Dita.L — 20. 1. 2010 22:30

ahoj maminky, chtela jsem se zeptat, jak a co delate vlastne doma na matersky? Jak mate rozvrhnuty den, kdyz je tatka v praci a starsi deti ve skole?
Ja to zacinam trochu vnimat jako stereotip. kazdy den rano vstanem, nakrmime, uklidime, nakrmime, ulozime, pak jdeme ven.... :rolleyes: Jedinou zmenou ted pro me je, ze Krystof zacal chodit kazde uterni dopoledne do jeslicek. Jeste si tam teda nezvykl, ale az si zvykne, tak uz vidim, jak budu chodit do bazenu nebo treba pracovat na zahrade a nebo nevim, ale bude ZMENA.

Uvitala bych treba tip na nejake mimodomaci aktivity (chodime plavat ale jinak nic) nebo nejaky tip na spestreni dne i s prckem. Co se da jeste behem dne delat? Asi trochu hloupa otazka, ale ja fakt nevim. Teda misto uklidu, hrani, prochazky a jidla.....

akar — 20. 1. 2010 22:37

Dito ja mam s malou 3x tydne dopoledne krouzky (od podzimu do jara) - v lete je to jine, to jsme hodne na zahrade atd. Ted mame v pondeli hernu v MC, ve stredu vytvarku (driv plavani, to uz jsme krouhly), ve ctvrtek hudebni skolku (Yamahu) - tak mame v utery a patek volno (to bud se stykam se sousedkou, aby si deti pohraly) nebo ted uz travim cas kontroloma u Dr. Dopoledne tudiz je temer kazdy den zaplneny, po obede cca 2 hodky spi, pak po svace prochazka, hrajem si (nekdy plastelina, knizky, skladame, vkladame atd.) , zkouknem Kouzelnou skolku, ja zacnu pripravovat veceri, mala asistuje - huraaaaa je doma tata, vsichni spolecne povecerime, tata malou vykoupe a mala jde chrnet :D

Dita.L — 20. 1. 2010 22:46

tak ten zaver s tatou mame taky tak, je to :supr: ale pres den se fakt nudime. Asi oba. :lol:
Ta vytvarka je dobry napad, modelinu koupime, jeste ji nemame, tak vyzkousime.

Kaam treba chodite na ty prochazky? Mimo zoologicky samozrejme :lol: :lol: my jeste chodime krmit labute a vencit psa, ale taky mam posledni dobou pocit, ze je to furt stejny.
A kdyz mam jit k doktoru nebo tak nekam, tak normalne misto auta jedu autobusem, bo na nej musim cekat a jede to dyl a musim kus pesky a dneska jsem byla na kontrole 3 hodiny a autem by to byla jenom hodina a pul mozna dve a ten zbytek casu bych asi zase prosedela doma s Chrisem na kline. Asi mi z ty matersky hrablo :lol: :lol:

Fidorka — 20. 1. 2010 22:57

Dito neodpovím přímo na otázku, ale stejně k tomu chci něco napsat.

Já jsem doma už rok a musím říct, že mi značně začíná chybět jednak kolektiv a nějaký uplatnění v něm, stejně jako uznání (=výplata a poplácání po rameni od šéfa).
A už jsem tu jinde psala, že mi taky vadí že jak jsou pro mě jeden den jako druhej, tak se mi stýská po tom těšení na víkend (a to já jsem se uměla hodně těšit už od středy ráno :D), až euforickej pocit ze závěru týdne v pátek večer, i ta lehká nervozita ze začátku týdne v pondělí ráno. Nebo třeba pocit "padla" v šest večer. Padla mám ledatak kdy uspíme prcka v osm večer, ale to mě čeká ještě pár jiných věcí k udělání.

Taky moje práce nebyla vůbec stereotypní, ba naopak a tak to najednou trochu hůř snáším, když mám nalinkovaný dny, jeden jako druhej, od rána do pozdního večera.

Zajímavý je, že když začnu mít vždycky pocit že už je to fakt moc velkej stereotyp, tak se něco změní - že třeba přes den Sam začne spát jeětě míň, nebo ho vezmou zuby a já mám hned po rutinně :lol:

No ale nestěžuju si, navíc nesmím vyprázdnit zásobník stížnsotí hned na začátku, protože za chvíli chceme druhý dítě. Taky si pořád říkám, že děti máme jen na chvíli a musím si užívat i tohle, patří to k tomu.

Koneckonců včera jsem vytřídila výbavičku pro sestru, která čeká prcka a je naprosto neuvěřitelný, jak nám těch necelých 10 měsíců od porodu uteklo a to malý miminko je ta tam. Stejně rychle asi uteče i tohle celý období kolotoče krmení, přebalování, procházek stejnou trasou, stále stejných dokola hrajicích dětských melodií a říkanek a rituálů...a budem na to ještě asi s láskou vzpomínat :jojo:

akar — 20. 1. 2010 22:59

my nechodime nikam moc extra na prochazky (kdyz spi do tech dvou, naji se, tak jsou pomale tri a nez se zacne stmivat mame tak hodku, nekdy hodku a pul) - ted je tady vsude mraky snehu, tak bereme boby nebo sanky a jsme na svahu (to ted miluje), kdyz je venku hezky, jsme na hristi 3/4 casu travime na houpackach (nemuzu ji z ni dostat), jinak tu lita po fotbalovym hristi, hrajem na honicku, schovava se mi za stromy atd. Bydlime na vesnici, zadne dlouhe vylety to nejsou - ja taky nepouzivam dlouho uz kocarek (cca od leta), tak mala vsude tapka peso - proto i ta cesta na hriste a zpet, se pekne protahne - u hodne veci se zastavi, sem tam pozbira nejaky klacik, kamen (no poklady, ktere musi mit) - takhle se i vic utaha a zabavi :)

snehurka30 — 20. 1. 2010 23:04

Fidorka napsal(a):

Dito neodpovím přímo na otázku, ale stejně k tomu chci něco napsat.

Já jsem doma už rok a musím říct, že mi značně začíná chybět jednak kolektiv a nějaký uplatnění v něm, stejně jako uznání (=výplata a poplácání po rameni od šéfa).
A už jsem tu jinde psala, že mi taky vadí že jak jsou pro mě jeden den jako druhej, tak se mi stýská po tom těšení na víkend (a to já jsem se uměla hodně těšit už od středy ráno :D), až euforickej pocit ze závěru týdne v pátek večer, i ta lehká nervozita ze začátku týdne v pondělí ráno. Nebo třeba pocit "padla" v šest večer. Padla mám ledatak kdy uspíme prcka v osm večer, ale to mě čeká ještě pár jiných věcí k udělání.

Taky moje práce nebyla vůbec stereotypní, ba naopak a tak to najednou trochu hůř snáším, když mám nalinkovaný dny, jeden jako druhej, od rána do pozdního večera.

Zajímavý je, že když začnu mít vždycky pocit že už je to fakt moc velkej stereotyp, tak se něco změní - že třeba přes den Sam začne spát jeětě míň, nebo ho vezmou zuby a já mám hned po rutinně :lol:

No ale nestěžuju si, navíc nesmím vyprázdnit zásobník stížnsotí hned na začátku, protože za chvíli chceme druhý dítě. Taky si pořád říkám, že děti máme jen na chvíli a musím si užívat i tohle, patří to k tomu.

Koneckonců včera jsem vytřídila výbavičku pro sestru, která čeká prcka a je naprosto neuvěřitelný, jak nám těch necelých 10 měsíců od porodu uteklo a to malý miminko je ta tam. Stejně rychle asi uteče i tohle celý období kolotoče krmení, přebalování, procházek stejnou trasou, stále stejných dokola hrajicích dětských melodií a říkanek a rituálů...a budem na to ještě asi s láskou vzpomínat :jojo:

Fidorko,no to se mi moc líbí,ten tvůj příspěvek.Mám uplně stejný názor.Hlavně se mi líbí ten konec,ten je pravdivý...děti máme jen na chvili..je to bohužel pravda.Ale nemysli si,taky mi chybí poplácání od šéfa a přesně všechno jak píšeš.

Gia — 21. 1. 2010 9:42

Dito, zdar :storstark:
Já jsem doma už pár let a musím říct, že mi v tomhle moc pomohlo narození Šimona. Den mi uteče ani nevím jak. Když byl jenom Adam, byla to opravdu nuda pro oba. Neumím být matkou, která zorganizuje 100% času svého dítěte a svůj čas tak, aby si dítko patřičně užila :godlike: Někdo to tak má, ale já mezi tyhle šťastné nepatřím.
(Mmch. modelínu nekupuj, Kolombo by ji akorát jedl :lol:, ještě na to má čas)
Když byl Adámek malý, tak jsem se snažila vyplnit si čas prací z domova (2x týdně jsem musela zajet do práce, tak to bylo taky prima), chodili jsme do MC (a já tam dělala pár měsíců dobrovolnici), pak jsem orgaizovala pro kamaráda přednášky do MC po republice. Ale přiznám se, že bych tu dobu nechtěla vrátit. Nebavilo mě to.

V létě bude líp, dá se chodit více ven a hlavně to chce získat nové kamarádky, kamarády a známé. Neuzavírat se doma, to je pak na houby...

makca — 21. 1. 2010 9:55

ja jsem doma pres ctyri roky a musim rict, ze uz se fakt tesim za pul roku do prace...
nemuzu rict, ze bych se doma nudila, ale jak pisete, stereotyp je ubijejici, sice mam malou ve skolce a s Fandou uz se da delat ledacos, chybi mi kolektiv a uznani, jak tu bylo psano...
a pres zimu je to jeste depresivnejsi, nemoci, sero, chybi slunicko.... takze uz se tesim na jaro, to budem na zahrade cely den a zas bude veseleji:-)
libil se mi Fidorky prispevek, mame to uplne stejne:-)

ivanka05 — 21. 1. 2010 10:14

ahoj, mám podobné pocity. jsem doma dva roky, ne že by mi chyběla přímo ta má práce,ale jiná činnost, změny mi chybí. Léto je na tohle skvělé, dá se naplánovat hromady aktivit, a radši je trávím venku než nekde uvnitř. Přítel jezdí od jara do srpna závody, tak jezdíme s ním. jede se na chatu, atd. ale ted:( sníh je opravdu všude, až tak, že se nedá moc chodit, naše malá boby moc nemusí,, musím zkusit pořídit sáňky.
U nás vstanem, snídane, a takovy ty veci kolem, taky poklidit, udelat obed, takze dopoledne opravdu moc ven nestihame, kdyz je nejaka akce, ze jdeme dopoledne pryc, musim obed udelat predem nebo rozmrazit. U nás se jiz po obede nespi, takze to jdeme treba ven. taky u nas jede kouzelna skolka. tatka sice domu chodi vecer,ale nekoupe atd, ale aspon se verunka soustredi na nekoho jinyho. a s tou nudou rozumim, ne ze bych nemela moc co delat,ale nakup, uklid, uvareni atd  udelam a pak se nudim. ted mi zacne prace z domova pro znameho, tak aspon trosku nejaky uplatneni, uz se na to i tesim....

Ale treby kdyz premyslim nad dobou za rok, kdy pujdu do prace(pokud se nepustime do druheho) a mala do skolky, kdy mam skolku pomerne slozitou, takze to bude docela narocne pro nas obe, tak na to se ani netesim... asi to bude tim, ze bych rada mela jinou praci treba:)

Holky, vy co jste se pustili do druheho ditka(rikali jsme si ze bych v lete vysadila prasky po svatbe, tak ve 3,5 letech veru by byl sourozenec) ta nuda asi odpadne, to je jasne,ale neni to taky dost na nervy a hlavu???

Petuli80 — 21. 1. 2010 10:55

Ahojky,
jsem doma zatim neco pres rok a pul. Hodne stereotypni mi to pripadalo, kdyz jsem byla tehotna...hlavne ke konci :dumbom: Ted uz je to lepsi a musim rict, ze kazdym dnem toho stereotypu ubyva, jak Viki roste a uci se nove veci. Uz ta komunikace neni tak jednostranna. Od noveho roku chodime v pondeli na 3 hodiny do herny v MC, ve stredu celodenni navsteva u mamy (vetsinou i segra s neteri), ve ctvrtek dopoledne (prave jsme se vratily) na zpivaci/tancici krouzek v MC, vecer mam kurz foceni. Utery a patek mame zatim volno, ale to se zmeni, protoze chceme jeste chodit do Yamahy + nejaky cvico treba...
Kolektiv mi chybi taky, ale jsem v kontaktu s kamaradama a byvalyma kolegama, takze obcas se nekdo stavi, nekdy dojedeme nekam my. S tim uznanim a poplacanim po zadech to zatim nejak moc neprozivam...vim ze to neni to same, ale F. me poplacava (po zadech!) kazdou chvili (a to toho doma zase nejak moc nedelam). Spatne teda snasim to, ze se F. kolikrat vraci domu az kdyz Viki spi :dumbom: Ale to je vec, se kterou momentalne nemuzeme nic delat, takze nema smysl kvuli tomu delat doma dusno.
Jinak na mensi nakupy chodime pesky s kocarem, abysme se prosly. Prochazky bez cile tady v okoli uz me moc neberou, ale sem tam teda jdeme. Nekdy vezmeme auto a popojedeme nekam dal, at je zmena. Mam rada, kdyz ma prochazka nejaky cil :D , protoze pak uz je to vylet. Ted jsem vzala Viki i na vystavu, ale v pulce jsem ji nechala vyvest :lol: (byla s nama mama, tak ji vzala ven)
Jo a tu modelinu Dito fakt nekupuj (teda pokud nas nechces v podzimnatech zasobovat veselejma historkama, kterak Kolombo rozpatlal modelinu po zdi, po sobe a pulku snedl) My jsme 2x modelinu dostali a zatim je schovana.
Doma zpivame, poustime pisnicky, malujeme, prohlizime knizky, a hlavne rozmistujeme hracky po byte.

Cassiopeia — 21. 1. 2010 11:32

já jsem na tom podobně (vycházky, atd.), 1x týdně plavání a jinak nic, ale mám strašnou radost, jak každý den vidím, že se Verunka něco naučila ... to mi vlévá život do stereotypem znavených žil :supr: ...
čára přes rozpočet trochu byla, že jsem plánovala seznámení s nějakou maminkou na plavání, bohužel jsou všechny 3 přespolní :/ ... teď je tak velehnusně, že se mi nechce ani nikam jet autem (stačí nákup a mám toho pokrk), takže se nehnem ani k babi natož k ségře a jejím dětem, až teda opadne tadyta blbá Sibiř, tak budem jezdit k babi a synovcům/neteřím plus ještě další den chci taky chodit do toho MC ... jak to tak po sobě čtu, tak jsem nic světoborného neporadila co ... ale je to tak, i když je to často ubíjející, jsou malí jen jednou (to si opakuju když už nemůžu) ... a hlavně teda čím jsou starší, tím víc věcí je baví - a z toho lze těžit
a teď jsem dočetla Petuli, u nás je to taky tak, s plácáním po zádech :P my se s manželem plácáme navzájem :lol: takže uznání jako takové mi celkem nechybí, spíš ten svobodnější rozlet momentálně :rock:

Lenďák — 21. 1. 2010 11:47

Jé holky, tak to já se přispěju s opakem :kapitulation: nám je den krátký :P
já vlastně nevím, co furt děláme, ale naprostá spokojenost :supr: ..o létě nemluvě , však víte máme firmu sezoní a se zahradou, chalupou, koupačkama , dovolenýma, v kalendáři narváno :styrka:
a ted v době  zimního volna chodíme plavat, na kafíčka s mamina na mateřských a nebo nepracujících ;) nákupy, koníčky velký ségry, kde Lála vyvede nějakou lumpárničku, chodíme dost na zahradu na lžíci -máme malej kopeček :D o letní zahradě nemluvě, máme spoustu zábavy na hraní a dovádění venku ;) doma holky vymyslí tolik, že jediné, co za den stíhám jsou zprávy a film tak leda v noci z dvd ;)
...Peťuli, jak píšeš procházky s cílem :par: nevyšla bych snad ven , jen tak a nevědět coby :jojo:
asi je to tím taky, že mám děti dvě, ale ani s Ajou jsem tenhle pocit neměla, mnoho aktivit, koníčků,  firmu, kamarádky, je to dávno, ale vzpomínky jsou spíš právě na neomezený prostor si dělat , co chci :godlike:
. Petuli :lol: :supr: ten můj taky umí kvalitně poplácat  :supr: manžel chodí domů jak kdy, na něj se taky těším,ale po prima prožitým dnu, nic nám  nechybí a po ničem víc netoužím :gloria: pohoda lahoda ta mateřská :lol: :hjarta:

petjule — 21. 1. 2010 12:21

Taky přispěju svými pocity :)

Ten stereotyp a někdy nudu, jestli to tak můžu napsat, jsem měla s prvním děckem, jenže mi bylo 21let, byla jsem blbá, dítě vlastně ani moc nechtěla (je to hnusný takhle napsat, ale prostě to tak bylo), takže jsem se starala na 100%, ale nemůžu vůbec říct, že bych si to nějak užívala, když dneska po 13-ti letech na to vzpomínám, skoro nic si z té doby nepamatuju, nějak mi to proklouzlo mezi prsty :( Těšila jsem se, až mi mateřská skončí a budu moci nastoupit do práce, přijdu mezi lidi a budu žít "plnohodnotný" život (ano, tenkrát mi to tak prostě přišlo). Možná to není hezké, ale je to tak.

Ovšem teď jsem se 14-ti měsíční dcerkou na mateřské a užívám si to na 100%. Trošku "nudnější" to bylo, když byla úplně malinká, ale od toho půl roku je to sranda, baví mě to a do práce bych nešla za nic :) Když potřebuju mezi lidi, o malou se postará přítel nebo pohlídají rodiče a vyrazíme se pobavit nebo do kina. Mám pár kamarádek, se kterýma se navštěvujeme, když máme chuť plkat o dětech a vaření :lol: Stýkám se s kolegama z práce i ostatními kamarády, i když nemají děti.
Ráno se u nás vstává tak kolem osmé, snídaně, kafíčko, poklidit, uvařit oběd, většinou ven nestihneme, až odpol. Z aktivit u nás máme plavání (to teď přes zimu nechodíme), občas zajdeme do mateřského centra, ale někdy mi ty ostatní maminky lezou na nervy :lol:, tak zase ne moc často. Stereotypní to malinko asi je, ale mě to tak vyhovuje když už mám pocit, že to je moc, udělám něco prostě jinak :) Třeba přestavím obývák :lol:
Kontakt s lidmi mi nechybí, mám ho dost, když chci. Občas jsem ráda s malou sama doma, ráda si s ní hraju nebo pozoruju, jak si hraje sama. Každý den po obědním spinkání vyrážíme ven na procházku, cestou nakoupíme menší nákup, projdeme se, teď chodíme bobovat a blbnout ve sněhu a už se těšíme domů na sváču a na kafíčko :) Večer se těšíme, až přijde tatínek z práce, každý den Kačku večer koupe a krmí, tak si odfrknu :) a když děti usnou, posedíme, pokecáme, pustíme si seriál nebo film a jdeme se tulit do peřin :) Na víkendy se strašně moc těším, protože vím, že taťka s náma bude celé dva dny doma a že podnikneme něco, na co přes týden není čas. Často se vídáme se známýma, rodičema, jezdíme na návštěvy nebo návštěvy jezdí k nám ..
Samozřejmě někdy mi chybí takový ten "jiný mozkový" zápřah, jaký jsem měla v práci, kontakt s lidmi po té pracovní stránce, svojí práci jsem milovala, ale vím, že se k ní jednou vrátím a tahle "dovolená" je mi víc než příjemná :) Taky jsem hodně ráda, že žiju ve městě, bydlíme v centru Brna. Na vesnici bych se já ukousala nudou, protože teď v zimě vyjet autem je o život a celý den tam být zavřená, tak by mi asi jeblo :lol: Někdy mi stačí jen ty cizí lidi kolem mě, hlavně že nejdu po pusté prázdné ulici.
A s tím poplácávním po zádech .. tak to vůbec neřeším. Přítel mi dost často říká, jak se o ně krásně starám, že to všechno tak hezký zvládám, domácnost, dvě děti .. mně to přijde zívačka, ale on by to prý nezvládl, takže mě dokáže ocenit:lol::lol: A mně to stačí, nepotřebuju víc .. nebo nějaký pocit, že jsem nepostradatelná, necítím se méněcenná, naopak.
Jak píše Lenďák, i nám je den krátký. Někdy mě až děsí, jak to rychle utíká .. trošku bych to zpomalila všechno.
Možná to vypadá, že jsem na své druhé starší dítko úplně zapomněla, to vůbec ne, je s ním práce dost, škola a podobně, ale je to puberťák a naší přítomnot příliš nevyžaduje. Zúčastňuje se všech našich návštěv, akcí, i když někdy nerad, ale na procházku s kočárkem ho samozřejmě nedostaneme :)

Momentálně plánujeme ještě jedno miminko, takže do práce se ještě nevrátím a ani nechci :) Jsem takhle skutečně spokojená. Podotýkám, že je mi 34 let, před pěti - deseti lety bych to možná měla jinak.

topazio — 21. 1. 2010 12:22

Já rodičovskou prožívám docela dobře. I když musím napsat, že občas to je pořádný stereotyp. S Matýskem chodím každou středu na plavání, někdy i jiný den. Chodíme ven na procházku. Každý den se raduji s neuvěřitelných pokroků Matýska. Hodně mu čtu, hraju si s ním. Dokáže si hodně hrát i s dětmi. A je hodně přátelský. Skoro vůbec se nestydí před cizími lidmi :D .

Chodíme ven s kamarádkami. Od února si jdu oprášit angličtinu, ta ze střední už mi nestačí, tak budu chodit na kurz, abych si pak za čas mohla udělat státnici. Příjemná změna. Začnu také s Matýskem chodit do mateřského centra. Další příjemná změna. A později budu s Matýskem taky chodit na cvičení s batolaty :) .

Manža je přes den v práci, přijede vždy odpoledne, a pak se Matýskovi  věnuje on, tak mám taky trochu času pro sebe :D .

bajaja — 21. 1. 2010 12:35

Ahoj
tak ja pridam pohled trochu z jine strany.

Musim rict, ze vam vsem, co travite cas s detmi a zazivate stereotyp, hodne zavidim. Do prace chodim od S. tri mesicu, napred jen na par hodin v tydnu, ted ctyrikrat tydne sest hodin (od 9 do 15)
Vsechny aktivity pro deti jsou pres den, nestihame zadne cviceni, kresleni, zpivani, tancovani, materske centrum... jedine co zvladame, je plavani a to od pul osme rano, coz je ted v zime poradne krusne....

Deti jsou male a chteji si s nami hrat a travit volny cas jen par let, je to klise, ale uzivejte si to.... ani pochvala od sefa ani vyplata na uctu mi nevynahradi chvile, kdy si muzu hrat se Sofinkou.

petjule — 21. 1. 2010 12:48

bajaja napsal(a):

Deti jsou male a chteji si s nami hrat a travit volny cas jen par let, je to klise, ale uzivejte si to.... ani pochvala od sefa ani vyplata na uctu mi nevynahradi chvile, kdy si muzu hrat se Sofinkou.

Pod takový klišé se já podepisuju ! :supr:

mishasha — 21. 1. 2010 13:15

Tak nejdřív jsem měla v úmyslu si tady pořádně postěžovat ;) , ale po přečtení příspěvku od Bajaji si to ušetřím..vlastně jsi to vystihla a s tím klišé souhlasím :jojo: ..je fakt, že práce, výplaty a šéfa si naše generace bude užívat minimálně do 70ti, tak konkrétně s tímhle vlastně není kam spěchat :supr: ..ale to je asi :offtopic:

Jinak Ditu, se zpestřením asi moc neporadím, děláme takový ty běžný věci - plavání, sokol, procházky.. mě trochu ten stereotyp "zlepšilo" to, že jsem si nabrnkla dvě kamarádky se stejně starýma dětma a různě se navštěvujeme..to je docela fajn.

Nick3594 — 21. 1. 2010 13:19

Vzhledem k tomu, že jsem starší maminka, tak práce atzv. rádobyúspěchů a poplácání po zádech jsem si užila dost. Nakonec jsem zjistila, že tohle všechno má nesmírně jepičí život. Vzhledem k tomu, že jsem byla na rizikovém, tak jsem byla od začátku těhu doma, takže doma už jsem 2 1/4 roku. Stereotypní mi to přijde stejně tako jako když jsem chodila do práce, a stejně jako v práci člověk občas zažije milé setkání, milé překvapení. Jediné co mi nesmírně chybí je volný čas, který bych si strávila po svém. Bohužel hlídání nemáme, takže buď vyrážím já a hlídá přítel, nebo on a hlídám já. Moc mi chybí vyrazit společně do kina, pobavit se s přáteli, dojít si třeba na bowling. Čas pro sebe si vysloveně kradu a přiznám se, že mi chybí si v klidu posedět u kafe, knížka už ani nevím co je. Holt ty babičky a dědečkové nám chybí, ale což nadělám. Je to takové jaké to je a já jsem šťastná, že toho prcka mám. Protože věřte, že v práci, když se za vámi zaklapnou dveře si na vás nikdo ani nevzpomene a úspěch v práci je pojem velmi velmi relativní. Zažila jsem veleúspěšné šéfy, kteří byli ze dne na den odstraněni, lidi, kteří se z úspěšných managerů rázem stali nepohodlnými a lidi, kteří celý život pracovali pro firmu najednou nadbytečnými nebo s nedostatečnou kvalifikací. Stačí mi občas zajít do práce a rázem mě veškeré chmury přejdou.... Veselý smích prcka pro mně znamená mnohem víc, protože mi tím dává najevo, že je šťastný a spokojený a to je to maximum, co mu můžu dát.

Berka — 21. 1. 2010 13:24

Dituš - hezké téma, myslím, že tuhle otázku si občas klademe každá..

Tak i já občas poci´tuju stereotyp a cítím se jakož nevyužitá... nicméně jsem samozřejmě hrozně ráda s prckem doma a užívám si, jak pořád dělá a umí něco nového..
Ale jinak se už taky těším do MC, až bude větší, aby se potkával víc s dětma svého věku.

ale přesto už i mě napadla myšlenka na nějakou práci... a nebo, v posledním týdnu mě napadla znova otázka VŠ - a to dálkově... což by se možná dalo zvládnout... už jsem před těhu byla i přijatá, ale musela jsem to kvůli neschopence při rizikovém zrušit... te´d mě to zas láká, prostě mám pocit, že za tu dobu doma všechno zapomenu - odborné i jazykové.. ach jo...

Holky, studujete některá? dá se to s prckem?

bajaja — 21. 1. 2010 13:27

Berko, ja studuju a uprimne se tesim, az to dodelam. Kombinace Sofinka + prace + skola je teda az dost.... ucim se jen v noci a obcas se mi taaaaaaaaak nechce :D

bensi — 21. 1. 2010 13:30

Všem spokojeným maminám gratuluji, kolem mne jsou také samé mámy, co se v mateřství totálně realizují. Ty, co to tak nemají, se na bbnetu nevyskytují často (neb se ralizují přece jinde a na kecání o plenách nemají čas :D), takže Dito, super, že jsi napsala!!

Osobně mi nepřipadá nějak zvlášť ralizující pro studovanou a inteligentní ženu utírat zadeček a mávat chrastítkem. Citově to je nádhera, ale intelektuálně ubíjející. Co si budeme povídat.. toť můj názor. A jsou zde okolnosti, které to zhoršují (a to jsou přesně okolnosti Dity a spol)
- chybějící rodina okolo - bydlíme v zahraničí, jiném městě..
- hodně pracující tatínek - my ho vidíme jen o víkendu
- kamarádky zaměstnané apod
- dětské nemoci

No zkuste si být sami ve dvou vydržet zavřený doma bez tatínka a jediný návštěvy (kdo by to chtěl od prcka chytnou, že) tak tři týdny.. nebo se zeptejte maminek dvojčat..

Dito, stereotyp prostě k tomu asi patří, pracujte na jesličkách, dělej něco pro sebe, zkus MC a kluby, nebude to tak hrozný.. taky by se mi líbilo pracovat na částečný úvazek a pak si odpoledne prcka užít, ale do října už není daleko a pak půjde do školky..

Lenina2 — 21. 1. 2010 13:33

Tak já u Máti taky dodělávala VŠ a bylo to super. Doma se mi líbilo a líbí, ale je fakt, že když jsem měla jen Máťu, tak jsem 1x za 14 dnů vyrazila do školy mezi úplně jiné lidi a to si člověk dáchne. Taky jsem se hodně věnovala psovi, takže výcvik, výstavy, závody a tam se taky člověk dostane mezi jiné lidi než jsou jen ženské na mateřské.

Teď už nemám ani pocit, že bych potřebovala vypadnout. Když jsme zdraví, tak 1x až 2x týdně jezdíme do MC, taky tu mám dost často návštěvy nebo jsme na návštěvě my. 2x týdně výcvik psa a fakt nějak nemám pocit, že se nudím. Naopak si to doma užívám.

Asi by to chtělo víc kamarádek a přidat nějaké další aktivity. Myslím, že taky téhle náladě moc nepřidá zimní počasí, vydrž do jara a určitě bude lépe.

Berka — 21. 1. 2010 13:42

Baji, Leni - díky za názor na školu, vím, že by to byl bič na mě a že pak budu nadávat, až budu po nocích šrotit... ale fakt mám strach z toho zakrnění a jen tak si vzít skripta a učit se - to mě nebaví :(

no, uvidím, ještě je pár měsíců čas na rozmyšlení...

Jinak je mi jasný, že žít bez rodiny v zahraničí a tatínka vidět jen večer a o víkendu a nemít babičky a dědečky, tak se asi picnu. Naštěstí máme hlídání, takže občas si můžem vyrazit i na ples nebo na bowlas nebo tak prostě.

Obdivuju ty maminky, které to zvládají bez hlídání a ještě třeba v cizí zemi bez dobrých kámošek...

lenkaB — 21. 1. 2010 13:52

Beru, jen k Tvé otázce - pokud máte nějaké hlídače, neváhej a jdi do toho :) moc ráda občas vypadnu mezi lidi, kteří mají jiné starosti, než kde jsou jaké pleny v akci, jaké očkování máme před sebou atd. :lol: jenže u nás je to trochu o h.bu díky tomu, že sice babičky máme (ani ne moc daleko), ale prostě z jejich strany zájem o hlídání není (za celou dobu si malou vzala P.mamka jednou na procházku a to ještě asi 20-ti minutovou kolem paneláku a už mi ji vracela, že neví, co s ní; o mé mamce ani nemluvím...), takže na všechny zkoušky, povinné hodiny, přednášky apod. si buď beru malou s sebou (to jsem udělala asi jen 2x, kdy mi ji při zkoušce hlídala kamarádka ve studovně, ale byly to nervy :dumbom: ), nebo si P. musí brát volno v práci... což jde, pokud je to jednou za 2-3 týdny, ale ve zkouškovém je to mazec :dumbom: ale jinak škola se určitě zvládnout dá, pokud jsi ochotná vzdát se pár hodin spánku :lol:  a je to moc příjemný relax :) a určtiě mnohem mín náročné, než třeba práce při MD :)
a pokud bys to nějak nezvládala, nebo Tě to nebavilo - ukončit, nebo přerušit školu můžeš vždycky :D

Slniečko — 21. 1. 2010 14:07

bensi napsal(a):

Všem spokojeným maminám gratuluji, kolem mne jsou také samé mámy, co se v mateřství totálně realizují. Ty, co to tak nemají, se na bbnetu nevyskytují často (neb se ralizují přece jinde a na kecání o plenách nemají čas :D), takže Dito, super, že jsi napsala!!

Osobně mi nepřipadá nějak zvlášť ralizující pro studovanou a inteligentní ženu utírat zadeček a mávat chrastítkem. Citově to je nádhera, ale intelektuálně ubíjející. Co si budeme povídat.. toť můj názor. A jsou zde okolnosti, které to zhoršují (a to jsou přesně okolnosti Dity a spol)
- chybějící rodina okolo - bydlíme v zahraničí, jiném městě..
- hodně pracující tatínek - my ho vidíme jen o víkendu
- kamarádky zaměstnané apod
- dětské nemoci

No zkuste si být sami ve dvou vydržet zavřený doma bez tatínka a jediný návštěvy (kdo by to chtěl od prcka chytnou, že) tak tři týdny.. nebo se zeptejte maminek dvojčat..

Dito, stereotyp prostě k tomu asi patří, pracujte na jesličkách, dělej něco pro sebe, zkus MC a kluby, nebude to tak hrozný.. taky by se mi líbilo pracovat na částečný úvazek a pak si odpoledne prcka užít, ale do října už není daleko a pak půjde do školky..

Bensi,omlouvam se,ale ac to mozna sem tam nevypada,tak bych to nedokazala napsat lepe nez Ty a plne s Tebou souhlasim. Jsem tu v satelitu take sama bez rodiny a pomoci babicek,pritom obe uz jsou v duchodu,ale dalka a i uz maji rady svuj klid jim brani. Mrzi me to kvuli Matyskovi,ale nic s tim nenadelam. Touzila jsem se take vratit do prace,bohuzel mi ji i pres moji snahu pracovat pro zamestnavatele z domu uz od pul roku ditete nezabezpecila,hledala jsem v okoli jakoukoliv poradnou vypomoc ci zkraceny uvazek,nerealne a na skolku ve 3 letech mohu zapomenout,proto i rozhodnuti poridit Matyskovi sourozence. Ac me mozna nektere maminky nepochopi,nedovedu si to predstavit,ale jedinacka jsem nechtela a okolnosti jsou proste dane, sve dite miluji, venuji se mu maximalne,co je v mych silach,ale uvnitr trpim jako zvire. Vsechny maminky v okoli,co maji funkcni babicky jsou uz od 2 let svych deti v praci,takze jsem tu i hodne sama. Nekdy je lepe,nekdy hure, ale rikam si,jednou na to budu s usmevem a slzou v oku vzpominat,zivot bez ditete si uz nedokazu predstavit a je pravdou,ze je ted pro me vice smysluplny i kdyz me hrozne separuje od lidi a prace,kterou jsem mela rada,podotykam,ze nejsem karieristka. Co ale musim priznat a je to horsi nez separace je nedostatek financi, na to nejnutnejsi mame,ale opravdu jen na to a to me mozna mrzi a stresuje daleko vic nez samotne dite. :(

host5522 — 21. 1. 2010 14:07

bensi napsal(a):

Všem spokojeným maminám gratuluji, kolem mne jsou také samé mámy, co se v mateřství totálně realizují. Ty, co to tak nemají, se na bbnetu nevyskytují často (neb se ralizují přece jinde a na kecání o plenách nemají čas :D), takže Dito, super, že jsi napsala!!

Osobně mi nepřipadá nějak zvlášť ralizující pro studovanou a inteligentní ženu utírat zadeček a mávat chrastítkem. Citově to je nádhera, ale intelektuálně ubíjející. Co si budeme povídat.. toť můj názor. A jsou zde okolnosti, které to zhoršují (a to jsou přesně okolnosti Dity a spol)
- chybějící rodina okolo - bydlíme v zahraničí, jiném městě..
- hodně pracující tatínek - my ho vidíme jen o víkendu
- kamarádky zaměstnané apod
- dětské nemoci

No zkuste si být sami ve dvou vydržet zavřený doma bez tatínka a jediný návštěvy (kdo by to chtěl od prcka chytnou, že) tak tři týdny.. nebo se zeptejte maminek dvojčat..

Dito, stereotyp prostě k tomu asi patří, pracujte na jesličkách, dělej něco pro sebe, zkus MC a kluby, nebude to tak hrozný.. taky by se mi líbilo pracovat na částečný úvazek a pak si odpoledne prcka užít, ale do října už není daleko a pak půjde do školky..

naprosto souhlasím :)

Jsem ráda, že mám zdravé dítě, a spousta chvilek opravdu stojí za to, a jsem ráda, že jsem je mohla prožít. Ale prostě neumím upozadit sama sebe a svoje potřeby, nejsem na to ten správný typ. Rozepisovat víc se raději nechci. :) Žijeme s malou samy, takže jsme spolu samy od rána do noci, od pondělí do neděle. Když vidím kostky nebo obrázkovou knížku, dostávám husí kůži :D :D Možnosti volnočasových aktivit pro děti sice jsou, ale i to je po čase stále totéž a navíc, když člověk něco podniká často a pravidelně, stojí to nemálo peněz :rolleyes: Bohužel nemůžu pracovat z domova, ani na poloviční úvazek, i s prácí na plný úvazek se to teď zkomplikovalo.... Ale je mi jasné, že za pár let budu vzpomínat, jak to tenkrát, když jsem byla doma, bylo super ;) :D

misha88 — 21. 1. 2010 14:08

.

Berka — 21. 1. 2010 14:27

lenkaB napsal(a):

Beru, jen k Tvé otázce - pokud máte nějaké hlídače, neváhej a jdi do toho :) moc ráda občas vypadnu mezi lidi, kteří mají jiné starosti, než kde jsou jaké pleny v akci, jaké očkování máme před sebou atd. :lol: jenže u nás je to trochu o h.bu díky tomu, že sice babičky máme (ani ne moc daleko), ale prostě z jejich strany zájem o hlídání není (za celou dobu si malou vzala P.mamka jednou na procházku a to ještě asi 20-ti minutovou kolem paneláku a už mi ji vracela, že neví, co s ní; o mé mamce ani nemluvím...), takže na všechny zkoušky, povinné hodiny, přednášky apod. si buď beru malou s sebou (to jsem udělala asi jen 2x, kdy mi ji při zkoušce hlídala kamarádka ve studovně, ale byly to nervy :dumbom: ), nebo si P. musí brát volno v práci... což jde, pokud je to jednou za 2-3 týdny, ale ve zkouškovém je to mazec :dumbom: ale jinak škola se určitě zvládnout dá, pokud jsi ochotná vzdát se pár hodin spánku :lol:  a je to moc příjemný relax :) a určtiě mnohem mín náročné, než třeba práce při MD :)
a pokud bys to nějak nezvládala, nebo Tě to nebavilo - ukončit, nebo přerušit školu můžeš vždycky :D

Leni - díky moc za odpověď, něco takového jsem v hloubi duše potřebovala slyšet!! :) že to jde, a dokonce i když to s hlídáním není až tak valné ;) Fakt teda obdivuju, jak to zvládáš!! a navíc - pořád optimistka, to se mi líbí! :)

Já to taky tak vidím, že právě to bude prostě jinej zdroj povinností a že přijdu zas i na jiné myšlenky, než ty, co jsou spojené s maminkováním.
A fakt to není o tom, že bych nechtěla být s malým pořád, ale vlastně by to bylo do budoucna i pro jeho dobro, co se pak výdělků týká apod.

Zuzii — 21. 1. 2010 14:59

Snažím se zorganizovat si týden tak, abych každý den něco "musela". PO chodíme cvičit s ostatníma dětma - schválně jezdím přes půl města a pak zpravidla navštívíme babičku. Ve ČT jezdíme plavat a zbývající dny něco zařizuju: nákup - ve vzdálenějším obchodě, poštu nebo "otravujem" kamarádky s malýma dětma - hezky jednu po druhé :lol: nebo je pozvu k nám. Samozřejmě nezbytný kolotoč úklid-přebalování-krmení-spaní, občas doktor. Hlídání nemám. Líbilo by se mi mít trochu času pro sebe a tak aspoň jeden půlden v týdnu pracovat - mám pocit, že jsem profesně zakrněla. :/

Izi — 21. 1. 2010 15:23

Jak prožívám mateřskou? Teď dost hekticky :lol:
Když byl jenom Jenda tak to občas stereotyp byl i s těma kroužkama, navíc to jsou zábavy pro něj, pro mě už tak moc ne, protože neustálý žvatlání o plínkách v kolektivu dalších 10 mamin se mi už někdy zajídá...
Před porodem jsem si plánovala jak budu aktivní, dám si kurzy angliny nebo španělštiny, zkusím školu, možná i něco málo externě vypomůžu do práce, ale pr.dlajs, nějak jsem zjistila, že jsem doma v "stereotypu" vlastně spokojená, protože porád mám před sebou ještě pár desítek let úplně jiných činnosti než ty plíny, takže si je užívám. Tímto se podepisuji pod příspěvek Fidorky :supr:
Pracovně jsem se realizovala ažaž a dítě vlastně bylo plánované i tak, že si chci dát "relax" od poplácávání...
Každopádně s druhým tedy žádný sterotyp nezažívám, je to hektický až moc :D tak možná zkuste další děti :lol:
ale i tak se snažím o aktivity - plavání, yamaha školička, mateřské centrum, různé akce v rámci MC-maškarní, mikulášská apod., procházka musí být každý den... ale jinak to nějak nehrotím, snažím se dělat, co je zrovna třeba nebo máme náladu... ale myslím, že s dětma to ani snad jinak nejde než stereotypně, pokud tedy mamina nedělá "nic pro sebe" (škola, práce apod.)
Je fakt, že zimní období je někdy ubíjející... v létě je to pohoda, to jsme každý víkend na výletě a je těch činnotí k mání více, ta zima k tomu stereotypu svádí mnohem víc :(

Sterotypu zdar :D a nenechte se jím vyvést z míry, děcka odrostou fakt neuvěřitelně rychle a budem ještě rády vzpomínat :)

petjule — 21. 1. 2010 15:55

Izi napsal(a):

Každopádně s druhým tedy žádný sterotyp nezažívám, je to hektický až moc :D tak možná zkuste další děti :lol:

Myslím, že zrovna zakladatelka vlákna má dětí tak pětadvacet :lol::lol::lol:

Večerka — 21. 1. 2010 16:12

Ahoj, tak já mám doma kromě prcka taky už odrostlého školáka, je mu 13 let. Takže trávím dopoledne a částo odpoledne s malým sama. Je pravda, že určité věci se každý den opakují, ale snažím se s malým zabavit hraním, zapojit ho, když dělám domácí práce,  že mi podává kolíčky, nebo vyndává příbory z myčky, je to sice na dlouho, ale je to něco jiného, než hračky a zabaví ho to. Jinak se navštěvujeme s kamarádkami, které mají stejně velké děti. Chystáme se zase chodit do cvičení. Dopoledne už chodíme pěšky po nákupech, aby nám to lépe uteklo, a taky se unavil a chvilku po obědě zchrupnul. Odpoledne jdeme většinou taky ven, a občas ho vnutím většímu bráškovi na hraní. Jinak se těším na jaro, že budeme trávit více času venku a mezi dětmi. U straršího syna jsem studovala vysokou, dostala se více mezi lidi, ale bylo to fakt náročné, tak si to teď užívám. Jinak jsme si s manželem slíbili, že když už je malý hlídací a prarodiče jsou tak hodní, tak jednou za měsíc spolu něco podnikneme bez dětí, člověk pak vypne a zase je fajn.... Ale patřím k maminkám, které dají prcka na hlídání, a stejně pořád myslím, jak se má, jak mu je, ikdyž vím, že je o něj dobře postaráno...:dumbom:

akar — 21. 1. 2010 16:56

Berka pokud mas hlidani, tak se na skolu muzes s klidem vrhnout ;)
to muzu jen tise zavidet - obe babicky pracujici a jedna 220 a druha 540km - bydlime zde pouze 2 roky, tak znam tak max 3 sousedky (a i za ty jsem rada, ze obcas pokecam), proto jsem rada, ze existuji krouzky, kam s malou vyrazim. Kamaradky jak jinak zamestnane a kdyz se stavi 3x za rok, tak je uspech. Tata chodi domu mezi sestou a sedmou vecerni :( . Radeji ani nepremyslim, jak to bude dal - do skolky mi malou vezmou nejdriv v peti letech a jak to bude s moznym nastupem do prace netusim (jen vim, ze muj zamestnavatel neposkytuje nahradni volno do 4let veku ditete a zkraceny uvazek je utopie) no a ve finale i kdyby mi na krasne malou do skolky vzali - skolka funguje pouze do pul pate a moje i manzova pracovni doba je od 8-16:30 (s dojezdem do hodiny) :( - no radeji si uzivam ty chvile s malou a ted co se narodi druhe, o stereotypu nebude ani rec a kde, jak a zda pak budu pracovat se uvidi pozdeji.

bensi — 21. 1. 2010 20:02

Yellow, to máš stopro pravdu, i ty aktivity jsou po čase na nic.. jinak pro úsporu dobrovolničím v našem MC, kluk si pohraje, pohlídám dětičky a mám z toho ještě výhody (třeba vstupenka do zoo zadáčo).. jo a být bez tatínka, tak je dítko v jeslích a já v práci (bychom neutáhli hypotéku na byt) nebo v Bohnicích :D

Sluní, písla jsem ti k nám..

Michelle83 — 21. 1. 2010 22:40

Tak jsem si to tu pročetla, holky, a jsem ráda, že ten pocit stereotypu nemám jen já ;) ačkoli u mně se tento prolíná i s tím, že nic nestíhám :P když zrovna prcek nespí nebo není s dědou na procházce, tak nemám šanci cokoli udělat :dumbom: ale to se časem určitě zlepší, doufám...
my bydlíme na vesnici, takže procházky bez cíle jsou na denním pořádku (naštěstí mám dědečka, který hrozně rád vozí) a jiné aktivity veškeré žádné, takže už se děsně těším až bude tepleji a budeme zas moct být víc venku...
u nás je velká sláva, když vyrazíme do města s prckem třeba na nákup, hned je změna a hned je zase veseleji :lol:
každopádně taky musím okouknout, jaké jsou možnosti cvičení apod. v okresním městě. ale nemáme to do města zrovna blízko, tak je to všechno takové komplikovanější
Mám obrovskou výhodu, že máme skvělé babičky a dědečky (ti jedni jsou už v důchodu, takže k dispozici neustále), pohlídají, kdykoli potřebujeme, pomůžou s čímkoli...takže se od léta chystám na pár hodin i do práce...práce mi nechybí, to ne, spíš se toho trochu bojím :rolleyes: , ale slíbila jsem mamce pomoc s firmou a penízky navíc se taky budou hodit ;)
takže nějak překonat to pochmurný zimní období a bude líp ;)

PeťuleBambule — 22. 1. 2010 1:05

Skvele tema Dito :supr:

Myslim, ze stereotypu v materstvi se hold zadna obcas nevyhneme. Proste to k tomu patri a je jen na nas jak se k tomu postavime. Ja si ji docela uzivam, tesim se z kazdeho dne, pac ty pokroky, ktere vidim u sveho syna jsou proste uzasne a kdybych s nim tenhle cas travit nemohla, bylo by mi to hodne lito, ze jsem o nej prisla. I kdyz dny jsou pomerene stejne co se cinnosti tyce (hlavne ted v zime), tak z pohledu dovednosti prcka az tak stejne nejsou a vzdy me necim prekvapi, rozesmeje, nazlobi atd.  A tim vsim pak pro mne ty dny stereotypni byt prestavaji. V dubnu k nam pribude druhe stesticko :hjarta: a ja uz se na to strasne tesim. Bude to sice tezke, ale verim, ze si to budu uzivat. A nejvic se tesim nato, az v cervnu udelam statnice a budu si moct uzivat ratolesti o to vic. Skola je supr vec k tomu, abych pri materske nezakrnela a muj mozek premyslel i nad necim jinym, a take jako moznost do budocna lepsiho zamestani, ale zase vseho s mirou, ze :D Ale vim, ze jak ji dokoncim, par mesicu si budu uzivat sladkeho "neuceni", ale stejne pak zase zacnu uvazovat bud o doplneni vzdelani (stanice anglictiny) nebo take nejaek sprotovni vyziti (instrukt. kurzu spinnigu), proste neco. Do skoly se ucim po vecerech, nocich, kdyz mam zkousky hlida vetsinou manza obcas tchani, ale ti jsou aktivni duchdoci, takze ackoli bydlime ve stejnem baraku, moc se na ne nemohu spolehat. Mi rodice bydli na Slovensku, takze taky zadna pomoc, ale zatim to s manzou zvladame v poho. Ale je fakt, ze tahle zima uz me s..e a nemuzu se dockat jara, a s nim prijde i lepsi nalada, napady, moznosti atd. S kolegynema s prace chodivame do hospy slavit narozky, zacatek leta, konec leta, konec roku :D Proste se min jednou za dva mesice sejdeme a poklabosime, obcas si zajdu k holici, na kosmetiku, obcas s manzou do kina, kdyz jsou zrovna tchani doma, ale to vetsinou dostanou chuvicky, pac je vecer a maly chrupka :) Na sport momentalne nemam ani cas ani fyzicku :), ale po porodu se urcite budu snazit neco delat.

Ale prispevek Fidorky je fakt trefny, obcas mi tohle probleskne hlavou, ale pak si zase reknu, ze to v te praci taky nebylo vzdy ruzove a taky me to tam obcas stvalo a tak jsem rada, ze mam ten nas poklad a muzu s nim travit tolik casu, pac to, jak rychle roste me desi a rikam si, ze si to opravdu musim uzit dokud to jde. Pracovat pak muzu pozbytek zivota a na tohle obdobi budu jen se slzami v ocich spominat. :hjarta:

Svedka — 22. 1. 2010 8:46

Bajajo :supr: příspěvek ...
Já jsem od 9/2009 zpět v práci po mateřské a stereotypní mi to přijde až teď :( smrsknout všechny aktivity co jsme denně vyváděly do víkendu a ještě se sejít s přáteli je fakt náročné. Přes týden to vypadá tak, že ráno úprk jesle - práce, odpo úprk práce - jesle a domů, po cestě občas nákup :/ přijdem domů a je tma. Občas uvařit, občas si jen hrajem co T. vymyslí (pexeso, modelína atd.) občas si jen přečtem nějakou pohádku, povalujem se a užíváme vzájemné blízskosti.
Pamatuju si když jsem na MD nastoupila, jak jsem byla zoufalá první půlrok a chtěla jsem zpátky do práce, nakonec jsem nastoupila až za dva a půl roku od porodu, ale v tom nejlepším :) (co se prcka týče). Nevím kam jsem se "hnala" a co jsem v práci čekala, je to děs, ale peníze jsou potřeba, protože jsme samotné baby a musíme se o sebe postarat ;) Ale jsem fakt ráda, že jsem nastoupila až teď a ne v těch 6ti měs. dcerky, dneska bych se za to fackovala a vyčítala si to, protože bych se ochudila o to nejkrásnější.
Takže dovedu pochopit nudu s mimčem cca do těch 6 - 8 měs. kdy více méně je to jen o přebalování, krmení a uslintaném ksichtíku, ale pak???? nerozumím jak se může někdo s prckem nudit, vždyť je tolik možností .... užívejte si to dokud to jde abyste pak v práci nelitovaly, jak to uteklo a nic jste neprožily :pussa:

Nick3594 — 22. 1. 2010 12:24

To mě kroužky vůbec stereotypní nepřijdou. Na plavču se učíme stále nové věci, teď jsme začali používat i nové pomůcky a protože taky občas nahrazujeme, tak jdeme k jiné paní cvičitelce, ta má zase jiný program, takže je to fakt prima ;). Na cvičení je to také pokaždé něco jiného, navíc teď už chodíme pro velčáky :lol:, takže už máme půlhodinku tvořivosti, dnes jsme dělali sněhuláka, je to sice spíš práce pro maminky :D, ale děti se při tom fakt nenudí. No uznejte, patlat lepidlo po stolku, kvedlat ho v panákovce, to doma prostě nemá :supr:. My chodíme i v zimě hodně ven a od té doby co chodí sám, tak je to prima. Kopeme si hroudy sněhu, hrajeme na schovku a bafáme, já se přiznám, že si hraju fakt ráda :lol: :rodna:. Asi to bude tím, že stárnutím člověk dětinští :jojo:. Práce mi vůbec neschází, spíš si popovídat s bývalými kolegyňkami. A buzerace z práce mi fááákt nechybí ;). Za největší opruz považuji doma vaření a neustálé poklízení hraček, ještě navíc když se prcek v jídle ponimrá a sní sotva třetinu :dumbom:, ale jíst se musí a za chvíli bychom se museli kvůli bordelu vznášet :lol:. Prostě já jsem doma ráda a jediné co bych přivítala jsou větší sociální kontakty a více času pro sebe a partnera. No ale ono to asi fakt bude tím, že vysokou jsem dostudovala před 17 lety, v prac. procesu jsem strávila 16 let, zahraniční projekty, práce od rána do večera, peníze jsem si za tu dobu našetřila,  takže trocha stereotypu mi fakt nevadí. ;)

topazio — 22. 1. 2010 12:27

Mě taky kroužky nepřijdou stereotypní. Až bude Matýsek starší, tak se určitě do nějakého přihlásíme. Plavčo Matýsek miluje, je doslova jako ryba ve vodě :D .

potvurkapodivna — 22. 1. 2010 13:20

Fakt zajímavý téma. První půlrok Niki života jsem bydleli ve městě, chodily jsme plavat, kočátkovat se Švédkou. Pak jsme zatoužili po klidu vesnice a baráčku a přestěhovali se. Vesnice o 50 obyvatelích bez ochodu, hospody, bez dopravního spojení :lol: V létě je tu nádherně, zimy jsou dlouhé. Plavčo jsme pak vypustily kvůli zdravotním problémům, v MC jsem byla jednou a stačilo mi to :vissla: Občas se tu vídámě s jednou rodinou, ale tak max, jednou do měsíce. Taky mi to občas přišlo trochu jako nuda, ale jsme mobilní, takže není problém sednout do auta a vyrazit někam. Máme jdnu "hlídací" babičku, která ovšem razí teorii, že dítě má být především s matkou :lol: Tatínek se nám většinou vrací, když už děti spí a přes víkend je potřeba udělat spoustu věcí :dumbom: No ale co máme Sofi, tak se rozhodně nenudím, trpí na prdy, takže jsem zaměstnaná až až :lol: Takže barák, pes, dvě děti, chlap pořád v čudu a práce z domu a den mi nestačí :vissla:
Když jsem šla na MD, tak jsem si nedovedla představit, co si beze mě v práci počnou :lol: Kdybych neměla Sofi, v pondělí by mi skončila mateřská a šupala bych do práce :usch: Já tomu domácímu životu přicházím pořád víc a víc na chuť :supr:

Spina — 22. 1. 2010 20:10

Tak můj normální den na md je taky celkem stereotypní. Vstáváme kolem osmé, snídaně..jdeme na nákup, pak oběd, malá jde spát..po spaní svačinka..jdeme ven, nebo si hrajeme. V létě je venku na terase a zahradě..

Bydlíme na menším městě, MC tu je, ale zatím jsme tam nebyly..plavaní tu není, ani tu nemám žádnou kamarádku maminku.. když je teplo, tak jsem často chodila s malou na brusle..letos už to bude asi horší, už nechce být v kočárku.

Když se malá narodila, tak jsem dálkově dodělávala 4.rok VŠ, takže celý poslední pátý rok jsem už studovala s ní. Jak byla miminko, tak to bylo v pohodě..pak už to bylo horší, státnice jsem dělala v září, a to bylo malé 14 měsíců. (a nejvyšší čas to byl ) S hlídáním to bylo celkem v pohodě, školu jsme pak poslední dva roky měli jen cca 5x za semestr v SO a v NE..nicméně jsem návštěvy přednášek minimalizovala na nejnutnější... :D, když byla přítomnost povinná.  Jinak pořád na MD pracuji na půl uvazku z domova + jsem 1-2 dny v kanceláři. (cca5-7hodin). To mi hlídá mamina (není ještě v duchodu, ale muže si práci přizpusobit). No a tou prací se mi ten mateřský stereotyp příjemně rozbíjí...jeden den v práci mi stačí, abych se zase na druhý den těšila na malou...a obráceně..když už jsem z malé na palici...tak ráda jedu do práce. Taky mi vyhovuje, že je malá na babičku už od mala zvyklá, a nemá jakýkliv problém tam být.  Den kdy jsem v práci je náročný..malá normálně spí tak do 8:15, takhle ji musím ráno budit..převézt k našim....pak jet do práce ... odpoledne zpět..no většinou jsem ten den tak unavená..že pak dva dny další si užívám toho stereotypu :D:D

Největší obavu mám z toho, že až malé budou tři..a já budu muset do práce na celý týden :dumbom::dumbom: ..no snad to nějak vymyslím..ještě mám víc než rok :gloria:

Petruse — 22. 1. 2010 20:53

Možná budu trapná :lol: .
Ale doma jsem byla v kuse 8 let a když se mě někdo zeptá , jaké to bylo tolik let doma s dětma ,řeknu " pro mě to byly nejkrásnější roky života """

KatjaCat — 24. 1. 2010 23:35

Taky jsem pracovala, co nejdýl to šlo, dokonce jsme s gyndr posunuly termín porodu skoro o 14 dní abych mohla být dýl v práci. Rodila jsem přesně na termín podle ovu, tak jsem si mateřskou před porodem "užila" jen 4 týdny. A říkala jsem si, jak hned po těch "povinnejch" x týdnech kdy se bere PPM půjdu naplno do práce :D:D:D:D, dneska se tomu směju.
Sice je to stereotyp, ale příjemnej. Ráno vstáváme kolem osmé, pak si většinou pustíme nějakou dětskou "hudbu" a zpíváme a říkáme básničky, když nemrzne a nehrozí pád na ledu, tak chodíme v Manduce na procházky. Když Anička spí, tak většinou něco ukuchtím, uklidím nebo si jen tak surfuju na netu. Je fakt, že mi to občas leze na mozek, ale naštěstí jsem od vánoc začala chodit na poloviční úvazek do práce, s tím, že to mám 50:50 kancl x home office. Takže mám i zpestření v podobě sociálního kontaktu a nezlenivění šedé kůry mozkové :dumbom:. Ale pořád ještě v pohodě to všechno stíhám taky díky skvělýmu manželovi, kterej vlastně Aničku odpoledne když bývám v práci hlídá.
Bydlíme na vesnici, takže máme taky ty vycházky bez cíle, ale nastěhovali jsme se teprve před 2ma měsíci, tak je stále co objevovat. Až bude Anička větší, tak se budeme chodit dívat na koníčky, ovečky a kozy... už se moc těším jak na ně bude koukat. Manžel plánuje na jaře slepice a králíky :P. Zatím tu nikoho moc až tak neznáme, jen jedny sousedy taky přistěhovalce a mají teď minimimi a jsou naštěstí stejná krevní skupina.
2 z mých lepších kamarádek teď mají konečně čerstvé prcky, tak občas zajedeme na návštěvu. Bydlí dál od 20 - 60 km, tak je to vždycky výlet na minimálně půl dne.

Takže když to shrnu to co dělám na MD:
- hry a zpívání doma
- kroužky s dcerou
- procházky bez cíle
- návštěvy kamarádek
- práce na částečný úvazek

Dita.L — 26. 1. 2010 20:26

petjule napsal(a):

Izi napsal(a):

Každopádně s druhým tedy žádný sterotyp nezažívám, je to hektický až moc :D tak možná zkuste další děti :lol:

Myslím, že zrovna zakladatelka vlákna má dětí tak pětadvacet :lol::lol::lol:

Rejpale :lol: :lol: :lol: :lol:

Dita.L — 26. 1. 2010 20:27

ahoj kocinky, jdu vsechno docist. Kolombo je nemocnej s horeckama, tak jsem nemela vubec cas na babinet. Ted to vsechno napravim a omlouvam se, ze jsem byla "mrtvej brouk" :lol:

Tutule — 28. 1. 2010 23:01

Ahojky,
fajn téma.
Já jsem doma ráda, do práce se nehrnu, netěším, ani mi nechybí...co mi chybí jsou akorát penízky. Plánujeme druhé dítě, takže bych ráda zůstala doma a do práce šla až po druhé mateřské.
Je fakt, že čas od času pociťuju stereotyp, ale vímenéně zjišťuju, jak mi vyhovuje :gloria:
Bohužel u nás na vsi není žádné MC, žádné plavčo, všude se musí dojíždět a já neřídím :dumbom: Ale zase se u nás starostka snaží a pro děti stále něco organizuje :supr:
No a co děláme přes den? Ráno vstaneme kolem půl 8, tak do 8-8.30 se povalujeme a lenošíme v posteli, jdeme koupit pečivo a pak se stavíme se sváčou u manžela v práci (má to přes dvůr), zůstaneme venku, pak jdeme připravit oběd, manžel chodí domů ve 12 na oběd, pak jde Kika spát a já mám volno tak 2h, odpoledne záleží jak se Kika budí, jdeme ven, pokud je hezky, když ne, tak doma něco vymyslíme, Kiku nejvíc baví mi pomáhat, takže toho využívám a uklízíme, pečeme nebo něco podobného, odpoledne dorazí manžel, v létě jsme chodili společně na hřiště a venku jsme byli prakticky až do večera, teď v zimě musíme být doma.
Kika je hodně náročná, je to živel, rošťák, tak se vlastně ani nemůžu nudit :lol:

Dita.L — 29. 1. 2010 9:07

ahoj kocinky
tak jsem to vsechno docetla a jsem moc rada, ze jste me podporily :supr: docela se mi ulevilo s vedomim, ze v tom nejsem sama. Hned se citim lip, bo predtim sjem mela pocit, ze na matersky bych se mela jenom tesit a starat a kdyz to mam jinak, tak asi nejsem normalni :dumbom:

Nasla sjem u vas inspiraci a navic jsem vcera zjistila, ze ty jeslicky, co do nich Kolombo chodi jsou rodinne jeslicky, takze se muzou rodice domluvit a kdyz je nektera z ucielek nemocna nebo proste chybi, tak volaji maminkam doma aby prisli jako nahrada. Pradlo taky perou maminky doma...... takze jsem se nahlasila a az na me prijde rada, urcite to udelam s :hjarta:

Taky vam rve srdce, kdyz slysite cizi deticky rvat a volat mamu? Na me je to teda dost tvrdy, a jelikoz bych ty deticky vsechny nejradsi posadila kolem sebe a objala, tak z tech jesli radsi prcham, jak nejrychlejs to jde.... ale az dostanu moznost hlidat, tak si rikam, ze se o ty urvanky postaram a urcite jim pak bude lip :D

.... a vy co jste s detickama samy, taky to znam, nas soucasny tatinek sice hoooodne pracuje, ale ten minuly nebyl vubec a mela jsem dve decka a bylo to "na palici" Musim uznat, ze hodne pracujici tatinek je lepsi, nez zadny tatinek, takze vam vsem drzim palecky, at na vas sedaji spliny co nejmin a at tu materskou zmamknete :pussa:

petjule — 1. 2. 2010 12:48

Dituš, já když slyším plakat nebo jinak smutnit děcko, je mi špatně a hned bych mu pomohla a tak .. já to prožívám hodně a pláč dětí (i těch úplně cizích) mi rve srdce a nemůžu ho prostě slyšet. Mám to ale až teď, po druhém dítěti .. strašně mě to všechno změnilo.

Dita.L — 4. 2. 2010 13:27

petju, to mame jeste dobryyyyy, ja dokud jsem kojila a slysela jsem plac deti (i cizich) tak zacalo tect automaticky mliko :lol: :lol: No nastesti to netrva vecne :co:

Jana.J — 8. 2. 2010 18:15

Já si taky MD užívám. Kromě toho studuji dálkově VŠ a do práce se zatím nehrnu, i když až bude mít malý 3 roky v září, tak budu muset něco alespoň na částečný úvazek sehnat nebo to budu řešit brigádama, jestli to nějak půjde. Když je zkouškové, tak mi malého hlídá mamka a zato potom si to s ním víc užívám. Jezdím do MC, občas nějaký kroužek, i když malý moc nechce spolupracovat v kroužcích, ale časem se to určitě zlepší. Nejvíc mne ale štve zima v tom, že malý mívá rýmu, tak pak musím upustit z různých návštěv a výletů. Školu dělám pro sebe i malého a jsem ráda, že ji mohu dělat při MD. Jinak opravdu musím přiznat, že čas letí strašně rychle. Původně jsem taky viděla svou práci jako nejdůležitější, byla jsem v práci od rána do večera v těhotenství a téměř do porodu pracovala s tím, že se vrátím do 6ti měsíců zpět. Měla jsem tu možnost, ale odmítla jsem ji. Bohužel to dopadlo tak, že jsem nakonec o tu práci přišla, ale zatím mi to moc nevadí. Kdybych o ni nepřišla, tak jsem asi na tu VŠ nešla a hlavně bych nebyla s malým. Jediné co mne štve je to, že jsem malého v těhotenství vystavovala stresu z práce. Takže taky říkám, užívejte si toho času doma s malými jak to jen jde a nemyslím tím, že musíte chodit do nejrůznějších kroužků a čím víc, tím líp.