Přemýšlela jsem, kam s tím, nakonec jsem se rozhodla pro psychologickou.
Na výletě v Chebu jsem si před chrámem Svatého Mikuláše přečetla něco, co mě velmi zaujalo. Chci se o to s vámi podělit.

Naslouchejme svým dětem, třebaže jsou malé.
Když je držíme za ruku, nespěchejme na ně. Chtějí nás odnaučit našemu spěchu. Nedávejme jim dárky, ale darujme se jim my sami. Vydejme se jim do rukou, protože mají moudrost, kterou jsme dávno ztratili.
Naslouchejme svým dětem, i když dospívají.
Velkou část zdí, kterou mezi nás v těchto dnech staví, neskládají ze svých cihel, ale z našich. Odhalme jim, co je krásné a získáme víc, než kdybychom poukazovali na nebezpečí možných pádů.
Netrapme se, jestli nebudou respektovat pravidla, podle kterých je vychováváme. Ve skutečnosti by se třásly strachy, kdyby taková pravidla neexistovala. Jejich přestoupením si ověřují jejich pravost. Jindy tak chtějí vyvolat výčitku, aby se přesvědčily, že je milujeme.
Někdy nás opustí s bouchnutím dveří, ale i když je uvidíme mizet v dáli, jejich lodě jsou plně naložené dary našich dobrých slov, k nimž se při první bouři uchýlí. Jsme rozsévači, kteří na jejich pole sejí, ne ženci, kteří jejich úrodu sklízejí.
Svým dětem naslouchejme také, když dospějí.
S údivem zjistíme, že nás překonaly, že jejich loď zdolala všechny útesy a že před nimi zůstal ten nejnebezpečnější - my. Budou je totiž volat cesty,které neznáme a my jim v nich budeme slepě bránit. Ale rostlina je od toho, aby rodila, ne aby své plody schraňovala. Považujeme snad své plány za větší, než jsou plány Života? Nebraňme jim tedy.

Naprosto s tím souhlasím,je v tom velká pravda.
Při čtení těchto řádků jsem si vybavila,když jsem vodila za ruku jednoho a pak druhého synka-ten druhý ji měl vždy takovou buclatější a musela jsem ho více táhnout,nechtěl chodit moc rychle ....

nyní jsou dospělí a zjišťuji,že je to skutečně tak,jak si to v tom Chebu četla.:)

Já jsem se nad tímto tématem zamýšlela pár týdnů zpět...

četla jsem něco o výchově, formování a omezování dětí..atd..
Vím, že je to přesně tak, že děti většinou formujeme a vymezujeme do nějakých tvarů..., tak jak jsme byli vychováni sami..atd.
Vždycky jsem dělala všechno v nejlepší víře, tak jak jsem uměla nejlépe atd..asi jako všichni. Přesto jsem při výchově mnoho informací neměla, a už vůbec ne těchto..a je mi to skoro líto.

Přitom si uvědomuju, že i kdybych dnes vychovála od narození malé dítě (což už nechci), tak stejně , i při všech dnešních informacích a dobré vůli, být vždy nad věcí a naslouchat je nesmírně těžké.
Slyšela jsem o teorii, ale nic víc o tom nevím, jen mě to zaujalo, že k dětem do 6ti let se má člověk chovat jako ke králi, a od 6ti let jako ke sluhovi. Mám jen kusé informace a kdyby náhodou zde někdo věděl více, o pramenech a podrobnostech, velm  by mě  potěšily.

Nad tímhle tématem jsem se zamýšlela mockrát.
Někdy mi během výchovy přišlo na mysl, že své děti  vychovávám příliš demokraticky, že jsem zkrátka příliš "měkká". Že bych je měla k mnoha věcem víc přitáhnout, a to až mírným násilím (protože po dobrém to nešlo).
Nakonec, když jsou skoro dospělé, zjišťuju, že systém "nechat hodně na jejich rozhodnutí" byl asi ten nejlepší. Pochopitelně - nesmí to být taková ta tzv.americká výchova - bez jakýchkoli limitů, kdy je dětem dovoleno vše.
Ale asi je dobré nechat děti, zvláště starší, ať si svou cestu, např. k povolání, najdou víceméně samy.

A ještě jeden praktický příspěvek k tomuto tématu: Rodiče často dětem nevědomky šíleně sráží sebevědomí a schopnost rozhodování, aniž si to vůbec uvědomují.
Klasická scénka u nás na firemní prodejně: Přijde rodinka, rodiče si pro sebe něco vyberou a často pak vybídnou své děti, ať si taky vyberou ony něco samy. No, a dítě pak na něco ukáže se slovy já bych chtěl tohle. A roztočí se klasický kolotoč: Tohle? :co: Ale tohle se k tobě přeci vůbec nehodí, nechceš spíš něco jiného, třeba támhleto? Dítě nesměle špitne - ale mě se líbí tohle... A rodiče pokračují: To si neber, to je na tebe příliš tmavé (velké, nápadné, atd.atd - dosaďte si cokoli dalšího).
Prostě - ač sami nejprve dítě pobídli ať si vybere samo, nakonec mu horem dolem nutí to, co se líbí JIM - rodičům. Dítě většinou nakonec otráveně rezignuje. A podle mě, v konečném důsledku -dítě tím jeho rodiče jen znechutí, znejistí, otráví, přesvědčí o tom, že ono samo si vždycky vybere všechno blbě. :(

Pro úplnost dodávám, že u nás se prodávají věci čistě pro radost, tedy ne třeba boty nebo něco podobného praktického(kde je naopak třeba, aby rodič zkontroloval, zda bota dítěti je velikostně akorát atd.)

Takto se chová dobrá polovina rodičů. Zamyslete se nad tím každý, neděláte to svým dětem taky?

Já s tím taky souhlasím, ale nemělo by to být to jediné - naší občanskou povinností je na druhé straně i zajistit, aby se naše dítě naučilo naoplátku naslouchat nám i ostatním lidem.
Aby nevyrostlo v domnění, že všichni lidé se narodili proto, aby naslouchali jemu, ale obráceně nic.

Většinou ne, ale teď jsem si vzpomněla... 
Kdysi si synek vybíral suvenýr na nějakém zámku, chtěl vojáčka na koni a dřevěný meč. Mohl si vybrat jen jednu věc. Kdyby vypálil, že chce meč, vůbec bych to neřešila, ale za námi se udělala slušná fronta...  tak jsem mu s výběrem pomohla stylem - s vojáčkem si můžeš hrát, ale je spíš na vystavení, s mečem si vyhraješ asi víc. No, kluk je váha, tak se had lidu táhnul stejně až na nádvoří... a on si všiml ještě nějaký halapartny... :D Já šla do mdlob, paní v prodejně taky, ale snažila se to maskovat. Nakonec vyšel hrdě ven s mečem za kalhotama... :) Akce meč trvala asi půl hodiny, já byla zpocená až na zadku a kluk doma meč odložil do bedny na hraní. Pak chtěl k narozkám jinej, zlatej... :vissla:
Možná ti rodiče vědí, proč děti směrují, Bloss, i když tobě to přijde jako manipulace. ;)

Blossom napsal(a):

Nad tímhle tématem jsem se zamýšlela mockrát.
Někdy mi během výchovy přišlo na mysl, že své děti  vychovávám příliš demokraticky, že jsem zkrátka příliš "měkká". Že bych je měla k mnoha věcem víc přitáhnout, a to až mírným násilím (protože po dobrém to nešlo).
Nakonec, když jsou skoro dospělé, zjišťuju, že systém "nechat hodně na jejich rozhodnutí" byl asi ten nejlepší. Pochopitelně - nesmí to být taková ta tzv.americká výchova - bez jakýchkoli limitů, kdy je dětem dovoleno vše.
Ale asi je dobré nechat děti, zvláště starší, ať si svou cestu, např. k povolání, najdou víceméně samy.

A ještě jeden praktický příspěvek k tomuto tématu: Rodiče často dětem nevědomky šíleně sráží sebevědomí a schopnost rozhodování, aniž si to vůbec uvědomují.
Klasická scénka u nás na firemní prodejně: Přijde rodinka, rodiče si pro sebe něco vyberou a často pak vybídnou své děti, ať si taky vyberou ony něco samy. No, a dítě pak na něco ukáže se slovy já bych chtěl tohle. A roztočí se klasický kolotoč: Tohle? :co: Ale tohle se k tobě přeci vůbec nehodí, nechceš spíš něco jiného, třeba támhleto? Dítě nesměle špitne - ale mě se líbí tohle... A rodiče pokračují: To si neber, to je na tebe příliš tmavé (velké, nápadné, atd.atd - dosaďte si cokoli dalšího).
Prostě - ač sami nejprve dítě pobídli ať si vybere samo, nakonec mu horem dolem nutí to, co se líbí JIM - rodičům. Dítě většinou nakonec otráveně rezignuje. A podle mě, v konečném důsledku -dítě tím jeho rodiče jen znechutí, znejistí, otráví, přesvědčí o tom, že ono samo si vždycky vybere všechno blbě. :(

Pro úplnost dodávám, že u nás se prodávají věci čistě pro radost, tedy ne třeba boty nebo něco podobného praktického(kde je naopak třeba, aby rodič zkontroloval, zda bota dítěti je velikostně akorát atd.)

Takto se chová dobrá polovina rodičů. Zamyslete se nad tím každý, neděláte to svým dětem taky?

je hodně těžké tady najít nějaký zlatý střed..toho směrování nebo ponechání volnosti.. I u těch bot atd. není to jednoduché a mockrát si říkám, neudělala jsem chybu  (když lehce směruju, když tvrdě směruju, když nesměruju...) ?
Jsem taky takový "měkkota" nebo  snad demokrat. Zajímá mě názor dětí.  Zatím se zdá, že jsem dělala dobře.

Příklad: děti přítele měly svátek. Otázali jsem se co by chtěly (holky) dostat. Druhý den nám sdělily, že jedna zimní bundu a druhá zimní boty. Mno.
To mě moc nenadchlo, i překvapilo,  snažila jsem se lehce namítnout, že bychom jim chtěli koupit něco pro radost, knihy, hry, cojávím, něco pěkného na sebe atp. Jedno dítě se při nákupech   tvářilo dost sveřepě a ostentativně dávalo najevo, že ho nic jiného nezajímá (než ty zimní boty), tak jsme po návštěvě knihy kapitulovali, vybraly si sice atlas apod, ale evidentně  -  nuda - a koupili jim to, co chtěly a bylo. Ďruhý den jsme se dozvěděli, že jsme nakoupili dost blbě (od paní BM) a bylo po ptákách. Tak jsme se museli smát. Ovšem musím říct, že jsem se nad touto situací napřemýšlela dost a kdyby zase nastala, stále nebudu vědět, jak ji řešit. Myslím, že dárky nakoupím dle své úvahy a přidám peníze... na 11-14let

Na mňa boli rodičia prísni, ale darčeky ma nechali viac-menej vyberať samu. Dnes, aj na neterke, vidím, že dieťa by sa malo naučiť aj "zle vyberať", aby trebárs nabudúce sa rozhodlo už lepšie. Celý život sa učíme - aj na negatívnych pokusoch. :jojo:

Chci být matkou svých úspěšných dětí a ne úspěšnou matkou svých dětí. Hezký den.

Janka77 napsal(a):

Chci být matkou svých úspěšných dětí a ne úspěšnou matkou svých dětí. Hezký den.

...tahle věta je námět k zamyšlení, a to ve všech směrech....
Ale pozor - dalo by se to pochopit i negativně - jsou i rodiče, nutící své děti k úspěšnosti stůj co stůj...

Já bych to formulovala spíš tak - chci být matkou dětí, které budou v životě spokojené a přitom platné i ostatním. V tom je budu podporovat, ale cestu JAK si musí (dospívající a dospělé) děti nalézt samy.

Blossom napsal(a):

Janka77 napsal(a):

Chci být matkou svých úspěšných dětí a ne úspěšnou matkou svých dětí. Hezký den.

...tahle věta je námět k zamyšlení, a to ve všech směrech....
Ale pozor - dalo by se to pochopit i negativně - jsou i rodiče, nutící své děti k úspěšnosti stůj co stůj...

Já bych to formulovala spíš tak - chci být matkou dětí, které budou v životě spokojené a přitom platné i ostatním. V tom je budu podporovat, ale cestu JAK si musí (dospívající a dospělé) děti nalézt samy.

Ta formulace je vážně zvláštní. Když mé děti nebudou úspěšné (kdo určí míru úspěchu... :/ ) tak nebudu chtít být jejich matkou? :co:
Já bych taky chtěla, aby moje děti byly šťastné a spokojené. Jestli to znamená úspěšné, spíš ne - úspěch není podmínkou ani zárukou štěstí a spokojenosti... Alespoň podle mě ne. Někdo to může mít jinak.

Já se domnívám, že Janka to myslela zřejmě  tak, že uspěch svých dětí staví nad úspěch vlastní.
Je fakt, že formulace té věty asi není úplně šťastná.

Janko, jak přesně jsi to myslela? Ať nespekulujeme a máme to z první ruky přímo od tebe...

Chci být dobrou matkou svým dětem. Přeji jim i sobě, aby byly ve svém životě spokojené, aby žily tak, jak si přejí a jak jim bude hezky na světě, byť bych měla na jejich způsob života jiný názor.

Blossom napsal(a):

Nad tímhle tématem jsem se zamýšlela mockrát.
Někdy mi během výchovy přišlo na mysl, že své děti  vychovávám příliš demokraticky, že jsem zkrátka příliš "měkká". Že bych je měla k mnoha věcem víc přitáhnout, a to až mírným násilím (protože po dobrém to nešlo).
Nakonec, když jsou skoro dospělé, zjišťuju, že systém "nechat hodně na jejich rozhodnutí" byl asi ten nejlepší. Pochopitelně - nesmí to být taková ta tzv.americká výchova - bez jakýchkoli limitů, kdy je dětem dovoleno vše.
Ale asi je dobré nechat děti, zvláště starší, ať si svou cestu, např. k povolání, najdou víceméně samy.

A ještě jeden praktický příspěvek k tomuto tématu: Rodiče často dětem nevědomky šíleně sráží sebevědomí a schopnost rozhodování, aniž si to vůbec uvědomují.
Klasická scénka u nás na firemní prodejně: Přijde rodinka, rodiče si pro sebe něco vyberou a často pak vybídnou své děti, ať si taky vyberou ony něco samy. No, a dítě pak na něco ukáže se slovy já bych chtěl tohle. A roztočí se klasický kolotoč: Tohle? :co: Ale tohle se k tobě přeci vůbec nehodí, nechceš spíš něco jiného, třeba támhleto? Dítě nesměle špitne - ale mě se líbí tohle... A rodiče pokračují: To si neber, to je na tebe příliš tmavé (velké, nápadné, atd.atd - dosaďte si cokoli dalšího).
Prostě - ač sami nejprve dítě pobídli ať si vybere samo, nakonec mu horem dolem nutí to, co se líbí JIM - rodičům. Dítě většinou nakonec otráveně rezignuje. A podle mě, v konečném důsledku -dítě tím jeho rodiče jen znechutí, znejistí, otráví, přesvědčí o tom, že ono samo si vždycky vybere všechno blbě. :(

Pro úplnost dodávám, že u nás se prodávají věci čistě pro radost, tedy ne třeba boty nebo něco podobného praktického(kde je naopak třeba, aby rodič zkontroloval, zda bota dítěti je velikostně akorát atd.)

Takto se chová dobrá polovina rodičů. Zamyslete se nad tím každý, neděláte to svým dětem taky?

že své děti  vychovávám příliš demokraticky, že jsem zkrátka příliš "měkká". Že bych je měla k mnoha věcem víc přitáhnout, a to až mírným násilím (protože po dobrém to nešlo).         

Mně se to hodně nevyplatilo. Vyčítám si, že jsem k nim nebyla o hodně tvrdší, třeba bychom ted nemuseli řešit samé problémy. Dospívající ( dospělé ) děti nejhorší období mého života.

Úplně s tím souhlasím, je to storpocentní pravda! :hjarta: Už dlouho tomu věřím a snažím se tak podle toho žít :) Něco podobného jsem se totiž naučila v knížce A dost! Francouzské děti nedělají scény. Tahle kniha mi úplně převrátila pohled na výchovu a celkově na děti :)

majkafa napsal(a):

Chci být dobrou matkou svým dětem. Přeji jim i sobě, aby byly ve svém životě spokojené, aby žily tak, jak si přejí a jak jim bude hezky na světě, byť bych měla na jejich způsob života jiný názor.

Když vídám holky s pejsky, napadá mne, že by úplně stačilo, kdyby si právě tyhle dokázaly říci jen: Chci být matkou.  :jojo:

Vachu napsal(a):

Když vídám holky s pejsky, napadá mne, že by úplně stačilo, kdyby si právě tyhle dokázaly říci jen: Chci být matkou.  :jojo:

Nu, někteří chlapi si ještě stále bohužel myslí, že je POVINNOSTÍ ženy být matkou.

:co: Ono sa vlastníctvo psa nejako vylučuje s materstvom? :co: To je mi novinka, napíš prosím o tom Viac, Vachu... Aj keď - tipujem, že ty nie si ani matka, ani majiteľka psa... :D

tipujem, že ty nie si ani matka, ani majiteľka psa...
... což je jasný oprávnění, aby se k tomu mohl vyjadřovat

Selima napsal(a):

:co: Ono sa vlastníctvo psa nejako vylučuje s materstvom? :co: To je mi novinka, napíš prosím o tom Viac, Vachu... Aj keď - tipujem, že ty nie si ani matka, ani majiteľka psa... :D

ty taky nejsi matka a nevím jestli máš psa...a taky se k tomu vyjadřuješ ;)

Prosím, neprzněte toto téma.

Hledala jsem nějaké vhodné téma, kam to napsat, a ... našla jsem tohle mé. Přijde mi příhodné, protože to není ani na radovací, ani na skuhrací. :)
Dnes vyprovázím syna, rozhodl se vycestovat do světa a tak odjíždí zatím na půl roku pracovat do Anglie, kousek od Londýna. Je mi tak všelijak, trošku smutno, ale taky mám radost, že pozná cizí světy. Má moc rád angličtinu, tak se aspoň zdokonalí. Drobeček můj malý 185-ti centimetrový :D Doufám, že se mu bude dařit a líbit. :hjarta:

Eva. napsal(a):

Hledala jsem nějaké vhodné téma, kam to napsat, a ... našla jsem tohle mé. Přijde mi příhodné, protože to není ani na radovací, ani na skuhrací. :)
Dnes vyprovázím syna, rozhodl se vycestovat do světa a tak odjíždí zatím na půl roku pracovat do Anglie, kousek od Londýna. Je mi tak všelijak, trošku smutno, ale taky mám radost, že pozná cizí světy. Má moc rád angličtinu, tak se aspoň zdokonalí. Drobeček můj malý 185-ti centimetrový :D Doufám, že se mu bude dařit a líbit. :hjarta:

Bude se mu líbit :)

Eva. napsal(a):

Hledala jsem nějaké vhodné téma, kam to napsat, a ... našla jsem tohle mé. Přijde mi příhodné, protože to není ani na radovací, ani na skuhrací. :)
Dnes vyprovázím syna, rozhodl se vycestovat do světa a tak odjíždí zatím na půl roku pracovat do Anglie, kousek od Londýna. Je mi tak všelijak, trošku smutno, ale taky mám radost, že pozná cizí světy. Má moc rád angličtinu, tak se aspoň zdokonalí. Drobeček můj malý 185-ti centimetrový :D Doufám, že se mu bude dařit a líbit. :hjarta:

Rozumím, dcera je světě už půl roku, napřed Anglie a minulý týden Holandsko. Hlídá děti, takže anglicky mluví pořád. Hodně záleží co tam bude dělat, jestli nebude pracovat jen s čechy a poláky, to je mu angličtina k ničemu. Dcera potkala i lidi, kteří jsou v Anglii rok a anglicky si umí objednatr pizzu a koupit máslo, jinak máslo. Tak ať se mu daří :supr: Máš "výhodu", že odjel kluk, já jsem z toho pořád nesvá, že je holka sama ve světě

Vachu napsal(a):

majkafa napsal(a):

Chci být dobrou matkou svým dětem. Přeji jim i sobě, aby byly ve svém životě spokojené, aby žily tak, jak si přejí a jak jim bude hezky na světě, byť bych měla na jejich způsob života jiný názor.

Když vídám holky s pejsky, napadá mne, že by úplně stačilo, kdyby si právě tyhle dokázaly říci jen: Chci být matkou.  :jojo:

Prosímtě, a proč by nedokázaly? :co:  NEbýt matkou je velice výjimečná věc; matkami je vpodstatě i spousta bezdětných žen..........nedávno se jako matky projevily rozjívený šestnáctky, na písáku; a to tam byly s klukama, hormony jim stříkaly i ušima. Ale matky v nich se nezapřely.
Vždycky jsem měla děti i psy (a morčata a kočky a papoušky a hady a potkany........... :cool:) dohromady.

Majko, každý synek má jít do světa, takže je jen dobře, že jede. A Anglie je za rohem.........vrátí se sebejistější a schopnější, uvidíš :storstark:
Zfleku bych si vzpomněla na 5 dětí mých známých, sousedů a podobně, které byly na Novém Zélandu (nevím, proč taková obliba!) jen abys věděla, že je fakt za rohem ;)

Já vím :) Svět je malý. Navíc tam už má dva kamarády, kteří to okoukli, bude s nimi bydlet a práci má dobrou, dělal ji i tady a bavila ho, bude dělat ve velkoskladě Tesco, má zkoušky na ty elektrické stroje, se kterými tam bude pracovat.
Dcera mé kamarádky se odstěhovala do Austrálie. Brácha mého zetě je takový světoběžník, tu je v Austrálii, tu v Japonsku, přítelkyni má z Kolumbie... :)
Jsem ráda, že se syn odhodlal. Od malička miluje Anglii a angličtinu. Anglicky umí dá se říct výborně.
Tak si říkám, jak jsem ráda za svobodu, kterou máme. Že může syn vyjet na zkušenou. Že tady nejsme zavřeni za ostnatým drátem.:jojo:

Eva. napsal(a):

Hledala jsem nějaké vhodné téma, kam to napsat, a ... našla jsem tohle mé. Přijde mi příhodné, protože to není ani na radovací, ani na skuhrací. :)
Dnes vyprovázím syna, rozhodl se vycestovat do světa a tak odjíždí zatím na půl roku pracovat do Anglie, kousek od Londýna. Je mi tak všelijak, trošku smutno, ale taky mám radost, že pozná cizí světy. Má moc rád angličtinu, tak se aspoň zdokonalí. Drobeček můj malý 185-ti centimetrový :D Doufám, že se mu bude dařit a líbit. :hjarta:

:storstark: svet je krasny, svet je nas vsetkych :storstark:

Eva. napsal(a):

Hledala jsem nějaké vhodné téma, kam to napsat, a ... našla jsem tohle mé. Přijde mi příhodné, protože to není ani na radovací, ani na skuhrací. :)
Dnes vyprovázím syna, rozhodl se vycestovat do světa a tak odjíždí zatím na půl roku pracovat do Anglie, kousek od Londýna. Je mi tak všelijak, trošku smutno, ale taky mám radost, že pozná cizí světy. Má moc rád angličtinu, tak se aspoň zdokonalí. Drobeček můj malý 185-ti centimetrový :D Doufám, že se mu bude dařit a líbit. :hjarta:

:supr: Zažila som, s nevlastným synom... super, akurát som sa ešte nerozhýbala navštíviť ho tam a ľutujem - už to asi nestihnem, vracia sa kvôli frajerke... ČO už, snáď ešte bude príležitosť.... Dnes, o Skypom, ICQ a tak je to úplná pohoda...

Evo, mně by se líbilo, kdyby můj syn vyjel do světa. S angličtinou je na tom moc dobře, má na to i glejt a co je to platné, když sedí doma. Vymlouvá se na to, že bude dál studovat. Ale já vím, že se mu do zahraničí nechce.

Celou noc se mi zdálo, že dělám zkoušky z angličtiny, abych mohla do Anglie a pořád byl nějaký zádrhel. :lol::dumbom:

Syn volal, už je v Londýně, viděl z autobusu centrum a je nadšenej. Tak už jsem klidnější. :jojo:

Judyna napsal(a):

Evo, mně by se líbilo, kdyby můj syn vyjel do světa. S angličtinou je na tom moc dobře, má na to i glejt a co je to platné, když sedí doma. Vymlouvá se na to, že bude dál studovat. Ale já vím, že se mu do zahraničí nechce.

Judy, je to určitě úžasná zkušenost, ale když se mu nechce, proč ho do toho nějak tlačit ? Možná jsem zvláštní, ale osobně děti nenutím vůbec do ničeho a co dělají, je jen jejich rozhodnutí, se kterým jim ale pomohu, pokud potřebují. Holka si měsíc praxe v Německu užila a kluk /je starší/ prohlásil, že jeho by k tomu nikdo nedonutil. Je nejspíš pecivál jako já.   Holčička má můj obdiv.  Jezdila jsem ještě za totáče ven, ale nikdy mi nenapadlo tam zůstat. Možná jsem pár lidí překvapovala návraty, ale mě to napadlo pouze jednou a to ještě z legrace.

Frigo - to by mě ani nenapadlo do něčeho syna tlačit. Jen jsem napsala, že by se MNĚ to líbilo. On se samozřejmě zařídí podle sebe.

by se MNĚ to líbilo
Judy a něco ti v tom brání ? :lol:

muj syn byl ( v 19 letech) trictvrte roku v Anglii a pak jeste jednou. Uzasne tam dospel . Ted mluvi o tom, ze chce za pul roku na blize neurcenou dobu do New Yorku.
Dcera by sama do ciziny nikdy nejela, ma jinou povahu.

Moje děti jsou oba dva peciválové, nebo jak se na Slovensku krásně říká "domasedi". Ačkoliv syn je informatik a angličtinu umí velice dobře, takže si myslím, že by se v zahraničí i uplatnil, ani ho to nenapadne. A dcera nejela ani na střední na praxi do Německa na farmu, když mohla. Prostě na to nejsou. A mně to nevadí, aspoň je mám blízko. Snad se uplatní dobře i tady. Já bych taky nikam do zahraničí prqacovat nejela, necítila bych se tam dobře.

Ja som bola pol roka "vonku" na vyssokej - nedobrovoľne - a pol roka pracovať už v trednom veku :D - dobrovoľne - a oboje bola výborná ksúsenosť, po viacerých stránkach... Nebránim sa ani ďalším podobným skúsenostiam, hoci na nich ani netrvám. Ale mladým na otrkanie by som to vrele odporúčala, hlavne tým z mamahotelu. :jojo: Ak en im nepôsobí nejakú traumu...