Chodím na Babinet už dlouho- číst příběhy, rady a názory. Teď bych se ráda zeptala, co si myslíte o mé situaci-

Jsme s přítelem šest let, mně je 26 a jemu 34, bydlíme spolu 5 let v jeho bytě. Téměř celou dobu jsme z mého pohledu byli ideální pár- sehraní, komunikativní, pořád jsme se škádlili, zažili jsme spolu hodně krásných věcí, plánovali budoucnost a já jsem byla přesvědčená, že spolu zůstaneme navždy, prostě z mého pohledu to byl výjimečný vztah (podobné věci jsem tady četla už mockrát).

Před pár měsíci přítel změnil zaměstnání, nastoupil do velké nadnárodní společnosti s velkým kolektivem mladých úspěšných lidí, většinou nezadaných. Kromě toho, že mají velké množství teambuildingových akcí (i vícedenních) i jinak spolu tráví čas mimo práci - hospody, kina, párty apod. Tyto akce probíhají třeba třikrát týdně, z toho se z aposlední měsíc pravidelně tak 1x týdně stane, že mi v noci přijde sms typu "asi budu chrapat u Petra" tzn. druhý den jde pak rovnou odtamtud do práce nebo se v neděli večer sebere a jde  ke kolegovi že si musí spolu na zítra něco připravit a pak opět v noci sms "budu tady spát"- když se ho tedy sms zeptám, kde vlastně je to "tady", nebo  mu zavolám, tak žádná odezva.  Nikdy jsem nebyla extra žárlivá, spíš tolerantní, protože jakékoliv omezování se mi příčilo, ale toto mi už skutečně začíná vadit, navíc se to za poseldní cca měsíc stupňuje- a kam až to zajde, že? Jsem ráda že se baví, mám taky své koníčky a přátele, ale nepřespávám tak často (skoro vůbec- 1x za půl roku) mimo domov.

Bohužel když si promítnu zpětně ten poslední měsíc, vidím i změny chování - nezájem o mně, o spolenčné trávení času, komunikace vázne a někdy, když je náhodou večer doma a třeba se díváme na televizi, cítím hrozné dusno. Nejhorší je, že jak v tom člověk žije a ty změny nepřijdou naráz, ani si to zpočátku neuvědomí, že je něco špatně. Je to asi 5 dní co jsem si to takto začala zpětně promítat, tak mi došly některé nesrovnalosti - blbosti, které samy o sobě nemusejí znamenat nic, ale když si k tomu přidám ten chlad z jeho strany vůči mně, cítím se momentálně jako kdyby mi někdo dal ránu palicí, porotže mi z toho vyplynul "logický závěr",  že zřejmě potkal nějakou slečnu v práci.Těch pár dní v noci nemůžu spát, brečím a celý den mě bolí hlava, nemůžu se soustředit na nic jiného.

Jinak pro dokreslení co se týká sexu,tak bylo období kdy jsem měla zdravotní problémy- opakované záněty- a sex jsem ani nechtěla (cca to období trvalo asi 4 měsíce a spali jsme spolu 1-2x za měsíc), mluvili jsem o tom, ale to bylo před změnou jeho místa a když jsem se vyléčila, tak myslím že to bylo ok (sex tak 3x týdně podle chuti, iniciativa tak půl na půl, žádná rutina ale spíš jsme stále zkoušeli nové věci) a to paradoxně i v tom minulém měsíci. Ale teď těch pár dní zpátky se vyhýbám jakémukoliv fyzickému kontaktu, nemůžu si pomoci a vlastně on se už taky nesnaží o nic.

Pokoušela jsem se s ním o tom mluvit, že se necítím zrovna ok v tomto stavu, ale dělá že je vše v pořádku- na moje dotazy, co se děje, jeslti má problémy, proč se ke mně chová jako kdyby byl na mě naštvaný- nic, všechno v pohodě, nic řešit nechce a spíš se mi vyhýbá (i pohledem). Ani by mi snad nevadil samotný fakt nevěry, ale ty lži kolem - každý pohled, každé slovo teď vidím jako lež, říkám si, kdy naposledy mi říkal pravdu + ty změny chování, chlad a nezájem-  takového ho nechci, akorát nevím, co mám teď dělat- řešit to hned, nebo si dát nějaký čas na rozmyšlenou nebo jemu dát čas- ale jak dlouho? Nechci žít v takovémhle stavu, na druhou stranu mi je hrozně líto zahodit jen tak 6 krásných let. Ale nedokážu se teď tvářit, že se nic neděje.

Často tady čtu, že člověk nemá pátrat, pokud není připraven na to, co najde- já připravená jsem (myslím si to) a pátrám hodně - s pocitem, že když se dopátrám "důkazu" nevěry tak se mi paradoxně asi nějak uleví a budu schopná to nějak uchopit a sebe i jeho s tím konfrontovat. Takhle si občas říkám, že jsem se možná zbláznila a vytvářím si jen teorie a to mi dost brání přistupovat k nevěře jako faktu a tu situaci řešit - Ale nevím, jeslti je to správné, nebo co mám teď vlastně dělat- píšu to sem, protože myslím, že by mi pohled jiného člověka zřejmě pomohl.

Trochu sa skús najprv odpútať a nájdi si ešte nejaký iný koníček, iných priateľov, niečo, čomu venuješ čas a energiu... a vyčkaj. Ak sa niečo deje, raz sa to prevalí. Ak sa nedeje nič iné, len že mu stúplo do hlavy nové zamestnanie, možno to časom vyprchá - alebo aj nie. Inak, ak si nespokojná, tak rieš svoju nespokojnosť, a nie to, či má alebo nemá niekoho iného... Skús pripraviť iniciatívne nejaký spoločný program... a uvidíš, ako zareaguje.

Veronko,

četl jsem pozorně a bojím se,že tam vidím a cítím přesně to,co Ty.Zamilované srdce je velmi citlivé na jakoukoliv změnu v chování partnera a bohužel - to slovo bych podtrhl - se většinou nemýlí.Jsi rozumná a asi i dost tolerantní,ale nezbyde Ti než si s ním promluvit a to bude problém.Nebude se mu chtít do takového odkrytí duše i srdce.Pokud je myšlenkami u jiného člověka,bude Tě přesvědčovat,že je vše v pořádku,že jsi jen přecitlivělá a moc Váš vztah pitváš.Moc rád bych Ti napsal něco příjemnějšího,ale k čemu by Ti byla lež?Té máš doma dost.:|

Tvůj přítel změnil práci, má spoustu nových podnětů, nových lidí, nových možností, nových zážitků..... a jde mu z toho hlava kolem. Nemusí v tom být právě jiná dívka, ale dost možná, že je.
Je zaujatý novým světem, který se mu otevřel a do kterého ty teď (MOŽNÁ) momentálně nepatříš.
On sám to nejspíš vůbec neřeší a především to nejspíš teď momentálně ani neví.

Jaký chceš vlastně najít důkaz?
On TEĎ nejspíš jen půjde tam, kam ho ty sama právě teď nasměruješ.
Přesněji: on tam půjde určitě.
Stane se přesně to, co ty nastarutuješ.
Nebo jsi spíš už (nevědomky) nastartovala.

Má to jednu obrovskou výhodu - teď poznáš, jak zralí jste oba partneři :jojo:
A zda vůbec JSTE partneři, takže super, ne? :)

Veroniko,
víš co? Nech tento tvůj dotaz na babi otevřený na počítači, tak aby si ho přečetl. Protože promluvit si je dost důležité, ale ženský to bez emocí neumí a to je nevýhoda a chlap to pak cítí jako útok na svojí osobu. Myslím si, že po tom co si tvoje slova přečte pochopí, že tobě to nevyhovuje a že chceš řešit, jen nevíš jak mu to máš říct. Pak se snad něčemu doberete. Mnoho štěstí :hjarta:

Veru, co by asi řekl, když by mu na sms: spím u Petra! přišla odpověď: to neva, já zas u Vlasty? ;)

Lepší by bylo "já taky" :lol:

:D Niet nad vydarenú trojku...

werena30 napsal(a):

Veru, co by asi řekl, když by mu na sms: spím u Petra! přišla odpověď: to neva, já zas u Vlasty? ;)

:supr:

Veronko, vem si dovolenou, sbal si věci a zkus vypadnout na týden z domu, třeba mu to sepne.. .. Taky si nemyslím, že v tom nutně musí být nějaká ženská, tak vyčkávej, třeba se vrátí zpátky na zem, držím ti pěsti!

Veronko, nezmatkuj, nemusí jít vůbec o nic, ovšem:
1. odepsat mu na SMS o přespání mimo domov podobně je vynikající nápad :D
2. nová práce opravdu zaměstná člověka hodně, obzvlášť, chce-li být ten člověk úspěšným pracovníkem. Dej si ještě čas na nějaké zbytečně unáhlené závěry.
3. zkus vyčíhnout vhodnou chvilku a "vážně" mu říct, co Tě trápí  - zkus změnit přístup: žádné vyčítavé pohledy - prostě se mu jen "svěř".
4. fakt bych žádné důkazy nehledala, zbytečně se vysiluješ a nervuješ. Ony se k Tobě v případě jeho případné nevěry samy dostanou.
5. Važ si života a nevaž se jen na přítele :).
Drž se, fandím Ti.

V tomhle je hluboká pravda (byť může být na chvíli trpká):
Pandorraa: Má to jednu obrovskou výhodu - teď poznáš, jak zralí jste oba partneři

Pokoušela jsem se s ním o tom mluvit, že se necítím zrovna ok v tomto stavu, ale dělá že je vše v pořádku- na moje dotazy, co se děje, jeslti má problémy, proč se ke mně chová jako kdyby byl na mě naštvaný- nic, všechno v pohodě, nic řešit nechce a spíš se mi vyhýbá (i pohledem).

Tohle moc zrale nevypadá. :(
U normálního stavu vytížení z práce si představuju spíš normální debatu, jak se potřebuje začlenit do nového kolektivu, nasbírat informace, zapracovat se a pod. 
Ale taky bych nebrečela do polštáře - pokud si myslíš, že jsi připravená, narovinu řekni, že si myslíš, že je za tím baba a uvidíš.

Ahoj Veronko asi tě také nepotěším, můj názor - na 99,9 procent v tom bude jiná žena. Pokud ti tvá intuice říká to samé pravděpodobně to tak bude, sama to tak cítíš a namlouvat si a vytvářet si různé teorie proč je jiný tě uklidní jen na chvíli nebo jen do další jeho lži. Je to tak průhledné a navíc u všech postižených tak stejné. Co ale radit, je tak těžké ale někde jsem četla že pokud muž zapírá a lže tak proto, že nechce přijít o svůj dosavadní vztah a to je dobré znamení. Takže  to zkus nějakou dobu vydržet a neřešit to, koneckonců je to jeho problém jestli někoho má tak ať si ho vyřeší, ty to za něj neřeš, měl by to moc jednoduché a ta druhá strana také. Také bych toto podstupovala jen v případě že víš že ti tento muž za to opravdu stojí protože jsi ještě mlaďounká a dalších ženichů máš kolem sebe určitě spostu.

Za sebe musím říct, že když jsem vytížená a zaujatá něčím, právě o tom potřebuju mluvit, nestáhnu se do sebe. ale to je moje povaha.
souhlasím se sunshine

sunshine.x napsal(a):

Ahoj Veronko asi tě také nepotěším, můj názor - na 99,9 procent v tom bude jiná žena. Pokud ti tvá intuice říká to samé pravděpodobně to tak bude, sama to tak cítíš a namlouvat si a vytvářet si různé teorie proč je jiný tě uklidní jen na chvíli nebo jen do další jeho lži. Je to tak průhledné a navíc u všech postižených tak stejné. Co ale radit, je tak těžké ale někde jsem četla že pokud muž zapírá a lže tak proto, že nechce přijít o svůj dosavadní vztah a to je dobré znamení. Takže  to zkus nějakou dobu vydržet a neřešit to, koneckonců je to jeho problém jestli někoho má tak ať si ho vyřeší, ty to za něj neřeš, měl by to moc jednoduché a ta druhá strana také. Také bych toto podstupovala jen v případě že víš že ti tento muž za to opravdu stojí protože jsi ještě mlaďounká a dalších ženichů máš kolem sebe určitě spostu.

nevím, jestli bych chtěla vedle sebe chlapa, který mi zahýbá už ve fázi chození

Já si taky myslím že je v tom jiná žena, a mrzí mě to za tebe Veronko.

Pokud to tak je, je dost možné, že si chce jen urvat něčeho, co se mu momentálně nabízí a užít si to na maximum. Pokud chceš o něj zabojovat, neulehčuj mu to nějakými scénami nebo sklíčenými ublíženými pohledy.
V situaci kdy bych o něj já stála, pak bych nasadila svoje veškeré herecké schopnosti a zkusila ještě taktiku "ohrožení" - do ní spadá i zde právem oceněný nápad s smskou "já taky" :supr: Tvářit se podezřele vysmátě, občas podobně záhadně mizet, trávit hodně času s kamarády a v práci přesčas a existuje velká šance, že on sám se začne víc než na slečnu novou (za předpokladu že existuje) soustředit na to co mu doma uniká. Tomu co nám uniká, se vždycky věnujeme víc než tomu, co se nám nabízí, případně sklíčeně sedí doma a čeká.

Hodně štěstí Veronko, ať to dopadne pro tebe dobře.

Bohužel si už nemyslím, že to není věc Veronky. Já si to také dlouho říkala, nebudu řešit, 2,5 roku jsem čekala a stejně to dospělo do fáze, že jsem to nakonec řešila já. A proč, protože mi to nevyhovolo. Takže já za sebe jsem iluzi, není to moje věc ztratila.

Taky  tak trošku nesouhlasím s tím, že moc zabere, když si Veronka najde další aktivity. Veronce to pomůže, pokud se do nich nebude nutit, ale vztahu v této fázy myslím ne. Veronko ty už máš dlouhodobější vztah, pokud přítel má opravdu nový objev svého zájmu, je zaslepený a naopak přivítá, když bude vědět, že má najednou víc volnosti a nemusí vymýšlet sms, proč se zdržel. Ale nepleť si to s tím, že si myslím, že máš čekat doma jako poslušná ovce. Jen ti píšu, jak na to může reagovat on. Je to prostě vlastní zkušenost.

Zkus pár akciček, které si myslíš, že by mohli zabrat, na kterých bys mohla vidět reakci, např. ta sms, že také nebudeš doma, ale myslím, že stejně nakonec to budeš ty, kdo bude muset zareagovat. Drž se, není to příjemné ani lehké.

Ano, může zkusit fintu s SMSkou, že spí jinde, že má program a nevadí, že on není doma... Upřímně. Někomu to vrtá, někomu se to hodí - protože přece měla taky program, tak nemůže vyvádět, že nebyl doma... :/ Já bych si navíc přišla jako bl.bec.
To samý koníčky. Budou si chodit každý po svým, jak to asi dopadne? Něco společného, kromě občasné večeře, pokud se teda náhodou sejdou doma, mezi partnery být musí.
Může se chtít jen vyřádit - příležitost dělá zloděje - a zůstat s partnerkou. Nebo taky ne. :(
Takže, jestli ti za to stojí, dej si nějakou dobu, časový úsek po který jsi ochotná tohle jeho bloudění tolerovat. Není to dlouhodobě udržitelné a je to psychicky náročné... A pokud ho to nepřejde, tak to budeš muset řešit. :/

Veronka,

můj názor....myslím si také, že prostě přítel někoho má, někdo tam určitě je nebo prostě u něj neco začíná a začalo.
někteří chlapi holt nechtějí věci řešit, vyhýbají se jakékoliv debatě, hlavně o vztahu dvou (Ty a On).
Pak si ještě myslím,že když Ti zde někteří radí at se zabavíš, najdeš si koníčky a začneš si vyplňovat čas po svém...Ok, ale stejně máš v hlavě to co se dějě mezi Vámi a chápu,že pak kolikrát nemáš na nic chuť.
Možná tím, že budeš trávit více času mimo domov si třeba přítel všimne, ale na druhou stranu mu to může vyhovovat, že vlastně Ty ho nepotřebuješ a on si může trávit čas podle sebe.jenže tímse vzdalujete. A přijdemni, že už to takje....pak zase nechceš být netolerantní, nechceš si připadat, že ho hlídáš atd.
Mluvím, ze své zkušenosti, můj muž takový byl. I kdybych doma nebyla nebo byla, nevadilo mu , že jdu třeba se večer pobavit, nebo nasport atd, Ale on si prostě když chtěl jít kamkolivl jít, tak šel.trávil více času mimo po večerech.Nemluvím ani o víkendech, at to bylpá nebo so, vždy měl něco připravené.
No, ale Tobe přeji , aby byl přítel komunikatovní, třeba ještě má smysl si říct co a jak. A když bude dělat mrtvýho brouka a jako že je vše ok co se děje??? klidně bych mu řekla, že tam vidím za tím, že má někoho jiného, s kým tráví a chce trávit čas.

No uvidíš, zkus to.Ale na co čekat třeba rok?? blbost ,ne?

Práve preto, že priateľ môže reagovať aj tak, aj onak, by som sa dala na nové koníčky, poznávanie nových ľudí - nie kvôli nemu, ale kvôli SEBE. "Pestovať" vzťah, z ktorého ten druhý uniká - aký by to mohlo mať zmysel? A ako by to asi malo vyzerať? Ja si myslím, že je dobré trochu sa odpútať a nechať priestor jemu. Buď sa chytí, alebo proste jedného dňa zistíte, že ste každý niekde inde. Stále mi to pripadá lepšie ako varianta "kameň na krku", ktorý fňuká a dožaduje sa vzťahu, pozornosti, prítomnosti...

Koi, ty bláho, dva a půl roku? A kandidovat na novýho Dalajlámu nebudeš :D ?

Tak Dalajláma bol zatiaľ vždy muž... ale všetko je raz prvý raz, to je fuckt. :vissla:

:) taky mi s odstupem příjde, že bych si zasloužila svatozář :). Ono se nedá vše paušalizovat, dlouho jsem si říkala, že je to právě jeho problém, který si musí vyřešit muž. Chvilkama to vypadalo, že to je i dobrý, ale  pak jsem zjistila, že to je jen tím, že jsem se snažila mu věřit co mi "nakukával", chovala jsem se právě tak jak se radí. Najít si svůj okruh lidí, odpoutat se.

Asi důležité bylo, že mezi m. a milenkou byl rozdíl 19 let, malé dítě, manželství. Náš vztah není zrovna o tom, že jsem usurpátor, byla pohodička a muž  potkal někoho tááák jiného, tak se to prostě stalo. Bylo to i tom, že jsem opravdu zvládala spoustu věcí, což už také nedělám.  Zkrátím to, za 25 let manželství a 30 let známosti se to asi může stát a mě se to stalo.

Chci tím jen říci, že nevěra se řeší jinak v 45 - 50 letech, s dětmi a myslím, že vůbec nezáleží na jejich věku a jinak, když je člověk bez závazků a ohlíží se opravdu jen a jen na sebe.

Myslím, že by samozřejmě měla Veronka délku "druhé šance" zkrátit na měsíc - dva měsíce, s jasně popsanými svými pocity a náznakem, co bude následovat. Pokud to nepůjde,  je mlaďounká a správňáků, kteří si dovedou vážit vztahu je myslím ještě hodně. Nejlepší je řídit se intuicí, a když ti Veronko napoví, že to je nalevačku, uteč. Popláčeš si, ale jen nad sebou, budeš se zatím rozhodovat jen sama za sebe.



Přeju ti sílu na zvládnutí toho nelehkého rozhodování

Zdravim všechny, kdo četli můj příběh.
Omlouvám se, že reaguji až teď, ale v mém životě se stalo hrozně moc změn a dlouho jsem byla i bez netu a vůbec to bylo hektické období. Stalo se to, že asi druhý nebo třetí den poté, co jsem sem psala svůj příspěvek, jsem se opět ptala přítele, jeslti se něco děje- a on na to- ano, děje. A pak povídal a povídal až se mni z toho dělalo zle, doslova i fyzicky- jak už dlouho není šťastný, jak mu vadí, že se náš vztah nikam neposunuje, že chtěl už děti (ano zmínil to asi dvakrát předtím, ale spíš tak, že už se těší, až budeme mít děti), že už že mu to nepřijde jako domov, že to je o ničem...to pro mě byl šok, protože pro mě náš vtah znamenal hodně a myslela jsem si, že to za to stojí, za všechny starosti a že když jsme my dva spolu, tak všechno překonáme. No nic. Takže řekl, že chce být sám. Samozřejmě jsem se ptala, jeslti v tom někdo je, tak prý ne. Byl to hrozný večer, vlastně se mi zhroutil svět a budoucnost, kterou jsem si vysnila s ním.
Pak spal asi 3 noci mimo a pak přišel a uvařil skvělou večeři a choval se, jak kdybysme spolu normálně chodili.
Říkal, že můžu zůstat jak dlouho chci než si něco najdu, ale já jsem cítila, že musím pryč co nejdřív, že takhle bydlet nemůžeme. Takže jsem si do týdne našla podnájem, odstěhovala se a teď se pomalu zařizuju. Včera mi zapojili i net takže jsem už online. Pořád je mi to hrozně líto a pořád si myslím, že by to za to sakra stálo, ale nemůžu nutit někoho, kdo se mnou nechce být, aby se mnou byl. Vlastně mi je už i jedno, jeslti někoho má- důležité je pro mě, že nechce být se mnou . Řekl mi, že mě rád, že mu budu hrozně chybět, ale že láska to není.  Tak to byl pro mě asi nejsilnější argument.

Ach jo, fakt by pro mě bylo lepší, kdybych věděla, že někoho má, že mě prostě někdo zastínil a že všechno starý mu připadá hrozný a nudný...asi bych se s tím líp vyrovnala a pochopila situaci a podařilo se mi z toho líp dostat. Teď je to takové divné- kontaktuje mě a povídá mi, co dělal, co má v plánu...postupně mi to přestává být příjemné (nejdřív jsem za to byla ráda), protože mě to vždycky hrozně rozesmutní. Necítím k němu ale žádné negativní emoce, což je pro mě jenom težší. Vím, že bude líp, postavím se na vlastní nohy, ale teď jen nějak překonat tohle smutný období. Hodně mi pomáhá, že v nové podnájmu je potřeba zařídit téměř vše, takže řeším hodně praktických věci a nemám ani čas přemýšlet.  Alw pořád mi to je hrozně líto a asi se s tím dlouho nevyrovnám.

Veronko,
jemi to líto, ale smekám před Tebou. jak jsi to dokázala - bez ponižování sebe samé ořed přítelem. Určitě tě to posílí do dalšího vztahu.At se z toho brzy dostaneš a potkáš fajn lásku.Hodně štěstí.
¨je vidět , že nás ty šesté smysly neklamou a dobře jsi cítila, že se něco děje.

Tak to je mi ľúto, ale: každý koniec je zároveň novým začiatkom niečoho... ;)

Bez ponížení- to asi nebylo. Dvakrát se stalo, že jsem mu psala sms, jak mi hrozně chybí, že ho moc miluju a že udělám cokoliv, aby se to vrátilo...ale prostě jsem to tak cítila a nedokážu se chovat jako on, že se nic nestalo a že jsme jako skvělí kamarádi. A on mi na to napsal něco ve smyslu, že čas vše vyřeší a že určitě nezapomene na nic, co jsme spolu prožili...to bych mu nejradši dala v tu chvíli pěstí, ale jen v tu chvíli, stejně k němu vlastně necítím nic špatného. Hrozně mi vadí, když říká, že si dovede představit, že budeme mít každý svoji rodinu a že se budeme přátelit a že to bude fajn, Nebo mě pozval do kavárny, tam mě klidně krmí svým zmrzlinovým pohárem a pak řekne, že tohle kdybysme dělali jako kamarádi co by na to asi říkali naši budoucí partneři...no prostě se v tom plácám a tyhle situace mi zrovna nepomáhají. Přála bych mu, aby byl šťastný, ale asi se dlouho nevyrovnám s tím, že to není se mnou a že bude mít rodinu a celou budoucnost s někým jiným. Ach jo. Vím, nebo aspoň věřím, že si časem někoho najdu a budu s ním šťastná, ale že pořád bud přemýšlet, jaké by to bylo s tímhle chlapem.

Ještě je nepříjemný, že jsme si spolu pořídili celkem 3 kočičky, kterých se nejsme schopni ani jeden vzdát. Nakonec jsme si je nějak rozdělili s tím, že když ten druhý bude chtít vidět ostatní kočky, že se může kdykoliv stavit.

veronka83 napsal(a):

Bez ponížení- to asi nebylo. Dvakrát se stalo, že jsem mu psala sms, jak mi hrozně chybí, že ho moc miluju a že udělám cokoliv, aby se to vrátilo...ale prostě jsem to tak cítila a nedokážu se chovat jako on, že se nic nestalo a že jsme jako skvělí kamarádi. A on mi na to napsal něco ve smyslu, že čas vše vyřeší a že určitě nezapomene na nic, co jsme spolu prožili...to bych mu nejradši dala v tu chvíli pěstí, ale jen v tu chvíli, stejně k němu vlastně necítím nic špatného. Hrozně mi vadí, když říká, že si dovede představit, že budeme mít každý svoji rodinu a že se budeme přátelit a že to bude fajn, Nebo mě pozval do kavárny, tam mě klidně krmí svým zmrzlinovým pohárem a pak řekne, že tohle kdybysme dělali jako kamarádi co by na to asi říkali naši budoucí partneři...no prostě se v tom plácám a tyhle situace mi zrovna nepomáhají. Přála bych mu, aby byl šťastný, ale asi se dlouho nevyrovnám s tím, že to není se mnou a že bude mít rodinu a celou budoucnost s někým jiným. Ach jo. Vím, nebo aspoň věřím, že si časem někoho najdu a budu s ním šťastná, ale že pořád bud přemýšlet, jaké by to bylo s tímhle chlapem.

Ještě je nepříjemný, že jsme si spolu pořídili celkem 3 kočičky, kterých se nejsme schopni ani jeden vzdát. Nakonec jsme si je nějak rozdělili s tím, že když ten druhý bude chtít vidět ostatní kočky, že se může kdykoliv stavit.

Veronko,pořád si myslím,že je tam stín někoho jiného,už od začátku.On se v tom plácá a neumí se rozhodnout,udělala jsi to za něj a myslím,že to bylo správné.Ty už potřebuješ jen čas,aby se Tvá lodička odpoutala a nabrala ten správný směr.Ta moudra u zmrzlinového poháru jsou myslím docela výmluvná,netrap se,určitě potkáš někoho,kdo Tvou lásku přijme a bude pro něj tím nejkrásnějším darem.:)

Ahoj Veronko, myslím si, že jsi se rozhodla správně. Cítila jsi to tak a jednala podle toho. Všechno opravdu chce svůj čas, tak se netrap "občasným plácáním". Podle mého je to v takové situaci běžné.
Přeji ti, aby jsi byla šťastná, ať je tvá cesta jakákoliv. :hjarta:

Ahoj Veronko, jsi na správné cestě a myslím, že to zvládáš moc dobře.
Je dobře, že jsi si našla tak rychle nové bydlení. Se mnou se přítel rozešel ze dne na den, nečekala jsem to. Chtěl abych odešla co nejdřív, dal mi týden na odstěhování. Tenkrát mi to přišlo jako podraz, ale s odstupem času vím, že to bylo to nejlepší řešení. Být v jednom bytě s člověkem, který se mnou už nechce být by byly muka.
Píšeš, že ti pomáhá zařizovat nový byt. Měla jsem to stejně, zařizovala jsem, kupovala drobnosti, tím jsem žila, měla jsem ze sebe radost, že zvládám spoustu věcí úplně sama. Postavila jsem se na vlastní nohy.
Držím palce a přeji hodně štěstí :)

Všem vám moc děkuju za rady a podporu. Stejně mám dojem že mi to pořád ještě úplně nedošlo, co se stalo...je to těžké najednou po těch letech začít přemýšlet jinak. Mám stavy kdy to zvládám relativně v pohodě, ale pak zase stavy, kdy jsem skoro na dně. Vím, že to časem přejde, nebo aspoň otupí, ale teď jen nějak překonat tohle smutný období...Všem ještě jednou moc děkuju

veronko, doufám, že zaskočís aspoň občas napsat, jak se ti daří, co nový lásky a tak vůbec ;)

Určitě dám vědět, jak jde čas....Jinak pro mě rozuzlení věci přišlo dnes- dle domluvy s (ex) přítelem jsem dnes měla hlídat kočky v našem bývalém společném domově, nabídl mi, že jeslti chci, můžu tady klidně přespat. On je teď na 3 dny pryč, prý s kolegy z práce jeli do Vídně. No a jedna z prvních věcí, které jsem si všimla po příchodu do našeho bývalého domova byla jistá účtenka z Billy v kuchyni, na k teré byly mimo jiné i kondomy, asi 4 balení :-) jen podotýkám, že spolu jsme kondomy nikdy nepoužívali. Takže pro mě jisté rozuzlení a najednou se mi to spojuje dohromady. Paradoxně prvotní pocit byl hrozná úleva, že tedy moje pocity byly správné, že moje ženská intuice nezklamala, že to je tak, jak jsem si myslela. Konečně mám ten důkaz, po kterém jsem prahla. Spíš mi teď přijde můj bývalý přítel jako idiot, že je schopen tady tu účtenku nechat...když už se tedy se mnou rozcházel jen proto, že jsem já tak hrozná a ani se se mnou nedá žít a nikdo jiný v tom není...fakt směšný.

veronka83 napsal(a):

Určitě dám vědět, jak jde čas....Jinak pro mě rozuzlení věci přišlo dnes- dle domluvy s (ex) přítelem jsem dnes měla hlídat kočky v našem bývalém společném domově, nabídl mi, že jeslti chci, můžu tady klidně přespat. On je teď na 3 dny pryč, prý s kolegy z práce jeli do Vídně. No a jedna z prvních věcí, které jsem si všimla po příchodu do našeho bývalého domova byla jistá účtenka z Billy v kuchyni, na k teré byly mimo jiné i kondomy, asi 4 balení :-) jen podotýkám, že spolu jsme kondomy nikdy nepoužívali. Takže pro mě jisté rozuzlení a najednou se mi to spojuje dohromady. Paradoxně prvotní pocit byl hrozná úleva, že tedy moje pocity byly správné, že moje ženská intuice nezklamala, že to je tak, jak jsem si myslela. Konečně mám ten důkaz, po kterém jsem prahla. Spíš mi teď přijde můj bývalý přítel jako idiot, že je schopen tady tu účtenku nechat...když už se tedy se mnou rozcházel jen proto, že jsem já tak hrozná a ani se se mnou nedá žít a nikdo jiný v tom není...fakt směšný.

Směšné to není.Je to bolavé a bolet to bude ještě dlouho.Ale je to jistota.A konečně se máš od čeho odrazit.Hodně štěstí.:par:

Díky Horacio, i za tvé minulé příspěvky. Ano je to jistota. Spíš mě teď štve, že to předtím všechno hodil na mě, že já jsem ta špatná, nedokonalá. I přestím jsem mu říkala, že kdyby v tom někdo byl, ať mi to řekne, že to pro mě bude lehčí, nebudu si připadat jako ta nejhorší na světě, s kterou se ani nedá žít. Ani to pro mě neudělal. Dnes jsem s ním mluvila (potřebovala jsem s edomluvit o kočkách), nedala jsem mu vědět že vím, ale znovu jsem se ho ptala, jeslti v tom fakt není nikdo jiný...a prý není no. Už i vím kdo- slečna asi o dva roky mladší, z fotek - které tu nechal otevřené- úplně stejný typ jako jako já- výrazné rysy, velké hnědé oči, bruneta.  Vlastně asi před třemi týdni mi říkal- mě se stejně líbí stejné typy jako jsi ty. Je tedy akorát ješě trochu štíhlejší než já (je fakt že mi před měsícem vyčetl, že jsem přibrala- asi 5 kg od začátku našeho vztahu- ale stejně mám pořád pěknou postavu), jinak úplně stejná. Fakt nechápu.

Veroniko,
to je fajn, žes to takhle dokázala. Já bych ještě co nejdřív utnula to hlídání kočiček, páč by tě to pořád házelo zpátky. Jo a poroboha jen se v tom (myslím v hlavě) nešťourej, proč jsem ta špatná, kdo je ta lepší atp. Jsi bezva holka, která si najde toho správnýho chlapa, co tě dokáže rozesmát, utře ti slzičku, bude ti oporou a v posteli z tebe udělá dračici. :lol: Držím palečky :hjarta:

No a je to tady :dumbom: že ti dám na zadek! :D

hlídání kočiček provozuju jen do doby, než si je budu moci vzít do nového bytu- je to tam dost hnusný a spousta práce, ale snad příští víkend si je už budu moc vzít. Horzně se mi po nich stýská.

pomněnka- když já si asi nemůžu pomoci, musím vědět....jen se teď těším až mu to řeknu a jak se bude tvářit. Víc už pátrat netřeba, dozvěděla jsem se, co jsem chtěla.

JInak jsem přesvědčená, že si najdu - za čas - skvělýho chlapa, ale holt mě tohle mrzí, protože jsem tomuhle vztahu a chlapovi hrozně moc věřila.

Nebudeš šťastnější, když to víš. Nebudeš šťastnější, až mu to řekneš. Proč? Chceš být "vítězem"? Tady vítěz není. Vy naštěstí ještě nemáte děti, takže zase o tolik nejde, i když to taky bolí. Jdi dál a neřeš, co není tvé.

Určitě tě to mrzí a bolí to jak sv.iňa, ale buď ráda, že je to teď , že jste na to přišli dřív než jste si tu rodinu založili.... Je lepší si to v sobě nastavit tak, jakože to byla jedna delší etapa tvého života poznávání, poučit se z toho a vzpomínat na to hezké. Nemá cenu se užírat těma blbejma myšlenkama, to ti opravdu nepomůže a ani ti to nic nedá. Přeju hodně sil :hjarta:

veronka83 napsal(a):

hlídání kočiček provozuju jen do doby, než si je budu moci vzít do nového bytu- je to tam dost hnusný a spousta práce, ale snad příští víkend si je už budu moc vzít. Horzně se mi po nich stýská.

pomněnka- když já si asi nemůžu pomoci, musím vědět....jen se teď těším až mu to řeknu a jak se bude tvářit. Víc už pátrat netřeba, dozvěděla jsem se, co jsem chtěla.

JInak jsem přesvědčená, že si najdu - za čas - skvělýho chlapa, ale holt mě tohle mrzí, protože jsem tomuhle vztahu a chlapovi hrozně moc věřila.

Vůbec si nejsem jistý,že je to dobrý nápad.Ublížíš jen sama sobě.Nikomu jinému.:)

Horacio napsal(a):

veronka83 napsal(a):

hlídání kočiček provozuju jen do doby, než si je budu moci vzít do nového bytu- je to tam dost hnusný a spousta práce, ale snad příští víkend si je už budu moc vzít. Horzně se mi po nich stýská.

pomněnka- když já si asi nemůžu pomoci, musím vědět....jen se teď těším až mu to řeknu a jak se bude tvářit. Víc už pátrat netřeba, dozvěděla jsem se, co jsem chtěla.

JInak jsem přesvědčená, že si najdu - za čas - skvělýho chlapa, ale holt mě tohle mrzí, protože jsem tomuhle vztahu a chlapovi hrozně moc věřila.

Vůbec si nejsem jistý,že je to dobrý nápad.Ublížíš jen sama sobě.Nikomu jinému.:)

Veronko já souhlasím s Horaciem, tohle mi přijde zbytečný. Píšeš, že jsi se dozvěděla co jsi chtěla, tak už to nech být. :hjarta:

Horacio napsal(a):

veronka83 napsal(a):

hlídání kočiček provozuju jen do doby, než si je budu moci vzít do nového bytu- je to tam dost hnusný a spousta práce, ale snad příští víkend si je už budu moc vzít. Horzně se mi po nich stýská.

pomněnka- když já si asi nemůžu pomoci, musím vědět....jen se teď těším až mu to řeknu a jak se bude tvářit. Víc už pátrat netřeba, dozvěděla jsem se, co jsem chtěla.

JInak jsem přesvědčená, že si najdu - za čas - skvělýho chlapa, ale holt mě tohle mrzí, protože jsem tomuhle vztahu a chlapovi hrozně moc věřila.

Vůbec si nejsem jistý,že je to dobrý nápad.Ublížíš jen sama sobě.Nikomu jinému.:)

Do jisté míry s Horaciem souhlasím,ale zase na druhou stranu, by mi vadilo,že se mnou drahý ex jedná jak s kravkou.
Asi bych se od něj odstřihla úplně a co nejrychleji!

werena30 napsal(a):

Do jisté míry s Horaciem souhlasím,ale zase na druhou stranu, by mi vadilo,že se mnou drahý ex jedná jak s kravkou.
Asi bych se od něj odstřihla úplně a co nejrychleji!

To bych neřekla, že s ní jedná jako s kravkou. Jen jí z nějakého důvodu neřekl o té slečně. Jak to s tou slečnou má a nebo nemá ví jen on.
Tu kravku, vola, blbce.....atd. ze sebe dokážeme udělat akorát tak sami.

veronka83 napsal(a):

Díky Horacio, i za tvé minulé příspěvky. Ano je to jistota. Spíš mě teď štve, že to předtím všechno hodil na mě, že já jsem ta špatná, nedokonalá. I přestím jsem mu říkala, že kdyby v tom někdo byl, ať mi to řekne, že to pro mě bude lehčí, nebudu si připadat jako ta nejhorší na světě, s kterou se ani nedá žít. Ani to pro mě neudělal. Dnes jsem s ním mluvila (potřebovala jsem s edomluvit o kočkách), nedala jsem mu vědět že vím, ale znovu jsem se ho ptala, jeslti v tom fakt není nikdo jiný...a prý není no. Už i vím kdo- slečna asi o dva roky mladší, z fotek - které tu nechal otevřené- úplně stejný typ jako jako já- výrazné rysy, velké hnědé oči, bruneta.  Vlastně asi před třemi týdni mi říkal- mě se stejně líbí stejné typy jako jsi ty. Je tedy akorát ješě trochu štíhlejší než já (je fakt že mi před měsícem vyčetl, že jsem přibrala- asi 5 kg od začátku našeho vztahu- ale stejně mám pořád pěknou postavu), jinak úplně stejná. Fakt nechápu.

To je život.... ľudia sú zbabelí a chlapi v takýchto situáciách zvlášť(teda, so ženou som sa ešte nerozchádzala, tak nemám porovnanie... :D ). Aspoň ti uľahčil ten rozchod, tu naozaj niet o čo stáť... :/ Čím skôr budeš preč, tým lepšie. :jojo:

veronka83 napsal(a):

pomněnka- když já si asi nemůžu pomoci, musím vědět....jen se teď těším až mu to řeknu a jak se bude tvářit.

Jestli můžu taky svou troškou do mlýna. Řekni mu to. Ne pro to jak se bude tvářit on, ale protože se uleví tobě!!

macík* napsal(a):

werena30 napsal(a):

Do jisté míry s Horaciem souhlasím,ale zase na druhou stranu, by mi vadilo,že se mnou drahý ex jedná jak s kravkou.
Asi bych se od něj odstřihla úplně a co nejrychleji!

To bych neřekla, že s ní jedná jako s kravkou. Jen jí z nějakého důvodu neřekl o té slečně. Jak to s tou slečnou má a nebo nemá ví jen on.
Tu kravku, vola, blbce.....atd. ze sebe dokážeme udělat akorát tak sami.

Jasně, ten důvod,proč jí to neřekl, je zjevný (ale jistě jí bude do očí tvrdit,že jí nechtěl ublížit ;) ). To nic nemění na faktu,že je normální lhář a nic víc :D .

Náhodou jste to oba ustáli výborně, já hluboce před vámi smekám..

Ale "jak se bude tvářit" poté co mu to řekneš, bych vidět nechtěla. Ztratí to glanc. I ty. Já jak se znám bych spíš pronesla něco v tom smyslu (ne tedy v 26letech - to jsem tak jako ty ukázněná nebyla -  to bych se zhroutila v hysterickém oblouku a plakala a štkala usedavě dva měsíce dnem i nocí a všem  ukázala jak mi bylo ublíženo :lol: ) - že má pravdu, je fakt jsme se neposunuli, že ho mám taky ráda, ale že cítím stejně, že máte už nabraný oba jiný kurz...atd. A že to udělal dobře, udělal to první za nás oba..,  a že mu děkuju. Postupem času bych tomu uvěřila skutečně, protože to tak prostě je. Nic jiného, než že se vaše cesty rozdělily a nepůjdete teď spolu. Třeba zase časem ano, to neví teď nikdo..I když ten večer by mě to bolelo a možná bych i potupně bulila...:) . Ale sama a potmě a jen 15minut. :D

Ono je to opravdu dobře, že se to stalo nyní a takto. On ti evidentně nechtěl způsobit bolest, proto to formuloval takto, a nezačal ti hloupě povídat, jak potkal svoji osudovou lásku, které podlehnul, a která by bez něj byla úplně sama, a že on je čestný, tudíž ti to musí říct narovinu. ..a blabla. To ho docela ctí. Nedělal z tebe blbce, to totiž ani nejde, když nebudeš chtít - víš?
Tak to nepokaz, zachovej si formát , dej mu pusu na čílko, řekni že jsi už velká holka a že víš, že jste si dali co jste mohli a měli , za což dík.. a pápá :hjarta:
Hlavu vzhůru!!

Wiki napsal(a):

Ono je to opravdu dobře, že se to stalo nyní a takto. On ti evidentně nechtěl způsobit bolest, proto to formuloval takto, a nezačal ti hloupě povídat, jak potkal svoji osudovou lásku, které podlehnul, a která by bez něj byla úplně sama, a že on je čestný, tudíž ti to musí říct narovinu. ..a blabla. To ho docela ctí. Nedělal z tebe blbce, to totiž ani nejde, když nebudeš chtít

Mně právě tohle vůbec chytré nepřijde. Tedy chytré by to bylo,kdyby ještě nějaký čas držel svůj nový vztah v naprosté diskrétnosti, což se mu tou účtenkou vážně nepovedlo.
Nevidím rozdíl mezi: "potkal jsem osudovou lásku" a "už se těším,jak s našimi novými partnery budeme jezdit na společné výlety"
Na druhou stranu ne,že bych ho nechápala. Já mám taky moc ráda všechny své ex :gloria: .

Myslíš, že by mu přidalo na kvalitě, kdyby jí povyprávěl co a kde se mu stalo a co pěkného, kde, s kým a jak zažil? A hlavně - myslíš , že by se V. ulevilo kdyby se jí svěřil?

Účtenka na stole je kravina..to ano, mohl být pečlivější, ale pořád je ve svém bytě a pochybuji, že to byl úmysl. 

Chyba je určitě u V. v tom, že přebrala jeho řeč ,jako  že je "špatná a nedokonalá". Jsem si jistá, že to takto neřekl. (pokud by ano - už by snad nebylo o kom rozmýšlet a psát..). Pouze V. si to tak přeložila. Ona sama se pasovala na "špatnou" atd. Tam vidím problém. Ona ví sama jaká je a její kvality nemoholu být přece odvozovány a závislé na tom, jak je prezentuje partner. (i kdyby je prezentoval... a myslím, že on nic takového ani neuděla..že spíš řekl něco v tom smyslu že jejich vztah se nevyvíjí a neposunuje...apod).

Překvapilo mě Veronko, když  jsi napsala, že kdyby ti řekl, že má někoho jiného, že by se ti ulevilo a přestala by ses považovat za tak špatnou. Tady bych řekla, že je problém..
Ty nejsi špatná, ...ano...mohl on být nespokojen ve vztahu, mohl chtít změnu, mohl cítít, že vztah ustrnul.apod, na to má svaté právo, ale není to v tom, že ty bys byla špatná!

Wiki napsal(a):

Myslíš, že by mu přidalo na kvalitě, kdyby jí povyprávěl co a kde se mu stalo a co pěkného, kde, s kým a jak zažil? A hlavně - myslíš , že by se V. ulevilo kdyby se jí svěřil?

Účtenka na stole je kravina..to ano, mohl být pečlivější, ale pořád je ve svém bytě a pochybuji, že to byl úmysl.

Ne,ale nechápu proč se s ní snaží udržovat nějaký křečovitý přátelský kontakt. Tedy pochopila bych to,kdyby měli děti.

No, asi sa potrebuje utvrdiť v tom, že vlastne robí dobre, že sa nič nedeje, že si navzájom neodídu zo života... Ćo nie je až také scestné, ale v tom prípade mal byť v prvom rade úprimný a v druhom rade jej dať čas vôbec si na novú situáciu ZVYKNÚŤ.

Selima napsal(a):

No, asi sa potrebuje utvrdiť v tom, že vlastne robí dobre, že sa nič nedeje, že si navzájom neodídu zo života... Ćo nie je až také scestné, ale v tom prípade mal byť v prvom rade úprimný a v druhom rade jej dať čas vôbec si na novú situáciu ZVYKNÚŤ.

Přesně to si myslím také, jen to neumím tak výstižně napsat. :jojo:

Ano jistě, všichni /chny bychom se takto chtěli /y rozcházet....

Události se staly, už je změnit nejde, mohl to pán udělat jinak lépe, mohl to udělat i hůře. Já si myslím, že pro Veronku je nejlepší v tuto chvíli - vybrat z toho všeho pozitiva - což se dá (pár jich je) a jít dál. Pokud to budeš chtít vidět celé pozitivně, tak to uvidíš.

Nemyslím, že je moc chlapů, kteří se ve způsobu rozchodů chovají ohleduplně a dají partnerce čas zvyknout si.. Málokdo v tomto umí chodit, musel by být velmi nad věcí, velmi ohleduplný, aby nezpůsobil bolest. A koneckonců každý jsme jiný, každý z nás zareguje jinak. ..Proto bych ani tak ohleduplný rozchod  nečekala. (dnes už)

A věřím, že je jí z toho smutno, že je jí to líto, měla krásnou iluzi o vztahu (tak jako mnohá z nás..:) ), ale teď je potřeba zaujmout postoj, který ji povede dál dopředu a posílenou zkušenostmi, nikoli touhou po tom "jak se bude tvářit až mu to řekne".. to bych tímto Veronce chtěla říct. A za měsíc se na tuto událost také budeš dívat jinak a po roce už jen zavzpomínáš na to pěkné a budeš žít svůj nový život.:)

veronka83 napsal(a):

JInak jsem přesvědčená, že si najdu - za čas - skvělýho chlapa, ale holt mě tohle mrzí, protože jsem tomuhle vztahu a chlapovi hrozně moc věřila.

No jasne veronko,vzdyt jsi tak mlada jeste a tolik casu mas jeste pred sebou. Jestlize tenhle muzskej neni tim spravnym pro Tebe,pak na Tebe ceka teprve ten koho skutecne hledas.   :)

Veronko, muži někdy bývají na svých minulých láskách trošku závislačci. Jen tak ze zvyku zjistí, jestli je zájem, myslím z tvé strany. Takže opravdu nic nerozpitvávej a s graciezností s ním komunikuj, pokud musíš.
A účtenka? Holčičko zlatá, to je prkotina proti tomu, co jsou schopni přehlédnout muži když jsou naladěni do jinam.....
Zachovej si tvář, ty řeči o tom,  proč váš vztah ukončil  si neber osobně. Nejlepší obrana je útok a v milostném životě to většinou takto funguje. Abych nebyl špatný já, nahážu to na toho druhého. Držím ti pěsti, aby ses uměla rychle odpoutat od bolestivého období

laminanonte napsal(a):

sunshine.x napsal(a):

Ahoj Veronko asi tě také nepotěším, můj názor - na 99,9 procent v tom bude jiná žena. Pokud ti tvá intuice říká to samé pravděpodobně to tak bude, sama to tak cítíš a namlouvat si a vytvářet si různé teorie proč je jiný tě uklidní jen na chvíli nebo jen do další jeho lži. Je to tak průhledné a navíc u všech postižených tak stejné. Co ale radit, je tak těžké ale někde jsem četla že pokud muž zapírá a lže tak proto, že nechce přijít o svůj dosavadní vztah a to je dobré znamení. Takže  to zkus nějakou dobu vydržet a neřešit to, koneckonců je to jeho problém jestli někoho má tak ať si ho vyřeší, ty to za něj neřeš, měl by to moc jednoduché a ta druhá strana také. Také bych toto podstupovala jen v případě že víš že ti tento muž za to opravdu stojí protože jsi ještě mlaďounká a dalších ženichů máš kolem sebe určitě spostu.

nevím, jestli bych chtěla vedle sebe chlapa, který mi zahýbá už ve fázi chození

?? to znamená, že když už chlap zahýbá, tak preferuješ chlapa, který by zahnul až ve fázi těhotenství nebo třeba po 3. dítěti?

Ja za seba: Bolo by mi to tak nejako ľudsky pochopiteľnejšie...

Za sebe Nicolasi - když zahýbá už ve fázi chození, kdy ještě není ve vztahu tolik stereotypu, co bude dělat za deset let? ;):/

?? co bude dělat za 10 let? To já přeci nevím. Ztloustne o 10 kg, bude mít 10x méně vlasů a bude zahýbat 10x více? To mi z toho automaticky nevyplývá.
Stejně tak mi nevyplývá automaticky ani to, že když už ve fázi chození mluví o společné budoucnosti a dětech, že se o ně bude za 10 let pěkně starat. Ale to jsou všechno domněnky a spekulace. To jsem nechtěl.

Spíš jsem jen chtěl vědět, jestli je pro tebe to zahýbání (když tomu není vyhnutí) přijatelnější později, tzn. při prvním či druhém dítěti (jako třeba pro Selimu - ta odpověděla jasně).

Tak abych ti odpověděla - preferuji muže, který nemá potřebu svou partnerku podvádět v žádné fázi jejich vztahu.

Ty mi připomínáš klasickou vytáčku: Ptejte se mě, na co chcete. Já, na co chci, odpovím.
Ale v pohodě, nemá smysl někoho do odpovědi nutit, když sám nechce.

:co: Nikolasi, ale ty ses ptal laminy, jestli teda, když jí vadí chlap zahýbající už ve fázi chození, preferuje chlapa, co zahne až když je na cestě dítě, nebo až když mají tři...
Odpovídám naprosto vážně, že preferuji chlapa, který nemá potřebu zahýbat v žádné fázi společného života. Co ti na tom připadá vyhýbavé? A poprosím tě o odpověď.

Jee, fakt se nechci pouštět do slohových půtek :-)

Touhle otázkou pro tebe "Spíš jsem jen chtěl vědět, jestli je pro tebe to zahýbání (když tomu není vyhnutí) přijatelnější později, tzn. při prvním či druhém dítěti (jako třeba pro Selimu - ta odpověděla jasně).", jsem myslel

"rád bych věděl, jestli je pro tebe to zahýbání (když TOMU NENÍ VYHNTÍ = daný panáček prostě někdy zahne, a ty máš na výběr z několika variant času, kdy on zahne. Buď buď ve fázi chození nebo někdy potom) přijatelnější v té pozdější fázi, např. při prvním či druhém dítěti."

Každopádně jde o otázku, kde je na výběr bud anebo. Výběr z daných variant. Nejde o otázku, která nechává široširý prostor, jakého chlapa vlastně preferujeme. Lépe to asi už nedokážu vysvětlit. Můj motiv byl zjistit, co ze dvou špatných variant (bereme-li tedy za "špatné" to, že panáček zahýbá nezávisle na čase, kdy tak činí) by asi bylo přijatelnější. Nic víc. Ale jak říkám, je to v pohodě :-)

Aha, to jsem nepochopila, že je na výběr jen z těch tří variant. :P
Tak to teda ať se ptáček radši ukáže ve fázi chození. Je o dost jednodušší rozhodovat se sama za sebe, než když už ve vztahu figurují děti. :/

Nico,

já si myslím, že tohle je stejně strašně zjednodušené: tři varianty, lepší je když.... bla bla bla.
Stejně je to vždycky o mně.
Pokud nejsem slepice, která je ráda, že konečně lapila svého kohouta a nevdám se do půl roku od seznámení, nejsem tupá jak nože z márketu, slepá a hluchá jak volič před volbami a naprosto poblblá, tak nepotřebuji hned zahýbání, abych si všimla, že...

Jsou různé způsoby, jak v různých fázích vztahu mohu poznávat dobré, ale i ty zápo*né stránky partnera.
Když ale pořád jen zavírám oči a melu si: on se z velké lásky ZMĚNÍ, on se srovná, až... nebo si prostě jen nevšimnu, považuji za roztomilé, že...  nu tak halt všeho do času.
Musím dostat takovou pumelici, abych si konečně všimla.
A velmi často nikolivěk toho, jaký to zmetek přírody je po mém boku, ale taky jaký to zmetek jsem já sama.
Co všechno je ve mně blbě, zhovadile ba přímo zvrhle nastaveno. Co všechno si nesu s sebou a rvu to horem dolem i těm ostatním nebo to naopak před nimi pečlivě skrývám :jojo:

Podle mne je také důležité uvědomit si fakt,  že vztah není o majetnictví. Jako nemohu vlastnit svoje děti (rodiče NEdávají svou dceru, ale ona sama se přece rozhodla..), tak nemůžeme vlastnit ani své partnery.
Tak jako jsou zoufalci, kteří skáčou z postele do postele v blahé představě, že v té cizí to už přece MUSÍ být ono, tak jsou prostě i kultivovaní lidé, kteří i tuhle zkoušku potřebují, z nějakého důvodu dokonce i jim samotným neznámého, absolvovat. Třeba proto, aby si uvědomili, že výhra vždy není nepodlehnout, ale "dát to" pokud možno bez ztráty kytičky. Spousta lidí odsuzuje, co sami vlastně vůbec neznají, nemají ani tucha, co je to za energie, tak halt dostanou šanci si to vyzkoušet, aby zkrotli a soudit druhé přestali.
Jiní zase ukazují prstem, protože jsou dřevěný hrůzou, že by někdo mohl ukázat na ně - poznat, jak moc by chtěli, ale jak se děsně bojí.

Je spousta možností a spousta různých "výchovných" lekcí, které nám uděluje život, protože rodiče, vlastně celý náš rod, to nezvládli :jojo:
Jo, kdo sám nedostal, nemůže dávat dál, že?
Nicméně vymlouvat se na to donekonečna nelze :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Podle mne je také důležité uvědomit si fakt, že vztah není o majetnictví.

Tohle by měl asi říkat oddávající, a to velmi důrazně, protože si to asi mnoho lidiček pořád neuvědomuje :)

Zdravím po delší době...dlouho jsem se neozvala, mám za sebou docela těžké období, a i když jsem už několikrát měla napsaný příspěvek do tohoto tématu, vždycky jsem to radši smazala. Další vývoj byl takový, že jsem se dozvěděla, že už minimálně měsíc a půl před naším rozchodem měl někoho jiného - kolegyni z nové práce. První měsíc po rozchodu to docela šlo- měla jsem spoustu zařizování s bytem, pak přišly vánoce a to pro mě bylo hodně těžké období. O vánocích mě ex-přítel pozval na večeři, dal mi dárky a hrozně se divil, že já pro něj nic nemám. Vždycky když jsme ho viděla, tak mě to zas sebralo, sesypala se v práci, tak dva dny jsem byla úplně špatná. Když ho nevidím, tak v pohodě. Ještě minulý víkend jsem mu volala a brečela do telefonu, že ho hrozně miluju a  že bych si přála, aby se vše vrátilo. Je zvláštní, že vždycky, když se vidíme, řešíme náš vztah- jako kdybychom vedli úplně normální partnerskou debatu, řešíme, co bylo, co bylo dobře a co špatně, co jsme měli dělat jinak....

Pak se něco stalo, na co nejsem zrovna hrdá, ale co mi pomohlo- při návštěvě u něj v mém bývalém domově se stalo, že jsem zdemolovala pár věci v bytě, zejména věcí dotyčné slečny- kosmetika, oblečení a tak. Vůbec nevím, co to do mě vjelo, ale hrozně se mi tím ulevilo- jednak proto, že jsem mu - z mého pohledu- taky udělala něco špatného, jednak jsem taky viděla jeho fotky z vánoc s tou jeho slečnou, a v tu chvíli tak jsem zcela jasně pochopila, že už je vše passé a že pokud mě nemiluje, nemůžu ho nutit, aby byl se mnou. Hrozně se mi potom ulevilo a dokonce se teď s ním dokážu úplně normálně bavit a už je mi to všechno tak nějak jedno. Prostě to nevyšlo tak to pro mě nebyl ten pravý. Takže teď, necelé tři měsíce po rozchodu se konečně dokážu dívat do budoucnosti a nelitovat ničeho, co mohlo být a nebude...

No, až na zdemolovanie tých vecí to znie dobre. (Mmch  - čo TEBE urobila ona? Možno ani netuší, že existuješ... Prečo si nedzemolovala veci JEMU? On klamal tebe, možno aj jej... :/ ). Ale hlavne, že už si schopná ísť ďalej.

Veronko, asi to potřebovalo ven - proto ten demoliční zkrat. ;)
To má asi každej, ne, že by demoloval věci nové partnerky, ale nějak to musí vyventilovat. Já po rozvodu - měla jsem takový záchvat. Seděla jsem na zemi a řvala jak hyena, nadávala... :lol: Nevím proč, muselo to ven. I když rozvod jsem iniciovala já - kdybych nemusela, nerozváděla bych se... Byl to takovej divnej moment. Chvilka, ve který to všechno odešlo. Pak už mi bylo dobře a je doteď... Kdyby se to nestalo, možná bych z toho měla vředy, jak by mě to tlačilo... :lol:
A probírání vztahu - co bylo dobře, co špatně... to dělá taky dost párů, které se dál z nějakého důvodu stýkají... Mě už to pak dost vadilo, řešila jsem jiný věci, co bylo, bylo... tak jsem tyhle debaty utla s tím, že mluvit jsme měli předtím...
Takže podle mě je váš průběh rozchodu naprosto v normě - i s tou demolicí :P.

No, ak ťa slečna nezažaluje. Ale možno sa ustrnula nad hysterkou... Skús nájsť nejaký neškodnejší spôsob, ako "vypustiť paru" (rozstirhať fotky s bývalým sa mi vidí skoro ako prínosné...).

Veroniko, s tím se netrap, ať jí koupí hadříky nový. Mě přijde,že si u tebe furt kupuje čisté svědomí . . . kafíčka, dárečky.
Takhle jsem manželovi málem vyhodila noťas za třicet litrů z okna :lol: . Nakonec to odnesly jen jeho fotky, kytka a čajová konvička.

Selima - já vím, že to je ode mě hysterická reakce, nejsem na to pyšná. A proč se moje agresivita projevila vůči ní - ano, měla se projevit vůči ex, protože ten mi z mého pohledu ublížil, ale jeho mám (bohužel) stále ráda a nic se na tom nezměnilo ani tím, co se stalo. Nedokážu k člověku během tak krátké doby úplně změnit city na opačné. K ní cítím zlobu, protože nade vší pochybnost věděla, že on má mě (když jí bral k nám domů a já tam měla svoje věci, jmenovku na dveřích a přitom viděla že máme společnou postel a nejsme tedy jen spolubydlící) a prostě nemůžu si pomoci, nezamlouvá se mi, když si ženská vyhlédne zadaného chlapa a začne na něm pracovat. JInak co se týká těch věcí, odnesly to asi 2 kusy kosmetiky, 1 kalhotky a nějaký časopisy.

Tak to ys nie je tragédia... ale aj tak by som asi radšej niečo vyviedla jemu... Vcelku vzaté, jej môžeš byť ukrndutá, to jemu malo na tebe záležať. Ale hlavne, že už to je minulosť a ty vieš, na čom si, a môžeš sa zažať liečiť z ilúzií, zo vzťahu a pozerať do budúcnosti. :supr:

Já Tě chápu. Veronko, není to jednoduchý :)