Píšu sem po dlouhé době, snad ani nečekám žádné rady, jen se potřebuji svěřit. Jsem patrně na konci svých sil. Dřív to byly  jen psychycké síly, teď už se cítím špatně i fyzicky a  nejde mi s tím nic udělat. Ploužím se den za dnem jen do práce a z práce, kluk je v devítce samý průser, nevím, co s ním, žijem z jednoho platu, když padnu, bude to zlý. Chlapa jsem neměla několik let, chybí mi mazlení, sex, možná je to příčina mýho špatnýho stavu, nevím. V noci spím dvě-tři hodiny a padám na hubu. Potřebovala bych vypnout, ale to bohužel nejde, nemá se o nás kdo postarat.
Jestli vás to někoho potkalo, takovéhle vyhoření, poraďte mi, jestli je ještě vůbec naděje se z toho dostat.

Ahoj,myslím si, podle toho, co líčíš, že se momentálně nacházíš ve stavu středně těžké deprese.Ta má vnitřní i vnější příčiny, které dost těžko sama ovlivníš, ale můžeš se pokusit se jim vzdorovat.Každopádně by to bylo spíš na odbornou pomoc,najít si dobrého psychologa nebo psycholožku,kteří s Tebou všechno proberou.Už tím,že budeš znát jejich názor na možné řešení situace, se Ti uleví.
Je hodně dobré(píšu z vlastní zkušenosti) nesoustředit se jenom na práci,mít nějakého koníčka,dobré přátele,kterým se můžeš svěřit a na které se můžeš spolehnout.Zkus si najít každý den nějaké pozitivum,nějakou drobnou radost.
Tvůj syn je v pubertě a u některých má toto období fakt těžký průběh,chce to pevné nervy.Pokud to nejsou průsery,které ohrožují na životě jeho nebo někoho jiného,smiř se s tím,že to třeba ještě nějakou dobu potrvá a že kluk snad přijde k rozumu.Pokud jsou to průsery v oblasti vzdělávání,měj na mysli, kam to dotáhli mnozí, kteří ve škole zrovna nevynikali.Důležitější než prospěch je najít si své místo v životě.
A hlavně se musíš mít ráda ty sama.Jde to, věř mi.:)Určitě jsi už ledacos dokázala,určitě jsou lidé, kteří Tě mají rádi.Klidně si to připomínej každý den....A pokud nemůžeš spát proto, že máš pocit, že se na Tebe všechno řítí, nestyď se obrátit na lékaře.Už jenom když se dobře vyspíš, bude Ti lépe.
Nezoufej,určitě bude lépe!Musíš chtít!!!

Kamarátka vyhorela tak, že skončila na psychiatrii. Bola tam skoro mesiac, ale potom zasa bola schopná vrátiť sa do práce a ďalej fungovať. Možno je to lepšie riešenie ako ďalej sa plížiť životom a čakať na spasenie, ktoré zvonka nepríde...

Ano, souhlas s Judi. Řešením je psycholog. Jsou fáze života se kterými si prostě sami neporadíme, nestačí ani pokec s kámoškou u kafíčka, je to prostě na odborníka, který nás může nasměrovat, dá nám jiný pohled na problematiku... Zkus to. Jako samoživitelka s puberťákem za krkem to nemáš jednoduchý. Proč s sebou táhnout životem ještě depku. ;)

Max, jestli jsi v tomhle stavu, tak by možná bylo lepší s tím dobrovolně začít něco dělat. Já jsem to tento rok tak trocho přepískla a dlouhodobě jsem táhla něco, co na mě byl zkrátka moc. A přišli na mě takové stavy, že jsem to chtě nechtě musela začít řešit.
Teď už je to lepší ale na začátku jsem spala snad týden v kuse, jak jsem byla vyčerpaná. A nebyla jsem schopná vůbec fungovat.
Určitě by stálo za to vyhledat psychologa.

Protoze jsem "vyhoren" taky, tak Ti rozumim, Max - ale  asi moc nepomuzu... Prekonat se alepson na nejakou fyzicku aktivitu, co produkuje "hormony stesti", urcite alespon kratkodobe jak fyzicky tak psychicky pomaha  - ala aerobic a pod. Ale nekdy staci i par drepu nebo vylezt par pater do schodu misto vytahu... Proste fyzicky pohyb vetst nez jen cesta do prace a z prace... Dulezte je to prekonat, bez ohledu na tu [moznou] depresi nebo ne, tedy psychicke veci s tim spojene, ktere jsou asi u Tebe pricinou [at kluk, ci ze jsi bez chlapa, to je jedno...] - a samozrejme par drepu to neodstrani...

NEPODDAVEJ SE TOMU !!!! Ja se napriklad vyradim u CDcka, ktere si pustim na plne pecky, az mi sousedi biji na zdi... Ale za tri minuty mi je lip [to nesmi byt ovsem nikdo doma ;] a mam novou energii, alespon na par hodin - a urcite mohu v noci pak spat...
Nebo si dej horkou vanu, alepson hodinu... Klidne ve dve v noci. pro zacatek, kdyz stejne nespis..
Uz me nic nenapada...

Ahoj Max,tak syndrom totálního vyhoření jsem prožívala asi před 3 týdny. Byla jsem zcela vyčerpaná z práce,do toho konflikt s exmanželem,hloupý a naprosto zbytečný,můj syn v druhém ročníku gymnázia přinesl hodnocení za I.čtvrtletí.A nemusím se tu rozepisovat,že nic moc.Z dějáku mezi 4-5,jinak jedna čtyřka.Jeho postoj- to je v poho to do pololetí vytáhnu.A v pololetí stejně propadnout nemůžu.(Takže jsem se stejně rozepsala). Psychická vyčerpanost snižuje i tvé fyzické schopnosti.Souvisí to spolu velmi úzce. Navíc samota nedělá spoustě lidem dobře.Mít někoho,kdo tě vezme do náruče,obejme,pohladí o koho se můžeš opřít....to je jedna z těch účinějších terapií.Ale můžeš si pomoct i jinak. Udělej to co máš ráda. Jdi s kamarádkou na kafe a do kina,napusť si vanu,zapal svíčky,poslouchej hudbu a dej si skleničku něčeho dobrého.Ale jenom na chuť!!!!:storstark: nesmíš se zrubat,to psychice nepomáhá. Pít se má jen na radost,ale mě pomáhá,když si dám jen jednu malou sklenku vína,pustím pěkné CD nebo DVD,natáhnu se ke krbu.Někdy jen tak koukám do plamenů a myslím na něco hezkého. Jindy(záleží na ročním období ) vezmu kolečkáče a jezdím co to jde nebo jdu makat na zahrádku.V zimě většinou jdu na dlouhou procházku se psem,pak si zapálím ten krb a naliju veselý kalíšek.
Hlavně se nesmíš izolovat od ostatních a uzavřít se do svého smutku. Souhlasím i s ostatními,že vypovídat se u psychologa je jedna z dobrých variant,jestli nejsi introvert a podělit se o své starosti a problémy s druhým ti nečiní žádné potíže. MAX, navíc teď se blíží doba,kdy si spousta lidí připouští a uvědomuje svojí samotu,i když jim to během roku až zas tolik nevadí. A ty nejsi úplně sama. Máš syna. Někteří nemají vůbec nikoho.Tak hlavu vzhůru a nedej se!!!:jojo:

Ahoj Max, celkem chápu, jak Ti je, s většími či menšími přestávkami mívám tyhle stavy taky, stojím na krajíčku totálního vyhoření. Určitě není blbost zajít za psychologem, už jen proto, že se můžeš někomu nezaujatému vykecat a on Ti může ukázat jiný úhel pohledu na celou věc. Co se týče puberťáků, tak mám doma dva- kluci 17 let, dvojčata, oba sedí jen u PC a hrají a oba svorně propadají z matiky, do toho problémy s manželem, problémy s firmou.... ale i tak, HLAVU VZHŮRU,BUDE LÍP, MUSÍ.

max72 napsal(a):

Píšu sem po dlouhé době, snad ani nečekám žádné rady, jen se potřebuji svěřit. Jsem patrně na konci svých sil. Dřív to byly  jen psychycké síly, teď už se cítím špatně i fyzicky a  nejde mi s tím nic udělat. Ploužím se den za dnem jen do práce a z práce, kluk je v devítce samý průser, nevím, co s ním, žijem z jednoho platu, když padnu, bude to zlý. Chlapa jsem neměla několik let, chybí mi mazlení, sex, možná je to příčina mýho špatnýho stavu, nevím. V noci spím dvě-tři hodiny a padám na hubu. Potřebovala bych vypnout, ale to bohužel nejde, nemá se o nás kdo postarat.
Jestli vás to někoho potkalo, takovéhle vyhoření, poraďte mi, jestli je ještě vůbec naděje se z toho dostat.

Maxíku, val k dr. řekni , že špatně spíš, je ti psychicky i fyzicky ouvej, určitě ti něco napíše a pak jednej dál. Objednej se k psychologovi . A zkus se poohlídnou po nějaké té spřízněné duši .
Fyzická aktivita je dobrá na depku, ale na malou depku , Maxík už asi není schopen se fyzicky vybít :kapitulation: .

MAX - jestli dostaneš nějaké léky na uklidnění, tak bacha na dávkování. Víš co,začni s nějakými volně prodejnými.Většinou jsou to bylinky,nic co by ublížilo.Třeba Kozlíkové kapky.Možná by ti to stačilo než nějaká chemie.Toho psychologa bych upřednostnila,kdyby to byla nějaká vážnější porucha pošle tě k psychiatrovi a ten ti tu chemii napíše. Poraď se v lékárně,prý je dobrá i třezalka. Ale nevím jak je to s kombinací.Jestli bys na Kozl.kapky mohla pít třezalkový čaj.

Max, už jedno jsi tu psala, že jsi přestala brát antidepresiva, kvůli tomu, že se po nich tloustne. Já bych se v tvém případě na tloušťku vykašlala a pokorně se vrátila k antidepresivům. Tohle prostě sama nezvládneš. Teprve až se trochu dáš dohromady psychicky, můžeš řešit nějaké problémy se synem, s prací, s čímkoliv. Věř mi, mám to za sebou. A nezabraly mi první antidepresiva, ale asi až pátá,chce to zkoušet. Radím ti -jdi k doktorovi!

rejka napsal(a):

MAX - jestli dostaneš nějaké léky na uklidnění, tak bacha na dávkování. Víš co,začni s nějakými volně prodejnými.Většinou jsou to bylinky,nic co by ublížilo.Třeba Kozlíkové kapky.Možná by ti to stačilo než nějaká chemie.Toho psychologa bych upřednostnila,kdyby to byla nějaká vážnější porucha pošle tě k psychiatrovi a ten ti tu chemii napíše. Poraď se v lékárně,prý je dobrá i třezalka. Ale nevím jak je to s kombinací.Jestli bys na Kozl.kapky mohla pít třezalkový čaj.

Třezalka, kozlíkové kapky a všechny volně dostupné preparáty jsou dobré na " blbou náladu" a ne na obrdepici maxíka. Je jasné, že je může vyzkoušet, ale pořád bych ji směřovala k odborníkovi a jestli se už jednou léčila u psychiatra tím spíš bych návštěvu urychlila.

aprill napsal(a):

rejka napsal(a):

MAX - jestli dostaneš nějaké léky na uklidnění, tak bacha na dávkování. Víš co,začni s nějakými volně prodejnými.Většinou jsou to bylinky,nic co by ublížilo.Třeba Kozlíkové kapky.Možná by ti to stačilo než nějaká chemie.Toho psychologa bych upřednostnila,kdyby to byla nějaká vážnější porucha pošle tě k psychiatrovi a ten ti tu chemii napíše. Poraď se v lékárně,prý je dobrá i třezalka. Ale nevím jak je to s kombinací.Jestli bys na Kozl.kapky mohla pít třezalkový čaj.

Třezalka, kozlíkové kapky a všechny volně dostupné preparáty jsou dobré na " blbou náladu" a ne na obrdepici maxíka. Je jasné, že je může vyzkoušet, ale pořád bych ji směřovala k odborníkovi a jestli se už jednou léčila u psychiatra tím spíš bych návštěvu urychlila.

Tak nemůžeš vědět jak na tom Max je. Napsala ráno příspěvek a od té doby ani řádku. Může to znamenat spoustu věcí. Každý máme i jiný projev, když chceme vyjádřit svou bolest nebo vyčerpanost.Kdybych sem napsala před 3 týdny,kdy jsem byla total KO-aspoň jsem se v té chvíli tak cítila,tak bys mi možná zavolala RZ.Nechci zlehčovat Maxiny potíže,ale od jisté doby jsem opatrná na ordinování léků na zklidnění od obvoďáka. U Max se klidně může jednat jen o " blbou náladu",nepoznáš z jednoho příspěvku,že má opravdovou depresi. Ta se podle mě diagnostikuje jinak než čtením řádků ......

rejka napsal(a):

aprill napsal(a):

rejka napsal(a):

MAX - jestli dostaneš nějaké léky na uklidnění, tak bacha na dávkování. Víš co,začni s nějakými volně prodejnými.Většinou jsou to bylinky,nic co by ublížilo.Třeba Kozlíkové kapky.Možná by ti to stačilo než nějaká chemie.Toho psychologa bych upřednostnila,kdyby to byla nějaká vážnější porucha pošle tě k psychiatrovi a ten ti tu chemii napíše. Poraď se v lékárně,prý je dobrá i třezalka. Ale nevím jak je to s kombinací.Jestli bys na Kozl.kapky mohla pít třezalkový čaj.

Třezalka, kozlíkové kapky a všechny volně dostupné preparáty jsou dobré na " blbou náladu" a ne na obrdepici maxíka. Je jasné, že je může vyzkoušet, ale pořád bych ji směřovala k odborníkovi a jestli se už jednou léčila u psychiatra tím spíš bych návštěvu urychlila.

Tak nemůžeš vědět jak na tom Max je. Napsala ráno příspěvek a od té doby ani řádku. Může to znamenat spoustu věcí. Každý máme i jiný projev, když chceme vyjádřit svou bolest nebo vyčerpanost.Kdybych sem napsala před 3 týdny,kdy jsem byla total KO-aspoň jsem se v té chvíli tak cítila,tak bys mi možná zavolala RZ.Nechci zlehčovat Maxiny potíže,ale od jisté doby jsem opatrná na ordinování léků na zklidnění od obvoďáka. U Max se klidně může jednat jen o " blbou náladu",nepoznáš z jednoho příspěvku,že má opravdovou depresi. Ta se podle mě diagnostikuje jinak než čtením řádků ......

Ano, nevíme jak na tom je a právě proto bych diagnistku nechala na odborníkovi. Znám jednu co měla jen trošku blbou náladu a pak ji museli seškrábat z chodníku :kapitulation: .

aprill napsal(a):

rejka napsal(a):

aprill napsal(a):

Třezalka, kozlíkové kapky a všechny volně dostupné preparáty jsou dobré na " blbou náladu" a ne na obrdepici maxíka. Je jasné, že je může vyzkoušet, ale pořád bych ji směřovala k odborníkovi a jestli se už jednou léčila u psychiatra tím spíš bych návštěvu urychlila.

Tak nemůžeš vědět jak na tom Max je. Napsala ráno příspěvek a od té doby ani řádku. Může to znamenat spoustu věcí. Každý máme i jiný projev, když chceme vyjádřit svou bolest nebo vyčerpanost.Kdybych sem napsala před 3 týdny,kdy jsem byla total KO-aspoň jsem se v té chvíli tak cítila,tak bys mi možná zavolala RZ.Nechci zlehčovat Maxiny potíže,ale od jisté doby jsem opatrná na ordinování léků na zklidnění od obvoďáka. U Max se klidně může jednat jen o " blbou náladu",nepoznáš z jednoho příspěvku,že má opravdovou depresi. Ta se podle mě diagnostikuje jinak než čtením řádků ......

Ano, nevíme jak na tom je a právě proto bych diagnistku nechala na odborníkovi. Znám jednu co měla jen trošku blbou náladu a pak ji museli seškrábat z chodníku :kapitulation: .

A jsme u jádra věci: obě dvě radíme podle svých zkušeností. Jak osobních,tak z blízkého okolí. Řešení je pouze na Max. A já doufám,že to vezme za správný konec a vyřeší vše k vlastní spokojenosti.:supr::supr::supr:

max72 napsal(a):

Píšu sem po dlouhé době, snad ani nečekám žádné rady, jen se potřebuji svěřit. Jsem patrně na konci svých sil. Dřív to byly  jen psychycké síly, teď už se cítím špatně i fyzicky a  nejde mi s tím nic udělat. Ploužím se den za dnem jen do práce a z práce, kluk je v devítce samý průser, nevím, co s ním, žijem z jednoho platu, když padnu, bude to zlý. Chlapa jsem neměla několik let, chybí mi mazlení, sex, možná je to příčina mýho špatnýho stavu, nevím. V noci spím dvě-tři hodiny a padám na hubu. Potřebovala bych vypnout, ale to bohužel nejde, nemá se o nás kdo postarat.
Jestli vás to někoho potkalo, takovéhle vyhoření, poraďte mi, jestli je ještě vůbec naděje se z toho dostat.

Max, těžko říct, zda je to na doktora, nebo to zvládneš sama. Něco podobného jsem prožila a nařídila jsem sama
sobě tento postup:
- každý den alespoň 20 minut venku, pokud možno za světla
- každý den alespoň 2 x ovoce (pomeranč a jablko)
- na noc jsem si v lékarně koupila "BENOSEN", odstraní to "vnitřní chvění"
- zakázala jsem si televizi - úplně !!!!!
- v posteli jsem byla nejpozději v 9.00 hod s knížkou, kterou jsem již před tím četla několikrát
- pokus se, prosím, o sobecký postup i vůči vlastnímu dítěti - upřednostni sebe !!!!!!

Vím, že jsou to jen takové "babské" rady a určitě nestačí se takto chovat týden. Musíš vydržet minimálně
měsíc. Také by bylo vhodné, aby jsi šla k lékaři na odběr krve - velká únava může signalizovat zdravotní problémy.

Maxi - a máš chvilky, kdy odpočíváš?

velia napsal(a):

max72 napsal(a):

Píšu sem po dlouhé době, snad ani nečekám žádné rady, jen se potřebuji svěřit. Jsem patrně na konci svých sil. Dřív to byly  jen psychycké síly, teď už se cítím špatně i fyzicky a  nejde mi s tím nic udělat. Ploužím se den za dnem jen do práce a z práce, kluk je v devítce samý průser, nevím, co s ním, žijem z jednoho platu, když padnu, bude to zlý. Chlapa jsem neměla několik let, chybí mi mazlení, sex, možná je to příčina mýho špatnýho stavu, nevím. V noci spím dvě-tři hodiny a padám na hubu. Potřebovala bych vypnout, ale to bohužel nejde, nemá se o nás kdo postarat.
Jestli vás to někoho potkalo, takovéhle vyhoření, poraďte mi, jestli je ještě vůbec naděje se z toho dostat.

Max, těžko říct, zda je to na doktora, nebo to zvládneš sama. Něco podobného jsem prožila a nařídila jsem sama
sobě tento postup:
- každý den alespoň 20 minut venku, pokud možno za světla
- každý den alespoň 2 x ovoce (pomeranč a jablko)
- na noc jsem si v lékarně koupila "BENOSEN", odstraní to "vnitřní chvění"
- zakázala jsem si televizi - úplně !!!!!
- v posteli jsem byla nejpozději v 9.00 hod s knížkou, kterou jsem již před tím četla několikrát
- pokus se, prosím, o sobecký postup i vůči vlastnímu dítěti - upřednostni sebe !!!!!!

Vím, že jsou to jen takové "babské" rady a určitě nestačí se takto chovat týden. Musíš vydržet minimálně
měsíc. Také by bylo vhodné, aby jsi šla k lékaři na odběr krve - velká únava může signalizovat zdravotní problémy.

Velio, to zase nejsou tak špatné rady.:)Maxi,zkus to, pravidelnost má svoje pozitiva.

rejka napsal(a):

aprill napsal(a):

rejka napsal(a):

MAX - jestli dostaneš nějaké léky na uklidnění, tak bacha na dávkování. Víš co,začni s nějakými volně prodejnými.Většinou jsou to bylinky,nic co by ublížilo.Třeba Kozlíkové kapky.Možná by ti to stačilo než nějaká chemie.Toho psychologa bych upřednostnila,kdyby to byla nějaká vážnější porucha pošle tě k psychiatrovi a ten ti tu chemii napíše. Poraď se v lékárně,prý je dobrá i třezalka. Ale nevím jak je to s kombinací.Jestli bys na Kozl.kapky mohla pít třezalkový čaj.

Třezalka, kozlíkové kapky a všechny volně dostupné preparáty jsou dobré na " blbou náladu" a ne na obrdepici maxíka. Je jasné, že je může vyzkoušet, ale pořád bych ji směřovala k odborníkovi a jestli se už jednou léčila u psychiatra tím spíš bych návštěvu urychlila.

Tak nemůžeš vědět jak na tom Max je. Napsala ráno příspěvek a od té doby ani řádku. Může to znamenat spoustu věcí. Každý máme i jiný projev, když chceme vyjádřit svou bolest nebo vyčerpanost.Kdybych sem napsala před 3 týdny,kdy jsem byla total KO-aspoň jsem se v té chvíli tak cítila,tak bys mi možná zavolala RZ.Nechci zlehčovat Maxiny potíže,ale od jisté doby jsem opatrná na ordinování léků na zklidnění od obvoďáka. U Max se klidně může jednat jen o " blbou náladu",nepoznáš z jednoho příspěvku,že má opravdovou depresi. Ta se podle mě diagnostikuje jinak než čtením řádků ......

Maix sem už písala pred nejakým časom( pár rokmi?) a dlhodobo brala AD, ktoré vysadila. :/

SELIMO- díky za info. Jestliže má recidivující depresi,tak už dnes jistě kontaktovala svého psychiatra a řeší to. Svým způsobem je to zkušená holka a poradí si. Sem si bude chodit vylévat své srdíčko jako my všichni a bude předávat jiným své zkušenosti a zážitky.

max72 napsal(a):

Píšu sem po dlouhé době, snad ani nečekám žádné rady, jen se potřebuji svěřit. Jsem patrně na konci svých sil. Dřív to byly  jen psychycké síly, teď už se cítím špatně i fyzicky a  nejde mi s tím nic udělat. Ploužím se den za dnem jen do práce a z práce, kluk je v devítce samý průser, nevím, co s ním, žijem z jednoho platu, když padnu, bude to zlý. Chlapa jsem neměla několik let, chybí mi mazlení, sex, možná je to příčina mýho špatnýho stavu, nevím. V noci spím dvě-tři hodiny a padám na hubu. Potřebovala bych vypnout, ale to bohužel nejde, nemá se o nás kdo postarat.
Jestli vás to někoho potkalo, takovéhle vyhoření, poraďte mi, jestli je ještě vůbec naděje se z toho dostat.

Jo, mám známou, která tak dlouho pracovala pracovala pracovala... - až dostala syndrom vyhoření (plus špatnou imunitu) a už je půl roku na neschopence...
Čímž Tě nechci strašit, ale nechtělo by to ODPOČINEK? :kapitulation:

Musím napsat,že dnes jsem byla v solné jeskyni a je mi jedno ,jestli je to zrovna  v kurzu,ale jsem dlouho zahleněná,spíš tuším ,že je to psychika,kašlu a tam pohoda ,relax ,dýchání dobrý.Přiznám se,že kdybych to prostředí zařídila doma,jsem tu skoro  denně.Prostě někam si posedět.Musíš si něco najít,abys vypadla z  těch starostí.Je to určitě těžký,ale když odpadneš ,bude to težší.

velia napsal(a):

max72 napsal(a):

Píšu sem po dlouhé době, snad ani nečekám žádné rady, jen se potřebuji svěřit. Jsem patrně na konci svých sil. Dřív to byly  jen psychycké síly, teď už se cítím špatně i fyzicky a  nejde mi s tím nic udělat. Ploužím se den za dnem jen do práce a z práce, kluk je v devítce samý průser, nevím, co s ním, žijem z jednoho platu, když padnu, bude to zlý. Chlapa jsem neměla několik let, chybí mi mazlení, sex, možná je to příčina mýho špatnýho stavu, nevím. V noci spím dvě-tři hodiny a padám na hubu. Potřebovala bych vypnout, ale to bohužel nejde, nemá se o nás kdo postarat.
Jestli vás to někoho potkalo, takovéhle vyhoření, poraďte mi, jestli je ještě vůbec naděje se z toho dostat.

Max, těžko říct, zda je to na doktora, nebo to zvládneš sama. Něco podobného jsem prožila a nařídila jsem sama
sobě tento postup:
- každý den alespoň 20 minut venku, pokud možno za světla
- každý den alespoň 2 x ovoce (pomeranč a jablko)
- na noc jsem si v lékarně koupila "BENOSEN", odstraní to "vnitřní chvění"
- zakázala jsem si televizi - úplně !!!!!
- v posteli jsem byla nejpozději v 9.00 hod s knížkou, kterou jsem již před tím četla několikrát
- pokus se, prosím, o sobecký postup i vůči vlastnímu dítěti - upřednostni sebe !!!!!!

Vím, že jsou to jen takové "babské" rady a určitě nestačí se takto chovat týden. Musíš vydržet minimálně
měsíc. Také by bylo vhodné, aby jsi šla k lékaři na odběr krve - velká únava může signalizovat zdravotní problémy.

Taky bych to tak viděla ;):hjarta:

Díky za reakce, včera jsem ani nebyla schopná už si večer sednout k PC, v práci to prostě nejde, nic nestíhám. Mám za sebou s přestávkama 9 let na AD, už níkdy! Jen to utlumí, ale stejně nepomůže. Teď beru prášky na spaní, které mi ale stejně nepomáhaj. Fyzická aktivita byla - chodila jsem několikrát týdně cvičit, od dubna do září jsem zhubla 20 kg. Měla bych mít ze sebe radost a pořád nic. Občas si chvilku pro sebe udělám, ale pořád nic, nic. V práci nemám s kým pokecat, špatný kolektiv, doma jen puberťák u PC a jinak nic. Kamarádku mám jednu, která patří do milionářské vrtstvy a pokec s ní znamená poslouchat jen kde co vydražili a jak je všichni okrádaj apod. Na to nemám, jsem samoživitelka a žijem jen tak tak. Dnes jsem se zase půl hodiny přemlouvala ať vstanu, ale musela jsem, jinak by kluk taky nevstal a nešel do školy. Jen se ploužím a čekám, co se stane. Nechce se mi žít, takhle ne.
Jinak zdravotní problémy snad žádné nemám, prodělala jsem různé vyšetření od odběrů po spánkovou laboratoř, závěr z toho - chronický stres, najděte si psychologa. Tak hledám, ale stejně je to jen o tom, že se vykecám, moje starosti mi to stejně nepomůže řešit.

No a nemůže ta únava být z toho, že jsi za pět měsíců zhubla 20 kilo?? To je dost šok pro organismus.

Max, neblázni, naber poslední zbytky sil co máš, vzepři se a začni bojovat.
Najdi si další kamarádky, jsi na Babi, vždy´t tady je možností, jsou tu bezva holky,
třeba některá bydlí vedle tebe ani o tom nevíš.
Vzchop se, žiješ jenom jednou. A vztah si taky nenajdeš, když nebudeš v pohodě, oni to ti chlapi cítí.
Pokud nechceš AD, zkus pro začátek bylinky, jak radil někdo přede mnou, měla jsem taky hodně těžký období a někdo mi poradil koupit si magnesium (šumivé tablety) + prášky B6. Kombinace proti stresu, pomáhá to, jsem úplně někde jinde.
BOJUJ!!!

max72 napsal(a):

Díky za reakce, včera jsem ani nebyla schopná už si večer sednout k PC, v práci to prostě nejde, nic nestíhám. Mám za sebou s přestávkama 9 let na AD, už níkdy! Jen to utlumí, ale stejně nepomůže. Teď beru prášky na spaní, které mi ale stejně nepomáhaj. Fyzická aktivita byla - chodila jsem několikrát týdně cvičit, od dubna do září jsem zhubla 20 kg. Měla bych mít ze sebe radost a pořád nic. Občas si chvilku pro sebe udělám, ale pořád nic, nic. V práci nemám s kým pokecat, špatný kolektiv, doma jen puberťák u PC a jinak nic. Kamarádku mám jednu, která patří do milionářské vrtstvy a pokec s ní znamená poslouchat jen kde co vydražili a jak je všichni okrádaj apod. Na to nemám, jsem samoživitelka a žijem jen tak tak. Dnes jsem se zase půl hodiny přemlouvala ať vstanu, ale musela jsem, jinak by kluk taky nevstal a nešel do školy. Jen se ploužím a čekám, co se stane. Nechce se mi žít, takhle ne.
Jinak zdravotní problémy snad žádné nemám, prodělala jsem různé vyšetření od odběrů po spánkovou laboratoř, závěr z toho - chronický stres, najděte si psychologa. Tak hledám, ale stejně je to jen o tom, že se vykecám, moje starosti mi to stejně nepomůže řešit.

Maxiku :dumbom:, nebuď sobecká , mysli na puboše, já vím, že je určitě na zabití, ale on tě potřebuje !!!!

Leila napsal(a):

No a nemůže ta únava být z toho, že jsi za pět měsíců zhubla 20 kilo?? To je dost šok pro organismus.

Já nevím, možná, ale já už byla dost unavená i před tím, ale tak nějak jsem měla energii na to cvičení. Chtěla jsem hubnout ještě dál, ale už na to prostě nemám sílu. Jsem pořád nachlazená, vyčerpaná, prostě se ploužím. Už se opakuji, ale jinak se to nazvat nedá.

Max,
nevzdávej to. Někdy je potřeba opravdu dlouho hledat, než najdeš to/toho, co/kdo ti pomůže.
Zkus to tady: http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.c … edat-pomoc
Rozhodně s tím nezůstávej sama.

Max, kromě rad, které tu již byly vyřčeny (najít si psychologa, víc času na odpočinek, případně nějaké vhodné medikamenty) přidávám ještě jednu:

Myslím, že tvůj stav je mimo jiné zapříčiněn tím, že se cítíš na všechno sama. Že nemáš blízkou duši, se kterou bys probrala den, která by tě vyposlechla a řekla ti pak "Neboj, to zvládneš, bude zas líp".
A s nadcházejícími vánoci se tvůj pocit osamnělosti možná podvědomně zvětšuje.

Kdysi jsem byla v podobné situaci, a taky jsem se cítila naprosto ubitá, psychicky vyčerpaná. Cítila jsem, že bych velmi potřebovala hezký vztah, ale zároveň jsem cítila, že na něj prakticky v tu chvíli nenám ani sílu, ani čas.
Tak jsem si dala na netu inzerát do rubriky "Dopisování".
Poté, co jsem odfiltrovala všechny pány, kteří tuto rubriku chápu mylně jako "Hledám milence" :dumbom:  mi tam zůstalo několik fajn lidí. Víceméně to pak vykrystalizovalo v závěru na jediného.
Bylo úplně fuk, že byl z opačného konce republiky a že jsme se nikdy osobně neviděli. Ale dlouho jsme si psali, já se mu vypsala z trápení svých, on zas z těch jeho. Mimo jiné mi napsal, že tak niterné věci, jako mě, ještě nikdy nikomu o sobě nesvěřil.
To psaní pomáhalo nám oběma - sdělená bolest poloviční bolest, sdělená radost dvojnásobná radost. A dny zas začaly mít svou světlou chvilku - každé ráno jsem měla ve schránce mailík.
Dodnes jsme s dotyčným mužem kamarádi a občas v mailovém kontaktu. I když jsme se oba ze svých trápení naštěstí už vyhrabali.

Doporučuju tuhle cestu i tobě. Každý totiž potřebuje mít spřízněnou duši. A nakonec - z dopisování se časem třeba může vyvinout i něco víc...

Max, držím ti palce. :pussa:

Blossom napsal(a):

Max, kromě rad, které tu již byly vyřčeny (najít si psychologa, víc času na odpočinek, případně nějaké vhodné medikamenty) přidávám ještě jednu:

Myslím, že tvůj stav je mimo jiné zapříčiněn tím, že se cítíš na všechno sama. Že nemáš blízkou duši, se kterou bys probrala den, která by tě vyposlechla a řekla ti pak "Neboj, to zvládneš, bude zas líp".
A s nadcházejícími vánoci se tvůj pocit osamnělosti možná podvědomně zvětšuje.

Kdysi jsem byla v podobné situaci, a taky jsem se cítila naprosto ubitá, psychicky vyčerpaná. Cítila jsem, že bych velmi potřebovala hezký vztah, ale zároveň jsem cítila, že na něj prakticky v tu chvíli nenám ani sílu, ani čas.
Tak jsem si dala na netu inzerát do rubriky "Dopisování".
Poté, co jsem odfiltrovala všechny pány, kteří tuto rubriku chápu mylně jako "Hledám milence" :dumbom:  mi tam zůstalo několik fajn lidí. Víceméně to pak vykrystalizovalo v závěru na jediného.
Bylo úplně fuk, že byl z opačného konce republiky a že jsme se nikdy osobně neviděli. Ale dlouho jsme si psali, já se mu vypsala z trápení svých, on zas z těch jeho. Mimo jiné mi napsal, že tak niterné věci, jako mě, ještě nikdy nikomu o sobě nesvěřil.
To psaní pomáhalo nám oběma - sdělená bolest poloviční bolest, sdělená radost dvojnásobná radost. A dny zas začaly mít svou světlou chvilku - každé ráno jsem měla ve schránce mailík.
Dodnes jsme s dotyčným mužem kamarádi a občas v mailovém kontaktu. I když jsme se oba ze svých trápení naštěstí už vyhrabali.


Doporučuju tuhle cestu i tobě. Každý totiž potřebuje mít spřízněnou duši. A nakonec - z dopisování se časem třeba může vyvinout i něco víc...

Max, držím ti palce. :pussa:

Asi máš dost pravdu. Tohle jsem zkoušela s někým si psát, ale zatím jsem neměla štěstí. Všichni ti chlapi chtěli milenku, v jednu chvíli jsem si říkala proč to nezkusit, ale když pošlu foto nebo oni mně, tak to většinou končí. Fakt bych potřebovala opravdovýho kamaráda, ale kde ho najít nevím. Budu dál zkoušet. Jenže já se většinou ani na ten net nedostanu, puberťák si prostě PC zabere pro sebe, tak já jen ležím a koukám po večerech do stropu a padá na mě tíha starostí.

Pandorraa napsal(a):

Max,
nevzdávej to. Někdy je potřeba opravdu dlouho hledat, než najdeš to/toho, co/kdo ti pomůže.
Zkus to tady: http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.c … edat-pomoc
Rozhodně s tím nezůstávej sama.

Tak jsem si tam přečetla příznaky a téměř všechny je mám.  Jenže nemůžu přestat fungovat a vypnout, to prostě nejde, byli by z nás bezdomovci, bohužel. Říkám si pokud vypnu, ať už je to navždy. Asi se to zdá jako blbé kecy, ale já to prostě tak cítím.

Max, s tím dopisováním to zkoušej dál. Naštěstí - všichni chlapi nejsou jen nadržení idioti (pardon), ačkoli to z většiny odpovědí na seznamce tak působí. Určitě najdeš - vždyť kdo hledá, najde.
A vzpomínám, já si s mým internetovým pen-friendem ani fotku myslím nevyměňovala. nějak ani nebylo proč, měli jsme fůru témat k psaní a vzhled byl naprosto vedlejší.

A že tě mlaďoch nechce pustit na PC? Víš, tady musíš být trochu tvrdší. A říct něco v tomto smyslu: Synku, máme JEDEN počítač, ale žijem tu DVA, jestli sis nevšiml.
Nelíbí se mi, že si počítač tak nějak samozřejmě okupuješ jen pro sebe, a já se k němu nedostanu. Takže - ode dneška nastává změna pravidel: Ty máš počítač k dispozici tehdy a tehdy, ale hodina od - do (doplň si sama čas,který je pro tebe nejvhodnější) je moje, to budu u PC já.
A na této dohodě důsledně trvej.
Víš, nejde jen o tvůj čas na PC, ale i o celkový přístup k životu a vlastně i výchově. Ať si syn zvyká, že není jediný na světě, že je potřeba nebýt sobec, nakonec by měl jednou dost velké partnerské problémy, kdyby si zvykl na model - chlap je u počítače jak dlouho chce, ženská nemá nárok... 

A než najdeš nějakou spřízněnou duši na netu a nebo i reálného partnera, piš aspoň sem na Babinet, vypíšeš se ze svých trápení, poznáš, že v nich nejsi sama, že je kdekdo z nás měl nebo má taky, a najdeš i nějaké užitečné rady, jak s tím kdo bojoval.
Hlavně - buď si vědomá, že tvé trápení s tebou mnozí tady sdílí a myslí na tebe. A je úplně jedno, že je to vlastně anonymní, že známe jen své přezdívky...

max72 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Max,
nevzdávej to. Někdy je potřeba opravdu dlouho hledat, než najdeš to/toho, co/kdo ti pomůže.
Zkus to tady: http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.c … edat-pomoc
Rozhodně s tím nezůstávej sama.

Tak jsem si tam přečetla příznaky a téměř všechny je mám.  Jenže nemůžu přestat fungovat a vypnout, to prostě nejde, byli by z nás bezdomovci, bohužel. Říkám si pokud vypnu, ať už je to navždy. Asi se to zdá jako blbé kecy, ale já to prostě tak cítím.

Já ti naprosto věřím, že to tak cítíš.
V situaci, jako je tvoje, žádné rozumové ani citové apely neplatí.
To, že si nevíš rady a myslíš si, že nemáš nárok na "vypnutí", to je také přirozené.
Já zažila podobnou situaci, kdy jsem měsíce ležela v posteli a koukala do stropu. Vím, jak se cítíš.
Na té webstránce ale není jen test vyhoření, jsou tam také telefonní čísla, kam si můžeš zavolat pro pomoc.
Udělej to.
Nezůstávej s tím sama a pomoc hledej u opravdového odborníka, protože ten nedovolí, abys se k němu upnula. To je to, co v téhle situaci nejméně potřebuješ.
Také sio myslím, že bys se neměla tolik bránit AD. Já osobně nejsem vůbec jejich příznivcem, ale vím, že působí jako záchranný pás v prvním období, kdy se člověk propadá do beznaděje. Dnešní AD jsou jinde, než ty před 10ti lety. Mohou ti pomoci "zalátat díry" v tvé "myšlenkové síti"...či jak to mám říci. Cílem není nebrat AD vůbec, ale nebrat je STÁLE.
Tvoje životní situace je těžká už sama o sobě, není žádným selháním, pokud ji momentálně "nezvládáš".
Věř, že když si dovolíš ten "přepych", že vypneš a poléčíš sama sebe, v budoucnosti se ti to vrátí jen v dobrém. Budeš opět silná a spokojená žena pro své dítě,ale i sama pro sebe.
Prostě neboj se a vyhledej pro sebe pomoc. Zasloužíš si ji :jojo: Nežiješ ve vzduchoprázdnu a lidé, kteří ti mohou situaci usnadniit, se určitě objeví.
Jen to nevzdávej :par:

Já vím, že spousta lidí má horší trápení, to vím a uvědomuji si to. Ale mně prostě chybí asi jen ta obyčejná lidská podpora k tomu,že můžu věřit, že jednou bude líp. Už na tohle čekám 11 let - od rozvodu. Když jsem byla mladší, nepřišlo mi to vše tak hrozné, ale teď je to čím dál horší. Už se mi chce zase brečet, ale nemůžu, jsem v práci.

Milá Max,
zaplať Pán Bůh,že si nemůžeš dovolit vypnout. To by bylo moc zlé. Obávám se,že bez léků,opravdových léků, to nepůjde. Píšeš,že ti AD nedělala vůbec dobře,jenom tě tlumila. Mám také osobní zkušenost s AD-čky. Užívala jsem je 3 roky.Zpočátku jsem byla také utlumenější,ale to proto,že jsem k nim prvních 6 týdnů brala Neurol,než prý naběhne účinek samotných AD. Musím říct,že mi první dvě AD-čka vůbec nesedla,ale na potřetí se to povedlo.Trvalo mi to asi 3 měsíce než jsem se s nimi sžila. Ale pak už jsem fungovala zcela normálně.Tak je možný,že jsi neměla pro tebe vhodné AD. Člověk musí na sobě pracovat hlavně sám,ale někdy je potřeba tomu trochu pomoct. Já nemám ráda léky,ale nejsem takovej blázen,abych třeba těžkou angínu zdolávala čajíčky. A s psychickými poruchami je to stejné. Když mám pocit,že to na mě nějak padá,začínám to řešit jinak,než hned letět k doktorovi. Ale mám své zkušenosti,věřím,že bych poznala,kdyby šlo do tuhého a prostě bych psychiatra vyhledala. Ty máš pech v tom,že nemáš okolo sebe správné lidi,kamarády a přátele. Sama v práci,sama doma= to je příšerná kombinace. Pokus se najít nějaké přátele na netu. Zkus i jiné diskuse,kde jsou na tom lidi podobně jako ty. Já si takhle našla pár kamarádek,když jsem řešila zase své potíže. A některé bydlí opravdu nedaleko ode mne. Pokus se nám trochu přiblížit,třeba jsme někdo poblíž.Nezůstávej sama. Raduj se z toho,že jsi relativně zdravá,tudíž máš dobré vyhlídky na zlepšení svého stavu. Max a co tvá rodina? Rodiče,sourozenci? Tam bys  nemohla najít útočiště?

Říkám si pokud vypnu, ať už je to navždy. Asi se to zdá jako blbé kecy, ale já to prostě tak cítím.

Maxi neblázni, já Ti dám navždy, napiš mi do SZ adresu, kde bydlíš a já Ti přijdu naplácat na zadek, takovéhle rouhání...to jsem si nedovolila ani já, když manžel nejvíc chlastal a byl na zabití.
Vím, že je to těžký taky jsem se sotva ploužila, ale kvůli sobě a kvůli dětem....A neboj, bude líp, možná bys měla ty AD zase nasadit, chce jich to vyzkoušet víc, já teď beru Cipralex a Trittico a jsem v pohodě, ale musela jsem se k tomu dopracovat, vyzkoušela jsem různé léky, nejdůležitější je aby Ti to sedlo.

max72 napsal(a):

Já vím, že spousta lidí má horší trápení, to vím a uvědomuji si to. Ale mně prostě chybí asi jen ta obyčejná lidská podpora k tomu,že můžu věřit, že jednou bude líp. Už na tohle čekám 11 let - od rozvodu. Když jsem byla mladší, nepřišlo mi to vše tak hrozné, ale teď je to čím dál horší. Už se mi chce zase brečet, ale nemůžu, jsem v práci.

Ne ne, tvoje vlastní trápení je momentálně úplně to největší, protože TY ho CÍTÍŠ a PROŽÍVÁŠ.
Nemusíš se ohlížet na trápení jiných lidí. Teď ne. Je zbytečné to srovnávat, protože ty teď momentálně potřebuješ pomoc. Cítíš se sama a to je blbý pocit. Je zbytečné ti říkat, že nejsi sama. Musíš si to prožít, že to tak není.
Musíš si to ale sama sobě umožnit - dovolit.
Najdi si pro sebe kvalitní terapii a zároveň s ní získáš i přátele.

max72 napsal(a):

Já vím, že spousta lidí má horší trápení, to vím a uvědomuji si to. Ale mně prostě chybí asi jen ta obyčejná lidská podpora k tomu,že můžu věřit, že jednou bude líp. Už na tohle čekám 11 let - od rozvodu. Když jsem byla mladší, nepřišlo mi to vše tak hrozné, ale teď je to čím dál horší. Už se mi chce zase brečet, ale nemůžu, jsem v práci.

Max,tak jako pro tvého syna je největším utrpením,že ho nepustíš k PC či,že bude psát písemku z matiky,pro tebe je největším utrpením samota. Žádná trápení se nesmí podceňovat a ta naše součastná jsou pro nás nejdůležitější. To,že jsou lidé na tom mnohem hůř než ty a na rozdíl od tebe nemají žádnou naději na zlepšení je pravda,to,že ty si to uvědomuješ je dobře,ale to jsou zase jiné příběhy,tím se ty rozhodně netrap.Tím si jen dodávej sílu a vůli bojovat se svým trápením......:pussa:

Pandorraa napsal(a):

max72 napsal(a):

Já vím, že spousta lidí má horší trápení, to vím a uvědomuji si to. Ale mně prostě chybí asi jen ta obyčejná lidská podpora k tomu,že můžu věřit, že jednou bude líp. Už na tohle čekám 11 let - od rozvodu. Když jsem byla mladší, nepřišlo mi to vše tak hrozné, ale teď je to čím dál horší. Už se mi chce zase brečet, ale nemůžu, jsem v práci.

Ne ne, tvoje vlastní trápení je momentálně úplně to největší, protože TY ho CÍTÍŠ a PROŽÍVÁŠ.
Nemusíš se ohlížet na trápení jiných lidí. Teď ne. Je zbytečné to srovnávat, protože ty teď momentálně potřebuješ pomoc. Cítíš se sama a to je blbý pocit. Je zbytečné ti říkat, že nejsi sama. Musíš si to prožít, že to tak není.
Musíš si to ale sama sobě umožnit - dovolit.
Najdi si pro sebe kvalitní terapii a zároveň s ní získáš i přátele.

MUSÍM REAGOVAT!!!!§
MAX - nezávisle na sobě tu máš ve stejnou chvíli dva skoro stejné názory. Tak na tom kus pravdy asi bude,ne????

rejka napsal(a):

Milá Max,
zaplať Pán Bůh,že si nemůžeš dovolit vypnout. To by bylo moc zlé. Obávám se,že bez léků,opravdových léků, to nepůjde. Píšeš,že ti AD nedělala vůbec dobře,jenom tě tlumila. Mám také osobní zkušenost s AD-čky. Užívala jsem je 3 roky.Zpočátku jsem byla také utlumenější,ale to proto,že jsem k nim prvních 6 týdnů brala Neurol,než prý naběhne účinek samotných AD. Musím říct,že mi první dvě AD-čka vůbec nesedla,ale na potřetí se to povedlo.Trvalo mi to asi 3 měsíce než jsem se s nimi sžila. Ale pak už jsem fungovala zcela normálně.Tak je možný,že jsi neměla pro tebe vhodné AD. Člověk musí na sobě pracovat hlavně sám,ale někdy je potřeba tomu trochu pomoct. Já nemám ráda léky,ale nejsem takovej blázen,abych třeba těžkou angínu zdolávala čajíčky. A s psychickými poruchami je to stejné. Když mám pocit,že to na mě nějak padá,začínám to řešit jinak,než hned letět k doktorovi. Ale mám své zkušenosti,věřím,že bych poznala,kdyby šlo do tuhého a prostě bych psychiatra vyhledala. Ty máš pech v tom,že nemáš okolo sebe správné lidi,kamarády a přátele. Sama v práci,sama doma= to je příšerná kombinace. Pokus se najít nějaké přátele na netu. Zkus i jiné diskuse,kde jsou na tom lidi podobně jako ty. Já si takhle našla pár kamarádek,když jsem řešila zase své potíže. A některé bydlí opravdu nedaleko ode mne. Pokus se nám trochu přiblížit,třeba jsme někdo poblíž.Nezůstávej sama. Raduj se z toho,že jsi relativně zdravá,tudíž máš dobré vyhlídky na zlepšení svého stavu. Max a co tvá rodina? Rodiče,sourozenci? Tam bys  nemohla najít útočiště?

Víš jak to mám s rodinou a sourozenci?

Můj otec nás má pět z různých manželství, ani se neznáme. Otec si tak nějak ve svých 65-ti letech funguje, vidím ho čas od času. Spolíhá se na to, že se o něj budu na stáří starat já, i když se o mě 15 let nezajímal.
Moje matka to je kapitola sama pro sebe. Bydlíme u ní v jejím RD - jsou tam dva byty. Já táhnu všechny náklady na dům, jinak bych tam bydlet nemohla, je to bez debat - buď plať nebo jdi. Od matky mám nevlastního bratra o patnáct let mladšího, který studuje VŠ. Na brigády nechodí, nemá důvod, já jim sypu dost peněz, takže hošan jen chodí pařit. Ale ať si užije. Matka je doma, už nepracuje a jen prudí. Nemám ale kam jinam jít. Musela jsem opustit svoje předchozí bydliště z finančních důvodů, už jsem to neutáhla a tak trpím tady. Musím. Takže útočiště veškerá žádná, jen to schytávám zleva zprava. Nedávám to a bojím se.

Ach jo, Max:butter:- takže ani doma klid. A smím se zeptat odkud jsi? Alespoň přibližně. Nějaká šance na přidělení malého obecního bytu by nebyla? Můj kamarád se po rozchodu s přítelkyní musel odstěhovat a požádal si na úřadě o pronájem bytu. Dostal 1+KK.Je to malé město,volné byty tam jsou.

rejka napsal(a):

Ach jo, Max:butter:- takže ani doma klid. A smím se zeptat odkud jsi? Alespoň přibližně. Nějaká šance na přidělení malého obecního bytu by nebyla? Můj kamarád se po rozchodu s přítelkyní musel odstěhovat a požádal si na úřadě o pronájem bytu. Dostal 1+KK.Je to malé město,volné byty tam jsou.

Jsem z velkého města, žádost o obecní byt mám asi rok a půl, dvakrát teda zamítnutou, teď přesunuto do žádostí - oprava bytu na vlastní náklady, asi už to ani obnovovat nebudu, stejně na to nemám prachy. Prostě jsem v začarovaném kruhu.Už dlouho, vždycky si řeknu, bude líp, chvíli funguju normálně, ale pak když přijdou takové stavy jako teď, tak je to vždy horší a horší.

max72 napsal(a):

rejka napsal(a):

Ach jo, Max:butter:- takže ani doma klid. A smím se zeptat odkud jsi? Alespoň přibližně. Nějaká šance na přidělení malého obecního bytu by nebyla? Můj kamarád se po rozchodu s přítelkyní musel odstěhovat a požádal si na úřadě o pronájem bytu. Dostal 1+KK.Je to malé město,volné byty tam jsou.

Jsem z velkého města, žádost o obecní byt mám asi rok a půl, dvakrát teda zamítnutou, teď přesunuto do žádostí - oprava bytu na vlastní náklady, asi už to ani obnovovat nebudu, stejně na to nemám prachy. Prostě jsem v začarovaném kruhu.Už dlouho, vždycky si řeknu, bude líp, chvíli funguju normálně, ale pak když přijdou takové stavy jako teď, tak je to vždy horší a horší.

MAX- tvé stavy mají zhoršující se tendenci,musíš vyhledat odborníka.Jsi mladá holka,usuzuji nejen podle puboše,ale i čísla za tvým nickem.Jestliže je to rok narození,tak sice šlapeš čtyřicítce pomalu na paty,ale to neznamená,že máš to nejlepší ze života za sebou. Naopak,jsi v tom nejlepším věku( jsem skoro stejně stará;)) užívat se života. Je fakt,že se to teď všechno jeví beznadějně,ale není to tak. Já byla sama se 2 celkem malými dětmi,bez možnosti jít do práce-byla jsem na mateřské,mladšímu byl rok.Pak mě do práce nikdo nechtěl,samoživitelka s malými dětmi.Byly to chmurné roky,ale díky dětem jsem to zvládla.Nemohla jsem si taky dovolit nefungovat.Dnes,s odstupem času a za stávajících okolností se na to dívám pozitivněji-dodalo mi to sebevědomí,posílilo,zcela jsem dospěla a zjistila jsem,že jsem mnohem schopnější než jsem si myslela. Ale musela jsem pro to něco udělat. Svěřit se odborníkovi a nechat si poradit.Tohle jsem nemohla a neuměla zvládnout sama. Max, ve velkém městě je hodně lidí.Určitě tam někde je i kamarádka se kterou by sis mohla rozumět a možná i někdo,koho bys mohla milovat a on by to samé cítil k tobě. Bojuj,Max, život může být i hezký,stojí to rozhodně za to.:jojo:

rejka napsal(a):

max72 napsal(a):

rejka napsal(a):

Ach jo, Max:butter:- takže ani doma klid. A smím se zeptat odkud jsi? Alespoň přibližně. Nějaká šance na přidělení malého obecního bytu by nebyla? Můj kamarád se po rozchodu s přítelkyní musel odstěhovat a požádal si na úřadě o pronájem bytu. Dostal 1+KK.Je to malé město,volné byty tam jsou.

Jsem z velkého města, žádost o obecní byt mám asi rok a půl, dvakrát teda zamítnutou, teď přesunuto do žádostí - oprava bytu na vlastní náklady, asi už to ani obnovovat nebudu, stejně na to nemám prachy. Prostě jsem v začarovaném kruhu.Už dlouho, vždycky si řeknu, bude líp, chvíli funguju normálně, ale pak když přijdou takové stavy jako teď, tak je to vždy horší a horší.

MAX- tvé stavy mají zhoršující se tendenci,musíš vyhledat odborníka.Jsi mladá holka,usuzuji nejen podle puboše,ale i čísla za tvým nickem.Jestliže je to rok narození,tak sice šlapeš čtyřicítce pomalu na paty,ale to neznamená,že máš to nejlepší ze života za sebou. Naopak,jsi v tom nejlepším věku( jsem skoro stejně stará;)) užívat se života. Je fakt,že se to teď všechno jeví beznadějně,ale není to tak. Já byla sama se 2 celkem malými dětmi,bez možnosti jít do práce-byla jsem na mateřské,mladšímu byl rok.Pak mě do práce nikdo nechtěl,samoživitelka s malými dětmi.Byly to chmurné roky,ale díky dětem jsem to zvládla.Nemohla jsem si taky dovolit nefungovat.Dnes,s odstupem času a za stávajících okolností se na to dívám pozitivněji-dodalo mi to sebevědomí,posílilo,zcela jsem dospěla a zjistila jsem,že jsem mnohem schopnější než jsem si myslela. Ale musela jsem pro to něco udělat. Svěřit se odborníkovi a nechat si poradit.Tohle jsem nemohla a neuměla zvládnout sama. Max, ve velkém městě je hodně lidí.Určitě tam někde je i kamarádka se kterou by sis mohla rozumět a možná i někdo,koho bys mohla milovat a on by to samé cítil k tobě. Bojuj,Max, život může být i hezký,stojí to rozhodně za to.:jojo:

Jo díky za podporu, odhadla jsi to dobře, je to rok mého narození. Každý mi radí zkusit psychologa, tak uvidím, jestli nějakého najdu. V minulosti už jsem zkoušela tři a nic, bylo to pořád stejný.
Prostě budu dál přežívat dokud to vydržím.

Jo díky za povzbuzení, jo 72 je rok mého narození, odhadla jsi to přesně. Cítím to, že se moje stavy zhoršují, každý mi doporučuje psychologa, budu muset nějakého najít, ale zkoušela jsem v minulosti už tři a ani jeden mi nepomohl, takže už tomu taky moc nevěřím.

Max - tak tomu rozumím,že už nevěříš. Taky bych byla skeptická. Tak zkus rovnou psychiatra. Neexistuje nějaká bezplatná linka,kde se můžeš poradit? Možná by ti doporučili něco tam.

rejka napsal(a):

Max - tak tomu rozumím,že už nevěříš. Taky bych byla skeptická. Tak zkus rovnou psychiatra. Neexistuje nějaká bezplatná linka,kde se můžeš poradit? Možná by ti doporučili něco tam.

K psychiatrovi chodím, dala mi jen prášky na spaní, protože jsem jí řekla, že jsem v poho. AD prostě nechci. Vážila jsem už 110 kg, bolely mě klouby a všechno, teď mám 20 kg dole a už se k AD nevrátím, i kdybych měla schcípnout.

max72 napsal(a):

rejka napsal(a):

Max - tak tomu rozumím,že už nevěříš. Taky bych byla skeptická. Tak zkus rovnou psychiatra. Neexistuje nějaká bezplatná linka,kde se můžeš poradit? Možná by ti doporučili něco tam.

K psychiatrovi chodím, dala mi jen prášky na spaní, protože jsem jí řekla, že jsem v poho. AD prostě nechci. Vážila jsem už 110 kg, bolely mě klouby a všechno, teď mám 20 kg dole a už se k AD nevrátím, i kdybych měla schcípnout.

To neslyším poprvé,že někdo při AD nabral. Moje internetová kamarádka;) také dost přibrala a zjistila,že jí to dělá jen určitý lék.Zadržoval jí vodu v těle,měla otoky. Jakmile ho vysadila,zhubla také 2O kg a nožky i ručky zase v normální velikosti. Nevím odkud jsi. Ale v jiné souvislosti, v PPP,kam jsem musela s mladším dítkem, mi doporučili při přetvávání potíží jednu Kliniku psychosomatických potíží. Prý je výborná. Našla jsem si jí na netu. Neměla smlouvu s naší pojišťovnou,takže jsem jí neprozkoumávala dál. Je to v Praze. Bylo by to něco pro tebe? Zajímalo by tě to? Ale jak píšu, osobní zkušenosti s ní nemám......:(

Mexi, ja viem, že asi nie si v stave diktovať si, ale... skús to,. Nezavrhuj AD ako také, zato že ti JEDNY nesadli. Nezabúdaj, že TY si pán, tak proste psychiatrovi povedz, že chceš INÉ AD a skúšaj, kým nenájdeš také, kt. ti sadnú. Kamoškina mama brala 10 ROKOV nevhodné AD, už jej nezaberali, hoci jej zyvšovali dávky až na konské... Bola stále doma, bála sa ísť aj k lekárovi sama... nevrlá, nešťastná... Potom zmenila psychiatra, dostala nové AD a je to iný človek. Behá po kultúrnych akciách, nechala si operovať kyčle, znovu je samostatná a veselá, spoločenská. Musíme bohužiaľ za seba bojovať SAMY(aj proti doktorom a psychológom, keď treba), nikto iný to za nás neurobí.

Maxi, drž se a bojuj,

Díky všem za podporu. Včera jsem zas zažila něco zlýho, dnes mně bolí břicho, žaludek, třesu se, mám slzy v očích,  točí se mi hlava, no hrozný stavy. Nedokážu se v práci soustředit,nevím, co mám dělat. Hledám zbytky sil, abych je zmobilizovala.

Maxi, šup, šup k doktorovi, ať s Tebou něco udělá, ať Ti dá jiná AD po kterých se tolik nepřibírá, i když já bych tedy radši byla tlustá a spokojená, než hubená a nešťastná. Pokud Ti původní AD nepomohla, neznamená to, že jsou k ničemu všechna, chce to vyzkoušet, aby Ti sedla, vím o čem mluvím, jsem magistra a AD beru taky. Sice to je trochu na delší trať než se s tím tělo srovná, ale nesmíš to vzdát, páč takhle se  akorát zbytečně trápíš.

Najdi si psychoterapeutickou skupinu ve které budeš moci tohle všechno nastřádané dostat ven a kde ucítíš podporu jiných lidí....prosím.

max72 napsal(a):

Díky všem za podporu. Včera jsem zas zažila něco zlýho, dnes mně bolí břicho, žaludek, třesu se, mám slzy v očích,  točí se mi hlava, no hrozný stavy. Nedokážu se v práci soustředit,nevím, co mám dělat. Hledám zbytky sil, abych je zmobilizovala.

Nerob nič, odíď za psychológom, psychiatrom, za ODBORNOU POMOCOU... Toto už fakt sama nerozchodíš - tak ako by si sa asi sama nesnažila rozchodiť zlomenú nohu! :rolleyes: :dumbom: Nemusíš brať AD, ak nechceš (aspoň nie dlhodobo, nakrátko by som sa nebránila...), ale aspoň ti dajú niečo na upokojenie, možno ťa prinútia oddýchnuť si... A ty potrebuješ vypnúť ako soľ.

Maxíku.
opravdu ,napíši ti sem to samé.,co píší holky.Najdi dobrýho doktora,který ti bude vyhovovat .Kterému budeš věřit a svěříš se mu se vším.Máš toho v sobě moc.a stojíš na tenkým ledě!! Nedovol,aby ses propadla.
Zvládneš to uvidíš a zase bude dobře.držím moc palečky.

MAX - doufám,že až se zase ozveš tak napíšeš,že jsi dala na naše rady a řešíš to. Zatím tě bolí "jen" žaludek,může to být pouze neuróza,ale takhle si taky uženeš klidně i žaludeční vředy. A něco ti povím zcela vážně, i když tě nechci lekat,ale jestliže vystavíš svůj organismus takovému stresu dlouhodobě, můžou se ti spustit  různé nemoci. Mezi tu banálnější bych zařadila třeba autoimunitní onemocnění štítné žlázy o těch horších bych snad měla pomlčet. Ale dlouhodobý stres může být i jedním z faktorů onkologických onemocnění. Nepodceňuj to. Napiš odkud jsi,pozeptám se ti po nějakých psychiatrech,mám dost internetových kamarádek z různých koutů republiky,určitě bych se pozeptala a ony by se také pozeptaly........

Max,
pokud budeš dál sama v sobě podporovat tenhle sebedestrukční program - nejde to, vydržím to, AD za žádnou cenu ne ap. - tak skutečně "chcípneš" jak sama říkáš. A nikdo, rozumíš: NIKDO ti nepomůže.

Zneužíání svou rodinou si opravdu nemusíš nechat líbit. V dnešní době se ve velkých městech dá najít i cenově přiměřený byt a nebo si můžeš i vzít pronájem s nějakým dalším spolubydlícím.
Všechno jde, ale musíš CHTÍT.
Pokud nechceš, je každá rada marná......

To se pak už jen bojíš....

max72 napsal(a):

rejka napsal(a):

max72 napsal(a):

Jsem z velkého města, žádost o obecní byt mám asi rok a půl, dvakrát teda zamítnutou, teď přesunuto do žádostí - oprava bytu na vlastní náklady, asi už to ani obnovovat nebudu, stejně na to nemám prachy. Prostě jsem v začarovaném kruhu.Už dlouho, vždycky si řeknu, bude líp, chvíli funguju normálně, ale pak když přijdou takové stavy jako teď, tak je to vždy horší a horší.

MAX- tvé stavy mají zhoršující se tendenci,musíš vyhledat odborníka.Jsi mladá holka,usuzuji nejen podle puboše,ale i čísla za tvým nickem.Jestliže je to rok narození,tak sice šlapeš čtyřicítce pomalu na paty,ale to neznamená,že máš to nejlepší ze života za sebou. Naopak,jsi v tom nejlepším věku( jsem skoro stejně stará;)) užívat se života. Je fakt,že se to teď všechno jeví beznadějně,ale není to tak. Já byla sama se 2 celkem malými dětmi,bez možnosti jít do práce-byla jsem na mateřské,mladšímu byl rok.Pak mě do práce nikdo nechtěl,samoživitelka s malými dětmi.Byly to chmurné roky,ale díky dětem jsem to zvládla.Nemohla jsem si taky dovolit nefungovat.Dnes,s odstupem času a za stávajících okolností se na to dívám pozitivněji-dodalo mi to sebevědomí,posílilo,zcela jsem dospěla a zjistila jsem,že jsem mnohem schopnější než jsem si myslela. Ale musela jsem pro to něco udělat. Svěřit se odborníkovi a nechat si poradit.Tohle jsem nemohla a neuměla zvládnout sama. Max, ve velkém městě je hodně lidí.Určitě tam někde je i kamarádka se kterou by sis mohla rozumět a možná i někdo,koho bys mohla milovat a on by to samé cítil k tobě. Bojuj,Max, život může být i hezký,stojí to rozhodně za to.:jojo:

Jo díky za podporu, odhadla jsi to dobře, je to rok mého narození. Každý mi radí zkusit psychologa, tak uvidím, jestli nějakého najdu. V minulosti už jsem zkoušela tři a nic, bylo to pořád stejný.
Prostě budu dál přežívat dokud to vydržím.

Jo díky za povzbuzení, jo 72 je rok mého narození, odhadla jsi to přesně. Cítím to, že se moje stavy zhoršují, každý mi doporučuje psychologa, budu muset nějakého najít, ale zkoušela jsem v minulosti už tři a ani jeden mi nepomohl, takže už tomu taky moc nevěřím.

:offtopic: není divné, že ti ani jeden nesedl ? Maxíku, neříkají náhodou něco co nechceš slyšet :kapitulation: ?

Holky,já doufám,že jsme v rámci možností udělaly vše a teď už to je na Max. Ráda ji podpořím a jestli nebydlí na druhém konci republiky než já, tak bych jí snad šla i vykopat z toho baráku hrůzy směr psychiatr...... :dumbom:

rejka napsal(a):

Holky,já doufám,že jsme v rámci možností udělaly vše a teď už to je na Max. Ráda ji podpořím a jestli nebydlí na druhém konci republiky než já, tak bych jí snad šla i vykopat z toho baráku hrůzy směr psychiatr...... :dumbom:

nevím odkud jsi, ale maxík je tuším z  někdo od Brna.

aprill napsal(a):

rejka napsal(a):

Holky,já doufám,že jsme v rámci možností udělaly vše a teď už to je na Max. Ráda ji podpořím a jestli nebydlí na druhém konci republiky než já, tak bych jí snad šla i vykopat z toho baráku hrůzy směr psychiatr...... :dumbom:

nevím odkud jsi, ale maxík je tuším z  někdo od Brna.

Hm,tak jí tam nedokopu. Jsem od matičky stověžaté.......ale na toho psychiatra se při první příležitosti pozeptám....

rejka napsal(a):

aprill napsal(a):

rejka napsal(a):

Holky,já doufám,že jsme v rámci možností udělaly vše a teď už to je na Max. Ráda ji podpořím a jestli nebydlí na druhém konci republiky než já, tak bych jí snad šla i vykopat z toho baráku hrůzy směr psychiatr...... :dumbom:

nevím odkud jsi, ale maxík je tuším z  někdo od Brna.

Hm,tak jí tam nedokopu. Jsem od matičky stověžaté.......ale na toho psychiatra se při první příležitosti pozeptám....

Jo jsem z Brna, když se pozeptáš, budu ráda, i když doktorku mám dobrou, spíš psychologa hledám. Včera jsem se chtěla opít, ale ani to mi nejde, nepila jsem moc a přesto je mi zle jak psovi. Chtěla jsem si vypláchnout mozek, ale ani se mi nepodařilo.

Max,
ještě něco Ti napíšu - možná...... . Měla jsem podobné stavy jako máš Ty. Moje původní povaha byla, že např. když byl někdo na mě hrubý, tak jsem mu to většinou spočítala i s úroky. Pak přišel zlom, obořil se na mě pán v nákupním centru, já tam nechala košík a až do večera jsem doma zalezlá brečela jako želva. Někde uvnitř hlavy jsem věděla, že blbnu..... ale nemohla jsem si pomoci. Pak jsem byla u gynekologa a představ si, byly to hormony.
Odběr krve, dostala jsem velmi slabé hormonální náplasti a měla jsem pocít, jako když vyjdeš ze tmy do světla.
Zkus to, nic s tím nepokazíš.  Nevím, kolik Ti je let, ale mně v té době ještě nebylo 40.

No já mám ještě ke všemu gynekologické potíže. Poslední rok jen lítám co dva měsíce na odběry - nález na děložním čípku - stupeň 2. Takže náběh na rakovinu. To mně asi taky nepomohlo.
Nevím co dál, dala jsem si za úkol si najít pro začátek psychologa, protože už fakt asi někdy utíkám z reality. Někdy si představuji, že jsem někdo jiný a mám se dobře. Mít se dobře u mě neznamená ranec lovů, ale toužím po tom, aby mě měl někdo rád.

Max,
hlavně se musíš pokusit mít ráda sama sebe. Sny nejsou špatné, pomáhají a jsou krásné. Horší by bylo, kdyby jsi přestala snít. Podívej, máš práci - možná to není nic moc, ale výplata tady je. Jsou lidé, kteří práci nemají a přemýšlí
zda budou mít příští týden na jídlo. Pak máš syna, sice puberťák a ti dovedou člověku zvednout tlak, ale říkej si,
že i on bude jednou otcem, a jeho dítě a Tvoje vnouče bude jednou Tvému synovi také pěkně hrát na nervy.
To vcelku spravedlivý koloběh života. Já si celou dobu říkám, že nikdy nebudu jako moje matka a hle, už jsem se
přichytila, že jsem CELÁ MATKA.
Tak to shrnu - máš práci a trochu peněz, zdravotní problémy tady jsou a s tím musíš bojovat. Nejsi na vozíčku,
dokážeš se o sebe postarat. Máš dítě (je spousta žen, která by za toho Tvého puberťáka dala kus života), kluk je zdravý a že blbne ve škole. Jeden můj kamarád opakoval na průmyslovce dva ročníky a pak udělal vejšku na červený diplom. A v životě se mu daří.
A řekni mi, pokusila jsi se najít někoho, kdo by Tě měl rád. Někde v Praze a v Brně je seznamka tzv. Rychlý rande.
Podívej se na jejich stránky a zkus to. Když to nevyjde, tak se nic neděje, pobavíš se. Max věř, život je docela fajn,
zkus ho žít. Začni třeba tím, že teď se pokusíš přes internet objednat se k psychologovi. Teď hned. Třeba to bude
první vykročení do světa, který není černý.

max72 napsal(a):

No já mám ještě ke všemu gynekologické potíže. Poslední rok jen lítám co dva měsíce na odběry - nález na děložním čípku - stupeň 2. Takže náběh na rakovinu. To mně asi taky nepomohlo.
Nevím co dál, dala jsem si za úkol si najít pro začátek psychologa, protože už fakt asi někdy utíkám z reality. Někdy si představuji, že jsem někdo jiný a mám se dobře. Mít se dobře u mě neznamená ranec lovů, ale toužím po tom, aby mě měl někdo rád.

Max - dnes ti toho moc nenapíšu,byli jsme s manželem celý den mimo domov,ale nedalo mi to,abych se sem nepodívala. Té gynekologie se neboj,já sama jsem 7 let po konizaci děložního čípku pro špatný nález,měla jsem dysplazii celého hrdla,dokonce mě připravovali na to nejhorší. Naštěstí histologie dopadla dobře. Takže nepanikař,spíš se zeptej jestli by nebyla vhodná ta konizace už nyní při stupni 2. Takže psychologa ne psychiatra? V pondělí rozhodím sítě,neboj. Neslibuji,že bude dobrý výsledek,ale určo se na tebe nevykašlu.

Tak jak jsem byla včera rozhodnutá, něco dělat, tak dnes jsem zase v prd... Takové noci, jako mám já, to je hrůza. Po 1,5 tabletě na spaní jsem i tak do tří do rána vzhůru a pak spím tak 3 hodiny. Ale je to spaní stylem, je jsem každou půl hodinu vzhůru, převaluji se, takže mě ještě všechno bolí. Nedokážu si ani odpočinout, jak mám pak fungovat. Jo a jak mi tu někdo psal, že by byl radši tlustý ale šťastný, já po AD nebyla spokojená, bylo mi skoro stejně jako teď a to mi jich vystřídala aspoň 10 typů. Jdu si uvařit kafe a zkusit rozhýbat bolavý záda, jsem unavená jak blázen, nejradši bych šla zase ležet, ale nemůžu. Neděli strávím u plotny a úklidem a zítra zas do práce. Budu přežívat, nic asi jinýho nenadělám.

Ahojík Maxi,
já moc příspěvků nepíši, nějak se taky trochu bojím, ale někdy ti někteří napíší zprávu, která moc člověku nepřidá. I když to určitě nikdo nemyslí špatně, někdy je jejich názor asi špatně načasovaný.
Maxi, zdravotní problémy u ženské okolo čtyřicítky jsou asi více než pravděpodobné. Řeším podobné problémy, navíc se nevyhnu operaci, která má souvislost s nějakými srůsty na děloze, čípek mám v podobném stadiu jako ty, takže mne asi nemine plastika. Já si myslela, že se mne to nikdy nedotkne, že mne to nepotká. Bohužel, nedá se nic dělat a já věřím, že to dobře dopadne. Musíš věřit i ty. Moje kamarádka je gynekoložka a ta to vidí poněkud jinak. Je to vlastně běžný zákrok, nemám se čeho bát. Já vím, že uvnitř se akždý smrtelník bojí jít na operační sál, ale musíme těm našim doktorům věřit :-)
K tomu splínu bych chtěla jen dodat, vím, že ti nepomůže nikdo jiný, než ty sama. Jsou dny, kdy nemám chuť ani vylézt z postele, ale musím. V práci je to někdy taky pěkně na prd, někteří jsou zlí, jiný ti ale trochu zase dodají sílu. Jednou jsem byla se svým malým dítkem v nemocnici, byl po nepěkné havárce z kola, vypadalo to to špatně, naštěstí se nic nestalo a kolegyně mne seřvala, že si vlastně nemůžu dovolit jít na paragraf, protože jiní za mne musí pracovat. Paradoxem je, že ona sama za mne žádnou práci dělat nemusela. No to je koloběh života, pro mne poněkud divný, ale reálný. Já taky měla chuť křičet na ni, protože ona po mne řvala jako po malém frackovi, ale nějak jsem nemohla, a pak jsem jenom brečela a brečela. Dnes uplynul nějaký měsíc, já se s ní slušně bavím, ale nějak se ji bojím. Nevím, je to pro mne zlý člověk a já už k ní nikdy nenajdu cestu.
Doma to taky není nic moc, partner hodně často pije, k psychologovi nemůžu, protože mi to profese nedovolí. Kdyby se to o mne dozvěděli, vykopli by mne a já si nemůžu bez prostředků dovolit zůstat. Jsem na dně, přítel se o mne nezajímá, jen mne využívá a občas ve svých periodách pořádně chlastá. Naposledy mne dokonce vyfackoval, apod., jenže když mu to řeknu za střízliva, tak on mi řekne, že on nic neudělal, že si vymýšlím. A pak začnu přemýšlet o tom, zda jsem si to opravdu nevymyslela. Fakt mi hrabe. No a pohlazení a sex? O tom ani nemluvím, vždyť on mne jen tak neobejme, jak je rok dlouhý a při sexu, který je opravdu jednou za měsíc, mne to potom ani nebaví, protože ti v hlavě probíhá vše to špatné. Asi se nemusím rozepisovat co při tom prožívám. Můj starší syn, který před několika dny zletil mi taky dává zabrat, omluvenky si píše sám, školu flinká, na brigády nechodí, peníze by jen točil mezi kamarády, jeho biologický otec, který se během roku zajímá tak jednou, kdy jej pozve na návštěvu, mi při mém požadavku o zvýšení alimentů řekl, že je to jen můj problém, neměla jsem si ho prý rozmazlit. NO kluk nyní studuje, tak se držím. A i když jede za svým otcem jednou do roka nebo jednou za dva roky, tak mu to nechci zakazovat, protože by to k ničemu nebylo.
Někdy mám taky pocit, že to prostě nezvládnu, ale mám ještě malého prcka, takže musím.
U tebe je teď právě ten moment, kdy ti puberťák dává jasně najevo, že tě vlastně nepotřebuje, protože oni jsou v tom věku, a potom ještě několik let, strašně chytří, myslí si, jak není problém se osamostatnit. Když na to potom dojde, mnohdy si pobrečí, ale drží se, aby nám ukázali, že to zvládají bez problémů. Ty se díky tomu teď cítíš osamělá, protože synátor tě vlastně nepotřebuje. I když všichni víme, že potřebuje, ale je je to skoro dospělá osobnost, tak ho tak musíš brát.
Maxi neboj, nezoufej, najdi někoho, komu se vypovídáš. Bohužel je to běh na dlouhou trať, já pomocí kamarádky nakonec našla ne psycholožku, tam jsem měla omezené možnosti výběru, bohužel k těm, o kterých jsem věděla, že jsou dobré, jsem nemohla, protože se známe z pracovního procesu. No a pak jsem našla paní doktorku, která se zabývá homeopatií. Je to skvělá paní, která předává svým pacientům hodně energie a mi to pomohlo. NO každému pomůže něco jiného.
Maxi vydrž, určitě se to zlomí, bude fajn. Jedna důležitá věc je ta, že se skutečně, tak jak ti radí druzí, musíš malými krůčky začít zajímat sama o sebe. Já vím, že je to těžké, nechce se mi pěkně oblékat, natáhnu na sebe džíny a mikinu a jdu, ale když se jednou za čas přemluvím, tak mne ostatní chválí a mi to pak dělá dobře a je mi dobře. Když se na sebe dívám do zrcadla, je to hrůza, ale trochu se to dá poopravit. Je to těžké, ale jde to.
Přeji hodně sil a s psychologem hodně trpělivosti. Určitě u vás narazíš na nějakého dobrého, musíš věřit. :hjarta: :hjarta:

max72 napsal(a):

Tak jak jsem byla včera rozhodnutá, něco dělat, tak dnes jsem zase v prd... Takové noci, jako mám já, to je hrůza. Po 1,5 tabletě na spaní jsem i tak do tří do rána vzhůru a pak spím tak 3 hodiny. Ale je to spaní stylem, je jsem každou půl hodinu vzhůru, převaluji se, takže mě ještě všechno bolí. Nedokážu si ani odpočinout, jak mám pak fungovat. Jo a jak mi tu někdo psal, že by byl radši tlustý ale šťastný, já po AD nebyla spokojená, bylo mi skoro stejně jako teď a to mi jich vystřídala aspoň 10 typů. Jdu si uvařit kafe a zkusit rozhýbat bolavý záda, jsem unavená jak blázen, nejradši bych šla zase ležet, ale nemůžu. Neděli strávím u plotny a úklidem a zítra zas do práce. Budu přežívat, nic asi jinýho nenadělám.

Max, vždyť je neděle, můžeš ji celou proležet v posteli, pubertální synek si určitě chleba ukrojí a může ho ukrojit i Tobě. A úklid neuteče, ne?

Kdy jindy bys měla odpočívat, když ne v neděli?

Na dnešek zas jen dvě hodiny spánku. Teď jsem se dozvěděla, že mi selhal další pokus o seznámení. Nechce se mi už fakt žít. Seru na to.

max72 napsal(a):

Na dnešek zas jen dvě hodiny spánku. Teď jsem se dozvěděla, že mi selhal další pokus o seznámení. Nechce se mi už fakt žít. Seru na to.

Maxi, žádný takový, ani seznámení ani nic jiného nejde honem honem. Myslím na Tebe, ať se z toho vyhrabeš. :pussa:

max72 napsal(a):

Na dnešek zas jen dvě hodiny spánku. Teď jsem se dozvěděla, že mi selhal další pokus o seznámení. Nechce se mi už fakt žít. Seru na to.

Došla jsi k lékaři nebo ses aspoň objednala ?

aprill napsal(a):

max72 napsal(a):

Na dnešek zas jen dvě hodiny spánku. Teď jsem se dozvěděla, že mi selhal další pokus o seznámení. Nechce se mi už fakt žít. Seru na to.

Došla jsi k lékaři nebo ses aspoň objednala ?

Neobjednala, prášky na spaní mám a nezabíraj. Doktorka - psychiatr mi řekla, že mi stejně nepomůže nic, pokud nevypnu hlavu, že mám najít psychologa. Zatím nevím, kterýmu volat. Zkusila jsem dva telefonáty, nejdřív za tři měsíce, další nebere na pojišťovnu. K dalšímu jít nemůžu z profesních důvodů.
Karta mi dnes nedala už love, jen sedím a brečím. Ani doktor mi s prachama nepomůže. Jela jsem z práce, brečela jsem, málem jsem se vybourala, kdybych věděla jak se dobře nabourat, abych nepřežila, udělala bych to. Volala jsem "kamošce" a čekala podporu a ta nějak nepřišla. Vím, každý má svoje starosti.

max72 napsal(a):

aprill napsal(a):

max72 napsal(a):

Na dnešek zas jen dvě hodiny spánku. Teď jsem se dozvěděla, že mi selhal další pokus o seznámení. Nechce se mi už fakt žít. Seru na to.

Došla jsi k lékaři nebo ses aspoň objednala ?

Neobjednala, prášky na spaní mám a nezabíraj. Doktorka - psychiatr mi řekla, že mi stejně nepomůže nic, pokud nevypnu hlavu, že mám najít psychologa. Zatím nevím, kterýmu volat. Zkusila jsem dva telefonáty, nejdřív za tři měsíce, další nebere na pojišťovnu. K dalšímu jít nemůžu z profesních důvodů.
Karta mi dnes nedala už love, jen sedím a brečím. Ani doktor mi s prachama nepomůže. Jela jsem z práce, brečela jsem, málem jsem se vybourala, kdybych věděla jak se dobře nabourat, abych nepřežila, udělala bych to. Volala jsem "kamošce" a čekala podporu a ta nějak nepřišla. Vím, každý má svoje starosti.

Tak se prosím objednej aspoň  k tomu co tě vezme za tři měsíce.

max72 napsal(a):

...kdybych věděla jak se dobře nabourat, abych nepřežila, udělala bych to.

Tak takovýhle věci tu nepiš ani ze srandy... :(

MAX - už jsem rozhodila ty sítě,ještě napíšu kamarádce , zdravotní sestře, která pracuje přímo v Brně. Co bereš na spaní?????

Max, pro zaručenou podporu je lepší zavolat na linku důvěry...
Na internetu najdeš určitě spoustu psychologů, a zkus třeba i psychoterapii... poradila bych Ti v Praze, v Brně to neznám. Ale s googlem to určitě zvládneš, něco najít. Držím palce.

kontakt       PDF       Print

PhDr. Juraj Barbarič

Příkop 2a ( 3. patro)

602 00 Brno



mobil: 607 130 841

e-mail: jb@jurajbarbaric.euThis e-mail address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it

Mgr. Blanka Šimková
adresa poradny:

       Česká 31, 602 00 Brno
   telefon: +420 607 193 438
PhDr. Helena Tichá, Hroznová 28, Brno.

rejka napsal(a):

MAX - už jsem rozhodila ty sítě,ještě napíšu kamarádce , zdravotní sestře, která pracuje přímo v Brně. Co bereš na spaní?????

Díky moc. Na spaní beru Seroquel, ale ani dvě tablety mi už nezabíraj. Je to už asi desátý typ prášků co mám.

MAX - tak jsem ti zatím na netu našla nějaké kontakty.Je to i z diskuzí,tam si lidi vzájemně psali zkušenosti s psychology z Brna. To jen pro začátek,než se dozvím něco dalšího...

max72 napsal(a):

Na dnešek zas jen dvě hodiny spánku. Teď jsem se dozvěděla, že mi selhal další pokus o seznámení. Nechce se mi už fakt žít. Seru na to.

Max, tak tady končí všechna sranda. Jestli si to neuvědomuješ, nacházíš se v těžké depresi, se kterou když něco dost rychle neuděláš (psycholog, psychiatr, medikace, případně hospitalizace) tak ti jde o život. Reálně hrozí, že si na něj sáhneš ty sama. To je velmi, velmi zlé.
Já nevím, jestli jsi v tomto depresívním stavu schopná to vnímat. Ale dochází ti, jak kdybys to chtěla definitivně skončit, tak strašlivě, ale strašlivě ublížíš svému synovi? (O ostatních tvých blízkých nemluvě...) I když se syn možná jako správný puberťák tváří, že tě má plný zuby a že jsi mu ukradená, uvědomuješ si, že tě dál potřebuje? Jsi mu nejbližším člověkem... A chápeš, že si s tvou situací naprosto nedokáže poradit? Jeho sezení před PC je možná jen únik z reality, která je kolem něj...

Max, pokus se vzchopit, přestaň odmítat léky od psychiatra, a urychleně vyhledej lékařskou pomoc. Kontakty ti rejka napsala, teď už je to jen na tobě. My zde na babinetu ti k tomu budem držet palce.
A piš, jak u jednotlivých doktorů či psychologů pochodíš, a hledej tak dlouho, než ti některý z nich nepomůže.

maxi, Blossom má naprostou pravdu. Když už by ses měla vzchopit, tak právě kvůli synovï. Nedej bože, kdyby sis něco udělala...dokážeš se třeba vžít do jeho kůže? Vzchop se, určitě ti lze nějakým způsobem pomoci!!Moc ti držím pěsti :pussa:

Max, já vím, že se to na tebe valí, ale každá situace má řešení a to tvoje, co tě napadlo v autě, není řešení. Máš syna. A to, že teď  to na tebe padá, možná i z toho důvopdu, že jsi jediná, kdo se o vás dva stará, se jednou otočí a ty si řekneš, co mě to tenkrát napadlo - mám vnoučata, je mi krásně a o tohle bych přišla.
Objednej se k tomu psychologovi, tři měsíce utečou, proberete to všechno a bude líp. :pussa: Třeba se ti podaří sehnat nějaký bližší termín u někoho jiného, nikdy nevíš, ale musíš to zkoušet.
Vypusť všechno, co není důležité, plotna, žehlení, cukroví... to se dá ošulit. Dělej jen to, co opravdu musíš. Práce, nějaká véča. Kluk je už velkej a i když puberta jede naplno, nejsou hloupí a pochopí, když jde do tuhýho. Promluv si s ním, zapoj ho. Lux mu neublíží a tobě to pomůže. Je pěkný přijít domů a nemuset hned kmitat.
Spousta věcí neuteče a můžeš je udělat, až na ně budeš mít sílu.
Držím ti palce.

Jela jsem z práce, brečela jsem, málem jsem se vybourala, kdybych věděla jak se dobře nabourat, abych nepřežila, udělala bych to.

Kristapána Maxi, neblázni, vím, že to máš teď hrozně těžký, ale na tohle vůbec nemysli ani na chvilku, vždyť by toho Tvýho vzácnýho života bylo sakra škoda. Z deprese se dá dostat, udělej, co Ti radily holky, ale na nějaký bourání atd, to vůbec ani myšlenku!!!! Tvůj syn je sice puboš, ale dokážeš si představit, co by si sám počal?
Nejlépe volej hned linku důvěry, mám to vyzkoušený, poradí Ti nebo Tě aspoň vyslechnou a i to hrozně pomáhá.

proboha!! a nemůžeš třeba za obvodním lékařem ,aby ti někoho doporučil dříve??
3měsíce je dlouhá doba, a pokud je někdo v takovém stavu jako ty.Tak by snad neměl tak dlouho čekat.Co zkusit ,teda jiný prášky ,prostě ,který ti opravdu sednou a zklidní tě!-

Jen pro představu - průběh mojí dnešní noci ( takové mám všechny) - 21.40 prášek na spaní, kolem 22.40 jsem usnula. 23.40 vzhůru, 0.30 vzhůru, 1.15 vzhůru, 2.25 vzhůru, 3.30 vzhůru, 5.00 vzhůru, 6.10 vzhůru, 6.30 vstávám. Takhle to u mě jde noc za nocí. Jsem teď zas celá oteklá, jak jsem nevyspaná a mám pracovat. Musím, ale jde to den ode dne hůř.

Práve preto NEČAKAJ TRI MESIACE A CHOĎ NIEKAM HNEĎ!
Trebárs povedz o tých samovažedných myšlienkach na nejakej linke dôvery... alebo obvoďáčke...
Inak, baby, myslíte to dobre, ale mne kamoška, ktorá je na AD, pvoedala, že v najhorších chvíľach jej boli ukranduté aj deti, aj manžel, aj práca, aj všetci a všetko.... Keď to nejde, tak to nejde... chce to fakt chémiu, aspoň v tej prvej akútnej fáze...

Selima napsal(a):

Práve preto NEČAKAJ TRI MESIACE A CHOĎ NIEKAM HNEĎ!
Trebárs povedz o tých samovažedných myšlienkach na nejakej linke dôvery... alebo obvoďáčke...
Inak, baby, myslíte to dobre, ale mne kamoška, ktorá je na AD, pvoedala, že v najhorších chvíľach jej boli ukranduté aj deti, aj manžel, aj práca, aj všetci a všetko.... Keď to nejde, tak to nejde... chce to fakt chémiu, aspoň v tej prvej akútnej fáze...

To nemůžu nikomu říct. Zavřeli by mě do blázince a přišla bych o práci. Já vím, že se to těžko chápe, že o tomhle prostě veřejně mluvit nemůžu, ale nemůžu, byla bych obratem bez práce.

max72 napsal(a):

Selima napsal(a):

Práve preto NEČAKAJ TRI MESIACE A CHOĎ NIEKAM HNEĎ!
Trebárs povedz o tých samovažedných myšlienkach na nejakej linke dôvery... alebo obvoďáčke...
Inak, baby, myslíte to dobre, ale mne kamoška, ktorá je na AD, pvoedala, že v najhorších chvíľach jej boli ukranduté aj deti, aj manžel, aj práca, aj všetci a všetko.... Keď to nejde, tak to nejde... chce to fakt chémiu, aspoň v tej prvej akútnej fáze...

To nemůžu nikomu říct. Zavřeli by mě do blázince a přišla bych o práci. Já vím, že se to těžko chápe, že o tomhle prostě veřejně mluvit nemůžu, ale nemůžu, byla bych obratem bez práce.

tak to radši budeš trpět?? než to někomu říct a ulevit si!!!!

Máš dvě možnosti - bud si najdeš rychle odborníka a poradíš se s ním třeba i po pracovní době....a ty to hodně potřebuješ, nebo se časem zhroutíš, vše se dostane na povrch zemský a stejně o práci můžeš přijít ! Tak zvaž, co bude pro tebe výhodnější ??? Kdo o radu nestojí, at ji nežádá! Já myslím, že v akutní fází deprese, pokud nemáš nikoho, kdo by to s tebou hodně dobře rozebral, by ti vyšel vstříc každý odborník, ale musíš hledat.........a o tu pomoc stát! Jsi zodpovědná sama sobě za své zdraví, pochop, že každý jiný na tebe může kašlat a doktorům jde většinou jen o peníze. Když jsem dnes četla návrh, že za vypsání neschopenky bude asi 100,- Kč,, tak kam to spěje??? Uvažuj, tady můžeš napsat jak to cítíš, ale nejsme odborníci.

max, já chápu tvoje obavy z blázince i z reakcí lidí. Napíšu ti, co mě potkalo před 6lety. Všechno se na mě sesypalo a pořád jsem si říkala, že to zvládnu bla bla. Měla jsem hrozné stavy, v noci jsem se budila hrůzou zpocená, bylo mi hrozně, nic mě nebavilo, nechtělo se mi žít. Pöřád se to ale zhoršovalo, až za mnou do práce přijela rychlá....a pak pár dní nato jedno ráno, když jsem měla jet do práce jsem se doma sesypala a doslova prosila manžela ať mě odveze na psychinu, byly to takové stavy, že se to opravdu nedalo vydržet NEDALO!!Nikam mě neodvezl - ale okamžitě jsem šla k psychiatrovi, který mi pomohl. ADjsem brala rok a něco a myslím, že to mě zachránilo. Dnes uplynulo šest let a jsem moc spokojená a šťastná že žiju :hjarta: . Ale samozřejmě člověk pro to svoje štěstí něco musí udělat, ne čekat, že přijde samo, je třeba na sobě neustále pracovat ve všech směrech.

Asi psychologa nenajdu, z těch co jsme obvolala, ani jeden nemá moji zdravotní pojišťovnu a ty jejich ceny si dovolit nemůžu. Dvacet let platím zdravotní pojištění, nikdy jsem nebyla nezaměstnaná a když potřebuji pomoc, tak se jí prostě nedomůžu.

Ahoj Max, jsem sice z jiného města, ale v Brně by to mohlo fungovat podobně. Potřebovala jsem psychologa, tak jsem  zavolala na linku důvěry, oni se zeptali jakou mám pojišťovnu, a pak mi řekli seznam psychologů.
Nakonec jsem chodila k psychologovi do poradny, bylo to placené pojišťovnou, na objednání jsem čekala asi měsíc, ale nebyla jsem urgentní případ, jinak by mě vzali dřív.
Ještě jsem si vzpomněla, že před lety, když jsem měla pocit, že je toho na mě moc (vztahy, práce, bydlení), tak jsem si v telefonním seznamu našla nějaké sdružení co pomáhalo lidem v těžkých životních situacích (nepamatuji si název). Tam jsem si asi hodinu povídala s nějakým pánem, dostala jsem kontakty na další instituce, ale hlavně mi pomohlo, že jsem si mohla s někým normálně popovídat a on mě poslouchal.
Zkus internet, zlaté stránky....nebo zavolat na tu linku důvěry, tam ti poradí. A neboj se co na to ostatní a spolupracovníci, vždyť to nemusíš nikomu říkat. Já jsem chodila k psychologovi víc jak rok a nikdo o tom neví.
Tak to nevzdávej, držím palce.

max72 napsal(a):

Asi psychologa nenajdu, z těch co jsme obvolala, ani jeden nemá moji zdravotní pojišťovnu a ty jejich ceny si dovolit nemůžu. Dvacet let platím zdravotní pojištění, nikdy jsem nebyla nezaměstnaná a když potřebuji pomoc, tak se jí prostě nedomůžu.

A co máš za prazvláštní pojišťovnu, že ji nikdo neakceptuje?
Max nefňukej pořád, zatni ty zuby a hledej dál, makej, bojuj!!!

MAX - tvoje doktorka praktická tě může poslat poslat jako akutní případ. Je v její pravomoci, řekla bych spíš, povinností zavolat nějakému psychologovi - všichni obvoďáci mají různé kontakty na různá specializovaná pracoviště- a osobně ti to vyřídit. Také tě přijme kterékoliv oddělení psychiatrie. Tady končí veškerá sranda,Max, a pochop,že my zde ti opravdu nemůžeme osobně pomoct.

Mám dobrou zdravotní pojišťovnu, ale už fňukat nebudu. Díky za rady.

MAX- teď jsem si četla o tom tvém léku. Ten není určen na spaní,ale jako antipsychotikum. Píše se tam, že když se nebere pravidelně tak způsobuje nabuzenost-nespavost. Nevím jak jsi na tom s braním ty.Také se dost ovlivňuje s jinými léky, nesmí se zapíjet grepovou šťávou apod.

max72 napsal(a):

Selima napsal(a):

Práve preto NEČAKAJ TRI MESIACE A CHOĎ NIEKAM HNEĎ!
Trebárs povedz o tých samovažedných myšlienkach na nejakej linke dôvery... alebo obvoďáčke...
Inak, baby, myslíte to dobre, ale mne kamoška, ktorá je na AD, pvoedala, že v najhorších chvíľach jej boli ukranduté aj deti, aj manžel, aj práca, aj všetci a všetko.... Keď to nejde, tak to nejde... chce to fakt chémiu, aspoň v tej prvej akútnej fáze...

To nemůžu nikomu říct. Zavřeli by mě do blázince a přišla bych o práci. Já vím, že se to těžko chápe, že o tomhle prostě veřejně mluvit nemůžu, ale nemůžu, byla bych obratem bez práce.

A to si myslíš, že týmto štýlom si ju nejako dlho udržíš????? Pochybujem... Ak áno, daj mi tip, pre koho pracuješ - spať v pracovnej dobe a nechať si za to platiť - to by sa mi páčilo.

max72 napsal(a):

Jen pro představu - průběh mojí dnešní noci ( takové mám všechny) - 21.40 prášek na spaní, kolem 22.40 jsem usnula. 23.40 vzhůru, 0.30 vzhůru, 1.15 vzhůru, 2.25 vzhůru, 3.30 vzhůru, 5.00 vzhůru, 6.10 vzhůru, 6.30 vstávám. Takhle to u mě jde noc za nocí. Jsem teď zas celá oteklá, jak jsem nevyspaná a mám pracovat. Musím, ale jde to den ode dne hůř.

Sakra, co mi tohle jenom připomíná.....

max72 napsal(a):

To nemůžu nikomu říct. Zavřeli by mě do blázince a přišla bych o práci. Já vím, že se to těžko chápe, že o tomhle prostě veřejně mluvit nemůžu, ale nemůžu, byla bych obratem bez práce.

Myslíš, že pro Tvého syna bude lepší mrtvá  matka... než matka v blázinci? - příp. bez práce... (to když s tím nebudeš nic dělat)

Vím, že když se domluvíš s obvodačkou, napíše Ti neschopenku tak, aby zaměstnavatel neměl ani ponětí, že jsi na psychiatrii... - tj. v práci se to ani nemusí dozvědět...

A podle toho co píšeš, Ty na hospitalizaci na psychiatrii zralá jsi.

Mám známého, který si chtěl vzít život... měl to naplánované... ale předtím, než to udělal - se nechal na psychiatrii zavřít dobrovolně. Žije.

Jenom je potřeba, dát na první místo svůj život, před tím, "co by řekli ostatní".

Jinak jsem přesvědčená, že když doktorovi řekneš, že chceš spáchat sebevraždu, že pro Tebe ihned bude mít místo u psychologa, hned a bezplatně.

Martinka1 napsal(a):

Jinak jsem přesvědčená, že když doktorovi řekneš, že chceš spáchat sebevraždu, že pro Tebe ihned bude mít místo u psychologa, hned a bezplatně.

Já jsem tenkrát doktorce (primářka psych. odd.) neřek, že chci, ale že o tom jen uvažuju, a už si mě chtěli na psychárně nechat...

Max a co zavolat na krizové centrum v Bohunicích? Pokud je to akutní, tak tě přijmou ihned.
Jinak já jsem na AD přes 10 let a nikdy jsem neměla ani neschopenku. Jen jednou jsem byla v lázních a to jsem všem řekla, že to potřebuju kvůli zádům. Taky jsem se styděla, že se léčím na psychiatrii. Dodnes chodím až po pracovní době kvůli razítku na propustce.
A na spaní beru Stilnox a pomáhá mi - stačí mi i půlka.
Apeluju na tebe - řeš to okamžitě u lékaře!!!! Deprese je smrtelná choroba a sama se z ní nevyléčíš! Kdybys měla zlomenou nohu, tak se nebudeš bránit sádře, ale když máš zlomenou psychiku, myslíš, že to "rozchodíš"?

Pokud má sice dobrou pojištovnu, ale málokdo s ní má smlouvu, tak at si zavolá pojištovnu, aby jí doporučili psychol. poradnu, že má akutní problém. Určitě někoho najdou. To není ostuda! Já mám dojem, že dnes mimo mě berou skoro všichni antidepresiva a je jedno, z jakého důvodu. Mě jich také pořád nabízí, stále odolávám.....na klouby nepomůžou...ale prý to tak nebudu vnímat !

Aneri napsal(a):

Pokud má sice dobrou pojištovnu, ale málokdo s ní má smlouvu, tak at si zavolá pojištovnu, aby jí doporučili psychol. poradnu, že má akutní problém. Určitě někoho najdou. To není ostuda! Já mám dojem, že dnes mimo mě berou skoro všichni antidepresiva a je jedno, z jakého důvodu. Mě jich také pořád nabízí, stále odolávám.....na klouby nepomůžou...ale prý to tak nebudu vnímat !

No a pak AD-čka budou cpát místo antikoncepce. Budeme rodit jedno dítě za druhým,ale bude nám to jedno.:dumbom: Je fakt,že ti je někdy cpou úplně na vše. Já,když měla každé 2 měsíce zánět močového měchýře a cest po 3 roky,tak si taky mysleli,že jsem blázen. Teprve pak mi zjistili,že mi ty problémy dělá bakterie,která se při běžné bakteriologii nezjišťuje. Nasadili správnou léčbu,bakterii zlikvidovali,bylo po potížích a už jsem je tedy nepotřebovala..... :reta:

Tak to ještě shrnu. Už jsem jednou v blázinci byla - před 12-ti lety po hádce s manželem kdy mě zbil jsem si vzala tři prášky na spaní a on zavolal hajzl záchranku, že jsem se chtěla otrávit. Zažila jsem pumpování žaludku a tři dny v blázinci. UŽ NIKDY! Měli tam karanténu, v noci mě omylem dali na uzavřené oddělení a to co jsem tam zažila vidím do dnes. Po rozvodu jsem brala AD, celkem nějak fungovala až před čtyřmi lety potrat! Nevím, pro někoho normální věc, já mám pocit, že od tý doby jedu z kopce.
Ne, že nedělám nic. Je pravda, že jsem před rokem a půl vysadila AD sama a pozvolně, doktorka mi pak řekla, že když jsem se cítila OK, je to v poho. Jenže se mi neustále zhoršuje to spaní. Od loňska jsem absolvovala homeopatická vyšetření, několik sezení na kineziologii, bylinkářku, léčitele, nedávno - neurologie -spánková laboratoř, kde mi doktor napsal spánkový hormon Melatonin - stálo mě to 1.500,-- bez efektu. Taky vloni nějaká sezení s psycholožkou a ta mi při třetím sezení řekla, že si nesu balvan z dětství a pokud se s tím nesrovnám, nemají další sezení cenu. Ten balvan je, že mě mlátil nevlastní otec, ale to je fuk, toho už boží mlýny potrestaly.
Jo jsem teď zoufalá, ale celý základ je v tom, že nemůžu spát a jsem šíleně unavená, v práci jsem neustále v poklusu, leží na mě obrovská zodpovědnost a nemůžu nikomu říct, že to nezvládnu. A taky mi chybí sex - už několik let. Takže si já osobně myslím, že kdybych se vyspala a třeba i zažila orgasmus, bylo by vše OK.
Napsala jsem to možná chaoticky, ale tak to cítím já. Do blázince si zralá nepřipadám.

max72 napsal(a):

Tak to ještě shrnu. Už jsem jednou v blázinci byla - před 12-ti lety po hádce s manželem kdy mě zbil jsem si vzala tři prášky na spaní a on zavolal hajzl záchranku, že jsem se chtěla otrávit. Zažila jsem pumpování žaludku a tři dny v blázinci. UŽ NIKDY! Měli tam karanténu, v noci mě omylem dali na uzavřené oddělení a to co jsem tam zažila vidím do dnes. Po rozvodu jsem brala AD, celkem nějak fungovala až před čtyřmi lety potrat! Nevím, pro někoho normální věc, já mám pocit, že od tý doby jedu z kopce.
Ne, že nedělám nic. Je pravda, že jsem před rokem a půl vysadila AD sama a pozvolně, doktorka mi pak řekla, že když jsem se cítila OK, je to v poho. Jenže se mi neustále zhoršuje to spaní. Od loňska jsem absolvovala homeopatická vyšetření, několik sezení na kineziologii, bylinkářku, léčitele, nedávno - neurologie -spánková laboratoř, kde mi doktor napsal spánkový hormon Melatonin - stálo mě to 1.500,-- bez efektu. Taky vloni nějaká sezení s psycholožkou a ta mi při třetím sezení řekla, že si nesu balvan z dětství a pokud se s tím nesrovnám, nemají další sezení cenu. Ten balvan je, že mě mlátil nevlastní otec, ale to je fuk, toho už boží mlýny potrestaly.
Jo jsem teď zoufalá, ale celý základ je v tom, že nemůžu spát a jsem šíleně unavená, v práci jsem neustále v poklusu, leží na mě obrovská zodpovědnost a nemůžu nikomu říct, že to nezvládnu. A taky mi chybí sex - už několik let. Takže si já osobně myslím, že kdybych se vyspala a třeba i zažila orgasmus, bylo by vše OK.
Napsala jsem to možná chaoticky, ale tak to cítím já. Do blázince si zralá nepřipadám.

MAX - zažila sis toho dost,ale myslím,že spousta lidí má za sebou podobné zážitky. Také jsem jednou rozvedená,byla bez finančních prostředků,na mateřské bez možnosti vydělávat,dluhy po manželovi,které on odmítal splácet,neměl příjmy,bylo to na mě,hrozilo mi vystěhování,podezření na rakovinu, potvrzení rakoviny mého tatínka,jeho úmrtí,sama bez chlapa,dvě malé děti.....Max,myslela jsem že tohle nemůžu zvládnout,vleklé zdravotní problémy mě pronásledovaly jako zlá noční můra. Max,také jsem měla samovolný potrat,vím co to je. Moje období "na prd" trvalo 4 roky.Pak se i díky mému přičinění začalo vše v dobré obracet.....
A sex? Není příliš velký problém najít si chlapa na sex. To si dá říct dost mužských,problém je,když chceš chlapa nejen na sex,ale i jako partnera a "tatínka" pro své děti. Ale v tomto psychickém rozpoložení to problém může být.Chlap,který by chtěl utéct z nějakého svého stereotypu by to udělal s ženskou veselou a pohodovou. Ty své problémy řeš postupně. Nejprve spaní a psychika.Orgasmus,ten si můžeš zatím udělat sama. Až se srovnáš psychicky,najdeš si někoho,kdo ti ho bude dělat :D

Max, nevadí, že jsi to napsala chaoticky. Máš toho moc.-...tak zastav se...aspon na chvíli. Nevyhazuj zbytečně peníze tam, kde tě´o ně jen oberou a nepomůžou! Pokud potřebuješ sex a nemáš ani kamaráda na sex, vyřeš to robertkem, zažij orgasmus, uvolni se,  a řeš věci postopně ! Neboj se, že si tě nechají na psychině, míst je málo ! Já jsem si melatonin objednala za doslova pár korun a také mi nesedl! Psycholoýžka je krá.a, když ti řekla, co řekla! To je jasný neodborník ! Já myslím, že není nic ztraceno !!!

Max- to tvojenespaní je následek toho, jak jsi ve stresua pod tlakem, tělo vlastně nemá sílu ani na přehození do klidového režimu. Měla bys mu pomoct. Trochu se před spánkem projít,unavit se, vyčistit hlavu a pak se snažit spát. Najít si během dne pár chvilek, kdy se jen tak protáhneš - nařídíš si budík a na pět minut v mobilu a budeš jen tak sedět a dýchat.  Naučit se u jídla - jíst pomalu a po jídle si dát deset až dvacet minut pauzy.

Tak večer jsem měla chvíli pocit, že jsem se smířila s věcma, který nemůžu změnit. Asi to byl jen pocit. Moje spaní na dnešek 22.00 prášky, 22.30 jsem si lehla, nevím v kolik jsem usnula, ale od 23.30 co půl hodiny vzhůru do 1.30, spánek od 1.30-3.30, od pěti ráno už zas jen křeče v břiše, to mívám často, asi zase z nervů, co bude v práci.  Vstávání se zíváním a točením hlavy. A v těch momentech, co se vzbudím a nespím tak myslím na různé věci, které mě trápí. Tak nevím, dnes zase zkusím hon na psychologa. Včera pět telefonátů a nic.

Max, já nevěřím, že tě žádný nevezme, když řekneš, že je to akutní. Máš toho v hlavě moc, něškomu stačí se vypovídat.Ano, co nemůžeš změnit, to vypusť ! Řeš věci dle důležitosti, na malé se vykašli. Svět bude dál i bez tebe, každý je nahraditelný! Neber zbytečně prášky, stejně po nich nespíš ! Napiš si důležitost úkolů na papír a škrtej. Žiješ příliš hekticky, zastav se na chvíli, nebo lehneš a budeš mít času habakuk !

Max, necchem ťa strašiť, ale pdoľa aj TVOJA SCHOPNOSŤ mať orgazmus je momentálne utlmená stresom a kŕčmi. Ty už si asi prekročila hranicu, kde by ti sex pomohol uvoľniť sa a poskytol potrebné endrofíny... Najprv si nájdi DR. čo ti predpíše leiky, psychológa, čo s teobu začne rozoroberať tvoje problémy (tá psychologička, čo ti pvoedala, že máš balvan z detstva, sa asi nemýlila - často sa všetky problémy začínajú práve tam, jedno že aktér už je mŕtvy...) a postupne, ako sa ti uľaví a bdueš normálne spať, môžeš začať uvažovať o sexe, vzťahu, apod. A mmch - pri lekárskom tajomstve by sa NIKTO nemal o tvojich problémoch dozvedieť...

Max, co myslíš... některý z těchto psychologů by ti nepomohl? Dovolila jsem si vytáhnout tvé statší téma...Zkus si to přebrat...

http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=11767

Pandorraa napsal(a):

max72 napsal(a):

Jen pro představu - průběh mojí dnešní noci ( takové mám všechny) - 21.40 prášek na spaní, kolem 22.40 jsem usnula. 23.40 vzhůru, 0.30 vzhůru, 1.15 vzhůru, 2.25 vzhůru, 3.30 vzhůru, 5.00 vzhůru, 6.10 vzhůru, 6.30 vstávám. Takhle to u mě jde noc za nocí. Jsem teď zas celá oteklá, jak jsem nevyspaná a mám pracovat. Musím, ale jde to den ode dne hůř.

Sakra, co mi tohle jenom připomíná.....

Nápodobně ;)

Lena01 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

max72 napsal(a):

Jen pro představu - průběh mojí dnešní noci ( takové mám všechny) - 21.40 prášek na spaní, kolem 22.40 jsem usnula. 23.40 vzhůru, 0.30 vzhůru, 1.15 vzhůru, 2.25 vzhůru, 3.30 vzhůru, 5.00 vzhůru, 6.10 vzhůru, 6.30 vstávám. Takhle to u mě jde noc za nocí. Jsem teď zas celá oteklá, jak jsem nevyspaná a mám pracovat. Musím, ale jde to den ode dne hůř.

Sakra, co mi tohle jenom připomíná.....

Nápodobně ;)

Jen jestli nám to oběma připomíná totéž, já spím celou noc jak zabitá ;)

Max,
tvůj "hon na psychology" je zcela zbytečný a podivný. Dostala jsi už nekolik odkazů na SOS linky. Ze zkušeností svých klientů vím, že když tam zavoláš, jde to pak už ráz na ráz a záleží jen na tobě, kdy nastoupíš léčbu.
Byť jsi v depresi, jsi svéprávná a nikdo tě k ní nutit nemůže.

Pandorraa napsal(a):

Lena01 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Sakra, co mi tohle jenom připomíná.....

Nápodobně ;)

Jen jestli nám to oběma připomíná totéž, já spím celou noc jak zabitá ;)

Max,
tvůj "hon na psychology" je zcela zbytečný a podivný. Dostala jsi už nekolik odkazů na SOS linky. Ze zkušeností svých klientů vím, že když tam zavoláš, jde to pak už ráz na ráz a záleží jen na tobě, kdy nastoupíš léčbu.
Byť jsi v depresi, jsi svéprávná a nikdo tě k ní nutit nemůže.

Nechápu, co vám to připomíná. Nastoupit léčbu? Nemůžu jít na psychiatrii, potřebuji psychologa. Zatím jsou všichni placení, tak budu zkoušet dál.

Další telefonát - můžu vás pozvat až na duben... Připadám si už trapně, jak někde žebrá. Tak kdyby jste někdo věděl o psychologovi, který mě vezme hned, budu ráda.

Na doporučení praktického lékaře ti sezení u psychologa uhradí zdravotní pojišťovna, neplatíš nic.
Pochopitelně, že objednací doby jsou v tomto případě několikaměsíční.
Lidí s psychickými problémy totiž v dnešní době stále přibývá, takže telefonovat můžeš na vše strany a efekt bude stále stejný.
Tahle tradiční a zdlouhavá cesta asi nebude pro lidi ve tvé siruaci.

Ještě pořád jsi to nepochopila?

Před několika lety jsem chodila k psychožce, ne v Brně, v úplně jiném kraji.
Bylo to  velmi dobré a kvalitní poradenství, bezplatné a objednací lhůty byly tak do 14 dní. Objednala jsem se tam přímo, bez doporučení obvoďáka.
Párkrát mě vzala i dřív - když jí někdo sezení odřekl, pro tento případ jsem předem psycholožce dala na sebe kontakt.

Od té doby jsem k této skvělé psycholožce nasměrovala několik svých známých. Pokud vím, i dnes je k ní objednávání v řádu dnů nebo nanejvýš týdnů. Akutní případy mají samozřejmě přednost.

A mimochodem, třeba taková Linka důvěry je k dispozici ihned, bez objednávání, a tu základní psychologickou službu + nasměrování dál ti udělá také....

Pandorraa napsal(a):

Na doporučení praktického lékaře ti sezení u psychologa uhradí zdravotní pojišťovna, neplatíš nic.
Pochopitelně, že objednací doby jsou v tomto případě několikaměsíční.
Lidí s psychickými problémy totiž v dnešní době stále přibývá, takže telefonovat můžeš na vše strany a efekt bude stále stejný.
Tahle tradiční a zdlouhavá cesta asi nebude pro lidi ve tvé siruaci.

Ještě pořád jsi to nepochopila?

Nepochopila. Je mi dnes dost zle, točí se mi hlava, nevím z čeho, motám se v práci jak na kolotoči. Takže mi to asi nedojde.

Co mám teda dělat? Nemůžu na neschopenku, musím dál fungovat. Jediná cesta žřát AD, nic jiného asi není.

Nemôžeš na neschopenku...? No tak žer AD... alebo si počkaj, až ťa odvezú na psychiatriu - potom to už neovplyvníš... a myslíš, že to bude lepšie? Skús sa dohodnúť s obvoďáčkou, aby ťa odporúčala k psychológovi alebo psychiatrovi BEZ PN.

Mám dojem, že už jsem tu všem pro srandu, tak si poslužte.

Maxx, nejsi všem pro srandu, mám pocit že se tě spíš všichni snaží vyburcovat k činu. Zavolej třeba sem:  284 016 666 je to číslo na centrum krizové intervence v Praze Bohnicích. Tam si s tebou popovídají, vyslechnou, nasměrují tě kam zavolat nebo rovnou jít, nevzdávej to. Řeším teď s přítelem jeho psychické obtíže a vím, že to není snadné, pro nikoho ze zúčastněných. Promluv si se svým pubertálním synem, on asi spoustu věcí pochopí, i když o tom nebude chtít mluvit. Přehoď na něj část svých povinností doma, ať uklízí, naučí se vařit třeba jen jedno jídlo... Nevzdávej to. Najdi si odborníka. Řeš to. JInak se vážně sesypeš.

Pandorraa napsal(a):

Na doporučení praktického lékaře ti sezení u psychologa uhradí zdravotní pojišťovna, neplatíš nic.

Tohle si taky myslím ,nevím proč tam nezajde!!

Pro srandu nám nejsi... když já jsem byla na dně zašla jsme si k psychiartičce, o sebevraždě jsme neuvažovala, co bych tím vyřešila? a co to dítě které by po mně zůstalo??? Kolik let má tvoje dítě? Myslíš si, že by tě nepotřebovalo??? Jak by se mu asi žilo bez matky?? Skončilo by někde v děcáku?...
Takže doktorka mi napsala antidepresiva a prášky na spaní... byla tak trochu i psycholožka, chodívala jsem jednou týdně a při další návštěvě jsem jí musela doložit co jsem každý den dělala, na každý den jsem si musela vymyslet nějakou činnostl, abych zapojila hlavu...musela jsem  něco vyrobit, namalovat, přečíst, podívat se na film, jít ven na procházku... pomalu jsem se z toho dostávala a když jsem byla z nejhoršího venku, tak mi začala ubírat i antidepresiva...za půl roku jsem je nepotřebovala...
Začni konat...všichni ti radí psychologa, tak udělej ten krok a nevymlouvej se na zdravotní pojišťovny a bůh ví co... v minulém příspěvku jsem ti poslala odkaz s kontaktama na psychology v Brně, který ti už někdo posílal v roce 2006...zkus je obvolat...
Jinak ti nejde pomoci, chceš vůbec od nás nějaké rady? Můžeme tě litovat...ale k ničemu ti to nebude, začni něco dělat...zpříjemni si ty své dny, podívej se na hezký film, přečti knížku, zajdi za kamarádkou.... a hlavně ihned vyhledej PSYCHOLOGA! Ten jediný ti pomůže...a pak nám napiš jaká byla první návštěva....
Zajdi si po práci, anebo třeba hned teď do ordinace, k jakémukoliv psychiatrovi, v Brně jich je určitě dost, zaklepej na dveře a řekni, že dál už nemůžeš, a musí tě vzít, takhle přesně jsem já takhle skoro po čtyřech dolezla, vzali mně, vybrečela jsem se, dostala prášky a hned mi bylo trošilinku lépe...

Taky si nemyslím, že jsi někomu pro srandu - tvá situace není vůbec legrační. Posílám taky nějaké telefony: linka naděje Brno 547 212 333 (nonstop), liga lidských práv 737 834 345, 545 245 996, linka bezpečí 800 155 555 (nonstop), linka důvěry 549 241 010. Nevím zda ti ihned pomůžou, ale třeba dají telefon nebo adresní kontakt na někoho, kdo pomůže.

max72 napsal(a):

Mám dojem, že už jsem tu všem pro srandu, tak si poslužte.

Max
pro srandu tu nejsi nikomu.Holky se ti tady snaží pomoci a mě přijde ,že nic neděláš ,jen se v tom utápíš!!.....že voláš,nikdo tě nevezme!!!! ...že nemůžeš marodit....že nemůžeš spát....Tak nevolej ,vlez do  ordinace a jednej!! (třeba k té obvodní).

max72 napsal(a):

Co mám teda dělat? Nemůžu na neschopenku, musím dál fungovat. Jediná cesta žřát AD, nic jiného asi není.

MAX - stále se ptáš na rady,všichni ti radí co můžou a vypadá to,že je to na nic. Nemůžeš fungovat,když jsi nemocná.Musíš se léčit. Bojíš se jít na neschopenku,že přijdeš o práci? V PN tě zaměstnavatel nemůže vyhodit. Na to jsou paragrafy. A marodit klidně můžeš řadu měsíců. Když se dostaneš do formy můžeš pracovat,můžeš fungovat. V tomhle stavu nedokážeš vůbec nic. Já vím,že druhému se to dobře radí,když se cítí dobře,Max já znám ty chvíle,kdy " TO PROSTĚ NEJDE " !!!!!!!!!!! :grater: :grater: :grater: STRAŠNĚ CHCEŠ NĚCO UDĚLAT A NEMÁŠ NA TO SÍLU!!! Ano,znám to a MUSELA jsem zmobilizovat zbytek svých sil a poprat se se vším. Myslela jsem na všechny blízké,které mi vzala rakovina, myslela jsem na kamarádku,která se dívala do hrobu svého dítěte,ny druhou,které během 6-ti měsíců zemřel bratr, otec i matka. Myslela jsem na všechny,kteří na tom byli hůř než já a přesto to nevzdali byli to frajeři,kteří bojovali do posledních sil a někteří bojují dál. To mi dodalo sílu a vůli. Trvalo to než jsem si mohla říct: zvítězila jsem. A zvítězila jsem opravdu? Nevím,zatím ano a nepřemýšlím nad tím co bude,důležité je co je teď. Takže co máš dělat? Zavolat na nějakou tu linku co ti napsala Anduška a poradit se. To udělej. To je první čast řešení tvé situace.

max72 napsal(a):

Mám dojem, že už jsem tu všem pro srandu, tak si poslužte.

Můj pocit je, že srandu si děláš Ty z nás :kapitulation:

Pořád jenom: nejde, nevezmou mě, nemůžu...

Svět se nezboří, když půjdeš na neschopenku, nechápu proč by Tě kvůli tomu měli vyhazovat z práce, každý je někdy nemocnej. A jak už jsem psala (asi to nečteš), ani nemusí v práci vědět, kvůli čemu marodíš.

Takhle máš nakročeno jednou nohou... víš kam (minimálně do nemocnice).

To takhle jedna kamaráda, co "musela všechno zvládnout" strávila 5 týdnů v nemocnici, protože se zhroutila (nesměřuješ náhodou tam?)... - není lepší jít marodit dřív a třeba podstoupit i nějakou léčbu (psychoterapie např.).

Jinak můj pocit je, že Ti asi ještě není tak moc špatně, abys pro svou záchranu něco udělala? :co: Jinak to nechápu, jak může někdo sám na sebe bejt tak zlej, jako Ty (bez urážky, ale kdyby v podobným srabu bylo třeba Tvoje dítě, nutila bys ho chodit do práce, protože přece "nemůže marodit"? I kdyby lezlo "po čtyřech"? ... když bys takhle druhým zlá nebyla, proč jsi na sebe???)...

Martinka1 napsal(a):

Jinak můj pocit je, že Ti asi ještě není tak moc špatně, abys pro svou záchranu něco udělala? :co: Jinak to nechápu, jak může někdo sám na sebe bejt tak zlej, jako Ty (bez urážky, ale kdyby v podobným srabu bylo třeba Tvoje dítě, nutila bys ho chodit do práce, protože přece "nemůže marodit"? I kdyby lezlo "po čtyřech"? ... když bys takhle druhým zlá nebyla, proč jsi na sebe???)...

Jinak můj pocit je, že jsi zase docela rozjetá. Ono jí zjevně blbě je ale prostě ne každý se okamžitě odhodlá k tomu věci řešit. Je jasný, že čím dřív s tím začne, tím líp. A čím později začne o to horší ty následky jsou dle mého. Ale rozhodně bych tu neoperovala s tím, že jí asi tak moc blbě není :rolleyes: :kapitulation:

max72 napsal(a):

Další telefonát - můžu vás pozvat až na duben... Připadám si už trapně, jak někde žebrá. Tak kdyby jste někdo věděl o psychologovi, který mě vezme hned, budu ráda.

Maxíku, proč jsi byla nespokojená s těmi kam jsi chodila? A není problém v tom, že nemůžeš "sehnat" psychologa, protože jsi už mezi nima známý kverulant?
Můj osobní názor je ten, že tyuž nepotřebuješ psychologa, ale přímo psychiatra :kapitulation: .

taurus: pro max "stačí" požádat o pomoc... - prostě je tak "silná" (snaží se být), že si o skutečnou pomoc neřekne...

říct si o pomoc neznamená "žádný psycholog mě nechce vzít" - PROTOŽE jsem neřekla, jak špatně na tom jsem...

ale: zavolat a říct "přemýšlím o sebevraždě" a nechat se třeba hospitalizovat, protože to není sranda... - i přesto, že bude muset být na neschopence...

Dle mého názoru.

Jo a 10 let na antidepresivech - to je snad dostatečně dlouhá doba, chodit k psychologovi/psychiatrovi/psychoterapeutovi/atd. a nenechat to dojít tak daleko, jak to došlo...

Napsala jsem ho hnusně, schválně, protože příjemné rady max nebere vážně (podle mě), tak ji chci nakopnout, aby si začla vážit svého zdraví před tím, "co řeknou lidi" atd.

Momentálně vidím 2 známé, které dopadly tak, jak může max dopadnout taky, jedna z přepracování půl roku na neschopence, únavový syndrom, vysoký tlak, špatnou umunitu atd. (má podanou žádost i ID) a druhá, se 4-letým synem (svobodná matka), která to měla "tak pořešený" až se z toho fyzicky zhroutila, 5 týdnů v nemocnici a celkem už několik měsíců na neschopence (a o dítě se starají její rodiče)... - jen varuji, kam to  může dojít a dochází. Myslím, že k takovému scénáři má max nakročeno, pokud dostatečně nezavolá o pomoc (aby to ti druzí slyšeli - tj. říct jak se SKUTEČNĚ CÍTÍ a taky, nechat si dostatečně pomoct - třeba se i nechat hospitalizovat, bude-li to třeba).

max72 napsal(a):

Mám dojem, že už jsem tu všem pro srandu, tak si poslužte.

Milá Maxi.........ty si děláš srandu z lidí tady ......ne oni  z tebe...........hřešíš na to, že holky netuší oč jde..........Seroquel je drsný antipsychotikum po kterým má většina lidí výrazný vedlejší účinky......dává se psychotikům a lidi  ty vedlejší učinky snášejí, protože je to lepší, než mít 24 hod denně hlasy halucinace nebo skákat z okna.........Tohle je otázka pro tvýho psychiatra, kterej ti ho píše, ne pro holky, který se v tom vůbec nevyznají .........to je stejný jako kdybych se nafetovala práškama na spaní a pak šla řešit na forum, že jsem ospalá.........já osobně jsem po Ser zcela zničená, utlumená a naprosto vyčerpaná, po jednom prášku -odbourávám ho tři dny.......bez něj mohu energii rozdávat......hihihi........prčáááá...... Ty  na něj reaguješ tak, že tě nabudí a nemůžeš spát . Jakmile jsi začala mít tyhle potíže, hned ti ho měl psychouš vyměnit .
Takže bud jsi psychopat, kterej se baví tím, že v lidech vzbuzuje soucit a řeže se, když tu dámy radí, abys šla s kámoškou na kafe a užívala života .......nebo jsi psychotik , kterej má vedlejší učinky po léku......
Další věc je ta, že řada lidí s antipsychotikama nemá vůbec zájem o sex, prostě jim to nic neříká a ty tu řešíš nedostatek sexu, no je to celý podivný ...
Každopádně tohle všechno musíš řešit s člověkem, kterej ti ten Seroq předepisuje........ne s laikama.

Rozmarila!!!!!!!!!!
Moderatori pomoc!

baba.jaga napsal(a):

Rozmarila!!!!!!!!!!
Moderatori pomoc!

NEBOJ SEM V KAVÁRNĚ.......A DU HNED DOM:D:D:D:D

baba.jaga napsal(a):

Rozmarila!!!!!!!!!!
Moderatori pomoc!

Klííííííd, už jsem je upozornila, tak je snad jen otázkou času, kdy ji bloknou a bude pokoj :jojo:

Blossom napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Rozmarila!!!!!!!!!!
Moderatori pomoc!

Klííííííd, už jsem je upozornila, tak je snad jen otázkou času, kdy ji bloknou a bude pokoj :jojo:

Vždyť nikomu nic neudělala, tak proč ten povyk :dumbom::dumbom::dumbom::dumbom: .

aprill napsal(a):

Blossom napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Rozmarila!!!!!!!!!!
Moderatori pomoc!

Klííííííd, už jsem je upozornila, tak je snad jen otázkou času, kdy ji bloknou a bude pokoj :jojo:

Vždyť nikomu nic neudělala, tak proč ten povyk :dumbom::dumbom::dumbom::dumbom: .

Já tomu taky vůbec nerozumím,ale jsem tu pár dní,takže na to mám asi nárok. Jinak musím říct,že se mi příspěvek Panimoudre v 15.45 libil. Myslím,že na tom něco je. O Seroquelu jsem četla,psala jsem Max co je to zač,že to vůbec není lék na spaní a ona nezareagovala. Na druhé straně nejsem psychiatr nemohu posoudit skutečný stav.Ale to by se mi nepovedlo ani jako lékaři- nejspíš- takhle po netu.

rejka napsal(a):

aprill napsal(a):

Blossom napsal(a):

Klííííííd, už jsem je upozornila, tak je snad jen otázkou času, kdy ji bloknou a bude pokoj :jojo:

Vždyť nikomu nic neudělala, tak proč ten povyk :dumbom::dumbom::dumbom::dumbom: .

Já tomu taky vůbec nerozumím,ale jsem tu pár dní,takže na to mám asi nárok. Jinak musím říct,že se mi příspěvek Panimoudre v 15.45 libil. Myslím,že na tom něco je. O Seroquelu jsem četla,psala jsem Max co je to zač,že to vůbec není lék na spaní a ona nezareagovala. Na druhé straně nejsem psychiatr nemohu posoudit skutečný stav.Ale to by se mi nepovedlo ani jako lékaři- nejspíš- takhle po netu.

panimoudra nastesti nedostala tu dostatecny prostor, aby se vyjadrila ve vsi sve "krase" ;-)

Pro lepší orientaci nově příchozích:
Panimoudra = Rozmarila, dříve Hamsun, Sankalpa a mnoho jiných, postupně zablokovávaných nicků. Podívejte se na starší vlákna asi tak před měsícem,než Rozmarilu  natrvalo blokli pro neustálé napadání ostatních účastníků diskuse.

Tato dáma už ani nepotřebuje k diskusi ostatní, jí stačí kopírovat jednotlivé příspěvky lidí které nemá ráda z jiných diskusí a pak na ně odpovídá pod různými nicky, viz třeba její diskuse na www.doktorka.cz. (tam vystupuje pod nicky Yosarin, Joska, atd.atd.)

Spolehlivým poznávacím znakem je tento styl projevu:
A ty ....., ty chudáku, nemáš doteď žádné děti, nezmohla ses na žádné, hnízdo je prázdné, tichý klín.... a utápíš se v depresích, a partnery jsi měla samé gamblery, a i tak ti všichni utekli, a deptá tě tvá samota, a já mám dvě krásné děti a vnouče, kam se na mě hrabeš ty nulo, a všichni mí partneři byli docenti, prčááááááá...

Tak to jen abyste věděli, která bije... :vissla: :)

Už nebudu reagovat, když si tady někdo myslí, že jsem psychopat. Nemám to za potřebí. Všem, co mě pochopili jak mi je děkuju.

Proč máš potřebu se urážet? Proč máš potřebu za sebou prásknout dveřmi? Proč se cítíš napadána? Zkus sama sobě odpovědět....  já bych řekla, že před vším stále jen utíkáš a ono tě to znovu a znovu dohání.... a chápu jak je to únavné...

max72 napsal(a):

Už nebudu reagovat, když si tady někdo myslí, že jsem psychopat. Nemám to za potřebí. Všem, co mě pochopili jak mi je děkuju.

Slovo psychopatie má několik významů:
v užším smyslu pouze antisociální (dissociální) porucha osobnosti nebo její těžší formy (psychopati Cleckleyova typu[1])
v širším smyslu porucha osobnosti obecně, což kromě antisociální poruchy může zahrnovat i například narcistickou, histriónskou, paranoidní, schizoidní, anankastickou, vyhýbavou, závislou nebo hraniční osobnost.
v nejširším smyslu jakákoliv duševní porucha nebo porucha chování (tento význam v současné době není obvyklý)

V prvních dvou významech je psychopatie hluboce zakořeněná a přetrvávající psychická vlastnost, stav nebo vzorce chování, které jsou vyjádřením charakteristického životního stylu jedince a jeho vztahu k sobě i druhým a které představují extrémní nebo významné odchylky (deviace) od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a utváří vztahy k druhým (resp. od toho, jaké vnímání a chování se od průměrného člověka obvykle očekává, t. j. od společenského konstruktu normální osobnosti).

- neboli, to není nadávka! Tak se neurážej.

PavlaH napsal(a):

Proč máš potřebu se urážet? Proč máš potřebu za sebou prásknout dveřmi? Proč se cítíš napadána? Zkus sama sobě odpovědět....  já bych řekla, že před vším stále jen utíkáš a ono tě to znovu a znovu dohání.... a chápu jak je to únavné...

Pavlo,možná je to u téhle diagnózy normální.Lidská psychika je děsně složitá a její poruchy ještě složitější a nevyzpytatelnější. Je těžké říct svůj názor a přitom neublížit.

max72 napsal(a):

Už nebudu reagovat, když si tady někdo myslí, že jsem psychopat. Nemám to za potřebí. Všem, co mě pochopili jak mi je děkuju.

MAX, troufám si říct,že doopravdy tě tu nepochopil nikdo,ale spousta lidí ( včetně mě ) se tě snažíme pochopit a hlavně ti poradit a pomoct. Každý máme právo na svůj názor ( stále se opakuji :dumbom: ) a to,že je jiný než ten tvůj nebo,že se ti jen nelíbí neznamená útok na tvou osobu. Schválně Max, volala jsi na nějakou tu linku? A copak ti poradili ? Když nejsi psychopat ( to označení není myšleno jako urážka ) to znamená,že rozeznáváš dobré i špatné a víš co je správné. Tak nechápu,že v Brně neseženeš kloudnou pomoc. Kdybys byla z Kotěhůlek na konci světa, neřeknu,ale BRNO??????

rejka napsal(a):

max72 napsal(a):

Už nebudu reagovat, když si tady někdo myslí, že jsem psychopat. Nemám to za potřebí. Všem, co mě pochopili jak mi je děkuju.

MAX, troufám si říct,že doopravdy tě tu nepochopil nikdo,ale spousta lidí ( včetně mě ) se tě snažíme pochopit a hlavně ti poradit a pomoct. Každý máme právo na svůj názor ( stále se opakuji :dumbom: ) a to,že je jiný než ten tvůj nebo,že se ti jen nelíbí neznamená útok na tvou osobu. Schválně Max, volala jsi na nějakou tu linku? A copak ti poradili ? Když nejsi psychopat ( to označení není myšleno jako urážka ) to znamená,že rozeznáváš dobré i špatné a víš co je správné. Tak nechápu,že v Brně neseženeš kloudnou pomoc. Kdybys byla z Kotěhůlek na konci světa, neřeknu,ale BRNO??????

Nejsem psychopat, pomoc jsem vyhledala. Jsem nadopovaná a je mi zase fyzicky zle, protože se tělo s tím nechce asi srovnat. Ale díky za rady.

Na druhej strane - robiť diagnózy "bez záruky" na diaľku na základe písmeniek je tiež sila - možno väčšia psychopatia ako to, čo predviedla Max.
Preto si stále myslím a opakujem: Choď za odborníkom, bez ohľadu na tunajšie diskusie... keď si človek nevie poradiť sám, mal by sa na niekoho obrátiť - buď na niekoho blízkeho, alebo - v prípade, že je odborná pomoc potrebná - na odborníka.
Mne sa pokzail AC adaptér k notebooku a síce si tu môžem zaskuhrať, ale situáciu mi to nevyrieši, takže som volala pánu odborníkovi a zajtra alebo kedy si pofičím po nový, bezchybný kus...
Ani so zapáleným slepákom nikomu nepomôže diskusia na Babi, ale lekár-diagnostik.  :/ A ty už, Maxi, odborníka fakt potrebuješ.

Tak, Ok, Max, teraz skús chvíľu vydržať - ono to nejaký čas trvá, kým začnú tieto lieky účinkovať.

max72 napsal(a):

rejka napsal(a):

max72 napsal(a):

Už nebudu reagovat, když si tady někdo myslí, že jsem psychopat. Nemám to za potřebí. Všem, co mě pochopili jak mi je děkuju.

MAX, troufám si říct,že doopravdy tě tu nepochopil nikdo,ale spousta lidí ( včetně mě ) se tě snažíme pochopit a hlavně ti poradit a pomoct. Každý máme právo na svůj názor ( stále se opakuji :dumbom: ) a to,že je jiný než ten tvůj nebo,že se ti jen nelíbí neznamená útok na tvou osobu. Schválně Max, volala jsi na nějakou tu linku? A copak ti poradili ? Když nejsi psychopat ( to označení není myšleno jako urážka ) to znamená,že rozeznáváš dobré i špatné a víš co je správné. Tak nechápu,že v Brně neseženeš kloudnou pomoc. Kdybys byla z Kotěhůlek na konci světa, neřeknu,ale BRNO??????

Nejsem psychopat, pomoc jsem vyhledala. Jsem nadopovaná a je mi zase fyzicky zle, protože se tělo s tím nechce asi srovnat. Ale díky za rady.

Neberu označení psychopat za urážku ( myslím teď a tady konkrétně ). I když u většiny populace to znamená šílenec,úchyl apod. Když o sobě řeknu( nebo to může říct i druhý ),že jsem blázen,když se tím či oním trápím,také to pro mě nepředstavuje nějakou urážku. Všichni jsme více či méně nějak psychicky postižení :dumbom: . Víš, já mám někdy z tebe dojem,že se ptáš na pomoc,ale zároveň odmítáš připustit,že jsi psychicky nemocná. Je to jen můj názor,nějak tě tím nenapadám,mám jen třeba jiný způsob vyjádření než by sis přála číst. To nadopování je na radu lékaře,nebo svévolné? Většinou bývá fyzicky zle na začátku léčby. Hlavně aby se ti aspoň trochu ulevilo po té psychické.......v každé případě, ať už to na tebe zapůsobilo ode mne jakkoliv, upřímně ti přeji jen to nejlepší,aby se všechno začalo k dobrému obracet a ty jsi našla své osobní štěstí :jojo: :jojo: :jojo: :jojo: :jojo: ................

max72 napsal(a):

rejka napsal(a):

max72 napsal(a):

Už nebudu reagovat, když si tady někdo myslí, že jsem psychopat. Nemám to za potřebí. Všem, co mě pochopili jak mi je děkuju.

neřeknu,ale BRNO??????

Nejsem psychopat, pomoc jsem vyhledala. Jsem nadopovaná a je mi zase fyzicky zle, protože se tělo s tím nechce asi srovnat. Ale díky za rady.

Děláš si legraci ??Nadopovaná jsi celou dobu Seroquelem , to je silný lék na psychozu, kterej ti žádnej doktor jen tak z prči nenapíše . Proto jsi unavená a vyčerpaná , já ho brala dva dny a léčila se z toho týden .Pomoc máš taky celou dobu , kdo by ti asi ten Seroquel napsal ?? ......Já nepíšu že jsi psychopat, píšu že si možná z nás děláš psychopaticky srandu a vymýšlíš si .......a nebo jsi psychotik, kterýmu psychiatr napsal Seroq, každopádně jsi psychiatrický pacirent už dávno, Seroquel ti obvoďák nenapíše!!........Nechápu proč tady necháš holky spřádat plány na psychologa, když psycholog není schopen léčit vedlejší učinky léků.........hihi....

Kdyby ti opravdu záleželo na tvým zdravotním stavu, rychle bys poprosila doktorku o jiný lék.......já jsem jich například vystřídala asi 20 než jsem našla lék který mi sednul........ Žádný diagnozy nestanovuju, jen píšu že Seroquel je lék na psychozu a je to sajrajt ..........na všech diskuzích na něj lidi nadávají .......až na pár výjimek.

Selkapelka napsal(a):

max72 napsal(a):

rejka napsal(a):

neřeknu,ale BRNO??????

Nejsem psychopat, pomoc jsem vyhledala. Jsem nadopovaná a je mi zase fyzicky zle, protože se tělo s tím nechce asi srovnat. Ale díky za rady.

Děláš si legraci ??Nadopovaná jsi celou dobu Seroquelem , to je silný lék na psychozu, kterej ti žádnej doktor jen tak z prči nenapíše . Proto jsi unavená a vyčerpaná , já ho brala dva dny a léčila se z toho týden .Pomoc máš taky celou dobu , kdo by ti asi ten Seroquel napsal ?? ......Já nepíšu že jsi psychopat, píšu že si možná z nás děláš psychopaticky srandu a vymýšlíš si .......a nebo jsi psychotik, kterýmu psychiatr napsal Seroq, každopádně jsi psychiatrický pacirent už dávno, Seroquel ti obvoďák nenapíše!!........Nechápu proč tady necháš holky spřádat plány na psychologa, když psycholog není schopen léčit vedlejší učinky léků.........hihi....

Kdyby ti opravdu záleželo na tvým zdravotním stavu, rychle bys poprosila doktorku o jiný lék.......já jsem jich například vystřídala asi 20 než jsem našla lék který mi sednul........ Žádný diagnozy nestanovuju, jen píšu že Seroquel je lék na psychozu a je to sajrajt ..........na všech diskuzích na něj lidi nadávají .......až na pár výjimek.

Já bych se nad tím, co píše ta zablokovaná, zamyslela, jestli nemá kus pravdy. Myslím, že v této oblasti má zkušenosti. A navíc pamatuji si, jak psala Klubko o sexu v depresi, že vůbec neměla chuť a když jej pak realizovala, bylo jí ještě mnohem hůř. Myslím, že na toto téma tu byla nějaká diskuse.
Ta zablokovaná to tu zaplevelovala, ale tak desetina příspěvků byla o něčem, měla co říct a měla i pravdu - a její příspěvky v této diskusi taky nejsou od věci.
Maxi, nemyslím, že lžeš, ale možná Ti ty léky fakt ubližují.  A myslím, že je pravda, že psycholog nebude schopen léčit vedlejší účinky léků.

Byla jsem za doktorkou, napsala mi AD, sedativa a nechala Seroquel. Mám prý vydržet týden, že si to sedne. Tak jí budu věřit. Dnes jsem si ten Seroquel večer nevzala a nespala jsem ani ty dvě hodiny, tak nevím. Psychologa mám domluveného na příští týden - hodina sezení 700,--. Řeším to, protože je mi opravdu zle. Teď se mi momentálně točí hlava, chce se mi zvracet, v noci jsem měla zimnici. Ale to je fuk, zkusím vydržet.

Maxi, ak nebudeš brať lieky, čo ti predpíšu, tak neviem, načo vôbec k lekárom chodíš... Skús fakt dodržať, čo ti prikážu, a keby ti to nesedelo, tak o týždeň popros o iný liek... ale BER HO! Na nosenie v kabelke je ho škoda.

jsem si ten Seroquel večer nevzala a nespala jsem
Max a proč nebereš to co ti doktorka nechá????.pokud ty sis sama bereš léky jak chceš ,Tak jak ti mouhou pak pomoci!!To není dobré ..i sama  doktorka ti říká vydržet.tak to zkus a uvidíš.
a jak píše sel.pokud ti nebudou dělat doře,řekla bych si  klidně o jiný lék.

max72 napsal(a):

Byla jsem za doktorkou, napsala mi AD, sedativa a nechala Seroquel. Mám prý vydržet týden, že si to sedne. Tak jí budu věřit. Dnes jsem si ten Seroquel večer nevzala a nespala jsem ani ty dvě hodiny, tak nevím. Psychologa mám domluveného na příští týden - hodina sezení 700,--. Řeším to, protože je mi opravdu zle. Teď se mi momentálně točí hlava, chce se mi zvracet, v noci jsem měla zimnici. Ale to je fuk, zkusím vydržet.

Max- tak přesto,že jsi o svém stavu nemohla napsat nic pozitivního tak tě moc chválím. Je super,že opravdu něco děláš a řešíš to.První týdny po nasazení nových léků se můžeš cítít dost blbě. Mě to tenkrát trvalo 6 týdnů než nastoupil účiněk AD a jejich hladina se ustálila. Celkem 3 měsíce jsem měla výkyvy. I psychické-chvíli mi bylo dobře,najednou zase úzkost a tak střídavě. Točení hlavy,neostré vidění,noční pocení,pálení těla,žaludeční obtíže. Takže budeš muset věřit doktorce a vydržet. Moc ti držím palce a jsem ráda i za to,že máš toho psychologa.O víkendu spi,když budeš chtít. Klidně i přes den.

Jo a léky opravdu ber pravidelně a přesně podle předpisu. Jinak ti nepomohou. To je základ.....

max72 napsal(a):

Byla jsem za doktorkou, napsala mi AD, sedativa a nechala Seroquel. Mám prý vydržet týden, že si to sedne. Tak jí budu věřit. Dnes jsem si ten Seroquel večer nevzala a nespala jsem ani ty dvě hodiny, tak nevím. Psychologa mám domluveného na příští týden - hodina sezení 700,--. Řeším to, protože je mi opravdu zle. Teď se mi momentálně točí hlava, chce se mi zvracet, v noci jsem měla zimnici. Ale to je fuk, zkusím vydržet.

:supr: Chválím, že jsi byla za doktorkou a objednala se k psychologovi :supr:

Martinka1 napsal(a):

:supr: Chválím, že jsi byla za doktorkou a objednala se k psychologovi :supr:

Zcela bez diskuse nejlepší řešení. :)

No byla jsem, to jo, ale je mi pořád blbě. Možná jsem měla ještě na začátku říct, že k těm všem svým problémům jsem zažila šok - trauma - viděla jsem a slyšela jsem něco, co jsem neměla. Na to mi asi žádné AD nepomůžou, to chce asi hodně času, možná i ten psycholog to se mnou rozebere. Jenže potíž je v tom, že každou minutku, co nemám zaměstnanou hlavu na to myslím, v noci když se probudím, ráno hned atd. Nikdy jsem si nemyslela, že se mnou může něco takhle zacvičit, ale bohužel. Takže mě asi čeká spoustu týdnů ve stavu motání se, křečí v břiše,  závratí, tlaku na hrudi a nevím, čeho všeho. Ale budu se snažit se z toho vylízat.

maxi, proto jsem se ptala, před čím to vlastně utíkáš? Stačí, když zkusíš odpovědět sama sobě. Budete moci s psychologem začít na určitém místě.

max72 napsal(a):

No byla jsem, to jo, ale je mi pořád blbě. Možná jsem měla ještě na začátku říct, že k těm všem svým problémům jsem zažila šok - trauma - viděla jsem a slyšela jsem něco, co jsem neměla. Na to mi asi žádné AD nepomůžou, to chce asi hodně času, možná i ten psycholog to se mnou rozebere. Jenže potíž je v tom, že každou minutku, co nemám zaměstnanou hlavu na to myslím, v noci když se probudím, ráno hned atd. Nikdy jsem si nemyslela, že se mnou může něco takhle zacvičit, ale bohužel. Takže mě asi čeká spoustu týdnů ve stavu motání se, křečí v břiše,  závratí, tlaku na hrudi a nevím, čeho všeho. Ale budu se snažit se z toho vylízat.

Max, aby ses vylečila musí se odstranit příčiny tvých potíží. Nemusí to být jen jedna a dokonce ani ty sama nemusíš vědět jaké to jsou. Jistě tušíš,jsi přesvědčena, že je znáš,ale mohou být podřadné. Ta hlavní může být zakořeněna hluboko ve tvé duši a to by měl psycholog odhalit.

PavlaH napsal(a):

maxi, proto jsem se ptala, před čím to vlastně utíkáš? Stačí, když zkusíš odpovědět sama sobě. Budete moci s psychologem začít na určitém místě.

Pavlo, tobě tohle fakt nic nepřipomíná?

max72 napsal(a):

No byla jsem, to jo, ale je mi pořád blbě. Možná jsem měla ještě na začátku říct, že k těm všem svým problémům jsem zažila šok - trauma - viděla jsem a slyšela jsem něco, co jsem neměla.

To je důležitý. Tímhle u psychologa začni, vypovídat se a probrat to s ním, Ti může pomoct.

Pořád je mi blbě, snad už si ty léky sednou. Navíc, když se potřebuji uklidnit, přišla faktura ze elekřinu - nedoplatek 5 tisíc. Platím celý inkaso - v domě se 2 byty a matka zase vyskakuje jak šílená. Chce to po mně celý a ještě zvýšit, to co platím měsíčně. Řekla jsem jí, že jí to dám na třikrát, že nemám, tak ostuda jak blázen. Taky jsem ji upozornila, že kdybych byla dlouhodobě na neschopence, tak jí prostě ty prachy celý nedám, tak mi řekla, že budu mít věci na ulici a bude ten byt pronajímat. Nevím, nikdy jsem nikomu neublížila a pořád to schytávám. No asi klid mít nebudu.

Pandoro připomíná, právě proto kladu všechny ty otázky.

max, nic si z ní nedělej, mimochodem už je nahlášená...

Milá Max, kdybych byla na tvém místě, tak bych asi veškerou sentimentalitu hodila stranou, nečekala bych, až to matce dojde, a obstarala bych si nájem bytu jinde. Na první kliknutí jsem našla v Brně (Slavíkova nebo Slavíčkova ul.) byt 1+1, 36m2, dva samostatné pokoje, za 7000 Kč vč. inkasa. Je to v Brně, není to 40km od Brna, jak jsi původně bydlela.

Co se týče peněz, které jsi vložila do bytu, tak bych je na matce nechtěla, protože by mi je stejně nedala a já bych zbytečně ztratila energii. Odmontovala bych vše, co jde odmontovat a převezla bych to do nového bydliště. Myslím, že by to oddělení prospělo tobě i matce.

Tak je pro představu, jak jednoduché je sehnat odborníka, který vám pomůže a nezruinuje vás. Včera jsem byla na prvním a posledním sezení s psycholožkou. Jednak mi řekla, že si moc nedokáže představit pracovat s člověkem, který byl roky na medikaci AD, ale budiž. Její způsob terapie je každý týden sezení - v brzkých odpoledních hodinách a jedno sezení 700,--. Takže měsíčně 2.800,-- a  stejně se nemůžu uvolňovat z práce v tuhle hodinu. No, budu shánět dál.

Fakt to nejde nájsť si psychológa cez nejaké krízové centrum(ked už nechceš cez obvoďáčku...)?

Mně připadá, že mnoho věcí jde vyřešit pomocí zdravého selského rozumu a nelhaním sama sobě. Co zázračného očekáváte od psycholožky, tomu fakt nerozumím.
Je nutné přijmout konečně svou funkci dospělého a stát na svých vlastních nohách. Pokud se na někoho, kdo může být slabší než já, stále lepím, tak se nakonec potopíme oba.

Vějířovko, jenženěkdo tu funkci dospělého přijmout neumí, a třebas i chce. Jen všechny podmínky kolem něj muto  neumožňují. Proto třeba svoje možnosti nevidí. Tam může pomoci psycholog. Pomoci ohlídnout se zpět, vše zhodnotit a připravit na rozhodnutí, pomůže uvidět to, co okolí je dávno jasné jen duši a vnitřnímu zraku člověka v problémech je to neviditelné.

Vím, že máš pravdu, PavloH, ale protože jsem sama z jiného těsta, tak to prostě nemám chuť přijmout - je to blbost, já vím.

Jak je vidět jsem max72 nekřivdila. Je slaboch, neboť ona své problémy řešit nechce. Chce jediné, aby ji všichni litovali! Má dobře placenou práci, mohly by si dovolit jiné bydlení, než u své matky. Ale sebemrskačsky žije u ní v domě. Syn se učí špatně a že by sis ním sedla a pomohla mu s učením, to ji nenapadne. Ale tady psát blbosti na to čas a sílu má? A že ji nechce žádný chlap? To je pochopitelné, musel by jen poslouchat její nářky. Prostě potřebuje jen litování, jaká je chudera. Myslíte, že je taková chudera? Chudáci vypadají jinak (nemají na bydlení, nevlastní auta a dokonce ani dobře placenou práci).
Jaké z toho plyne ponaučení : tato žena ze sebe dělá většího chudáka, než je!

Ještě něco, jestli někdo zaslouží lítost, tak její syn, že musí žít vedle takové matky.

Taraa, ty vieš toho nejako priveľa, nezdá sa ti? A nechceš už namiesto Maxinho riešiť vlastný život, mimochodom? Asi už nemá chuť počúvať tvoje rady, keď zatvorila vlákno, tak si tu už nemusíš natriasať pierka,  a môžeš si dať pohov. ;)

Taraa napsal(a):

Jak je vidět jsem max72 nekřivdila. Je slaboch, neboť ona své problémy řešit nechce. Chce jediné, aby ji všichni litovali! Má dobře placenou práci, mohly by si dovolit jiné bydlení, než u své matky. Ale sebemrskačsky žije u ní v domě. Syn se učí špatně a že by sis ním sedla a pomohla mu s učením, to ji nenapadne. Ale tady psát blbosti na to čas a sílu má? A že ji nechce žádný chlap? To je pochopitelné, musel by jen poslouchat její nářky. Prostě potřebuje jen litování, jaká je chudera. Myslíte, že je taková chudera? Chudáci vypadají jinak (nemají na bydlení, nevlastní auta a dokonce ani dobře placenou práci).
Jaké z toho plyne ponaučení : tato žena ze sebe dělá většího chudáka, než je!

No tak např.já mám kde bydlet, mám auto, mám práci, prý jsem normální až to hezké není, ale stejně sem píšu i přes to, že mi děti propadají z matiky a pořád hrají na compu hry místo učení a já si připadám jako chudák, často nevím kudykam a plácám se v bludném kruhu a lidi jako Pan a Kiara se mně pořád snaží nakopnout, ale k ničemu to kopání nevede, nepomáhá mi. Víc mi pomáhá to, že tady ty své starosti a problémy mám s kým sdílet, ale to je asi podle tebe jen slabošství, že.

Rosamundo, nerozumím, co znamená, že jsi normální, až to není hezké.
Já bych se "nechlubila",co vše mi nefunguje a raději konečně mákla.

To je zvláštní "Taaro", že ti stálo za to založit si nick jen na to, abys tady Max vysvětlila, jak je nemožná. Že by nějaká skrytá agenda?

Ronja napsal(a):

To je zvláštní "Taaro", že ti stálo za to založit si nick jen na to, abys tady Max vysvětlila, jak je nemožná. Že by nějaká skrytá agenda?

Taky jsem se nad tím pozastavila. :D

Nejsem žádný agent a ani o tom neuvažuji. Jen se to nedalo přehlédnout. Jezdí autem s takovými psychyckými stavy?
Kdyby ji bylo až tak zle. Bude to vypadat jinak. No jo, ale ji baví skuhrat. Litovat ji nepomůže, potřebuje nakopknout!

Taraa napsal(a):

Nejsem žádný agent a ani o tom neuvažuji. Jen se to nedalo přehlédnout. Jezdí autem s takovými psychyckými stavy?
Kdyby ji bylo až tak zle. Bude to vypadat jinak. No jo, ale ji baví skuhrat. Litovat ji nepomůže, potřebuje nakopknout!

TO TY BYS POTREBOVALA OBCAS TAKY. :fuck:

Taraa napsal(a):

Nejsem žádný agent a ani o tom neuvažuji. Jen se to nedalo přehlédnout. Jezdí autem s takovými psychyckými stavy?
Kdyby ji bylo až tak zle. Bude to vypadat jinak. No jo, ale ji baví skuhrat. Litovat ji nepomůže, potřebuje nakopknout!

NAKOPNOUT!

eremuruss napsal(a):

Taraa napsal(a):

Nejsem žádný agent a ani o tom neuvažuji. Jen se to nedalo přehlédnout. Jezdí autem s takovými psychyckými stavy?
Kdyby ji bylo až tak zle. Bude to vypadat jinak. No jo, ale ji baví skuhrat. Litovat ji nepomůže, potřebuje nakopknout!

TO TY BYS POTREBOVALA OBCAS TAKY. :fuck:

NO TŘEBA JO, ALE ROZHODNĚ TAK NESKUHRÁM JAK DOTYČNÁ OSOBA! :D

Taraa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Taraa napsal(a):

Nejsem žádný agent a ani o tom neuvažuji. Jen se to nedalo přehlédnout. Jezdí autem s takovými psychyckými stavy?
Kdyby ji bylo až tak zle. Bude to vypadat jinak. No jo, ale ji baví skuhrat. Litovat ji nepomůže, potřebuje nakopknout!

TO TY BYS POTREBOVALA OBCAS TAKY. :fuck:

NO TŘEBA JO, ALE ROZHODNĚ TAK NESKUHRÁM JAK DOTYČNÁ OSOBA! :D

Ale Babinet je od toho,aby si tu kazdy zaskuhral.Tady obcas clovek napise i to co by nikdy svemu nejblizsimu nerekl.

Příjemně se mi psalo takže zas příště

Taraa napsal(a):

Příjemně se mi psalo takže zas příště

:dumbom::dumbom::dumbom::dumbom::dumbom::D

:rock:

To co tu Taraa psala, se jí psalo příjemně? Nevypovídá to náhodou něco :sjuk: nebo se mi to zdá?

Rosamunda napsal(a):

To co tu Taraa psala, se jí psalo příjemně? Nevypovídá to náhodou něco :sjuk: nebo se mi to zdá?

Proboha, co s tím  budete dělat :co:? To se musí nahlásit, šup šup :dumbom::dumbom::dumbom: .

aprill napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

To co tu Taraa psala, se jí psalo příjemně? Nevypovídá to náhodou něco :sjuk: nebo se mi to zdá?

Proboha, co s tím  budete dělat :co:? To se musí nahlásit, šup šup :dumbom::dumbom::dumbom: .

Copak bojím bojím?
Jste malé děti, že nesnesete pravdu?Copak sem se chodí jen někomu přizvukovat jaký je strašný chudák, že většího není?! Se vzpamatuj. Taky Tě asi jen litují a hladí virtuálně tvé bebí. Bože kam ten svět spěje, dospělé ženské a kňourají jak malé! FAKT SMĚŠNÉ :lol:
Honem schovej se mamince pod sukni, aby na tebe škaredě nekoukala. A náhodou neuhranula :D

Taraa napsal(a):

aprill napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

To co tu Taraa psala, se jí psalo příjemně? Nevypovídá to náhodou něco :sjuk: nebo se mi to zdá?

Proboha, co s tím  budete dělat :co:? To se musí nahlásit, šup šup :dumbom::dumbom::dumbom: .

Copak bojím bojím?
Jste malé děti, že nesnesete pravdu?Copak sem se chodí jen někomu přizvukovat jaký je strašný chudák, že většího není?! Se vzpamatuj. Taky Tě asi jen litují a hladí virtuálně tvé bebí. Bože kam ten svět spěje, dospělé ženské a kňourají jak malé! FAKT SMĚŠNÉ :lol:
Honem schovej se mamince pod sukni, aby na tebe škaredě nekoukala. A náhodou neuhranula :D

Aby nedošlo k omylu já se nebojím :lol:  , já jsem holka statečná :supr:.

aprill napsal(a):

Taraa napsal(a):

aprill napsal(a):

Proboha, co s tím  budete dělat :co:? To se musí nahlásit, šup šup :dumbom::dumbom::dumbom: .

Copak bojím bojím?
Jste malé děti, že nesnesete pravdu?Copak sem se chodí jen někomu přizvukovat jaký je strašný chudák, že většího není?! Se vzpamatuj. Taky Tě asi jen litují a hladí virtuálně tvé bebí. Bože kam ten svět spěje, dospělé ženské a kňourají jak malé! FAKT SMĚŠNÉ :lol:
Honem schovej se mamince pod sukni, aby na tebe škaredě nekoukala. A náhodou neuhranula :D

Aby nedošlo k omylu já se nebojím :lol:  , já jsem holka statečná :supr:.

Jasně :lol: statečná, jen nesnášíš pravdu. Fakt jsi hodně statečná, tak si kup za odměnu bonbónky, holčičko statečná.
:reta:

Protože zakladatelka jasně vyjádřila své přání nepokračovat v diskusi, rovněž toto vlákno uzavírám.
Zároveň prosím všechny diskutující, aby se v osuladu s pravidly vyjadřovali pokud možno k tématům a zdržovali se osobních výpadů a urážek.

Děkuji.