Eutanazie. Ano? Ne?

Kdo si chce povidat an tohle tema? 



_____________________________________________________________

Pomněnka napsal(a):

OK, Hir
a mohla by jsi překonat utrpení, bolest a strach kdyby se to týkalo tvojí osoby? Třeba na tebe při procházení po ulici něco spadne a ochromí ti to tvoje tělo natolik, že už se nedokážeš ani hnout. Netvrď mi, že v prvních okamžicích, kdy si uvědomíš co je s tvým tělem nebudeš mít strach z toho co bude.....

Pmnenko,
ten impuls otevrit tohle tema vzesel z meho rozjimani nad Tvoji otazkou.  :)

Škoda, že jsi položila jen otázku a nepřidala jako vstupní příspěvek vlastní názor, nebo příběh.

Za určitých okolností ano, jen kdo dovede určit, která chvíle u daného člověka je natolik kritická, že eut. ano?
Člověk ve velké bolesti , pod vlivem silných patáků o ni  může požádat a třeba by se z nemoci ještě vyhrabal. Kdo ví.
Měla jsem hodně nemocnou maminku, ale  nesouhlasila bych, takže záleží asi i na tom, v jakém vztahu jsme k nemocnému. Přitom sama bych o ni pod tlakem nemoci a neustupujících bolestí mohla i požádat. Nevím, jak se jednou zachovám.

Heluška napsal(a):

Za určitých okolností ano, jen kdo dovede určit, která chvíle u daného člověka je natolik kritická, že eut. ano?

Můj názor je ten, že sám (trpící) člověk je ten, kdo by to měl určit. Napadl mě teď způsob jak by to třeba mohlo fungovat. Např. nemocný trpící člověk by se rozhodl, že podstoupí eutanazii, kontaktoval by instituci, která se eutanázií zabývá (myslím, že doposud něco takového neexistuje), tam by ho přijali s tím, že by mu přidělili člověka, který by byl jeho "průvodcem smrtí". No a od té doby by měl třeba měsíc na přípravu se na smrt.
Fantazíruju, tak mě berte s rezervou :)

Mari, to jasné, že si o to žádá trpící, spíš jsem myslela, že snad by měl někdo posoudit, jestli je to opravdu tak vážné a popřípadě se pokusit to s trpícím probrat a jeho rozhodnutí zvrátit.
Napadá mě, zda by toho někteří nezneužili.

No a já to právě vnímám tak, že jediný kdo to může posoudit je ten, kdo trpí. Jak by to mohl soudit člověk, který se cítí fajn a eutanázii si nepřeje? A proč by to měl vyvracet? Ten měsíc, dobu na přípravu, by měl člověk na to, aby si to sám všechno mohl v klidu a míru probrat sám se sebou. Aby se mohl naladit a tu chvíli prožít jak nejlépe bude schopen.
Když by se za to neplatilo, když by to byla jen služba pro službu, tak by toho třeba nikdo nezneužil :)

Víš co je zajímavé Hir? Že z otázky, kdy jsem se tě ptala na strach a samozřejmě, že jsem dala jako příklad extrém, jsi se dopracovala až k eutanázii. To je docela zajímavý myšlenkový proces. Co se jí týče, tak já nevím.... to bych opravdu musela být v kůži toho postiženého. Každý má jiný práh bolestivosti a každý se hroutí nad jinou věcí. A myslím, že je to ovlivněno i životníma zkušenostma, tím co si člověk prošel a nejenom v tomto životě.

trošku odbočím...všimly jste si, že pokud trpí zvíře, není problém ho "uspat", aby se netrápilo. kdežto od člověka chceme ,. aby bolesti a nepříjemné , někdy i ponižující stavy vydržel.

nutno říct, že třeba moje babička umírala doma, měla rakovinu střev a už jí nic nezachránilo. poslední tři měsíce byla pod tak silným morfiem, aby to vydržela, že nevnímala vůbec nic.možná by bylo lepší jí nechat důstojně odejít ještě v době, kdy vnímala.
nevím.

agewa napsal(a):

trošku odbočím...všimly jste si, že pokud trpí zvíře, není problém ho "uspat", aby se netrápilo. kdežto od člověka chceme ,. aby bolesti a nepříjemné , někdy i ponižující stavy vydržel.

nutno říct, že třeba moje babička umírala doma, měla rakovinu střev a už jí nic nezachránilo. poslední tři měsíce byla pod tak silným morfiem, aby to vydržela, že nevnímala vůbec nic.možná by bylo lepší jí nechat důstojně odejít ještě v době, kdy vnímala.
nevím.

Agewo, nedokazu si sice predstavit jak velke bolesti by Tvoje babicka mela bez morfinu, ale priklanim se k tomu, aby se utrpeni umele neprodluzovalo.

Helusko,
zajimaly me nazory Vase ,proto jsem ten svuj zatim neuvedla.  :)

Pomnenko,
Pises:  "Každý má jiný práh bolestivosti a každý se hroutí nad jinou věcí. A myslím, že je to ovlivněno i životníma zkušenostma, tím co si člověk prošel a nejenom v tomto životě."

Tvoje odpoved se me libi.  :) 

pises: "Co se jí týče, tak já nevím.... to bych opravdu musela být v kůži toho postiženého. " 

Jasne,to chapu ale mam za to, ze i presto se da na tohle zhruba odpovedet i kdyz nejsme diky Bohu v takove zivotni situaci.
Takhle jsem to myslela.  :)

Napriklad Heluska tam cosi zhruba nactrtla i kdyz take samozrejme nevi, nebot neni nastesti v takove situaci.   

Co kdyz je to nakonec opet strach z utrpeni,z bolesti-podstoupit eutanazii dle vlastniho rozhodnuti ? a pritom nemit na druhou stranu vlastne zadny strach ze smrti.   (premyslim nahlas)
Zajimaji me tyhle veci proto o nich rozjimam.
Nekdo ma naopak strach ze smrti.  Nekdo se boji smrti i utrpeni a bolesti. 

Je tu nekdo kdo se nad tim nekdy zamyslel?   

Rozhodovat za sebe nebo za druheho jsou jeste dve naprosto rozdilne "veci".    :) 
Mela jsem puvodne na mysli vlastni rozhodnuti za sebe. :)

z nemocnice nám poslali babičku po operaci , kdy jí brali , myslím že 3m střeva. s tím, že rovnou řekli, že to byla vlastně zbytečná operace, protože když jí otevřeli, měla metastázy v celé břiše.z kraje ještě trochu vnímala, ale poslední měsíce ne, doktor jí neustále zvyšoval dávky, právě proto aby nevnímalal nic.

Tak v takovémhle případě bych byla pro. A myslím si, že to musí být znát i na očích toho kdo trpí a vlastně jen čeká na milosrdnou smrt.

agewa napsal(a):

z nemocnice nám poslali babičku po operaci , kdy jí brali , myslím že 3m střeva. s tím, že rovnou řekli, že to byla vlastně zbytečná operace, protože když jí otevřeli, měla metastázy v celé břiše.z kraje ještě trochu vnímala, ale poslední měsíce ne, doktor jí neustále zvyšoval dávky, právě proto aby nevnímalal nic.

Mne ted pri cteni tohohle napadlo, ze takovy clovek, ktery uz ma nakroceno ke smrti a citi ji (telo uz je pripravene), musi diky doktorum trpet o mnoho mnoho vic nez kdyby mel moznost "jen" prirozene zemrit v klidu a miru. Mne je z toho Agewo najednou docela smutno, ale uvedomuju si, ze tak to dnes bezne chodi.
A to jak pises to o tech zviratech, to se mi zda v dnesni dobe, take vystizne a symbolicke.

hirondel napsal(a):

Co kdyz je to nakonec opet strach z utrpeni,z bolesti-podstoupit eutanazii dle vlastniho rozhodnuti ? a pritom nemit na druhou stranu vlastne zadny strach ze smrti.

Hir, nejsem si jista jestli spravne rozumim Tve myslence. Mluvis o strachu z vlastni eutanazie, z rozhodnuti pro ni? Nebo o strachu z utrpeni, bolesti (fyzicke, psychicke), na jejimz zaklade se pak clovek pro eutanazii rozhoduje?

mariposa napsal(a):

Nebo o strachu z utrpeni, bolesti (fyzicke, psychicke), na jejimz zaklade se pak clovek pro eutanazii rozhoduje?

Takhle mari.  :)

No a pak je tu taky pohled ze strany naší nesmrtelné duše.
  Jestliže je všechno, co prožíváme, učební látkou pro naši duši, pak je to jistě i nemoc, utrpení a převeliká bolest. Jak to bude dál, když se lekce přeruší eutanázií?
Možná by za přítomnosti nesnesitelných bolestí člověk mohl dospět k pokoře, třeba to byla jediná páka, která ho k tomu mohla v tomto životě přimět . Ale dejme tomu, že se rozhodne pro eut. a tuto lekci nedokončí, takže něčím podobným bude muset projít znova. Je to jen příklad, jakých by se dalo najít hodně, tak jmenovaný příklad není třeba pitvat. :)

Ale, přes písmenka , nebo u čaje, jako teorie to pochopitelně vypadá jinak, než když vedle nás nesmírně trpí milovaný člověk a mohl by z toho utéct trvalým spánkem bez probuzení.

Hir, Ty o této možnosti uvažuješ v souvislosti se sebou? K čemu jsi dospěla?

Za smrtí vidí jinou formu bytí, toto mi strach nenahání, ale fyzická bolest, bezmoc, neschopnost se o sebe sama postarat a být tak někomu na obtíž, či jinak být velmi, velmi závislá na jiných, tak to mi vráska dělá.
Žiju sama a byla jsem v situaci, kdy jsem nemohla vylézt z postele a nikde nikdo a pejsek čekal, děti v zahraničí a tak...
takže mám docela živou představu, jak zlé by to mohlo být.

Hir a jak se tato věc jeví lidem kolem Tebe?
Holandsko je tomu otevřenější než jiné země?

Při možnostech dnešní medicíny bych se přikláněla k možnosti předem si určit, že nechci oživovat a vyživovat. To by mohlo být pro začátek dostačující. Bohužel o takové možnosti ve zdravotnictví nevím.

Heluška napsal(a):

No a pak je tu taky pohled ze strany naší nesmrtelné duše.
  Jestliže je všechno, co prožíváme, učební látkou pro naši duši, pak je to jistě i nemoc, utrpení a převeliká bolest. Jak to bude dál, když se lekce přeruší eutanázií?
Možná by za přítomnosti nesnesitelných bolestí člověk mohl dospět k pokoře, třeba to byla jediná páka, která ho k tomu mohla v tomto životě přimět . Ale dejme tomu, že se rozhodne pro eut. a tuto lekci nedokončí, takže něčím podobným bude muset projít znova. Je to jen příklad, jakých by se dalo najít hodně, tak jmenovaný příklad není třeba pitvat. :)

Ale, přes písmenka , nebo u čaje, jako teorie to pochopitelně vypadá jinak, než když vedle nás nesmírně trpí milovaný člověk a mohl by z toho utéct trvalým spánkem bez probuzení.

Hir, Ty o této možnosti uvažuješ v souvislosti se sebou? K čemu jsi dospěla?

Za smrtí vidí jinou formu bytí, toto mi strach nenahání, ale fyzická bolest, bezmoc, neschopnost se o sebe sama postarat a být tak někomu na obtíž, či jinak být velmi, velmi závislá na jiných, tak to mi vráska dělá.
Žiju sama a byla jsem v situaci, kdy jsem nemohla vylézt z postele a nikde nikdo a pejsek čekal, děti v zahraničí a tak...
takže mám docela živou představu, jak zlé by to mohlo být.

zrovna u babičky jsem tedy při tech bolestech nějakou snahu o pokoru neviděla, právě protože tobylo tak nesnesitelné. a kromě toho, pokud už byla natolik omámená, že nevnímala.....nevím komu to bylo k "učební lekci".

PavlaH napsal(a):

Při možnostech dnešní medicíny bych se přikláněla k možnosti předem si určit, že nechci oživovat a vyživovat. To by mohlo být pro začátek dostačující. Bohužel o takové možnosti ve zdravotnictví nevím.

je pravda, že tohle mě taky děsí, oživit a vyživovat tělo za každou cenu.možná je to spíš někdy víc o tom strachu přibuzných dotyčného "pustit" než o tom , že je dotyčnému to ku prospěchu.

agewa napsal(a):

PavlaH napsal(a):

Při možnostech dnešní medicíny bych se přikláněla k možnosti předem si určit, že nechci oživovat a vyživovat. To by mohlo být pro začátek dostačující. Bohužel o takové možnosti ve zdravotnictví nevím.

je pravda, že tohle mě taky děsí, oživit a vyživovat tělo za každou cenu.možná je to spíš někdy víc o tom strachu přibuzných dotyčného "pustit" než o tom , že je dotyčnému to ku prospěchu.

Taky to vidim tak, ze pribuzni nebo blizci lide se snazi nemocneho drzet tady (u sebe) za kazdou cenu a branit mu v odchodu z nemocneho tela. Psala jsem na jinem vlakne, ze i ja jsem mela driv strach ze smrti svych blizkych. Nakonec jsem dospela k poznani, ze jsem se proste bala, ze az (mi) umrou, zustanu tady sama a bude me to bolet.

Holky tohle není ppouze o příbuzných, je to také o lékařích. Ti drží v rukou obrovskou moc, ale zároveň i zodpovědnost. A což si budem nalhávat, zdravotnictví je velký byznys. Farmaceutický průmysl je taky byznys, ale kde je ta tenká hranice co smysl  má a co nikoli, nikdo z nás neví. Mnohde o tom rozhodovaly soudy, byla bych vděčná za možnost určit si tohle sama.

Heluška napsal(a):

Možná by za přítomnosti nesnesitelných bolestí člověk mohl dospět k pokoře, třeba to byla jediná páka, která ho k tomu mohla v tomto životě přimět . Ale dejme tomu, že se rozhodne pro eut. a tuto lekci nedokončí, takže něčím podobným bude muset projít znova.

Helusko, premyslim o tom cos napsala a myslim si, ze aby clovek byl pokorny, musi nejakym zpusobem verit v neco vyssiho, v to ze nadeje umira posledni. Musi svym zpusobem verit v zivot a jeho zakonitosti. Vira dokaze byt velmi silna, ale pokud chybi, nevim jestli by sama nesnesitelna bolest fungovala jako paka na pokoru. Pisu jen co me napada, nerikam, ze to tak je. :)

K tem lekcim, to sama vidim tak, ze clovek ma v kazdem momente moznost jednat, tzn. prochazet svymi lekcemi. Neexistuji limity. Neexistuje omezeni casem ani mnozstvym hmotnych tel. Pocita se jednani, konani. A to v kteremkoliv okamziku. Bud se mu to podari v tomto zivote nebo az v tom dalsim nebo dalsim. Ale pokud nekdo zije velmi napevno v utrpeni a svetlo uz nevidi, rozumim tomu, ze si sam zvoli odchod.
No a prave proto, ze vse se pocita, prave v momente smrti (v tom jak smrt prijme) klidne muze dojit k naplneni lekce. Prave v tom prozitku. :)

PavlaH napsal(a):

Holky tohle není ppouze o příbuzných, je to také o lékařích. Ti drží v rukou obrovskou moc, ale zároveň i zodpovědnost. A což si budem nalhávat, zdravotnictví je velký byznys. Farmaceutický průmysl je taky byznys, ale kde je ta tenká hranice co smysl  má a co nikoli, nikdo z nás neví. Mnohde o tom rozhodovaly soudy, byla bych vděčná za možnost určit si tohle sama.

Ale, copak se nemuzes (nemuze) rozhodnout, ze na lekare kasles (kasle) a ze Tvuj blizky zemre doma?
Podle me tu moznost mas vzdycky, rozhodnout se sama. (Nerikam, ale ze to treba nebude proti zakonum, ty ja neznam, ale myslim si, ze vsechno je mozne, kdyz je prani). :)

Heluška napsal(a):

Za smrtí vidí jinou formu bytí, toto mi strach nenahání, ale fyzická bolest, bezmoc, neschopnost se o sebe sama postarat a být tak někomu na obtíž, či jinak být velmi, velmi závislá na jiných, tak to mi vráska dělá.
Žiju sama a byla jsem v situaci, kdy jsem nemohla vylézt z postele a nikde nikdo a pejsek čekal, děti v zahraničí a tak...
takže mám docela živou představu, jak zlé by to mohlo být.

Helusko, tak z ceho ten strach vlastne u Tebe prameni, kdzy pises, ze ze smrti ho nemas?

Já jsem uvedla příklad a přála jsem si, abyste ho nepitvaly, mohla to být jakákoliv jiná situace, jakákýkoliv jiný úkol pro tento život.

Tak se omlouvam, nepochopila jsem, ze se k tomu nemam vubec vyjadrovat. :)
Pitva se az mrtvola ne? A tady jeste nikdo neumrel :dudlik:

Mari, jsou lidé, kteří se děsí prázdnoty, proč se vlastně honili, když vše končí smrtí , mají třeba strach, že je sežerou červi, že je bude pálit oheň při žehu, ale vůbec nevěří, že je  to jen přechod duše někam jinam, třeba návrat domů.. Nebojím se, že vše končí smrtí, ale toho ostatního, co jsem napsala  , už se mi to nechce znova psát.
Kolegyně má maminku po mrtvičce, mozek jí funguje, tělo neposlouchá, takže si plně uvědomuje , co se s ní děje, jak to mají její děti složité, aby u ní každý den někdo byl, přišel s teplým slovem, umyl zadek, namasíroval  a procvičil nepracující svaly, atd. To je dost velký důvod k obavám , než přijde zubotá naostro, nemyslíš?
To už pak není o těch druhých, co se nás netýká, to je pak na tělo.
A možná jsem ještě nebyla tak blízko vlastní smrti, abych to mohla opravdově  říct.  Před narkozou jsem to brala tak, že se buď probudím, nebo taky ne, a když ne, tak už mi to stejně bude jedno.
Bohužel u druhé narkozy jsem si takový nadhled neudržela.

Maminka chtěla zemřít doma, jenže přišly potíže s dechem, sestra zavolala sanitu a v nemocnici podnikli vše pro záchranu. Kdyby zemřela doma, sestra by si vyčítala, že tomu mohla zabránit, není to jednoduché. Taky bych ji nedokázala nechat  trpět a nevolat pomoc. Umřela o 14 dní později.
Málokdo má tolik štěstí v životě, že usne a už se neprobudí, že odejde tiše a bez velké bolesti.

Heluška napsal(a):

Hir, Ty o této možnosti uvažuješ v souvislosti se sebou? K čemu jsi dospěla?

Helus, mas na mysli zda premyslim o odchodu ze sveta pomoci eutanazie?  Pokud ano,odpoved zni ,ze o takovem odchodu ze sveta neuvazuju.

Rada rozjimam o takovych velice slozitych vecech a jak rekla pomnenka,me myslenkove pochody jsou takovy.Od bodu A. skokem k bodu Z.  :D
Ten impulz od ni me dovedl az k tomu badani.  :)

A k cemu jsem pri tom badani a rozjimani dosla? O tom napisu pozdeji.  :)

Mari...? :D :D:dumbom: 
pitvat... jen slovní obrat  :dumbom:

Helusko, to o te prazdnote i to o tech cervech apod. mi pripada vsechno do kupy jen strach z neceho co muze prijit nebo taky nemusi. Takovy strach dopredu z neceho co treba vubec nemusi takove jake si to predstavujeme byt. Pak kdyz se na to podivam z tohohle pohledu, vidim ten strach jako zbytecny, nesmyslny. Ja si Ti kolikrat predstavuju jak neco spatne dopadne (treba hloupost - ze mi uleti letadlo) a ono to pak skoro vzdycky dopadne dobre a ja se smeju, ze ten strach byl uplna blbost, uplna pitomost, nanic :D.

K te kolegyni s maminkou doma me jen napadlo, ze kdyz je clovek ze sve podstaty "dobry", verim tomu, ze vzdy se mu to vrati zpet. Lide okolo nej to vzdycky vi, dobreho clovek vzdycky pozname. A ja ze sve zkusenosti i z okoli vim, ze takovy clovek tu pomoc vzdy dostane. Pak se nemusi bat, ze by se o nej nikdo nepostaral. :)

Tvoji sestru naprosto chapu, ne vzdy (kdyz se o takova temata, jako to ma treba Hirondel, nezajima) clovek VI. Ale nekdy ano ;)

hirondel napsal(a):

mariposa napsal(a):

Nebo o strachu z utrpeni, bolesti (fyzicke, psychicke), na jejimz zaklade se pak clovek pro eutanazii rozhoduje?

Takhle mari.  :)

Tak to ten strach z utrpeni nebo to utrpeni samo, ta bolest musi byt tak obrovske, ze clovek dobrovolne zvoli smrt. Ze by strach ze smrti pak nebyl tak velky jako utrpeni samo? Zivot je obsazen ve smrti a smrt v zivote. Ale kdyz clovek voli dobrovolnou smrt neveri uz v zivot.
Musim priznat, ze eutanazie se mi hodne prolina do sebevrazdy. Splyva mi to v jedno.

Ja uplne chapu ze chce nekdo odejit ze zivota .je to jen tim ze prochazi znacnym utrpenim jak fyzickym nebo i dusevnim.mela jsem klistovou encefalitidu a kdyz jsem byla cela ochrnuta a na pristrojicj tak jsem si taky prala umrit.pocase dyz otoky ustupovali a ja jsem mohla hybat jen prstem tak me to preslo.ale uplne verim ze jen pri opravdovem utrpeni vznika prani eutanazie.mariposa to napsala vystizne.

já  pro eutanázii jsem.Než ,aby se člověk trápil.Jenže ,kde je ta hranice ,tohle je  těžký.
a hlavně  si myslím,že pokud vidí člověk ,že mu umírá někdo blízký,a nejde nijak pomoci,pak trpí vlastně všichni!!!!
....ale jak se říká naděje umírá poslední!!!!

Tak jdu na vec.  :D  Zkusim to nejak napsat,zkusim..... ;)

Bolest a strach z utrpeni,z bolesti muze naprosto ovlivnit cloveka. Zvoli smrt a to i presto ze se predtim smrti bal.
Stejne tak muze byt ovlivnen i clovek ktery se smrti nebal,neboji -ale nesnese bolest,utrpeni.

  Cloveka v takove situaci ovlivnuje i mnoho dalsich faktoru (jak rekla pomnenka) k takovemu rozhodnuti.

Helus ,osobne znam taku jake to je byt sama bez pomoci (jak jsi psala v posteli a nebyt schopna pochybu).
A v tu chvili me nahle vplulo do mysli ze verim hluboce na to,ze pomoc prijde jako blesk z cisteho nebe. (nevim jak to vyjadrit slovem). Naproste presvedceni o tom ze nemusim mit strach. 

Vim,ze pokud bych mela umrit neprirozenou smrti,umru radeji nekde v lese a sama nez v nemocnici.
Myslim si ze eutanazie je aktem selhani.  Ze je to sebevrazda (mari) .
Nikdy bych nechtela byt tim clovekem kdo asistuje k sebevrazde.

Mela jsem sen.  V nem jsem snedla smrtici tabletku-pranim bylo umrit.  O chvili pozdeji vesel do mistnosti muz(podle toho jak jsem ho vnimala,byl zosobnenim moudrosti) a povida me- " vis o tom ze za takovych okolnosti neumres spravne?"  "To nebyla spravna volba."
Bylo pozde vratit situaci. Chvili na to jsem si uvedomila ze jsem mrtva ale vubec me to nerozhodilo. V tom snu jsem vedela ze snim a dost me to udivilo,pak jsem se probudila.   =Tohle je zhruba zapamatovano.

Z toho prameni muj nazor.  :)

Mari, když chytnu pomyslně teď za slovo já Tebe, tak sice rozumíš tomu, že si někdo pro veliké utrpení vybere uspávačku, ale současně Ti dobrovolně vybraná smrt eutanázií splývá se sebevraždou.

Takže jsi taky plná pochybností, nebo se pletu?

Ilonko, tyhle okolnosti , kdy se nám  jeví  poslední včelička jako jediné řešení, já přece vůbec nezpochybňuji, jen si to téma pro sebe a přes písmenka převaluji, když už ho Hir- nepřítomná autorka- napočla. ;)
Ilonko, jak jsi na tom teď?. Napadají mě nějaké otázky, ale je to pro Tebe asi citlivé téma, tak to nechám být.

Než jsem to doklepala, autorka dorazila.  :lol:
Musím říct , Hir, že jsi mě nepřekvapila svým postojem  :jojo: a líbí se mi.
jenže já v tom nemám takové jasno. Nevím, k čemu mě život dotlačí, stokrát si můžu říkat, že je to sebevražda a že to není správné...dál to nechám otevřené, nechám to v sobě zrát....:hjarta: :hjarta: :hjarta:
a snad budu mít kliku a do takového stavu se nedostanu, nebo budu mít takovou ochranu a zázemí, které povede mé kroky po jiných cestičkách až do úplného fyz. nežití. :gloria:

Velmi těžká otázka. Kdy už je to na eutanasii...
Já myslím, že problém je v tom, jak jsme dnes jako lidstvo schopni léčit nemoci, operovat... Kdybychom to neuměli, možná bychom umírali přirozeně, jistě ne bez bolestí, ale nebylo by, čím život a utrpení prodlužovat.
Kamarádky maminka měla rakovinu. Museli ji operovat a po té operaci zůstala jako ležák, tlumený léky a v poloze ležmo čekala na smrt, jako na vykoupení. Kdyby nešla na tu operaci, možná by chodila a žila ještě pár let, než by zemřela. Možná by dopadla stejně, ale co když ne.
Kdybychom nebyli schopni diagnostiky a operací, neprodlužovali bychom uměle život tam, kde to dnes umíme a dřív jsme to neuměli. Hodně lidí by nepřežilo to, co dnes - díky práci lékařů, kterou tímto nechci nijak shazovat - přežijí.
Pokud není problém napojit někoho na přístroje, aby mu fungoval třeba jen mozek, pak by neměl být problém ten přístroj odpojit. Podat někomu, kdo nemá naději na uzdravení, poslední lék, který to skončí.
Myslím etický problém pro společnost. Jako blízký člověk si to neumím představit a doufám, že se do této situace nikdy nedostanu.

Heluška napsal(a):

Mari, když chytnu pomyslně teď za slovo já Tebe, tak sice rozumíš tomu, že si někdo pro veliké utrpení vybere uspávačku, ale současně Ti dobrovolně vybraná smrt eutanázií splývá se sebevraždou.

Takže jsi taky plná pochybností, nebo se pletu?

Helusko, to, ze rozumim tomu, ze nekdo si zvoli eutanazii, protoze uz nevidi zadne jine reseni, neznamena, ze ja sama bych tak volila (eutanazii nebo sebevrazdu). Osobne jsem presvedcena, ze tak bych si nevybrala, nejak mi to ke mne nesedi. :)

javena napsal(a):

Velmi těžká otázka. Kdy už je to na eutanasii...
Já myslím, že problém je v tom, jak jsme dnes jako lidstvo schopni léčit nemoci, operovat... Kdybychom to neuměli, možná bychom umírali přirozeně, jistě ne bez bolestí, ale nebylo by, čím život a utrpení prodlužovat.
Kamarádky maminka měla rakovinu. Museli ji operovat a po té operaci zůstala jako ležák, tlumený léky a v poloze ležmo čekala na smrt, jako na vykoupení. Kdyby nešla na tu operaci, možná by chodila a žila ještě pár let, než by zemřela. Možná by dopadla stejně, ale co když ne.
Kdybychom nebyli schopni diagnostiky a operací, neprodlužovali bychom uměle život tam, kde to dnes umíme a dřív jsme to neuměli. Hodně lidí by nepřežilo to, co dnes - díky práci lékařů, kterou tímto nechci nijak shazovat - přežijí.
Pokud není problém napojit někoho na přístroje, aby mu fungoval třeba jen mozek, pak by neměl být problém ten přístroj odpojit. Podat někomu, kdo nemá naději na uzdravení, poslední lék, který to skončí.
Myslím etický problém pro společnost. Jako blízký člověk si to neumím představit a doufám, že se do této situace nikdy nedostanu.

Javeno, mne se Tvuj nazor hodne libi :)

Nemám žádný názor na eutanasii u jiných.
U sebe říkám - ano. Pokud by to nebylo možné, doufám, že budu mít dost síly ukončit trápení sama, pokud bolest bude tak veliká, nebo se stane cokoliv, že tady už prostě nebudu moct být.

hirondel napsal(a):

Myslim si ze eutanazie je aktem selhani.  Ze je to sebevrazda (mari) .
Nikdy bych nechtela byt tim clovekem kdo asistuje k sebevrazde.

Mela jsem sen.  V nem jsem snedla smrtici tabletku-pranim bylo umrit.  O chvili pozdeji vesel do mistnosti muz(podle toho jak jsem ho vnimala,byl zosobnenim moudrosti) a povida me- " vis o tom ze za takovych okolnosti neumres spravne?"  "To nebyla spravna volba."
Bylo pozde vratit situaci. Chvili na to jsem si uvedomila ze jsem mrtva ale vubec me to nerozhodilo. V tom snu jsem vedela ze snim a dost me to udivilo,pak jsem se probudila.   =Tohle je zhruba zapamatovano.

Hir, trebaze je to selhani, beru to jako svobodnou volbu. Diky vede jsme se jako lidstvo dostali tak daleko, ze dokazeme desitky let umele drzet temer mrtveho clovek pri zivote. Jsme tak daleko, lidstvo proslo tolika udalostmi, ktere se na nem podepsaly, ze volbu eutanazie beru jako akt svobodne volby.
Uvedomit si zasadni veci clovek muze i v momente smrti (Tvuj sen). A kdyz ma moznost byt pri vedomi, jsem pro prave z duvodu toho, ze dnes dokaze medicina leta udrzovat pri zivote mrtvoly.

:)

Heluška napsal(a):

Hir a jak se tato věc jeví lidem kolem Tebe?
Holandsko je tomu otevřenější než jiné země?

Helus ,nazory jsou ruzne.  :)  Holandsko a Belgie.

mariposa napsal(a):

Hir, trebaze je to selhani, beru to jako svobodnou volbu. .... ze volbu eutanazie beru [/b] jako akt svobodne volby. [/b]

Uvedomit si zasadni veci clovek muze i v momente smrti (Tvuj sen).

:)

Chapu. Z jineho uhlu se lze na to divat i takhle.  :)   
Ano-Moment smrti je vubec nejzasadnejsi a nejvice rozhodujicim momentem k uvedomeni. :)

Mariposo, dík. :) ale to bude tím, že na věc koukáme podobně. Někoho, kdo ochrne na celé tělo dnes posadíme na vozík, napojíme ho na přístroje... Namontujeme čidlo, které mu hlídá hlavu. Kdyby se mu špatně hla - zaklonila nebo předklonila, tak se ususí. Takhle může "žít" několik let. Kdybychom tu možnost neměli, nemusel by prosit o eutanasii. Vzpomněla jsem si na toho herce, co hrál supermana. Ten takhle skončil. Sice bojoval a věřil, že se to může zlepšit, ale co měl asi dělat? Osobně nevěřím, že ho otázka, jestli to má vůbec smysl nenapadla. Možná uvažoval o eutanasii. Já bych takto žít nechtěla... Něco jiného je život a něco jiného přežívání.
Kamarádky bratr dopadl podobně. Leží doma už několik let. Občas ho vezmou ven, ale je to náročné. Neslouží mu nohy, ani ruce. Na vozík ho musí posadit. Stará se o něj maminka. Až to nebude zvládat, co bude? Převezou ho někam, kde se o něj budou starat cizí lidé. Je to strašné. Naděje na zlepšení není. Když nad tím uvažuje, má deprese. Dostane prášky. Maminka taky. I když věřím, že je ráda, že ten skok díky lékařům přežil, musí být těžké smířit se s tím, že za tuto cenu. Někdy řekne, že by raději chodila na hřbitov a oplakávala ho mrtvého. Takhle pláče nad živým. :(

Myslím si, že volbu, do kdy žít nemáme. Můžeme se na euthanasii dívat jako na sebevraždu. Můžeme. Ale existují situace, kdy po vážném úraze nebo nemoci přestane fungovat mozek a tělo je závislé pouze na přístrojích nebo stimulech zvenčí. V tom případě bych nechtěla být příbuzným, který má rozhodnout tohle ano a tohle ne. Já bych brala za vděk možností, stanovit si předem, neovlivněná bolestí či jiným traumatem, že oživovat nebo být závislá na umělé výživě prostě nechci. Jenže stále tam bude ještě vůle toho druhého toto rozhodnutí respektovat. Není to vůbec snadné a není to vůbec jednoznačné.....

hirondel napsal(a):

Nikdy bych nechtela byt tim clovekem kdo asistuje k sebevrazde.

Hir, a jak by ses zachovala kdyby Tobe nekdo hodne blizky se dostal do stavu, kdy by si pral eutanazii a pozadal by Tebe? Ja jednou videla na toto tema film a ta zena to pro nej udelala. Nebo jiny film, kdy tehotna manzelka nechala sveho muze odejit tancit s delfiny, vedela, ze se uz nikdy nevrati, ale nechala ho jit. Obcas si na tuhle situaci vzpomenu a myslim, ze bych se zachovala jako obe tyto zeny. Ale nejsem si jeste uplne jista.

PavlaH napsal(a):

Ale existují situace, kdy po vážném úraze nebo nemoci přestane fungovat mozek a tělo je závislé pouze na přístrojích nebo stimulech zvenčí. V tom případě bych nechtěla být příbuzným, který má rozhodnout tohle ano a tohle ne. Já bych brala za vděk možností, stanovit si předem, neovlivněná bolestí či jiným traumatem, že oživovat nebo být závislá na umělé výživě prostě nechci. Jenže stále tam bude ještě vůle toho druhého toto rozhodnutí respektovat. Není to vůbec snadné a není to vůbec jednoznačné.....

Ano je to prilis slozity tema.  :)

I v takovem pripade ze by byla moznost stanovit si predem (nicim neovlivneni) nebyt ozivovani a nebyt umele vyzivovani,ze v momente kdy k tomu skutecne dojde,se ten clovek stava nekym kdo za sebe ten vykon neprovede. 

Videl nekdo film -Milion dolar baby?

mariposa napsal(a):

hirondel napsal(a):

Nikdy bych nechtela byt tim clovekem kdo asistuje k sebevrazde.

Hir, a jak by ses zachovala kdyby Tobe nekdo hodne blizky se dostal do stavu, kdy by si pral eutanazii a pozadal by Tebe?

Neudelala bych to.    :)  Jina vec je,nechat nekoho se rozhodnout odejit umrit a nedrzet ho.

Diky za odpoved :)

Videl nekdo film -Milion dolar baby?

Jo, viděla, moc pěkný film.
Právě proto, že to ve většině případů nemůže udělat ten, kdo chce takto odejít, měl by mít možnost říct to jaksi dopředu a příbuzní i společnost by to měla akceptovat. Když příbuzní vědí, jaký chce strýček jednou pohřeb, mohli by být seznámeni i s tímto rozhodnutím. A podle toho se případně zachovat.

víte pro většinu tady je to  hypotetická otázka. NIKDY nevíte, jak se zachováte dokud se to nestane. můžete si myslet , že uděláte to a to, ale s určitostí se to dozvíte až v konkrétní situaci.

"Právě proto, že to ve většině případů nemůže udělat ten, kdo chce takto odejít, měl by mít možnost říct to jaksi dopředu a příbuzní i společnost by to měla akceptovat"
---------------------------------------

No jo akceptovat to spolecnost a pribuzni muzou ale co ten samotny akt provedeni?  O ten se tu jedna.

agewa napsal(a):

NIKDY nevíte, jak se zachováte dokud se to nestane.

Dokud se nestane co presne?   Jaka konkretni situace Agewo?  :)  Je jich mnoho,tak kterou mas na mysli?

hirondel napsal(a):

Právě proto, že to ve většině případů nemůže udělat ten, kdo chce takto odejít, měl by mít možnost říct to jaksi dopředu a příbuzní i společnost by to měla akceptovat.
No jo akceptovat to spolecnost a pribuzni muzou ale co ten samotny akt provedeni?  O ten se tu jedna.

Pokud se dostaneme jako společnost do stadia, kdy budem eutanasii akceptovat, najde se způsob, jak to provést.
Je to jako s právem uzavírat registrovaná partnerství. Taky jdou na úřad (ten samý, jako heterosexuálové) a tam podepíší papíry před osobou, státem k tomu oprávněnou. :)
Tady je možnost nestíhat nemocnici za to, že eutanasii provedou. Podle diagnozy lékař může dát souhlas, zdravotní stav se nezlepší, příbuzní řeknou ano, tatínek si nepřál žít několik let na přístrojích, také dají souhlas za příbuzného...
Je to hypotetická úvaha. Dokud se mi to nestane, nemůžu vědět, jak těžké je DOOPRAVDY takové rozhodnutí. Ale to platí o všem. Dokud se nerozhodnu žít v cizině, nemůžu vědět, jaké to je. Dokud si neskřípnu ruku do dveří, nemůžu vědět, jaký to je. Ale můžu vědět, že pro mě by byl život v cizině těžký a ruka zapomenutá ve dveřích asi nelochtá...

javena napsal(a):

Je to hypotetická úvaha. Dokud se mi to nestane, nemůžu vědět, jak těžké je DOOPRAVDY takové rozhodnutí. Ale to platí o všem. Dokud se nerozhodnu žít v cizině, nemůžu vědět, jaké to je. Dokud si neskřípnu ruku do dveří, nemůžu vědět, jaký to je. Ale můžu vědět, že pro mě by byl život v cizině těžký a ruka zapomenutá ve dveřích asi nelochtá...

Jak je znamo existuji zeme kde to je mozne eutanazii uskutecnit. Takze Ti rozumim o cem mluvis. 

Rekneme to tedy jinak.  Ne kezdy clovek muze ci chce byt houslista.  Ne kazdy clovek muze ci chce byt a dokonce dobrovolne tim, kdo provadi eutanazii. 

Za sebe rikam nikdy bych nechtela byt tim kdo to udela.A prave o tom jsem presvedcena.
Jiny clovek to muze mit a take ma jinak. :)

No a pokud vis ze ruka skripnuta do dveri nelochta je to dost na to si na to davat pozor a urcite to vedome neudelas ze si ji tam vrznes,nebo ano?  :co:

hirondel napsal(a):

agewa napsal(a):

NIKDY nevíte, jak se zachováte dokud se to nestane.

Dokud se nestane co presne?   Jaka konkretni situace Agewo?  :)  Je jich mnoho,tak kterou mas na mysli?

jakákoliv. dokud se konkrétní situace nestane MUZU se domnívat, že něco udělám nebo neudělám. ale jasně to budu vědět až v momentě , kdy to nastane.

hirondel napsal(a):

javena napsal(a):

Je to hypotetická úvaha. Dokud se mi to nestane, nemůžu vědět, jak těžké je DOOPRAVDY takové rozhodnutí. Ale to platí o všem. Dokud se nerozhodnu žít v cizině, nemůžu vědět, jaké to je. Dokud si neskřípnu ruku do dveří, nemůžu vědět, jaký to je. Ale můžu vědět, že pro mě by byl život v cizině těžký a ruka zapomenutá ve dveřích asi nelochtá...

Jak je znamo existuji zeme kde to je mozne eutanazii uskutecnit. Takze Ti rozumim o cem mluvis. 

Rekneme to tedy jinak.  Ne kezdy clovek muze ci chce byt houslista.  Ne kazdy clovek muze ci chce byt a dokonce dobrovolne tim, kdo provadi eutanazii. 

Za sebe rikam nikdy bych nechtela byt tim kdo to udela.A prave o tom jsem presvedcena.
Jiny clovek to muze mit a take ma jinak. :)

No a pokud vis ze ruka skripnuta do dveri nelochta je to dost na to si na to davat pozor a urcite to vedome neudelas ze si ji tam vrznes,nebo ano? :co:

může se přihodit situace, kdy to uděláš vědomě. napadá mě třeba při nějaké nehodě.takže dokud ta situace nenastane, budeš si myslet, že to neuděláš. teprve pak se ukáže , jestli ano nebo ne.

agewa napsal(a):

hirondel napsal(a):

javena napsal(a):

Je to hypotetická úvaha. Dokud se mi to nestane, nemůžu vědět, jak těžké je DOOPRAVDY takové rozhodnutí. Ale to platí o všem. Dokud se nerozhodnu žít v cizině, nemůžu vědět, jaké to je. Dokud si neskřípnu ruku do dveří, nemůžu vědět, jaký to je. Ale můžu vědět, že pro mě by byl život v cizině těžký a ruka zapomenutá ve dveřích asi nelochtá...

Jak je znamo existuji zeme kde to je mozne eutanazii uskutecnit. Takze Ti rozumim o cem mluvis. 

Rekneme to tedy jinak.  Ne kezdy clovek muze ci chce byt houslista.  Ne kazdy clovek muze ci chce byt a dokonce dobrovolne tim, kdo provadi eutanazii. 

Za sebe rikam nikdy bych nechtela byt tim kdo to udela.A prave o tom jsem presvedcena.
Jiny clovek to muze mit a take ma jinak. :)

No a pokud vis ze ruka skripnuta do dveri nelochta je to dost na to si na to davat pozor a urcite to vedome neudelas ze si ji tam vrznes,nebo ano? :co:

může se přihodit situace, kdy to uděláš vědomě. napadá mě třeba při nějaké nehodě.takže dokud ta situace nenastane, budeš si myslet, že to neuděláš. teprve pak se ukáže , jestli ano nebo ne.

Vědomě jsem to už udělala. Chytala jsem dveře v průvanu, aby neskříply ručičku jednomu z mých dětí - už nevím konkrétně komu z nich. A věděla jsem, že to bolí jak čert, když to dorazí až k futrům, ale jim by to tu ručku přerazilo.
Nebo mi byla jednou skřípnuta manželem do dveří auta. On zabouchl a já ještě nebyla celá vevnitř.
Hirondel, nějak ti nerozumím, ale nejsem jediná, jak jsem z diskusí, nejen na duchovní podhopila. :) Co máš přesně na mysli s tím mým příkladem - ruka ve dveřích?

JAVENA- to je to o čem mluvím, dokud situaci neprožiju, můžu říkat udělám nebo neudělám to a to. (ještě lepší je prohlášení typu.....já bych NIKDY....)
teprve, když situace nastane, pak teprve po ní můžu říkat....ano...udělám to a to. ( i když vlastně ani to ne, protože příště se můžu rozhodnout jinak.)

agewa napsal(a):

JAVENA- to je to o čem mluvím, dokud situaci neprožiju, můžu říkat udělám nebo neudělám to a to. (ještě lepší je prohlášení typu.....já bych NIKDY....)
teprve, když situace nastane, pak teprve po ní můžu říkat....ano...udělám to a to. ( i když vlastně ani to ne, protože příště se můžu rozhodnout jinak.)

Já bych nikdy - to miluju. ;)

javena napsal(a):

Vědomě jsem to už udělala. Chytala jsem dveře v průvanu, aby neskříply ručičku jednomu z mých dětí - už nevím konkrétně komu z nich. A věděla jsem, že to bolí jak čert, když to dorazí až k futrům, ale jim by to tu ručku přerazilo.
Nebo mi byla jednou skřípnuta manželem do dveří auta. On zabouchl a já ještě nebyla celá vevnitř.
Hirondel, nějak ti nerozumím, ale nejsem jediná, jak jsem z diskusí, nejen na duchovní podhopila. :)  Co máš přesně na mysli s tím mým příkladem - ruka ve dveřích?

Zkus se hluboce soustredit Jav.  Moje myslenkove pochody lze zachytit.  :)

Nadherny priklad jsi uvedla. Vedome jsi zasahla v momente, kdy jsi svoji ruku vedome strcila do dveri pro zachranu ruky sveho ditete. = naprosty altruismus.   Neco sveho dat druhemu cloveku.

Vedome ji ale nestrcis do dveri v momente,kdy neni treba jako v pripade pomoci tomu mailckemu.  Nedas ji tam ale za plneho vedomi schvalne ,tedy jen tak pro tu zkusenost jak moc to boli na kuzi,nebo ano? :co:

Ruka skripnuta manzelem do dveri je zpusobena naprostou nepozornosti,nevsimavosti,tim ze clovek neni pozorny k tomu co dela.  To znamena manzel si nevsimnul ,nebyl pozorny,ze jeste nejsi cela v aute.

Delat neco vedome,znamena byt si vedom toho co delame a proc.  :)

hirondel napsal(a):

javena napsal(a):

Vědomě jsem to už udělala. Chytala jsem dveře v průvanu, aby neskříply ručičku jednomu z mých dětí - už nevím konkrétně komu z nich. A věděla jsem, že to bolí jak čert, když to dorazí až k futrům, ale jim by to tu ručku přerazilo.
Nebo mi byla jednou skřípnuta manželem do dveří auta. On zabouchl a já ještě nebyla celá vevnitř.
Hirondel, nějak ti nerozumím, ale nejsem jediná, jak jsem z diskusí, nejen na duchovní podhopila. :)  Co máš přesně na mysli s tím mým příkladem - ruka ve dveřích?

Zkus se hluboce soustredit Jav.  Moje myslenkove pochody lze zachytit.  :)

Nadherny priklad jsi uvedla. Vedome jsi zasahla v momente, kdy jsi svoji ruku vedome strcila do dveri pro zachranu ruky sveho ditete. = naprosty altruismus.   Neco sveho dat druhemu cloveku.

Vedome ji ale nestrcis do dveri v momente,kdy neni treba jako v pripade pomoci tomu mailckemu.  Nedas ji tam ale za plneho vedomi schvalne ,tedy jen tak pro tu zkusenost jak moc to boli na kuzi,nebo ano? :co:

Ruka skripnuta manzelem do dveri je zpusobena naprostou nepozornosti,nevsimavosti,tim ze clovek neni pozorny k tomu co dela.  To znamena manzel si nevsimnul ,nebyl pozorny,ze jeste nejsi cela v aute.

Delat neco vedome,znamena byt si vedom toho co delame a proc.  :)

tak teda nevím, tvoje odpověd jde mimo mě, nějak vůbec nechápu , co tím básník chtěl říct.
myslím, že jsme se bavili o tom, když někdo ( např.ty) prohlásí ....neudělala bych to.- protože to nevíš.

:) Napsala jsi to moc hezky, Hir, ani jsem se nemusela tolik soustředit, ale já nějak nevím, jak to souvisí s eutanazií a s tím, že nemůžu vědět přesně, jak se zachovám. Že mohu mít jen jakousi představu, jak bych se asi zachovala. :/

javena napsal(a):

:) Napsala jsi to moc hezky, Hir, ani jsem se nemusela tolik soustředit, ale já nějak nevím, jak to souvisí s eutanazií a s tím, že nemůžu vědět přesně, jak se zachovám. Že mohu mít jen jakousi představu, jak bych se asi zachovala. :/

Tak to souvisi Jav,ze stejne tak jako kdyz vedome nestrcis ruku do dveri jen tak pro nic zanic. Mam na mysli,ze neprijdes vedome,s vedomim zamerem ke dverim a nereknes si- " tak,ted tam vrznu ruku mezi dvere".
Souvisi to tak,ze vis ze nestrcis ruku do dveri takhle vedome (jak popisuju) do dveri ani dnes ani zitra ani nikdy,coz pro mne znamena nikdy v budoucnu.    :)

Stejne tak ja osobne neudelam to ci ono a dnes muzu rict ze nikdy.  To mluvim o svem svete Jav,ne o tom ze Ty nebo kdokoliv jiny to ma, ci musi mit stejne.  :)

[b]Stejne tak ja osobne neudelam to ci ono a dnes muzu rict ze nikdy.[/b

No, to máme každá jinak. Já tohle říct můžu, ale nechci. Nebyla by to pravda, ale vědomá lež. ;)
Člověk může být přesvědčený o tom, že jistý věci nikdy neudělá, ale protože ví kulový, co ho čeká, tak když na to přijde, tak třeba udělá.

Holky me ted jen napadlo jak pisete o tom nikdy, ze treba priznacny je priklad s neverou. Tedy, nechci menit tema :), ale treba s neverou by clovek o sobe mohl rict: Nikdy. Protoze z meho pohledu, tahle vec nezalezi na vnejsich okolnostech jako spis na vnitrnim nastaveni a hodnotach. Verim tomu, ze nekdo dokaze rict "i kdyby padaly trakare a fialovi sloni z nebe, neverny ja NIKDY nebudu". Je to podle me o vnitrnim uvedomeni, co s sebou ten akt prinasi.
Prikladu je mnoho, dalsi napr. vrazda.

Vražda ne, to je promyšlené usmrcení člověka, to ne, ale zabití... Jak můžu vědět, že někoho nezabiju. Nikdy bych nikoho nezabila... Můžu to hlásit do světa a pak někoho přejedu, špatně vyprojektuju most, nezabezpečím díru na pozemku... :(

mariposa napsal(a):

Holky me ted jen napadlo jak pisete o tom nikdy, ze treba priznacny je priklad s neverou. Tedy, nechci menit tema :), ale treba s neverou by clovek o sobe mohl rict: Nikdy. Protoze z meho pohledu, tahle vec nezalezi na vnejsich okolnostech jako spis na vnitrnim nastaveni a hodnotach. Verim tomu, ze nekdo dokaze rict "i kdyby padaly trakare a fialovi sloni z nebe, neverny ja NIKDY nebudu". Je to podle me o vnitrnim uvedomeni, co s sebou ten akt prinasi.
Prikladu je mnoho, dalsi napr. vrazda.

znám takovou , co tohle léta vykřikovala do světa a dnes..........už to vědí všichni, jak to je.
ono totiž nejde jen o tvé vnitřní nastavení, protože se může vyvinout situace, kdy půjdeš i PROTI tomuto nastavení.
např. ......nikdy bych člověka neuhodila, mám to tak nastavený.....jenže co když tě bude ten člověk ohrožovat na životě?nebudeš se bránit? jakkoliv?

už jsem dospěla k tomu, že pokud řekneš...já nikdy.....osud tě do té situace dovede, abys zjistila, zdy to je pravda.nemusí to být nějak dramatická situace a nemusíš tam být v jiné roli, ale do té situace se dostaneš.

agewa napsal(a):

znám takovou , co tohle léta vykřikovala do světa a dnes..........už to vědí všichni, jak to je.
ono totiž nejde jen o tvé vnitřní nastavení, protože se může vyvinout situace, kdy půjdeš i PROTI tomuto nastavení.
např. ......nikdy bych člověka neuhodila, mám to tak nastavený.....jenže co když tě bude ten člověk ohrožovat na životě?nebudeš se bránit? jakkoliv?

Clovek dela chyby. A z tech chyb se muze poucit, kdyz je pripraven, neni nutne je stale dokola opakovat, chce to si jich vsimnout, byt bdely.
Vis co, me obcas napadne tahle situace o ktere se zminujes Agew, ze me bude nekdo ohrozovat na zivote a tak se ptam sama sebe co bych udelala, jak bych se zachovala. Pokazde me napada to same, neuhodila bych. A kdyz si tohle v duchu nekolikrat po sobe prehraju, tu situaci i jak sama reaguju podle sveho nastaveni, najednou mam pocit, ze se to vlastne nikdy nestane, ze se nedostanu do situace ve ktere by me nekdo ohrozoval na zivote. Nemuzu rict, ze to vim, ale muzu rict, ze tusim, ze se to skutecne nestane. Myslim si, ze myslenky jsou opravdu mocne.
Stejne tak si to obcas prehravam s tou neverou. At delam co delam, proste bych to nedokazala (dokazu si predstavit co bych tim zpusobila), sla bych sama proti svemu presvedceni.
Myslim si, ze to je o poznavani sam sebe, o skutecnem poznavani toho kdo jsem a ceho jsem schopen. :)

agewa napsal(a):

už jsem dospěla k tomu, že pokud řekneš...já nikdy.....osud tě do té situace dovede, abys zjistila, zdy to je pravda.nemusí to být nějak dramatická situace a nemusíš tam být v jiné roli, ale do té situace se dostaneš.

Kdyz jsem tohle cetla, napadlo me, ze kdyz si za tim svym nikdy stojis (za svymi hodnotami), situace kde mas moznost si proverit sva presvedceni, by Te nemela tak moc rozhodit. Kdo si veri, nemusi se bat.

javena napsal(a):

Vražda ne, to je promyšlené usmrcení člověka, to ne, ale zabití... Jak můžu vědět, že někoho nezabiju. Nikdy bych nikoho nezabila... Můžu to hlásit do světa a pak někoho přejedu, špatně vyprojektuju most, nezabezpečím díru na pozemku... :(

Kdyz nezabezpecis diru na pozemku a napadne Te, ze by tam mohl nekdo spadnout a presto odejdes a diru tam nechas tak jak je, svym zpusobem si uvedomujes, ze se nekdo muze treba i zabit. Ale kdyz udelas maximum pro to, aby ta dira byla zabezpecena a ty odchazis s klidnym srdcem a nic takoveho Te nenapadne, a presto do ni nekdo spadne, uz to nemuze byt Tvym pricinenim, ale toho kdo do ni spadl.
Podle me, umysl tam hraje svoji roli.

mariposa napsal(a):

agewa napsal(a):

už jsem dospěla k tomu, že pokud řekneš...já nikdy.....osud tě do té situace dovede, abys zjistila, zdy to je pravda.nemusí to být nějak dramatická situace a nemusíš tam být v jiné roli, ale do té situace se dostaneš.

Kdyz jsem tohle cetla, napadlo me, ze kdyz si za tim svym nikdy stojis (za svymi hodnotami), situace kde mas moznost si proverit sva presvedceni, by Te nemela tak moc rozhodit. Kdo si veri, nemusi se bat.

já přece netvdím, že tě to musí rozhodit a ani netvrdím, že tvé přesvědčení , že něco uděláš a nebo neuděláš nebude pravda. jen říkám, že tvé přesvědčení je pravdivé až když je prověřené situací.

mariposa napsal(a):

javena napsal(a):

Vražda ne, to je promyšlené usmrcení člověka, to ne, ale zabití... Jak můžu vědět, že někoho nezabiju. Nikdy bych nikoho nezabila... Můžu to hlásit do světa a pak někoho přejedu, špatně vyprojektuju most, nezabezpečím díru na pozemku... :(

Kdyz nezabezpecis diru na pozemku a napadne Te, ze by tam mohl nekdo spadnout a presto odejdes a diru tam nechas tak jak je, svym zpusobem si uvedomujes, ze se nekdo muze treba i zabit. Ale kdyz udelas maximum pro to, aby ta dira byla zabezpecena a ty odchazis s klidnym srdcem a nic takoveho Te nenapadne, a presto do ni nekdo spadne, uz to nemuze byt Tvym pricinenim, ale toho kdo do ni spadl.
Podle me, umysl tam hraje svoji roli.

V první řadě mi nemá nikdo lézt na můj pozemek. :D Můžu tam dát prkna, která ztrouchnivý...
Každopádně nejde o to, čí to byla vina, když už se to stane. U soudu teda jo, ale bavíme se v jiné rovině. Jde o to, že se to stalo a díky mně někdo přišel o život. To jsem tím myslela. Úmyslně bych to neudělala, ale to neznamená, že se to nemůže NIKDY stát. :) Nehledě na to, že pocit viny ze mě asi nesmyje rozsudek, že za to nemůžu. S tím bych se asi dlouho prala. :(

javena napsal(a):

V první řadě mi nemá nikdo lézt na můj pozemek. :D Můžu tam dát prkna, která ztrouchnivý...
Každopádně nejde o to, čí to byla vina, když už se to stane. U soudu teda jo, ale bavíme se v jiné rovině. Jde o to, že se to stalo a díky mně někdo přišel o život. To jsem tím myslela. Úmyslně bych to neudělala, ale to neznamená, že se to nemůže NIKDY stát. :) Nehledě na to, že pocit viny ze mě asi nesmyje rozsudek, že za to nemůžu. S tím bych se asi dlouho prala. :(

Chapu jak to myslis, ten Tvuj pohled. Ja si ale myslim, ze spoustu veci clovek neovlivni - napr. jestli Ti nekdi vleze nebo nevleze na pozemek, tyhle veci proste nikdy neovlivnis, kdyz nekdo jiny to bude chtit udelat, tak to udela. O soudu jako instituce z me strany neni rec, ja mluvim o vnitrnim nastaveni. Mluvim vlastne o svem vnitrnim nastaveni, abych to rekla jasne :).
Pak si taky myslim, ze ani cizi zivot nemas ve svych rukou. Tedy ne v tomto priklade, kdy Ti nekdo vleze na pozemek a sam od sebe, svoji vlastni nepozornosti spadne do (Tve) diry. Za to si nese svoji vlastni zodpovednost, v tomto pripade, ty nejsi zodpovedna za jeho zivot. Rekla bych to takhle: zodpovedna jsi jen za sve vlastni ciny (napr. dat pres diru kvalitni drevo, aby se nemohlo nic stat ani Tobe ani jikomu jinemu, vic ale udelat podle me nemuzes, ve chvili kdy ta dira tam uz je).
Tak jak v tomto pripade mluvis o tom nikdy, to na me pusobi tak, ze mluvis o situaci a ne o vlastnim nastaveni hodnot (dat pres diru drevo).
To co pisu je jen muj pohled na vec, tak to ber s rezervou. Snad z nej i prosvita o cem tu mluvim. :)

agewa napsal(a):

mariposa napsal(a):

agewa napsal(a):

už jsem dospěla k tomu, že pokud řekneš...já nikdy.....osud tě do té situace dovede, abys zjistila, zdy to je pravda.nemusí to být nějak dramatická situace a nemusíš tam být v jiné roli, ale do té situace se dostaneš.

Kdyz jsem tohle cetla, napadlo me, ze kdyz si za tim svym nikdy stojis (za svymi hodnotami), situace kde mas moznost si proverit sva presvedceni, by Te nemela tak moc rozhodit. Kdo si veri, nemusi se bat.

já přece netvdím, že tě to musí rozhodit a ani netvrdím, že tvé přesvědčení , že něco uděláš a nebo neuděláš nebude pravda. jen říkám, že tvé přesvědčení je pravdivé až když je prověřené situací.

Me presvedceni ve chvili kdy je proverene situaci je proste proverene situaci. Presto si myslim, ze me presvedceni muze byt pravdive i bez provereni. Je pravdive proto, ze mu verim a nepochybuji. :)
Agew, pisu za sebe, netvrdim, ze tak to musi mit vsichni, jen ja to tak vnimam :)

mariposa napsal(a):

javena napsal(a):

V první řadě mi nemá nikdo lézt na můj pozemek. :D Můžu tam dát prkna, která ztrouchnivý...
Každopádně nejde o to, čí to byla vina, když už se to stane. U soudu teda jo, ale bavíme se v jiné rovině. Jde o to, že se to stalo a díky mně někdo přišel o život. To jsem tím myslela. Úmyslně bych to neudělala, ale to neznamená, že se to nemůže NIKDY stát. :) Nehledě na to, že pocit viny ze mě asi nesmyje rozsudek, že za to nemůžu. S tím bych se asi dlouho prala. :(

Chapu jak to myslis, ten Tvuj pohled. Ja si ale myslim, ze spoustu veci clovek neovlivni - napr. jestli Ti nekdi vleze nebo nevleze na pozemek, tyhle veci proste nikdy neovlivnis, kdyz nekdo jiny to bude chtit udelat, tak to udela. O soudu jako instituce z me strany neni rec, ja mluvim o vnitrnim nastaveni. Mluvim vlastne o svem vnitrnim nastaveni, abych to rekla jasne :).
Pak si taky myslim, ze ani cizi zivot nemas ve svych rukou. Tedy ne v tomto priklade, kdy Ti nekdo vleze na pozemek a sam od sebe, svoji vlastni nepozornosti spadne do (Tve) diry. Za to si nese svoji vlastni zodpovednost, v tomto pripade, ty nejsi zodpovedna za jeho zivot. Rekla bych to takhle: zodpovedna jsi jen za sve vlastni ciny (napr. dat pres diru kvalitni drevo, aby se nemohlo nic stat ani Tobe ani jikomu jinemu, vic ale udelat podle me nemuzes, ve chvili kdy ta dira tam uz je).
Tak jak v tomto pripade mluvis o tom nikdy, to na me pusobi tak, ze mluvis o situaci a ne o vlastnim nastaveni hodnot (dat pres diru drevo).
To co pisu je jen muj pohled na vec, tak to ber s rezervou. Snad z nej i prosvita o cem tu mluvim. :)

Jasně, pochopila jsem to. Já ze svýho nastavení bych si vyčítala i toho blbce, co mi vlezl na pozemek a dlouho bych si říkala, že jsem tam měla dát víc prken, nebo že jsem tu jámu neměla kopat... Jsem prostě taková. :)
Dneska jsem vedla po kroužku domů dcery spolužačku - maminka nemohla a byla už tma. Nebylo to v plánu, ale kdyby se jí něco stalo, vyčítala bych si to, i když to není moje dítě.
Nejsem zodpovědná za její život, ale za svůj čin nebo nečin ano. ;) Samozřejmě, že kdybych neměla čas, tak nepřekopu celý program, abych ji odvedla. Kdybych to nevěděla, tak co - musela by jít sama. Ale já měla čas, věděla jsem, že musí jít sama a má to daleko.
Nevím, co to říká o mém vnitřním nastavení, ale nevadí, jsem ráda, že je holka v pořádku doma. :D

mariposa napsal(a):

agewa napsal(a):

už jsem dospěla k tomu, že pokud řekneš...já nikdy.....osud tě do té situace dovede, abys zjistila, zdy to je pravda.nemusí to být nějak dramatická situace a nemusíš tam být v jiné roli, ale do té situace se dostaneš.

Kdyz jsem tohle cetla, napadlo me, ze kdyz si za tim svym nikdy stojis (za svymi hodnotami), situace kde mas moznost si proverit sva presvedceni, by Te nemela tak moc rozhodit. Kdo si veri, nemusi se bat.

Mari,
takhle napsany je to velice vystizny. Ano presne takhle to je ,pokud clovek zna sam sebe.  :)

Kolem me se pohybuje dost lidi agewo kdo to ma stejne jako Ty a tobe stejne smyslejici,presto ja to tak nemam a za svym si stojim.  :)

javena napsal(a):

Vražda ne, to je promyšlené usmrcení člověka, to ne, ale zabití... Jak můžu vědět, že někoho nezabiju. Nikdy bych nikoho nezabila... Můžu to hlásit do světa a pak někoho přejedu, špatně vyprojektuju most, nezabezpečím díru na pozemku... :(

Jav ,
Ty jednoduse nevnimas ten fakt,ze se prave jedna o to,ze vis, ze nikdy nezavrazdis cloveka=vedome=promyslene.  Tohle clovek preci ma vedet, ze to vedome nikdy neudela a verit si.

Zabiti z nepozornosti je vec jina.  Navic clovek si na svoji pozornost ma davat pozor jinak muze prijit i k urazu ,to je stara znama vec.  :)

hirondel napsal(a):

javena napsal(a):

Vražda ne, to je promyšlené usmrcení člověka, to ne, ale zabití... Jak můžu vědět, že někoho nezabiju. Nikdy bych nikoho nezabila... Můžu to hlásit do světa a pak někoho přejedu, špatně vyprojektuju most, nezabezpečím díru na pozemku... :(

Jav ,
Ty jednoduse nevnimas ten fakt,ze se prave jedna o to,ze vis, ze nikdy nezavrazdis cloveka=vedome=promyslene.  Tohle clovek preci ma vedet, ze to vedome nikdy neudela a verit si.

Zabiti z nepozornosti je vec jina.  Navic clovek si na svoji pozornost ma davat pozor jinak muze prijit i k urazu ,to je stara znama vec.  :)

Ale hir, já vím, že nikdy nikoho nezavraždím. To si věřím. Teda člověka. Mouchy a komáry totiž zabíjím, někdy i úkladně a měnit to nehodlám. :D To říct můžu.
To druhý ale nemůžu vyloučit. ;)
Takže jedno nikdy jsi ze mě nakonec vydolovala. :) I když nesouvisí s eutanazií. Já pomoc člověku, který je ve fázi umírání držen při životě léky a přístroji, nepovažuji za promyšlenou vraždu. :)

javena napsal(a):

Jasně, pochopila jsem to. Já ze svýho nastavení bych si vyčítala i toho blbce, co mi vlezl na pozemek a dlouho bych si říkala, že jsem tam měla dát víc prken, nebo že jsem tu jámu neměla kopat... Jsem prostě taková. :)

Já myslím, že všechno má své hranice a čeho je moc toho je příliš :)

javena napsal(a):

Takže jedno nikdy jsi ze mě nakonec vydolovala. :) I když nesouvisí s eutanazií. Já pomoc člověku, který je ve fázi umírání držen při životě léky a přístroji, nepovažuji za promyšlenou vraždu. :)

:D
Ale ja vim Jav. Od sameho zacatku vnimam jaky je k tomu Tvuj postoj.  :)

A ze muj postoj se slovem nikdy je jiny.  :)