mashanka — 19. 9. 2009 18:43

Před chvílí jsem četla na Novinkách článek o tom, že ve Vysočanech našli policisté zahrabanou mrtvolu muže, který měl od těla oddělenou hlavu. Z hrůzou jsem si uvědomila, že při tom s chutí jím jogurt. Kdyby to byl film, prosím, to člověk bere jako film, ale tohle byla realita. Jednalo se o skutečného člověka - navíc, ze stejného města, ne z druhého konce světa....
Vím, že nejsem jediná, ale nevím, jestli je normální, že už u nás podobné zprávy nepřekvapují, nevyvolávají v nás  žádné emoce, natož aby nám znechutily brambůrky nebo jogurt

Martinka1 — 19. 9. 2009 18:47

Myslím, že jste tím zavalení a už jsme otupělí. Ono, kdybys byla na místě, - činu, tak by Tě ta chuť na jogurt rychle přešla. Kdybys ho viděla na vlastní oči. "Jenom" obrázek tolik nezabere. Na to už jsme trénovaní médiama.

mashanka — 19. 9. 2009 18:49

Vím, že obrázek nezabere, ale nějak mám pocit, že aby byl člověk otřesen, měla by stačit jen pouhá informace o tom, že se to stalo. Děsí mě, že necítím vůbec nic :(

bloncka — 19. 9. 2009 18:52

Mě osobně teda při takových zprávách spolehlivě přejde chuť na cokoliv. Ale otrlá jsem taky - jsem naštvaná, co mi to zase servírujou, že si ani nemůžu v klidu sníst jogurt...

Bety — 19. 9. 2009 19:39

Tak jsem zjistila, že vůbec, ale vůbec nejsem otrlá :grater: :grater: :grater:
http://www.novinky.cz/krimi/179465-otec … -syna.html

aprill — 19. 9. 2009 19:41

Tak já otrlá nejsem, stačí mi titulek a vím, že to číst nebudu a hlavně číst nemůžu :usch:

henrietta — 19. 9. 2009 19:49

Když jím jogurt, tak takové zprávy neotvírám. Některé neotvírám vůbec ani když nejím. Tuhle jsem taky četla a bylo mi z toho na setinu vteřiny divně, pak jsem to zavřela a nevzpomněla si na to až doteď. Jsem asi otrlá jen napůl.

bloncka — 19. 9. 2009 19:54

Je pravda, že některé zprávy taky vůbec neotvírám, ani když nic nejím. Hlavně pokud se to týká ubližování malým dětem :(

LENNNA — 19. 9. 2009 20:02

Tak já jsem otrlá taky asi tak napůl... většinou takové zprávy raději ani neotvírám, tuto zprávu jsem nečetla, pouze titulek o tom na hlavní stránce a ten jsem přešla asi stejně jako ty... v čem otrlá nejsem ani malinko, tak to jsou zprávy o zvířatech, když je v telce další případ, že někde někdo týral psa... jen to zaslechnu a odcházím z místnosti, protože tohle prostě nemůžu vidět, je mi z toho hrozně :grater:

aprill — 19. 9. 2009 20:05

LENNNA napsal(a):

Tak já jsem otrlá taky asi tak napůl... většinou takové zprávy raději ani neotvírám, tuto zprávu jsem nečetla, pouze titulek o tom na hlavní stránce a ten jsem přešla asi stejně jako ty... v čem otrlá nejsem ani malinko, tak to jsou zprávy o zvířatech, když je v telce další případ, že někde někdo týral psa... jen to zaslechnu a odcházím z místnosti, protože tohle prostě nemůžu vidět, je mi z toho hrozně :grater:

Jsem na tom stejně a už vůbec nechápu jak se někdo může dívat na válečné filmy nebo dokumenty, pro mě je drasťák si pohádka o Bajajovi :kapitulation: .

Lúthien — 19. 9. 2009 20:15

mashanka napsal(a):

Před chvílí jsem četla na Novinkách článek o tom, že ve Vysočanech našli policisté zahrabanou mrtvolu muže, který měl od těla oddělenou hlavu. Z hrůzou jsem si uvědomila, že při tom s chutí jím jogurt. Kdyby to byl film, prosím, to člověk bere jako film, ale tohle byla realita. Jednalo se o skutečného člověka - navíc, ze stejného města, ne z druhého konce světa....
Vím, že nejsem jediná, ale nevím, jestli je normální, že už u nás podobné zprávy nepřekvapují, nevyvolávají v nás  žádné emoce, natož aby nám znechutily brambůrky nebo jogurt

Myslím, že je to tím, že jsme zahlceni takovými zprávami. Tyhle hrůzy se děly, dějou a dít budou stejně jako krásné věci. Bohužel se média zaměřují hlavně na ty hrůzy... Začínám být proti takovým zprávám taky otrlá, ale kdybych to viděla na vlastní oči, asi bych se zcvokla :usch:
Jé, víš na co jsem si teď vzpomněla? Tuhle jsem si na chalupě pročítala Světozory (znáš to?) z roku 1800 něco až do roku 19 raz dva a tenkrát ti lidé daleko víc vnímali ty pozitivní události (alespoň v těch Světozorech). To ti je nááádhera to číst! A když se tam píše o nějaké takové hrůze, tak decentně, citlivě a s úctou :supr: No ale co bolo, to bolo :kapitulation:

PPavlaa — 19. 9. 2009 20:29

tyhle věci se snažím vůbec nečíst. necítila bych se pak dobře, tak je přeskakuju.

Kuty — 19. 9. 2009 21:27

mashanka napsal(a):

Vím, že obrázek nezabere, ale nějak mám pocit, že aby byl člověk otřesen, měla by stačit jen pouhá informace o tom, že se to stalo. Děsí mě, že necítím vůbec nic :(

Kdybys měla vše tak intenzivně prožívat,bylo by to jedno velké zeměstřesení a ty už dávno v ústavu pro blázny.tak máš jistotu že seš člověk dnešní doby,naprosto normální.Zbývá jen si přát,abychom my a naši blízcí neskončili stejně a tím se zároveň utěšovat a papat pitom něco hoodně dobrého.

Fidorka — 19. 9. 2009 21:39

Mashanko, já ti nevím. Já bych ten jogurt jedla taky dál. Normálně by mě ta zpráva jakoby minula.
Děsivá by mi přišla teprve tehdy, kdybych se nad ní začala hlouběji zamýšlet a představovat si detailně co se vlastně stalo (brutální vražda), jak se to stalo (technicky, důvod), kdo asi zemřel (něčí táta, něčí manžel, něčí syn) a kdo mu to udělal (lidská bestie, nebo na pohled normální "strejc", někdo jako tvůj soused..).
Pak teprve mi to přijde strašlivý a nepatřičný jíst k tomu jogurt. Takže asi jsem otrlá co se týče zpráv.

Nicméně když vidím na Nově ty autonehody, tak to taky se mnou vůbec nic nedělá. Přitom když jsme před pár lety jeli na Mělnicku na vinobraní a byli jsme přímými svědky nehody, při který zemřeli dva lidi, tak to bylo strašný, otřáslo to se mnou hodně.

Mashanko a teď jsem si přečetla o celé události víc a je mi z toho fakt zle. Teď už bych si ten jogurt vážně nedala. http://www.novinky.cz/krimi/179459-muz- … radum.html

mashanka — 19. 9. 2009 21:39

Asi jsme opravdu jen zahlceni. Jen jsem se lekla, co se to s námi (se mnou) děje, když je mi to prostě jedno. Jsem poměrně mírumilovný člověk, je mi do breku, když jedu na kole a omylem přejedu třeba hlemýždě, ale při zprávě o uřízlé hlavě mě napadne jen to, že jsem si měla koupit ty jogurty dva, že ten je, jako když prdne do moře

Fidorka — 19. 9. 2009 21:42

mashanka napsal(a):

Vím, že obrázek nezabere, ale nějak mám pocit, že aby byl člověk otřesen, měla by stačit jen pouhá informace o tom, že se to stalo. Děsí mě, že necítím vůbec nic :(

Taky jsem necítila nic, dokud jsem nečetla okolnosti události.

Aneri — 19. 9. 2009 22:01

Trestné činnosti, neopatrnosti, tragických zpráv a pod. je denně tolik, že nás to již otupělo, nebo aspoň někoho.  Když nechci nic slyšet, nepouštím rádio, televizi a pustím si jen hudbu, která se mi líbí. Myslím, že jinak  jsme schopni vzít na vědomí nějakou tragedii, pokud ji jen slyšíme/vidíme a jinak by jsme ji prožívali, kdyby se nás přímo týkala. Ale jídlo mi chutná stále a při všem....

tina — 19. 9. 2009 22:06

Nevím, většinou mě od čtení zprávy taky odradí už titulek, jsem máčka, ale vždycky si vzpomenu na větu, kterou mi říkal manžel, když se učil na zkoušku ze statistiky: "Když při autonehodě zemřou čtyři lidi, je to tragédie, když při zemětřesení tisíc, je to statistika." Takže je to možná i v našem vnímání tak, že čím je takových případů víc, tím častěji si zdánlivě bez mrknutí řekneme "Už zase..." a život jde dál...

Selima — 20. 9. 2009 12:15

Martinka1 napsal(a):

Myslím, že jste tím zavalení a už jsme otupělí. Ono, kdybys byla na místě, - činu, tak by Tě ta chuť na jogurt rychle přešla. Kdybys ho viděla na vlastní oči. "Jenom" obrázek tolik nezabere. Na to už jsme trénovaní médiama.

No, ja som spočiatku na dfotkami v tlačových agentúrach plakávala, ale potom som pochopila, že to je a, márne b, len ma to vysiľuje a ničomu nepomôže. Našla som čiastočne spôsob, ako s tým niečo urobiť, a inak to hádžem za hlavu. Tých ľudí je mi ľúto(tuná išlo napr,. o to, že mu spolubývajúci zabil mačku, oni sa pohádali, no tak potom zabil aj jeho... :rolleyes: ), ale je toho na svete toľko, že pri dnešnej informačnej prepojenosti by som nerobila nič iné, len plakala a trápila sa. Tak im venujem myšlienku a potom sa ide ďalej...

Selima — 20. 9. 2009 12:24

Bety napsal(a):

Tak jsem zjistila, že vůbec, ale vůbec nejsem otrlá :grater: :grater: :grater:
http://www.novinky.cz/krimi/179465-otec … -syna.html

Ja som nielen otrlá, ale v takýchto prípadoch aj cynická... Tvrdím, že pri svojej "šikovnosti" a "triezvosti" sa poľovníci za chvíľu vystrieľajú navzájom, a bude pokoj... Ale toho chalana mi je ľúto: otca si nikto nevyberie, pravda...
Som proti poľovníkom zaujatá. Jedna vec je zabiť zviera férovým spôsobom, keď umieram od hladu a zjesť ho, ale niečo celkom iné je prenasledovať všetko, čo sa hýbe, vo vrtuľníkoch, s termovíziou, dokonalými zbraňami a zabíjať na vzdialenosť niekoľkých kilometrov. To považujem za zvrhlé, vrátane víťazného halali.

pomněnka — 20. 9. 2009 13:06

Já takové zprávy na netu nevyhledávám a když vím, že se budu dívat na TV noviny abych rámcově věděla co se děje, tak si "postavím" takový ochraný štít kolem sebe..... ale když se přimotám nepřipravená, tak to docela dobře "odskáču".... to mi stačí zpráva třeba o tom, že někdo má rozdrcenou nohu a hned cítím bolest....a co vůbec nesnáším, tak to jsou zprávy o dětech, kdy je jim ublíženo... to mi setsakra bolí u srdíčka :grater: A válečné filmy, nebo dokumenty?.... to už vůbec NE!

Blossom — 20. 9. 2009 13:21

mashanka napsal(a):

Asi jsme opravdu jen zahlceni. Jen jsem se lekla, co se to s námi (se mnou) děje, když je mi to prostě jedno. Jsem poměrně mírumilovný člověk, je mi do breku, když jedu na kole a omylem přejedu třeba hlemýždě, ale při zprávě o uřízlé hlavě mě napadne jen to, že jsem si měla koupit ty jogurty dva, že ten je, jako když prdne do moře

Co se to s tebou děje? Nic závažného - jen funguje psychický pud sebezáchovy. Kdybys měla totiž každou novinovou zprávu o tragédiích prožívat, tak už bys byla asi v blázinci.

Ono to člověka úplně jinak zasáhne,pokud jde o jemu neznámého člověka - tam je jistá dávka lhostejnosti normální...
Kdyby ale šlo třeba o tvého souseda, kolegu z práce, nebo nedej bože příbuzného, určitě by tě to zasáhlo, a to velmi.

Já v rámci svého duševního zdraví na drastické záběry v televizi nekoukám, knihy např.z gulagů a koncentráků cíleně nečtu, vím, že by to se mnou otřáslo, a jen bych byla rozhozená a ničemu by to neprospělo.

Snažím se třídit situace  na ty, se kterými můžu něvco udělat, můžu nějak ovlivnit, a tam se o to snažím, a pak na situace, se kterými nemůžu udělat já vůbec nic - např. mrtvola nalezená v parku, jak popisuješ. Takovým informacím se cíleně vyhýbám, a nebo když už je někde přečtu, snažím si je nepustit k tělu.

Natálie — 20. 9. 2009 13:33

Mash, já se na zprávy zejm. na Nově nedívám vůbec.

Natálie — 20. 9. 2009 13:34

pomněnka napsal(a):

Já takové zprávy na netu nevyhledávám a když vím, že se budu dívat na TV noviny abych rámcově věděla co se děje, tak si "postavím" takový ochraný štít kolem sebe..... ale když se přimotám nepřipravená, tak to docela dobře "odskáču".... to mi stačí zpráva třeba o tom, že někdo má rozdrcenou nohu a hned cítím bolest....a co vůbec nesnáším, tak to jsou zprávy o dětech, kdy je jim ublíženo... to mi setsakra bolí u srdíčka :grater: A válečné filmy, nebo dokumenty?.... to už vůbec NE!

Mám to podobně, hlavně ty děti :grater: .

Rozmarila — 20. 9. 2009 16:44

Tak jako já většinu takových věcí ani nečtu ........když se povražděj dva bezdomovci.............jestli znáte Vysočany, tak tam jich je moc.......tak mě to zas tak nevytočí,ale když de*bil ukope 2 letou holčičku pze se počůrala , nebo otčím uvaří chlapečka ve sprše a pak ho nechá bez pomoci .....tak z tohodle už spát nemůžu !

Nebo když kluci umučí kočku ....to mám chut tam jet a zabíjet taky..

Ivana — 20. 9. 2009 18:50

Já si myslím, že to ani není nějaká otrlost, spíš se člověk podvědomě brání takovým informacím. Jsme tím zahlceni. Neuběhne den, aby se něco podobného na nás neřítilo z médií. Člověk si zvykne to ignorovat, tak jako doktoři se musí smířit se smrtí a utrpením svých pacientů a taky se z toho nehroutí. Přijde mi to jako normální lidská reakce. Nemám tyto zprávy ráda, nevyhledávám je, ale když už je slyším nebo vidím, tak je přejdu s tím, že si řeknu:"No to je hrůza" a okamžitě na to zapomenu.
Kdyby se člověk s něčím takovým setkal jednou, dvakrát za život, jako tomu bylo v době, kdy nebyly ani noviny, tak potom věřím, že by ho to hodně zasáhlo. Ale každý den?

Kiara — 20. 9. 2009 19:20

Je to o neúctě. Neúctě k životu jako takovému a zejména k lidskému, proto se tyhle věci dějí v současné době jako na běžícím pásu a následkem toho jsme vůči tomu otrlí..
Pro nezasvěcené - konflikt vznikl kvůli kočce, kterou si přinesl do společného příbytku postižený a jeho spolubydlící kočku zabil. Dotyčný se kvůli kočce s pachatelem pustil do rvačky a následně byl zavražděn.
Já bych si teda na jogurtu při tomhle rozhodně nepochutnala - to, že někde někdo někoho v Praze odkrouhne je bohužel dnes celkem normální. Spíš mě rozzuřilo, že nějaké hovado se nezastaví ani před bezbrannou kočkou, ani před člověkem a kdyby rvačku vyhrál majitel zabité kočky s tím, že hlavu by uřízl tomu kočkovrahovi, považovala bych to celkem za happy-end :)

Modroočka — 20. 9. 2009 19:54

No, já otrlá nejsem, u tohohle mě přejde chuť na cokoliv a pokud se jedná o děti, tak to mě rozbrečí.

sisi21 — 20. 9. 2009 20:43

jsem otrlá jak na co!!
Nova to je černá kronika.tam snad o ničem jiném nemluví.
jinak jak jde o děti taky mě to vadí.

Fidorka — 20. 9. 2009 21:56

Kiara napsal(a):

Spíš mě rozzuřilo, že nějaké hovado se nezastaví ani před bezbrannou kočkou, ani před člověkem a kdyby rvačku vyhrál majitel zabité kočky s tím, že hlavu by uřízl tomu kočkovrahovi, považovala bych to celkem za happy-end :)

:godlike: :godlike: :godlike:
Ano na to jsem přesně myslela, kdyžt jsem tu zprávu četla. Že jestli je obětí s uříznutou hlavou kočkovrah, tak že je to vlastně dobrá zpráva. Bohužel ne.

Nicolas — 21. 9. 2009 11:08

Naše mysl a mozek ve většině případů není schopen emočně zpracovávat takové množství informací/příběhů.
Truchlení a zármutek nad větším množstvím událostí nejsme schopni prožít do takové hloubky, jako když nám zemře někdo blízký (tím myslím někdo, koho jsme měli rádi).
Je to nějaký obranný mechanismus těla a psychiky, které je prý převážně nastaveno na život a životodárnou energii.
Plus to, že variabilita vnímání a "otrlosti" je opravdu velká. Stejně tak, jako každý jinak vnímáme fyzickou bolest, tak i tyto události vnímám každý trochu jinak.

tříska — 22. 9. 2009 19:59

aprill napsal(a):

... a už vůbec nechápu jak se někdo může dívat na válečné filmy nebo dokumenty.

Já naopak těžko snáším, když nějaký Ahmadíneřád tvrdí svým lidem, že nebyl žádný Holocaust.
A snáším to těžce právě proto, že se naopak na ty (nedělní) dokumenty dívám...

tříska — 22. 9. 2009 20:09

A při zprávě, která píše, jak nějací mladíci vytáhli z tramvaje řidiče a před očima cestujících ho zkopali,
vůbec nejsem otrlá - děsně mi totiž vadí, že mu nikdo z cestujících nepřišel na pomoc...
Tahle otrlost mě dovádí k zuřivosti. Fakt!

Je jasné, že jsme nemohhli nic udělat, když o neštěstí už čteme v novinách.
Ale když se děje něco špatného přímo před našima očima...

mashanka — 22. 9. 2009 20:22

tříska napsal(a):

A při zprávě, která píše, jak nějací mladíci vytáhli z tramvaje řidiče a před očima cestujících ho zkopali,
vůbec nejsem otrlá - děsně mi totiž vadí, že mu nikdo z cestujících nepřišel na pomoc...
Tahle otrlost mě dovádí k zuřivosti. Fakt!

Je jasné, že jsme nemohhli nic udělat, když o neštěstí už čteme v novinách.
Ale když se děje něco špatného přímo před našima očima...

Tak když se děje něco před mýma očima, to jsem někdo jiný - mám tendenci zachraňovat, i kdyby to pro mě mělo být nebezpečné - prostě, impuls

sisi21 — 23. 9. 2009 17:13

tříska napsal(a):

Ale když se děje něco špatného přímo před našima očima...

je to špatné,jenže lidi se bojí o svůj život .Dnes nevíš kdo na tebe vytáhne zbraň..a proto radši  děláj mrtvýho brouka!!

Selima — 23. 9. 2009 17:18

Ja nie som hrdinka, ale vždy aspoň volám tiesňovú linku... myslím, že už ma majú zaznamenanú ako chronickú sťažovateľku. :D

Rozmarila — 23. 9. 2009 17:30

Selima napsal(a):

Ja nie som hrdinka, ale vždy aspoň volám tiesňovú linku... myslím, že už ma majú zaznamenanú ako chronickú sťažovateľku. :D

Ty jsi hlavně osamělá , tak si tu frustraci vybíjíš, kde se dá .......život se ti nepoved.

Selima — 23. 9. 2009 18:00

Aj ja ťa mám rada, Hamsun. :)

mirka.. — 23. 9. 2009 18:45

selimo, ty at ted řekneš kdekoli cokoli na babi, tak se ti ten život prostě nepoved:-)

ta otrlost je pud sebezáchovy, kdyby měl člověk prožívat všechny ty hrůzy moc zblízka, tak by se zbláznil. někteří lidi to právě mají tak, že jim to může dělat až fyzicky zle a co sem poznala lidi, jsou to jedinci se slabší psychikou, kteří se trápí věcma, co s nima zdánlivě nesouvisí.