Právě dopisuji první příspěvek na „Babinet“. Tak snad to k něčemu bude. Přece jen osobní pocity a poznatky nerostou na stromech a sám vím, jak těžké bylo něco se dozvědět ještě v nedávné minulosti.
- střih -
Vidím, že mám nějaké odpovědi u příspěvku. Někomu se to líbilo, někomu ne. Proti gustu, žádný dišputát, to je jasné. Akorát mi nějak nesedí „navážení se“ jistých lidí.. Přece jen nemám tak nějak pocit, že bych měl vysvětlovat, proč ten příspěvek vůbec píšu a hlavně proč je tak dlouhý a tím pádem rozvláčný a leze na nervy.. Hmm.. Tak to je mi líto.. Mám svůj styl psaní a prostě toto jsem já. Snažím se odepsat nějakou solidní a hlavně neutrální odpověď.. Jestli něco nesnáším, tak to jsou konflikty..
- střih -
Píše mi človíček s nickem Crabat.. Děkuji za uvítání, moc si toho vážím. Píše mi opět jiný človíček, že jsem tajnůstkář a proč píšu pod jiným nickem. Tak toto nechápu.. Vychází najevo, že jsem údajně Crabat, ale z nějakého důvodu píšu pod jiným nickem.. Tak to se teda vážně bavím :o)) Odepisuji, že nemám s Crabatem nic společného. Nezabírá to, nevěří mi.. Tak hádat se nebudu, nemá to smysl. Snad jim to časem dojde, že nejsem Crabat. Odepisuji ještě na pár dotazů jiných lidiček. Některé dotazy jsou inspirací a zamyšlením.
- střih -
Venku je pošmourno. Počasí dává o sobě řádně vědět. Přemýšlím nad nickem Crabat.. Není to ten havran z pohádky od mistra Zemana? Zřejmě ano. Tak si přece říká jeden známý a také se zabývá esoterikou. No uvidíme, jestli je to on. Dávám do placu další text. Tak snad už někteří nebudou nadávat, že je to dlouhé..
- střih -
Crabat „známý“ není ten Crabat, co píše na Babinetu. V odpovědích nacházím opět výtky ohledně délky textu a něco v tom smyslu, že se snažím podsouvat názory a vše je takové jakési sladidlo.. Reaguji poněkud více naštvaně, než bych chtěl. Odpovědí je to, že si mám přečíst 4 dohody a něco v tom smyslu, že „nemyslím to s tebou zle, ale ... atd.. atd.. atd..“ Takže „milému človíčkovi“ opoveď píšu vzápětí a snažím se samozřejmě smečovat, protože se cítím uražen.. Ach to ego..
- střih -
Další pádná odpověď, nutící mne k neustálé polemice. „Jasně, dyť je to ok, vezmi větu, nasměruj na mne a já udělám totéž a budeme se dohadovat jako pitomci..“ To je přesně to, co nechci. Píše mi Tulipánka. Psal jsem jí dotaz, zda by nešla založit sekce pro „Tajemno“.. Do dvou dnů bude. Děkuji mnohokrát.
- střih -
Znovu jsem našel v odpovědích něci v tom smyslu, že já jsem Crabat. Krucinálhimlhergotdonnerwetter! Opravdu nejsem Crabat! Píše i Crabat samotný. Už si z toho oba děláme legraci. Skoro se vsázíme, do kdy že je to přejde..
- střih -
Sekce „Tajemno“ je založena. Dávám první text. Opět nacházím v odpovědích spisek o tom, že „text je strašně dlouhý a stačí, abys dal jen tu větu na konci jako dotaz a nemusel jsi psát celý ten román, kdo to má číst?..“ No tak děkuju pěkně teda.. Už mi to nedá a milému človíčkovi píšu přímo soukromou poštu. Ptám se, proč se naváží do všeho co napíšu, protože tím mne jen odrazuje od psaní. Tak uvidím, co odepíše..
- střih -
Odepsáno mi bylo jest.. Opět mírně káravým tónem, že si vše moc beru a že přece jen mám být více nad věcí a že posílá mnoho lásky a zdaru a že nic nemám brát osobně.. Opět mi připomíná 4 dohody.. No fajn.. Snažím se být „nad věcí“, ale nějak ve mně visí křivda jako Damoklův meč.. Není to zas něco strašného, pouze takovéto malinkaté ukřivděníčko někde tam uvnitř.. Proč? K čemu mne to má dovést? Co mne to má naučit? A naučím se? Ego je někdy zvláštní věc.. A pokora též..
- střih -
uplynula nějaká doba, v sekci „Tajemno“ už několik textů mám a lidičky si je i přečtou. Narážek na délky psaní a podobně už si raději nevšímám.. Jen si vzpomínám na jednu odpověď, kde Crabat píše, že doufá, že vydržím a neuteču, jako mnozí, protože reakce některých lidí se občas nedají ustát.. Jo, něco podobného psala i Tulipánka a jiní. No jo.. Tak toto, že je „duchní fórum“?? Ach jo..
- stop -
Zastavuji se.. Pohroužen v myšlenkách se pohybuju „virtuálnem“.. Záblesky vzpomínek prokmitávají jedna přes druhou a vyvolávají emoce. Já jsem.. Kdo vlastně jsem? Co vlastně jsem? A kdo jste Vy? Co jste Vy? Jaký mám cíl? Jaký máme cíl? Proč tady píšu? Proč tady píšeme? K čemu to všechno?
Věřím tomu, co píšu? Nebo „vím“, co píšu? Kde se to ve mne vzalo? Odkud? Kdy? Kde se to ve Vás vzalo? Odkud? Kdy? „Víte“, co píšete? Nebo věříte tomu, co píšete? Věřit, zanamená doufat, že to tak je? Věřit, je pouze předstupeň stavu, kdy „víme“? Vím, že je noc a den. Je teplo a zima... Bolest a láska.. Smutek a radost.. Chlad a žár ... Tomu nemusím věřit, to vím.. Nebo ne? Je všechno jen relativní pojem?
Život a smrt ... Smrt a život.. Kde je ta proměnná? Je nějaká? Nebo je to jen hra se slovy? Je to jen pouhá proměna? Co je smrt? A co je život? Opravdu existuje duše? Opravdu existujeme? Co je po smrti? Je vůbec něco po smrti? A co je po životě? A co je vlastně v životě? Reinkarnace? Je? A jak víte, že je? Není? A jak víte, že není? A co karma? Že ta ohřívá vodu nad umyvadlem? No sláva.. Ne? Jiná karma? Je? Není?
Moje texty.. Vaše texty.. Proč tu vůbec píšeme? Proč tu vůbec koexistujeme? Proč se zde vůbec vyskytujeme a k textům vyjadřujeme?
Moje názory.. Vaše názory.. Proč na sebe vůbec narážíme? Kdo jsem já, abych směl vůbec někomu oponovat v jeho přesvědčení? A kdo jste vůbec Vy, že smíte oponovat mému přesvědčení? Kdo mi dal to právo? A kdo Vám dal to právo?..
Záblesky myšlenek se rozlétávají prostorem. Dotazů je mnoho a zřejmě odpovědí bude stejně tolik.. Kdo hledá, najde? A co ten, co nehledá? Nenajde? Nebo jen najde později? Pročítám některé Vaše články a samozřejmě diskuze pod nimi.. Jsou tací, co dávají podněty k zamyšlení... A jsou tací, co dávají podnět k přečtení „4 dohody“.. Proč mi připadá, že jeden je šťoura a ten druhý je oběť? Co mám v sobě vyřešit, abych viděl „pravdu“? Přece konečná pravda zde neexistuje. Pro nás je neuchopitelná do té doby, dokud budeme v 3D realitě.. Nebo je to jinak? 4 dohody.. Mám si je přečíst? Vy si je máte přečíst? Zřejmě všichni si máme ty 4 dohody přečíst? Názory jednoho jsou podsouváním a názory druhého už ne? Máme se na sebe zlobit? Nemáme se na sebe zlobit? Má smysl tu něco psát? Nebo už vše podstatné bylo napsáno? Nebo vše podstatné ještě napsáno nebylo?
Kdo jste Vy, že smíte oponovat... A kdo jsem já, že smím oponovat.. Kdo jste Vy, že smíte být „spravedlivě rozhořčeni a jen Vy a Vy máte pravdu“? A kdo jsem já, že si dovoluji být rozhořčen nad tím, že si „někdo dovolil mít pravdu“? Chce to klídek? Nechce to klídek? Kde je ta třetí polarita? A kde je ta čtvrtá polarita? A kde je nekonečné množství daných polarit? Je vůbec nějaká polarita? Nebo je vše kolem nás i s námi samotnými.. jen rarita?
Vidím bod v prostoru.. Ten bod, to je Jednota. Jednota všeho, Jednota všehomíru.. Jednota všeho s m(M)írou.. Myšlenky letí prostorem.. Bod se rozpíná... Jednota expanduje.. Všichni a všechno je Jednota? Všichni a všechno – byla Jednota? Všichni a všechno – budeme JEDNOTA? Nebo Jednota neexistuje? Kdo za tím vším je? Co za tím všim je ... ?
Jednota – seznam: „kup mléko a chleba, prosím tě..“
- střih -
Realita všedního dne. Je potřeba si užívat trošku toho „mmmmmmmatrixu“, když už jsme tady, no ne? Chléb náš vezdejší nám do „huby“ sám padat nebude. To je dobré „uzemnění“.. Jsme zde. Jsme na Zemi. Snad se učíme, snad se zdokonalíme, snad se nerozzlobíme..
Jestli se rozzlobíme, budeme zlí?
Chybujeme.. Snad se sem tam i omlouváme.. Sobě, druhým, někomu, něčemu..
Peníze = energie? Jaká energie? Energie podle přání? Pomíjivá energie? Jak si kdo ustele, tak si i lehne? A co myšlenky? Jak zasejeme, tak sklidíme? Kdo to řekl? Kdo to nastavil? Kdo dal takový zákon? Je takový zákon? Nebo je to jen domněnka, že je takový zákon? Je snad domněnka pomněnka zákona?
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá? Kolik je na Zemi jam? Nebo „jam“, je jako „džem? Marmeláda je v lednici.. A samozřejmě i v Lednici..
Já JSEM.. Vy JSTE.. Kam kráčím? Kam kráčíte?
QUO VADIS, MY VŠICHNI ??
;)
Pekny :) ,me se to libi. :)
Tak tedy JSI ....a kdo a co JSI ? ....a kam tedy kracis Ty? :)
DaiTerr......hmmm...moc se mi Tvůj příspěvek líbil, díky....
Dai,
moc pěkné, opravdu :supr: . Mám podobný pocit.
Nicméně beru vše v životě jako výzvu, vše, co mě potká, mě má něco naučit.
Ale ty 4 dohody by sis vážně měl přečíst, ať jsi v obraze :)
dai terr - ano i ty rozpory i ty jsou jednota. čínani na to přišli dávno , už jen symbol jing a jang. Polarita nás provází od počátku adama a evy. A kde je jednota? Já si myslím, že v rovnováze - tedy? quo vadis? Kráčím vyrovnaně ke svému cíli....
No jo, Brownův pohyb, co jiného bys čekal ... od Matrixu ;)
hirondel napsal(a):
Pekny :) ,me se to libi. :)
Tak tedy JSI ....a kdo a co JSI ? ....a kam tedy kracis Ty? :)
Ano, zřejmě JSEM.. A JSEM jeden z Vás a jeden z mnoha. A kráčím přesně tam, kde kráčíte i VY..
PavlaH napsal(a):
dai terr - ano i ty rozpory i ty jsou jednota. čínani na to přišli dávno , už jen symbol jing a jang. Polarita nás provází od počátku adama a evy. A kde je jednota? Já si myslím, že v rovnováze - tedy? quo vadis? Kráčím vyrovnaně ke svému cíli....
A víš, že poslední rok vždycky říkám, že toto je realita "neutrality" a máme se učit udržet vše v rovnováze? Mnoho dobrého je někdy na škodu a mnoho zlého je už úplně nejvíce na škodu. Ale vyvážit to - to je teda kumšt, to ti povím..
Tulipánka napsal(a):
Dai,
moc pěkné, opravdu :supr: . Mám podobný pocit.
Nicméně beru vše v životě jako výzvu, vše, co mě potká, mě má něco naučit.
Ale ty 4 dohody by sis vážně měl přečíst, ať jsi v obraze :)
No.. Právě.. Něco mi bráni si ty 4 dohody přečíst. Zřejmě jsem k tomu nedozrál..
Andromeda napsal(a):
No jo, Brownův pohyb, co jiného bys čekal ... od Matrixu ;)
:) Jen aby z toho nakonec nebyl Browningův pohyb .. ;)
DaiTerr napsal(a):
hirondel napsal(a):
....a kam tedy kracis Ty? :)
A kráčím přesně tam, kde kráčíte i VY..
Kam,kde?
Dai,
tak zkus zkrácenou verzi http://karolinaloskotova.blog.cz/rubrik … yri-dohody ;)
Tulipku,
Ty si snad z nej musis delat prcu ,jinak to ani neni mozny.
Proc Ti na tom tak zalezi?
Hir,
ne, prču si z něj nedělám a myslím, že DaiTerr to ví, že si z něj prču nedělám ani z nikoho jiného. Asi jsem něco nepochopila, prosím vysvětlit :)
Jestli DT vi ze si nedelas prcu to se meho osobniho pohledu netyka. :)
Ja jen oznamila muj vlastni pohled na vec,ze Tvoje uz druha nabidka k tomu a by si precetl ty 4 dohody,me prijde v cele souvislosti z Tve strany jako vtip. :)
Hir,
to, že ti to připadá jako vtip, je ale také jen tvůj pohled ;)
Tulipánka napsal(a):
Hir,
to, že ti to připadá jako vtip, je ale také jen tvůj pohled ;)
Neke Tulip? Bez tehle Tve odpovedi bych to skutecne sama nevedela. :lol:
Zatim si jeste nejsem jista jestli si pochopila pointu,ale to uz necham na Tobe. :)
DaiTerr napsal(a):
Andromeda napsal(a):
No jo, Brownův pohyb, co jiného bys čekal ... od Matrixu ;)
:) Jen aby z toho nakonec nebyl Browningův pohyb .. ;)
No jo, vždyť nakonec ... možný je všechno ;)
Hir,
jsem asi úplně mimo, ale není to jedno ? :)
hirondel napsal(a):
ale to uz necham na Tobe. :)
...zda to je ci neni jedno... :)
Tulipánka napsal(a):
Dai,
tak zkus zkrácenou verzi http://karolinaloskotova.blog.cz/rubrik … yri-dohody ;)
Díval jsem se, docela fajn stránky, ale jde to opravdu mimo mne. Stejně mám pocit, že většina z nás, co se tu scházíme, tak už většinu věcí z těch 4 dohod máme zafixovány v sobě, jen je nenazýváme 4dohody, ale prostě jinak..
DaiTerr napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Dai,
tak zkus zkrácenou verzi http://karolinaloskotova.blog.cz/rubrik … yri-dohody ;)Díval jsem se, docela fajn stránky, ale jde to opravdu mimo mne. Stejně mám pocit, že většina z nás, co se tu scházíme, tak už většinu věcí z těch 4 dohod máme zafixovány v sobě, jen je nenazýváme 4dohody, ale prostě jinak..
DT a tobě se daří nebrat si věci osobně? S tím já teda dost bojuju - zvláště při osobní konfrontaci. Když mě třeba někdo z něčeho nespravedlivě obviní, tak se mi nedaří, aby mě to nechalo klidnou a nedotklo se mě to. Vybudí to můj adrenalin a jsem v opozici = určo mi okamžitě klesne IQ ... a je vymalováno. Pokud jsem na ten útok připravená, tak ne, nejhorší jsou takové ty "výpady od boku" ..... Ne a nedaří se mi nebrat si to osobně ... později, až vyšumím, tak ano .... ale vadí mi, že to neumím utnout hnedle v zárodku .... uf uf ... :styrka: :styrka: :styrka:
hirondel napsal(a):
DaiTerr napsal(a):
hirondel napsal(a):
....a kam tedy kracis Ty? :)
A kráčím přesně tam, kde kráčíte i VY..
Kam,kde?
Ke společné JEDNOTĚ? Co myslíš? Jaký je tvůj názor?
BB napsal(a):
DaiTerr napsal(a):
Tulipánka napsal(a):
Dai,
tak zkus zkrácenou verzi http://karolinaloskotova.blog.cz/rubrik … yri-dohody ;)Díval jsem se, docela fajn stránky, ale jde to opravdu mimo mne. Stejně mám pocit, že většina z nás, co se tu scházíme, tak už většinu věcí z těch 4 dohod máme zafixovány v sobě, jen je nenazýváme 4dohody, ale prostě jinak..
DT a tobě se daří nebrat si věci osobně? S tím já teda dost bojuju - zvláště při osobní konfrontaci. Když mě třeba někdo z něčeho nespravedlivě obviní, tak se mi nedaří, aby mě to nechalo klidnou a nedotklo se mě to. Vybudí to můj adrenalin a jsem v opozici = určo mi okamžitě klesne IQ ... a je vymalováno. Pokud jsem na ten útok připravená, tak ne, nejhorší jsou takové ty "výpady od boku" ..... Ne a nedaří se mi nebrat si to osobně ... později, až vyšumím, tak ano .... ale vadí mi, že to neumím utnout hnedle v zárodku .... uf uf ... :styrka: :styrka: :styrka:
To víš, že nedaří.. Právě proto píšu, že máme většinu dohod, ne všechny. A tam právě do těch vcí, které nemáme patří právě to sebeovládání. Zas na druhou stranu - bez naštvání se na něco není reakce a poučení. Takže i to naštvání se na něco má svůj smysl.
DT - zajímavé je že harmonie a rovnováha jsou mou červenou liníí života už dlouho. Jaksik jednodušší je zvládat to ve virtuálnu, s jakýmsi odstupem, v životě tady a ted je to poněkud složitější. Sem tam se mi podaří pořešit staré resty, ale když ona ta rovnováha je velmi křehká záležitost. MOc mě těší, že jsi mě pochopil...
DaiTerr napsal(a):
hirondel napsal(a):
DaiTerr napsal(a):
A kráčím přesně tam, kde kráčíte i VY..Kam,kde?
Ke společné JEDNOTĚ? Co myslíš? Jaký je tvůj názor?
Snad karcis ke spolecne Jednote,ale jak to ze vis i to, ze je to tam kam kracime i my vsichni ? :)
hirondel napsal(a):
DaiTerr napsal(a):
hirondel napsal(a):
Kam,kde?Ke společné JEDNOTĚ? Co myslíš? Jaký je tvůj názor?
Snad karcis ke spolecne Jednote,ale jak to ze vis i to, ze je to tam kam kracime i my vsichni ? :)
No mám takový ten vnitřní pocit. A co ty? Pokud myslíš, že nekráčíme všichni k jednotě, jak to víš?
DT,
hezké vnitřní rozjímání :supr:
A také si myslím, že všichni bez vyjímky, i když každý různými cestami a s různým "blouděním" kráčíme tam, odkud jsme všichni přišli. To jest: někteří zpět do jednoty, jiní zpět do chaosu :jojo:
DaiTerr napsal(a):
hirondel napsal(a):
DaiTerr napsal(a):
Ke společné JEDNOTĚ? Co myslíš? Jaký je tvůj názor?
Snad karcis ke spolecne Jednote,ale jak to ze vis i to, ze je to tam kam kracime i my vsichni ? :)
No mám takový ten vnitřní pocit. A co ty? Pokud myslíš , že nekráčíme všichni k jednotě, jak to víš?
Nic takoveho jsem ale nerekla.(vytucnene) :)
Nic takoveho nevim. (to dalsi) ;)
Me zajima co si pod pojmem Jednota mam presne predstavit. Pojmy a jejich vyznamy je dobre si nejprve spolecne ujasnit. Zpusobuji zapletky. :)
Zajímavý "scénář" DaiTerr.
Kam kráčíme? Nebo spíš odkud jsme přišli? Není to všechno spíš zacyklení? Jak se člověk srovnává s tím, že předtím (před narozením) nic nebylo, teď jakoby je a po smrti zase nic nebude? Nebo jsme jen zapomněli co jsme a kam kráčíme, protože je to takhle zábavnější. Kdybychom věděli, naučili bychom se něco? Je smyslem poznání? Proč nás rozdílnosti tak štvou? Proč si myslíme, že jsme jiní než ostatní? Nejsme náhodou všichni stejní, krásní, inteligentní? Je ta materiální inteligence tou pravou inteligencí. Proč nás tolik ovlivňuje ta hmota? Když uvěřím, že jsem nemateriální a nesmrtelný, budu jím? Možná ano, ale to znamená se nebát a opravdu z hloubi duše věřit. Kdo to umí...?
hirondel napsal(a):
DaiTerr napsal(a):
hirondel napsal(a):
Snad karcis ke spolecne Jednote,ale jak to ze vis i to, ze je to tam kam kracime i my vsichni ? :)
No mám takový ten vnitřní pocit. A co ty? Pokud myslíš , že nekráčíme všichni k jednotě, jak to víš?
Nic takoveho jsem ale nerekla.(vytucnene) :)
Nic takoveho nevim. (to dalsi) ;)
Me zajima co si pod pojmem Jednota mam presne predstavit. Pojmy a jejich vyznamy je dobre si nejprve spolecne ujasnit. Zpusobuji zapletky. :)
Tak teď hodně přemýšlím, co napsat.. Jednota - vše v jenom.. Jedno tělo, jedna mysl celého vesmíru.. Splynutí všeho do jednoho celku.. Nebo je to tak, že taková jednota je odedávna, jako že vše je a vždy bylo jedno, ale my kráčíme k tomu, abychom si toto uvědomili. Jednotu vidím třebas jako jeden nekonečný jednolitý bod, kde je obsaženo všechno ve všem a všechny možné varianty. To bych definoval jako nekonečná jednota. Ale mám pocit, že právě to celý vesmír se vším, co k tomu patří - zřejmě bude. Takže kdybychom jednota už byli od počátku, pak je možné, že kráčíme ne k jednotě, ale k pochopení konečného stavu této pradávné jednoty?
Splynout s Monadou=neprojevenou prapodstatou s necim co naprosto presahuje lidke chapani. :)
Pises jedno telo ,jedna mysl. Tohle si dost dobre neumim predstavit jinak nez jen v podobe lidske,neboli z lidskeho chapani(pohledu). Naprosto ne v te neprojevene presahujici chapani lidske. :)
KALIK napsal(a):
Zajímavý "scénář" DaiTerr.
Kam kráčíme? Nebo spíš odkud jsme přišli? Není to všechno spíš zacyklení? Jak se člověk srovnává s tím, že předtím (před narozením) nic nebylo, teď jakoby je a po smrti zase nic nebude? Nebo jsme jen zapomněli co jsme a kam kráčíme, protože je to takhle zábavnější. Kdybychom věděli, naučili bychom se něco? Je smyslem poznání? Proč nás rozdílnosti tak štvou? Proč si myslíme, že jsme jiní než ostatní? Nejsme náhodou všichni stejní, krásní, inteligentní? Je ta materiální inteligence tou pravou inteligencí. Proč nás tolik ovlivňuje ta hmota? Když uvěřím, že jsem nemateriální a nesmrtelný, budu jím? Možná ano, ale to znamená se nebát a opravdu z hloubi duše věřit. Kdo to umí...?
Určitě se srovnáváme, tím pádem učíme, ale čemu, to jen tušíme, ovšem doopravdy to nevíme, pouze přemýšlíme, co bylo a co může být. Pevně věřím, že jsme jenom "zapomněli", odkud jsme , abychom tady lépe prožili teorii v praxi. Protože jít na premiéru do kina, je super, když ale na stejný film půjdeme podruhé, už je to horší.. A co po padesáté? To bychom asi nesnesli. Pokud by to tak bylo, pak je amnézie minulých životů velkým darem. Pokud je hmota projevem energie, pak veškeré legrácky mezi materialisty a esoteriky jsou pouze k tomu, aby byl zaručen vývoj, protože stagnace ve vývoji je možná to, žeho se bojíme. Kdyby na Zemi nebylo tolik rozličných povah, tak jsme zřejmě na mrtvém bodě, protože pokud nemá člověk vědomí na to, aby ono samo už podněcovalo k vývoji, pak bychom se bez rozličnosti nehnuli z místa.
Myslet si, že jsme jiní než ostatní - no na první pohled to tak je, ale když bychom se s tím zaobírali dopodrobna, tak by možná vyšlo najevo, že všichni jsme na tom stejně, jen navenek prezentujeme různě vybrané vlastnosti, ale v základu můžeme mít všechno. Záleží na nastavení "filtrů". O víře v nesmrtelnost - tak to považuju za hlavní hybnou sílu k cestě vpřed. Bez tohoto bychom zřejmě opravdu zakysli v obžerství a zahálce. Protže CO by nás nutilo jít vpřed? Takhle má každý alespoň poddvědomě lufty z toho, co bude po smrti a jestli něco bude a když bude, tak co bude... atd.., takže tím pádem jsm ponoukáni k přemýlení a vyvíjíme se.
Z hloubi duše věřit - no, to je těžké. Se podívej na ty moje elaboráty a při tom jsem stále jeden z těch, co "jen" věří, že to tak je, ale "neví" to... Já jen velmi vroucně a tajně doufám, že to tak je, protože důkazů je nespočetně, ale to víš, že vždy je nějaké "ale co když to tak není"... No prostě mám bobky tak jako většina z nás..
KALIK napsal(a):
Když uvěřím, že jsem nemateriální a nesmrtelný, budu jím? Možná ano, ale to znamená se nebát a opravdu z hloubi duše věřit. Kdo to umí...?
Ano,to znamena se nebat a nemyslet si ze Te neco muze znicit,zabit ,usmrtit. :)
Umi to ten kdo to vi. :)
hirondel napsal(a):
Splynout s Monadou=neprojevenou prapodstatou s necim co naprosto presahuje lidke chapani. :)
Pises jedno telo ,jedna mysl. Tohle si dost dobre neumim predstavit jinak nez jen v podobe lidske,neboli z lidskeho chapani(pohledu). Naprosto ne v te neprojevene presahujici chapani lidske. :)
Možná jsme opravdu "splynutí" od počátku, jen se učíme to pochopit ;)
" Z hloubi duše věřit - no, to je těžké. Se podívej na ty moje elaboráty a při tom jsem stále jeden z těch, co "jen" věří, že to tak je, ale "neví" to... Já jen velmi vroucně a tajně doufám, že to tak je, protože důkazů je nespočetně, ale to víš, že vždy je nějaké "ale co když to tak není"... No prostě mám bobky tak jako většina z nás.. "
DT ... mám to úplně stejně, jen to neumím takhle pěkně vpravit do písmenek ..... mě nejvíc oslovil příběh Malinké duše, je pro mě pochopotelný, přestavitelný, vysvětlující a ... prostě smysluplný ... i když je to psáno jak pro malé děti - dává mi možný smysl toho všeho tady a teď .... :)
Prvotní otázka je, jestli existuju. Toto je naprosto klíčová otázka pro další zkoumání všeho ostatního. To, že jsem, odvozuju pouze z vlastní zkušenosti, z vlastního pocitu, že jsem, že myslím, že mám pocity. Ovšem nejsem si jistý. Kdybych ovšem neexistoval, tak proč tyhlety otázky, proč tyhlety pochybnosti? Jsem pouze obal na otázky a pochybnosti? Něco existovat musí, přinejmenším tyhlety myšlenky, protože ty evidentně vznikají. Přinejmenším myšlenky existují :)
Pokuď existují myšlenky, existuje i inteligence, která je jejich původcem. Původcem se myslí zdroj, centrum, odkud myšlenky vycházejí. Jak ale tohleto centrum lokalizovat. Dá se to? Jsou jednotlivé inteligence od sebe oddělené prostorem nebo je prostor jen iluzí a navzájem se inteligence prolínají? Je inteligence prostorově ohraničená nebo existuje jen prostor vyplněn inteligencí? Může inteligenci ohraničovat materiálno? :)
KALIK napsal(a):
Prvotní otázka je, jestli existuju. Toto je naprosto klíčová otázka pro další zkoumání všeho ostatního. To, že jsem, odvozuju pouze z vlastní zkušenosti, z vlastního pocitu, že jsem, že myslím, že mám pocity. Ovšem nejsem si jistý. Kdybych ovšem neexistoval, tak proč tyhlety otázky, proč tyhlety pochybnosti? Jsem pouze obal na otázky a pochybnosti? Něco existovat musí, přinejmenším tyhlety myšlenky, protože ty evidentně vznikají. Přinejmenším myšlenky existují :)
Pokuď existují myšlenky, existuje i inteligence, která je jejich původcem. Původcem se myslí zdroj, centrum, odkud myšlenky vycházejí. Jak ale tohleto centrum lokalizovat. Dá se to? Jsou jednotlivé inteligence od sebe oddělené prostorem nebo je prostor jen iluzí a navzájem se inteligence prolínají? Je inteligence prostorově ohraničená nebo existuje jen prostor vyplněn inteligencí? Může inteligenci ohraničovat materiálno? :)
Prvotní otázka je, jestli existuju - pokud budu ve špitále se zlámanýma haksnama například, tak si piš, že budu velmi citelně existovat a modlit se, abych momentálně raději neexistoval. Z tohoto marného doufání mne pak může vytrhnout jedině:
"šikovna_modrooka_dlouhonoha_blondatice_vlasatice_s_fajn_figurou_a_uborem_sestricky_s_neznym_
andelskym_usmevem"
A i to by bylo jen dočasně. Takže v takové chvíli mám pocit velmi silné existence s přáním alespoň chvilkové neexistence díky stavu v jakém momentálně jsem. Chceš-li poznat, jestli existuješ, nechej to na dobu nemoci, tam to procítíš naplno. Pokud ale bereš do úvahy, že všechno okolo, včetně nás, je pouze jakási projekce z vyšších realit (něco jako Matrix ), pak na tohle je odpověď velmi těžká. Ale pokud vše prociťujeme byť i jako projekce vyššího "něčeho", pak původ někde určitě máme a tam jsme "reální". No a poslední varianta - pokud všechno je jednota, tak bychom měli být tady a teď a to stále. Tak.. Sám jsem se do toho zamotal..
Centrum myšlení a odkud myšlenky přicházejí? Myslím, že centrum je naše "Já" (duše), protože když si vezmeš, že tělo v komatu například, se chová jako "auto bez řidiče", to znamená, že má jen základní instinkdy a nic více, anebo když jsou popsány případy, kdy lidi prostě neměli mozek a přesto normálně fungovali - tak toto by mohly být indície, že vědomí má centrum rozhodně mimo tělo a toto tělo je pouze zprostředkovatelem interakce v tomto reálném světě. Pomocí něj prožíváme to, co si potřebujeme ověřit a vyzkoušet. Ale centrum vědomí je duše zřejmě duše samotná, tedy my, naše "jáství". Asi nejlepší důkaz by mohlo být AC, kdy tvoje "já" jde na "výlet" a opravdu tam je, nezůstalo v těle.
Ostatní dotazy ohledně prostoru a inteligenci a materiálnu. Pokud bychom vyšli z toho, že vše jsou pouze kvanta energie o rozdílných vlnových délkách, tak pak vše by se zřejmě vzájemně prolínalo a nevylučovala by se žádná možnost, protože energie inteligencí a energie jiné vlnové délky, které nám zprostředkovává "materiálno" se liší jen tou vlnovou délkou, jinak jsou si velmi blízké.
Myslím že pocit bolesti není dostatečný doklad o tom, že jsem. Bolest je jen jakási informace o tom, že je něco v nepořádku...
Jestliže centrum myšlenek je v duši, kde se pak nachází duše? Je v hlavě, srdci, v celém těle, nebo je prostě všude okolo a nemá hranice?
hirondel napsal(a):
KALIK napsal(a):
Když uvěřím, že jsem nemateriální a nesmrtelný, budu jím? Možná ano, ale to znamená se nebát a opravdu z hloubi duše věřit. Kdo to umí...?
Ano,to znamena se nebat a nemyslet si ze Te neco muze znicit,zabit ,usmrtit. :)
Umi to ten kdo to vi. :)
Ten kdo si vzpomene na (jen zdanlive) zapomenute, vedomi?
KALIK napsal(a):
Myslím že pocit bolesti není dostatečný doklad o tom, že jsem. Bolest je jen jakási informace o tom, že je něco v nepořádku...
Jestliže centrum myšlenek je v duši, kde se pak nachází duše? Je v hlavě, srdci, v celém těle, nebo je prostě všude okolo a nemá hranice?
Ta bolest - no ono je to dost individuální.
Kde se nachází duše? Částečně v těle a zbytkem zasahuje "domů".. A ta část? Mohla by to být hlava? Ale ta větší část zasahuje daleko za naše hranice.
Dai Terr,
já bych spíš řekla, že duše je v srdci. Pocity, emoce, intuice.... to vše pochází otamtud, teda aspoň já to tak cítím. :)
Já si to představuju tak, že kdesi je jakýsi kotel nezpracované, surové energie a informací, vzniklých třeba za Velkého třesku. Taková ta sladká, nevědomá Prvotní jednota. A z tý se vydělujou kousky a ty oživujou kdejakého tvora a tvorečka a ten, jak tak se probíjí životem, svoje zkušenosti zapisuje: jednak do všeobecného infopole (Indové tomu říkají Akáša) a druhak tím strukturuje ten původně indiferentní chuchvalec energie. A čím víc životů, tím je ona energie stukturovanější, zpětně tedy ovlivňuje matérii - a tak furt pryč, dokavad jako jeden obrovitý celek nevytvoří z celého vesmíru jednu obrovitou bytost. A to se ocitnem v bodě Omega a počítám, že to celé umře...neboli nadejde další Velký třesk...protože mně připadá, že nějaké vzpomínky tady přece jen plovou tím nekonečným prostorem....Jen si neumím představit, co přesně se stane s dušema.
lupina montana napsal(a):
Já si to představuju tak, že kdesi je jakýsi kotel nezpracované, surové energie a informací, vzniklých třeba za Velkého třesku. Taková ta sladká, nevědomá Prvotní jednota. A z tý se vydělujou kousky a ty oživujou kdejakého tvora a tvorečka a ten, jak tak se probíjí životem, svoje zkušenosti zapisuje: jednak do všeobecného infopole (Indové tomu říkají Akáša) a druhak tím strukturuje ten původně indiferentní chuchvalec energie. A čím víc životů, tím je ona energie stukturovanější, zpětně tedy ovlivňuje matérii - a tak furt pryč, dokavad jako jeden obrovitý celek nevytvoří z celého vesmíru jednu obrovitou bytost. A to se ocitnem v bodě Omega a počítám, že to celé umře...neboli nadejde další Velký třesk...protože mně připadá, že nějaké vzpomínky tady přece jen plovou tím nekonečným prostorem....Jen si neumím představit, co přesně se stane s dušema.
I tak by to mohlo být. A co se stane s dušema? Doufám, že nás nezrecyklují.. Ale údajně v té době budeme všichni velká jedna duše a budeme vše vidět úplně jinat. Stejně si myslím, že zkoumat to tak daleko je pro nás zatím nedosažitelné.
Nepochybně. Já se v představách dostanu do relativně reálné představy - dejme tomu - planety, co živé bytosti - ještě si tak klopotně snažím představit galaxii....ale to jsme pořád na okraji vesmíru a v čase bůhvíkde vepředu :rolleyes::lol:
Mmch - mně zajímají takové trochu bližší věci; kupříkladu mi připadá poměrně jasné, proč a k čemu vznikají megaměsta a co ta struktura dělá s lidmi - i čím je to užitečné pro vznik planetární bytosti. Velmi zhruba, ovšem. Co by mě spíš zajímalo - k čemu jsme my ostatní? Co za strukturu máme tvořit? Myslím my, kdo se vzpěčujeme ukáznit v mřížce města a vzít zasvé pravidla Úlu :) Vymřem? Nebo jsme k něčemu jinému? Třeba budem tvořit něco jako spoje mezi neurony?
A ještě mmch: dcera má na hajzlíku geologickou mapu Čech; tam je perfektně vidět, že mají skutečně tvar srdce (toho svalu, ne toho obrázku) a když se mrkneš na mapu sídel, mají i podobnou strukturu....
lupina montana napsal(a):
Mmch - mně zajímají takové trochu bližší věci; kupříkladu mi připadá poměrně jasné, proč a k čemu vznikají megaměsta a co ta struktura dělá s lidmi - i čím je to užitečné pro vznik planetární bytosti. Velmi zhruba, ovšem. Co by mě spíš zajímalo - k čemu jsme my ostatní? Co za strukturu máme tvořit? Myslím my, kdo se vzpěčujeme ukáznit v mřížce města a vzít zasvé pravidla Úlu :) Vymřem? Nebo jsme k něčemu jinému? Třeba budem tvořit něco jako spoje mezi neurony?
A ještě mmch: dcera má na hajzlíku geologickou mapu Čech; tam je perfektně vidět, že mají skutečně tvar srdce (toho svalu, ne toho obrázku) a když se mrkneš na mapu sídel, mají i podobnou strukturu....
Jak megaměsto, tak i příroda si žádají "svoje" lidi. My, co žijeme v přírodě, tak se učímě chápat, jak funguje. Uvědomujeme si, že potraviny v obchodech jsou "mrtvé" a že je potřeba zase začít pěstovat svoje zdroje. Jsme ti, co dělají rovnováhu městům a udržují tak rovnováhu. Města naopak nás učí, jak přežít ve velkém úlu, učí nás technologiím. Vše k něčemu je a pokud budeme na Zemi rozumní, tak obě strany dojdou cenných zkušeností, ale momentálně není nastolena rovnováha sil. Negativita má zatím navrch. Ale protože Země je zóna neutrality, tak se to snad časem změní.
Na mapu jsem se díval a je to fakt tak..
Žejo? :storstark:
Negativita nevím - mně připadá, že takový ten technokratický, panovačný modus vivendi je v křeči a brání se jako buldozer (jsem chtěla napsat lev, ale to není moc techno :lol: ) a to "organické", barevné, šťavnaté se vyhrocuje ve smrtelném zápase proti tomuto "anorganickému". Není mi úplně vlastní takto nadnesený styl - ale nenapadá mě nic lepšího.....
co se těch měst a venkova (nebo malých sídel) týče: měla jsem na mysli spíše to, že města začínají tvořit jakási ganglia, nervové uzliny planety - tvora a jako takové vyžadují kázeň, těsnou blízkost a jakousi...inertnost svých obyvatel. Chápu, proč jsou energie ve městech tak přísně samoregulovány; myslím, že to vyžaduje ten proces vytváření drah a struktur. Co mě zajímá je, co za orgány planety-živočicha vzniká mimo ta ganglia - když si teda odmyslíme, že Čechy jsou srdce :)
lupina montana napsal(a):
Žejo? :storstark:
Negativita nevím - mně připadá, že takový ten technokratický, panovačný modus vivendi je v křeči a brání se jako buldozer (jsem chtěla napsat lev, ale to není moc techno :lol: ) a to "organické", barevné, šťavnaté se vyhrocuje ve smrtelném zápase proti tomuto "anorganickému". Není mi úplně vlastní takto nadnesený styl - ale nenapadá mě nic lepšího.....
co se těch měst a venkova (nebo malých sídel) týče: měla jsem na mysli spíše to, že města začínají tvořit jakási ganglia, nervové uzliny planety - tvora a jako takové vyžadují kázeň, těsnou blízkost a jakousi...inertnost svých obyvatel. Chápu, proč jsou energie ve městech tak přísně samoregulovány; myslím, že to vyžaduje ten proces vytváření drah a struktur. Co mě zajímá je, co za orgány planety-živočicha vzniká mimo ta ganglia - když si teda odmyslíme, že Čechy jsou srdce :)
Velmi zajímavý náhled na věc. Co vzniká za bytost? Tak to by mne taky zajímalo. Každopádně se města bez nás neobejdou a hodně z nás už se neobejde bez městské techniky.. Nedávno nám tu vypnuli proud na dvě hodiny navečer a já tak seděl potmě a zjišťoval, jak moc jsem závislý na technice.. No hrozně.. Plasťák jak vyšitý.. Mi sebrat počítač, televizu aji s ajfounem, to bysem zřejmě scípnul žalem a z technoabsťáku :D
No internetovej absťák jsem už taky zažila :lol: a televizní....no jsme bez televize asi 3 měsíce a postupně si zvykám. Teda - vůbec mi nechybějí zprávy - přistihla jsem se, že už nemám potřebu ani číst noviny, nebo zprávy na síti; co mi chybí, jsou sem-tam některé poučné-naučné a taky občas ten relax...jak člověk sedí, tupě zírá na obrazovku a mysl blaženě odpočívá :lol: Technonicota :cool: Pravda je, že čumět na bednu je patrně nejsnazší cesta do hladiny alfa a potažmo k meditaci - ani jeden neví jak.
Jenže já myslím, že by člověk chcíp žalem ne nad tím nepohodlím, ale nad nedostatkem spojení. My jsme si totiž šíleně rychle zvykli být permanentně ve spojení...což se mi ale zdá náramně dobrý!
lupina montana napsal(a):
No internetovej absťák jsem už taky zažila :lol: a televizní....no jsme bez televize asi 3 měsíce a postupně si zvykám. Teda - vůbec mi nechybějí zprávy - přistihla jsem se, že už nemám potřebu ani číst noviny, nebo zprávy na síti; co mi chybí, jsou sem-tam některé poučné-naučné a taky občas ten relax...jak člověk sedí, tupě zírá na obrazovku a mysl blaženě odpočívá :lol: Technonicota :cool: Pravda je, že čumět na bednu je patrně nejsnazší cesta do hladiny alfa a potažmo k meditaci - ani jeden neví jak.
Jenže já myslím, že by člověk chcíp žalem ne nad tím nepohodlím, ale nad nedostatkem spojení. My jsme si totiž šíleně rychle zvykli být permanentně ve spojení...což se mi ale zdá náramně dobrý!
Tak TV jsem pořešil trošku jinak, protože naše splater-horrorové zprávy každý večer nemusím, 99 procent filmů taky nemusím a reklamy už vůbecne, tak mám svou divxo-téku dle svého výběru a TV používám jako zobrazovač. TV signál jako takový použiju jen vyjímečně.
Absťák ze spojení - no je to tak...
No joo! Jenže - to už pracuješ. Vybíráš, soustředíš se, těšíš a připravuješ. Já potřebuju čučet na nějakou tu televizní detektivku, aby se mi povedlo přestat myslet...jsem superblíženec a horoskop samej vzduch, samej oheň - mně to samo od sebe nevypne :grater: Pravda je, že jak je to příliš blbý, tak mě to taky donutí k mozkové činnosti....no není to jednoduchý :lol:
:D :lol: ... jsem zrovínka chtěla napsat o tom jak vypnul v Praze proud a neuměli ani jezdit bez semaforů... jj tak to dopadá, když v mraveništi selže navigace :lol: :lol: No a vy jste mě předběhli ;)
Lupi, já taky tu bednu využívám jako relaxaci pro mozek ... aby vypnul.
DaiTerr napsal(a):
hirondel napsal(a):
Splynout s Monadou=neprojevenou prapodstatou s necim co naprosto presahuje lidke chapani. :)
Pises jedno telo ,jedna mysl. Tohle si dost dobre neumim predstavit jinak nez jen v podobe lidske,neboli z lidskeho chapani(pohledu). Naprosto ne v te neprojevene presahujici chapani lidske. :)Možná jsme opravdu "splynutí" od počátku, jen se učíme to pochopit ;)
Ano,my nejsme oddeleni.My to potrebujem pochopit. ;)
Jako kapka deste ktera splyne s oceanem. :)
Mariposo,ano. Vedomi je tou alfou omegou. :)
JAko kapka deště? MYslím, že ne, Hir....myslím, že splyneme tak, jako splynuly naše mitochondrie s námi :) Zůstaneme tím čím jsme, abychom mohli tvořit vyšší dílo. Umím si totiž docela dobře představit jak splynout...a přitom se nerozplynout :)
lupina montana napsal(a):
JAko kapka deště? MYslím, že ne, Hir....myslím, že splyneme tak, jako splynuly naše mitochondrie s námi :) Zůstaneme tím čím jsme, abychom mohli tvořit vyšší dílo. Umím si totiž docela dobře představit jak splynout...a přitom se nerozplynout :)
Jako kapka deste ,ano. Myslim ze ano,Lupi. :)
Jak to tedy vypada kdyz splynes a nerozplynes se?
Lehčí otázku nemáš? :grater: Zažila jsem to, když byly "sametový" demonstrace. Cirka půl milionu lidí se chovalo, jako jeden báječnej, vtipnej, silnej živočich...takže tak nějak. Myslím, že odlesk tohoto pocitu můžeme zažít, když nadšená skupina lidí dělá něco, co je strašně baví...ale ty demonstrace, to bylo ono....jeden pražskej Mák říkal, že sledoval jen auru těchto obrovských shromáždění: prý byla modrá a rudá a šlehala až do neviditelna....škoda, že jsem to neviděla taky.... Jenže jsme nedrželi docela pohromadě - chyběl jakýsti tmel, něco....Jsem přesvědčena, že proto byla kocovina z těch událostí taková - my TO zažili na vlastní kůži - a to už člověk netouží po jiném, než se do toho stavu vrátit :)
Ano, to byla nádherná euforie :D, lidi zvonili klíčema, my študáci vylepovali plakáty, aby je policajti nám za zády opět strhávalo... dodnes se divím, že nás nezabásli, ale asi nás bylo moc :D, 18 hodin denně jsem v euforii ťukala do psacího stroje a množila letáky zalezlá jako krtek ve studentských revolučních prostorách. :tesi:.
A ještě jednou jsem zažila podobnou soudržnost.... při povodních v roce 2002.... i já jsem uvařila kafe do termosky a dávala ho vojákům, kteří pytlovali písek u Vltavy..... bohužel nadarmo....
Lupi ,ten padaci borec je dobre ,ten me dostal. :supr:
Myslim ze Ti trochu rozumim,jen jeste nevim co si mam predstasvit pod tim pojmem kocovina?
Lupi ,predstavju si svetlo ktere je svetlem ve svetle. To svetlo se svetlem splyne. V podstate kdyz se na to mrknes od jinud,muzes vydet i to jak se rozplyne.
Nebot to co se v nasem svete zda zdanlive oddelene ve skutecnosti tak neni. :)
lupina montana napsal(a):
http://sallyporadi.cz/forum/Smileys/smfsmiles/padnu.gif
Lehčí otázku nemáš? :grater: Zažila jsem to, když byly "sametový" demonstrace. Cirka půl milionu lidí se chovalo, jako jeden báječnej, vtipnej, silnej živočich...takže tak nějak. Myslím, že odlesk tohoto pocitu můžeme zažít, když nadšená skupina lidí dělá něco, co je strašně baví...ale ty demonstrace, to bylo ono....jeden pražskej Mák říkal, že sledoval jen auru těchto obrovských shromáždění: prý byla modrá a rudá a šlehala až do neviditelna....škoda, že jsem to neviděla taky.... Jenže jsme nedrželi docela pohromadě - chyběl jakýsti tmel, něco....Jsem přesvědčena, že proto byla kocovina z těch událostí taková - my TO zažili na vlastní kůži - a to už člověk netouží po jiném, než se do toho stavu vrátit :)
Něco podobného se dá zažít i dnes ... myslím, že podobné pocity měli i lidé na mši Benediktašestnáctýho ... nebo třebas na rockových či folkových koncertech nebo různých festivalech ... a kdo to nezažil a myslí si, že u televize v pohodlí domova je to lepší, prostě nepochopí :) ...
Soudržnost při povodních - nevím, z 1997 si pamatuju spíš všeobecný strach a pocity zmaru než nějaké nadšení ... a 2002 - to jsme byli mimo ČR a přijeli jsme do toho nejhoršího ... a letos - to bylo strašně náhlé ... a ve všech případech jsem nepomáhala "nadšeně", ale spíš s trapným pocitem, že nemohu nabídnout víc ...
Povodně nevím...to bych řekla, že je "jen" taková běžná soudržnost. Měla jsem na mysli přímo účast na těch velkodemonstracích, kdy se ta neskutečná masa lidí chovala doslova a dopísmene, jako jeden tvor. Měla jsem pocit, že máme propojený všechno - mozky, srdce....I se to tak pohybovalo - pravda, malinko těžkopádně :) Nedávno jsme takhle viděli hejno špačků...kdyby špačci uměli psát na Babi, možná by to vyložili lépe :gloria::lol: i když asi ne. Propojení lidských mozků v jediný celek je nejspíš unikum.
Miš, já vím a myslím si, že se to dá právě zažít, když jsou lidi na jedný vlně i dneska - jen tehdy to prostě bylo....monstrózní. A ano - koncerty....to taky, jen tam mi to připadá, jakože mozek je ta skupina a diváci vytvoří cosi jako tělo momentálního celku. U těch demonstrací, to byl prostě jeden celek....
Hir - asi si to prostě představuju jinak - strukturovaněji? Nebo tak nějak....jo a kocovina....což jsi ty, dobrá ženo jakživa nezažila kocovinu?? :co::storstark:
lupina montana napsal(a):
Jenže jsme nedrželi docela pohromadě - chyběl jakýsti tmel, něco....Jsem přesvědčena, že proto byla kocovina z těch událostí taková - my TO zažili na vlastní kůži - a to už člověk netouží po jiném, než se do toho stavu vrátit :)
Lupi,osobne vim co je kocovina ale nechapu jak to myslis v tehle spojitosti,v tehle vete. Nevim co se za tim slovem kocovina skryva podle zpusobu Tveho mysleni,tedy to jaky smyl tomu davas v tehle vete.
Jinak ja osobne si myslim ze si to predstavujes prilis materialne. :)
Nevim jak jinak to nazvat,tak nevim jestli se pochopime. :)
hirondel napsal(a):
lupina montana napsal(a):
Jenže jsme nedrželi docela pohromadě - chyběl jakýsti tmel, něco....Jsem přesvědčena, že proto byla kocovina z těch událostí taková - my TO zažili na vlastní kůži - a to už člověk netouží po jiném, než se do toho stavu vrátit :)
Lupi,osobne vim co je kocovina ale nechapu jak to myslis v tehle spojitosti,v tehle vete. Nevim co se za tim slovem kocovina skryva podle zpusobu Tveho mysleni,tedy to jaky smyl tomu davas v tehle vete.
Jinak ja osobne si myslim ze si to predstavujes prilis materialne. :)
Nevim jak jinak to nazvat,tak nevim jestli se pochopime. :)
Tak, jako v alkoholovém opojení cítí někdy člověk euforii a svět je kolem něho jasný, krásný, budoucnost růžová atd. atd. a ráno na něj kromě bolesti hlavy a divných pocitů kol žaludku dopadne i běh normálního života se všemi pozitivy a negativy ... tak i my jsme radostně zvonili klíči a nadšeně hleděli vstříc růžové budoucnosti s vědomím, že teď už bude jenom lépe a lépe ... až do - prvních hádek o pomlčku, liberalizace cen, nepovedné privatizace, pádu největších podniků ... Prostě - přišel normální život se všemi pozitivy a negativy - s tím, že prezentována byla jen ta negativa ... a kolektivní budovatelský duch se logicky rozpadl ... tak už to na tom světě chodí ... :jojo:
No, tak nějak...jenže já jsem myslela hlavně tu ztrátu euforie, respektive tu ztrátu soudržnoti, vědomí celku. Myslím, že po tom se lidem strašně stýskalo a- možná kocovina nebyl pro tohle konkrétně úplně přesný výraz...možná, že to byl vskutku spíš stesk? Myslím, že Míša popsala docela přesně právě tu kocovinu - já měla na mysli něco, jako když se rozpadne "jedno tělo, jedna duše"....
Co se toho spojování týče, Hir,představuju si to i na materiální rovině - ale i na energetické a následně i duchovní. I když "představuju" je trošku troufalý výraz, pravda... :vissla:
Diky Miso. :)
Jo mas pravdu-takhle uz to chodi v tomhle svete.
Lupi takze je jasne ze v tomhle svete (nase dimenze) lze "splynout" opravdu jen v uvozovkach. Nelze se v nem zozplynout a stat se nesmrtelnym. Euforie ktera vznikla zase zanikla. Zrozeni a smrt- stejne tak jak to chodi v tomhle svete. :)
Hir, nemyslím si, že lze splynout jen v uvozovkách :) Proto jsem mluvila o mitochondriích. Každý vyšší organismus je přece důkazem jakéhosi druhu splynutí.
Nesmrtelnost je ostatně vlastností informace, potažmo duše - respektive nesmrtelnost tak, jak si ji představujeme, řekla bych. I když, jak o tom uvažuju i informace a duše se vyvíjejí a mění...takže bůhví, jak to je....co má nejdelší paměť, to je "nejnesmrtelnější" :co: asi..... :lol:
hirondel napsal(a):
Jak to tedy vypada kdyz splynes a nerozplynes se?
Ahój, vy jste toho zase naťukali - přečetla jsem jen poslední stránku, tak se omlouvám, jestli jsem mimo. Ale zaujala mě tahle citovaná věta od Hir.
Jsem si totiž nedávno uvědomila, že když medituji, tak se vlastně smrsknu do jednoho jediného bodu. No a jak si tak medituji a cítím Vesmír všude kolem sebe, tak mi najednou přišlo se obrátit k tomu samému Vesmíru, jenže ve mně. No a pak jsem se začala strašlivě smát a tekly mi slzy, bo mi došlo, jaká je to hovadina, oddělovat se. :D Tož Hir, splynula jsem a přitom se nerozplynula. :)
Hani ď - tohle já myslím neumím - ale je to jistě jedna půlka toho o čem mluvíme....třeba si to hmota pořád potřebuje připomínat, že to jde? :co:
Mluvim Lupi o splynuti s Monadou a Ty? :)
Já o splynutí vesmíru v jedinou bytost. Co myslíš Monádou? Máš pro to nějakou představu?
hirondel napsal(a):
Splynout s Monadou=neprojevenou prapodstatou s necim co naprosto presahuje lidke chapani. :)
Jako kapka deste ktera splyne s oceanem. :)
Lupi ,predstavju si svetlo ktere je svetlem ve svetle. To svetlo se svetlem splyne.
Nebot to co se v nasem svete zda zdanlive oddelene ve skutecnosti tak neni.
Lupi tady jsem se to pokusila nastinit.
A jak Ty si predstavujes tu bytost (splynuti vesmiru v jedinou bytost) .
Vysvetli prosim taky co jsou ty mitochondrie (vyhledala jsem si vysvetleni,ale chtela bych to vysvetlit od Tebe) :)
Nebyla bych dobry vedec,nebot ten stavi na necem jinem nez je bezny zpusob meho mysleni,v tom mozna muze byt ten hacek. :)
Hani napsal(a):
hirondel napsal(a):
Jak to tedy vypada kdyz splynes a nerozplynes se?
Ahój, vy jste toho zase naťukali - přečetla jsem jen poslední stránku, tak se omlouvám, jestli jsem mimo. Ale zaujala mě tahle citovaná věta od Hir.
Jsem si totiž nedávno uvědomila, že když medituji, tak se vlastně smrsknu do jednoho jediného bodu. No a jak si tak medituji a cítím Vesmír všude kolem sebe, tak mi najednou přišlo se obrátit k tomu samému Vesmíru, jenže ve mně. No a pak jsem se začala strašlivě smát a tekly mi slzy, bo mi došlo, jaká je to hovadina, oddělovat se. :D Tož Hir, splynula jsem a přitom se nerozplynula. :)
Jo Hani protoze jsi stale fyzicka. :) Jsi v tehle dimenzi byti.
Jako mlha ktera ze stala viditelnou za jistych podminek,avsak za jinych podminek se nahle zozplyne. Ted tu byla,viditelna a uz tu neni ,je neviditelna. :)