Při víkendové oslavě jsem se dozvěděla,že ženský na mateřský jsou jenom služky :/.Musím se přiznat, že mě to tak naštvalo, že jsem o tom s těma "ubožákama" začala diskutovat. Bohužel se k těm chlapům přidaly i jejich drahé polovičky. Takže ve finále jsem byla ta špatná a odsouzená a můj přítel chudák. Ty naše známý totiž zastávají názor ten, že ženská která chtěla dítě, tak se o něj musí starat, chlapovi posluhovat a hlavně ctít chlapa, protože celý den vydělává a já na mateřský se doma flákám. Patřím k těm, která přítelovi udělá snídani, svačinu do práce, večeři když přijde z práce dám rovnou na stůl (sám už se naučil jíst :-)) ), dceru vykoupu, připravím ji do postele a jdu si třeba zacvičit. Tak jenom to, že si jdu zacvičit je už problém. Nemůžu ho totiž chudáčka nechat hlídat dítě, když přece celý den pracuje. Naštěstí to ten můj přítel neřeší a je spokojený tak jak to je. Jo a ještě ženská nesmí jít nikam na kafíčko nebo poklábosit s kamarádkou, na snídani do postele od manžela o víkendu také nemá nárok, jo a nedej bože jít nakupovat.
Tak bych chtěla slyšet váš názor, jestli se přikláníte na moji nebo jejich stranu. Díky ;)

Beruško, jednoznačně na tvoji ;) Jsem taky máma na mateřské a ty řeči, kteří někteří vedou, že muž celý den pracuje mě dokáže vytočit do nepříčetna. A my asi celý den děláme co????? Ležíme s knížkou v posteli nebo chodíme po mejdanech??? Problém je, že nikdo nedokáže ocenit práci, kterou děláme a přitom je to práce ne na 8 hodin denně, ale na 24 hodin denně 365 dní v roce. Ano chtěly jsme dítě, je to jasné, a staráme se o něj rády, vždyť jsou to naše poklady, ale troška uznání od okolí by fakt neškodilo.
Jsme mámy pro děti, ne služky pro naše drahé polovičky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A rodičové jsou snad dva, tudiž i na péči o dítě by se měli podílet dva, samozřejmě v rámci možností.

tak to jsem fakt ráda.

Beruško, co to  máš za kamarády ???? Že takovýhle zpozdilý názory razí někteří chlapi to mě nepřekvapuje, ale která normální ženská s tím může souhlasit ?????

A jak ženská chtěla dítě ? A jak k němu přišla, to je virus, který se někde chytne ?? Snad oni OBA DVA chtěli dítě ne ???

A ten model - si celý den doma s dítětem, flákáš se, nemáš co na práci.....za to bych zabíjela.

Mít doma chlapa co razí podobný názory, zabila bych ho.

Já zase zastávám názor, že starat by se měli oba tedy pokud manžel nedělá NON-STOP. Já když potřebuju jít do města, tak pěkně hlídá manžel, když hold nemůže musím povolat babičku. Na kafíčko si taky zajdu, to už je manžel většinou doma, ale pro to mé menší dítě musím mít připravenou kašičku, protože jak jsem nedávno zjistila, moc mu příprava tohoto jednoduchého instantního jídla, kdy zamíchá prášek pouze do vody, moc nejde. Na větší nákupy jezdíme většinou společně. Je to u nás tak půl na půl.  A to, že když je žena na mateřské a je z ní služka a jen se fláká, to může říct jen ten, kdo se o děti v životě nestaral....., možná jen když je žena v očekávání a  má bezproblémové těhotenství a je na nemocenské a užívá si sladkého nicnedělání tak si to někdo myslet může. Ale pak už dál nevidí,  jaké jsou starosti s právě narozeným miminkem atd. Já osobně bych OBČAS s manželem klidně měnila, aby on byl doma a zkusil si to a já bych šla do práce. Mám dvě děti a jsem doma od 10/2001. Takže mi už občas cvaká v hlavě....:) :o :)

Já se nikam nepřikláním. Myslím si, že správné je to, co rodině vyhovuje.
Kdybych to ale měla nějak vyhodnotit, pracovní doba je 8 hodin. Dítě vstane v 7 a ty se o něj+ domácnost staráš do 17. Tím si v podstatě odpracovala totéž, co Tvůj muž a další čas by se měl rozdělit dvěma. Čili, ty 3-4 hodiny než jde dítě spát + práce doma, než jdete spát vy - každý něco.

Beruško - zkus někdy onemocnět a lehnout si, třeba o víkendu a příteli řekni...jen ustroj dítě, vem jej vyvětrat, mezitím nakup, co chceš, co koupíš, to uvaříš, doma dítě vysleč,dej mu jíst, uvař, poklid, něco málo přeper v rukách, umej podlahy, vysaj, jééé, už je zase hlad, co budeme jíst, uvěř mi, prosím, čaj, dej dítěti svačinu,, co budeme večeřet, já nic, mě je zle, vše mě bolí, okoupej dítě, dej mu věčeři, něco si vem i ty na jídlo....já jdu spát, až to budeš mít všechno hotové, tak přijdi za mnou........pak si mě manžel vážil a pomáhal.

Holky, ten co s touhle diskuzí začal je ten, který dítě má ale jenom na ukazování. Vůbec se o něj nestará. Možná vydělá nějaký ten peníz, když přijde z práce, tak letí buď do hospody nebo do lesa /je to myslivec/. Ona - jeho přítelkyně ho všude vozí a dítě dává k babičce, kde je 24 hodin denně od pondělí do neděle. No a ona je stále moc unavená. Nevím sice po čem, ale budíž.
Naštěstí jak říkám ten můj se stará jak o rodinu tak i o dceru. Když potřebuju, hlídá i celý den. Musí být ale všechno připraveno. Jak říká Lucy ani kašičku nezvládne.
Chodím cvičit, to jo, ale on zase má fotbal. Tak proč i toto né fifty-fifty.

Ero, můj přítel si mě váží. Já jsem říkala, že ho chudáčka litují jiní chlapi, protože doma normálně funguji i když chodí do práce. To oni se flákají a doma nic neudělají, protože od toho mají manželky na mateřský

Jo můj chlap dělá služby. tj.7* do měsíce 24 hod denně. Ale jeho den začíná ráno vstane jde na wc pak se nasnídá jdeme ven. Příjdeme nakrmím děcka rychle uklidím rychle uvařím,nakrmín děcka dám je spát. On se nají jde na wc potom spát, já uklidím než to stihnu děcka jsou vzhůru nakrmím je chlap se vzbudí jde se opět v...t sedne k netu, zabavím děcka. Malá má 7 měsícu, mezitím přebalovat dávat sunar. Večer si dá veču nakrmím děcka okoupu je mezitím má od 17,30 zprávy na které se dívá do 19,30. Nají se okupe se podívá se na kobru nikdo nesmí promluvit potom jde znovu k netu sedí tam až do noci a to zase nic nebude??? Na co jsem se ženil?? Já samozřejmně večwr únavou padám na hubu do toho malá v noci moc nespí ráno brzo se budí. A to nic zase nebude?? No nemají to ti chlapi v té hlavě trochu jinak???

No, nechtěla jsem se zapojit do diskuse, abych zase nedostala vztek, ale nedá mi to. Před dvěma měsíci mi zkončila mateřská se třetím dítětem a funguje to  a celý roky fungovalo to tak, jak popísuje Beruška. Vstávám už roky jako první v půl šestý, pokud mě dítě nevzbudilo dřív. Pro všechny je snídaně na stole, po všech ustelu a umyju nádobí, děti i manžela neustále upozorňuju, kolik je hodin, aby sebou hodili a nepřišli pozdě. Pak honem odvést děti do školky a školy, nákup (ručně, auto používá manžel, v pátek jsem to hodila na váhu 14 kg), honem vařit oběd pro manžela. Pak se mi scházejí domů děti, pro nejmenší musím do školky, s prostředním na kroužky a k večeru začít s přípravou večeře a vykoupat děti. Někde mezitím ještě musím vyprat, uklidit, občas rozmrazit lednici a mrazák, umýt okna, vyprat koberce, povlíct peřiny--- Manžel jde z práce do hospody, musí si přece odpočnout po práci (což bez ironie chápu, ale já už jsem taky KO), no a když už jsou děti uložený, tak přijde z hospody domů a to musím ještě dát večeři jemu a umýt po něm nádobí. No a jelikož se po práci vykoupal, tak po něm musím pokaždé umýt vanu... A jaká to jsem hrozná manželka, když  po tom všem nepřicupitám v erotickém prádle a nepředvedu mu striptýz a nevyždímu ho do poslední kapky... Tak to si prý musí našetřit a jít do naitklubu....Že bych si někdy šla zacvičít nebo s kámoškou na kafe? Nebo si přečetla knížku nebo poležela ve vaně? Teď jsem na pracáku a nabízejí mi samé práce na směny a o víkendech, což odmítám, protože už prostě víc nemůžu, už víc nezvládnu. Takhle to táhnu už 12 let, nebyla jsem na žádný dovolený, na takový, kde by to bylo i s jídlem a se vším všudy. pokaždé jsme byli v chatce u vody, kde jsem musela i vodu ohřívat a samozřejmě zase všem vařit. A každý se mě ptá, jestli už něco dělám, že nemůžu tu finanční starost nechat jen na manželovi. Já vím, že dělá fyzicky náročnou práci, ale spí ráno do 7 hodin, po práci má volno a na nic nešáhne a o víkendech to samé. A co já? Asi bych zapadala do představ Berušky známých, ale samotnou mě to štve, jenže to nemůžu změnit, když prostě on nechce, odmítá se o tom bavit.

IvetoX!!
Jsi superžena!!! A vy další které to máte doma tak, že všechno leží na vás, taky.
Já na tom jsem trochu líp. Manžel chodí do práce po půl 6, vrací se po půl 4. V létě se převleče do pracovního a jde dělat okolo baráku. Doma v tom případě nic nedělá, protože se vrací domů až před půl 8. V zimě koupe staršího kluka a ukládá včetně pohádky. Kromě úterý a čtvrtka. to má nohejbal. Spíme odděleně, protože jsem byla nervózní z toho, že malej v noci nespí, tak jsem s ním byla radši sama. Tak je ušetřenej bezesných nocí. Občas doma vyluxuje, umyje nádobí. Sem tam vezme kluky ven. nakupovat jezdím zásadně sama, protože na ně nemám nervy. jezdím autem, výhoda je, že mám svoje.Jednou týdně mám angličtinu, jednou týdně chodím cvičit. Jednou za měsíc mám sezení s ženskýma, občas nějaký kafe a návštěva, to vždycky hlídá on. Kluka vodím ráno do školky já, táta ho až vyzvedává, cestou z práce. Ráno by ho taky bral,ale je mi malýho líto, že by musel vsávat o půl 6. Tak se radši vypravím sama.
Jak to tak čtu, tak to zase žádnej zázrak není:/ Vlastně taky skoro všechny práce doma dělám já. Malej musí mít nachystanej čaj, protože když začne řvát, tak se rozčiluje, že ho musí dělat. Jídlo radši chystám sama, po zkušenosti z vánoc, kdy malej začal u stolu brečet a táta mu hodil kus jmelí se slovy "na hraj si!" to mi teda stačilo k tomu, že jsem přesvědčená, že by mu dal klidně k večeři kyselý rybičky. Když se dívá na telku a děti začnou křičet, je zle.
Musela jsem se smát, když jsem četla to " to zase nic nebude" to je jako u nás:)
Nakonec jsem aspoň trochu ráda, že mám i chvíli pro sebe a může se sbalit a zmizet, když už se to nedá vydržet. Ale po 5 letech na mateřský se cítím vycucaná jako citron. Teď ale tátu chstá zatěžkávací zkouška. Jedu od 17. do 19. března na kurs, tak bude mít oba kluky na starost po celou dobu.
Tak holky, pevný nervy a bič na ně!!!

Žena na MD = je doma , nic nedělá, fláká se... tak toto jsem po okolí slyšela mnohokrát...a  docela mě překvapilo, že nejen od chlapů, ale i od ženskejch ( co třeba sami vychovaly3 děti- asi zapomněly?-nebo na vsi se na každou měří jiným metrem?
Docela jsem toho slyšela hodně, já totiž  10 let byla " z oblika", pracujíc na půl úvazku hned  s půlročním dítětem, ale u některých z obliga, protože jsem je "neštvala" a nemohly na mě nic najít...- k tomu doma ještě malé hospodářství(2 prasata,4koně,100 slepic)- což je starost denně - ovšem jen jedno dítě....alei tak jsem občas slyšela, máš čas, zařiď, odvez, dovez, postarej se...o domácnosti s dvěma teplými jícly svého času nemluvě.....Nestěžuji si, je to vývoj, před 2 lety mi začal docházet dech zvířátek jsem se postupně  zbavila(koní samozřejmě prodejem, na rozdíl od prasátek...:-))), syna úspěšně  připravila na studium  osmiletého gymplu a šla pracovat na celý úvazek...Najednou mám  snad i více času pro sebe!!!Přitom práci na půl úvazek mám nadále-nemluvě o penězích, ta práce mě baví, pouze doma- a to už trvá 3/4 roku  pomali, ale jistě přehodnocuju, co je důležité udělati dnes, co počká do druhého dne na synka(11 let), popř. co prostěudělá manžel byť za půl roku :-)))Pomocníci: pračka, myčka na nádobí,večeře v kastrůlku koupené v bufáči- vaří suprově, ale občas udělám i bramborovou kaši z pytlíku - a to jsme byli zvyklí na domácí brambory, ale holt sorry, jsem ten "chudák", co musí pracovat.....Ale ruku na srdce, já si ve své kanceláři a i mezi lidmi psychicky pěkně odpočinu, ale  já si pamatuji, jaké to bylo, když jsem byla "doma"
Alenikoho o tom nepřesvědčíš, protože oni se nechtějí nechat přesvědčit. Prostě , když je baba sousedka o tobě přesvědčená že děláš na MD Ho.., tak ji o opaku nepřesvědčíš, takže se tím raději netrap!!!

Tyjo holky takovyho jsem mela taky doma...jeste s tou vyjimkou ze byl vul i co se tyce penez.On ma svuj plat ja preci svou matersko(prijmy nam na socialce pocitali samozrejme dohromady)Takze ten muj kdyz sem kolem nej behala a varila tak jeste ohrnoval nos ze nema k veceri maso:(A ja blba mu to skoro rok zrala.Ted jsem stastne rozvedena:)Vemte nohy na ramena a utikejte od takovych blbcu co si tohle vsechno vynucujou a mysli!!!:)))

No jo no každý máme něco.......  ale přeci to jedno máme společné 


     
                                           
     A ještě je to s kecama, zrovna teď když to tady píšu, tak je kolem toho řečí... Prej takový kraviny... Jooo hold doma si nepokecám tak někde to ventilovat musím...:D:D:D

Milé maminky,
mně je 49 let, mám 2 dospělé děti a nikdy jsem takové problémy jak tady popiujete, nezažila. Na nějaké péči o dítě nebo domácnost jsme se nikdy nemuseli dopředu domlouvat, každý udělal to co bylo právě potřeba, ten kdo měl zrovna volno. Tím myslím, že když jsem byla doma s dítětem, tak jsem samozřejmě nakoupila, uklidila a navařila a nepřipadala jsem si jako služka. Když manžel přišel z práce, tak se nám věnoval a pokud bylo třeba dovézt např. větší nákup a podobně, to bylo a je samozřejmostí. Také pro něj není problémem poslat mě např. s dcerou na dovolenou a postarat se zatím o domácnost a zvířata, která máme doma a kvůli kterým nemůžeme jet společně.
Tím jsem se chtěla zeptat, že manželé se chovají jako ke služkám k těm ženám, které si to nechají líbit? Od začátku vztahu? Proč to dovolily, aby se situace tak vyvinula, že si jich vlastní patrner neváží? Před mateřskou se ti partneři chovali jinak nebo stejně? Napište prosím...

Také přihodím něco do diskuse. Jsem na MD (jinak děti mám 3, ale dvě jsou již školou povinné), a před 14-i dny mě "poštěstila " spálová angína. Bylo mi tak blbě, že na wc jsem lezla po čtyřech. Tak jsem zavolala mužíčkovi do práce, zda by si mohl vzít očéerko, že prostě nezvládnu postarat se o malou. Chlap přijel, paragraf na péči o mě si sice vzal, ale .. ležela jsem fakt jen první den. To mi i vařil čaje. Ale druhý den (stav nezměněn, bylo mi stále stejně blbě), on vyspával do půl jedenácté, já ráno vstala, vzbudila starší děti a vypravila je do školy, vyvenčila psa, nakrmila nejmenší dceru .. On se pak vzbudil a prý že stačilo jenom říct a udělal by to. Proboha, to ho nenapadlo, to se musím doprošovat a připomínat mu, jak má rodina fungovat ???  A další den jel odevzdat to očéerko do práce a cestou zpátky se domluvil s kamarádem z města 150km daleko, že se za ním přijede podívat. Tak se doma ohřál jen na oběd (jsem ho musela uvařit) a pak odjel - návrat druhý den v pozdně odpoledních hodinách.
Takže jeho paragraf údajně na péči o nemocnou manželku spočíval v tom, že si hezky odpočinul, prodloužil si víkend a já kmitala jak blbá..
Co k tomu dodat ?! Je to zmetek !!

Ela..: tyjo ja koukam...asi uz se vdavat nebudu:)Neni lepsi mit pritele ktery k nam bude chodit na navstevu???:)))

No kdyz nad tim tak premyslim tak asi neni...ja bych to nevydrzela...vite co je na tom vsem nejhorsi?Ze my ty chlapy proste potrebujem...  :mad:

taky jsem si říkala, že až se příště narodím, raději se nevdám nebo budu homosexuál :lol: Nejhorší je, že to vidí moje nejstarší dcera, která už z toho má rozum a už teď má prima názory, že si sice jednou pořídí mimčo, ale chlap k ní bude smět jen na návštěvu.
Hm, jsem podruhé vdaná a to jsem si říkala, že tentokrát to určitě bude lepší. Tý jo, copak normálně smýšlející chlapi už vymřeli ??

Elo, omlouvám se, ale musela jsem se smát....- ale to bude tím, že to hezky popisuješ:-))
Mně  se zase stalo kdysi dávno následující(to jsem byli chvíli spolu, žádné dítko.... jo, to mě mělo varovat:-))
Dostala jsem zánět do obou očí, prostě 4 dny ležela, nekoukala, oči jen slzely.
1, den.vše OK, přišel za mnou i několikrát denně (nepracoval daleko),uvařil kávu, ohřál jídlo,druhý den byla káva a cosi studeného - neva, nejsem náročná, třetí den mi večer nabídl čaj...protože hrnky po kafi by se musely mýt, logr vysypat, hrnek na  čaj lze použít nesčetněkrát.....další den se pro jistotu zdržel v hospodě a domů se vrátil v takovém stavu, že si ustlal na koberci.....

:lol::lol::lol: tak koukám, že jsme na tom stejně. Jen nějak nevím, jestli se mám smát nebo brečet.. Ale smích mám radši !! ;):lol:

Hm, Elo, tak se nás v tom plácáme víc. Před Vánocema jsem přechodila chřipku, týden jsem chodila s horečkama 39 stupňů, přitom nakupoval, vařila, no vykonávala všechno jako jindy. Po týdnu jsem už měla strach a hlavně už jsem nemohla, takže jsem šla na pohotovost a byl z toho zápal plic a antibiotika. Doktor zdůrazňoval, že to musím vyležet a nabízel paragraf pro manžela. To jsem odmítla, protože dělá na živnostňák a stejně by to dopadlo jak popisuje Ela a navíc bysme byli bez peněz (manžel ani po práci nezůstal a nepomohl, ale šel jako každý den do hodpody). No po Vánocích jsem dostala záněť mandlí, další antibiotika, opět jsem nemohla ležet, takže po 14 dnech se mi nemoc vrátila a zase další antibiotika s vyhrůžkou, že půjdu do nemocnice. Jak moc jsem si přála opravdu zalehnout do postele a alespoň jeden den ležet, to ani nemusím psát. Místo toho jsem ale musela ject na tchánovo 70-tiny 300 km tam a zpět. Během těch dvou měsíců jsem zhubla na 42 kg a od manžela si vyslechla, jak jsem teď ošklivá a všechno na mě plandá. Jo a perlička  manželovi kdysi spadlo něco do oka, zalezl s tím do postele, nesměla jsem na něj mluvit, prostě byl těžce nemocný.....
Pro BETY. já byla celkem 12 let doma s dětmi na mateřský a i předtím jsem byla nějaký čas nezaměstnaná, takže už od začátku jsem automaticky začala dělat všechno já, když manžel chodil do práce. Jenže nejdřív jsme měli jen dceru a bydleli ve dvou místnostech, tak to šlo zvládnout, ale postupně přibyly další dvě děti, opravil se celý domek a upravila zahrádka, ale pořád zůstavalo všechno jen na mě. Moje prosby o pomoc manžel odbyl tak, že buď bude chodit do práce, nebo mi bude doma pomáhat. Teď bych měla nastoupit někam do práce a prostě už nemám nikde v sobě žádný rezervy. Jsem vyčerpaná, ale každý to ironizuje, jak můžu být vyčerpaná, když jsem tolik let doma. Děti jsou hodný, ale pohodlný a manžel je v tom ještě podporuje. Ráno jim pustí k snídani film na videu, místo aby je popohnal, aby si po sobě ustlaly postele a umyly nádobí. Jak to mám měnit, to nejde, když se v tom sama plácám a manžel nepodpoří. Je to jako další dítě na krku. Musím mu vyběhávat daně, pojistky, myslet za něj že jeho rodiče mají narozeniny, musím se postarat o jeho rodinu, když přijede 5 lidí na víkend a nesmím remcat, protože jsou to jeho příbuzný a já jsem stejně doma a nic nedělám. Snažím se najít něco jen na půl úvazku v dopoledních hodinách, ale tady na malém městě nemám šanci. Plný úvazek, směny a víkendy bych nezvládla, vím to, není to výmluva, ale realita. Babičku nemám, takže jsem fakt odkázaná jen na sebe. Ještě, že se můžu tady aspoň vypovídat a ulevit si, pomáhá mi, když vím, že v tom nejsem sama a i ty obárcený názory mě pomáhají trochu se nakopnout a ozývat se a říct manželovi, že mě to takhle štve.

IvetaX:tyjo obdivuju te...ja to nevydrzela ani rok a od manzela jsem utekla...Mozna to nekdo povazuje za sobectvi ale me prijde ze v mych 21 letech jeste nemusi nikomu delat sluzku a zvlast kdyz jsem videla ze ani o naseho maleho nema zajem.A navic...treba by mu pak musel slouzit i maly...brrr...jeste ze jsem od nej pryc!!!

Milé "spolutrpitelky", zpětně jsem si uvědomila, že na MD jsem byla normální husa. Hezky jsem kmitala kolem tří dětiček (1+dvojčata), okna myla, když spaly, uvařila, nakoupila, jenom aby večer bylo všechno (nebo teda skoro všechno - nejsem superžena) v takovém stavu, aby byla pohoda, roztomilé dětičky nakrmené, vykoupané a připravené pro tatínka k pohrání - teda dokud ho to bude bavit, že. No a já doufala, že až je konečně vrazím do postýlek, tak třeba povím, co umí nového, dozvím se co se děje v prostorách mimo byt, hřiště a samošku, protože co si budem povídat, tohle prostředí zas tolik podnětů nedává, však to znáte. Takže všichni nakrmení, děti odloženy a živitel ulehl s novinami k televizi a nepřál si býti rušen, protože celý den dřel (rozumějte - na nás). Jednou jedinkrát vyjel s kočárem do parku a následně mi sděli, že neví, na co si stěžuju, když mimina celé odpoledne (byl venku asi hodinu)  spí a já mám klid a pohled do uklidňující zeleně. Jo, jenže starší dítko s sebou neměl, tudíž byl ušetřen hlídání dvouletého draka a předchozí cesty po nákupech s kompletním cirkusem (je to asi 25 let - kdo pamatuje, ví, jak se nakupovalo). Oni žijí v přesvědčení, že jak dítě ráno oblíkneme, tak ho večer jen převlečeme do pyžamka, v kredenci máme "hrnečku vař" a čisté prádlo se líhne ve skříni samooplozením. A protože tohle všechno máme, tak proč bychom nemohly ještě zařídit tohle či tamto, když "máme celý den volno" a "miláčku, ty jsi tak šikovná, ty to určitě zvládneš". A my, pochváleny pánem tvorstva, to všechno zvládneme, uděláme, zařídíme, doběhneme, podržíme, protože jsme silné a on je rád, že nás má = rozuměj nemusí se starat o tisíc malých prkotin (detaily viz výše od Ivety) a může v klidu přemýšlet, jak by pohnul zeměkoulí, kdyby tý rodiny nebylo

Krásná jako lednička
Za přečtení to stojí..
Pár let po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželkovské dokonalosti, mýtu
Českých žen. Protože jsem se z té země Dokonalosti vrátila při relativním duševním   zdraví, mohu všem, kdož tam míří, poradit, jak se dostat zpět mezi šťastné   nedokonalé.
Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn.
Odvedla  jsem ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili jsme si spolu zuby,a  zatímco snídal, stihla jsem i rychlý make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu  na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje. Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem  obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou.
Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky.
Budila jsem ho veleněžně, pomohla mu najít košile a ponožky, a když odcházel do práce, mávali jsme mu z okna. Během dne jsem stihla všechno: uklidit, nakoupit a  připravit teplou večeři i s moučníkem. Jít s malým na procházku, uplést  svetr, natřít poličky, posekat zahradu. Byla jsem hodně pyšná na to, že když se vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce.
Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku: neutrácela jsem za
zbytečnosti, nechodila odnikud pozdě, a pokud chtěl můj muž o něčem mluvit, trpělivě jsem poslouchala. Vždycky bylo vařeno, postaráno, teplo, útulno. Na nic si nemohl stěžovat - a taky si nestěžoval. “Tak co je dnes nového...”, ptával se a já pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti. Jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se nejprve změnil v lehký polibek na  tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na fotbal. To už říkával: “nic nového, že...” a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekávala vychlazená desítka.
Naštěstí mi tehdy zbyli kamarádi. “Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi
Tou ledničkou a tebou?” zeptal se mě jeden z nich. Telefonovala jsem mu v
noci, téměř potají. “Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti
nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná, ale těžko tomu říkat krásná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po tý louži uklouznout!” Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkané košili. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně.
Za pár měsíců mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má
Po cestě z práce něco koupit.
Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají. Buďte náročná na spotřebu.
Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba. A už vůbec se  nebojte čas od času vytéct na podlahu. Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že  jen tak vás budou ti kolem milovat.
Takový je zákon ledničky.

elementgirl napsal(a):

IvetaX:tyjo obdivuju te...ja to nevydrzela ani rok a od manzela jsem utekla...Mozna to nekdo povazuje za sobectvi ale me prijde ze v mych 21 letech jeste nemusi nikomu delat sluzku a zvlast kdyz jsem videla ze ani o naseho maleho nema zajem.A navic...treba by mu pak musel slouzit i maly...brrr...jeste ze jsem od nej pryc!!!

No ani nevím kolikrát jsem o rozchodu už přemýšlela, jenže jsem zbabělá do toho jít. V 21 letech jsem odešla s manželem z krajského města do tohodle zapadákova, protože tady byla možnost bydlení. Ve větším městě bych měla větší možnost najít práci, mám tam mamku a ségru, ale jsou tam hrozný ceny bytů, kdybysme domek prodali, tak tam za to seženu maximálně byt 2+1 v paneláku, rozhodně bych z těch peněz ještě navíc nemohla vyplatit manžela. Je to začarovaný kruh, tady sebe a tři děti neuživím a sama bez chlapa v baráku, je to nanic. Sice doma nic neudělá, ale řeší aspoň havarijní situace, když začně téct bojler, porouchá se kotel, nebo začne hořet v komíně atd. Ach jo, život utíká a mě je z toho smutno.

holky, to mi připomnělo mýho otce - když mamce bylo fakt hodně špatně, tak jí děda řekl - babičko, tak si lehni, odpočiň si, to nádobí můžeš umýt potom..

Jestlipak víte, proč se nevěsty vdávají v bílém???
No protože je to standardní barva domácích spotřebičů.

Mě zase uzemnil manžel, když mi večer u TV řekl: skoč mi do sklepa pro pivo, budeš za to u mě mít plus.....

Holky, když čtu vaše příspěvky tak se jenom divím, co to doma máte. Je fakt, že jsme s přítelem pouze 6 let a možná za pár let mě čeká to samé. Brrr, hrůza jenom pomyslet. Ten můj docela doma funguje. Je fakt, že když uložím dcerku do postele a je klídek tak čekám, že si popovídáme. Protože celý den ten stereotyp je fakt na budku. On si raději pustí tv a čte noviny. Prý se u toho víc odreaguje, než poslouchat ty moje historky o dětičkách a kamarádkách. Takže to došlo tak daleko, že se koukáme spolu a vůbec už doma nemluvíme. Jinak je docela zlatej. Pohlídá, pohraje si s dcerou i mě nechá celý den "vyvětrat" a dovolí mi vyrazit si do Prahy na nákupy. Občas bych mu ale za ty jeho "naočkovaný řečí" od kamarádů sbalila tašku a ukázala mu kde jsou dveře. Zatím se tak nestalo.Kdo ví, jak to bude pokračovat.

IvetaX:Ja taky nemela odvahu ale tak nejak jsem si rekla ze je lepsi se chvili placat v problemech a brecet nez mit problemy cely zivot...

Iveto X
jedno malé bezvýznamné plus- to je dobrý forek....ale vím, on to myslel vážně...

Beruško,
nečeká tě to samé...čeká tě to, k čemu oba svým jednáním dospějete...myslím hranici, na kterou budeš ochotna jít. Některé nevadí starat se sama o domácnost, jiné by zase vadilo  jen celý večer bez povídání koukat na telku(chlapi ale holt upovídaný nejsou).Taky nás manžel okřikuje, když se se synem bavíme třeba o škole, že neslyší, no a zrovna dávají reklamu....nic proti reklamě.
Beruško, nechci tě chytat za slovíčko: píšeš dovolí mi vyrazit do Prahy na nákupy- předpokládám, že nemyslíš týdenní nákup potravin, ale třeba hadříky, svetříky,knihy....ale zaráží mě to slůvko dovolí....bylo ti přeci 18 a nejedná se přeci o diskošku do 3 do rána....ale na druhou stranu, doufám, že mu dovolíš jít někdy s kamarády na fotbal, či pivo
A bacha na naočkovaný řeči kamarádů,zase takový  kecy dovedly udělat průvan v mnoho domácnosti...
ale jinak žádné strachy, bude vše pokračovat dobře:-)))

Ahoj všichni,
mám na vás jednu otázku. Prosím, neberte jí špatně, jen mě to zajímá:
"Proč chlapům dovolíte takovéto chování? Proč si člověk nechá líbit pozici "služky"?"
Snad to nezní špatně, nechtěla jsem se nikoho dotknout. Je to opravdu jen otázka, přemýšlím o tom, proč to tak je...

Barborko i kdyz ja jsem od sveho mazela odesla tak ti odpovim...asi to bude tim ze nechcem detem vzit otce...pak asi taky tim ze vetsina zen ma strach z toho ze sami to nezvladnou...a dalsi vec?Mozna se i boji zeny jak bude reagovat okoli....u me nastesti vsechno proslo.A dalsi duvod proc si zeny nechavaji libit pozici sluzky je mozna to ze se nechteji hadat...Diteti jsem sice otce vzala(to rika BM ja bych nerekla),financne ziju z vyplaty do vyplaty ale zvladam to...sice si nemuzu nic koupit ale alespon nejsem sluzka...a jak reagovalo me okoli?No asi tak ze mi rekli no konecne si od toho sobce odesla:)

Michalela.43 - ano psala jsem, že mi dovolí vyrazit na nákupy /myslela jsem hadříčky/. To slovo dovolí je hrozný. Spíš se na tom domluvíme. Jako se domluvíme na tom, že jde s klukama na fotbal, někdy do hospůdky na pokec. Docela u nás funguje domluva, když si někdo potřebuje "odfrknout".

Barborko i kdyz ja jsem od sveho mazela odesla tak ti odpovim...asi to bude tim ze nechcem detem vzit otce...pak asi taky tim ze vetsina zen ma strach z toho ze sami to nezvladnou...a dalsi vec?Mozna se i boji zeny jak bude reagovat okoli....u me nastesti vsechno proslo.A dalsi duvod proc si zeny nechavaji libit pozici sluzky je mozna to ze se nechteji hadat...Diteti jsem sice otce vzala(to rika BM ja bych nerekla),financne ziju z vyplaty do vyplaty ale zvladam to...sice si nemuzu nic koupit ale alespon nejsem sluzka...a jak reagovalo me okoli?No asi tak ze mi rekli no konecne si od toho sobce odesla:)


elementgirl,
nevím, ale tato pozice "služky" už vznikne asi dříve než jsou děti a než musí mít žena strach. Toto se asi rozděluje hned na začátku vztahu, kdy spolu dva začnou bydlet, ne? Tam asi nastane ta zásadní chyba. Já si to právě neumím moc představit... možná to je tak, že ze začátku vztahu to těm ženám nevadí (že se starají o domácnost jen ony) a pak už je pozdě to měnit... nemůže to být tímto? Já si to fakt nedovedu představit. Toto funguje u budoucí tchýně a tchána, on jen leží na gauči, zavolá "já mám hlad" a ona kmitá... on si ani ten talíř neuklidí ze stolu... když jsem to viděla poprvé, tak jsem měla oči jak tenisáky!!! Tohle mi prostě hlava nebere. Jsme partneři a né "služka a pán". Nemůžu to stále pochopit, proč si to někdo nechá líbit.

Jo, tak to nějak bude - jak to popsala Elementgirl. Proč o rozvod žádají ve většině případů ženy? A to přesto, že to mají po rozvodu těžší než muži? Žena vydělává všeobecně míň než muž, ale děti zůstanou většinou jí, takže ona je musí uživit, alimenty vůbec neodpovídají realitě a v hodně případů je otcové ani neposílají. Zákony jsou tak děravý, že je často z nich nedostanou roky a opravdu je jen na nich, jak děti uživí. Další věc je bytová otázka. Další věc jsou naschvály během a po rozvodu. To jsou asi hlavní věci, z kterých mám strach a o kterých přemýšlím, když uvažuju o rozvodu. Mám strach, že neuživím děti, ale nedovedu si představit, že bych je u sebe neměla a nežila s nimi. A proč si to nechám líbit - to chování ze strany manžela? Já si ho teoreticky nenechám líbit, hádáme se kvůli tomu, pořád mu to opakuju, že už to nezvládám, že nejsem jeho a dětí služka. Ale, nechce to slyšet, odbyde mě, někdy má cholerický výstup, když pořád "otravuju", ale nic se nemění. Prostě nechce, má svůj názor a já s ním nehnu. Pokud se mi to nelíbí, tak ať se rozvedu. Jenže to jsme zase zpátky u těch důvodů, proč to není tak jednoduché sebrat se a jít....

IvetaX:
ono třeba nestačí jen ho otravovat a vyčítat mu něco... udělej to jako on (jako si napsala, že to dělá on): měj svůj názor a ať s tebou nic nehne. On nepomáhá tobě, tak ty přestaň něco dělat pro něj... nepomohlo by toto?
A zásadní otázka: dokázal by on se s tebou rozejít??? Třeba si můžeš vyskakovat a tohoto se nemusíš bát.

Nebudu muži dělat služku..... (úvaha)
mám doma muže, dítě,pracuji,domácnost leží pouze na mě, protože otec rodiny a živitel  jakmile příjde z práce domů sedne s cigaretou-pardon lehne k TV, popřípadě v lepším případě jde rovnou do hospody a tudíž  není vidět, že nic nedělá...Já příjdu z práce domů a relativně bych si taky mohla lehnout k TV, nebo nepřijít a jít rovnou za kámoškou.
Dítě příjde ze školy domů a marně čeká na jednoho z rodičů, aby si popovídali, nechalo se pohonit do učení a  aby byla nějaká večeře.Jídlo ovšem musí někdo koupit.Kdo?Otec?To radši půjde na jedno.Matka!Takže zdržení v návratu z práce cca o půl hoďky.Pokec s dítětem a  snaha o zkontrolování učiva-otec leží¨cí u TV?Ne! Matka, neboť víme, že ženy dovedou dělat i více věcí najednou.
Takže příprava večeře-přece i když sami jsme možná v dietce a večer není zdravé jíst, večeři pro dítko uklohníme.Větší děti už to zvládnou někdy i sami....
Otec se automaticky také ptá, co je k jídlu.... vaření- činnost  cca na půl až hoˇdku.Nakonec manžel, není-li navařeno a má-li hlad, taky hlady neumře....
ale....
Úklid místností - veškerý visí na té osobě, které bordel a špína vadí....takže zatímco manžel sedí u TV, já mohu běhat po bytě s hadrem, smetákem a luxem...a nesmím při tom zaclánět u telky....jestliže nechci zhynout sama ve špíně
Mytí nádobí - myčka - ano velký ynález, ale nádobí do ní samo nenaskáče a nevyskáče - větší děti mohou pomoct.Mohl by i manžel pomoct, ale přeci nebude uklízet umyté nádobí z myčky, když ještě je nějaké čisté ve skříňce..
Praní prádla-pračka, ale musí se pověsit, pak uschlé sebrat a dát do nějakého bodu x -
Žehlení prádla-každý si žehlí sám-opět jde pouze je-li dítě větší... přece nechceme po světe chodit jako v sežvejkaném...
Uklízení si věcí po sobě-dítě zvládne svůj pokojík a na ženě je opět celý ostatní byt,
ale ona to dělat přeci nemusí, ale jak by to vypadalo, a jak bysme se doma vešli?

Tak až takhle to skoro u náís doma není, ale poraďte (PS kvůli takové banalitce se stěhovat a opouštět rodinu nechci :-)))

Barborka napsal(a):

Ahoj všichni,
mám na vás jednu otázku. Prosím, neberte jí špatně, jen mě to zajímá:
"Proč chlapům dovolíte takovéto chování? Proč si člověk nechá líbit pozici "služky"?"
Snad to nezní špatně, nechtěla jsem se nikoho dotknout. Je to opravdu jen otázka, přemýšlím o tom, proč to tak je...

Barborko, to je docela jednoduché. Kdybych měla peníze, abych vyplatila naší společnou milionovou hypotéku, sbalila bych mu kufry a pááááá. Jenže bohužel peníze na vyplacení nemáme ani jeden, žádný vřelý vztah taky mezi námi už dávno není, sexuální hrátky se snažím omezit na minimum - kde není vášeň, není ani chuť,  prostě stojí to za vyliš kapsu a řešení žádné. Možná tak za 20 let, až bude hypotéka zfouknutá ze stolu. A to už budu možná natolik otupělá, že mi to bude všechno jedno. Dnes se ještě bouřím a řvu - ale efekt stejný asi jako když hážeš hrách na stěnu.
No, prostě jsem byla blbá - zase jsem naletěla na sladké řečičky.:(

Barborka napsal(a):

IvetaX:
ono třeba nestačí jen ho otravovat a vyčítat mu něco... udělej to jako on (jako si napsala, že to dělá on): měj svůj názor a ať s tebou nic nehne. On nepomáhá tobě, tak ty přestaň něco dělat pro něj... nepomohlo by toto?
A zásadní otázka: dokázal by on se s tebou rozejít??? Třeba si můžeš vyskakovat a tohoto se nemusíš bát.

Barborko, pokud bysme se rozešli, tak bych mu možná chyběla jako posluha, ale těžko by mě postrádal, jako ženu nebo partnerku. Třeba se mýlím a to bych byla ráda, ale zatím mi to nedal nijak najevo. Nepoznám, jestli mě má rád, protože se nechová jako člověk, který má rád. Nezajímají ho moje starosti nebo jak mi je, když jsem nemocná. Teď řeším problém s rekvalifikací, potřebovala bych jeho podporu, ale nechce se o tom bavit, prý má svých starostí dost.

Michaelo, máš pravdu, že je blbost se rozvádět jenom kvůli tomu, že chlap se nechce podílet na práci v domácnosti. Je to věc, která se dá řešit, když je přístupný nějakýmu rozhovoru a kompromisu. Jenže jak to udělat, aby ten mužskej trochu vnímal a přestal myslet sobecky. No řeknu Vám, po tom, co se tady dočítávám za věci, tak bych asi už do dalšího vztahu měla strach jít. Myslím si, že bych byla opatrnější, ale láska je slepá, třeba bych byla zase blbá....

beruska123

Mno, řekl bych, že přátele si vybíráme, takže proč je nezměnit. Proč mít za přátele šovinistická prasata? Mužský šovinismus nakonec vyvolává stejný extrém na druhé straně – stačí si to tu občas přečíst. Naše generace by měla té příští generaci dát jako dárek narovnané vztahy mezi muži a ženami. Na druhou stranu, všimněte si, u jak mnoha žen se tyto stereotypy projevují v mluvě. Ten nejčastější projev je: „manžel mi pomáhá/nepomáhá v domácnosti, manžel mi pomáhá/nepomáhá s dětmi“. Manžel v domácnosti nepomáhá, ta domácnost je stejně tak jeho. Manžel nepomáhá ani s dětmi, ty děti jsou také (obvykle) jeho. Zároveň jeden partner nemá druhému co vydávat povolení k tomu, aby mohl jít ven – na nezadatelná práva se povolení nevydávají. Řekl bych, že místo stěžování to chce jednou „převrátit kredenc“, ono se to poddá. B., ty fakt děláš příteli snídani, svačinu a večeři? Tak tohle řeknu manželce, ta se potrhá smíchy. Jinak, máš pravdu, jsou to ubožáci.

Holky jaký si to uděláte, takový to máte.  Tyhle věci je potřeba nastavit od začátku a ne začít po deseti letech naříkat, že celá domácnost leží na mě.

Milé maminky, manřelky a přítelkyně, které jejich partneři považují za služky, oni se k vám předtím tak nechovali? Jestli ne, kdy se změnili? Vrátila jsem se k mojemu předchozímu příspěvku - a opravdu, nikde jsem nenapsala "on mi DOVOLÍ" nebo "musím umýt nádobí".... to mi připadá strašné když vám milostivý něco dovoluje.... moc by mě zajímalo jak k takové situaci došlo, proč se dotyčný tak změnil nebo jestli byl vždycky takový a vy jste mu to tolerovaly.

Tiino,
přesně máš pravdu.....ale která amilovaná ti to bude na začátku vztahu věřit a pak už je to jen zvyk....ale učím se učím změnit přístup po x letech...přijela jsem s nákupem domů,než jsem stačila sebrat visící prádlo,manžel začal cosi klohnit  sobě k jídlu, jen jsem ho požádala, aby povolal k večeři i syna-museli se holt sjednotit na chutích...a taky to šlo.P.s. teď se dím u počítače,syn si dělá úkoly:-)) a manžel- u TV....ale aspoň se postarali o žaludky,no není to trefa?

barborka napsala: elementgirl,
nevím, ale tato pozice "služky" už vznikne asi dříve než jsou děti a než musí mít žena strach. Toto se asi rozděluje hned na začátku vztahu, kdy spolu dva začnou bydlet, ne? Tam asi nastane ta zásadní chyba. Já si to právě neumím moc představit... možná to je tak, že ze začátku vztahu to těm ženám nevadí (že se starají o domácnost jen ony) a pak už je pozdě to měnit... nemůže to být tímto? Já si to fakt nedovedu představit. Toto funguje u budoucí tchýně a tchána, on jen leží na gauči, zavolá "já mám hlad" a ona kmitá... on si ani ten talíř neuklidí ze stolu... když jsem to viděla poprvé, tak jsem měla oči jak tenisáky!!! Tohle mi prostě hlava nebere. Jsme partneři a né "služka a pán". Nemůžu to stále pochopit, proč si to někdo nechá líbit.


U nas to bylo tak ze mi manzel pomahal a tak ale pouze do svatby.Po svatbe jako by me mel najednou jistou a pr... hnul az v dobe kdy jsem od nej s malym odesla poprve...za dva tydny pro nas prijel a sliboval hory doly...(nevim mam pocit ze ho dokopala jeho matka ktera s nama bydlela) no tak jsem se(ja blbec) vratila.No a za dva tydny jsem byla o5 sluzka...ale na to uz jsem kaslala...prestala jsem mu slouzit a zacla si tajne hledat pronajem...financne je pro me docela drsny vyjit ale alespon jsme s malickym stastni a malicky mi dokonce pomaha s uklidem:))))Snad nebude jednou po tatovi:)

Barborka napsal(a):

Ahoj všichni,
mám na vás jednu otázku. Prosím, neberte jí špatně, jen mě to zajímá:
"Proč chlapům dovolíte takovéto chování? Proč si člověk nechá líbit pozici "služky"?"
Snad to nezní špatně, nechtěla jsem se nikoho dotknout. Je to opravdu jen otázka, přemýšlím o tom, proč to tak je...

Neví jestli se mnou budete souhlasit,ale do pozice služky sklouznete tak nějak nenápadně a nenásilně,jen je třeba si to asi včas uvědomit.Bohužel to asi mnoho z nás nějak nevystihly.Já osobně jsem se sešla i s názorem,kdy mi bylo řečeno:,,Nojo,to radši rodit,než chodit do práce!!".Každý na to kouká z té své pozice.A můžete si být zcela jisté,že ten kdo tvrdí,že služku doma nedělá apd.,tu služku doma dělá ještě možná víc než vy.Barborko jen se zeptám,jsi vdaná a máš potomky?Já tyhle názory měla taky a teď po deseti letech můžu říct,že i když manžel pomáhá,tak se jako služka cítím taky.

Iveto mam doma asi klon Tveho manzela a protoze mam malou v naruci,tak se nebudu rozepisovat,ale co jsi napsala Ty,tak ja se pod to klidne muzu podepsat take.Je to smutne,ale je to tak.

Iveta,Kleopatra:holky mate muj obdiv ze se drzite!Ale zase na druhou stranu nemeli byste sebret odvahu a vzeprit se?

Diky,ale to neni o obdivu:-(.Muj chlap je cholerik a tak je moc tezky se s nim dohodnout a,protoze to ma od maminky tak vzite,tak mu na tom nepripada nic divneho.odvahu se vzeprit to mam,ale jaksi  je to porad otevrene a na hrane!Hlavne,ze jsme zdrave,ne??Ale je fakt,ze kdyz se obcas vzepru,tak to za to stoji.Mela bych casteji:-):-)

Barborko, Bety a ostatní, které se divíte "jak k tomu mohlo dojít a proč si to necháte líbit" - asi takhle:
Když jsem byla na první mateřské, byla to v podstatě brnkačka - 1 dítě, 1 místnost = minimální úklid i vaření. Po půl roce jsem šla do práce a pořád to šlo - pořád ta 1 cimra, dítko přes den nakrmené a oblečené v jesličkovém včetně plín, takže vařit akorát večeře, ba i praní ubylo... On občas vypadl na víkend s kamarády, ale proč ne - aspoň jsem nevařila a klidně si dala třeba krupicovou kaši s mrˇousem.
Pak se mi narodila dvojčata. Muž dokonce koupal, došel pověsit plíny na půdu - ale tak pomalinku začal zůstávat dýl v práci, protože jsme dostali byt a zařizovali se. Jenže ta práce ho začala držet čím dál víc, takže to bývaly časem i víkendy - "máme termín, musíme to udělat". Po dvou letech jsem šla zase dělat, takže nějakou pomoc bych přivítala, ale... Já to měla do práce 15 minut MHD (jenže předtím jsem musela odtahat prcky do jeslí a do školky, oblíknout, převlíknout...), on jezdil autem, ale najednou nemohl odvézt mě a děti, protože "by přišel pozdě". Vyzvednout je nemohl taky, protože byl v práci dýl než já a nakoupit už vůbec ne, protože se vracel po šesté, když už bylo všude zavřeno. Takže já po celodenním "válení v kanceláři" oblítala dětská zařízení, naložila malý na kočár, třetí za ruku a šup po nákupech, domů, uvařit, vyprat, vyžehlit... později škola, úkoly, tréninky... a živitel měl kompletní servis aniž by hnul prstem, což trvá dodnes. Jenže teď už se tak nemusím honit.
Takže on pomáhal, ale pak dal přednost práci. Proč, to nevím. Možná jsem i na MD měla chtít víc pomoci, (jenže já to fakt zvládala celkem bez potíží), možná mu vadilo, že jsem šla do práce. Dělala jsem sekretářku a on jako "vesnický chlapec" měl o tomto zaměstnání představu, že je to něco jako lehká holka, která laškuje se šéfem, vaří kafe, piluje si drápky a když vyřídí dva telefony, je udřená. Možná si myslel, že když s ním jeho máma mohla být deset let doma, můžu i já, jenže ona ušetřila tím, že měli zahradu, drůbež, prasata, což jaksi v paneláku nejde, že?
Nebo prostě jen časem zjistil, že v zaměstnání je jeho práce vidět, zatímco doma se může udělat cokoli, ale jídlo se sní, nádobí a prádlo zas ušpiní, deset minut po vyluxování obýváku z něj dětičky udělají něco mezi kurníkem a skládkou hraček, tak proč by dělal něco, co ho nebaví, když má navíc báječný argument vyššího platu, který se dá otloukat o hlavu kdykoli, když ostatní dojdou.
No a ono po čase člověka přejde chuť neustále se doprošovat pomoci, tak si to buď udělá sám nebo zapojí děti (což není tak úplně špatné - dneska umí všechno a dělají to i ve svých domácnostech). Kromě toho se se třemi dětmi, které mají tátu rády, blbě odchází a když odrostou a odejdou, už je ženská příliš stará na změny a nejistotu, tak si řekne, že už to nějak zvládne. Ono i té práce nakonec ubyde, když se pětičlenná rodina změní na dva lidi

Ono to ve většině případů opravdu funguje tak, že:
- jaký si to člověk udělá, tak takový to má!!!!!!!!!!!!!
- lidé se k člověku chovají tak, jak jim ten člověk DOVOLÍ, aby se k němu chovali!!!

Holky, vy tady většinou všechny popisujete, že kvůli tomu nadáváte, ale není vám to nic platné, že manžel stejně neposlouchá. On je totiž zvyklej na to svoje pohodlíčko, že ho nějaké "nadávání" nemůže rozhodit a k něčemu donutit.  Ono to chce začít asi se silnějším kalibrem. Jak píše níže Axi, tak ono to chce: "...že místo stěžování to chce jednou „převrátit kredenc“... " .
Prostě si to ale nenechte líbit. Zase jak někdo píše níže, tak ta domácnost je stejně tak jeho a děti taky... Neradím vám rozvod. To vím, že není jednoduché (už jen z tý finanční stránky to chápu), ale radím vám - nesmířit se se životem služky, začít si vážit sami sebe, nenechat si to líbit!!! Mějte se rádi a začněte se podle toho k sobě chovat.

Ono je to fakt snadný sklouznout do role služky: k manželovi jsem se přistěhovala už se 6letou dcerkou, do práce jsem nechodila (předtim jsem bydlela na maličký vesnici, která prakticky neměla spojení a tak jsem se starala rodičům o hospodářství), začali jsme přestavovat barák, abychom nebyli dohromady s tchýní, takže manžel přišel z práce a šli jsme něco dělat ven dokud bylo světlo. Vaření, uklízení atd jsem musela stihnout než se vrátil domu - šlo to v pohodě. Pak jsem nastoupila do práce - bylo to už horší, ale co se dalo dělat, chtěli jsme mít svoje, tak se to pytlíkovalo jak se dalo - odnášel to úklid. Pak se to trochu srovnalo, sice úplně hotovo nemáme, ale jelikož peníze došli a manžela to přestalo bavit, tak se dělat na baráku přestalo, ale domácí práce zbyli na mě všechny, bez ohledu na to, že jsem se třeba vrátila domu v sedm večer a manžel byl doma od čtyř - musela jsem uvařit, nakoupit... Faktem je, že jsem si to dělala sama, nikdy jsem neprotestovala, jenom mě to šíleně štvalo a vadilo a byla jsem na něj nepříjemná, protože mu nedošlo, že by měl něco dělat... :lol: Pak se stalo spousta věcí (milenka, odchod k ní, návrat). A potom teprve jsem si to uvědomila a teď se to snažim měnit, ale moc velký úspěchy zatim nemám: manžel zjistil, kde máme vysavač a jak se používá, umí umejt a utřít nádobí no a k tomu občas ještě něco. Ale neexistuje, když on je doma a já v práci, že by třeba sám nakoupil nebo nedejbože uvařil a přitom vařit umí (když chce).

Helena:no nezavididm Ti...ja bych to nezvladla...nebo mozna bych ani nechtela!!!Normalne jak tady tak vsechno ctu tak mam pocit ze kdyby sem nakoukl nekdo kdo chce vstoupit do svazku manzelskeho tak ze si to hooodne rychle rozmysli:)))

Bambulka napsala:
A můžete si být zcela jisté,že ten kdo tvrdí,že služku doma nedělá apd.,tu služku doma dělá ještě možná víc než vy.Barborko jen se zeptám,jsi vdaná a máš potomky?Já tyhle názory měla taky a teď po deseti letech můžu říct,že i když manžel pomáhá,tak se jako služka cítím taky.


Bambulka:
zeptat se určitě můžeš: jsem svobodná, žijeme s přítelem ve společné domácnosti 7,5 let , děti nemáme - a můžu tě ujistit a odpřísáhnout na cokoliv 2 věci:
- služku doma nedělám!
- tenhle názor nezměním!
Jsem taková a kdyby si se zeptatla kohokoliv v mém okolí, tak tohle bych si líbit nenechala! Mám na to averzi (snad úplně chronickou :lol:) a přežila bych všechno, ale "sloužení" nikdy. U přítele v rodině to tak chodí, jeho maminka slouží tatínkovi, když jsem to viděla poprvé, tak jsem málem omdlela... tyto rodinné úlohy (jak má rodina fungovat) se možná dědí, tak jsem měla strach, aby si přítel nemyslel, že takhle to bude fungovat i u nás. Nikdy bych to nedovolila a řekla jsem mu, že  on bude pomáhat se vším, jinak se radši rozejdeme... že překousnu cokoliv, ale tohle nikdy. A přítel pomáhá. Ze začátku jsem mu musela napovídat, upomínat... ale funguje to.

HM, tak jsem tak nějak povzbuzená tady tou diskuzí vyjela ráno na manžela, aby po sobě umyl talíř a hrnek od snídaně, jelikož odcházel až po mě. Dokonce jsem mu řekla i sprostý slovo :D  což nedělám, takže možná právě tohle ho vyděsilo. No, odvedla jsem děti, nakoupila a po příchodu domů zjistila, že je linka UKLIZENÁ. Je to moje malé vítěžství, doufám, že ne poslední....
Včera po večeři v 10 hodin na mě chtěl uvařit kafe, sám ležel u TV. Odpověděla jsem mu, že pokud má chuť na kávu, tak si jí bude muset uvařit sám. Přemlouval mě několikrát, nepovolila jsem i když hrál na city, že celý den dělá jako "debil" a já mu neuvařím ani to blbý kafe. Nakonec se zvedl z gauče a šel si kávičku uvařit sám a ještě se mi dokonce zeptal, jestli chci taky...
Takže to co tady vedeme nejsou jen planý řeči, ale fakt to pomáhá se vypovídat a znát i názor jiných. Zřejmně budu muset najít způsob, jak na něj. Asi bych měla být drsnější a trochu sprostá. No do toho bych se musela nutit, jelikož jsem naopak hrozná měkotina, ale asi to zkusím...

Ale jo, já taky zkoušela - nakonec ze začátku pomáhal... Jenomže ono je to tak strašně únavné, opakovat do zblbnutí jedno a to samé, zvlášť když vidite, že ta snaha prostě není. On vyslechnul (aspoň teda vypadal, že poslouchá ), ale neudělal stejně nic. Zkoušela jsem všechno možné, včetně "ale já jsem dneska strašně utahaná, tak budeme radši spát" a itálii prostě nějak nezvládám. Možná by ta "převržená kredenc" pomohla - zvlášť kdybych ji převrhla na něj .
A jak tak pozoruju ve svém okolí, nejsem na tom nejhůř - nechlastá, nehoní zajíčky, nějaké peníze domů dává, děti ho mají rády - akorát doma nepomůže. Ale abych byla objektivní - nebuzeruje z kanape, že chce kafe, ale jde si ho uvařit sám, popelník po sobě vysype, na záchodě splachuje (jen to prkýnko nedává dolů )

Ivetko no tak to blahopreji:)Normalne kdybys byla vedle me tak Ti za to dam snad i darek:)))Protoze tohle je veliky krok k lepsimu zivotu.Rekla bych ze kdyz na manzela pritvrdis tak ti to nebude mit za zle...spis se lekne a kdo vi co se mu honi hlavou ze si najednou tak zprisnela.)))Ze by milenec?:)))

Iveta X:
to víš, že to nejsou planý řeči a že to pomáhá!!!
A opravdu funguje:
- jaký si to člověk udělá, tak takový to má!!!!!!!!!!!!!
- lidé se k člověku chovají tak, jak jim ten člověk DOVOLÍ, aby se k němu chovali!!!

Ještě mě napadá jedna věc, která s tím možná souvisí. Manžel včera dělal u lidí, který jsou celkem úspěšný podnikatelé, na první pohled nóbl lidi. Domů přišel úplně šokovaný, protože podle jeho vyprávění ty lidi žijou jako čuňata, i v tomhle počasí chodí doma v botech, v baráku zima a před manželem se hádali, kdo půjde zatopit. V dětském pokoji otvor na půdu zakrytý jen kartonem, vyprávěl docela drsný věci, který ani nechci rozepisovat.... A manžel prohlásil: jak je to hezký vracete se do našeho domova. Vám to možná nepříjde, ale z jeho strany je to obrovský úznání, on totiž nikdy nechválí  ani oklikou. Možná mu došlo, že mít doma  uklizeno, navaříno a čisto není taková samozřejmost. Nedělám si naděje, že se ze dne na den změní, ale chtěla bych zkusit nepovolit v některých věcech, který se mi podaří "vybojovat".  Ráno jsem našla opět jeho trenky hozený přes mou kabelku, takže večer plánuju malý nátlak, aby si je uklidil, uvidíme ....:)

Ivetko :do toho:)Nepovoluj:)

Ivetko, ještě že dobře vidíš, představ si, že bys trenky strčila do kabelky s dojmem, že je to kapesník, a potřebovala se cetou do práce v busu vysmrkat:-))))
P.s.ponožky by byly jistě horší....:-)))

No při jeho velikosti XXL bych ty trenky mohla nacpat leda tak do nákupní tašky.:D

No,já to doma řeším taky.Zrovna včera jsme se strašně pohádali, když jsem mu řekla, že musí pomáhat doma, že nejsem služka. Jsme spolu sedm let, svobodní, bezdětní. Bydlíme v jeho bytě, ale vše dělám jen já. Sem tam pomůže, ale neuvědomí si, že za týden je třeba dělat stejnou činnost znovu(např. vysávat). Když jsem nemocná, vydrží se starat jeden den, pak už ne. Vážně uvažuji, že od něho odejdu. Finance máme zvlášť, nic ho nestojím, když to napíši takhle nehezky. Fakt nevím,  co toho chlapa mám. Je sice na mě hodný, ale nikam nechodíme, na dovolené nejezdíme a spolehnout se na něho nemůžu. On to prostě nestihnul, tak bude oběd až v sedm, vždyť se nic neděje. Tři měsíce jsem bydlela jinde, za tu dobu ani jednou nepovysával, neutřel prach, prostě doma neudělal nic. Prádlo si nosí do koše na prádlo sám, když už mě štvalo, že musím po něm sbírat svršky, přestala jsem to dělat, tím pádem neměl vypráno, a když se divil, kde má to tričko, co si chtěl vzít a jak to, že není čisté, tak jsem mu řekla, že kdyby bylo v koši, tak by vyprané bylo, ale jak mám vědět, že něco, co leží na zemi, se mělo vyprat? Od té doby aspoň tohle dělá. Ach jo.

Mili:no byt tebou tak se poohlidnu jinde kdyz nemate zavazky...musis ale sama vedet jestli Ti stoji za to mu slouzit nebo ne...

No já si myslím
, že to už máme tak nějak v genech. Ženská doma musí makat chlap ne. Viděla jsem to doma, máti všechno odedřela, otec si po sobě v životě nic neuklidil. A naši drahouškové mají výchovu od maminky... přece nebudeš uklízet, mýt nádobí, starat se o děcka. To když bráchovi jeho budoucí(teď už minulá nevěsta) řekla před mojí máti, že by jako mohl aspoň utřít nádobí no to byl oheň na střeše. Matka z toho byla na prášky všade vykládala jak se má Toník špatně jak musí utírat nádobí. Jenom jsem se smála. Dodnes se Toník neoženil a asi neožení, protože žádná není jak maminka aby ho v 31 letech ráno budila do práce chystala mu snídani a vypravila ho. Když to požadoval od přítelkyně tato samozřejmě odmítla tak bylo zle. Chci tím jen naznačit, že z velké části za to můžou maminky.

Martinaka, musím s tebou souhlasit. Můžou za to maminky! Ten můj s ní bydlel do svých 28 let a vůbec se mu od ní nechtělo. Je fakt,že jsem si ho trochu předělala k obrazu svému, aby trochu doma máknul. Když k nám tchýně příjede tak je to obskakování né našeho děťátka, ale synáčka. I v 11 večer mu jde udělat palačinky, které on má tak rád a já mu je údajně neudělám. Nevím kde na to příšla, ale budíž. Ať je doma klid. Proti mamince se říct nic nesmí. Vždyť ona zase odjede a bude 150 km od nás. Naštěstí pro mě.

S tchyněma už bohužel nic nenaděláme. Ale my - naše generace maminek - to musíme změnit a naše děti (obzvláště syny) vychovávat jinak!!!

Přijede jednou manžel domů a vidí, dveře do baráku otevřeny, jeho tři  děti venku v pyžamech, pobryndané, umazané a sypou tam mouku na psa, dveře do domu otevřené, na nich nános jakési hmoty, vběhne dovnitř a vidí - v kuchyni hrozný nepořádek, rozlité kakou, rozsypané piškoty, na zemi kus chleba, lednička otevřená, všude špinavé nádobí, utíká po schodech nahoru a všude zakopává o špinavé oblečení a všude jsou ťápoty od psa, v koupelně je špinavé umyvadlo plné pasty a rozlitý šampon a vysypaný prášek na praní a dostane hrozný strach, že se něco stalo jeho ženě. Volá a vběhne do ložnice a tam leží jeho manželka v posteli a čte si knihu. Na dotaz co se stalo, odpoví: víš, miláčku, jak se každý den večer ptáš co jsem ,proboha, celý den dělala? Tak dneska jsem to nedělala!



Přeji vám hezký den a vydržte

Že bych to taky zkusila?

Takže  pokus na našich synech...prostě musíme je naučit makat, jinak další generace žen spláče nad výdělkem....nechci se chválit, ale.... ha ha...dobrý začátek,
manžel právě chrní u telky( plus, že je doma, ale zase je vidět , že nic nedělá-chudák jeden unavená),no a syn (11 let) si dal do trouby pizzu, pak se snažil z prádla roztřídit ponožky na jeho, moje a manželovy- přátelé, každý máme jiné číslo ( 36,39 45), ale on to neteril... ale barvy trefil, tak nehážu flintu do žita, příště to bude lepší...ostatně oželím nesrovnané, tudíž liché ponožky za  cca 5 Kč od vietnamců- a bacha na věc, dnes sám od sebe vynesl koš na smetí- nechápu, ale raději nepátrám, třeba je tam vyhozené něco, co jsem neměla vidět :-)))

Helgo, to bych mohla zkusit (ale to platí o malých dětech...)
já" nechávám " muže samotného doma, jsem li se synem na horách, nebo v létě na dovolené - v podstatě se jedná vždy o týden...
-vždy zaleju kytky pořádn+, aby vydržely
-před odjezdem nepovlíkám, spíše až při příjezdu
-před odjezdem neluxuji to opravdu nemá cenu
-kuchyň je celá čistá, ale při příjezdu skoro k nepoznání - opatřila jsem myčku, tak už je lépe.
-po příjezdu musím vyvětra, všude nakouřeno...je-li někde něco propáleno, nekze časem řešit - takže dojde na roční odpisy, jako v účetnictví...

jinak
1x jsme měli vytopeno, protože manžel zavadil o kohoutek ve sprše (měl ji jak z praku) - naštěstí to bylo hned první den mého odjezdu, takže v podstatě uvedl byt do pořádku během týdne - to měl chudák, co dělat
1x si cosi ohříval v pekáči- ale ta smůla usnul ( že podvlivem není polehčující okolnost) a snad nebýt jeho bratra, že ho včas vzbudil ( aby šel do práce - ohřívat začal až silně po půlnoci), tak nevím  nevím, bždy tvrdím, že už bych byla mladá vdova..a on  mi na to vždy odvětí: jen vdova....takhle roztomile laškujeme:-)))
letos po návratu z hor je zatím vše OK, tak pemýšlím, co se děje...ale vím, že se ponejvíce zdržoval v místní hospoůdce, a tam ať jsou klidně vytopeni, či učmouzeni...
houwgh

to Michaela.43::lol::lol: Hele, nemáme náhodou stejnýho chlapa ??
Ikdyž - no, ten můj občas i uklízí a vaří, ale fakt vyjímečně. Umí doma pomoct, když na to přijde, ale necítí tu potřebu, protože přesně dle tamtoho vtipu - proboha, celý den jseš doma, tak co tady děláš ??
Když jsem před 4 dny na něj vystartovala za to, jak se ke mně zachoval, když jsem měla spálovou angínu (už jsem to tady popisovala), tak bručel něco v tom smyslu, že jsme manželé a ti si říkají, co ten druhý potřebuje atp., že stačilo prý, abych něco žbleptla. A že za těch pár let, co jsme spolu, jsem dodnes nepochopila, že nejsem sama, ale že jsme na všechno dva.
No, holky, dva .. tak o tomhle jsem se dodnes právě nepřesvědčila. Jsme spolu 5 let coby manželé + 1 rok k dobru. Ten jeden rok, to byla paráda. Neviděli jsme se tak často, jak bychom chtěli, každý z jiného města, tak jen společné víkendy a to byly fakt líbánky, na děti byl jak z cukru. Pak jsem otěhotněla a následovala ho - životní chyba ! Kamarádi, ryby, ryby, kamarádi .. ve dne, v noci, celé víkendy, každá minuta volna. Rodina ?? Věděl, že jsme a že má dceru. A rád se chlubil fotkama. Nic ale víc.  Pak odjel na misi do Kosova (je voják z povol.). Celý půlrok mi chodili zamilované sms, jak mooooc nás miluje a jak moc se těší domů, že si uděláme krásnou dovču. Hmmm, taky jsem se těšila. Sama - tehdy teprve půl roku - v novém městě, se třemi dětmi, z  toho nejmladší bylo miminko a ještě zdravotně hendycapované (má fenylketonurii)..  Když přijel, začal kolotoč - ryby, kamarádi, kamarádi, ryby .. A jeho omluva ? Půl roku jsem je neviděl, půl roku jsem si nezachytal, chci si toho užít .. Držela jsem hubu a těšila se na tu krásnou společnou dovolenou.. Jeli jsme na Seč do přívěsu.  A skončila po 3 dnech totálním fiaskem. Já lítala kolem dětí, do vody s nimi, vařila (na jednoplotýnkovém vařiči) pro celou rodinu (a nejmenší zvlášť její jídla), vodu v kanystru si nosila doslova na dvou prstech (dva 5-ilitrové kanystry) a na druhé ruce mi plandala dcera .. a manžílek ?? Asi uhádnete - ryby, kamarádi, kamarádi, ryby - neb i tam se našli kámoši, se kterýma se dobře pilo, hrály karty a chytalo v notně podroušeném stavu. Z "dovolené" jsem nakonec utekla a blahořečila jsem pak za pohodlí paneláku (lednice, pračka, myčka, 4plotýnkový vařič .. koupat jsme se chodili na plovárnu). On tam zůstal ještě další 4 dny - prý na ryby, ať si zachytá.
Pak jsem si vydupala, že takhle už to dál nejde, že jsem nonstop sama a že když potřebuju, není na koho se obrátit, že bych se ráda vrátila do svého rodiště, kde mám rodiče. Fajn, prý půjde se mnou. Požádal si o přeřazení do této posádky, povedlo se,  tak velké stěhování. První půlrok ještě vcelku dobrý, to jsem i věděla, že mám manžela. Pak ale skluz do starých známých kolejí - vytvořili se nový kamarádi, tak opět klasika - ryby, kamarádi ..   Když se ho občas ptám, proč není víc doma, prý ho to doma nebaví, jestli se mi prý líbí "gaučové" typy. Jenže nechce pochopit, že být doma nemusí znamenat rozvalit se na gauči a jen spát a žrát. Že být doma znamená si s námi povídat, věnovat se dětem, pomoct synovi třebas něco sestavit z lega (kluk za ním zpočátku ve snaze žádat o pomoc chodil, ale už před rokem to zcela vzdal), vzít děti na procházku, zatímco já tady třebas vyžehlím prádlo.. On se prostě dodnes s rodinou nesžil. Neví, co je sednout si a normálně si všichni třebas zahrát člověče nezlob se. A ani to vědět nechce, nemá zájem. Vyhovuje mu být "ženatý - svobodný". 
A já na to fakt už nemám nervy ani sílu. Vadí mi už tolik věcí .. třebas to, že když se napije, je to ožrání do bezvědomí - nemá klapku, která by mu řekla Stop. Vadí mi jeho běhání za a s kamarády, na ryby už mám alergii. Vím, že jeho máma doma kmitala a kmitá dodnes, vaří, pere, peče  moučníky .. já na kuchyň moc nejsem, mám raději rychlá jídla a buchtu koupím. Ale peru, žehlím, uklízím, vychovávám děti .. to, že umeju hajzlík a on už po hodině vypadá, že se na něj měsíc nemáklo, protože nejmenší špunt ještě pořádně smolit a čůrat do mísy neumí, už nikoho nezajímá. Že vydrbu koupelnu, ale malá si jde v rámci hry umýt ruce, vyčistit zuby .. a je to tam jak po výbuchu, už se taky nevidí. Že setřu prach, ale nábytek je černej, k tomu  3děti a zvířata (2 psy a 2 kočky) a tudíž se dost práší, takže už půl hodinky poté byste zase na nábytek mohli malovat, taky nezájem. Že vyluxuju, vytřu, ale ... a tak bych mohla pokračovat donekonečna. Dělám jedny a tytéž práce pořád dokola, ale uznání žádné. Připadám si už jak vyždímanej frigidní citron (protože už ani chuť na sex nemám), bez chuti k čemukoliv a bez iluzí či vůbec víry v lásku.

PS: zrovna včera říkali na Frekvenci 1, že čeští muži jsou v zahraničními ženami hodnoceni jako despoti a egoisti. Fakt asi na tom něco bude.:(

Tak já se musím překonat vrozenou skromnost a pochlubit se, že můj syn umí totéž, co holky a dneska už to dělá dokonce sám od sebe a bez držkování (občas) .
Ale nejvíc jsem se pobavila, když u nás jeden čas bydlel i se slečnou - holky, ten kmital jak ta největší matka-kvočna . To bylo pořád "není ti zima, nechceš polštářek, dáš si kafíčko..." Teda ona je normální holka a jak se okoukala, taky umyla nádobí nebo občas uvařila (paráda, když vám naservírujou až pod nosánek) a tak, ale jak chlapeček pečoval, to teda byl zážitek .

Ëlo,
u nás dtto včetně té klapky....
ti někteří muži ani nevidí či je nenapadne co je práce v domácnosti, jsou-li děti různého věku....já mám jedno dítko-takže v tomto ohledu to vždy šlo, když byl malý posbírala jsem těch pár hraček, teď má svůj pokoj a svůj bordel, který sice uklízí, ale až na moje vyzvání....a je to neustálé opakování:udělej, ukliď....
Ten můj je gaučo-hospodskej, jinak žádný záliby....ale jsou chvíle, kdy jsem raději, když je v hospodě, doma si otevřu jakýkoliv TV program, či pustím hudbu a hlavně nemusím na něj koukat jak chrní u telky, zatimco byse toho dalo udělat dost....a nemyslím  pomoct v domáctnosti, ale i takové "banalitky "jako zazdít dírů ve zdi( v létě se kopal odpad, přeparkovat traktor-stojí  nešikovně již 2 měsíce ve vjezdu, nestartuje, jeho auto má týden  prasklou gumu....(já naštěstí jezdím svým- u nás by rodinné auto nešlo)

Míšo, nemáš někdy chuť to rozseknout ? Já šílenou, jenže nás spojuje milionová hypotéka na panelákový byt, já sama bych jí neutáhla, když bysme byt prodali, ať se vyplatí, tak zůstaneme bezdomovci všichni - já, děti, ale i on, takže tudy taky cesta nevede. Fakt je to naprd, bludný kruh, ale právě kvůli té hypotéce nemůžeme od sebe. A někdy mám pocit, že i on by tohle trápení rád ukončil, nebýt tohodle dluhu.. Už zjistil, že rodina pro něj není, protože rodina = povinnosti. Že by byl raději s těmi svými rybami a kamarády.. Někdy "laškuje", že mě vymění za kamaráda.. Hm, já  bych ho zase ráda vyměnila za klid a nebuzerování..

Michaelo.43 - jak ti rozumím... Tyhle "banalitky" jsou nás nedovírající dvířka u skříněk - musely by se předělat panty a našroubovat úchytky, světlo v tmavé chodbě nesvítící přes rok - muselo by se sekat (zase si cvičím hmat, no http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png), odpadávající kachlíky v koupelně - muselo by se...
Snad jen ta hospoda chybí - u nás jen gaučing, občas noviny a televize - ale přiznám se, že občas si tiše žasnu nad jeho výběrem... Kdysi ho zajímala spousta věcí, dneska tupě zírá na ten nejstupidnější program, který zrovna běží¨- že by počínající stařecká demence?http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Elo, tak takovou dovču jako ty jsem zažila taky. Navíc se schodujeme i v tom, že obě máme tři děti, takže víme, co to znamená, aby doma všechno ve všech směrech klapalo. Na dovolenou jsme jeli před dvěma roky, nejmladšímu byly tehdy dva roky a jeli jsme se známými, který měli stejně starýho prcka. Každý jsme měli na chatě svojí ložnici, společnou kuchyň a záchod. V chatce nebyla bohužel teplá voda, takže na veškerý mytí nás všech, nádobí a vaření jsem ohřívala, přenášela a přelévala ve starém prádelním hrnci. Jen podotýkám, že vážím 45 kg. Doma jsem musela sama všechno oblečení i jídlo zabalit pro nás všech 5 lidí. Zapomněla jsem na foťák, takže jsem si na chatě hned vyslechla jak jsem neschopná. Na chatě jsem musela pro nás všechny povlíknout (cíchy jsme měli svoje), vybalit, manžel čekal, až před něj postavím snídani, pak vyrazil do lesa nebo před chatkou popíjel pivo. Přišel opět až na oběd a zase dokola. Večer jsem sama musela ohřát a přenosit vodu pro všechny děti (nejdříve jsem myslela,že je mýt raději nebudu, ale fakt to nešlo, měly z lesa nánosy) a večeře opět na mě. Musím podotknout, že vyžaduje teplou večeři i oběd, takže jsem to nemohla odbýt polívkou z pytlíku a rybí pomazánkou. Dovolená byla pro mě za trest, doma se tolik nenadřu. Ty známý nechápali, měli manžela za dobráka a teď viděli jak se chová, jak na mě pořád křičí, že děti brečí, že makám jako debil. Začali mu domlouvat (u nich si dělí práce podle potřeby, on třeba uvařil malýmu kaši, ona ho mezi tím koupala...), manžel se nakonec s nima pohádal a z chaty jsme odjížděli dřív. Ani mi nepomohl zabalit, odešel zase do lesa a  se vším mi pomáhali známý. Už k nám po tomhle přestali chodit, já se s nima sice vídám, ale už to není ono. Dělávali jsme na zahrádce táboráky a rozumněli si a to bohužel zkončilo. Tehdy jsem celých 14 dní nestála za nic, nemohla jsem se s ním ani bavit, byl mi po*n a přemýšlela jsem ze všech stran o rozvodu. On asi viděl, že to myslím vážně, tak se zase chvíli snažil, no ale už to nikdy nemůže být ono, nevěřím mu, nezmění se. Chvíli je to lepší a pak je na zabití. Vloni chtěl ject opět na dovolenou na jiné místo, ale zase do chatky k Orlíku, bez vody, tak jsem ho poslala do prd.... Teď hledám na internetu nějaký kempy s chatkama se sprchou a záchodem a hlavně bez vařiče. To je moje podmínka.

Iveto, tak to se shodujeme i s tou váhou, já mám o 2 kg víc, tj. 47 kg (na 158cm výšku).

Iveto, tak to je přesný.  Taky když někam jedeme, tak on si zabalí svoje věci (oblečení a hlavně rybářské nádobíčko), ale všechno pro celý zbytek rodiny musím zabalit já (oblečení, jídlo, hračky, suroviny - ingrediencí pro nejmenší dceru, neb jak už jsem psala, nesmí normální jídla z důvodu fenylketonurie). Ale když něco zapomenu ve stylu foťák, vodítko pro psa či tak podobně, tak si vyslechnu něco ve stylu - na co myslíš atp.
Fakt ti chlapi (neříkám všichni, těm svatým se předem omlouvám), jsou na zabití !!

Tak to mám stejný názor. Když započítám i mého taťku, který už nežije, tak znám jenom tři chlapy ve svém okolí, který se hodí pro manželství. Například ta naše známá prohlásila, že si uvědomuje, jak dobře se vdala, protože její manžel jí opravdu ve všem pomůže a je na něj spolehnutí, taky dělá řemeslo až do večera, ale ten čas si prostě udělá a nevymlouvá se. Ať je kdekoliv, tak v 6 večer spěchá domů, protože pravidelně on večer koupe, krmí a ukládá děti, když je celý den nevidí.
To věřím, že když má Tvoje malá odlišnou stravu, tak se tím všechno komplikuje, vlastně musíš mít pořád vykřičník v hlavě, abys něco nepřehlídla. Mě to přijde, že chlapy před nějakým problém zavřou oči a nepustí ho k sobě. Tak to dělá můj manžel. Že dcera jedničkářka začala nosit z ničeho nic trojky? To toho nadělám, vždyť on nosil čtyřky a žije... To je jeho názor na např. tenhle problém. Já se jí snažim povzbudit, motivovat a on mi takhle podrazí nohy. Nebo dám synovi za trest zákaz hrát na počítači, když jsem zjistila, že nám lhal a on mu to opět dovolil. Když jezdil za prací a byl celý týden pryč, tak to pro mě byla oáza klidu, žádný stres, jídlo jsme s dětma odbyly, děti fungovaly, jak jsem jim řekla a i toho nepořádku bylo míň.

Iveto, nevim co je s těma dětma lepší, ale můj manžel zase dceři zakazoval kvůli každý kravině se snad i koukat. Takže to mělo jedinej výsledek: bylo jí všechno jedno, ať udělala velkej průser nebo šlo jenom o maličkost tak z toho bylo obrovský pozdvižení a nikdy se nezjišťoval žádnej důvod. A ke všemu jenom zakazoval a na neurčitou dobu. Takže třeba jí za špatnou známku zakázal televizi, ale neřekl na jak dlouho a ani jí potom, když si to třeba opravila neřekl tak dobrý - můžeš se zase dívat na televizi. Takže jsem po určitý době začala všechno radši řešit sama a obcházet ho.

Přesně tak, oni před problémy utíkají, vypnou se nebo dělají, že je nevidí (pokud je tedy skutečně nevidí). U nás je to tak, že když jsou děti protivné (třebas díky nemoci), tak se sebere a uteče - třebas na ty ryby, za kamarády.. A nebo prohlásí, že si potřebuje vypláchnout hlavu a ožere se do němoty.. :( A co ženská, ža nepotřebuje vypnout, vysadit, odpočinout si ?? Asi ne, ona není člověk, ale robot.
----------------------------------------------------------------------------------------------

Co vydrží ženská, to by člověk nevydržel ..

Tak to je Jájo Tvůj manžel zase opačný extrém. Já snad taková nejsem, snažím se trestat i chválit a odměňovat, když je za co. Oni mi to moje děti v dospělosti řeknou, co jsem dělala špatně, tak jako já to často probírám s mou makou, co mi vadilo. Ale přistihla jsem se, že některý chyby stejně opakuju...

Ela.. napsal(a):

Přesně tak, oni před problémy utíkají, vypnou se nebo dělají, že je nevidí (pokud je tedy skutečně nevidí). U nás je to tak, že když jsou děti protivné (třebas díky nemoci), tak se sebere a uteče - třebas na ty ryby, za kamarády.. A nebo prohlásí, že si potřebuje vypláchnout hlavu a ožere se do němoty.. :( A co ženská, ža nepotřebuje vypnout, vysadit, odpočinout si ?? Asi ne, ona není člověk, ale robot.
----------------------------------------------------------------------------------------------

Co vydrží ženská, to by člověk nevydržel ..

No Elo, ten citát dole to vyjadřuje víc než výstižně. A oni to ví....

Jojo, když se jako prvňáčci dvojčata učili psát, to bylo o nervy tuplovaně. Občas jsem se neudržela a zařvala, načež jsem se dozvěděla, že jsem hysterka a na děti se musí v klidu a on mi předvede, jak se to dělá správně. Notak jsem si šla vedle zapálit - ještě jsem nedokouřila a tatínek řval jako bejk... I típla jsem vajgla a šla jsem to s nimi dopsat... a pak už mi to zůstalo, protože buď nebyl doma nebo měl cokoli "důležitějšího" než úkoly.

já o sobě vim, že občas prakticky bezdůvodně vybuchuju, ale jelikož jsem vždycky dceru vedla k upřímnosti, tak i když si to já třeba ani neuvědomim, tak ona mě potom na to upozorní.
Ale s manželem to byl fakt boj - nevěděla jsem co s tim: trest byl potřeba, ale takovej? a bez časovýho omezení? A co bylo nejhorší tak zakazování kroužků...- opět na dobu neurčitou - to jsem fakt pěnila. A několikrát se jí pokoušel zakázat nějaké vystoupení (tancování, básničky...) a nemohl pochopit, že tohle přece nejde, že nemůže zkazit to vystoupení ostatnim dětem. Takže teď vše řešim sama a je klid - jenom projít dětskym pokojíčkem to nejde. Manžel trval na perfektnim úklidu (stejně to bylo jenom na chviličku a úklid jí zabral spoustu času)

Šestý den přesčas“


     Než Pán Bůh vytvořil ženu, pracoval už šestý den přesčas. Anděl se zjevil a řekl: "Proč se tou jednou bytostí zabýváš tak dlouho?"A Pán Bůh odpověděl: "Viděl jsi její specifický popis? Musí být kompletně omyvatelná, ale ne plastická, musí mít 200 pohyblivých částí, všechny nahraditelné, musí fungovat na černé kávě a zbytcích, musí mít lano, které udrží najednou dvě děti a které zmizí, když ty se pak postaví na vlastní nohy.Musí mít polibek, co vyléčí cokoliv od odřeného kolena ke zlomenému srdci a musí mít 6 párů rukou."Anděl byl ohromený tímto požadavkem.
Pán Bůh zareagoval: "Víš, ty ruce, to není problém. Problém jsou tři páry očí, co matky musí mít. Jedním párem očí musí vidět skrz zavřené dveře a bude se ptát dětí, co dělají i přesto, že to bude vědět. Další pár vzadu na hlavě, aby věděla, co potřebuje vědět, přestože si nikdo nebude myslet, že to dokáže. No a třetí pár bude vpředu na hlavě. Ty jsou na dívání se na plačící dítě, a těmi bude vyjadřovat, že mu rozumí a miluje ho i bez vyslovení byť jen jediného slova." Anděl se pokoušel zastavit Pána Boha: "Je to příliš práce na jeden den, počkej aspoň do zítřka, pak to dokončíš!" "Ale to nemůžu!" zaprotestoval Pán Bůh, "jsem tak blízko k dokončení tohoto stvoření. Je tak blízké mému srdci. Ona už uzdravuje sama sebe, když je nemocná, a dokáže živit rodinu!" Anděl přistoupil blíž a dotkl se ženy: "Ale ty jsi ji udělal tak měkkou, Pane." "Je měkká," souhlasil Pán Bůh, "ale taktéž jsem ji vytvořil tvrdou a neochvějnou. Ty nemáš ponětí, v čem musí vytrvat, nebo co úspěšně dokončit." "Bude schopná myslet?" zeptal se Anděl. Pán Bůh odpověděl: "Nejenže bude schopná myslet, ale bude schopná i zdůvodňovat a vyjednávat." Anděl si potom něčeho všiml, natáhl se a dotkl se tváře ženy. "Aj, vypadá to, že tenhle model ti promoká. Říkal jsem ti, že jsi do ní zkoušel vložit příliš mnoho.""To není promokání!" namítl Pán Bůh, "to je slza." "Na co je slza?" zeptal se Anděl. Pán Bůh odpověděl: "Slza je její způsob pro vyjadřování radosti, smutku, její bolesti, jejího rozčarování, její samoty, jejího žalu i hrdosti."Anděl byl ohromený. "Ty jsi génius, Pane. Myslel jsi na všechno.""Ženy mají sílu, co okouzlí muže. Nosí děti, nosí utrpení. Nosí povinnosti, ale přitom drží pohromadě štěstí, lásku a radost. Usmívají se,když chtějí křičet. Zpívají, když chtějí plakat. Pláčí, když jsou šťastné a smějí se, když jsou nervózní. Perou se za všechno, čemu věří. Postaví se proti nepravosti. Neberou "Ne" jako odpověď, když věří v lepší řešení. Nepotřebují nové boty, aby je mohly mít jejich děti. Jdou k lékaři s ustaranou přítelkyní. Milují nepodmínečně. Pláčí, když jejich děti excelují a radují se, když jsou jejich přátelé
oceněni. Jejich srdce se lámou, když zemře přítel. Trápí se při ztrátě člena rodiny, ale stále jsou silné. I když si myslí, že už jim žádná síla nezůstala. Vědí, že pohlazení a polibek vyléčí zlomené srdce. Ženy jsou různých velikostí, barvy a tvarů. Budou řídit, létat, chodit, běhat. Srdce ženy je to, co způsobuje, že se svět otáčí. Ženy dělí od mužů mnohem víc než jen porod - nosí radost a naději.
Nabízí soucit a ideály. Ženy mají vždycky co říct a co darovat." Anděl se již přestal ptát a nechal Pána Boha pracovat.


Toto má být připomínkou, jaké jsou ženy…

Ještě jsem si vzpomněla na jednu větu: Musíme se pochválit sami neb nikdy jiný to za nás neudělá...;-)

Týý jo, mě říct manžel, že mu mám skočit pro pivo do sklepa, že u něj budu mít plus, tak ho na místě zabiju a půjdu si za to sednou jako šťastnej člověk....nicméně, jak tak o tom přemýšlím, u nás taky dělám většinu domácích prací já - žehlení, praní a tak. Ale manžel vytírá protože já to nesnáším a vaří, pač já jsem v kuchyni jaksi ehmm...no na nic, jo a taky občas vypere - tedy dá prádlo do pračky. Akorát se mu občas mezi barevné přimotá něco bílého :-))). Jo a pak tady máme všechny ty práce kolem domu, jako je nahazování omítek, stavba opěrné zdi, kopání kanalizace, položení rozvodů v koupelně, obložení koupelny a tak. Zlatej chlap....no někdy.

No tak jsem to konečně všechno poctivě přečetla a jsem v šoku z toho jací ti chlapi jsou!!!A tak vytočená že to ani nemá obdoby.Jsem sama-rozvedená se čtyřletým klučíkem ale než teda tohle-zlatě svatě být si sama.No všechno má sovje ale proboha ženský co blázníte proč se neozvete???Já vím že po několika letech to jde huř ale ne že to nejde vubec!!!Pomalu ale jistě, jak psala Iveta? s tou večerní kávou nakonec si ji manžel uvařil sám a myslím že ji uvařil i manželce...to je přesně ono...začínat pomalu ale začít něco dělat!!!Já to prostě nechápu, manželství a partnerství vubec je rovnocený vztah (MEL BY BYT) a ne to co vy tady popisujete?
Prosím aby se ozvala aspon jedna(raději více) holek, žen, které to tak doma nemají.Pokud si tyhle řádky přečte někdo kdo se chce vdávat...pane bože ten se zděsí.
Ježíši takhle rozčilená jsem dlouho nebyla, no už mě to trochu přechází. Jak tam někdo psal s tou dovolenou??Hruza děs.Že jste byli udřené víc než doma...

Kolka:no ja jsem taky rozvedena tak uz to doma nemam:)A ma mamka taky ne:)

Tak se pzývám, takhle to teda doma nemám a jsem za to ráda. Myslím že těm co by se chtěly vdávat pomůže rada, že za týden soužití poznáš víc než za 5 let chození a to z vlastní zkušenosti, jsem tenkrát uvažovala že rychle vycouvám..........ale po 14 dnech se to jaksi stabilizovalo a teď je to perfektní a jen mezi váma mám pocit, že se chovám jaksi nepatřičně, když ráno vstávám jako poslední člen rodiny, manžel chystá snídani a kluk umývá nádobí. A když jsem nemocná tak kolem mně poskakují. A když dlouho sedím u pc tak za mnou muž přijde a začne mi masírovat ramena, a malý se ptá jestli mu nehcám nějaké prádlo na žehlení. A úklid probíhá tak že se na to v sobotu po obědě vrhnem všichni a za tři hoďky není o čem mluvit. To sice moc neplatí v létě, ale já taky nesekám trávník a nevyhazuji králíkům, ale já ani nevím, jestli je ještě máme:-(
Jo a vařím stejně jako tiina, ještě že to baví malého a tak vaří skoro tak často jako já ale líp.-)))
Chce se mi napsat, jaké si to uděláte, takové to máte, ale je fakt, že spíš záleží na tom, Koho si vezmete a jak to spolu začnete řešit hned od začátku, s někým nehne nic a nikdy..................... a to je mi vás pak fakt líto, protože takový život bych vážně žít nechtěla
a pivo manželovi přinesu ráda, on mi za to přinese časopis do vany.

Kolko, já jsem vcelku spokojená, nikdo není ideální a 100%, jsem vdaná 12 let, teď máme 1-měsíční holčičku a k tomu 6-letého kluka, někdy mi opravdu stříkají nervy, když něco potřebuju nutně a hned "v ty paty" jak to říká můj manžel, dokážu se i hodně sprostě nervnout (ne před dětma) a taky zařvat i na tchyni (sice jednou za rok, ale pak kmitá a je opravdu celý rok klid) a když už mám pocit, že prostě nestihám a jsem na všechno sama, tak s ledovým klidem manželovi řeknu, že klidně budu všechno dělat - jako služka, ale té končí povinnost uložením dětí ke spánku, takže nemůže čekat, že mu budu dělat večer "radosti a podívanou". ten se chytne "za nos" a je zase klid a pomáhá, co třeba.

no mě nepomohlo ani to soužití před svatbou :lol:
mě to zezačátku ani nevadilo, manžel dělal na baráku (samozdřejmě jsem mu pomáhala: až někdo budete chtít obložit koupelnu stačí říct) a pak jsem uklidila, uvařila - teda je fakt, že se občas stalo, že si nebylo kam ani sednout. Ale teď přeučuju a nevěřili byste jak je to náročný. Nejvíc práce mi dá - neudělat to radši sama.

za týden soužití poznáš víc než za 5 let chození


Jo, svatá pravda. S manželem jsme spolu chodili třičtvrtě roku a vídali se jen o víkendech, kdy jsme si vlastně jenom užívali. Pak se vzali a hned se odstěhovali mimo svá předchodí bydliště. Ta realita na začátku byla děsná, vůbec jsme se neznali, žila jsem vlastně s cizím člověkem a vůbec jsem mu nerozuměla.

to já jsem zase myslela, že se všechno změní až doděláme bydlení :lol:

Jo  je samozřejmý že když se staví barák tak má chlap práci s tím a žena doma obstarává domácnost, děti atd. tak to fungovalo u nás taky.My měli jedno dítko, moc hodné a mě to vyhovovalo. Manžel přišel ze stavby, probrali jsme co udělal, já mu na oplátku sdělila co malý jaký dělá pokroky, no pak to začalo na stavbě váznout a šup milenka byla na světě...no to jsem ale trochu odbočila. Všechno beru když  má chlap práci opravdovou práci a přinese domu peníze, tak je asi na snadě že manželka se bude starat o rodinný krb, ael pokud se chlap doma válí aještě poroučí z gauče...tak to ne to bych rozhodně nesnesla.

kolko, jenomže ono se to vyvinulo do toho, že manžel přestal dělat na baráku (neměl čas, když měl milenku) ale nějak ho nenapadlo, že by mohl něco udělat doma. Nejlepší bylo, když ležel na sedačce a buzeroval dceru, aby mi šla pomoct, že mám hodně práce.
Ale já se teď už nedám: když jsme oba doma a on bude ležet tak si vezmu knížku a neřešim to.

a co takhle jít manželovi příkladem?
Já včera přišla domů z práce v 8 hodin(večer), předtím jsem byla domluvena se synem, že dá hřát do trouby mnou den předtím  koupenou  pizzu a že s taťkou(bude-li doma-povečeří.Přišla jsem domů, manžel u telky, večeře snědená, tak jsem  bez jiné práce zasedla k počítači(babinet).V půl desátý jsem skončila(mezitím ještě se synem probrala školu, a starej mezitím usnul ( asi ho bolela hlava..hi hi)
ale dnes budu "za hodnou", koupím knedlík-hotový, aby bylo jasno, rozkrájím a bude s vejci...

Michaelo, myslíš jako jít něco dělat, že se připojí? :lol:
Ale já ho to naučim anebo ho vyměnim ;)

DOSLOVNÝ INZERAT Z ANNONCE:  :-))))))

Nejsem žádná "inteligentní krasavice", ani bohatá "zelená vdova". Jsem úplně
normální, ani ošklivá, ani chudá ženská a hledám k sobě taky "normálního"
chlapa. Chlapa, který nemá pošlapaný ego od svojí dominantní matky a nesnaží
si ho hojit na své partnerce, nechrápe a ráno netvrdí, že v noci vůbec
nespal, nedrbe se neustále při hovoru na koulích, případně v řiti, splachuje
po sobě záchod a umyje si ruce poté, co "ho ždímal" do mušle, netelefonuje s
kamarádama a neprobírá s nimi poslední fotbalový zápas celou cestu, zatímco
jedeme ke tchýni na kafe zvaným "čurifrnda", nenutí mě uklízet každý víkend
a nikdy nepronese nad natřískanou ledničkou větu "tady zase nejni nic k
jídlu!", netůruje auto u čerstvě pověšenýho prádla a nedojíždí auta řízený
"no jo ženskou" a nedělá pak na ní "fakáče", nebere mě na párty s jeho
nadřízenejma s sebou jako "špendlík v kravatě"a nechce po mě, abych měla
najednou 127 cm dlouhý nohy, čtyřky kozy a dlouhé blond vlasy, nenechává
nespláchnuté oholené fousy aj. porosty v umyvadle a roztahuje mokrý ručník,
aby nesmrděl, nekrká u stolu a neprdí při každém podřepu, když si sahá pro
lahváče, neomračuje mě zážitkama z poslední pařby a obsah žaludku po pitce
nevyprazdňuje do postele, nestříhá si nehty u jídla, nemá chuť na jahodové
knedlíky zrovna když jsem připravila chilli con carne, nenutí mě skákat
padákem a bangee jumping a nekritizuje moje kamarádky z jógy, neříká mi,
kde všude mám celulitidu a jak bych mohla vypadat, kdybych "něco se sebou
dělala", neopravuje mojí angličtinu, když se snažím poradit zbloudilým
cizincům, nezapomíná na moje narozeniny a při sexu nevykřikuje "Lído, dělej,
přirážej!!!", když se jmenuju Alena, nedosoluje si každé jídlo, aniž by ho
ochutnal, neptá se mě po sexu "tak co, jaký to bylo?" a "byla jsi?", nechodí
doma nahej s ponožkama, nevyndavá si u televize holuby z nosu a necvrnká je
kolem sebe, nezapomíná mi vyřizovat důležíté vzkazy typu "tvůj táta je v
nemocnici s infarktem", nepočítá s tím, že mám nadpřirozenou schopnost číst
myšlenky, nechce společný sex ve třech s impotentním kamarádem Jardou "aby
si taky čuchnul, kurňa",.... já vlastně ani nechci chlapa!....

Alena

kolka,to je skutečné?! Teda pokud ta ta dotyčná měla třeba jen ze zlomku doma
tak bych té poslední větě dala největší důraz!

kolka napsal(a):

No tak jsem to konečně všechno poctivě přečetla a jsem v šoku z toho jací ti chlapi jsou!!!A tak vytočená že to ani nemá obdoby.Jsem sama-rozvedená se čtyřletým klučíkem ale než teda tohle-zlatě svatě být si sama.No všechno má sovje ale proboha ženský co blázníte proč se neozvete???Já vím že po několika letech to jde huř ale ne že to nejde vubec!!!Pomalu ale jistě, jak psala Iveta? s tou večerní kávou nakonec si ji manžel uvařil sám a myslím že ji uvařil i manželce...to je přesně ono...začínat pomalu ale začít něco dělat!!!Já to prostě nechápu, manželství a partnerství vubec je rovnocený vztah (MEL BY BYT) a ne to co vy tady popisujete?
Prosím aby se ozvala aspon jedna(raději více) holek, žen, které to tak doma nemají.Pokud si tyhle řádky přečte někdo kdo se chce vdávat...pane bože ten se zděsí.
Ježíši takhle rozčilená jsem dlouho nebyla, no už mě to trochu přechází. Jak tam někdo psal s tou dovolenou??Hruza děs.Že jste byli udřené víc než doma...

Tady já se hlásím, už jsem to psala předtím, já takového strašného manžela nemám a nenechala bych si to líbit! Můj manžel je hodný a spolehlivý, skvělý otec! Rodinu živí on - sehnala jsem práci jen na poloviční úvazek za polovinu minimální mzdy, jeho plat chodí na konto, ze kterého já vybírám peníze, niíkdy mi neřekl že si něco nemám nebo snad nesmím koupit! Nebo že nemám či dokonce nesmím jít s kámoškama posedět nebo někam si zajet! Protože máme doma zvířata, o která je nutno se postarat, již 5x mě poslal s dcerou na dovolenou do zahraničí a sám zůstal doma, vloni za ten čas i předláždil a vymaloval koupelnu. Také na větší nákupy jede bez řečí autem , pomáhám akorát při vykládání zboží a ukládání doma. Nerad, protože ho to nebaví, ale přece nás s dcerou zaveze do 20 km vzdáleného Careffouru a čeká na nás.... Pokud potřebuji, aby něco zařídil nebo nakoupil, tak to udělá. Já nevím jestli je tohle výjimečné, mám 3 dobré kamarádky, jedna je rozvedená a u druhých dvou je to podobné jako u nás, u sestry také. S tak otřesným chováním, jak tady popisujete - např. že ani v domácnosti nic neopraví, např. dvířka od linky - jsem se ještě nesetkala, koukala jsem jak blázen, ze svého okolí nic podobného neznám....

Bety a žiješ na planetě zemi?To byl samozřejmě vtip:-)))
Hlásí se někdo další?
budiž ti to přáno, přesně takhle by to mělo fungovat!!
A co ostatní už jste zkoušely něco pomaličku měnit?

No tak jak jsem včera tady psala, že jsem vyhrála, že manžel ráno po sobě umyl nádobí, tak dnes bylo opět všechno při starém. Vrátila jsem se z nákupu a nádobí (aspoň) na lince a navíc tady zapomněl připravenou svačinu a kafe v termosce, co tak důrazně vyžadoval. Když mám být upřimná, tak vám takový chlapy doma závidím, ale zároveň přeju. Ještě, že u nás aspoň fungujou ty finance stejně jak popisuje Bety. Po tom co jsem tady na Babinetu četla, tak vím, že to není taková samozřejmost, aby manžel nebo partner nechal výplatu k dispozici.

kolka: ano, dokonce jsem psala že i v mojem okolí se manželé chovají jako u nás - neznám ani jednoho ze sousedů, který by např. doma neopravoval, nevylepšoval na baráku, na zahradě, nechodil nakupovat - snad je to tím, že jsme malé městečko a žiju v ulici se samými rodinnými domky? Jeden můj soused se např oženil ve 45 letech, vzal si paní s pubertálníma holkama (2) mají malého synka, narodil se vloni ten chlapeček, a jak se o manželku a děti stará! Předtím doopatroval až do konce jeho dní svojeho starého otce, který měl Alzheimera. My máme u nás (ale v samostatné bytové jednotce) taky tchýni která má 83 let a Alzheimera - musíme se postarat oba dva. Snad vztahy na malých městech a na vesnicích jsou trochu lidštější? Já ale osobně myslím, že ti manželé se tak chovají proto, že si to ženy nechají líbit a samy se pak jako služky cítí. Myslím že na tom není nic šptného říct chlapovi i víckrát po sobě např. umyj nádobí, oprav kuchyňskou linku... ono je to samotné nenapadne, to nejsou pro ně důležitosti, nepořádek ani nevidí... to není žádné doprošování, to jsou prostě organizační záležitosti, proto se necítím uražená když musím manželovi něco víckrát zopakovat.

Iveta X: to máš úplnou pravdu s tou výplatou, ale ono mu nic jiného nezbývá, neboť já nic nevydělám... teda vydělám, polovinu minimální mzdy tak to není ani na inkaso. Takže když chce jíst.... Ale např. kolegyně je nemocná od vánoc, takže jsem v obchodě každou sobotu dopoledne už skoro 2 měsíce, a on vždycky uvaří a  uklidí...Manžel mojí dobré kamarádky zase vaří každou neděli pravidelně, od začátku jejich vztahu (taky je jim okolo 50 let a mají dospělé děti). A co např. grilování v létě? To je v širokém okolí výhradně mužská záležitost - na to my holky nemusíme ani šáhnout...

Jo pravda, griluje manžel. Ikdyž já to maso musím nakoupit a naložit. A ty opravy na baráku - u nás asi platí to, že kovářova kobyla chodí bosa. Manžel je zedník, ale doma už několik let (vlastně od té doby, co jsme dali barák trochu do kupy-8 let) na nic nesáhl. Je třeba natřít okapy, vyspravit střechu u komína, chtěla bych stříšku nad venkovními schody, zakytovat a natřít okna atd. Já taky nemám žádný příjem, 12 let jsem brala rodičovský příspěvek, teď mám podporu, takže to táhne on, jemu to i trochu vyhovuje,  protože jeho starost je vydělat, ale aby se s tím vyšlo, ušetřilo a všechno poplatilo, to už je na mě... Ale tohle mi vůbec nevadí, určitě je to výhoda mít společný peníze. Sice ho někdy zkouší kolegové v hospodě naočkovat, ale v tomhle se naštěstí opravdu schodneme. Já bych taky brala práci na půl úvazku i třeba za minim. mzdu, ale tady na ní nemůžu narazit. Je to malé město a lidi si takové místo předávají mezi známými a příbuznými. Celý úvazek nebo dokonce směny nezvládnu, popisovala jsem tu, co všechno na mě doma leží. Já jsem už tak vyčerpana, ale každý to ironizuje. Copak je to něco špatnýho přiznat, že už nemůžu?

Jo, můj tchán se taky rád chlubí - Já jsem udělal klobásy, tlačenku, Já jsem udělal maso .. Skutečnost ?? Tchyně nakoupí maso a další materiál, v taškách to dorve domů, zpracuje (kohouty kupují živé a tchyně je musí zabít, oškubat, vykuchat, rozporcovat .. ).. naloží, připraví na uzení a tchán to jen na háčky v udírně zavěsí nebo otáčí na grilu. Ale hlavně že vždycky tvrdí JÁ jsem udělal. Blb !!

Ha,ha, tak tohle přesně u mých tchánů dříve, a on ještě s lahváčem to "hlídal"...to pak byl "unaven"

Iveta X: vůbec to není nic špatného, říct že už nemůžeš, právě naopak, to je třeba říct důrazně a klidně i několikrát!!!! To je práve to co pořád říkám, nebát se říct, aby partner udělal to nebo ono, když jim to samotným nedoje, to se jim právě musí říct a klidně i  víckrát! Já třeba neříkám "musíš udělat" ale "stihneš udělat" "budeš mít čas abys udělal?" "zajdeš tam a tam?" "pomohlo by mi, kdybys vyřídil" a taky pak nezapomenu pochválit... funguje to.

kolka napsal(a):

Bety a žiješ na planetě zemi?To byl samozřejmě vtip:-)))
Hlásí se někdo další?
budiž ti to přáno, přesně takhle by to mělo fungovat!!
A co ostatní už jste zkoušely něco pomaličku měnit?

Jo....já jsem včera pořádně uklidila a stejně by bylo vyčteno, že celej den sedím na Babinetu kecám a kecám. Takže jsem uvolnila místo a můj drahouš hrál piškvorky. To já si tedy raději pokecám a i už jsem zde narazila na dobrý rady,  než někde mastit přiblblý kolečka a křížky. A ještě to bylo s poznámkou, že zruší internet a já mu na to řekla, tak ho zruš:lol::lol::lol:  Ráno, když šel do práce, tak říkal, jak vyhrál za sebou čtyřikrát já na to nic... jen, že mu to asi brzy skončí, když chce inet zrušit ha ha ha.... :lol::lol::lol:

Ten můj sice nehraje piškvorky, ale do Seznamu pořád zadává hledat: tanga, orál, orgasmus atd.... Takže  internet by nezrušil ani za nic. My máme paušál a ještě jsme napojený napůl s jinou rodinou a dělíme se i o poplatek, takže peníze to velký nebere, ale docela mi chybí čas. Sice si vždycky odskočím na Babinet mezi vařením a úklidem, ale říkám si, že i tak to budu muset omezit. Už si nestíhám ani přečíst knížku.....

Máme internet od vánoc doma(platba napůl s tchýní, takže veget), no a hry mydlí syn, co má čas, ale příjdu večer z práce a mám uvolněno.... manžel tomu zatímnepřišel na chuť, pouze občas nějaký DVD film....takže zatím v seznamu zadávám já:......no člověk je tvor zvědavý, že?  :-)))

Tak teprve teď mi ledacos jasného. Přemluvil mne, abych šla na školu, takže při práci dodělávám vejšku, starám se o domácnost a pomáhám mu se vším možným. Vzal místo v zahraničí, dělám překlady dokumentů, zjišťuju informace a snažím se ho rozptýlit. Jsem teda sama, když jsem nemocná, starám se o sebe sama. Nedávno přijel za mnou (jako na dovolenou) a rozčiloval se, že nemá vyžehlené košile (den předtím jsem dokončovala jeden předmět). Týden na to jsem letěla rovnou z práce na nákup, už stojím v kuchyni a krájím, když mi volá z cesty, jestli mu vařím určité jídlo. Řekla jsem, že ne, že vařím něco jiného, co je taky moc dobré a on na to, že jsem protivná, že jeho tělo potřebuje to konkrétní jídlo. Tak jsem mu neodpovídala. Někdy jsem z něj na prášky.

Dnes ráno... spěch do práce... začal významně šťouchat špičkou boty do prachových kuliček v rohu předsíně.
Neméně významně jsem otevřela dveře do komory, kde je vysavač.
Pochopil.

-

Kubula: :co:

Jinak já si na mýho chlapa taky téměř nemůžu stěžovat. Jestli to ale nebude tím, že jsem přehodnotila svůj vztah k mužům. Chlapa, kterého bych musela vyloženě obskakovat, bych nesnesla (dřív jsem byla vděčná i za takového, ale tomu je konec). Záleží, holky, na tom, jak daleko je necháte zajít. Mimochodem teď čtu Proč muži milují potvory a hodným holkám zbydou oči pro pláč. Je to moc pěkný :jojo: a pravdivý. Úplně vidím, jak jsem "blbě" žila dřív a jak suprově mi to jde teď. (dřív = v manželství, teď = po rozvodu a s novým přítelem). Baby, je to na vás. Jaký si to uděláte, takový to máte. Pa ;) Bývalá hodná holka.

beruska123 napsal(a):

Při víkendové oslavě jsem se dozvěděla,že ženský na mateřský jsou jenom služky :/.Musím se přiznat, že mě to tak naštvalo, že jsem o tom s těma "ubožákama" začala diskutovat. Bohužel se k těm chlapům přidaly i jejich drahé polovičky. Takže ve finále jsem byla ta špatná a odsouzená a můj přítel chudák. Ty naše známý totiž zastávají názor ten, že ženská která chtěla dítě, tak se o něj musí starat, chlapovi posluhovat a hlavně ctít chlapa, protože celý den vydělává a já na mateřský se doma flákám. Patřím k těm, která přítelovi udělá snídani, svačinu do práce, večeři když přijde z práce dám rovnou na stůl (sám už se naučil jíst :-)) ), dceru vykoupu, připravím ji do postele a jdu si třeba zacvičit. Tak jenom to, že si jdu zacvičit je už problém. Nemůžu ho totiž chudáčka nechat hlídat dítě, když přece celý den pracuje. Naštěstí to ten můj přítel neřeší a je spokojený tak jak to je. Jo a ještě ženská nesmí jít nikam na kafíčko nebo poklábosit s kamarádkou, na snídani do postele od manžela o víkendu také nemá nárok, jo a nedej bože jít nakupovat.
Tak bych chtěla slyšet váš názor, jestli se přikláníte na moji nebo jejich stranu. Díky ;)

Tak to by mě asi tvý známí poslali rovnou upálit na hranici :rolleyes:

Čas od času vyrazím s kamarádkami do klubu, na kávičku, kino, divadlo.. No, to divadlo a kino spíš s manželem. Jednou týdně chodím na powerjógu a nepravidelně v sobotu chodím do ateliéru malovat nebo na keramiku.

Ve mě by to hodně vřelo, kdybych měla v životě rutinu.

Jaký si to člověk udělá, takový to má a já jsem spokojená :)

Eva36 napsal(a):

Kubula: :co:

Ehmmm... sorry, já nic, já muzikant... to se mi k počítači nenápadně přichomýtlo šestileté Kubule :kapitulation:

kolka napsal(a):

DOSLOVNÝ INZERAT Z ANNONCE:  :-))))))

Nejsem žádná "inteligentní krasavice", ani bohatá "zelená vdova". Jsem úplně
normální, ani ošklivá, ani chudá ženská a hledám k sobě taky "normálního"
chlapa. Chlapa, který nemá pošlapaný ego od svojí dominantní matky a nesnaží
si ho hojit na své partnerce, nechrápe a ráno netvrdí, že v noci vůbec
nespal, nedrbe se neustále při hovoru na koulích, případně v řiti, splachuje
po sobě záchod a umyje si ruce poté, co "ho ždímal" do mušle, netelefonuje s
kamarádama a neprobírá s nimi poslední fotbalový zápas celou cestu, zatímco
jedeme ke tchýni na kafe zvaným "čurifrnda", nenutí mě uklízet každý víkend
a nikdy nepronese nad natřískanou ledničkou větu "tady zase nejni nic k
jídlu!", netůruje auto u čerstvě pověšenýho prádla a nedojíždí auta řízený
"no jo ženskou" a nedělá pak na ní "fakáče", nebere mě na párty s jeho
nadřízenejma s sebou jako "špendlík v kravatě"a nechce po mě, abych měla
najednou 127 cm dlouhý nohy, čtyřky kozy a dlouhé blond vlasy, nenechává
nespláchnuté oholené fousy aj. porosty v umyvadle a roztahuje mokrý ručník,
aby nesmrděl, nekrká u stolu a neprdí při každém podřepu, když si sahá pro
lahváče, neomračuje mě zážitkama z poslední pařby a obsah žaludku po pitce
nevyprazdňuje do postele, nestříhá si nehty u jídla, nemá chuť na jahodové
knedlíky zrovna když jsem připravila chilli con carne, nenutí mě skákat
padákem a bangee jumping a nekritizuje moje kamarádky z jógy, neříká mi,
kde všude mám celulitidu a jak bych mohla vypadat, kdybych "něco se sebou
dělala", neopravuje mojí angličtinu, když se snažím poradit zbloudilým
cizincům, nezapomíná na moje narozeniny a při sexu nevykřikuje "Lído, dělej,
přirážej!!!", když se jmenuju Alena, nedosoluje si každé jídlo, aniž by ho
ochutnal, neptá se mě po sexu "tak co, jaký to bylo?" a "byla jsi?", nechodí
doma nahej s ponožkama, nevyndavá si u televize holuby z nosu a necvrnká je
kolem sebe, nezapomíná mi vyřizovat důležíté vzkazy typu "tvůj táta je v
nemocnici s infarktem", nepočítá s tím, že mám nadpřirozenou schopnost číst
myšlenky, nechce společný sex ve třech s impotentním kamarádem Jardou "aby
si taky čuchnul, kurňa",.... já vlastně ani nechci chlapa!....

Alena

To, co s tebou žilo, si zasluhuje akorát tak utopit v močálu.  Chlapa nechceš, protože jsi žádnýho nepoznala. To, co oblažovalo Tvůj život je zpotvořenina, která žádné vlastnosti pořádného chlapa nemá a jenom shodou okolností mu pánbůh nadělil penis.

beruska123 napsal(a):

Při víkendové oslavě jsem se dozvěděla,že ženský na mateřský jsou jenom služky :/.Musím se přiznat, že mě to tak naštvalo, že jsem o tom s těma "ubožákama" začala diskutovat. Bohužel se k těm chlapům přidaly i jejich drahé polovičky. Takže ve finále jsem byla ta špatná a odsouzená a můj přítel chudák. Ty naše známý totiž zastávají názor ten, že ženská která chtěla dítě, tak se o něj musí starat, chlapovi posluhovat a hlavně ctít chlapa, protože celý den vydělává a já na mateřský se doma flákám. Patřím k těm, která přítelovi udělá snídani, svačinu do práce, večeři když přijde z práce dám rovnou na stůl (sám už se naučil jíst :-)) ), dceru vykoupu, připravím ji do postele a jdu si třeba zacvičit. Tak jenom to, že si jdu zacvičit je už problém. Nemůžu ho totiž chudáčka nechat hlídat dítě, když přece celý den pracuje. Naštěstí to ten můj přítel neřeší a je spokojený tak jak to je. Jo a ještě ženská nesmí jít nikam na kafíčko nebo poklábosit s kamarádkou, na snídani do postele od manžela o víkendu také nemá nárok, jo a nedej bože jít nakupovat.
Tak bych chtěla slyšet váš názor, jestli se přikláníte na moji nebo jejich stranu. Díky ;)

Hmm. Tak to ty "kamarádky" polituj. Klidně se může stát, že je ten jejich miláček ještě opustí a jim se zhroutí svět. Muži na přemíru starostlivosti reagují útěkem.

Ela.. napsal(a):

Jo, můj tchán se taky rád chlubí - Já jsem udělal klobásy, tlačenku, Já jsem udělal maso .. Skutečnost ?? Tchyně nakoupí maso a další materiál, v taškách to dorve domů, zpracuje (kohouty kupují živé a tchyně je musí zabít, oškubat, vykuchat, rozporcovat .. ).. naloží, připraví na uzení a tchán to jen na háčky v udírně zavěsí nebo otáčí na grilu. Ale hlavně že vždycky tvrdí JÁ jsem udělal. Blb !!

možná, že není, všimla jsem si, že to tak dělají úplně všichni, dokonce i ti nejlepší z nejlepších. Asi to teda nesouvisí s charakterem dotyčného, ale prostě je to možná taková metoda, jak být king. Netuším, jak si tohle kradení zásluh vypořádávají mezi sebou. (prosímtě, Divousi, mohl bys mi to vyjasnit?) Ale všechny víme, jak to raní a rozzuří ženskou, když jí upře právoplatné právo na pochvalu. :butter: :butter: Páč to prostě máme jinak. Nejspíš by bylo dobře, krást si taky nějaké ty zásluhy :tesi:

Divous napsal(a):

Hmm. Tak to ty "kamarádky" polituj. Klidně se může stát, že je ten jejich miláček ještě opustí a jim se zhroutí svět. Muži na přemíru starostlivosti reagují útěkem.

:supr: Holky, tohle si vyšijte křížkovým stehem a pověste nad linku! Mně trvalo čtrvrt století, než jsem tohle moudro objevila. Kdybych potkala Divouse dřív, mohla jsem si ušetřit spoustu energie... :jojo: Jestli to není tím, že naštěstí nejsi člověk..

Na mateřské je na mateřské, ale co potom, když začneme chodit do práce a oni ten servis vyžadují pořád :dumbom: oni přece chodí do práce a živí rodinu :co: My si tam asi jen lakujeme nehty :rolleyes:

Mateřská je úvazek na 24 hodin denně bez zákonného nároku na přestávku. Chlap, který tohle nechápe a nechá ženskou bez pomoci nebo ještě chce, aby kolem něj lítala jak pometlo, je podle mě pitomec. Dobré je odhalit ho ještě dřív, než díky jeho spolupráci půjdu na tu mateřskou. Ale ani potom není nic ztraceno, jak si kdo ustele, tak si i lehne. Mám naštěstí normální emancipované kamarádky a žádná z nich nezastává názor jako kamarádky berušky123. A tyhle ženské mají taky normální partnery. Třeba si pamatuju na jednoho, který krom toho, že sem tam odpoledne vozil kočár, tak každý víkend, v sobotu i v neděli, s novorozencem vstal on a kompletně se o holčičku postaral, aby si žena mohla přispat, jak potřebovala....tenkrát jsem jí ho v dobrém záviděla (můj by to neudělal...ovšem to byla moje chyba a to už je jiné povídání). Dneska bych už ani náhodou nezaváděla model - já jsem na mateřské, já to všechno zvládnu. Pak na vás totiž okolí naloží kdeco a až nebudete zvládat, budou se v lepším případě podivovat, v horším se budou i vztekat a dupat si nožičkou. Holky, ani za nic!

Tak to tady tak čtu a nevím...

Já jsem žil nějaký ten rok se svou přítelkyní a s jejím dítětem z prvního manželství, no at to bylo jak to bylo, byl to docela dobrej vztah, ale co se týče té domácnosti.

Kluka jsem vozil do školky sám, takže v sedm vstát, ustrojit malého, dát mu něco k jídlu, šup do auta a sedm km do školky. Pak zpět domů, práce na firmě, mám penzion kde i bydlím, postarat se o chod, opravy, personál atd... prostě práce nad hlavu. Přítelkyně vstávala v deset (do práce nechodila), a byla strašně unavená. Když jsem něco uvařil, tak bylo, když ne tak ne. Na úklid a ostatní práce doma jsem najímal brigádníky. odpoledne zase kluka vyzvednout ze školky, dát mu najíst, taky si s ním trochu pohrát, umýt, uložit, přečíst pohádku. Je pravda, že vyprala - nežehlila, protože to jí strašně nebaví a navic se jí to zdálo zbytečný. Loni na jaře odjela na tři týdny na dovolenou do zahraničí. Sama se svými přáteli, kluka mi nechala na starost. Potřebovala si z toho všeho odpočinout. V létě se rozhodla že pojede do Asie se svýma přítelkyněma, na tři měsíce, o kluka jsem měl povoleno pečovat i po tu dobu co byla pryč. Na podzim jsem ji už doporučil, aby se odstěhovala.
Nevyžaduju žádnou služku, se svou současnou přítelkyní máme dohodu, že bude dělat jen co bude sama chtít, žena je pro mne příliš důležitá, než abych ji nechal dělat služku, ale co je moc, to je moc.
No a tak vlastne nevim, o cem tady pisete. :)

no přece o tomtéž, co ty!!!!!!!!! :grater: :grater:

AlCapone: Tys to zažil z druhý strany. Ovšem jak říkám - jak si kdo ustele, tak si i lehne. Já přiznávám, že na "nepráci" mého bývalého jsem se velkou měrou podílela i já, svojí tolerancí. Tys toho asi taky zkousnul víc, než jsi měl. ... ale co, hlavně když si to člověk nakonec uvědomí :) Je fajn, že jsou taky chlapi, který nechtěj´ full service, ale který jsou ochotný a schopný se o práci doma podělit. Taky mám jednoho takovýho doma :supr:

Eva36:
Mno, nevím. Myslím si, že každý by měl dělat to, na co má. Můj otec neumí vařit. a přesto že nikdy nic neuvařil, nikdo neměl pocit, že by mu dělal služku. Má ex přítelkyně akorát prala. a přesto jsem neměl pocit, že bych jí dělal sluhu. Pro mne je ten vztah o něčem mnohem hlubším. Znaš tu skladbu Hapka Horáček? Co když mne zapřou přátelé a budu s cejchem na čele podroben strašné žalobě vzkážeš mi "stojím při Tobě"? Tak myslím, že o tomhle je ten opravdový vztah. Ne o umytejch hrnkách a drobtech na stole nebo ponožkách na zemi.
Ale pokud se pokouší jeden z páru toho druhého jen využít, není tam podpora, pochvala, uznání, láska, tak pak to nemá cenu. Proto jsme se rozešli. Já vlastně tu veškerou péči o domácnost dělal rád, dokud jsme si myslel, že je z její strany ta podpora, nebo třeba Láska, říkejme tomu jakkoli. Ale je tam prostě něco víc!!!

AlCapone napsal(a):

Eva36:
Mno, nevím. Myslím si, že každý by měl dělat to, na co má. Můj otec neumí vařit. a přesto že nikdy nic neuvařil, nikdo neměl pocit, že by mu dělal služku. Má ex přítelkyně akorát prala. a přesto jsem neměl pocit, že bych jí dělal sluhu. Pro mne je ten vztah o něčem mnohem hlubším. Znaš tu skladbu Hapka Horáček? Co když mne zapřou přátelé a budu s cejchem na čele podroben strašné žalobě vzkážeš mi "stojím při Tobě"? Tak myslím, že o tomhle je ten opravdový vztah. Ne o umytejch hrnkách a drobtech na stole nebo ponožkách na zemi.
Ale pokud se pokouší jeden z páru toho druhého jen využít, není tam podpora, pochvala, uznání, láska, tak pak to nemá cenu. Proto jsme se rozešli. Já vlastně tu veškerou péči o domácnost dělal rád, dokud jsme si myslel, že je z její strany ta podpora, nebo třeba Láska, říkejme tomu jakkoli. Ale je tam prostě něco víc!!!

sláva nazdar výletůůůůůůůůů!! Právě o tom a o ničem jiném je tahle debata. O nedostatku ocenění a uznání!!!!!!!!!

:( když myslíš. :(

AlCapone napsal(a):

:( když myslíš. :(

A tos myslel jako jak? :o

:) PROMIŇ :)

Jen mě to tak napadlo, že Tě asi taková odpověď naštve. Jinak máš samozřejmě pravdu. :kapitulation:

:) PROMIŇ :)

Ohó! Ovšemže promíjím, milý Ale! :tesi:

lupina montana napsal(a):

Ohó! Ovšemže promíjím, milý Ale! :tesi:

Lupino,
slíbila jsem, že dám vědět, a je to tady - Hugo už vylez:-).

Gratuluju, gratuluju! A je to Hugísek? posílám vám oběma véélikou pusinku na dobrou noc ! :pussa: :pussa: :pussa:

lupina montana napsal(a):

Gratuluju, gratuluju! A je to Hugísek? posílám vám oběma véélikou pusinku na dobrou noc ! :pussa: :pussa: :pussa:

No jo, je, i když vypadá spíš jako naštvaná čarodějnice z večerníčku:-))).

AlCapone: Souhlasím. Nikdo nemá nikomu dělat sluhu nebo služku a každý má dělat, co umí a co chce. V ideálním případě tedy. Myslím, že dva rozumní vyzrálí jedinci nenechají druhého, aby jim sloužil. Každý by měl přispívat přibližně stejnou měrou. Pokud je jeden vykořisťován a druhý se veze, to je spíš než o lásce o vztahu otrokáře a otroka. Když někoho miluju, tak to taky neznamená, že ho nechám, ať se v domácnosti strhá.

Kubula napsal(a):

No jo, je, i když vypadá spíš jako naštvaná čarodějnice z večerníčku:-))).

:lol: Ale to mu určitě nezůstane! Už jste doma, předpokládám, když jsi na síti - či snad máš noutbůk v porodnici? :co: Rozhodně napiš, jak se máte. :pussa:

lupina montana napsal(a):

Kubula napsal(a):

No jo, je, i když vypadá spíš jako naštvaná čarodějnice z večerníčku:-))).

:lol: Ale to mu určitě nezůstane! Už jste doma, předpokládám, když jsi na síti - či snad máš noutbůk v porodnici? :co: Rozhodně napiš, jak se máte. :pussa:

No třeba mu to zůstane, vypadá přesně jako já na fotkách z dětství, a mně to teda zůstalo určitě :D :D  :D Jinak se máme dobře, vydrží spát i čtyři hodiny v kuse, o čemž se mi u prvního syna ani nezdálo :grater:

Omlouvám se za vsuvku :offtopic: :kapitulation:

ahoj Kubulo, ahoj Hugísku! Už jste doma?

lupina montana napsal(a):

ahoj Kubulo, ahoj Hugísku! Už jste doma?

Jo jo, jsme doma a užíváme si :) Hugo spí vždycky tak čtyři hodky v kuse, to jsem se ani neodvažovala doufat:-) a brácha je z něj celej odvařenej, pořád ho hladí a tak. Prostě idylka :dudlik: :dudlik: :dudlik:

Pravda o mužích
Víte, jaký je rozdíl mezi mužem a jogurtem?
Jogurt má aspoň nějakou kulturu.

V životě muže jsou čtyři období:
1. období, kdy věří na Mikuláše
2. období, kdy nevěří na Mikuláše
3. období, kdy dělají Mikuláše
4. období, kdy vypadají jako Mikuláš

Muži vědí o ženách těchto deset zásadních věcí:
1/
2/
3/
4/
5/
6/
7/
8/
9/
10/ Ženy mají prsa.

Jak definují muži rovnoprávnost mezi mužem a ženou?
Vy vaříte - my jíme.
Vy uklízíte - my děláme binec.
Vy žehlíte - my mačkáme.

Víte, jak si muži představují pomoc v domácnosti?
Zvednou nohy,když manželka luxuje.

Víte, proč se ženy starají o své oblečení víc než o manžela?
Protože bez manžela se mohou ukázat všude. Bez šatů, ne.

Ideální manžel: nekouří, nepije, neflirtuje, NEEXISTUJE!!!

Víte, proč Bůh stvořil nejprve Adama?
Protože vždycky se začíná od nuly.

Víte, proč Bůh stvořil ženu?
Protože zjistil, že v prvním případě stvořil blbce.

Proč jsou muži hloupější než ženy?
Už jste viděli ženu, která by si vzala muže jenom pro jeho pěkné nohy?

Víte, jaký je rozdíl mezi inteligentním a hloupým mužem?
Žádný, oba si myslí, že ví všechno.

Otec se vrací z práce a vidí, jak jeho tři děti sedí před domem, stále   jsou  v pyžamech a hrají si v blátě mezi prázdnými krabičkami od Číňana, které  jsou rozházené po celé zahradě. Dveře od manželčina auta jsou otevřeny,  stejně jako dveře do domu a nikde není ani stopa po psovi. Muž vešel do  domu a uviděl ještě větší nepořádek. Lampa byla převrácená, běhoun skrčený  u zdí. Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize na kanálu s kreslenými  pohádkami a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, zbytky snídaně  rozházené po stole, lednice byla otevřená, psí žrádlo bylo vysypané na  podlaze, rozbitá sklenička ležela pod stolem a u zadních dveří byla  uplácaná hromádka písku. Muž rychle vyběhl schody, stoupajíce na další  hračky a šlapajíce po oblečení, ale nehleděl na to, jen hledal svou  manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo. Viděl jak  dveřmi od koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na  podlaze, rozlité mýdlo a další rozházené hračky. Kilometry toaletního  papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo i stěny byly pomalovány zubní  pastou. Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu. Podívala se na něj, usmála se a zeptala   se  jak se měl celý den. Podíval se na ní nedůvěřivě a zeptal se:  - Co se tu dnes stalo?
Usmála se znovu a odpověděla:  - Pamatuješ si, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně, co jsi do pr... dnes dělala celý den?
Ano - odpověděl muž nejistě.
Tak dnes ... jsem to neudělala!

Tak jste si početly a zasmály se? Ještě něco jsem našla.

POUČTE SE!
Ze středoškolské učebnice Hospodaření v domácnosti z 50. let

1)Mějte připravené jídlo. Vaření si plánujte včas - třeba i den předem. Váš partner tak uvidí, že na něho myslíte a staráte se o něj. Většina mužů se domů vrací s prázdným žaludkem a dobré jídlo je součástí tolik potřebného vroucího přivítání.

2)Připravte se. Abyste byla svěží, až přijde, na čtvrthodinku si odpočiňte. Naličte se trochu, dejte si stuhu do vlasů a snažte se vypadat svěže, protože on byl celý den jen s lidmi unavenými prací. Jeho nudný den potřebuje jiskru, a proto buďte veselá a zajímavá.

3)Ukliďte nepořádek. Ještě, než se manžel vrátí, projděte naposledy dům a posbírejte učebnice, hračky, papíry atd. Oprašte stoly. Váš manžel se bude cítit jako v ráji pořádku a odpočinku, což jistě udělá dobře i vám.

4)Připravte děti. Pokud máte malé děti, věnujte jim chviličku a umyjte jim ruce a obličej, učešte je a podle potřeby také převlékněte. Jsou to vaše malé poklady a dotvoří příjemnou atmosféru jeho návratu.

5)Minimalizujte hluk. V době jeho návratu vypněte pračku, vysavač. Přimějte k tichosti také děti. Buďte šťastná, že manžela vidíte, a přivítejte ho krásným úsměvem.

6)Co nesmíte: Nevítejte ho stížnostmi a problémy. Nereptejte, když přijde pozdě k jídlu. Uvědomte si, že ve srovnání s těžkostmi jeho pracovního dne jsou to jen maličkosti. Udělejte mu pohodlí - může se natáhnout do pohodlného křesla nebo si lehnout v ložnici. Naklepejte mu polštář a nabídněte mu, že mu sundáte boty. Mějte vždy připravený teplý nebo studený nápoj. Pohlaďte ho tichým a příjemným hlasem. Dovolte mu odpočinout si a uklidnit se.

7)Naslouchejte mu. Jistě mu toho chcete mnoho říci, ale doba jeho návratu na to není nejvhodnější. Mluvit má prvním on. Na to nezapomínejte.

8)Večer přizpůsobte jemu. Nikdy si nestěžujte, když vás nevezme na večeři nebo za jinou příjemnou zábavou. Snažte se pochopit tíhu a strasti jeho světa a jeho potřebu odpočívat.

Nennene!!!!!!!!!! Středoškolskou učebnici NE!! :grater: :grater: :grater: :grater:

A kdo pochopí tíhu a strasti MÉHO světa a MOJÍ potřebu odpočívat ???

helena napsal(a):

A kdo pochopí tíhu a strasti MÉHO světa a MOJÍ potřebu odpočívat ???

Buď ty první; ostatní tě budou následovat.... ;) (Hmmm...........tak teorie by mi šla...)

Hele vlčice - a co praxe ??? Taky máš pochopení pro širé okolí, bereš jejich tíhu na svá bedra, řešiš průs... atd. a své potřeby považuješ za (téměř) nepotřebné ???

helena napsal(a):

Hele vlčice - a co praxe ??? Taky máš pochopení pro širé okolí, bereš jejich tíhu na svá bedra, řešiš průs... atd. a své potřeby považuješ za (téměř) nepotřebné ???

Bývávalo. Však to do nás taky rvali pod tlakem... jenže když jsem zjistila, že to nefunguje, tak, jak by mělo, jsem uvážila, že je to blbě.. Horší je se to odnaučit, mám už hoooodně přeoráno v tomhle směru, ale to víš, taky se leckdy přistihnu při myšlénce... "ale to pro mě přece není nutný.. mě stačí jenom.." Copak tys neslyšela pořád dokola, jaká ctnost je ŽENSKÁ skromnost? no asi neslyšela, šťastná děvčico, ty už jsi jiná generace.. :lyssna: A stejně tyhle nemravnosti dolehly i k tobě... Když mám hodně velkou chandru a nedokážu se za nic na světě přesvědčit, že mám právo aspoň dýchat, dělám tohle: vyrazím si do obchoďáku, někam, kde jsou velká zrcadla. Jakmile se u nějakého ocitnu, řeknu si- jejdajejda, TOBĚ TO ALE SLUŠÍ! Jsi KOOOČKA! Ale bacha- musím být děsně rychlá, protože jak zaváhám vteřinečku, hned se slyším říkat přesně to, co mi tak ráda říkávala moje maminka, dej jí pámbu věčnou slávu :" Ach BOŽE.... měla bys ASPOŇ zhubnout..! a ty vlasy...no, s těmi bohužel nic neuděláš.. škoda, že je nemáš po mně.. "a t d ... :dumbom: A přitom není nic důležitějšího, než být spokojená sama se sebou s takovou, jaká jsem. Židi zastávají názor, že když nám bůh svěřil něco tak cenného jako život, měli bychom se o to pořádně starat :jojo: :jojo:

Ale houby jiná generace...  Moje máti měla móóóc ráda korunky hezky na hromádce, takže s tou "skromností" jsem si užívala od malinka, no a tchýni zas stačila šatová zástěra a jedny slušný šaty - jak na vesnici bylo dobrým zvykem. Ona mi teda nic neřekla, ale ten její syn, co jsem si ho v pominutí smyslů vzala, měl pocit, že to, co stačilo mamince celý život, by mi mělo ve velkoměstě stačit taky , stejně jako dětem dvoje tepláčky, ve kterých lítal on. Takže pocit, že "se obejdu i bez toho" je ve mně poměrně silně zakousnutej. Jakž takž zlomit se mi to daří až teď, na starý kolena, kdy jsou haranti z domu - ale je fakt, že koupě zimního kabátu v ceně cca 2.000,- Kč a po 15 letech (páč jsem mezitím jeden slušný podědila) pro mě byla celkem trauma, protože jsem pořád měla pocit, že ten co nosím je "ještě dobrej" a k čemu stará větev potřebuje honit parádu . (Ale dětičky mi ho pochválily, tak mám konečně radost.)

:lol: :lol:   A co, už ses  s kabátkem srovnala? Fakt jsem měla pocit, žes o generaci mladší :P Já zažila takhle děsnej šok, když jsem si tenkrát ještě za marky v tenkrát ještě Tuzexu koupila tenkrát úplnou novinku, a to vypínací sérum na xicht (teď marně vzpomínám, nač jsem ho tehdy vlastně potřebovala :D ) No a páč jsem nějak bbě počítala, došlo mi až venku, že celá ta asi pětigramová blbost vyšla na cca litránek  české měně.. Byla jsem tím tak zaskočená a vyděšená představou, co jsem to do sebe investovala, že jsem to hodila do odpadkáče!!! Si představ! :dumbom: jenže pak jsem to zas vytáhla.. :rodna: To o tchýni mi povídej moje totéž a ješě na to byla pyšná... doma místo bačkor nosila starý ponožky, podšitý starejma utěrkama.. :usch: jenže na mě to naštěstí zapůsobilo obráceně,asi ve smyslu " no takhle přece nedopadnu, ať si máma říká co chce.." :cool:

mmch, právě my, starý větve potřebujem honit parádu, těm srnečkám libovoučkejm stačí vlastní kontrfé.. :jojo:

Týý jo, Heleno, jak dobře to znám. Taky si vždycky něco koupím, pak si to vyčítám a honem přemýšlím, že je to pro mě vlastně škoda a že bych to mohla dát někomu jako dárek. Nejsme zvyklý do sebe investovat, neumíme to, asi že doma moc peníze nebyly, vždycky bylo něco nebo někdo potřebnější. Musíme se naučit se rozmazlovat, jo jo, tak teorie by mi šla (kabát ze sekáče jsem nosila deset let).

Jojo, to znám :)
Lady ZP: Tak ta ukázka ze středoškolské učebnice z 50. let neměla chybu :D :supr: Marjápanno, to si snad zkopčím a pošlu známým. Ha ha, nedivím se, že jsou takové učebnice opatrovány jako oko v hlavě a jejich obsah předáván dalším generacím ... :D
Tu učebnici jsem měla mít po ruce pokaždé, kdykoliv se můj muž krokem plouživým vracel z hospody. To, že jsem ještě navíc neměla při ruce buď teplý či studený nápoj zajisté zapříčinilo - souběžně s mým nedostatkem tolerance - že manželství nevydrželo. Jak jsem to tak četla, kdybych tuhle učebnici dostala do výbavy, mohlo se manželství zachránit ;)

A co stuhu do vlasů, dala sis??? Nedala, co? Tak vidíš.. :dumbom:

Jó - ta by tak něco zachránila :p
Já mít stuhu ve vlasech, když se blížilo manželovo daňové přiznání a manžel měl hysterickej předmenstruační záchvat, tak by mi tu stuhu serval a nacpal -ehm- za klobouk :) Studený nápoj popil předtím řádově v šesti litrech Gambrinusu a teplej nápoj by ho asi moc nenatankoval.
Bohužel na tyhle eventuality středoškolská učebnice z 50. let  nemyslela, ta měla na mysli, jak uchlácholit manžela-socialistického průkopníka. Můj názor je, že takového gaučového průkopníka je pro ženskou nejlépe prokopnout :)

Ty "malý poklady" jsou taky úžasný . Už vidím, jak smečku tří malých ďáblíků pět minut před příchodem znaveného živitele umývám, češu a převlíkám, protože dýl čistý nevydrží... a pokud jejich zkrocení zvládnu, zas nedodržím další radu, protože po jim způsobeném příkoří je zcela jistě neudržím v tichosti .

Lupina - moje tchýně tak sice chodila, ale nevnucovala mi to. To manžílek měl pocit, že když je to dobrý pro maminku, ženuška by neměla mít laune, protože troje punčocháče do měsíce je rozežranost... Takže já dodnes zašívám punčocháčky alespoň na chodidlech (kde to není vidět), i když bych se na to dávno mohla vykašlat, anžto si vydělávám a on ví houby, kolikery si koupím. Jenže kdykoli mířím s punčoškama ke koši, vynoří se z něho vztyčený virtuální káravý ukazováček... Jo, nejen rané dětství, ale i raná mateřská v nás zanechává hluboké stopy. Nakonec v obou těchto obdobích nás někdo "živil", tudíž si osoboval právo rozhodovat o nás.

já vám holky řeknu, že když jsem to před časem dostala od kamarádky, tak jsem si na začátku říkala, jak se pobavím. A čím dál jsem to četla, tím víc mě mrazilo, že jsem to tehdy ani nedočetla... :usch:  Přece tohle jsem slyšela jako malá a bylo to míněno docela vážně! Až na to, že mně už to jako holátku neopeřenému přišlo jako zrůdnost a ona máma teda taky nevypadala úplně přesvědčeně, když se mi to snažila vnucovat... Ale tu atmosféru, která z toho čiší, tu si teda pamatuju zatraceně dobře... :usch:

helena napsal(a):

Jenže kdykoli mířím s punčoškama ke koši, vynoří se z něho vztyčený virtuální káravý ukazováček...

A nemohla bys do virtuálního ukazováčku virtuálne hryznout a uhryznout ho?

Nakonec v obou těchto obdobích nás někdo "živil", tudíž si osoboval právo rozhodovat o nás.

Ano.Myšlenka myšlenek a :) :).. :dumbom: Co ta se nadělala potíží!!

zkouška, zkouška! :) pí-čo-vi-na

Jo tákhle!! Jsem se divila, co se mi to objevilo namísto mého pepřeného výrazu.. :-))) Takže tam mělo být to slůvko, v pořadí druhé. A pochopila jsem a umravňuju se.

Iveta X napsal(a):

No, nechtěla jsem se zapojit do diskuse, abych zase nedostala vztek, ale nedá mi to. Před dvěma měsíci mi zkončila mateřská se třetím dítětem a funguje to  a celý roky fungovalo to tak, jak popísuje Beruška. Vstávám už roky jako první v půl šestý, pokud mě dítě nevzbudilo dřív. Pro všechny je snídaně na stole, po všech ustelu a umyju nádobí, děti i manžela neustále upozorňuju, kolik je hodin, aby sebou hodili a nepřišli pozdě. Pak honem odvést děti do školky a školy, nákup (ručně, auto používá manžel, v pátek jsem to hodila na váhu 14 kg), honem vařit oběd pro manžela. Pak se mi scházejí domů děti, pro nejmenší musím do školky, s prostředním na kroužky a k večeru začít s přípravou večeře a vykoupat děti. Někde mezitím ještě musím vyprat, uklidit, občas rozmrazit lednici a mrazák, umýt okna, vyprat koberce, povlíct peřiny--- Manžel jde z práce do hospody, musí si přece odpočnout po práci (což bez ironie chápu, ale já už jsem taky KO), no a když už jsou děti uložený, tak přijde z hospody domů a to musím ještě dát večeři jemu a umýt po něm nádobí. No a jelikož se po práci vykoupal, tak po něm musím pokaždé umýt vanu... A jaká to jsem hrozná manželka, když  po tom všem nepřicupitám v erotickém prádle a nepředvedu mu striptýz a nevyždímu ho do poslední kapky... Tak to si prý musí našetřit a jít do naitklubu....Že bych si někdy šla zacvičít nebo s kámoškou na kafe? Nebo si přečetla knížku nebo poležela ve vaně? Teď jsem na pracáku a nabízejí mi samé práce na směny a o víkendech, což odmítám, protože už prostě víc nemůžu, už víc nezvládnu. Takhle to táhnu už 12 let, nebyla jsem na žádný dovolený, na takový, kde by to bylo i s jídlem a se vším všudy. pokaždé jsme byli v chatce u vody, kde jsem musela i vodu ohřívat a samozřejmě zase všem vařit. A každý se mě ptá, jestli už něco dělám, že nemůžu tu finanční starost nechat jen na manželovi. Já vím, že dělá fyzicky náročnou práci, ale spí ráno do 7 hodin, po práci má volno a na nic nešáhne a o víkendech to samé. A co já? Asi bych zapadala do představ Berušky známých, ale samotnou mě to štve, jenže to nemůžu změnit, když prostě on nechce, odmítá se o tom bavit.

tak to si Iveto koleduješ o těžký životní průšvih... Dala ses dohromady se sobcem, který neví, co to je vztah, nemá tušení, co je to láska a partnerská harmonie a není ochoten slevit ve prospěch společné partnerské vize ze svého pohodlí.
Ty mu umožňuješ tento veget tím, že všechno to postíháš sama a on po práci může do hospody. I kdybys nyní znala přesnou míru povinností, které bys měla nechat na něj, pravděpodobně ti to nebude nic platné, protože miláček se začne sakra divit: doteď jsi to zvládala a najednou máš kupu řečí? Toto opravdu nemusí skončit dobře, a já se tě ptám, co s tím hodláš dělat?
Mně je divné už to, že on chodí do hospody a ty za kamoškama na kafe? To nemáte společné zájmy? Jak tak můžete žít? Leda tak způsobem, kterým žijete, to je jasné...

Svas napsal(a):

Týý jo, Heleno, jak dobře to znám. Taky si vždycky něco koupím, pak si to vyčítám a honem přemýšlím, že je to pro mě vlastně škoda a že bych to mohla dát někomu jako dárek. Nejsme zvyklý do sebe investovat, neumíme to, asi že doma moc peníze nebyly, vždycky bylo něco nebo někdo potřebnější. Musíme se naučit se rozmazlovat, jo jo, tak teorie by mi šla (kabát ze sekáče jsem nosila deset let).

Souhlas. :) Moje mamka si koupila značkovej batoh. První "značková věc" v životě. (Po tom, co se jí po 5 letech batoh od Vietnamců rozpadl.) Ale už se jí to nějak rozleželo v hlavě a přemýšlí, komu z rodiny batoh dá a koupí si obyčejný,.,, :dumbom:

Salvatore: Špatně jsi Ivetu pochopil. Její muž chodí do hospody, zatímco ona maká doma jako barevná a na kafe s kámoškou si musí nechat zajít chuť.

IvetaX: Ivet, je to fakt na tobě, jestli s tím něco uděláš. Ono ti můžeme poradit, ale udělat to musíš ty. Já bych zkusila přestat být hodná mamča a přerozdělit povinnosti. S mužem to bude asi těžký, ale děti by se snad ještě daly ukočírovat. Hlavně musíš vydržet a třeba to nádobí po nich nemýt.....tak možná jednoho dne nebude do čeho uvařit čaj. No a co?...Neumyješ ho! ... až se to stane po druhý, tak pochopí ten, jemuž bylo svěřeno mytí nádobí, že opravdu má taky máknout. Muže bych instruovala, aby aspoň nekibicoval, když osobně s ničím nepomůže (vím, jak tě umí podtrhnout, když po dětech něco chceš). Klidně bych mu něčím pohrozila, pokud mě bude shazovat před dětmi. Čím, to budeš líp vědět ty, co by mu tak mohlo vadit (třeba bych přestala dělat ty obědy nebo večeře...pokud je žravý typ, a to si pamatuju, že je, to by mohlo zapůsobit).... Fígl je v tom, že musíš vydržet a překonat ten svůj slepičí mozeček a donutit se přehlížet to špinavý nádobí apod. (promiň za "slepičí mozeček", já to mám taky zakódovaný, že se mám starat do roztrhání těla, ale když jsem si dala tu práci a donutila se neposlouchat tu "slepici" v sobě, začala dcera po sobě uklízet..... Nebo jedna moje známá má kluka, asi 11 let, a ten, když měl něco udělat, tak za ní přišel s otráveným výrazem a otázkou, jestli už to "takhle" stačí..... ona mu na to řekla, ať to udělá tak, jak ON si myslí, že to stačí...no tak kluk něco odflákl....večer chtěl, aby mu máma přinesla pití. Tak mu přinesla sklínku a v ní asi tři centimetry šťávy...se slovy, že si myslela, že to takhle je dobrý, že to stačí....kluk je chytrej, pochopil a další povinnosti už plní tak, aby to fakt bylo dobrý...ovšem ona musela být chvíli drsná). Ivet, držím ti palce a nenech se zblbnout názorem venkovských pipin, že muže je třeba obskakovat, neboť on je unavený z práce. Vždyť ty určitě taky někdy únavou sotva chodíš... (Normální chlap ženskou nenechá, aby se strhala, a pomáhá jí. Pokud to nemá v sobě, je potřeba ho to naučit. Nebo vynechat některé zbytečné práce - např. ta tvoje příprava snídaně na dvakrát - sladká a slaná...to bych ho hnala, holomka! ;) Ovšem muži, který by po nejen umyl po sobě vanu - to považuju za samozřejmost, asi jako třeba splachovat záchod...takže muži, který by občas i třeba vyluxoval nebo nakrmil králíky, tomu bych dělala snídani třeba i na třikrát :) ... ale toho tvýho bych spíš dřív :dumbom:

Salvator napsal(a):

Iveta X napsal(a):

No, nechtěla jsem se zapojit do diskuse, abych zase nedostala vztek, ale nedá mi to. Před dvěma měsíci mi zkončila mateřská se třetím dítětem a funguje to  a celý roky fungovalo to tak, jak popísuje Beruška. Vstávám už roky jako první v půl šestý, pokud mě dítě nevzbudilo dřív. Pro všechny je snídaně na stole, po všech ustelu a umyju nádobí, děti i manžela neustále upozorňuju, kolik je hodin, aby sebou hodili a nepřišli pozdě. Pak honem odvést děti do školky a školy, nákup (ručně, auto používá manžel, v pátek jsem to hodila na váhu 14 kg), honem vařit oběd pro manžela. Pak se mi scházejí domů děti, pro nejmenší musím do školky, s prostředním na kroužky a k večeru začít s přípravou večeře a vykoupat děti. Někde mezitím ještě musím vyprat, uklidit, občas rozmrazit lednici a mrazák, umýt okna, vyprat koberce, povlíct peřiny--- Manžel jde z práce do hospody, musí si přece odpočnout po práci (což bez ironie chápu, ale já už jsem taky KO), no a když už jsou děti uložený, tak přijde z hospody domů a to musím ještě dát večeři jemu a umýt po něm nádobí. No a jelikož se po práci vykoupal, tak po něm musím pokaždé umýt vanu... A jaká to jsem hrozná manželka, když  po tom všem nepřicupitám v erotickém prádle a nepředvedu mu striptýz a nevyždímu ho do poslední kapky... Tak to si prý musí našetřit a jít do naitklubu....Že bych si někdy šla zacvičít nebo s kámoškou na kafe? Nebo si přečetla knížku nebo poležela ve vaně? Teď jsem na pracáku a nabízejí mi samé práce na směny a o víkendech, což odmítám, protože už prostě víc nemůžu, už víc nezvládnu. Takhle to táhnu už 12 let, nebyla jsem na žádný dovolený, na takový, kde by to bylo i s jídlem a se vším všudy. pokaždé jsme byli v chatce u vody, kde jsem musela i vodu ohřívat a samozřejmě zase všem vařit. A každý se mě ptá, jestli už něco dělám, že nemůžu tu finanční starost nechat jen na manželovi. Já vím, že dělá fyzicky náročnou práci, ale spí ráno do 7 hodin, po práci má volno a na nic nešáhne a o víkendech to samé. A co já? Asi bych zapadala do představ Berušky známých, ale samotnou mě to štve, jenže to nemůžu změnit, když prostě on nechce, odmítá se o tom bavit.

tak to si Iveto koleduješ o těžký životní průšvih... Dala ses dohromady se sobcem, který neví, co to je vztah, nemá tušení, co je to láska a partnerská harmonie a není ochoten slevit ve prospěch společné partnerské vize ze svého pohodlí.
Ty mu umožňuješ tento veget tím, že všechno to postíháš sama a on po práci může do hospody. I kdybys nyní znala přesnou míru povinností, které bys měla nechat na něj, pravděpodobně ti to nebude nic platné, protože miláček se začne sakra divit: doteď jsi to zvládala a najednou máš kupu řečí? Toto opravdu nemusí skončit dobře, a já se tě ptám, co s tím hodláš dělat?
Mně je divné už to, že on chodí do hospody a ty za kamoškama na kafe? To nemáte společné zájmy? Jak tak můžete žít? Leda tak způsobem, kterým žijete, to je jasné...

Muzu se zeptat , proc mas 3 deti s muzem, ktery ti vubec nepomaha ? Toto vsechno jsi uz musela zjistit pri prvnim diteti, co te vedlo k tomu poridit si dalsi dve  misto , abys vyresila vas vztah ?

Kluka jsem vozil do školky sám, takže v sedm vstát, ustrojit malého, dát mu něco k jídlu, šup do auta a sedm km do školky. Pak zpět domů, práce na firmě, mám penzion kde i bydlím, postarat se o chod, opravy, personál atd... prostě práce nad hlavu. Přítelkyně vstávala v deset (do práce nechodila), a byla strašně unavená. Když jsem něco uvařil, tak bylo, když ne tak ne. Na úklid a ostatní práce doma jsem najímal brigádníky. odpoledne zase kluka vyzvednout ze školky, dát mu najíst, taky si s ním trochu pohrát, umýt, uložit, přečíst pohádku. Je pravda, že vyprala - nežehlila, protože to jí strašně nebaví a navic se jí to zdálo zbytečný. Loni na jaře odjela na tři týdny na dovolenou do zahraničí. Sama se svými přáteli, kluka mi nechala na starost. Potřebovala si z toho všeho odpočinout


Holky nepřipadá vám někdy, že takovýhle ženský, který vstávají v 10 a na domácnost pečou mají ty nejlepší chlapi, který by za ně dýchali, zatímco my "blbé" které péčí o domácnost padáme na hubu máme prostě smůlu a doma sobce, kteří to nikdy neocení?
Bylo by asi dobré si občas zahrát na sobce, na všechno se vykašlat a myslet jenom na sebe..Ale asi hned na začátku, protože potom, když už je to zajeté v kolejích, ve kterých to je, je to asi prd platný

Jarča napsal(a):

Holky nepřipadá vám někdy, že takovýhle ženský, který vstávají v 10 a na domácnost pečou mají ty nejlepší chlapi, který by za ně dýchali, zatímco my "blbé" které péčí o domácnost padáme na hubu máme prostě smůlu a doma sobce, kteří to nikdy neocení?
Bylo by asi dobré si občas zahrát na sobce, na všechno se vykašlat a myslet jenom na sebe..Ale asi hned na začátku, protože potom, když už je to zajeté v kolejích, ve kterých to je, je to asi prd platný

Jarčo, dneska tě vyloženě pronásleduju :D Nemyslím, že je dobré "zahrát si na sobce", stačí nedělat systematicky sobce z vlastního manžela tím, že udělám VŠECHNO v domácnosti. Anebo, když už jsem tak blbá nebo mám takovou smůlu a sobce si vezmu, tak tím, že všechno udělám sama, ho v tom maximálně utvrdím. Čili já bych byla spíš pro to, aby člověk od začátku prosazoval nějaký systém, který dává prostor a volný čas OBĚMA partnerům, a hodně pozorně bych sledovala, jak k tomu partner přistupuje. A pokud bych získala dojem, že v tomhle nehodlá spolupracovat, případně u toho neustále mektá, nebrala bych ho, ani kdyby to byl poslední chlap na zeměkouli :dumbom: .

Jé, nějak jsem na tuhle diskusi zapomněla a teprve teď jsem zjistila, že se zase probírá to, co jsem psala někdy před půl rokem. No ale v podstatě se vlatně nic nezměnilo. Chodila jsem čtvrt roku do práce na zkrácený úvazek, ale jelikož neplatili, tak jsem zase zkončila doma..... Celou dobu bylo všechno při starém, ale jelikož jsem dělala jen na pár hodin, tak jsem zvládala a stíhala. Ivano, proč jsem měla tři děti? Dvě jsme plánovali, dokonce jsem několik let nemohla otěhotnět, až po 4 letech. Třetí se narodilo, když jsem užívala antikoncepční čípky, je to paradox, tak dlouho jsme na děti čekali a pak úplný opak, ale asi právě proto jsem nedokázala jít na potrat. Je pravda, že už tehdy jsem věděla, že to doma není tak, jak bych si představovala, ale byla jsem na mateřský, tudíž pořád doma a brala tedy jako samozřejmost, že je to všechno na mě, když manžel vydělává. A i ten pohled, jak tady zmiňuje Eva, že je leckde zažitý, že mužský se má obskakovat, když je unavený z práce (tedy jak píše, že je to názor venkovských pipin :) ). Teď mám období, kdy jsem si to v sobě trochu urovnala, byla jsem předtím dost dlouho rozhozená, že nemám práci a připadala si tak nějak méněcenná a snažila se vzít cokoliv s rozumnou pracovní dobou, ale po tom čtvrt roku, co jsem pracovala v podstatě zadarmo a dělala jsem blbce doma i v práci, tak teď mám v sobě takový klid. Už dělám blbce jen doma. Teď v pondělí šel manžel k zubaři, nejmladší syn už od minulého týdne pobrekává, že ho bolí zub, tak jsem chtěla, aby ho vzal manžel sebou, že to se zubařem domluvím. Aby se to odbylo při jednom čekání (nevím, jak kde, ale tady je to tak na 3 hodiny v čekárně...). Manžel se rozčílil, že to raději nikam nepůjde a nakonec šel sám. Kluk měl včera horečku(už podruhé zánět u zubu), takže dneska jsem ráno volala zubaři, jestli nás vezme  a pěkně si se synem vystála frontu, vyslechla si, jak je rozmanzlený, že brečí atd.... Píšu to jen proto, že když jsem se o tom bavila se sousedkou, tak ta mi povídala, že přeci po manželovi nemůžu chtít, aby chodil s dítětem k doktoru..... Asi si to fakt děláme samy, to jak se k nám chlapi chovají...

S tvou poslední větou naprosto souhlasím, je pravdivá nejméně na 100% tím samy myslím ženy obecně :D protože co nám je platné když se je snažíme předělat aby nám trochu pomáhaly když se ženy okolo tomu diví co že to má doma za ženskou :vissla: když vaří muž, natož aby šel s dítětem k doktorovi :dumbom: Nevidí už že sice uvařil ale nakoupila žena a taky to nádobí pak tři hodiny myla a on vaří tak jednou do měsíce a je vynášen do nebe :rolleyes: za to ona vaří každý den a to je považováno za samozřejmost :dumbom: a kde berou tu jistotu, že starosti kolem dětí jsou na ženě??? Oni ty děti snad nejsou jejich??

Těžký opakující se problém...:nedoceněná žena v domácnosti!!! Někde v novinách jsem viděla nějaký statistický rozbor, že kdyby všecky věci, co ženská doma udělá, vykonaly služby, stálo by to měsíčně asi 35.000,-Kč. To my asi všecky víme. Ale co s tím? Víš co? Nic. Tak daleko ještě nejsme, ALE...........
    Představ si, jenom si tak představ, že máš někde doma, třeba na lednici, nebo já nevím kde, takový maličkatý trezorek, růžový, nebo prostě takový, jak se Ti líbí, aby byl pro Tebe roztomilý. No a ještě si představ, že Ti tam těch 35.000,- každý měsíc, každého prvního, nebo patnáctého, nebo posledního prostě přijde. Vži se do toho, prosím, aspoň na chvilku! Tak, seber ty peníze a udělej s nima, co chceš. Jsou Tvoje. Ne dětí, ani rodiny, ale jenom Tvoje. Máš to? Je to tak těžký o tom aspoň snít? Jsem už stará baba, děti jsou skoro dospělé, ale tohle mi pořád funguje... Ahojky, LViktorka

Viktorko! Mám to! Všechno to mám! I trezůrek i všechno!! Ale jak ti, krucisakr, funguje zhmotnění těch prašulí??????????????????

lupina montana napsal(a):

Viktorko! Mám to! Všechno to mám! I trezůrek i všechno!! Ale jak ti, krucisakr, funguje zhmotnění těch prašulí??????????????????

To neřeš, prostě tak jak se Ti tam doma objevil, seber to, obleč se, uprav, nebo taky ne, jak chceš a utíkej nakupovat. Nebo do kasína, na Kanáry, je to na Tobě, mně to stačí, protože dkyž mám málo, řeknu si:"a jednou jsem ještě udělala toto a tamto, a dostala jsem za to tolik a tolik (když potřebuju stotisíc, tak tam mám stotisíc, chápeš?) no, a to je všechno.

Nooo....já to i snad tak nějak chápu...jen jestli to chápou medle třeba v těch érolinkách, nebo u Gucciho :lol: :lol:

Nějak jsi zvadla. Vždy to nejde, no ale někdy zas jo. Pro jiné chvíle, takové ty úplně moc plné vzteku mám něco jiného: Mám takovou skleněnou kouli, vypadá jako bublina, vznáší se ve vzduchu. Trčí z ní hlaveň nějaké velké zbraně. Nastoupím do ní, po průhledných schodech, po laně nebo po žebříku, podle toho, kde zrovna jsem. Zadám cíl cesty.Kdekoliv.Všude se dostane. Zaměřím na člověka nebo objekt, kterého se chci zbavit a vystřelím. Zmizne to všecko, fakt, nehlučně, bez následků. Někdy jsem měla problém třeba s nějakými pozůstalými po komsi, koho jsem zlikvidovala, třeba děti, nebo příbuzní, přátelé, proti kterým nic nemám. Musela jsem upravit funkci mé koule tak, aby vymazala z paměti všem všechny vzpomínky na moji oběť. Také mi někdy pouhé odstřelení nestačilo, abych se přestala vztekat, tak jsem to posílila tím, že ze zastřelené oběti spadli na zem šaty a všechno, co měla na sobě, zmizelo jen tělo. Do těch oblečků jsem potom kopla, nebo je spálila. Je to asi morbidní, ale je to dost účinné.

No hrome! Tak to bych já radši snad nezkoušela, ještě bych si to moc vmyslela..:lol: Na sebe to  neumím, ale budu tvoje metody študýrovat, to si piš! Zato jsem to moc hezky uměla na děti - když je zlobila nějaká strašidla, ošklivé sny a tak. To jsme čarovali s pavím perem...jeden by neřek, jak účinný je takový paví pero :) :) Co se vzteku týče, mám já spíš ten opačný problém. Někdy mi ale hezky fungovaly takový jako žaluzie okolo mě: když bylo zapotřebí, zavřely se a někdy nestačily, tak jsem je naštelovala všechny rovnoběžně a ony udělaly průvan a to, co mělo, skrze mě prošumělo...

Iveta X napsal(a):

... Asi si to fakt děláme samy, to jak se k nám chlapi chovají...

Ono někdy pomůže radikálně ke svým zlatíčkům změnit přístup ... pak ti buď ubude to nejnáročnější dítě (manžel) a nebo - v lepším případě - přibude pár pomocných ruk. Je to hop nebo trop, ale jak tak čtu tvou situaci, vždycky můžeš jen vydělat.
A určitě je dobré zapřáhnout děti, jak psala Eva - především pro ně, připraví je to na život.
Já pod dojmem jednoho dílu výměny manželek udělala tabulku na všechny domácí práce a přidělila nám všem rovnoměrně služby, protože všichni trávíme v zaměstnání nebo ve škole (vč. mimoškolních aktivit) asi tak stejnou dobu. Nésu nijak zvlášť důsledná, takže jim dodržování tabulky vydrželo cca 14 dní, ale uvědomili si (vč. mé drahé polovičky), že je toho doma na práci vcelku dost, a když si dnes řeknu - nebo dokonce, když vidí, že nestíhám, tak bez problémů pomohou (a někdy aj sami od sebe, zlatíčka moje :hjarta:). A já pak už jen děkuju a chválím (to jim dělá dobře :))

lupina montana napsal(a):

No hrome! Tak to bych já radši snad nezkoušela, ještě bych si to moc vmyslela..:lol: Na sebe to  neumím, ale budu tvoje metody študýrovat, to si piš! Zato jsem to moc hezky uměla na děti - když je zlobila nějaká strašidla, ošklivé sny a tak. To jsme čarovali s pavím perem...jeden by neřek, jak účinný je takový paví pero :) :) Co se vzteku týče, mám já spíš ten opačný problém. Někdy mi ale hezky fungovaly takový jako žaluzie okolo mě: když bylo zapotřebí, zavřely se a někdy nestačily, tak jsem je naštelovala všechny rovnoběžně a ony udělaly průvan a to, co mělo, skrze mě prošumělo...

JSEM zase tady. Když jsem se o své kouli poprvé zmínila svojí psychoterapeutce (po*ný název pro tak perfektní konzultantku), myslela jsem, že mi nadá, vyčte to, nebo tak něco, že mi řekne, že jsem magor. Nestalo se. A teď, když jsem to na veřejnost pustila snad podruhé v životě, dozvídám se, že nejsem sama, kdo si tvoří virtuální ochranu na zachování duševní pohody, děkuji za úpřimnost. Cítím se teď méně "divná", než předtím. Tvoje žaluzie jsou asi taky moc senza, vyzkouším to. V práci se mi někdy stává, že mi ty lidi kolem lezou na nervy, ne že by něco provedli, ale znáš to, jsou takové chvilky, že negativní energie, které pro tebe někdo vyzařuje, a jinak je zvládáš bez problému, jsou najednou nesnesitelné a neúnosné. Kdybych tohle četla dnes ráno, zatáhla bych je kolem sebe (ty žaluzie), na mou duši, byla jsem tak vzteklá a naštvaná na všechny kolem...Jednou jsem se v kuchyni vztekala nad rozbitými dvířky od trouby, oprava cca za 1.000,-Kč, nadávala jsem něco ve smyslu:"Blbá troubo, proč si nepraskla před tím měsícem, když ti končila záruční doba..." a tak. Tehdy desetiletá dcera o mé kouli ví, asi jsem jí někdy když se trápila, vysvětlila princip její funkce. Ona se na mně nevinně podívala a říká: "Mami, tak proč nenastoupíš do tý tvý koule a nenakopneš ju?"(střílení jsem trochu upravila pro desetileté děcko, že ano). Moc jsem ji neposlouchala, ale když jsem si uvědomila, co říká, ptám se: "Koho?", a ona na to: "...no přece tu blbou troubu!" No, v té hrozné chvíli mi to dost moc pomohlo, nejen koule, ale ta pohotovost a bezprostřednost děcka...

Viktorko, ty jsi takový "tulák po hnězdách", viď..... No ale vážně, tu knížku jsem četla několikrát, je krásná a pomáhá. Jestli máš čas, tak mrkni na tohle http://ld.johanesville.net/london-01-tu … ach?page=9  Našla jsem ten úryvek, z kterýho mě až mrazí. Myslíš, že něco takovýho může být ve vyjímečných případech reálný?

No já dnes na žaluzie zapomněla a druhak teď na ně není čas - řeším jiné věci, dost namáhavé a tak musej stranou. Ale řeknu ti, to byl den na h***o. Dcera mi říkala, že vůbec neměla pocit, že je hezky, ačkoli bylo, psík ležel jak lemra, nebo hryzal jak magor, lidi na silnici se chovali jako stádo pod palbou muchniček. Jak kdyby začali vířit vzduchem démoni, či co. Snad to bude zítra lepší a já se těším na další rozhovor.

LViktorko, tys asi měla na mysli líheň na peníze :) na mě teda po dobu mého manželství žádný růžový trezorek na lednici nečekal a pokud třeba čekal, tak z růžového trezorku jsem si vytáhla akorát ten obnos, co jsem tam sama vložila. Navíc pro mě manželství byla černá díra, kam jsem vložila značnou částku peněz a už jsem je v životě neviděla. Místo růžového trezorku mi tak nějak přijde patřičnější temnej kanál :D
No nic, omlouvám se. Třeba jsem nepochopila, co jsi tím růžovým trezorkem vlastně měla na mysli :)

Iveta X napsal(a):

Viktorko, ty jsi takový "tulák po hnězdách", viď..... No ale vážně, tu knížku jsem četla několikrát, je krásná a pomáhá. Jestli máš čas, tak mrkni na tohle http://ld.johanesville.net/london-01-tu … ach?page=9  Našla jsem ten úryvek, z kterýho mě až mrazí. Myslíš, že něco takovýho může být ve vyjímečných případech reálný?

Ahoj Ivetko X (Ty máš jméno jak nějaký Marťan, chichi), já se asi zblázním, rodina mě zavrhne, umřou hlady, nebo já nevím. Spálila jsem polívku, jak jsem tady plavala. Jak to všechno napsat rychle? Ó, je to vlastně moc dobré, budu přinucena říkat věci stručně...Tak jo. Postupně: Jsem hrozný tulák, nejen po hvězdách. Poslouchám lidi, o čem si povídají, přemýšlím o nich, ne ze zloby, ale tak, možná bych to nazvala "vkradením se do jejich životů". Gray je úžasnej, četlas ještě jiné díly? Kdybych ty knihy znala dřív, určitě bych za sebou neměla tři nevydařená manželství. Vlastně nevydařená ne, protože mám pět božských dcer, ale řekněme "neukončená", tak. Dívala jsem se na to, co jsi mi poslala: četla jsem jenom tu jednu devátou stranu, pak jsem přišla na to, že v ní lze listovat a že je tam celá (asi, to jsem jenom vydedukovala z nějakého nápisu, co tam byl). Víš, já jsem přesvědčena, že je to možný, a že se to může stát i lidem, kteří se o to nesnažili vědomě. Když se jim nepovede vrátit, umřou. Je to pro mne naprosto přirozený, to, co máme ve svých myslích, ve svém vědomí, a i schopnostech, máme tak strašně málo rpobádané, až je to hanba vedle toho, že někteří z nás chodí zkoumat jiné planety apod. Já sama bych to ale nerada zkoušela, pouze asi v tom případě, kdybych opravdu trpěla fyzicky tak, jak trpěli oni, protože ač je těžkej, miluju svůj život a nechtěla bych ho zatím opustit, ještě tady mám nějaké věci na vyřízení... Vpodstatě jsem posera a bála bych se, že se nevrátím.
Chtěla jsem se jenom svěřit s tím, že já jsem takovýhle "pokec" online objevila teprve teď, když už jsem babičkou. Jasně, že toliklet, co tady lidi honěj internet, jsem věděla, že to jde, chodila občas do int.kav.hledat informace, ale takhle si s někým povídat, bylo pro mne tabu, no a teď se chovám jako blázen, nemůžu se toho nabažit. Doufám, že to zchladne.

PRO LUPINU MONTANU: ja jsem se úplně řehtala nad pomyšlením, že se postavím do toho průvanu mezi žaluziema a "budu čistá". Myslím, že mi to bude určitě fungovat, zatím nejsem "zamořená". Co řešíš, jestli to není tajemství?

Tulák po hvězdách - nádherná kniha, taky jsem ji mockrát četla ... Díky ní občas "vystoupím" z vlastního života a dívám se na něj, jako kdybych viděla film, nebo četla cizí příběh ... a pak přemýšlím, jak to asi dopadne, jak by to mohlo dopadnout, jak bych chtěla aby to dopadlo ... a pak si říkám, že se nechám překvapit, co bude dál ... a ta zvědavost mě žene dopředu ... Možná jsem při těch největších průserech připadala lidem jako blázen - netečná, nezúčastněná, bez citu - ale mě to pomáhalo přežít to nejhorší :). A taky mi to pomohlo otočit svůj život o 180°.

Kiara napsal(a):

LViktorko, tys asi měla na mysli líheň na peníze :) na mě teda po dobu mého manželství žádný růžový trezorek na lednici nečekal a pokud třeba čekal, tak z růžového trezorku jsem si vytáhla akorát ten obnos, co jsem tam sama vložila. Navíc pro mě manželství byla černá díra, kam jsem vložila značnou částku peněz a už jsem je v životě neviděla. Místo růžového trezorku mi tak nějak přijde patřičnější temnej kanál :D
No nic, omlouvám se. Třeba jsem nepochopila, co jsi tím růžovým trezorkem vlastně měla na mysli :)

No, chtěla bych teď být takovým tím robotkem z filmu "Číslo pět žije" a tím jeho úžasným způsobem přečíst všecko, co jste tady napsaly, anebo lépe úplně všecko, co v takových "pavlačových plenárkách" napsáno bylo. Chtěla jsem totiž, milá Kiaro, vědět, jestli máš aspoň něco pozitivního z toho Tvého "temného kanálu". zřejmě manželství, které zkončilo? Víš, mé prostřední manželství se hroutilo těsně před revolucí. Chodila jsem do manž. poradny, (sama, jak jinak) a jednou jsem tam řekla: "Když to je hrozný, že jemu je prostě všecko jedno, co přez den děláme, co jim obleču, co potřebujou=děti, kde na to vzít, jestli stíhám prácu, jestli jsem šťastná...blebleble... a ona na to: "Mohla byste na tom najít něco, co je pro vás přínosem?" V tu chvíli jsem si říkala:"no co může být pozitivního na tom, že on na nás kašle a žije ne s náma, ale vedle nás?" Ale věřila jsem jí, vedla mé myšlení dobře a tak jsem se moc snažila na to přijít. Tehdy a tam jsem na to přišla: měla jsem možnost o všem rozhodovat sama, a to všechny ženský doma nemůžou, když mají třeba velitele, puntičkáře, nafoukance, teroristu...no a ten zbytek, že totiž jsem měla pracovat na tom, aby mně teda ON DOPOMOHL ke splnění MÝCH představ a snů, když neměl své vlastní, tak to mi trvalo dalších deset let na to přijít. Ale to jsem asi někam odbočila. Jen pořád nevím, jestli víš o něčem moc prima, co Ti manželství dalo. Protože brat někomu jeho růžový trezorek a nazývat ho "líhní na peníze", není hezké a vyznělo to jako bručení medvěda nad úlem, do kterého se nedostal a ještě byl popíchán včelami. Moc dobře jsi pochopila, že trezorek není a ty prachy taky ne, no ale pro mně tam někdy je a je v něm zrovna tolik, kolik právě NUTNĚ POTŘEBUJU. Víš? A můžu ho aj pučovat, nemysli, že ne, kdo chce, tomu ho pučim.Pa!

Ahoj, holky! No to je diskuse - jedna pohádka....Viktorko, tys babička? No prosím to je na tý elektronice nejlepší, bo - jak pravila tuhle Míša - znát je věk duševní, zato tělesný vůbec. :storstark: Já si neumím představit, že by pro mě takový rozhovory byly tabu; to bylo naposled, když jsem ještě bydlela u rodičů. Pak jsem si hned našla spřízněnou duši - napřed jednu a pak i další. Kdyby se mi to nepovedlo, asi bych se duševně počůrala a následně umřela. Jaks to mohla vydržet?? :co: Mmch - řeším prastaré věci, vlastně prakticky od narození - takže je to dost namáhavý a náročný. Moc se o tom veřejně rozepisovat nechci, jednak je to nadlouho a druhak je to ve stádiu..........no řekněme že očichávacím, a to by se nemělo moc vířit, ono by se to mohlo - no usadit nesprávně, nebo jak to mám říct. Jako že bych to svým způsobem zakřikla. A taky tahám ze skříně staré kostlivce svého vztahu s maminkou, o kterých jsem si myslela, že jsou už dávno OK. Zrovna dneska jako na zavolanou založila Fatima na tohle téma vlákno a zjistila jsem, že ti kostlivci jsou vskutku nebývale živí. No a taky je to všechno trochu větší potíž proto, že jsem tu měla dva roky tchýni a přesto, že už je to další dva roky, co umřela, pořád nejsem úplně v řádku. Já měla famózní regenerační schopnosti, ale tohle jim dalo zabrat a zdá se, že už napořád. Tak holt jde všechno pomalejc. :cool: Nicméně doufám pevně, že až - a jestli se mi podaří rozmotat ty prastaté zašmodrchance, s láskou se vrátím k pavím perům, žaluziím a jiným :) :)

Viktorko, napsala jsi to moc hezky, mám z toho husí kůži. Taky jsem posera a bojím se něco podobného zkoušet, ale snít dovedu opravdu hodně barevně  a tak jsem si toho alespoň ve snu hodně prožila. Je to takový útěk od reality, od trablů. No jo, asi je hodně člověk ochuzený, když snění odmítá. No kdybych tohle řekla před manželem, tak vím, že by se mi vysmíval, ale já vím svoje....

lupina montana napsal(a):

Ahoj, holky! No to je diskuse - jedna pohádka....Viktorko, tys babička? No prosím to je na tý elektronice nejlepší, bo - jak pravila tuhle Míša - znát je věk duševní, zato tělesný vůbec. :storstark: Já si neumím představit, že by pro mě takový rozhovory byly tabu; to bylo naposled, když jsem ještě bydlela u rodičů. Pak jsem si hned našla spřízněnou duši - napřed jednu a pak i další. Kdyby se mi to nepovedlo, asi bych se duševně počůrala a následně umřela. Jaks to mohla vydržet?? :co: Mmch - řeším prastaré věci, vlastně prakticky od narození - takže je to dost namáhavý a náročný. Moc se o tom veřejně rozepisovat nechci, jednak je to nadlouho a druhak je to ve stádiu..........no řekněme že očichávacím, a to by se nemělo moc vířit, ono by se to mohlo - no usadit nesprávně, nebo jak to mám říct. Jako že bych to svým způsobem zakřikla. A taky tahám ze skříně staré kostlivce svého vztahu s maminkou, o kterých jsem si myslela, že jsou už dávno OK. Zrovna dneska jako na zavolanou založila Fatima na tohle téma vlákno a zjistila jsem, že ti kostlivci jsou vskutku nebývale živí. No a taky je to všechno trochu větší potíž proto, že jsem tu měla dva roky tchýni a přesto, že už je to další dva roky, co umřela, pořád nejsem úplně v řádku. Já měla famózní regenerační schopnosti, ale tohle jim dalo zabrat a zdá se, že už napořád. Tak holt jde všechno pomalejc. :cool: Nicméně doufám pevně, že až - a jestli se mi podaří rozmotat ty prastaté zašmodrchance, s láskou se vrátím k pavím perům, žaluziím a jiným :) :)

:
  dumbom:   :hjarta:
Čauky, jsem babička, ale i máma čtrnáctky (ta je nejmladší, samé holky,ještě 17, 21, 22 a 26). Vnuk má 2 a půl. Duší jsem opravdu jako on.
Víš jak jsem byla bez "babinetů a pod"? Nijak. Izolovaná, příliš pracující a ještě zaměstnaná, permanentně naštvaná, no a všecky "kostlivce" jsem si nosila v baťohu na zádech. Šiju, pletu, maluju, doteď jsem psala (jenom sama pro sebe a pak trhala  :grater:  ) a počtvrté chodím na psychoterapii. Poprvé mně to uspokojuje. I když ta pražská z manželské poradny byla taky fajn, jenom se mi odstěhovala, potom mi moc chyběla...  :mad:  Vpodstatě jsem samotář, rsp.potřebuju být víc sama, než ve společnosti, asi proto, že mám hodně dětí a prej "bohatý vnitřní život", a s pěti dětmi být sama je dosti obtížné, že ano.
Něco Ti řeknu: Doktorka (=psychoterapeutka) mě parádně dusí. Nutí mně plakat, mluvit o velmi nepříjemných věcech, pak mám "beton v žaludku" a je mi fakt špatně, někdy musím u ní chodit do Hydeparku (tehdy vyřknu nahlas nadávky a sprostá slova, která nikdy, nikdy!!! nepoužívám), a někdy ji žádám, jestli se můžu vyblít (to jsme si domluvily takový termín pro rozhovory o věcech, které se mi hnusí a těžko se o nich mluví i přemýšlí). Zezačátku to bylo opravdu mooooooooc těžké, ale když jsem pochopila, že mě opravdu poslouchá a CHÁPE, slíkla jsem před ní svoji duši donaha, protože jsem ji měla zraněnou a nemocnou. A víš co? Kostlivci vážně padají z té plesnivé skříně ven jeden za druhým, vypadnou ven, zakvílí, rozsypou se na prach a furt a furt je jich tam míň. Čestně. Nešlo to hned, trvalo to skoro rok intenzivních návštěv, ale teď to jde samo. A někdy mám odvahu jít k té hnusné skříni aj sama, otevřu vrata a vytahnu a zlikviduju si ho sama, toho chcípáka, co mi nedal dýchat. Dost, to je moc keců, že?  :reta:       No proč tam nemám ty smajliky? Chi-chi, zkusila jsem spravit smajliky a myslím, že tam jsou

Iveta X napsal(a):

Viktorko, napsala jsi to moc hezky, mám z toho husí kůži. Taky jsem posera a bojím se něco podobného zkoušet, ale snít dovedu opravdu hodně barevně  a tak jsem si toho alespoň ve snu hodně prožila. Je to takový útěk od reality, od trablů. No jo, asi je hodně člověk ochuzený, když snění odmítá. No kdybych tohle řekla před manželem, tak vím, že by se mi vysmíval, ale já vím svoje....

Jé, to jsem ráda, že je tu aspoň někdo. Víš co? Manžel nemusí vědět všechno, a taky je možná dobře, když oni někdy zacítěj, že my máme nějaké tajemství. Myslím, že potom jsme pro ně trošku zajímavější.

Jo, to máš pravdu, ještě že mi nevidí do myšlenek. No ale on se nikdy neptá, na co právě myslím, řekla bych, že ho to nezajímá. Někdy mi to vadí, jindy jsem za to ráda. ale je pravda, že člověk bývá v myšlenkách svobodný.

Pět holčiček- no to je hezký, Viktorko! No jo, jen blej, děvče, jen blej, mně jedna taková etapa ještě čeká a to jich mám pěkných pár už za sebou :jojo: Zrovna ondyno mě napadlo taky, že mám vlastně v žaludku beton... a takových nás bude... teď to po sobě čtu a říkám si - jedna? etapa? Bůhví, kolik se jich ještě vynoří! Jedna kartářka mi povídala - no samá práce, co tady vidím! :lol: Jo a smajlíci se ti budou zobrazovat, když před a za smajlíkem uděláš mezeru. To mi poradila chytrá Kubula :)

lupina montana napsal(a):

Pět holčiček- no to je hezký, Viktorko! No jo, jen blej, děvče, jen blej, mně jedna taková etapa ještě čeká a to jich mám pěkných pár už za sebou :jojo: Zrovna ondyno mě napadlo taky, že mám vlastně v žaludku beton... a takových nás bude... teď to po sobě čtu a říkám si - jedna? etapa? Bůhví, kolik se jich ještě vynoří! Jedna kartářka mi povídala - no samá práce, co tady vidím! :lol: Jo a smajlíci se ti budou zobrazovat, když před a za smajlíkem uděláš mezeru. To mi poradila chytrá Kubula :)

... který to poradil někdo jinej chytrej, akorát už nevím kdo, každopádně mu/jí děkuju :D

Nazdárek, Kubulíno! Jak si žijete s Hugískem? Je :gloria: , nebo :grater: ??

lupina montana napsal(a):

Nazdárek, Kubulíno! Jak si žijete s Hugískem? Je :gloria: , nebo :grater: ??

je :D , :hjarta: , :sova: a :supr: , ani nepotřebuje :dudlik: . Furt přemejšlím, čím jsem si takový štěstí zasloužila :D

No přece tím, že jsi taká šikovná! Tak to :storstark: a :pussa: Ale hezky si to užívej, on nemusí být všem dnům konec..moje druhá byla takový poklad do dvou let, pak následovala asi tak na rok vzteklá holčička, pak dlouho dobrý a pubertu jsme si zato vyžrali se vším všudy :dumbom: Tak užívejte, miláškové, užívejte! A ať mu to vydrží co nejdýl :hjarta: kulíškovi! :dudlik: :dudlik: :dudlik: :)

představte si, že jste na víkend u svého kluka, i s jeho bratrem, a celý víkend jen posloucháš jejich slaboduché hlášky nevázající se k ničemu, pozoruješ dva chlapy bez zájmu o cokoli, pozoruješ je, jak se baví tím, že imitují cigánskou mluvu, představte si, že tvůj kluk říká tvým pyžamovým kalhotám spodky, připadá mu normální, že si před rande dá něco s cibulí a pak pokládá za normální se s tebou líbat, představ si, že ti tvůj kluk neustále říká, co nemáš dělat, co máš dělat, a jeho bratr provokuje, třeba i tím, že tvému klukovi říká, ať tě něčím zaměstná, tím, že před ním nesmíš říct nic o ničem, co tě baví, jako je politika, psychologie, knihy, filmy... atd. atd., protože by okamžitě vybuchl s tím, co to říkáš za "kecy", nebo že na tebe případně vybuchne i tvůj kluk, co to říkáš za "kecy", ale za pět minut je jako mílius a dělá, jako by se nic vlastně nedělo, představte si, kdybys svému klukovi nesměla nic vytknout, na rozdíl od toho, že on ti něco vytýká neustále...... a tak můžu pokračovat donekonečna. už k němu nechci jezdit na víkend, je to degenerující prostředí, být dva dny mezi lidmi, vykazujícími inteligenci absolventa pomocné školy a ještě se tomu smějící. jeho bratr považuje knihu a čtení za sprosté slovo, on sám čte tak pomalu jako dítě, když se učí číst. a představ si, že se tvůj kluk každé léto oholí hlavu, takže pak chodíš po ulici se skinheadem. a ještě mu připadá zábavné dělat ksichty a mluvit jako postižený idiot. nepřeháním. bohužel. kéž bych přeháněla. ty dva dny nejsem u svého přítele, jsem u dvou bratrů, kteří se předhánějí v tuposti a idiotství, a jeden z nich si občas vzpomene na sex se mnou. přesně takhle mi to bohužel připadá. já vidím víkend u něj a vidím zároveň hrozně ztracený čas, demotivující. je to ztracený čas.jeho bratr se chová nadřazeně, a přitom nedokončil ani učňák. a připadá mu asi absurdní, že já se pořád učím. přítel ani neví, sám to řekl, na jakou že to školu vlastně chodím. on neví, že studuji Univerzitu Palackého. opravdu ne. já můžu mluvit o škole, ale on tomu stejně ničemu nerozumí. ničemu. on pracuje od osmnácti, a nemá nic vlastního. ani peřiny, nábytek, nic. jako bych byla s bezdomovcem, který má pouze tu střechu nad hlavou, ale jinak prázdné ruce. jenže on se jako bezdomovec i někdy chová. a z toho je mi špatně.

Josephine... :co: nerozumím tomu, nechápu a nevidím důvod, proč s ním chodíš a co od toho čekáš dál. Víš to ty sama? Z toho ,co jsi napsala mi vyplývá jeden jediný důvod, že nechceš nebo neumíš být sama.
Najde se alespoň "něco" pro co si svého kluka vážíš?   podle mě by ta pozitiva měla minimálně vyvažovat tebou vyjmenovaná negativa a to bude asi pěkná fuška na něco přijít... :D

Somaia napsal(a):

Josephine... :co: nerozumím tomu, nechápu a nevidím důvod, proč s ním chodíš a co od toho čekáš dál. Víš to ty sama? Z toho ,co jsi napsala mi vyplývá jeden jediný důvod, že nechceš nebo neumíš být sama.
Najde se alespoň "něco" pro co si svého kluka vážíš?   podle mě by ta pozitiva měla minimálně vyvažovat tebou vyjmenovaná negativa a to bude asi pěkná fuška na něco přijít... :D

máš pravdu.nevím. být sama umím. než jsem s ním začala chodit, byla jsem rok a půl bez kluka a nevadilo mi to. je to slušný kluk, ale chování má takové, jak jsem psala. a to jsem nedodala,že mne jednou cestou domů takřka seřval za to, že když někam jdeme,tak si k němu do batohu,který s sebou bere pokaždé,dva mé mobily,tak proč neberu jen jeden,že je to "těžké", no nevěřila jsem svým uším. připadá mi, že považuje za absolutní normál,abych respektovala a vzala za své zvyky jeho rodiny, kterým byl vychován,jako např.krkání při jídle u stolu považuje za pochvalu kuchaře.a že se mne nikdy před svým bratrem nezastal. něco udělám,jinak než on je zvyklý,a okamžitě slyším,proč to tak děláš? vždyť je to blbost,to se musí takhle... a když já mu řeknu,že on dělá právě nesmysl,a že to jde jinak,tak se jen dočkám slov,že on to tak dělá odjakživa. po použití toalety,na malé,aspoň že tak,považuje za absurdní,aby si poté umyl ruce. řeknu např.,a on to uzná,že potřebuje novou varnou konvici,která dnes rozhodně drahá není,on namítne,že ty peníze nemá,ale pak jde v klidu na koncert,kde lístek stojí tři stovky,nebo s kamarády na pizzu,a klidně to zaplatí třeba za dva.nechápu.
je mi z toho všeho smutno.je pátek,přijedu k němu,sex,spánek.v sobotu spí klidně do desíti,já vstávám i v šest,sedm,posnídám,a když bych chtěla vařit oběd,tedy spolu,šovinista naštěstí není,tak samozřejmě ještě nemá hlad,protože snídal v jedenáct.v ledničce ani ve špajzce většinou téměř nic nemá a nákup vícero věcí,třeba místo jedné mouky koupit dvě,považuje za zbytečnost,protože když není,tak se přece dojede koupit.nechápu.nábytek má od kamarádů,takže každý kus,jiná ves.jak u vetešníka.bratr byl pryč,vrátil se,a já zjistila,šokovaná,že ani ty peřiny,pod kterými jsme spali,nejsou jeho,ale bratra.ani ta postel.

Somaia napsal(a):

Josephine... :co: nerozumím tomu, nechápu a nevidím důvod, proč s ním chodíš a co od toho čekáš dál. Víš to ty sama? Z toho ,co jsi napsala mi vyplývá jeden jediný důvod, že nechceš nebo neumíš být sama.
Najde se alespoň "něco" pro co si svého kluka vážíš?   podle mě by ta pozitiva měla minimálně vyvažovat tebou vyjmenovaná negativa a to bude asi pěkná fuška na něco přijít... :D

teď jsem si vzpomněla,bavili jsme se o dětech,tedy samozřejmě u mne, tak leda za deset let, a že nějak nejsem mateřský typ,a on s klidem řekl:"ale,neboj,jednou potkáš takového,se kterým ty děti budeš chtít mít...." radši jsem mlčela, protože to mne opravdu dostalo.

Josephine:
Prosím Tě , kde to žiješ !?! :co: Můžu se zeptat kolik Ti je let ? A Tvému příteli ? A co si vlastně od takové
známosti slibuješ? Ty studuješ  a  on se pomalu neumí podepsat ! To prostě nějak nechápu !!!:grater:

ber to jako přestupní stanici, v sexu vám to možná klape, ale pokud nebudeš chtít dělat hlavu rodiny, nebude to fungovat.

pverica1 napsal(a):

Josephine:
Prosím Tě , kde to žiješ !?! :co: Můžu se zeptat kolik Ti je let ? A Tvému příteli ? A co si vlastně od takové
známosti slibuješ? Ty studuješ  a  on se pomalu neumí podepsat ! To prostě nějak nechápu !!!:grater:

je mi 26 let. jemu letos 32.můj původní záměr nebyl nastálo, a vyvinul se z toho vztah. ale teď už ho tam nevidím.

Holky, přidávám svoji špetku.... jsem hotova... pracovala jsem, ted jsem na matersky, uz kdyz jsem byla tehotna byla jsem vyrizena, ze se nudim doma, ted se sice nenudim s malou, je to živel, ale jsem sama, cele dny... kamaradek s miminky moc nemam bohuzel, takze je to nic moc... S malou si neuvařím ani obed, natoz priteli veceri a posloucham kecy becy, ze neni zase tepla vecere atd...
to, ze musim taky zehlit atd... to je fuk, ... ze bordel po nem uklizi taky nekdo, nemam cernocha... a sam vi, jaka mala je, ze je ubrecena a je s ni boj pres den, ...
takze jsem na nej uz nekolikrat vyjela, protoze ma predstavu, ze kdyz jsem doma, tak se flakam a touzim po tom varit a jen ho vitat a byt stastna, obstastnit ho i v posteli asi a byt spokojena, byt spokojena, ze je v praci porad a kdyz ne tam, tak si dela auto na zavody, nebo je na zavodech.. ze se o malou staram jen ja a on ji vidi minimalne, jelikoz chodi domu v sedm a to ja ji davam spat pomalu...:(
vim, ze ji ma rad, ale proste ma vzor ve svy mame, ktera vzdy trcela doma, je i dodnes zena v domacnosti a tak stihala vzdy varit a vse delat, protoze mela tri syny a musela varit pro ty chlapi, ale jako je nutne, aby mel stale teplou veceri?:((((

tak jsem si postezovala:)))

a mezi nama, prestava tri let doma me dost desi,takze uz premyslim, jak za rok bych sla na castecny do prace, kdyz sezenu hlidani, a tak... kdybych mela s kym kamosit a chodit ven,ale nemam:(v okoli, vsechny detne kamosky jsou daleko:(

josephine: kasli na nej, to je na hlavu ne?

Kamchi, chlapi to podľa mňa nechápu, ja som dokonca doma PRACOVALA - bola som zamestnaná a potom živnostníčka, ale proste som mohla robiť doma, ale on to chápal ako PRÁCU V DOMÁCNOSTI a strašne sa čudoval, že nie je všetko tip-top, keď som potrebovala niečo narýchlo dokončiť. On sám sa na PC väčšinou hral, takže si asi myslel, že si asi peniaze tlačím  a zvyšok času trávim povaľovaním sa a hraním... :mad:

Kamchinko, vydrž s návratem do práce. Ted miminko přejde tříměsíční kolika, bude to dobré období, ale kolem roku se naučí chodit, bude chtít poznat svět a bude to stát hodně hlídání. Navíc každý drobek je jiný, můžeš mít doma kliďase a nebo najednou z ničeho nic divocha. Tak bych ti sama ze své zkušenosti doporučila odložit návrat do zaměstnání do roka a půl.

vsak to tak vidim, tak za rok, to ji bude rok a tri mesice(takze to beru tak cca), a uvidime... nerikam to s jistotou, nikdy clovek nevi, jak bude... a co mi nabidnu v praci, nejdriv, jen dvakrat tydne treba obcas.. nebo tak... a pak az po dvou letech ditete na castecny uvazek, a po tech trech normalne do prace, ale uvidime, zase se mozna objevi jeste jina nabidka, musela bych si udelat tedy rekvalifikaci(na účto), ale mela bych mnohem lepsi penize,ale nevim jestli by me to bavilo.. ale zase prace, kterou jsem delala, je tam potreba flexibilni clovek a to ja bych nebyla, tak nevim...

Taky jsem kdysi dávno byla na mateřské. Nikdy jsem nestihla všecko. Buď bylo postaráno o kluka a doma binec a studená večeře nebo bylo uklizeno a uvařeno a nehlídaný synek snědl mladé výhonky diefenbachie, rozbil sklo ve dveřích nebo propíchal nožem polštář, já už si ani na všecko nevzpomínám. Když trochu povyrostl a začal běhat, chodily si k nám na zahradu hrát děti od sousedů. To jsem si myslela, že se děti zabaví a nebudu muset mít pořád oči na šťopkách. To jsem se spletla. Musela jsem je hlídat všecky, neb všechny byly zjevně hyperaktivní, takže šarvátky a úrazy na denním pořádku. Manžel byl ten, který věděl o výchově a domácnosti všechno nejlíp, takže kromě nervů s dětmi jsem poslouchala ještě jeho přednášky. Jednou jsem musela narychlo odjet, protože tátu odvezli do nemocnice s mrtvicí, tak za ním a mamku podpořit, byla jsem pryč půl dne. Bylo to o víkendu, manžel převzal službu u sporáku a synka, děti ze sousedství přišly taky. Večer jsem našla v kuchyni na židli sedící a kouřící trosku, synek byl podezřele tichý, protože seřvaný, obědvali, co přinesl manžel z hospody a večeřeli studené párky, hračky se povalovaly od předsíně až na zahradu a manžel nemluvil. Od té doby mi přestal dělat přednášky.
Pro Josephinu: podle toho, co jsi napsala, jsem myslela, že jste oba adolescenti. A ty pak napíšeš, že je ti 26 a jemu 32 :/ Prostě se zahazuješ s primitivem, jinak se to napsat nedá.

haiel: taky bych ráda přiteli ponechala holčičku doma nejakou dobu:)) stačily by dvě hodinky kdy nespí a užil by si a ani by nemusel uklízet, vařit atd...

to Kamchinka: Copak, děťátko je živé? :D  Já jsem si půl roku nedošla v klidu ani na záchod. Nejhorší období bylo, když se z lezouna začínal stávat chodec. To jsem mu musela být pořád za zadkem, v jednom kuse vyrvané a vysypané šuplíky v kuchyni byly normálka. Taky na stole nesmělo nic zůstat a už vůbec ne na ubruse, když se chtěl podívat, co je na stole, stáhl si ubrus a měl obrovskou radost, jaký to dělá rámus. Tak jsme vyklidili polovinu obýváku, nějaký nábytek dali do sklepa, aby vznikl úplně volný prostor a ten jsme přepažili volejbalovou sítí do výšky asi 90cm tak, aby nemohl podlézt ani přelézt, naskládala jsem tam molitanové podložky, přes ně deky, no a tam jsem vysypala hromadu hraček včetně hrnců, které miloval, protože jsou hlučné a synáčka. Pokoj je propojený s kuchyní, takže na mně pořád viděl a byl v klidu a vydržel tam někdy i dvě hodiny. Tak když jsem šla třeba věšet prádlo, nemusela jsem ho brát sebou, tu chvilku tam vydržel, ale na protest vyházel všechny hračky za síť a čertovsky se řehnil, jak mě vypekl,no ale to byla oproti předešlým akcím maličkost. Asi v roce a půl síť po předchozím pečlivém tréninku přelezl, tak už jsme měli po ptákách, ale na  těch několik měsíců se nám fakt osvědčila, ušetřilo to hodně nervů. Vřele doporučuji pro všechny dětičky, kterým je běžná ohrádka moc malá.

Jo je to trošku živel:) v noci dobrý, přes den už to začíná být také lepší, že občas nějakou jednu dvě hodinky naspí, ale jinak když je vzhůru musí člověk byt porad s ni, venovat se a kdyz je protivna tak tahat:(

tak tohle lezoucí a chodící období nás teprve čeká, ale do té doby budem mít barak jen pro sebe(ted je tu tchyne a tchan) a bude moznost udelat vetsi prostory bez veci, ted to tu mame narvaný, samý nábytek ...

no my mame cestovni postylku, tu pak budem pouzivat jako ohrádku, ale možná spíš pak koupíme větší tu dřevěnou ohrádku, malá bude mít velky pokojík na podzim...

Kamchinka: Tak to máš dobrý. Některé děti potřebují hóódně místa :D . Jo jo, taky jsem pořád tahala, dokonce i při žehlení v dece na zádech a to jsem musela pravidelně popocházet k oknu a zpátky, aby se mohl rozhlížet. Jak nebyl pohyb, začal řvát. Když jsem se zastavila s kočárkem, řev, když jsme někam dojeli autem, řev, že chce ještě jezdit, v létě jsem ho musela vozit v sedačce na kole, jen tak nazdařbůh, jenom aby se jelo. Vydrželo mu to doteď. Máme malý auto a synek 190cm, pořád se ale cpe dozadu jak celebrita a nedávno zjistil, že se mu při jízdě dobře učí :o. Tak jsem to skloubila s nejrůznějšími výlety a vypadá to, že než dodělá školy, budu jeden z největších znalců pamětihodností v Čechách a na Moravě. :D

coze??? synek ma tolik cm? kolik mu je??? ja mam 158cm:)))

no tak mala obcas v kocarku spi (kdyz usne pri jizde) pak i kdyz se jen stoji... no je to boj s detmi:(

martinaka napsal(a):

Jo můj chlap dělá služby. tj.7* do měsíce 24 hod denně. Ale jeho den začíná ráno vstane jde na wc pak se nasnídá jdeme ven. Příjdeme nakrmím děcka rychle uklidím rychle uvařím,nakrmín děcka dám je spát. On se nají jde na wc potom spát, já uklidím než to stihnu děcka jsou vzhůru nakrmím je chlap se vzbudí jde se opět v...t sedne k netu, zabavím děcka. Malá má 7 měsícu, mezitím přebalovat dávat sunar. Večer si dá veču nakrmím děcka okoupu je mezitím má od 17,30 zprávy na které se dívá do 19,30. Nají se okupe se podívá se na kobru nikdo nesmí promluvit potom jde znovu k netu sedí tam až do noci a to zase nic nebude??? Na co jsem se ženil?? Já samozřejmně večwr únavou padám na hubu do toho malá v noci moc nespí ráno brzo se budí. A to nic zase nebude?? No nemají to ti chlapi v té hlavě trochu jinak???

Boooože můůůůůůůůůůůj !  :usch:Děkuji ti za mou svobodu :godlike:

Na druhou stranu, jaký si to uděláš, takový to máš a v manželství to platí jistě taky :supr:

martinaka napsal(a):

Jo můj chlap dělá služby. tj.7* do měsíce 24 hod denně. Ale jeho den začíná ráno vstane jde na wc pak se nasnídá jdeme ven. Příjdeme nakrmím děcka rychle uklidím rychle uvařím,nakrmín děcka dám je spát. On se nají jde na wc potom spát, já uklidím než to stihnu děcka jsou vzhůru nakrmím je chlap se vzbudí jde se opět v...t sedne k netu, zabavím děcka. Malá má 7 měsícu, mezitím přebalovat dávat sunar. Večer si dá veču nakrmím děcka okoupu je mezitím má od 17,30 zprávy na které se dívá do 19,30. Nají se okupe se podívá se na kobru nikdo nesmí promluvit potom jde znovu k netu sedí tam až do noci a to zase nic nebude??? Na co jsem se ženil?? Já samozřejmně večwr únavou padám na hubu do toho malá v noci moc nespí ráno brzo se budí. A to nic zase nebude?? No nemají to ti chlapi v té hlavě trochu jinak???

Když nemá službu (tj. má volno), tak se na pár dní sbal a odjeď - a děti mu nech. Až se vrátíš, tak se na něj podívej a řekni: "a to nic nebude? na co jsem se vdávala?"
Pokud nepochopí, odjížděj bez dětí častěji. Snad mu to dojde. Děti už nekojíš, tak by to měl zvládnout.
Hlavně mu dopředu nic nepřipravuj - žádné nákupy, vaření, praní... Ať to zvládne sám.

To je tedy oříšek :-)
U nás i u rodičů manžela to funguje tak, že se prostě dohodneme. Je to o spolupráci.
Holky asi jsem z jiného světa - ale můj muž - luxuje, nakupuje "velké věci", malé - ovoce, různé slevy si s kočárkem obíhám já. Pomáhá mi s dcerou - koupe, hraje si s ní. Když je unavený z práce, tak ho "neotravuji" a je to na mně. Ale on mi to tisíckrát vynahrazuje svojí péči, nasloucháním a láskou.
U jeho rodičů to klape už čtyřicet let.:hjarta:
Už se bojím, že mě babi vykopou - co tady otravuji takovou pohádkou :-)
No dle mého - žena tu není od toho, aby bojovala - to není její role. Má být jing, muž je jang.
Asi její nejtěžší úkol je dozrát k tomu, zda žít v páru či sama. Pokud je pro rodinný život, tak mít to "štěstí" a poznat kalitního muže. Věřím na osud, že se prostě potkají, když si jeden druhého zaslouží.
A kdo chce být sám, proč ne? V 21. století jsme přeci emancipované, vzdělané - a šťastné?:tesi:
Zdravím Martinku1

Selima
a dřív jsi to nepoznala - že muž je spíše ležáček :-) Nic ve zlém,
když jste spolu chodili - on nebyl pracovitý a přičinlivý. Na co tě získal - na řečičky nebo na činy.
Komunikovali jste spolu - nemyslím mocenské boje - ale vlídnou komunikaci, abyste zjistili, jak chcete spolu žít.?
zkus www.kudlanka.cz

http://www.blesk.cz/clanek/36697/proc-m … tvory.html

Nie, nepoznala, lebo keď vtáčka lapajú, pekne mu spievajú. Ale je rpavda, že som s ak nemu pod tlakom okolností nasťahovala po 3 týždňoch, takže na nejaké hlboké poznávanie nebol čas. :D On nebol lenivý, bol workoholik, ale proste práce v domácnosti obli pdoľa neho "ženské" - ku koncu už na mňa skoro prehodil aj opravu práčky.

Zrovna tady napsal(a):

Už se bojím, že mě babi vykopou - co tady otravuji takovou pohádkou :-)... že se prostě potkají, když si jeden druhého zaslouží

Ale nevykopou :lol: protože většina ví, že je to tak, jak jsi napsala....když si jeden druhého zaslouží. Respektive, když je sám se sebou tak srovnanej, že nepotřebuje štulce ve vztahu.
A  půlka Babi je o tom, co s tím :)

Zrovna tady napsal(a):

To je tedy oříšek :-)
U nás i u rodičů manžela to funguje tak, že se prostě dohodneme. Je to o spolupráci.
Holky asi jsem z jiného světa - ale můj muž - luxuje, nakupuje "velké věci", malé - ovoce, různé slevy si s kočárkem obíhám já. Pomáhá mi s dcerou - koupe, hraje si s ní. Když je unavený z práce, tak ho "neotravuji" a je to na mně. Ale on mi to tisíckrát vynahrazuje svojí péči, nasloucháním a láskou.
U jeho rodičů to klape už čtyřicet let.:hjarta:
Už se bojím, že mě babi vykopou - co tady otravuji takovou pohádkou :-)
No dle mého - žena tu není od toho, aby bojovala - to není její role. Má být jing, muž je jang.
Asi její nejtěžší úkol je dozrát k tomu, zda žít v páru či sama. Pokud je pro rodinný život, tak mít to "štěstí" a poznat kalitního muže. Věřím na osud, že se prostě potkají, když si jeden druhého zaslouží.
A kdo chce být sám, proč ne? V 21. století jsme přeci emancipované, vzdělané - a šťastné?:tesi:
Zdravím Martinku1

Teda já zírám,jak to tak někdo dovede napsat.Co řádek to perla a naprostý souhlas sevším.Nejvýstižnější je snad věta o dozrání k tomu žít v páru či ne.
Já mám doma taky pohodu,kolikrát se mě manža zeptá,jestli nechci s něčím pomoct,utřít prach není vůbec pod jeho úroveň,když byli kluci malí tak to bylo hodin a hodin,co se jim věnoval,třeba při stavbě z lega!
Mohly bychom založit taky vlákno na nějaké takové téma-jak to jde,když je jim shůry dáno a co se v apatice nekoupí,noni?

Co opravdu nechápu,jak se tu řešily finance,jestli dohromady či ne?Nedovedu si to v praxi vůbec představit,zvlášť když jsou děti,že např.já budu nakupovat každý 2.týden a přítel či manžel ten první.To je výplod mozku naprosto nezralého pro společné rodinné soužití.

Kuty napsal(a):

Mohly bychom založit taky vlákno na nějaké takové téma-jak to jde,když je jim shůry dáno a co se v apatice nekoupí,noni?

Prší ti do nosánku, Kuty..... :/ bylo by škoda, aby ses najednou válela v louži.....

Vlčice horská z nížiny, plácáš si pysk nadarmo - TOHLE se jí přece nikdy stát nemůže... když jí bylo shůrydáno

No já vim :rolleyes: ale nedalo mi to...... :gloria:

To jsou ty vlčí geny - aspoň lehce rafnout , když už léta života mezi lidmi nedovolí rovnou zakousnout (a neříkej, že občas taky nemáš chuť)

To si piš........ :grater::grater: to by byla slast! :lol:

Jak ti rozumím... Ale v podstatě jsi hodná, viď? (Vlka v tomto provedení nemám)

:lol::lol: No učiněná Lumpína
Ale kdybych si tu hryzavou dovolila tak nějak.....no trošku víc, třeba bych pak byla ještě hodnější :gloria:
Anebo by to minimálně byl větší kontrast :vissla:

Myslíš něco jako anděl s ďáblem v těle, ju? Ale jo - kousneš, odreaguješ se a pro ostatní okolí budeš chlupatej mazlík...

Klííííd. Čím výš, tím větší rána na pr... :lol:

No, Klubí, my to víme - teda jestli můžu mluvit i za Lupinu, ale asi jóó

Kuty napsal(a):

Zrovna tady napsal(a):

To je tedy oříšek :-)
U nás i u rodičů manžela to funguje tak, že se prostě dohodneme. Je to o spolupráci.
Holky asi jsem z jiného světa - ale můj muž - luxuje, nakupuje "velké věci", malé - ovoce, různé slevy si s kočárkem obíhám já. Pomáhá mi s dcerou - koupe, hraje si s ní. Když je unavený z práce, tak ho "neotravuji" a je to na mně. Ale on mi to tisíckrát vynahrazuje svojí péči, nasloucháním a láskou.
U jeho rodičů to klape už čtyřicet let.:hjarta:
Už se bojím, že mě babi vykopou - co tady otravuji takovou pohádkou :-)
No dle mého - žena tu není od toho, aby bojovala - to není její role. Má být jing, muž je jang.
Asi její nejtěžší úkol je dozrát k tomu, zda žít v páru či sama. Pokud je pro rodinný život, tak mít to "štěstí" a poznat kalitního muže. Věřím na osud, že se prostě potkají, když si jeden druhého zaslouží.
A kdo chce být sám, proč ne? V 21. století jsme přeci emancipované, vzdělané - a šťastné?:tesi:
Zdravím Martinku1

Teda já zírám,jak to tak někdo dovede napsat.Co řádek to perla a naprostý souhlas sevším.Nejvýstižnější je snad věta o dozrání k tomu žít v páru či ne.
Já mám doma taky pohodu,kolikrát se mě manža zeptá,jestli nechci s něčím pomoct,utřít prach není vůbec pod jeho úroveň,když byli kluci malí tak to bylo hodin a hodin,co se jim věnoval,třeba při stavbě z lega!
Mohly bychom založit taky vlákno na nějaké takové téma-jak to jde,když je jim shůry dáno a co se v apatice nekoupí,noni?

Co opravdu nechápu,jak se tu řešily finance,jestli dohromady či ne?Nedovedu si to v praxi vůbec představit,zvlášť když jsou děti,že např.já budu nakupovat každý 2.týden a přítel či manžel ten první.To je výplod mozku naprosto nezralého pro společné rodinné soužití.

Mně to nijak divný nepřipadá, manžel plati inkaso, dětem obědy , benzín apod. Já zase jídlo a dalsší potřeby. když přijde nějaká větší ranka , platíme napůl. třeba ted platime synovi řidičak, takže každý dáme pulku .

Někdy mám pocit, že i když vařím, uklízím a doma dělám vše , krom zatápění... tak i to vse je hrozne malo ...

Kamchinka napsal(a):

Někdy mám pocit, že i když vařím, uklízím a doma dělám vše , krom zatápění... tak i to vse je hrozne malo ...

A komu je to málo? Tobě nebo manželovi?

Kamchinka napsal(a):

Někdy mám pocit, že i když vařím, uklízím a doma dělám vše , krom zatápění... tak i to vse je hrozne malo ...

jak se ti to mohlo stát... asi tak nenápadně, žejo, ale holčička už není tak maličká, najdi si něco - nějaký kroužek, pravidelný, třeba cvičení nebo korálkování nebo pletení košíků, to je úplně jedno pro začátek... abys tam odešla a nebyla pár hodin doma a aby se musel postarat, aspoň po tu dobu co budeš pryč.
Nezkoušela jsi prosadit ten jeden den pro tebe - třeba sobotu? Opravdu nevstat, nepracovat doma a nechat to na partnera??? Nemusíš ani chodit z domu, ale aby jeden den on uvařil, uklidil, postaral se o dítě??? JEDEN DEN??? Pro začátek to může být třeba jen půlden! Když to necháš tak, tak se to nikdy nezlepší.... opravdu.
A jestli si myslíš, že když to všechno budeš pořád sama dělat, že to někdo ocení a bude vděčnej, tak to se mýlíš - bude to brát jako samozřejmost, a postupem času bude pořád horší a horší se z toho vymanit.

Bety napsal(a):

Kamchinka napsal(a):

Někdy mám pocit, že i když vařím, uklízím a doma dělám vše , krom zatápění... tak i to vse je hrozne malo ...

http://i.dama.cz/s/e295.gif jak se ti to mohlo stát... asi tak nenápadně, žejo, ale holčička už není tak maličká, najdi si něco - nějaký kroužek, pravidelný, třeba cvičení nebo korálkování nebo pletení košíků, to je úplně jedno pro začátek...
nezkoušela jsi prosadit ten jeden den pro tebe - třeba sobotu? Opravdu nevstat, nepracovat doma a nechat to na partnera??? Nemusíš ani chodit z domu, ale aby jeden den on uvařil, uklidil, postaral se o dítě??? JEDEN DEN??? Pro začátek to může být třeba jen půlden! Když to necháš tak, tak se to nikdy nezlepší.... opravdu.

já si myslím, že  teď už je pozdě a navíc partner není zralý pro rodinu

snad ne ....

Nikdy není pozdě....já blbka jsem to vydržela čtvrt století, než jsem s tím začla něco dělat. :grater: A dá se to i tak..... :supr: Sice s řevem, ale dá :lol:

Kamchi, četla jsi příběh o ženě = ledničce? Jestli ne, někde ti ho vyhrabu, ale pro začátek, nebud jako lednička.

:) holky hezky se to cte, hur uskutecnuje.... doma je dusno i tak ted, nejak vazne komunikace. No parkrat jem rekla at si veceri udela sam a byl ohen na strese, protoze on dela fyzickou praci aje unavenej a ja jsem doma, a kdyz mala spi, nebo si hraje, tak jsem mohla udelat veceri. ja ji obvykle udelam, jsou dny, kdy to proste nestiham, nebo se mi fakt moc nechce:(... s malou opravdu stiham uklidit atd, ale zacala pred 4 dny lezt a zacina to byt vesele, uz to nejde tak lehce...

Jsem hloupa, nastavila jsem si to tak od zacatku, chtela jsem aby nic nechybelo, protoze pod nami bydlela jeho mama do asi rijna, a kdyz nemel jidlo tady, tak mrmlal a sel dolu, tak to ja byla spatna a nez poslouchat kecy, tak jsem sem tam varila jidla vecer(nekdy jen omeletu atd) kdyz jsem chodila do prace. Nyni "jsem doma" ... ona nemusi byt tepla vecere kazdy den,ale ja delam snidane, obedy, vecere, pod nosanek... jinak vidim protazeny ksicht... a ted jak jsem psala je doma dusno i tak, a nemam chut se pres vanoce hadat a mit tu ticho:( ach jo, je to kruh, ktery jsem si udelala sama a lituju toho.

ach jo... :pussa:

kamchi co na to říct - pěkně blbě sis ho naučila :(

Kamchinko, zkus ho zapojit přes svátky, to je vhodná příležitost - klidně řekni, že toho máš moc a nestíháš, ať nakoupí nebo hlídá holčičku nebo cokoliv! žádné "pomoz mi tohle" ale "je třeba udělat tohle" a rovnou s termínem, ne někdy.... nestav to tak, že ti pomáhá, to je špatně....  zkus to navléct tak, že jste oba povinní v domácnosti pracovat. Ne nějak násilně, ale po kapkách....  svátky si nekaz, jen to trošku zkus, teď je víc práce v domácnosti, to jistě ví i on. :pussa:

tak ja kdyz jdu nakoupit tak malou hlida, nebo kdyz jsem byla na srazu ze stredni uz od peti, tak taky hlidal do noci. (byly pak ksichty, ze jsem se neozvala prisla az v jednu)...

kami tak tohle je snad samozřejmý, ne :dumbom: je to taky jeho dítě :/

ještě na mateřské nejsem, ale jako služka si připadám, a taky jako korunovaná kr.va.. Manžel nemá práci a jediná jeho akce doma je to, že hraje hru na počítači, a nedej bože když něco řeknu nebo začnu trochu zvyšovat hlas, že nic nedělá. Odpoví mi, že já si taky můžu dělat co chci a on že se u televize nudí a že se nudit nechce. Zrovna teď odešel někam pryč, jsem ráda. Začíná mi připadat, že naše ukázkové manželství vzalo za své a že by mi bylo líp bez něj :( Jakmile cokoli řeknu, otočí to proti mě takovým způsobem, že pak půl dne probrečím. A to se opakuje snad každý den.

No tak holky, dostala jsem ted peknou ne kapku ale sprchu ... pritel me silene nastval(slusne slovo), a ted zacinam tedy bojovat za svůj volny cas, za spolecny cas nasi rodiny a za dalsi veci co se rodiny a spolecneho zivota tykaji... protoze fakt jsem byla ted od soboty vyrizena, ubrecena, mam toho dost, a asi jakobych se probrala, ....

Dey: jinak ja jsem taky dost dalo by se rict plactiva, nerada se hadam, a proste se to spusti samo:( nikdy jsem hadky nemela rada, uz kdyz se rodice hadali, tak jsem byla hotova, jako bych v tom byla i ja, pamatuju si ten pocit kdy me bylo hrozne... ale rodice jsou jini a jsou pohodove manzelstvi, zahejkaj si,ala bavi se dal dobre, ja se proste po nejakym velkym dohadovani, sporu uzavru a chce se mi brecet:(
strasne me to stve, tak rada bych se poahdala, byla akcnejsi, a v sboe uvnitr sileny boje a vztek citim,ale navenek ho neumim dat najevo:(abych zarvala, zanadavala si nahlas... ale budu se to sama pro sebe pomalu ucit, je to fakt dobra vec

Kamchinko... ježíš tak dělej, já myslela že jsi už dávno začala... zkus to, jinak to bude čím dál horší. Když to budeš pořád trpně snášet, tak páníček si bude lebedit čím dál víc, a věnovat se jen svému koníčku a svojim záležitostem... :pussa:

bety: jasny:supr:

:supr: netvářím se, že to pro tebe bude jednoduché, ale časem by to bylo ještě horší,  a co až dítě povyroste, nemůžeš všechno dělat jen sama a pořád posluhovat, možná by pomohlo říct přesně co potřebuješ aby udělal a taky termím kdy a dát to vědět třeba s předstihem (ve středu večer jdu cvičit a potřebuju abys byl doma a postaral se...) atd.. a vybrat si takovou chvíli kdy víš že v tu dobu on zrovna nic nemá, snad se ti to povede podle tvojich představ, ty to vystihneš jak na něj, na každého platí něco jiného

bety: uz se na tom pracuje... naplanovano par veci mam, a hovor byl dlouhy

Teraz som našla toto vlákno. Nečítala som to celé, prešla som si asi polovicu a v mnohých príspevkoch som sa našla. O svojich problémoch v inej oblasti manželstva som písala na Rozvodoch a rozchodoch, ale ako slúžka fungujem aj ja. Kým som bola na materskej (2 roky), to bol stále jeho argument, že on predsa chodí do roboty a prerába dom (iba cez leto), tak iné už robiť nebude. Som už pár mesiacov v práci a môj denný program vizerá nasledovne:
ráno vstávam o piatej - postarám sa o zvieratstvo, zobudím dcérku, nachystám ju a seba, dám jej raňajky, odveziem ju ku svokrovcom (starajú sa o ňu, kým pôjde do škôlky) a idem do práce.
Po práci nakúpim, vyzdvyhnem dcérku, doma sa venujem jej, popri tom musím upratať, postarať sa o teplo (dokurujeme kachľovými pecami) - doniesť drevo, zakúriť, vyžehliť, pripraviť večeru. Okolo ôsmej dávam dcérku spať a potom ešte obriadim zvieratstvo a idem unavená spať.
Manžel robí na smeny, dvanástky. Denná, nočná, dva dni voľna. Má kopu času pre seba, ráno keď nemá dennú vyspáva,  keď ide do práce, ešte ho musím zobudiť, postará sa o seba a hotovo. Inokedy buď nie je doma (neviem kde chodí, mne sa nezveruje), alebo si hrá na gitare, alebo vyložené nohy pred TV.
Nespokojná som už dávno a jasne som mu to povedala. No jeho názory sú v tomto ohľade úplne scestné. Až teraz som zistila, odkiaľ ich má. Takto to funguje u nich doma. Lenže jeho mama to až doteraz úspešne zatajovala. Mne tvrdila, ako sa jej muž staral o deti, ako je pomáhal, atď. Až teraz keď nosím Malú k nim z nej vyliezlo, ako to vlastne je a je z toho zúfalá a dlhodobo nešťastná, lenže má už 70. Neskoro na zmenu. A tak som si uvedomila, že ja takto skončiť nechcem. Som veľmi naklonená rozvodu. Môj muž vidí, že už je to vážne a začal sa snažiť. Dokonca si vzal voľno a bude s dcérkou 3 dni doma. Svokru totiž seklo v chrbte. Lenže je už príliš neskoro na snahy. Tie tu už boli a vždy to skončilo rovnako. Plus iné problémy. Tak som mu otvorene povedala, že ja už v tomto manželstve žiť nechcem. Na to mi on odpovedal, že on chce a rozvod odmieta. Býva u mňa. Čo mám teraz robiť? Som finančne nezávislá, na dcérku mi nedáva nič, len polovicu základných výdajov (elektrina, strava, úver, ...), bývať máme kde, jeho odchodom mi odbudnú starosti a budem konečne žiť podľa svojho bez výčitiek svedomia, že si dovolím venovať sa svojmu koníčku 2 hodiny, 2 x v týždni. Nevyvolávam hádky, nemá to žiadny význam a nechcem aby bolo do toho vťahované dieťa, ale už tiež nechcem doma každý deň stretávať jeho.

Zrejme už nemáš ani rada svojho "pána", keď rovno píšeš o rozvode. O ten váš zverinec sa prečo on nestará, alebo kúrenie, nosenie dreva, pomoc s nákupmi... ? To vyžduje chlapské ruky.

Prečo sa nestará? Na to nepoznám presnú odpoveď. Keď som sa ho pýtala, prečo sa nestará o dcérku keď tvrdí, že on s ňou chce byť a ako ju má rád, tak mi povedal, že sa mu nevenujem, tak stratil motiváciu :dumbom:
Zvieratstvo som mala pred tým, než sme sa vzali, akurát psa sme si kúpili spoločne. Ale ani s tým nejde von. A ešte mi povie, že sa doma nudí  a že hádam nechcem, aby mi sedel pri zadku. No, teraz to už naozaj nechcem.
O kúrenie sa starať nechce, lebo je to pracné a takto sa podľa neho kúrilo v 15 storočí. Keď som sa o to starala počas materskej výhradne ja, všade bolo teplučko, triesky narúbané, drevo nanosené, tak to mu nijako náročné neprišlo. Až teraz, keď chodím do práce a teda cez deň nezakúrim a nenanosím a je zima, tak už je to zrazu strašne zlé riešenie vykurovania.
Nákupy. On nakupuje strašne rád (to čo chce) a hlavne strašne rád utráca. Po pár nepríjemných skúsenostiach, keď nakúpil a utratil podstatne viac než čo bolo treba, nákupy vybavujem radšej ja. Hlavne keď máme stanovený dosť nízky rozpočet na potraviny.

Práve som mu z práce volala, ako im to doma ide a je celý na nervy. Včera som im pripravila na dnešný obed palacinky a dostala som sprdnuté, že polievku som neurobila.
Pýtala som sa, či si môžem zajtra vziať auto keď budú doma. No ale čo si to predstavujem, že keď už musí kysnúť doma pri Malej, tak auto mi nedá. Pôjdu vraj do mesta a Malá prespí u svokrovcov. Bolo mi hneď jasné, že snaha dlho nevydrží. Sľuby a slová sú niečo iné než realita.
Keď ja som bola doma s dcérkou 2 roky a chcela som auto tak v žiadnom prípade, lebo veď on chodí do práce (potreboval ho každý deň bez ohľadu na to, či mal smenu alebo nie) a variť som musela nie len sebe a jej, ale aj jemu. No ale to sa nedá porovnávať!
Ja mám normálne takú zlosť, že ho až nenávidím.

Tak u toho Tvojho je to jasná diagnóza " tulenia nemoc", tá je nevyliečiteľná. Tiež som niečo také mala doma. Šťastne som sa rozviedla a neľutujem.

Čo je to "tulenia nemoc"?
Hepina, ako prebiehal tvoj rozvod? Bolo to veľmi hektické, alebo ste sa v kľude dohodli?

Sanko nebyl zvyklý pracovat a pracovat se mu nechce. Zvykl si , že v životě se chlap veze a nedochází mu že ot může být i jinak.  Sloužíš mu,nelíbí se ti to , ale neumíš se dohodnout nebo dohodu vydržet a nakonec ustoupíš. On ví jak na tebe.... změn sebe a změní se i on..... važ si sama sebe jako šikovné pracovité ženské.

Je pravda, že ustúpim. Neviem byť drsná za každú cenu. Nechcem žiť v bordeli, nemať navarené, zimu v dome, nedokážem nechať zvieratá napospas osudu. Hádky v konečnom dôsledku nevyriešili nič, ako ani prosby. Takže nakoniec predsa len urobím čo je treba. Je mi jasné, že sa to z dlhodobého hľadiska nezmení. Vždy sa snaží len keď mu prihára. A nakoniec mije city k nemu sú už na nulovej úrovni. Aj keby sa teraz snažil neviem ako, už sa môj postoj k nemu nezmení.
Ale v poslednej dobe som urobila niekoľko opatrení, ktoré mi napomôžu k zmene. Prestala som mu vyvárať. Resp. takto, keď sme všetci doma, jasné že navarím pre všetkých. Ale cez pracovný týždeň mu obedy nevyváram. Len Malej večere. Výplatu už nedávam do spoločnej kasy ako roky pred tým, z ktorej sa platili hlavne jeho výdaje. Čo mi ostane po uhradení (polovice) životných nákladov, to si odkladám. Ešte by som chcela poriešiť auto. Využíva ho skoro výhradne on (ja tak raz za 2 týždne a aj to má reči), pritom všetky výdaje (pôžička, opravy, poistka) platíme na polovicu obaja. Lenže on nemá na to, aby ma vyplatil a predať ho nebude chcieť :-( Tak si ho aspoň zajtra neohlásene vezmem, tak ako to on robí vždy. Už vidím, ako bude mať nervy.
Lenže takéto veci a naschvály ma netešia. Nie som s tým OK. Bola by som radšej keby sme išli od seba a každý by si žil po svojom.

Tak to sanko udělej, vždyť ty už to stejně připravuješ.

Sanka: Pýtala som sa, či si môžem zajtra vziať auto keď budú doma

Já jsem tohle moc nikdy nepochopila. Nikdy by mě nenapadlo se ptát partnera, jestli si "můžu" vzít nějakou společnou věc. Myšleno tedy v tom smyslu, zda mi to "dovolí". Jinak jsme se samozřejmě doma domlouvali nebo ptali navzájem, zda je určitá věc k využití a nebude tomu druhému chybět.

PavlaH .... změn sebe a změní se i on.....

Pavli, v tom je kus pravdy, na druhou stranu po letitých zkušenostech já už bych se na nějaké čekání na změny u partnera nebo snahu měnit sebe (všichni víme, že svůj stín nepřekročíme) vybodla, když je evidentní, že ten "partner" za to nestojí a že je prostě jiného ražení než já. Jakmile už si člověk toho partnera přestane z nějakých důvodů vážit, je opravdu lepší jít od sebe, než ztrácet čas a nervy (chodíme přece do práce, staráme se o děti atd..., nač někoho dospělého převychovávat...)

Docela zásadní nepochopení Tercilo.
Ona mění svůj přístup bez ohledu na převychovávání partnera. Bud se potom partner opravdu přizpůsobí, aby vztah zachránil, (a Sanka mu už na lep nesedne tak snadno), a nebo půjdou od sebe a Sanka bude v klidu, protože bude vědět proč to dělá. Tedy ten, kdo bude ve srabu, bude každopádně on.

Sanka napsal(a):

Čo je to "tulenia nemoc"?
Hepina, ako prebiehal tvoj rozvod? Bolo to veľmi hektické, alebo ste sa v kľude dohodli?

Ahoj, "tulenia nemoc" sú vytočené ruky smerom dozadu = nechuť k práci, resp. totálny odpor k akejkoľvek práci. Môj rozvod prebiehal fajn. Predrozvodový život , hlavne posledné dva roky bol neúnosný, on sa rozvádzať nechcel. Veď prečo aj? Kompletný servis mal zabezpečený. Boli to neustále vyhrážky z jeho strany, že mi zoberie dcéru, vyhrážky samovraždou, psychický teror a fyzické ataky, živila som príživníka hajz.... Keď som konečne pochopila, že žiadna zmena k lepšiemu nenastane dala som žiadosť o rozvod po 12 rokoch manželstva.  Mali sme spoločnú dcéru a ja som mala syna z 1. manželstva, ale ten už bol v tom čase mimo rodného mesta na VŠ. Akonáhle som dala žiadosť o rozvod, ex zmizol do Čiech, nenašli ho ani policajti, kôli výživnému na dcéru, ani žiadna obsielka zo súdu. Takže žiadosť o rozvod postála jeden rok na súde, potom mu sudkyňa ustanovila opatrovníka a rozvodové konanie prebehlo len za mojej a sudkyninej prítomnosti , v pohode a kľude. Odvtedy sme ho s dcérou videli cca 2 razy, výživné dostávam prostredníctvom exekútorky a dcéra ho považuje už len za otca biologického. Veľmi sme si polepšili. Aj dcéra je už druháčka na VŠ v Brne. Neľutujem ten rozvodový krok.

Hepina, takže dosť podobné než to čo mám ja. Rozvádzať sa nechce, lebo vraj chce byť s Malou. Ja mu ale s dcérou byť nezabraňujem. Práve naopak. Prosila som ho, aby sa o ňu zaujímal. Teraz už nežiadam nič. To sa nedá nanútiť. Tiež padajú rôzne vyhrážky z jeho strany. Že požiada o striedavú starostlivosť o dieťa, že budem svoj krok ľutovať, že ma každý rozvodový sudca vysmeje, lebo on nepije a nebije nás, takže nemám dôvod. Odsťahovať sa nechce, lebo vraj nebude na zimu pod mostom. Ale on by mal kam ísť. Jeho sestra je v zahraničí a v jej 3 izbovom byte je len jej syn - študent VŠ. Iste by sa potešila, keby jej prispel na prevádzku bytu. No on zrejme čaká, že mu vyplatím neviem aké "odstupné", aby si mohol kúpiť vlastný byt. Čož je proste nereálne.
Ináč on nie je lenivý, alebo neschopný. Vie urobiť skoro všetko - opraviť auto, rôzne stavebné práce, opravy, atď. Lenže robí len to, čo on chce a čo on považuje za dôležité. Domáce práce ani starostlivosť o dieťa a zvieratá medzi to nepatrí. Keď s niečím potrebujem pomôcť, musím ho prosiť a nestačí keď mu len obyčajne poďakujem.
Proste by som bola najradšej, keby sme boli od seba. Na začiatok by možno stačilo oddelené bývanie.
Na sebe pozorujem, že sa cítim lepšie, keď som prijala myšlienku na samostatný život. Robím si plány, teším sa z Malej, so svojich záľub a darí sa mi aj ľahšie povzniesť nad jeho správanie. No aj tak sa mu ešte občas podarí vytočiť ma.

Tercila: Já jsem tohle moc nikdy nepochopila. Nikdy by mě nenapadlo se ptát partnera, jestli si "můžu" vzít nějakou společnou věc. Myšleno tedy v tom smyslu, zda mi to "dovolí". Jinak jsme se samozřejmě doma domlouvali nebo ptali navzájem, zda je určitá věc k využití a nebude tomu druhému chybět.

Veď presne tak to robím aj ja. Pýtam sa ho kôli tomu, či náhodou on tiež nepotrebuje auto. No a on ho potrebuje stále :-( bez ohľadu na to, či ide do práce alebo kdekoľvek. Aj teraz v sobotu. To už som sa zachovala sprosto a proste som povedala, že vzhľadom na to, že platím polovicu nákladov na to auto, môžem ho využívať aj ja a jednoducho som si ho vzala. Nemal na pláne nič dôležité, lenže bez auta sa cíti zrejme ako bez ruky alebo čo.

To už som sa zachovala sprosto a proste som povedala, že vzhľadom na to, že platím polovicu nákladov na to auto, môžem ho využívať aj ja a jednoducho som si ho vzala.

Sanko, ale to přece vůbec není sprosté chování. Sprostě se chová on, že Ti po použití auta prostě nepředá klíče, kdyby ho náhodou potřebovala zase Ty.
Pokud u nás doma bylo jen jedno auto (kdysi), tak bylo automatické, že jestliže vyzvedávám dítě ze školky já, jestliže kupuji jídlo k večeři, později s děckem absolvovala cesty do kroužků a za zálibami atd., tak manžel jezdil do práce vlakem nebo autobusem, auto jsem "vlastnila" já. Můj čas byl důležitější než jeho. To já považuji za normální.

A jeho kecům typu: že ma každý rozvodový sudca vysmeje, lebo on nepije a nebije nás, takže nemám dôvod.bych se vysmála já, protože žádného soudce dnes na základě zákona o rodině nezajímá důvod rozvodu - oni se o to ani zajímat nesmějí. Tvůj chotík si evidentně žije ve vlastním vysněném světě - však on procitne. Kdyby cekl, že chce střídavou péči, navrhla bych, ať si to teď hned zkusí nanečisto a šla bych si lehnout do postele :D, ať tedy uvaří jídlo, vyžehlí prádlo, zajistí kroužky.... Někteří pánové nemají ani páru o tom, kolik energie stojí opravdová péče o dítě.
Držím Ti palce.

Sanka: ničeho se neboj.
Každý takový "povedený manžel", který je postaven před hrozbu rozvodu a kterému se nechce z "vyhřátého klobouku", začne hrozit a zastrašovat. První, čím zastrašuje manželku je samozřejmě hrozba, že ji připraví o děti, následuje hrozba, že bude protahovat rozvod či na něj vůbec nepřistoupí, poté patří do arzenálu obvyklých výhrůžek hrozba, že se ze společného obydlí nehne ani před rozvodem, ani po rozvodu a dále patří do obvyklého repertoáru pohrůžka, že manželka z něj buď nic nevysoudí, nebo jí přestane platit výživné :/
Jestli se chceš opravdu rozvést, už jsi začala poměrně dobře s tím, že do společné kasy dáváš pouze část na režii domácnosti a zbytek si odkládáš. Dále bych zavedla oddělené spaní, protože u rozvodu se m.j. zkoumá, zda manželé žijí intimním životem a od toho se odvíjí míra manželského rozvratu. Co se týče auta, máš právo ho používat stejnou měrou, jako Tvůj muž, takže bych se ho vůbec neptala "jestli si ho můžu půjčit" a jednoduše bych s ním jezdívala, kdykoliv bych potřebovala.
Nedej se zastrašit a jdi si za svým, takový manžel je Ti úplně k ničemu :jojo:
Držím palce ... :)

Ďakujem vám za podporu. Čaká ma zrejme ešte neľahká cesta, ale už som sa na ňu dala a cítim sa lepšie. Konečne som prestala prešľapovať na mieste a začala som viac myslieť na seba. Môj muž už vidí, že teraz je to vážne a snaží sa vyjednávať. Možno mu pomaly začína dochádzať, čo pre neho rozvod bude znamenať. Mal ale 5 rokov času dosť a mne trpezlivosť došla definitívne.
Dnes ráno mal snahu pomôcť mi s Malou. Tá sa ale rozplakala, že ju berie na ruky a dožadovala sa vyslovene mňa. Takže som sa opäť kompletne postarala ako vždy. Zaujímavé je, že mi to už vôbec nevadí. Naopak, teším sa, že to všetko zvládam a bez problémov si poradím aj bez neho.

Sanko, víš,jestli je ještě nějaká věc, která tě na něm přitahuje, nechceš to ještě zkusit přes poradnu? Nesnažím se tvoje rozhodnutí zvrátit, jen mi přijde, že ti ukazujeme jen jednu stránku věci. Vzala jsi v pvahu, že ty sice ztrácíš partnera, ale malá neztrácí otce? Že je v jejím zájmu aby se o dcerku staral i manžel, i když mu to déle trvá?  Jde mi o to, že si mnohdy ulehčujeme práci tím , že nejdme důslední a přebíráme povinnosti jiných, protože oni "to tak dobře! neumějí. Zamysli se prosím nad tím. Ta chybějící důslednost může být tvým problémem, který by si s mohla zase přenést do dalšího vztahu. Vem to prosím  v úvahu.  (včetně rozdílu mezi větami - beru si auto, potřebuju si vzít auto, můžu si zít auto?)

Pavla, my sme mali pred vyše rokom dosť veľkú krízu. Jej vyvrcholením bola hádka, po ktorej sa zbalil (len pár najnutnejších vecí) a odišiel k jeho rodičom. Už večer mi svokra volala, že jemu je to ľúto a či môže prísť späť. Ja som sa na to vôbec necítila, ale na druhý deň mi ho už bolo ľúto. Tak sa vrátil. Na kolenách odprosoval, orodovali za neho obe naše mamy. Vtedy som sa prvý krát zamýšľala vážne nad rozvodom. Môj manžel navrhol poradňu. Boli sme na niekoľkých sedeniach. Dosť dlho som váhala, či nášmu manželstvu dám ešte príležitosť. On bol maximálne snaživý, až by som povedala že sa okato snažil. Tú šancu som vtedy dala, šli sme spolu ďalej a pomaly sa opäť zabehol starý známy stereotyp a situácia sa opakuje. A opäť sa začal snažiť. Dnes ostal s dcérkou doma a má v pláne ísť s ňou na plaváreň. Ak by bol normálne takýto, bolo by naše manželstvo perfektné. Lenže . . .
Je pravda, že rozvod by znamenal zmenu pre naše dieťa. Už by nebol jej otec pri nás tak ako teraz. Ale starať a zaujímať o ňu by sa predsa mohol aj naďalej? Ja nemám v pláne mu zabraňovať aby sa s ňou stretával alebo ju brával na výlety atď. Možno by sa jej venoval takto viac ako doteraz.
Nie som za udržiavanie monželstva kôli dieťaťu. Myslím si, že napätá atmosféra, ak nie priamo hádky na dennom programe sú horšie a rodičia, ktorí síce nežijú spolu, ale sú v pohode. Navyše dcérka je ešte malá, teraz si ešte plne neuvedomuje, čo sa deje. Čím bude staršia, tým to bude niesť ťažšie.
Či niečo cítim k môjmu mužovi? Vyslovene negatívne pocity nie, aj keď som na neho dosť často naštvaná. Ale ani láska to už nie je. Najlepšie to vystihuje pojem spolubývajúci. Poznáme sa, ale blízky vzťah to nie je. Neželám mu nič zlé, bodaj by bol spokojný a šťastný hoc aj s niekým iným, ale už viac nechcem stále ustupovať, stále sa uskromňovať, stále ospravedlňovať jeho na svoj úkor, stále zatínať zuby s tým, že teraz to ešte zvládnem a snáď NABUDÚCE urobí to isté pre mňa aj on. A potom zisťovať, že nie, on sa pre mňa takto neobetuje ani náhodou. Atď.

Sanko, máš to dobře srovnané, i pokus s poradnou proběhl, nezbývá mi než ti popřát hodně síly do dalších kroků....

Ďakujem. Silu budem určite potrebovať.

Kiara napsal(a):

Sanka: ničeho se neboj.
Každý takový "povedený manžel", který je postaven před hrozbu rozvodu a kterému se nechce z "vyhřátého klobouku", začne hrozit a zastrašovat. První, čím zastrašuje manželku je samozřejmě hrozba, že ji připraví o děti, následuje hrozba, že bude protahovat rozvod či na něj vůbec nepřistoupí, poté patří do arzenálu obvyklých výhrůžek hrozba, že se ze společného obydlí nehne ani před rozvodem, ani po rozvodu a dále patří do obvyklého repertoáru pohrůžka, že manželka z něj buď nic nevysoudí, nebo jí přestane platit výživné :/

Presne tak, ale keď príde na lámanie chleba zvyčajne stiahnu chvosty a je kľud.
Sanka, držím palce. Zvládneš to, musíš mať odvahu zabojovať.

Zdá sa, že čas pracuje pre mňa. Ako sa môj muž pred časom rozčuľoval, že dom čo sme rekonštruovali nepredá, ani nedá súhlas s jeho predajom, že sa tam presťahuje atď., teraz obracia. Veď logicky. Hypotéku platiť treba, dom je ešte v neobytnom stave, peňazí na dokončenie niet, a ja už nemám záujem o spoločné bývanie s ním. Pre všetkých je najlepšie to predať, vykryť výdaje, úver a ak by bol nejaký zisk z predaja, nech si ho kľudne nechá. Dokonca podal inzeráty a jedná s realitkami. Ak by sa nám toto podarilo dotiahnuť do zdárneho konca, bol by to veľký posun smerom k nášmu osamostatneniu bez zbytočných ťahačiek po súdoch.

:storstark: :supr: