abu135 — 26. 10. 2009 19:01

Ahoj,

padla na mě nějaká depka, tak se potřebuju vykecat ... Štve mě, že nemám žádné opravdové kamarády.

Všechno to začalo v 16 letech. Do té doby jsem měla několik spoustu kamarádek, se kterýma jsem chodila na diskotéky, různě jsme se scházely, drbaly, podnikaly různé zajímavé akce ... Pak jsem začala chodit s klukem, který byl strašně žárlivý. Nejdřív mu vadil každý kluk, který se o mě začal zajímat, pak postupně i moji kámoši a kámošky. Na každém viděl něco špatného – někdo kouřil trávu, někdo moc pařil, někdo ho prý pomlouval, ... Na druhou stranu mě měl strašně rád a já si v té době myslela, že nikdy už nepotkám nikoho, komu by na mě tak záleželo, kdo by mě měl tak rád, ... Postupně jsem se přestávala s mými kamarády vídat, každý se pak někam odstěhoval, odešel na školu, ... S tím klukem jsem chodila 4 roky. Vydržela jsem to s ním tak dlouho, protože ke konci jsem už neměla žádného kamaráda nebo kamarádku a říkala jsem si, že když se s ním rozejdu, tak ani nebudu mít s kým jít ven nebo si s kým popovídat.

Pak jsem začala chodit s mým nynějším manželem Radkem, který je o 7 let starší. Všechno bylo najednou úplně jiné a super. On měl spoustu kamarádů a velkou partu. Strašně se zezačátku divil, proč nemám žádné kamarádky, proč si taky někdy nevyrazíme s mými přáteli. Strašně jsem se za to styděla. Nevěděla jsem, co mu říct.

Tím ale, že je o dost starší, jsou starší i jeho kamarádi a i jejich holky. V té době jsem já ještě chodila do školy a oni všichni už pracovali a vydělávali peníze. Já jsem si mezi nimi připadala trochu jako outsider. Měla jsem vždycky dost respekt ze starších, zkušenějších a autorit a i z Radkových kamarádů jsem měla takový pocit. Holky Radkových bráchů např. u manželových rodičů vařily, já uměla jen pár věcí z kuchařky, a tak jsem se styděla k nim připojit. Oni připravovali různé večírky u sebe doma, já ještě bydlela s rodiči a neměla jsem na něco takového peníze a ani by mi to rodiče doma nedovolili. Tím jsem se od holek dost vzdálila a moc mě mezi sebe nepřijaly což trvá dodnes.

U kluků v partě to naopak bylo jiné. Jsem docela hezká, takže za mnou zezačátku všichni běhali, pařili se mnou na diskotékách, skládali mi komplimenty... Nejvíc za mnou běhal Radkův brácha Honza a dost mě provokoval. Myslím, že kdybych tenkrát kývla, tak by se se mnou klidně vyspal. Jeho chování ale nesnesla jeho holka Vendula. Nevím, jestli je v tom ještě něco víc, ale ona se se mnou přestala úplně bavit, nezdraví mě a Honza se se mnou přestal taky skoro bavit a s ním i Venduly brácha, jeho holka, ... S Honzou jsem ale vůbec nic samozřejmě neměla.

V partě jsem se víc skamarádila s jednou holčinou, vždycky si spolu dobře popovídáme. Ale za nějak nej kámošku jí považovat nemůžu. Je to spíš Radkova kamarádka než moje a je to trochu taková intrikánka, i když na mě podraz asi neudělala. Když se v partě nebavím s ní, jejím klukem nebo Radkem, tak spíš tak nějak okolkuju nebo se k někomu „vnutím“, ale furt si připadám tak nějak sama.

Pak máme ještě jednu partu. Opět jsou to kamarádi od Radka. Do téhle party jsem zapadla mnohem lépe, bylo mi s nima fajn, dokud jsme se jeden večer strašně neopili a já, Radek a jeden kluk z party nešli do trojky. Ten kluk za mnou chvilku ještě běhal, a když viděl, že už nic nebude, tak se od tý doby ke mně chová divně a mě to tak nějak vadí a už se v té partě necítím jako dřív.

Jiné kamarády nemám. Mám pocit, že nejsem zrovna charismatický typ, který by přitahoval přátele. Vždycky na mě spíš letěli kluci, protože jsem se jim líbila, ale holky se na mě dívaly divně. Několikrát jsem se snažila o nějakou kamarádku, ale přijde mi, že na to musím vynakládat strašně energie, nejsem při tom přirozená, asi se moc snažím, nejsem takový ten typ „vrba“, kterému by se někdo chtěl svěřovat se svými problémy.

Tím, jak nejsem nikde moc oblíbená, se to snažím kompenzovat jinak. Dost jsem se zaměřila na práci. Jsem už na pozici vedoucí, ale na tu pozici jsem se nedostala kvůli svému charisma, že bych oslnila šéfa, ale strašně tvrdou dřinou.

Mám pocit, že pořád musím někomu dokazovat, že jsem taky v něčem dobrá, pořád se snažím něco ukázat světu, že jsem tady taky, ale ve finále to vždycky něčím podělám a jsem zase sama (jednou se strašně stydím, pak jdu s kámošem do trojky, pak se moc snažím a vypadám jak přehnaná snaživka, ...).

velkaholka — 26. 10. 2009 19:15

Ahoj abu! taky mám dnes hroznou depku a potřebuju se vykecat, tak si třeba poradíme vzájemně. Zrovna jsem chtěla založit nové vlákno pod názvem Nic nemá cenu...
K tvému problému - kamarádi. Co v práci? Nemáš tam žádnou kamarádku, trochu víc než jen kolegyni? Jaké máš koníčky? Sport, kultura, cizí jazyky, pejsek, sousedka? Nenašla by sis tam nějakou blízkou duši?

Aknella — 26. 10. 2009 19:21

Já bych začala chodit třeba na aerobik, je to tam většinou takové kolektivní a tam kam chodím já se téměř všechny ženský spolu seznámily a jsou kamarádky:) nebo třeba na internetu si najít někoho, kdo má podobné zájmy jako ty ... moje mamka se takhle seznámila s jednou ženskou a jsou tedka nejlepší kamarádky:)

velkaholka — 26. 10. 2009 19:26

Já jsem mám zas nejlepší kamarádky jednak z práce, z jazykovýho kurzu a ze školy, kterou jsem dělala při zaměstnání, jo a taky sousedku :jojo:

tříska — 26. 10. 2009 19:28

Holky, to chce klid. Je naprosto normální, že nejvíc kamarádů (kamarádek) máme ve škole.
Vídáme se denně a tak nám nečiní problém cestou domů něco podniknout.
Když už zaparkujeme ve vztazích, je mnohem složitější DOMLUVIT se s kýmkoli.
Věřte, že by to bylo těžké i s velmi dobrou kamoškou. Natož s těmi ostatními, ne tak oddanými ..

Život je zkrátka už o něčem jiném, když nejsme samy a máme doma někoho, kdo na nás třeba i čeká.
:jojo:
Na druhou stranu život nekončí za zdí našeho bytu. Jenže přesvěčte o tom i ty druhé... :dumbom:

Tulipánka — 26. 10. 2009 19:29

Já bych nejdříve začala pracovat na sobě, na svém sebevědomí, abych se cítila dobře. S nízkým sebevědomím se totiž špatně navazují kontakty, člověk si připadá méněcenný, protože není (neumí, nemá, ... ). V každé partě nebo u každé kamarádky si najdeš nějakou věc, ve které nejsi tak dobrá a pokaždé to může znamenat, že se pak budeš cítit špatně a méněcenná.
Začni hledat svoji hodnotu a až ji najdeš věřím, že se zlepší i vztahy v partách tvého partnera.

Aknella — 26. 10. 2009 19:31

tříska napsal(a):

Holky, to chce klid. Je naprosto normální, že nejvíc kamarádů (kamarádek) máme ve škole.
Vídáme se denně a tak nám nečiní problém cestou domů něco podniknout.
Když už zaparkujeme ve vztazích, je mnohem složitější DOMLUVIT se s kýmkoli.
Věřte, že by to bylo těžké i s velmi dobrou kamoškou. Natož s těmi ostatními, ne tak oddanými ..

Život je zkrátka už o něčem jiném, když nejsme samy a máme doma někoho, kdo na nás třeba i čeká.
:jojo:
Na druhou stranu život nekončí za zdí našeho bytu. Jenže přesvěčte o tom i ty druhé... :dumbom:

Moc hezky napsané:)
Samozřejmě, že po škole se člověk už tolik s těmi lidmi nevídá, ale aspoň 2, 3 kamarádi by zbýt měli...

Fidorka — 26. 10. 2009 21:09

Aknella napsal(a):

Já bych začala chodit třeba na aerobik, je to tam většinou takové kolektivní a tam kam chodím já se téměř všechny ženský spolu seznámily a jsou kamarádky:) nebo třeba na internetu si najít někoho, kdo má podobné zájmy jako ty ... moje mamka se takhle seznámila s jednou ženskou a jsou tedka nejlepší kamarádky:)

Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik ;)

Abu, tvým problémem je opravdu sebevědomí. Ty se hned degraduješ. Tak jeden příklad za všechny:
- Holky Radkových bráchů např. u manželových rodičů vařily, já uměla jen pár věcí z kuchařky, a tak jsem se styděla k nim připojit.

Vem si, že jsi patrně mladší než ty holky, nebo jsi prostě dýl studovala, zkrátka jsi ještě neměla čas nebo prostor se naučit vařit. No a co? Co ti brání přijít a říct: "Holky, můžu na vás voči nechat jak vám to jde, v dobrém vám to závidím, to já vařit neumím. Můžu se k vám přidat? Já vám třeba oloupu brambory, očistím zeleninu a nasekám cibuli a naučíte mě zbytek?"
Jenže tobě bránil stud a ve výsledku to dopadlo tak, že ses sama stranila a ještě jsi možná působila jako primadona.

To samé s těmi večírky - co je sakra špatného na tom, že nemám prostory ani prachy na to pořádat u sebe mejdany?
tak jdu zase s barvou ven: "hele, já ještě žádný spářky dělat nemůžu, ale můžu vám pomoct s pořádáním tý vaší, třeba něco zajistit, zařídit?" Je to pořád mnohem lepší než jen pasivně chodit na cizí večírky a cítit se blbě.
Prostě říct věci tak jak jsou ti pomůže se uvolnit a být přirozená. Tak je to mnohem lepší než se stáhnout do kouta - a působit jak primadona, nebo chudinka, nebo jenom jednoduše rozpačitě a odtažitě.

Selima — 26. 10. 2009 23:33

Abu, ja tu vidím viac vecí na zamyslenie... Ja mám pár priateliek ešte od školy alebo z prvého zamestnania - a tie mi vydržali bez ohľadu na to, či som mala alebo nemala vzťah - ale stále sa pridávajú aj nové kamošky a kamoši. :jojo: Nadviazať kamarátstvo sa dá vždy(ak len nebývaš na samote u lesa), ale ja osobne neodporúčam "kaziť" kamarátstvo a vzťahy v partii flirtovnaím alebo nebodaj spaním do trojky. To, že si s Honzom nič nemala vidno nie je, ale ak ste spolu flirtovali, to vidieť bolo a určite to vzťahy trochu pokazilo. Tá trojka - asi ešte horšie, pokiaľ ide o vzťahy v partii. :/ A ak sa ti stále opakuje to, že chlapi po tebe "idú" a baby "žiarlia a závidia", tak bude chyba skôr niekde v tebe. Naozaj chceš kamarátstvo? A ako si ho predstavuješ? Čo od neho čakáš? Polož si tieto otázky a hľadaj na ne odpovede. Verím, že ak hľadáš fakt len čisté kamarátstvo, musí sa ti podariť nájsť ho; ja by som ale začala niekde mimo partiu(navyše priazeľovu), kde máš "čistý štít".  Partia je super vec, ale naozaj si netreba komplikovať vzťahy v nej sexíkom, flirtmi, žiarlivosoťu a podobne. :/ Nemáš nejaké svoje záujmy, kde by si si našla rovnaké staré dievčatá s podobnými záujmami?

Aknella — 27. 10. 2009 8:17

Fidorka napsal(a):

Aknella napsal(a):

Já bych začala chodit třeba na aerobik, je to tam většinou takové kolektivní a tam kam chodím já se téměř všechny ženský spolu seznámily a jsou kamarádky:) nebo třeba na internetu si najít někoho, kdo má podobné zájmy jako ty ... moje mamka se takhle seznámila s jednou ženskou a jsou tedka nejlepší kamarádky:)

Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik ;):)

Řekla jsem TŘEBA aerobik! Pod tím třeba si normální člověk představí aerobik atd...čili si tam autorka může dosadit cokoliv by jí konkrétně mohlo zajímat:)

Fidorka — 27. 10. 2009 8:20

Aknella napsal(a):

Fidorka napsal(a):

Aknella napsal(a):

Já bych začala chodit třeba na aerobik, je to tam většinou takové kolektivní a tam kam chodím já se téměř všechny ženský spolu seznámily a jsou kamarádky:) nebo třeba na internetu si najít někoho, kdo má podobné zájmy jako ty ... moje mamka se takhle seznámila s jednou ženskou a jsou tedka nejlepší kamarádky:)

Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik ;):)

Řekla jsem TŘEBA aerobik! Pod tím třeba si normální člověk představí aerobik atd...čili si tam autorka může dosadit cokoliv by jí konkrétně mohlo zajímat:)

No a já jsem řekla Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik :reta:

Fidorka — 27. 10. 2009 8:21

celkově je otázka jestli prostě o nějaký "holčičí" kamarádství stojí.
Protože se moc kamarádsky sama nechová (Selima to rozvedla líp).

Aknella — 27. 10. 2009 8:22

Fidorka napsal(a):

Aknella napsal(a):

Fidorka napsal(a):


Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik ;):)

Řekla jsem TŘEBA aerobik! Pod tím třeba si normální člověk představí aerobik atd...čili si tam autorka může dosadit cokoliv by jí konkrétně mohlo zajímat:)

No a já jsem řekla Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik :reta:

Řekla bych, že v její situaci, když nemá žádného kamaráda, si moc vybírat nebude...

Aknella — 27. 10. 2009 8:23

Fidorka napsal(a):

celkově je otázka jestli prostě o nějaký "holčičí" kamarádství stojí.
Protože se moc kamarádsky sama nechová (Selima to rozvedla líp).

Tak nevím jestli stojí o holčičí kamarádství, ale o kamarádství obecně určitě...jinak by asi nezakládala tohle vlákno:dumbom:

sandra — 27. 10. 2009 8:40

Souhlasím naprosto s Fidorkou a Selimou.

Fidorka — 27. 10. 2009 9:27

Aknella napsal(a):

Fidorka napsal(a):

celkově je otázka jestli prostě o nějaký "holčičí" kamarádství stojí.
Protože se moc kamarádsky sama nechová (Selima to rozvedla líp).

Tak nevím jestli stojí o holčičí kamarádství, ale o kamarádství obecně určitě...jinak by asi nezakládala tohle vlákno:dumbom:

Tak jinak:
je chtít a chtít. Mě se zdá, že Abu by sice moc chtěla pejska, protože je to "takové pěkné", ale ve skutečnosti není ochotná ho pravidelně chodit venčit za každého počasí a pečovat o něj.
Stejně je to (možná) i s její potřebou kamarádství. Chtěla by kamarády, cítí se sama, ale nechová se kamarádsky.

A jinak se vrátím na začátek k tomu sebevědomí. Tohle chování je typické pro holku s mindrákama. Ke klukům vysílá podvědomé sexuální signály (prastarý laciný trik získání aspoň nějaké náklonnosti) a holky tím jednak odpuzuje (a popuzuje) a navíc se k nim ještě chová odtažitě (nepřidá se k nim při nějaké činnosti, jako např. to vaření).

Pak se ale není co divit, že "Vždycky na mě spíš letěli kluci, protože jsem se jim líbila, ale holky se na mě dívaly divně" a "nejsem takový ten typ „vrba“, kterému by se někdo chtěl svěřovat se svými problémy".

Už si rozumíme?

Fidorka — 27. 10. 2009 9:54

Otázka je jak z téhle šlamastiky ven.

V první řadě bych se - přesně jak píše Selima - pokusila o navázání nějakých kontaktů mimo přítelovu partu. Už proto, že po případném rozchodu potřebuje Abu svoje přátele a ne přítelovy (kteří se navíc asi budou držet spíš na jeho straně).
Jako bonus navázání "svých přátelství" získá Abu určitou nezávislost a větší pocit sebevědomí i uvnitř svého vztahu s Radkem.

Za další - nikdy není pozdě vztahy napravit a zkultivovat. Tedy většinou. Takže bych se pokusila vyčistit vzduch a zbavit napětí. S přítelkama Radkových bratrů právě třeba tím, že nebudu chodit k hotovému obědu ale přiložím ruku k dílu, viz můj první příspěvek, pro holky z party někdy u nějaké příležitosti uspořádat party nebo nějakou akci, kteou bych se jim trefila do vkusu a klidně bych k tomu řekla: "holky, vždycky jste pořádaly party vy a zvaly mě v dobách kdy jsem byla studentka bez peněz a možností, dneska bych vám to ráda oplatila že jste se ke mě vždycky chovaly tak pěkně (ano, to není pravda, ale mělo by to být i tak proneseno vřele, bez ironie a hořkosti) a tak bych vás chtěla pozvat v sobotu na spářku u mě."

A pokud Abu ještě nemá možnost u sebe doma uspořádat něco takovýho, tak aspoň na cizí party nechodit s prázdnou, přinést nějaký pití, pohoštění a drobnost pro hostitelku/pořadatelku.
To jsou všechno takový drobnosti, kterýma bych začala.

A ještě jedna věc do budoucna: kamarádi jsou tabu. Vždycky. A pokud se i přesto stane, že je člověk pod vlivem kombinace alkoholu, momentální nálady a přemůže ho pud a s někým takhle ujede, pak je na místě si hned záhy ujasnit že to byl úlet a vyčistit vzduch a udělat tlustou čáru.

A partneři kamarádek jsou ABSOLUTNÍ tabu. A pokud dojde na scénář, že na mě dostane zálusk partner mojí kamarádky, pak je JENOM na mě jestli mu to dovolím, aby za mnou začal běhat jako pejsek nebo nedej bože něco víc. Pokud jakýkoli náznaky hned v zárodku jednoznačně odmítnu, pak se nemůže stát, že by si moji reakci chlaepc vyložil špatně a jeho holka měla důvod na mě žárlit a nesnášet mě....

Selima — 27. 10. 2009 11:38

No, ak osm dobre pochopila, tak Honya-nápadník je brat jej priateľa. :/ Tiež nič moč kombinácia na flirt. :vissla:

Daniela S. — 27. 10. 2009 11:47

No, ja taky nemam pritele, nekoho "ciziho", za kym se jit vybrecet, kdyz me neco trapi. Neverim nikomu natolik, abych se sverovala. Tak nemam, no. Mam kamose, mam kolegy, mam pratele sveho muze. Moc me to trapilo tak do petadvaceti, kolikrat jsem o vikendu brecela, protoze nikdo nechtel, nemel cas, bylo to daleko... Jeeee ty oslavy narozenin, kdy jsem nakonec sedela sama nad prostrenou tabuli a lzici dlabala dort :lol: No neni to k smichu, kdyz jsme v tom.
Ze vsech mych skol, krouzku, sportovnich oddilu a praci mi nezbyli nez nezavazni kamosi. Ziju s tim. Neudrzim si pratele jen pro formu, proste nepotkavam lidi, se kteryma bych si natolik rozumela. Jsem exooooot :styrka:

Ivana*M — 27. 10. 2009 13:49

Fidorka napsal(a):

Aknella napsal(a):

Já bych začala chodit třeba na aerobik, je to tam většinou takové kolektivní a tam kam chodím já se téměř všechny ženský spolu seznámily a jsou kamarádky:) nebo třeba na internetu si najít někoho, kdo má podobné zájmy jako ty ... moje mamka se takhle seznámila s jednou ženskou a jsou tedka nejlepší kamarádky:)

Otázka je, jestli Abu stojí o přátelství s holkama, který chodí třeba na aerobik ;)

Abu, tvým problémem je opravdu sebevědomí. Ty se hned degraduješ. Tak jeden příklad za všechny:
- Holky Radkových bráchů např. u manželových rodičů vařily, já uměla jen pár věcí z kuchařky, a tak jsem se styděla k nim připojit.

Vem si, že jsi patrně mladší než ty holky, nebo jsi prostě dýl studovala, zkrátka jsi ještě neměla čas nebo prostor se naučit vařit. No a co? Co ti brání přijít a říct: "Holky, můžu na vás voči nechat jak vám to jde, v dobrém vám to závidím, to já vařit neumím. Můžu se k vám přidat? Já vám třeba oloupu brambory, očistím zeleninu a nasekám cibuli a naučíte mě zbytek?"
Jenže tobě bránil stud a ve výsledku to dopadlo tak, že ses sama stranila a ještě jsi možná působila jako primadona.

To samé s těmi večírky - co je sakra špatného na tom, že nemám prostory ani prachy na to pořádat u sebe mejdany?
tak jdu zase s barvou ven: "hele, já ještě žádný spářky dělat nemůžu, ale můžu vám pomoct s pořádáním tý vaší, třeba něco zajistit, zařídit?" Je to pořád mnohem lepší než jen pasivně chodit na cizí večírky a cítit se blbě.
Prostě říct věci tak jak jsou ti pomůže se uvolnit a být přirozená. Tak je to mnohem lepší než se stáhnout do kouta - a působit jak primadona, nebo chudinka, nebo jenom jednoduše rozpačitě a odtažitě.

Jenže tobě bránil stud a ve výsledku to dopadlo tak, že ses sama stranila a ještě jsi možná působila jako primadona.

Tak to si presne odhadla i muj problem . Ja jsem se ho nikdy nezbavila a uz se ani nepokousim.

Kuty — 27. 10. 2009 14:02

Mám to tak nějak podobně jako Abu i Daniela.I Fidorka to popsala a vystihla docela dobře.

Jako Abu to bylo dřív - měla jsem spoustu spíš mužských přátel,ženské mě moc nezajímaly a ani jsem nevyhledávala jejich společnost,kde se většinou probíralo jak toho mají moc,jejich problémy s dětma atd.To už mě mnohem smysluplnější připadaly řeči a pokec s pány kluky.
Na zš a sš jsem samozřejmě kámošky měla,ale neměla jsem ani potřebu se někomu chodit vyplakat na rameno.

Po škole jsem se s manželem přestěhovala cca o 100 km dál,nějaké známé jsme tu zezačátku našli,ale dnes musím konstatovat,že se vlastně s nikým nestýkáme či nenavštěvujeme.Nějak to vyšumělo.Když potkám někoho známého na ulici,tak se pozdravíme,či dáme jednu 2 věty a jdem kždá zase jinou cestou.Taky nemám teda takové kámošky,se kterýma bych pravidelně třeba šla na kafe,někdy si říkám bylo by prima se s někým kamarádit,třeba i s podobným manž.párem,na druhou stranu si dost dobře vystačíme s manželem,jsme celkem akční a tak jsme si říkali,že my holt asi nejsme ty správní týpci na tyhle kamarádčofty,už jsme si zvykli na své pohodlí,dělat si to,co se nám právě chce.Manžel třeba dělá v práci v kolektivu,zde jsou prý ale většinou lidi s takovým divným,ještě jakoby starosvětským náhledem na život,prostě názorově je můj muž někde jinde než tyto lidé většinou z vesnic.
Ale je fakt,že někdy o tom taky uvažuju,že by byl třeba život veselejší,nevím.

Daniela S. — 27. 10. 2009 14:10

Presne tak! Takove to "zajit si s kamaradkou na kafe a pokecat" - to jsem v zivote neudelala. A ne ze bych nechtela. Muze to byt pekny, verim.

Matali — 27. 10. 2009 14:34

Myslím,že jsem také uzavřenější a špatně se mě navazují nová přátelství,nemám tolik v sobě sebedůvěry,mám třeba lepší dny kdy se cítím sebevědoměji a třeba na hřišti  jsem se trochu více začala bavit s jednou maminkou  se kterou jsme se tam už potkaly a staly se z nás kamarádky,ale nejsem si úplně jistá jestli ji můžu hodně věřit,přála bych si moc mít opravdu blízkou kamarádku,které bych se nebála cokoliv říct,ale je to moc těžké,také jsem přestěhovala  přes 100 km vzdáleného místa,ale už tu nejsem nováček,jsem tu 7. rok.Také asi nejsem typ vrby...ani typ svůdkyně prostě taky exotka svým způsobem..

Vladena — 27. 10. 2009 14:50

Já mám pár kamarádek ze školy a ze života. Jsem hodně vybíravá, takže jsem neměla kolem sebe hejno a nikdy jsem nebyla středem pozornosti. Ale pokud mi kamarádka ,,sedla", tak to bylo na celý život. Opravdové kamarádky si hejčkám a moc si jejich přátelství vážím. Nestydím se jim to říci. Třeba potkáš kamarádku až budeš jezdit s miminem nebo v práci. Rozhodně vybírej a potom přátelství stojí za to! Teď jsem našla kamarádku na internetu-píšeme si asi dva roky a jsme k sobě hodně upřímné. Řešíme spolu věci,které bych kamarádce v domácím prostředí neřekla. V reálu se neznáme, nehrozí, že se jedna prořekne nebo informace zneužije.Je to fajn a je to zase nový rozměr kamarádství.

Kuty — 27. 10. 2009 15:37

Matali-mě teda vůbec nejde o to,abych měla kamarádku,které bych svěřovala první poslední,většinou pak takto dojdeš k bolestnému poznání.Jen by se mi občas líbilo se s nějakou kamarádkou sejít a nezávazně potlachat-co je nového,drby,a tak,abychom se zasmály a přišly na chvíli na jiné myšlenky.

Matali — 27. 10. 2009 16:10

Kuty,já bych si  to moc přála,takové to velké přátelství,ale asi si to moc idealizuju,ale je fakt,že jak jsem psala,že jsem našla kamarádku na hřišti,je moc fajn si s někým jen tak pokecat,jsem moc ráda,že mě vyslechne a snad i já ji jen se trochu bojím,jestli mě někde nepomlouvá,protože jsem taková trochu"divná"...

li.lik — 27. 10. 2009 16:18

Ahoj, holky, samy vidíte, že v tom, nejste samy, z toho plyne, že vaše problémy nejsou žádnou vzácností! Jste naprosto plnohodnotní lidé, tak na to myslete, není třeba se někoho doprošovat, chovejte se zdravě sebevědomě, máte nárok se bavit s ostatními jako oni!
Já byla dřív taková ustrašená, matka mě vydeptávala, tak jsem myslela, že nikomu za to nestojím, časem jsem zjistila, že je fajn se pobavit s ostatními (rozumím si víc s kluky, připadají mi otevřenější a přímější).
Na vš jsem měla báječného kamaráda a poznala jsem manžela, který je mým nejlepším kámošem dosud. Zjistila jsem, že nejlépe poznáte lidi v akci, takže není třeba uměle nic navozovat, buď si porozumíte, nebo ne. Zkuste kolegyni z práce nebo někoho kolem poprosit třeba o recept na nějakou dobrotu/tip na víkend a podobně. Dáte se do řeči, časem třeba skočíte na kafe...
Koníčky a společné zájmy i starosti hodně zbližují, stačí se jen pozorně rozhlédnout...
Držím palce, ať najdete někoho na stejné vlně! ;)

Selima — 27. 10. 2009 17:50

Ja si myslím, že sú proste ľudia, ktorí kamarátov k životu potrebujú, a takí, ktorí ich až tak veľmi nepotrebujú. Ja ich potrebujem - a dosť - a tak si ich pestujem a som za nich vďačná. Mám dosť veľa na pokecanie a spoločné akcie a potom zopár takých aj na zverovanie. Nebojím sa nikomu zveriť, zatiaľ som nemala nejaké veľmi zlé skúsenosti, maximálne ma kamoška nepochopila, lebo je sama v inej životnej siutácii, má inú skúsensoť, apod. Ale nikdy sme nemali vážnejšie spory... Prinajhoršom sa naše životy nejako prirodzene rozišli; to sa stáva.
Otázka neznie len "Kde a ako nájsť kamarátov", ale aj "Čo im môžem ponúknuť"... , prípadne "Aké spoločné témy máme". ;)

vendulinda — 27. 10. 2009 21:14

Abu hlavně se nesnaž každýmu zavděčit, věřím tomu, že dojdeš do fáze, kdy si kamarády budeš vybírat a ne mít pocit, že musíš být pro všechny nej. Jo a primadonky, jak je popsala Fidorka, jsou fakt trapné  :mad:

abu135 — 27. 10. 2009 21:57

Ahoj,

děkuju za Vaše názory. Na každém určitě něco je.

Když jsem byla malá, tak jsem nikdy nebyla takovou tou vedoucí kolektivu. Ve školce a na základce jsem měla 2 "nejlepší" kámošky, které byly hodně výrazné a typy "vůdkyň". Já jsem asi byla spíš takový ten jejich ocásek. Když si to tak zpětně vybavuju, tak mě třeba i schazovaly, dělaly si ze mě srandu. Ne že by mi pořád nadávaly, to ne, ale dost často měly takové uštěpačné poznámky jako "co to máš zase na sobě", "jak ty můžeš vědět, jaký jsou diskotéky", "co to máš na hlavě", "á nová bunda" a vždycky jsem mezi nima byla ta nejodstrkovanější. Já jsem se je snažila napodobit, protože v té době pro mě byly dokonalé, ale na druhou stranu jsem se jim chtěla nějakým způsobem pomstít, ukázat jim, co jsem zač, že umím být i lepší, než jsou ony. No, a tohle ve mě jaksi zůstalo dodnes. Mám stále pocit, že musím někomu něco dokazovat, aby si mě svět všimnul. Někdy mi připadá, že s chutí dělám jen to, co mi opravdu jde, v čem jsem dobrá, abych nějak vynikla a někdo si mě všimnul a řek mi, že v něčem dobrá jsem, že mi to jde, že mi to sluší nebo něco podobného. Třeba vím, že mojí silnější stránkou je vzhled, proto jsem koketovala s klukama. Nikdy jsem je nějak nebalila, ale dělal mi dobře jejich zájem. V tu chvíli jsem totiž nebyla jen ta šedá myška, ale o mě taky stál. Nebo zase ráda a docela dobře tancuju, tak ráda chodím na plesy, diskotéky apod. Teď jsem se dost ponořila do práce, dělám v naší firmě vedoucí, vím, že mi to jde, proto mi nevadí dělat přesčasy a líbí se mi, když jsou za mnou vidět výsledky a někdo to ocení.

Co se týče celkově mého sebevědomí, tak je to takové jak na houpačce. V situacích, které jsou pro mě nové, se uzavřu do sebe. Naopak v situacích, kdy se cítím jistá, se chovám přirozeně a normálně. Nízké sebevědomí jsem měla tenkrát před staršíma manželovýma kamarád(k)ama, protože jsem nevěděla, jak se přesně chovat. Nízkým sebevědomím jsem trpěla i v mé první práci po škole. Opět jsem byla ta uzavřená kulička, kterou kam postavíte, tam ji najdete. Když jsem nastupovala do mé nynější práce, tak už jsem věděla, jak to chodí, věděla jsem, že umím víc, než mí kolegové, takže jsem se rychle vyšplhala na post, na kterém jsem teď.

Bohužel svým hloupým nesebevědomým chováním při vstupu do party jsem se zachovala blbě. Mám pocit ale, že už to nejde vrátit. S manželem jsme už pár akcí v poslední době pro kámoše dělali, ne že bysme jim to nechtěli oplatit. Ale mám pocit, že to nebylo ono. Vendula - holka manželova bráchy Honzy přišla, sotva pozdravila a seděla celou dobu jako bubák. Kolem sebe stáhla všechny ostatní holky, ty pak i další a vytvořili takovej drbací kroužek, kterej se vůbec nebavil. Pak jsme s jedním klukem chodili a rozlívali panáky, tak se zábava docela rozjela. Když ale ona viděla, jak se Honza baví, tak ho začala tahat domů. Odvezli domů i další lidi, takže jich spousta odjelo. S ostatními lidmi s party se snažím bavit, ale mám pořád pocit, jakobych pro ně nebyla rovnocenná. Že jsem pro ně pořád ta malá studentka. Když se k některým holkám připojím, tak s nima mám tyhle zkušenosti:
- Jedna spustila slovní průjem a nepustila mě ke slovu. Pořád jen mluvila o sobě, o svojí práci, o svém příteli, .... A bylo vidět, že to, co jí říkám já, jí vůbec nezajímá. Vydržela tahle mluvit asi půl hodiny, aniž by mě pustila ke slovu. Když jsem začala mluvit, tak mi hned skočila do řeči a spustila nanovo.
- Druhá se se mnou začala nedavno bavit sama. Zeptala se mě, co říkám té nové restauraci v jednom městě. Když jsem jí začala říkat můj názor, tak se najednou zadívala do blba, pak se otočila a začala se bavit s jinou holkou vedle, aniž by si mě poslechla. Prostě se mě na něco zeptala jen ze slušnosti, aniž by jí zajímal můj názor.
- Vendula a její příbuzné mě skoro ani nezdraví.
... Takhle bych mohla pokračovat dál a dál ...

Co se týče navazování kamarádských vztahů jinde mimo partu, tak to neumím. V práci to jde těžko. Dělám vedoucí, musím dohlížet na lidi pode mnou, vynadat jim, když něco zvorají, rozděluju jim prémie, a to je pak těžký tahat do toho opravdové přátelství. Jinak si s nima ale docela rozumím. Umíme si pokecat o všem možném, ale mimo práci se vůbec nescházíme. Pak chodím na španělštinu, ale ve skupině jsou samý kluci a jedna starší paní. :-) Cvičit chodím občas, většinou se ségrou. U nás na aerobik chodí ale tak 70 lidí, které tam už chodí po skupinkách a já se takhle neumím k někomu přidat. Nevím, co bych jim řekla. Ahoj, můžu k Vám? To fakt neumím. Teď jsme se přestěhovali do takového menšího městečka. Bydlíme tu skoro rok, ale pořád tu nikoho neznám. Snad jen sousedy. Chtěla bych tu poznat lidi víc, ale nevím, jak se k nim přidat. Každej říká, že musíme do hospody. Ale co tam? To si tam jako sednu a budu čekat, až mě někdo osloví? A já sama neumím přijít ke stolu dvaceti lidí a zeptat se jich, jestli si můžu přisednout.

Myslím, že ani nepotřebuju kámošku, které můžu říct úplně všechno. Nepotřebuju někomu sdělovat, čím mě naštval manžel, že včerejší sex mohl být delší a že jsem měla silnou menstruaci. Tyhle holčičí kecy nemám moc ráda. Chci kámošku do nepohody, se kterou bych mohla chodit na nákupy, zapařit na diskošku, jít si zacvičit, jít do posilovny (tedy kromě ségry, manžela a mámy) ... Na moje narozky mi nepřichází žádné eSeMeSky od přátel, skoro nikdo neokomentuje moje příspěvky nebo fotky na facebooku, nikdo se za mnou jen tak nezastaví doma na pokec ....

Vladena — 28. 10. 2009 7:36

Ahoj, jsi mladá,krásná,inteligentní,finančně zajištěná,vdaná a schází Ti kamarádka. Po pravdě řečeno, s Tebou se těžko někdo bude chtít jen tak kamarádit, sám od sebe. ;) Nějak mi přijde,že potřebuješ doprovod na akce,kdy se manželovi nechce. Na druhou stranu cítím, že jsi hodně citlivá a spřízněnou dušičku hledáš. Tak vyjdi vstříc své budoucí kamarádce, najdi si jiné příspěvky na facebooku, okomentuj cizí fotky,pochval a snaž se vyslyšet i ty obyčejné holčičí věci. Musíš začít Ty, třeba u holky, co je méně krásná,sama a nemá štěstí na partnera. Zkus nejdřív nabídnout a potom brát.

Selima — 28. 10. 2009 8:17

:supr: To som chcela napísať aj ja - prvý krok asi ostane na tebe. A čo skúsiť nájsť si kamošku cez interent - na začiatok? Možno objavíš aj nejakú v okolí... A pokiaľ ide o nové zoznamovanie sa v rámci bydliska, nemusí to byť rovno krčma(tá by nebavila ani mňa), ale trebárs v rámci hodov(pouti, dožínek), mestských slávností alebo nejakej akcie by som šla, pozdravila suseodv alebo ľudí, ktorých poznáš z videnia a prehodila pár slov... a uvidíš, čo to spraví. Ja som ukecaná, dám sa len tak s niekým do reči, prehodíme pár slov - a je z toho známosť alebo kamarátstvo. Pozri, vychádzaj z toho, že aj ostatní ľudia potrebujú niekoho milého, s kým by pokecali. Teda väčšinou. 
A porovnávať sa s druhými je cesta do pekiel. Ty si ty a druhí ľudia sú druhí ľudia... každý má nejaké silné stránky a slabé stránky a nemá cenu vyrábať si pakáreň tým, že spolu budeme všetci súťažiť(o čo vlastne???). V rámci partie to ber tak, že zrejme si trochu inde ako ostatné ženy - no a s Vendulou je to proste v (_I_) . Ak to vyzeralo, že flirtujete s jej Honzom, tak sa jej zas až tak nedivím... :/ . Proste stalo sa, no. Kamošov/Kamošky asi treba hľadať mimo partie - mne sa to osvedčilo hlavne po rozchode s bývalým, keď síce väčšina bola na mojej strane, ale furt ma drásali vyyptovaním sa naňho apod., takže som nakoniec sama z partie odišla a našla si iných kamarátov a inú partiu, s ktorou sme prakticky dodnes.

abu135 — 28. 10. 2009 12:19

Děkuju Tobě i Vladeně, hlavně za povzbuzení. Nějak se do toho pustím. :-) Nehledám krásnou kamarádku, ale hlavně abych věděla, že jí na mě aspoň trochu záleží, za kterou můžu zajít na pokec a zase ona za mnou. Ségra má třeba kámošku, která si dala k jejímu jménu v mobilu speciální vyzvánění odlišné od ostatních. To by pro mě nikdo neudělal. :-( Ale je pravda, že asi budu muset bejt v tom hledání trochu aktivnější a ne čekat, až si ta kamarádka najde mě.



Selima napsal(a):

:supr: To som chcela napísať aj ja - prvý krok asi ostane na tebe. A čo skúsiť nájsť si kamošku cez interent - na začiatok? Možno objavíš aj nejakú v okolí... A pokiaľ ide o nové zoznamovanie sa v rámci bydliska, nemusí to byť rovno krčma(tá by nebavila ani mňa), ale trebárs v rámci hodov(pouti, dožínek), mestských slávností alebo nejakej akcie by som šla, pozdravila suseodv alebo ľudí, ktorých poznáš z videnia a prehodila pár slov... a uvidíš, čo to spraví. Ja som ukecaná, dám sa len tak s niekým do reči, prehodíme pár slov - a je z toho známosť alebo kamarátstvo. Pozri, vychádzaj z toho, že aj ostatní ľudia potrebujú niekoho milého, s kým by pokecali. Teda väčšinou. 
A porovnávať sa s druhými je cesta do pekiel. Ty si ty a druhí ľudia sú druhí ľudia... každý má nejaké silné stránky a slabé stránky a nemá cenu vyrábať si pakáreň tým, že spolu budeme všetci súťažiť(o čo vlastne???). V rámci partie to ber tak, že zrejme si trochu inde ako ostatné ženy - no a s Vendulou je to proste v (_I_) . Ak to vyzeralo, že flirtujete s jej Honzom, tak sa jej zas až tak nedivím... :/ . Proste stalo sa, no. Kamošov/Kamošky asi treba hľadať mimo partie - mne sa to osvedčilo hlavne po rozchode s bývalým, keď síce väčšina bola na mojej strane, ale furt ma drásali vyyptovaním sa naňho apod., takže som nakoniec sama z partie odišla a našla si iných kamarátov a inú partiu, s ktorou sme prakticky dodnes.

Selima — 28. 10. 2009 12:46

Tak nejako... a otázka znie, či by si TY to urobila pre kamošku. Oplatí sa začať od seba - aj pri tom kamarátstve. Mne sa osvedčilo, že keď mi na niečom alebo niekom záleží, tak sa mi to v dobrom vráti späť... ;)

Kuty — 28. 10. 2009 13:54

Abu,mám to přesně jako Ty-taky nenávidím ty holčičí řeči jak píšeš.Ale! - ty máš kolem sebe pořád hodně lidiček a ještě k tomu ty nejbližší:manžel,matka,ségra.Já jsem jedináček a matku mám skoro 100 km daleko a navíc mi přijde mnohdy dost divná,což asi způsobilo taky to,že je většinu času jen sama se svýma myšlenkama.
Takže mám naštěstí nejlepšího přítele i kamaráda ve svém muži,se kterým můžu probrat všechno,co mě zajímá,máme docela stejné zájmy.

Hele,chápu sice,že si te´d užíváš postu vedoucí,ale co takhle časem mimčo,které ti třeba nějakou kámošku přihraje,ani nebudeš vědět jak.
My zamlada měli známých a kamarádů docela dost,ale te´d kolem té 40ky se to nějak rozplynulo a jak jsme zjistili,jedni manželé,se kterýma jsme tak supr pařívali a máme ve stejném věku dnes už dospělé děti se s námi dnes nějak nechtějí bavit pro jejich nepochopitelnou závist vůči nám.

Když seš jako šéfka v práci taky chápu,že tato pozice nevytváří zrovna ideální podmínky pro přátelství s kolegy podřízenými.Ti jsou spíš rádi,když tě nevidí-klasika.

kalupinka — 28. 10. 2009 20:34

Abu,
ve škole jsem bývala spíš tou, co stávala stranou. Vadilo mi to. S mužem jsme žili poměrně uzavřeně, když už jsem ho někam vytáhla, seděli jsme sami. vadilo mi to. Často mě napadlo, když jsem pozorovala ostatní, jak se nenuceně a vesele baví ve skupinách, v čem jsem vlastně horší. Nemohla jsem na to přijít. Už dávno nejsem školačka, už nejsem manželka. A už to neřeším. Dneska mám hodně aktivit, koníčků, jsem pracovně vytížená. A přibyla mi kupa známých. Občas se vídáme, nepočítám, kolikrát a jak dlouho. Dnes vpodstatě nemám na pravidelné a intenzivní vídání se s přáteli  čas. A myslím, že to tak je pro mě nejlepší. A lidi mě občas vyhledají sami. Umím jít sama za kulturou a za sportem. A vnímám to tak, že umím být i doma sama a jsem tak spokojená. Skutečně volného času mám málo. A nevadí mi to.

Nicolas — 29. 10. 2009 16:52

Já bych tohle téma viděl ze 2 pohledů:

- potřebuji někoho, komu se mohu svěřit a s kým mohu chodit na nákupy, tančit a do fitka. A hlavně, kdo by o mě měl upřímný zájem jako o lidskou bytost

- potřebuji se naučit být více přirozená a nehledět tolik na to, abych se pořád srovnávala s ostatními. Jakmile budu mít normální zdravou sebedůvěru, tak nebudu v zajetí potřeby "nemám-žádnou-opravdovou-kamarádku", ale budu mít radost z toho, že jsem kamarádkou někomu jinému.

Co s tím?

Co se týče tvých potřeb, tak musíš být aktivnější - jak píše Selima. Flirtováním s jejich partnery se kamarádky zrovna lehce nezískají. Takže bych hledal v místech, která tě baví (disko, nákupy, tanec apod).

Aby ti někdo na narozky poslal SMS, tak to chvíli potrvá. Většinou to nebývá po týdnu známosti. Přátelství se musí pěstovat a kultivovat po nějakou dobu. Když chceš brát, musíš umět i dávat - kus sebe a tvého času. Jsou ovšem i výjimky v podobě všeobecně oblíbených a výrazných osobností, které třeba jen vypráví vtipy a hrají na kytaru a mají zajištěno, že jim všichni posílají k narozkám SMS. To asi nebude tvůj případ. Ale to je uplně v pohodě, opravdové kamarádství lze najít téměř všude a kamarádkou ti může být (i ty můžeš být komukoli jinému) kdokoli.

Já v tomhle věřím na své pravidlo "minimálně 3x". Máme nárok na minimálně 3 životní lásky/životní partnery. Pro případ, že by ten. "tzv. pravý partner" umřel nebo odešel za jinou.
A s přátelstvím je to to samá. Máme nárok na minimálně 3 opravdové kamarády. Pro případ, že by nám ten "opravdový kamarád" umřel, odjel do Afriky nebo na Severní pól, nebo ztratil paměť po havárce.

mashanka — 29. 10. 2009 17:20

Jestli je nějaký kamarád skutečně tzv. OPRAVDOVÝ, to stejně zjistíš, až budeš v bryndě. Žádný kamarád nemá na čele to slovo opravdový vytetované.
Skutečné přátele, když má člověk dva, už je to opravdu šťastný člověk.
Takže bych to kamarádství nepřeceňovala. Mít pár známých, se kterými člověk zajde na pivo nebo na kuželky, poklábosí....to je něco jiného, než skutečný přítel. A ti se najdou vždycky. Víc bych od toho nečekala. Že mi nepřiřadí v telefonu speciální melodii ....- no promiň, tohle mě nikdy nenapadlo řešit. Ono vlastně ani není jak to zjistit - když mu volám, většinou u něho nejsem, takže vlastně nevím, jak mu to zvoní ;)

Ivana*M — 30. 10. 2009 9:11

Daniela S. napsal(a):

Presne tak! Takove to "zajit si s kamaradkou na kafe a pokecat" - to jsem v zivote neudelala. A ne ze bych nechtela. Muze to byt pekny, verim.

Tak tohle mi problém nedělá, ale na kafe pokecat můžu jít s kýmkoliv to nepovažuji za kamarádství, můžu jít s kolegyní, s babinetem :) neznamená to, že s nimi nějak zvlášt kamarádím.
Za kamarádku považuji někoho, s kým jsem dlouhodobě ve styku , stýkáme se nebo si aspon telefonujeme, a takového člověka , u kterého bych měla častou  potřebu komunikace opravdu nemám.

Ivana*M — 30. 10. 2009 9:18

li.lik napsal(a):

Ahoj, holky, samy vidíte, že v tom, nejste samy, z toho plyne, že vaše problémy nejsou žádnou vzácností! Jste naprosto plnohodnotní lidé, tak na to myslete, není třeba se někoho doprošovat, chovejte se zdravě sebevědomě, máte nárok se bavit s ostatními jako oni!
Já byla dřív taková ustrašená, matka mě vydeptávala, tak jsem myslela, že nikomu za to nestojím, časem jsem zjistila, že je fajn se pobavit s ostatními (rozumím si víc s kluky, připadají mi otevřenější a přímější).
Na vš jsem měla báječného kamaráda a poznala jsem manžela, který je mým nejlepším kámošem dosud. Zjistila jsem, že nejlépe poznáte lidi v akci, takže není třeba uměle nic navozovat, buď si porozumíte, nebo ne. Zkuste kolegyni z práce nebo někoho kolem poprosit třeba o recept na nějakou dobrotu/tip na víkend a podobně. Dáte se do řeči, časem třeba skočíte na kafe...
Koníčky a společné zájmy i starosti hodně zbližují, stačí se jen pozorně rozhlédnout...
Držím palce, ať najdete někoho na stejné vlně! ;)

nemyslím, že je to tak jednoduché. já mám velkého koníčka psy a dříve kočky , tozn., že kromě běžného venčení, jsem absolvovala výstavy , dělalal jsem sportovní výcvik , ted už dlouho agility a za celou tu dobu, jsem nějakou spřízněnou duši s kterou bych se více kamarádila nenašla. Samozřejmě mám hodně známých , s kterými se pozdravím, prohodím pár slov , ale o větší sblížení se mnou nikdo nestojí. Asi jsem prostě divná.

helena — 30. 10. 2009 9:21

Ivano, kamarádství není podmíněné "častou potřebou komunikace", i když je to samozřejmě plus (pro ty ukecanější z nás http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png). Třeba pro mě je důležitější vědomí toho, že "někde tady" je ona pro mě a já pro ni kdykoli potřebujeme. Mám kámošku od základky - nemusíme se slyšet třeba 3-4 měsíce a vidět ještě dýl, ale jednak si vždycky dokážeme povídat tak, jako bychom se viděly naposled včera, druhak máme jistotu, že ani delší pauza není důvod k tomu, abychom se nekamarádily dál.

Ivana*M — 30. 10. 2009 9:23

abu135 napsal(a):

Ahoj,

děkuju za Vaše názory. Na každém určitě něco je.

Když jsem byla malá, tak jsem nikdy nebyla takovou tou vedoucí kolektivu. Ve školce a na základce jsem měla 2 "nejlepší" kámošky, které byly hodně výrazné a typy "vůdkyň". Já jsem asi byla spíš takový ten jejich ocásek. Když si to tak zpětně vybavuju, tak mě třeba i schazovaly, dělaly si ze mě srandu. Ne že by mi pořád nadávaly, to ne, ale dost často měly takové uštěpačné poznámky jako "co to máš zase na sobě", "jak ty můžeš vědět, jaký jsou diskotéky", "co to máš na hlavě", "á nová bunda" a vždycky jsem mezi nima byla ta nejodstrkovanější. Já jsem se je snažila napodobit, protože v té době pro mě byly dokonalé, ale na druhou stranu jsem se jim chtěla nějakým způsobem pomstít, ukázat jim, co jsem zač, že umím být i lepší, než jsou ony. No, a tohle ve mě jaksi zůstalo dodnes. Mám stále pocit, že musím někomu něco dokazovat, aby si mě svět všimnul. Někdy mi připadá, že s chutí dělám jen to, co mi opravdu jde, v čem jsem dobrá, abych nějak vynikla a někdo si mě všimnul a řek mi, že v něčem dobrá jsem, že mi to jde, že mi to sluší nebo něco podobného. Třeba vím, že mojí silnější stránkou je vzhled, proto jsem koketovala s klukama. Nikdy jsem je nějak nebalila, ale dělal mi dobře jejich zájem. V tu chvíli jsem totiž nebyla jen ta šedá myška, ale o mě taky stál. Nebo zase ráda a docela dobře tancuju, tak ráda chodím na plesy, diskotéky apod. Teď jsem se dost ponořila do práce, dělám v naší firmě vedoucí, vím, že mi to jde, proto mi nevadí dělat přesčasy a líbí se mi, když jsou za mnou vidět výsledky a někdo to ocení.

Co se týče celkově mého sebevědomí, tak je to takové jak na houpačce. V situacích, které jsou pro mě nové, se uzavřu do sebe. Naopak v situacích, kdy se cítím jistá, se chovám přirozeně a normálně. Nízké sebevědomí jsem měla tenkrát před staršíma manželovýma kamarád(k)ama, protože jsem nevěděla, jak se přesně chovat. Nízkým sebevědomím jsem trpěla i v mé první práci po škole. Opět jsem byla ta uzavřená kulička, kterou kam postavíte, tam ji najdete. Když jsem nastupovala do mé nynější práce, tak už jsem věděla, jak to chodí, věděla jsem, že umím víc, než mí kolegové, takže jsem se rychle vyšplhala na post, na kterém jsem teď.

Bohužel svým hloupým nesebevědomým chováním při vstupu do party jsem se zachovala blbě. Mám pocit ale, že už to nejde vrátit. S manželem jsme už pár akcí v poslední době pro kámoše dělali, ne že bysme jim to nechtěli oplatit. Ale mám pocit, že to nebylo ono. Vendula - holka manželova bráchy Honzy přišla, sotva pozdravila a seděla celou dobu jako bubák. Kolem sebe stáhla všechny ostatní holky, ty pak i další a vytvořili takovej drbací kroužek, kterej se vůbec nebavil. Pak jsme s jedním klukem chodili a rozlívali panáky, tak se zábava docela rozjela. Když ale ona viděla, jak se Honza baví, tak ho začala tahat domů. Odvezli domů i další lidi, takže jich spousta odjelo. S ostatními lidmi s party se snažím bavit, ale mám pořád pocit, jakobych pro ně nebyla rovnocenná. Že jsem pro ně pořád ta malá studentka. Když se k některým holkám připojím, tak s nima mám tyhle zkušenosti:
- Jedna spustila slovní průjem a nepustila mě ke slovu. Pořád jen mluvila o sobě, o svojí práci, o svém příteli, .... A bylo vidět, že to, co jí říkám já, jí vůbec nezajímá. Vydržela tahle mluvit asi půl hodiny, aniž by mě pustila ke slovu. Když jsem začala mluvit, tak mi hned skočila do řeči a spustila nanovo.
- Druhá se se mnou začala nedavno bavit sama. Zeptala se mě, co říkám té nové restauraci v jednom městě. Když jsem jí začala říkat můj názor, tak se najednou zadívala do blba, pak se otočila a začala se bavit s jinou holkou vedle, aniž by si mě poslechla. Prostě se mě na něco zeptala jen ze slušnosti, aniž by jí zajímal můj názor.
- Vendula a její příbuzné mě skoro ani nezdraví.
... Takhle bych mohla pokračovat dál a dál ...

Co se týče navazování kamarádských vztahů jinde mimo partu, tak to neumím. V práci to jde těžko. Dělám vedoucí, musím dohlížet na lidi pode mnou, vynadat jim, když něco zvorají, rozděluju jim prémie, a to je pak těžký tahat do toho opravdové přátelství. Jinak si s nima ale docela rozumím. Umíme si pokecat o všem možném, ale mimo práci se vůbec nescházíme. Pak chodím na španělštinu, ale ve skupině jsou samý kluci a jedna starší paní. :-) Cvičit chodím občas, většinou se ségrou. U nás na aerobik chodí ale tak 70 lidí, které tam už chodí po skupinkách a já se takhle neumím k někomu přidat. Nevím, co bych jim řekla. Ahoj, můžu k Vám? To fakt neumím. Teď jsme se přestěhovali do takového menšího městečka. Bydlíme tu skoro rok, ale pořád tu nikoho neznám. Snad jen sousedy. Chtěla bych tu poznat lidi víc, ale nevím, jak se k nim přidat. Každej říká, že musíme do hospody. Ale co tam? To si tam jako sednu a budu čekat, až mě někdo osloví? A já sama neumím přijít ke stolu dvaceti lidí a zeptat se jich, jestli si můžu přisednout.

Myslím, že ani nepotřebuju kámošku, které můžu říct úplně všechno. Nepotřebuju někomu sdělovat, čím mě naštval manžel, že včerejší sex mohl být delší a že jsem měla silnou menstruaci. Tyhle holčičí kecy nemám moc ráda. Chci kámošku do nepohody, se kterou bych mohla chodit na nákupy, zapařit na diskošku, jít si zacvičit, jít do posilovny (tedy kromě ségry, manžela a mámy) ... Na moje narozky mi nepřichází žádné eSeMeSky od přátel, skoro nikdo neokomentuje moje příspěvky nebo fotky na facebooku, nikdo se za mnou jen tak nezastaví doma na pokec ....

tak k tomu můžu jen dodat, že v tvém příspěvku se jen vidím, a mám to téměř úplně stejně.

Ivana*M — 30. 10. 2009 9:28

Selima napsal(a):

:supr: To som chcela napísať aj ja - prvý krok asi ostane na tebe. A čo skúsiť nájsť si kamošku cez interent - na začiatok? Možno objavíš aj nejakú v okolí... A pokiaľ ide o nové zoznamovanie sa v rámci bydliska, nemusí to byť rovno krčma(tá by nebavila ani mňa), ale trebárs v rámci hodov(pouti, dožínek), mestských slávností alebo nejakej akcie by som šla, pozdravila suseodv alebo ľudí, ktorých poznáš z videnia a prehodila pár slov... a uvidíš, čo to spraví. Ja som ukecaná, dám sa len tak s niekým do reči, prehodíme pár slov - a je z toho známosť alebo kamarátstvo. Pozri, vychádzaj z toho, že aj ostatní ľudia potrebujú niekoho milého, s kým by pokecali. Teda väčšinou. 
A porovnávať sa s druhými je cesta do pekiel. Ty si ty a druhí ľudia sú druhí ľudia... každý má nejaké silné stránky a slabé stránky a nemá cenu vyrábať si pakáreň tým, že spolu budeme všetci súťažiť(o čo vlastne???). V rámci partie to ber tak, že zrejme si trochu inde ako ostatné ženy - no a s Vendulou je to proste v (_I_) . Ak to vyzeralo, že flirtujete s jej Honzom, tak sa jej zas až tak nedivím... :/ . Proste stalo sa, no. Kamošov/Kamošky asi treba hľadať mimo partie - mne sa to osvedčilo hlavne po rozchode s bývalým, keď síce väčšina bola na mojej strane, ale furt ma drásali vyyptovaním sa naňho apod., takže som nakoniec sama z partie odišla a našla si iných kamarátov a inú partiu, s ktorou sme prakticky dodnes.

no jo Seli, to je, ale těžký, protože lidi jako já neumí prohodit pár slov s lidmi, které neznají. Příklad:  sháním nějaký přivýdělek , tak jsem chodila ted 14 na brigádu. / už jsem skončila, protože to opravdu nešlo, tak sháním něco jiného / O pauze kuřáci chodí ven , utvoří se hlouček lidí se už se trochu znají a pro mně naprosto nemožné se tam mezi ně nějak dostat. takže bud stojím poblíž a poslouchám, co si povidájí a jelikož mně nikdo nebere na vědomí , tak se cítím trapně a nebo si raději stoupnu sama někde úplně bokem.

Ivana*M — 30. 10. 2009 9:34

helena napsal(a):

Ivano, kamarádství není podmíněné "častou potřebou komunikace", i když je to samozřejmě plus (pro ty ukecanější z nás http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png). Třeba pro mě je důležitější vědomí toho, že "někde tady" je ona pro mě a já pro ni kdykoli potřebujeme. Mám kámošku od základky - nemusíme se slyšet třeba 3-4 měsíce a vidět ještě dýl, ale jednak si vždycky dokážeme povídat tak, jako bychom se viděly naposled včera, druhak máme jistotu, že ani delší pauza není důvod k tomu, abychom se nekamarádily dál.

tak takovou, vlastně jedinou mám taky od střední školy. Vídáme se různě někdy 2x za rok a nebo taky jednou za 5 let, ale jsme stále v kontaktu. Ale to nějak není ono .

Selima — 30. 10. 2009 11:48

Ivana*M napsal(a):

no jo Seli, to je, ale těžký, protože lidi jako já neumí prohodit pár slov s lidmi, které neznají. Příklad:  sháním nějaký přivýdělek , tak jsem chodila ted 14 na brigádu. / už jsem skončila, protože to opravdu nešlo, tak sháním něco jiného / O pauze kuřáci chodí ven , utvoří se hlouček lidí se už se trochu znají a pro mně naprosto nemožné se tam mezi ně nějak dostat. takže bud stojím poblíž a poslouchám, co si povidájí a jelikož mně nikdo nebere na vědomí , tak se cítím trapně a nebo si raději stoupnu sama někde úplně bokem.

Na mňa si nerobila dojem až takej plachej srnky... Si sympatická žena, tak skús ako prvá prehodiť slovko (ja ako nefajčiarka by som kľudne šla von s fajčiarmi a pila pri nich Sprite alebo jedla jablko namiesto cigy... ). Neverím, že by sa nechytili. Tvoj blbý pocit môže byť úplne neoprávnený... treba ho len skúsiť prekonať.

Ivana*M — 30. 10. 2009 13:45

Selima napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

no jo Seli, to je, ale těžký, protože lidi jako já neumí prohodit pár slov s lidmi, které neznají. Příklad:  sháním nějaký přivýdělek , tak jsem chodila ted 14 na brigádu. / už jsem skončila, protože to opravdu nešlo, tak sháním něco jiného / O pauze kuřáci chodí ven , utvoří se hlouček lidí se už se trochu znají a pro mně naprosto nemožné se tam mezi ně nějak dostat. takže bud stojím poblíž a poslouchám, co si povidájí a jelikož mně nikdo nebere na vědomí , tak se cítím trapně a nebo si raději stoupnu sama někde úplně bokem.

Na mňa si nerobila dojem až takej plachej srnky... Si sympatická žena, tak skús ako prvá prehodiť slovko (ja ako nefajčiarka by som kľudne šla von s fajčiarmi a pila pri nich Sprite alebo jedla jablko namiesto cigy... ). Neverím, že by sa nechytili. Tvoj blbý pocit môže byť úplne neoprávnený... treba ho len skúsiť prekonať.

To je ten problem, mne nikdy nic nenapada , nebo by mi to pripadalo hrozne strojeny . Placha nejsem .

Selima — 30. 10. 2009 14:21

Tak to nechaj voľne plynúť - ono sa to nejako samo utrasie. ;)

Ivana*M — 30. 10. 2009 16:28

Selima napsal(a):

Tak to nechaj voľne plynúť - ono sa to nejako samo utrasie. ;)

Urcite, uz to nechavam plynout cely zivot , hlavu si s tim nedelam , mam jine starosti .

Honzina — 8. 8. 2013 7:33

Ahooooooj....jmenuju se Zuzana, je mi 24 let, mám dvě děti, syn - 4 roky, dcera - 2 roky, a jsem z Mělníka.
I já měla spoustu kamarádů/dek, ale po dětech to šlo samozřejmě do kopru....hledám takovou kamarádku, která je úplně normální, který nebude vadit, když řeknu pr..., a která má stejnej záměr najít dobrou kamarádku!!! Mám ráda jídlo, kafe a posezení u nás doma na zahradě....ráda bych zas vrátila čas, kdy mi na nákupech řekne "kamarádka/kamarádky", jak mi to sedí...a nééé děti :))))))) jsem spíš od rány, takže k sobě hledám někoho stejnýho tipu....od toho se odvíjí i má výchova dětí....3x napomenu a pak plesk přes ruce - např. (to některé matky nechápou, :)))) tak to jsou moje parametry, pokud se to nějaké z vás zamlouvá, dejte vědět na zuzanarichi@seznam.cz

Eva. — 8. 8. 2013 7:56

Tohle není inzertní oddělení, ale psychologické.
Kams tak spěchala, když máš tak brzy dvě dětičky?
Mně se tvůj způsob výchovy nelíbí. Bych se tím nechlubila, ale zamyslela. Není žádné terno, že jsi, jak říkáš, od rány, ty parametre. :D
Není samozřejmé, že po dětech to jde (s kamarádkami) do kopru. Pro někoho ano. Pro někoho ne.

Modroočka — 8. 8. 2013 8:28

Eva. napsal(a):

Tohle není inzertní oddělení, ale psychologické.
Kams tak spěchala, když máš tak brzy dvě dětičky?
Mně se tvůj způsob výchovy nelíbí. Bych se tím nechlubila, ale zamyslela. Není žádné terno, že jsi, jak říkáš, od rány, ty parametre. :D
Není samozřejmé, že po dětech to jde (s kamarádkami) do kopru. Pro někoho ano. Pro někoho ne.

:lol::lol::lol: jak jinak

Deneb — 8. 8. 2013 8:39

Eva. napsal(a):

Tohle není inzertní oddělení, ale psychologické.
Kams tak spěchala, když máš tak brzy dvě dětičky?
Mně se tvůj způsob výchovy nelíbí. Bych se tím nechlubila, ale zamyslela. Není žádné terno, že jsi, jak říkáš, od rány, ty parametre. :D
Není samozřejmé, že po dětech to jde (s kamarádkami) do kopru. Pro někoho ano. Pro někoho ne.

Nechápu, proč máš potřebu vůbec reagovat...nejsi evidentně kandidát na kamarádku, ale zakritizovat to neopomeneš.

Eva. — 8. 8. 2013 8:41

Toto je psychologické forum, ne inzertní oddělení. A ještě s uvedením mailové adresy. :(
A taky reaguji proto, že chci. Vadí mi, když mámy bijí své děti a ještě se tím chlubí.

Modroočka — 8. 8. 2013 8:49

Deneb napsal(a):

Eva. napsal(a):

Tohle není inzertní oddělení, ale psychologické.
Kams tak spěchala, když máš tak brzy dvě dětičky?
Mně se tvůj způsob výchovy nelíbí. Bych se tím nechlubila, ale zamyslela. Není žádné terno, že jsi, jak říkáš, od rány, ty parametre. :D
Není samozřejmé, že po dětech to jde (s kamarádkami) do kopru. Pro někoho ano. Pro někoho ne.

Nechápu, proč máš potřebu vůbec reagovat...nejsi evidentně kandidát na kamarádku, ale zakritizovat to neopomeneš.

Protože Majkafa ráda poučuje, chytračí a samozřejmě kritizuje, ona by bez toho ani nemohla být :lol::lol::lol:
Mně ta její odpověď ani nepřekvapila, přesně v tomhle stylu bych její reakci očekávala a jak vidno,nespletla jsem se

Honzina — 8. 8. 2013 8:49

Modroočko, ty jsi přesně jedna z těch chytrolínek, který tak "miluju"!!! :))) Jsem na sebe hrdá, že svý děti nerozmazluju! To, že dostanou přes ruce, není týrání.....a když pak vidim např.svýho syna vedle nějakýho rozcabenýho nunánka, kterýmu se všechno vysvětluje tisíckrát dokola, jsem ráda, že k němu chovám tak, jak se chovám. Já svý děti nemlátim 3x denně, jenom jim tím zdůrazňuju, že na něco nesmí šahat, bo někam strkat ruce...tohle je pro mě úplně normální věc, a když pak vidim matky, co na své děti volají: "to nesmíš, nesahej na to a bla, bla, bla..." a oni je mají naháku, vim, že nic špatnýho vůči svým dětem nedělám!!!! A to, že jsem to tady zmínila bylo proto, abych se právě vyvarovala takovým citlivkám (jako si asi ty) nevidím nic špatného na tom, když dítě, pokud si to zaslouší, dostane na zadek bo přes ruce.....A ty máš děti???? Že jsi tak chytrá.....? Jinak já rodinu neplánovala...selhala mi antikoncepce, a když jsem se to prakticky ve třetím měsíci dověděla, nebylo o čem přemýšlet...nebo máš na to zase jiný názor paní chytrá??? A kamarádky mám, ale většina je jic bezdětných, s dětmi málo....tak proto milá modroočko....!! A jsem od rány - díky bohu!!! Nebojim se vystoupit ani promluvit.....a ještě jedna věc.....kdysi to bylo normální, že ženský rodily kolem dvacítky, takže......ty tvý chytrosti si schovej pro někoho jinýho, hm?

Modroočka — 8. 8. 2013 8:50

Honzina napsal(a):

Ahooooooj....jmenuju se Zuzana, je mi 24 let, mám dvě děti, syn - 4 roky, dcera - 2 roky, a jsem z Mělníka.
I já měla spoustu kamarádů/dek, ale po dětech to šlo samozřejmě do kopru....hledám takovou kamarádku, která je úplně normální, který nebude vadit, když řeknu pr..., a která má stejnej záměr najít dobrou kamarádku!!! Mám ráda jídlo, kafe a posezení u nás doma na zahradě....ráda bych zas vrátila čas, kdy mi na nákupech řekne "kamarádka/kamarádky", jak mi to sedí...a nééé děti :))))))) jsem spíš od rány, takže k sobě hledám někoho stejnýho tipu....od toho se odvíjí i má výchova dětí....3x napomenu a pak plesk přes ruce - např. (to některé matky nechápou, :)))) tak to jsou moje parametry, pokud se to nějaké z vás zamlouvá, dejte vědět na zuzanarichi@seznam.cz

Zuzko, zkus i seznamku, rubrika "hledám kamarádku".
Moje kolegyně takhle našla kámošku.

Deneb — 8. 8. 2013 8:55

Eva. napsal(a):

Toto je psychologické forum, ne inzertní oddělení. A ještě s uvedením mailové adresy. :(
A taky reaguji proto, že chci. Vadí mi, když mámy bijí své děti a ještě se tím chlubí.

Opravdu považuješ plesknutí přes ruce za bití? já to považuji za zdravé určení hranice, když ti dítě po dvou napomenutích neposlechne.

Modroočka — 8. 8. 2013 8:58

Honzina napsal(a):

Modroočko, ty jsi přesně jedna z těch chytrolínek, který tak "miluju"!!! :))) Jsem na sebe hrdá, že svý děti nerozmazluju! To, že dostanou přes ruce, není týrání.....a když pak vidim např.svýho syna vedle nějakýho rozcabenýho nunánka, kterýmu se všechno vysvětluje tisíckrát dokola, jsem ráda, že k němu chovám tak, jak se chovám. Já svý děti nemlátim 3x denně, jenom jim tím zdůrazňuju, že na něco nesmí šahat, bo někam strkat ruce...tohle je pro mě úplně normální věc, a když pak vidim matky, co na své děti volají: "to nesmíš, nesahej na to a bla, bla, bla..." a oni je mají naháku, vim, že nic špatnýho vůči svým dětem nedělám!!!! A to, že jsem to tady zmínila bylo proto, abych se právě vyvarovala takovým citlivkám (jako si asi ty) nevidím nic špatného na tom, když dítě, pokud si to zaslouší, dostane na zadek bo přes ruce.....A ty máš děti???? Že jsi tak chytrá.....? Jinak já rodinu neplánovala...selhala mi antikoncepce, a když jsem se to prakticky ve třetím měsíci dověděla, nebylo o čem přemýšlet...nebo máš na to zase jiný názor paní chytrá??? A kamarádky mám, ale většina je jic bezdětných, s dětmi málo....tak proto milá modroočko....!! A jsem od rány - díky bohu!!! Nebojim se vystoupit ani promluvit.....a ještě jedna věc.....kdysi to bylo normální, že ženský rodily kolem dvacítky, takže......ty tvý chytrosti si schovej pro někoho jinýho, hm?

Zuzko, tys to pochopila špatně. To ti psala Eva, ne já, já se tomu jejímu příspěvku akorát směju, protože mě pobavila.
Děcka jsem měla brzo jako ty a vychovávala jsem je stejně jako ty, nepomohlo napomenutí, dostali kluci napr.del.
Já zastávám názor,že děcku neuškodí,když dostane výchovnou, naopak mu to prospěje.
Přečti si znovu, co psala Eva. a co já. Zkus rozlišit, co ti kdo píše ;)

Honzina — 8. 8. 2013 9:01

A ještě pro ty, co se jim tak strašně nelíbí má výchova....jde vidět, že vy jste asi na zadek nedostávali!!!! Proto to tak haníte, ale když dostanou na zadek se vší mírou, není na tom nic špatného!!!!! Mé děti jsou vycepovaní, jsou samostatní, a rozhodně to není jen tím, že je "biju" podle vás skoro týrám.......ale myslim si, že vy sami jednou uvidíte ten rozdíl.....to, že jsem přísnější než některé přecitlivěné maminky, není žádná tragédie....nejsem na ně žádnej raz, aby ze mě měla trauma!!!!! jsem proti jakýmukoliv týrání způsobených na dětech!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ale tohle mezi to neřadím!!!!!!  Za nevhodnou inzerci se omlouvám...............

Honzina — 8. 8. 2013 9:04

A nebylo to modroočce, ale Evě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Modroočko sooooorrrryyyyyy!!!!!! :))))

Kely — 8. 8. 2013 9:04

Především by ses měla omluvit Modroočce, ta ti nic špatného nenapsala.

Kely — 8. 8. 2013 9:05

Honzina napsal(a):

A nebylo to modroočce, ale Evě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Modroočko sooooorrrryyyyyy!!!!!! :))))

:supr:

Modroočka — 8. 8. 2013 9:09

Deneb napsal(a):

Eva. napsal(a):

Toto je psychologické forum, ne inzertní oddělení. A ještě s uvedením mailové adresy. :(
A taky reaguji proto, že chci. Vadí mi, když mámy bijí své děti a ještě se tím chlubí.

Opravdu považuješ plesknutí přes ruce za bití? já to považuji za zdravé určení hranice, když ti dítě po dvou napomenutích neposlechne.

Bití a plácnutí je rozdíl.
Já taky plácnutí přes zadek a po ruce nepovažuju za bití,ale výchovu.

Honzina — 8. 8. 2013 9:11

Máš recht....ale jsou hold mezi námi tací, co to nechápou.....(bůh ví, jak oni své děti vychovávají):D

Deneb — 8. 8. 2013 9:12

Modroočka napsal(a):

Deneb napsal(a):

Eva. napsal(a):

Toto je psychologické forum, ne inzertní oddělení. A ještě s uvedením mailové adresy. :(
A taky reaguji proto, že chci. Vadí mi, když mámy bijí své děti a ještě se tím chlubí.

Opravdu považuješ plesknutí přes ruce za bití? já to považuji za zdravé určení hranice, když ti dítě po dvou napomenutích neposlechne.

Bití a plácnutí je rozdíl.

No právě!!!!

Eva musela být asi bita jak žito, že má tak prudké reakce...nic ve zlým, ale třošku to přestřelila.

Honzina — 8. 8. 2013 9:12

Kely napsal(a):

Především by ses měla omluvit Modroočce, ta ti nic špatného nenapsala.

už se stalo.....

Honzina — 8. 8. 2013 9:13

Deneb napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Deneb napsal(a):


Opravdu považuješ plesknutí přes ruce za bití? já to považuji za zdravé určení hranice, když ti dítě po dvou napomenutích neposlechne.

Bití a plácnutí je rozdíl.

No právě!!!!

Eva musela být asi bita jak žito, že má tak prudké reakce...nic ve zlým, ale třošku to přestřelila.

to nevim.....:))) každej jsme nějakej, ale takovýhle moralisty vážně žeru :D

Honzina — 8. 8. 2013 9:17

Eva. napsal(a):

Toto je psychologické forum, ne inzertní oddělení. A ještě s uvedením mailové adresy. :(
A taky reaguji proto, že chci. Vadí mi, když mámy bijí své děti a ještě se tím chlubí.

Takže abych to ukončila: Evo, máš tam vzkaz, který jsem omylem psala na adresu Modroočky!!! Té jsem se omluvila a tobě přeju hodně zdaru, aby ti děti nepřerostli přes hlavu :)))))))))))))))))))))

Grainne — 8. 8. 2013 9:22

Eva. napsal(a):

Tohle není inzertní oddělení, ale psychologické.
Kams tak spěchala, když máš tak brzy dvě dětičky?
Mně se tvůj způsob výchovy nelíbí. Bych se tím nechlubila, ale zamyslela. Není žádné terno, že jsi, jak říkáš, od rány, ty parametre. :D
Není samozřejmé, že po dětech to jde (s kamarádkami) do kopru. Pro někoho ano. Pro někoho ne.

to je neslutecny :fuck:

Grainne — 8. 8. 2013 9:25

Honzina napsal(a):

Modroočko, ty jsi přesně jedna z těch chytrolínek, který tak "miluju"!!! :))) Jsem na sebe hrdá, že svý děti nerozmazluju! To, že dostanou přes ruce, není týrání.....a když pak vidim např.svýho syna vedle nějakýho rozcabenýho nunánka, kterýmu se všechno vysvětluje tisíckrát dokola, jsem ráda, že k němu chovám tak, jak se chovám. Já svý děti nemlátim 3x denně, jenom jim tím zdůrazňuju, že na něco nesmí šahat, bo někam strkat ruce...tohle je pro mě úplně normální věc, a když pak vidim matky, co na své děti volají: "to nesmíš, nesahej na to a bla, bla, bla..." a oni je mají naháku, vim, že nic špatnýho vůči svým dětem nedělám!!!! A to, že jsem to tady zmínila bylo proto, abych se právě vyvarovala takovým citlivkám (jako si asi ty) nevidím nic špatného na tom, když dítě, pokud si to zaslouší, dostane na zadek bo přes ruce.....A ty máš děti???? Že jsi tak chytrá.....? Jinak já rodinu neplánovala...selhala mi antikoncepce, a když jsem se to prakticky ve třetím měsíci dověděla, nebylo o čem přemýšlet...nebo máš na to zase jiný názor paní chytrá??? A kamarádky mám, ale většina je jic bezdětných, s dětmi málo....tak proto milá modroočko....!! A jsem od rány - díky bohu!!! Nebojim se vystoupit ani promluvit.....a ještě jedna věc.....kdysi to bylo normální, že ženský rodily kolem dvacítky, takže......ty tvý chytrosti si schovej pro někoho jinýho, hm?

ja mela taky ve 24. dve deti ... to vubec neres

Eva. — 8. 8. 2013 9:43

Deneb napsal(a):

No právě!!!!

Eva musela být asi bita jak žito, že má tak prudké reakce...nic ve zlým, ale třošku to přestřelila.

Ano, naše máma nás hodně bila.
Já jsem své děti nebila. Proto vím, že lze vychovat děti dobře i bez plácnutí nebo bití. Ani svá vnoučata nebiju a nebudu bít. Vím, že to jde i domluvou, pokud je člověk důsledný.
Honzina s tím bude mít taky nějaký problém, když to tak zdůrazňuje, řeší a píše tolik vykřičníků. :jojo:

Eva. — 8. 8. 2013 9:45

Honzina napsal(a):

Takže abych to ukončila: Evo, máš tam vzkaz, který jsem omylem psala na adresu Modroočky!!! Té jsem se omluvila a tobě přeju hodně zdaru, aby ti děti nepřerostli přes hlavu :)))))))))))))))))))))

V pohodě :D Děti mám dávno dospělé a mám dvě vnoučátka. :) Všichni jsou v pohodě, co se přerůstání přes hlavu týká. :)

Frigo — 8. 8. 2013 9:49

Honzina napsal(a):

A ještě pro ty, co se jim tak strašně nelíbí má výchova....jde vidět, že vy jste asi na zadek nedostávali!!!! Proto to tak haníte, ale když dostanou na zadek se vší mírou, není na tom nic špatného!!!!! Mé děti jsou vycepovaní, jsou samostatní, a rozhodně to není jen tím, že je "biju" podle vás skoro týrám.......ale myslim si, že vy sami jednou uvidíte ten rozdíl.....to, že jsem přísnější než některé přecitlivěné maminky, není žádná tragédie....nejsem na ně žádnej raz, aby ze mě měla trauma!!!!! jsem proti jakýmukoliv týrání způsobených na dětech!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ale tohle mezi to neřadím!!!!!!  Za nevhodnou inzerci se omlouvám...............

Nepřipadá mi, že by to bylo "přísnější".  Na druhou stranu, ať si každý vychovává své děti, jak uzná za vhodné.  Moje extchýně třeba vždycky prskala, když jsem dala dětem pohlavek. A to už fakt muselo být něco jó šíleného, že jsem je flákla. Mám pocit, že jsem je sem tam plácla akorát u ní a ta rána měla patřit spíš jí.., :vissla: Jinak si pamatuji jen pár karambolů, oni byli docela pohodáři. Možná proto, že jsem to "ne" používala jen v případě nutnosti odvrátit úraz nebo tak.  Sama jako dítě si pamatuji akorát dva vejprasky .. v 1. třídě za to, jak jsem se vymustrovala a pak v 18.ti..

dusička — 8. 8. 2013 17:45

Honzina napsal(a):

A ještě pro ty, co se jim tak strašně nelíbí má výchova....jde vidět, že vy jste asi na zadek nedostávali!!!! Proto to tak haníte, ale když dostanou na zadek se vší mírou, není na tom nic špatného!!!!! Mé děti jsou vycepovaní, jsou samostatní, a rozhodně to není jen tím, že je "biju" podle vás skoro týrám.......ale myslim si, že vy sami jednou uvidíte ten rozdíl.....to, že jsem přísnější než některé přecitlivěné maminky, není žádná tragédie....nejsem na ně žádnej raz, aby ze mě měla trauma!!!!! jsem proti jakýmukoliv týrání způsobených na dětech!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ale tohle mezi to neřadím!!!!!!  Za nevhodnou inzerci se omlouvám...............

Se musím smát. :lol:
Honzilo, i když jsem svý syny nemlátila, ale spíš desetkrát vysvětlovala, sice nejsou vycepovaní, ale jsou samostatní a dokáží se mi svěřit, nebojí se mě. Je jim 20 a 17.
Inzerát si podej tam,kam se podávaj inzeráty , tady seš mimo mísu.
Nemusíš se obhajovat, ty vychováváš své děti, my ne. Takže si vychovávej jak uznáš za vhodné.

Eva. — 8. 8. 2013 18:23

Zajímá mě, jak vypadá vycepované a samostatné dvou a čtyřleté dítě.

Honzina — 8. 8. 2013 19:23

Eva. napsal(a):

Zajímá mě, jak vypadá vycepované a samostatné dvou a čtyřleté dítě.

nejsou to žádný rozcabánci! Když něco řeknu, tak to platí...samozřejmě ne vždycky, jsou to děti.....když řeknu, ať něco udělaj, tak to prostě udělaj, bez ohledu na to, jestli u toho dostanou výchovnou. Nejsem žádná megera, co je "bije" hned a za vše, ale pokud mě mají v něčem na háku, tak jim dám jasně najevo, jak se mají chovat, ale to vám chytrolínkám, nejspíš nevysvětlim! Vy se tady pořád chováte, jak když je to největší katastrofa, že dostanou na zadek nebo přes ruce....neříkám, že všechny opatrné matky měli ty děti stejné, ale už několikrát jsem se setkala s dětmi co v jistých situací byli nesnesitelný...například, když se jim dítě vztekalo, svíjelo a dělalo ostudu a oni jim potichounku domlouvali (stejně to v tu chvíli nepomohlo), bylo mi jich "líto"...a co se ještě týče tý vycepanosti...například má dcera by mohla jít z fleku do školky, mnohdy je šikovnější, než některé tříleté děti....a můj syn moc dobře ví, kde má svý hranice...jsem na své děti hold přísnější (už jen proto, že jsem mladá matka), ale vše je mezích, u nás doma prostě platí určitá pravidla...který si myslim, že by měli děti od určitého věku respektovat!!!! Obě dvě děti mi pomáhají, když něco provedou, vědí, že to nenechám jen tak plavat....neposlechnou jednou - dostanou napomenutí, neposlechnou po druhé - dostanou zákaz, a když neposlechnou ani po třetí, dostanou třeba i tu výchovnou....každá matka je jiná, ale zajímalo by mě, kolik z vás je takových světic :gloria:

helena — 8. 8. 2013 19:48

každá matka je jiná
Honzino, klid - to jak a proč vychováváš svoje děti je jen a jen tvoje záležitost. Nakonec "Všichni víme, jak vychovávat cizí děti," řekl  Jiří Žáček http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Honzina — 8. 8. 2013 19:59

helena napsal(a):

každá matka je jiná
Honzino, klid - to jak a proč vychováváš svoje děti je jen a jen tvoje záležitost. Nakonec "Všichni víme, jak vychovávat cizí děti," řekl  Jiří Žáček http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

:rock: :))))))))))))))) dík...

Honzina — 8. 8. 2013 20:01

dusička napsal(a):

Honzina napsal(a):

A ještě pro ty, co se jim tak strašně nelíbí má výchova....jde vidět, že vy jste asi na zadek nedostávali!!!! Proto to tak haníte, ale když dostanou na zadek se vší mírou, není na tom nic špatného!!!!! Mé děti jsou vycepovaní, jsou samostatní, a rozhodně to není jen tím, že je "biju" podle vás skoro týrám.......ale myslim si, že vy sami jednou uvidíte ten rozdíl.....to, že jsem přísnější než některé přecitlivěné maminky, není žádná tragédie....nejsem na ně žádnej raz, aby ze mě měla trauma!!!!! jsem proti jakýmukoliv týrání způsobených na dětech!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ale tohle mezi to neřadím!!!!!!  Za nevhodnou inzerci se omlouvám...............

Se musím smát. :lol:
Honzilo, i když jsem svý syny nemlátila, ale spíš desetkrát vysvětlovala, sice nejsou vycepovaní, ale jsou samostatní a dokáží se mi svěřit, nebojí se mě. Je jim 20 a 17.
Inzerát si podej tam,kam se podávaj inzeráty , tady seš mimo mísu.
Nemusíš se obhajovat, ty vychováváš své děti, my ne. Takže si vychovávej jak uznáš za vhodné.

Tak dej bacha, aby ti z toho smíchu nezaskočilo :dumbom:

aprill — 8. 8. 2013 20:47

Honzina napsal(a):

Eva. napsal(a):

Zajímá mě, jak vypadá vycepované a samostatné dvou a čtyřleté dítě.

nejsou to žádný rozcabánci! Když něco řeknu, tak to platí...samozřejmě ne vždycky, jsou to děti.....když řeknu, ať něco udělaj, tak to prostě udělaj, bez ohledu na to, jestli u toho dostanou výchovnou. Nejsem žádná megera, co je "bije" hned a za vše, ale pokud mě mají v něčem na háku, tak jim dám jasně najevo, jak se mají chovat, ale to vám chytrolínkám, nejspíš nevysvětlim! Vy se tady pořád chováte, jak když je to největší katastrofa, že dostanou na zadek nebo přes ruce....neříkám, že všechny opatrné matky měli ty děti stejné, ale už několikrát jsem se setkala s dětmi co v jistých situací byli nesnesitelný...například, když se jim dítě vztekalo, svíjelo a dělalo ostudu a oni jim potichounku domlouvali (stejně to v tu chvíli nepomohlo), bylo mi jich "líto"...a co se ještě týče tý vycepanosti...například má dcera by mohla jít z fleku do školky, mnohdy je šikovnější, než některé tříleté děti....a můj syn moc dobře ví, kde má svý hranice...jsem na své děti hold přísnější (už jen proto, že jsem mladá matka), ale vše je mezích, u nás doma prostě platí určitá pravidla...který si myslim, že by měli děti od určitého věku respektovat!!!! Obě dvě děti mi pomáhají, když něco provedou, vědí, že to nenechám jen tak plavat....neposlechnou jednou - dostanou napomenutí, neposlechnou po druhé - dostanou zákaz, a když neposlechnou ani po třetí, dostanou třeba i tu výchovnou....každá matka je jiná, ale zajímalo by mě, kolik z vás je takových světic :gloria:

:lol:
a myslím, že časem zapláčeš nad výdělkem :kapitulation:
nastavit hranice a pravidla je sice správné, ale musíš je ovšem dodržovat i ty........

Honzina — 9. 8. 2013 6:22

aprill napsal(a):

Honzina napsal(a):

Eva. napsal(a):

Zajímá mě, jak vypadá vycepované a samostatné dvou a čtyřleté dítě.

nejsou to žádný rozcabánci! Když něco řeknu, tak to platí...samozřejmě ne vždycky, jsou to děti.....když řeknu, ať něco udělaj, tak to prostě udělaj, bez ohledu na to, jestli u toho dostanou výchovnou. Nejsem žádná megera, co je "bije" hned a za vše, ale pokud mě mají v něčem na háku, tak jim dám jasně najevo, jak se mají chovat, ale to vám chytrolínkám, nejspíš nevysvětlim! Vy se tady pořád chováte, jak když je to největší katastrofa, že dostanou na zadek nebo přes ruce....neříkám, že všechny opatrné matky měli ty děti stejné, ale už několikrát jsem se setkala s dětmi co v jistých situací byli nesnesitelný...například, když se jim dítě vztekalo, svíjelo a dělalo ostudu a oni jim potichounku domlouvali (stejně to v tu chvíli nepomohlo), bylo mi jich "líto"...a co se ještě týče tý vycepanosti...například má dcera by mohla jít z fleku do školky, mnohdy je šikovnější, než některé tříleté děti....a můj syn moc dobře ví, kde má svý hranice...jsem na své děti hold přísnější (už jen proto, že jsem mladá matka), ale vše je mezích, u nás doma prostě platí určitá pravidla...který si myslim, že by měli děti od určitého věku respektovat!!!! Obě dvě děti mi pomáhají, když něco provedou, vědí, že to nenechám jen tak plavat....neposlechnou jednou - dostanou napomenutí, neposlechnou po druhé - dostanou zákaz, a když neposlechnou ani po třetí, dostanou třeba i tu výchovnou....každá matka je jiná, ale zajímalo by mě, kolik z vás je takových světic :gloria:

:lol:
a myslím, že časem zapláčeš nad výdělkem :kapitulation:
nastavit hranice a pravidla je sice správné, ale musíš je ovšem dodržovat i ty........

No, myslim, že ne...nevim proč bych měla plakat nad výdělkem??? Nic špatného nedělám! Si představ, že mé děti nemají ani pomyslný dětský tik......tj, když napřáhneš, že mají hned tendenci ucuknout.....divný co???? Na to, že je tady podle některých histerek skoro týrám......:))))))))))))))))))))))))))))))

Honzina — 9. 8. 2013 6:24

Honzina napsal(a):

aprill napsal(a):

Honzina napsal(a):


nejsou to žádný rozcabánci! Když něco řeknu, tak to platí...samozřejmě ne vždycky, jsou to děti.....když řeknu, ať něco udělaj, tak to prostě udělaj, bez ohledu na to, jestli u toho dostanou výchovnou. Nejsem žádná megera, co je "bije" hned a za vše, ale pokud mě mají v něčem na háku, tak jim dám jasně najevo, jak se mají chovat, ale to vám chytrolínkám, nejspíš nevysvětlim! Vy se tady pořád chováte, jak když je to největší katastrofa, že dostanou na zadek nebo přes ruce....neříkám, že všechny opatrné matky měli ty děti stejné, ale už několikrát jsem se setkala s dětmi co v jistých situací byli nesnesitelný...například, když se jim dítě vztekalo, svíjelo a dělalo ostudu a oni jim potichounku domlouvali (stejně to v tu chvíli nepomohlo), bylo mi jich "líto"...a co se ještě týče tý vycepanosti...například má dcera by mohla jít z fleku do školky, mnohdy je šikovnější, než některé tříleté děti....a můj syn moc dobře ví, kde má svý hranice...jsem na své děti hold přísnější (už jen proto, že jsem mladá matka), ale vše je mezích, u nás doma prostě platí určitá pravidla...který si myslim, že by měli děti od určitého věku respektovat!!!! Obě dvě děti mi pomáhají, když něco provedou, vědí, že to nenechám jen tak plavat....neposlechnou jednou - dostanou napomenutí, neposlechnou po druhé - dostanou zákaz, a když neposlechnou ani po třetí, dostanou třeba i tu výchovnou....každá matka je jiná, ale zajímalo by mě, kolik z vás je takových světic :gloria:

:lol:
a myslím, že časem zapláčeš nad výdělkem :kapitulation:
nastavit hranice a pravidla je sice správné, ale musíš je ovšem dodržovat i ty........

No, myslim, že ne...nevim proč bych měla plakat nad výdělkem??? Nic špatného nedělám! Si představ, že mé děti nemají ani pomyslný dětský tik......tj, když napřáhneš, že mají hned tendenci ucuknout.....divný co???? Na to, že je tady podle některých histerek skoro týrám......:))))))))))))))))))))))))))))))

Taky nevim, jak si přišla na to, že já ty hranice nedodržuju???? Vševědko.....:)))))))))))))))))))

aprill — 9. 8. 2013 6:27

Honzina napsal(a):

Honzina napsal(a):

aprill napsal(a):


:lol:
a myslím, že časem zapláčeš nad výdělkem :kapitulation:
nastavit hranice a pravidla je sice správné, ale musíš je ovšem dodržovat i ty........

No, myslim, že ne...nevim proč bych měla plakat nad výdělkem??? Nic špatného nedělám! Si představ, že mé děti nemají ani pomyslný dětský tik......tj, když napřáhneš, že mají hned tendenci ucuknout.....divný co???? Na to, že je tady podle některých histerek skoro týrám......:))))))))))))))))))))))))))))))

Taky nevim, jak si přišla na to, že já ty hranice nedodržuju???? Vševědko.....:)))))))))))))))))))

vycházím z toho co sama to píšeš....Když něco řeknu, tak to platí...samozřejmě ne vždycky

aprill — 9. 8. 2013 6:29

Honzina napsal(a):

aprill napsal(a):

Honzina napsal(a):


nejsou to žádný rozcabánci! Když něco řeknu, tak to platí...samozřejmě ne vždycky, jsou to děti.....když řeknu, ať něco udělaj, tak to prostě udělaj, bez ohledu na to, jestli u toho dostanou výchovnou. Nejsem žádná megera, co je "bije" hned a za vše, ale pokud mě mají v něčem na háku, tak jim dám jasně najevo, jak se mají chovat, ale to vám chytrolínkám, nejspíš nevysvětlim! Vy se tady pořád chováte, jak když je to největší katastrofa, že dostanou na zadek nebo přes ruce....neříkám, že všechny opatrné matky měli ty děti stejné, ale už několikrát jsem se setkala s dětmi co v jistých situací byli nesnesitelný...například, když se jim dítě vztekalo, svíjelo a dělalo ostudu a oni jim potichounku domlouvali (stejně to v tu chvíli nepomohlo), bylo mi jich "líto"...a co se ještě týče tý vycepanosti...například má dcera by mohla jít z fleku do školky, mnohdy je šikovnější, než některé tříleté děti....a můj syn moc dobře ví, kde má svý hranice...jsem na své děti hold přísnější (už jen proto, že jsem mladá matka), ale vše je mezích, u nás doma prostě platí určitá pravidla...který si myslim, že by měli děti od určitého věku respektovat!!!! Obě dvě děti mi pomáhají, když něco provedou, vědí, že to nenechám jen tak plavat....neposlechnou jednou - dostanou napomenutí, neposlechnou po druhé - dostanou zákaz, a když neposlechnou ani po třetí, dostanou třeba i tu výchovnou....každá matka je jiná, ale zajímalo by mě, kolik z vás je takových světic :gloria:

:lol:
a myslím, že časem zapláčeš nad výdělkem :kapitulation:
nastavit hranice a pravidla je sice správné, ale musíš je ovšem dodržovat i ty........

No, myslim, že ne...nevim proč bych měla plakat nad výdělkem??? Nic špatného nedělám! Si představ, že mé děti nemají ani pomyslný dětský tik......tj, když napřáhneš, že mají hned tendenci ucuknout.....divný co???? Na to, že je tady podle některých histerek skoro týrám......:))))))))))))))))))))))))))))))

co není, může být ....

Honzina — 9. 8. 2013 6:53

aprill napsal(a):

Honzina napsal(a):

aprill napsal(a):


:lol:
a myslím, že časem zapláčeš nad výdělkem :kapitulation:
nastavit hranice a pravidla je sice správné, ale musíš je ovšem dodržovat i ty........

No, myslim, že ne...nevim proč bych měla plakat nad výdělkem??? Nic špatného nedělám! Si představ, že mé děti nemají ani pomyslný dětský tik......tj, když napřáhneš, že mají hned tendenci ucuknout.....divný co???? Na to, že je tady podle některých histerek skoro týrám......:))))))))))))))))))))))))))))))

co není, může být ....

Jak to jako myslíš? Co si to vůbec dovoluješ?! Bych chtěla vidět ty tvý děti, jak je máš vychovaný......

helena — 9. 8. 2013 7:03

Honzino, ještě jednou - klid! A hlubokej nádech před vším, co napíšeš... nebo radši několik http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
Štěkáš hlasitě, zbytečně a na nesprávný stromy...

Honzina — 9. 8. 2013 7:09

Víte co, vy histerky?? Už na vás kašlu! Jste normální dyliny, co se zabejvaj jednou hovadinou.....některý tu byly důležitý, že tohle není žádná inzerce a tak, ale sami moc inteligence nepobraly :D jste strašně morální, a to pro mě znamená, že jste jedna horší než druhá, prostě takový ty slepice, co jsou nejlepší jen přes net....:))))))) Každej kdo je normální chápe, že plácnutí přes ruce není začátek špatné výchovy. Já si o tom hold myslim své a vy si ten váš názor strčte víte kam :))) já své děti miluju!!! A oni mají rady mě a rozhodně to není ze strachu :)))) mám líp vychované děti, než zakomplexovaný třicítky :D Ještě jedna taková maličkost.....když David Beckham s Victorii, mají stejnou výchovu zhruba jako já, tak jsou taky tak špatný???? Já se o tom zmínila tady - oni to řekli na férovku celému světu (že jsou přísnějšími rodiči atd....) tak jim honem všichni napište, že jsou špatní rodiče :))))))))))))))))))))))))))))))))

Honzina — 9. 8. 2013 7:12

:

helena napsal(a):

Honzino, ještě jednou - klid! A hlubokej nádech před vším, co napíšeš... nebo radši několik http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
Štěkáš hlasitě, zbytečně a na nesprávný stromy...

:rolleyes: vím, ale aby mě tady moralizovaly, když nevěděj pořádně která bije....to zase né :)))))))

Honzina — 9. 8. 2013 7:15

aprill napsal(a):

Honzina napsal(a):

Honzina napsal(a):


No, myslim, že ne...nevim proč bych měla plakat nad výdělkem??? Nic špatného nedělám! Si představ, že mé děti nemají ani pomyslný dětský tik......tj, když napřáhneš, že mají hned tendenci ucuknout.....divný co???? Na to, že je tady podle některých histerek skoro týrám......:))))))))))))))))))))))))))))))

Taky nevim, jak si přišla na to, že já ty hranice nedodržuju???? Vševědko.....:)))))))))))))))))))

vycházím z toho co sama to píšeš....Když něco řeknu, tak to platí...samozřejmě ne vždycky

Tak zase zajdi........:dumbom:

agewa — 9. 8. 2013 7:30

Děvče, při tom, co tu předvádíš asi hned tak kamarádku neseženeš.
Chtělo by to trochu víc klidu a nadhled.

laminanonte — 9. 8. 2013 7:33

nevidím nic zlého na nastavení pravidel..2x tě upozorním, potřetí přiletí pohlavek, nebo zákaz..
Vychovávala jsem své děti také přísněji..když lhaly, přišel větší trest, než když se přiznaly..
zákaz u nás byl jen na jeden den..tv, pc...protože dýl bych to nevydržela. Bití, jako výprask, to u nás nebylo..ale někdy je facka účinnější, než domlouvání. Zhruba od 10let věku jsem upustila i od té facky, už mi to přišlo nedůstojné a navíc to nebylo třeba. V té době už věděly, kde mají hranice.

Dnes mám děti ve věku 20 a 17 let a jsou skvělý. Máme opravdu moc pěkný vztah.

Když dnes vidím, že některé matky praktikují tzv.americkou výchovu, kdy dítě smí všechno, tak si říkám "holka, ty se budeš jednou divit"

Honzina — 9. 8. 2013 7:37

laminanonte napsal(a):

nevidím nic zlého na nastavení pravidel..2x tě upozorním, potřetí přiletí pohlavek, nebo zákaz..
Vychovávala jsem své děti také přísněji..když lhaly, přišel větší trest, než když se přiznaly..
zákaz u nás byl jen na jeden den..tv, pc...protože dýl bych to nevydržela. Bití, jako výprask, to u nás nebylo..ale někdy je facka účinnější, než domlouvání. Zhruba od 10let věku jsem upustila i od té facky, už mi to přišlo nedůstojné a navíc to nebylo třeba. V té době už věděly, kde mají hranice.

Dnes mám děti ve věku 20 a 17 let a jsou skvělý. Máme opravdu moc pěkný vztah.

Když dnes vidím, že některé matky praktikují tzv.americkou výchovu, kdy dítě smí všechno, tak si říkám "holka, ty se budeš jednou divit"

Jsem ráda, že v tom nejsem sama!!! :rock:

Honzina — 9. 8. 2013 7:39

agewa napsal(a):

Děvče, při tom, co tu předvádíš asi hned tak kamarádku neseženeš.
Chtělo by to trochu víc klidu a nadhled.

Já bez kamarádek nejsem, akorát na všichni jsou na MD, tak proto ta sháňka....a když mě tady někdo odsuzuje a moralizuje, tak nebudu ticho, to ve zvyku nemám....

annie — 9. 8. 2013 7:42

Honzino - jak vychováváš svoje děti je čistě tvoje věc. Ale moc nechápu, proč jsi tak na všechny strany útočná a arogantní. Proč tak úpěnlivě obhajuješ svoji výchovu, když jsi stopro přesvědčená, že je správná.

helena — 9. 8. 2013 7:43

aby mě tady moralizovaly, když nevěděj pořádně která bije....to zase né
Moment děvče... i nesouhlas se dá vyjádřit slušnou formou a bez urážek.
Všechny příspěvky vůči tobě slušný, i když třeba nesouhlasný, jsou - tak by ses měla zkusit krotit ve výrazech... nejde o to, že někomu bude či "nebude vadit, když řeknu pr...", ale houfně tu všechny pozurážet jen proto, že mají jinej názor... "to zase né".

někdy je facka účinnější, než domlouvání
Zas se budu opakovat - batole ví houby, co znamená "zajede tě auto", ale moc dobře rozumí, když řeknu "dostaneš na zadek"... ovšem mnoho puberťáků by radši tu facku bralo, než hodně dlouhý "proslovy", takže tahle představa zas platí na ně http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

laminanonte — 9. 8. 2013 7:48

něco ti napíšu Honzino. Přesně tyhle samé pisatelky, které tě tu kamenují za to, že své děti plácneš přes ruku, tu jiným klidně napíšou, že je rodiče vychovávali, jak nejlépe uměli, když se tu dotyčný svěří s tím, že je rodiče třeba bili, nebo jim neprojevovali dostatek citu.
Takže ty vlastně neděláš nic jihého, než že vychováváš své děti, jak nejlépe umíš.

Navíc si myslím, že nemáš povinnost tu svoji výchovu obhajovat. Z těch pár řádek co jsi tu napsala, si každý udělá jen zkreslenou představu, jak to u vás funguje.

Honzina — 9. 8. 2013 8:42

annie napsal(a):

Honzino - jak vychováváš svoje děti je čistě tvoje věc. Ale moc nechápu, proč jsi tak na všechny strany útočná a arogantní. Proč tak úpěnlivě obhajuješ svoji výchovu, když jsi stopro přesvědčená, že je správná.

Ale prdlačku :) bylo to bráno na všechny, kteří tu ze mě dělají bůh ví co...já jim taky neříkám, že když jsou na své děti ťuťuňunu, že je vychovávají špatně. A když oni mohou napsat svůj názor, nevím, proč já bych nemohla....? a já jsem ty osoby konkretizovala, takže....

Honzina — 9. 8. 2013 8:46

helena napsal(a):

aby mě tady moralizovaly, když nevěděj pořádně která bije....to zase né
Moment děvče... i nesouhlas se dá vyjádřit slušnou formou a bez urážek.
Všechny příspěvky vůči tobě slušný, i když třeba nesouhlasný, jsou - tak by ses měla zkusit krotit ve výrazech... nejde o to, že někomu bude či "nebude vadit, když řeknu pr...", ale houfně tu všechny pozurážet jen proto, že mají jinej názor... "to zase né".

někdy je facka účinnější, než domlouvání
Zas se budu opakovat - batole ví houby, co znamená "zajede tě auto", ale moc dobře rozumí, když řeknu "dostaneš na zadek"... ovšem mnoho puberťáků by radši tu facku bralo, než hodně dlouhý "proslovy", takže tahle představa zas platí na ně http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Když tady někteří lidé dělají, jako že neumim pořádně vychovat své děti a ještě že je to špatně, tak na to reaguju po svém....a hlavně...já už jsem své řekla/napsala, tak už se tím nehodlám zabývat....

Honzina — 9. 8. 2013 8:47

laminanonte napsal(a):

něco ti napíšu Honzino. Přesně tyhle samé pisatelky, které tě tu kamenují za to, že své děti plácneš přes ruku, tu jiným klidně napíšou, že je rodiče vychovávali, jak nejlépe uměli, když se tu dotyčný svěří s tím, že je rodiče třeba bili, nebo jim neprojevovali dostatek citu.
Takže ty vlastně neděláš nic jihého, než že vychováváš své děti, jak nejlépe umíš.

Navíc si myslím, že nemáš povinnost tu svoji výchovu obhajovat. Z těch pár řádek co jsi tu napsala, si každý udělá jen zkreslenou představu, jak to u vás funguje.

Jo, to je fakt....nebudu se tady obhajovat před někým co mě soudí, i když ví prd......

Pandorraa — 9. 8. 2013 10:16

Vychovávat své děti podle svého nejlepšího vědomí s svědomí není žádná omluvenka pro duchovní lenost a neschopnost přijímat nové věci, učit se a zbavovat se starých bolestí, křivd, zranění a vzorců chování a tak děti vychovávat lépe a s větší lehkostí.

KAŽDÝ, kdo dostane jakoukoliv zprávu - a to odkudkoliv - že dělá někde chybu, a nezamyslí se sám nad sebou, setrvá ve svých přesvědčeních a zvycích, už děti nevychovává tak nejlépe, jak umí, ale tak, jak mu velí jeho nemocné ego.
To je třeba si uvědomit.
Protože pokud jde o výchovu dětí, vždy je co se učit a vylepšovat.

Je například propastný rozdíl mezi tím dávat dítěti hranice a tak ukotvovat jeho svět, aby vědělo, co je pro něj správné a co není a nebo dítě cepovat a tak striktními příkazy a zákazy lámat jeho osobnost.
Volná výchova, kdy dítě smí všechno, je pro něj stejnou pohromou jako výchova, kdy nesmí nic a nebo jen to, co rodiče řeknou.

Pochopitelně vždy je třeba přihlížet k věku dítěte a přiměřeným způsobem mu stanovit hranice.
Batoleti opravdu nebudu vysvětlovat, že nesmí samo na silnici, ale na druhou stranu mu taky například nepřikážu, že si teď hned musí přestat hrát a hračky do deseti minut uklidit, jinak..blá blá.

Ve své praxi jsem viděla už desítky lidí "od rány" zhroucených, rozstřílených a zoufalých samých ze sebe, z toho, co nejen svým blízkým, ale především sami sobě, tou "ránou" způsobili. Největší bolestí pro ně pak je, když si uvědomí, že to, co se stalo už nemohou nijak napravit...Takového člověka není vůbec těžké rozložit na prvočástice, rozplakat, rozzuřit..dostat do emocí a tak zesměšnit a nebo jinak zmanipulovat.

Tihle lidé jsou na povrch velmi sebevědomí a tvrdí, ale uvnitř je většinou jeden velký strach... jsou zranění a velmi křehcí...
Záleží pak jen na nich, zda si na toho siláka, na kterého si jen tak nikdo nepřijde a který si bude dělat jen to, co sám uzná za vhodné, budou (časem už jen sami se sebou) hrát dál a nebo zda se podívají do svého nitra - a začnou pracovat sami se sebou a pro sebe.
Někomu to trvá desítky let a napáchá především sám na sobě mnoho škod (můžu o tom dloooooouze vyprávět), jinému to dojde hodně brzy a tak si ušetří mnoho zklamání a bolesti.

Je sice pravdou, že bolestmi a strastmi člověk roste, ale neplatí to vždy.
Znám mnoho životem obouchaných lidí, kteří se z toho nic nenaučili a jen stále naříkají a pláčou, jak je ten svět zlej, ale také znám lidi, kteří životem proplouvají bez větších šrámů a překážek, přesto jsou moudří a laskaví.
Takže "těžkej" život není tou jedinou cestou, jak dojít k životní moudrosti.
Tudíž: není třeba se trápit. Ani s výchovou dětí, ani s tím, že nemám kamarádky (protože mám děti)
Ono je to všechno ve skutečnosti totiž mnohem jednodušší :)

Nu a na závěr: všichni vědí, že jsem taky "od rány". Jenže já se s tou "ránou" už celkem slušně naučila zacházet.
Ale HOLD klidně příjmu :jojo: :)

Honzina — 9. 8. 2013 11:18

Pandorraa napsal(a):

Vychovávat své děti podle svého nejlepšího vědomí s svědomí není žádná omluvenka pro duchovní lenost a neschopnost přijímat nové věci, učit se a zbavovat se starých bolestí, křivd, zranění a vzorců chování a tak děti vychovávat lépe a s větší lehkostí.

KAŽDÝ, kdo dostane jakoukoliv zprávu - a to odkudkoliv - že dělá někde chybu, a nezamyslí se sám nad sebou, setrvá ve svých přesvědčeních a zvycích, už děti nevychovává tak nejlépe, jak umí, ale tak, jak mu velí jeho nemocné ego.
To je třeba si uvědomit.
Protože pokud jde o výchovu dětí, vždy je co se učit a vylepšovat.

Je například propastný rozdíl mezi tím dávat dítěti hranice a tak ukotvovat jeho svět, aby vědělo, co je pro něj správné a co není a nebo dítě cepovat a tak striktními příkazy a zákazy lámat jeho osobnost.
Volná výchova, kdy dítě smí všechno, je pro něj stejnou pohromou jako výchova, kdy nesmí nic a nebo jen to, co rodiče řeknou.

Pochopitelně vždy je třeba přihlížet k věku dítěte a přiměřeným způsobem mu stanovit hranice.
Batoleti opravdu nebudu vysvětlovat, že nesmí samo na silnici, ale na druhou stranu mu taky například nepřikážu, že si teď hned musí přestat hrát a hračky do deseti minut uklidit, jinak..blá blá.

Ve své praxi jsem viděla už desítky lidí "od rány" zhroucených, rozstřílených a zoufalých samých ze sebe, z toho, co nejen svým blízkým, ale především sami sobě, tou "ránou" způsobili. Největší bolestí pro ně pak je, když si uvědomí, že to, co se stalo už nemohou nijak napravit...Takového člověka není vůbec těžké rozložit na prvočástice, rozplakat, rozzuřit..dostat do emocí a tak zesměšnit a nebo jinak zmanipulovat.

Tihle lidé jsou na povrch velmi sebevědomí a tvrdí, ale uvnitř je většinou jeden velký strach... jsou zranění a velmi křehcí...
Záleží pak jen na nich, zda si na toho siláka, na kterého si jen tak nikdo nepřijde a který si bude dělat jen to, co sám uzná za vhodné, budou (časem už jen sami se sebou) hrát dál a nebo zda se podívají do svého nitra - a začnou pracovat sami se sebou a pro sebe.
Někomu to trvá desítky let a napáchá především sám na sobě mnoho škod (můžu o tom dloooooouze vyprávět), jinému to dojde hodně brzy a tak si ušetří mnoho zklamání a bolesti.

Je sice pravdou, že bolestmi a strastmi člověk roste, ale neplatí to vždy.
Znám mnoho životem obouchaných lidí, kteří se z toho nic nenaučili a jen stále naříkají a pláčou, jak je ten svět zlej, ale také znám lidi, kteří životem proplouvají bez větších šrámů a překážek, přesto jsou moudří a laskaví.
Takže "těžkej" život není tou jedinou cestou, jak dojít k životní moudrosti.
Tudíž: není třeba se trápit. Ani s výchovou dětí, ani s tím, že nemám kamarádky (protože mám děti)
Ono je to všechno ve skutečnosti totiž mnohem jednodušší :)

Nu a na závěr: všichni vědí, že jsem taky "od rány". Jenže já se s tou "ránou" už celkem slušně naučila zacházet.
Ale HOLD klidně příjmu :jojo: :)

:D také teorie........

Pandorraa — 9. 8. 2013 11:24

Asi jsi už přečetla všechny psychologické a pedagogické knihy, znáš všechna stěžejní filozofická díla a prožila jsi jako matka minimálně třicet let, abys to mohla takhle šmahem a jednoznačně tvrdit :)
Nu pokud ti to pomáhá přežít, proč ne... :)

helena — 9. 8. 2013 11:25

také teorie........
Ty dost špatně snášíš, když není po tvým, viď?

Honzina — 9. 8. 2013 11:30

Honzina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vychovávat své děti podle svého nejlepšího vědomí s svědomí není žádná omluvenka pro duchovní lenost a neschopnost přijímat nové věci, učit se a zbavovat se starých bolestí, křivd, zranění a vzorců chování a tak děti vychovávat lépe a s větší lehkostí.

KAŽDÝ, kdo dostane jakoukoliv zprávu - a to odkudkoliv - že dělá někde chybu, a nezamyslí se sám nad sebou, setrvá ve svých přesvědčeních a zvycích, už děti nevychovává tak nejlépe, jak umí, ale tak, jak mu velí jeho nemocné ego.
To je třeba si uvědomit.
Protože pokud jde o výchovu dětí, vždy je co se učit a vylepšovat.

Je například propastný rozdíl mezi tím dávat dítěti hranice a tak ukotvovat jeho svět, aby vědělo, co je pro něj správné a co není a nebo dítě cepovat a tak striktními příkazy a zákazy lámat jeho osobnost.
Volná výchova, kdy dítě smí všechno, je pro něj stejnou pohromou jako výchova, kdy nesmí nic a nebo jen to, co rodiče řeknou.

Pochopitelně vždy je třeba přihlížet k věku dítěte a přiměřeným způsobem mu stanovit hranice.
Batoleti opravdu nebudu vysvětlovat, že nesmí samo na silnici, ale na druhou stranu mu taky například nepřikážu, že si teď hned musí přestat hrát a hračky do deseti minut uklidit, jinak..blá blá.

Ve své praxi jsem viděla už desítky lidí "od rány" zhroucených, rozstřílených a zoufalých samých ze sebe, z toho, co nejen svým blízkým, ale především sami sobě, tou "ránou" způsobili. Největší bolestí pro ně pak je, když si uvědomí, že to, co se stalo už nemohou nijak napravit...Takového člověka není vůbec těžké rozložit na prvočástice, rozplakat, rozzuřit..dostat do emocí a tak zesměšnit a nebo jinak zmanipulovat.

Tihle lidé jsou na povrch velmi sebevědomí a tvrdí, ale uvnitř je většinou jeden velký strach... jsou zranění a velmi křehcí...
Záleží pak jen na nich, zda si na toho siláka, na kterého si jen tak nikdo nepřijde a který si bude dělat jen to, co sám uzná za vhodné, budou (časem už jen sami se sebou) hrát dál a nebo zda se podívají do svého nitra - a začnou pracovat sami se sebou a pro sebe.
Někomu to trvá desítky let a napáchá především sám na sobě mnoho škod (můžu o tom dloooooouze vyprávět), jinému to dojde hodně brzy a tak si ušetří mnoho zklamání a bolesti.

Je sice pravdou, že bolestmi a strastmi člověk roste, ale neplatí to vždy.
Znám mnoho životem obouchaných lidí, kteří se z toho nic nenaučili a jen stále naříkají a pláčou, jak je ten svět zlej, ale také znám lidi, kteří životem proplouvají bez větších šrámů a překážek, přesto jsou moudří a laskaví.
Takže "těžkej" život není tou jedinou cestou, jak dojít k životní moudrosti.
Tudíž: není třeba se trápit. Ani s výchovou dětí, ani s tím, že nemám kamarádky (protože mám děti)
Ono je to všechno ve skutečnosti totiž mnohem jednodušší :)

Nu a na závěr: všichni vědí, že jsem taky "od rány". Jenže já se s tou "ránou" už celkem slušně naučila zacházet.
Ale HOLD klidně příjmu :jojo: :)

:D také teorie........

Já například nijak poznamenaná nejsem, dětství jsem měla krásné....a to, že svým dětem dám za něco přes ruce, není následek nějaké špatné zkušenosti. A např. má dvouletá dcera, když jí řeknu, aby si šla uklidit pokojíček, tak jde a uklidí ho...a nemusím na ní ani křičet ani jí dát přes ruce...má staršího sourozence a hodně se od něj učí. Ale to už je jedno...celá tahle debata pro mě byla jen ztrátou času....

Honzina — 9. 8. 2013 11:35

helena napsal(a):

také teorie........
Ty dost špatně snášíš, když není po tvým, viď?

:D ne, jen mě naštvalo, když mě tu druzí označovala za nějakou hroznou matku bo co, když dám dětem občas přes ruce...a to jenom proto, že mají své pravdy....kdyby tu do mě nezačaly šít, nenapsala bych ani slovo....oni si mysli, že to, co dělají, dělají správně, já si zas myslím, že to co dělám já, není špatné.....to je celé....:) jenom se hold nenechám moralizovat od cizích ženských, co mě ani neznají...

Honzina — 9. 8. 2013 11:41

Pandorraa napsal(a):

Asi jsi už přečetla všechny psychologické a pedagogické knihy, znáš všechna stěžejní filozofická díla a prožila jsi jako matka minimálně třicet let, abys to mohla takhle šmahem a jednoznačně tvrdit :)
Nu pokud ti to pomáhá přežít, proč ne... :)

Ne....za to ty jsi chytrá jak rádio :D

helena — 9. 8. 2013 11:49

jenom se hold nenechám moralizovat
Aha - takže ty si myslíš, že když tě něco "naštvalo" můžeš bejt sprostá... to jo...

Pandorraa — 9. 8. 2013 11:55

Honzina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Asi jsi už přečetla všechny psychologické a pedagogické knihy, znáš všechna stěžejní filozofická díla a prožila jsi jako matka minimálně třicet let, abys to mohla takhle šmahem a jednoznačně tvrdit :)
Nu pokud ti to pomáhá přežít, proč ne... :)

Ne....za to ty jsi chytrá jak rádio :D

Jak rádio?
Ne ne, já jsem mnohem a mnohem chytřejší neb jsem chytrá od přirození :jojo:
K tomu taky vzdělaná, přirozeně inteligentní a téééééměř osvícená.
Nu a abys to měla komplet, tak: tam, kde jsi teď ty, tam já už byla :albert:

Grainne — 9. 8. 2013 11:58

laminanonte napsal(a):

nevidím nic zlého na nastavení pravidel..2x tě upozorním, potřetí přiletí pohlavek, nebo zákaz..
Vychovávala jsem své děti také přísněji..když lhaly, přišel větší trest, než když se přiznaly..
zákaz u nás byl jen na jeden den..tv, pc...protože dýl bych to nevydržela. Bití, jako výprask, to u nás nebylo..ale někdy je facka účinnější, než domlouvání. Zhruba od 10let věku jsem upustila i od té facky, už mi to přišlo nedůstojné a navíc to nebylo třeba. V té době už věděly, kde mají hranice.

Dnes mám děti ve věku 20 a 17 let a jsou skvělý. Máme opravdu moc pěkný vztah.

Když dnes vidím, že některé matky praktikují tzv.americkou výchovu, kdy dítě smí všechno, tak si říkám "holka, ty se budeš jednou divit"

souhlasim , delala jsem to podobne ... sice jsem mirnejsi , ale situace byly , kdy prisla na radu nejaka ta facka a ja osobne si myslim, ze jich mohlo byt vice  a hranice prisnejsi . Vztah mame vyborny .

Honzina — 9. 8. 2013 12:02

Pandorraa napsal(a):

Honzina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Asi jsi už přečetla všechny psychologické a pedagogické knihy, znáš všechna stěžejní filozofická díla a prožila jsi jako matka minimálně třicet let, abys to mohla takhle šmahem a jednoznačně tvrdit :)
Nu pokud ti to pomáhá přežít, proč ne... :)

Ne....za to ty jsi chytrá jak rádio :D

Jak rádio?
Ne ne, já jsem mnohem a mnohem chytřejší neb jsem chytrá od přirození :jojo:
K tomu taky vzdělaná, přirozeně inteligentní a téééééměř osvícená.
Nu a abys to měla komplet, tak: tam, kde jsi teď ty, tam já už byla :albert:

:D tak ty jsi taky kus.....

Honzina — 9. 8. 2013 12:03

helena napsal(a):

jenom se hold nenechám moralizovat
Aha - takže ty si myslíš, že když tě něco "naštvalo" můžeš bejt sprostá... to jo...

pokud vim, tak vůči tobě jsem nic neřekla......................

Grainne — 9. 8. 2013 12:04

laminanonte napsal(a):

něco ti napíšu Honzino. Přesně tyhle samé pisatelky, které tě tu kamenují za to, že své děti plácneš přes ruku, tu jiným klidně napíšou, že je rodiče vychovávali, jak nejlépe uměli, když se tu dotyčný svěří s tím, že je rodiče třeba bili, nebo jim neprojevovali dostatek citu.
Takže ty vlastně neděláš nic jihého, než že vychováváš své děti, jak nejlépe umíš.

Navíc si myslím, že nemáš povinnost tu svoji výchovu obhajovat. Z těch pár řádek co jsi tu napsala, si každý udělá jen zkreslenou představu, jak to u vás funguje.

:supr:

helena — 9. 8. 2013 12:05

pokud vim, tak vůči tobě jsem nic neřekla
On je v tom nějakej rozdíl?

Pandorraa — 9. 8. 2013 12:15

Já myslím, že toto není diskuze o přísné x ležérní výchově.
Také nejsme zastáncem volné výchovy, ať si děti dělají, co chtějí..
A naprosto souhlasím s tím, že mladší dítě se do jisté doby učí příkladem toho staršího. Tak cca do 4+- let, kdy si začne uvědomovat samo sebe a přestane se "opičit".

To je spíš o tom, co si kdo pod pojmem "přísná výchova" představuje.
Každému to pochopitelně podle jeho vlastních prožitků evokuuje něco jiného.
Stejně tak jako názory druhých v každém probouzí něco jiného a on pak podle toho reaguje. Pak si může říkat, co chce, ale pokud vyzařuje, vysílá do okolí něco zcela jiného, stejně mu nikdo neuvěří... Tedy pokud nehraje stejné hry jako on sám.
Jestli si to dotyčný uvědomí a nebo se bude bít jak lev ve stylu: to ne já, to ty ty ty...to už je jeho věc.

Pandorraa — 9. 8. 2013 12:21

Honzina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Honzina napsal(a):


Ne....za to ty jsi chytrá jak rádio :D

Jak rádio?
Ne ne, já jsem mnohem a mnohem chytřejší neb jsem chytrá od přirození :jojo:
K tomu taky vzdělaná, přirozeně inteligentní a téééééměř osvícená.
Nu a abys to měla komplet, tak: tam, kde jsi teď ty, tam já už byla :albert:

:D tak ty jsi taky kus.....

Co ti mám povídat :D
Tvoje krevní skupina, jen o pětačtyčicet let "vycvičenější" :jojo:

Modroočka — 9. 8. 2013 12:34

laminanonte napsal(a):

něco ti napíšu Honzino. Přesně tyhle samé pisatelky, které tě tu kamenují za to, že své děti plácneš přes ruku, tu jiným klidně napíšou, že je rodiče vychovávali, jak nejlépe uměli, když se tu dotyčný svěří s tím, že je rodiče třeba bili, nebo jim neprojevovali dostatek citu.
Takže ty vlastně neděláš nic jihého, než že vychováváš své děti, jak nejlépe umíš.

Navíc si myslím, že nemáš povinnost tu svoji výchovu obhajovat. Z těch pár řádek co jsi tu napsala, si každý udělá jen zkreslenou představu, jak to u vás funguje.

Tak nějak to vidím taky.
Když jsem něco provedla, dostala jsem normálně na pr.del. Žádný psychický následky to na mě nezanechalo. Vím, že jsem dostala právem. Když jsem byla jako puberťačka držkatá a otvírala jsem si "hubu"na naše, tak jsem dostala facana. právem. S odstupem to vidím tak, že jsem k tomu naše vyloženě provokovala. Ale vím od máti, že jsem nebyli s bráchou razcapení, neotravovali jsme okolí.
Když vidím, jak některý děti jsou nevychovaný a rodiče neřeknou ani popel, natož aby svoje děcko okřikli, tak si myslím, že příliš liberální výchova nikam nevede.

dusička — 9. 8. 2013 12:55

Modroočka napsal(a):

laminanonte napsal(a):

něco ti napíšu Honzino. Přesně tyhle samé pisatelky, které tě tu kamenují za to, že své děti plácneš přes ruku, tu jiným klidně napíšou, že je rodiče vychovávali, jak nejlépe uměli, když se tu dotyčný svěří s tím, že je rodiče třeba bili, nebo jim neprojevovali dostatek citu.
Takže ty vlastně neděláš nic jihého, než že vychováváš své děti, jak nejlépe umíš.

Navíc si myslím, že nemáš povinnost tu svoji výchovu obhajovat. Z těch pár řádek co jsi tu napsala, si každý udělá jen zkreslenou představu, jak to u vás funguje.

Tak nějak to vidím taky.
Když jsem něco provedla, dostala jsem normálně na pr.del. Žádný psychický následky to na mě nezanechalo. Vím, že jsem dostala právem. Když jsem byla jako puberťačka držkatá a otvírala jsem si "hubu"na naše, tak jsem dostala facana. právem. S odstupem to vidím tak, že jsem k tomu naše vyloženě provokovala. Ale vím od máti, že jsem nebyli s bráchou razcapení, neotravovali jsme okolí.
Když vidím, jak některý děti jsou nevychovaný a rodiče neřeknou ani popel, natož aby svoje děcko okřikli, tak si myslím, že příliš liberální výchova nikam nevede.

Když kluci něco provedli, nedostali na pr.del. Rozebrala jsem to s nima, proč to udělali a tak. Do deseti let jsem je vůbec nemlátila, to až v pubertě dostali facku, když mi jednou řekli,že jsem blbá. Jednou a dost. Pak už si dávali pozor na pusu.
Možná že jsem vychovávala americky (jakže se vychovává americky :lol: ) . Od mala se mi nebáli svěřit, ani ted. Přijdou s problémem hned a nebojí ho říct (jako jsem se bála já). Spolu to pak probereme. žádné zákazy jsem nedávala. Nejsou rozcapení a nikoho neotravujou.

dusička — 9. 8. 2013 12:58

Přijde mi úsměvné, jak už jsem psala, jak tu Honzina obhauje svou výchovu. Honzino - udělej si to, jak to cítíš ty. Ale každý prostě vychováváme jinak. Jen nechápu, proč se tak čertíš.
Dítka máš malý a víš prdlačku o pubertě svých dětí. Takže pozor na soudění tady ženských,který už maj děti dospělý a prošli si "skoro" vším na rozdíl od tebe.

Modroočka — 9. 8. 2013 13:03

No, když bylo mladšímu synkovi patnáct, seřezala jsem ho řemenem. Já výčitky nemám a on nedávno říkal, že se mi ani nediví ;) že s odstupem by si nařezal taky a že se diví, co jsem všechno vydržela. Ale že jsem ho vychovávala dobře. Tak snad jo.

helena — 9. 8. 2013 13:12

Taky bych bez občasnejch pár pohlavků nebo přes zadek tu smečku nezvládla... a nepřipadám si proto jako špatná matka - ale budiž mi omluvou, že "hrubýho fyzickýho násilí" jsem užívala pouze v sebeobraně http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

dusička — 9. 8. 2013 13:19

Modroočko - a pomohlo to?
Já jsem občas doma dostala v pubertě, když jsem nechtěla v sobotu ráno uklízet. Mamka vždycky říkala, já tu lenost z tebe vymlátím (vyprovokovala jsem jí, byla jsem na ní drzá) takže se nedivím, že sem dostala.
Nicméně to stejně nepomohlo. Muselo mi to docvaknout, že taková nemám být až v dospělosti, až když jsem měla svou domácnost, své děti.
Neříkám, že jsem proti jedné výchovné. Nejhorší je seřezat v pocitu beznaděje, když už nevím, co dělat.

helena — 9. 8. 2013 13:23

Bane, dusi... nejhorší je trest slibovat, trestem vyhrožovat... protože pak už musíš i kdybys nechtěla.

Modroočka — 9. 8. 2013 13:28

dusička napsal(a):

Modroočko - a pomohlo to?
Já jsem občas doma dostala v pubertě, když jsem nechtěla v sobotu ráno uklízet. Mamka vždycky říkala, já tu lenost z tebe vymlátím (vyprovokovala jsem jí, byla jsem na ní drzá) takže se nedivím, že sem dostala.
Nicméně to stejně nepomohlo. Muselo mi to docvaknout, že taková nemám být až v dospělosti, až když jsem měla svou domácnost, své děti.
Neříkám, že jsem proti jedné výchovné. Nejhorší je seřezat v pocitu beznaděje, když už nevím, co dělat.

Nepomohlo, no, ne úplně na 100%, pomohlo to jen částečně, bál se rány jako čert kříže, takže na čas to fungovalo. Ale chtěla jsem ho umlátit :lol: hajzlíka, co mi dělal za paseku. Od osmnácti už na něho neplatilo nic, teď mu bude 21 a doufám, že konečně začíná dostávat rozum. Ještě před rokem mi dělal psí kusy, takže jsem ho vyhodila z domova. Teď bojuje sám a asi začíná fakt dostávat rozum. Musí.
Ale jinak se choval vždycky slušně, nevztekal se, neotravoval okolí, ani jeden ze synů, to jsem vždycky slyšela, jak jsou to hodní kluci :D

eremuruss — 9. 8. 2013 13:52

Honzina napsal(a):

Víte co, vy histerky?? Už na vás kašlu! Jste normální dyliny, co se zabejvaj jednou hovadinou.....některý tu byly důležitý, že tohle není žádná inzerce a tak, ale sami moc inteligence nepobraly :D jste strašně morální, a to pro mě znamená, že jste jedna horší než druhá, prostě takový ty slepice, co jsou nejlepší jen přes net....:))))))) Každej kdo je normální chápe, že plácnutí přes ruce není začátek špatné výchovy. Já si o tom hold myslim své a vy si ten váš názor strčte víte kam :))) já své děti miluju!!! A oni mají rady mě a rozhodně to není ze strachu :)))) mám líp vychované děti, než zakomplexovaný třicítky :D Ještě jedna taková maličkost.....když David Beckham s Victorii, mají stejnou výchovu zhruba jako já, tak jsou taky tak špatný???? Já se o tom zmínila tady - oni to řekli na férovku celému světu (že jsou přísnějšími rodiči atd....) tak jim honem všichni napište, že jsou špatní rodiče :))))))))))))))))))))))))))))))))

Take jsem mela deti vychovany,kdyz chodili do skolky nebo na prvni stupen zakladky,taky byli jine v kolektivu deti nikomu neublizovali,neprali se jako ostatni.Dokonce me ucitelka v prvni tride ,kdyz jsem byla na rodicaku na kluka rekla,ze je,az moc hodny coz je u kluka nezvykle.A ja si v duchu rikala,ze asi neni normalni,kdyz je takhle tichy a nekonfliktni.Prala jsem si,aby byl jako ostatni a obcas zazlobil.Ubehlo par let a v 8 a 9 tride to byl ten ktery byl mezi nejvetsima grazlama ve tride.Vse se uplne otocilo.Dokud nemas deti dospele nemuzes rikat,ze je mas dobre vychovany.Ver,ze deti mohou hooodne prekvapit.A ty muzes vychovavat jak chces a pokud se dite necha stahnout tak ty s tim nic nenadelas.

dusička — 9. 8. 2013 13:54

helena napsal(a):

Bane, dusi... nejhorší je trest slibovat, trestem vyhrožovat... protože pak už musíš i kdybys nechtěla.

Tojono

dusička — 9. 8. 2013 13:55

Znáte to? Sem se u toho fakt tlemila
https://www.youtube.com/watch?feature=p … H2mbwc159Y

Modroočka — 9. 8. 2013 14:05

dusička napsal(a):

Znáte to? Sem se u toho fakt tlemila
https://www.youtube.com/watch?feature=p … H2mbwc159Y

A kolik takových debilních keců jsme slyšely a kolik jsme jich vypustily z pusy :lol:

Honzina — 9. 8. 2013 14:23

eremuruss napsal(a):

Honzina napsal(a):

Víte co, vy histerky?? Už na vás kašlu! Jste normální dyliny, co se zabejvaj jednou hovadinou.....některý tu byly důležitý, že tohle není žádná inzerce a tak, ale sami moc inteligence nepobraly :D jste strašně morální, a to pro mě znamená, že jste jedna horší než druhá, prostě takový ty slepice, co jsou nejlepší jen přes net....:))))))) Každej kdo je normální chápe, že plácnutí přes ruce není začátek špatné výchovy. Já si o tom hold myslim své a vy si ten váš názor strčte víte kam :))) já své děti miluju!!! A oni mají rady mě a rozhodně to není ze strachu :)))) mám líp vychované děti, než zakomplexovaný třicítky :D Ještě jedna taková maličkost.....když David Beckham s Victorii, mají stejnou výchovu zhruba jako já, tak jsou taky tak špatný???? Já se o tom zmínila tady - oni to řekli na férovku celému světu (že jsou přísnějšími rodiči atd....) tak jim honem všichni napište, že jsou špatní rodiče :))))))))))))))))))))))))))))))))

Take jsem mela deti vychovany,kdyz chodili do skolky nebo na prvni stupen zakladky,taky byli jine v kolektivu deti nikomu neublizovali,neprali se jako ostatni.Dokonce me ucitelka v prvni tride ,kdyz jsem byla na rodicaku na kluka rekla,ze je,az moc hodny coz je u kluka nezvykle.A ja si v duchu rikala,ze asi neni normalni,kdyz je takhle tichy a nekonfliktni.Prala jsem si,aby byl jako ostatni a obcas zazlobil.Ubehlo par let a v 8 a 9 tride to byl ten ktery byl mezi nejvetsima grazlama ve tride.Vse se uplne otocilo.Dokud nemas deti dospele nemuzes rikat,ze je mas dobre vychovany.Ver,ze deti mohou hooodne prekvapit.A ty muzes vychovavat jak chces a pokud se dite necha stahnout tak ty s tim nic nenadelas.

Samozřejmě - já s tím počítám....já taky nepsala nic o tom, že je mám vycepovaný teď a napořád......

Honzina — 9. 8. 2013 14:32

dusička napsal(a):

Přijde mi úsměvné, jak už jsem psala, jak tu Honzina obhauje svou výchovu. Honzino - udělej si to, jak to cítíš ty. Ale každý prostě vychováváme jinak. Jen nechápu, proč se tak čertíš.
Dítka máš malý a víš prdlačku o pubertě svých dětí. Takže pozor na soudění tady ženských,který už maj děti dospělý a prošli si "skoro" vším na rozdíl od tebe.

Tak za 1. jsem si prošla na svůj věk ledasčím - bohužel...a za 2. já si tady tu svou výchovu nemusim nijak obhajovat...ale když jsem se ve své první zprávě zmínila, že jsem co se týče dětí přísnější, byla to prakticky katastrofa :D pak už jsem si jen bránila to, že na tom nevidim nic špatného.....následně se začaly shromažďovat názory pro a proti :)

Honzina — 9. 8. 2013 14:38

Pandorraa napsal(a):

Honzina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):


Jak rádio?
Ne ne, já jsem mnohem a mnohem chytřejší neb jsem chytrá od přirození :jojo:
K tomu taky vzdělaná, přirozeně inteligentní a téééééměř osvícená.
Nu a abys to měla komplet, tak: tam, kde jsi teď ty, tam já už byla :albert:

:D tak ty jsi taky kus.....

Co ti mám povídat :D
Tvoje krevní skupina, jen o pětačtyčicet let "vycvičenější" :jojo:

Moje krevní skupina????? :D nooooo....neřekla bych................

Modroočka — 9. 8. 2013 14:42

Tak se neobhajuj, pokud děcka netýráš a dáš jim sem tam na zadek nebo po ruce, tak je to normální, je to výchovný a tomu děcku to neuškodí,pokud si to zaslouží.
Podívej, v neděli navečer chodíme s mužem na sokolovnu na pivo,je tam spousta rodičů s dětma a pozoruju, jak se který děti chovají a jak reagují rodiče. Holka 5 let, kluk 3 roky, zaberou odrážedla, trampolínku, prostě všechno,co je tam erární,pro sebe, dělají kravál, nepořádek,tuhle do trampolínky nadrobily polystyren a maminka a tatínkem - NIC. Až je jiná maminka jiných dětí upozornila, tak teprve ta maminka těch dvou pacholátek šla ten polystyren uklidit a svým dětem řekla - tak je tam na chvilku pusťte. Na chvilku. Odešla a zase si jich nevšímala. Pak se tam jiná holčička vyčůrala na schodky,protože když řekla mamince, že chce čůrat,maminka mávla rukou a klábosila dál s kamarádkou. Ale utřít tu louži nešla, nechala to tak. Stačí to vidět. Spousta rodičů prostě děcka nechá zlobit a otravovat ostatní a ani ty svoje děcka neokřiknou. Pak si děcka dělají,co chtějí.

dusička — 9. 8. 2013 14:51

Modroočko - co ty popisuješ - tak to tady v menším městě neznám. :vissla:

Modroočka — 9. 8. 2013 14:57

dusička napsal(a):

Modroočko - co ty popisuješ - tak to tady v menším městě neznám. :vissla:

My jsem taky malý město, deset tisíc obyvatel.

dusička — 9. 8. 2013 15:06

Modroočka napsal(a):

dusička napsal(a):

Modroočko - co ty popisuješ - tak to tady v menším městě neznám. :vissla:

My jsem taky malý město, deset tisíc obyvatel.

My ještě menší - 5.
Ale je to možná z důvodu toho, že já když někde sem ,tak nepozoruju jiný maminy, jak se věnujou, nevěnujou dítěti. Věnuju se svýmu. (když jsem někde bez dítěte)
Když jsem s Marky, pozoruju, že maminy učí děti půjčovat a tak dál.
A jak píšeš o tom polystyrenu, mohlo se stát, že se mamina zakecala s kámoškou, a chvilku zapomněla na děti. Stačí pár vteřin. I máma si potřebuje oddychnout. šla to uklidit, tak vo co de?

laminanonte — 9. 8. 2013 15:09

právě proto, že výchova je u některých dost liberální, tak bych nechtěla jet na dovolenou někam, kde bude plný hotel rodin s malými dětmi..nemám ráda, když děti dělají bordel a rodiče si jich nevšímají, protože nejsme přece doma, tak po nich nebudeme ani uklízet..

dusička — 9. 8. 2013 15:15

laminanonte napsal(a):

právě proto, že výchova je u některých dost liberální, tak bych nechtěla jet na dovolenou někam, kde bude plný hotel rodin s malými dětmi..nemám ráda, když děti dělají bordel a rodiče si jich nevšímají, protože nejsme přece doma, tak po nich nebudeme ani uklízet..

Lamin - a právě proto, si dneska můžeš vybrat, kam chceš jet na dovolenou. Třeba i tam, kde nejsou rodiče s dětma.
Protože rodiče malých svištů jezdí dovolenou i proto,aby si od dětí trochu odpočnuli. Každý potřebujeme vypnout. Ty si nepamatuješ, že ti lezli na nervy tvý děti, když byly malý (nejenom malý). Neříkám, odsud podsud.
(nepíšu ted o uklízení brajglu - je bordel a bordel. )
A s malým dítětem bych nejela tam, kde jsou lidé,kteří si chtěj odpočnout od dětí.

Modroočka — 9. 8. 2013 15:21

laminanonte napsal(a):

právě proto, že výchova je u některých dost liberální, tak bych nechtěla jet na dovolenou někam, kde bude plný hotel rodin s malými dětmi..nemám ráda, když děti dělají bordel a rodiče si jich nevšímají, protože nejsme přece doma, tak po nich nebudeme ani uklízet..

Jo, já jsem měla kluky naučený nedělat kravál,nedělat binec a chovat se slušně,protože nikde nejsou jen oni sami a lidi okolo nepotřebují, aby je někdo jinej obtěžoval.
Stejně tak nechápu, že jsou plný hospody rodičů s dětma a ty rodiče ve většině případů to berou tak, že ostatní hosté musí mít pochopení.Já ho nemám. Jdu na pivo a chci si povídat s tím, s kým tam jsem, neposlouchat řev děcek. Děcka do hospody nepatří, a když je tam rodiče berou,měli by je mít vychovaný. Nikdo není zvědavej na otravování cizích děcek. A opravdu je restaurační zahrádky plná děcek,hlavně v podvečer a kolikrát až do osmi,devíti hodin. To už má být děcko doma.

helena — 9. 8. 2013 15:22

tak bych nechtěla jet na dovolenou někam, kde bude plný hotel rodin s malými dětmi
Loni jsme takovej měly... i když teda ne konkrétně takhle vybranej. Ovšem oproti předloňsku, kdy byl hotel a jeho příslušenství plnej uvřískanejch předškoláků (září) a jejich netečnejch rodičů - "máme dovolenou..." - to bylo nebe a dudy. Už jen ten úžasnej klid v jídelně, kde dospělí stolovali, nikoli se ofrňovali nad nabídkou, rozlejvali limonády, šlapali ve špagetách a podobně.
rodiče malých svištů jezdí dovolenou i proto,aby si od dětí trochu odpočnuli
Což neznamená, že by měli "vypnout" a nanejvejš se přesvědčit, že se jim potomek netopí v bazénu - jinak klídek...

Modroočka — 9. 8. 2013 15:28

Děcka mám ráda,i tyzlobivý,alene rozmazlený a nevychovaný.
Bohužel se dnes spousta maminek chová ve stylu mám dítě - mám poloboha, padněte na zadek a berte na mě ohledy. Nezapomenu,jak se jedna maminka s kočárkem chtěla mermomocí dostat do nacpaně šaliny,  pořád pokřikovala, že se tam potřebuje dostat, až se jí jeden pán zeptal,jestli má kvůli ní půlka šaliny vystoupit :lol: ale ta mu dala, že ona má děcko a že má právo jet tou tramvají a pak mu řekla něco neslušnýho. Jenže ji do té tramvaje nikdo nepustil. Musela si počkat na další.

helena — 9. 8. 2013 15:33

nechápu, že jsou plný hospody rodičů s dětma a ty rodiče ve většině případů to berou tak, že ostatní hosté musí mít pochopení
Už jsem se taky setkala s tím, že maminky s kočárkama a batolatama na jedný zahrádce byly pohoršený, že hosti kouří...

dusička — 9. 8. 2013 15:34

Nevím, mně to prostě nikdy nevadily hulákající děti. Vadilo mi vždycky jenom to moje.
Jo, já jsem měla kluky naučený nedělat kravál,nedělat binec a chovat se slušně,protože nikde nejsou jen oni sami a lidi okolo nepotřebují, aby je někdo jinej obtěžoval.
Tak kluci dělali na hřišti kravál, k lidem se chovali a chovaj slušně. Věděli, kdy se smí blbnout a kde nesmí. A určitě někde v hotelu na dovolené si to prostě nedovolili.
A k té sokolovně - pokud tam ta trampolínu a erární hračky jsou, zřejmě je to hlavně kvůli tomu, že mladí tam chodí s dětma, jinak by měli prázdnou hospodu. A s tím se musí počítat, že děcka budou řádit. Jeslti ti to Modroočko tak vadí, chodila bych do jiný hospody, kde ta trampolíny a hračky a děti nejsou.
Jak píšu, nic se nemá přehánět. A jestli jsou takové matky, tak at jsou. Nevím, proč máš Modroočko potřebu poukazovat na ně ?. Nevím no.
Prostě když tě ty ženský vaděj, tak je neřeš. Proč taky? Tak to máme jinak, oni to maj jinak.

Modroočka — 9. 8. 2013 15:38

Duši,když jsou děcka na hřišti,jasně, od toho je to hřiště, tam ať si řvou a dělají rachot jak chtějí, je to jejich teritorium. Ale mezi lidma, třeba zrovna v restaurace, tam se snad mají chovat slušně,tam už nejsou samy. Ale to je na rodičích, ty děcka to samy neví.

laminanonte — 9. 8. 2013 15:38

u nás je situace taková, že dcera má Downův syndrom, jak už jsem tu několikrát psala, takže byla díky pomalejšímu vývoji byla dlouho "malá"..chůze ve dvou letech, pleny do čtyř...syn, jak už to tak u sourozenců postižených dětí, předčasně vyspěl..nemůžu říct, že by mi kdy lezly děti na nervy, ale já spíš byla unavená z té péče.Proto možná malé děti nemusím. I když jsem teď hlídala 8měsíč.neteř a to je kouzelný dítě.Pořád se směje.

Dnes už je dceři 17let a synovi 20. Užívám si prázdniny a to, že je mám oba doma. Syn je během školního roku 160km daleko. Hrajeme stolní hry, pořád si máme co povídat, je tu pohoda.

dusička — 9. 8. 2013 15:41

Modroočka napsal(a):

Duši,když jsou děcka na hřišti,jasně, od toho je to hřiště, tam ať si řvou a dělají rachot jak chtějí, je to jejich teritorium. Ale mezi lidma, třeba zrovna v restaurace, tam se snad mají chovat slušně,tam už nejsou samy. Ale to je na rodičích, ty děcka to samy neví.

A patří do restaurace trampolína?

dusička — 9. 8. 2013 15:43

laminanonte napsal(a):

u nás je situace taková, že dcera má Downův syndrom, jak už jsem tu několikrát psala, takže byla díky pomalejšímu vývoji byla dlouho "malá"..chůze ve dvou letech, pleny do čtyř...syn, jak už to tak u sourozenců postižených dětí, předčasně vyspěl..nemůžu říct, že by mi kdy lezly děti na nervy, ale já spíš byla unavená z té péče.Proto možná malé děti nemusím. I když jsem teď hlídala 8měsíč.neteř a to je kouzelný dítě.Pořád se směje.

Dnes už je dceři 17let a synovi 20. Užívám si prázdniny a to, že je mám oba doma. Syn je během školního roku 160km daleko. Hrajeme stolní hry, pořád si máme co povídat, je tu pohoda.

Lamin - mně třeba výskot a celkově ten hlahol dětí nevadí, pokavad to dítě mě neotravuje a nechce si se mnou povídat. KDyž jsem byla bezdětná, povídala jsem si, odpovídala jsem na otázky. Ted mě to prostě ruší. Ale to okolí ne. Prostě vypnu.

laminanonte — 9. 8. 2013 15:52

kamarádka má tři kluky (8,6,4), jsou slušní, vychovaní..ale neskutečně ukecaní a ty mám ráda..takže asi spíš nemusím ty rozjívené, drzé a sprosté..ale kolikrát, když člověk vidí jejich rodiče, tak se ani nediví. Ty děti za to nemohou, jen přebírají vzorce chování...

holcina — 9. 8. 2013 15:59

Honzina napsal(a):

aprill napsal(a):

Honzina napsal(a):


No, myslim, že ne...nevim proč bych měla plakat nad výdělkem??? Nic špatného nedělám! Si představ, že mé děti nemají ani pomyslný dětský tik......tj, když napřáhneš, že mají hned tendenci ucuknout.....divný co???? Na to, že je tady podle některých histerek skoro týrám......:))))))))))))))))))))))))))))))

co není, může být ....

Jak to jako myslíš? Co si to vůbec dovoluješ?! Bych chtěla vidět ty tvý děti, jak je máš vychovaný......

Víš, že se ani nedivím, že nemáš žádné kamarádky? Vždyť ty na každou reakci bouchneš jak ucpaný kamna. Proč? Nikdo ti nepíše nic proč by ses měla tak vztekat :rolleyes:

Frigo — 9. 8. 2013 16:23

Děcka mám ráda  Modroočko a jak je upravuješ ? :lol: :vissla:

Frigo — 9. 8. 2013 16:35

Duši promiň, ale když jdu navečer do hospody, tak předpokládám, že tam už rozječené a nevychované děti nebudou. Ten dětský koutek bych brala jako dobrou věc, ale spíš tak kolem poledne... odpoledne, když se jde s dětmi najíst.
Ale ti rodiče se o ty děti musí postarat, musí vědět, že se tam vyčůralo, něco zničilo a tak.

Daphné — 9. 8. 2013 16:39

Myslím si, že je potřeba najít rovnováhu...moc děti neokřikovat a neomezovat, nebýt přehnaně přísní, ale taky nerozmazlovat. Učit je postupně a s citem znát hranice. Ono je jednodušší dítě okřiknout či plácnout, nebo ho posadit k televizi či tabletu, než se mu věnovat, vysvětlovat, zaujmout a rozvíjet. :)
Očko, taky si myslím, že malé dítě do hospy nepatří. A ve slušné restauraci mívají dětský koutek, někde dokonce i hlídání. Chci tím říct, že když už s malými dětmi do restaurace, tak je potřeba takovou vybrat (každý přece své děti zná a ví, kam a kdy s nimi může, a kam ne. Je to o těch rodičích, ne dětech...)
Honzino, omluv mou otázku, ale myslíš, že "být od rány" je vrozené, nebo dokonce přednost?

Daphné — 9. 8. 2013 16:56

Já si totiž opravdu myslím, že vychovávat děti je krom radosti fakt dřina, hlavně psychická, ale stojí za to. Když se ta "dřina" nějak ošolíchá, tak se to podle mne dřív nebo později projeví, a nastane velké divení.

dusička — 9. 8. 2013 17:07

Frigo napsal(a):

Duši promiň, ale když jdu navečer do hospody, tak předpokládám, že tam už rozječené a nevychované děti nebudou. Ten dětský koutek bych brala jako dobrou věc, ale spíš tak kolem poledne... odpoledne, když se jde s dětmi najíst.
Ale ti rodiče se o ty děti musí postarat, musí vědět, že se tam vyčůralo, něco zničilo a tak.

Frigo - já nemyslela k večeru, když už maj dítka pomalu se připravovat doma k spánku. Ale já tu mluvím o dětském křiku, hlaholu, o tom píšu, nepíšu o tom, že se tam vyčůralo, zničilo a tak. To je přeci snad jasný, že na to jako máma dohlídnu.

laminanonte — 9. 8. 2013 17:22

Daphné, proč by děti nemohly do hospody? Pokud se tam jde rodina najíst, ať jdou. Spíš jde o to, aby věděly, jak se tam mají chovat. Sedět u stolu než jim obsluha donese jídlo, případně si hrát dětském koutku.
Kolikrát jsem byla svědkem toho, že přišlo několik maminek, povídaly, popíjely kávu a děti běhaly po restauraci, pokřikovaly a mezi nimi kličkovali číšníci s talíři.
Kamarádka své dceři nosila omalovánky a knížky aby ji zabavila. My si povídali u stolu, ale žádné běhání.

helena — 9. 8. 2013 17:29

Řekla bych, že se přestávají rozlišovat "teritoria"... a to bohužel ve smyslu "moje dítě se mnou může všude..."
Jako si dva (normální http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png) dospělí těžko půjdou sednout a popovídat na dětský hřiště, tak děti nemají co dělat v hospodě... samozřejmě nemyslím tím nejít se ani napít nebo najíst.
Aby to zas nevypadalo, že prcky žeru http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png... nevadí mi více méně nikde, pokud se oni - a ještě víc jejich rodiče - přizpůsobí prostředí a nevyžadujou, aby se okolí přizpůsobovalo jim, protože "děti jsou děti"... Prd a vořech - rodiče mají umět odhadnout, jestli pětiletej Pepíček je schopnej absolvovat například prohlídku zámku nebo ji znechutí dalším třiceti lidem.

dusička — 9. 8. 2013 17:33

Tak je pravdou, že s klukama jsme do restaurací nechodili (jen občas na dovolené, ale tam najíst a jít pryč, aby moc dlouho nemuseli sedět, protože by to dlouho stejně nevydrželi).
U nás s dětma se chodí na zahradu ven - do hospůdky, kde jsou právně dětské atrakce , děti tam pobíhaj, a tak. A nikomu to nevadí. :tesi: Nebo jsem si spíše myslela, že nevadí, ale když čtu tady Modroočku, tak vadí.
Proto se ptám, proč je tam ta trampolína, dětské hračky, pískoviště.
Scházej se tam odpoledne maminy s dětma.

helena — 9. 8. 2013 17:43

Proto se ptám, proč je tam ta trampolína, dětské hračky, pískoviště.
Asi proto, že není dost dobře možný to furt někam stěhovat.
Možná jsi jen Modroočku nečtla pořádně - "v neděli navečer chodíme s mužem na sokolovnu na pivo" - to bych taky už chtěla mít klid. Zvlášť kdybych šla druhej den do práce, což je mámám na mateřský celkem fuk... ty jsou rády, že jim děti ráno dýl spí.

laminanonte — 9. 8. 2013 17:44

je pravda, že když jsem měla děti malé, do hospod jsem s kamarádkama a dětma nechodila. Spíš jen s manželem na jídlo. Dnes je běžné, že tam mámy tráví dopoledne, aby jim doma děti nedělaly bordel, pak si pošlou do kuchyně ohřát příkrm a leckdy vezmou domů do kastrůlku i tátovi. Chodila jsem na brigádu do restaurace, která měla uzavřenou zahrádku, takže nehrozilo, že dítě uteče. A tam to byl častý jev. V 10h při otevření najelo několik kočárků, projely hospodou a šup na zahradu, vydržely tam 2-3 hodinky..

dusička — 9. 8. 2013 17:52

My tam do té hospůdky chodili kvůli trampolíně. Ale ted už máme trampolínu doma, tak jsem tam letos ještě nebyla.
Máš pravdu, nečetla jsem Modroočku důkladně. Takže Modroočku chápu ,že navečer už ten hlahol vadí

Honzina — 9. 8. 2013 18:20

Daphné napsal(a):

Myslím si, že je potřeba najít rovnováhu...moc děti neokřikovat a neomezovat, nebýt přehnaně přísní, ale taky nerozmazlovat. Učit je postupně a s citem znát hranice. Ono je jednodušší dítě okřiknout či plácnout, nebo ho posadit k televizi či tabletu, než se mu věnovat, vysvětlovat, zaujmout a rozvíjet. :)
Očko, taky si myslím, že malé dítě do hospy nepatří. A ve slušné restauraci mívají dětský koutek, někde dokonce i hlídání. Chci tím říct, že když už s malými dětmi do restaurace, tak je potřeba takovou vybrat (každý přece své děti zná a ví, kam a kdy s nimi může, a kam ne. Je to o těch rodičích, ne dětech...)
Honzino, omluv mou otázku, ale myslíš, že "být od rány" je vrozené, nebo dokonce přednost?

Věřím, že je to vrozené, ale i já sama jsem si to postupem času vybudovala......jsem od rány v tom smyslu, že co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct, někoho se zastat....nemám ve zvyku sedět v koutě, nemluvit, když můžu a pod.....celkem hodně mi to mé chování "od rány" usnadnilo spoustu věci, uvedlo věci na správnou míru, dosti lidem jsem tím ukázala, že semnou jen tak mávat nebudou atd.....a to, že jsem taková, jaká jsem neznamená, že nevím co je pokora, úcta.............................jinak co se týče, tvého příspěvku...jsem s tebou za jedno, že k docílení poznání hranic, se musí pomalu a s citem...já jsem se své děti taky neseřezala, a pak jin neurčila začátek a konec hranic, ale pokud se např. můj syn pere se svým bratrancem a nedají si po několikáté říct, tak jim klidně přes ten zadek jednu šoupnu, obou.....u dceři to platíš v tom směru, když strká prsty tam kam nemá...a také ne hned.....

Honzina — 9. 8. 2013 18:25

Honzina napsal(a):

Daphné napsal(a):

Myslím si, že je potřeba najít rovnováhu...moc děti neokřikovat a neomezovat, nebýt přehnaně přísní, ale taky nerozmazlovat. Učit je postupně a s citem znát hranice. Ono je jednodušší dítě okřiknout či plácnout, nebo ho posadit k televizi či tabletu, než se mu věnovat, vysvětlovat, zaujmout a rozvíjet. :)
Očko, taky si myslím, že malé dítě do hospy nepatří. A ve slušné restauraci mívají dětský koutek, někde dokonce i hlídání. Chci tím říct, že když už s malými dětmi do restaurace, tak je potřeba takovou vybrat (každý přece své děti zná a ví, kam a kdy s nimi může, a kam ne. Je to o těch rodičích, ne dětech...)
Honzino, omluv mou otázku, ale myslíš, že "být od rány" je vrozené, nebo dokonce přednost?

Věřím, že je to vrozené, ale i já sama jsem si to postupem času vybudovala......jsem od rány v tom smyslu, že co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct, někoho se zastat....nemám ve zvyku sedět v koutě, nemluvit, když můžu a pod.....celkem hodně mi to mé chování "od rány" usnadnilo spoustu věci, uvedlo věci na správnou míru, dosti lidem jsem tím ukázala, že semnou jen tak mávat nebudou atd.....a to, že jsem taková, jaká jsem neznamená, že nevím co je pokora, úcta.............................jinak co se týče, tvého příspěvku...jsem s tebou za jedno, že k docílení poznání hranic, se musí pomalu a s citem...já jsem se své děti taky neseřezala, a pak jin neurčila začátek a konec hranic, ale pokud se např. můj syn pere se svým bratrancem a nedají si po několikáté říct, tak jim klidně přes ten zadek jednu šoupnu, obou.....u dceři to platíš v tom směru, když strká prsty tam kam nemá...a také ne hned.....

A co se týče nějakého odstrkávání  k tv nebo tabletu (jakože ani neví, co to tablet je), u nás nepraktikujeme...

Ivana — 9. 8. 2013 18:40

Já teda dětský křik nesnáším a je mi jedno, jestli je to ve dne nebo v noci, jestli to dítě řve, protože se vzteká nebo protože si hraje. Mám ráda klid a ticho. nesnáším jakýkoli hluk, nemám ráda ani hlasitou hudbu. Hospodám, kam chodí rodiny s dětmi, případně hotelům "baby friendly" se vyhýbám jako čert kříži.
Nesnášela jsem, když křičely moje děti, neustále jsem je napomínala, aby byly zticha a nesnáším když křičí cizí. Samozřejmě, když pláče malé miminko, tak to holt vydržím, ale že bych z toho skákala radostí, to tedy rozhodně ne.

agewa — 9. 8. 2013 18:41

Honzina napsal(a):

Daphné napsal(a):

Myslím si, že je potřeba najít rovnováhu...moc děti neokřikovat a neomezovat, nebýt přehnaně přísní, ale taky nerozmazlovat. Učit je postupně a s citem znát hranice. Ono je jednodušší dítě okřiknout či plácnout, nebo ho posadit k televizi či tabletu, než se mu věnovat, vysvětlovat, zaujmout a rozvíjet. :)
Očko, taky si myslím, že malé dítě do hospy nepatří. A ve slušné restauraci mívají dětský koutek, někde dokonce i hlídání. Chci tím říct, že když už s malými dětmi do restaurace, tak je potřeba takovou vybrat (každý přece své děti zná a ví, kam a kdy s nimi může, a kam ne. Je to o těch rodičích, ne dětech...)
Honzino, omluv mou otázku, ale myslíš, že "být od rány" je vrozené, nebo dokonce přednost?

Věřím, že je to vrozené, ale i já sama jsem si to postupem času vybudovala......jsem od rány v tom smyslu, že co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct, někoho se zastat....nemám ve zvyku sedět v koutě, nemluvit, když můžu a pod.....celkem hodně mi to mé chování "od rány" usnadnilo spoustu věci, uvedlo věci na správnou míru, dosti lidem jsem tím ukázala, že semnou jen tak mávat nebudou atd.....a to, že jsem taková, jaká jsem neznamená, že nevím co je pokora, úcta.............................jinak co se týče, tvého příspěvku...jsem s tebou za jedno, že k docílení poznání hranic, se musí pomalu a s citem...já jsem se své děti taky neseřezala, a pak jin neurčila začátek a konec hranic, ale pokud se např. můj syn pere se svým bratrancem a nedají si po několikáté říct, tak jim klidně přes ten zadek jednu šoupnu, obou.....u dceři to platíš v tom směru, když strká prsty tam kam nemá...a také ne hned.....

proc mam pocit, ze je to I v jednani s tebou problem? Hrubost a neomalenost se da za tenhle nazor dobre schovat. A kdyz vidim, jak jsi tady hned po vsech vyjela....

Honzina — 9. 8. 2013 18:57

agewa napsal(a):

Honzina napsal(a):

Daphné napsal(a):

Myslím si, že je potřeba najít rovnováhu...moc děti neokřikovat a neomezovat, nebýt přehnaně přísní, ale taky nerozmazlovat. Učit je postupně a s citem znát hranice. Ono je jednodušší dítě okřiknout či plácnout, nebo ho posadit k televizi či tabletu, než se mu věnovat, vysvětlovat, zaujmout a rozvíjet. :)
Očko, taky si myslím, že malé dítě do hospy nepatří. A ve slušné restauraci mívají dětský koutek, někde dokonce i hlídání. Chci tím říct, že když už s malými dětmi do restaurace, tak je potřeba takovou vybrat (každý přece své děti zná a ví, kam a kdy s nimi může, a kam ne. Je to o těch rodičích, ne dětech...)
Honzino, omluv mou otázku, ale myslíš, že "být od rány" je vrozené, nebo dokonce přednost?

Věřím, že je to vrozené, ale i já sama jsem si to postupem času vybudovala......jsem od rány v tom smyslu, že co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct, někoho se zastat....nemám ve zvyku sedět v koutě, nemluvit, když můžu a pod.....celkem hodně mi to mé chování "od rány" usnadnilo spoustu věci, uvedlo věci na správnou míru, dosti lidem jsem tím ukázala, že semnou jen tak mávat nebudou atd.....a to, že jsem taková, jaká jsem neznamená, že nevím co je pokora, úcta.............................jinak co se týče, tvého příspěvku...jsem s tebou za jedno, že k docílení poznání hranic, se musí pomalu a s citem...já jsem se své děti taky neseřezala, a pak jin neurčila začátek a konec hranic, ale pokud se např. můj syn pere se svým bratrancem a nedají si po několikáté říct, tak jim klidně přes ten zadek jednu šoupnu, obou.....u dceři to platíš v tom směru, když strká prsty tam kam nemá...a také ne hned.....

proc mam pocit, ze je to I v jednani s tebou problem? Hrubost a neomalenost se da za tenhle nazor dobre schovat. A kdyz vidim, jak jsi tady hned po vsech vyjela....

Může to vypadat jakkoliv, ale jinak jsem celkem milá a hodná :D

Honzina — 9. 8. 2013 18:58

Honzina napsal(a):

agewa napsal(a):

Honzina napsal(a):


Věřím, že je to vrozené, ale i já sama jsem si to postupem času vybudovala......jsem od rány v tom smyslu, že co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct, někoho se zastat....nemám ve zvyku sedět v koutě, nemluvit, když můžu a pod.....celkem hodně mi to mé chování "od rány" usnadnilo spoustu věci, uvedlo věci na správnou míru, dosti lidem jsem tím ukázala, že semnou jen tak mávat nebudou atd.....a to, že jsem taková, jaká jsem neznamená, že nevím co je pokora, úcta.............................jinak co se týče, tvého příspěvku...jsem s tebou za jedno, že k docílení poznání hranic, se musí pomalu a s citem...já jsem se své děti taky neseřezala, a pak jin neurčila začátek a konec hranic, ale pokud se např. můj syn pere se svým bratrancem a nedají si po několikáté říct, tak jim klidně přes ten zadek jednu šoupnu, obou.....u dceři to platíš v tom směru, když strká prsty tam kam nemá...a také ne hned.....

proc mam pocit, ze je to I v jednani s tebou problem? Hrubost a neomalenost se da za tenhle nazor dobre schovat. A kdyz vidim, jak jsi tady hned po vsech vyjela....

Může to vypadat jakkoliv, ale jinak jsem celkem milá a hodná :D

A po všech jsem určitě nevyjela..............

helena — 9. 8. 2013 19:07

semnou jen tak mávat nebudou
Honzino, nejsme všichni Mirkové Dušínové ;)... ale to, co říkáš není omluva, ale výmluva, víš.
Jestliže ty, které s tebou slušně nesouhlasily, stihneš v jediným příspěvku označit jako "histerky... dyliny... moc inteligence nepobraly... slepice... zakomplexovaný třicítky" - a je úplně jedno, že "po všech jsem určitě nevyjela" - tak to není "co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct", ale docela obyčejnej kanál... :skurt:

Honzina — 9. 8. 2013 19:38

helena napsal(a):

semnou jen tak mávat nebudou
Honzino, nejsme všichni Mirkové Dušínové ;)... ale to, co říkáš není omluva, ale výmluva, víš.
Jestliže ty, které s tebou slušně nesouhlasily, stihneš v jediným příspěvku označit jako "histerky... dyliny... moc inteligence nepobraly... slepice... zakomplexovaný třicítky" - a je úplně jedno, že "po všech jsem určitě nevyjela" - tak to není "co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct", ale docela obyčejnej kanál... :skurt:

Omluva taky nebyl účel..............ale třeba jednou dospěju a budu stejně vychovaná, jako ty :godlike:

aprill — 9. 8. 2013 21:44

dusička napsal(a):

Nevím, mně to prostě nikdy nevadily hulákající děti. Vadilo mi vždycky jenom to moje.
Jo, já jsem měla kluky naučený nedělat kravál,nedělat binec a chovat se slušně,protože nikde nejsou jen oni sami a lidi okolo nepotřebují, aby je někdo jinej obtěžoval.
Tak kluci dělali na hřišti kravál, k lidem se chovali a chovaj slušně. Věděli, kdy se smí blbnout a kde nesmí. A určitě někde v hotelu na dovolené si to prostě nedovolili.
A k té sokolovně - pokud tam ta trampolínu a erární hračky jsou, zřejmě je to hlavně kvůli tomu, že mladí tam chodí s dětma, jinak by měli prázdnou hospodu. A s tím se musí počítat, že děcka budou řádit. Jeslti ti to Modroočko tak vadí, chodila bych do jiný hospody, kde ta trampolíny a hračky a děti nejsou.
Jak píšu, nic se nemá přehánět. A jestli jsou takové matky, tak at jsou. Nevím, proč máš Modroočko potřebu poukazovat na ně ?. Nevím no.
Prostě když tě ty ženský vaděj, tak je neřeš. Proč taky? Tak to máme jinak, oni to maj jinak.

proč by slušný člověk neměl chodit tam kam chce? proč se musí ustupovat rodinám s nevychovanými dětmi?
já nelezu do dětského koutku a nevyžaduji tam klid a pořádek ,ale v hospodě (místo pro dospělé) mě hulákající děti taky   VADÍ :kapitulation:

aprill — 9. 8. 2013 21:46

dusička napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Duši,když jsou děcka na hřišti,jasně, od toho je to hřiště, tam ať si řvou a dělají rachot jak chtějí, je to jejich teritorium. Ale mezi lidma, třeba zrovna v restaurace, tam se snad mají chovat slušně,tam už nejsou samy. Ale to je na rodičích, ty děcka to samy neví.

A patří do restaurace trampolína?

patří do restaurace děti?

modrovous — 9. 8. 2013 21:47

"Nemám žádné opravdové kamarády"

Po letmém přečtení tohohle vlákna musím říct, že se vůbec nedivím. :fuck: :lol:

aprill — 9. 8. 2013 21:53

dusička napsal(a):

Tak je pravdou, že s klukama jsme do restaurací nechodili (jen občas na dovolené, ale tam najíst a jít pryč, aby moc dlouho nemuseli sedět, protože by to dlouho stejně nevydrželi).
U nás s dětma se chodí na zahradu ven - do hospůdky, kde jsou právně dětské atrakce , děti tam pobíhaj, a tak. A nikomu to nevadí. :tesi: Nebo jsem si spíše myslela, že nevadí, ale když čtu tady Modroočku, tak vadí.
Proto se ptám, proč je tam ta trampolína, dětské hračky, pískoviště.
Scházej se tam odpoledne maminy s dětma.

to si jen myslíš, že nevadí :vissla: .. protože lákají zákazníky. jde o kšeft co co jiného?

dusička — 9. 8. 2013 21:54

aprill napsal(a):

dusička napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Duši,když jsou děcka na hřišti,jasně, od toho je to hřiště, tam ať si řvou a dělají rachot jak chtějí, je to jejich teritorium. Ale mezi lidma, třeba zrovna v restaurace, tam se snad mají chovat slušně,tam už nejsou samy. Ale to je na rodičích, ty děcka to samy neví.

A patří do restaurace trampolína?

patří do restaurace děti?

Ne do restaurace děti nepatří.

aprill — 9. 8. 2013 21:56

Honzina napsal(a):

Daphné napsal(a):

Myslím si, že je potřeba najít rovnováhu...moc děti neokřikovat a neomezovat, nebýt přehnaně přísní, ale taky nerozmazlovat. Učit je postupně a s citem znát hranice. Ono je jednodušší dítě okřiknout či plácnout, nebo ho posadit k televizi či tabletu, než se mu věnovat, vysvětlovat, zaujmout a rozvíjet. :)
Očko, taky si myslím, že malé dítě do hospy nepatří. A ve slušné restauraci mívají dětský koutek, někde dokonce i hlídání. Chci tím říct, že když už s malými dětmi do restaurace, tak je potřeba takovou vybrat (každý přece své děti zná a ví, kam a kdy s nimi může, a kam ne. Je to o těch rodičích, ne dětech...)
Honzino, omluv mou otázku, ale myslíš, že "být od rány" je vrozené, nebo dokonce přednost?

Věřím, že je to vrozené, ale i já sama jsem si to postupem času vybudovala......jsem od rány v tom smyslu, že co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct, někoho se zastat....nemám ve zvyku sedět v koutě, nemluvit, když můžu a pod.....celkem hodně mi to mé chování "od rány" usnadnilo spoustu věci, uvedlo věci na správnou míru, dosti lidem jsem tím ukázala, že semnou jen tak mávat nebudou atd.....a to, že jsem taková, jaká jsem neznamená, že nevím co je pokora, úcta.............................jinak co se týče, tvého příspěvku...jsem s tebou za jedno, že k docílení poznání hranic, se musí pomalu a s citem...já jsem se své děti taky neseřezala, a pak jin neurčila začátek a konec hranic, ale pokud se např. můj syn pere se svým bratrancem a nedají si po několikáté říct, tak jim klidně přes ten zadek jednu šoupnu, obou.....u dceři to platíš v tom směru, když strká prsty tam kam nemá...a také ne hned.....

tak proč ti vadí, když i druzí ti řeknou svůj názor či tě lehce zkritizují?

aprill — 9. 8. 2013 21:59

dusička napsal(a):

aprill napsal(a):

dusička napsal(a):


A patří do restaurace trampolína?

patří do restaurace děti?

Ne do restaurace děti nepatří.

BINGO :supr:. takže trapolíny na hřiště a ne do restaurací a jiných jim podobných zařízení

dusička — 9. 8. 2013 22:04

aprill napsal(a):

dusička napsal(a):

aprill napsal(a):


patří do restaurace děti?

Ne do restaurace děti nepatří.

BINGO :supr:. takže trapolíny na hřiště a ne do restaurací a jiných jim podobných zařízení

souhlasím

lupina montana — 9. 8. 2013 23:47

helena napsal(a):

semnou jen tak mávat nebudou
Honzino, nejsme všichni Mirkové Dušínové ;)... ale to, co říkáš není omluva, ale výmluva, víš.
Jestliže ty, které s tebou slušně nesouhlasily, stihneš v jediným příspěvku označit jako "histerky... dyliny... moc inteligence nepobraly... slepice... zakomplexovaný třicítky" - a je úplně jedno, že "po všech jsem určitě nevyjela" - tak to není "co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct", ale docela obyčejnej kanál... :skurt:

Neboli vrtule v hejnu kolibříků :rolleyes: Njn.
Helí, taky mám někdy dojem (a naštve mně) že maminky mají pocit, že jim patří svět....zas na druhou stranu si říkám, že za nás byla přece každá matka persona non grata, ať jsi přišla kam přišla. Vzpomínáš, jak se kočáry musely nechávat před Kotvou? :cool: A řeknu si, že holt se kyvadlo vychýlilo se stejnou razancí na opačnou steanu....a že se do s další generací trochu srovná.
Musím se ale přiznat, že někdy taky zasáhnu :gloria: a dokonce se i rozčílím. To když mi třeba skočí chlapeček po psovi a vrhne se jí kolem krku.....kůůůrňa! To jsem teda vychovávala :lol: čuměl, chuděka.

Selima — 10. 8. 2013 16:08

Honzina napsal(a):

helena napsal(a):

také teorie........
Ty dost špatně snášíš, když není po tvým, viď?

:D ne, jen mě naštvalo, když mě tu druzí označovala za nějakou hroznou matku bo co, když dám dětem občas přes ruce...a to jenom proto, že mají své pravdy....kdyby tu do mě nezačaly šít, nenapsala bych ani slovo....oni si mysli, že to, co dělají, dělají správně, já si zas myslím, že to co dělám já, není špatné.....to je celé....:) jenom se hold nenechám moralizovat od cizích ženských, co mě ani neznají...

Ja napírklad vôbec nechápem, načo i sem ťahala svoje výchovné metódy (ak si sa len necchela pochváliť ;) ), keď hľadáš vlastne kamošku. Nehľadáš ty skôr au-pairku pre svoje deti?

helena — 10. 8. 2013 16:20

za nás byla přece každá matka persona non grata
Dovolím si mírně odporovat... se třema svištěma věku předškolního až začátečně školního jsem absolvovala ledacos - sice sledována ostražitým supím okem kustodů a kustodek (to zvláště), nicméně na odchodu ona žlutá oka nabývala pohledu téměř lidského... "pani, já se bála, ale ty děti sou vopravdu hodný..." Záleželo na daným místě a odhadu "zvládnou-nezvládnou".
Ale to, že se "kočáry musely nechávat před Kotvou" a dneska nemusí, včetně ostatních "děti vítány" kšeftů, hotelů, restaurací a tak dál... to není změna přístupu k dětem, ale prachsprostá vidina vejdělku. Ono je děcek přece jen víc... ale hodně maminek to považuje právě za to ne uvolnění, ale přímo povolení (všeho a ke všemu).

lupina montana — 10. 8. 2013 16:59

helena napsal(a):

za nás byla přece každá matka persona non grata
Dovolím si mírně odporovat... se třema svištěma věku předškolního až začátečně školního jsem absolvovala ledacos - sice sledována ostražitým supím okem kustodů a kustodek (to zvláště), nicméně na odchodu ona žlutá oka nabývala pohledu téměř lidského... "pani, já se bála, ale ty děti sou vopravdu hodný..." Záleželo na daným místě a odhadu "zvládnou-nezvládnou".
Ale to, že se "kočáry musely nechávat před Kotvou" a dneska nemusí, včetně ostatních "děti vítány" kšeftů, hotelů, restaurací a tak dál... to není změna přístupu k dětem, ale prachsprostá vidina vejdělku. Ono je děcek přece jen víc... ale hodně maminek to považuje právě za to ne uvolnění, ale přímo povolení (všeho a ke všemu).

No ale minimálně zkraje na tebe vždycky čuměli.
Možná je to prachsprostá vidina, možná příliv cizinek, zvyklých jinak - každopádně výsledkem je změna přístupu :)
Abych byla upřímná, mně se ta dnešní děcka  většinou líbí víc - my byli takový zakřiknutý a dobře nám to teda nedělalo.....

aprill — 10. 8. 2013 17:13

helena napsal(a):

za nás byla přece každá matka persona non grata
Dovolím si mírně odporovat... se třema svištěma věku předškolního až začátečně školního jsem absolvovala ledacos - sice sledována ostražitým supím okem kustodů a kustodek (to zvláště), nicméně na odchodu ona žlutá oka nabývala pohledu téměř lidského... "pani, já se bála, ale ty děti sou vopravdu hodný..." Záleželo na daným místě a odhadu "zvládnou-nezvládnou".
Ale to, že se "kočáry musely nechávat před Kotvou" a dneska nemusí, včetně ostatních "děti vítány" kšeftů, hotelů, restaurací a tak dál... to není změna přístupu k dětem, ale prachsprostá vidina vejdělku. Ono je děcek přece jen víc... ale hodně maminek to považuje právě za to ne uvolnění, ale přímo povolení (všeho a ke všemu).

přesně tak

helena — 10. 8. 2013 17:14

mně se ta dnešní děcka  většinou líbí víc - my byli takový zakřiknutý
Jak který, viď?
My když jsme sousedovi vodrbali ranou třešeň, přece jen jsme se báli, aby nešel žalovat... zatímco dneska aby se soused bál vylízt na zahradu, když tam má česáče...

lupina montana — 10. 8. 2013 17:30

helena napsal(a):

mně se ta dnešní děcka  většinou líbí víc - my byli takový zakřiknutý
Jak který, viď?

No, myslela jsem tak globálně. Docela běžně se mi dneska stává, že mě osloví (zdvořile, podotýkám) nějakej prcek až mládež (mládež je ovšem u mně tak do 35) a dají se moc hezky do řeči. "Ahoj, teto - ty máš ale krásnýho pejska! A my máme hawíka - víš, co je to hawík? A můžu teda s tebou kousek jít?" :) Tak nějak............vlastně si nedokážu představit, že by se někdo z mé generace takhle odvážil. Myslím zcela neznámý lidi, samozřejmě, ne tetu od sousedů....
Zmíněný proslov o hawíkovi samosebou mládež neužívá, to doufám všichni pochopili :cool::lol:
U nás už na ovoce nelezou, kupodivu.........akorát nám tuhle ukradli marjánu :gloria:

helena — 10. 8. 2013 17:37

Jakýho máš pejska, teto? http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png
Ovšem napadla mě kacířská myšlenka - není to tím, že hledají někoho, s kým si vůbec můžou popovídat? Kromě hawíka?

lupina montana — 10. 8. 2013 17:42

helena napsal(a):

Jakýho máš pejska, teto? http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Skoro jako v avataru :lol:

helena napsal(a):

Ovšem napadla mě kacířská myšlenka - není to tím, že hledají někoho, s kým si vůbec můžou popovídat? Kromě hawíka?

Nene, to bych stopro poznala. Poznám osamělou a tesknou duši....tohle bývá prostý a přátelský zájem.

agewa — 10. 8. 2013 17:44

lupina montana napsal(a):

helena napsal(a):

mně se ta dnešní děcka  většinou líbí víc - my byli takový zakřiknutý
Jak který, viď?

No, myslela jsem tak globálně. Docela běžně se mi dneska stává, že mě osloví (zdvořile, podotýkám) nějakej prcek až mládež (mládež je ovšem u mně tak do 35) a dají se moc hezky do řeči. "Ahoj, teto - ty máš ale krásnýho pejska! A my máme hawíka - víš, co je to hawík? A můžu teda s tebou kousek jít?" :) Tak nějak............vlastně si nedokážu představit, že by se někdo z mé generace takhle odvážil. Myslím zcela neznámý lidi, samozřejmě, ne tetu od sousedů....
Zmíněný proslov o hawíkovi samosebou mládež neužívá, to doufám všichni pochopili :cool::lol:
U nás už na ovoce nelezou, kupodivu.........akorát nám tuhle ukradli marjánu :gloria:

ja si to ale pamatuji , jak ze sveho mladi , tak z detstvi svych deti taky.
na druhou stranu - kdyz matka z acne na urade pred vsemi kojit sve dite, I kdyz je tam prebalovaci mistnost - tak to me teda docela irituje.

Selima — 10. 8. 2013 17:47

Honzina napsal(a):

Daphné napsal(a):

Myslím si, že je potřeba najít rovnováhu...moc děti neokřikovat a neomezovat, nebýt přehnaně přísní, ale taky nerozmazlovat. Učit je postupně a s citem znát hranice. Ono je jednodušší dítě okřiknout či plácnout, nebo ho posadit k televizi či tabletu, než se mu věnovat, vysvětlovat, zaujmout a rozvíjet. :)
Očko, taky si myslím, že malé dítě do hospy nepatří. A ve slušné restauraci mívají dětský koutek, někde dokonce i hlídání. Chci tím říct, že když už s malými dětmi do restaurace, tak je potřeba takovou vybrat (každý přece své děti zná a ví, kam a kdy s nimi může, a kam ne. Je to o těch rodičích, ne dětech...)
Honzino, omluv mou otázku, ale myslíš, že "být od rány" je vrozené, nebo dokonce přednost?

Věřím, že je to vrozené, ale i já sama jsem si to postupem času vybudovala......jsem od rány v tom smyslu, že co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct, někoho se zastat....nemám ve zvyku sedět v koutě, nemluvit, když můžu a pod.....celkem hodně mi to mé chování "od rány" usnadnilo spoustu věci, uvedlo věci na správnou míru, dosti lidem jsem tím ukázala, že semnou jen tak mávat nebudou atd.....a to, že jsem taková, jaká jsem neznamená, že nevím co je pokora, úcta.............................jinak co se týče, tvého příspěvku...jsem s tebou za jedno, že k docílení poznání hranic, se musí pomalu a s citem...já jsem se své děti taky neseřezala, a pak jin neurčila začátek a konec hranic, ale pokud se např. můj syn pere se svým bratrancem a nedají si po několikáté říct, tak jim klidně přes ten zadek jednu šoupnu, obou.....u dceři to platíš v tom směru, když strká prsty tam kam nemá...a také ne hned.....

Fajn, tak si "od rány", len škoda, že u ostatných ti to vadí... a u teba je to prednosť. Trošku tolerancie a uváživosti by to chcelo, v prípadnom budúcom kamarátstve.

aprill — 10. 8. 2013 17:48

agewa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

helena napsal(a):

mně se ta dnešní děcka  většinou líbí víc - my byli takový zakřiknutý
Jak který, viď?

No, myslela jsem tak globálně. Docela běžně se mi dneska stává, že mě osloví (zdvořile, podotýkám) nějakej prcek až mládež (mládež je ovšem u mně tak do 35) a dají se moc hezky do řeči. "Ahoj, teto - ty máš ale krásnýho pejska! A my máme hawíka - víš, co je to hawík? A můžu teda s tebou kousek jít?" :) Tak nějak............vlastně si nedokážu představit, že by se někdo z mé generace takhle odvážil. Myslím zcela neznámý lidi, samozřejmě, ne tetu od sousedů....
Zmíněný proslov o hawíkovi samosebou mládež neužívá, to doufám všichni pochopili :cool::lol:
U nás už na ovoce nelezou, kupodivu.........akorát nám tuhle ukradli marjánu :gloria:

ja si to ale pamatuji , jak ze sveho mladi , tak z detstvi svych deti taky.
na druhou stranu - kdyz matka z acne na urade pred vsemi kojit sve dite, I kdyz je tam prebalovaci mistnost - tak to me teda docela irituje.

no, já taky z toho když  matka kojí během jednání nejsem zrovna nadšená, ale zase mě těší, že to děcko neřve a  občas i nelítá mi po kanclu  :supr:

helena — 10. 8. 2013 17:51

Skoro jako v avataru
No to bych se taky, byť do prcka mám daleko, taky dala do řeči... ;)
I když u mě je to většinou tak, že mě zastavujou cizí pesani a "Ahoj... ty mě určitě podrbeš, viď? A ještě za ouškama... a na bříšku... a můžu s tebou kousek jít?" :lol: - a zdaleka to nebejvá podmíněný jen obsahem tašky :D

kdyz matka z acne na urade pred vsemi kojit sve dite, I kdyz je tam prebalovaci mistnost
To je zas ten postoj "jsem matka a všici padněte na pr..."
Nevidím výraznej rozdíl mezi tímhle a dělání si cestičky kočárem... :vissla:

Selima — 10. 8. 2013 18:04

Beviem nájsť taký krásny blog, niečo ako "Bijte čelem o zem, jde Matka" - a bolo to presne o ženách, ktoré si dopoudnia dávajú kafíčko a čakajú, že si celý svet sande z nich a ich deciek na (_._) . No, nesadne.

Modroočka — 12. 8. 2013 10:41

Selima napsal(a):

Beviem nájsť taký krásny blog, niečo ako "Bijte čelem o zem, jde Matka" - a bolo to presne o ženách, ktoré si dopoudnia dávajú kafíčko a čakajú, že si celý svet sande z nich a ich deciek na (_._) . No, nesadne.

Seli, ale ony to nevědí, že si z těch jejich nevychovanej šklebáků na zadnici nikdo nesedne :lol:

helena — 12. 8. 2013 10:50

ale ony to nevědí
No vždyť... právě proto "čakajú" http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Modroočka — 12. 8. 2013 13:54

helena napsal(a):

ale ony to nevědí
No vždyť... právě proto "čakajú" http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

To se načekají      :reta:

Honzina — 19. 8. 2013 6:52

Selima napsal(a):

Honzina napsal(a):

helena napsal(a):

také teorie........
Ty dost špatně snášíš, když není po tvým, viď?

:D ne, jen mě naštvalo, když mě tu druzí označovala za nějakou hroznou matku bo co, když dám dětem občas přes ruce...a to jenom proto, že mají své pravdy....kdyby tu do mě nezačaly šít, nenapsala bych ani slovo....oni si mysli, že to, co dělají, dělají správně, já si zas myslím, že to co dělám já, není špatné.....to je celé....:) jenom se hold nenechám moralizovat od cizích ženských, co mě ani neznají...

Ja napírklad vôbec nechápem, načo i sem ťahala svoje výchovné metódy (ak si sa len necchela pochváliť ;) ), keď hľadáš vlastne kamošku. Nehľadáš ty skôr au-pairku pre svoje deti?

Pro takovýhle otázky nemám koment :)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

PPavlaa — 19. 8. 2013 10:55

dusička napsal(a):

Honzina napsal(a):

A ještě pro ty, co se jim tak strašně nelíbí má výchova....jde vidět, že vy jste asi na zadek nedostávali!!!! Proto to tak haníte, ale když dostanou na zadek se vší mírou, není na tom nic špatného!!!!! Mé děti jsou vycepovaní, jsou samostatní, a rozhodně to není jen tím, že je "biju" podle vás skoro týrám.......ale myslim si, že vy sami jednou uvidíte ten rozdíl.....to, že jsem přísnější než některé přecitlivěné maminky, není žádná tragédie....nejsem na ně žádnej raz, aby ze mě měla trauma!!!!! jsem proti jakýmukoliv týrání způsobených na dětech!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ale tohle mezi to neřadím!!!!!!  Za nevhodnou inzerci se omlouvám...............

Se musím smát. :lol:
Honzilo, i když jsem svý syny nemlátila, ale spíš desetkrát vysvětlovala, sice nejsou vycepovaní, ale jsou samostatní a dokáží se mi svěřit, nebojí se mě. Je jim 20 a 17.
Inzerát si podej tam,kam se podávaj inzeráty , tady seš mimo mísu.
Nemusíš se obhajovat, ty vychováváš své děti, my ne. Takže si vychovávej jak uznáš za vhodné.

no vidíš, já si zase myslím, že někdy je daleko lepší v pravou chvíli jedna výchovná, jak pořád něco dokola mlet.

PPavlaa — 19. 8. 2013 11:07

dusička napsal(a):

Modroočka napsal(a):

laminanonte napsal(a):

něco ti napíšu Honzino. Přesně tyhle samé pisatelky, které tě tu kamenují za to, že své děti plácneš přes ruku, tu jiným klidně napíšou, že je rodiče vychovávali, jak nejlépe uměli, když se tu dotyčný svěří s tím, že je rodiče třeba bili, nebo jim neprojevovali dostatek citu.
Takže ty vlastně neděláš nic jihého, než že vychováváš své děti, jak nejlépe umíš.

Navíc si myslím, že nemáš povinnost tu svoji výchovu obhajovat. Z těch pár řádek co jsi tu napsala, si každý udělá jen zkreslenou představu, jak to u vás funguje.

Tak nějak to vidím taky.
Když jsem něco provedla, dostala jsem normálně na pr.del. Žádný psychický následky to na mě nezanechalo. Vím, že jsem dostala právem. Když jsem byla jako puberťačka držkatá a otvírala jsem si "hubu"na naše, tak jsem dostala facana. právem. S odstupem to vidím tak, že jsem k tomu naše vyloženě provokovala. Ale vím od máti, že jsem nebyli s bráchou razcapení, neotravovali jsme okolí.
Když vidím, jak některý děti jsou nevychovaný a rodiče neřeknou ani popel, natož aby svoje děcko okřikli, tak si myslím, že příliš liberální výchova nikam nevede.

Když kluci něco provedli, nedostali na pr.del. Rozebrala jsem to s nima, proč to udělali a tak. Do deseti let jsem je vůbec nemlátila, to až v pubertě dostali facku, když mi jednou řekli,že jsem blbá. Jednou a dost. Pak už si dávali pozor na pusu.
Možná že jsem vychovávala americky (jakže se vychovává americky :lol: ) . Od mala se mi nebáli svěřit, ani ted. Přijdou s problémem hned a nebojí ho říct (jako jsem se bála já). Spolu to pak probereme. žádné zákazy jsem nedávala. Nejsou rozcapení a nikoho neotravujou.

dusičko a co to s tím má co dělat ? ty si myslíš, že děti, které někdy chytly nějákou tu výchovnou mají z rodičů takový lufty, že se jim s ničím nesvěří, že se bojí přijít, když je problém ?:rolleyes:

Grainne — 19. 8. 2013 11:09

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Honzina napsal(a):

A ještě pro ty, co se jim tak strašně nelíbí má výchova....jde vidět, že vy jste asi na zadek nedostávali!!!! Proto to tak haníte, ale když dostanou na zadek se vší mírou, není na tom nic špatného!!!!! Mé děti jsou vycepovaní, jsou samostatní, a rozhodně to není jen tím, že je "biju" podle vás skoro týrám.......ale myslim si, že vy sami jednou uvidíte ten rozdíl.....to, že jsem přísnější než některé přecitlivěné maminky, není žádná tragédie....nejsem na ně žádnej raz, aby ze mě měla trauma!!!!! jsem proti jakýmukoliv týrání způsobených na dětech!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ale tohle mezi to neřadím!!!!!!  Za nevhodnou inzerci se omlouvám...............

Se musím smát. :lol:
Honzilo, i když jsem svý syny nemlátila, ale spíš desetkrát vysvětlovala, sice nejsou vycepovaní, ale jsou samostatní a dokáží se mi svěřit, nebojí se mě. Je jim 20 a 17.
Inzerát si podej tam,kam se podávaj inzeráty , tady seš mimo mísu.
Nemusíš se obhajovat, ty vychováváš své děti, my ne. Takže si vychovávej jak uznáš za vhodné.

no vidíš, já si zase myslím, že někdy je daleko lepší v pravou chvíli jedna výchovná, jak pořád něco dokola mlet.

:supr:

PPavlaa — 19. 8. 2013 11:10

dusička napsal(a):

Modroočka napsal(a):

dusička napsal(a):

Modroočko - co ty popisuješ - tak to tady v menším městě neznám. :vissla:

My jsem taky malý město, deset tisíc obyvatel.

My ještě menší - 5.
Ale je to možná z důvodu toho, že já když někde sem ,tak nepozoruju jiný maminy, jak se věnujou, nevěnujou dítěti. Věnuju se svýmu. (když jsem někde bez dítěte)
Když jsem s Marky, pozoruju, že maminy učí děti půjčovat a tak dál.
A jak píšeš o tom polystyrenu, mohlo se stát, že se mamina zakecala s kámoškou, a chvilku zapomněla na děti. Stačí pár vteřin. I máma si potřebuje oddychnout. šla to uklidit, tak vo co de?

no tak ono to není o tom, jestli pozoruješ jiné maminy, co a jak dělají, jako spíš o tom, že jsou děti - až se mi chce říct hnusně haranti, co jsou tak protivní, otravní, že spolehlivě otráví všechny, kdo jsou v jejich blízkosti. a to si prostě nejde nevšimnout.

PPavlaa — 19. 8. 2013 11:11

Modroočka napsal(a):

laminanonte napsal(a):

právě proto, že výchova je u některých dost liberální, tak bych nechtěla jet na dovolenou někam, kde bude plný hotel rodin s malými dětmi..nemám ráda, když děti dělají bordel a rodiče si jich nevšímají, protože nejsme přece doma, tak po nich nebudeme ani uklízet..

Jo, já jsem měla kluky naučený nedělat kravál,nedělat binec a chovat se slušně,protože nikde nejsou jen oni sami a lidi okolo nepotřebují, aby je někdo jinej obtěžoval.
Stejně tak nechápu, že jsou plný hospody rodičů s dětma a ty rodiče ve většině případů to berou tak, že ostatní hosté musí mít pochopení.Já ho nemám. Jdu na pivo a chci si povídat s tím, s kým tam jsem, neposlouchat řev děcek. Děcka do hospody nepatří, a když je tam rodiče berou,měli by je mít vychovaný. Nikdo není zvědavej na otravování cizích děcek. A opravdu je restaurační zahrádky plná děcek,hlavně v podvečer a kolikrát až do osmi,devíti hodin. To už má být děcko doma.

:jojo:

PPavlaa — 19. 8. 2013 11:22

dusička napsal(a):

My tam do té hospůdky chodili kvůli trampolíně. Ale ted už máme trampolínu doma, tak jsem tam letos ještě nebyla.
Máš pravdu, nečetla jsem Modroočku důkladně. Takže Modroočku chápu ,že navečer už ten hlahol vadí

mě ten hlahol vadí i přes den, pokud je v takový míře, že neslyším sebe, ani toho, kdo sedí naproti a s kým si chceme popovídat.

PPavlaa — 19. 8. 2013 11:26

Honzina napsal(a):

Daphné napsal(a):

Myslím si, že je potřeba najít rovnováhu...moc děti neokřikovat a neomezovat, nebýt přehnaně přísní, ale taky nerozmazlovat. Učit je postupně a s citem znát hranice. Ono je jednodušší dítě okřiknout či plácnout, nebo ho posadit k televizi či tabletu, než se mu věnovat, vysvětlovat, zaujmout a rozvíjet. :)
Očko, taky si myslím, že malé dítě do hospy nepatří. A ve slušné restauraci mívají dětský koutek, někde dokonce i hlídání. Chci tím říct, že když už s malými dětmi do restaurace, tak je potřeba takovou vybrat (každý přece své děti zná a ví, kam a kdy s nimi může, a kam ne. Je to o těch rodičích, ne dětech...)
Honzino, omluv mou otázku, ale myslíš, že "být od rány" je vrozené, nebo dokonce přednost?

Věřím, že je to vrozené, ale i já sama jsem si to postupem času vybudovala......jsem od rány v tom smyslu, že co mám na jazyku, musí ven....nebojím se někomu něco říct, někoho se zastat....nemám ve zvyku sedět v koutě, nemluvit, když můžu a pod.....celkem hodně mi to mé chování "od rány" usnadnilo spoustu věci, uvedlo věci na správnou míru, dosti lidem jsem tím ukázala, že semnou jen tak mávat nebudou atd.....a to, že jsem taková, jaká jsem neznamená, že nevím co je pokora, úcta.............................jinak co se týče, tvého příspěvku...jsem s tebou za jedno, že k docílení poznání hranic, se musí pomalu a s citem...já jsem se své děti taky neseřezala, a pak jin neurčila začátek a konec hranic, ale pokud se např. můj syn pere se svým bratrancem a nedají si po několikáté říct, tak jim klidně přes ten zadek jednu šoupnu, obou.....u dceři to platíš v tom směru, když strká prsty tam kam nemá...a také ne hned.....

no, víš co. já mám (měla jsem) taky tendence okamžitě říkat, co si myslím. ale čím jsem starší, tím víc mi to přijde zbytečný. a pokud to není vyloženě něco, kde mám pocit, že musím :)  tak raději držím klapačku a myslím si svoje.