ahoj všem chtěla jsem se zeptat co si myslíte má zvítězit rozum nebo srdce?
Co je lepší - mít rád? nebo milovat?
Mít rád bolí méně než milovat, ale zase vztah bez zamilovanosti, může přežít?
Je lepší založit vztah na přátelství nebo lásce?
Je láska jen poblouznění, které brzo skončí?
Jak jste na tom vy? čemu dáváte přednost?

Mono1, to je nejaky statisticky vyzkum?
Kazda to mame samozrejme jinak a dokonce se to lisi podle konkretni situace.

Co je lepší - mít rád? nebo milovat?
- Mit rad.

Mít rád bolí méně než milovat, ale zase vztah bez zamilovanosti, může přežít?
-Muze.


Je lepší založit vztah na přátelství nebo lásce?
- Laska v sobe pratelstvi jiz obsahuje, takze na lasce (mame 2 v 1)

Je láska jen poblouznění, které brzo skončí?
- Zamilovanost ano, laska ne, ale vyviji se a ma jine podoby nez na zacatku, to muze nekoho mast.

Jak jste na tom vy? čemu dáváte přednost?
- Davam prednost zlate stredni ceste.

není to výzkum je to život, bohužel, nebo bohudík?
je to tak, že jsem se asi zamilovala, přesto že jsem myslela, že už to nedokážu, jenomže se ted bojím, dalšího zklamání, myslela jsem ,že když "budu" s někým, ským mě pojí jen přátelství, ským je mi tak nějak dobře, že to stačí, že budu štastná,  Chtěla jsem si srdíčko uzamknout na deset západů, aby mi už nemohl nikdo ublížit, ale jenže člověk míní osud mění, příšlo tojako blesk z čistého nebe, nečekala jsem to, jenomže si nemůžu pomoci, ted nevím jestli to neníjen poblouznění,nebo tak něco, asi to chce čas, abych věděla, co z toho bude,
Jenže po mých zkušenostech,nevím asi do všeho vletím po hlavě aniž bych přemýšlela, proto se ptám jestli srdce nebo rozum?????

To je právě to. Rozebrat si to můžeš ze všech stran, jak potřebuješ, ale stejně Tě srdce neposlechne, že má do toho jít "jen napůl".
Bude si dělat co chce.
Neuzavírej si srdíčko na deset západů.
Život bez citu je daleko strašnější, než citová zranění.

takže zůstat s někým koho máte "jen" rádi,nebo jít za hlasem svého srdce?
to není možný, když už konečně neřeším téma - alkohol - tak zase řeším téma láska, já se z toho snad nikdy nevyhrabu, no ted můžu být ráda, že sem nepouští rozmařilou, ta by mi to dala smlsnout :-))))

Mono, tohle Ti nikdo nerozhodne, co máš udělat.
To by byl blázen, brát zodpovědnost za Tvůj život na sebe.
V tom je přece to kouzlo, že si to můžeš rozhodnout sama. Z každého rozhodnutí něco vzejde.
Nech se překvapit.

Lidi dělají stejné chyby opakovaně, neexistuje "správná" volba. Jsou jen různé volby, a všechny s sebou nesou to dobré i to špatné.
Tkže nemůžeš zvolit "špatně". Zvol to, co chceš Ty. Co to bude?

mona1 napsal(a):

takže zůstat s někým koho máte "jen" rádi,nebo jít za hlasem svého srdce?
to není možný, když už konečně neřeším téma - alkohol - tak zase řeším téma láska, já se z toho snad nikdy nevyhrabu, no ted můžu být ráda, že sem nepouští rozmařilou, ta by mi to dala smlsnout :-))))

Ježíš, Mono, nestraš s Rozmařilou :D
Doufám, že hlasem svého srdce nemyslíš svého bývalého :co: ??? Pokud ne, je všechno v nejlepším pořádku :)
Já si myslím, že na tuhle otázku "srdce versus rozum" je velmi nesnadné - neřkuli nemožné - erudovaně odpovědět.
Ať se rozhodneš, jak se rozhodneš ... vždycky tady bude červíček pochybností, jak by to dopadlo, kdyby sis zvolila tu druhou možnost. Ovšem člověk tady není od toho, aby celý život přemejšlel, co by bylo-kdyby, protože takhle by se nikdy nikam nedostal a nic nového nebo přínosného by neprožil :jojo: Nemluvě o tom, že zbytečným přemejšlením se leckterý jedinec může dostat do stavu podivné uprděné roztrpčenosti, pramenící z toho, že kdyby si tenkrát před x-lety vybral jinak, mohl na tom dneska být desetkrát líp :)
Mono, pokud ten "hlas Tvého srdce" není potencionálně rizikový partner - alkoholik, gambler, psychouš či podobná zářná povaha, po jehož boku Tě čeká měsíc života v ráji a deset let života v pekle - dobře si to ještě jednou rozmysli.
V životě je vždycky "něco za něco" a proto bych na Tvém místě volila partnera, který můj život něčím pozitivním zásadně obohatí, i když musím být připravena - a v duchu se sama sebe musím zeptat, jestli jsem na to skutečně připravena - na eventualitu, nakolik dobře dokážu unést důsledky svého rozhodnutí ve chvíli, kdy se ukáže "odvrácená strana" takového vztahu.
Nevím totiž, proč mám takový pocit, že za "hlasem Tvého srdce" vězí nějaké zakopané "čertovo kopýtko" :)

mona1 napsal(a):

.... no ted můžu být ráda, že sem nepouští rozmařilou, ta by mi to dala smlsnout :-))))

Možná je to pro tebe spíš škoda.
Možná by ti prospělo, kdyby ti to někdo "dal tvrdě sežrat" a tak tě alespoň na chvíli donutil přestat hrát hry o zamčeném srdci na sto západů.... O zklamání, které ti někdo "druhý" přichystá....
Zklamání může přijít jen tehdy, když si TY SAMA o sobě či druhých vytváříš iluze, které se ani nemohou naplnit.
Přichází, když nejsi poctivá nejen k druhým, ale hlavně sama k sobě, když jsi plná očekávání a zapomínáš, že za to, jak se cítíš, jsi vždycky zodpovědná jen ty sama, protože to, co ke štěstí skutečně potřebuješ, ti stejně nikdo jiný nedá - ten správný úhled pohledu na vše kolem tebe...

Láska není pouhá zamilovanost.
Láska, jak napsala baba jaga, v sobě obsahuje přátelství.
Chránit se před láskou je kolosální blbost.
Před tou je naopak třeba se chránit - před blbostí ve všech jejich podobách :jojo:
Pokud cítíš lásku, tak si to užívej, kultivuj a pěstuj.
A přestaň malovat čerty na zeď, nebo si tě odnesou.
Pochopitelně kam jinam, než do pekla, do pekla pochybností, žárlivosti, strachu.......

mona1 napsal(a):

...když už konečně neřeším téma - alkohol - tak zase řeším téma láska...

To je ale určitě lepší téma k řešení, nemyslíš? ;)

Damila napsal(a):

Život bez citu je daleko strašnější, než citová zranění

Tohle je krásně řečeno. :supr: :godlike: :godlike:

ono možná v takovýchto počátečních situacích jsou to spíš pudy, než mluvit v této souvislosti přímo o lásce?
Já kdysi odešla od "mít rád" k "být zamilovaná" a nikdy jsem toho nelitovala :-)

Pandorraa napsal(a):

mona1 napsal(a):

.... no ted můžu být ráda, že sem nepouští rozmařilou, ta by mi to dala smlsnout :-))))

Možná je to pro tebe spíš škoda.
Možná by ti prospělo, kdyby ti to někdo "dal tvrdě sežrat" a tak tě alespoň na chvíli donutil přestat hrát hry o zamčeném srdci na sto západů....

Jsi možná zbytečně tvrdá, Pan, i když já Tě víceméně chápu...
...ale Mona je teď podle mě ve fázi, kdy potřebuje spíš vlídná slůvka a duševní pohlazení, než "ránu do palice"... tu už podle mě dostala...

Kopanec od Rormařilé bych moně1 fakt nepřála...
Na tom by nic konstruktivního nevzešlo.

Rozumem přece nežijeme, žijeme srdcem... - rozumem si většinou jenom vysvětlíme, aby to, co se stalo, nás tolik nebolelo...
Takže bych volila to srdce... (ale samozřejmě záleží na více okolnostech).

Martinka1 napsal(a):

- rozumem si většinou jenom vysvětlíme, aby to, co se stalo, nás tolik nebolelo...
.

Tohle je zajímavá větička.
Tomu se říká racionalizace...obranný mechanizmus. Ne každý to má zrovna takhle.
Mně to třeba nefunguje. já si můžu vysvětlovat, racionalizovat...a stejně to  cítím jinak.:D

Hlasuju pro srdíčko. Pro to, co člověk cítí, že chce.
Rozum říká, že mám udělat to, co se ode mě čeká.

Dávám přednost harmonii a souladu. tam kde se rozum a srdce spojí. Tam , kde jsou v rovnováze.

Tak já ti jen přeju, abys vybrala dobře.
A jelikož v takových situacích často vlivem hormonů vítězí zamilovanost, tak ti přeji aby se z té zamilovanosti stala opravdu láska a ta vám vydržela. Abyste si i po letech rozuměli a měli se moc rádi.

ahojky, tak bývalý to určitě není, ten už je někde daleko, vím, že bych mu už nikdy nedokázala věřit, přestala jsem ho řešit, žiju dál i bez něho, a jde to :-)
Jestli ten novej je "psychouš" :-) to jánevím, zatím mi tak nepřipadá, jak se to pozná??? :-))
Alkoholik snad taky není, vím že si občas dojde na pivo, jenomže kdo nechodí, žejo, to je možná ten kámen úrazu, že si občas zajde na pivo, uff, když jsem mu říkala, co si o chlastu myslím, řekl mi, že klidně pivo oželí, že ho k životu nepotřebuje, že si prostě občas zajde na pivko, aby nebyl doma tak sám, no jo asi je to normální, jenomže já už nějak poslední dobou nevím co je a co není normální.
JEště k tomu vztahu co "mám jen ráda", nějak mě tlačí někam, kam nechci, pořád by chtěl být se mnou, a já potřebuju taky chvilku být sama. Nějak si začal plánovat beze mne, nebo jak to nazvat, jo musím uznat, že mi tu hodně pomohl, hlavně v tom, rozhodnout se co s bývalým, a za tomu děkuji, ale být s ním do konce života??? to si nějak neumím představit .
Já vám holky nevím, připadám si jako blbka, nějaká patnáctiletá pubertačka a ne matka od dětí. ASi nevím co chci, nebo vím, ale bojím se toho, a nechápu proč, nebo vlastně i chápu,
Pořád se v něčem plácám a plácám, tak asi budu psychouš já :-))) Nebo to je tím že mám strach?

Život bez citu je daleko strašnější, než citová zranění - toje tak krásně napsaný, ach jo

Mono,
abys mohla věřit druhým, musíš nejprve věřit sama sobě, věřit v sebe a "odpustit si", rozumíš?
Nenench se zatlačit nikam, kde je ti nepříjemně.
Trénuj svoji vlastní sebedůvěru, prozkoumej svůj vlastní strach.
Neboj se.
Není přece čeho, tvůj život je jen tvůj a život bez citu je opravdu mnohem horší, než citová zranění, která tě správně uchopená a zpracovaná mohou posílit, nikoliv skolit.
Neboj se a říkej si o to, co chceš, nauč se mít ráda sama sebe a tak i ostatní.
Když se přestaneš lásky bát, ona tě nezraní, protože prostě opravdu platí, že když to bolí, tak to není láska :jojo:
Drž se.

mona1 napsal(a):

ahoj všem chtěla jsem se zeptat co si myslíte má zvítězit rozum nebo srdce?
Co je lepší - mít rád? nebo milovat?
Mít rád bolí méně než milovat, ale zase vztah bez zamilovanosti, může přežít?
Je lepší založit vztah na přátelství nebo lásce?
Je láska jen poblouznění, které brzo skončí?
Jak jste na tom vy? čemu dáváte přednost?

Mona1, každá zamilovanost jednou pomine, netrvá věčně a co přijde poté, nikdo dopředu neví. Z mého pohledu je lepší vztah založený na přátelství, je to jistota.. ;)
Problém je v tom, že zamilovaní se chovají ztřeštěně a rozum má v té době dovolenou :dumbom: . Když po čase spadnou ty růžové brýle, v drtivé většině případů je již pozdě.

Ela.. napsal(a):

mona1 napsal(a):

ahoj všem chtěla jsem se zeptat co si myslíte má zvítězit rozum nebo srdce?
Co je lepší - mít rád? nebo milovat?
Mít rád bolí méně než milovat, ale zase vztah bez zamilovanosti, může přežít?
Je lepší založit vztah na přátelství nebo lásce?
Je láska jen poblouznění, které brzo skončí?
Jak jste na tom vy? čemu dáváte přednost?

Mona1, každá zamilovanost jednou pomine, netrvá věčně a co přijde poté, nikdo dopředu neví. Z mého pohledu je lepší vztah založený na přátelství, je to jistota.. ;)
Problém je v tom, že zamilovaní se chovají ztřeštěně a rozum má v té době dovolenou :dumbom: . Když po čase spadnou ty růžové brýle, v drtivé většině případů je již pozdě.

jj, pozdě asi pak sice je, to je fakt, jenomže zase když je něco hodně snadný, tak to třeba po čase začne nudit,nemyslíte?

ještě jsem chtěla dodat - mě ta nová láska zatím "nebolí", naopak ona mě hřeje, jsem jako cvok, mám šimrání v břiše, občas se mi chce brečet, pak se zase směju, nemůžu jíst, spát, sedím a usmívám se - ach jo - ty hormony mi dávají zabrat :-))

Mono,
jasně, že máš strach a nejsi žádný psychouš.
že se v "jistém" vztahu začneš rachleji nudit, než v tom  nejistém, to je jasný, otázka je, čemu dáváš přednost.
Někdo má rád klid, jiný bez adrenalinu jakoby nežil. Já jsem ten druhý typ, tak na to koukám z pozice toho, co chce život užívat. I za cenu bolesti. Mám dojem, že proto jsme tady. Fyzicky si to vyzkoušet, na vlastní kůži, pořádně.

Když se mi narodil první syn a celé měsíce jen řval ve dne v noci, moje babička mi říkala:
"Aspoň víš, že ho máš."
Myslela jsem, že se zbláznila.
Tehdy bych dala nevím co za to, abych chvíli "nevěděla", že ho mám. Stydím se to i napsat, ale bylo to tak.

Tak i bolest je k tomu, abychom věděli, že ten život máme.
Dokud se neřízneš do prstu, ani nevíš, kolikrát za den ho potřebuješ...to známe všichni, ne?

jak ses rozhodla?

mona1 napsal(a):

ještě jsem chtěla dodat - mě ta nová láska zatím "nebolí", naopak ona mě hřeje, jsem jako cvok, mám šimrání v břiše, občas se mi chce brečet, pak se zase směju, nemůžu jíst, spát, sedím a usmívám se - ach jo - ty hormony mi dávají zabrat :-))

To je krááásný. Užívej si to. :storstark:
Hltej a zásob se. A piš o tom, dobře se to čte a je to nakažlivé, když je někdo šťastný.

jasně, že máš strach a nejsi žádný psychouš.
že se v "jistém" vztahu začneš rachleji nudit, než v tom  nejistém, to je jasný, otázka je, čemu dáváš přednost.
Někdo má rád klid, jiný bez adrenalinu jakoby nežil. Já jsem ten druhý typ, tak na to koukám z pozice toho, co chce život užívat. I za cenu bolesti. Mám dojem, že proto jsme tady. Fyzicky si to vyzkoušet, na vlastní kůži, pořádně.

to bude asi ono - ten adrenalin - jsem taky spíše ten druhý typ- zkusila jsem "jistotu" a nějak mě to nebaví, neubližuje ale ani nebaví, takže když si zase natluču hubu, tak si ji natluču, není všem dnům konec, žejo, ted mám zase nějak pocit, že zase žiju nebo co, ikdyž to třeba bude jen na chvilku, je to bláznivé ale hezké, kdo ví co tu budu psát za pár dní, ale to je život, a já si hold asi ráda komplikuju láskou :-)

Damila napsal(a):

Mono,
jasně, že máš strach a nejsi žádný psychouš.
že se v "jistém" vztahu začneš rachleji nudit, než v tom  nejistém, to je jasný, otázka je, čemu dáváš přednost.
Někdo má rád klid, jiný bez adrenalinu jakoby nežil.

Vidite, a ja jsem ten prvni typ. Miluju jistotu a nesnasim adrenalin ;-))
A ze je nas vic takovych druhu je jedine dobre ;-)

Mono, je lepší si život "komplikovat" láskou, než ho prosedět v koutku a protrápit se :)
Je logické, že máš strach, v hlavě zmatek, pochybuješ sama o sobě a chvílema se v ničem nevyznáš. To je normální u člověka, který si v minulosti zažil hodně ošklivého, nevěří sám sobě a nevěří tomu, že i on by mohl prožít hezký vztah se vším všudy. Rozhodně nejsi žádný psychouš, tenhle "zmatek v hlavě" ke všemu zákonitě patří :jojo:

mona1 napsal(a):

jasně, že máš strach a nejsi žádný psychouš.
že se v "jistém" vztahu začneš rachleji nudit, než v tom  nejistém, to je jasný, otázka je, čemu dáváš přednost.
Někdo má rád klid, jiný bez adrenalinu jakoby nežil. Já jsem ten druhý typ, tak na to koukám z pozice toho, co chce život užívat. I za cenu bolesti. Mám dojem, že proto jsme tady. Fyzicky si to vyzkoušet, na vlastní kůži, pořádně.

to bude asi ono - ten adrenalin - jsem taky spíše ten druhý typ- zkusila jsem "jistotu" a nějak mě to nebaví, neubližuje ale ani nebaví, takže když si zase natluču hubu, tak si ji natluču, není všem dnům konec, žejo, ted mám zase nějak pocit, že zase žiju nebo co, ikdyž to třeba bude jen na chvilku, je to bláznivé ale hezké, kdo ví co tu budu psát za pár dní, ale to je život, a já si hold asi ráda komplikuju láskou :-)

Jestli je tohle tvé základní nastavení (a nazírání lásky), tak se nelze divit, že lásku vnímáš jako komplikaci a ohrožující faktor.
Na druhou stranu máš evidentně ty komplikace ráda. Jistota podle tebe nemůže lásku (tu vzrušující) obsahovat a nebaví tě to.

I když si myslím, že celý ten příběh bude o mnoho složitější. Každopádně, pokud to člověka finančně nezruinuje, jsem pro srdce. Klidně i každý druhý měsíc doporučuji novou komplikaci novou láskou. Dokud te to nepřestane bavit. Alespon budeš moci mít pocit, že žiješ.

Někdo říkal, že jen jen přes bolest je definována naše existence, tedy že když to bolí, tak cítíme, že žijeme. Já s tím nesouhlasím.

Nevím jestli se to vztahuje k tématu, ale našel jsem hezký článek:

Bohu a bohyni k vánocům
http://baudysjr.blog.respekt.cz/c/11548 … nocum.html

KALIK napsal(a):

Někdo říkal, že jen jen přes bolest je definována naše existence, tedy že když to bolí, tak cítíme, že žijeme.

To byl toliko můj náhled na život. Já to tak mám.

Baba.jaga to má třeba úplně jinak.
A přesto  obě jsme "správně". ;)

Však nikdo netvrdil, co je správně. Každý prostě co mu vyhovuje ;)

Nicolas napsal(a):

mona1 napsal(a):

jasně, že máš strach a nejsi žádný psychouš.
že se v "jistém" vztahu začneš rachleji nudit, než v tom  nejistém, to je jasný, otázka je, čemu dáváš přednost.
Někdo má rád klid, jiný bez adrenalinu jakoby nežil. Já jsem ten druhý typ, tak na to koukám z pozice toho, co chce život užívat. I za cenu bolesti. Mám dojem, že proto jsme tady. Fyzicky si to vyzkoušet, na vlastní kůži, pořádně.

to bude asi ono - ten adrenalin - jsem taky spíše ten druhý typ- zkusila jsem "jistotu" a nějak mě to nebaví, neubližuje ale ani nebaví, takže když si zase natluču hubu, tak si ji natluču, není všem dnům konec, žejo, ted mám zase nějak pocit, že zase žiju nebo co, ikdyž to třeba bude jen na chvilku, je to bláznivé ale hezké, kdo ví co tu budu psát za pár dní, ale to je život, a já si hold asi ráda komplikuju láskou :-)

Jestli je tohle tvé základní nastavení (a nazírání lásky), tak se nelze divit, že lásku vnímáš jako komplikaci a ohrožující faktor.
Na druhou stranu máš evidentně ty komplikace ráda. Jistota podle tebe nemůže lásku (tu vzrušující) obsahovat a nebaví tě to.

I když si myslím, že celý ten příběh bude o mnoho složitější. Každopádně, pokud to člověka finančně nezruinuje, jsem pro srdce. Klidně i každý druhý měsíc doporučuji novou komplikaci novou láskou. Dokud te to nepřestane bavit. Alespon budeš moci mít pocit, že žiješ.

asi jo, ale jedno vím, že když se "opravdu" zamiluju, tak pak už miluju, když si tak vezmumůj dosavadní život, byla jsem zamilovaná jen jednou, a dopadlo to špatně, však víte, poblázněná jsem byla několikrát, takže nevím jestli je tohle poblázněnní nebo láska, však uvidím časem

na stranu druhou,jsem z té poslední lásky tak zblblá, a proto se bojím, prostě někdo si dá pivo, a už vidím alkoholika, prostě magor, musím se naučit zase věřit, to je celý, věřit a vědět, že se můžu spolehnout , což poznám až časem nebo Ne? Jenomže já se tak bojím zase uvěřit, že si hold k srdíčku nikoho nepřipouštím, ale tohle se mi připustilo nějak samo, nebo nevím jak to vysvětlit.
Však ty co žili s alkáčem, vědí, kolik toho naslibovali a kolikrát jsme uvěřili, že je asi normální, že ted nějak nevěříme, nebo se spíše bojíme věřit.  Uvidím, zkusím to, a budu vědět, zda můžu věřit, nebo ne............

mona1: víš co se říká ... kdo se bojí, nesmí do lesa :) Chlapi nejsou všichni stejní, uvidíš ... přece kvůli jednomu syčákovi nezůstaneš až do smrti sama

Já si myslím, že v opravdové lásce nikdy nemůže stát srdce a rozum na opačných pólech, vždycky ruku v ruce - vyrovnaně. Teprve potom je to ta pravá láska.

Ivano, cítím to naprosto stejně jen jsem to nedokázala takhle jednoduše a výstižně formulovat.

Mono,nediv se, že nevíš, po tom, co jsi prožila není divu. Pokud Tvůj miláček tvrdí, že se piva vzdá, tak ať to udělá a hned budeš vědět na čem jsi a jestli to má cenu.
Jinak teda -  bledá závist....

tak holky, dneska jsem byla na rande, a srdíčko plesalo :-) aaaaaaaaach joooooooooo
mám pocit, že jsem v tom až po uši, je to stejný "cvok" jako já :-) a ikdyby tomělo trvat jen krátce, ten krásný pocit stojí za to..........
tak uvidíme jak to bude dál - kráááásnééé vánoce :-)
Ros neboj, taky někoho potkáš, když se ten tvůj nedá dohromady - měl šancí dost, ted máš šanci na lepší život ty - hodně štěstí.....

Ahoj, nevím vubec kam to napsat ... tak to napíšu sem doufám že od vás dostanu nějaké názory.. aspon pro dobrý pocit :-( Jsem asi celkem složitej člověk ale toho už si všimlko moc lidí ... asi 2 roky jsem strašně usilovala o jednoho kluka, který kdysi měl v hlavě jinou ... prostě jsem ho chtěla mít .. byl milý vychovaný ... ale jakmile je teď " můj" už necítím tu přitažlivost .. jako ano mám ho ráda citím se s ním dobře dělá vše proto abych cítila jeho lásku.. ale já asi vím čím to je ... jsem celkem drobná a můj přítel .. obezní ... představovala jsem si vždycky svého partnera trochu jinak ... ale nechci se ho vzdát .. málokdo má takovou povahu jako on ... ale já mu nedokážu říct prostě ... chtěla bych aby jsi zhubl .. myslím že něco tuší pořád mu říkám jak spolu budem sportovat .. koupil si štěně tak mu neustále opakuji jak s ním musí lítat a pod ... ale ... když ono toho tolik sní a skoro nic nedělá ... prosím co mám dělat ... aby se přirovnal trochu mým představám .,.. bojím se že to vypadá že to není láska když mě nepřitahuje takový jaký je :-(

:D Prepáč, ale to si predtým, než "si ho dostala", nevidela? Alebo pribral, až keď ste sa dali dokopy...?

Cassie: když ono toho tolik sní a skoro nic nedělá ... prosím co mám dělat ... aby se přirovnal trochu mým představám.

Ráda bych Tě potěšila, ale nemyslím si, že by to časem bylo lepší. Spíš se Ti začne protivit. I když stát se může cokoliv, třeba se pletu. Ale kdo ke sportu "odjakživa" netíhne, málokdy pak začne...

Selima - ano při těle byl ale teď přibral víc
Tercila- toho se právě bojím nejhorší je že si nedokážu představit že bych se s ním rozešla apak kdybych si někoho našla tak nevím jak bych se chovala ... nejsem typ co by mu to bylo uplně jedno ... bylo by mi to hrozně líto i když teď peskuju :-(

No, tak by si si asi mala hlavne zrovnať priority a čo je pre teba dôležitejšie... a veľmi by som nerátala s tým, že s apriateľ výrazne zmení k lepšiemu. :/  Ber - takého, aký je - alebo nechaj tak, lepšiu radu nemám.

Cassie, píšeš "pořád mu říkám, že spolu budeme sportovat"...znamená to, že o tom OBA jen mluvíte, nebo jsi ho někam za sportem už i "vytáhla"?

no v té zimě to moc nešlo ... zatím chodíme jen s psala na procházky a slíbil že si koupí kolečkáče a že by jezdil ... tak jsem zvědavá

Cassie napsal(a):

no v té zimě to moc nešlo ... zatím chodíme jen s psala na procházky a slíbil že si koupí kolečkáče a že by jezdil ... tak jsem zvědavá

v zimě to nejde? A co tenis na krytých kurtech, squash, plavání, posilovna??? Myslím, že se dá sportovat za každého ročního období. Stačí jen chtít. Cassie, kolik kg přibral?

Cassie: .... že si nedokážu představit že bych se s ním rozešla apak kdybych si někoho našla tak nevím jak bych se chovala ... nejsem typ co by mu to bylo uplně jedno ... bylo by mi to hrozně líto i když teď peskuju :-(

Proč si děláš starosti s tím, co ještě nenastalo - chovat se prostě budeš jen tak, jak Ti to přinese situace.  Lítost je hezká věc, ale nemůžeš přece zůstávat s někým z lítosti.
Taky je možné, že se budeš přemáhat, do spokojenosti se budeš nutit, a jednou přijdeš na to, že on Tebe nelitoval.
Málokomu rozumému je jedno, jak se cítí jeho partner při rozchodu, ale setrvávat s někým, u koho cítíš, že to není ono, to taky není dobře. Pro Tebe. I když třeba já bych asi tu povahu preferovala. Nicméně, vzhled taky není tak úplně zanedbatelný.

když ono toho tolik sní a skoro nic nedělá

A co to znamená, to "skoro nic nedělá"?

Ai je to prostě jenom v mé hlavě že si nedokážu představit být bez něj ale .. citím že to není uplně ono .. :-(
A jinak u nás v zimě vážně nic moc není ... jsme malé město bazén je zavřený protože je v rekonstrukci a jelikož přítel teď nepracoval a já studuji a mám jen brigádu takže těch peněz není moc .. vím asi v tom hledám zbytečně moc problémů já chtěla pouze vědět názor ostastních

prostě jsem ho chtěla mít ..
ale jakmile je teď " můj" už necítím tu přitažlivost ..
představovala jsem si vždycky svého partnera trochu jinak ... ale nechci se ho vzdát ..
co mám dělat ... aby se přirovnal trochu mým představám
Proč jsi ho tak strašně moc chtěla, když to nebyl ani náhodou ten vysněný princ?
Nepřitahovala tě spíš jeho "neodstupnost", než on sám?
Proč ho teď chceš přizpůsobit k obrazu svému, když jsi předem věděla, jaký je (a o jakého jsi 2 roky usilovala)?
Nechceš se ho vzdát - jen ho chceš předělat... jenže pak už to nebude ten, o koho jsi tak stála.

Já vážně nevím co mám dělat ... včera jsme byli na čochu a víc jsem si tam zablbla s jeho kamarádem než s ním ... je na mě hodný milý to jo ... bojím se že bych stratila toto ...

I já dávám svůj hlas srdíčku, racionalita nás sice může mnohdy zachránit od předem ztracených románků a jiných trápení, ale srdíčko si jednou stejně prosadí svou - ať chceme, nebo ne...

Pro mona1: Koukám na tvůj dotaz z roku 2008, řeším totiž podobnou situaci....jak tvůj život pokračuje s láskou? Jste spolu? jestli ne, volila bys znova cesu lásky... já tápu, strašně moc...
zdraví Eva.

Evo, stejně se nakonec budeš muset rozhodnout sama, jestli lásku nebo rozum. A nakonec, když to nevyjde, budeš přemýšlet o tom, jestli by ta druhá varianta bývala nebyla lepší.

Modroočka napsal(a):

Evo, stejně se nakonec budeš muset rozhodnout sama, jestli lásku nebo rozum. A nakonec, když to nevyjde, budeš přemýšlet o tom, jestli by ta druhá varianta bývala nebyla lepší.

to je pravda ... presto  se pridavam rozhodne na stranu  srdce

U mě spíš vítězí rozum, srdce (ve skutečnosti mozek, protože zamilovanost je záležitost mozku, ne srdce) blbne na začátku, pak přijde ke slovu rozum. Jen se musí dobře zvážit, co má kdy mít navrch. Záleží na tom, do koho se zamiluješ. Ne vždycky je dobrá volba řídit se "srdcem". Někdy dost kecá :lol:

Modroočka napsal(a):

U mě spíš vítězí rozum, srdce (ve skutečnosti mozek, protože zamilovanost je záležitost mozku, ne srdce) blbne na začátku, pak přijde ke slovu rozum. Jen se musí dobře zvážit, co má kdy mít navrch. Záleží na tom, do koho se zamiluješ. Ne vždycky je dobrá volba řídit se "srdcem". Někdy dost kecá :lol:

tomu verim :jojo:

...

Vztahy z rozumu.
Já bych asi raději v tomto případě použila rozum. Ono totiž to pobláznění (zamilovanost) není všechno. Krásně se to radí - "jdi a hlasem svého srdce", jenže pak zjistíš, že jsi sešla z cesty. A řeči, že láska hory přenáší a jiný podobný, to je do románu, ne do života.

Miluji jednoho muže jich 3 roky, ale moc mě zklamal!
Jestli máš strach, že to zopakuje, pak si myslím, že je to dobrej důvod proč se nevracet. Proč by sis měla nechat dobrovolně ubližovat?

Ja zasa na vzťahy "z rozumu" nie som... Nemusia trieskať hormóny, ale ak úplne chýba iskrenie a príťažlivosť (a zaľúbenosť), tak to je potom taký suchý pracovno-právny vzťah - nič pre mňa. Ja vo vzťahu ROZUMOVO VIEM, prečo som s tým človekom a aké má klady (ale aj zápory), ale vždy je tam potom ešte také "čosi" neopísateľné slovami, čo ho robí jedinečným (pre mňa, resp. pre náš vzťah). Na druhej strane sklamania tohto druhu ma odradia väčšinou spoľahlivo a navždy.
Eva.fajkova: čo si počkať ešte na niekoho tretieho, najlepšieho?  Bez predošlých sklamaní a bez rozumových kompromisov?

Jenže vztahy jen ze srdce někdy končívají dost špatně. Je dobrý používat rozum i cit, ne jen jedno nebo jen druhý.

A jde i o to, jestli to je to srdce. Protože jestli si v rozporu, ráno rozum, večer cit - není to to pravé.

Mne pomaha intuice ,kdyz ji neposlechnu ,vetsinou si nabiju pusu..

:|

Někde jsem četla, že bychom sse měli nechat vést intuicí, když se rozhodujeme...

:|

Někde jsem četla, že bychom sse měli nechat vést intuicí, když se rozhodujeme
Taky se říká "když nevíš, co dělat, nedělej nic"... a v některých případech by ten rozum měl mít navrch - už jen proto, abychom pod záminkou "intuice" nespadli do stejnýho píp jako předtím.

helena napsal(a):

Někde jsem četla, že bychom sse měli nechat vést intuicí, když se rozhodujeme
Taky se říká "když nevíš, co dělat, nedělej nic"... a v některých případech by ten rozum měl mít navrch - už jen proto, abychom pod záminkou "intuice" nespadli do stejnýho píp jako předtím.

Jo,jo, přesně tak

Selima napsal(a):

Ja zasa na vzťahy "z rozumu" nie som... Nemusia trieskať hormóny, ale ak úplne chýba iskrenie a príťažlivosť (a zaľúbenosť), tak to je potom taký suchý pracovno-právny vzťah - nič pre mňa. Ja vo vzťahu ROZUMOVO VIEM, prečo som s tým človekom a aké má klady (ale aj zápory), ale vždy je tam potom ešte také "čosi" neopísateľné slovami, čo ho robí jedinečným (pre mňa, resp. pre náš vzťah). Na druhej strane sklamania tohto druhu ma odradia väčšinou spoľahlivo a navždy.
Eva.fajkova: čo si počkať ešte na niekoho tretieho, najlepšieho?  Bez predošlých sklamaní a bez rozumových kompromisov?

naprosto souhlasím ... jen se ještě někdy trefit , aby to fungovalo oboustranně .... pro mně naprosto marné ... takže single a nikdy jinak

Koukám, Grainne, že v novým roce žádná změna...

helena napsal(a):

Koukám, Grainne, že v novým roce žádná změna... http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png

přesně tak ... euforie ze silvestra je tatam a už se zase chystám na konec

:|

Já bych se tedy nejdřív zamyslela, co mezi námi nefungovalo a zda je to možné změnit. Dejme tomu, že bych se rozešla s někým, protože mě imrvére podváděl, nebo mě mlátil, tak k tomu bych se tedy nevracela ani za nic, i kdyby mě srdce táhlo. Ale pokud jste se třeba jen pohádali kvůli kravině nebo si po sobě neuklízel, tak to bych možná na to srdce dala.

eva.fajkova85 napsal(a):

Tak to vypadá, že nechám zvítězit srdce, nevím, jestli je to správné rozhodnutí, ale to ukáže čas...poznám, jestli jsem se znovu spálila...

Hm, tezko ti muzeme radit, kdyz nevime, proc ten srdecni vztah nefungoval? Neni ten pan nahodou zadany?
Jinak ja bych urcite nechtela chlapa, na ktereho neni spolehnuti. Srdce nesrdce....
Navic ta zamilovanost prejde....

poznám, jestli jsem se znovu spálila
OK - aneb kdo chce kam...
A co budeš dělat až se spálíš?

helena napsal(a):

poznám, jestli jsem se znovu spálila
OK - aneb kdo chce kam...
A co budeš dělat až se spálíš?

Kdo chce kam, ať je tam.
Jen hlupák strká ruku opakovaně do ohně.

mikuelini napsal(a):

Mne pomaha intuice ,kdyz ji neposlechnu ,vetsinou si nabiju pusu..

:jojo:

:|

Jenže, když přeplácnete vztah vztahem, tak to většinou nedopadne dobře

Správně jsi to napsala. Tohohle se drž, až zase zůstaneš sama. Vyrovnej se sama se sebou a teprve pak hledej partnera.
A od tohohle dej ruce pryč. To, cos vypsala, ti nestačí? :co:

začal si užívát sólo po svém, odstěhoval se... výmluvy... chtěl jít po svých... neměl absolutně zájem... nikdy nás nikam nevzal... dopisuje s tollika ženama... nahé fotky...
Proč ho chceš zpátky?

helena napsal(a):

začal si užívát sólo po svém, odstěhoval se... výmluvy... chtěl jít po svých... neměl absolutně zájem... nikdy nás nikam nevzal... dopisuje s tollika ženama... nahé fotky...
Proč ho chceš zpátky?

No přece srdce... ...... Tady bych použila rozum, jednoznačně, protože to srdce ji dovede leda tak do průseru.
Ale komu není rady, tak si rozbije hubu. Bohužel.

:|

a něják v sobě prostě nosím, že vše pochopil, že už ví
Nebo tomu jenom chceš věřit...
Tak ještě jednou - co budeš dělat až se spálíš?

eva.fajkova85 napsal(a):

Nikdy jsme nikoho nemilovala, jako jeho... a něják v sobě prostě nosím, že vše pochopil, že už ví, co chce od života, že prostě dospěl a je tu možnost, že by to mohlo vše být jinak....

Je to opravdu láska? Vždyť jste spolu ještě ani nežili. Láska přichází později. Tohle dle mého názoru láska nebude.

Vždyť jste spolu ještě ani nežili.
Proč myslíš, že k lásce je nutný společný žití?

:|

:|

:|

eva.fajkova85 napsal(a):

Nikdy jsme nikoho nemilovala, jako jeho... a něják v sobě prostě nosím, že vše pochopil, že už ví, co chce od života, že prostě dospěl a je tu možnost, že by to mohlo vše být jinak....

Hloupost. Měla bys mít rozum.
Nedospěl a nezmění se. A ty jsi dost naivní.

To, co popisuješ, mi nepřijde jako "jedno tělo a jedna duše".
Já bych do toho nešla.
Myslím si, že tě akorát láká vyzkoušet to. Nic jiného v tom není.
Chápala bych to, kdybys byla sama a v pubertálním věku.
Ale s malým dítětem už bych do takovýchhle hrátek nechodila. Dotkne se to i tvé dcery.

psycholog mi řekl, že jsem asi nebyla ještě dostatečně ním ublížena
Aha... když ses "Totálně jsem se zhroutila!!" a byla ve sra*čkách po krk, byla to tak skvělá zkušenost, že toužíš si to zopakovat. Ale jo, možná se ty exkrementy promění ve vanu plnou fialek...

eva.fajkova85 napsal(a):

Nikdy jsme nikoho nemilovala, jako jeho... a něják v sobě prostě nosím, že vše pochopil, že už ví, co chce od života, že prostě dospěl a je tu možnost, že by to mohlo vše být jinak....

podle toho, cos popsala se mi pán jeví, jako že tě má jako zadní vrátka. Nemá-li zrovna nic "lepšího" po ruce. Samozřejmě je to jen na základě tvého popisu. Může to být i jinak.
Myslím, že by tě neměl mít jistou.
A nebo - ho prostě vzít takového jaký je, žít si svůj život a obohat si ho partnerem. (pokud to pro tebe je obohacení). Nepátrat, neptat se, jen přijmout co dává.
a Milovat ho můžeš až do alelúja

S nynějším partnerem se kvůli takovému rozejdeš?
To neděláš dobře, fajková... :)

:|

:|

:|

at jdu tedy za hlasem svého srdce
Našlápnuto máš...

:|

Podle mého to není fajková hlas srdce. Ale "jenom" chtíč - prostě ho mít nemůžeš, tak ho chceš. A namlouváš si, jak ho miluješ. Podle mého si tohle pleteš.
Srdce Ti našeptává správně - a to pochybnosti - co když... to dopadne stejně jako dřív.
Máš pravdu,že ses měla rozejít se současným partnerem dávno, když k němu až tak nic necejtší. Udělejte a zůstaň sama.
Vždyt můžete s bývalým být jenom přes tu postel, žádný závazky, a časem se uvidí.
Ale psycholog má pravdu, Ty si potřebuješ namlátit pusinu, jednou Ti to nestačilo.
Ale nic není jen tak.

eva.fajkova85 napsal(a):

ach jo :-((

Co vzdycháš? Tak si přečti, co píšeš, jakej ten "Úžasnej"?
Připadá ti to normální, přijde ti, že to je pro běžnej život to pravý?
Jestli jo, tak jsi nevyzrálá i ty.
Jak píše Dusička, to není srdce, to je - a já ho chci a chci a chci a chci

eva.fajkova85 napsal(a):

Děsím se toho, že se jednou ohlídnu a že zjistím, že nejsem s tím, co jsem chtěla, skutečně mám velký strach...vím, že bych ve svých 33 letech měla rozum, ani jeden z mých přátel mi neřekli, ano, on stojí za to zkus se vráit, každý, že jestli chci mít zbytek života oči pro pláč a hroutit se, tak prosím, at jdu tedy za hlasem svého srdce....

Já bych ti taky řekla, ať si namlátíš v klidu pusu, když to potřebuješ. Jenže píšeš, že máš děti, a tenhle tvůj pan Dokonalej se o ně vůbec nezajímal...a tohle jako máma zase nepochopím já. Že myslíš jen na sebe, že už to, že ten člověk jako táta nefunguje, pro tebe není dost na to, aby ses na něj vykašlala.

Kdyby ti bylo 16, jasně, chápu. Takhle mě to docela děsí.

No právě, pokud je člověk jen sám za sebe, pak potřebuje občas na tu "hubu" padnout, aby pochopil,co je správně a co ne. Ale pokud už má zodpovědnost i za děti, MUSÍ používat v první řadě rozum.
A když to tak čtu,myslím, že autorka vlákna je nevyspělá, protože sebe bere jako to hlavní, děti až pak.

že ten člověk jako táta nefunguje
Což má vyzkoušený...
Jak se odpovídá šestiletýmu děcku na otázku "proč je strejda zase pryč?"

dusička napsal(a):

Podle mého to není fajková hlas srdce. Ale "jenom" chtíč - prostě ho mít nemůžeš, tak ho chceš. A namlouváš si, jak ho miluješ. Podle mého si tohle pleteš.
Srdce Ti našeptává správně - a to pochybnosti - co když... to dopadne stejně jako dřív.
Máš pravdu,že ses měla rozejít se současným partnerem dávno, když k němu až tak nic necejtší. Udělejte a zůstaň sama.
Vždyt můžete s bývalým být jenom přes tu postel, žádný závazky, a časem se uvidí.
Ale psycholog má pravdu, Ty si potřebuješ namlátit pusinu, jednou Ti to nestačilo.
Ale nic není jen tak.

Taky si to myslím. To  je výstižné vyjádření. I o vztahu k současnému partnerovi.

helena napsal(a):

že ten člověk jako táta nefunguje
Což má vyzkoušený...
Jak se odpovídá šestiletýmu děcku na otázku "proč je strejda zase pryč?"

Protože hroch.
To se těžko vysvětluje.

Protože hroch.
U nás se říká "protože bagr"
Ale docela by mě zajímalo, co na to fajkova...

helena napsal(a):

začal si užívát sólo po svém, odstěhoval se... výmluvy... chtěl jít po svých... neměl absolutně zájem... nikdy nás nikam nevzal... dopisuje s tollika ženama... nahé fotky...
Proč ho chceš zpátky?

no protože to pán s ženami evidentně velmi dobře umí ;)

helena napsal(a):

že ten člověk jako táta nefunguje
Což má vyzkoušený...
Jak se odpovídá šestiletýmu děcku na otázku "proč je strejda zase pryč?"

protože je u jiné tety, ne? Lhát se nemá......:P

fajkova: uvažuješ jen sobecky za sebe. a co Tvé dítě- ten Tvůj princ se o něj nezajímal a zajímat nebude. Nakonec ani o Tebe myslím nemá zájem- jsi jen jedna z několika a takto blázníš- nestačilo, že dělal, co dělal a pokud ho vezmeš zpět, bude dělat daleko horší věcí. Není to láska, ale JÁ chci

rudolf napsal(a):

fajkova: uvažuješ jen sobecky za sebe. a co Tvé dítě- ten Tvůj princ se o něj nezajímal a zajímat nebude. Nakonec ani o Tebe myslím nemá zájem- jsi jen jedna z několika a takto blázníš- nestačilo, že dělal, co dělal a pokud ho vezmeš zpět, bude dělat daleko horší věcí. Není to láska, ale JÁ chci

proti ..Ja chci ..se spatne bojuje

protože je u jiné tety, ne?
Spíš u jinejch tet, ne? "Lhát se nemá"... :P

:|

jsem nechtěla, aby si zvykala na někoho, kdo utíká
Proč si pak stěžuješ, že "co se týká mého dítěte neměl absolutně zájem....nikdy nás nikam nevzal"?

:|

:|

eva.fajkova85 napsal(a):

ano, je to tak, vadilo mi to, ale píšete tady fungovat jako "táta"... to nebude žádný chlap... mé dítě tátu má a dobrého.ale určitě chci, aby se přítel choval, jak se má...

Každý muž, který s tebou a tvou malou dcerou bude bydlet ve společné domácnosti, bude, ať chceš nebo nechceš, fungovat jako táta ve smyslu toho, že bude nějakým způsobem vychovávat. Nebo ty to máš tak, že tvůj partner tvou dceru nevidí neslyší a ona jeho taky ne? Myslím, že víš dobře, jak je to myšleno.
Btw - co přesně znamená chovat se tak, jak má?

chci, aby on měl rád ji a ona jeho
Chtít můžeš...
fungovat jako "táta"... to nebude žádný chlap
Možná by ses divila... ale "chci" ti k tomu nepomůže.

:|

:|

eva.fajkova85 napsal(a):

Kdybych si nebyla jistá, že toho člověka mám skutečně ráda, tak to tak nepromýšlím....

V tomto případě použij k srdci i rozum. :D
Osobně nevěřím tomu, že muže, který mi neimponuje a je takový, jak popisuješ, lze milovat. To jsou jenom chtíče a přitažlivost gaunerů. Nu a jestli ti imponuje gauner, to bych se nejdříve zamyslela sama nad sebou, nad svými hodnotami...

:|

příjmají vcelku dobře strýce a tety... není to pro ně něják důležité
Kteří odborníci, prosím?
A jak odůvodňují onu "nedůležitost"?
i biologičtí otcové se chovají ke každému dítěti jinak
Tos asi špatně pochopila. Nejen otcové, ale i matky... a "jiný" chování je závislý na momentální situaci, potřebách dětí i rodičů a tak dál... těch kritérií je moc. Málokdy je v rodině jeden jedinej votloukánek - a pokud ano, je to jasně patologickej stav.

eva.fajkova85 napsal(a):

na tom něco je...

Je. Mně by takový muž neimponoval, nevážila bych si ho, neobdivovala. Tudíž i kdybych ho přes to všechno milovala, nežila bych s ním. Tak nechápu, co řešíš.
Jedině že bys byla matka Tereza nebo úžasná zachránkyně, která si myslí, že jí dodá sebevědomí (protože ho sama moc nemá) to, že zachrání gaunera? Nezachrání. Když se někdo nezmění kvůli sobě, kvůli tobě se nezmění, kdyby ses rozkrájela.

:|

:|

ani rodič se nechová ke svému dětem stejně
No vždyť... pak ale nepiš "biologičtí otcové".
takže nemusím tak přemýšlet nad tím, že by se můj přítel choval jinak k mému dítěti
No... možná bys měla. To dítě to vidí sakra rozdílně, jestli se chová táta nebo nějakej strejda.

:|

:|

tak pak "otčín"nastupuje na jeho místo a prcek si bere vše z něj dobré i špatné...prostě vzor
Nebo taky nastoupí dědeček, rodnej strejček či soused...
proč bych nemohla použít bio.otcové???
Protože se to týká OBOU rodičů.

eva.fajkova85 napsal(a):

a není to sobeckost. každý má právo na štěstí! mé dítě otce již má, ani nechci, aby mého potencionálního přítele brala jako otce, chci, aby on měl rád ji a ona jeho...

je to tvoje sobeckost, ty máš v první řadě povinnost ke svýmu dítěti, pak až jsou tvoje práva, milá matko,
svýmu děcku opravdu připravíš životní pohodu při svým soužití s takovým chlapem,

eva.fajkova85 napsal(a):

něco jiného je, když dítě má otce, který na své dítě kašle, tak pak "otčín"nastupuje na jeho místo a prcek si bere vše z něj dobré i špatné...prostě vzor...

otčím ne otčín
a pokud tvoje dítě bude žít s tebou a s tvým partnerem v jedné domácnosti,pak ať chceš nebo ne, vzorek jeho chování se na tom dítěti projeví, ne tím, že by ho přijalo a chovalo se tak taky, ale hlavně to na něho může mít velmi negativní vliv, na to dítě, pochopitelně

Eva. napsal(a):

eva.fajkova85 napsal(a):

Kdybych si nebyla jistá, že toho člověka mám skutečně ráda, tak to tak nepromýšlím....

V tomto případě použij k srdci i rozum. :D
Osobně nevěřím tomu, že muže, který mi neimponuje a je takový, jak popisuješ, lze milovat. To jsou jenom chtíče a přitažlivost gaunerů. Nu a jestli ti imponuje gauner, to bych se nejdříve zamyslela sama nad sebou, nad svými hodnotami...

N, ono je láska a láska... a na oboch stranách je to podľa mňa diskutabilné...

Pokud ho Tvoje dcerka nezajima ,tak nechapu proc si nabrnknul zenskou s deckem.Jen to by Ti melo vyt dostatecnym varovanim.Jestli se k nemu vratis ,tak je to podle mne cesta do pekel.Hlavne si s nim neudelej dalsi dite.Ze se zmenil ,jak to vis?Nebud egoista a mysli na holku

nechapu proc si nabrnknul zenskou s deckem
Protože ty bejvaj kvůli svýmu "závazku" takový vděčnější a odpouštějícnější, víš...

:|

:|

:|

Celá ta otázka - srdce VERSUS rozum - je úplně blbě položená.
Pokud má někdo srdce a rozum postavené proti sobě, a je zcela jedno, co nakonec v sobě poslechne, vždycky skončí špatně.
Srdce i rozum musejí být ve shodě. Jinak to prostě nebude harmonicky fungovat.

abych viděla, jestli skutečně vše myslí vážně
Hm... zas kontrolou mailu?

:|

a to pocítím
Jistě - stejně jako minule... pocítíš a pro jistotu prověříš

:|

Pandorraa napsal(a):

Celá ta otázka - srdce VERSUS rozum - je úplně blbě položená.
Pokud má někdo srdce a rozum postavené proti sobě, a je zcela jedno, co nakonec v sobě poslechne, vždycky skončí špatně.
Srdce i rozum musejí být ve shodě. Jinak to prostě nebude harmonicky fungovat.

Pořád mi v tom srdce nebo rozum něco nesedělo, ale nevěděla jsem, co.
Děkuji. :)

ano, přesně tak, kdybych to pocítila, udělám to znova
K čemu je dobrej chlap, jehož je nutný kontrolovat?
K čemu je dobrej chlap, kterýmu v podstatě nevěříš?
A hlavně - jak dlouho to bude snášet?

dost "zajímavé" čtení, když je celá diskuse promazaná.
pořád nechápu, proč to někdo dělá. Pochopím , když vymaže jeden - dva příspěvky, ale všechno ? Proč sem ten člověk píše ?