:)

Teda Popelko, já nadrásala Ros takový pěkný a srdečný a dlouhý příspěvek...a asi jsem ho poslala ve stejnou chvíli jako ty, když jsi měnila vlákna...a je fuč. Bo nevímcosestalo... Ros - už to znovu dohromady nedám...:butter:

Rosamunda napsal(a):

Ale copak, Ty snad taky piješ? A na ATB? To není dobrý...

Na prášky nepiju, ale občas mám pocit, že piju víc, než je zdrávo... hlavně v té souvislosti, že já bych vlastně pít vůbec neměl (mám nemocnou slinivku)... :(

Wiki napsal(a):

Teda Popelko, já nadrásala Ros takový pěkný a srdečný a dlouhý příspěvek...a asi jsem ho poslala ve stejnou chvíli jako ty, když jsi měnila vlákna...a je fuč. Bo nevímcosestalo... Ros - už to znovu dohromady nedám...:butter:

Prosím prosím zkus to, já jsem z té zimy nějaká přešlá, tak by mě t potěšilo. Jinak kdyby ty  lidi chodili jako dneska, tak by mi byloo hned veseleji

Jenže teď mi není jasné kolik za to utratil, kdyby si koupil něco u Vietnamců, tak to přežiju, ale jestli to koupil za 3-4.000 jedny, tak ho asi zastřelím
takže pak by ty hodinky opravdu stály tak do 300 Kč jedny, ale když vlastní vinou nevím, kolik nesl do banky

Rosamundo, tak Ty máš tedy odhad!!!:usch: Pokud jsem poslala příspěvek,že by hodinky mohly být darem, tak určitě nejsou za 300 Kč.Taktéž informace o tržbě jsou v tomto textu zmatené. Chybět tisícovka a deset tisíc je velký rozdíl, pochybuji, že nemáš odhadnutou průběžně tržbu.
Tvé příspěvky včera : 10.29,12.17,12.55, 13.29, 16.49 hod.,
předevčírem 10.45,10.47,14.21,15.20,16.32,16.54,17.24,21.17, 21.45 hod.

Jinak malá otázečka: Jakou máš pracovní dobu v lékárně? Vidím to, že od 10.00 - do 17.00 hod. pravidelně sedíš u Babinetu. Promiň, mám dobrou fotografickou paměť, takže při čtení to nějak samo vystupuje..... Nejsem z lidí co chce rýpat, ale pochybnosti tady jsou..:tesi:

Vladena napsal(a):

Jenže teď mi není jasné kolik za to utratil, kdyby si koupil něco u Vietnamců, tak to přežiju, ale jestli to koupil za 3-4.000 jedny, tak ho asi zastřelím
takže pak by ty hodinky opravdu stály tak do 300 Kč jedny, ale když vlastní vinou nevím, kolik nesl do banky

Rosamundo, tak Ty máš tedy odhad!!!:usch: Pokud jsem poslala příspěvek,že by hodinky mohly být darem, tak určitě nejsou za 300 Kč.Taktéž informace o tržbě jsou v tomto textu zmatené. Chybět tisícovka a deset tisíc je velký rozdíl, pochybuji, že nemáš odhadnutou průběžně tržbu.
Tvé příspěvky včera : 10.29,12.17,12.55, 13.29, 16.49 hod.,
předevčírem 10.45,10.47,14.21,15.20,16.32,16.54,17.24,21.17, 21.45 hod.

Jinak malá otázečka: Jakou máš pracovní dobu v lékárně? Vidím to, že od 10.00 - do 17.00 hod. pravidelně sedíš u Babinetu. Promiň, mám dobrou fotografickou paměť, takže při čtení to nějak samo vystupuje..... Nejsem z lidí co chce rýpat, ale pochybnosti tady jsou..:tesi:

Tak jsem ňák nepochopila, jaké pochybnosti a o čem?
Hodinky darem nebyly plánovány, koupil je s tím, že si nějaké nechá a ostatní prodá, mně to přišlo jako že si chtěl nechat všechny a po čase je postupně vytáhnout. Co se týče tržby, tam to bylo složité, páč nenosím tržbu do banky každý den, banku mám až v Praze. No a páč někdy nakupujeme zboží i za hotové, tak po 3 dnech už jsem si nepamatovala, kolik jsme tam asi měli mít. Zdálo se mi, že tam odnesl nějak málo.

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Ale copak, Ty snad taky piješ? A na ATB? To není dobrý...

Na prášky nepiju, ale občas mám pocit, že piju víc, než je zdrávo... hlavně v té souvislosti, že já bych vlastně pít vůbec neměl (mám nemocnou slinivku)... :(

Mikeši, ber to jako důrazné varování... bez legrace... jestli máš nemocnou slinivku, tak bys vůbec pít alkohol neměl, nejlépe doživotně. Slinivka - na rozdíl od jater - nemá žádné regenerační schopnosti (i ty játra jsou s*p*o*r*n*á - jakmile máš cirhózu, už máš taky smolíka-pacholíka). V případě, že o nemocné slinivce víš a přesto piješ, jsi něco, jako potencionální sebevrah.
Uvědom si, že nikdo a nic Ti nestojí za to, aby sis pomalu propíjel slinivku až k rakovině a určitě máš sám se sebou lepší úmysly, nežli předčasně a ve velkých bolestech opustit tohle slzavé údolí :jojo:
Pokud chceš, pošli mi SZ :)
Ros, obávám se že než by přijel Mikeš ze severních Čech a já z Opičích Hor, budeš mít lékárnu nabitou k prasknutí :reta:
Nevím, co máš za banku, ale jestli by bylo technicky možné denně posílat tržbu z vaší místní pošty převodním příkazem na firemní účet v bance, asi bych to začala řešit tímto způsobem.
Vladěno, nepochopila jsem Tvůj údiv nad tím, že Ros ve své pracovní době visí na internetu ... Rosamunda je soukromnice ve své vlastní lékárně, kam jí momentálně nepáchne ani noha. To má dělat jako co? Stát v pozoru za pultem a hypnotizovat celých osm hodin vstupní dveře ;) ???

Vladeno, nebyl důvod reagovat emotivně. Já vím, že něco v domácnosti zastanu, ale bohužel se moje představy natolik liší od představ přítelovi maminky, že to neklape. A jak tady psalo spousta z vás, ani klapat nemůže. Mě je dlouho jasné, že to takhle nejde, ale viz níže, není snadné řešení.
Je mi jasné, že stejně jak jsem já hotová ze skorotchýně, tak ona je hotová ze mně. A nejvíc je z nás obou hotovej přítel, který to má z obou stran, a je jasný, že nemůže tak úplně dát za pravdu ani jedný z nás. Co se týče příkladu s kuřetem, jde právě o to, že ona nikdy nenavrhne nic, jak bychom to mohli dělat. Ale zlobí se, když není po jejím. (Např. očekává, že o víkendu uvařim, ale neřekne mi to nahlas a já neuvařim...) Přítel je z rodiny, kde se bohužel nikdy nic neřešilo přímo. Když je problém, je zde zvykem zatloukat, zatloukat... Do tý doby než se z problémy se stane neřešitelná obluda. Přítelova maminka má taky problém s dluhy, ale odmítá se o tom bavit. (Dobře, akceptuji, její dluhy, její věc). Odmítá se bavit ale i o tom, jak bychom to tady mohli uspořádat. Přece já ale nemůžu v jejím bytě přijít a říct, tak my so teda s přítelem budem vařit sami, bez vás a prát si sami, tohle jsem zkusila navrhnout už kdysi, neprošlo to, vlastně jsem měla pocit, že to bere jako urážku. Nevim jak můžu dodržovat nepsaný pravidla, který mi nikdo nevysvětlil. A myslím, že přítelova maminka si všimla přítelova pití, jestli ano, nemluví o tom. Myslím, že si toho nevšimla. Přítel když přišel doma opilý tak většinou rychle usnul a já nikdy nekomentovala, proč spí. Vždy jsem akorát řekla, že spí. Prostě spí. (Přítelovi jsem ale řekla, že už nikdy nebudu kvůli jeho pití komukoliv lhát, nebo neříkat úplnou pravdu)
A otec přítele co já vím nikdy nepil, je to milý pán. Ale jsou dlouho rozvedení, v podstatě jako otec nikdy moc nevystupoval, teda enbyl to ten typ, co by s klukem hrál fotbala a jezdil na výlety.
Proč naši mě a sestru nesrovnaj? No, ono vlastně není co rovnat. My se nijak extra (často) nehádáme, spíš já už jsem si srovnala v sobě, že bohužel nejsme se sestrou kamarádky. Dlouho jsem se tím dost trápila, myslela jsem si, že až budeme velký a dospělý a nebudeme mít společný "dětský" pokoj, že bude vše lepší. ALe nezlepšilo se nic. Sestra je takový ten typ, co když si sedá 10 lidí k jídlu, tak ona ještě musí dojít pro kečup, utřít linku, podat sůl, a řiká: na mě nečekejte, jezte... Jenže celý to říká tónem, já chudinka ubohá pro vás všechno dělám) Na tuto situaci se dá reagovat 2 způsoby. Začít jíst (což není slušné a málokdo to udělá) nebo začít říkat: Si moc hodná, ale pojď si s náma sednout a jíst. Na to sestra ještě utře plotnu.. A pak milostivě usedne k talíři. Za tento nevyžádaný servis ale sestra očekává bezmeznou lásku a obdiv, pokud možno nahlas vyjádřenou. Když ji babička poděkuje nahlas za pomoc při přípravě oslavy, sestra se zatváří jedovatě a cosi polohlase zahlásí. CHová se velmi nehezky k rodičům, ale není to nic, že by bnahlas křičela sprostý slova, spíš taková drobná tyranie. Někdy by si zasloužila prostě facku, ale já jako mladší sestra to udělat nemůžu. Nevim, podle mě by jí pomohl psycholog, který by jí trochu osvětlil, co se děje v její hlavince. Ale já vážně nechci řešit sestru. Já jsem (a teď to asi poprvé přiznávám nahlas) nad ní zlomila hůl. Já jí už pomyslný bolístky nefoukam, když se mi zdá, že se chová nevhodně/neuctivě/zle k babičkám, tak se snažim ji krotit.

Kiara napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Ale copak, Ty snad taky piješ? A na ATB? To není dobrý...

Na prášky nepiju, ale občas mám pocit, že piju víc, než je zdrávo... hlavně v té souvislosti, že já bych vlastně pít vůbec neměl (mám nemocnou slinivku)... :(

Mikeši, ber to jako důrazné varování... bez legrace... jestli máš nemocnou slinivku, tak bys vůbec pít alkohol neměl, nejlépe doživotně. Slinivka - na rozdíl od jater - nemá žádné regenerační schopnosti (i ty játra jsou s*p*o*r*n*á - jakmile máš cirhózu, už máš taky smolíka-pacholíka). V případě, že o nemocné slinivce víš a přesto piješ, jsi něco, jako potencionální sebevrah.
Uvědom si, že nikdo a nic Ti nestojí za to, aby sis pomalu propíjel slinivku až k rakovině a určitě máš sám se sebou lepší úmysly, nežli předčasně a ve velkých bolestech opustit tohle slzavé údolí :jojo:
Pokud chceš, pošli mi SZ :)
Ros, obávám se že než by přijel Mikeš ze severních Čech a já z Opičích Hor, budeš mít lékárnu nabitou k prasknutí :reta:
Nevím, co máš za banku, ale jestli by bylo technicky možné denně posílat tržbu z vaší místní pošty převodním příkazem na firemní účet v bance, asi bych to začala řešit tímto způsobem.
Vladěno, nepochopila jsem Tvůj údiv nad tím, že Ros ve své pracovní době visí na internetu ... Rosamunda je soukromnice ve své vlastní lékárně, kam jí momentálně nepáchne ani noha. To má dělat jako co? Stát v pozoru za pultem a hypnotizovat celých osm hodin vstupní dveře ;) ???

No já spíš nepochopila, co má co dělat moje pracovní doba s problémem s hodinkama, možná jestli to nebylo něco jako že ti lékárníci se vlastně flákají a přitom mají tak nehorázné peníze. :lol:
Jinak posílat peníze poštou nechci, páč když žádné skoro nemám, tak je na účtě potřebuju mít co nejdříve a naší poště to trvá minimálně 3 dny. Vyřešila jsem to tím, že pokaždé peníze před odvozem přepočtu a mám klid :supr:

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Ale copak, Ty snad taky piješ? A na ATB? To není dobrý...

Na prášky nepiju, ale občas mám pocit, že piju víc, než je zdrávo... hlavně v té souvislosti, že já bych vlastně pít vůbec neměl (mám nemocnou slinivku)... :(

Mikeši, Ty jsi snad zešílel ne? Pít na nemocnou slinivku může jen naprostý ťululum nebo člověk ,kterému na životě vůbec nezáleží! :usch:

Rosamunda, můj poslední příspěvek nad cenou hodinek znamenal asi toto: normálně bych poznala hodinky za 300 Kč nebo za 3.000 Kč. Jednou si psala tak a podruhé onak.S hodinkama za 300 Kč bych asi nešla jako s úplatkem?!(To byl můj příspěvek,který  jsem psala......):D Jinak máš hromadu volného času v lékárně, toho jsem si všimla a to je pouze tvoje věc,takže si myslím, že místní obyvatelstvo je zdravé jako řípa. :jojo: Jinak se k tomu už nebudu
vyjadřovat. Řešíme alkoholiky. Jsem matkou dvou kluků a vždy jsem poznala, když jeden přišel napitý. Nic mu nepomohlo, že zalezl do svého pokojíku a usnul. Odér se táhnul z bot,z bundy apod. A usnutí v opici je pro okolí nejvíce snesitelné. :fuck:

Kiara: Ono se říká: dva kohouti na dvoře a dvě hospodyně v komoře se prostě nesnesou ... a je to svatá pravda pravdoucí stolt Já - když jsem se chtěla jako mladá slečna doma učit vařit od matky, tak to prostě nešlo: všechno jsem dělala špatně, byla jsem podle ní nemehlo, matka se na mě "nemohla koukat, jak to dělám" atd. atd. a výsledek byl ten, že jsem se naučila vařit teprve až "ve svém" metodou pokusů a omylů big_smile Tolik jenom k Vladěně a jejímu podivování se nad tím, že si některé studentky dokážou tak akorát namazat chleba s paštikou - jestli to holky měly doma podobné jako já, nikdo je k ničemu nevedl a od sporáku je naopak odháněl, taky se nedivím. Nakonec od toho "osamostatnění"  a "postavení se na vlastní nohy" je: poznat, že zadarmo nelítají nikomu pečení holubi do huby a holt se naučím pomalinku a postupně vařit od nejjednodušších jídel, nebo mi z instatních polívek, polotovarů a fastfůdů začne být brzo špatně smile
Stručně řečeno - já jsem si v tomto směru "oddychla", až když jsem se konečně ocitla ve svém a byla svojí vlastní paní stolt a protože už mám velké děti, lze předpokládat, že na mě velice záhy spadne role tchyně.
A skutečně si neumím představit jak by to klapalo, kdybych se měla dělit doma byť jen o koupelnu s příslušenstvím, natož o kuchyni ... spíš bych páreček hrdliček u sebe nechala bydlet "na dobu určitou", během které bych je pobízela, ať si honem rychle najdou svoje vlastní bydlení big_smile navíc si dost dobře neumím představit cizí osobu, která by se hrnula do baráku 2+1 ke tchyni-abstinující alkoholičce a jejím pěti kočkám lol
Ona ta moje pohnutá story má občas taky něco do sebe big_smile

Kiara, keby si mala voľného syna v primernaom vkeu, hneď by som ťa brala... ;) aj s kočkami, keby ma alergia nedostala. :jojo:

No jo, ty už jsi osoba ostřílená, na leccos zvyklá :D volného syna mám, ale přiměřeného věku - bohužel - není ... a volnej ještě asi dlouho bude, vzhledem k tomu že pořád sedí u PC, místo aby honil holky ...

Chybička, příspěvek byl dvojmo, mńau!

Vladena napsal(a):

Rosamunda, můj poslední příspěvek nad cenou hodinek znamenal asi toto: normálně bych poznala hodinky za 300 Kč nebo za 3.000 Kč. Jednou si psala tak a podruhé onak.S hodinkama za 300 Kč bych asi nešla jako s úplatkem?!(To byl můj příspěvek,který  jsem psala......):D Jinak máš hromadu volného času v lékárně, toho jsem si všimla a to je pouze tvoje věc,takže si myslím, že místní obyvatelstvo je zdravé jako řípa. :jojo: Jinak se k tomu už nebudu
vyjadřovat. Řešíme alkoholiky. Jsem matkou dvou kluků a vždy jsem poznala, když jeden přišel napitý. Nic mu nepomohlo, že zalezl do svého pokojíku a usnul. Odér se táhnul z bot,z bundy apod. A usnutí v opici je pro okolí nejvíce snesitelné. :fuck:

Vlaďko, tos pochopila zcela špatně, já v té lékárně nedělám sama, ale bohužel musím sedět jakožto majitelka, celý den za compem, objednávat léky, fakturovat recepty, jezdit do banky. Bohužel už se za pult nebo k míchání mastiček moc nedostanu :(, ale mám na to lidi a rozhodně zase tolik volného času nemám. Jiní jdou na kafe, já napíšu pár řádek na net.

A´t se zas vrátíme k tématu:
Dnes je v příloze MF dnes rozhovor se synem Vladimíra Menšíka. Je tam i zmínka o tom, jak tento syn také nakonec byl v léčebně (ach jo, ty geny jsou fakt svině...), a jaké pro něj bylo sledovat film Dobří holubi se vracejí v rámci léčebného programu, kde hraje jeho táta... A ten syn říká, že táta hrál hodně sá sebe, a hlavně ve filmu Ikarův pád. Že když jeho maminka (Menšíkova první manželka) viděla film Ikarův pád, plakala u toho...

Mimochodem, přiznávám, že u Ikarova pádu brečím i já. To je všechno tak nesmírně, ale tak strašlivě pravdivé...:(

Kdy z vás nemáte s alkoholismem přímou zkušenost a chtěli byste zjistit, jaké to je, koukněte na tenhle film...

No Ikarův pád jsem neviděla a zatím to asi radši nebudu pokoušet, abych z toho nebyla celá vyjevená. Jsem ráda, že na tom jsem tak jak jsem, že už nepropadám zoufalství, že se cítím silnější, že mám Munďáka doma a že můžeme zase spolu začít žít normálně. I když pořád mám "trauma" z každého jeho telefonátu z auta, pořád čekám, že začne nesrozumitelně blábolit, že na mně čeká, ať ho odvezu...tfuj, až jsem se otřásla. Naštěstí se nic takového neděje, jen já jsem z toho pokaždé překvapená, že se nic takového neděje, :D holt mi ještě potrvá, než si zvyknu, že se nemusím bát. Ale pracuju na tom, abych si na jeho abstinenci zvykla, vůbec mi to jeho pití nechybí, JSEM STRAŠNĚ RÁDA, ŽE UŽ VŮBEC NEPIJE :supr:

Rosamunda napsal(a):

No Ikarův pád jsem neviděla a zatím to asi radši nebudu pokoušet, abych z toho nebyla celá vyjevená. Jsem ráda, že na tom jsem tak jak jsem, že už nepropadám zoufalství, že se cítím silnější, že mám Munďáka doma a že můžeme zase spolu začít žít normálně. I když pořád mám "trauma" z každého jeho telefonátu z auta, pořád čekám, že začne nesrozumitelně blábolit, že na mně čeká, ať ho odvezu...tfuj, až jsem se otřásla. Naštěstí se nic takového neděje, jen já jsem z toho pokaždé překvapená, že se nic takového neděje, :D holt mi ještě potrvá, než si zvyknu, že se nemusím bát. Ale pracuju na tom, abych si na jeho abstinenci zvykla, vůbec mi to jeho pití nechybí, JSEM STRAŠNĚ RÁDA, ŽE UŽ VŮBEC NEPIJE :supr:

Já jsem ten film taky neviděla, ale jakmile bude příležitost určitě se podívám. A tobě Ros - hooooodně štěstíčka, jsem mooooc ráda, že je to u vás takové, a popravdě ti i trošku závidím - držím pěstičky - zvládněte to ať je vám spolu dobře....:supr:

Ros, já jsem blíženec, takže aktuálnost svého příspěvku už nikdy nedoženu..ten je fuč.

Co jsem měla na mysli tenkrát ti napíšu klidně, ale bylo to tenkrát, třeba dnes už bych psala jinak. Jen nevím, potěší-li tě to..

Bylo to v návaznosti na tvé rozčarování z událostí doma - causa hodinky a zatloukání ..atd.
Jednoznačně bych převzala otěže (nebo je možná držíš stále) či nepouštěla a nespoléhala bych v ničem teď na nikoho. Je to moje stálá písnička, že se třeba kus života můžu svézt, krásně, ale vždycky musím vědět, že to ukočíruju sama a sama dokážu dojet do cíle.

nechci , abys tím dala najevo nedůvěru muži, jen mu v tuto chvíli, kdy potřebujete makat a vydělávat, třeba se i uskromnit, dala srozumitelně najevo, že cítíš za rodinu zodpovědnost, prot si to budeš řídit. On ví, že tvoji důvěru si bude získávat dlouho. na to ho tam připravili. Už někde jsem psala, že v léčebně se alkoholikům dostane takové péče - luxusní - 3 měsíce se zabývat jen sami sebou, že si to pak v reálu nedokáží připustit a nechápou, že se celý svět netočí kolem jejich bolístek. Ale tady asi budeš muset být nekompromisní
a mít na zřeteli prvně sama sebe s dětmi a práci - obživu. Pak ostatní. Neříkám tím že ho nemáš podržet.

Ty jsi silná ženská, zvládalas a zvládneš to dál. Přidá-li se , bude-li držet tvůj směr bude dobře, ale nebude-li nemůžeš uhnout , musíš jet dál..

Wiki napsal(a):

Ros, já jsem blíženec, takže aktuálnost svého příspěvku už nikdy nedoženu..ten je fuč.

Co jsem měla na mysli tenkrát ti napíšu klidně, ale bylo to tenkrát, třeba dnes už bych psala jinak. Jen nevím, potěší-li tě to..

Bylo to v návaznosti na tvé rozčarování z událostí doma - causa hodinky a zatloukání ..atd.
Jednoznačně bych převzala otěže (nebo je možná držíš stále) či nepouštěla a nespoléhala bych v ničem teď na nikoho. Je to moje stálá písnička, že se třeba kus života můžu svézt, krásně, ale vždycky musím vědět, že to ukočíruju sama a sama dokážu dojet do cíle.

nechci , abys tím dala najevo nedůvěru muži, jen mu v tuto chvíli, kdy potřebujete makat a vydělávat, třeba se i uskromnit, dala srozumitelně najevo, že cítíš za rodinu zodpovědnost, prot si to budeš řídit. On ví, že tvoji důvěru si bude získávat dlouho. na to ho tam připravili. Už někde jsem psala, že v léčebně se alkoholikům dostane takové péče - luxusní - 3 měsíce se zabývat jen sami sebou, že si to pak v reálu nedokáží připustit a nechápou, že se celý svět netočí kolem jejich bolístek. Ale tady asi budeš muset být nekompromisní
a mít na zřeteli prvně sama sebe s dětmi a práci - obživu. Pak ostatní. Neříkám tím že ho nemáš podržet.

Ty jsi silná ženská, zvládalas a zvládneš to dál. Přidá-li se , bude-li držet tvůj směr bude dobře, ale nebude-li nemůžeš uhnout , musíš jet dál..

No já právě chci pomalu ty otěže pustit, ale vím, že to nejde najednou, bohužel. Naštěstí už to máme s hodinkami vyříkané a snad to i pochopil, že takhle nee. Pořád opakuje, že je mu to jasné, tak doufám, chci věřit, ne , já věřím, že mu to jasné je. Už jsem se z toho oklepala a te´d mi spíš připadá, že jsem dělala z komára velblouda, ale nešť, říká se důvěřuj, ale prověřuj. :)

Ne, Rosamundo, komára z velblouda jsi rozhodně neudělala. Prkotinama a drobnostma to začíná a ... víš, jak to končí, že :jojo:

Kiara napsal(a):

Ne, Rosamundo, komára z velblouda jsi rozhodně neudělala. Prkotinama a drobnostma to začíná a ... víš, jak to končí, že :jojo:

To máš sice pravdu,ale na druhou stranu jsem na tyhle věci vysloveně přecitlivělá a navíc, pokud bude chtít zatloukat, tak to stejně bude dělat. To už za něj nevyřeším, to si musí vyřešit sám, řekla jsem mu, že takovéhle schovávání věcí a jejich tajné nakupování je čistš závislácké chování a že takhle tedy nee, tak to pochopil a já jsem zatím celkem spokojená, jak se to vyvinulo.

Ros, otěže nepouštěj.
ještě dlouho ne.

Důvěra se nezíská přes noc, ani bohužel  u lidí nám nejbližších.
Ještě vydrž.:supr:

Snažím se, snažím, ale teď mi nějak ubývá sil, mám asi podzimní splín. Všechno se na mně hrne, v lékárně potíže, hnusný počasí, Munďák si mě o víkendu moc nevšímal, tak jsem byla ještě otrávenější. Připadá mi, že je to mezi námi čím dál tím stejnější jako před léčbou - on si zaleze k počítači do pracovny a není po něm celý den ani vidu ani slechu. :( Tak jsem mu to řekla, docela ho to asi překvapilo nebo zaskočilo, ale pak teda za mnou přišel, že jsme si aspoň chvíli popovídali. No uvidím jak dlouho mu to vydrží. Nicméně jsem otrávená pořád, asi bych potřebovala tak na měsíc vypadnout, abych se nemusela starat o nikoho a o nic, jen o sebe. Jenže při té naší finanční situaci se toho asi těžko dočkám. :(

Ahoj, neznám celý tvůj příběh, Ros, ale buď nekompromisní, co se týká života po léčení. Jsem z rodiny matky alkoholičky a to peklo bych nikomu nepřála. Koukej na to i tak, že se musí rozhodnout, na čem mu v životě záleží - buď jeho svět, nebo ty a rodina. Samozřejmě každý má nárok na čas sám pro sebe, ale ostatní členové rodiny by se neměli cítit odstrčení. Jinak jestli je to reálné, doporučuji na "pročištění hlavy" dlouhé procházky v lese - zadarmo a báječně to funguje. Držím pěsti!

Dlouhé procházky by šly, kdybych nechodila z práce v 18.00 a kdyby o víkendu nebývalo bylo tak hnusně. Jinak dětem ten nezájem nevadí, to jen mně, děti jsou 17i letí puberťáci, co celé odpoledne a večer prosedí u PC. Jen mně ten kontakt s manželem chybí, no uvidím, co po té mojí stížnosti bude dělat.

Kiara napsal(a):

Rosamunda je soukromnice ve své vlastní lékárně, kam jí momentálně nepáchne ani noha.

Rosamunda má zřejmě lékárnu někde na samotě u lesa, či co... :D
Situaci, kdy vejdu do lékárny a není tam ani noha, jsem už dlouho nezažil... :D

Držím pěsti! Zkus vydržet v klidu, třeba zabere, když uvidí, že neděláš drámo, ale máš ho ráda a chceš s ním být. Je to těžký, ale asi je dost věcí, které ho žerou... Jsi moc silná, máš můj obdiv! :godlike:

Mikeš napsal(a):

Kiara napsal(a):

Rosamunda je soukromnice ve své vlastní lékárně, kam jí momentálně nepáchne ani noha.

Rosamunda má zřejmě lékárnu někde na samotě u lesa, či co... :D
Situaci, kdy vejdu do lékárny a není tam ani noha, jsem už dlouho nezažil... :D

Tak se teď přijď podívat ke mně, tady fakt není ani noha a jsem z toho docela zoufalá. A u konkurence taky nikdo není, se mi zdá, že ti lidi si všechno kupují a vybírají v Praze. Sláva 1 pacient! Tak ne byli 2, hurá!

Rosamunda napsal(a):

Tak se teď přijď podívat ke mně, tady fakt není ani noha a jsem z toho docela zoufalá. A u konkurence taky nikdo není, se mi zdá, že ti lidi si všechno kupují a vybírají v Praze. Sláva 1 pacient! Tak ne byli 2, hurá!

Aha, Ty to máš někde na maloměstě u Práglu, tak to jo... já žiju v krajským městě, v centru tu máme, já nevím, odhadem minimálně 5-6 lékáren v okruhu do 10 min. pěšky, a ještě jsem si nevšim, že by nějaká zkrachovala...

Rosamunda napsal(a):

Munďák si mě o víkendu moc nevšímal, tak jsem byla ještě otrávenější. Připadá mi, že je to mezi námi čím dál tím stejnější jako před léčbou - on si zaleze k počítači do pracovny a není po něm celý den ani vidu ani slechu.

Víš, ono to pro něj taky není lehký. Já jsem zrovna včera přemejšlel, co bych dělal, kdybych přestal pít alkohol... nezpíjím se do němoty, neválím se po zemi ve vlastních zvratkách, do putyky nechodím, ale takovej ten můj večerní rituálek, kdy si večer sednu ke stolu, otevřu pivko, naleju prcka, zapálím cígo, otevřu noviny... to by mi chybělo a fakt nevím, čím bych to nahradil...

Dobrým čajom... ;)

Kiara napsal(a):

No jo, ty už jsi osoba ostřílená, na leccos zvyklá :D volného syna mám, ale přiměřeného věku - bohužel - není ... a volnej ještě asi dlouho bude, vzhledem k tomu že pořád sedí u PC, místo aby honil holky ...

Aby si nebola prekvapená... ;) Aj ja som sa zoznámila, sediac za PC.

Selima napsal(a):

Dobrým čajom... ;)

To není špatnej nápad :D Manželka má krámek s bylinkama, čajema a kořením, tak si tam určitě něco vyberu... takovej čaj s rumem taky není na večer špatnej... :D

Mikeš napsal(a):

Selima napsal(a):

Dobrým čajom... ;)

To není špatnej nápad :D Manželka má krámek s bylinkama, čajema a kořením, tak si tam určitě něco vyberu... takovej čaj s rumem taky není na večer špatnej... :D

Ovšem to by musel bejt nealkoholickej rum a to je asi tak pravděpodobný jako špek light. :lol::lol:
A to s tím problémem s nahrazováním rituálů máš asi úplnou pravdu, jenže já mám tak trochu strach aby pak z toho vyplňování prázdna zase nevznikla nějaká blbost. Sice to zatím na žádné blbosti nevypadá, ale co když ho tím svým zájmem opravdu obtěžuju, třeba mám tu potřebu kontaktu s ním nějakou přebujelou, když si pořád připadám tak opuštěná i když Munďák je vedle v pracovně. Kdyby měl ten comp v obýváku tak by to taky bylo jiné, že bychom občas nějaké to slovo prohodili, ale takhle on je tam zalezlej jak pavouk a má svůj klid a já si v kuchyni připadám jak Němá z Portiči. :(

Tak si vezmi knižku a choď za ním... trebárs. Alebo si kúp notebook  amôžete spolu komunikovať písomne... :lol: Zo vzdialenosti 50 cm...

Notebok sice mám, ale vsadím se, že by poštu stejně nečetl, páč tam nahlíží jen občas, takže by to asi nic moc na té komunikaci nezměnilo. No alenemůžu na něj zase moc spěchat, je doma teprve 14 dní a teď si dával pracovnu dohromady po svém čtyřletém bordelaření, takže nemůžu chtít všechno hned, jenže já chciii!

Mikeš napsal(a):

Selima napsal(a):

Dobrým čajom... ;)

To není špatnej nápad :D Manželka má krámek s bylinkama, čajema a kořením, tak si tam určitě něco vyberu... takovej čaj s rumem taky není na večer špatnej... :D

He-he, Mikeši ... ohledně toho čaje s rumem mám taky jednu krásnou historku z natáčení: za svobodna jsem přišla navštívit svého tehdejšího přítele domů. Počasí stejné jako teď - hnusné. Načež přítel se mě zeptal, jestli bych nechtěla na zahřátí čaj s rumem ... nu a já, osmnáctileté rádobyvtipné telátko jsem pronesla:
"Čaj s rumem? Jasně ... ale s čajem se neobtěžuj ..." :rolleyes: :lol:
Rosamunda: to s tou knížkou není špatnej nápad :supr: já bych se trošičku přimlouvala za to, aby ses zkusila doma "sama zabavit" bez ohledu na Munďáka, nebo začala pěstovat aktivity "tu a tam mimo domov" rovněž bez Munďáka.
Bohužel si to budeš muset umět "správně nadávkovat" tak, aby se manžel nemohl cítit odstrčený a přehlížený a zároveň aby ses zbavila toho nebezpečného nutkání snažit se k němu přibližovat, když na to zrovna není nálada.
Selima: tímhle stylem přes PC spolu komunikujeme se sinkem :D nejčastěji na téma "V lednici je tohle a tohle, přijď se najíst!"

Kiaro, já těch aktivit mám celkem dost, od úterk do pátku jsem v luftě, dokonce mi říkal, že si mně vůbec neužije a na druhou stranu o víkendu přišel minimálně a pak mi radil ať se zabývám nějakým koníčkem, tak z toho nejsem moudrá, ale snad ta moudrost přijde časem. :D

Já Rosamundině komunikačnímu absťáku rozumím. Mám něco podobného se synem (19let). On přijde domů, otočí se u mě v kuchyni pro nějaké jídlo a zaleze buď k sobě do pokoje a je u netu, a nebo si kutí v dílně věci pro svůj koníček atd.. Prohodíme denně tak asi 4 nebo 5 vět a to jsou ještě věty takřka holé a navíc mnou vyvolané.
Já chápu, že je to normální, zvlášť v jeho věku, a že chlapi jsou obecně méně komunikativní.
Ale někdy je mi fakt líto, že skoro nevím, čím moje dítě žije, co ho těší, co ho trápí. Nevím o něm skoro nic. Uklidňuju se faktem, že on je evidentně v pohodě.
Tak já řeším komunikační absťák dlouhými telefonáty s přítelem a nebo tady na babinetu. :)

Ale upřímně přiznávám - u životního partnera či manžela by mě to štvalo, zvlášť pokud by to byl dlouhodobý stav.

Ale to jsem se dostala lehce mimo téma...tak abychom se k tomu vrátili, tak vám řeknu, že myslím že včera nebo předevčírem jsem četla v Mladé frontě článek o nějaké paní, která také trpěla alkoholovou závislostí. A po první léčbě selhala, vlítla do toho znovu, tak šla na druhou. A po této druhé léčbě už  úspěšně 20 let abstinujea normálně žije :godlike: , a mimo jiné působí jako terapeutka u závislých, pomáhá jim dostat se z toho. Asi fakt není nad osobní zkušenost...
A tato paní tam říká přesně toto:
Nejhorší je, zaplnit to prázdno, co nastane po skončení pití....

A Mikeši, prosím, ty zaraž a něco se svými rituály udělej a změň to na ten čaj (bez rumu!!!). Myslím to beze srandy, úplně vážně. Takto nenápadně to totiž začíná....a najednou se povezeš ani nebudeš vědět jak...
Zaraž prosím, byla by tě škoda.

Blossom: vím, o čem mluvíš ... sinkovi je taky 19 :)
Ono vyjde úplně nastejno, jestli žije u otce (tři minuty pěšky ode mě) nebo u mě doma - komunikační šum naprosto totožný.
Dokonce mám takový neblahý pocit, že si po tom PC pokecáme víc, než kdyby bydlel u mě :D
Nu - a dcera úderem svých osmnáctých narozeinin začala oficiálně bydlet u svého přítele, takže to máš těžký ... syndrom prázdného hnízda jako vyšitej. Je to tvrdá fuška se s tím srovnat, zejména pro osobu jako já, pro kterou byla rodina a děti patnáct let alfou a omegou celého života ... ale to je život :) Mám přítele, koníčky, internet, Babinet :) takže už jsem se s tím tak nějak popasovala ... ale že to taky trvalo :D
Mikeš: ty vůbec o nějakém rumu do čaje ani neuvažuj ... raději popros paní Mikešovou, aby ti v krámku namíchala nějakou speciální čajovou směs ... třeba "Vzpomínka na rum" :lol: Já už bych ji inspirovala ... víš, jak se vyrábějí ty sušené čajové balíčky, které zaliješ vroucí vodou a po nějaké sobě se Ti v šálku rozvinou v barevný květ??? Taky bych Ti umotala něco podobnéhoL: zalil bys vroucí vodou, květina by se pomalu rozvinula a v jejím středu by plavala zátka od rumu :P

Blossom napsal(a):

A Mikeši, prosím, ty zaraž a něco se svými rituály udělej a změň to na ten čaj (bez rumu!!!). Myslím to beze srandy, úplně vážně. Takto nenápadně to totiž začíná....a najednou se povezeš ani nebudeš vědět jak... Zaraž prosím, byla by tě škoda.

Jsem právě už udělal, před asi 3 lety... tehdy jsem do sebe kopnul za večer třeba 4 pivka a pomalu půl flašky kořalky... teď se držím na podstatně nižších číslech... :D ...důležitá je pevná vůle, a tu moje žena má... :lol:

Kiara napsal(a):

Blossom: vím, o čem mluvíš ... sinkovi je taky 19 :)

Ach, synku synku... :dumbom:

Já se se syndromem prázdného hnízda (dcera taky už nebydlí doma, ale s přítelem) celkem už vyrovnala a dokonce přiznávám, že mi to často i velmi vyhovuje - fakt si moct dělat to co chci. Jen občas se člověku zasteskne po tom, jaké to bylo, když byly děti ještě malé, mazlivé a opravdu stály o to bý se mnou co nejvíc.
Ještě že jsem si to tehdy užila na doraz a nic neošidila.
Paradox je to, že některé kamarádky s fungující rodinou mi nyní otevřeně závidí mou volnost a dovolené pouze s přítelem, bez dětí, jen podle našich přání a plánů...
Inu, každý asi touží tak trochu po tom, co zrovna nemá... :)

Komunikaci typu "už mám ohřát večeři nebo ještě nemáš hlad" rovněž znám. Ale jen, když jsme každý zalezlý u svého kompu a nechce se nám vstávat.
Jednou jsem to dotáhla k dokonalosti, když vypadl net. Zavolala jsem synkovi na mobil jestli mu vypadl taky :)

Mikeš napsal(a):

Blossom napsal(a):

A Mikeši, prosím, ty zaraž a něco se svými rituály udělej a změň to na ten čaj (bez rumu!!!). Myslím to beze srandy, úplně vážně. Takto nenápadně to totiž začíná....a najednou se povezeš ani nebudeš vědět jak... Zaraž prosím, byla by tě škoda.

Jsem právě už udělal, před asi 3 lety... tehdy jsem do sebe kopnul za večer třeba 4 pivka a pomalu půl flašky kořalky... teď se držím na podstatně nižších číslech... :D ...důležitá je pevná vůle, a tu moje žena má... :lol:

Mikeši, důležitá je TVOJE pevná vůle.
Je chvályhodné, žes to jak píšeš omezil, ale bacha na to - ten návyk tu evidentně je. :( A tvá nemocná slinivka k tomu... :(  :(  :(

Mikeši,"sinek" je přezdívka, kterou má můj chlapeček už pět roků ;) doufám, že mě nepodezíráš z neznalosti pravidel českého pravopisu ;) a "sinek" je na základě jeho rádobyvtipné textovky, kterou mi kdysi poslal a takhle se v ní podepsal, protože věděl, jak běsním při jakékoliv jejich pravopisné chybě. Tož tak ...

Blossom napsal(a):

Já se se syndromem prázdného hnízda (dcera taky už nebydlí doma, ale s přítelem) celkem už vyrovnala a dokonce přiznávám, že mi to často i velmi vyhovuje - fakt si moct dělat to co chci. Jen občas se člověku zasteskne po tom, jaké to bylo, když byly děti ještě malé, mazlivé a opravdu stály o to bý se mnou co nejvíc.
Ještě že jsem si to tehdy užila na doraz a nic neošidila.
Paradox je to, že některé kamarádky s fungující rodinou mi nyní otevřeně závidí mou volnost a dovolené pouze s přítelem, bez dětí, jen podle našich přání a plánů...
Inu, každý asi touží tak trochu po tom, co zrovna nemá... :)

Svatá pravda :jojo:

Kiara napsal(a):

Mikeši,"sinek" je přezdívka, kterou má můj chlapeček už pět roků ;) doufám, že mě nepodezíráš z neznalosti pravidel českého pravopisu ;)...

Tak to jooooo... :pussa:

Kiara napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Selima napsal(a):

Dobrým čajom... ;)

To není špatnej nápad :D Manželka má krámek s bylinkama, čajema a kořením, tak si tam určitě něco vyberu... takovej čaj s rumem taky není na večer špatnej... :D

He-he, Mikeši ... ohledně toho čaje s rumem mám taky jednu krásnou historku z natáčení: za svobodna jsem přišla navštívit svého tehdejšího přítele domů. Počasí stejné jako teď - hnusné. Načež přítel se mě zeptal, jestli bych nechtěla na zahřátí čaj s rumem ... nu a já, osmnáctileté rádobyvtipné telátko jsem pronesla:
"Čaj s rumem? Jasně ... ale s čajem se neobtěžuj ..." :rolleyes: :lol:
Rosamunda: to s tou knížkou není špatnej nápad :supr: já bych se trošičku přimlouvala za to, aby ses zkusila doma "sama zabavit" bez ohledu na Munďáka, nebo začala pěstovat aktivity "tu a tam mimo domov" rovněž bez Munďáka.
Bohužel si to budeš muset umět "správně nadávkovat" tak, aby se manžel nemohl cítit odstrčený a přehlížený a zároveň aby ses zbavila toho nebezpečného nutkání snažit se k němu přibližovat, když na to zrovna není nálada.
Selima: tímhle stylem přes PC spolu komunikujeme se sinkem :D nejčastěji na téma "V lednici je tohle a tohle, přijď se najíst!"

My sme to robili s kolegyňou, čo mi sedela za chrbtom... :lol: a ostatní sa divili, čo sa rehoceme. Ale v open space to bolo také malé, príjemné tajomstvo...

Kiara napsal(a):

Mikeši,"sinek" je přezdívka, kterou má můj chlapeček už pět roků ;) doufám, že mě nepodezíráš z neznalosti pravidel českého pravopisu ;) a "sinek" je na základě jeho rádobyvtipné textovky, kterou mi kdysi poslal a takhle se v ní podepsal, protože věděl, jak běsním při jakékoliv jejich pravopisné chybě. Tož tak ...

já svoje děti oslovuji jako ...mazlíčky(ještě na to slyší , je jim 20 a 18) a nebo jako kůzlátka.
ovšem kamoška si nemohla vzpomenout, jak jim říkám a ptala se mě ....co dělají moje kozičky:D

Tak nevím jestli to mám vůbec napsat, nejdřív problém s hodinkama teď mi zase chybí doma 72 tablet jednoho AD co užíváme. Munďák se dušuje, že on nee a na druhou stranu by prospal soudný den, tak se mi zdá, že to užíval místo 1x denně 3x-4x. To by porazilo i koně. Jenže opět, nechce se mi takovéhle věci řešit, ale asi budu muset vydávat ty léky jako nějaká pečovatelka, no a pak, si myslím, ten vztah asi moc dlouho nevydrží, páč jak mně tak jeho to asi přestane brzy bavit, ale především mně, páč já už pečovatelku dělat nechci. :mad:

Není lepší mít alespoň přehled, než začít vydávat léky a tím ho donutit, aby si je sehnal jinde ?

Ros, moc mě mrzí, že máš neustále s Munďákem trápení. Jak ty hodinky, tak ty ztracené léky a Munďákova nápadná spavost bohužel nevěstí nic dobrého.
Myslím, že ty jsi udělala maximum, víc už snad ani dělat nelze.

Ono to nakonec může taky dopadnout tak, že to budeš TY, kdo nakonec řekne - já už toho mám dost.
Nevím jak ti pomoct, aspoň na tebe myslím a přeju ti hodně síly.

Netroufám si odhadnout, co by se stalo, kdyby to prostě řekla teď. Je přeléčený, není tedy v tom největším srabu, je čerstvě vytažený ze sr-a-ček, jak by se to dalo trochu nespisovně nazvat, celou dobu mu stála po boku a teď mu říct.
Takže, mladý pane, udělala jsem všechno, co šlo, abych ti pomohla. Teď jsem vyčerpaná a přestávám tě řešit. Chceš - li si žrát prášky, chlastat, apod., prosím, teď už se rozhoduješ svým čerstvě střízlivým, znovu nalezeným rozumem, a umíš si vyhodnotit, do čeho jdeš.
Ale musím tě upozornit, že nadále zůstanu jen ve vztahu, který něco dává také mně. Pokud mi nic dávat nebude, pomine důvod v něm zůstávat. To první bych uvítala, to druhé ale přežiji taky. Hůř, než mi už bylo, mi nikdy nebude

Blossom napsal(a):

Ros, moc mě mrzí, že máš neustále s Munďákem trápení. Jak ty hodinky, tak ty ztracené léky a Munďákova nápadná spavost bohužel nevěstí nic dobrého.

Třeba je mu bez alkoholu krušno (i když to by snad po odvykačce už bejt nemělo - ne?) a chce to zaspat... a nebo jsme zase u toho jako včera, tedy co najednou s volným časem, kterej se mi dřív tak příjemně trávil u flašky... :rolleyes:

mashanka napsal(a):

Netroufám si odhadnout, co by se stalo, kdyby to prostě řekla teď. Je přeléčený, není tedy v tom největším srabu, je čerstvě vytažený ze sr-a-ček, jak by se to dalo trochu nespisovně nazvat, celou dobu mu stála po boku a teď mu říct.
Takže, mladý pane, udělala jsem všechno, co šlo, abych ti pomohla. Teď jsem vyčerpaná a přestávám tě řešit. Chceš - li si žrát prášky, chlastat, apod., prosím, teď už se rozhoduješ svým čerstvě střízlivým, znovu nalezeným rozumem, a umíš si vyhodnotit, do čeho jdeš.
Ale musím tě upozornit, že nadále zůstanu jen ve vztahu, který něco dává také mně. Pokud mi nic dávat nebude, pomine důvod v něm zůstávat. To první bych uvítala, to druhé ale přežiji taky. Hůř, než mi už bylo, mi nikdy nebude

Ano, toto je skvěle formulováno. :godlike:
Myslím, že nastal čas na rozhovor tohoto typu. Držím palce.

Mikeši, nemáš tak úplně pravdu.
Strašně nerada to říkám, ale ZÁVISLOST jako taková na sebe bere různé podoby: není výjimkou, když klasická "odléčená" smažka sáhne po lahvi a začne chlastat, není výjimkou, když klasický "odléčený" opilec začne zneužívat léky, není výjimkou, když "odléčený" závislák na lécích sežene kontakty třeba v léčebně a začne smažit :/.
Prostě se své závislosti nezbavili, jenom jednu návykovou látku vymění za jinou s podivným odůvodněním, že jsou ze své prvotní závislosti "vyléčení", tak co by po nich okolí ještě chtělo.
Jak se člověk jednou propadne do té svinské závislosti, musí si uvědomit že závislost na sebe bere řadu podob a odléčí-li závislost na jedné látce, ještě nemá zdaleka vyhráno. Bohužel. Nicméně - projde-li takový člověk léčebnou - lékaři a terapeuti mu soustavně vtloukají do hlavy, čím je po ukončení léčby ohrožen, na co si má dávat pozor a čemu se uctivým obloukem vyhnout.
Strašně nerada to říkám, ale podle Rosina popisu měl Munďák tzv. křížovou závislost, čili závislost na kombinaci alkoholu s léky, čliliže kombinoval nepřiměřené množství alkoholu s nepřiměřeným množstvím léků. Bohužel, takováhle pochmurná diagnóza těsně souvisí s dostupností oné drogy, protože Munďákovi stačilo pouze přijít do práce, natáhnout ruku, sáhnout do police s léky a...
Ros, myslím na Tebe a alespoň touhle cestou Ti posílám značnou porci vnitřní síly... situace u vás podle mě nevypadá dobře :pussa: a mám neblahé tušení, že vnitřní sílu budeš v nejbližších dnech moc potřebovat :jojo:

Mikeš napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ros, moc mě mrzí, že máš neustále s Munďákem trápení. Jak ty hodinky, tak ty ztracené léky a Munďákova nápadná spavost bohužel nevěstí nic dobrého.

Třeba je mu bez alkoholu krušno (i když to by snad po odvykačce už bejt nemělo - ne?) a chce to zaspat... a nebo jsme zase u toho jako včera, tedy co najednou s volným časem, kterej se mi dřív tak příjemně trávil u flašky... :rolleyes:

Mikeši, ale krušno tady bylo měsíce a roky především Rosamundě, Munďákovou vinou. Ona to zaspat nemůže, i když by asi chtěla a potřebovala, protože na ní leží už dlouho ekonomický chod celé rodiny, a Munďák se nějak po svém dílu zodpovědnosti zdá se nějak moc nepídí, bohužel....

Volný čas by měl Munďák věnovat především své rodině - dost jí totiž dluží, dále hledání nového zaměstnání, a také svému vlastnímu aktivnímu doléčování (např. docházením do nějaké skupiny, spolupráce s psychologem či psychiatrem - Munďák sám musí cítit, co potřebuje a co mu pomáhá, a kam tedy ON SÁM musí teď, ve vzniklém volném čase, napřít síly.)

Blossom napsal(a):

Mikeši, ale krušno tady bylo měsíce a roky především Rosamundě, Munďákovou vinou.

To já nijak nezpochybňuju, Bloss. Jen jsem zkusil zapřemýšlet, proč do sebe láduje ty prášky...

Blossom napsal(a):

...a Munďák se nějak po svém dílu zodpovědnosti zdá se nějak moc nepídí, bohužel....

Zas na druhou stranu - jak je doma dlouho? Tejden? Nevím, v léčebně jsem nikdy nebyl, ale dokážu si představit, že po návratu to chce nějakej čas na "aklimatizaci"... nemusím ani chlastat, stačí když budu pár měsíců zavřenej a taky budu po návratu domů potřebovat nějakou dobu na rozkoukání...

To je pravda, ale všimni si, že se tady pořád probírá to, co potřebuje ON.
Už je to moc dlouho. Nastal čas, aby se teď hledělo zase na toho druhého. I on ledacos potřebuje. Druhému pořád dává, bere ohledy, a jemu nikdo nic ? To přece není fér

Mikeši, tak samotnou mě zajímalo, jak dlouho je vlastně Munďák doma. Našla jsem to na předchozím vlákně - je doma od 2.října. Tedy dnes 18 dní, necelé tři týdny. Což je myslím dost času na rozkoukávání a taky dost času na to, aby začal konečně jako chlap v rodině a partner fungovat.

Při tom hledání jsem si všimla, že Rosamunda už třetí den po jeho návratu - 4.10. píše, že prospal celé odpoledne, podobně jako když býval na práškách... Nevím, třeba to může být fakt náhoda, únava ze změny prostředí, nerada bych Munďákovi křivdila. Ale dělá to na mě dojem, že sice on nepije, ale s prášky nepřestal... O té jeho spavosti se Ros zmiňovala minimálně třikrát..

Ale to vařím z vody, a nebo líp řečeno jen z těch informací, které sem Ros sama na net dala.
A tak strašně ráda bych se mýlila....

Ja na jeseň spím aj bez práškov... :jojo: Ale zasa, ak ich 72 chýba, to nevyzerá dobre. :/

No tak zase tak moc se bohužel Bloss nemýlíš, v poledne jsme byli doma na obědě a já furt do něj , jak je to teda s těmi prášky, až to z něj vylezlo, že zezačátku bral 2x1 tabletu a možná prý se někdy spletl a vzal to 3x a že teď už bere jen 2/3 tablety a že do 14 dní to vysadí. Docela mně namíchl, tak jsem mu vysvětlila, že mi připadá, že se zase chce vrátit do té pozice dítěte, kde byl, když chlastal a že na nějaké lhaní a závislácké nebo dětské chování už nejsem zvědavá a že mu pečovatelku dělat už nehodlám. :dumbom: No tak jsem teď celá zvědavá, jestli to bylo dost důrazné, myslím, že se k tomu ještě večer vrátím, pokud tedy nebude mít do večera 39 teplotu, páč mi nějak nastydl. Nicméně mu to řeknu tak jako tak, ale počkám až bude bez teploty. No a uvidíme...
Ale s*e*r*e mně to neskutečně, 3 měsíce v háji a připadá mi, že se toho zase až tak moc nenaučil. :mad:
A navíc místo aby se snažil o sblížení se mnou a dětmi, tak zalezl do pracovny a teď se ukázalo, co z toho nakonec vypadlo.

Pro všechny: to, že pacient prodělá tříměsíční léčbu, automaticky neznamená, že je vyhráno!!!!!
Bohužel, to je mezi laiky často rozšířený mýtus: když se pacient vrátí z léčebny, automaticky se považuje za "vyléčeného", což je ovšem fatální omyl. Vyléčen takový pacient není nikdy, je jen dlouhodobě abstinující s tím, že sám sebe musí celý život ostře hlídat, jako by seděl na sudu plném střelného prachu.
Rosamundo, je mi to velmi líto, ale situace posledních dnů nasvědčuje tomu, že se u Munďáka ihned po návratu z léčby rozjela recidiva v podobě znovuzneužívání antidepresiv (?). Nechci malovat čerta na zeď, ale okamžitě si zkontroluj doma i v lékárně mimo jiné i stav léků na bázi benzodiazepinů. Jelikož Munďákovi stačí akorát jít a pro něco si sáhnout do regálu, nejvyšší opatrnost je zcela na místě.
A poslední věc: nechci být chmurný prorok, ale obávám se i toho nejhoršího: během léčby byl Munďák na pavilonu i s podobně postiženými pacienty, z nichž jsou někteří nesmírně ostřílení a fikaní a jako lékárník může dostat "geniální vnuknutí" či "báječný nápad" začít ve spolupráci s nimi kšeftovat s léčivy a peníze - nezanedbatelné, podotýkám - si ulejvat do vlastní kapsy. Ony ty tři kusy hodinek, které jsi nalezla rovněž o leccčems vypovídají :/

Tiež mám pocit, akoby Rosamunda počítala s tým, že odovzdá pokazenú hračku a v ličebni jej ju "vyliečia"a za 3 mesiace vrátia "opravenú". By ste fakt len na začiatku cesty, bohužiaľ. A vyzerá to, že to bude dlhá cesta... a možno aj kľukatá.

Kiara napsal(a):

Pro všechny: to, že pacient prodělá tříměsíční léčbu, automaticky neznamená, že je vyhráno!!!!!
Bohužel, to je mezi laiky často rozšířený mýtus: když se pacient vrátí z léčebny, automaticky se považuje za "vyléčeného", což je ovšem fatální omyl. Vyléčen takový pacient není nikdy, je jen dlouhodobě abstinující s tím, že sám sebe musí celý život ostře hlídat, jako by seděl na sudu plném střelného prachu.
Rosamundo, je mi to velmi líto, ale situace posledních dnů nasvědčuje tomu, že se u Munďáka ihned po návratu z léčby rozjela recidiva v podobě znovuzneužívání antidepresiv (?). Nechci malovat čerta na zeď, ale okamžitě si zkontroluj doma i v lékárně mimo jiné i stav léků na bázi benzodiazepinů. Jelikož Munďákovi stačí akorát jít a pro něco si sáhnout do regálu, nejvyšší opatrnost je zcela na místě.
A poslední věc: nechci být chmurný prorok, ale obávám se i toho nejhoršího: během léčby byl Munďák na pavilonu i s podobně postiženými pacienty, z nichž jsou někteří nesmírně ostřílení a fikaní a jako lékárník může dostat "geniální vnuknutí" či "báječný nápad" začít ve spolupráci s nimi kšeftovat s léčivy a peníze - nezanedbatelné, podotýkám - si ulejvat do vlastní kapsy. Ony ty tři kusy hodinek, které jsi nalezla rovněž o leccčems vypovídají :/

Kiaro, já vím, že pacient po absolvování léčby není vyléčený, je to život s postižením, bohužel se toho zbavit nedá a jak je vidět tak člověk musí mít setsakra silnou vůli a tady mi připadá, že ta vůle až tak silná není. No a co se týče zneužívání léků tak před léčbou to byly hlavně benzodiazepiny (Lexaurin) a prášky na spaní. Antidepresiva zneužívat nemohl, páč ty tu bereme jen my dva, tak by se na to brzy přišlo. No a co se týče té poslední obavy, tak to nehrozí, protože tyhle věci mám dobře ohlídané
K Selimě: Vím, že se Munďák nedá "opravit" a že léčebna není servis, ale když je doma ani ne 3 týdny a už zase blbne aniž by měl důvod, tak už prostě nechci zase znovu řešit akorát jeho. Ať se sakra řeší sám, vždyť to se tam měl naučit!

Rosamundo, já Ti jenom říkám, že budeš muset být ve střehu 24 hodin denně (bohužel), jinak nemusím být jasnovidec na to, abych Ti předpověděla pořádný p*r*ů*s*e*r, ke kterému se u Vás zákonitě schyluje.
Nejrozumnější bude, když se spojíš s kýmkoliv z léčebny (ošetřujícím lékařem, terapeutem) nebo s odborníkem, u kterého je Munďák v následné péči a stručně popíšeš, co se u Vás momentálně děje. Incident s hodinkami, pohřešované léky a svoje podezření, že u manžela došlo k recidivě. Všechno tohle sděl i svojí psycholožce/psychiatričce ... nechci malovat čerty na zeď, ale pro sebe si tímto zajisti pomyslnou "záchrannou síť" pro případ, že se provalí další z řady průšvihů a dojde k tvrdé konfrontaci s realitou :pussa:

Kiara napsal(a):

Pro všechny: to, že pacient prodělá tříměsíční léčbu, automaticky neznamená, že je vyhráno!!!!!
Bohužel, to je mezi laiky často rozšířený mýtus: když se pacient vrátí z léčebny, automaticky se považuje za "vyléčeného", což je ovšem fatální omyl. Vyléčen takový pacient není nikdy, je jen dlouhodobě abstinující s tím, že sám sebe musí celý život ostře hlídat, jako by seděl na sudu plném střelného prachu.

Kiaro, zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby se takový odléčený alkoholik napil. Nemám na mysli to, že "by v tom zase lítal", "zpíjel se pod vobraz" atd. - mám na mysli to, jak by po léčení zareagoval na alkohol jeho organismus, jestli mi rozumíš. Tedy nikoli případ, kdy by zase "začal chlastat", ale kdyby si třeba jednoho dne po večeři dal, řekněme, 2 piva... stalo by se něco?

Mikeš napsal(a):

Kiaro, zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby se takový odléčený alkoholik napil. Nemám na mysli to, že "by v tom zase lítal", "zpíjel se pod vobraz" atd. - mám na mysli to, jak by po léčení zareagoval na alkohol jeho organismus, jestli mi rozumíš. Tedy nikoli případ, kdy by zase "začal chlastat", ale kdyby si třeba jednoho dne po večeři dal, řekněme, 2 piva... stalo by se něco?

Orgamizmus by zareagoval stejně, jako u neodléčeného alkoholika. Žádné zázraky tam po léčbě nehledej. Není tam nic, co by chemicky dělalo nějaký problém. Je to pořád psychika, psychika, ... Dal by si další piva a byl by opilej. A už by v tom jel. "Odléčený" alkoholik bude už pouze navždy abstinující alkoholik, nikdy to v tomhle směru zdravý člověk nebude.
Mikeši, překvapils mě, že tolik piješ.

Rosamundo, to je mi moc líto. Pro mě to vypadalo příliš pohádkově, než aby to mohla být pravda. To nové zamilování atd. V nemocnici jsem se potkala s hodně alkoholikama, kteří tam byli na detoxu, většina již po několikáté. Jen málo je bohužel takových, hlavně mužů, kteří zvládnou do smrti abstinovat. Bohužel. :( Myslím, že stejné je to i s cigaretami a spoustou dalších závislostí. Já vím své ohledně kouření. Sice nekouřím asi 17 let, ale někdy mám takovou chuť. Kdybych se nehlídala, spadnu do toho zpět raz dva.

Mikeš napsal(a):

Kiara napsal(a):

Pro všechny: to, že pacient prodělá tříměsíční léčbu, automaticky neznamená, že je vyhráno!!!!!
Bohužel, to je mezi laiky často rozšířený mýtus: když se pacient vrátí z léčebny, automaticky se považuje za "vyléčeného", což je ovšem fatální omyl. Vyléčen takový pacient není nikdy, je jen dlouhodobě abstinující s tím, že sám sebe musí celý život ostře hlídat, jako by seděl na sudu plném střelného prachu.

Kiaro, zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby se takový odléčený alkoholik napil. Nemám na mysli to, že "by v tom zase lítal", "zpíjel se pod vobraz" atd. - mám na mysli to, jak by po léčení zareagoval na alkohol jeho organismus, jestli mi rozumíš. Tedy nikoli případ, kdy by zase "začal chlastat", ale kdyby si třeba jednoho dne po večeři dal, řekněme, 2 piva... stalo by se něco?

No Mikeši, stalo by se to, že by si řekl, hele mně to nic nedělá a tak by si příště dal tři, pak čtyři, pak paňáčka( vždyť mně to nezabije),pak 5 piv a 3 panáky a pořád víc a víc, no a už by v tom zase lítal. To už máme taky za sebou, Munďák taky zkoušel konzumačně pít po prvním vyléčení, jenže právě takhle po kouskách do toho zase vlítl znova. :(

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Kiaro, zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby se takový odléčený alkoholik napil. Nemám na mysli to, že "by v tom zase lítal", "zpíjel se pod vobraz" atd. - mám na mysli to, jak by po léčení zareagoval na alkohol jeho organismus, jestli mi rozumíš. Tedy nikoli případ, kdy by zase "začal chlastat", ale kdyby si třeba jednoho dne po večeři dal, řekněme, 2 piva... stalo by se něco?

Orgamizmus by zareagoval stejně, jako u neodléčeného alkoholika. Žádné zázraky tam po léčbě nehledej. Není tam nic, co by chemicky dělalo nějaký problém. Je to pořád psychika, psychika, ... Dal by si další piva a byl by opilej. A už by v tom jel. "Odléčený" alkoholik bude už pouze navždy abstinující alkoholik, nikdy to v tomhle směru zdravý člověk nebude.
Mikeši, překvapils mě, že tolik piješ.

Rosamundo, to je mi moc líto. Pro mě to vypadalo příliš pohádkově, než aby to mohla být pravda. To nové zamilování atd. V nemocnici jsem se potkala s hodně alkoholikama, kteří tam byli na detoxu, většina již po několikáté. Jen málo je bohužel takových, hlavně mužů, kteří zvládnou do smrti abstinovat. Bohužel. :( Myslím, že stejné je to i s cigaretami a spoustou dalších závislostí. Já vím své ohledně kouření. Sice nekouřím asi 17 let, ale někdy mám takovou chuť. Kdybych se nehlídala, spadnu do toho zpět raz dva.

Majko, mně se taky zdálo, že je to ažmoc dobrý aby to mohla být pravda. No uvidíme jestli to třeba nebude pravda, ke které se oklikou dopracujeme a nebo jestli z toho bude rozchod.

Mikeši, co by se stalo, kdyby se odléčený alkoholik napil, ti můžu říct ze zkušenosti s mým BM: Jakmile si dá tzv.odléčený alkoholik i malinké množství alkoholu, (např.jedno malé pivo) zareaguje na to jeho organismus bouřlivě - recidivou. Jinými slovy, je zas s prominutím v  p.r.d.e.l.i (pardon za ten vulgarismus, ale ono se to výstižněji popsat nedá) a je na tom tak, jako by žádnou léčbu nikdy neabsolvoval, musí tedy zas vše od začátku.

Žádné "dám si jen trošku, konzumačně, jako všichni ostatní" u "vyléčeného" alkoholika neplatí. Buď pak až do smrti abstinuje absolutně a může tak žít jako člověk, a nebo se napije a pak zas jede po tom tobogánu fofrem do pekel...

Můj BM měl po léčebně po asi 4 měsících první, víceméně jednodenní recidivu (udělala jsem tehdy tak zle, že jsem to zarazila), pak po dalších 2 měsících totéž, pak půl roku naděje a zlepšování situace po všech stránkách - a pak recidiva třetí, důkladná a jel v tom znova až po uši... :(

Po rozvodu byl BM v léčebně ještě jednou, víceméně z donucení jeho okolím (původní rodinou apod.). Snad ještě ten den, co se vrátil z léčebny domů, zalezl do svého bytu a vylezl tuším až po několika dnech - pitím úplně doničený a zdecimovaný. Nevydržel abstinovat ani pár dní. Pak už v tom jel permanetně skoro pořád, než si úplně zničil orgány a pak umřel.
Bylo mu Mikeši jako tobě teď - 47. Nechci být morbidní, ale Mikeši, mysli na svou slinivku, bez legrace... :(

Mikeš napsal(a):

Kiara napsal(a):

Pro všechny: to, že pacient prodělá tříměsíční léčbu, automaticky neznamená, že je vyhráno!!!!!
Bohužel, to je mezi laiky často rozšířený mýtus: když se pacient vrátí z léčebny, automaticky se považuje za "vyléčeného", což je ovšem fatální omyl. Vyléčen takový pacient není nikdy, je jen dlouhodobě abstinující s tím, že sám sebe musí celý život ostře hlídat, jako by seděl na sudu plném střelného prachu.

Kiaro, zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby se takový odléčený alkoholik napil. Nemám na mysli to, že "by v tom zase lítal", "zpíjel se pod vobraz" atd. - mám na mysli to, jak by po léčení zareagoval na alkohol jeho organismus, jestli mi rozumíš. Tedy nikoli případ, kdy by zase "začal chlastat", ale kdyby si třeba jednoho dne po večeři dal, řekněme, 2 piva... stalo by se něco?

Stalo ... být alkoholikem znamená doživotní ztrátu schopnosti kontrolovaně pít.

V praxi by si ten dotyčný dal - řekněme v sobotu večer - dvě piva. Za týden už by si ty piva dal tři, za další by si dal čtyři piva a jednoho panáka, za dva měsíce už by si dával piva a panáky denně a za půl roku by byl zase tam, kde byl tenkrát před nástupem do léčby - totálně v (_Y_).
Jednorázový přísun alkoholu pro odléčeného alkoholika je totiž spouštěč, který v mozku okamžitě sepne určité chemické receptory. Pak se stane to, co se stane: organismus "naučený" na pravidelný přísun zakázané látky se začne nezávisle na vůli nemocného dožadovat dalších a dalších dávek a postižený se díky PRVNÍM DVĚMA PIVŮM, které si kdysi dal po večeři bleskurychle dostává až do stavu, ve kterém byl kdysi předtím. V lepším případě. Většinou to bývá tak, že klesne ještě na hlubší dno a svůj organismus si rozbourá ještě hůř, než když se šel poprvé léčit.

majkafa napsal(a):

Orgamizmus by zareagoval stejně, jako u neodléčeného alkoholika. Žádné zázraky tam po léčbě nehledej. Není tam nic, co by chemicky dělalo nějaký problém.

No vidíš to - a já myslel, že jo :)

majkafa napsal(a):

Mikeši, překvapils mě, že tolik piješ.

Jak už jsem napsal včera - teď už je to jen určitý večerní rituál, forma relaxace.
Když jsme se my dva spolu poznali, Majko, byl jsem právě v jakémsi bodě zlomu, nebo spíš krátce po něm. Připadal jsem Ti jako alkoholik? Troufám si tvrdit, že ne...

Kiara napsal(a):

V praxi by si ten dotyčný dal - řekněme v sobotu večer - dvě piva. Za týden už by si ty piva dal tři, za další by si dal čtyři piva a jednoho panáka, za dva měsíce už by si dával piva a panáky denně a za půl roku by byl zase tam, kde byl tenkrát před nástupem do léčby - totálně v (_Y_).

Jasný, tomu rozumím :supr: Ale já měl na mysli spíš to, na co mi odpověděla Majka - co to s ním udělá "chemicky"...

Mikeši, čti pozorně :) I na tuto otázku jsem Ti odpověděla, viz:

...Jednorázový přísun alkoholu pro odléčeného alkoholika je totiž spouštěč, který v mozku okamžitě sepne určité chemické receptory. Pak se stane to, co se stane: organismus "naučený" na pravidelný přísun zakázané látky se začne nezávisle na vůli nemocného dožadovat dalších a dalších dávek a postižený se díky PRVNÍM DVĚMA PIVŮM, které si kdysi dal po večeři bleskurychle dostává až do stavu, ve kterém byl kdysi předtím. V lepším případě. Většinou to bývá tak, že klesne ještě na hlubší dno a svůj organismus si rozbourá ještě hůř, než když se šel poprvé léčit.

Jestli jsi měl na mysli bezprostřední reakci organismu na alkohol - chemicky by se rozjel proces, popisovaný výše a fyzická reakce? V ten moment žádná - recidivista by ucucával svoje osudná první dvě piva jako chovanka klášterní školy bez jakékoliv újmy na zdraví a liboval by si, jak má konzumaci hezky pěkně pod kontrolou :) bezprostředně po požití by mu nebylo špatně, hlavička by ho nebolela, klídek-pohoda-country ... takže by před sebou neviděl jediný důvod, proč si to příště nezopakovat znova, když to má tak pevně v paži :)

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Orgamizmus by zareagoval stejně, jako u neodléčeného alkoholika. Žádné zázraky tam po léčbě nehledej. Není tam nic, co by chemicky dělalo nějaký problém.

No vidíš to - a já myslel, že jo :)

majkafa napsal(a):

Mikeši, překvapils mě, že tolik piješ.

Jak už jsem napsal včera - teď už je to jen určitý večerní rituál, forma relaxace.
Když jsme se my dva spolu poznali, Majko, byl jsem právě v jakémsi bodě zlomu, nebo spíš krátce po něm. Připadal jsem Ti jako alkoholik? Troufám si tvrdit, že ne...

V Nepeci jsi těch piv dal docela dost. Myslím, že člověk se zdravotním stavem, jako máš ty, by měl relaxovat jinak. Myslím si, že máš problémy, o kterých ani netušíš. Ten alkohol a nadměrné kouření dost napovídá. Bohužel.

majkafa napsal(a):

Ten alkohol a nadměrné kouření dost napovídá. Bohužel.

Alkohol jsem již okomentoval, nyní pohovoříme o kouření: :D
1) Od 1.7. nám zakázali kouřit v práci :(
2) Od 1.9. mi manželka zakázala kouřit doma :D (po rekonstrukci kuchyně a předsíně)
Takže pokud jde o nikotinové pokušení, tam už to mám docela vyřešeno :D :D :D

V tom případě nechápu, proč jsi včera psal - cituji:
ale takovej ten můj večerní rituálek, kdy si večer sednu ke stolu, otevřu pivko, naleju prcka, zapálím cígo, otevřu noviny... to by mi chybělo a fakt nevím, čím bych to nahradil...

Ale je to jedno. Jen že říkáš vždy to, co se ti hodí a pravda jde stranou.

majkafa napsal(a):

V tom případě nechápu, proč jsi včera psal - cituji:
ale takovej ten můj večerní rituálek, kdy si večer sednu ke stolu, otevřu pivko, naleju prcka, zapálím cígo, otevřu noviny...

Bejvávalo, Majko... před týdnem jsem se vrátil na zimu do města... na verandě před chatou jsem si mohl vesele hulit, jak jsem chtěl... :) Takže pravda nešla stranou, nemusíš mi nasazovat hned psí hlavu... :D

Rosamundo,od včerejška mi to, cos psala nejde z hlavy, myslím na tebe pořád, a tady ti napíšu mé postřehy:

1/
Psalas, že zmizelo 72 tablet antidepresiv, které jinak berete jen vy dva, jestli jsem dobře pochopila, tak 1* denně. Těch 72 zmizelých je včetně toho, co jste využívali 1* denně, nebo je to 72 NAD to, co máte užívat?

Pokud by to bylo nad to, tedy co Munďák využíval navíc, tak za 18 dní to matematicky vychází 4 tablety denně navíc. Tedy dávka jak pro koně...:(
Pokud by to bylo včetně toho, co jste oba dva využívat měli, tak je to 2*18 vámi správně využívaných tablet = 36, tedy 72-36=36  a 36nadužívaných denně :18 = 2, tak v takovém případě by Munďák bral 2 tablety AD denně navíc. Což je bohužel taky dost, trojnásobek doporučené dávky... Sama to promysli, možná jsem nepochopila správně ty výchozí informace, přesně je znáš jen ty sama...

2/
Bohužel z toho jednoznačně vyplývá, že ti Munďák lže. U těchto 72 AD se jak píšeš nejdřív dušoval, že on nee, teprve pod tíhou důkazů se vykrucuje, že možná se někdy přehmátl a vzal jich nedopatřením víc...
Výše zmíněná matematika dokazuje, že toto je absolutní nesmysl, takto se "přehmátl" průměrně 4* (respektive v druhé altternativě 2*) denně. Toto prostě NENÍ přehmátnutí, ale cílené zneužívání , nadužívání léků...

Munďák se chová jako typický závislák = zatlouká co zatlouct jde, přizná se jen k tomu co je nad nebe jasné a ještě se vykrucuje a vymýšlí absurdní alibi.


3/ Sama popřemýšlej, jak probíhá jeho začleňování do rodiny a do povinností. Např. říkal prý, že si bude pozvolna nějakou jinou práci hledat. Už pro to něco konkrétního udělal? Byl se v nějaké firmě zeptat? Odpověděl na nějaké inzeráty?  A nebo je to takové nekonkrétní "časem se začnu  po něčem porozhlížet"?

4/ teď z jiného soudku: Zmiňuješ se, že lékárna prosperuje obtížně, má malé tržby, a pronajímatel vás chce vystrnadit.
Víš, Ros, a nebylo by to nakonec lepší, kdybyste s tím skončili? Ty by sis asi našla práci v nějaké jiné lékárně jako zaměstnanec, což by asi sice znamenalo míň peněz ale rozhodně míň nervů, no a Munďák by si musel najít práci úplně jinde a nebyl by v tak rizikovém prostoru jako je lékárna...
Já vím, je to tak těžké opustit to, co jste budovali, lékárna je asi takové citově  vaše další dítě...
Ale nenaznačuje ti tady osud další cestu?

Ros, mrzí mě, že jsem tě svým dnešním příspěvkem  asi nepotěšila...
Nechci tě ještě víc deptat v nelehké situaci, právě naopak... Ráda bych ti pomohla, ale nevím jak.
Jenže i přijetí a akceptování byť nepříjemné pravdy někdy člověku pomůže k tomu, aby se věci pohnuly. Je to lepší než před nepříjemnou pravdou uhýbat a zavírat oči, a doufat v zázrak.

Ať se děje co se děje, Ros, ty to zvládneš, jsi silná ženská. A tví kluci tě potřebují, zdravou, a spokojenou. Na to nezapomeň.

Pořád držím palce tomu, aby se Munďák vzchopil, přála bych to vám oběma. Jen jsem po svých zkušenostech bohužel už asi trochu skeptická...

Ros, piš jak to probíhá dál, a drž se, myslím na tebe, a nejen já, asi všichni tady...  :pussa:  :hjarta:

Blossom napsal(a):

Pokud by to bylo nad to, tedy co Munďák využíval navíc, tak za 18 dní to matematicky vychází 4 tablety denně navíc. Tedy dávka jak pro koně...:(

Nad tímhle jsme se včera večer taky zamyslel... nevíme samozřejmě, co přesně to bylo za AD, navíc já nejsem žádný pharmaciae magister :), ale taky mi to - byť laicky - připadá jako šílená dávka...

To s tím následným pitím mě taky zajímá. Přítel totiž, když mluvím o jeho problémovém pití, vždy šlo jen o tvrdý alkohol, pivo na něj působí úplně jinak. Po panácích čehokoliv tvrdýho se prostě chová... jinak. Poznám to a takového ho vůbec nemám ráda. Po pivu mi takový nikdy nepřipadal. Myslím, že doživotní abstinence je ta věc, která se mu nechce přijmout za svou.

eldorado napsal(a):

To s tím následným pitím mě taky zajímá. Přítel totiž, když mluvím o jeho problémovém pití, vždy šlo jen o tvrdý alkohol, pivo na něj působí úplně jinak. Po panácích čehokoliv tvrdýho se prostě chová... jinak. Poznám to a takového ho vůbec nemám ráda. Po pivu mi takový nikdy nepřipadal. Myslím, že doživotní abstinence je ta věc, která se mu nechce přijmout za svou.

Jo, tohle je pro alkoholika asi hodně těžké přijmout. Ale jiná cesta prostě není.
Buď s pitím - sešup po všech stránkách života do kanálu, a nebo normální důstojný život za doživotní abstinence. Je to jejich volba, je to na nich.

No a co se týče různých reakcí na různé typy alkoholu - já nejsem alkoholik ani náhodou, ale různý účinek si uvědomuju taky: Např.víno mě rozohňuje, a pivo zas vysloveně uspává.

Ale bacha - i alkoholik, který jede "jen" na pivě nebo víně, pak postupně přechází zákonitě na tvrdší. Musí, závislost ho nutí zvyšovat dávky.
Můj BM si taky závislost způsobil na víně, ale v závěru už pil jen tvrdý alkohol.

Když mě právě zaráží, že to pivo na něj působí stejně jak na všechny ostatní, nezmění se, je prostě jen opilej (podle toho, kolik toho vypije). Ale tvrdý alkohol, třeba jenom jeden panák, má diametrálně odlišný účinky. Je pak daleko útočnější, prostě se úplně změní a je úplně jiný než normálně.

eldorado napsal(a):

Když mě právě zaráží, že to pivo na něj působí stejně jak na všechny ostatní, nezmění se, je prostě jen opilej (podle toho, kolik toho vypije). Ale tvrdý alkohol, třeba jenom jeden panák, má diametrálně odlišný účinky. Je pak daleko útočnější, prostě se úplně změní a je úplně jiný než normálně.

jenomže jak dlouho ještě bude - po pivu "normální" - u nás byl taky z prvu po pivu "normální", ale pak už byl pako jen po jednom pivu - pak už pil i krabičák, a to hned po ránu .
Ještě Mikeši - tvoje otázka - co by s ním udělali dvě piva????? ty w.o.le - udělají z něho obludu - hnusnou obludu, spadne do toho znova, přesně jak to tady psali holky  - hned se vrátí tam, kde "skončil" - a bude ta závislost ještě větší a horší, bude zněho "pako" hned po prvním pivu.
Ros - moc mě to mrzí - ale bývalý přítel když nějaký den náhodou nepil,  tak bral také více antidepresiv než je běžné, a když nezabírali, bral si jich více a pak spal a spal a spal, pak už nezabírali antidepresíva, tak je opět začal kombinovat s alkoholem, ke konci je dokonce chlastem i zapíjel. Se divím,že je ještě živej :/

eldorado, už se začíná ukazovat, že partner je po tvrdém alkoholu "útočnější" :/ Děvenko zlatá, ty máš velice blízko nakročeno k tomu, že jednoho dne zmizí poslední zábrany a padne první facka :jojo:
Nepřej si vědět, čeho je schopen chlap, po tvrdém alkoholu ožralej na šrot a rozzuřenej do nepříčetnosti :grater: A nemysli si, že když budeš tiše sedět a "nebudeš ho provokovat", že tím snad něčemu předejdeš. Dostaneš pěstí třeba jenom za to, že jsi špatně zavřela dveře od lednice, začne Tě fackovat za to, že mu nechutná večeře a zkope Tě do kulatý krychle jenom proto, že se mu pes připletl pod nohy.
Já Tě nechci strašit, malovat čerty na zeď nebo dělat chytrou. Já jsem podobné útoky jako manželka alkoholika zažila na vlastní kůži a můžu Ti říct, že nejhorší na tom bylo, když ze mě tehdy třináctiletá dcera rvala rozběsněného manžela, zatímco já ležela na podlaze, z rozbitých úst mi tekla krev, manžel mi klečel na prsou a oběma rukama mě řezal hlava-nehlava.
A takový to byl tenkrát - když jsme se poznali - milý chlapec, který měl jenom trochu víc rád pivo ...

Kiara napsal(a):

Já Tě nechci strašit, malovat čerty na zeď nebo dělat chytrou. Já jsem podobné útoky jako manželka alkoholika zažila na vlastní kůži a můžu Ti říct, že nejhorší na tom bylo, když ze mě tehdy třináctiletá dcera rvala rozběsněného manžela, zatímco já ležela na podlaze, z rozbitých úst mi tekla krev, manžel mi klečel na prsou a oběma rukama mě řezal hlava-nehlava.

Tohle jsou fakt strašlivý příběhy... :(
Moje kolegyně měla doma taky takovýho (naštěstí už je rozvedená), ten ji třeba po návratu z hospody vytáhnul polonahou za vlasy z bytu a o půlnoci jí tam fackoval a řval, že zatímco on dře a vydělává pro rodinu, tak ona se mu někde k.u.r.v.í...... tohle vydržela přes dva roky, než se s ním rozvedla... když jsem se jí ptal, proč to neudělala dřív, odpověděla mi, že se ho hrozně bála... :(

Co ale nechápu je to, jak tu píšete, že někdo pije na antidepky. To jako lidskej organismus takovouhle kombinaci snese?

Rosamundo, Munďák asi úplně v pořádku není po návratu z léčby, když bere antidepresiva. Jak tady někdo psal - asi nějaká kombinovaná závislost.
Nevím, jak to chodí, ale - neměl se přeléčit i na závislost na antidepresivech?
V nemocnici jsem zažila na detoxu paní, která byla závislá na antidepresivech. Její absťák vypadal ještě hrozivěji, než absťáky narkomanů a alkoholiků na detoxu.
Zvláště Lexaurin je silně návykový.
To není klasické antidepresivum. Ale ty se v tom vyznáš líp, než já.

Podle mě jen přešel od jedné závislosti ke druhé a není to dobrý. :(

Mikeši, závisláka nezajímá, co to s jeho tělem udělá, ať je to jakákoliv látka, tělu škodící.
Nebo tebe zajímá, co s tvým tělem dělá např. tvé kouření?
A když i zajímá, držíš se toho a přestaneš kouřit? :)

Nemůžu mluvit za všechny závisláky :),ale určitě ví,že jim to škodí.Jenže závislost je v tu chvíli na 1. místě.

majkafa napsal(a):

Zvláště Lexaurin je silně návykový.

No právě... před pár lety ho brala moje žena, a lékařka ji důrazně upozorňovala, ať ho bere jen v případě nejvyšší nouze, protože by si na to mohla zvyknout...

majkafa napsal(a):

Nebo tebe zajímá, co s tvým tělem dělá např. tvé kouření?

To vím - leze mi do peněz :D
Hele, Majko, nebudeš mi věřit, ale třeba oproti loňsku jsem počet cigaret stáhnul tak na půlku, fakt.

Myslím si ,že pokud je spotřeba "něčeho" stáhnutá směrem dolů,tak bych to považovala za velký pokrok :supr:.Ale určitě bych to nepodceňovala.

Rosamundo, celý den ses neozvala, nepíšeš sem...
Obávám se, že se situace u vás vyhrotila.

Ať už jsou mé obavy plané či ne, pamatuj, že ať se děje cokoli, nakonec to zvládneš. A časem ti bude líp. Věř mi, vím co říkám, mám to na vlastní kůži odžité.
Myslím na tebe.

mona1 napsal(a):

eldorado napsal(a):

Když mě právě zaráží, že to pivo na něj působí stejně jak na všechny ostatní, nezmění se, je prostě jen opilej (podle toho, kolik toho vypije). Ale tvrdý alkohol, třeba jenom jeden panák, má diametrálně odlišný účinky. Je pak daleko útočnější, prostě se úplně změní a je úplně jiný než normálně.

jenomže jak dlouho ještě bude - po pivu "normální" - u nás byl taky z prvu po pivu "normální", ale pak už byl pako jen po jednom pivu - pak už pil i krabičák, a to hned po ránu .
Ještě Mikeši - tvoje otázka - co by s ním udělali dvě piva????? ty w.o.le - udělají z něho obludu - hnusnou obludu, spadne do toho znova, přesně jak to tady psali holky  - hned se vrátí tam, kde "skončil" - a bude ta závislost ještě větší a horší, bude zněho "pako" hned po prvním pivu.
Ros - moc mě to mrzí - ale bývalý přítel když nějaký den náhodou nepil,  tak bral také více antidepresiv než je běžné, a když nezabírali, bral si jich více a pak spal a spal a spal, pak už nezabírali antidepresíva, tak je opět začal kombinovat s alkoholem, ke konci je dokonce chlastem i zapíjel. Se divím,že je ještě živej :/

Muze byt po pivu normalni porad. Muj m. ma stejny problem pivo je ok , samozrejme podle mnozstvi ale i tak zustava docela normalni. Jak se do toho priplete panak tak je konec.

Blossom,taky mě to napadlo :i Když sem nepíšu,čtu to téměř denně. A Rosamundě přeju vše dobré...hlavně aby sama se svojí osobou byla v  pohodě.
Rosamundo,jsi  moc šikovná :supr: a zvládneš to ..neboj :hjarta:

Taky čtu jenom příspěvky a nepíšu,ale držím moc palce,myslím na tebe Ros

Ivana*M napsal(a):

Muze byt po pivu normalni porad. Muj m. ma stejny problem pivo je ok , samozrejme podle mnozstvi ale i tak zustava docela normalni. Jak se do toho priplete panak tak je konec.

Přesně tak. Ne nadarmo jsme říkali tvrdému alkoholu "urychlovač částic" :D

Kiara napsal(a):

eldorado, už se začíná ukazovat, že partner je po tvrdém alkoholu "útočnější" :/ Děvenko zlatá, ty máš velice blízko nakročeno k tomu, že jednoho dne zmizí poslední zábrany a padne první facka :jojo:
Nepřej si vědět, čeho je schopen chlap, po tvrdém alkoholu ožralej na šrot a rozzuřenej do nepříčetnosti :grater: A nemysli si, že když budeš tiše sedět a "nebudeš ho provokovat", že tím snad něčemu předejdeš. Dostaneš pěstí třeba jenom za to, že jsi špatně zavřela dveře od lednice, začne Tě fackovat za to, že mu nechutná večeře a zkope Tě do kulatý krychle jenom proto, že se mu pes připletl pod nohy.
Já Tě nechci strašit, malovat čerty na zeď nebo dělat chytrou. Já jsem podobné útoky jako manželka alkoholika zažila na vlastní kůži a můžu Ti říct, že nejhorší na tom bylo, když ze mě tehdy třináctiletá dcera rvala rozběsněného manžela, zatímco já ležela na podlaze, z rozbitých úst mi tekla krev, manžel mi klečel na prsou a oběma rukama mě řezal hlava-nehlava.
A takový to byl tenkrát - když jsme se poznali - milý chlapec, který měl jenom trochu víc rád pivo ...

teda - ještě že u nás to nebylo až tak hrozné, u nás proběhly dohromady pár facek, ale ty nadávky a urážky,házení věcma a podobně,  no kdoví jak by to pokračovalo dál, raději ani nemyslet.
A ty abstáky na antidepresiva - tak ty jsou fakt o hodně horší než po chlastu, po chlastu se tak akorát vyblije, nebo ho bolí hlava, ale když neměl prášky, a ještě k tomu měl kocovinu - tak to byste měli vidět, vypadal, že musí každou chvíli dostat kolaps, a když si pak vzal prášek, úplně se "uklidnil", bože ta závislost,
ach jo, držím tu všecm pěstičky, drž te se

Ach jo. Nějakou dobu jsem zde nebyla a pročítám zpátky a koukám, že Rosamunda se střetává s realitou, na kterou nebyla připravená. Člověk si někdy něco vysní a pak je skutečnost jiná. Ros tys byla hodně optimistická...

Pokud se nepletu, tak Lexaurin není AD. Dost lidí po léčbě má rozhozené nervy (ne z léčby, ale z pití) a tak jsou většinou psychiatry předepsány určité dávky AD, takže to nepovažuji za hrůzu. Užívání Lexaurinu považuji za hazard -  přinejmenším. Blbé je, že je pro tvého muže dostupný jako pro nás ostatní cucací bonbony...

Manželovu spavost můžeš nejlépe posoudit jen ty - tedy ty důvody  (zda prášky či zvýšená únava). Já jen můžu posoudit jak reagoval můj partner po návratu z léčebny - měl zvýšenou únavnost. Velice často odpoledne tzv.  "omdlel" únavou do postele. Byla to únava z nervů, protože nic fyzicky náročného nekonal. V okamžiku kdy jsme vzali bágl a udělali dvacet kiláků na horách, tak byl víc svěží než v době, kdy dořešoval problémy, které si natropil za dobu svého pití. Jeho psychiatr mu předepsal AD. Jenže u AD je jednak pomalejší nástup efektu a za druhé je třeba najít individálně vhodné množství - takže nelze očekávat jako u chřipky, že druhý, třetí  den je vše OK. Ale to Ty víš - to píšu spíš obecně i pro ostatní.

Rosamundo - chodí manžel někam na doléčovací skupinovou terapii? Chodí k psychiatrovi, psychologovi?
Zajímá se o nalezení nové práce?
A hlavně co chceš Ty a co jsi schopna ve vztahu k manželovi pro zachování své pohody skutečně realizovat?  Nastavuješ manželovi jen mantinely, které jsi schopna sama dodržet (žádné plané výhrůžky)? 

To je otázek jako v dotazníku :-) - ber to spíš jako akademické otázky.

Já jsem si na některé z nich taky musela najít svou vlastní odpověď.
Mimochodem u nás je situace taková, že já jsem v pohodě, partner abstinuje a celkově funguje a je v pohodě. Ale pořád je to krátká doba (nejen po léčebě, ale hlavně po recidivě - jak jsem psala v minulých příspěvcích), takže chodím pevně nohama po zemi. Fandím mu, podporuji ho (citově a psychicky), ale abstinování považuji jen a jen za jeho úkol. Docházení k psychologovi, psychiatrovi, na terapeutické sezení je jeho záležitost, kterou neorganizuji ani cíleně neprověřuji. Myslím, že i AD už slušně zabrala, takže je celkově více silnější si v "kramflecích".  Moc mu přeji, aby to zvládl. Je to ale na něm.

Lexaurin není antidepresivum, Lexaurin je vysoce návykový lék na uklidnění, který patří do řady benzodiazepinů.
Průšvih je v tom, že málokterý praktický lékař je natolik uvědomělý, že poučí pacienta o důsledcích jeho užívání a je natolik opatrný, aby Lexaurin, Neurol, Rivotril, Diazepam a podobně nepředepisoval pacientovi jako na běžícím pásu :(
Rozdíl mezi antidepresivy a benzodiazepiny je dost podstatný - antidepresiva mají pomalejší nástup účinku v rozmezí týdne až několika týdnů, kdy se v organismu postupně vytvoří "hladina" léčebné dávky, kterou pacient po dobu užívání léků "udržuje".  Nejsou v žádném případě návyková.
U benzodiazepinů je okamžitý nástup tlumivého účinku, jsou to v podstatě láky "na krátkou trať", protože jsou silně návykové. Abstinenční příznaky jsou příšerné a mohou dotyčného za určitých okolností přímo ohrozit na životě :/ Od postižených jsem měla možnost slyšet, jak takový absťák po benzodiazepinech vypadá a můžu říct ... nechci vidět od takových léků ani krabičku :jojo:

Kiaro, přesně tak.
Sama jsem měla předepsaný nejdříve Lexaurin a pak Neurol od obvoďáka, než mi psychiatrička předepsala antidepresiva. Obvoďák mi nevysvětlil nic. Psychiatři mi vysvětlili, že Neurol jen v krajním případě, když je mi velmi, velmi zle. Ale ty případy nesmějí být příliš časté, nebo spadnu do závislosti.
Prožila jsem si to, když mi bylo velmi špatně, za jakou chviličku Neurol účinkoval a jak se mi rázem jako šmahem čarovného proutku ulevilo a mohla jsem jít dál. To hrozně moc svádí k tomu, aby člověk začal řešit jakoukoliv bolístku takovým lékem. Ale to je cesta do pekel.
Nechápu, proč Rosamunda a Munďák berou tyto léky a neřeší, jestli betou tyto návykové a uklidňující. Probůh, Ros, vždyť jsi lékárnice, ty musíš vědět líp, než my laici, co to s člověkem dělá. Nebo že by kovářova kobyla? :(

majkafa: já jsem bohužel slyšela i o lékařích a zdravotních sestrách, kteří se do závislosti konkrétně na benzodiazepinech sami dostali takovým fofrem, že ani nevěděli jak :/

Třikrát v životě jsem požádala svou obvoďačku o něco na nervy, protože jsem přestávala zvládat fungovat. Bylo to v období kolem rozvodu, pak v období, kdy BM zemřel a potřetí když to jednou bylo jeden čas s firmou zlé a já musela i propouštět.
Obvoďačka mi vždy předepsala Citalac - ten je prý nenávykový, smí se na něj i řídit, dlouhodobějšího účinku a pozvolného nástupu účinku (asi za 2 - 3 týdny po začátku braní), a k tomu mi dala Neurol, prý s rychlým účinkem na zvládání akutně těžkých stavů. Ale že by mě před ním vysloveně varovala že je silně návykový, to ne.
Ten Neurol jsem vzala asi 5*, ale na mě působil jen otupěním - byla jsem taková jak praštěná palicí po něm, spavá, ale bolest na duši jsem cítila dál. Nějaká okamžitá velká úleva, jak se zmiňuje Majkafa, u mě nenastávala.


Takže asi i ty prášky účinkují na každého trochu jinak.

Ten Citalac mi účinkoval, bohužel nástup fakt až za 3 týdny, ale pak celkem fungoval, pomohl mi překonat nejblbější období, a za 3 nebo 4 měsíce jsem ho pomalu pak vysazovala a zvládala to dál bez prášků.

Prášky na nervy jsou podle mě  potřebná věc ve vysloveně silně náročných situacích, ale je potřeba je brát fakt strašně opatrně....

majkafa napsal(a):

Nechápu, proč Rosamunda a Munďák berou tyto léky a neřeší, jestli betou tyto návykové a uklidňující. Probůh, Ros, vždyť jsi lékárnice, ty musíš vědět líp, než my laici, co to s člověkem dělá.

Hmm, nad tímhle jsem včera taky přemejšlel... stejně jako nad tím, že Ros tu dva dna nebyla a co se asi u nich děje...

...Rosamunda už třetí den na babinet vůbec nepíše, přiznávám, mám o ni strach a pořád na ni myslím.
Bojím se, jestli se z toho všeho nesesypala... :( (a ani bych se tomu nedivila...).

Lepší varianta by byla, kdyby se jí jen momentálně nechtělo teď přispívat...

Rosamundo, jestli to tady aspoň čteš, tak ti chci říct, že na tebe myslíme, a že ti držíme všechny palce, ať to zvládneš, ať se děje co se děje.  :pussa:  :hjarta: 
A až budeš mít sílu, tak prosím napiš.

Ahoj děfčata a kocouře, tak jsem tu zpět. To moje domlčení nebylo ani tak o síle jako o tom, že jsem si to vše musela nechat projít hlavou a navíc mi doma zlobí wifi, takže když jsem něco pracně napsala, tak jsem to zase nemohla odeslat.
K lékům: samozřejmě že neužíváme Lexaurin a podobná svinstva, bereme Citalec, Zoloft a Trittico a právě toho mi chyběly ty tablety.
Navíc jsem pak ještě zjistila, že si bez mého vědomí koupil za společné peníze externí HDD a ty dříve zmiňované hodinky nebyly od žádných spolupacientů, ale koupil si je, jak jsem předpokládala, z tržby, kterou jsem mu svěřila na odevzdání do banky. :mad: Tak jsem mu to pěkně všechno vysvětlila a graficky znázornila, že je to recidiva jak p*rase a chtěla jsem aby se o tom poradil s tou psychopložkou z léčebny. To odmítl, ale dohodli jsme se, že půjde za naší psycholožkou a sám říkal, že si to uvědomuje, že je to závislácké chování a že to už má za sebou, že už se rozhodl a že kdyby ještě něco takového se mělo dít, tak že hned sám pojede do léčebny. :supr: Moje psychopložka mi pak na včerejší skupině vysvětlila, že si to nemám tak brát, že je to normální, že hned zase zakopnou a že když se snaží, tak že by to chtělo tak týdenní nebo čtrnáctidenní rehospitalizaci, aby se utvrdil v nastoupeném směru. Zatím jsem se s ním dohodla, že si hned začal hledat novou práci a půjde se mnou k té naší psycholožce, tak uvidím, co z toho vyleze.
Mně osobně asi na tom nejvíc mrzí to, že jsem do toho dala tolik nadějí a teď se zase musím trmácet nějakou oklikou, že to nejde přímo, ale nakonec, když odezněl ten afekt, tak jsem si uvědomila, že mě to zase až tak nepřekvapilo, že jsem to spíš čekala, že bude potíž. Bohužel mi to ale silně připomnělo doby, kdy pil, protože princip toho jednání je stejný a mně hrozně ranilo, že mi připadá, že se toho v té léčebně zase až tak moc nenaučil a přišlo mi to jako vyhozený čas, kdy já se tady trápila a jemu to stejně moc nepomohlo. A navíc mně taky pěkně naštvalo to jeho dětské a dětinské chování, kdy si mylí, že když něco provede a pak to schová a zatluče, tak se na to nepřijde, že se zase staví do pozice dítěte a tak jsem mu řekla, že už mu maminku, pečovatelku ani generála Stalina dělat nebudu a ať kouká rozhodovat o sobě a svém životě konečně sám. Na to on začal hledat tu práci, tak doufám, že ho to nakopnutí ode mně posunulo správným směrem, ale taky jsem mu řekla, že ho věčně nakopávat nebudu, že taky čekám, že mi ten vztah něco dá a zatím teda nic. Tak jsme z toho oba nějací přešlí no a uvidíme jak se to bude vyvíjet dál. :kapitulation:

Nečte se to vesele, Ros...

Je to slabá útěcha, já vím, ale pořád je v této fázi asi lepší, když si koupí HDD a hodinky, než kdyby si koupil flašku rumu a šel ji ztrestat do parku... na druhou stranu by na to ale rozhodně neměl používat peníze, které má odnést jako tržbu do banky...

A taky nechápu, proč si koupil zrovna hodinky (on jiné neměl?) a externí HDD (co s ním hodlá dělat?)...

Drže se, Kocour

Bohužel Ros, já jsem věděla, že léky ho nemůžou nechat v klidu. Vlastně "to" , co mu dá ten alkohol, mu dá i zvolený prášek(ky), a navíc není tak poznat (cítit).

Je to úplně stejná závislost.Léky jsou ještě horší - nejsou tolik a jednoznačně poznat.

Antidepresiva měl naordinované lékařem i při propuštění??

Ros, znovu ti říkám, že je nutné držet opratě VŠEHO - peněz, léků, lékarny (spoluvlstník, nespoluvlastník), organizace i jeho.
Teď se prostě podělit nemůžeš. nebo si nemůžeš dovolit to risknout.

Já tenkrát, po propuštění, kdybych měla přístup k lékům, tak jsem je použila, využila, zneužila taky. A to "Hnutí mozku"  , ať do klidu či příjemna mu způsobí strasně moc léků, bohužel jsem i to vyzkoušela. To ale asi ty víš sama nejlépe.

Ros, myslím na tebe, drž se. :hjarta:

No tak zatím držím opratě všeho dále, on si teď hledá jinou práci, ale opratě jemu už držet nehodlám, je dospělý, svéprávný a já mám pocit, že kdybych stále se snažila rozhodovat za něj, tak to bude kontraproduktivní a on se to nikdy nenaučí. Když přišel z léčebny,tak měl docela dobře nakročeno, ale střetem s realitou to nějak trochu vyšumělo, tak jsem do něj musela trochu kopnout, aby se pohnul. Nicméně ani to nehodlám dělat věčně, taky jsem mu řekla,že když uvidí, že jde do prů*se*ru, tak aby se především staral sám, jak se z toho vykřesat, ne že já ho budu věčně kontrolovat, nejsem pečovatelka na plný úvazek.

.... že když něco provede a pak to schová a zatluče, tak se na to nepřijde, že se zase staví do pozice dítěte a tak jsem mu řekla, že už mu maminku, pečovatelku ani generála Stalina dělat nebudu a ať kouká rozhodovat o sobě a svém životě konečně sám. Na to on začal hledat tu práci, tak doufám, že ho to nakopnutí ode mně posunulo správným směrem, ale taky jsem mu řekla, že ho věčně nakopávat nebudu, že taky čekám, že mi ten vztah něco dá a zatím teda nic. .
Ros, máš neuvěřitelnou vnitřní sílu, strašně hezky jsi popsala co chceš a nechceš. Já bych Ti ještě poradila,stanov si pro sebe termín, do kdy jsi ochotna tento stav tolerovat. Potom by si mohla posunovat laťku očekávání do nekonečna. Život letí, budeš vysílena a možná zklamaná. Já bych dala do léta příštího roku. Termín,který může splnit a termín,který bude i pro Tebe závazný. Potom už hop nebo trop. Samozřejmě přeji,aby to vše dobře dopadlo! :hjarta:

Rosamunda napsal(a):

No tak zatím držím opratě všeho dále, on si teď hledá jinou práci, ale opratě jemu už držet nehodlám, je dospělý, svéprávný a já mám pocit, že kdybych stále se snažila rozhodovat za něj, tak to bude kontraproduktivní a on se to nikdy nenaučí. Když přišel z léčebny,tak měl docela dobře nakročeno, ale střetem s realitou to nějak trochu vyšumělo, tak jsem do něj musela trochu kopnout, aby se pohnul. Nicméně ani to nehodlám dělat věčně, taky jsem mu řekla,že když uvidí, že jde do prů*se*ru, tak aby se především staral sám, jak se z toho vykřesat, ne že já ho budu věčně kontrolovat, nejsem pečovatelka na plný úvazek.

Já nemyslela , že bys o něj měla pečovat. To opravdu ne. Pesně jak píšeš, je to proti žádoucímu výsledku. Musí si sám vyžrat důsledky svého jednání a to plně.

Jen jsem tím chěla říct, že je to jen na tobě. Všechno tákající se tebe a dětí - tedy i práce a zabezpečení. Ale neboj se, jednak to tak nebude  trvat věčně a jednak budeš v takové formě (třebaže o to nestojíš), jako nikdy a nikdy nikdo ti tyto schopnosti a zkušenosti nevezme. Budeš posílená až ..až. Já vím že tě napadá, že by ses docela obešla...atd.

Cítím z tebe, že jsi už dost rozhodná, a to považuju za  správné. Konec legrácek a péče o "dospělého".
Ros - nic víc, než že jsem "s tebou", nemůžu. :hjarta:
Kdybys potřebovala i fyzicky - víš kde mě najdeš..

Děfčata díky za podporu všem, i Tobě kocouře, páč jsi tu jediný chlapec momentálně. Já jsem původně stanovila sama v sobě termín tak 2 měsíce než se rozkouká a začne si shánět tu práci, ale ono se to rozkoukávání nějak zvrtlo v blbnutí, tak jsem musela zasáhnout. :/ No a teď Munďák čeká, až mu příští týden napíšou, co ta místa, která si vybral, jestli jsou ještě volná nebo jestli ho mohou vzít a kupodivu začal zase tak trochu fungovat jako když se vrátil, trochu se mu vrací ta jiskra. Tak uvidím, co z toho bude. Samozřejmě že nebudu čekat věčně a pořád tu hranici posunovat, ale zatím jsem si čas ještě nestanovila, páč je to na mě ještě moc čerstvé a nevím jestli třeba po pohovoru s tou psycholožkou nezmění názor na tu rehospitalizaci. Počkám jak se to vyvine a pak si stanovím nějaký rozumný časový horizont. Ještě jednou díky všem za podporu :godlike::godlike:

Ad Wiki: "nevyhrožuj" :) nebo se v MB najednou objevím a nechám Tě vyvolat rozhlasem: Hledá se Wiki! :D

Vladena napsal(a):

.... že když něco provede a pak to schová a zatluče, tak se na to nepřijde, že se zase staví do pozice dítěte a tak jsem mu řekla, že už mu maminku, pečovatelku ani generála Stalina dělat nebudu a ať kouká rozhodovat o sobě a svém životě konečně sám. Na to on začal hledat tu práci, tak doufám, že ho to nakopnutí ode mně posunulo správným směrem, ale taky jsem mu řekla, že ho věčně nakopávat nebudu, že taky čekám, že mi ten vztah něco dá a zatím teda nic. .
Ros, máš neuvěřitelnou vnitřní sílu, strašně hezky jsi popsala co chceš a nechceš. Já bych Ti ještě poradila,stanov si pro sebe termín, do kdy jsi ochotna tento stav tolerovat. Potom by si mohla posunovat laťku očekávání do nekonečna. Život letí, budeš vysílena a možná zklamaná. Já bych dala do léta příštího roku. Termín,který může splnit a termín,který bude i pro Tebe závazný. Potom už hop nebo trop. Samozřejmě přeji,aby to vše dobře dopadlo! :hjarta:

Ano, na takovémto stanovení termínu něco je. I když nevím, jakou dobuje "správné" zvolit - do léta se mi zdá tedy hóóóódně benevolentní...

Znám to na vlastní kůži: Člověka to tak šíleně otravuje, vysiluje  a deptá, dělat pečovatelku i hlídače zároveň a muset vše zařizovat a ohlídat (a to dokonce ohlídat  i před vlastním manželem!!) sama.

Jenže je to fakt patová situace: Na manžela spoleh není, kdyby se mu nechala volná ruka a partnerská samostatnost a zodpovědnost, tak rodinu co nevidět vytuneluje a zruinuje. :(
Takže to co říká Wiki - musíš to Ros všechno, chtě nechtě, dál držet ve vlastních rukách, to je pravda.

Otázka je, jak dlouho ale toto snášet... Toto vše má smysl, dokud partnerka obecně (v tomto případě Ros), věří, že toto je stav přechodný, že se to brzy zlepší.
A opravdu to chce najít v sobě jakýsi limit, lhůtu, dokdy to ještě snášet budu, a odkdy už ne....

Ale toto rozhodnutí "už dost" u mě nepřišlo rozumově, přišlo to spontánně, z vteřiny na vteřinu, jaksi zevnitř, kdy já v podobném nekonečném maratonu najednou VĚDELA: Ne, dál už ne, tím končím.

Ten boj se závislostí je  tak vysilující... 
Ale jsem moc ráda, že ses ozvala, Ros. Drž se.
.

Nojo holky, je to vyčerpávající, ale když si něco dělám sama (všechno), zodpovídám si sama(za všechno), a tak to mám taky všechno v pořádku....to je ale taky kus skutečnosti...a ne-li, tak můžu tlouc leda sama sebe..

Já trošku přeháním. Už jsem dokázala kus odpovědnosti přenechat partnerovi (normálnímu..jakože konzumentovi..:D), ale měla jsem s tím problém. Přesmyklo se mi to zase do extrému..ala Bond - "já sama".
A myslím, že to nebylo zhrovna sexy. No nic, už mi hrabe, mám dost po tomto týdnu...Ros, klidně vyhrožuj a pěkný víkend. Zvládneš to. Zvládneš VŠECHNO!. :pussa:

Jenže mně to věčné komandování všech už nebaví, nehledě k tomu, že to opravdu není sexy a že se mě právě proto Munďák i bál. Takže už bych se toho nejraději zbavila

Rosamundo, musíš především chránit sebe a děti. Abyste jednou nedejbože kvůli tvému manželovi a jeho závislostem nepřišli i o střechu nad hlavou. Už není čas ho chránit ani omlouvat, myslím, že šancí měl dost.

...tady nejde o to, že by ženská nezvládla všechno zařídit sama. Zvládá, a klidně i dlouhodobě, třeba pokud je sama.
Jde o to, že pokud v partnerském vztahu musí taky zvládnout úplně všechno  sama a navíc přitom ještě manžela kontrolovat a hlídat (např. jestli donesl tržbu fakt do banky celou, atd., atd.), tak takový partnerský vztah je úplně k ničemu.

Jestliže je  je toto "hlídací" období přechodné, má to smysl to vydržet.
Pokud je to však stav trvalý, tzv. never end story, tak je to jen zbytečný masochismus.
Jenže právě určit dokdy je ještě naděje a kdy už ne, je tak nesmírně těžké...

Blossom napsal(a):

Vladena napsal(a):

.... že když něco provede a pak to schová a zatluče, tak se na to nepřijde, že se zase staví do pozice dítěte a tak jsem mu řekla, že už mu maminku, pečovatelku ani generála Stalina dělat nebudu a ať kouká rozhodovat o sobě a svém životě konečně sám. Na to on začal hledat tu práci, tak doufám, že ho to nakopnutí ode mně posunulo správným směrem, ale taky jsem mu řekla, že ho věčně nakopávat nebudu, že taky čekám, že mi ten vztah něco dá a zatím teda nic. .
Ros, máš neuvěřitelnou vnitřní sílu, strašně hezky jsi popsala co chceš a nechceš. Já bych Ti ještě poradila,stanov si pro sebe termín, do kdy jsi ochotna tento stav tolerovat. Potom by si mohla posunovat laťku očekávání do nekonečna. Život letí, budeš vysílena a možná zklamaná. Já bych dala do léta příštího roku. Termín,který může splnit a termín,který bude i pro Tebe závazný. Potom už hop nebo trop. Samozřejmě přeji,aby to vše dobře dopadlo! :hjarta:

Ano, na takovémto stanovení termínu něco je. I když nevím, jakou dobuje "správné" zvolit - do léta se mi zdá tedy hóóóódně benevolentní...

Znám to na vlastní kůži: Člověka to tak šíleně otravuje, vysiluje  a deptá, dělat pečovatelku i hlídače zároveň a muset vše zařizovat a ohlídat (a to dokonce ohlídat  i před vlastním manželem!!) sama.

Jenže je to fakt patová situace: Na manžela spoleh není, kdyby se mu nechala volná ruka a partnerská samostatnost a zodpovědnost, tak rodinu co nevidět vytuneluje a zruinuje. :(
Takže to co říká Wiki - musíš to Ros všechno, chtě nechtě, dál držet ve vlastních rukách, to je pravda.

Otázka je, jak dlouho ale toto snášet... Toto vše má smysl, dokud partnerka obecně (v tomto případě Ros), věří, že toto je stav přechodný, že se to brzy zlepší.
A opravdu to chce najít v sobě jakýsi limit, lhůtu, dokdy to ještě snášet budu, a odkdy už ne....

Ale toto rozhodnutí "už dost" u mě nepřišlo rozumově, přišlo to spontánně, z vteřiny na vteřinu, jaksi zevnitř, kdy já v podobném nekonečném maratonu najednou VĚDELA: Ne, dál už ne, tím končím.

Ten boj se závislostí je  tak vysilující... 
Ale jsem moc ráda, že ses ozvala, Ros. Drž se.
.

přesně tak. pamatuju si , jak jsem se vtom plácala, chvíli tak pak zas jinak a jednou jsem se ráno vzbudila a řekla si tu užasnou otázku......chci takhle žít zbytek života? dalších třeba 30let?
a najednou jsem měla jasno, přesně jsem věděla, co mám a chci udělat.a spadla ze mě všechna "tíha světa".

Kiara napsal(a):

Lexaurin není antidepresivum, Lexaurin je vysoce návykový lék na uklidnění, který patří do řady benzodiazepinů.
Průšvih je v tom, že málokterý praktický lékař je natolik uvědomělý, že poučí pacienta o důsledcích jeho užívání a je natolik opatrný, aby Lexaurin, Neurol, Rivotril, Diazepam a podobně nepředepisoval pacientovi jako na běžícím pásu :(
Rozdíl mezi antidepresivy a benzodiazepiny je dost podstatný - antidepresiva mají pomalejší nástup účinku v rozmezí týdne až několika týdnů, kdy se v organismu postupně vytvoří "hladina" léčebné dávky, kterou pacient po dobu užívání léků "udržuje".  Nejsou v žádném případě návyková.
U benzodiazepinů je okamžitý nástup tlumivého účinku, jsou to v podstatě láky "na krátkou trať", protože jsou silně návykové. Abstinenční příznaky jsou příšerné a mohou dotyčného za určitých okolností přímo ohrozit na životě :/ Od postižených jsem měla možnost slyšet, jak takový absťák po benzodiazepinech vypadá a můžu říct ... nechci vidět od takových léků ani krabičku :jojo:

přesně tak, bývalý přítel taky bral - benzodiazepany - bohužel je bral 6 let - Rivotril, nevím ale jak to tady čtu neměli by se brát tak dlouho, oni už mu asi ani nezabírali, já vůbec nevím, a ještě ta kombinace s alkoholem - vražedné, ach jo

tak jsem snad rozchodila tu wifinu, takže se mi konečně opět podařilo se připojit na internet (wifina není žádná ošklivá nemoc ani nemohoucí příbuzná :D ) a něco sem napsat. Já zaím čekám,jak to dopadn s tou jeho novou prací, protože si myslím, že to bude krok správnm směrem: mně to nebude svádět abych ho hlídala, chránila a omlouvala, on se bude muset postavit na vlastní nohy a dokázat, e to opravdu zvládá sám, páč v jiném zaměstnání ho nikdo šanovat nebude. A já ho koneckonců šanovat nebudu taky, byla bych blázen abych si ho nasadila zpátky do lékárny, kde by ho to svádělo pánbůhví k čemu.
Jinak jsem už s ním začala zase trochu mluvit, včera mi to nějak vůbec nešlo, zítra jestli dá počasí pojedeme na výlet na Drábské větničky i s našimi "chlapečky", tak nm držte pěsti, ať se to vydaří. Mějte se krásně a dobrou noc, mňau, mňau!
P.S. Budu si muset sehnat nějaké kočičí smajlíky :D

Tak výlet se nezdařil, bylo hnusně, tak snad zítra nebo já nevím kdy. Tak jsme byli aspoň na výstavě Košický poklad, je to hezké, ale díky tomu počasí a asi i napětí mezi námi a možná i tím, že musel rapidně snížit dávku Trittica, žádné nadšení. Já jsem ani nadšení nečekala, ono bylo opravdu hrozně, tak jsem všichni čtyři rádi , že jsme doma.

Rosamunda napsal(a):

No tak zatím držím opratě všeho dále, on si teď hledá jinou práci, ale opratě jemu už držet nehodlám, je dospělý, svéprávný a já mám pocit, že kdybych stále se snažila rozhodovat za něj, tak to bude kontraproduktivní a on se to nikdy nenaučí. Když přišel z léčebny,tak měl docela dobře nakročeno, ale střetem s realitou to nějak trochu vyšumělo, tak jsem do něj musela trochu kopnout, aby se pohnul. Nicméně ani to nehodlám dělat věčně, taky jsem mu řekla,že když uvidí, že jde do prů*se*ru, tak aby se především staral sám, jak se z toho vykřesat, ne že já ho budu věčně kontrolovat, nejsem pečovatelka na plný úvazek.

Ano, Ros, řekla jsi mu to hezky - hlavně to vydrž

Tak si připadám jako úplnej d*ebil, pako a i-di-ot, tři dny dělám doma Munďákovi dusno kvůli ztraceným práškům a pak je najdu pod špinavým prádlem v koupelně vedle stolku s léky. No nezabili byste mně? A to jsem tu koupelnu minule celou prohledala, ale pod špinavé prádlo mě nenapadlo se podívat. Tak jsem s tím za ním šla, ale on to vzal sportovně, že prý mi říkal, že není tak zlý, já se mu omluvila (vůbec jsem nevěděla jak mu to mám říct) i slzička mi ukápla, páč mi to je hrozně líto a ještě víc se stydím, chjoo, jsem fakt úplný pako :grater: :kapitulation: :grater:

Rosamunda napsal(a):

Tak si připadám jako úplnej d*ebil, pako a i-di-ot, tři dny dělám doma Munďákovi dusno kvůli ztraceným práškům a pak je najdu pod špinavým prádlem v koupelně vedle stolku s léky. No nezabili byste mně?

Zabili :D

Už jsi pěkně přetažená.....jdi někam do divadla,kavárny, ale bez Munďáka. :|

Rosamunda napsal(a):

Tak si připadám jako úplnej d*ebil, pako a i-di-ot, tři dny dělám doma Munďákovi dusno kvůli ztraceným práškům a pak je najdu pod špinavým prádlem v koupelně vedle stolku s léky. No nezabili byste mně? A to jsem tu koupelnu minule celou prohledala, ale pod špinavé prádlo mě nenapadlo se podívat. Tak jsem s tím za ním šla, ale on to vzal sportovně, že prý mi říkal, že není tak zlý, já se mu omluvila (vůbec jsem nevěděla jak mu to mám říct) i slzička mi ukápla, páč mi to je hrozně líto a ještě víc se stydím, chjoo, jsem fakt úplný pako :grater: :kapitulation: :grater:

Nezašil si je tam on na horší časy? Já vím, jsem moc podezíravá

mashanka napsal(a):

Nezašil si je tam on na horší časy? Já vím, jsem moc podezíravá

Nejsi, Mash, taky jsem včera přemýšlel, jak se ty prášky mohly dostat mezi špinavé prádlo, ale pak jsem si vzpomněl, že u nás doma jsem jednou např. hodinky našel v lednici :D, takže asi nic není nemožné... :lol:

Mikeš napsal(a):

mashanka napsal(a):

Nezašil si je tam on na horší časy? Já vím, jsem moc podezíravá

Nejsi, Mash, taky jsem včera přemýšlel, jak se ty prášky mohly dostat mezi špinavé prádlo, ale pak jsem si vzpomněl, že u nás doma jsem jednou např. hodinky našel v lednici :D, takže asi nic není nemožné... :lol:

pod špinavým prádlem v koupelně vedle stolku s léky.

Mohly tam např. z toho stolku spadnout. :)

Tak tak Majko, ony tam spadly a jak jsme se v tom občas hrabali a přihazovali, tak tam pod to zapadly. Já bych se nejradši neviděla, na takovouhle kravinu asi jednou dojedu. Teď nevím, co se z toho vyvine, včera se tomu spíš smál, ale to už byl v polospánku, dneska byl celý den nějak zamlklý, včera sice taky, ale já teď mám strach, co bude. Dobře mi tak, mám si dávat větší pozor, obvzlášť u takhle důležitých situací.

Rosamunda napsal(a):

Dobře mi tak, mám si dávat větší pozor, obvzlášť u takhle důležitých situací.

Zase se furt nesleduj, to je taky na palici...

Hele, teď jsem si všiml Tvého motta: "Dokud člověk dýchá a krev je teplá, je naděje" - Ty jsi upírka? :lol:

Mně ta krev v podpisu nějak "nevoní". Nechtěla jsem to psát, ale teď to napíšu. Snažím se ho nečíst, nějak mi je z toho vždy divně, když to tam přečtu.
Myslím, že ta první půlka je dost výstižná pro to, co chtěl autor říct.
Proč tam máš tu teplou krev, Ros?

Páč je to citát z jednoho filmu, myslím,že to byl Černý korzár a znamená to že pokud člověk dýchá a žije, tak je naděje, ale ve filmu to řekl někdo takhle, tak to tak píšu, prostě v této době je to moje motto. Doufám jen, že ta nadějě není planá, ale snad nééé :)

Rosamunda napsal(a):

Páč je to citát z jednoho filmu, myslím,že to byl Černý korzár a znamená to že pokud člověk dýchá a žije, tak je naděje, ale ve filmu to řekl někdo takhle, tak to tak píšu, prostě v této době je to moje motto. Doufám jen, že ta nadějě není planá, ale snad nééé :)

Tak to jo, já si už pomalu myslel, že po nocích vysáváš nebohé smrtelníky, kteří ještě dýchají :D, jejich krev je teplá :D, a pro Tebe to znamená naději na přežití druhu... :lol: :lol: :lol:

Copak upíři mňoukají? Mňau, mňau, mňau, kdopak mňouká? Kočka. Upíři nemňoukaj' a ani nevypadaj' jako já na tom avataru :D

Rosamunda napsal(a):

Upíři nemňoukaj' a ani nevypadaj' jako já na tom avataru :D

No, tak zrovna avatarem bych se neoháněl, mňau, mňau :D, nějak divně Ti tam svítěj' oči... :lol:

Sem zrovna snědla velice dobrou myš! :lol::lol:

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

mashanka napsal(a):

Nezašil si je tam on na horší časy? Já vím, jsem moc podezíravá

Nejsi, Mash, taky jsem včera přemýšlel, jak se ty prášky mohly dostat mezi špinavé prádlo, ale pak jsem si vzpomněl, že u nás doma jsem jednou např. hodinky našel v lednici :D, takže asi nic není nemožné... :lol:

pod špinavým prádlem v koupelně vedle stolku s léky.

Mohly tam např. z toho stolku spadnout. :)

Ano - mohly - ale taky mohly být zašité zrovna tam proto, aby to mohlo vypadat, že tam spadly. Kdyby se našly v obýváku pod kobercem, těžko by někdo předpokládal, že seskočily ze stolku a doskákaly na druhý konec bytu. Prostě nevíme.
Taky je mohl šlohnout, potom se zastydět a protože už je nemohl vrátit na původní místo, dát je pod prádlo, zase, aby to vypadalo, že tam spoadly a ještě byl za neprávem obviněného chudáčka.

Já Ros obdivuju - neměla bych na to. Já bych tomu člověku už prostě nemohla věřit nic.

Ros, nedělej si výčitky. I kdybys ho obvinila neprávem, může si za to sám - podváděl ? lhal  ti ? - tak co se diví, že mu nevěříš

Asi budu zase jízlivá,ale nedá mi to...v koupelně skladuješ léky na nějakém stolečku???:tesi: Jako laik vím,že v koupelně je vlhko a léky se mají skladovat v suchu. O volném přístupu k nim a zašantročení do špinavého prádla je jiná věc. Nezlob se,ale od Tebe jsem to nečekala. Jinak, je lepší asi něco nenapsat než takto, stačilo napsat léky se našly a byly zašantročené. :) Promiň, muselo to ze mně.:P

Vladěno, tím lépe pro Rosamundu že dokázala napsat "jak to dooopravdy bylo" a ne nějak mlžit ve stylu "léky se našly", nemyslíš :) ? Stalo se, no a co ... já ve víru úklidu jednou strčila roli toaletního papíru do ledničky a sinek, který tam ten toaleťák objevil mě až do večera pokradmo sledoval - jestli jako těch příznaků demence neobjeví víc ... :lol:

Tak prášky klidně skladuju v koupelně, páč jsou zabalené v krabičce a zatavené v blistru, takže žádný strach, Vladěno! A teplota tam nepřesahuje 25 stupňů celsia.
Jinak si myslím, že tam ty prášky neschoval, páč takovou blbost by nevymyslel, to může vymyslet jen život. Myslím si že by k tomu ani neměl důvod, pokud chce normálně žít a pokud nechce, tak se to stejně časem provalí a já vím, že už to zvládnu i bez něj.

a já vím, že už to zvládnu i bez něj.

Tak to je hlavní, Ros  :supr: - s tímto vědomím může být pro tebe všechno jednodušší.
A paradoxně i pro něho, když bude vědět, že se bez něj neoběsíš a zůstaneš s ním jen v případě, že se z něho zase stane normální chlap - může to být pro něho motivace

Rosamunda napsal(a):

Tak prášky klidně skladuju v koupelně, páč jsou zabalené v krabičce a zatavené v blistru, takže žádný strach, Vladěno! A teplota tam nepřesahuje 25 stupňů celsia.
Jinak si myslím, že tam ty prášky neschoval, páč takovou blbost by nevymyslel, to může vymyslet jen život. Myslím si že by k tomu ani neměl důvod, pokud chce normálně žít a pokud nechce, tak se to stejně časem provalí a já vím, že už to zvládnu i bez něj.

no nejsem si tím jistá, ještě pořád jsi na něm závislá, ještě pořád upřednostnuješ manželovi pocity, chování atd. před svým.
ale na druhou stranu je vidět u tebe pokrok a snahu být samostatná a pohodová bytost.:supr:

Jde to, ale dře to ... :)

agewa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak prášky klidně skladuju v koupelně, páč jsou zabalené v krabičce a zatavené v blistru, takže žádný strach, Vladěno! A teplota tam nepřesahuje 25 stupňů celsia.
Jinak si myslím, že tam ty prášky neschoval, páč takovou blbost by nevymyslel, to může vymyslet jen život. Myslím si že by k tomu ani neměl důvod, pokud chce normálně žít a pokud nechce, tak se to stejně časem provalí a já vím, že už to zvládnu i bez něj.

no nejsem si tím jistá, ještě pořád jsi na něm závislá, ještě pořád upřednostnuješ manželovi pocity, chování atd. před svým.
ale na druhou stranu je vidět u tebe pokrok a snahu být samostatná a pohodová bytost.:supr:

Víš Agewo, já ty jeho pocity a chování neupřednostňuju (to je ale dlouhý a blbý slovo), já jsem od přírody introvert a těžko se mi o mých pocitech mluví, ale to co doma dělám je, si myslím, právě proto, že si chci udělat doma vztahy tak, jak to já potřebuju pro sebe, chci si prosadit svoje teritorium, kde se nehodlám o nic  dělit, kde to bude jen moje, chci si vyhradit něco jen pro sebe, ale taky chci zájem od něj, abych si měla s kým popovídat, ke komu se přitulit, s kým se milovat...uvidíme jak se to vyvine. A když se to nevyvine, tak holt uvidíme co dál, podle situace. Držte mi pěsti, ať to zvládnu bez ztráty kytičky a se štítem, ne na štítě.

Ros, udělala jsi všechno správně, jednala bych (možná by nás bylo víc), úplně stejně jako ty. nedivím se podezírání, divila bych se spíš kdyby nebylo. I to že léky zapadly- nezapadly se může stát, já jsem hrozná a byla bych 100% ostražitá dál.

Ros, zvládáš dobře, a pokud je chlap opravdu chlap, tak se pomalu sebere a začne být i přínosem pro rodinu i tebe osobně.Dobře vzal to obvinní z abuzu léků. ..to se mi líbilo. Nemůže se ti divit a myslím že i chápe tvoji obavu, proto to zřejmě vzal s nadhledem..

No ono nejblbější na tom je, že jsem je tam možná shodila já sama, jak jsem tam házela tu špínu. Jinak je situace u nás celkem normální, byli jsme na výletě, já byla dnes u své psycholožky a během zítřka budeme s Munďákem řešit situaci v lékárně, kde to zatím moc neklape, lidi moc nechodí, takže musíme vyřešit, co dál.
A co se týče důvěry, tak to se uvidí, jak se Munďák bude chovat dál, zatím je docela důvěryhodný, tak snad mu to vydrží.

Tak žádné probírání se nekoná a to ani lékárny ani našeho vztahu a mně už to leze na nervy, pořád se tomu vyhýbá, nejdřív to navrhl a teď pořád nic. Tak už jsem ho urgovala, kdy teda a on že zítra a tak to jde už od pátku, pořád nic nevím a místo abychom to řešili v klidu, tak se dohadujeme zas jízdy v autě a na jiných "vhodných" místech. Teď je další termín pátek dopoledne, tak jsem zvědavá, jestli na to zase sám rád zapomene nebo jestli už to protentokrát myslí vážně, chjoo, všechno mi to leze na nervy, nejradši bych s tou lékárnou praštila, páč pronajimatel nám stále nedal vědět, jestli tu zůstanem nebo ne a to je pak podnikání na p*rd, když si nemůžeme ani nic naplánovat a v okolí žádné  jiné vhodné prostory nejsou :grater:

Ros, za těchto podmínek bych řešila na Tvém místě pouze akutní záležitosti a rozhovorům "jak to tedy s námi bude dál" bych se ZATÍM vyhnula uctivým obloukem.
Ať chceš nebo ne, zahlcují Tě teď problémy existenčního rázu, máš už takhle hlavu v pejru ... to je podle mě velice nešťastná doba k tomu, začít ještě něco rozebírat s partnerem. On něco řekne, ty si to vyložíš úplně jinak (protože budeš mít plnou hlavu majitele a lékárny), zareaguješ úplně jinak ... a místo o krok vpřed se posunete o deset kroků vzad. Opravdu bych počkala, protože nelze řešit několik zásadních záležitostí jednu přes druhou ...

Já nechtěla řešit jak to bude s námi dál, ale chtěla bych se dozvědět, co vlastně on od toho vztahu očekává, abych od něj nečekala třeba něco, co on mi nemůže dát, páč pořád čekám, že se ke mně začne nějak aspoň trochu mít a on nic a vzhledem k tomu, že se po té léčbě změnil, tak já nevím kudy do něj a nerozumím tomu, proč o mně nemá zájem. žijeme spolu jako bratr a sestra a já myslela, že když se po 3 měsících vrátí, že mě bude chtít obejmout a ne že mě bude, když ho obejmu já, odstrkovat. Začínám mít pocit jako by si našel jinou a tak chci přijít na to, jak to je.
Vlastně pátý rok spolu normálně nežijeme a on mi ani nenaznačil, že by to chtěl změnit, tak si myslím, žew by se mohl aspoň nějak vyslovit, co ode mně očekává. Tím budu mít aspoň jeden problém z krku a budu se moci plně soustředit na ten druhý-existenční, páč takhle nevyřeším ani jedno a pořád se v tom všem plácám dokola. :(

Bohužel, i u nás to probíhalo vzdáleně podobně Rosamundině poslednímu příspěvku, i když asi v trochu menší míře.

Obecně - alkoholik s postupující závislostí ztrácí zájem o vše ostatní hezké.
U nás se vše, tedy i tato oblast, postupně a  dost pomalu, vracela k normálu, když BM vydržel po léčebně měsíce  nepít.

Taky jsem (teď už vím, že naivně) doufala, že když se vrátí z léčebny, bude hned rovnou takový, jako býval dřív. A jeho velmi malý zájem o mě po stránce intimní (u nás to naštěstí nebyl absolutní nezájem) mě velmi mrzel, a přiznám se, i pěkně štval.

Tak nevím, co Rosamundě a ostatním v podobné situaci poradit... 
Jsem přesvědčená, že konkrétně u nás - kdyby opravdu BM býval vydržel už nikdy nepít - by se to vše vrátilo nakonec k úplnému  normálu, našlápnuto na to bylo...(než zas začal po x měsících znovu pít).

Ale každý člověk je jiný, tak nedokážu zaručit, že se to zlepšuje při abstinenci obecně, i když v našem konkrétním případě to tak bylo.

I toto se dá nějaký limitovaný čas vydržet, s nadějí, že se to pak zlepší.
Ale dlouhodobě - nebo dokonce navěky - žít s manželem jako bratr a sestra, tedy pokud jste na lásku ještě úplně nerezignovali, se nedá :( .

Takže Ros, asi bych tohle téma být tebou u vás otevřela. A chtěla bych znát Munďákův názor. Nemusí mít jinou, třeba ztratil zájem celkově...a zda trvale či dočasně, možná neví ani on sám...:(  Ale co s tím pak, že...

Ach jo, proč je to všechno tak těžký.....

No Blos, všechno je to tak těžký proto, že to není lehký :D Já ani nepočítala, že to bude lehký, ale říkám si, když byl v léčebně, tak se ke mně měl, tvářil se, že mě láskou sní a teď? Skoro bych řekla, že už jsem zase na úrovni kuchyňského přístroje, něco mezi lednicí, myčkou a sporákem, případně to vše zkřížené ještě s pračkou. A proto jsem se ho chtěla zeptat, jestli mu to objetí opravdu nechybí nebo jestli se bojí za mnou jít nebo co, abych věděla, zda to takhle už bude pořád ( o sexu s ním mluvit ani nehodlám, páč to by se lekl určitě).

Rosamunda napsal(a):

No Blos, všechno je to tak těžký proto, že to není lehký :D Já ani nepočítala, že to bude lehký, ale říkám si, když byl v léčebně, tak se ke mně měl, tvářil se, že mě láskou sní a teď? Skoro bych řekla, že už jsem zase na úrovni kuchyňského přístroje, něco mezi lednicí, myčkou a sporákem, případně to vše zkřížené ještě s pračkou.

Hele, Ros, a co on teda přes celej den dělá? Když nejde hora k Mohamedovi... co kdybys to zkusila nějak Ty sama? Přitulení, něžnůstky a tak... je možný, že jemu je blbý začít s čímkoliv, protože si může myslet kdovíco... (vrátil jsem se z léčení, ona na mě kouká jako bubák, atd.)...

Rosamundo, tak tohle bych - být Tebou - chtěla vědět zcela určitě.
Sex je velice podstatná složka partnerského soužití a já bych tedy chtěla vědět - jestliže u vás chybí už pět let, jaxem pochopila - co s tím hodlá manžel dělat.
Je to strašně choulostivá a citlivá záležitost, ale nelze se dlouhodobě tvářit, že se vlastně nic neděje. Otevřený rozhovor "Jak to bude mezi námi s manželským sexem" je zcela na místě :/
Může se Ti stát, že se dozvíš i dost nepříjemnou skutečnost, t.j. že Munďáka sex s Tebou jako s manželkou nepřitahuje či sexuálního styku jako takového není vůbec schopen. Měl by být otevřený, upřímný a na rovinu vyložit karty na stůl, abys nežila v nějakých marných nadějích "ono to snad jednou půjde" a nepročekala tak možná dvacet let žiota.
U nás to bylo tak, že manžel - podstatně starší než já - si svou mužnou sílu doslova propil. Navíc podstoupil dost závažnou operaci v dutině břišní, v důsledku čehož - jak mi sdělil - při styku není schopen dosáhnout vyvrcholení (ani jsem nechtěla vědět, jak a s kým to po operaci zkoušel, v té době jsme čtyři roky žili odděleně). Řekl mi to na férovku, takže jsem měla jasno a svůj soukromý život jsem si podle toho zařídila.
Já si myslím, že v takovém případě je od toho chlapa naprostá otevřenost více, nežli na místě - nic netušící manželka, která se domáhá projevů přízně a sexu mu palčivě připomíná jeho vlastní nemohoucnost, což musí být pro mužského dost depresivní situace. Když jedná na férovku, netrápí ani ženu, ani sebe - bohužel musí počítat i s tím, že si žena po tomto sdělení může najít milence.
Asi takhle Ti to řeknu - rozhovor o manželském sexu je více, nežli nutný, měla bys počítat i s horší variantou, že sexu už u vás odzvonilo a měla by ses na tuhle horší variantu připravit.
Držím Ti palce - tohle opravdu není jednoduché :/

Kiara napsal(a):

Může se Ti stát, že se dozvíš i dost nepříjemnou skutečnost, t.j. že Munďáka sex s Tebou jako s manželkou nepřitahuje či sexuálního styku jako takového není vůbec schopen.

Kiaro, to, že chlapa zrovna moc nepřitahuje sex s vlastní manželkou :D, to je celkem běžný :D, ale myslíš si, že ona zmiňovaná "neschopnost styku" může nějak souviset s prodělaným léčením, resp. s nějakámi léky, které po léčení (možná) užívá?

Může.
Bohužel to nemá souvislost s léčením, které čerstvě absolvoval, ale s faktem, že před nástupem do léčby x-měsíců, možná roků trpěl kombinovanou závislostí na alkoholu a lécích a takhle se to na něm podepsalo :/ U těchhle lidí je potěšení z intoxikace daleko větší, nežli potěšení ze sexu a časem u nich chuť na pohlavní styk úplně vymizí. Bohužel.
A v neposlední řadě v tom hraje svoji významnou roli mužská psychika. Nejsem chlap, ale předpokládám, že Munďákovi posledních pět roků sex nijak výrazně nechyběl, teď abstinuje, vrací se do normálu a tak nějak se od něj očekává, že si - lidově řečeno - po pěti letech vzpomene, nač ho vlastně má (Ros, odpusť). Mikeši, jako chlap si sám odpověz, jestli je to pro takového mužského jednoduché :(

Díky všem za názor, já se k němu snažím tulit a objímat ho, jenže on mě po chvilce (cca půl minuty) začne jemně odstrkovat, takže je jasné, že mu to vadí. On to tak dělal vždycky, ale to aspoň sám občas přišel, pohladil mně, dotkl se, ale teď je to jako by tam místo něj byl vedle mně kus ledu nebo starej pařez, vyjde to úplně nastejno, co se fyzického kontaktu týče. Možná že to souvisí s nějakou jeho sexuální indispozicí, dříve dokud pil jen málo, tak mě občas i požádal o léky, ale nikam s tím nešel a vzhledem k tomu, že užívá dvoje antidepresiva, tak bych se ani nedivila, že by to mohlo mít takovéhle následky, ale to přece nezamezuje fyzickému kontaktu, objetí atd., nebo snad u mužů ano?
No a druhá příčina asi vězí v tom, že v době jeho pití jsem mu dělala spíš pečovatelku než partnerku, dokonce jsem ho několikrát uhodila a on si to pamatuje, takže i tohle asi chuti na nějaké "muckání" moc nepřispěje a já bych se teď ráda dozvěděla, jestli je schopen a ochoten to všechno plus návrat z léčby vůbec překousnout.

Ros, na to se právě musíš zeptat přímo jeho :pussa: to ti tady nejsme schopni vyvěštit ...
Mužská psychika je v tomto punktu velmi, velmi křehká nádoba ... on Tě musí vnímat jako sexuální objekt a ne, jako maminku-pečovatelku. Ovšem jak to udělat, aby se změnil jeho pohled na věc, na to se mě neptej, protože tohle opravdu nevím :(

Rosamunda napsal(a):

Já nechtěla řešit jak to bude s námi dál, ale chtěla bych se dozvědět, co vlastně on od toho vztahu očekává, abych od něj nečekala třeba něco, co on mi nemůže dát, páč pořád čekám, že se ke mně začne nějak aspoň trochu mít a on nic a vzhledem k tomu, že se po té léčbě změnil, tak já nevím kudy do něj a nerozumím tomu, proč o mně nemá zájem. žijeme spolu jako bratr a sestra a já myslela, že když se po 3 měsících vrátí, že mě bude chtít obejmout a ne že mě bude, když ho obejmu já, odstrkovat. Začínám mít pocit jako by si našel jinou a tak chci přijít na to, jak to je.
Vlastně pátý rok spolu normálně nežijeme a on mi ani nenaznačil, že by to chtěl změnit, tak si myslím, žew by se mohl aspoň nějak vyslovit, co ode mně očekává. Tím budu mít aspoň jeden problém z krku a budu se moci plně soustředit na ten druhý-existenční, páč takhle nevyřeším ani jedno a pořád se v tom všem plácám dokola. :(

Já, osobně, si myslím, že ty cítíš, jak to je, jen si to odmítáš přiznat - každý z nás už to určitě zažil.
Rozhovory "co čeká od našeho vztahu" většinou máme tendence vyžadovat, když už uvnitř moc dobře víme - cítíme, že prostě nečeká nic. A ten druhý se jim vyhýbá, protože se zdráhá nám poctivě říct, jak to je.
Třeba to u vás takhle není, na to už si musíš asi odpovědět sama, ale je to prostě jedna z možností a pokud budeš to vyjádření od něj mermomocí chtít, může se stát, že je uslyšíš - měla bys na to být připravená.

Píšeš, že nerozumíš tomu, proč o tebe nemá zájem. Třeba on taky ne - třeba by strašně chtěl ten zájem mít a taky nerozumí tomu, proč jej nemá, ale tohle si nejde poručit.

Možná, že důvodem, proč je vášeň pryč je, že v tobě necítí sexuální partnerku, ale spíš matku svých dětí, ošetřovatelku, matku, učitelku nebo něco podobného. Sice mu tím, že ho hlídáš, podporuješ, kontroluješ, pomáháš, on si to asi i uvědomuje, ale vášeň tohle asi zabíjí.

Já bych ty hovory nevyžadovala - alespoň zatím. Měl by mít spíš čas na to, aby se zase začlenil do normálního života, našel si práci - mohl se zase cítit jako MUŽ. Když se mu to podaří, třeba se mu vrátí i mužství. Teď se pravděpodobně cítí jako školák, který se zrovna vrátil z polepšovny.

No vidíš Kiaro, a já to taky nevím, nevím, proč se ke mně tak chová a dostat ho k nějakému pohovoru, to je jako vláčet slona přes Alpy. Ale já se nedám a nějak to z něj vymáčknu nebo vymámím, páč takhle to dál nejde, nemám  nikde žádnou jistotu a stím se žije dost blbě. :(

:jojo: to ošetřovatelství je toho taky určitě příčinou a navíc já jsem "ta, která ví" a to asi taky moc nepomůže

Jinak, Ros, co se týká té JISTOTY, tu nemá žádný člověk na světě v ničem. Jisté je akorát to, že jednou umřeme

A chlapy slovo JISTOTA děsí - pro ně znamená nezrušitelný závazek do smrti smrťoucí a toho oni se bojí - budou kdekoli, ale musí tam být nezamčené dveře. Třeba je nikdy nepoužijí, ale být tam musí

Mikeš napsal(a):

Kiara napsal(a):

Může se Ti stát, že se dozvíš i dost nepříjemnou skutečnost, t.j. že Munďáka sex s Tebou jako s manželkou nepřitahuje či sexuálního styku jako takového není vůbec schopen.

Kiaro, to, že chlapa zrovna moc nepřitahuje sex s vlastní manželkou :D, to je celkem běžný :D, ale myslíš si, že ona zmiňovaná "neschopnost styku" může nějak souviset s prodělaným léčením, resp. s nějakámi léky, které po léčení (možná) užívá?

Podle mé životní zkušenosti alkoholik prostě s postupující závislostí ztrácí zájem o sex jako takový. Příčinou je ta závislost. A toto mávnutím proutku nezmizí, jakmile na chvíli přestane pít (vrátí se z léčebny). Organismus se regeneruje a vzpamatovává, a vrací do normálu, pak  dost pozvolna.

Jenže tady u Ros, jak píše, nejde jen o samotný sex. Jde o to, že on ani nepohladí, neobejme....

Tohle  mužským nedochází, že bez klasického způsobu sexu (když tedy by ze strany chlapa "to nešlo") se i dá žít (jsou přeci i jiné způsoby jak strávit spolu hezké chvíle ) , ovšem pokud je ten nezájem jaksi celkový - (ani nepohladí, neobejme), tak nač pak má žít ženská v takovém chladu?

Jinak - je to tady jak bludnej kruh. Napíšu to raděj obecně, protože toto se zdaleka netýká jen Rosamundy a Munďáka.
Takže teď ten bludný kruh: Chlap se chová i po návratu z léčby tak, že se ženská prostě MUSÍ starat o rodinu víceméně sama, musí ty opratě (jak to tu psala správně Wiki) držet dál, ačkoli ji to tak strašně štve a nebaví... No a pak se zas dozví, že je tím pro chlapa nepřitažlivá, že je jak maminka, pečovatelka?

Sakra, vždyť změnit tohle nastavení může právě jen ten chlap: Že se zas konečně začne chovat jako mužský, jako partner, a ne jak malé dítě, a pak se konečně ta ženská může taky chovat a cítit jako ženská....
Ale dokud se chlap chová pořád jako závisláček, kterého je třeba ve všem hlídat a kontrolovat, jak to může ta ženská tedy změnit? Tedy kromě rozchodu - ale to je až krajní možnost...

Jo, ale (také obecně), on musí dostat k tomu svému osamostatnění  prostor. Dát druhému prostor, i to se musí umět

No ale u nás to není o tom, že já bych ho nějak enormně hlídala a kontrolovala, teď už ne, to jsem dělala předtím, když pil (kauza hodinky je dílem náhody-vypadla mi z ruky jeho taška a něco v ní křáplo-ty hodinky) a prostoru má si myslím taky dost, nechala jsem ho ať si dělá co chce a výsledkem je to, že ochladl ještě víc. Tak jsem zas za ním začala chodit do té pracovny: "pojď na kafe", on že ano, přišel do kuchyně vypili jsme presso, což trvá cca 3 minuty, pijeme to italské mrńavé a zase odešel. Možná že se mi to zdá a že to není tak zlé, jenže já nevím jak se to jeví jemu a z něj to nemůžu dostat

No, těžko říct, jak se to jeví jemu, ale fakt je, že když jsi ho pozvala na kafe, přišel - chtěl ti vyhovět. Kdyby to byla jeho touha, asi by přišel sám a třeba ho uvařil.

Ros, opravdu bych ho nechala být. Aby se časem nestalo, že ti řekne, že jsi ho znovu k pití dohnala ty, svou péčí, kterou nemohl vydržet.

Pokud k tomu dojde (což vám samozřejmě nepřeji), neměl by mít nikoho, na koho to může svádět

Máš pravdu Mash, ale pokud by o mě nestál, tak proč to neřekne rovnou? Co já se mám pořád trápit čekáním, že něco přijde a ono možná nic nepřijde a jemu nestojím ani za to aby mi to oznámil? No nevím jak to je, nechám ho ať se vy sloví sám, jsem připravená téměř na všechno...chjooo

Kiara napsal(a):

...U těchhle lidí je potěšení z intoxikace daleko větší, nežli potěšení ze sexu a časem u nich chuť na pohlavní styk úplně vymizí. Bohužel.

Je fakt, že když jsem před těma třema (přibližně) rokama nasával podstatně víc než můj nynější "šláftruňk na dobrou noc", tak jsem chuť na sex taky neměl, a i kdyby se tenkrát přede mnou svlíkla nějaká topmodelka, asi by mi to taky nic neříkalo... ale asi jsem ještě neklesl na samé dno :D, protože když jsem si pak řekl, že s tím chlastem musím něco dělat, jinak fakt skončím v těch Beřkovicích, tak se to u mě (myslím sex) vrátilo k normálu...

Kiara napsal(a):

A v neposlední řadě v tom hraje svoji významnou roli mužská psychika. Nejsem chlap, ale předpokládám, že Munďákovi posledních pět roků sex nijak výrazně nechyběl, teď abstinuje, vrací se do normálu a tak nějak se od něj očekává, že si - lidově řečeno - po pěti letech vzpomene, nač ho vlastně má (Ros, odpusť). Mikeši, jako chlap si sám odpověz, jestli je to pro takového mužského jednoduché :(

Já nevím, Kiaro - právě proto jsem se ptal... Je fakt, že chlapi jsou na svou "mužnou sílu" mimořádně citliví, a zdaleka to nemusejí být jen (vyléčení) alkoholici... mě právě zajímalo to, jestli Mr. Mundy nemá nějakej "šok z abstinence", nebo jak to nazvat, a díky tomu i nějakou nižší sex. potřebu... já už si teda nevzpomínám, jestli tu Ros psala něco o tom, že měl milenku, ale já sám si nedovedu představit, že bych měl milenku v situaci, kdy jsem pomalu denně nacucanej jako houba... snad jedině že by onou milenkou byla dáma z mé oblíbené nálevny :D, který bych koupil dva velký rumy a byla by moje :lol:

Mikeši, na tvou pravdivou větu Je fakt, že chlapi jsou na svou "mužnou sílu" mimořádně citliví, se ale může zrovna tak odpovědět: 
A ženy jsou zas velmi citlivé na pocit, že o ně partner stojí, že o ně  má zájem, že je má rád - v partnerském vztahu toto prostě POTŘEBUJÍ  cítit.  Ne lhostejnost!
Jinak pro ně ten vztah ztrácí cenu. (pro mě tedy ano)

Ale tady se zas (už snad posté) řeší, že Ros má být dál ta trpělivá, a na Munďákovy pocity brát ohled.

Bere ale on také ohled na pocity její??

Rosamunda napsal(a):

No vidíš Kiaro, a já to taky nevím, nevím, proč se ke mně tak chová a dostat ho k nějakému pohovoru, to je jako vláčet slona přes Alpy. Ale já se nedám a nějak to z něj vymáčknu nebo vymámím, páč takhle to dál nejde, nemám  nikde žádnou jistotu a stím se žije dost blbě. :(

Hanibal tých slonov cez Alpy prevliekol... akurát mu potom všetci umreli... :grater: :kapitulation:

Rosamunda napsal(a):

Máš pravdu Mash, ale pokud by o mě nestál, tak proč to neřekne rovnou? Co já se mám pořád trápit čekáním, že něco přijde a ono možná nic nepřijde a jemu nestojím ani za to aby mi to oznámil? No nevím jak to je, nechám ho ať se vy sloví sám, jsem připravená téměř na všechno...chjooo

Ros, ja si myslím, že on momentálne VOBEC NEVIE, ČÍ JE. Daj mu troch učasu, potom si premysli, čo ti chýba, čo by si naopak chcela - a povedz mu to. Ďašie je na ňom.

mashanka napsal(a):

No, těžko říct, jak se to jeví jemu, ale fakt je, že když jsi ho pozvala na kafe, přišel - chtěl ti vyhovět. Kdyby to byla jeho touha, asi by přišel sám a třeba ho uvařil.

Ros, opravdu bych ho nechala být. Aby se časem nestalo, že ti řekne, že jsi ho znovu k pití dohnala ty, svou péčí, kterou nemohl vydržet.

Pokud k tomu dojde (což vám samozřejmě nepřeji), neměl by mít nikoho, na koho to může svádět

Mash, bohužel, takovuto absurditu - že partnerka svého partnera k pití něčím dohnala, třeba právě tím, že se musela postarat o věci, na které se on vykašlal, zažily snad všechny z nás, co s tím mají nějakou zkušenost.

Žádná obrana před takovýmto nařčením  není, a když dotyčný chce, stejně  bude své pití  na někoho svádět. A když nebude mít ani ten sebemenší důvod, tak si ho prostě vymyslí.
Viz u nás, v posledním stádiu, si BM vymyslel, že pije, protože jsem mu byla údajně nevěrná. (NEBYLA!!!)
Jako důkaz mi druhý den přinesl anonymy, které,jak jsem po chvíli šoku pochopila, si poslepoval sám...

Ale vlastně jsem teď vděčná, že se tak stalo. Toto a ještě jedna podobně silná věc způsobila, že se to konečně ve mě zlomilo a já jasně ucítila A DOST!
Já takovýto impuls asi potřebovala, abych vnitřně pochopila, že to je konc, že žádné další snažení nemá u nás cenu...

Selima napsal(a):

Ros, ja si myslím, že on momentálne VOBEC NEVIE, ČÍ JE.

A tohle si právě já myslím taky... takže Blossom, tady je i má odpověď na Tvou otázku, zda on "bere také ohled na pocity její??"... nebere, jasný, ale podle mě v současné době ani brát nemůže...

Mikeš napsal(a):

Selima napsal(a):

Ros, ja si myslím, že on momentálne VOBEC NEVIE, ČÍ JE.

A tohle si právě já myslím taky... takže Blossom, tady je i má odpověď na Tvou otázku, zda on "bere také ohled na pocity její??"... nebere, jasný, ale podle mě v současné době ani brát nemůže...

Jo, svým způsobem chápu, jak to myslíš. Ale pochop zase mě:
V současné době, jak píšeš, ohledy na Ros brát nemůže, protože je zpět z léčení a má dost co dělat porovnat se sám se sebou..
V minulosti (cca několik let) je taky nebral, protože pil.

A kdy tedy, konečně, někdy na ty Rosamundiny pocity tedy dojde? Dojde na ně vůbec? Nečeká Ros marně?

Tohle by potřebovala od Munďáka slyšet, jak tedy s nimi to on vidí dál.
Možná by stačilo jen objetí a pár slůvek: Mám tě rád. Moc o tebe stojím. Vím, že to se mnou nemáš lehké, ale budu to řešit, budu bojovat, aby taky ty jsi byla konečně se mnou šťastná. Zasloužíš si to. Záleží mi na tom.


Protože Ros už celé roky čeká, až zahřmí, a ono pořád nic, sakra.... jak dlouho má ona dál čekat?

Dotýká se mě to, protože podobnou bezmoc jsem zažila na vlastní kůži. Proto s Ros strašně soucítím.

Blossom napsal(a):

A kdy tedy, konečně, někdy na ty Rosamundiny pocity tedy dojde? Dojde na ně vůbec? Nečeká Ros marně?
Tohle by potřebovala od Munďáka slyšet, jak tedy s nimi to on vidí dál.
Možná by stačilo jen objetí a pár slůvek: Mám tě rád. Moc o tebe stojím. Vím, že to se mnou nemáš lehké, ale budu to řešit, budu bojovat, aby taky ty jsi byla konečně se mnou šťastná. Zasloužíš si to. Záleží mi na tom.

Já Tě chápu, Bloss, a i s Tebou souhlasím - jen se snažím vžít do role právě toho Munďáka ... a moc mi to nejde, protože já vůbec netuším, co on k ní cítí ... ale za sebe mohu říci, že kdyby to tak bylo třeba u nás, tak by mi ty věty taky asi nešly... trvalo by mi určitě nějaký čas, než bych sám pochopil, že moje žena je ta, která mi (víceméně) zachránila život, a ne "ta mrcha, která mě nacpala proti mé vůli do léčebny"... :rolleyes:

Bohužel, tady došlo k patové situaci. Jednomu partnerovi styk (a to všechno okolo - doteky, něžnosti, hlazení) chybí, druhý tyhle věci naopak nepostrádá.
Podle mého skromného názoru se taková situace nedá udržet dlouho a čím dřív se bude řešit, tím lépe.
Rosamunda už čekala pět let, obětovala se ve všech směrech tak, že už víc snad nemohla, pořád musela "brát ohledy". To je sice chvályhodné, ale existuje určitá hranice, kdy už by měla Ros končit s veškerými ohledy a zamyslet se nad tím, zda a jestli chce pokračovat ve vztahu, co skomírá v sexu na úbytě a jak to bude řešit.
Munďák je z léčebny měsíc doma, fajn. Taky bych počkala ještě jeden měsíc - to už budou dva měsíce po návratu domů a Munďák dostatečně ready na to, aby poctivě zodpověděl, jak si představuje manželský sex.
Déle bych nečekala ani jeden jediný den.
Život je totiž příliš krátký na to, aby ho člověk "pročekal" na nějaký zázrak, který s největší pravděpodobností nikdy nepřijde. A na to, aby další rok-dva-pět-deset let Rosamunda "čekala", "vytvářela zázemí" a "doufala", to se mi na tu statečnou holku zdá až moc kruté, nehledě na to, že jí samotné žádný pozitivní přínos z takové pasivity nikdy nepoplyne.

Ja to vidím tak, že ak Ros trpezlivo čakala NIEKOĽKO ROKOV(za jeho alkoholizmu), ak teraz by mu už po návrate z leičebne mala dať čas, aby sa spamätal a SÁM si nejako pozliepal SVOj život(smaozrjeme v súčinnosti s rodinou) a potom sa začal venovať aj jej a ich partnerskému vzťahu. To je ako keby si sa pýtala niekoho v závere karu, ako si predstavuje svoj ďalší život bez blízkeho človeka ( :usch: nepredstavuje - nijako - ešte sa nespamätal, ešte si to neuvedomuje). Možno to nie je ideálny príklad, ale proste si myslím, že momentálne sa oplatí riešiť MOMENTÁLNE, akútne veci, a vzťah riešiť postupne. Samozrejme, že to neznamená odložiť sex. a vôbec partnerský život na dôchodok...

Selima, já si myslím, že za dva měsíce po návratu z léčby už by mohla být ta správná doba :jojo:
Munďák by si měl uvědomit, že partnerce něco chybí, pokud si to dodneška neuvědomil, je třeba mu to po lopatě vysvětlit a měl by řešit ten míček, který je tím pádem pinknut na jeho stranu hřiště.

Rosamunda napsal(a):

Díky všem za názor, já se k němu snažím tulit a objímat ho, jenže on mě po chvilce (cca půl minuty) začne jemně odstrkovat, takže je jasné, že mu to vadí. On to tak dělal vždycky, ale to aspoň sám občas přišel, pohladil mně, dotkl se, ale teď je to jako by tam místo něj byl vedle mně kus ledu nebo starej pařez, vyjde to úplně nastejno, co se fyzického kontaktu týče. Možná že to souvisí s nějakou jeho sexuální indispozicí, dříve dokud pil jen málo, tak mě občas i požádal o léky, ale nikam s tím nešel a vzhledem k tomu, že užívá dvoje antidepresiva, tak bych se ani nedivila, že by to mohlo mít takovéhle následky, ale to přece nezamezuje fyzickému kontaktu, objetí atd., nebo snad u mužů ano?
No a druhá příčina asi vězí v tom, že v době jeho pití jsem mu dělala spíš pečovatelku než partnerku, dokonce jsem ho několikrát uhodila a on si to pamatuje, takže i tohle asi chuti na nějaké "muckání" moc nepřispěje a já bych se teď ráda dozvěděla, jestli je schopen a ochoten to všechno plus návrat z léčby vůbec překousnout.

Antidepresiva naprosto spolehlivě zabrání vyvrcholení a na hodně dlouhou dobu - vyzkoušeno osobně - ale sex.touhu neomezuje ani v nejmenším.Opět vyzkoušeno,ale každý to můžeme mít jinak.Každý normální a zdravý muž má rád něhu,dotyky od milované partnerky a pokud se tomu takhle brání,něco bude v srdci.Blok,možná nejistota,možná pocit viny vůči Tobě.I když se muž dostane do stavu či věku,kdy mu nejde vyvrcholit,určitě by se neměl bránit dotykům,naopak.:)

Horacio, díky za cenný postřeh - viděno z té mužské stránky :jojo:

Rosamunda napsal(a):

Máš pravdu Mash, ale pokud by o mě nestál, tak proč to neřekne rovnou? Co já se mám pořád trápit čekáním, že něco přijde a ono možná nic nepřijde a jemu nestojím ani za to aby mi to oznámil? No nevím jak to je, nechám ho ať se vy sloví sám, jsem připravená téměř na všechno...chjooo

Tak prostě na nic nečekej. To očekávání je cítit, i když neřekneš ani slovo. Dejme tomu, že prostě teď nemá na fyzický kontakt chuť, ale to tvoje očekávání cítí. Je si vědom, že jsi byla s ním, pomáhala mu, atd., tak ví, že by ti měl "za to" dát zase to, co potřebuješ ty. Prostě ti nechce říct nic, co by se ti nelíbilo, protože si to nezasloužíš, tak se těm rozhovorům raději vyhýbá.

Je jasné, že nebudeš nadosmrti bez fyzického kontaktu, když ho potřebuješ a chceš, ale o nějaké ňuňání z povinnosti určitě taky nestojíš, ne ?
Dej si nějakou lhůtu, kdy nebudeš nic čekat, ničemu se divit a přemýšlet o vaší sexuální budoucnosti a místo očekávání začni normálně žít. Až lhůta uplyne, můžeš to vyhodnotit a zařídit se podle toho. Do té doby ho nech být - třeba sám neví. Nezapomeň, že se nedávno "narodil" do nového života a ještě neví, co s ním. Jak ti má odpovědět na otázky, na které ani sám odpověď nezná ?

Díky za všechny ty příspěvky, je v nich spousta pravdy, obvzláště ty o jeho situaci po návratu, v tom bude asi taky zakopaný pes a dále v tom, že on by nejradši neřešil a asi i nedělal vůbec nic, jen by si tak byl... Jenže hádka kolem hodinek a léků ho vybičovala k tomu, že odepsal asi na 8 inzerátů na práci a zakončil to slovy:"Něco přece dělat musím", když jsem se ho ptala kam odepsal a hlavně aby ho to bavilo. Přije mi, že po pravdě asi jinou práci nechce, ale já budu radši, když nebude u zdroje a přinese taky konečně domů nějakou tu korunu. Možná že i já brzy skončím někde v zaměstnání, jestli se nám nepovede nějak t lékárnu zachránit.
Jinak já myslím, že opravdu asi neví co se sebou, ale to neznamená, že bych mu já nemohla opatrně sdělit své pocity. Jenže když dnes celé odpoledne vypadal jako by do sebe napral něco, co neměl. Tak jsem mu to vysvětlila, že tenhle jeho stav opravdu nemusím a že to neskousnu a on se hrozně divil, co mi vadí, že je úplně normální...no ale podle mně nebyl a navíc to hrdinně zatlouká a zatlouká a zatlouká....no a mně to se*re a se*re a se*re. Myslím, že až se z toho vyspí tak si tohle budeme muset vyjasnit. No jasněji mi vlastně ten svůj vztah ke mně anivysvětlit nemohl, že!

Jen asi pořád marně doufám, že to není pravda, že přeci není takový blbec, ale mockrát jsem se přesvědčila, že je takový blbec, takže proč ne teď, že?

Rosamunda napsal(a):

Jen asi pořád marně doufám, že to není pravda, že přeci není takový blbec, ale mockrát jsem se přesvědčila, že je takový blbec, takže proč ne teď, že?

To je mi líto, Ros.
No, blbej se člověk rodí a nic moc s tím neudělá. Ale on není blbec, on je slaboch a s tím pracovat jde, když se chce. Když se hodně chce.
Už nevím, co ti poradit - já už bych asi byla pryč už po těch hodinkách. Nesnesla bych vedle sebe člověka, ke kterému nemohu mít důvěru.
Snad....... říci mu, že už tě to unavuje a přeješ si, abyste žili odděleně a každý z vás se staral o sebe. Pronajmout mu někde garsonku, zaplatit mu dva, tři nájmy dopředu, aby tedy měl čas začít fungovat a nechat ho svému osudu.
Nebo totéž udělat sama, pokud to jde.
Jinak už nevím. Zdá se, že při neustálé péči se nehne ani o krok

Rosamunda napsal(a):

Jen asi pořád marně doufám, že to není pravda, že přeci není takový blbec, ale mockrát jsem se přesvědčila, že je takový blbec, takže proč ne teď, že?

Moc Ti přeji,ať se to někam pohne.Není důležité,kam.Ale ať máš zase pro co žít a na co se těšit.:)

:par:

Zítra máme domluveno, že si spolu v klidu mimo děti sedneme a dáme hlavy dohromady, přesněji, chci si s ním spoustu věcí vyjasnit a zeptat se ho, co od vztahu se mnou očekává a co mi může dát a chci mu sdělit, co od něj očekávám já a taky ten jeho páteční exces - jak to chce řešit. Jestli spolu budeme dál ukáže až čas, pokud by se ty excesy měly opakovat, tak o to už nestojím. Zakopnout ale může každý, tak ještě počkám, počítám, že to byl poslední záchvěv a kdyby ne, tak má prostě smůlu. Já sice svým způsobem taky, páč by se ukázalo, že jsem vsadila na špatného koně, ale to se tak v životě stává, takže počítám i s tímhle, ale zase by mě to z druhé strany osvobodilo, takže bych asi zase tak moc ani neztratila.

Rosamunda napsal(a):

Zítra máme domluveno, že si spolu v klidu mimo děti sedneme a dáme hlavy dohromady, přesněji, chci si s ním spoustu věcí vyjasnit a zeptat se ho, co od vztahu se mnou očekává a co mi může dát a chci mu sdělit, co od něj očekávám já a taky ten jeho páteční exces - jak to chce řešit.

Jakej "páteční exces" - jsem jenom nepozorný čtenář, nebo se stalo něco novýho? :co:

Podle mýho kočičího se Munďák včera přiopil nebo si vzal nějaké prášky, když jsem mu to vyčetla, tak tvrdil, že nee, že nic nedudělal a přitom si šlapal na jazyk a motaly se mu trochu nohy...prostě zsase bylydohady jakokaždý týden před léčbou, těžko jsem to rozdýchávala a stejně jsem to nerozdýchala, tak jsem ho od sebe vyhnala ať jde spát. Dneska je normální, ale pánbůh ví, jak dlouho mu to vydrží :grater: :kapitulation:

Rosamunda napsal(a):

...a přitom si šlapal na jazyk a motaly se mu trochu nohy...

Ajajaj... :(

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

...a přitom si šlapal na jazyk a motaly se mu trochu nohy...

Ajajaj... :(

Taky si říkám, ale asik tomu nechám volný půběh, zítra s ním o tom všem hodím řeč no a pak se uvidí... Dovedu si to klidně představit i bez něj, stejně už pět let spolu žijeme v lepším případě jako bratr a sestra a v horším případě jako pacient a ošetřovatelka, takže co už, že.

Rosamunda napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

...a přitom si šlapal na jazyk a motaly se mu trochu nohy...

Ajajaj... :(

Taky si říkám, ale asik tomu nechám volný půběh, zítra s ním o tom všem hodím řeč no a pak se uvidí... Dovedu si to klidně představit i bez něj, stejně už pět let spolu žijeme v lepším případě jako bratr a sestra a v horším případě jako pacient a ošetřovatelka, takže co už, že.

Obdivuji Tě,kde na to bereš pořád sílu a energii vůbec.To musí být nepředstavitelně těžký život,plný stresu,napětí,strachu z toho,co bude.Také se mi zamotal alkohol do vztahu už dvakrát a nechci to už nikdy zažít.Nebylo to z mé strany,ale nikdy na to nezapomenu.

No asik to bude tím, že ho pořád i přes to všechno miluju, teď se ukáže jestli taky on miluje mně.

Rosamunda napsal(a):

...zítra s ním o tom všem hodím řeč no a pak se uvidí... Dovedu si to klidně představit i bez něj, stejně už pět let spolu žijeme v lepším případě jako bratr a sestra a v horším případě jako pacient a ošetřovatelka, takže co už, že.

Tak držím palce, a jsem zvědavej, jak ta vaše "řeč" dopadne... resp. jak se k tomu "brácha" postaví...

Díkyza podporu Kocouře, uvidím, jestli něco uvidím a když nic neuvidím, tak....si doplňte sami :D

Rosamundo, to je mi líto :pussa: co se na tohle dá říct ... jenom Ti popřát hodně odvahy a síly, abys ten vztah dokázala utnout, bude-li to nutné. Strašně nerada to říkám, ale tady opravdu nevidím svítit ani malilinkaté světýlko naděje na konci tunelu :pussa:

Rosamunda napsal(a):

Zítra máme domluveno, že si spolu v klidu mimo děti sedneme a dáme hlavy dohromady, přesněji, chci si s ním spoustu věcí vyjasnit a zeptat se ho, co od vztahu se mnou očekává a co mi může dát a chci mu sdělit, co od něj očekávám já a taky ten jeho páteční exces - jak to chce řešit. Jestli spolu budeme dál ukáže až čas, pokud by se ty excesy měly opakovat, tak o to už nestojím. Zakopnout ale může každý, tak ještě počkám, počítám, že to byl poslední záchvěv a kdyby ne, tak má prostě smůlu. Já sice svým způsobem taky, páč by se ukázalo, že jsem vsadila na špatného koně, ale to se tak v životě stává, takže počítám i s tímhle, ale zase by mě to z druhé strany osvobodilo, takže bych asi zase tak moc ani neztratila.

Zdá se, že začínáš uvažovat zdravě. Přeji hodně štěstí :)

No co jiného mi zbývá, dneska se pro změnu sjel zase, takže jsou teď pro mně dvě cesty: že se rozhodne pro rehospitalizaci nebo co mu doporučí psycholožka v léčebně a já že si mezitím dojdu za právníkem, abych věděla, co dělat, když by to vše nedopadlo, aby mi doporučil jak řešit dům a firmu a poradím se se svojí psycholožkou, abych měla aspoň trochu vodítko, jak to případně říci dětem. V podstatě teď ani nevím, jestli se vůbec chci pokoušet lepit ten vztah dohromady a ani jsem se nestihla dozvědět co chce vlastně on. Je mi to líto, takového ztraceného času a energie, chjoo :grater:

Co chce on, to ti ukázal - sjet se :(
Ros, myslím, že dětem bys to měla říct normálně, bez emocí - jako fakt. Už jsou velké, vidí, slyší, vnímají a chápou. A přece musely vidět, že jsi udělala všechno.
Tady už nejde ani tak o lepení vztahu, ale o to, vyjít z toho "se zdravou kůží".
Je mi to líto, Ros :pussa:

Díky, uvidím co se dá dělat, teď jsem mluvila s psycholožkou a ta mi řekla, že se to stává celkem běžně. Hlavní ale je, jak se k tomu postaví on. Pokud by byl ochoten pokaždé to sám řešit a jít za tou svojí psycholožkou, tak bych byla snad i schopná to akceptovat, ale pokud se to dál ponese ve stylu: "Vždyť mi nic není, co pořád máš", tak to už neskousnu a tolerovat to nehodlám. Jen mám hrozný strach z toho, jak to říci klukům, už dostali naději, že se táta dal dopořádku a teď zase tohle....a k tomu ještě problémy s lékárnou...nejlepší by bylo od toho všeho utéct, jenže to bohužel nejde. :(

Rosamunda napsal(a):

No co jiného mi zbývá, dneska se pro změnu sjel zase, takže jsou teď pro mně dvě cesty: že se rozhodne pro rehospitalizaci nebo co mu doporučí psycholožka v léčebně a já že si mezitím dojdu za právníkem, abych věděla, co dělat, když by to vše nedopadlo, aby mi doporučil jak řešit dům a firmu a poradím se se svojí psycholožkou, abych měla aspoň trochu vodítko, jak to případně říci dětem. V podstatě teď ani nevím, jestli se vůbec chci pokoušet lepit ten vztah dohromady a ani jsem se nestihla dozvědět co chce vlastně on. Je mi to líto, takového ztraceného času a energie, chjoo :grater:

Ros, o Tebe strach nemám :) výše uvedené řešení jsou jediná možná správná. Nad rámec toho, co jsi udělala už bohužel nemůžeš udělat ani ň.
Ztraceného času ani energie nelituj - že to nedopadlo a vynaložené úsilí přišlo vniveč, není Tvoje vina.
Pokud jde o děti, jistě Tě pochopí že skutečně nemáš jinou možnost, nežli od jejich otce odejít. Jsou téměř dospělí, v poslední době si určitě taky leccčehos všimli.
Hlavně se nenech obměkčit Munďákovými sliby a pláčem, toho už tady bylo dost a k ničemu to nevedlo.

Rosamunda napsal(a):

Díky, uvidím co se dá dělat, teď jsem mluvila s psycholožkou a ta mi řekla, že se to stává celkem běžně. Hlavní ale je, jak se k tomu postaví on. Pokud by byl ochoten pokaždé to sám řešit a jít za tou svojí psycholožkou, tak bych byla snad i schopná to akceptovat, ale pokud se to dál ponese ve stylu: "Vždyť mi nic není, co pořád máš", tak to už neskousnu a tolerovat to nehodlám. Jen mám hrozný strach z toho, jak to říci klukům, už dostali naději, že se táta dal dopořádku a teď zase tohle....a k tomu ještě problémy s lékárnou...nejlepší by bylo od toho všeho utéct, jenže to bohužel nejde. :(

Je mi to strašně moc líto Ross.:par:

Ros, taky je mi to líto, moc, že to je tak, jak píšeš. 
Myslím, že nemá cenu dál a po tisící znovu čekat, jak se k tomu postaví on - bohužel, on se  k tomu evidentně staví totiž pořád stejně  :( .
Udělalas naprosté maximum, víc dělat nelze.

Neboj se to klukům říct, jak se věci mají, i to, jak hodláš postupovat dál. Oni nejsou slepí, a děti vědí víc, než si myslíme ( to jsem se taky přesvědčila u svých).
A pro děti je i lepší, když nežijí v atmosféře neustálého napětí a když se situace vyřeší rozchodem, je to pro ně spíš úleva (to zas mám ověřené na sobě ze svého dětství).

Před tebou je teď řešení několika problémů najednou, ale neboj, ty všechno zvládneš, o tom jsem přesvědčená. :pussa:

Přemýšlím, co bych dělala na tvém místě... Co se manželství týče, mrzí mě to, ale to už považuju za prohranou věc. Dál bych tedy hledala cesty, nejlépe s právníkem a psycholožkou, jak z toho ven.
Ty musíš současně řešit i tu lékárnu. Možná by nebylo od věci, to vzít tedy radikálně - skončit s ní, když je tak jako tak problémová, a navíc je vás obou.
A na tvém místě bych si našla místo někde jinde, jako zaměstnanec. Věřím, že v tvém oboru, s tvým vzděláním a zkušenostmi  to nebude velký problém.

Ros, moc na tebe myslím. A chci, abys věděla, že v tvém životě bude zas časem líp. Že až tohle překonáš, tě toho ještě hodně hezkého čeká. Taky se mi to tehdy zdálo k nepřežití - a vidíš-přežila jsem to. A žiju teď docela pěkný, spokojený život, a na doby neustálého stresu, zklamání a ztrát vzpomínám už jen jako na zlý sen.

Existuje přísloví: Za nocí nejtmavších -na slunce pamatuj!
Toho se drž. :hjarta:

Mrzí ma, že to je takto - pos.r.a.n.ý.m. navrch - ale myslím, že keď začneš konať a napríklad sa odstrihneš od Munďáka, zrejme sa zlepší aj situácia s lekárňou (alebo inou prácou) - úprimne povedané, myslím si, že si viac energie dávala do záchrany jedného závisláka ako do nej, a ono sa to odzrkadlilo (plus, samozrejme, kríza, atď....).

Psycholožka mi po telefonu říkala, abych ještě počkala, že se to stává. V úterý Munďák půjde tady k obvoďačce na krev atd. páč tvrdí, že je mu zle a že to má od toho :co:, pak k mojí psycholožce a já mezitím zajdu za právníkem, co se s tím dá dělat, abych už měla fóra, pokud by to bylo úplně k ničemu. Ještě to chci zkusit, nechcito měsíc po jeho návratu vzdát. Držte mi pěsti, ať mi z toho nehrábne :dumbom:

Rosamunda napsal(a):

No co jiného mi zbývá, dneska se pro změnu sjel zase...

Práškama?

Jo, budu ti držet palce :jojo:
a možná, s tou lékárnou, zbavit se jí, když jsou s ní problémy, jak psala Blossom, by nebylo špatné uvážit - zbavila by ses jednoho břemene

Rosamunda napsal(a):

Psycholožka mi po telefonu říkala, abych ještě počkala, že se to stává. V úterý Munďák půjde tady k obvoďačce na krev atd. páč tvrdí, že je mu zle a že to má od toho :co:, pak k mojí psycholožce a já mezitím zajdu za právníkem, co se s tím dá dělat, abych už měla fóra, pokud by to bylo úplně k ničemu. Ještě to chci zkusit, nechcito měsíc po jeho návratu vzdát. Držte mi pěsti, ať mi z toho nehrábne :dumbom:

počkala na co?  a do kdy?kolikrát ještě?

agevo, i když si zlomíš nohu, nekončí všechno tím, že ti sundají sádru - musíš ještě na rehabilitaci, abys byla úplně zdravá

Asik jo, já je nenašla, šlapal si na jazyk až mu téměř nebylo rozumět, sotva stál na nohou...je pravda, že bere dvoje AD a ještě navrch Lamictal a Circadin na spaní a navíc je nastydlý, ale tohle byl podle mně stav po požití. On tvrdí, že neví z čeho to má a že v úterý zajde za obvoďačkou a pak za naší psycholožkou a psychiatričkou atd. atd., prý by v tom nerad byl nevinně a tak to všechno s radostí absolvuje... já se z něj asi picnu, nejlíp by bylo ho střelit, jenže za to mi zase nestojí. Ať ho tedy všichni vyšetří, já si zajdu za právníkem, abych měla fóra, kdyby to skončilo, no a uvidíme. :kapitulation:

agewa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Psycholožka mi po telefonu říkala, abych ještě počkala, že se to stává. V úterý Munďák půjde tady k obvoďačce na krev atd. páč tvrdí, že je mu zle a že to má od toho :co:, pak k mojí psycholožce a já mezitím zajdu za právníkem, co se s tím dá dělat, abych už měla fóra, pokud by to bylo úplně k ničemu. Ještě to chci zkusit, nechcito měsíc po jeho návratu vzdát. Držte mi pěsti, ať mi z toho nehrábne :dumbom:

počkala na co?  a do kdy?kolikrát ještě?

Možná až zahřmí, možná je to o té rehabilitaci, jak psala Mash, nebo je to prostě o tom, že jsem hloupá a pořád mi nejde do hlavy, že měl tak dobře našlápnutoa najednou by to zahodil. Měl ze svého nového života takovou radost!

Rosamunda napsal(a):

...je pravda, že bere dvoje AD a ještě navrch Lamictal a Circadin na spaní...

Hele, a to je u vyléčených notářů normální, nebo je to jeho nějaké osobní specifikum, že musí polykat tolik prášků? :co:

To je na tom soužití se závislým právě tak strašně vyčerpávající a hrozné: Člověk si pořád říká - když už jsem došla až sem, tak to přeci nevzdám teď, možná už je toto  poslední exces a pak už by bylo dobře...
Když už jsem přežila jeho x let závislosti, a pak jeho léčení, vždyť teď už je to "jen" ta rehabilitace, už pak bude dobře...

Obávám se Ros, že toto je jen tvé velké přání. Tohle není rehabilitace, to je sešup opět do závislosti, návrat zpět.
On v závislostech jel, jede, a bohužel podle mě pojede dál. A pořád víc.
Je měsíc z léčení, ale už se obden sjíždí. Toto asi není ojedinělá, výjimečná recidiva....:(

A i když zrovna sjetý není, soužití stojí po všech stránkách za starou bačkoru: Nemůžeš mu důvěřovat v ničem (viz třeba tržba, hodinky). Chová se k tobě divně odtažitě, s nezájmem. Není ti oporou v ničem, ani trochu. Na finančním zabezpečení rodiny se takřka nepodílí. Je ti jen neustálým zdrojem stresu a zklamání.
Ros, bohužel, on už nikdy nebude jako dřív. Ten, koho jsi milovala, se nevrátí. Čekání na návrat by už opravdu byla jen ztracená energie. A ty ji teď budeš potřebovat pro sebe a pro kluky...

Vím, že bys chtěla slyšet něco jiného, nadějného, ale píšu to tak, jak to vidím. A vidím to bohužel, jako konečnou. :(

Ale chápu, že na vše si musíš přijít sama, ve svém nitru.
Přála bych si, aby ses už nemusela takhle dál trápit.

mashanka napsal(a):

agevo, i když si zlomíš nohu, nekončí všechno tím, že ti sundají sádru - musíš ještě na rehabilitaci, abys byla úplně zdravá

jenže to netrvá několik let. a určitě máš snahu být , co nejdřív v pořádku, tady snahu nevidím.

Ros... zvládneš to :pussa: držím pěsti :pussa:

agewa napsal(a):

mashanka napsal(a):

agevo, i když si zlomíš nohu, nekončí všechno tím, že ti sundají sádru - musíš ještě na rehabilitaci, abys byla úplně zdravá

jenže to netrvá několik let. a určitě máš snahu být , co nejdřív v pořádku, tady snahu nevidím.

Nojo, no, já taky ne, ale ona tohle zase není zlomená noha.
Chápu ji - nechce ho opustit předčasně, nechce přemýšlet o tom, až do toho zase spadne.... kdybych bývala vydržela ještě chvíli, třeba by to býval zvládl.
Jenže, co to je, ještě chvíli. Umím pochopit ji, ale jak už jsem psala, já bych na to neměla :(

Roz, když už přemýšlíš o tom, co by, kdyby, vezmi v úvahu i to, že kdybys ho opustila a on to přecejen časem, třeba za pár let zvládl, přece není nikde napsáno, že spolu nemůžete zase být, pokud byste oba chtěli.
Neboj se toho - vždyť to neznamená, že už se nesmíte do smrti vidět. Prostě si budete žít každý to svoje - děti už jsou velké - představ si, že máš na krku jeho a ještě malé děti

Mně to taky Blos nepřipadá, že by to byla ojedinělá recidiva, ale nechám tomu tak týden volný průběh, teď na začátku listopadu má být v léčebně klub abstinujících alkoholiků a jejich partnerů, tak se tam vypravíme a já to tam proberu ať Munďák chce nebo ne.
A co se týče rozvodu nebo rozchodu, nevím jestli bych měla na to žít dlouhodobě někde vedle něj a sledovat jak se z něj stává troska. Snesla bych to jedině kdyby se stále lepšil, ale pak by mě zase trápilo, že už nejsme spolu, páč předpokládám, že by si našel nějakou," která neví".

No to jsem se zase projevila, tady je jasně vidět, jak jsem b*lbá a nepoučitelná, chjooo :grater: Pořád čekám na něco, co nemůže přijít, já to i vím,že to nepřijde a stejně furt čekám. No ono se to nějak vytříbí, prostě to asi ve mně musí všechno nějak uzrát a možná potřebuju ještě nějaké to nakopnutí, aby se mi rozsvítilo, že to opravdu nemá cenu. Jen aby při tom nakopnutí nešlo o život (o svůj se nebojím, ale aby nepřizabil sebe nebo někoho jiného).

předpokládám, že by si našel nějakou," která neví"........ neblázni, copak si myslíš, že tohle se dá zatajit ?
Ano - našel by si nějakou, která neví a ty by sis našla nějakého, který nepije. Svět by nezanikl.

Rosamunda napsal(a):

Mně to taky Blos nepřipadá, že by to byla ojedinělá recidiva, ale nechám tomu tak týden volný průběh, teď na začátku listopadu má být v léčebně klub abstinujících alkoholiků a jejich partnerů, tak se tam vypravíme a já to tam proberu ať Munďák chce nebo ne.
A co se týče rozvodu nebo rozchodu, nevím jestli bych měla na to žít dlouhodobě někde vedle něj a sledovat jak se z něj stává troska. Snesla bych to jedině kdyby se stále lepšil, ale pak by mě zase trápilo, že už nejsme spolu, páč předpokládám, že by si našel nějakou," která neví".

Ros, má zkušenost: Ani po rozchodu či rozvodu není člověku jedno, když se z jeho bývalého partnera a z otce jejich společných dětí stává troska, pořád to bolí.
Ale už to aspoň nemáš 24 hodin v přímém přenosu.

No asi se to zatajit dá, já taky žila dlouhou dobu v domnění, že se s ním bývalá rozešla, páč byla mrcha a opustila ho a až pak jsem zjistila, tedy došlo mi, že asi neunesla jeho sobectví a jeho chození za kamarády, on možná už v té době pil a když ho opustila, tak potom asi na montáži v zahraničí pít přestal a pak nepil až do doby co jsme se přestěhovali na venkov. Takže to přede mnou úspěšně zatajil. Ale je pravda že tady by to asik těžko utajil, ale kdyby si chtěl najít "tu, která neví" tak by musel pátrat třeba v Praze nebo jinde, ale určitě ne v tomto okrese. No a pak by mi to mohlo být fuk, páč bych ho neviděla. Ale fuk by mi to asik nebylo. :(

To je ale potom fakt těžké. Je jasné, že fuk by ti to nebylo, ale měla bys alespoň cítit úlevu. Ros, nerada to říkám, ale myslím, že ty jsi taky závislá - na něm. Možná i na té péči o něho, která tě zároveň tak vyčerpává.
Ach jo, ten život je někdy praštěnej.

Rosamundo, moc držím palečky, ať to zvládnete. Oba. :hjarta: A když ne oba, tak alespoň ty. :pussa:

No já se na to dívám tak jako by se to mělo stát už zítra, jenže kdyby se to stalo, tak už na to budu koukat taky uplně jinak, páč tam bude spousta jiných událostí, které teď těžko předjímat. Možná že na něm jsem momentálně závislá, páč to je podle mýho kočičího jeden z projevů spoluzávislosti na níž se u té mé psycholožky léčím, ale nejde to tak rychle, páč ani knedlík se neuvaří za minutu. Jenže u spoluzávislosti nejde o minuty, hodiny ani týdny, to bude na měsíce ne-li roky.

Aha, no, tak hlavně, že alespoň v hlavě už to máš srovnané - srdce se holt musí doladit časem

A právě s tím srdcem je to nejtěžší, hlava ví jak to je, ale srdce si to přiznat nechce a pořád doufá, že Munďák dostane rozum, hloupý srdce. :(

mashanka napsal(a):

předpokládám, že by si našel nějakou," která neví"........ neblázni, copak si myslíš, že tohle se dá zatajit ?Ano - našel by si nějakou, která neví a ty by sis našla nějakého, který nepije. Svět by nezanikl.

To byste se asi divili, jak dobře a dlouho se to dá tajit. Přede mnou své pití BM tajil asi dokonce několik let, a nic jsem strašně dlouho nepoznala. Zřejmě i proto, že z této strany jsem ránu osudu tedy naprosto nečekala, po cca 8 letech hezkého manželství jsem si myslela, že že mě nemůže nic špatného překvapit. Myslela jsem si přesně to, cos Mashanko ty v jednom vlákně napsala - Mám všechno ohledně svého života pod kontrolou... :/

Ta závislost u něj zřejmě pár let rostla, ale protože se neopíjel, ale zřejmě jen denně udržoval hladinku, která tam byla,závislost nenápadně rostla, ale přitom on nebyl opilý, fakt jsem to včas nepoznala.
A  nejen já,ale i další lidi kolem nás. Pro většinu známých byla pak zpráva, že BM pije, jak blesk z čistého nebe, a zkraje mi skoro nikdo nevěřil že si nevymýšlím.
Můj BM vůbec nechodil do hospod, ale nosil si pití tajně domů a pitím si ulevoval od podnikatelského stresu.


Poznala jsem jeho závislost, až když se mu to už vymklo z rukou a  přes den začal nápadně často usínat, ale že to je z pití, mi došlo, až když jsem našla v koutě garáže schovanou hromadu vypitých lahví. :(
Nebylo to nikdy z něj ani cítit, používal ústní vody a nebo žvýkačku.
Takže když se pak projevilo to usínání, tak to už byla závislost rozjetá jak vlak, a po začátku toho usínání už to šlo sešupem očividně dolů- nastoupila častá zjevná opilost, ktará už nešla ničím zamaskovat.


A i po našem rozvodu se našla "ta, která neví". A skutečně pár týdnů až měsíců nevěděla, jen tušila, že něco není v pořádku, ale nevěděla co. Vídali se totiž jen o víkendech.
A byla to hlavně ona, kdo ho donutil k druhému léčení. Ale to už mělo účinnost nulovou - pil takžka okamžitě po návratu z léčebny.
Možná mi to nebudete věřit, ale já jsem k ní měla takový zvláštní vztah, dokonce jsme spolu telefonicky komunikovaly a svým způsobem táhly za jeden provaz.
Můj vztah k ní nebyl konkurenční a nebyla v tom z mé strany  ani  stopa žárlivosti. Cítila jsem k ní dokonce určitou vděčnost. Vděčnost za to, že on není úplně sám, že je o něj občas postaráno, a hlavně že to nemusím být už já, kdo se musí postarat...
Vyjádřila bych to příměrem ze staré báje: Převozník musí vozit lidi, do té doby, než ho někdo vystřídá. Dlouho nikdo nejde, a jakmile se první poutník objeví, převozník mu předá veslo - a je konečně vysvobozený....

Také to mám za sebou...roky lhaní, čekání, prošení, pláč, ohledy na dítě, ostuda okolí, nepochopení.....nemělo cenu čekat ! Jen jsem ztratila ty nejhezčí roky, kdy jsem slepě věřila, že se dá alkoholu odolat! Je to démon...vloudí se opět, když on nechce...BM pití chutnalo a nebylo mu zle!

A tak jsme to vyřešili rozvodem a BM se upil,již to má za sebou.....nechal nám dluhy.

Já naději nikomu neberu, ale je zoufalé zklamání potom po těch letech a stejně je konec všemu.....
Pak jsem z alkoholiků a jejich neštěstí slušně žila /dělala barmanku/, dnes říkám, chceš pít - chlastat? Dej si a co nejvíc, at to má rychlý spád...protože alkoholici ničí své okolí, které je má většinou rádo úplně bezohledně !

Vděčnost za to, že on není úplně sám, že je o něj občas postaráno, a hlavně že to nemusím být už já, kdo se musí postarat...
Vyjádřila bych to příměrem ze staré báje: Převozník musí vozit lidi, do té doby, než ho někdo vystřídá. Dlouho nikdo nejde, a jakmile se první poutník objeví, převozník mu předá veslo - a je konečně vysvobozený....

Jo, tomu asi rozumím.
Jenom si nejsem jistá, jestli Ros by chtěla tomu převozníkovi to veslo předat - teda, zatím - třeba se jednou taky vysvobodí.

Mám všechno ohledně svého života pod kontrolou... 

Blos, ale ty jsi měla svůj život pod kontrolou. On neměl pod kontrolou ten svůj... :(

Uvidím, jestli to přijde nebo nepřijde, uvidím, jak to on uchopí a už vůbec nevím jak na to zareaguju já, prostě podle okolností, ale tenhle večer je pro mně prostě jeden velkej prů*ser, smutek, beznaděj, zklamání, otrávenost, nevím co dál, ta narůstající jistota je fuč...chjooo a já ani nejsem schopná :grater: páč jsem to tak nějak čekala. Díky všem za podporu, budu tu sílu ještě asi dost potřebovat.

Rosamunda napsal(a):

A právě s tím srdcem je to nejtěžší, hlava ví jak to je, ale srdce si to přiznat nechce a pořád doufá, že Munďák dostane rozum, hloupý srdce. :(

Ano, srdce je hloupé - ani bouchat by bez mozku nedokázalo. Mozek musí být prostě šéf

Rosamunda napsal(a):

A právě s tím srdcem je to nejtěžší, hlava ví jak to je, ale srdce si to přiznat nechce a pořád doufá, že Munďák dostane rozum, hloupý srdce. :(

Ros, to cos napsala je  strašně pravdivé.
Taky jsem to přesně takhle dlouho měla. A asi i všechny ženské tady na vlákně, které pořád srdcem tak strašně chtěly (chtějí) věřit a doufat, že se to zlepší a vyřeší, i když rozum jim už dávno říká, že je to naprosto v háji. :(

Mě k tomu odpoutání pomohlo to, že BM při poslední (tedy poslední před rozvodem), opravdu vydatné recidivě, přešel "do protiútoku":

Když jsem tehdy po půl roce jeho abstinence a mých velkých nadějí najednou viděla, že je zas opilý, nezmohla jsem se na nic, jen jsem dál seděla u stolu a slzy se mi koulely po tvářích, nedalo se to zastavit.
Nic jsem neříkala, mlčela jsem, ani mluvit jsem neměla sílu.
A on se na mě tehdy podíval a začal na mě  začal řvát (on na mě!!) že s takovou ženskou podezíravou se nedá žít, a že je to se mnou příšernej život a .....blablabla.... A zakončil to slovy Tak se teda rozvedeme.
Na to já jsem jen tiše kývla. A věděla jsem v té vteřině konečně i srdcem, že ten rozvod chci.

Navíc - po provalení jeho pití v touze to na někoho svalit jsem byla já pochopitelně první po ruce, a on se to na mě zkusil hodit tak nečekaně podlým, absurdním a nízkým způsobem, že jsem byla v šoku. Nikdy bych nevěřila, že by byl něčeho tak hnusného schopen. To mě v mém rozhodnutí utvrdilo.

A asi i všechny ženské tady na vlákně, které pořád srdcem tak strašně chtěly (chtějí) věřit a doufat, že se to zlepší a vyřeší, i když rozum jim už dávno říká, že je to naprosto v háji. sad


A to je přesně to o tom "mít pod kontrolou" - já už jsem prostě na srdce rezignovala a povýšila do funkce generálního ředitele mozek - je to praktičtější a bezpečnější. Srdce dělalo někdy fatální přehmaty

javena napsal(a):

Mám všechno ohledně svého života pod kontrolou... 

Blos, ale ty jsi měla svůj život pod kontrolou. On neměl pod kontrolou ten svůj... :(

Mýlíš se, Javeno.
Život, to jsou samozřejmě i vztahy, a ty totiž NIKDY nemůžeš mít plně pod kontrolou, právě proto, že vztah netvoří jen jeden, ale vždycky jsou na to dva.
No a dále - život je také třeba o zdraví, a to taky nemůžeš mít nikdy stoprocentně "pod kontrolou",  dále nemůžeš mít pod kontrolou třeba přírodní živly ( můžeš ležet na pláži a myslet si, jak to máš báječně pod kontrolou, než tě  smete třeba tsunami), ale třeba i zlé lidi, kterým se náhodou připleteš do cesty a ublíží ti nemůžeš mít plně pod kontrolou..

Život je plný situací, které prostě pod kontrolou nemáme a mít ani nemůžeme.

Ale naštěstí se můžeme rozhodnout, jak na kterou nastalou situaci reagovat (tedy aspoň v tom případě, že nastalou situaci přežijeme... :/ )

mashanka napsal(a):

A asi i všechny ženské tady na vlákně, které pořád srdcem tak strašně chtěly (chtějí) věřit a doufat, že se to zlepší a vyřeší, i když rozum jim už dávno říká, že je to naprosto v háji. sad


A to je přesně to o tom "mít pod kontrolou" - já už jsem prostě na srdce rezignovala a povýšila do funkce generálního ředitele mozek - je to praktičtější a bezpečnější. Srdce dělalo někdy fatální přehmaty

Ani když budeš uvažovat chladně jen a jen mozkem, bez emocí a citů, tak svůj život pod kontrolou nemáš.

Nakonec - prakrtická ukázka: Stačilo zřejmě jediné obyčejné uklouznutí (nebo co bylo vlastně příčinou tvého současného úrazu a šestitýdenní pracovní neschopnosti), a kde je tvá kontrola? 
Musíš prostě chtě nechtě PŘIJMOUT situaci, která nastala, podřídit se jí, ať se ti to líbí, nebo ne.
Pod kontrolou v této oblasti máš teď tak leda to, zda sedět u počítače, nebo u televize, a nebo u knížky.

Ale Blossom,  :dumbom: víš přece dobře, že takhle to vůbec není myšleno - bavit se o nějakém uklouznutí.:/  Taky by do mě mohl uhodit blesk :lol:

Jsme na foru, které se zabývá vztahy - nepřijde ti trochu trapné, uvádět takové praštěné příklady ?

Samozřejmě, že mám pod kontrolou všechno co mohu ovlivnit, to dá snad pro Krista pána rozum, ne ? :D
Co se týká vztahů, srdce mi tam nějaké ještě bouchá, ale mozek je prostě šéf - to se mi osvědčilo a žiji spokojeným životem. Kdo se chce vznášet, ať si to užije - mně už to stačilo. Zažila jsem obojí a tohle mi vyhovuje víc.

Nepřijde mi to trapné ani trochu a ty "praštěné" příklady jsou ze života. Zejména  ten tvůj úraz - ten je aktuálně přímo z života tvého.

A věta Samozřejmě, že mám pod kontrolou všechno co mohu ovlivnit je něco úplně jiného než  ""Já mám všechno pod kontrolou". (tvá věta z příspěvku 221 na Vlákně Syn-závislák na počítačové hře).

To je významově naprosto někde jinde.
To toho tedy pod kontrolou zas tak moc nemáš :vissla: , aspoň tedy ne více, než skoro všichni ostatní.

Ros, ráno moudřejší večera, nějak to dneska zaspi a zítra dej vědět, jak se to všechno vyvíjí dál. Dobrou noc.

Ros, ja bz som asi tiež ešte počkala, ale už ostražitá - a je otázka, či tá ostražitosť nakoniec nepomôže k rozchodu. Asi by ma nebavilo DLHODOBO  robiť drába a policajta. :/ Tak počkaj ešte na tie výsledky a na strentutie anonymných alkoholikov, ale... priprav sa aj na krajné varianty. Umenie zavčasu odísť je skvelá vec.

Blossom napsal(a):

Nepřijde mi to trapné ani trochu a ty "praštěné" příklady jsou ze života. Zejména  ten tvůj úraz - ten je aktuálně přímo z života tvého.

A věta Samozřejmě, že mám pod kontrolou všechno co mohu ovlivnit je něco úplně jiného než  ""Já mám všechno pod kontrolou". (tvá věta z příspěvku 221 na Vlákně Syn-závislák na počítačové hře).

To je významově naprosto někde jinde.
To toho tedy pod kontrolou zas tak moc nemáš :vissla: , aspoň tedy ne více, než skoro všichni ostatní.

Ros, ráno moudřejší večera, nějak to dneska zaspi a zítra dej vědět, jak se to všechno vyvíjí dál. Dobrou noc.

Hele, Blossom, kdo chce, chápe. Všechno pod kontrolou, když je debata o určité životní oblasti, samozřejmě znamená, všechno, co se týká té oblasti. Moc dobře to víš. Můžu diskutovat o čemkoli, celkem mě to i baví, ale musí ta diskuse mít nějakou úroveň - to, co tady na mě zkoušíš, úroveň nemá, takže už to s tebou rozebírat nebudu.

Rozhodně toho mám pod kontrolou víc, než ten, kdo tady brečí kvůli kdejaké kravině, neví si rady s běžnými životními situacemi, nezvládá ani adolescenta, natož si ukočírovat svůj život

Mashanko, jsme na fóru vztahů, jak jsi sama řekla. A ani v oblasti vztahů (když tedy pomineme všechno ostatní) nemáš a nikdy nebudeš mít všechno pod kontrolou. Protože to ani nejde - na vztahy jsou potřeba dva lidi, a toho druhého (který ten vztah taky tvoří - netvoříš ho jen ty sama) nikdy pod kontrolou mít nebudeš.
Tudíž nemůžeš mít pod kontrolou ani ten vztah jako takový. Takže i tvrzení "já mám všechno pod kontrolou" je jen zbožné přání, nikoli konstatování faktu.

Když ti docházejí argumenty,nediskutuj tedy, ale neschovávej se za to, že diskuse podle tebe nemá úroveň.

Pro mě za mě si mysli a tvrď cokoli. Zrovna tak já si můžu myslet, tvrdit a psát cokoli.
Třeba například to, že tvůj názor "Já mám všechno pod kontolou" je podle mě nejen nabubřele velkohubý, ale především naivní až hloupoučký. :) :vissla:

Rosamundo, co je nového? Napiš, jak se to u vás vyvíjí. Myslím na tebe.

Blossom napsal(a):

Mashanko, jsme na fóru vztahů, jak jsi sama řekla. A ani v oblasti vztahů (když tedy pomineme všechno ostatní) nemáš a nikdy nebudeš mít všechno pod kontrolou. Protože to ani nejde - na vztahy jsou potřeba dva lidi, a toho druhého (který ten vztah taky tvoří - netvoříš ho jen ty sama) nikdy pod kontrolou mít nebudeš.
Tudíž nemůžeš mít pod kontrolou ani ten vztah jako takový. Takže i tvrzení "já mám všechno pod kontrolou" je jen zbožné přání, nikoli konstatování faktu.

Když ti docházejí argumenty,nediskutuj tedy, ale neschovávej se za to, že diskuse podle tebe nemá úroveň.

Pro mě za mě si mysli a tvrď cokoli. Zrovna tak já si můžu myslet, tvrdit a psát cokoli.
Třeba například to, že tvůj názor "Já mám všechno pod kontolou" je podle mě nejen nabubřele velkohubý, ale především naivní až hloupoučký. :) :vissla:

:godlike:

Blossom napsal(a):

javena napsal(a):

Mám všechno ohledně svého života pod kontrolou... 

Blos, ale ty jsi měla svůj život pod kontrolou. On neměl pod kontrolou ten svůj... :(

Mýlíš se, Javeno.
Život, to jsou samozřejmě i vztahy, a ty totiž NIKDY nemůžeš mít plně pod kontrolou, právě proto, že vztah netvoří jen jeden, ale vždycky jsou na to dva.
No a dále - život je také třeba o zdraví, a to taky nemůžeš mít nikdy stoprocentně "pod kontrolou",  dále nemůžeš mít pod kontrolou třeba přírodní živly ( můžeš ležet na pláži a myslet si, jak to máš báječně pod kontrolou, než tě  smete třeba tsunami), ale třeba i zlé lidi, kterým se náhodou připleteš do cesty a ublíží ti nemůžeš mít plně pod kontrolou..

Život je plný situací, které prostě pod kontrolou nemáme a mít ani nemůžeme.

Ale naštěstí se můžeme rozhodnout, jak na kterou nastalou situaci reagovat (tedy aspoň v tom případě, že nastalou situaci přežijeme... :/ )

Tak ale v té větě se mluví o životě, najednou  o vztazích...
Nehledě na to, že je to myšleno trochu jinak a vždy se - zvlášť tady :P, najde někdo, kdo to překroutí - viz. šlápnutí do ho.vna na "synovi u počítače". Mě přijde trochu trapné tak to kroutit, když začneme u výchovy a skončíme u výše zmíněného. Jenom proto, abychom dokázali, že - je přece tolik věcí, které nemáme pod kontrolou a ty jsi hlupka, že to nevíš. :rolleyes:
Já mám výchovu dětí pod kontrolou a někdo mi na to napíše např. - ale to nemáš, protože jim může na hlavu padnout cihla z baráku, až půjdou ze školy... Kde to jsme, proboha? :rolleyes: To už není výchova, ale bezpečnost. Teda podle mně.
A k tvému případu. Měla jsi pod kontrolou svůj život, on svůj ne a tím narušil rovnováhu vašeho vztahu. Tím tě vykolejil a následně jsi neměla život pod kontrolou ani ty, než jsi se dala do kupy, vše vyřešila a měla pak pod kontrolou obojí... svůj život i váš vztah (který byl sice v troskách, ale už jsi to přijmula jako fakt, takže vše je O.K.)
Já mám jistě jiný náhled, ty taky, další může mít taky odlišný, ale tohle slovíčkaření je někdy pěkná trapárna. :/

Rosamundo, moc se omlouvám, jsem :offtopic:, ale už nebudu, slibuju... :P

I samotná formulace něco o člověku vypovídá ...
Když tady čtu povídání o různých problémech, říkám si - jak jsem ráda, že tyto problémy nemusím řešit (zrovna - ale jsou různé jiné, žejo). Ale nenapadne mě říci si, že mám tyto věci  pod kontrolou ...to mi připadá, že bych musela být přinejmenším ředitelkou zeměkoule :)
Ale každý jsme nějaký ...
:kapitulation:

Rosi, tobě držím z celého srdce palce :hjarta: , bez ohledu ne to, co máš a nemáš pod kontrolou ... ;)

Co mám či nemám pod kontrolou se teprve asi ukáže, dnes jsem ráno nešla do práce a pěkně jsme si s Munďákem sedli a on povídal co chce on a já povídala, i když s pláčem :co: (sama jsem z toho udivená, normálně už skoro vůbec nepláču), co chci já. Líbilo se mi na tom, že to byla věcná domluva bez křiku a dohadování, normálně jsme si to vysvětlili, já mu řekla, že takovéhle další excesy neunesu, on na to ,že zajistí, aby už k tomu nedošlo, zítra chce jít k obvoďačce a ve čtvrtek nebo v pátek k psycholožce....on to snad opravdu myslí vážně, nebo co. Rodinný klub bude až na začátku prosince, tak budu zatím ostražitě vyčkávat, jak se s tím popere. Hlavně jsme se dohodli, že pokud bude někdo z nás něco od druhého potřebovat, tak že si o to má říci a že takovéhle rozpravy o vztahu a soužití by měly být častější. Taky jsem mu řekla o své bezmezné touze po kontaktu a on na to, že by byl mockrát chtěl se mě dotknout, ale nechtěl mě rušit, tak jsem vykřikla: "To mě klidně ruš, já budu ráda" a on byl viditelně potěšen, takže já se tu trápím měsíc a jen kvůli nedorozumění, taky říkal k tomu odstrkování při objetí, že si ještě nezvykl, že měsíc je málo (v léčebně se moc neobjímali :lol: ). Tak snad se blýská na lepší časy, uvidíme, jen aby to zase nepo*sr*al.

Ros, nepíšu sem často, ale celou diskusi sleduju a často na tebe myslím. Opravdu  ze srdce bych ti přála, aby se srovnal, ale co mě zarazilo v tvém posledním příspěvku je to jak on řekl, že zajistí, aby k tomu už nedošlo. Takže nakonec přiznal, že měl něco v sobě? To by mi snad vadilo nejvíc, že nezvládá abstinovat, ale místo aby se k tomu postavil čelem, přiznal a řešil, tak ještě z tebe dělá pitomce, který si něco vymýšlí.

Hlavně, že jste si to řekli.
Ros, a objal tě potom ? Nebo hned, jak se to nedorozumění vysvětlilo ?

Rosamunda napsal(a):

Taky jsem mu řekla o své bezmezné touze po kontaktu a on na to, že by byl mockrát chtěl se mě dotknout, ale nechtěl mě rušit...
...taky říkal k tomu odstrkování při objetí, že si ještě nezvykl...

Co jsem Ti říkal... ;)

mashanka napsal(a):

Ros, a objal tě potom ? Nebo hned, jak se to nedorozumění vysvětlilo ?

Neruš, třeba jsou teď právě v nejlepším... :D

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Taky jsem mu řekla o své bezmezné touze po kontaktu a on na to, že by byl mockrát chtěl se mě dotknout, ale nechtěl mě rušit...
...taky říkal k tomu odstrkování při objetí, že si ještě nezvykl...

Co jsem Ti říkal... ;)

mashanka napsal(a):

Ros, a objal tě potom ? Nebo hned, jak se to nedorozumění vysvětlilo ?

Neruš, třeba jsou teď právě v nejlepším... :D

vole :lol:

Čéče, objal, já koukala asi takhle :co: (teda v duchu), jsem byla docela mile překvapená. Mno a co se týče toho jeho excesu, ať si to vyřeší jak chce, ale ať se to už neopakuje, to jsem mu řekla, myslím, dost jasně. Když už jsem to bez něj zvládla 3 měsíce, i když těžko, tak už bych holt ten zbytek života taky zvládla, páč už vím, že to jde. A časem by se našel jiný, který by omně stál a já o něj. Vždyť ten Munďák není na světě jedinej chlap, tak uvidím, jestli mě k tomu rozchodu dotlačí nebo nee.

Rosamunda napsal(a):

Čéče, objal, já koukala asi takhle :co: (teda v duchu), jsem byla docela mile překvapená. Mno a co se týče toho jeho excesu, ať si to vyřeší jak chce, ale ať se to už neopakuje, to jsem mu řekla, myslím, dost jasně. Když už jsem to bez něj zvládla 3 měsíce, i když těžko, tak už bych holt ten zbytek života taky zvládla, páč už vím, že to jde. A časem by se našel jiný, který by omně stál a já o něj. Vždyť ten Munďák není na světě jedinej chlap, tak uvidím, jestli mě k tomu rozchodu dotlačí nebo nee.

To se moc hezky čte.:supr:

Díky, díky,díky všem, potřebuju tu podporu jak sůl, teď mám zrovna nahnáno, co mě čeká až přijdu domů, asi si budu muset dát panáka bo co! :lol:

;) daj si trochu optimizmu a vyraz domov...

Rosamunda napsal(a):

Díky, díky,díky všem, potřebuju tu podporu jak sůl, teď mám zrovna nahnáno, co mě čeká až přijdu domů, asi si budu muset dát panáka bo co! :lol:

Řekl bych,že nejlepší aperitiv je  správně  namíchaná představa a jistota,že nemusíme nutně strávit život trápením s někým,kdo si to asi ani nezaslouží.Tak na zdraví!:par:

Rosamunda napsal(a):

Čéče, objal, já koukala asi takhle :co: (teda v duchu), jsem byla docela mile překvapená. Mno a co se týče toho jeho excesu, ať si to vyřeší jak chce, ale ať se to už neopakuje, to jsem mu řekla, myslím, dost jasně. Když už jsem to bez něj zvládla 3 měsíce, i když těžko, tak už bych holt ten zbytek života taky zvládla, páč už vím, že to jde. A časem by se našel jiný, který by omně stál a já o něj. Vždyť ten Munďák není na světě jedinej chlap, tak uvidím, jestli mě k tomu rozchodu dotlačí nebo nee.

Jooo :hjarta: tak super. :supr:

Rosamunda napsal(a):

Díky, díky,díky všem, potřebuju tu podporu jak sůl, teď mám zrovna nahnáno, co mě čeká až přijdu domů, asi si budu muset dát panáka bo co! :lol:

Hele, ty si děláš srandu, ale taky mě to napadlo - ožrat se jednou jak zákon káže a přijít mu takhle domů - aby viděl, jak je takovej člověk odpo-rnej - ale to si dělám spíš srandu - u vás bych hrátky s alkoholem spíš nedoporučila.

mashanka napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Díky, díky,díky všem, potřebuju tu podporu jak sůl, teď mám zrovna nahnáno, co mě čeká až přijdu domů, asi si budu muset dát panáka bo co! :lol:

Hele, ty si děláš srandu, ale taky mě to napadlo - ožrat se jednou jak zákon káže a přijít mu takhle domů - aby viděl, jak je takovej člověk odpo-rnej - ale to si dělám spíš srandu - u vás bych hrátky s alkoholem spíš nedoporučila.

Mash, já to párkrát udělala, někdy mě i vláčel domů (asi jednou nebo 2x), byl z toho pěkně vyvalenej a na to konto se druhý den ožral on, takže to k ničemu nevedlo, jen mi bylo dva dny zle jak psovi. No doufám, že to bude doma OK, páč kdyby nebylo, tak se asi ve večerních zprávách dozvíte o vraždě, i když po pravdě řečeno, vždyť on by mi za to ani nestál, abych ještě ke všemu šla do krimu.

Klídek - on by se měl bát, aby něco nepodělal, ne ty

No akdyž se bát nebude, tak má prostě smůlu, leda že by nic neproved, to by se pak opravdu bát nemusel.

roz, když tu čtu tvé příspěvky, bohužel, štastný konec nevidím. je pravda, že jste se asi posunuli v komunikaci, ale skutek utek. ty řekneš Mundákovi, že tohle ne, tamto ne atd.  on ti to odsouhlasí, ale činy žádné.
připomíná mi to mého ex, taky plno slov pochopení pro mě, plno slibů co bude a nebude, jak bude docházet na léčbu....a jel si po svým. u vás mi to připadá stejné. promin.

No hurá je normální, nečekalo mně doma nic hrozného!
Agewo, já taky moc nevěřím, že zrovna my bychom měli to štěstí, že by Munďák patřil mezi těch pár procent, co se "vyléčí", ale když mi i moje psycholožka, která ho zná, říká, abych ještě počkala, tak já ještě počkám, on se zatím snaží, teď hledá novou práci a ta ho taky někam posune, páč v lékárně dělá to, co by zvládla invalidní důchodkyně levou zadní, takže když bude muset mít odpovědnost za svůj výkon a práci, tak mu to jen prospěje a nakopne ho to dál. A zatím si myslím, že se opravdu snaží, kdyby v tom jel pořád, tak ho vykopnu, ale takhle jsem ještě ochotna počkat. Holt člověk občas škobrtne, no a on je ten , kdo škobrtá častěji a potřebuje častěji nakopnout, než se k té samostatnosti opravdu propracuje. Je to všechno dlouhodobý proces, nemůžu po něm chtít zázraky, jen kde vzít energii, abych to všechno vydržela. :(

Tak super. hele, já už jsem tím nakažená taky. Teď jsme večeřeli a po večeři povídám manželovi. Jdu na kompa. Musím se podívat, jestli byl Munďák v pohodě, když přišla Ros domů.

Koukal na mě jak zjara - nevěděl o co jde :D

Ros.......čtu tě a moc ti fandím.........vím, co asi cítíš......jsi statečná baba.......ale nemusíš vydržet úplně všechno, že.............

můj BM se držel asi 2 měsíce........ve středu se opil, spadl u nich ve sklepě na demižón, hrozně se pořezal, do rána tam ležel v krvi, ráno zatelefonovali !! synovi, jel tam..........zavolal houkačku, sešili ho........v noc měl silný epileptický záchvat........převoz na jipku .........stav vážný.......je mimo, nekomunikuje.........dnes ho převezli na ARO.......i proti jeho vůli ho dají na psychiatrii a protialkoho. léčení

před rokem byl schopen prezentovat projekt na úrovni EU, s Bursíkem a Bobošíkovou....dnes asi neví ani jak se jmenuje..........taková destrukce osobnosti

Rosamunda napsal(a):

Co mám či nemám pod kontrolou se teprve asi ukáže, dnes jsem ráno nešla do práce a pěkně jsme si s Munďákem sedli a on povídal co chce on a já povídala, i když s pláčem :co: (sama jsem z toho udivená, normálně už skoro vůbec nepláču), co chci já. Líbilo se mi na tom, že to byla věcná domluva bez křiku a dohadování, normálně jsme si to vysvětlili, já mu řekla, že takovéhle další excesy neunesu, on na to ,že zajistí, aby už k tomu nedošlo, zítra chce jít k obvoďačce a ve čtvrtek nebo v pátek k psycholožce....on to snad opravdu myslí vážně, nebo co. Rodinný klub bude až na začátku prosince, tak budu zatím ostražitě vyčkávat, jak se s tím popere. Hlavně jsme se dohodli, že pokud bude někdo z nás něco od druhého potřebovat, tak že si o to má říci a že takovéhle rozpravy o vztahu a soužití by měly být častější. Taky jsem mu řekla o své bezmezné touze po kontaktu a on na to, že by byl mockrát chtěl se mě dotknout, ale nechtěl mě rušit, tak jsem vykřikla: "To mě klidně ruš, já budu ráda" a on byl viditelně potěšen, takže já se tu trápím měsíc a jen kvůli nedorozumění, taky říkal k tomu odstrkování při objetí, že si ještě nezvykl, že měsíc je málo (v léčebně se moc neobjímali :lol: ). Tak snad se blýská na lepší časy, uvidíme, jen aby to zase nepo*sr*al.

Ros. Nechci ti brát iluze. Ale kollikrát jsi už tohle pronesla. A stále nic. Tohle není jeho první léčba. Můj dojem - bohužel to vážně nemyslí. Slliby, sliby, sliby, ... :(
Zase tě na chvilku ukonejšil, zase má na chvilku klid. A dál a dál a dál ...:(

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Taky jsem mu řekla o své bezmezné touze po kontaktu a on na to, že by byl mockrát chtěl se mě dotknout, ale nechtěl mě rušit...
...taky říkal k tomu odstrkování při objetí, že si ještě nezvykl...

Co jsem Ti říkal... ;)

Povídali, že mu hráli. Nezvykl? Na ženu, kterou miluje a se kterou žije tolik let? :(

Ros, tohle není jeho první léčba ? Myslela jsem, že jo. Že jste s tím bojovali taknějak laicky a nakonec skončil v léčebně - on už tam byl několikrát ? :usch:

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Taky jsem mu řekla o své bezmezné touze po kontaktu a on na to, že by byl mockrát chtěl se mě dotknout, ale nechtěl mě rušit...
...taky říkal k tomu odstrkování při objetí, že si ještě nezvykl...

Co jsem Ti říkal... ;)

Povídali, že mu hráli. Nezvykl? Na ženu, kterou miluje a se kterou žije tolik let? :(

No, třeba........ já, když uvnitř s něčím bojuji, fyzický kontakt s kýmkoli, včetně milovaného muže, mě ruší - chci být sama se sebou - ve svojí bublině, ulitě.......... možná, jestli to nemá podobné

vera napsal(a):

Ros.......čtu tě a moc ti fandím.........vím, co asi cítíš......jsi statečná baba.......ale nemusíš vydržet úplně všechno, že.............

můj BM se držel asi 2 měsíce........ve středu se opil, spadl u nich ve sklepě na demižón, hrozně se pořezal, do rána tam ležel v krvi, ráno zatelefonovali !! synovi, jel tam..........zavolal houkačku, sešili ho........v noc měl silný epileptický záchvat........převoz na jipku .........stav vážný.......je mimo, nekomunikuje.........dnes ho převezli na ARO.......i proti jeho vůli ho dají na psychiatrii a protialkoho. léčení

před rokem byl schopen prezentovat projekt na úrovni EU, s Bursíkem a Bobošíkovou....dnes asi neví ani jak se jmenuje..........taková destrukce osobnosti

To je mi líto, vero.
Ale ty už jsi jinde. Dokázalas to ukončit, pro něj není záchrana jiný člověk, jenom on sám. Ale to by musel CHTÍT.
Doufám, že se máš fajn.

mashanka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Co jsem Ti říkal... ;)

Povídali, že mu hráli. Nezvykl? Na ženu, kterou miluje a se kterou žije tolik let? :(

No, třeba........ já, když uvnitř s něčím bojuji, fyzický kontakt s kýmkoli, včetně milovaného muže, mě ruší - chci být sama se sebou - ve svojí bublině, ulitě.......... možná, jestli to nemá podobné

Rozumím ..mám to taky tak.

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Taky jsem mu řekla o své bezmezné touze po kontaktu a on na to, že by byl mockrát chtěl se mě dotknout, ale nechtěl mě rušit...
...taky říkal k tomu odstrkování při objetí, že si ještě nezvykl...

Co jsem Ti říkal... ;)

Povídali, že mu hráli. Nezvykl? Na ženu, kterou miluje a se kterou žije tolik let? :(

Majko, já to myslel ve smyslu svého příspěvku č. 175...
Zkusil jsem si prostě jen představit, jak by bylo asi mně, kdybych se po 3 měsících odvykačky vrátil domů... s čistou hlavou, ale zároveň taky s těžkým pocitem viny... a s těžce trapným pocitem, že moje žena ve mně vidí nějakýho nechutnýho ožralu, kterýho je potřeba neustále hlídat, aby do toho zase nezahučel... a tak nějak mi blesklo hlavou, že v týhle situaci bych se taky asi dotýkat nechtěl... třeba jen proto, že bych se bál, že moje žena moje pokusy nějak necitlivě odmítne (na což by ovšem měla po tom všem, co se mnou musela zažít, plné právo)...

Nefrit napsal(a):

mashanka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Povídali, že mu hráli. Nezvykl? Na ženu, kterou miluje a se kterou žije tolik let? :(

No, třeba........ já, když uvnitř s něčím bojuji, fyzický kontakt s kýmkoli, včetně milovaného muže, mě ruší - chci být sama se sebou - ve svojí bublině, ulitě.......... možná, jestli to nemá podobné

Rozumím ..mám to taky tak.

4 roky, nebo jak dlouho to u Ros trvá? :co:

Tak když už to snášela 4 roky, tak vykašlat se na něj sotva přijde z léčení...... ten měsíc by to snad ještě mohla zkusit

Tak předtím mi zase vypadla wifina, tak se mi nepovedlo příspěvek odeslat, tak snad se to teď povede.
Mash, on už se jednou léčil, ale na selhání jater po alkoholu, ale protialkoholní léčby se mu nedostalo. No a pak pět let normálně abstinoval, pak pil pouze konzumačně, no a poté co jsme vzali k nám jeho umírající mámu se rozpil během dvou let tak, že v tom lítal jak nudle v bandě. Co následovalo jsem tu už popsala dříve a teď je tedy po protialkoholní léčbě no a uvidíme jestli něco uvidíme. Ta druhá recidiva trvala 4 roky.
Majko, jíá vím, že mi bylo naslibováno všeho už tuny, ale teď jsou trochu jiné okolnosti i moje psycholožka,která ho zná, mi doporučila počkat, tak chci počkat, páč teď se, na rozdíl od dřívějška, opravdu snaží, hledá si jinou práci, staví se k tomu čelem, chce jít k naší psycholožce, tak uvidím. Vím, že to nevypadá moc slibně, ale mám na to asi stejný názor jako Blossom, ta taky pořád čekala, až se stalo něco , co ji k tomu odchodu neodvratně přimělo. Prostě podle mně ještě nenastal čas házet flintu do žita a lámat hůl. A Mikeš má, co se týčef yzického kontaktu pravdu, Munďák si doma ještě nezvykl a ani já jsem si nezvykla na něj, páč je hodně jiný než byl předtím i v době než začal pít, tak si musíme zvykat oba. Já jsem se taky změnila a měním se stále, chodím na tu skupinu a tam mi to taky něco dává, takže těch změn je teď víc než dost. :P

No stejně - každý den chodit domů se strachem, co zase bude...... já bych na to neměla

Mikeš napsal(a):

Majko, já to myslel ve smyslu svého příspěvku č. 175...
Zkusil jsem si prostě jen představit, jak by bylo asi mně, kdybych se po 3 měsících odvykačky vrátil domů... s čistou hlavou, ale zároveň taky s těžkým pocitem viny... a s těžce trapným pocitem, že moje žena ve mně vidí nějakýho nechutnýho ožralu, kterýho je potřeba neustále hlídat, aby do toho zase nezahučel... a tak nějak mi blesklo hlavou, že v týhle situaci bych se taky asi dotýkat nechtěl... třeba jen proto, že bych se bál, že moje žena moje pokusy nějak necitlivě odmítne (na což by ovšem měla po tom všem, co se mnou musela zažít, plné právo)...

Třeba tahle věta, co napsala Rosamunda: já se k němu snažím tulit a objímat ho, jenže on mě po chvilce (cca půl minuty) začne jemně odstrkovat, takže je jasné, že mu to vadí.
Nesvědčí o tom, že by se bál, když mu sama první vychází vstříc a on ji přesto odstrčí.

Leze mu do bubliny, no :sjuk:

Tak jsem se vrátila ze hřbitova, jsou dušičky... Postála jsem chvíli u hrobu mého BM a v duchu jsem mu říkala - máme fajn děti. Měl bys z nich radost.

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Majko, já to myslel ve smyslu svého příspěvku č. 175...
Zkusil jsem si prostě jen představit, jak by bylo asi mně, kdybych se po 3 měsících odvykačky vrátil domů... s čistou hlavou, ale zároveň taky s těžkým pocitem viny... a s těžce trapným pocitem, že moje žena ve mně vidí nějakýho nechutnýho ožralu, kterýho je potřeba neustále hlídat, aby do toho zase nezahučel... a tak nějak mi blesklo hlavou, že v týhle situaci bych se taky asi dotýkat nechtěl... třeba jen proto, že bych se bál, že moje žena moje pokusy nějak necitlivě odmítne (na což by ovšem měla po tom všem, co se mnou musela zažít, plné právo)...

Třeba tahle věta, co napsala Rosamunda: já se k němu snažím tulit a objímat ho, jenže on mě po chvilce (cca půl minuty) začne jemně odstrkovat, takže je jasné, že mu to vadí.
Nesvědčí o tom, že by se bál, když mu sama první vychází vstříc a on ji přesto odstrčí.

Majko, já si naopak myslím, že ano, páč se bojí, že to není doopravdy, že je to jen proto, že jsem jednou jeho žena a hlavně že jsem ta, která ví...to musí být asi divný pocit objímat se s někým takovým, ne?

Blossom napsal(a):

Tak jsem se vrátila ze hřbitova, jsou dušičky... Postála jsem chvíli u hrobu mého BM a v duchu jsem mu říkala - máme fajn děti. Měl bys z nich radost.

Smutné :(
Tedy to, že máte fajn děti, to samozřejmě ne

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Majko, já to myslel ve smyslu svého příspěvku č. 175...
Zkusil jsem si prostě jen představit, jak by bylo asi mně, kdybych se po 3 měsících odvykačky vrátil domů... s čistou hlavou, ale zároveň taky s těžkým pocitem viny... a s těžce trapným pocitem, že moje žena ve mně vidí nějakýho nechutnýho ožralu, kterýho je potřeba neustále hlídat, aby do toho zase nezahučel... a tak nějak mi blesklo hlavou, že v týhle situaci bych se taky asi dotýkat nechtěl... třeba jen proto, že bych se bál, že moje žena moje pokusy nějak necitlivě odmítne (na což by ovšem měla po tom všem, co se mnou musela zažít, plné právo)...

Třeba tahle věta, co napsala Rosamunda: já se k němu snažím tulit a objímat ho, jenže on mě po chvilce (cca půl minuty) začne jemně odstrkovat, takže je jasné, že mu to vadí.
Nesvědčí o tom, že by se bál, když mu sama první vychází vstříc a on ji přesto odstrčí.

Majko, já si naopak myslím, že ano, páč se bojí, že to není doopravdy, že je to jen proto, že jsem jednou jeho žena a hlavně že jsem ta, která ví...to musí být asi divný pocit objímat se s někým takovým, ne?

Ros, může to být jedno, druhé nebo od obojího trochu, ale na druhou stranu je fakt, že ke všemu lze najít důvod, který člověka uklidní

Blossom napsal(a):

Tak jsem se vrátila ze hřbitova, jsou dušičky... Postála jsem chvíli u hrobu mého BM a v duchu jsem mu říkala - máme fajn děti. Měl bys z nich radost.

To je hezký.
Nebuď smutná Bloss.

Holky, já měla na dnešek strašné noční můry - netuším z čeho, nic se mi neděje - a teď mi Bloss připomněla, že jsou dušičky - možná mě strašili duchové - jdu to konzultovat na duchovní.

Ještě dotaz - duchové jsou životní nebo neživotní ? :rodna: asi životní, když jsou podle pána, ne ?

Jak to všechno dopadlo, smutné je.
Ale na druhou stranu, na dobu, kdy jsme spolu byli šťastní - a bylo to poměrně dost let - vzpomínám s vděčností a láskou.
Byl to tehdy vztah, který se povede najít málokomu. Za to, že jsem s ním to krásné zažila, jsem osudu vděčná.

mashanka napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Třeba tahle věta, co napsala Rosamunda: já se k němu snažím tulit a objímat ho, jenže on mě po chvilce (cca půl minuty) začne jemně odstrkovat, takže je jasné, že mu to vadí.
Nesvědčí o tom, že by se bál, když mu sama první vychází vstříc a on ji přesto odstrčí.

Majko, já si naopak myslím, že ano, páč se bojí, že to není doopravdy, že je to jen proto, že jsem jednou jeho žena a hlavně že jsem ta, která ví...to musí být asi divný pocit objímat se s někým takovým, ne?

Ros, může to být jedno, druhé nebo od obojího trochu, ale na druhou stranu je fakt, že ke všemu lze najít důvod, který člověka uklidní

Taky pravda, uvidíme časem, kdo byl blíž, možná je to něco v něm, co ž ylo dřív a já to přecházela, možná o mně opravdu nestojí, i když teď se tak nechová, třeba je to to, co říkal Mikeš....do hlavy mu nevidím. Chci to ještě zkusit, jak jsi sama řekla, asi by bylo hlopué ho opustit měsíc po tom, co se vrátil z léčby,  cítím to tak, uvidíme, uvidíme. Vše závisí už jen na něm.

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Majko, já to myslel ve smyslu svého příspěvku č. 175...
Zkusil jsem si prostě jen představit, jak by bylo asi mně, kdybych se po 3 měsících odvykačky vrátil domů... s čistou hlavou, ale zároveň taky s těžkým pocitem viny... a s těžce trapným pocitem, že moje žena ve mně vidí nějakýho nechutnýho ožralu, kterýho je potřeba neustále hlídat, aby do toho zase nezahučel... a tak nějak mi blesklo hlavou, že v týhle situaci bych se taky asi dotýkat nechtěl... třeba jen proto, že bych se bál, že moje žena moje pokusy nějak necitlivě odmítne (na což by ovšem měla po tom všem, co se mnou musela zažít, plné právo)...

Třeba tahle věta, co napsala Rosamunda: já se k němu snažím tulit a objímat ho, jenže on mě po chvilce (cca půl minuty) začne jemně odstrkovat, takže je jasné, že mu to vadí.
Nesvědčí o tom, že by se bál, když mu sama první vychází vstříc a on ji přesto odstrčí.

Majko, já si naopak myslím, že ano, páč se bojí, že to není doopravdy, že je to jen proto, že jsem jednou jeho žena a hlavně že jsem ta, která ví...to musí být asi divný pocit objímat se s někým takovým, ne?

Vrátit se do normálního života není jednoduchý. On má teď spoustu starostí sám se sebou a možná je v bublině, která ho vlastně ještě chrání. Ros mu chce pomoci, to je jasný, ale na něj to může být prostě moc křečovitý a nebo rychlý. To nemyslím nijak špatně. Prostě potřebuje čas, aby se rozkoukal. :)

Taky si to myslím. Nechala bych ho, aby se z té bubliny vyklubal sám, svým tempem,  nedobývala bych se tam za ním - tedy, nějaký čas, ne na věky

A já se taky potřebju rozkoukat, musíme najet na nový stereotypy a je to, řeknu vám, makačka na bednu, když člověk, tedy já, nic neví a nemá jistý, i když v životě asi není jistý nikdy nic, ale relativně aspoň něco, jako vztah, by jistý bejt mělo

Blossom napsal(a):

Jak to všechno dopadlo, smutné je.
Ale na druhou stranu, na dobu, kdy jsme spolu byli šťastní - a bylo to poměrně dost let - vzpomínám s vděčností a láskou.
Byl to tehdy vztah, který se povede najít málokomu. Za to, že jsem s ním to krásné zažila, jsem osudu vděčná.

To asi ano - někdo harmonii nezažije za celý život

Rosamunda napsal(a):

Majko, já si naopak myslím, že ano, páč se bojí, že to není doopravdy, že je to jen proto, že jsem jednou jeho žena a hlavně že jsem ta, která ví...to musí být asi divný pocit objímat se s někým takovým, ne?

Tak - to je přesně ono, co jsem chtěl říct... mně osobně by to bylo strašně trapný...
...a taky mi to hodně trapný už jednou v životě bylo... a ani jsem kvůli tomu nemusel být na protialkoholním léčení...

A jak jsi to překousl, Mikeši, co by taková partnerka měla nejlépe v téhle situaci udělat?

Kdyby v tom znovu nejel, tak bych tomu všemu snad i chtěla věřit. Takhle ne.
Myslím, že bychom se měli podívat pravdě do očí. Tak krátce po návratu z léčebny a už ... :(

majkafa napsal(a):

Kdyby v tom znovu nejel, tak bych tomu všemu snad i chtěla věřit. Takhle ne.
Myslím, že bychom se měli podívat pravdě do očí. Tak krátce po návratu z léčebny a už ... :(

Uvidíme jestli v tom jede, i ta moje psycholožka říkala, že se to stává, že se s tím počítá a pokud by se to mělo opakovat tak buď léčebna nebo konec, to jsem mu řekla zcela jasně a hlavně to, že to musí udělat sám, ne že já ho tam zase poženu :usch:

Rosamunda napsal(a):

A jak jsi to překousl, Mikeši, co by taková partnerka měla nejlépe v téhle situaci udělat?

Já to nijak nepřekousával - dali jsme tomu čas...

Jestli se někdo chce dostat z alkoholizmu, JEDINĚ doživotní abstinencí. Ani jediný úlet, ani jediné coby kdyby když.
Jestli Munďákovi nebylo tenkrát dostatečným varováním selhání jater a šel do toho znovu,  tak už nic.
Smrt maminky, cokoliv - to jsou jenom výmluvy, berličky, důvody, proč nedodržet doživotní abstinenci.
Vím o tom svý.
Sama jsem měla sklony řešit problémy alkoholem. Vím, jak je lehké a zrádné začít zalejvat. Ani kapičku.

A dodám - ani jeden prášek na spaní, ani jeden "antidepresivní" Lexaurin, Neurol a pod.

Vy spolu hrajete takovou hru Ros, on něco provede, pak ti nalže svou verzi a ty, protože nutně potřebuješ, aby to tak bylo, tomu uvěříš a oba přitom víte, že je to jen hra . On vůbec nemá zájem se tě dotýkat , proč taky když je zfetovanej(někomu stačí jedno AD a nemá zájem o sex) ale nalže ti, že chtěl a ty celá nadšená uvěříš jeho verzi a ještě se o ní přesvědčuješ. Ty prášky v koši je to samý ...jen serie lží.
Mně jen udivuje, že ti takovej chlap imponuje a chceš se ho dotýkat .........já bych ho chtě nechtě musela brát  jako třetí problematické dítě a chut na milování s ním by mě úplně přešla. Tam není čeho se chytit, co by člověka mohlo zaujmout.

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Kdyby v tom znovu nejel, tak bych tomu všemu snad i chtěla věřit. Takhle ne.
Myslím, že bychom se měli podívat pravdě do očí. Tak krátce po návratu z léčebny a už ... :(

Uvidíme jestli v tom jede, i ta moje psycholožka říkala, že se to stává, že se s tím počítá a pokud by se to mělo opakovat tak buď léčebna nebo konec, to jsem mu řekla zcela jasně a hlavně to, že to musí udělat sám, ne že já ho tam zase poženu :usch:

roz, přečti si své příspěvky, tuhle větu jsi mu za ten měsíc řekla už několikrát v různý obměne a výsledek....?

Přesně tak to vidím i já, dál a dál mu jasně sděluješ co chceš a jak to nebudeš tolerovat a dál a dál to nakonec toleruješ. Já ti rozumím, prožila jsem to naprosto stejně a výsledkem byl rozchod a asi proto mě to tak oslovuje. Protože vím, že tudy cesta nevede, jen konečné řešení oddaluješ. Dnes s těmi zkušenosti, které už mám, tak bych to vážně řekla jen jednou a pak se podle toho zařídila.

Ahoj, Ros, bohužel musím s ostatními souhlasit. Na alkoholika rozhodně nezabere TOLERANCE! Jen důslednost, pečlivost a trpělivost. Ani pak to není na 100%. Mluvím teda z jiné pozice, já se snažila o nápravu alkoholičky, matky.
To jak se tvůj M chová, zdá se, jasně ukazuje, že to nemá ještě v té své makovici srovnané a pořád je závislý. To může znamenat i to, že se z toho nikdy nevyhrabe. Na tobě teď bude, abys byla "drsoň", bouchla do stolu a řekla, buď jdeš okamžitě k psych. to řešit, nebo si sbal kufr. Jinak si budeš jen dál nalhávat a budete dál hrát svojí hru, která tě jen bude dál trápit.
Přeju moooc sil!:pussa:

Holky, je to od vás hezký, že mi tak radíte, jenže ve mně to prostě musí dozrát. Prostě se asi musí stát ještě něco víc, teď má týden, aby s tím něco udělal, půjde k naší psycholožce a já si mezitím zajdu za právníkem, abych věděla, jak z toho případně ven. Na víc momentálně nemám, dokonce ani nevím jak to říci dětem, páč ty ten jeho exces nezaznamenaly. Kdyby byl v rauši pořád, tak už ho nakopnu, takhle si pořád myslím, že to bylo jen počáteční zaváhání....asi se pletu, ale ještě to ve mně neprasklo. :(

Rosamunda napsal(a):

Holky, je to od . Kdyby byl v rauši pořád, tak už ho nakopnu, takhle si pořád myslím, že to bylo jen počáteční zaváhání....asi se pletu, ale ještě to ve mně neprasklo. :(

Protože ty nutně potřebuješ jeho lásku, někoho blízkýho a pořád sama před sebou jeho průšvihy zlehčuješ, protože se šíleně bojíš samoty ......obávám se , že to byl i motiv, proč sis s ním vůbec začala, ta potřeba lásky byla silnější, než cokoliv jinýho, to pak člověk snadno přehlídne signály.

Rozmarila napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Holky, je to od . Kdyby byl v rauši pořád, tak už ho nakopnu, takhle si pořád myslím, že to bylo jen počáteční zaváhání....asi se pletu, ale ještě to ve mně neprasklo. :(

Protože ty nutně potřebuješ jeho lásku, někoho blízkýho a pořád sama před sebou jeho průšvihy zlehčuješ, protože se šíleně bojíš samoty ......obávám se , že to byl i motiv, proč sis s ním vůbec začala, ta potřeba lásky byla silnější, než cokoliv jinýho, to pak člověk snadno přehlídne signály.

Ale prd a vořech Rózo, já nejsem Ty, tak mi neimplantuj svoje pocity.

Rosamunda napsal(a):

Holky, je to od vás hezký, že mi tak radíte, jenže ve mně to prostě musí dozrát. Prostě se asi musí stát ještě něco víc, teď má týden, aby s tím něco udělal, půjde k naší psycholožce a já si mezitím zajdu za právníkem, abych věděla, jak z toho případně ven. Na víc momentálně nemám, dokonce ani nevím jak to říci dětem, páč ty ten jeho exces nezaznamenaly. Kdyby byl v rauši pořád, tak už ho nakopnu, takhle si pořád myslím, že to bylo jen počáteční zaváhání....asi se pletu, ale ještě to ve mně neprasklo. :(

mám obavy, že nenakopeš, ty mu DURAZNE vysvětlíš, že tohle tedy ne.....

Rozmarila napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Holky, je to od . Kdyby byl v rauši pořád, tak už ho nakopnu, takhle si pořád myslím, že to bylo jen počáteční zaváhání....asi se pletu, ale ještě to ve mně neprasklo. :(

Protože ty nutně potřebuješ jeho lásku, někoho blízkýho a pořád sama před sebou jeho průšvihy zlehčuješ, protože se šíleně bojíš samoty ......obávám se , že to byl i motiv, proč sis s ním vůbec začala, ta potřeba lásky byla silnější, než cokoliv jinýho, to pak člověk snadno přehlídne signály.

Roz, nevím ani jak je to možný, ale můžeš mít pravdu. ;) Vítej zpátky.
Nebo ho prostě nechce hodit přes palubu, když si promlubvila s jeho psycholožkou a ta jí řekla, že to není nic vyjímečného. Myslím, že Rosamunda už ví, že pokud se to bude opakovat, tak to nepůjde...
Já taky neházím lidi přes palubu hned. Dám jim šanci. Takovej můj alibismus. :vissla:

Rosamunda napsal(a):

Rozmarila napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Holky, je to od . Kdyby byl v rauši pořád, tak už ho nakopnu, takhle si pořád myslím, že to bylo jen počáteční zaváhání....asi se pletu, ale ještě to ve mně neprasklo. :(

Protože ty nutně potřebuješ jeho lásku, někoho blízkýho a pořád sama před sebou jeho průšvihy zlehčuješ, protože se šíleně bojíš samoty ......obávám se , že to byl i motiv, proč sis s ním vůbec začala, ta potřeba lásky byla silnější, než cokoliv jinýho, to pak člověk snadno přehlídne signály.

Ale prd a vořech Rózo, já nejsem Ty, tak mi neimplantuj svoje pocity.

Ale já nepíšu o sobě ale o tobě, já si do kapsy nelžu ............radši uvěříš tomu, žes sama dala léky do koše a ještě se jemu omluvíš, hrajete spolu hru .......ty chceš věřit tomu, že se zlepší ,celý dny tu píšeš pohádky ..........že půjde do práce, že tě nehladí, protože nemá odvahu......a chceš, aby to tady lidi s tebou hráli taky .......pak tomu víc věříš...:lol::lol:
Já jsem vždycky věci řešila a neschovávala se před nimi, když se manžel "zasebevraždil"(opakovaně), hned jsem ho nechala odvézt do blázince a bylo to.Přestal prostě fungovat a škodil tím rodině , tak jel ..........on měl udělat to samý se mnou ,ale na to neměl dost odvahy a to nám zničilo vztah.

agewa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Holky, je to od vás hezký, že mi tak radíte, jenže ve mně to prostě musí dozrát. Prostě se asi musí stát ještě něco víc, teď má týden, aby s tím něco udělal, půjde k naší psycholožce a já si mezitím zajdu za právníkem, abych věděla, jak z toho případně ven. Na víc momentálně nemám, dokonce ani nevím jak to říci dětem, páč ty ten jeho exces nezaznamenaly. Kdyby byl v rauši pořád, tak už ho nakopnu, takhle si pořád myslím, že to bylo jen počáteční zaváhání....asi se pletu, ale ještě to ve mně neprasklo. :(

mám obavy, že nenakopeš, ty mu DURAZNE vysvětlíš, že tohle tedy ne.....

Ale neboj, já už si vyzkoušela, že to bez něj zvládnu a on není jedinej na světě, kdyby to opakoval, tak doufám, že už budu od právníků vědět jak do toho nebo spíš z toho a co je lepší, jestli rozdělit barák napůl zdí a tam ho strčit ať si tam dělá co chce nebo jestli se s ním rozvést úplně....u nás je to složitý o tu lékárnu, kterou máme vlastně společnou.

vím, že sis vyzkoušela, jaké to je bez něj. přesto to není to samý, koneckonců všechny přispěvky z té doby byly  ) opět) jen o Mundákovi, jak mu tam je, co řekl.....jakoby ty jsi nebyla. kdyby ses s ním musela rozvést ( a i tam hledáš cestičku, jak to udělat jen napůl), věděla bys, že budeš řešit jen sebe a nikoho jinýho.

mám obavy, že tentokrát má Roz. pravdu, jsi silně závislá na svém manželovi. to bys měla řešit, jak se odpoutat (psychicky). a ....já měla taky doma alkoholika, takže si myslím, že vím,že u tebe to je závislost na něm, protože tvůj svět se točí jen a jen kolem něj.

agewa napsal(a):

mám obavy, že tentokrát má Roz. pravdu, jsi silně závislá na svém manželovi. to bys měla řešit, jak se odpoutat (psychicky). a ....já měla taky doma alkoholika, takže si myslím, že vím,že u tebe to je závislost na něm, protože tvůj svět se točí jen a jen kolem něj.

Ale nee, já jsem jen tak trochu dost introvert, takže mi dělá potíže mluvit a psát o sobě, to je to.

ahojky všichni, ikdyž sem už skkoro nic nepíšu, stejně vás tady všechny čtu, a je mi líto, jak se to vyvíjí, už jsem jakoo Mashanka - taky přemýšlím nad ros a mundákem a jdu si to aspon jednou za den sem přečíst, abych věděla jak to pokračuje, je to jako nějaký nekonečný TV seriál :-), akorát tenhle příběh je bohužel skutečnost, ach jo.
Ros - prosímtě, nějak jsem nepochopila - "sjel" se, možná že jsem to jen přehlédla, ale "sjel" se po lékách nebo se napil alkoholu?
Ale je pravda co říká ta tvoje psycholožka, "že se to stává", myslím, že i Nefrit o tom psala, že občas "ujede", a jestli to nebyla Nefrit, tak se omlouvám, promin, ale někdo to tady psal, už nevím.
Doufejme, že ikdyž "ujel" , tak si to uvědomí, že by to bylo špatné a pokusí se s tím dál bojovat.
I pan Jílek ve své knize píše o svých recidivách, bohužel, ale nevzdal se a bojoval dál a nyní bojuje a oddolává.
Tak se Ros držte oba dva. Držím pěstičky a piš, čtu tě pořád.
Jo ještě k té závislosti Ros na Mundákovi - vždyt je to normální - všichni jsme byli tzv. závislý na svých partnerech alkoholicích, to je ta hnusná - spoluzávislost. A jakmile se tam jen naskytne, alespon "maličká" naděje, ikdyž sebemenší, tak se ta "spoluzávislost" zase  vrátí, taky asi recidiva - recidiva toho, že znova začneme věřit a doufat.
pořád začarovaný kruh,  kolotoč - bože můj, je to vůbec možný?????
Oba budete bojovat do konce života, pokud zůstanete spolu - on se svou závislostí - ty se svou spoluzávislostí - jinak to asi nejde.
Ještě k Mashance - ikdyž si myslíš že máš svůj život pod kontrolou, protože se rozhoduješ mozkem a ne srdcem, stejně si nikdy nemůžeš být 100%, stejně se člověk musí celý život snažit a "bojovat" , nikdo nikdy neví co se stane, život se občas dokáže změnit s minuty na minutu aniž bychom mrkli okem , jenomže to je prostě život.
Mashanko - ty máš taky zkušenost s alkoholikem????

vera napsal(a):

Ros.......čtu tě a moc ti fandím.........vím, co asi cítíš......jsi statečná baba.......ale nemusíš vydržet úplně všechno, že.............

můj BM se držel asi 2 měsíce........ve středu se opil, spadl u nich ve sklepě na demižón, hrozně se pořezal, do rána tam ležel v krvi, ráno zatelefonovali !! synovi, jel tam..........zavolal houkačku, sešili ho........v noc měl silný epileptický záchvat........převoz na jipku .........stav vážný.......je mimo, nekomunikuje.........dnes ho převezli na ARO.......i proti jeho vůli ho dají na psychiatrii a protialkoho. léčení

před rokem byl schopen prezentovat projekt na úrovni EU, s Bursíkem a Bobošíkovou....dnes asi neví ani jak se jmenuje..........taková destrukce osobnosti

vero, tak to je mi líto :pussa:
Bohužel, k něčemu takovému muselo u BM zákonitě jednoho krásného dne dojít.  Úrazy pod vlivem alkoholu se stávají poměrně často ... Epileptické záchvaty (nebo deliria) prodělává alkoholik ve chvíli, kdy je náhle a nedobrovolně odstřižen od svého denního přísunu alkoholu, což znamená, že u něj už je to konečná.

Buď ráda, že tyhle tragédie už nemusíš zažívat osobně - každý svého osudu strůjcem a tohle by se stalo, i kdybys od něho neodešla.

Docela Ti závidím, že už máš rozvod za sebou. Já měla dnes stání, myslela jsem si, že už budu konečně rozvedená a zase se to posunulo - manžel se nedostavil k soudnímu líčení. Ještě jsem sledovala jeho obhájce, který ho před zahájením jednání na chodbě prozváněl a z probíhajícího rozhovoru jsem pochopila, že manžel je zcela mimo. Právník ho potom při líčení omluvil s odůvodněním, že jeho klient "nedostal předvolání" - ha, ha :o
Samozřejmě blufoval, což předsedkyně soudu obratem pochopila. Takže nám to o měsíc odložili a když to tak spočítám, už to bude 11 měsíců od mnou podaného návrhu na rozvod a rozvedená ještě zdaleka nejsem :(

Kiara napsal(a):

vera napsal(a):

Ros.......čtu tě a moc ti fandím.........vím, co asi cítíš......jsi statečná baba.......ale nemusíš vydržet úplně všechno, že.............

můj BM se držel asi 2 měsíce........ve středu se opil, spadl u nich ve sklepě na demižón, hrozně se pořezal, do rána tam ležel v krvi, ráno zatelefonovali !! synovi, jel tam..........zavolal houkačku, sešili ho........v noc měl silný epileptický záchvat........převoz na jipku .........stav vážný.......je mimo, nekomunikuje.........dnes ho převezli na ARO.......i proti jeho vůli ho dají na psychiatrii a protialkoho. léčení

před rokem byl schopen prezentovat projekt na úrovni EU, s Bursíkem a Bobošíkovou....dnes asi neví ani jak se jmenuje..........taková destrukce osobnosti

vero, tak to je mi líto :pussa:
Bohužel, k něčemu takovému muselo u BM zákonitě jednoho krásného dne dojít.  Úrazy pod vlivem alkoholu se stávají poměrně často ... Epileptické záchvaty (nebo deliria) prodělává alkoholik ve chvíli, kdy je náhle a nedobrovolně odstřižen od svého denního přísunu alkoholu, což znamená, že u něj už je to konečná.

Buď ráda, že tyhle tragédie už nemusíš zažívat osobně - každý svého osudu strůjcem a tohle by se stalo, i kdybys od něho neodešla.

Docela Ti závidím, že už máš rozvod za sebou. Já měla dnes stání, myslela jsem si, že už budu konečně rozvedená a zase se to posunulo - manžel se nedostavil k soudnímu líčení. Ještě jsem sledovala jeho obhájce, který ho před zahájením jednání na chodbě prozváněl a z probíhajícího rozhovoru jsem pochopila, že manžel je zcela mimo. Právník ho potom při líčení omluvil s odůvodněním, že jeho klient "nedostal předvolání" - ha, ha :o
Samozřejmě blufoval, což předsedkyně soudu obratem pochopila. Takže nám to o měsíc odložili a když to tak spočítám, už to bude 11 měsíců od mnou podaného návrhu na rozvod a rozvedená ještě zdaleka nejsem :(

No tě prsk, to vás nemohou rozvést v jeho nepřítomnosti? Držím pěsti, ať Ti to vyjde. :)

Jestli nedorazí ani příště, budu trvat na tom, aby nás rozvedli i v jeho nepřítomnosti :jojo: Každý svého osudu strůjcem, že ... :/

Mono
- ano, mám. Sice z dob mého mládí, už je to dávno, ale jeden mě málem uškrtil (z lásky).
Ani nevím, jestli to byl alkoholik - bylo mi 17, jemu 23. Ve 23 už alkoholikem, to spíš ne, nevím. Ale občas se opil a na pivo (2-5 ks) chodil každý den po práci. Nevím, jestli kvůli pivu nebo kvůli tomu prostředí, odreagovat se, pokecet s kamarády... neumím to vyhodnotit - byl to prostě rituál -vystoupili z autobusu, skočili na pár piv a potom teprve šli  z práce domů. Někdy se tam i zasekli.
Byl to zlatý kluk, každý ho měl rád, nosil by mě na rukou, umřel by pro mě........
ale když se opil, býval z něj najednou  jiný člověk - žárlil úplně bezdůvodně úplně na všechno a na všechny a byl schopen mi i ublížit. Jednou jsme byli na plese, on už měl něco vypito, já se naštvala, že bude zase opilý a řekla mu, že jdu domů, a šla. Dohonil mě asi po sto metrech a začal mě obviňovat, že jsem tam určitě měla s někým schůzku a sváděla jsem svůj odchod na jeho opilost. Každé slovo na svoji obranu, které jsem řekla, ho čím dál víc rozběsňovalo a jak mě chtěl umlčet, málem mě uškrtil.
Naštěstí se nějak vzpamatoval a přestal. Připadalo mi to, že během deseti vteřin úplně vystřízlivěl, jestli je to možné a začal skučet, plakat...... nevím, co tam potom ještě  dělal, ale už za mnou nešel. Hned jak mě pustil a já popadla dech a trochu se vzpamatovala z toho šoku,, utekla jsem pryč. Jen za mnou něco volal, jako, že mě strašně miluje....
Od té doby jsem s ním už nikdy nikde nebyla sama, ale nikomu jsem to neřekla. Chodil za mnou, prosil, na hlavu se stavěl, ale já jsem se nenechala obměkčit. Sice jsem ho milovala, ale nemohla bych být s mužem ze kterého mám strach - nakonec to pochopil.
Bydlí blízko našich a když se občas potkáme (hodně málo kdy), pozdravíme se a on na mě vždycky tak smutně kouká.
Jen jednou, kdysi, mi kromě ahoj, řekl jen "Díky, odpusť" a já kývla hlavou (jako, že mu odpouštím)

Mashanko,
bohužel jsi doopravdy měla tu čest s alkoholikem :/ A nemysli si, že když je někomu přes dvacet a pije tak, jako Tvůj bývalý přítel, že je na diagnózu "alkoholik" ještě moc mladej :)
Máš o něm nějaké zprávy, jak to s ním dopadlo - jestli se třeba oženil, nebo jestli se nad sebou zamyslel, přiznal si, že má agresivní opici, kvůli tomu ho opustila přítelkyně a rozhodl se s pitím přestat ?!?
Tohle je trošičku :offtopic: Tomáš Garrigue Masaryk byl celý život striktním abstinentem. K tomuto životnímu stylu ho dovedla vlastní zkušenost: zjistil, že má tzv. agresivní opici, stačilo mu to 2x - 3x a rozhodl se nepozřít po celý život ani kapku alkoholu :jojo:

Zprávy - zatím se neupil - v podstatě žije stále stejným způsobem. Manželku nějakou má, jak říkali naši, jinak nic podrobného o něm nevím. Na pohled vypadá celkem normálně, ne jako nějaký vypitý vágus, ale do hospody chodí. Táta říkal, že ho tam vídá, když jde se džbánem. Ale do hospody na pivo chodí kdekdo, žejo - na tom není nic špatného.
Ale o tomhle jsem se s našima bavila naposledy asi před deseti lety - moc se o něj už nezajímám, je to už pryč - 25 let :)

Mashanko, děkuji za odpověď, další zdárný příklad toho, jak alkohol ničí duši člověka, z milého laskavého člověka, dokáže udělat stvůru.
ach jo - stejně je divné, jakto že někdo je po alkoholu veselý, mírumilovný  a někdo agresívní - čím to je: Kéž by někdo někdy vymyslel lék na alkoholismu.
Tak se všichni co jsme tady držme.:)

:offtopic: nejen lidé se opíjejí http://www.novinky.cz/koktejl/183244-na … hytce.html

mona1 napsal(a):

Mashanko, děkuji za odpověď, další zdárný příklad toho, jak alkohol ničí duši člověka, z milého laskavého člověka, dokáže udělat stvůru.
ach jo - stejně je divné, jakto že někdo je po alkoholu veselý, mírumilovný  a někdo agresívní - čím to je: Kéž by někdo někdy vymyslel lék na alkoholismu.
Tak se všichni co jsme tady držme.:)

Možná to nebyla ani agresivita v pravém slova smyslu. Možná spíš nějaký druh zoufalství. Možná se bál, že ho jednou opustím a když se napil, ten strach nějak vygradoval - těžko říct, ale v každém případě mě tato zkušenost (a samozřejmě i další životní zkušenosti) naučila, nezavírat oči před náznaky, pocity, a jakmile se vyskytne jakákoli pochybnost nebo nejistota, že partner z nějakého důvodu "není v pořádku", jdu od toho, láska neláska - to je mj,,to "mít věci pod kontrolou", co holky tak dráždilo.
Žádný z mých partnerů od té doby nebyl z těch, kteří rádi posedí v hospodě, byť by to bylo jen nevinné, občasné .... jdeme někdy po práci "na jedno", ale jen proto, že si chceme pokecat. My, řidiči, se sice celé dny potkáváme, máváme na sebe, ale když chceme popovídat, nemůžeme - každý jede v jiném vlaku na jiný konec Prahy. Tak se někdy sejdeme, s těmi bližšími, když náhodou končíme v podobný čas.
Ono je vůbec nejlepší, pro člověka, který nesnáší alkohol, najít si profesionálního řidiče :D

Ahoj Rosamundo, po delším čase jsem si přečetla aktuality zde...
Plácá se v tom. Recidivy nejsou nic ojedinělého, ale už tě to také vysiluje. ..

Když se vžiju do tvé role, tak bych si dnes naprosto bez emocí zajistila zázemí pro variantu "bez mundáka". To by znamenalo právně vyřešit majetek, práce-lékarna, peníze, děti - zázemí. Tím nic nezkazím, protože klidně ho můžu milovat i při tom všem a klidně mu můžu být nadosah. Budu-li chtít. Asi bych si v duchu dala termín do kdy počkám (ale myslím, že bych nečekala na nic), oznámila mu to a pustila se do práce. On by se musel stejně tak osamostatnit, čímž by byl donucen ke skutečné akci. Práce apod.

Práce a naplnění je pro něj (myslím že pro každého) stěžejní záležitost. Mně práce vytáhla z nejhoršího. Položila jsem se do ní naplno (po krizi). jen jsem spala a pracovala. Nic jiného.
On je živen, hájen, hlídán,..vyškrtává si inzeráty - což je úplně na .ovno.

Vím, že je to realtivně krátce po návratu, ale právě teď by měl být nabušen aktivitou a energií. Asi mi neporozumíš, ale já bych nyní jeho city a přitulení vůbec nijak nevnímala, neřešila, dokud bych neměla jednoznačně vybudované a ZAJIŠTĚNÉ zázemí pro sebe děti. Není třeba ho odstřhnout, ublížit mu - tak to není myšleno. Ale zajistit si samostatnou funkční jednotku (krýt se před nedejbože zadlužením, exekucí, výběry ze spol. účtu, mankem v lékarně, příp. ztráta zboží z lékarny..atd). Pak bych teprve začla řešit ostatní. Nezlob se na mě, ale měla bych strach, že potopí celou rodinu. A ačkoliv bych nikdy nikomu žádná ultimata nedala, tak tady bych byla nekompromisní. Tady jiná pomoc sobě, ani defakto jemu , není.

Možná, že až uvidí, že jeho jistoty padají, teprve to do donutí k činu.

Ros promiň mi moji surovost, píšu za sebe, co bych já.atd..ale kdybych já nedopadla až na dno, nikdy bych se asi nevyhrabala...tak holka, bojuj :hjarta:

Souhlasím s Wiky - milovat a být nablízku se dá, i když jsem samostatná jednotka

Ahoj, díky všem za rady, k právníkovi se chystám a tam uvidím, co bude pro mně lepší, jestli ho zazdít v půlce domu nebo to  vše rozdělit, dům máme zastavený kvůli lékárně a při tom dům je vlastně jen jeho, dostal ho darem a lékárnu máme de facto napůl, takže je to docela složité. Navíc se z práce neutrhnu jen tak, musím si vždy sehnat zástup, takže příští týden se to snad povede, páč tenhle týden nemá ten můj zástupce čas. :/
Munďák zatím seká dobrotu, uvidíme jestli mu to vydrží...

mashanka napsal(a):

Souhlasím s Wiky - milovat a být nablízku se dá, i když jsem samostatná jednotka

:jojo: pomalu se na to chystám, psychicky už celkem samostatná jednotka jsem, páč mě ty jeho úlety docela dostaly, tak jsem zase o kousek dál. Moc veselá cesta to nejni, páč jsem si ten jeho návrat představovala jinak, ale člověk míní, pánbůh mění.

Já jsem asi 10let taky abstinent. Absolutně nechápu PROČ bych měla do sebe soukat alkohol, který mi notabene nechutná. Je mi strašně líto lidí, když vidím ráno a dokážu si to ještě živě představit, jak jim  je po tahu...Ale nijak mi to jinak nevadí, klidně koupím i příteli domů piva atd...

Myslím Wiki, že to co píšeš není surovost, přestože všichni cítíme, že Rosamunda by strašně moc chtěla slyšet něco jiného, víc nadějného.
Já bych asi doporučovala jednat nějak podobně.
Nakonec - i Marthina, která sem psala (kde jsi Marthino? Ozvi se, jak to u vás je) udělala něco podobného: Po recidivě jejího přítele s ním přestala bydlet, stala se samostatnou jednotkou, ale nerozešli se, je mu nablízku dál, a její přítel se musí hrabat sám, ale ona ho, dokud on bojuje a zdá se že úspěšně, bude podporovat a bude s ním dál chodit. A v budoucnu se uvidí, zda on už bude navěky abstinovat a třeba se k sobě úplně vrátí,a nebo kdyby zas začal pít, pak už je strašně jednoduché říct "Tak ahoj, sbohem".

Toto jsou rady praktické, a doporučuju Ros, alespoň částečně, jak budeš mít sílu, touto cestou vykroč. Tím nic ještě nerušíš definitivně, ale přitom si připravuješ půdu na eventuelní samostatné žití. A jak píše Wiki - je opravdu v tuto chvíli třeba myslet pragmaticky i na to, aby vás celou rodinu Munďákova závislost nepotopila - všechny.

Cítím Ros, že úplný rozchod je pro tebe momentálně nepřijatelný, sama píšeš, žes k tomu nedozrála. Rozumím ti. Člověk to musí nějak přijmout, vstřebat a rozhodnout se vnitřně. Nejde říct - Holky z Babinetu mi všechny radí rozchod, tak se tedy rozvedu. I kdyby naše rady byly nakrásně pravdivé, ze života a nevímco, rozhodnout a nést následky rozhodnutí budeš ty. Musíš si to udělat po svém.

Ale přála bych ti, aby ses netrápila. Ros, vykroč naznačeným směrem, tím nic ještě definitivně nerušíš, a oddělenější život vám oběma může jen prospět.
Současný stav je pro oba nevyhovující - ty denně ve stresu jak to s ním bude a vše máš na hrbu, on vlastně ve tvém závětří, nenucen postavit se na vlastní nohy.
Držím palce.

Rosamunda napsal(a):

mashanka napsal(a):

Souhlasím s Wiky - milovat a být nablízku se dá, i když jsem samostatná jednotka

:jojo: pomalu se na to chystám, psychicky už celkem samostatná jednotka jsem, páč mě ty jeho úlety docela dostaly, tak jsem zase o kousek dál. Moc veselá cesta to nejni, páč jsem si ten jeho návrat představovala jinak, ale člověk míní, pánbůh mění.

Každá cesta není veselá a pohodová. Hele, Ros, já ráda letu po horách........... každý ten výstup je makačka a člověk má pocit, že vypustí duši - ale ta krása, když je potom nahoře a má pod nohama svět.
Drápej se a uvidíš, že ti potom bude krásně. A možná, jako samostatná jednotka, které ubydou starosti o existenci, živobytí, strachy z finančního krachu, budeš i jako ta pomocná ruka silnější

Wiki, promiň mi jednu otázku, jestli nechceš, neodpovídej, pochopím to.
Ty jsi nikdy neměla recidivu? A pokud jsi měla, jak ses k tomu postavila? A proč vlastně recidiva nastala - co bylo spouštěčem?

Prosím, jesltli nám imůžeš  "ze druhého břehu" trochu nastínit tvé pocity po skončení léčby, prosím tě, popiš to, mnoha lidem to tu možná pomůže....

No, Ros, nemáš to jednoduché...myslím ty majetko-právní vztahy. Víš, že by bylo dobré znát jeho názor na věc..Tam by byla asi jediná čistá cesta (nezvlála-li bys ho vyplatit..) nemovitosti prodat, zbavit se dluhu...ale otázka kolik vám zůstane na další... vlastně dvoje bydlení..Pokud by tady cesta nebyla, tak bych se zřejmě vrhla na lékárnu, změnila bych místo provozovny. Psala jsi, že pronajímatel nějak zlobí...Ros., mám známe (dobré známé- lékarníky) a znám jejich fin. situaci a vím, že není ale vůbec špatná. Jejich jedinou vážnou starostí jsou investice..:D

Proto si myslím, že bude důležité umístění lékárny ve městě. Pak mnoho lidí slyší na akce (k receptu 5kč a podobné drobnosti). Zákaznické karty, věrnostní programy, zkrátka něco, v čem byste byli jedineční. A reklama. Tak bych se na to vrhla já. Ale to ty všechno určitě víš a znáš....zkrátka nějaké oživení a okysličení a nějakou bombovaou nabídkou - abych přilákala klienty..dělám taky v obchodní svéře a tak se s tímto také potýkám..:D

Blossom napsal(a):

Wiki, promiň mi jednu otázku, jestli nechceš, neodpovídej, pochopím to.
Ty jsi nikdy neměla recidivu? A pokud jsi měla, jak ses k tomu postavila? A proč vlastně recidiva nastala - co bylo spouštěčem?

Prosím, jesltli nám imůžeš  "ze druhého břehu" trochu nastínit tvé pocity po skončení léčby, prosím tě, popiš to, mnoha lidem to tu možná pomůže....

Měla Bloss - ale tu  datuju před těmi 10lety co abstinuju. Hned asi po týdnu po propuštění  (jsem si ji obstarala ). Vracela jsem se "domů" a do bývalého "domova". BM  si již zařídil nový život, ale to jsem netušila.. Vyprala jsem flekaté prostěradla a povlečení, uklidila, vařila, byla strašně vzorná, nabušená a těšila se, že budu vzata na milost.
BM ovšem se mnou již nepočítal. Sice rozvod byl na cestě, ale myslela jsem, že to zvládneme. Chovala jsem se jako služebnice. On jako krutý král. Vykázal mi místo na spaní (mimo ložnici)a oblečení jsem měla ve skříni na chodbě i v černých pytlích. On spíš počítal, že se nevrátím nikdy.Měl milenku prakticky nastěhovanou. Já to nezvládla. Byl to nájemní byt a moje peníze z dědictví, abych se mohla zařídit sama (byt atd) mi nevrátil. Tak jsem za pár dní jela zpět. Samozřejmě , že cesta jak z toho ven  byla, ale já byla bez peněz, po návratu jako Tarzan a zcela závislá na BM. Byla jsem bezradná.  Tím ovšem v žádném případě recidivu neomlouvám. Vím, že recidivy prostě jsou i z množství "kolegyň" v léčebně. Pár z nich se dodnes také drží.

Po dalším propuštění z léčebny coby "recidiva" jsem dostala místo i s bydlením(!), byla jsem docela ve svém oboru ceněna...ale bylo mi strašně. Cítila jsem se jako psanec a dcera byla svěřena do péče otce. Nikdo, kdo to neprožil, si dodokáže tento moment představit. A já byla vlastně úplně normální, pracovitý a zodpovědný člověk s obrovským smyslem pro povinnost....týrala jsem se svým životním selháním každou minutu. Nevím jak dlouho bych to vydržela. A pak  "náhodou" jsem se seznámila s jednou osobou a nastala životní změna. přijala jsem podanou ruku, přestěhovala do  podnájmu, udělala rekvalifikaci za pomocí fin. podpory a začla pracovat jinde. Začlo se mi dařit. Od té doby jsem šla nahoru. Zajistila si skvělého právníka a získala zpět peníze (zcizené dědictví), zajistila si vlastní první bydlení, auto, pak dceru...a dodnes jedu. Strašně mě život baví a vím, že si za nitky tahám sama a nikdy to nebude jinak, ani když žiju s bezvadným chlapem :D

Bloss, to jsem ani sama nečekala, že budu takto ...ehm..podrobná....oživilo se mi to a zase mě zalívá něco jako pocit vděku za šanci a láska k lidem i důvera v sebe..:hjarta:

Wiki, dík za odpověď a ještě se dovolím na nějaké věci zeptat, protože nevím,zda jsem vše pochopila správně.
Takže hned z léčebny ses vrátila domů, a tam byla situace jak jsi popsala, takže asi po týdnu ses,jestli dobře chápu, napila znovu. Pak píšeš Tak jsem za pár dní jela zpět. tedy myslelas zpět do léčebny.
Prosím, na čí popud jsi tam odjela? Na svůj, a nebo tě někdo popadl a odvezl tam? A jak dlouho trval druhý pobyt v léčebně - opět plných cca 3 měsíce jako je obvyklé, a nebo jinak?

Dále píšeš, žpo návratu z léčebny jsi dostala místo i s bytem... To mi leží v hlavě, obvykle nikdo alkoholikům sám od sebe nic nenabídne. Chápu to dobře tak, že už v léčebně jsi sháněla místo a řešila svou situaci (chci říct ne AŽ po návratu z léčebny), prostě že už za pobytu v léčebně jsi aktivně organizovala svůj příští život?

Prosím, není-li to příliš osobní - jakého typu byla ta osoba, která byla pro tebe klíčová pro životní změnu? Byl to muž, tedy byl to nový hezký vztah, co ti dalo ten zásadní impuls, a nebo to byl někdo typu odborníka (myslím třeba psycholg, co dobře poradil, nebo podobně?

Wiki, promiň, že tě zasypávám takovou haldou otázek. Hotovej křížovej výslech...
Ale to není proto, že bych chtěla šťourat ve tvém životě. Spíš hledám jakýsi návod, manuál pro ty, co se s něčím podobným potýkají. Jak to udělat, aby se z toho člověk dostal.
Protože ty jsi tu asi jediná, která se s tímto problémem úspěšně utkala a zvítězila. Snažím se přijít na to, proč, v čem spočívá to, že tys to dovedla, a zástupy dalších sice chtějí, snad se i snaží, ale stejně znovu a znovu selhávají.

Tvé příspěvky nejsou jen bohapusté teoretizování typu "kdyby se to stalo mě, tak já bych rozhodně...blablabla...". Tys to prožila, aproto jsou všechny poznatky, se kterými se můžeš podělit s ostatními, nesmírně cenné. Prosím piš, můžeš-li. Dík. :godlike:

Ještě než mi odpovíš, Wiki, budu trochu písemně tady přemýšlet, čím se od jiných navrátilých z léčebny podle mě lišíš.

Psalas, že po návratu z léčebny jsi okamžitě naskočila do svých domácích povinností a snažila se je dělat co nejlíp. Nebylo žádné "rozkoukávání", dlouhá aklimatizace, atd. Prostě jsi začla hned fungovat, sama od sebe, sama ze své vůle...
Jaký rozdíl od mého BM, když se vrátil z léčebny. Podivný, neznámý tvor, který se zabýval pouze sám sebou, svým odpočinkem a svými potřebami a zdálo se, že nejraděj by tak nějak vegetil sám po sebe, někam zalezl,a ať mu dají všichni s nějakými povinnostmi pokoj. Hodně podobné to vidím u Rosamundina Munďáka.

Tento rozdíl vidím jako zásadní - vlastní aktivní přístup. Jen nevím,proč tys to dokázala, a třeba můj BM ne. Přestože před závislostí byl pro něj právě takový aktivní a pracovitý přístup k životu obvyklý a typický, býval to neobyčejně pracovitý a kreativní člověk. Tak jsem si myslela, že prostě po vyléčení se k této své dříve běžné vlastnosti normálně vrátí. Ale vrátil se mi někdo zcela jiný.....
Kdybych, aspoň teď po letech, dovedla pochopit, proč se to takhle u nás vyvíjelo, pomohlo by mi to nějaké nezodpovězené vnitřní otázky pochopit.
A mnohým dalším takovéto povídání může dát návod, jak na to. (a jak tedy rozhodně ne)

No, Bloss, ja to vidím ale tak, že v tom je rozdiel asi v tom, prečo niekto môže piť konzumačne alkohol aj pravidelne a nič to s ním neurobí - a niekto spadne pri rovnakom množstve a frekvencii do závislosti. Len fyzickými dispozíciami to určite nebude. ;)

Možná budu mimo mísu,ale Wiki překopala totálně všechno a taky bojovala o dceru a když se začlo dařit,byl to ten náboj.Ono se to čte dobře,ale lehký to určitě nebylo.Byla tam silná motivace. V podstatě úplně nový život,nevracela se zpátky. Z toho psaní to tak cítím.Možná problém recidiv je v tom,že přeléčený alkoholik se vrátí zpátky do starých problémů a nechtějí se mu třeba řešit nebo nemá na to je řešit.A ještě jedno.. myslím si ,že chtě nechtě ve vztahu už nikdy nebude taková důvěra.Je to jen můj pohled a třeba za čas se na to budu zase dívat trochu jinak :).

Blossom napsal(a):

Wiki, dík za odpověď a ještě se dovolím na nějaké věci zeptat, protože nevím,zda jsem vše pochopila správně.
Takže hned z léčebny ses vrátila domů, a tam byla situace jak jsi popsala, takže asi po týdnu ses,jestli dobře chápu, napila znovu. Pak píšeš Tak jsem za pár dní jela zpět. tedy myslelas zpět do léčebny.
Prosím, na čí popud jsi tam odjela? Na svůj, a nebo tě někdo popadl a odvezl tam? A jak dlouho trval druhý pobyt v léčebně - opět plných cca 3 měsíce jako je obvyklé, a nebo jinak?

Dále píšeš, žpo návratu z léčebny jsi dostala místo i s bytem... To mi leží v hlavě, obvykle nikdo alkoholikům sám od sebe nic nenabídne. Chápu to dobře tak, že už v léčebně jsi sháněla místo a řešila svou situaci (chci říct ne AŽ po návratu z léčebny), prostě že už za pobytu v léčebně jsi aktivně organizovala svůj příští život?

Prosím, není-li to příliš osobní - jakého typu byla ta osoba, která byla pro tebe klíčová pro životní změnu? Byl to muž, tedy byl to nový hezký vztah, co ti dalo ten zásadní impuls, a nebo to byl někdo typu odborníka (myslím třeba psycholg, co dobře poradil, nebo podobně?

Wiki, promiň, že tě zasypávám takovou haldou otázek. Hotovej křížovej výslech...
Ale to není proto, že bych chtěla šťourat ve tvém životě. Spíš hledám jakýsi návod, manuál pro ty, co se s něčím podobným potýkají. Jak to udělat, aby se z toho člověk dostal.
Protože ty jsi tu asi jediná, která se s tímto problémem úspěšně utkala a zvítězila. Snažím se přijít na to, proč, v čem spočívá to, že tys to dovedla, a zástupy dalších sice chtějí, snad se i snaží, ale stejně znovu a znovu selhávají.

Tvé příspěvky nejsou jen bohapusté teoretizování typu "kdyby se to stalo mě, tak já bych rozhodně...blablabla...". Tys to prožila, aproto jsou všechny poznatky, se kterými se můžeš podělit s ostatními, nesmírně cenné. Prosím piš, můžeš-li. Dík. :godlike:

úúhh..
Pokusím se popořadě, ale je to individuální příběh, nikomu se nebude opakovat:

do léčebny zpět jsem jela tak, že jsem se opila, přišel manžel naložil mě do auta, odvezl do Kosmonos, tam zazvinil a předal mě sestře a zmizel. Tam jsem pobyla pár týdnů, protože do léčebny samotné se objednává (ženská tady není). Byla jsem tam opět 3 měs. Klasická recidiva tam bývá obykle 6 týdnů, ale jsem byla poněkud jiný případ a vlastně jsem se neměla kam vrátit.

Skutečně jsem dostala práci i s bytem. Již tam- v léčebně -  se začal organizovat můj život. Můj problém byl především sociální. Sama jsem sice nebyla ve formě takové, že bych se někde prosadila, ale v PL doma jsem chodila k psychologovi, který na mě držel. Strašně mi pomohl, neuvěřitelně do mě viděl a taky si zjistil moji profesní pověst (/pracovala jsem totiž ve zdravotnictví  v poměrně specializ. branži) a doporučil mě. Vlastně to celé vymyslel. Proto mi jedno pracoviště (kam jsem psala žádost a jela se představit - 1 den propustka - tzv."sociální" volno) nabídlo moji práci (v mém oboru)s bydlením na zbrusu nové ubytovně pro personál, kde jsem dostala nádherný byteček se společnou kuchyňkou.atp.

Klíčová osoba byla matka mého t.č. přítele. Dost neuvěřitelné, viď? Samozřejmě můj zájem o chlapy byl nulový a sebevědomí mínusové, ale tento pán o mě dost stál, tak jsem se chvilku nechala konejšit, bylo to na chvilku malinko příjemnější - a pak přišlo setkání s onou paní. Je to neuvěřitelné, ale kdyby celá moje anabáze vznikla jen proto, abychom se spolu potkaly, stála by zato. Dodnes spolupracujeme, přibrala mě do své firmičky a rozjely jsme to.. a já jí všechno tisíckrát vynahradila a ona se s úsměvem dívá jak "její dítě" vyrostlo a ráda mi připomíná momenty, kdy jsem se bála vzít telefon, obden brečela, nevěděla kam si jít zařídit trvalý pobyt, jak se jezdí autobusem atd...

Ještě co si myslím, že je důležité napsat- já po návratu domů chtěla dokázat , že jsem dobrá matka, manželka, hospodyně, že to bylo krátkodobé selhání a to zcela reverzibilní. Mohla jsem se přetrhnout abych se zavděčila. Nešlo mi o mě, šlo mi o BM, abych v jeho očích obstála na výbornou - čili všechno špatně. Že jsem se okamžitě vrhla do domácí práce, to bych spíše přiřkla k ženskému rodu jako takovému. Pro ženskou je to jaksi samozřejmé, že uklidí a uvaří..atd. Muž se v domácnosti asi realizovat nebude, ani předvádět. To ho nemůže (myslím) uspokojit. Proto jsem psala, že Mundák MUSÍ mít práci, kde si uvědomí svoji hodnotu. Jedině tam ji získá. To pomohlo i mně. A to, že jsem tu šanci dostala. To bylo klíčové.

Do psychiky chlapa se přesně nevecpu, ale sebeuznání potřebuje každý. Jinak má mindráky a řeší je ..nějak (pítím, křikem..to je fuk..) A všichni, kdo známe skutečný pocit z dobře vykonané práce, z úspěchu (ať už obchodního , studijního, sportovního, v domácnosti..atd) musí vědět , že TO je ono.

Mne len napadla jedna vec: ono je to možno aj o tom, že každý má individuálne tempo. Niekto príde naštartovaný a hneď začne reorganizovať vlastný život, niekto iný potrebuje istý čas... ale potom sa zadaptuje a šliape ako hodinky. Asi to je tiež indi-vindi, ako vlastne všetko.

Nefrit mě teď přivedla na jednu myšlenku...

Já byla v léčebně jediná, kdo ztratil zázemí a neměl vlastně nikoho a neměl se ani kam vrátit. Ostatní holky se vracely do víceméně spořádaných manželství nebo ke své oddané ( i když utrápené) rodině, dcerám, rodičům, ..atd.. Já měla jen jeden pytel (černý :D) svých osobních věcí.

Ale když si uvědomím, že ty holky se vracely do stejného prostředí, do stejných situací, ke stejným lidem - sice jsem potají brečela a bylo mi líto, že jsem byla odkopnutá, ale ve skutečnosti mi to strašně moc pomohlo. Já si vytvořila úplně novou identitu. Myslím, že začínat "po novu" ve starém je těžší. Denně vidí ty schovky flašek, ty skleničky z nichž pily/i...atd..

Neznamená to ovšem, že to nejde jinak, že návrat alkoholika k rodině nemůže proběhnout dobře...Já tam cítím jeden moment, že já prostě změnu udělat musela. Já neměla na výběr. Já byla už na dně a já ho cítila. Otázka např. Mundáka, zda-li cítí, že je to jeho dno anebo, že se mu fakticky nic neděje. Vždyť je zajišten - má kde spát, co jíst, peníze také..tak co velice..(Ros promin, že jsem si vzala za vzor tvého M - beru to spíše obecně).  Viděla jsem to i  u ostatních holek. Pro mě byla protialk. léčebna něco strašného, ale pro některé jen tábor a kámoškama. Různě všechno obejít a bylo jim to fuk, já byla jak Hujer, snaživá, poctivá, připosr. abych vše správně plnila... ..a vůbec je  nechápala..Více méně v pohodě. jediný jejich problém byl, jak tajně zavolat milencovi..apod. Takže ony svou závislost nijak na vědomí a vážně nebraly. No tak co...no tak jsem se napila...a má bejt..? Doma zavrkaly a byl klid...:)    A vlastně takto žijí již třeba 20let. Rok doma, 3měs. v léčebně, zase rok doma a zase do léčebny. ..už vlastně životní styl. Konkretně jedna moje bližší kamarádka odtamtud. Proto to vím tak přesně. Jenže...je to divný, ale ona je docela spokojená...vůbec není utrápená.
Já bych takto spokojená být nemohla. Moje svědomí by to neuneslo.

Wiki, dík za tvůj příběh.
Opravdu to napovídá, že někdy může platit to pověstné - Čím hůř, tím líp. Tedy že v takovéto situaci nekompromisní až drsné chování okolí může paradoxně dotyčnému pomoct tím, že ho prostě vyšoupne na mráz, obrazně řečeno.

I když, to podstatné musí být skryto v povaze člověka. Dost napovídá to, že už v léčebně ses začla hrabat, že ses snažila vše splnit apod., ačkoli mnoha ostatním to bylo šumák a léčením jaksi proplouvali...

Taky možná, ještě sis naštěstí nestihla tolik pitím poškodit mozek, takže tyto vlastnosti (které jsi zajisté měla už dřív) se nevytratily a nenahradila je lhostejnost a rezignace.
Můj BM asi pil tak dlouho a moc, že svou dobrou povahu prostě propil, poškodil si mozek, stal se psychicky někým dost jiným, i po léčení.

Psala jsi, žes neměla na výběr. V tomto jediném si myslím, že nemáš tak úplně pravdu. Mělas na výběr: Buď abstinovat a žít normálním životem, a nebo se stát troskou a upít se.
Jsem strašně ráda, že sis zvolila to první. A že jsi živoucím příkladem, že to opravdu jde. Dík. :godlike: :godlike: :godlike:

Wiki, opět ti děkuji za tvé psaní.
Připomněla jsi mi tím tu mou závislost. Šílenou závislost na mém bývalém muži. Už jsem to tady psala kvůli Rosamundině závislosti na jejím manželovi.
Závislost jako závislost. Některá postihne víc tělo, jiná víc nitro. Ale obojí je smrtící.
Tato tvá věta - Já tam cítím jeden moment, že já prostě změnu udělat musela. Já neměla na výběr. Já byla už na dně a já ho cítila - tam jsem byla i já.
Já to cítila ještě trošku jinak. Měla jsem na výběr. Umřít - nebo udělat změnu.
Kvůli mým dětem jsem si vybrala to druhé.
Když už jsem měla žít, nechtěla jsem být po zbytek života zdrogovaná antidepresivy, stroj, kterému je řízen mozek práškama.

Ale přesně jak píšeš, že pro některé ženy byla léčebna jen tábor s kámoškama.
Pro některé lidi s těžkou depresí a závislostí na čemkoliv, které jsem potkala při svém pobytu na psychiatrii a taky na psychoterapii, jsou to jen "tábory s kámoškama". Protože jim to tak vyhovuje. Protože žádnou změnu skutečně z hlouby svého já udělat nechtějí.

Bohužel takhle vnímám i Munďáka. A i Rosamundu. Zatím. Držím palce, aby jim oběma došlo, že už není na výběr. Kromě změny může přijít chvíle, kdy je na výběr už jenom smrt. A na tu je vždy času dost, no ne?  Smrti se každý jednou dožije. (to mám z Hapkova a Horáčkova Kudykama, jak pravdivé) Tak proč spěchat?

Wiki, smekám, tohle by nikdo nevymyslel, to může vymyslet jen život sám. U nás zatím Munďák seká latinu, zítra jde k té naší psycholožce, já s ní mám potom večer skupinu, uvidím, co mi poradí. Co se týče té mé takzvané závislosti, já si umím dosela dobře představit život bez něj, ale zatím s ním skončit nechci. Když mi i ta psycholožka říkala, abych to ještě zkusila....Přitom si oběhnu toho právníka, vyžádám si právní poradu, jak se s tím dá vypořádat, kdyby něco. Jiné zázemí si zatím hledat nemůžu, páč na to prostě nemám, jsme v takovém prů*seru, že žijeme téměř z ruky do huby. To je druhá věc kterou musím souběžně řešit, jestli pokračovat v podnikání nebo to zabalit, to zase musím k někomu, kdo mi poradí, jak to vše případně ukončit. Prostě musím co nejdříve aspoň něco vyřešit nebo mi z toho hrábne. Nejradši bych zastřelila pana pronajimatele, páč nebýt jeho, tak bychom se z toho nějak vyhrabali,ale takhle, když nevím, jestli teda jo nebo ne, tak to je na houby. A další prostory u nás ve městě nejsou, takže to znamená se případně s lékárnou přestěhovat někam jinam, což jsou další výdaje a další starosti....chjooo, měla jsem si zařídit zelinářství nebo drogerii, tam bych tolik problémů neměla. :D

Blossom napsal(a):

Wiki, dík za tvůj příběh.
Opravdu to napovídá, že někdy může platit to pověstné - Čím hůř, tím líp. Tedy že v takovéto situaci nekompromisní až drsné chování okolí může paradoxně dotyčnému pomoct tím, že ho prostě vyšoupne na mráz, obrazně řečeno.

I když, to podstatné musí být skryto v povaze člověka. Dost napovídá to, že už v léčebně ses začla hrabat, že ses snažila vše splnit apod., ačkoli mnoha ostatním to bylo šumák a léčením jaksi proplouvali...

Taky možná, ještě sis naštěstí nestihla tolik pitím poškodit mozek, takže tyto vlastnosti (které jsi zajisté měla už dřív) se nevytratily a nenahradila je lhostejnost a rezignace.
Můj BM asi pil tak dlouho a moc, že svou dobrou povahu prostě propil, poškodil si mozek, stal se psychicky někým dost jiným, i po léčení.

Psala jsi, žes neměla na výběr. V tomto jediném si myslím, že nemáš tak úplně pravdu. Mělas na výběr: Buď abstinovat a žít normálním životem, a nebo se stát troskou a upít se.
Jsem strašně ráda, že sis zvolila to první. A že jsi živoucím příkladem, že to opravdu jde. Dík. :godlike: :godlike: :godlike:

Bloss- jo měla jsem na výběr. Žít nebo chcípnout. Ne umřít - chcípnout!
Popravdě bylo x chvil, kdy jsem chtěla umřít, ale nevěděla jsem jak to udělat. Budeš se smát, ale já přemýšlela, že když vyskočím z okna (asi 5.p.)tak, třeba vyplaším nějaké děti a že budu hrozně ošklivá..:lol: Ale hlavně jsem se i bála a myslím, že jsem nechtěla umřít, chtěla jsem pomoc... Pak jsem si šla koupit žiletky - po vzoru Ovidia (bo který to zemřel ve vaně, kde si pustil žilou..). Myslím, že v mém příběhu měla roli i moje ješitnost (asi latentní- ale jednoznačně byla). Vždycky jsem celkem dobře vypadala, dobře jsem se oblékala (bílý kožich apod.:D ), měla jsem slušné fin.zázemí, takže můj pád byl o to horší, což si asi dovedeš představit. Byla jsem poměrně luxusní alkolholik. Šampaňské apod.  Odlehčím -mmch můj bílý kožich poněkud ztratil svoji důstojnost a lesk poté, co jsem se v něm vyspala někde na rohožce :lol:

Můj "pád" trval tak 2roky, ne dýl, takže jsem se nestihla zlikvidovat fyzicky. Fyzičku jsem měla vždycky dobrou a mám stále (zase). A játra panenská. :D
Nějak jsem musela být buď nejlepší nebo nejhorší.

K následkům nadužívání ...co jsem zažila kolegyně, tak některé z nich byly stejně jako ty píšeš již poškozeny nevratně. Vypadá to strašně. Kolapsy, poruchy chůze, otřesné otoky,  motoriky , epileptické záchvaty..atd..
Viděla jsem holky, úplně vážně - 23-25let - a ty dvě zemřely na důsledky abúzu alkoholu. jedna na cirrhozu a druhá měla neurologické potíže - chůze, epi,vidění..atd. Ireverzibilní škody. Příšerné. Obě to byly mladé krásné holky. Jedna dělal školu AMU a zpívala jak pánbůh - operní školený hlas. Krásná, štíhlá, černé dlouhé husté vlnité vlasy do pasu - jako reklama na krásu (tedy při prvním léčení), vypadala jako madona.
Opravdu alkohol není legrace.

majkafa napsal(a):

Wiki, opět ti děkuji za tvé psaní.
Připomněla jsi mi tím tu mou závislost. Šílenou závislost na mém bývalém muži. Už jsem to tady psala kvůli Rosamundině závislosti na jejím manželovi.
Závislost jako závislost. Některá postihne víc tělo, jiná víc nitro. Ale obojí je smrtící.
Tato tvá věta - Já tam cítím jeden moment, že já prostě změnu udělat musela. Já neměla na výběr. Já byla už na dně a já ho cítila - tam jsem byla i já.
Já to cítila ještě trošku jinak. Měla jsem na výběr. Umřít - nebo udělat změnu.
Kvůli mým dětem jsem si vybrala to druhé.
Když už jsem měla žít, nechtěla jsem být po zbytek života zdrogovaná antidepresivy, stroj, kterému je řízen mozek práškama.

Ale přesně jak píšeš, že pro některé ženy byla léčebna jen tábor s kámoškama.
Pro některé lidi s těžkou depresí a závislostí na čemkoliv, které jsem potkala při svém pobytu na psychiatrii a taky na psychoterapii, jsou to jen "tábory s kámoškama". Protože jim to tak vyhovuje. Protože žádnou změnu skutečně z hlouby svého já udělat nechtějí.

Bohužel takhle vnímám i Munďáka. A i Rosamundu. Zatím. Držím palce, aby jim oběma došlo, že už není na výběr. Kromě změny může přijít chvíle, kdy je na výběr už jenom smrt. A na tu je vždy času dost, no ne?  Smrti se každý jednou dožije. (to mám z Hapkova a Horáčkova Kudykama, jak pravdivé) Tak proč spěchat?

Já si myslím, že i pud sebezáchovy sehraje roli. Když tam někde, na tom dně malinko vysvitne sluníčko - jeden paprsek  (třeba hezké upřímné slovo od někoho), tak člověk dostaně chuť se začít hrabat ven, i když to před tím už vzdal..
Dítě je obrovská motivace, ale v sebezničení mě nezastavilo. V tu dobu člověka nezastaví nic. Já chtěla mlhu, černo, nebýt.
Majko, já si myslím, že je dobře nechat člověka dopadnou na dno . U alkoholika. Aby ucítil to dno. Umožnit mu to. Jinak ten člověk ani neví, že padá, natož že dopadl. Protože jestli ho něco probere, tak je to to dno.

Samozřejmě, jsou lidé, kteří žijí "normálně" a stačí jim si uvědomit, že alkohol je jed,  tudíž ho do sebe nelámou v litrech. Nemusí na to přicházet tou mojí cestou..:) , poněku složitější a zdlouhavější. :D

Wiki napsal(a):

Já si myslím, že i pud sebezáchovy sehraje roli. Když tam někde, na tom dně malinko vysvitne sluníčko - jeden paprsek  (třeba hezké upřímné slovo od někoho), tak člověk dostaně chuť se začít hrabat ven, i když to před tím už vzdal..
Dítě je obrovská motivace, ale v sebezničení mě nezastavilo. V tu dobu člověka nezastaví nic. Já chtěla mlhu, černo, nebýt.
Majko, já si myslím, že je dobře nechat člověka dopadnou na dno . U alkoholika. Aby ucítil to dno. Umožnit mu to. Jinak ten člověk ani neví, že padá, natož že dopadl. Protože jestli ho něco probere, tak je to to dno.

Samozřejmě, jsou lidé, kteří žijí "normálně" a stačí jim si uvědomit, že alkohol je jed,  tudíž ho do sebe nelámou v litrech. Nemusí na to přicházet tou mojí cestou..:) , poněku složitější a zdlouhavější. :D

Přesně. Mlhu, černo, nebýt. To až pak, když jsem si těch prášků prostě vzala málo a doktoří? Bůh? nevím ... mě vrátili zpět, pak přišla etapa, kdy už jsem asi chtěla zůstat. Kdy už mi došlo, co bych udělala svým dětem, kdybych nebyla. To už mě při těch strašných myšlenkách, že se vydám vstříc vlaku, nebo skočím ze 7. patra, aby se to tentokrát už povedlo, pak drželo, abych to neopakovala.
Zajímavé pro mě bylo, že byť jsem předtím měla sklony řešit problémy alkoholem, v tu dobu mě alkohol vůbec nelákal. Měla jsem pocit, že alkoholem nic nevyřeším rychle. Že je to cesta k sebezničení na dlouhou trať.

Bloss, ještě spešl pro tebe.

Tento můj příběh mě tehdy dovedl k myšlence o vícero životech. Vím, že na duchovním jsi tomu názoru nefandila, tak bych to ráda dala do souvislosti. Nepůjde o to se přít zdali je nabo ne...pokusím se ti objasnit, jak to vnímám a pak možná spíš porozumíš..

V důsledku je jedno, zdali inkarnace existují ,či ne, ale pokud je připustím, tak si dovedu velmi dobře a živě  představit, jak já tam ..někde v bardu...sedím (třeba v čekárně:D ) s ostatními a říkám jim, "přátelé..já jsem hrozně nesamostatná, nesoběstačná, stále na někom závislá (rodiče, partner..), moc ráda bych se toho zbavila. Pomůžete mi? "
A v tu chvíli se přihlásil můj BM a řekl," ano, já ti rád pomohu, narodíme se znovu,  potkáme se jako pár, a k samostatnosti tě coby tvůj manžel dovedu. Slibuju."  Já řekla -" děkuji" . A bylo...no a pak jsme se narodili...:)
Dneska jsem mu doopravdy vděčná za to, co pro mě udělal - což málokdo chápe a naopak považuje ode mě za ironii a sarkasmus.

Zdali reinkarnace jsou nebo ne , je už pak fuk, ale jde spíše o to, že člověk se s něčím mnohem lépe vyrovná (s tím co nemůže změnit(!)  - to je důležitá vsuvka), vezme to a nezůstanou v něm pocity trpkosti, zlosti, nenávisty a touha msty. Jen láska,vděk a pochopení. A to je pro mě podstatné. Mít tyto tři atributy stále s sebou (i když mě pokutují za špatné parkování:D - moje standardní bolest ). A má-li mi k tomu dopomoci systém víry v reinkarnace - tak proč ne..?! :D

Bloos............Wiki..............moc tím pomáháte druhým

Wiki, jsi statečná a žiješ velký život.....

BM pustili domů !!!!....nemusel čekat 7 měsíců, mohl okamžitě nastoupit....nechce......že si už konečně uvědomil, že...
byli jsme hrozně nazlobeni na psxcholožku, která takto rozhodla...........ale rozhodla správně.......ať je dána šance rozumnějším..............je to jeho volba a když nechce, tak......

necítím nic......už jsem se definitivně odstřihla....

Vero, jedině proto, abych někoho oslovila a někomu pomohla se tady vyblejvám.
Fakt bych chtěla být odstrašujícím vzorem. A taky říct, že i když se ženská stydí za to že pije (což dělá tedy dobře:D ), tak by si měla uvědomit, že není sama, jediná a že by to neměla bagatelizovat. Že to skutečně musí řešit. A nebude sama, má spousty kolegyň, které nejsou vidět a nemluví o tom. A předně to budou ženské, do kterých by to v životě nikdo neřekl....

Vero, čéče, jestli ho pustili odněkud z ARA až se vyhajal, tak jen na reverz. Za to asi psycholožka nemůže...myslím..
Do protialk. léčebny by ho mohli dát i bez jeho souhlasu, ale to by muselo být soudem nařízená léčba. Alespoˇsi myslím, že to tak je.
Stejně pokud NECHCE a nacpali by ho tam násilím, on by to tam přežil (jako na táboře) a zase by se vrátil do starých vyjetých kolejí. A to si upřimně příznejme. ..3 měs léčby, léky, personál, strava, ubytování, terapie.....to půjde do desetitisíců...,a má-li to být už předem k ničemu - tak opravdu ať to využije někdo jiný. Vybral si sám - přesně jak píšeš.
Je dobře , že UŽ necítíš nic, utrápila by ses. A proto tady nejsi, viď?!:) :hjarta:

Vero...jedna indiskretní...:rodna: ještě lámete postele??:D :supr:

Rosamunda napsal(a):

Wiki, smekám, tohle by nikdo nevymyslel, to může vymyslet jen život sám. U nás zatím Munďák seká latinu, zítra jde k té naší psycholožce, já s ní mám potom večer skupinu, uvidím, co mi poradí. Co se týče té mé takzvané závislosti, já si umím dosela dobře představit život bez něj, ale zatím s ním skončit nechci. Když mi i ta psycholožka říkala, abych to ještě zkusila....Přitom si oběhnu toho právníka, vyžádám si právní poradu, jak se s tím dá vypořádat, kdyby něco. Jiné zázemí si zatím hledat nemůžu, páč na to prostě nemám, jsme v takovém prů*seru, že žijeme téměř z ruky do huby. To je druhá věc kterou musím souběžně řešit, jestli pokračovat v podnikání nebo to zabalit, to zase musím k někomu, kdo mi poradí, jak to vše případně ukončit. Prostě musím co nejdříve aspoň něco vyřešit nebo mi z toho hrábne. Nejradši bych zastřelila pana pronajimatele, páč nebýt jeho, tak bychom se z toho nějak vyhrabali,ale takhle, když nevím, jestli teda jo nebo ne, tak to je na houby. A další prostory u nás ve městě nejsou, takže to znamená se případně s lékárnou přestěhovat někam jinam, což jsou další výdaje a další starosti....chjooo, měla jsem si zařídit zelinářství nebo drogerii, tam bych tolik problémů neměla. :D

Neříkej, že se s pronajímatelem nejde domluvit. Dnes, kdy těžko solidního nájemce sežene...Já mít nájemce lékaárnu, tak si je hýčkám jako ve vatičce..:)

To, co popisuješ není idylka, ale zase to není neřešitelné. Já nemůžu pochopit, proč se vám nedaří (myslím byznys)... Co zkusit znovu v jiném větším městě? Vybrat solidní prostory, udělat čáru a znovu. Je možné to ukončit a změnit podnikání bo se nechat zaměstnat, ale tady máš hotovou přípravu, máš vzdělání, zkušenosti, potřebné papíry vyřízené..máš všechno již připravené a umíte to..jen je někde chyba...kde??!
Moje jedna kamarádka dělá nádhernou práci. Pod jednou firmou jezdí např. Moravu (bo Čechy - nevím) a dělá asi nejspíš dealera nějakých (třeba očních) léků. Má klientelu, celý dny je v autě, udělá si plán, spojí dvě, tři města...třeba 3 dny není doma, a pak pár dní zase ano. Vydělá si takové peníze, že jsem nevěřícně zírala, protože oni mají asi jen 10produktů.. To by bylo pro tvého miláčka ideální. Rozumí lékům, nemusel by se ani nijak bolestně připravovat,  bude umět určitě vystupovat, bude muset stále řídit - tedy nepít - a přinese slušný peníz. Nehledě na výhody služebního vozu apod.

Wiki, trochu ještě k těm reinkarnacím.... Jestli tobě to pomáhá pochopit podivnosti života a smířit se s nimi, tak je to pro tebe ta správná cesta.
Já sice nejsem stoprocentní ateista, neřekla bych přímo věřím, ale spíš připouštím, že by po životě opět něco být MOHLO.
Ovšem reinkarnace tak, jak o nich bývá psáno na duchovním, mě neoslovují, ba jsou mi principem přímo proti srsti. Tedy ve smyslu - potřebovala jsem (?) tuto lekci, tak mi ji život dal.

Píšeš o samostatnosti. Té já myslím měla i před manželovým alkoholismem v životě poměrně dost, asi o něco víc, než běžná průměrná ženská.
Ale ráda jsem bývala lehce v manželově stínu,on býval mírně, tak příjemně dominantní, ale nedusil mě přitom, já se i vedle něj ve šťastných letech manželství pozvolna rozvíjela, šla osobnostně kupředu. Oběma nám myslím ten systém - mírná jeho dominance- vyhovoval. Ono to trochu bylo dáno i tím, že byl o 10 let starší, takže když já byla ještě mladá ze všeho vyjukaná holka (začli jsme spolu chodit na mých 16ti), tak on si se vším dávno věděl rady.

Tak se vracím znovu na začátek - myslím, že lekci ve smyslu "abych se stala samostatnou", jsem vůbec nepotřebovala. Zvlášť ne tak drastickou.
A víš co je paradox? Zpozorovala jsem, že pro dost mužských jsem nyní samostatná a soběstačná až příliš, že se mě tak trochu snad i bojí..(?) Takže podle této teorie bych asi potřebovala v příštím životě se zas naučit být samostatná méně. A to mi přijde absurdní - takhle bych se v údajných reinkarnacích mohla tedy pohybovat navěky ode zdi ke zdi...
To jen vysvětluju, proč právě mě je princip reinkarnace nepřijatelný - tedy ve smyslu - potřebovala jsem tu lekci (v minulém životě jsem asi byla nesamostatná), tak mi ji osud v tomto životě nadělil...

Jinak naprosto souhlasím s tebou, v tom jak píšeš, že člověk má cítit ne nenávist a mstu, ale lásku, vděk a pochopení.
To já vůči svému BM takto hodně cítím: Lásku a vděk za ty krásné, společně strávené roky. Pochopení ve smyslu, že chápu, že v určité fázi už nedovedl přestat pít, i když strašně moc chtěl a občas se snažil, to taky cítím.
Ještě se však nedovedu ohlížet zpět bez pocitu zklamání a určité lítosti, že to takto dopadlo. Já prostě NEMůŽU být osudu za tuto "lekci" vděčná, když on, kdysi tak skvělý člověk, nakonec předčasně zemřel. Jak mám být za toto vděčná?? Ani kdybych já díky tomu po stránce osobnostně vyrostala až do nebe, tato cena za to byla nepřiměřeně vysoká.

Občas, což mě i mrzí, v některých chvílích vůči BM pociťuji krátkodobě i výčitku. Proč jsi to tak zkazil? Proč jsi mě ve všem nechal samotnou? Proč tu nejsi, když by tě i děti tak strašně potřebovaly?
Snad i toto se mi podaří nějak vnitřně časem vyřešit.

Hodně mi pomáhá babinet a toto vlákno zvlášť. Díky dalším lidem s podobnou zkušeností můžu alespoň trochu vnitřeně pochopit, proč on se choval jak se choval. Pomáhá mi to přijmout a zvládnout určité negativní emoce z minulosti. A za to vám všem tady dík.

Ještě k situaci Rosamundy a Munďáka a jejich lékárny...
Rozhodnout si to musí pochopitelně oni sami, jen sem dám pár postřehů, protože jejich a naše situace byla v lecčems podobná:
Pokud jsou manželé spjati nejen dětmi, společným bydlením, ale i společnou firmou, je to oddělování o hodně složitější, psychicky i právně. Já jsem v této situaci jednala naprosto nestandartně, většina mých známých si nad mnou navrženým řešením ťukali na čelo že jsem se snad zbláznila, ale já věděla co chci a i z dnešního pohledu vím - ano, byla to správná cesta.

Já jsem si tehdy přála co nejrychlejší rozvod a mé odstěhování. Odstřihnout se od každodenní 24hodinové nepříznicé situace kolem mého manžela bylo mou prioritou, cítila jsem, že mi jde o psychické zdraví. I pro mě to bylo určité dno, mezní situace.
Proto jsem navrhla toto majetkové vyrovnání: Nechala jsem manželovi CELOU firmu a CELÝ tehdy 7 let nový velký dům s firemní částí i velkým bytem. Vzdala jsem se své poloviny.
Od manžela jsem chtěla jen 1/4  170 let starého domu, kde jsme bydleli v začátku mého manželství (u mého táty, mívali jsme ten dům půl on, půl my). Ze tří aut, co jsme tehdy měli, jsem si vzala jedno - to nejstarší. Finanční hotovost jsem si z manželství vzala jen na základní rekonstrukci a zařízení mého (staro)nového bytu u mého táty + nějaký základ dětem na studia. Celkem bylo mnou navržené dělení majetku asi tak 7 ku 1 v můj neprospěch.

Přesto to mělo svůj smysl:
Rozvod proběhl majetkově rychle.
Každý jsme po rozvodu měli své bydlení - žádné společné třetiny, poloviny něčeho apod.
Já dokonce zůstala po rozvodu pracovat v manželově firmě - na jeho žádost. On věděl, že mu to tam nevytuneluju a pohlídám, já takto mohla aspoň co se dalo, zachránit a uchovat dětem.
Nebývalo to jednoduché, ale měla jsem poslední jistotu: Jsem tu jen zaměstnanec, udělám pro zachování firmy maximum, ale kdyby to začlo být lidsky neúnosné, mám zadní vrátka - dám výpověď a sbohem. Můžu přestřihnout i toto pouto, kdyby mě příliš dusilo.

Celé to tu píšu proto, že chci říct, že i takto složitá situace (společné vlastnictví domu i firmy) se vyřešit dá. I značně nestandartní řešení mělo smysl.
Je fakt, že u nás výhodou bylo to, že v době rozvodu nebyla firma na huntě, ale celkem slušně prosperovala, takže i ten malý díl majetku, co jsem si z manželství vzala, mi stačil na slušné, normální živobytí.

Ros, třeba byti mohl být můj příklad určitou inspirací. Tedy v tom, že i vaše lékárna a společné podnikání určitě má nějaké řešení.
Mě se to tedy jeví tak, že nejlepší by bylo se jí zbavit a oba se nechat pak někde zaměstnat - měli byste každý své zaměstnání, Munďák by se musel starat, MUSEL by vydělávat a snad by mu to vrátilo i bývalou chuť do života, nebyl by tebou dál ochraňován a  zastřešován. 
Přeju vám, abyste se rozhodli tak, že to váš vztah i celkovou situaci vyřeší a zlepší.

Přemýšlela jsem, proč mě tohle vlákno přitahuje, proč je pro mě zajímavé si tady číst. Kvůli závislostem. A jsou na čemkoliv (komkoliv).
Je tady pro mě tolik moudra.

Wiki, ke tvému psaní o reinkarnaci, taky si říkám, že jsme se měli s mým BM potkat, aby mě naučil nezávislosti, aby mě naučil, co je v životě důležité.
Někdy si ještě říkám, jak psala Blossom, že mě občas ještě mrzí a bolí, proč nás můj BM nechal ve všem samotné. I když on tady stále je, díkybohu, a to je o něčem jiném.

Ale pak mi zase naskočí příběh o malé duši, která chtěla zažít odpuštění a přátelská duše se přihlásila, že jí to umožní.
_______________
„Ve chvíli, kdy na Tebe zaútočím a srazím Tě na kolena," pověděla Přátelská duše, „ve chvíli, kdy Ti provedu to nejhorší, co si dokážeš představit - přesně v tom okamžiku..."
„Ano ?” přerušila ji Malá duše, „Co... ?”
Přátelská duše teď už jen šeptala.
„...vzpomeň si, kdo opravdu jsem."
„Ach ano,“ vykřikla Malá duše, „slibuji !  Vždy si Tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď a právě tady !”
„To je dobře,“ řekla Přátelská duše, „protože já budu tak moc předstírat, že zapomenu, kdo jsem. A jestli si nevzpomeneš, jaká opravdu jsem, zůstanu možná ve svém zapomnění velmi dlouho. A když Já zapomenu, kdo jsem, možná zapomeneš i Ty na sebe a budeme obě ztraceny. Pak už by nám pomohla jedině nějaká další duše, která by nám oběma připomněla, kdo jsme.“
________________

Cítím pak nesmírnou úlevu a lásku a říkám si - můj milý, vzpomínám si, kdo opravdu jsi. Nezapomenu. A za všechno ti děkuji.

Dokonce jsem ve svém životě už potkala i duši, která mi připomněla, kdo jsme, když jsem já zapomněla.


Blossom, viděla jsem v tvých řádcích, proč se "znovu reinkarnovat", když jsi dle svých pocitů psala, žes nepotřebovala lekci - být samostatnou. Že teď jsi pro některé muže samostatnou až příliš. Že lítáš ode zdi ke zdi.
Možná právě proto. Abys našla ten "střed". Aby to nebylo od jedné zdi ke druhé.
Kdoví.

Bloss, když máš co dělit, tak se můžeš majetkově klidně vyrovnat a začít znovu, my bychom dělili jen dluhy, které stejně nelze z normálního průměrného platu splácet. Možná, že kdybychom prodali zboží, zařízení, dům, tak bychom neměli ty dluhy takové obrovské, ale spláceli bychom je oba asi až do důchodu a těžko bychom se zmohli na byt. Asi námnezbývá než podnikat dál, ale nejdřív to musím probrat s nějakým odborníkem, co a jak dál, jak v práci, tak ve vztahu, páč tady jsem pořád dominantní já a už mě to s*ere. :o A můžu si za tu dominanci nejspíš sama, kdybych pořád něco neřešila i za něj, tak by to možná bylo lepší, jenže to už bychom byli dávno pod mostem. :mad:

Rosamunda napsal(a):

Bloss, když máš co dělit, tak se můžeš majetkově klidně vyrovnat a začít znovu, my bychom dělili jen dluhy, které stejně nelze z normálního průměrného platu splácet. Možná, že kdybychom prodali zboží, zařízení, dům, tak bychom neměli ty dluhy takové obrovské, ale spláceli bychom je oba asi až do důchodu a těžko bychom se zmohli na byt. Asi námnezbývá než podnikat dál, ale nejdřív to musím probrat s nějakým odborníkem, co a jak dál, jak v práci, tak ve vztahu, páč tady jsem pořád dominantní já a už mě to s*ere. :o A můžu si za tu dominanci nejspíš sama, kdybych pořád něco neřešila i za něj, tak by to možná bylo lepší, jenže to už bychom byli dávno pod mostem. :mad:

Jak dominanci  sama , jeho nepředěláš............podle mně by ses na to měla podívat reálně a s tím pracovat ......a ne čekat , že on zázrakem začne fugnovat, jen proto, že ty si to přeješ..........on prostě fungovat nebude, jak chceš ty..........člověk kterej koupí troje hodinky za tržbu kterou měl odevzdat a ještě si vymyslí historku, je hodně daleko od člověka , který bude někomu oporou. Smiř se s tím jaký je , je slabej, nemocnej  ....stejně už jsi dávno na tři děti.
Ta situace je strašná, fakt, ale znáš to, jednou jsi dole a díky tomu zas bude po čase dobře.

Wiki, já chodím sem a čtu vás.............a sem tam napíšu.....jinam nepřispívám.....stačilo

ale tady holkám držím palce.......

lámeme, lámeme........

majkafa napsal(a):

P


Blossom, viděla jsem v tvých řádcích, proč se "znovu reinkarnovat", když jsi dle svých pocitů psala, žes nepotřebovala lekci - být samostatnou. Že teď jsi pro některé muže samostatnou až příliš. Že lítáš ode zdi ke zdi.
Možná právě proto. Abys našla ten "střed". Aby to nebylo od jedné zdi ke druhé.
Kdoví.

Přemýšlím o tvých slovech, Majkafo, ale cítím to jinak:
Nemám pocit, že lítám ode zdi ke zdi. A že bych tedy potřebovala další lekce.

Vím, bude to znít asi neskromě, ale já už umím  obojí - žít ve spokojeném páru, i být naprosto samostatnou ženou.
A toto obojí jsem se naučila v tomto, současném životě.
To, jak žiju před lety a nyní, se pouze přizpůsobuje okolnostem, které mi život v danou chvíli nastavil: Když jsem vedle sebe měla manžela, o kterého jsem se mohla opřít, žili jsme spokojeně v páru, poměrně dost let. Umím to tedy. Jsem si tím jistá.

No a když osud hodil výhybku, a já se musela naučit o všechno se postarat sama, zvládla jsem to, nechci se chlubit, ale myslím že minimálně chvalitebně. A starám se sama o svou rodinu a naši firmu skoro 10 let. Umím a zvládám tedy i toto.

A věřím, že pokud se v budoucnu najde někdo na více než víkendový vztah, prostě na normální každodenní soužití, a část mých současných povinností jako muž přirozeně převezme, jsem přesvědčená, že mu ráda ten díl zodpovědnosti a povinností předám a vrátím se zas do života v páru.

Kdybych teď se starala jen o část toho, co je nutné a byla samostatná méně, abych byla tak nějak "ve středu", tak to bychom už byli, jak píše trefně Rosamunda, už pod mostem.

Nevím, jestli jsem to dokázala vysvětlit srozumitelně. Mám pocit, že dobře zvládám obojí polohy, ale že teď momentálně samostatná být musím, protože okolnosti to teď takto vyžadují.

ale to oboje, to není VŠECHNO
ještě se dá žít v nespokojeném páru, žít sama a přitom nebýt samostatnou ženou, a spousta dalších variant .............. život může mít tolik podob, že bys mohla prožít sto životů a každý by byl jiný - každý by ti dal něco nového, co tě posune o další kousek k něčemu, co by se dalo nazvat třeba duchovní dokonalostí

Blossom, reagovala jsem na tuto tvou větu: takhle bych se v údajných reinkarnacích mohla tedy pohybovat navěky ode zdi ke zdi...

Rosamundo, já se taky přimlouvám za to - prodat lékárnu a najít si stálé zaměstnání. Vám oběma. Zvlášť když píšeš o nějakých velkých dluzích. Třeba byste mohli něco i splatit po prodeji lékárny a hezky si žít bez dluhů. Netrápí tvého manžela právě ty dluhy? Jen tak fabuluju.

mashanka napsal(a):

ale to oboje, to není VŠECHNO
ještě se dá žít v nespokojeném páru, žít sama a přitom nebýt samostatnou ženou, a spousta dalších variant .............. život může mít tolik podob, že bys mohla prožít sto životů a každý by byl jiný - každý by ti dal něco nového, co tě posune o další kousek k něčemu, co by se dalo nazvat třeba duchovní dokonalostí

Já vím, že to Mashanko bylo myšleno spíše obecně, že to myslíš v podstatě dobře.

Ale přesto, budu tedy vyjmenovávat dál:
Žít v nespokojeném páru - to už jsem se taky "naučila", tedy lépe řečeno, to už jsem taky zažila, právě v druhé části manželství.
Dál - žít sama a přitom nebýt samostatnou ženou - co je to za protimluv? Učit se něčemu, co není fukční, co je negativní a vede k jisté  záhubě?

Já jsem si dost velkou spoustu situací prožila už v tomto životě, a všechny jsem, myslím, se ctí dost dobře zvládla.

Nějak nemám potřebu posunovat se někam k pomyslné k duchovní dokonalosti. To, jak to mám teď, mi celkem dobře stačí a vyhovuje.
Teď bych si přála jen tak nějak normálně, spokojeně žít, tedy víceméně tak, jak žiju teď. Katastrof a bezvýchodných situací už mám plné zuby, a už se nechci jejich pomocí něco dalšího učit. Stačilo, a bohatě.

Nemám pocit, že si musím a chci vyzkoušet úplně všechno. A to ani v současném životě, ani v nějakém eventuelním dalším.
Úplně mi bude stačit, když prožiju tu druhou půlku zvého dosavadního života naplno a hezky. To naplno mám jisté - to si umím zařídit, a to hezky si umím zařídit aspoň částečně, zbytek záleží na okolnostech, které mi život přinese.

Wiki napsal(a):

Viděla jsem holky, úplně vážně - 23-25let - a ty dvě zemřely na důsledky abúzu alkoholu. jedna na cirrhozu a druhá měla neurologické potíže - chůze, epi,vidění..atd. Ireverzibilní škody. Příšerné.

Když jsem před 7 lety ležel ve špitále, na posteli vedle mě umřel jeden pacient na "prochlastaný játra" (přesnou diagnózu nevím)... bylo to fakt něco hroznýho, a pro mě asi nejhorší zážitek v životě... :(

Wiki napsal(a):

To by bylo pro tvého miláčka ideální. Rozumí lékům, nemusel by se ani nijak bolestně připravovat...

Tady jsem, holky, asi něco přehlíd... on je Munďák taky farmaceut? :co:

Dál - žít sama a přitom nebýt samostatnou ženou - co je to za protimluv? Učit se něčemu, co není fukční, co je negativní a vede k jisté  záhubě?

To není protimluv. Ano, vedlo by to k pádu.  Jde při tom o to,  aby sis to prožila - ten pocit, ten pád.
Třeba proto, abys zjistila, že to, co jsi prožila "minule", rozhodně nebylo všechno. Nebo proto, abys jinými lidmi, kteří třeba ten pád zažívají zrovna teď a tobě se zdají slabí, nerozhodní, zbabělí...., nepohrdala
......... kdyby ta reinkarnace existovala, uměla bych chápat její smysl. Chtěla bych věřit, že existuje, ale, upřímně řečeno, moc mi to nejde - jen mě baví  tom přemýšlet trochu fantazírovat. Když s tím ale začnu, zatím jsem vždycky došla k tomu, že to nakonec mělo všechno logiku - když to člověk dopřemýšlí až do konce

mashanka napsal(a):

Dál - žít sama a přitom nebýt samostatnou ženou - co je to za protimluv? Učit se něčemu, co není fukční, co je negativní a vede k jisté  záhubě?

To není protimluv. Ano, vedlo by to k pádu.  Jde při tom o to,  aby sis to prožila - ten pocit, ten pád.
Třeba proto, abys zjistila, že to, co jsi prožila "minule", rozhodně nebylo všechno. Nebo proto, abys jinými lidmi, kteří třeba ten pád zažívají zrovna teď a tobě se zdají slabí, nerozhodní, zbabělí...., nepohrdala
......... kdyby ta reinkarnace existovala, uměla bych chápat její smysl. Chtěla bych věřit, že existuje, ale, upřímně řečeno, moc mi to nejde - jen mě baví  tom přemýšlet trochu fantazírovat. Když s tím ale začnu, zatím jsem vždycky došla k tomu, že to nakonec mělo všechno logiku - když to člověk dopřemýšlí až do konce

Jasně, že jestli jsou a nebo nejsou reinkarnace, nikdo nevíme nabeton.:D 
To zjistíme jednou, až přijde náš čas.

Ale pokud by měly mít reinkarnace takovýto průběh a smysl (viz vytučněné), tak to děkuji, nechci.
Doufám, že nebudu někým k reinkarnaci pak nucena. Že mi nějaký pán Bůh, nebo jak to nazvat, dá možnost volby.
Můj dosavadní život byl naplněn vším, dobrým i zlým, vrchovatě. 

Ale to jsme se trochu vzdálili tématu......vraťme se zpět z Duchovní na Alkoholické....:)

Tak jo - jdu si nalít panáka :)

Blossom napsal(a):

Ale to jsme se trochu vzdálili tématu......vraťme se zpět z Duchovní na Alkoholické....:)

mashanka napsal(a):

Tak jo - jdu si nalít panáka

Já taky. Co nás nezabije, to nás posílí :storstark: :D :D

Mikeš napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale to jsme se trochu vzdálili tématu......vraťme se zpět z Duchovní na Alkoholické....:)

mashanka napsal(a):

Tak jo - jdu si nalít panáka

Já taky. Co nás nezabije, to nás posílí :storstark: :D :D

Ty si raději vezmi Pancreolan forte :lol:

A já si vezmu něco na hlavu :dumbom:, aby mi z toho všeho nehráblo úplně. Kdyby ten Munďák fungoval aspoň tak jako tento týden, tak by se to nějak dalo.... aspoň jedna starost by byla trochu z krku.
Majko bohužel jak to mám selskými počty spočítané tak ani po prodeji domu a lékárny bychom bez dluhu nebyli, spláceli bychom horko těžko až do důchodu, těžko by nám zbylo na byt, o obživě ani nemluvě. Navíc by lékárnu nikdo nekoupil, nejsme ve svém, takže bychom jen mohli rozprodat zařízení a zásoby. :(
Mikeši, dobrý postřeh, Munďák není farmaceut :supr:

A lékárna přímo ve vašem domě ? Nebo něco jiného, než lékárna ?

selskými počty spočítané tak ani po prodeji domu a lékárny bychom bez dluhu nebyli, spláceli bychom horko těžko až do důchodu, těžko by nám zbylo na byt, o obživě ani nemluvě

Tak jako řešení vidíš nic neprodat,dělat dál dluhy a mít na krku exekuci ? Mé selské počty mi říkají, že dluh se bude navyšovat, navyšovat úroky a roztočíš peklo....Jednou si psala, že k vám do lékárny moc lidí teď nechodí, ale za pultem nejsi, neboť máš své lidi (přitom jsi pořád na PC). Což takhle si stoupnout sama za pult a ušetřit na zaměstnanci(cích)?

Vladena napsal(a):

selskými počty spočítané tak ani po prodeji domu a lékárny bychom bez dluhu nebyli, spláceli bychom horko těžko až do důchodu, těžko by nám zbylo na byt, o obživě ani nemluvě

Tak jako řešení vidíš nic neprodat,dělat dál dluhy a mít na krku exekuci ? Mé selské počty mi říkají, že dluh se bude navyšovat, navyšovat úroky a roztočíš peklo....Jednou si psala, že k vám do lékárny moc lidí teď nechodí, ale za pultem nejsi, neboť máš své lidi (přitom jsi pořád na PC). Což takhle si stoupnout sama za pult a ušetřit na zaměstnanci(cích)?

Nikdo neřekl, že chci nic neprodat i když by to bylo ideální (nemuset prodávat dům), přečti si i ostatní mé příspěvky třeba ze včerejška atd. Nejhorší na tom je, že kdybych to vše prodala, nejse si jistá, jestli bychom byli z normálního platu schopni zbytek dluhu vůbec splácet, nelze jen tak říct já to na fleku prodám, musím to probrat s odborníkem, co a jak.
A tvá dobře míněná rada někoho propustit? Nevím kdo by tu pak dělal fakturaci atd., když Munďák hledá novou práci, tak mi to dělat nemůže a v pojišťovně většinou v 7 večer nejsou, abych tam mohla odvézt recepty. Navíc síla, kterou bych mohla propustit je 20 měsíců před důchodem a známe se 15 let, takže to taky není jen o tom vyhodit a dost.
Mash, lékárna v našem domě nejde, bydlíme na vsi se 100 obyvateli. :( Mít svůj dům ve městě, to by byla jiná, jenže to znamená další investici, na kterou rozhodně nemám. :grater:

Rosamunda napsal(a):

Mikeši, dobrý postřeh, Munďák není farmaceut :supr:

To nebyl můj postřeh, Ros, mě to jenom napadlo v souvislosti s tím, co radila Wiki - tedy aby zkusil pracovat jako dealer nějaké farmaceutické firmy... mám totiž pocit, že tyto firmy (ale nevím, zda je to pravidlem u všech) od svých obchodních zástupců farmaceutické vzdělání vyžadují...

Blossom napsal(a):

Wiki, trochu ještě k těm reinkarnacím.... Jestli tobě to pomáhá pochopit podivnosti života a smířit se s nimi, tak je to pro tebe ta správná cesta.
Já sice nejsem stoprocentní ateista, neřekla bych přímo věřím, ale spíš připouštím, že by po životě opět něco být MOHLO.
Ovšem reinkarnace tak, jak o nich bývá psáno na duchovním, mě neoslovují, ba jsou mi principem přímo proti srsti. Tedy ve smyslu - potřebovala jsem (?) tuto lekci, tak mi ji život dal.

Píšeš o samostatnosti. Té já myslím měla i před manželovým alkoholismem v životě poměrně dost, asi o něco víc, než běžná průměrná ženská.
Ale ráda jsem bývala lehce v manželově stínu,on býval mírně, tak příjemně dominantní, ale nedusil mě přitom, já se i vedle něj ve šťastných letech manželství pozvolna rozvíjela, šla osobnostně kupředu. Oběma nám myslím ten systém - mírná jeho dominance- vyhovoval. Ono to trochu bylo dáno i tím, že byl o 10 let starší, takže když já byla ještě mladá ze všeho vyjukaná holka (začli jsme spolu chodit na mých 16ti), tak on si se vším dávno věděl rady.

Tak se vracím znovu na začátek - myslím, že lekci ve smyslu "abych se stala samostatnou", jsem vůbec nepotřebovala. Zvlášť ne tak drastickou.
A víš co je paradox? Zpozorovala jsem, že pro dost mužských jsem nyní samostatná a soběstačná až příliš, že se mě tak trochu snad i bojí..(?) Takže podle této teorie bych asi potřebovala v příštím životě se zas naučit být samostatná méně. A to mi přijde absurdní - takhle bych se v údajných reinkarnacích mohla tedy pohybovat navěky ode zdi ke zdi...
To jen vysvětluju, proč právě mě je princip reinkarnace nepřijatelný - tedy ve smyslu - potřebovala jsem tu lekci (v minulém životě jsem asi byla nesamostatná), tak mi ji osud v tomto životě nadělil...

Jinak naprosto souhlasím s tebou, v tom jak píšeš, že člověk má cítit ne nenávist a mstu, ale lásku, vděk a pochopení.
To já vůči svému BM takto hodně cítím: Lásku a vděk za ty krásné, společně strávené roky. Pochopení ve smyslu, že chápu, že v určité fázi už nedovedl přestat pít, i když strašně moc chtěl a občas se snažil, to taky cítím.
Ještě se však nedovedu ohlížet zpět bez pocitu zklamání a určité lítosti, že to takto dopadlo. Já prostě NEMůŽU být osudu za tuto "lekci" vděčná, když on, kdysi tak skvělý člověk, nakonec předčasně zemřel. Jak mám být za toto vděčná?? Ani kdybych já díky tomu po stránce osobnostně vyrostala až do nebe, tato cena za to byla nepřiměřeně vysoká.

Občas, což mě i mrzí, v některých chvílích vůči BM pociťuji krátkodobě i výčitku. Proč jsi to tak zkazil? Proč jsi mě ve všem nechal samotnou? Proč tu nejsi, když by tě i děti tak strašně potřebovaly?
Snad i toto se mi podaří nějak vnitřně časem vyřešit.

Hodně mi pomáhá babinet a toto vlákno zvlášť. Díky dalším lidem s podobnou zkušeností můžu alespoň trochu vnitřeně pochopit, proč on se choval jak se choval. Pomáhá mi to přijmout a zvládnout určité negativní emoce z minulosti. A za to vám všem tady dík.

Bloss, i když jsme tady trošku mimo (nemimo s inkarnacemi), tak je mi jedno jestli jsou životy minulé budoucí...jakékoliv. Já mám jen jednu potřebu - nevím jak tuto teorii nazvat - třeba "wikismus" :D žít co nejlíp teď, každý den naplnit láskou pochopením a vděkem a nedržet negativní myšlenky,tím pádem je neprobouzet a neživit. A pak - to moje " všechno se děje správně" - to mi platí. A každopádně to není odevzdanost. Rvu se bojuju, co nejde vrátit a změnit, musím přijmout. A snažím se nelámat o koleno a nebýt v ničem urputná. Základem je zodpovědnost za všechno co se se mnou děje a dělo, za všechno co jsem udělala a v čem jsem figurovala... Tato filozofie mi pomáhá. Ne reinkarnace. Ty jsou mi v podstatě ukradené. Ale zapadly mi sem.

Bloss ono o tom buddhismu, jak jsme rozebíraly,tak já si myslím, že původní směr byl malinko jiný, než ten dnešní "moderní". Je mraky knih a člověk se po letech k tomu prokousává...:) Ty duše se vracely ani ne tak pro "lekci" a opáčko, ale protože měly emoce a byly životem pozemským přitahovány. Tam je ten vzájemný magnetizmus. To byl hlavní motiv reinkarnací. A cílem buddhisty bylo zbavit se oněch pozemských vlastností a tím docílit nirvány a konce pozemského života. Ten byl totiž pro ně nesnesitelný. Je to složitý, je to na roky diskuzí....ale o tom náš problém vůbec není.

K tobě - tvým cílem zřejmě určitě není osamostatnit se, to byl můj problém. Ty máš možná slabinku jinde. Jak jsi řekla . "on to zkazil" - a to je přesně ten moment- který já považuju za zásadní. Takto bych to nepostavila. Totiž, když to postavím na tomto základu, bude všechno špatně. Já si nemyslím, že ti něco zkazil. Nechci to psát o tobě, hodím to do obecna, bo do ich formy, aby se tě to nedotklo..to bych nerada..:)

Myslím, že nikdo nikomu nemůže nic zkazit, zničit život apod., pokud mu to neumožním.  Já to beru na sebe - říkám tomu - "já jsem dovolila, aby mi takto ublížili, zkazil, udělal, "..tudíž jsem někde chybovala..Kdybych to tak nebrala, tak bych stále, celý život na někoho (kohokoliv) ukázovala prstem - tys mi udělat to, a ty to..a to pak znamená , že bych neměla svůj život ve svých rukou. A na to už nehraju.
Jsi silná a statečná ženská. Já mám osobnosti fakt ráda a vážím si jich. Je za tím kus dřiny se k sebevědomí propracovat..Jsem docela zvědavá, zda-li časem se opravdu okolnosti nevyvinou tak, že třeba skutečně změníš názor a nebudeš mu to mít za zlé a třeba mu i poděkuješ a vezmeš to tak, že to byla jeho cesta.....:hjarta:  kdoví...?? :pussa:

Dík za úvahy a názory, jsi pevně nohama na zemi a velmi mi připomínáš argumentaci a pragmatičnost mojí mámy, i když budeme asi stejně staré..vlastně mladé..:D

majkafa napsal(a):

Přemýšlela jsem, proč mě tohle vlákno přitahuje, proč je pro mě zajímavé si tady číst. Kvůli závislostem. A jsou na čemkoliv (komkoliv).
Je tady pro mě tolik moudra.

Wiki, ke tvému psaní o reinkarnaci, taky si říkám, že jsme se měli s mým BM potkat, aby mě naučil nezávislosti, aby mě naučil, co je v životě důležité.
Někdy si ještě říkám, jak psala Blossom, že mě občas ještě mrzí a bolí, proč nás můj BM nechal ve všem samotné. I když on tady stále je, díkybohu, a to je o něčem jiném.

Ale pak mi zase naskočí příběh o malé duši, která chtěla zažít odpuštění a přátelská duše se přihlásila, že jí to umožní.
_______________
„Ve chvíli, kdy na Tebe zaútočím a srazím Tě na kolena," pověděla Přátelská duše, „ve chvíli, kdy Ti provedu to nejhorší, co si dokážeš představit - přesně v tom okamžiku..."
„Ano ?” přerušila ji Malá duše, „Co... ?”
Přátelská duše teď už jen šeptala.
„...vzpomeň si, kdo opravdu jsem."
„Ach ano,“ vykřikla Malá duše, „slibuji !  Vždy si Tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď a právě tady !”
„To je dobře,“ řekla Přátelská duše, „protože já budu tak moc předstírat, že zapomenu, kdo jsem. A jestli si nevzpomeneš, jaká opravdu jsem, zůstanu možná ve svém zapomnění velmi dlouho. A když Já zapomenu, kdo jsem, možná zapomeneš i Ty na sebe a budeme obě ztraceny. Pak už by nám pomohla jedině nějaká další duše, která by nám oběma připomněla, kdo jsme.“
________________

Cítím pak nesmírnou úlevu a lásku a říkám si - můj milý, vzpomínám si, kdo opravdu jsi. Nezapomenu. A za všechno ti děkuji.

Dokonce jsem ve svém životě už potkala i duši, která mi připomněla, kdo jsme, když jsem já zapomněla.


Blossom, viděla jsem v tvých řádcích, proč se "znovu reinkarnovat", když jsi dle svých pocitů psala, žes nepotřebovala lekci - být samostatnou. Že teď jsi pro některé muže samostatnou až příliš. Že lítáš ode zdi ke zdi.
Možná právě proto. Abys našla ten "střed". Aby to nebylo od jedné zdi ke druhé.
Kdoví.

Ano Maruško,
jak jsi tady přesně napsala v posledním odstavci, v tom s tebou souhlasím. To je zase můj aktuální problém. Nevím, zda-li je i Blossin, skoro se mi zdá pokornější, než já... Málem jsem si tímto odezdikezdismem pokazila vztah a odehnala bezva chlapa. Ted se učím držet se ve středu, nevychylovat moc kyvadlo ani na jednu stranu, ale přitom ty svoje životní nitky, kterými tahám , nepustím. Snažím se jen přenechat kus pole společné zodpovědnosti na partnerovi a důvěřovat, že to udělá a udrží stejně dobře jako já. (nebo skoro stejně dobře..:rodna: ).vidíte, že je mi skromnost přímo vrozená..:lol:

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Mikeši, dobrý postřeh, Munďák není farmaceut :supr:

To nebyl můj postřeh, Ros, mě to jenom napadlo v souvislosti s tím, co radila Wiki - tedy aby zkusil pracovat jako dealer nějaké farmaceutické firmy... mám totiž pocit, že tyto firmy (ale nevím, zda je to pravidlem u všech) od svých obchodních zástupců farmaceutické vzdělání vyžadují...

ee

moje kamarádka nemá toto vzdělání, má středoškolské a nějakou dvouletou spec. v nějakém soc.oboru. A moje další kamarádka (jsme spolužačky z gymplu) tuto práci začla dělat také - sice u jiné firmy, tam tedy potřebuje perfektní znalost angličtiny , nicméně farmaceut není.
Ale pozor - jsou to dámy na úrovni, vystupování atd..(no prostě hvězdy jako já :D ), samozřejmě ty produkty co nabízí musí znát dokonale i veškeré souvislosti a zkrátka umět lékařům na otázky odpovědět, diplomacie, strategie, umět nabídnout a prodat, zajistit si klientelu, udržovat kontakty,...to zase samozřejmě..
Docela by se mi to líbilo. Ale já raději, když klienti choděj za mnou..:) , než já za nimi..:)

Ovšem třeba u jiných firem je to jinak. znám jen tyto dvě. Jsou to velké firmy s působností i v zahraničí.

No já si myslím, že tohle by na Munďáka nebylo, on spíš inklinuje k vedení třeba 4-5 lidí, ale k tomu se bude muset hoch horko těžko propracovat. Uvidíme, jak to dopadne, ale určitě se chystá někam jinam.

vera napsal(a):

Wiki, já chodím sem a čtu vás.............a sem tam napíšu.....jinam nepřispívám.....stačilo

ale tady holkám držím palce.......

lámeme, lámeme........

:lol:
:supr:

Rosamunda napsal(a):

No já si myslím, že tohle by na Munďáka nebylo, on spíš inklinuje k vedení třeba 4-5 lidí, ale k tomu se bude muset hoch horko těžko propracovat. Uvidíme, jak to dopadne, ale určitě se chystá někam jinam.

Ros, cokoliv, ještě lépe, když si to najde sám....

Rosamunda napsal(a):

No já si myslím, že tohle by na Munďáka nebylo, on spíš inklinuje k vedení třeba 4-5 lidí, ale k tomu se bude muset hoch horko těžko propracovat. Uvidíme, jak to dopadne, ale určitě se chystá někam jinam.

Já bych řekla, že v první řadě bys měla začít vidět reálně......a pak s tím pracovat .......tohle je jeden z tvých dalších snů, že Mundák povede 4-5 lidí a že je toho vůbec schopen, kdy je řídil naposledy?? ...........čím to je, že tolik lidí  žije ve snech ......proč to dělají ???Tím se jen oddálí řešení problémů.

Rozmarila napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No já si myslím, že tohle by na Munďáka nebylo, on spíš inklinuje k vedení třeba 4-5 lidí, ale k tomu se bude muset hoch horko těžko propracovat. Uvidíme, jak to dopadne, ale určitě se chystá někam jinam.

Já bych řekla, že v první řadě bys měla začít vidět reálně......a pak s tím pracovat .......tohle je jeden z tvých dalších snů, že Mundák povede 4-5 lidí a že je toho vůbec schopen, kdy je řídil naposledy?? ...........čím to je, že tolik lidí  žije ve snech ......proč to dělají ???Tím se jen oddálí řešení problémů.

To byl jen odhad, co by asi chtěl dělat, podle Rosamundy. Naprosto jasně pak píše, že se k tomu bude těžko propracovávat. Nikde nepíše, že to bude dělat. ;)
Nemá smysl nic překrucovat. Pak ti z toho vyjde, že Ros je mimo realitu. Respektuju tvůj názor, ale tohle jsi překroutila... :vissla:

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No já si myslím, že tohle by na Munďáka nebylo, on spíš inklinuje k vedení třeba 4-5 lidí, ale k tomu se bude muset hoch horko těžko propracovat. Uvidíme, jak to dopadne, ale určitě se chystá někam jinam.

Ros, cokoliv, ještě lépe, když si to najde sám....

Určitě. Jakoukoli i dobře míněnou radu či shánění práce by mohl považovat za signál, že se mu nevěří, že to zvládne. Pak si naordinuje panáka, aby to spláchnul.

Panáka by si nedovolil, to bych cítila. Když tak by si vzal nějaké prášky, ale já jsem se rozhodla, že tohle už nechámna něm a nebudu uvažovat co by kdyby. Tím si totiž jen zbytečně komplikuju život a kdyby prováděl něco co nemá, tak se to časem stejně provalí a já pak budu dle situace reagovat. Ale moc nevěřím, že by si chtěl něco brát, spíš si myslím, že teď je pro něj nejtěžší začít nově ve starých kolejích, určitě to není sranda, on si chce najít novou práci, chce začít znovu, tak se budu snažit mu to umožnit, ale nesmí mě zklamat.

Jak vidím tučné alkoholiky, vždycky se bojím je otevřít, co bude - jestli Munďák něco nevyvedl - už jsem nakažená

javena napsal(a):

Rozmarila napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

jinam.

...........čím to je, že tolik lidí  žije ve snech ......proč to dělají ???Tím se jen oddálí řešení problémů.

Nemá smysl nic překrucovat. Pak ti z toho vyjde, že Ros je mimo realitu. Respektuju tvůj názor, ale tohle jsi překroutila... :vissla:

Ne to byl sen , takový,  jaký tu Ros denně píše.........to je zcela jasný ........člověk kterej se zfetuje takovým způsobem jako on a denně,  nemůže chodit do práce a najít si nějakou práci a už vůbec né vést lidi.............. krade léky, schovává si je , krade peníze z tržby .........Ros tady sní celý dny o tom jak on funguje a jak jí nadšeně objímá a jak vydělává v práci......já bych se vsadila, že už ho tahne celý roky i finančně , že on v lékárně dělá úplně podřadnou práci .....a  ona pořád sní a sní .....podle mě je i o hubu ho pustit někam jinam do práce , nebo udělá malér tam a to už se bude žehlit hůř.

Mash, nemusíš se bát, nic nevyvedl. Dneska jsme byli všichni v Národním muzeu, bylo to fajn. Zatím se nic nového neděje, byl u mojí psycholožky, co s ním udělala nevím, ale zase začal fungovat, tak hlavně aby mu to vydrželo.

Rosamunda napsal(a):

Mash, nemusíš se bát, nic nevyvedl. Dneska jsme byli všichni v Národním muzeu, bylo to fajn. Zatím se nic nového neděje, byl u mojí psycholožky, co s ním udělala nevím, ale zase začal fungovat, tak hlavně aby mu to vydrželo.

Přiznám se,že jsem se také bál to otevřít,ale takové zprávy je radost číst.Hodně sil a trpělivosti Ti přeji.:)

Rosamunda napsal(a):

Mash, nemusíš se bát, nic nevyvedl. Dneska jsme byli všichni v Národním muzeu, bylo to fajn. Zatím se nic nového neděje, byl u mojí psycholožky, co s ním udělala nevím, ale zase začal fungovat, tak hlavně aby mu to vydrželo.

Taj to je super :supr:

Příští čtvrtek k ní jde zase, tak by ho to mělo udržet nahoře. psycholožka si pak večer chce o tom se mnou promluvit, chodím k ní na skupinu, tak jsem celá zvědavá, co mi řekne. Už jsme to trochu spolu probíraly minulý týden, ale to jsem se toho moc nedozvěděla, páč jsme mluvily jen pár minut. Tak příští týden si musím udělat víc času.

mashanka napsal(a):

Jak vidím tučné alkoholiky...

:D :D :D
Až teď mi došlo, jak jsi to s těmi "tučnými alkoholiky" myslela... :godlike: :godlike: :godlike:

Mikeš napsal(a):

mashanka napsal(a):

Jak vidím tučné alkoholiky...

:D :D :D
Až teď mi došlo, jak jsi to s těmi "tučnými alkoholiky" myslela... :godlike: :godlike: :godlike:

chytrý kocour :D :supr:

Rosamunda napsal(a):

Mash, nemusíš se bát, nic nevyvedl. Dneska jsme byli všichni v Národním muzeu, bylo to fajn. Zatím se nic nového neděje, byl u mojí psycholožky, co s ním udělala nevím, ale zase začal fungovat, tak hlavně aby mu to vydrželo.

super, super, jen tak dál, držím pěstičky:supr:

Rosamunda napsal(a):

Mash, nemusíš se bát, nic nevyvedl. Dneska jsme byli všichni v Národním muzeu, bylo to fajn. Zatím se nic nového neděje, byl u mojí psycholožky, co s ním udělala nevím, ale zase začal fungovat, tak hlavně aby mu to vydrželo.

neber to jako rýpání, ale co přesně tohle znamená? když funguje? nějak nevím, co si pod tím představit.

agewa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Mash, nemusíš se bát, nic nevyvedl. Dneska jsme byli všichni v Národním muzeu, bylo to fajn. Zatím se nic nového neděje, byl u mojí psycholožky, co s ním udělala nevím, ale zase začal fungovat, tak hlavně aby mu to vydrželo.

neber to jako rýpání, ale co přesně tohle znamená? když funguje? nějak nevím, co si pod tím představit.

možná :hjarta: :pussa: :hjarta: :vissla:

Ale jinak, taky si myslím, že už by byl čas, najít si alespoň nějakou práci. Fungující chlap v první řadě maká :)

To že začal fungovat znamená, že se vzchopil a dostal zase tu jiskru. A otom ostatním se nebudu šířit :D :hjarta: :pussa:

Rosamunda napsal(a):

To že začal fungovat znamená, že se vzchopil a dostal zase tu jiskru. A otom ostatním se nebudu šířit :D :hjarta: :pussa:

akorát, že to tak bylo vždycky, když jsem tu začala psát, jak je mimo.........najednou obrat ......ale možná se mýlím.......
takže předpokládám.....  že už má práci a léky nebere .......a že ho neživíš .......to bych ti moc přála ......

Rosamunda napsal(a):

To že začal fungovat znamená, že se vzchopil a dostal zase tu jiskru. A otom ostatním se nebudu šířit :D :hjarta: :pussa:

to ostatní mě nezajímá, ale tohle. znamená to, že hledá práci stylem...odepsal na inzeráty, domluvil si termíny pohovorů? že se podílí na práci na domácnosti, třeba uklízí, vaří, stará se o děti?

agewa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

To že začal fungovat znamená, že se vzchopil a dostal zase tu jiskru. A otom ostatním se nebudu šířit :D :hjarta: :pussa:

to ostatní mě nezajímá, ale tohle. znamená to, že hledá práci stylem...odepsal na inzeráty, domluvil si termíny pohovorů? že se podílí na práci na domácnosti, třeba uklízí, vaří, stará se o děti?

Jo, tak nějak akorát děti se starají samy je jim sedmnáct a vařit Munďák neumí, čaj a vejce na tvrdo nespálí. :lol:

Rosamunda napsal(a):

Panáka by si nedovolil, to bych cítila. Když tak by si vzal nějaké prášky, ale já jsem se rozhodla, že tohle už nechámna něm a nebudu uvažovat co by kdyby. Tím si totiž jen zbytečně komplikuju život a kdyby prováděl něco co nemá, tak se to časem stejně provalí a já pak budu dle situace reagovat. Ale moc nevěřím, že by si chtěl něco brát, spíš si myslím, že teď je pro něj nejtěžší začít nově ve starých kolejích, určitě to není sranda, on si chce najít novou práci, chce začít znovu, tak se budu snažit mu to umožnit, ale nesmí mě zklamat.

Ros, proč by nechtěl nabízet léky coby dealer? Ty bys mu pomohla s objasněním charakteristiky léků, které by nabízel a on by jezdil...veést 4-5lidí je sice hezké, ale dost vymezené.
Ta moje kamarádak, o které jsem psala, ta má snad max 10přípravků ...přišlo mi až legrační, jak se tím může uživit, a to velmi dobře uživit.:)
Co našel za práci, co ho oslovilo? Jsem jen zvědavá.
Ano, Ros, je to těžký, nepochybně...ale vem v úvahu, že "těžké" to máme všichni, i ty, i já, i tisíce jiných....On má motiv čerstvý. Já v této jeho fázi byla k nezastavení, lačná po životě, užívala jsem si všeho úplně maximálně, vychutnávala jsem tu "svobodu" a nový život.

Wiki napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Panáka by si nedovolil, to bych cítila. Když tak by si vzal nějaké prášky, ale já jsem se rozhodla, že tohle už nechámna něm a nebudu uvažovat co by kdyby. Tím si totiž jen zbytečně komplikuju život a kdyby prováděl něco co nemá, tak se to časem stejně provalí a já pak budu dle situace reagovat. Ale moc nevěřím, že by si chtěl něco brát, spíš si myslím, že teď je pro něj nejtěžší začít nově ve starých kolejích, určitě to není sranda, on si chce najít novou práci, chce začít znovu, tak se budu snažit mu to umožnit, ale nesmí mě zklamat.

Ros, proč by nechtěl nabízet léky coby dealer? Ty bys mu pomohla s objasněním charakteristiky léků, které by nabízel a on by jezdil...veést 4-5lidí je sice hezké, ale dost vymezené.
Ta moje kamarádak, o které jsem psala, ta má snad max 10přípravků ...přišlo mi až legrační, jak se tím může uživit, a to velmi dobře uživit.:)
Co našel za práci, co ho oslovilo? Jsem jen zvědavá.
Ano, Ros, je to těžký, nepochybně...ale vem v úvahu, že "těžké" to máme všichni, i ty, i já, i tisíce jiných....On má motiv čerstvý. Já v této jeho fázi byla k nezastavení, lačná po životě, užívala jsem si všeho úplně maximálně, vychutnávala jsem tu "svobodu" a nový život.

No mně spíš přijde, že je nějaký zaražený, že se asi hrozně stydí, ale pomalu se rozjíždí a jak jsem psala, už má zase tu jiskru, sice ne pořád, ale většinou ano. Nejvíc jiskří po návštěvě psycholožky a pak to zase upadá.
Co ho oslovilo? Autodoprava, obchod, ale bohužel mu zatím nikdo neodpověděl, to víš o padesátníka už se firmy moc nervou. Tedy abych nelhala, jedni mu napsali, že ho nechtějí. :(
No a já jsem celkově otrávená, bez nálady, bez chuti k čemukoli. Je těch problémů na mně nějak moc a dostala jsem se z toho do ňáký depréze a pokud aspoň jeden ten problém nevyřeším tak to asi lepší nebude. Potřebovala bych nějak získat nadhled, ale bnevím jak, když v tom podnikání mám všechno. Zítra se zkusím zeptat vedle ve městě, jestli by neměli zájem o lékárnu....uvidíme. Držte mi pěsti

Rosamunda napsal(a):

No mně spíš přijde, že je nějaký zaražený, že se asi hrozně stydí, ale pomalu se rozjíždí a jak jsem psala, už má zase tu jiskru, sice ne pořád, ale většinou ano. Nejvíc jiskří po návštěvě psycholožky a pak to zase upadá.
Co ho oslovilo? Autodoprava, obchod, ale bohužel mu zatím nikdo neodpověděl, to víš o padesátníka už se firmy moc nervou. Tedy abych nelhala, jedni mu napsali, že ho nechtějí. :(
No a já jsem celkově otrávená, bez nálady, bez chuti k čemukoli. Je těch problémů na mně nějak moc a dostala jsem se z toho do ňáký depréze a pokud aspoň jeden ten problém nevyřeším tak to asi lepší nebude. Potřebovala bych nějak získat nadhled, ale bnevím jak, když v tom podnikání mám všechno. Zítra se zkusím zeptat vedle ve městě, jestli by neměli zájem o lékárnu....uvidíme. Držte mi pěsti

Ros - můžu se zeptat? Tvůj manžel po návratu z léčebny nechodil k žádnému svému psychologovi nebo k psychiatrovi, kteří jsou specializovaní na závislosti? Chodí někam na skupinu - ať už AA nebo jiné abstinující alkoholiky? Asi jsem to špatně pochopila, ale mám pocit, že byl u Tvé psycholožky poprvé po léčbě teprve minulý týden. A to spíš pod Tvým tlakem. Pokud spolu u psycholožky řešíte své vztahové záležitosti, pak je nutné, aby jste měli společného psychologa, ale jinak se mi to zdá být zvláštní.

Ros myslím, že to jak se teď cítíš je adekvátní současnému stavu - velká euforie, pak zklamání a teď je období, kdy to musíš vnitřně zpracovat, tak proto ta prázdnota, ale věř zase bude lépe ;). To je život.

Co se týká lékárny, tak bych si na Tvém místě přečetla ještě jednou mail od Wiki - jsou tam chytré rady. Dobrý marketing umí fakt divy a důchodci by pro pět korun šli i kilometr pěšky :D

Mimochodem co pan majitel už se vyjádřil zda Vám prodlouží nájem? Respektive, sešla si se s ním a vyjasnili jste si své pozice? Myslím, že ta nejistota okolo nájmu jen zvyšuje tvou skleslost. Někdy je lepší vědět i nepříjemný skutkový stav, ale s předstihem, protože pak je lepší manévrovací protor pro různé alternativy řešení.  Ale možná jsem nestihla přečíst vše a něco mi uniklo.

Martinho, Munďák chodído AT poradny, ale je to takové pofidérní, pan doktor se spíš ptá jestli pije nebo ne a že by se příliš zabýval psýchou, to asi nee nebo já jsem nabyla ten dojem, chodili jsem tam už před léčebnou dva roky. Ono se z pana doktora musí každé slovo trochu páčit, on je spíš poslouchací než že by mluvil a proto taky chodí Munďák k té "mojí" psycholožce, tedy ona je to spíš "naše" psycholožka, páč nás má v péči oba, ale každého zvlášť. Takže řeší nejen moje osobní problémy, ale i jeho osobní problémy a pak i ještě náš vztah (ne vše dohromady, ale jeno po druhém).
Mně osobně teď nejvíc tíží naše podnikání, ty věci kolem případné recidivy jsem přesunula do sféry, že si to musí pořešit sám, musím ho v tom chtíc nechtíc nechat a řešit to jen když mi to bude narušovat život, tzn. odeslat ho zpět do léčebny nebo tak....
S pronajimatelem jsem dosud nemluvila páč se mi úspěšně vyhýbá a na mé telefony neodpovídá nebo jen, že ví, že je to těžké a že na tom pracuje....a evidentně se dobře baví, jak nemůžu nic, prostě jsme šlápli na kuří oko jeho egoismu a on si to teď vychutnává a nejde s ním hnout ani mluvit
A jdu hledat ten Wikiin mail

mashanka napsal(a):

Jak vidím tučné alkoholiky, vždycky se bojím je otevřít, co bude - jestli Munďák něco nevyvedl - už jsem nakažená

No teda dovol, já nejsem tučná!!:co: :butter:
:lol:

Ros, neboj. Všechno se vyřeší. Postupně, třeba i pomalu, jen vydrž v pohodě, abys nedělala třeba zbytečné chyby.

Totiž zákonitě nemužeš být pořád "dole", to prostě  nejde ! :D  I kdybys chtěla ty!
I ten pronájem se zvládne. Neboj, nejsme žádný béčka, ne?

Ahoj všichni,tak se po dlouhé době opět ozývám.Musím napsat co u mě nového.Doma mám už zrekonstruovanou krásnou ložnici.Teď se budeme pouštět do obýváku.Děti mi moc pomáhají,dokonce se našli i cizí lidičky,který mi moc pomohli,hlavně se stavebními pracemi.Pořád se něčím bavím,chodím s kamarádkami na kafčo,hlídám vnoučka,starám se o maminku,která je po operaci kolene.Mám pořád co dělat.Občas přijde smutná chvilka,hlavně když jsem měla rozbombardovaný ten jeden pokoj,tak jsem to i obrečela-měla jsem pocit samoty a nevěřila jsem tomu,že to zvládnu.Měla jsem narozeniny,které jsme hezky oslavili.Od dcery a zetě jsem dostala nový pc,od syna krásnou lampu,po které jsem dlouho toužila.Jsem ráda na světě,i když si stále říkám co by byla kdyby.....ale už se nedá nic vrátit a já musím brát život tak jak jde.A hlavně se netrápit.Už mám vyřízené i všechny formality týkající se manželova úmrtí-tak už mě to tolik netápí-snažím se na to tolik nemyslet!!!

Díky Wiki za podporu, těch problémů je na mně teď nějak moc, ale aspoň Munďák funguje, já jsem se dozvěděla z čeho pramení moje únavnost a dušnost, tak aspoň něco mám z krku. Tak teď se pustím pomalu do toho ostatního.
Hani, jsem moc ráda, že se Ti tak daří, opravdu před tebou smekám, to je k neuvěření, cos všechno dokázala.

Tak to je dobrá zpráva, Hanule. :)

Hanulko, super :pussa: Vidíš, všechno se obrací pomalu k lepšímu ... a z těch bolavých vzpomínek si nic nedělej, budou se vracet pořád méně a méně. Natrápila ses už v minulosti dost, není třeba se trápit po celý život.

Ros, jak je? Moc sem nepíšu, ale často na tebe myslím.  Tak jestli máš čas a chuť, tak dej vědět, jak se ti vede.

Tak já se zase po čase ozývám, nezmizela jsem, jen mám zánět průdušek jak prase a Munďák zas má recidivu jak prase a nechce si nechat říct ani ode mně ani od psycholožky, aby se nechal rehospitalizovat. Čekala jsem, že to ustojí nějak líp nebo že mu dojde, že s recidivou si nelze zahrávat a musí se to řešit, ale bohužel nic, už v tom zase jede, když je v rauši tak chce furt něco řešit a hučí jak piliňáky a nedá pokoj a bohužel vypnout ho taky nejde. Tak ho asik budu muset vyhodit, pokud se dá, nebo zazdít vzadu v domě a za tou zdí ať si dělá co chce....chjooo, já tomu tak věřila, že je dost silný, že to dokáže, když už to jednou zvládl, tolik naděje jsem do toho dala a prd :grater: Je sice pravda, že se vrátil do situace, která by položila i silnější nátury než čerstvě přeléčeného alkoholika, ale nemůže se přeci pořád vymlouvat, já a kluci to máme taky těžké, pro nikoho není procházka růžovým sadem, když mu možná hrozí krach, ale pitím a práškama ještě nikdo nic nevyřešil. Jenže to vím já, ví to děti, ví to psycholožka, ale Munďák ne, ten to neví....s*e.re mně neskutečně, když se vrátil, tak to byl zase on a teď? Zase je to ta onuce, co nic nezvládne a umí jen chlastat a fetovat. Nemáte náhodou někdo nápad jak ho nakopnout, aby se sebral? Zatím jsem zvládla to, že si ho nevšímám a nebavím se s ním, když je mimo, ale to se nedá dělat věčně. Vyšoupla jsem ho z lékárny, vzala jsem mu klíče od aut, ale to se taky nedá věčně, když bude chtít, tak mi ty klíče jednou sebere (ne násilím, naštěstí násilník on není, ale zapomenu někde kabelku a on to využije) a pak někoho zabije nebo sebe zmrzačí. :jojo: jsem si to představovala všechno ňák jinak...no co už, musím se s tím porvat sama.

Rosamunda: Nemáte náhodou někdo nápad jak ho nakopnout, aby se sebral?

Rosi, čtu Tě a vnímám jako sympaťandu. Mě teda v tomto případě asi celkově napadá něco jiného, než Tebe...
Ale kdybys dovolila, zeptala bych se Tě (nemusíš mi odpovídat, zkus hlavně sama sobě):
1. jaký máš pádný důvod s takovým člověkem setrvávat jako manželka?
2. opravdu by Ti bez něj bylo nějak výrazně hůř? (finančně i duševně)

Tercila napsal(a):

Rosamunda: Nemáte náhodou někdo nápad jak ho nakopnout, aby se sebral?

Rosi, čtu Tě a vnímám jako sympaťandu. Mě teda v tomto případě asi celkově napadá něco jiného, než Tebe...
Ale kdybys dovolila, zeptala bych se Tě (nemusíš mi odpovídat, zkus hlavně sama sobě):
1. jaký máš pádný důvod s takovým člověkem setrvávat jako manželka?
2. opravdu by Ti bez něj bylo nějak výrazně hůř? (finančně i duševně)

Pádným důvodem proč s ním zůstávám je to, že i moje psycholožka, která ho má v péči, mi tvrdí, že bych ho teď , když se snaží vyhrabat, neměla opouštět. Dalším pádným důvodem je, že jsme finančně natolik provázáni, že kdybych ho opustila, tak nemám kam jít, ale splátky na dům, kde on může zůstat, bych zřejmě musela platit sama a to se mi fakt nechce.
Jinak bez něj by mi sice nebylo hůř, ale nevím, jak bych snesla to, že jsem ho hodila přes palubu, i přes to, že on to udělal už dávno. Na jednu stranu už sice nevím, proč to dělám, ale na druhou stranu bych si asi ještě pořád připadala jako hyena, i když nevím proč.

Rosi...já Tě sice určitě chápu, ale...
1. psycholožka s Tebou a Tvůj život nežije - kdoví, jestli by nebyla první, kdo svého chotě opustí při problému
2. hyena? Kolik pokusů už jsi udělala pro nápravu? A ten chlap není hyena? (omlouvám se, určitě bych taky dala šanci, znám se, ale tohle už mi připadá, že Ti ničí život - kolikpak času asi ještě máš na fajn život? Pětadvacet Ti není, že ne... - na tohle Ti psycholožka neřekne nic?) Hyena je totiž ten chlap. Myslím obecně.
Otázku svědomí chápu, ale jak se říká "odcamcáď - pocamcáď)
Kdysi jsem si taky v určité životní situaci říkala, že nesmím toho člověka-chudáka "opustit" a on mě - až se vyhrabal - tak elegantně kopl do ... že od té doby se na určitý typ obětování dívám jinak :D
Finanční důvody chápu taky...ale s tím se určitě dá něco udělat, právník poradí... ne?
Drž se.

Rosamunda napsal(a):

majkafa napsal(a):

Kdyby v tom znovu nejel, tak bych tomu všemu snad i chtěla věřit. Takhle ne.
Myslím, že bychom se měli podívat pravdě do očí. Tak krátce po návratu z léčebny a už ... :(

Uvidíme jestli v tom jede, i ta moje psycholožka říkala, že se to stává, že se s tím počítá a pokud by se to mělo opakovat tak buď léčebna nebo konec, to jsem mu řekla zcela jasně a hlavně to, že to musí udělat sám, ne že já ho tam zase poženu :usch:

Ros, já vím, že je to pro tebe těžké, ale prosím, kvůli sobě, podívej se na tohle vlákno zpátky. Tohle jsi napsala 2.11. a přesto, že se to znovu rozjelo a o léčebně evidentně slyšet nechce, tak to zase neřeší a jediný kdo to řeší jsi ty. Rozumím ti, já jsem taky velmi dlouho řešila to, že můj přítel měl víc než kladný vztah k alkoholu (on byl a je přesvědčený, že žádný problém neměl). Jenže teď pár měsíců po rozchodu už taky vím, že jsem udělala dobře, protože mě každý den doma čeká klid, žádná nervozita kde je, jak přijde, jestli přijde, jestli vydržím nic neříct, protože pak by byl agresivní. Nedávno jsem si četla deník, který jsem si psala, když už ta situace pro mě byla neúnosná,  a jedna z vět byla ... proboha snad to nebudu řešit další dva roky ... a řešila jsem to dva a půl roku než jsem se od něj dokázala odpoutat. Já vím, že ty jsi do fáze rozchodu ještě nedozrála, je to z tvého psaní víc než jasné, ale přemýšlej o tom, přečti si tohle vlákno zpětně a zkus ve svém životě řešit to co řešit můžeš a já myslím, že manžel to není.

Vyšoupla jsem ho z lékárny, vzala jsem mu klíče od aut, ale to se taky nedá věčně, když bude chtít, tak mi ty klíče jednou sebere (ne násilím, naštěstí násilník on není, ale zapomenu někde kabelku a on to využije) a pak někoho zabije nebo sebe zmrzačí.  jsem si to představovala všechno ňák jinak...no co už, musím se s tím porvat sama.


Ahoj, řeš to co nejrychleji,neboť tě to stáhne dolů i po profesionální stránce. Lidi nejsou nevšímaví. U nás v lékárně pracoval podobný týpek (občas si stoupnul za pult rovnou z nočního tahu) a lidi přestali do lékárny chodit. Možná, že je to i důvod s otálením prodloužení nájemní smlouvy. Alkoholik v rodině je opravdu špatná reklama. Dojdi za právníkem a snaž se to řešit. Teď už musí dojít k praktické stránce věci.
Napsáno na jiném vlákně-situace vnímána očima dětí:
Tati, už od svého raného dětství si vzpomínám na tyto scény, které tropíš a kterými nás celou rodinu soustavně ničíš. Jako malá holka jsem v tom musela žít, nedali jste mi jinou možnost. Teď v tom však dál už žít odmítám. Jestli ty tati chceš takto dál žít  a neustále se opíjet  - tvoje volba. Jestli ty mami jsi ochotná toto dál toto snášet - tvoje volba. Respektuju to.
Já se ale už dál ničit nenechám.

Munďáka ,,nenakopneš",ale doufám,že tato výpověď dítěte s Tebou určitě pohne. Hodně sil!

Ros, ničí ti život, vždyt nežiješ !  Pokud to nevypadá tak, že by brzy zemřel, raději se rozveď ! Já jsem se alkáčem rozvedla a záhy nato zemřel a nechal mnoho dluhů. Je to kruté,ale je to tak.
To nebude psycholožka, ale kr.va, když ti takto radí. Veškeré provázanosti se dají vyrovnat, ale musíé se chtít. Kdo chce-hledá způsoby, kdo nechce-hledá důvody! Začni uvažovat také o otm, že  máš právo na normální život.

Aneri napsal(a):

Ros, ničí ti život, vždyt nežiješ !  Pokud to nevypadá tak, že by brzy zemřel, raději se rozveď ! Já jsem se alkáčem rozvedla a záhy nato zemřel a nechal mnoho dluhů. Je to kruté,ale je to tak.
To nebude psycholožka, ale kr.va, když ti takto radí. Veškeré provázanosti se dají vyrovnat, ale musíé se chtít. Kdo chce-hledá způsoby, kdo nechce-hledá důvody! Začni uvažovat také o otm, že  máš právo na normální život.

:jojo: , já bych to na tvém místě dělala  už hodně dávno.

Rosamunda napsal(a):

Pádným důvodem proč s ním zůstávám je to, že i moje psycholožka, která ho má v péči, mi tvrdí, že bych ho teď , když se snaží vyhrabat, neměla opouštět. Dalším pádným důvodem je, že jsme finančně natolik provázáni, že kdybych ho opustila, tak nemám kam jít, ale splátky na dům, kde on může zůstat, bych zřejmě musela platit sama a to se mi fakt nechce.
Jinak bez něj by mi sice nebylo hůř, ale nevím, jak bych snesla to, že jsem ho hodila přes palubu, i přes to, že on to udělal už dávno. Na jednu stranu už sice nevím, proč to dělám, ale na druhou stranu bych si asi ještě pořád připadala jako hyena, i když nevím proč.

Prečítaj si prípad Very a pouvažuj ČO EŠTE by sa muselo stať a KDE je tvoja hranica. Práve som dočítala autobiografiu Patricka Swayzeho, ktorý mal tiež obdobia, keď sa rozpil, a pri tom poslednom sa od neho jeho venrá celoživotná družka odsťahovala. Nie ďaleko a nie dramaticky, ale odsťahovala. Povedala, že ho miluje, ale nevládze sa dívať, ako sa on ničí. To ho vlastne donútilo prestať piť(ale on možno nebol ešte regulérny alkoholik...) a po roku sa postupne dali znovu dokopy. No priznal, že to šlo pomaly a s problémami... ale nakoniec mali druhé "líbánky", ktoré narušila až jeho diagnóza rakoviny pankreasu. (Ktovie, či to pitie neprispelo aj k tomu :( ). Psychologička možno myslela, aby si s ním ostala V PRÍPADE, ŽE SA UDRŽÍ A NEBUDE PIŤ(alebo brať ľubovoľne lieky), silne pochybujem, že ak je príčetná, nahovárala by ťa zostať s ním až do trpkých alkoholických koncov. :/

Holky, díky za rady, včera už jsem neměla sil je číst, necítím se po tom zánětu průdušek nejlépe (pánbůh ví, jestli to není zápal plic) a navíc se můj povedený manžílek včea zfetoval práškama na spaní tak, že nebyl vůbec k použití, ale před tím do mně stačil 5 hodin hučet nesrozumitelné bláboly, rozbít šuple od mrazáku a nasypat kilo zmrzlých hranolek do studeného friťáku....prostě jsem se rozhodla, že už to takhle dál nejde. Znovu jsem mu vzala klíče od auta a od lékárny, které jsem mu v pátek vrátila a oznámila jsem mu ať jde v pondělí zpět do léčebny anebo se vystěhuje někam na hotel nebo do ubytovny a tam ať si dělá co chce. Chtěl mě ukecat, ale odmítla jsem se s ním bavit, pak se mě snažil přemluvit, abych mu půjčila auto, které jsem mu nepůjčila, tak to vyřešil tím, že odešel pěšky někam ven a kdy se vrátí a jestli trefí domů je mi jedno. Nejlepší by bylo, kdyby ho někde ožralého sebrala policie a odvezli ho na záchytku, třeba by si pak uvědomil, že je na čase vrátit se do léčebny....ale to už je pouze jeho starost.
Jinak co se týče odstěhování, mně se nikam stěhovat nechce, páč na ten dům platím půjčku, tak ho tomu ožralovi nechci nechat a peníze na to, abych si někde platila další domek nebo byt nemám. Takže v nejhorším případě ho budu opravdu muset nechat zazdít v zadní části domua tam ať si dělá co chce, třeba ať se staví na hlavu. Pohár trpělivosti včera právě přetekl.

Rosi,
přejeme Ti hodně sil, máš právo žít "normálně" a ne celé roky někoho hlídat, aby neudělal průšvih. Lepší by ovšem bylo, kdyby Ti už nebyl ani nablízku (za zdí). Bude to celé pro Tebe ještě asi dlouhá cesta, ale jestli už padlo rozhodnutí, je to prima.

I když popravdě, tohle se mi povedlo i bez prášků a alkoholu :D:
rozbít šuple od mrazáku a nasypat kilo zmrzlých hranolek do studeného friťáku....

hodně štěstí a mooooc síly Ros, neboj jednou zase bude líp a hlavně klidný život tě čeká, držím pěstičky, ty to zvládneš pa

Ros, rozhodla ses správně, nakonec jsi mu dala další šanci, buď nastoupí v pondělí do léčebny nebo ne. Rozhodnutí je na něm. Nenech se přesvědčit o čemkoli jiném. Bude líp, hůř už bylo. Myslím na tebe.

Ros já jsem moc nepřispívala, protože nemám s tvým problémem žádné zkušenosti, ale pravidelně tě čtu a na dálku držím palce. Tvoje rozhodnutí se mi v současné době jeví jako jediné možné, takže ti moc držím palce, ať to zvládneš dotáhnout do konce a udělat, co je potřeba.

A brzo se uzdrav :pussa:

Můj manžel nebo přítel je alkoholik - co teď? 7 rad pro ženy a partnerky alkoholiků        Tisk         Poslat odkaz na stránku e-mailem
Zobrazeno: 1612x
manzel_pritel_alkoholik_rady_tipy_triky.jpg"Alkohol metla lidstva," říkává se. Může to znít humorně a trošku s nadhledem. Nicnémě věřte, že ženy a přítelkyně mužů alkoholiků to tak humorně a s nadhledem nevidí. Často ve svém webu alkoholik.cz dostávám zoufalé emaily s otázkou co dělat. I proto jsem vytvořil tuto stránku s radami.
___
___

   1.
      Pokud váš přítel/muž hodně pije, snažte se to řešit co nejdříve, nedoufejte, že sám „dostane rozum". Čím dřív zakročíte, tím větší je šance na úspěch.
      ___
   2.
      Neakceptujte sliby, vyžadujte činy. Pokud to nezvládá sám, musí vyhledat pomoc.
      ___
   3.
      Jenom po dobrém se nikam nedostanete. Vysvětlování, prosby a podpora nefungují samostatně, ale pouze v kombinaci s nátlakem.. Nabídněte partnerovi pomoc, buďte hodná (když nepije), ale tvrdá (když pije).
      ___
   4.
      Rozmyslete si dobře postup a pak buďte opravdu důsledná. Pokud už dáte nějaké ultimátum, musíte na něm také trvat a být připravená hrozbu uskutečnit. (Např.: „Pokud se zase napiješ, odstěhuju se!" Když se pak napije, musíte se vzchopit a skutečně se odstěhovat. (Vrátit se můžete vždycky). Nejhorší metodou jé plané vyhrožování - váš opilec si zvykne, že jsou to jenom řeči.
      ___
   5.
      Vyhledejte specializovanou pomoc. V určité fázi sama pocítíte, že je toho už na vás moc, budete bezradná, unavená. Vaše okolí vás třeba podporuje, ale - nemůžete to s nimi donekonečna řešit, každý vám radí něco jiného, všichni znají vaše rodinné intimity.... Najděte si poradenskou instituci, která se vám zdá vhodná (nabídku najdete na konci tohoto textu) a pro podporu a radu si choďte tam. Pokud váš pijící partner s vámi chodit odmítne (velmi pravděpodobně), tak choďte sama.
      ___
   6.
      Alkoholik se musí léčit, sám to nezvládne. Přinuťte ho k léčbě všemi prostředky, i lstí nebo násilím (Např. ho dotáhněte k lékaři pod záminkou zdravotního problému - třeba stavu jeho jater. Zapojte jeho rodinu, má-li z ní respekt. V nejhorším neváhejte zavolat záchranku a nechat ho odvézt.)
      Řada alkoholiků totiž sama tvrdošíjně odmítá udělat první krok, ale když už je zdravotnický systém „dostane", jsou často ochotní léčbu akceptovat a často cítí i ulehčení, že se to vyřešilo jaksi za ně.
      ___
   7.
      Připravujte se v duchu na možnost, že všechny snahy i léčba mohou být neúspěšné. Jednoho dne nastane bod, kdy si to uvědomíte. Pak máte dvě možnosti: Akceptovat ho i jeho pitím, nebo ho opustit. Jsou ženy, pro které má partner takovou cenu, že ho berou i s jeho alkoholismem (geniální umělec, milionář, jejich osudový muž). Pro ty je pak nejlepší se s jeho pitím naučit žít a pouze minimalizovat následky. Pro většinu žen je alkoholik ale po čase nesnesitelný. Neodkládejte rozchod do nekonečna! Ženy, které opustily alkoholiky, obvykle později nelitují toho, že je opustily, ale že to neudělaly daleko dříve. Stejně to vidí i děti alkoholiků. Je pro ně lepší vyrůstat v klidu bez otce než uprostřed dysfunkční rodiny.

Ros....Ros...

hodně síly...dovedu si představit, jak ti je

můj už BM měl DELIRIUM TREMENS...v nemocnici...svědci byli lékaři...nesmí řídit auto, musí jít odevzdat řidičák

včera mi volal....jako jestli ho nechci nazpět...že by teda přestal pít...že by se přizpůsobil....je to někdo jiný...žije na Marsu......a už mi ho ani není líto

šmytec.......život je krásný.....já si ho užívám......jde to....fakt to jde.....CHTĚJ KRÁSNĚ ŽÍT....MUSÍŠ.......

Alkoholik se musí léčit, sám to nezvládne. Přinuťte ho k léčbě všemi prostředky, i lstí nebo násilím (Např. ho dotáhněte k lékaři pod záminkou zdravotního problému - třeba stavu jeho jater. Zapojte jeho rodinu, má-li z ní respekt. V nejhorším neváhejte zavolat záchranku a nechat ho odvézt.)
      Řada alkoholiků totiž sama tvrdošíjně odmítá udělat první krok, ale když už je zdravotnický systém „dostane", jsou často ochotní léčbu akceptovat a často cítí i ulehčení, že se to vyřešilo jaksi za ně.

Tohle je sice velice hezké, ale v reálu to vůbec nefunguje, obzvláště ta vytučněná věta. Z valstní zkušenosti vím, že pokud ho nechám odvézt záchrankou, tak mi ho za 2 hodiny dovezou zpět nebo ho vyhodí před nemocnici a nechají ho tam, páč odmítl ošetření, a to i přes to, že ho tam záchranka vezla s předávkováním léky. Prostě ho klidně nechají chcípnout na ulici nebo vám ho hodí zpátky na krk, prý ať se z toho vyspí,to je celá "pomoc" našeho zdravotnictví. Policií jsem ho zatím nikdy odvézt nenechala, takže nevím jestli to funguje, kdybych zavolala na policii, že je namol a potřebuju ho odvézt na záchytku i přes to že mně nenapadl, páč se bojím, že si něco udělá, jak se tu motá nebo se zadusí zvratky. Prostě v tomhle ohledu nevěřím, že by kterákoli záchranná složka chtěla s tím mít cokoli společného, v tomhle ohledu vám spíš nikdo nepomůže

vera napsal(a):

Ros....Ros...

hodně síly...dovedu si představit, jak ti je

můj už BM měl DELIRIUM TREMENS...v nemocnici...svědci byli lékaři...nesmí řídit auto, musí jít odevzdat řidičák

včera mi volal....jako jestli ho nechci nazpět...že by teda přestal pít...že by se přizpůsobil....je to někdo jiný...žije na Marsu......a už mi ho ani není líto

šmytec.......život je krásný.....já si ho užívám......jde to....fakt to jde.....CHTĚJ KRÁSNĚ ŽÍT....MUSÍŠ.......

Vero, díky ,díky, díky moc, já doufám, že už se s tím začne něco dít, buď že se odstěhuje nebo půjde zpět do léčebny. Nejhorší varianta je, že neudělá nic, spíš nevěřím, že by cokoli chtěl udělat, dobře ví, že ho z domu nemohu vyhodit a že nemám kam jít, páč nemáme peníze na to abychom si navíc platili byt. Myslím, že příští týden bude přelomový, nejdříve půjdu za ekonomkou kvůli auditu, pak pokud se ukáže že to ještě vynáší a dá se v tom pokračovat, tak půjdu do realitky si objednat zástupkyni na jednání s pronajimatelem, pak za právníkem...atd.atd.

ros to tě fakt lituju, je to hrozný žít v takovém blázinci :( koukej na sebe a vystup z toho vlaku

xxxx napsal(a):

ros to tě fakt lituju, je to hrozný žít v takovém blázinci :( koukej na sebe a vystup z toho vlaku

XXXX, kdyby bylo kam vystoupit, bylo by to mnohem snazší, bohužel na byt nebo domek nemám finance.

Rosamunda napsal(a):

xxxx napsal(a):

ros to tě fakt lituju, je to hrozný žít v takovém blázinci :( koukej na sebe a vystup z toho vlaku

XXXX, kdyby bylo kam vystoupit, bylo by to mnohem snazší, bohužel na byt nebo domek nemám finance.

A jak je to s nim ted, je na nemocenske nebo je nezamestnany? Teda pokud bude furt chlastat, tak stejne moc penez nevydela, takze zrejme vsechno potahnes sama tak jako tak. Nebo se mylim?

Rosamundo, kruci to je pech. Jako by toho už nebylo na Tebe dost.
Bohužel se obávám, že v této situaci nemůžeš čekat, že jí bude manžel nějak řešit. Nebude - je už v recidivě a nepřemýšlí reálně.
Víš, mně nějak blikalo červené světýlko v hlavě, když jsi psala, že máte společnou psycholožku. To přece nemůže v této konstelaci fungovat. Pokud Tvá psycholožka nemá zkušenosti s lidmi se závislostí (myslím praktickou), tak se obávám, že mu až tak moc nepomůže a navíc a hlavně je to TVOJE psycholožka. Já kdybych se vžila do jeho situace, tak si dovedu představit, že před psycholožkou manželky se nikdy neotevřu, ale budu kalkulovat, tak abych vypadala jako chybující chudák (s předpokladem, že takto budu prezentován psycholožkou manželce). Jeví se, že mu to psycholožka "sežrala i s navijákem" - bohužel.

Jenže co teď? Jak se nezbláznit - potkávat se s ním denně v domě v tomto stavu. A vyšoupnout ho nemůžeš - respektive na to nemáš povahu to udělat, když víš, že nemá kam jít.

Co na to říkají kluci? Jsou už přeci skoro dospělí a nějak celou situaci taky vyhodnocují.

Babo.Jago, nezaměstnaný není páč je moje spolupracující osoba a na nemocenské taky né, chtěla jsem,aby šel na pracák, tak uvidím jestli se zase ožere nebo zfetuje nebo jestli na ten pracák dorazí a jestli přeci jen nějakou tu korunu si zaopatří nebo néé. Pokud néé, tak má chlapec pech, já ho živit nebudu, ať se živí jak umí.

Marthina napsal(a):

Rosamundo, kruci to je pech. Jako by toho už nebylo na Tebe dost.
Bohužel se obávám, že v této situaci nemůžeš čekat, že jí bude manžel nějak řešit. Nebude - je už v recidivě a nepřemýšlí reálně.
Víš, mně nějak blikalo červené světýlko v hlavě, když jsi psala, že máte společnou psycholožku. To přece nemůže v této konstelaci fungovat. Pokud Tvá psycholožka nemá zkušenosti s lidmi se závislostí (myslím praktickou), tak se obávám, že mu až tak moc nepomůže a navíc a hlavně je to TVOJE psycholožka. Já kdybych se vžila do jeho situace, tak si dovedu představit, že před psycholožkou manželky se nikdy neotevřu, ale budu kalkulovat, tak abych vypadala jako chybující chudák (s předpokladem, že takto budu prezentován psycholožkou manželce). Jeví se, že mu to psycholožka "sežrala i s navijákem" - bohužel.

Jenže co teď? Jak se nezbláznit - potkávat se s ním denně v domě v tomto stavu. A vyšoupnout ho nemůžeš - respektive na to nemáš povahu to udělat, když víš, že nemá kam jít.

Co na to říkají kluci? Jsou už přeci skoro dospělí a nějak celou situaci taky vyhodnocují.

Martinho, není to o mé útlocitnosti, ale o tom, že on dobře ví, že ho vyhodit nemůžu, dům mu daroval jeho otec a Mun´dák není zae taková troska, aby dobře nevěděl, že ho vyhodit nemůžu a na byt či domek nemám peníze, takže s ním musím zůstat ať chci nebo ne.

No to je jiná. Já si myslela, že jste si koupili domek za dobu trvání manželství (jak se právně říká) a že jste spolumajitelé, Ale pokud mu ho daroval otec, tak je to jiná.  Vyhazovat ho z vlastního domu fakt nejde.

Nejhorší na tom je, že nevím, co s tím, rozvod jsem mu zatím nenavrhla, čekám jestli se přece jen nesebere. Navíc nemám ani floka na to abych si vydržovala další dům nebo byt a na náš dům platím firemní půjčku, takže se mi odtud OPRAVDU NECHCE[. Budu si muset najít nějakého právníka, aby mi s tím poradil, jenže na tohotaky nemám prachy, tak fakt nevím, chjooo :grater:

Ros - je manžel vůbec ve stavu, že by si zařídil pobyt na detoxu či rehospitalizci, či jakokoliv jinak nazvaném? Já vím, že toho můj přítel při recidivě schopen tedy nebyl. Jenže mně se na něj tedy nechtělo v tom stavu dívat
(jsem ve výhodě - bydlím ve svém). Ale když se dostal do situace, kdy to nešlo ani s pitím ani bez něj, tak jsem ho natvrdo sbalila a přes pohotovost odvezla na detox do léčebny. On už si přál jen umřít. Moc jsem si od toho neslibovala - jen klid pro sebe a to se mi vyplnilo. O tom jak to proběhlo na tom detoxu jsem psala někdy začátkem září a tak se nebudu opakovat. Odpočala jsem si a pak se mi podařilo zvládnout jeho nezvládnutý detox.
Mimochodem partner teď "seká latinu"  - abstinuje a funguje.  No raději upravuji ZATÍM, protože člověk nikdy neví

ros........zeptej se tady ...na babi.....na právní

všechno jde.....moc ti držím palečky............

No moje zkušenosti s pohotovostí si přečti o několik příspěvků níže, jinak on si myslí, že když si sežene práci, tak to bude lepší, já si to nemyslím, ale sbalit ho a někam odvézt nejde, páč v léčebně berou jen motivované a střízlivé a navíc on by se nikam násilím odvézt nenechal, natož na detox, ani do nemocnice na internu bych ho nedostala :(

ano Ros....tudy cesta nevede
BM odvezly děti na psychiatrii, před 5 lety, pokusil se o sebevraždu....nechali si ho tam....my si dělali naděje.......a nic.........za týden ho museli pustit......tehdy nepil 3 měsíce.....a znovu

teď v nemocnici řekli, že ho tam pošlou.....on nechtěl.....psycholožka naznala, že to není nutné a nejel nikam.........děti řekly.....ano, nezaslouží si to, ať tam jede ten, kdo to chce

vím, že můj BM nedopadne dobře......tuto cestu si ale vybral dobrovolně .....já ho vyslechnu....řeknu...hm.....a položím telefon

mám ho v sobě už zpracovaného a.......odloženého......ráda bych aspoň do skříně....ne na smetiště...ale to nechávám na něm

Ros...........spím klidně. zdá se mi o zahradě.............jde to

No Ty víš nejlépe sama jak je na tom. A jednotný postup neexistuje. Každý člověk je jiný. Já to myslela jen tak, abys si pro sebe zajistila klid. Víš sama, že ta doba po jeho návratu z léčebny pro Tebe byla stejně psychicky náročná (ne-li víc), než ta, kdy byl v léčebně.
Potřebuješ řešit aktuální situaci - zajistit si klid pro řešení co dál s podnikáním, co dál v případě, že se manžel nevzpamatuje a vše půjde do kopru. Zvaž sama, co můžeš sama pro sebe udělat, abys ten klid dosáhla.

Mně by to šlo taky, mám ho až nad hlavu, ale bohužel jsem v situaci, kdy se s ním budu muset stýkat dnes a denně, pokud nás nevystěhuje na ulici banka.

Rosamunda napsal(a):

...pokud nás nevystěhuje na ulici banka.

Zas ale na tohle čekat, mi připadá poněkud blbý... :(

Rosamunda napsal(a):

No moje zkušenosti s pohotovostí si přečti o několik příspěvků níže, jinak on si myslí, že když si sežene práci, tak to bude lepší, já si to nemyslím, ale sbalit ho a někam odvézt nejde, páč v léčebně berou jen motivované a střízlivé a navíc on by se nikam násilím odvézt nenechal, natož na detox, ani do nemocnice na internu bych ho nedostala :(

Bohužel - žádnou práci si nenajde. Je to smutný a tvrdý, nicméně n.e.s.p.o.r.n.ý fakt: Nenašel si práci  doteď, kdy víceméně ( s výpadky) ještě jakž takž sekal latinu. Tím míň si ji může najít teď, sjetý.
Najít si práci když už zas jede v závislosti, je čistá utopie. Mimo jiné proto, že takovéto zprávy - typu "tak si představte, pani, pan lékárník už v tom zas lítá" se šíří po kraji rychlostí blesku, vím o tom své, taky jsme bývali kdysi tučné sousto pro drbny celéhho okresu. A jen úplný šílenec by vzal takovéhoto člověka do pracovního kolektivu....:(  Práci si nenajde, asi už nikdy...

Ros, sbalit ho nejde, vystěhovat ho nejde. Jediná možnost je - odstěhovat se sama s kluky. Já vím, píšeš - není kam. Ale snad máte nějaké příbuzné, nebo by byla šance najít sobě a klukům nějaký malý (a hlavně klidný) podnájem.
A kdyby nebylo jiné šance, já bych v takový moment šla raděj na čas třeba i do azyláku.
Není nic strašnějšího, než dívat se 24 hodin denně, jak ze sebe životní partner dělá trosku a padá do kanálu.
Ono to ničím nezastavíš.
A na svém vlastním příkladu vím, že to trápí člověka i po rozvodu, ale aspoň už pak budeš mít svůj klid a kousek soukromí, ne peklo 24 hodin denně.

A že ho nemáš opouštět v těžké chvíli? Ale on si tuto cestu vybral, ON SI TY TĚŽKÉ CHVÍLE AKTIVNĚ VYROBIL VYRÁBÍ A DÁL POŘÁD VYRÁBĚT BUDE, a díky svému přístupu už ho nic jiného, než samé těžké chvíle, nečeká.
A svou vinou ty těžké chvíle způsobje on všem kolem sebe - tobě a klukům především.
Kdybys s ním zůstala, pujdeš s ním - do pekla. Nedopusť to, máš dva krásné kluky a ti tě potřebují zdravou. Aspoň ať mají jednoho rodiče. Tak přesně to řekl kdysi psychiatr mě. A měl pravdu, bohužel...:(

Hledala jsem někde na netu jaká je vlastně úspěšnost léčby alkoholismu. Našla jsem jen neověřená čísla, kde se říká, že po první léčebě vydrží abstinovat 25-30 %, po druhé léčbě je údajně úspěšnost kolem 40 %, ale pozor celoživotně abstinuje pouhých 5 %. Jinými slovy celých 95 % závislých opětovně do své závislosti spadne.
Samozřejmě, že rozhodující je jak dlouho alkoholik pil než se propil k léčbě, zda jde o duální závislost atd., atd.

Jsem přízemní zrozenec Býka a mám ráda jistotu a tu jsem pesimisticky našla v nejistotě.
Ale musím to ještě doplnit, aby to nevypadalo, že jsem rezignovala. To ne - jen jsem si uvědomila, že fakt jde o můj život a nechci být na 95 % nešťastná. Nemám sice ještě vše definitivně vyřešené - nechávám to v poklidu plynout, protože zatím to plyne tak, že se cítím dobře, ale pokud se to zvrtne jinam, tak já už poplavu v tom proudu, ve kterém je mi dobře. Mám vnitřní jistotu, že to zvládnu. Že bych se prokousala k poslednímu bodu níže uvedených pravidel Monou zkopírovaných z netu :D ?

Přemýšlím, jak bychom ti mohli pomoct, Ros...
Podle mě, potřebovala bys pomoct teď hlavně s bydlením pro sebe a kluky...
Napadl mě nápad, možná je úplně blbej, ale lepší nemám: Ros, pokud by tvé odstěhování bylo opravdu jen záležitostí peněz, mám návrh: Když mi do SZ napíšeš číslo svého konta, mohla bych ti poslat něco do začátků. Ne mnoho, ale něco přeci. A třeba by se ostatní přidali. Ono kapka ke kapce, a kdyby ti to nakonec dalo třeba na tři měsíce podnájmu dopředu, věřím, že dál už by ses chytla sama.....

Mám takový matný pocit, že možná Wiki pracuje v realitách (spíš tušení z nějakých jejích příspěvků), a ne tak daleko od tvého kraje. Wiki, jsi tu někde? Možná bys mohla pomoci Rosamundě radou, nějakým tipem...?
A nejste tu někdo třeba právník, případně z finančáku, apod., kdo by mohl pro Rosamundinu situaci pomoct nalézt nějaké fundované řešení?

Ono se dá udělat leccos. Hlavní ovšem je, jestli bys Rosamundo, o nějakou takovou pomoc stála. Abychom my ostatní tady netrapnili a nevymýšleli řešení, se kterým ty sama nejsi ztotožněná.

Vlastně ti chci tímto říct, Rosamundo, že praktické věci se vždy řešit dají. A jsou lidé, kteří určitě rádi pomůžou. Otázkou však zůstává to, zda bys to takto sama chtěla, nechci ti nic vnucovat. Je to jen návrh vyslovený do placu, nahlas...

Jinak dovolím si teď chvilku psát i za ostatní: Jistě nejsem daleko pravdy, že tady půl Babinetu na tebe Ros myslí, drží ti palce, a moc si přeje, abys to ustála, zvládla, a žila časem zas hezký, spokojený život. Zasloužíš si to. Myslíme na tebe.  :pussa:

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

...pokud nás nevystěhuje na ulici banka.

Zas ale na tohle čekat, mi připadá poněkud blbý... :(

Neboj Kocouře, příští týden bude bojové rozdílení: Ekonomka, právník, realitka kvůli dojednání pronájmu.... uvidím,jak to vše dopadne, jestli má ta firma ještě šanci....i když tomu moc nevěřím, na co v poslední době sáhnu, to se zmrví.

Teda Bloss, já jen koukám, díky díky díky, i slzička ukápla, děkuji za velkorysou nabídku. Nejdřív si ale musím ujasnit, na co mám peníze nebo na co budu mít, abych Ti to mohla čestně vrátit. Jsi opravdu úžasná :godlike: :godlike:

Rosamundo - ta realitka na dojednání pronájmu - je myšleno pro lékárnu nebo pro bydlení pro Tebe a kluky?

Rosamunda napsal(a):

Babo.Jago, nezaměstnaný není páč je moje spolupracující osoba a na nemocenské taky né, chtěla jsem,aby šel na pracák, tak uvidím jestli se zase ožere nebo zfetuje nebo jestli na ten pracák dorazí a jestli přeci jen nějakou tu korunu si zaopatří nebo néé. Pokud néé, tak má chlapec pech, já ho živit nebudu, ať se živí jak umí.

...koukám, že duševně si ten vlak opustila a fyzicky to pujde taky, najdi dobrého právníka a rozsekni to, taky jsem si říkala, že to nemám jak udělat a ono to jde, všechno jde když člověk fakt chce a udělá první krok. Prostě se musíte majetkově vypořádat nebo čekat až vám to vezmou exekutoři stejně. Poslední co v týhle situaci potřebuješ je ručit za dluhy tvého manžela. Nečekej na to.

Rosamunda napsal(a):

Marthina napsal(a):

Rosamundo, kruci to je pech. Jako by toho už nebylo na Tebe dost.
Bohužel se obávám, že v této situaci nemůžeš čekat, že jí bude manžel nějak řešit. Nebude - je už v recidivě a nepřemýšlí reálně.
Víš, mně nějak blikalo červené světýlko v hlavě, když jsi psala, že máte společnou psycholožku. To přece nemůže v této konstelaci fungovat. Pokud Tvá psycholožka nemá zkušenosti s lidmi se závislostí (myslím praktickou), tak se obávám, že mu až tak moc nepomůže a navíc a hlavně je to TVOJE psycholožka. Já kdybych se vžila do jeho situace, tak si dovedu představit, že před psycholožkou manželky se nikdy neotevřu, ale budu kalkulovat, tak abych vypadala jako chybující chudák (s předpokladem, že takto budu prezentován psycholožkou manželce). Jeví se, že mu to psycholožka "sežrala i s navijákem" - bohužel.

Jenže co teď? Jak se nezbláznit - potkávat se s ním denně v domě v tomto stavu. A vyšoupnout ho nemůžeš - respektive na to nemáš povahu to udělat, když víš, že nemá kam jít.

Co na to říkají kluci? Jsou už přeci skoro dospělí a nějak celou situaci taky vyhodnocují.

Martinho, není to o mé útlocitnosti, ale o tom, že on dobře ví, že ho vyhodit nemůžu, dům mu daroval jeho otec a Mun´dák není zae taková troska, aby dobře nevěděl, že ho vyhodit nemůžu a na byt či domek nemám peníze, takže s ním musím zůstat ať chci nebo ne.

nemusíš jdi do nájmu...nelpi na domě který je výlučně jeho

Marthina napsal(a):

Rosamundo - ta realitka na dojednání pronájmu - je myšleno pro lékárnu nebo pro bydlení pro Tebe a kluky?

Pro lékárnu, domků a bytů je na netu dost, ale nejdřív musím vyřešit finanční situaci=lékárnu, abych věděla, co si můžu dovolit, páč splácet půjčku na barák, ve kterém bych nebydlela se mi zdá poněkud zhovadilé. Nejlepší by bylo ten barák bouchnout, zbavit se tím půjčky a tím zajistit bydlení pro nás i pro něj. Jenže už na zázraky nevěřím, takže zrovna tak nevěřím, že by Munďáksouhlasil s prodejem domu, pokud bude v rauši.

Rosamunda napsal(a):

....i když tomu moc nevěřím, na co v poslední době sáhnu, to se zmrví.

Tohle hoď za hlavu, někdy jsou holt blbý dny, no...
Blossom Ti to napsala moc hezky, toho se drž... :pussa:

Jojo je fakt, že jsem ještě pořád too young to die, takže si to prostě asi musím prožít a vybojovat a já se nedám.

Rosamunda napsal(a):

Babo.Jago, nezaměstnaný není páč je moje spolupracující osoba a na nemocenské taky né, chtěla jsem,aby šel na pracák, tak uvidím jestli se zase ožere nebo zfetuje nebo jestli na ten pracák dorazí a jestli přeci jen nějakou tu korunu si zaopatří nebo néé. Pokud néé, tak má chlapec pech, já ho živit nebudu, ať se živí jak umí.

No je to přesně, jak jsem tu říkala, celý měsíce ho živíš, protože ho miluješ a nejdůležitější bylo, jestli se přimazlí, mnohem větší průse*ry jsi neřešila . To, že ted nejsou peníze je výsledek.
Tady dobře vidíme, jak to vypadá, když člověk problémy neřeší, ale přehlíží , přitlačí ho.
K Bloo se samozřejmě stěhovat taky nebudeš, protože nemůžeš daleko od své lásky, vždycky se najde důvod, proč to nejde.

ambrielka napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Babo.Jago, nezaměstnaný není páč je moje spolupracující osoba a na nemocenské taky né, chtěla jsem,aby šel na pracák, tak uvidím jestli se zase ožere nebo zfetuje nebo jestli na ten pracák dorazí a jestli přeci jen nějakou tu korunu si zaopatří nebo néé. Pokud néé, tak má chlapec pech, já ho živit nebudu, ať se živí jak umí.

No je to přesně, jak jsem tu říkala, celý měsíce ho živíš, protože ho miluješ a nejdůležitější bylo, jestli se přimazlí, mnohem větší průse*ry jsi neřešila . To, že ted nejsou peníze je výsledek.
Tady dobře vidíme, jak to vypadá, když člověk problémy neřeší, ale přehlíží , přitlačí ho.
K Bloo se samozřejmě stěhovat taky nebudeš, protože nemůžeš daleko od své lásky, vždycky se najde důvod, proč to nejde.

Silně mi připomínáš Rozmařilou a navíc o mně víš prd, tak dej pokoj, než tě nahlásím jako nový nick výše jmenované.

Rosamunda napsal(a):

ambrielka napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Babo.Jago, nezaměstnaný není páč je moje spolupracující osoba a na nemocenské taky né, chtěla jsem,aby šel na pracák, tak uvidím jestli se zase ožere nebo zfetuje nebo jestli na ten pracák dorazí a jestli přeci jen nějakou tu korunu si zaopatří nebo néé. Pokud néé, tak má chlapec pech, já ho živit nebudu, ať se živí jak umí.

No je to přesně, jak jsem tu říkala, celý měsíce ho živíš, protože ho miluješ a nejdůležitější bylo, jestli se přimazlí, mnohem větší průse*ry jsi neřešila . To, že ted nejsou peníze je výsledek.
Tady dobře vidíme, jak to vypadá, když člověk problémy neřeší, ale přehlíží , přitlačí ho.
K Bloo se samozřejmě stěhovat taky nebudeš, protože nemůžeš daleko od své lásky, vždycky se najde důvod, proč to nejde.

Silně mi připomínáš Rozmařilou a navíc o mně víš prd, tak dej pokoj, než tě nahlásím jako nový nick výše jmenované.

Ale mám opět pravdu ......jako vždy ........lžeš sama sobě holka ......to víš pro pravdu se lidi zlobí a často i blokují . :o:o:o:o
Kdyby ses postavila těm věcem čelem a řešila je, nemuselo to dojít tak daleko, ale ty ses mu ještě omlouvala, že schoval léky do koše . Kdo chce kam.......

ambrielka napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Babo.Jago, nezaměstnaný není páč je moje spolupracující osoba a na nemocenské taky né, chtěla jsem,aby šel na pracák, tak uvidím jestli se zase ožere nebo zfetuje nebo jestli na ten pracák dorazí a jestli přeci jen nějakou tu korunu si zaopatří nebo néé. Pokud néé, tak má chlapec pech, já ho živit nebudu, ať se živí jak umí.

No je to přesně, jak jsem tu říkala, celý měsíce ho živíš, protože ho miluješ a nejdůležitější bylo, jestli se přimazlí, mnohem větší průse*ry jsi neřešila . To, že ted nejsou peníze je výsledek.
Tady dobře vidíme, jak to vypadá, když člověk problémy neřeší, ale přehlíží , přitlačí ho.
K Bloo se samozřejmě stěhovat taky nebudeš, protože nemůžeš daleko od své lásky, vždycky se najde důvod, proč to nejde.

jo, jo - vy jenž jste bez vlastního prožitku, hoďte kamenem...
Tak ses myslím velmi "citlivě" strefila.

Ony se totiž nejlépe "řeší" problémy druhých - na to jsme všichni generálové. Ale dokážeš se empaticky vžít do situace Rosamundy - sevřené obavami a vlastní nemocí?
Bez obav - ona to zvládne, protože jí stejně nic jiného nezbyde, ale poslední co teď potřebuje slyšet jsou chytré řeči typu, já jsem to říkala...

To víš že je ta situace strašná, příšerná ......ale všichni jsme tu viděli jak Ros obelhávala sama sebe a vy ste jí často přikyvovali , v týhle situaci by každej v pudu sebezáchovy už dávno řešil věci jinak , Jsou ale lidi, co dělají že problém nevidí a myslí si že zmizí sám.

ambrielka napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

ambrielka napsal(a):

No je to přesně, jak jsem tu říkala, celý měsíce ho živíš, protože ho miluješ a nejdůležitější bylo, jestli se přimazlí, mnohem větší průse*ry jsi neřešila . To, že ted nejsou peníze je výsledek.
Tady dobře vidíme, jak to vypadá, když člověk problémy neřeší, ale přehlíží , přitlačí ho.
K Bloo se samozřejmě stěhovat taky nebudeš, protože nemůžeš daleko od své lásky, vždycky se najde důvod, proč to nejde.

Silně mi připomínáš Rozmařilou a navíc o mně víš prd, tak dej pokoj, než tě nahlásím jako nový nick výše jmenované.

Ale mám opět pravdu ......jako vždy ........lžeš sama sobě holka ......to víš pro pravdu se lidi zlobí a často i blokují . :o:o:o:o
Kdyby ses postavila těm věcem čelem a řešila je, nemuselo to dojít tak daleko, ale ty ses mu ještě omlouvala, že schoval léky do koše . Kdo chce kam.......

Sis Rózo zase zapomněla vzít prášek bo co? nebo tě tak deptá, že já mám aspoň toho alkoholika a Ty se svýma růžovýma p.tá.kama a psychózou nemáš ani na to? Jdi se bodnout ty chudinko ubohá, která tady lítáš po diskuzích a jen proto aby si tě někdo všiml všude bl.ej.eš ty svý jedy a ukazuješ po*ný vobrázky...všimněte si mně...všimněte si mně...všimněte si mně....tady jsem a tady je moje po*no, to jsem já, Rozmařilá....ta na tom po*n... :lol::lol::lol: prčáááá

Rosamunda napsal(a):

ambrielka napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Silně mi připomínáš Rozmařilou a navíc o mně víš prd, tak dej pokoj, než tě nahlásím jako nový nick výše jmenované.

Ale mám opět pravdu ......jako vždy ........lžeš sama sobě holka ......to víš pro pravdu se lidi zlobí a často i blokují . :o:o:o:o
Kdyby ses postavila těm věcem čelem a řešila je, nemuselo to dojít tak daleko, ale ty ses mu ještě omlouvala, že schoval léky do koše . Kdo chce kam.......

Sis Rózo zase zapomněla vzít prášek bo co? nebo tě tak deptá, že já mám aspoň toho alkoholika a Ty se svýma růžovýma p.tá.kama a psychózou nemáš ani na to? Jdi se bodnout ty chudinko ubohá, která tady lítáš po diskuzích a jen proto aby si tě někdo všiml všude bl.ej.eš ty svý jedy a ukazuješ po*ný vobrázky...všimněte si mně...všimněte si mně...všimněte si mně....tady jsem a tady je moje po*no, to jsem já, Rozmařilá....ta na tom po*n... :lol::lol::lol: prčáááá

Ros, nejlepsi je na ni co? NEreagovat. Lidi z ordinace.cz abecedyzdravi.cz a ostanich webu na to prisli uz pred par lety beztak.

ambrielka napsal(a):

To víš že je ta situace strašná, příšerná ......ale všichni jsme tu viděli jak Ros obelhávala sama sebe a vy ste jí často přikyvovali , v týhle situaci by každej v pudu sebezáchovy už dávno řešil věci jinak , Jsou ale lidi, co dělají že problém nevidí a myslí si že zmizí sám.

Jsou lidé, kteří nemají dost síly nějaký problém řešit v určitém čase, v určitém místě. To neznamená, že ho nebudou umět vyřešit v jiném čase i v případě, že ten problém narostl.
To je prostě život.  Však to sama znáš - každý jsme takovou situaci v menší či větší míře zažili. Kdo tvrdí, že ne, lže nám nebo sám sobě.

Ros... jdu jen s držením pěstí, aby jsi to všechno zvládla :pussa::pussa::pussa: té úchylné mámy od telat si nevšímej... zase jen prudí... to víš žádný ji už nechce, ani starej ani mladej.... tak je zlá a protivná... je to vlastně chudinka....

Rosamunda napsal(a):

ambrielka napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Silně mi připomínáš Rozmařilou a navíc o mně víš prd, tak dej pokoj, než tě nahlásím jako nový nick výše jmenované.

Ale mám opět pravdu ......jako vždy ........lžeš sama sobě holka ......to víš pro pravdu se lidi zlobí a často i blokují . :o:o:o:o
Kdyby ses postavila těm věcem čelem a řešila je, nemuselo to dojít tak daleko, ale ty ses mu ještě omlouvala, že schoval léky do koše . Kdo chce kam.......

Sis Rózo zase zapomněla vzít prášek bo co? nebo tě tak deptá, že já mám aspoň toho alkoholika a Ty se svýma růžovýma p.tá.kama a psychózou nemáš ani na to? Jdi se bodnout ty chudinko ubohá, která tady lítáš po diskuzích a jen proto aby si tě někdo všiml všude bl.ej.eš ty svý jedy a ukazuješ po*ný vobrázky...všimněte si mně...všimněte si mně...všimněte si mně....tady jsem a tady je moje po*no, to jsem já, Rozmařilá....ta na tom po*n... :lol::lol::lol: prčáááá

No to co máš ty holka nemá fakt nikdo .......hihi......a ty ho ještě miluješ ......ale aspon je prčáááá...denně se řežu když čtu tvý sny ........jak se zlepší:lol::lol::lol:

Deborah napsal(a):

Ros... jdu jen s držením pěstí, aby jsi to všechno zvládla :pussa::pussa::pussa: té úchylné mámy od telat si nevšímej... zase jen prudí... to víš žádný ji už nechce, ani starej ani mladej.... tak je zlá a protivná... je to vlastně chudinka....

omyl já nechci nikoho , už jsem jich měla dost .....ale tebe už dneska nikdo nechce , no není divu , jsi blázen......

ambrielka napsal(a):

Deborah napsal(a):

Ros... jdu jen s držením pěstí, aby jsi to všechno zvládla :pussa::pussa::pussa: té úchylné mámy od telat si nevšímej... zase jen prudí... to víš žádný ji už nechce, ani starej ani mladej.... tak je zlá a protivná... je to vlastně chudinka....

omyl já nechci nikoho , už jsem jich měla dost .....ale tebe už dneska nikdo nechce , no není divu , jsi blázen......

:godlike::fuck: konečně jsi na to kápla, woow šikulka :godlike::fuck:

Jo Babo Jago, máš pravdu, já jsem si prostě jen potřebovala ulevit, všem ostatním slušným uživatelům a uživatelkám tohoto vlákna se za svůj výlev omlouvám, už se to nebude opakovat.

Rosamunda napsal(a):

Jo Babo Jago, máš pravdu, já jsem si prostě jen potřebovala ulevit, všem ostatním slušným uživatelům a uživatelkám tohoto vlákna se za svůj výlev omlouvám, už se to nebude opakovat.

jsem si jistá, že to všichni chápou.... Ros.. držím Ti pěsti!!! :pussa:

Rosamunda napsal(a):

Jo Babo Jago, máš pravdu, já jsem si prostě jen potřebovala ulevit, všem ostatním slušným uživatelům a uživatelkám tohoto vlákna se za svůj výlev omlouvám, už se to nebude opakovat.

Offtopic
Nastesti Jirka (nebo nekdo z moderatoru) jeste nespal. Okamzita reakce. Diky diky. Je pryc jedna baba seredna. Je zabanovana.

No uvidíme, za jak dlouho se vrátí s novým nickem, poznat se dá snadno.

a za nás moderátory prosím -- pokud opět najde cestu zpátky, čím rychleji nám o tom dáte vědět skrz report, tím rychleji vás jí zbavíme.... bohužel není v našich silách okamžitě přečíst všechno, ač se o to opravdu snažíme, takže nám tím moc pomůžete.
stačí použít tlačítko "nahlásit"

děkujeme :jojo:

Ros, tak mě ta Tvá současná situace zasáhla, že sedím u notebooku a čučím na obrazovku jako můra. Letí mi hlavou všechny minulé týdny a měsíce - fuj, fuj...

Můžu se zeptat jak na tu situaci reagují vaše děti? Omlouvám se, že se vyptávám. Už jsem se jednou ptala, ale neodpověděla jsi, tak Ti to možná není příjemné. To bych nerada. Pokud nechceš, tak neodpovídej.
Ptám se, protože i já mám dítě a vím, že to prožívalo s námi taky. Nezaslouženě.

Ros...ty to zvládneš....nakročeno už máš

já tady ukazuji na životě BM NEMOŽNOST soužití s alkoholikem.......ale to ty víš sama.....potáhne tě dolů....se vším.......i děti........musíš se odstřihnout.......zpracovat si ho v sobě.......aby ti byl jedno...BM byl na ARU.....před měsícem.....stav byl vážný.....opil se, spadl, pořezal se a do rána ležel ve sklepě a hodně krvácel..............dokázala jsem ho naprosto vytěsnit z hlavy ....řekla jsem si........můžeš si za to sám a vůbec ho nelitovala.......vypadá to hrozně, že
je naprosto někdo jiný.....takový člověk by nikdy nepatřil mezi moje přátele......a před rokem byl ještě schopen obhajovat svlj projekt před Bobošíkovou a Bursíkem...........teď možná ani neví, že kdo to je

Marthina napsal(a):

Ros, tak mě ta Tvá současná situace zasáhla, že sedím u notebooku a čučím na obrazovku jako můra. Letí mi hlavou všechny minulé týdny a měsíce - fuj, fuj...

Můžu se zeptat jak na tu situaci reagují vaše děti? Omlouvám se, že se vyptávám. Už jsem se jednou ptala, ale neodpověděla jsi, tak Ti to možná není příjemné. To bych nerada. Pokud nechceš, tak neodpovídej.
Ptám se, protože i já mám dítě a vím, že to prožívalo s námi taky. Nezaslouženě.

ano, toto je hrozné.........

Marthina napsal(a):

Ros, tak mě ta Tvá současná situace zasáhla, že sedím u notebooku a čučím na obrazovku jako můra. Letí mi hlavou všechny minulé týdny a měsíce - fuj, fuj...

Můžu se zeptat jak na tu situaci reagují vaše děti? Omlouvám se, že se vyptávám. Už jsem se jednou ptala, ale neodpověděla jsi, tak Ti to možná není příjemné. To bych nerada. Pokud nechceš, tak neodpovídej.
Ptám se, protože i já mám dítě a vím, že to prožívalo s námi taky. Nezaslouženě.

Ač jsem nebyla tázána já, přesto na tuhle otázku odpovídám. U nás situace kolem zhoršujícího se pití probíhala 5 let. Dětem bylo tedy na začátku tak asi 5 a 7 let, v době rozvodu 10 a 12 let. U nás na to vše děti dlouho nijak nereagovaly, vlastně to probíhalo hodně skrytě. Když byl BM opilý, šel spát. Spával takhle později celé dny. U nás se naštěstí žádné scény (dlouhou dobu) neodehrávaly.
Zpočátku se děti na tátu ptaly, kde je, odpovídala jsem - není mu dobře, šel si lehnout. Později se ptát přestaly, vlastně tu situaci (táta spí) nějak přijaly jako fakt, zvykly si, že tu táta není a že všechno děláme jen my 3 sami.
Psycholožka mě potom varovala, že nedělám dobře, když je před krutou realitou chráním, že se to prý může obrátit proti mě. Tak jsem  se jim postupně, snad citlivě, tu situaci snažila vysvětlit.

Když se ale vše zhoršovalo, a BM se přes mé snahy do závislosti propadal víc a víc, začlo se to zhoršovat. Pak dcera (je starší) byla párkrát svědkem scény, kdy na něj v zoufalosti křičím. Už mi začínaly selhávat nervy i před ní.
Léčebnu děti také braly jako fakt - tak nějak přirozeně, dětsky, ani se moc na nic neptaly, a mám pocit, že vycítily mé naděje, a že je tak nějak tiše sdílely se mnou. Jezdili jsme tam za BM na návštěvu, braly to jako výlet za tátou, naprosto bez problémů.

Situace kolem rozvodu se vyostřila, a když jsem dětem sdělila, že se s tátou rozvádíme a že se my 3 budem stěhovat do našeho bývalého bytu (kde jsme bydleli, když byly děti malé - ještě si to tam pamatovaly), až mě překvapilo, že to taky vzaly prostě jako fakt, nějak to neřešily. A k mému údivu - do nového bytu se těšily!!! Společně jsme tam vymalovali, a já je nechala zařídit jejich pokojíčky po svém, takže myslím, že i stěhování braly jako pozitivní fakt.
Horší bylo, že po rozvodu byly často konfrontovány s tátovým pitím, a vím, že je mnohé trápilo. Dcera se mě smutně tehdy ptala, jestli taky pojedou s tátou někam na dovču. Musela jsem jí po pravdě odpovědět, že nevím, že asi ne. BM si děti prvního půl roku vůbec nebral, nekontaktoval je . On asi čekal, až přijdou ony samy, děti zas čekaly na impuls z tátovy strany.
Pro dokreslení situace dodávám, že naše bydliště bylo na jednom konci zahrady, bydliště BM bylo na druhém konci zahrady v novostavbě, kterou jsme postavili a 5 let před rozvodem tam společně žili, a že děti to měly k tátovi blízko, mohly tam zaběhnout kdykoli a já se nemusela bát - BM je měl strašně rád, nikdy by jim neublížil, a když byl prostě opilý, tak šel spát, no a děti tedy mohly být za minutu zpátky doma, když našly tátu spícího.

Ale strašně jsem se bála jedné věci - že ho třeba děti najdou mrtvého. Tomu jsem nemohla nijak zabránit, šíleně jsem se toho bála. Vím, že se zmiňoval víckrát o možnosti sebevraždy, a pak také po rozvodu jednou propadl prosklenou knihovnou, to bylo tehdy strašné, všude střepy, krev, ale naštěstí tohle děti vůbec nevědí, řešila jsem to tehdy já, a byla jsem z toho tedy pořádně vyklepaná. 

¨Jednou jsem před pár lety měla s dcerou o těchto věcech rozhovor (syn se jakýmkoli hovorům na toto téma vyhýbá). Vlastně jsem se dceři tak trochu omlouvala za to, že se mi nepodařilo zajistit jim spokojenou rodinu. Dcera mi na to řekla- co blbneš, mami, vždyť my přeci víme, jak to bylo, a taky víme, žes nemohla udělat nic víc. A mimo jiné mi líčila i své zážitky, např. to, jak jednou chtěla jít za tátou, nedozvonila se ho, tak přelezla přes balkón (ve zvýšeném přízemí) a našla tátu opilého spícího v ložnici, láhev becherovky vedle postele...

Nejstrašnější, co děti optravdu strašně zasáhlo, byla smrt jejich táty. A to přesto, že ho naštěstí nenašly, zemřel v nemocnici. Na jejich reakci ani dnes nechci vzpomínat, nebo se i po těch letech rozbrečím. Byl to nejstrašnější moment mého života, když jsem jim tento fakt musela sdělit a jejich reakci nemám sílu vám popisovat, ani dnes.
Toto je zasáhlo strašlivě. Měly tátu přese vše moc rádi. Syn se z toho snad vyhrabal zdánlivě dost rychle - ale on nechtěl o tom nic vědět, nic rozebírat, myslím, že se od toho nějak psychicky odstřihl a zdá se, že je v pohodě. Do hlavy mu ale nevidím...
Dcera to odnesla psychicky hrozně moc. Mívala pak opakovaně těžké depersívní stavy, několikrát jsem ji třeba musela přivézt ze školy domů, když se tam náhle psychicky složila. Jeden čas měla taky velký náběh na anorexii. Snažila jsem se najít pro ni řešení, pomoc. Psycholožka, která pomohla tolik mě, na ni nějak "nezabírala", dcera mi říkala , že jí opakované sezení bylo k ničemu. Nepomohla ani návštěva psychiatra, psychické potíže dcery, dost velké, trvaly dál..
Dcera se psychických následků zbavila a snad se svím smířila a vyrovnala asi až před rokem, kdy objevila metodu kineziologie. Jí to strašně pomáhá a já vidím, že je fakt teď už asi rok v pohodě. Ale pozor - není to rozhodně univerzální cesta pro každého, každý si tu cestu musí najít sám, co na něj zabírá, protože když jsem např. já byla u dceřiny  kinezioložky, na mě to nezabralo vůbec, mé psychice se to příčilo, mě to traumata jen přidalo (z toho sezení jsem se pár dní psychicky vzpamatovávala), na mě to působilo jako obrovská dogmatická manipulace s lidmi.

Celým tímto příspěvkem jem vlastně chtěla říct, že děti to v důsledku poznamenává psychicky strašně, hlavně ty hrozné konce, kterým ale bohužel nejde nijak zabránit.

Omlouvám se za dlouhý výlev. Ale Rosamundin příběh na mě působí podobně jako na Marthinu - také mě to vtahuje do vzpomínek, a já se z nich nějak musím vypsat, to mi pomáhá, a snad moje zkušenost zas může pomoci někomu dalšímu, kdo si to přečte...

Ros,
na nic nečekej, najdi si dobrého právníka a rozveď se. Stejně to budeš muset udělat, jen s každým dnem to bude složitější. Nemysli si, že průšvihům je konec, že už se nemůže stát nic horšího. Může. A cesta z toho ven bude ještě těžší, než jak se ti to jeví teď.

Ještě chci dodat k mému předchozímu příspěvku jednu veledůležitou věc: Když totiž žijete dost let v psychickém presu, v neustálém zklamávání a v ovzduší samých špatných zpráv, tak časem zjistíte, že už ani  nemáte sílu být také  dobrý rodič.
Na výchovu dětí totiž potřebujete být aspoň trochu v psychické pohodě. Já, po několika letech manželova pití, s pocuchanými nervy z neustále se horšící situace, jsem několikrát vybuchla před dětmi pro blbost,seřvala je, když trochu zazlobily, a pak mě to zas strašlivě mrzelo. To jejich normální, dětské momentální zazlobení byla tehdy pro mě taková poslední kapka v situaci, kdy jsem měla neustále nervy jak špagáty napnuté.
S hrůzou jsem si tehdy uvědomila, že to musím řešit i kvůli tomu, abych měla sílu zas být normální máma. Že neustále vynervovaná ženská být dobrou mámou ani nemůže.

Takže velký pozor na to klišé "jsem s ním přesto i kvůli dětem". Toto je silně kontraproduktivní.

S nadhledem několika let můžu říct, že když jsem své manželství vyřešila rozvodem, postupně se mi pak vracel normální život, už se mpak nestávalo, že bych na děti pro blbost začla křičet, prostě byla jsem v pohodě. A myslím, že i v jedné osobě jsem tak dětem zajistila zbytek dětství v klidném a dobrém prostředí. Že jsem jim i sama dovedla zajistit zázemí domova.
Ale i na toto potřebujete sílu, a právě PROTO je potřeba se od závisláka odstřihnout. Mnohokrát vzpomínaná slova mého psychiatra "Paní XY, tady u vašeho manžela už není co zachraňovat. Zachraňte ale hlavně sama sebe, ať mají děti aspoň jednoho rodiče" posílám jako vzkaz vám všem...

Skoro se omlouvám, že mě pořád napadají nové myšlenky na toto téma... Marthina má pravdu v tom, že to člověka vtahuje zpět do té doby...

Ale abyste pochopili to zmíněné rodičovské selhávání, to, když takovému člověku z neustálého stresu prostě pak  rupnou nervy....

Až budou dávat film Ikarův pád, dívejte se. Neznám mrazivější a pravdivější výpověď o alkoholismu v rodině.
Otec- alkoholik  (hraje ho Menšík), zdeptaná, utrápená  a rezignovaná manželka (Hlaváčová) a asi 20tiletý syn (Hanzlík), který tátovy úlety pořád musí řešit. A mimo jiné, mu to strašlivě ničí jeho vlastní život, jeho vztah s jeho holkou.

A pak je tam tato scéna: Syn (Hanzlík) zas najde někde tátu bezvládně ležícího, ožralého, a chtě nechtě musí tuto situaci řešit (nikdo jiný to totiž za něj neudělá).
A tehdy tomu synovi, nad tím bezvládným, blábolícím tátovým tělem, rupnou nervy, začne s ležícím tátou cloumat a hystericky řvát něco v tom smyslu "Proč jsi všechno tak podělal, proč nás tak strašlivě ničíš, já tě nenávidím..."

Tak při této scéně se málem klepu, jak je šíleně pravdivá. Poznala jsem se v ní, taky jsem i já takto párkrát cloumala manželovým tělem a křičela... dlouhodobé zoufalství člověka přivede na pokraj sil, bohužel...

Až ten film budou dávat, vzpomeňte si na má slova...

Tak i proto je potřeba - myslete ženské na sebe, na své děti, a nenechte se úplně zničit, vaše děti vás potřebují zdravé a v pohodě....

bloosom - po přečtení tvých příspěvků mi taky vrhly slzy do očí, bože můj, jak je to vůbec možné, že ta "závislost" tak ničí člověka a všechny zúčastněné, _ "zlý sen", který je bohužel skutečný.
Holky držme se všíchni co jsme si tím peklem prošly a procházíme. Ach jo

Nehovoriac už, pravda, o génoch... :grater: tie s amôžu prejaviť bez ohľadu na ostatné okolnosti... Plus vzory z detstva - buď odstrašujúci príklad(mám kamaráta, ktorý za celý život nevzal do úst kvapku alkoholu, ani rumovú tresť, lebo jeho otec bol alkoholik a on sa bojí, že zdedil jeho gény... a nemá ani deti, tam je viac dôvodov, ale jedným z nich je strach z genetickej záťaže) - alebo bohužiaľ vzor k napodobovaniu.

Doufám, že se buď vzpamatuje nebo já seženu nějaké jiné bydlení....auto jsem mu nepůjčila, dala jsem mu jen  500 s tím, že je to zkouška....nehlídám, co dělá, ani mě to nějak moc nezajímá, v poledne když jsem přijela domů na oběd, páč mám nemocného "chlapečka" ( 17 let, cca 200cm), tak tam ještě Munďák stále byl, moc nevěřím tomu, že si na ten pracák vůbec dojde....sám mi hlásil, že hledá práci....nevěřím, že nějakou najde nebo že tam vydrží do 1. výplaty - pro chlast nebo fet ho asik vyhodí.....tvrdí mi, že už nikdy - panebože kolikrát za těch 5 let jsem to už slyšela.
Takže aspoň jedna dobrá zpráva na konec: NEJSME NA KRACH, ale musíme setsakra šetřit, holt krize je krize.

Ros, nechci tě trápit a vím, že to nerada slyšíš, ale on se NEVZPAMATUJE !!!  Půjde to s ním už jen k horšímu. Smiř se s tím - toto je někdo úplně jiný, než koho jsi milovala. A ten, kým býval kdysi, se už nikdy nevrátí...

Práci si Munďák nenajde, aby někdo vzal člověka, který jede v závislosti, to žádný zaměstnavatel neudělá. Bohužel, a já se těm zaměstnavatelům ani trochu nedivím.
A jak to vypadá, Munďák  nedojde asi ani na ten pracák. Když to necháš na něm, zůstane ti na krku jak balvan a stáhne tě dolů, psychicky i ekonomicky.

Na tvém místě bych byla asi "zlá": Dávala bych mu jen jídlo (aby neumřel hlady), ale vůbec ŽÁDNÉ peníze. Zní to možná cynicky, ale prostě podle hesla - "Neživíš, tak nepřepínej". A "Bez práce, nejsou koláče."
Nedala bych mu ani do ruky klíče od auta, důsledně bych je před ním schovala, protože tady to je smrtelně vážné - mohl by sjetý při jízdě autem zmrzačit a zabít buď sebe, nebo někoho úplně nevinného.
Tady končí veškerá stranda a tolerance, tady jde totiž o život...  :( 

Ros, buď tvrdá a mysli teď už JEN na sebe a na kluky. Munďákovi už žádné šance a žádnou důvěru nedávej, šancí dostal habaděj a všechny, úplně všechny  je promarnil. :(

Promiň Ros, jestli ti má slova znějí krutě a cynicky, ale toto bez sebeobranného cynismu a určité dávky tzv.sobectví tohle nelze přežít.

Je pozitivní, že nejste na krach, ale doporučuju, vyřeš podnikání i bydlení tak, ať nejste dál provázaní.
A bude to znít krutě, ale na tvém místě bych už s rozvodem neotálela ani chvilku - podala bych návrh HNED.

Ros, odstřihni se od Munďáka, jiná cesta není, a teprve pak uvidíš, že zas začneš žít. Jinak tě to zničí. A to by byla škoda.
Moc ti držím palce a věřím, že to vše nelehké, co tě teď čeká, zvládneš.

myslím si to , co Blos.
nevzpamatuje se .skonči to. přestan dávat další a další šance a doufat , že se vzpamatuje.

Blos.....čtu tě s mrazením.........dávám za 1

ano.....odstřihnout se........už mu nedávat pomocnou ruku......tím mu vlastně ubližuješ....ať si pomůže sám......musí........a když to nedokáže.....má smůlu.....ale sám, bez tebe...sám....Wiki,že jo

toto, když mi konečně došlo.......pak už bylo dobře

Ros,
nejfunkčnější návod na řešení je obvykle ukryt v radách těch, kteří nás nejvíc "točí"....
Zkus si je znovu přečíst.

On se nevzpamatuje. To TY se musíš vzpamatovat.....

Ros, mě taky trvalo dlouho než jsem dokázala tu další šanci nedat. Pořád dokola jsem si říkala, že to bude lepší a ono vždycky chvilku bylo a pak se to zase vrátilo do starých kolejí. Věř mi, že toho nelituju a ani ty nebudeš až se za pár měsíců ohlédneš zpátky. Tohle není život, tohle je živoření ve všech ohledech. A to u nás to nebylo tak strašné jako v jiných vztazích podle toho co tu čtu.

Peťuli napsal(a):

Ros, mě taky trvalo dlouho než jsem dokázala tu další šanci nedat. Pořád dokola jsem si říkala, že to bude lepší a ono vždycky chvilku bylo a pak se to zase vrátilo do starých kolejí. Věř mi, že toho nelituju a ani ty nebudeš až se za pár měsíců ohlédneš zpátky. Tohle není život, tohle je živoření ve všech ohledech. A to u nás to nebylo tak strašné jako v jiných vztazích podle toho co tu čtu.

ano....naprostý souhlas

mě pomohla jedna prostinká otázka.....chci takhle žít ještě dalších dvacet , třicet let?
v momentě, kdy mě to vyděsilo, jsem pochopila, co mám udělat a hrozně se mi ulevilo.

Ahoj holky, já už jsem taky pochopila, co musím udělat a pomalu na tom pracuju, žiju s ním skutečně jako se spolubydlícím, v listopadu ještě nějakou práci odvedl, tak mu ještě nějakou tu korunu dám, ale pak má chlapec smůlu.  Ať se živí jak umí, nevěřím, že se někam vypraví, je "chudák" v deprézi, tak ať si v ní je. Teď musím hlavně ušetřit na všech frontách, abychom se z toho vyhrabali, pak můžu pomýšlet na případné stěhování, z toho domu se mi ale nechce, když ho platím. To spíš miláčka přestěhuju dozadu, postavím příčku a ať si tam dělá , co chce. V domě máme 9 místností, tak se tam 2 byty vejdou jak malina, když se to trochu upraví. A bude mít i vlastní vchod, jen záchod bude bohužel společný.
Jo a teď jsem nahlédla vedle a zjistila jsem, že i já si potřebuju udělat hlavně jasno v sobě, abych jistě věděla, co asi tak na 1-2 roky dopředu chci, nejlepší bude dát si pauzu.

Ros,
je opravdu důležité nenechat věci tak jak jsou. Úplně bych se oddělila od manžela coby samost. jednotka - což furt melu od začátku - abych měla peníze pod kontrolou, nemovitosti i obchod.

Pokud máte tyto možnosti, dvě BJ, pak neváhej, udelej to. Další musí následovat právně. Dá se to udělat - vždycky . I s dluhy. .. (s čím budu moci ti pomůžu).  A to všechno , Ros,  vůbec nesouvisí s tvými city k němu. Můžeš ho milovat ..furt, můžeš mu i pomáhat, nemusíš ho odkopnout..., ale nesmíš s ním být při tom provázaná finančně a obchodně. Ideální - kdyby šel na léčení znovu, aby mohl spolupracovat s čistým mozkem. On by jistě souhlasil se všemi těmito opatřeními, protože jistě za střízliva pochopí, že pod vlivem čehokoliv je v podstatě nesvéprávný a může zahubit celou rodinu.

Ros,  ale ty NESMÍŠ  dopustit, aby to udělal!  Je tvoje povinoost vůči sobě, dětem atd..se nenechat stáhnout. Situace může mít dopad třeba i na  tvoji profesní sféru..nebo cokoliv, nemluvě o tvé psychice..apod.. To, že tohle osamostatnění uděláš není hyenismus. Je to pomoc - a jediná účinná- celé rodině. Ani jemu nepomůžeš tím, že všechno necháš tak, jak je, bude mít přístup k lékům, penězům, budeš ho hlídat , dávat mu kapesné, vyhrožovat a termínovat..

On to pochopí a bude rád (až se probere - a věřme tomu že se z toho vyhrabe), žes byla tak silná a rozhodla radikálně. Úplně prakticky doplním, že by bylo dobré, kdyby po dobu tvého (vašeho) právního jednání a změn byl v léčebně, což znamená střízlivý, se špatným svědomím a tedy i snad se snahou situaci řešit. Věřím , že ti dá za pravdu a bude i sám chtít rodinu před sebou zabezpečit.

On je nemocný a sám si už v tomto stadiu (v této chvíli chci říct- nemyslím fyzické stadium nějaké ..) nepomůže. Nejde to. To vem prosím tě bez emocí na vědomí. Jediná stopka tohoto stavu, této situace je detox, pak léčebna a druhá šance. Nic není ztraceno, recidivy jsou, existují, dokonce se předpokládají...a blalabla, chci říct, že není konec světa ..ale TY už na NIC nečekej.. Potřebuješ  klid i na sebe a na řešení svého života, k čemuž je toto osamostatnění se také dobré..

Jo Wiki, přesně takhle to vidím taky, jenže zatím nejsou finance na 2 BJ tak to holt musí počkat až budou, ale jinak se chci hlavně finančně oddělit, tzn. žádná spolupracující osoba, pěkně si to povedu sama a na svý triko, prostě jen zruším spoluporáci a hotovo. Klíče od aut ani od lékárny už nedostane, to auto možná za nějaký, zatím přesně nespecifikovaný čas, ale týden to rozhodně nebude. A do lékárny už ho nechci nikdy, může mi externě radit, když bude chtít, ale to je vše.
On bohužel o novém nástupu do léčebny nechce ani slyšet, prý by se pak v realitě propadl ještě víc, no možná to tak cítí, ať dělá, co umí, chce se poradit v AT, jeho věc, ví kam se má obrátit, je svéprávný, odvézt ho tam proti jeho vůli nelze (stejně by ho nepřijali, berou jen motivované), tak ať si to pořeší jak umí. Musím podotkonout, že zatím je od soboty střízlivý a bez fetu, když mu to vydrží, jen dobře, ale já už tomu nevěřím ani za mák.
Jinak teď mám na pořadu dne realitku ;) a pomalu se budu propracovávat dále, uvidíme jak to vše dopadne. Držte mi pěsti

Ros, musíš hledět jen a jen na sebe a děti, na manžu se totálně vykašli. Ten získává jen a jen čas, každý den dobrý, co má všechno a nic nedává !!  Nakopnout, udělat rázný pořádek s ním.....a sama ze sebou se vyrovnat. Máš pro koho žít, zachran, co se zachránit dá! Jinak...pokud bys povolila, půjde na druhé, třetí, čtvrté léčení...budete zkoušet, pomáhat mu, chápat ho....a on si z vás dělá jednu velkou  pr.el, že mu to žerete všichni, že pracovat nemusí, a bude mít vše! Stejně by jsi jednou pak dostala rozum, až bys zjistila, že to tak už dál nejde........jen se ničím neomlouvej, obětuj vše, co bylo, zapomen, na.er se na život, zatoč s ním a žij tak, jak žít chceš. Nevím, zda je řešení být os opilcem pod jednou střechou....no, uvidíš......Kdo chce-hledá způsoby, kdo nechce-hledá důvody !!!

Ahoj Ros. Držím ti palce, ať všechno zvládneš. Někdy ten pohár prostě přeteče a už to jede. Možná tím svým osamostatněním nakopneš i jeho... :)

Sice by bylo lepší odstěhovat se někam daleko, abys ho neměla na očích, ale dle mé zkušenosti pomáhá  už i to, když už jsi "na svém", kam on nemůže, a on si je "na svém", kde ty za něj už nic neřešíš.

U nás po rozvodu to mé odstěhování bylo "jen" do našeho původního bytu, kde jsme v manželství začínali (BM zůstal v novostavbě na druhém konci zahrady). A strašně se mi tím ulevilo. Věděla jsem, že když zavřu dveře svého bytu - mám svatý klid.

Za vše hovoří to, že Munďák další léčení odmítá. Pro mě by toto byla jednoznačně manželská konečná.

Ros, dělej tedy aspoň to, nač se cítíš, nač máš sílu, snad to zvlládneš v postupných krocích... Začni tím zrušením společného podnikání - podnikej na sebe. Pak to oddělené bydlení. Vše je zvládnutelné, když ty sama budeš chtít.
A já bych třeba skutečnost, že je v domě jediný záchod, raděj řešila třeba chemickou toaletou, než se s BM přetahovat o kliku záchoda...

No já prostě musím na všechno pomalu a po kouskách, jinak bych se z toho tlaku okolí musela zcvoknout - Munďák mně tlačí tam, já chci sem, psycholožka mně tlačí tamhle....prostě si to musím projít po kouskách, najednou to nezvládnu.

Ros, já to vidím tak, že ty ještě pořád nejsi pevně rozhodnutá. Až budeš, tak to najednou všechno půjde. Uvidíš.

Rosamunda napsal(a):

Musím podotkonout, že zatím je od soboty střízlivý a bez fetu, když mu to vydrží, jen dobře, ale já už tomu nevěřím ani za mák

Taky bych nevěřil, ale nečekané věci přijdou kolikrát právě v tu dobu, kdy to nejmíň čekáme...

Ale spíš se připravuj na to, na co Tě tu holky připravujou už několik dní...

Rosamunda napsal(a):

No já prostě musím na všechno pomalu a po kouskách, jinak bych se z toho tlaku okolí musela zcvoknout - Munďák mně tlačí tam, já chci sem, psycholožka mně tlačí tamhle....prostě si to musím projít po kouskách, najednou to nezvládnu.

Nevymluvej se.
Už jsi někdy viděla, že by někdo přeskakoval propast "po kouskách"?

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Musím podotkonout, že zatím je od soboty střízlivý a bez fetu, když mu to vydrží, jen dobře, ale já už tomu nevěřím ani za mák

Taky bych nevěřil, ale nečekané věci přijdou kolikrát právě v tu dobu, kdy to nejmíň čekáme...

Ale spíš se připravuj na to, na co Tě tu holky připravujou už několik dní...

Bohužel Ros, nevydrží mu to, nemůže m to vydržet,zákonitě zas přijdou další a další recidivy. Když se Munďák neléčí a ani léčit nechce, není tu sebemenší naděje, že by se něco zlepšovalo.
Bude se to nevyhnutelně jen zhoršovat, a patrně hodně. :(

Tohle Rosamunda rozumem jistě ví.

Druhá věc je, kdy to dovede přijmout taky vnitřně, i srdcem, nebo podvědomím, říkejte si tomu jak chcete. To je na tom totiž to těžké. Teprve pak bude jednat.
Jenomže tohle musí vyjít z JEJÍHO vnitřního přesvědčení, ne proto, "že mi to všichni na Babinetu říkaj, že to mám udělat".

Vlastně teď, s odstupem let, začínám děkovat osudu, že na mě manžel začal být v závěru našeho manželství díky svému postupujícímu alkoholismu hnusný. Teď vidím, že mi tím - bude to znít paradoxně - pomohl se odpoutat a pevně rozhodnout k odchodu.
Kdyby tehdy býval jen zas potisící sliboval, omlouval se, plakal, vyznával lásku, prosil, dušoval se "že už opravdu nikdy", asi bych se v tom i já motala mnohem, mnohem dýl...
Zaplaťpámbu, že je to všechno za mnou...

Před rokem, touto dobou, byla v tomto stádiu Hanule. Odcházela a zase se vracela, věděla, že takto to nejde, ale stále hledala jestli ještě není nějaký důvod s manželem zůstat.
Osud to vyřešil nakonec za ni, velmi krutě, ale (mějte si mě klidně za cynika) dnes už se jí nejhorší jizvy naduši zhojily a ona zas konečně žije normální život...

Pandorraa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No já prostě musím na všechno pomalu a po kouskách, jinak bych se z toho tlaku okolí musela zcvoknout - Munďák mně tlačí tam, já chci sem, psycholožka mně tlačí tamhle....prostě si to musím projít po kouskách, najednou to nezvládnu.

Nevymluvej se.
Už jsi někdy viděla, že by někdo přeskakoval propast "po kouskách"?

Já nepřeskakuju, já přelejzám, páč na přeskok nemám ani pomyšlení, znám své síly a přelejzat se může po kousku :D

Máš naprostou pravdu, kdyby na mně byl hnusnej, už bych s ním dávno nebyla, ale on se furt snaží, sice tak nějak pofidérně, motá se v tom jak nudle v bandě, ale snahu mu upřít nelze, už 4. den abstinuje....no já vím, nic moc, ale přeci něco, kdyby na to kašlal úplně, tak by chlastal nebo fetoval vesele dál a já bych měla po potížích s odstěhováním, páč by to bylo jasný (i přesto, že nemám kam jít). Byla by to jen otázka času, i když i takhle je to jen otázka času, kdy něco vyvede nebo ne. Ale to už je jen v jeho moci...

Rosamunda napsal(a):

...ale snahu mu upřít nelze, už 4. den abstinuje....

Stoprocentně? Tj. ani trochu si necucne?

Jo jo ani si necucne a ani prášek navíc nevezme, jo kdyby to bylo takhle půl roku, tak bych tomu snad i začala věřit, ale co se dá dokázat za 4 dny? Sice opravdu volal na pracák a na sociálku, snad tam doknce i dnes jel autobusem, ale jak já můžu vědět jestli mu to vydrží? Si myslím, že mu to nevydrží, ale třeba jo, je to prostě sázka do loterie a mně se už sázet nechce, páč jsem na toho svýho koně vsadila už mockrát a zatím mrcha nikdy nevyhrál.

vera napsal(a):

Blos.....čtu tě s mrazením.........dávám za 1

ano.....odstřihnout se........už mu nedávat pomocnou ruku......tím mu vlastně ubližuješ....ať si pomůže sám......musí........a když to nedokáže.....má smůlu.....ale sám, bez tebe...sám....Wiki,že jo

toto, když mi konečně došlo.......pak už bylo dobře

Ty seš totiž šikulka vzorová .:D

Ros to také zvládne, jen jí bude dýl trvat rozseknutí pracovně-právních a majetkových vztahů - to nezvládne za den - a zároveň přežít a nepoložit firmu.

Rosamunda napsal(a):

Jo jo ani si necucne a ani prášek navíc nevezme, jo kdyby to bylo takhle půl roku, tak bych tomu snad i začala věřit, ale co se dá dokázat za 4 dny? Sice opravdu volal na pracák a na sociálku, snad tam doknce i dnes jel autobusem, ale jak já můžu vědět jestli mu to vydrží? Si myslím, že mu to nevydrží, ale třeba jo, je to prostě sázka do loterie a mně se už sázet nechce, páč jsem na toho svýho koně vsadila už mockrát a zatím mrcha nikdy nevyhrál.

Ros, nerada ti to hovorím, ale Munďák by musel abstinovať DOŽIVOTNE. :rolleyes: 4 DNI! Cha! To je len oklepanie sa z opice, to nie je abstinencia... Sorry, ale toto som poznala so strýkom, ktorý dokonca vydržal trištvrte roka nepiť, a potom znovu do toho spadnúť, ba ešte horšie. :mad: :/ V podstate tiež preukázal rodine milosť, keď jedného dňa zmizol a po troch rokoch sa NÁHODOU zistilo, že ho vytiahli utopeného v Gabčíkovskej priehrady. Až vtedy mohla rodina dostať vdovské a sirotské... ale pánboh zaplať aspoň za to. Je to cynické, ale tým urobil svojej rodine asi obrovskú láskavosť.

Sel, já vím, že by měl, ale to za něj nikdo neudělá, jsem ráda i za ty 4 dny, aspoň mám klid. Jen to tahání z přehrady nebo podobné akce bych si ráda odpustila. Jenže co je můj problém proti jiným, daleko horším, mrkněte na skuhrací.

Ros, nechcem byť zlá, ale to ťahanie z priehrady môže byť priamym pokračovaním.... Bratranec mal 16 rokov, keď strýko zmizol... a policajti k nim pravidelne chodili pýtať sa, či nevedia niečo nové... priprav sa aj na takéto alternatívy vývoja situácie. :vissla: Prípadne autonehoda v opilosti - v lepšom prípade sa zabije on, v horšom zabije otca od  4 malých detí... a ty a tvoje deti sa v tom budete plácať  s ním... už chápeš, o čom hovorím?

Je to kruté, ale bohužel je to pravda: Alkoholici a jinak závislí umírají velmi předčasně, a konce bývají ošklivé.
A rodinu to nemůže nezasáhnout.
Mé děti to zasáhlo strašně, i když jim táta umřel v nemocnici a drasťáků typu příhody, kterou jsem tu nakousla (když BM proletěl v opilosti prosklenou knihovnou a málem vykrvácel) se mi jich podařilo naštěstí ušetřit.

Ale jsem přesvědčená, že právě to naše odstěhování se dětem  pomohlo. Jinak by třeba té příhodě plné střepů a krve zcela jistě neunikly.
Bylo dobré, že po ty tři poslední roky, kdy se BM stal skutečnou lidskou troskou, už vnímaly aspoň trochu zpovzdálí, ne v každodenním přímém přenosu...

Selima napsal(a):

Ros, nechcem byť zlá, ale to ťahanie z priehrady môže byť priamym pokračovaním.... Bratranec mal 16 rokov, keď strýko zmizol... a policajti k nim pravidelne chodili pýtať sa, či nevedia niečo nové... priprav sa aj na takéto alternatívy vývoja situácie. :vissla: Prípadne autonehoda v opilosti - v lepšom prípade sa zabije on, v horšom zabije otca od  4 malých detí... a ty a tvoje deti sa v tom budete plácať  s ním... už chápeš, o čom hovorím?

Jo, chápu.

Rosamunda napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No já prostě musím na všechno pomalu a po kouskách, jinak bych se z toho tlaku okolí musela zcvoknout - Munďák mně tlačí tam, já chci sem, psycholožka mně tlačí tamhle....prostě si to musím projít po kouskách, najednou to nezvládnu.

Nevymluvej se.
Už jsi někdy viděla, že by někdo přeskakoval propast "po kouskách"?

Já nepřeskakuju, já přelejzám, páč na přeskok nemám ani pomyšlení, znám své síly a přelejzat se může po kousku :D

Ale no tak, podvádíš pořád sama sebe.
Přelejzat propast po shnilé kládě není právě dobrý nápad. Zvlášť když ta už hlasitě praská.....

Wiki napsal(a):

vera napsal(a):

Blos.....čtu tě s mrazením.........dávám za 1

ano.....odstřihnout se........už mu nedávat pomocnou ruku......tím mu vlastně ubližuješ....ať si pomůže sám......musí........a když to nedokáže.....má smůlu.....ale sám, bez tebe...sám....Wiki,že jo

toto, když mi konečně došlo.......pak už bylo dobře

Ty seš totiž šikulka vzorová .:D

Ros to také zvládne, jen jí bude dýl trvat rozseknutí pracovně-právních a majetkových vztahů - to nezvládne za den - a zároveň přežít a nepoložit firmu.

Máš ravdu Wiki, to se nedá zvládnout za den. Ale vzhledem k tomu, že v tom jsou pracovně právní vztahy, existenční bytí a nebytí rodiny, tak rozhodnout se musí TEĎ. To pro začátek stačí, ostaní pak už příjde samo.
Tak jako u very. Až teprve když se rozhodla, že šancí bylo dost a manžela už nebude finančně, existenčně, citově ani nijak jinak dotovat, našla sílu se odpoutat a žít si vlastní život. A on skončil tak, jak by jinak stejně skončil, jen by mu to trvalo déle a stáhnul by s sebou do toho marastu celou rodinu.

Když čtu tohle vlákno, tak mám neuvěřitelné pocity. Mrazí mě v zádech kolik takových partnerství, kde je problém s alkoholem je, mrazí mě v zádech, když sem Marthina dala statistiku, že jen 5 % léčených alkoholiků vydrží doživotně abstinovat, soucítím s Ros, protože se dokážu vcítit do její situace a myslím, že kdybych tu dřív založila svoje samostatné vlákno a dostávalo se mi takových odpovědí jako Ros, tak jsem ten vztah rozetla daleko dřív. Je mi líto, že jsem se tak dlouho a tak zbytečně trápila. A na druhou stranu jsem šťastná, že jsem svého přítele poslala v únoru k šípku a za tu dobu jsem na sobě zaznamenala tak velké změny, že je to až neuvěřitelné. Jsem šťastná, klidná a spokojená a on mi ještě teď posílá zprávy, jak by chtěl všechno vrátit a volá mi jak moc mu chybím. Pochopila jsem, že je prostě jen slaboch. Teď už nad tím dokážu mávnout rukou. Skutečně je to tak, že každý je svého štěstí strůjcem.

Peťuli napsal(a):

Když čtu tohle vlákno, tak mám neuvěřitelné pocity. Mrazí mě v zádech kolik takových partnerství, kde je problém s alkoholem je, mrazí mě v zádech, když sem Marthina dala statistiku, že jen 5 % léčených alkoholiků vydrží doživotně abstinovat, soucítím s Ros, protože se dokážu vcítit do její situace a myslím, že kdybych tu dřív založila svoje samostatné vlákno a dostávalo se mi takových odpovědí jako Ros, tak jsem ten vztah rozetla daleko dřív. Je mi líto, že jsem se tak dlouho a tak zbytečně trápila. A na druhou stranu jsem šťastná, že jsem svého přítele poslala v únoru k šípku a za tu dobu jsem na sobě zaznamenala tak velké změny, že je to až neuvěřitelné. Jsem šťastná, klidná a spokojená a on mi ještě teď posílá zprávy, jak by chtěl všechno vrátit a volá mi jak moc mu chybím. Pochopila jsem, že je prostě jen slaboch. Teď už nad tím dokážu mávnout rukou. Skutečně je to tak, že každý je svého štěstí strůjcem.

Peťuli..........já  pochopila, že je nejen slaboch, ale už duševně nemocný člověk...a jak napsala Pan, už vím, že by do toho marasmu stáhl i mne

naučila jsem se mít ráda..............a já BM nepřeju nic zlého, nemůžu říct, že ho nenávidím, mně ho už ani není líto....já to vyslechnu, ani TO nezpracovávám a vypustím TO............

dřív jsem si na něho vzpomněla tisíckrát za den.............ale trvalo mi to rok.....

a když tady čtu nás baby, co jsme TO překonaly........

TOTO, TADY  mi dalo stokrát víc, než psycholog......byla jsem u třech.....nic......já děkuju Wiki, Pandorre, Bloos, Selimě a dalším.........DĚKUJI....že mně ukázaly cestu...nasměrovaly......a já žiju......jsem šťastná....doufám, že to nevyznělo moc pateticky

včera jsem byla u kadeřnice.....a mám sestříhané mikádo......mi to tak sluší....a vzala jsem si krátkou sukýnku a dřevěné korálky.......

Vera, teba je radosť čítať - ty si tu taký - alebo taká - success story. Proste happy-end, možno jediný možný v prípade muža-alkoholika. (Wiki je žena a tým je to pdoľa mňa predsa len trochu iné...). A Peťuli - tiež :supr: :godlike: ...

Pandorraa napsal(a):

Wiki napsal(a):

vera napsal(a):

Blos.....čtu tě s mrazením.........dávám za 1

ano.....odstřihnout se........už mu nedávat pomocnou ruku......tím mu vlastně ubližuješ....ať si pomůže sám......musí........a když to nedokáže.....má smůlu.....ale sám, bez tebe...sám....Wiki,že jo

toto, když mi konečně došlo.......pak už bylo dobře

Ty seš totiž šikulka vzorová .:D

Ros to také zvládne, jen jí bude dýl trvat rozseknutí pracovně-právních a majetkových vztahů - to nezvládne za den - a zároveň přežít a nepoložit firmu.

Máš ravdu Wiki, to se nedá zvládnout za den. Ale vzhledem k tomu, že v tom jsou pracovně právní vztahy, existenční bytí a nebytí rodiny, tak rozhodnout se musí TEĎ. To pro začátek stačí, ostaní pak už příjde samo.
Tak jako u very. Až teprve když se rozhodla, že šancí bylo dost a manžela už nebude finančně, existenčně, citově ani nijak jinak dotovat, našla sílu se odpoutat a žít si vlastní život. A on skončil tak, jak by jinak stejně skončil, jen by mu to trvalo déle a stáhnul by s sebou do toho marastu celou rodinu.

Ano, souhlasím Pan. Musí si ujasnit jestli zachrání sebe a děti + svoji živnost a existenci nebo jestli tomu všemu nechá volný průběh a volný pád. Jiná koncovka tam není. Já si dokonce myslím, že Ros je rozhodnutá, jen neví jak.Jak bude vypadat její seznam - přesné body k plnění.. V tom se jí snažím i mimo babi pomoci, prakticky.
Ono vlastně to, že zachrání sebe a bude se nyní starat o sebe a ne o něj, bude také to nejlepší pro jejího muže. Ros totiž svému muži pomoci nemůže.

vera napsal(a):

Peťuli napsal(a):

Když čtu tohle vlákno, tak mám neuvěřitelné pocity. Mrazí mě v zádech kolik takových partnerství, kde je problém s alkoholem je, mrazí mě v zádech, když sem Marthina dala statistiku, že jen 5 % léčených alkoholiků vydrží doživotně abstinovat, soucítím s Ros, protože se dokážu vcítit do její situace a myslím, že kdybych tu dřív založila svoje samostatné vlákno a dostávalo se mi takových odpovědí jako Ros, tak jsem ten vztah rozetla daleko dřív. Je mi líto, že jsem se tak dlouho a tak zbytečně trápila. A na druhou stranu jsem šťastná, že jsem svého přítele poslala v únoru k šípku a za tu dobu jsem na sobě zaznamenala tak velké změny, že je to až neuvěřitelné. Jsem šťastná, klidná a spokojená a on mi ještě teď posílá zprávy, jak by chtěl všechno vrátit a volá mi jak moc mu chybím. Pochopila jsem, že je prostě jen slaboch. Teď už nad tím dokážu mávnout rukou. Skutečně je to tak, že každý je svého štěstí strůjcem.

Peťuli..........já  pochopila, že je nejen slaboch, ale už duševně nemocný člověk...a jak napsala Pan, už vím, že by do toho marasmu stáhl i mne

naučila jsem se mít ráda..............a já BM nepřeju nic zlého, nemůžu říct, že ho nenávidím, mně ho už ani není líto....já to vyslechnu, ani TO nezpracovávám a vypustím TO............

dřív jsem si na něho vzpomněla tisíckrát za den.............ale trvalo mi to rok.....

a když tady čtu nás baby, co jsme TO překonaly........

TOTO, TADY  mi dalo stokrát víc, než psycholog......byla jsem u třech.....nic......já děkuju Wiki, Pandorre, Bloos, Selimě a dalším.........DĚKUJI....že mně ukázaly cestu...nasměrovaly......a já žiju......jsem šťastná....doufám, že to nevyznělo moc pateticky

včera jsem byla u kadeřnice.....a mám sestříhané mikádo......mi to tak sluší....a vzala jsem si krátkou sukýnku a dřevěné korálky.......

Panebože jak já tě ráda čtu!! :hjarta:
Ano..a tos všechno dokázala TY sama !! Třeba ti tu a tam někde na cestě problikla směrovka - což je jaksi povoleno, - ne? :D  Ale je to TVOJE dílo.

Wiki napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ty seš totiž šikulka vzorová .:D

Ros to také zvládne, jen jí bude dýl trvat rozseknutí pracovně-právních a majetkových vztahů - to nezvládne za den - a zároveň přežít a nepoložit firmu.

Máš ravdu Wiki, to se nedá zvládnout za den. Ale vzhledem k tomu, že v tom jsou pracovně právní vztahy, existenční bytí a nebytí rodiny, tak rozhodnout se musí TEĎ. To pro začátek stačí, ostaní pak už příjde samo.
Tak jako u very. Až teprve když se rozhodla, že šancí bylo dost a manžela už nebude finančně, existenčně, citově ani nijak jinak dotovat, našla sílu se odpoutat a žít si vlastní život. A on skončil tak, jak by jinak stejně skončil, jen by mu to trvalo déle a stáhnul by s sebou do toho marastu celou rodinu.

Ano, souhlasím Pan. Musí si ujasnit jestli zachrání sebe a děti + svoji živnost a existenci nebo jestli tomu všemu nechá volný průběh a volný pád. Jiná koncovka tam není. Já si dokonce myslím, že Ros je rozhodnutá, jen neví jak.Jak bude vypadat její seznam - přesné body k plnění.. V tom se jí snažím i mimo babi pomoci, prakticky.
Ono vlastně to, že zachrání sebe a bude se nyní starat o sebe a ne o něj, bude také to nejlepší pro jejího muže. Ros totiž svému muži pomoci nemůže.

:jojo: musí si chlapec pomoci sám, já jsem jen pozorovatel, případně mu můžu poradit, co by měl dělat, ale udělat to musí on sám. A navíc, mně už to žíly nerve, snažím se být nad věcí a docela mi to jde, pokud se "upraví", tak ho zazdím v zadní části domu, do lékárny už nesmí, takže nemůže ani k lékům, ani k penězům a co bude dál už záleží jen a jen na něm, já mám zatím svý jistý a pokud to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém. Jinak seká latinu, nepije, nefetuje, byl se zeptat na dvou místech, další pohovory má v pondělí, tak jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží a kdy ho zase přepadne "depréze" :D

Rosamundo ... :pussa:
Strašně nerada Ti to říkám, ale nějaké zazdění zlobivého manžela v zadní části domu je silně kontraproduktivní. Jak se ukázalo, barák je jeho a může si s ním hypoteticky dělat, co chce. Tedy - když na to přijde - si na svůj barák za Tvými zády třeba půjčit větší sumu peněz, ty rozfrncat za sladký život plný nicnedělání, chlastu a drog a Ty budeš jednou s údivem sledovat, jak Vám seberou ten barák celý, nejenom Munďákovu zazděnou půlku.

I když je to tvrdé a Rozmarila si silně nebrala před tu svoji pusu servítky, měla - bohužel - pravdu, byť řečenou nepřijatelným stylem.

Já Ti sama za sebe radím jediné: pokud Munďák nenastoupí okamžitě do léčebny - kamkoliv, to je jedno - v ten moment za sebou spálit všechny mosty a definitivně se ho zbavit. V tenhle moment je to nemocný člověk, který je ale v podstatě Tobě a dětem velice existenčně nebezpečný. Že si postavíš v baráku zeď, je sice hezké, ale ten barák Ti může kdykoliv kdokoliv za Munďákovy hříchy zabavit a Ty se můžeš i s kluky ze dne na den octnout na ulici. A nemysli si, že Tě jenom tak straším nebo pro svoji vlastní zábavu na Tebe dělám bu-bu-bu. Ten člověk není schopen si sám na sebe vydělat v tuhle chvíli ani korunu, od návratu z léčby je zvyklý jenom natahovat ruku aniž by se přičinil a ve chvíli, kdy mu přiškrtíš penězovod ho můžou napadnout lecjaké věci - například snadno a rychle využít nějaké vydřidušské společnosti, půjčit si peníze, dát do zástavy barák a ožírat si dál hubu a gumovat mozek prášky. Přece nechceš dopadnout tak, že budeš pravidelně živit trosku-závisláka v bláhové naději, že předejdeš tomu, aby Ti zastavil střechu nad hlavou!!!

Ros, jeden z hlavních příznaků závislosti je ten, že nemocný nedokáže domýšlet důsledky svého jednání. Ty si neuvědomuješ, že s úsměvem na rtech a určitou dávkou naivity sedíš na sudu, plném střelného prachu, který může velmi brzy pod Tvým pozadím explodovat a rozmetat během jedné vteřiny všechno, co jsi až do té chvíle vybudovala. A - bohužel - nebudou ušetřeni ani nezletilí kluci :jojo:

Je mi moc smutno, když čtu tohle vlákno.Každý z nás se může v životě dostat do velmi těžké situace a bohužel Ros se plácá v něčem šíleném.Žít s alkoholikem v jednom domě je peklo na zemi pro všechny zúčastněné.My bydlíme s rodiči v dvougeneračním domku oni dole my v patře.Když má tchán své dny a sedí dole na verandě, celou noc pije ,kouří, povídá si sám ze sebou, vrávorá po chodbě občas něco shodí, dokonce jsme už i párkrát hořeli,když mu cigááro upadlo na koberec a nevšiml si nebo když jde přiložit do kotle a nezavře dvířka.Tehdy my ostatní i když nás dělí tři zdi jsme ve střehu a nespí nikdo. Proto si myslím, že ani zedˇ tohle nevyřeší.Každý sám za sebe a na svém písečku.Není možné podávat pomocnou ruku donekonečna.A souhlasím s tím jak to popsala Kiara, protože bohužel i tak by to mohlo dopadnout.Ros vím, že je to všechno nesmírně těžké a ještě bude a držím palce abyste i vy našla klid a to štěstíčko.

Rosamundo, zkus si zrekapitulovat, kam jste se s manželem posunuli od jeho návratu z léčby. Nikam. Práci si nenašel, nechává se živit, všechno zase leží jenom na tobě a jinak je to zase pravidelná řada prů*erů nepravidelně po sobě jdoucích. Místo, aby se zachoval jako chlap a postaral se o rodinu, t.j. Tebe a dvě nezletilé děti, ožírá si zase hubu, krmí se prášky a nefunguje. Navíc - jak už jsem Ti psala - ve chvíli, kdy je barák psaný pouze na něj, jsi ve velice nezáviděníhodné situaci, protože výhledově máš tak 90% šanci, že o ten barák kvůli němu přijdete. Já bych mu pohrozila, že nepůjde-li se léčit, necháš ho zbavit svéprávnosti kvůli jeho neléčené závislosti na alkoholu a drogách. Pak by - pokud bude prohlášen za nesvéprávného a Ty budeš určena jako jeho opatrovnice - mělo stavění zdi v baráku ještě jakýs-takýs význam. Jenomže tohle je na dlouhé lokty a do té doby se může semlít kvůli němu ještě řada malérů, jejichž výsledkem bude to, že skončíš s dětmi jako bezdomovkyně. Další možnost, se kterou ovšem Munďák nemusí souhlasit je to, že barák nechá napsat na Tebe a děti, Ty ho jakoby vyplatíš tím, že mu seženeš a zafinancuješ náhradní bydlení.
Jenom se proboha vzpamatuj, sundej si růžový brejle, přestaň se chytat neexistující naděje, že se všechno v dobré obrátí a začni jednat. Jinak se obávám, že Ti opravdu v budoucnu nebude pomoci.

Kiaro, neboj, my už jsme ten barák profrcali na firemní dluhy a tak už ho nikdo nikam zastavit nemůže. A vzhledem k tomu, že na ten dům splácím, tak se nechci hnout. A proto si stále myslím, že nejjednodušší bude ho tam zazdít, kdyby začal zlobit, nechce se mi platit někde nájem a ještě navíc půjčku na dům, kde bych nebydlela. A co bude dál s jeho prací se uvidí, to už je jen v jeho režii. Já ho už živit nebudu.

Rosi, mně rozesmívá, jak to celé bereš "lehce". :D
Na Tvém místě bych si ještě jednou pročetla Kiaru.
A když odhodlaně říkáš, že ho živit nebudeš, mohla bys to prosím nějak konkretizovat? :) Jak se to dělá, neživit někoho, když je s Tebou pod jednou střechou? On fakt nikdy neotevře lednici, kde budou zásoby jídla pořízené z Tvých peněz? Čestné slovo nerejpu, jen si to "neživení" nějak neumím prakticky představit.
A jako správná materialistka :) se s dovolením optám: takže Ty splácíš dluhy na JEHO barák (i když potažmo na firmu) ze svých vydělaných peněz? Jen si skládám mozaiku - můžeš mě odbýt, že mi to má být jedno. Jasně, je, jakmile vypnu PC, zapomenu; ale když teda o tom píšeš...
Nebereš svého muže na milost proto, že tedy poskytl "svůj" dům na chod "vaší" firmy? To by mi dávalo jakousi odpověď. Protože si Tě představuji jako hodnou, pracovitou, velmi inteligentní ženskou. Jinak si moc nedokážu představit, proč to dlouhodobé bezbřehé pochopení pro ožralu. Nic ve zlém, vážně, jen o tom teď přemýšlím.

Mno, představuju si to tak, že pokud nezačne v příštím měsíci vydělávat, tak mu vykážu druhou lednici jako jeho, co si tam dá, to tam bude mít. A co se týče domu, v době, kdy byl Munďák součástí lékárny, jsme dům společnými silami zastavili. Nejde tu ale o to, že on mi ten dům dal do zástavy, ale o to, že mně se z toho domu nechce, když tu půjčku splácím. To bych byla docela blbá, abych platila na barák a nebydlela v něm, ne? Pokud se Munďákovi povede zamněstnat se, tak bude přispívat na domácnost a provoz domu a pak ať si z té lednice vezme, co chce.
No a to dlouhodobé pochopení pramení z toho, že on se teď opravdu snaží, tak se mi nechce ho úplně zadupat, ale pokud by se to mělo opakovat, tak ho zazdím a konec.

Rosi, omlouvám se, ale mě rozesmála představa, že si v tom případě nejspíš budeš muset ještě nainstalovat před tu Tvoji lednici kameru :D :D :D ;)

Hmm, Tvoje dávání šancí chápu, to jo. Ale nevím, nevím... Asi si tu určitou životní zkušenost (obávám se, že špatnou) musíš odžít. Jinak bys zřejmě pořád měla pocit, že jsi něco zabalila dřív, než bylo nutno, viď. Rozumím. Jsi bojovnice ;).

No já vím, že to působí směšně, v nejhorším bych ji dala na zámek. A jinak máš pravdu, připadalo by mi, že jsem neudělala vše, co jsem mohla, on se snaží, kdyby se jen ožíral, tak bych to měla daleko jednodušší, už bych ho dávno vyšoupla. Všechno je to teď jen v jeho rukou, pokud to půjde tak jako doteď, jen dobře.

Myslím, že ty nejniternější důvody už Rosamunda psala  v srpnu: "Prostě s ním jsem celá, bez něj mě je půl. A NENÍ TO JEHO PITÍM, OD ZAČÁTKU TO JE STEJNÉ. Prostě jsem na něm závislá od začátku. Bojím se že ho ztratím, protože jsem odjakživa byla ošklivá, nikdo mě nebral vážně, nikdo o mě nestál, nikdo mě nebral jako holku. Všichni mi jen nadávali nebo mě chtěli bít atd. atd. Víte jistě jaké jsou děti, já byla v šesti letech velká jako paní učitelka. To trauma se se mnou táhlo celý život, takže když jsem se setkala s chlapem, který byl prostě nádherný a zamiloval se do mě, prostě jsem mu podlehla a strašně jsem se od začátku bála, aby se mi to jen nezdálo. Takže jsem si tu závislost na něm způsobila sama vlastní blbostí ne on svým pitím. A jen pánbůh ví jestli ta moje závislost, že na něm visím jak liána, která z něj vysává život, nenapomohlo taky tomu, co se stalo....
Pořád mi připadá, že je to jako kdyby umřel, když tu není, a že mi po něm nic fyzického nezbude, nic, čeho bych se mohla dotknout, nasát tu vůni, slyšet jeho dech... je o 7 let starší a jestli se mu něco stane, tak můj život ztratí veškerý smysl, on je vše, co na tomto světě mám. Děti mám sice také ráda a určitě bych je neopustila (kdyby si někdo myslel, že bych si sáhla na život), ale děti mi nemohou dát to, co on. On mi dal život, otevřel mi dveře, s ním jsem zjistila, co je vlastně život, co znamená milovat a tím a s ním i žít."

Ros moc Ti fandím, abys našla svou vlastní sebejistou a sebelásku, protože pak se Ti téměř vše v životě podaří rozseknout. A s dobrým psychologem by ta cesta měla být snažší. Nevím proč, ale z Tvých příspěvků se mi nezdá, že ta Tvá současná psycholožka je pro Tebe odpovídajícím průvodcem. Psycholog by přece neměl nikoho nikam tlačit? Alespoň, tak jsi se vyjádřila. Nevím jak to cítíš Ty, ale mně se zdá, že zatím není vidět žádný kvalitativní posun. I když je mi jasné, že je to hrozně individuální a takto přes obrazovku, je vše hodně zkreslené.
Držím Ti palce!

Ono to bylo celkem jasne. Nectu to tady nijak pravidelne, ale uz davno bylo evidentni, ze dum, hypoteka et cetera jsou pouhe zaminky. Vsechno jde resit, a Rosa to resit proste nechce.

Já bych ani neřekla, že to řešit nechce. Spíš bych řekla, že nemá sílu to řešit. Je to takové podobné jako u Hanule - ta taky žila s manželem x let v domě. V okamžiku, kdy situace s opilým agresívním manželem gradovala a ona byla donucena opustit dům, tak to nebyla schopna unést - moc změn najednou. Ztráta všech, byť nejistých, ale jistot najednou. Proto si myslím, že se vrátila zpět k manželovi, i když  manžel pokračoval v pití a agresi. U Hanule to dopadlo tragicky, ale zůstala jí jistota vlastního status quo v domě, ve kterém byla zvyklá, ve kterém vychovala děti. To jí možná i usnadňuje přenést se přes minulost. Alespoň já to tak cítila z jejich příspěvků.
Ohromný posun.
U Ros mi to připadá obdobné - chybí pevné záchytné body v sobě samé a tak se kotví k lidem, k místům, věcem...

Marthina napsal(a):

Já bych ani neřekla, že to řešit nechce. Spíš bych řekla, že nemá sílu to řešit. Je to takové podobné jako u Hanule - ta taky žila s manželem x let v domě. V okamžiku, kdy situace s opilým agresívním manželem gradovala a ona byla donucena opustit dům, tak to nebyla schopna unést - moc změn najednou. Ztráta všech, byť nejistých, ale jistot najednou. Proto si myslím, že se vrátila zpět k manželovi, i když  manžel pokračoval v pití a agresi. U Hanule to dopadlo tragicky, ale zůstala jí jistota vlastního status quo v domě, ve kterém byla zvyklá, ve kterém vychovala děti. To jí možná i usnadňuje přenést se přes minulost. Alespoň já to tak cítila z jejich příspěvků.
Ohromný posun.
U Ros mi to připadá obdobné - chybí pevné záchytné body v sobě samé a tak se kotví k lidem, k místům, věcem...

Chapu, nicmene 

otevřel mi dveře, s ním jsem zjistila, co je vlastně život


to jako zivot s alkoholikem?

baba.jaga napsal(a):

Marthina napsal(a):

Já bych ani neřekla, že to řešit nechce. Spíš bych řekla, že nemá sílu to řešit. Je to takové podobné jako u Hanule - ta taky žila s manželem x let v domě. V okamžiku, kdy situace s opilým agresívním manželem gradovala a ona byla donucena opustit dům, tak to nebyla schopna unést - moc změn najednou. Ztráta všech, byť nejistých, ale jistot najednou. Proto si myslím, že se vrátila zpět k manželovi, i když  manžel pokračoval v pití a agresi. U Hanule to dopadlo tragicky, ale zůstala jí jistota vlastního status quo v domě, ve kterém byla zvyklá, ve kterém vychovala děti. To jí možná i usnadňuje přenést se přes minulost. Alespoň já to tak cítila z jejich příspěvků.
Ohromný posun.
U Ros mi to připadá obdobné - chybí pevné záchytné body v sobě samé a tak se kotví k lidem, k místům, věcem...

Chapu, nicmene 

otevřel mi dveře, s ním jsem zjistila, co je vlastně život


to jako zivot s alkoholikem?

Víš Babo, on se alkoholikem nenarodil, stal se jím až po 6i letech normálního manželství, najednou neunesl změnu.

Rosamunda napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Marthina napsal(a):

Já bych ani neřekla, že to řešit nechce. Spíš bych řekla, že nemá sílu to řešit. Je to takové podobné jako u Hanule - ta taky žila s manželem x let v domě. V okamžiku, kdy situace s opilým agresívním manželem gradovala a ona byla donucena opustit dům, tak to nebyla schopna unést - moc změn najednou. Ztráta všech, byť nejistých, ale jistot najednou. Proto si myslím, že se vrátila zpět k manželovi, i když  manžel pokračoval v pití a agresi. U Hanule to dopadlo tragicky, ale zůstala jí jistota vlastního status quo v domě, ve kterém byla zvyklá, ve kterém vychovala děti. To jí možná i usnadňuje přenést se přes minulost. Alespoň já to tak cítila z jejich příspěvků.
Ohromný posun.
U Ros mi to připadá obdobné - chybí pevné záchytné body v sobě samé a tak se kotví k lidem, k místům, věcem...

Chapu, nicmene 

otevřel mi dveře, s ním jsem zjistila, co je vlastně život


to jako zivot s alkoholikem?

Víš Babo, on se alkoholikem nenarodil, stal se jím až po 6i letech normálního manželství, najednou neunesl změnu.

po 6 letech z kolika je alkoholikem?

Spíš bych řekla, že nemá sílu to řešit. Je to takové podobné jako u Hanule - ta taky žila s manželem x let v domě. V okamžiku, kdy situace s opilým agresívním manželem gradovala a ona byla donucena opustit dům, tak to nebyla schopna unést - moc změn najednou.

No to je asik ono, už nemám sílu, páč se mi to sype všechno najednou: manžel, firma, moje zdraví... Ale tak daleko, aby mně někdo napadal, bych to dojít nenechala. Pro mně je nejtěžší to, že on se opravdu snaží, kdyby se nesnažil, tak už bych to ňák rozsekla dávno, takhle mi připadá, že bych ho předčasně hodila přes palubu a ten dům se mi taky opuštět nechce, je to barák mých snů a teď bych se měla odstěhovat, ještě navíc, když na něj platím půjčku?

Rosamunda napsal(a):

Spíš bych řekla, že nemá sílu to řešit. Je to takové podobné jako u Hanule - ta taky žila s manželem x let v domě. V okamžiku, kdy situace s opilým agresívním manželem gradovala a ona byla donucena opustit dům, tak to nebyla schopna unést - moc změn najednou.

No to je asik ono, už nemám sílu, páč se mi to sype všechno najednou: manžel, firma, moje zdraví... Ale tak daleko, aby mně někdo napadal, bych to dojít nenechala. Pro mně je nejtěžší to, že on se opravdu snaží, kdyby se nesnažil, tak už bych to ňák rozsekla dávno, takhle mi připadá, že bych ho předčasně hodila přes palubu a ten dům se mi taky opuštět nechce, je to barák mých snů a teď bych se měla odstěhovat, ještě navíc, když na něj platím půjčku?

tak konkretne ad dum, proc bys na nej platila pujcku, kdybyste se rozvedli...
Ja te na jednu stranu chapu, nechce se ti borit vztah, rodinu atd...ale na druhou...nechapu. Ta druha prevazuje. Ale holt nejsem ve tve kuzi.

Proste mi pripada, ze ten vztah ti vubec nic nedava, jen bere. Spis teda vysava.

Rosamunda napsal(a):

No já vím, že to působí směšně, v nejhorším bych ji dala na zámek. A jinak máš pravdu, připadalo by mi, že jsem neudělala vše, co jsem mohla, on se snaží, kdyby se jen ožíral, tak bych to měla daleko jednodušší, už bych ho dávno vyšoupla. Všechno je to teď jen v jeho rukou, pokud to půjde tak jako doteď, jen dobře.

Nechcem rýýpať, ale: Čo robí okrem toho že "se jen ožírá"? Pracuje? Pomáha v lekárni? Stará sa o domácnosť? Vychováva synov? Pokud to pújde jako doteď - to znamená chvíľu bude sekať latinu, potom sa ožerie alebo sfetuje liekmi, bude sa kajať, dostane "ďalšiu šancu" - do najbližšej recidívy... Moja teta žila v tomto začarovanom kruhu "šancí a recidív" asi pätnásť rokov, kým jej strýko neurobil láskavosť a nezmizol zo sveta(trvale, ako sa ukázalo neskôr). Čo ak tvoj muž nebude taký láskavý a prezieravý? Dokedy sa potiahnu "další šance"?

Dokdy? Dokud mně nepřesvědčí, že mi za to opradu nestojí. Až se přestane snažit a bude opravdu jen chlastat a fetovat, nebude si hledat práci, nebude doma uklízet, nebude se zajímat o kluky....Prostě až ho opravdu bude zajímat jen to pití a fet.

Rosamunda napsal(a):

Dokdy? Dokud mně nepřesvědčí, že mi za to opradu nestojí. Až se přestane snažit a bude opravdu jen chlastat a fetovat, nebude si hledat práci, nebude doma uklízet, nebude se zajímat o kluky....Prostě až ho opravdu bude zajímat jen to pití a fet.

ano Ros........chápu tě....já to taky tak udělala....ale teď, když ......když to mám zpracované, poskládané a uložené vlevo dole.......tak si říkám, že jsem byla moc štědrá na to dávání šancí......ale znovu opakuji.....říkám to teď, po roce.......

Rosamunda napsal(a):

Dokdy? Dokud mně nepřesvědčí, že mi za to opradu nestojí. Až se přestane snažit a bude opravdu jen chlastat a fetovat, nebude si hledat práci, nebude doma uklízet, nebude se zajímat o kluky....Prostě až ho opravdu bude zajímat jen to pití a fet.

ahoj Ros - já tě chápu - dokud v tobě bude hlodat ten "červíček", tak to stejně nerozsekneš, to ani nejde, pořád bys na to myslela, jestli si opravdu udělala vše možné nebo spíše nemožné, aby to fungovalo, nebo spíše aby Munďák fungoval.
Neboj, jestli se nedá do kupy, tak i ty to rozsekneš, budeš pak plně rozhodnuta a už nebudeš mít pochybnosti.

Někdy pomáhá, teda ve většině případů, když se do takového vztahu "vkrade" třetí osoba, která nám v nese jasno. Najednou "nevysává", ale dává, najednou člověk nemá strach, že se zase něco stane, nekontroluje, nebojí se, nehlídá, prostě si jen užívá života tak jak by měl.
Najednou uvidíš život z té správné strany, a pak teprve začneš vidět tu spoušť, co napáchal alkoholismu, nebo osoba závislá, at už na čemkoliv závislá.  Spadnou ti "růžové" brýle.

NO jak se to vyvíjí u mě - tak "přítel" závislák - píše z basy, samozřejmě se omlouvá, slibuje atd. Klasika. Jezdím za ním i na návštěvy, asi si řeknete, že jsem blbá, jo to asi jsem, ale je to otec malé, slíbila jsem mu, že mu ji budu vozit aby ji aspon takhle viděl. V jednu chvíli jsem se do něj zase zamilovala, je tam střízlivej, je tam zase ten koho jsem milovala. ALe, je tady to zatracený ALE ALE ALE...... nějak nevěřím, že by přestal pít, po tom co tady napsala Ros, je to snad i nemožné. Ale taky ve mě hlodá ten "červíček" - ikdyž vím, že je to předem ztracené.
Ale i mě se "vkradla" do života "třetí" osoba - a díky němu, jsem začala vidět věci - jak opravdu byli, ne jak jsem si je vysnila a nebo omluvila tak, aby nebyli tak zlé. Jenomže oni jsou zlé - a my ženský co je milujeme, je jenom zlehčujeme - chceme je vidět jinak, než doopravdy jsou.

HOdně štěstí všem...

tak toto mmi pomohlo nejvíc........mám někoho, ale já to chtěla...dala jsem si inzerát....a seznámila se na Silvestra s A......a užívám si....každý týden výlet, chodíme na přednášky, dovolená, společně malujeme.......je to hezké
ale není to ono.....chybí mi ta společná starost o děti, vnoučata......nemůžu mít všechno

Společná starost o děti a vnoučata - to ale veľmi nebolo ani s BM, nie? Aspoň teda strýko bol úžasný otec a manžel, keď bol práve triezvy(až bratranca nekriticky rozmaznával), ale keď si vypil, mal buď kritické a ironické reči, alebo na nich úplne kašlal a chodil sa domov len sporadicky vyspať. :rolleyes: Než taká "starostlivosť", to radšej nič.

Máš pravdu Seli....ono to fungovalo čím dál hůř...teď nejeví vůbec zájem...
ale vzpomíném si na doby, kdy to bylo hezké....byl na něj spoleh, staral se.....
ale dost

te'd prý pije, že jsem ho nechala.......říká jeho rodina

baba.jaga napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Chapu, nicmene 

otevřel mi dveře, s ním jsem zjistila, co je vlastně život


to jako zivot s alkoholikem?

Víš Babo, on se alkoholikem nenarodil, stal se jím až po 6i letech normálního manželství, najednou neunesl změnu.

po 6 letech z kolika je alkoholikem?

Poprvé do toho vletěl po vlastně 8i letech šťastného soužití, tehdá jsme se přestěhovali na venkov no a on to neustál a řešil to tím nejlehčím a nejblbějším způsobem. Pak byl 5 let klid, no a podruhé do toho vlítl, když mu umřela téměř u nás doma máma na leukémii - bylo to dost otřesný a on opět řešil blbě, trvalo mu 4 roky než se šel léčit, no a teď nevím, co z toho bude, vypadalo to zpočátku nadějně, když se vrátil, teď se to ňák zvrhlo, ale sehnal si práci - takhle z toho koukám :co: , tak uvidím, jak dlouho tam vydrží.

Ros, takže už čtrnáct let má problémy s alkoholem? To mi už přijde jako docela dost dlouhá doba. Jak to teda má teď? Kolik dnů se drží? A víš co uděláš, jestli se zase napije nebo vezme prášky?

To, čo doteraz tých 14 rokov - nič. ;) A vie to on, vedia to chalani, musí to byť jasné každému...

Peťuli napsal(a):

Ros, takže už čtrnáct let má problémy s alkoholem? To mi už přijde jako docela dost dlouhá doba. Jak to teda má teď? Kolik dnů se drží? A víš co uděláš, jestli se zase napije nebo vezme prášky?

Ja jsem to pochopila tak, ze ze 20 let spolecneho zivota je uz 6 let alkoholikem. Takze po cca 14 letech manzelstvi.
ale i to je dlouha doba.

vera napsal(a):

tak toto mmi pomohlo nejvíc........mám někoho, ale já to chtěla...dala jsem si inzerát....a seznámila se na Silvestra s A......a užívám si....každý týden výlet, chodíme na přednášky, dovolená, společně malujeme.......je to hezké
ale není to ono.....chybí mi ta společná starost o děti, vnoučata......nemůžu mít všechno

Vero, přesně toto jsem si uvědomovala, když se mi manželství rozpadalo: Že tím definitiovně přicházím o společnou starost o děti a budoucí vnoučata, o společné mládí a celou minulost,...no je toho hodně společného u lidí, co jsou spolu od mládí do stáří...
Proto jsem taky bojovala o manželství celých nekonečných 5 let a vzdala jsem to, až když už nebyla sebemenší naděje.

Ale přesně jak píšeš - nemůžu mít všechno. NIKDO totiž nemůže mít všechno. A to ani ty šťastné páry, co spolu celý život zůstaly.
Víš, ber to tak, že např. nám dvěma bylo rozpadem rodiny něco odebráno, ale (přeci jen) jsme zas něco získaly... Třeba (snad se neurazíš) to lámání postelí s novými partnery, to je zas jeden z bonusů pro nás, co o manželství přišly. Troufám si tvrdit, že třeba po 30ti letech i toho nejspokojenějšího manželství se tam už ty postele nelámou.... Jak říkám, nikdo nemůže mít všechno. 
A zdaleka nejde jen o postel, jde o poznávání zcela nových věcí, nových zájmů, nových známých, nových koníčků...tohle všechno zas dlouholetá manželství nemají, nemůžou mít....

A pokud má ale člověk fajn partnera pro sebe, a sám má hezké vztahy se svými odrostlými dětmi (případně s vnoučaty), tak to je pořád dost pro spokojený život. I když to nejsou s tím partnerem děti a vnoučata společná, není to jedna velká množina, ale dva odlišné světy...

Holky, já to napsala poprvé úplně blbě, přečtěte si to znovu. Ještě dodám, že poprvé mu to než dorazil na léčení - tehdy to bylo jaterní selhání- trvalo 2 roky, podruhé mu to trvalo 4 roky než se začal léčit. No a na další epizodu už čekat nehodlám, pokud mu to nevydrží, tak má prostě chlapec smůlu.

vera napsal(a):

tak toto mmi pomohlo nejvíc........mám někoho, ale já to chtěla...dala jsem si inzerát....a seznámila se na Silvestra s A......a užívám si....každý týden výlet, chodíme na přednášky, dovolená, společně malujeme.......je to hezké
ale není to ono.....chybí mi ta společná starost o děti, vnoučata......nemůžu mít všechno

No Vero, já si taky dala inzerát, ale byla to samá hrůza a běs, buďto byl ženatý a chtěl bokovku nebo to byl takovej zjev, že to nešlo, zkoušela jsem to dobře půl roku a nic. :(

Rosamunda napsal(a):

vera napsal(a):

tak toto mmi pomohlo nejvíc........mám někoho, ale já to chtěla...dala jsem si inzerát....a seznámila se na Silvestra s A......a užívám si....každý týden výlet, chodíme na přednášky, dovolená, společně malujeme.......je to hezké
ale není to ono.....chybí mi ta společná starost o děti, vnoučata......nemůžu mít všechno

No Vero, já si taky dala inzerát, ale byla to samá hrůza a běs, buďto byl ženatý a chtěl bokovku nebo to byl takovej zjev, že to nešlo, zkoušela jsem to dobře půl roku a nic. :(

Jo, potvrzuju, tak 95% odpovědí je právě takovýchto (viz vytučněné).
Ale když to člověk bere s určitým nadhledem a nedá se odradit, tak těch dobrých 5% nakonec najde.
Mě dal internet několik zajímavých hezkých vztahů, včetně toho současného,  a taky hodně fajn kamarádů.   Já této možnosti využívám a nelituju.
A to přesto, že tu velkou životní lásku, už na celý život, kterou jsem původně hledala, jsem tam zatím nenašla.

Mé heslo - při čekání na velkou lásku nepohrdnu ani těmi menšími ;)  :) má něco do sebe, žiju naplněný a hodně pestrý život, se kterým jsem spokojená....... a na depresivní měsíce a roky, plné neustálého zklamávání a rodinných hororů při životě s alkoholikem už vzpomínám jen jako na zlý sen....

Blossom napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

vera napsal(a):

tak toto mmi pomohlo nejvíc........mám někoho, ale já to chtěla...dala jsem si inzerát....a seznámila se na Silvestra s A......a užívám si....každý týden výlet, chodíme na přednášky, dovolená, společně malujeme.......je to hezké
ale není to ono.....chybí mi ta společná starost o děti, vnoučata......nemůžu mít všechno

No Vero, já si taky dala inzerát, ale byla to samá hrůza a běs, buďto byl ženatý a chtěl bokovku nebo to byl takovej zjev, že to nešlo, zkoušela jsem to dobře půl roku a nic. :(

Jo, potvrzuju, tak 95% odpovědí je právě takovýchto (viz vytučněné).
Ale když to člověk bere s určitým nadhledem a nedá se odradit, tak těch dobrých 5% nakonec najde.

to je naprosta pravda. Muzu to podepsat. Podotykam ale, ze jsem chlapa nenasla na klasicke seznamce, nybrz na odbornem IT foru, kde jsem se na neco ptala ;-)

baba.jaga napsal(a):

to je naprosta pravda. Muzu to podepsat. Podotykam ale, ze jsem chlapa nenasla na klasicke seznamce, nybrz na odbornem IT foru, kde jsem se na neco ptala ;-)

Jj, já jsem kdysi taky našel... ehm... kamarádku :D na jednom odborném fóru, kde se naopak ona ptala na něco mě.... :D

ano, něco jsem ztratila......a něco získala.....získala 2dny v týdnu s Malým princem.....Andělem, to tady hodně provokuje...ale ať.........2 krásné romantické dny......

které, kdyby to šlo, bych vyměnila za zašedlé a obyčejné a.......a dost

já víc pro záchranu naší rodiny nemohla udělat .....a děti mi říkají......mami, tys pro to dělala všechno, on nic, neměj výčitky, nemysli na to.................hm

měla jsem to utnout dřív.....

vero, máš krásný obrázek pod nickem :supr:  A neříkej chlapům anděl, strašně tady Mikeše rozmazlíš! :D :D :D

Jo, hodně důležitá je podpora dětí.... A sama víš, že dřív to asi skončit nešlo. Prostě ten správný čas přišel až "potom". Je zbytečné si říkat: měla jsem to udělat dřív.

Rosi, když píšeš o 14 letech soužití - tak myslím, že už jsi svým způsobem "zvyklá".
Asi je jeho chování pro Tebe přece jenom jaksi únosné a akceptovatelné. Každý máme jinou mez tolerance.
Napadlo mě: kdyby se to u vás přihodilo v opačném gardu, vydržel by s Tebou on těch 14 let? Dotahoval by všecku tu práci? Přemýšlela jsi o tom někdy? Nerejpu, v žádném případě - já jen, že když si tak představím některé muže, co zvládnou nebo spíš nezvládnou... :)

baba.jaga: Podotykam ale, ze jsem chlapa nenasla na klasicke seznamce, nybrz na odbornem IT foru, kde jsem se na neco ptala ;-)
Mikeš: Jj, já jsem kdysi taky našel... ehm... kamarádku :D na jednom odborném fóru, kde se naopak ona ptala na něco mě.... :D

:D :supr: To já jsem kdysi neodolala a na jakési seznamce, kde jsem brousila kvůli "vtipným vyprávěním o skvělých vlastnostech inzerentů" :D, a moje dobrá kamarádka měla podaný inzerát a líčila mi ty typy odepisujících chlapů... jsem nějak chytla slinu a  od plic vynadala jednomu chlápkovi, který tam měl inzerát k seznámení, kde upřímně uvedl, že je jaksi poněkud ženat. Napsala jsem mu hrozné moralizující věci :D :D a chlap nejenže mě hned neposlal někam, ale velmi slušně mi odepsal a vysvětlil.... a dnes jsme poměrně dobří kamarádi - je to moc hodný, chytrý, hezký člověk a dobrák od kosti, ovšem "za přítele" nebo nedejbože partnera bych ho nechtěla, snad jedině že bych jednou byla dlooooooouho a dloooooouho sama samička. (Což se mi ještě nestalo). :D
Vlastně....ne, myslím, že ani po tak dlouhé době ne. :D Protože on brousí na seznamkách dál, ač si jeho paní zřejmě stále myslí, že je šťastně vdaná. A takového chlapa já bych si nemohla jako partnera vážit.
Na další vydařené slohové práce na podobných stránkách už jsem se nedívala pěkných pár let, přestože se tam člověk pobaví. Teď jste mi to, Mikeši a babo.jago, připomněli, tak se někdy možná zase juknu.

vera napsal(a):

ano, něco jsem ztratila......a něco získala.....získala 2dny v týdnu s Malým princem.....Andělem, to tady hodně provokuje...ale ať.........2 krásné romantické dny......

které, kdyby to šlo, bych vyměnila za zašedlé a obyčejné a.......a dost

já víc pro záchranu naší rodiny nemohla udělat .....a děti mi říkají......mami, tys pro to dělala všechno, on nic, neměj výčitky, nemysli na to.................hm

měla jsem to utnout dřív.....

Vero ,i když jem z druhé strany,prosím užívej si ty 2 dny v týdnu,je to víc jak několik měsíců v roce bez emocí hlavně pozitivních :o)A hlavně  nelituj.Přeju Ti emoce ženské bez zábran  :o)))))

Ty smajlíky jsem tam hodila,jak se mi hodilo,,omlouvám se .

Taky si přidám svou trochu do mlýna na téma hledání nového partnera. Myslím si, že partnerky alkoholiků jsou bohužel většinou tak zdecimované, že by za kousek normálnosti šly světa kraj, a tak jsou možná snadnou kořistí i pro muže, o které by ani okem nezavadily, kdyby byly v pohodě.

Ale chápu proč tomu tak je a nikoho neodsuzuji ani nemoralizuji - každý se musí zařídit dle svých schopností, možností a potřeb.

Moc výstižně o tom píše PhDr. Šmolka:" Většinou jde totiž o pouhé hledání náplasti na dosud nezhojené bolístky. A pod náplastmi se, jak známo, rána spíše zanítí než vyhojí. Ve hře však může být i poněkud furiantská snaha ukázat tomu zrádci, že se bez něj obejdeme. Ať kouká a želí! Pravdou je, že po čase zíráme spíše my – v tichém úžasu nad tím, co se nám to vedle nás vylíhlo za exota a co jsme na něm viděly!"

celý článek je na  http://zena.centrum.cz/sex-vztahy/laska … od-co-dal/

(doufám, že tou citací a odkazem neporušuji žádná pravidla?)

Tercila napsal(a):

... jsem nějak chytla slinu a  od plic vynadala jednomu chlápkovi, který tam měl inzerát k seznámení, kde upřímně uvedl, že je jaksi poněkud ženat. Napsala jsem mu hrozné moralizující věci :D :D

To si dovedu docela živě představit... :D :D :D

Tercila napsal(a):

vero, máš krásný obrázek pod nickem :supr:  A neříkej chlapům anděl, strašně tady Mikeše rozmazlíš! :D :D :D

Jo, hodně důležitá je podpora dětí.... A sama víš, že dřív to asi skončit nešlo. Prostě ten správný čas přišel až "potom". Je zbytečné si říkat: měla jsem to udělat dřív.

Rosi, když píšeš o 14 letech soužití - tak myslím, že už jsi svým způsobem "zvyklá".
Asi je jeho chování pro Tebe přece jenom jaksi únosné a akceptovatelné. Každý máme jinou mez tolerance.
Napadlo mě: kdyby se to u vás přihodilo v opačném gardu, vydržel by s Tebou on těch 14 let? Dotahoval by všecku tu práci? Přemýšlela jsi o tom někdy? Nerejpu, v žádném případě - já jen, že když si tak představím některé muže, co zvládnou nebo spíš nezvládnou... :)

Terci, to není 14 let soužití, alebrž 20 let suma sumárum, z toho 6 let byl opilcem. Jestli on by udělal to samé pro mně? Asi těžko, páč já bych to takhle neřešila, já bych do závislosti nešla. Nemyslím si, že by se natolik obětoval, myslím, že by to asi neudělal žádný muž, možná až na nějakou čestnou vyjímku, ale takové já neznám.
No a jeho chování? Tam je právě ten zádrhel, on kdyby chlastal pořád, tak by mi to rozhodnutí velice ulehčil, jenže jak už jsem tu psala několikrát, on se snaží, zítra jde na pohovor, uklízí, oprašuje mně, stará se o děti....kdyby to takhle bylo pořád, tak s ním s radostí zůstanu, jenže tomu můžu těžko věřit, že to vydrží

Rosamunda napsal(a):

...a jeho chování? Tam je právě ten zádrhel, on kdyby chlastal pořád, tak by mi to rozhodnutí velice ulehčil, jenže jak už jsem tu psala několikrát, on se snaží, zítra jde na pohovor, uklízí, oprašuje mně, stará se o děti....kdyby to takhle bylo pořád, tak s ním s radostí zůstanu, jenže tomu můžu těžko věřit, že to vydrží

Ros, já jsem se nikdy do fáze jako Tvůj muž, nebo manželé ostatních zdejších přispěvatelek, nedostal, ale svého času jsem tomu byl už docela dost blízko... a věř mi, že pokud oni nasávali ještě víc, tak pro ně muselo být opravdu hodně těžké, vydržet bez toho třeba týden...

Tím Ti samozřejmě nechci dělat jakékoli falešné naděje, jen chci napsat, že mně osobně to připadá, jakože se snaží... kdyby mu byl váš společnej život ukradenej, byl by sjetej každej den...

Ros - prosím neber to tak, že bych Ti chtěla brát naději, ale kolik dnů je "čistý" od toho relapsu?
Sedm nebo deset? Užívá antabus? Začal konečně nějak aktivně řešit i doléčovací aktivity (jako je např. AA, či jiná terapetická skupina).? Vyrábí si endorfiny sportem nebo jen chemií? Má vlastně tu práci (jsi psala odpoledne) nebo jde zatím jen na pohovor (i když i to se cení jako aktivní přístup, ale bacha na zklamání když to nevyjde)
Myslím, že Tvá opatrnost v důvěře je více než na místě.

Mikeš napsal(a):

Tím Ti samozřejmě nechci dělat jakékoli falešné naděje, jen chci napsat, že mně osobně to připadá, jakože se snaží... kdyby mu byl váš společnej život ukradenej, byl by sjetej každej den...

Mikeši myslím si, že takhle to u závisláků nefunguje. Závislost je silnější než oni. Ani apel na rodinu, děti či jejich zdraví etc., je v úmyslu pít nezastaví. Většinou je to až jejich intoxikované tělo, které je zastaví- pak přijdou výčitky svědomí a "sekání latiny" do doby než se zase ozve bažení. Je to o umění zvládnout bažení... Je naprosto legitimní a chvályhodné, že stimulem pro zvládnutí bažení je vlastní rodina, ale je třeba těch záchytných bodů mít více.

Ale těžko říct já jsem na druhé straně barikády (dokonce jsem se nikdy v životě ani neopila) a můžu to vidět zkresleně.

Marthina má pravdu, aj keď pripúšťam, že ani alkoholici nie sú všetci rovnakí... Strýko bol schopný prestať piť, až keď mu išlo o zdravie. Skôr nie, hoci už mal problémy v rodine, v práci... existenčné(napor. dostal v opilosti rapel, že MUSÍ nutne shcovať úspory a ukryl niekam 25000 Kčs - za socíku!!!! :dumbom: - ktoré sa už nikdy nenašli :rolleyes: ). Napriek tomu bol ochotný pokúsiť sa abstinovať až vtedy, keď mu doktori pohrozili smrťou. A bohužiaľ, len dočasne... :mad:

A Ros, držím päste, aj s tou Munďákovo prácou, aj celkovo... Budete to obaja(vlastne všetci) potrebovať.

Munďák jde dnes na pohovor nebo spíš se ukázat do nové práce, uvidíme jestli ho vezmou, jinak má rozjednané ještě dvě další, až jsem z toho celá auf asi takhle :co: :co: :co:, dělá divy...oprašuje mně, stará se o děti, dokonce i uvařil, uklízí, pečuje mi o kočky....jsem z toho blázen.....jenže těžko říct jestli tu touhu něčím se upravit zvládne, chjoo, proč já si to musím všechno tak ztěžovat.

Rosamunda napsal(a):

Munďák jde dnes na pohovor nebo spíš se ukázat do nové práce, uvidíme jestli ho vezmou, jinak má rozjednané ještě dvě další, až jsem z toho celá auf asi takhle :co: :co: :co:, dělá divy...oprašuje mně, stará se o děti, dokonce i uvařil, uklízí, pečuje mi o kočky....jsem z toho blázen.....jenže těžko říct jestli tu touhu něčím se upravit zvládne, chjoo, proč já si to musím všechno tak ztěžovat.

to je pozitivní zpráva, ale u mě by asi nic neměnila na skutečnosti a realizaci plánu "Osamostatnění". Ráda ho můžeš mít i oddělená právně. A můžete se samozřejmě i stýkat, ne? :)

Nu, Rosamundo ... já bych Ti přála, aby se u vás konečně zastavil ten bludný kruh, ve kterém žiješ:
- Munďák udělá průšvih (naleje se, či napajcuje prášky)
- Rosamunda je rozzlobená (tahkle to dál nejde, podívej se, co děláš ... asi od Tebe půjdu)
- Munďák seká dobrotu, slibuje, snaží se, oprašuje Rosamundu a dětři, uvaří, uklízí, pečuje o kočky
- nějakou dobu je klid a Rosamunda už začíná věřit, že se všechno zlé k dobrému obrací
- ... a Munďák udělá průšvih ...
Ros, přečti si po sobě, cos sem všechno napsala od Munďákova návratu z léčebny. Toho začarovaného kruhu jsem si jistě všimla nejenom já :/
Jestliže se budeš v podobném kruhu točit déle, nežli půl roku, je nejvyšší čas začít se nad sebou zamyslet a udělat ten nepopulární radikální řez :jojo:

Ono je to všechno nějaký divný, napůl jsem na odchodu, napůl nejsem, žijeme jako kamarádi z vandru, no třeba když mu to vydrží déle než půl roku, tak se to třeba vrátí, ten cit....já nevím, jak to bude dál, musím si to promyslet, lámu si s tím tu svoji hlavinku dnes a denně, uvidíme.
Rosamunda právě momentálně už věřit nezačala a teď neví...:kapitulation:

Ros, nenech se opít rohlíkem, to jen zkouší, zda se zase chytneš! Alkáč je alkáč, myslím, že kdyby jsi mu dala všechny výhody, co měl....časem se zase změní a pak budeš litovat. To je nekonečný příběh.....a pořád dokolečka dokola....až tě to přestane bavit. Ale to už i ty zjistíš, že jsi život promarnila čekáním a dáváním šancí......a začneš počítat, o co všechno jsi přišla ! Vem rozum do hrsti !!! Právě to divný, by ti mělo napovědět.......to už nikdy nemůže být dobrý vztah.

Marthina napsal(a):

Mikeš napsal(a):

Tím Ti samozřejmě nechci dělat jakékoli falešné naděje, jen chci napsat, že mně osobně to připadá, jakože se snaží... kdyby mu byl váš společnej život ukradenej, byl by sjetej každej den...

Mikeši myslím si, že takhle to u závisláků nefunguje. Závislost je silnější než oni. Ani apel na rodinu, děti či jejich zdraví etc., je v úmyslu pít nezastaví.

Tak to jsem asi ještě nebyl ten správnej závislák :D
Já se napiju rád dodnes, ale dokážu to zvládnout z důvodů typu: "Zítra jdu do práce", "Budu řídit auto" a tak, tedy čistě rozumem... ale znova opakuju - nebyl jsem asi ten správnej závislák, protože jsem se např. nikdy neválel ve vlastních ......, nikdy jsem nespadl ze schodů, neproletěl skleněnými dveřmi, nezmlátil manželku ani dítě apod....

Mikeši, ale zas tak moc jistý si nebuď, ta hranice je totiž velmi tenká.

Můj BM byl závislý tak, až ho to nakonec stálo život, a přitom:
1) Nikdy se neválel ve vlastních....  (aspoň o ničem takovém za celou dobu nevím).
2) Nikdy nespadl ze schodů   (alespoň o ničem takovém já nevím).
3) Prosklenou vitrinou proletěl po cca 7mi letech těžké závislosti, asi 2 roky po rozvodu , pokud vím stalo se  něco  takového poprvé a snad i naposled)
4) Mě ani děti nezmlátil nikdy, ani náznakem nám nikdy fyzicky neublížil. Na mě byl v závěru agresivní slovně (a to mi pomohlo se od něj odpoutat), na děti nebyl agresivní ani slovně vůbec nikdy.

Takže dle tvé definice by vyjma ojedinělého excesu - proletění knihovnou - byl můj BM čistý jak holubička...

Je fakt, že můžu možná o některých excesech manžela po rozvodu i nevědět, ale bydleli jsme dál od sebe 50 metrů a já navíc pracovala v jeho firmě, takže pokud by se něco výše uvedeného dělo, i po rozvodu bych o tom asi věděla.

Závislák jsi spíš tehdy, když to prostě nedokážeš sám vydržet i když se snažíš, a když na tebe přijde chuť, napít se prostě MUSÍŠ, i když třeba víš, že ti  hrozí  rozpad vztahů a celého dosavadního života a PŘESTO se prostě napít MUSÍŠ.

...nechci být rýpavá, ale jak dlouho ty konkrétně vydržíš bez svého oblíbeného šláftruňku ? :vissla:

Aneri napsal(a):

Ros, nenech se opít rohlíkem, to jen zkouší, zda se zase chytneš! Alkáč je alkáč, myslím, že kdyby jsi mu dala všechny výhody, co měl....časem se zase změní a pak budeš litovat. To je nekonečný příběh.....a pořád dokolečka dokola....až tě to přestane bavit. Ale to už i ty zjistíš, že jsi život promarnila čekáním a dáváním šancí......a začneš počítat, o co všechno jsi přišla ! Vem rozum do hrsti !!! Právě to divný, by ti mělo napovědět.......to už nikdy nemůže být dobrý vztah.

No tak spolu budeme žít souběžně, ale ne spolu, kdyby se to nevrátilo. Já teď vzhledem k těm všem problémům, které mám, už nezvládám investovat do vztahu, který mi toho až tak moc už nedává. Třeba se to časem změní, no a když ne, tak holt ne. Jsem tak vyšťavená, že je mi to v podstatě jedno, hlavně chci klid a trochu času jen pro sebe, abych si urovnala v hlavě, co vlastně chci, co potřebuju, jak chci další roky žít.....já to prostě teď momentálně nevím.

Blossom napsal(a):

Mikeši, ale zas tak moc jistý si nebuď, ta hranice je totiž velmi tenká.
...nechci být rýpavá, ale jak dlouho ty konkrétně vydržíš bez svého oblíbeného šláftruňku ? :vissla:

Tohle je otázka, nad kterou jsem se já sám nedávno zamyslel...
...a došel jsem k závěru, že vždycky nejblíž k pádu do závislosti jsem byl tehdy, když moje žena odjela třeba na týden, na dva, mimo republiku, a mě tu nechala s klukem na krku... to jsem byl schopnej zmastit se třeba denně, protože dohadovat se denně s 13-letým pubošem, aby se laskavě zvednul od PC a umyl nádobí, bylo nad moje síly...
...paradoxně - a nikomu to samozřejmě nedoporučuju, protože je to ono typické "vyhánění čerta ďáblem" - mi tenkrát pomohlo, když jsem si našel milenku... byl to pro mě příjemnější a hlavně zdravější "únik", než flaška kořalky... :)

Blossom: a já navíc pracovala v jeho firmě,

Možná je to trochu mimo téma, ale mě zaujalo, jak může několik let dobře (?) vést firmu člověk-alkoholik? Vůbec nerejpu, nějak si to jenom neumím moc  představit - nám dávají naše firmy zabrat coby dvěma střízlivým... :)

No, Miky, tak pokud Tě zachránila milenka před alkoholismem, tak to potom musím svůj negativní názor na nevěry změnit :D :D :supr: ;)

Tercila napsal(a):

Blossom: a já navíc pracovala v jeho firmě,

Možná je to trochu mimo téma, ale mě zaujalo, jak může několik let dobře (?) vést firmu člověk-alkoholik? Vůbec nerejpu, nějak si to jenom neumím moc  představit - nám dávají naše firmy zabrat coby dvěma střízlivým... :)

No, Miky, tak pokud Tě zachránila milenka před alkoholismem, tak to potom musím svůj negativní názor na nevěry změnit :D :D :supr: ;)

Tercilo, taky že ji nevedl. Prakticky jsem ji vedla  já, dokonce po rozvodu na jeho žádost a prosbu. Ale - z mé vlastní vůle- tehdy po rozvodu jsem byla už jen jeho zaměstnanec. On totiž už v závěru manželství a po rozvodu pak už skoro pořád pod vlivem alkoholu přes den spal, takže v krátkých světlých chvílích si uvědomoval, že bez mé pomoci půjde firma šupem do kytek, že on už ji není schopen vést. A zároveň věděl, že i po rozvodu mě může důvěřovat, že mu firmu nevytuneluju a že se ji pokusím zachovat pro naše děti...

Fůra lidí nad tím zvláštním řešením kroutila a kroutí hlavou.
Ale mě tahle pozice zaměstnance jistila zadní vrátka, že kdyby se situace po lidské stránce stala neúnosnou, dám prostě výpověď a nazdar (což by pochopitelně z pozice spolumajitelky šlo velmi těžko-viz třeba teď případ Rosamundy).
Tu firmu jsem mu vedla i po rozvodu z důvodu, abych aspoň co se dá z  rodinného majetku zachránila dětem. Což se naštěstí povedlo.

Pokud tě detaily tohoto případu zajímají, jsou popsány podrobně na dávnějším vlákně s názvem Závislost na kineziologii - prosím poraďte (to jsem tehdy založila kvůli dceři).
Tam sse i tyto souvislosti detailně probraly, tak tam si  to můžeš najít a ať se taky zbytečně neopakuju a neplevelíme vlákno :offtopic:

Dnes je na první straně MF Dnes článek o tom, že jen za letošní rok už je  73 !!  opilých řidičů, kteří při řízení v opilosti zabili člověka. :usch:
Je to tam psáno hlavně pod vlivem odsouzení jednoho takového na 4,5 roku :dumbom: :dumbom: :dumbom:

za to, že smetl v opilosti cyklistickou rodinku. Když si to představím - zraněný táta, težce zraněný malý synek ve zdemolovaném cyklistickém závěsném vozíku a mrtvá desetiletá holčička, derou se mi slzy do očí a otvírá se mi kudla v kapse...

Prý ten táta založil někde petici žádající zvýšení trestů takovým řidičům -alkoholikům. Chtěla bych ji najít, podepsat a šířit dál. Nevíte někdo, kde se to hledá?

V duchu souhlasím se slovy nešťastné maminky té zemřelé holčičky, která včera v TV řekla větu:
Každý, kdo sedá za volant opilý, je pro mě vrah.

Blossom napsal(a):

Prý ten táta založil někde petici žádající zvýšení trestů takovým řidičům -alkoholikům. Chtěla bych ji najít, podepsat a šířit dál. Nevíte někdo, kde se to hledá?

Tady, ale nevím, do jaké míry je to aktuální...

jestli by nebylo lepší - podepsat petici - za stažení alkholu ze světa, zatím nic dobrého nepřinesl - jen škodí a škodit bude dál..............................

Blossom napsal(a):

Dnes je na první straně MF Dnes článek o tom, že jen za letošní rok už je  73 !!  opilých řidičů, kteří při řízení v opilosti zabili člověka. :usch:
Je to tam psáno hlavně pod vlivem odsouzení jednoho takového na 4,5 roku :dumbom: :dumbom: :dumbom:

za to, že smetl v opilosti cyklistickou rodinku. Když si to představím - zraněný táta, težce zraněný malý synek ve zdemolovaném cyklistickém závěsném vozíku a mrtvá desetiletá holčička, derou se mi slzy do očí a otvírá se mi kudla v kapse...

Prý ten táta založil někde petici žádající zvýšení trestů takovým řidičům -alkoholikům. Chtěla bych ji najít, podepsat a šířit dál. Nevíte někdo, kde se to hledá?

V duchu souhlasím se slovy nešťastné maminky té zemřelé holčičky, která včera v TV řekla větu:
Každý, kdo sedá za volant opilý, je pro mě vrah.

Je to obrovské neštěstí, co se stalo té rodině, ale taky jsem četla článek o nezodpovědných cyklistech, speciálně tatíncích, co jezdí s dětmi po silnicích, kde by neměli. Speciálně tam uváděli podobný případ, třeba že když to dítě něco provede, tak není v tatínkově moci zasáhnout. Tatínek a 2 malé děti je kombinace tak na cyklostezku. Podle toho článku.

Mona, problém nie je v alkohole samotnom... Dve decky červeného denne sú vraj dokonca zdravé... problém je, ako vždy, v človeku. Nôž nie je vinný, ak ním zabijú človeka... dá sa ním aj krájať chlieb. Zrušila by si aj nože?

Selima napsal(a):

Mona, problém nie je v alkohole samotnom... Dve decky červeného denne sú vraj dokonca zdravé... problém je, ako vždy, v človeku. Nôž nie je vinný, ak ním zabijú človeka... dá sa ním aj krájať chlieb. Zrušila by si aj nože?

to já vím, jen mi příjde že alkohol už toho napáchal o hodně ahodně více, než nějaký nůž - a kdy se vraždí tím nožem, většinou když je ten člověk nalitej alkoholem pak vezme nůž a vraždí...................

ještě jsem chtěla dodat, že už se i několikrát stalo - že když přišel partner domů nalitej, manželka vzala nůž a vraždila - :D, takže zase ten alkohol:jojo:

To nemusí byť alkohol... Nevastný otec mojej kamošky celý život psychicky - a občas aj fyzicky - týral svoju druhú ženu(t.j. jej mamu). Prvá manželka spáchala samovraždu. Nikdy nepil, bol abstinent... A sú aj alkoholici, ktorí sú ako med, len ich na chlieb natrieť... NIE JE to alkoholom, ale osobnosťou človeka. Bohužiaľ, alebo chvalabohu.Keby nebolo alkoholu, závisláci by sa dlai na drogy, automaty, sex... niečo by sa našlo. Inak, podľa tvojej logiky by sme v prvom rade mali zakázať autá. ;) Zabíjajú aj triezvi vodiči. :jojo: A v aute alebo pod autom zomrie viac ľudí ako pri leteckých nešťastiach, ako pri trestných činoch... Kto je teda na vine? Predsa AUTÁ. Zakázať ich
(Tým netvrdím, že by alkohol mal byť takto ľahko dostupný - hlavne nie mladistvým a vodičom... A mal by byť asi drahší...)

Selima napsal(a):

To nemusí byť alkohol... Nevastný otec mojej kamošky celý život psychicky - a občas aj fyzicky - týral svoju druhú ženu(t.j. jej mamu). Prvá manželka spáchala samovraždu. Nikdy nepil, bol abstinent... A sú aj alkoholici, ktorí sú ako med, len ich na chlieb natrieť... NIE JE to alkoholom, ale osobnosťou človeka. Bohužiaľ, alebo chvalabohu.Keby nebolo alkoholu, závisláci by sa dlai na drogy, automaty, sex... niečo by sa našlo. Inak, podľa tvojej logiky by sme v prvom rade mali zakázať autá. ;) Zabíjajú aj triezvi vodiči. :jojo: A v aute alebo pod autom zomrie viac ľudí ako pri leteckých nešťastiach, ako pri trestných činoch... Kto je teda na vine? Predsa AUTÁ. Zakázať ich
(Tým netvrdím, že by alkohol mal byť takto ľahko dostupný - hlavne nie mladistvým a vodičom... A mal by byť asi drahší...)

jj, je to fakt, mám to všechno zkreslené díky životu s alkáčem, :(

Mikeš napsal(a):

Blossom napsal(a):

Prý ten táta založil někde petici žádající zvýšení trestů takovým řidičům -alkoholikům. Chtěla bych ji najít, podepsat a šířit dál. Nevíte někdo, kde se to hledá?

Tady, ale nevím, do jaké míry je to aktuální...

Mikeši, dík. Napíšu si jim o podpisové archy a pak je pošlu tedy poštou, když to nejde podepisovat elektronicky.

mona1 napsal(a):

jestli by nebylo lepší - podepsat petici - za stažení alkholu ze světa, zatím nic dobrého nepřinesl - jen škodí a škodit bude dál..............................

Mono, myslím, že tohle není dobrý nápad. Je to utopie a v tomto případě by se peticí neovlivnilo vůbec nic.
Ale věřím, že peticí za zvýšení trestů řidičům - alkoholikům se ty tresty zvýšit dají, ty současné jsou totiž dobré jen k ještě většímu zoufalství pozůstalých... :(

Ros, to správné řešení (třeba ne nepodobné tomu, co tady radíme..)ti přijde samo - tedy nabídne se ti na zálkadě tvého zrání (či dozrání). V jednu chvíli budeš naprosto přesně vědět, co a jak. Nedá se to lámat přes koleno. Zůstaň ale praktická a zajisti majetek, abys předešla škodám (případným). City, intenzita soužití, láska, či jiný chlap...atd , to se vyřeší samo až přijde čas...to není nutné řešit teď..

Mikeš napsal(a):

Blossom napsal(a):

Prý ten táta založil někde petici žádající zvýšení trestů takovým řidičům -alkoholikům. Chtěla bych ji najít, podepsat a šířit dál. Nevíte někdo, kde se to hledá?

Tady, ale nevím, do jaké míry je to aktuální...

Je to aktuální, teď jsem se tam dívala, ten Mikešův odkaz je sice na článek z července, ale v kolonce archiv november 2009 se tato zpráva opakuje.

Wiki napsal(a):

Ros, to správné řešení (třeba ne nepodobné tomu, co tady radíme..)ti přijde samo - tedy nabídne se ti na zálkadě tvého zrání (či dozrání). V jednu chvíli budeš naprosto přesně vědět, co a jak. Nedá se to lámat přes koleno. Zůstaň ale praktická a zajisti majetek, abys předešla škodám (případným). City, intenzita soužití, láska, či jiný chlap...atd , to se vyřeší samo až přijde čas...to není nutné řešit teď..

Nejspíš jo, já teď hlavně musím bojovat o znovuvzkříšení lékárny a teprv až pak se budu zamýšlet nad tím, co dál se vztahem. On Munďák třeba v té době už bude buď někde zaměstnaný nebo bude za zdí nebo bude žít jinde....co já vím, jak si to udělá. Včera byl na 2 pohovorech, teď si hledá ještě něco do foroty, páč mu dají vědět až za 14 dní, tak uvidíme. A pořád se snaží, pořád mně obskakuje, stará se....je to příjemné po takové době nezájmu. Akorát že ve mně to zatím vzbuzuje city spíš přátelské než cokoli jiného....prostě kamarád z vandru :D, jestli on už tu dobu, kdy jsem o jeho lásku stála, nepromarnil, nevím.

Wiki napsal(a):

Ros, to správné řešení (třeba ne nepodobné tomu, co tady radíme..)ti přijde samo - tedy nabídne se ti na zálkadě tvého zrání (či dozrání). V jednu chvíli budeš naprosto přesně vědět, co a jak. Nedá se to lámat přes koleno. Zůstaň ale praktická a zajisti majetek, abys předešla škodám (případným). City, intenzita soužití, láska, či jiný chlap...atd , to se vyřeší samo až přijde čas...to není nutné řešit teď..

...:supr:

určitě umíš čarovat........BI

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ros, to správné řešení (třeba ne nepodobné tomu, co tady radíme..)ti přijde samo - tedy nabídne se ti na zálkadě tvého zrání (či dozrání). V jednu chvíli budeš naprosto přesně vědět, co a jak. Nedá se to lámat přes koleno. Zůstaň ale praktická a zajisti majetek, abys předešla škodám (případným). City, intenzita soužití, láska, či jiný chlap...atd , to se vyřeší samo až přijde čas...to není nutné řešit teď..

Nejspíš jo, já teď hlavně musím bojovat o znovuvzkříšení lékárny a teprv až pak se budu zamýšlet nad tím, co dál se vztahem. On Munďák třeba v té době už bude buď někde zaměstnaný nebo bude za zdí nebo bude žít jinde....co já vím, jak si to udělá. Včera byl na 2 pohovorech, teď si hledá ještě něco do foroty, páč mu dají vědět až za 14 dní, tak uvidíme. A pořád se snaží, pořád mně obskakuje, stará se....je to příjemné po takové době nezájmu. Akorát že ve mně to zatím vzbuzuje city spíš přátelské než cokoli jiného....prostě kamarád z vandru :D, jestli on už tu dobu, kdy jsem o jeho lásku stála, nepromarnil, nevím.

Ros, jo, je dobré, že se on snaží. Ale nespoléhej na to. Zařizuj teď tedy hlavně věci praktické - lékárnu apod., a směřuj to k tvé ekonomické a právní samostatnosti. Hlavně ať podnikáš sama, a Munďák ať se taky živí sám.

Vlastně jsem si uvědomila, že v mém včerejším příspěvku (odpovědi Tercile) jsem popsala přesně to, o čem už několikrát psala Wiki:
Není nezbytně nutné spálit všechny mosty, ale je třeba stát ekonomicky (a asi i právně) na vlastních nohách a zařídit, aby celá rodina nebyla finančně  zruinována  chováním svého jednoho závislého člena.
Píšeš, že momentálně máš trochu chaos ve svých citech, že k Munďákovi cítíš spíš něco jako přátelství. Naprosto tomu rozumím. Srdce se už totiž nechce nechat vystavovat novým a novým zklamáním, už je z toho všeho unavené..
Ale do nějaké takové roviny jsme se dostali i já a můj BM po rozvodu. Bydleli jsme nedaleko od sebe (ale každý ve svém), spolupracovali jsme pracovně (tedy - pokud zrovna byla světlá chvilka a on nebyl pod vlivem, ale po většinu času jsem se o vše kolem firmy starala já).
Pokud na chvíli nebyl pod vlivem a  nespal, byli jsme schopní se domluvit i na věcech kolem dětí, a když jsme se třeba potkali na zahradě (byla sice právně rozdělená na půlky, ale plot jsme tam nestavěli), byil jsme spolu schopni tak nějak přátelsky prohodit pár vět . Asi jako dva dobří sousedé. Což mi připomíná tvé přirovnání - prostě kamarád z vandru. Ano, tak nějak.

A není lepší, když to je takto? Než když se lidi po rozvodu nenávidí a dělají si naschvály?
Ano, pár nedorozumění a třecích ploch se i u nás vyskytlo. Ale když jsem si vyčíhla chvíli, kdy bude můj BM střízlivý, byli jsme schopni to vyřešit a svým způsobem táhnout za jeden provaz. Hlavně ve smyslu tom, že oba už navěky zůstáváme rodiči našich dětí a máme zájem je jak dobře vychovat, tak i ekonomicky zabezpečit.

Dnes je to šest let, co na následky svého pití zemřel v nedožitých 48 letech můj bývalý manžel. Vzpomínám na něj. Hlavně vzpomínám s vděčností a láskou na těch  13 nádherných spokojených let, které jsme strávili spolu, než začaly problémy s jeho pitím...
Vzpomeňte na něj prosím i vy, kteří znáte díky tomuto vláknu náš příběh. A vás, kteří balancujete na hraně alkoholismu prosím - pojměte to jako takové memento, a začněte svůj problém účinně řešit. Jde vám totiž o život...

Bloos, jsi fantastická statečná žena

máš můj obdiv

přeji ti hodně štěstí

vera napsal(a):

Wiki napsal(a):

Ros, to správné řešení (třeba ne nepodobné tomu, co tady radíme..)ti přijde samo - tedy nabídne se ti na zálkadě tvého zrání (či dozrání). V jednu chvíli budeš naprosto přesně vědět, co a jak. Nedá se to lámat přes koleno. Zůstaň ale praktická a zajisti majetek, abys předešla škodám (případným). City, intenzita soužití, láska, či jiný chlap...atd , to se vyřeší samo až přijde čas...to není nutné řešit teď..

...:supr:

určitě umíš čarovat........BI

No...Veru...BI..jsem zatím pouze čarodějův učeň..,:) ale už VÍM, že VŠECHNO  je v MÉ  hlavě. (v každého z nás hlavě), jak s tím kdo umí naložit a odrazit TO  do okolí je věc umu, praxe, zkušeností, soustředěnosti, ukázněnosti atd. :) - je to velmi nadlouho, řekla bych přímo změna celého životního stylu - ale je to nádherné objevování...Jen jsem otevřela do tohoto světa  dveře ...

A ještě, když jsem psala v té zprávě , že "TO přijde samo..", tak jsem na vteřinku zauvažovala, zda-li má smysl tady psát do ukládání do podvědomí s podobnými technikami, a nepřišlo mi to vhod...ale vyhmátla jsi to přesně :supr:.
Patřilo by to spíše na duchovní...

Blossom napsal(a):

Dnes je to šest let, co na následky svého pití zemřel v nedožitých 48 letech můj bývalý manžel. Vzpomínám na něj. Hlavně vzpomínám s vděčností a láskou na těch  13 nádherných spokojených let, které jsme strávili spolu, než začaly problémy s jeho pitím...
Vzpomeňte na něj prosím i vy, kteří znáte díky tomuto vláknu náš příběh. A vás, kteří balancujete na hraně alkoholismu prosím - pojměte to jako takové memento, a začněte svůj problém účinně řešit. Jde vám totiž o život...

Bloss, napsal jsi to moc hezky a vybrala jsi z toho to nejlepší a nejpodstatnější - vzpomínku na krásných x let společného života. Řekla bych, že cítím už i to odpuštění (?)...., což  .. :godlike:

A ještě musím napsat jednu věc. Holky, vysvětlím to později...Myslím, že o Ros nemusíme mít strach. ONA to zvládne.

Píšeš, že momentálně máš trochu chaos ve svých citech, že k Munďákovi cítíš spíš něco jako přátelství. Naprosto tomu rozumím. Srdce se už totiž nechce nechat vystavovat novým a novým zklamáním, už je z toho všeho unavené..

:jojo: srdce je unavené, ale rozum mu nedá....Munďák se dostal do deprese, tak ho potřebuju nějak podpořit, prostě chlap, který by měl být živitelem rodiny, je na dlažbě, a tak si připadá k ničemu, je pořád sám doma, nemá kontakt s lidmi, nevydělává, nemá přátele.....já bych ho tak ráda podpořila, hučela jsem dnes do něj ráno skoro hodinu, jenže s ním je to těžké rozebírat, on se neotevře ani mně. Ale možná ho to trochu pozvedlo, aspoň se vydal nakupovat dárky a nesedí doma. Pro něj je ta nezaměstnanost prostě hrob, říkal, že po pití určitě nesáhne, ale že ho ten život s*er*e a nebaví a že on se cítí k ničemu....typická reaktivní deprese a on nemá záchrannou síť, nemá se na koho obrátit kromě mně a to je, si myslím, málo.
Haló, místní chlapi, Morphe, Kocouře, poraďte mi, jak mu můžu pomoct, co by asi tak nejlíp zabralo, aby se z toho vyhrabal Potřebuju názor chlapa, páč chlap nejsem :D

Jinak, Blos, napsala jsi to moc hezky, drž se! :pussa:

Tak zatím vše v klidu, včera jsme nakupovali dárky, dneska uklízeli, prostě normálka, jako šťastná rodinka.....kdyby to tak vydrželo, jsem spokojená...uvidíme.

Rosamunda: je pořád sám doma, nemá kontakt s lidmi, nevydělává, nemá přátele.....

Rosi, psala jsi, že sháněl práci, kdy nastupuje? Nové místo by mu mohlo duševně pomoct. Asi podobně jako u žen po mateřské, si myslím.
A příště do něj hodinu nehuč a vytáhni ho radši někam do města nebo do kina, kamkoliv. :) Potřebuje akci, činnost, nové vjemy, podněty...

Rosamunda napsal(a):

Haló, místní chlapi, Morphe, Kocouře, poraďte mi, jak mu můžu pomoct, co by asi tak nejlíp zabralo, aby se z toho vyhrabal

Tak určitě v první řadě nalezení zaměstnání...
...a taky láskyplná sexuální péče... ;)

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Haló, místní chlapi, Morphe, Kocouře, poraďte mi, jak mu můžu pomoct, co by asi tak nejlíp zabralo, aby se z toho vyhrabal

Tak určitě v první řadě nalezení zaměstnání...
...a taky láskyplná sexuální péče... ;)

...ale to obojí má v rukou Munďák, v tom mu nemůže Rosamunda víc pomoct.
Nalézt zaměstnání musí on sám, to mu nemůže nalézt a chodit za něj na konkursy manželka,  a ani za ním s nabídkou nějakého místa těžko někdo zvenčí sám od sebe přijde,.
A ohledně té s. péče, myslím, Ros nic nezanedbává, ona je tím, kdo v tomto je iniciativnější a Munďák (aspoň donedávna, kdy se to tu probíralo) je tím, kdo tomuto moc nedá...

Chci tím říct - vše je teď v Munďákových rukou, Ros dělala a dělá maximum a těžko už vymyslet ještě něco víc, čím manžela podpořit.
Musí se snažit hlavně on sám a svůj pocit že je k ničemu změnit tím, že se do výdělečné činnosti zapojí.

Tercila napsal(a):

Rosamunda: je pořád sám doma, nemá kontakt s lidmi, nevydělává, nemá přátele.....

Rosi, psala jsi, že sháněl práci, kdy nastupuje? Nové místo by mu mohlo duševně pomoct. Asi podobně jako u žen po mateřské, si myslím.
A příště do něj hodinu nehuč a vytáhni ho radši někam do města nebo do kina, kamkoliv. :) Potřebuje akci, činnost, nové vjemy, podněty...

Já do něj musela hučet, páč na vesnici, kde je suma sumárum 100 obyvatel bohužel kino ani kavárnu nemáme. A navíc v tom stavu v jakém byl bych ho stejně nikam nedostala.

Mikeš napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Haló, místní chlapi, Morphe, Kocouře, poraďte mi, jak mu můžu pomoct, co by asi tak nejlíp zabralo, aby se z toho vyhrabal

Tak určitě v první řadě nalezení zaměstnání...
...a taky láskyplná sexuální péče... ;)

Na práci čeká, až mu odpovědí a shání další, no a o to ostatní, co`s radil, nemá zájem. :(

Ahoj všem, tak po dlouhé době zase píšu, jak se situace vyvíjí u nás. Psala jsem sem asi před 14 dny, přítel pil, tajně a hodně. Tehdy jsem s ním mluvila, mluvila... on sliboval a sliboval. Nejdýl to vydržel asi týden. Jak se mud o ruky dostaly peníze, nevydržel. Nakonec jsem se svěřila naší společné kamarádce. Moc mi pomohlo, že někdo reálný (rozuměj ne virtuální, jako jste vy:)) existenci problémy uznal. Přítel má na mně nějaký neblahý vliv, že mě cždy ukolébá do nečinnosti... a pak se něco podělá. Zatlačila jsem na přítele, došlo mi, že pokud on slíbí, že léčbu si najde, že k tomu nikdy nedojde, takže jsem sehnala kontakt, mělo jít o nějaké skupinové setkání lidí, kteří se rozhodli léčit z alkoholismu. Hodinu před tím jsem dorazila domů z práce, přítel seděl doma uplně sesypaný, že tam prostě nejde. A nejde a nejde a nejde. Je dost introvertní, nerad mluví o sobě, svých pocitech, představa, že by měl o sobě NAHLAS mluvit před cizíma lidma... No, mě to vlastně vůbec nepřekvapilo, naopak jsem se do tý doby tiše divila, že je ochotný tam jít. Takže zase jsem roztočila telefony, přes krizovou linku v Bohnicích mi poradili několik čísel na psychiatry, tak jsem na první zavolala, MUDR si vzala přítele k telefonu, objedala ho hned za 2 dny. Naštěstí tam v šel.
A výsledek? Těžko říct... Podle této MUDr. (a já s ní v mnohém musím souhlasit) není přítelovým problémem pití jako takové. Není závislý na alkoholu. Přítel trpí bipolátrní poruchou, napsala mu lithium a poslala ho na rozbor krve.
Můžete mi někdo se zkušenostmi s psychiatry říct, jestli je takhle rychlá diagnóza normální? MUDr. mluvila velmi rozumně, prý přítele velmi dobře odhadla, spousta toho, co příteli řekla naprosto sedí. Ale celkově mi prostě přijde, že na základě 2 hodinovýho sezení určit diagnózu, nasadit prášky a adieu, přijďte za měsíc.... V podstatě mu nenabídla žádné možnosti řešení aktuálního stavu. Přítel pije, dobrá, pití má asi pozadí v bipolární poruše, ale co s tim máme dělat právě teď? Na to nám neodpověděla. Zatim schánim kontakt na nějakýho dalšího MUDr., abychom porovnali odborné názory. Co vy říkáte na takový průběh psychiatricého vyšetření?

Hlavně já osobně neznám vyléčeného nebo abstinujícího alkoholik ! A pokud alkoholik ani nechce se léčit, neberte jim životy, kvúli ním si kazíte ty své ! Ohledy, pochopení, prosby, nadávky, myslím, že na to nic neexistuje. Každý si to musí prožít, aby byl chytřejší, že měl poslouchat ty, co mu radili, že těžko se někdo ze spár alkoholu dostává.....je mi lííto žen, které se tím trápí....ale zase, je to o rozumu a záchraně sama sebe!
Také jsem lítala s manželem po léčebnách jako idiot, dnes lituji jen toho ztraceného času. Kdyby víc a častěji pil, zemřel by dříve a utrpení rodiny by dříve i skončilo a nebylo tolik dluhů! Nejsme záchranářky, jsme hlavně ženy-matky, raději se věnovat dětem, pokud jsou. Kdo chce padnout a nemá rozum, ať padne, ale nestahuje jiné !!! Škoda jen, že se málokdo poučí a myslí, že alkoholika předělá - já říkám - nepředělá !

Eldrorado, ťažko povedať, sú jasné prípady, že to pozná aj laik... a sú menej jasné prípady. Čo robiť? No, priateľ musí brať lieky, asi by mal obmedziť pitie(nepoznám lieky, na kotré by sa alkohol odporúčal) ... a počkať, čo to s ním spraví.

Eldorado, občas chodím nakukovat, ale tvůj příspěvek mne vyburcoval k přihlášení.
Nevím, třeba mne místní lékárnice opraví, ale léčba lithiem probíhá naprosto jinak.
zápasím s bipol.poruchou spoustu let, a pokud vím, lithium se dá naordinovat pouze v při hospitalizaci a za stálého dozoru lékaře a odběrů krve. zejména první nasazení tohoto léku, protože dost dlouho trvá, než se vychytá jeho správná dávka. proto mne docela zamrazilo, když píšeš, že lékařka tvému příteli lithium pouze "napsala". přeji hodně štěstí v dlouhém boji s touto hydrou. majda.

...nechci nikoho urazit, vím že to vyzní asi tvrdě, ale Eldorádo: Pokud tam není "jen " alkoholismus, ale navíc i bipolární porucha, prchej pryč dvojnásob rychle!!!!
V mém širším okolí je člověk, který trpí také obojím. Největší průser je v tom, že on, pod vlivem své duševní nemoci, absolutně odmítá fakt, že je nemocný, odmítá se léčit, protože on tvrdí, že mu přeci nic není, že je pouze "hyperaktivní". V praxi to dopadá tak, že už dvakrát měl incident v restauraci ( ta bipolární porucha se mu alkoholem nějak násobí), no-popral se tam velmi zle, pacifikovat ho musela vždy asi desítka policajtů, pak ho odvezli vždy nejdřív do vězení, poté na psychiatrii. Navíc - on žije v cizně, odmítá se vrátit a léčit, a pokud vím, nikdo z příbuzných teď přesně neví, kde je, čím se živí,a v jakém je zdravotním stavu. 
Co horšího - doktoři řekli, že jeho stav se, díky tomu že se neléčí, bude zákonitě zhoršovat, jeho agresivita stoupat, a on to navíc kombinuje s alkoholem... Cesta přímo do pekel....a to to býval nadaný skvělý aktivní kluk, s bezvadným místem v zahraiční firmě...:(

Vím, že s bipolární poruchou se dá snad docela normálně žít, pokud člověk dodržuje určitou životosprávu, bere léky které má brát a řídí se radami lékaře.
Ale pokud na léčení kašle, a navíc k této duševní nemoci i pije - Eldorádo, neumím si představit horší kombinaci....:(

Aneri napsal(a):

Hlavně já osobně neznám vyléčeného nebo abstinujícího alkoholik ! A pokud alkoholik ani nechce se léčit, neberte jim životy, kvúli ním si kazíte ty své ! Ohledy, pochopení, prosby, nadávky, myslím, že na to nic neexistuje. Každý si to musí prožít, aby byl chytřejší, že měl poslouchat ty, co mu radili, že těžko se někdo ze spár alkoholu dostává.....je mi lííto žen, které se tím trápí....ale zase, je to o rozumu a záchraně sama sebe!
Také jsem lítala s manželem po léčebnách jako idiot, dnes lituji jen toho ztraceného času. Kdyby víc a častěji pil, zemřel by dříve a utrpení rodiny by dříve i skončilo a nebylo tolik dluhů! Nejsme záchranářky, jsme hlavně ženy-matky, raději se věnovat dětem, pokud jsou. Kdo chce padnout a nemá rozum, ať padne, ale nestahuje jiné !!! Škoda jen, že se málokdo poučí a myslí, že alkoholika předělá - já říkám - nepředělá !

Tak na to musím říct, že já osobně jednu paní od nás z města znám, vyhrabala se z alkoholismu, a to byla už hodně na dně - prý typický nádražní bezdomovec. Ale chtěla, léčila se a dokázala to - už řadu let je čistá, abstinuje  a žije normálním, plnohodnotným životem.
A druhý člověk, vyléčený z alkoholismu, sem občas píše na toto vlákno. Takže JSOU, EXISTUJÍ ti, co to dokázali. A já před nimi smekám:
:godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike: :godlike:

Ale sohlasím s tím, že alkoholika nikdo nepředělá. Tedy nikdo jiný ho nepředělá - kromě něj samotného, pokud on CHCE a BOJUJE.
A takovým má smysl držet palce a podporovat je.

Dva z milionů alkoholiků ? Zanedbatelné, kdo chce, přestane, s pomocí i bez pomoci, ale oni většinou ani nechtějí....já říkám- ztráta  času ! Ale tím si každý musí projít, aby to zhodnotil ! Já zase smekám před těma, co mají rozum a rychle problém řeší a nemají pocit viny. Jinak obětují svůj život pro jiného, kdo za to většinou nestojí....ale je to věcí názoru.

Aneri napsal(a):

Dva z milionů alkoholiků ? Zanedbatelné, kdo chce, přestane, s pomocí i bez pomoci, ale oni většinou ani nechtějí....já říkám- ztráta  času ! Ale tím si každý musí projít, aby to zhodnotil ! Já zase smekám před těma, co mají rozum a rychle problém řeší a nemají pocit viny. Jinak obětují svůj život pro jiného, kdo za to většinou nestojí....ale je to věcí názoru.

...tak přidávám další, tentokrát z řad známých osobností: Vilma Cibulková. Eva Holubová. Miroslav Etzler. Tomáš Hanák. Určitě jich je ještě hodně, nejen dva z milionu. Takže naděje tu JE.

Uznávám, že statisticky je těch vyléčených - vlastně správně řečeno abstinujících, normálně žijících  alkoholiků - menšina. Ale přesto bych je nezatracovala jako celek, neházela do jednoho pytle. Za každým z nich se skrývá jeden lidský příběh, jeden osud. A každý z nich by měl dostat šanci. Aspoň jednu. Ale pravda - nemá smysl dávat šance donekonečna....s tím naprosto souhlasím.

Myslím, že můj BM chtěl, a moc, ale příliš dlouho si nalhával nejdřív "nemám problém", pak "mám problém, ale zvládnu ho sám, přeci se nenechám někam zavřít" . No, a pak už to měl tak rozjeté, že ani léčebna už ho nezastavila, už to nešlo.
Proto říkám všem co to tu čtou - zabrzděte včas, jinak z toho tobogánu už nevystoupíte...

Aneri napsal(a):

Hlavně já osobně neznám vyléčeného nebo abstinujícího alkoholik ! A pokud alkoholik ani nechce se léčit, neberte jim životy, kvúli ním si kazíte ty své ! Ohledy, pochopení, prosby, nadávky, myslím, že na to nic neexistuje. Každý si to musí prožít, aby byl chytřejší, že měl poslouchat ty, co mu radili, že těžko se někdo ze spár alkoholu dostává.....je mi lííto žen, které se tím trápí....ale zase, je to o rozumu a záchraně sama sebe!
Také jsem lítala s manželem po léčebnách jako idiot, dnes lituji jen toho ztraceného času. Kdyby víc a častěji pil, zemřel by dříve a utrpení rodiny by dříve i skončilo a nebylo tolik dluhů! Nejsme záchranářky, jsme hlavně ženy-matky, raději se věnovat dětem, pokud jsou. Kdo chce padnout a nemá rozum, ať padne, ale nestahuje jiné !!! Škoda jen, že se málokdo poučí a myslí, že alkoholika předělá - já říkám - nepředělá !

nezbývá než souhlasit - ač nerada, a bohužel - je to pravda.............

Tak Blossom, přítel léčení neodmítá. O nějaký bipolární poruše se dozvěděl v pátek.  Zarazilo mě, že MUDr. napsala léky takhle rychle, proto recept leží doma na stole a přítel lithium ještě nezobe. CHceme najít ještě jinýho odborníka, jinýho MUDr, tahle ho jen poslala na krev s tím, že má přijít s výsldkama v lednu. Neřešila akutní problém teď - pití. A jestli je pravda co píše Majda... Jestli správně chápu recept, tak mu napsala Lithium Carbonicum 300 mg, užití 1-0-1 takže ráno a večer. Ještě že to zatim nebere...

No, přítel se dnes zase opil. Po rozhovoru s psychiatrickou nabyl dojmu, že je blázen, magor, prostě divnej, ale že takovej je - je to prostě on. Bojí se, že po lithiu nebo jiných prášcích přijde radikální změna, proměna osobnosti... Neunesl informaci o diagnóze (trochu jsem naštvaná na tu doktorku!). Tak se opil, následně litoval (však to tady všichni znáte) a pod vliven lítosti a zbytkového alkoholu řekl celý rodině a kamarádům, co se náhodou přichomejtli, co se děje. Naštěstí snad přišla správná reakce - jasný nesouhlas s pitím a podpora v léčbě. Zítra ráno volám dalšího MUDr., snad ho přijme brzo. Kamarádi ho snad podrží a pomůžou, už na to nebudu sama.

Blossom, píšeš utíkej dvojnásob rychle. Ale. Můj přítel je nemocný, má nedostatek čehosi v mozku a to vyvolává nežádoucí chování, pokud to začne řešit asi jsem ochotná ještě chvíli posečkat. Já jsem taky nemocná, vím co to je nést si životem nějakou potvoru. Když diagnostikovali mě, přítel taky neutekl a nebylo a není to pro něj úplně snadný. Na druhou stranu vím, že omlouvat ho donekonečna nemůžu, že mam taky hranici svých sil a ta už je povážlivě blízko. Ale ještě asi zbývaj malý rezervy, někde.

Eldorádo, nerozumím tomu, že píšeš, že on léčbu neodmítá.
Přečti si své příspěvky. Cituji např.:

"Hodinu před tím jsem dorazila domů z práce, přítel seděl doma uplně sesypaný, že tam prostě nejde. A nejde a nejde a nejde. "

"...napsala mu Lithium. Ještě že to zatím nebere..." "recept leží doma na stole (od pátku), a přítel to ještě nebere.."

"...Neunesl informaci o diagnóze, tak se opil, následně litoval..."

(a ty jsi naštvaná na doktorku? :co: :co: Měla mu tedy říct, že je zdravý a nemoc mu zatajit? :co: :co: :co: )

Ale nakonec - je to tvůj život, tvá volba. Pokud s ním chceš dál žít, žij.
Jen mě se to jeví, že chceš naprosto masochisticky obětovat svůj čas, zdraví a celý život tímhle naprosto ztraceným a hlavně zbytečným  bojem.
...a uvažovalas někdy, jaké by to bylo mt s tímto partnerem děti? S jeho obrovskou genetickou zátěží a hlavně  neschopnosti postarat se i o sebe samého?

Jak říkám, je to tvůj život. Budeš ho žít ty, nikoli my, a taky budeš vystavená důsledkům svých rozhodnutí....
Přeju ti hodně síly. Každopádně ji budeš potřebovat...

Ahoj Eldorádo, tak jsem na to koukla, Lithium se jednak užívá při bipolární poruše a druhak i na podporu abstinence u závislosti na alkoholu. Tvůj přítel by měl podle mně za 1. začít abstinovat a užívat Lithium, za 2. dojít znovu k té Dr. a požádat ji o doporučení na protialkoholní léčbu a tuto ihned nastoupit. K Lithiu se totiž nesmí pít, což je asi pro Tvého přítele nepřekonatelný problém a proto léky nebere a tvrdí Ti, že se bojí změny osobnosti. Já v tom cítím ten chlast.
A být Tebou, pokud přítel tyhle dvě věci neudělá, tak pryč od něj, páč on Tě sice neopustil, jenže Ty ses asi léčit chtěla a léčíš se, ale on pokud se léčit nezačne, tak Tě stáhne s sebou, jak říkají holky. Drž se, přeju hodně sil, jak pro život s ním, tak i pro rozhodnutí odejít.

Tak Vás zase všechny zdravím.Hlásím,že mám bydlení krásné,nové,opravené.A jsem spokojená.Mám napečeno na Vánoce,dárky ještě musím pořešit.A mám ještě jednu novinku-přišla ke mě láska,bylo to jako blesk z čistého nebe.Je to zatím krásné,milé,něžné.Něco takového jsem ještě nepoznala.Tak doufám,že to nezakřiknu.Baví mě žít,tak snad přežiju i Vánoce se všemi vzpomínkami.Víte jak to je,i když já už pomalu zavírám tu třináctou komnatu.Mám na to pomocníka,který se moc snaží,abych byla šťastná.A já se nestačím divit,jak může být všechno pohodové.Tak mi držte palce.Zase se ozvu.

Hanule, to moc ráda čtu, všechny ty krásné chvíle, které teď prožíváš, ti ze srdce přeju. Už dávno si je zasloužíš stejně jako to zavření své třinácté komnaty.

Hanule0911 napsal(a):

Tak Vás zase všechny zdravím.Hlásím,že mám bydlení krásné,nové,opravené.A jsem spokojená.Mám napečeno na Vánoce,dárky ještě musím pořešit.A mám ještě jednu novinku-přišla ke mě láska,bylo to jako blesk z čistého nebe.Je to zatím krásné,milé,něžné.Něco takového jsem ještě nepoznala.Tak doufám,že to nezakřiknu.Baví mě žít,tak snad přežiju i Vánoce se všemi vzpomínkami.Víte jak to je,i když já už pomalu zavírám tu třináctou komnatu.Mám na to pomocníka,který se moc snaží,abych byla šťastná.A já se nestačím divit,jak může být všechno pohodové.Tak mi držte palce.Zase se ozvu.

Hanule.........to se krásně čte....zavítám počítač a jdu spát.....toto je úžasná tečka za dnešním dnem

Hani, super, moc Ti to přeju, krásnéVánoce, užij si je se svou novou láskou a s rodinou a ať jsou šťastné a veselé, zasloužíš si to. :pussa:

Hanulko, udělalas mi svým příspěvkem obrovskou radost a přiznávám - vehnala skoro slzy do očí.
Jsou chvíle, kdy si říkám - tak snad ještě je na světě nějaká spravedlnost a snad happy endy nemusí být jen ve filmu....
Hanulko - strašně moc ti to přeju, ať ti to všechno hezké vydrží, zasloužíš si to, a přeju ti krásné vánoce, nádherný nový rok a celý další život! :pussa:

Hanule0911 napsal(a):

Tak Vás zase všechny zdravím.Hlásím,že mám bydlení krásné,nové,opravené.A jsem spokojená.Mám napečeno na Vánoce,dárky ještě musím pořešit.A mám ještě jednu novinku-přišla ke mě láska,bylo to jako blesk z čistého nebe.Je to zatím krásné,milé,něžné.Něco takového jsem ještě nepoznala.Tak doufám,že to nezakřiknu.Baví mě žít,tak snad přežiju i Vánoce se všemi vzpomínkami.Víte jak to je,i když já už pomalu zavírám tu třináctou komnatu.Mám na to pomocníka,který se moc snaží,abych byla šťastná.A já se nestačím divit,jak může být všechno pohodové.Tak mi držte palce.Zase se ozvu.

super, super - život máme jen jeden, a pro takovéhle chvilky stojí za to žít, užívej si to - zasloužíš si to - krásné vánoce :)

Hanulko, také já se připojuji s gratulací k příznivému životnímu obratu.
Vidíš, ještě před rokem bys ničemu, co sem teď píšeš nevěřila a myslela by sis, že šťastní mohou být všichni okolo Tebe, jenom Ty "nemáš nárok" :pussa: Vidíš, a ukázalo se, že i pro Tebe svítí někde daleko šťastná hvězda.
Užívej si to, Ty si zasloužíš pohodu víc, než kdo jiný :hjarta:

Ahoj děvčata, tak já jsem se konečně odhodlala napsat pár řádek o tom, jak je to u nás. Munďák po návratu z léčby sice asi měsíc fungoval, jenže pak začal zase zlobit. V době, kdy jsem ležela s tím zánětem průdušek, tak se celý týden buď nalíval nebo zfetoval prášky. Řešila jsem to s ním, chtěla jsem, aby se vrátil na léčení, jenže on odmítl, nechtěl to řešit ani se svým lékařem z AT poradny. Řešili jsme to s psycholožkou, já to řešila na terapeutické skupině, jenže on se nedal přemluvit, prý že až si najde práci, tak se to zlepší, že to zvládne sám. Prostě blbnul tak, že jsem se rozhodla, že takhle to dál nejde. Tak jsem se rozhodla, že se s ním rozvedu, abych s ním už nebyla právně propojená, abych si byla jistá, že mně nezatáhne do nějakých dluhů. To jsem mu taky sdělila, sliboval hory doly (i s horákama), jenže 14 dní na to jsem ho našla po příjezdu z práce v napůl zdemolované kuchyni, byl celý od bahna a pořezaný...volala jsem policii, aby ho odvezli na záchytku, jenže jsem nevěděla, že když není agresivní nebo v ohrožení života, tak ho tam nevezmou. Motal se mi tu asi 4 hodiny než jsem ho natlačila do postele.
Druhý den jsem mu řekla ať se sbalí nebo že musí okamžitě ke svému lékaři. Rozhodl se pro lékaře, jenže ten měl čas až dnes. Ty jeho cykly pití a nepití mně tak unavují.....a to je právě ono, ty cykly. Doktor mu řekl, že trpí cyklickou depresivní poruchou a poslal ho k mé psychiatričce, která je odbornice na léčení depresí. Myslím, že z toho nakonec vyleze něco jako bipolární afektivní porucha, páč on pije jen nárazově, když propadá depresi a potřebuje se jí rychle zbavit, jedno jak a čím. Bohužel pro něj je šílený problém se někomu otevřít a tak tohle všechno tomu svému doktorovi řekl až teď. S*er*e mně, že kdyby to ze sebe vymáčkl před 5i lety, tak se mohla začít léčit příčina a nemuseli jsme se tak trápit a tolik toho ztratit. Já už mu prostě věřit nedokážu :grater: a on je teď celý rád, že ví co mu je a asi si myslí, že tím je to všechno OK, ale já to tak necítím,já nevím, jestli ještě vůbec chci, myslím si, že spíš nechci, ale i kluci chtějí, tak co mám sakra teď dělat?!

Ros..........jako bych četla ten můj příběh..........najdi sílu..........a něco udělej.... slyšíš

Ros, několikrát jsem přečetla tvůj příspěvek, abych vůbec věděla co ti poradit. To "on je teď celý rád, že ví co mu je a asi si myslí, že tím je to všechno OK" na mě prostě nepůsobí věrohodně. Moc dobře se umím vžít do tebe a vím, že když jsem byla v podobné situaci, tak jsem se dost dlouho jakékoli dobré zprávy, která by snad mohla znamenat, že se alkohol vytratí z našich životů, chytala jak tonoucí stébla. Teď s odstupem pár měsíců opravdu spoustu věcí vidím jinak. Za sebe vím, že bych už žádným dalším jeho slibům nedokázala uvěřit, tak moc narušil důvěru mezi námi, že už nemůžu. Moje rada zní: v každém případě trvat na léčení, na abstinenci a zároveň vyřešit rozvod a majetkové záležitosti. Řešit teď sebe a ne jeho. A jestli opravdu všechno bude OK jak on si teď myslí, tak proč by jsme pak nemohli být spolu. Ale to je hudba daleké budoucnosti.

A ještě něco. Myslím, že podle toho jak jsi psala, že ses zkoušela seznamovat s jinými muži a nevyšlo to, tak i tohle u tebe hraje roli. Trochu v tom poznávám i sebe, dost dlouho jsem si myslela, že když se rozejdeme, tak už nikdy s nikým nebudu. Naprosto iracionální, ale prostě to tak bylo. A taky jsem pak zkoušela různé schůzky, které žádnou novou lásku nepřinesly, a mezi tím jsem chodila do čajovny se svým dlouholetým kamarádem, který zůstal najednou taky sám a v sobotu jsem opět pozvaná do čajovny, jen se ptal jestli bych šla ne na popovídání s kamarádem, ale na rande. A já to ráda přijala, tak uvidíme jak to dopadne. Pár měsíců žiju sama a je mi dobře a vím, že nějaká další láska určitě bude a jestli bude teď nebo za rok, to pro mě už není důležité. Uspořádala jsem si život tak, aby mi bylo dobře a věřím, že i ty to dokážeš.

Ros, je to smutné, ale mě se to jeví naprosto jednoznačně: Munďák v tom lítá dál a bude už pořád jen hůř.
Je to zákonité, jinak to být ani nemůže.
A když se odmítá léčit - tady už naprosto není co řešit. Žádné "zvládnu to sám"v tomto stádiu neexistuje. Tento slogan znám od svého BM, to tvrdíval, když v tom kdysi začínal lítat, ale to byl ještě v mnohem mírnější fázi než je tvůj Munďák, a nezvládl to. Vlastně neznám nikoho, kdo by "to zvládl sám", a znám jen pár lidí, kteří to zvládli s pomocí léčebny.
A tu bohužel taky úspěšně absolvují jen někteří (prý tak 5 - 10%) , zbytek se do závislostí dost brzy vrátí.

Ros, máš jen jeden život. Už jsi z něj 5 let strávila obrovským, ale bohužel ztraceným a zbytečným úsilím.
Nedej až tak moc na to, že jak píšeš "kluci ještě chtějí" - tedy rozumím tomu že se děti spíš přiklánějí k tomu, aby ses nerozváděla.
Klukům je přes 17 let, co nevidět bys zůstala doma sama jen s Munďákem. Budeš ho opilého zdvíhat sama, tahat po schodech sama, budeš vás všechny živit sama, a dluhy a další peripetie, které zákonitě nastanou, si taky budeš vyžírat sama...??
Vysvětli klukům, že tak dál žít nechceš a nemůžeš, že jim samozřejmě nebudeš bránit v tom s tátou být kdykoli budou chtít. Ale že ty od něj odcházíš.
Není jiná cesta. Čím déle to budeš odsouvat, tím to bude jen horší.

Ros, najdi tu odvahu a řízni do toho. Vyřeš to definitivně. Rozveď se. Odejdi a začni žít nový život. A smiř se s tím, že Munďák ten svůj život prohrál. Ale to prohrál i kdybys s ním zůstala až do úplného konce, jemu bys tím nepomohla a tebe by to zničilo.

Ros, moc na tebe myslím. Prosím - přečti si Hanulin příběh, od jejích prvních příspěvků loni až po ten včerejší. Čti si to několikrát za sebou, a často, , jako povinnou četbu.
Ano, takto to je, jinak to být nemůže. Ale může to mít happy end - jak píše Hanule:
" Něco takového jsem ještě nepoznala: Mám pomocníka, který se moc snaží, abych byla šťastná. A nestačím se divit, jaké to může být pohodové. Baví mě žít."

Ros, když dovedeš radikálně vyřešit to co už je stejně dávno ztracené, i tobě bude za čas líp, i tobě bude časem zas hezky. Věřím tomu.
Nakonec - sama jsem si to taky odžila. :pussa: :hjarta:

Ros, moc nepřispívám, ale čtu to tady. Nežila jsen s alkoholikem, proto neradím, ale tady nejde jen o alkohol. Jde o celkový postoj k životu a to jsem měla podobné s BM. Jakkoli chápu, že nechceš aby jsi to byla ty, kdo ho "potopí" a chápu, že mu chceš pomoct, pomůžeš mu paradoxně tím, že začneš řešit sebe. Já to tak udělala. 
Kluci nechtějí, abyste se rozvedli... kolik lidí spolu žije po rozvodu! Když to funguje, proč ne.. Chraň si svoje finance a majetek. Možná ti kluci jednou poděkujou, žes to udělala, až po tátovi budou dědit dluhy. :/
Nikdo nejsme charita a tys udělala pro svého manžela opravdu maximum. Teď jsi na řadě ty. Udělej to pro sebe, svůj klid, svojí stabilitu. Mě se po rozvodu ulevilo. Neměli jsme společné finance a ze mě spadl balvan, který jsem použila jako základní kámen nového života. ;)
A nemáš se Ros čeho bát. Když jsi zvládla jeho pití, léčebnu, svojí práci... zvládneš to! Máš na to. Teď ještě jo. Ale může tě to semlít tak, že za rok, dva nebudeš mít sílu vstát ani z postele... Tak se nadechni a dotáhni to do konce.
On bude pro děti otcem vždy, nalitej, střízlivej, rozvedenej... kdy byl pro tebe naposledy manželem a oporou?
V "dobrém i zlém" neznamená, že za ním musíš i na dno nebo do pekla. :/

Ten můj včerejší příspěvek byl jak tak koukám asi dost zmateční, mělo to být shrnutí, ale trochu jsem se do toho zamotala. On se nechtěl léčit asi tak před měsícem, to mi tvrdil, že to zvládne sám. Teď po tom středečním excesu si to ale rozmyslel a aktivně se snaží, včera jsme byli na tom AT a tam mu doktor řekl, že trpí tou cyklickou depresí a poslal ho k mé psychiatričce, která je odbornice na deprese a ta mu řekne, jestli je to na hospitalizaci nebo jestli to může léčit ambulantně. Já tam v tom AT s ním včera byla, takže to doporučení skutečně má, já ho i četla, není to jen další výmluva k oddálení léčby. A pokud by měl jít na léčení těch depresí, tak by to bylo v Sadské, kde mají i oddělení pro doléčování závisláků a ta doktorka ví, že Munďák pije a nadužívá léky, takže ta by ho tam mohla umístit a doléčit i na tu závislost. A hlavně, kdyby neměl tu cyklickou depresi nebo se jí naučil zvládat, tak by asi byla daleko větší šance, že se nenapije a nebude nadužívat léky, páč jak jsem se dočetla na netu, tak značné procento lidí s bipolární afektivní poruchou pije nebo fetuje, aby se zbavili depresí nebo mánií. Tak uvidím, co nám zítra ta doktorka řekne a jak se k tomu Munďák postaví.

Ros, i přesto bych řešila právní a majetkové oddělení od manžela. Dnes, po tom co jsem zažila i četla v této diskusi, bych si nedělala velké naděje, že to byl poslední exces tvého manžela. Už jen to procento lidí, kteří dokáži doživotně abstinovat, je tak neuvěřitelně nízké ... Dobře, tak teď se chce léčit. Co uděláš až se zase napije, nebo si vezme léky, ale bude tvrdit, že se léčit chce, jen to prostě nejde tak jak by si přál?

Ros, ale stejně je to pořád hlavně o tom, jak se k tomu postavíš TY... ;)
Ať bude mít Munďák napsaný v papírech co libo, je na tobě, jak budeš žít ty a na něm, jak bude žít on. A podle toho, jak se každý rozhodnete, to buď společně půjde, nebo ne.
Tohle totiž platí všeobecně bez ohledu na to, jestli je v tom chlast, drogy, ženský, prachy... protože i notorickej zahybač může mít stokrát v papírech, že to holt potřebuje třikrát denně, ale je na jeho partnerce, jak se k tomu postaví. :vissla:
Alespoň tak to vidím já. :/

Ros, jestli ale nezaměňuješ příčinu a důsledek. Chytáš se toho jako tonoucí stébla – on je vlastně chudák nemocný s depresemi, a proto pije.  Možná bys si měla přiznat krutou pravdu, že je v první řadě alkoholik, který si svým alkoholismem porouchal tvorbu serotoninu a ostatních hormonů štěstí, a proto propadá do depresí. Většina alkoholiků po léčbě je na antidepresivech, protože jinak trpí depresemi, které řeší nejbližší zkratkou – alkoholem a u Tvého muže bohužel i nadužíváním léků. Je to běh na dlouho trať a zcela možná že už doživotní. Mimochodem velmi dobrou cestou je zvýšit hladinu serotoninu kromě chemie i sportem – sice je tam krátkodobější efekt, ale při určité pravidelnosti se projeví i jiné vedlejší účinky – zlepšení fyzičky, organizovaný čas, společná aktivita s rodinou nebo přáteli… Jenže dokopat je k tomu pravidelnému sportování…to už je zase jiná kapitola. (něco o tom, že nejsme bachařky, pečovatelky apod. )

Na druhou stranu je taky spousta lidí, kteří mají deprese (opravdu jako primární diagnózu), ale ty je neutápí v alkoholu, že?

No je to o tom vejci a slepici – co bylo dřív?

Marthina napsal(a):

Ros, jestli ale nezaměňuješ příčinu a důsledek. Chytáš se toho jako tonoucí stébla – on je vlastně chudák nemocný s depresemi, a proto pije.  Možná bys si měla přiznat krutou pravdu, že je v první řadě alkoholik, který si svým alkoholismem porouchal tvorbu serotoninu a ostatních hormonů štěstí, a proto propadá do depresí. Většina alkoholiků po léčbě je na antidepresivech, protože jinak trpí depresemi, které řeší nejbližší zkratkou – alkoholem a u Tvého muže bohužel i nadužíváním léků. Je to běh na dlouho trať a zcela možná že už doživotní. Mimochodem velmi dobrou cestou je zvýšit hladinu serotoninu kromě chemie i sportem – sice je tam krátkodobější efekt, ale při určité pravidelnosti se projeví i jiné vedlejší účinky – zlepšení fyzičky, organizovaný čas, společná aktivita s rodinou nebo přáteli… Jenže dokopat je k tomu pravidelnému sportování…to už je zase jiná kapitola. (něco o tom, že nejsme bachařky, pečovatelky apod. )

Na druhou stranu je taky spousta lidí, kteří mají deprese (opravdu jako primární diagnózu), ale ty je neutápí v alkoholu, že?

No je to o tom vejci a slepici – co bylo dřív?

To máš naprostou pravdu, ale mně je celkem jedno, jestli první byly deprese a pak chlast nebo opačně. Jen mám pocit, že když se ty deprese správně zaléčí, tak se sníží možnost, že se zase napije nebo zpráškuje ( k práškům teď nemá přístup, takže spíš hrozí to pití). Já už jsem tak na 90% rozhodnutá k tomu rozvodu, ale teď na to už zase nemám čas páč, zase zachraňuju lékárnu a můj zástupce má nemocnou manželku, takže za ní musí být ve své lékárně a já se odtud nikam neutrhnu, chjooo :( A zítra si o tom taky chci promluvit s tou doktorkou, vím že nemohu riskovat dluhy, ale nevím, jestli bych to pak přežila, být s ním v jedné domácnosti, páč to je zase další problém, který by on určitě neustál a na to abych se odstěhovala nemám prachy.

Ros, teď je úplně jedno, zda bylo dřív vejce nebo slepice, zda deprese, nebo prášky, nebo alkoholismus, nebo nějaká další duševní nemoc. To vše je nakonec u něj v jednom koktejlu, vzájemně se to násobí, a i kdyby původně byla deprese "léčená"  alkoholem a prášky, tak to pití a prášky ve svém důsledku zákonitě rozbíhají  zas deprese nové a větší, prostě je to absolutní bludný kruh.

Ros, nezlob se, ale věta  " Jen mám pocit, že když se ty deprese správně zaléčí, tak se sníží možnost, že se zase napije nebo zpráškuje " je zcela mimo realitu.
Všechny tyto věci se ne násobí, nebo spíš lépe řečeno  umocňují. Bojovat byť i s jedinou z nich je nerovný boj, ale s takovouto strašlivou trojkombinací.....???

Přirovnala bych to k tomu, jako by stál na okraji propasti, měl železnou kouli na noze ( alkoholismus), traverzu na druhé noze (závislost na prášcích), k tomu těžký batoh na zádech (deprese a pravděpodobná duševní nemoc), mával pažemi a tvrdil ti "já to zvládnu sám", já to přeletím. A i kdyby byl ochoten použít padák (léčebnu), tak je skoro jisté, že s tou trojitou zátěží už mu ani padák nepomůže...

Ros, píšeš "teď po tom středečním excesu se aktivně zapojil a snaží se...."
Ros, vzpamatuj se" "Snaží se " vždycky jen tu chvíli, než se zákonitě znovu zfetuje a zpije. Pak jakžtakž vystřízliví, zas pár dní se bude "snažit", a tak pořád dokola. Jen ty excesy budou pořád větší a drastičtější,a světlých okamžiků bude valem ubývat. Znám to na vlastní kůži, probůh Ros věř mi a nenech se zničit.
On zas jen naznačil (donucen okolnostmi) malý zárodek dobré vůle a ty ses zas okamžitě chytla jako ten tonoucí toho stébla.
Ros, on na to měl 5 let - a výsledek? : Je to pořád horší. A pořád horší to ještě bude.

Čím dřív přijmeš tuhle neradostnou realitu, tím líp pro tebe. Moc ti přeju, abys už brzo našla tu sílu...pak ti časem bude zas dobře.

Blossom napsal(a):

Ros, teď je úplně jedno, zda bylo dřív vejce nebo slepice, zda deprese, nebo prášky, nebo alkoholismus, nebo nějaká další duševní nemoc. To vše je nakonec u něj v jednom koktejlu, vzájemně se to násobí, a i kdyby původně byla deprese "léčená"  alkoholem a prášky, tak to pití a prášky ve svém důsledku zákonitě rozbíhají  zas deprese nové a větší, prostě je to absolutní bludný kruh.

Ros, nezlob se, ale věta  " Jen mám pocit, že když se ty deprese správně zaléčí, tak se sníží možnost, že se zase napije nebo zpráškuje " je zcela mimo realitu.
Všechny tyto věci se ne násobí, nebo spíš lépe řečeno  umocňují. Bojovat byť i s jedinou z nich je nerovný boj, ale s takovouto strašlivou trojkombinací.....???

Přirovnala bych to k tomu, jako by stál na okraji propasti, měl železnou kouli na noze ( alkoholismus), traverzu na druhé noze (závislost na prášcích), k tomu těžký batoh na zádech (deprese a pravděpodobná duševní nemoc), mával pažemi a tvrdil ti "já to zvládnu sám", já to přeletím. A i kdyby byl ochoten použít padák (léčebnu), tak je skoro jisté, že s tou trojitou zátěží už mu ani padák nepomůže...

Ros, píšeš "teď po tom středečním excesu se aktivně zapojil a snaží se...."
Ros, vzpamatuj se" "Snaží se " vždycky jen tu chvíli, než se zákonitě znovu zfetuje a zpije. Pak jakžtakž vystřízliví, zas pár dní se bude "snažit", a tak pořád dokola. Jen ty excesy budou pořád větší a drastičtější,a světlých okamžiků bude valem ubývat. Znám to na vlastní kůži, probůh Ros věř mi a nenech se zničit.
On zas jen naznačil (donucen okolnostmi) malý zárodek dobré vůle a ty ses zas okamžitě chytla jako ten tonoucí toho stébla.
Ros, on na to měl 5 let - a výsledek? : Je to pořád horší. A pořád horší to ještě bude.

Čím dřív přijmeš tuhle neradostnou realitu, tím líp pro tebe. Moc ti přeju, abys už brzo našla tu sílu...pak ti časem bude zas dobře.

Bloss, vím, že máš pravdu, ale já nemám sil udělat X tak těžkých a většinou nevratných životních rozhodnutí najednou. Vím, na co mám a taky vím, že rozhodnout vše najednou - na to určitě ne, to nedám, jak říkají naši "chlapci". Takže buďto se něco z toho vyřeší a něco třeba zkrachuje, ale já to prostě najednou neumím. :( Teď se chci zítra domluvit s tou doktorkou, co dál a pokusím se nějak vybruslit s tou lékárnou, abych měla aspoň částečně klid. No a po novém roce uvidím, páč teď mezi svátky stejně nic nevyřídím.

Bloss, myslím, že je to marné, prostě Ros ještě rozhodnutá není a je otázkou jak dlouho jí ještě bude trvat než se rozhodne změnit svůj život, pokud se vůbec rozhodne.

Ros, já vůbec nezlehčuju to, že se ti nakupila v životě spousta problémů, taky jsem toho spoustu prošla včetně existenčních problémů spojených s rozvodem, včetně života s partnerem, který měl velmi rád alkohol. Taky jsem měla pocit, že vůbec nevím jak dál a taky už dnes vím, že nejtěžší bylo to rozhodnutí svůj život změnit. Pak už to šlo. Já myslím, že až se v tobě něco zlomí a tohle rozhodnutí uděláš, tak to prostě půjde.

Ros, vůbec Ti Tvoji situaci nezávidím :pussa: budeš ji muset začít řešit sama, ne čekat "až se něco samo vyřeší". Teď před svátky nech situaci plynout tak, jak je a rozjeď to až po Novém roce. Já osobně nesázím ani korunu na to, že Vánoce a Silvestra prožiješ šťastně a vesele :/ , nicméně jakýkoliv Munďákův výkyv o svátcích ber jako podnět k zamyšlení, jestli si zkažené svátky s tímhle člověkem po boku zamýšlíš po celý život opakovat.

Milá Ros, už dlouho se zájmem sleduji tvůj "boj", soucítím s tebou, ale až teď mám pocit, že ti musím napsat. Nemám manžela alkoholika, ale rodinné zkušenosti (bohaté) ano. U jednoho milého příbuzného, po letech problémů s alkoholem, několika detoxikacích, atd. .... diagnostikoval osvícený psycholog depresi. Příbuzný tedy byl (a je) léčen antidepresivy a docházel, dochází a docházet bude ke svému psychoterapeutovi. Změna nastala postupně neuvěřitelná. Je to úplně jiný člověk. Nemohu říct, že stejný, jako před svým alkoholismem, protože to jsem ho neznala, ale pochybuji o tom. Mnoho v sobě v posledních letech změnil, určitě taky i "předalkoholového". Nemohu říct, že by se stal doživotním abstinentem. Většinu času abstinuje, občas se stane, že "uklouzne" a chvíli nezvládá. Ale i ta "uklouznutí" mají naprosto jiný průběh, než mívaly dřívější tahy. Ten největší rozdíl je v tom, že
ví, co se děje, neříká: zítra přestanu pít , nestydí se nějak zásadně, netutlá to, a prostě se poměrně rychle, vesměs vlastníma silama vrátí zpátky. Když se nedaří, řekne si o pomoc. Asi jsou tam trochu jiné vstupní podmínky, než u vás. Je, byl a snad i bude (začal být důchového věku) zaměstnaný, je velmi inteligentní a jako pracovník a odborník mimořádně ceněný. To ovšem neznamená, že alkohol nemůže být příčinou jeho vyhazovu, naopak, jeho práce je alkoholem zcela limitovaná. Co by mohlo být pro tebe a tvého manžela důležité je to, že si vhodného psychoterapeuta hledal velmi dlouho, vystřídal jich několik, až našel toho pravého, tvrdí, že mezi psychology je spousta bambulů stejně jako mezi "nepsychologickou" populací, a že je velmi vzácné kápnout hned napoprve na toho pravého. Jeho psychoterapeut je chlap, možná i to má význam. K psychiatrovi chodí jen pro recept na AD. A taky tomu napomohla změna  chování jeho manželky: stala se "svébytnou", přestala na něj tlačit, přestala ho litovat, řekla mu, že ho má ráda, že by byla ráda, kdyby spolu mohli být, a že k tomu, aby s ním mohla být, potřebuje to, to a to.  Nemluvila o něm, ale o sobě (ona potřebuje, ne on se musí změnit) a zeptala se ho, zda s ní chce být on a zda pro to, aby mohl rád být, něco potřebuje.A nejdůležitější: všechno je to otázka dlouhého času - měsíce, roky, kdy on i jeho žena sami na sobě pracovali. Ona na něm přestala být závislá (a BYLA! - on cizinec, ona s ním v jeho zemi, ze začátku bez práce, prostředků, sociálních kontaktů, atd., krom toho i tím vším zakrytá psychická závislost) on se podíval na skutečnost, přestal si říkat, že vlastně ani není alkoholíkem, že to hned zítra zvládne, že už se nikdy neopije, nenapije ........ A ačkoli nebyl schopen chodit mezi anonymní alkoholíky (přišlo mu to nesnesitelné), přejal od nich to myšlení a jednání ze ne na den: dnes ráno.....dnes odpoledne......dnes večer....dnes.......se nenapiju. To mé dlouhé psaní je o tom, že není jedno, že má (možná) bipolární poruchu, ale je to jeho porucha a nadělat s tím něco musí samozřejmě on. Ale tebe se to dotkne taky, protože jestli to zvládne, už to nebude člověk, jako bejval, aty bys taky neměla být, ať s ním bude jakkoli.

Peťuli napsal(a):

Bloss, myslím, že je to marné, prostě Ros ještě rozhodnutá není a je otázkou jak dlouho jí ještě bude trvat než se rozhodne změnit svůj život, pokud se vůbec rozhodne.

.

Ros bohužel rozhodnutá není a nebude nikdy, vždy bude hledat důvody, proč to nechat tak jak to je . V den kdy se bude muset manžela zbavit se sama zhroutí a její život skončí . V tomhle stavu má pořád iluzi, že někoho má a že má rodinu i když je dávno sama a má naloženo 10 krát víc než kdokoliv z nás. Tady jen sní nahlas a doufá,  že když jí podpoří dav, sen se stane aspoň trochu pravdou .

Teda já zírám, samá bipolární porucha.... Dost podobně jako u Rosamundy to vypadá u nás. Akorát přítel nebral stanovení diagnózy jako vysvobození, ale jako odsouzení. Považoval to za takovou životní konečnou. Přítel navštívil jinou MUDr., která tedy bipolární poruchu nepotvrdila, naopak se VELMI divila takhle rychle stanovené diagnoźe. Přítele poslala do denního sanatoria, kde mají spoustu psychoterapeutickým programů na léčbu závislostí, poruch osobností a psychóz. Dneska jsme tam byli se objednat a musím říct, že z jejich přistupu jsem dost nadšená. Parta lidí, ketrý baví jeich práce, je vidět, že tomu rozumí. Tak uvidíme, jak to bude probíhat dál.

Trochu se stydím radit Rosamundě, jsem asi o dost mladší než většina přispěvatelek, ale přítel měl zezačátku tendence celej problém podávat jako své případné alibi na další případné průšvihy. Jako že v mánii přece může utrácet, vždyť to všude píšou, nebo deprese vyřeší pitím, má na to papír, ne? Teď myslím, že to pochopil, že žádný alibi nemá. Na pití a další základní věci ne, to může mít papírů třeba šanon. Asi je důležitý, aby tvému manželovi, Rosamundo, někdo vysvětlil, že jakákoliv diagnóza není výmluva ani omluva pro některé jeho chování.

I já jako Rosamunda stále doufám, že léčba může něco změnit. I když v našem případě přítel nastupuje první léčbu.

Zajímavé je, že i druhá psychiatrička říká, že přítel alkoholik není, že není závislý, že prostě jenom pije, když je nějaký problém a vhodné podmínky pro pití k tomu. Tak doufám, že mu třeba pomůžou naučit se striktně vyhýbat takovým situacím, kdy ty vhodné podmínky nastanou.

Ros,tvůj příběh mi trhá srdce.Nechci být za chytrou,ale už spoustu věcí vím.Mezi jiným i to,jak se chová partner,když chce něco změnit.Mě je to strašně líto,ale nedělej si plané naděje.Posbírej co nejvíc síly a utíkej pryč,věř mi-ušetříš si spoustu trápení.Vím,že je to hodně složité,vím,že naděje umírá poslední,vím,že bys chtěla věřit v neuvěřitelné.I já měla růžové brýle a to hodně dlouho.Je těžké opouštět nemocného člověka,který je ti blízký.Ale co když Tě potápí,ty už jsi unavená od toho jak všechno táhneš sama,zklamal tvou důvěru.Kde jsi v tom kruhu Ty???Kvalita a hodnota tvého života??Moc Ti držím palce,ať se rozhodneš jakkoliv.Myslím na Tebe....

Ano........nedělej si plané naděje.........utíkej pryč............

já to taky neuměla..........pořád jsem si dělala naděje........jo, teď je to lepší, vzal to za správný konec....pije mnohem míň.........dokonce jsem si řekla, že se změním........že to budu přehlížet, budu nad věcí.......šla jsem pryč a neřešila.......to nefungovalo, bylo to o lidské důstojnosti........pohřbil by mne, stáhl do marasmu

já si dala inzerát........a lusk..........už jsem to tu psala mnohokrát.............a všechno šlo.......a jde

a i kdyby to skončilo dnes..........jsem za to ráda.........je to berlička....ano......ale moc mi pomohla

Ros......něco si z toho vezmi.......je to můj vánoční dáreček pro tebe...........


a ještě zopakuji pro neznalé..........udělala jsem to po 33 manželství a M byl můj jediný muž ....do letoška.....všechno jde

eldorado napsal(a):

Teda já zírám, samá bipolární porucha.... Dost podobně jako u Rosamundy to vypadá u nás. Akorát přítel nebral stanovení diagnózy jako vysvobození, ale jako odsouzení. Považoval to za takovou životní konečnou. Přítel navštívil jinou MUDr., která tedy bipolární poruchu nepotvrdila, naopak se VELMI divila takhle rychle stanovené diagnoźe. Přítele poslala do denního sanatoria, kde mají spoustu psychoterapeutickým programů na léčbu závislostí, poruch osobností a psychóz. Dneska jsme tam byli se objednat a musím říct, že z jejich přistupu jsem dost nadšená. Parta lidí, ketrý baví jeich práce, je vidět, že tomu rozumí. Tak uvidíme, jak to bude probíhat dál.

Trochu se stydím radit Rosamundě, jsem asi o dost mladší než většina přispěvatelek, ale přítel měl zezačátku tendence celej problém podávat jako své případné alibi na další případné průšvihy. Jako že v mánii přece může utrácet, vždyť to všude píšou, nebo deprese vyřeší pitím, má na to papír, ne? Teď myslím, že to pochopil, že žádný alibi nemá. Na pití a další základní věci ne, to může mít papírů třeba šanon. Asi je důležitý, aby tvému manželovi, Rosamundo, někdo vysvětlil, že jakákoliv diagnóza není výmluva ani omluva pro některé jeho chování.

I já jako Rosamunda stále doufám, že léčba může něco změnit. I když v našem případě přítel nastupuje první léčbu.

Zajímavé je, že i druhá psychiatrička říká, že přítel alkoholik není, že není závislý, že prostě jenom pije, když je nějaký problém a vhodné podmínky pro pití k tomu. Tak doufám, že mu třeba pomůžou naučit se striktně vyhýbat takovým situacím, kdy ty vhodné podmínky nastanou.

Eldorádo, máte asi "štěstí" na odborníky - jeden sype jednu diagnózu na počkání za druhou a samozřejmě, že každý má "pravdu". Z té druhé vytučněné věty o tom, že partner není alkoholik - je jasné, že se Ti i jemu těžko smiřuje s myšlenkou, že by to mohla být závislost, a tak taková potvrzení hltáte s úlevou. Ale ty si asi pod alkoholikem představuješ jen špinavé, opilé bezdomovce a nějak Ti to nejde dohromady s Tvým partnerem.
Můj přítel je alkoholik - pije když má problémy a příležitost. (Tedy momentálně abstinující alkoholik). Ale je si třeba přiznat pravdu a neschovávat se za psychiatrické diagnózy, které jsou doprovodné alkoholismu.

Ten stacionář je výborná věc - je tak na půl cesty mezi léčebnou, ale člověk není vytržen z domácího prostředí. Tak doufej, že má partner šanci - krátká zkušenost s alkoholem, nízký věk a hlavně tam musí být JEHO vůle s tím něco dělat. Ty můžeš chtít tisíckrát, ale pokud to bude dělat jen kvůli Tobě, tak je to málo.

Koukni na stránky www.alkoholik.cz - jsou tam dobré články - nebo si stáhni knížky od Nešpora na jeho stránkách. Je to takové silné čtení místy, ale je to bez růžových brýlí a medu kolem pusy.

Mysli na sebe! Jsi mladá, inteligentní žena - máš celý život před sebou. Jednou budeš chtít být maminkou...

a život je tak krátký...........a tak krásný, když ho ŽIJETE........a..ne přežíváte

ahoj všem - Roso - můj "přítel" má stejnou poruchu jako Munďák, příjde mi jako když píšeš o něm. Je to opravdu velice podobné. Akorát s tím rozdílem, že já už jsem věřit přestal. Mám to asi jednodušší, protože je v base, a díky tomu mám možnost si všechno srovnat v hlavě, bez toho aniž bych ho musela hlídat, čekala na to v jaké stavu se dostaví domu, a tak dále, však všichni víme o čem mluvím....
Ros věř tady holkám, skonči to. SKonči to dřív, než to zahubí tebe.Mají pravdu, odstřihni se do něho a když uvidíš, že se změnil, tak se k němu zase můžeš kdykoliv vrátit. Zařid si svůj život - jen ty a kluci a uvidíš jak ten život bude najedou "LEHKÝ" neboj se toho, těžký je jenom ten první krok, pak je to lehčí a lehčí a lehčí a pak teprve uvidíš jak si zbytečně plýtvala časem. Možná by ti pomohlo , kdyby sis přečetla všechny své příspěvky od samého začátku až dosud. Čti je pozorně a uvidíš ten začarovaný kruh - sliby - tvoje šance - a zase pády, čím dál větší pády na hubu.
Možná ho tím, že se od něho ostřihneš vlastně zachráníš - zachráníš sebe, kluky a nakonec možná i jeho.
Bud se "utopíte" všichni čtyři, nebo tři přežijí a utopí se jeden, nebo přežijete všichni čtyři. Ale dohromady to asi není možný, vidíš to sama. Nech ho být at se s tím popere sám. POdej mu pomocnou ruku, to ano, ale dalleko od něj, jestli mi rozumíš jak to myslím.
Víš včera jsem byla na návštěvě v base. Docela jsem se divila tomu co mi tam říkal. Ikdyž je bez chlastu prakticky čtyři měsíce, stejně pořád přemýšlí jak to udělat, aby mohl pít a nedělal průsery. NEvím možná mě to jen tak příšlo, z toho co říkal. ale spíše si myslím, že jsem ho pochopila dobře, prostě co jsem do něho daleko, mnohem více vidím, jak mnou manipuloval, asi mi už také spadli dokonale ty růžové brýle a vidím to, co jsem dříve neviděla.
On pořád  jen na někoho nebo něco, v jeho případě léky na deprese, schazuje to, co se mu stalo. Prý za to můžou léky, a ne alkohol - slyšíš to???? všichni dobře víme, že kdyby nechlastal, nebyl by tam kde je. Léky na deprese hold musí brát, je to nutné vzhledem k jeho nemoci, a i přesto si myslí, že když nebude brát léky a bude pít, že to bude všechno dobré.
Přitom na začátku tvrdil, že už se nenapije. 
Stále se mu nějak nepodařilo si uvědomit, že si za všechno může jen sám. Nikdo mu tu skleničku do ruky nedával, vzal si ji sám a dobrovolně, přesto že věděl co se stane. Stále tvrdí, že to že  se z něho stávalo "pako" můžou ty léky, v kombinaci s chlastem, jo, je to asi pravda, ale věděl moc dobře, že se na ty léky nesmí pít a přesto pil vesele dál.
Ros - zachran se. četla si už tu knihu od J. Jílka?????? přečti si ji, klidně i několikrát za sebou, a až budeš mít pocit, že je to všechno pravda, co se tam píše, pochopíš, že nejlepší řešení je - rozchod - a to co nejdříve.

bambora napsal(a):

Peťuli napsal(a):

Bloss, myslím, že je to marné, prostě Ros ještě rozhodnutá není a je otázkou jak dlouho jí ještě bude trvat než se rozhodne změnit svůj život, pokud se vůbec rozhodne.

.

Ros bohužel rozhodnutá není a nebude nikdy, vždy bude hledat důvody, proč to nechat tak jak to je . V den kdy se bude muset manžela zbavit se sama zhroutí a její život skončí . V tomhle stavu má pořád iluzi, že někoho má a že má rodinu i když je dávno sama a má naloženo 10 krát víc než kdokoliv z nás. Tady jen sní nahlas a doufá,  že když jí podpoří dav, sen se stane aspoň trochu pravdou .

přesně dokonale napsáno ROs - jen doufám , že to slovo NIKDY nebude nikdy, ale co nejdříve.......drž se holka, posílám hodně sil,

Mono, máš moc dobře našlápnuto.........ale bacha.....ty návštěvy, odstřihni se víc.....drž se holka taky

já pocítím čas od času lítost, že se mi....nám.....to nepovedlo.............ale teď už vím, že to nebylo možné.....on už byl tak závislý............tak někde jinde

nemám výčitky...........vím, že jsem udělala všechno

veru, nač výčitky??? Udělaly jsme všechno, co jsme měly ... ale ono odsud až posud. Hranice mezi pomocí a sebeobětováním, které postrádá jakýkoliv smysl je velice tenká, partner závislého si ji musí uvědomit a včas překročit. Jinak ho čeká nesmyslné živoření, za které mu není nikdo vděčný, neustálé oběti, které jsou brány jako povinnost a nakonec - když se člověk ohlédne zpátky na promarněná léta - jenom pocit hořkosti a beznaděje.
MMCH Jan Jílek píše pravdivě v jedné ze svých knížek, že vyrůstal s otcem - agresivním alkoholikem. Jeho matka se s ním nikdy nerozvedla, trpně snášela jeho agresivní excesy a nakonec zemřela v jedenapadesáti letech jako psychotická pacientka v léčebně :/ Nikomu nepomohla, jenom sama sebe zničila :jojo:

Rosamunda napsal(a):

Ten můj včerejší příspěvek byl jak tak koukám asi dost zmateční, mělo to být shrnutí, ale trochu jsem se do toho zamotala. On se nechtěl léčit asi tak před měsícem, to mi tvrdil, že to zvládne sám. Teď po tom středečním excesu si to ale rozmyslel a aktivně se snaží, včera jsme byli na tom AT a tam mu doktor řekl, že trpí tou cyklickou depresí a poslal ho k mé psychiatričce, která je odbornice na deprese a ta mu řekne, jestli je to na hospitalizaci nebo jestli to může léčit ambulantně. Já tam v tom AT s ním včera byla, takže to doporučení skutečně má, já ho i četla, není to jen další výmluva k oddálení léčby. A pokud by měl jít na léčení těch depresí, tak by to bylo v Sadské, kde mají i oddělení pro doléčování závisláků a ta doktorka ví, že Munďák pije a nadužívá léky, takže ta by ho tam mohla umístit a doléčit i na tu závislost. A hlavně, kdyby neměl tu cyklickou depresi nebo se jí naučil zvládat, tak by asi byla daleko větší šance, že se nenapije a nebude nadužívat léky, páč jak jsem se dočetla na netu, tak značné procento lidí s bipolární afektivní poruchou pije nebo fetuje, aby se zbavili depresí nebo mánií. Tak uvidím, co nám zítra ta doktorka řekne a jak se k tomu Munďák postaví.

Ahá, takže teraz máte tú fázu cyklu, keď sa liečiť CHCE... a potom nastane tá, keď sa NEBUDE CHCIEŤ liečiť a začne znovu piť a žrať nekontrolovane lieky... Preboha, Ross, koľko NAJVIAC V KUSE vydržal nepiť a nejesť lieky(nemyslím predpísané AD, ale vlastnoručne "ordinované" lieky???? 
Je mi ťa ľúto, lebo teraz už fakt rajtuješ na mŕtvom koni, je to jasné - a presviedčaš všetkých naokolo a najviac seba samú, že na ňom ešte vyhráš Veľkú pardubickú. :rolleyes:

Peťuli napsal(a):

Bloss, myslím, že je to marné, prostě Ros ještě rozhodnutá není a je otázkou jak dlouho jí ještě bude trvat než se rozhodne změnit svůj život, pokud se vůbec rozhodne.

Ros, já vůbec nezlehčuju to, že se ti nakupila v životě spousta problémů, taky jsem toho spoustu prošla včetně existenčních problémů spojených s rozvodem, včetně života s partnerem, který měl velmi rád alkohol. Taky jsem měla pocit, že vůbec nevím jak dál a taky už dnes vím, že nejtěžší bylo to rozhodnutí svůj život změnit. Pak už to šlo. Já myslím, že až se v tobě něco zlomí a tohle rozhodnutí uděláš, tak to prostě půjde.

Možno bude musieť Munďák zbiť ju, chalanov, poraniť seba... prizabiť seba... prepiť lekáreň... aby bola nútená urobiť ten krok. Ros, vieš, nemusíš robiť VŠETKY kroky naraz, ale ty nerobíš z môjho pohľadu zatiaľ ani jeden... okrem "čakania na Godota". :/ A znovu riešiš Munďáka a jeho bipolárne poruchy a cyklické depresie, namiesto lekárne, SVOJHO BÝVANIA a SVOJEJ EXISTENCIE. (Nechcela som napísať svojej depresie, ale podľa mňa ju máš tiež už slušne vypestovanú... ;) ). JEHO môže riešiť len on sám, ty rieš SEBA.

Selimo, tak pod toto se mohu s čistým svědomím podepsat :supr:

Nejhorší na tom je, že já prostě musím řešit všechny ty problémy souběžně: teď jedu se sebou a Munďákem k mé doktorce, která mně už asi 5 let léčí na depresi, jednám s dodavatelem o splátkách, byla jsem se poradit s Wiki ohledně pronájmu lékárny, řešila jsem "audit" hospodaření, prostě lítám od jednoho k druhému a ještě k tomu chystám Vánoce....Tak doufám, že už to moje hektické snažení snad bude mít nějaké výsledky.
Co a jak bude s námi a se vztahem dál teď neřeším zrovna tak jako neřeším jeho excesy, jen když minulý týden se tak hezky zřídil, chtěla jsem ho někam odklidit, páč je pak děsně svéhlavý a nedá se s ním dohodnout, obzvlášť o tom, aby si šel lehnout - PČR mi ale moc nepomohla. K práškům nemá přístup ani ke svým, takže může jen pít a kupodivu zatím nepil už asi 3 týdny. Což je sice hezké, ale proti věčnosti je to jako když plivne do moře. Tak jen doufám, že se s tou doktorkou domluví, kdy nastoupí další léčbu spojenou s léčením deprese a uvidíme jestli to bude mít nějaký výsledek.
No a když se nedomluví tak nevím, páč nemám sílu (fyzickou i psychickou) na to, abych ho vyhodila, páč mu dům patří a zároveň nemám peníze na to, abych se vystěhovala.

Pre začiatok teda rieš lekáreň a ROZVOD. Na to ti stačí 1000CZk a trochu odhodlania. Bývanie môžeš pozerať priebežne podľa toho, čo zistíš ohľadom lekárne...

Rosamundo, je snad nabíledni, že když je Váš dům napsaný na Munďáka, stěhovat se budeš muset Ty.  Budeš se muset stěhovat bez ohledu na to, kolik energie a peněz jsi do domu investovala a budeš se muset smířit s tím, že v něm zanecháš výsledky své práce za posledních x-let. To všechno je ale nic proti ničemu - hodnota Tvého duševního zdraví je penězi nevyčíslitelná a aby sis zachovala poslední zbytky zdravého rozumu, budeš muset prchnout byť s pár korunami v kapse.
Uvědom si, že jsi ohledně střechy nad hlavou vydaná napospas člověku, závislému na alkoholu a lécích, navíc s psychiatrickou diagnózou - tedy člověku, naprosto nepředvídatelnému a nevypočitatelnému. Až dosud v žádném bodě nenesl za důsledky svých selhání žádnou zodpovědnost, práci si nenašel, nechává se živit ženskou a jenom kvílí a žadoní o další šance. U takového člověka je velmi vysoká pravděpodobnost, že u něj jednoho krásného dne dojde k takovému debaklu, v jehož důsledku přijdete o střechu nad hlavou všichni, jak tam jste. A ono je rozdíl v tom, hledat si nové bydlení pěkně pomalu a s rozmyslen, čili připravovanou akcí a rozdíl mezi nuceným vystěhováním ze dne na den, s minimem peněz a Munďákovými dluhy na krku.

U takového člověka je velmi vysoká pravděpodobnost, že u něj jednoho krásného dne dojde k takovému debaklu, v jehož důsledku přijdete o střechu nad hlavou všichni, jak tam jste. A ono je rozdíl v tom, hledat si nové bydlení pěkně pomalu a s rozmyslen, čili připravovanou akcí a rozdíl mezi nuceným vystěhováním ze dne na den, s minimem peněz a Munďákovými dluhy na krku.

No Kiaro, my o ten dům spíš přijdem díky firemní půjčce, pokud se mi nepovede nějaký zázračný tah. :( Je pravda, že Munďák práci nemá, jenže oni ho nikde moc nechtějí - je mu skoro 50 a neumí řeči ani Office. Sice se snaží, ale mezi tím stihne padnout na dno svého "cyklu" a opije se nebo zpráškuje. Ne teda, že bych ho tím chtěla omlouvat, měl se na tyhle své problémy už zeptat daleko dříve. Teď s doktorem na AT vymysleli, že si před nástupem propadu vezme Antabus a ta psychiatrička mu na to ještě předepsala Atarax a domluvili se, že do půlky ledna se Munďák rozhodne, jestli tam nastoupí na léčbu. No a já uvidím, jestli zítra něco uvidím, jdu se zeptat na půjčku pro lékárnu, tak mi držte pěsti.

Ros, jestli to dobře chápu, jednu půjčku, kde ručíte Munďákovým domem, asi nemůžete splatit a Ty abys to zachránila, si proto chceš vzít půjčku další...

Ros, vím o tom jen to, cos Ty sama sem napsala, ale mám z toho dojem, že vedeš nerovný a ztracený boj na více frontách. Obávám se, že se kromě dalších problémů řítíš do dluhové pasti... :(
Hele, není tohle  příležitost a výzva osudu k nějakému komplexnímu, celkovému řezu? Myslím radikálnímu řezu celým životem?

Já bych na Tvém místě uvažovala asi takto - Bohužel přijdeme o dům. Ale snad z jeho prodeje splatíme dosavadní dluhy. Na Tvém místě bych skončila s problémovým podnikáním a nechala se zaměstnat. Ty se svými znalostmi, vzděláním a praxí se chytíš určitě - farmacie je perspektivní obor.
Na Tvém místě bych sehnala nějaký podnájem pro sebe a pro děti. Začla bych sice ve středním věku asi zcela od nuly, načisto, ale zatím (doufám) bez nějakých obrovských nevyřešitelných dluhů, které by se musely splácet třeba do konce života....
A na Tvém místě bych hlavně urychleně zažádala o rozvod...

Ale to píšu , co bych dělala já. Co uděláš Ty, je na Tobě.

Ros - teď je ještě šance začínat (doufám) aspoň od nuly život znovu. Ale jestli to necháš všechno bežet dál, hrozí že se dostneš do patové situace na všech frontách - a že časem zůstaneš bez domova, s obrovskými nesplatitelnými dluhy a opilým Munďákem na krku. A patrně i zničeným vlastním zdravím - tedy duševním skoro určitě.

Ros, myslím na tebe a strašně bych Ti takový osud nepřála...ale je to jen ve Tvých rukou...

...ještě dodatek k Tvé situaci, Ros...
U nás ve městě vznikly před rokem 2 lékárny asi 100 m od sebe. To prostě obě nemohly zákonitě přežít a uživit se obě. Jedna z nich je nyní už nějaký čas zavřená - myslím, že se řeší asi její definitivní uzavření - krach.
Dnes bohužel krachují mnohé firmy, zvlášť v době krize lidi co vysloveně nemusí, nekupujou, tím pádem nejsou tržby, je to jak bludný kruh.

I mezi svými známými - podnikateli mám takové, které to postihlo. Někteří si za krach  i něčím dost mohli sami, ale znám i pár, kteří ke krachu přišli naprosto nezaviněně - někdo jim prostě nezaplatil, nebo jejich ulici na půl roku rozkopali a odehnali jim tím zákazníky..

A znám taky jednoho bývalého podnikatele, který to dotáhl až k exekuci. Ale pak se dal zaměstnat, a dnes si vysloveně libuje: Mám jistotu platu. Nemusím neustále dolovat peníze ze svých klientů-nepatičů. Mám dokonce dovolenou!! (Tu si v době podnikání několik let nebral..). Mám placené svátky, a mám pracovní dobu od-do. Sice tam také občas sedívá dýl než těch předepsaných 8 hodin, ale to je spíš výjimka, nikoli pravidlo, jako to bylo v časech jeho podnikání. A zodpovědnost má samozřejmě za svůj úsek práce, ale když se vyvrbí nějaký velký malér - tak to už je v kompetenci jeho šéfů, velké maléry už nemusí řešit on sám, jako to řešil v podnikání.

Chci tím říct, že skončit s podnikáním není žádná potupa, životní prohra, ale v jistých případech je to nejlepší řešení, a někdy řešení nečekaně pozitivní a ve svém důsledku i příjemné...

Ros - proboha nesplácej dluhy dluhama........... tudy cesta nevede, poslechni holky, prodej dům, vybavení lékarny a zaplat dluhy, rozved se, prostě však sama víš co máš dělat.
Opravdu se chytáš jen stébelka, které už je dávno potopené...............
Chci ti říct, jedno, mohla jsem si vzít půjčku a vyplatit "přítele" z basy.........šlo by to, ale neudělala jsem to, nemíním si dělat dluhy kvůli němu a do konce života to splácet, protože on by mi s tím určitě nepomohl............chápeš to?
Zachraň se, už je doma takovou dobu a práce žádná, kdo chce pracovat, práci si najde, i kdyby měl vzít něco podřadného, ale přece, aspon by měl nějakou korunu, a pořád hledat práci dál ------- nevěř mu, zažila jsem to samé, také si "hledal" práci a pořád žádnou neměl a tak dále a tak dále -KDO CHCE TEN NAJDE - A KDYŽ SE CHCE, JDE VŠECHNO..............drž se ros.

Rosamunda napsal(a):

...
No Kiaro, my o ten dům spíš přijdem díky firemní půjčce, pokud se mi nepovede nějaký zázračný tah. :( Je pravda, že Munďák práci nemá, jenže oni ho nikde moc nechtějí - je mu skoro 50 a neumí řeči ani Office. Sice se snaží, ale mezi tím stihne padnout na dno svého "cyklu" a opije se nebo zpráškuje. Ne teda, že bych ho tím chtěla omlouvat, měl se na tyhle své problémy už zeptat daleko dříve. Teď s doktorem na AT vymysleli, že si před nástupem propadu vezme Antabus a ta psychiatrička mu na to ještě předepsala Atarax a domluvili se, že do půlky ledna se Munďák rozhodne, jestli tam nastoupí na léčbu. No a já uvidím, jestli zítra něco uvidím, jdu se zeptat na půjčku pro lékárnu, tak mi držte pěsti.

Rosamundo, proboha ... čím chceš ručit na novou půjčku, když jediné, co máte je barák a ten už je jednou obstavenej :co: ??? Kdybys měla aspoň manžela, který domů nosí peníze a dá se počítat s jeho finanční spoluúčastí, tak ještě prosím. Ale i tak bych to viděla jako nerozumné riziko :jojo:
Buď proboha soudná a nepřemýšlej o krocích, které Tě můžou definitivně potopit!!!

Mě při těch úvahách o půjčce na půjčku přišel na mysl můj kamarád, který kdysi prohlásil, že práce, která tě baví ale neuživí je spíš koníček. Koníček tě naplňuje a většinou ho dotuješ (kolo, tance, pletení) - to je fuk, co to je. Přináší to radost a uspokojení, ale ne peníze. I když je fajn, když tě práce baví, měla by tě především uživit. Když to tak není, je něco špatně...
Ros, souhlasím s holkama. Motáš se do do pavučiny jako moucha. :/
Psala jsi, že to řešíš s právníkem. Jestli ti tohle poradil, tak studoval v Plzni, jinak to není možný. Jestli je to tvůj nápad na záchranu, je to špatný plán.
Stejně uděláš, co uznáš ty za vhodný, ale nedá mi to, abych nic nenapsala... :/

javeno, mám takový neblahý dojem že Rosamunda se k žádnému právníkovi ještě ve skutečnosti nedostavila :/ protože kdyby mu podle pravdy a nezakrytě vylíčila, jak se ve skutečnosti věci mají, okamžitě by jí pro její dobro kormidloval k rozvodu. Nebo se i možná dostavila  ... a právník jí doporučil takové jednoznačné kroky, kterých Rosamunda až dosud není schopna poslechnout, protože jsou pro ni natolik nepřijatelné, že je raději vytěsnila z mysli :/

Kiaro, asi máš správný dojem. :|
Je těžký dojít k zásadnímu rozhodnutí, to by tady mohl leckdo potvrdit, ale tím, že si znovu půjčí dostane se do pasti, která jí už nedovolí řešit nic.
Já jsem od přírody taky trochu Matka Tereza, ale když jsem řešila záchranu někoho, kdo mi byl velmi blízký a viděla jeho laxnost a slyšela jen sliby a kydy, osvítil mě duch svatý, nebo co a já se rozhodla zachránit sebe a děti. Děkuju za tu sílu, kterou jsem našla někde na dně svojí duše. A Ros bych přála to samé. Jde to a překvapivě to ani tak nebolí. Jen udělat ten první krok... U nás to nebyl alkohol, ale je tolik věcí, na čem si člověk vytvoří závislost. Já k nim od určité doby řadím i prachy. :(

ahoj Ros, víš chci ti jen říct, že jestliže mundák trpí stejnou duševní chorobou jako ten můj, tak se ti nedivím, že je to pro tebe tak těžké, oni totiž kromě této nemoci a chlastu, ještě umí dokonale manipulovat s člověkem, u kterého si jsou jistí, že jim vždy pomůže. Dokonale do tvé situace vidím.a je mi moc líto, že ty to stále nevidíš, ale jednou procitneš, snad už nebude pozdě.
Přesně znám ten pocit, kdy nevíš kudy kam, kdy si myslíš, že ted už to bude tak jak má být. Taky jsem v jednu chvíli měla pocit, že už je to zase ten samej kluk, kterýho jsem milovala a že se vlastně tolik nestalo, že to není tak zlé, a na okamžik jsem se zamilovala znova, ale naštěstí fakt jen na malou chvilku a ted už vím, že ho nechci, že se nechci potápět s ním. Je to jeho život, a jak si ho zařídí tak ho bude mít, stejně jako ty. Nikdo za tebe tvůj život žít nemůže, stejně jako ty ho nemůžeš žít za někoho jiného.
HOdně mi pomohly články tady od holek, čti je znova a znova a postav se tomu. NENÍ TO TAK TĚŽKÉ JAK SE TO ZDÁ. jen vydržet a nepolevit, hodně sil, Ros.

Ros ještě jsem ti chtěla říct, že mu klidně můžeš "pomáhat" dál, proč ne, proč bys homěla zatratit úplně, jenomže všeho s mírou, víš? Podporuj ho v léčení, v hledání práce, ale ne finančně, jestli mi rozumíš.
Možná že když prodáte lékárnu, dům, zaplatíte dluhy, bude to lepší, spadne vám aspon jeden balvan z nohy a pak už tu bude jen ten jeho balvan-závislost, s kterou se bude muset poprat už sám. Ale nebude to moc svádět na to, že se mu v životě nedaří.
A hlavně uleví se především tobě. Najdi si práci, nech se zaměstnat, budeš mít o starost méně, aspon to zkus Ros, je to stejné jako mundák, taky ví, že to má udělat, ale "bojí" se,
Promin co ti ted napíšu, ale rozmařilá v určité věci měla pravdu. On je závislý na chlastu a ty na něm. A spolu asi fakt nemůžete být, ničíte se navzájem.
Co ty víš, třeba když se konečně rozhodneš pro radikální krok, rozsvítí se mu v hlavě a konečně se sebou začne něco dělat. Tady už záleží jen na tobě. Až zjistí, že je na to sám, začne se sebou konečně něco dělat, a když ne, je to jeho věc, zahubí se sám, ale nezahubí vás.
Nemysli si, že o tom co se děje u nás, taky nepřemýšlím, taky mi to pořád hlodá v palici, ale to bude ještě hodně dlouho, však si přečti vlákna od holek, někdy mám pocit, že to snad ani nemůže být pravda, že to přece nemůže takhle skončit, jenomže může, hold život už je takovej, a bohužel nemůžeme mít všechno co bychom si přáli. Ikdyž to hooodně bolí.
Otevři oči holka a nech je aspon chvíli otevřené at to všechno vidíš.
Třeba se po roce, po dvou, k sobě zase vrátíte, až se z toho všeho vyhrabete oba dva.
Ten první krok je těžký, ale ty další kroky už ne...............

Ros, já si taky myslím, že není vhodnější doba na řešení finančních záležitostí než tahle. Já bych to řešila tak, že ukončím problémové podnikání, na dluhy padne Munďákův dům, ty si nezávisle na Munďákovi zařídíš další život - zaměstnání, pronájem bytu. A teprve pak bych řešila co za tu dobu udělal Munďák - šel se léčit, sehnal si práci ....  Rozhodně bych v této situaci nešla do další půjčky navíc s Munďákem v závěsu. Je mi naprosto jasné, že všechno to co jsem ti napsala a co v podobném duchu napsaly holky prostě vidět nechceš, ale přesto to píšu, protože pořád doufám, že tě to trochu nakopne správným směrem.

Peťuli napsal(a):

Ros, já si taky myslím, že není vhodnější doba na řešení finančních záležitostí než tahle. Já bych to řešila tak, že ukončím problémové podnikání, na dluhy padne Munďákův dům, ty si nezávisle na Munďákovi zařídíš další život - zaměstnání, pronájem bytu. A teprve pak bych řešila co za tu dobu udělal Munďák - šel se léčit, sehnal si práci ....  Rozhodně bych v této situaci nešla do další půjčky navíc s Munďákem v závěsu. Je mi naprosto jasné, že všechno to co jsem ti napsala a co v podobném duchu napsaly holky prostě vidět nechceš, ale přesto to píšu, protože pořád doufám, že tě to trochu nakopne správným směrem.

Peťuli, ten barák by na dluhy padnout nemusel, kdyby se oba - podotýkám OBA - zapojili okamžitě do pracovního procesu a sjednali si mírnější splátkový kalendář (pokud by to bylo možno).
Rosamundo, uvědom si že jsi momentálně v pozici samoživitelky se třemi dětmi - dvěma nezletilými a jedním nesvéprávným. Sama o sobě to v žádném případě nemůžeš utáhnout, manžel - místo aby Ti pomohl - je akorát mlýnským kamenem na Tvém krku a hladovým krkem navíc.
Obávám se, že přes růžové brýle na svém nose nevidíš ten Damoklův meč, který se celé Vaší rodině houpe nebezpečně blízko nad hlavou. Já nevím, mně připadá že čekáš, až pod stromečkem najdeš od Ježíška balíček s nějakým zázračným receptem, jak celou situaci vyřešit :(

Jednej jen podle svého srdce, každá jiná rada je zbytečná a prosím bez výčitek.:hjarta:

Rosi, všechny holky Ti tu píšou totální pravdu, prosím Tě, seber se a něco změň. Od nikoho jiného se nápravy svého života nedočkáš, než od sebe samé.
Strašně Ti fandím. Protože Ti rozumím, aniž bych žila s alkoholikem. Jsi velká bojovnice, ale - ten život je fakt krátký a stopro se Ti uleví, až se pro něco (cokoliv) rozhodneš. Není totiž možné, aby jedna ženská s úspěchem a bez podpory (finanční, fyzické i duševní) zvládla rodinu, podnikání a spoustu dalších věcí - tedy při zachování svého duševního zdraví. Vlastní zkušenost.

Kiaro, ale oni na to nejsou dva a i kdyby se Munďák znovu rozhodl pro léčbu, tak ještě pár měsíců na to dva nebudou. Ros chce lepit jeden dluh druhým v rodině s jedním příjmem, který musí stačit pro čtyři lidi. Já tady moc jiné východisko nevidím. A to mluvím jen o financích, vůbec teď neberu v potaz psychiku Ros, na kterou se valí finanční problémy, problematické podnikání a problematický manžel. Vážně bych jí přála, aby to zvládla jinak, vážně bych jí přála, aby se Munďák okamžitě začal léčit a byl jí v tom všem oporou, ale nemám ten pocit, že takhle to bude.

No já už jsem si asi konečně našla nové bydlení, půjdu se tam teď někdy podívat. Sice to asi nebude nic super, ale pro ten klid.... Vánoce nejspíš budu s kluky slavit u babičky a dědy, protože tady to nemá cenu, nemám vůbec jistotu, že by se mi povedlo aspoň trochu ty vánoce přežít v klidu, tak a´t si tu dělá co chce. Možná i vyhoříme, ale co můžu dělat. Dneska se totiž zase parádně zfetoval, tak už jsem se rozhodla.

Lia napsal(a):

Jednej jen podle svého srdce, každá jiná rada je zbytečná a prosím bez výčitek.:hjarta:

Lio, díky moc za tuhle radu, teď už si dokonce i to srdce řeklo, že dost. A to mi nijak neublížil, že by mně napadl, ale dorazilo mně, že dřív byl aspoň schopen odpovídat k věci, teď už blábolí úplně mimo mísu, neorientuje se ani v čase ani v hovoru...běs.

Ros - to je mí líto... Já mám vánoce spojené s klidem a pohodou a dovedu si živě představit jak Ti je (loni jsem na tom byla obdobně). Je fajn, že máš kam s kluky jít, ale stejně budeš tzv. na nervy co se doma děje, takže o pohodě se dá mluvit ztěží
Nebylo by pro Tebe lepší ho upíchnout někam na detox? Když se jedná o život ohrožující stav, těžkou dehydrataci, tak by ho tam museli vzít. Když řekneš, že byl v bezvědomí, tak ho vzít opravdu musí. Je i opilý?

Jsi někde z okolí Prahy, a tak možná zkus zavolat do centra krizové intervence, kde existuje 24hodinová služba  284 016 666. Do centra mohou zavolat o radu i rodiny pacientů ve vážném stavu. (to je z intenetu)

Držím palce ať to aktuálně zvládneš. Dávej na sebe pozor - víš, nevíš co se mu může honit v hlavě.... Těžko takhle dohadovat přes monitor..., ale....

Ros....Marthina radí dobře..........je nebezpečný......kdyby byl pod dozorem......

já měla přesně před rokoem.....jako ty......toto období.....vím, jak ti je......jsi silná....zvládneš to....a uvidíš, jak se ti uleví............už jsi pro něho udělala úplně všechno.....teď jsi na řadě ty a tovje děti

Marthina napsal(a):

Ros - to je mí líto... Já mám vánoce spojené s klidem a pohodou a dovedu si živě představit jak Ti je (loni jsem na tom byla obdobně). Je fajn, že máš kam s kluky jít, ale stejně budeš tzv. na nervy co se doma děje, takže o pohodě se dá mluvit ztěží
Nebylo by pro Tebe lepší ho upíchnout někam na detox? Když se jedná o život ohrožující stav, těžkou dehydrataci, tak by ho tam museli vzít. Když řekneš, že byl v bezvědomí, tak ho vzít opravdu musí. Je i opilý?

Jsi někde z okolí Prahy, a tak možná zkus zavolat do centra krizové intervence, kde existuje 24hodinová služba  284 016 666. Do centra mohou zavolat o radu i rodiny pacientů ve vážném stavu. (to je z intenetu)

Držím palce ať to aktuálně zvládneš. Dávej na sebe pozor - víš, nevíš co se mu může honit v hlavě.... Těžko takhle dohadovat přes monitor..., ale....

Nejhorší na tom je, že mi s ním nikdo nepomůže, páč on prostě nesplňuje podmínky ani pro detox ani pro záchytku, jen padal na všechny strany, včera pro změnu zdemoloval koupelnu-zrcadlo,poličky atd. Jinak jen sedí a blábolí blbiny, naprosto nesrozumitelně, ale hučí a hučí. a zdá se mi, že je to s ním čím dál horší, dřív když v sobě něco měl, tak reagoval v rozhovoru adekvátně, ale včera já se ho něco zeptala a on mi začal říkat úplné blbosti beze smyslu, prostě to poškození mozku se asi projevuje čím dál víc.
Jinak jsem se chtěla zeptat, myslíš Martinho, že je vážný stav, když se úmyslně  předávkoval léky? Aby mi pak v tom krizovém centru neřekli, že to není jejich věc. Dehydrovaný nebyl, opilý taky ne a navíc na nejbližší detox je to od nás 50 km a tam se žádné sanitce je nechce, odvezou ho na internu, tam on odmítne ošetření a oni mi ho za hoďku nebo dvě vrátí v lepším případě domů, v horším ho vyhodí před nemocnici a nechají ho tam.
Dneska už je z toho vyspalý, řekla jsem mu, že v lednu se buď stěhuju já nebo on, tak najdnou se chce nechat hospitalizovat v Sadské....ať tak či tak, bydlet už s ním nechci. Ještě nevím, co se Štědrým dnem

Rosamundo, je mi líto toho co prožíváš právě před svátky, ale nemáš na vybranou a musíš si to holt odžít se vším všudy. Sama vidíš, že dobrá vůle a dobré úmysly byly ve Vašem případě nic, než rychlá cesta do pekel. Teď Ti nezbývá nic jiného, než jednat a Munďáka se co nejrychleji zbavit. Ten člověk potřebuje zůstat sám bez jakékoliv opory, bez rodiny, střechy nad hlavou a peněz ... pak existuje slabá naděje, že po dopadu až na samé dno v něm zvítězí pud sebezáchovy a rozhodne se se sebou něco udělat. Je to tvrdá rada, ale bohužel jediná účinná.
Já se Ti ještě zkusím pozeptat, jaké nejúčinnější kroky bys měla podniknout k tomu, aby se situace začala nějakým způsobem řešit. Upozorňuji Tě ale, že to zřejmě nebude nic příjemného :/

ros je mi to líto že to došlo až sem, je tomoc těžké, zažili jsme to tu všechny, ach jo, hezké vánoce všem

Ros, moc mě mrzí, že tě čekají nehezké vánoce. Ale ber to prostě jako úkol - tyto vánoce máš za úkol nějak přežít. Taky jsem jedny vánoce takto přežívala, minutu po minutě jsem pořád koukala na hodiny, pomyslně posouvala ručičky hodin  a říkala si - ať už je to proboha za mnou a ať je už zas normální den,ne vánoce...
To bylo přesně před 10 lety...a už jsem také měla plán, že jen co přejdou ty příšerné svátky, začnu jednat. A taky jo - hned 2. ledna jsem jela vyplnit žádost o rozvod... A pak to sice nebylo lehké, ale nabralo to nějaký směr a spád, skončilo nečinné hnití a věci se pohnuly (= jsem pohnula) správným směrem......

Neboj, Ros, dá se to přežít. Pro tebe jen dobře, že ti to, co už dávno velel rozum, začíná pobírat i tvé srdce...
Ros, všimni si jednoho ve tvém citátu:
"Dneska už je z toho vyspalý, řekla jsem mu, že v lednu se buď stěhuju já nebo on, tak najdnou se chce nechat hospitalizovat v Sadské....ať tak či tak, bydlet už s ním nechci. Ještě nevím, co se Štědrým dnem.
Na Munďákovy plány bych sice nevsadila zlámanou grešli, ale všimni si Ros, že on je, aspoň na oko, něco ochoten udělat, až když fakt padne hubou na zem. Až tehdy, když je opravdu zle.
Opravdu mu ty můžeš, jak to tu holky psaly, snad pomoct jen tím, že ho v tom necháš. A jestli se zvedne, nebo zůstane na dně, je už jen na něm.

Ale jednoznačně z těch Tvých příspěvků vyplývá, že dokud jsi mu jenom domlouvala, vozila ho za doktory, prostě řešila věci za něj a zdvíhala ho ze země, tak on nevyvíjel iniciativu vůbec žádnou.

Ros, věř tomu, že to, že si začneš žít a řešit svůj život, jen svůj a kluků, tak to pomůže nejen vám, ale paradoxně je tu malá šance, že právě toto opuštění a skutečný náraz na dno by mohl možná pomoct i Munďákovi.

Ale co bude dělat teď on, je vedlejší. Důležité je to, co budeš dělat a jak budeš žít ty a kluci.

Ros, jsi fajn baba, věřím, že svůj nový život zvládneš, a asi tě překvapí, jak bez závaží na krku se dýchá líp...
Moc na tebe myslím... :pussa:

Rosamunda:Jinak jsem se chtěla zeptat, myslíš Martinho, že je vážný stav, když se úmyslně  předávkoval léky? Aby mi pak v tom krizovém centru neřekli, že to není jejich věc


Ros - neznám odpověď. Nemám (zaplaťbůh) zkušenost s někým kdo by nadužíval léky, a tak nemůžu radit. V tom krizovém centru pracují terapeutové a psychologové, kteří naopak tuto zkušenost, si myslím, mají a určitě by Ti dokázali lépe poradit. Ale je to Tvoje volba zda tam zavoláš nebo ne.

Oba jste teď v zoufalé situaci. Ne nadarmo se říká, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci.
Bohužel to momentálně vidím tak, že mu nemůžeš nijak pomoci, protože jsi sama se svými silami na dně.
Oddělené bydlení je myslím opravdu v této chvíli nejlepší řešení pro oba. Říkej si, že je to dočasné - nemusíš si říkat, že je to trvalé - to se přece ukáže časem jak se to vyvrbí a zůstává Ti taková naděje, kterou si chceš pomechat. Dáš se psychicky dohromady - budou se Ti lépe řešit problémy s podnikáním a můžeš se stát pro manžela oporou, pokud se rozhodne zabojovat sám za sebe.

Já to tak taky udělala a myslím si, že to mému příteli jen prospělo a mně se také lépe dýchá. Lépe si uvědomuji hranici mezi pečovatelstvím a přátelstvím či partnerstvím. Možná, že to nedopadne happyendem - žili byli do sto let spolu, ale naše přátelství je stále hlubší a pro nás oba stále významnější. Vídáme se téměř denně a namluvíme toho spolu víc než v době, kdy jsme spolu byli dnem i nocí.

No koukám, že Blossom mě předběhla - stejná myšlenka

ano....je to tak stejné

já si taky dala závazek......po svátcích to začnu řešit........a tentokrát jsem to dodržela a vyřešila....ta úleva

pustila jsem svého M......hlídali jsme ho, vyhazovali flašky, byli s ním pořád, chystali program, brečeli, prosili...i na kolenou.....zapřísáhali......nic, nic

pustili jsme ho.........on pije........a my to nevíme, nepátráme.......žijeme........ta hořkost je

ale víme, že tak to musí být......jo, něco se nepovedlo........ale život není dokonalý......a čas je milosrdný, ten nám ještě pomůže........

vera napsal(a):

ano....je to tak stejné

já si taky dala závazek......po svátcích to začnu řešit........a tentokrát jsem to dodržela a vyřešila....ta úleva

pustila jsem svého M......hlídali jsme ho, vyhazovali flašky, byli s ním pořád, chystali program, brečeli, prosili...i na kolenou.....zapřísáhali......nic, nic

pustili jsme ho.........on pije........a my to nevíme, nepátráme.......žijeme........ta hořkost je

ale víme, že tak to musí být......jo, něco se nepovedlo........ale život není dokonalý......a čas je milosrdný, ten nám ještě pomůže........

to tučně vytištěné - všude stejné - jéžiši, kdyby už bylo aspon po vánocích, ten předvánoční čas na mě působí depresivně, ikdyž je to vlastně den jako každýjiný, stejné je to o to těžší, kolikrát já si říkala, že vše vyřeším po novém roce,jako by to byl nějaký "zázrak" nebo tak něco, když se láme starý rok s novým,jako by začínal nový život, spolu s novým rokem  a rok se s rokem sešel a ted řeším nové věci, no aspon, že už neřeším alkoholika :-))

Ještě k zamýšlené Munďákově hospitalizaci v nemocnici v Sadské: to je jen výkřik do tmy, do NEMOCNICE jako takové pacient s rozjetou lékovou závislostí nepatří!!!!  Nehledě na to, že by ho tam ani nevzali, když by zjistili, oč běží :/ Jediné, kam patří je lůžkové oddělení psychiatrické kliniky pro léčbu závislostí, ovšem přijetí tamtéž se bude určitě bránit zuby-nehty jako splašená kobyla.
Ros, bližší info Ti dodám později, ještě je nemám k dispozici.

...ono totiž ani o svátcích nic moc řešit nejde, všechny úřady apod. mají dovolenou, nikde se nikoho nedovoláte.
Ale já skutečně tehdy začala s prvním pracovním dnem nového roku - 2.ledna jsem žádala o rozvod, no a začátkem března jsem byla rozvedená. A pak začátkem dubna přesěhovaná (za ty 3 měsíce jsem stihla v tom bytě udělat kompletní rekonstrukci - od vysekání nové elektřiny, atd.atd. až po nakoupení vybavení).
Když už se člověk jednou rozhodne, tak pak už to jede. To rozhodnutí je na tom to nejtěžší.

Bloss, tak to Ti musím k bleskurychlému rozvodu se závistí blahopřát :/
Mně už se to táhne pomalu rok ... a konečné řešení v nedohlednu :grater:

Tak děvčata situace se u nás zase změnila: máme za sebou pokus o sebevraždu, odneslo to ale naštěstí (?) jen auto.  Prostě to napral někam do zdi, ale nezadařilo se, rozlámal kolo,vyrazil airbagy. Tak jsme hned druhý den vyrazili opět do Sadské, primářka mu hned nasadila Diazepam s tím, že 27.12. tam nastupuje na léčbu depresí. Mají tam i resocializační oddělení pro závisláky, tak snad mu to pomůže. Takže Štědrý den ztrávíme spolu, když je na Diazepamu, tak nepije ani nepráškuje a chová se normálně. No a co bude dál uvidíme. To  bydlení, co jsem našla, byla jsem se tam podívat- no hrůza a běs, tak musím hledat dál. Teď to zatím vypadá, že mu to do 27. 12. vydrží, tak mi držte palce, ať to jde.

Jo a abych se nenudila, tak mi někdo ukradl peněženku, sice bez peněz, ale s kartami a doklady, tak jsem ještě až do dnes vyběhávala doklady, málem se mi vyvařil boiler a přestal topit kotel. Naštěstíboiler jsem zachránila a kotel opravil Munďák-byla to jen nějaká pojistka, ale jestli já tyhle Vánoce přežiju ve zdraví, tak by mně měli zapsat do Guinessovky.

Ros.. Nepřispívám sem, ale čtu to. Jako farmaceutka bys měla přece dobře vědět, že vlastně práškuje - i když na předpis. Víš přece dobře, že uvedený Diazepam je z rodiny benzodiazepinů, stejně jako je Lexaurin, Rohypnol, Oxazepam, atd.. Nějak mě nenapadá, co na to říct. :(

klokan napsal(a):

Ros.. Nepřispívám sem, ale čtu to. Jako farmaceutka bys měla přece dobře vědět, že vlastně práškuje - i když na předpis. Víš přece dobře, že uvedený Diazepam je z rodiny benzodiazepinů, stejně jako je Lexaurin, Rohypnol, Oxazepam, atd.. Nějak mě nenapadá, co na to říct. :(

Jo, to vím, ale ty prášky mu dávám já a mám je zamčený. Nasadila mu je primářka a ta ví, že je na benzodiazepinech závislý, jenže je tu větší prospěch z toho, že si nic neudělá než problém z toho, že bude do 27. polykat Diazepam. Pak si ho převezmou v PL a tam už s ním něco udělají. Kdyžmu před tím napsala jiný lék, tak mu to na ten depresivní propad nezabralo a on udělal to, co udělal.

ach jo Ros........já mám občas pocit, že píšeš omém životě , unás to bývalo podobné, jestli ne stejné, taky závislost na benzodiazepanech, a pak na chlastu, když nepil, žral prášky - diazepan, pak triapridal, nebo jak se to jmenovalo, pak už na to i pil, a nakonec je v lochu, včera měl soud, ale ten mu odročili na konec ledna, jj, kdo chce kam, pomožme mu tam. Já jen v skrytu duše doufám, že ho šoupnou někam doléčebny, kde mu taky pomůžou, nerada bych až ho pustí, aby zase chlastal a začal mi dělat peklo, přece jenom spolu máme dcerku, žejo: takže lepší, když nebude chlastat, ikdyž už spolu nebudeme.

Rosamunda napsal(a):

Tak děvčata situace se u nás zase změnila: máme za sebou pokus o sebevraždu, odneslo to ale naštěstí (?) jen auto.  Prostě to napral někam do zdi, ale nezadařilo se, rozlámal kolo,vyrazil airbagy. Tak jsme hned druhý den vyrazili opět do Sadské, primářka mu hned nasadila Diazepam s tím, že 27.12. tam nastupuje na léčbu depresí. Mají tam i resocializační oddělení pro závisláky, tak snad mu to pomůže. Takže Štědrý den ztrávíme spolu, když je na Diazepamu, tak nepije ani nepráškuje a chová se normálně. No a co bude dál uvidíme. To  bydlení, co jsem našla, byla jsem se tam podívat- no hrůza a běs, tak musím hledat dál. Teď to zatím vypadá, že mu to do 27. 12. vydrží, tak mi držte palce, ať to jde.

Ros, on to někam napral do zdi, rozštípal auto a nepřijeli k tomu ani policajti :co: ??? Jak se z místa nehody dostal domů, když byl pod vlivem léků ??? To mi hlava nebere ...
Strašně nerada to říkám, ale postup léčby - nemocnice v Sadské, naordinovaný Diazepam - se mi vůbec nejeví jako optimální, spíš je to řada obezliček "aby se vlk nažral a koza zůstala celá", netoliko na tom, že takovéhle "pseudoléčba" vysloveně svádí k tomu, aby byla předčasně ukončena ze strany pacienta, sotva mu trochu otrne.
Já Ti řeknu, co jsi měla udělat: ve chvíli, kdy ses dozvěděla že zfetovaný manžel se pokusil o sebevraždu tím, že to někde úmyslně napral do zdi jsi měla okamžitě zavolat policajty, sdělit jim, že se jedná o neúspěšně léčeného závisláka na alkoholu a lécích, který se pokusil o sebevraždu úmyslnou nehodou a nechat ho bez pardonu odvézt buď do Bohnic, nebo zpátky na detox do Kosmonos.
Já nechápu, proč se jako čert kříži vyhýbáš manželově deportaci na uzavřené oddělení, odkud nemůže dát revers a místo toho objíždíte okresní nemocnice. Takové řešení je Ti platné jako mrtvole zimník: až mu otrne, zmizí z nemocnice jako pára nad hrncem nejdéle po čtrnácti dnech a všechno pojede zase ve starých kolejích jako dřív. Nevím, čí to byl nápad: buď ses Munďákem nechala uhučet, že už bude hodnej, jenom ho proboha nedávej zpátky do léčebny - což je rychlá a bezpečná cesta do pekel - nebo žiješ v nějakém mylném přesvědčení, že v Sadské udělají kouzelnou hůlkou sim-sala-bim a nová několikaměsíční léčba proto v žádném případě není potřeba - což je opět fatální omyl.
Navíc - a znovu Ti to strašně nerada říkám - žijete na malém městě. To si opravdu myslíš, že se na malém městě dlouhodobě utají podobné excesy? Munďák přece nežije celý den zavřený ve sklepě mezi čtyřmi stěnami: to si myslíš, že maloměstu uniklo, v jakém stavu se nachází? To k Vám nechodí žádní kamarádi, kamarádi dětí nebo známí? Nehledě na to, že nabořené auto někde musel nechat, někde si ho budete muset vyzvednout a někam ho dát do servisu: to jsou další páry zvědavých očí, které  leccos vidí a leccos si domyslí. Nechci být špatným prorokem, ale vsadila bych svoje boty na to, že Vaším maloměstem už teď koluje šťavnatá fáma o tom, jak pan lékárník zase začal řádit :/ a věř zkušené: já sama na maloměstě žiju už dvacet let, vím, jak to na něm chodí, jaká je to neskutečná drbárna a jak si lidi - když se něco podobného děje - na podobném nešťastníkovi dokážou smlsnout a ještě si přidají i to, co není pravda :jojo: a dokonce bych věřila i tomu, že Munďákovy excesy tak nepřímo zavinily i neprosperitu Vašeho podnikání. Ono když se na malém městě motá podnapilý lékárník za bílého dne za pultem, žvatlá nesmysly a je evidentně tak trošku mimo, těžko si k Vám nedůvěřiví vesničané přijdou příště třeba jen pro kapky do ucha.
Moc se omlouvám, jestli jsem Tě nepotěšila - leč mým úmyslem není Tě potěšit, ale snažím se Ti podle svých znalostí a zkušeností pomoci podívat se na věci z reálného hlediska. Nevím, proč mám pocit, že žiješ v jakémsi nereálném světě, uzavřena do nereálných očekávání, na nose stále růžové brýle a ne-a-ne prozřít ...

Ros, uvedomuješ si vôbec,o čo mu ide? On je odhodlaný dezertovať z problémov veľmi svojráznym spôsobom - s tým, že tebe ich spôsobí ešte viac! :rolleyes: Mohla si už byť vdova, s finančnými problémami na krku -  a to ešte chvalabohu nikoho nezabil... Mohol to "naprať" do iného auta :/ a narobiť pozostalých alebo trvale invalidných... Ja by som s ním už PO TOMTO poslednom excese vôbec nediskutovala, nestarala sa (oňho), len urýchlene riešila, ako sa od toho zúfalca odstrihnúť. On je zjavne odhodlaný urýchliť svoje doposiať pomalé ničenie vlastnej existencie - a je mu jedno, že ju zničí aj vám. Ty to fakt nevidíš?

Kristapána Ros, to máš tedy vánoce. Po pravdě jsem se obávala, že něco obdobného příjde. Lidé v těchto situacích - patových - dělají zoufalé věci. Agrese se buď obrátí směrem ven nebo směrem k sebedestrukci (obvyklejší), ale závisí to na konkrétní osobnosti. Viz příběh Hanule...
U Tvého muže to trošku tipuji na takové zoufalé volání o pomoc než o skutečný úmysl o dokonaný čin, ale jen odhaduji - neznám ho. Blbé je, že asi v léčebnách mají přes vánoce takový omezený provoz, a tak volí variantu udržovat intoxikované léky na určité úrovni toxikace, aby neměli absťák a případně nedostali epileptický záchvat. Je to fakt šílená situace. Tvou větu "Pak si ho převezmou v PL a tam už s ním něco udělají", taky chápu jen jako zoufalý výkřik tonoucího. Zbavte mě už toho břemene. Kdyby existoval čert a byl ochoten si pro něj přijít, tak bys mu ho dala mileráda. Jen abys mohla zůstat doma sama (s kluky) v klidu. Kiara má i přes tvrdý tón příspěvku bohužel v něčem pravdu - nečekej od Sadské nějaké kouzlo. Nic závratného se zřejmě nestane. Pokud z toho kolotoče nevystoupíš sama, tak je dost možné, že se bude ještě dost dlouho točit a možná i zrychlovat. Máš na to? Vždyť už teď  je Ti z toho zle.
No snad ty následjící dny přežijete, ale byla bych obezřetná..

Přeji Ti Ros, abys od Jéžiška dostala odvahu zachránit sama sebe. Držím Ti palce.

Kiara napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak děvčata situace se u nás zase změnila: máme za sebou pokus o sebevraždu, odneslo to ale naštěstí (?) jen auto.  Prostě to napral někam do zdi, ale nezadařilo se, rozlámal kolo,vyrazil airbagy. Tak jsme hned druhý den vyrazili opět do Sadské, primářka mu hned nasadila Diazepam s tím, že 27.12. tam nastupuje na léčbu depresí. Mají tam i resocializační oddělení pro závisláky, tak snad mu to pomůže. Takže Štědrý den ztrávíme spolu, když je na Diazepamu, tak nepije ani nepráškuje a chová se normálně. No a co bude dál uvidíme. To  bydlení, co jsem našla, byla jsem se tam podívat- no hrůza a běs, tak musím hledat dál. Teď to zatím vypadá, že mu to do 27. 12. vydrží, tak mi držte palce, ať to jde.

Ros, on to někam napral do zdi, rozštípal auto a nepřijeli k tomu ani policajti :co: ??? Jak se z místa nehody dostal domů, když byl pod vlivem léků ??? To mi hlava nebere ...
Strašně nerada to říkám, ale postup léčby - nemocnice v Sadské, naordinovaný Diazepam - se mi vůbec nejeví jako optimální, spíš je to řada obezliček "aby se vlk nažral a koza zůstala celá", netoliko na tom, že takovéhle "pseudoléčba" vysloveně svádí k tomu, aby byla předčasně ukončena ze strany pacienta, sotva mu trochu otrne.
Já Ti řeknu, co jsi měla udělat: ve chvíli, kdy ses dozvěděla že zfetovaný manžel se pokusil o sebevraždu tím, že to někde úmyslně napral do zdi jsi měla okamžitě zavolat policajty, sdělit jim, že se jedná o neúspěšně léčeného závisláka na alkoholu a lécích, který se pokusil o sebevraždu úmyslnou nehodou a nechat ho bez pardonu odvézt buď do Bohnic, nebo zpátky na detox do Kosmonos.
Já nechápu, proč se jako čert kříži vyhýbáš manželově deportaci na uzavřené oddělení, odkud nemůže dát revers a místo toho objíždíte okresní nemocnice. Takové řešení je Ti platné jako mrtvole zimník: až mu otrne, zmizí z nemocnice jako pára nad hrncem nejdéle po čtrnácti dnech a všechno pojede zase ve starých kolejích jako dřív. Nevím, čí to byl nápad: buď ses Munďákem nechala uhučet, že už bude hodnej, jenom ho proboha nedávej zpátky do léčebny - což je rychlá a bezpečná cesta do pekel - nebo žiješ v nějakém mylném přesvědčení, že v Sadské udělají kouzelnou hůlkou sim-sala-bim a nová několikaměsíční léčba proto v žádném případě není potřeba - což je opět fatální omyl.
Navíc - a znovu Ti to strašně nerada říkám - žijete na malém městě. To si opravdu myslíš, že se na malém městě dlouhodobě utají podobné excesy? Munďák přece nežije celý den zavřený ve sklepě mezi čtyřmi stěnami: to si myslíš, že maloměstu uniklo, v jakém stavu se nachází? To k Vám nechodí žádní kamarádi, kamarádi dětí nebo známí? Nehledě na to, že nabořené auto někde musel nechat, někde si ho budete muset vyzvednout a někam ho dát do servisu: to jsou další páry zvědavých očí, které  leccos vidí a leccos si domyslí. Nechci být špatným prorokem, ale vsadila bych svoje boty na to, že Vaším maloměstem už teď koluje šťavnatá fáma o tom, jak pan lékárník zase začal řádit :/ a věř zkušené: já sama na maloměstě žiju už dvacet let, vím, jak to na něm chodí, jaká je to neskutečná drbárna a jak si lidi - když se něco podobného děje - na podobném nešťastníkovi dokážou smlsnout a ještě si přidají i to, co není pravda :jojo: a dokonce bych věřila i tomu, že Munďákovy excesy tak nepřímo zavinily i neprosperitu Vašeho podnikání. Ono když se na malém městě motá podnapilý lékárník za bílého dne za pultem, žvatlá nesmysly a je evidentně tak trošku mimo, těžko si k Vám nedůvěřiví vesničané přijdou příště třeba jen pro kapky do ucha.
Moc se omlouvám, jestli jsem Tě nepotěšila - leč mým úmyslem není Tě potěšit, ale snažím se Ti podle svých znalostí a zkušeností pomoci podívat se na věci z reálného hlediska. Nevím, proč mám pocit, že žiješ v jakémsi nereálném světě, uzavřena do nereálných očekávání, na nose stále růžové brýle a ne-a-ne prozřít ...

Neboj, Kiaro, růžové brýle jsem už dávno odložila. S tím autem to bylo tak: nejdřív to napral někam nevím kam, buď do nějakého sloupu nebo zídky - auto mělo na masce červenou barvu, ale bylo ještě pojízdné, zřejmě jak s tím praštil, tak se mu rozsvítilo, že takhle nee, tak chtěl domů, jenže navíc ještě vlítl do pangejtu, někdo ho vytáhl, ale byla píchlá guma a on po ní na litém kole dojel nějak až domů ( v noci) a to kolo samozřejmě rozlámal cestou, když jedeš na litém kole po ráfku, tak to jinak dopadnout nemůže. Já to zjistila až druhý den odpoledne, když jsem chtěla jet pro stromky a koukám - auto na šrot. Než jsem z něj vylomila, co se stalo, byl málem večer, hned druhý den jsme jeli do Sadské za primářkou, ta mu naordinovala Diazepama hospitalizaci od 27. 12. Pokud tam nebude chtít být nebo pokud tam nenastoupí, tak jdu od něj, i když nevím kam, ale nějaké bydlení snad najdu nebo ho vyhodím na ulici.
Naštěstí on není lékárník a žádné léky nikomu neprodává, byl v lékárně ekonom....a jak jsme dopadli víte všichni.

Marthina napsal(a):

Kristapána Ros, to máš tedy vánoce. Po pravdě jsem se obávala, že něco obdobného příjde. Lidé v těchto situacích - patových - dělají zoufalé věci. Agrese se buď obrátí směrem ven nebo směrem k sebedestrukci (obvyklejší), ale závisí to na konkrétní osobnosti. Viz příběh Hanule...
U Tvého muže to trošku tipuji na takové zoufalé volání o pomoc než o skutečný úmysl o dokonaný čin, ale jen odhaduji - neznám ho. Blbé je, že asi v léčebnách mají přes vánoce takový omezený provoz, a tak volí variantu udržovat intoxikované léky na určité úrovni toxikace, aby neměli absťák a případně nedostali epileptický záchvat. Je to fakt šílená situace. Tvou větu "Pak si ho převezmou v PL a tam už s ním něco udělají", taky chápu jen jako zoufalý výkřik tonoucího. Zbavte mě už toho břemene. Kdyby existoval čert a byl ochoten si pro něj přijít, tak bys mu ho dala mileráda. Jen abys mohla zůstat doma sama (s kluky) v klidu. Kiara má i přes tvrdý tón příspěvku bohužel v něčem pravdu - nečekej od Sadské nějaké kouzlo. Nic závratného se zřejmě nestane. Pokud z toho kolotoče nevystoupíš sama, tak je dost možné, že se bude ještě dost dlouho točit a možná i zrychlovat. Máš na to? Vždyť už teď  je Ti z toho zle.
No snad ty následjící dny přežijete, ale byla bych obezřetná..

Přeji Ti Ros, abys od Jéžiška dostala odvahu zachránit sama sebe. Držím Ti palce.

Odvaha by byla ale prachz nééé, to víš samoživitelka se třema dětma na krku....( to třetí dítě je Munďák). On se sice snaží, ale mně i ta jeho "sebevražda" připadá divná, buď jak píšeš Ty - volání o pomoc nebo snaha nemuset zpátky do Kosmonos...jenže to si nas*ral do vlastního hnízda, odešlu ho do Sadské (zázraky nečekám) a oni ho kdyžtak pošlou zpět do Kosmonos nebo někam jinam. Až se vrátí, tak stejně nepočítám nijak moc s tím, že bychom byli spolu, on trochu zašišlá a já už vidím, že pil nebo fetoval....no takhle si svůj další život nepředstavuju.

máme za sebou pokus o sebevraždu, odneslo to ale naštěstí (?) jen auto.  Prostě to napral někam do zdi, ale nezadařilo se, rozlámal kolo,vyrazil airbagy.

Hmmm, tak o mně teda známí říkají, že jsem neskutečnej hodnej bl.bec, ale já tohle doma zažívat takovou dobu a ještě vidět to auto na šrot, tak jak chlapy nebiju :D, já bych mu takovou natáhla, že by druhou chytil o zeď a už bych ho neznala; konec, fertig, poslední kapka. Jak se říká: odcamcáď, pocamcáď. 
Ros, vždyť on nejen že je Ti jako partner k ničemu, ale ještě vám z rodinného rozpočtu ty prachy odebírá, aniž by se zamyslel, co bude dál. Je to darebák, kterému na vás vůbec nezáleží. A to nemluvím o tom, že tohle všechno vidí vaše děti - nebudou náhodou podobné? Jednou?
Prodej, co můžeš, na toho chlapa zapomeň a odstěhuj se s dětmi někam do klidu. Vždyť horší už to být nemůže.
Mmch., naprosto Tě dokážu pochopit, když zmiňuješ obavy z financí - ale kolikpak Tě bude stát oprava auta? Nejen peněz, ale i času... Uvažuj, nebylo by lepší dát peníze místo opravy auta třeba na studium děcku? Pochopení určitých životních situací je jistě dobrá věc, ale za tohle už bych se na toho munďáka faaakt zlobila. Už by u mě neměl šanci. Zbytečný člověk.
Už by ses nad sebou měla asi opravdu zamyslet. Začínám být zvědavá, kde tu hranici v sobě máš..... :( Čekáš, až spáchá něco nenapravitelného? Za co půjdeš třeba jednou sedět i Ty? :(
Samozřejmě Ti držím palce...

Tercila napsal(a):

...ale za tohle už bych se na toho munďáka faaakt zlobila...

A to je ještě hodně diplomaticky řečeno, co? :( Jak už jsem napsal, já taky nejsem svatej, taky se rád napiju, ale abych jezdil nalitej v autě, věšel se na půdě, demoloval byt apod., tak to ne-e.... :(
Ros, jak proběhly u vás Vánoce?

Tercila: ...ale za tohle už bych se na toho munďáka faaakt zlobila...
Mikeš: A to je ještě hodně diplomaticky řečeno, co? :(

No, přesně tak :|, nechtěla jsem tady být prudká :) U mě je totiž "zlobení se" už konečná, převrat, změna.... Jsou věci, které už nelze tolerovat.

Rosamundo,
já vím, že z pozice pozorovatele se to lehce říká.
Ale tohle je dááávno za hranicí toho, co by sis měla nechat líbit.

Udělej cokoliv, fakt cokoliv, abys s ním nebyla. něco konkrétního, praktický krok ze vztahu.
Prodej co můžeš, peníze schovej a začni znovu. Jinde a jinak.

On je nemocný, ale Ty už mu nemůžeš pomoci. Buď se zvetí sám, nebo ne.
Zachraň aspoň sebe a děti.