte cca desať rokov. Otec šiel na liečenie a už 28 rokov je abstinent. Ale nočná mora zostala dodnes.

a jak se tatínkovi daří "abstinovat" možná by neškodilo sem napsat pár slov o tom,teda pokud se ti bude chtít, vím, že se o tom zronva moc dobře nemluví, a lepší když na to člověk zapomene, ale myslím,že by to tu zajímaloví více pisatelek a nejen mě,takže předem moc děkuji a před tatínkem klobouk dolů :-)

Mnozí píšete, že se vám vracejí noční můry - sny ohledně alkoholismu vašich partnerů či rodinných příslušníků.
Tak v tom jsem (naštěstí) snad výjimka, žádný takový sen jsem nezaznamenala...ale možná to může být i tím, že si obecně skoro žádné sny ráno nepamatuju.
Vím, že dceři se hodně sny o jejím tátovi zdály, ale ne takové hororové, jako popisujete, ale prostě často se jí o tátovi zdálo, i po jeho smrti.

Možná to je i tím, že u nás se drastické scény typu opilý otec s nožem v ruce a nebo alkoholik, škrtící svou ženu, neodehrávaly..aspoň v tomto jsme tedy měli štěstí...

Kiara napsal(a):

Ros, veru, Bloss ... není už ani tak důležitý důvod, proč naši manželé začali chlastat. ale důležité jsou důsledky jejich pití :/
Mikeši, každý, kdo vstoupí jenom jednou nohou na ďábelskou skluzavku závislosti má svůj vlastní důvod - jeden tohle, druhý tamto, třetí zase něco jiného. Jsme lidé různí, proto u každého funguje různý druh spouštěče. Bohužel, kdo pochází z rodiny, kde se vždycky po několik generací nadměrně popíjelo, má v ruce Černého Petra navíc - je více než sedmkrát (!!!) ohroženější než někdo, kdo podobnou genetickou zátěž nemá. Prostě obraz závislého člověka se skládá více nežli z tisíců různých dílků puzzle a každý dílek představuje u každého člověka jiný prožitek, jinou dispozici, jiný motiv a jiný spouštěč.
MMCH nechci do Tebe rýpat - ale už sis Ty sám uvědomil, že pro člověka s nemocnou slinivkou je pravidelný panáček před spaním dost nebezpečný koníček a přestal jsi s tím ;) ?!?

Přesně tak, důvod, hledat důvod, řešit důvod, je nesmysl. On třeba ani žádný "důvod" není.
Jedná se podle mě o nastavení člověka a schopnost řešit problémy, které popořadě přicházejí. . Ty v životě budou . Vždycky a všude. Větší nebo menší, ale budou.
Já jsem se vypracovala do I.ligy , myslím , že bez konkretního důvodu. A nebo jich bylo sto? Kdybych chtěla, tak bych jich určitě 20vyjmenovala. ...Nesmysl. Tu samou situaci by jiný člověk na mém místě řešil jinak a každý ze sta dalších lidí taky jinak. Jde o slabost toho člověka postavit se životu čelem. Důvodů pak najde tisíce.

Důležité je, aby ten člověk nahodil úplně jiný program. Aby si dokázal částečně promazat starý srabácký a nahrát nový. Přínosný, kvalitní. Alkohol je jen únik. Únik před životem, zamlžení reality. Nic jiného.

Wiki napsal(a):

Kiara napsal(a):

Ros, veru, Bloss ... není už ani tak důležitý důvod, proč naši manželé začali chlastat. ale důležité jsou důsledky jejich pití :/
Mikeši, každý, kdo vstoupí jenom jednou nohou na ďábelskou skluzavku závislosti má svůj vlastní důvod - jeden tohle, druhý tamto, třetí zase něco jiného. Jsme lidé různí, proto u každého funguje různý druh spouštěče. Bohužel, kdo pochází z rodiny, kde se vždycky po několik generací nadměrně popíjelo, má v ruce Černého Petra navíc - je více než sedmkrát (!!!) ohroženější než někdo, kdo podobnou genetickou zátěž nemá. Prostě obraz závislého člověka se skládá více nežli z tisíců různých dílků puzzle a každý dílek představuje u každého člověka jiný prožitek, jinou dispozici, jiný motiv a jiný spouštěč.
MMCH nechci do Tebe rýpat - ale už sis Ty sám uvědomil, že pro člověka s nemocnou slinivkou je pravidelný panáček před spaním dost nebezpečný koníček a přestal jsi s tím ;) ?!?

Přesně tak, důvod, hledat důvod, řešit důvod, je nesmysl. On třeba ani žádný "důvod" není.
Jedná se podle mě o nastavení člověka a schopnost řešit problémy, které popořadě přicházejí. . Ty v životě budou . Vždycky a všude. Větší nebo menší, ale budou.
Já jsem se vypracovala do I.ligy , myslím , že bez konkretního důvodu. A nebo jich bylo sto? Kdybych chtěla, tak bych jich určitě 20vyjmenovala. ...Nesmysl. Tu samou situaci by jiný člověk na mém místě řešil jinak a každý ze sta dalších lidí taky jinak. Jde o slabost toho člověka postavit se životu čelem. Důvodů pak najde tisíce.

Důležité je, aby ten člověk nahodil úplně jiný program. Aby si dokázal částečně promazat starý srabácký a nahrát nový. Přínosný, kvalitní. Alkohol je jen únik. Únik před životem, zamlžení reality. Nic jiného.

:jojo: tak takhle to vidím taky, myslím, že až se Munďák vrátí, tak se ukáže, jestli promazal a nahrál nový program. Zatím se mi zdá, že asi zase až tak moc ne, když chytne nerva, tak má předepsané tabletky, které mu tak nějak "uříznou" ty špice těch výkyvů, ale pokud bude pořád spoléhat jen na léky, tak nevím, nevím.
Já jsem nějak pořád od té doby, co jsem musela začít prodávat zlato, abychom přežili, na dně. Všeho se bojím, nejvíc ale toho, že to neprodáme, pokud kleknem dřív, tak jsem v háji úplně. Je toho na mně moc, už nevím kam dřív apochybuju, že by mi s tím Munďák nějak enormně po návratu mohl pomoci a já už si sama taky pomoci nedokážu :grater:

Holka drž se ... :pussa:

mona1 napsal(a):

a jak se tatínkovi daří "abstinovat" možná by neškodilo sem napsat pár slov o tom,teda pokud se ti bude chtít, vím, že se o tom zronva moc dobře nemluví, a lepší když na to člověk zapomene, ale myslím,že by to tu zajímaloví více pisatelek a nejen mě,takže předem moc děkuji a před tatínkem klobouk dolů :-)

Tak asi začnem tým, že mamina nikde nerobila, ocino jej to zakazoval, žiarlil. Bola na všetko sama, dom, záhrada, hydina, nakoniec už robila aj mužské práce, pretože on bol stále v liehu. Keď bol opilý ponižoval ju, fyzicky napadal, psychicky týral. Bola pre neho len akousi handrou. Potom si našla prácu a napriek tomu, že doma z toho mala peklo pracovala. V neďalekom mestečku si požiadala o družstevný byt a pomaly si šetrila peniažky. Keď som sa vydala, zostala s ním sama. Chvíľu na to sa jej podarilo získať jednoizbový byt. Pomohla jej pani, ktorá poznala ako žije. Jedného dňa otec prišiel domov a našiel len prázdnu skriňu, kde bývali mamine šaty. Myslím, že až vtedy mu došlo, že odišla navždy. Mamine sme pomohli zariadiť byt a prvý rok bola často u nás, aby jej nebolo smutno. Ocino sa opíjal ešte viac, akoby sa chcel upiť k smrti. Prestal chodiť do práce, rozpredal z domu všetko, čo sa dalo speňažiť. Asi po roku a pol vyhľadal lekára a začal sa ambulantne liečiť. Potom vyhľadal maminu a prosil ju, aby mu dala šancu. Samozrejme, že sa bála, ale keď nepil bol úplne iný človek. Tak za ňou chodil asi ešte ďalší rok a bral lieky. Našiel si prácu a mama ho vzala k sebe. A teraz je to už vlastne tých 28 rokov čo nepije alkohol, ani kvapku. Majú celkom spokojný život, až na zdravotné problémy. Podľa mňa otcom otriasol  mamin odchod, to že si zaobstarala byt a bola sebestačná i bez neho. Veľa urobilo i to, že odišiel od tých svojich štamgastov, ktorí ho vždy veľmi radi pozývali na pohárik a potom sa bavili na tom, že doma bude zase vyvádzať. A tiež nová práca, nový kolektív, ktorí ho už poznal ako abstinenta a rešpektoval ho. A v neposlednom rade i jeho určite veľmi silná a pevná vôľa, ktorá ho vrátila späť k manželke, deťom a vnúčatám.

Miluš napsal(a):

mona1 napsal(a):

a jak se tatínkovi daří "abstinovat" možná by neškodilo sem napsat pár slov o tom,teda pokud se ti bude chtít, vím, že se o tom zronva moc dobře nemluví, a lepší když na to člověk zapomene, ale myslím,že by to tu zajímaloví více pisatelek a nejen mě,takže předem moc děkuji a před tatínkem klobouk dolů :-)

Tak asi začnem tým, že mamina nikde nerobila, ocino jej to zakazoval, žiarlil. Bola na všetko sama, dom, záhrada, hydina, nakoniec už robila aj mužské práce, pretože on bol stále v liehu. Keď bol opilý ponižoval ju, fyzicky napadal, psychicky týral. Bola pre neho len akousi handrou. Potom si našla prácu a napriek tomu, že doma z toho mala peklo pracovala. V neďalekom mestečku si požiadala o družstevný byt a pomaly si šetrila peniažky. Keď som sa vydala, zostala s ním sama. Chvíľu na to sa jej podarilo získať jednoizbový byt. Pomohla jej pani, ktorá poznala ako žije. Jedného dňa otec prišiel domov a našiel len prázdnu skriňu, kde bývali mamine šaty. Myslím, že až vtedy mu došlo, že odišla navždy. Mamine sme pomohli zariadiť byt a prvý rok bola často u nás, aby jej nebolo smutno. Ocino sa opíjal ešte viac, akoby sa chcel upiť k smrti. Prestal chodiť do práce, rozpredal z domu všetko, čo sa dalo speňažiť. Asi po roku a pol vyhľadal lekára a začal sa ambulantne liečiť. Potom vyhľadal maminu a prosil ju, aby mu dala šancu. Samozrejme, že sa bála, ale keď nepil bol úplne iný človek. Tak za ňou chodil asi ešte ďalší rok a bral lieky. Našiel si prácu a mama ho vzala k sebe. A teraz je to už vlastne tých 28 rokov čo nepije alkohol, ani kvapku. Majú celkom spokojný život, až na zdravotné problémy. Podľa mňa otcom otriasol  mamin odchod, to že si zaobstarala byt a bola sebestačná i bez neho. Veľa urobilo i to, že odišiel od tých svojich štamgastov, ktorí ho vždy veľmi radi pozývali na pohárik a potom sa bavili na tom, že doma bude zase vyvádzať. A tiež nová práca, nový kolektív, ktorí ho už poznal ako abstinenta a rešpektoval ho. A v neposlednom rade i jeho určite veľmi silná a pevná vôľa, ktorá ho vrátila späť k manželke, deťom a vnúčatám.

Tak to teda smekám, :supr: :supr: :godlike: :godlike:, to se tu moc často nevidí a nečte, takovýhle happyend!

děkuji..............kéž by takových "Abstinujících" bylo více, holky držte se

Kéž by....
...ale všimněte si jednoho společného rysu lidí, kteří nakonec našli sílu se vzchopit: Museli nejdřív padnout úplně na dno, být svými bližními opuštěni. A teprve pak se buď začnou sami hrabat a starat o svou záchranu, a nebo se definitivně upijou...
Ale dokud mají kolem sebe někoho, kdo je podpírá, stojí při nich, vozí je k doktorům a neustále marně přemlouvá, tak neudělají NIC. :(
Proto je asi bohužel i NEZBYTNÉ, nechat je takto padnout.... :kapitulation:

Takmi odpátku držte něco, nevím co, v pátek mi Munďáka "vrátí" nadobro, tak jsem na to celá žádostivá, jak to zvládne on, tu naši mizernou situaci, a jak to zvládnu já. Mám z toho strach, páč nevěřím tomu, že by to ustál, doposud se mu to nikdy nepovedlo (nepočítám-li pobyty v léčebnách, tam sekal latinu), tak proč by to mělo jít teď, že. Docela ráda bych se o ty starosti s někým podělila, aspoň abych to měla s kým probrat. Ale musel by to být nějaký normální rozumný člověk, ne opilec nebo závislák, s tím už nechci mít nic společného. Takže jsem z toho trochu nesvá, ale co, musím to asi nechat koňovi, ten má větší hlavu, ono to nějak dopadne.

Koňovi?
Chudák oř, jak ten k tomu příjde.....

Ros, buď připravená na všechny varianty. Vím, že tě stějně nic neskolí :D , ale dopředu raději měj 2 až 3 varianty budoucího ne/soužití připraveny. :) :hjarta:

Rosamundo, tedy holka, drž se, valí se to na tebe ze všech stran.
Ale jak už tu bylo řečeno - Munďáka si tam bohužel nemůžou nechat věčně. Tak teď sama uvidíš, jak se bude situace vyvíjet. Ono ti to samo napoví, co dělat.

Ale jednu důležitou věc už víš: Na rozdíl od léta, kdy pro tebe bylo odloučení od Munďáka ještě bolestné, mám z tebe teď pocit, že jsi o kus dál - že sis jasně vyzkoušela, že to zvládáš i bez něj.
Zdá se mi, žes dokonce dospěla do stádia - zaplaťpámbu,že je o něj postaráno v Sadské, že se nemusím děsit, kde a v jakém stavu ho doma najdu.

Ros - ty už stojíš na vlastních nohou. :jojo: :pussa:
Vzchopí-li se Munďák a bude -li zas fungovat, dobře. :godlike:
Nevzchopí -li se a padne-li zas krátce po návratu do léků a pití - vlastně taky dobře. Už bys aspoň jasně věděla - je konec.  A věřím že by ses podle toho zařídila. Myslím, že i pro tebe by tím skončilo to bolestné rozhodování.

Je čas, abys pak začla myslet po letech zachraňování konečně NA SEBE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ros, příští dny  ti ukážou cestu. A ty to zvládneš, ať už bude jakákoli. :pussa: :hjarta:

Holky, díky, :pussa:
Ad Pandorra - ten oř k tomu přijde jak slepej k houslím, holt má větší hlavu, nicméně asik to prostě nechám jen tak plout, kdybych byla ten oř, tak třeba s tou velkou hlavou něco vymyslím, ale takhle...:D
Co se týče variant soužití a nesoužití, v tom právě je ten zakopanej pes (taky chudák zvíře :D), nevím jak bych najednou narychlo něco sehnala, kdybych chtěla odejít, ale zatím nikam nejdu, v nejhorším hotel, rodiče, kamarádi, ale já myslím, že bych možná i něco do týdne nebo 14i dnů sehnala, kdyby o to šlo.
Ad Bloss - máš naprostou pravdu, bylo to takové velké vydechnutí, když už konečně byl v Sadské, nemusela jsem se starat, kde se přizabije nebo v jakém stavu ho doma najdu. Zpočátku to byla docela havaj, když jsem nevěděla, jaké problémy mě čekají s lékárnou, ale i pak to pořád bylo lepší než se do toho všeho muset starat ještě o Munďáka. A je naprostá pravda, že jsem zjistila, že to bez něj jde taky, sice blbě (jsem tvor společenský neumím žít sama), ale jde, i když si nedokážu představit, že bych kdy žila s někým jiným, že by se mně někdo jiný dotýkal....ale asi by to chtělo čas a teď to řešit nebudu. A správně říkáš, že pokud by do toho zase vletěl, tak už vím, že tudy nee, přes to nejede vlak. Myslím si, že on tomu nevěří, že bych byla schopná ho opustit, ale to se chlapec mýlí. Tak mi nezbývá než věřit, že tentokrát tu příležitost chytí za pačesy a nenechá si ji protéct mezi prsty, jako předtím, abych neměla ještě další problém na krku.

Rosamunda napsal(a):

... i když si nedokážu představit, že bych kdy žila s někým jiným, že by se mně někdo jiný dotýkal....ale asi by to chtělo čas a teď to řešit nebudu.

Rosamundo, já byla v tomto smyslu sama čtyři roky, než jsem se vzpamatovala z toho, jak se na mně manžel podepsal ... takhle dlouho mi to trvalo, než jsem uvěřila tomu že nejsou všichni chlapi stejní, že nechlastají, nelžou, nejsou hulváti a nechovají se k ženské jako dobytek :jojo: Taky jsem si nedovedla představit, že by se mě dotýkal nějaký jiný muž než manžel, nedovedla jsem si v podstatě ani představit, že by se mě vůbec nějaký chlap ještě někdy dotkl ... a vidíš, jednoho dne - když už jsem měla to nejhorší v sobě odžito a byla jsem vnitřně připravena jít do nového vztahu - to přišlo. Všechno má zkrátka svůj čas a u Tebe je na nějaké úvahy "jaké by to bylo vedle někoho jiného" ještě moc brzo :jojo: Nehledě na to, že párový život s partnerem pro nikoho není povinný a zjistí-li někdo, že mu je po debaklovém vztahu nejlépe se sebou samotným, také to má něco do sebe :)

Ros,

já myslím, že dvě rozdílné věci jsou nechat něco plynout a nebo před tím jen tak utíkat.
Taky si myslím, že teď aktuálně vůbec nejde o to, sbalit uzlík a vyrazit do noci, spíš o to SE ODPOUTAT. Opravdu to NECHAT PLYNOUT, tedy nikoliv koňovi, ale Munďákovi.

Ros - občas juknu a teď vidím, že Ti skončí "klídek" (což je relativní v Tvém případě) od Munďáka. Ale sama uvidíš ten kontrast - dnes doma klid a po jeho návratu budeš asi fungovat jako hlídací pes. Ne že bys chtěla sama o sobě, ale bohužel on už Tvoji, horko těžko poslepovanou důvěru, tolikrát pošlapal, že to bude asi naskakovat automaticky samo. Otázka je zda jsi fakt už překročila tu hranici, které já říkám začátek konce, nebo po týdnu jeho pobytu doma zase roztaješ jako sníh a budeš bezmezně věřit... Do dalšího debaklu. Možná to zní ode mně tvrdě, ale i když Tvého muže neznám, jen jednostraně přes Tebe, tak mi zatím moc velká snaha skoncovat ze závislostmi z jeho strany nepříjde. Viz nedávný víkend, kdy jste řešili nepříjemné finanční záležitosti a lup ho. Ty možná víš nejlíp kolik takových neříjemných situací denně či týdně zažíváš. Nejde je řešit pilulemi. Je mi to líto, ale moc optimisticky to nevidím. Ale jsem zaujatá a nikoliv nestranná :dumbom:, takže to nakonec může být i jinak, ale duální závislost je sviňa.

Ať tak či onak, tak Ti přeji ať se Ti v tom nepříznivém období podaří najít samu sebe a být se sebou spokojená. A to ať už s Munďákem či sama nebo případně časem s někým jiným. Všechno má svůj čas. Jen kdyby nebyl ten život tak krátký...a my někdy tak nerozhodní..

Marthina napsal(a):

Ros - občas juknu a teď vidím, že Ti skončí "klídek" (což je relativní v Tvém případě) od Munďáka. Ale sama uvidíš ten kontrast - dnes doma klid a po jeho návratu budeš asi fungovat jako hlídací pes. Ne že bys chtěla sama o sobě, ale bohužel on už Tvoji, horko těžko poslepovanou důvěru, tolikrát pošlapal, že to bude asi naskakovat automaticky samo. Otázka je zda jsi fakt už překročila tu hranici, které já říkám začátek konce, nebo po týdnu jeho pobytu doma zase roztaješ jako sníh a budeš bezmezně věřit... Do dalšího debaklu. Možná to zní ode mně tvrdě, ale i když Tvého muže neznám, jen jednostraně přes Tebe, tak mi zatím moc velká snaha skoncovat ze závislostmi z jeho strany nepříjde. Viz nedávný víkend, kdy jste řešili nepříjemné finanční záležitosti a lup ho. Ty možná víš nejlíp kolik takových neříjemných situací denně či týdně zažíváš. Nejde je řešit pilulemi. Je mi to líto, ale moc optimisticky to nevidím. Ale jsem zaujatá a nikoliv nestranná :dumbom:, takže to nakonec může být i jinak, ale duální závislost je sviňa.

Ať tak či onak, tak Ti přeji ať se Ti v tom nepříznivém období podaří najít samu sebe a být se sebou spokojená. A to ať už s Munďákem či sama nebo případně časem s někým jiným. Všechno má svůj čas. Jen kdyby nebyl ten život tak krátký...a my někdy tak nerozhodní..

No tak díky tomu krachu se sebou moc spokojená nejsem, ale třeba to přejde. A jinak si myslím, že by mně strašně překvapilo, kdyby to v první fázi zvládl bez pilulí, ale pak by měl pomalu přestávat až přestane úplně. Jenže to závisí jen a jen na něm, jak se tomu postaví. Hranici začátku konce překročím v momentě, kdy opětovně zjistím, že to neustál a nehodlá s tím nic dělat. To že by tu současnou situaci ustál si popravdě nějak nedokážu představit, ale třeba se pletu, co já vím co se mu v té hlavě honí. Ale jak už tu psala Bloss i Miluš, závislák si musí natlouct a pak buď vstane nebo se zničí úplně. No a jak se rozhodne nechám na něm, stejně to za něj já vyřešit nemůžu. No a já se tak nějak pomalu hrabu Out from the dark into the light, jenže přitom furt o něco zakopávám, jako třeba krach ap.

on je nemocný....uvažuje jinak....není to v jeho silách..nechci předbíhat

Ros....musíš si to překopat jinak v hlavě TY.....TY...a to bylo pro mne nejhorší....jedny akta přesunout dolů...uzamknout

přeji ti hodně síly....

Já myslím, že už mám překopáno, prostějeho řešit nemůžu a nehodlám se namáhat s něčím, co nezměním. Teď mám na starosti problémy s lékárnou a jak budeon žít je jen jeho starost.

Rosamunda
ahoj:-)
jsem se koukla sem, na tebe, na tvůj příběh...a zaujala mne tahle věta...

Rosamunda napsal(a):

Myslím si, že on tomu nevěří, že bych byla schopná ho opustit, ale to se chlapec mýlí.

Když vzpomenu na ex...bylo to tak...nevěřil, nevěřil, že ho nechám, že odejdu, že "se na něj vybodnu"...když tuhlo, začal s různými formami vydírání, ale takové spíš manipulace, kdy ze sebe ten člověk udělá chudáka a probudí v tobě takovou skulinku jakoby výčitek, že bych byla vlastně strašná svi*ě, kdybych opustila...a ta metodologie manipulace byla poměrně vymakaná, nenápadná...do té doby, než jsem ji prohlédla. Pak to byl pro něj šok.

:jojo: manipulace je jejich silná stránka, člověk si pak připadá jak svi*ně z jeskyně, žwe mu řekl ne, ale nedá se nic dělat. Jinak doporučuju i předchozí chlívky tohoto vlákna,je to velmi poučné.

Tak Munďák zatím celkem funguje, je sice dost nervózní, ale kdo by v naší situaci nebyl, že? Já už jsem si za tu dobu zvykla, pro něj je to docela bomba, i když jsem mu to neustále servírovala, tak uvidím, jak to zvládne. Nevím proč, ale od středy mám náhle zcela neopodstatněný pocit, že to všechno dopadne dobře. Asi mi už uplně hráblo :D

Ros...nepřipouštěj si tyto pocity....neřeš, budď neutrální....ber ho okrajově......stůj na zemi....nevznášej se.......znám to

Tak na rozdíl od very si myslím, že je potřebné mít aspoň občas dobrou náladu, dennodenně ve stresu a v napětí člověk žít nemůže.
Ale, Ros, mohla bych se Tě zeptat? Kdybyste náhodou nějak přišli o všecko, máš se kam odstěhovat? Máš z čeho platit děckám aspoň to nejzákladnější?
Jak daleko ke Munďák s hledáním práce?

Tercilo, to je dobrá otázka :supr:
Ros, v pátek Ti pustili Munďáka, sobotu a neděli měl na rozkoukání, zítra bude pondělí.
Vzhledem k situaci, ve které jste bys měla vzít bič a hnát Munďáka do práce - kamkoliv a jakékoliv. Nejste v situaci, kdy byste si mohli dovolit čekat doma, zda Munďákovi po několika měsících nespadne do huby pečený holub v podobě lukrativní pracovní pozice, pokud možno v řídící funkci, s notebookem a služebním vozem ;) I když předpoklady pro takovou funkci Munďák možná má, na tuhle variantu musíte oba dva tiše zapomenout a Munďák by se měl zapojit do pracovního procesu nejpozději příští měsíc prvního, i kdyby měl jít někam dělat vrátnýho.
Proč? Z jednoduchýho důvodu: zahálka je matkou všeho zla, pro několikrát neúspěšně léčeného závisláka obzvlášť. Minule jsi nechala Munďáka benevolentně zahálet doma a dopadlo to velmi špatně, takže neopakuj stejnou chybu podruhé. Za další potřebujete okamžitě peníze, nebo vás exekutoři a dluhy sežerou - další důvod k zapojení Munďáka do pracovního procesu. A jestli bude manžel šklebit hubu, jak dopadl, ofrňovat se, že nepůjde nikam dělat nějakou podřadnou práci pod svoji úroveň, tak mu připomeň že v tom svrabu jste z velké části díky němu a kdyby neskončil po x-té kvůli svojí závislosti v léčebně, mohl dělat někde už pět let špičkového manažera :D
Hlavně nebuď zase zbytečně ohleduplná, chápající a velkorysá, nebo si pod sebou znovu podřežeš větev :jojo: !!!!!!!

Jo tak - já jsem nějak nepostřehla, že je z nemocnice doma teprve od pátku...

Terci, podobný dotaz je v této situaci úplně na místě :jojo:
Nejde tady totiž o člověka, který ležel v nemocnici se žlučníkem ale který byl hospitalizován úplně z jiných důvodů ;)
A každý terapeut, léčící závislosti Ti řekne, že první a nejdůležitější věc po propuštění z léčby je okamžité znovuzapojení do pracovního procesu čili pokračovat plynule v pevném denním režimu :jojo:
Píšu to proto, abych uvedla situaci na pravou míru a vysvětlila, proč jsem takovej nelida a Munďáka, v pátek se vrátivšího bych okamžitě hnala do háku a nedopřála mu ani pár dnů odpočinku :D

Tercila napsal(a):

Tak na rozdíl od very si myslím, že je potřebné mít aspoň občas dobrou náladu, dennodenně ve stresu a v napětí člověk žít nemůže.

vera neříkala nic o dobré nebo jiné náladě.
Jen o tom, že Rosamunda si jako obvykle zase staví vzdušné zámky. :(
Je nepoučitelná.

Kiara napsal(a):

Nejde tady totiž o člověka, který ležel v nemocnici se žlučníkem ale který byl hospitalizován úplně z jiných důvodů ;)
A každý terapeut, léčící závislosti Ti řekne, že první a nejdůležitější věc po propuštění z léčby je okamžité znovuzapojení do pracovního procesu čili pokračovat plynule v pevném denním režimu :jojo:
Píšu to proto, abych uvedla situaci na pravou míru a vysvětlila, proč jsem takovej nelida a Munďáka, v pátek se vrátivšího bych okamžitě hnala do háku a nedopřála mu ani pár dnů odpočinku :D

Ano, přesně tak to je.
Když jsem se vrátila po 7 týdnech z nemocnice z psychiatrie, můj psychiatr mě okamžitě hnal do práce. I když jsem tam byla z jiného důvodu, kvůli těžké depresi, do které mě dostala totální citová závislost na mém BM. Bránila jsem se, že na to nemám, že nejsem schopna svou práci v tomhle stavu dělat. Nepovolil. Řekl, že by mě pobyt doma a nečinnost zničil. Šlo to ze začátku těžko, musela jsem po sobě práci mockrát kontrolovat, abych neudělala nějakou totální chybu, pomáhaly mi kolegyně. Psychiatr měl pravdu. On přesně věděl, jak to funguje. Sama doma bych nebyla schopna mít pevný režim.

majkafo, jestliže Ros mluvila o pocitu, že všecko dopadne dobře, tak to u ní vnímám jako dobrou náladu.
Ale o to tady přece vůbec nejde. Já jí i ten prchavý okamžik lepšího pocitu moc přeji. I tak má nervy jak špagáty.
Kiaro, určitě s Tebou souhlasím. Doufat, že on "dostane rozum", je asi marné, chce to, aby Ros byla neústupnější ve svých požadavcích na něj.
Anebo úplně odpojení od něho. Což bych asi v této chvíli preferovala já. Ale chápu ji.

jsem pro dobrou náladu všemi 10, a Ros ji moc přeju.....Tercilo, nepochopila jsi mne.......

Rosamundo, hlavně to chce nastolit Munďákovi pevný režim:
- ihned začít hledat práci (jakoukoliv) a k 1.4.2010 bezpodmínečně nastoupit
- pravidelně docházet na doléčování
Jakmile si tyto stěžejní body nenastolíš a nebudeš striktně trvat na jejich dodržování, je to marný, je to marný, je to marný ... za půl roku budete zase tam, kde jste byli :/
A bylo by dobrý hned po návratu s Munďákem probrat variantu, co se stane, když zase zrecidivuje. Žádný bu-bu-bu, ale tuhle možnost už bys měla mít sama v sobě pořešenou a Munďáka s ní bez emocí seznámit.
Jak tohle neuděláš, dostaneš se do velice nebezpečné role odpouštějící maminky  nezvedeného zlobivého synáčka a tahle role Tě - bez legrace - velice brzo zabije.

Tercila napsal(a):

Tak na rozdíl od very si myslím, že je potřebné mít aspoň občas dobrou náladu, dennodenně ve stresu a v napětí člověk žít nemůže.
Ale, Ros, mohla bych se Tě zeptat? Kdybyste náhodou nějak přišli o všecko, máš se kam odstěhovat? Máš z čeho platit děckám aspoň to nejzákladnější?
Jak daleko ke Munďák s hledáním práce?

tak nevím, jestli dje o dobrou náladu, ale tohle nadšení jsem viděla taky u kamarádky, když ten její přišel z léčebny. když se vrátil poprvé, pak když podruhé, pak potřetí ... :/ asi bych byla opatrnější a nic moc neočekávala.
maximálně můžu být pak mile překvapena, když to půjde dobře. lepší jak naopak.

Já jsem ale tou náladou nemyslela na Munďáka, já myslela na lékárnu. Což je sice stejná pitomost a já to vím, ale prostě už z lékárny nemám takové děsy a záchvaty úzkosti a paniky jako před tím, prostě z ničeho nic ve středu mě to přešlo a já nabyla pocitu, že to dobře dopadne :dumbom:
Co se týče Munďáka, tak tam nevěřím ničemu, přesvědčí mně jen čas. Práci si musí začít hledat hned od zítra, abychom nemuseli rozprodat celou domácnost a bude muset vzít cokoliv, co bude stát za projeté peníze, aby se to aspoň trochu rentovalo. Nijak se neukájím nějakými vzdušnými zámky, vím, že je to jen jeho starost, jak bude dál žít, já to za něj řešit nemůžu a nebudu. S tím, abych mu řekla, co se stane, když zrecidivuje, to je velmi dobrý nápad,  to mně nenapadlo, ale co nejdřív to udělám. :supr: Jediný z čeho mám trochu problém, jsou ty moje věčné tendence ho hlídat, vždycky se musím okřiknout, že pokud bude chtít blbnout, tak bude stejně blbnout i když ho budu hlídat a zodpovědnost za svůj život musí převzít sám, takže nen ímou povinností ho hlídat, je dospělý a svéprávný.
No a kdybychom náhodou o všechno přišli? V nejhorším bychom se museli nastěhovat k Munďákovýmu synovi z 1. manželství nebo k našim (tam si to ale nedovedu představit, asi bychom se tam ušlapali). No a pak bychom si museli něco pronajmout....., samozřejmě že bych se nechala zaměstnat.

Tak máme za sebou jeden propad spojený s řečmi o jeho nepotřebnosti a o tom, že je mi jen na přítěž a že si asi sahne na život....no nebýt já dnes večer u mojí psycholožky, tak nevím. Tvrdil, že zítra zajede do Sadské to probrat, tak uvidím,ale psychologa mu dělat nebudu, na to nemám, mám sama dost starostí se sebou. Vypadal dost hrozně, asi byl opravdu na zhroucení, ale těžko poznat, co to ve skutečnosti bylo, teda alkohol ne, ten bych cítila, to podezřívání je hrozné, ale je faktem, že jsem nikoho zhrouceného ještě neviděla a dá se předpokládat, že to vypadá podobně jako když je člověk napráškovaný, ach joo :grater: :kapitulation:

Ros, hodně na tebe myslím. :par: :pussa: :hjarta:
Podle toho, co píšeš, to vidím tak, že Munďák stále pokračuje v zaběhnutém schématu - mě je blbě, postarej se o mě, zachraň mě. Prostě se mi to jeví tak, že se dál snaží ti věšet na krk.
Já nepopírám - blbě mu jistě je, nepotřebný se asi zákonitě cítí, ale to může změnit jedině on a je nejvyšší čas, aby se začal snažit postavit se na vlastní nohy a nevěšel se na tebe.

Asi bych na tvém místě  začla být  tvrdá: Na jeho "mě je blbě, asi si sáhnu na život" (což mi zavání i citovým vydíráním) bych natvrdo řekla: Je čas, aby ses přestal starat  POUZE O SVÉ pocity, ale začal myslet i na pocity nás kolem sebe. Pokud si něco uděláš, sám z toho stresu sice zbaběle unikneš, ale na úkor nás, co tady zbydem. Na úkor mě, na úkor kluků. Tak se s tím nějak poper, blbě nám je teď doma všem, tak hledej spíš pozitivní cesty jak z toho.

A pokud by Munďák sáhnul opět k alkoholu nebo práškům, asi bych na tvém místě jej vylifrovala tedy k tomu jeho synovi z 1. manželství, a sama šla s klukama bydlet k tvým rodičům. A zažádala bych o rozvod.

Přeju hodně síly, bude to těžké ať to bude probíhat  jakkoli. Ale pamatuj - časem bude líp.

Blossom napsal(a):

Ros, hodně na tebe myslím. :par: :pussa: :hjarta:
Podle toho, co píšeš, to vidím tak, že Munďák stále pokračuje v zaběhnutém schématu - mě je blbě, postarej se o mě, zachraň mě. Prostě se mi to jeví tak, že se dál snaží ti věšet na krk.
Já nepopírám - blbě mu jistě je, nepotřebný se asi zákonitě cítí, ale to může změnit jedině on a je nejvyšší čas, aby se začal snažit postavit se na vlastní nohy a nevěšel se na tebe.

Asi bych na tvém místě  začla být  tvrdá: Na jeho "mě je blbě, asi si sáhnu na život" (což mi zavání i citovým vydíráním) bych natvrdo řekla: Je čas, aby ses přestal starat  POUZE O SVÉ pocity, ale začal myslet i na pocity nás kolem sebe. Pokud si něco uděláš, sám z toho stresu sice zbaběle unikneš, ale na úkor nás, co tady zbydem. Na úkor mě, na úkor kluků. Tak se s tím nějak poper, blbě nám je teď doma všem, tak hledej spíš pozitivní cesty jak z toho.

A pokud by Munďák sáhnul opět k alkoholu nebo práškům, asi bych na tvém místě jej vylifrovala tedy k tomu jeho synovi z 1. manželství, a sama šla s klukama bydlet k tvým rodičům. A zažádala bych o rozvod.

Přeju hodně síly, bude to těžké ať to bude probíhat  jakkoli. Ale pamatuj - časem bude líp.

pod to se podepíšu taky

Blossom napsal(a):

Ros, hodně na tebe myslím. :par: :pussa: :hjarta:
Podle toho, co píšeš, to vidím tak, že Munďák stále pokračuje v zaběhnutém schématu - mě je blbě, postarej se o mě, zachraň mě. Prostě se mi to jeví tak, že se dál snaží ti věšet na krk.
Já nepopírám - blbě mu jistě je, nepotřebný se asi zákonitě cítí, ale to může změnit jedině on a je nejvyšší čas, aby se začal snažit postavit se na vlastní nohy a nevěšel se na tebe.

Asi bych na tvém místě  začla být  tvrdá: Na jeho "mě je blbě, asi si sáhnu na život" (což mi zavání i citovým vydíráním) bych natvrdo řekla: Je čas, aby ses přestal starat  POUZE O SVÉ pocity, ale začal myslet i na pocity nás kolem sebe. Pokud si něco uděláš, sám z toho stresu sice zbaběle unikneš, ale na úkor nás, co tady zbydem. Na úkor mě, na úkor kluků. Tak se s tím nějak poper, blbě nám je teď doma všem, tak hledej spíš pozitivní cesty jak z toho.

A pokud by Munďák sáhnul opět k alkoholu nebo práškům, asi bych na tvém místě jej vylifrovala tedy k tomu jeho synovi z 1. manželství, a sama šla s klukama bydlet k tvým rodičům. A zažádala bych o rozvod.

Přeju hodně síly, bude to těžké ať to bude probíhat  jakkoli. Ale pamatuj - časem bude líp.

No tak jeho syna z prvního manželství bych s tím nezatěžovala, je to fajn kluk a má nás rád, spíš bych Munďáka vylifrovala někam na ubytovnu, ať se stará sám. Dnes jel do spořitelny ohledně půjčky, tu mu bohužel nedali, páč v tomto státě si spolupracující osoba nic půjčit nemůže, pak chtěl ještě do Prahy prodat ty objektivy, ale jestli tam dojel, to nevím, mluvila jsem teď s kluky a říkali, že M. spí, ani ho neviděli. Tak uvidím, jestli je zhroucenej nebo co se děje, ale jedno je mi jasné, pokud to chce takhle dělat dál on, tak já ne, abych pokaždé, než mu zavolám, přemýšlela, jestli je v pořádku a není "divnej", to mi teda může políbit třeba záda. Už na něj budu muset trochu tvrdě, včera jsem byla sama celá vyždímaná a neměla jsem sil mu nějak tvrději odseknout, ale bude to holt nezbytné, věšák ze sebe taky dělat nenechám. Už mě to pořádeně s*re!

Vy máte ještě málo půjček?
Nepoučitelná. Pořád. Tomáš Marný. :(

Blossom napsal(a):

Podle toho, co píšeš, to vidím tak, že Munďák stále pokračuje v zaběhnutém schématu - mě je blbě, postarej se o mě, zachraň mě...

...nebo si něco udělám... :(

Rosamunda napsal(a):

Práci si musí začít hledat hned od zítra, abychom nemuseli rozprodat celou domácnost a bude muset vzít cokoliv,.

Už si šiel hľadať prácu? Alebo sa zľakol a zostalo mu špatne, že by musel pracovať a vziať čokoľvek :usch:

Rosamundo, zatrhni mu skuhrání, bědování a pospávání!!! Buď tvrdá a nesmlouvavá: každý večer mu sepiš seznam úkolů, které musí Munďák druhý den splnit a každý další večer si je odfajfkuj.
A začněte hledáním práce - takové, aby Munďák nastoupil pokud možno po velikonocích.
Je konec března, propuštěný manžel stále nevyvíjí žádnou iniciativu, jen hraje roli "třtiny ve větru se klátící". Nezlob se, ale tohle podle mě nevypadá dobře :/

Ros: Tvrdil, že zítra zajede do Sadské to probrat

Ros, co jako pojede probrat? :(:co:
Ať si ráno dá sprchu a valí někam poptat se po práci, a ne rozpitvávat svoje "pocity". Ros, hrozně mi připomínáš sebe, taky dávám šance různým lidem skoro do aleluja, ale tohle už je pro Tebe opravdu nebezpečné. Rozvedená jsi už měla být dávno, aspoň papírově, kvůli penězům. Ros, on nemá právo Tě táhnout pod vodu.

Ros, až raz začne riešiť niečo iné ako seba a svoje osobné pocity, budete mať OBAJA vyhraté... Dovtedy ste obaja v (_I_) .

Tobě by bylo nejlíp kdyby si se ho zbavila. Osobně bych už po tom všem přestala řešit jeho bolístky, jeho pocítky a jeho psychický stav a podala žádost o rozvod.

Já bych v tuto chvíli asi trvala na tom, aby si obstaral pronájem. Abych ho neměla na očích. Není to nic definitivního, a on pochopí, že už musí nést zodpovědnost za sebe sám. Pokud bude pod tvými ochrannými křídly, může se tento koloběh opakovat do nekonečna. Otázka je, zda-li bude souhlasit...
Ta cena pronájmu tam někde poblíž by neměla být taková závratná cena. Tam už bude jen za sebe.
Pokud ne, zavžovala bych dál, jak bydlení oddělit. Nevím přesně jaké máte možnosti, ale cestu bych našla.

Lékárna věřím, že dopadne.

majkafa napsal(a):

Vy máte ještě málo půjček?
Nepoučitelná. Pořád. Tomáš Marný. :(

Ale to víš, že nemáme, jenže pokud bych si měla vybrat mezi půjčkou a exekucí, tak jsem pro půjčku, páč musím lékárnu udržet do prodeje v chodu. Naštěstí se mi povedlo rozběhnout nákup zboží na fakturu, takže jsem tupůjčku nakonec naštěstí ani nepotřebovala, takže nakonec houby zle.

A jinak ten čtvrtek bylslabý odvar toho, co bylo v pátek, v pátek se totiž sesypal úplně, nikdy jsem nic takového neviděla, hrůza. Ne že by vyváděl, prostě nechtěl nic, snad ani existovat, zase myšlenky na sebevraždu ap. Pak se uložil do postele, druhý den se zjistilo, že má k tomu horečku a zánět průdušek, takže je doma na ATB, ale zítra nebo pozítří už pojede do firmy Nagel na pohovor, tak uvidíme.

No, čo máte nového?

Rosamunda napsal(a):

A jinak ten čtvrtek bylslabý odvar toho, co bylo v pátek, v pátek se totiž sesypal úplně, nikdy jsem nic takového neviděla, hrůza. Ne že by vyváděl, prostě nechtěl nic, snad ani existovat, zase myšlenky na sebevraždu ap. Pak se uložil do postele, druhý den se zjistilo, že má k tomu horečku a zánět průdušek, takže je doma na ATB, ale zítra nebo pozítří už pojede do firmy Nagel na pohovor, tak uvidíme.

Ros, něco mi v tom popisu situace nesedí... Manžel se přece před pár dny vrátil po několikatýdenním pobytu z psychiatrie - tak by měl být stabilizovaný, přece užívá antidepresiva, ne? Trošku to na mě působí, tak že to tak trochu na Tebe hraje, aby u Tebe rozehrál ochranitelský komplex. Cítí, že Tě "ztrácí" , že už není ten macho a že jsi schopna si bez něj poradit (i když to někdy skřípe).  No ale možná mu křivdím - je to jednostranné. Je pravda, že bohužel i změna fyzického stavu (viróza) dokáže psychicky labilní osoby rozhodit.  Problém je v tom, že se říká, že nelze podceňovat slova o sebevraždě. Údajně většina sebevrahů před samotným skutkem se o sebevraždě někomu zmíní. Nezávidím Ti to. Ale ty ho znáš snad za ty léta dost dobře, abys to mohla odhadnout.

Dnes jsem si pro odlehčení přečetla na novinkách následující článek
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex … catky.html

a pro pobavení udělala i test co je uvnitř. Vyšlo mi šest bodů  :D, tak se nad sebou asi zamyslím :lol:

No tak nového je to, že se z toho propadu docela dobře vyhrabal, dokonce si ani ten pátek nevzal léky navíc, jak jsem se domnívala, páč ten pátek seděl v křesle v pracovně, v podstatě se úplně vypnul, spal. Já myslela, že je opilý nebo nafetovaný, ale nebyl, léky nechyběly a alkohol bych cítila. Prostě jsem nikdy nic takového nezažila, ale včera jsme byli u naší psychiatričky a ta mi řekla, že ten depresivní propad se projevuje buď úplným vypnutím nebo tzv. stuporem ( člověk sedí ztuhlý a blbě čumí do zdi). Naštěstí ty sebevražedné myšlenky se mu povedlo překonat, spíš si myslím, že si s tím jen tak pohrával a nemyslel to vážněl, že by i jemu i nám bylo lépe bez něj, tak jsem mu to snad rozmluvila (a to jsem tvrdila, žemu psychologa dělat nebudu :dumbom: ). Prostě se pomalu probíjíme k tomu, abychom se naučili s tou jeho nemocí žít. Včera se byl zase  zeptat na práci, v pátek se mu mají ozvat, v sobotu jdeme na návštěvu k našim, dokonce i s Munďákem, který nejdřív váhal, ale pak si řekl, že jednou s tím stykem s našimi začít musí, tak uvidíme.
No a já mám v sobě pořád úzkost, tak jsem to včera taky probrala, mám si občas šoupnout Lexaurin, páč po Ataraxu a jiných usínám. A dneska jdeme oba k psycholožce, tak to tam taky probereme, potřebuju se té úzkosti zbvit, mám strach už pomalu ze všeho a nejradši bych zalezla do postele a nevystrčila ani palec od nohy a polibte mi všichni šos.

Ježkovy voči ty máš trpělivost kamenný sochy.

Holt jsem tak hodná až jsem blbá, kdyby dostalmrtvici a ochrnul, tak bych ho taky neopustila no a tohle je takový psychický "ochrnutí", ale zdá se žeto rozchodí, jen člověk nemůžechtít zázraky na počkání, co vím, tak to trvá minimálně 1/2 roku nežsečlověk srovná po léčbě a než všechno začne fungovat tak jak má. Takže mu dvám další šanci....teď teda kvůli nemoci,kdyby se napil nebo zfetoval, tak jde okamžitě!

Rosamundo, mě se to jeví tak, že on už to rozhodně nerozchodí. A že jedete pořád ve stejných kolejích. Oba. :(
A že ty tak pojedeš tak dlouho, než tě to naprosto zdravotně zruší. Necháváš se dobrovolně zničit.
Což mě moc mrzí. Život je krátký, ty jsi fajn ženská a mohla bys ten život prožít úplně jinak, líp.

Možná to tady tak působí, ale já už rozhodně ve stejných kolejích nejedu. Nehroutím se, když mi připadá, že je Munďák "divnej", vím, že pokud bude chtít fetovat nebo pít, tak já to nezměním. Asi ho tenhle můj postoj udivil, když jsem mu řekla, že ho řešit nehodlám, že to musí on sám a že já to za něj nerozhodnu ani nemůžu žít. Asi předpokládal, že se ho budu snažit hlídat, napravit, kontrolovat, ale to já nedělám :styrka: :supr: a on je z toho vedle jak ta jedle. Pouze mu oznámím, že "vypadá jako by něco požil", ale nijak to nedramatizuju, je to jeho život a jeho rozhodnutí, jak s ním naloží.... Já jsem teď spíš na nervy z lékárny, jeho osud je jen v jeho rukou. A jak už jsem řekla, pokud bude pít nebo fetovat, tak s ním končím, i kdyby to mělo znamenat, že se odstěhuju já (nevím, kde by pak na ten barák vzal peníze ), ale zatím tomuhle nechávám volný průběh, páč dokázat, že nepil a nefetoval je těžké, zrovna tak jako dokázat, že to udělal a mně to nijak nerve, že bych mu musela jako dřív za každou cenu dokázat, že pil. Prostě to nechávám tak, ono se to kdyžtak provalí samo, teď je pro mně hlavní vyřešit existenční problémy a pak se MOŽNÁ vrátím k řešení vztahu.

Rosamunda napsal(a):

Holt jsem tak hodná až jsem blbá, kdyby dostalmrtvici a ochrnul, tak bych ho taky neopustila no a tohle je takový psychický "ochrnutí", ale zdá se žeto rozchodí, jen člověk nemůžechtít zázraky na počkání, co vím, tak to trvá minimálně 1/2 roku nežsečlověk srovná po léčbě a než všechno začne fungovat tak jak má. Takže mu dvám další šanci....teď teda kvůli nemoci,kdyby se napil nebo zfetoval, tak jde okamžitě!

Kočko - Ty jsi ale ochrnula s ním. A  Lexauriny ... no nevím .... cesta do pekel. Bohužel sdílím názor Blossom. Vzpomeň si kde jsi byla před rokem a kde jsi dnes?  Posun je v tom otupění z nekončícího stresu. Ani nechci domýšlet psychosomatiké dopady toho stresu do budoucna na Tebe..

P.S. já bych v lékárně po prodeji nezůstávala a nedrásala se tím, že mi to dřív patřilo. Měnila bych vše - práci i muže a možná kdyby nebylo zbytí i bydlení. Začala bych znovu a jinak. To co Ty, to bych teda fakt už nedala - připadá mi to jako dobrovolná sebevražda.

Mno nevím, nepřipadám si ochrnutá, ono se to tu těžko popisuje, to byste mně musely znát osobně, teď jsem ve fázi, kdy měl 14 dní na rozdýchání, o víkendu bude ta návštěva a pak si s ním chci sednout a ujasnit si pozice. Něco už jsem mu dnes řekla, jak si to srovná, je jeho věc.
Co se týče lékárny, já teď mám strach z nového prostředí, kdyby mě tu nechali, tak bych to zvládla, to jsem jen měla v podělí a v úterý propad já - všechno to zařizování a přemlování dodavatele a do toho menzes.... Ale zlepšilo se počasí a mně je hned lépe. Odpoledne jedu za psycholožkou, Munďák pravil, že on dnes nepojede, tak ať si to dělá jak chce, já ho za ručičku furt vodit nebudu. Nejvíc se teď obávám, že ta jeho léčba stejně moc velký úspěch neměla, ale já to taky nečekala, uvidíme jestli se sebere nebo ne.
A to, že mě to nerve není otupělostí ze stresu, to už jsem měla rozhodnutý než šel do léčebny.

Tak včera se mnou za tou psycholožkou nakonec Munďák šel, jestli mu to něco dalo, to nevím. Od ní jsem se dozvěděla, že Munďák trpí neustálou úzkostí, tak jsem si s ním o tom pak chvíli popovídala, co dělám já při záchvatech úzkosti, jak s tím naloží uvidíme. Řekla jsem mu o tzv. "stop technice" i o nahrazování automatických myšlenek, tak uvidím jestli si z toho něco vezme nebo nee. Mně tyhle techniky docela pomáhají, i když zpočátku jsem nevěřila, že to může zabrat, někdy se mi to povede a někdy ne, ale dá se to - ty úzkosti - vydržet, většinou je zvládám bez prášku, jen sem tam si musím něco šoupnout, ale je to jen v největším presu,když už to fakt nejde vydržet. Až se mi povede prodat tu lékárnu, hned to bude jiná.

Rosamunda napsal(a):

Tak včera se mnou za tou psycholožkou nakonec Munďák šel, jestli mu to něco dalo, to nevím. Od ní jsem se dozvěděla, že Munďák trpí neustálou úzkostí, tak jsem si s ním o tom pak chvíli popovídala, co dělám já při záchvatech úzkosti, jak s tím naloží uvidíme. Řekla jsem mu o tzv. "stop technice" i o nahrazování automatických myšlenek, tak uvidím jestli si z toho něco vezme nebo nee. Mně tyhle techniky docela pomáhají, i když zpočátku jsem nevěřila, že to může zabrat, někdy se mi to povede a někdy ne, ale dá se to - ty úzkosti - vydržet, většinou je zvládám bez prášku, jen sem tam si musím něco šoupnout, ale je to jen v největším presu,když už to fakt nejde vydržet. Až se mi povede prodat tu lékárnu, hned to bude jiná.

Rosamundo, průšvih je v tom, že Ty jsi v podstatě v presu pořád :(
Já už jsem Tě několikrát varovala v tom smyslu, že zahrávání si s Lexaurinem je prů*er jako prase, že se takhle velice pravděpodobně a velice rychle dostaneš do závislosti na benzodiazepinech. Zažila jsem holky, co se mnou byly v léčebně - provopočátek každé závislosti je naprosto stejnej: tu a tam si něco šouply - tím to začalo - a pak se rozjely na cestu směrem dolů do pekel.
Ty si fakt nedáš říct :grater:

Zažila jsem na psychiatrii paní na detoxu z Lexaurinu. Přišlo mi, že detoxáci alkoholici byli pohádkou oproti tomu, co zažívala ona. :(

Rosamundo, něco ve tvém psaní mi strašlivě nehraje. Nemůžu přijít na to, co. Sama sobě si nějak lžeš. Dál to zatím nemůžu rozlousknout, nemohu najít správná slova na mé pocity.
Proč nejde tvůj muž do práce? I kdyby do zcela jednoduché. On absolutně nemá zájem pomoct ti.
Co synové, jak to nesou?
Jak dlouho vydržíš financovat celou rodinu? Bez absolutní pomoci? :(

Ros.....já to taky tak cítím jako Majkafa

Ros: že ten depresivní propad se projevuje buď úplným vypnutím nebo tzv. stuporem ( člověk sedí ztuhlý a blbě čumí do zdi).

Ros, já bych mu dala stupor, že by nestačil zdrhat. Velkej bič a malej dvůr na něj!!!! :kapitulation:
Je to prachsprostý, obyčejný, LÍNÝ chlap, který Tě stahuje ke dnu.
Chrápat v křesle dokáže kdejakej, ani nemusí být nafetovanej a opilej.

Vím, že mi promineš tohle vyjadřování o Tvém manžeovi. Ale Ros, Ty jsi tak šikovná ženská!! Jak můžeš svůj potenciál zničit soužitím s tímhle příživníkem! To chtěli Tvoji rodiče? Proto se o Tebe starali a dali Ti vzdělání a všecko? Abys takhle dopadla? Jestli žijí, musí jim být hrozně :grater:.
A Tvoje úzkosti jsou úplně normální, no bodejť, kdo by při tom, co prožíváš Ty, nepropadl úzkosti??? Ty nepotřebuješ lexauriny, Ty potřebuješ změnu všeho! HNED TEĎ.
Dokonči obchodně, co můžeš, a odstěhuj se s dětmi někam daleko a směrem, kde zůstal v křesle spící Munďák, se už nikdy nepodívej.
Neumím si představit, že bych tolik svého drahocenného životního času strávila u doktorů a psychologů, bože můj.
Já bych s Tebou tak zatřepala!! :( Ani Tě nemůžu číst, málem mi tečou slzy - lítostí i vzteky nad tím, jak jeden lidský život - Tvůj - se dobrovolně promarňuje). Do pr...e !!!
(pardon)

Tercilo, já se někdy taky vztekám, když čtu Rosamundu.
Ale čím dál tím víc mi dochází, že ona tohle asi z nějakého důvodu prožít musí. Že musí spadnout kvůli Munďákovi na totální dno. Dokud se tak nestane, Rosamunda neudělá vůbec nic. I kdyby ji to mělo totálně zničit. Takže je zbytečné se na ni zlobit. Ona se prostě musí zničit. Až pak povstane.
Nebude tady první ani poslední a my tomu nijak nezabráníme, aby to neudělala. Otázkou jenom je, jestli pak bude ještě schopna vstát anebo to bude totální konec. Možná musí být totální a změní se to v příštím žití. Kdoví.

...tohle mi přopomíná Císařovy nový šaty .............všichni vědí, jak to je a jak to dopadne ...............ale všichni hrajou hru na "musíme pomoct Rosamundě, podpořit jí "

Ros je uplně stejná jako on, fetuje a půjčuje si .......nezodpovědná, slabá, nebere ohled na děti... .....ale umí ukecat lidi, aby jí podpořili, taky jako on :))

..

nenina napsal(a):

...tohle mi přopomíná Císařovy nový šaty .............všichni vědí, jak to je a jak to dopadne ...............ale všichni hrajou hru na "musíme pomoct Rosamundě, podpořit jí "

Ros je uplně stejná jako on, fetuje a půjčuje si .......nezodpovědná, slabá, nebere ohled na děti... .....ale umí ukecat lidi, aby jí podpořili, taky jako on :))

Vlastně máš pravdu. Už "ukecala" wiki, která jí s čímsi pomáhá, už jen založit konto, aby měli z čeho žít. Ros je manipulátor, aniž si to možná uvědomuje. Jde si jen za svým, líná  cokoliv změnit, nebere ohled na jejich syny. :-(
Je stejná, jako její muž. Jinak by už spolu nebyli, kdyby byla jiná.
Ale zase na druhou stranu, zmanipuluje jen toho, kdo se manipulovat nechá.

majkafa napsal(a):

nenina napsal(a):

...tohle mi přopomíná Císařovy nový šaty .............všichni vědí, jak to je a jak to dopadne ...............ale všichni hrajou hru na "musíme pomoct Rosamundě, podpořit jí "

Ros je uplně stejná jako on, fetuje a půjčuje si .......nezodpovědná, slabá, nebere ohled na děti... .....ale umí ukecat lidi, aby jí podpořili, taky jako on :))

Vlastně máš pravdu. Už "ukecala" wiki, která jí s čímsi pomáhá, už jen založit konto, aby měli z čeho žít. Ros je manipulátor, aniž si to možná uvědomuje. Jde si jen za svým, líná  cokoliv změnit, nebere ohled na jejich syny. :-(
Je stejná, jako její muž. Jinak by už spolu nebyli, kdyby byla jiná.
Ale zase na druhou stranu, zmanipuluje jen toho, kdo se manipulovat nechá.

...je fakt že je to takové estelovité :/ jak píše Tercila Munďák by potřebovl malý dvůr. Všechny sebou stáhne do s.....

Munďák potřebuje hodit přes palubu. Ale na to je Rosamunda příliš velký slaboch, aby mu konečně pomohla. I ona potřebuje hodit přes palubu. Dříve se nevzpamatuje. Až když se jí rozpadne celý svět, tak pochopí.

Tyhle výkřiky nemají smysl a člověku v alkoholové závislosti nebo depresi nepomůžou. V těhle chvílích se člověk nedokáže na svět dívat normálně a pokud není extrémně silná osobnost, bez odborníků to nezvládne. Mám jednu hodně chytrou kamarádku, matematičku, a ta má čas od času ataky sebenenávisti. Pro zdravého a jednoduchého balíka naprosto nepochopitelné. Ten by jí taky "dal" ataky sebenenávisti, že by se nestačila divit. Malej dvůr a velkej bič na ní. Tím neříkám, že by měl člověk partnerovi pomáhat až do sebezničení. Drahý, miluju tě, vždy budeš v mém srdci a vždycky za tebou budu stát. Ale věci zašly příliš daleko a já už sama nemůžu. Dál musíš sám. Buď silný.

Nezvládne to ani s odborníky. Dokud sám z hlouby svého nitra doopravdy nebude chtít. A na to potřebuje Munďák spadnout na totální dno. Jenže Rosamunda je příliš slabá, aby ho nechala, aby se chovala, jak píšeš, Axi:

Ale věci zašly příliš daleko a já už sama nemůžu. Dál musíš sám.

To dokáže jen silná osobnost. Slabá to nedokáže a ani nepochopí. Slabá osobnost neunese, že partnera "hodila přes palubu". Slabá osobnost tam raději spadne s ním. A stáhne sebou i děti. :(

:offtopic: vlákno moc nečtu, ale zaráží mě, že takový člověk jako je Munďák  navštěvuje jen psychologa, o psychiatrovi tady nebyla zmínka nebo jsem ji přihlídla?

majkafa napsal(a):

nenina napsal(a):

...tohle mi přopomíná Císařovy nový šaty .............všichni vědí, jak to je a jak to dopadne ...............ale všichni hrajou hru na "musíme pomoct Rosamundě, podpořit jí "

Ros je uplně stejná jako on, fetuje a půjčuje si .......nezodpovědná, slabá, nebere ohled na děti... .....ale umí ukecat lidi, aby jí podpořili, taky jako on :))

Vlastně máš pravdu. Už "ukecala" wiki, která jí s čímsi pomáhá, už jen založit konto, aby měli z čeho žít. Ros je manipulátor, aniž si to možná uvědomuje. Jde si jen za svým, líná  cokoliv změnit, nebere ohled na jejich syny. :-(
Je stejná, jako její muž. Jinak by už spolu nebyli, kdyby byla jiná.
Ale zase na druhou stranu, zmanipuluje jen toho, kdo se manipulovat nechá.

Ale no tak. Se cítíte povolány soudit?

Právě nedávno jsem vzpomínala na moje loňské úzkostné vlákno a na to, jak byly všechny reakce víceméně vedle (což se ukázalo později). Člověk přes písmenka prostě často není schopen vidět, co se doopravdy děje. A za druhé někdy ani nemá na to, aby to posoudil.

Axi: Tím neříkám, že by měl člověk partnerovi pomáhat až do sebezničení. Drahý, miluju tě, vždy budeš v mém srdci a vždycky za tebou budu stát. Ale věci zašly příliš daleko a já už sama nemůžu. Dál musíš sám

Axi, ale takhle je to mnou myšleno, a troufám si říct, že i majkafou, xxxx a dalšími...
Jsem skoro 30 let s jedním mužem, zažila jsem si v rodině spoustu otřesných věcí, které by zaplnily dost vláken... Já sama vždycky uvažuji tak, že nejdřív je třeba pomoct, jak už jsem kdysi zmiňovala, různých šancí dávám ažaž, hodně přemýšlím, proč člověk dělá tohle a tamhle a proč je nutno ho pochopit.....

Ale na můj vkus už to s munďákem trvá dlouho. DNES už na něj ten bič fakt jo.
Ostatně, jsou to tady jenom naše názory, nic víc. Ros si sama určí svoji cestu.

Axi napsal(a):

Tyhle výkřiky nemají smysl a člověku v alkoholové závislosti nebo depresi nepomůžou. V těhle chvílích se člověk nedokáže na svět dívat normálně a pokud není extrémně silná osobnost, bez odborníků to nezvládne. Mám jednu hodně chytrou kamarádku, matematičku, a ta má čas od času ataky sebenenávisti. Pro zdravého a jednoduchého balíka naprosto nepochopitelné. Ten by jí taky "dal" ataky sebenenávisti, že by se nestačila divit. Malej dvůr a velkej bič na ní. Tím neříkám, že by měl člověk partnerovi pomáhat až do sebezničení. Drahý, miluju tě, vždy budeš v mém srdci a vždycky za tebou budu stát. Ale věci zašly příliš daleko a já už sama nemůžu. Dál musíš sám. Buď silný.

jenže přece Roz. taky chodí k odborníkovi - psycholožce.
jak je možné, že ta jí jen vždycky "utěší", že každé chování M. je v pořádku. to spolu nikdy nemluvili o tom, že by ho měla Roz. v zájmu svého zdraví a pohody opustit,?Nebo to jsou věci, které prostě Roz. připustit nechce?

Rosamundo, neměj nám to za zlé, že jsme se tady na Tebe tak "sesypaly".
Ale sama musíš vidět, že už to s Munďákem prostě nejde dál. Víc než rok se točíš v nějakém bludném kruhu, naděje na zlepšení veškerá žádná, k ničemu to nevede. Navíc jsi jednou nohou na hranici propasti, bereš AD a do toho polykáš Lexauriny. Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale benzodiazepiny se Ti vyloučí z organismu až za týden po pozření jediné tablety, takže - jestli je polykáš 2x-3x do týdne, máš už vytvořenou v těle permanentní hladinku. Jistě jsi natolik inteligentní, abys věděla, že na tuto hladinku se organismus velice brzy nastaví a jestliže mu Lexaurin "nedodáš", začne Ti tělo stávkovat a hladově se dožadovat dalšího přísunu - čímž jsem Ti v kostce popsala prvopočátky závislosti na benzodiazepinech a tím pádem prvopočátky průse*u jako Brno :(
Já se jenom obávám toho, abys nedopadla jednou stejně jako Munďák, tzn. abys neputovala po léčebnách v republice bez jakékoliv naděje na vyléčení ...

agewa napsal(a):

Axi napsal(a):

Tyhle výkřiky nemají smysl a člověku v alkoholové závislosti nebo depresi nepomůžou. V těhle chvílích se člověk nedokáže na svět dívat normálně a pokud není extrémně silná osobnost, bez odborníků to nezvládne. Mám jednu hodně chytrou kamarádku, matematičku, a ta má čas od času ataky sebenenávisti. Pro zdravého a jednoduchého balíka naprosto nepochopitelné. Ten by jí taky "dal" ataky sebenenávisti, že by se nestačila divit. Malej dvůr a velkej bič na ní. Tím neříkám, že by měl člověk partnerovi pomáhat až do sebezničení. Drahý, miluju tě, vždy budeš v mém srdci a vždycky za tebou budu stát. Ale věci zašly příliš daleko a já už sama nemůžu. Dál musíš sám. Buď silný.

jenže přece Roz. taky chodí k odborníkovi - psycholožce.
jak je možné, že ta jí jen vždycky "utěší", že každé chování M. je v pořádku. to spolu nikdy nemluvili o tom, že by ho měla Roz. v zájmu svého zdraví a pohody opustit,?Nebo to jsou věci, které prostě Roz. připustit nechce?

agewo, mně to prostě nehraje.
Já si nedovedu představit erudovanou psycholožku, která by svoji klientku UTVRZOVALA PŘES ROK A PŮL, že excesy jejího manžela, několikrát léčeného závisláka jsou v podstatě důsledky jeho rozhárané povahy, duševní nepohody a momentální indispozice :co: Buďto je to psycholožka, která ví o problému závislosti úplné houby a specializuje se spíše na manželské poradenství, nebo psycholožce Ros záměrně poskytuje neúplné informace a dělá to proto, aby jí psycholožka poradila, jak martýrium s manželem VYDRŽET, poněvadž nechce slyšet, pochopit a vykonat nemilosrdný verdikt z odborných úst "OPUSŤTE MANŽELA, JE-LI VÁM VLASTNÍ ŽIVOT MILÝ".

Anebo si tady Rosamunda prostě jen postěžuje ze svých smutků, ale soukromě ví - třeba sem nepíše všecko -, že má ještě rezervy, jak finanční, tak "citové". (což by bylo jedině dobře, tedy hlavně ty finanční).

Ahoj holky, nepsala jsem, páč mi zlobí notebook, nemohla jsem ho rozchodit. Bohužel, Terci, finanční rezervy už nemám, ve čtvrtek se přišli podívat první kupci, v pátek chlap z konsolidační agentury kvůli analýze. Co se týče Munďáka, tak už byl v několika firmách se ptát, ale bohužel, neumí anglicky, neumí Office a je mu skoro 50, takže v takovémhle rozpoložení se práce, když je krize, hledá těžko, aby se to vůbec s tou dopravou vyplatilo. Jinak chodí k psychiatričce i psycholožce a já chodím ke stejné psychiatričce a psycholožce, takže nehrozí, že bych jim záměrně něco tajila, jak tady někdo tvrdil. Prostě jsem jen přijala jako fakt, že je Munďák dost těžce nemocen psychicky a rozhodla jsem se, že pokud se bude snažit se s tím vyrovnat a pracovat na sobě a na tom aby byl doma co platný, tak s ním zůstanu. Kdyby byl ochrnutý po mrtvici, tak ho taky nedám do ústavu, pokud s tím bude chtít bojovat a pracovat na sobě. Jenže se taky klidně může stát, že jednoho dne zjistím, že už na to nemám nebo on provede nějakou blbost a já s ním skončím. Bič na nemocného prostě nezabírá, ale jsem po těch 14i dnech už na něj trochu tvrdší, minulý týden se zhroutil, tenhle týden mu sice taky bylo zle, ale zhroucení už si nedovolil, když viděl, že okolo něj nebudu skákat a litovat ho, že mu sice poradím, co a jak by mohl dělat, ale že to musí udělat sám.
Já mám teď hlavní problém s tou lékárnou, až toho se zbavím, to bude nádhera, kdyby to tak vyšlo, jak si přeju, tak by mi možná i mohly nějaké peníze zbýt, což by do nového začátku nebylo zase až tak od věci. No a ten nový začátek je právě to, čeho se bojím nejvíc a z čeho pramení ty moje úzkosti - pozice zaměstnance, noví spolupracovníci, nová pravidla.....na takovou ubohou malou kočičku, :D jako jsem já, je toho moc najednou a tak mám strach.

Rosamunda napsal(a):

Ahoj holky, nepsala jsem, páč mi zlobí notebook, nemohla jsem ho rozchodit. Bohužel, Terci, finanční rezervy už nemám, ve čtvrtek se přišli podívat první kupci, v pátek chlap z konsolidační agentury kvůli analýze. Co se týče Munďáka, tak už byl v několika firmách se ptát, ale bohužel, neumí anglicky, neumí Office a je mu skoro 50, takže v takovémhle rozpoložení se práce, když je krize, hledá těžko, aby se to vůbec s tou dopravou vyplatilo. Jinak chodí k psychiatričce i psycholožce a já chodím ke stejné psychiatričce a psycholožce, takže nehrozí, že bych jim záměrně něco tajila, jak tady někdo tvrdil. Prostě jsem jen přijala jako fakt, že je Munďák dost těžce nemocen psychicky a rozhodla jsem se, že pokud se bude snažit se s tím vyrovnat a pracovat na sobě a na tom aby byl doma co platný, tak s ním zůstanu. Kdyby byl ochrnutý po mrtvici, tak ho taky nedám do ústavu, pokud s tím bude chtít bojovat a pracovat na sobě. Jenže se taky klidně může stát, že jednoho dne zjistím, že už na to nemám nebo on provede nějakou blbost a já s ním skončím. Bič na nemocného prostě nezabírá, ale jsem po těch 14i dnech už na něj trochu tvrdší, minulý týden se zhroutil, tenhle týden mu sice taky bylo zle, ale zhroucení už si nedovolil, když viděl, že okolo něj nebudu skákat a litovat ho, že mu sice poradím, co a jak by mohl dělat, ale že to musí udělat sám.
Já mám teď hlavní problém s tou lékárnou, až toho se zbavím, to bude nádhera, kdyby to tak vyšlo, jak si přeju, tak by mi možná i mohly nějaké peníze zbýt, což by do nového začátku nebylo zase až tak od věci. No a ten nový začátek je právě to, čeho se bojím nejvíc a z čeho pramení ty moje úzkosti - pozice zaměstnance, noví spolupracovníci, nová pravidla.....na takovou ubohou malou kočičku, :D jako jsem já, je toho moc najednou a tak mám strach.

jenže , jak na sobě pracuje?
nezlob se , ale mě přijde, že si jen nalháváš, že něco dělá. protože jestli ti stačí, že celý den prosedí v křesle a pak se jde vypovídat k psycholožce...tak to je sakra málo.
ano je krize, tak proč nejde třeba prodávat do Tesca?(tam berou lidi pořád), nebo někam jen na brigádu?můj táta taky nemohl najít práci, tak šel pracovat "pod výbor" (takové ty popmocné práce) a ted si to chválí. je to přimo v naší vesnici.

:) Ros, to je vzláštne, že ty sa tak bojíš vecí, ktroé sú normálne a väčšina ľudí si nimi prešla niekoľkokrát za život (zmena zamestnania, trebárs aj po vyhadove, apod.) a nebojíš sa vecí, ktoré sú podľa mňa oveľa hrozivejšie a vážnejšie - že fakt skončíte bez strechy nad hlavou, že sa budeš okrem synov musieť postarať aj o muža(a to doslova a do písmena) a že budeš živiť prakticky celú rodinu. :usch: Tvoj muž je možno chorý, ale ak je vážne chorý, tak by si mal požiadať o invalidný dôchodok (ten by asi po mŕtvičke dostal), alebo ak nie je, tak by sa proste mal zametnnať - aj keby mal zľaviť zo svojich predstáv. Mmch, namiesto napchávania sa práškami z vašej lekárne a vegetovania v liečebniach sa možno mohol učiť aspoň ten Office - keď už nie po anglicky. Takto asi bude nútený zobrať aj nejakú "podradnú" prácu, ale niečo by už fakt robiť mal. :jojo: A otázočka - keď je teraz doma bez práce, dúfam, že okrem rúcania sa občas aj robí niečo v domácnosti...? ;)

Rosamunda napsal(a):

Ahoj holky, nepsala jsem, páč mi zlobí notebook, nemohla jsem ho rozchodit. Bohužel, Terci, finanční rezervy už nemám, ve čtvrtek se přišli podívat první kupci, v pátek chlap z konsolidační agentury kvůli analýze. Co se týče Munďáka, tak už byl v několika firmách se ptát, ale bohužel, neumí anglicky, neumí Office a je mu skoro 50, takže v takovémhle rozpoložení se práce, když je krize, hledá těžko, aby se to vůbec s tou dopravou vyplatilo. Jinak chodí k psychiatričce i psycholožce a já chodím ke stejné psychiatričce a psycholožce, takže nehrozí, že bych jim záměrně něco tajila, jak tady někdo tvrdil. Prostě jsem jen přijala jako fakt, že je Munďák dost těžce nemocen psychicky a rozhodla jsem se, že pokud se bude snažit se s tím vyrovnat a pracovat na sobě a na tom aby byl doma co platný, tak s ním zůstanu. Kdyby byl ochrnutý po mrtvici, tak ho taky nedám do ústavu, pokud s tím bude chtít bojovat a pracovat na sobě. Jenže se taky klidně může stát, že jednoho dne zjistím, že už na to nemám nebo on provede nějakou blbost a já s ním skončím. Bič na nemocného prostě nezabírá, ale jsem po těch 14i dnech už na něj trochu tvrdší, minulý týden se zhroutil, tenhle týden mu sice taky bylo zle, ale zhroucení už si nedovolil, když viděl, že okolo něj nebudu skákat a litovat ho, že mu sice poradím, co a jak by mohl dělat, ale že to musí udělat sám.
Já mám teď hlavní problém s tou lékárnou, až toho se zbavím, to bude nádhera, kdyby to tak vyšlo, jak si přeju, tak by mi možná i mohly nějaké peníze zbýt, což by do nového začátku nebylo zase až tak od věci. No a ten nový začátek je právě to, čeho se bojím nejvíc a z čeho pramení ty moje úzkosti - pozice zaměstnance, noví spolupracovníci, nová pravidla.....na takovou ubohou malou kočičku, :D jako jsem já, je toho moc najednou a tak mám strach.

U kopáčů se jazykové schopnosti a  Office nevyžadují a Munďak by to mohl mít i jako ergoterapii.

Ros, asi tu všecky chápeme, že "nemoc je nemoc". Ale jde o to, že už to trvá dlouho a ničí to Tebe.
Jak správně píše agewa, skutečně je málo, jestliže chlap pouze sedí a léčí se - nebo čekáš, až něco rozbije, až se po prášku svalí k zemi a bude vyžadovat Tvoji nepřetržitou fyzickou pomoc, až ublíží dětem?...
On už jim stejně ubližuje, vždyť takový vzor mít v životě denně na očích jako tátu, nevím, nevím.
Navíc se nemůžu zbavit pocitu, že tihle lidé (samozřejmě že jen někteří) jsou z velké části spíš vyčůraní. Zažila jsem jednu takovou "povahu" - sice jsem poděkovala osudu, že mi umožnil nahlédnut pod pokličku té "nemoci", ale děkuji, nechci, jsem ráda, že už je ode mě daleko. Zbláznila bych se mít tohle doma.
Na Tvém místě bych to vůči Munďákovi asi už pojala tak "pomohla jsem ti dost, teď musím ŽÍT".
Když píšeš:

nebo on provede nějakou blbost

- tak z mého hlediska (co já si představuji od solidního soužití) už těch blbostí bylo od Munďáka tolik, že já osobně si těžko představuji, jakou ještě další by mi mohl provést. Aby mě to už konečně totálně znechutilo s ním dál být.
Ale jen Ty ho vidíš v reálu a můžeš (správně?) posoudit, jestli dál s ním ještě joooo nebo nééé. Ale nečekej, prosím, na svoje zhroucení, protože jsem ve Tvém dosavadním psaní nikde nepostřehla žádnou pomocnou ruku z Tvého okolí směrem k Tobě.

S lékárnou moc držím palce, určitě to dopadne dobře. A kolektivu se neboj, může se Ti podařit zapadnout mezi fantastické lidi (porovnávám moje podnikání se zaměstnaností a jednoznačně zaměstnání vítězí. Když jsem šéfová, jsem osamocená, kdežto v kolektivu stejně posuzovaných zaměstnanců patřím do dobré party, kterou dobrovolně nevyměním ani za nic - je to balzám na nervy!!)
Tak se drž.

Rosamunda napsal(a):

... ale bohužel, neumí anglicky, neumí Office a je mu skoro 50, takže v takovémhle rozpoložení se práce, když je krize, hledá těžko, aby se to vůbec s tou dopravou vyplatilo...

Ros, tak holt budete muset - oba dva - hodně slevit ze svých představ a hledat pro Munďáka takové pracovní uplatnění, kde angličtinu, práci na PC a věk pod třicet nepožadují :) a nemůžete se vošklíbat, že místa, vhodná pro Munďáka, který neumí s PC a neovládá cizí jazyky jsou jaksi "pod jeho úroveň".
Nakonec, ono ani tak nejde o zaměstnání jako takové, ale o určitou formu pracovní terapie, kterou Munďák potřebuje jako prase drbání. Sedět zhrouceně v křesle, předvádět stupory a nefungovat - to opravdu není cílem léčby, kterou prodělal. Nakonec - Ros, jestli si vzpomínáš, tak já osobně jsem zastávala názor, že léčebna v Sadské vůbec není pro Munďáka vhodná, protože potřebuje cílenou léčbu v léčebně závislostí a nikoliv se někam na pár týdnů uklidit na psychiatrii. A jak se ukázalo - měla jsem pravdu. Munďák ještě během léčby zrecidivoval a po návratu sedí v křesle, předvádí stupory a absolutně nefunguje. Tak mi řekni, jaký měl pro vás pobyt v Sadské výsledek :( ...
Jediné místo, kde je alespoň nějaké naděje na to, že po jeho návratu bude jakž-takž fungovat je Psychiatrická léčebna Bohnice, oddělení závislostí primáře Nešpora. Tam se pacienti během tříměsíční léčby uči chovat jako zodpovědní abstinenti - když jsi Munďáka zavřela do Sadské na normální psychiatrii, tak se tam naučil akorát chovat jako psychiatrickej pacient a bohužel zjistil, že tato role je pro něho na svobodě velice výhodná :usch:

No a mne nejako stále nejde do hlavy tá spoločná psychologička, ktorá ťa nabáda, Ros, aby si manžela neopustila... To je podľa mňa silne neprofesionálne - ja si predstavujem, že psychológ ťa dovedie k tomu, aby si zistila, čo TY vlastne chceš, a aby ti prípadne ukázal, ako to dosiahnuť... Ale podsúvať priame návody na život, to sa mi nezdá. Navyše, psychológ a psychiater nie je "rodinný" lekár: tu to vidím ako výraznú nevýhodu, že k nemu/nej chodíte obaja. Na jednej strane to pomôže získať objektívnejší názor, na druhej strane môže ľahko jednému "nadržiavať" na úkor druhého. Podvedome, ale aj tak.. :( Ja by som si proste asi našla inú psychologičku a psychiatra ako môj muž, ak by len nešlo o rodinnú terapiu, samozrejme.

Rosamunda napsal(a):

Ahoj holky, nepsala jsem, páč mi zlobí notebook, nemohla jsem ho rozchodit. Bohužel, Terci, finanční rezervy už nemám, ve čtvrtek se přišli podívat první kupci, v pátek chlap z konsolidační agentury kvůli analýze. Co se týče Munďáka, tak už byl v několika firmách se ptát, ale bohužel, neumí anglicky, neumí Office a je mu skoro 50, takže v takovémhle rozpoložení se práce, když je krize, hledá těžko, aby se to vůbec s tou dopravou vyplatilo. Jinak chodí k psychiatričce i psycholožce a já chodím ke stejné psychiatričce a psycholožce, takže nehrozí, že bych jim záměrně něco tajila, jak tady někdo tvrdil. Prostě jsem jen přijala jako fakt, že je Munďák dost těžce nemocen psychicky a rozhodla jsem se, že pokud se bude snažit se s tím vyrovnat a pracovat na sobě a na tom aby byl doma co platný, tak s ním zůstanu. Kdyby byl ochrnutý po mrtvici, tak ho taky nedám do ústavu, pokud s tím bude chtít bojovat a pracovat na sobě. Jenže se taky klidně může stát, že jednoho dne zjistím, že už na to nemám nebo on provede nějakou blbost a já s ním skončím. Bič na nemocného prostě nezabírá, ale jsem po těch 14i dnech už na něj trochu tvrdší, minulý týden se zhroutil, tenhle týden mu sice taky bylo zle, ale zhroucení už si nedovolil, když viděl, že okolo něj nebudu skákat a litovat ho, že mu sice poradím, co a jak by mohl dělat, ale že to musí udělat sám.
Já mám teď hlavní problém s tou lékárnou, až toho se zbavím, to bude nádhera, kdyby to tak vyšlo, jak si přeju, tak by mi možná i mohly nějaké peníze zbýt, což by do nového začátku nebylo zase až tak od věci. No a ten nový začátek je právě to, čeho se bojím nejvíc a z čeho pramení ty moje úzkosti - pozice zaměstnance, noví spolupracovníci, nová pravidla.....na takovou ubohou malou kočičku, :D jako jsem já, je toho moc najednou a tak mám strach.

Ros, mně se to - na rozdíl od některých ostatních - nezdá být s Munďákem už teď jasně nalajnované. I když ta pravděpodobnost, že to nezvládne a zase sklouzne, je opravdu mnohem vyšší než šance, že to zvládne, ale to ty sama víš. Jinak u tebe vidím velký posun - už tolik neřešíš za něj, ale necháváš odpovědnost na něm. Je pravda, že teď máš před sebou několik těžkých věcí, které musíš zvládnout - hlavně tu lékárnu, ale bude líp, uvidíš. Držím všechny palce co mám, ať to vyjde s prodejem lékárny, a pak z tebe spadne břemeno, uvidíš. Stejně jsi fajn baba :jojo: tak se drž :pussa:

Já si naopak myslím, že je jasné, že to Munďák nezvládl a vůbec se nesnaží. V léčebně v Horních Beřkovicích je taky úplně jiný denní režím, než co Rosamunda psala o Sadské. Ona ho tam akorát uklidila. On nemá žádnou snahu.
Rosamunda pořád řeší. Živí ho. Chlap, který minimálně 9 měsíců nepřinesl domů ani korunu, je totálně k ničemu, žádná opora pro ženu a pro děti. Je to příživník.

Poly: Jinak u tebe vidím velký posun - už tolik neřešíš za něj, ale necháváš odpovědnost na něm.

Poly, to je sice pěkně řečeno, mně ale naopak při Rosině psaní napadlo, zda to není spíš pouhé ZVYKNUTÍ si na situaci. Dřív z těch jeho stavů šílela (a to byl možná taky důvod, proč s tím začala něco dělat), dnes to tedy bere jakoby s klidem, jenže to je právě asi ta zásadní otázka - zda když si na jeho stavy svým způsobem zvykla (protože se prostě opakovaly), tak jestli ji to "neukolébá".
Ono totiž nelze nechat "zodpovědnost" na někom, s kým máš "spřaženou" domácnost a s kým jsi vtažená do podnikání - to se v případě kiksu jednoho vezou oba. A že by byl v této době on zodpovědnější, nevím, nevím... Kéž by.

Tercila napsal(a):

Poly: Jinak u tebe vidím velký posun - už tolik neřešíš za něj, ale necháváš odpovědnost na něm.

Poly, to je sice pěkně řečeno, mně ale naopak při Rosině psaní napadlo, zda to není spíš pouhé ZVYKNUTÍ si na situaci. Dřív z těch jeho stavů šílela (a to byl možná taky důvod, proč s tím začala něco dělat), dnes to tedy bere jakoby s klidem, jenže to je právě asi ta zásadní otázka - zda když si na jeho stavy svým způsobem zvykla (protože se prostě opakovaly), tak jestli ji to "neukolébá".
Ono totiž nelze nechat "zodpovědnost" na někom, s kým máš "spřaženou" domácnost a s kým jsi vtažená do podnikání - to se v případě kiksu jednoho vezou oba. A že by byl v této době on zodpovědnější, nevím, nevím... Kéž by.

Na mě Ros nepůsobí tak, že by si jen zvykla, dřív by se k Munďákovým problémům stavěla jako "Co s tím budeme dělat?", teď mu sice poradí (např. mu řekne, jaké techniky na zvládání úzkosti používá ona), ale chápe, že to musí zvládnout on sám. To je podle mě ten posun. Alespoň tak to na mě působí, z těch drobností a maličkostí, které Ros zmiňuje.

Navíc Ros to má opravdu dost těžké a podle mě to zvládá v rámci možností velmi dobře. To přece nejde udělat okamžitě radikální řešení, rozhodnutí musí dozrát. Nic se nemá lámat přes koleno. Teď musí Ros vyřešit lékárnu a do té doby se už zase uvidí, jak se vyvíjí Munďák.

Navíc nám se tady může zdát, že v tom máme "jasno", a můžeme "vědět", co by Ros měla udělat - ale víme to opravdu a máme v tom opravdu jasno, když je to takhle "přes písmenka"?

Myslím, že o tom, že by měl Munďák chodit do práce a vydělávat, když nemá ani nemocenskou a spoustu měsíců nedal do rodinného rozpočtu ani korunu, je naprosto jasné. Tam není o čem diskutovat. Je to hanba, že se chlap nechá živit svou ženou takovou dobu. I zdravotně postižení se snaží pracovat a on se jenom veze. No comment. Tam přece není co řešit a na co čekat.

I v psychiatrických léčebnách je jednou z terapií práce. Vůbec by mu to neuškodilo. Třeba jenom být tím kopáčem, nebo dělat něco u cestářů, nebo u popelářů. Každá práce je potřebná.

Poly, chápu že to myslíš dobře ... ale Rosamunda řeší Munďáka už od srpna minulého roku.
Počítej se mnou: během osmi měsíců dva pobyty v léčebně, předtím už se jednou léčil. V mezidobí - od propuštění z Kosmonos do nástupu do Sadské - Munďák nikde nepracoval, pravidelně se uváděl do stavu, kdy demoloval zařízení domácnosti, pod vlivem naboural auto a jen zázrakem vyvázl bez zranění. Po návratu ze Sadské práci jaksi opět nehledá, jenom posedává doma, fňuká anebo nervově kolabuje.
To nejsou úsudky "přes písmenka", to jsou úsudky na základě holých faktů.
Já sama za sebe zastávám názor, že v první řadě by měla Ros energicky zasáhnout a manžela zahnat do jakéhokoliv zaměstnání. V tom, jak má postupovat dál si netroufám radit - snad jen tolik, že nezlepší-li se u nich radikálně situace k lepšímu, měla by uvažovat o rozestěhování.
Poly, nelze donekonečna vozit manžela z jedné léčebny do druhé a čekat pětadvacet let na nějaký zázrak, dokud nás smrt nerozdělí. Ono úplně stačí žít v tomhle jeden jediný rok, aby se to té ženské dramaticky podepsalo na jejím vlastním zdraví :/

Kiara napsal(a):

Poly, chápu že to myslíš dobře ... ale Rosamunda řeší Munďáka už od srpna minulého roku.
Počítej se mnou: během osmi měsíců dva pobyty v léčebně, předtím už se jednou léčil. V mezidobí - od propuštění z Kosmonos do nástupu do Sadské - Munďák nikde nepracoval, pravidelně se uváděl do stavu, kdy demoloval zařízení domácnosti, pod vlivem naboural auto a jen zázrakem vyvázl bez zranění. Po návratu ze Sadské práci jaksi opět nehledá, jenom posedává doma, fňuká anebo nervově kolabuje.
To nejsou úsudky "přes písmenka", to jsou úsudky na základě holých faktů.
Já sama za sebe zastávám názor, že v první řadě by měla Ros energicky zasáhnout a manžela zahnat do jakéhokoliv zaměstnání. V tom, jak má postupovat dál si netroufám radit - snad jen tolik, že nezlepší-li se u nich radikálně situace k lepšímu, měla by uvažovat o rozestěhování.
Poly, nelze donekonečna vozit manžela z jedné léčebny do druhé a čekat pětadvacet let na nějaký zázrak, dokud nás smrt nerozdělí. Ono úplně stačí žít v tomhle jeden jediný rok, aby se to té ženské dramaticky podepsalo na jejím vlastním zdraví :/

S vytučneným nesúhlasím, ostatné je pravda, bohužiaľ. Ono dnes nemusí byť jendoduché nájsť prácu(špeciálne u vás a na sev. Morave, Majka)... Kopáči sú často zo Slovenska :) alebo z Ukrajiny, a už aj na robotnícke profesie sa často kladú isté nároky, minimálne ovládanie nejakých vozíkov, zváračský kurz alebo vyšší typ vodičáku. Ja by som nebola prehnane prísna v tomto(a pred preliečením asi ani nemalo zmysel hľadať prácu, nevydržal by v nej... :/ ), ale asi by mal NEJAKO pomáhať svojej žene a deťom zvládať situáciu. No a naozaj by som si popri hľadaní práce urobila aspoň ten kurz Office-u a Excel-u apod., čo u žje dnes pomaly základná gramotnosť.

Munďák nebydlí daleko od Prahy. A v Praze je práce zatím pořád celkem dost. Je to ostuda, že se nechá vydržovat svou ženou takovou dobu. Že jí vůbec nepomůže finančně, zvlášť když mají kluky ve věku 17-18 let. Že mu není hanba sedět doma a fňukat a chodit se schovat do Sadské, do skleníku, a tam se bavit bavením pacientů. A doma žena ať se stará a přiveze mu nějakou korunu, aby měl kapesné. Ale vlastní aktivita žádná. Kdyby to byla chvilka. Ale on pije už dlouho. A už pomalu rok nepřinesl domů ani korunu. Akorát si za tržbu koupil několikery hodinky. Už bych ho dávno kopla do zadku, co s takovým partnerem, který mi není takovou dobu oporou.

majkafa napsal(a):

Munďák nebydlí daleko od Prahy. A v Praze je práce zatím pořád celkem dost. Je to ostuda, že se nechá vydržovat svou ženou takovou dobu. Že jí vůbec nepomůže finančně, zvlášť když mají kluky ve věku 17-18 let. Že mu není hanba sedět doma a fňukat a chodit se schovat do Sadské, do skleníku, a tam se bavit bavením pacientů. A doma žena ať se stará a přiveze mu nějakou korunu, aby měl kapesné. Ale vlastní aktivita žádná. Kdyby to byla chvilka. Ale on pije už dlouho. A už pomalu rok nepřinesl domů ani korunu. Akorát si za tržbu koupil několikery hodinky. Už bych ho dávno kopla do zadku, co s takovým partnerem, který mi není takovou dobu oporou.

To vše by byla pravda, kdyby byl Munďák zdráv. Jak napsala Ros, chlap ochrnutý po mrtvici by ti např. také nebyl oporou - taky bys ho "kopla do zadku"? Promiň, ale jak to že tomu nerozumíš? Vždyť máš přece podobnou zkušenost, kdy jsi v určitém období přidělávala starosti rodině, i když pro to nebyl objektivní důvod (tj. stejnou objektivní situaci lidé většinou zvládají bez hospitalizace) a důvod byl jen v tvé hlavě?

Tím se nechci Munďáka nějak přehnaně zastávat, je velmi pravděpodobné, že sem Ros dříve nebo později napíše "M. už v tom zase jede" - ale není to 100% jisté, jen vysoce pravděpodobné. A Ros má k tomu podle mě nyní dobrý postoj:

Rosamunda napsal(a):

Prostě jsem jen přijala jako fakt, že je Munďák dost těžce nemocen psychicky a rozhodla jsem se, že pokud se bude snažit se s tím vyrovnat a pracovat na sobě a na tom aby byl doma co platný, tak s ním zůstanu. Kdyby byl ochrnutý po mrtvici, tak ho taky nedám do ústavu, pokud s tím bude chtít bojovat a pracovat na sobě. Jenže se taky klidně může stát, že jednoho dne zjistím, že už na to nemám nebo on provede nějakou blbost a já s ním skončím. Bič na nemocného prostě nezabírá, ale jsem po těch 14i dnech už na něj trochu tvrdší, minulý týden se zhroutil, tenhle týden mu sice taky bylo zle, ale zhroucení už si nedovolil, když viděl, že okolo něj nebudu skákat a litovat ho, že mu sice poradím, co a jak by mohl dělat, ale že to musí udělat sám.

Poly, nepřidělávala jsem "starosti rodině" z finančních důvodů. Byla jsem matka samoživitelka, a než jsem si "dovolila" být nemocná, nejdříve jsem splatila dluhy a měla jsem zajištěný finanční příjem a rezervu, aby mé děti nemusely chodit "po žebrotě". I v dobách nejhorších jsem myslela na ně, abych jim nezanechala dluhy a aby měly z čeho žít. Já neměla nikoho, na kom bych se mohla vést, kdo by mě finančně dotoval. Pořád byla na prvním místě povinnost vůči dětem. A to jsem žena a ne chlap, který by měl být rodině (finanční) oporou. Aspoň si zajistit nemocenskou, když už nic víc. A i kdybych měla partnera, snažila bych se co nejrychleji svou "nemoc" nějakým způsobem ukončit a když tím, že tu zůstanu, tak bych na sobě makala, abych se z toho vyhrabala. Přesně tak, jak jsem to udělala.

Munďák pije spoustu let. To už jsou všechno jenom výmluvy.
Rosamunda píše - pokud se bude snažit na sobě pracovat. Jenže - tady je pes zakopaný. On se spoustu let ani nesnaží. On se jenom veze a ona táhne káru. Jenže to uvidí až tehdy, až padne a už nic nepotáhne. Chudáci děti.

majkafa napsal(a):

Poly, nepřidělávala jsem "starosti rodině" z finančních důvodů. Byla jsem matka samoživitelka, a než jsem si "dovolila" být nemocná, nejdříve jsem splatila dluhy a měla jsem zajištěný finanční příjem a rezervu, aby mé děti nemusely chodit "po žebrotě". I v dobách nejhorších jsem myslela na ně, abych jim nezanechala dluhy a aby měly z čeho žít. Já neměla nikoho, na kom bych se mohla vést, kdo by mě finančně dotoval. Pořád byla na prvním místě povinnost vůči dětem. A to jsem žena a ne chlap, který by měl být rodině (finanční) oporou. Aspoň si zajistit nemocenskou, když už nic víc. A i kdybych měla partnera, snažila bych se co nejrychleji svou "nemoc" nějakým způsobem ukončit a když tím, že tu zůstanu, tak bych na sobě makala, abych se z toho vyhrabala. Přesně tak, jak jsem to udělala.

Munďák pije spoustu let. To už jsou všechno jenom výmluvy.
Rosamunda píše - pokud se bude snažit na sobě pracovat. Jenže - tady je pes zakopaný. On se spoustu let ani nesnaží. On se jenom veze a ona táhne káru. Jenže to uvidí až tehdy, až padne a už nic nepotáhne. Chudáci děti.

To je přece jedno, jestli ty starosti byly finanční nebo jiné (podle mě ty jiné někdy napáchají i větší škody). Chtěla jsem jen poukázat na to, že jsi přece taky byla v situaci, kdy by někteří necitliví lidé řekli "dlouhý bič a malý dvorek na ni". A teď se mi zdá, že jsi se sama stala takto necitlivou, Rosamundu nálepkuješ jako "línou" a "bezohlednou" (přísp. 320) a Munďáka tady soudíš jako zdravého člověka. Já to prostě vidím trochu jinak, tak jsem to napsala.

Ještě jedna věc, Majkafo. Nechci to tady rozebírat, ale zdá se mi, že své hodnocení svojí tehdejší situace přikrášluješ. Povinnost vůči dětem u tebe na prvním místě nebyla, to bys nespáchala demonstrativní sebevraždu, a tvoje "finanční zodpovědnost" byla také založena na tom, že jsi prostě měla finanční prostředky (dům, který šel prodat, dobrou práci), takže prostě šlo poplatit dluhy. Taky ty řeči o tom, že "by ses snažila svou nemoc co nejrychleji ukončit" - tak proč ses nesnažila? Já tě neodsuzuji, jen se mi zdá, že si lžeš do kapsy, a že to souvisí s tvým tvrdým odsuzováním Ros.

Poly napsal(a):

majkafa napsal(a):

Poly, nepřidělávala jsem "starosti rodině" z finančních důvodů. Byla jsem matka samoživitelka, a než jsem si "dovolila" být nemocná, nejdříve jsem splatila dluhy a měla jsem zajištěný finanční příjem a rezervu, aby mé děti nemusely chodit "po žebrotě". I v dobách nejhorších jsem myslela na ně, abych jim nezanechala dluhy a aby měly z čeho žít. Já neměla nikoho, na kom bych se mohla vést, kdo by mě finančně dotoval. Pořád byla na prvním místě povinnost vůči dětem. A to jsem žena a ne chlap, který by měl být rodině (finanční) oporou. Aspoň si zajistit nemocenskou, když už nic víc. A i kdybych měla partnera, snažila bych se co nejrychleji svou "nemoc" nějakým způsobem ukončit a když tím, že tu zůstanu, tak bych na sobě makala, abych se z toho vyhrabala. Přesně tak, jak jsem to udělala.

Munďák pije spoustu let. To už jsou všechno jenom výmluvy.
Rosamunda píše - pokud se bude snažit na sobě pracovat. Jenže - tady je pes zakopaný. On se spoustu let ani nesnaží. On se jenom veze a ona táhne káru. Jenže to uvidí až tehdy, až padne a už nic nepotáhne. Chudáci děti.

To je přece jedno, jestli ty starosti byly finanční nebo jiné (podle mě ty jiné někdy napáchají i větší škody). Chtěla jsem jen poukázat na to, že jsi přece taky byla v situaci, kdy by někteří necitliví lidé řekli "dlouhý bič a malý dvorek na ni". A teď se mi zdá, že jsi se sama stala takto necitlivou, Rosamundu nálepkuješ jako "línou" a "bezohlednou" (přísp. 320) a Munďáka tady soudíš jako zdravého člověka. Já to prostě vidím trochu jinak, tak jsem to napsala.

Myslím Poly, že srovnáváš dvě naprosto odlišné věci :kapitulation: . Munďák je feťák a alkoholik(?) a Majkafa měla  depku .

Poly, a on je obrovský rozdíl v tom, jestli manželský pár potká nezaviněná tragédie v podobě náhlé mozkové příhody, závažného onkologického onemocnění, úrazu nebo autonehody ... či jeden z partnerů přestane úplně fungovat na základě rozjeté závislosti na návykových látkách :/
Mezi tím je totiž obrovský rozdíl - žít vedle partnera, kterého postihla nějaká tragédie, jenž si vlastní vinou nepřivodil a vedle člověka, který si za svůj neutěšený zdravotní stav v podstatě může sám :jojo:
A poprosila bych Tě, abys nesrovnávala jablka s hruškami - mezi Majkafou, která se kdysi v minulosti dopustila po rozpadu manželství zkratovitého jednání a mezi Munďákem, který visí rodině devět měsíců na krku jak mlýnský kámen a táhne ji ke dnu je dost podstatný rozdíl :jojo:

Kiara napsal(a):

Poly, a on je obrovský rozdíl v tom, jestli manželský pár potká nezaviněná tragédie v podobě náhlé mozkové příhody, závažného onkologického onemocnění, úrazu nebo autonehody ... či jeden z partnerů přestane úplně fungovat na základě rozjeté závislosti na návykových látkách :/
Mezi tím je totiž obrovský rozdíl - žít vedle partnera, kterého postihla nějaká tragédie, jenž si vlastní vinou nepřivodil a vedle člověka, který si za svůj neutěšený zdravotní stav v podstatě může sám :jojo:
A poprosila bych Tě, abys nesrovnávala jablka s hruškami - mezi Majkafou, která se kdysi v minulosti dopustila po rozpadu manželství zkratovitého jednání a mezi Munďákem, který visí rodině devět měsíců na krku jak mlýnský kámen a táhne ji ke dnu je dost podstatný rozdíl :jojo:

Ale já se Munďáka nezastávám, jen mám trochu jiný názor na to Rosamundin přístup než někteří diskutující tady. A Majkafa se mi kdysi, když měla problémy, zdála mnohem citlivější k různým lidským osudům než dneska (nejen tady na tom vlákně), tak jsem jí chtěla trochu připomenout, že věci nebývají jednoduché. Jinak rovnítko mezi Majkafu a Munďáka v žádném případě nekladu, to je nepochopení mého příspěvku.

Kiara napsal(a):

Poly, a on je obrovský rozdíl v tom, jestli manželský pár potká nezaviněná tragédie v podobě náhlé mozkové příhody, závažného onkologického onemocnění, úrazu nebo autonehody ... či jeden z partnerů přestane úplně fungovat na základě rozjeté závislosti na návykových látkách :/
Mezi tím je totiž obrovský rozdíl - žít vedle partnera, kterého postihla nějaká tragédie, jenž si vlastní vinou nepřivodil a vedle člověka, který si za svůj neutěšený zdravotní stav v podstatě může sám :jojo:

Přesně tak. V tom je zcela zásadní rozdíl.

Poly, já jsem v mém stavu těžké deprese zařizovala prodej domu, vyklizení (můj BM se nepostaral téměř o nic) a kupovala byt, abychom měli s dětmi kde být. Syn mi hodně pomáhal, poprosila jsem ho, aby se mnou chodil i do banky a kontroloval, jestli jsem správně vypsala čísla účtů při finančních transakcích, aby mě "hlídal", když jsem měla mozek vypnutý těžkou depresí a antidepresivy. Ale přes to všechno jsem se co nejvíc, jak bylo v mých silách, snažila, aby to neodnesly děti, alespoň finančně, aby mohly dál studovat, aby dcerka nemusela přerušit studium na VŠ.
I když psychicky se mi to moc nedařilo a tenkrát to děti se mnou neměly psychicky vůbec lehké. Jsem jim za to nesmírně vděčná, že to se mnou v tom těžkém roce vydržely.
I já jsem si za svůj zdravotní stav mohla sama. Tak jsem na tom makala, aby se to změnilo, abych dětem nebyla přítěží ale oporou, protože jsem máma.

Tím nechci říct, jaká jsem byla "úžasná". Ale spíš poukázat, jaká jsem byla hloupá a že jsem to mohla zvládnout mnohem lépe, aby to mé děti měly lehčí.

O to víc si myslím, že Munďák, kdyby opravdu ze svého nitra chtěl, už by dávno nevisel Rosamundě na krku.

Tercila napsal(a):

Ale na můj vkus už to s munďákem trvá dlouho.

Na tvůj vkus jo, na vkus někoho jiného třeba ne. Každý má tu hranici „stojím při tobě v dobrém i ve zlém“ někde jinde. Ty hlášky o dvorech, bičích a dávání šancí (z pověření koho, proboha?) nejsou na místě. Partnerovi můžeme pomáhat, můžeme mu přestat pomáhat (což může být ta největší pomoc), ale nemáme ho co soudit.

Axi, nesoudím. Spíš jen Rosamundě fandím, víš.
A samozřejmě že tady jde o "vkus" každého jednotlivce, proto snad fórum existuje, ne? :) Pro porovnání názorů.
Ber to jen tak, že jinými slovy ten pomyslný bič je prostě ve Tvém pojetí "přestat pomáhat" ;), to je celé. :)

aprill napsal(a):

Poly napsal(a):

To je přece jedno, jestli ty starosti byly finanční nebo jiné (podle mě ty jiné někdy napáchají i větší škody). Chtěla jsem jen poukázat na to, že jsi přece taky byla v situaci, kdy by někteří necitliví lidé řekli "dlouhý bič a malý dvorek na ni". A teď se mi zdá, že jsi se sama stala takto necitlivou, Rosamundu nálepkuješ jako "línou" a "bezohlednou" (přísp. 320) a Munďáka tady soudíš jako zdravého člověka. Já to prostě vidím trochu jinak, tak jsem to napsala.

Myslím Poly, že srovnáváš dvě naprosto odlišné věci :kapitulation: . Munďák je feťák a alkoholik(?) a Majkafa měla  depku .

Ros tvrdí, že Munďák ma tiež rozbehnutú depresiu... Čo my nevieme ani potvrdiť, ani vyvrátiť. Ťažko povedať, čo bolo skôr - (sliepka alebo vajce...) depka alebo alkoholizmus - čo je príčina a čo následok. Mne sa teda tiež zdá divné, že Munďák behal toľko po svete bez stanovenej diagnózy... a to chodil k psychologičke aj psychiatrovi, tuším. Na druhej strane - moja známa zomrela v nemocnici na banálnu infekciu tráviaceho traktu, a pritom ju oblbovali morfiom a liečili na rakovinu(údajne v poslednom štádiu), ktorú vôbec nemala. Zdá sa mi, že čo si človek nediagnostikuje sám, to nemá ;) . Takže by som bola opatrnejšia s úsudkami a odsudkami. Ja vidím ako dôležité stanoviť si hranicu, kam až budem Munďákovi pomáhať v rámci rovnováhy vo vzťahu a manželskej solidarity, a kde už to považujem za sprosté zneužívanie a seknem s tým. Munďák zjavne tieto hranice nemá (jedno, či vďaka alkoholu alebo diagnostikovanej depresii), tak to musí byť Ros, kto ich nastaví A HLAVNE DODRŽÍ.

Selima: Takže by som bola opatrnejšia s úsudkami a odsudkami. Ja vidím ako dôležité stanoviť si hranicu, kam až budem Munďákovi pomáhať v rámci rovnováhy vo vzťahu a manželskej solidarity, a kde už to považujem za sprosté zneužívanie a seknem s tým. Munďák zjavne tieto hranice nemá (jedno, či vďaka alkoholu alebo diagnostikovanej depresii), tak to musí byť Ros, kto ich nastaví A HLAVNE DODRŽÍ.

Tak po tohle se klidně podepíšu, Selima to řekla přesně. A chci poděkovat Poly, páč ta, nevím sice jak, ale vidí ten můj problém nejreálněji z vás. Tady je ten zásadní problém v tom, že já to takhle přes písmenka nedokážu přesně popsat a z toho vy pak soudíte, že nic neřeším a Munďák že jen sedí v křesle a fňuká. Naštěstí ani jedno není pravda a Poly to napsala zcela přesně, já už ho prostě neřeším a nejde o zvyk, jak se tu někdo snažil naznačit, jde o to , že tím, co nemůžu změnit, se už netrápím. Prostě jsem mu sdělila, že si to musí vyřešit sám a pokud to řešit nebude, tak má smůlu. Jinak bych ráda viděla kohokliv z vás, jak by za měsíc našel práci, která by se mu vyplatila, pokud musí dojíždět od 30 do 50 km jedna cesta do práce, ne tam a zpět, ale jeden směr, aby se to vyplatilo a aby domů přinesl vůbec nějakou korunu. To se nemůže člověk stát kopáčem, jak tu někdo velmi vtipně radil a o zaměstnání na veřejně prospěšných pracích může člověk uvažovat možná v Praze nebo jiných velkých městech, ale na vsi se 100 obyvateli, kde je polovina nezaměstnaná? Město, kde máme lékárnu je na tom podobně, takže realita je taková, že zbývá jezdit do Prahy a to už se zase nevyplatí dělat kopáče, že. Maximálně by se mohlo něco najít ve skladech u Říčan, ale odtud se mu ještě neozvali, no a pak možná v automobilce v Kolíně, to by možná za tu dopravu stálo, ale jinak nevím.
Co se týče Majky, tak má na svůj názor jistě právo, ale zrovna od člověka,který něčím podobným prošel bych čekala víc pochopení. Možná si teď připadá jak mistr světa, jak to krásně zvládla, ale těžko říct, jak to vnímalo její okolí, jestli opravdu byla takovej mistr světa, jak se mi tu snaží vsugerovat spolu s tím, že já jsem líná a nechci nic řešit. Myslím, že to vytučněné je už docela drzost. Docela by mně zajímalo, jak jsi k tomuhle názoru, Majko, došla.

majkafa napsal(a):

nenina napsal(a):

...tohle mi přopomíná Císařovy nový šaty .............všichni vědí, jak to je a jak to dopadne ...............ale všichni hrajou hru na "musíme pomoct Rosamundě, podpořit jí "

Ros je uplně stejná jako on, fetuje a půjčuje si .......nezodpovědná, slabá, nebere ohled na děti... .....ale umí ukecat lidi, aby jí podpořili, taky jako on :))

Vlastně máš pravdu. Už "ukecala" wiki, která jí s čímsi pomáhá, už jen založit konto, aby měli z čeho žít. Ros je manipulátor, aniž si to možná uvědomuje. Jde si jen za svým, líná  cokoliv změnit, nebere ohled na jejich syny. :-(
Je stejná, jako její muž. Jinak by už spolu nebyli, kdyby byla jiná.
Ale zase na druhou stranu, zmanipuluje jen toho, kdo se manipulovat nechá.

Nepřeháníš ty své emoce trochu?
Ros má problémy, ale má je ONA a řešit je bude taky ONA. Sem si přišla tuším pro podporu. ..Sama si musí určit meze hřiště ve ktrém bude hrát. A ona to velice dobře ví.

majkafa napsal(a):

Nezvládne to ani s odborníky. Dokud sám z hlouby svého nitra doopravdy nebude chtít. A na to potřebuje Munďák spadnout na totální dno. Jenže Rosamunda je příliš slabá, aby ho nechala, aby se chovala, jak píšeš, Axi:

Ale věci zašly příliš daleko a já už sama nemůžu. Dál musíš sám.

To dokáže jen silná osobnost. Slabá to nedokáže a ani nepochopí. Slabá osobnost neunese, že partnera "hodila přes palubu". Slabá osobnost tam raději spadne s ním. A stáhne sebou i děti. :(

Majkafo, já se nestačím divit, kam až si troufáš zajít...
"nezvládne to ani s odborníky" - tak to už tedy zní.. :rolleyes:
Já za sebe upřednostňuju dno, abych se konečně mohla odrazit, ale nesmím tam toho dotyčného srazit. Musí tam spadnout sám. A to je podstatný rozdíl. 
A k tvému hodnocení silných a slabých osobností... tak to už budeme zřejmě u projekce, viď?

Rosamunda napsal(a):

Co se týče Majky, tak má na svůj názor jistě právo, ale zrovna od člověka,který něčím podobným prošel bych čekala víc pochopení. Možná si teď připadá jak mistr světa, jak to krásně zvládla, ale těžko říct, jak to vnímalo její okolí, jestli opravdu byla takovej mistr světa, jak se mi tu snaží vsugerovat spolu s tím, že já jsem líná a nechci nic řešit. Myslím, že to vytučněné je už docela drzost. Docela by mně zajímalo, jak jsi k tomuhle názoru, Majko, došla.

Tady jde o nepochopení. Nepsala jsem že jsi líná apriori. Psala jsem, že si líná cokoliv s Munďákem a se svým manželstvím  řešit. Jen čekáš, jak to dopadne a mažeš si med kolem pusy šancemi, že co když tentokrát už to zvládne. A v tom je zásadní rozdíl.
A že si připadám jak mistr světa, blábláblá, to je jenom tvá domněnka. To není mé psaní a nejsou to mé pocity.
Já jsem matka, která v jisté životní situaci nezvládla svůj život, nebyla svým dětem psychickou oporou, když mě velmi potřebovaly. Ale finančně, finančně jsem to vždy utáhla, abychom nemuseli po žebrotě. A na to jsem hrdá. I když mi bylo velmi zle, nenechala jsem své děti finančně ve srabu, jako nechává vaše děti (a tebe) ve srabu Munďák.

Wiki napsal(a):

majkafa napsal(a):

Vlastně máš pravdu. Už "ukecala" wiki, která jí s čímsi pomáhá, už jen založit konto, aby měli z čeho žít. Ros je manipulátor, aniž si to možná uvědomuje. Jde si jen za svým, líná  cokoliv změnit, nebere ohled na jejich syny. :-(
Je stejná, jako její muž. Jinak by už spolu nebyli, kdyby byla jiná.
Ale zase na druhou stranu, zmanipuluje jen toho, kdo se manipulovat nechá.

Nepřeháníš ty své emoce trochu?
Ros má problémy, ale má je ONA a řešit je bude taky ONA. Sem si přišla tuším pro podporu. ..Sama si musí určit meze hřiště ve ktrém bude hrát. A ona to velice dobře ví.

Právě proto bylo "ukecala" v uvozovkách. Protože kdybys jí nechtěla pomoct, tak jsi jí nepomohla. ;)

Wiki napsal(a):

majkafa napsal(a):

Nezvládne to ani s odborníky. Dokud sám z hlouby svého nitra doopravdy nebude chtít. A na to potřebuje Munďák spadnout na totální dno. Jenže Rosamunda je příliš slabá, aby ho nechala, aby se chovala, jak píšeš, Axi:

Ale věci zašly příliš daleko a já už sama nemůžu. Dál musíš sám.

To dokáže jen silná osobnost. Slabá to nedokáže a ani nepochopí. Slabá osobnost neunese, že partnera "hodila přes palubu". Slabá osobnost tam raději spadne s ním. A stáhne sebou i děti. :(

Majkafo, já se nestačím divit, kam až si troufáš zajít...
"nezvládne to ani s odborníky" - tak to už tedy zní.. :rolleyes:
Já za sebe upřednostňuju dno, abych se konečně mohla odrazit, ale nesmím tam toho dotyčného srazit. Musí tam spadnout sám. A to je podstatný rozdíl. 
A k tvému hodnocení silných a slabých osobností... tak to už budeme zřejmě u projekce, viď?

Nu, já bych to, když už, citovala celé - protože to zásadní - dokud sám z hloubi svého nitra doopravdy nebude chtít - ti tam chybí. A ty to Wiki víš stejně dobře jako já. Dokud jsi ty sama doopravdy nechtěla, nepomohlo by ti ani tisíc odborníků. Pamatuješ?
Jo, a taky v mém psaní není ani slovo o tom, že by tam měl Munďáka kdokoliv srazit. Jen ho nemá pořád držet, aby prodlužoval jeho agonii. Nejsem jediná, kdo tady píše, že dokud Munďák nespadne na dno, nedojde mu to do hlavy a nezmění své nastavení. A o tom taky víme své, Wiki, o tom pádu na dno a odrážení, viď?

Prosím, Wiki, abys má slova četla pořádně a celá a nepřekrucovala. Překvapilo mě, že zrovna ty dovedeš něco tak překroutit a vložit mi slova, která jsem nenapsala a ani mě dokonce nenapadla. Dík.

majkafa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Co se týče Majky, tak má na svůj názor jistě právo, ale zrovna od člověka,který něčím podobným prošel bych čekala víc pochopení. Možná si teď připadá jak mistr světa, jak to krásně zvládla, ale těžko říct, jak to vnímalo její okolí, jestli opravdu byla takovej mistr světa, jak se mi tu snaží vsugerovat spolu s tím, že já jsem líná a nechci nic řešit. Myslím, že to vytučněné je už docela drzost. Docela by mně zajímalo, jak jsi k tomuhle názoru, Majko, došla.

Tady jde o nepochopení. Nepsala jsem že jsi líná apriori. Psala jsem, že si líná cokoliv s Munďákem a se svým manželstvím  řešit. Jen čekáš, jak to dopadne a mažeš si med kolem pusy šancemi, že co když tentokrát už to zvládne. A v tom je zásadní rozdíl.
A že si připadám jak mistr světa, blábláblá, to je jenom tvá domněnka. To není mé psaní a nejsou to mé pocity.
Já jsem matka, která v jisté životní situaci nezvládla svůj život, nebyla svým dětem psychickou oporou, když mě velmi potřebovaly. Ale finančně, finančně jsem to vždy utáhla, abychom nemuseli po žebrotě. A na to jsem hrdá. I když mi bylo velmi zle, nenechala jsem své děti finančně ve srabu, jako nechává vaše děti (a tebe) ve srabu Munďák.

Majko, neznám dopodrobna Tvůj příběh, ale zdá se mi, že poslední dobou jsi zřejmě vstávala napřed levou zadní, ne? Že pokaždé, když reaguješ na moje příspěvky, jsi tak tvrdá a plná nepochopení. Zrovna u Tebe mně to udivuje, vždyť přece víš, že na to dno mu pomoci nemůžu a jak jsi přišla na na ten vytučněný názor, to už nechápu vůbec. Nejspíš asi tím, že poslední dobou čteš jen to, co se Ti hodí pro podporu Tvých teorií o mně a Munďákovi. Taky neznáš dopodrobna můj příběh, jednak proto, že ho tu nedokážu dopodrobna popsat a zdá se mi to i zbytečné a druhak asi proto, že spousta věcí se ti do Tvé teorie o mé "lenosti cokoliv v manželství řešit" nehodí.
Sice dokážu pochopit, že Tě třeba můžu rozčilovat, ale spousta Tvých argumentů je naprosto mimo mísu, třeba, že jsem příliš slabá, abych ho nechala padnout, nevím, kdes to vzala, že neberu ohled na děti...tys snad brala ohled na děti, když sis chtěla ublížit? A že jsem manipulátor, Ty mě snad znáš? Mluvila jsi někdy se mnou, že si dovolíš mě takhle odsuzovat?
A co se týče toho, že se chováš jako mistr světa, vždyť to tu pořád hlásáš, jak Ty jsi na rozdíl ode mně ty děti zajistila, jak jsi na ně dbala, kdežto já jsem dle Tvého psaní zřejmě krkavčí matka, kterou její děti nezajímají a radši se nechá stáhnou svým závislým manželem do dluhů, jen aby ho nemusela opustit. Tak jaképak, že to nejsou Tvoje pocity.
No a nakonec chci podotknout jen to, že už se mi povedlo zase konečně složit nějaké peníze na účet, tak mám zase už z čeho platit závazky. Munďák se mi tu před chvílí snažil naznačit, že jako má propad, tak jsem ho slušně poslala do háje, tak už zase ulkízí a přestavuje pracovnu, celé to tam předělal, teď vytírá a zametá a prý bude i malovat, tak to jsem tedy celá zvědavá. Přes den mi vozil peníze do bank a byl se ptát na jednu práci, tak snad mu odpovědí, uvidíme...

Mrzí mě, že jsem se nechala unést a začala na tohle vlákno zase psát. Budu se snažit už to nedělat.

Po pár dnech zas nakukuju do tohoto vlákna. Smutné čtení. Na určení toho, dokdy má smysl komu pomáhat, není žádná exaktní metoda. Bohužel.

Jsem ráda, že mě se ten okamžik povedlo před lety vycítit. Že žiju. Ačkoli mého BM jeho alkoholismus zabil.
Možná vám to bude znít sobecky. Ale on by zemřel zrovna tak, i kdybych s ním ty 3 poslední roky jeho života zůstala. Vím to na 1000 %, a taky vím, že já bych patrně skončila v péči psychiatrů, neměla jsem k tomu daleko..

Mým dětem zůstal takto aspoň nějaký domov, byť jen s jedním rodičem. Trvalo mi to dlouho, než jsem se ze všeho zlého vzpamatovala, nějaké dozvuky ještě občas pociťuji.
Ale já žiju. A žiju moc ráda.

majkafa napsal(a):

Mrzí mě, že jsem se nechala unést a začala na tohle vlákno zase psát. Budu se snažit už to nedělat.

Škoda

Blossom napsal(a):

Po pár dnech zas nakukuju do tohoto vlákna. Smutné čtení. Na určení toho, dokdy má smysl komu pomáhat, není žádná exaktní metoda. Bohužel.

Jsem ráda, že mě se ten okamžik povedlo před lety vycítit. Že žiju. Ačkoli mého BM jeho alkoholismus zabil.
Možná vám to bude znít sobecky. Ale on by zemřel zrovna tak, i kdybych s ním ty 3 poslední roky jeho života zůstala. Vím to na 1000 %, a taky vím, že já bych patrně skončila v péči psychiatrů, neměla jsem k tomu daleko..

Mým dětem zůstal takto aspoň nějaký domov, byť jen s jedním rodičem. Trvalo mi to dlouho, než jsem se ze všeho zlého vzpamatovala, nějaké dozvuky ještě občas pociťuji.
Ale já žiju. A žiju moc ráda.

pod to se podepisuju.....

Taky žiju moc ráda....žiju jinak...líp. Objevila jsem skvělého kamaráda.....sebe.

Dlouho mi to nešlo a když se dívám zpět....do minulosti....tak to mělo být.....všechno....všechno má svůj čas.

Vero, naše příběhy i naše pocity se velmi podobají.
S výjimkou toho pocitu, jak píšeš, že to tak asi všechno mělo být.

To já vidím tak, že to tak být nemělo, že to takhle  u nás nemělo dopadnout.
Že by bylo tisíckrát lepší, kdyby to BM zvládnul a kdyby zůstal žít a ze své závislosti se vyhrabal. Kdybychom nadále pak měli spokojenou a úplnou rodinu, děti fajn vlastního tátu, já oporu a nejlepšího mužského mého života (tím byl mnoho let než začal pít a myslím, že tak úžasně jako s ním tehdy si těžko s někým budu ještě v životě rozumět.)
Mimo jiné - dceři by se taky tím ušetřilo několik let těžkých psychických potíží spojených s alkoholismem a hlavně úmrtím jejího táty. Tohle  bych si fakt strašně ráda odpustila... :(

Nicméně - rodinné štěstí si bohužel jaksi naplánovat nelze :( , takže poté jak to dopadlo, žiju jak nejlíp se dá a celkem po letech spokojeně. :| :)
Ovšem - kdyby to nějak šlo vrátit a všechno přenastavit jinak - aby do té závislosti nespadl, tak bych to ráda udělala.
Jenomže - nic vrátit zpět nelze a hlavně ani nic přenastavovat NĚKOMU nelze, to by býval musel přenastavit on sám. A on to neudělal...:( :grater: 

A tak se snažím vzpomínat na to hezké, co jsme spolu prožili, za to jsem mu vděčná, a dál už žiju já sama za sebe jak nejlíp to umím.
A život i tak naštěstí za to stojí. :jojo:

Bloss..........ano....nenapsala jsem to dobře.....M neměl pít, neměl se tak chovat atd........myslela jsem svoje chování.....že jsem nebyla schopna to utnout dřív.........až přišel ten čas

samozřejmě to vidím stejně jako ty......taky byl skvělý manžel a táta.....ale už není.........a nevěřím, že bude...i když teď se chová příkladně...vzorně.....jsem už jinde

majkafa napsal(a):

Wiki napsal(a):

majkafa napsal(a):

Nezvládne to ani s odborníky. Dokud sám z hlouby svého nitra doopravdy nebude chtít. A na to potřebuje Munďák spadnout na totální dno. Jenže Rosamunda je příliš slabá, aby ho nechala, aby se chovala, jak píšeš, Axi:

Ale věci zašly příliš daleko a já už sama nemůžu. Dál musíš sám.

To dokáže jen silná osobnost. Slabá to nedokáže a ani nepochopí. Slabá osobnost neunese, že partnera "hodila přes palubu". Slabá osobnost tam raději spadne s ním. A stáhne sebou i děti. :(

Majkafo, já se nestačím divit, kam až si troufáš zajít...
"nezvládne to ani s odborníky" - tak to už tedy zní.. :rolleyes:
Já za sebe upřednostňuju dno, abych se konečně mohla odrazit, ale nesmím tam toho dotyčného srazit. Musí tam spadnout sám. A to je podstatný rozdíl. 
A k tvému hodnocení silných a slabých osobností... tak to už budeme zřejmě u projekce, viď?

Nu, já bych to, když už, citovala celé - protože to zásadní - dokud sám z hloubi svého nitra doopravdy nebude chtít - ti tam chybí. A ty to Wiki víš stejně dobře jako já. Dokud jsi ty sama doopravdy nechtěla, nepomohlo by ti ani tisíc odborníků. Pamatuješ?
Jo, a taky v mém psaní není ani slovo o tom, že by tam měl Munďáka kdokoliv srazit. Jen ho nemá pořád držet, aby prodlužoval jeho agonii. Nejsem jediná, kdo tady píše, že dokud Munďák nespadne na dno, nedojde mu to do hlavy a nezmění své nastavení. A o tom taky víme své, Wiki, o tom pádu na dno a odrážení, viď?

Prosím, Wiki, abys má slova četla pořádně a celá a nepřekrucovala. Překvapilo mě, že zrovna ty dovedeš něco tak překroutit a vložit mi slova, která jsem nenapsala a ani mě dokonce nenapadla. Dík.

Nechci se v tom babrat, rozebírat detaily, ale v tu chvíli jsem chtěla napsat to, co jsem ti napsala.

Vadilo a vadí mi jediné, to , že  hodnotíš  Ros. A hodnotíš ji jako slabou, a pod...(nebudu hledat zpětně) na což podle mě nemáš mandát. Její situaci jsi nezažila, nikdy jsi v její situaci nebyla, těžko tudíž soudit co je v dané situaci slabost a co ne. Ale myslím si, že v tvé projekci  vůbec nejde o Rosamundu  a jejího muže a neměla by sis své city , třebaže poraněné, léčit prostřednictvím Rosamundy. (samozřejmě to je jen můj pohled, může být i mylný)
Možná dělá dobře, možná ne, kdo ví? - ale důsledky si rozhodně ponese sama, neponeseme je já ani ty. Radu a názor jistě ráda uvítá a jak s nimi naloží...to už je na ní..ne?
A pokud ses nechala "unést", (tím že přispíváš sem) - třeba by spíš  stálo za zamyšlení, proč to, namísto ukřivděného - "Budu se snažit už to nedělat" (míněno sem nechodit?)
Byla by to  škoda, přasně jak napsala Ros.

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Co se týče Majky, tak má na svůj názor jistě právo, ale zrovna od člověka,který něčím podobným prošel bych čekala víc pochopení. Možná si teď připadá jak mistr světa, jak to krásně zvládla, ale těžko říct, jak to vnímalo její okolí, jestli opravdu byla takovej mistr světa, jak se mi tu snaží vsugerovat spolu s tím, že já jsem líná a nechci nic řešit. Myslím, že to vytučněné je už docela drzost. Docela by mně zajímalo, jak jsi k tomuhle názoru, Majko, došla.

Tady jde o nepochopení. Nepsala jsem že jsi líná apriori. Psala jsem, že si líná cokoliv s Munďákem a se svým manželstvím  řešit. Jen čekáš, jak to dopadne a mažeš si med kolem pusy šancemi, že co když tentokrát už to zvládne. A v tom je zásadní rozdíl.
A že si připadám jak mistr světa, blábláblá, to je jenom tvá domněnka. To není mé psaní a nejsou to mé pocity.
Já jsem matka, která v jisté životní situaci nezvládla svůj život, nebyla svým dětem psychickou oporou, když mě velmi potřebovaly. Ale finančně, finančně jsem to vždy utáhla, abychom nemuseli po žebrotě. A na to jsem hrdá. I když mi bylo velmi zle, nenechala jsem své děti finančně ve srabu, jako nechává vaše děti (a tebe) ve srabu Munďák.

Majko, neznám dopodrobna Tvůj příběh, ale zdá se mi, že poslední dobou jsi zřejmě vstávala napřed levou zadní, ne? Že pokaždé, když reaguješ na moje příspěvky, jsi tak tvrdá a plná nepochopení. Zrovna u Tebe mně to udivuje, vždyť přece víš, že na to dno mu pomoci nemůžu a jak jsi přišla na na ten vytučněný názor, to už nechápu vůbec. Nejspíš asi tím, že poslední dobou čteš jen to, co se Ti hodí pro podporu Tvých teorií o mně a Munďákovi. Taky neznáš dopodrobna můj příběh, jednak proto, že ho tu nedokážu dopodrobna popsat a zdá se mi to i zbytečné a druhak asi proto, že spousta věcí se ti do Tvé teorie o mé "lenosti cokoliv v manželství řešit" nehodí.
Sice dokážu pochopit, že Tě třeba můžu rozčilovat, ale spousta Tvých argumentů je naprosto mimo mísu, třeba, že jsem příliš slabá, abych ho nechala padnout, nevím, kdes to vzala, že neberu ohled na děti...tys snad brala ohled na děti, když sis chtěla ublížit? A že jsem manipulátor, Ty mě snad znáš? Mluvila jsi někdy se mnou, že si dovolíš mě takhle odsuzovat?
A co se týče toho, že se chováš jako mistr světa, vždyť to tu pořád hlásáš, jak Ty jsi na rozdíl ode mně ty děti zajistila, jak jsi na ně dbala, kdežto já jsem dle Tvého psaní zřejmě krkavčí matka, kterou její děti nezajímají a radši se nechá stáhnou svým závislým manželem do dluhů, jen aby ho nemusela opustit. Tak jaképak, že to nejsou Tvoje pocity.
No a nakonec chci podotknout jen to, že už se mi povedlo zase konečně složit nějaké peníze na účet, tak mám zase už z čeho platit závazky. Munďák se mi tu před chvílí snažil naznačit, že jako má propad, tak jsem ho slušně poslala do háje, tak už zase ulkízí a přestavuje pracovnu, celé to tam předělal, teď vytírá a zametá a prý bude i malovat, tak to jsem tedy celá zvědavá. Přes den mi vozil peníze do bank a byl se ptát na jednu práci, tak snad mu odpovědí, uvidíme...

Jasně: "jen si dupni, Evžene" :)
Práce (jakákoliv) je nejlepším lékem. Měl by se zaúkolovat od 7ráno až do 20večer a postupně odškrtávat, aby neměl pocit marného dne. A ani čas na voloviny. Ale to si musí udělat sám.... To byla kdysi jedna moje metoda.

Ano, práce (jakákoliv) by měla působit v situaci jako je Munďák jako terapie.
Bohužel, nelze úkolovat někoho, kdo se úkolovat ( a zaměstnat) nechce dát. Znám to ze svého příběhu - kdysi jsem po návratu z jeho léčení mého manžela vysloveně upozorňovala až prosila - převezmi teď firmu na chvíli na svá bedra, teď si zas na oplátku já strašně potřebuju odpočinout ( po 3,5měsících, kdy jsem měla komplet na hrbu všechno). Aspoň na týden si potřebuju trochu odfouknout...
Jako bych hrách na stěnu házela - raděj než ve firmě setrvával u televize apod., a když už konečně začal něco organizovat, tak jak utratit najednou veškeré firemní peníze za nákup (zbytečného) Mercedesu za milion ... :dumbom:

Ale jedním typem práce bych Ros, na tvém místě, Munďáka určitě nepověřovala - rozvoz peněz do bank (viz poslední věta tvého příspěvku 363) ...po zkušenostech s nákupem hodinek a tak.... :(
Přiznám se, že vůbec formulaci "rozvoz peněz do bank" vlastně nerozumím, já všechno posílám převodem přes internet, ale možná že v lékarnictví to je (možná kvůli hotovosti??) jinak, nevím...

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Tady jde o nepochopení. Nepsala jsem že jsi líná apriori. Psala jsem, že si líná cokoliv s Munďákem a se svým manželstvím  řešit. Jen čekáš, jak to dopadne a mažeš si med kolem pusy šancemi, že co když tentokrát už to zvládne. A v tom je zásadní rozdíl.
A že si připadám jak mistr světa, blábláblá, to je jenom tvá domněnka. To není mé psaní a nejsou to mé pocity.
Já jsem matka, která v jisté životní situaci nezvládla svůj život, nebyla svým dětem psychickou oporou, když mě velmi potřebovaly. Ale finančně, finančně jsem to vždy utáhla, abychom nemuseli po žebrotě. A na to jsem hrdá. I když mi bylo velmi zle, nenechala jsem své děti finančně ve srabu, jako nechává vaše děti (a tebe) ve srabu Munďák.

Majko, neznám dopodrobna Tvůj příběh, ale zdá se mi, že poslední dobou jsi zřejmě vstávala napřed levou zadní, ne? Že pokaždé, když reaguješ na moje příspěvky, jsi tak tvrdá a plná nepochopení. Zrovna u Tebe mně to udivuje, vždyť přece víš, že na to dno mu pomoci nemůžu a jak jsi přišla na na ten vytučněný názor, to už nechápu vůbec. Nejspíš asi tím, že poslední dobou čteš jen to, co se Ti hodí pro podporu Tvých teorií o mně a Munďákovi. Taky neznáš dopodrobna můj příběh, jednak proto, že ho tu nedokážu dopodrobna popsat a zdá se mi to i zbytečné a druhak asi proto, že spousta věcí se ti do Tvé teorie o mé "lenosti cokoliv v manželství řešit" nehodí.
Sice dokážu pochopit, že Tě třeba můžu rozčilovat, ale spousta Tvých argumentů je naprosto mimo mísu, třeba, že jsem příliš slabá, abych ho nechala padnout, nevím, kdes to vzala, že neberu ohled na děti...tys snad brala ohled na děti, když sis chtěla ublížit? A že jsem manipulátor, Ty mě snad znáš? Mluvila jsi někdy se mnou, že si dovolíš mě takhle odsuzovat?
A co se týče toho, že se chováš jako mistr světa, vždyť to tu pořád hlásáš, jak Ty jsi na rozdíl ode mně ty děti zajistila, jak jsi na ně dbala, kdežto já jsem dle Tvého psaní zřejmě krkavčí matka, kterou její děti nezajímají a radši se nechá stáhnou svým závislým manželem do dluhů, jen aby ho nemusela opustit. Tak jaképak, že to nejsou Tvoje pocity.
No a nakonec chci podotknout jen to, že už se mi povedlo zase konečně složit nějaké peníze na účet, tak mám zase už z čeho platit závazky. Munďák se mi tu před chvílí snažil naznačit, že jako má propad, tak jsem ho slušně poslala do háje, tak už zase ulkízí a přestavuje pracovnu, celé to tam předělal, teď vytírá a zametá a prý bude i malovat, tak to jsem tedy celá zvědavá. Přes den mi vozil peníze do bank a byl se ptát na jednu práci, tak snad mu odpovědí, uvidíme...

Jasně: "jen si dupni, Evžene" :)
Práce (jakákoliv) je nejlepším lékem. Měl by se zaúkolovat od 7ráno až do 20večer a postupně odškrtávat, aby neměl pocit marného dne. A ani čas na voloviny. Ale to si musí udělat sám.... To byla kdysi jedna moje metoda.

:D jo jo,Evžen si dupnul :D, dotklo se mně že "jsemlíná cokoliv v manželství řešit", jinak si Majku ráda přečtu, ale poslední dobou už se do mně naváželapříliš na můj vkus.
Co se týče Munďáka, denně se ho ptám, co bude dělat, ale abych mu plánovala rozvrh...? To musí sám, já za jeho život nemůžu přebírat odpovědnost, ale zkusím mu poradit, aby si to odšrtával :)

Blossom napsal(a):

Ano, práce (jakákoliv) by měla působit v situaci jako je Munďák jako terapie.
Bohužel, nelze úkolovat někoho, kdo se úkolovat ( a zaměstnat) nechce dát. Znám to ze svého příběhu - kdysi jsem po návratu z jeho léčení mého manžela vysloveně upozorňovala až prosila - převezmi teď firmu na chvíli na svá bedra, teď si zas na oplátku já strašně potřebuju odpočinout ( po 3,5měsících, kdy jsem měla komplet na hrbu všechno). Aspoň na týden si potřebuju trochu odfouknout...
Jako bych hrách na stěnu házela - raděj než ve firmě setrvával u televize apod., a když už konečně začal něco organizovat, tak jak utratit najednou veškeré firemní peníze za nákup (zbytečného) Mercedesu za milion ... :dumbom:

Ale jedním typem práce bych Ros, na tvém místě, Munďáka určitě nepověřovala - rozvoz peněz do bank (viz poslední věta tvého příspěvku 363) ...po zkušenostech s nákupem hodinek a tak.... :(
Přiznám se, že vůbec formulaci "rozvoz peněz do bank" vlastně nerozumím, já všechno posílám převodem přes internet, ale možná že v lékarnictví to je (možná kvůli hotovosti??) jinak, nevím...

No já bych taky ráda, aby už někde dělal, ale když na něj netlačím, tak něco sice dělá kolem baráku, ale zdá se mi , že do zaměstnání se zase až tak nehrne. Včera jsem o tom vedli debatu, tak doufám, že se pohne, dneska měl napsat strukturované životopisy a rozeslat je, tak uvidím.
Co se týče rozvážení peněz do bank, fyzicky tam ty peníze musím nějak dostat čili se jedná o složení hotovosti na účet a navíc jsem doposud na účtě nic neměla, takže všechno, co jsem potřebovala urgentně zaplatit se muselo řešit složením na účet. Naštěstí si už všechny peníze, co mu svěřím, předem přepočítám, takže vím, co kam veze a tak si už žádné hodinky kupovat nemůže :D

Tak jsem právě viděla, stavil se tu, že jede do Průhonic do Makra, tak snad....

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Majko, neznám dopodrobna Tvůj příběh, ale zdá se mi, že poslední dobou jsi zřejmě vstávala napřed levou zadní, ne? Že pokaždé, když reaguješ na moje příspěvky, jsi tak tvrdá a plná nepochopení. Zrovna u Tebe mně to udivuje, vždyť přece víš, že na to dno mu pomoci nemůžu a jak jsi přišla na na ten vytučněný názor, to už nechápu vůbec. Nejspíš asi tím, že poslední dobou čteš jen to, co se Ti hodí pro podporu Tvých teorií o mně a Munďákovi. Taky neznáš dopodrobna můj příběh, jednak proto, že ho tu nedokážu dopodrobna popsat a zdá se mi to i zbytečné a druhak asi proto, že spousta věcí se ti do Tvé teorie o mé "lenosti cokoliv v manželství řešit" nehodí.
Sice dokážu pochopit, že Tě třeba můžu rozčilovat, ale spousta Tvých argumentů je naprosto mimo mísu, třeba, že jsem příliš slabá, abych ho nechala padnout, nevím, kdes to vzala, že neberu ohled na děti...tys snad brala ohled na děti, když sis chtěla ublížit? A že jsem manipulátor, Ty mě snad znáš? Mluvila jsi někdy se mnou, že si dovolíš mě takhle odsuzovat?
A co se týče toho, že se chováš jako mistr světa, vždyť to tu pořád hlásáš, jak Ty jsi na rozdíl ode mně ty děti zajistila, jak jsi na ně dbala, kdežto já jsem dle Tvého psaní zřejmě krkavčí matka, kterou její děti nezajímají a radši se nechá stáhnou svým závislým manželem do dluhů, jen aby ho nemusela opustit. Tak jaképak, že to nejsou Tvoje pocity.
No a nakonec chci podotknout jen to, že už se mi povedlo zase konečně složit nějaké peníze na účet, tak mám zase už z čeho platit závazky. Munďák se mi tu před chvílí snažil naznačit, že jako má propad, tak jsem ho slušně poslala do háje, tak už zase ulkízí a přestavuje pracovnu, celé to tam předělal, teď vytírá a zametá a prý bude i malovat, tak to jsem tedy celá zvědavá. Přes den mi vozil peníze do bank a byl se ptát na jednu práci, tak snad mu odpovědí, uvidíme...

Jasně: "jen si dupni, Evžene" :)
Práce (jakákoliv) je nejlepším lékem. Měl by se zaúkolovat od 7ráno až do 20večer a postupně odškrtávat, aby neměl pocit marného dne. A ani čas na voloviny. Ale to si musí udělat sám.... To byla kdysi jedna moje metoda.

:D jo jo,Evžen si dupnul :D, dotklo se mně že "jsemlíná cokoliv v manželství řešit", jinak si Majku ráda přečtu, ale poslední dobou už se do mně naváželapříliš na můj vkus.
Co se týče Munďáka, denně se ho ptám, co bude dělat, ale abych mu plánovala rozvrh...? To musí sám, já za jeho život nemůžu přebírat odpovědnost, ale zkusím mu poradit, aby si to odšrtával :)

Ale no tak...Ros...vždyť o tom přece tady píšu...sám si musí! ok? Ne neraď mu nic, pošle tě ...víš kam...to bylo "moje" dělání si dobře (odškrtávání)a pocitu nepromarněneného a užitečného dne..

Wiki: Ale no tak...Ros...vždyť o tom přece tady píšu...sám si musí! ok? Ne neraď mu nic, pošle tě ...víš kam...to bylo "moje" dělání si dobře (odškrtávání)a pocitu nepromarněneného a užitečného dne..

No vždyť já vím, že's to psala, to byla jen moje úvaha, že mu přeci nebudu dělat rozvrh, nejsem "souška učitelka" :D,
i když mi chvílema připadá, že on by byl asi radši, kdybych něco takového byla, nějaká bezpohlavní pečovatelka zkřížená s maminkou, ale to zase nehodlám dělat já. Tak uvidím, co bude dál, chci si s ním o vztahu promluvit, ale zatím jsem neměla čas, tak snad o víkendu.

ahojík Ros.... tak jak to u vás vypadá, doufám, že je vše v pohodě, a jen ti zase zlobí PC, tak až budeš moct,a budeš mít náladu tak zase napiš ju?  držím vám oběma pěstičky, papa M.

Ahoj všichni, ono není moc co psát. V sobotu jsem stávkovala, Munďák vařil a dbal o domácnost a já jsem si dělala svoje: uklízela jsem si "pracovnu" - nevím co to je za místnost, jestli Kočičí pokoj nebo pracovna -, starala jsem se zase po čase o akvária, prostějsem se zaobírala svými zájmy a koníčky a mezitím pospávala,škoda že jsem se nedostala taky ven, ale mám ňákej břichabol, tak asi ani nepůjdu dnes tančit, to bych si to břicho tím břišním tancem jen rozbouřila a nerada bych se při tom po**ala :D.
S Munďákem jsme nakonec o vztahu nemluvili, ale mluvili jsme o něčem jiném, začal mi předhazovat, že je doma sám a že z toho svého pokoje má deprese a já už začala tušit odkud vítr vane, no a pak z něj vylezlo, že by chtěl zpátky do lékárny, aby byl mezi lidmi a že by si tam hledal práci. Tak jsem mu to odmítla, že to prostě nejde, že bych neměla klid na práci a musela bych ho pořád hlídat, což by nám neprospělo ani jednomu.....prostě a jednoduše jsme se o tom dohadovali včera celý večer, nebylo to nic příjemného, zkoušel na mně kde co, ale nakonec pochopil moje stanovisko, že jsem na pokraji zhroucení a že si nebudu ještě s ním přidělávat další starosti. Dost dlouho byl uraženej a naštvanej, ale pak to, sice asi za 2 hodiny, ale přeci jen ztrávil a tak teď vysedává v obchodních centrech u jednoho kafe a dělá si ty své věci tam. Nevím jestli tomám považovat za pozitivum, ale svoji hranici jsem obhájila a jsem se sebou docela spokojená, že mě ani prosby, ani jiné obstrukce a nátlak z jeho strany nezlomily. Sice to není ideální stav, ale třeba se to zlepší, jak bude přicházet na to ,že postojem ufňukaného nebo vztekajícího se děcka nic nezíská a možná se pomalu začne chovat jako rovnocenný partner i ve chvílích, kdy máme odlišný názor na věc. Dřív totiž bylo zvykem, že pokud nebylo po jeho, tak se s ním nedalo vydržet a to, že musí dělat kompromisy se teď ve svém věku bude muset horko těžko naučit.

Rosamundo - :supr: :supr: :supr:
Výborně, zase ses posunula trošku dál :jojo: Není co dodat, musím Tě pochválit a napsat Ti velkou jedničku s hvězdičkou :D :supr: !!!

Ros, taky jsem ráda, že je Ti trošku líp a jakási naděje svitla.
A víš, že já Munďáka s těmi obchodními centry chápu? Můj manžel běžně upozorňuje naše nové známé, že jsem "restaurační" typ :D, taky potřebuji "cvrkot". :supr:
Tak ať se vám daří.

Nějak tomu nerozumím: " tak teď vysedává v obchodních centrech u jednoho kafe a dělá si ty své věci tam."
Jaké věci tam dělá?
Chápu na tom ale to, že nechce sedět doma sám. Z toho by mi taky hráblo.

No tak jsem ho trochu přecenila, včera zase hádka, že v té lékárně být musí, aby nebyl doma sám, prostě ten můj postoj nechápe, vždyť "ta lékárna je taky jeho" a "chce být se mnou", pak následovaly výhrůžky,že odtud musí vypadnout (on,asi si myslel, že ho začnu prosit, aby nechodil) a já mu řekla, ať tedy jde, že ho nedržím, pokud si myslí, že mu bydlení s čongama a cikánama na ubytovně pomůže. Pak jsem to ještě večer probrala s tou mojí psycholožkou, tak se dle jejího návodu budu snažit při dohadování s ním jednat "dospěle" a ne jako jeho maminka, i když mám pocit, že by mu to vyhovovalo spíš než rovnocenné partnerství. A musí si najít jinou psycholožku, páč ta moje nás oba z pochopitelných důvodů léčit nechce.
Co se týče těch "jeho věcí", které si dělá v obchodních centrech v kavárně, tím jsem myslela hledání práce na internetu a odepisování na ty inzeráty. Potom vždycky to, co si vybere, tak tam buď napíše nebo se tam zastaví. Zatím ho ale bohužel nikde nechtějí.
Taky jsem mu navrhla, aby si zajel tady kousek do společnosti Fokus, která se zabývá resocializací lidí po psychiatrickém léčení, pomáhají jim tam najít práci, je tam sociální pracovnice, pracuje tam i jedna sestra ze Sadské, tak snad si tam zajede.... Dneska z toho vypadá nějak přepadle, tak doufám, že se zase nepropadne, abych ho do té Sadské nevezla zítra nebo v pátek znova, držte mi pěsti.
A DÍKY VŠEM ZA PODPORU!

Rosamundo, Munďákova vlastní resocializace jde ztuha, dře to - ale nesmíš za žádnou cenu polevit :jojo:!!!
Ty ses naučila mu vymezit mantinely, Munďák se musí naučit se pohybovat ve vymezených mantinelech. Je jasné, že se mu to nelíbí, kňourá a prská - buď pevná a důsledná a neslevuj mu ani o milimetr. To máš jako s malým dítětem - když je v rekonvalescenci po těžkém zápalu plic, taky mu hned nekoupíš vaničku zmrzliny a nepošleš ho bruslit :)
S tím Fokusem je to dobrý nápad - hned tam Munďáka pošli.
Aspoň se projede, přijde na jiné myšlenky a večer Ti nebude skřehotat, jak byl celý den opuštěný chudák :D

Jenže on do Fokusu jet nechce, on chce do lékárny. Jela jsem si domů udělat oběd, mám to od lékárny 5 minut, no a místo pohody a klidu zase hádka, že jsem na něj jak generál a že se mnou nemůže žít a kdesi cosi, včetně výčitek, co jsem mu tehdy a tehdy neumožnila a že se vedle mně necítí jako chlap.... Tak jsem mu řekla, ať se laskavě dokonce týdne rozhodne, jestli mě opustí nebo se mnou zůstane. Na to otočil, že neví kam by šel, tak jsme mu řekla, že to si musí vyřešit sám. Od mojí psycholožky jsme dostali číslo na rodinnou poradnu v Nymburce, tak jsem se ho rovnou zeptala, jestli tam mám ještě vůbec volat, jestli vůbec hodlá na tom vztahu ještě pracovat, tak řekl, že jo.Tak tam zkusím cinknout a objednat nás, uvidím jestli to k něčemu bude. Byla by to i přes to všechno škoda, přece jen zahodit 20 let kvůli chlastu a práškům a odcizení kvůli pobytu v léčebně.

No jo, takhle vyvádí každej závislák násilím odstřiženej až do konce života od pramenů slasti :lol:
Ne abys mu polevila "aby byl doma klid" nebo "abych už měla od těch scén konečně pokoj" :dumbom: !!! Účelem těchhle scén je otravovat Ti život tak dlouho, až už to nervově nevydržíš a pustíš ho do lékárny. Jakmile by tam jednou vlez´, byl by konec.
Jakmile se zmíní ještě jednou o lékárně, zmínila bych se pro změnu já o doléčovací skupině, kterou Munďák očividně potřebuje jako prase drbání, aby ho přešel craving (nebezpečné bažení).
A vůbec: jak to, že nikam na podobné aktivity stále ještě nechodí :co: ?!?
Rosamundo, já se Ti tady pořád snažím vysvětlit, že veškeré problémy, které v manželství máte pramení jen a pouze z Munďákovy závislosti, manželská poradna v tomhle případě naprosto nic neřeší, panč tam budete probírat nějaké důsledky a naprosto nebudete řešit příčiny. Přece si nemyslíš, že v manželské poradně se poradci Munďák přizná, že je na manželku hnusnej a ohavnej díky tomu, že ho nechce pustit do lékárny a on si nemůže zfetovat hubu?!? Že vám nefunguje řadu let sexuální soužití proto, že mezi Munďákovy priority dlouhá léta patřily benzodiazepiny v kombinaci s alkoholem a došlo to tak daleko, že mu nahradily sexování vůbec?!? Jako ano, manželská poradna taky hraje ve vašich problémech svoji roli, ale Ty záměrně přeskakuješ nejdůležitější a prvotní článek celého řetězu a tím je doléčování páně manžela, aby jeho závislost korigovali odborníci. Vidíš, že chybí doléčování a s Munďákem není k vydržení, protože dělá jak pominutej, aby se do tý lékárny dostal a je zběsilej jako ty jezinky v pohádce o Smolíčkovi, aby dosáhl svého :jojo:

Rosamunda napsal(a):

Jenže on do Fokusu jet nechce, on chce do lékárny. Jela jsem si domů udělat oběd, mám to od lékárny 5 minut, no a místo pohody a klidu zase hádka, že jsem na něj jak generál a že se mnou nemůže žít a kdesi cosi, včetně výčitek, co jsem mu tehdy a tehdy neumožnila a že se vedle mně necítí jako chlap.... Tak jsem mu řekla, ať se laskavě dokonce týdne rozhodne, jestli mě opustí nebo se mnou zůstane. Na to otočil, že neví kam by šel, tak jsme mu řekla, že to si musí vyřešit sám. Od mojí psycholožky jsme dostali číslo na rodinnou poradnu v Nymburce, tak jsem se ho rovnou zeptala, jestli tam mám ještě vůbec volat, jestli vůbec hodlá na tom vztahu ještě pracovat, tak řekl, že jo.Tak tam zkusím cinknout a objednat nás, uvidím jestli to k něčemu bude. Byla by to i přes to všechno škoda, přece jen zahodit 20 let kvůli chlastu a práškům a odcizení kvůli pobytu v léčebně.

Ros, myslím na tebe a čtu to se smutkem v duši.
Na tvém místě bych byla tvrdá a rozhodně ho do lékárny nepustila, i kdyby se na hlavu stavěl.
A rozhodně bych poměr sil zkusila otočit: Ne, že ať ON se rozhodne, zda s tebou chce dál žít, ale že TY se rozhoduješ, zda DÁL ŽÍT S NÍM !!!!! A dodala bych, že se vedle něj necítím jako ženská už léta a že už mi dochází trpělivost.
A rozhodně bych na tvém místě VÁS nebo JEHO už neobjednávala vůbec nikam. Jestli on chce ten vztah zachránit (protože evidentně on ten vztah  posírá průběžně už tolik let!! :dumbom:  )
tak ať prro to kouká taky on sám něco dělat.

Ros, přestaň zachraňovat, vyvíjet aktivitu, objednávat vás ke všem čertům (vždyť už jste snad u všech čertů dávno byli...:( ).
Pokud někoho někam objednávat nebo zachraňovat, tak SEBE a kvůli SOBĚ. Munďák ať se postará.
Promiň mi mou radikálnost, ale ona je na místě... :(

Ros, já ti posílám jen kopu energie a síly.
Mně se zdá, že M. zatím moc nepochopil. Z toho pohledu, že on je strůjcem svého života a on by měl převzít už konečně za sebe taky odpovědnost - tam je na nule. Má stále potřebu obviňovat druhé apod. Což je úplně špatně...
Já bych mu v tuto chvíli skutečně řekla, že už ne. Už dál musí (a to cokoliv) sám.

Řekla bych, žes postupovala dost dobře. Jako partnerka. :supr:

Blossom: Pokud někoho někam objednávat nebo zachraňovat, tak SEBE a kvůli SOBĚ. Munďák ať se postará.

No přesně to jsem udělala, zkusím ten vztah zachránit kvůli sobě, ale to musí chtít taky on a on chce a páč jediný telefonista v rodině jsem já, tak jsem volala já. Nedělám to už pro něj, ale především pro sebe, chci mít jasno a to, si myslím, nám do toho vztahu může pohled nezávislé osoby vnést. Jinak jsem mu samozřejmě řekla, že už mě to přestává bavit a když mi vyhrožoval, že o té lékárně bude mluvit pořád, tak jsem mu zase pohrozila já, že to taky může přestat velice brzy bavit mně.
Jinak mu samozřejmě povolit nehodlám, ani nemůžu , páč to bych se z toho zcvokla úplně, jen si to představím, že by tu se mnou byl a už mám "osypky" a adrenalin letí do oblak. Ne proto, že bych natruc ho sem nechtěla pustit, ale proto, že jsem se čerstvě horko těžko zbavila nutkavých kontrolorských myšlenek a on by mě tam zase vracel zpět. Jen mám obavu, aby mi sem ze vzdoru nenapochodoval, páč bych ho odtud nemohla nijak dostat, jedině snad tím, že bych ho neustále hlídala, což by ho možná zase dohnalo k odchodu. Jinak nevím, ale mám z té představy, že sem přijde, sedne si tu do křesla a řekne: "A co teď se mnou uděláš, zavoláš na mě policajty?", docela dost strach, páč žádný policajt ho odtud nevyvede, když mu patří půl firmy, i když jen jako spolupracující osobě. A obávám se, že on je takovéhohle kousku pod tlakem, že mu nechci vyhovět, schopen. Ale to by na druhou stranu byla poslední kapka do přeplněného poháru mé trpělivosti a bylo by po ptákách.

Wiki napsal(a):

Ros, já ti posílám jen kopu energie a síly.
Mně se zdá, že M. zatím moc nepochopil. Z toho pohledu, že on je strůjcem svého života a on by měl převzít už konečně za sebe taky odpovědnost - tam je na nule. Má stále potřebu obviňovat druhé apod. Což je úplně špatně...
Já bych mu v tuto chvíli skutečně řekla, že už ne. Už dál musí (a to cokoliv) sám.

Řekla bych, žes postupovala dost dobře. Jako partnerka. :supr:

Jo Wiki, to mu pořád opakuju dokolečka, že musí sám a ať si to vyřeší sám, jenže on je nějakej zabedněnej nebo co, nepochopí a připadá mi, že je mu to i jedno, že ho tam kvůli svému zdraví pustit nemůžu a tvrdí, že jemu jde taky o zdraví, jenže on může být ve společnosti i jinde, ale já jinde v lékárně být nemůžu. No a k tomu "už ne" se, mám pocit, tímhle jeho přístupem pomalu a jistě dopracuju taky a možná, že to ani nebude tak pomalu, začínámho už mít až po krk. :mad:

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ros, já ti posílám jen kopu energie a síly.
Mně se zdá, že M. zatím moc nepochopil. Z toho pohledu, že on je strůjcem svého života a on by měl převzít už konečně za sebe taky odpovědnost - tam je na nule. Má stále potřebu obviňovat druhé apod. Což je úplně špatně...
Já bych mu v tuto chvíli skutečně řekla, že už ne. Už dál musí (a to cokoliv) sám.

Řekla bych, žes postupovala dost dobře. Jako partnerka. :supr:

Jo Wiki, to mu pořád opakuju dokolečka, že musí sám a ať si to vyřeší sám, jenže on je nějakej zabedněnej nebo co, nepochopí a připadá mi, že je mu to i jedno, že ho tam kvůli svému zdraví pustit nemůžu a tvrdí, že jemu jde taky o zdraví, jenže on může být ve společnosti i jinde, ale já jinde v lékárně být nemůžu. No a k tomu "už ne" se, mám pocit, tímhle jeho přístupem pomalu a jistě dopracuju taky a možná, že to ani nebude tak pomalu, začínámho už mít až po krk. :mad:

Já ti to docela věřím :) . Ale Ros, ty seš neobyčejně statečná baba, fakt :D , jiného by to převálcovala, ale ty ses nedala. Vím, že už toho máš taky dost, ale nebude to trvat věčně . Nemůže to trvat věčně. Uvidíš jak budeš zrát  (ne  s.r.á.t. !! - s ohledem na tvůj příspěvek o bolení břicha a břišní tanec :D )a dozrávat a podle toho jednat....:hjarta:

Ros, ty sice pořád dokolečka mu opakuješ, ať si to vyřeší sám, ale pak jdeš, a ty doktory a psychology obvoláváš ty. Verbálně děláš něco úplně jiného, než fakticky. A on to ví a zneužívá.
Jsi v podivně podřízeném postavení někoho, kdo čeká, zda jeho partner se rozhodne s ním zůstat... (???), jako by tï on dělal nějakou milost, že to ON S TEBOU doteď vůbec vydržel :dumbom: :dumbom: :dumbom:

No a co dělat, až on vejde do lékárny a nebude se chtít hnout? Říct - tak fajn, miláčku. Tak teď to KOMPLET VŠECHNO zas pro změnu pár let převezmi ty.
A já si jdu objednat pro sebe Sadskou, případně lázně na nervy atd. , teď zas pro změnu živ rodinu ty a já odcházím řešit do sanatorií sama sebe. Tebe se tam už nařešili dost.
A opravdu bych odešla.

Nakonec-lékárna už bude za čas prodaná, tak tahle obava skončí a stejně si budete hledat zaměstnání oba, ne?

Rosamunda napsal(a):

... Jinak jsem mu samozřejmě řekla, že už mě to přestává bavit a když mi vyhrožoval, že o té lékárně bude mluvit pořád, tak jsem mu zase pohrozila já, že to taky může přestat velice brzy bavit mně.

Panebože, Ros - sleduješ, co z něj ta závislost dělá? Uminuté, trucovité, vzteklé malé dítě ...:usch:

...Jen mám obavu, aby mi sem ze vzdoru nenapochodoval, páč bych ho odtud nemohla nijak dostat, jedině snad tím, že bych ho neustále hlídala, což by ho možná zase dohnalo k odchodu.... Jinak nevím, ale mám z té představy, že sem přijde, sedne si tu do křesla a řekne: "A co teď se mnou uděláš, zavoláš na mě policajty?", docela dost strach, páč žádný policajt ho odtud nevyvede, když mu patří půl firmy...

Ros, jsi dost vysoká a dost erudovaná na to, abys ho chytila za flígr a z té lékárny ho osobně vynesla v zubech.
Uvědom si, že je manžel nevyléčený toxikoman, který ví, že o tu lékárnu pravděpodobně přijdete a on už nikdy nebude mít příležitost volně se k nějakým lékům dostat. To, co Ty považuješ za zboží má pro něj cenu zlata a počítej s tím, že bude vymýšlet všechny možné úskoky, aby se dostal dovnitř a pořádně se tam napakoval.
Nevěřila bys, čeho všeho je narkoman schopen, aby dosáhl uspokojení svých potřeb a já se bojím toho, aby Ti nějakým úskokem či nedejbože za použití násilí nesebral klíče od lékárny, když to nepůjde po dobrém :jojo:
I kdyby Tě měl někde zamknout, sebrat Ti kabelku s klíčema, sednout do auta a postupně odnosit a ukrýt všechno, co má pro něj nějakou cenu, včetně toho, že by se dostal dovnitř do opiátové lékárny (jako lékárnice snad víš, že to by byl ten největší mazec)!!!
Nechci Tě strašit, ale vzhledem k tomu, že už byl Tvůj muž 3x na neúspěšném léčení jsou takové obavy podle mě dosti na místě :jojo:

Wiki: Jo, máš pravdu, pomalu ale jistě k něčemu dozrávám, sice ještě nevím, k čemu, ale cítím to v kostech (a nejsou to zaražené větry :lol: ). Něco se ve mně mění, asi přichází období bouří....:D::
Blossom: To, že nás k lékaři objednávám já není žádný ústupek, máme to tak nastaveno od doby, kdy jsme se poznali, Munďák strašně nerad telefonuje, takže nedělám nic navíc ani jinak než dřív. A co se týče toho čekání až on se rozhodne, já nijak nečekám, já jsem mu spíš dala čas na rozmyšlenou, ale zdá se že už na to sám rád zapomněl, když souhlasí s návštěvou poradny, která by se měla konat až 28..
Co se týče prodeje lékárny, tak tam to tak rychle asi nepůjde, vypadá to dobře na 1/2 roku, jestli vůbec, taky se klidně může stát, že to nepůjde prodat, při dnešní krizi a s konkurencí vedle to je dost těžký. Ale ten nápad, že se mám sebrat a odejít, když on mi tam mocí mermo vleze, to je dobrý, to se mi líbí :supr:

Kiara: A vůbec: jak to, že nikam na podobné aktivity stále ještě nechodí  ?!?
Rosamundo, já se Ti tady pořád snažím vysvětlit, že veškeré problémy, které v manželství máte pramení jen a pouze z Munďákovy závislosti, manželská poradna v tomhle případě naprosto nic neřeší, panč tam budete probírat nějaké důsledky a naprosto nebudete řešit příčiny. Přece si nemyslíš, že v manželské poradně se poradci Munďák přizná, že je na manželku hnusnej a ohavnej díky tomu, že ho nechce pustit do lékárny a on si nemůže zfetovat hubu?!? Že vám nefunguje řadu let sexuální soužití proto, že mezi Munďákovy priority dlouhá léta patřily benzodiazepiny v kombinaci s alkoholem a došlo to tak daleko, že mu nahradily sexování vůbec?!?

Tohle všechno já, Kiaro , vím, ale přeci mu já zase nebudu shánět dolečování a psychoterapii? Nejsem sakra jeho máma nebo pečovatelka, tohle si musí opatřit sám. A co se týče toho, že on nebude v poradně chtít něco říct, tak to řeknu já, páč tam jdu proto, abychom ten stav vyřešili a ne si mazali med kolem pusy a lhali si do kapsy. To bych tam nemusela chodit vůbec .

Ros.....posílám moc pozitvní energie....

BM je už druhý měsíc na léčení...nepije....chodí dost často na vycházky a má volné víkendy...vždy musí všichni na tester....pokaždé někdo nadýchá...okamžitý vyhazov...vyhazov je i za malé snažení....má málo bodů...jde...
zatím se drží....zvolili si ho za mluvčího...píší testy...kdo nenapíše..nemá vycházku....on je hujer....má všechno...doučuje je

stýká se s dcerou...a s vnuky....syn se s ním nebaví...já taky ne...neodpovídám na sms....

vypadá to prý nadějně....dle dcery.....
já mu vůbec.....ale vůbec nevěřím.....ani půl procenta
uvidíme...

Blos: A rozhodně bych poměr sil zkusila otočit: Ne, že ať ON se rozhodne, zda s tebou chce dál žít, ale že TY se rozhoduješ, zda DÁL ŽÍT S NÍM !!!!!

Souhlas.
Navíc (jen tipuji) on moc dobře ví, že be Rosamundy by nepřežil, takže o odchodu bude maximálně jen mluvit - prostě vydírat. :|

Ros, takže jestli to dobře chápu, tak ty:

- obstaráváš živobytí celé rodině (už pár let jen ty)
- v polední přestávce ještě doběhneš domů uvařit oběd
- mezitím vás objednáváš všude možně, a zařizuješ vše telefonické,protože Munďák telefonuje nerad
- když je Munďák zrovna v léčebně, jezdíš tam za ním, podporuješ ho morálně a  a dovážíš mu kapesné
- ty (!) jemu (!!!? ) dáváš čas na rozmyšlenou (pokolikáté už?), jestli vůbec o váš vztah stojí
- odoláváš jeho nátlaku pustit ho do lékárny "ke zdroji"
- ON (!!) TOBĚ (!!!!!!!!!) vyčítá, že se necítí jako chlap , a dělá doma dusno
- zařizuješ a napravuješ věci, které Munďák rozbil (např. před vánoci jím rozbité auto - myslím, žes opravu taky   zařizovala ty, nebo ne?)

A co dělá Munďák??!!

Ros, nechci aby to vyznělo rýpavě, ale nevidíš ten nepoměr?

Ros, je mi hodně smutno, když to tady čtu. Nevidíš to, ale točíš se pořád dokolečka a téměř nic se nemění. Naprosto přesně to vystihla Blossom: něco jiného říkáš, něco jiného děláš. Vím, že je to pro tebe těžké, ale zkus ty říct konečně nějaké ultimátum a dodržet ho. Tohle není chlap pro život, to je jen závaží. Moc bych ti přála, abys to konečně dokázala vyřešit.

vero, nemusíš BM věřit, ani "doufat" - všechno co dělá, dělá kvůli tomu, aby se sám a vlastními silami dostal z toho marastu a sebepoškozování, ve kterém léta žil. Snaha se cení a počítá, lze si jen přát, aby mu abstinence vydržela i po návratu z léčby, BM se stal zase slušným a plnohodnotným člověkem a i když už ne Tvým manželem a partnerem, tak alespoň otcem dětí a dědečkem vnuků.
Před nástupem do léčby dopadl až na samé dno. Asi to potřeboval, aby se měl odkud odrazit :jojo:

Rosamunda napsal(a):

Tohle všechno já, Kiaro , vím, ale přeci mu já zase nebudu shánět dolečování a psychoterapii? Nejsem sakra jeho máma nebo pečovatelka, tohle si musí opatřit sám. A co se týče toho, že on nebude v poradně chtít něco říct, tak to řeknu já, páč tam jdu proto, abychom ten stav vyřešili a ne si mazali med kolem pusy a lhali si do kapsy. To bych tam nemusela chodit vůbec .

Rosamundo, nepochopily jsme se.
Já tvrdím od samého začátku, že základním stavebním kamenem je doléčování, které by si Munďák měl shánět sám z vlastní iniciativy, samostatně tam docházet, aniž by byl hlídán a celkově na sobě makat, aby udržel svojí abstinenci. Jakmile tohle neexistuje, vypovídá to hodně o osobnosti závislého pocienta, zejména to signalizuje zásadní fakt, že s ním bude těžké pořízení i v jiných složkách života. Rozumíme si?
Manželské poradna je instituce, jejímž cílem je řešit problémy v manželství, ovšem za předpokladu, že manželé jsou ochotni spolupracovat rukou společnou a nerozdílnou buď každý zvlášť sám na sobě, anebo jako dvoučlenný tým. Nevím, co si slibuješ od toho, že se tam objednáš, dotáhneš Munďáka na sezení a pokud nebude manžel chtít něco říct, řekneš to ty :co: Co když Ti terapeut po několika sezeních řekne, že celé snažení je marné, manžel nehledá žádnou motivaci, jak manželství zlepšit a vidí před Tebou jen dvě řešení - pouhou existenci vedle manžela tak dlouho, dokud Tě takové soužití totálně nevyčerpá a nezničí, nebo rozvod? Jsi připravena i na tuhle variantu?
A v poslední řadě musím dát za pravdu děvčatům.
Ty skutečně něco jiného říkáš a něco jiného konáš. Bohužel, všechno co konáš - respektive co jsi až dosud vykonala - je ve svém důsledku kontraproduktivní. Lze to vysledovat z toho, že ač ses snažila sebevíc, kýžený výsledek, tzn. šťastné manželství a vyrovnaný vztah Ti to absolutně nepřineslo. Chyba není jenom v Tobě - chyba je především v tom, že z manžela se postupem času stala obyčejná tasemnice, se kterou žiješ v jakési prapodivné symbióze a nenalézáš v sobě sílu podniknout tvrdé kroky, aby se z tasemnice stal opět rovnoprávný partner. To, že Munďáka pod nátlakem dovlečeš do manželské poradny není tvrdý krok, to je bohužel z Tvé strany pouze volání o pomoc a já se s lítostí obávám, že ani tentokrát nebude vyslyšeno :/

Kiara: Manželské poradna je instituce, jejímž cílem je řešit problémy v manželství, ovšem za předpokladu, že manželé jsou ochotni spolupracovat rukou společnou a nerozdílnou buď každý zvlášť sám na sobě, anebo jako dvoučlenný tým. Nevím, co si slibuješ od toho, že se tam objednáš, dotáhneš Munďáka na sezení a pokud nebude manžel chtít něco říct, řekneš to ty.  Co když Ti terapeut po několika sezeních řekne, že celé snažení je marné, manžel nehledá žádnou motivaci, jak manželství zlepšit a vidí před Tebou jen dvě řešení - pouhou existenci vedle manžela tak dlouho, dokud Tě takové soužití totálně nevyčerpá a nezničí, nebo rozvod? Jsi připravena i na tuhle variantu?

Jo, jsem a zcela určitě, už dřív jsem tu někde psala, že pokud se nebude snažit, tak s ním skončím a to stále platí. Nejsem s to posoudit, jak intenzivně hledá práci, nejsem s to určit jestli se snaží dost nebo ne, ale pokud ten vztah terapeut označí za nefunkční, tak budu mít aspoň dobrozdání, že tomu tak je i když to dávno vím. No a co budu mít z toho, že to tam řeknu, i když on nebude chtít? Asi pocit, že jsem udělala maximum a taky podle Munďákovy reakce uvidím, jestli se vůbec mám ještě snažit, i když po těch všech dohadech už sama nevím, jestli se ještě snažit chci. Kdo ví, co všechno se do 28. změní.
Blossom, on ten nepoměr není tak hrozný, některé věci jsem dělala i před tím, on zase dělal jiné. Že už je teď nedělá, je druhá věc, ale já obvolávám a obstarávám to, co se týká i mně, jeho léčbu nechávám na něm. A co se týče toho oběda, to je výjimka, páč mám střevní potíže, tak si jezdím uvařit domů, ne že bych tam jezdila mu vařit, to ani nápad, leda že bych byla :dumbom: . A co se týče toho času na rozmyšlenou, to je čistě moje benevolence, já už to mám srovnané, pokud nebude i dále nic dělat s doléčováním (doposud se doléčoval u té mojí psycholožky, která ho pak odmítla s tím, že oba léčit nemůže) a pokud terapeut v poradně řekne, že to nemá smysl, tak se ho nějak zbavím, bu´d půjde on nebo já.

..."ale pokud ten vztah terapeut označí za nefunkční, tak budu mít aspoň dobrozdání, že tomu tak je i když to dávno vím"...
..."chci mít jasno a to, si myslím, nám do toho vztahu může pohled nezávislé osoby vnést."

Ty řešíš za Munďáka a chceš, aby někdo řešil za tebe. Jste v tomto asi podobní.
Já opravdu nechápu, proč to potřebuješ mít ještě potvrzeno od někoho, i když nezávislého ...
Nikdo nežije tvůj život a nikdo za tebe nevyřeší, nikdo se nerozhodne místo tebe.
Je asi potřeba vystoupit z této spirály...

Držím palce.

Koloběžko, jak se říká: tonoucí se i stébla chytá.
Rosamunda chce vědět, co sama dávno tuší a chce to mít pro klid duše potvrzeno i od odborníka, aby věděla, že ona sama pro jejich manželství udělala naprosto všechno.
Někdo k tomuto výsledku dojde sám i bez odborníků, někdo v sobě holt nemá tu sílu rozseknout to i bez běhání po psycholozích, psychiatrech a manželských poradnách. Každý jsme jiný.
Rosamundo, na Tvém místě bych zvolila manželskou poradnu jako opravdu poslední mezník v tom, co jsi pro vaše manželství ještě ochotna podstoupit. Jestli mezitím dojde k nějakému excesu ze strany manžela - a já mám takové tušení v kostech, že něco takového ještě přijde - už bych se s návštěvou manželské poradny ani neobtěžovala a spakovala bych mu definitivně kufry.
MMCH já nerozumím Tvojí podřízené roli, do které ses v manželství vůči manželovi sama napasovala: ptáš se TY JEHO, jestli s Tebou chce zůstat (k neuvěření!!!) ON TOBĚ vyčítá, že se vedle Tebe necítí jako chlap (neskutečná drzost). To jsou věci, které jasně hovoří o tom, že jsi směrem k manželovi pozbyla za ta léta veškerou sebeúctu jako žena :grater: a pokud nebudeš pracovat i po rozpadu manželství na rozvoji svého vlastního já, pošlapaného sebevědomí a ztracené sebeúcty - což všechno lze a lze to vrátit do normálních kolejí tak, aby z Tebe byla zdravá, funkční ženská - budeš v dalším životě velmi, velmi nešťastná.

Rosamunda napsal(a):

Kiara: Manželské poradna je instituce, jejímž cílem je řešit problémy v manželství, ovšem za předpokladu, že manželé jsou ochotni spolupracovat rukou společnou a nerozdílnou buď každý zvlášť sám na sobě, anebo jako dvoučlenný tým. Nevím, co si slibuješ od toho, že se tam objednáš, dotáhneš Munďáka na sezení a pokud nebude manžel chtít něco říct, řekneš to ty.  Co když Ti terapeut po několika sezeních řekne, že celé snažení je marné, manžel nehledá žádnou motivaci, jak manželství zlepšit a vidí před Tebou jen dvě řešení - pouhou existenci vedle manžela tak dlouho, dokud Tě takové soužití totálně nevyčerpá a nezničí, nebo rozvod? Jsi připravena i na tuhle variantu?

Jo, jsem a zcela určitě, už dřív jsem tu někde psala, že pokud se nebude snažit, tak s ním skončím a to stále platí. Nejsem s to posoudit, jak intenzivně hledá práci, nejsem s to určit jestli se snaží dost nebo ne, ale pokud ten vztah terapeut označí za nefunkční, tak budu mít aspoň dobrozdání, že tomu tak je i když to dávno vím. No a co budu mít z toho, že to tam řeknu, i když on nebude chtít? Asi pocit, že jsem udělala maximum a taky podle Munďákovy reakce uvidím, jestli se vůbec mám ještě snažit, i když po těch všech dohadech už sama nevím, jestli se ještě snažit chci. Kdo ví, co všechno se do 28. změní.
Blossom, on ten nepoměr není tak hrozný, některé věci jsem dělala i před tím, on zase dělal jiné. Že už je teď nedělá, je druhá věc, ale já obvolávám a obstarávám to, co se týká i mně, jeho léčbu nechávám na něm. A co se týče toho oběda, to je výjimka, páč mám střevní potíže, tak si jezdím uvařit domů, ne že bych tam jezdila mu vařit, to ani nápad, leda že bych byla :dumbom: . A co se týče toho času na rozmyšlenou, to je čistě moje benevolence, já už to mám srovnané, pokud nebude i dále nic dělat s doléčováním (doposud se doléčoval u té mojí psycholožky, která ho pak odmítla s tím, že oba léčit nemůže) a pokud terapeut v poradně řekne, že to nemá smysl, tak se ho nějak zbavím, bu´d půjde on nebo já.

pořád mluvíě o tom, že když se nebude snaži......t? JAK se snaží??

agewa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Kiara: Manželské poradna je instituce, jejímž cílem je řešit problémy v manželství, ovšem za předpokladu, že manželé jsou ochotni spolupracovat rukou společnou a nerozdílnou buď každý zvlášť sám na sobě, anebo jako dvoučlenný tým. Nevím, co si slibuješ od toho, že se tam objednáš, dotáhneš Munďáka na sezení a pokud nebude manžel chtít něco říct, řekneš to ty.  Co když Ti terapeut po několika sezeních řekne, že celé snažení je marné, manžel nehledá žádnou motivaci, jak manželství zlepšit a vidí před Tebou jen dvě řešení - pouhou existenci vedle manžela tak dlouho, dokud Tě takové soužití totálně nevyčerpá a nezničí, nebo rozvod? Jsi připravena i na tuhle variantu?

Jo, jsem a zcela určitě, už dřív jsem tu někde psala, že pokud se nebude snažit, tak s ním skončím a to stále platí. Nejsem s to posoudit, jak intenzivně hledá práci, nejsem s to určit jestli se snaží dost nebo ne, ale pokud ten vztah terapeut označí za nefunkční, tak budu mít aspoň dobrozdání, že tomu tak je i když to dávno vím. No a co budu mít z toho, že to tam řeknu, i když on nebude chtít? Asi pocit, že jsem udělala maximum a taky podle Munďákovy reakce uvidím, jestli se vůbec mám ještě snažit, i když po těch všech dohadech už sama nevím, jestli se ještě snažit chci. Kdo ví, co všechno se do 28. změní.
Blossom, on ten nepoměr není tak hrozný, některé věci jsem dělala i před tím, on zase dělal jiné. Že už je teď nedělá, je druhá věc, ale já obvolávám a obstarávám to, co se týká i mně, jeho léčbu nechávám na něm. A co se týče toho oběda, to je výjimka, páč mám střevní potíže, tak si jezdím uvařit domů, ne že bych tam jezdila mu vařit, to ani nápad, leda že bych byla :dumbom: . A co se týče toho času na rozmyšlenou, to je čistě moje benevolence, já už to mám srovnané, pokud nebude i dále nic dělat s doléčováním (doposud se doléčoval u té mojí psycholožky, která ho pak odmítla s tím, že oba léčit nemůže) a pokud terapeut v poradně řekne, že to nemá smysl, tak se ho nějak zbavím, bu´d půjde on nebo já.

pořád mluvíě o tom, že když se nebude snaži......t? JAK se snaží??

Já vím, že se nesnaží, jenže do toho všeho, co mám za potíže s lékárnou a s dluhy, se ještě stěhovat nebo nátlakem vystěhovávat jeho, na to už nemám sil. A taky nemůžu chtít zázraky od psychicky nemocného za 1 měsíc po propuštění. Kdyby to bylo jen o přeléčené závislosti, tak to taky bude jiná.

Kiara: MMCH já nerozumím Tvojí podřízené roli, do které ses v manželství vůči manželovi sama napasovala: ptáš se TY JEHO, jestli s Tebou chce zůstat (k neuvěření!!!) ON TOBĚ vyčítá, že se vedle Tebe necítí jako chlap (neskutečná drzost). To jsou věci, které jasně hovoří o tom, že jsi směrem k manželovi pozbyla za ta léta veškerou sebeúctu jako žena

Vůbec vůči němu nejsem podřízená, spíš naopak doma vládnu tvrdou rukou, ale to tady vidět není, páč sem si chodím postěžovat. Naopak Munďák si doma stěžuje, že jsem jak generál a že vše musí být po mém :D a já si myslím, že má i v něčem pravdu, páč co doma nerozkážu, to není a kdybych všechny neúkolovala, chcípli bychom ve špíně a hlady.
A to s tím jestli chce zůstat, to není tak, že já se ho ptám, jestli on chce milostivě zůstat, to jsem blbě napsala, já mu dala spíš ultimátum ať si probere, jak to chce on a já uvidím, jestli je to pro mně přijatelné nebo ne a co se týče toho, že se necítí jako chlap, to je přeci jeho problém a taky jsemmu řekla ať si s tím pocitem něco udělá, že já to za něj řešit nebudu a že když se bude chovat jako chlap,tak se tak bude možná i cítit. To já zase nejsem vůbec ušlápnutá chudinka, i když to možná takhle přes písmenka vypadá.

Rosamundo, Tvůj manžel není psychicky nemocný!!! Neomlouvej ho něčím, co není pravda, nedělej z něj ubohou, bezvládnou a bezmocnou trosku!!! Tvůj manžel je závislák, naposledy byl léčen na oddělení, kam diagnózou vůbec nepatřil a tam se naučil markýrovat duševní potíže, protože to odkoukal od spolupacientů, kterým doopravdy něco je!!!
Totiž Tvůj hlavní problém je ten, že tvrdošíjně a zabejčeně popíráš sama před sebou Munďákovu závislost, která je alfou a omegou všech vašich problémů a místo toho na něj pasuješ psychiatrickou diagnózu, abys ho mohla donekonečna omlouvat a mohla tak omlouvat svoji vlastní slabost, kvůli které s manželem nedokážeš jaksepatří zatočit :jojo: Munďák možná nějakou přidruženou psychiatrickou diagnózu má, ale to není nic proti ničemu, váš hlavní problém je jeho třikrát nepřeléčená závislost na alkoholu a benzodiazepinech.
A na to, abys někam násilím či nátlakem vystěhovávala jeho, na to skutečně nepotřebuješ extra sil. Stačí kufr za dveře a výměna zámků. Možná namítneš, že je proti právním předpisům tohle udělat manželovi v jeho vlastním domě, načež Ti musím oponovat, že momentálně na tomhle domě vázne zástavní právo ve prospěch banky za společné dluhy z lékárny, kam Munďák pět let chodil akorát zobat prášky a posledních devět měsíců na odstranění vaší zadluženosti do rodinného rozpočtu nepřinesl ani korunu :jojo:

Rosamunda napsal(a):

Vůbec vůči němu nejsem podřízená, spíš naopak doma vládnu tvrdou rukou, ale to tady vidět není, páč sem si chodím postěžovat. Naopak Munďák si doma stěžuje, že jsem jak generál a že vše musí být po mém :D a já si myslím, že má i v něčem pravdu, páč co doma nerozkážu, to není a kdybych všechny neúkolovala, chcípli bychom ve špíně a hlady.
A to s tím jestli chce zůstat, to není tak, že já se ho ptám, jestli on chce milostivě zůstat, to jsem blbě napsala, já mu dala spíš ultimátum ať si probere, jak to chce on a já uvidím, jestli je to pro mně přijatelné nebo ne a co se týče toho, že se necítí jako chlap, to je přeci jeho problém a taky jsemmu řekla ať si s tím pocitem něco udělá, že já to za něj řešit nebudu a že když se bude chovat jako chlap,tak se tak bude možná i cítit. To já zase nejsem vůbec ušlápnutá chudinka, i když to možná takhle přes písmenka vypadá.

Rosamundo, jakápak tvrdá ruka, prosím Tě? Ať děláš co děláš, výsledky veškeré žádné - chvíli hudruješ, všichni to pouští jedním uchem sem a druhým tam a nakonec všechno v rodině zbyde na Tobě ve stylu: Poruč a udělej sám :)

Ty vždycky totiž něco napíšeš, postěžuješ si a když dojde prostřednictvím našich příspěvků ke konfrontaci, couváš zpátky s tím, žes to tak buď nemyslela, nebo žes´to špatně napsala, nebo že to někdo špatně přečetl či pochopil. Rosamundo, nedělej to sama sobě ještě horší, nepředstírej, že to není ještě tak špatný, když je to ve skutečnosti mnohem horší. To, co my Ti tady píšeme je pro Tebe velice užitečná zpětná vazba a Ty bys díky ní měla získávat reálný náhled na celou situaci, ne sama sobě lhát do kapsy a vyřčená slova brát po pěti minutách zpět s tím, žes to myslela nebo napsala jinak a my tak reagujeme na věci, které v podstatě nejsou pravda.

Já si ani nemyslím, že jsi ušlápnutá chudinka, to vůbec ne - jestli jsi razantní, tak tu razanci používáš bohužel kontraproduktivně - něco jako generál, který zavelí a svoje vojsko posílá místo na bitevní pole úplně někam jinam, než do války :jojo:

Ros, ja mám pocit, že vy fungujete(možno ste odjakživa tak fungovali, možno až od smrti jeho matky) ako mama a nepodarený synáčik... Nič proti tomu, ak vám to obom vyhovuje, ale nemáš pocit, že sú tu ešte dve deti, ktoré sú NAOZAj deťmi a potrebujú minimálne finančnú a trochu aj logistickú pomoc? A že na rozdiel od toho tretieho dieťaťa boli nútení hodne rýchlo dospieť? :rolleyes: Prečo uprednostňuješ to jedno dieťa (rozmaznané, ktoré navyše TEBE vyčíta, že sa pri tebe necíti dosť dospelo, t.j. ako muž :lol: ) pred tými dvoma?

Kiara: že tvrdošíjně a zabejčeně popíráš sama před sebou Munďákovu závislost, která je alfou a omegou všech vašich problémů a místo toho na něj pasuješ psychiatrickou diagnózu, abys ho mohla donekonečna omlouvat a mohla tak omlouvat svoji vlastní slabost, kvůli které s manželem nedokážeš jaksepatří zatočit

Nepopírám, že je abstinující závislák, s tím se učím žít a to, že by markýroval nějakou duševní nemoc, to by se mu na psychiatrii 3 měsíce asi dařilo dost těžko, nemyslíš? Spíš si myslím, že si tím chlastem a práškama spustil nějakou dědičnou dosud skrytou duševní chorobu, páč jeho děda to měl taky, ten dokonce v 50i letech začal utíkat z domu a bloumal po Praze, ani nevěděl, že někam jde a kam jde a Munďákova babička s jeho tátou, tehdy asi 16i letým, za ním běhali a hlídali ho, aby se mu nic nestalo. a pak na to do konce života bral nějaké léky, tak už pak nikde neběhal.
Nicméně ho tím nechci nijak obhajovat, v současné době je mi fuk, jestli nejdřív byl alkohol a pak maniodeprese nebo naopak, teď spíš musím hledět dopředu, co dál, takže jsem Munďáka odsunula vedle a ať taky ukáže, co umí, jak se naučil zvládat problémy a žít se svou nemocí, no a zatím musím říct, že mě nijak zvlášť nepřesvědčil, že by se něco moc naučil, on potřebuje vždycky seřvat a nakopnout, aby se pohnul dál a mě už to unavuje a přestává bavit.
Dneska jsem ho zase musela postavit do latě, slíbil mi odvézt recepty do pojišťoven a složit peníze jako platbu na předžalobní upomínku do banky a pak mi volal, že tam ty peníze nedal a že už je na půl cestě domů a že je tam dá zítra. Tak jsem mu po dobrém vysvětlila, že se musí otočit a jet zpátky nebo že půjdeme k soudu. Na to se se mnou začal dohadovat, že to zítra určitě stačí, pak že jsem mu to neřekla dostatečně včas, pak že je mu špatně a že to nezvládne. Tak jsem ho normálně vyřvala, že kvůli němu a jeho neschopnosti nebudu lítat po soudech nebo zavírat lékárnu, když jde kolegyně k doktorovi, a tratit tržbu a že příště si to zařídím sama, když na něj není spoleh. Nevím, co ho nas*alo víc, ale faktem je, že se otočil a do té banky jel. Připadá mi jak malé dítě, které zkouší kam až může a vůbec asi nepočítá s tím, že mě to třeba taky jednou naštve a bude konec a to se pak chlapec bude asi hrozně divit. A jestli tímhle stylem bude pokračovat dál, tak vám garantuju, že to nebude trvat nijak dlouho, páč už mě pěkně se*e.

Selima napsal(a):

Ros, ja mám pocit, že vy fungujete(možno ste odjakživa tak fungovali, možno až od smrti jeho matky) ako mama a nepodarený synáčik... Nič proti tomu, ak vám to obom vyhovuje, ale nemáš pocit, že sú tu ešte dve deti, ktoré sú NAOZAj deťmi a potrebujú minimálne finančnú a trochu aj logistickú pomoc? A že na rozdiel od toho tretieho dieťaťa boli nútení hodne rýchlo dospieť? :rolleyes: Prečo uprednostňuješ to jedno dieťa (rozmaznané, ktoré navyše TEBE vyčíta, že sa pri tebe necíti dosť dospelo, t.j. ako muž :lol: ) pred tými dvoma?

To vytučněné je bohužel pravda, páč on mě do téhle role pořád cpe a když nechci,tak je to špatně a ne a ne a nedokáže pochopit, že to dělat nebudu. Ostatní děti nejsou nijak ochuzeny, víc se totiž snažím věnovat jim, páč u nich mám kladnou odezvu a zdá se mi , že mají víc rozumu než celý Munďák, ale skoro 18i letým puberťákům se už do života  moc nenacpu, tam jsou teď spíš kámoši a PC hry a máma už je tak trochu bokem. A navíc je nezajímá to co baví mně, oni jsou spíš přes ty hry a počítače, takže nějaká výstava orchidejí nebo tropických motýlů jim je celkem ukradená a mně zase nebaví nijak zvlášť auta, motorky a tak. Venku teď taky bylo hnusně, takže ani výlet nepřipadá v úvahu a na kino nemáme peníze, takže maximálně si pustíme nějaký film na DVD, ale až bude lepší počasí, tak někam taky vyrazíme, třeba na nějaký hrad nebo zámek, v tom se kupodivu shodnem. :D

Rosamunda napsal(a):

Nicméně ho tím nechci nijak obhajovat, v současné době je mi fuk, jestli nejdřív byl alkohol a pak maniodeprese nebo naopak ..........

Alkohol a drogy jsou opravdu spouštěčem MDP, alespoň to trvdili psychiatři mojí příbuzné, kterou tohle potkalo. Brala nějaký čas pervitin a asi pět let potom, co už nebrala, jí byla po nevydařené sebevřaždě diagnostikována MDP.

Tak přemýšlím, jestli sem náhodou nemám zkopírovat ten můj příspěvek o trpělivosti kamenné sochy. Nicméně tvoje schopnost omlouvat a vysvětlovat je zřejmě nekonečná, nicméně takové fantazie je pro munďáka škoda.

Ros, to je přesně to, jak stokrát nic umořilo osla, protože ten chudák osel je jenom zvíře a má taky svoje hranice.
Ale nezlob se na mě, Ty si tyhle problémy děláš taky trošku sama.
My Ti radíme, abys zahnala Munďáka co nejdřív do práce, já jsem Ti vysvětlila, proč je pro něj důležité, aby někde makal třeba za minimální mzdu a dojížděl tam MHD. Ty nám to vodkejveš, jako že máme pravdu a obratem ruky Munďáka pověřuješ pracemi okolo lékárny, načež můžeš vyletět z kůže, že to nefunguje, rozčiluješ se, že Ti je Munďák platnej jako myší hov*a v kroupech a podělá, co může. Navíc jsme Ti důrazně kladly na srdce, že Munďákovi nepatří do rukou větší částky peněz a od lékárny bys ho měla hnát svinským krokem - zase jsi neposlechla a zachovala ses přesně obráceně, než jsme Ti tady radily.
Já mám pocit, že sem chodíš jenom proto, aby ses tady vypovídala, postěžovala sis, jak máš krutej život, nechala sis držet palce, aby to příště dopadlo dobře a ze své vlastní iniciativy neděláš sama pro sebe vůbec nic. To je to samý, jako kdyby si sem chodil stěžovat člověk, že ho už po desáté zloději vykradli a pak z něj vylezlo, že si nikdy nezvykl zamykat dveře ani zavírat okna, když jde pryč :D Tak to je potom těžká věc, když někdo nedokáže eliminovat ani základní rizika proti tomu, aby nebyl poškozen, dělá pokaždé jednu a tu samou chybu, na kterou pokaždé pravidelně doplatí a není schopen si od nikoho nechat poradit.
Ros, ve mně hlodá dost silný červíček podezření, jestli jsi náááááhodou až dosud neměla stejný přístup ke všem radám a postupům (tzn. vyslechnout, odkývat a nikdy se podle nich neřídit) které Ti až dosud doporučovali odbornící, tzn. psychiatři a psychologové. Tohle přece není možný, abyste putovali od léčebny k léčebně, od čerta k ďáblu, od psychologů k psychiatrům a nepohli jste se z místa ani o píď, načež poslední instancí, která by vám měla pomoci a kde jste ještě nebyli je manželská poradna :mad:

Fanny5 napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Nicméně ho tím nechci nijak obhajovat, v současné době je mi fuk, jestli nejdřív byl alkohol a pak maniodeprese nebo naopak ..........

Alkohol a drogy jsou opravdu spouštěčem MDP, alespoň to trvdili psychiatři mojí příbuzné, kterou tohle potkalo. Brala nějaký čas pervitin a asi pět let potom, co už nebrala, jí byla po nevydařené sebevřaždě diagnostikována MDP.

Fanny, to je skutečně pravda. Mezi neblahé účinky alkoholu a drog patří i to, že dokážou spustit další duševní chorobu, která by se - nebýt alkoholu či drog - u dotyčného buď vůbec neprojevila, nebo by se projevila až v pozdním věku v mírné formě.
Nicméně si myslím, že dotyčným nikdo nedržel nabitou pistoli u hlavy, aby proti své vůli začali fetovat či chlastat :(

Rosamunda

Připadá mi jak malé dítě, které zkouší kam až může a vůbec asi nepočítá s tím, že mě to třeba taky jednou naštve a bude konec a to se pak chlapec bude asi hrozně divit. A jestli tímhle stylem bude pokračovat dál, tak vám garantuju, že to nebude trvat nijak dlouho, páč už mě pěkně se*e.

Máš naprostou pravdu Ros, skutečně se chová jako malé dítě a skutečně nepočítá s tím, že jednou bude konec. On totiž moc dobře ví, že ty se odhodláš jen ke slovům. A to že tě to se.. je taky pravda, už pěkně dlouho ... a nic s tím neděláš.

Kiara napsal(a):

Ros, to je přesně to, jak stokrát nic umořilo osla, protože ten chudák osel je jenom zvíře a má taky svoje hranice.
Ale nezlob se na mě, Ty si tyhle problémy děláš taky trošku sama.
My Ti radíme, abys zahnala Munďáka co nejdřív do práce, já jsem Ti vysvětlila, proč je pro něj důležité, aby někde makal třeba za minimální mzdu a dojížděl tam MHD. Ty nám to vodkejveš, jako že máme pravdu a obratem ruky Munďáka pověřuješ pracemi okolo lékárny, načež můžeš vyletět z kůže, že to nefunguje, rozčiluješ se, že Ti je Munďák platnej jako myší hov*a v kroupech a podělá, co může. Navíc jsme Ti důrazně kladly na srdce, že Munďákovi nepatří do rukou větší částky peněz a od lékárny bys ho měla hnát svinským krokem - zase jsi neposlechla a zachovala ses přesně obráceně, než jsme Ti tady radily.
Já mám pocit, že sem chodíš jenom proto, aby ses tady vypovídala, postěžovala sis, jak máš krutej život, nechala sis držet palce, aby to příště dopadlo dobře a ze své vlastní iniciativy neděláš sama pro sebe vůbec nic. To je to samý, jako kdyby si sem chodil stěžovat člověk, že ho už po desáté zloději vykradli a pak z něj vylezlo, že si nikdy nezvykl zamykat dveře ani zavírat okna, když jde pryč :D Tak to je potom těžká věc, když někdo nedokáže eliminovat ani základní rizika proti tomu, aby nebyl poškozen, dělá pokaždé jednu a tu samou chybu, na kterou pokaždé pravidelně doplatí a není schopen si od nikoho nechat poradit.
Ros, ve mně hlodá dost silný červíček podezření, jestli jsi náááááhodou až dosud neměla stejný přístup ke všem radám a postupům (tzn. vyslechnout, odkývat a nikdy se podle nich neřídit) které Ti až dosud doporučovali odbornící, tzn. psychiatři a psychologové. Tohle přece není možný, abyste putovali od léčebny k léčebně, od čerta k ďáblu, od psychologů k psychiatrům a nepohli jste se z místa ani o píď, načež poslední instancí, která by vám měla pomoci a kde jste ještě nebyli je manželská poradna :mad:

tak pod tohle se podepíši, Ros taky nechápu, že M pověřuješ odvozem peněz do banky, nebo jen zkoušíš, zda je utratí za chlast??? abys měla konečně jasno????

Rosamunda napsal(a):

To vytučněné je bohužel pravda, páč on mě do téhle role pořád cpe a když nechci,tak je to špatně a ne a ne a nedokáže pochopit, že to dělat nebudu. Ostatní děti nejsou nijak ochuzeny, víc se totiž snažím věnovat jim, páč u nich mám kladnou odezvu a zdá se mi , že mají víc rozumu než celý Munďák, ale skoro 18i letým puberťákům se už do života  moc nenacpu, tam jsou teď spíš kámoši a PC hry a máma už je tak trochu bokem. A navíc je nezajímá to co baví mně, oni jsou spíš přes ty hry a počítače, takže nějaká výstava orchidejí nebo tropických motýlů jim je celkem ukradená a mně zase nebaví nijak zvlášť auta, motorky a tak. Venku teď taky bylo hnusně, takže ani výlet nepřipadá v úvahu a na kino nemáme peníze, takže maximálně si pustíme nějaký film na DVD, ale až bude lepší počasí, tak někam taky vyrazíme, třeba na nějaký hrad nebo zámek, v tom se kupodivu shodnem. :D

Rosamundo, ty jsi neuvěřitelná. Ty snad ani nejsi skutečná. :dumbom::lol:

Btw opravdu tvůj muž dnes ty peníze do banky donesl? Neutratil je třeba za ... cokoliv?
A že mu nijak nepomáháš? Šmarjá, vždyť ty ho už skoro rok a možná i víc, živíš a on ti nepřinese domů ani korunu. To opravdu není pomoc?

Když i Kiara ztrácí trpělivost, to už je co říct.

Rosamundo, nějak dlouho se neozýváš...?To není dobré znamení... :(   Často  na tebe vzpomínám, drž se.

Jo, a vzpomínám taky i na ostatní z vás - namátkou: Marthino, co ten tvůj, je v pohodě, drží se?

A eldorado, jak u vás, ještě jste spolu? Šel se léčit, a nebo v tom jede dál?

A často si taky vzpomenu na Hanuli...někdy před rokem tady gradoval její příběh...ale pak její poslední zpráva někde z podzimu byla, že se ze všeho vzpamatovává a že našla dokonce novou lásku...Hanule, napiš, potřebujem na tomhle vlákně happy end jako sůl. :jojo:

Vero, ty jsi další z těch, cos to úspěšně překonala.. :pussa:

Kiara se tu naštěstí objevuje docela často, ale ještě nikdy jsem jí vlastně nenapsala, co si o ní myslím...tak to napravím rovnou teď: Jsi skvělá, Kiaro, žes to dokázala :supr: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike:

Tak mě napadá jeden pitomý příměr - holky, vnímám vás jako takové přítelkyně z domu smutku.  :hjarta: :pussa:
A i když tohle téma naštěstí už není hlavním tématem mého života, vždycky asi bude pro mě hodně živé...

ahojík všem, já si myslím že se Ros neozývá, protože vždycky když napíše, tak ji tady akorát "zjebeme", a tak toho má asi dost, na jednu stranu se ji nedívím, když se tady do ní každej pustí, že se ji už o tom tady nechce psát, ale Ros, dej nám zprávu jak pokračujete, nemusíš se nějak extra rozepisovat, jen písni zda jste oba OK.....

No u mě nic nového není, krom toho, že si užívám "KLIDU BEZ ALKOHOLIKA :-)", "přítel" mi sice zase začal psát z té vězeňské léčebny, prý se tam úspěšně léčí a už prý pochopil, že už nikdy nesmí pít, no ale všichni to známe, žejo?? BLABLABLA tam se ke chlastu nedostane, má tam pevný řád a režim, takže je to tam jednoduché nechlastat, ale co až se vrátí domů??? nevěřím mu, a věřit asi už ani nedokážu, ale byla bych moc ráda, když by to dokázal, máme spolu dceru, a ikdyž nebudeme spolu, chci aby měla otce v pohodě, aby se za něj nemusela stydět a vyhýbat se mu a já žádat soud o zákaz styku s dcerou, pokud by zase začal chlastat, protože jedno vím určitě, když zase začne, malou neuvidí a ani na krok se k ní nepřiblíží, o to se postarám :-)

Já se Ros nedivím, že stále věří v "uzdravení" munďáka, ale vůbec ji její situaci nezávidím, známe to každá z nás, oni umí moc dobře lhát a manipulovat, že v nás stále hlodá ten červíček pochybnosti, jestli jsme udělali už opravdu maximum..... vždyt všichni tady moc dobře vidíme, že se v tom i přesto, že už je to "za námi" stále plácáme, už jen tím, že se o tom zmiňujeme, je to šílený, jak moc se to v nás zakoření,a jak moc nám to ovlivní nás život, neskutečné, Ros držím pěštičky a neboj se nám napsat coje nového, ikdyž tady na tebe občas "vyjedeme", tak to s tebou myslíme opravdu jen dobře.........

Bloss: díky :)
mona1: děláš dobře, že se nenecháváš od bývalého nachytat na sladká slovíčka a sliby. Papír snese všechno a řeči nemají cenu: ukázaná platí :jojo:
mono, já osobně nechci Rosamundu ani potupit, ani ponížit nebo jí nadávat jako malému usmrkancovi - mně jde o to, abych jí nastínila nebo ukázala, že cestou, kterou jde jde akorát tak do vlastní sebezáhuby.
Kdybych to s ní nemyslela dobře, tak bych jí všechno odkejvala, držela bych jí dál palce, Rosamunda by nabyla přesvědčení, že je všechno v nejlepším pořádku a ničila by se dál a dál.
mono1, když vidíš někoho, kdo nevidí-neslyší a pohybuje se po cestičce do bažiny, taky Ti velí pod sebezáchovy zavolat na něj a pokusíš se mu pomoci tak, že ho nasměruješ na cestu, vedoucí ven z nebezpečí. Na tom ohroženém je, jestli Tvého varování poslechne či dobře míněné rady hodí obloukem za hlavu a šlape dál do záhuby :/
For all: taky mám za sebou divadlo, které rozpoutal před dětmi můj zaplaťpámbu už bývalý manžel. Nějakým způsobem zjistil, že mám přítele a udělal rodeo ve stylu "Nevděčná Popelka (to jako já) zahodila prince z pohádky (to jako BM) a našla si nějakého ztroskotance (to jako přítele, který se slušně živí, slušně chová a slušně vystupuje) Člověk jenom tiše žasne, co všechno jsou opouštění pánové schopni vypustit z úst za perly :co:

Nazdar děvčata, nepsala jsem ne proto že jste mě "zjebaly" :D ,ale proto, že lítám v jednom kole a blbnu do hranatého kolečka a kulatého čtverečku. V sobotu měl brácha čtyřicátiny, tak jsme si to hezky užili, jen Munďák skoro pořád mlčel a takhle už mlčí od minulého týdne, prostě akorát sedí a čučí do televize a vylomit z něj slovo je naprosto nadlidský úkol. Práce pro něj nikde zatím žádná není a když po oslavě stále mlčel, tak jsem do něj hučela já, ať se sebou kouká něco dělat, že to takhle dál nechci. Tak šel k psycholožce, ta se ho uplně lekla a vyjednala mu hospitalizaci v PCP v Bohnicích na odd., kde léčí lidi pomocí KBT a jsou specialisti na maniodeprese a úzkostné stavy. Nejdřív to mělo být za  300,- denně, teď to vypadá na 60,- denně. Nicméně jsme se dohodli a Munďák se konečně přihlásil na pracák a pozastavil živnost, tak i kdyby to bylo těch 10.000,- za 7 týdnů pobytu, tak se to zaplatí z jeho podpory.
Já jsem se mezitím pokoušela prodat lékárnu, musím ještě dodat nějaké podklady a pak se uvidí, jestli to ten člověk koupí nebo ne. Kdyby se to povedlo, tak budu bez dluhu a zaměstnaná v té samé lékárně se stejným personálem za velice slušný peníz....to je taková pohádka, až mi to smrdí tím, že se to nepovede, ale uvidíme. Tak to je ve zkratce vše o nás a teď mně zase klidně můžete zjezdit :D

Rosamundo, chválím Tvoji aktivitu :supr: není, zač Tě zjezdit. Akorát - podle mého skromného mínění - Munďák nastupuje sice do správné léčebny, ale na špatný pavilon. Místo do PCP by měl nastoupit k primáři Nešporovi na pavilon 31, kde se léčí závislosti. Nu, ale já jsem laik, Munďáka jsem face-to-face nikdy neviděla a tak si nemohu podle své vlastní hlavy dovolit střílet od boku nějakou diagnózu a zarytě trvat na něčem, co by ve skutečnosti Tvému muži možná neprospělo. Zaplaťpámbu, že jste Munďáka aspoň přihlásili na ten pracák a možná je lepší, že jste to udělali až teď - kdybyste to udělali po jeho návratu z Kosmonos, po 5ti měsících by mu vypršel nárok na podporu a byl by stále bez práce a následně i bez jakýchkoliv peněz.
Tak Ti přeji, aby Ti prodej lékárny za těchto podmínek vyšel a tentokrát Ti opravdu držím palce, aby se alespoň tohle v dobré obrátilo :supr:

Ros, občas si přečtu tvé příspěvky a myslím si, že si tu děláš z děvčat legraci. Asi jsi sama nemocná nebo Ti dělá dobře být důležitá. Jenom shrnu tvoje poskytnutá fakta: auto potřebuji,neboť bydlím na vesnici a dojíždím do práce,další tvoje verze-jela jsem domů ohřát jídlo,neboť to mám 5 minut domů.
Munďas hledá práci a chce řídit menší kolektiv, vzdělání na práci v lékárně nemá (už tehdy byl na pracáku), další tvoje informace-Munďák se nechce vzdát práce v lékárně, měl donést recepty do pojišťovny, peníze do banky, na oslavě bratra se nebavil-druhý den žádost o umístění v nemocnici, prodej lékárny (jsi zde pouze v nájmu)aktiva v zásobě léků a zařízení, cituji tvá slova:Rosamunda napsal(a):
A co se týče XXX, těch 7 mega nemám dluh za rok,ale za 14 let, víš. A asi tomu rozumíš jak koza petrželi, podnikající fyzická osoba s podvojným účetnictvím si asik těžko může něco "ulít". To prostě ručíš vším, co máš a abych si něco "ulila", tak bych musela být bezdomovec. Nová zpráva: prodám lékárnu a jsem bez dluhů a Munďák půjde na pracák a pozastaví živnost. Jo, možná, že tomu rozumím jako koza petrželi, ale některé tvé ,,údaje" mi utkvěly v paměti. Poslední dobou bereš léky jen na fakturu,neboť ti za hotové už nedají. Pochybuji ,že dluh za 7 mega zásoby smažou. A tvé informace o Munďákovi-píšeš jak se Ti to hodí!!! On je alkoholik,ale umíte v tom oba pěkně bruslit, jen ať se všichni snaží a ždímáte stát , jen co se dá!

BM se prý chová vzorně....dostává volno....a dochází k dceři a vnoučatům....dědo, proč nebydlíš s babičkou....a kdo rozbil dveře/on v opilosti/....BM pak volal dceři, plakal...že je mu líto, že způsobil takové trapné scény atd.....syn ani ťuk...já taky ne...vyptává se na mě...s kým jezdím na výlety...co je to za lidi...jestli jezdí k nám...atd....nemám z toho strach, ale je to nepříjemné.....chová se nepřirozeně, že má vše pod kontrolou...bude v léčebně ještě měsíc

zůstala jsem sama na velkém domě....sháním zedníky...vrtám vrtačkou, řežu na cirkulárce a motorovou pilou....

Inu, i já se po dlouhé době ozývám, ale žádný happyendy u mě rozhodně nečekejte. Můj přítel (zatím přítel, za chvíli bývalý přítel???) se snažil. Vážně se moc snažil. Ale asi málo, nebo špatně, nebo já nevim. Našel si práci, chodil tam přes 3 týdny, dobrý, všechno bylo dobrý. Peníze mu slíbili slušný..., kolekiv OK,... vypadalo to SLIBNĚ! No a já pak odjela na týden pryč a všechno se vrátilo do starých kolejí. Lži,¨výmluvy: "já do tý práce vážně chodim!!! (odcházel každý den jinak, bylo jasný že ne do práce!), já ti nelžu, to jsem pochopil, že už dělat nemůžu! (lhal mi, a jak...). No teď je bez práce, propusztili ho ve zkušebce, protože tam přestal chodit. A já jsem v koncích. Sedim sama v kavárně a snažim se nebrečet, aby na mě servírky nepoznaly, že bych tady nejradši přespala, protože sama nevim, kam mam teď jít. A jak mě dneska naposled naštval, tak jsem mu navíc vlepila jeden drobný záhlavec. Nenávidim rozdávání ran, zvlášť mezi partnery, ale, no, poprvé jsem to üdělala. A upřímně, já toho ani moc nelituju, podle mého si to zasloužil a mě se strašně moc ulevilo. (teď poznámka pro pobavení - troufla jsem si na to jenom z toho důvodu, že mu věřim už jenom jedínou věc - že by ženskou nikdy neuhodil - a neuhodil.)

Jsem sama a šíleně nešťastná, nevim, kam mam jít, kde budeme (já a můj pes) dneska spát, nevim nic. Netěšim se na telefonát rodičum, že se jejich dcerunka vrací po 5 letgech domu, s rozbitou psychikou po nevydařeném konci vztahu, o kterym si ymslela, že je její osudový.

Eldorádo, věřím, že když zavoláš rodičům, zachovají se snad jako rodiče - pochopí, že jsi v úzkých a nabídnou ti pomoc. Rozhodně to zkus, a možná to bude snažší, než si teď představuješ...

Pokud si vzpomínám, měla bys být teď těsně před koncem studií. Soustřeď se na dostudování, a to ti během pár měsíců dá nezávislost - najdeš si pak práci a jistě i nějaké bydlení. Prostě teď nějak přežij pár měsíců a bude líp.
Víš, někdy je odchod to nejlepší a jediné správné řešení. Myslím, že zrovna u vás to tak je.
Jsi mladá holka na prahu života, proč bys měla zažívat všechny ty horory, které jsou psané na tomto vlákně...

Možná jsi dnes udělala ten nejtěžší krok na cestě k happy-endu, k novému a spokojenému životu. Zvládneš to a bude líp. A občas napiš, jak je. Myslíme tu na tebe.

Vladena napsal(a):

Ros, občas si přečtu tvé příspěvky a myslím si, že si tu děláš z děvčat legraci. Asi jsi sama nemocná nebo Ti dělá dobře být důležitá. Jenom shrnu tvoje poskytnutá fakta: auto potřebuji,neboť bydlím na vesnici a dojíždím do práce,další tvoje verze-jela jsem domů ohřát jídlo,neboť to mám 5 minut domů.
Munďas hledá práci a chce řídit menší kolektiv, vzdělání na práci v lékárně nemá (už tehdy byl na pracáku), další tvoje informace-Munďák se nechce vzdát práce v lékárně, měl donést recepty do pojišťovny, peníze do banky, na oslavě bratra se nebavil-druhý den žádost o umístění v nemocnici, prodej lékárny (jsi zde pouze v nájmu)aktiva v zásobě léků a zařízení, cituji tvá slova:Rosamunda napsal(a):
A co se týče XXX, těch 7 mega nemám dluh za rok,ale za 14 let, víš. A asi tomu rozumíš jak koza petrželi, podnikající fyzická osoba s podvojným účetnictvím si asik těžko může něco "ulít". To prostě ručíš vším, co máš a abych si něco "ulila", tak bych musela být bezdomovec. Nová zpráva: prodám lékárnu a jsem bez dluhů a Munďák půjde na pracák a pozastaví živnost. Jo, možná, že tomu rozumím jako koza petrželi, ale některé tvé ,,údaje" mi utkvěly v paměti. Poslední dobou bereš léky jen na fakturu,neboť ti za hotové už nedají. Pochybuji ,že dluh za 7 mega zásoby smažou. A tvé informace o Munďákovi-píšeš jak se Ti to hodí!!! On je alkoholik,ale umíte v tom oba pěkně bruslit, jen ať se všichni snaží a ždímáte stát , jen co se dá!

Jo, rozumíš tomu jak koza petrželi a já to možná taky píšu nesrozumilteně, ale nikoho než Tebe to nezaráží. :vissla:

eldorado napsal(a):

Inu, i já se po dlouhé době ozývám, ale žádný happyendy u mě rozhodně nečekejte. Můj přítel (zatím přítel, za chvíli bývalý přítel???) se snažil. Vážně se moc snažil. Ale asi málo, nebo špatně, nebo já nevim. Našel si práci, chodil tam přes 3 týdny, dobrý, všechno bylo dobrý. Peníze mu slíbili slušný..., kolekiv OK,... vypadalo to SLIBNĚ! No a já pak odjela na týden pryč a všechno se vrátilo do starých kolejí. Lži,¨výmluvy: "já do tý práce vážně chodim!!! (odcházel každý den jinak, bylo jasný že ne do práce!), já ti nelžu, to jsem pochopil, že už dělat nemůžu! (lhal mi, a jak...). No teď je bez práce, propusztili ho ve zkušebce, protože tam přestal chodit. A já jsem v koncích. Sedim sama v kavárně a snažim se nebrečet, aby na mě servírky nepoznaly, že bych tady nejradši přespala, protože sama nevim, kam mam teď jít. A jak mě dneska naposled naštval, tak jsem mu navíc vlepila jeden drobný záhlavec. Nenávidim rozdávání ran, zvlášť mezi partnery, ale, no, poprvé jsem to üdělala. A upřímně, já toho ani moc nelituju, podle mého si to zasloužil a mě se strašně moc ulevilo. (teď poznámka pro pobavení - troufla jsem si na to jenom z toho důvodu, že mu věřim už jenom jedínou věc - že by ženskou nikdy neuhodil - a neuhodil.)

Jsem sama a šíleně nešťastná, nevim, kam mam jít, kde budeme (já a můj pes) dneska spát, nevim nic. Netěšim se na telefonát rodičum, že se jejich dcerunka vrací po 5 letgech domu, s rozbitou psychikou po nevydařeném konci vztahu, o kterym si ymslela, že je její osudový.

Eldorado neboj, však ono to bude lepší, pokud máš dobré vztahy s rodiči, tak myslím, že Tě pochopí, rodiče vždy stojí (až na čestné výjimky) za svými dětmi, tak proč by to u Tebe mělo být jinak. Moc na Tebe myslím.

eldorado, myslím si totéž, co holky.
Snažila ses ve vztahu, co to dalo - bohužel, u závislého člověka JENOM snaha ze strany jeho partnerky nestačí, v první řadě se musí snažit on sám a makat na sobě, co to dá. Nezadařilo se, nedávej si nic za vinu, udělala jsi pro něj a pro váš vztah maximum.
Rozumím tomu, že jsi smutná - vztah, do kterého jsi vkládala spoustu očekávání, ideálů a snažení je definitivně u konce. Nevěš hlavu, odchod od přítele je pro Tebe jediné východisko a buď ráda, že vztah skončil dřív, než se do něj narodily děti, o to bys to měla horší.
Jsi ještě mladá a zatímco v tuhle chvíli a v tenhle okamžik vidíš svoji situaci černě, za nějakou dobu se na celou věc začneš dívat zcela jinak. Navíc - mladých, bezproblémových svobodných kluků běhá po světě víc, než si myslíš ;) a třeba tím, že tenhle vztah skončil si jednou výrazně polepšíš :jojo:

Rosamunda napsal(a):

Vladena napsal(a):

Ros, občas si přečtu tvé příspěvky a myslím si, že si tu děláš z děvčat legraci. Asi jsi sama nemocná nebo Ti dělá dobře být důležitá. Jenom shrnu tvoje poskytnutá fakta: auto potřebuji,neboť bydlím na vesnici a dojíždím do práce,další tvoje verze-jela jsem domů ohřát jídlo,neboť to mám 5 minut domů.
Munďas hledá práci a chce řídit menší kolektiv, vzdělání na práci v lékárně nemá (už tehdy byl na pracáku), další tvoje informace-Munďák se nechce vzdát práce v lékárně, měl donést recepty do pojišťovny, peníze do banky, na oslavě bratra se nebavil-druhý den žádost o umístění v nemocnici, prodej lékárny (jsi zde pouze v nájmu)aktiva v zásobě léků a zařízení, cituji tvá slova:Rosamunda napsal(a):
A co se týče XXX, těch 7 mega nemám dluh za rok,ale za 14 let, víš. A asi tomu rozumíš jak koza petrželi, podnikající fyzická osoba s podvojným účetnictvím si asik těžko může něco "ulít". To prostě ručíš vším, co máš a abych si něco "ulila", tak bych musela být bezdomovec. Nová zpráva: prodám lékárnu a jsem bez dluhů a Munďák půjde na pracák a pozastaví živnost. Jo, možná, že tomu rozumím jako koza petrželi, ale některé tvé ,,údaje" mi utkvěly v paměti. Poslední dobou bereš léky jen na fakturu,neboť ti za hotové už nedají. Pochybuji ,že dluh za 7 mega zásoby smažou. A tvé informace o Munďákovi-píšeš jak se Ti to hodí!!! On je alkoholik,ale umíte v tom oba pěkně bruslit, jen ať se všichni snaží a ždímáte stát , jen co se dá!

Jo, rozumíš tomu jak koza petrželi a já to možná taky píšu nesrozumilteně, ale nikoho než Tebe to nezaráží. :vissla:

no ono zaráží, nejdnou to tu zaznělo.

Vladěna napsal(a):

On je alkoholik,ale umíte v tom oba pěkně bruslit, jen ať se všichni snaží a ždímáte stát , jen co se dá!

Vladěno, nechápu Tvoji poslední větu, prosycenou zlobou :usch:
Zejména o tom ždímání státu, co se dá ... Rosamunda jako soukromá podnikatelka dlouho odváděla ze svých příjmů - jak za sebe, tak za Munďáka - takové daně, o kterých se Ti v životě ani nezdálo.
Takže - když teď Munďák potřebuje soustavnou lékařskou péči, nemůže pracovat a Rosamunda končí s lékárnou - bych si vůbec nedovolila plácat tady něco o ždímání státu, protože předtím, než se jim přestalo dařit, oba dva řádně pracovali a řádně za sebe odváděli daně. A to minimum, co dostane Munďák jako podporu na nezbytně nutnou dobu tudíž mají dávno předtím desetkrát předplaceno :jojo:

Kiara napsal(a):

Vladěna napsal(a):

On je alkoholik,ale umíte v tom oba pěkně bruslit, jen ať se všichni snaží a ždímáte stát , jen co se dá!

Vladěno, nechápu Tvoji poslední větu, prosycenou zlobou :usch:
Zejména o tom ždímání státu, co se dá ... Rosamunda jako soukromá podnikatelka dlouho odváděla ze svých příjmů - jak za sebe, tak za Munďáka - takové daně, o kterých se Ti v životě ani nezdálo.
Takže - když teď Munďák potřebuje soustavnou lékařskou péči, nemůže pracovat a Rosamunda končí s lékárnou - bych si vůbec nedovolila plácat tady něco o ždímání státu, protože předtím, než se jim přestalo dařit, oba dva řádně pracovali a řádně za sebe odváděli daně. A to minimum, co dostane Munďák jako podporu na nezbytně nutnou dobu tudíž mají dávno předtím desetkrát předplaceno :jojo:

Jak víš jaké daně odváděla? Typovala bych, že byla imrvére ve ztrátě :dumbom: .

aprill napsal(a):

Kiara napsal(a):

Vladěna napsal(a):

On je alkoholik,ale umíte v tom oba pěkně bruslit, jen ať se všichni snaží a ždímáte stát , jen co se dá!

Vladěno, nechápu Tvoji poslední větu, prosycenou zlobou :usch:
Zejména o tom ždímání státu, co se dá ... Rosamunda jako soukromá podnikatelka dlouho odváděla ze svých příjmů - jak za sebe, tak za Munďáka - takové daně, o kterých se Ti v životě ani nezdálo.
Takže - když teď Munďák potřebuje soustavnou lékařskou péči, nemůže pracovat a Rosamunda končí s lékárnou - bych si vůbec nedovolila plácat tady něco o ždímání státu, protože předtím, než se jim přestalo dařit, oba dva řádně pracovali a řádně za sebe odváděli daně. A to minimum, co dostane Munďák jako podporu na nezbytně nutnou dobu tudíž mají dávno předtím desetkrát předplaceno :jojo:

Jak víš jaké daně odváděla? Typovala bych, že byla imrvére ve ztrátě :dumbom: .

Typuješ špatně, ročně odvádím na dani přes 200.000,-. Bohužel i tady se, jak vidím, potvrzuje pravidlo, že v očích veřejnosti co podnikatel to parazit. :( No a podle některých možná i tyju z jejich daní :D, což je nehorázná drzost, že!

Rosamunda napsal(a):

aprill napsal(a):

Kiara napsal(a):

Vladěno, nechápu Tvoji poslední větu, prosycenou zlobou :usch:
Zejména o tom ždímání státu, co se dá ... Rosamunda jako soukromá podnikatelka dlouho odváděla ze svých příjmů - jak za sebe, tak za Munďáka - takové daně, o kterých se Ti v životě ani nezdálo.
Takže - když teď Munďák potřebuje soustavnou lékařskou péči, nemůže pracovat a Rosamunda končí s lékárnou - bych si vůbec nedovolila plácat tady něco o ždímání státu, protože předtím, než se jim přestalo dařit, oba dva řádně pracovali a řádně za sebe odváděli daně. A to minimum, co dostane Munďák jako podporu na nezbytně nutnou dobu tudíž mají dávno předtím desetkrát předplaceno :jojo:

Jak víš jaké daně odváděla? Typovala bych, že byla imrvére ve ztrátě :dumbom: .

Typuješ špatně, ročně odvádím na dani přes 200.000,-. Bohužel i tady se, jak vidím, potvrzuje pravidlo, že v očích veřejnosti co podnikatel to parazit. :(

Typovala jsem to podle té zadluženosti. Tak se ti hluboce omlouvám :par: .

aprill napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

aprill napsal(a):

Jak víš jaké daně odváděla? Typovala bych, že byla imrvére ve ztrátě :dumbom: .

Typuješ špatně, ročně odvádím na dani přes 200.000,-. Bohužel i tady se, jak vidím, potvrzuje pravidlo, že v očích veřejnosti co podnikatel to parazit. :(

Typovala jsem to podle té zadluženosti. Tak se ti hluboce omlouvám :par: .

Omluva se přijímá...:par:, aby to bylo zcela jasné a markantní, tak bych sem musela dát daňové přiznání, páč moje informace taky bývají dost zmatené a někdy i protichůdné, stejně jako já, když se v tom všem tak pěkně plácám. :)

Rosamunda napsal(a):

Typuješ špatně, ročně odvádím na dani přes 200.000,-....

No vidíš, jak ten stát ždímeš ...:lol: ještě víc bys měla platit, aby Ti tady nikdo nemohl nic vyčítat ... :lol::lol::lol:

Ros, i kdybys to vysvětlila polopaticky od A až do Z, tak by tomu tady stejně málokteré rozuměly ... to máš fuk :pussa:

A co se týče XXX, těch 7 mega nemám dluh za rok,ale za 14 let, víš. A asi tomu rozumíš jak koza petrželi.....


Vidíš, já posledních třicet let též pracovala a odváděla daně a rozhodně jsem nenasekala 7 mega dluhů !!!! Nevím, zda v případě tvého podnikání nejsi ta koza sama. Tvůj muž se v lékárně jenom ,,vezl", nemá na to patřičné vzdělání a v okamžiku, kdy přestáváš být majitelkou, se ukazuje, že je k ničemu a u alkoholika je shledána vážná nemoc, takže nejdříve podpora a potom invalidní důchod. Správně načasované! Možná, kdyby jste neměli vše tak vykalkulované,našel by si Munďák práci,kde by se seberealizoval, nezačal chlastat a neměl přístup k práškům.
Takhle měl spoustu času,žádnou motivaci a oba jste si hráli zřejmě na ,,podnikatele". Pokud 14 let vytváříš dluh není to podnikání,ale hazard ! Nemluvě o těch odvedených daní. Věřím, že se ti teď boří svět, osobní život, ale to se dalo čekat.....vše se vrací. Jsi silná osobnost, vezmi rozum do hrsti a nehraj si na trpitelku. Oba dva jste veleli Titaniku.

Každý chvíľku ťahá pílku, Vladena, aj na Teba môže dôjsť.... Život je jen náhoda, jednou si dolú, jednou nahoře... :vissla:

Jo, to poraď děvčatům co zůstaly s dětmi samy, otcové neplatí alimenty a exekutor klepe na dveře za zpoždění splátky v hodnotě několika stovek. Zde jsem ochotna naslouchat a pomoci.

Vladena napsal(a):

A co se týče XXX, těch 7 mega nemám dluh za rok,ale za 14 let, víš. A asi tomu rozumíš jak koza petrželi.....


Vidíš, já posledních třicet let též pracovala a odváděla daně a rozhodně jsem nenasekala 7 mega dluhů !!!! Nevím, zda v případě tvého podnikání nejsi ta koza sama. Tvůj muž se v lékárně jenom ,,vezl", nemá na to patřičné vzdělání a v okamžiku, kdy přestáváš být majitelkou, se ukazuje, že je k ničemu a u alkoholika je shledána vážná nemoc, takže nejdříve podpora a potom invalidní důchod. Správně načasované! Možná, kdyby jste neměli vše tak vykalkulované,našel by si Munďák práci,kde by se seberealizoval, nezačal chlastat a neměl přístup k práškům.
Takhle měl spoustu času,žádnou motivaci a oba jste si hráli zřejmě na ,,podnikatele". Pokud 14 let vytváříš dluh není to podnikání,ale hazard ! Nemluvě o těch odvedených daní. Věřím, že se ti teď boří svět, osobní život, ale to se dalo čekat.....vše se vrací. Jsi silná osobnost, vezmi rozum do hrsti a nehraj si na trpitelku. Oba dva jste veleli Titaniku.

No tak pokud si myslíš, že jsem šla do podnikání plánovitě s tím,abych se "napakovala" na státu....:dumbom: Nemám co dodat, asi zřejmě tyju zrovna z Tvých daní, že? No nic.

Vladena napsal(a):

A co se týče XXX, těch 7 mega nemám dluh za rok,ale za 14 let, víš. A asi tomu rozumíš jak koza petrželi.....


Vidíš, já posledních třicet let též pracovala a odváděla daně a rozhodně jsem nenasekala 7 mega dluhů !!!! Nevím, zda v případě tvého podnikání nejsi ta koza sama. Tvůj muž se v lékárně jenom ,,vezl", nemá na to patřičné vzdělání a v okamžiku, kdy přestáváš být majitelkou, se ukazuje, že je k ničemu a u alkoholika je shledána vážná nemoc, takže nejdříve podpora a potom invalidní důchod. Správně načasované! Možná, kdyby jste neměli vše tak vykalkulované,našel by si Munďák práci,kde by se seberealizoval, nezačal chlastat a neměl přístup k práškům.
Takhle měl spoustu času,žádnou motivaci a oba jste si hráli zřejmě na ,,podnikatele". Pokud 14 let vytváříš dluh není to podnikání,ale hazard ! Nemluvě o těch odvedených daní. Věřím, že se ti teď boří svět, osobní život, ale to se dalo čekat.....vše se vrací. Jsi silná osobnost, vezmi rozum do hrsti a nehraj si na trpitelku. Oba dva jste veleli Titaniku.

...že ty taky věříš tomu, že pivo bude stát zase dvě koruny a máš po bytě půgéty woranžovejch růží zadáááčo??? :D

Rosamunda napsal(a):

Vladena napsal(a):

A co se týče XXX, těch 7 mega nemám dluh za rok,ale za 14 let, víš. A asi tomu rozumíš jak koza petrželi.....


Vidíš, já posledních třicet let též pracovala a odváděla daně a rozhodně jsem nenasekala 7 mega dluhů !!!! Nevím, zda v případě tvého podnikání nejsi ta koza sama. Tvůj muž se v lékárně jenom ,,vezl", nemá na to patřičné vzdělání a v okamžiku, kdy přestáváš být majitelkou, se ukazuje, že je k ničemu a u alkoholika je shledána vážná nemoc, takže nejdříve podpora a potom invalidní důchod. Správně načasované! Možná, kdyby jste neměli vše tak vykalkulované,našel by si Munďák práci,kde by se seberealizoval, nezačal chlastat a neměl přístup k práškům.
Takhle měl spoustu času,žádnou motivaci a oba jste si hráli zřejmě na ,,podnikatele". Pokud 14 let vytváříš dluh není to podnikání,ale hazard ! Nemluvě o těch odvedených daní. Věřím, že se ti teď boří svět, osobní život, ale to se dalo čekat.....vše se vrací. Jsi silná osobnost, vezmi rozum do hrsti a nehraj si na trpitelku. Oba dva jste veleli Titaniku.

No tak pokud si myslíš, že jsem šla do podnikání plánovitě s tím,abych se "napakovala" na státu....:dumbom: Nemám co dodat, asi zřejmě tyju zrovna z Tvých daní, že? No nic.

Přeci tohle jsem nepsala!!! Nevím proč tak reaguješ,vlastně vím, Ty chceš číst jen odpovědi ve tvém stylu. Psala jsem, že jsi silná osobnost a na tom si trvám. Umíš se s životem prát,ale nepasuj se do role trpitelky, smrdí to falší.

Vladěno, Rosamunda se tady nepasuje do role žádné trpitelky, pouze se svěřuje s tím, co ji v současné době trápí.
Nevím, proč ten útočný podtón - krizi odnášíme všichni, jak tady žijeme. Někdo to pocítí více, druhý méně a Ty tady mícháš dohromady jak Rosamundiny problémy pracovní, tak její problémy osobní a řežeš ji nemilosrdně hlava-nehlava. Fakt skvělý - kopat do někoho, kdo už leží na zemi a jako by toho měl málo, tak mu ještě přidat ... :usch:

určitě chce každý, i ty Vladěno, aby Ros šla dopředu.....

Kaira napsala:Já si ani nemyslím, že jsi ušlápnutá chudinka, to vůbec ne - jestli jsi razantní, tak tu razanci používáš bohužel kontraproduktivně - něco jako generál, který zavelí a svoje vojsko posílá místo na bitevní pole úplně někam jinam, než do války
Jenom jsem se ozvala, protože už jsem nesnesla číst ty polopravdy. A sama Ros tu míchá práci s osobním životem. Ono to totiž souvisí, většinou to nejde oddělit.  Nejvíce mi pobavila pohádka, že má kupce na zařízení lékárny a zásoby léků, a to vše pokryje dluh a navrch zůstává v lékárně  s velmi dobrým platem. Pokud znám, výkup zásob se neděje 1:1, ale získáš tak třetinu pořizovací ceny. Takže aktiva by musela hodně přesahovat původní dluh 7 mega. Navíc je lékárna v nájmu a to není žádné terno. Chtěla bych vidět takového kupce :D:D O Munďákovi podávaná fakta jsou zcela v režii Ros. Nechci do nikoho kopat ,kdo je na zemi, v případě Ros ona zůstává stále generálem, ale její informace prostě nesedí!!!

vera napsal(a):

určitě chce každý, i ty Vladěno, aby Ros šla dopředu.....

I toto může být posun dopředu- nesetrvávat na své vlně- když se chci vypsat, tak pravdu a co nechci psát,tak prostě nepsat, lepší než informace zkreslovat.

Vladena napsal(a):

Kaira napsala:Já si ani nemyslím, že jsi ušlápnutá chudinka, to vůbec ne - jestli jsi razantní, tak tu razanci používáš bohužel kontraproduktivně - něco jako generál, který zavelí a svoje vojsko posílá místo na bitevní pole úplně někam jinam, než do války
Jenom jsem se ozvala, protože už jsem nesnesla číst ty polopravdy. A sama Ros tu míchá práci s osobním životem. Ono to totiž souvisí, většinou to nejde oddělit.  Nejvíce mi pobavila pohádka, že má kupce na zařízení lékárny a zásoby léků, a to vše pokryje dluh a navrch zůstává v lékárně  s velmi dobrým platem. Pokud znám, výkup zásob se neděje 1:1, ale získáš tak třetinu pořizovací ceny. Takže aktiva by musela hodně přesahovat původní dluh 7 mega. Navíc je lékárna v nájmu a to není žádné terno. Chtěla bych vidět takového kupce :D:D O Munďákovi podávaná fakta jsou zcela v režii Ros. Nechci do nikoho kopat ,kdo je na zemi, v případě Ros ona zůstává stále generálem, ale její informace prostě nesedí!!!

Nechci se nikoho dotknout, ale mně ty informoce o lékárně nesedí taky už hodně dlouho. Munďáka si netroufám posuzovat, ale s podnikáním i krachem firmy zkušenosti mám. U Ros mne někdy napadá, že má hluboké znalosti, ale podruhé mne zaráží neskutečná naivita - Někdy mi připadá, že to píšou 2 různé Ros. Zdají se mi hodně rozporuplné  i ty rady toho poradce, i to s tím novým kupcem, jak píše Vladěna. Pokud lékárnu položilo, to, že vedle vyrostla nová lékárna a do jejich nikdo nechodí, tak situace se nezmění ani když lékárnu bude mít jiný majitel. A z čeho on bude nadstandartně platit Ros? A ty obrovské zásoby léků - nejsou to léky které se moc neprodávají? Lékům taky relativně rychle končí doba použitelnosti. Já, kdybych chtěla začít provozovat lékárnu, tak asi nekupuji starou - což jsou tady vlastně zásoby léků a nějaký starý nébytek, ale začala bych znova, i kdyby to mělo být ve stejné budově, tak bych za těch 7 mega pořídila nové vybavení a nakoupila nové léky - jen ty potřebné a čerstvé. Taky bych si spočítala, jak velký dluh mi lékárna udělá za každý další měsíc provozu a asi bych ji zavřela dřív. Pokud za každý měsíc provozu udělám dluh 50 000, tak bych uvažovala v první řadě o tom, že tu padesátku budu  později muset nejméně rok splácet. A že 10 měsíců takového provozu mne bude stát později 10 let splácení. Já bych asi taky už v předstihu řešila teoreticky možnost budoucího bydlení a další věci. Ale toto všechno jsou jen moje úvahy, nic víc, nechci nikoho obviňovat. Jen mne napadá, že provoz lékárny je ovlivněn krizí jen minimálně, lidé marodí pořád, při krizi možná i víc. A taky tady nehrozí druhotná platební neschopnost - to, že Ros nedostane zaplaceno za své služby. Zato Ros svými dluhy mohla způsobit druhotnou platební neschopnost dalším firmám.
Toho prince na bílém koni ,co koupí tu lékárnu bych Ros přála.

Předem se omlouvám, ale teď mi napadlo, že Ros má všechno jen odposlouchané( ještě špatně) a realita je jiná. Proto ty nedostatky v ,,podnikání." Pokud se potýká delší dobu s platební neschopností , zákonitě se to projeví   na zásobách. Tak co vlastně prodává za milióny, regály?? Mimochodem, hlavní slovo bude mít majitel reality. Ikdyby přijel princ na bílém koni a nedohodli se na nájmu, Ros musí princi zamávat.

Taky je mi divné, že by najednou někdo koupil lékárnu, která je v nájmu s - pokud dobře rozumím - nejistou nájemní smlouvou, za tolik peněz. Takové zásoby na malém městečku? Aspoň tak Ros píše. Ale kéž by Ros měla pravdu. Snad by pak už byla moudřejší do dalšího života.
Je nerozum začít podnikat a za první peníze si opravit svůj dům, který ani není Rosamundin ale Munďákův. Když už, tak bych chtěla mít podíl z domu, půl na půl.
Tak to udělala spousta lidí, když najednou cítili peníze a nepřemýšleli. Nakoupili drahé věci pro soukromou potřebu, vždyť oni na to mají. Pak to podnikání podle toho dopadlo. :(

Vladena napsal(a):

Předem se omlouvám, ale teď mi napadlo, že Ros má všechno jen odposlouchané( ještě špatně) a realita je jiná. Proto ty nedostatky v ,,podnikání." Pokud se potýká delší dobu s platební neschopností , zákonitě se to projeví   na zásobách. Tak co vlastně prodává za milióny, regály??

Nechci nic zlehčovat, ale Rozmarila někde psala už před půl rokem, že Rosamunda neexistuje, že je to celé vymyšlené.

Mně je taky trochu divné, že těm věřitelům ty miliony, co Ros dluží, musejí někde chybět. Někdo k vůli tomu mohl i zkrachovat. A věřitelé nějak nepodnikali žádné kroky, Ros to asi nijak netížilo. Psala jen o problémech se stavebkem.

Já bych teda Ros přála, aby našla kupce, který by byl navíc i hezký a hodný, zamiloval se do ní a vzal si ji za ženu a hezky spolu žili.

Napíšu zde opravdový příběh jedné podnikatelské dvojice. Ona obyčejná,uťáplá, zřejmě středoškolsky vzdělaná. Manžel tlučhuba, alkoholik a nemakačenko. Spolu měli asi 4 děti. Tlučhuba viděl  po revoluci příležitost, jak snadno si vydělat. Paní si vzala do nájmu řeznictví. Velice slušná, čistotná a ochotná. On velice narostl. Místo, aby ženě pomohl s domácností, poflakoval se po řeznictví a ,,musel " být viděn. Nakonec si paní brala děcka do krámu, posledního dávala za záclonou na nočník a v polední pauze přepírala na prodejně prádlo. Jak to všechno dopadlo? Lidem se to nelíbilo a přestali tam chodit. On stál ve dveřích a začal lidem za to nadávat. Nakonec odešli a šli úplně pryč. Začali podnikat  v prodeji stánkové zeleniny. On přijel na tržiště se špinavým naloženým auťákem. Čekal na ženu, roztáhli deštník a prodávali. On se rozvaloval na křesle, ona stála a kolem lítala ušmudlaná děcka.  Samozřejmě, že tento stánek přitahoval negativní pozornost. Kdyby nechal ženu samostatně podnikat a našel pro sebe práci jinde, bylo by to nejlepší. Pokud Munďák se pohyboval v lékárně a okolí znalo poměry v rodině, byla to ta nejhorší reklama. A lidi mají oči!

Vladena napsal(a):

Kaira napsala:Já si ani nemyslím, že jsi ušlápnutá chudinka, to vůbec ne - jestli jsi razantní, tak tu razanci používáš bohužel kontraproduktivně - něco jako generál, který zavelí a svoje vojsko posílá místo na bitevní pole úplně někam jinam, než do války
Jenom jsem se ozvala, protože už jsem nesnesla číst ty polopravdy. A sama Ros tu míchá práci s osobním životem. Ono to totiž souvisí, většinou to nejde oddělit.  Nejvíce mi pobavila pohádka, že má kupce na zařízení lékárny a zásoby léků, a to vše pokryje dluh a navrch zůstává v lékárně  s velmi dobrým platem. Pokud znám, výkup zásob se neděje 1:1, ale získáš tak třetinu pořizovací ceny. Takže aktiva by musela hodně přesahovat původní dluh 7 mega. Navíc je lékárna v nájmu a to není žádné terno. Chtěla bych vidět takového kupce :D:D O Munďákovi podávaná fakta jsou zcela v režii Ros. Nechci do nikoho kopat ,kdo je na zemi, v případě Ros ona zůstává stále generálem, ale její informace prostě nesedí!!!

Keď ťa to rozčuľuje, nečítaj, nikto ťa nenúti... Ani písať nemusíš. ;) Ja osobne tu tiež mám vlákna, kam nepáchenm, lebo to považujem za stratu energie - ale tým ľuďom nechodím nadávať a urážať ich.

A aká je teda konštruktívna rada (okrem pozývania Rozmarilej :P )?

Myslím, že konstruktivních rad tu už za tu spoustu měsíců padlo až-až.

Padlo, ale nemusí být špikovány ještě urážkami a napadáním.
Pak to nejsou konstruktivní rady, ale bezcenné žvásty, které k ničemu nevedou.

Nevšimla jsem si,že by konstruktivní rady padly na úrodnou půdu, ani v nejmenším. Jsme jen kulisou, režii této diskuze má pouze jedna osoba. Vo to go. :tesi:

No tak sa s tým zmier/te... Každý robí to, čo považuje v živote za správne, a každý svojím tempom. Ak vám lezie na nervy, že sa Rosamunda dostatočne neriadi vašimi radami, tak jej proste neraďte. :jojo: Aké jednoduché, že?

Selimo, máš pravdu, nemusím radit, nemusím číst,nemusím mít svůj názor.......:gloria:

holky přestaňte se hádat, at už Ros píše cokoliv, ví co píše, a jestli vás to nezajímá, tak sem nechodte, takhle ji akorát vyštvete, že sem nebude přispívat, a mě to opravdu zajímá,jak pokračují dál, tak tu nezahlcujte vlákno hádáním, jo??
posílám všem písničku - kdo chcete poslechněte, kdo ne, neposlouchejte, je to jen tak pro všechny co sem chodí... hezký den, venku je sluníčko, co více si můžeme přát...........

http://www.youtube.com/watch?v=gL_XU61wAm8

Děkuji, ikdyž svítí sluníčko běží mi mráz po zádech. :hjarta:

Vladena napsal(a):

Ros, občas si přečtu tvé příspěvky a myslím si, že si tu děláš z děvčat legraci. Asi jsi sama nemocná nebo Ti dělá dobře být důležitá. Jenom shrnu tvoje poskytnutá fakta: auto potřebuji,neboť bydlím na vesnici a dojíždím do práce,další tvoje verze-jela jsem domů ohřát jídlo,neboť to mám 5 minut domů.
Munďas hledá práci a chce řídit menší kolektiv, vzdělání na práci v lékárně nemá (už tehdy byl na pracáku), další tvoje informace-Munďák se nechce vzdát práce v lékárně, měl donést recepty do pojišťovny, peníze do banky, na oslavě bratra se nebavil-druhý den žádost o umístění v nemocnici, prodej lékárny (jsi zde pouze v nájmu)aktiva v zásobě léků a zařízení, cituji tvá slova:Rosamunda napsal(a):
A co se týče XXX, těch 7 mega nemám dluh za rok,ale za 14 let, víš. A asi tomu rozumíš jak koza petrželi, podnikající fyzická osoba s podvojným účetnictvím si asik těžko může něco "ulít". To prostě ručíš vším, co máš a abych si něco "ulila", tak bych musela být bezdomovec. Nová zpráva: prodám lékárnu a jsem bez dluhů a Munďák půjde na pracák a pozastaví živnost. Jo, možná, že tomu rozumím jako koza petrželi, ale některé tvé ,,údaje" mi utkvěly v paměti. Poslední dobou bereš léky jen na fakturu,neboť ti za hotové už nedají. Pochybuji ,že dluh za 7 mega zásoby smažou. A tvé informace o Munďákovi-píšeš jak se Ti to hodí!!! On je alkoholik,ale umíte v tom oba pěkně bruslit, jen ať se všichni snaží a ždímáte stát , jen co se dá!

1) Jak je možné, že někdo nemůže pochopit, že podnikatel pro svou práci potřebuje auto, i když má provozovnu blízko bydliště?

2) Co je na tom nepochopitelného, že Munďák hledá práci, nosí recepty do pojišťovny a peníze do banky, na oslavě má depku a domluví si pobyt v nemocnici?

3) A ty víš, jaký má firma obrat a jak velká aktiva? A za zavedenou firmu se taky něco platí.

4) K tomu poslednímu - no comment

majkafa napsal(a):

Taky je mi divné, že by najednou někdo koupil lékárnu, která je v nájmu s - pokud dobře rozumím - nejistou nájemní smlouvou, za tolik peněz. Takové zásoby na malém městečku? Aspoň tak Ros píše. Ale kéž by Ros měla pravdu. Snad by pak už byla moudřejší do dalšího života.
Je nerozum začít podnikat a za první peníze si opravit svůj dům, který ani není Rosamundin ale Munďákův. Když už, tak bych chtěla mít podíl z domu, půl na půl.
Tak to udělala spousta lidí, když najednou cítili peníze a nepřemýšleli. Nakoupili drahé věci pro soukromou potřebu, vždyť oni na to mají. Pak to podnikání podle toho dopadlo. :(

To je ale hnusný. Ty jsi ale hnusná docela často.

Selima napsal(a):

No tak sa s tým zmier/te... Každý robí to, čo považuje v živote za správne, a každý svojím tempom. Ak vám lezie na nervy, že sa Rosamunda dostatočne neriadi vašimi radami, tak jej proste neraďte. :jojo: Aké jednoduché, že?

:D :supr:

Poly, realita je někdy hnusná,ale pravdivá. :fuck:

Poly napsal(a):

majkafa napsal(a):

Taky je mi divné, že by najednou někdo koupil lékárnu, která je v nájmu s - pokud dobře rozumím - nejistou nájemní smlouvou, za tolik peněz. Takové zásoby na malém městečku? Aspoň tak Ros píše. Ale kéž by Ros měla pravdu. Snad by pak už byla moudřejší do dalšího života.
Je nerozum začít podnikat a za první peníze si opravit svůj dům, který ani není Rosamundin ale Munďákův. Když už, tak bych chtěla mít podíl z domu, půl na půl.
Tak to udělala spousta lidí, když najednou cítili peníze a nepřemýšleli. Nakoupili drahé věci pro soukromou potřebu, vždyť oni na to mají. Pak to podnikání podle toho dopadlo. :(

To je ale hnusný. Ty jsi ale hnusná docela často.

Ano. Máš pravdu. Je hnusné a hlavně nerozumné a nezodpovědné použít peníze, které mi ještě neříkají Pane, pro osobní spotřebu a pak firma dříve nebo později pro nedostatek hotovosti krachne a třeba její krach postihne hodně lidí. :(

amely napsal(a):

Vladena napsal(a):

Předem se omlouvám, ale teď mi napadlo, že Ros má všechno jen odposlouchané( ještě špatně) a realita je jiná. Proto ty nedostatky v ,,podnikání." Pokud se potýká delší dobu s platební neschopností , zákonitě se to projeví   na zásobách. Tak co vlastně prodává za milióny, regály??

Nechci nic zlehčovat, ale Rozmarila někde psala už před půl rokem, že Rosamunda neexistuje, že je to celé vymyšlené.

Mně je taky trochu divné, že těm věřitelům ty miliony, co Ros dluží, musejí někde chybět. Někdo k vůli tomu mohl i zkrachovat. A věřitelé nějak nepodnikali žádné kroky, Ros to asi nijak netížilo. Psala jen o problémech se stavebkem.

Já bych teda Ros přála, aby našla kupce, který by byl navíc i hezký a hodný, zamiloval se do ní a vzal si ji za ženu a hezky spolu žili.

...jestli je to jen vymyšlené tak je to skoro stejně hloupá pohádka jako kdysi s Estelou :D nebudou kalendáře na podporu krachující lékárny, která je přitom napěchová léky za milióny?

Prosím některé účastníky této debaty, aby se zklidnili, přestali s napadáním, zbytečnými spekulacemi a fabulováním. Nemyslím, že by výše zmíněné bylo komukoliv ku prospěchu

Taky koukám,jak se tady slítají supy..proboha kdo vám tak ublížil,že musíte být tak zlé...Rosamundo já ti věřím a držím palce :-)

Je zajímavé, že ikdyž nikdo kromě jedné osoby,která zde podává své informace, nemůže určit co je pravda a co lež, diskutující, kteří poukazují na faktické nedostatky, vlastně spekulují a fabulují. Tento ,,postoj" k diskuzi je hodně na hraně!

Jedno je ale naprosto jisté, spekulujeme tu vlastně všichni,páč jak užjsem dříve psala, nedokážu sem všechno srozumitelně napsat, za což se vám všem omlouvám. Některé informace jsou prostě nedostačující, ale ne proto, že bych si něco vymýšlela, ale proto, že pod takovým tlakem, pod jakým funguju už cca 5 let, už se prostě nedokážu soustředit a občas zapomenu na docela podstatné věci ( a to bohužel nejen tady) páč mi připadá, že když to vím já, tak ostatní to musí vědět taky. Jenže tomu tak samozřejmě není a není v mých silách sem přesně vypsat, co kde a jak podnikám. Navíc by to byla i docela hloupost, jsme na otevřeném fóru a já nestojím o to, aby si někdo pak náhodou spojil moji osobu s Rosamundou.
Chyba byla třeba tvrdit, že ty dluhy mám za celých 14 let podnikání. Dluh se táhne od r. 2000, kdy jsme si opravili domeček. Jenžeto jsme byli docela dobře schopni splácet, nebylažádná konkurence,nebyly poplatky, nebyla krize. Nic z toho se nedalo předvídat, nejsem jasnovidec, a tak jsem k dluhu přišli jak slepý k housůím, páč banka peníze chce pořád. Takže nám tro začalodělat díru ve financích a už jsme se vezli. A i přesto, že jsme se snažili se s dodavateli i bankami domluvit, něco se povedlo, ale někde to buď nešlo vůbec nebo šlo, ale jen chvíli. Výsledek znáte, mám teď "už jen" 6 mega dluhu, pokud ten člověk koupílékárnu i se závazky 2,5 mega, tak mi zbyde "jen" hypotéka, kterou snad z toho platu nějak uplatím a pkjkud ne tak holt budeme muset dům prodat a jít někam do nájmu.
Co se týče Munďáka, ten už je přihlášený na pracáku, tak možná i dostane nějakou podporu a příští týden nastupuje do té nemocnice, tak uvidím, jestli se nějak zvetí nebo nee. Já jsem z toho všeho na mrtvici a úplně hotová a to jsem ještě propustila i uklizečku, takže doma v podstatě nic nedělám, jen tak sem tam, jinak relaxuju ve vaně , sázím kytičky, drbu kočky ao domácnostsestarají Munďák a děti a podle toho to taky vypadá :D , ale co nadělám, o víkendu to vždycky nějak pofackujeme a jede se dál močálem černým podle bílých skal.

To už je něco jiného!:fuck:

Ahoj všichni,ozývám se po delší době,abych spolu s Vámi trošku zhodnotila můj další život a vyslechla Vaše názory.Za měsíc to bude rok,kdy můj manžel alkoholik spáchal sebevraždu.Nebylo to lehké před tím,dost mě to zatížilo a unaviloDlouho mě to trápilo a užíralo.Po všem vyřizování souvisejícím se smrtí,jsem se trošku zvetila,nabrala sílu.Začala jsem opravovat dům,našla jsem si přítele se kterým jsem šťastná a který mě má rád a pomáhá miAle teď mě začal trápit syn,nevím jestli je na něj brzy vidět mě šťastnou.Mezi ním a přítelem to jiskří,protože on má vůči mě výhrady a můj přítel nevidí rád když se na mě utrhne,nebo zvýší hlas.A tak se ptám co dál??Já jsem zamilovaná,ale on je můj syn.Mám právo našťastný život??Mám ho obětovat dospělým dětem,nebo najít trochu štěstí pro sebe.Nejsem sobecká?Tolik toužím po štěstí a pořád se mi to nějak kazí.Má někdo podobnou zkušenost a jak ji řešit??Děkuji všem za názor a radu.

Hanule, moc ráda tě zase čtu.
Žádné pochybnosti. Máš právo na šťastný život.
Nemáš povinnost obětovat svůj život nikomu.

Nech to na svém příteli a synovi, oni se vůči sobě vzájemně vymezí. Ať už jakkoliv. Tvůj syn už je dospělý. Čeká ho jeho vlastní život. Ty si budeš žít ten svůj. Třenice jsou občas i mezi rodiči a dětmi. Oni to zvládnou. :par:

Hanule, jsem ráda, že ses ozvala.
Možná že se opravdu synovi trochu těžce zvyká na novou situaci, chlapi obecně změny snáší tíž.
Ale na druhou stranu on už je dospělý, žádný puberťák, tak by tě myslím měl pochopit. A zaráží mě tvá zmínka o tom, že se syn na tebe utrhuje a zvyšuje hlas. Nedivím se tvému příteli, že jemu se to nelíbí a že má tendence tě bránit. To synovo zvyšování hlasu vůči tobě není dobré, to bys neměla dovolit.

Přemýšlím - není za tím i nějaká synova nespokojenost s jeho vlastním životem? On nějakou holku má?

Doporučovala bych vyčkat na nějakou vhodnou, klidnou chvíli až budeš se synem o samotě, a říct mu asi toto: Máme toho za sebou všichni hodně zlého. A všechny nás to zasáhlo. Jsem ráda, že jsme to společně překonali.
A ačkoli jsem to nečekala a ani nijak neplánovala, našla jsem novou lásku, nový smysl a směr života. Je mi teď dobře. Byla bych moc ráda, kdybys to pochopil a kdybys mi to dovedl i přát. Já ti taky budu přát, až budeš s nějakou holkou šťastný a ráda ji poznám.
Prosím, zamysli se nad tím a zkus tuto novou situaci přijmout. Nemusíš mého přítele mít extra rád, to nejde na povel, ale byla bych ráda, kdybys ho vedle mě respektoval a mě nový život nezazlíval.
Ty si dřív nebo později někoho najdeš, dcera má taky už svou rodinu. nechtěla bych zůstat už úplně sama, mám doufám ještě velký kus života před sebou. A to, že mám přítele, to nic nemění natom, že vás-své děti- mám pořád ráda. Přála bych si, abychom spolu všichni dobře vycházeli.

Věřím, že takováto  rozmluva by měla zabrat. A kdyby ne, Hanule, a ty musela volit, tak vol svůj život, ne synův. Syn si ten svůj musí žít podle svého, a ty máš právo žít taky podle svého, to není žádné sobectví. naopak - sobectví by bylo ti to kýmkoliv odpírat.

Hanule, zvládlas mnohem horší věci, tohle  bude mnohem snadnější. Držím moc palce, a zase napiš.

Hanule, já bych volila písemnou formu. Blossom to hezky napsala, takže obdobný dopis plné lásky a vysvětlení. Možná,že při rozmluvě by jste si skákali do řeči a nevyznělo by to tak. Ale takový dopis  se může několikrát přečíst  a uschovat. Já si také ráda schovávám hezké dopisy.

hanule..............teď řeším něco podobného.....po rozvodu následovalo majetkové vyrovnání s manželem....máme za sebou.....zapojily se do toho i děti, abychom nemuseli prodat dům...kupuje ho dcera s rodinou.....je to dost složité....syn staví, potřebuje peníze....z peněz dcery budu vyplácet manžela.....zatím je ještě nemám.....dcera prodává byt...atd. ....měla jsem se synem poprvé ostřejší debatu.....přišel opilý z fotbalu.....sice ne moc....ale přijel na motorce !.....musela jsem....připomněla genetickou výbavu atd.....syn to nezvládl.....29 let....že on to má srovnaný v hlavě a že se mu to nikdy nikdy nestane.....řekla jsem, že přesně toto mi říkával taťka taky.........tak mi vyčetl chlapy !!!.....nikdy jsem nikoh neměla...až teď.....je to můj druhý muž v životě....a on to ví.....bylo to nepěkné.....sice jsem nezvyšovali hlas ani nic jiného....po tom jsem odešla....stalo se před 3 dny....pouze ahoj a nic

vypustila jsem páru.....to je život.....nic hrozného.....to se stává....jedu dál

že by ti synáčci trochu žárlili ?

ale do svého života si nenechám zasahovat......a budu si ho žít podle svého

děti a rodiče máme napořád.....to je ten pevný dům, který máme připoutaný pupeční šňůrou

a pak máme skleněný, křehký, krásný zámek......kde si hýčkám někoho a kde jsem hýčkáne.....žejo????!!!

mám tam chyby.....kde jsem taky hýčkána, že......

moc mě to zamrzelo.....nic už nebude jak dřív

Vero a Hanule, když vás čtu, tak mě mrazí.
Já měla (po rozvodu s manželem alkoholikem) podobný problém, ale s dcerou. Když jsem si po rozvodu našla přítele, a on u nás začal bydlet, ona strašně žárlila. Bylo jí tehdy 13. (Zajímavé je to, že syn s tím žádný problém neměl). Dcera tehdy toho mého přítele začla bezdůvodně nenávidět, okatě ho ignorovala, naváděla kamarádky, ať ho ani nezdraví apod.
Chápala jsem trochu i ji: V nejistých časech předrozvodových a pak i po rozvodu se jí  rozpadly jistoty, rozpadl se jí domov. Upnula se nezdravě na mě, to jsem cítila. A tak mě asi "nechtěla přenechat cizímu chlapovi", předpokládám, že takto nějak to cítila. Svým způsobem jsem chápala tu životem zraněnou pubertální holku, že reaguje takto nepřiměřeně.

Pokoušela jsem se s ní promluvit v tom duchu, jak píšu Hanuli v předchozím příspěvku. Dívala se na mě pohrdlivým pohledem puberťáka, nakonec frajersky odfoukla ofinu a můj monolog zakončila opovržlivou poznámkou: "...sem teda zvědavá, jakou kreatůru si zas přitáhneš domů..."
Připomínám, že tento muž byl DRUHÝM mužem mého života, že jsem nevodila domů každý den jiné chlapy, jak by se nezasvěcenému z dceřiny poznámky mohlo zdát. ;) 

Způsobila mi tím  výrokem (nechtíc) psychický úraz. S přítelem jsem se rozešla (ono to mělo i jiné mouchy, toto byla jen poslední kapka) a asi 3 měsíce žila v depresivních myšlenkách typu: nedá se nic dělat, musím se než děti vyrostou  obětovat, kdybych si našla sebelepšího chlapa, pro mou dceru to bude už z principu vždycky kreatůra.

Pak mi došlo, že je to blbost, že obětovat se a zůstat sama nemá smysl, a začala jsem hledat (pro tehdy) přijatelný kompromis - vztah pěkný pro mě, ale volnější, ne se společným bydlením.
Mezitím jsem měla po pár měsících rozhovor s dcerou. Připomněla jsem jí její poznámku a upřímně jí řekla, že mi to hrozně ublížilo. Vykulila na mě oči a řekla mi - Co blbneš mami, to byl tehdy přeci vtip. :dumbom:

Ukázalo se, že holt puberťáci rychleji mluví, než myslí, a už vůbec nedomýšlejí to, že slovem lze i hodně ublížit.

Pak, po několika letech, dcera již dospělá a zmoudřelá, mi jednou řekla (s nadsázkou sobě vlastní ;) ) přesně toto:
Mami, mě je jedno, kdybys měla třeba 10 chlapů najednou. Pro mě je důležité, když budeš šťastná.

Moje dcera byla tehdy puberťačka, vaši synové - vero a Hanule, jsou už dospělí. Ale stejně mě jejich chování , zdá se, vychází ze stejných pocitů jako u mé dcery tehdy:
Oni si zvykli a nějak se upnuli k tomu, že když táta nefinguje, my mámy jsme tu pro ně, jsme jejich jediná životní jistota. A těžko si zvykají pak na to, že my máme i svůj osobní život, že tu nejsme pouze a jen pro ně, pro děti.
Věřím, že i u vás obou se to usadí a že to vaši synové časem přijmou.

hm....syn se bude letos stěhovat do svého domu.....asi 10 min. pěšky ode mne.....

dcera bude bydlet vedle mne....v domku, který koupí....+ její M +3 děti

já budu bydlet v domě sama s matkou 81...v domě, který potřebuje rekonstrukci

určitě to není růžová budoucnost.....ale musím to zvládnout a zvládnu to

zatím nepočítám se společným bydlením s A........už jsme o tom mluvili.....teď to není možné a nebude ještě asi 1,5 roku.......neřeším......máme hezký vztah....už 1,5 roku, vídáme se 2x týdně.........přespala jsem u něj 2x, on u mne taky 2x....když to bylo nutné, druhý den jsem někam jeli brzy......v týdnu jezdím k němu....bydlí sám a nikdo k němu nechodí......u mně byl asi 10 x, z toho ho syn viděl asi 5x za ten 1,5 rok
v sobotu jedem celý den na kolo....máme někde sraz

aby se to takto nezakonzervovalo......oba dva se snažíme, aby to bylo pěkné a daří se
ale.....není to partnerský vztah.....nic neřešíme, konkrétně si nepomáháme...spíš je to kamarádský vztah se sexem

já bych chtěla život s někým sdílet, i finančně, se vším všudy....on říká, že to chce taky
nedovedu si představit ten vstup do společného života...ale zatím to neřeším....mám dost starostí sama se sebou, s matkou, s dětmi, vnoučaty....ale za rok jdu do důchodu

Vero, Hanule, díky, hned je mi líp, když čtu, že to taky někomu vychází, třebaže to trochu drhne. Ze synů si těžkou hlavu nedělejte, časem se s tím srovnají, akorát ten Veřin by zasloužil pohlavek, že jezdí na motorce opilý, taky by kvůli tomu mohl přijít do vězení a to za to určitě nestojí. A pokračování té výměny názorů nebudu komentovat, s opilým se prostě dohadovat nedá, určitě ho to teď, Vero, mrzí a neví jak by seTi omluvil (pevně doufám).
Rozhodně bych se dospělým dětem neobětovala, snažím se neobětovat se už nikomu, i když si při tom občas připadám jak krkavčí matka a líná manželka, ale když to nejde, tak to nejde a já se přeci nestrhnu a taky mám právo na svůj život, svoje zájmy a ne pořád stát u plotny, žehličky a smetáku. Kluci už jsou velcí, tak taky musí něco dělat, o Munďákovi ani nemluvě.

Milá Hanule neznám podrobnosti,nevím jak silná byla citová vazba mezi tvým manželem a vaším synem,jak moc ho jeho ztráta zasáhla.Ale jestli tě má opravdu rád,bude ti přát,abys byla šťastná.A ty máš rozhodně právo šťstná být.Můj taťka zemřel před 3 lety.Naši spolu byli 40 let.Byl to prima chlap,rovný a čestný,ale poslední 3-4 roky před smrtí byly pro všechny hodně náročné.Taťka měl rakovinu,bohužel bez šance se vyléčit a trpěl depresemi.Ty řešil pitím,takže jsme si užili mnoho těžkých chvil.Nejvíc se to týkalo mamky,která s taťkou žila,já s bráchou bydlíme jinde se svými rodinami.Do posledního dne byl taťka s námi,doma,ty nejposlednější týdny jsem se o něj denně starala.A proč to píšu? I když byl jinak taťka dobrým manželem i otcem a my s bráchou jsme se jen velmi těžce s jehou smrtí vyrovnávali,byli jsme to my co jsme mamce řekli,že není nutné zůstat sama. Možná tvůj syn potřebuje více času,zkus s ním o tom mluvit,jestli je vstřícný.Ty ale žádné výčitky neměj,děti bývají sobecké....užívej si svého štěstí...

Selima napsal(a):

Každý chvíľku ťahá pílku, Vladena, aj na Teba môže dôjsť.... Život je jen náhoda, jednou si dolú, jednou nahoře... :vissla:

tak, tak...:)

Vladena napsal(a):

Kaira napsala:Já si ani nemyslím, že jsi ušlápnutá chudinka, to vůbec ne - jestli jsi razantní, tak tu razanci používáš bohužel kontraproduktivně - něco jako generál, který zavelí a svoje vojsko posílá místo na bitevní pole úplně někam jinam, než do války
Jenom jsem se ozvala, protože už jsem nesnesla číst ty polopravdy. A sama Ros tu míchá práci s osobním životem. Ono to totiž souvisí, většinou to nejde oddělit.  Nejvíce mi pobavila pohádka, že má kupce na zařízení lékárny a zásoby léků, a to vše pokryje dluh a navrch zůstává v lékárně  s velmi dobrým platem. Pokud znám, výkup zásob se neděje 1:1, ale získáš tak třetinu pořizovací ceny. Takže aktiva by musela hodně přesahovat původní dluh 7 mega. Navíc je lékárna v nájmu a to není žádné terno. Chtěla bych vidět takového kupce :D:D O Munďákovi podávaná fakta jsou zcela v režii Ros. Nechci do nikoho kopat ,kdo je na zemi v případě Ros ona zůstává stále generálem, ale její informace prostě nesedí!!!

Vladeno, myslím, že právě to děláš..
Kdyby ti JEN neseděly informace, což může být...tak přesně to také napíšeš...případně požádáš o vysvětlení, bo se na to vykašleš a půjdeš třeba .. "na vaření". Ale možná sis do Ros promítla i sebe, své případné starosti, svoje nějaké chyby a zlobíš se defacto na sebe..jinak by tě to těžko mohlo takto vyvést z míry, abys psala něco až tak nepěkného.
Tento tvůj vzkaz (viz.výše - v rámečku) nebyl pro Rosamundu (taky by sis to Ros měla uvědomit..), ale pro tebe samotnou.

Všichni děláme chyby nebo se domníváme že děláme chybné věci. Kdo je schopen a oprávněn rozhodnout co je "dobré" a co je "špatné"?

Selima napsal(a):

No tak sa s tým zmier/te... Každý robí to, čo považuje v živote za správne, a každý svojím tempom. Ak vám lezie na nervy, že sa Rosamunda dostatočne neriadi vašimi radami, tak jej proste neraďte. :jojo: Aké jednoduché, že?

:supr:

vera napsal(a):

hanule..............teď řeším něco podobného.....po rozvodu následovalo majetkové vyrovnání s manželem....máme za sebou.....zapojily se do toho i děti, abychom nemuseli prodat dům...kupuje ho dcera s rodinou.....je to dost složité....syn staví, potřebuje peníze....z peněz dcery budu vyplácet manžela.....zatím je ještě nemám.....dcera prodává byt...atd. ....měla jsem se synem poprvé ostřejší debatu.....přišel opilý z fotbalu.....sice ne moc....ale přijel na motorce !.....musela jsem....připomněla genetickou výbavu atd.....syn to nezvládl.....29 let....že on to má srovnaný v hlavě a že se mu to nikdy nikdy nestane.....řekla jsem, že přesně toto mi říkával taťka taky.........tak mi vyčetl chlapy !!!.....nikdy jsem nikoh neměla...až teď.....je to můj druhý muž v životě....a on to ví.....bylo to nepěkné.....sice jsem nezvyšovali hlas ani nic jiného....po tom jsem odešla....stalo se před 3 dny....pouze ahoj a nic

vypustila jsem páru.....to je život.....nic hrozného.....to se stává....jedu dál

že by ti synáčci trochu žárlili ?

ale do svého života si nenechám zasahovat......a budu si ho žít podle svého

děti a rodiče máme napořád.....to je ten pevný dům, který máme připoutaný pupeční šňůrou

a pak máme skleněný, křehký, krásný zámek......kde si hýčkám někoho a kde jsem hýčkáne.....žejo????!!!

Víš, a to je právě na tom to nejcenější - to vybojované, to vykrystalizované nějakým karambolem a třeba i pár lety nepohody či (u mě s.aček), kdy víš, že to už je ono. Takže to už si člověk vzít nedá, to ani snad nejde "vzít"..ne? :)  Musela by ses toho sama vzdát..

Hanule0911 napsal(a):

Ahoj všichni,ozývám se po delší době,abych spolu s Vámi trošku zhodnotila můj další život a vyslechla Vaše názory.Za měsíc to bude rok,kdy můj manžel alkoholik spáchal sebevraždu.Nebylo to lehké před tím,dost mě to zatížilo a unaviloDlouho mě to trápilo a užíralo.Po všem vyřizování souvisejícím se smrtí,jsem se trošku zvetila,nabrala sílu.Začala jsem opravovat dům,našla jsem si přítele se kterým jsem šťastná a který mě má rád a pomáhá miAle teď mě začal trápit syn,nevím jestli je na něj brzy vidět mě šťastnou.Mezi ním a přítelem to jiskří,protože on má vůči mě výhrady a můj přítel nevidí rád když se na mě utrhne,nebo zvýší hlas.A tak se ptám co dál??Já jsem zamilovaná,ale on je můj syn.Mám právo našťastný život??Mám ho obětovat dospělým dětem,nebo najít trochu štěstí pro sebe.Nejsem sobecká?Tolik toužím po štěstí a pořád se mi to nějak kazí.Má někdo podobnou zkušenost a jak ji řešit??Děkuji všem za názor a radu.

Haňule, to víš, že máš právo na štatstný život, a já už bych to nazvala i tvou povinností. Nikomu svůj život obětovat nemusíš, ani to nedělej, pro taky? Mezi přítelem a dětmi mohou nastat nějaké "nepokoje", žárlení atd. Já to zaplašila jednou provždy, s partnerem držíme "proti harantům" :D spolu. Ne násilně, prostě máme podobné názory.
Koneckonců, pokud se tě přítel zastane, když na tebe syn zvýší hlas, nevidím na tom nic špatného. To se u nás stává taky, když jsou holky lehce přidrzlé. A já to beru.
Rozhoduj  sama, svým rozumem, svou intuicí, oba pěkně pochval, to je moc potřeba,  a se synátorem v klidu promluv o tom, co že ho vlastně trápí... :hjarta:
Držím ti také palce a jsem ráda, že píšeš.. :)

Haňule, ahooooj :pussa: :hjarta: :pussa:!!!
Jsem téhož názoru jako holky.
Haňule, máš toho za sebou tolik těžkého, že by to vystačilo skoro na dva životy. Bohužel, někdy to vlastní děti nechtějí vidět a nechápou, že maminka má taky právo na trochu lidského štěstí po boku jiného muže. Taky to znám ;)
Nenech se zviklat nějakými třenicemi a nechtěj volit mezi svým právem na štěstí a synem - již dospělým mužem. MMCH Blossom to napsala velice hezky :supr:, držím Ti palečky, aby se to u Vás srovnalo :pussa: !!!

Syn je "oprděný"........asi ví, že přestřelil.....ale toto už nechci.....toto se nesmí opakovat....

vero, to víš že ne :pussa:
Já nevím, že většinou jsou to ti synové, kteří nemůžou máminu novou známost rozdejchat :/ Vím, o čem mluvím - mám doma totéž. Děti o mém příteli vědí, face-to-face se ještě nesetkali, dcera by měla třeba zájem, ale syn zaujal a-priori takové stanovisko, že se o nějaké sbližovací pokusy ani nesnažím.
Hele, je to můj život, je to můj partner, děti už jsou dospělí a já už jsem pro ně udělala až dost, když jsem "kvůli nim" zůstala patnáct let s agresorem a opilcem, který se mnou zacházel hůř, než s hadrem na podlahu. Společné soužití nehrozí, to, abych jim přivedla domů cizího tátu, když byly malé jsem jim taky neudělala, tak mám právo na to, aby mě - už jako dospělé děti dospělou mámu - nechaly laskavě dejchat a žít můj vlastní život tak, jak si ho sama udělám. Hotovo-dvacet :) !!!

Kiara napsal(a):

vero, to víš že ne :pussa:
Já nevím, že většinou jsou to ti synové, kteří nemůžou máminu novou známost rozdejchat :/ Vím, o čem mluvím - mám doma totéž. Děti o mém příteli vědí, face-to-face se ještě nesetkali, dcera by měla třeba zájem, ale syn zaujal a-priori takové stanovisko, že se o nějaké sbližovací pokusy ani nesnažím.
Hele, je to můj život, je to můj partner, děti už jsou dospělí a já už jsem pro ně udělala až dost, když jsem "kvůli nim" zůstala patnáct let s agresorem a opilcem, který se mnou zacházel hůř, než s hadrem na podlahu. Společné soužití nehrozí, to, abych jim přivedla domů cizího tátu, když byly malé jsem jim taky neudělala, tak mám právo na to, aby mě - už jako dospělé děti dospělou mámu - nechaly laskavě dejchat a žít můj vlastní život tak, jak si ho sama udělám. Hotovo-dvacet :) !!!

jsi šikovná a chytrá holka! :supr:

Ano, taky to tak cítím: Dokud byly děti na mě plně závislé, svůj osobní život jsem pochopitelně hodně uzpůsobovala tomu, aby děti měly klidný a spokojený domov. Nejsem zastáncem radikálního postupu "Děti, tohle je váš nový tatínek a bude tu bydlet, ať se vám to líbí nebo ne."
Dokud byly děti dětmi, přednost měl u mě jejich život (i když ten svůj osobní jsem si taky vedla, byť ne zcela naplno a podle svých představ).

Ale když už jsou děti velké, dospělé, tak to cítím tak, že si smím a taky tedy budu svůj osobní život vést už zcela podle svého. Naštěstí mé děti to teď už chápou a přejí mi to. A do partnerů mi nekecají. A já jim ostatně taky ne. Takže - spokojenost na všech stranách. :jojo:

"už jsem pro ně udělala až dost, když jsem "kvůli nim" zůstala patnáct let s agresorem a opilcem, který se mnou zacházel hůř, než s hadrem na podlahu"

tak za něco takového ti jistě jsou velmi vděční!! Takový domov to musela být slast.

Tiino, odchod od agresora není žádná legrace, není to, jako když popadneš dva kufry a do pěti minut jsi pryč. Navíc BM dětem samotným nikdy neubližoval, naopak je nepříčetně rozmazloval, zdánlivě v rodině nikomu nic nechybělo - až na jednu osobu a to jsem byla bohužel já.
Milá Tiino, já už jsem si toho zažila až-až, takže podobné sentence typu

tak za něco takového ti jistě jsou velmi vděční!! Takový domov to musela být slast.

mě naplňují pouze útrpným ušklíbnutím.
Píšeš na vlákno o alkoholicích - to bys tím pádem tady musela napadnout polovinu pisatelek - matek od dětí za to, že jejich děti jim musí asi být velmi vděčné za to, jaký jim jejich maminka připravila domov, když jim vybrala tatínka-opilce :usch:

To víš, Kiaro, kdo nezažil, neuvěří, co s člověkem závislost partnera udělá....

Rosamunda napsal(a):

To víš, Kiaro, kdo nezažil, neuvěří, co s člověkem závislost partnera udělá....

... a jako by to tý ženský ještě nestačilo, ještě jí přidává klofance navíc. To aby měla jó o čem na noc přemýšlet :dumbom:

Hlavne s ami to zdá zbytočné rozoberať spaetne. Keby to bol apel na žneu, čo s alkoholikom žije - ;) Ros - aby ho opustila, tak povedzme. Ale tu už je to fakt zbytočné. :jojo:

Kiara napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

To víš, Kiaro, kdo nezažil, neuvěří, co s člověkem závislost partnera udělá....

... a jako by to tý ženský ještě nestačilo, ještě jí přidává klofance navíc. To aby měla jó o čem na noc přemýšlet :dumbom:

Kiarinko.........kdo nezažil, nepochopí......ale v těchto rodinách je to jako přes kopírák....moc dobře znám

foukám....hladím

Já vím, veru ... jen s úžasem zírám na to, jak někdo vůbec může zpětně napadat bývalou manželku alkoholika za to, jaké svojí špatnou volbou připravila dětem dětství.
Fakt skvělý, Tiino.
Nestačí, že máme všechny, co jsme tady do smrti o čem přemejšlet, doživotně nás budou tlačit noční můry a doživotně se budeme potýkat s pocity viny. Ještě se o nás tady bude otírat a rejpat ženská, která - ač už některé z nás máme vyřešeno, od alkáče jsme odešly a žijeme jako ostatní ženské - do nás hodlá tepat za závislost našich partnerů.
Tiino, tenkrát jsem měla dělat co? Měla jsem manžela radši zakopat na zahradě a jít si na patnáct let sednout, abych teda uchránila děti před drastickými zážitky :co: ?!? Nehledě na to, že děti by tím pádem vyrůstaly po dětských domovech, dokavaď by se jim máma nevrátila z kriminálu :/

Tiina napsal(a):

"už jsem pro ně udělala až dost, když jsem "kvůli nim" zůstala patnáct let s agresorem a opilcem, který se mnou zacházel hůř, než s hadrem na podlahu"

tak za něco takového ti jistě jsou velmi vděční!! Takový domov to musela být slast.

Myslím, že to nejde tak jednoduše shrnout , i když v něčem  souhlasím. Určitě bych to však jako přímou něčí vinu neviděla. "normální" lidé dělají pro děti ,v dobré víře, vždy to nejlepší co sami umí. Ale tohle děláme všichni, i ti, co se domnívaj, že chyby nědělají.

Tak abych toho všeho neměla tak málo, včera jsem se dozvěděla, že mám účet obestavený exekucí. Naštěstí peníze teď mám, tak to v pondělí musím někdy mezi cestou s Munďákem do nemocnice zaplatit. No a dneska jsem se navrch k tomu všemu dozvěděla, že mi umřela dlouholetá kamarádka z Chorvatska, byla jen o půl roku starší než já, měla rakovinu a zůstaly po ní manžel a dvě holky 19 a 17 let. :grater: Parte přišlo pozdě, tak jsem jí ani nemohla jet na pohřeb, pos*anej život! Pardon za :offtopic:

Ale to se neomlouvej za offtopic, Ros :pussa: všechno patří ke všemu. Já jsem dlouhodobě bez práce, udělala jsem si rekvalifikační kurs v dobré víře, že ihned po skončení půjdu dělat ... a všude, kam jsem se hlásila chtějí PRAXI nejméně tak rok :grater: takže znova podávám inzeráty, znova na ně odepisuju a znova je to stejnej blázinec, jako předtím :/

Tak zrovna balím Munďákovi tašku do nemocnice a jsem z toho celá nějaká přepadlá. :( Moc se mu tam nechce, spíš by tam radši nešel vůbec, ale když mu připomenu, jak minule jen seděl a koukal do televize a nemluvil, tak uznává, že tohle už opakovat nechce a že tedy do toho PCP půjde. Mně na tom jen vadí, že je to během roku už třetí nemocnice a že zase budu kdovíjak dlouho sama, ale pokud by mu to pomohlo, aby lépe zvládal život s tou svou chorobou, tak jen ať tam jde, já už to nějak překlepu. Zase budu ležet na gauči a drbat kočky, páč s dětmi už moc počítat nemůžu, ty mají své zájmy a povídání s mámou už je ve skoro osmnácti moc nebaví. Tak mi držte něco, nevím co, abych to přestála bez ztráty kytičky.

Zdravím všechny,tak rozhovor mezi mnou a synem proběhl ve stejném duchu jak jste radily.Přišel se mi omluvit a pak jsme to trošku rozebrali,říkal že je to na něj asi brzy a že to patřičně nezvládá.Jedna věta zabolela moc -a to -kdyby táta viděl co se děje u nás doma tak by se v hrobě otáčel!!!No a to mě nastartovalo tak,že jsem mu vysvětlila,že si své štěstí vzít nenechám,že určité věci o jeho otci ani neví,jako děti jsem je pochopitelně chtěla chránit,tak jsem jim neříkala,že mě zbil,nebo urážel,nechtěl mě nikam pustit atd.On říkal,že to jako děti slyšeli když byl opilý a dělal dusno a že jsem to byla já kdo s ním 26 let vydržel,tak když byl tak hrozný proč jsem neodešla dřív.Těžko se to vysvětluje.Jsem z toho občas smutná.Když tyto věci rozebírám,mám často i zlé sny.To jsem taky synovi řekla,že špatně spím,v noci se budím strachem a jsem ráda že se mnou můj přítel je,že mě vezme za ruku,obejme,je se mnou vzhůru dokud se neuklidním.Toto i jiné věci jsou pro mě důležité.Syn má 23 let a bydlí se svou přítelkyní v horním patře našeho domu.Kuchyň a sociální zařízení máme společné v mém bytě v přízemí.Myslím si že po této stránce je docela zajištěn .Dcera bydlí s manželem a vnoučkem v bytě v nedalekém městě.Ta mi řekla že jsem si přítele dovedla domů opravdu brzy-spolu jsme začali bydlet 28.12.2009,ale že ona u nás nebydlí tak to tak moc nevnímá.Já jsem řekla že jsem to tak cítila a rozhodla jsem se poslouchat tělo.Je to opravdu tak strašné a tak brzy????

Nie je, je to podľa mňa PRINESKORO. Alebo inak: Najvyšší čas. Ak si doteraz nerobila to, čo chceš a čo ťa robí šťastnou, máš podľa mňa najvyšší čas naučiť sa to. ;) Deťom to rozumne vysvetli, ale neustupuj im. Veď nemusia milovať tvojho priateľa, ale rešpektovať jeho prítomnosť v dome musia. Mmch, čo by bolo, keby si synovi povedala, že nemôže v dome bývať s priateľkou, kým sa nevezmú? Že sa jeho otec musí v hrobe obracať? :rolleyes: Ako by sa mu to asi páčilo... ?

Děkuji Selime za reakci,tak jsem si děvčata vzpoměla,že jsem včera byla po X letech políbená pod třešní-lépe řečeno pod větvičkou rozkvetlé třešně.Přítel si ji nechal dovézt od zetě ze zahrady,protože se poblíž žádná nenachází!!Není to fajn??

Je.... :jojo: a  nemáíš sa takéto šťastie o nič menšie právo ako syn - ktorý to ale asi ešte nevie pochopiť. Na jednej strane ho čiastočne chápem, musí byť hotový z otcovho nešťastného konca, ale na druhej strane - ani on zrejme nebude žiť do smrti v celibáte, tak nevime, prečo by mal TEBE dovoľovať, kedy už smieš mať niekoho druhého po smrti jeho otca. :/

Selima napsal(a):

Nie je, je to podľa mňa PRINESKORO. Alebo inak: Najvyšší čas. Ak si doteraz nerobila to, čo chceš a čo ťa robí šťastnou, máš podľa mňa najvyšší čas naučiť sa to. ;) Deťom to rozumne vysvetli, ale neustupuj im. Veď nemusia milovať tvojho priateľa, ale rešpektovať jeho prítomnosť v dome musia. Mmch, čo by bolo, keby si synovi povedala, že nemôže v dome bývať s priateľkou, kým sa nevezmú? Že sa jeho otec musí v hrobe obracať? :rolleyes: Ako by sa mu to asi páčilo... ?

Jo, jo Selima má naprostou pravdu, Hani, nenech si synem otrávit své těžce zasloužené štěstí, na to aby Tě komandoval, co smíš a co ne, je myslím moc mladý a pokud bydlí s Tebou pod jednou střechou, tak by měl respektovat on Tvoje pravidla a ne Ty ta jeho.

Hanule, píšeš, že tě zabolela synova věta -kdyby táta viděl co se děje u nás doma tak by se v hrobě otáčel!!! .

K tomu se dá (synovi) říct eventuelně toto: Táta se rozhodl udělat to, co udělal. On už nic vidět nechtěl, nic řešit nechtěl, především nechtěl řešit sebe a svou závislost. Rozhodl se ze světa a z jeho starostí takto uniknout.
Bohužel - nebral při tom vůbec v potaz, co jeho čin udělá s námi. Rozhodoval se tehdy pouze za sebe a nám nezbylo, než se s tím nějak vyrovnat a nějak to přijmout.
Proč bych já do konce života měla žít s otázkou - co by tomu řekl můj muž? On se nezajímal o to, jak se cítím já ani za jeho života, proč bych já měla měla svůj život řídit teď hypotetickou otázkou, co by teď tomu on, po své smrti , řekl?
On se jakéhokoli rozhodování a podílení na našem životě dobrovolně a o své vůli vzdal. A já nejsem povinná žít podle ničích cizích představ. Mám právo žít si podle těch svých.

Je smutné, když paradoxně právě blízcí člověku řeknou "Přeci to s ním nemohlo být tak hrozné, když jsi to s ním vydržela 26 let." Někdy bohužel ať uděláte, co uděláte, obrací se to vždycky proti vám :( .

Hanule, na tvém místě bych časem doporučila nějaké stavební úpravy domku, abyste měli byty oddělené. Soukromí a klid potřebujete jak vy, tak mladí. Věřím, že se vám toto podaří, a oddělení vašich domácností vám může jen prospět. A věřím, že si dcera i syn na novou situaci časem zvyknou a tvého přítele přijmou.
Sice "by už měli a mohli mít rozum", jsou přeci dospělí, ale je fakt, že těch událostí za posledních 12 měsíců i na ně asi  bylo opravdu moc.

A ještě k tomu "načasování", tedy k tomu, že "nový vztah u tebe vzniknul příliš brzy". Ono - láska se přeci nedá načasovat, nebo dokonce naplánovat. Znám lidi, kteří si úplnou náhodou našli nového partnera 2 měsíce po (přirozené) smrti dlouholetého partnera předchozího. A taky znám lidi, kteží už léta hledají, a pořád nic, ten vytoužený vztah nepřichází.

Hanulko, děkuj osudu, že k tobě obrátil svou přívětivou tvář, že jste se s přátelem vůbec našli, užívej darů života, vždyť statisticky máš ještě půlku života před sebou!!!
A na nějaké "pro okolí správné načasování" lásky se úplně vykašli!!!!!  :pussa:

Hanule.....my ty naše synky zvládnem....žejo.....dejme jim čas, nehroťme to, oni si to přežvejkají, poskládají v hlavince............a když si to urovnají jinak......tak jo....

já mám taky se synem "jiný" vztah......je TO mezi námi......dobře, asi má na to právo, se svým věkem, zkušenostmi....beru

nenechám si od nikoho do svého života mluvit......od nikoho
matka 81, dcera 34, syn 29........zvládám to.....a vím, že to zvládnu i do budoucna

BM teď boduje u dcery......každý týden ji navštěvuje, když dostane volno.....a chová se skvěle, v léčebně je za hvězdu......dokonce prý mají zájem, aby s ním spolupracovali do budoucna....aby měl nějaké přednášky....hm

syn mu řekl, aby mu netelefonoval
já mu na telefonáty neodpovídám

přiznám se vám......už mě napadlo,že opravdu nebude pít.....že se změní....a že......ale jenom jednou mě to napadlo....hned jsem si vybavila, že......ale dostalo mě, že mě to VŮBEC napadlo......hm...budu muset na sobě víc pracovat

vero,
tvůj exmanžel se ještě může změnit, proč také ne, když jsi to byla TY, kdo mu k tomu přes svoji velkou bolest vytvořil ty nejlepší podmínky.
Pokud on to zvládne, můžeš být na sebe pyšná, protože bez té "rány", kterou jsi mu dala, našla jsi odvahu k tomu, abys mu tu lekci udělila, by to rozhodně nedokázal.

Pandorraa napsal(a):

vero,
tvůj exmanžel se ještě může změnit, proč také ne, když jsi to byla TY, kdo mu k tomu přes svoji velkou bolest vytvořil ty nejlepší podmínky.
Pokud on to zvládne, můžeš být na sebe pyšná, protože bez té "rány", kterou jsi mu dala, našla jsi odvahu k tomu, abys mu tu lekci udělila, by to rozhodně nedokázal.

Málokdo má takovou odvahu. Je to obdivuhodné. :jojo:

Nakonec - je to vidět i na tomto vlákně.

vera napsal(a):

Hanule.....my ty naše synky zvládnem....žejo.....dejme jim čas, nehroťme to, oni si to přežvejkají, poskládají v hlavince............a když si to urovnají jinak......tak jo....

já mám taky se synem "jiný" vztah......je TO mezi námi......dobře, asi má na to právo, se svým věkem, zkušenostmi....beru

nenechám si od nikoho do svého života mluvit......od nikoho
matka 81, dcera 34, syn 29........zvládám to.....a vím, že to zvládnu i do budoucna

BM teď boduje u dcery......každý týden ji navštěvuje, když dostane volno.....a chová se skvěle, v léčebně je za hvězdu......dokonce prý mají zájem, aby s ním spolupracovali do budoucna....aby měl nějaké přednášky....hm

syn mu řekl, aby mu netelefonoval
já mu na telefonáty neodpovídám

přiznám se vám......už mě napadlo,že opravdu nebude pít.....že se změní....a že......ale jenom jednou mě to napadlo....hned jsem si vybavila, že......ale dostalo mě, že mě to VŮBEC napadlo......hm...budu muset na sobě víc pracovat

A proč by tě to Vero nemohlo napadnout? To přece není žádná neukázněnost, ani slabost.
Pokud bude tvůj BM v pořádku, všechna čest, díkybohu, díky tobě, díky jemu - je (event.bude) v pořádku.

A TY? - no..TY se rozhodneš, bude-li se ti chtít momentálně vůbec něco rozhodovat, tak proto, co budeš chtít... Třeba si zvolíš třetího chlap, třeba žádného, třeba to zůstane tak jak je, třeba to prostřídáš..:D - no prostě - jak ti bude libo..Nejsi (či nebudeš) postavena před volbu chlap a) nebo chlap b), pokud nebudeš chtít.  Můžeš si to zařídit absolutně jak chceš, obrovská svoboda. Te´d už nic nemusíš, teď už jen režíruješ život jak se ti chce...A trápit se ještě takto dopředu ..jééjda.. to už je fakt luxus mrhání časem, ne..:D Ono se to vykrystalizuje samo, jako všechno..
:pussa:

Hanule0911 napsal(a):

Zdravím všechny,tak rozhovor mezi mnou a synem proběhl ve stejném duchu jak jste radily.Přišel se mi omluvit a pak jsme to trošku rozebrali,říkal že je to na něj asi brzy a že to patřičně nezvládá.Jedna věta zabolela moc -a to -kdyby táta viděl co se děje u nás doma tak by se v hrobě otáčel!!!No a to mě nastartovalo tak,že jsem mu vysvětlila,že si své štěstí vzít nenechám,že určité věci o jeho otci ani neví,jako děti jsem je pochopitelně chtěla chránit,tak jsem jim neříkala,že mě zbil,nebo urážel,nechtěl mě nikam pustit atd.On říkal,že to jako děti slyšeli když byl opilý a dělal dusno a že jsem to byla já kdo s ním 26 let vydržel,tak když byl tak hrozný proč jsem neodešla dřív.Těžko se to vysvětluje.Jsem z toho občas smutná.Když tyto věci rozebírám,mám často i zlé sny.To jsem taky synovi řekla,že špatně spím,v noci se budím strachem a jsem ráda že se mnou můj přítel je,že mě vezme za ruku,obejme,je se mnou vzhůru dokud se neuklidním.Toto i jiné věci jsou pro mě důležité.Syn má 23 let a bydlí se svou přítelkyní v horním patře našeho domu.Kuchyň a sociální zařízení máme společné v mém bytě v přízemí.Myslím si že po této stránce je docela zajištěn .Dcera bydlí s manželem a vnoučkem v bytě v nedalekém městě.Ta mi řekla že jsem si přítele dovedla domů opravdu brzy-spolu jsme začali bydlet 28.12.2009,ale že ona u nás nebydlí tak to tak moc nevnímá.Já jsem řekla že jsem to tak cítila a rozhodla jsem se poslouchat tělo.Je to opravdu tak strašné a tak brzy????

Hanule, nedej se, nedej si své vzít. Ty rozhoduješ o sobě, nikdo jiný, ty si za sebe zodpovídáš, tak se netrap. Nyní ses (či v tom prosinci) rozhodla tak, tak to tak bude, a nikdo nemá právo tě ani soudit. Ani děti. Úplně nad věcí, v klidu, stůj si za svým , ať brzo, pozdě- pro tebe prostě včas. A tečka.

Rosamunda napsal(a):

Tak abych toho všeho neměla tak málo, včera jsem se dozvěděla, že mám účet obestavený exekucí. Naštěstí peníze teď mám, tak to v pondělí musím někdy mezi cestou s Munďákem do nemocnice zaplatit. No a dneska jsem se navrch k tomu všemu dozvěděla, že mi umřela dlouholetá kamarádka z Chorvatska, byla jen o půl roku starší než já, měla rakovinu a zůstaly po ní manžel a dvě holky 19 a 17 let. :grater: Parte přišlo pozdě, tak jsem jí ani nemohla jet na pohřeb, pos*anej život! Pardon za :offtopic:

Ros, mazej hned na katastr, pokud nevíš o co jde a nemáš to doma.. a vytáhni si  nařízení exekuce, a fofrem to zaplať. Nebo ti skočej na nemovitosti.

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak abych toho všeho neměla tak málo, včera jsem se dozvěděla, že mám účet obestavený exekucí. Naštěstí peníze teď mám, tak to v pondělí musím někdy mezi cestou s Munďákem do nemocnice zaplatit. No a dneska jsem se navrch k tomu všemu dozvěděla, že mi umřela dlouholetá kamarádka z Chorvatska, byla jen o půl roku starší než já, měla rakovinu a zůstaly po ní manžel a dvě holky 19 a 17 let. :grater: Parte přišlo pozdě, tak jsem jí ani nemohla jet na pohřeb, pos*anej život! Pardon za :offtopic:

Ros, mazej hned na katastr, pokud nevíš o co jde a nemáš to doma.. a vytáhni si  nařízení exekuce, a fofrem to zaplať. Nebo ti skočej na nemovitosti.

To nebylo z katastru, to bylo z finančáku za nezaplacené DPH, ale jsem holka šikovná, stihla jsem to dnes zaplatit. :supr: Munďák už je v PCP, tak uvidíme co s ním ta kognitivně - behaviorální terapie udělá, jestli z něj zase bude normální chlap, kterého neporazí, když se mu něco nepovede nebo něco není podle jeho představ, nebo ne. Jestli se naučí s tou nemocí lépe vycházet a žít s ní plohodnotněji než doposud, páč tím pádem budu mít větší klid a lepší život i já a děti. Už mě ty nemocnice začínají unavovat, i když mě poslední dobou unavuje všechno, s lékárnou taky nic nového, snažím se udržet, ale to věčné čekání, až se někdo rozhýbe, mě už dost vyčerpává.

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak abych toho všeho neměla tak málo, včera jsem se dozvěděla, že mám účet obestavený exekucí. Naštěstí peníze teď mám, tak to v pondělí musím někdy mezi cestou s Munďákem do nemocnice zaplatit. No a dneska jsem se navrch k tomu všemu dozvěděla, že mi umřela dlouholetá kamarádka z Chorvatska, byla jen o půl roku starší než já, měla rakovinu a zůstaly po ní manžel a dvě holky 19 a 17 let. :grater: Parte přišlo pozdě, tak jsem jí ani nemohla jet na pohřeb, pos*anej život! Pardon za :offtopic:

Ros, mazej hned na katastr, pokud nevíš o co jde a nemáš to doma.. a vytáhni si  nařízení exekuce, a fofrem to zaplať. Nebo ti skočej na nemovitosti.

To nebylo z katastru, to bylo z finančáku za nezaplacené DPH, ale jsem holka šikovná, stihla jsem to dnes zaplatit. :supr: Munďák už je v PCP, tak uvidíme co s ním ta kognitivně - behaviorální terapie udělá, jestli z něj zase bude normální chlap, kterého neporazí, když se mu něco nepovede nebo něco není podle jeho představ, nebo ne. Jestli se naučí s tou nemocí lépe vycházet a žít s ní plohodnotněji než doposud, páč tím pádem budu mít větší klid a lepší život i já a děti. Už mě ty nemocnice začínají unavovat, i když mě poslední dobou unavuje všechno, s lékárnou taky nic nového, snažím se udržet, ale to věčné čekání, až se někdo rozhýbe, mě už dost vyčerpává.

No, fú se s tím nemaže...dobře, že už to máš vypořádané.
Ros, i to vyčerpání je potřeba k nějaké krystalizaci. Jinak by ses nepohla.Já to tak u sebe beru.

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ros, mazej hned na katastr, pokud nevíš o co jde a nemáš to doma.. a vytáhni si  nařízení exekuce, a fofrem to zaplať. Nebo ti skočej na nemovitosti.

To nebylo z katastru, to bylo z finančáku za nezaplacené DPH, ale jsem holka šikovná, stihla jsem to dnes zaplatit. :supr: Munďák už je v PCP, tak uvidíme co s ním ta kognitivně - behaviorální terapie udělá, jestli z něj zase bude normální chlap, kterého neporazí, když se mu něco nepovede nebo něco není podle jeho představ, nebo ne. Jestli se naučí s tou nemocí lépe vycházet a žít s ní plohodnotněji než doposud, páč tím pádem budu mít větší klid a lepší život i já a děti. Už mě ty nemocnice začínají unavovat, i když mě poslední dobou unavuje všechno, s lékárnou taky nic nového, snažím se udržet, ale to věčné čekání, až se někdo rozhýbe, mě už dost vyčerpává.

No, fú se s tím nemaže...dobře, že už to máš vypořádané.
Ros, i to vyčerpání je potřeba k nějaké krystalizaci. Jinak by ses nepohla.Já to tak u sebe beru.

No jo, ale kdo to má vydržet, vždyť já doma akorát ležím jak ta mrcha, sotva zvládnu uvařit večeři, o nějakém úklidu ani nemluvě. Pak to doháním jak blázen o víkendu, ale taky vydržím dělat třeba jen 2 hodiny a pak si musím na hodinu lehnout a pak teprve můžu dál. A to už jsem byla na všechmožných testech krve, bála jsem se jestli jsem něco nepřechodila, třeba mononukleozu, ale jsem zdravá jak rybička, sice trochu přichcíplá rybička, ale aspoň nemám únavový syndrom nebo cukrovku, takže to bude od hlavy :dumbom: :D. Třeba z toho opravdu něco vykrystalizuje, ale nedokážu si teda představit, co.

Ros, a ty se tomu divíš? Vždyť jedeš z posledních rezerv a tvoje tělo si samo říká, že už takhle ne, že už toho má dost. Když sem píšeš, že ti přišla další jobovka ve formě obstaveného účtu a odvoz Munďáka už do třetí nemocnice během jednoho roku - co si myslíš že to je, to co tady popisuješ ?!? To jsou podle mě první varovné signály před zhroucením a já bych to na tvém místě vůbec nepodceňovala. Pokud to půjde, koukej vypnout a relaxovat. Zdraví máš jen jedno a vůbec by nebylo od věci pomejšlet na nějaký pobyt v lázních na nervy :jojo:

Kiara napsal(a):

Ros, a ty se tomu divíš? Vždyť jedeš z posledních rezerv a tvoje tělo si samo říká, že už takhle ne, že už toho má dost. Když sem píšeš, že ti přišla další jobovka ve formě obstaveného účtu a odvoz Munďáka už do třetí nemocnice během jednoho roku - co si myslíš že to je, to co tady popisuješ ?!? To jsou podle mě první varovné signály před zhroucením a já bych to na tvém místě vůbec nepodceňovala. Pokud to půjde, koukej vypnout a relaxovat. Zdraví máš jen jedno a vůbec by nebylo od věci pomejšlet na nějaký pobyt v lázních na nervy :jojo:

Bohužel veškeré lázně a dovolené budou muset počkat, než se podaří ten prodej a než si pak v nové práci budu moci vzít dovolenou. Tak aspoň relaxuju ve vaně, doma nedělám kromě večeří téměř nic, jen ležím u televize,drbu kočky a chodím dřív spát, tak kolem 11. hodiny i když taky jak kdy,dneska mi to asi už nevyjde. :) Ale šetřím silami, jak můžu, nedivím se, že jsem unavená, ale měla jsem teď i trávicí problémy, tak jsem se bála, že jsem něco přechodila, třeba tu mononukleosu, ale naštěstí se to nepotvrdilo, tak mám aspoň jednu obavu z krku. :supr:
Jinak Munďák vypadá docela spokojeně, pochvaluje si, že tam mají úplně jiný přístup, tak snad mu to pomůže....páč jinak nevím, to bych se asi musela zbláznit.

Aspoň že tak ... choď spát co nejdřív, abys byla pořádně vyspalá a odpočinutá a relaxuj v rámci domácích možností. Ros, trávicí problémy jsou jedním z neklamných příznaků stresu, nehledej za tím žádnou mononukleózu. Prostě tvůj organismus je vázán na psychiku a ta poslední dobou dostávala co proto, tudíž se to projevuje takovýmto způsobem.
Hlavně, že je Munďák v lékařském zaopatření a nezbývá než doufat, že ho tam zaléčí do snesitelného stavu tak, aby mohl po návratu začít fungovat a byl tii něco platný aspoň v tom smyslu, že nebude potřebovat 24 hodin denně opatrovníka.

Rosamundo, svatá prostoto. Ty jsi tak nebetyčně ....... naivní. :(

majkafa napsal(a):

Rosamundo, svatá prostoto. Ty jsi tak nebetyčně ....... naivní. :(

Proč myslíš?

Ros: sotva zvládnu uvařit večeři,

Ros!! Tak ji nevař! Nemusíš nic.
Zasloužíš si oddych.
Nepostřehla jsem, jak velké (malé) máš děti, ale určitě se po jistou dobu (než se třeba zregeneruješ) nemusíš péčí o rodinu zrovna umlátit. Komu vadí, že nemáš naklizeno? Umírá u vás někdo hlady? K lednici snad mají přístup všichni, ne? :)
A únavě se nediv - teda nechci to připomínat, ale taky - už nám není 20, že jo... ;) :)
Drž se.

Bude se to všechno dokola opakovat. A za pár měsíců ho strčíš, dokopeš do další léčebny. A k čemu? K ničemu.

Bodejť by Munďák nevypadal spokojeně, když opět utekl do skleníku a opět se nemusí vůbec o nic starat. :D

majkafa napsal(a):

Bude se to všechno dokola opakovat. A za pár měsíců ho strčíš, dokopeš do další léčebny. A k čemu? K ničemu.

Bodejť by Munďák nevypadal spokojeně, když opět utekl do skleníku a opět se nemusí vůbec o nic starat. :D

Ale kdepak, já jen dodržuju zásadu 3x a dost. Sice to je někdy na delší lokte, ale snažím se to dodržovat. Nicméně jsem se už ve svém úpo*ném režimu naučila nijak daleko dopředu neplánovat, takže teď neřeším, co bude až se to začne opakovat, páč bůh ví, kde a v jaké situaci budu já a jak se na to budu dívat. Taky mě to štve, že se na něj nemůžu spolehnout, že se nemám o koho opřít, že to všechno táhnu sama.....nevím zatím jestli mě to už štve tak abych ho kopla do ......anebo jestli si tím blbnutím opravdu zavařil na nějakou takovouhle chorobu, myslím, že by nebyl ani první ani poslední, kdo se pak s nějakou psychickou nemocí po závislosti potýká.

majkafa, já bych neřekla, že je Rosamunda nebetyčně naivní :jojo: Ta holka je v současné době ráda, že je ráda - panč se to na ni valilo poslední dobou ze všech stran hlava-nehlava. Jediné co chce, je mít ode všeho alespoň na chvíli pokoj. Munďák je po x-té v léčebně, Ros je ráda, že tam je ... opravdu v jejím příspěvku nevidím ani pohled přes růžové brýle, ani porci naivity, jen stručné konstatování, že manžel má zajištěnou adekvátní lékařskou péči.
A že utekl do skleníku? Milá majkafo, opravdu neznám nikoho, kdo by se nechával dobrovolně a rád opakovaně hospitalizovat bez zjevné příčiny na psychiatrii :jojo: Spíše se mi zdá, že Munďákovy psychické problémy se rozrostly do obludných rozměrů natolik, že opakované hospitalizace na psychiatrii skutečně potřebuje, protože tentokrát už to není jenom o závislosti, ale o přidružené psychické nemoci, která udeřila v plné síle. Skutečně se mi nezdá, že by psycholožka někoho odeslala na lůžkové oddělení Psychiatrického centra jen tak pro nic za nic, protože Munďák nikam dobrovolně neutekl, potažmo ne do žádného skleníku, ale do zdravotnického zařízení byl poslán odborníkem, což je dle mého skromného mínění pořádný rozdíl.

Kiara napsal(a):

majkafa, já bych neřekla, že je Rosamunda nebetyčně naivní :jojo: Ta holka je v současné době ráda, že je ráda - panč se to na ni valilo poslední dobou ze všech stran hlava-nehlava. Jediné co chce, je mít ode všeho alespoň na chvíli pokoj. Munďák je po x-té v léčebně, Ros je ráda, že tam je ... opravdu v jejím příspěvku nevidím ani pohled přes růžové brýle, ani porci naivity, jen stručné konstatování, že manžel má zajištěnou adekvátní lékařskou péči.

:jojo: souhlas, akorát zodpovědně nemůžu říct, že jsem ráda, že tam je, páč nevím, jestli mu to pomůže doopravdy a jestli to všechno jen není ztráta času a enegie a navíc zbytečná. :(

Rosamundo, moje známá má dceru - mladou slečnu, u které se rozjela maniodepresivní psychóza, dcera je v léčebně už skoro půl roku a lékařům se pořád nedaří dostat její nemoc pod kontrolu :grater: ne, že by něco dělali špatně, nesnažili se, léčili ji blbě nebo pacientka nespolupracovala ... prostě se nedaří zaléčit nemoc tak, aby ji mohli zodpovědně propustit a slečna mohla v rámci možností žít doma s rodinou a pomalu se začleňovat.
Je to bohužel běh na dlouhou trať ... a nikdo, ani lékaři nejsou jasnovidci s křišťálovou koulí, aby ti mohli zodpovědně říct, že za tehdy a tehdy to s Munďákem bude vypadat takhle a takhle a že momentální stav bude i setrvalý stav.
Ty se soustřeď v první řadě sama na sebe, řeš sebe, řeš svoji relaxaci a svůj odpočinek, věnuj se sama sobě a nabírej poztrácené síly. Nemůžeš se ptát, co můžeš udělat pro manžela, ptej se, co můžeš ty osobně udělat sama pro sebe a taky to důsledně praktikuj :pussa:

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Bude se to všechno dokola opakovat. A za pár měsíců ho strčíš, dokopeš do další léčebny. A k čemu? K ničemu.

Bodejť by Munďák nevypadal spokojeně, když opět utekl do skleníku a opět se nemusí vůbec o nic starat. :D

Ale kdepak, já jen dodržuju zásadu 3x a dost. Sice to je někdy na delší lokte, ale snažím se to dodržovat. Nicméně jsem se už ve svém úpo*ném režimu naučila nijak daleko dopředu neplánovat, takže teď neřeším, co bude až se to začne opakovat, páč bůh ví, kde a v jaké situaci budu já a jak se na to budu dívat. Taky mě to štve, že se na něj nemůžu spolehnout, že se nemám o koho opřít, že to všechno táhnu sama.....nevím zatím jestli mě to už štve tak abych ho kopla do ......anebo jestli si tím blbnutím opravdu zavařil na nějakou takovouhle chorobu, myslím, že by nebyl ani první ani poslední, kdo se pak s nějakou psychickou nemocí po závislosti potýká.

neříkala jsi předtím...ještě jednou a....ještě jednou a....................spíš omlouváš, že zase dáváš M. miliontou a první šanci.
hodně jsi se upnula na to, že M. má psychickou chorobu, jenže pro tebe a tvou rodinu je asi daleko větši problém jeho alkoholismus.i kdyby mu s chorobou pomohli, musí vyléčit i alkohol. a tam vidím problém. nijak se o to nesnaží.
a že se nechal dobrovolně hospi.?vždyt ho R. a doktorka k tomu dokopali, jemu se tam přece vůbec nechtělo.

Tercila napsal(a):

Ros: sotva zvládnu uvařit večeři,

Ros!! Tak ji nevař! Nemusíš nic.
Zasloužíš si oddych.
Nepostřehla jsem, jak velké (malé) máš děti, ale určitě se po jistou dobu (než se třeba zregeneruješ) nemusíš péčí o rodinu zrovna umlátit. Komu vadí, že nemáš naklizeno? Umírá u vás někdo hlady? K lednici snad mají přístup všichni, ne? :)
A únavě se nediv - teda nechci to připomínat, ale taky - už nám není 20, že jo... ;) :)
Drž se.

a ano R. jsi na pokraji totálního zhroucení.
přestan konečně myslet na M. a začni se věnovat svému zdraví, odpočinku a relaxu. a nezkoušej to zase s tím, že to nejde. až odpadneš zcela, pak uvidíš, co všechno dělat nemusíš, jenže to pak vyděsíš sebe a i děti.!!!

Já se obávám toho, že ve chvíli kdy Ros odpadne - čili se nervově zhroutí - bude to už na dlouhou hospitalizaci v léčebně. A bude to muset fungovat. Sice si nedokážu představit jak, kdo se postará o kluky, kdo bude platit složenky a režii domácnosti, když oba dva rodiče budou ležet na psychiatrii - ale nějaké řešení se bude muset najít. Když se nepostará širší rodina, kluci půjdou pravděpodobně do Klokánku a domácnost se zakonzervuje a nechá se být do té doby, dokud se alespoň jeden nevrátí z blázince a nezačne se starat :/

Tercila napsal(a):

Ros: sotva zvládnu uvařit večeři,

Ros!! Tak ji nevař! Nemusíš nic.
Zasloužíš si oddych.
Nepostřehla jsem, jak velké (malé) máš děti, ale určitě se po jistou dobu (než se třeba zregeneruješ) nemusíš péčí o rodinu zrovna umlátit. Komu vadí, že nemáš naklizeno? Umírá u vás někdo hlady? K lednici snad mají přístup všichni, ne? :)
A únavě se nediv - teda nechci to připomínat, ale taky - už nám není 20, že jo... ;) :)
Drž se.

:D musím,páč tu večeři vařím hlavněprosebe, jakjsem nervní, tak jsem hrozně prožraná a nějakej chleba se šunkou? To snídám každé ráno a užto nemůžu ani vidět, takže vařím večeři hlavně proto, že chci, moje blbost. :P

agewa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Bude se to všechno dokola opakovat. A za pár měsíců ho strčíš, dokopeš do další léčebny. A k čemu? K ničemu.

Bodejť by Munďák nevypadal spokojeně, když opět utekl do skleníku a opět se nemusí vůbec o nic starat. :D

Ale kdepak, já jen dodržuju zásadu 3x a dost. Sice to je někdy na delší lokte, ale snažím se to dodržovat. Nicméně jsem se už ve svém úpo*ném režimu naučila nijak daleko dopředu neplánovat, takže teď neřeším, co bude až se to začne opakovat, páč bůh ví, kde a v jaké situaci budu já a jak se na to budu dívat. Taky mě to štve, že se na něj nemůžu spolehnout, že se nemám o koho opřít, že to všechno táhnu sama.....nevím zatím jestli mě to už štve tak abych ho kopla do ......anebo jestli si tím blbnutím opravdu zavařil na nějakou takovouhle chorobu, myslím, že by nebyl ani první ani poslední, kdo se pak s nějakou psychickou nemocí po závislosti potýká.

neříkala jsi předtím...ještě jednou a....ještě jednou a....................spíš omlouváš, že zase dáváš M. miliontou a první šanci.
hodně jsi se upnula na to, že M. má psychickou chorobu, jenže pro tebe a tvou rodinu je asi daleko větši problém jeho alkoholismus.i kdyby mu s chorobou pomohli, musí vyléčit i alkohol. a tam vidím problém. nijak se o to nesnaží.
a že se nechal dobrovolně hospi.?vždyt ho R. a doktorka k tomu dokopali, jemu se tam přece vůbec nechtělo.

Agewo, on už má ten chlast a prášky snad zvládnuté (zaklepat na zuby, ty nehoří :) ), celou dobu co byl v Sadské, kde mohl kdykoliv ven, ani když přišel domů, tak nepil a nedovolené léky nebral a přitom by si ten chlast mohl klidně někde koupit, ale naštěstí to neudělal. Jenže v Sadské přišli na tu BAP, sice ho učili, jak s tím žít, ale asi ne dost názorně nebo to nepochopil. Bohužel ze zkušeností z AT, kam jsme dřív chodili, vím, že kombinovaná závislost alkohol x léky zanechává už poškození a BAP je jedna možnost z mnoha. Jsou i horší.
A co se týče dobrovolné hospitalizace, já ho dokopala jen k psycholožce, to byl zrovna na dně a vůbec nemluvil, ostatní si už zařídil sám, takže až tak moc jsem ho nenutila, šel sám, to bylo něco úplně jiného než s chlastem,to jsem ho musela tlačit buldozerem, tady stačilo jen vysvětlit, že to není jako s chřipkou, že na tom musí pracovat furt a on to kupodivu pochopil a k té psycholožce šel (co mu taky zbývalo, když jsem ho do lékárny nevzala a už nikdy nevezmu :supr:)

Agewa: a ano R. jsi na pokraji totálního zhroucení.

Jo taky to tak cítím a bojím se abych neuklouzla, páč pak bychom asi těžko vyžili jen z Munďákovy podpory. Prostě se zhroutit nemůžu, tak se šetřím, co to dá, neuklízím, jen jednou týdně, nežehlím, vlastně krom té večeře :D nedělám nic. Snažím se co nejvíc spát a teď když začíná být hezky, tak se už těším ven, akorát, že vždycky, když jsme se rozhodli pro výlet, tak bylo hnusně, tak doufám, že napříště se to už vylepší (tento týden asi ještě ne, ale ten příští určitě)

Ros, je vidět že ses posunula - a diametrálně - zase o velký kus dál :jojo: :supr: Klidně si tu večeři uvař - jestli vaříš RÁDA a vaření máš jako RELAX, nic proti tomu. Všechno, co děláš s radostí a láskou především pro sebe se ti započítává jako plus, i kdyby to byla sebemenší banalita a pro jiného běžná, spíše otravná věc :jojo:
Líbí se mi, jak máš v sobě zpracovaný problém Munďák - víš, co je zřejmě příčinou jeho zdravotního stavu a na celou věc máš střízlivý a věcný náhled bez příkras a růžových brýlí. Teď hlavně nepřemýšlej, kam se jeho zdravotní stav bude po propuštění z léčby ubírat - neřeš to zatím, řeš sebe, svoji psychickou pohodu a vnitřní rovnováhu :jojo: protože TY jsi kormidelník a kapitán v jednom na vašem rodinném škuneru a nebude-li moci kormidelník a kapitán v jednom fungovat, vydávat rozkazy a stát u kormidla, půjde škuner nemilosrdně ke dnu :jojo:
Pokud bude hnusně, udělej si domácí relaxační program s teplým čajem a knížkou, DVDčkem nebo čímkoliv, na co budeš mít chuť. Nic neřeš, relaxuj, odpočívej, nabírej fyzické a duševní síly - to je nejlepší recept na pocuchané nervy. Škoda že je venku hnusně a nevypadá to, že by se přes víkend udělalo líp :/ ale i pohled z okna do zeleně na rozkvetlé stromy má v sobě něco pozitivního: tak jako je definitivně pryč dlouhá, otravná zima plná sněhu, tak i nastalo rozkvetlé jaro a věř tomu, že i chladné plískanice budou brzy pryč a po ledových mužích nastane konečně kouzelné jaro se vším všudy tak, jak to má být. Nu - a paralela mezi počasím a Tvým životem je více, nežli zřejmá :)

Kiaro, díky i hezká slova zahřejí a nemusí být venku zrovna krásně.
Na víkend si i přes počasí plánuju vypletí naší pidiskalky a zasazení nových kytiček a taky se musím postarat o rybičky v akváriích. Munďák v sobotu přijede na den na návštěvu, tak jsem zvědavá na jeho nové zážitky a aspoň si budu mít komu postěžovat - ne sice moc, ale aspoň trochu - jak mě ta lékárna se*e. No a jinak odpočinek, relax, kafíčko, televize ap. :)

No vidíš - jsi šikovná holka, která se i přes nepřízeň počasí dovede zaměstnat :supr: to je dobře, že tě ani na chvilku nepřepadají nějaké deprese a už máš dopředu připravený program na víkend. S Munďákem bych byla vofafrná na nějaké postěžování si, o lékárně bych se zmínila jen letmo. Stejně ti v ničem momentálně nemůže účinně pomoci, on sám potřebuje hlavně klid, je z vás dvou ten slabší a zranitelnější - takže bych se těšila výhradně na to, až budete vedle sebe společně sedět a mlčet :) já vím, že je to strašlivej paradox, že si s vlastním mužem nemůžeš ani popovídat tak, jak bys potřebovala ... co platno, nepřijede z vojenského cvičení na opušťák, ale z psychiatrické léčebny na propustku a v tom je obrovskej rozdíl :jojo: musíte se oba držet v klidu a komunikovat spolu převážně neverbálně, aby jeden něco nevhodného neřekl a druhého spíš nesrazil zpátky do depresí.
Tak držím palce, aby vám dvěma a především tobě ten víkend vyšel, načerpali jste síly a udělali z domova zase domov-místo k odpočinku :)

Kiara napsal(a):

No vidíš - jsi šikovná holka, která se i přes nepřízeň počasí dovede zaměstnat :supr: to je dobře, že tě ani na chvilku nepřepadají nějaké deprese a už máš dopředu připravený program na víkend. S Munďákem bych byla vofafrná na nějaké postěžování si, o lékárně bych se zmínila jen letmo. Stejně ti v ničem momentálně nemůže účinně pomoci, on sám potřebuje hlavně klid, je z vás dvou ten slabší a zranitelnější - takže bych se těšila výhradně na to, až budete vedle sebe společně sedět a mlčet :) já vím, že je to strašlivej paradox, že si s vlastním mužem nemůžeš ani popovídat tak, jak bys potřebovala ... co platno, nepřijede z vojenského cvičení na opušťák, ale z psychiatrické léčebny na propustku a v tom je obrovskej rozdíl :jojo: musíte se oba držet v klidu a komunikovat spolu převážně neverbálně, aby jeden něco nevhodného neřekl a druhého spíš nesrazil zpátky do depresí.
Tak držím palce, aby vám dvěma a především tobě ten víkend vyšel, načerpali jste síly a udělali z domova zase domov-místo k odpočinku :)

No víš, Kiaro, on o té lékárně chce vědět všechno, sám se o to zajímá, takže mu nemůžu neříkat, co se děje. Ale jemu to zase až tak nevadí, on je rád o všem informovaný co se týče lékárny, myslím, že si tím připadá užitečný a že mu to pomáhá. Až bude mít práci, tak mu to už vůbec nepřipadne, že by měl být neschopný nebo k ničemu nebo na obtíž, jak tomu bylo dosud. A pokud tu práci mít nebude, tak doufám, že ho v tom PCP naučí, jak s tím vyjít a zvládnout to bez propadu.

Ros:, takže vařím večeři hlavně proto, že chci, moje blbost. :P

Fajn, takže to zkus brát jako radost a ne jako blbost :).
Ale stejně existuje nějaká služba, rozvážejí obědy.... (Kdyby se Ti fakt do vaření občas nechtělo). Není to ani tak finančně náročné a pro Tebe to znamená úsporu času.

Terci, pokud ten člověk bere vaření jako věc, která ho nezatěžuje a dělá to rád, není důvod, proč si zjednávat rozvážkovou službu obědů.
Navíc mně osobně chutná nejvíc od sebe (a od maminky) :) které je 85 roků a vlastnoruční přípravu jídla by si od nikoho nenechala vzít, takže jsem v tomhle, dá se říct, vychovaná a myslím si, že většina ženských to má podobně jako já. Jo, neříkám, když mě jednou za rok sklátí chřipka nebo zánět průdušek s horečkama nad 40°C, to je o něčem jiném :jojo:

Kiara napsal(a):

Terci, pokud ten člověk bere vaření jako věc, která ho nezatěžuje a dělá to rád, není důvod, proč si zjednávat rozvážkovou službu obědů.
Navíc mně osobně chutná nejvíc od sebe (a od maminky) :) které je 85 roků a vlastnoruční přípravu jídla by si od nikoho nenechala vzít, takže jsem v tomhle, dá se říct, vychovaná a myslím si, že většina ženských to má podobně jako já. Jo, neříkám, když mě jednou za rok sklátí chřipka nebo zánět průdušek s horečkama nad 40°C, to je o něčem jiném :jojo:

No já to mám podobně, navíc moje máma obětovala rodině a nám dětem veškerý svůj čas, neměla pokud vím vůbec žádné koníčky. No a já jsem na tom skoro stejně, pokud tady polehávám a píšu si s vámi, tak mám trochu výčitky, že se nestarám, jak bych měla, ale zase na druhou stranu vím, že si potřebuju odpočinout a že musím mít čas na sebe a na svoji zábavu, abych se dala dohromady

Rosamundo, já ti dám výčitky, to budeš koukat :D !!! Ty máš přímo nařízeno poflakovat se, povalovat se, relaxovat a vůbec provozovat veškeré příjemné věci, které jsou ti libé.
Huš, já ti dám bednit si do hlavy nějaké výčitky ...
Nu - a na model našich maminek se nekoukej - ty žily svůj život ve své době, kdy se musely potýkat akorát tak s prací v zaměstnání a s prací doma a vůbec si nedovedly představit, že by přišly dlouhodobě o práci, novou nemohly sehnat nebo že by jejich rodinu nepřízeň osudu připravila o střechu nad hlavou. Moje máma znala jako dítě z doslechu akorát to, že někdo propil grunt nebo prohrál statek v kartách a rodina přišla na buben, ale tohle byly hrůzostrašné historky ještě z dob I. republiky a stávalo se to opravdu jenom ojediněle, zato se o tom mluvilo ještě dvacet let poté :)
A nemysli si, taky na mě kouká jako na exota, když tu-a-tam mezi řečí utrousím, že když se děti chtějí najíst, pošlu je otevřít si lednici :D zato koukala s otevřenou pusou, když jsem jí líčila, jak mě míval BM vycvičenou: do 22,00 jsem čekala, až se milostpán vrátí z hospody, usedne ke stolu v kuchyni a posupně ČEKÁ, až vytáhnu talíř s večeří z lednice, ohřeju jídlo v mikrovlnce, položím talíř na stůl a vedle mu dám příbor. A to ještě kolikrát zařval: ĆESNÉÉÉÉÉK!!! Chybí mi tu ČESNÉÉÉÉÉÉK!!! Načež já - jako blbá ovce - jsem mu ještě loupala a mačkala česnek, protože mu někdo poradil, že syrovej česnek smíchanej s jídlem snižuje cholesterol. Vpravdě dojemná péče o vlastní organismus, který celý večer prolejval jedním pivem za druhým :lol:
Ros, moje matka - když tohle slyšela - se jenom pokřižovala a utrousila sadistickou poznámku, co by mu ona osobně v té chvíli udělala s talířem, ohřátou večeří a česnekem ... :lol:

Kiara napsal(a):

Rosamundo, já ti dám výčitky, to budeš koukat :D !!! Ty máš přímo nařízeno poflakovat se, povalovat se, relaxovat a vůbec provozovat veškeré příjemné věci, které jsou ti libé.
Huš, já ti dám bednit si do hlavy nějaké výčitky ...
Nu - a na model našich maminek se nekoukej - ty žily svůj život ve své době, kdy se musely potýkat akorát tak s prací v zaměstnání a s prací doma a vůbec si nedovedly představit, že by přišly dlouhodobě o práci, novou nemohly sehnat nebo že by jejich rodinu nepřízeň osudu připravila o střechu nad hlavou. Moje máma znala jako dítě z doslechu akorát to, že někdo propil grunt nebo prohrál statek v kartách a rodina přišla na buben, ale tohle byly hrůzostrašné historky ještě z dob I. republiky a stávalo se to opravdu jenom ojediněle, zato se o tom mluvilo ještě dvacet let poté :)
A nemysli si, taky na mě kouká jako na exota, když tu-a-tam mezi řečí utrousím, že když se děti chtějí najíst, pošlu je otevřít si lednici :D zato koukala s otevřenou pusou, když jsem jí líčila, jak mě míval BM vycvičenou: do 22,00 jsem čekala, až se milostpán vrátí z hospody, usedne ke stolu v kuchyni a posupně ČEKÁ, až vytáhnu talíř s večeří z lednice, ohřeju jídlo v mikrovlnce, položím talíř na stůl a vedle mu dám příbor. A to ještě kolikrát zařval: ĆESNÉÉÉÉÉK!!! Chybí mi tu ČESNÉÉÉÉÉÉK!!! Načež já - jako blbá ovce - jsem mu ještě loupala a mačkala česnek, protože mu někdo poradil, že syrovej česnek smíchanej s jídlem snižuje cholesterol. Vpravdě dojemná péče o vlastní organismus, který celý večer prolejval jedním pivem za druhým :lol:
Ros, moje matka - když tohle slyšela - se jenom pokřižovala a utrousila sadistickou poznámku, co by mu ona osobně v té chvíli udělala s talířem, ohřátou večeří a česnekem ... :lol:

Škoda, že Ti to vytučněné neporadila dřív, viď! Já vlastně Tvůj příběh ani pořádně neznám, mohla bys mi ho jen tak ve zkratce, třeba do SZ popsat, pokud se Ti bude chtít a budeš na to mít sil?
Jinak vím, že mám poflakování nařízeno, stejně si to občas někde vzadu v hlavě vyčítám, ale pak se vždycky okřiknu, že se nesmím sesypat, tak přece musím odpočívat a naženu na to kluky. Sice domácnost vypadá jako by tu s námi bydlely ještě asi tak tři další osoby, ale nedá se nic dělat, zatím to lepší nebude, na uklizečku nemám.

Velmi stručně - vzala jsem si hrubiána, alkoholika a násilníka, který se mnou zacházel hůř, než s hadrem na podlahu. Odejít od něj bylo tenkrát s dvěma malými dětmi nad lidské síly, panč jsem sice bydlela ve svém, ale natolik zadeptaná do země, že jsem dlooouho sbírala síly ho vyhodit. Bohužel - řešila jsem to tím nejméně vhodným způsobem: dala jsem se sama na pití a muž měl tak proti mně výbornou zbraň do ruky: PIJEŠ!!! Nicméně jsem v sobě sebrala poslední zbytky sil, po jednom z fyzických útoků na mě jsem na něj zavolala konečně policajty a vyhodila jsem ho. Bohužel, manžel proti mně začal štvát děti, ty se postavily proti mně a výchovně se mi vymkly z rukou natolik, že jsme skončili na sociálce a bylo určeno, že potřebují pevnou ruku a do péče si je vezme on. Zkrátím to - rok jsem se v tom plácala jak nudle v bandě a propila jsem se až do takového stavu, že jsem před vánoci 2007 sama uznala, že nemám jinou možnost, než se nechat dobrovolně na tři měsíce zavřít do protialkoholní léčebny. Nu - v prosinci to už budou tři roky, co nepiju, rok neberu antidepresiva, která mi nasadili v blázinci, našla jsem si perfektního přítele a s BM se po 21letém vztahu rozvedla :) Děti žijí napůl u otce, napůl se mnou, jsou už dospělí a hodně věcí vidí taky jinak. Poměrně šťastný konec, ale šmátla jsem si doslova a do písmene až na samé dno, aby ten šťastný konec mohl jednou přijít ... a stěžejní podmínkou je moje doživotní abstinence, panč alkoholička už zůstane alkoholičkou, což je v podstatě doživotní ztráta schopnosti kontrolovaně pít ... zvykla jsem si, okolí si taky zvyklo, přítel je abstinent-nekuřák, takže jsem se tak nenásilně přeorientovala na úplně jiný životní režim ;)
Jinak dobře děláš, že relaxuješ a pokud se ti do nečeho nechce, dělat to nemusíš - a naženeš do toho kluky. Jen ať holoubkové vědí, že "samo se nenakope" ... a domácnost, až budeš mít chuť, vygruntuješ třeba při předvánočním úklidu. On perfekcionismus a snaha mít vše dokonalé, v pořádku a pod kontrolou za každou cenu taky dokáže v nesprávné konstelaci napáchat lecjaké škody. A na neumytá okna, prach na poličce či na drobky na koberci ještě nikdo nikdy neumřel :D
Lež, odpočívej, rozmazluj se. Víkend je krátký, využij každé vteřiny k tomu, abys ho sprostě proflákala a proválela ... víš, jak se v průběhu pracovního týdne začneš na víkendy těšit?!? A o tom to je - člověk si má VŽDYCKY najít něco, nač se může těšit. Jakmile se nemáš nač těšit, život zešedne, stane se otravnej a ubíjející a to není dobře. Má to jeden háček - to, nač se můžeš těšit si musíš najít ty sama uvnitř v sobě, to za tebe nikdo udělat nemůže ;)

Kiaro....jsi statečná....ale to my víme...a dík, že to tak píšeš pro nás...na sklo...to je nesmírně poučné....ty a Wiki......jste mne tak posunuly dál.....dík

trochu poinformuju: BM dal dceři pro mne zalepenou obálku.....3 stránkový dopis...milovaná Věro..začínal...a zase to stejné....že si neuvědomoval, co má...a že si toho nevážil....a že už ví, jak se chovat.....že to už má naprosto srovnané v hlavě... atd.
závěrem.....že chce zpět získat rodinu a že...bla bla

nebudu reagovat a neodepíšu.....
nebo mu odepíšu a vylíčím, že nikdy.......že nechci......o A neví, ale asi tuší

zatím máme vztahy mezi sebou velice slušné
já mu mám vyplatit jeho podíl....ale půjčila jsem ty peníze dětem na stavbu...on souhlasil....že samozřejmě....že je zatím nepotřebuje....a že je asi ani potřebovat nebude......to je jeho řeč.....všechno je podepsané a děti jsou info ode mne i od něj stejně

nechci to hlavně pokazit kvůli dětem.........kdyby začal dělat naschvály....dost by jim zkomplikoval život....a i mně

musím krotit ve mně čarodějnici....tak ráda bych mu něco řekla, trochu se pomstila......a pásla se na jeho slzách.....nesmažu to

Vero, i ty jsi statečná ženská. Sledovala jsem tu tvůj příběh a musím říct, že tě obdivuju, že jsi to dokázala takhle utnout. A i to tvoje ... musím krotit ve mně čarodějnici .... to mě dostalo, protože jsem si uvědomila, že jsem ji taky musela ze začátku trochu krotit, ale podařilo se. Je super, že si to uvědomuješ a nenecháš ji, aby zvítězila. Nepíšu sem často, ale myslím na tebe.

já teď zjistila, že u toho dopisu je ještě jedna obálka...s CD....pustila jsem si ho...je tam nahraná celá hodina v léčebně....celá skupina is BM....všichni pacienti...jejich lékaři a sestry.....terapie....co říkají....zpívali dost dlouho....loučili se s některými....davali si dárečky....atd.

bylo to dost emotivní....i pro mne.....posunulo mne to kus dál.....tato etapa je za mnou.......spadl ze mne kámen.....ani jsem nevěděla, že ho ještě někde nosím.........když jsem viděla BM....nic....nic.......

DĚKUJI

vero, poslech CD s nahrávkou z léčebny je VŽDYCKY emotivní, protože se jedná o společenství lidí, které jejich závislost dostala až na samé dno, připravila je o rodiny, práci, peníze, zdraví a některé z nich bezprostředně ohrozila na životě či jim zničila zdraví s trvalými následky :jojo: Soudržnost a semknutost takových pacientů v sobě nese až děsivé poselství ... nicméně léčebna je léčebna a život v civilu je život v civilu, že ano. Jasně, že ti při poslechu podobných CD naskakuje husí kůže ... jenomže si na druhou stranu musíš taky uvědomit, že převážná část pacientů se v léčbě může samou snahou přetrhnout a jakmile se dostanou ven, zapomenou na přísahy a sliby, které během léčby složili ... a třeba do roka jsou tam zas.
Veru, se mnou byly v léčbě dvě spolubydlící na pokoji ... párkrát jsme se setkaly i na doléčovacích aktivitách po propuštění z léčby. Skutečně byla snaha fungovat, ale závislost byla silnější. První paní již nežije, doslova a do písmene se upila a zůstalo po ní školou povinné dítě. Druhá paní se do léčebny vrátila podruhé a co vím, teprve až po druhé léčbě nepije.
To, co bude s tvým BM po jeho návratu z léčby, skutečně ukáže až čas a nikdo, ani on sám Ti nemůže dopředu zaručit ani slíbit, že bude až do smrti abstinovat. Samozřejmě bych mu z celého srdce přála, aby vydržal a v rámci možností se vaše vztahy navrátily zase do přijatelných mezí. Je mi jasné, že už se k němu nechceš jako k manželovi vrátit - bylo by fajn, kdyby si získal tvoji přízeň alespoň jako slušný a férový kamarád-rodinný příslušník.
A tu čarodějnici v sobě nech spát a nedovoluj jí vystrkovat drápky :) rozumím tvým emocím, protože jsme jenom lidé a muž se ti naprováděl takových seků, na které se jen těžko zapomíná ... všichni máme právo odpouštět a všichni máme právo trestat, ale tvůj BM se už dostatečně potrestal sám. Nenávratná ztráta slušné, pracovité a milující manželky - kromě jiných proher a ztrát - je přece podle mě pro něj docela citelným trestem, nemyslíš ?!?

Vero, snaž se k bývalému manželovi ohledně praktických věcí (majetkové vyrovnání apod.) chovat korektně, ale samozřejmě to tě nezavazuje k tomu, abys mu kladně odpovídala na dopisy typu, že se by se chtěl k tobě vrátit.
To dělej podle svého srdce - pokud se ti na takový dopis chce odpovědět, odpověz, pokud ne, nemáš žádnou povinnost odpovídat.
A pokud ti jeho aktivity tohoto osobního typu jsou nepříjemné, a pokud tě psychicky rozkolísávají, slušně je odmítni. Napiš mu dopis typu, že mu sice přeješ uzdravení, ale že ho žádáš, ať tě v osobních věcech nekontaktuje. Měl by být tak soudný, a korektní,a dát ti pokoj....i když, stačí si vzpomenosut na film z léčebny s Bolkem Polívkou, kde on taky i přes její protesty svou bývalou ženu pořád miloval a kontaktoval (hrála ji Vilma Cibulková, jak se film jmenoval, si teď nevzpomínám).

Vero, kdyby se stal zázrak a tvůj bývalý muž se uzdravil, bylo by to moc dobré, já bych mu to přála. A moc dobré by to bylo především pro vaše děti. Protože jinak je čekají taková traumata kolem jeho upadání a smrti, jako zažily děti mé, a to bych nikomu nepřála.

Kdyby on se uzdravil, je to vlastně happy end - díky osudu za každý zachráněný život - a ty samozřejmě si i tak můžeš žít život po svém - tak, jak budeš chtít ty. :jojo: :pussa:

Kiaro, díky za odpověď, jsi velice statečná ženská, žes to všechno přestála "bez ztráty kytičky" :godlike: :supr: Kolik je Tvým dětem let? Jak si to probrali naši kluci nevím, nechtějí o tom se mnou mluvit, když jsem se jich před časem ptala, řekli že když se táta vyléčí, tak je vše v pořádku. Tak nevím.
Jinak se přiznám bez mučení, že na domácnost momentálně opravdu kašlu, jen vařím - dneska jsem na terase grilovala kuřecí steaky a povedly se mňam! - úklid nechávám na klucích, možná že se dnes dostanu k žehlení a nebo taky ne, nevím. Munďák tu byl včera i dnes na jednodenní vycházce, chtěl řešit lékárnu, tak jsme to tak nějak probrali, je z toho značně nervozní, ale já už jsem se vyrovnala i s nejhoršími představami, nějak bylo, nějak bude a řešit to budu až když se začne něco dít, teď jen to, co je na pořadu dne nejdéle týden dopředu. Jinak vše probíhalo dobře, byli jsme pak oba spokojení, že jsem si o tom dokázali docela normálně promluvit, něco jakoby se mezi námi uvolnilo. Jeho přešla nervoza a já jsem byla spokojená, že moje náhledy zřejmě pochopil. Zbytek dne už byl normální, v pohodě.
Vero, když máš chuť se BM "pomstít", vždyť jen to, že mu buď nenapíšeš nebo napíšeš, že nee, je docela dobrá "pomsta", že? :vissla: A myslím, že nesdělit mu to je hloupost, naopak by to měl vědět dokud je v léčebně, aby to tam stihl ztrávit a nevlítl zase do průšvihu, kdybys mu to řekla až se vrátí. Třeba do toho stejně vlítne znova, ale aspoň nebudeš mít výčitky, že na tom máš nějaký podíl - sice na tom partner alkoholika žádný podíl mít nemůže, ale vím, co je červíček pochybnosti- tak proč to riskovat. Držím pěsti aby se vaše rodinné vztahy co nejdřív upravily a hlavně Ty si svůj těžce vydobytý nový život nenech nikým vzít, ani BM ani dětmi. :pussa:

Překvapuje mě zdejší nový pohled na problém alkoholika v rodině ....mé pocity vůči BM byly opravdu všelijaké, ale TRESTAT nebo POMSTÍT se mu za trápení, co nám způsobil, mě nenapadlo ani na jednu jedinou vteřinu.....

Ale možná že je to tu jen nejasně napsané, že to jen tak divně vyznělo...nebo někdo z vás to opravdu takto cítil nebo cítí?

Bloss, tak to si teda svatá, já se klidně přiznám, že mě to občas napadlo, ale já si vždycky ulevila tím, že když byl na mě hnusný a opilý a dováděl mě tím svým lhaním a opilstvím k šílenství, tak lup! a už ji měl. Vím, že to není nic ke chlubení, dodnes se za to stydím, že jsem neudržela nervy na uzdě, ale stalo se a už jsem se s tím nějak vyrovnala, udělali jsme s Munďákem za tím vším tlustou čáru a prostě se k tomu, co kdo komu v tomto bolestivém a nepěkném období udělal, nevracíme. Nestávalo se mi to před dětmi, jen jednou a to on praštil mě a já mu to pořádně vrátila - musela jsem ho zastrašit, jinak by mě mohl začít bít. Fuj, chudáci děti, chudák já (to se umím pěkně politovat,co )

ano....mám tu čarodějnici v sobě....a dost škaredou.....přiznám se

ráda jsem mu připomněla jeho extra kousky.....i dnes.....styděl se

přeji mu, aby nepil...aby si našel slušnou ženu, která mu uvěří....já ne

Tak rozhodně jako svatá se necítím, takhle bych to určitě neformulovala.
Vztek jsem na něj měla tisíckrát, jednou jsem v nejvyšším zoufalství lomcovala jeho bezvládným opilým tělem a křičela na něj "Proč jsi to všechno tak podělal, proč jsi to všechno hezké zničil, já tě tak nenávidím..."
Ale vážně - myšlenka pomsty, odplaty, trestu....to tam fakt nikdy v mé duši nebylo.

Když si po rozvodu ještě nějaký čas našel i přítelkyni (ona byla zdaleka - vídali se jen o víkendech, tak se mu nějaký čas dařilo před ní stav věcí skrývat), cítila jsem dokonce úlevu: Úlevu bájného převozníka, který předá veslo nic netušícímu pocestnému a s obrovskou úlevou uteče z lodi....
Ale uvědomuju si, že toto byl pocit převážně můj sobecký - Konečně se o něj postará někdo jiný, tak se už nadále nebudu muset starat a všechno kolem něj řešit já....

Dnes cítívám občas lítost, že to tak dopadlo, ale většinou už  vyrovnání a smíření se vším.
Letos v březnu když bylo 12.výročí dne, kdy jsem ho dovezla do léčebny, tak letos poprvé jsem toto datum znovu emotivně neprožívala... Ano, vzpomněla jsem si na to, to ano, ale asi jako na nějaké datum z dějepisu, už mi to nešlo tolik srdcem...

Jen tu a tam ještě vůči BM pocítím bohužel i výčitku, většinou ohledně dětí, třeba na jejich maturitním plese ("Teď jsi tady měl být - chybíš tu dětem a o tolik pěkného ses připravil...").

Ale i ty výčitky postupně řídnou....s postupujícím časem se z celé story stává víc a víc příběh jakoby z dějepisu....

No tak já jsem to taky myslela v tom běžném hovorovém stylu, jak se to užívá, Bloss. Přiznám se, že byly dokonce   i chvíle, kdy jsem si říkala, co kdybych mu začala mumlat do telefonu někdy teď, když už byl schopný to vnímat, nějaké jakoby opilecké bláboly, aby si to taky užil, někdy jsem si zase dřív říkala, že by bylo fajn se ztřískat jak doga, aby mě tahal domů jako já jeho, aby taky viděl, jaké to je....
Sice jsem to nikdy neudělala, ale ta myšlenka tam byla.
No a Ty,Vvero se z ničeho neobviňuj, vždyť Ty jsi s ním byla 25 let nebo tak nějak, tak to už na Tobě muselo zanechat nějaké stopy a tenhle způsob vyrovnání se s tím, co Ti všechno udělal, je pro mně pochopitelný, myslím, že touha po odplatě, potrestání viníka je nám všem lidem asi vlastní, ne? Pokud je to vše v mezích slušného jednání, tak to chápu.

Ros: když byl na mě hnusný a opilý a dováděl mě tím svým lhaním a opilstvím k šílenství, tak lup! a už ji měl.

:D Ros, připomnělo se mi, jak moje máma našla jednou večer na schodech jejich paneláku ležet opilého syna jedné sousedky. Byla vyděšená, jestli se mu něco tím pádem nepřihodilo, tak vlítla pro tu sousedku (ona je to taková bodrá paní s dobrou jazykovou zásobou, co se nepublikovatelných výrazů týká - měla 4 syny a nepříliš lehký život se záletným manželem) a tak si máti říkala, že s ní půjde tomu klukovi pomoct, třeba ho nějak dovléct do domu... Sousedka si prý stoupla nad toho kluka a přísně zařvala "vstaň" - no on byl schopen se maximálně posadit, načež od té své mámy chytil prý takovou ránu zleva a zprava včetně spršky těch nepublikovatelných slov :D, že jen zadrmolil cosi a lehl zpátky na zem :D, přičemž sousedka se znechuceně otočila a nechala ho tam vědoma si momentální marné činnosti ležet.... :D
Dodnes se s mojí maminou smějeme tomu, jak je ta "výchova" holt u různých rodin jiná... A ta bodrá máma i přes svoje rázné výchovné prostředky požívá u všech svých synů naprosté úcty a respektu :D. Teda až po vystřízlivění.
Omlouvám se za off topic, ale mně se to tak hezky vybavilo :D

A jen tak za sebe - musím dopsat, že opravdu obdivuji a skláním se před ženami podobného typu, jako jsi Ty, Ros, protože když Tě tak čtu, říkám si, jak je možné, že jsi z toho nevycouvala dřív. Asi je to taky zvykem, že jo. Protože když si dnes představím něco takového ve své blízkosti, byl by okamžitý konec. Nejsem si jistá, jestli bych čekala na nějaké "podruhé". Až se sama sebe lekám při těchto úvahách, jestli nejsem v některých věcech příliš nekompromisní.
Možná je to tím, že táta nikdy nechodil do hospody, alkohol mu nechutnal, a žádných bujarých večírků svých rodičů si taky nejsem vědoma - všecko doma bylo takové "klasické" - útulno, čisto, pracovito, klidno, kafíčkování, domluva atd... Kdyby mi nějaký přítel přišel popvé opilý, asi bych to ukončila, nevím, prostě by byl mimo můj "okruh". Stejně jako když mi první kluk "vyzradil", že nerad pracuje (v ten den jsem mu řekla ahoj, a to mi bylo 17,5 - a to byl mooooc hezkej a pořád mi vozil nějaké dárečky).
Já vím - jsou v životě rodiny různé důvody k neopuštění partnera: malé děti, stavba domku, naivita, víra v lepší časy.... atd. Ale stejně...
No, tak se drž! :hjarta:

hm....tak jsem BM řekla vše...o andělovi atd....o sexu....čarodějnice měla pré

slzy....zacpával si uši.....pak řekl.....nevěřím ti....stejně budeme žít spolu...patříme k sobě

v noci mi došla sms....stejně tě miluju, už se těším, až tě sevřu v náručí...atd.

pořád to stejné....příští čtvrtek opouští léčebnu.....moc šancí mu nedávám...skoro žádnou....včerejšek mě v tom utvrdil

Teda vero, tak takováto neustálá dolézací snaha, neakceptování jasného negativního vyjádření tebe coby partnerky, takové to "Říkej si co chceš - stejně jsme si souzení" mi tedy hodně připomíná slizouna Kukačku ze seriálu Ulice... :(

Asi bych v takové situaci přitvrdila a řekla mu - Víš co? Dej mi už laskavě konečně pokoj. Nechci a NEBUDU s tebou žít.

Tercila napsal(a):

Ros: když byl na mě hnusný a opilý a dováděl mě tím svým lhaním a opilstvím k šílenství, tak lup! a už ji měl.

:D Ros, připomnělo se mi, jak moje máma našla jednou večer na schodech jejich paneláku ležet opilého syna jedné sousedky. Byla vyděšená, jestli se mu něco tím pádem nepřihodilo, tak vlítla pro tu sousedku (ona je to taková bodrá paní s dobrou jazykovou zásobou, co se nepublikovatelných výrazů týká - měla 4 syny a nepříliš lehký život se záletným manželem) a tak si máti říkala, že s ní půjde tomu klukovi pomoct, třeba ho nějak dovléct do domu... Sousedka si prý stoupla nad toho kluka a přísně zařvala "vstaň" - no on byl schopen se maximálně posadit, načež od té své mámy chytil prý takovou ránu zleva a zprava včetně spršky těch nepublikovatelných slov :D, že jen zadrmolil cosi a lehl zpátky na zem :D, přičemž sousedka se znechuceně otočila a nechala ho tam vědoma si momentální marné činnosti ležet.... :D
Dodnes se s mojí maminou smějeme tomu, jak je ta "výchova" holt u různých rodin jiná... A ta bodrá máma i přes svoje rázné výchovné prostředky požívá u všech svých synů naprosté úcty a respektu :D. Teda až po vystřízlivění.
Omlouvám se za off topic, ale mně se to tak hezky vybavilo :D

A jen tak za sebe - musím dopsat, že opravdu obdivuji a skláním se před ženami podobného typu, jako jsi Ty, Ros, protože když Tě tak čtu, říkám si, jak je možné, že jsi z toho nevycouvala dřív. Asi je to taky zvykem, že jo. Protože když si dnes představím něco takového ve své blízkosti, byl by okamžitý konec. Nejsem si jistá, jestli bych čekala na nějaké "podruhé". Až se sama sebe lekám při těchto úvahách, jestli nejsem v některých věcech příliš nekompromisní.
Možná je to tím, že táta nikdy nechodil do hospody, alkohol mu nechutnal, a žádných bujarých večírků svých rodičů si taky nejsem vědoma - všecko doma bylo takové "klasické" - útulno, čisto, pracovito, klidno, kafíčkování, domluva atd... Kdyby mi nějaký přítel přišel popvé opilý, asi bych to ukončila, nevím, prostě by byl mimo můj "okruh". Stejně jako když mi první kluk "vyzradil", že nerad pracuje (v ten den jsem mu řekla ahoj, a to mi bylo 17,5 - a to byl mooooc hezkej a pořád mi vozil nějaké dárečky).
Já vím - jsou v životě rodiny různé důvody k neopuštění partnera: malé děti, stavba domku, naivita, víra v lepší časy.... atd. Ale stejně...
No, tak se drž! :hjarta:

Jo Terci tak u nás doma to bylo taky tak, nikdo nijak zvlášť nepil, jen normálně sem tam pivo v hospodě, nebo trochu vína na oslavě, taky "klasické" - útulno, čisto, pracovito, klidno, kafíčkování, domluva atd... A u Munďáka doma celkem taky tak, akorát rodiče byli trochu prudší povahy, pořád se o něco handrkovali, taková trochu "itálie", ale opilec nikde žádný. No a Munďák sám taky opilec nebyl, je pravda, že mu pivo a víno chutnalo, ale to mě víno chutná taky a opilec nejsem. Jenže když už  začal pít fest, tak jsem byli už 8 let spolu v bezva manželství, 2 malé děti, lékárna a já ho milovala a dodnes miluju, i když se mi to zdá neuvěřitelné, holt to prostě mám "v dobrém i ve zlém v nemoci i smrti" . Sice je to blbost, ale nemůžu si pomoci, na druhou stranu ale ty excesy, co prováděl , když tomu propadl podruhé už opakovat nehodlám. To ať se radši doživotně léčí na psychickou nemoc, ale směs alkohol + prášky na nervy a spaní už nee, to se nedá.
Jo a co setýče Tvé nekompromisnosti, kdybys to zažila na vlastní kůži, možná bys na to taky koukala jinak, ono je to hrozně pomalé a plíživé, člověk si nevšimne hned a když si všimne, už je to tak rozjeté, že nezbývá než se s tím poprat.

hm...televizi nemám....takže slizouna Kukačku neznám......

Bloss.....já mu to řekla 100x.....mohla bych dodat dost hnusných nadávek....zatím nedodávám...ekluje se mi to.......obrním se trpělivostí......ale je to síla

vera napsal(a):

hm...televizi nemám....takže slizouna Kukačku neznám......

Bloss.....já mu to řekla 100x.....mohla bych dodat dost hnusných nadávek....zatím nedodávám...ekluje se mi to.......obrním se trpělivostí......ale je to síla

Hnusných nadávek bych se v takovém případě vyvarovala - hlavně kvůli MÉMU VLASTNÍMU POCITU ZE SEBE SAMÉ (jinými slovy - není třeba klesnout hluboko pod svou úroveň).

Takže zbývá už jen asertivní metoda zvaná "zaseknutý gramofon" : Vracím nepřečtený dopis, nebudu ho číst, nechci se s tebou vidět, náš společný život nezvratně skončil, nepočítám s tebou, chci si žít svůj život bez tebe.....a furt dokolečka dokola.
A nebo jako dosud - vůbec nereagovat, neodpovídat na maily, SMSky, ale ani nečíst dopisy, nepřehrávat si jím poslané CD....(reagovat pouze na nezbytně nutné provozní věci kolem vašich dětí a dorozdělení majetku).

I když uznávám - je to vše hrozně otravné a úmorné.... Kéž ti už zlá minulost dá konečně pokoj. :pussa:

Blossom napsal(a):

vera napsal(a):

hm...televizi nemám....takže slizouna Kukačku neznám......

Bloss.....já mu to řekla 100x.....mohla bych dodat dost hnusných nadávek....zatím nedodávám...ekluje se mi to.......obrním se trpělivostí......ale je to síla

Hnusných nadávek bych se v takovém případě vyvarovala - hlavně kvůli MÉMU VLASTNÍMU POCITU ZE SEBE SAMÉ (jinými slovy - není třeba klesnout hluboko pod svou úroveň).

Takže zbývá už jen asertivní metoda zvaná "zaseknutý gramofon" : Vracím nepřečtený dopis, nebudu ho číst, nechci se s tebou vidět, náš společný život nezvratně skončil, nepočítám s tebou, chci si žít svůj život bez tebe.....a furt dokolečka dokola.
A nebo jako dosud - vůbec nereagovat, neodpovídat na maily, SMSky, ale ani nečíst dopisy, nepřehrávat si jím poslané CD....(reagovat pouze na nezbytně nutné provozní věci kolem vašich dětí a dorozdělení majetku).

I když uznávám - je to vše hrozně otravné a úmorné.... Kéž ti už zlá minulost dá konečně pokoj. :pussa:

Možná by mu stačilo říci: "Co`s na tom NE nepochopil?" Ale tady mi to spíš začíná zavánět jeho závislostí na Veře, na mně byl Munďák taky po návratu z léčebny přilepený jak klíště, pořád si myslel, že to bez něj nezvládnu, že bez něj ani nedokážu dýchat, bo co a tak ho velice nemile překvapilo, že tomu tak není, byla jsem na jeho vkus "moc samostatná". Takže se Vero obrň a drž se, myslím, že BM bude ještě chvíli  trvat než pochopí, že to opravdu myslíš vážně a že už ho opravdu nechceš.

Blossom napsal(a):

Když si po rozvodu ještě nějaký čas našel i přítelkyni (ona byla zdaleka - vídali se jen o víkendech, tak se mu nějaký čas dařilo před ní stav věcí skrývat), cítila jsem dokonce úlevu: Úlevu bájného převozníka, který předá veslo nic netušícímu pocestnému a s obrovskou úlevou uteče z lodi....
Ale uvědomuju si, že toto byl pocit převážně můj sobecký - Konečně se o něj postará někdo jiný, tak se už nadále nebudu muset starat a všechno kolem něj řešit já....

..

to není sobecství , to je pouze pud sebezáchovi, a plně s tebou souhlasím............

Vero, ať se třeba staví na hlavu, to, že nepije je jeho věc  (i kvůli dětem jsem tomu ráda), ale ty sis konečně začala budovat tvůj svět, a věřím, že ti to 1000x vyslovené NE bude za to stát!

A čarodejnici máme v sobě každá, jen tě chce asi hodně silně chránit, když je to pro tebe teď citlivější... Ale ty to zvládneš i bez ní. Jsi šikovná a silná holka a můžeš si konečně dělat co chceš, je to jen zvůj život a ten balvan už nosit nemusíš.

Kdybys chtěla zajít na kafčo, tak písni! Stavila bych se pro tebe.

vera napsal(a):

hm....tak jsem BM řekla vše...o andělovi atd....o sexu....čarodějnice měla pré

slzy....zacpával si uši.....pak řekl.....nevěřím ti....stejně budeme žít spolu...patříme k sobě

v noci mi došla sms....stejně tě miluju, už se těším, až tě sevřu v náručí...atd.

pořád to stejné....příští čtvrtek opouští léčebnu.....moc šancí mu nedávám...skoro žádnou....včerejšek mě v tom utvrdil

veru ... já bych to nenazvala "čarodějnicí", to ne.
Ty jsi svému BM naplno a bez příkras vysvětlila celou situaci: jste rozvedeni, máš nového přítele, i kdybys ho neměla, nevrátila by ses k němu nazpět, protože už k němu nic necítíš a o znovuobnovení soužití nemáš naprosto žádný zájem. Tečka.
Jakkoliv to zní krutě, tvůj BM takový rozhovor POTŘEBOVAL, aby si přestal dělat nějaké falešné naděje a přijmul situaci jako holý fakt. Podle mě jsi udělala jedině dobře - když ho netrklo, že mu neodpovídáš ani na dopisy, ani na SMSky, bylo nutné mu to sdělit natvrdo, aby si přestal stavět nějaké vzdušné zámky a konečně se mu rozbřesklo.
MMCH čarodějnice bys byla, kdybys mu během léčby odkejvala, že se k sobě vrátíte, udržovala jsi ho v klamných nadějích a sotva by se vrátil, řekla bys mu, že je všechno jinak a že jsi mu schválně lhala, aby věděl, jaké to je - něco někomu nalhat, vědět, že to nesplním a žes to všechno udělala jenom proto, aby byl od něj v léčebně pokoj. To by byla zákeřnost nejhořšího kalibru a čarodějnictví na entou a já osobně bych tě za to vůbec nepochválila :jojo:
To, co jsi udělala, bylo sice tvrdé - ale férové jednání :par:
Tercilo, u nás doma se nikdy nepilo - moje máma (samoživitelka v částečném ID od mých 11ti let) skutečně byla ráda, že byla ráda. Jediná závislost, kterou si dopřávala byly cigarety, kouřila hodně a kouřila dlouho, až do svých 77 roků, než se dostala ve velmi těžkém zdravotním stavu do nemocnice. Skutečně - pokud mě paměť neklame - se moje matka naposledy napila alkoholu při podnikové oslavě, když ještě chodila do práce a to máme řádově třicet roků ... nicméně kouření je taky určitý druh závislosti, že ano a u mě se to holt souběhem rozmanitých okolností přešouplo směrem k alkoholismu.
Ros - s dětmi vycházím celkem dobře - od pondělka jsem nastoupila do nového zaměstnání, takže logicky bydlím u přítele a domů jezdím pouze na víkendy. Dneska jsem doma jen na skok, protože jsem si potřebovala v místě trv. bydliště vyřídit náležitosti u svého praktického lékaře, které jsou spojeny se vstupem do nového zaměstnání a v pokoji mě přivítal pekáč s bramborákovou pečenou cmundou (mňam!!!) kterou vlastnoručně upekl sinek (podotýkám, že sinek je přezdívka, nikoliv pravopisná chyba :) ) Akorát - jak už jsem psala - konkrétně syn nemůže nějak vydejchat mého přítele, protože byl celý život zvyklý na maminku vedle tatínka a skoro dva roky už je všechno jinak. Já to neřeším, nedělám žádné trapné seznamovací pokusy a podobně - prostě mám přítele, který je něco, jako paní Kolombová: všichni o něm ví, akorát ho ještě nikdo na vlastní oči neviděl :lol:

jé to je hezké....paní Kolombová

včera jsem dostala sms.....že když si představí, že někdo jiný spává v naší posteli, utírá se do našeho ručníku a nosí možná jeho oblečení........nikdo nenosí tvoje oblečení a když, tak se utírá se do mého ručníku.......

chce nutně schůzku s dcerou a synem dohromady.....prý něco důležitého....asi jim to všechno "požaluje".......ať.....jsou to moji miláčci...a oni to ví a mají mne rádi........z toho nemám strach

jen vás informuju.......jaký je ten život

Povedala by som, že si dobre "nabehne", ale to je jeho problém. Život sa nezastaví len kvôli nemu a jeho pitiu, hoci on to zrejme automaticky očakáva... :/

vera napsal(a):

jé to je hezké....paní Kolombová

včera jsem dostala sms.....že když si představí, že někdo jiný spává v naší posteli, utírá se do našeho ručníku a nosí možná jeho oblečení........nikdo nenosí tvoje oblečení a když, tak se utírá se do mého ručníku.......

chce nutně schůzku s dcerou a synem dohromady.....prý něco důležitého....asi jim to všechno "požaluje".......ať.....jsou to moji miláčci...a oni to ví a mají mne rádi........z toho nemám strach

jen vás informuju.......jaký je ten život

...koukám, že taktně a citlivě řečené "NE" nezabralo, a že poté ani "NE" natvrdo, se sdělenými fakty jako že máš přítele, atd.atd., prostě nezabralo. Opravdu - tvůj BM je zabedněný a -promiň- omezený a vlezlý , jako ten pověstný seriálový slizoun Kukačka.

Napsalas mu to správně. Já bych to formulovala ještě ostřeji: Do toho, kdo spává v mé posteli,utírá se do mého ručníku, natož co tam dělá, ti dávno nic není.

Jak se dohodne na schůzce s vašimi dětmi, to je jen na nich. A i kdyby "žaloval" :co: :co: :dumbom: :dumbom: , tvé děti nejsou hloupé, leccos viděly, a mnoho ošklivého z jeho strany jistě pamatují. Nepodceňovala bych je, a nemusíš mít myslím strach, že by se daly BM nějak výrazně zblbnout....

Vero, :supr: :godlike: :godlike: vůbec si nemusíš nic vyčítat, jste rozvedení tak holt má smůlu, když nepochopil, že mu nepíšeš proto, že už máš jiný život, oni si prostě myslí, že my, jejich partnerky, nejsme bez nich schopné žít a že to bez nich nevydržíme, ale mýlí se. Ne každý závislák to pak ustojí, když zjistí pravdu a Tvůj BM to evidentně nechce ani zkusit. :dumbom:

ano...vydírá.....vlastně se pořád podílíme....žijeme....ten jeho slabošský život

a už to bude rok, co jsme rozvedeni.....

ale já v tom mám jasno......nesmím připustit diskuzi.....

za týden jde domů.......má velké štěstí.....do práce ho vezmou prý na to stejné místo.....hm....

nepřeji mu nic zlého......ať nepije.....ale už je to jenom na něm....

vero a proč s ním pořád vedeš tyhle diskuze? Já jsem si po rozvodu změnila čísla mobilu a pevné a nemusela jsem se pořád patlat v nějaké cizí schíze, pak se člověk snadno dostává do schízy vlastní. Ukončit možnosti kontaktu a fertig. "Děti" máš pokud vím dospělé, jen jim řekni ať tě exem neobtěžují a nemusíš donekonečna "řešit"

změnit číslo....nic neřeší.............vyžádá si ho na dětech.....vybrečí

já na x sms neodpovím........a vybuchnu u další......


zvládnu to.....to vím....so schízy nespadnu

To už skoro zavání stalkingem, jestli to dělá x měsíců, tak to je i trestné. Mně by to hrozně vytáčelo, že to NE nechápe. :mad:
Jinak u nás nic nového, Munďák stále v nemocnici, já stále bojuju s dluhy. Munďáka zahrnuli do nějaké studie o účincích antidepresiv, tak mu jeho léky skoro před týdnem vysadili, je teď nervní jak pes, ale dnes už mu měli nasadit ty zkoumané léky, které se užívají k léčbě cyklických poruch. Doufám, že mu z té studie nerupne úplně, stačí, že mu skoro ruplo z chlastu, to už bych měla pak opravdu téměř všechno ( všechny prů*ery, co můžou být).

vero, jestliže by v tvém případě nepomohla změna čísla na mobil, jediná účinná obrana je - NEČTI TY SMSKY A ROVNOU JE BEZ PŘEČTENÍ VYMAZÁVEJ. To se pak zbytečně rozčiluješ a zbytečně se necháváš zatahovat do nějakého patlání se v naprosto nepodstatných věcech. Má to nějakou cenu?!? Nemá, akorát jsi zbytečně rozhozená a naštvaná a užírá ti to pracně nabytý duševní klid.
Ros, ano, máš absolutní pravdu viz:

...oni si prostě myslí, že my, jejich partnerky, nejsme bez nich schopné žít a že to bez nich nevydržíme, ale mýlí se.

:godlike: :supr: :godlike: Pro mého BM bylo taky velice tristní zjištění že jsem neskončila po rozvodu někde v močále, ale vedu plnohodnotný a velmi uspokojivý osobní život, ve kterém již delší dobu hraje podstatnou roli cizí muž :D To máš tak, BM si myslel, že peníze dovede vydělávat jenom on, patent na rozum má jenom on a penis má na celém světě taky jenom on ... podle hesla "kdyby nebylo mě a malejch brambor, tak by prasata neměly co žrát". Já věřím, že to pro něj musela bejt rána do vazu, když zjistil, jak se skutečně věci mají ... ale mně už je v podstatě jedno, co si o tom všem myslí, jak se cítí a co prožívá :jojo:
S Munďákem Ti držím palce - skutečně to není tak jednoduché, jak se vše ze začátku jevilo. Nicméně je Munďák v rukou odborníků - a dobrých odborníků, ti dělají, co je v jejich silách a lze si jen přát, aby manželovu nemoc dostali pod kontrolu a zaléčili ho. Neznám podrobnosti, ale pokud nebude naděje na jeho plnohodnotný návrat do života, uvažovala bych na vašem místě o ID na psychiatrickou diagnózu. Víš, ono už není podstatné zkoumat, zda si Munďák svoji nemoc vyvolal nepřiměřeným pitím nebo zda byla spouštěčem rodinná finanční krize či kombinace jednoho s druhým dohromady ... faktem je, že máš v tuhle chvíli psychicky nemocného manžela, který už se nesmí až do smrti dotknout alkoholu a bude velmi, velmi těžké ustát fakt, že budeš mít místo dvou dětí doma doživotně tři, vléct tu káru životem dál a pod tíhou povinností nepadnout. Nicméně tvůj manžel JE v tuhle chvíli vážně nemocen, jeho nemoc je pouhou vůlí neodstranitelná a podle mého názoru si alespoň v tento moment zaslouží podpořit, protože - jak říkám - tentokrát to není o chlastu, ale o skutečně závažné nemoci :jojo:

holky dík......ale já se tím už nenechám rozhodit......mám v tom jasno....jen vás tady informuju, jak se věci mají.......

jak se chová alkoholik po 3 měsíční léčbě.....připadá mi, že se nic nezměnilo

Vero, ještě je pokud vím nějaká možnost, zablokovat si v mobilu volání a zprávy od určitého tel. čísla...

Ale psalas, že ještě nemáte dořešeny po rozvodu nějaké praktické věci (dělení majetku apod.), tak kdyžtak ho na zablokování mobilu upozorni a požádej, že cokoli praktického, neosobního, ti může napsat poštou, že ale jakmile v takovém dopise bude i něco osobního, že v takovém případě to končíš číst, traháš a házíš do koše...

A děti bych na tvém místě požádala, aby téma "táta" aspoň dočasně z rozhovorů s tebou úplně vynechaly - tedy ve smyslu, aby ti neříkaly, jak se táta má, co říkal a co dělá, aby ti nevyřizovaly nějaké jeho vzkazy, aby prostě odmítly být prostředníky mezi vámi, aby pochopily, že jakékoli osobní věci ohledně něj tě obtěžují a s praktickými věcmi ať se on obrací přímo na tebe - poštou.

Hm ... vero ... obávám se, že pokud nemáte dořešeno majetkové vyrovnání po rozvodu, resp. situace se má tak, že jsi ho měla vyplatit a tyto peníze jsi půjčiladětem, i když samozřejmě tohle všechno bylo se všemi třemi stranami dopředu domluveno ... že dokud se tato situace nevyřeší a BM nedostane nazpět svůj díl, do té doby bude mít "dobrý důvod" a "záminku" tě jakýmkoliv způsobem kontaktovat :/ tedy žádné pokládání telefonu, měnění čísla a dělání mrtvého brouka z tvé strany, ale prostě se s ním budeš muset bavit. A to bohužel až do té doby, dokud nedostane nazpátek svůj díl z baráku. Je to blbý, ale v podstatě mu ty peníze dlužíš a protože se jedná o vyplacení podílu na domě, jedná se tím o docela slušnou částku.
Já se jenom modlím, aby se z něho nevyklubal nějaký úlisný psychopat Kukačka, který - aby dosáhl svého, tedy příchylnosti milované osoby - je schopen dusit a vydírat svoji oběť třeba tím, že napřed poskytl souhlas s poskytnutím svého dílu jako půjčku dětem (to ještě o tvém příteli nevěděl) a vzápětí ze dne na den bude požadovat její vrácení až do posledního haléře (reakce a odveta na to, co se dozvěděl).
Veru, věř mi, že takovéhle pokračování tvého příběhu bych ti opravdu nepřála :pussa: ale vzhledem k tomu, že se tě BM drží jako klíště, odmítá vzít na vědomí, že už je konec a neustále se ti připomíná a leze za tebou jako čtvrtodenní zimnice je víc než prozíravé se na podobnou variantu dopředu PŘIPRAVIT. A je velmi pravděpodobné, že tvého přítele bere jako jediného původce všeho zla a závažnou překážku, která mu stojí na cestě k tobě (kdyby nebylo jeho, vera by pochopila, že miluje jen mě a už by se ke mně dávno vrátila) a bude se tento vztah snažit urputně rozeštvat :jojo: A to, že mu v podstatě dlužíš dost velkou sumu peněz by pro něj mohla být vítaná záminka k vydírání tvojí osoby typu: No dobře, já budu trvat na původní domluvě, ale ty se s přítelem okamžitě rozejdeš a když ne, tak holt ty peníze chci nazpátek ihned a všechny. A nechci malovat čerta na zeď, ale pokud je tvůj přítel trnem v oku některému z dětí, které v podstatě z poskytnuté půjčky-tedy ergo kladivko tatínkových peněz-profitují, bude mít tatínek v tomto dítěti velice silného spojence a budou na tebe tlačit hned dva, abys přistoupila na tatínkovy požadavky a svoji známost ukončila :/
Veru, věř mi že bych se strašně ráda mýlila :pussa: ale - jak už jsem psala - je skutečně potřeba se na všechny eventuality dopředu připravit a zhrzenej chlap plus uražená mužská ješitnost plus vyslovená posedlost milovanou osobou je v některých momentech přímo smrtící kombinace :jojo:

Kiaro.....máš v mnoha věcech pravdu.....já mu mám, dle smouvy o maj.práv.vyrovnání, vyplatit teď už do 2 let pololvinú domu.....prodej už proběhl a je to reálné.....ale ty peníze jsem půjčila dceři i synovi....BM o tom ví....souhlasil.......ale máš pravdu......asi si všichni říkáme, že je "hodný"

a ani náznak toho, abych já svůj vztah ukončila......ze stran dětí

děti jsou očividně na mé straně.....

ale ty sms jsou .....

vero, ano, souhlasil se vším a byl vstřícnej ... protože v té době ještě nevěděl, že máš přítele!!! Což je skutečnost, která mu doslova a do písmene převrátila všechny jeho plány naruby!!! On si totiž zřejmě myslel, že překoná tvůj prvotní odpor, pomalu a postupně si tě získá a budete zase žít spolu a všechno bude takové, jako dřív, protože tvoje odmítání bral "jen jako". Teď - když to na rovinu slyšel přímo z tvých úst - že se k němu nikdy nevrátíš a dokonce že máš již delší dobu novou známost to velice podstatně změnilo celou situaci :/ a já se bojím, aby se jeho posedlost tvojí osobou nepřesmykla do nepříčetného vzteku a žárlivosti.
veru, já celých patnáct let seděla doma, nikam jsem nechodila, s nikým se nestýkala, takže manžel si ani na okamžik nepřipustil možnost, že bych mohla navázat nějakou známost. Po jeho odchodu jsem zůstala zdecimovaná pitím natolik, že by mě nějaký slušný partner asi sotva chtěl a v podstatě jsem žila čtyři roky bez chlapa, sama, a jediní tvorové mužského pohlaví pod mojí střechou byli tři kocouři :) Bydlíme ve stejném místě, tak měl manžel přehled :/ a tak ho ani ve snu nenapadlo byť jen na chvíli pomyslet, že bych si našla nového partnera; to považoval asi tak za pravděpodobné, že dřív začne v pekle sněžit :D a když se to dozvěděl, dostal takovou ránu do vazu, že se z ní dodneška nevzpamatoval :D
Já ti to píšu proto, že když se ženská chová celé manželství slušně, žije jenom pro rodinu, nikam nechodí, s cizími pány neflirtuje a mužskou společnost cíleně nevyhledává, je velice těžké se pro pozůstalého BM vyrovnat s faktem, že jeho bývalá má novou známost, rozkvetla jako kytička a žije si vyrovnaným, spokojeným životem i bez něj.
Každý, opakuji každý chlap má totiž někde hluboko v mozku zakotvené dogma, že ON je ten pravej a jedinej, jen ON je ten pan Neodolatelnej a jen s NÍM se má ženská jako v rájí, i když je on sám pro každou partnerku políbením smrti :D

Kiaro.....dík

ano, napsalas to dobře.....a bohužel máš asi pravdu.....

nemám strach.....vím, že to zvládnu...

Ale to víš, že to zvládneš ... :pussa: musíš!!! Když už jsi zvládla všechno to, co máš za sebou, tohle bude sice nepříjemné, ale proti minulosti brnkačka :)

Tak já nemám absolutně páru o nějakém seriálovém hrdinovi (napravím to v důchodu) :-), ale vero, holky tady mají pravdu  se změnou situace, když se expartner dozví o jejich novém příteli... Na to se asi skutečně připrav. Škoda, že nad tím nemůžeš mávnout rukou kvůli těm penězům. Ale věřím, že to dokážeš vyřešit.
Pořád říkám (po zkušenostech s našimi firemními milionovými přesuny, které mě před léty dostávaly do kolen a způsobovaly třesavku), že peníze jsou to poslední, co stojí za trápení, to se vždycky nějak vyřeší. Důležité je, že jsi z toho vašeho vztahu "venku" duševně.

Tercilo, ty neznáš inspektora Colomba :co: :lol: ?!? To jsi mě překvapila, to jsou naprosto zásadní mezery ve vzdělání :D
Teď vážně - skutečně máš pravdu, důležité je, že je vera z jejich vztahu "venku" duševně, všechno ostatní už se dá s jasnou hlavou nějak vyřešit :jojo:

Kiara napsala:
S Munďákem Ti držím palce - skutečně to není tak jednoduché, jak se vše ze začátku jevilo. Nicméně je Munďák v rukou odborníků - a dobrých odborníků, ti dělají, co je v jejich silách a lze si jen přát, aby manželovu nemoc dostali pod kontrolu a zaléčili ho. Neznám podrobnosti, ale pokud nebude naděje na jeho plnohodnotný návrat do života, uvažovala bych na vašem místě o ID na psychiatrickou diagnózu. Víš, ono už není podstatné zkoumat, zda si Munďák svoji nemoc vyvolal nepřiměřeným pitím nebo zda byla spouštěčem rodinná finanční krize či kombinace jednoho s druhým dohromady ... faktem je, že máš v tuhle chvíli psychicky nemocného manžela, který už se nesmí až do smrti dotknout alkoholu a bude velmi, velmi těžké ustát fakt, že budeš mít místo dvou dětí doma doživotně tři, vléct tu káru životem dál a pod tíhou povinností nepadnout. Nicméně tvůj manžel JE v tuhle chvíli vážně nemocen, jeho nemoc je pouhou vůlí neodstranitelná a podle mého názoru si alespoň v tento moment zaslouží podpořit, protože - jak říkám - tentokrát to není o chlastu, ale o skutečně závažné nemoci

Díky za podporu, je fakt, že mně to už začíná zmáhat a děsí mě představa, že ať se budu snažit sebevíc, tak ten barák neuplatím a podpora z druhé strany žádná.....třeba doteď jsem z Munďáka nedostala, jestli mu někdo vyplatí nemocenskou nebo ne a jestli v době pobytu v nemocnici vůbec nějaké peníze dostane. Co se týče ID, tak nevím, nedokážu posoudit, jestli se mu povede se vrátit do pracovního procesu, ale on hrozně moc chce, tak si spíš myslím, že ID by pro něj byl zatrest a pro nás ostatní vlastně taky, páč by se nám tu zase hroutil.
No a jestli to ustojím nebo s tím seknu, to ukáže až čas.

Kiara napsal(a):

Já vím, veru ... jen s úžasem zírám na to, jak někdo vůbec může zpětně napadat bývalou manželku alkoholika za to, jaké svojí špatnou volbou připravila dětem dětství.
Fakt skvělý, Tiino.
Nestačí, že máme všechny, co jsme tady do smrti o čem přemejšlet, doživotně nás budou tlačit noční můry a doživotně se budeme potýkat s pocity viny. Ještě se o nás tady bude otírat a rejpat ženská, která - ač už některé z nás máme vyřešeno, od alkáče jsme odešly a žijeme jako ostatní ženské - do nás hodlá tepat za závislost našich partnerů.
Tiino, tenkrát jsem měla dělat co? Měla jsem manžela radši zakopat na zahradě a jít si na patnáct let sednout, abych teda uchránila děti před drastickými zážitky :co: ?!? Nehledě na to, že děti by tím pádem vyrůstaly po dětských domovech, dokavaď by se jim máma nevrátila z kriminálu :/

Já do tebe ani do nikoho jiného netepu za závislost vašich partnerů, ani za to, jakého si "vybrala" svým dětem otce. Mě jenom zarazilo, že někdo může své evidentní životní selhání prezentovat jako něco, za co si zaslouží něčí vděk.

Kiara: Tercilo, ty neznáš inspektora Colomba :co: :lol: ?!? To jsi mě překvapila, to jsou naprosto zásadní mezery ve vzdělání :D

:D :D Počkej, kde jste jmenovali Colomba? :co: :) Teď ten příspěvek, na který jsem reagovala, nemůžu najít, Colombo tam nebyl :D, že bych se přehlídla? Tak toho náhodou znám, samozřejmě - a dokonce jsem i 3x viděla kus dílu s Poirotem, heč! :-).
Já si to TV vzdělání doplním v důchodu, slibuju :D
Teď jdu zase sepisovat pracovní věci.... :(, musím. (když já jsem tak strašně na ty prachy!!!) ;) ;) :D

Tiina napsal(a):

Kiara napsal(a):

Já vím, veru ... jen s úžasem zírám na to, jak někdo vůbec může zpětně napadat bývalou manželku alkoholika za to, jaké svojí špatnou volbou připravila dětem dětství.
Fakt skvělý, Tiino.
Nestačí, že máme všechny, co jsme tady do smrti o čem přemejšlet, doživotně nás budou tlačit noční můry a doživotně se budeme potýkat s pocity viny. Ještě se o nás tady bude otírat a rejpat ženská, která - ač už některé z nás máme vyřešeno, od alkáče jsme odešly a žijeme jako ostatní ženské - do nás hodlá tepat za závislost našich partnerů.
Tiino, tenkrát jsem měla dělat co? Měla jsem manžela radši zakopat na zahradě a jít si na patnáct let sednout, abych teda uchránila děti před drastickými zážitky :co: ?!? Nehledě na to, že děti by tím pádem vyrůstaly po dětských domovech, dokavaď by se jim máma nevrátila z kriminálu :/

Já do tebe ani do nikoho jiného netepu za závislost vašich partnerů, ani za to, jakého si "vybrala" svým dětem otce. Mě jenom zarazilo, že někdo může své evidentní životní selhání prezentovat jako něco, za co si zaslouží něčí vděk.

Milá Tiino, já od svých dětí žádný vděk nevyžaduji, protože mi - koneckonců - nemají být vůbec za co vděčné :) a že jsem v životě selhala víckrát, nejenom při výběru životního partnera, to víme všichni :jojo:
Na rozdíl od tebe si myslím, že jsem svým dětem dala vlastním příkladem názornou ukázku, jak se stavět překážkám čelem: že i z příšerného vztahu vede cesta ven, že se i od tyrana dá osvobodit a že - pokud člověk padne do bláta přímo na drž*u, je možno se zvednout napřed na kolena, potom na nohy, očistit se od toho marastu a pochodovat rovně a  vzpřímeně dál a nestarat se, co si o mě myslí ten nebo onen :jojo:

Tercila napsal(a):

Kiara: Tercilo, ty neznáš inspektora Colomba :co: :lol: ?!? To jsi mě překvapila, to jsou naprosto zásadní mezery ve vzdělání :D

:D :D Počkej, kde jste jmenovali Colomba? :co: :)

Tady, přece ...
Já to neřeším, nedělám žádné trapné seznamovací pokusy a podobně - prostě mám přítele, který je něco, jako paní Kolombová: všichni o něm ví, akorát ho ještě nikdo na vlastní oči neviděl lol

Akorát se omlouvám, panč to bylo napsáno s českou diakritikou "piš-jak-slyš" :P

Kiaro, díky - tak to já jsem původně zřejmě reagovala až na nějaký pozdější příspěvek, kde už jméno vůbec uvedeno nebylo :), "Kolombo" i Colombo je jasnej, to zas jo, až takový televizní ignorant nejsem :)

Týýý jo, mně se právě přihodilo něco "tématického! :co: :D Já jsem totiž Tvoje "piš-jak-slyš" teď četla "pij-jak-slyš". :D Jestli to není tím, že jsme něco slavili.......... :D:co:

Zítra mi přijede Munďák na víkend, tak mi něco držte, ať se to vyvede (v mezích normy).

Tak se zase ozývám, bohužel víkend nebyl takový, jak jsem předpokládala. V sobotu dobrý, v neděli jsem se ošklivě chytli, páč se mi zdálo, že požil něco, co neměl, vrávoral, byl mírně mimo. Hlavní problém byl ale v tom, že v sobotu večer jsem ho já husa pitomá poslala do lékárny pro nějaký prášek, asi jsem měla zatmění mozku nebo co (i když dřív tam jezdil taky a nic se nedělo). No a druhý den přišlo to vrávorání a pak prospal málem celý den, tak jsme se pohádali jak psi. On je z toho teď v propadu a já taky, včera mi volal jestli pro něj příští týden vůbec přijedu a že ho to mrzí a je mu to líto a že ho teď nechtějí pustit  ani na vycházku, asi vypadal dost hrozně.
A já? Já jsem z toho tak unavená, že už snad ani nelezu, se*e mně úplně všechno, ale hlavně to, jak můžu být tak blbá a poslat ho do lékárny, no viděli jste to někdy? Pak jsem si přečetla sice, že zmatenost a závratě mohou být i vedlejším účinkem těch nových léků, co mu nasadili, jenže jak se v tom mám sakra vyznat z čeho to má? No a představa, že bychom takhle měli fungovat po celý zbytek života je pro mně naprosto nepředstavitelná, doufám, že se to nějak upraví, ale já fakt už nevím co dál! :kapitulation:

Rosamunda napsal(a):

Tak se zase ozývám, bohužel víkend nebyl takový, jak jsem předpokládala. V sobotu dobrý, v neděli jsem se ošklivě chytli, páč se mi zdálo, že požil něco, co neměl, vrávoral, byl mírně mimo. Hlavní problém byl ale v tom, že v sobotu večer jsem ho já husa pitomá poslala do lékárny pro nějaký prášek, asi jsem měla zatmění mozku nebo co (i když dřív tam jezdil taky a nic se nedělo). No a druhý den přišlo to vrávorání a pak prospal málem celý den, tak jsme se pohádali jak psi. On je z toho teď v propadu a já taky, včera mi volal jestli pro něj příští týden vůbec přijedu a že ho to mrzí a je mu to líto a že ho teď nechtějí pustit  ani na vycházku, asi vypadal dost hrozně.
A já? Já jsem z toho tak unavená, že už snad ani nelezu, se*e mně úplně všechno, ale hlavně to, jak můžu být tak blbá a poslat ho do lékárny, no viděli jste to někdy? Pak jsem si přečetla sice, že zmatenost a závratě mohou být i vedlejším účinkem těch nových léků, co mu nasadili, jenže jak se v tom mám sakra vyznat z čeho to má? No a představa, že bychom takhle měli fungovat po celý zbytek života je pro mně naprosto nepředstavitelná, doufám, že se to nějak upraví, ale já fakt už nevím co dál! :kapitulation:

Vypadá to, že Munďákovi udělali test a zarazili vycházky .

Rosamundo, mě z tebe klepne :dumbom: proč jsi ho do té lékárny posílala, proč sis tam nedošla krucinálfagot sama?!? Já vůbec nechápu, jak můžeš udělat takovou kardinální pitomost!!! Dobře víš, že si Munďáka bereš domů na svoji vlastní zodpovědnost, protože je to psychiatrický pacient!!! Jak by sis zodpověděla před policií, kdyby se Munďák rozhodl dobrovolně odejít ze světa, úmyslně se předávkoval v lékárně nějakou smrtelnou kombinací několika desítek léků, někam by zalezl a ty jsi ho našla už mrtvého?!? Uvědom si, že jako lékárnici by tě policajti okamžitě obvinili z tr.činu napomáhání k sebevraždě: jedná se o opakovaně léčeného psychiatrického pacienta na propustce, kde si ho bereš domů s tím, že za něj přebíráš na svobodě veškerou zodpovědnost a ty ho pošleš samotného bez dozoru do lékárny!!! Člověče, v životě by ti žádnej vyšetřovatel neuvěřil, že jsi to neudělala naschvál a ještě by tě obvinili, že ti takhle těžce nemocnej manžel byl už na obtíž a chtěla ses ho zbavit :jojo:!!!
Já nevím, Ros ... jsi normální, inteligentní ženská ale provádíš takový fatální hovadiny, nad kterými mi zůstává rozum stát. Opravdu.

Rosamundo,čtu tě dlouho,máš moje velké sympatie ,ale musím napsat ,že na tohle se fakt hodí jen jedno staré dobré přísloví-Komu není rady,tomu není pomoci....

No vždyť já vím, že jsem krá*a pitomá, holt mi v tom přepětí asi vypadl mozek na podlahu nebo co. :dumbom: Jednou na nějakou takovouhle blbost dojedu. :skurt:
Nicméně Munďákovi žádné testy nedělali, jen doktor, když ho v pondělí na vizitě uviděl, tak mu řekl ať na vycházku nejde dál než 200m za bránu ústavu, páč vypadá hrozně. :sjuk: Zítra k němu jde Munďák na delší pohovor, páč se cítí blbě.
Já jsem byla na pohovoru dneska u své psycholožky, tak jsem tu naší hádku rozebrali a tak vím, že hádka prostě po tom, jak vypadal, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, nemohla nebýt, přišla jsem na to že mám právo dát mu najevo jak se cítím a jak to na mně doléhá. Samozřejmě jsme probrali i to moje zásadní selhání, psycholožka se mě snažila přede mnou omluvit, ale já vím, že takovouhle blbost může člověk udělat tak maximálně 1 - 2x za život a já už si myslím, že mám vybráno. :usch:

Ros, já nad tebou fakt spínám ruce :grater: koukej si naordinovat nějakej pohov a to co nejdřív. Naštěstí to tentokrát dobře (?) dopadlo, ale tvůj andělíček strážníček měl s tebou zas plné ruce práce. Pořád ti říkám, aby sis udělala volno, abys relaxovala, když ta lékárna nepůjde, aby ses jí zbavila ... to je pořád dokola stres z lékárny, stres z Munďáka, stres ze všeho a už jsi udělala fatální kopanec, který mohl nedejpanebože skončit tak, že by sis to do smrti vyčítala :jojo: Říkám ti to znova: Munďáka už neřeš, toho řeší doktoři, to není tvoje starost, ty řeš svoje pocity, svoje pohodlí, svoje problémy tak, jakoby od tebe manžela někdo nějakým neviditelným skalpelem na pár týdnů odřízl. A fakt ti radím - jestli máš doma nějaký trezor, tak do něj klíče od lékárny preventivně zavírej. Má to dvojí efekt - jednak budou klíče a lékárna skutečně v bezpečí, druhak jejich uzamykání má i psychologický efekt "uzamčení klíčů=uzamčení starostí".

Musím přiznat, že poctivě relaxuju, doma nedělám téměř nic, ob večer se válím ve vaně, akorát mi chybí nějaké ty kamarádky, jimž bych se mohla svěřit. Mám jednu, ale ta má taky nemcného muže, tak jí do hlavy nemůžu pořád ještě cpát své problémy, navíc bydlí v Praze a dělá sice tady, ale má hrozně málo času, je ve vedoucí funkci a tak dělá od nevidím do nevidím a tak mi moc nepomůže. Jediné, komu se mohu svěřit jste vy, páč tady na tom malém městě kdybych tohle někomu řekla, tak to je úplná sebevražda.
A tak jsem vám všem chtěla moc poděkovat, že mi pomáháte.:hjarta: :pussa:

Tak mi napadlo: Nemáš nejakú kamošku MIMo vaše emsto, ku ktorej by si zašla na víkend? Boli by to dve muchy jednou ranou a tebe by sa to zišlo ako soľ.... :jojo:

Sel, díky za nápad, ale jak už jsem psala ta moje kámoška bydlí v Praze, byt mají malý a ona dělá od rána do večera, takže je o víkendu ráda, když si může odpočinout a navíc má dost starostí se svým mužem. Ale včera se mi povedlo ji vytáhnout aspoň na chvilku na kafe, tak jsme ty naše chlapy probraly a bylo to docela fajn.
Jinak momentálně bych stejně na víkend nikam nemohla, páč Munďák jezdí už na víkendy domů a já chci, aby měl možnost si doma zase zvyknout, aby ho to pak po návratu hned  nepoložilo, páč to už bych asi nezvládla.

Ros.......máš to těžké........drž se holka


info: BM je z léčebny doma, zatím nepije, vypadá dobře, je v jakési euforii, jak to zvládne a jak bude jiný člověk......nechápe, že s ním nechci jít na ohňostroj atd........gramofónek jsem a stále opakuju......nic osobního se s tebou bavit nebudu   .....atd.

Rosamunda napsal(a):

Tak se zase ozývám, bohužel víkend nebyl takový, jak jsem předpokládala. V sobotu dobrý, v neděli jsem se ošklivě chytli, páč se mi zdálo, že požil něco, co neměl, vrávoral, byl mírně mimo. Hlavní problém byl ale v tom, že v sobotu večer jsem ho já husa pitomá poslala do lékárny pro nějaký prášek, asi jsem měla zatmění mozku nebo co (i když dřív tam jezdil taky a nic se nedělo). No a druhý den přišlo to vrávorání a pak prospal málem celý den, tak jsme se pohádali jak psi. On je z toho teď v propadu a já taky, včera mi volal jestli pro něj příští týden vůbec přijedu a že ho to mrzí a je mu to líto a že ho teď nechtějí pustit  ani na vycházku, asi vypadal dost hrozně.
A já? Já jsem z toho tak unavená, že už snad ani nelezu, se*e mně úplně všechno, ale hlavně to, jak můžu být tak blbá a poslat ho do lékárny, no viděli jste to někdy? Pak jsem si přečetla sice, že zmatenost a závratě mohou být i vedlejším účinkem těch nových léků, co mu nasadili, jenže jak se v tom mám sakra vyznat z čeho to má? No a představa, že bychom takhle měli fungovat po celý zbytek života je pro mně naprosto nepředstavitelná, doufám, že se to nějak upraví, ale já fakt už nevím co dál! :kapitulation:

Poslala do lékárny?! :co:
Probůh Ros, vždyť je závislý na lécích.

Nelituj ho (vycházek apod), dovol, aby jeho jednání mělo na něj  dopad. I negativní. Právě negativní..Myslím, že tím mu můžeš pomoci. On zřejmě potřebuje jít až na dno pro pochopení...

Vero, díky a Tobě držím zase palce a pěsti já, ať Tě BM neuondá, ale myslím, že Ty se nedáš. :supr:
Zato já nevím kam a jak dál, ve čtvrtek mi plnou silou došlo, že z toho Munďáka s velkým M, kterého jsem tak milovala a obdivovala a jehož jsem si vzala, mi "zbyl jen stín", jak se zpívá v jedné písničce a možná ani ten stín ne a pánbůhví co nebo kdo se za tím stínem skrývá. Nevím, jak tuhle změnu ustojím, páč vlastně téměř rok žiji sama a vůbec se mi to nezamlouvá a nepřipadá mi pravděpodobné, že on by se ještě mohl kdy, byť vzdáleně, podobat tomu muži, co jsem znala. Je tak zahleděný do sebe a tak zahrabaný ve svých problémech, že tu moji citovou deprivaci vůbec nevnímá a já ke své škodě nejsem z těch, co si nějak vehementně o tyhle věci umí a chce říct a navíc mám ještě strach, že když do toho začnu vrtat, tak on se sesype, a co já pak s ním.... Takže v tom nějak pořád tápu a nevím co si s tím zmrveným životem počít. :kapitulation:

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak se zase ozývám, bohužel víkend nebyl takový, jak jsem předpokládala. V sobotu dobrý, v neděli jsem se ošklivě chytli, páč se mi zdálo, že požil něco, co neměl, vrávoral, byl mírně mimo. Hlavní problém byl ale v tom, že v sobotu večer jsem ho já husa pitomá poslala do lékárny pro nějaký prášek, asi jsem měla zatmění mozku nebo co (i když dřív tam jezdil taky a nic se nedělo). No a druhý den přišlo to vrávorání a pak prospal málem celý den, tak jsme se pohádali jak psi. On je z toho teď v propadu a já taky, včera mi volal jestli pro něj příští týden vůbec přijedu a že ho to mrzí a je mu to líto a že ho teď nechtějí pustit  ani na vycházku, asi vypadal dost hrozně.
A já? Já jsem z toho tak unavená, že už snad ani nelezu, se*e mně úplně všechno, ale hlavně to, jak můžu být tak blbá a poslat ho do lékárny, no viděli jste to někdy? Pak jsem si přečetla sice, že zmatenost a závratě mohou být i vedlejším účinkem těch nových léků, co mu nasadili, jenže jak se v tom mám sakra vyznat z čeho to má? No a představa, že bychom takhle měli fungovat po celý zbytek života je pro mně naprosto nepředstavitelná, doufám, že se to nějak upraví, ale já fakt už nevím co dál! :kapitulation:

Poslala do lékárny?! :co:
Probůh Ros, vždyť je závislý na lécích.

Nelituj ho (vycházek apod), dovol, aby jeho jednání mělo na něj  dopad. I negativní. Právě negativní..Myslím, že tím mu můžeš pomoci. On zřejmě potřebuje jít až na dno pro pochopení...

Jo :dumbom:, poslala do lékárny, prostě mi z toho přepětí a přepracování vypadl mozek na podlahu a já tam Munďáka poslala. Jednou na takovouhle blbost dojedu, buď něco naprosto zvořu anebo se mi něco vlastní blbostí stane. :butter:

Kiaro, čověče, jak jsem tě tak četla..ty taky nejsi žádný béčko..?! viď? :D :pussa:
Dobře jsi to zvládla. Seš kočka! :supr:

Vero - tvůj M má na tebe stále bohužel vliv a stále máš asi pocit, že mu musíš cokoliv vysvětlovat a obhajovat se.

Já jsem se bránila před x lety svému BM , kdy jsem každý telefon obrečela - proto, že mi nerozumí a proto, že mi nechce rozumět a proto, že říká záměrně překroucené věci a věci, které mi ublíží a jeho ověnčí - tak jsem se bránila tak, že jsem se naučila - jak to popsat - takovou mantru, kdy jsem si sebe představila, že se obaluju nějakým světlem, zalévám nějakou "impregnací" a tato mě ochrání neprodyšně a nepustí ke mně negativa, zlo, natolik, aby se mi vychýlily emoce. Tak nějak se vystředovat, uzemnit, ..těžko popsat. Tak toto mi pomohlo. Pochopila jsem, že si s BM nemůžeme rozumět, že jsme každý jiný a vlastně, že by  bylo pro mě nepřijatelné, kdybych byla stejná. Tak jsem vzala naše "nedorozumění se" a "nerozumění si"jako skutečnost se kterou už léta nebojuju.

Na ten jeho obsáhlý hovor (tvého M - o tom jak tě chce, miluje, dostane zpět..) bys mu klidně mohla s úsměvem  říct, no tak to je fajn, že je ti dobře, líbnout ho na čílko a odklusat se slovy, že máš něco domluveného. Vůbec bych se asi do tohoto hovoru nenechala vtáhnout. Šla bych v hovoru jen tam, kam bych chtěla já.
Tys mu dokonce poskytla více informací, vysvětlila situaci, takže teď už ty míče vybírat nemusíš vůbec.

Časem se to všechno upraví, jen se nesmíš nechat vtáhnout do jakékoliv viny  či spoluviny a vůbec do obhajování sebe a svého jednání

Tys ušla strašný kus cesty, pochopilas velice dobře situaci, srovnala sis priority. Já si tvé odvahy a bojovnosti moc vážím. A myslím, že ty už taky znáš svoji cenu.

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak se zase ozývám, bohužel víkend nebyl takový, jak jsem předpokládala. V sobotu dobrý, v neděli jsem se ošklivě chytli, páč se mi zdálo, že požil něco, co neměl, vrávoral, byl mírně mimo. Hlavní problém byl ale v tom, že v sobotu večer jsem ho já husa pitomá poslala do lékárny pro nějaký prášek, asi jsem měla zatmění mozku nebo co (i když dřív tam jezdil taky a nic se nedělo). No a druhý den přišlo to vrávorání a pak prospal málem celý den, tak jsme se pohádali jak psi. On je z toho teď v propadu a já taky, včera mi volal jestli pro něj příští týden vůbec přijedu a že ho to mrzí a je mu to líto a že ho teď nechtějí pustit  ani na vycházku, asi vypadal dost hrozně.
A já? Já jsem z toho tak unavená, že už snad ani nelezu, se*e mně úplně všechno, ale hlavně to, jak můžu být tak blbá a poslat ho do lékárny, no viděli jste to někdy? Pak jsem si přečetla sice, že zmatenost a závratě mohou být i vedlejším účinkem těch nových léků, co mu nasadili, jenže jak se v tom mám sakra vyznat z čeho to má? No a představa, že bychom takhle měli fungovat po celý zbytek života je pro mně naprosto nepředstavitelná, doufám, že se to nějak upraví, ale já fakt už nevím co dál! :kapitulation:

Poslala do lékárny?! :co:
Probůh Ros, vždyť je závislý na lécích.

Nelituj ho (vycházek apod), dovol, aby jeho jednání mělo na něj  dopad. I negativní. Právě negativní..Myslím, že tím mu můžeš pomoci. On zřejmě potřebuje jít až na dno pro pochopení...

Jo :dumbom:, poslala do lékárny, prostě mi z toho přepětí a přepracování vypadl mozek na podlahu a já tam Munďáka poslala. Jednou na takovouhle blbost dojedu, buď něco naprosto zvořu anebo se mi něco vlastní blbostí stane. :butter:

Ros, byla to volovina, jo, jasně, ale neviň se. On byl v tu chvíli, kdy všechno hodil za hlavu střízlivý a poučený atd.. důsledek není tvůj - je jeho. Nech ho to "vyžrat". A´t zákazem vycházek /prkotina/, bo něčím jiným.
Rozděl si to: tvoje a jeho nebo se z toho po....

poslala jsem to omylem 2x

No mně hlavně štve to, že za á: jsem tak blbá, že jsem ho tam poslala a za bé: že pokud k nějaké závrati nebo neobvyklému chování u něj dojde, tak první co mi naskočí je, že něco požil nebo když je o víkendu déle v pracovně, tak už přemýšlím, jestli tam nechlastá nebo nejí nějaké prášky....prostě si připadám jako naprosté pako. Sice vím, že se to časem srovná, ale kdo to má vydržet, jak já tak on.

Ros, strašně nerada ti to říkám, ale měla by ses pomalu zamýšlet nad otázkou CO a JAK DÁL, čili: CO BUDU DĚLAT, KDYŽ:
- se ukáže, že manželův zdravotní stav už nelze zvrátit opačným směrem
- na to konto opravdu zůstane z Munďáka "jen stín", čili bytost, která bude vypadat jako on, mluvit jako on ... ale nebude už to nikdy on
Pečlivě si promysli - v případě, když taková varianta nastane - jaké řešení zvolíš.
A pamatuj - v první řadě musíš zachránit především sama sebe :pussa: Už takhle nezvládáš - a já se ti nedivím. Soužití s takovým člověkem je nesmírně náročné, musíš být v pohotovosti 48 hodin denně.
Ad současná situace:

No mně hlavně štve to, že za á: jsem tak blbá, že jsem ho tam poslala a za bé: že pokud k nějaké závrati nebo neobvyklému chování u něj dojde, tak první co mi naskočí je, že něco požil nebo když je o víkendu déle v pracovně, tak už přemýšlím, jestli tam nechlastá nebo nejí nějaké prášky....prostě si připadám jako naprosté pako. Sice vím, že se to časem srovná, ale kdo to má vydržet, jak já tak on.

Ros, nepřemejšlej nad tím, ponech mu svůj vlastní volný prostor. Jestli se MÁ STÁT, že Munďák poruší abstíinenci, není v tvých silách mu v tom zabránít. On tu abstinenci může porušit v podstatě kdekoliv: na zahradě, ve sklepě, na vycházce v lese, takže ničemu nepomůžeš, když mu budeš každé dvě hodiny klepat na dveře od pracovny, chodit dovnitř a kontrolovat ho. Ten strach - jestli se mu nepostavíš - Tě spolehlivě dožene k náběhu na paranoiu a Munďáka spíš dorazí, než mu pomůže. Nakonec se nabízí jednoduché řešení: zeptej se přímo jeho ošetřujícího lékaře, jak máš s manželem zacházet a jak se k němu chovat, je-li doma: zda ho spíše zapojovat do rodinných aktivit, nebo mu nechávat vlastní prostor, aby přemítal v pracovně a nech si poradit, co je pro něj lepší :jojo:

Kiara napsal(a):

Ros, strašně nerada ti to říkám, ale měla by ses pomalu zamýšlet nad otázkou CO a JAK DÁL, čili: CO BUDU DĚLAT, KDYŽ:
- se ukáže, že manželův zdravotní stav už nelze zvrátit opačným směrem
- na to konto opravdu zůstane z Munďáka "jen stín", čili bytost, která bude vypadat jako on, mluvit jako on ... ale nebude už to nikdy on
Pečlivě si promysli - v případě, když taková varianta nastane - jaké řešení zvolíš.
A pamatuj - v první řadě musíš zachránit především sama sebe :pussa: Už takhle nezvládáš - a já se ti nedivím. Soužití s takovým člověkem je nesmírně náročné, musíš být v pohotovosti 48 hodin denně.
Ad současná situace:

No mně hlavně štve to, že za á: jsem tak blbá, že jsem ho tam poslala a za bé: že pokud k nějaké závrati nebo neobvyklému chování u něj dojde, tak první co mi naskočí je, že něco požil nebo když je o víkendu déle v pracovně, tak už přemýšlím, jestli tam nechlastá nebo nejí nějaké prášky....prostě si připadám jako naprosté pako. Sice vím, že se to časem srovná, ale kdo to má vydržet, jak já tak on.

Ros, nepřemejšlej nad tím, ponech mu svůj vlastní volný prostor. Jestli se MÁ STÁT, že Munďák poruší abstíinenci, není v tvých silách mu v tom zabránít. On tu abstinenci může porušit v podstatě kdekoliv: na zahradě, ve sklepě, na vycházce v lese, takže ničemu nepomůžeš, když mu budeš každé dvě hodiny klepat na dveře od pracovny, chodit dovnitř a kontrolovat ho. Ten strach - jestli se mu nepostavíš - Tě spolehlivě dožene k náběhu na paranoiu a Munďáka spíš dorazí, než mu pomůže. Nakonec se nabízí jednoduché řešení: zeptej se přímo jeho ošetřujícího lékaře, jak máš s manželem zacházet a jak se k němu chovat, je-li doma: zda ho spíše zapojovat do rodinných aktivit, nebo mu nechávat vlastní prostor, aby přemítal v pracovně a nech si poradit, co je pro něj lepší :jojo:

Jo jo,máš naprostou pravdu Kiaro, já Munďáka taky nekontroluju, ale v hlavě mi to pořád straší....co on tam asi dělá a jestli on už zase.... a to i když nebyl sebemenší důvod k podezření. Teď to řeším tak, že se vždycky okřiknu a celkem mi to až do toho minulého víkendu fungovalo, dokonce jsem se na Munďáka těšila, což se tedy teď říct nedá. Za prvé jsem utahaná jak pes, za druhé je mi pořád ještě nedobře z té hádky a za třetí nevím, co bude, jestli to zase neskončí nějakým průšvihem. A v sobotu se tam nikoho nemám šanci zeptat, páč jeho doktor tam není a do telefonu mi nikdo nic moc neřekne. :grater:

Tak se objednej u toho doktora na pohovor a na všechno se ho vyptej!!! Teď před víkendem nikdo nikde není, chce to odchytit si hned po neděli jeho ošetřujícího lékaře a vyptat se ho na první-poslední. Ros, ty se zbytečně děsíš nějakých průšvihů, které můžou-ale nemusí-nastat a zapomínáš na prevenci, t.j. po poradě s lékařem být alespoň částečně PŘIPRAVENÁ!!! Jako samozřejmě, když se manžel rozhodne porušit abstinenci, není nikoho, kdo by mu v jeho úmyslu dokázal zabránit, to je nad slunce jasné. Ale ty už musíš uvažovat krok dopředu a mít připraven pro tento případ nějaký záchranný plán jak pro sebe, tak pro Munďáka.
A uvidíš, že po konzultaci s lékařem už budeš částečně klidnější, už se nebudeš děsit toho, jestli bude Munďák v pracovně zavřenej dvě hodiny nebo dva dny, protože tohle už budeš mít s jeho doktorem dopředu pořešený a probraný.
Opravdu to udělej, protože tohleto potřebuješ hlavně ty, ty se týráš, mučíš, nemáš pět minut klidu, když je doma ... tohleto je především pro tebe, abys nabrala trochu toho vnitřního klidu a víkendy s manželem pro tebe nebyly za trest. Ony stejně jsou, ale tohle je způsob jak docílit toho, aby byly pro tebe o chloupek snesitelnější :jojo:
Wiki, děkuju ;)

Ty víkendy nejsou zase tak strašné, pokud se do toho něco nepřimotá a ta moje sobotní blbost byla něco, s čím jsem nepočítala. Jinak počítám už téměř se vším, jenže na pohovor s doktorem o mém postoji k Munďákovi a o tom, co od něj můžu čekat a jak se k tomu mám postavit, nebyl čas, tedy doktor neměl čas, on je tak zaneprázdněný a pořád někde lítá takže jsme si o téhle stránce nestihli promluvit. Doufám, že se mi to po víkendu povede napravit už kvůli mně, abych se z toho nezbláznila ještě já. A musím na tom zapracovat taky se svou psycholožkou a taky doufám, že po víkendu budu mít tři dny volno, tedy pokud můj zástupce bude moct přijít. Bylo by bezva si chvilku dáchnout.

Ty tři dny volna bych ti ze srdce přála, protože specielně ty potřebuješ to volno jako sůl :pussa: Ale radši o tom nebudeme dopředu mluvit, abychom to ještě nedejpanebože nezakřikly :)

Po delší době jsem jukla na babinet a nechce se mi ani věřit jako je to u Tebe Ros svým způsobem stále stejné.... manžel stále bojuje se svými démony a ty jsi na něm stále psychicky závislá. I když slovně můžeš proklamovat cokoliv opačného. Vážně by mě zajímalo, zda by pro Tebe představa života bez manžela byla více stresující než momentální živoření v tomto svazku.

Před rokem jsi byla naštvaná a k narozkám manžela jsi pohrozila rozvodem, uběhl rok Ty jsi zdeptatná a neschopná čehokoliv kromě rutinních věcí a čekáš na zázrak na to NĚCO, co konečně změní Tvůj/váš život k lepšímu. Ale možná, že už ani nevíš sama co to je. Nějak se mi nezdá, že by Ti už i psycholožka nedoporučila, abys sama zvažovala o nějaké změně ve svém životě, která by Tě pomohla vynořit se nad hladinu bez balvanu kolem krku a nadechnout se. Vždyť proboha topící se člověk nemá šanci zachraňovat jiného topícího se.

Vzpomínám si taky na slova v jednom z příspěvků od Bloss, kdy jí nějaký lékař (či psychlog) řekl, že je třeba dětem zachránit alespoň jednoho rodiče....  Jo, jo - jak pravdivé. až z toho mrazí.  Co ustýskané a utrápené maminky na pokraji nervového zhroucení mohou svým dětem poskytnout? A to těm dětem může být klidně i 18. Jaký příklad si do života vezmou?

Ros, život je tak krátký... Proč ho žít ve starostech, trápení a psychickém strádání? Zvol už konečně ŽIVOT a ne přežívání. Moc bych ti to přála.

Ahoj Martinho, víš ono by se mi lépe rozhodovalo a i jednodušeji, nemít na krku ty dluhy a krachující lékárnu. Pak bych měla klid na to, abych se na celou věc podívala trochu z nadhledu, ale takhle mi to moc nejde. Já se spíš hroutím z toho, že budu muset do konce života platit dluhy a dřít jak šroub no a ten Munďákův exces nebo co to bylo je jen taková třešnička na dortu asi abych se nenudila. Bohužel mě už dokáže rozhodit kdejaká blbost tudíž mě ta minulá neděle pěkně rozhodila. Prostě jsem čekala nějaké jiné zakončení první dovolené než hádku, při těch všech starostech co mám.
Jinak si myslím, že jsem se docela dost posunula, takže až tak stejné to u nás není, hlavně řeším lékárnu a teprve až pak Munďáka, myslím, že bych bez něj dokázala žít, ale samota se mi vůbec nelíbí a v těch problémech, ve kterých se potácím, ještě odstraňovat Munďáka a případně hledat nového partnera, to bych teda nezvládla a do těch Bohnic bych pak najisto šla já a už bych tam asi zůstala navždy. Psycholožka mě s tím posunem pomáhá, jde to sice pomalu,ale jistě, loni bych si ani netroufla uvažovat o životě bez něj a dneska si to klidně představím, jenže se mi do toho nechce, páč jsem příliš unavená a zatím se mi zdá že se Munďák snad trochu lepší, ale má diagnozu, tj. je nemocný a tak ho přeci nepustím k vodě. Asi jsem b.lbá, ale co, takhle holt to mám.

Připojím i něco z mého života. Zhruba před rokem jsem zde chvíli přispívala o svém trápení s alkoholismem partnera (dále jen P.). Loni v dubnu skončil léčbu - návrat za skleníkového prostředí léčebny nebyl lehký. Po předchozích měsících s alkoholem a léčbou byla zpět jeho deprese, úzkostnot. Doléčování hned nevzal tak zcela do svých rukou a dopadlo to jak to dopadlo - recidiva v okamžiku fyzického vyčerpání spojeného s náročnou psychickou aktivitou. Asi týdenní výpadek. To mi mohutně otevřelo oči. Řekla jsem, že je na čase, aby P. začal makat sám na sobě a nenechat se mnou táhnout. To je závislost za závislost. Rozestěhovali jsme se. Aby viděl, že to opravdu myslím vážně a taky kvůli sobě a svému dítěti. Paradoxně se domnívám, že to byl ten správný impulz.  Neodmítla jsem ho, nezavrhla jsem ho.  Ale nastavila jsem pravidla a vyznačila jsem si svůj životní prostor. P. si našel psycholožku, která mu výrazně pomohá. Dochází k psychiatrovi, účastní se doléčovacích aktivit. Tento měsíc byl na tzv. opakovačce, kterou léčebna pořádá. Má spoustu plánů do budoucna, které postupně realizuje. Zase ožil. Užívá sice antidepresiva, ale ty mu pomáhají být sám sebou. Bez depresí a propadů. Takže ZATÍM (píšu velkým písmem, protože moc dobře vím, že je to doživotní diagnóza) funguje tak, že se cítí dobře a i my ostatní mu fandíme a držíme palce.

Ale aby vše nevypadalo, že je jen zalité sluncem, tak já sama procházím určitou frustrací. Kladu si otázky smyslu našeho vztahu. P. nedokážu postavit na ten pověstný piedestal, na kterém přece jen trochu partnera potřebuji mít. Minulost se prolnula do současnosti a nevím jaká bude budoucnost. Hledám řešení. Přemýšlím.... čas ubíhá a roky přibývají.

Rosamunda napsal(a):

... ještě odstraňovat Munďáka a případně hledat nového partnera, to bych teda nezvládla a do těch Bohnic bych pak najisto šla já a už bych tam asi zůstala navždy...

To je totéž, jako by si někdo s čerstvě zlomenou nohou plánoval v létě pouť do Santiaga de Compostelo, dopředu by se zděsil té štreky, co ho teprve čeká a byl by natolik odrazen, že by se vykašlal na každodenní rehabilitaci s tím, že stejně ví, že letos na žádnou pouť s tou nohou nepůjde :)
Rosamundo, nikdo po tobě nechce, aby sis hledala nového partnera, ty musíš nejprve najít sama sebe a teprve potom řešit to ostatní. Tedy napřed si uspořádat od A až do Z svůj vlastní život a TEPRVE POTOM hledat někoho, kdo tě na nové životní cestě bude doprovázet.
Já jsem taky kdysi žila v ovčím bludu - to když jsem vyhodila manžela - že zárukou mého příštího šťastného života MUSÍ být nějaký - jakýkoliv - nový partner, jakýsi novodobý spasitel, který mi vynahradí všechna utrpěná příkoří :) měla jsem štěstí v neštěstí - ještě předtím, než jsem si stačila do života přitáhnout možná ještě většího tragéda, než byl můj zákonitý, skončila jsem na tříměsíční léčbě, kde jsem si věru měla čas překopat žebříček hodnot.
MMCH nový partner přišel osm měsíců poté, co jsem se vrátila z léčby ... tedy v době, kdy jsem byla vnitřně připravena na nový vztah a věděla jsem jasně, co od partnera chci: aby můj život jaksi obohatil a zároveň nebyl jeho středobodem a co mu mohu na oplátku poskytnout já. A upozorňuji, že předtím jsem žila čtyři roky jako jeptiška a tenhle vztah přišel tak akorát v době "poté" čili až tehdy, kdy jsem na sobě tvrdě zamakala, převrátila si hodnotový žebříček šprušlema nahoru a od začátku převorala svůj již jednou zvoraný život :)
Tím chci říct, že pomejšlet na hledání nového partnera je v tvém případě jaksi předčasné a těžce zbytečné, ty musíš napřed vyřešit stávající vztah, potom sebe a svůj život a teprve potom uvažovat, zda a jestli vůbec pustím k sobě do života někoho dalšího. Jak uvažuješ takhle daleko dopředu, kladeš na sebe strašně těžké břemeno, které tě natolik sváže, že nebudeš schopna udělat ani ten první krok, totiž ze všeho nejdřív začít řešit svůj vztah s Munďákem.

Rosamunda napsal(a):

Ahoj Martinho, víš ono by se mi lépe rozhodovalo a i jednodušeji, nemít na krku ty dluhy a krachující lékárnu. Pak bych měla klid na to, abych se na celou věc podívala trochu z nadhledu, ale takhle mi to moc nejde. Já se spíš hroutím z toho, že budu muset do konce života platit dluhy a dřít jak šroub no a ten Munďákův exces nebo co to bylo je jen taková třešnička na dortu asi abych se nenudila. Bohužel mě už dokáže rozhodit kdejaká blbost tudíž mě ta minulá neděle pěkně rozhodila. Prostě jsem čekala nějaké jiné zakončení první dovolené než hádku, při těch všech starostech co mám.
Jinak si myslím, že jsem se docela dost posunula, takže až tak stejné to u nás není, hlavně řeším lékárnu a teprve až pak Munďáka, myslím, že bych bez něj dokázala žít, ale samota se mi vůbec nelíbí a v těch problémech, ve kterých se potácím, ještě odstraňovat Munďáka a případně hledat nového partnera, to bych teda nezvládla a do těch Bohnic bych pak najisto šla já a už bych tam asi zůstala navždy. Psycholožka mě s tím posunem pomáhá, jde to sice pomalu,ale jistě, loni bych si ani netroufla uvažovat o životě bez něj a dneska si to klidně představím, jenže se mi do toho nechce, páč jsem příliš unavená a zatím se mi zdá že se Munďák snad trochu lepší, ale má diagnozu, tj. je nemocný a tak ho přeci nepustím k vodě. Asi jsem b.lbá, ale co, takhle holt to mám.

no víš, ty už dáávno jsi sama , jen si to nechceš připustit.
ano, je nemocný, ale přijde mi, že v tvém připadě je to spíš výmluva, abys nemusela rázně to ukončit, protože M. je nemocný už hrozně dlouho, jen se změnila diagnoza. no a , bohužel, M. se jako pacient necítí a ani nechová. nemá zájem se uzdravit.

Ahojte děvčata, i ostatní ;-)
milá Ros, posílám jeden užitečný odkaz, třeba nevyužiješ, ale já knihu sháněla skoro rok.
http://www.knihycz.cz/zeny-ktere-miluji-prilis--P21686
Držím palce, myslím na vás. :hjarta: :par:

agewa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Ahoj Martinho, víš ono by se mi lépe rozhodovalo a i jednodušeji, nemít na krku ty dluhy a krachující lékárnu. Pak bych měla klid na to, abych se na celou věc podívala trochu z nadhledu, ale takhle mi to moc nejde. Já se spíš hroutím z toho, že budu muset do konce života platit dluhy a dřít jak šroub no a ten Munďákův exces nebo co to bylo je jen taková třešnička na dortu asi abych se nenudila. Bohužel mě už dokáže rozhodit kdejaká blbost tudíž mě ta minulá neděle pěkně rozhodila. Prostě jsem čekala nějaké jiné zakončení první dovolené než hádku, při těch všech starostech co mám.
Jinak si myslím, že jsem se docela dost posunula, takže až tak stejné to u nás není, hlavně řeším lékárnu a teprve až pak Munďáka, myslím, že bych bez něj dokázala žít, ale samota se mi vůbec nelíbí a v těch problémech, ve kterých se potácím, ještě odstraňovat Munďáka a případně hledat nového partnera, to bych teda nezvládla a do těch Bohnic bych pak najisto šla já a už bych tam asi zůstala navždy. Psycholožka mě s tím posunem pomáhá, jde to sice pomalu,ale jistě, loni bych si ani netroufla uvažovat o životě bez něj a dneska si to klidně představím, jenže se mi do toho nechce, páč jsem příliš unavená a zatím se mi zdá že se Munďák snad trochu lepší, ale má diagnozu, tj. je nemocný a tak ho přeci nepustím k vodě. Asi jsem b.lbá, ale co, takhle holt to mám.

no víš, ty už dáávno jsi sama , jen si to nechceš připustit.
ano, je nemocný, ale přijde mi, že v tvém připadě je to spíš výmluva, abys nemusela rázně to ukončit, protože M. je nemocný už hrozně dlouho, jen se změnila diagnoza. no a , bohužel, M. se jako pacient necítí a ani nechová. nemá zájem se uzdravit.

Já vím, že už dlouho žiju sama, fyzicky skoro  rok (tím nemyslím sex, en nefunguje  5 let, ale to že tu není) a jinak asi 5 let a právě proto říkám, že se mi to nelíbí, žiju jako jeptiška ve vězení a to vůbec není moje parketa, ale ve svém psychickém stavu si nedokážu představit, že bych teď měla nějak rapidně ten vztah řešit, když ani nemám na to abychom měli kde bydlet a jsem ve stadiu, kdy jen čekám až se něco s lékárnou pohne a nevím co bude, jestli půjdeme pod most nebo ne, tak se nejvíc soustředím na existenční problémy a jeho nechávám, ať se snaží.
Tento víkend se trochu zlepšil, ale nevím jak moc, je pořád hrozně nervní a nevyrovnaný a nedokážu si představit, že by byl schopen fungovat v realitě a obávám se jestli se mu to vůbec kdy povede. To že by se nechtěl léčit jsem nepozorovala, jen to, že se mu to nevede tak rychle, jak by chtěl. Zítra nebo ve středu si promluvím s jeho doktorem, abych se na tu nemoc řádně připravila a pak děj se vůle boží.

Tomi40 napsal(a):

Ahojte děvčata, i ostatní ;-)
milá Ros, posílám jeden užitečný odkaz, třeba nevyužiješ, ale já knihu sháněla skoro rok.
http://www.knihycz.cz/zeny-ktere-miluji-prilis--P21686
Držím palce, myslím na vás. :hjarta: :par:

Tomi, díky, já teď mám v plánu knihu Nejbližší, teda až na ni budu mít odvahu, zatím jsem do ní vždycky v knihkupectví jen nakoukla a měla jsem dost, možná že se už příště odvážím si ji koupit.

Rosamunda napsal(a):

Tomi40 napsal(a):

Ahojte děvčata, i ostatní ;-)
milá Ros, posílám jeden užitečný odkaz, třeba nevyužiješ, ale já knihu sháněla skoro rok.
http://www.knihycz.cz/zeny-ktere-miluji-prilis--P21686
Držím palce, myslím na vás. :hjarta: :par:

Tomi, díky, já teď mám v plánu knihu Nejbližší, teda až na ni budu mít odvahu, zatím jsem do ní vždycky v knihkupectví jen nakoukla a měla jsem dost, možná že se už příště odvážím si ji koupit.

ahoj Ros - tys tu knihu ještě nečetla???? tak to šupej do krámu a koupit a číst a číst a číst ---- uvidíš, že najednou procitneš, a uvidíš vše v jiném světle, tak šup a nečekám ale dělám, :-))

Já bych přidala jeden odkaz - jde o spisovatelku Kareřinu Janouchovou, která to má stejně jako Ros - svého muže, bojujícího se závislostí na alkoholu a kokainu, neopustila, ale pomáhá nu s tím bojovat a své poznatky údajně popsala ve dvou knihách. Mohlo by to být pro Rosamundu taky přínosné a určitě stojí za přečtení. Nečetla jsem a nic víc nevím, akorát jsem na to narazila v jakémsi rozhovoru s autorkou.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Katerina_Janouch

Marthina napsal(a):

Připojím i něco z mého života. Zhruba před rokem jsem zde chvíli přispívala o svém trápení s alkoholismem partnera (dále jen P.). Loni v dubnu skončil léčbu - návrat za skleníkového prostředí léčebny nebyl lehký. Po předchozích měsících s alkoholem a léčbou byla zpět jeho deprese, úzkostnot. Doléčování hned nevzal tak zcela do svých rukou a dopadlo to jak to dopadlo - recidiva v okamžiku fyzického vyčerpání spojeného s náročnou psychickou aktivitou. Asi týdenní výpadek. To mi mohutně otevřelo oči. Řekla jsem, že je na čase, aby P. začal makat sám na sobě a nenechat se mnou táhnout. To je závislost za závislost. Rozestěhovali jsme se. Aby viděl, že to opravdu myslím vážně a taky kvůli sobě a svému dítěti. Paradoxně se domnívám, že to byl ten správný impulz.  Neodmítla jsem ho, nezavrhla jsem ho.  Ale nastavila jsem pravidla a vyznačila jsem si svůj životní prostor. P. si našel psycholožku, která mu výrazně pomohá. Dochází k psychiatrovi, účastní se doléčovacích aktivit. Tento měsíc byl na tzv. opakovačce, kterou léčebna pořádá. Má spoustu plánů do budoucna, které postupně realizuje. Zase ožil. Užívá sice antidepresiva, ale ty mu pomáhají být sám sebou. Bez depresí a propadů. Takže ZATÍM (píšu velkým písmem, protože moc dobře vím, že je to doživotní diagnóza) funguje tak, že se cítí dobře a i my ostatní mu fandíme a držíme palce.

Ale aby vše nevypadalo, že je jen zalité sluncem, tak já sama procházím určitou frustrací. Kladu si otázky smyslu našeho vztahu. P. nedokážu postavit na ten pověstný piedestal, na kterém přece jen trochu partnera potřebuji mít. Minulost se prolnula do současnosti a nevím jaká bude budoucnost. Hledám řešení. Přemýšlím.... čas ubíhá a roky přibývají.

Mně se tvůj postup i náhled líbí. Je rozhodný, určitým způsobem statečný bez zbytečného sentimentu, ale ne bez citu. Ta pravidla, jak píšeš, žes je nastavila, to bylo podle mě stěžejní a přitom jsi P. nezavrhla. Jen donutila žít samotného za sebe. Prostě výborně :supr:
Marthi, raduj se ze života, udělal jsi kus dobré práce, proč frustrace? :) Vím, že se ti vše honí hlavou, ale vykašli se na to, propřemýšlíš kus života a stejně nic nevymyslíš. Pokud P. nedokážeš brát jako chlapa (což asi každá potřebujeme), tak ho tak neber, nech to být tak, jak to je...má-li přijít jiný partner, přijde. A přijde včas. Nebo má-li P. získat ztracené body, získá je.  Na nic nespěchej...Věř, že všechno se děje správně a také ve tvůj prospěch. Toto se mi vždy ,za všech situací (od chvíle kdy to sleduju) osvědčilo. Jen nesmím zapomnenout být přitom spokojená a radovat se ze všeho kolem. :)

Rosamunda napsal(a):

Ty víkendy nejsou zase tak strašné, pokud se do toho něco nepřimotá a ta moje sobotní blbost byla něco, s čím jsem nepočítala. Jinak počítám už téměř se vším, jenže na pohovor s doktorem o mém postoji k Munďákovi a o tom, co od něj můžu čekat a jak se k tomu mám postavit, nebyl čas, tedy doktor neměl čas, on je tak zaneprázdněný a pořád někde lítá takže jsme si o téhle stránce nestihli promluvit. Doufám, že se mi to po víkendu povede napravit už kvůli mně, abych se z toho nezbláznila ještě já. A musím na tom zapracovat taky se svou psycholožkou a taky doufám, že po víkendu budu mít tři dny volno, tedy pokud můj zástupce bude moct přijít. Bylo by bezva si chvilku dáchnout.

Volno si pěkně užij a vinu nedávej sobě.

mona1 napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tomi40 napsal(a):

Ahojte děvčata, i ostatní ;-)
milá Ros, posílám jeden užitečný odkaz, třeba nevyužiješ, ale já knihu sháněla skoro rok.
http://www.knihycz.cz/zeny-ktere-miluji-prilis--P21686
Držím palce, myslím na vás. :hjarta: :par:

Tomi, díky, já teď mám v plánu knihu Nejbližší, teda až na ni budu mít odvahu, zatím jsem do ní vždycky v knihkupectví jen nakoukla a měla jsem dost, možná že se už příště odvážím si ji koupit.

ahoj Ros - tys tu knihu ještě nečetla???? tak to šupej do krámu a koupit a číst a číst a číst ---- uvidíš, že najednou procitneš, a uvidíš vše v jiném světle, tak šup a nečekám ale dělám, :-))

Mono nečetla jsem ji, jak jsem psala nemám na to odvahu, já dokonce ani nedočetla toho Jílka, přečetla jsem jen první půlku a na Janouchovou si netroufám vůbec, vždycky do té knihy v knihkpectví nahlédnu, zděsím se a zase si ji nekoupím. Ale příště už se možná odhodlám.

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Ty víkendy nejsou zase tak strašné, pokud se do toho něco nepřimotá a ta moje sobotní blbost byla něco, s čím jsem nepočítala. Jinak počítám už téměř se vším, jenže na pohovor s doktorem o mém postoji k Munďákovi a o tom, co od něj můžu čekat a jak se k tomu mám postavit, nebyl čas, tedy doktor neměl čas, on je tak zaneprázdněný a pořád někde lítá takže jsme si o téhle stránce nestihli promluvit. Doufám, že se mi to po víkendu povede napravit už kvůli mně, abych se z toho nezbláznila ještě já. A musím na tom zapracovat taky se svou psycholožkou a taky doufám, že po víkendu budu mít tři dny volno, tedy pokud můj zástupce bude moct přijít. Bylo by bezva si chvilku dáchnout.

Volno si pěkně užij a vinu nedávej sobě.

Víš Wiki, já se neobviňuju, jen se snažím koukat na to reálně, abych nebyla na obtíž hlavně sama sobě těmi svými dohady, co on tam zase dělá a jestli někde něco, ta touha kontrolovat ho je někdy až nesnesitelná, takže to proberu asi zítra s doktorkou a pak ještě s psycholožkou a pak ještě s Munďákovým doktorem, tam si potřebuju ujasnit, jak to s ním vypadá a co můžu čekat.

Pořád jen čtu Munďák, Munďák... Ros, Ty vůbec nepíšeš o dětech.
(ber to ode mě jen jako konstatování - omlouvám se, vím, že jsem asi jiná, citlivostí k alkoholikům opravdu nějak nejsem obdařená, ale já bych takovýho chlapa fakt už kopla do pr..le  a hleděla bych si užít co nejlepší život s děckama).

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Ty víkendy nejsou zase tak strašné, pokud se do toho něco nepřimotá a ta moje sobotní blbost byla něco, s čím jsem nepočítala. Jinak počítám už téměř se vším, jenže na pohovor s doktorem o mém postoji k Munďákovi a o tom, co od něj můžu čekat a jak se k tomu mám postavit, nebyl čas, tedy doktor neměl čas, on je tak zaneprázdněný a pořád někde lítá takže jsme si o téhle stránce nestihli promluvit. Doufám, že se mi to po víkendu povede napravit už kvůli mně, abych se z toho nezbláznila ještě já. A musím na tom zapracovat taky se svou psycholožkou a taky doufám, že po víkendu budu mít tři dny volno, tedy pokud můj zástupce bude moct přijít. Bylo by bezva si chvilku dáchnout.

Volno si pěkně užij a vinu nedávej sobě.

Víš Wiki, já se neobviňuju, jen se snažím koukat na to reálně, abych nebyla na obtíž hlavně sama sobě těmi svými dohady, co on tam zase dělá a jestli někde něco, ta touha kontrolovat ho je někdy až nesnesitelná, takže to proberu asi zítra s doktorkou a pak ještě s psycholožkou a pak ještě s Munďákovým doktorem, tam si potřebuju ujasnit, jak to s ním vypadá a co můžu čekat.

a ted si představ, že bys fakt M. opustila, at si dělá sám , co chce a žije , jak chce. TOHLE všechno bys řešit nemusela a měla energii na jiné věci.

agewa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Volno si pěkně užij a vinu nedávej sobě.

Víš Wiki, já se neobviňuju, jen se snažím koukat na to reálně, abych nebyla na obtíž hlavně sama sobě těmi svými dohady, co on tam zase dělá a jestli někde něco, ta touha kontrolovat ho je někdy až nesnesitelná, takže to proberu asi zítra s doktorkou a pak ještě s psycholožkou a pak ještě s Munďákovým doktorem, tam si potřebuju ujasnit, jak to s ním vypadá a co můžu čekat.

a ted si představ, že bys fakt M. opustila, at si dělá sám , co chce a žije , jak chce. TOHLE všechno bys řešit nemusela a měla energii na jiné věci.

Ale Ros neumí žít bez Munďáka a věřím, že kdyby si našla nového partnera tak to bude Munďák v bleděmodrém :P .

Taky mi v souhrnu co dělala, co řešila,  kde byla a s kým byla, chybí děti.

Rosamunda napsal(a):

mona1 napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tomi, díky, já teď mám v plánu knihu Nejbližší, teda až na ni budu mít odvahu, zatím jsem do ní vždycky v knihkupectví jen nakoukla a měla jsem dost, možná že se už příště odvážím si ji koupit.

ahoj Ros - tys tu knihu ještě nečetla???? tak to šupej do krámu a koupit a číst a číst a číst ---- uvidíš, že najednou procitneš, a uvidíš vše v jiném světle, tak šup a nečekám ale dělám, :-))

Mono nečetla jsem ji, jak jsem psala nemám na to odvahu, já dokonce ani nedočetla toho Jílka, přečetla jsem jen první půlku a na Janouchovou si netroufám vůbec, vždycky do té knihy v knihkpectví nahlédnu, zděsím se a zase si ji nekoupím. Ale příště už se možná odhodlám.

a čeho se proboha bojíš???? vždyt je to jen kniha?? máš strach z toho, že se ti potvrdí všechno co ti tady píšeme,,????  nechápu proč máš strach sito přečíst a konečně shodit z očí ty růžové brýle :-)) konečně pochopíš jak je tebou ze strany M manipulováno a citově vydíráno, koukej ji koupit a číst, a neštvi mě :-D

agewa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Volno si pěkně užij a vinu nedávej sobě.

Víš Wiki, já se neobviňuju, jen se snažím koukat na to reálně, abych nebyla na obtíž hlavně sama sobě těmi svými dohady, co on tam zase dělá a jestli někde něco, ta touha kontrolovat ho je někdy až nesnesitelná, takže to proberu asi zítra s doktorkou a pak ještě s psycholožkou a pak ještě s Munďákovým doktorem, tam si potřebuju ujasnit, jak to s ním vypadá a co můžu čekat.

a ted si představ, že bys fakt M. opustila, at si dělá sám , co chce a žije , jak chce. TOHLE všechno bys řešit nemusela a měla energii na jiné věci.

No a v tom je právě zakopaný pes, já nemám sil ani chuti ho někam vyhánět a stěhovat, nemám peníze ani na to abych se stěhovala sama, natož pak na to abych stěhovala jeho z jeho vlastního domu. Už ani nemám problém psychický, že bych ho opustila, stejně jsem už skoro rok sama fyzicky, on tu se mnou nežije, když je pořád po léčebnách a jinak s ním vlastně i psychicky ani manželsky nežiju cca 5 let, je to spíš vztah matka - zlobivý syn a zatím z toho všeho mám jen smutný pocit, že on v tom chce vážně dál pokračovat (tedy v takovémlhe typu vztahu) :sjuk: a vadí mu, že mně se to nelíbí.
Jenže dokud nebudu mít vyřešeny především existenční problémy, tak s tímhle zakopaným psem těžko pohnu.

mona1 napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

mona1 napsal(a):

ahoj Ros - tys tu knihu ještě nečetla???? tak to šupej do krámu a koupit a číst a číst a číst ---- uvidíš, že najednou procitneš, a uvidíš vše v jiném světle, tak šup a nečekám ale dělám, :-))

Mono nečetla jsem ji, jak jsem psala nemám na to odvahu, já dokonce ani nedočetla toho Jílka, přečetla jsem jen první půlku a na Janouchovou si netroufám vůbec, vždycky do té knihy v knihkpectví nahlédnu, zděsím se a zase si ji nekoupím. Ale příště už se možná odhodlám.

a čeho se proboha bojíš???? vždyt je to jen kniha?? máš strach z toho, že se ti potvrdí všechno co ti tady píšeme,,????  nechápu proč máš strach sito přečíst a konečně shodit z očí ty růžové brýle :-)) konečně pochopíš jak je tebou ze strany M manipulováno a citově vydíráno, koukej ji koupit a číst, a neštvi mě :-D

To ne, mně spíš působí téměř fyzické utrpení číst svůj vlastní příběh a své vlastní pocity a prožívat to znovu. To, že se mnou chce manipulovat je mi jasné a taky se mu to od prosince nedaří a taky se tím pádem daleko víc hádáme, to že máte většinou pravdu vím taky, ale nemám sil a vůli a momentálně ani důvod ho opustit, zatím si zachovávám  jakési zdání, že by to snad ještě mohlo fungovat, i když vevnitř už cítím, že spíš ne. Růžové brýle jsem v prosinci ztratila, ale už to fakt nechci prožívat znovu, páč se bojím, že bych se z toho mohla sesypat a to si fakt teď nemůžu dovolit, kdo by nás živil?
A že nepíšu o dětech? Proč taky, s dětmi problémy nemám, žijeme spolu normálně jako většina samoživitelek se dvěma dospívajícími dětmi v rodině. O Munďákovi mluvit nechtějí, takže buď to mají jednoduše vyřešeno nebo se tím nezabývají, kluci většinou takovéhle věci neřeší......prostě není co psát, nic zvláštního se neděje.

Já už jsem dávno dávno psala, že Rosamundini a Munďákovi synové jakoby vůbec neexistovali.

Rosamundo, myslím, že se hodně mýlíš v tom, že kluci takovéhle věci neřeší.

Jsi prostě nepoučitelná, co se Munďáka týče. Ještě stokrát napíšeš, že jsi sundala růžové brýle. A budeš je mít stále. :( A zase mizím, protože je to marné, akorát bych se zase rozčílila.

agewa: a ted si představ, že bys fakt M. opustila, at si dělá sám , co chce a žije , jak chce. TOHLE všechno bys řešit nemusela a měla energii na jiné věci.

Hmm, :jojo:, myslím, že by se Munďák rychle vzpamatoval :jojo:;) Ještě by ses, Ros, možná divila, jak rychle by vystřízlivěl, až by poznal, že "jak si on sám ustele, tak si i lehne" :). Já bych to asi zkusila, přestože Ti věřím, že to v případě těch našich "nejbližších" jde skutečně těžko.

Už jen když píšeš tohle:  takže to proberu asi zítra s doktorkou a pak ještě s psycholožkou a pak ještě s Munďákovým doktorem,
Víš, co za tu dobu bys udělala jiné, užitečné práce???, případně by sis odpočinula?, případně bys ten čas mohla věnovat pokecu s dětmi?...
A Ty obíháš tyhle instituce - kvůli člověku, jemuž dlouhodobě chybí jakákoliv zodpovědnost? :co:
Dnes jsem musela k MUDr. a hodina čekání mi stačila na další dva roky. Neumím si představit, že bych pořád dokola obcházela kvůli ožralovi různé ordinace, když můžu žít úplně jiným životem.
Pomoct, to je samozřejmé. Určitě Ti rozumím. Ale po určité době "piješ? Tak pij, ale sám." 

Ros, ono je úplně fuk, jak se nazývá ta diagnóza (osobně si o tom myslím své, no - doktoři aspoň mají práci), a že se Ti "zdá", že je to s ním lepší? A nemohlo se stát, že si to vsugerováváš - že sis na něco vlastně už zvykla?
Napadá mě v souvislosti se vztahy to, co tady někdo říkal o žábě: když hodíš žábu do studené vody a pomalu zvyšuješ teplotu - uvaří se. Když ji hodíš do vřelé vody, šokem vyletí ven.
Ty se pomalu vaříš... :(
Tak moc bych Ti přála klid!! :hjarta:

Ros: že on v tom chce vážně dál pokračovat (tedy v takovémlhe typu vztahu)  a vadí mu, že mně se to nelíbí.

No jo, Ros, ale vezmi to logicky: proč by se mu nelíbilo žít tak, jak žije?
Vždyť on nemusí "nic".
A umožňuješ mu to TY.
S  tím majetkem zkus něco vymyslet - určitě existuje (pro Tebe) nějaké řešení.

Tercila napsal(a):

Ros: že on v tom chce vážně dál pokračovat (tedy v takovémlhe typu vztahu)  a vadí mu, že mně se to nelíbí.

No jo, Ros, ale vezmi to logicky: proč by se mu nelíbilo žít tak, jak žije?
Vždyť on nemusí "nic".
A umožňuješ mu to TY.
S  tím majetkem zkus něco vymyslet - určitě existuje (pro Tebe) nějaké řešení.

Ale jo, něco musí, musí se z toho vyhrabat, což, zdá se mi, dělá a navíc si po návratu musí najít práci, k čemuž ho donutí jednak on sám a druhak pracovní úřad, páč jinak by mu tu podporu, co si konečně zařídil, zase vzali.
A s lékárnou sice vymýšlím, ale bohužel to nejde tak rychle, jak bych chtěla a potřebovala. :(
Co se týče Munďákovy diagnozy, on už nepije ani nefetuje a kupodivu ani necykluje tak rychle jako dřív, tak uvidím, co mi jeho doktor řekne. Co se týče psycholožky a psychiatričky, tak tam už jsem chodila i dřív, ty potřebuju spíš díky podnikání, teda hlavně tu psychiatričku, jinak už bych dávno byla v těch Bohnicích :D

Ros......v tvém příběhu se taky vidím

Jsi už postižená......nemocná.....nepřipouštíš si to.....ale já tam cítím...budu patetická....dotek, polibek smrti....to mi napsala Kiara a moc mi tím pomohla.....je to pravda

on tě táhne dolů.....jsi silná....ale nemůžeš utáhnout takovou tíhu

máš výčitky ho opustit....to já znám....ale udělej to....ten život za to stojí....tvoji kluci budou mít jinou...lepší mámu.....budeš se dívat na svět jinak.....

A HLAVNĚ TI VŠECHNO PŮJDE LÍP.....já čumím, jak se mi daří.....jsem v poho

a čas od času s BM promluvím....odmítnu jeho návrhy.....a zvládám to

mimo mísu: Jeli jsme s A o víkendu na výlet....hájenka v lese...dva psi mi skočili na kolo...strašně jsem se lekla......a vykřikla jsem jméno BM.....A zareagoval
hm.....doma jsem o tom přemýšlela.......ty leta se nedají vymazat......dobře....jedu dál

Ros......

Víš Ross je spousta žen i s malými dětmi kterým nezbývá nic jiného než ze dne na den opustit domov a i s dětmi se stěhovat třeba jen s oblečením a hračkami z domova...ono když musíš,tak musíš...ty nic neřešíš jen to pořád dokola odsunuješ na později...až...až...až..mě by úplně stačilo to ,jak reagoval při návštěvě doma Munďák na tu vaši lékárnu...to by mi asi stačilo abych se probrala...moc bych ti přála,aby to bylo jinak,ale diagnóza nediagnóza on se chová stále jako nezodpovědné dítě...myslíš,že se to změní nějakým léčením?...stále dokola tady čtu,že vyléčit se může jen člověk ,který se opravdu rozhodl....on podle mého je rozhodnutý maximálně co nejdéle setrvat v tvé opečovávající náruči...teď to vůbec nemyslím fyzicky,ale psychicky..všechno mu omluvíš,tu trochu nadávání vydrží a hezky chráněný před okolním světem svou diagnózou kterou ty tak bezmezně uznáváš nemusí nic řešit,nic rozhodovat a pluje si hezky životem a ty uklízíš překážky,zametáš cestičky...bože to je hrozný život...to bych radši odešla jen s těmi peřinami a oblečením,protože bych před sebou viděla naději na lepší zítřky...v tvém příběhu žádnou naději nevidím...úpně mi to vhání slzy do očí-ta beznaděj

Vždycky platí - Kde je vůle, tam je cesta.
Ros má nějaký vnitřní důvod, proč s Munďákem zůstat. Ať on provádí cokoli, a navzdory tomu, že šance na normální život (tedy podle mě) u nich dávno není. Bude to už jen horší. :(
Je to její rozhodnutí, snažím se ho respektovat a zdržovat se komentářů, jen někdy mi to nejde - třeba právě teď... Ale taky mě u toho bolí srdce, nad (podle mě) promarněnými roky života.... :(

Stejně, jako mě bolí srdce nad jednou mou příbuznou, která desítky let snáší domácí násilí, a ačkoliv by měla možnost odejít (má kam), tak neodejde. Stále jen říká - desítky let - teď to ještě nejde, protože....., a pak to zas nejde protože... A tak pořád dokolečka dokola.
A tak jí život ubíhá ve řvaní a nadávkách manžela, a v tom žijí jejich děti...
Je mi líto jí i Ros, vlastně je jeich osud v mnohém podobný. Ale setrvávají v tom dobrovolně. Tak nezbývá, byť s bolavým srdcem, jejich rozhodnutí respektovat.... ;)

ano, jejich rozhodnutí repektovat.........

nezatracovat, podporovat.......nesrážet a.....

Já Ross čtu už hodně dlouho a většinou spíš zůstávám jen tichým pozorovatelem a píšu jen slova povzbuzení,když už se mi to zdá hodně kritické..dneska mi přišlo Ross tak líto,že jsem to napsat musela...nechci jí vůbec zatracovat...spíš ji obdivuju,že to dokáže ještě všechno zvládat..jen je mi tak líto toho ztraceného času..jí je mi líto...vím ,že je to její život a nikdo z nás ho za ní žít nemůže..jen je mi to prostě líto...z jednoho naprosto beznadějného vztahu jsem utekla kdysi před lety(manžel byl gambler-a ještě stále po 12 letech je) po roce hledání možností,jak udržet manželství,splatit dluhy,znovu věřit ,po chození do manželské poradny a věčném poslouchání lží a výmluv jsem sbalila ty peřiny a se dvěma malými dětmi odešla...ach Ross,kdybys věděla a zažila jaký to byl pocit úlevy,jakoby ze mě spadla všechna tíha světa...proto jsem to napsala,protože to znám a moc bych zi  přála ten pocit zažít...nebylo to lehké,ale na druhou stranu to bylo pak už všechno jednodušší...držím ti palce...a posílám ti energii..drž se

Pigi....rozumím ti a ......jsi statečná úžasná žena....

číst tyto příběhy....sledovat jejich děj...posun..nebo pád.....je tak poučné.....aspoň pro mne

Rosamunda napsal(a):

mona1 napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Mono nečetla jsem ji, jak jsem psala nemám na to odvahu, já dokonce ani nedočetla toho Jílka, přečetla jsem jen první půlku a na Janouchovou si netroufám vůbec, vždycky do té knihy v knihkpectví nahlédnu, zděsím se a zase si ji nekoupím. Ale příště už se možná odhodlám.

a čeho se proboha bojíš???? vždyt je to jen kniha?? máš strach z toho, že se ti potvrdí všechno co ti tady píšeme,,????  nechápu proč máš strach sito přečíst a konečně shodit z očí ty růžové brýle :-)) konečně pochopíš jak je tebou ze strany M manipulováno a citově vydíráno, koukej ji koupit a číst, a neštvi mě :-D

To ne, mně spíš působí téměř fyzické utrpení číst svůj vlastní příběh a své vlastní pocity a prožívat to znovu. To, že se mnou chce manipulovat je mi jasné a taky se mu to od prosince nedaří a taky se tím pádem daleko víc hádáme, to že máte většinou pravdu vím taky, ale nemám sil a vůli a momentálně ani důvod ho opustit, zatím si zachovávám  jakési zdání, že by to snad ještě mohlo fungovat, i když vevnitř už cítím, že spíš ne. Růžové brýle jsem v prosinci ztratila, ale už to fakt nechci prožívat znovu, páč se bojím, že bych se z toho mohla sesypat a to si fakt teď nemůžu dovolit, kdo by nás živil?
A že nepíšu o dětech? Proč taky, s dětmi problémy nemám, žijeme spolu normálně jako většina samoživitelek se dvěma dospívajícími dětmi v rodině. O Munďákovi mluvit nechtějí, takže buď to mají jednoduše vyřešeno nebo se tím nezabývají, kluci většinou takovéhle věci neřeší......prostě není co psát, nic zvláštního se neděje.

Já myslím, že by ti to vůbec nemuselo způsobit utrpení - právě naopak - toho bubáka (toho jakého máš - to ty víš - my ne)vyneseš ven, na světlo - prohlídneš si ho. Tzv. čelem. Klidně si ho pak nechej dál, ale pojmenuj si ho, prohlídni si ho...Víš jak to myslím? Mám zato, že ti to pomůže zase k dalšímu kroku.

Ros, co bude dál - na to ti doktor ani psycholožka neodpoví. Bude to, co si uděláš. Na M. nespoléhej. Nepočítej s ním jako s oporou. Neříkám, že nikdy nebude, třeba ano, ale nepočítej s tím. Všechno sis zařídila fyzicky bez něj , zvládáš všechno sama, jen sis ještě nevymezila své, abys zůstala ty a děti ochráněny před dopady jeho kolísání - myslím hlavně psychické. Hmotné - pevně věřím, že máš ošetřeny.

Holky ti píšou krásný, cenný slova povzbuzení - nechci je opakovat, přeju hodně síly :hjarta:

Tercila napsal(a):

Pořád jen čtu Munďák, Munďák... Ros, Ty vůbec nepíšeš o dětech.
(ber to ode mě jen jako konstatování - omlouvám se, vím, že jsem asi jiná, citlivostí k alkoholikům opravdu nějak nejsem obdařená, ale já bych takovýho chlapa fakt už kopla do pr..le  a hleděla bych si užít co nejlepší život s děckama).

"Deti" majú 18 rokov a zjavne už do značnej miery vlastný život... ;) Rodičia sú len niečo ako materiálne zázemie a občas prudiaci kontrolóri... :o Ja by som zasa privítala, keby Ros viac myslela na seba, na riešenie lekárne a na svoje duševné a telesné sily. :jojo:

:jojo: lékárnu stále řeším, ale zatím nic nového, teď jsem měla 3 dny "volno" : v pondělí jsem uklízela doma, abych tu měla aspoń trochu příjemně, v úterý a ve středu jsem objížděla doktory kvůli sobě a různé instituce, no oddech jako blázen. Ale zase jsem aspoň pořešila nějaké věci a přeci jen jsem se zabývala něčím jiným než zoufalstvím z toho, jak ta lékárna nejde.
Jinak jsem odpoledne mluvila s Munďákem, zdál se mi nějaký divný, zase si šlapal na jazyk.....může to být z léků co teď bere a to se musím zeptat jeho doktora a vůbec si s ním promluvit o Munďákově léčbě a co můžu čekat dál, nicméně Munďákovi jsem pak asi za 2 hodiny volala, že mojí podmíkou je, aby odstranil to šišlání, že to nesnesu, on se naštval a světe div se, mně to vůbec nevadilo, naopak jsem se potom cítila tak nějak líp, že jsem mu tenhle svůj požadavek oznámila. Jak to pořeší je už jeho věc, pokud se mám s ním ještě někdy cítit dobře, tak by na tom měl máknout.

Rosamunda napsal(a):

:jojo: lékárnu stále řeším, ale zatím nic nového, teď jsem měla 3 dny "volno" : v pondělí jsem uklízela doma, abych tu měla aspoń trochu příjemně, v úterý a ve středu jsem objížděla doktory kvůli sobě a různé instituce, no oddech jako blázen. Ale zase jsem aspoň pořešila nějaké věci a přeci jen jsem se zabývala něčím jiným než zoufalstvím z toho, jak ta lékárna nejde.
Jinak jsem odpoledne mluvila s Munďákem, zdál se mi nějaký divný, zase si šlapal na jazyk.....může to být z léků co teď bere a to se musím zeptat jeho doktora a vůbec si s ním promluvit o Munďákově léčbě a co můžu čekat dál, nicméně Munďákovi jsem pak asi za 2 hodiny volala, že mojí podmíkou je, aby odstranil to šišlání, že to nesnesu, on se naštval a světe div se, mně to vůbec nevadilo, naopak jsem se potom cítila tak nějak líp, že jsem mu tenhle svůj požadavek oznámila. Jak to pořeší je už jeho věc, pokud se mám s ním ještě někdy cítit dobře, tak by na tom měl máknout.

On se tam může k něčemu dostat? Léky, alkohol? Že by dostal léky, které by tak těžce snážšel si nemyslím..

Tak dostat se k něčemu může, když má vycházky ven tak by klidně mohl pít, kdyby chtěl a v tom je ten kánem úrazu, že nikdy nebudu vědět, jestli to "šišlání" má z pití, z léků nebo z únavy, zní to pokaždé stejně ať je to z čeho je to. Nicméně jsem mu to oznámila a jak se s tím popere je jeho věc. Navíc jsem mluvila aspoń telefonicky s jeho doktorem a ten mi řekl, že u lidí, kteří déle pili, je to normální, že se jim řeč tzv. "stírá", čímž mě teda vůbec nepotěšil. To už pak vůbec nepoznám, jak na tom je, ale já jsem teď odsunula tenhle problém trochu do pozadí a snažím se pořád vyřešit existenční stránku a pak se budu možná zaobírat Munďákem, teď na to prostě nemám až tak moc času a ani náladu.

Rosamunda napsal(a):

Tak dostat se k něčemu může, když má vycházky ven tak by klidně mohl pít, kdyby chtěl a v tom je ten kánem úrazu, že nikdy nebudu vědět, jestli to "šišlání" má z pití, z léků nebo z únavy, zní to pokaždé stejně ať je to z čeho je to. Nicméně jsem mu to oznámila a jak se s tím popere je jeho věc. Navíc jsem mluvila aspoń telefonicky s jeho doktorem a ten mi řekl, že u lidí, kteří déle pili, je to normální, že se jim řeč tzv. "stírá", čímž mě teda vůbec nepotěšil. To už pak vůbec nepoznám, jak na tom je, ale já jsem teď odsunula tenhle problém trochu do pozadí a snažím se pořád vyřešit existenční stránku a pak se budu možná zaobírat Munďákem, teď na to prostě nemám až tak moc času a ani náladu.

To jsem překvapená. O stírání řeči jsem neslyšela. Únava to ano, zejména první týdny "po" , to si vzpomínám, ta byla extrémní.

Tercila: Pořád jen čtu Munďák, Munďák... Ros, Ty vůbec nepíšeš o dětech.
Selima: "Deti" majú 18 rokov a zjavne už do značnej miery vlastný život... ;) Rodičia sú len niečo ako materiálne zázemie a občas prudiaci kontrolóri... :o

Seli, (nejen) proto, že mám jedno 18tileté dítě doma, vím, že ani v těch jejich 18ti zdaleka není "hotovo". Ostatně, jestliže si "zkušení" dospělí často nedokážou poradit se životem, proč si myslíš, že 18tiletá děcka "už kromě peněz nic nepotřebují"? :co:
Že je rodič brán jakožto materiální základna, to je snad logické, to přece ani jinak být nemůže :). Ale děcka mají něco jako radary na vztahy svých rodičů...

Pokud s nimi nemá Ros potíže, je to jedině dobře; otázka je, jestli se jejich momentální zážitky a zkušenosti z toho "původního domova" neprojeví negativně v partnerských vztazích. :|
V pedagogice existuje termín "otisk původní rodiny"....

Rosamunda napsal(a):

:jojo: lékárnu stále řeším, ale zatím nic nového, teď jsem měla 3 dny "volno" : v pondělí jsem uklízela doma, abych tu měla aspoń trochu příjemně, v úterý a ve středu jsem objížděla doktory kvůli sobě a různé instituce, no oddech jako blázen. Ale zase jsem aspoň pořešila nějaké věci a přeci jen jsem se zabývala něčím jiným než zoufalstvím z toho, jak ta lékárna nejde.
Jinak jsem odpoledne mluvila s Munďákem, zdál se mi nějaký divný, zase si šlapal na jazyk.....může to být z léků co teď bere a to se musím zeptat jeho doktora a vůbec si s ním promluvit o Munďákově léčbě a co můžu čekat dál, nicméně Munďákovi jsem pak asi za 2 hodiny volala, že mojí podmíkou je, aby odstranil to šišlání, že to nesnesu, on se naštval a světe div se, mně to vůbec nevadilo, naopak jsem se potom cítila tak nějak líp, že jsem mu tenhle svůj požadavek oznámila. Jak to pořeší je už jeho věc, pokud se mám s ním ještě někdy cítit dobře, tak by na tom měl máknout.

nic pitomějšího jsem snad nikdy nečetla. pokud to má z léků, nebo už to prostě odstranit nepůjde, jak jsem četla od tebe někde níže, tak s tím šišláním má dělat jako co ? má si to jít hodit, aby to odtranil a měla jsi pokoj ?
bože tohle jsou kecy, to je děsný. mám pocit, že jsi na něj vcelku alergická, měla by ses sebrat jít si žít sama, na svou vlastní pěst, netáhnout ho za sebou, jinak ti bude za čas vadit, že i dejchá, ne ?
nebo jsi srab žít sama za sebe ?

PPavlaa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

:jojo: lékárnu stále řeším, ale zatím nic nového, teď jsem měla 3 dny "volno" : v pondělí jsem uklízela doma, abych tu měla aspoń trochu příjemně, v úterý a ve středu jsem objížděla doktory kvůli sobě a různé instituce, no oddech jako blázen. Ale zase jsem aspoň pořešila nějaké věci a přeci jen jsem se zabývala něčím jiným než zoufalstvím z toho, jak ta lékárna nejde.
Jinak jsem odpoledne mluvila s Munďákem, zdál se mi nějaký divný, zase si šlapal na jazyk.....může to být z léků co teď bere a to se musím zeptat jeho doktora a vůbec si s ním promluvit o Munďákově léčbě a co můžu čekat dál, nicméně Munďákovi jsem pak asi za 2 hodiny volala, že mojí podmíkou je, aby odstranil to šišlání, že to nesnesu, on se naštval a světe div se, mně to vůbec nevadilo, naopak jsem se potom cítila tak nějak líp, že jsem mu tenhle svůj požadavek oznámila. Jak to pořeší je už jeho věc, pokud se mám s ním ještě někdy cítit dobře, tak by na tom měl máknout.

nic pitomějšího jsem snad nikdy nečetla. pokud to má z léků, nebo už to prostě odstranit nepůjde, jak jsem četla od tebe někde níže, tak s tím šišláním má dělat jako co ? má si to jít hodit, aby to odtranil a měla jsi pokoj ?
bože tohle jsou kecy, to je děsný. mám pocit, že jsi na něj vcelku alergická, měla by ses sebrat jít si žít sama, na svou vlastní pěst, netáhnout ho za sebou, jinak ti bude za čas vadit, že i dejchá, ne ?
nebo jsi srab žít sama za sebe ?

hm..to byl opět jeden cenný příspěvek.. :rolleyes:
hned se vzápětí omlouvám za ironii, ale nemyslím, že by Ros pomohl..

Asi celkem zbytečně vysvětlím svůj pohled, když už jsem sem napsala.:
Já jsem v tom Ros psaní "četla" , že ji vadí způsob řeči, který je jistě vedlejším účinkem nějakých léků. Vyrozuměla jsem , že ji silně rozladila skutečnost,  že by opět vzal léky, a to nikoli předepsané lékařem. Ten by těžko dávkoval tak, aby měl setřelou řeč...Vadil jí tedy, v mém překladu,  další M. neúspěch.
Zlost na něj je asi pochopitelná.
I když v textu Ros stálo doslova "odstranit to šišlání"

Tercila napsal(a):

Tercila: Pořád jen čtu Munďák, Munďák... Ros, Ty vůbec nepíšeš o dětech.
Selima: "Deti" majú 18 rokov a zjavne už do značnej miery vlastný život... ;) Rodičia sú len niečo ako materiálne zázemie a občas prudiaci kontrolóri... :o

Seli, (nejen) proto, že mám jedno 18tileté dítě doma, vím, že ani v těch jejich 18ti zdaleka není "hotovo". Ostatně, jestliže si "zkušení" dospělí často nedokážou poradit se životem, proč si myslíš, že 18tiletá děcka "už kromě peněz nic nepotřebují"? :co:
Že je rodič brán jakožto materiální základna, to je snad logické, to přece ani jinak být nemůže :). Ale děcka mají něco jako radary na vztahy svých rodičů...

Pokud s nimi nemá Ros potíže, je to jedině dobře; otázka je, jestli se jejich momentální zážitky a zkušenosti z toho "původního domova" neprojeví negativně v partnerských vztazích. :|
V pedagogice existuje termín "otisk původní rodiny"....

No, teoretizovať o tom, čo sa v nich otiskne a čo nie, je momentálne :offtopic: . Čo sa dá urobiť, je poslať ich za psychológom(ak sa im ale bdue chcieť, násilím to už nepôjde) a debatovať s nimi - opäť ak majú záujem - o danej situácii, prípadne o riešení. Ak ale o situáciu, resp. riešenie nejavia záujem(čo som vyrozumela, že tak JE, či už naozaj alebo sa tak len tvária), tak je akákoľvek námaha zbytočná. S 18-ročným "deckom" už sa nedá riešiť nič proti jeho/jej vôli, ak nie je záujem. :/ To je proste holý fakt.

citace z knihy "Ženy, kterémilují příliš od R. Norwoodové"

"Primálrní chorobou ženy, jež miluje příliš, je její posedlost bolestí a nezdravým partnerstvím. Je pravda, že kořeny leží v jejím dětství, ale má-li se začít uzdravovat, musí se zabývat především svým nynějším chováním. Bez hledu na to, jak krutý, nemocný nebo závislý je její partner, ona musí s pomocí svého lékaře pochopit, že pokaždé, když se pokouší partnera změnit, pomoci mu,kontrolovat honebo vinit, je to projev jejínemoci, a že  dokud neuzění své chování v tomto bodě,nezlepší se nic ani v jiných oblastech jejíco života. Ona se musí zabývat jen sama sebou, ze závislosti na vztahzích se uzdravujeme stejně obtížně jako z alkoholismu. Pro ty, kteří těmito závislostmi trpí, však udzravení může znamenat záchranu života.

V počátečních stádiích jsou alkoholismus i chorobná závislost na vztahu velmi nenápadnou nemocí. Ve chvíli, kdy je zřejmé, že se děje něco ničivého, mají lékaři sklon léčit somatické projevy -alkoholikovi játra nebo slinivku a u ženy, jež miluje příliš, její nervy nebo vysoký tlak." Je životně důležité vnímat tyto "příznaky" v souvislosti s chorobnými procesi, které je vyvolali a rozpoznat tyto nemoci v co nejranějším stadiu, aby se zastavil úpadek tělesného a citového zdraví.
Žena, která potřebuje o někoho jpečovat a kontrolovat svého partnera, může uspokojit svou potřebu jen s partnerem, který ji to dovolí a nebo ji v tom dokonce bude pomháhat, protot sinevyhnutelně najde partnera, který  je přinějmenším v některých důležiých oblastech života nezodpovědný. Takový partner bude potřebovat aby mu opmáhala, starala se o něj a kontrolovala ho. Pak začíná pracovat na tom, aby ho změnila silou své lásky.
Ve chvíli , kdy žena začne popírat realitu, je založena budoucí nezdravost vzájemného vztahu. Přimomeňme si, že popírání reality je podvědomý proces, který porobíhá automaticky a mimoděk. Žena sní o tom, jaké by tomohlo být a ve své snaze dospět k touženému síli přestává jasně vnímat, jaké je to teď. Každé zklamání, nezdar nebo zradu ve svém vztahu bud ignoruje, nebo pro ně  hledá rozumné vysvětlení - "on není tak špatný, nebo ty nevidíš, jaký je doopravdy, případně on to tak nemyslel, to není jeho vina a podobné výmluvy".
Těmito a podobnými větami žena, jež miluje příliš, v tomto stádiu choroby hájí před veřžejností svého partnera a svůj vztah.
Bez ohledu na to, že ji partner připravuje další a další zklamání, jen na něm citově čím dál závislejší, to proto, že už se pevně soustředila na něj, na jeho jproblémy, jeho prospěch a především na jeho vztah k ní. Snaží se ho změnit a na to spotřebuje veškerou svoji energii.  Brzy se partner promění ve zdroj všech dobrých pocitů v jejím životě. KDyž se s ním necítí dobře, snaží se změnit jeho nebo sebe, a tím to napravit. Neohlíží se po citovém uspokojení někde jinde, je příliš zaneprádzněná snaou, aby to mezi nimi klapalo, je přesvědčená, že když dokáže, aby sní byl šťasten , bude se k ní chovat lépe. ...................Ona mu uvěří, protože mu potřebuje věřit, přijme jeho názor, že přehání a tak se ještě více vzdálí skutečnosti...................Neustále ho pozoruje, všechny její pocity jsou odvozeny od jeho chování, nechá se od něj vyvádět z citové rovnováhy............odmítá ho příjmout takového jaký je, a protože ho nedokáže změnit, má pocit selhání.............má pocit, že jenom jí záležína tom, aby jejich vztah vydržel............teď už je odhodlána vyzkoušet cokoliv.................

atak dále...............ta kniha stojí za to si přečíst, stejně jako jiné knihy, které tu byli už titulovány - holky nebojte se toho a kupte si je a přečtěte, uvidíte jak to změní váš pohled na danou věc......vřele doporučuji...... hodně štěstí.......

Wiki napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

:jojo: lékárnu stále řeším, ale zatím nic nového, teď jsem měla 3 dny "volno" : v pondělí jsem uklízela doma, abych tu měla aspoń trochu příjemně, v úterý a ve středu jsem objížděla doktory kvůli sobě a různé instituce, no oddech jako blázen. Ale zase jsem aspoň pořešila nějaké věci a přeci jen jsem se zabývala něčím jiným než zoufalstvím z toho, jak ta lékárna nejde.
Jinak jsem odpoledne mluvila s Munďákem, zdál se mi nějaký divný, zase si šlapal na jazyk.....může to být z léků co teď bere a to se musím zeptat jeho doktora a vůbec si s ním promluvit o Munďákově léčbě a co můžu čekat dál, nicméně Munďákovi jsem pak asi za 2 hodiny volala, že mojí podmíkou je, aby odstranil to šišlání, že to nesnesu, on se naštval a světe div se, mně to vůbec nevadilo, naopak jsem se potom cítila tak nějak líp, že jsem mu tenhle svůj požadavek oznámila. Jak to pořeší je už jeho věc, pokud se mám s ním ještě někdy cítit dobře, tak by na tom měl máknout.

nic pitomějšího jsem snad nikdy nečetla. pokud to má z léků, nebo už to prostě odstranit nepůjde, jak jsem četla od tebe někde níže, tak s tím šišláním má dělat jako co ? má si to jít hodit, aby to odtranil a měla jsi pokoj ?
bože tohle jsou kecy, to je děsný. mám pocit, že jsi na něj vcelku alergická, měla by ses sebrat jít si žít sama, na svou vlastní pěst, netáhnout ho za sebou, jinak ti bude za čas vadit, že i dejchá, ne ?
nebo jsi srab žít sama za sebe ?

hm..to byl opět jeden cenný příspěvek.. :rolleyes:
hned se vzápětí omlouvám za ironii, ale nemyslím, že by Ros pomohl..

Asi celkem zbytečně vysvětlím svůj pohled, když už jsem sem napsala.:
Já jsem v tom Ros psaní "četla" , že ji vadí způsob řeči, který je jistě vedlejším účinkem nějakých léků. Vyrozuměla jsem , že ji silně rozladila skutečnost,  že by opět vzal léky, a to nikoli předepsané lékařem. Ten by těžko dávkoval tak, aby měl setřelou řeč...Vadil jí tedy, v mém překladu,  další M. neúspěch.
Zlost na něj je asi pochopitelná.
I když v textu Ros stálo doslova "odstranit to šišlání"

a co je ti po tom ?

a ano, vysvětluješ opravdu zbytečně, reagovala jsme na Ros, tvůj pohled na věc mě opravdu nezajímá.

PPavlaa napsal(a):

Wiki napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

nic pitomějšího jsem snad nikdy nečetla. pokud to má z léků, nebo už to prostě odstranit nepůjde, jak jsem četla od tebe někde níže, tak s tím šišláním má dělat jako co ? má si to jít hodit, aby to odtranil a měla jsi pokoj ?
bože tohle jsou kecy, to je děsný. mám pocit, že jsi na něj vcelku alergická, měla by ses sebrat jít si žít sama, na svou vlastní pěst, netáhnout ho za sebou, jinak ti bude za čas vadit, že i dejchá, ne ?
nebo jsi srab žít sama za sebe ?

hm..to byl opět jeden cenný příspěvek.. :rolleyes:
hned se vzápětí omlouvám za ironii, ale nemyslím, že by Ros pomohl..

Asi celkem zbytečně vysvětlím svůj pohled, když už jsem sem napsala.:
Já jsem v tom Ros psaní "četla" , že ji vadí způsob řeči, který je jistě vedlejším účinkem nějakých léků. Vyrozuměla jsem , že ji silně rozladila skutečnost,  že by opět vzal léky, a to nikoli předepsané lékařem. Ten by těžko dávkoval tak, aby měl setřelou řeč...Vadil jí tedy, v mém překladu,  další M. neúspěch.
Zlost na něj je asi pochopitelná.
I když v textu Ros stálo doslova "odstranit to šišlání"

a co je ti po tom ?

a ano, vysvětluješ opravdu zbytečně, reagovala jsme na Ros, tvůj pohled na věc mě opravdu nezajímá.

ájéé  :rolleyes:

Ppavlo........nerozumím.........proč takhle ?

Tak su zase zde! Ppavlo, pokud chceš znát můj překlad příspěvku z 2. 6. o "šišlání": Ano, má to z léků, ale není to pořád, kdyby to byl nežádoucí účinek léčby, tak bych to asi poznala, nemyslíš? To by "šišlal" neustále, jenže on "šišlá" jen občas, takže bych asi byla blbá, kdybych si myslela, že to nemá z požití něčeho, co požít neměl. Bohužel se ale stává, že to někdy má i z únavy, ale je zajímavé, že od té doby, co jsem mu řekla , ať si to nějak vyřeší, už nešišlá. Divné , že?
Takže suma sumárum a polopaticky: nejsou to děsný kecy, jen sis to nepřečetla pozorně a já to nevypsala všechno slovo od slova. "Šišlání" je u Munďáka podle mně projev požití buď nepovolených léků nebo alkoholu nebo velké únavy (pro tu ale nevidím důvod, to by musel dřít jak kůň fyzicky), takže jak napsala Wiki, je to pro mně prostě jen další zklamání a z toho plynoucí frustrace a vztek na něj. Kupodivu to ale zatím vypadá, že moje rozčilení aspoň k něčemu bylo, najednou nešišlá.
Monin příspěvek je zajímavý, ale já se necítím jako žena milující příliš, popravdě jsem se snažila partnera změnit dříve, ale teď už je mi od prosince jasné, že si to musí vybojovat sám. Věci, s nimiž nemůžu hnout, neřeším, nemůžu rozhodnout za něj , jak bude žít svůj život, nedělám mu už ani maminku a nechci mu dělat ani dítě nebo poslušnou submisivní partnerku, která vše odkývá, no a on to momentálně dost těžko snáší, tenhle můj postoj, ale holt se s tím bude muset nějak vyrovnat. To naše opětovné sžívání bude asi docela fuška a pánbůh ví jestli to vůbec vyjde.

Ros, myslím, že Mona ti s knížkou radila velmi dobře. I já jsem byla skálopevně přesvědčená, že to není můj problém, když mi byla doporučena a dnes zpětmě hodnotím jako velmi pozitivní, že jsem se k ní dostala. Pořád mám z tvého psaní pocit, že něco jiného říkáš a něco jiného děláš. Neustále říkáš jak si musí všechno vybojovat sám, ale přitom ho stále omlouváš a donekonečna dáváš další a další šance. I to je jeden ze znaků žen, které milují příliš. Moc nechápu proč se tak bráníš jakékoli literatuře, která by ti pomohla získat trochu nadhled nad tím co se v tvém životě děje. Mě to přijde jako strach, že pak už nebude cesty zpět a bude třeba něco změnit. Ale neber to jako kritiku, jestli je ti tak dobře, tak proč ne. To já jen za sebe, že bych se za takových okolností necítila dobře a já už svůj život žiju tak, aby byl co nejpříjemnější pro mě samotnou i pro ty kolem mě.

Peťuli napsal(a):

Ros, myslím, že Mona ti s knížkou radila velmi dobře. I já jsem byla skálopevně přesvědčená, že to není můj problém, když mi byla doporučena a dnes zpětmě hodnotím jako velmi pozitivní, že jsem se k ní dostala. Pořád mám z tvého psaní pocit, že něco jiného říkáš a něco jiného děláš. Neustále říkáš jak si musí všechno vybojovat sám, ale přitom ho stále omlouváš a donekonečna dáváš další a další šance. I to je jeden ze znaků žen, které milují příliš. Moc nechápu proč se tak bráníš jakékoli literatuře, která by ti pomohla získat trochu nadhled nad tím co se v tvém životě děje. Mě to přijde jako strach, že pak už nebude cesty zpět a bude třeba něco změnit. Ale neber to jako kritiku, jestli je ti tak dobře, tak proč ne. To já jen za sebe, že bych se za takových okolností necítila dobře a já už svůj život žiju tak, aby byl co nejpříjemnější pro mě samotnou i pro ty kolem mě.

pod to se můžu jedině podepsat, Ros přečti si obě knížky, nebo vlastně všechny tři, ještě od K. Janouchové, ted nevím jak se přesně už jmenuje, myslím, že spoluzávislý, nebo tak nějak.
Všechny tři knihy ti nesmírně pomohou, vidět tvoji situaci jinýma očima, ty totiž ještě stále nevidíš realitu, ach jo, je mi to líto, ale podle toho co píšeš, jsi asi opravdu jediná co v Mundáka stále ještě věří, že by to mohlo být dobré, ale podívej jak dlouho už tady píšeme, jen já už jsem  skoro 10 měsíců bez alkoholika, a ještě ted mě občas probudí hnusný sny, jak přišel domů zase nalitej a kdo ví, kdy to přejde :-(
Kup si, nebo si je půjč, tu poslední knihu ti klidně můžu poslat domů, já už ji přečtenou má, ostatní dvě už doma nemám, protože jsem je půjčila, ale holky tady ti je určitě rády půjčí taky, vždyt za to nic nedáš, jen bude o moooooc moudřejší... hodně štěstí, papa, kdyžtak mi nech adresu v soukromých zprávách, však ji můžeš mít doma, a občas nakouknout, a uvidíš, časem třeba dojdeš k tomu, že si ji přečteš, a určitě jedním dechem jako já. pa M.

Rosi, mně už by bylo úplně fuk, z čeho je nějaké šišlání atd., mně připadá důležitější (a smutnější), že se dobrovolně uvazuješ k neustálému budoucímu hlídání dospělého člověka. Já tady momentálně absolutně nechápu, proč. Když už sis tolik věcí v tom vašem soužití vesměs negativně pojmenovala, ohodnotila, poznala....
Ty vážně chceš svůj život dožít coby jeho "nemilenka", hlídačka, opatrovatelka, věčná posuzovatelka toho, jestli požil či nepožil...? Týýý brďo. :( To musí být přece tak otravné!! Já si totiž myslím, že si to nezasloužíš.
Kdybys věděla, jak jinak (krásně) se dá život prožít...

Ros, strašně nerada ti to říkám, ale stěžejní věcí, která by mi v tomhle vztahu vadila by byla dlouhodobá absence sexu :jojo: Sex je kromě jídla a spánku přece jednou ze základních lidských potřeb, přece ... a pokud v tom vztahu nejsou zase jiné aspekty, které by ti absenci sexu aspoň částečně nahrazovaly - a to ve vašem vztahu zcela určitě nejsou - stojí takový život podle mého názoru za starou bačkoru.
Ano, může se stát, že po dlouhodobém soužití spolu dva partneři přestanou spát - z důvodu nemoci jednoho z nich, pokročilého věku a podobně. Pokud si tito lidé přestali být milenci, ale stále jsou si navzájem dobrými partnery, v jejich vztahu je vzájemná úcta, slušnost, spolehlivost a vyzrálá partnerská láska, zdá se mi v pořádku, že dva takoví lidé spolu žijí dál, až dokud je "smrt nerozdělí".
Bohužel, tohle zdaleka není tvůj případ. Je mi to moc líto, ale ve vašem vztahu, Ros, nepanuje ani vzájemná úcta, ani slušnost, spolehlivost už vůbec ne a o vyzrálé partnerské lásce se nedá ani v nejmenším hovořit.
Ros, ty živoříš v nějaké podivné parodii na manželství a partnerství. Něco už jsi pochopila, k určitým závěrům se ještě budeš muset propracovat - chápu, že ne všechno se dá vyřešit ihned a najednou.
Na tvém místě bych se sama sebe neustále ptala, zda mám na to, abych vedle takového člověka žila deset-patnáct-dvacet-čtyřicet let, abych vedle něho stárla, ošklivěla a skončila jako nemocná, předčasně zestárlá a zahořklá stařena s podlomeným zdravím, osamělá jako kůl v plotě. Ptala bych se, kdo nebo co po mně vyžaduje takovou příšernou oběť, abych živořila zaživa pohřbená, bez přátel, brzy i bez dětí (doba, kdy ti kluci vyletí z hnízda se totiž blíží mílovými kroky, ani o tom nevíš!!!) a bez vnoučat. Skutečně si totiž nedovedu představit, která mladá maminka by si přála pravidelný kontakt svého dítěte s tak divnými prarodiči, navíc ty bys ani babičkovskou roli nemohla zvládat, protože si nedovedu představit, že bys vyjela s kočárkem na nedělní procházku a nechala Munďáka na dvě hodiny samotného doma.
Ros, ty jsi totiž zapomněla, že tě brzy čeká přesmyk z role matky do role babičky, což je velice krásná role, spousta našich vrstevnic už se do této role dostala a nemohou si ji vynachválit, protože role milující babičky jim třeba stokrát vynahrazuje to, že jim vlastní manželství nedopadlo :jojo: I když třeba na hledání nového partnera rezignovaly, v roli babičky se některé moje vrstevnice "našly", samy prohlašují, že bez chlapa je jim třeba líp a v této náplni - péči o vnoučata - našly podstatný smysl svého života.
Já osobně ti radím, aby ses dala do pořádku, vyřešila sis svůj život a napřela veškerou svoji snahu tam, kde tě bude jednou potřeba a ne tam, kde se nenávratně zakopeš a zavřeš si dveře před vším krásným a pozitivním, co ti může ještě život přinést. Nemusíš být šťastná JENOM vedle nového chlapa, můžeš být šťastná i s novými rodinami svých synů, můžeš si najít cokoliv, co ti bude vztah muže a ženy suplovat a vynahrazovat a můžeš být dokonce šťastná i sama se sebou ... ale první podmínkou je, aby ses dokázala zbavit všeho, co tě v současné době pevně svazuje a brání ti žít spokojený život :jojo:

tak toto je jiný kafe.......

Kiaro......

Rosamunda napsal(a):

Tak su zase zde! Ppavlo, pokud chceš znát můj překlad příspěvku z 2. 6. o "šišlání": Ano, má to z léků, ale není to pořád, kdyby to byl nežádoucí účinek léčby, tak bych to asi poznala, nemyslíš? To by "šišlal" neustále, jenže on "šišlá" jen občas, takže bych asi byla blbá, kdybych si myslela, že to nemá z požití něčeho, co požít neměl. Bohužel se ale stává, že to někdy má i z únavy, ale je zajímavé, že od té doby, co jsem mu řekla , ať si to nějak vyřeší, už nešišlá. Divné , že?
Takže suma sumárum a polopaticky: nejsou to děsný kecy, jen sis to nepřečetla pozorně a já to nevypsala všechno slovo od slova. "Šišlání" je u Munďáka podle mně projev požití buď nepovolených léků nebo alkoholu nebo velké únavy (pro tu ale nevidím důvod, to by musel dřít jak kůň fyzicky), takže jak napsala Wiki, je to pro mně prostě jen další zklamání a z toho plynoucí frustrace a vztek na něj. Kupodivu to ale zatím vypadá, že moje rozčilení aspoň k něčemu bylo, najednou nešišlá.
Monin příspěvek je zajímavý, ale já se necítím jako žena milující příliš, popravdě jsem se snažila partnera změnit dříve, ale teď už je mi od prosince jasné, že si to musí vybojovat sám. Věci, s nimiž nemůžu hnout, neřeším, nemůžu rozhodnout za něj , jak bude žít svůj život, nedělám mu už ani maminku a nechci mu dělat ani dítě nebo poslušnou submisivní partnerku, která vše odkývá, no a on to momentálně dost těžko snáší, tenhle můj postoj, ale holt se s tím bude muset nějak vyrovnat. To naše opětovné sžívání bude asi docela fuška a pánbůh ví jestli to vůbec vyjde.

Ros, nech toho. nepotřebuju tvůj překlad, nepřekrucuj to, cos napsala jinde. a víš co ? ještě bych chápala, kdybys mu to sdělila časem, nebo když už - aspoň osobně. to, jak jsi to popsala jsem měla z tebe pocit, že sis jen potřebovala zchladit žáhu, tak jsi mu prostě zavolala ohledně šišlání. nebo mi teda řekni, jakej by ten tvůj telefon jemu měl smysl, pokud by to skutečně bylo z toho, jak ti řekl dr., že se někdy u alkoholiků časem řeč stírá ?  a kromě toho, fakt mám pocit, že jsi an toho chlapa alergická - čemuž bych se ani po tom všem nedivila, ale co se divím je to, že s ním přes to dál jsi a navíc se chováš jako jeho matka, ne manželka. z nějákýho důvodu nechceš jít od něj a já nevěřím, že ten důvod je láska. ty se bojíš začít sama a schováváš se za něj ?

Ros,
kniha neublíží, jen se v některých frázích člověk ztotožní. Bohužel, přes své zkušenosti, musím napsat, že ani já si nepřipouštěla alternativu ženy, která příliš miluje. Ale když si to rozebereš, tak možná zjistíš, že sílu své lásky měříš hloubkou svého utrpení. Takže pokus se nevidíš ve frázi první, tak se možná uvidíš ve frázi druhé.
Těžko se to člověku samotnému přiznává, člověk nerad slyší něco, co slyšet nechce. Nikdo tě však k takovým závěrům nenutí, je jen na tobě, jak se svým životem naložíš. To musíš jen TY sama.
Ale je rozdíl, pokud s člověkem žiješ den co den, a pokud přijede tvůj manžel na občasnou dovolenku. Ty jsi spokojená, protože je o něj postaráno a těch pár dní, co je doma, tak to nějak vydržíš. A on, protože ví, že se musí vrátit, tak tě poslechne ve všem a udělá to, co chceš ty, jen aby měl výhody a klid.
Ros, nic z toho, co jsem napsala, není myšleno ve zlém, je to jen na zamyšlení. Já se plácala obdobně, je to těžké, ale jde to. Opatruj se a mnoho síly ;-)

Ros se jen bojí pohlédnout pravdě do očí, já vím, že je to moc těžké, začít vidět "svět" reálnýma očima, a určitě všichni tady to vědí taky, proto se Ros bojí přečíst ty knihy, bojí se pravdy a poznání sebe samé, ale právě proto si to přečti, nenech se přesvědčovat a hlavně se neboj, je to jen knížka, bud si z ní něco vezmeš a nebo ji zahodíš a budeš žít dál jako žiješ ted, hodně štěstí Ros......... jen prostě sama za sebe ti říkám, že uděláš jedině dobře, když si ji přečteš a nejen ty,ale i ostatní co se v tomhle plácají taky a neví jak z toho ven....

PPavlaa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak su zase zde! Ppavlo, pokud chceš znát můj překlad příspěvku z 2. 6. o "šišlání": Ano, má to z léků, ale není to pořád, kdyby to byl nežádoucí účinek léčby, tak bych to asi poznala, nemyslíš? To by "šišlal" neustále, jenže on "šišlá" jen občas, takže bych asi byla blbá, kdybych si myslela, že to nemá z požití něčeho, co požít neměl. Bohužel se ale stává, že to někdy má i z únavy, ale je zajímavé, že od té doby, co jsem mu řekla , ať si to nějak vyřeší, už nešišlá. Divné , že?
Takže suma sumárum a polopaticky: nejsou to děsný kecy, jen sis to nepřečetla pozorně a já to nevypsala všechno slovo od slova. "Šišlání" je u Munďáka podle mně projev požití buď nepovolených léků nebo alkoholu nebo velké únavy (pro tu ale nevidím důvod, to by musel dřít jak kůň fyzicky), takže jak napsala Wiki, je to pro mně prostě jen další zklamání a z toho plynoucí frustrace a vztek na něj. Kupodivu to ale zatím vypadá, že moje rozčilení aspoň k něčemu bylo, najednou nešišlá.
Monin příspěvek je zajímavý, ale já se necítím jako žena milující příliš, popravdě jsem se snažila partnera změnit dříve, ale teď už je mi od prosince jasné, že si to musí vybojovat sám. Věci, s nimiž nemůžu hnout, neřeším, nemůžu rozhodnout za něj , jak bude žít svůj život, nedělám mu už ani maminku a nechci mu dělat ani dítě nebo poslušnou submisivní partnerku, která vše odkývá, no a on to momentálně dost těžko snáší, tenhle můj postoj, ale holt se s tím bude muset nějak vyrovnat. To naše opětovné sžívání bude asi docela fuška a pánbůh ví jestli to vůbec vyjde.

Ros, nech toho. nepotřebuju tvůj překlad, nepřekrucuj to, cos napsala jinde. a víš co ? ještě bych chápala, kdybys mu to sdělila časem, nebo když už - aspoň osobně. to, jak jsi to popsala jsem měla z tebe pocit, že sis jen potřebovala zchladit žáhu, tak jsi mu prostě zavolala ohledně šišlání. nebo mi teda řekni, jakej by ten tvůj telefon jemu měl smysl, pokud by to skutečně bylo z toho, jak ti řekl dr., že se někdy u alkoholiků časem řeč stírá ?  a kromě toho, fakt mám pocit, že jsi an toho chlapa alergická - čemuž bych se ani po tom všem nedivila, ale co se divím je to, že s ním přes to dál jsi a navíc se chováš jako jeho matka, ne manželka. z nějákýho důvodu nechceš jít od něj a já nevěřím, že ten důvod je láska.ty se bojíš začít sama a schováváš se za něj ?

Tak jsem asi nějaká natuplá nebo co, ale furt nechápu, co Ti na tom nesedí. Informaci od dr. jsem dostala až poté co jsem mu volala a volala jsem mu kupodivu proto, že léčebna je 50 km od nás, takže za ním nemůžu dojít a říct mu to od očí. Co se týče problému s šišláním, to už s ním řeším cca 2 roky a pokaždé ten problém nastal, když se Munďák opil nebo si vzal zakázané prášky. Od té doby, co jsem mu to vytkla už nešišlal ani jednou a to spolu mluvíme telefonicky někdy až 3x denně, páč pořád máme co řešit.
Jinak nechápu, co myslíš tím překrucováním, já si toho nejsem vědoma, tak kdybys mohla ocitovat.... teda pokud jsem to nepsala před půl rokem, člověk se i za půl roku dost změní :P
A že bych se bála sama začít? Asi sis nevšimla, že už rok žiju sama a vše řeším a dělám sama, obzvlášť od toho průšvihu s tou "sebevraždou", spoléhám už jen sama na sebe, ale nevidím v tom single životě nic potěšujícího, obzvlášť když pořád musím řešit ty šílenosti s lékárnou. A ano veřejně přiznávám, že mi vyhovuje, že je o něj postaráno, co bude dál uvidím až se vrátí, teď jsou na prvním místě existenční problémy a teprve pak přijde na řadu to ostatní.

Tomi a Mono, ten můj strach z knih neramení z toho, že ych se bála, že se v té knize poznám, ale z toho, že to nechci prožívat znovu, když jsem se z toho jakž takž vyhrabala a musím si uchovat slu na řešení toho, abychom neskončili všichni pod mostem. Až budu mít existenční jistotu, tak si můžu číst do alelujá, ale teď jsem si zvykla nedělat to, co nechci a co by mě přliš zatížilo. Doma taky uklízím jen jednou za týden, když mám náladu a sílu, takže se nebudu nutit do čtení knih, na které bych té síly potřebovala 2x tolik než na úklid, to si tu sílu raši schovám na další jednání s kupci , FÚ, OSSZ a podobnými. Prostě ještě nenastal ten pravý čas.

Kiaro díky za ten krásný příspěvek. To je právě to, o co se už rok snažím, dát se do pořádku a vyřešit si svůj život. Bohužel to mám komplikovanější o ty existenční problémy, proto mi to nejde tak rychle, jak bych chtěla a nyní jsem to musela odložit vůbec, páč situace ekonomická se stále vyhrocuje a tak musím všechny síly napřít tam a na mně mi už sil ani času nezbývá. Nejdřív musím zajistit živobytí sobě a dětem a teprve pak se zase můžu dál věnovat řešení svého života, proto s Munďákem stále zůstávám (někdo se tu divil, že nechápe proč, ale zkuste řešit najednou takové dva zásadní problémy a ještě si uchovat duševní zdraví) a kdo ví, třeba se on do té doby, než vyřeším lékárnu, nějak sebere, třeba najde práci, co já vím, co se může stát a tak i proto setrvávám v naprosto nefunkčním vztahu.
Ta absence sexu mi taky vadí a to docela dost, snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale nejde to. Spíš si myslím, že on prostě nechce přiznat, že se mnou spát nemůže, páč "jsem ta, která ví". Nedokážu si představit, že by se mi chtělo se milovat s chlapem, který by o mně věděl takové věci, jako já vím o Munďákovi, obávám se, že v tomhle směru už to asi nikdy fungovat nebude anebo ne pořádně, ale teď to neřeším, musím se nejdřív postarat o živobytí a pak teprve řešit to ostatní.,

Rosamunda napsal(a):

Tomi a Mono, ten můj strach z knih neramení z toho, že ych se bála, že se v té knize poznám, ale z toho, že to nechci prožívat znovu, když jsem se z toho jakž takž vyhrabala a musím si uchovat slu na řešení toho, abychom neskončili všichni pod mostem. Až budu mít existenční jistotu, tak si můžu číst do alelujá, ale teď jsem si zvykla nedělat to, co nechci a co by mě přliš zatížilo. Doma taky uklízím jen jednou za týden, když mám náladu a sílu, takže se nebudu nutit do čtení knih, na které bych té síly potřebovala 2x tolik než na úklid, to si tu sílu raši schovám na další jednání s kupci , FÚ, OSSZ a podobnými. Prostě ještě nenastal ten pravý čas.

omlouvám se Ros, nechci být hnusná, ale podle mě jsou to jen a jen výmluvy, ta kniha ti zabere chvilku, ona se totiž čte sama, je to raz dva přečtené.
Promin, ale příjde mi, že se vymlouváš, stejně jako alkáč, když se vymlouvá, proč zrovna ted nemůže jít do léčebny a podobně, protože musí nejdřve vyřešit to či ono, než udělá tamto.
Já chápu, že máš problémy z lékárnou a je dobře, že je řešíš
No nic,nemám právo ti radit ani zasahovat do života, udělala jsem co jsem uznala za vhodné a to jest, napsat ti, že si ty knihy máš přečíst, ted už je to jen a jen na tobě, drž se holka....

mona1 napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tomi a Mono, ten můj strach z knih neramení z toho, že ych se bála, že se v té knize poznám, ale z toho, že to nechci prožívat znovu, když jsem se z toho jakž takž vyhrabala a musím si uchovat slu na řešení toho, abychom neskončili všichni pod mostem. Až budu mít existenční jistotu, tak si můžu číst do alelujá, ale teď jsem si zvykla nedělat to, co nechci a co by mě přliš zatížilo. Doma taky uklízím jen jednou za týden, když mám náladu a sílu, takže se nebudu nutit do čtení knih, na které bych té síly potřebovala 2x tolik než na úklid, to si tu sílu raši schovám na další jednání s kupci , FÚ, OSSZ a podobnými. Prostě ještě nenastal ten pravý čas.

omlouvám se Ros, nechci být hnusná, ale podle mě jsou to jen a jen výmluvy, ta kniha ti zabere chvilku, ona se totiž čte sama, je to raz dva přečtené.
Promin, ale příjde mi, že se vymlouváš, stejně jako alkáč, když se vymlouvá, proč zrovna ted nemůže jít do léčebny a podobně, protože musí nejdřve vyřešit to či ono, než udělá tamto.
Já chápu, že máš problémy z lékárnou a je dobře, že je řešíš
No nic,nemám právo ti radit ani zasahovat do života, udělala jsem co jsem uznala za vhodné a to jest, napsat ti, že si ty knihy máš přečíst, ted už je to jen a jen na tobě, drž se holka....

Ahoj Mono, možná to vypadá jako výmluvy, ale já na to prostě nemám sil, do té Janouchové jsem občas nahlídla v knihkupectví a pokaždé jsem měla takovou husinu a bylo mi z toho tak fyzicky zle, že kdybych to měla číst celé, tak bych se složila zcela jistě a kdo by nás pak živil. Jsem po večerech tak unavená z toho vynervování, že nemám ani korunu, že nejsem ani sto doma uklidit, pořád se mi honí hlavou, co bude zase zítra, kdo na mě vystartuje s exekucí ap., takže ještě do toho Janouchovou a opravdu by mě odvezli. Prostě vím, na co mám síly a vzhledem k tomu, že už skoro žádné síly nemám, nemůžu s nimi plýtvat.

Ros, ale vždyť já Tě chápu ... rozumím tomu, že právě teď řešíš stěžejní problém číslo jedna a to jsou dluhy plus lékárna, že tě to pohlcuje na 100 % a nebylo by dobré začít řešit ještě vztah s debaklovým partnerem.
Nicméně - až opadne první vlna průšvihů s lékárnou a dluhy - by ses měla nadechnout a odrazit se ode dna. Já to vidím totiž tak, že s likvidací lékárny, splácením dluhů a podobnými líbeznostmi budeš mít plné ruce práce ještě tak pět let (a to je jó skromný odhad) a podle mě si tak docela nemůžeš dovolit čekat, až tahle doba uplyne, až budeš oddlužena a teprve potom začít řešit, co se vztahem. Nějaké řešení bys totiž měla začít hledat daleko dřív, počítat s tou horší variantou, že na splácení dluhů zůstaneš stejně sama a podle toho se zařídit: představa, že jsi totiž finančně na všechno sama a ještě za sebnou táhneš železnou kouli v podobě nevýdělečné přítěže, která ti dluhy nejenomže nepomůže splácet, ale ještě ti bude "užírat z koláče" a přidělávat maléry - ta představa je prostě děsivá :jojo:

Rosamunda napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak su zase zde! Ppavlo, pokud chceš znát můj překlad příspěvku z 2. 6. o "šišlání": Ano, má to z léků, ale není to pořád, kdyby to byl nežádoucí účinek léčby, tak bych to asi poznala, nemyslíš? To by "šišlal" neustále, jenže on "šišlá" jen občas, takže bych asi byla blbá, kdybych si myslela, že to nemá z požití něčeho, co požít neměl. Bohužel se ale stává, že to někdy má i z únavy, ale je zajímavé, že od té doby, co jsem mu řekla , ať si to nějak vyřeší, už nešišlá. Divné , že?
Takže suma sumárum a polopaticky: nejsou to děsný kecy, jen sis to nepřečetla pozorně a já to nevypsala všechno slovo od slova. "Šišlání" je u Munďáka podle mně projev požití buď nepovolených léků nebo alkoholu nebo velké únavy (pro tu ale nevidím důvod, to by musel dřít jak kůň fyzicky), takže jak napsala Wiki, je to pro mně prostě jen další zklamání a z toho plynoucí frustrace a vztek na něj. Kupodivu to ale zatím vypadá, že moje rozčilení aspoň k něčemu bylo, najednou nešišlá.
Monin příspěvek je zajímavý, ale já se necítím jako žena milující příliš, popravdě jsem se snažila partnera změnit dříve, ale teď už je mi od prosince jasné, že si to musí vybojovat sám. Věci, s nimiž nemůžu hnout, neřeším, nemůžu rozhodnout za něj , jak bude žít svůj život, nedělám mu už ani maminku a nechci mu dělat ani dítě nebo poslušnou submisivní partnerku, která vše odkývá, no a on to momentálně dost těžko snáší, tenhle můj postoj, ale holt se s tím bude muset nějak vyrovnat. To naše opětovné sžívání bude asi docela fuška a pánbůh ví jestli to vůbec vyjde.

Ros, nech toho. nepotřebuju tvůj překlad, nepřekrucuj to, cos napsala jinde. a víš co ? ještě bych chápala, kdybys mu to sdělila časem, nebo když už - aspoň osobně. to, jak jsi to popsala jsem měla z tebe pocit, že sis jen potřebovala zchladit žáhu, tak jsi mu prostě zavolala ohledně šišlání. nebo mi teda řekni, jakej by ten tvůj telefon jemu měl smysl, pokud by to skutečně bylo z toho, jak ti řekl dr., že se někdy u alkoholiků časem řeč stírá ?  a kromě toho, fakt mám pocit, že jsi an toho chlapa alergická - čemuž bych se ani po tom všem nedivila, ale co se divím je to, že s ním přes to dál jsi a navíc se chováš jako jeho matka, ne manželka. z nějákýho důvodu nechceš jít od něj a já nevěřím, že ten důvod je láska.ty se bojíš začít sama a schováváš se za něj ?

Tak jsem asi nějaká natuplá nebo co, ale furt nechápu, co Ti na tom nesedí. Informaci od dr. jsem dostala až poté co jsem mu volala a volala jsem mu kupodivu proto, že léčebna je 50 km od nás, takže za ním nemůžu dojít a říct mu to od očí. Co se týče problému s šišláním, to už s ním řeším cca 2 roky a pokaždé ten problém nastal, když se Munďák opil nebo si vzal zakázané prášky. Od té doby, co jsem mu to vytkla už nešišlal ani jednou a to spolu mluvíme telefonicky někdy až 3x denně, páč pořád máme co řešit.
Jinak nechápu, co myslíš tím překrucováním, já si toho nejsem vědoma, tak kdybys mohla ocitovat.... teda pokud jsem to nepsala před půl rokem, člověk se i za půl roku dost změní :P
A že bych se bála sama začít? Asi sis nevšimla, že už rok žiju sama a vše řeším a dělám sama, obzvlášť od toho průšvihu s tou "sebevraždou", spoléhám už jen sama na sebe, ale nevidím v tom single životě nic potěšujícího, obzvlášť když pořád musím řešit ty šílenosti s lékárnou. A ano veřejně přiznávám, že mi vyhovuje, že je o něj postaráno, co bude dál uvidím až se vrátí, teď jsou na prvním místě existenční problémy a teprve pak přijde na řadu to ostatní.

Ros, sorry, ale mám pocit, že každá mluvíme úplně o něčem jiným. navíc se to začíná stáčet v dohadování o *** a na to nemám náladu a už vůbec ne čas.
a to žít sama, jsem myslela úplně jinak, než ty to své "rok už žiju sama". ale je to prostě jedno, je to tvůj život, to jaký si ho uděláš je jen na tobě.

kdysi, asi dva roky zpátky, mi říkala známá, která měla doma alkoholika, že když umřel - předčasně - tak i přes to, že ji jeho smrt bolela, měla pocit, že se u nich doma vyčistil vzduch. že z ní spadl obrovskej balvan. že se mohla v jejich bytě zase normálně pořádně nadechnout. věřím ji to. jen škoda, že všechno neřešila už roky před tím, volně dýchat mohla už dávno.

PPavlaa napsal(a):

[
kdysi, asi dva roky zpátky, mi říkala známá, která měla doma alkoholika, že když umřel - předčasně - tak i přes to, že ji jeho smrt bolela, měla pocit, že se u nich doma vyčistil vzduch. že z ní spadl obrovskej balvan. že se mohla v jejich bytě zase normálně pořádně nadechnout. věřím ji to. jen škoda, že všechno neřešila už roky před tím, volně dýchat mohla už dávno.

moc hezky a pravdivě napsáno - :supr:

PPavlaa napsal(a):

[
kdysi, asi dva roky zpátky, mi říkala známá, která měla doma alkoholika, že když umřel - předčasně - tak i přes to, že ji jeho smrt bolela, měla pocit, že se u nich doma vyčistil vzduch. že z ní spadl obrovskej balvan. že se mohla v jejich bytě zase normálně pořádně nadechnout. věřím ji to. jen škoda, že všechno neřešila už roky před tím, volně dýchat mohla už dávno.

Moje přítelkyně, manželka mého příbuzného alkoholika zase, když na něj opět celou noc, už asi stou v pořadí, čekala a čekala v jakém stavu přijde a protože jezdil i opilý autem tak spala a budila se plna obav jestli někomu autem neublížil došla tak daleko, že si řekla.. ...jak by bylo osvobozující, kdyby se zabil sám. Milovala ho, byl to ve své době zajímavej a snad i fascinující chlap, ale našla sílu a rozvedla se.

No já jsem to nemyslela tak, že bych čekala 5 let až všechno splatím, já teď pořebuju dořešit jen to, abych tu firmu zdárně ukončila. Až budu mít jasno, jak si stojím, kolik mám splácet a kolik vyděláme (pokud se Munďák v dohledné době zaměstná), tak potom budu mít čas řešit, jestli to má ještě smysl nebo ne, jestli se z té nemoci vyhrabal a je schopen normálně v mezích možnosti fungovat A TO BEZ ALKOHOLU A ZAKÁZANÝCH PRÁŠKŮ, PŘES TO NEJEDE VLAK (i když mi to asi bude málokdo věřit).
A pak budu mít i čas na čtení.

Munďák se v dohledné době nezaměstná. Jestli ovšem tou dohlednou dobou nemyslíš příští život. Ono mu to takhle náramně vyhovuje. Až se někdy vrátí z léčebny, poputuje obratem do další. A tak dále a tak dále a tak ...

Rosamunda napsal(a):

No já jsem to nemyslela tak, že bych čekala 5 let až všechno splatím, já teď pořebuju dořešit jen to, abych tu firmu zdárně ukončila. Až budu mít jasno, jak si stojím, kolik mám splácet a kolik vyděláme (pokud se Munďák v dohledné době zaměstná), tak potom budu mít čas řešit, jestli to má ještě smysl nebo ne, jestli se z té nemoci vyhrabal a je schopen normálně v mezích možnosti fungovat A TO BEZ ALKOHOLU A ZAKÁZANÝCH PRÁŠKŮ, PŘES TO NEJEDE VLAK (i když mi to asi bude málokdo věřit).
A pak budu mít i čas na čtení.

Nechci ti brát naději, ale Munďáka pravděpodobně nikdo nikdy nezaměstná. V dnešní době zaměstnavatel raději sáhne po zdravém zaměstnanci než po někom jako je Munďák :kapitulation: .

Teoreticky tady šance na Munďákovo zaměstnání je - i kdyby skončil v invalidním důchodu, ještě pořád si někde může přivydělávat jako osoba se ZPS (chráněná dílna, hlídač parkoviště, telefonista). Ovšem za kolik, to už je jiná otázka a jiná otázka je, zdali bude i nadále v tomto státě podpora zaměstnanosti osob se ZPS :/
Já bych šmahem nezaujímala negativistické stanovisko, ale hlavní podmínkou pro to, aby Munďáka někdo vůbec zaměstnal je jeho vlastní ochota řádně, pravidelně a včas docházet do určeného zaměstnání. Vzhledem k tomu, že Munďák byl naposledy zaměstnán někdy vloni, od té doby žádnou významnou aktivitu k vyhledání práce nevyvinul a ergo-kladívko se tedy do práce dvakrát nehrnul, v tomhle bodě to vidím velice špatně.
Jakmile totiž nemocný pozbyde pracovní návyky a zvykne si, že ho někdo živí, o nic se nemusí starat a živobytí je mu předkládano manželkou jako na stříbrném podnose, zpětný návrat do života bývá velmi složitý :jojo:

ano, zpětný návrat do života bývá velmi složitý......

BM se vrátil do života.....v obrovské euforii....vypadá skvěle, hádají mu o 10 let méně....v práci ho přijali na stejné místo se slzami v očích.....věří mu.....v léčebně získal přátele.....lékaře, profesory....se kterými se často stýká, chodí na koncerty, do divadla, na ohňostroj......asi má přítelkyni...taky z léčebny....skrývá to....zabolelo to...

před 3 týdny jsme se viděli....cítila jsem z něj alkohol...urazil se...nepije a nikdy nebude

stýká se s dětmi....včera mi řekla dcera, že to taky cítila....není to možné, říkala, vždyť chodí na antabus

jeho návrat prožíváme s ním...kua...zase horská dráha....ne.....už to tak není....tak moc ne....bude takto "otravovat" pořád.........

syn s ním komunikuje jednou týdně....v úterý.....jinak mu nebere telefon
dcera zatím nenastavila mantinely.....

já se nechám vyprovokovat 1x za měsíc......jinak mi to nejde.....budu ty intervaly prodlužovat

JE NA PŘÍTĚŽ......OTRAVUJE.....ŠKODÍ.........konstatuji

Vero, jestli tvůj BM po návratu z léčebny opět pije, velmi brzo se to projeví v plné šíři. V následucících dnech a týdnech budete mít všichni jasno.

Kdyby se mu návrat do života povedl, tak jak to píšeš v první půli příspěvku, tak já bych mu to přála a před ním bych hluboce smekla, že to dokázal. :godlike:  Díky Bohu, za každou zachráněnou duši.
I pro tvé děti by to bylo lepší, než aby tátu někde pomláceného zas musely tahat ze škarpy, být svědky jeho proměny v trosku,  a tak jako tak by bohužel jeho pitím byly zasaženy. S manželem se rozvést jde, ale s tátou se nerozvedeš...:( , pořád je to jejich táta. Pokud by on nepil, žádné limity ze strany dětí nejsou potřeba. Pokud by on pil, ať si ty děti ty limity pevně nastaví, ale stejně je bude tátův pád velmi bolet...
Pokud by on dokázal abstinovat a normálně žít, byla by to obrovská výhra - pro něj i pro vaše děti.

Ty už jsi tak jako tak "z kola ven". S BM komunikuj jen jak to bude potřeba ( kvůli dělení majetku apod., které jak sji psala vás teprve čeká). Ale jinak už si žij svůj život. Svůj hezký nový život :) .

vero, nechci malovat čerta na zeď, ale slyšela jsem hodně případů o tom, že pacientům se dařilo "úspěšně" Antabus "přepít". Dokonce znám i fígl, který si mezi sebou pacienti předávají - popisovat ho tady z pochopitelných důvodů nebudu :) ale skutečně lze podávání Antabusu "obelstít" tak, aby ho pacient požil a vzápětí se mohl opít. Dokonce jsem slyšela od lékaře-odborníka i historky, jak se někteří pacienti dostavili na podávání Antabusu již "pod vlivem" a dušovali se na smrt vlasní maminky, že abstinují, přísahali na kříž, dovolávali se všeho možného, lhali jak červenej pes a mysleli si, že zdravotníci nic nepoznají :/
Jestli BM fixluje, tak se to stejně dříve nebo později pozná, buď o tom ujištěna.
A odstřihni se už od něj konečně - nerozumím tomu, proč tě "zabolelo" že si v léčbě možná našel přítelkyni. Ty už někoho máš, tak má BM právo si také někoho najít. I když jsem v tomhle směru velmi skeptická, co se týče místa, kde se ti dva seznámili. Mám totiž neblahou zkušenost s tím, že jak se někde v léčebně seznámí dva závislí pacienti a dají to spolu dohromady, nikdy to nedělá dobrotu a většinou to dopadne tak, že jeden z nich nahlodá pevnou vůli toho druhého a spadnou do té závislosti zase znova a společně. Nehraje roli, jestli byli závislí na drogách nebo alkoholu, dopadá to pokaždé stejně :grater:

Tomu, jak vera píše, že její BM si asi našel přítelkyni, a že to zabolelo, i tomu, že ona by si přála raděj už mít pokoj, nemuset se v myšlenkách svým BM zabývat, velmi rozumím.
Ono totiž fakt nelze odstřihnout snadno citově člověka, se kterým máte děti, se kterým jste sdíleli víc než půl života.

Mě u nás kdysi velmi můj  rozvod pomohl - dal mi prostor dál svobodně a normálně žít a hlavně - nezbláznit se z toho všeho.
Ale naprosté, stoprocentní  odstřihnutí nebylo možné: I nadále mě trápilo, zahlédnout mého BM opilého ( i když už to nebyla moje starost), také mě trochu zabolelo, když si našel přítelkyni (přestože zároveň jsem byla šťastná, že se konečně už nemusím starat já, že je o něj postaráno). I jeho předčasná smrt mě velmi bolela a dá se říct, že i teď bolí. I teď si říkávám - taková škoda, taková škoda, že šel tou cestou pití, že všechno krásné tím zničil, že tu není a nevidí, jak se našim dětem daří, že tu není, když by ho často potřebovaly... :(

Ono stoprocentní a definitivní odstřihnutí asi není možné. Protože nejsme roboti, jsme lidi.
Ale já jsem raděj tím člověkem, i přes občasnou bolavou vzpomínku, než naprogramovaný robot, který nic při ohlédnutí se do minulosti necítí.

Kiara napsal(a):

Teoreticky tady šance na Munďákovo zaměstnání je - i kdyby skončil v invalidním důchodu, ještě pořád si někde může přivydělávat jako osoba se ZPS (chráněná dílna, hlídač parkoviště, telefonista). Ovšem za kolik, to už je jiná otázka a jiná otázka je, zdali bude i nadále v tomto státě podpora zaměstnanosti osob se ZPS :/
Já bych šmahem nezaujímala negativistické stanovisko, ale hlavní podmínkou pro to, aby Munďáka někdo vůbec zaměstnal je jeho vlastní ochota řádně, pravidelně a včas docházet do určeného zaměstnání. Vzhledem k tomu, že Munďák byl naposledy zaměstnán někdy vloni, od té doby žádnou významnou aktivitu k vyhledání práce nevyvinul a ergo-kladívko se tedy do práce dvakrát nehrnul, v tomhle bodě to vidím velice špatně.
Jakmile totiž nemocný pozbyde pracovní návyky a zvykne si, že ho někdo živí, o nic se nemusí starat a živobytí je mu předkládano manželkou jako na stříbrném podnose, zpětný návrat do života bývá velmi složitý :jojo:

Uvidím, jak se k tomu postaví, ono to tu přes písmenka asi vypadalo, že se nesnaží, ale rozesílal životopisy,chodil na pohovory, ale nic z toho nebylo.No a nakonec, když mu vyšla práce, kterou si přál, tak to už byl zase v léčebně ( je ovšem otázka, jestli mu vůbec volali, ale asi jo páč by se asi se mnou neradil, jestli tam má zůstat nebo  jít do práce). Nečekám žádné zázraky, ale když je na pracáku, tak se snažit musí, jinak mu sundají podporu a to on nechce, tak třeba.... A když ne, no tak ne.

opravdu mě to zabolelo.....pak jsem o tom dlouho přemýšlela.....jak je to možné....mám A, užívám si to....a bolí to

když ho nevidím, neslyším......OK......ale každý den mi projede několikrát hlavou....

on svou přítelkyni nepřizná......mně se neustále připomíná.....poslal mi email, že mám mít novou lékárničku v autě......pořád nabízí pomoc, když prší....atd.

Kiaro....dávej mi na pr.......víc....já se taky divím, že to bolí
Bloss....potěší mě, žes to měla taky tak....
holky......dík