Chtěla bych se ze zajímavosti zeptat, co vás přimělo pořídit si další mimi, když to vaše předchozí ještě nechodí ani do školky?

Jeste tehotna nejsem ale pocitam ze brzo budu. Mam  k tomu nekolik duvodu.
1. Starsi deti jsou uz velke a i kdyz maji ke Chrisovi krasny vztah, stejne by vyrustal prakticky jako jedinacek coz nechci.
2. Diky problemum, ktere jsme meli behem tehotenstvi a ktere nas dost tvrde zasahli jsme si to neuzili, Chris je manzelovo prvni dite a tudiz i on by chtel poznat pohodove tehu, ja zase misto predcasneho porodu a mimi na JIPce touzim po tom porodit v terminu a mit ho hned u sebe, plne kojit od sameho zacatku a vubec si uzit pocatek materstvi jinak nez loni.
3. Na rozdil od dvou predchozich porodu v Cesku, kdy jsem byla 2x 24 hodin temer ponechana svemu osudu a prisahala ze dalsi dite uz nikdy, treti porod u  nas ve Fr se zmenil diky epiduralu v magicky zazitek a chtela bych si ho prozit jeste jednou.
4. Diky tomu, ze mam temer 16 letou dceru a poslednim rokem uz neni zvykem, ze se muzi oteceji za mnou ale za ni, asi si potrebuju dokazat, ze jeste nejsem tak stara, navic materstvi po 16 letech vidim a vnimam jinak....

Proste je to o osobnich pocitech ;)

Bylo to především kvůi sourozeneckému vztahu těch dvou. A vyplatilo se. První rok to bylo těžké. Ted po druhých narozeninách mladší si to už více méně užívám. Je to bomba.

Tulipanko,
ja mela duvodu vic:
1. chtela jsem aby meli k sobe vekove bliz (vidim na synovcich s rozdilem 6 let, ze si moc nerozumi, je tezsi najit spolecny program, zatim co netere s rozdilem 3 roky si krasne hraji spolu),
2. nemuzu si dovolit vypadnout na dlouhou dobu z prace a presto jsem chtela deti dve, takze budu na materske 5 let a i to je v me profesi az az,
3. menili jsme bydliste - do uplne jineho kraje, takze predstava, ze jsem na materske, pak pujdu na pul roku, rok  do prace a pak znova otehotnim, neprichazela do uvahu,
4. na prvni dite sjme cekali dva roky, takze jsem predpokladala, ze stejne budeme mit potize i s druhym. Vyslo necekane na prvni pokus.

Takze asi tak. Je to narocne, nemam k ruce babicky, ale presto jsem to cekala horsi, mladsimu uz je 7 mesicu a ja ani nevim, jak to uteklo. Nelituji a jsem rada, ze je to tak.

Tulipanko,
sice na tom druhým teprve "makáme", ale chci je brzo po sobě, aby měli mezi sebou co nejmenší možný věkový rozdíl, abych se mohla co nejdřív vrátit do práce a taky pro to, že se bojím, že později už bych se na to už třeba necítila.

Děkuji všem za odpovědi. A nebojíte se "depek", až bude jedno vyžadovat Vaši pozornost, druhé bude potřeba utišit, protože brečí a navíc máte začít vařit oběd? Že jedno dítě bude spát od 10 do 12 a druhé od 12 do 2, takže si vůbec neodpčinete?

Tuli - tyhle praktické věci jdou docela dobře sladit. Starší dělalo velmi dobře být důležitá a zároven se naučila nemít vše hned, když si prdne. Takže tolerance. Když brečí - pohoupej evi, počkej moment a pak rozdělit pozornost, několikrát zároven jsem tišila první a povídala s druhou. Spánek rozdělit jde - větší dítko se chvilku zklidnilo u malování, pohádky, na prochajdě. Ba naopak když menší spalo, mela jsem čas pohrát se a pomazlit i se starší. Oběd jsem vařila a nakukovala do pokojíku, kde si obě hrály. Starší houpala hračkami na hrazdičce a mladší se smála. Kupodivu to fungovalo báječně a to co jsem předala starší, mnohokrát ona předala sestře.

Mám kamarádku, která má děti po sobě přesně o dva roky..říkala, že ten první rok byl děsný, horší než čekala, ale teď když té nejmladší jsou dva, je to paráda..doslova mě doporučila mít děti rychle za sebou...já osobně nad tím takhle radši nepřemýšlím, jinak bych do toho nemohla jít, protože je jasný, že se zase nevyspím, že si zhuntuju tělo ještě víc, že knížky už budu moct asi úplně zahodit, že nebudu znát význam slova kino, že potom už ani netrefím do hospody :lol: , ale prostě když ty děti za to fakt stojí, no :)

Mám děti necelé tři roky po sobě a je to super. Mají hezký vztah, jsou si věkově blíž.
K tomu proč tak rychle za sebou. Kdybych šla do práce po mateřský byl by mezi dětmi větší věkový rozdíl, bylo by mi po třicítce a znova bych si zvykala na menší peníze. Za mě byla mateřská asi 2500,-. To je pak ten sešup hodně znát. A jsem táda, že jsem to stihla do třiceti.
Kromě toho, kluk byl prostě úžasnej, i když dost aktivní a já si to prostě užívala. Ve dvou letech už po obědě stejně nespal, takže organizačně jsem to měla jednodušší. Když spala holka, hrála jsem si s ním a když byla vzhůru, stíhala jsem oba. Manžel chodil z práce v devět, takže jak usnuly, dodělala jsem si leccos v domácnosti. Dneska nechápu, jak jsem to zvládla :D. No padala jsem kolikrát na hubku, ale neměnila bych. :)

ZAJÍMAVÁ OZÁTKA: Já ale děti zatím nemám, takže nemohu odpovědět..ty to Tulip řešíš proč? Že zatím tu potřebu mít druhý nepocituješ a vidíš že okolí (některé) se stejně malýma (velkýma) dětma jako ty už znovu ano??

Misho,
víš, já to vlastně ani neřeším, druhé dítě zatím nechci a myslím, že ani chtít nebudu. Právě proto se ptám, co bylo ten důvod, aby si ostatní maminky pořídily další dítě. Já mám své dítě ráda, ale asi jsem moc sobecká, záleží mi víc na mojí psychické pohodě a komfortu než na tom vyhovět přání manžela mít další dítě nebo pořídit Davídkovi kámoše. Já si totiž mateřství ani zdaleka neužívám. Být se synem doma prostě beru jako nutnost, aby byl spokojený a dobře se vyvíjel. Nejraději bych utekla do práce. Neumím si představit, že bych ten strašný 1. rok života musela absolvovat znovu a navíc ve zhoršené variantě - se 2 malými dětmi :rodna: . I když připouštím, že až Davídek vyroste a bude mi alespoň trochu pomáhat, možná budu o dalším ještě uvažovat....

Tulipánko, to musíš cítit, nedá se to nutit. :) Já si mateřskou užívala. Bylo a je mi s dětmi fajn. Když byly malé, uvažovala jsem o třetím. Jak rostly, už jsem zlenivěla, byly samostatnější a já měla víc času i na sebe, takže jsem to zavrhla. :D I z důvodů ekonomických. Ale mateřská patří do mého šťastného období.

mishasha napsal(a):

Mám kamarádku, která má děti po sobě přesně o dva roky..říkala, že ten první rok byl děsný, horší než čekala, ale teď když té nejmladší jsou dva, je to paráda..doslova mě doporučila mít děti rychle za sebou...já osobně nad tím takhle radši nepřemýšlím, jinak bych do toho nemohla jít, protože je jasný, že se zase nevyspím, že si zhuntuju tělo ještě víc, že knížky už budu moct asi úplně zahodit, že nebudu znát význam slova kino, že potom už ani netrefím do hospody :lol: , ale prostě když ty děti za to fakt stojí, no :)

Moje děti jsou přesně bez týdne o dva roky po sobě. Ten první rok byl strašný, o to víc, že syn je hyperaktivní. Když byl dceři rok, šel tříletý syn na dopoledne do školky a to už šlo. Náročnější to bylo ještě na začátku jejich školní docházky. Naštěstí nebyli nikdy příliš nemocní a v noci spali také docela dobře (ikdyž vstávání po páté bylo pro mě léta rutinou a syn už od 2 let nechtěl spát po obědě). Když trochu odrostli, chtěla jsem ještě třetí dítě, manžel bohužel ne. :(

Mě bohužel nutil věk a zdravotní problémy, které by se s věkem prohlubovaly. Děti budu mít od sebe 3 roky, ale kdyby mě důvody netlačily, volila bych větší věkový rozdíl. Chtěla jsem jít mezi dětmi na chvíli (řekněmě 2 roky) do práce, mateřská mě dost ubíjí...strašně se nudím.

Irik napsal(a):

Mě bohužel nutil věk a zdravotní problémy, které by se s věkem prohlubovaly. Děti budu mít od sebe 3 roky, ale kdyby mě důvody netlačily, volila bych větší věkový rozdíl. Chtěla jsem jít mezi dětmi na chvíli (řekněmě 2 roky) do práce, mateřská mě dost ubíjí...strašně se nudím.

Iriku,
mám to také tak, nějaké zdravotní problémy, kvůli kterým by bylo lepší mít 2. dítě také co nejdříve. Ale asi spíš risknu, že už 2. dítě nebude, než mít 2 děti rychle za sebou :) . Máš můj obdiv, že do toho jdeš :supr:

Tulipánko a co je pro tebe mít děti "rychle za sebou"? Jaký je pro tebe minimální možný věkový rozdíl? Jaký ideální?

Kdybych to cítila takhle, do druhýho bych nešla..mám kolegyni v práci, která vlastně nikdy nebyla na žádný mateřský ani rodičovský, prostě pořád pracovala (samozřejmě zpočátku z domu - měla super zaměstnavatele, který jí to umožnil)..a na druhý vůbec nemyslí, mě to přijde v pohodě..prostě každýmu vyhovuje něco jinýho.

Já si třeba říkám, že mít druhý dítě později je hrozný risk..v práci budu začínat stejně zase skoro od nuly a sotva bych se někam kariérně zase docrcala, už bych šla na další MD, ale to je :offtopic:

Tulipku, neřešíš ty náhodou o co přijdeš, když to tak nebude? Tulipku, chápu, že seberealizace, práce s dětmi je těžší, jsou rodiny, kde to zařídit jde, u mě méně, ale taky jsem si zvládla odskočit do práce. Na chvilku na psychickou pohodu. Řeknu ti jednu věc, kvůli sobě jsem ráda, že mám děti brzy po sobě. V konečném výsledku mám "mín" práce, brzy se vrátím, holky si líp pomůžou, budou mít k sobě blíž než k mamce s tatkou. ALe moc, moc záleží na tvém postoji ke všemu - když se rozhodneš to přetrpět - trpět budeš. Když se rozhodneš si to užít, užívat si to budeš. Já mám obě děti velmi rozdílné, co jedna jo, druhá ne. I v dovednostech. ALe co jsem sakra ráda, tak že se spolu zabaví a já jim pořád nemusím sedět za pr... ;)

Já jsem chtěla děti brzy po sobě kvůli sourozeneckému vztahu. Aby k sobě měli blízko a rozuměli si, což se snad podařilo. Zatím mají krásný vztah. Vloni to bylo jednu dobu hodně náročné, ale teď už je to mnohem lepší a užíváme si to. :)
Musím ale říct, že mám úžasného manžela, který mi hodně pomáhá. :supr:

A když o tom tak přemýšlím, nebylo to jenom kvůli dětem, ale i kvůli sobě. Cítila jsem totiž, že když nechám první dítko odrůst, tak zlenivím a už se mi do dalšího nebude chtít. :)

Tulip a proč ty to vlastně řešíš :vissla:? Bojíš se, že dostaneš nálepku "krkavčí matka", když už si druhé nepořídíš bo co? Pokud ho nechceš a mateřství tě nenaplňuje, vrať se do práce, najmi si chůvu nebo dej prcka od dvou let do jeslí. Pro oba bude lepší, když prcek bude mít spokojenou mamku, která se mu bude věnovat večer a o víkendu než otrávenou mámu, která s ním bude 24 hodin denně :).

Irik napsal(a):

Tulipánko a co je pro tebe mít děti "rychle za sebou"? Jaký je pro tebe minimální možný věkový rozdíl? Jaký ideální?

Iriku,
minimální možný věkový rozdíl mezi dětmi by byl pro mě tak 5 let. Až se to první samo nají, ustrojí, hraje si s ostatními dětmi...
Ideální rozdíl tak 9 let, aby to první už pomohlo s mladším sourozencem. Třeba ho zabavilo, šlo s ním ven na procházku do parku...

Lvice,
tohle téma se trochu proplétá na duchovním, odpovím tedy jen tady.
Co mi brání dát dítě do jeslí a nastoupit do zaměstnání?
1) dítě - pro dítě je nejlepší, když o něj min. do 2 let, ale spíš do 3, pečuje jen 1 nebo 2 lidé. U nás v jeslích jsou asi 4 chůvy, jedna na dopoledne, druhá na odpoledne a další den zase jiná dopoledne a ještě jiná odpoledne. Takže se obávám, že si Davídek k žádné nedokáže vytvořit pevnější vztah, protože se prostě neustále střídají. A já se zatím snažím, abych s ním byla doma a tu potřebu citového pouta mu vyplnila. Nechci, aby pak z toho měl později nějaké problémy s navazováním vztahů, nejistotu, ...
2) práce - šéfová pro mě momentálně práci nemá. Ano, mohla bych nastoupit, ale dělala bych asi nějaké pomocné práce. To raději budu věnovat svůj čas synovi. Nemyslím si, že jsem krkavčí matka, to už mám za sebou, dokonce jsem tu už přiznala, že je pro mě důležitější má pohoda než další dítě. Jen mě fakt čistě zajímaly ty pohnutky, proč ostatní maminky mají děti tak brzy po sobě :) .
Manžel by druhé dítě chtěl a samozřejmě by bylo dobré mít parťáka nebo parťačku pro syna, ale prostě tomu nechci obětovat svoji psychickou pohodu. A s tím jsem si jistá, teď už mě názory o krkavčí matce nerozhodí, protože jsem ten pocit uvnitř sebe přijmula a ať se kdo chce staví na hlavu, je to tak a jsem to prostě já a mám na to právo :)

a když to takhle napíšeš - neměla bys potom strach, že tvé mladší dítě nevychováš ty, ale to tvoje starší?
mi přijde náš rozdíl 2a třičtvrtě roku naprosto ideální - kluci se sžili, zvykli si na sebe a po čtyřech měsících šel starší do školky, takže jsem mohla dát malému volná dopoledne a na staršího mít energii a čas odpoledne... dneska jsou parťáci, až někdy říkám, že se s nima sama bojím, jak se na mě spiknou :)
a důvod? nechtěla jsem dva jedináčky, ale, jak píšu, bráchy/sourozence, kamarády, parťáky v jednom :)

Tino,
myslím, že strach bych neměla. Tvé starší dítě nemůže nahradit tvoji péči, ale pouze ti pomoct, když potřebuješ. Starší dítě se nedá využívat jako laciná chůva.

Tulipánko, každý má to svoje minimum a maximum jinde. Pro mě je minimální věk staršího dítěte při narození dalšího dítěte 3 roky - to už se dítě umí většinou najíst, oblíct, hrát si s jinými, jak si psala. Synovi jsou nyní 2,5 roky a už teď vidím, že s ním není skoro žádná práce. Nají se sám, je bez plínek i na noc už půl roku, s oblíkání mu už taky jen pomáhám...myslím, že na jaře už to s ním bude pohoda.

Tulipko, vidím trochu rozpor - 9 a dvouleté dítko si těžko budou venku rozumět. STarší bude mít pocit že má malého na krku. Tipla bych, pokud máš sourozence, žes to měla v dětství podobně....

Tulipánka napsal(a):

Chtěla bych se ze zajímavosti zeptat, co vás přimělo pořídit si další mimi, když to vaše předchozí ještě nechodí ani do školky?

Selhání antikoncepce. Dceři byli 4 měsíce, když jsem zjistila, že jsem znovu těhotná. Byl to šok, ale od prvního momentu jsem věděla, že si to maličké nechám, tak nějak jsem usoudila, že vlastně je to fajn, aspoň děti nebudou věkově daleko od sebe a budou si spolu hrát.
Celkový věkový rozdíl mezi nimi je tedy 13 měsíců a 4 dny a ikdyž to první dva roky bylo o dvojích plenách, dvoukočárku a v pokojíku to vypadalo jako v jeslích, bylo to super a dceru i syn si dodnes náramně rozumí, ikdyž už to jsou dávno těžcí puboši. Ani v nejmenším nelituju, že tenkrát ta antikoncepce selhala, zaplať pánbů za tu omylnost, je to přesně tak, jak to mělo být :):supr:.

Pavlo,
rozdíl mezi mnou a mladším bratrem je 1 a 1/4 roku, takže jsme byli spíš kamarádi.
Ale vím, že švagrovi je 21 a druhému švagrovi 12 (rozdíl 9 let) a že ten starší toho mladšího zabavoval. I když já je znám až od 3 let toho mladšího, takže jak to bylo předtím, to nevím.

Tulipánka napsal(a):

Děkuji všem za odpovědi. A nebojíte se "depek", až bude jedno vyžadovat Vaši pozornost, druhé bude potřeba utišit, protože brečí a navíc máte začít vařit oběd? Že jedno dítě bude spát od 10 do 12 a druhé od 12 do 2, takže si vůbec neodpčinete?

Tohle nechce moc řešit. Mně se děti velmi rychle ustálily na stejném režimu a co se týče pozornosti, byla docela sranda, když syn začal brečet, roční dcera se ho batolila utěšit, láskyplně mu podávala dudláka a hladila po vláskách. Po pár měsících, když syn začal sedět a tudíž dceři byly necelé dva roky, krmení vypadalo asi tak - syn v autosedačce na stole, dcera v sedačce u stolu, já dala jídlo na lžičce dceři, dcera jídlo na lžičce bráškovi .. nasmály jsme se u toho všichni, mimino, batole i já, jsou to vzpomínky k nezaplacení, nedala bych je ani za nic.
Později, když povyrostly a začaly si spolu hrát, to bylo někdy peprný - vlasy lítaly vzduchem, jak se špunti rvali, jindy by se láskou snědli - to se zavřeli do pokojíku, vydali rozkaz "nerušit" a když jsem tam po nějaké době nakoukla, sice šílenej bordel jak po průletu tornáda, že ani nešly otevřít dveře, ale děti na zemi spokojený, barbiny, papíry atd. kolem sebe, buď si malovali, hráli s barbinama (i syn), blbli s vojáčkama (i dcera).. prostě malý věkový rozdíl má svoje úžasné kouzlo a vůbec nemá cenu se příliš zamýšlet nad tím, "JESTLI JÁ TO ZVLÁDNU". Pokud nejsi bábovka, ale máma, která se nehroutí při každé blbině, jsi samostatná, zvládneš to levou zadní .. a spokojenost tvých dětí a jejich krásný vzájemný vztah ti bude tou nejkrásnější odměnou :hjarta:.

Tulipánka napsal(a):

Pavlo,
rozdíl mezi mnou a mladším bratrem je 1 a 1/4 roku, takže jsme byli spíš kamarádi.
Ale vím, že švagrovi je 21 a druhému švagrovi 12 (rozdíl 9 let) a že ten starší toho mladšího zabavoval. I když já je znám až od 3 let toho mladšího, takže jak to bylo předtím, to nevím.

Věkový rozdíl mého synovce s neteří je taky 9 let, zpočátku to šlo, kluk byl ještě malý, kamarádů v blízkém okolí moc neměl, tak seděl doma a tu a tam zabavil mladší sestřičku, pak přišla puberta a dnes je mu sestra doslova na obtíž. Teď je mu 16 let, holce 7 a nemůže jí ani cítit - má svojí přítelkyni, chce soukromí, klid na učení, čas na randění a malou sestru vnímá jak obtížný hmyz.

ahoj Holky, pročítám téma a písnu postupně, Tulipánko, děti po 9letech je sice pro tebe pohodlne,ale to dite bude docela chudak, co kdyz nebude chtit pomahat s druhym ditetem? ja jsem s brachou o 6 let, a musela jsem taky pomahat, vozit kocar(nesnasela jsem to), krmit, prebalovat. Mám synovce, to je ve stejnem rozpeti se sestrou 6 let, a taky musi pomahat a je na nem znat ze ho to hodne zocelilo, je psychicky starsi,ale taky takovy ten, mlady stary, rozumny. nema narok byt skoro dite. ale je to na tobe. Jen jak to vidim z meho pohledu starsiho sourozence.

Já bych rada deti max. 6 let od sebe. premyslim o tom taky hodne,ale pro me jsou dulezite nejake podminky, rada bych byla vdana(coz se podari v lete)a vdavat se chci netehotna. a resime doma i finance. a rada bych taky, aby prvni dite bylo ve skolce, abych to dopoledne mela pro miminko a pripadny uklid a vareni, kdyz bude spat. skvele by bylo kdyby posledni rok druhe materske mi vysel i na prvni tridu toho prvniho(trosku zamotane:), ale to jsou jen plany,a kdo vi jak to priroda udela.

pred rokem mi kartarka vestla do dvou let dite. tak buhvi jak to dopadne:))) proste to jsou jen me predstavy a nechavam to jak to je, prasky beru,ale co se muze stat...

a presne jak tu nekdo psal, chci aby veruna se aspon trosku oblekla, najedla, nemela plinu(coz se nam nedari).

porda v tom taky tapu, ze by to bylo dobre, a pak zase vahy mi jdou dolu kvuli tem mym duvodum vyse napsanym. je mi 25 takze vekove si myslim cas je ... kdyby mi bylo uz 30 a vic, asi bych vic premyslelal o ditet drive.

Jinak co se Verunky tyka, myslim ze by to zvladla, kdyz vidim jak reaguje na miminka, (mladsi deti znamych), je ochotna se podelit, pomoct, ony ty holcicky maji k tomu asi taky bliz.

Kamči, to je věkem. Tihle malý nezbedové to vidí úplně jinak, než ti starší. Kamarádka má dva jedináíčky - rozdíl 9 let. Ten starší viděl, jak se máma točí kolem mimina, nemohl si hrát s ničím, co dělalo hluk, protože malej spal a když nespal, tak mu ty hry boural. Tohle s malým věkovým rozdílem odpadá. Když jsem stavěla kostky, bořily je oba. :D Pak už si hrály spolu a navzájem se doplňovaly. Švagrová tahala mýho bývalýho manžela s sebou na rande, protože musela hlídat a dodnes nemají pěknej vztah. Děti si pořizují rodiče a ne, že si pořídím dítě o které se bude starat sourozenec. Neřeknu pomoc, ale hodit dítě na krk dítěti... Taky jsem se synem musela dělat ty obyčejné věci v domácnosti, a jednou manžel přišel dřív a koukal, na co si to hrajeme. Holka chrněla, já třídila prádlo do pračky a mladej se v tom rochnil a ochotně pomáhal - vypadalo to jako hra. :lol: V deseti by byl zpruzenej. ;)
Ale už jsem to psala, každá to cítíme jinak. I ten počet dětí... ;)

Ela.. napsal(a):

Tohle nechce moc řešit. Mně se děti velmi rychle ustálily na stejném režimu a co se týče pozornosti, byla docela sranda, když syn začal brečet, roční dcera se ho batolila utěšit, láskyplně mu podávala dudláka a hladila po vláskách. Po pár měsících, když syn začal sedět a tudíž dceři byly necelé dva roky, krmení vypadalo asi tak - syn v autosedačce na stole, dcera v sedačce u stolu, já dala jídlo na lžičce dceři, dcera jídlo na lžičce bráškovi .. nasmály jsme se u toho všichni, mimino, batole i já, jsou to vzpomínky k nezaplacení, nedala bych je ani za nic.
Později, když povyrostly a začaly si spolu hrát, to bylo někdy peprný - vlasy lítaly vzduchem, jak se špunti rvali, jindy by se láskou snědli - to se zavřeli do pokojíku, vydali rozkaz "nerušit" a když jsem tam po nějaké době nakoukla, sice šílenej bordel jak po průletu tornáda, že ani nešly otevřít dveře, ale děti na zemi spokojený, barbiny, papíry atd. kolem sebe, buď si malovali, hráli s barbinama (i syn), blbli s vojáčkama (i dcera).. prostě malý věkový rozdíl má svoje úžasné kouzlo a vůbec nemá cenu se příliš zamýšlet nad tím, "JESTLI JÁ TO ZVLÁDNU". Pokud nejsi bábovka, ale máma, která se nehroutí při každé blbině, jsi samostatná, zvládneš to levou zadní .. a spokojenost tvých dětí a jejich krásný vzájemný vztah ti bude tou nejkrásnější odměnou :hjarta:.

Elo, jsme s brachou od sebe o 1,5 roku a presne takovehle mam vzpominky :supr: 
Dekuju za pripomenuti jake to po tehle strance bylo uzasne detstvi. :)

Ono je to asi individuální, jako všechno. Já jsem se ségrou 3 roky a nikdy jsme parťáci nebyly a nejsme dodnes. Vždycky jsem byla pro ní ta mladší otravná ségra, kterou musela hlídat, a občas za ní i něco schytala :D. Když jsme byli ve školním věku, měli jsme tak odlišné zájmy, že jsme byli jako dvě cizinky sdílející jeden pokoj. Cestu k sobě jsme si našly až před 6 lety, kdy se rozvedla a já jí pomáhala s dětmi. Ale dodnes si nemáme moc co říci, každá máme svůj život, svojí filosofii a kamarádky jsou nám blíž než my dvě k sobě.... I takový je prostě život.

Mně je 38, původně jsem díky zdravotním problémům už druhé nechtěla, ale ono už stejně líp nebude, no tak co. I když asi spoustu věcí snáším hůř než mladé holčiny (člověk je starší, hůř se adaptuje, je víc unavený, taky už má rád svůj klid a pohodlíčko), tak do toho stejně ještě chci jít. Nevím, zda se to ještě povede, v tomhle věku.... Ale stejně, už jsem se rozhodla, že mi to za to stojí :).

Tulipánka napsal(a):

Chtěla bych se ze zajímavosti zeptat, co vás přimělo pořídit si další mimi, když to vaše předchozí ještě nechodí ani do školky?

Manžel :lol:

Tulip a teď prosím ber moje slova tak, že nejsou myšlena ve zlém....:par:. Ale přijde mi, že sama nevíš, co pořádně chceš. Na jednu stranu si uvědomuješ, že dítě do jeslí dát nechceš a práci nemáš, na druhé straně tě život s malým doma nenaplňuje a máš své sny, přání a touhy, které by sis chtěla naplnit a mám pocit, že ten malý je ti "na obtíž". Můžu se mýlit, ale takhle to na mě působí. Přijdeš mi krapánko nevyrovnaná a s pozorností to nemá moc společného. Budeš si muset udělat pořádek sama v sobě, co vlastně chceš a trochu se uskromnit. Mít dítě je závazek na 24 hodin a prostě dost dobře nejde moc meditovat, číst duchovní knížky a mraky jiných věcí. Byla jsem také takhle zvyklá žít docela dlouho a měla jsem čas jen sama pro sebe a najednou se mi život obrátil vzhůru nohama. Taky mi to občas chybí, přiznávám, ale v současnosti mi stačí na dvě hodinky někam vypadnout do města, na procházku, sama, a už se zase těším domů..... :). Ono to duchovno, máš v sobě, není nutné nic hledat nikde bokem a v knížkách, možná tě život zrovna tlačí tam, čemu ty se nejvíc bráníš. Uskromnit se, naučit se věci přijímat takové jaké jsou. Psala jsi, že neumíš žít TADY A TEĎ. Možná právě to je pro tebe ta výzva, kterou se máš naučit. Konec litanie :D.

Lvice,
neberu to osobně, četla jsem 4 dohody :D . Nevím, jestli jsem běžně nevyrovnaná, spíš mám teď nějaké nevyrovnané období. Já neříkám, že pořád čtu knížky a medituju :) . Já medituju když malý spí a pokud spí dlouho (po obědě až 3 hodiny, tak si pak čtu knížky o duchovnu :) ).
Víš, já jsem v tom pořád taková na vážkách. Prostě nejsem rodinný typ, neustále bych něco dělala, cestovala, mám to i napsané od paní, co mi kreslila auru. Nebaví mě péče o domácnost, mnohem ráda bych byla někde venku a poznávala svět :D .
Největší problém je asi smířit se s tím, co mám a nechtít to, co nejde. To se mám učit. Ale je to fakt moc těžké, já prostě k životu potřebuju pořád nějaké vzpruhy, činnost, vytížení...

Ale díky za názor :supr:

Tulip, máme to každý, nahoru dolů... :D. Víš, já si myslím, že je fajn, že si to uvědomuješ a řešíš to :supr:. Držím ti palce, ono se to poddá :par:.

Já ti moc rozumím, jsem stejná jako ty. Celé léto jsem postávala u vývěsek CK a koukala na Last minute :D. No.... :rodna:. Taky mi přijde otravné pořád dokola uklízet, prát, žehlit, ale prostě to tak je. Prostě si říkám, že ještě rok to přežiju :D, a pak už bude větší, můžeme jet na dovču, dát dítko na týden k babi a někam vypadnout, budeme jezdit na kole..... :). Tak vydrž, tohle období pomine a vrátíš se k činnostem, které máš ráda stejně jako já.

A musím končit, malý mě tahá za nohu a kňourá mamamama :D. :gloria::kapitulation:

Tulipánko a nezkoušela sis najít jinou práci třeba na částečný úvazek, když v té tvojí ted pro tebe nic nemají ?
nebo jít dělat nějaký kurz prostě si najít něco co tě bude naplnovat, odpočineš si od domácnosti a na syna se pak budeš těšit,..
být s dítětem 24 hod když tě to nebaví a nenaplnuje jen pro to že by to tak mělo být není dobré pro tebe ani pro syna, on z tebe tu nepohodu musí cítit

a jinak cestovat se dá, není problém, když se chce, nedávno jsem četla cestopis 5 měsíců v himaláji a tam mají ssebou cestovatelé mykiskovi  své děti ve věku 3 a 5 let, v době  kdy byla těhotná byli v jižní americe

já druhé dítko zatím nemám, původně jsem  chtěla děti co nejblíž, ted nevím, nechám to na přírodě asi po tm roce

péče o dítě je náročná a okolím mnohdy nedoceněná, ale stačí úsměv mého syna a já cítím to největší uspokojení na světě- to jsem nepocítila ani tehdy, když jsem v práci resuscitovala a člověka zachránila
ale chtěla bych druhé dítě během jedné mateřské, jít do práce na rok, učit se vše znova a pak jít znova na mateřskou a po ní znova nové učení  to ne

Janabasi,
to víš, že při mateřské pořád něco dělám. Nejdřív jsem prodávala hračky po netu, pak jsem zkoušela vymýšlet reality show, pak vtipné čaje, pak zajišťování svatby na klíč, pak web s dovolenou autem, teď naposledy zkouším kurzy sebevědomí, na kterém teď aktuálně pracuju, takže ho tvořím podle sebe :) . A začala jsem asi 6 měsíců po Davídkově narozená :lol:
No a teď chodím 1x týdně na břišní tance a plánuju ještě 1x týdně latinsko-americké tance. :dumbom: :gloria:
Částečný úvazek z finančních důvodů není možný, dala bych téměř celou výplatu za hlídání. Ale dělám pro zaměstnavatele web - přidávám aktuality.

Ahoj, ač mám jen jedno dítko a druhé neplánujeme, rozhodla jsem se Vám napsat svůj názor.
Je mi 25, první mimi se nám narodilo mrtvé a druhé (naše Vikinka) je doslova vymodlené dítě. Před prvním těhu jsem také byla zvyklá na dost rušný a bezstarostný život, užívala jsem si kamarádek, diskoték, zábavy, cestování.... Prostě všechno co patří k věku. Po prvním porodu  jsem otěhu po 3 měsících a celé těhu jsem byla na rizikovce, takže jsem si za tu dobu zvykla si dělat věci po svém a ku obrazu svému. Sice nějaké omezení jsem měla, ale jinak to byla pohoda.
Pak se malá narodila a začalo to být rušné. Nespala, brečela, já byla vyřízená, měla jsem migrény,omdlévala.... Obě těhu mi zhuntovaly tělo, tak jsem se z toho horko těžko lízala zpátky. Bylo to krušné období. Mohla bych o tom psát hodiny :D.
Teď je malá v pohodě, spí celou noc, je hodná, šikovná, jí sama.... A okolí se začíná ptát, kdy budeme mít druhé. A my odpovídáme "nebude druhé".
Možná jsem sobecká, možná ne, ale já vím, jak těžké pro mě těhu bylo, jaké problémy jsem měla při i po, jak mě to zničilo... A já přece musím být zdravá a v pohodě pro své dítě. Kdybys mě měli druhé a opakovali se ty problémy, což vzhledem k mé anamnéze opravdu hrozí, k čemu bych dvou dětem byla?! Měla bych dvě malé děti a byla na dně fyzicky i psychicky, protože bych věděla, že můj zdrav.stav mi nedovoluje se o obě starat tak, jak bych chtěla a jak děti potřebují. Takhle sice nejspíš budeme mít "rozmazleného jedináčka", ale její maminka bude zdravá, čilá a v pohodě. A to je to nejdůležitější.
Podle mého názoru záleží jak na povaze, tak na schopnosti tolerance a obětování se(berte s rezervou), tak na finanční stránce rodiny.
Pokud si žena těhu i mateřství užívá, nemá problémy a svoje potřeby odsune trochu stranou a vychová bez problémů dvě a více dětí s malým věkovým rozdílem, má můj velký obdiv! Pokud se na to ale necítí a jen trochu pochybuje, měla by ještě s druhým počkat. Každá maminka musí být pro své dítě především "tady a teď" a ne myšlenkama někde jinde s pocitem, že takhle to vlastně nechtěla.

Holky, naskenovala jsem pro vás pár starých fotek, jak jsme s dětmi věkový rozdíl 13 měsíců fungovali. Posuďte sami:

http://foto.dama.cz/foto.php?f=667047
http://foto.dama.cz/foto.php?f=667048
http://foto.dama.cz/foto.php?f=667069
http://foto.dama.cz/foto.php?f=667050
http://foto.dama.cz/foto.php?f=667049
http://foto.dama.cz/foto.php?f=667051
http://foto.dama.cz/foto.php?f=667052
http://foto.dama.cz/foto.php?f=667053
http://foto.dama.cz/foto.php?f=667058

Elo,
je to moc hezké, hlavně to foto s pusinkou :) .

Tuli já o druhým prckovi nechtěla ani slyšet 4 roky :cool: pořád jsem tvrdila že už NIKDY VÍC a to jsem měla zlatíše, pak najednou bum, už jsem chtěla druhý a ejhle, ono to nešlo :co: takže nakonec mám kluky o 6 let a strašně jsem si druhýho mimíska užila, starší už byl naprosto samostatný a přestože v začátcích trochu žárlil, tak brášku miluje a mají hezký vztah i přes ten věkový rozdíl a já si je užila oba, žádná honička, stresy, dlouhá mateřská, dvoje pleny atd se nekonalo, kdybych měla volit znovu, šla bych tak do 4 letého rozdílu prcků.......

čekanko, takze tak kdyz diteti prvnimu jsou tri se snazit otehotnet? nejak jsem se taky nad tim zacla zamyselt, ze je fakt asi blbost jit do prace na rok, dva(aby byli max od 6let), jeste v mem oboru se vse hrozne rychle meni a tak se budu zaucovat prakticky od zacatku. Dost me to zacina lamat. v červenci mame mit svatbu, tak jsem si zahravala s myslenkou, ze bych po svatbe vysadila prasky(verunce bude necelych 2,5), no a ze bych tedy navazala pak druhou materskou. samozrejme by mi asi vyslo ze budu nejakou dobu doma na neschopence, protoze nemusim otehotnet hned. No ale nejak me lame zase zpatky financi stranka(ze zase jen materska z meho platu) a rikam si zda mi to nepoleze na mozek byt dalsi tri roky doma, mam to docela cerstve jetse, jak to bylo v sestinedeli(sileny), porod. Nevim, vse ma sve pro a proti. a vaham....

Jen me zajima, zda to nekdo vi, jak to je s rodicakem(i materskou), kdyz takhle navazu dalsi materskou, mezitim pripadne neschopenka? jak vysokou materskou mi budou vypocitvavat? budou vubec? nebo rovnou rodicak dostanu? a mam narok mit na tri roky?

Kamči,já jsem otěhotněla v 1,5 Matýska malá se narodila,když mu byli 2 roky a dva měsíce,byla jsem na rodičáku s Matýskem a přestupovala na novou mateřskou dovolenou šest týdnu před porodem,ten měsíc co jsem nastupovala na mateřskou jsem měla část rodičáku a část mateřské a ještě jsou to měla komplikované tím,že jsem měla nižší mateřskou než  7600,- a každy měsíc mě dorovnávali tu mojí mateřskou do 7600,- snad to píšu srozumitelně a myslím,že teď se budu muset domluvit se zaměstnavatelem na ukončení poměru ve třech letech Šárky i když zůstávám doma 4.roky.

Ještě bych se chtěla se trochu vyjádřit k tématu....já jsem netušila,že naše snažení o druhé mimí bude tak rychlé,otěhotněla jsem hned jak jsme to začali spíš zkoušet a musím říct,že první rok byl trochu těžký,ale druhý je daleko lepší a nevím jestli je to ideální věkový rozdíl,jsem moc ráda,že mám obě děti tak blízko,myslím,že to oboum prospívá,malá je mooc šikovná spoustu věcí odkoukala od Matýska a Matý je trošku pomalejší myslím,že mu také pomáhá,když by byl sám tak by to bylo myslím horší,ale když  přemýšlím o třetím,je takové s ? jestli,ale chtěla bych aby byli trošku starší,tak do 5.let,ale nevím jestli do toho ještě půjdeme to se uvidí.....

ještě - zarazilo mě to až teď - mě nic nepřimělo, já to tak chtěla...

Matali: takze chapu to tak ze materska neni prakticky(jako druha co se vypocitava, jako u prvniho se mi pocitala z platu) ale rovnou rodicak? nebo to chapu blbe, jsem z toho zmatena:))))  kdyztak mi to pisni do sz at to tu nerusim.K

Nic :lol: prostě se tak stalo, neřešili jsme to... a já to beru tak, že to prostě má být ;)
Kluci budou od sebe 17měsíců, někdy se toho děsím, ale někdy zas těším, jsem "smířená", že první dva roky to asi bude makačka, ale hroutit se nehodlám, mám stejný pohled jako Ela, troufám si říct, že jsem celkem pohodová máma a Jenda je těžký pohodář a já si to mateřství užívám :tesi: a vlastně jsme chtěli děti tak dva roky od sebe, takže tak razantní změna v plánu to nebyla :lol:
Před Jendou jsem vedla dosti bujarý život, spousta kamarádů, výletů, cestování atd atd, nastartovaná kariéra a prd, teď jsem MÁMA a basta a to že mám naprosto bezproblémové obě těhu, první porod pohodička, Jenda je v klidu, beru jako dar a snažím se toho max využít ;)
a že mi tu budou za chvíli skákat dva raubíři po hlavě, no tak budou :D mám ráda veselý život a hlavně neustále razím "jaký si to uděláš, takový to máš"
zatím nedokážu posoudit výhodnost malého věkového rozdílu, ale už teď se ujišťuji, že je to super :lol:
a pokud vše půjde jak má, i to třetí bych ještě ráda, ale to fakt už později, 6-8let :P

Jů, to je hezký téma.. :D

Co mě/nás přimělo? Nevím, prostě to tak mám nějak "nastavený" sama v sobě. ;) Taky jsem chtěla mít děti blízko sobě věkem.Myslím, že to bude pro ně lepší. Budou mít k sobě blíž.. né, jako já s bráchem, kterýmu jsem prostě chůvou byla. :/ Jsme o 7let a mou pomoc si maminka chválí do teď.. :jojo: ale já to (tehdy) vnímala jako opravdu velkej opruz.. :rolleyes:Chodila jsem pro něj každej den do školky, odpoledne ho brávala ven. Ze začátku vodila do školy, když mi byla v pubertálním věku a začínaly jsme s kámoškama řešit kluky.. nebo za něma i chodily.. :vissla: a já sebou musela vláčet malýho bráchu, kterej byl fakt děsně otravnej.. kolikrát jsem na něj byla i škaredá, až mi je to  líto.  Jenže teď to člověk vidí jinak.. :rodna: Prostě byla jsem ta "velká" ségra, která byla vždycky po ruce.. :jojo:  I teď bych ho někdy za jeho názory (je mu 20let) :dumbom: ale to je prostě jen tím věkem. Je mi jasný, být mi o dva roky víc než jemu.. tak je mám asi hodně podobný.. :jojo: No a právě o to.. si myslím, že jsme ochuzený.. Prostě jsem tak nějak pořád napřed.. Ikdyž někdy je snad za ty moje "chytrý" řeči rád.. :gloria: :vissla:

...Že to bude záhul pro mě.. o tom nepochybuju.. ale co.. Prostě se to zvládne! ;) Za prvé chci a za druhé mi nic jinýho nezbude. Naopak, vidím v tom ty výhody. Těším se, až budeme děti učit lyžovat, až budeme jezdit na výlety, chodit na koupák.. prostě budeme to všechno dělat spolu dřív.. učit se můžou zarás a né po jednom. Domča je celkem akční, vyžaduje pořád pozornost, musí být jejím středem.. ikdyž to ze začátku bude asi těžký.. vnímám to jako plus.. naučí se "muset" počkat, vědět, že některý věci mají přednost.. prostě si myslím, že pro i pro něj to tak bude takový "výchovnější"..  Já bych se s jedním moc "piplala"... :rodna: Snažím se dělat maximum.. ve všem co dělám.. a jaksi, někdy je to spíš špatně..

Taky by jsme chtěli ještě 3 dítko... ale to se všechno uvidí.. ;) :jojo:

....Teď je to tak, že můžu naprosto v klidu říct, že když jsem chodila do práce  měla jsem větší klid. Tím chci říct, že opravdu záleží na tom, jak si to člověk udělá.. ;) My s Domčem pořád někde trajdáme, lítáme, jezdíme .. prostě mi to na té mateřské hrozně utíká a já ten frkot jaksi nestíhám. :lol: Chvíli bych se chtěla nudit.. :lol:
Nepotřebuju teda žádný "velký věci" - jezdit někam do tramtárie- stačí mi tady (zatím :vissla: ) ČR- okolí, na knížku si prostě čas udělám, ikdyž ji samože vezmu do ruky až večer, a pokud má člověk čas na BB :lol: :vissla:  tak pak už fakt na všechno.. :P :lol:
Ikdyž mám teď v druhým těhu nějaký problémy, záda bolí tak, že se občas nemůžu ani narovnat, večer zaléhám do postele kolikrát fakt hotová, ikdyž mám vidinu toho, že se další přinejmenším 2roky pořádně nevyspím.. i tak to beru jako výhodu, snažím se těhu si užívat a na maličký se moc těšíme. Dofuám, že budu moct jednou napsat, tak jako holky tady, že kdybych mohla.. rozhodla bych se stejně! ;)

Jo a Tuli... já osobně si myslím, že rozhodnutí jestli mít/ nemít - jestli brzo/později  :dudlik: je jen Tvoje svobodný rozhodnutí a bude to mít ty výhody/nevýhody,  který ty budeš chtít vidět a vnímat.. :pussa:

Co mě přimělo mít další dítě?....noo asi to že  mít první dítě bylo to úplně nejlepší co mě kdy v životě potkalo,  jsem v tomhle asi divná a nemoderní ale mě mateřství naplňuje  a dělá mě  šťastnou, tak proč toho štěstí nemít ještě víc  ;)

Výhody a nevýhody toho jak brzo nebo pozdě mít druhé mimi  jsou všelijaké a na  každém se najde dobré i špatné,  chce tonebrat tak moc rozumově a řídit se srdcem.
Po technické stránce se to dá zvládnout vždcky to mi věř ;)
Mě naopak teď s druhým mimčem připadá všechno snažší a víc v pohodě.

Jinak jen pro příklad, moje mamka měla mě 6ti letou, bráchu 11ti měsíčního a ségru novorozence, bydleli jsme ve Vršovicích ve 4. patře bez výtahu, neměli automatickou pračku ani jednorázový plenky a zvládla to :)  ani se nezhroutila, ani nebyla na antidepresivech, stíhala vařit a věnovat se nám - no upřímně dodnes to nechápu a  velmi jí za to obdivuju! :D

Tulipánka napsal(a):

Misho,
víš, já to vlastně ani neřeším, druhé dítě zatím nechci a myslím, že ani chtít nebudu. Právě proto se ptám, co bylo ten důvod, aby si ostatní maminky pořídily další dítě. Já mám své dítě ráda, ale asi jsem moc sobecká, záleží mi víc na mojí psychické pohodě a komfortu než na tom vyhovět přání manžela mít další dítě nebo pořídit Davídkovi kámoše. Já si totiž mateřství ani zdaleka neužívám. Být se synem doma prostě beru jako nutnost, aby byl spokojený a dobře se vyvíjel. Nejraději bych utekla do práce. Neumím si představit, že bych ten strašný 1. rok života musela absolvovat znovu a navíc ve zhoršené variantě - se 2 malými dětmi :rodna: . I když připouštím, že až Davídek vyroste a bude mi alespoň trochu pomáhat, možná budu o dalším ještě uvažovat....

Ja mam deti 2 a 1/4 roku po sobe , celkove se nezadarilo vickrat . Ani jedno jsem vylozene neplanovala . U druheho jsem chvili uvazovala o potratu . Obe deti hodne zive , dost hruza a nejhoesi na tom je , ze to nikdy neskonci . Momentalne uz jsou dospeli , ale stale doma :/

Hezký téma!
Mám děti od sebe 13 měsíců a 6 dnů.... Dceru a syna a bylo to to nejlepší co nás kdy potkalo, dnes je dceři 17 a synovi 16 a kdyby to šlo, udělám to znova...
Dcera byla plánovaná, syn nebyl plánovaný, ale vítaný. Ze začátku hodně práce, ale makali jsme s manželem oba a dá se to. A jejich vztah je prostě paráda. Já doporučuju

Koukám, že jde o dva roky staré téma- jak jste na tom vy, které jste byly v očekávání nebo jste teprve plánovaly???Jste spokojené? Přežily jste to? Šly byste do toho znovu stejně?
Díky ;)