Budu ráda za jakýkoliv názor na můj problém, který mě hodně trápí. Byla jsem poměrně dlouho sama bez partnera. Před půl rokem jsem se seznámila přes internet s jedním klukem a už na první schůzce mi byl hodně sympatický(je mu 30 let a mě 26let) . Já jemu taky tak zamnou jezdil a podnikali jsme různé výlety. Asi na čtvrté schůzce mi řekl že se chce ještě sejít i s jinými slečnami se kterými si píše (asi aby zjistil jaké jsou ony). Já jsem mu řekla že se mi to nelíbí a že tedy se nebudeme scházet spolu. Dlouho jsme o tom debatovali a on pak řekl že se s nimi nesetká a že chce být semnou. Tak začalo naše chození. Už během vztahu (jsme spolu přes půl roku)  byl dost vztahovačný a kdykoliv jsem s ním nesouhlasila, vyvolal konflikt ale o mě říkal že konflikní jsem já. Někdy by mě láskou snědl a někdy byl docela chladný a já se vedle něj cítila docela osamělá a smutná. Jenže já do něj byla hodně zamilovaná a stála o něj i přesto všechno. Řekl mi že měl osm let vztah a že se z rozchodu sesypal. Bývalá slečna ho prý ke konci vztahu podváděla, tahala z něho peníze a byla na něj hnusná. My dva se spolu seznámili rok od jejich rozchodu. Jelikož jsem cítila že něco není v pořádku, zeptala jsem se ho zda se něco děje a on mi řekl že přestože jsem mu hodně sympatická a má mě rád, něco mu v našem vztahu chybí a nemůže se do mě zamilovat i kdyby chtěl. Byl to docela šok. Rozejít se semnou nechce, chce bojovat, protože mě má rád(nevím ale kvůli čemu chce bojovat). Já mu řekla že chci nějaký čas přestávku abych mohla o všem popřemýšlet. Je to pár dní co se tenhle rozhovor uskutečnil a já se dost trápím, hodně mě to bolí. Vím že tento vztah nemá budoucnost ale přesto se sama sebe ptám zda je ještě šance že mu budu třeba chybět a vztah se změní k lepšímu. Může dobře fungovat vztah bez prvotního zamilování? Asi utopie že??

Křepelko,
myslím, že se tvůj přítel ještě úplně nedostal z minulého rozchodu. Bojí se navázat další vztah, že se to třeba bude opakovat. Asi se bojí někomu znovu důvěřovat.
K tomu ho nemůžeš nijak přimět, to záleží hlavně na něm. Asi to bude delší dobu trvat, než se to vyřeší a třeba se mu podaří se do tebe zamilovat. Teď mu v tom pochybnosti a strach brání...

Taky si myslím, že se spíš bojí vztahu. Nechce nic uspěchat, tak vydrž, užívej si to, co je a netlač na pilu. Ono se to vykrystalizuje. Pokud na každým vašem setkání bude řešit, jestli už se do tebe jako zamiloval, nebude se s tebou chtít vídat, ale když tomu necháš volnější průběh, může jednoho krásnýho dne zjistit, že tě miluje a ani nebude vědět, jak se to stalo... ;)

děkuju za vaše odpovědi. Já bych to nijak nehrotila, ale je pravda že když jsem s ním tak prostě cítím jak si není mnou a našim vztahem jistý. Někdy se mi i vyhýbá (nebo mi to tak aspoň přijde) a to mě dost bolí. Když  pracovně odjel na 1O dní tak mi třeba napsal jednu sms za den a ani jednou nezavolal. Když jsem mu řekla že by mě potěšilo kdyby mi zavolal, odpověděl že neměl potřebu mi volat a že mu mám zavolat já. Nevím někdy je docela ostrý a nejsem si jista zda bych to v budoucnu ustála. Ale na druhou stranu bez něj jsem taky nešťastná a trápím se. Ach jo:-((

křepelka napsal(a):

děkuju za vaše odpovědi. Já bych to nijak nehrotila, ale je pravda že když jsem s ním tak prostě cítím jak si není mnou a našim vztahem jistý. Někdy se mi i vyhýbá (nebo mi to tak aspoň přijde) a to mě dost bolí. Když  pracovně odjel na 1O dní tak mi třeba napsal jednu sms za den a ani jednou nezavolal. Když jsem mu řekla že by mě potěšilo kdyby mi zavolal, odpověděl že neměl potřebu mi volat a že mu mám zavolat já. Nevím někdy je docela ostrý a nejsem si jista zda bych to v budoucnu ustála. Ale na druhou stranu bez něj jsem taky nešťastná a trápím se. Ach jo:-((

Na tvem miste bych se na nej nejak extremne nevazala. Doporucuju se nezavirat ani pred moznosti seznameni se s nekym jinym. Podle me je si tebou naopak hodne jisty, ma te tzv. na haku, kdyz si muze dovolit rict, ze ani nemel potrebu ti volat.
Zkus byt mene pristupnejsi a o to vice odtazena. Je to tezky, ale mela bys mu dat najevo, ze on neni pupek tveho sveta.

Křepelko, já nechci být hnusná :P, ale jedna SMS za den, to je ještě dobrý. :) Napsal ti, myslel na tebe, to je přece super. Dřív nebyly mobily a lidi taky žili... :D
Ono to lachání přes telefon nedělá vztah. Horší je, když ti píše, jak mu chybíš a maluje vzdušný zámky a člověk je pak nabuzenej, jak je všechno super a pak se sejdou a zámky nikde... :/ -Já znám dost lidí, co to tak mají a říkám tomu "telefonní styk".  Po telefonu super, ale pak si nemají co říct, nemají společné zájmy a dohadují se o blbinách - tys psal bla, bla to a ono a teď tu baštíš sekanou a nic...
Důležitý je, jak to vnímáš, když jste spolu. Jestli to má vydržet tu jeho fázi strachu ze závazku, tak to přežije, a jestli ne, tak to ber jako zkušenost do dalších vztahů. Nic se nedá lámat přes koleno a když budeš cítit, že i když jste spolu, tak ti to nic nedává - ale opravdu nic - běž od toho. ;) To pak není k ničemu.

Myslím, že přítel je k tobě celkem upřímný a dává ti jasná znamení, v jakém stavu se nachází a co chce a nechce. Jedná s tebou fér. Jde jen o to, jak se k tomu postavíš ty. Buď to přijmeš a nebo prostě budeš muset hledat dál. Pokud ti mohu něco doporučit, tak užívej toho, co ti dává a neskuhrej, že ti nedává víc. Čas ukáže, jak to s tebou myslí a možná tě i mile překvapí, když uvidí, že si naprosto pohodová a usměvavá holka :)

Křepelko,
moc to "hrneš" a "tlačíš".
A začala jsi už ve chvíli, kdy jsi mu řekla, že "se ti nelíbí", aby poznal ještě jiné dívky z  netu.
Proč?
Bojíš se "konkurence"?
Ztráty?

Čeho se nejvíc bojíme, to obvykle příjde a my si to musíme prožít.
"Nedrž" se tolik toho vztahu. Uvolni se. Pokud zůstaneš sama sebou, láska určitě příjde, pokud budeš neustále v "křeči", hrát nějakou tu roli, abys byla taková, jakou si MYSLÍŠ, že on tě chce mít, láska se spíš lekne toho "divadýlka", které hraješ a nejspíš nepříjde.... A to platí pochopitelně i o něm. Vrať mu volnost rozhodování a jeho rozhodnutí prostě příjmi, ať je jaké je. Bude JEHO a bude OPRAVDOVÉ.
Možná ztratíš partnera, ale můžeš získat přítele a to není málo.
Nu a pokud to tak opravdu má být a ty to zvládneš velmi dobře, získáš oboje - partnera a přítele pro život.
To za tu trochu "trápení" stojí, co říkáš?

Myslím Křepelko, že on s tebou jedná fér, řekl ti o svých pocitech na rovinu.
Ale přiznávám, mě by tohle bolelo a vadilo, nechtěla bych být v neopětovaném vztahu. Asi bych se pokusila na tom vztahu nestavět, moc se na něj nevázat (tak, jak píše baba.jaga) a nějaký čas tomu ještě nechat volný průběh, bez jakéhokoli plánování budoucnosti a tak.

Pokud se i po čase nic nezmění, on i dál bude s tebou rád, ale bez větších citů, na tvém místě bych pak začala k sobě hledat někoho jiného.
Protože k citům nikoho nepřinutíš a žít s někým bez lásky by aspoň mě tedy netěšilo.

křepelka napsal(a):

Rozejít se semnou nechce, chce bojovat, protože mě má rád(nevím ale kvůli čemu chce bojovat).

Já zase nechápu, s čím nebo s kým chce bojovat? :co: Sám se sebou, aby se do Tebe zamiloval? :co:

Možno s démonmi minulosti... ;) Ale s tým TY nič nemôžeš urobiť, Křepelka, len mu (vám) držať palce. Ja by som asi pribrzdila city, prejavy náklonnosti a nejaký čas vyčkala, ako sa bude situácia vyvíjať. Vzťah sa vždy vyvíja, ak sa nevyvíja, odumiera... No a podľa toho sa potom rozhodla. Neviem, či na ňom neľpieš príliš aj preto, že si predtým "bola dlho sama" - :/ ale to podľa mňa nie je dobrý dôvod pre vzťah.

křepelka napsal(a):

Budu ráda za jakýkoliv názor na můj problém, který mě hodně trápí. Byla jsem poměrně dlouho sama bez partnera. Před půl rokem jsem se seznámila přes internet s jedním klukem a už na první schůzce mi byl hodně sympatický(je mu 30 let a mě 26let) . Já jemu taky tak zamnou jezdil a podnikali jsme různé výlety. Asi na čtvrté schůzce mi řekl že se chce ještě sejít i s jinými slečnami se kterými si píše (asi aby zjistil jaké jsou ony). Já jsem mu řekla že se mi to nelíbí a že tedy se nebudeme scházet spolu. Dlouho jsme o tom debatovali a on pak řekl že se s nimi nesetká a že chce být semnou. Tak začalo naše chození. Už během vztahu (jsme spolu přes půl roku)  byl dost vztahovačný a kdykoliv jsem s ním nesouhlasila, vyvolal konflikt ale o mě říkal že konflikní jsem já. Někdy by mě láskou snědl a někdy byl docela chladný a já se vedle něj cítila docela osamělá a smutná. Jenže já do něj byla hodně zamilovaná a stála o něj i přesto všechno. Řekl mi že měl osm let vztah a že se z rozchodu sesypal. Bývalá slečna ho prý ke konci vztahu podváděla, tahala z něho peníze a byla na něj hnusná. My dva se spolu seznámili rok od jejich rozchodu. Jelikož jsem cítila že něco není v pořádku, zeptala jsem se ho zda se něco děje a on mi řekl že přestože jsem mu hodně sympatická a má mě rád, něco mu v našem vztahu chybí a nemůže se do mě zamilovat i kdyby chtěl. Byl to docela šok. Rozejít se semnou nechce, chce bojovat, protože mě má rád(nevím ale kvůli čemu chce bojovat). Já mu řekla že chci nějaký čas přestávku abych mohla o všem popřemýšlet. Je to pár dní co se tenhle rozhovor uskutečnil a já se dost trápím, hodně mě to bolí. Vím že tento vztah nemá budoucnost ale přesto se sama sebe ptám zda je ještě šance že mu budu třeba chybět a vztah se změní k lepšímu. Může dobře fungovat vztah bez prvotního zamilování? Asi utopie že??

- asi by moc chcel byť ženou véééeľmi očarený a véééľmi milovaný (akási forma - "nadvlády a podvlády :D " nad a pod ním a zároveň oceňovania  :P  ), - vtedy sa zamiluje, jemu to chýba ...
- a na druhej strane, chce mať všetko pod kontrolou

skús sa ho jemne opýtať, prečo ho bývala podvádzala, na toto by som bola zvedavá, byť tebou,  ako bude reagovať, je pravdepodobné, že to ešte nespracoval, ale aj to o niečom vypovedá..., možné je, že je ešte citovo viazaný v bývalom vzťahu

Mně praštila do očí věta o tom, že "a někdy byl docela chladný a já se vedle něj cítila docela osamělá a smutná"...po půl roce vztahu?

Asi na čtvrté schůzce mi řekl že se chce ještě sejít i s jinými slečnami se kterými si píše (asi aby zjistil jaké jsou ony). Já jsem mu řekla že se mi to nelíbí a že tedy se nebudeme scházet spolu. Dlouho jsme o tom debatovali a on pak řekl že se s nimi nesetká a že chce být semnou.
Aneb za dobrotu na žebrotu . Kdyby držel zobák a se slečnami se sešel, možná by se necítil někam tlačen "vyhrožováním", že se nebudete scházet. Takhle může mít pocit, že o něco přišel tím, že nepoznal i ty další slečny . Dost by mě zajímalo, jaký byl průběh té debaty a jaké argumenty ho "přesvědčily"...
něco mu v našem vztahu chybí a nemůže se do mě zamilovat i kdyby chtěl.
On se možná ještě pořád vyrovnává s předchozím vztahem a ty máš po dlouhé době zase vedle sebe chlapa. Asi to je malinko nevyrovnané - čím víc jsi zamilovaná a dáváš mu to najevo, tím víc on uniká... "Vztah bez prvotního zamilování fungovat může - ale to by museli být nezamilovaní oba. Takovej "sňatek z rozumu", což u vás není. Je možné, že se nechce rozejít jen proto, aby nebyl sám (mít slečnu je jaksi obvyklé ), nebo aby ti (zatím) neublížil.

Tak se na to zkus podívat tak, že pro něj je stejně těžký neřkuli nemožný se do tebe zamilovat stejně jako pro tebe je těžký se "odmilovat". To přes koleno nejde lámat.

Osobně bych s člověkem, který se "bojí vztahu"  a "není si jistý" neztrácela čas.

Já to znám.

Někteří z nás jsou sráči. Alibisticky se naučíme říkat "pravdu" - tzn. moc tě nemiluju. Ale zároveň nedokážeme odejít.
Přeci jenom pravidelný šu.k, tuli-tuli, trocha té bezpečné romantiky a teplá postel se hodí. Koneckonců je to možná lepší než chlastat a potulovat se po barech. Takže důvod, proč je s tebou, je především pohodlnost, přizdisrá.čství a možná též naivita. Jak tu již 1000x proběhlo, někteří tvému stavu "převoznice".

Funkce převoznice je ta, aby převezla panáčka z dob temnoty, přes úskalí nejistoty (ze sebe samotného), do přístavu s názvem "už jsem fakt v pohodě a mám koule na normální a pořádný vztah se vším všudy". Ovšem s jinou partnerkou. Opravdovou partnerkou, o kterou budu muset trošku bojovat. A bude to dělat s chutí a elánem. Proč? Protože bude zamilovaný. Což se nedá říct o převoznici....

Címž neříkám, že to tak je ve 100% případů. Východisko pro Křepelku vidím v tom, co říkají Baba Jaga, Pandora, Selima a další - navázat se tolik a víc dýchat sama za sebe. Což ti umožní buď se panáčka zbavit nebo být natolik pevná, že to ustojíš, dokud se on nevyrovná sám se sebou a minulým vztahem. K vyrovnání se s bývalým vztahem si přečti třeba toto: Jak dlouho může trvat, než se znovu opravdu zamilujete (muži)
http://nicolas007.blog.cz/0812/jak-dlou … zamilujete


Jinak samozřejmě držím palce.

Tiina napsal(a):

Osobně bych s člověkem, který se "bojí vztahu"  a "není si jistý" neztrácela čas.

Ja taky ne, a neni mi moc jasne proc do tech vztahu vstupuji, kdyz je vlastne nechteji . Podle mne chteji mit asi nekoho jisteho do postele a jinak si zit po svem.

Já celkem chápu proč do nich vstupují ti chlapi, Nicolas to popsal docela hezky, ale co nutí ty ženy zůstávat ve vztahu kde padají věty jako "nemiluju tě" a "nemám potřebu ti volat" a tak podobně. To by mě stačilo slyšet jednou. Přece nebudu čekat někde v koutku až se chlapec rozmyslí.

Grainne napsal(a):

Tiina napsal(a):

Osobně bych s člověkem, který se neztrácela čas.

Ja taky ne, a neni mi moc jasne proc do tech vztahu vstupuji, kdyz je vlastne nechteji . Podle mne chteji mit asi nekoho jisteho do postele a jinak si zit po svem.

Přesně.
Jen vysvětlím, aby bylo jasné, proč do těch vztahů vstupujeme.
Zdá se nám to netaktické takto říct na první schůzce: "bojím se vztahu"  a "nejsem si jistý". "Chtěl bych mít jen jistotu někoho do postele a jinak si žít po svém". To by se ta jistota postele rychle rozplynula.
Proto říkáme to, co chcete slyšet...

Plus to, že se samozřejmě někdy (nikoli vždy) diametrálně lišíme v tom, co je "vztah" pro vás ženy a co je "vztah" pro nás muže.

S mym pritelem jsem se seznamila po pul roce co odesel od manzelky.
Kdyz se rozvadel tak se zhroutil musel navtivit psychyatra ,2 mesice na to poznal me.Casto jsem si rikala,ze jsem jenom naplast za jeho manzelku navic jsme si byli dost podobne.Taky se me zdal nekdy i ted  docela chladny mozna je to tim,ze ho srovnavam s predchozimi partnery,ale udela pro me vse.Snazi se dobre vychazet s mymi detmi a ve vsem v domacnosti me pomuze nedela mu problem uklidit nebo uvarit poklada to za samozrejmnost.Ale vadi me ,ze netouzi me objimat nebo se mazlit casto si rikam jestli me vubec miluje,kdyz mu to nechybi a to jsme spolu teprve rok.

Tiina napsal(a):

Já celkem chápu proč do nich vstupují ti chlapi, Nicolas to popsal docela hezky, ale co nutí ty ženy zůstávat ve vztahu kde padají věty jako "nemiluju tě" a "nemám potřebu ti volat" a tak podobně. To by mě stačilo slyšet jednou. Přece nebudu čekat někde v koutku až se chlapec rozmyslí.

že by to byly sadomasochistky? ;)

Nikolasi,
převoznici se dá říkat i "maminka" :) . Také nám pofouká bolístky, ale nemilujeme ji erotickou láskou :D .

Tulipánka napsal(a):

Nikolasi,
převoznici se dá říkat i "maminka" :) . Také nám pofouká bolístky, ale nemilujeme ji erotickou láskou :D .

Na druhou stranu, s maminkou obvykle nešu..me :D :D :D

Mikeš napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Nikolasi,
převoznici se dá říkat i "maminka" :) . Také nám pofouká bolístky, ale nemilujeme ji erotickou láskou :D .

Na druhou stranu, s maminkou obvykle nešu..me :D :D :D

No tak můžeme převoznici nazvat kamarádkou z vandru, přeci kamarád taky rád.

Tulipánka napsal(a):

Nikolasi,
převoznici se dá říkat i "maminka" :) . Také nám pofouká bolístky, ale nemilujeme ji erotickou láskou :D .

No, je to btrochu zložitejšie... a ja za seba môžem pvoedťa, že som mala obdobie, kedy som sa pomerne rýchlo zamilúvala pomerne rýchlo triezvela... Môžno ani chlapi nemajú vždy a vo všetkom hneď jasno. Ale pokladám za fér aspoň jasne formulovať svoje MOMENTÁLNE pocity a nesľubovať nemožné a neoblbovať. Úprimnosť vždy ocením, aj keď je to úprimnosť typu "Si fajn kamarátka, ale nie partnerka(milenka, čokoľvek..)". :/

Děkuju všem za odpovědi. V podstatě je v nich vše co se mi honí teďka hlavou (proč je semnou?, jsem pro něj jen ,,převoznicí"?, chci být jen ,,převoznicí":, je nějaká šance, že se do mě zamiluje?, nejsem na něj moc hrr?,....). Stále o nás přemýšlím. Hodně mi pomáhá to že teď spolu nijak nekomunikujeme a já mám čas a prostor na své myšlenky. Nevím jak tohle všechno dopadne, zatím nemám ani v sobě jasno.
Proč setrvávám v takovém vztahu? Nevím sama, na to odpověď nemám.
Pro Helenu: jak vypadala naše debata poté co mi řekl že má v úmyslu se sejít i s jinýma slečnama? No řekla jsem mu po pravdě že k němu cítím víc než jako ke kamarádovi a že pokud se chce scházet semnou tak by mi nebylo příjemné aby se scházel i s jinýma slečnama. On mi oponoval a řekl že jsem majetnická, chvíli jsme si vyměnovali svoje názory a já nakonec řekla, že asi nemá cenu abychom se dále scházeli (už tenkrát jsem cítila že asi necítí to samé co já). On najednou úplně převrátil a řekl že chce být semnou a že chce semnou chodit. No prostě blázinec hned od začátku. Já jsem měla strach do toho vztahu jít, ale holt jsem do toho šla a teď řešíme tohle.

Křepelko, mám jednu otázku pro Tebe....a ty jsi mu sama od sebe zavolala, když byl na služební cestě? Nějak cítím, že ne!
Já jsem mu řekla že se mi to nelíbí a že tedy se nebudeme scházet spolu. Dlouho jsme o tom debatovali a on pak řekl že se s nimi nesetká a že chce být semnou. Tenkrát si mu dala ultimátum a vyhrála jsi. Já bych to udělala také!
Rozejít se semnou nechce, chce bojovat, protože mě má rád(nevím ale kvůli čemu chce bojovat). Já mu řekla že chci nějaký čas přestávku abych mohla o všem popřemýšlet Takže situaci zase řešíš krájením nože.

Nevím, hoch je hodně upřímný a své pocity Ti dává najevo. Myslím si, že svoji zamilovanost schováváš a nejsi až tak otevřená. Určitě máš ve vztahu převahu a diktuješ. Toho se asi leká...... Nebo se bojí tvé zamilovanosti,protože on to tak zatím necítí, a leká se také.:)

Vladena napsal(a):

Křepelko, mám jednu otázku pro Tebe....a ty jsi mu sama od sebe zavolala, když byl na služební cestě? Nějak cítím, že ne!
Já jsem mu řekla že se mi to nelíbí a že tedy se nebudeme scházet spolu. Dlouho jsme o tom debatovali a on pak řekl že se s nimi nesetká a že chce být semnou. Tenkrát si mu dala ultimátum a vyhrála jsi. Já bych to udělala také!
Rozejít se semnou nechce, chce bojovat, protože mě má rád(nevím ale kvůli čemu chce bojovat). Já mu řekla že chci nějaký čas přestávku abych mohla o všem popřemýšlet Takže situaci zase řešíš krájením nože.

Nevím, hoch je hodně upřímný a své pocity Ti dává najevo. Myslím si, že svoji zamilovanost do něho schováváš a nejsi až tak otevřená. Určitě máš ve vztahu převahu a diktuješ. Toho se asi leká......

Tak je evidentni ze jednani autorky vlakna je prevazne emocniho charakteru. Ja to docela chapu, ono zase neni takovym zvykem, kdyz panacek na zacatku vztahu na rovinu  rekne, ze se chce schazet i s jinymi. To chce bud silnou naturu nebo dobry trenink.
To, ze jedna fer je jiste plus, ale je otazka, zda dotycna to ustoji anebo chce to ustat. Pokud je schopna to brat spis jako nezavazny flirt a nic si od toho neslibovat, tak to je fajn. Pokud ceka neco vaznejsiho, tak to vidim blede.

Za sebe rikam, ze kdyby mi nekdo rekl, ze se chce schazet s jinymi, asi bych o tom nedebatovala. Pro me by to byla jasna tecka. Proste LALAPAPA. Pokud by mi ale slo o nezavazne cosi, tak to bych se jen ujistila, zda mam u sebe zasobu prezervativu.

Nikolasi,
ano, sex je takové jedno hodně významné plus, proto se asi chlapi nechávají utěšovat u "převoznice" ne u maminky :lol:

Seznámili se na internetu, takže od prvé chvíle muselo být jasné, že se budou oťukávat,případně oťukávat i jinde.:lol:

Vladena napsal(a):

Seznámili se na internetu, takže od prvé chvíle muselo být jasné, že se budou oťukávat,případně oťukávat i jinde.:lol:

Tomu nerozumim, jak to s tim vubec souvisi? Seznameni na internetu=seznameni v realu.

baba.jaga napsal(a):

Vladena napsal(a):

Seznámili se na internetu, takže od prvé chvíle muselo být jasné, že se budou oťukávat,případně oťukávat i jinde.:lol:

Tomu nerozumim, jak to s tim vubec souvisi? Seznameni na internetu=seznameni v realu.

Vladěna to asi myslela tak (ale nechci samozřejmě mluvit za ni), že zatímco v reálu si ty vzájemné sympatie můžete odzkoušet víceméně okamžitě, tak při seznámení přes internet se může stát (a stává se to více než často), že i sebevíc přes maily sympatický partner/ka Ti v reálu absolutně nebude sedět...

Mikeš napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Vladena napsal(a):

Seznámili se na internetu, takže od prvé chvíle muselo být jasné, že se budou oťukávat,případně oťukávat i jinde.:lol:

Tomu nerozumim, jak to s tim vubec souvisi? Seznameni na internetu=seznameni v realu.

Vladěna to asi myslela tak (ale nechci samozřejmě mluvit za ni), že zatímco v reálu si ty vzájemné sympatie můžete odzkoušet víceméně okamžitě, tak při seznámení přes internet se může stát (a stává se to více než často), že i sebevíc přes maily sympatický partner/ka Ti v reálu absolutně nebude sedět...

Jo jo vlastni zkusenost.

Pro Vladenu: když byl na první služební cestě tak jsem mu zavolala já a když jel po druhé tak jsem čekala jestli zavolá on. Ano přiznávám že ve vztahu jsem spíše dominantní. Svoji zamilovanost možná podvědomě trochu skrývám to je taky pravda, ale na druhou stranu jsem k němu upřímná a říkám to co cítím. Nabídka přestávky z mé strany nebyla proto, že ho chci dusit nebo dávat ultimáta, ale proto, že mě ten vztah už docela dost vyčerpával a já si potřebovala ujasnit co vlastně chci. Co nevidím jako fér jednání je to, že mi občas psal krásné dopisy plné lásky a naděje z našeho vztahu, ale zřejmě to tak necítil. Na mou otázku při posledním rozhovoru proč mi takové dopisy psal, mi odpověděl, že mi chtěl udělat radost (myslela jsem v tu chvíli, že spadnu na zadek!).

Cituji:"něco mu v našem vztahu chybí a nemůže se do mě zamilovat i kdyby chtěl"

- tak něco podobného mi řekl můj syn (21) o slečnách,se kterými se má možnost seznámit během studia,krom toho že má vážný vztah.A to doslova řekl: ano ty holky (taky studentky vš) jsou chytré,cílevědomé,pěkné,ale něco mi u nich ještě chybí,co přesně nejde definovat.

Takže možná je to obdobné u tvého přítele a jistě chápeš,že tady si nelze poručit či někomu jinému.

Mikeš napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Vladena napsal(a):

Seznámili se na internetu, takže od prvé chvíle muselo být jasné, že se budou oťukávat,případně oťukávat i jinde.:lol:

Tomu nerozumim, jak to s tim vubec souvisi? Seznameni na internetu=seznameni v realu.

Vladěna to asi myslela tak (ale nechci samozřejmě mluvit za ni), že zatímco v reálu si ty vzájemné sympatie můžete odzkoušet víceméně okamžitě, tak při seznámení přes internet se může stát (a stává se to více než často), že i sebevíc přes maily sympatický partner/ka Ti v reálu absolutně nebude sedět...

To je samozrejme pravda, ale ti zkusenejsi samozrejme vedi, ze se nema nic ocekavat. Pri svych netovych dobroduzstvich me vzdy spis prekvapilo, ze dotycny neni nejaky Lojza a ze s nim jde v realu i normalne povidat ;-))) Ale uprimne receno, stejne zridka se mi to stava i v realu ze si reknu, "tyjo, ten neni zas takovy kreten/ten ma ale rozumne nazory"

Nechci se mýlit,ale opravdu, jak si sama napsala- jsi asi dominantnější a vyzrálejší, třebaže si mladší. Klukům to vadí. Já kdysi,,dáááávníčko" chodila s klukem z jedné kapely. On na mě pořád anglicky, zbožňoval anglické kapely a já byla vedle jako jedle. Musela jsem vztah přerušit ,ačkoliv byl jednička. Nechtěla jsem být dvojkou.Byl to hrozný pocit! A bylo to také seznámení na inzerát, takže nejprve oboustranné krásné dopisy plné básní a písní.

Vladena napsal(a):

Nechci se mýlit,ale opravdu, jak si sama napsala- jsi asi dominantnější a vyzrálejší, třebaže si mladší. Klukům to vadí. Já kdysi,,dáááávníčko" chodila s klukem z jedné kapely. On na mě pořád anglicky, zbožňoval anglické kapely a já byla vedle jako jedle. Musela jsem vztah přerušit ,ačkoliv byl jednička. Nechtěla jsem být dvojkou.Byl to hrozný pocit! A bylo to také seznámení na inzerát, takže nejprve oboustranné krásné dopisy plné básní a písní.

opravila bych to na "některým" klukům to vadí....mně se např. kolega nedávno svěřil, že má rád, když to "vede" ženská ;)

Tak já mám ráda rovnováhu, nebýt za blba ani s blbem. Jinak jsem tak o tom přemýšlela,že Křepelka píše , jak je zamilovaná,přesto tady nenaznačila jednu vlastnost hocha, do které já bych se zbláznila.:D Určitě nějaké má,proto je zamilovaná....:hjarta:

Vladena napsal(a):

Tak já mám ráda rovnováhu, nebýt za blba ani s blbem. Jinak jsem tak o tom přemýšlela,že Křepelka píše , jak je zamilovaná,přesto tady nenaznačila jednu vlastnost hocha, do které já bych se zbláznila.:D Určitě nějaké má,proto je zamilovaná....:hjarta:

Nějak nerozumím tomu začátku? Myslíš, že když to ve vztahu někdo tzv. vede, tak druhý musí být automaticky za blba?:co: Nejdůležitější asi je, když to oboum vyhovuje, ne?

křepelko, to, co popisuješ, mi hodně připomnělo můj příběh......taky jsem měla vzah asi 3 měsíce s jedním mužem, který byl asi půl roku po rozchodu s bývalou partnerkou. Nebyl s tím stále vyrovnaný, ikdyž se snažil, neměl to stále odžité. "Dovolila " jsem sama sobě se do něj zamilovat. Bohužel jsem pro něj byla jen taková pomocná hůlka, o kterou se opíral a když ji už nepotřeboval, začal se chovat jinak, odtažitě, méně jsme se viděli, ....já ve snaze si ho připoutat, jsem tlačila víc a víc na pilu a celé to šlo do kytek..klasika....ale proč to píšu.....nenechala jsem to dojít tak daleko, abych se trápila další měsíce,a čekala, až on bude mít dostatek sil to ukončit a jít životem sám.... už jednou v minulosti jsem zažila ten hrozný pocit bolení u srdce,to, že jsem na dně a níž už to snad nejde,  kdy člověk jen přežívá a čučí na telefon, až zazvoní....a najednou to tu bylo zase, ale já se rozhodla zachránit svoji dušičku, zmobilizovala jsem veškeré síly a sama jsem to ukončila...hrozně mi to pomohlo a jakoby osvobodilo, zase jsem se mohla nadechnout a roztáhl se mi u toho hrudní koš :).   Bylo mi asi 27 a přesně jsem věděla, co hledám......člověka, s kterým budu naladěna na jednu notu, člověka, se kterým se zasměju, který ví, co chce a ví, kam  jde........chtěla jsem vztah, který prostě vznikne a pokračuje tak nějak v pohodě, bez nějakého přetahování energií..dělat někomu záchranářku, čekat a doufat...na to se mi zdá život dost krátký a myslím, že i ty chceš víc...proto, pokud máš nějaké pochybnosti, jsou určitě oprávněné......udělěj s tím něco, držím palace

Jak mi od pátku připadá tenhle příběh podobný mému. S přítelem jsme spolu od března. Prý se do mně zamiloval hned jak mě uviděl....a taky to dával patřičně znát. Něžný, hodný, pozorný, starostlivý. Já se nazačátku bála do toho jít, protože jsem už kopanců dostala až až. Ten cit byl nakonec ale silnější. Zažívali jsme úplnou pohádku.
Jenže kolem prázdnin se to nějak pokazilo. Už nebyly ty sladké smsky, držení za ruku a říkání "miluju tě". Prvně jsem si myslela, že je to protože jsme spolu začali rychle bydlet. Pak jsem ale čím dál tím víc měla pocit, že z jěho strany už ta láska není. Když jsme na tohle téma narazili, vždy mi řekl "kdybych tě nemiloval tak stebou nejsem". Jenže ten pocit se zvětšoval, až dospěl do krize. V pátek mi při rozhovoru řekl, že neví jestli mě miluje.
Pro mě to bylo jasné....je konec. Taky jsem mu to řekla. Nedokážu být s někým kdo neví jestli mě miluje nebo ne. Chci všechno nebo nic. Jenže on se najednou chová jako by nic. Tulí se, říká mi lásko, plánuje budoucnost.... A mě najednou dostal do pozice "co s tím?".

Křepelko....vím jak ti je. Ty pocity jsou tak zmatené a bolavé. Stojíš a přeješ si ať už se konečně něco někam pohne a vyřeší se to.

Kuřátko napsal(a):

Jak mi od pátku připadá tenhle příběh podobný mému. S přítelem jsme spolu od března. Prý se do mně zamiloval hned jak mě uviděl....a taky to dával patřičně znát. Něžný, hodný, pozorný, starostlivý. Já se nazačátku bála do toho jít, protože jsem už kopanců dostala až až. Ten cit byl nakonec ale silnější. Zažívali jsme úplnou pohádku.
Jenže kolem prázdnin se to nějak pokazilo. Už nebyly ty sladké smsky, držení za ruku a říkání "miluju tě". Prvně jsem si myslela, že je to protože jsme spolu začali rychle bydlet. Pak jsem ale čím dál tím víc měla pocit, že z jěho strany už ta láska není. Když jsme na tohle téma narazili, vždy mi řekl "kdybych tě nemiloval tak stebou nejsem". Jenže ten pocit se zvětšoval, až dospěl do krize. V pátek mi při rozhovoru řekl, že neví jestli mě miluje.
Pro mě to bylo jasné....je konec. Taky jsem mu to řekla. Nedokážu být s někým kdo neví jestli mě miluje nebo ne. Chci všechno nebo nic. Jenže on se najednou chová jako by nic. Tulí se, říká mi lásko, plánuje budoucnost.... A mě najednou dostal do pozice "co s tím?".

Křepelko....vím jak ti je. Ty pocity jsou tak zmatené a bolavé. Stojíš a přeješ si ať už se konečně něco někam pohne a vyřeší se to.

Kuřátko, píšeš, že jste spolu začli rychle bydlet. Bydlíte u tebe, nebo u něj? Kdyby u tebe, tak by mi to dávalo logiku:
Poté co on "neví, jestli tě miluje", a tys řekla, že je to pro tebe konec, on otočil. Nemůže ta změna souviset s tím, že on bydlí u tebe a došlo mu, že by se tedy musel někam odstěhovat?

Jinak mi připadá že takovíto nerozhodní chlapci si to představují tak, že jim bude tolerantní partnerka dávat nekonečně času, aby se tedy rozmysleli, jak to v sobě mají. A přitom budou spolu dál bydlet, spát, no prostě on bude mít v podstatě veškeré pohodlí, jen bude partnerku trápit svojí nerozhodností.

Napadá možné řešení:
Tak tedy ty po půl roce chození nevíš, jestli mě miluješ? No, to je tedy smůla. Protože já nerozhodné chlapy nesnáším. Tak se od sebe vzájemně odstěhujme, ať máš na to rozmýšlení klid. Ale z mé strany nečekej, že až se konečně rozmyslíš, že na tebe budu ještě čekat....

...vlastně - napadá mě,že vzdáleně podobnou situaci jsem zažila: Partner se také po pominutí první zamilovanosti začal chovat laxně - na schůzky chodil pozdě, začal se chovat tak, že je to naprostá samozřejmost, že jsme spolu (asi jako kdybychom spolu byli 30 let, a ne půl roku)...
Když se mi jeho laxní chování přestávalo líbit, taky řekl něco v tom smyslu - proč bych o tebe bojoval, když už tě mám, a kdybych tě nemiloval, tak s tebou nejsem.
Pak mě navíc jednou zanechal samotnou v problémové situaci, kdy jsem jeho přítomnost a pomoc potřebovala, no a to byla pro mě poslední kapka, rozešla jsem se s ním. Bolelo to, ale teď, s odstupem 2 let vím jistě - udělala jsem dobře. Jsem dávno s někým pro mě přijatelnějším a je mi líp. :jojo:

JJ, Blossom....bydlíme u mě.

Taky mě napadlo, že se mnou dál zůstává, protože by se musel odstěhovat, měl u mě zázemí pro svou malou dceru. V pátek řekl něco v tom smyslu, že by to chtěl ještě do konce roku zkusit. Ale včera plánoval dovolenou v Alpách na březen. Já opravdu nevím. Nevidím mu do hlavy.

Včera jsem mu řekla, že až bude vědět co vlastně chce, tak ať řekne....ne mile, ale razantně, takže musel poznat že to myslím vážně. Jenže pak se zase choval jako by nic a tulil se. Vím co bych asi měla udělat....ale je to mooooc těžké :grater:

sandra napsal(a):

Vladena napsal(a):

Tak já mám ráda rovnováhu, nebýt za blba ani s blbem. Jinak jsem tak o tom přemýšlela,že Křepelka píše , jak je zamilovaná,přesto tady nenaznačila jednu vlastnost hocha, do které já bych se zbláznila.:D Určitě nějaké má,proto je zamilovaná....:hjarta:

Nějak nerozumím tomu začátku? Myslíš, že když to ve vztahu někdo tzv. vede, tak druhý musí být automaticky za blba?:co: Nejdůležitější asi je, když to oboum vyhovuje, ne?

Ono je ,,vedení" široký pojem. Pokud chlap nebo ženská má lepší organizační schopnosti v zařizování apod. je to dobré, pokud ten druhý se nechá táhnout na laně. Ale kde je ta pravá mez? To ví jen ta dvojice. Nebýt za blba ani s blbem jsem myslela tak nějak  v inteligenční rovnováze. Nemohu být s někým,který studuje angličtinu,angličtinu cpe do hovoru a ještě zná anglické kapely a chce se o nich bavit. Zírala jsem s otevřenou pusou...:) Oproti tomu jsem očekávala,že pokud se zase já budu bavit z mého pohledu o běžných věcech, tak on bude chápat. Asi takhle!
Křepeličko,kuřátko,koťátko, to se vám nikdy nestalo?

Nicolas napsal(a):

Tiina napsal(a):

Já celkem chápu proč do nich vstupují ti chlapi, Nicolas to popsal docela hezky, ale co nutí ty ženy zůstávat ve vztahu kde padají věty jako "nemiluju tě" a "nemám potřebu ti volat" a tak podobně. To by mě stačilo slyšet jednou. Přece nebudu čekat někde v koutku až se chlapec rozmyslí.

že by to byly sadomasochistky? ;)

No třeba. Já nevím, já to fakt nechápu. Já tohle od partnera slyšet, nota bene na začátku vztahu kdy má být všechno dokonalé, tak fakt zdrhám.

Fakt? To neviem, že by niečo mohlo byť "fakt dokonalé". Ja už na tej dokonalosti nejako netrvám. Ale takýto výrok by ma nepotešil a asi by som chlapcovi dala nejaký čas na zistenie, či teda ma má rád alebo nie, a potom pápálalá :rock: :vissla:

No já myslím, že ani jednu z nás to nepotěšilo.

Já se taky teď rozhoduji co dál. Rovnou to ukončit nebo nám dát ještě šanci a počkat co se z toho vyklube. Horší na tom je to, že je nevhodná doba. Blíží se vánoce a měly by se teď řešit úplně jiné věci než tohle. měla by být pohoda, láska, pečení cukroví, nakupovaní dárků.......a ne sedět, čučet a přemýšlet jestli má člověk ty vánoce raději trávit sám nebo s člověkem, pro kterého je třeba jen kamarád.

Kuřátko napsal(a):

Já se taky teď rozhoduji co dál. Rovnou to ukončit nebo nám dát ještě šanci a počkat co se z toho vyklube. Horší na tom je to, že je nevhodná doba. Blíží se vánoce a měly by se teď řešit úplně jiné věci než tohle. měla by být pohoda, láska, pečení cukroví, nakupovaní dárků....

A ona není?
Ženský, nic proti, ale...
Včera jsme s manželkou navštívili perfektní divadelní představení, které určitě většina z vás zná: Caveman. Kromě toho, že jsme se v jednom kuse chechtali :D jsou tam parádně vysvětleny i rozdíly mezi mužem a ženou... vy o nich taky víte, určitě i bez Cavemana :), ale pak nechápu, proč tady furt něco řešíte, trápíte se, bolí vás to, atd., jakobyste nevěděli, že vyrazit z chlapa "miluji tě" je pro ženu kolikrát nadlidskej úkol... a chybí vám "sladký smsky, držení za ruku"... a stejně tak se divíte, když chlap druhej den přijde jakoby nic (zatímco vám se včera "zhroutil svět") a bez mrknutí oka vám začne nadšeně vykládat, jakou perfektní dovolenou si uděláte na jaře v Alpách... zatímco vy v duchu řešíte, jestli ho vyrazit hned, nebo až po Vánocích... :(

Mikeši, ale tady je podstatný rozdíl:
Jde ne o to, že by ten dotyčný neříkal dost často "Miluji tě", ale že on říká "Nemiluji tě. Nejde mi to, i když se snažím. Ještě to zkusím a budu bojovat."

A to je sakra zásadní rozdíl... :(

Na mě to celé zde působí tak, že bych název vlákna doporučovala změnt na:
Chce se mnou bydlet a spát, protože je to pro něj takto pohodlné, ale lásku ke mě necítí.

...ale co nutí ty ženy zůstávat ve vztahu kde padají věty jako "nemiluju tě" a "nemám potřebu ti volat" a tak podobně. To by mě stačilo slyšet jednou.
Když tyhle věty jsou ve valné většině odpověďmi na ženami kladené otázky. OK, když na přímý dotaz odpoví "nemiluju tě", asi budu zvažovat, zda s ním zůstat nebo ne - lépeřečeno, zda s ním přesto dokážu žít, protože má jiné vlastnosti, pro které to stojí za to. Někdy je jistota klidného vztahu víc, než plná pusa "lásky nebeské" a nespolehlivej chlap v baráku.
Ale "nemám potřebu ti volat" bych tak tragicky neviděla. Oni tu potřebu fakt nemají, 3x denně se přesvědčovat, že miláček stále ještě existuje a jeho city se za uplynulých několik hodin nezměnily ... možná tak v období té první zamilovanosti. Jak známo, moc nezvládají myslet na dvě věci najednou, takže pokud se věnujou práci, na nějaký telefon ani nevzdechnou...

A vy i když víte co my chceme si jedete po svém a ani se trošku nesnažíte.

A teď mi řekni Mikeši, jak tohle řešit dál. Žena chce úplně něco jiného než muž. Proto si ti dva nemůžou nikdy rozumět, ale přitom se potřebují....řečeno trošku s nadsázkou, protože potřebuji vzduch, vodu, světlo ale bez chlapa v nejhorším přežiju.

Víš, já jsem ještě "mladá" a tak možná naivní. Pořád mám představu o tom, že existují princové na bílých koních :gloria:

Heleno, nevadilo by, kdyby ve vztahu nebyla plamenná vyznání a volání si 3*denně. Ale je fakt, že většinou se tak nějak pozná  a spíš z neverbálních projevů je jasné, zda ten druhý k tobě něco cítí a nebo necítí.
A tady to ten dotyčný nejen dává jasně najevo verbálně slovy "nemůžu se do tebe zamilovat, i kdybych chtěl", ale i dalšími svými neverbálními projevy (viz první příspěvek autorky vlákna).

Chci tím říct, že zde to není takový ten hezký klidný vztah, velmi dobrý i přes to, že on nezasypává svou partnerku pugéty a vyznáními, ale spíš vztah, kde opravdu z jeho strany ten cit prostě NENÍ.

Blossom napsal(a):

Mikeši, ale tady je podstatný rozdíl:
Jde ne o to, že by ten dotyčný neříkal dost často "Miluji tě", ale že on říká "Nemiluji tě. Nejde mi to, i když se snažím. Ještě to zkusím a budu bojovat."
A to je sakra zásadní rozdíl... :(

To jo, o tom žádná.
Já jsem reagoval spíš na Kuřátko, které se podle mě trápí trochu zbytečně...

helena napsal(a):

Když tyhle věty jsou ve valné většině odpověďmi na ženami kladené otázky.

Viz to co jsem napsal - z chlapa takováhle věta obvykle sama od sebe nevypadne... :)

Kuřátko napsal(a):

A vy i když víte co my chceme si jedete po svém a ani se trošku nesnažíte.

A teď mi řekni Mikeši, jak tohle řešit dál. Žena chce úplně něco jiného než muž. Proto si ti dva nemůžou nikdy rozumět, ale přitom se potřebují....řečeno trošku s nadsázkou, protože potřebuji vzduch, vodu, světlo ale bez chlapa v nejhorším přežiju.

Víš, já jsem ještě "mladá" a tak možná naivní. Pořád mám představu o tom, že existují princové na bílých koních :gloria:

Nechci ti brát iluze, ale takoví princové neexistují.
Ale naštěstí existují moc fajn chlapi, kteří umí milovat a chovají se k tobě jako k milované ženě.
Doporučuju - neztrácej čas a hledej právě takového, někde pro tebe určitě je, tak ať ho nepřehlídneš... :)

Kuřátko napsal(a):

Víš, já jsem ještě "mladá" a tak možná naivní. Pořád mám představu o tom, že existují princové na bílých koních :gloria:

Teď už se neříká "princ na bílým koni", ale "princ v bílým bavoráku" :D

Kuřátko napsal(a):

A vy i když víte co my chceme si jedete po svém a ani se trošku nesnažíte.
A teď mi řekni Mikeši, jak tohle řešit dál. Žena chce úplně něco jiného než muž. Proto si ti dva nemůžou nikdy rozumět...

Já Ti asi moc neporadím, protože sám jsem nechápal, jak mi může žena po 15 letech manželství klidně i třikrát denně napsat sms, že mě miluje... a pak mi někdy i trochu vyčinit, že "já ji určitě tak nemiluju, když jí to nepíšu taky"... :)

Kuřátko existují, princové na bílém koňi, kamarádka se ho ve svých asi 46 letech dočkala ;) .A čeče má i bavoráka, ale né bílého. :lol:

Hmmm a to je Mikeši právě to. Nevím jestli to skutečně není tak jak píšeš....že se prostě trápím zbytečně, protože vy jste takoví.
A nebo opravdu neví jestli mě vůbec miluje a já jen "ztrácím čas".

Vím, že po nějaké době ten vztah spadne do stereotypu a už se nevodí za ruce, nelíbá na každém rohu, neříkají každou chvilku sladká vyznání lásky, neposílají smsky typu jak moc mi chybí.....ale tak brzy? Po půl roce?

A vy i když víte co my chceme si jedete po svém a ani se trošku nesnažíte.
Kuřátko, ale chlapi by mohli říkat totéž na naši adresu. Taky někdy víme, ale nesnažíme se...
"nemůžu se do tebe zamilovat, i kdybych chtěl"
Já pořád nějak nechápu, jak se dá zamilování se ovlivnit vůlí. Tedy ve smyslu "když si poručím, zamiluju se". Můžu tak akorát věrohodně předstírat, že jsem ne/zamilovaná.

Kuřátko napsal(a):

Vím, že po nějaké době ten vztah spadne do stereotypu a už se nevodí za ruce, nelíbá na každém rohu, neříkají každou chvilku sladká vyznání lásky, neposílají smsky typu jak moc mi chybí.....ale tak brzy? Po půl roce?

Ono je to asi hodně individuální, Kuřátko... po půl roce se mi to taky zdá brzy, ale do hlavy mu nevidíš...
Třeba my se obyčejně za ruku vodíme, a to spolu budeme v dubnu 20 let... ale je fakt, že za ruku mě vždycky musí chytnout manželka... :D ... pusu si taky venku dáme, doma se všelijak "otlapkáváme" a "oňucháváme", a hlavně se snažíme dělat jeden druhému radost... všelijakými maličkostmi, a tak...
To ovšem nic nemění na faktu, že moje žena mě občas strašlivě nase.e, že bych pomalu vyletěl z kůže (ale já jí taky) :D

helena napsal(a):

Já pořád nějak nechápu, jak se dá zamilování se ovlivnit vůlí.

Jj, já taky ne. Už jsem to tu chtěl napsat včera, že tomu nerozumím, ale pak mi do toho něco vlezlo a zapomněl jsem na to... :)

Mikeš napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Já se taky teď rozhoduji co dál. Rovnou to ukončit nebo nám dát ještě šanci a počkat co se z toho vyklube. Horší na tom je to, že je nevhodná doba. Blíží se vánoce a měly by se teď řešit úplně jiné věci než tohle. měla by být pohoda, láska, pečení cukroví, nakupovaní dárků....

A ona není?
Ženský, nic proti, ale...
Včera jsme s manželkou navštívili perfektní divadelní představení, které určitě většina z vás zná: Caveman. Kromě toho, že jsme se v jednom kuse chechtali :D jsou tam parádně vysvětleny i rozdíly mezi mužem a ženou... vy o nich taky víte, určitě i bez Cavemana :), ale pak nechápu, proč tady furt něco řešíte, trápíte se, bolí vás to, atd., jakobyste nevěděli, že vyrazit z chlapa "miluji tě" je pro ženu kolikrát nadlidskej úkol... a chybí vám "sladký smsky, držení za ruku"... a stejně tak se divíte, když chlap druhej den přijde jakoby nic (zatímco vám se včera "zhroutil svět") a bez mrknutí oka vám začne nadšeně vykládat, jakou perfektní dovolenou si uděláte na jaře v Alpách... zatímco vy v duchu řešíte, jestli ho vyrazit hned, nebo až po Vánocích... :(

Miki,

hrál tam Dušek?? Na to chci jít.

Nicolas napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Včera jsme s manželkou navštívili perfektní divadelní představení, které určitě většina z vás zná: Caveman.

Miki,
hrál tam Dušek?? Na to chci jít.

Nene, Dušek ho hrál tuším jen do konce roku 2005. Teď ho hraje Holík, ale to neva, chechtat se budeš stejně... :D

Ahoj Kuřátko,
                  jsme zde nová, tak napíšu jenom velmi stručně - Tvůj partner je zřejmě mistr v oblasti "cukr" a "bič".
To je vražedná kombinace. Pečlivě sleduj jeho chování, pokud je jeden den předvádí "lásku jako hrom" a další den
přemýšlí, zda k Tobě něco cítí a hlasitě tuto situaci komentuje, pak vezmi nohy na ramena a uteč, dokud je čas.
Velmi ráda bych se mýlila, ale tento typ mužů je poměrně dost čitelný. :|

Vážit si sama sebe za tebe nikdo neudělá.

Kuřátko napsal(a):

Hmmm a to je Mikeši právě to. Nevím jestli to skutečně není tak jak píšeš....že se prostě trápím zbytečně, protože vy jste takoví.
A nebo opravdu neví jestli mě vůbec miluje a já jen "ztrácím čas".

Vím, že po nějaké době ten vztah spadne do stereotypu a už se nevodí za ruce, nelíbá na každém rohu, neříkají každou chvilku sladká vyznání lásky, neposílají smsky typu jak moc mi chybí.....ale tak brzy? Po půl roce?

uvědom si svoji situaci, byla jsi dlouho bez chlapa, je ti 26, seznámili jste se přes internet. Budeš se chtít vdát? Mít děti ? Kde byste společně bydleli? Už jste si položili tyhle otázky? Asi by Vás to posunulo tam či tam, kdybyste se bavili o společné perspektivě ..... Chlap je lovec mamutů a přemýšlí, kde bude ta "jeho" jeskyně a která ta žena tam bude udržovat jejich společný oheň ....

Můžu se zeptat,kuřátko, kolik je Ti let?....Je pravda,že trochu jiná věc je,pokud partner tomu druhému nevyznává lásku obden( Některým mužům taková vyznání ani přes pusu moc nejdou a přesto jsou to spolehliví chlapi na celý život) a jiná věc je,pokud obden pochybuje hlasitě o svých citech......a pak opět mluví jinak.Tipovala bych na značně emocionálně nedozrálou osobnost a je jenom na Tobě,jestli se budeš chtít stále trápit, a patrně se to bude stupňovat,anebo budeš hledat své životní štěstí jinde.Chlap,který své pochybnosti nakládá pravidelně na partnerku, se mi do budoucna jeví jako problematický.......a taky mu chybí kus z toho chlapa...

Tak mi je 27, jsem rozvedená a mám z manželství dítě. Přítel má taky dítě z předchozího vztahu. To jestli se vezmeme, budeme mít spolu dítě zatím neřešíme protože je na to času dost. Ale bydlet už spolu bydlíme a to už po 2-3 měsících našeho vztahu.

Víš Judi, on neříká jeden den tak a druhý onak. Přítel mi vůbec nedokáže říct "mám tě rád" natož "miluji tě". Ze začátku mi to psal v smsce a nebyo mi lásku vyznal když měl vypité, ale za střízliva ee. Já v poslední době tak nějak z něj cítila, že mě asi nemiluje....no a když jsme o tom nedávno začali mluvit a já se jej zeptala proč mi tohle nedokáže říct tak z něj vypadlo, že neví jestli mě miluje. Od té doby to už nepadlo, ale taky je fakt, že už o tom nemluvíme.

Kuřátko napsal(a):

Víš Judi, on neříká jeden den tak a druhý onak. Přítel mi vůbec nedokáže říct "mám tě rád" natož "miluji tě". Ze začátku mi to psal v smsce a nebyo mi lásku vyznal když měl vypité, ale za střízliva ee.

Tak mu nalej panáka a uvidíš :D

Kuřátko napsal(a):

Tak mi je 27, jsem rozvedená a mám z manželství dítě. Přítel má taky dítě z předchozího vztahu. To jestli se vezmeme, budeme mít spolu dítě zatím neřešíme protože je na to času dost. Ale bydlet už spolu bydlíme a to už po 2-3 měsících našeho vztahu.

Víš Judi, on neříká jeden den tak a druhý onak. Přítel mi vůbec nedokáže říct "mám tě rád" natož "miluji tě". Ze začátku mi to psal v smsce a nebyo mi lásku vyznal když měl vypité, ale za střízliva ee. Já v poslední době tak nějak z něj cítila, že mě asi nemiluje....no a když jsme o tom nedávno začali mluvit a já se jej zeptala proč mi tohle nedokáže říct tak z něj vypadlo, že neví jestli mě miluje. Od té doby to už nepadlo, ale taky je fakt, že už o tom nemluvíme.

Neznam ten cely pribeh, ale neda mi to a reaguju pouze na to co jsi napsala ted. Copak je dulezite aby to rikal?
Nakecat ti toho muze...Dulezite jsou ciny Jsou muzi, kteri si nepotrpi na takove "kecani". Mimochodem veta "Mas me rad?" je prvni v zebricku vet, ktere muzi naprosto nesnaseji ;-)))