Pročítám si Vaše příspěvky o domácích mazlíčcích a papoušci tu nějak chybí. Doma máme dvanáctiletého koreláka a chtěla bych vědět, jestli má někdo s korelami zkušenosti. Díky.

já mám dvě andulky ...

Měli jsme krásnou ochočenou korelu a loni v srpnu nám ulítla . Brácha má Amazonana a ten hezky mluví.

my už andulky raději nechováme, asi nám nejsou souzené. První jsme měli rok, už byla tak kráásně ochočená, měla stále otevřenou klec, lítala si po bytě, kde chtěla, pak se sama do klece vracela - a pak k nám přišla návštěva s mírumilovným hafínkem, anduláček vzal nízku dráhu letu a pejsek udělal mlask. No, nesežral ho, prostě jen reflexně po něm chlamtnul. Umřel nám - brouček - na dlani. Pak jsme si pořídili anduláčky hned dva (dvě ? - na pohlaví jsme nikdy nepřišly), ty už ochočený nebyly, po bytě nelítaly, ale byly nezdravě chytrý, jednou když se mi podařilo připálit řízky, jsem pootevřela balkonové dveře, ať se smrádeček vyvětrá (venku bylo -15st.) a oni mršky objevily, že na kleci je místečko, které spolulprací můžou nadzvednout a vylézt tudy.. Když jsem zjistila,že jsou z klece venku, už bylo pozdě. Pár šplhů po zácloně a už jsem jen viděla, jak se každá rozlítla na jinou stranu. Touha po svobodě se jim stala osudnou, v tom mrazu venku neměly šanci přežít.

Ten náš korelák, když mu bylo půl roku, si taky udělal v polovině října výlet. Uletěl nám světlíkem. Protože je mluvící a opravdu neskutečně ochočený, celá rodina brečela a všude po Praze jsme vylepili cedule, že ho hledáme. Stal se asi zázrak, přistál jedné paní na balkoně a ona nám ho vrátila. Venku bylo v noci - 6 a byl venku týden. Od té doby si náš pták ovšem asi myslí, že by si každým dalším výletem mohl pouze polepšit a občas se snaží frnkout přes zavřené okno. Před ním jsme měli anduláka 16 let.

Svas napsal(a):

Pročítám si Vaše příspěvky o domácích mazlíčcích a papoušci tu nějak chybí. Doma máme dvanáctiletého koreláka a chtěla bych vědět, jestli má někdo s korelami zkušenosti. Díky.

Mám andulku,jsou jí dva měsíce,ale už je pěkně drzá.S korelami zkušenosti nemám,ale myslím že mezi andulkami a korelami není velký rozdíl.:)

Mám doma koreláka Pepu, je mu těžko uvěřitelných 26let, podle kroužku na noze. Ten mu ještě dávno před tím než jsem si mého muže vzala nasadil tchán. Když jdu u nás na maloměstě nakupovat ptačí baštu, v obchodě se ironicky ptají jestli jdu koupit žrádlo nebo nového ptáka. Zatím se těší dobrému zdraví, jen není tak hlučný jako býval .

Ja jsem zamilovana do zebricek. Jelikoz jich ale musi byt vic pohromade, mam je zakazane, protoze jak manzel prohlasil - bohate staci muj jecak, pejsek a syn :lol:

Terry, tak to Pepovi gratuluju, to už je na korelu úctyhodný věk. My jsme před naší korelou měli anduláka 16 let. Mezi andulkou a korelou je velký rozdíl, korela je tišší, pořád si něco nemele a chová se taky jinak. Ochočená andulka má radost,když vidí "svého" člověka, korela sice taky, ale je tam neustálé soupeření o to, kdo z těch dvou bude šéf.

Rozdíl mezi andulkou a korelou nemohu posoudit, navíc jsem Pepu dostala v jeho 17ti letech po smrti tchyňě.  U ní byl velmi hlučný, když začal, jak jsme říkali "pilovat" nebylo slyšet vlastního slova.  Po její smrti a po změně prostředí si oškubal polovinu těla do krve, bylo to dost hrozné, běhali jsme obden na veterinu a od té doby je o hodně tišší a nelétá. Nemluví, jen v mladším věku jsouce dobře naladěn vyzpěvoval  "Pepíku, Pepíčku". Problém je s dovolenou neb každý z našich známých byl Pepu ochoten hlídat pouze jednou. Pepa vstává s rozbřeskem a ten zdraví "vytrubováním" které vám zaručí vždy včasný příchod do práce.  Pro to má málokdo pochopení.

Ja mam papouška Alexandra velkeho,je krásně zeleny .Je mu 6 let a teprve loni sem si ho mohla  já pohladit.Jiní členi rodiny nemohou jelikož je agresivní a má dost nebezpečnej zobak.Mne si asi vybral za partnera tak že když je puštěnej tak ho mám skoro stale na rameni.Když mně nevidí tak řve jelikož vedle v pokoji posloucha jak píšu na klávesnici ,asi si mysli že mám nějake zobaní.Dříve sem byla neštastna co že to máme za papoška že se ani nedá ochočit ale ted už bych ho nedala.:):)

Náš korelák Ferda mluví, někdy až moc. Umí toho opravdu hodně a naučil se to tak nějak sám. Se vstáváním problémy nemáme, naopak někdy okřikne on nás, když hlučíme a on chce ještě spinkat. To vytrhávání peří papoušci dělají,když se nudí nebo když dojde v jejich životě ke změně, která se jim nelíbí. Chtěli bychom někdy v budoucnu velkého papouška, ale ti potřebují někoho, kdo se jim věnuje celý den, tak snad v důchodu.

Ahoj, my máme papoška Amazoňana modročelého, je mu 5 let. Co ten se namluví, kdo k nám příjde, tak se směje co všechno umí. Musím se tady trochu pochlubit: Volá Miláčku, jak se máš? Dej mi jablíčko nebo piškotek. Má hrozně rád jogurty, taky si o něho řekne, volá: Dáme jogurtek, dáme! Všechny nás pojmenuje. Taky křičí, Ty lumpe! Nebo Máš hlad? Máš to dobré? Pojď, pojď k miláčkovi! Nebo: Jdeš na pivo? No ty vypadáš! Často nás slyší telefonovat, tak jak něco cinkne, tak hned začne mluvit to, co každý mluví do telefonu: Ahoj, jo, jo dobře, jo, tak čau. Máme kocourka a protože nás slyší, jak na něj voláme, křičí taky čiči, na tu máš, pojď!!
Prostě je s ním sranda. Sousedi se smějí, když volá: Telefón, máš telefón.
Ach jo, kdyby jen neřval to svoje, jak papoušci křičí , to musíme na voliéru hodit deku, jinak by nepřestal a sousedi by nás asi ani nepozdravili.

Ahoj, ja mela kdysi korelu - v obchode mi tvrdili, ze je to na 100% samecek a pak jsem koukala jako blazen, kdyz mi ten "samecek" zacal po roce a pul snaset vajicka! Byla to moje milovana holka - krasne ochocena a mazliva - dokonce mi snazela vajicka primo do klina - tak moc mi verila.. Bohuzel mi pak nestastnou nahodou na dovolene uletela - vystrasil ji navic cizi pes, tak v soku ani netrefila zpatky za mnou.. hrozne jsem to tenkrat obrecela. Nedavno jsem mela zase pro zmenu samecka, ale ten rval jako blazen! Jinak jsem mela skoro porad andulky - ty nemaji nastesti takove hlasove dispozice jako korelaci a je s nima sranda!!!

Ahoj, mám korelu Oskara. Není moc ochočený, nejde na ruku, sedá si jen na hlavu a umí hezky pískat. Celkem 3x (vychází to 1x za rok) uletěl a zase se druhý den vrátil. Naposledy se stalo minulý týden, že ho můj dvouletý klučina pustil ven. Papouch zmizel nejdřív hodně daleko, pak se vrátil na ořešák na zahradu a nespokojeně krákal, ale domů nešel. V noci byla velká bouřka, tak jsem měla strach, jak to dopadne. Ráno kolem šesté mě vzbudil jeho křik. Seděl na střeše u sousedů a vypadal naprosto spokojeně. Vydržel tam ještě asi 2 hodiny a když začalo slunce prát, sletěl milostivě na mou hlavu a já si ho odnesla domů. Slyšeli jste někdo o tom, že by se papouši domů vraceli? Já bych ho nechala proletět častěji, ale mám strach, aby se nestal potravou pro kočky.

Tak to já od svých 9 let chovám andulky.

Moje první andulka byla nádherné světle fialová s bílou hlavičkou. Měla jsem ji rok a myslela jsem si, že je to sameček, protože celý rok měla modré ozobí. :)

Už její koupě byla dost akční. Mamka mi ji nechtěla koupit, tak jsem si půjčila peníze a koupila jsem si ji sama. :D 

Mamka to zjistila až v autobuse s dovolené, když se moje nová živá hračka prozobala s krabičky ven, do který mi ji prodavač dal a zničila mamčinu síťovou tašku. :gloria: 

To byl tedy zážitek, to vám povím, byla jsem s rodiči v zájezdovém autobuse a když moje andulka zdrhla všichni rychle zavřeli okna, přestože byl hrozný pařák (spustila jsem totiž takový ječák, že mi uletí, že všechny bolela hlava a všichni mi "ochotně"pomáhali tu potvůrku chytit s jediným zbožným přáním, proboha ať už tak holka zklapne :lol:), drsná metoda, ale andulka byla opět uvězděna a tentokrát jsem to měla pojištěné.  :storstark:

Koupili jsme klec a moje fialová andulka byla osvobozena z krabice. :) V kleci řádila jak neřízená střela a skřékala a skřékala až to uši trhalo. :rolleyes: , ale co časem se uklidnila a my jí vybírali jméno. Nemohli jsme se dohodnout, pak mamka ironicky pronesla (pořád se na mě trochu zlobila, že jsem si ji koupila) ať se ani neopovažuju tomu svému fialovému Romeovi koupit nějakou tu Julii jinak mě :dumbom: .
No jméno se na nám líbilo, tak jsme opravdu měli fialovou andulku jménem Romeo :supr:

Zhruba po roce jsme se jí rozhodli koupit kamaráda, ať není tak sama, pořád v domnění, že náš Romeo je sameček jsem koupila dalšího samečka. :rodna:

Vzhledem k tomu, že jsme měli jen jednu klec a navíc i deděčka, tak jsem na něj ušili tak trochu boudu :D, vytáhli jsme z klece Romeu a dali tam na chvíli nového fosforově zeleného anduláka Roberta, musím dodat, že dědeček zrovna spal a Romea byla v tu chvíli v jeho království (kuchyni). Po probuzení se podíval do klece, vypleštil oči a prohlásil : proboha, tož co ste mu to provédli, že zezelenal, hm ???  :reta:

Po návrácení Romei zpět do klece k Robertovi opět Romeo řádila jak neřízená střela a ještě týden létalo s klece Robertovo peří, uklidnila se, až ho připravila o to nejcenější - peří z "ocásku" :|

Od té doby byl Robert i bez papíru (oddací listu) "pod papučou". Romea první pila, první zobala, první vylétala z klece a první si hrála se všemi hračkami v kleci (zrcátko, houpačka, písek, sépiová kost, vitamínové srdíčko, první si vybírala, kde bude sedět atd) :)

Pořád jsem ale žila v domění, že mám dva samečky, jednou si hle spolu začali hrát, tak jsem měla radost, že se konečně skamarádili, ale .... :rodna: , ale tak si spolu hráli a tak trochu laškovi a já zjistila, že jeden z mých samečků snaší vajíčka.  :dumbom:

Byla to :hjarta: jako hrom :pussa: :lol:

A pak už to jelo, já chov nechtěla kvůli mamce, (tehdy mě bylo 10 a mamka mi řekla, že jestli se fakt rozmnoží, tak mě přetrhně jak hada), ale ma malá mrška si to nenechala vymluvit snesla vajíčka do dno klece do písku,  (měly tam mísku s pískem a jinak noviny, takže samička šla do akce a uděla si takovou podzemní chatč z rozžužlaného papíru. Tak jsem jí do klece dala papírovou krabicku s otvorem a pilinami a rázem tam byla 6 vajíček. (dle chytrých knížek v té době se ve krabičce kvůli nevhodným podmínkám nemělo nic vylíhnout a navíc na poprvé samičky prý snesou max. 4 vajíčka a z toho se max vylíhnout malé andulky. ....

.... tak já měla andulku - hyperrodičku, nejen, že snesla 6 vajíček, ale taky se výlíhlo šest mladých (to jsem překecala rodiče a vyrobili jsme tomu mému párečku dřevenou budku s pilinami.  ) , ale ještě nevylítla z hnízda první várku a už začala samička pracovat na druhé.

....  celkem ta moje hyper aktivní dvojice snesla a úspěšně vychovala 6 várek po 6 mladých. Mamka se naštvala, že nechce mít téměř 40 andulek pod střechou a tak se je rozhodla prodat do zverimexu, tehdy je normálně vykupovali  1ks, tedy jedno stvořeníčko za 50Kč. ...

Ten prodej mladých jsem téhdy pořádně  :grater:  :grater:  :grater: , ale přežila jsem to. CCa před 6 lety Robert s Romeo natáhl brka, což jsem taky pořádně ořvala :grater:.

Dnes mám jinou andulku - Artura, ale ten je šíleně agresivní :/

mafy napsal(a):

Ahoj, ja mela kdysi korelu - v obchode mi tvrdili, ze je to na 100% samecek a pak jsem koukala jako blazen, kdyz mi ten "samecek" zacal po roce a pul snaset vajicka! Byla to moje milovana holka - krasne ochocena a mazliva - dokonce mi snazela vajicka primo do klina - tak moc mi verila.. Bohuzel mi pak nestastnou nahodou na dovolene uletela - vystrasil ji navic cizi pes, tak v soku ani netrefila zpatky za mnou.. hrozne jsem to tenkrat obrecela. Nedavno jsem mela zase pro zmenu samecka, ale ten rval jako blazen! Jinak jsem mela skoro porad andulky - ty nemaji nastesti takove hlasove dispozice jako korelaci a je s nima sranda!!!

Tak to znám, já přes rok žila v domění, že má doma anduláka a ona to přitom byla slečna, která snášela jako divá. :lol:

Paila: Díky za pěkný příspěvek :supr: .... a to jsem si vždycky říkala, že s papouchama není nic moc...

S papouchama je děsná sranda. Andulku jsme taky měli, celých 16 let, jmenovala se Mikuláš a dnes už odpočívá v papouščím nebi. Pak jsme jich měli několik, ale žádná už tak ochočená nebyla.
Teď máme dvanáctiletého rozmazleného koreláka, se kterým bojujeme o pozice, rozuměj o to, kdo je doma šéf. Většinou vyhrává papouch a my potupně hopkáme kolem klece. Naučil se - kromě toho, že mluví a hodně, perfektně napodobovat telefony. Nedávno vyletěl manžel z vany s výkřikem: to mi to nemůžete zvednout, když to zvoní 5 minut? No, nemůžeme. Jinak pták si zvukově vyťuká číslo na mobilu, pak začně zvonit a přesně dodržuje intervaly a pak si to sám zvedne a řekne si: prosím. Nevěřící návštěvě jsme to předvedli, protože korelák byl v nějakém dobrém rozpoložení a povedlo se. Jinak na objednávku nepředvádí nic, aby nás dostal do latě a ukázal, kdože tedy této rodině šéfuje.

Svas: :D :D :D .... má vás vycvičený, se musí nechat :D

Eva36 napsal(a):

Svas: :D :D :D .... má vás vycvičený, se musí nechat :D

No jasně že má, taky nás trénuje dvanáct let. Teď je od včerejška s manželem na chatě a doma je smutno. Ráno nikdo nepozdravil (zdraví ráno výkřikem ahoj, ale musíš ho nechat dospinkat, no chlap, no) a neřval z klece: co chceš? Taky se umí nádherně urazit a nemluvit s námi. A tu chvíli se právě projeví ten trénink - lítáme kolem, snášíme pamlsky a odprošujeme. Někdy nám milostivě odpustí a něco si zobne, někdy tedy dělá fóry, otáčí se zadkem a v duchu si určitě říká: no jen se snažte víc. A to máme ještě činčilí slečnu, té je sedm a ty dva dohromady, to je na román.

Svas napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Svas: :D :D :D .... má vás vycvičený, se musí nechat :D

No jasně že má, taky nás trénuje dvanáct let. Teď je od včerejška s manželem na chatě a doma je smutno. Ráno nikdo nepozdravil (zdraví ráno výkřikem ahoj, ale musíš ho nechat dospinkat, no chlap, no) a neřval z klece: co chceš? Taky se umí nádherně urazit a nemluvit s námi. A tu chvíli se právě projeví ten trénink - lítáme kolem, snášíme pamlsky a odprošujeme. Někdy nám milostivě odpustí a něco si zobne, někdy tedy dělá fóry, otáčí se zadkem a v duchu si určitě říká: no jen se snažte víc. A to máme ještě činčilí slečnu, té je sedm a ty dva dohromady, to je na román.

:supr: tak o tom napiš víc, krásně se to čte a zahřívá u srdíčka. ;)

Děkuji, já tady nechci unavovat širokou veřejnost líčením všech rošťáren, co jsou schopna naše zvířata vymyslet, jako třeba často je u nás k vidění korelák, jak se cpe senem a činčila, jak balancuje v korelí kleci na bidýlku a ohryzává sepiovou kost. K tomu dojde vždycky, když je pustíme oba najednou. Okamžitě se nastěhují tomu druhému do klece a s velkým potěšením si vzájemně škodí. Když ovšem spojí svoje síly a jeden okousává dveře od pokoje zespodu a druhý zezhora, mám jich plný zuby. Jak se ale můžeš začít zlobit, když se zezhora těch dveří pro jistotu ozývá: chceš pusinku? Chceš? No kdo by nechtěl.

Svas napsal(a):

S papouchama je děsná sranda. Andulku jsme taky měli, celých 16 let, jmenovala se Mikuláš a dnes už odpočívá v papouščím nebi. Pak jsme jich měli několik, ale žádná už tak ochočená nebyla.
Teď máme dvanáctiletého rozmazleného koreláka, se kterým bojujeme o pozice, rozuměj o to, kdo je doma šéf. Většinou vyhrává papouch a my potupně hopkáme kolem klece. Naučil se - kromě toho, že mluví a hodně, perfektně napodobovat telefony. Nedávno vyletěl manžel z vany s výkřikem: to mi to nemůžete zvednout, když to zvoní 5 minut? No, nemůžeme. Jinak pták si zvukově vyťuká číslo na mobilu, pak začně zvonit a přesně dodržuje intervaly a pak si to sám zvedne a řekne si: prosím. Nevěřící návštěvě jsme to předvedli, protože korelák byl v nějakém dobrém rozpoložení a povedlo se. Jinak na objednávku nepředvádí nic, aby nás dostal do latě a ukázal, kdože tedy této rodině šéfuje.

Pokud se víc rozepíšeš, budu jen ráda, miluju tyhle příběhy a může to být klidně i hodně dlouhé, pokud máš čas. ;)

Můj korelák umí perfektně napodobit budík. To pak taky občas hledám budík, abych ho mohla vypnout.

My máme teď anduláka Bulínka IV.

První Bulínek byl tak hloupý, že si jiné jméno nezasloužil. Taky podle toho dopadl. Nikdy netrefil do klece, lítal jak zběsilý a tak jednou přistál na zácloně, neudržel rovnováhu a vypadl z okna otevřeného na větrák.

Bulínek II. byl šikula - to jsme ještě neměli děti, rychle zkrotl a dožadoval se naší pozornosti. Rád se točil na talíři, pověšeném na zdi, že jsme mu nakonec koupili kolotoč pro hlodavce a on chodil po jeho povrchu. Jednou měl úraz s nožičkou, kulhal a všichni ho litovali. Po nějaké době se uzdravil, ale když si ho náhodou nikdo nevšímal, sletěl na stůl a začal za sebou tahat nožičku - byl to Pan herec. Umřel asi trošku steskem a žárlivostí, po narození miminka se tak často nepouštěl a tak jsme ho jednou našli na dně klece mrtvého.

Bulínek III. byl divoký a uřvaný. Mám výčitky svědomí, protože jeho jsem při převážení na chatu nechala v autě před supermarketem a on se "upekl".

Bulínka IV. máme čtyři roky. Je krotký, ale celkem líný lítat. Udělá frk, frk a už je zpátky v kleci. Zato mluví o sto šest. V repertoáru má asi tak 80 slov. Jako většina mluvících ptáků zná své jméno a adresu, pojmenuje všechny členy rodiny, dožaduje se pusinky, jídla, vodičky, lístečků z pampelišky, chce vařit kafíčko, volá na křečka Bertíka a vyhání kočky (Běž pryč, kočko, fuj!), posílá děti učit (Běž se učit, běž psát úkoly, dostaneš pětku!), mě se ptá, jak bylo v práci (to ho nikdo neučil - jen odposlechl častý dotaz dcery). V poslední době hodně žaluje. Typickou intonací dcery začne nadávat: "Ty spratku malý, ty hajzlíku!" - a hned vím, že se mé pubertální ratolesti opět rvaly a nešetřily slovník.

zpráva pro zakladatelku této diskuse SVAS !!
před časem jsem sem psala o korelákovi Pepovi který se dožil požehnaného věku 26ti let. Právě ho Agentura Dobrý den Pelhřimov zaregistrovala jako nejstarší korelu u nás, druhá nejstarší má 23. To jsme světoví !!!!

:hjarta:Zdravím všechny milovníky papoušků a nejen nich.
Chci se taky podělit o radosti a starosti se svými zvířátky. S manželem jsme začali asi před 14 lety chovat nejdříve dva krásné německé ovčáky (Nero a Brix). Poté k nim přibyl bílý turecký kocourek (Abalůn). Následovaly dvě děti (Klárka a Jakub). Pejskové po aktivní službě  ve věku 8 let umřeli na zákeřnou nemoc, oba dva asi půl roku po sobě. Kocour má nyní 13 let, ignoruje nás pořád stejně, jen ve výjimečných případech se jde s námi pomazlit, zato s mým synem jsou jedna pracka :). Můj syn má nyní 11 let a zatímco ostatní děti si berou do postele plyšová zvířátka, můj syn neusne jinak než s Abalůnem. Jak ho jdu zkontrolovat, syn je nalepený na zdi a kocour je rozvalený a spokčervenoramenný. Dlouho jsme se nemohli shodnout na nějakém pěkném jméně, ale jak jsme se byli na naše miminko podívat u chovatele asi 3 týdny před tím, než jsme si ho odnesli domů, tak mě napadl HUGO a to mu zůstalo. Bydlí v obýváku, aby měl pěkně přehled , co všichni děláme a taky proto, že se tam večer všichni k jeho plné spokojenosti  sejdeme. Nejvíce je závislý na manželovi, poté jsem na řadě já a nakonec je dcera Klárka. Kubíčka nemá rád vůbec, asi to je tím, že to můj syn táhne s kocourem, jinak si to neumíme vysvětlit:). Kubovi to je trochu i líto, protože Hugo je velký mazel. Miluje mazlení a pusinkování.
Zbožňuje drbání pod křídly a na bříšku. A to jeho mudrování, to je paráda. Je moc fajn, když příjdete z práce a jakmile strčíte klíče do dveří , Hugo se může zbláznit radostí a řve  asi 10x ahoj, ahoj a jak je, jak je?. Ani děti nás tak vřele nevítají jako ten pták:). Když něco chce, tak volá - Kluků, kluků pocem pocem. Jsme moc zvědaví, co nového se mu zalíbí a začne to opakovat. Je s ním sranda a někdy je to lepší podívaná než v tv , jak blbne s hračkami a větvičkami co má v kleci. Taky tolik fozek co máme s ním, snad nenáme ani s dětmi. No to jsem trochu přehnala, ale už se k tomýu blížíme. Taky miluješ návštěvy. No a návštěvy ho pravda moc nemusí, protože každého nekompromisně pokaká a ožírá jim knoflíky a trhá zlaté řetízky.
Prostě se ted vůbec doma nenudíme  a doufám, že se s ním dožijeme spokojeného důchodu:lol:
Jinak zdravím všechny milovníky všech zvířátek a opravdu si už nedokážu bez nich svůj život představit  Hanka

nepostrehla jsem jaky druh papouska mas.

Hapanapa napsal(a):

:hjarta:Zdravím všechny milovníky papoušků a nejen nich.
Chci se taky podělit o radosti a starosti se svými zvířátky. S manželem jsme začali asi před 14 lety chovat nejdříve dva krásné německé ovčáky (Nero a Brix). Poté k nim přibyl bílý turecký kocourek (Abalůn). Následovaly dvě děti (Klárka a Jakub). Pejskové po aktivní službě  ve věku 8 let umřeli na zákeřnou nemoc, oba dva asi půl roku po sobě. Kocour má nyní 13 let, ignoruje nás pořád stejně, jen ve výjimečných případech se jde s námi pomazlit, zato s mým synem jsou jedna pracka :). Můj syn má nyní 11 let a zatímco ostatní děti si berou do postele plyšová zvířátka, můj syn neusne jinak než s Abalůnem. Jak ho jdu zkontrolovat, syn je nalepený na zdi a kocour je rozvalený a spokčervenoramenný. Dlouho jsme se nemohli shodnout na nějakém pěkném jméně, ale jak jsme se byli na naše miminko podívat u chovatele asi 3 týdny před tím, než jsme si ho odnesli domů, tak mě napadl HUGO a to mu zůstalo. Bydlí v obýváku, aby měl pěkně přehled , co všichni děláme a taky proto, že se tam večer všichni k jeho plné spokojenosti  sejdeme. Nejvíce je závislý na manželovi, poté jsem na řadě já a nakonec je dcera Klárka. Kubíčka nemá rád vůbec, asi to je tím, že to můj syn táhne s kocourem, jinak si to neumíme vysvětlit:). Kubovi to je trochu i líto, protože Hugo je velký mazel. Miluje mazlení a pusinkování.
Zbožňuje drbání pod křídly a na bříšku. A to jeho mudrování, to je paráda. Je moc fajn, když příjdete z práce a jakmile strčíte klíče do dveří , Hugo se může zbláznit radostí a řve  asi 10x ahoj, ahoj a jak je, jak je?. Ani děti nás tak vřele nevítají jako ten pták:). Když něco chce, tak volá - Kluků, kluků pocem pocem. Jsme moc zvědaví, co nového se mu zalíbí a začne to opakovat. Je s ním sranda a někdy je to lepší podívaná než v tv , jak blbne s hračkami a větvičkami co má v kleci. Taky tolik fozek co máme s ním, snad nenáme ani s dětmi. No to jsem trochu přehnala, ale už se k tomýu blížíme. Taky miluješ návštěvy. No a návštěvy ho pravda moc nemusí, protože každého nekompromisně pokaká a ožírá jim knoflíky a trhá zlaté řetízky.
Prostě se ted vůbec doma nenudíme  a doufám, že se s ním dožijeme spokojeného důchodu:lol:
Jinak zdravím všechny milovníky všech zvířátek a opravdu si už nedokážu bez nich svůj život představit  Hanka

Ara červenoramenný

terry2 napsal(a):

zpráva pro zakladatelku této diskuse SVAS !!
před časem jsem sem psala o korelákovi Pepovi který se dožil požehnaného věku 26ti let. Právě ho Agentura Dobrý den Pelhřimov zaregistrovala jako nejstarší korelu u nás, druhá nejstarší má 23. To jsme světoví !!!!

Terry2, ještě jednou gratuluju, všimla jsem si až teď, stydím se. To má náš Ferdík co dohánět, když mu bylo v létě teprve 13. Tak ať Pepovi slouží zdraví!

Já mám Kubinku :hjarta:

Ahoj všem chovatelům papoušků , máme ¨doma Amazonana modročelého . Gaspíček se jmenuje, přes léto je venku moc se mu to líbí, povídá na celé okolí, zpívá, píská, telefonuje. Ted na zimu ho přemistuji do jídelny a tam se mu asi nelíbí, nevíme proč ale každou chvíli křičí- asi si představíte papouščí křik. Krmení má v pořádku, vitamíny atd. Mluví ted v bytě málo ale jakmile si začneme povídat tak nás překřikuje. Nevíte někdo radu na ten jeho křik, protože někdy to řešíme přikrýváním klece i přes den.

Ahoj všem chovatelům papoušků , máme ¨doma Amazonana modročelého . Gaspíček se jmenuje, přes léto je venku moc se mu to líbí, povídá na celé okolí, zpívá, píská, telefonuje. Ted na zimu ho přemistuji do jídelny a tam se mu asi nelíbí, nevíme proč ale každou chvíli křičí- asi si představíte papouščí křik. Krmení má v pořádku, vitamíny atd. Mluví ted v bytě málo ale jakmile si začneme povídat tak nás překřikuje. Nevíte někdo radu na ten jeho křik, protože někdy to řešíme přikrýváním klece i přes den.

Vážená babičko Jano,já mam doma žaka už 7let i když se pěkně ochočil a naučil se mluvit tak někdy ho to popadne a pěkně si zařve je třeba ho důrazně okřiknout a to neustále když se začne zlobyt.Nám to pomáhá
Jinak prí se tímto dožaduje naši pozornosti.

Zdravím jak se má Gaspíček.

O víkendu nám náš korelák umřel, brečíme celá rodina. Bylo mu krásných 27,5 roku, měli jsme ho opravdu dlouho. O to to bolí víc.

Svas, to je mi opravdu moc líto... :grater:

Koukla jsem na příspěvky výše a pochopila jsem, že Ferda si na světě pobyl ještě déle než předcházející rekordman - korelák Pepa.
Agentura Dobrý den Pelhřimov či některá jiná to bude muset přehodnotit.

Připojuji se k vrabčákovi. Dožil se úctyhodného věku, to už byl opravdový člen rodiny.
My měli také kdysi koreláka Pepíka. Byl to takový šéf domácnosti :-)

Díky moc za pochopení, byl to člen rodiny a hlavně kámoš.  Judy, šéfovat papoušci dokážou, ten náš to taky uměl. Měl nás dokonale přečtený. Než se naděješ, jsi ochočená :)
Teď řešíme, co dál. Korelu už nechceme, byl by to pořád srovnávaný chudák. A na většího papouška s dožitím 40 a více let nám už tolik času nezbývá.

No a co andulka? Ty jsme měli taky. Brácha jim udělal celoroční voliéru na balkoně a naučil je (nevím jak) lítat volně po venku a pak se vracet.
Nebo jedni známí měli jednu - samečka - toho si ochočili a on dost dobře mluvil.
Našeho Pepu jsme museli dát nakonec pryč. On soupeřil s taťkou a  vždy, když se vrátil z práce, tak začal neskutečně řvát (Pepík). A protože jsme bydleli v činážu, tak to prostě nešlo.

Svas, tak ať se rodinná rada správně rozhodne. Moc držím palce! :pussa:

Judy, andulku jsme měli před tím korelákem. Měli jsme ji krásných 16 let. Naše vetdoktorka vždycky říká, co s tím ptactvem děláte, že vám tak dlouho vydrží. Je vidět, že se o ně dobře staráte. To tedy vůbec, jen je prostě milujeme :) 
Jak andulák, tak korelák nikdy nechtěli jíst to, co měli. Žádné ovoce, zeleninu, vajíčka, prostě nic jsme do nich nedostali. A zrníčka jen ta úplně obyčejná, ta nejlevnější. Zvlášť starému korelákovi jsme se snažili přilepšovat, kupovali jsme zrní s vitamíny a tak. Koukal do misky s hrůzou, co jsme mu to zase naservírovali a ani to neochutnal.
Teď naše ubrečená rodinná rada přemýšlí o novém papouškovi. Nemáte někdo zkušenosti s pyrurou? Říká se mu i malý ara.

S tímhle papuškem nemáme žádné zkušenosti, ani mi ten druh nic neříkal. Ale přečetla jsem si o něm teď a vypadá to moc dobře! Další člen rodiny a velký mazel. Prý mazlivější než pes jsem četla.
U vás se bude mit určtě velice dobře. A je i krásný a ne moc velký.
Tak pak napiš, jak jste se rozhodli.

Tak to dopadlo úplně jinak. U chovatele, kam jsme jeli pro malinkého pyruru, si můj muž pořád prohlížel modrého papouška mníška. Je to tříměsíční holčička a samozřejmě s námi jela hned domů :) Prý když ona tak koukala.
Nic jsme ale o tomto druhu nevěděli, není ochočená, takže to bude trošku práce, než z ní bude mazlík, ale to nevadí. Je strašně chytrá a umí hrozně řvát. Zaplaťbůh celou noc spí, tak nás snad sousedi nepřestanou zdravit.
Podám hlášení, jak probíhá ochočování. Máme ji týden a zatím s námi slušně mává ona:)

Prý když ona tak koukala.

:lol:. No jo, no. Oni všichni papoušci umí tak krásně pokukovat :). A tenhle přesně odhadl, po kom má koukat.
Našla jsem si ji na google. Je hezká. A šikovná, už si vás pomalu ochočuje :).
Tak snad se sžijete a bude to fajn.

Svas, to je bezva!!!!! :D  :supr:
Vám všem :storstark: a ať to funguje čím dál lépe! :)

U mně tohle "koukání tak" funguje u psů a koček z útulků, ale aj těch kdesi ztracených z ulic. Všichni naši mazlíci se k nám dostali svým "koukáním".
Mno, když nekoukalo zvíře (když byly děti tak malé, že rozhodovat jsem musela - a mohla já), tak tak nějak těma "psíma očima" koukalo děcko... Tomu se prostě nedá odolat... ;)

Po 2 týdnech podávám hlášení - je to boj. Zatím žádný úspěch, tedy skoro žádný. Přiběhne si vzít na kraj bidýlka jablíčko, ale v bezpečí klece. Když jí dávám dobrůtku z ruky tak, že tu ruku strčím do klece, může se umlátit o mříže. Nechali jsme jí o víkendu v sobotu i v neděli otevřené dveře klece, aby se šla trošku proletět s tím, že jsem doufala, že ji pak nějak nacpeme zpátky, odmítla klec opustit. Je strašně roztomilá, když si potichoučku povídá pro sebe, ale když začne řvát, je to děs. Až to píchá v hlavě.
Nemáte někdo papouška mníška? Trpělivosti máme dost, ale připadá mi, že se to nikam nehýbe. I když dva týdny jsou málo, vím.

Na YT jsem našla ochočování korely, tak třeba tam bude pár zajímavých tipů :) https://www.youtube.com/watch?v=-3d1a0Po5VM ochočování plachého zvířete je vždycky zážitek, přeji mnoho zdaru a přítulného miláčka na konci vašeho snažení ;)

Moc děkuji, ochočování korely máme před lety za sebou, teď jsem na internetu prostudovala všechny návody, chce to prostě čas. Ale včera se to trošku pohnulo. Při krmení (dávání mističky do klece) dceři zdrhla, je strašně rychlá. Proletěla se bytem a přistála na stole, kde se nechala bez problémů chytit do ruky a vrátit do klece. Neumí si nastoupit na prst, ale to bude dobrý.

Svas, to je opravdu velký pokrok! :supr:  :D

Podávám další hlášení. Máme tu modrou potvoru necelé dva měsíce, mluví, neuvěřitelně se ochočila a děsně nás miluje, což znamená, že den tráví ne ve své kleci, ale u někoho z rodiny na rameni nebo na hlavě,  je strašně zvědavá a zvídavá. Všechno musí prozkoumat, nejlépe to ochutnat, takže dveře máme nahoře kraječkované, u všeho asistuje. Ráda se koupe, bohužel v čemkoli (sklenice s džusem, polévka, káva atd. :) Nuda s ní rozhodně není, občas vzpomínáme na klidného koreláka :)
Jediné, co je malinko problém, každý den si prostě minimálně jednou musí odzpívat svoji árii, na plné pecky skřehotavým hláskem, až to píchá v hlavě. Ale je u toho strašně spokojená.

To je hezký! :supr:

:D Krásně si vás ochočila.
Ne. Je to super. Papušci jsou moc fajn. Ta árie - to je určitě oslavná píseň na vás. Tak se zadařilo. To je dobře.

Svas, bezva! :supr:  :D  :hjarta:

Tak se zase hlásím, jak to u nás pokročilo a že pokročilo :)
Mohla jsem mít krásného, mírného a dnes již ochočeného pyruru, mám modrou diktátorskou bestii :) Mníšci to prostě mají v povaze.
Je to pořád prcek, je jí pět měsíců, ale trošku už u nás vyrostla a o dvě deka přibrala. Miluje zbytek rodiny, mě trpí. Tedy můžu jí čistit klec, krájet ovoce a zeleninu a doplňovat každý den zrníčka, to zatím můžu :) Jinak na mě dokonale peče. Když u mě omylem přistane, uvědomí si to a okamžitě někam odpálí. Když přistane u zbytku rodiny , tak si to užívá - něžňounce jim povídá a zpívá, přerovnává jim vlasy a šveholí. Používá už celý byt včetně rámů obrazů :(, záclon a závěsů, které jsem vážně neměla v úmyslu prát obden. Mluví, začíná opakovat i to, co ji neučíme. No prostě naše zlato.

Doplnění k o dvě deka přibrala. Ač je to ženská, ráda se váží :)

Počkej, za chvilku Tě bude dirigovat nebo Ti nadávat :).
Možná Tě bere jako konkurenci?

Svas napsal(a):

Tak se zase hlásím, jak to u nás pokročilo a že pokročilo :)
Mohla jsem mít krásného, mírného a dnes již ochočeného pyruru, mám modrou diktátorskou bestii :) Mníšci to prostě mají v povaze.
Je to pořád prcek, je jí pět měsíců, ale trošku už u nás vyrostla a o dvě deka přibrala. Miluje zbytek rodiny, mě trpí. Tedy můžu jí čistit klec, krájet ovoce a zeleninu a doplňovat každý den zrníčka, to zatím můžu :) Jinak na mě dokonale peče. Když u mě omylem přistane, uvědomí si to a okamžitě někam odpálí. Když přistane u zbytku rodiny , tak si to užívá - něžňounce jim povídá a zpívá, přerovnává jim vlasy a šveholí. Používá už celý byt včetně rámů obrazů :(, záclon a závěsů, které jsem vážně neměla v úmyslu prát obden. Mluví, začíná opakovat i to, co ji neučíme. No prostě naše zlato.

Svas, tvůj sloh je úchvatný a obsah perfektní! :lol:

Naše modrá bestie je v pubertě, je jí už 11 měsíců a je to síla. V jejím vztahu ke mě se vůbec nic nezměnilo, spíš je to ještě horší. Potvrzuje se tím, že je to vážně holčička a žárlí. Manžela zbožňuje, to se nedá jinak říct. Odcházíme do práce a ujišťuju vás, že se se mnou nijak neloučí. To já hopsám kolem klece se slovy: tak ať ti tady není smutno atd. Pro něj si rezervuje speciální loučení. Z klece se začne ozývat: ahoj, pusu, pusinku doprovázené hlasitým mlasknutím z její strany, no přece polibek jak má být. Teď přes léto jsme na chatě a dojíždíme do práce. Musím si začít dávat pozor na pusu. Četla jsem si na zahradě a nade mnou z okna se ozývalo velmi srozumitelně na celou vesnici: ty čuně, čuníku, ty čůzo jedna. Ach jo.

Svas :lol: proto si nepořizujem nic, co opakuje.. byly by to samé hvězdičky... :D čůza mě pobavila :supr:

Svas napsal(a):

Naše modrá bestie je v pubertě, je jí už 11 měsíců a je to síla. V jejím vztahu ke mě se vůbec nic nezměnilo, spíš je to ještě horší. Potvrzuje se tím, že je to vážně holčička a žárlí. Manžela zbožňuje, to se nedá jinak říct. Odcházíme do práce a ujišťuju vás, že se se mnou nijak neloučí. To já hopsám kolem klece se slovy: tak ať ti tady není smutno atd. Pro něj si rezervuje speciální loučení. Z klece se začne ozývat: ahoj, pusu, pusinku doprovázené hlasitým mlasknutím z její strany, no přece polibek jak má být. Teď přes léto jsme na chatě a dojíždíme do práce. Musím si začít dávat pozor na pusu. Četla jsem si na zahradě a nade mnou z okna se ozývalo velmi srozumitelně na celou vesnici: ty čuně, čuníku, ty čůzo jedna. Ach jo.

:lol:  :lol:  :lol:

Svas :lol: :godlike:
Čůza... jednou se malý kluk hodně hlasitě ptal: "A tati, jaká čůza obsadila obě sedadla?" :D

Jo, dětičky spolehlivě a s úžasně nevinným pohledem všechno prozradí. :jojo:

Svas, no to je paráda. Buď ráda, že tě vůbce strpí, když už si Tvého manžela vybrala jsko partnera.
:-)
To náš tehdejší korelák musel z domu, protože s taťkou bojoval až moc.
Jojo, ptáčci, to je čiré sebevědomí (většinou teda).

Judy, kam jste ho přestěhovali?

vrabčák napsal(a):

Judy, kam jste ho přestěhovali?

Do Zverimexu :grater:. Jinak to fakt nešlo. Ale někdo si ho vzal domů.

Pak asi zlobil zas jiného pána. :P

Nevím ke komu šel, ale paní by byla určitě vhodnější :-)

:jojo:

Judyna napsal(a):

Nevím ke komu šel, ale paní by byla určitě vhodnější :-)

U nás by to bylo přesně naopak.. miluje chlapy!! Dneska jsem mu ráno dávala burák a nemohl odolat, než aby si první štípl do mě.. Tak jsem mu vyměnila vodu, dala žrádlo, rozloučila se a šla jsem do práce :D

Palomito a Svas, koukám, že jste na tom obě stejně... :pussa:

Aspoň, že ta čtyřnohá čubina stojí při mě :D

Tak ještě pro čubinku! :pussa:

Děkujem :) S tou zůstávám o víkendu doma. Ta mladší jde s bandou na dvoudenní rajz po kopečkách. Už se těším, až budu mít čas jenom na ni :hjarta:

Užij si příjemně klídku a pohody. :D Samoty nemůžu napsat. :P

vrabčák napsal(a):

Užij si příjemně klídku a pohody. :D Samoty nemůžu napsat. :P

:pussa: :storstark:

Děkuju! :D :storstark:

Tak jsem dneska s naší modrou potvorou pekla vánoční cukroví, neuvěřitelný zážitek. Za jednu nohu mi hlavou dolů visela z výstřihu a kulila oči na vál, až šilhala. Pak se na ten vál spustila a sem tam chodila po vyváleném těstě, které samozřejmě ochutnávala. Mleté oříšky mám po celé kuchyni, cukr a mouku taky. Musela se mnou péct, protože když jsem zkoušela, že ji z klece nepustím, řvala tak, že jsem se bála, aby nás nevystěhovali. Hodně času tráví venku z klece, stále miluje manžela a mě pouze trpí. Účastní se všeho, co doma děláme a bohužel vůbec nikdy přes den neodpočívá. Zlatý korelák.
Už je naprosto ochočená a hodně mluví. Opakuje i věty a slova, která slyšela jen jednou. Jak já si hlídám slovník! Pamatuje si ihned to, co nechceme, aby se naučila. Teď aktuálně z klece řve na plný pecky, že chce papat a spinkat. Kdyby nekecala...

:lol:  :godlike:

Ahoj Svas! Říkám si, kdo tohle zažije? Kolik je na světě papoušků, co pomáhají péct vánoční cukroví a co u toho navíc mají spoustu řečí? :D

👍🦜

Byli jsme s modrou příšerou u veterináře, protože potřebovala ostříhat drápky. Korelákovi jsem to dělala sama, naše papoušková by mě buď sežrala, nebo by si nechala ustřihnout celou nohu, tak jsme vyrazili. U doktora dělala hodnou a držela, jenže pak se doktorka podívala do její převozky a nezdála se jí hustota bobečků. Prý moc řídké. Měla jsem noc a den všechno sbírat a přinést na rozbor s tím, že papouškové budou taky odebírat krev. S dětmi jsem to tak neprožívala, nemohla jsem spát a pořád jsem si říkala, odkud jí to probůh té mojí mrňavé chudince budou brát. Rozbor hovínek dopadl dobře, nikde nic, žádní cizopasníci. Pak doktorku napadlo ještě udělat bakteriální rozbor a našla něco, co prý jsme si zřejmě už přinesli od chovatele. Krev jí nebrala, jen se ptala, jestli není skleslá. Když jsem jí vyprávěla, že největší zábava je švihnout mi formičku na pečení a mlátit s ní v koupelně do zrcadla, moc se smála. Dostali jsme nějaký sirup, který v přesně určeném množství do ní 2x denně injekční stříkačkou musím dostat. Chtělo by to natočit. Buď ji drží manžel a nadává a já se snažím jí nějak otevřít zobák, nebo to probíhá obráceně, on drží a já nadávám. Co je jisté, že naší papouškové Ježíšek nic nepřinese, dárky přece dostávají jen hodní :)

Další moc hezký, zábavný mikropříběh! :supr:  :lol:
Svas, přimlouvám se, aby divoška od Ježíška přece jen něco malého dostala. :D

Taky. !🤭😋
Dnes mi dcera deset minut vyprávěla, jak svým zlobivým pejskům kupovala dárky, a jak vymejšlí, proč vlastně až tak zlobiví nebyli... 😋

Svas :lol::supr:
Gratuluju k tak šikovnému papuškovi.

Judy, díky za gratulaci.
Divoška měla samozřejmě pod stromečkem balíčků nejvíc ze všech. Loni se ale aktivně účastnila rozbalování, letos na to dokonale dlabala. Sice dostala hračky převážně se zrcátky, aby se  mohla obdivovat, jak je krásná - její oblíbená činnost, ale nějak ji to nebavilo. Teď ale na mě huláká z klece: spi, ty, ty, ty, musíš spinkat, šup šup. A protože to šup vyslovuje měkce jako šjup, musím se smát. Papoušková s ukrajinským přízvukem :)

:D  :)  :D  :supr:

Uběhl docela dlouhý čas, ale situace u nás se nezlepšila. Modrá příšera mě nesnáší pořád stejně a svého páníka bezmezně zbožňuje. Stále tedy smím připravovat ovoce a zeleninu, do dalších misek zrníčka a vodu, ale dát jí ty misky do klece už nesmím. Vrčí na mě jako pes a kouše mě zrovna tak. Dlabu jí na to mít klouby pořád do krve, fakt to bolí. Číhá na mě jako pes na zloděje hned u dveří klece a prostě já jí na její klec sahat nesmím. Byla jsem kvůli tomu u veterinářky, není to prý nic neobvyklého, tento druh papouška si  vybere pouze jednoho pána a zbytek rodiny buď strpí nebo ne. U nás je to to nebo ne. K mému muži se chová jako žárlivá manželka či spíše milenka. Zlomyslným okem mě sleduje z jeho zad (protože když je muž doma, tak se u něj nosí na zádech), ale běda, když si dovolím se ho dotknout. Hned startuje. Marně jí vysvětluju, že já ho měla dřív a mám na něj i papír, rozuměj oddací list. Je jí to fuk.
Veterinářka se smála, že jsme si vybrali papouška s vůbec nejtvrdší povahou. To jsou vážně její slova. Proč se ten můj muž musela tenkrát u chovatele otočit a vybrat si tuhle příšeru, já mohla mít mírného zeleného pyruru, i když kdo ví. Z čeho mám strach, můj muž je vážně nemocný, i jenom každý jeho pobyt v nemocnici je pro mě trauma, že ji nedokážu bez újmy na zdraví nakrmit. Nemáte s tím někdo zkušenosti a nevěděl byste, co s tím? Trápí mě to a otevřít tý bestii okno pořád nechci (vtip). Uplácení pamlsky nepomáhá.
Jinak nádherně mluví. Když ráno s hrůzou říkám, jéžiši, kdo tady ten binec kolem klece na podlaze zase udělal, s radostí odpovídá: čuník. Večer na otázku: a co půjdeme dělat, odpovídá: spinkat. A neustále na mě volá: pojď sem, ty sem pojď. Vím proč, aby mě mohla pokousat.

Svas, díky tobě jsem se upřímně :lol:. Ta vaše mníška není tedy žádná mniška. Žasnu, jakou má vyřídilku, paměť a jak pohotově reaguje. :supr: Vypadá to, že vysloveně všemu rozumí. :godlike:
Tobě držím palce, aby tě za tvoji vzornou péči hodně rychle vzala na milost. :pussa: Příroda je příroda, je prostě jen na kluky. :D

Vrabečku, naše mniška je vážně mniška, je to papoušek mniší. Taky se dá najít pod názvem mníšek šedý, my máme modrou mutaci. Je to sice krasavice, ale s obtížnou povahou. Veterinářka nám řekla, že má inteligenci tříletého dítěte. No jo, ale tříletému dítěti, když neposlouchá, tu zádel prostě seřežeš, ale co s tímhle exemplářem?

Vím, že je to papoušek mníšek. Myslela jsem to ve smyslu "jeptiška"- mírná, jemná, poslušná...
Svas, tak podávání krmě jedině v rukavicích a vymysli to nějak šikovně s odměňováním. :)

Mírná a poslušná rozhodně není. Co je jistý, že umře jako panna. Když si představím, že bych měla  takových příšer víc. je mi z toho těžko. Rukavice ji jenom rozdráždí, to nefunguje, odměny bere tak, že na ně má vlastně právo, když je tak hodná holčička.
A úplně nevýchovně jsem se přistihla, že jí dávám dobrůtky ve chvíli, kdy zlobí a řve tak nesnesitelně, že mi duní v hlavě. Prostě jí tím na chvíli ucpu zobák.
Chová se tak opravdu jen tehdy, když je se mnou sama. Jsem v důchodu, takže s ní trávím hodně času, můj muž chodí do práce, ale jen se objeví, máme nejhodnějšího a nejmilejšího papouška na světě. I když včera mu předvedla, jak mě mě umí kousnout, když ji plácnul a vynadal jí (její milovaný páník), šla ho kousnout taky.

To je tedy potvůrka! Je nepříjemné, že nesnáší rukavice. :( Jedině možná zkusit jiné, třeba tenké zahradnické. Nevím, jak papoušci rozlišují barvy, ale při výběru rukavic bych to zkusila vzít v úvahu.
Svas, musíš se překonat a nezacpávat jí odměnami ukřičený zobák! Odměny jedině za mimořádně dobré skutky. :jojo:
Páníček není tolik doma, tak je jí samozřejmě vzácnější, zvláště když ho upřednostňuje. Dobře, že mu předvedla, co dovede, a že kousla i jeho. Určitě je správné, že ji plácl a vynadal jí.
Já si tu hraju na odborníka na papouchy, které jsem vždycky viděla jen ze vzdálenosti několika metrů... Omlouvám se a kaju se. :dumbom: Ale myslím si, že je to obdobné u dětí i u všech chytrých živočichů včetně opeřenců.
Moooooooooooccc ti držím palce, aby se to aspoň trochu zlepšilo! :pussa: :)

Teda Svas, mít toto doma na 40 let, tak mě šroubne. Žádný pamlsky za řvaní, ale hadr na klec! Nechce jídlo ode mě? Nebude mít žádné. Však ona by to pár dní taky bez jídla či vody přežila a dobrovolně se hlady sama neutýrá. V tomto souhlasím s vrabčákem a dodám, že teritoriální projevy nejsou u mazlíčků v žádném případě žádoucí, zejména pokud se to týká jejich majitelů. Jestli vám to přijde vtipný, směle do toho, ale cítit se ve vlastním domě jako vetřelec, to by nebylo nic pro mě. Držím pěsti, ať si soužití užíváte dle vlastních představ a hlavně pevné nervy :)

Svas, tak jak to vypadá? Už je dračice o trochu hodnější? Určitě se polepší. :hjarta:

Ahoj Palomito a Vrabečku,
co mě uklidňuje, že ji doma mít 40 let nebudu, už je před sebou prostě nemám.  A naše děti se hádají, kdo ji zdědí :)
Pal, hadr na klec nefunguje, je jí to prostě fuk. A celé je to naše chyba, tedy mého muže, neměl si ji vybrat bez toho, aby o mníšcích něco věděl. Zlepší se to, tvrdí veterinářka, naše kráska je prostě momentálně v pubertě a to je složitá situace. Nedat najíst jí nemůžu, nic špatného nedělá, chová se podle své přirozenosti, jen my si to nenastudovali. Poslední týden nám připadá, že se to trošku uklidňuje. Už tak neřve a nekouše, za to kousání ji na radu veterinářky od začátku trestáme, vždycky dostane přes zobák.
I  přes den - nechci to zakřiknout - začíná odpočívat a neječí, jako zrovna teď - sedí předkloněná v kleci a čumí do blba. A že má ráda jen jednoho člena rodiny, to taky k tomuto druhu patří. Bohužel to tedy opravdu nejsem já. Přišla se mě zeptat kamarádka, že po andulce chce jiného papouška a má možnost si koupit mníška. Opravdu jsem jí to nedoporučila. I když je naše modrá kráska strašně šikovná a chytrá, třeba dopoledne se mnou vařila oběd a bohužel si hned pamatovala, kam dávám koření :), umí spoustu věcí, říká hodně slov a píská si se mnou "Skákal pes", není to papoušek pro začátečníky.

Svas, teď už to vypadá nadějněji. :supr: Neklesej na mysli! Jsem přesvědčená, že zvládnete její pubertu i adolescenci a pak už to bude vysloveně příjemná a ještě k tomu hezká a roztomilá společnice. :D  :pussa:

Svas, jde vidět, že nejsem ptačí žena :D V životě bych neřekla, že když zvířeti (mláděti) ublížím rukou (něčím v ruce), že se jí pak nebude bát. Proto bych raději volila postup, že když zaútočí při krmení, tak mu ho nedám.
Je asi normální, že si každé zvíře zvolí jednoho člena rodiny a ten hraje vždy prim. Jen je škoda, že ptáci to řeší až tak nepřátelsky vůči těm ostatním. S vašimi dětmi jsi mi připomněla vtip, jak se manželé rozvádí a hádají se, kdo si vezme děti. Ani jeden je nechce :D Ať jsou další dny a léta klidnější a klidnější a ať vám to stále hezky píská! :)

Palomito, :lol: jsi mě. Ty že nejsi ptačí žena? :dumbom:

Tak to u papoušků nefunguje. Musí mít svůj pravidelný režim. Kdybych modré příšeře nedala každé ráno najíst, tak chcípne a to vážně nechci. Naopak, ráno dostává do mističek ( má tři - voda, ovoce a zelenina, zrní) jako první. A stejně boří klec, protože samozřejmě chce to, co snídáme my. Nejlépe chleba s nivou, párky s hořčicí atd. Omlouvám se přítomným, kontinentální snídaně u nás neprobíhá. Rohlík s marmeládou bych k snídani nedala, naložený hermelín klidně :)
A Pal, papoušková se opravdu nebojí. Když jsem napsala, že ji po kousnutí plácnu, myslím tím symbolicky a dle vetdoktorky výchovně, jen ji tím naštvu :) Ale umí být i slaďoučká. Teď na mě volá z klece: pupíku, pojď sem, neboj se. Když byla včera bouřka, dělala frajerku, ale po každém hromu ječela: nedělej to :)

Svas, :lol:!

Jo, nivu, i samotnou, taky miluju. A bez chleba nejde žít - u mě platí na 100 %. Ale k nivě mi chutná pivo, a proto ji nemívám hned k snídani. ;) Moje snídaně probíhá trochu stereotypně ve slané a sladké fázi - chleba s dírkami zamáznutými máslem (nebo v těchto dnech zrovna Ramou) s rajčetem, jako druhý chod chleba s medem nebo marmeládou a k oběma chodům hořké Caro (nebo něco podobného) ve velkém hrnku. Opouštím nepapouščí téma.

Vaše mniška mníška je geniální a umí nádherně pobavit. :D  :supr:

Svas, ale to jsi nenapsala, že na tebe doráží, protože jí dáváš něco jiného než máte vy! :D Tohle u nás neznám. Ptáci vždy sedí na bidýlku a slušně čekají. Max přiletí na desku, kam dáváme krmení, když nám to moc dlouho trvá, že nám pomůžou.. Ale nemáme je jako domácí mazlíčky. Jen mám vypozorováno, že k mé ruce se přiblíží bez ostychu (jsou divocí), ale k muži ani náhodou, protože ten je občas loví, když se nějaký zraní a před zazimováním. Ale nikdy nás žádný neklovl při krmení a běžném pohybu ve voliéře, taky jsou vzrůstem mnohem menší.. co si budem ;) Pozdrav pupíkům a ať se dílo daří :supr:

No jo, když papoušci neumí trávit laktózu, takže má modrásková s nivou smůlu. Ona se vůbec vždycky sápe po tom, co nesmí. Láká ji tvaroh, máslo atd., ale že by třeba ochutnala malinu nebo jahodu, tak to vůbec. Úplně nejradši má brokolici a jablko.
A máme ji jako mazlíčka, proto je taky náležitě rozmazlená.

Modrajda si právě zpívá Skákal pes, ale něco tak falešnýho jste ještě neslyšeli. Ona je tedy sama se sebou velmi spokojená, protože se skoro za každým skřekem náležitě pochválí (dobrý, je to dobrý :). Vajíčko ještě nesnesla, je jí dva a půl roku. Byli jsme u veterinářky, aby jí ostříhala drápky. Hned zdrhla z přepravky a usadila se na nejvyšší skříni v ordinaci. Na doktorku šly mrákoty, prý jak ji dostaneme zpátky, já byla v klidu. Naše veterinářka má totiž zdravotního bratra a modrajda prostě miluje chlapy. Hned mu přistála na pleši, podklouzly jí nohy a už jsme ji měli. Drápky má ostříhané, ale jestli je to holka nebo kluk, pořád nevíme. Prý je na vajíčko mladá (kdyby to byla holka, mníšci se dožívají čtyřiceti let). Mně je to tedy jedno, ale všímám si, že fakt má ráda mužský, ženský nesnáší (nejvíc mě, to se nezlepšilo), na milost bere jen ty, co mají náušnice. Snaží se jim urvat ucho nejlépe vcelku, když to nejde, tak jen vyrvat tu náušnici.
Naučila se krásně mluvit, má velikou slovní zásobu. Dává si věci do souvislostí, večer na otázku: a co půjdeme dělat, odpovídá: spinkat. Spí s námi v ložnici, kde máme televizi. Občas nás péruje, abychom ji vypnuli, ač jsou teprve zprávy, řve na nás: spi, spi, už, šup šup. Naše děti se hádají, kdo ji jednou zdědí, ale nikdo ji nechce :)

Svas, :)  :D  ;)  :lol:  :supr:  :pussa:

Máte to pestré :supr:

Je prostě nejlepší :supr:

Papoušková, nebo autorka? ;) Já bych řekla, že velký talent neminul ani jednu z nich. :godlike:

Nejlepší může být jen jeden a měla jsem na mysli papouškovou. Ta si evidentně myslí totéž :D.

Nejspíš už i louská písmena a jestli si tohle stihla přečíst, určitě se hned natřásala :D a obdivovala na bidýlku sama sebe. ;)

No ano, naše modrajda krásně a ráda čte. Nejradši má, když luštím křížovku nebo osmisměrku, to "papá" vyluštěná písmenka, vzteká se, když to nejde. Pak se pokusí alespoň zničit propisku, když to taky nejde, vyrve mi ji z ruky a odletí si ji schovat do klece, zřejmě na horší časy. Co tedy před ní musím schovávat, to jsou knížky z knihovny. Jak neomylně pozná, že mám tu knížku půjčenou, to nechápu. Ty knížky, které mi patří, tak ty nechává na pokoji, ale ty z knihovny se snaží rozložit na prvočinitele. Hlídám ji jak ostříž, protože se to pak v té knihovně špatně vysvětluje a ještě hůř platí :)

Knížky z knihovny - to je vůní a otisků stovek a tisíců listujících palců a ukazováčků. A zesláblý, jemňounký papír, ten obzvláště chutná! ;)

Svas napsal(a):

Modrajda si právě zpívá Skákal pes, ale něco tak falešnýho jste ještě neslyšeli. Ona je tedy sama se sebou velmi spokojená, protože se skoro za každým skřekem náležitě pochválí (dobrý, je to dobrý :). Vajíčko ještě nesnesla, je jí dva a půl roku. Byli jsme u veterinářky, aby jí ostříhala drápky. Hned zdrhla z přepravky a usadila se na nejvyšší skříni v ordinaci. Na doktorku šly mrákoty, prý jak ji dostaneme zpátky, já byla v klidu. Naše veterinářka má totiž zdravotního bratra a modrajda prostě miluje chlapy. Hned mu přistála na pleši, podklouzly jí nohy a už jsme ji měli. Drápky má ostříhané, ale jestli je to holka nebo kluk, pořád nevíme. Prý je na vajíčko mladá (kdyby to byla holka, mníšci se dožívají čtyřiceti let). Mně je to tedy jedno, ale všímám si, že fakt má ráda mužský, ženský nesnáší (nejvíc mě, to se nezlepšilo), na milost bere jen ty, co mají náušnice. Snaží se jim urvat ucho nejlépe vcelku, když to nejde, tak jen vyrvat tu náušnici.
Naučila se krásně mluvit, má velikou slovní zásobu. Dává si věci do souvislostí, večer na otázku: a co půjdeme dělat, odpovídá: spinkat. Spí s námi v ložnici, kde máme televizi. Občas nás péruje, abychom ji vypnuli, ač jsou teprve zprávy, řve na nás: spi, spi, už, šup šup. Naše děti se hádají, kdo ji jednou zdědí, ale nikdo ji nechce :)

:lol: :storstark: Vy nepotrebujete ani psa...

:lol:

Modrajda si právě uklízí klec a zpívá si u toho a já jí asi brzy ublížím. Kolem hlavy mi proletěl kus brokolice sledovaný mrkví, dneska jsem luxovala.
O víkendu jsme dělali každotýdenní úklid klece toho našeho čuněte, tzn. klec do vany, vydrbat kartáčem zaschlé bobečky na mřížích, vydrbat  podlahu, krmítka (ty se tedy myjí denně), to vše za bedlivého dozoru slečny Modré, jestli to děláme správně. Dneska je středa a naše práce není  vidět. Dočetla jsem se, že mníšky jde naučit, aby chodili na záchod do klece a ne po celém bytě, ale nenapsal tam autor, jak se to dělá. Když sedí nahoře na kleci a povede se, že se do ní trefí, chválíme, odměňujeme, je jí to absolutně fuk. Co se ale naučila nového je to, že dává na povel pac jako pes. Jo na blbiny, to jí užije, ale trefovat se do klece, to ne :)

Svas, u vás doma se děje tolik zajímavého! :)  ;)  :D  :lol:  :jojo:  :storstark: