Pracuju na sobě asi 6 let (kdy jsem prodělala nejeden kurz), ale pořád toho není dost. Když už jsem si myslela že jsem ušla alespoň kousek cesty a že už vím, jak se životem trochu naložit, zase se mi čas od času vrací pocity úzkosti. Vlastně ani nevím, jestli to má se sebeúctou něco společné, ale asi ano. Nemůžu se občas spojit sama se sebou v noci se budím a něco (v podstatě nedůležitého) mě tíží, mám pocit úzkozti. Nic mě nebaví, nic se mi nechce- nedokážu se donutit ani k procházce, natož ke cvičení a jen se přežírám a válím a pak jsem ze sebe smutná.
Potom se objeví nová jiskřička naděje, že to zvládnu, že už jsem na té lepší cestě, jdu po ní nějakou dobu a znova si vymáchám čumák v úzkosti a můj život postrádá radost.
Zrovna dnes jsem rozjímala nad tím, že si vůbec neumím užívat života. Vydělávám peníze, abych našetřila (a to mi dá sakra práce ) a pak je mí líto na ty úspory sáhnout, místo abych si nějak užila, třeba jela s dětmi k moři a pod. Když už jsem u moře tak tam sedím, jako pecka, protože na výlety už nejsou peníze a na sporty mě neužije. S lidmi se moc nekamarádím, protože jsem dost uzavřená, často mám strach, že si semnou někdo bude chtít povídat (to mám zase po matce:)) 
Jsem spíš vážnější, takovej suchar, často na mě padají chmury a pesimistické myšlenky ( po otci:)), kterých se nemůžu zbavit. Když se podívám do své rodiny, tak jsem asi jablko, co se válí pod stromem:) 
Myslíte, že i geny či melancholická povaha se dají zpracovat???
Promiňte mi tak dlouhý a fňukací příspěvek, ale jsem toho nějak plná

Janko,
to jsem zvědavá, co ti ostatní odpovědějí. Mám podobné stavy úzkosti, ale nemají žádnou příčinu...

Tulipánka napsal(a):

Janko,
to jsem zvědavá, co ti ostatní odpovědějí. Mám podobné stavy úzkosti, ale nemají žádnou příčinu...

Příčinu určitě mají, akorát ji zatím nevíš.

Jak to zpracovat? Objevila jsem metodu EFT, dá se dělat doma sama... - a zatím přicházím na "úžasná  nastavení" o kterých jsem nevěděla a která ovlivňují můj život. A "ťukáním" se prý zpracovávají ty emoce (aby nás už dál neovlivňovaly).

Tulipánko, tou metodou RUŠ jak jsi byla na přednášce, to funguje na podobném základě (podle mě) jako EFT... tím by se na tom taky dalo pracovat :-)

Metod je hodně (další  např. oblíbené konstelace), podle mě je v podstatě jedno, kterou použiješ, cest je hodně, všechny se dostanou k výsledku. Těch  metod je tolik, aby si každý vybral tu, která mu vyhovuje nejvíc.

Jenko, já jsem na tom podobně. Spíš introvert, občas smutnější a nedávno mi došlo, že prakticky celý svůj život žiju v úzkostech (po většinu času to ale bylo nějak zakuklené). A když úzkost příjde, tak je nájezd na ledničku téměř zaručen.
Teď už je to mnohem lepší. Ne, že by se ze mě stal juchavý extrovert ale prostě jsem si ty svoje černé myšlenky a stydlivost přijala a cítím se líp. Co se týče černých myšlenek tak ty se snažím odstranit tím, že když příjdou, tak si je do detailu rozeberu a většinou si uvědomím, že jsem se zase snažila vytvářet katastrofické scénáře a pustím to.
S úzkostmi nevím. Tam na tom teď pracuju. Používám svoje zaručené metody a v tomhle případě jsem si jistá, že vyhledám terapeuta, protože je to pro mě dost hluboký problém.
Ale pořád si myslímm, že tyhle věci se dají zpracovat. Ne v tom slova smyslu, že se kompletně změníš ale spíš si to příjmeš a tak nějak se to zmírní. Žije se s tím lépe.

Je potřeba přenastavit programy, které v sobě máme a které nás vždycky hodí zpět. Jaký je ten Váš? To netuším, u mě to bylo třeba ´nic nemá cenu´, ´musím být perfektní´..
S tím šetřením Jenko.. já to měla naopak, všechno jsem vždycky utratila, ať jsem měla 40 tisíc nebo 40 korun.. A najednou to pomalu jde, všechno jde :)

* Ještě mě napadá, že někdy zapomínáme, že věci, které prožíváme, které si s sebou neseme životem(životy), nás mají něčemu naučit, když to hodně shrnu, pochopit(žít), co je důležité.. :hjarta:

Teda holky,
koukla jsem na jedny ze stránek píšících o EFT a příznaky mám krom těžké nemoci úplně všechny:

- stres
- deprese
- častá únava
- nadváha
- psychická porucha po traumatickém zážitku
- dětské problémy
- pocit viny
- strach, že něco nezvládnu
- fobie
- prokrastinace (otálení)
- stud
- poruchy učení a chování
- závislosti
- pomoc při léčbě vážných nemocí
- ztráta blízké osoby
- snížené sebevědomí
- ztráta motivace
- nízký osobní výkon

Ale musím říct, že v poslední době je mi zase o něco líp. V době, kdy jsem tvořila úvodní příspěvek (cca2 dny zpět) jsem měla jednu ze svých krizí. Ale někdy mi stačí o tom napsat, nebo se vybrečet a je líp. Spíš mě mrzí, že se to opakuje. Ale jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Ty jsi Martinko do toho tedy šla? A u koho si se EFT učila?

Tak na takovýhle stavy mi pomáhají knížky, teda ne červenou knihovnu... ikdyž....., ale takovou literaturu co se točí kolem duchovna :)..... fakt, úplně se do ní ponořím a nevnímám svět kolem sebe a co víc ještě se potom cítím mnohem líp o další získané informace..... no a teď už mám absťák, tak si zítra skočím do knihovny :)

jenka66 napsal(a):

Ty jsi Martinko do toho tedy šla? A u koho si se EFT učila?

Nevím, jestli můj případ je postupem pro všechny. Ale tady na Babi mám kamarádku, která se EFT věnuje. Sešly jsme se na skype a udělala mi několik sezení na dálku s videem. Pak mi poslala návod. A už to dělám sama. :-)

Ale na druhou stranu, dá se říct že jsem v určitém směru "pokročilá" tj. už pár let zkouším různé techniky atd., takže se sebou a emocema už určitým způsobem pracuju, pro mě je to další technika, kterou můžu používat. Tj. nebojím se hrábnout si do svých emocí a nehroutím se z toho.

Je fakt, že pro začátečníka je BEZPEČNĚJŠÍ nechat se vést zkušeným lektorem.

Nevím, nějak nemám k EFT důvěru. Možná proto, že mi připomíná kineziologii a to byla pro mě fraška.

A je také pravda, že do emocí jsem si už hrála nesčetněkrát, že mě asi už hned tak něco nepoloží, takže podle mě soudím tebe, a proto razím cestu bez terapeuta.

Ale přiznávám, že kdo si není jist, že by své emoce zvládl, tzn. již něco podobného neprodělal, tam bych asi taky pro začátek volila odbornou pomoc...

Úzkostnými poruchami se zabývám taky. Nejdřív u sebe, teď i u druhých.
Cest je mnoho. Pro každého jiná správná.

Alternativní metody nezavrhuji, ale nikdy mi vlastně nepomohly. Ne tak, jak bych potřebovala.

Někdo je šťasten, když se zbaví příznaků, pak by KBT (u psychologa) a půl roku práce na sobě mohlo přinést výsledky. Je to metoda, která je relativně rychlá a vyýaduje aktivní účast.

Já jsem se dala cestou PA (psychoanalýzy), to je na dlouhé lokte, ale zase mám pocit, že to jde ke kořenům. Výsledky jsou pozvolnější, ale dostavují se. Nespěchám, chodím s úzkostmi po světě už desítky let...

Já také čerpám z knížek...

Jen mě napadá k tomu problému.

Zažilas někdy pocit, třeba na chvíli, že jde život "hravě"? Jen tak klouže, všechno zapadá, navazuje, je příjemné..? Když jsem tento pocit jakýsi den zažila prvně (vědomě), tak jsem si řekla, to je ono, tak to chci mít pořád...

Čím víc si tuto skutečnost uvědomuju, že bych to tak chtěla mít, tak tím víc to tak skutečně je. Dodám, že k tomu makám , na všech frontách, že neležím na břichu, že si dělám plány krátkodobé, dlouhodobé..atd, jen rámcové, abych se neupínala na detaily, ale opravdu to tak běží. Jen to musím nechat plynout. jakmile to začnu lámat, něco nenechám téct svým tempem nebo svou cestou -tak je zle.

A peníze - to je jednoznačně energie. Jen proplouvá.
Já jsem je začla normálně bez zábran pouštět. Dělá mi radost si a nebo někomu něco koupit, jet za ně někam, koupit si benzin...asi to vypadá bláznivě, ale já fakt ráda vyměňuju ty papírky za věci, knihy, cestování, dárky,  a cokoliv. A přitom vím, že se mi budou vracet, a to víc, než vydám. Viz minulý týden - vrátil se mi dluh (který jsem již zapomněla) a na účet mi přišel přeplatek z jednoho bytu, ve kterém nebydlím. Zrovna tuto částku(dohromady) jsem potřebovala k zaplacení zálohy na něco...A dodám, že jsem se s tou zálohou nijak  netrápila, a zase jsem udělala dobře. Přišla sama.

Takže hravě- lehce - samo.

Měla jsem přesně tytéž problémy, k nimž patřily ještě nezvladatelné záchvaty vzteku a se vším mi pomohly antidepresiva. Na duchovní knížky nějak nevěřím....

Wiki napsal(a):

Já také čerpám z knížek...

Jen mě napadá k tomu problému.

Zažilas někdy pocit, třeba na chvíli, že jde život "hravě"? Jen tak klouže, všechno zapadá, navazuje, je příjemné..? Když jsem tento pocit jakýsi den zažila prvně (vědomě), tak jsem si řekla, to je ono, tak to chci mít pořád...

Čím víc si tuto skutečnost uvědomuju, že bych to tak chtěla mít, tak tím víc to tak skutečně je. Dodám, že k tomu makám , na všech frontách, že neležím na břichu, že si dělám plány krátkodobé, dlouhodobé..atd, jen rámcové, abych se neupínala na detaily, ale opravdu to tak běží. Jen to musím nechat plynout. jakmile to začnu lámat, něco nenechám téct svým tempem nebo svou cestou -tak je zle.

A peníze - to je jednoznačně energie. Jen proplouvá.
Já jsem je začla normálně bez zábran pouštět. Dělá mi radost si a nebo někomu něco koupit, jet za ně někam, koupit si benzin...asi to vypadá bláznivě, ale já fakt ráda vyměňuju ty papírky za věci, knihy, cestování, dárky,  a cokoliv. A přitom vím, že se mi budou vracet, a to víc, než vydám. Viz minulý týden - vrátil se mi dluh (který jsem již zapomněla) a na účet mi přišel přeplatek z jednoho bytu, ve kterém nebydlím. Zrovna tuto částku(dohromady) jsem potřebovala k zaplacení zálohy na něco...A dodám, že jsem se s tou zálohou nijak  netrápila, a zase jsem udělala dobře. Přišla sama.


Takže hravě- lehce - samo.

Moc pěkné. Ráda tě čtu.

Zažila Natálko.
Zažívám ho občas a je nádherný. Občas si říkám, tak tohle je ta láska...
Do nedávna jsem si myslela, že láska je jen vztah mezi mužem a ženou, mezi matkou a dítětem a pod, ale pomalu poznávám, že je to i jinak. Všechno mi hraje na mou notu, kdekdo se usmívá a vůbec je kolem příjemná atmosféra.

S těmi penězi to byl moc hezký příklad, děkuji za něj.
Znám to dost z knížek, ale to je pouze teorie. Moje praxe je bohužel zatím jiná. Moji rodiče byli vždy šertrní a tatínek byl asi vždy hrdý, že neoplýváme penězi.  Maminka si zase neumí říct o peníze za svou práci. Má pocit, že si je nezaslouží a že by ji mohli zkazit. Ta kdyby vyhrála nějakou větší finanční částku, tak se jí zřekne, protože se jich bojí:))
No mám co čistit .. :)

jenko, tak jak se daří? Tohle téma je mi hodně blízké a nechci, aby tohle vlákno zapadlo, tak mě zajímá, jak jsi pokročila.

jenka66 napsal(a):

Pracuju na sobě asi 6 let

Kotě v botě :pussa:
já na sobě pracuju zhruba 25 let :lol:
Mno, aspoň to máte snadnější vy.
Problém je v tom, že ty skutečně hluboko uložené věci je zapotřebí odhalit dosti přesně: přesně tu formulaci,situaci, nebo postoj, která způsobovala to, co chceme odstranit.... Dejme tomu, že máš naprosto neopodstatněný strach ze tmy. Už jsi zpracovala kdeco, už nevíš, kudy kam a pak, po letech si vzpomeneš, že tě babička strašila nějakým děsivým bubákem. Babička umřela, když ti byly tři, takže jsi to dokonale zapomněla a tohle vydolovat z paměti je vskutku heroický výkon....
Tak nějak, takže nezoufej - jednou to objevíš, kdyby čert na koze jezdil :storstark: Jen co si najdeš metodu, která je momentálně pro tebe ta pravá - dneska je na výběr. Kinezka, Cesta, EFT, regrese, konstelace, arteterapie a jánevímco ještě...taky homeopatie, Bachovky.... :lol:

jenka66 napsal(a):

Spíš mě mrzí, že se to opakuje. Ale jsem ráda, že v tom nejsem sama.

No to rozhodně nejsi :)
Opakuje - tím myslíš, že jsi něco vyčistila a ono se to vrací? Jestli jo, tak to je normální - holky ti to jistě potvrdí taky. Záleží asi na tom, jak hluboko je problém zažranej, ale když skutečně hluboko, tak se běžně stává, že vyčistíš jaksi jednu úroveň a chvíli je klid. Pak se tentýž problém vrátí, ovšem průběh je rychlejší, kratší a prudší - takže vyčistíš znova, atd. Někdy se to vrací několikrát a mně se například nedávno stalo, že věc, kterou jsem si myslela, že mám zpracovanou do mrtě, se mi vrátila. Trvalo to sice jediný den, ale intenzita byla nezměněná, takže mě to málem položilo. Ovšem jak člověk nabývá zkušenosti, ustojí i tohle :)

Svatá pravda, drahý vlčku. :jojo: :pussa:

taurus napsal(a):

jenko, tak jak se daří? Tohle téma je mi hodně blízké a nechci, aby tohle vlákno zapadlo, tak mě zajímá, jak jsi pokročila.

Děkuji, děkuji, jde to Taurus. Vlastně jde to dnes moc dobře. A to na mě ráno nevyšlo místo v dálkovém autobuse, hned při příchodu do kanceláře po mě vyjela kolegyně a přesto mám celý den dobrou náladu:)

Ostatní o mém ,,vývoji,, v dalším příspěvku.

Ahoj holky!
udělaly jste mi velikou radost, že mé výkyvy nálady a smutku nejsou ojedinělé. Když jsem to psala, bylo mi mizerně a v tu chvíli si člověk myslí, že nikdy už líp nebude:( Pak sluníčko zase vysvitne a vše se zdá být hezčí.
Teď jsem si dokonce dopřála po několika letech dovolenou u moře s dcerkami a bylo to báječné. Moc a moc prima a jsem ráda, že jsem konečně zase nějakou tu korunu za tímto účelem (já Skrblík jeden) pustila.

Jinak jsem Vám ve výčtu mých chur a smutku asi nenapsala, že jsem člověk, zapšklý a mrzutý a pořád mám tendenci někoho buzerovat co se má a co se nemá to především když někdo něco ničí, nedodržuje nějaké zákony, obtěžuje mě hlukem, nebo kouřem, nebo nějakou jinou bezohledností. Přitom kolikrát já jsem něco obešla, porušila apod. Takže jsem permanetně naštvanej sup, co čeká na svoji oběť, až něco provede a já se na ni můžu alespoň škaredě podívat, pokud si ji netroufnu napomenout. Jsem prostě pokrytec. Uvědomuju si to. Ale co s tím dál?
Proto ani nemám moc přátel, jen 2 důvěrnější kamarádky a hlavně žádnýho mužskýho, sex asi 1x do roka.
Už jsem na sebe vysolila všechno???
Nevím snad...Je to krutý co o sobě píšu, ale snažím se, alespoň zde nelhat, když jsem lhala do teď sama sobě, jak je všechno u mě v pořádku a jak jsem spokojená. Ta hra, na to že já jsem perfektní a skvělá a že vedu šťastný život, mi asi blokuje další cestu k sobě.

Lupino, jak jsi mi psala o té tmě i na tom by mohlo něco být. jako malá jsem se bála tmy. Sice mě asi nikdo nestrašil, ale ten strach mám už od dětství. Co se dělá s tím, když si člověk něco vybaví, uvědomí? To stačí, nebo se s tím má ještě nějak pracovat?

No teda :godlike: Jseš dobrá.
Takhle si to uvědomit je začátek - víš, co je lidí, co se k tomu vůbec nedohrabou? :grater: Pořád jenom "to voni"....
Jo, s tím uvědoměním si: no dobré to samosebou je - ale musí se to vykořenit, přepsat, nahradit něčím, co ti bude daleko víc vyhovovat. Něčím, s čím se budeš cítit svobodnější, pravdivější a silnější.
Na to je spousta technik - od psychoanalýzy, přes pozitivní myšlení až po nové techniky, které ti ovšem hlavně pomáhají najít ty škodlivé prográmky v hlavě :)
Já osobně omlacuju každému "začátečníkovi" o hlavu Luisu Hay - Miluj svůj život. (napsala víc knih, ale tahle je nejdůležitější) A to proto, že je napsaná maximálně srozumitelně a jednoduše - neříká jenom CO máš dělat (do se dovíš leckde) ale hlavně JAK to máš udělat, aby to fungovalo. A pokud člověk skutečně a poctivě postupuje podle téhle knihy, funguje to.
Ono totiž je hezký slyšet "základem je milovat sama sebe"...nojo - ale když člověk nemá potuchy, jak se to dělá? No a právě k tomuhle ta kniha je - naučit se to :)
Což podle toho cos napsala, potřebuješ opravdu hodně :pussa:
Abych se vrátila k té tmě: to bys musela přijít na to - a to úplně přesně - co za formulaci to bylo. Co přesně ti říkali, když jsi byla malá, že ses té tmy začla bát. Anebo naopak neříkali - jsou děti, které se jí bojí samy od sebe a naopak by potřebovaly spíš uklidnit.

Jenko, to jsou samý výborný zprávy :supr:.
Osobně si myslím, že už jen uvědomnění svých problémů, je  výhra. Teda u mě to tak na začátku bylo. Sice jsem frfrala, že je mi to k ničemu, když nevím, jak s tím naložit, jak to změnit. A pak mi "náhodně" začala do klína padat pomoc. Jednou to byla knížka, jednou dobrý terapeut, jednou třeba příspěvek na Babi a to vše mi pomáhalo a pomáhá zpracovávat ty moje trable.
Kažopádně dneska je těch technik, lidí a knih tolik, že je prostě na člověku, co si z toho vybere a jak toho využije.

Taky jsem jednu dobu (dříve..) měla pocit, že můj život je jedna velká tragedie. Že se v podstatě celý život probojím. ..a v tomto okamžiku, kdy jsem si to uvědomila, mě to naštvalo. Protože jsem už věděla, že to není tak, že někdo to má dobrý a lehký v životě a někdo těžký. On někdo z mých známých byl v pohodě a rozesmátý, i když spadal do mnou stanoveného šuplíku - "těžký život". A já jsem se rozhodla, že kašlu na šuplík, že budu spokojená za každého počasí. A rozjela jsem program "spokojenost"....

Jde o jakousi duševní statečnost, překonat s úsměvem a pohodě období i když se jaksi "nedaří". Ono to třeba - to nedaření se- je jen zdánlivé. Např. nepodařila se mi koupit jedna nemovitost,kterou jsem moc chtěla,  pak zdravotní problém, pak autoproblém a starosti v práci - a hle - při "zdr. problémech " jsem se seznámila s člověkem, který mi nabídnul lepší (pro mě) nemovitost, "autoproblém" mi ve finále přinesl peníze, starosti v práci se vyřešily také... Takže vlastně jaké "nedaří se" ?? :)

Ale pokud by šlo o onemocnění- ty deprese atd.., tak si myslím, že jakákoliv dobrá vůle nepomůže. Zmůže hodně, ale na toto asi bude krátká.
Povahu asi také jen tak nezměníme, ale zase, proč by nemohl být šťastný a spokojený introvet, či melancholik...a určitě jde na tom pracovat, protože ty naše strachy a úzkosti jsou dané jen omezením v životě (čímkoliv - výchovou, vzory..) a to lze odbourat. Všichni od tak 3let začneme být "omezovaní", takže to není nic divného. takto "postiženi" jsme všichni. Otázka zní, jak s tím naložit?

Wiky...jsi užasná baba:-))) BI
jak jsi psala výše o tom "neřešit" -  viz přeplatek za bývalý byt = záloha na něco jiného..přesně tak to funguje  :supr: :-)))

Lupino,
Miluj svůj život jsem četla. Přišla mi do rukou v době, kdy mi umíral táta a taky, když jsem potřebovala změnit zaměstnání a opravdu pomohla. Mám ji ráda a čas od času se k ní vracím.
    Někdo v jiném tématu psal o její knize Síla je v nás.Znáš ji?

Wiky,
děkuji za povzbuzení, je to hezké cos mi napsala a měla bych si to číst častěji.
  Jestli jde o nějakou psychickou poruchu, nebo jen momentální nálady nevím. Ale budu věřit v to druhé. Bohužel u nás v rodině bylo dost lidí (z obou stran rodičů), kteří docházejí na psychiatrii a s nějakými druhy depresí. A tatínek? Ten nikam nedocházel, ale strašně se trápil :(, sklíčenej smutkem, rád si popil, zakouřil, ale jeho zdraví mu to nedovolovalo. Měl časté úrazy-několikero zlomenin, či naraženin ročně. I to je projev sebetrestání myslím si.

Taurus,
a jaké knížky čteš Ty? A jaké techniky používáš?

Jenko, těch knížek je hodně. Namátkou je to třeba Nová Země od Eckharta Tolleho nebo Síla přítomného okamžiku od toho samého autora. Pak mě učarovalo  Tajemství a mám ráda Paula McKennu. A poslední dobou se mi do rukou dostává i dobrá beletrie, která mě taky inspiruje nebo mi spíš zapadá do té mojí skládanky.
Další z čeho čerapám je časopis Psychology (je to zahraniční časopis). Tam ty rady využívám hodně.
Nedá se říct, že jedna kokrétní kniha by mi dala nejvíc. Spíš to propojuju a vytahuju info, které potřebuju pro sebe.
No a z technik je to hlavně EFT, ta mi pomohla si nejvíc. A pak i další jako třeba kinezka, konstelačky, regrese. Je fakt, že já jsem toho pospojovala víc a dneska už se snažím spíš si pomáhat sama. A když něco nemůžu rozlousknout tak jdu k terapeutům, u kterých vím, že mi  pomůžou.

jenka66 napsal(a):

Lupino,
Miluj svůj život jsem četla. Přišla mi do rukou v době, kdy mi umíral táta a taky, když jsem potřebovala změnit zaměstnání a opravdu pomohla. Mám ji ráda a čas od času se k ní vracím.
    Někdo v jiném tématu psal o její knize Síla je v nás.Znáš ji?

Wiky,
děkuji za povzbuzení, je to hezké cos mi napsala a měla bych si to číst častěji.
  Jestli jde o nějakou psychickou poruchu, nebo jen momentální nálady nevím. Ale budu věřit v to druhé. Bohužel u nás v rodině bylo dost lidí (z obou stran rodičů), kteří docházejí na psychiatrii a s nějakými druhy depresí. A tatínek? Ten nikam nedocházel, ale strašně se trápil :(, sklíčenej smutkem, rád si popil, zakouřil, ale jeho zdraví mu to nedovolovalo. Měl časté úrazy-několikero zlomenin, či naraženin ročně. I to je projev sebetrestání myslím si.

Taurus,
a jaké knížky čteš Ty? A jaké techniky používáš?

Určitě Jenko nejsi sama, kdo má takové starosti a myšlenky, vlastně vyjímkou budou spíš lidé opační, kteří starosti nemají...
Každopádně bych se na tvém místě ROZHODLA, že to dám do kupy. Deprese-nedeprese - ty bych jednoznačně vypustila z hlavy (v začátku..) Že prostě spokojená budu. Říkej si to klidně několikrát denně, jak jsi spokejná, jak je všechno bezva, jak jsi šťastná..atd.. Když se ráno třeba namaluješ, když dokončíš jakoukoliv práci, když se ti podaří zaparkovat...usmívej se na lidi a snaž se je mít ráda, pomoz někomu, oni jsou všichni vlastně stejní, jako ty..nikdo není jen tak sám od sebe zlý...a uvidíš co se začne dít! Uvidíš tu obrovskou a mocnou zpětnou vazbu. Já tyto okamžiky doslova miluju...není těžké mít rád a myslím si, že je to úplně základ všeho. Na tu lásku se pak nabalí jen to správné a příjemné.

Nechci, aby to vyznělo nějak zprofanovaně, asi bude fajn sáhnout po knihách. Já jsem byla odkojena Murphym .. Skoro ti až závidím, že budeš objevovat od začátku,  tam se toho "děje" nejvíc nebo spíš to skáče obrovskými skoky s já to vnímala s pusou dokořán a očima navrch hlavy (terminologie mojí zlaté maminky) :)

A výběr knihy ..? - zajdi si do knihy, prohlížej, listuj a ona se ti vecpe sama. A to ta, kterou v tu chvíli budeš "potřebovat" nejvíc. Každý máme  jiný vkus, jiné vnímání, jiné tempo, takže násilným čtením "nevhodné" (na kterou třeba nejsem zralá) literatury se dá spíš víc pokazit.

Od dětství si pamatuji větu z jednoho filmu - Člověk dokáže, co od sebe očekává :)

Já jsem měla včera děsný splín, něco takového jsem nezažila už měsíce.. Děs, běs, pobrečela jsem si, ale tentokrát bylo něco jinak, taky jsem to nezkoušela přepít, ani neběžela k doktorce pro prášky, nenechala jsem se vtáhnout do nějakých hrozných myšlenek jako dříve.. A dneska se mi poskládaly odpovědi na otázky z minulých týdnů.. ráno po probuzení v posteli, že se těžko můžu cítit dobře, když v mém srdci je momentálně tolik strachu, že pro lásku v něm zbývá tak málo místa, pak jsem si tady na Babi vzpomněla na rozcestí u ´rodičovského´ domu a na cestu srdce, kterou jsem zvolila, pak jsem si konečně pustila dlouho plánovaný film, který byl dalším kamínkem.. Vlastně je to jednoduché, ´stačí´ jít, to, co hledáme je celou dobu s námi, jenom si udělat v srdci místo.. No, jednoduché.. ale koneckonců člověk dokáže, co od sebe očekává :hjarta:

Jenko, Taurus a ostatní úzkostlivá děvčata. Jsem ráda, že čtu o problémech, které tak trochu vypadají, jako ty moje. Takže hurá, nepotřebuji pana Chochološka. Období malého sebevědomí v pravidelných intervalech střídají období velkého sebevědobí, asertivně se s jistými problémy vyrovnávám, mám vše " pod kontrolou", pak bum, uvědomuji si, že si nevěřím, každému dovedu poradit, ale sobě ani náhodou, no a takhle to jde celý můj život. Lidé kolem mě se domnívají, že jsem rázný, veselý, energický extrovert, ale ve skutečnosti jsem uzavřená a tam, kde jsem měla jistotu (spokojené, skvělé manželství), se najednou objevila obrovská nejistota (rozvod, smutek). Dva protipóly, ale s odstupem času jsem za tu změnu života ráda. Přijímám spoustu věcí jako výzvu, takže jestli se mi nyní nedaří, musí přijít moment, kdy se dařit bude. Můj tatínek vždycky říkal : "Těch špatných zpráv už bylo  hodně, teď musí přijít nějaké dobrá zpráva. Tak už to v životě chodí." A stalo se. A co je důležité? Žít tak, aby se člověk na sebe mohl podívat do zrcadla a říci si, že nikomu vědomě neublížil, že je docala slušný člověk ( ovšem to o něm musí říci ti druzí).

To je hezký citát D. :)děkuji za něj
Jen nevím, jak mám chápat rozcestí u rodičovského domu a cestu srdce. To je nějaká terapie, nebo něco z babinetu?

Taurus, jak prosím Tě probíhá ta metoda EFT? Když jsem o ni chtěla něco najít, tak se píše o nějakém vyťukávání si a nevím o co jde.Díky za vysvětlení

Vy jste holky asi všechny moc daleko v práci na sobě. To já jsem jenom elev :) proti vám. Ale pokroky cítím, to zase jo.Když si vzpomenu, jakej nevyzrálej fracek jsem byla ještě před 10 lety, tak je to pěknej kus práce.
  Jinak se u mě taky něco děje, nebo mám období, že není moc klid, nevím. Trochu rušnější týden a dnes jsem to dovršila tím, že jsem spadla z kola, neboť auto přede mnou zastavilo, což jsem nečekala. Odnesla jsem to drobnými šrámy a vysypaným nákupem. Tak jsem hned poděkovala svému andělíčkovi strážnému za ochranu, že to nedopadlo hůř.
  ...A taky jsem se po dlouhatánské době od srdce zasmála se svoji kamarádkou. Bez zábran, bez ohledu na okolí a od srdce. Zase jsem objevila, jak je příjemné nebýt suchar. Kéž bude víc smíchu:)))))
Děkuji Vám moje dobré víly za psaníčka a přeju krásnou noc. :sova:

Cesta srdce je to, oč podle mě v životě jde.. dívej se dovnitř, tam najdeš odpovědi, láska je cesta atd., to znáš, ne? ;) Tisícikrát napsáno, řečeno a stejně nám trvá roky, než se k tomu propracujeme.. A s tím rozcestím, já mám takovou úchylku, ale nikomu to neříkej, kdyby si toho náhodou ještě někdo nevšiml.. :P Díky tomu, že tady popíšu co mě napadá nebo se na něco zeptám, tak mi za chvíli dojde zbytek(tohle bylo v drbárně) apod. Jak psala lupina - samoobsluha.. nebo zneužívání serveru :P

Jenko, a ten smích - to je jedno z nejlepších , co můžeš pro sebe a potažmo pro jiné udělat. Smích člověka neskutečně uvolní. I obyčejnej úsměv. A to nemusíš k tomu ani mít kamarádku.... Zkus se normálně usmát (sama - no jo, jako blázen :D) a přitom si něco říct, třebá...a přeje jen je na světě krásně...lidi jsou fajn...atd..nějaká chemie v těle prostě proběhne..

Já včera, asi po 2 letech měla na krajíčku, téměř jsem bulela...To bych ani nevěřila. No, ale byla jsem dobře a odborně namalovaná, tak jsem se udržela - přece si nerozmažu celý make-up!! ne ?:D Jela jsem asi 30km ze schůzky (pracovní) navečer domů. Několik telefonů znamenalo že více méně padlo (a nebo jsou tak komplikace)několik mých akcí na kterých dělám měsíce.....přišlo mi to najednou moc, spolu s ostatním a měla jsem na pár minut pocit, že je všechno na nic, že se na všechno vykašlu, že nic nemá smysl. ..

Zastavila jsem na světlech a v sousedním pruhu auto stáhlo okýnko a hezkej chlap (fakt sympaták!)na mě gestikuloval, že nemám rozsvícená světla. Poděkovala jsem a v tu ránu si uvědomila, co se mohlo všechno stát. ..Pomohla bych něčemu kdybych rozmlátila auto, sebe a nedejbože někoho jiného..?

Zbytečné dodávat, že mě to přešlo, a..zrovna rádio hrálo moji oblíbenou písničku...:)

Vlnovky. Běží to ve vlnovkách, ať chceme nebo ne. Stačí na to jen nezapomenout!

Mně bylo předevčírem tak špatně, protože jsem zapomněla na věci, ke kterým už jsem došla. Že prostě stačí jít a být, myšleno být v této chvíli, která je dobře a že to neznamená nemít přání nebo o něco neusilovat, ale být teď a přitom ve stejném nenásilí dělat věci pro budoucnost.. učit se jazyk, kterým si možná budu jednou přivydělávat, ne, že bych díky tomu vydělala spoustu peněz a udělala překlad, za který dostanu překladatelskou cenu roku.. Tohle je pro mě vážně soda.. ale učím se to.. Navíc vím, že se není čeho bát, není proč mít strach, jenom na to občas zapomínám, nechávám se vtáhnout do chci apod.. Tohle je o mně, každý to máme jinak a přese všechno asi tak nějak společně..
Pěkný víkend :hjarta:

Jenko, jedná se o to, že tělem procházejí energetické body, které můžou být zablokované nevyřešenými emocionálními problémy. Při EFT ťukáš (používáš při tom svoje prsty) na ty body a říkáš k tomu věty, které se týkají toho problému.
Jde o to, že vlastně srážíš  negativní emoce ohledně určitých události (a které ti, aniž si to kolikrát uvědomuješ, dělají pak paseku v současném životě) na nulu. Ty události, co v tobě vyvolávali vlnu emocí, nezapomeneš, jen už tě to neotravuje. Doufám, že jsem to vysvětlila srozumitelně.
Teď jsem ještě slyšela o další technice RUŠ. Nemám s ní zkušenost ale tuším, že to funguje na podobném principu jako EFT ale není tam ťukání.

Jinak Jenko, na mě  úzkosti i teď  vyskakují poměrně často ale rozdíl oproti dřívějšku je  v tom, že už se toho tak nebojím a nebráním se tomu. A pochopitelně místo útěku se to snažím zpracovávat.

D. napsal(a):

Mně bylo předevčírem tak špatně, protože jsem zapomněla na věci, ke kterým už jsem došla. Že prostě stačí jít a být, myšleno být v této chvíli, která je dobře a že to neznamená nemít přání nebo o něco neusilovat, ale být teď a přitom ve stejném nenásilí dělat věci pro budoucnost.. učit se jazyk, kterým si možná budu jednou přivydělávat, ne, že bych díky tomu vydělala spoustu peněz a udělala překlad, za který dostanu překladatelskou cenu roku.. Tohle je pro mě vážně soda.. ale učím se to.. Navíc vím, že se není čeho bát, není proč mít strach, jenom na to občas zapomínám, nechávám se vtáhnout do chci apod.. Tohle je o mně, každý to máme jinak a přese všechno asi tak nějak společně..
Pěkný víkend :hjarta:

D. napsala jsi to naprosto fenomenálně. Poslední dobou píšeš příspěvky, který mě hodně oslovují :supr: :godlike:

Janka77 napsal(a):

Jenko, Taurus a ostatní úzkostlivá děvčata. Jsem ráda, že čtu o problémech, které tak trochu vypadají, jako ty moje. Takže hurá, nepotřebuji pana Chochološka. Období malého sebevědomí v pravidelných intervalech střídají období velkého sebevědobí, asertivně se s jistými problémy vyrovnávám, mám vše " pod kontrolou", pak bum, uvědomuji si, že si nevěřím, každému dovedu poradit, ale sobě ani náhodou, no a takhle to jde celý můj život. Lidé kolem mě se domnívají, že jsem rázný, veselý, energický extrovert, ale ve skutečnosti jsem uzavřená a tam, kde jsem měla jistotu (spokojené, skvělé manželství), se najednou objevila obrovská nejistota (rozvod, smutek). Dva protipóly, ale s odstupem času jsem za tu změnu života ráda. Přijímám spoustu věcí jako výzvu, takže jestli se mi nyní nedaří, musí přijít moment, kdy se dařit bude. Můj tatínek vždycky říkal : "Těch špatných zpráv už bylo  hodně, teď musí přijít nějaké dobrá zpráva. Tak už to v životě chodí." A stalo se. A co je důležité? Žít tak, aby se člověk na sebe mohl podívat do zrcadla a říci si, že nikomu vědomě neublížil, že je docala slušný člověk ( ovšem to o něm musí říci ti druzí).

Janko, nejen podobný nick, ale i podobné pocity.
Všechno co jsi napsala, bych mohla podepsat :)

:)

Pracuju na sobě asi 6 let (kdy jsem prodělala nejeden kurz), ale pořád toho není dost. Když už jsem si myslela že jsem ušla alespoň kousek cesty a že už vím, jak se životem trochu naložit, zase se mi čas od času vrací pocity úzkosti. Vlastně ani nevím, jestli to má se sebeúctou něco společné, ale asi ano. Nemůžu se občas spojit sama se sebou v noci se budím a něco (v podstatě nedůležitého) mě tíží, mám pocit úzkozti. Nic mě nebaví, nic se mi nechce- nedokážu se donutit ani k procházce, natož ke cvičení a jen se přežírám a válím a pak jsem ze sebe smutná.
Potom se objeví nová jiskřička naděje, že to zvládnu, že už jsem na té lepší cestě, jdu po ní nějakou dobu a znova si vymáchám čumák v úzkosti a můj život postrádá radost.

Pracuješ na sobě super, to ano, akorát mám pocit, že ta "hodina, co má mít 45 minut" se nějak přetahuje na mnohonásobek - jinými slovy - chtělo by to možná pauzu. pokud se do něčeho nutíš, pak to nemusí být v souladu s tvým "Já". Chtělo by to "přestávku po hodině vyučování", takže zkus popřemýšlet, co by tě opravdu bavilo (třeba malovat obraz, nebo relax v bazénu, nebo pečení, nebo  cokoliv jiného..) a prostě užívej život v radosti. Co tě baví, to dělej. Co tě nebaví, neřeš. Až nastane příhodná chvíle, tak najednou to, co tě nebaví, tě bavit začně.

Pokud příliš "budeme lítat v duchovnu" a neuvědomíme si, že jsme tady a teď v té naší realitě, abychom si vychutnali všechny její možnosti, pak může nastat blok od našeho "Já", které třebas říká: "hele, už dost s tím duchovnem, zkus si užít třeba trochu radosti. Máš tak ráda to a to, tak si to užívej..", tak do té doby budeme pociťovat "nepohodlí" sami se sebou.   

Zrovna dnes jsem rozjímala nad tím, že si vůbec neumím užívat života. Vydělávám peníze, abych našetřila (a to mi dá sakra práce ) a pak je mí líto na ty úspory sáhnout, místo abych si nějak užila, třeba jela s dětmi k moři a pod. Když už jsem u moře tak tam sedím, jako pecka, protože na výlety už nejsou peníze a na sporty mě neužije. S lidmi se moc nekamarádím, protože jsem dost uzavřená, často mám strach, že si semnou někdo bude chtít povídat (to mám zase po matce:)) 

Pokud se na něco upneme, to se nám ztíží. Pokud budeš úzkostlivě dbát na to, abys vydělala peníze, pak si "přitahuješ" to, že práce nemusí být to, co bys ráda, peníze nějaké budou, ale nebude jich tolik, kolik bys ráda a když už budou, tak budeš smutná z toho, že je musíš na něco dát ... To vše jsou ale postoje, které si člověk pěstuje. Jasně, že "mi se to kecá", viď? ;) Kdybych to nezažil na vlastní kůži, tak bych také nevěřil a nejsem zdaleka sám. A naučit se to, že není potřeba nic brát příliš vážně a tím si umožnit nejen odlehčenější přístup k životu, ale také přísun hojnosti, včetně pohodového prožívání přítomnosti - to chce čas.

Jsem spíš vážnější, takovej suchar, často na mě padají chmury a pesimistické myšlenky ( po otci:)), kterých se nemůžu zbavit. Když se podívám do své rodiny, tak jsem asi jablko, co se válí pod stromem:) 
Myslíte, že i geny či melancholická povaha se dají zpracovat???
Promiňte mi tak dlouhý a fňukací příspěvek, ale jsem toho nějak plná.

Suchar a pesim. myšlenky - to jsou právě ty "vyjeté koleje", ze kterých je třeba se dostat časem. Ale dostaneš se uvolněným přístupem, ne násilím. Každé "koleje" fungují zhruba tak, že během života si je "nějak" vyjezdíme, dáme do nich specifickou energii a tato energie k sobě přitáhne další kvanta podobné energie. Tuto energii si klidně představ, jako "entitu", která ti chce dělat jen a jen radost. Takže ona ví, že častokrát si smutná a snaží se, aby ti udělala radost právě dalším přívalem smutku. Ona ta entita neví, že ty se trápíš. Ona jen plní to, z čeho byla sama vytvořena a protože z té energie žije a je velmi spokojená, tak se snaží seč může i tobě udělat "radost".. Takž i když nasměruješ kroky ven z kolejí, tak ona entita bude nechápavě civět, proč to děláš, když přece jsi v těch kolejích byla tak "šťastná" a hned se bude snažit tě tam vrátit.. Proto není tak jednoduché vyjet ven z vlastních "kolejí". Posal jsem to velmi obrazně, ale myslím, že to zde ještě někdo jiný popíše mnohem lépe.
Z kolejí se prostě dostaneš, ale ne na "sílu".. Takže to chce opravdu v klidu vypnout a užívat si to, co tě baví. Tak připravíš půdu pro nové emoce a jejich energie pak pomůže časem "pročistit" to kolejiště.

Kdepak fňukací příspěvek.. Prostě jsi napsala, jak se cítíš a to je jen dobře.

Jenko,
podívej se po knize Debie Fordové - Temná stránka hledačů světla.
Je tam spousta návodů, jak příjmout sebe sama se vším všudy, tedy i se svými "špatnými" vlastnostmi, protože i ty k tobě patří :jojo:
Bez nich nejsi celá :)
Pro začátek si tedy odpusť všechno to, co jsi vypsala výše.
Prostě to tak je.
Tečka, finýto.
No a co?
Pokud to příjmeš, můžeš s tím začít pracovat.
Pokud to nepříjmeš, bude tě to pořád "fackovat".
Takhle nemáš šanci "vyhrát".
Je to přesně o té lehkosti a hravosti, o které píše Wiki :jojo:

Pandoroo a  Dai Terr
knížku mám doma, četla jsem ji, jako mnoho dalších a ráda si ji zase oživím:)¨
Jenže já ty knížky hltám, mám jich celkem dost a pak se dostávám k tomu (co píše Dai Terr), že to moc žeru. Snažím se, strašně moc se snažím o lepší, radostnější život. Teorii znám, ale řídit se podle toho, je trochu těžší. Otázka je co očekávám... Co se má vlastně změnit a za jakých okolností? Musí se stát něco zásadního, aby došlo ke změně v mém životě? Na to bych si asi měla odpovědět. Pořád čekám až....něco, a nevidím TO co je TEĎ
Sice dělám co co mě baví (nějaké výtvarné, kreativní tvoření), ale dělám to často s vidinou výdělku.  Tak se to asi míjí účinkem, nevím.
Mě je v podstatě v poslední době moc dobře, nebo mi spíš není vůůůbec zle. Jen ta radost a užívání si života mi moc chybí.
Snad nepíšu moc zmateně, trochu mě tlačí čas:( ale chtěla jsem zareagovat. Děkuji moc za Vaše příspěvky k tomuto tématu

Jenko,
to znám ;) je to jako neustále prostřený stůl s těma nejlepšíma dobrotama a ty nevíš do čeho dřív kousnout. Nejraději bys všechno najednou. Ono si to časem sedne. Je ti dobře, moc dobře, tak co si přát víc? Vždyť to je právě ta radost. Nebo potřebuješ smutek aby ses pak mohla radovat?

jenka66 napsal(a):

Pandoroo a  Dai Terr
knížku mám doma, četla jsem ji, jako mnoho dalších a ráda si ji zase oživím:)¨
Jenže já ty knížky hltám, mám jich celkem dost a pak se dostávám k tomu (co píše Dai Terr), že to moc žeru. Snažím se, strašně moc se snažím o lepší, radostnější život. Teorii znám, ale řídit se podle toho, je trochu těžší. Otázka je co očekávám... Co se má vlastně změnit a za jakých okolností? Musí se stát něco zásadního, aby došlo ke změně v mém životě? Na to bych si asi měla odpovědět. Pořád čekám až....něco, a nevidím TO co je TEĎ
Sice dělám co co mě baví (nějaké výtvarné, kreativní tvoření), ale dělám to často s vidinou výdělku.  Tak se to asi míjí účinkem, nevím.Mě je v podstatě v poslední době moc dobře, nebo mi spíš není vůůůbec zle. Jen ta radost a užívání si života mi moc chybí.

Jenko, štrikuješ? Myslím tím, jestli to umíš. Pokud ano, tak si představ, že moc utahuješ a co ti z toho vznikne. :lol: Totéž vznikne, když se člověk "strašně moc snaží" ;) A když se nesnaží vůbec, je to jako halabala štrikování navolno. Prostě to musí být tak akorát a poznáš to dle pocitu, který je přesně takový, jako to akorát štrikování - nebo když udržuješ rovnováhu při jízdě na kole.
Vidina výdělku je bohužel (podle mě) můra nového věku :/ Doopravdy kazí nejen radost, ale hlavně spontaneitu. Ovšem jak se jí zbavit? To si bohužel musí každý sám a po svém....a že by to bylo snadný, to teda není :grater:

Lupino, hezky jsi mi to vyobrazila. Taky mám ráda přirovnání,  toto je trefné. Utahuju! Občas si to uvědomím, tak se uvolním, ale po čase znova...A tak pořád dokola. Ale ono se to zlepší, vím to.

Pomněnko, já tu radost moc necítím. To, že se cítím dobře, je uvědomění si, že mám prácí, zdraví, střechu nad hlavou, prima děti, mám co jíst a dost peněz na pokrytí nákladů, uvědomění si toho, že není důvod ke smutku. Ale radost, taková ta životní šťáva- tohle to není:(

Chce to čas. Je také možné, že potřebuješ k životu nějaký ten "adrenalinový sport", nebo něco jiného. Chce to postupně zkoumat a hlavně se do ničeho nenutit. S těmi penězi si právě nekaz radost. Protože pokud něco děláš a děláš to s vidinou výdělku, je to dobré, ale pokud to tak děláš a hned si řekneš, že "přece pro peníze to není fér", nebo že "peníze kazí člověka" a podobně, tak vlastně vyslovuješ přání, abys sice dělala práci pro peníze, ale by ti šla hůře a peníze ani nebyly a ještě jsi z toho byla smutná. Každá myšlenka má svůj náboj. Záleží na tom, jakou energii vložíš do myšlenky a jak ji formuluješ. To je ta "práce s energií", co se v této realitě máme učit. Ale všimni si, jak nám to všem okolo jde. Jsme většinou jak ti sloni v porcelánu. Ale ty na to přijdeš, neboj. Takže - dej tomu ten krásný dar, který nazýváme čas. ;)

Hezké dopoledne všem!
Tak se ozývám po delší odmlce, abych se vypovídala, jak se v poslední době cítím.
V noci blbě spím, často se budím a ńa mysl se mi pořád derou nejaké problémy. Teď mě nejvíc straší vánoce. Ještě nemám nic napečeno, nakoupeno jen pomálu, zase myslím na to kolik peněz ještě budu za dárky vydávat....a peníze znova: dárek dceři k promoci, jízdenky na MHD pro mě a pro druhou dceru, kurzy taneční a jazykové, doplatek st. spoření atd atd a penízky jen lítají a já se převaluju  na posteli. I když mám v ložnici asi 18C trpím horkem. Když jsem vzhůru je to lepší, ale pořád je u mě takový smutek. Často se mi derou z pusy slova,,chce se mi brečet,,. Jenže to nejde vždycky. Pobrečet si ráno v metru, nebo v kanceláři skolegy dost dobře nejde. Tak to někdy řeším tak, že si pobrečím v noci a hned cítím úlevu a usnu. Nevím, jestli jsem takový pesimista, ale pořád se mi (hlavně tedy v noci) derou na mysl chmurné myšlenky, všechno odsuzuju, všechno vidím černě.
Není to sice nic dramatického, ale ani příjemného, ale zase jsem ve stadiu, kdy nevím jak tu radost v sobě probudit.
Nevím, jestli máte pro mě nějaké povzbuzení, ale alespoň jsem se mohla vypovídat.

Jenko, jsem na tom úplně stejně. Pravda, v noci se budím jen občas ale přes den je to utrpení. Hlavou mi lítají myšlenky a ne a ne je zastavit. Přesně jak píšeš, není to nic dramatického a možná ani nic s čím by se nepotýkal každý druhý, co se problémů týče ale je to dost nepříjemný stav.
Snažím se to řešit ale tohle bude asi běh na hodně dlouhou trať. A bohužel na tenhle běh nemám žádnou motivaci.

jenka66 napsal(a):

Hezké dopoledne všem!
Tak se ozývám po delší odmlce, abych se vypovídala, jak se v poslední době cítím.
V noci blbě spím, často se budím a ńa mysl se mi pořád derou nejaké problémy. Teď mě nejvíc straší vánoce. Ještě nemám nic napečeno, nakoupeno jen pomálu, zase myslím na to kolik peněz ještě budu za dárky vydávat....a peníze znova: dárek dceři k promoci, jízdenky na MHD pro mě a pro druhou dceru, kurzy taneční a jazykové, doplatek st. spoření atd atd a penízky jen lítají a já se převaluju  na posteli. I když mám v ložnici asi 18C trpím horkem. Když jsem vzhůru je to lepší, ale pořád je u mě takový smutek. Často se mi derou z pusy slova,,chce se mi brečet,,. Jenže to nejde vždycky. Pobrečet si ráno v metru, nebo v kanceláři skolegy dost dobře nejde. Tak to někdy řeším tak, že si pobrečím v noci a hned cítím úlevu a usnu. Nevím, jestli jsem takový pesimista, ale pořád se mi (hlavně tedy v noci) derou na mysl chmurné myšlenky, všechno odsuzuju, všechno vidím černě.
Není to sice nic dramatického, ale ani příjemného, ale zase jsem ve stadiu, kdy nevím jak tu radost v sobě probudit.
Nevím, jestli máte pro mě nějaké povzbuzení, ale alespoň jsem se mohla vypovídat.

Jenko a co by se stalo kdybys treba vubec nenapekla, nenakoupila darky nebo treba jen drobnosti za par korun? Co by se stalo, kdybys nedala penize svym dceram? Dokazes si tu situaci, ze nic neni jak sis naplanovala, predstavit? Jak se pri tom citis a co to s sebou prinasi, ta predstava?

Jinak Ti chci napsat, ze ja odmalicka nebrecela, od utleho detstvi jsem v sobe drzela slzy (emoce) a dneska ver nebo never, brecim a brecim kdekoliv me to napadne. At jsou okolo lidi, at si tukaji na hlavu, ja brecim VZDY kdyz se mi chce, kdyz mam tu potrebu. A vis co? Je to uuuuuuzasnyyyyyy :)

Hezký den :)

A co to brát jako očistný proces? Omlouvám se za ten hrubší příměr, ale svoji momentální situaci vidím jako svého psího miláčka, který občas venku sežere nějakou nedobrotu a přestože mu pak dám to nejlepší maso, tak díky té počáteční drobnosti se pozvrací :P
A motivace, Taurus? Co prostě život, pro začátek..
(Možná, že někde v dálce je něco jako nedůležitost našeho rozhodnutí, ať nakročíme kamkoliv.. No ale kdo ví, já ještě přesně ne :) )

Všem přeji hezký předvánoční čas :hjarta:

D. napsal(a):

Hezký den :)

A co to brát jako očistný proces? Omlouvám se za ten hrubší příměr, ale svoji momentální situaci vidím jako svého psího miláčka, který občas venku sežere nějakou nedobrotu a přestože mu pak dám to nejlepší maso, tak díky té počáteční drobnosti se pozvrací :P
A motivace, Taurus? Co prostě život, pro začátek..
(Možná, že někde v dálce je něco jako nedůležitost našeho rozhodnutí, ať nakročíme kamkoliv.. No ale kdo ví, já ještě přesně ne :) )

Všem přeji hezký předvánoční čas :hjarta:

D., možná naprosto rouhačsky se musím přiznat, že sám život pro mě fakt není motivace.

"Lepší život", ve smyslu cítit se lépe než dnes. Ideály v černočerné době nějak nefungují ;)

D. napsal(a):

"Lepší život", ve smyslu cítit se lépe než dnes. Ideály v černočerné době nějak nefungují ;)

Nejak prestavam verit, ze se budu citit lepe nez dnes. Na muj vkus jsem do toho cítít se lépe dala dost času i peněz i snahy a výsledek je dost zvláštní....

A čemu věříš, že už se nebudeš nikdy cítit líp?
Pokud prostě nevíš kudy kam, cítíš se dlouhodobě depresivní, co zajít za odborníkem?

D. napsal(a):

A čemu věříš, že už se nebudeš nikdy cítit líp?
Pokud prostě nevíš kudy kam, cítíš se dlouhodobě depresivní, co zajít za odborníkem?

Neřekla bych, že jsem dlouhodobě depresivní. Spíš se dlouhodobě snažím změnit pár věcí a výsledek nic. Nepopírám, že se snažím málo nebo, že něco dělám blbě ale je to demotivující.
Odborníka už mám.

taurus napsal(a):

D. napsal(a):

"Lepší život", ve smyslu cítit se lépe než dnes. Ideály v černočerné době nějak nefungují ;)

Nejak prestavam verit, ze se budu citit lepe nez dnes. Na muj vkus jsem do toho cítít se lépe dala dost času i peněz i snahy a výsledek je dost zvláštní....

turus,
tak z toho, co říkáš, mám pocit, že to bereš za špatný konec.
Tohle není jen o DVOU "otvorech" - sem dám peníze, odtud mi vypadne "cítím se lépe"
Je to spíš jako bankomat - ten má vstupy TŘI.
Do jednoho dáš kartu, ze druhého ti vypadnou peníze, ale existuje ještě TŘETÍ vstup, kudy jsi tam ty peníze nejprve musela ty sama VLOŽIT :jojo: A vkládat je tam musíš STÁLE, nejlépe PRAVIDELNĚ.
Rozumíš mi, co ti chci říci?

Dlouhodobě se snažit měnit, to znám.. a občas se přistihnu, že přitom zapomínám žít a pak se v tom ztratím :P
Taurus, vidím to holt jako očistný proces, koloběh, hůř, líp.. a k tomu patří i odpočívání a jít se projít na náměstí ke stromečku, dát si punč a žít tuto chvíli. Jsem zase chytrá, tak každý máme něco ;)

Pandorraa napsal(a):

taurus napsal(a):

D. napsal(a):

"Lepší život", ve smyslu cítit se lépe než dnes. Ideály v černočerné době nějak nefungují ;)

Nejak prestavam verit, ze se budu citit lepe nez dnes. Na muj vkus jsem do toho cítít se lépe dala dost času i peněz i snahy a výsledek je dost zvláštní....

turus,
tak z toho, co říkáš, mám pocit, že to bereš za špatný konec.
Tohle není jen o DVOU "otvorech" - sem dám peníze, odtud mi vypadne "cítím se lépe"
Je to spíš jako bankomat - ten má vstupy TŘI.
Do jednoho dáš kartu, ze druhého ti vypadnou peníze, ale existuje ještě TŘETÍ vstup, kudy jsi tam ty peníze nejprve musela ty sama VLOŽIT :jojo: A vkládat je tam musíš STÁLE, nejlépe PRAVIDELNĚ.
Rozumíš mi, co ti chci říci?

:grater: :grater: :grater: Bohužel rozumím, jenže já jsem na tom s vkládáním dost blbě....prostě to neumím, nejde mi to a nějak tuším, že tam je zakopanej pes. Tak se to snažím všemožně řešit a výsledek je takovej jakej momentálně je. Jsem na tom ještě hůř než jsem, kdy byla.
A do toho se v té nabídce pomoci vůbec neorientuji a navrch nevím, co chci. Ale jo, je mi jasný, že tohle je moje zodpovědnost a můj boj. Ale potřebovala bych to maličko ulehčit...

D. napsal(a):

Dlouhodobě se snažit měnit, to znám.. a občas se přistihnu, že přitom zapomínám žít a pak se v tom ztratím :P
Taurus, vidím to holt jako očistný proces, koloběh, hůř, líp.. a k tomu patří i odpočívání a jít se projít na náměstí ke stromečku, dát si punč a žít tuto chvíli. Jsem zase chytrá, tak každý máme něco ;)

No právě!
Zapomínám žít..... to si myslím je právě ta ČERVENÁ, která zabliká, když je potřeba udělat přesný opak - pustit to, co tak usilovně a pořád a furt a ze všech možných i nemožných stran "měním".....

Taurus,
cítíš se mizerně, protože máš pravděpodobně špatné myšlenky. A špatné myšlenky přivolávají špatné věci. Jde jen o to to změnit. Prostě cítit se dobře bez ohledu na to, jak se ti daří nebo jaké máš problémy. Petr Velechovský na Modré alfě řekl skvělou větu, která mi moc pomohla: Štěstí je umění být spokojená s tím, co mám. :hjarta: . Spokojenost je jen v naší hlavě. I bezdomovec může být spokojený, už jen proto, že žije a má co jíst.
JE TO JEN TVÉ ROZHODNUTÍ.

taurus napsal(a):

D. napsal(a):

A čemu věříš, že už se nebudeš nikdy cítit líp?
Pokud prostě nevíš kudy kam, cítíš se dlouhodobě depresivní, co zajít za odborníkem?

Neřekla bych, že jsem dlouhodobě depresivní. Spíš se dlouhodobě snažím změnit pár věcí a výsledek nic. Nepopírám, že se snažím málo nebo, že něco dělám blbě ale je to demotivující.
Odborníka už mám.

Taurus, uz sis nekdy vsimla kam to vede, usilovne se o neco snazit?

No, dle těch odpovědí mám dojem, že jsem to fakt asi vzala ze špatného konce. Tak nějak jsem měla dojem, že člověk má na sobě pracovat a držet život ve svých rukách. No já se dopracovala teď k naprostému opaku :lol:

Taurus,
někdy držíš svůj život nejpevněji ve svých rukou právě tehdy, když necháš věci volně plynout :)

Jenže to si většina z nás uvědomí právě až ve chvíli, kdy na sobě USILOVNĚ pracuje a vono porád .... NIC :jojo:
Takže to klidně ber tak, že jsi vlastně na správné cestě :)

Nevím, jak u Taurus, ale u mě chodí ty černé myšlenky tak vtíravě a ne a ne se jich zbavit. Většinou se tak děje právě když se v noci vzbudím a jsem v takovém tom polospánku a teď mi to v hlavě šrotuje šedočerně. A já nemám dost nabuzenou hlavu na to to vědomě změnit. Jakoby tam byl nějaký najatý Našeptávač problémů.

Jenko, to mám taky. Ten polospánek je mometálně moje noční můra. Přesně jak píšeš, vyleze to a nejsem schopná to zastavit.
A během dne to ještě jde ale zatím jsem doma a zalezlá v klidu. Vyjít ven nebo přemýšlet o budoucnosti, to mě fakt dává zabrat.

Pandorraa napsal(a):

Taurus,
někdy držíš svůj život nejpevněji ve svých rukou právě tehdy, když necháš věci volně plynout :)

Jenže to si většina z nás uvědomí právě až ve chvíli, kdy na sobě USILOVNĚ pracuje a vono porád .... NIC :jojo:
Takže to klidně ber tak, že jsi vlastně na správné cestě :)

Pod tohle bych se mohla podepsat :jojo:

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Taurus,
někdy držíš svůj život nejpevněji ve svých rukou právě tehdy, když necháš věci volně plynout :)

Jenže to si většina z nás uvědomí právě až ve chvíli, kdy na sobě USILOVNĚ pracuje a vono porád .... NIC :jojo:
Takže to klidně ber tak, že jsi vlastně na správné cestě :)

Pod tohle bych se mohla podepsat :jojo:

Holky, vy mi dáváte. Nechat věci volně plynout, to mě snad chcete zabít :lol:. No, jednoznačně je to něco, co budu muset překonat.

Taurus,
naopak, my tě chceme osvobodit :)

Taurus,
ty jsi pravděpodobně v zajetí psychologického času - usilovně přmýšlíš o tom, co by nastalo, kdyby nenastalo a co by nenastalo, kdyby nastalo, co budeš dělat když nebo co nebudeš dělat až.....
Vykašli se na to.

To ovšem neznamená, že hodíš veškerou zodpovědnost za hlavu.
Řiď se časem chronologickým, tedy řeš věci ve chvíli, kdy skutečně nastanou a pozornost věnuje jen tomu, co se pravidelně opakuje - pochopitelně, že každý měsíc musíš platit například nájem, pokud nechceš skončit pod mostem.
Takže částku na něj si musíš odložit. Jenže zase na druhou stranu každý měsíc stejně tak pravidelně nepřicházíš o práci, neonemocníš, nepřejede tě vlak......

Lidé se tak často zabývají kravinama místo toho, aby se pořádně soustředili na to, co právě dělají.
Pak se diví, že to dělají blbě a nemůžou z toho v noci spát.
Uklidni se.
Teď je teď a dnešní teď bylo tvou včerejší můrou. A není to tak strašný, co?
Tak neblázni :)

Bylo to sice psáno pro Taurus Pandoroo, ale i já děkuji!!!!!
:-)

Pandorraa napsal(a):

Taurus,
ty jsi pravděpodobně v zajetí psychologického času - usilovně přmýšlíš o tom, co by nastalo, kdyby nenastalo a co by nenastalo, kdyby nastalo, co budeš dělat když nebo co nebudeš dělat až.....
Vykašli se na to.

:kapitulation: jo, to sedne, jak pr.del na hrnec. Vykašlat se na to je dobrá věc a skutečně se tak snažím učinit ale musím říct, že víceméně bez úspěchu. Mám tenhle styl tak zažranej pod kůží (snad od dob prvních vzpomínek), že když se to snažím změnit, tak mám pocit, že se mi rozpadají moje ochranné valy...:grater:. Nu, vzala jsem si to na hrb, tak se toho budu muset taky sama zbavit.

To ovšem neznamená, že hodíš veškerou zodpovědnost za hlavu.
Řiď se časem chronologickým, tedy řeš věci ve chvíli, kdy skutečně nastanou a pozornost věnuje jen tomu, co se pravidelně opakuje - pochopitelně, že každý měsíc musíš platit například nájem, pokud nechceš skončit pod mostem.
Takže částku na něj si musíš odložit. Jenže zase na druhou stranu každý měsíc stejně tak pravidelně nepřicházíš o práci, neonemocníš, nepřejede tě vlak......

Lidé se tak často zabývají kravinama místo toho, aby se pořádně soustředili na to, co právě dělají.
Pak se diví, že to dělají blbě a nemůžou z toho v noci spát.
Uklidni se.
Teď je teď a dnešní teď bylo tvou včerejší můrou. A není to tak strašný, co?
Tak neblázni :)

Se zbytkem taky naprosto souhlasím. :godlike: :supr:. Ještě to uvést v praxi.

Holky, to není z mé hlavy, to je E. Tholle (nebo jak se to píše): Moc přítomného okamžiku.
Vřele doporučuji.
Radí i jak na to :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Holky, to není z mé hlavy, to je E. Tholle (nebo jak se to píše): Moc přítomného okamžiku.
Vřele doporučuji.
Radí i jak na to :jojo:

K tomu jsem se dopracovala věkem a intuicí ..........všechny ty rány a facky mě tak zavalily, že jsem složila ruce a jen se dívám kolem, jak věci plynou a pozoruju je a už nemám nucení všechno měnit a předělávat lidi a svět ........jen se dívám jak řeka plyne a lidi vyšilujou a pachtí se někam..... a jsem nad tím. Už vím, že se mi nemůže nic zlýho stát, všechno má svůj důvod a smysl. A je to moc krásný .

Pandorraa napsal(a):

..... to není z mé hlavy, to je E. Tholle (nebo jak se to píše): Moc přítomného okamžiku.

A zijes to  taky?, to co prezentujes z knih ma mila? :)

Rozmarila je tady :lol: :lol: :lol: :supr:

Lúthien napsal(a):

Rozmarila je tady :lol: :lol: :lol: :supr:

Luthien ,chces ohnout pres koleno?   :)

Chystam se odpovedet zakladatelce vlakna.

hirondel napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Rozmarila je tady :lol: :lol: :lol: :supr:

Luthien ,chces ohnout pres koleno?   :)

Chystam se odpovedet zakladatelce vlakna.

A naplácat na pr.délku :)
V klidu zakladatelce odpověz. Tohle je trochu :offtopic: a tímto se omlouvám všem :P

jenka66 napsal(a):

Nevím, jak u Taurus, ale u mě chodí ty černé myšlenky tak vtíravě a ne a ne se jich zbavit. Většinou se tak děje právě když se v noci vzbudím a jsem v takovém tom polospánku a teď mi to v hlavě šrotuje šedočerně. A já nemám dost nabuzenou hlavu na to to vědomě změnit. Jakoby tam byl nějaký najatý Našeptávač problémů.

Janko,
tohle je neco jako "sadomasochismus" kdy se ve svych myslenkach babras i dokonce jakoby zamerne,nemam tak trochu "pravdu" ?
Ten "nekdo" v tomhle pripade -je Tva mysl ktera ovlada Te,manipuluje Te k tomu premyslet o tom o cem si vlastne mysl mysli ze ma premyslet a tak srotuje jak zbesila.
Jenze mysl neni samoosobe existujici,to znamena jsi to Ty kdo ji dava tuhle moznost/i. Ty ji nedokazes zkrotit a nastavit ji jiny smer.
To cele je ve finale naprosto otazkou cviku a uvedomneni ze stejne tak jak (Ty sama) davas sve mysli pruchod (energii) tudy-srotovani sedocerne (nicis samu sebe),muzes ji stejne tak dat pruchod (jinou energii)=neboli sanci se zklidnit,dat pokoj,mir a nenicit samu sebe.
Existuji praktiky ke kterym je nutna vule. a disciplina. :)

hirondel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

..... to není z mé hlavy, to je E. Tholle (nebo jak se to píše): Moc přítomného okamžiku.

A zijes to  taky?, to co prezentujes z knih ma mila? :)

Hiroš, nebuď tak kyselá a křečovitá, zůstane ti to :cool:

Jj, já nechávám věci taky jen tak plynout, beru den za dnem jak přicházejí, nad ničím nepřemýšlím, nic neanalyzuji, a víte vy co? Je to SUPER !!!!! Že jsem na to nepřišla dřív :vissla: :D.

Taur,
ta katastrofické blbé myšlenky tvoříme jen my sami. Vím, že není vůbec jednoduché se jich zbavit.
Někomu stačí si to opakovat, přemýšlet nad něčím jiným a mají lepší náladu. Ale jsou lidé, včetně mě, kteří v tu hnusnou chvíli musí něco udělat. Když tak začnu myslet, a zjistím, že na to myslím, udělám nějaký pohyb. Když jdu, rázně zastavím. Když sedím, rázně se zvednu, popoběhnu. Začnu vnímat TEĎ ten pohyb. Dělám to proto, protože když mám třeba úzkost, nebo depresi, tak mi fakt ztuhne svalstvo. Nemůžu se jakoby normálně volně hýbat. Proto třeba tyhle nesmyslné pohyby. Jde o to, přesunout do mozku signál HÝBU SE!
Potom začnu hluboce dýchat. 5x hluboký nádech do břicha, 5x výdech se zataženým břichem a zavřenýma očima.

Potom sáhnu po kusu papíru a tužce. Napíšu 5 věcí,které právě TEĎ dělám:
- dýchám
- žiju
- píšu
- mluvím
- směju se

Pod to napíšu jak se mám TED:
- jsem zdravá
- v teple
- cítím se smutně
- mám hlad
- je mi dobře

Přečtu si to nahlas. A potom se koukám kolem sebe a snažím se všímat detailů. Sluníčko svítí, hele, blblenec, to je dnes šedivo, Jee, ta paní má stejnou šálu. Atd.

Vypadá to jako :). Ale tady jde o to reálně přerušit špatné myšlenky a soustředit se na TEĎ.
Vím, že jsou stavy,kdy nepomůže nic. Deprese. To jsem třeba jen čučela do stropu. Ale když ještě jakžtakž funguju, tak zkouším tento manuál.
Je to právě použitelné v té depresi, kdy se přenesení hrnečku z jídelního stolu do kuchyně, může zdát jako nadlidský úkon. Říkám si nahlas co dělám TeĎ a celý postup : "Teď vstávám, jdu pro hrneček, nesu ho na linku, pokládám na linku". Pochvala!!!

Pro lidi, kteří netrpí stavy úzkosti, nebo deprese se to může zdát směšné. Není! Mě to občas pomůže a o vo tom to je!

Jste zlatíčka :)
Z každého si něco beru a postupuji krůček po krůčku dál v touze a naději na radostnější život. Vím, že se to jednou dostaví, ale jakobych to ,,jednou,, jen hrnula před sebou.
Kdybych se tu zase delší dobu neobjevila, tak chci všem moc a moc poděkovat a přeji Vám nádherné časy (nejen) o svátcích :pussa:

Klubís, děkuju moc. Je pravda, že člověk těch rad a knížek najde strašnou spoustu ale pro mě je to jednodušší slyšet od někoho, kdo tohle má za sebou a zvládá to. V tomhle jsi taková inspirace. Občas když to na mě vleze, tak si  na tebe dokonce vzpomenu :lol:.
Jinak u mě ta úzkost je švihnutá ještě tím, že pořádně nevím, co chci a to mi dost komplikuje život. Ale asi to tak má být.

Taur, já myslím, že jsou chvíle, že člověk neví co chce i v 50ti, ve 30ti. Zrovna včera jsem o tom mluvila s jedním 33 letý klukem. Taky si říkal, že ve 30ti letech už si myslel, že bude přesně vědět, co od života chce. Teď má kristova léta a taky má dny, kdy váhá.
Myslím,že celý život je o práci ne sobě, o hledání, o poznávání sebe samé z jiných úhlů. Je to celoživotní práce. Ale jak řekl Dalajlama "cvičení dělá mistra", tak cvičme :par:

Klubko napsal(a):

jak řekl Dalajlama "cvičení dělá mistra", tak cvičme :par:

A s radostí :)