Wendulka — 30. 8. 2009 11:00

Dobrý den všem , kteří toto budou číst .
Je mi 29 let , z toho jsem 6 let vdaná . Muj muž je vlastně můj úplně první partner . Nikdy jsem neměla ani jiný vztah . Né že bych byla tak ošklivá , nebo neschopná , ale měla jsem dost problémy s rodiči , kteří mi bránili téměř ve všem a to i v dospělém věku . Nikdy mě nikam nepustili , pořád hlídali každý můj krok , ze školy rovnou domu ( běda jak mi ten autobus ujel ) . Vím , že mi prohlíželi věci ( nechápu co hledali ) . Ve svých 21 letech jsem to už nevydžela a z domu odešla . Musela jsem , jelikož jsem se seznámila se svým mužem a konečně jsem chtěla mít nějaký vztah . Nezapomenu nikdy , jak mi moje mamka označila za k....  Po dvou letech chození jsem se vdala . Jenomže můj problém je v tom , že jsem nikdy nebyla do mého muže zamilovaná . To co jsem k němu vždy cítila , bylo spíš hlubší přátelství , důvěra a tak i trochu vděk . Bohužel se to odráží i v našem intimním životě . Nikdy jsem s ním neprožila při milování orgasmus . Teď v mých 29 letech přišel ale velký zlom a já se poprvé v životě zamilovala (platonicky ) do svého o 6let mladšího exkolegy . Vůbec nechápu , jak mě ten směšný cit mohl tak ovládnout . Bráním se tomu jak to jde . Jenomže  to určitě všichni znáte  :) nejde to vypnout tak snadno . Pořád na něj myslím , jsem z toho velmi nešťastná až depresivní .
Teď postupem času zjišťuju , že mi vlastně nejhezčí léta protekly mezi prstama . Že mi hrozně chybí životní zkušenosti . Jak bych si přála těch 6 let vrátit zpátky . Snažím se na sobě pracovat , trochu do sebe investovat , být spokojená sama se sebou . Jakoby dohánět to co jsem nestihla . Moje okolí , včetně manžela si samozřejmě té změny všimlo .
Vážně teď uvažuju , jak se svým budoucím životem naložím . Jestli mám počkat , až ta krize středního věku přejde a vše se vrátí k normálu . Nebo začít úplně znova . Děti nemáme , manžel je nechce  , o to by to bylo jednodušší . Jenomže si říkám , že z každého vztahu ta láska a zamilovanost časem vyprchá a zůstane právě ta důvěra a přátelství , které  v manželství mám .

majkafa — 30. 8. 2009 11:07

Krize středního věku ve tvém věku? :co::co::co:
Směšný cit? :co:
Můžu jen napsat, co bych (asi) dělala já. Ale kdoví, těžko se říká, dokud se člověk do té situace nedostane. Promluvila bych s manželem o dětech a pokud je nechce, a pokud ho nemiluju, odešla bych od něj. Když nejsou děti, není co řešit, když schází láska.

LENNNA — 30. 8. 2009 11:20

Je zajímavé jak to kdo vidí - ve 29 letech psát o středním věku - mě je 30 a necítím se ještě na střední věk :o, ale budiž, každý to může vnímat jinak.
Wendulko, nevím, pokud jsi manžela nikdy nemilovala a bylo to jen o přátelství a vděku, on děti nechce - a pokud ty ano... vše ukazuje spíš na to, abys odešla... sama píšeš, že máš pocit, že ti nejhezčí léta protekly mezi prstama a lituješ... ty nej léta tě můžou ještě čekat, tak se zamysli nad tím, co chceš, co by sis přála, co ti říká srdce... můžeš se zamilovat, poznat lásku, mít hezkej sex, mít děti a rodinu.... je to jen na tobě.

Wendulka — 30. 8. 2009 11:25

Vím , že nazvat lásku směšným citem , je skoro na pěst . To jsou takové moje silácké řeči , abych se maličko zklidnila .
Taky musím brát v úvahu  to , že kvůli tomu , že jsem se zbláznila , ublížím tím hlavně svému muži . Nedokážu si to představit , že za ním půjdu a všechno mu to řeknu , se závěrem : " Já odcházím , protože tě nemiluji ,, . No to by ho asi položilo . On vůbec netuší , že je můj první chlap v životě se vším všudy .

Wendulka — 30. 8. 2009 11:29

... mít hezkej sex ... To bych tak moc moc chtěla  :gloria:

ViktorkaLove — 30. 8. 2009 11:30

Vendulko, já za sebe si myslím, že jsi "právě prošla pubertou" (se vším všudy) a nakoukla do dospěláckého života...
Muži říct: Nazdar..., je kruté,... ale asi ve tvé situaci nutné.
... později ti možná bude vděčný, že jsi ho po zbytek života "netrpěla", a nenutila k tomu, aby to dělal také...
Přeju hodně síly... :styrka: :supr:

Rozmarila — 30. 8. 2009 11:35

Wendulka napsal(a):

Vím , že nazvat lásku směšným citem , je skoro na pěst . To jsou takové moje silácké řeči , abych se maličko zklidnila .
Taky musím brát v úvahu  to , že kvůli tomu , že jsem se zbláznila , ublížím tím hlavně svému muži . Nedokážu si to představit , že za ním půjdu a všechno mu to řeknu , se závěrem : " Já odcházím , protože tě nemiluji ,, . No to by ho asi položilo . On vůbec netuší , že je můj první chlap v životě se vším všudy .

Na mě to teda dělá takovej dojem , že je to celý vymyšlený..............asi nový nick někoho kdo sem běžně chodí a zrovna se nudí .......je to založený dneska........

Wendulka — 30. 8. 2009 11:38

Ale co až mě ta zamilovanost přejde , co dál ? Zjistím , že jsem opustila celkem pohodlný život . Nerada bych pak skončila někde sama , víc nešťastná než jsem teď. Je to pro mě opravdu těžké rozhodnutí .

Wendulka — 30. 8. 2009 11:41

pro Rozmarila :
Jediné v čem máš pravdu , je to , že sem občas chodím .
Jinak je to opravdu moje životní sci -fi . To jsem fakt takový exot , že to může někomu připadat vymyšlené ??

sandra — 30. 8. 2009 12:00

Wendulko, já jsem o 3 roky mladší než ty a rozhodně nemám pocit, že se blížím ke střednímu věku, ale budiž...jasně, tenhle život je pro tebe pohodlný - víš, co máš od manžela čekat, děti nemáte,...ale dokážeš si představit, takhle žít dalších třeba 30 let? Bez lásky?

majkafa — 30. 8. 2009 12:21

wendulko, ten druhý muž, do kterého jsi platonicky zamilovaná, tvou lásku opětuje?
Myslím, že by sis měla v sobě ujasnit, co vlastně chceš řešit.
A myslím, že je to otázka - jestli být nebo nebýt dál se svým manželem.
Až pak řešit nový vztah. Až vše přejde, přebolí. Takhle si akorát přivodíš další problémy. Deprese dokáže být mrška.

Wendulka — 30. 8. 2009 12:25

Souhlasím , že jsem to trochu přehnala s tím středním věkem :) Přišlo mi , že se to hodí zrovna k situaci ve které se nacházím , prostě po letech spokojeného života jsem se najednou probrala a chtěla bych všechno změnit a dohánět .
Jinak si Sandro opravdu nedokážu představit , že bych takhle měla žít celý život .
Musim říct , že jsem spíš čekala názory typu , neblázni , zamilovanost vyprchá , zůstaň u svého muže atd ...

Wendulka — 30. 8. 2009 12:28

Majkafo , právě že neopětuje . Kdyby opětoval , asi bych to tak neřešila a šla bych za svým srdcem.

Bety — 30. 8. 2009 12:30

:o  tak to teda musí být hrozný mít ve 29 krizi středního věku a nejhezčí léta za sebou! :butter:

sandra — 30. 8. 2009 12:35

A proč vlastně manžel nechce děti? Proč nemá vůbec tušení, že on je tvým prvním vážným vztahem?

Natálie — 30. 8. 2009 12:43

Bety napsal(a):

:o  tak to teda musí být hrozný mít ve 29 krizi středního věku a nejhezčí léta za sebou! :butter:

Bety, já ji měla taky a ještě trochu mám... :(

Wendulka — 30. 8. 2009 12:46

Sandro ,
několikrát jsme to spolu rozebírali , pořád má pocit , že ještě je brzo ( přitom je o 8 let starší než já ) Taky mu současný stav velmi vyhovuje , máme dost náročný koníček na čas , většinu volna trávíme na trénincích , závodech apod. To se moc s rodinou nesnoubí . Zhruba před rokem jsem to řešila , docela mě to štvalo , teď jsem ale ráda , že jsem ho neukecala , protože teď vím , že by to bylo ještě horší .

tříska — 30. 8. 2009 12:50

Ve 29 tě ještě rády přijmou ty mladé dynamické kolektivy...  vždyť ani nejsi dosud matkou?!
Se "středním věkem" zápasí lidé, pro které už mladé dynamické kolektivy jaksi NEJSOU dosažitelné...

Zápasíme v tom smyslu, že nás takové zařazování uráží - zdaleka se ještě necítíme do starého železa,
blbé ale je, že nás nikdo nechce...
Nechápeme, proč jsme staří?! :dumbom: :co: .... Děti stojí na vlastních nohou a v nás je tolik elánu!
Máme tolik času a minimum soukromých povinností...

majkafa — 30. 8. 2009 12:53

Wendulka napsal(a):

Majkafo , právě že neopětuje . Kdyby opětoval , asi bych to tak neřešila a šla bych za svým srdcem.

Už jsem ti psala, že dle mého názoru máš teď řešit svůj vztah se svým manželem a ne to, jestli máš běhat "za svým srdcem". Kdo se nevybouřil v mládí, většinou to na něj přijde později, jen málo je výjimek. A ty jsi evidentně ten případ, že sis vzala prvního, kdo se objevil, jen aby tě "zachránil" od rodičů. To není dobrá deviza při vstupu do manželství, když chybí láska.

LENNNA — 30. 8. 2009 13:04

Wendulka napsal(a):

Ale co až mě ta zamilovanost přejde , co dál ? Zjistím , že jsem opustila celkem pohodlný život . Nerada bych pak skončila někde sama , víc nešťastná než jsem teď. Je to pro mě opravdu těžké rozhodnutí .

Ale to je právě jen na tobě, to musíš vědět ty, co chceš - jestli ten "pohodlný život" jak píšeš nebo šanci poznat něco jiného, lásku, sex, jestli chceš mít děti nebo ne.... to vše si musíš probrat ty sama v sobě.

PPavlaa — 30. 8. 2009 13:24

Wendulko, mě to od tebe celé přijde hrozně nefér vůči manželovi. Tys ho v podstatě dost sprostým způsobem jen využila, aby ses měla jak dostat od rodičů. On neměl nejspíš tušení, že nejsi zamilovaná, že jen chceš pryč. A teď sis to prostě rozmyslela a hodláš s třicítkou na krku dohánět, co jsi zameškala jako náctiletá :rolleyes:
A ještě se bojíš, že co když odejdeš a nebude to podle tvých představ, že tím v podstatě opustíš to pohodlí, ve kterém jsi a nebude už návratu zpět. Tohle na mě působí hrozně vychcaně a tvého muže je mi líto. Není to hračka, víš drahá ;) Když chceš jít a dohánět cos zameškala, tak si jdi. Ale se vším všudy bez toho, aby ses pak snažila dostat zpátky svému muži do života, když zjistíš, že ta svoboda není to co jsi chtěla. Bez dalšího ubližování jemu. Prostě se sbal a jdi a už mu do života nelez. Využila jsi ho už dost a využíváš i teď.
Joa že jsi s ním nikdy neprožila orgasmus není otázka zamilovanosti - nezamilovanosti ;)

Kiara — 30. 8. 2009 13:39

Ppavlaa: :supr: :godlike: :supr:
Wendulko, manželství není zaopatřovací ústav či přestupní záchranná stanice :jojo: A když ses už vdala "z rozumu", musíš za svoje rozhodnutí nést zodpovědnost a buď se smíříš se stavem věcí tak, jak to v manželství máte nebo v sobě seber odvahu, manželovi nalej čistého vína a požádej o rozvod s tím, že se poprvé v životě postavíš na vlastní nohy.
Jenom bych Ti radila, abys byla maximálně opatrná. Jak je vidět, s jinými muži nemáš žádné zkušenosti a proto existuje vysoká pravděpodobnost, že si nabiješ pořádně nos. Abys jednou s brekem nelitovala, že jsi zbořila poměrně dobrý vztah ...

laminanonte — 30. 8. 2009 15:24

Rozmarila napsal(a):

Wendulka napsal(a):

Vím , že nazvat lásku směšným citem , je skoro na pěst . To jsou takové moje silácké řeči , abych se maličko zklidnila .
Taky musím brát v úvahu  to , že kvůli tomu , že jsem se zbláznila , ublížím tím hlavně svému muži . Nedokážu si to představit , že za ním půjdu a všechno mu to řeknu , se závěrem : " Já odcházím , protože tě nemiluji ,, . No to by ho asi položilo . On vůbec netuší , že je můj první chlap v životě se vším všudy .

Na mě to teda dělá takovej dojem , že je to celý vymyšlený..............asi nový nick někoho kdo sem běžně chodí a zrovna se nudí .......je to založený dneska........

no a, že je přihlášená dnes...tobě tu někdo zpochybnil příspěvky napsané 20.7.09 ?
Mě to vymyšlené nepřipadá.

laminanonte — 30. 8. 2009 15:32

Wendulka napsal(a):

Dobrý den všem , kteří toto budou číst .
Je mi 29 let , z toho jsem 6 let vdaná . Muj muž je vlastně můj úplně první partner . Nikdy jsem neměla ani jiný vztah . Né že bych byla tak ošklivá , nebo neschopná , ale měla jsem dost problémy s rodiči , kteří mi bránili téměř ve všem a to i v dospělém věku . Nikdy mě nikam nepustili , pořád hlídali každý můj krok , ze školy rovnou domu ( běda jak mi ten autobus ujel ) . Vím , že mi prohlíželi věci ( nechápu co hledali ) . Ve svých 21 letech jsem to už nevydžela a z domu odešla . Musela jsem , jelikož jsem se seznámila se svým mužem a konečně jsem chtěla mít nějaký vztah . Nezapomenu nikdy , jak mi moje mamka označila za k....  Po dvou letech chození jsem se vdala . Jenomže můj problém je v tom , že jsem nikdy nebyla do mého muže zamilovaná . To co jsem k němu vždy cítila , bylo spíš hlubší přátelství , důvěra a tak i trochu vděk . Bohužel se to odráží i v našem intimním životě . Nikdy jsem s ním neprožila při milování orgasmus . Teď v mých 29 letech přišel ale velký zlom a já se poprvé v životě zamilovala (platonicky ) do svého o 6let mladšího exkolegy . Vůbec nechápu , jak mě ten směšný cit mohl tak ovládnout . Bráním se tomu jak to jde . Jenomže  to určitě všichni znáte  :) nejde to vypnout tak snadno . Pořád na něj myslím , jsem z toho velmi nešťastná až depresivní .
Teď postupem času zjišťuju , že mi vlastně nejhezčí léta protekly mezi prstama . Že mi hrozně chybí životní zkušenosti . Jak bych si přála těch 6 let vrátit zpátky . Snažím se na sobě pracovat , trochu do sebe investovat , být spokojená sama se sebou . Jakoby dohánět to co jsem nestihla . Moje okolí , včetně manžela si samozřejmě té změny všimlo .
Vážně teď uvažuju , jak se svým budoucím životem naložím . Jestli mám počkat , až ta krize středního věku přejde a vše se vrátí k normálu . Nebo začít úplně znova . Děti nemáme , manžel je nechce  , o to by to bylo jednodušší . Jenomže si říkám , že z každého vztahu ta láska a zamilovanost časem vyprchá a zůstane právě ta důvěra a přátelství , které  v manželství mám .

proč si se neosamostatnila už dřív, proč až v době, kdy jsi "musela". Myslím si, že manžel ti hlavně pomohl v tom, postavit se na vlastní nohy. Nebýt jeho, asi bys s rodiči bydlela dál.Teď už ho ani moc nepotřebuješ a tak vystrkuješ růžky.Vdávala jsi se hodně mladá, nic sis neužila a když to nedohoníš, budeš mít pocit, že jsi o něco přišla. Píšeš, že manžel děti nechce a co ty, podřídíš se jeho přání, nebo je to vaše společné...

Kiara — 30. 8. 2009 17:17

Wendulko - a jakápak krize středního věku, proboha??? Kdyby Ti bylo 45-50, mládí pryč, do důchodu daleko a za sebou pětadvacet až třicet let podělaného manželství, tak bych Tvoje skuhrání ještě pochopila. Lépe řečeno pochopila bych, že taková ženská jen těžko v sobě sbírá odvahu něco změnit.
Podle mě jsi nevyzrálá osoba, která si svoje problémy s rodiči vyřešila tím, že se pověsila na krk prvnímu partnerovi, kterého potkala. Vdávala ses nikoliv z lásky, ale čistě účelově, po pár letech se Ti manželství začalo zajídat a teď se z bezpečného zákrytu rozhlížíš, jestli bys neklovla něco lepšího. Neklovla, protože každý chlap vycítí že jsi naprosto nesamostatná ženská kterou jen pálí dobré bydlo a kromě toho, že by si s Tebou někde na krátkou dobu užil mu nemáš co nabídnout.

mashanka — 30. 8. 2009 18:02

Wendulka napsal(a):

Dobrý den všem , kteří toto budou číst .
Je mi 29 let , z toho jsem 6 let vdaná . Muj muž je vlastně můj úplně první partner . Nikdy jsem neměla ani jiný vztah . Né že bych byla tak ošklivá , nebo neschopná , ale měla jsem dost problémy s rodiči , kteří mi bránili téměř ve všem a to i v dospělém věku . Nikdy mě nikam nepustili , pořád hlídali každý můj krok , ze školy rovnou domu ( běda jak mi ten autobus ujel ) . Vím , že mi prohlíželi věci ( nechápu co hledali ) . Ve svých 21 letech jsem to už nevydžela a z domu odešla . Musela jsem , jelikož jsem se seznámila se svým mužem a konečně jsem chtěla mít nějaký vztah . Nezapomenu nikdy , jak mi moje mamka označila za k....  Po dvou letech chození jsem se vdala . Jenomže můj problém je v tom , že jsem nikdy nebyla do mého muže zamilovaná . To co jsem k němu vždy cítila , bylo spíš hlubší přátelství , důvěra a tak i trochu vděk . Bohužel se to odráží i v našem intimním životě . Nikdy jsem s ním neprožila při milování orgasmus . Teď v mých 29 letech přišel ale velký zlom a já se poprvé v životě zamilovala (platonicky ) do svého o 6let mladšího exkolegy . Vůbec nechápu , jak mě ten směšný cit mohl tak ovládnout . Bráním se tomu jak to jde . Jenomže  to určitě všichni znáte  :) nejde to vypnout tak snadno . Pořád na něj myslím , jsem z toho velmi nešťastná až depresivní .
Teď postupem času zjišťuju , že mi vlastně nejhezčí léta protekly mezi prstama . Že mi hrozně chybí životní zkušenosti . Jak bych si přála těch 6 let vrátit zpátky . Snažím se na sobě pracovat , trochu do sebe investovat , být spokojená sama se sebou . Jakoby dohánět to co jsem nestihla . Moje okolí , včetně manžela si samozřejmě té změny všimlo .
Vážně teď uvažuju , jak se svým budoucím životem naložím . Jestli mám počkat , až ta krize středního věku přejde a vše se vrátí k normálu . Nebo začít úplně znova . Děti nemáme , manžel je nechce  , o to by to bylo jednodušší . Jenomže si říkám , že z každého vztahu ta láska a zamilovanost časem vyprchá a zůstane právě ta důvěra a přátelství , které  v manželství mám .

Byla jsem na tom podobně, s tím rozdílem, že BM nebyl první chlap, se kterým jsem chodila. Byl ale první, se kterým jsem si uměla představit žít - byl zodpovědný, spolehlivý............ máme spolu dnes už 20ti letého syna. je zodpovědný a spolehlivý stále, vždycky jako otec fungoval bezproblémově, vycházel vstříc, lásku mi vyznával tím, že vytřel v kuchyni, zatímco jsem spala po obědě............. prostě, seriózní muž.

Přesně ve věku, ve kterém jsi ty, jsem měla stejné pocity a rozvedla se s ním. Neuspokojovalo mě to, vztah mi připadal účelový, chyběla mi sdrceryvná vyznání lásky, vášeň, .......Nelituji toho, mám teď muže, kterého miluji a jsem spokojená, ale jen ti chci říct, že kdybych se vrátila zpátky v čase, ale s rozumem a zkušenostmi, které mám dnes, nerozvedla bych se s ním. Vím, že mě miloval, jen to dával najevo jiným způsobem, než po kterém jsem tenkrát prahla

Blossom — 31. 8. 2009 7:51

Mashanko, jestli jsem správně postřehla: Rozváděla ses kolem třicítky, vdávala ses podruhé kolem čtyřicítky, jsi nově vdaná tedy asi dva roky. A jak jsi to vše prožívala v tom mezidobí, než jsi poznala svého druhého muže? Litovalas svého rozvodu?
Žilo se ti dobře samotné, a nebo jsi sama nežila a měla nějaké vztahy?
A co kdybys svého druhého muže vůbec nepotkala, jak bys to celé vnímala, jak bys pak svůj život pak hodnotila?

Omlouvám se za tolik otázek, nechci ti šťourat v soukromí. 
Ale docela mě zaujalo téma - být s hodným ,spolehlivým, milujícím  mužem, i když vztahu chybí jiskra, a nebo to risknout, a čekat na velkou lásku (která ale vůbec nemusí přijít...) ?

mashanka — 31. 8. 2009 8:52

Nevadí mi to, není to nic tak pikantního, že bych to tajila.

Po rozvodu jsem cítila nejdřív úlevu - ani nevím proč, BM mi skutečně nic špatného nedělal, jen byl prostě suchar.
Potom se na mě všechno navalilo, nebyla jsem zvyklá hlídat inkasa, lepit ústřižky kamsi, mít v hlavě termíny ...... to byla jeho doména - za dobu manželství jsem nikdy nemusela jít třeba na úřady, apod, protože to nesnáším - a na něho byl spoleh. Dal mi plat, řešila jsem domácnost a o ostatní se staral on.
Ještě nějakou dobu mi dokonce i volal a různé věci připomínal, protože mě zná a nechtěl, abych se dostala do potíží :) - měl mě prostě rád.

Sama jsem nebyla - během těch 10 let jsem měla 2x přítele, cca 3 a 4 roky. Oba byli tzv. rodinní, tzn., že komunikovali i se synem, byli u nás na Vánoce, na víkend,.......jeli jsme na společnou dovolenou, ale nebydleli s námi. Nejsem typ, že bych si hned někoho nastěhovala do bytu a jak šel čas, zvládla jsem ty inkasa, apod., čím dál víc mi vyhovovalo, žít se synem sama, být nezávislá a líbilo se mi to.

Ani mě nenapadlo, že bych se ještě vdala - říkala jsem "nikdy", jak to tady u některých holek vídávám, a myslela jsem to opravdu vážně. Potom jsem potkala mého současného manžela - myslela jsem si, že bude hezký románek, ale ne - on prostě časem začal toužit, abych se stala jeho manželkou, chtěl ke mně patřit....... prostě probíhal normální postup vztahu. A já jsem se toho hrozně bála, že bych zase měla s někým žít, hospodařit........ ale přemýšlela jsem o tom a uměla si to s ním představit - miluji ho.
Nakonec, asi když věděl, že jsem už nalomená :D ,  přišel s prstenem, a já řekla ano.

Kdybych svého muže nepotkala, žila bych spokojeně tak, jak před tím - vyhovovalo mi to. Ale samozřejmě, když se sejdou dva, kteří k sobě sednou, je to příjemné. Kompromisy bych nedělala - kdyby nebyl takový, jaký mi opravdu vyhovuje, nevzala bych si ho

Blossom — 31. 8. 2009 8:55

Mashanko, dík.
Téma mě velmi zaujalo, založím na to novou diskusi.

Alyssa — 31. 8. 2009 9:48

Wendulko,
není to jedoduché. Sama jsem nikdy nedovedla pochopit, že jsou někteří lidé ve vztahu, aniž by partnera milovali. Pokud jsi z toho teď nešťastná, bylo by asi nejlepší sebrat odvahu a odejít. Časem to lepší nebude, naopak budeš mít ještě hlubší pocit, že Ti život ubíhá mezi prsty.. Je spousta holek, které ve 29 letech neprožily vážný vztah, jsou samy a stále hledají, takže není vůbec pozdě. Zvlášť když nemáte děti. Máš za sebou jednu velkou životní zkušenost..
Nevím, jak to vnímá Tvůj manžel, ale jestli on Tě miluje, není to k němu úplně fér. Třeba by měl šanci poznat někoho, kdo by do něj byl blázen.

Tercila — 31. 8. 2009 12:41

Wendulko, krizi středního věku opravdu nemáš, to nám věř :supr:
Tvoje smýšlení naprosto chápu. Máš samozřejmě několik možností, ale nejlepší bude určitě ta, která přijde tak jaksi intuitivně, a přesto o ní dostatečně dlouho popřemýšlíš. Určitě ve Tvých 29 letech na nic není pozdě, jen pořádně všecko promysli pokud možno z mnoha stran.
Třeba já bych za vášní a nějakými nedejbože dokonce srdceryvnými vyznáními lásky :D (hezky napsáno Mashanko) :supr: absolutně nešla. To ve mně vždycky vzbuzovalo nedůvěru k tomu člověku (a že jsem si toho v životě užila kolikrát), to jsem viděla jako příjemné jen na chvilku ;). Vyznávání totiž nedělá problémy, je "bezpracné"; zatímco aby Ti partner s něčím pomohl, co čeho se mu zrovna nechce, zatímco Ty odpočíváš, to už je panečku láska. :)
Jak vidíš, každý člověk uvažuje jinak a každému je milé něco jiného. Tak si dej na přemýšlení čas, zbytečně se netrap. To, co prožíváš, bych označila za normální a běžné. A - přeji štěstí při rozhodování.

Damila — 5. 4. 2014 7:50

Našla jsem tu tohle starší téma, to moje by mělo stejný název ale úplně jiný obsah , tak si jen dovolím navázat a neduplikovat.

Jsme s mužem přes 20 let, jsme manželé, manželství probíhalo v různých vlnách, vlnkách i nějaké to tsunami bylo.
Po celou dobu považuji naše manželství za spíše dobré, nebo hezké. Prostě jsem povětšinou spokojena.

Máme to tak, že muž je spíše ten dominantnější ve vztahu. Někdy se prodere na povrch zase naopak moje...cosi. prostě se nenechám ušlapat, a i když umím být podporující a pečující, čas od času si prostě taky někdy dopřeju to své. Viz např. moje studium na stará kolena. :-)

S postupem věk ubývají chvíle, kdy máme čas jen na sebe. Muž si utíká do svých hor, já do svých činností. Občas něco i spolu. Zajdem na kávu, na večeři (párkrát do roka). Ale stále méně trávíme spolu večery (mně nebaví válečné dokumenty, jeho zase moje psychofilmy, tak aspoň koukáme na komedie, to nám jde).

Známe se už hodně dlouho. Víme o sobě hodně. Muž je starší. Je to takový ten zralý uvědomělý vztah, děti odrůstají, každý si hledáme to svoje (a máme to), jen začínáme žít vedle sebe, ne spolu. Čím dál méně se držíme za ruku, pusa na dobrou noc není už pravidlem.
když jsem se snažila tyto rituálky udržet, pochopila jsem, že to tlačím, a že to prostě muž tak necítí.
Často je negativně naladěn, a to s ním pak nehne nic. všechno je špatně. Tak se ani nepokouším v takovou chvíli něco s ním řešit.
Stává se z něj morous. ještě úplně není, ale dokážu si představit, že k tomu úspěšně směřuje, a já nemám moc to zvrátit.
Píšu to teď, protože v tomhle období je to zrovna pro mě těžké, ustát jeho odtažitost. nevyznám se v jeho náladách, a nechci je řešit. Protože on sám je nevidí. nebudu mu vnucovat problém, který nevnímá.
Mrzí mě jen, jak se odcizujem.

Vím, že to je jen období-mnohokrát přišlo a odešlo. jen je jakoby stále delší.
Má za následek, že i já se tedy chráním a straním a to mezi námi propast zvětšuje.


Dřív zafungovala aspoň biologie-prostě už jsme "to" oba potřebovali, a sexuální napětí vzrůstalo s délkou sex. abstinence. To s věkem slábne.¨

Jsem ve fázi, že si uvědomuji, že to už bude jiné. Že se z toho veselého vtipného chlapíka (kterým stále ještě je) pomalinku stává morous, no.
Přemýšlím nad tím, jak to udrřet aspoň za sebe na přijatelné fázi-každý své potřeby a koníčky, ale přesto žít tak nějak spolu.
Jít od sebe nechcem, o tom není řeči, myslím, že máme vazbu silnou, i když bychom se někdy jeden druhého rádi poslali k šípku. :-)
Znáte to. Znáte to???

Eva. — 5. 4. 2014 8:23

Znám to. Bylo to u nás po dvacetiletém manželství.
Pak se BM zamiloval a odešel.
Není to o tom, že jít od sebe nechcete. Protože nikdy nevíš.
Jsem dnes s odstupem 8 let ráda, že se tak stalo a že když jsme nedokázali najít cestu k sobě, nežijeme dál odcizený vztah. I když mi jsme si pusu na dobrou noc dávali, drželi se za ruce, muž se chtěl milovat často, atd. Ale psychicky jsme si už nebyli blízcí. Když budu mluvit jen za sebe, nevěděla jsem, jak se mu znovu přiblížit. A možná ani on. A dnes už vím, že už jsme se nemilovali, jenom měli rádi. Že už nebyla ani chemie.
Jsem ráda proto, že nynější plusy vyvažují mínusy, že nemám úplnou rodinu, nebo jak to lépe vyjádřit. Že nežiju s otcem našich dětí a že se naše děti nevrací ze světa k nám oběma, ale jenom ke mně. Plusem je krásný vztah, o jakém se mi ani nesnilo, s mužem, kterého cítím tak blízko, jako jsem žádného dosud necítila, přesto že je ženatý s jinou ženou. Ale blízkost o existenci oddacího listu není, dnes už to vím. S mým BM jsme ho měli a přesto jsme už blízkost necítili.
Neznám radu, jak se znovu k sobě přiblížit. A dnes vím, že bez citové a tělesné blízkosti bych dalších řekněme 20-30 let žít nechtěla. To budu raději sama.

Damila — 5. 4. 2014 8:35

A  myslíš, že v dalším vztahu to k tomuhle bodu nedojde také?

Jinak je supr, že vaše rozhodnutí  bylo přínosné pro oba. Já si nemyslím, že bych chtěla od muže odejít. Ale když by šel za jinou, tak asi jo, to by bylo přirozené. Už by se cesty uzavřely. To jo.

gymnasión — 5. 4. 2014 9:43

Damila napsal(a):

Znáte to. Znáte to???

Co vlastně znamená to nadužívané klišé: "žít vedle sebe"? Sama nevím...
Žít "vedle sebe" může být zralejší a hodnotnější, než proklamovat nekonečnou romantickou lásku.
Co třeba hluboké přátelství podepřené celoživotní zkušeností? Přátelství se špetičkou milostnosti... Možná Tvůj morous nerad prezentuje city, ale miluje Tě a má Tě rád.
Říkáš, že se chráníš a straníš. Uvažovalas, jak se to stalo? Co to znamená? Zda je to třeba?
Máš doma veselého vtipného chlapíka. Umíš také dodávat do situace humor a lehkost?
Smích je nejkrásnější lék :).
Damilo, hrozně Vám oběma fandím. Máte něco, o čem se mnoha jiným může jen zdát...

Damila — 5. 4. 2014 10:24

gymnasión napsal(a):

Damila napsal(a):

Znáte to. Znáte to???

Co vlastně znamená to nadužívané klišé: "žít vedle sebe"? Sama nevím...
Žít "vedle sebe" může být zralejší a hodnotnější, než proklamovat nekonečnou romantickou lásku.
Co třeba hluboké přátelství podepřené celoživotní zkušeností? Přátelství se špetičkou milostnosti... Možná Tvůj morous nerad prezentuje city, ale miluje Tě a má Tě rád.
Říkáš, že se chráníš a straníš. Uvažovalas, jak se to stalo? Co to znamená? Zda je to třeba?
Máš doma veselého vtipného chlapíka. Umíš také dodávat do situace humor a lehkost?
Smích je nejkrásnější lék :).
Damilo, hrozně Vám oběma fandím. Máte něco, o čem se mnoha jiným může jen zdát...

Tak za to ti moc děkuji...
Humor je něco, co nás drží při životě. Můj muž dokáže být vtipný a já se jeho fórům pořád směju. Vzájemně se tak nabíjíme. Humor je jedna z nejdůležitějších vlastnostech u chlapa, aby pro mě byl přitažlivý. A to i ve stáří. prostě kde je humor, je život. takhle to mám. Samozřejmě musím mít taky smysl pro humor, jinak bych se tomu nemohla smát. A hlavně, je to takhle nastavený-muži jsou ti vtipní a neodolatelní, ženy jsou ty "obdivovatelky". Obecně...jasně.

Proč se chráním a straním? No, když kontakt odmítá, nebo je chladnej (nemá náladu) tak prostě netlačím. Bylo by dost hnusný kdybych dolejzala, když nechce. Má své tempo, no. Jenže v tom období, kdy on nechce a já chci a ovládám se, dost trpím. A to pak píšu na diskuzi, no. :-)

Je to pro mě těžké, ale vím co to dělá, když se moc tlačí na pilu.

Mám známou, ta je pro mě odstrašující případ. věší se na chlapa, leze za ním, doslova fyzicky na něm visí (tahá ho za ruce aby nešel ven)...tak tohle je hrozný. To nechci.
A koneckonců když se chová odtažitě a nadává na všechny prkotiny kolem sebe, má blbou náladu, tak se mi ani přibližovat nechce. I kvůli sobě. Není to příjemný. Co bych se k němu hnala, když srší vztekem, nemusím s ním sdílet úplně vše.

Jen si říkám, měsíc, dva, to už je i na mě moc, abych vydržela vedle něj být jako bratr a sestra.
Chjo.
Řeším blbosti, co.

To jen tak že jsem se dnes probudila mimo domov a měla jsem sen, že ležím vedle muže...který tam nebyl a bylo mi smutno.

dusička — 5. 4. 2014 10:32

Damilo - řekla bych, že dvacetiletý vztah je uplně někde jinde než prvopočátní zamilovanost. Posouvá se dál. Nejde přeci o to být u muže na blízku, když má své dny a nic mu nejde a je mrzutý. Ale třeba o pochopení,že to tak má a že chce být sám. Být sám a vzájemná blízkost se přece nevylučuje.

gymnasión — 5. 4. 2014 11:32

Damila napsal(a):

Ženo, bude dneska oběd? :supermario:

Damila — 5. 4. 2014 11:38

Ne, jsem ve škole, přes půl republiky od domova. :-)
Chlapi maj klobásku. :-D

Eva. — 5. 4. 2014 11:40

Damila napsal(a):

A  myslíš, že v dalším vztahu to k tomuhle bodu nedojde také?

Jinak je supr, že vaše rozhodnutí  bylo přínosné pro oba. Já si nemyslím, že bych chtěla od muže odejít. Ale když by šel za jinou, tak asi jo, to by bylo přirozené. Už by se cesty uzavřely. To jo.

Nebylo to naše rozhodnutí. Rozhodnutí svého BM jsem nesla těžce a bolestně. Dnes vím, že co jsem prožila, stálo za to, co žiju teď.

Někdy přemýšlím, jestli to v dalším vztahu dojde k tomuhle bodu.
Možná v některém vztahu ano. Ale v jiném nemusí. Když si ho partneři hýčkají a když se potkali ti, co k sobě patří. Neumím poznat, jestli jsem se potkala s tím, co ke mně patří. Ale vím, že je to jiné a je to pořád krásnější i po pěti letech, co se známe a po třech letech hodně intenzivní známosti. Jestli to bude vydrží a nedojde k citovému odcizení, to ukáže až čas. To lze podle mě říct až na konci cesty u jakéhokoliv vztahu.

Damilo, když tě znovu čtu, vím, co v mém manželství bylo stejné, jako u tebe a teď je to jiné. Neodtahujeme se od sebe, nestraníme se, ale o všem mluvíme. I o tom, co se nám nelíbí, s čím máme problém. A oba si vzájemně vycházíme vstříc a měníme to, s čím máme problém. Ale fakt je, že máme problémů minimálně. Je to i pochopitelné, když spolu nebydlíme. Ale s BM jsme v začátku známosti taky spolu nebydleli, neřešili každodenní starosti, neřešili děti. A ten vztah nebyl takový, jaký je nynější. Potichoučku si myslím, že jsem potkala toho, s kým k sobě patříme. Myslím si, že důležité jsou i společné zájmy, že hodně odlišné lidi spíš odcizí a ty společné je ještě víc sblíží. Možná se protiklady na začátku vztahu přitahují. Ale pak jde vztah do háje. Lidé podobného ražení, mezi kterými je navíc sexuální přitažlivost, chemie, a funguje vztah i sex, těm vztah spíš vydrží. Vidím to i kolem sebe, které vztahy se rozpadají, ve kterých lidé žijí vedle sebe a které jsou opravdu Vztahy s velkým V.

Eva. — 5. 4. 2014 11:51

gymnasión napsal(a):

Co vlastně znamená to nadužívané klišé: "žít vedle sebe"? Sama nevím...
Žít "vedle sebe" může být zralejší a hodnotnější, než proklamovat nekonečnou romantickou lásku.
Co třeba hluboké přátelství podepřené celoživotní zkušeností? Přátelství se špetičkou milostnosti... Možná Tvůj morous nerad prezentuje city, ale miluje Tě a má Tě rád.
Říkáš, že se chráníš a straníš. Uvažovalas, jak se to stalo? Co to znamená? Zda je to třeba?
Máš doma veselého vtipného chlapíka. Umíš také dodávat do situace humor a lehkost?
Smích je nejkrásnější lék :).
Damilo, hrozně Vám oběma fandím. Máte něco, o čem se mnoha jiným může jen zdát...

Až budeš vědět (nepřeji to to), budeš také vědět, že to bohužel není klišé, ale že je to ze života a že se to stává.
Žít vedle sebe, bez uvozovek, není vztah. A vztah není ani proklamování nekonečné romantické lásky. A přátelství je zase přátelství. Ale vztah to není. Přátelé se spolu nemilují. Ti mají někdy spolu sex. Ale hluboká láska a milování, to je ve vztahu. To nelze nahradit jinou náhražkou. A taky - píšeš - miluje tě a má tě rád. To jsou dvě zásadně rozdílné věci.

Damilo, jak velký věkový rozdíl je mezi vámi?

Eva. — 5. 4. 2014 11:53

Damila napsal(a):

Jen si říkám, měsíc, dva, to už je i na mě moc, abych vydržela vedle něj být jako bratr a sestra.
Chjo.
Řeším blbosti, co.

To jen tak že jsem se dnes probudila mimo domov a měla jsem sen, že ležím vedle muže...který tam nebyl a bylo mi smutno.

Neřešíš. Řešíš jednu ze zásadních věcí ve vztahu.
A nejhorší je, když ležíš vedle muže. Který tam je. A přesto není.

Eva. — 5. 4. 2014 12:01

Damilo, ještě mě napadlo. Píšeš o psychických problémech, ... máš tu vlákno Tipy na povzbuzení ducha.

Když skončilo naše manželství, ve kterém jsme už léta žili jenom vedle sebe a když jsem se s tím vyrovnala, skončily mé deprese, kterými jsem trpěla od dětství a v manželství čím dál, tím víc a častěji. To je pro mě velmi pozitivní.
Tak po 5 letech manželství jsem čím dál tím častěji cítila, jak velmi jsem osamělá. Přesto, že tam se mnou můj BM byl.
Teď se mnou můj muž nežije a přesto se osamělá cítím jenom výjimečně. Je se mnou pořád, i tehdy, když tady fyzicky není.

dusička — 5. 4. 2014 12:08

http://www.amiresah.cz/osudovypartner-p … s=og.likes

Eva. — 5. 4. 2014 12:25

dusi, dík za odkaz.
Cituji z něj, co mě zaujalo:
V životě hledáme tuto druhou polovinu sebe mimo sebe a proto ji v žádném vztahu nemůžeme nalézt. Teprve, když toto pochopíme, můžeme být  šťastni.

Myslím si, že až k tomuhle ve svém životě dojdeme, budeme mít skutečný vztah a budeme partnera milovat.

Damila — 5. 4. 2014 12:49

Evo.
Já neočekávám lásku s velkým L. Tu jsem opravdu s mužem zažila, a splnila jsem si tyhle potřeby.

Teď jsem vstoupila jen do jiné etapy života, a spíše než měnit to chci nějak sdílet, ventilovat, utřídit si v sobě.

A ne, depresí netrpím, a věz, že vím o čem mluvím, momentálně je pryč a už nikdy nikdy se s ní z pozice pacienta nechci potkat. Poznám to už, cosi mám za sebou. Nejsem naivní housátko, nečekám zázraky. Jen jsem obyč. ženská co si chce o citech povídat. ok.?

Eva. — 5. 4. 2014 12:59

Damilo, já ti rozumím.
Ale ty asi nerozumíš mně.

Řeknu to zjednodušeně. U lásky s velkým L (když už jsi to takto pojmenovala) nedojde ve vztahu k takovému odcizení, jaké tady popisuješ. To jsem tím vším chtěla říct. Protože ti dva lidé k sobě prostě patří. Láska není euforie ani zamilování. Láska je prostě láska.

Sdílet partnera nijak nepřiměješ, když sám nebude chtít. Možná jsem naivní, ale stále si myslím, že i sdílení je součást vztahu, když se potkají ti praví. Sdílení, které ani věkem ani délkou vztahu nekončí a pořád tady je.

aprill — 5. 4. 2014 13:20

Eva. napsal(a):

Damilo, já ti rozumím.
Ale ty asi nerozumíš mně.

Řeknu to zjednodušeně. U lásky s velkým L (když už jsi to takto pojmenovala) nedojde ve vztahu k takovému odcizení, jaké tady popisuješ. To jsem tím vším chtěla říct. Protože ti dva lidé k sobě prostě patří. Láska není euforie ani zamilování. Láska je prostě láska.

Sdílet partnera nijak nepřiměješ, když sám nebude chtít. Možná jsem naivní, ale stále si myslím, že i sdílení je součást vztahu, když se potkají ti praví. Sdílení, které ani věkem ani délkou vztahu nekončí a pořád tady je.

myslím, že se mýlíš...

Eva. — 5. 4. 2014 13:22

Myslím, že se nemýlím. Protože to je prostě ten ideální vztah, kde to funguje od potkání do smrti.
To je ten, ke kterému směřujeme, ale jen málokomu je dopřán, protože jen málokdo potká toho, co k němu skutečně patří. Někdy si to na chvilku myslíme, ale když se to pokazí, to je důkaz toho, že to nebylo to skutečné. Vztah posvátný a posvěcený. Vztah z nebe.

aprill — 5. 4. 2014 13:28

Eva. napsal(a):

Myslím, že se nemýlím. Protože to je prostě ten ideální vztah, kde to funguje od potkání do smrti.
To je ten, ke kterému směřujeme, ale jen málokomu je dopřán, protože jen málokdo potká toho, co k němu skutečně patří. Někdy si to na chvilku myslíme, ale když se to pokazí, to je důkaz toho, že to nebylo to skutečné. Vztah posvátný a posvěcený. Vztah z nebe.

nebudu se s tebou přít... když si to myslíš...

Damila — 5. 4. 2014 13:31

Pokud k tomu můžu něco říct-já ale nechci žádný ideální vztah.
To bych chtěla něco co neexistuje.

Eva. — 5. 4. 2014 13:38

aprill, není se o čem přít. Každý máme svou představu toho jediného vztahu z nebe.
Já ji mám takovouhle.

Damilo, ideální vztah neexistuje. Proto se taky jmenuje ideální.  Ale v životě člověka je vztah, který se jeho ideálnímu z těch všech, které zažil, nejvíce přiblíží. Než se třeba pokazí.

Grainne — 5. 4. 2014 13:46

Eva. napsal(a):

aprill, není se o čem přít. Každý máme svou představu toho jediného vztahu z nebe.
Já ji mám takovouhle.

Damilo, ideální vztah neexistuje. Proto se taky jmenuje ideální.  Ale v životě člověka je vztah, který se jeho ideálnímu z těch všech, které zažil, nejvíce přiblíží. Než se třeba pokazí.

Vždycky se to pokazí .... nic netrvá věčně :)

Eva. — 5. 4. 2014 13:54

Grainne napsal(a):

Vždycky se to pokazí .... nic netrvá věčně :)

Jenže.... já píšu o tom z nebe, co se nepokazí. A trvá až do smrti jednoho z partnerů. A možná i pak. :)

Grainne — 5. 4. 2014 13:57

Eva. napsal(a):

Grainne napsal(a):

Vždycky se to pokazí .... nic netrvá věčně :)

Jenže.... já píšu o tom z nebe, co se nepokazí. A trvá až do smrti jednoho z partnerů. A možná i pak. :)

aha ... o nebi nic nevím ... jsem přízemní člověk :)

Damila — 5. 4. 2014 14:55

Eva. napsal(a):

aprill, není se o čem přít. Každý máme svou představu toho jediného vztahu z nebe.
Já ji mám takovouhle.

Damilo, ideální vztah neexistuje. Proto se taky jmenuje ideální.  Ale v životě člověka je vztah, který se jeho ideálnímu z těch všech, které zažil, nejvíce přiblíží. Než se třeba pokazí.

Dyť jo, dyť to píšu.výše.
Já nechci ani vztah "z nebe".
Já chci vztah na zemi. A ten mám. Jen mám potřebu si o tom povídat. A to je celý....

Eva. — 5. 4. 2014 15:08

Aha. Já jsem to pochopila tak, že to, jaký je váš vztah momentálně, ti nevyhovuje (nedostatek sexu, sdílení, intimity) a že hledáš rady, jak ho zlepšit, aby ses v něm zase cítila dobře.
Tak pardon.

Damila — 5. 4. 2014 15:20

Eva. napsal(a):

Aha. Já jsem to pochopila tak, že to, jaký je váš vztah momentálně, ti nevyhovuje (nedostatek sexu, sdílení, intimity) a že hledáš rady, jak ho zlepšit, aby ses v něm zase cítila dobře.
Tak pardon.

Moje hlavní potřeba je mluvit o tom. Ale jasně, píšu sem, protože mě něco trápí. Ale zároveň si nejsem jistá, jestli na to jsou rady. Spíš mě zajímaly další názory, zkušenosti. A vezmu si z toho co potřebuji. Ale jsem za všechny vaše názory vděčná, děkuji za ně.

Eva. — 5. 4. 2014 15:56

Myslím, že žádné univerzální rady nejsou.
Partneři by ale určitě měli spolu mluvit, mluvit, mluvit. Neměli by se uzavřít do sebe. Ale na to vždy musí být dva. Jeden nezmůže nic, pokud je druhý zavřený a nechce se z jakýchkoliv důvodů otevřít.

Já nad tím taky přemýšlím, jestli každý vztah dříve nebo později nedospěje k mrtvému bodu, ze kterého už není návratu. Jestli náš nynější vztah s mým přítelem tak také jednou neskončí. Ale věřím, že pokud budeme (ve vztahu s kýmkoliv, ne jenom s tímto konkrétním) oba chtít být spolu, budeme spolu mluvit o hezkém i o tom, co nás ve vztahu trápí, budeme ochotni vycházet si vzájemně vstříc, budeme se milovat a bude mezi námi fyzická přitažlivost, tak neskončí.

Damila — 5. 4. 2014 17:59

Eva. napsal(a):

Myslím, že žádné univerzální rady nejsou.
Partneři by ale určitě měli spolu mluvit, mluvit, mluvit. Neměli by se uzavřít do sebe. Ale na to vždy musí být dva. Jeden nezmůže nic, pokud je druhý zavřený a nechce se z jakýchkoliv důvodů otevřít.

Já nad tím taky přemýšlím, jestli každý vztah dříve nebo později nedospěje k mrtvému bodu, ze kterého už není návratu. Jestli náš nynější vztah s mým přítelem tak také jednou neskončí. Ale věřím, že pokud budeme (ve vztahu s kýmkoliv, ne jenom s tímto konkrétním) oba chtít být spolu, budeme spolu mluvit o hezkém i o tom, co nás ve vztahu trápí, budeme ochotni vycházet si vzájemně vstříc, budeme se milovat a bude mezi námi fyzická přitažlivost, tak neskončí.

Tak to bych ti upřímně přála. Kdyby to šlo.

Potíž je v tom, že člověk se v životě mění. Nejsem ta, co se ve dvaceti vdávala, můj muž taky není ten, co byl kdysi. Přirozeně. Mluvili jsme spolu, mluvíme i teď. Ale když má holt člověk (chlap) blbou náladu, tak ho neumluvím. Chlapi taky procházejí krizí středního věku, maj právo se měnit a třeba i nemluvit.

Mně spíše jde o to zvládání teď jak to je, než že bych to mohla nějak radikálně změnit.

Já si naopak nemyslím, že náš vztah bude stále stejný, je mi jasné, že se bude i nadále měnit. A že představa, že si budem vycházet  neustále vstříc, jeden druhému, a že se budem  milovat (i fyzicky) do devadesáti...to fakt já vidím jinak.
Spíše se snažím přijmout nezměnitelné a změnit jen to málo co změnit můžu...

hele, já si myslím, že manžel není ten jedinej, co je "na vině" ohledně našeho vztahu. Já jsem asi taky pěkné kvítko.:)
Ale nemívám blbou náladu, nejsem morous, neprudím. Stáhnu se a třeba brečím.
Každý máme holt tu strategii zvládání jinou.

Jak to máš třeba ty? Jak by ses charakterizovala, svou roli ve vztahu? Jste oba rovnocenní, nebo je někdo dominantnější? Řešíte vše spolu? Říkáš mu všechny své pocity, hnutí mysli?

Judyna — 5. 4. 2014 18:50


Jen si říkám, měsíc, dva, to už je i na mě moc, abych vydržela vedle něj být jako bratr a sestra.


Damilo, hodně se dnes mluví o tzv. mužském přechodu, o poklesu pohl. hormonů. problémech s prostatou. A jelikož je to pro muže velice citlivá záležitost, velice je to znejistí, jsou podráždění apod. Co když je toto důvodem manželovy odtažitosti? Možná se s tím jen potřebuje srovnat, přijmout tuhle změnu. Nezkusili jste o tom mluvit?

Damila — 5. 4. 2014 19:07

Judyna napsal(a):


Jen si říkám, měsíc, dva, to už je i na mě moc, abych vydržela vedle něj být jako bratr a sestra.


Damilo, hodně se dnes mluví o tzv. mužském přechodu, o poklesu pohl. hormonů. problémech s prostatou. A jelikož je to pro muže velice citlivá záležitost, velice je to znejistí, jsou podráždění apod. Co když je toto důvodem manželovy odtažitosti? Možná se s tím jen potřebuje srovnat, přijmout tuhle změnu. Nezkusili jste o tom mluvit?

Jasně, nějaký důvod je. Taky mě napadlo, že v tom mohou být i hormony. I muži mají své dny, že jo. :-)
Ne, nemluvili jsme o tom. Momentálně o vztahu spolu nemluvíme vůbec. Jinak spolu komunikujeme normálně. O práci, dětech, věcech kolem domácnosti.
Napadlo mě už i že jsem přibrala (to je pravda,  není to moc, ale on mě takhle nezná, měla jsem dlouho spíše podváhu) a prostě ho nepřitahuji.
Kdoví co v tom je.
Já to teď s ním otvírat nemůžu, musím počkat, až bude chtít sám.

Judyna — 5. 4. 2014 19:16

Dobře, když o  tom zatím mluvit nemůžete, zkus tedy brát aspoň  v potaz to, že může mít nějaký ten "mužský" problém a tedy že příčinou jeho nenálady není to,  že už o Tebe tolik nestojí, či to, že jsi něco přibrala.
Může ho zrovna tak, jako Tebe trápit to, že už "to" tak nejde. A reaguje tak, jak reaguje, aby se to "neprovalilo".

Damila — 5. 4. 2014 19:22

Jo, je to možné. Ale taky příčina může být úplně jiná, než můj špíček či jeho prostata...
Jde asi o to spíše přijmout že to je teď takhle a že třeba nikdy nezjistím proč.
Dík za konzultaci, pomohlo mi to si vyjasnit mé možnosti. :)
Nicméně na znormalizování postavy hodlám popracovat, už kvůli sobě....

aprill — 5. 4. 2014 19:26

Eva. napsal(a):

Grainne napsal(a):

Vždycky se to pokazí .... nic netrvá věčně :)

Jenže.... já píšu o tom z nebe, co se nepokazí. A trvá až do smrti jednoho z partnerů. A možná i pak. :)

hodně naivní

aprill — 5. 4. 2014 19:40

Eva. napsal(a):

Myslím, že žádné univerzální rady nejsou.
Partneři by ale určitě měli spolu mluvit, mluvit, mluvit. Neměli by se uzavřít do sebe. Ale na to vždy musí být dva. Jeden nezmůže nic, pokud je druhý zavřený a nechce se z jakýchkoliv důvodů otevřít.

Já nad tím taky přemýšlím, jestli každý vztah dříve nebo později nedospěje k mrtvému bodu, ze kterého už není návratu. Jestli náš nynější vztah s mým přítelem tak také jednou neskončí. Ale věřím, že pokud budeme (ve vztahu s kýmkoliv, ne jenom s tímto konkrétním) oba chtít být spolu, budeme spolu mluvit o hezkém i o tom, co nás ve vztahu trápí, budeme ochotni vycházet si vzájemně vstříc, budeme se milovat a bude mezi námi fyzická přitažlivost, tak neskončí.

myslíš, že tvůj skvělý partner je tak dokonalý a hovoří o všem co ho trápí i se svou manželkou?

Judyna — 5. 4. 2014 20:13

Damila napsal(a):

Jo, je to možné. Ale taky příčina může být úplně jiná, než můj špíček či jeho prostata...
Jde asi o to spíše přijmout že to je teď takhle a že třeba nikdy nezjistím proč.
Dík za konzultaci, pomohlo mi to si vyjasnit mé možnosti. :)
Nicméně na znormalizování postavy hodlám popracovat, už kvůli sobě....

No tak to jo, to beru a držím palce.

Eva. — 5. 4. 2014 20:14

Damila napsal(a):

Jak to máš třeba ty? Jak by ses charakterizovala, svou roli ve vztahu? Jste oba rovnocenní, nebo je někdo dominantnější? Řešíte vše spolu? Říkáš mu všechny své pocity, hnutí mysli?

Děkuji za otázky k přemýšlení. Pro mě je rovnocennost asi něco jiného, než pro tebe. Mé pojetí rovnocennosti nevylučuje, že je některý z partnerů dominantnější. Potřebuji dominantnějšího muže. Aby mě ochraňoval, abych si ho vážila, obdivovala ho a trošku k němu vzhlížela. A přesto jsme ve vztahu rovnocenní.
Řešíme spolu vše, co se týká našeho vztahu.
Neříkám mu všechny své pocity, hnutí mysli. Od toho partner není. Od toho jsou kamarádky.

Eva. — 5. 4. 2014 20:17

aprill napsal(a):

myslíš, že tvůj skvělý partner je tak dokonalý a hovoří o všem co ho trápí i se svou manželkou?

Můj partner není dokonalý. Co je to vlastně dokonalý? Nikdo a všichni jsme dokonalí.
Můj partner je dokonalý pro mě.
Kdyby hovořil o všem, co ho trápí, se svou manželkou, kdyby se neodcizili a nežili vedle sebe, nebyli bychom my dva spolu.

Damila — 5. 4. 2014 20:19

Eva. napsal(a):

Damila napsal(a):

Jak to máš třeba ty? Jak by ses charakterizovala, svou roli ve vztahu? Jste oba rovnocenní, nebo je někdo dominantnější? Řešíte vše spolu? Říkáš mu všechny své pocity, hnutí mysli?

Děkuji za otázky k přemýšlení. Pro mě je rovnocennost asi něco jiného, než pro tebe. Mé pojetí rovnocennosti nevylučuje, že je některý z partnerů dominantnější. Potřebuji dominantnějšího muže. Aby mě ochraňoval, abych si ho vážila, obdivovala ho a trošku k němu vzhlížela. A přesto jsme ve vztahu rovnocenní.
Řešíme spolu vše, co se týká našeho vztahu.
Neříkám mu všechny své pocity, hnutí mysli. Od toho partner není. Od toho jsou kamarádky.

Tak to mám pocit, že mám naprosto stejně.

Eva. — 5. 4. 2014 20:21

Damila napsal(a):

Jo, je to možné. Ale taky příčina může být úplně jiná, než můj špíček či jeho prostata...
Jde asi o to spíše přijmout že to je teď takhle a že třeba nikdy nezjistím proč.
Dík za konzultaci, pomohlo mi to si vyjasnit mé možnosti. :)
Nicméně na znormalizování postavy hodlám popracovat, už kvůli sobě....

Takhle to nejspíš bude, Damilo. Přijmout. Jestli máš pocit, že se s tím nedá udělat nic.

Judyna — 5. 4. 2014 21:08

Zrovna tak, jako Eva, jsem přemýšlela nad Damilinou větou, kterou Eva vytučnila.
Mám na to tochu jiný pohled - spíš než přijmout a možná nikdy nezjistit, co se děje, bych zvolila trpělivost, ovšem s určitými mezemi. Pokud by to trvalo delší dobu, zeptala bych se, o do jde, co se děje. Protože problémy většinou nezmizí tím, že se neřeší a navíc, pokud si spolu žena a muž dokážou promluvit, spoustu věcí se dá vysvětlit a pak třeba i vyřešit (anebo přijmout, když víš, o co jde)
Nevím, jestli Damila dokáže příjmout současný stav, vypadá to, že ji hodně trápí. Bude se o to dlouho snažit, bude čím dál nešťastnější a budou se akorát sobě dál zdalovat.
Možná.

Eva. — 5. 4. 2014 21:15

Mám na mysli přijmout tady a teď, jestli s tím teď nedokáže nic jiného udělat. Ne na věčné časy. Časem ji to dožene ke snaze o nějaké řešení. Je ještě mladá, aby vedle sebe žili jako bratr a sestra.

Damila — 5. 4. 2014 22:22

Jo, líbí se mi ta formulace - trpělivost s určitými mezemi.
Já už se o sblížení pokusila, prostě jen jsem si přilehla abychom se dotkli,přitulila se. Ale nedělo se nic. Ani tak, ani tak. Ležel dál, neutek. To je vše.

Já nechci přímo sex, spíš mi chybí dotek. Ono se to časem vyřeší.
Myslím, že vyšumět to nenechám-čistě proto, že to nevydržím.

Jinak komunikujeme velmi dobře. Pomáháme si, vše jakoby v pohodě. Jen mě najednou nechce. Moji blízkost. A to mi pochopitelně nepřidá. Asi si dám termín do konce měsíce, pak to rozlousknu. trochu se toho bojím. přirozeně.

Selima — 6. 4. 2014 0:22

Eva. napsal(a):

Damilo, já ti rozumím.
Ale ty asi nerozumíš mně.

Řeknu to zjednodušeně. U lásky s velkým L (když už jsi to takto pojmenovala) nedojde ve vztahu k takovému odcizení, jaké tady popisuješ. To jsem tím vším chtěla říct. Protože ti dva lidé k sobě prostě patří. Láska není euforie ani zamilování. Láska je prostě láska.

Sdílet partnera nijak nepřiměješ, když sám nebude chtít. Možná jsem naivní, ale stále si myslím, že i sdílení je součást vztahu, když se potkají ti praví. Sdílení, které ani věkem ani délkou vztahu nekončí a pořád tady je.

Láska s Velkým L je filmový produkt. Láska je láska a vzťah je vzťah a aj vo vzťahu plnom lásky môžu nastať krízy, odcudzenie, rozchod, alebo opätovné zblíženie. Vzťah je živý organizmus a má svoj vývoj (prípadne stagnáciu, ale tá dlho nevydrží...) a to bez ohľadu na veľké alebo malé L.

Selima — 6. 4. 2014 0:24

A vzťah - každý - je hlavne tvrdá práca, vôľa na oboch stranách (ideálne) a aj troška toho šťastia. Ale určite to nie je niečo fixné, nemenné a raz a navždy darované niekým zhora (osudom? bohom?...). Vzťahy si, tak ako väčšinu vecí v živote, tvoríme my sami.

Eva. — 6. 4. 2014 7:46

Ano, Selimo, souhlasím. Vztah se mění. Tvoříme si ho my sami.
Ale přesto v něm láska může být od začátku do konce.
Myslím si, že pokud tam láska je, tak tam nenastane odcizení. Protože když se partneři skutečně milují, tak tu tvrdou práci na vztahu dělat chtějí. Neodcizí se a nejsou k sobě lhostejní. Chtějí se.
A o takovém vztahu stále píšu. Že si v něm přeji žít. Možná se mýlím,ale myslela jsem si, že to chce každý člověk. Směřovat k ideálnímu vztahu za stálé lásky mezi partnery a dostat se k němu co nejblíže.

Damila — 6. 4. 2014 8:05

Jj, dostávat se co nejblíže našemu ideálnímu pojetí lásky...ne proto, abych o ní mohla říkat jak je ideální, ale abych to takhle prožívala.

Každý vztah, v každé své fázi má něco do sebe. Každá ta fáze je důležitá. Propady i sblížení (vždyť jak sladce pak takové "znovupřiblížení" chutná! :-))
Také náš vztah procházel a bude procházet mnoha proměnami.
Vím, je to přirozené, a jsem namířená spíše na teď, jak teď to prožívám.
Protože co bylo, nezměním, a co bude, to nevím a nechci vědět.

Stále více si uvědomuji, že žiju teď, v tuhle chvíli. A ne až pak, až se muž vrátí domů z práce, zhor..., nebo až já přijedu ze školy, práce...
Že vztah trvá i když nejsme u sebe a zrovna neřešíme něco spolu. Že i ty stavy odloučení a odcizení jsou jen dynamikou celého vztahu. Že jsem s ním zažila růžový obláček, i plácání v blátě. Že se s ním směju i kvůli vztahu dokážu být hodně smutná. A že vlastně to celé dohromady je ten vztah, a nejde oddělit jedna část od druhé.

Důvod, proč tu o tom píšu, je myslím splněn. Tím, jak si myšlenky sumíruji , jsem došla k tomuhle poznání a fakt se mi ulevuje.

Tohle ale přesně nemůžu řešit se svým mužem. Resp.můžu mu to říct, ale vůbec by nemoh´ pobrat tohle hnutí mé ženské mysli. Chlapi to maj´jinak.

Díky že jste mi v tom pomohly, holky. :-)

vera — 6. 4. 2014 8:09

Damil..........i já si to ráda přečtu......i mně to něco....moc ...dá

Eva. — 6. 4. 2014 8:23

Damila napsal(a):

Jj, dostávat se co nejblíže našemu ideálnímu pojetí lásky...ne proto, abych o ní mohla říkat jak je ideální, ale abych to takhle prožívala.

Každý vztah, v každé své fázi má něco do sebe. Každá ta fáze je důležitá. Propady i sblížení (vždyť jak sladce pak takové "znovupřiblížení" chutná! :-))
Také náš vztah procházel a bude procházet mnoha proměnami.
Vím, je to přirozené, a jsem namířená spíše na teď, jak teď to prožívám.
Protože co bylo, nezměním, a co bude, to nevím a nechci vědět.

Stále více si uvědomuji, že žiju teď, v tuhle chvíli. A ne až pak, až se muž vrátí domů z práce, zhor..., nebo až já přijedu ze školy, práce...
Že vztah trvá i když nejsme u sebe a zrovna neřešíme něco spolu. Že i ty stavy odloučení a odcizení jsou jen dynamikou celého vztahu. Že jsem s ním zažila růžový obláček, i plácání v blátě. Že se s ním směju i kvůli vztahu dokážu být hodně smutná. A že vlastně to celé dohromady je ten vztah, a nejde oddělit jedna část od druhé.

Důvod, proč tu o tom píšu, je myslím splněn. Tím, jak si myšlenky sumíruji , jsem došla k tomuhle poznání a fakt se mi ulevuje.

Tohle ale přesně nemůžu řešit se svým mužem. Resp.můžu mu to říct, ale vůbec by nemoh´ pobrat tohle hnutí mé ženské mysli. Chlapi to maj´jinak.

Díky že jste mi v tom pomohly, holky. :-)

Damilo, krásně jsi to shrnula. I ten ideální vztah - ne proto, aby si to člověk říkal, ale aby to tak prožíval, aby mu bylo dobře. Podle mě je důležité, aby ve vztahu byla stále láska. Když se ztratí, zůstane studeno. Jako to bylo se mnou a BM. Pak už se nelze přiblížit.
Napadlo mě, tohle jsou přesně ty věci, o kterých se mluví s kamarádkami, které se s partnerem nedají probírat. :jojo:
Také ti děkuji.

gymnasión — 6. 4. 2014 9:01

Damila napsal(a):

Jj, dostávat se co nejblíže našemu ideálnímu pojetí lásky...ne proto, abych o ní mohla říkat jak je ideální, ale abych to takhle prožívala.

Nj, si kladu otázku, co je ten ideál, kde jsem ho vzala, a proč zrovna takový a ne jiný... A jestli to není zrovna ta snaha dosahovat ideálu, která brání v obyčejným vnímání.. potažmo v obyčejným žití

Eva. — 6. 4. 2014 9:06

gymnasión napsal(a):

Damila napsal(a):

Jj, dostávat se co nejblíže našemu ideálnímu pojetí lásky...ne proto, abych o ní mohla říkat jak je ideální, ale abych to takhle prožívala.

Nj, si kladu otázku, co je ten ideál, kde jsem ho vzala, a proč zrovna takový a ne jiný... A jestli to není zrovna ta snaha dosahovat ideálu, která brání v obyčejným vnímání.. potažmo v obyčejným žití

Nu, to já nevím, jaký ty máš ideál. Kde jsi ho vzala a proč je zrovna takový... A jestli vůbec nějaký máš. Povinné to není. :D
Za sebe - má ideální představa mi nebrání ve vnímání krásy věcí, kterým říkáme obyčejné a obyčejných chvilek každého dne tady a teď.

gymnasión — 6. 4. 2014 9:31

Eva. napsal(a):

gymnasión napsal(a):

Damila napsal(a):

Jj, dostávat se co nejblíže našemu ideálnímu pojetí lásky...ne proto, abych o ní mohla říkat jak je ideální, ale abych to takhle prožívala.

Nj, si kladu otázku, co je ten ideál, kde jsem ho vzala, a proč zrovna takový a ne jiný... A jestli to není zrovna ta snaha dosahovat ideálu, která brání v obyčejným vnímání.. potažmo v obyčejným žití

Nu, to já nevím, jaký ty máš ideál. Kde jsi ho vzala a proč je zrovna takový... A jestli vůbec nějaký máš. Povinné to není. :D
Za sebe - má ideální představa mi nebrání ve vnímání krásy věcí, kterým říkáme obyčejné a obyčejných chvilek každého dne tady a teď.

Rychlost splašeného koně nic neznamená (Jean Cocteau)

Pandorraa — 6. 4. 2014 15:59

Damila napsal(a):

Stále více si uvědomuji, že žiju teď, v tuhle chvíli. A ne až pak, až se muž vrátí domů z práce, zhor..., nebo až já přijedu ze školy, práce...
Že vztah trvá i když nejsme u sebe a zrovna neřešíme něco spolu. Že i ty stavy odloučení a odcizení jsou jen dynamikou celého vztahu. Že jsem s ním zažila růžový obláček, i plácání v blátě. Že se s ním směju i kvůli vztahu dokážu být hodně smutná. A že vlastně to celé dohromady je ten vztah, a nejde oddělit jedna část od druhé.

Tohle je moc hezké :jojo:
Máš se o co opřít, nikdo ti to nevezme, protože to je z tebe - tvoje poznání, vnímání, zkušenost.
Super :supr::godlike:

Jessika — 8. 4. 2014 10:44

Ahoj, Damilo
Tak jsem si nejdřív myslela, že jsem schizofrenik a že si moje druhé ego založilo nový nick…

Ten tvůj první příspěvek – to jsou přesně moje pocity a moje slova … avšak stejně jako u tebe, slova, která zůstala nevyřčena. Nebo pokud vyřčena, tak ne pro uši dotyčného. Jediný rozdíl mezi námi vidím v tom, že já jsem s přítelem už asi 22 let a nejsme manželé. Ale jinak to sedne jako příslovečná část těla na hrnec :)

Po přečtení tvého prvního příspěvku jsem byla zvědavá , co s tím asi tak budeš dále dělat. A musím se přiznat, že situaci řeším podobně jako ty = tedy ne-řeším. 
Občas zkouším něco jako vyprovokovat změnu, ale s postupem let moje pokusy mají delší a delší intervaly. Zkoušela jsem drobné změny typu výlety, večeře, jiná destinace dovolené. Zkoušela jsem určité změny v sexu (případně v přístupu k sexu).  Zkoušeli jsme kdysi i významnou změnu (dá-li se to tak říct) – a to mít spolu dítě (nevyšlo do a dnes říkám, díkybohu). Jakékoli změny byly ne přímo odmítnuty, ale jaksi se nesetkaly s velkým nadšením, dá se říci, že jsem se i někdy spíše „vytrestala“ já.
Takže jsem se po čase přestala snažit něco měnit. Zařídila jsem se podle sebe a postupem času zjišťuji, že se sebou je mi nejlíp. 
Možná je to věkem, ale už mi to vyhovuje.
Jen občas ten červíček zahlodá, zvláště při sledování nějakého romantického filmu. Schází mi přitulení a takové to živočišné teplo , ale co… koupím si psa :)

Díky za tvoje povídání a měj se se sebou taky hezky
Jess.

Eva. — 8. 4. 2014 10:57

Jessiko, změny v sexu - to mě přivedlo na kacířskou myšlenku - co trojka, nebo čtyřka? :gloria:

Jessika — 8. 4. 2014 11:04

Zkusili jsme swingers party :)
Jako změna dobrý, ale podruhý už to taky nebylo ono...

Judyna — 8. 4. 2014 11:11

Damila napsal(a):

Jj, dostávat se co nejblíže našemu ideálnímu pojetí lásky...ne proto, abych o ní mohla říkat jak je ideální, ale abych to takhle prožívala.

Každý vztah, v každé své fázi má něco do sebe. Každá ta fáze je důležitá. Propady i sblížení (vždyť jak sladce pak takové "znovupřiblížení" chutná! :-))
Také náš vztah procházel a bude procházet mnoha proměnami.
Vím, je to přirozené, a jsem namířená spíše na teď, jak teď to prožívám.
Protože co bylo, nezměním, a co bude, to nevím a nechci vědět.

Stále více si uvědomuji, že žiju teď, v tuhle chvíli. A ne až pak, až se muž vrátí domů z práce, zhor..., nebo až já přijedu ze školy, práce...
Že vztah trvá i když nejsme u sebe a zrovna neřešíme něco spolu. Že i ty stavy odloučení a odcizení jsou jen dynamikou celého vztahu. Že jsem s ním zažila růžový obláček, i plácání v blátě. Že se s ním směju i kvůli vztahu dokážu být hodně smutná. A že vlastně to celé dohromady je ten vztah, a nejde oddělit jedna část od druhé.

Důvod, proč tu o tom píšu, je myslím splněn. Tím, jak si myšlenky sumíruji , jsem došla k tomuhle poznání a fakt se mi ulevuje.

Tohle ale přesně nemůžu řešit se svým mužem. Resp.můžu mu to říct, ale vůbec by nemoh´ pobrat tohle hnutí mé ženské mysli. Chlapi to maj´jinak.

Díky že jste mi v tom pomohly, holky. :-)

Damilo, moc gratuluju k tomuto Tvému poznání. Já myslím, že to je to nejlepší, k čemu jsi teď mohla dojít. Opravdu věřím tomu, že to dobře dopadne.

Nela — 8. 4. 2014 12:28

Čtu příspěvky k tomuto tématu, protože  věkem  by mi mělo být blízké.  Krizi středního věku ve vztahu chválabohu nemám.  Doufám, že ani můj manžel. :D 

Pravdou je,  že můj manžel nikdy nedával najevo  zamilovanost, jako   vidíme ve filmech.  Že by  mne jen tak chytil za ruku, když někam jdeme, ani náhodou.   To mne chytne za ruku, když mne chce  před něčím chránit.   Ve společnosti nedává najevo žádné intimnosti apod.   
Přesto vím, že mne má rád, je to člověk, který mi  pomůže, u kterého se můžu  vyplakat, se kterým můžu otevřeně mluvit. 
S přibývajícím věkem  je pro mne náš vztah čím dál lepší, vůbec si nedovedu představit, že bychom spolu nebyli.

Samozřejmě, že  se na sebe naštveme, pohádáme se, ale  ani jeden  to nikdy nenechal zajít tak daleko, že by byla těžká cesta zpět. 
Když vím, že udělám chybu, že nemám pravdu, tak to přiznám.

modrovous — 8. 4. 2014 16:37

Nemyslím si, že by zvýšení obsazenosti ložnice mohlo mít kladný vliv na vztah. Spíš rozkladný. :/

Nela — 8. 4. 2014 16:52

modrovous napsal(a):

Nemyslím si, že by zvýšení obsazenosti ložnice mohlo mít kladný vliv na vztah. Spíš rozkladný. :/

To si myslím taky

Wikina — 8. 4. 2014 18:01

modrovous napsal(a):

Nemyslím si, že by zvýšení obsazenosti ložnice mohlo mít kladný vliv na vztah. Spíš rozkladný. :/

Tak já bych je vyhnala všechny. Všechno.

Eva. — 8. 4. 2014 18:58

Nečetla jsem, že by tady někdo mluvil o ložnici.

Jessika — 9. 4. 2014 8:23

Nela napsal(a):

modrovous napsal(a):

Nemyslím si, že by zvýšení obsazenosti ložnice mohlo mít kladný vliv na vztah. Spíš rozkladný. :/

To si myslím taky

Tady je krásně vidět ta zaprděnost :)
Nepsala jsem o zvýšení obsazenosti ložnice, ale o změně v přístupu k sexu.
Víte, co s chlapem udělá, když se před ním mazlíte s jinou ženou?

Modroočka — 9. 4. 2014 8:33

Jessika napsal(a):

Nela napsal(a):

modrovous napsal(a):

Nemyslím si, že by zvýšení obsazenosti ložnice mohlo mít kladný vliv na vztah. Spíš rozkladný. :/

To si myslím taky

Tady je krásně vidět ta zaprděnost :)
Nepsala jsem o zvýšení obsazenosti ložnice, ale o změně v přístupu k sexu.
Víte, co s chlapem udělá, když se před ním mazlíte s jinou ženou?

Nevím, ale živě si dovedu představit, co by udělal se mnou pohled na dva mazlící se chlapy..................... nic, rozhodně by mě to nerajcovalo.

Vzpomněla jsem si na písničku Karla Černocha a Petera Dvorského "Láska prý...... je jako moře....."
Pak někde byl komentář k té písničce, autor komentáře psal, že si představuje dvě nahá bílá tlustá těla běhající po pláži ................... :lol:

Nějak jsem na chlapy, mazlit se v posteli se ženskou, to by mě asi ani moc nebavilo. Takovou oběť bych svýmu muži nepřinesla, ani kdyby ho to potěšilo sebevíc. Jsem teda zřejmě sobec, protože představa, že by pak chtěl i moji "spolumazlici" ......................... o chlapa se rozhodně dělit nehodlám

Eva. — 9. 4. 2014 8:40

Pro někoho by to byla oběť.
Pro někoho je to příjemné, nebo i přirozené. Třeba pro lesbičky (nebo gaye). Rodíme se s různou mírou orientace na druhé a vlastní pohlaví. Tak to prostě je.

Jessika — 9. 4. 2014 8:48

Modroočka napsal(a):

vím, ale živě si dovedu představit, co by udělal se mnou pohled na dva mazlící se chlapy..................... nic, rozhodně by mě to nerajcovalo.

Nějak jsem na chlapy, mazlit se v posteli se ženskou, to by mě asi ani moc nebavilo. Takovou oběť bych svýmu muži nepřinesla, ani kdyby ho to potěšilo sebevíc.

Jsem teda zřejmě sobec, protože představa, že by pak chtěl i moji "spolumazlici" ......................... o chlapa se rozhodně dělit nehodlám

ad to první: též bych ztratila libido , ale o tom jsem nepsala, psala jsem o holkách

ad to druhé: nepovažovala jsem to za oběť, prostě jsem to zkusila, navíc to byla moc pěkná a hebounká holka

ad to třetí: jak bych se mohla dělit/nedělit o chlapa? copak mi patří?

modrovous — 9. 4. 2014 8:48

Jessika napsal(a):

Nela napsal(a):

modrovous napsal(a):

Nemyslím si, že by zvýšení obsazenosti ložnice mohlo mít kladný vliv na vztah. Spíš rozkladný. :/

To si myslím taky

Tady je krásně vidět ta zaprděnost :)
Nepsala jsem o zvýšení obsazenosti ložnice, ale o změně v přístupu k sexu.
Víte, co s chlapem udělá, když se před ním mazlíte s jinou ženou?

Ale jdi ty. Proč zaprděnost?  :) Já nemám nic proti sexu víc než ve dvou, jen si nemyslím, že by v tomhle případě mohl zlepšit kvalitu vztahu. Možná ve fungujícím vztahu jako zpestření, proč ne, ale v tomhle případě mi to připadá stejné, jako zachraňovat krachující vztah pořízením dítěte.

Modroočka — 9. 4. 2014 8:49

Jasně, Majko, ale pro mě to  prostě není přirozený, takže tak.
Věřím, že mnoha chlapům se to líbí, koukat se a přidat se.
Mně tahle představa nijak nevzrušuje,ani jako zpestření ;)
Gayové a lesbičky to mají jinak. Nevím, jestli by lesbičku vzrušoval pohled na její partnerku mazlící se v posteli s chlapem, například.

Eva. — 9. 4. 2014 9:02

Dva muži a jedna žena taky nemusí být marný. :)

Eva. — 9. 4. 2014 9:09

Jessiko, nemyslím si, že to, že chtějí mít sex jenom partneři spolu a ne s někým jiným, byť na oživení, je zaprděnost. Každý to máme prostě jinak a když to vyhovuje, tak není třeba to shazovat. Vše je správně.

Modroočka — 9. 4. 2014 9:19

Eva. napsal(a):

Dva muži a jedna žena taky nemusí být marný. :)

Jenže na to málokterej chlap přistoupí, to víš, co kdyby byl ten druhej lepší :lol:

dusička — 9. 4. 2014 9:20

Modroočka napsal(a):

Jasně, Majko, ale pro mě to  prostě není přirozený, takže tak.
Věřím, že mnoha chlapům se to líbí, koukat se a přidat se.
Mně tahle představa nijak nevzrušuje,ani jako zpestření ;)
Gayové a lesbičky to mají jinak. Nevím, jestli by lesbičku vzrušoval pohled na její partnerku mazlící se v posteli s chlapem, například.

Mám to stejně jako Modroočka.
A dá se zpestřit i jinak :)

PPavlaa — 9. 4. 2014 19:12

Jessika napsal(a):

Nela napsal(a):

modrovous napsal(a):

Nemyslím si, že by zvýšení obsazenosti ložnice mohlo mít kladný vliv na vztah. Spíš rozkladný. :/

To si myslím taky

Tady je krásně vidět ta zaprděnost :)
Nepsala jsem o zvýšení obsazenosti ložnice, ale o změně v přístupu k sexu.
Víte, co s chlapem udělá, když se před ním mazlíte s jinou ženou?

proč zaprděnost ? protože to vidí jinak než ty ?

Wikina — 9. 4. 2014 20:17

Modroočka napsal(a):

Jessika napsal(a):

Nela napsal(a):


To si myslím taky

Tady je krásně vidět ta zaprděnost :)
Nepsala jsem o zvýšení obsazenosti ložnice, ale o změně v přístupu k sexu.
Víte, co s chlapem udělá, když se před ním mazlíte s jinou ženou?

Nevím, ale živě si dovedu představit, co by udělal se mnou pohled na dva mazlící se chlapy..................... nic, rozhodně by mě to nerajcovalo.

Vzpomněla jsem si na písničku Karla Černocha a Petera Dvorského "Láska prý...... je jako moře....."
Pak někde byl komentář k té písničce, autor komentáře psal, že si představuje dvě nahá bílá tlustá těla běhající po pláži ................... :lol:

Nějak jsem na chlapy, mazlit se v posteli se ženskou, to by mě asi ani moc nebavilo. Takovou oběť bych svýmu muži nepřinesla, ani kdyby ho to potěšilo sebevíc. Jsem teda zřejmě sobec, protože představa, že by pak chtěl i moji "spolumazlici" ......................... o chlapa se rozhodně dělit nehodlám

:lol::lol:
k prvním 2 odstavcům

Wikina — 9. 4. 2014 20:25

Pokud bych šla jen po fyzickém zážitku, tak jasně, 3, 4 lidi, fauna, flora (zejména zelenina) je vítaná. :rolleyes:

Zaujalo mě - že tam někdo píše, že dvě ženy vzruší muže.... :lol: Vzpomněla jsem na nějaký časopis v čekárně u mudra, tam taky byly vtipný články jak vzrušit muže. Absolutně jsem nechápala proč bych to dělala..
Nikdy mě nenapdlo se tím zabývat.
Muže, alespoň ty, co znám, jsem nepotřebovala nikdy vzrušovat. :D i když bych raději nevzrušeného... :rolleyes:

Selima — 9. 4. 2014 21:53

modrovous napsal(a):

Nemyslím si, že by zvýšení obsazenosti ložnice mohlo mít kladný vliv na vztah. Spíš rozkladný. :/

Záleží na osobách, vzťahu, situácii, okolnostiach, na tých ostatných... Máločo je samo osebe dobré alebo zlé, môže to byť tak aj onak.
Mužov (aspoň tých, čo poznám ja) hlavne vzrušujú dve ženy, ktoré TO VIDITEĽNE BAVÍ. Myslím, že pohľad na dve ženy, ktoré sa premáhajú so zdvihnutým žalúdkom a zaťatými zubami, je skôr antikoncepčný. :jojo: Ja by som tiež skôr privítala ruskú trojku ako švédsku (2 chlapi + jedna žena, nie 2 ženy a 1 chlap), ale nenašla som ochotných aktérov. :rodna: Čo už, nemusím mať všetko. :vissla:

Judyna — 10. 4. 2014 8:41

Já si myslím, že na jakékoliv sexuální praktice není nic špatného. Ovšem musí to být pro oba (všechny) potěšení. Ale jako nějaký pokus na udržení vztahu, no  to je nesmysl.

Modroočka — 10. 4. 2014 8:56

Judyna napsal(a):

Já si myslím, že na jakékoliv sexuální praktice není nic špatného. Ovšem musí to být pro oba (všechny) potěšení. Ale jako nějaký pokus na udržení vztahu, no  to je nesmysl.

Právě, musí to být potěšením pro oba. Abych se cicmala s ženskou s přemáháním, jen abych udělala radost chlapovi, to ne. Naštěstí by to po mně ani nechtěl, on ví, že bych pak mohla na oplátku chtít k němu ještě jednoho chlapa, aby se s ním přede mnou obíral a navíc to riziko, že by ten druhej mohl být třeba lepší :lol: to by jeho mužská ješitnost nepřežila :reta:

Jessika — 10. 4. 2014 11:51

Judyna napsal(a):

Já si myslím, že na jakékoliv sexuální praktice není nic špatného. Ovšem musí to být pro oba (všechny) potěšení. Ale jako nějaký pokus na udržení vztahu, no  to je nesmysl.

Stále hledám (a možná marně, třeba to celé pindání nebylo určeno mně), kde jsem psala, že se pokouším se zaťatými zuby a obracejícím se žaludkem zvrácenými sexuálními praktikami udržet vztah... :lol:

Judyna — 10. 4. 2014 12:01

Jessika napsal(a):

Judyna napsal(a):

Já si myslím, že na jakékoliv sexuální praktice není nic špatného. Ovšem musí to být pro oba (všechny) potěšení. Ale jako nějaký pokus na udržení vztahu, no  to je nesmysl.

Stále hledám (a možná marně, třeba to celé pindání nebylo určeno mně), kde jsem psala, že se pokouším se zaťatými zuby a obracejícím se žaludkem zvrácenými sexuálními praktikami udržet vztah... :lol:

Ježíš, to si vůbec neber osobně, to mě ani nenapadlo, že by sis to vztáhla na sebe. Píšu jen obecně o tom, že jako záchrana vztahu (pokud nejde o přirozené "choutky") mi to příjde nesmyslné.

Eva. — 10. 4. 2014 12:23

Modroočka napsal(a):

Právě, musí to být potěšením pro oba. Abych se cicmala s ženskou s přemáháním, jen abych udělala radost chlapovi, to ne. Naštěstí by to po mně ani nechtěl, on ví, že bych pak mohla na oplátku chtít k němu ještě jednoho chlapa, aby se s ním přede mnou obíral a navíc to riziko, že by ten druhej mohl být třeba lepší :lol: to by jeho mužská ješitnost nepřežila :reta:

Možná by tě překvapil.
Můj mě taky překvapil... :D Nebo spíš ani ne, nepozoruji, že by byl ješitný. Jen někdy velmi malinko.

PPavlaa — 10. 4. 2014 12:41

Wikina napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jessika napsal(a):


Tady je krásně vidět ta zaprděnost :)
Nepsala jsem o zvýšení obsazenosti ložnice, ale o změně v přístupu k sexu.
Víte, co s chlapem udělá, když se před ním mazlíte s jinou ženou?

Nevím, ale živě si dovedu představit, co by udělal se mnou pohled na dva mazlící se chlapy..................... nic, rozhodně by mě to nerajcovalo.

Vzpomněla jsem si na písničku Karla Černocha a Petera Dvorského "Láska prý...... je jako moře....."
Pak někde byl komentář k té písničce, autor komentáře psal, že si představuje dvě nahá bílá tlustá těla běhající po pláži ................... :lol:

Nějak jsem na chlapy, mazlit se v posteli se ženskou, to by mě asi ani moc nebavilo. Takovou oběť bych svýmu muži nepřinesla, ani kdyby ho to potěšilo sebevíc. Jsem teda zřejmě sobec, protože představa, že by pak chtěl i moji "spolumazlici" ......................... o chlapa se rozhodně dělit nehodlám

:lol::lol:
k prvním 2 odstavcům

mě se ta písnička černocha a dvorskýho vždycky moc líbila. ten komentář, o kterém psala očka, to snad musel napsat nějákej blbec.

Eva. — 10. 4. 2014 12:48

Taky se mi ta písnička moc líbí pořád.