Svas — 10. 2. 2006 15:39

Pročítám si Vaše příspěvky o domácích mazlíčcích a papoušci tu nějak chybí. Doma máme dvanáctiletého koreláka a chtěla bych vědět, jestli má někdo s korelami zkušenosti. Díky.

Kralka — 10. 2. 2006 18:25

já mám dvě andulky ...

Pešta — 10. 2. 2006 19:56

Měli jsme krásnou ochočenou korelu a loni v srpnu nám ulítla . Brácha má Amazonana a ten hezky mluví.

Ela.. — 10. 2. 2006 20:07

my už andulky raději nechováme, asi nám nejsou souzené. První jsme měli rok, už byla tak kráásně ochočená, měla stále otevřenou klec, lítala si po bytě, kde chtěla, pak se sama do klece vracela - a pak k nám přišla návštěva s mírumilovným hafínkem, anduláček vzal nízku dráhu letu a pejsek udělal mlask. No, nesežral ho, prostě jen reflexně po něm chlamtnul. Umřel nám - brouček - na dlani. Pak jsme si pořídili anduláčky hned dva (dvě ? - na pohlaví jsme nikdy nepřišly), ty už ochočený nebyly, po bytě nelítaly, ale byly nezdravě chytrý, jednou když se mi podařilo připálit řízky, jsem pootevřela balkonové dveře, ať se smrádeček vyvětrá (venku bylo -15st.) a oni mršky objevily, že na kleci je místečko, které spolulprací můžou nadzvednout a vylézt tudy.. Když jsem zjistila,že jsou z klece venku, už bylo pozdě. Pár šplhů po zácloně a už jsem jen viděla, jak se každá rozlítla na jinou stranu. Touha po svobodě se jim stala osudnou, v tom mrazu venku neměly šanci přežít.

Svas — 10. 2. 2006 20:19

Ten náš korelák, když mu bylo půl roku, si taky udělal v polovině října výlet. Uletěl nám světlíkem. Protože je mluvící a opravdu neskutečně ochočený, celá rodina brečela a všude po Praze jsme vylepili cedule, že ho hledáme. Stal se asi zázrak, přistál jedné paní na balkoně a ona nám ho vrátila. Venku bylo v noci - 6 a byl venku týden. Od té doby si náš pták ovšem asi myslí, že by si každým dalším výletem mohl pouze polepšit a občas se snaží frnkout přes zavřené okno. Před ním jsme měli anduláka 16 let.

janak — 12. 2. 2006 10:08

Svas napsal(a):

Pročítám si Vaše příspěvky o domácích mazlíčcích a papoušci tu nějak chybí. Doma máme dvanáctiletého koreláka a chtěla bych vědět, jestli má někdo s korelami zkušenosti. Díky.

Mám andulku,jsou jí dva měsíce,ale už je pěkně drzá.S korelami zkušenosti nemám,ale myslím že mezi andulkami a korelami není velký rozdíl.:)

terry — 13. 2. 2006 14:05

Mám doma koreláka Pepu, je mu těžko uvěřitelných 26let, podle kroužku na noze. Ten mu ještě dávno před tím než jsem si mého muže vzala nasadil tchán. Když jdu u nás na maloměstě nakupovat ptačí baštu, v obchodě se ironicky ptají jestli jdu koupit žrádlo nebo nového ptáka. Zatím se těší dobrému zdraví, jen není tak hlučný jako býval .

Dita.L — 13. 2. 2006 14:42

Ja jsem zamilovana do zebricek. Jelikoz jich ale musi byt vic pohromade, mam je zakazane, protoze jak manzel prohlasil - bohate staci muj jecak, pejsek a syn :lol:

Svas — 13. 2. 2006 15:30

Terry, tak to Pepovi gratuluju, to už je na korelu úctyhodný věk. My jsme před naší korelou měli anduláka 16 let. Mezi andulkou a korelou je velký rozdíl, korela je tišší, pořád si něco nemele a chová se taky jinak. Ochočená andulka má radost,když vidí "svého" člověka, korela sice taky, ale je tam neustálé soupeření o to, kdo z těch dvou bude šéf.

Terry — 14. 2. 2006 10:49

Rozdíl mezi andulkou a korelou nemohu posoudit, navíc jsem Pepu dostala v jeho 17ti letech po smrti tchyňě.  U ní byl velmi hlučný, když začal, jak jsme říkali "pilovat" nebylo slyšet vlastního slova.  Po její smrti a po změně prostředí si oškubal polovinu těla do krve, bylo to dost hrozné, běhali jsme obden na veterinu a od té doby je o hodně tišší a nelétá. Nemluví, jen v mladším věku jsouce dobře naladěn vyzpěvoval  "Pepíku, Pepíčku". Problém je s dovolenou neb každý z našich známých byl Pepu ochoten hlídat pouze jednou. Pepa vstává s rozbřeskem a ten zdraví "vytrubováním" které vám zaručí vždy včasný příchod do práce.  Pro to má málokdo pochopení.

mejada — 14. 2. 2006 12:10

Ja mam papouška Alexandra velkeho,je krásně zeleny .Je mu 6 let a teprve loni sem si ho mohla  já pohladit.Jiní členi rodiny nemohou jelikož je agresivní a má dost nebezpečnej zobak.Mne si asi vybral za partnera tak že když je puštěnej tak ho mám skoro stale na rameni.Když mně nevidí tak řve jelikož vedle v pokoji posloucha jak píšu na klávesnici ,asi si mysli že mám nějake zobaní.Dříve sem byla neštastna co že to máme za papoška že se ani nedá ochočit ale ted už bych ho nedala.:):)

Svas — 14. 2. 2006 16:28

Náš korelák Ferda mluví, někdy až moc. Umí toho opravdu hodně a naučil se to tak nějak sám. Se vstáváním problémy nemáme, naopak někdy okřikne on nás, když hlučíme a on chce ještě spinkat. To vytrhávání peří papoušci dělají,když se nudí nebo když dojde v jejich životě ke změně, která se jim nelíbí. Chtěli bychom někdy v budoucnu velkého papouška, ale ti potřebují někoho, kdo se jim věnuje celý den, tak snad v důchodu.

krucek11 — 28. 3. 2006 19:33

Ahoj, my máme papoška Amazoňana modročelého, je mu 5 let. Co ten se namluví, kdo k nám příjde, tak se směje co všechno umí. Musím se tady trochu pochlubit: Volá Miláčku, jak se máš? Dej mi jablíčko nebo piškotek. Má hrozně rád jogurty, taky si o něho řekne, volá: Dáme jogurtek, dáme! Všechny nás pojmenuje. Taky křičí, Ty lumpe! Nebo Máš hlad? Máš to dobré? Pojď, pojď k miláčkovi! Nebo: Jdeš na pivo? No ty vypadáš! Často nás slyší telefonovat, tak jak něco cinkne, tak hned začne mluvit to, co každý mluví do telefonu: Ahoj, jo, jo dobře, jo, tak čau. Máme kocourka a protože nás slyší, jak na něj voláme, křičí taky čiči, na tu máš, pojď!!
Prostě je s ním sranda. Sousedi se smějí, když volá: Telefón, máš telefón.
Ach jo, kdyby jen neřval to svoje, jak papoušci křičí , to musíme na voliéru hodit deku, jinak by nepřestal a sousedi by nás asi ani nepozdravili.

mafy — 19. 6. 2006 0:48

Ahoj, ja mela kdysi korelu - v obchode mi tvrdili, ze je to na 100% samecek a pak jsem koukala jako blazen, kdyz mi ten "samecek" zacal po roce a pul snaset vajicka! Byla to moje milovana holka - krasne ochocena a mazliva - dokonce mi snazela vajicka primo do klina - tak moc mi verila.. Bohuzel mi pak nestastnou nahodou na dovolene uletela - vystrasil ji navic cizi pes, tak v soku ani netrefila zpatky za mnou.. hrozne jsem to tenkrat obrecela. Nedavno jsem mela zase pro zmenu samecka, ale ten rval jako blazen! Jinak jsem mela skoro porad andulky - ty nemaji nastesti takove hlasove dispozice jako korelaci a je s nima sranda!!!

Simona Janoušková — 26. 6. 2006 23:02

Ahoj, mám korelu Oskara. Není moc ochočený, nejde na ruku, sedá si jen na hlavu a umí hezky pískat. Celkem 3x (vychází to 1x za rok) uletěl a zase se druhý den vrátil. Naposledy se stalo minulý týden, že ho můj dvouletý klučina pustil ven. Papouch zmizel nejdřív hodně daleko, pak se vrátil na ořešák na zahradu a nespokojeně krákal, ale domů nešel. V noci byla velká bouřka, tak jsem měla strach, jak to dopadne. Ráno kolem šesté mě vzbudil jeho křik. Seděl na střeše u sousedů a vypadal naprosto spokojeně. Vydržel tam ještě asi 2 hodiny a když začalo slunce prát, sletěl milostivě na mou hlavu a já si ho odnesla domů. Slyšeli jste někdo o tom, že by se papouši domů vraceli? Já bych ho nechala proletět častěji, ale mám strach, aby se nestal potravou pro kočky.

Paila — 27. 6. 2006 14:14

Tak to já od svých 9 let chovám andulky.

Moje první andulka byla nádherné světle fialová s bílou hlavičkou. Měla jsem ji rok a myslela jsem si, že je to sameček, protože celý rok měla modré ozobí. :)

Už její koupě byla dost akční. Mamka mi ji nechtěla koupit, tak jsem si půjčila peníze a koupila jsem si ji sama. :D 

Mamka to zjistila až v autobuse s dovolené, když se moje nová živá hračka prozobala s krabičky ven, do který mi ji prodavač dal a zničila mamčinu síťovou tašku. :gloria: 

To byl tedy zážitek, to vám povím, byla jsem s rodiči v zájezdovém autobuse a když moje andulka zdrhla všichni rychle zavřeli okna, přestože byl hrozný pařák (spustila jsem totiž takový ječák, že mi uletí, že všechny bolela hlava a všichni mi "ochotně"pomáhali tu potvůrku chytit s jediným zbožným přáním, proboha ať už tak holka zklapne :lol:), drsná metoda, ale andulka byla opět uvězděna a tentokrát jsem to měla pojištěné.  :storstark:

Koupili jsme klec a moje fialová andulka byla osvobozena z krabice. :) V kleci řádila jak neřízená střela a skřékala a skřékala až to uši trhalo. :rolleyes: , ale co časem se uklidnila a my jí vybírali jméno. Nemohli jsme se dohodnout, pak mamka ironicky pronesla (pořád se na mě trochu zlobila, že jsem si ji koupila) ať se ani neopovažuju tomu svému fialovému Romeovi koupit nějakou tu Julii jinak mě :dumbom: .
No jméno se na nám líbilo, tak jsme opravdu měli fialovou andulku jménem Romeo :supr:

Zhruba po roce jsme se jí rozhodli koupit kamaráda, ať není tak sama, pořád v domnění, že náš Romeo je sameček jsem koupila dalšího samečka. :rodna:

Vzhledem k tomu, že jsme měli jen jednu klec a navíc i deděčka, tak jsem na něj ušili tak trochu boudu :D, vytáhli jsme z klece Romeu a dali tam na chvíli nového fosforově zeleného anduláka Roberta, musím dodat, že dědeček zrovna spal a Romea byla v tu chvíli v jeho království (kuchyni). Po probuzení se podíval do klece, vypleštil oči a prohlásil : proboha, tož co ste mu to provédli, že zezelenal, hm ???  :reta:

Po návrácení Romei zpět do klece k Robertovi opět Romeo řádila jak neřízená střela a ještě týden létalo s klece Robertovo peří, uklidnila se, až ho připravila o to nejcenější - peří z "ocásku" :|

Od té doby byl Robert i bez papíru (oddací listu) "pod papučou". Romea první pila, první zobala, první vylétala z klece a první si hrála se všemi hračkami v kleci (zrcátko, houpačka, písek, sépiová kost, vitamínové srdíčko, první si vybírala, kde bude sedět atd) :)

Pořád jsem ale žila v domění, že mám dva samečky, jednou si hle spolu začali hrát, tak jsem měla radost, že se konečně skamarádili, ale .... :rodna: , ale tak si spolu hráli a tak trochu laškovi a já zjistila, že jeden z mých samečků snaší vajíčka.  :dumbom:

Byla to :hjarta: jako hrom :pussa: :lol:

A pak už to jelo, já chov nechtěla kvůli mamce, (tehdy mě bylo 10 a mamka mi řekla, že jestli se fakt rozmnoží, tak mě přetrhně jak hada), ale ma malá mrška si to nenechala vymluvit snesla vajíčka do dno klece do písku,  (měly tam mísku s pískem a jinak noviny, takže samička šla do akce a uděla si takovou podzemní chatč z rozžužlaného papíru. Tak jsem jí do klece dala papírovou krabicku s otvorem a pilinami a rázem tam byla 6 vajíček. (dle chytrých knížek v té době se ve krabičce kvůli nevhodným podmínkám nemělo nic vylíhnout a navíc na poprvé samičky prý snesou max. 4 vajíčka a z toho se max vylíhnout malé andulky. ....

.... tak já měla andulku - hyperrodičku, nejen, že snesla 6 vajíček, ale taky se výlíhlo šest mladých (to jsem překecala rodiče a vyrobili jsme tomu mému párečku dřevenou budku s pilinami.  ) , ale ještě nevylítla z hnízda první várku a už začala samička pracovat na druhé.

....  celkem ta moje hyper aktivní dvojice snesla a úspěšně vychovala 6 várek po 6 mladých. Mamka se naštvala, že nechce mít téměř 40 andulek pod střechou a tak se je rozhodla prodat do zverimexu, tehdy je normálně vykupovali  1ks, tedy jedno stvořeníčko za 50Kč. ...

Ten prodej mladých jsem téhdy pořádně  :grater:  :grater:  :grater: , ale přežila jsem to. CCa před 6 lety Robert s Romeo natáhl brka, což jsem taky pořádně ořvala :grater:.

Dnes mám jinou andulku - Artura, ale ten je šíleně agresivní :/

Paila — 27. 6. 2006 14:17

mafy napsal(a):

Ahoj, ja mela kdysi korelu - v obchode mi tvrdili, ze je to na 100% samecek a pak jsem koukala jako blazen, kdyz mi ten "samecek" zacal po roce a pul snaset vajicka! Byla to moje milovana holka - krasne ochocena a mazliva - dokonce mi snazela vajicka primo do klina - tak moc mi verila.. Bohuzel mi pak nestastnou nahodou na dovolene uletela - vystrasil ji navic cizi pes, tak v soku ani netrefila zpatky za mnou.. hrozne jsem to tenkrat obrecela. Nedavno jsem mela zase pro zmenu samecka, ale ten rval jako blazen! Jinak jsem mela skoro porad andulky - ty nemaji nastesti takove hlasove dispozice jako korelaci a je s nima sranda!!!

Tak to znám, já přes rok žila v domění, že má doma anduláka a ona to přitom byla slečna, která snášela jako divá. :lol:

Eva36 — 27. 6. 2006 16:51

Paila: Díky za pěkný příspěvek :supr: .... a to jsem si vždycky říkala, že s papouchama není nic moc...

Svas — 29. 6. 2006 16:41

S papouchama je děsná sranda. Andulku jsme taky měli, celých 16 let, jmenovala se Mikuláš a dnes už odpočívá v papouščím nebi. Pak jsme jich měli několik, ale žádná už tak ochočená nebyla.
Teď máme dvanáctiletého rozmazleného koreláka, se kterým bojujeme o pozice, rozuměj o to, kdo je doma šéf. Většinou vyhrává papouch a my potupně hopkáme kolem klece. Naučil se - kromě toho, že mluví a hodně, perfektně napodobovat telefony. Nedávno vyletěl manžel z vany s výkřikem: to mi to nemůžete zvednout, když to zvoní 5 minut? No, nemůžeme. Jinak pták si zvukově vyťuká číslo na mobilu, pak začně zvonit a přesně dodržuje intervaly a pak si to sám zvedne a řekne si: prosím. Nevěřící návštěvě jsme to předvedli, protože korelák byl v nějakém dobrém rozpoložení a povedlo se. Jinak na objednávku nepředvádí nic, aby nás dostal do latě a ukázal, kdože tedy této rodině šéfuje.

Eva36 — 29. 6. 2006 19:59

Svas: :D :D :D .... má vás vycvičený, se musí nechat :D

Svas — 30. 6. 2006 10:40

Eva36 napsal(a):

Svas: :D :D :D .... má vás vycvičený, se musí nechat :D

No jasně že má, taky nás trénuje dvanáct let. Teď je od včerejška s manželem na chatě a doma je smutno. Ráno nikdo nepozdravil (zdraví ráno výkřikem ahoj, ale musíš ho nechat dospinkat, no chlap, no) a neřval z klece: co chceš? Taky se umí nádherně urazit a nemluvit s námi. A tu chvíli se právě projeví ten trénink - lítáme kolem, snášíme pamlsky a odprošujeme. Někdy nám milostivě odpustí a něco si zobne, někdy tedy dělá fóry, otáčí se zadkem a v duchu si určitě říká: no jen se snažte víc. A to máme ještě činčilí slečnu, té je sedm a ty dva dohromady, to je na román.

Paila — 30. 6. 2006 16:17

Svas napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Svas: :D :D :D .... má vás vycvičený, se musí nechat :D

No jasně že má, taky nás trénuje dvanáct let. Teď je od včerejška s manželem na chatě a doma je smutno. Ráno nikdo nepozdravil (zdraví ráno výkřikem ahoj, ale musíš ho nechat dospinkat, no chlap, no) a neřval z klece: co chceš? Taky se umí nádherně urazit a nemluvit s námi. A tu chvíli se právě projeví ten trénink - lítáme kolem, snášíme pamlsky a odprošujeme. Někdy nám milostivě odpustí a něco si zobne, někdy tedy dělá fóry, otáčí se zadkem a v duchu si určitě říká: no jen se snažte víc. A to máme ještě činčilí slečnu, té je sedm a ty dva dohromady, to je na román.

:supr: tak o tom napiš víc, krásně se to čte a zahřívá u srdíčka. ;)

Svas — 3. 7. 2006 13:39

Děkuji, já tady nechci unavovat širokou veřejnost líčením všech rošťáren, co jsou schopna naše zvířata vymyslet, jako třeba často je u nás k vidění korelák, jak se cpe senem a činčila, jak balancuje v korelí kleci na bidýlku a ohryzává sepiovou kost. K tomu dojde vždycky, když je pustíme oba najednou. Okamžitě se nastěhují tomu druhému do klece a s velkým potěšením si vzájemně škodí. Když ovšem spojí svoje síly a jeden okousává dveře od pokoje zespodu a druhý zezhora, mám jich plný zuby. Jak se ale můžeš začít zlobit, když se zezhora těch dveří pro jistotu ozývá: chceš pusinku? Chceš? No kdo by nechtěl.

Paila — 4. 7. 2006 12:22

Svas napsal(a):

S papouchama je děsná sranda. Andulku jsme taky měli, celých 16 let, jmenovala se Mikuláš a dnes už odpočívá v papouščím nebi. Pak jsme jich měli několik, ale žádná už tak ochočená nebyla.
Teď máme dvanáctiletého rozmazleného koreláka, se kterým bojujeme o pozice, rozuměj o to, kdo je doma šéf. Většinou vyhrává papouch a my potupně hopkáme kolem klece. Naučil se - kromě toho, že mluví a hodně, perfektně napodobovat telefony. Nedávno vyletěl manžel z vany s výkřikem: to mi to nemůžete zvednout, když to zvoní 5 minut? No, nemůžeme. Jinak pták si zvukově vyťuká číslo na mobilu, pak začně zvonit a přesně dodržuje intervaly a pak si to sám zvedne a řekne si: prosím. Nevěřící návštěvě jsme to předvedli, protože korelák byl v nějakém dobrém rozpoložení a povedlo se. Jinak na objednávku nepředvádí nic, aby nás dostal do latě a ukázal, kdože tedy této rodině šéfuje.

Pokud se víc rozepíšeš, budu jen ráda, miluju tyhle příběhy a může to být klidně i hodně dlouhé, pokud máš čas. ;)

Simona Janoušková — 9. 7. 2006 0:25

Můj korelák umí perfektně napodobit budík. To pak taky občas hledám budík, abych ho mohla vypnout.

Stelička — 19. 7. 2006 15:17

My máme teď anduláka Bulínka IV.

První Bulínek byl tak hloupý, že si jiné jméno nezasloužil. Taky podle toho dopadl. Nikdy netrefil do klece, lítal jak zběsilý a tak jednou přistál na zácloně, neudržel rovnováhu a vypadl z okna otevřeného na větrák.

Bulínek II. byl šikula - to jsme ještě neměli děti, rychle zkrotl a dožadoval se naší pozornosti. Rád se točil na talíři, pověšeném na zdi, že jsme mu nakonec koupili kolotoč pro hlodavce a on chodil po jeho povrchu. Jednou měl úraz s nožičkou, kulhal a všichni ho litovali. Po nějaké době se uzdravil, ale když si ho náhodou nikdo nevšímal, sletěl na stůl a začal za sebou tahat nožičku - byl to Pan herec. Umřel asi trošku steskem a žárlivostí, po narození miminka se tak často nepouštěl a tak jsme ho jednou našli na dně klece mrtvého.

Bulínek III. byl divoký a uřvaný. Mám výčitky svědomí, protože jeho jsem při převážení na chatu nechala v autě před supermarketem a on se "upekl".

Bulínka IV. máme čtyři roky. Je krotký, ale celkem líný lítat. Udělá frk, frk a už je zpátky v kleci. Zato mluví o sto šest. V repertoáru má asi tak 80 slov. Jako většina mluvících ptáků zná své jméno a adresu, pojmenuje všechny členy rodiny, dožaduje se pusinky, jídla, vodičky, lístečků z pampelišky, chce vařit kafíčko, volá na křečka Bertíka a vyhání kočky (Běž pryč, kočko, fuj!), posílá děti učit (Běž se učit, běž psát úkoly, dostaneš pětku!), mě se ptá, jak bylo v práci (to ho nikdo neučil - jen odposlechl častý dotaz dcery). V poslední době hodně žaluje. Typickou intonací dcery začne nadávat: "Ty spratku malý, ty hajzlíku!" - a hned vím, že se mé pubertální ratolesti opět rvaly a nešetřily slovník.

terry2 — 2. 8. 2006 9:29

zpráva pro zakladatelku této diskuse SVAS !!
před časem jsem sem psala o korelákovi Pepovi který se dožil požehnaného věku 26ti let. Právě ho Agentura Dobrý den Pelhřimov zaregistrovala jako nejstarší korelu u nás, druhá nejstarší má 23. To jsme světoví !!!!

Hapanapa — 3. 8. 2006 13:56

:hjarta:Zdravím všechny milovníky papoušků a nejen nich.
Chci se taky podělit o radosti a starosti se svými zvířátky. S manželem jsme začali asi před 14 lety chovat nejdříve dva krásné německé ovčáky (Nero a Brix). Poté k nim přibyl bílý turecký kocourek (Abalůn). Následovaly dvě děti (Klárka a Jakub). Pejskové po aktivní službě  ve věku 8 let umřeli na zákeřnou nemoc, oba dva asi půl roku po sobě. Kocour má nyní 13 let, ignoruje nás pořád stejně, jen ve výjimečných případech se jde s námi pomazlit, zato s mým synem jsou jedna pracka :). Můj syn má nyní 11 let a zatímco ostatní děti si berou do postele plyšová zvířátka, můj syn neusne jinak než s Abalůnem. Jak ho jdu zkontrolovat, syn je nalepený na zdi a kocour je rozvalený a spokčervenoramenný. Dlouho jsme se nemohli shodnout na nějakém pěkném jméně, ale jak jsme se byli na naše miminko podívat u chovatele asi 3 týdny před tím, než jsme si ho odnesli domů, tak mě napadl HUGO a to mu zůstalo. Bydlí v obýváku, aby měl pěkně přehled , co všichni děláme a taky proto, že se tam večer všichni k jeho plné spokojenosti  sejdeme. Nejvíce je závislý na manželovi, poté jsem na řadě já a nakonec je dcera Klárka. Kubíčka nemá rád vůbec, asi to je tím, že to můj syn táhne s kocourem, jinak si to neumíme vysvětlit:). Kubovi to je trochu i líto, protože Hugo je velký mazel. Miluje mazlení a pusinkování.
Zbožňuje drbání pod křídly a na bříšku. A to jeho mudrování, to je paráda. Je moc fajn, když příjdete z práce a jakmile strčíte klíče do dveří , Hugo se může zbláznit radostí a řve  asi 10x ahoj, ahoj a jak je, jak je?. Ani děti nás tak vřele nevítají jako ten pták:). Když něco chce, tak volá - Kluků, kluků pocem pocem. Jsme moc zvědaví, co nového se mu zalíbí a začne to opakovat. Je s ním sranda a někdy je to lepší podívaná než v tv , jak blbne s hračkami a větvičkami co má v kleci. Taky tolik fozek co máme s ním, snad nenáme ani s dětmi. No to jsem trochu přehnala, ale už se k tomýu blížíme. Taky miluješ návštěvy. No a návštěvy ho pravda moc nemusí, protože každého nekompromisně pokaká a ožírá jim knoflíky a trhá zlaté řetízky.
Prostě se ted vůbec doma nenudíme  a doufám, že se s ním dožijeme spokojeného důchodu:lol:
Jinak zdravím všechny milovníky všech zvířátek a opravdu si už nedokážu bez nich svůj život představit  Hanka

Paila — 4. 8. 2006 11:10

nepostrehla jsem jaky druh papouska mas.

Hapanapa napsal(a):

:hjarta:Zdravím všechny milovníky papoušků a nejen nich.
Chci se taky podělit o radosti a starosti se svými zvířátky. S manželem jsme začali asi před 14 lety chovat nejdříve dva krásné německé ovčáky (Nero a Brix). Poté k nim přibyl bílý turecký kocourek (Abalůn). Následovaly dvě děti (Klárka a Jakub). Pejskové po aktivní službě  ve věku 8 let umřeli na zákeřnou nemoc, oba dva asi půl roku po sobě. Kocour má nyní 13 let, ignoruje nás pořád stejně, jen ve výjimečných případech se jde s námi pomazlit, zato s mým synem jsou jedna pracka :). Můj syn má nyní 11 let a zatímco ostatní děti si berou do postele plyšová zvířátka, můj syn neusne jinak než s Abalůnem. Jak ho jdu zkontrolovat, syn je nalepený na zdi a kocour je rozvalený a spokčervenoramenný. Dlouho jsme se nemohli shodnout na nějakém pěkném jméně, ale jak jsme se byli na naše miminko podívat u chovatele asi 3 týdny před tím, než jsme si ho odnesli domů, tak mě napadl HUGO a to mu zůstalo. Bydlí v obýváku, aby měl pěkně přehled , co všichni děláme a taky proto, že se tam večer všichni k jeho plné spokojenosti  sejdeme. Nejvíce je závislý na manželovi, poté jsem na řadě já a nakonec je dcera Klárka. Kubíčka nemá rád vůbec, asi to je tím, že to můj syn táhne s kocourem, jinak si to neumíme vysvětlit:). Kubovi to je trochu i líto, protože Hugo je velký mazel. Miluje mazlení a pusinkování.
Zbožňuje drbání pod křídly a na bříšku. A to jeho mudrování, to je paráda. Je moc fajn, když příjdete z práce a jakmile strčíte klíče do dveří , Hugo se může zbláznit radostí a řve  asi 10x ahoj, ahoj a jak je, jak je?. Ani děti nás tak vřele nevítají jako ten pták:). Když něco chce, tak volá - Kluků, kluků pocem pocem. Jsme moc zvědaví, co nového se mu zalíbí a začne to opakovat. Je s ním sranda a někdy je to lepší podívaná než v tv , jak blbne s hračkami a větvičkami co má v kleci. Taky tolik fozek co máme s ním, snad nenáme ani s dětmi. No to jsem trochu přehnala, ale už se k tomýu blížíme. Taky miluješ návštěvy. No a návštěvy ho pravda moc nemusí, protože každého nekompromisně pokaká a ožírá jim knoflíky a trhá zlaté řetízky.
Prostě se ted vůbec doma nenudíme  a doufám, že se s ním dožijeme spokojeného důchodu:lol:
Jinak zdravím všechny milovníky všech zvířátek a opravdu si už nedokážu bez nich svůj život představit  Hanka

Hapanapa — 7. 8. 2006 7:15

Ara červenoramenný

Svas — 26. 10. 2006 15:15

terry2 napsal(a):

zpráva pro zakladatelku této diskuse SVAS !!
před časem jsem sem psala o korelákovi Pepovi který se dožil požehnaného věku 26ti let. Právě ho Agentura Dobrý den Pelhřimov zaregistrovala jako nejstarší korelu u nás, druhá nejstarší má 23. To jsme světoví !!!!

Terry2, ještě jednou gratuluju, všimla jsem si až teď, stydím se. To má náš Ferdík co dohánět, když mu bylo v létě teprve 13. Tak ať Pepovi slouží zdraví!

Lucca — 21. 3. 2008 22:37

Já mám Kubinku :hjarta:
http://img510.imageshack.us/img510/7279/kubiivw4.jpg

babička jana — 13. 11. 2008 18:46

Ahoj všem chovatelům papoušků , máme ¨doma Amazonana modročelého . Gaspíček se jmenuje, přes léto je venku moc se mu to líbí, povídá na celé okolí, zpívá, píská, telefonuje. Ted na zimu ho přemistuji do jídelny a tam se mu asi nelíbí, nevíme proč ale každou chvíli křičí- asi si představíte papouščí křik. Krmení má v pořádku, vitamíny atd. Mluví ted v bytě málo ale jakmile si začneme povídat tak nás překřikuje. Nevíte někdo radu na ten jeho křik, protože někdy to řešíme přikrýváním klece i přes den.

babička jana — 13. 11. 2008 18:50

Ahoj všem chovatelům papoušků , máme ¨doma Amazonana modročelého . Gaspíček se jmenuje, přes léto je venku moc se mu to líbí, povídá na celé okolí, zpívá, píská, telefonuje. Ted na zimu ho přemistuji do jídelny a tam se mu asi nelíbí, nevíme proč ale každou chvíli křičí- asi si představíte papouščí křik. Krmení má v pořádku, vitamíny atd. Mluví ted v bytě málo ale jakmile si začneme povídat tak nás překřikuje. Nevíte někdo radu na ten jeho křik, protože někdy to řešíme přikrýváním klece i přes den.

BOBOZH — 29. 5. 2009 17:58

Vážená babičko Jano,já mam doma žaka už 7let i když se pěkně ochočil a naučil se mluvit tak někdy ho to popadne a pěkně si zařve je třeba ho důrazně okřiknout a to neustále když se začne zlobyt.Nám to pomáhá
Jinak prí se tímto dožaduje naši pozornosti.

BOBOZH — 9. 1. 2010 18:27

Zdravím jak se má Gaspíček.

Svas — 14. 10. 2020 10:40

O víkendu nám náš korelák umřel, brečíme celá rodina. Bylo mu krásných 27,5 roku, měli jsme ho opravdu dlouho. O to to bolí víc.

vrabčák — 14. 10. 2020 22:08

Svas, to je mi opravdu moc líto... :grater:

Koukla jsem na příspěvky výše a pochopila jsem, že Ferda si na světě pobyl ještě déle než předcházející rekordman - korelák Pepa.
Agentura Dobrý den Pelhřimov či některá jiná to bude muset přehodnotit.

Judyna — 15. 10. 2020 19:56

Připojuji se k vrabčákovi. Dožil se úctyhodného věku, to už byl opravdový člen rodiny.
My měli také kdysi koreláka Pepíka. Byl to takový šéf domácnosti :-)

Svas — 16. 10. 2020 8:35

Díky moc za pochopení, byl to člen rodiny a hlavně kámoš.  Judy, šéfovat papoušci dokážou, ten náš to taky uměl. Měl nás dokonale přečtený. Než se naděješ, jsi ochočená :)
Teď řešíme, co dál. Korelu už nechceme, byl by to pořád srovnávaný chudák. A na většího papouška s dožitím 40 a více let nám už tolik času nezbývá.

Judyna — 16. 10. 2020 13:33

No a co andulka? Ty jsme měli taky. Brácha jim udělal celoroční voliéru na balkoně a naučil je (nevím jak) lítat volně po venku a pak se vracet.
Nebo jedni známí měli jednu - samečka - toho si ochočili a on dost dobře mluvil.
Našeho Pepu jsme museli dát nakonec pryč. On soupeřil s taťkou a  vždy, když se vrátil z práce, tak začal neskutečně řvát (Pepík). A protože jsme bydleli v činážu, tak to prostě nešlo.

vrabčák — 16. 10. 2020 18:07

Svas, tak ať se rodinná rada správně rozhodne. Moc držím palce! :pussa:

Svas — 21. 10. 2020 10:52

Judy, andulku jsme měli před tím korelákem. Měli jsme ji krásných 16 let. Naše vetdoktorka vždycky říká, co s tím ptactvem děláte, že vám tak dlouho vydrží. Je vidět, že se o ně dobře staráte. To tedy vůbec, jen je prostě milujeme :) 
Jak andulák, tak korelák nikdy nechtěli jíst to, co měli. Žádné ovoce, zeleninu, vajíčka, prostě nic jsme do nich nedostali. A zrníčka jen ta úplně obyčejná, ta nejlevnější. Zvlášť starému korelákovi jsme se snažili přilepšovat, kupovali jsme zrní s vitamíny a tak. Koukal do misky s hrůzou, co jsme mu to zase naservírovali a ani to neochutnal.
Teď naše ubrečená rodinná rada přemýšlí o novém papouškovi. Nemáte někdo zkušenosti s pyrurou? Říká se mu i malý ara.

Judyna — 21. 10. 2020 12:02

S tímhle papuškem nemáme žádné zkušenosti, ani mi ten druh nic neříkal. Ale přečetla jsem si o něm teď a vypadá to moc dobře! Další člen rodiny a velký mazel. Prý mazlivější než pes jsem četla.
U vás se bude mit určtě velice dobře. A je i krásný a ne moc velký.
Tak pak napiš, jak jste se rozhodli.

Svas — 24. 11. 2020 15:07

Tak to dopadlo úplně jinak. U chovatele, kam jsme jeli pro malinkého pyruru, si můj muž pořád prohlížel modrého papouška mníška. Je to tříměsíční holčička a samozřejmě s námi jela hned domů :) Prý když ona tak koukala.
Nic jsme ale o tomto druhu nevěděli, není ochočená, takže to bude trošku práce, než z ní bude mazlík, ale to nevadí. Je strašně chytrá a umí hrozně řvát. Zaplaťbůh celou noc spí, tak nás snad sousedi nepřestanou zdravit.
Podám hlášení, jak probíhá ochočování. Máme ji týden a zatím s námi slušně mává ona:)

Judyna — 24. 11. 2020 18:52

Prý když ona tak koukala.

:lol:. No jo, no. Oni všichni papoušci umí tak krásně pokukovat :). A tenhle přesně odhadl, po kom má koukat.
Našla jsem si ji na google. Je hezká. A šikovná, už si vás pomalu ochočuje :).
Tak snad se sžijete a bude to fajn.

vrabčák — 24. 11. 2020 20:22

Svas, to je bezva!!!!! :D  :supr:
Vám všem :storstark: a ať to funguje čím dál lépe! :)

rina — 24. 11. 2020 20:28

U mně tohle "koukání tak" funguje u psů a koček z útulků, ale aj těch kdesi ztracených z ulic. Všichni naši mazlíci se k nám dostali svým "koukáním".
Mno, když nekoukalo zvíře (když byly děti tak malé, že rozhodovat jsem musela - a mohla já), tak tak nějak těma "psíma očima" koukalo děcko... Tomu se prostě nedá odolat... ;)

Svas — 1. 12. 2020 10:40

Po 2 týdnech podávám hlášení - je to boj. Zatím žádný úspěch, tedy skoro žádný. Přiběhne si vzít na kraj bidýlka jablíčko, ale v bezpečí klece. Když jí dávám dobrůtku z ruky tak, že tu ruku strčím do klece, může se umlátit o mříže. Nechali jsme jí o víkendu v sobotu i v neděli otevřené dveře klece, aby se šla trošku proletět s tím, že jsem doufala, že ji pak nějak nacpeme zpátky, odmítla klec opustit. Je strašně roztomilá, když si potichoučku povídá pro sebe, ale když začne řvát, je to děs. Až to píchá v hlavě.
Nemáte někdo papouška mníška? Trpělivosti máme dost, ale připadá mi, že se to nikam nehýbe. I když dva týdny jsou málo, vím.

Palomita — 1. 12. 2020 12:35

Na YT jsem našla ochočování korely, tak třeba tam bude pár zajímavých tipů :) https://www.youtube.com/watch?v=-3d1a0Po5VM ochočování plachého zvířete je vždycky zážitek, přeji mnoho zdaru a přítulného miláčka na konci vašeho snažení ;)

Svas — 2. 12. 2020 8:49

Moc děkuji, ochočování korely máme před lety za sebou, teď jsem na internetu prostudovala všechny návody, chce to prostě čas. Ale včera se to trošku pohnulo. Při krmení (dávání mističky do klece) dceři zdrhla, je strašně rychlá. Proletěla se bytem a přistála na stole, kde se nechala bez problémů chytit do ruky a vrátit do klece. Neumí si nastoupit na prst, ale to bude dobrý.

vrabčák — 2. 12. 2020 17:10

Svas, to je opravdu velký pokrok! :supr:  :D