Ahoj, nemám se moc komu svěřit, tak si alespoň ulevím a ráda vyslechnu cizí názory... nejsem moc často na netu, ale i tak...
S přítelem jsme spolu (byli?) 7 let, oběma nám je lehce přes 30. Jsem si vědoma toho, že ne úplně všechno bylo ve vztahu ideální, ale myslím, že to bylo šťastných 7 let. Začali jsme spolu stavět domeček, náš velký sen. Cca před 14 dny jsme se oficiálně nastěhovali. V posledních cca 3 týdnech se přítel choval dost divně, jezdil pozdě z práce, moc na mě nemluvil... Na rovinu jsem ze ho zeptala, zda někoho má. Byl v šoku a řekl že ne, ale pak za mnou přišel a přiznal, že se mu líbí nějaká kolegyně, byl s ní na večeři, je milá a sympatická a dobře si popovídal. Nedělala jsem scény, ale řekla jsem si, že příští den mi to jistě vysvětlí. Přišel poměrně naštvanej, nemluvil... pak na mě zakřičel, že v tom není nevěra, ale to, že mě už asi nemiluje. A vyčetl mi asi 100 věcí (ale jakých!). já jsem zachovala klid a řekla mu, že jsem něco podobného prožila (je to pravda, měla jsem vztahovou krizi), ale nakonec jsem zjistila, že on je ten pravý a když se o problémech mluví, dají se přece řešit. On mi řekl, že neví, co chce a že by to rád zkusil, ale co když to nevyjde (!!!!!). Podotýkám, že mi vyčetl i to, že jsem momentálně bez práce a usilovně hledám už několik měsíců, ale nedaří se mi. A že asi potřebuje čas, aby si vše promyslel. teď přijde velmi trapný moment... Nejsem na to hrdá, ale napíšu to sem. Podívala jsem se mu do mobilu a bylo jasno. SMSky se sexuálním podtextem, taková hrůza... no nakonec to z něj vylezlo, ale asi stejně ne všechno (slaboch mi tvrdil, že jsou spolu 7 dní a spali spolu jednou...) Bože! Následně mě přítel pár dní před štědrým dnem vyhostil, řekl, že mě má rád, ale chce si to ujasnit. Nabízel že se odstěhuje on, ale co já bych si tam sama počala, je to taková divočina... uchýlila jsem se k sestře. Následujícího dne mi přišel omluvný email (on nikdy nebyl na mluvení...), že ho moc mrzí, že mi ublížil, opravdu neví co teď dál, že potřebuje zjistit, zda mu chybím apod... Pak mi napsal asi 2 sms. Na štědrý den nic, odpověděl až na mou smsku, protože jsem něco od něj potřebovala (máme totiž ještě zvířectvo v domácnosti, potřebovala jsem aby se o ně postaral). Od té doby se mi vůbec neozval.
No, zjistila jsem, že se schází s o 10 let starší vdovou (ale je to kočka, to je pravda). Tak a teď co mám dělat. Hypotéka na krku, dům nedodělanej, já ho samozřejmě miluju, protože jsem kráva... A jsem z toho nešťastná. Bez práce, nemám kam jít... paráda.

Ahoj,

řeknu Ti to asi tak...je to smutné, ale ne až tak zoufalé. Bez práce být je dneska normální, za čas si ji najdeš, jsi mladá, zdravá, bezdětná...prostě vyřeš tenhle současný problém a jdi dál. Je to pořád lepší, než zůstat na ulici se dvěma dětma na krku. Sama mám za sebou karambóly a věř mi, že bys se mnou neměnila. Ale dneska už je přeboleno, vyřešeno, právně opatřeno a fajn.

Máš dvě možnosti: buď se v tom budeš hrabat a bývalého k sobě tahat, nebo se  k tomu postavíš čelem a řekneš - dobrá, hochu, budeš mít, cos chtěl a je potřeba, abychom se domluvili na nezbytném. Představuji si to asi takhle....

Milá Heddus, já tady mám také svůj příspěvek, ale jak si pročítám ten tvůj, tak bych se měla zamyslet, že já vlastně řeším hlouposti. Ale znám situaci, kdy na tobě zůstane hypotéka nebo nějaké dluhy. Přítel mi třeba slíbil, že bude vše platit na půl, ale nakonec ho nová přítelkyně natolik přemluvila, že se na mě vykašlal. Teď už jsem silnější zrovna díky tomuhle fóru. Je těžké si zvykat na novou realitu, ale je lepší s tím začít hned než se uzavřít do sebe. A upřímně si myslím, že se přítel vrátí. Nevím jak se zachováš, protože já přítele vždy přijala zpět. Ale moc na tebe myslím a doufám, že se vše vyřeší jak má. Věř, že později zjistíš, že na tyto problémy nebudeš nikdy sama. Vždy je někdo, kdo pomůže a rád! Chlapi se budou vždy vymlouvat, že je něco štve a že nejsou spokojeni, ale pravda je jiná. O to horší, ale je lepší když to člověk ví hned než aby nás tahali za nos.... Jak se říká, nikdy není tak špatně, aby nebylo ještě hůř. Proto je potřeba se vzchopit a bojovat. Já to dělám už druhý týden! Držím palečky!!!!

Ahoj, tak já nejsem úplně expert na vztahy a upřímně se momentálně plácám po docela nehezkém rozchodu, ale z toho co jsem pochopila Tvůj přítel je velmi zmatený a zároveň podle mně je sám k sobě i dostatečně upřímný, že ví, že nemůže srovnávat 7-lety vztah s krátkodobým podblázněním do někoho, koho pořádně nezná.

Víš nedávno jsem slyšela o podobné situaci, kdy k tomu ještě tedy byly děti.....mno a manželka nastudovala všechny možné a nemožné psychologické příručky a začala se chovat k manželovi netečně. Tedy ve smyslu- ano- chceš si sbalit věci- tak já ti pomůžu. Ano- chceš rozvod- vyplníme papíry.....prostě naprostý opak než on čekal. Ano- společná péče- tak si děti rovnou vem na tenhle víkend, že ona si jede pryč, že má svůj život, své přátele atd.....(samozřejmě že byla psychicky úplně na dně)...atd. Prostě nedělat žádné scény, chce odejít- ať odejde- přece ona ho držet nebude.....Mno a dopadlo to tak, ze v mezičase s úžasné přítelkyně se stala fúrie....a milej manžílek znejistěl, že možná jaksi asi se unáhlil, a prosil o odpuštění.

Já vím, jak je toto těžké, ale možná bych zkusila sebrat všechny síly ukázat, že práci si hledám- případně najdu- že život jde dál a že doprošovat se tedy nebudu......myslím, že možná vzhledem k jeho nerozhodnosti- tohle by ho mohlo přitáhnout zpátky.

Na žádné stěhování bych nekývla, dokud bychom se rozumně nedohodli na vyrovnání - jistě jsi do toho domu taky něco vrazila.
Jak dlouho jsi bez práce? Osobně si neumím moc představit být nezaměstnaná, vzala bych v nouzi skoro cokoliv.
Já bych partnerovi neukazovala, že si práci hledám, já bych ji intenzivně hledala především kvůli sobě. Je nádherné mít kolegy... Sedět doma by mě zabilo.
A možná jsi trošku přehlédla, že mu zrovna tohle u Tebe už třeba dýl vadí. Za sebe - chápu, že není možné hned si najít dobré zaměstnání, ale kdyby mi manžel strašil doma půl roku, už bych znervózněla a zapochybovala o jeho zodpovědnosti vůči rodině. A přece jen stavba domu s nezaměstnaným partnerem, to musí být náročné. Strach ze splácení mají všichni "normální" lidé.
Z nějakých erotických SMS si nic nedělej, to přejde, vyzkoušel to skoro každý. Špatné na tom vidím bohužel hlavně to, že se jedná o vdovu, a to ve zralém věku, která může mít kromě pochopitelného zalíbení v mladším muži klidně i spočítáno, že domek by se hodil.... :|
Já bych partnerovi navrhla společné kafčo a zkusila s ním dohodnout praktické věci. A pak by se vidělo. Ale nevyklízej pole ze společného domku, to by měla vdova příliš jednoduché - ať se za své "štěstí" popere, ne? ;)
Všechno bude dobré, uvidíš, držím Ti palce.

Děkuju moc za názory. K té práci - jsem doma od srpna, od té doby neustále běhám po pohovorech, hlásím se už prakticky na cokoliv, vždycky to vypadá, že už to vyjde a ono nic. Přítel mi sám řekl, že mě obdivuje, jak jsem statečná, že jeho by odmítli dvakrát a nikam by nešel. Já to ale nevzdávám, není to tím, že bych pracovat nechtěla, to mi fakt věřte! Navíc jsem dostala tučné odstupné, takže finanční šok to pro nás nebyl.
Co se týče netečného chování. Ano, takové rady jsem slyšela a rozhodla jsem se nastavit se tak. nebudu se doprošovat, nebudu mu sama psát (zatím jsem to vydržela od toho štědrého dne...). Rozhodně jsem nedělala žádné scény (a to ho asi dost zaskočilo). Kamarádka mě pozvala na týden do Anglie a rozhodla se ze mě udělat "kočku". Ale já moc nevěřím tomu, že se vrátí. Sám mi řekl, že si to chce promyslet, aby si byl jistý, že se ke mně nevrací ze soucitu nebo z povinnosti k těm 7 letům. Babička mi taky řekla, že jsem neměla vyklízet pole, že tím dávám prostor té druhé. Ale nedovedu si přžedstavit, že bych tam nějak normálně fungovala a nekontrolovala kdy se vrací, kde je apod. myslím, že bych se mu ještě víc zošklivila...
No nevím. ta bolest je nesnesitelná... Ale snažím se být hrdá a snad mi vydrží moje síla a předsevzetí se neozývat...

Jo je to velmi těžké neozývat se. Znám to sama. Člověk si připadá jak lev v kleci- snaží se jakkoliv zabavit jen NA TO nemyslet. Chodí sem a tam.... :-)
Je pravda, že to vyklízení prostoru bych možná promyslela- záleží jak to máte právně ošetřené. Pokud jsem dobře pochopila, máte nemovitost napsanou na Vás oba....teď jde jen o to, že jsi jim možná ulehčila nalézt útočiště a prostor k poznávání se.
Ta Anglie se mi zdá jako dobrý nápad. Já také po rozchodu potřebovala vypadnout a jela jsem na 14 pryč za kamarády a musím říct, že mi to velmi pomohlo.

Jak Tě tak poslouchám, mám pocit, že přes to všechno je k Tobě do jisté míry upřímný a snaží se danou situaci řešit zodpovědně. Nedává plané naděje, ale zároveň si nechává tak nějak zadní vrátka.....možná bych tak nějak se podlinkově snažila, aby jako si těmi zadními vrátky tak jistý nebyl....přeci jen jsi jistě schopná a pěkná ženská a on si je vědom, co může v tobě ztratit- neboť tvá spolehlivost je jaksi ověřena časem, že?!

A tak samozřejmě- bohužel se musíš připravit na to, že jeho poznávání bude trvat ne několik týdnů, ale nejméně měsíců a že jaksi to, zda mu chybíš bude velmi špatně poznávat ve společnosti jiné- navíc momentálně nové ženy....

Ahoj Heddus,

já bych začala po novém roce řešit ten dům. Určitě to pro tebe bude bolestivé, ale máš v tom domě svoje finance a hypotéku napůl.
Držím palce, aby to pro tebe všechno dopadlo víc než dobře :hjarta:

Vy myslíte, že bych se tam měla vrátit? Já fakt nevím. Snažím se dostat trochu do vyrovnaného stavu a pohody a myslím, že tam by mě to srazilo zase zpátky na kolena. Jinak vdova je bohatá a zajištěná, nemyslím si, že by primárně usilovala o dům...
S domem je to tak: v katastru máme dům i pozemek napůl, hypotéku máme bohužel taky společně (ale tím, že mám společné peníze, tak to vlastně platíme oba, i když já mám stále ještě svůj účet u jiné banky). Takže předpokládám, že abych už tam nefigurovala, hypotéka by musela být splacená. Přítel sice machroval, že by eventuelně barák prodal a vyrovnali bychom se, ale silně o tom pochybuju (navíc myslím, že bude momentálně neprodejný). Já se teda rozhodně oškubat nenechám, protože se tam dřela celá moje rodina, ale bojím se, že se to pěkně potáhne a bude to dlouho trvat. A jak do té doby budu žít... Přeci nebudu vyhazovat peníze někde v podnájmu...
Achjo, jen jsem chvíli sama doma, tak je konec. Pořád dokola si říkám, že je to nějakej zlej sen, ze kterýho se probudím a zase budu mít přítele vedle sebe a bude to fajn.
Jo a teď jsem si vzpomněla, víte co mi řekl? Že kdyby to náhodou špatně dopadlo a opravdu jsme se rozešli, že mi klidně udělá dítě!!!!!!! Uaaaaaaaaaaa. Myslela jsem, že mám vlčí mlhu, co si jako myslí?:o

heddus napsal(a):

že mi klidně udělá dítě!!!!!!! Uaaaaaaaaaaa. Myslela jsem, že mám vlčí mlhu, co si jako myslí?:o

No že mu nelze odolat, protože je prostě jedinečnej! Což teda asi je :dumbom::dumbom::dumbom:

heddus napsal(a):

Vy myslíte, že bych se tam měla vrátit? Já fakt nevím. Snažím se dostat trochu do vyrovnaného stavu a pohody a myslím, že tam by mě to srazilo zase zpátky na kolena. Jinak vdova je bohatá a zajištěná, nemyslím si, že by primárně usilovala o dům...
S domem je to tak: v katastru máme dům i pozemek napůl, hypotéku máme bohužel taky společně (ale tím, že mám společné peníze, tak to vlastně platíme oba, i když já mám stále ještě svůj účet u jiné banky). Takže předpokládám, že abych už tam nefigurovala, hypotéka by musela být splacená. Přítel sice machroval, že by eventuelně barák prodal a vyrovnali bychom se, ale silně o tom pochybuju (navíc myslím, že bude momentálně neprodejný). Já se teda rozhodně oškubat nenechám, protože se tam dřela celá moje rodina, ale bojím se, že se to pěkně potáhne a bude to dlouho trvat. A jak do té doby budu žít... Přeci nebudu vyhazovat peníze někde v podnájmu...
Achjo, jen jsem chvíli sama doma, tak je konec. Pořád dokola si říkám, že je to nějakej zlej sen, ze kterýho se probudím a zase budu mít přítele vedle sebe a bude to fajn.
Jo a teď jsem si vzpomněla, víte co mi řekl? Že kdyby to náhodou špatně dopadlo a opravdu jsme se rozešli, že mi klidně udělá dítě!!!!!!! Uaaaaaaaaaaa. Myslela jsem, že mám vlčí mlhu, co si jako myslí?:o

Já si velmi dobře umím představit, jak se cítíš. Člověk by nejradši sbalil své věci a odjel nejlépe na druhou stranu zeměkoule a rozhodně ne, aby ho měl neustále na očích a ještě viděl, kdy odchází- přicházi (pravděpodobně od ní apod.).

Mno mně se zdá, že na rozebírání majetkových poměrů je ještě brzy. Zárovň z logiky věci- vy jste něco společně budovali a on je ten, kdo uvažuje o tom to opustit. Navíc, zdá se, že má kam...k dané vdově. A princip právě je, že kdyby šel on k ní- nebude se možná tak úplně cítit spokojeně, neboť on bude v jejích teritoriu, které si ona bude ovládat........a navíc ona na Tebe začne žárlit a uhánět ho jak se tedy rozhodne....a jak to tedy je....a proč tam jako ještě bydlíš.......a tím by si mohla neběhnout......neboť ty žádné tlaky dělat nebudeš.....a každý chlap chce pohodu..........já bych možná zkusila sebrat všechny síly, teď pár dnů si urovnat myšlenky- naprogramovat se- že je to prostě jenom nablblý chlap, který potřebuje vyrůst a že nad ním vyhraješ a pěkně se tam nastěhovala zpátky a řešila si své věci. Je pravda, že je naprosto na hlavu padené, aby ty jsi byla odkopnutá a ještě řešila podnájmy!!! To zase bych mu vysvětlila, že jako na to jsi celé roky nedřela....a jsem si jistá, že to pochopí. On je teď v omámení něčeho nového, ale realita všedního dne ho dožene....

Samozřejmě oddělenné ložnice. Nevyhazovat ho, ale zároveň jet si svoje- příliš si ho nevšímat- začít něco studovat, číst.....prostě mu ukázat, že bez něj taky žiješ.......ono to bude mít i opačný efekt, on bude mít na očích Tebe, bude zvědavý, kam jako chodíš např. každou středu a sobotu večer tak naparáděná (příklad)......mno a když se věci nebudou vyvíjet ani po xx měsících, prostě začít řešit prodej domu- aby ale on měl jasno, že ty jsi ta co tu situaci velmi realisticky a jasně řeší. POkud možno bez emocí.

Vím radí se to skvěle, já sama se v tom patlám a přitom u mně je vše vyřešeno. To co ti řekl, je sprosté, ale jsou to tlaky a je to psychicky náročné i pro něj a svým způsobem je z něj podle mně cítit, že má vůči Tobě velký pocit zodpovědnosti, že jako 7 let a teď by tě nechal......

Druhá věc je promyslet, zda opravdu o něj chceš bojovat, zda mu budeš někdy schopná ještě věřit...jestli opravdu chceš mít s takovým člověkem dítě apod. Anebo zda by nebylo jednodušší si to v hlavě zkusit uzavřít a nechat ho být.....víš ono taky- on podrazil Tebe, takže svým způsobem- on by měl teď jaksi vyklízet pole a nést následky. Ne ty!

heddus: Vy myslíte, že bych se tam měla vrátit?

No pštrosa rozhodně nedělej.

Jinak vdova je bohatá a zajištěná, nemyslím si, že by primárně usilovala o dům...

Na to moc nespoléhej. Taky se říká: kdo má hodně, chce ještě víc. ;)
Dítě bych prozatím radši neřešila. Uvidíš, jak se všechno vyvine, drž se!

Teda teď jsem napsala takovej dlouhej příspěvek a nezobrazil se... Snad tady nebude 2x:|
O dítěti samozřejmě neuvažuju, to byla jen iliustrace toho, jaký jsou chlapi...
Jinak ticho po pěšině, vůbec se mi neozývá. Já ale jemu taky ne, snažím se držet. Psali mi mail jeho rodiče, s nějakou pracovní nabídkou. Hele mě to přijde buď za A) neozývá se mi, protože na mě kašle, ale potřebuje si nechat ty zadní vrátka, co kdyby to s vdovou nevyšlo že... nebo za B) myslí si, že když to nechá vyšumět, tak se to jako nějak časem vyřeší, například mě to přestane bavit a vzdám to = ukončím to já sama
Dneska jsem byla u kadeřníka, napatlala si makeup a jen co jsem se začala cítit o něco lépe, volali mi z jedné firmy, kde jsem byla už na 3. kole, že mě nechtějí. Mám prostě nějak rozesranej život.
Spousta lidí mi říká, ať se dám dohromady, udělám úpravu zevnějšku a po návratu z Anglie se mu ozvu s tím, že se chci sejít. No a pak zcela chladnokrevně začít řešit dům, hypotéku apod. že by ho to mohlo třeba tak trochu vrátit do reality (protože teď je silně mimo realitu a nic neřeší). A jako mu ukázat že už nejsem ta, co ho zbožňuje a udělá, co mu na očích uvidí. No nevím, jestli na tohle budu mít dost sil...

Prožila jsem možná trošku podobnou krizi s manželem před 3 lety. Bylo to také po 7 letech vztahu, nicméně už manželského (asi 3roky manželé) s 3letým dítětem. Zahli jsme si oba, v podstatě současně aniž bychom to věděli. Já nejdřív měla pocit, že je to tak správně, že vše zabalíme a půjdeme každý svou cestou. Rychle jsem vystřízlivěla, pro mně to bylo povyražení z nudy, on se zamiloval do 17leté holky, která ho zbožňovala, byl pro ni středem vesmíru, čož pro mně nikdy nebyl.
Dotahla jsem ho k psycholožce, přesto trval na bydlení zvlášť, že si musí rozmyslet co vlastně cítí. Těžce jsem to nesla, dělala scény. Nakonec jsem se zklidnila, přemohla se, nechala ho být rozmýšlet. Snažila jsem se zaměřit na sebe a dceru a dala mu najevo, že ho mám ráda, ale věčně čekat nebudu, prostě že život jde dál. Za týden byl zpátky. S dotyčnou vše utnul tak rychle, jak s ní začal, až se mi tomu nechtělo věřit. Trvalo to skoro rok, než jsem se dostali do "normálu". Naše manželská krize mi celkem dost dala, uvědomila jsem si, že o toho svého "bulíka" opravdu stojím, že je to chlap, který dělá maximum pro mně i rodinu a že s ním chci žít. A on si snad uvědomil také dost....
Píšu to hlavně protože si pamatuji ten stav, kdy jsem věděla, že je s holkou skoro o 15let mladší a že mu hormony zatemněly mozek. Ale opravdu mi pomohlo zaměřit se na sebe, nechat věcem volný průchod, než jsem se ale dostala do této úrovně, dost dlouho mi to trvalo....

Abygail: děkuju, ale u vás to asi byla jiná situace, byli jste manželé, měli jste dítě... Já si žádné iluze nedělám. Taky by mě zajímalo, jak jste s tím potom bojovali, to muselo být hrozně těžké...

Já jsem zjistila, že mi možná v jedné věci nelhal. Když mi tvrdil, že to trvá jen 7 dní. Vdova je totiž kolegyně z práce a před těmi 7 dny měli vánoční akci, kde se i spalo... No, je mi to jasný...
Pojala jsem vychytralý plán. Po návratu z Anglie se hodím do gala, sejdu se s ním a ukážu mu, že nejsem žádná husa, která na něj čeká. Slušně ho požádám, aby se šel rozmyslet někam jinam, že si to teď jako vyměníme. Ale ne jako že "já ubohá nemám kam jít". Je to i můj domov. Já jsem mu vyklidila prostor na měsíc, jeho teď nic nenutí k žádné akci. Má absolutní svobodu, vdovu v záloze... Prostě ať si to vyzkouší... A hlavně já se potřebuju dostat do té role, že to budu JÁ, kdo se pak bude rozhodovat, kdyby se náhodou chtěl vrátit. A dům neopustím, dokud nebudou vyřešeny ty majetkový věci. Začnu se věnovat sama sobě a třeba zjistím, že ho fakt k životu nepotřebuju (teď jsem tedy zatím ještě k takovému zjištění nedospěla:(, chce to asi čas). A hlavně si musím najít tu práci...:/
Jo a volala jsem do banky a vypadá to, že za určitých podmínek (nevím tedy za jakých zatím jsem jen sondovala...), by se hypotéka dala převést jen na jednoho z nás. Tak to by mi spadl kámen ze srdce.

Ha, tak dneska se milostpán uráčil mi napsat email, asi ho přeci jen trochu hryže svědomí a nespí úplně klidně (s jinou...):rock:
Něco ve smyslu: moc se omlouvám, že jsem nezavolal na štědrý den, ale nemohl jsem a stále nemohu, chtěl jsem ti už několikrát napsat, ale mám pocit že bych to zhoršoval, není den, kdy bych si na tebe nevzpomněl; že mám pravdu, že tím že jsem vyklidila pole mu to svým způsobem ulehčuju (reakce na mojí větu, kterou jsem mu řekla při odjezdu), ale že kdybych zůstala, bylo by to ještě horší (i pro mně), a že chce volit srdcem a ne z lítosti a nedávat mi plané naděje, které by pak třeba zklamal. A že mi přeje hodně štěstí do nového roku a snad že bude jako ten další rok lepší (no to už si snad nedovedu představit, že by mohlo být něco horšího, než že se mnou spadne letadlo možná...). a ať se nezlobím, jestli zase nebude psát... no a že se mám opatrovat v Anglii.

Takže teď prosím nějakého psychoanalytika, muže, doktora Chocholouška nebo jiného odborníka, ať mi vyloží, co tím chtěl básník říci. Já bych možná sama Chocholouška potřebovala. Protože jako dělám machra na všechny strany a dneska vám jedu tramvají a tam mě přepadne takovej záchvat pláče, že si cestující museli myslet, že mi snad vymřela celá rodina. Stává se ze mě hysterický neurotik?:/

Že chce volit srdcem a ne z lítosti? - Čemu na tom nerozumíš? - Přece: ty jsi ta z lítosti a ta druhá je ta ze srdce... :cool:

Ahojky, úplně vím, jak jsi se v té tramvaji cítila. Stalo se mi to několikrát.....prostě někdy ty emoce- smutek musí ven......já se takhle rozbrečela, když jsem řídila a lidi na semaforech taky na mě koukali jak na blázna....nebo v busu.......Nejsem muž, ale po mé šlupce před 4 měsíci jsem toho nastudovala/prodebatovala mraky........takže si dovolím komentář.

Neudělej chybu, že mu budeš volat, kontaktovat ho, prosit o návrat......tím by jsi pohřbila všechny své naděje. To nikdy. Prostě on má právo na rozhodnutí a ty ho respektuješ. Neukazuj mu smutek, neplač mu, ukaž se před ním jako tvrdá žena......

Podle mého názoru to, co napsal, myslí upřímně. Není to podlý chlap a opravdu věří tomu, co píše. Uvědomuje si, jak to musí být pro tebe těžké, ale prostě srdce mu teď velí jinak......Vím, že to pro Tebe není útěcha, ale alespoň to není zákeřný člověk, který by tě zraňoval úmyslně. To že Tě nekontaktuje.....ví, že prostě pro Tebe nemá dobré zprávy a nechce Ti dále ubližovat.....Myslím, že u takového člověka si nejlépe získáš klidným a slušným, ale racionálním jednáním........Bohužel v Tvém případě opravdu Ti nezbývá nic jiného než mu tedy popřát hodně štěstí a vysvětlit mu slušně, že jsi mu dala prostor....ale že jaksi čas vypršel a že stěhuješ zpátky do Vašeho domu....je to přeci jen také Tvůj dům a ty (ať se proboha nezlobí) potřebuješ řešit svou práci a ne stěhování apod. Tam bych si zařídila svůj pokojík, případně zabrala ložnici- on z Vašeho lože odešel ne ty......tak ať spí na gauči nebo u dané dámy......než vyřešíte majetkové poměry.

Šance na to, že jeho úžasná vdova bude tak úžasná.......nejsou tak veliké.....je přeci jen o xx let starší atd. Navíc pokud budeš ty v baráku.....bude pravděpodobně na Tebe žárlit a začne ho dusit........Navíc on si teď vůbec neuvědomuje.....co Váš rozchod znamená ohledně hypotéky, domu apod.....však neboj, šance jsou....že ho omámení přejde....ale pouze pokud ukážeš, že jsi vpohodě a že se budoucnosti bez něj nebojíš...(PREKLAD: neboť takových jako on můžeš mít stovky :-))

Heddus, přeji hodně moc síly.

Ahoj Berusko, díky moc, já vím, ono to nějak dopadne...
Ano já jsem pochopila, co tím myslí. Že ho teď  srdce táhne jinam, ale podvědomě si nechává zadní vrátka. Mně takhle táhlo srdce jinam asi 3 měsíce, já tohle taky znám... Ale pak jsem pochopila, co mám doma a že mi to za to sakra stojí. Nevím, zda si on tohle taky jednou uvědomí, ale to už bude asi nejspíš pozdě...:P
Stále jsem rozhodnutá, že až se vrátím, seberu všechnu sílu a sejdu se s ním a vysvětlím mu, že se vracím DOMŮ a byla bych ráda, kdyby se šel rozmýšlet jinam. Samozřejmě, že nechci, aby se vracel jen kvůli domečku, ale jako nemůžu věčně bydlet po známejch. A jeho doma teda nechci. Myslím, že i tak to pro mě bude děsně těžký a chci mu ukázat, že mám svojí hrdost a nejsem žádnej chudák, kterej za ním bude běhat jako pejsek.
No a ozývat se mu samozřejmě nebudu, co bych mu asi psala že... (ty jsi tak hodnej, že mě lituješ, ale *ukáš přitom někde jinde...:dumbom:

Heddus tak tvá poslední věta je naprosto výstižná a celkem mě to po dlouhé době smutku pobavilo. Já sice neřeším dům i když společné dluhy máme, ale spíš také odchod přítele za jinou. Je to stejné všude. Když jsou chlapi nevěrní a pak se s náma rozejdou tak umí jen litovat a omlouvat se. A zřejmě čekají tu tvou načatou větu v závorce :supr:

Heduss a nemyslíš, že možná by bylo lepší to nechat na něm, zda chce odejít nebo ne...?? Vím, že to bude velmi velmi náročné ale přeci jen je to Váš společný domov a já bych ho možná tak rychle nehnala pryč.....ať si to rozhodne sám.....ať to nemá tak jednoduché, že za něj budeš rozhodovat ty. POkud se bude chtít sbalit- běž mu i pomoc :-)

Víš, někde jsem četla, že v takových situacích se může stát, že nový pár (tvůj partner a vdova) začnou být spiklenci, neboť řeší problémy související s rozchodem společně- to jejich vztah může posílit. Na druhou stranu, druhá žena je silně citlivá ohledně partnera, neboť bude mít pořád obavy, aby partner nemyslel/neuvažoval o své ex- (tedy Tobě), bude se snažit ovládat, kontrolovat apod.- přeci jen tohle nebudou ideální podmínky pro vznik nového vztahu, že? ....to je může rozehnat.........on uvidí "doma" hysterku, která bude už od začátku vztahu sondovat, tlačit ho...a pak Tebe úplně vpohodě....která po té, co Tě podrazil si jede svůj vlastní život a je prostě nad věcí.

Vím, jak to musí být celé pro Tebe těžké, v momentě kdy nemáš práci a partner by Tě měl podržet, tak Tě vlastně podrazí- zažila jsem to....plus jsem měla pár týdnů před státnicemi- ale na druhou stranu u Tvého partnera je zřejmé, že jedná celkem impulsivně a tak celkem "férově", že prostě na Tebe nehraje žádné habaďůry a to je velké plus (i když chápu, že to Ti asi moc nepomůže, aby jsi se cítila lépe).

Kdy jedeš do Anglie a na jak dlouho?

Zzuuzz: tak to jsem ráda, že jsem tě alespoň obveselila;) Prostě mi to přijde strašně pokrytecký a hloupý, jak si všichni sypou popel na hlavu (ten můj se začal označovat jako šmejd, hajzl a dokonce *urák a neustále omílá, jak si je vědom, že mi ublížil zkazil vánoce apod.)

Do Anglie jedu zítra, už se těším (třeba se tam výhodně provdám), ale bohužel jen na týden, protože se zase musím věnovat hledání práce, nedá se nic dělat, to je teď pro mě prostě priorita (byla jsem pozvaná ještě pak na 3 týdny zase do zahraničí, ale to prostě nemůžu...).
No a pak se uvidí, jak se to vyvine dál... Třeba až se vrátím, bude už vyřešeno... (i když se mi to zdá poměrně nepravděpodobný, co tomu mýmu teď schází žejo, co by něco řešil a dělal si s něčím hlavu...).

Tak jsem zpátky, letadlo nespadlo, ženicha jsem nesehnala...:P Ale jinak Británii vřele doporučuji jako terapii obzvláště českým mužům. Aby si vážili toho, co mají. Šeredné angličanky panují v domácnosti železnou rukou, nevaří, neuklízí, jsou jako psí čumáky a chlap ani necekne, protože dámě stačí vytočit číslo na policii a už se to s ním veze... Chá, to byla fakt dobrá zkušenost!
Jinak moje situace beze změny. Tím, že jsem už vůbec nereagovala na jeho poslední email a ani mě nenapadne se mu ozvat asi usoudil, že jsem za hranicemi asi jako navždy... Jen co si v Praze oběhnu pohovory (akčně jsem hledala práci i z Anglie), vracím se domů. A je mi jedno, kdo tam bude či nebude, prostě dokud se situace nevyřeší, ani se nehnu. Třeba to podnítí druhou polovici konečně k nějaké akci a začne taky něco řešit. Vůbec nejraději bych byla, kdyby začal naopak on bivakovat někde na zemi ve spacáku jako já...

Ahoj Heddus, super.....je vidět, že jsi se trochu provětrala a máš lepší náladu :supr:

Tak a teď si ji zkus udžet co nejdéle a hlavně správný nadhled nad situací!!! :-) Myslím, že stěhování zpět je velmi dobré řešení. Neulehčovat mu to. Pěkně bych se vrátila, ale nehrotila každý den- tak jak to tedy vyřešíme. Prostě být pěkně vpohodě (až možná i hodně - neboť copak on ví, jak co jsi s kým prováděla v UK a koho si potkala, že- a možná taky zjistila, že takových jako on můžeš mít desítky :-) )

Mě by spíš zajímalo, zda se on tam k té vdově už jako nastěhoval- nebo je doma a je k ní jezdí na návštěvy.
To že budeš zpátky doma- jim to pěkně osladíš :-) a přitom máš na to právo. Už vidím tu situaci, jak vdova bude útočit proč tě má jako v baráku - znejistí a bude mu dělat scény :lol:

Nic mu ale neříkat a být tajemná jak mraky...občas se krásně namalovat,obléct a vyrazit ven na rande- co na tom, že nakonec možná budeš ve večerních šatech sedět u kámošky na kafi :D

PS: Ano, já vím tohle se skvěle radí, v reálu je to pak těžší, ale právě na to jsou dobré pěkné vzpomínky z UK- pěkně na ně mysli, kdykoliv ti to bude celé líto nebo ti bude smutno. Mně tohle pomáhá...

:D :D hedduš, máš pravdu s tím rozdělením prací v anglických domácnostech... Nebo asi ve většině. Zažila jsem tam totéž a myslela jsem stejně jako Ty - chtělo by to exkurzi některých českých pivařů a gaučáků na ostrovy. :D
Držím Ti palce a pozorně čti Berušku, má dobrý náhled.

Jojo, lepší náladu mám, snad mi to i vydrží...;)
Ještě k té Anglii, nejvíc mě pobavila mladá rodina, kde manželka vážící snad 80kg měla fakt pohledného chlapa (na anglické poměry), takového pohodáře, který měl teda taky nějaké to kilo navíc a svěřil se mi, že mu manželka řekla, že s tlusťochem nebude, tak kvůli Lochnessce začal každý ráno běhat:lol: už vidím český chlapy hemžící se ráno v parku v běžeckých botách...
Mně je teda momentálně šuma fuk, kde vlastně ten můj bydlí, tipla bych si, že vdovu stále jen navštěvuje, ale kdo ví... Každopádně to neřeším.
Plán je následující: Chvíli ještě počkám (i kvůli počasí, do Prahy na pohovor bych se odtamtud asi suchou nohou nedostala) a pak se tam s plnou parádou nastěhuju včetně všech těch pěknejch hadrů, co jsem si nakoupila, makeupu, no prostě zcela nový design teď mám. :gloria: Ale už k tomu nepřistupuju tak, jakože budu do krve bojovat o chlapa, který už o mě asi nestojí. Vím, že to nebude lehký a bude to asi hodně bolet tak jako tak, ale vynasnažím se minimálně odejít z bojiště se ctí. A zda tam se mnou zůstane nebo ne, to je jeho věc... No a pokud bude situace nějak delší dobu na mrtvém bodě, pak nastane "všechno napůl"
No, bude to chtít hodně síly, to každopádně...

hihi, to znám taky, z Anglie a US, kde jsem žila......milion příkladů.....proto taky hodně mých kamarádů a musím přiznat, že i ex- cizinci si vzali Češky!!! :-)

Mno, ale Tvůj plán zní skvěle!!!! jojo, nehrotit, prostě tady bydlím, nechceš- nemáš. Tak chci, aby jsi byl šťastný, pokud ona Tě učiní šťastným- good luck! A kdyby jsi náhodou chtěl zpět- tak musíš odprosit a hodně se zasnažit....Pěkně hlavu nahoru. A najednou mít hodně telefonátů....nějaké to hihi, jít si vyřídit telefon vedle, pěkně mu ukázat jak máš nabitý program studiem, spol. životem, že nejsi žádný loser a jen proto, že on se jaksi zbláznil.....ty své cíle nezapomeneš a navíc teď na sobě budeš pracovat.......

Jen možná bych zvážila, že bych mu pár dní předem dala vědět, že se stěhuješ zpátky a nějak popřemýšlela, kde budeš spát ty a kde on- buď ty ložnici- on gauč. Nebo ty ložnici a on pokoj...nebo jakkoliv. On opustil Tebe, takže on má smůlu......mi připomíná můj rozchod- se najednou odstěhoval na gauč do obýváku- mno a druhou noc mě tam jako "vtipně" říkal, že si to můžeme vyměnit, že ho bolí záda......pfff, na to jediné jsem se snad zmohla....a poslala ho do háje- ještě abych já byla na gauči. On se odsunul- rozešel- já se ho nesměla dotknout- tak ať si trhne. Tak to tedy milostivě uznal, že to je jako fér.

heddus napsal(a):

Jojo, lepší náladu mám, snad mi to i vydrží...;)
Ještě k té Anglii, nejvíc mě pobavila mladá rodina, kde manželka vážící snad 80kg měla fakt pohledného chlapa (na anglické poměry), takového pohodáře, který měl teda taky nějaké to kilo navíc a svěřil se mi, že mu manželka řekla, že s tlusťochem nebude, tak kvůli Lochnessce začal každý ráno běhat:lol: už vidím český chlapy hemžící se ráno v parku v běžeckých botách...
Mně je teda momentálně šuma fuk, kde vlastně ten můj bydlí, tipla bych si, že vdovu stále jen navštěvuje, ale kdo ví... Každopádně to neřeším.
Plán je následující: Chvíli ještě počkám (i kvůli počasí, do Prahy na pohovor bych se odtamtud asi suchou nohou nedostala) a pak se tam s plnou parádou nastěhuju včetně všech těch pěknejch hadrů, co jsem si nakoupila, makeupu, no prostě zcela nový design teď mám. :gloria: Ale už k tomu nepřistupuju tak, jakože budu do krve bojovat o chlapa, který už o mě asi nestojí. Vím, že to nebude lehký a bude to asi hodně bolet tak jako tak, ale vynasnažím se minimálně odejít z bojiště se ctí. A zda tam se mnou zůstane nebo ne, to je jeho věc... No a pokud bude situace nějak delší dobu na mrtvém bodě, pak nastane "všechno napůl"
No, bude to chtít hodně síly, to každopádně...

Chcle asom ti napísať, že ja osobne by som nerobila divadielko, ale naozaj by som si občas niekam vyrazila - už len práve preto, aby si zistila,ako to chodí inde... ;) a že aj inde sa dajú nájsť príma chlapi. :jojo:

Tak já nemyslela vyloženě divadélko, ale snažit se prostě fungovat a žít tímto stylem.....někdy je dobré si dát plán- jak tedy tu celou situaci pojmu a snažit se tak dělat...... automaticky. Já tehdy během rozchodu neměla šanci "na pripravu"- srovnat se- uvědomit si a teď toho celkem lituju. Věci se dají řešit elegantnějším způsobem než viz já zdrcená s pusou dokořán a jen se snažit to nějak pochopit a "přeci to nějak můžeme vyřešit" apod.

Já to taky neberu jako divadýlko. Zaplatila jsem si permanentku na cvičení, oprášila jsem všechny kontakty a kamarády v mobilu a rozhodně chci začít žít jinak, hlavně kvůli sobě. Začít se zase sama sobě líbit, být aktivnější, trochu si pozvednout sebevědomí, který mi on tak naboural. no a hlavně si najít práci. To je asi to nejhlavnější... A to, že on to potencionálně uvidí a bude se divit, je jen vedlejší efekt...
Rozhodně mu nebudu dávat vědět, že se vracím. Za prvé: já se vracím do svého domu, kam patřím a nemusím to njikomu oznamovat. Za druhé: asi by už nepřijel domů a tím bych se strašně ochudila o jeho reakci, na ktreou jsem fakt dost zvědavá:cool:. Spaní řešit nemusím, protože máme tak velkej dům, že by tam mohla trvale a pohodlně spát celá moje rozvětvená rodina...:)

:supr: super pristup......jasne, chapu, mas pravdu, jen bacha, aby jsi tam nedorazila a on tam nemel zrovna "navstevu". To by mozna hodne bolelo a byla by to hodne neprijemna situace.....nevim.

Tak teda teď jsem se rozžhavila úplně doběla, musím to sem prostě napsat, protože to nemám komu říct. Jen abych uvedla situaci. 7 let jsme šetřili na stavbu, nic si nekupovali, oblečení tak jednou za půl roku ve slevách apod. Přítel navíc pracuje v terénu, takže mezi oblíbené kusy v jeho šatníku patřily kotníkové pracovní boty, trička a několikery roztrhané džíny (až jsem se za něj občas styděla). A docela si v tom lebedil. Mně většinou vybíral docela hezký oblečení, ale samozřejmě v rámci finančních možností. no a co se vám nestalo dneska.
Výpis z NAŠEHO společného hypotečního účtu, který hlásá, že 28.12. nám pán utratil v jednom luxusním obchodě s pánskou módou v centru Prahy (to jméno mi nic neříká, ale hned jsem se poptala a je to prý ještě něco kvalitnějšího než Versace) kolem 25.000!! A já si koupila džíny za 2.000, který jsem platila ze svýho VLASTNÍHO účtu a měla jsem děsný výčitky!!! Je tohle vůbec možný! Ale je to jasný, ten můj by sám do takovýho obchodu ani nevlezl, natož aby si tam něco kupoval... prostě si ho nedokážu v takovým oblečení ani ve snu představit. Jojo, holt nová doba...
Škoda že jsem nechala pin k té kreditce od společného účtu v domku, já bych to roztočila!!!
Je mi fakt na blití:mad::butter:

Zajímavý článek k tématu....
http://ona.idnes.cz/v-kterem-roce-prijd … vztahy_jup

Hm, tak můžeš nahlásit ztrátu kreditky? Komu ale pak pošlou nové PIN? Možná si koupil něco na sebe a možná ne.
Každopádně jsem ti chtěla napsat, že já jsem svůj dům opustila, pán si tam lebedil s "novou" v mém nábytku a věcech, protože to bylo všechno moje. A byl natolik drzý, že já-jako vlastník jsem musela platit pro ně nájem. A ještě mne dal na soud, že jsem opustila společnou domácnost, kterou jsme spolu vedly měsíc, než jsem zjistila co je zač. Předtím to byl vztah na dálku a že poblouznil mou matku a já ji ustoupila, že je to ten pravej.
Hádej jak dlouho jsem se soudila o "byt"? 4,5 roku( bylo to přízemí celého domu, 150 m2). A to si mezitím pořídil vlčáka, takže tam nikdo nemohl. Když přišla exekuce...komise čuměla za plotem kvůli psovi. Já soud vyhrála a on pochopil, že se musí vystěhovat.
Z té samé "radosti", že prohrál tam zničil a rozmátil vše, co šlo. Nikdy nevíš, co udělá urazená mužská ješitnost! i když třeba si začal on...
Však toho tvého dáma bude náležitě instruovat, neboj. Dnes se nenosí čistá, nezištná láska. Dnes se nosí materiálno a prachy a proč máš být ta oškubaná ty. Já už tu roli nesnáším a víc už se nenechám. Neudělej stejnou chybu a nebuď naivně "hodná". To se dnes taky nenosí.  A v čem žiju dnes? 0+1, bez práce, na dně. A už mám věk, ze všeho nervy a nemoce, a to přece nechceš. A práci hledám rozhodně díl než ty a bylo to bez odstupného a na podporu nemám nárok. Zbytečně mám VŠ a umím jazyky, ale mám i jakože malé dítě, 13 let a pro ni žiju.
Měla jsem na výběr...kariéra nebo dítě a já si blbe zvolila. Dítě ...a to mne stojí za všechny kariéry světa.
Tak šup zpátky, určitě bude víc otrávená ta nová, než kdy, když budeš v domě. Ty jsi tam doma! A ona ti ho jakoby ukradla, že ona si bude nejistá, jestli ho náhodou nezískáš zpět, ovšem jen hodnou cestou.
Dělej vše nenápadně, ale malinko schovaného jedu v tom může být. Myslím v chování, at nemá nad tebou navrch.
Tak trvej na prodeji domu a vyplacení tvého dílu, resp. co s hypotékou? chceš tam bydlet sama? a musí to být tolik, aby sis mohla pořídit něco svého.
Potvrzuji, krize sedmý rok existuje.
Držím ti palce.

heddus napsal(a):

Tak teda teď jsem se rozžhavila úplně doběla, musím to sem prostě napsat, protože to nemám komu říct. Jen abych uvedla situaci. 7 let jsme šetřili na stavbu, nic si nekupovali, oblečení tak jednou za půl roku ve slevách apod. Přítel navíc pracuje v terénu, takže mezi oblíbené kusy v jeho šatníku patřily kotníkové pracovní boty, trička a několikery roztrhané džíny (až jsem se za něj občas styděla). A docela si v tom lebedil. Mně většinou vybíral docela hezký oblečení, ale samozřejmě v rámci finančních možností. no a co se vám nestalo dneska.
Výpis z NAŠEHO společného hypotečního účtu, který hlásá, že 28.12. nám pán utratil v jednom luxusním obchodě s pánskou módou v centru Prahy (to jméno mi nic neříká, ale hned jsem se poptala a je to prý ještě něco kvalitnějšího než Versace) kolem 25.000!! A já si koupila džíny za 2.000, který jsem platila ze svýho VLASTNÍHO účtu a měla jsem děsný výčitky!!! Je tohle vůbec možný! Ale je to jasný, ten můj by sám do takovýho obchodu ani nevlezl, natož aby si tam něco kupoval... prostě si ho nedokážu v takovým oblečení ani ve snu představit. Jojo, holt nová doba...
Škoda že jsem nechala pin k té kreditce od společného účtu v domku, já bych to roztočila!!!
Je mi fakt na blití:mad::butter:

:dumbom: Tak rýchle vyberaj aj ty... alebo sa dohodnite na tom, že možné sú len spoločné výbery(ak, pravda, ešte vôbec JE Čo vyberať...). :P

Hmmmm :-( To není férové. Slušně bych ho požádala, aby uhradil svůj nákup oblečení ze svého, že tento účet byl pro stavební účely a ať ty peníze tam vrátí. To- kde si co koupil- nekomentuj- nech byt- jemu to treba dojde, ze se chová jako trouba!!! Hlavu nahoru, usmev- hlavne zadné naschvaly. Chlapi oceni príme jednaní bez scen.

Drzim palecky!!!

Nojo, chápu, musí teď reprezentovat...:(
Průšvih je, že mi ten přístup k účtu zřizovali nově a opravdu všechno mám v domku. Heslo na internetové bankovnictví, pin, nějaký ten kód, kterým se prokazujete, když voláte do banky, prostě já teď nemůžu zhola nic:(
Jo a na tom účtu byla poměrně velká suma, když jsem byla na odchodu (na dostavbu domečku samozřejmě). Nabízel mi, ať to vyberu, já KRÁÁÁÁVA to měla udělat!
Ještě pro upřesnění, ten hypoteční účet je společný s jeho běžným účtem, je to takové 2 v jednom...

aha, takže může řict, že to jde z jeho peněz a tobě do toho nic není. Mno v každém případě, začla bych si sepisovat, co jsem do společného účtu vložila já a to si vybrala (s ohledem na podm). Nevím přesně jak to tam máte- ale možná bych si pohlídala svoje- vybrala a dohodla se s ním, že jakékoliv platby ohledně baráku budete řešit společně.......a hodně rychle hybaj zpátky do baráku! Držím palce a hodně sil.

Heddus, nevím, jak daleko teď bydlíš od domku, ale opravdu by se ti nevyplatilo tam jet a vzít si potřebné údaje k účtu? Můžeš si tam už zároveň přivézt pár věcí :P Ať si pán nemyslí, že jsi odešla navždy. Držím palce!
S.

sandra napsal(a):

Heddus, nevím, jak daleko teď bydlíš od domku, ale opravdu by se ti nevyplatilo tam jet a vzít si potřebné údaje k účtu? Můžeš si tam už zároveň přivézt pár věcí :P Ať si pán nemyslí, že jsi odešla navždy. Držím palce!
S.

Ano, chystám se na to, i když to není zase tak daleko od Prahy, doprava nic moc a hlavně tento týden mám na každý den domluvený pohovor ohledně práce tady v Praze, takže to nestíhám. Snad začátkem příštího týdne, musím se hlavně ale domluvit na odvozu s tátou. Nechala jsem tam i své auto totiž... (v zimě se bojím jezdit)
Jinak jsem ještě pořád v šoku z toho včerejšího zjištění... A hrozně vzteklá... Všichni moji známí, kteří přítele znají jsou přesvědčeni, že se naprosto nevyhnutelně zbláznil...

Hedduss, vím jak se cítíš- a bohužel očekávej, že bude hůř. Znám to- je to směsice bezmocnosti, bolesti a vzteku.
Běž se vyboxovat polštářem do postele anebo tak něco.....jinak zešílíš- musíš ten vztek někam vložit.

Pro něj už nejste "MY", jemu se teď ulevilo, že ti to tedy pěkně řekl- teď z Tvé strany bude očekávat scény, vyčítání atd. a proti nim a tobě si bude budovat zeď. Překvap ho- nedělej je. Jednej racionálně a s nadhledem. (já vím je to těžké)

A hlavně šance návratu k Tobě nejsou tak velké....a rozhodně ne brzy a ty také potřebuješ čas si uvědomit, zda toho chlapa vlastně ještě chceě! (mně to trvalo min. 4 měsíce si to v hlavě srovnat a to byl 2-letý vztah)

Ahoj Berusko, moje pocity teď momentálně nejsou ani tak bolest nebo bezmoc, asi by se to spíš dalo popsat jako ultrasupervztek na kvadrát:( No a taky možná křivda. Dokážu si představit, že bude hůř - například v momentě, kdy se vdova bude chtít teď v zimě podívat někam do teplých krajů (to se dá taky předpokládat ne?), protože se mnou se nejelo ani na chatu, že... Se nemohlo, se šetřilo, a do ciziny? Co to je?:dumbom:
No a scény teda dělat opravdu nebudu. Nikdy jsem je nedělala a nemám to zapotřebí. Připadá mi to silně ponižující dělat ze sebe vola, na to už jsem velká holka...
Teď jsem samozřejmě ve fázi "takovýho sobeckýho, nedospělýho, nevyzrálýho, necitelnýho, lhavýho idiota samozřejmě nechci", ale kdo ví, co bude za pár měsíců, až budu pořád sama, nešťastná...:P

Ahoj Heduss, mno ony se ty city budou vyvíjet. Jo přesně to znám, můj si nemohl vzít dovču- což byla pravda, ale hned po roczhodu, kdyz ja se jak magor ucila na statnice me informoval o tom- jak jel tam a tam, a jak se mel skvele, ze videl ty a ty kamarady apod. Des- bes. Ja vztekla jak blazen.....ale pak se to vstrebavalo a prislo mi to silene lito- takova neferovost apod.

Jo jasne taky jsem ze sebe nechtěla dělat vola- ale prostě když jsem viděla jak on je ok- pohodicka- a ja trpim jak blázen- jízlivé poznámky a pár křiků jsem si neodpustila. Bohužel.....ale je zase pravda, že muj ex- ten si tedy nevidel do huby. Jeho poza "jsem happy, cool a mnohem stastnejsi bez tebe"- to me dralo.

MNo ale pak jsou momenty, kdy hledas chyby v sobe, vidis pozitiva a to hezke .......mno jo...uvidis.

Jsem vazně zvedava, jak se to tam u vas bude vyvíjet zpět po nastěhování.... Držím palce ohledně práce!!!

Jakmile budeš v novém prac. prostředí, ty uvidíš věci jinak a on tebe taky uvidí jinak!!!!

Tak děvčata, myslete na mě, protože pokud se během zítřka nestane nic převratného a zásadního (nepřejede mě tramvaj...), v pondělí jedu domů. Pokud mám být upřímná, mám hroznej strach, a to ze dvou věcí. Za prvé: jsem teď po měsíci už relativně v pohodě, nevídám ho, jsem v cizím prostředí a snažím se na to všechno pokud možno nemyslet a soustředit se sama na sebe. Teď  se vrátím do domu, který jsme spolu léta budovali a plánovali v něm budoucnost... Prostě se bojím, že mě to zase sejme do stejnejch s*aček jako na začátku. A to teda nemůžu potřebovat.
Za druhé: (ovlivněno bodem za prvé) mám strach, že to nevydržím a budu se ponižovat a vyčítat mu a podobně... No ale třeba už tam vůbec není a tohle řeším zbytečně...
Takže scénář je jasný: nové věci a nový make-up, být v pohodě, nevyčítat, nedělat scény a prostě se vrátit domů jako by se nechumelilo, vesele a plná energie, tak co ty stará vojno...:gloria: Budeš tady se mnou, nebudeš? OK... Pohoda. Netlačit na nějaký řešení, no prostě nevšímačka. Nejsem kráva a nelezu nikomu do zadku. A hlavně: nic mě nepřekvapí, plánujete dvojčata? Plánujete svatbu?OK, pohoda...
BOŽE TO BUDE STRAŠNÝ!!! Odevšad Teď slýchám, jak jsem silná a statečná. Taky jsem si to vždycky myslela, ale možná to tak úplně nebude. Hlavně aby mi tam fungoval internet!

ahojky, mno já na Tebe myslet budu! :-)

Jo, tak nějak- ale tak zase s tou veselostí vůči němu bych to nepřeháněla.....prostě spíš být vpohodě, studená a odměřená a spíš tak jako vesele si tam výsknout s někým na telefonu....

Spíš ukázat, že pořád někam jezdíš- že máš své zájmy a že pravidelně čas od času někam vyšňořená jezdíš.

Hele- rozvaž koupit tu knížku Proč si muži berou potvory! To ti dá takový správný "drive". Já do toho vždy nakouknu, když je mi ouvej- a hned se srovnám.

JO ještě jeden tip: Mně když bylo nejhůř, opakovala jsem si, že je to prostě kámoš- nic víc!!!! A tak jsem se k němu chovala.......Drží palce.

PS. jeste jedna vec- promysli si, zda opravdu chces za nej bojovat, .....vis....jestli mu budes schopna tohle nekdy odpustit....mno uvidis. V kazdem pripade hlavne ja bych hodne vahala, zda do toho jit - musel by se asi hodne zasnazit.....ale to je hudba budoucnosti- jestli vubec.

Predevsim mysli na sebe!!!!

Ahoj Berusko, jak už jsem tady někde psala, já nejedu bojovat "o něj" ale "sama za sebe". Prostě se jen vracím domů. Jedu do svého domu a tam počkám, dokud se situace nějak nevyřeší (např. dům se neprodá nebo nedostanu svou polovinu peněz, které jsem investovala). A ty nový hadry, make-up apod. to mám především kvůli sobě a taky pro to, aby si uvědomil, že nejsem žádná chudinka, co na něj bude čekat a on mezitím nebude nic řešit...
"bojovat" o někoho, kdo na mě tímto způsobem kašle, to je asi již jaksi zbytečné...

Ahoj Heddus,

držím palce!!!!Ty to určitě zvládneš! Bude to asi trochu záhul, ale víš, jak pak na sebe budeš pyšná, že jsi to všechno zvládla bez ztráty kytičky? :styrka: :storstark: Nepřijde mi, že bys byla vyčítací a hysterický typ, takže jsem si skoro jistá, že si svůj glanc udržíš i tam, "doma". :cool:

Drž se!
S.

Beruska27 napsal(a):

ahojky, mno já na Tebe myslet budu! :-)

Jo, tak nějak- ale tak zase s tou veselostí vůči němu bych to nepřeháněla.....prostě spíš být vpohodě, studená a odměřená a spíš tak jako vesele si tam výsknout s někým na telefonu....

Spíš ukázat, že pořád někam jezdíš- že máš své zájmy a že pravidelně čas od času někam vyšňořená jezdíš.

Hele- rozvaž koupit tu knížku Proč si muži berou potvory! To ti dá takový správný "drive". Já do toho vždy nakouknu, když je mi ouvej- a hned se srovnám.

JO ještě jeden tip: Mně když bylo nejhůř, opakovala jsem si, že je to prostě kámoš- nic víc!!!! A tak jsem se k němu chovala.......Drží palce.

Beruško, ta knížka je super! :supr: Už jsi četla knížku "He is just NOT that into u"? Předcházel tomu stejnomenný film, ale ve knížce je více "návodů" pro praktický život ;) Moc poučné do budoucna. Mně to hodně otevřelo oči a pomohlo se odpoutat od jednoho falešného Pana Božského :cool:

heddus napsal(a):

Ahoj Berusko, jak už jsem tady někde psala, já nejedu bojovat "o něj" ale "sama za sebe". Prostě se jen vracím domů. Jedu do svého domu a tam počkám, dokud se situace nějak nevyřeší (např. dům se neprodá nebo nedostanu svou polovinu peněz, které jsem investovala). A ty nový hadry, make-up apod. to mám především kvůli sobě a taky pro to, aby si uvědomil, že nejsem žádná chudinka, co na něj bude čekat a on mezitím nebude nic řešit...
"bojovat" o někoho, kdo na mě tímto způsobem kašle, to je asi již jaksi zbytečné...

:supr:

Hodně sil! Jo a hodně mně osobně pomáhá- fyzická aktivita- fitko apod. Jo a bacha na alkohol- mě to vždycky rozjitří emoce :rodna: ......a když ho tam budeš mít "u ruky" mohlo by to špatně skončit.....  :-(

sandra napsal(a):

Beruska27 napsal(a):

ahojky, mno já na Tebe myslet budu! :-)

Jo, tak nějak- ale tak zase s tou veselostí vůči němu bych to nepřeháněla.....prostě spíš být vpohodě, studená a odměřená a spíš tak jako vesele si tam výsknout s někým na telefonu....

Spíš ukázat, že pořád někam jezdíš- že máš své zájmy a že pravidelně čas od času někam vyšňořená jezdíš.

Hele- rozvaž koupit tu knížku Proč si muži berou potvory! To ti dá takový správný "drive". Já do toho vždy nakouknu, když je mi ouvej- a hned se srovnám.

JO ještě jeden tip: Mně když bylo nejhůř, opakovala jsem si, že je to prostě kámoš- nic víc!!!! A tak jsem se k němu chovala.......Drží palce.

Beruško, ta knížka je super! :supr: Už jsi četla knížku "He is just NOT that into u"? Předcházel tomu stejnomenný film, ale ve knížce je více "návodů" pro praktický život ;) Moc poučné do budoucna. Mně to hodně otevřelo oči a pomohlo se odpoutat od jednoho falešného Pana Božského :cool:

Jooo, to jsem nečetla- a kde jsi koupila- tady v čechách? TO bych přesně potřebovala! Racionálně pan Božský nebyl- ale víš jak- emoce......pořád jsem z toho minimálně rozčarovaná - dokonce jak se věci vstřebávájí a já je absorbuji- začínám mít pocit, zda můj drahoušek neměl "Narcisst personality disorder"- někdy úplně skvělej- někdy neuvěřitelně necitelnej....má s tím někdo praktickou zkušenost?

V slovenčine to tuším vyšlo pod názvom Nie je do teba až tak paf(alebo zbláznený alebo tak nejako) a tipujem, že už to preložili aj do češtiny.

Beruska27 napsal(a):

sandra napsal(a):

Beruska27 napsal(a):

ahojky, mno já na Tebe myslet budu! :-)

Jo, tak nějak- ale tak zase s tou veselostí vůči němu bych to nepřeháněla.....prostě spíš být vpohodě, studená a odměřená a spíš tak jako vesele si tam výsknout s někým na telefonu....

Spíš ukázat, že pořád někam jezdíš- že máš své zájmy a že pravidelně čas od času někam vyšňořená jezdíš.

Hele- rozvaž koupit tu knížku Proč si muži berou potvory! To ti dá takový správný "drive". Já do toho vždy nakouknu, když je mi ouvej- a hned se srovnám.

JO ještě jeden tip: Mně když bylo nejhůř, opakovala jsem si, že je to prostě kámoš- nic víc!!!! A tak jsem se k němu chovala.......Drží palce.

Beruško, ta knížka je super! :supr: Už jsi četla knížku "He is just NOT that into u"? Předcházel tomu stejnomenný film, ale ve knížce je více "návodů" pro praktický život ;) Moc poučné do budoucna. Mně to hodně otevřelo oči a pomohlo se odpoutat od jednoho falešného Pana Božského :cool:

Jooo, to jsem nečetla- a kde jsi koupila- tady v čechách? TO bych přesně potřebovala! Racionálně pan Božský nebyl- ale víš jak- emoce......pořád jsem z toho minimálně rozčarovaná - dokonce jak se věci vstřebávájí a já je absorbuji- začínám mít pocit, zda můj drahoušek neměl "Narcisst personality disorder"- někdy úplně skvělej- někdy neuvěřitelně necitelnej....má s tím někdo praktickou zkušenost?

ja to mela pujcene od kamosky a bylo to v Aj... cesky se ten film jmenoval "Zas tak moc te nezere"...

Tak se tak v poklidu chystám na cestu domů a email od milostivého... Ať se nezlobím, že stále nemá sílu mi zavolat nebo napsat SMS, ale že by rád věděl, jak se mám, jak bylo v Anglii atd. V podstatě mi naznačuje, že je konec (nemůže zapomenout na to, co jsme prožili, ale zároveň nemůže být se mnou a nedokáže si představit, jak to nastavit nově, aby to nebylo jen na chvíli, že neví, jak by se choval, protože se za sebe stydí). No a pak to přišlo: kde bydlím a že on by mi rád napsal, jak pokročil na domečku, ale že mě tím nechce drásat, protože ho stavěl pro nás dva a je tam teď sám. ON SI MYSLÍ, ŽE UŽ SE MĚ ZBAVIL A ŽE SE TAM NIKDY NEVRÁTÍM A NEBUDE NIC ŘEŠIT!!!!!!!!!!
Tak to dneska večer hoch uvidí!

:rolleyes: To ako keď ste ho dokončili, tak sa rozhodol, že bolo príma amť finančnú a faktickú pomoc, a teraz :rock: Baj-baj, bejby???? Zvláštne uvažovanie... Však uvidíme, ako sa spontánne poteší(a ešte viac tá jeho :lol: ), keď sa tam zničoho nič objavíš.

Ano, to bude jistě spontánní a upřímná radost a uvítací výbory a slavnostní večeře a tak...:D Ještě že tam máme zásoby chlastu, protože panáčka asi potřebovat budu, na kuráž. Jsem snad nervóznější než před státnicema a to už je co říct.
Ale pán je karakter co, když ho zajímá, jak se mám... Místo aby třeba napsal: nechceš se vrátit, teď se zase můžu pro změnu odstěhovat já než se to vyřeší, ty jsi byla pryč měsíc...
Ty budou koukat, jak mi psala kamarádka, i kdybych měla bezprostředně po akci zemřít, poníženou mě neuvidí...:dumbom:
Tak já jedu.

Online přenos:
Tak jsem doma a přechází mi zrak. Dle stop ve sněhu se tady asi pár dní nebylo, ale jinak zapnutá myčka a všude perfektní pořádek, vyluxováno, kuchyň skvostná. Přibyly nám v domečku nové dizajnové prvky (výmalba apod.), dekorace, nové hrníčky se srdíčky... Omdlela jsem při pohledu do skříně. Vše nové - bundy Diesel, trička, košile, čtvery nové boty Hmmmm. Další omdlení v koupelně - odličovací mléko a dámský šampon a na parapetu 15 vonných svíčiček. No ťuťu ňuňu. Na stole tyčinky, oříšky a načatá lahev vína. Jo a mezi dřevem na podpal krabička od nějakých dámských punčošek.
Tak mám v sobě cigáro, panáka rumu a sedíkm tady po tmě, kdyby náhodou přišli oba, abych je mohla jako správná paní domu uvítat...
Teď už mě může rozhodit pouze to, kdybych do rána čekala v těch novejch kozačkách a kožíšku marně...
Ale jinak nějaká stálá ženská přítomnost tu nápadná není, asi si sem jezdí na romatnické schůzky zatím...
Chce se mi zvracet z toho všeho.

Heddus, tedy uplne s tebou soucitim, ale mozna bych rozsvitila- at tam nejsi za blbce. Jako ze je tam se snazis prekvapit....jsi prece DOMA! Tak se tak chovej....

jezis, mne je mdlo za Tebe :-( Uplne vim, jak se citis! Mno, podle popisu- damska pritomnost tam je dost markantni a pan tedy take udelal krok "vpred". Mam pocit, ze nez ze by potreboval vymenit zenskou- ma to spojene s vymenou sam sebe :-(

Preji hodne sily a hlavne klidek- jsi doma, "relax".......ne, ze se otevrou dvere a ty tam budes okamzite neco resit :-) Proste jo- on se rozhodl takhle- ale ty tam ted bydlis- at si dela co chce- ale ne u vas v baraku a ze teda good luck, ze ty mas svoje.......Asi byl nejvyssi cas na navrat, aby si uvedomil, co to znamena- zaroven- neni ten barak VAS??? Tak jakto, ze si to tam dekoruje podle sveho? Jeste se ani nerozhodlo, kdo si barak necha, ne?

Nemáš kameru...? Toto je už pomaly na Oscara... aležo žeby na enejakú cenu pre dokumentárne filmy? :/ Som zvedavá, potom písni, ako to dopadlo...

jj, Heddus, jak píše Beruška, ty jsi tam doma. Takže si pusť telku, nohy na stůl, dej si svařák a nenech se vykolejit. Pán to vzal hopem, asi si myslel, že už se tam nikdy nevrátíš.... :fuck: Je to hnus :usch::skurt:
Drž se!

Tak pán nedorazil a navíc mi tam přestal fachat internet... no nic, já si počkám, jednou tam přijet musí... Nojo, ale víte co by se stalo, kdybych rozsvítila? Otočil by auto a vůbec by tam ani nevlez a to já nechci.
Jinak až budu mít po pohovoru, omrknu pohyb peněz na účtu, přivezla jsem si hesla, to bude asi nářez...
Asi mu tu výmalbu zase přemaluju a ty dekoračky sundám:P
No nic, snad tam ještě někdy přijede:lol: Ale že je to sráč, to vám teda povim.

heddus napsal(a):

Tak pán nedorazil a navíc mi tam přestal fachat internet... no nic, já si počkám, jednou tam přijet musí... Nojo, ale víte co by se stalo, kdybych rozsvítila? Otočil by auto a vůbec by tam ani nevlez a to já nechci.
Jinak až budu mít po pohovoru, omrknu pohyb peněz na účtu, přivezla jsem si hesla, to bude asi nářez...
Asi mu tu výmalbu zase přemaluju a ty dekoračky sundám:P
No nic, snad tam ještě někdy přijede:lol: Ale že je to sráč, to vám teda povim.

Heddus, já bych se rozsvítit fakt nebála....jednou si tam pro svoje Diesel oblečky přeci přijet musí, ne? :reta: Je to tvůj domov, tak se podle toho tam i chovej. Ty máš nárok na to tam bydlet. Cizí serepetičky bych uklidila někam do komory, nechtěla bych, aby se v baráku, který je z půlky můj, povalovaly věci cizí paní.
Já si něco podobného zažila. Ale naopak. Bývalý zase schovával moje věci před svojí novou láskou, o které jsem neměla v té době ani tušení. Taky měl všude najednou svíčky a čisto....jj, byla jsem blbka. :rolleyes:

Ahoj Heduss- hmmm, nepřijel jo? Ja te tak lituju, takove nervy. Prosim Te, trosku se snaz zarelaxoval, jit ven na prochazku- nabit se trochou pozitivni energie....Jdi nekam ven s kamaradkou anebo pod. Tohle je na zcvokateni.

MNo- tak prakticky- pokud jsem to pochopila spravne- dum je napsany na vas oba.
Ale penize na bydleni jsou na jeho ucte, kam rovnez odchazela tva vyplata, pripadne odstupne- ale je to na jeho ucte na jeho jmeno!!!!!??? Tj. alternativne on muze zmenit hesla a ty se k temto penezum nikdy nedostanes a jako druzka (tj. status nula) to z nej nikdy nevymlatis. Tak tohle bych zacala resit......

Pokud je barak Vas obou- pekne bych tam nekam vyhodila dane zenske serepeticky- a dekorace zmenila pokud se ti nelibi. Nemuze zarizovat byt- podle sveho......bohuzel mu "chudákovi" asi nedoslo, ze to tak jednoduche neni a nebude........

Vis, říkáš, že počkas- neni na co cekat- jsi zpatky doma a zij si svuj zivot......on neni ted stred tveho vesmiru- jses to ty! Hodne sily!

Ja by som mu možno zavolala. "Jéj, ty si mi kúpil toľko nových krásnyc vecí... To je od teba milé, ako na mňa myslíš... Možno si to rozmyslím a nebudeš tu musieť bývať sám... :lol: Aj to nové zariadenie a farby sa mi páčia... :jojo: ... Asi zostanem." :supr:

Do pr.... On tady byl dneska. A já byla v Pze na pohovoru a nestihla sem to. To už se tady neukáže. Nakrmil zvěř a zmizelo pár věcí, tričko a trenky jestli jsem si to zapamatovala dobře. No a svíšišky z koupelny:lol:
Teda to mě tak štve, já jsem se těšila... No ale zase tak špatně na tom nejsem, protože teď ON bude muset něco řešit, nebude vědět, jak to vlastně je, jestli tady bydlím, nebo sem jenom jezdím, kdy sem může přijet pro věci...
Berusko co se týče účtu, já mám k němu zřízené přístupy, své heslo apod.
Zrovna jsem chtěla napsat, že aspoňm už můžu svítit a oni vypli proud... To jestli to nezapnou tak tady chcípnu zimou, protože máme vše na elektriku. Pomoc.

:( Vypli lebo neplatil, alebo kvôli snehu...?

Asi kvůli sněhu, v celé vesnici je temno.:(

:grater: Priprav si sviečky a batérie... držím päste, aby znovu zapli... :storstark:

Klídek....nech to být- jsi doma, řeš si práci, své přátele atd atd. Evidentně to nemá v hlavě srovnané, neboť kdyby měl- normálně to bude řešit a čelit konfrontaci. Nech ho být.....teď se tam jí pěkně nastěhuje a teprve zjistí, že možná tak skvělá není......a taky ukázal respekt k tobě- že to pěkně sbalil. Kdyby to byl takovej hajzlík- podlě mě by se ani neobtezoval- tohle ukazuje, ze je mu to cele dost blbe.......Snad ti to brzo pusti. Drz se.

Asi si dam rumicka na zahrati a pujdu si v kozichu lehnout  a nejak preckat do rana. Zitra mam dalsi pohovor. Presne tak, to mi ted rikala segra. Ze mi to muze bejt sumak, at si on dela co chce a bydli si kde chce, je ted v nejistote, co bude vlastne dal, aspon uvidi, zac je toho loket a ze se to bude muset nejak zacit resit. A jsem moc rada, ze jsem mu nedala predem vedet, ze se vracim, protoze bych se o mnohe evidentne ochudila...:P

Tak jak válčíš Hedussss??? :vissla:

Přidávám se k Berušce....

Ahoj, tohle pisu po 3 infarktech a 2 rumech...
Ve stredu mi prisel mail, ze videl, ze jsem se asi stavovala v domecku (v utery tady byl, minuli jsme se). A ze je to pro nej tezky, ale musi to napsat. Ze uz jeho laska ke mne vyhasla a "nova pritelkyne" byla jen impuls a ze bychom se meli sejit a zacit vse resit, ze je proste konec. Po sedmi letech se se mnou rozchazi emailem, srac jeden! Tak jsem mu napsala jen to, ze bydlim DOMA a ze vi, kde me najde.
Dneska sem napochodoval v novejch hadrech (ja jsem rychle letela pro novej kozisek a kozacky, rikal ze mi to slusi, dement), jako by se nechumelilo, zadna omluva, litost, nic. Jak se mam, to jo, to se zeptal. A pak zacal vypocitavat, kolik penez nam na stavbu dali jeho rodice (je to pravda, je to hodne, ale s tim rizikem do toho sli ne? Ja zadnou chybu neudelala, ja jsem se s nikym nerozesla...) a jak bychom to tedy udelali, ze bychom se mohli vyplatit castkou, kterou jsme investovali na pocatku (ze on samozrejme o domecek stoji). No a pak mi navrhl takovou castku, ze jsem se musela hodne drzet, abych nevzala tyc a neumlatila ho normalne do mrtva! Ale musim rict, ze jsem navenek zustala ledove klidna. Skromne jsem navrhla, ze bychom treba taky mohli udelat odhad stavajiciho stavu a vydelit dvemi. Na to mi rekl, ze to prece neni fer (a tpo je fer kdyz ja mu dam cas na rozmyslenou a odejdu, aby si to tady dizajnoval a poradal si romanticke vecery s novou zenskou v MEM dome?). A ze jako prodavat by to nechtel, ze by tpo trvalo a jeste bychom na tom prodelali apod. Tak jsem mu rekla, ze to promyslim, poradim se a reknu mu sve navrhy (ja mu prece nebudu rozkryvat sve plany, aby hned letel se radit, ze...). Jeste se mi stihl pochlubit, ze na ty drahy hadry dostal 50% slevu diky one dame. A navrhl mi, ze kdyz teda nema kam jit a ja tady hodlam byt (ANO to tedy hodlam), ze bychom se mohli domluvit ktere dny tady budu ja a ktere dny on. VERITE TOMU? Ja ne... Tak jsem rekla, ze ja tady teda budu prakticky furt:lol: Tak on ze prijede v utery... A proc jsem nedala vedet, ze se vracim domu. Na to uz jsem jen odvetila, ze jsem dospela, nehodlam veci resit po emailu a nehodlam nikomu oznamovat, ze se vracim DOMU!!!!!!!
Boze ja jsem tak strasne rozcilena, ze snad ani nemuzu do prace (dnes jsem nastoupila do takove provizorky, za strasne malo penez, ale aspon neco, budu si hledat dal...)
Ja asi vzteky pobliju klavesnici:lol::co:

Heddus, jsi skvělá, klobouk dolů!!!!! :godlike::godlike::godlike::supr::supr::supr:
Máš ve všem pravdu - proč byste se měli domlouvat na tom, kdo tam kdy bude, když je to barák vás obou. Poraď se určitě s právníkem, jak řešit situaci ohledně vyplacení nebo prodeje domu.
Lepší nějaká práce než žádná práce. Alespoň přijdeš na chvíli na jiné myšlenky a budeš mezi novými lidmi.
Panáček si tě už teď nezaslouží! :rock: Buď ráda, že to skončilo takhle , kdy ty jsi ještě mladá, chytrá, skvělá a s životem před sebou :pussa:

Fandím ti!

Mno tedy, to koukám. Hedduss, super, že sis našla práci- alespoň dočasnou- to je velmi potřeba jinak by jsi se zbláznila. Já jsem tedhy byla doma, učila se na státnice a pak jsem se z toho dalších xx měsíců léčila. Není nic horšího než po rozchodu zůstat jen doma a koukat do zdí.

Bere to zkrátka- mně ale připadá, že to není kompletní bezcitný hajzlík.....a že se v tom jaksi sám koupe. Umím si představit, jak Tě to bolí- láska k Tobě vyhasla- potom co jste spolu něco budovali- odříkali si- teď když skoro hotovo- Tě odtamtud chce vypakovat.

Ale chladnou hlavu- ano advokáta si najdi- jak jsem se ptala jen v rychlosti mamky (je advokátka)- ale videla jsem ji asi tak na 2 min- takze to jen tak zahlaholila- tak je škoda,že nejste sezdani- ty by pak bylo predmetem SJM! Jako družka- Tvoje možnosti jsou relativně omezené. Na druhou stranu- máš tam trvalé bydliště a pokud si dobre vzpominam nemovitost je napsana na Vas oba- tj. 50:50, tj. nemůže Tě odtamtud vykopat tak jednoduše. Zároveň hádám bylo by dobré, najít dokumenty, vypisy z uctu apod., ktere dokladaji tve vklady. Zároveň cena nemovitosti pravděpodobně stoupla- vklad vlozeny versus momentalni odhadni cena.

Je asi pán hodně naivní, když si myslí, že jako ti tam dá na ruku XXXXXX tisíc, ty se zbalíš a popřeješ mu hezký život. Měl by mít určitou zodpovědnost k tobě jako své družce- strávila jsi s ním 7 let života a nemůžeš se ted jako jentak sbalit a jít zpátky k rodičům či tak. Naopak čím déle tam budeš- tím on bude ochotnější dát víc aby se tě "zbavil"......cesta bude dlouhá- promiň, ale přijde mi, že Tvůj přítel je asi hodně naivní.

Bohužel co se týče Vašho vztahu- mám pocit, že teď se stane bohužel opak než to co jsme chtěli- ty teď budeš "společý nepřítel" pro ty dva a to bude jejich vztah posilovat- stanou se z nich spiklenci proti tobě. Ale hele, čas je dlouhý- jako rozhodně se nikam- absolutně nikam nestěhuj a rozhodně odmítej jakékoliv střídání "stráží". Ty jsi doma a budeš tam- pořád a jak TY uznáš za vhodné. Ty mu přeci v ničem nevadíš.
Navíc svoboda jednoho je tam, kde končí svoboda druhého. Není normální, že on to celé pos- a pak chce, aby jsi tam jako nebyla a dělala kvůli němu kompromisy a určité dny tam jako kvůli němu nebyla.

Hedusss, drž se- pěkně se naštvi, běž si zacvičit, mlať polštářem do zdi- ale neustupuj a řekla bych, že bych ani tak nějak nespěchala s rozhodováním o baráku- máš teď "přechodné období"- hledáš práci- "milej zlatej- já mám taky lepší věci na práci než řešit důsledky Tvého randění a změn plánů" :-)

Zkus myslet dopředu a na to, že stejně tohle by jsi mu asi neodpustila- zašlo to moc daleko.....na světě je hodně chlapů- ano zní to jako fráze- a buď ráda, že tohle se stalo před miminkem než po-. Zachovej pozitivní přístup a ukaž mu, že ty jsi vpohodě- hledáš si práci a stažíš se postavit zpět na nohy- a že jaksi nemůžeš (a je ti to velmi líto) teď urychleně řešit bydleni. Přece musí chápat, že nemůžeš nemít - kde bydlet plus nemít pořádnou práci (a mít v ní po zkušební době, že? :-)))

(Pak ho MOŽNÁ začne druhá tlačit- dělat scény....bude si nejistá.....)

MNo uvidiš, ale je jisté, že taková rychlovka jak pán si myslí to nebude. :fuck:

PS: Tak jsem ještě zapátrala:

Základ je jak to máte zapsané na katastru nemovitostí. Takže mrknout na katastrální úřad- (pokud je tam uvedeno podílové vlastnictví)- a musí tam být uveden zlomek- tj. podíl subjektů na nemovitosti.

A podle toho potom- buď nemovitost prodat anebo vyplatit- v každém případě na základě tržní ceny nemovitosti.

Ale prosím ber toto jen jako základní info- představu- v dané situaci opravdu doporučuji konzultaci s advokátem.


:gloria:

Ahoj Berusko, moc dekuju. Ja mam kamaradku pravnicku a ta rikala to same. V katastru je to zapsano jako podil pul na pul, takze ma hoch smulu. A jak jsem psala, on nehraje fer, ja nebudu brat ohledy. Je fakt naivni, jestli si mysli, ze mi ucpe hubu castkou, ktera ani neodpovida hodnote pozemku!!!
Co se tyce vztahu, to uz fakt vubec neresim. Takovej clovek neni hoden toho, abych se kvuli nemu trapila. O toho bych si uz neoprela ani kolo. Je mi uplne jedno, jestli budou s vdovou spiklenci nebo ne, at si dela co chce. Ja mam zase podporu sve rodiny a pratel a to je dulezite. Praci uz taky mam, alespon neco, budu si hledat dal a treba se zadari. Myslim si, ze me tahle zkusenost dost zocelila a uvedomila jsem si, ze uz proste nebudu ta blba a hodna jako driv. Obetovala jsem jemu a vztahu s nim uplne vsechno. Kor kdyz on nema opravdu spetku svedomi a slusneho chovani.
A jak pises, s rozmyslenim nejakeho reseni nebudu nijak spechat. Me nic netlaci, bydlet budu DOMA, ani se nehnu, on tam prece taky muze byt, ja ho nevyhanim, je mi to sumak. Samozrejme je mi tam ted krasne, kdyz jsem tam sama, ale pokud by tam byl, alespon uvidi, ze jsem se postavila na sve vlastni nohy a jeho k zivotu rozhodne nepotrebuju...
A jsem na sebe fakt hrda. Rodice se hrozne divili, jak jsem statecna a ze napriklad nebrecim, nelituju se a tak.:godlike: Vim, ze to nebude lehky se tahat o majetek, bude to rozhodne neprijemny, ale nebudu ustupovat cloveku, o kterem jsem presvedcena, ze na me pouze parazitoval a je totalne bezcharakterni.

Heddus, moc Ti fandím! Jsi vynikající!! :)

Cau hedduss, není zač. Mno tak super!!!! Tohle je výborná výchozí pozice. A hlavně to bude svým způsobem pro Tebe určitá satisfakce, že to tak chlapec jednoduché mít nebude!!!! Jako mně Tvůj přítel hlavně bohužel přijde naivní.

Musím říci, že tohle Ti do jisté míry "závidím". Já už 5 měsiců bojuju s tím, jak se z toho rozchodu vylízat. Nejde teď o něj ale o mě. (Prostě jsem mu se vším šíleně rok pomáhála ušetřila mu tisíce euro, kompletni servis- dohoda- po roce až bude potvrzen v práci- podrží on mě- stěhování spolu...mno a najednou takový šok. -viz moje vlákno)

Víš, mám chvíle, kdy si prostě připadám jako kdyby mě někdo zkopal, ponížil a já se nemohla nijak bránit- což je vlastně realita. Ta bezmocnost je děsná a ten pocit toho, že mě využil a pak ještě hnusně odkopl- je děsnej. Nějak se nad to nemůžu přenést....možná proto, že mám svou hrdost. Jo jasně neodpovídám mu na jeho emaily- kdy se chlubí jak se mu děsně daří. Ale to tedy není zas takový "odvaz".

jo jasně- let it go- ale to je právě těžké. Neumím to. jsem asi typ člověka, který když dostane facku- tak ji jde vrátit. Ale v tomhle jsem nějak bezradná- šíleně mi ublížil, zkomplikoval život- opravdu za dobrotu na žebrotu. A já nemůžu nic- maximálně se tvářit noblesně, že jako u mě skončil......nějaké rady- jak tenhle pocit bezmocnosti a ublížení překonat???? Díky moc!

A když píšeš, že dům je velký, není tam možnost přestavby nebo dělení napůl? A když tedy vztah zničil on, tak na "jeho" půlku nechat udělat vchod do domu a rozdělit parcelu napůl? Asi by se mu tento tvůj návrh nelíbil....
Já vím, ani ty by si ho za souseda nechtěla, ale když si myslí, že si hodná a tím pádem taky hloupá (když ti dal svůj směšný návrh), ty máš taky prostě návrh řešení. Pak by byl každý "doma" ve své půlce. Říct mu to úplně vážně a pak sledovat, jak mu stoupá tlak a teplota a zasměješ se tajně v pokoji.
Jestli tě zná jako spolehlivou osobu pevných zásad, tak se nyní můžeš chovat nevyspytatelně, t.j. dělat věci, které by od tebe nečekal, a to i myšlením i chováním. Jinak přesně ví, jak zareaguješ, jak uvažuješ a uděláš, ne?
Sama víš, než platit drahý pronájem, tak je lepší platit drahou hypotéku, ale ve svém. Přece neznačneš znova, na najěké ubytovně, či co?ne?

Ahoj devcata, nejnovejsi deni:
Musi me hodne nesnaset, to je uplne videt, kdyz se na me diva, jak me nenavidi:gloria:. Nebyl az tak vydizajnovanej, tak jako ciste a slusne, ale veci ktery nosil uz se mnou.
Resili jsme nejake papirovani apod, to byl v pohode. No  a pak jsem zacala mejt nadobi a ignorovat (samozrejme v satech:). Na otazku, zda jsem premyslela nad resenim jsem rekla, ze jsem nemela cas. Ze on me nechal mesic vyhnit a co, do 4 dnu chce reseni? Tak ze jako alespon priblizne, ze by to rad mel z krku, abychom to neresili jeste v r. 2015. Odvetila jsem, ze to je taky mozny, s potutelnym usmevem. A ze hned co neco promyslim, dam mu vedet.
Pak me docela prekvapil, kdyz rek, ze pokud ho vyplatim, ze mi barak klidne necha. no a pak jsem ho nasrala, protoze jsem mu rekla, ze jako jeho rodice nam sice dali penize, ale ze to davali obema a ja jsem chybu neudelala a ze se mi zda nefer abych odesla s tak malo penezma! No a pak na odchodu jeste zminil, ze prodej by asi nebyl nejvhodnejsi. ze bychom to asi neprodali v tomto stavu (minule tvrdil neco jinyho).
Zda se mi to nejaky divny. Bud za A) nabidl mi to jen tak a veri, ze zadny penize nesezenu nebo za B) chce to vyresit nejak moc podezrele rychle az je mi to divny (ihned se me zbavit...?) a je mu jedno jestli bude mit barak nebo penize (aby si mohl koupit treba byt), protoze kdo vi jak to je, kdovi kde bydli a jestli ona ho tam trpi, jestli treba na nej netlaci... Co my vime. No kazdopadne ja mam casu dost.
miaa: bohuzel deleni ani prestavba neprichazi v uvahu, to by neslo...

Beruska27 napsal(a):

Musím říci, že tohle Ti do jisté míry "závidím". Já už 5 měsiců bojuju s tím, jak se z toho rozchodu vylízat. Nejde teď o něj ale o mě. (Prostě jsem mu se vším šíleně rok pomáhála ušetřila mu tisíce euro, kompletni servis- dohoda- po roce až bude potvrzen v práci- podrží on mě- stěhování spolu...mno a najednou takový šok. -viz moje vlákno)

Víš, mám chvíle, kdy si prostě připadám jako kdyby mě někdo zkopal, ponížil a já se nemohla nijak bránit- což je vlastně realita. Ta bezmocnost je děsná a ten pocit toho, že mě využil a pak ještě hnusně odkopl- je děsnej. Nějak se nad to nemůžu přenést....možná proto, že mám svou hrdost. Jo jasně neodpovídám mu na jeho emaily- kdy se chlubí jak se mu děsně daří. Ale to tedy není zas takový "odvaz".

jo jasně- let it go- ale to je právě těžké. Neumím to. jsem asi typ člověka, který když dostane facku- tak ji jde vrátit. Ale v tomhle jsem nějak bezradná- šíleně mi ublížil, zkomplikoval život- opravdu za dobrotu na žebrotu. A já nemůžu nic- maximálně se tvářit noblesně, že jako u mě skončil......nějaké rady- jak tenhle pocit bezmocnosti a ublížení překonat???? Díky moc!

Beruško, ty tady píšeš takový moudrý věci, já bych si vůbec netroufla komukoliv radit. Můžu ti jen napsat, jak jsem na tom. Samozřejmě nejsem úplně 100% v pohodě, ale hrozně mi pomohl tím, jak se chová. Prostě mě odepsal, já ho odepíšu taky. Usnadnil mi to, protože teď vím, že bych ho zpátky nechtěla. Samozřejmě nesmažu ty prožitý léta, ale co už... Už mi ani nevadí si prohlížet fotky nebo slyšet naší společnou oblíbenou písničku. Třeba je to tím hrozným vztekem, urazil mojí hrdost a to já neodpouštím. A je klidně možný, že na mě zase přijde nějaká lítostivá krize (třeba až se budu definitivně stěhovat). Na druhou stranu jsem svým založením člověk, který věří, že všechno na světě se děje z nějakého důvodu a tak jak to je, to prostě být má byť by to bylo sebekrutější (a to mi věř, že ve svých 30 letech jsem toho negativního prožila poměrně hodně a život už mě tolikrát srazil na kolena). Ale snažím se vždycky si z toho něco odnést a být o to silnější. A taky jsem člověk, který žije pro budoucnost, strašně nerada se ohlížím za sebe... To mi to možná ulehčuje. Prostě se snažím úplně to vytěsnit z hlavy a užívat si domeček, dokud tady jsem. Zatím se mi to daří, otázka je, jak dlouho...:) A jak říká moje kamarádka: na každou svini se vaří voda:dumbom:

Beruska27 napsal(a):

Cau hedduss, není zač. Mno tak super!!!! Tohle je výborná výchozí pozice. A hlavně to bude svým způsobem pro Tebe určitá satisfakce, že to tak chlapec jednoduché mít nebude!!!! Jako mně Tvůj přítel hlavně bohužel přijde naivní.
Víš, mám chvíle, kdy si prostě připadám jako kdyby mě někdo zkopal, ponížil a já se nemohla nijak bránit- což je vlastně realita. Ta bezmocnost je děsná a ten pocit toho, že mě využil a pak ještě hnusně odkopl- je děsnej. Nějak se nad to nemůžu přenést....možná proto, že mám svou hrdost. Jo jasně neodpovídám mu na jeho emaily- kdy se chlubí jak se mu děsně daří. Ale to tedy není zas takový "odvaz".
jo jasně- let it go- ale to je právě těžké. Neumím to. jsem asi typ člověka, který když dostane facku- tak ji jde vrátit. Ale v tomhle jsem nějak bezradná- šíleně mi ublížil, zkomplikoval život- opravdu za dobrotu na žebrotu. A já nemůžu nic- maximálně se tvářit noblesně, že jako u mě skončil......nějaké rady- jak tenhle pocit bezmocnosti a ublížení překonat???? Díky moc!

Beruška, ja mám z toho trochu dojem, akoby váš vzťah bola takpovediac obchodná dohoda, ktorú "ten darebák" porušil. Ale vzťahy tak nefungujú.... väčšinou. Je asi nepekné, že on využil tvoju pomoc a potom ti dal kopačky, ale nemusel to mať naplánované - proste to v ňom tak dozrelo... (tobôž ak ste mali vzťah na diaľku...). Vykašli sa na "vracanie" facky: ak to bol od neho podraz, život mu vráti aj sám, bez tvojho pričinenia... A ak to bola len zhoda okolností, tak to ber tak, že máš šancu nájsť si niekoho lepšieho. Ak sa zacyklíš v tejto "túžbe po odplate", tak si zbytočne odrežeš šancu na spokojný život osamote alebo aj na niekoho nového. A za dobrotu na žobrotu - no, vezm isi z toho poučenie, že nabudúcerob len to, čo cítiš, že chceš, a len natoľko, nakoľko chceš; potom nebudeš mať blbý pocit ani po rozchode a nebudeš musieť takto ľutovať. Partnerský vzťah by mal byť vyvážený, pokiaľ ide o branie a dávanie... podľa mňa.

heddus napsal(a):

urazil mojí hrdost a to já neodpouštím.

No...tak to máš ale docela blbý...

Tak mu příště řekni, že si to dala do nabídky nějaké realitky a že peníze půjdou 50:50, vyhovuje-li ti toto řešení (nevím, kdo do domu kolik dal a v tom se počítá ale i nepeněžná práce a námaha). A klidně to někam dej, exkluzivitu nepodepisuj, v dnešní době to stejně neprodají. A kdyby...asi by zalapal po vzduchu. Měli by jste oba bud akorát na garsonku nebo málo na koupi čehokoliv.
A nepočítej předem, že se stěhuješ pryč. Můžeš mu přece jakože nabídnout přesně tu sumu na vyplacení, co nabídl on tobě. Dnes se morálka nenosí, ale chybu udělal on, tak ať ví, že za chyby se taky "platí".
Neodmítej předem, že se dům nedá rozdělit. Jde o to, ho namíchnout, ne? Ani´s mu to neřekla. Všechno jde. Psala si, že je velký, tak to jde.

Mio, já jen nakukuju, ale hedduš by mělo jít primárně o to, aby se situace vyřešila. Ne o to ho namíchnout. Na co šprajcování, dělení domu... Představ si, že on se jednou do své půlky nastěhuje s novou partnerkou a hedduš si jednou přivede do svý půlky partnera... Soužití jedna báseň.
Zkusila bych dům po dohodě prodat, finance fifty - fifty (je jedno, kdo dal víc peněz, někdo zase víc dělal...) a do té doby bych ho užívala a doufala, že jeho nenapadne to samé. Protože tak, jako hedduš - šprajcovat se - může přemýšlet i on... a půl domu a pozemku je jeho, on má novou přítelkyni, může tam bydlet s ní...
Tak nevím, já bych tohle nevydýchala. Ale ty a hedduš možná jo. ;) Klobouk dolů, holky.

javena: přesně tak, mně jde taky o to vymyslet nějaké řešení. Jako chci si dát na čas a trochu ho vytrestat za ty podrazy, nechám ho taky u ledu jako on mě... Ale řešit to chci. Jen nevím, jak nejlépe. Mám totiž dojem, že ten dům bude opravdu neprodejný a že se to takto může "řešit" měsíce... Sice bych měla alespoň čas na shánění peněz na případné vyplacení, ale stejně takovou částu neseženu nikdy, takže to mi asi moc nepomůže. Taky bych se ho ráda zbavila, nechci se s ním vídat na pravidelných poradách na téma "jak se vyvíjí situace"...
Mio, velký dům neznamená dispozičně uspořádaný pro dělení:) a já ho chci namíchnout jenom stejným chováním, které prováděl on mě a ne vymýšlet nekonstruktivní řešení, na které bych stejně nepřistoupila...
No, příští týden mám schůzku s právničkou. Dle mého on stále nepočítá s tím, že bych mohla navrhnout dělení peněz půl na půl...:P

Mám totiž dojem, že ten dům bude opravdu neprodejný

Proč si to, heddus, myslíš?

Tercilo, myslím si to z více důvodů, např.:
je krize, lidi nemají peníze, pokud budou investovat velké částky, tak si raději koupí něco, co si budou moci zařídit dle svých představ a ne něco, co jsme si my dva vymysleli k obrazu svému
dům je nedodělaný (fasádu a zateplení pominu, to není tak důležité), chybí tam spousta věcí a bude to chtít ještě velké investice. Obyvatelné to je, ale prostě je to takový polotovar...
lokalita, kterou jsme si vybrali (a nám vyhovuje) je dost daleko od Prahy, malá vesnička, není tady absolutně nic (škola, školka, obchod), dopravní spojení asi ne úplně ideální pro dnešní rozmazlené lidi
obří pozemek (kdo by v létě chtěl sekat trávu na více než 2000 metrech...
Prostě je tam spousta detailů, které teď musím brát v úvahu. Kousek od nás visí na novostavbě cedule "na prodej" už téměř dva roky...

Kurňa takhle se to muselo podělat... My jsme si ten domeček fakt vysnili a udělali pro sebe...:grater:

Nehádž flintu do žita predčasne...

Ahoj Hedusss, děkuji za radu, snažím se to také tak brát! Už se zlepšuju, ale to dost asi je spojené s tím, jak si pomalu dávám život dohromady! Prostě, když člověk má plány a udělá hodně pro to, aby to zafungovalo a už si tady vše zařídí tak, aby mohl odjet a dá do toho tolik energie a námahy- pak je jasný, že mě to taky vzalo, že mě jako takhle jako člověk podrazil........nečekala bych to vzhledem k tomu, že před tím do toho vztahu tolik investoval.

Teď jsem chvíli neměla net....jak se věci u Tebe vyvíjí? Často jsem na Tebe myslela.....

Selima napsal(a):

Beruska27 napsal(a):

Cau hedduss, není zač. Mno tak super!!!! Tohle je výborná výchozí pozice. A hlavně to bude svým způsobem pro Tebe určitá satisfakce, že to tak chlapec jednoduché mít nebude!!!! Jako mně Tvůj přítel hlavně bohužel přijde naivní.
Víš, mám chvíle, kdy si prostě připadám jako kdyby mě někdo zkopal, ponížil a já se nemohla nijak bránit- což je vlastně realita. Ta bezmocnost je děsná a ten pocit toho, že mě využil a pak ještě hnusně odkopl- je děsnej. Nějak se nad to nemůžu přenést....možná proto, že mám svou hrdost. Jo jasně neodpovídám mu na jeho emaily- kdy se chlubí jak se mu děsně daří. Ale to tedy není zas takový "odvaz".
jo jasně- let it go- ale to je právě těžké. Neumím to. jsem asi typ člověka, který když dostane facku- tak ji jde vrátit. Ale v tomhle jsem nějak bezradná- šíleně mi ublížil, zkomplikoval život- opravdu za dobrotu na žebrotu. A já nemůžu nic- maximálně se tvářit noblesně, že jako u mě skončil......nějaké rady- jak tenhle pocit bezmocnosti a ublížení překonat???? Díky moc!

Beruška, ja mám z toho trochu dojem, akoby váš vzťah bola takpovediac obchodná dohoda, ktorú "ten darebák" porušil. Ale vzťahy tak nefungujú.... väčšinou. Je asi nepekné, že on využil tvoju pomoc a potom ti dal kopačky, ale nemusel to mať naplánované - proste to v ňom tak dozrelo... (tobôž ak ste mali vzťah na diaľku...). Vykašli sa na "vracanie" facky: ak to bol od neho podraz, život mu vráti aj sám, bez tvojho pričinenia... A ak to bola len zhoda okolností, tak to ber tak, že máš šancu nájsť si niekoho lepšieho. Ak sa zacyklíš v tejto "túžbe po odplate", tak si zbytočne odrežeš šancu na spokojný život osamote alebo aj na niekoho nového. A za dobrotu na žobrotu - no, vezm isi z toho poučenie, že nabudúcerob len to, čo cítiš, že chceš, a len natoľko, nakoľko chceš; potom nebudeš mať blbý pocit ani po rozchode a nebudeš musieť takto ľutovať. Partnerský vzťah by mal byť vyvážený, pokiaľ ide o branie a dávanie... podľa mňa.

Selimo, děkuju za Tvůj komentář. Do velké míry máš asi pravdu, člověk se musí smířit především sám se sebou, aby mohl jít dále. Na druhou stranu, ale jistě- vztah není business- ale pokud si dva něco domluví- a třeba i přátelé nejen partneři- tak ten druhý má vůči tomu druhému jakousi morální odpovědnost. A i kdyby nakrásnu změnil názor- což se stát může- měl se s danou situací a se mnou vyrovnat na úrovni!!!  Ne že budu už mít podanou výpověď v práci, nájemníky v bytě s podepsanou smlouvou a tři týdny do státnic....tohle je sprosťárna!

Já si dokonce i myslím, že to naplánované ůplně neměl, ale spíš jaksi neměl absolutně potuchu, co znamená partnerský vztah a že ne vždy je růžové. Zároveň je to jistě sobeček, který myslí především na sebe a pokud jde o potřeby partnera, kdy on by musel něco víc obětovat, tak prostě začíná pochybovat, zda je to pro něj výhodné nebo já nevím...... Způsob a načasování- to prostě bylo sado-maso- a jeho další chování jen ukazuje, že empatie nula a opět sebestředný na sebe.....nechápu, co si o sobě myslí.

Ahoj Beruško:)
No u nás nic nového. Řešíme kolaudaci, komunikujeme takovými chladnými maily pouze o těch nutných věcech a nejezdí tam. Já se mám v domečku skvěle, nic mi samotný nechybí. Začala jsem chodit cvičit, chodím do práce, jezdím k rodičům, k sestře a vůbec mám teď spoustu aktivit, scházím se se zapomenutými kamarády, prostě zase ŽIJU. Právnička mi potvrdila, že mám na půlku všeho nárok, takže doporučila, abych na nic netlačila, dotáhli jsme kolaudaci a pak teprve nějaká řešení a návrhy...
No a jak jsi psala  v tom dalším příspěvku, naprosto souhlasím se slovem SOBEC. Takoví jsou totiž chlapi. Utíkají před problémy, neumí nic říct upřímně a buď dlouho nic neřeší, nebo případně volí to nejsnadnější řešení (pro ně)... Prostě pryč od problémů a složitostí, na to oni nejsou...
A jak jsi na tom teď ty?

Ahoj Hedusssss, mno tak to tedy koukám. On tam vůbec nejezdí???? Naférovku se k ní nastěhoval se vším všudy??? Mno to je tedy skok! Koukám, že nějak přeskočili fázi "chození", ne? Mno, tedy pokud to jde takhle rychle, nevím- nejsem expert- ale to může dopadnout pěkně tragicky! Přece jen se nastěhovat s někým koho pořádně neznám a už si hrát na mamku a taťku.....hmmm, přeci jen jsou to dospělí lidé, každý má už své zvyky...... :co:

Mno ale jsi skvělá, jak to zvládáš, perfektní!!! Já se malinko v tom topím- zvlášť těžká jsou rána a pak večery. Ale možná je to tím, že jsem dodělala určité projekty a teď hledám práci, takže je to takové přechodné období, kdy člověk se nemá čeho zachytit. Je to zvláštní ale pořád se jakoby nejsem schopná na něj zdravě naštvat, ačkoliv důvody bych k tomu měla. Jistě, chodím ven s kamarády, ale každý má svůj život, svého partnera a já se někdy přistihnu, že vlastně mě to tam vůbec nebaví. Začínám přemýšlet, jestli netrpím depresemi nebo tak....je to jakobych ztratila ideály, sny.....jakobych už nevěřila v lásku a upřímnost. Mám pocit, že za vším je "homo economicus"- prostě směna- pokud máš co nabídnout, jsi zajímavá- ok- přestáváš mě bavit - musel bych do tebe neco investovat co se mi ted nechce- jdu o dům dál. To že jsi mě podpořila, když mě bylo blbě.....mno jo dík- zmena planu-  takový je život.....asi mi už lehce hrabe- nevim  :dumbom:

Dneska ten bastard měl narozeniny, přiznám se, že určitá satisfakce je, že jsem mu nic nenapsala....ačkoliv on mi tehdy po rozchodu v rámci komunikace o balíku nějak tak popřál mezi řádky.

No, nejezdí. Já si myslím, že možná přebývá na střídačku u ní a u svých rodičů. Něco takového totiž zmiňoval, když tam byl naposledy. A je mi to jedno, ať bydlí třeba pod mostem, má co chtěl. Ať se mají dobře...
Tak to já jsem teda naštvaná až dost. A hlavně, když se tak na to zpětně na všechno dívám, jsem už v té fázi, kdy si říkám, že je vlastně asi dobře, že jsem se ho zbavila. Sice ty komplikace s domem nejsou nic moc...
No, já mám asi fakt štěstí, že jsem našla práci. Protože kdybych seděla doma a neměla co dělat, to by bylo asi horší, to pak člověk pořád musí přemýšlet... A já mám teď starostí dost. Mám spoooooustu nezadaných kamarádek:lol: Takže si vždycky vyposlechnu zábavné historky. Ale zase až tolik na nějaké sedánky nechodím, jsem spíš takovej samotář, takže jako jednou za čas mi to stačí... Si vystačím sama. Oprášit staré kontakty, to ano, vyslechnout si novinky...
No, každopádně ty vztahy v dnešní době jsou takový zvláštní...
Myslím na tebe, drž se! Vím, že je to těžký, ale hoď to za hlavu a zaměř se na budoucnost.

čauky holky, tak abych vás něčím "potěšila", můj přítel se se mnou včera rozešel....chodili jsme spolu sice jen krátce, ale stejně...napsal mi sms, že cituji:"si všiml nějakých zvláštních pocitů uvnitř sama sebe, které ho děsí" a jelikož se zná hodně dobře, tak bude lepší, když to ukončíme.... že jsem úžasná, ale bla bla bla..... :fuck: a to je mu 36 let :D

Beruško, Heddus, nesmutněte...jsou to s.r.á.č.i. a my jsme skvělý holky :rock: :hjarta::hjarta::hjarta:
Včera jsem si taky myslela, že už asi rezignuju, ale dneska jsem si řekla, že budu myslet pozitivně a ono to jednou vyjít prostě musí ;) :supr: :storstark:

sandra napsal(a):

čauky holky, tak abych vás něčím "potěšila", můj přítel se se mnou včera rozešel....chodili jsme spolu sice jen krátce, ale stejně...napsal mi sms, že cituji:"si všiml nějakých zvláštních pocitů uvnitř sama sebe, které ho děsí" a jelikož se zná hodně dobře, tak bude lepší, když to ukončíme.... že jsem úžasná, ale bla bla bla..... :fuck: a to je mu 36 let :D

Beruško, Heddus, nesmutněte...jsou to s.r.á.č.i. a my jsme skvělý holky :rock: :hjarta::hjarta::hjarta:
Včera jsem si taky myslela, že už asi rezignuju, ale dneska jsem si řekla, že budu myslet pozitivně a ono to jednou vyjít prostě musí ;) :supr: :storstark:

Teda sandro...:dumbom: zvláštní pocity jo? A to jsem se při hledání partnera chtěla zaměřit na někoho staršího... Koukám, že je to asi úplně jedno... Petr nebo Pavel, zdá se, že všichni muži jsou zmatení jak Goro před Tokiem.
Já moc nesmutním. I když jsem spíš životní pesimista, snažím se to brát sportovně, jinak bych taky mohla skončit v pavilonu...:rolleyes:

Ahoj- Heduss, diky za podporu- jo asi bych mela zamakat ohledne prace a pak uvidim veci trochu jinak :-)

Mno já si proste porad myslim, ze duvod, proc se z toho spatne dostavam je, ze jsem vlastne posledni rok to mela hodne na dalku- i kdyz jsme se vidali relativne casto a ja si uz tehdy pripadala hodne sama a hodne jsem se tesila, az budeme spolu na jednom miste- na to stehovani- ono to cestovani a porad organizovat vsechnu praci a studium, abych mohla vzdy odjet bylo hodne vycerpavajici. A kdyz pak najednou kompletne obratil - nevim mozna i vinim sama sebe, ze jsem si to lepe nepohlidala, ze jsem nevidela (nebo nechtela videt), ze je to takovy bezcharakterni (i kdyz dobre maskovany) narcis. Mam pocit, ze neni o to ani tak vyrovnat se s rozchodem jako spis s tim podrazem z lidskeho hlediska, ze me to tak hnusne nandal a jeste se mi smal do obliceje....vsak vis mou story. Ja za to usili a budovani apartmanu a vsechno- zadny papir proste nemam.....

Jakobych proste ztratila motivaci v cokoliv pekneho jeste verit, to je sila,co??  A pritom normalne jsem byla vzdy naprosto dynamicky pozitivni clovek, silny extravert.........

sandra napsal(a):

čauky holky, tak abych vás něčím "potěšila", můj přítel se se mnou včera rozešel....chodili jsme spolu sice jen krátce, ale stejně...napsal mi sms, že cituji:"si všiml nějakých zvláštních pocitů uvnitř sama sebe, které ho děsí" a jelikož se zná hodně dobře, tak bude lepší, když to ukončíme.... že jsem úžasná, ale bla bla bla..... :fuck: a to je mu 36 let :D

Beruško, Heddus, nesmutněte...jsou to s.r.á.č.i. a my jsme skvělý holky :rock: :hjarta::hjarta::hjarta:
Včera jsem si taky myslela, že už asi rezignuju, ale dneska jsem si řekla, že budu myslet pozitivně a ono to jednou vyjít prostě musí ;) :supr: :storstark:

Tak to je sila- rozchod pres sms a jeste takovy zblebt......mno mne prijde, ze cim starsi- tim zdeformovanejsi....ale ja nevim, ja tedy na zadne randeni nemam ani pomysleni!

heddus napsal(a):

sandra napsal(a):

čauky holky, tak abych vás něčím "potěšila", můj přítel se se mnou včera rozešel....chodili jsme spolu sice jen krátce, ale stejně...napsal mi sms, že cituji:"si všiml nějakých zvláštních pocitů uvnitř sama sebe, které ho děsí" a jelikož se zná hodně dobře, tak bude lepší, když to ukončíme.... že jsem úžasná, ale bla bla bla..... :fuck: a to je mu 36 let :D

Beruško, Heddus, nesmutněte...jsou to s.r.á.č.i. a my jsme skvělý holky :rock: :hjarta::hjarta::hjarta:
Včera jsem si taky myslela, že už asi rezignuju, ale dneska jsem si řekla, že budu myslet pozitivně a ono to jednou vyjít prostě musí ;) :supr: :storstark:

Teda sandro...:dumbom: zvláštní pocity jo? A to jsem se při hledání partnera chtěla zaměřit na někoho staršího... Koukám, že je to asi úplně jedno... Petr nebo Pavel, zdá se, že všichni muži jsou zmatení jak Goro před Tokiem.
Já moc nesmutním. I když jsem spíš životní pesimista, snažím se to brát sportovně, jinak bych taky mohla skončit v pavilonu...:rolleyes:

jj, je to cizinec, takže ty jeho "expressions" byly hodně zajímavé....včera jsem brečela, dneska se tomu fakt už jen směju. Je to slaboch. Na druhou stranu, nechal u mě moc hezkou keramickou misku a naučil mě dobře tancovat kubánskou salsu :supr: chichi :P
Btw. taky jsem si říkala, že je starší a bude to mít v hlavě srovnaný....omyl.

sandra napsal(a):

heddus napsal(a):

sandra napsal(a):

čauky holky, tak abych vás něčím "potěšila", můj přítel se se mnou včera rozešel....chodili jsme spolu sice jen krátce, ale stejně...napsal mi sms, že cituji:"si všiml nějakých zvláštních pocitů uvnitř sama sebe, které ho děsí" a jelikož se zná hodně dobře, tak bude lepší, když to ukončíme.... že jsem úžasná, ale bla bla bla..... :fuck: a to je mu 36 let :D

Beruško, Heddus, nesmutněte...jsou to s.r.á.č.i. a my jsme skvělý holky :rock: :hjarta::hjarta::hjarta:
Včera jsem si taky myslela, že už asi rezignuju, ale dneska jsem si řekla, že budu myslet pozitivně a ono to jednou vyjít prostě musí ;) :supr: :storstark:

Teda sandro...:dumbom: zvláštní pocity jo? A to jsem se při hledání partnera chtěla zaměřit na někoho staršího... Koukám, že je to asi úplně jedno... Petr nebo Pavel, zdá se, že všichni muži jsou zmatení jak Goro před Tokiem.
Já moc nesmutním. I když jsem spíš životní pesimista, snažím se to brát sportovně, jinak bych taky mohla skončit v pavilonu...:rolleyes:

jj, je to cizinec, takže ty jeho "expressions" byly hodně zajímavé....včera jsem brečela, dneska se tomu fakt už jen směju. Je to slaboch. Na druhou stranu, nechal u mě moc hezkou keramickou misku a naučil mě dobře tancovat kubánskou salsu :supr: chichi :P
Btw. taky jsem si říkala, že je starší a bude to mít v hlavě srovnaný....omyl.

Ze by Jižan????

Beruska27 napsal(a):

Ahoj- Heduss, diky za podporu- jo asi bych mela zamakat ohledne prace a pak uvidim veci trochu jinak :-)

Mno já si proste porad myslim, ze duvod, proc se z toho spatne dostavam je, ze jsem vlastne posledni rok to mela hodne na dalku- i kdyz jsme se vidali relativne casto a ja si uz tehdy pripadala hodne sama a hodne jsem se tesila, az budeme spolu na jednom miste- na to stehovani- ono to cestovani a porad organizovat vsechnu praci a studium, abych mohla vzdy odjet bylo hodne vycerpavajici. A kdyz pak najednou kompletne obratil - nevim mozna i vinim sama sebe, ze jsem si to lepe nepohlidala, ze jsem nevidela (nebo nechtela videt), ze je to takovy bezcharakterni (i kdyz dobre maskovany) narcis. Mam pocit, ze neni o to ani tak vyrovnat se s rozchodem jako spis s tim podrazem z lidskeho hlediska, ze me to tak hnusne nandal a jeste se mi smal do obliceje....vsak vis mou story. Ja za to usili a budovani apartmanu a vsechno- zadny papir proste nemam.....

Jakobych proste ztratila motivaci v cokoliv pekneho jeste verit, to je sila,co??  A pritom normalne jsem byla vzdy naprosto dynamicky pozitivni clovek, silny extravert.........

Ale, Beru, pořád taková jsi....jen jsi momentálně v "útlumu".....bude dobře, uvidíš ;)
Já se v tom po minulém rozchodu taky plácala přes půl roku....trvalo mi dost dlouho se z toho vyhrabat....taky jsem měla pocit, že mě lidsky zklamal, oklamal a podvedl....a pak se to prostě přehouplo, já za tím zavřela dveře a šla dál. Ale trvalo mi to :/

Beruska27 napsal(a):

sandra napsal(a):

heddus napsal(a):

Teda sandro...:dumbom: zvláštní pocity jo? A to jsem se při hledání partnera chtěla zaměřit na někoho staršího... Koukám, že je to asi úplně jedno... Petr nebo Pavel, zdá se, že všichni muži jsou zmatení jak Goro před Tokiem.
Já moc nesmutním. I když jsem spíš životní pesimista, snažím se to brát sportovně, jinak bych taky mohla skončit v pavilonu...:rolleyes:

jj, je to cizinec, takže ty jeho "expressions" byly hodně zajímavé....včera jsem brečela, dneska se tomu fakt už jen směju. Je to slaboch. Na druhou stranu, nechal u mě moc hezkou keramickou misku a naučil mě dobře tancovat kubánskou salsu :supr: chichi :P
Btw. taky jsem si říkala, že je starší a bude to mít v hlavě srovnaný....omyl.

Ze by Jižan????

Ital ;)

sandra napsal(a):

Beruska27 napsal(a):

sandra napsal(a):

jj, je to cizinec, takže ty jeho "expressions" byly hodně zajímavé....včera jsem brečela, dneska se tomu fakt už jen směju. Je to slaboch. Na druhou stranu, nechal u mě moc hezkou keramickou misku a naučil mě dobře tancovat kubánskou salsu :supr: chichi :P
Btw. taky jsem si říkala, že je starší a bude to mít v hlavě srovnaný....omyl.

Ze by Jižan????

Ital ;)

Jo muj byl taky Ital.....koukam jak pres kopirak- hloubkova analyza sama sebe- jak ON se citi, jak ON vnima.... v zivote Itala nechci videt z rychliku! Ale muj byl tedy asi extra- kousek i na Itala.

Beruska27 napsal(a):

sandra napsal(a):

Beruska27 napsal(a):

Ze by Jižan????

Ital ;)

Jo muj byl taky Ital.....koukam jak pres kopirak- hloubkova analyza sama sebe- jak ON se citi, jak ON vnima.... v zivote Itala nechci videt z rychliku! Ale muj byl tedy asi extra- kousek i na Itala.

:lol: Tak to je fakt ftipný!!! Ano, přesně....moc se sami v sobě hrabou....ale to bude asi tou povahou....no comment.
Já chodila i s muslimem a Francouzem a ti také řešili věčně své pocity a jestli jsou "happy" moc nebo málo....
U Itala jsem měla trochu obavy, ale řekla jsem si, že je mi s ním fajn a půjdu do toho...and here I am :lol:

.

Nová doba... nové metody... kam se na mě hrabe síajej:P
Holky byla jsem poprvé za tu dobu u sousedů (kteří nic neveděli) a dozvěděla se šokující informace. Na silvestra zde byl veliký mejdan (oni si mysleli, že tam jsem, jak jinak), pak byla paní představena sousedovi (ale jako jenom jménem), říkal, že je to kočka no a dokonce sousedovic babička jí tady viděla samotnou (=měla klíče). Tak to je docela humáč že jo????:co:
Musím běžet, sousedi sem za chvíli přivedou dceru, která se rozešla minulý týden, abysme si zanadávali všichni společně... A jsou fakt suproví:godlike:

Ahojky, mno tedy koukam jak blazen....jako to mi neprijde moc slusne, ze si ji tam hned zval, ze ji dokonce dal klice od baraku. To mu neprijde ani trochu blbe? Navic mohlo se klido stat, ze by te tam mohla potkat nebo si byl tak jisty, ze jsi vyklidila pole??? Tedy ja bych na Tvem miste zurila a asi skoncila, ze bych mu vriskala do telefonu, ze kdyz uz me takhle splachl, ze alespon at nedava klice od baraku cizi osobe, kdyz jeste je to preci jen Tvuj barak! To je proste sprosty!!!! Jako vzdyt to neni ani par mesicu....to to jako nemohl vydrzet????? :dumbom:

Tedy Heduss to me mrzi, ale mozna bych mu to tedy dala sezrat. Mel by se chytit za nos- takova bezohlednost. mas prece taky nejaky city, ne????

Podle mě to on bere tak, že dne toho a toho se rozešel a od té doby je svobodný, volný a nemusí na heddus brát ohledy. Což mi přijde hodně nefér po těch letech a nevyřešeném majetku.
Si představ, heddus, jak sedíš večer doma, v klídku piješ kafíčko a čteš knížku, najednou zarachotí klíče v zámku a ve dveřích vysmátá ona.
Asi bych mu jednoznačně a rázně vysvětlila, jak si představuju slušné chování a jednání po rozchodu.

No třeba si myslel, že jedu do té Anglie na delší dobu (pak se mě ptal, kdy jsem se vlastně vrátila). Ale stejně jako, předvádět se před nic netušícími sousedy, bujaře slavit na silvestra a mě psát maily, jak ještě není rozhodnutý a jak prožívá těžké chvíle??!!! Fuj je mi fakt na blití. A hlavně, co jí asi řekl, vždyť já tam měla všechny věci!!! Asi: "víš, ona chudák hedduš je mrtvá, tak teď tady spolu budeme bydlet jo, poď dál, nezouvej se, tady máš klíče..." :co: Ale nevím, sousedka jí tam viděla jen jednou, tak třeba si jen něco zapomněla... A bylo to v lednu, když jsem byla pryč, teď už tam nejezdí ani on... No, tak proto je tak naštvanej, protože už si jí tam vodil a teď jsem tam najednou já... Jsem mu zhatila plány.
Viceroyka: ale my jsme tou dobou ještě NEBYLI ROZEJITÝ!!!!!! Z toho je mi nejvíc blivno!!!! Že se se mnou ani neumí důstojně rozejít, řekne, že potřebuje čas, já mu ho dám a on si vodí do MÉHO domu novou ženskou!!!!!!!
HNUS.

Když tak na to koukám, je drsný, co se dokáže během dvou měsíců všechno semlít. Osobně bych si teda představovala, že jestli si chce ujasnit svoje city a situaci, že si to bude ujasňovat sám a ne ve "vztahu" s jinou.
Je to fakt nechutný, no. Ale aspoň vidíš, co v něm je a jaký dokaže být. Blbý je, že musíš ještě čekat, než to celý vyřešíte se vším všudy. Je klidně možný, že ještě nějaká špína přijde nebo se dozvíš další "zajímavý" věci.

a on si vodí do MÉHO domu novou ženskou
A proč jednoduše nevyměníš zámek???

helena napsal(a):

a on si vodí do MÉHO domu novou ženskou
A proč jednoduše nevyměníš zámek???

To asi úplně nemuze, je to taky jeho dum...jeste porad :gloria:

To by pak platila za novy zamek, od ktereho by mu stejne musela dat klic :fuck:

Mne spis prijde, heduss, ze on se mozna stydi sam pred sebou, chce na vsechno zapomenout, je mu ta cela situace neprijemna a neumi se k tomu postavit jako chlap. Proste nejradsi by vse nekam splachl a mozna sel dal....proste ho to cele obtezuje...porad si myslim, ze by to mohlo byt pro tebe plus, ze pristoupi na lepsi podminky ohledne Vaseho prodeje/vyrovnani atd. Zkus z toho vytezit maximum.....tak baracek by se hodil, ze? :vissla:

Ahoj všem, co si ještě pamatují můj příběh. Jak to vypadá s odstupem půl roku:

jsem přestěhovaná
dům se snažíme prodat, ale s kupcem se to komplikuje
s ex příšerná domluva co se týče vypořádání majetku, samý handrkování
ex už není s paní vdovou /nikoho teď údajně nemá)
jsem strašně šťastná, že jsme se rozešli a zpátky bych ho nechtěla ani za nic, chová se jako arogantní debil

No a jinak co se týče mě, našla jsem bezvadnýho chlapa, o kterýho jsem se mohla opřít, mohla jsem se na něj spolehnout, byl na mě hodnej a bylo mi s ním skvěle. Po pěti měsících ideálního vztahu se se mnou rozešel (vlastně ani pořádně nevím, proč, všechno se mi zdálo do poslední chvíle v pořádku). Musím se přiznat, že to nesu o hodně hůř, než rozchod po sedmi letech. Strašně bych ho chtěla zpátky a jsem fakt v krizi.

Heddus, nesmutni, všecko bude dobré. :hjarta:
Říkej si, že to, co se stalo, se prostě stát mělo a určitě Ti to v budoucnu k něčemu dobrému bude. Čeká Tě něco lepšího, věř tomu. A drž se.

heddus napsal(a):

Ahoj všem, co si ještě pamatují můj příběh. Jak to vypadá s odstupem půl roku:

jsem přestěhovaná
dům se snažíme prodat, ale s kupcem se to komplikuje
s ex příšerná domluva co se týče vypořádání majetku, samý handrkování
ex už není s paní vdovou /nikoho teď údajně nemá)
jsem strašně šťastná, že jsme se rozešli a zpátky bych ho nechtěla ani za nic, chová se jako arogantní debil

No a jinak co se týče mě, našla jsem bezvadnýho chlapa, o kterýho jsem se mohla opřít, mohla jsem se na něj spolehnout, byl na mě hodnej a bylo mi s ním skvěle. Po pěti měsících ideálního vztahu se se mnou rozešel (vlastně ani pořádně nevím, proč, všechno se mi zdálo do poslední chvíle v pořádku). Musím se přiznat, že to nesu o hodně hůř, než rozchod po sedmi letech. Strašně bych ho chtěla zpátky a jsem fakt v krizi.

Heddus? Jak to? :hjarta::hjarta::pussa::pussa:

Ahoj Sandro:) no, určitě o tom napíšu víc, jestli to chceš vědět, ale teď na to nemám sílu. Už jsem asi tejden nespala a asi 3 dny nejedla. Je mi z toho strašně špatně i fyzicky. A do toho mám týden novou práci a chodím tam tedy opravdu reprezentativní. Nemám ani ráno sílu vstát z postele. V metru brečím třeba 30 minut v kuse...
Mimochodem, je to ten, jak jsem mu chtěla donést na rande jablko, pamatuješ?

Heddus, ale když Tě ten chlap nechce, tak si prostě nezaslouží. Je Ti to jasné? Proč se vysiluješ kvůli někomu, kdo o Tebe nestojí? To je přece kontraproduktivní. Tobě to není vůbec k ničemu, maximálně si poděláš záležitosti, které potřebuješ mít v cajku (práce atd.)
Hele, stejně by Ti beztak za pár let lezl na nervy, nechával by po sobě binec, byl by bez práce, otravnej.... ;)
Věnuj svoji vzácnou energii někomu, kdo je s Tebou rád. Uvidíš, že jednou budeš ráda, že Ti tenhle umožnil svým odmítáním cestu k někomu daleko lepšímu. Moc Ti držím palce. A teď šup, šup, napatlej se výživným krémíčkem a kup si něco dobrého na zub!
Přece se nezruinuješ kvůli chlapovi (notabene který si to nezaslouží), proboha!!! :co: :dumbom: :hjarta:

Já dostala kopačky před týdnem a půl (po 2 krásných letech). Nikdo třetí v tom není, ale  dělí nás 800km a nemáme peníze na to být spolu. Ale u mě tenhle rozum nefunguje a nemůžu tomu rozchodu uvěřit - pořád čekám na zázrak. Pocity bych shrnula asi jako Heddus - od té doby nespím, nejím, bulím a postupně přicházím o přátele...kdo by na to měl taky nervy. Měla bych se držet kvůli dceři, už i ona se ode mě začíná pomalu odtahovat (a to jsme na sebe fakt hodně fixovaný), ale nejde to. Nic mě nebaví, netěší. UF.

heddus napsal(a):

Ahoj Sandro:) no, určitě o tom napíšu víc, jestli to chceš vědět, ale teď na to nemám sílu. Už jsem asi tejden nespala a asi 3 dny nejedla. Je mi z toho strašně špatně i fyzicky. A do toho mám týden novou práci a chodím tam tedy opravdu reprezentativní. Nemám ani ráno sílu vstát z postele. V metru brečím třeba 30 minut v kuse...
Mimochodem, je to ten, jak jsem mu chtěla donést na rande jablko, pamatuješ?

Hedduš, vesmír nemá rád vákuum - tento chlap odišiel, aby prišiel niekto lepší. :jojo:

Sandro, můžu se zeptat, jestli ten Tvůj Ital se Ti nakonec ještě ozval? Protože ten můj je taky jižan a taky do toho rozchodu zamontoval mimo vzdálenosti to, že svým citům poručit nemůže a že to musím respektovat...A já opravdu pořád věřím, že je to nějaký omyl, že to přece není možný?!

A omlouvám se Heddus, že jsem Ti vlezla do tématu se svými problémy. Jen jak jsi popsala svůj stav, je to stejné jako u mě...

marina: Měla bych se držet kvůli dceři, už i ona se ode mě začíná pomalu odtahovat (a to jsme na sebe fakt hodně fixovaný), ale nejde to.

Ale šlo by to, jen kdybys chtěla.
Ty "obětuješ" duševní pohodu Tvého dítěte kvůli chlapovi, který Tě nechce??? :/ Zas tak moc Tě nemiluje, když zvolil další život bez Tebe. Vždyť ani nevíš, co ve svém volnu dělá, když je 800 km daleko... Třeba by se Ti to moc nelíbilo. Vůbec nemůžeš vědět, zda náhodou nežije paralelní život s jinou ženou. A Ty kvůli iluzi soužití s někým, kdo Tě prostě kvůli vzdálenosti pustí k vodě, tady vyvádíš jako hysterka a je Ti fuk, jak tím ovlivníš svoji dcerku? :co:
Hmmmm...

heddus napsal(a):

Ahoj Sandro:) no, určitě o tom napíšu víc, jestli to chceš vědět, ale teď na to nemám sílu. Už jsem asi tejden nespala a asi 3 dny nejedla. Je mi z toho strašně špatně i fyzicky. A do toho mám týden novou práci a chodím tam tedy opravdu reprezentativní. Nemám ani ráno sílu vstát z postele. V metru brečím třeba 30 minut v kuse...
Mimochodem, je to ten, jak jsem mu chtěla donést na rande jablko, pamatuješ?

Já vím, proto jsem z toho tak v šoku. Kdybys chěla zajít zase na pokec, tak dej vědět. Jsem v Pze i o víkendu. Drž se.

marina napsal(a):

Sandro, můžu se zeptat, jestli ten Tvůj Ital se Ti nakonec ještě ozval? Protože ten můj je taky jižan a taky do toho rozchodu zamontoval mimo vzdálenosti to, že svým citům poručit nemůže a že to musím respektovat...A já opravdu pořád věřím, že je to nějaký omyl, že to přece není možný?!

Marino, já s ním byla jen pár měsíců, takže se to nedá vůbec srovnávat...nicméně, konec byl takový, že ano, ozval, chtěl mě zpět... já blbka mu dala druhou šanci a rozešel se se mnou podruhé po přesně deseti dnech s tím, že potkal někoho jiného...prostě historie se opakovala...a to upozorňuji, že naháněl on mě o 106 a vykládal, jak je mu se mnou skvěle a bla bla bla....je to lhář. Nicméně toho vůbec nelituji, prostě se to stát mělo a já díky tomu potkala někoho mnohem lepšího :)

Ahoj, tak zkusím to stručně, ale nevím, jestli to půjde. Milej a hodnej kluk, strašně se o mě na začátku snažil a já jsem se jen tak nedala... :) Chtěla jsem být opatrná, než si budu úplně jistá. Pozornej, gentleman, snesl by mi modrý z nebe (byl dost dlouho sám předtím, říkala jsem si, že si mě bude vážit). Všechno se vyvíjelo dobře, měli jsme společný zájmy, názory... Ve všem jsme si rozuměli a vše se zdálo dokonalý. Podotýkám, že on byl vždycky ten, kterej vyvíjel iniciativu, mluvil o budoucnosti, seznámil mě s rodinou, byli jsme na dovolený s jeho sourozencema. No prostě jsem si řekla KONEČNĚ se na mě usmálo štěstí. Dělal mi pomyšlení.
Cca před 3-4 týdny tak trochu ochladl. Říkala jsem si, že to asi nic není, že prostě trochu vystřízlivěl po tom počátečním nadšení, že už zase někoho má. Trochu jsme se o tom bavili a uklidnil mě, že za tím nemám nic hledat, že má jen trochu problém to dávat najevo (to říkají všichni že jo!). Pořád mi volal, psal hezký sms atd. Minulý týden byl divnej. Skoro se mi neozýval, když už, jen tak jako aby se neřeklo... Měli jsme v plánu se vidět v neděli, naposledy mi napsal ve čtvrtek ráno. Byla jsem hotová. V neděli večer jsem mu napsala, jestli je v pořádku. On mi odepsal že jo. Tak jsem mu zavolala, co se jako děje a co si mám myslet. 20 minut zatloukal a pak mi řekl, že tak jako přemýšlel o životě a že si to musí ujasnit. Na rovinu jsem se zeptala, jestloi se chce rozejít. Řekl nevím... Že přemýšlel, jestli se k sobě hodíme a že už si nemáme co říct (což vyvodil z jednoho jediného výletu, kdy jsem byla trochu nemluvná...). Poprosila jsem ho, zda můžu přijet a vyříkat si vše osobně a na rovinu. Souhlasil.
Dozvěděla jsem se toto: má mě rád, ve všem si se mnou rozumí, není nic co by mu na mě vadilo a dokáže si představit, že se mnou bude. Ale chybí mu tam to "něco", co neumí identifikovat, takže ani vlastně neví, co by se mělo změnit nebo spravit. Navíc si není jistej, jestli ještě chce mít děti a nechce mě svazovat (na začátku tvrdil, že by jednou chtěl rodinu, já jsem nikdy o dětech nemluvila, do ničeho jsem ho netlačila). Samozřejmě jsem se ponížila a škemrala ještě o jednu šanci, jestli to vidí reálně. Řekl, že NEVÍ, ale radši že to ukončíme hned, protože se mnou nechce být jen ze sobeckého důvodu, aby nebyl sám, nebo jen kvůli sexu, protože by mi to ještě víc ublížilo a stejně by to dopadlo rozchodem. A že bude radši sám...
UFFF dopíšu to asi jindy, má to ještě pokračování...

Uff...jsem zvědavá na to pokračování. Ozval se ti od té doby? Komunikujete spolu nebo vůbec ne?

No sandro, to se fakt těš, protože ono to mělo dneska velkou dramatickou dohru, musím už jít spát, abych byla v práci aspoň trochu schopná výkonu... ale to, co se stalo dneska, to budeš koukat...:mad:

heddus napsal(a):

No sandro, to se fakt těš, protože ono to mělo dneska velkou dramatickou dohru, musím už jít spát, abych byla v práci aspoň trochu schopná výkonu... ale to, co se stalo dneska, to budeš koukat...:mad:

tak odpočívej a ozvi se! zatím pa

Tercila, dík za reakci. u mého bývalého přítele žádný paralelní život nepřichází v úvahu, není to český chlap. Co dělá nebo nedělá vím moc dobře - nejednalo se o žádnou mojí iluzi, ale o skutečný vztah. Byli jsme v kontaktu možná víc, než lidi, kteří spolu žijí v jedné domácnosti. Ale přišel o práci, dluhy rostou...ale, to je vlastně jedno, proč bych se tu měla obhajovat. Je mi bídně a mám k tomu důvod. Jak už jsem psala, je mi líto, že mě dcera vidí smutnou, ale i smutek k životu patří.

Sandro, děkuji za odpověď. Já ve skrytu duše doufám, že ten můj se mi taky ozve. Je to jižan srdcem i duší, ale žije na severu Holandska.

Takže pokračuju...
Ještě jsem se ho ptala, jestli třeba nemá někoho jinýho, zapřísahal se, že ne. Když jsem se ho zeptala, jestli mě miluje, řekl že neví... A že chce být sám a přemýšlet o tom, jestli se mi třeba může ozvat za nějaký čas, že je totiž možný, že zjistí, že to byla z jeho strany velká chyba (proč si vždycyk chlapi chtějí nechat tyhle zadní vrátka?). A že se mnou chce být dál v kontaktu, třeba někam zajít nebo tak, ale pouze pokud si od toho nebudu nic slibovat, že by mi nechtěl ublížit (= dokud si někoho nenajdu, budeš se mi hodit a taky na sex, že jo...). A že se rozhodně seznamovat nebude. Chtěla jsem si vzít svoje věci a jít, ale chtěl, abych si je tam nechala, i klíče od bytu... Že se pro ně můžu stavit nebo mi je doveze... (no já blbá jsem ho poslechla). Ještě jsem tam spala, protože jsem nebyla schopná řídit. Když usnul, celou noc jsem prořvala na záchodě. Totálně na dně. Ráno jsem se s pláčem loučila a on mi řekl, že dělám, jako kdybychom se už neměli vidět, že to třeba není ještě konec (=aby to nebylo tak bolestivý ani pro něj, asi, aby to prostě nebylo tak definitivní). Pak měl ještě takový ty řeči, že teď bude rozhodně sám a nebude se s nikým seznamovat. Jak už jsem psala, byla jsem úplně v pr.... Ani do tý nový práce jsem v pondělí nešla a to jsem tam krátce. Ale bylo mi fakt strašně špatně i fyzicky (naštěstí v pohodě, žádnej problém tam nemám). No v úterý už jsem musela, vůbec nic nevnímám, nesoustředím se, nevím, kdo na mě mluví, na ulici brečím...
Včera jsem zjistila, že si milý pan nerozhodný dal inzerát na seznamku. Že někoho hledá, je osamělý, mimo jiné v profilu uvedl, že chce do budoucna děti a ještě tam lhal o pár věcech... Myslela jsem, že mě raní mrtvice. A trochu jsem to nezvládla. Zavolala jsem mu, že si další den přijedu pro věci a vrátit mu klíče a že se chci ujistit, že nebude doma. A že je hezký, že už po 3 dnech si dává inzerát, že mě měl asi fakt u zadku a ráda bych věděla, co to všechno má znamenat. Samozřejmě mi to nepřiznal, zatloukal a zatloukal (já bych to asi taky nepřiznala, to je jasný, takovej trapas). A že jestli mu vypálím fotky, co má u mě v PC. Tak jsem řekla, že jo, ale až časem a že mu je hodím do schránky. "A ty už mě nechceš vidět"? :mad: Když jsem řekla že ne, hrozně se divil...
No dneska jsem tam byla pro věci, naštěstí doma nebyl... Jsem totáloně odrovnaná a vůbec nevím, jak si to mám všechno přebrat. Ale hlavně nevím, jak se z toho mám vzpamatovat...

heddus napsal(a):

Takže pokračuju...
Ještě jsem se ho ptala, jestli třeba nemá někoho jinýho, zapřísahal se, že ne. Když jsem se ho zeptala, jestli mě miluje, řekl že neví... A že chce být sám a přemýšlet o tom, jestli se mi třeba může ozvat za nějaký čas, že je totiž možný, že zjistí, že to byla z jeho strany velká chyba (proč si vždycyk chlapi chtějí nechat tyhle zadní vrátka?). A že se mnou chce být dál v kontaktu, třeba někam zajít nebo tak, ale pouze pokud si od toho nebudu nic slibovat, že by mi nechtěl ublížit (= dokud si někoho nenajdu, budeš se mi hodit a taky na sex, že jo...). A že se rozhodně seznamovat nebude. Chtěla jsem si vzít svoje věci a jít, ale chtěl, abych si je tam nechala, i klíče od bytu... Že se pro ně můžu stavit nebo mi je doveze... (no já blbá jsem ho poslechla). Ještě jsem tam spala, protože jsem nebyla schopná řídit. Když usnul, celou noc jsem prořvala na záchodě. Totálně na dně. Ráno jsem se s pláčem loučila a on mi řekl, že dělám, jako kdybychom se už neměli vidět, že to třeba není ještě konec (=aby to nebylo tak bolestivý ani pro něj, asi, aby to prostě nebylo tak definitivní). ...

ahoj heddus,
obdivuju Tě, jsi silná a umíš si překládat sdělení do správných významů, i když by bylo jednodušší si něco nalhávat.
Drž se!

Teda Heduš, promiň mimo mísu, ale dlouho jsem se tak nenařehtala .... Bety McDonald hadr .. a ještě ten nick!!
Přeju Ti lepší období a piš! .. třeba i o tom jak jsi šla nakupovat..

Víš, že jsem nepochopila anaid, čemu jsi se tak řechtala? Ty se vysmíváš lidem, kteří jsou zrovna nešťastní?

Já si myslím, že to anaid vůbec nemyslela zle, naopak, chtěla ocenit můj spisovatelský talent:)

Jinak jsem ale úplně na dně. Musím říct, že nic takhle bolestnýho jsem snad ještě neprožívala. Nejhorší je ta bezmoc a to, že člověk, kterýho milujete a chcete, vás už prostě nechce a přes to nejede vlak. Nevím, jak to překonám. Nicméně pro doplnění, abyste si udělali obrázek, jak se chová vyšinutý jedinec beze smyslů:
Když jsem tam byla pro ty věci, myslela jsem, že to je můj konec. Nevydržela jsem to. Umyla jsem nádobí (JO to jsem vážně udělala:mad:) a nechala jsem mu tam srdceryvný vzkaz, za který by se nemusely stydět hvězdy hollywoodských filmů. Jako něco že ho mám ráda a strašně mě to mrzí, že mi chybí (néééééé, to nééééé, to mě něco posedlo, to jsem nemohla napsat!), ale že se s ním vídat nechci (to sem ale statečná co!). A že mu přeju hodně štěstí, aby teda našel to, co hledá (= až to dočteš, okamžitě mi zavolej a řekni, že hledáš mě!). Já vim, jsem kráva. Dokonce mě na chvíli popadla myšlenka, že tam na něj počkám (jééé, to už je tolik, no já byla zrovna na odchodu, ale tak, když už jsem tady...). Myslela jsem, že mi vyskočí srdce, ani nevím, jak jsem dojela domů.
Druhý den zdvořilostní sms, že jsem si tam něco zapomněla (fakt ale neúmyslně, věřte mi to!) a že děkuje za nádobí, že byl hrozně překvapenej. A jak prej mi to jde v práci. Myslela jsem, že si budu muset urazit ruce, ukousnout prsty a zpřelámat zápěstí, ale vydržela jsem to. Neodepsala jsem. Vím, že nesmím. Nesmím. Musím to vydržet...
Pár dní už jsem sice nebrečela mezi lidma, v metru, na ulici, a tak, ale jenom proto, že už mi došly slzy a taky už mě nebaví, jak na mě všichni koukaj jako na uprchlíka z Bohnic.

Vějířovka napsal(a):

Víš, že jsem nepochopila anaid, čemu jsi se tak řechtala? Ty se vysmíváš lidem, kteří jsou zrovna nešťastní?

Skôr spôsobu opisu - ono sa dá všetko na svete opísať nudne, potom ako antická tragédia a potom tak, že sa tomu dá aj zasmiať  - v dobrom, S TÝM ČLOVEKOM - NIE NA ŇOM... Fakt to je svieže literárne dielko - pravda, pokiaľ v tom nie sú TVOJE city... :jojo: :/ Ale inak, Heddus -si príma človek, príma ženská a verím, že tento pán len odišiel, aby urobil miesto lepšiemu. :fuck: :supr:

Díváte se na to rozumněji a s nadhledem, Selimo a Heddus - já jsem hned vystartovala na obranu, na první našlápnutí, kaju se.

heddus napsal(a):

Já si myslím, že to anaid vůbec nemyslela zle, naopak, chtěla ocenit můj spisovatelský talent:)

Jinak jsem ale úplně na dně. Musím říct, že nic takhle bolestnýho jsem snad ještě neprožívala. Nejhorší je ta bezmoc a to, že člověk, kterýho milujete a chcete, vás už prostě nechce a přes to nejede vlak. Nevím, jak to překonám. Nicméně pro doplnění, abyste si udělali obrázek, jak se chová vyšinutý jedinec beze smyslů:
Když jsem tam byla pro ty věci, myslela jsem, že to je můj konec. Nevydržela jsem to. Umyla jsem nádobí (JO to jsem vážně udělala:mad:) a nechala jsem mu tam srdceryvný vzkaz, za který by se nemusely stydět hvězdy hollywoodských filmů. Jako něco že ho mám ráda a strašně mě to mrzí, že mi chybí (néééééé, to nééééé, to mě něco posedlo, to jsem nemohla napsat!), ale že se s ním vídat nechci (to sem ale statečná co!). A že mu přeju hodně štěstí, aby teda našel to, co hledá (= až to dočteš, okamžitě mi zavolej a řekni, že hledáš mě!). Já vim, jsem kráva. Dokonce mě na chvíli popadla myšlenka, že tam na něj počkám (jééé, to už je tolik, no já byla zrovna na odchodu, ale tak, když už jsem tady...). Myslela jsem, že mi vyskočí srdce, ani nevím, jak jsem dojela domů.
Druhý den zdvořilostní sms, že jsem si tam něco zapomněla (fakt ale neúmyslně, věřte mi to!) a že děkuje za nádobí, že byl hrozně překvapenej. A jak prej mi to jde v práci. Myslela jsem, že si budu muset urazit ruce, ukousnout prsty a zpřelámat zápěstí, ale vydržela jsem to. Neodepsala jsem. Vím, že nesmím. Nesmím. Musím to vydržet...
Pár dní už jsem sice nebrečela mezi lidma, v metru, na ulici, a tak, ale jenom proto, že už mi došly slzy a taky už mě nebaví, jak na mě všichni koukaj jako na uprchlíka z Bohnic.

Ahoj Heddus,ani nevíš jak ti rozumím,i když jsem asi o hezkých pár let starší než ty/mně je 43/ viz moje diskuzní vlákno "rána pod pás"

Děkuju holky za podporu.
Dneska jsem brečela na Sněžce (historický okamžik!). Bylo to tam jako na Václaváku, takže efekt podobnej, jako když brečím v Praze metru. No a pohled na ty zamilovaný dvojice všude, to vám snad ani nemusím popisovat. Jakmile v autě slyším nějakou tesknou píseň v rádiu, okamžitě slzím. PÓŘÁD mi ho něco připomíná. Všude. Chodím se dívat na seznamku a kontroluju, kdy tam byl aktivní (= ještě více mi to ubližuje a rozdírá mě to). Takhle trapně jsem se snad v životě nechovala. Úplně se za to stydím, ale nějak to prostě nemůžu zvládnout.
Prosím vás, co vám pomáhá / pomohlo? Kamarádky už mě mají asi plný zuby, na cvičení nemám sílu, nákupy a zkrášlování nepomáhaj, četbu knihy vůbec nevnímám, prostě nemám na nic energii... A nepište mi, prosím, že to vyléčí čas. Já to vím. Ale nevím, co mám dělat teď momentálně. Asi se zblázním:grater:

heddus napsal(a):

Děkuju holky za podporu.
Dneska jsem brečela na Sněžce (historický okamžik!). Bylo to tam jako na Václaváku, takže efekt podobnej, jako když brečím v Praze metru. No a pohled na ty zamilovaný dvojice všude, to vám snad ani nemusím popisovat. Jakmile v autě slyším nějakou tesknou píseň v rádiu, okamžitě slzím. PÓŘÁD mi ho něco připomíná. Všude. Chodím se dívat na seznamku a kontroluju, kdy tam byl aktivní (= ještě více mi to ubližuje a rozdírá mě to). Takhle trapně jsem se snad v životě nechovala. Úplně se za to stydím, ale nějak to prostě nemůžu zvládnout.
Prosím vás, co vám pomáhá / pomohlo? Kamarádky už mě mají asi plný zuby, na cvičení nemám sílu, nákupy a zkrášlování nepomáhaj, četbu knihy vůbec nevnímám, prostě nemám na nic energii... A nepište mi, prosím, že to vyléčí čas. Já to vím. Ale nevím, co mám dělat teď momentálně. Asi se zblázním:grater:

Já dnes brečela cestou k rodičům v autě,tak že se divím ,že jsem s tím někam nezahučela.Je to naprosto neovladatelný ty slzy. A to co jsem vytučnila v tvým příspěvku tak plně platí i pro mně.Doprčic !!!!!! mně by jen zajímalo,jestli by se nějakej chlap takhle trápil kvůli nám???:grater: Sakra,sakra,sakra mám na sebe takovej vztek,ale tak strašně se bojím co přinese tento týden,že mně ta hrůza úplně paralyzuje.jen jsem zvědavá kdy začnu dělat chyby v práci

mišmiš: já ti na to odpovím, žádnej chlap by se tímto způsobem asi netrápil, oni to mají jinak. Všechno.
O práci mi ani nemluv, já jsem byla strašně dlouho nezaměstnaná, teď jsem na novém místě 2 týdny. Umíš si asi představit, kolik jsem toho vnímala na školení. Vůbec nevím, co se tam dělo. Takže se děsím příštího týdne, až se budu muset sama aktivně zapojit... to to bude vypadat...
přeju hodně síly, já ji nějak nemám kde brát...:butter:

heddus napsal(a):

Děkuju holky za podporu.
Dneska jsem brečela na Sněžce (historický okamžik!). Bylo to tam jako na Václaváku, takže efekt podobnej, jako když brečím v Praze metru. No a pohled na ty zamilovaný dvojice všude, to vám snad ani nemusím popisovat. Jakmile v autě slyším nějakou tesknou píseň v rádiu, okamžitě slzím. PÓŘÁD mi ho něco připomíná. Všude. Chodím se dívat na seznamku a kontroluju, kdy tam byl aktivní (= ještě více mi to ubližuje a rozdírá mě to). Takhle trapně jsem se snad v životě nechovala. Úplně se za to stydím, ale nějak to prostě nemůžu zvládnout.
Prosím vás, co vám pomáhá / pomohlo? Kamarádky už mě mají asi plný zuby, na cvičení nemám sílu, nákupy a zkrášlování nepomáhaj, četbu knihy vůbec nevnímám, prostě nemám na nic energii... A nepište mi, prosím, že to vyléčí čas. Já to vím. Ale nevím, co mám dělat teď momentálně. Asi se zblázním:grater:

Ja som sa najprv vyrevala a potom  vrhla - pod kamoškiným starostlivým dozorom - na tarot, sebapoznávanie a celkovo skúmanie ezoteriky. :vissla:

heddus napsal(a):

Děkuju holky za podporu.
Dneska jsem brečela na Sněžce (historický okamžik!). Bylo to tam jako na Václaváku, takže efekt podobnej, jako když brečím v Praze metru. No a pohled na ty zamilovaný dvojice všude, to vám snad ani nemusím popisovat. Jakmile v autě slyším nějakou tesknou píseň v rádiu, okamžitě slzím. PÓŘÁD mi ho něco připomíná. Všude. Chodím se dívat na seznamku a kontroluju, kdy tam byl aktivní (= ještě více mi to ubližuje a rozdírá mě to). Takhle trapně jsem se snad v životě nechovala. Úplně se za to stydím, ale nějak to prostě nemůžu zvládnout.
Prosím vás, co vám pomáhá / pomohlo? Kamarádky už mě mají asi plný zuby, na cvičení nemám sílu, nákupy a zkrášlování nepomáhaj, četbu knihy vůbec nevnímám, prostě nemám na nic energii... A nepište mi, prosím, že to vyléčí čas. Já to vím. Ale nevím, co mám dělat teď momentálně. Asi se zblázním:grater:

Ahoj Heddus,

klidně se ozvi a já si to vyslechnu všechno znovu :cool:
Co jsi dělala na Sněžce?? Jinak ta story s tím nádobím - zasloužíš :dumbom::dumbom::dumbom: . Nejdřív jsi mu nechtěla přinést ani jablko a pak mu uklízíš byt :dumbom: teď to trochu zlehčuju, samozřejmě :pussa:
Jsi statečná a skvělá, že jsi vydržela mu neodepsat!!! Jak říkáme s kamarádkama "jsi jednička v naší jedničkové soustavě" :godlike::godlike: A jak psala Selima, on prostě jen uvolnil místo pro někoho lepšího. Věř tomu, mám to sama vyzkoušené ;)

Ahoj Sandro:)
No, možná bychom někam mohly zajít, ale nevím, jestli bys to psychicky vydržela. Jsem na tom fakt bledě a vůbec nevím, co se sebou mám dělat. Nemůžu na to přestat myslet ani na vteřinu. Přijde mi, že se to snad zhoršuje nebo co... Ale já vím, to je proto, že to byla taková idylka a najednou blesk z čistého nebe. Kdyby na mě nebyl tak hodnej a měla bych i nějaký ošklivý vzpomínky, bylo by to o hodně jednodušší:(
Nejsem ani statečná, ani skvělá. Ale je pravda, že jsem ho nijak nekontaktovala, on mě už ostatně taky ne, protože má plné ruce práce na seznamce...
No na Sněžku jsem se vypravila tak nějak sama. Mám ráda hory a myslela jsem, že mi to pomůže, trochu se odreaguju. Opak byl pravdou.

Teda holky, jsem úplně na dně. Už nic nezabírá. Je mi čím dál tím hůř... :butter:

heddus napsal(a):

Teda holky, jsem úplně na dně. Už nic nezabírá. Je mi čím dál tím hůř... :butter:

C´mon! :D jsem celý víkend v Pze. Tak napiš, číslo mám pořád stejný. Vyslechnu si vše klidně i 2x, dáme si vínko a bude dobře. ;):cool:

Tak jo, já se ozvu:) jsi hodná

heddus napsal(a):

Teda holky, jsem úplně na dně. Už nic nezabírá. Je mi čím dál tím hůř... :butter:

Spolehlivě zabírá povinné skuhrání.  Je třeba skuhrat denně, vymezit si na to čas od.... do..... a tento dodržovat.  Čím více hodin skuhrání denně, tím jistější účinek. Po dobu skuhrání není dovoleno jíst, pít, čučet do bedny, mlátit do klábosnice, telefonovat atd. Když se skuhrá, tak se skuhrá.  Nanejvýš se u toho můžeš mlátit důtkama nebo sprchovat ledovou vodou.  Důležité je být hodně nahlas: Ó já chudera nebohá! ON mne opustil! ON! Ten jediný! Nejlepší! Nejsem mu dost dobrá! Pan úžasný! Umírám! Zhasněte lampióny! Bože, co se mnou bude?! Opustil mne jediný Muž na světě! atd atd, hlavně hodně nahlas.
Neboj, budeš z toho venku raz dva, pokud tedy ti nepomůže už jen představa něčeho takového, tak ti pomůže jedna jediná aplikace a dojde ti, že kvůli takovýmu volovi ze sebe nebudeš dělat takovýho vola :) anebo ještě hůř trápit se nadále při každé příležitosti a pobrekávat v metru nebo na Sněžce.  Leda že by ti to přinášelo nějaké zvláštní potěšení.  Selima napovídá dobře :)

Haiel: :lol::rock:
jako bych slyšela mojí sestru... asi to vyzkouším... a je povoleno si ke skuhrání přizvat i jiné osoby? ;)

heddus napsal(a):

Haiel: :lol::rock:
jako bych slyšela mojí sestru... asi to vyzkouším... a je povoleno si ke skuhrání přizvat i jiné osoby? ;)

Pravdaže. Okolní drbny se dostaví rády i s buchtama, kávou v termosce a skládací stoličkou. :)

Teď mě napadá, když bys nechala někde na zemi nááhodou ležet nějakou čepicu, možná by ti to i něco hodilo :)

Třeba si stoupni u toho k oknu......bude divadlo!:D Holky,mně pomáhá klasická hudba, hodně něco těžkého. Já se vybulím na pět let, ještě si zapálím svíce, zhasnu-morbidita.

proč myslíte, že si chlapi takhle vymýšlejí, tím myslím, že vykládají, že např. rozhodně nikoho hledat nebude, že potřebuje být sám, srovnat si věci v hlavě a bla bla...a pak nakonec podá inzerát na seznamce?

Rainfall: proč myslíte, že si chlapi takhle vymýšlejí, tím myslím, že vykládají, že např. rozhodně nikoho hledat nebude, že potřebuje být sám, srovnat si věci v hlavě a bla bla...a pak nakonec podá inzerát na seznamce?

Přemýšlet nad tímhle je zbytečná ztráta Tvého času. Důležitější je srovnat si, proč konkrétně TOBĚ bude dobře, i kdyby se vyvěsil na 20 seznamek. Pak to "zbytečné" přemýšlení totiž hezky hodíš na něj - jemu začne vrtat hlavou, proč TOBĚ je úplně fuk, kam všude napsal..... ;) :) A nedejbože, kdyby ses přitom ještě usmívala ;).

Ahoj holky tak ted jste me tak rozesmaly ze jsem malem spadla ze zidle a zacala skytat, to je teda neco s tim skuhranim, ja mam tady taky svoje vlakno, jsem sama s detma, jo jo jsem to ja k**** jak mi nekdo napsal, ale tohle musi byt fakt ucinny :D

no to bude u nás na vsi pozdvižení... tady je totiž drbna každá druhá...:) třeba bych pak mohla na hostování do národního...:jojo:
Jenom musím opatrně, protože moje babička neví vůbec ani o tom prvním rozchodu po těch sedmi letech v zimě a myslí si, že si spokojeně žiju v domečku... by jí to zabilo...
Rainfall: proč? protože jsou to srabi... a tohle je pohodlnější a vypadají pak charakterně. Představ si, jak mi říká tváří v tvář: "tak podivej, už mě asi tejden se*eš, holčičko... rozhod jsem se, že tě pošlu do háje a už se nemůžu dočkat, až se začnu seznamovat, to bude paráda... takže už mi tady moc nepřekážej..." Navíc já jsem ten inzerát úplně tajně vyšpiónila náhodou, nedopatřením...

holky k tomu skuhrání se velmi ráda přidám :dumbom:

heddus napsal(a):

no to bude u nás na vsi pozdvižení... tady je totiž drbna každá druhá...:) třeba bych pak mohla na hostování do národního...:jojo:
Jenom musím opatrně, protože moje babička neví vůbec ani o tom prvním rozchodu po těch sedmi letech v zimě a myslí si, že si spokojeně žiju v domečku... by jí to zabilo...
Rainfall: proč? protože jsou to srabi... a tohle je pohodlnější a vypadají pak charakterně. Představ si, jak mi říká tváří v tvář: "tak podivej, už mě asi tejden se*eš, holčičko... rozhod jsem se, že tě pošlu do háje a už se nemůžu dočkat, až se začnu seznamovat, to bude paráda... takže už mi tady moc nepřekážej..." Navíc já jsem ten inzerát úplně tajně vyšpiónila náhodou, nedopatřením...

Jj, čím väčšie publikum, tým lepšie... To bude nezabudnuteľné predstavenie do kroniky obce.... Ako sme pomáhali hojiť zlomené srdce... akurát žáner neviem, nechám to na tvojej improvizácii.

Tak jsem to skuhrání zkusila jen tak cvičně, soukromě, malinko, něco ve stylu že já nešťastná jsem si nevzala Pištu Hufnágla... No a prořvala jsem se plynule nocí asi do tří do rána.
Nikdy v životě jsem si nedokázala představit takovouhle psychickou bolest. A pořád kontroluju tu blbou seznamku, jak je tam chlapec čilej. Prostě to neumím ovládnout.
Na jednu jedinou věc teď můžu být asi hrdá. Neozvala jsem se mu. Vůbec. I když ta touha to udělat je šílená. Asi 100x jsem měla v ruce mobil. Ale co bych se ponižovala, žejo. Jenom bych ze sebe dělala blbce. 
Achjo. :mad:

heddus napsal(a):

Tak jsem to skuhrání zkusila jen tak cvičně, soukromě, malinko, něco ve stylu že já nešťastná jsem si nevzala Pištu Hufnágla... No a prořvala jsem se plynule nocí asi do tří do rána.
Nikdy v životě jsem si nedokázala představit takovouhle psychickou bolest. A pořád kontroluju tu blbou seznamku, jak je tam chlapec čilej. Prostě to neumím ovládnout.
Na jednu jedinou věc teď můžu být asi hrdá. Neozvala jsem se mu. Vůbec. I když ta touha to udělat je šílená. Asi 100x jsem měla v ruce mobil. Ale co bych se ponižovala, žejo. Jenom bych ze sebe dělala blbce. 
Achjo. :mad:

Jak já ti rozumím:(

Holky, dneska mi přišla sms, zase taková ta zdvořilostní, jak se mám, co v práci a podobné pindy... (asi mu ještě žádná slečna ze seznamky neodpověděla, tak sonduje, jestli s ním budu komunikovat nebo co...:dumbom:)
Původně jsem mu na to chtěla odepsat něco jako mám se fajn, hotovo, tečka. Ale vzhledem k tomu, v jakém jsem rozpoložení a jsem zmatená jak Goro před Tokiem, tak se radši zeptám, jestli se na to nemám vykašlat a nepsat mu nic....?
(můžu vám říct, že po přečtení té zprávy jsem měla tep asi tak 370...:co:)

heddus napsal(a):

Holky, dneska mi přišla sms, zase taková ta zdvořilostní, jak se mám, co v práci a podobné pindy... (asi mu ještě žádná slečna ze seznamky neodpověděla, tak sonduje, jestli s ním budu komunikovat nebo co...:dumbom:)
Původně jsem mu na to chtěla odepsat něco jako mám se fajn, hotovo, tečka. Ale vzhledem k tomu, v jakém jsem rozpoložení a jsem zmatená jak Goro před Tokiem, tak se radši zeptám, jestli se na to nemám vykašlat a nepsat mu nic....?
(můžu vám říct, že po přečtení té zprávy jsem měla tep asi tak 370...:co:)

Klidně mu odepiš, ale až tak druhý den, aby věděl, že ho už máš na háku :D . Napiš, že se máš dobře, ale že teď nemáš moc čas na psaní....

ja bych nereagovala vubec, to je to co je tociiiiiiii, jinak skuhrani je fakt dobry a funguje

Já bych odepsala taky nejdříve až druhý den...něco v tom smyslu "čauky, jj, díky, mám se dobře, zrovna vyrážím na víkend na motorky. doufám, že u tebe taky vše ok. páá".

Ahoj holky, zdravím a připojuju se do klubu. Přečetla jsem to tu jedním jedním dechem a asi ani nemusím líčit svůj příběh, protože prakticky vše už tu bylo nějakým způsobem řečeno ... pán zničehonic neví kdo je, co chce a má v sobě zmatek, až zmatek vyřeší, tak se ozve. Neozval se, už je to měsíc. Já se taky držím zuby nehty a radši mobil rozkoušu a sežeru než abych napsala :kapitulation: Nemůžu dělat asi nic než jít dál, nemůžu nijak zabojovat, když se neozve ... a asi ani už není o co bojovat.  Z nejhoršího jsem (snad) venku (teda aspoň už nemám sevřenej žaludek stresem a něco do sebe nacpu), ale nějak se nemůžu posunout dál :(  jsem smutná, nic mě nebaví a musím se nutit i do běžných činností, nějak navenek normálně funguju, ale ve skutečnosti jsem nějak v háji. Už mám ale pocit, že svýma výlevama nemůžu otravovat ani ty přátele, co mě po rozchodu podrželi nad vodou. Asi kdo to zrovna nezažívá tak se musí divit, co pořád řešim. Nějak jsem se blokla, jsem hrozně zklamaná z toho, že někoho považujete za blízkýho a on vám jak blesk z čistýho nebe oznámí, že neví kdo je a co chce, zmizí vám ze života a už se neozve :( Proč jsou lidi takoví, nerozumim tomu.

Wendat napsal(a):

Ahoj holky, zdravím a připojuju se do klubu. Přečetla jsem to tu jedním jedním dechem a asi ani nemusím líčit svůj příběh, protože prakticky vše už tu bylo nějakým způsobem řečeno ... pán zničehonic neví kdo je, co chce a má v sobě zmatek, až zmatek vyřeší, tak se ozve. Neozval se, už je to měsíc. Já se taky držím zuby nehty a radši mobil rozkoušu a sežeru než abych napsala :kapitulation: Nemůžu dělat asi nic než jít dál, nemůžu nijak zabojovat, když se neozve ... a asi ani už není o co bojovat.  Z nejhoršího jsem (snad) venku (teda aspoň už nemám sevřenej žaludek stresem a něco do sebe nacpu), ale nějak se nemůžu posunout dál :(  jsem smutná, nic mě nebaví a musím se nutit i do běžných činností, nějak navenek normálně funguju, ale ve skutečnosti jsem nějak v háji. Už mám ale pocit, že svýma výlevama nemůžu otravovat ani ty přátele, co mě po rozchodu podrželi nad vodou. Asi kdo to zrovna nezažívá tak se musí divit, co pořád řešim. Nějak jsem se blokla, jsem hrozně zklamaná z toho, že někoho považujete za blízkýho a on vám jak blesk z čistýho nebe oznámí, že neví kdo je a co chce, zmizí vám ze života a už se neozve :( Proč jsou lidi takoví, nerozumim tomu.

Jo holka,to bych taky chtěla pochopit.Proč můj manžel naráz smazal 7 let krásnýho života a chová se jak debil

No, ono jde asi právě o to, přestat myslet na to PROČ. Protože člověk stejně nic nevymyslí, druhýmu do hlavy nevidíš a zbytečně tě to vyčerpává... Wendo, jak dlouhý jsi měla vztah?
Jinak se cítím stejně jako ty. Kamarádky už ze mě mají hlavu jako pátrací balón. Doma musím dělat, jako že jsem naprosto v pohodě (takže si zalezu do podkroví a brečím a děsím se, až tam za mnou maminka půjde a uvidí to).
Energii nemám vůbec na nic. Na sport, na kulturu, na čtení... Včera jsem si tak říkala: čistila jsem si vůbec ráno zuby? a pak: sakra, zítra si chci vzít sukni, měla bych si oholit nohy :D no strašný...:gloria:
A prostě nedokážu myslet na nic jinýho než na něj, na všechno to hezký, no jsem tragéd. Jak tohle přežiju...

Asi bysme se ani neměly snažit hledat v tom nějakou logiku. Nebo se v tom tak plácáme, že ji v tom teď nevidíme a neumíme se na to podívat z nadhledu. Jenomže jestli jim něco vadilo, proč to neřekli a poslali nás k vodě den ze dne? Museli bejt rozhodnutý už dlouho a hráli akorát divadlo ... grrr. A mě nejvíc dere ten důvod "nevím co chci, musim si to srovnat v hlavě"? (= TEBE nechci) :o
Miš, tvůj příběh čtu, je to docela pecka, ten sedmej rok je asi fakt prokletej, přeju hodně sil, ať to zvládáš, je to asi běh na dlouhou trať. Teď jsem sice dostala kopačky po krátký době, ale vyštrachat se z rozchodu po šesti letech mi trvalo tak dva tři roky. No a sotva jsem vylezla z ulity a začala někomu věřit, tak další pecka.

heddus: nejdřív po šesti letech, pak dost dlouhá pauza a hledání sama sebe a teď jsem podlehla kamarádovi, kterýho jsem znala (asi né dost dobře) už několik let ... o to víc jsem z jeho chování zklamaná, směs vzteku, smutku a zklamání ... ještě když vidím jak je teď vysmátej (aspoň na netu dělá machra), neozve se a já se v tom babrám. No a s běžnýma věcma to mám podobně. Holit si nohy? Ještě to den vydržím, teď se mi nechce, vezmu si kalhoty, dyť je to stejně jedno! A tak to mám se vším. Vim, že bych se měla sebrat a nějak překonat, ale nic mě nebaví, nemám z ničeho radost, ani z věcí co mě bavily, nevim jak se mám donutit mít z něčeho radost, to nejde. A to jsem ještě tak blbá, že vim kde píše na netu a jako největší masochista si to čtu, neumim si to zakázat! A tam vidim, jak je vysmátej a stejně bych chtěla, aby se ozval  :dumbom: Lidi co budeme dělat?? :co:

ahoj holky tak si vas tu ctu a rikam si, ze nad tim taky porad premyslim,hlava mi to proste nebere, muj pribeh znate, v druhem tehu jsem prisla na zenskou, taky to nechapu, proc proc proc jak mohl zahodit to o co se taaaaaak strasne snazil to nikdy nepochopim, proc neodesel tedy jeste pred tehu....

Wendat napsal(a):

Vim, že bych se měla sebrat a nějak překonat, ale nic mě nebaví, nemám z ničeho radost, ani z věcí co mě bavily, nevim jak se mám donutit mít z něčeho radost, to nejde. A to jsem ještě tak blbá, že vim kde píše na netu a jako největší masochista si to čtu, neumim si to zakázat! A tam vidim, jak je vysmátej a stejně bych chtěla, aby se ozval  :dumbom: Lidi co budeme dělat?? :co:

Jako kdybych četla sama o sobě. Úplně se v tom vidím. Říkám si: nelez na tu seznamku, nekontroluj to, bude ti ještě hůř... No a co myslíte! Prostě to v sobě nemůžu ovládnout (dost mě vyčerpává už to, abych to vydržela a nekontaktovala ho...).
Sdůvěrou jsem měla problémy vždycky, dost dlouho mi trvá, než někomu začnu věřit. No a po těchhle zkušenostech? Připadám si jak nějaká onuce... A nejhorší je ta bezmoc.
Wendo a ten poslední vztah trval jak dlouho? Mně hrozně překvapilo, že s rozchodem po 7 letech jsem se vypořádala (troufám si říct) poměrně dobře, ale tenhle několikaměsíční mi zasadil hroznou ránu...

heddus napsal(a):

No, ono jde asi právě o to, přestat myslet na to PROČ. Protože člověk stejně nic nevymyslí, druhýmu do hlavy nevidíš a zbytečně tě to vyčerpává... Wendo, jak dlouhý jsi měla vztah?
Jinak se cítím stejně jako ty. Kamarádky už ze mě mají hlavu jako pátrací balón. Doma musím dělat, jako že jsem naprosto v pohodě (takže si zalezu do podkroví a brečím a děsím se, až tam za mnou maminka půjde a uvidí to).
Energii nemám vůbec na nic. Na sport, na kulturu, na čtení... Včera jsem si tak říkala: čistila jsem si vůbec ráno zuby? a pak: sakra, zítra si chci vzít sukni, měla bych si oholit nohy :D no strašný...:gloria:
A prostě nedokážu myslet na nic jinýho než na něj, na všechno to hezký, no jsem tragéd. Jak tohle přežiju...

Heddus, ono je to možno dokonca jedno, ako dlho trval vzťah.. Mňa takto zabíjal rozchod po relatívne krátkom vzťahu - trval jedno leto, ale bol pekný, príjemný a skončil sa pre mňa nepochopiteľne náhle a bez vysvetlenia. Po mesiaci sa mi chlapec rovnako nepochopiteľne ozval (vraj stratil moje číslo a mesiac mu trvalo, kým si ho cez známych zistil :rolleyes: ), aby mi po jednom rande a pár teleofnátoch urobil PRESNE TO ISTÉ. Totiž, prestal volať, brať telefonáty a dokonca mi - to považujem za vrchol hajzlovstva - posielal moje vlastné SMS v nezmenenej forme nazad. Ničilo ma to hrozne, ani neviem prečo, bola som pár mesiacov zdeptaná... Keď už som sa oklepala, zavolal a chcel tretíkrát obnovovať vzťah... medizčasom sa mu stalo dosť veľké nešťastie a zrejme mu prevrátilo život naruby, tak zrazu mal čas aj chuť na mňa; ale ja som cítila, že už akosi nemám záujem a zo súcitu ani pocitu povinnosti som vzťah rozvíjať nechcela, tak som sa mu tentoraz ja prestala ozývať, nebrala som mu telefóny atď. Po cca roku zomrel, nech mu je zem ľahká.

Heddus a kontaktuje tě ten tvůj ... hm, jak se jim řiká, ex? Koukám, že sis taky myslela, že se začíná blejskat na lepší časy a po předchozím vztahu možná přišel ten pravej .. ?
Jinak tenhle můj vztah trval jen něco přes dva měsíce a taky mě to drtí stejně jako rozchod po dlouhodobým vztahu (ex si našel jinou tehdy, ale to je jinej příběh)). Nejsem zrovna extravert, taky mi dlouho trvá než k sobě někoho pustim, navíc jsem trochu alternativec, extrémní hudba, extrémní sport .. potřebuju k sobě někoho podobně ujetýho, naladěnýho na stejnou vlnu. Tenhle případ byl kamarád, známe se pět let, tak nějak to vždycky na mě zkoušel, je mladší, takže jsem to nikdy nebrala vážně, na jaře jsme se zase potkali a nějak se to rozjelo. Vždycky byl takovej nevyzrálej, ale přišlo mi, že už je dospělejší a mohlo by to bejt fajn. Pak mi oznámil (v posteli těsně "po"), že je celej zmatenej, neví jestli je zralej na vztah a neví co chce (klasika, bláblá blá). Tu noc jsem prořvala a ráno jsme se loučili s tím, že si to srovná v makovici a ozve se. Neozval, v icq mě dal do invisible a když jsem mu po týdnu psala, proč se přede mnou schovává, tak zase bláboly, že je mu to líto a neví kdo je :mad: Nejvíc mě asi skosilo to, že jsem po dlouhý době začala někomu věřit a on mě zničehonic a z důvodu, kterej mi hlava nebere, vymazal ze života. Myslela jsem, že ho znám, že to nemůže bejt takovej sráč ... ozvat se mu nemůžu abych nebyla sama před sebou za pitomce, nemůžu zabojovat, nemůžu nic a připadám si využitá (jo a oznámil mi to v posteli, těsně "po", horší způsob si vybrat nemoh, grrrr). Vztek, bezmoc, zklamání, smutek a chaos. A nedovedu si představit, že bych zas měla někomu věřit a to je asi dost průser :/ Rozum tak nějak ví, že se v tom nesmim plácat, ale jak to jenom udělat, aby člověk někoho vyhnal z hlavy a přestal bejt jak chodící mrtvola.
To jsem zas napsala román, šmarjá :)

Přesně tak. Po tom zklamání jsem se snažila být hodně opatrná. Nemohla jsem uvěřit, že se ke mně chová někdo tak úžasně (a jak je vidět, věřit jsem tomu neměla!). Ale čemu už má potom člověk věřit, žejo. To bych do žádnýho vztahu nemohla jít naplno...
No, ozval se mi smskou, na kterou jsem nereagovala a pak po 14 dnech další, jak se mám a tak... (výslovně jsem mu do telefonu při našem posledním rozhovoru řekla, že s ním nechci být v kontaktu). Asi by chtěl, abychom byli kamarádi nebo co, občas si vyměnili takový ty zdvořilostní sms, případně si myslím, že by se rozhodně nebránil nějakýmu sexuálnímu kontaktu, to jako zase bych mu byla dobrá, žejo... :dumbom:
Tohle mám fakt hrozně ráda, když si chlap musí věci srovnat v hlavě. To jsou ale takový bláboly, strašný!
Můžu se zeptat, jaký že to jsou ty tvoje extrémy? ;)

No cauky Hedusssss, tak jsem sem chtela jen mrknout  a koukam tady na tu story jak blazen! :grater:

Clovece, zenska, od takovyho trouby si nechas ublizovat????? TY- ktera prezila tak po*n rozchod, kdy uz byla hypoteka, svatba skoro v diskuzich apod????? Takhle spatne jsi nenesla ani ten predchozi rozchod- kdyz uvazis kvalitu a delku vztahu- co blbnes??????

Ja ti mam pocit, jestli Ti tenhle borecek proste nezalepil rany tehdy a ted to jde vsechno na povrch!!! :-(
Heduss, prober se, ty takova chytra, vzdelana, pekna holka a nejaky - coze to je- kuchar, co si vzpominam snad i rozvedeny ci co, nouma.......no stejne partie to zadna slavna nebyla!:P

Ja mam ted taky po rozchodu po 4 mesicich relativne pekneho vztahu- hele sranda- jako tomu se uz jen musim smat....uprimne potom, co ja si tehdy- PRED ROKEM- ANO TED TO BUDE UZ ROK- zazila- tak to je nic. Jo jiste prvni tyden blby (nejak mi to ozivilo stare rany- napriklad jsem od 4am uklizela, abych se zabavila :-)) ale preslo to)) ....no update o sve situaci napisu k sobe do vlakna....

U Tebe asi hodne boli ten podraz- verila jsi mu a on je proste nerad, co si nahani holky pres seznamky- trapak je to, nic jineho, imho. Jakej poradnej chlap tohle udela? Ubozak co nevi, co chce - anebo pokud ano- vztah urcite ne!
Pffff, tahle te ponizit! Koukej se spravne nastvat, hodit patkou a nazdar!
Zadne mam se ok anebo co- ja bych napsala- rekla jsem Te, nech me byt- tak to laskave respektuj! A zij blaze, nazdar. (a klidne bych si rypla i do te seznamky- jaky je to chudacek- ze si nahani slecny pres internet, ze se ti z nej zveda zaludek, jak je ubohej- a hotovo :-))))) Budes to mit uzavreny.

Pisnu v dalsich dnech vic, musim bezet do postele! Drz se, papa

Ahoj Beruško:)
No víš, ono to právě ale není tak jednoduchý, jak píšeš. Ani náhodou jsem ten vztah nebrala jako nějakou porozchodovou náplast. To bych do toho vůbec nešla!
Nechci hájit chlapa, kterej mi ublížil, ale pro mě není důležitý, jaký má kdo vzdělání. Byl to normální kluk, kterej nebyl hloupej a rozuměla jsem si s ním o hodně víc než s minulým inženýrem. O tom to není. A kdo dneska není rozvedenej... Se koukni tady kolem na ostatní vlákna:)
Právě že ten vztah mi přišel kvalitní, proto mě to tak vzalo... Myslela jsem si, že už konečně budu mít štěstí. A to si o sobě nemyslím, že trpím nějakým sklonem si to teď idealizovat.
Hele, moje sestra, která mi žádného partnera ještě nikdy neschválila (ona je hodně přísná;), měla tohohle moc ráda. A to už teda beru za bernou minci. A to jako fakt. Nojo, co nadělám...

Beruška to píše hezky a působí na mě, že podle hesla "co tě nezabije, to tě posílí" vyšla z rozchodu silnější a ví co chce/nechce a to je dobře. Bohužel já se do tohoto stádia ještě nedobabrala. Kdybych měla na každým prstě deset nápadníků, tak by se třeba snadněji zapomínalo, nevím (aspoň by to přidalo na sebevědomí, teď si připadám jakože jsem někomu sloužila jako hračka, která ho omrzela a odhodil ji do rohu ... hračku přece nic nebolí, že jo). Kdyby mě aspoň poslal do pr*ele nebo řek na rovinu, že je v tom někdo jinej, ale on si uteče a nechá mě tápat, je to asi jednodušší, zdrhnout a přestat komunikovat než něco řešit :kapitulation: (Jó a Heddus, když ses ptala - je to motosport a death/black metááál :lyssna: )

A jdu pracovat nebo ještě ke všemu dostanu padáka :D

Wendat napsal(a):

Kdybych měla na každým prstě deset nápadníků, tak by se třeba snadněji zapomínalo, nevím

No mně by asi ani tohle nepomohlo...

Jé Wendo, já taky poslouchám metááál!:storstark:

čauky Beru a Heddu :D

já dostala kopačky předminulou neděli...:jojo: nepřijde vám, že se historie opakuje? :lol:
Takže navrhuji záchranný plán - kafe, alkohol a cigára příští týden. Jste pro?? :D:D:D

Sandro!!! To snad není pravda! :dumbom:
Rozhodně jsem pro cigára a alkohol:cool: domluvíme se mailem?

heddus napsal(a):

Sandro!!! To snad není pravda! :dumbom:
Rozhodně jsem pro cigára a alkohol:cool: domluvíme se mailem?

Ale jo, je :vissla: co už. Tento víkend ho ještě masochisticky potkám na kamarádky svatbě :cool: osud mě zkouší...asi ;):D
Ok, přes mail. Jen dopředu avizuji, že nemůžu pondělí a čtvrtek, jelikož mám trénink.

Šmarjá, další trosečnice, ahoj Sandro :) 
Nepřijde vám někdy, že tam nahoře musí někdo tahat za provázky a strašně se u toho smát? :jojo:

Holky, nebyla jsem tu snad dva roky! Omlouvám se s čím sem jdu, ale snad pochopíte, že se mi nechce číst 181 příspěvků. K věci: přečetla jsem si úplný začátek - problém heduš s přítelem se kterým stavěla dům. A mě by to tak strašně zajímalo, co se za tak dlouhou dobu stalo, jak se to vyvrbilo. Já jsem v práci, nemůžu si tu číst tolik příspěvků. Stačí mi to popsat v kostce. Díky holky že mě nepošlete do patřičných míst. :kapitulation: :lol:

ahoj 5ka:)
nikam tě samozřejmě posílat nebudu (i když tady už řeším úplně jinej rozchod...:/)
Jenom nevím, jak to napsat stručně, takže asi takto:

Opustila jsem dům, po měsíci jsem se vrátila a dům opustil ex (nastěhoval se zřejmě ke své nové známosti), choval se nemožně, rozešel se se mnou emailem, já tam živořila až do jara ( s opravami mi museli pomáhat rodiče, protože on mi sdělil, že není žádný údržbář!), v průběhu času jsme se rozhodli dům prodat, několik měsíců probíhaly tahanice o rozdělení peněz, bylo to nechutný, vyhrožování soudama, vzájemné oviňování, fakt psychicky hodně náročný, příští týden bychom měli podepsat smlouvu a ukončit to martýrium. Z rozchodu jsem se vzpamatovala, nemůžu věřit, že jsem s někým takovým vydržela tolik let a byla tak zaslepená. On se mi nikdy neomluvil, už jsme se viděli osobně jen párkrát. Já jsem si mezitím našla někoho jiného. Jinak co se týče mých pocitů k bývalému příteli, je mi naprosto lhostejný a nezajímá mě co dělá, kde bydlí a tak. Jsem strašně šťastná, že to nakonec vlastně všechno dobře dopadlo...

Téda. To pak člověk kouká, jak se lidi dokážou úplně změnit,co?  :co:

Trochu se bojím, že se lidi až tak nemění, spíš my si ty partnery idealizujeme a nechceme některý věci vidět a taky v krizových situacích asi ten charakter člověka vylézá víc napovrch včetně těch temnějších stránek nebo člověk řiká věci, co by normálně neřek :(

..  ty jsi to vystihla přesněji. Je to tak. Ale je to děsivé.

To jo, já jsem vždycky byla snílek a věřila jsem, že když se dva lidi maj rádi, tak spolu můžou překonat všechno ... teď jsem ztracená a docházim k závěru, že věřit může člověk jenom sám sobě, protože když je problém, tak ten druhej klidně nic neřekne a den ze dne ze vztahu uteče a nám se zhroutí svět.

Wendy to píše naprosto přesně. Člověk se nezmění, ale když ho milujete, přehlížíte ty nedostatky a snažíte se neustále ho omlouvat (já si to u sebe teda uvědomuju, věděla jsem moc dobře o všech ex nedostatcích, že se po celou dobu vztahu choval jako rozmazlený malý dítě, neuvěřitelnej sobec atd.). A v krizové situaci se pak všechno projeví naplno. Spolehnout se opravdu můžeš jen sama na sebe, ale je to pak hrozně těžký navázat vztah, protože tam je důvěra nezbytná...
Jinak: v sobotu jsem si zabrečela tentokrát v Krušných horách. Jsem fakt tragéd. A současné ex nejen že mi psalo k svátku (samozřejmě jsem nereagovala), ale ještě přišla po několika dnech další sms, že bychom se mohli sejít a předat si věci (to myslí můj jeden film na DVD). Mě raní mrtvička asi. Takhle se z těch deprézí nedostanu, když mi bude psát... Ale holky, musim bejt statečná, jsem si to slíbila! Jako on mě odkopne a pak se budeme kamarádit? Ts. Nezastírám, že moje touha ho vidět je samozřejmě absolutně neovladatelná.:rolleyes:
aaachjo. Nejradši bych se uložila k zimnímu spánku.

Brečet je dovolený! Doufám, že i vztekat se je dovolený, protože ve mně začal převládat strašnej vztek. Tak ten zmetek mi zkroušeně oznámil jak má v sobě zmatek a že se ozve (ha, absolutní rým: zmetek - zmatek :D), přes měsíc se neozval a mě chytá amok, když vidim jak vesele kalí. Grrrrr. Absolutní marnost. Teda ale ozývat se v duchu a´la "největší kámoš", to je taky dobrej způsob mučení. Nevím, jestli bych to ustála a neodpovídala. Lidi já si připadám jak schizofrenik, miluju a nenávidim, nikdy bych nebyla bejvala řekla, že to jde, sakra :(

Jako to je síla... Večer jsem mu napsala, že o žádné předávání věcí nestojím. Za půl minuty sms, jestli se zlobím a jak se mám a že se diví, že jsem mu napsala! Když jsem neodpověděla, tak za 10 min další sms: ok, nebudu otravovat, přeju hodně štěstí...
Jako holky jasně jsem mu řekla, že nechci být v kontaktu, na sms jsem mu neodpovídala! Co si ajko myslí. Tak to snad konečně pochopil. No ale co vám budu povídat, vůbec jsem z toho nespala. Připadám si jako zpráskanej pes. I přes to všechno bych ho chtěla třeba někdy vidět, ještě jsem se s tím asi úplně nesmířila. Ale na tohle jako už nemám...:grater:

Asi si neuvědomuje, že tě takovej způsob kontaktu a smsky v přátelským duchu ještě víc drásaj. Možná kdyby ho někdo nakopal do zadku a pak mu psal jak se má a jestli ho to nebolí, tak by mu to došlo. Je to boj. Člověk by si přitom někde ve skrytu duše přál, aby se ti pacholci ozvali, ale ne takhle ... ale aby se vrátili ... a přitom je to utopie. Jenomže dokud v sobě nějak (jak?) nezpracuju tu falešnou naději, tak se nepohnu z místa :skurt:

Ahoj holky, tak jak to jde?
Mně to nejde. Začínám uvažovat o tom, že bych navštívila nějakého MUDr. Chocholouška. Byla jsem na to upozorněna asi třemi nezávislými osobami, že by to zřejmě v mém stavu nebylo od věci...
To je strašný!:co:
Víte, že mě ani netěší, že jsme se konečně s bývalým dohodli a majetkově vypořádali a budu mít nadosmrti pokoj? Je mi to zcela šuma fuk.

ahoj Hedus a jak na to prisli ze jsi zrala na CHocholouska? to je snad dobre ze uz jsi za tim vsim tak ze je ti to jedno ne??

No, já to myslela tak, že je mi to fakt JEDNO. Že by mi snad bylo jedno i kdyby mě nakonec ošidil, ač jsem několik měsíců musela o všechno tvrdě bojovat. Vůbec mi to nedělá radost. Nic mi nedělá radost. Můj život se omezil na: ráno vstanu, doplížím se do práce ani nevim jak, dělám tam, jako že se nic neděje, na práci vůbec nemyslím, jenom sedím a koukám. Odpoledne se seberu a jdu do hodpody nebo na nějakou akci s kamarádama, abych nemusela rovnou domů. Přetvařuju se, aby nikdo nepoznal, v jakým jsem stavu. Pak jdu domů, kde mě nic nečeká (já už ostatně taky od života nic nečekám). Buď jsem unavená a usnu, nebo neusnu a myslím na kraviny. A ráno znova. To, že brečím a ani o tom třeba nevím, to snad ani nemusím psát.
No ale je toho daleko víc, proto asi ty lidi mluví o psycholékařích...

Ahoj vespolek, tak jak válčíte? Když už jsme u toho Chocholouška, tak já jsem to sem sice nepsala, ale jsem tam objednaná už dýl a jdu v pondělí :skurt: pak poreferuju jaký to bylo.

Heddus a co na tobě pozorujou ty nezávislý osoby? Hlavně se drž v práci. Já musim říct, že na jednu stranu je sice fajn, že už nebrečim, ale upadla jsem do stavu totální tuposti, nic mě nebaví, do komunikace s lidma se musim nutit a připadám si jak oživlá mrtvola, život plyne kolem mě a já vše pozoruju jak přes sklo. A poznávat někoho novýho se mi nechce, nějak jsem ztratila víru, že najdu spřízněnou duši. Nejradši bych se někam zahrabala, ať svět chvíli funguje beze mě.

Wendy, tak to máme obě úplně stejný. Nemám žádnou motivaci k ničemu. Nic nečekám, o nic se nesnažím, nic nechci. Nedovedu si představit svoje fungování do budoucna a ani si to vlastně představovat nechci. Protože je mi to jedno. Bohužel se mi pořád dokola vrací myšlenky na bývalého (teď myslím toho nejčerstvěji bývalého :/ ). Šíleně se v tom motám pořád dokola. Cítím se jak nějaká velryba vyvržená z moře...
No tak to mi pak napiš, jaký to bylo u toho doktora. Já se totiž taky asi někam objednám. I když nevěřím, že mě ještě něco spasí...
Těmi osobami jsem myslela mně nejbližší lidi, kterým nejsem schopná nic předstírat a nalhávat a dokážu se jim jakž takž svěřit s tím, co cítím a jak jsem na tom.

Heddus, ráda bych tě nějak povzbudila nebo podpořila, ale nevim sama co dělat v takovejch stavech, nevim jak v sobě zas najít radost a na něco se těšit.
Teda na mně doufám nejbližší okolí nic nepozoruje, ale jen proto, že si ten smutek už dusim v sobě nebo ventiluju o samotě.
Tak nějak funguju jako robot, chodim do práce, myšlenky mi lítaj jinde, dělám všechno jako dřív, ale jenom proto, že MUSIM, protože nejde na všechno se vykašlat a na půl roku usnout. Přitom jsem se tolik těšila na léto, že budeme něco podnikat, na dovolenou. Místo toho se celý léto potácim jak mátoha, myslim na někoho kdo na mě už dávno sere a nedokážu se z toho vyhrabat. Na dovolený jsem nebyla. Bojim se rána, bojim se osamělejch večerů, netěšim se na víkendy. Po práci jsem až do večera u kobyly, protože doma bych asi jenom chlastala nebo spala. Bojim se, že budu do smrti SAMA. No asi byl dobrej tah objednat se k psycho.

Tak to je asi to jediný, čeho se nebojim. Já CHCI být sama (myslím jako bez chlapa, ne třeba bez kamarádů). Protože další takovýhle zklamání nerozchodím. Nemám to zapotřebí. Jiank si ale naopak pořád něco domlouvám, protože sama doma v tomhle stavu být nemůžu. Dokonce chodím i na místa, kam bych v normálním rozpoložení a při smyslech nevkročila...
Kdybys někdy třeba měla chuť někam zajít, tak dej vědět!

U mě je to trochu schizofrenie, vůbec si neumim představit, že bych teď poznávala nějakýho dalšího chlapa. Na druhou stranu je mi strašně smutno a chybí mi něčí blízkost. Ale asi si hodně dlouho nikoho nepustim k tělu, navíc jsem z hlavy nevyhnala toho posledního. To samý se týká běžných věcí - nejradši bych zmizela ze světa, nic mě nebaví a nechce se mi dělat, ale pořád si musim plánovat program a zabavit se, protože jak je chvíli "prostoj" a mám čas přemýšlet a koukat do zdi, tak je to v háji a plácám se v tom ještě víc.
Hurá, padla, rychle pryč z práce :rock:
Heddus, já vlastně nevím odkud jsi. Já jsem "okolí" Prahy. Nějakou hospodu bych klidně dala :storstark:

Já jsem taky "okolí Prahy" + "Praha". Tak já ti zkusím napsat mail, jestli to tady bude fungovat a pak se nějak domluvíme...
Jinak seznamovat se taky nechci, při pohledu na chlapa cítím fyzický odpor:rolleyes: A taky nechci hledat jenom nějakou náplast za předchozí vztah, ze kterýho teda nejsem vůbec vzpamatovaná. Ani více než po měsíci se situace nemění, už jsem z toho nervózní...

čauky holky, také jsem ztratila veškeré iluze, ale žít se musí dál...myslím, že Mišmiš to na svém vlákně napsala moc dobře - to, že mě nechce, neznamená, že nebudu žít :cool:
Heddus, však jsem ti říkala, že já potom rozchodu se svým ex smutnila půl roku. Rozešli jsme se v srpnu a já ještě na Vánoce brečela na balkoně jak ta k.r.a.v.i.č.k.a. :lol: Někde jsem četla, že člověk se z předchozího vztahu dostává polovinu doby, po kterou trval...u mě to tedy platilo do puntíku. Tak na sebe nespěchej. Ber to tak, že každý tento (pro tebe hrozný) den tě posouvá blíž k "uzdravení" ;) :pussa: :hjarta:

Ahoj Hedusssss, ja souhlasim se Sandrou! Jako precetla jsem si prispevky Tebe i Wendat...hele jak pres kopirak! Ja tehdy po svem brutal total rozchodu, byla jak dychaji mrtvola.
Ubezpecuju Te, ja mela i fyzicke bolesti kolem srdce a ABSOLUTNE me vubec nic nezajimalo a nebavilo. Bud rada, ze tu praci mas- kdyby jsi ted byla nezamestnana- tak lezes total po zdi! Ja tehdd odjela na Kanary- jako se sebrat- kamaradi me tam obskakovali, delali vse mozne i nemozne- ale stejne- ja -madam- jsem trpela jak blazen. Vim, ze pro nekoho, kdo to nezazil - nepochopi......

U me to bylo do puntiku take- vztah 2 roky- a trvalo mi to ROK dostat se z toho a byt zase sama sebou- veselou a pozitivni slecnou.Po tom rozchodu jsem byla k uzoufani-je to uplne normalni, clovek si prochazi fazemi uzkosti, deprese apod. Ale ver mi, pokud by to byla opravdova DEPRESE- nedosla by jsi ani do prace....Vim, ze Ti radi, tak se ted zamer na sebe, pekne o sebe pecuj atd- maji pravdu- ale jak jsem si to zazila ja, tak jsem vicemene prochazela x mesicu total apatii a to jak vypadam mi bylo vicemene celkem jedno! ( plus minus samozrejme :gloria: )
Ale to je total normalni!! Jsme lidi a pokud nas nekdo blizky zrani, proste nejde jit spat- druhy den se probudit a byt super ok.


Holt, musis se kocko snazit- krucek po krucku- den za dnem. Jak jsem ti rikala, mne nejlepe pomohlo, co nejvice novych zazitku- novych lidi (clovek kdyz si je vyslechna- zjisti, ze neni sam, co si necim podobnym prosel- dokonce mnozi i horsim....taky mi pomohlo- kdyz jsem si porad opakovala, ze vsechno ma v zivote svuj duvod....a ze na kazdeho jednou dojde...

Nestresuj se. Snaz se ho nejak zosklivit-  a pokazde, kdyz si na nej vzpomenes- SNAZ SE AKTIVNE- okamzite myslet na neco jineho.....mysl se da ovladat- chce to jen vuli! Jo ja vim, dobre se to radi.......ale vydrz, ver mi bude lip :-)

Jinak imho ten tvuj si chce jen lecit svedomi anebo mu to randeni na netu nedopada tak jak si chlapec proste predstavoval! Normalne bych ho ignorovala anebo pokud si nemuzes pomoc- napsala bych, ze jo zlobim se, ublizil jsi mi a zapomen na me. Enjoy life a sbohem a satecek! Jako priznejme si, ono s nekym se rozchazet- take neni jednoduche.....(tedy pokud je clovek trochu soudny)

Drzim palecky!!

Ahoj holky, dva měsíce poté:
Strašný. Horší než strašný. Vyzkoušela jsem snad už všechno. Kromě psychologa teda.

sandra napsal(a):

čauky holky, také jsem ztratila veškeré iluze, ale žít se musí dál...myslím, že Mišmiš to na svém vlákně napsala moc dobře - to, že mě nechce, neznamená, že nebudu žít :cool:
Heddus, však jsem ti říkala, že já potom rozchodu se svým ex smutnila půl roku. Rozešli jsme se v srpnu a já ještě na Vánoce brečela na balkoně jak ta k.r.a.v.i.č.k.a. :lol: Někde jsem četla, že člověk se z předchozího vztahu dostává polovinu doby, po kterou trval...u mě to tedy platilo do puntíku. Tak na sebe nespěchej. Ber to tak, že každý tento (pro tebe hrozný) den tě posouvá blíž k "uzdravení" ;) :pussa: :hjarta:

Jezisi ma trafi ak sa budem z rozchodu, kd ma frajer opustil pred mesiacom davat dokopy 4 roky

Někde jsem četla, že člověk se z předchozího vztahu dostává polovinu doby, po kterou trval...

Tak to já už bych coby vdaná skoro 3 desítky let měla o zbytek života postaráno :D :D

heddus napsal(a):

Ahoj holky, dva měsíce poté:
Strašný. Horší než strašný. Vyzkoušela jsem snad už všechno. Kromě psychologa teda.

ahoj Heddus.zkus toho psychologa,fakt beze srandy.Já byla u psycholožky asi na pěti sezeních a dost mi to pomohlo.Držím palce.Míša

Ja som dostala kopacky 7.8 po 8 rokoch s argumentom ze ma uz nema rad a ze to nema buducnost a ze vlastne uz sa mu vubec nelibim a rok to nefunguje a nevyzeram tak dobre ako by chcel. Citaj - nasla som sms a podvadzal ma. AJ ked tvrdi ze nie. A hovoril, ze mozeme byt kamosi a mozem sa nanho obratit, ale teraz ked som mu volala povedal, ze ho uz nikdy nemam otravovat, ze to nechce on ani jeho nva holka. Vsehovudy - mesiac po rozchode s nou chodi po Prahe a predstavuje ju ako priatelku. som v uplnych srackach

Ahoj holky, když to čtu, tak mě mrzí, že jste zažily podobnou situaci jako já, ale z opačné strany. Bohužel se v tom plácám taky (viz moje vlákno). Já se z toho zatím dostávám tak, že poslouchám muziku (hlavně metal…), pokecám s kamarády, sport, začínám se učit na zkoušky a poznávám věci z praxe v práci (co jak funguje, proč atd.), abych mohl dělat to, co jsem si vysnil. Nic jiného mě nezbývá, sám jsem zvědavý, jak dlouho mě to vydrží, než do toho spadnu zase. Do práce jezdím daleko od baráku (taky do „okolí“ Prahy), abych se trochu odreagoval. Také mě to strašně bolí, ale snad se na nás jednou štěstí usměje a bude to zase fajn Když čtu vaše příběhy, nemůžu uvěřit, že se chlapi zachovali tak hnusně. Určitě ale nejsou všichni chlapi stejní a najdou se ti pořádní, kteří vás budou mít rádi. Držím vám palce, aby to vyšlo!

PS: Kdybyste chtěly vědět něco z pohledu opačné strany, tak dejte vědět.

Ahoj Radku, jojo četla jsem, co se ti stalo. Já se snažím pořád si plánovat nějaké aktivity, ale i když třeba někam jdu, stejně nemyslím na nic jiného... A v práci teda nedělám NIC. Nemůžu. Mám dojem, že můj život nemá vůbec žádnej smysl. Po ničem netoužím, nic nechci, nic nečekám. Všechno je mi jedno. Nemám energii. Nemám sílu.
Promiň, ale všichni chlapi JSOU stejní. Nikdo už mě nepřesvědčí o opaku. Upřímně, chlapi se mi hnusej.:rolleyes: A z opačné strany jsem si toho už vyslechla tolik, že snad ani nepotřebuju nic dalšího vědět:dumbom:
Držím ti palce.

Ad Heddus: Ale má, určitě má. Přebolí to. Taky jsem neměl sílu, ale začíná se to lepšit a určitě se bude lepšit i u Tebe. Držím Ti moc moc moc palce.

Nebudu Tě přesvědčovat, ale podle mého názoru nejsou. Jen pořád nechápu, proč se někteří lidi chovají tak hnusně a ještě se vyžívají v tom, jak druhému ublížili. Já takový nejsem a nikdy bych nic podobného neudělal. Ale asi jsem ta výjimka.

Drž se, on se určitě objeví.
Radek

Ahojky Heddus,

jak jsi na tom? :hjarta:

Ahoj Sandro,

no ani nemluvím. Jakž takž jsem schopná fungovat, snažím se podnikat různé věci (ale máloco mi dělá radost, je to vždycky jen chvilkové rozptýlení a pak se zase vracím do toho původního stavu). Vnitřně jsem na tom pořád stejně. Strašně mě mučí vzpomínky, neustále na něj musím myslet, zrovna dneska se mi o něm zdál strašnej sen. Nemůžu projet místem, kde jsme spolu třeba byli, protože by mě to asi zabilo... Hnus. Aspoň už teeda nebrečím na veřejnosti no.

heddus napsal(a):

Ahoj Sandro,

no ani nemluvím. Jakž takž jsem schopná fungovat, snažím se podnikat různé věci (ale máloco mi dělá radost, je to vždycky jen chvilkové rozptýlení a pak se zase vracím do toho původního stavu). Vnitřně jsem na tom pořád stejně. Strašně mě mučí vzpomínky, neustále na něj musím myslet, zrovna dneska se mi o něm zdál strašnej sen. Nemůžu projet místem, kde jsme spolu třeba byli, protože by mě to asi zabilo... Hnus. Aspoň už teeda nebrečím na veřejnosti no.

Heddus, to mě mrzí :(
Byla jsi už u toho psychologa?

Pořád s tou myšlenkou koketuju, ale ještě jsem nikde nebyla. I když už mám doporučení od známých, kam se případně obrátit... Možná to zkusím.

heddus napsal(a):

Pořád s tou myšlenkou koketuju, ale ještě jsem nikde nebyla. I když už mám doporučení od známých, kam se případně obrátit... Možná to zkusím.

Heddus, pokud máš pocit, že se to ani trošinku nezlepšuje, tak bych do toho šla...

No nazdarek! No heduss, holka, porad spatny???? Jejda! :co:
No urcite, zkus si k psychologovi zajit....ja take byla. Minimalne to stoji za zkousku.
A vy se vidate? anebo no contact?
Ja ti holka nevim, jestli se ti to vsechno negativni jeste nevynasobilo z toho predchoziho rozchodu, preci jen jste zacali dost brzo pote......

Beruska27 napsal(a):

No nazdarek! No heduss, holka, porad spatny???? Jejda! :co:
No urcite, zkus si k psychologovi zajit....ja take byla. Minimalne to stoji za zkousku.
A vy se vidate? anebo no contact?
Ja ti holka nevim, jestli se ti to vsechno negativni jeste nevynasobilo z toho predchoziho rozchodu, preci jen jste zacali dost brzo pote......

Ahoj Beru, jj, to je taky dost možné...
Heddus, koukni ven, svítí tam sluníčko, je krásně...k psychologovi si skoč, nic za to nedáš a třeba ti to opravdu pomůže :hjarta:
Jak jinak válčíte, holky? Já zítra odlétám na celý víkend do Paříže, už se nemůžu dočkat :cool: Potřebuji změnit prostředí jako sůl... :rolleyes:

Cau Sandri...no koukam, ze nezahalis! Ja pohoda- oslavila jsem narozky, prosla jednim kratkym mega nepovedenym vztahem- nastesti se panacek projevil celkem brzy.....no a ted pise- jak se mam - co delam. Dokonce i jaderny fyzik pise....ovsem moje dnesni odpoved na jeho dotaz, jak se mi dari a ze me chce jen pozdravit a co noveho a ze snad se nebudu zlobit: "cau, mam se ok. Noveho hodne.... life goes on. taky zdravim"
Vyvolala reakci- vis  x x x ja si to promyslel....... :dumbom:

Celkem pozde!
:offtopic:

No uzji si Pariz a ty hedussss, kde jsi?????:vissla:

Ovsem pozor- mam novy objev- a pise basnicky :gloria:

Hedusss, na svete je toooolik chlapu! Ver mi!

Beru, no,neke! až tak? :D a co si promyslel? a ty bys do toho ještě šla?
básničky jsou hezký ;)....mně o víkendu můj kamarád hrál na kytaru a klavír a ještě zpíval...jen tak, mně pro radost :gloria:
Heddus, ozvi se :)
Holky, co zajít někdy na svařák? :)

Ahoj holky, ještě žiju. I když kromě sebe teď musím ještě řešit nějaký další nepříjemný věci, takže moje psycho stavy nadále přetrvávají. Na psychologa jaksi zatím nedošlo. Pořád to odkládám. Můžem určitě někam zajít, ráda vás uvidím!

heddus napsal(a):

Ahoj holky, ještě žiju. I když kromě sebe teď musím ještě řešit nějaký další nepříjemný věci, takže moje psycho stavy nadále přetrvávají. Na psychologa jaksi zatím nedošlo. Pořád to odkládám. Můžem určitě někam zajít, ráda vás uvidím!

Ahojky Heddus,
tak už se sakra naštvi sama na sebe a řekni si, že doba pláče a smutku už pominula. Slz už bylo dost, teď je na čase se zase začít usmívat! Přece kvůli jednomu chlapovi nebudeš tesknit takhle dlouho!
Jak jste na tom příští týden? je tam jeden den volna - čtvrtek ;)