Zajímalo by mě jak si doma říkáte s drahou polovičkou, ať už jste sezdaní nebo ne. říkáte si jménem, nebo nějakými přezdívkami či roztomilými pojmenováními?
Mě přítel říká "bobku" zní to takhle děsivě,ale jsem už zvyklá a říká mi tak nejak od počátku:) když ne tento název, tak lásko nebo něco podobného. Jménem opravdu málokdy. Já naopak příteli říkám jen jménem a lásko či podobně říkám spíš z legrace nebo v intimní chvilce. Máme už dceru a přemýšlím co si dcera až to bude vnímat víc bude asi říkat, že jsem "bobek":)

Jak to máte vy?

Říkáme si jménem, dětem říkáme "řekni tatínkovi", ale osloveni "bobku" bych nepřekousla, to by mi vytanul na mysli kozí a králičí bobek...

No, tady mu říkám Bubák, doma jménem, jmenuje se Luboš, takže mu říkám buď Lubi nebo Lubine. Když mě štve, říkám mu Bubáku. Někdy Kmete, je o 10 let starší. On mi říká Inko nebo Miláčku. Inko proto, že jsem Olina, takže  Ol-Inko, někdy mi říká Kinďoš.

bety: jo je to hodne nezvykle, tak zacal mi tak rikat a bylo nam asi 20:) a nejak to rposte zustalo, uz to nejak ani nevnimam, jen nekdo kdo nas nezna cuci trosku:))

Já partnerovi buď jménem nebo Matýsku. On mě buď šílenou zdrobnělinou mého jména nebo Kačenko (nejsem Kateřina). Bobek by mi nevadil ;) .

Jménem si říkáme málokdy - já jemu říkám kocourku (já vím, asi to zní hloupě :rodna:), on mě většinou lásko. A bobek by mi taky nevadil ;)

Tak já jsem "lásko" nikdy nevyslovila, to mi nejde.. Většinou na sebe voláme (doma) podobně jako: mámo, táto, ale s podstatně jiným zakončením. Myslím, že taková úprava těchto základních slov se nikde v expresivním slovníku nenajde :D. Jinak jsem oslovována zdrobnělinami svého jména a jedním hezkým ušišlaným zvířecím :D, není to kočička.

Jéé, Modroočko, výraz Kinďoš mi vyloženě připomněl brněnský hantec! :supr: hezké :)

Také by byl zajímavý průzkum, jestli se ty oslovení u Vás s délkou vztahu mění nebo jestli je to stále stejné... mám na mysli, že třeba na začátku je to miláček, později "táto" a ještě později "dědečku" ;)  Jak to máte vy? My si říkáme zatím stále stejně... ale u starších kolegyň často slyším oslevení "táto, taťko" - tak jsem nad tím uvažovala, jestli "po dětech" se to takhle změní... ??

Tak jedna kolegyňka říká "můj" a druhá říká "chlap", já když mluvím v práci o Lubošovi, říkám Luboš nebo Lubin.

lenno může se to změnit, protože mámy tohle oslovení děti učí - my s chlapem to máme jako můj s mojí

Modroočka napsal(a):

Tak jedna kolegyňka říká "můj" a druhá říká "chlap", já když mluvím v práci o Lubošovi, říkám Luboš nebo Lubin.

na oslovení můj chlap a tady či po našimu  můj chlop jsem vysloveně alergická :kapitulation:

No já jen dodám, že obě moje kolegyně jsou vdané dlouho, jedna 20 let a druhá 30 let, já jsem s Bubákem 2 roky a budoucnost s ním až tak dalece neplánuju, takže na "můj" asi nikdy nedojde.

Leno, my jsme si s manželem neříkali mamko a taťko dřív, než se nám narodila dcera :D, myslím, že to přijde opravdu spíš s příchodem dítěte :).

Přítele oslovuji "Kulišku" nebo "Bobi", když zlobí tak "Bobane". Asi to mam odposlouchane od rodicu, jelikoz tatka oslovuje mamku "Bobku" a mně se to vždycky moc líbilo. Mně říká přítel "mimi", "lásko" či "kočko" :gloria: Když zlobím, tak mi říká "Josef" :D

Manžel mi říká přezdívkou, nedokážu si vybavit, jestli mi vůbec někdy řekl jménem a jestli vůbec ví, jak se jmenuju :lol: :reta:
No a já jemu říkám taky jeho přezdívkou, kterou má od školky, akorát když na něj potřebuju zařvat přes půl obchodu nebo z okna, tak pochopitelně volám jeho křestním, ale otočí se asi dvacet jiných chlapů, tchýně při vybírání jeho jména zrovna zachvátem originality netrpěla ;)

oslovujeme se jménem a jeho variantami nebo přezdívkou, která se tak nějak vyvinula a je pro oba stejná:)!!

Mě oslovení Bobku přijde docela milý, roztomilý.

Já jsem zas alergická na "mamko" "taťko", přijde mi to tak nějak šíleně bačkorovité, až antikoncepční,ale znám jeden pár (šťastné dlouholeté manžeství), kde si tak říkají. Takže když se to někomu líbí, proč ne. Ale mě se to strašně nelíbí.Jeden partner mě chtěl brzy po seznámení oslovovat mamko, utnula jsem to hned, přišlo mi to absurdní tím spíš, že děti jsme spolu žádné neměli.

Nevím proč, mě nejdou přes pusu zdrobněliny, asi i proto, že já nějak ve všech situacích hledám v mužském hlavně partnera, nikoli méďánka, čumáčka, miláčka atd. Takže já oslovuju nezdrobnělým jménem.
Co se týká zdrobnělin - občas poslouchám v rádiu písničky na přání, a pobaveně sleduju, jak někdo pořád pozdravuje Helču, Monču, Janču a Anču z deváté B, a nebo svou nejmilovanější lásečku, broučku šmudlínku už se na tebe hrozně těším, tvá nedočkavá samička (:lol: ). To tam nedávno fakt bylo, nekecám!!!

Takže já se tomu usmívám, a bavím, ne ale vysmívám, když to těm dvěma vyhovuje, ať si  říkají jak chtějí...

Tygře a Kočičko, já mu občas řeknu jménem, on mě jen , když "zlobím" :lol:

Jménem nebo miláčku.

Mamko a taťko mi přijde šílený. Není to můj taťka. Nejsem jeho mamka.
Bobek by mi vadil.

většinou jménem, často zdrobnělejším. Vyjímečně miláčku. Mámo mi říká někdy ze srandy, nebo když po mě něco "žebrá"
bobek by mi asi taky nijak extra nevadil :)

ano, mamko a tatko me zní nepříjemne, i když jsou v rodině deti, presto bych oslovovala dál jménem, s tím že dítěti bych říkala "zavolej tatku" a ne "zavolej Honzu"...to je jasný..ale přímé oslovení dané osoby jménem!!

Mamko a taťko se mi nelíbí. Koneckonců, i když jsou v rodině děti, tak přece můžu říkat jménem. Jen když mluvím s dítětem o tom druhém rodiči, řeknu "maminka" nabo "tatínek". Tak to dítě ví, že se tatínek jmenuje třeba Jarda, ale pro něj, pro to dítě, je to tatínek.

mě se mamko a taťko taky nelíbí. ex to zkusil kdysi jednou, ale rychle jsem mu vysvětlila, co a jak. ale pár kámošek se tak s jejich manželem oslovuje. když jim to vyhovuje, jejich věc.
já si u oslovování toho druhýho nepotrpím na zdrobněliny ani nějáký něžnůstky. prostě mé jméno, tak jménem. je fakt, že když mě ex naštval, tak jsem ho oslovila příjmením. a když jsem naštvala já jeho (ale fest, stalo se to asi 2x za celou dobu co jsme spolu byli) řekl mi Pavlo. Jinak mě tak nikdy neoslovoval.

Bobka bych zvládla, mamku nikdy :usch: při oslovení "mamko" se vidím s prsama u kolem, ušmudlaná, v zástěře a okolo sebe pět dětí :lol: jasně že "řekni tátovi" je v poho, ale pokud potřebuju mluvit s tátou - tak volám skutečně svého otce ;) přítele oslovuju přezdívkou, občas zlato, nebo kotě - dávno už to ztratilo nějaký initimní či sexuální podtext, stejně oslovuji i svého homosexuálního kamaráda :lol: je to skoro taková náhrada za "hele" :lol:
Jinak on mě zdrobnělinou jména, kotě občas taky zaslechnu, miláčka taky. Plným jménem mi snad neřekl v životě :lol: a já jemu taky ne.
Jsem alergická na zlatíšta, bloučínky a podobně :rolleyes: v okolí máme jeden takový páreček a z toho šišlání se mi dělá zle :/

misha88 napsal(a):

ano, mamko a tatko me zní nepříjemne, i když jsou v rodině deti, presto bych oslovovala dál jménem, s tím že dítěti bych říkala "zavolej tatku" a ne "zavolej Honzu"...to je jasný..ale přímé oslovení dané osoby jménem!!

dcera si v útlém dětství zafixovala, že manžela oslovuji Péťo a říká mu tak také, ač jsem samozřejmě říkala "zavolej taťku." Dnes to s  "tatínkem"  střídá, jak ji napadne.Je zajímavé, že mě jménem neoslovovala, až poslední dobou, když něco chce, tak mi říká zdrobněle.


Jinak já říkám manželovi Peťulko, Péťo, Bobe, ale to jen doma a když mu řeknu Petře, tak ví, že něco provedl. Na veřejnosti ho oslovuji  Péťo. 

On mi říká Matýsku a Marti

PPavlaa napsal(a):

mě se mamko a taťko taky nelíbí. ex to zkusil kdysi jednou, ale rychle jsem mu vysvětlila, co a jak. ale pár kámošek se tak s jejich manželem oslovuje. když jim to vyhovuje, jejich věc.
já si u oslovování toho druhýho nepotrpím na zdrobněliny ani nějáký něžnůstky. prostě mé jméno, tak jménem. je fakt, že když mě ex naštval, tak jsem ho oslovila příjmením. a když jsem naštvala já jeho (ale fest, stalo se to asi 2x za celou dobu co jsme spolu byli) řekl mi Pavlo. Jinak mě tak nikdy neoslovoval.

tak teta se strejdou se příjmením oslovují celkem běžně. Je to takové divné, ač je vidět že to vyslovují s láskou. A co mi přijde ještě divnější, že už je tak oslovují i jejich dospělé děti.

Na mamko a taťko bych si taky nezvykla, občas z legrace používáme mámo a táto, nejčastěji ve spojení se souěží o 10.000 na Snídani s Novou, tam jsou tak jednoduché otázky, že by to musel vědět každý, takže vždycky jeden druhému: "Mámo ( táto) volej  tam, je to za á(bé) to je jasný!" :D :D

Křestními jmény.
Manželka ovšem nesnáší když jí říkám tak, jak se opravdu jmenuje - tedy Pavlína (sakra, v pondělí má svátek :D), tak jí říkám Pavlo, a to jí nevadí... :D Pavlínka povolená je :D

Kamchinka napsal(a):

Mě přítel říká "bobku" zní to takhle děsivě,ale jsem už zvyklá a říká mi tak nejak od počátku:)  Jménem opravdu málokdy.

My se taky nejčastěji oslovujeme jménem. A pro intimnější chvilky máme takové roztomilé zvířecí pojmenování jednoho i druhého (které však nebudu zveřejňovat, právě proto, že je to intimní)...

Ale docela by mě zajímalo, jak ten tvůj přítel-taťka přišel na "bobka"?
To jsi zrovna seděla na bobku, když tě poznal? ... hihi :co:
(předpokládám, že kdyby to bylo podle králíka z klobouku, tak bys napsala Bobek s velkým B). :jojo:

Bývalému jsme říkala Bobe, nebo křestním jménem.
Teď přítele nemám, tak maximálně psa na kterého volám Tajkouši, Tajkulíne, chlupáči.

Mamko, taťko taky nemusím. A někde jsem dokonce slyšela, že jedna holka svému manželovi říká náčelníku.

Mamko a taťko jsme si začali říkat, když žena přišla do jiného stavu...
Vzpomínám si, jak jsem se jí díval zblízka do očí a něžně, mazlivě ji oslovil: "Mamko!"
A ona mě: Taťko! .... připadalo mi to moc sexy... krásně mi při tom běhal mráz po zádech... to pomyšlení, že z nás jsou nastávající RODIČE.... :supr:
Chjo... to už je dávno pryč. Škoda, velká škoda. Už jsou z nás obou BM. :lol: :dumbom:

terezka007 napsal(a):

Přítele oslovuji "Kulišku" nebo "Bobi", když zlobí tak "Bobane". Asi to mam odposlouchane od rodicu, jelikoz tatka oslovuje mamku "Bobku" a mně se to vždycky moc líbilo. Mně říká přítel "mimi", "lásko" či "kočko" :gloria: Když zlobím, tak mi říká "Josef" :D

Tak koukám další "bobek":)))

Vachu, asi to bylo v době, kdy jsi byl fascinován, že budeš otcem. To chápu, protože když si asi člověk uvědomí, že bude mít v rodině miminko, tak mu to příjde hrozně super, fajn, skvělý.
Ale spíše mi šlo o takové to zbanálnění po celý život. Mámo, táto. Brrrr.

Ahoj,my si říkáme jménem.Nebo mi manžel říka Bobišku,Pendolíno-to když chci něco rychle,hned teď,pokud možno včera.
Mamko a taťko - mně zase tak hrozné nepřipadá,říkáme si tak jen občas.

Vachu napsal(a):

Kamchinka napsal(a):

Mě přítel říká "bobku" zní to takhle děsivě,ale jsem už zvyklá a říká mi tak nejak od počátku:)  Jménem opravdu málokdy.

My se taky nejčastěji oslovujeme jménem. A pro intimnější chvilky máme takové roztomilé zvířecí pojmenování jednoho i druhého (které však nebudu zveřejňovat, právě proto, že je to intimní)...

Ale docela by mě zajímalo, jak ten tvůj přítel-taťka přišel na "bobka"?
To jsi zrovna seděla na bobku, když tě poznal? ... hihi :co:
(předpokládám, že kdyby to bylo podle králíka z klobouku, tak bys napsala Bobek s velkým B). :jojo:

tak to nevim, nikd jsem se ho nějak neptala, kde to vzal, je to pro nej roztomile pojmenovani, jsem docela mala, takze moznai tou vyskou mu nejak naskakuje bobek- nevim, mozna je to od Bobka z klobouku, to nevim:)))

Klubko napsal(a):

Vachu, asi to bylo v době, kdy jsi byl fascinován, že budeš otcem. To chápu, protože když si asi člověk uvědomí, že bude mít v rodině miminko, tak mu to příjde hrozně super, fajn, skvělý.
Ale spíše mi šlo o takové to zbanálnění po celý život. Mámo, táto. Brrrr.

No jo... kdo ví? ... třeba to byl jeden z důvodů rozchodu... mně to nezbanálnělo - já to i po narození dítěte,
prvého i pak druhého, dál považoval za projev vyznamenání a snad i úcty ... kdežto ta moje to mohla vnímat
jinak.... (sakra, to mě tenkrát nenapadlo?!)
Fakt je, že podle mého názoru jsem to nějak nepřeháněl, spíš podle situace jsem ji oslovoval mamko před dětmi.
No ale možná se mýlím... Kdo už může vědět, jak a co ten druhý pociťuje, vnímá, že?

Už to tu někdo psal, já oslovení mamko, taťko v jakýchkoliv podobách vnímám jako totálně antikoncepční. :D

já to i po narození dítěte, prvého i pak druhého, dál považoval za projev vyznamenání a snad i úcty
Jenže ten oslovovaný - mamka nebo taťka - to může považovat za projev podstatně odlišný... "tak už jsem JENOM mamka/taťka" - myšleno ve vztahu k partnerovi, ne k dětem, samozřejmě.

Kavasaki napsal(a):

Mamko a taťko - mně zase tak hrozné nepřipadá,říkáme si tak jen občas.

My občas taky, resp. tedy mamino a taťuldo... :)

Když nad tím tak přemýšlím - u nás se vlastně nemusel nikdo nijak zalamovat s hledáním křestního jména, používáme je fakt zřídka. Partnera oslovuju miláčku, Miluše nebo Miluško (je Milan), Bobo, když jde do tuhého, tak inžo. Dcera je, chudák, kačenka, Lélka, Dežo nebo Dežová, myšák nebo myšáček, občas koza střelená nebo puberta.  Rodiče jsou na tom obdobně - tatínka oslovujeme Ralphe (už ani nevím proč) nebo Klabouchu (tady je důvod znám, sice je fajn, ale trochu choler a občas huláká jak pavián), případně vílo Amálko, maminka je Leontýnka,blondýnečka nebo maminka Helenka (čtyři roky mě hodinu co hodinu na SŠ častovala profesorka technické administrativy, anébrž psaní na stroji, nacvičenou větou: "To maminka Helenka, tam v té lavici u okna seděla, taková milá blondýnečka to byla, jedničky, maximálně dvojky měla, ne jako Vy, Vando..". Ségra, jako jediná, je oslovovaná svým jménem, její manžel je Libuš nebo Libuna (Libor).
Mně říkají koťátko nebo Vendelíne (partner), Nandul nebo Aňdo (naši) a od ségry většinou slyším Vanduno a Kristlo (v dětství jsem toužila po vznešeném jméně typu Kristýna Slavíková a ten zmetek si to pamatuje a tahá při každé příležitosti na světlo boží).
Ale jinak jsme celkem normální

Tak mi BM taky říkal "Bobku". Sranda byla, když byl syn malý a jednou za mnou utíkal a strašně volal "bobe, bobe!" :)

Se současným přítelem si říkáme Lásko a Miláčku. Jménem jsem jej oslovila jen jednou, když mě naštval. A to na mě zíral a že prý jsem mu takhle ještě nikdy neřekla. Si to zasloužil :gloria:

Pritel me oslovuje kocicaku.BM me oslovoval bud zdrobnelinou jmena nebo prijmenim ze srandy.V minulem vztahu jsem byla oslovovana jako koblizek a on certicek.

Říkáme si křestními jmény, většinou lehce upravenými a já mu někdy říkám i přezdívkou vzniklou z příjmení, kterou ho oslovují chlapi v práci.
Nějaké to infantilní oslovení typu (Broučku) mi taky občas ujede, ale vím, že to nemá rád, tak se krotím.
Oslovení "mamko a taťko" mi připadá mezi partnery dost děsný.

Trochu pro odlehčení diskuze :

Dvě staré paní sedí v parku a povídají si.
„Když přijde manžel domů v dobré náladě, říká mi broučku...”
„Vždyť už vám je přes sedmdesát!”
„Však manžel měl dobrou náladu naposledy před čtyřiceti lety!”

Klubko - oslovení náčelníku mi připadá hrozně legrační ! Mám kamarádku která říká manželovi ŠÉFE...ale jenom tehdy když má právě šílenou potřebu ji příliš dirigovat....

Kuřátko napsal(a):

Jménem jsem jej oslovila jen jednou, když mě naštval.

To by taky nemuselo být špatné téma:
Jak titulujete partnera když na něj řvete při hádce? :lol: :lol: :lol:

laminanonte napsal(a):

misha88 napsal(a):

ano, mamko a tatko me zní nepříjemne, i když jsou v rodině deti, presto bych oslovovala dál jménem, s tím že dítěti bych říkala "zavolej tatku" a ne "zavolej Honzu"...to je jasný..ale přímé oslovení dané osoby jménem!!

dcera si v útlém dětství zafixovala, že manžela oslovuji Péťo a říká mu tak také, ač jsem samozřejmě říkala "zavolej taťku." Dnes to s  "tatínkem"  střídá, jak ji napadne.Je zajímavé, že mě jménem neoslovovala, až poslední dobou, když něco chce, tak mi říká zdrobněle.


Jinak já říkám manželovi Peťulko, Péťo, Bobe, ale to jen doma a když mu řeknu Petře, tak ví, že něco provedl. Na veřejnosti ho oslovuji  Péťo. 

On mi říká Matýsku a Marti

a kolik je ted dceři?

S manželem se oslovujeme křestními jmény bez zdrobnělin.  Dle potřeby měníme jenom tón oslovení.  Syn (16) nás už před časem přestal oslovovat mami tati a nahradil to našimi starými přezdívkami, které oposlouchal od našich kamarádů.  Jenom když nám chce taktně naznačit, že za ním právě momentálně zavostáváme, používá oslovení Matko nebo Otče.

Manžel je Michael, takže, klasika - Mišulko, Myšáku, Myši, když zlobí, ..no Michaeli !

On mi říká většinou Čumáčku nebo Haníčku. Když zlobím......... vlastně, co blbnu, já nikdy nezlobím, ;)

Kuřátko napsal(a):

Tak mi BM taky říkal "Bobku". Sranda byla, když byl syn malý a jednou za mnou utíkal a strašně volal "bobe, bobe!" :)

Se současným přítelem si říkáme Lásko a Miláčku. Jménem jsem jej oslovila jen jednou, když mě naštval. A to na mě zíral a že prý jsem mu takhle ještě nikdy neřekla. Si to zasloužil :gloria:

To je podobne, me pritel jmenem nerika( ja jemu jen jmenem) a kdyz mi rekl Kamilko- cumela jsem jak vejr:)) jinak taky jak jsem psala jsem zvedava jak to bude vnimat dcera - toho "bobka" u nas:))

haiel: memu bratrovi je 19, a trosku mi to pripomina, tatovi rika nekdy"fogine", mamka ma preci jenom vetsi autoritu, takze tam je jen mamka.

a jak oslovujete treba svoji tchyni s tchanem? Já mám tchyni 4 roky, a zpocatku bylo vykani, takze prijmeni, nyni si tykame a tak je Hanka,ale tchan mi tykani nenabidl, takze je pan a prijmeni... co vy? rikate maminko a tatinku? me to prijde divny abych jim tak rikala, kdyz rodice uz jedny mam. (dokonce uz dva tatinky)

Při hádce? asi se neoslovujeme:)) protoze mluvime my dva spolu, u nas ani sprosta slova moc nelitaji, me to dost vadi.

a jak nekdo uz psal, pritel je Michal, takze rikam Míša, Mišula...Michal jen kdyz me leze na nervy taky:))

Oslovujeme se jmenem, na verejnosti nezdrobnelym. On mi taky rika slovem oznacujicim mlade jakehokoliv zvirete, rozumi se savce - v cestine nevim, jak by to bylo, proste ani kotatko ani stenatko ani telatko, ale jim nadrazene obecne. Vzniklo to kdysi z mladete tygra, pry jsem taky takova, roztomila leda na pohled z dalky a kdyz spim, ale beda kazdemu zblizka :rock:
V rozcileni mi rika ty! :lol:
A ja na nej volam padrone, kdyz prijde nejaky ourad a ma me za balkanskou posluhovacku, chichi.

My si říkáme jménem, jako kámoši. Takže mám tchyni Lídu a tchána Sváťu.

Tchana jsem si moc neuzila, jak ja jsem mu rikala? Myslim pane Josefe + vykani. U tchyne jsem presla rychle na maminku, ona je takova maminkovska, a krom toho jak to neni cesky, ani mi to neprijde divny vuci moji mamince. Taky ji vidam mnohem casteji nez tu svoji. Osobne citim osloveni maminko jako oficialnejsi, uctivejsi nez "Máňo". Uplne nejvic me fascinuje maminko + vykani, ale to bych byla uz moc archaicka.

No právě, že to je oficiální. Oni ani já v rodině moc oficialit nemáme rádi. Řekli, abych jim tykala, dali jsme panáka a bylo.
Když jsem byla vdaná poprvé, jako dvacetiletý smrad, tchánovcům jsem vykala. Teď je to jiné. Brala jsem si jejich syna jako čtyřicetiletá a to už k sobě lidé přistupují taknějak jinak.

Tchána a tchýni jsem nikdy neměla, já je hned od počátku brala jako 2. rodiče, nejprve jsem jim vykala+křestní jméno, po té co mi nabídli tykání, tak jen křestní jméno a když se narodili kluci tak dědo a babi.

Daniela S. napsal(a):

Tchana jsem si moc neuzila, jak ja jsem mu rikala? Myslim pane Josefe + vykani. U tchyne jsem presla rychle na maminku, ona je takova maminkovska, a krom toho jak to neni cesky, ani mi to neprijde divny vuci moji mamince. Taky ji vidam mnohem casteji nez tu svoji. Osobne citim osloveni maminko jako oficialnejsi, uctivejsi nez "Máňo". Uplne nejvic me fascinuje maminko + vykani, ale to bych byla uz moc archaicka.

Takhle to bylo u nás. Moje mamka své tchýni vykala "maminko", tak mi to přišlo takové normální i v mém případě, koneckonců tchýně byla už 80letá paní, tykání by mi z huby nešlo.  Ona mi tykala jménem a někdy mě oslovila "moja", to se mi líbilo. Ona byla moc hodná.

Moje mamča taky na oficiality není, tudíž si s mým mužem ihned potykali, mému tatínkovi manžel vyká, neoslovuje ho. Táta mému muži samozřejmě tyká. Moji tchánovci už dávno nežijí, tchána jsem jako "úředního" tchána nezažila, zemřel před naší svatbou. Mého otce zná manžel už vlastně déle než svého...
Tchýni bych v životě neřekla maminko, tu mám prostě jen jednu, i když mi tchýně tehdy naznačila, že jí by to nevadilo. Babičkou jsme ji neudělali celých 9 roků, takže ani tohoto oslovení jsem nebyla schopna. Vykala jsem jí a snažila se neoslovovat, protože paní XXX mi nešlo. Ona mě oslovovala moc hezky zdrobnělinou jména. Přestože jsme některé oficiality mezi sebou "zamlada" nepřekonaly, strašně mi chybí, byla moc hodná ženská.
A jak tak člověk 20 let žije bez tchánovců, uvědomila jsem si nedávno v souvislosti s jedním mým známým, že kdybych změnila partnera, asi bych si na jeho rodiče (resp. jejich vliv) dost těžko zvykala. Nebo možná ani nechtěla, jsem už příliš zvyklá si žít "po svým". A mashanka mi připomněla, že já bych tedy ke druhé svatbě už nepřistoupila :). Z právního hlediska bych se bála.

Danielo, s tím padronem to je dobré! :supr:

Manžel po tom toužil, hodně jsem o tom přemýšlela, taky jsem se toho bála, ale přišla jsem na to, že z právního hlediska jde už v našem případě právě o houby. Děti spolu už mít nebudeme, máme prostě stejné jméno a patříme k sobě.

Tchánovci si na žádný VLIV ani nezkouší hrát - jsme rodiče od dospělých děti, proboha, tak co by nám asi tak mohli poradit. Rádi nás vidí, pokecáme o počasí a  kloubech, vyslechnu si, jak byla manželova první žena strašná a popis několika (pořád stejných) situací, které to dokazují, nahodím chápavý výraz, přijmu komplimenty, jak já jsem jiná než ona, a jak je se mnou manžel viditelně šťastný a konečně i trochu přibral, poděkujeme za vejce a domácí džem, a zase jedeme :lol:

V tomhle věku, když už má člověk nadhled a pochopení pro staré lidi, žádný problém nehrozí :)

Jasně, mashanko :supr:, vycházím jen z toho, co moji známí říkají - tím mám na mysli chlapy, když zmiňují "moje máma k nám domů došla a ..." Už si to neumím ani předstvait, tyhle návštěvy. Kamarád se rozvedl, žije sám a rodiče jsou u něho denně, nebo u něj sedím na kafi a on řekne "promiň, moment", protože máma mu úplně pokaždé volá a aspoň se zeptá, jaký měl den. :D Vím nabeton, že tohle bych teda nepřekousla. :D Jeho budoucí partnerka to s NIMI nebude mít jednoduché.
Ale to jsme už mimo téma. :)

Když se vdáš po čtyřicítce, období, že tchyně někam dojde, už pomalu končí. Postupem času bude ráda, když dojde na WC. A už i špatně slyší, takže telefonování už není pro ni.

Pardón, černý humor je hnusný, já vím :rodna:

"Pardón, černý humor je hnusný, já vím"

:D :D :D no ale těch let "předtím"........... přece jenom :D

jak jsem tupsala, že si říkáme mírně zdrobněla, tak jsem to myslela tak, že je to "mírně upravené jméno" jak tu někdo napsal.To mipřijde lepší výraz než mírně zdrobněle :) Takže on mě většinou Péťo nebo Peti a já jemu Davide, nebo někdy Davčo (to jsem nějak za ty roky převzala od tchýně :D)
no a tchány prakticky neoslovuju, vykám jim. A když mluvim třeba s tchánem něco o tchýni, říkám babička (a naopak s tchýni o něm jako o dědovi)

Tercila napsal(a):

"Pardón, černý humor je hnusný, já vím"

:D :D :D no ale těch let "předtím"........... přece jenom :D

Co bylo před tím, to se mě netýkalo. To si užila ta ubohá, "strašná" BM mého muže.

No co, já to beru tak, že mi vychovali muže, kterého miluju, tak to prostě s nimi nějak vydržím. Nakonec, vycepovali ho docela dobře :lol: :lol:

Přímo jménem se oslovujeme málokdy, to spíš já říkám Kamčo, Kami, Kamišátko..... někdy mi manžel řekne Jaňulo, Jaňuliatko, ale většinou jsem pro něj myška, bobek :D, bambulka, ženiatko, miláček, zlatíčko, já jemu zlato nebo myšátko,ale to jenom doma. Jménem mi řekl za 3 roky jenom jednou, a to jsem ho naštvala - teda aspoň si to myslel :D A když jsem nazlobená já (samozřejmě vždy oprávněně), tak většinou "ano šéfe" - snaží se mně ředitelovat :D

BM mi s oblibou snad ode dne početí naší dcery říkal mamko, já jemu od seznámení jménem, když mně naštval tak příjmením. |Oslovení "mamko, taťko" se mi vůbec nelíbilo, a když mi tak řekl, odpovídala jsem, že nejsem jeho matka. Ale ani za 20 let to nepomohlo :dumbom:

Tchyni oslovuji křestním jménem, jak už tu psala Maschanka - když jsem se ve 20 poprvé vdávala, tchyni jsem neoslovovala, nebo jsem jí vykala a sem tam mi ukouzlo "mami" - ale bydlí 300 km ode mně, takže to 1-2 do roka šlo :-D Když jsem se vdala podruhé ve 40, už mi tchyně přijde spíše jako kamarádka.

misha88 napsal(a):

laminanonte napsal(a):

misha88 napsal(a):

ano, mamko a tatko me zní nepříjemne, i když jsou v rodině deti, presto bych oslovovala dál jménem, s tím že dítěti bych říkala "zavolej tatku" a ne "zavolej Honzu"...to je jasný..ale přímé oslovení dané osoby jménem!!

dcera si v útlém dětství zafixovala, že manžela oslovuji Péťo a říká mu tak také, ač jsem samozřejmě říkala "zavolej taťku." Dnes to s  "tatínkem"  střídá, jak ji napadne.Je zajímavé, že mě jménem neoslovovala, až poslední dobou, když něco chce, tak mi říká zdrobněle.


Jinak já říkám manželovi Peťulko, Péťo, Bobe, ale to jen doma a když mu řeknu Petře, tak ví, že něco provedl. Na veřejnosti ho oslovuji  Péťo. 

On mi říká Matýsku a Marti

a kolik je ted dceři?

13

laminanonte, myslím, že to dceru přejde. můj syn mi taky říká jménem - rozhodně častěji jak mami. Když se nám minule začal valit z televize kouř, tak jsem po tom jeho "tak co s tím uděláme pavli" měla chuť vyskočit z kůže. Ale řekla bych, že ho to už přechází :jojo: aspoň doufám :rolleyes:

PPavlaa napsal(a):

laminanonte, myslím, že to dceru přejde. můj syn mi taky říká jménem - rozhodně častěji jak mami. Když se nám minule začal valit z televize kouř, tak jsem po tom jeho "tak co s tím uděláme pavli" měla chuť vyskočit z kůže. Ale řekla bych, že ho to už přechází :jojo: aspoň doufám :rolleyes:

dobrý :)

manželovi to nevadí a mě to také není nepříjemné, takže když ji to nepřejde, nevadí :-)

Mikeš napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Jménem jsem jej oslovila jen jednou, když mě naštval.

To by taky nemuselo být špatné téma:
Jak titulujete partnera když na něj řvete při hádce? :lol: :lol: :lol:

"Tosizeměsnaddělášsrandu,ne?" :lol:
Tchánovcema mi teď bylo navrženo tykání :co: od té doby jsem tam ovšem nebyla, tak nevím, jak mi to půjde přes pysky...skoro bych řekla že vůbec. Ale já to mám jednoduchý, bydlí 350km od nás.

Mojí mámu donutila její sestra (při nějaký rodinný oslavě) nabídnout tykání mému příteli - neujalo se, vyzkoušel to jeden večer a druhý den byl zpátky u vykání. Možná proto že to nemyslela až tak upřímně, možná jí nikdy tykat nebude, kdo ví.

Jinak občas vzpomínám jak jsem se jako jedenáctiletá, po dlooouhém přemýšlení vypravila za tátou, který se svojí druhou ženou čekal potomka, abych se ho s roztřesenými koleny zeptala, zda i po narození druhé dcery ho mám oslovovat tati, nebo přejít na křestní jméno :lol: zůstali jsem u tati ;) i když jméno má moc hezký, škoda že se nám nehodí ani k jednomu z příjmení :lol:

laminanonte napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

laminanonte, myslím, že to dceru přejde. můj syn mi taky říká jménem - rozhodně častěji jak mami. Když se nám minule začal valit z televize kouř, tak jsem po tom jeho "tak co s tím uděláme pavli" měla chuť vyskočit z kůže. Ale řekla bych, že ho to už přechází :jojo: aspoň doufám :rolleyes:

dobrý :)

manželovi to nevadí a mě to také není nepříjemné, takže když ji to nepřejde, nevadí :-)

no, u nás to bylo zatím tak, že doma mi občas říká jménem, ale venku, nebo kdekoliv kde jsou lidi samozřejmě mami. ale když jsme byli na dovči, hráli jsme tam se známýma ten stolní fotbal, co bývá v hospodách a tak. mě to moc nejde a když jsem začala protáčet, tak mladej mi řekl "hele Pavlo, neprotáčej !" v tu chvíli hrobový ticho a pak řehot. asi si to neuvědomil, ale mě to příjemný nebylo.
jo a taky mě tím vlastně naprášil. hráli jsme my dva proti dalším dvěma. a on mě před nimi takhle prozradí, ti si do té doby než mě natřel nevšimli, že by se to dělat nemělo :vissla:

Znám nezávisle na sobě 2 rodiny, kde syn oslovuje tátu křestním jménem, asi protože to slýchali takto od mamky, nevím.... (je zajímavé, že mamce ale vždy říkají mami).

U jedněch jsem zrovna včera byla večer pobýt. Seděli jsme venku, na plastových židlích, a najednou se ozvalo:
"Járo, podej přece mamce ten podsedák, ať nenastydne. Buď taky konečně trochu gentleman, sakra chlape..."

Musela jsem se smát, přišlo mi to roztomilé: On to totiž říkal dvacetiletý syn svému padesátiletému tátovi... :D

Moje mladší sestra říká mamce někdy křestním jménem - Drahuško nebo jí říká fenečko :D

No my nedávno s kolegyní probíraly, jak říkají děti novým partnerům od svého rodiče. Jestli je lepší strejdo/teto nebo křestním jménem.
Ona vyřaduje křestní jméno, protože to teto prý vypadá blbě. U mě je to složitěší.
Syn říká nové partnerce BM teto a mému příteli jménem. Když mi jednou říkal něco o drahém a tam použil slovo strejda, tak jsem stála a ptala se jaký strejda :D

Jinak dcera od přítele má 2 roky a ta mi říká teto a docela často se stává, že na mě volá mami. Že by mi to vadilo to ne, ale je to takové zvláštní.

Já jsem před 18i lety vyvdala maželova 6i letého syna, jezdívali jsme pro něj co 14 dní. Jsme si dodnes docela blízcí, máma na něj neměla moc času, protože podnikala v zelenině a v zeměmdělství a k tomu se jí asi dítě moc nehodilo.
Nejdřív mi říkal křestním jménem no a jednou začal mami, dojalo mě to, nicméně jsem mu vysvětlila, že mi tak klidně může říkat, jestli chce, ale mámu že má doma, tak aby z toho pak neměl zmatek. Kupodivu to i v těch 6i letech pochopil a po čase se zase vrátil ke křestnímu jménu. :)

Rosamunda napsal(a):

Já jsem před 18i lety vyvdala maželova 6i letého syna, jezdívali jsme pro něj co 14 dní. Jsme si dodnes docela blízcí, máma na něj neměla moc času, protože podnikala v zelenině a v zeměmdělství a k tomu se jí asi dítě moc nehodilo.
Nejdřív mi říkal křestním jménem no a jednou začal mami, dojalo mě to, nicméně jsem mu vysvětlila, že mi tak klidně může říkat, jestli chce, ale mámu že má doma, tak aby z toho pak neměl zmatek. Kupodivu to i v těch 6i letech pochopil a po čase se zase vrátil ke křestnímu jménu. :)

Ros, nezlob se, ale já tyhle řeči nemám moc ráda. většina matek samoživitelek se má co otáčet, aby všechno utáhla, aby dopřála svým dětem to, co mají děti z úplných rodin, aby dokázala všechno zajistit. a někdy je to bohužel i na úkor toho, že je s tím dítětem míň, než by třeba sama chtěla. ale ne vždycky to jde jinak. myslím si, že řeči, že k tomu se jí dítě asi moc nehodilo nejsou na místě.

Víš Pavli, já si zase myslím, že Rosamunda do toho přeci jenom trošku vidí a tak si tohle svým způsobem dovolit říct může.
Já pro změnu říkám, že partnerova ex má malou místo panenky. Většinou jí má totiž jen na spaní a kolikrát ani to ne. Už od jejího asi roku chodí do práce a přitom by nemusela jelikož je z trošku bohatší rodiny. Když jí to baví, proč ne....jen k tomu dítěti mi to nepřijde moc fér. Maminku si nebude z dětsví moc pamatovat.
A třeba teď ona slečna letí na týden na Krétu a hádej kde bude malá :)

Kuřátko napsal(a):

No my nedávno s kolegyní probíraly, jak říkají děti novým partnerům od svého rodiče. Jestli je lepší strejdo/teto nebo křestním jménem.
Ona vyřaduje křestní jméno, protože to teto prý vypadá blbě. U mě je to složitěší.
Syn říká nové partnerce BM teto a mému příteli jménem. Když mi jednou říkal něco o drahém a tam použil slovo strejda, tak jsem stála a ptala se jaký strejda :D

Jinak dcera od přítele má 2 roky a ta mi říká teto a docela často se stává, že na mě volá mami. Že by mi to vadilo to ne, ale je to takové zvláštní.

Moje děti z předešlého vztahu mému M od začátku říkají křestním jménem. A náš malý(z 2. manželství) zase jejich tatínkovi říká sestřiččin  nebo bratrův tatínek.Místo sestřiččin uvede jejich jméno. Např.  Alenčin tatínek.:D
Ale švagrová má syna z 1. manželství a ten říká jejímu muži "strýc".To úplně bije do uší. Sedíme třeba na rodiinné oslavě a sedí vedle rodičů a volá mami a otočí se na jejího manžela a zavolá "strýcu!."

Sisi, nemyslím to zle, ale stalo se kouzlo nechtěného: To úplně  bije do očí: 


Ale švagrová má syna z 1. manželství a ten říká jejímu muži "strýc".To úplně byje do uší. Sedíme třeba na rodiinné oslavě a sedí vedle rodičů a volá mami a otočí se na jejího manžela a zavolá "strýcu!."

Holky, nechci vám brát iluze, ale malé dítě a vlastně i větší se v oslovení prostě kolikrát splete. Myslím to, jak se tu kdo dojímá, že vyženěné dítě řekne tetě - "mami". Když jsou moje děti týden u prarodičů, kolikrát na mě pak volají "babi". ;)

Abych začla od Adama, jak se říká.
O praprarodičích hovoříme vždy ve stylu: "Stařeček to kosili, stařenka mu nadávali".
Můj tatínek svým rodičům celý život vykal, ale my jsme - jako jejich vnoučata - jim už jen tykali. Co si jako dítě vzpomínám, tak taková setkání v rodině probíhala dost srandovně - můj tatínek rodičům vykal, my s bráchou tykali a naše mamka vykala.
Rodičům od mamky jsme vždy tykali stejně jako už jejich 4 děti. U tet a strýců jsme se vždy oslovovali křestním jménem a tykali si.
Stejně tak to fungovalo ze strany táty mého muže /původ z Valašska/, jeho bratranci a sestřenice s rodinami nedopustili, abychom jim /včetně mých dětí/ vykali. Jen strana mého muže maminky /alias tchýně/ - tam budu vykat do smrti mé nebo jejich.
Rodičům mého muže stále vykám. Já vykám, moje děti už všem babičkám a dědečkům tykají.
Moja babička se s mým dědou /brali se za války z rozumu/ oslovovali "babka" a "dědek". Když umřel někdo z rodiny, tak se oslovovali "mamo a tato, s tím už nic nedaděláš".
Moji rodiče se oslovují křestními jmény - dle nálady a rozhádanosti - nebo babička a děda, když mají na krku vnoučata.
A nakonec já a můj muž. Taky je to Matýsek, v přítomnosti dětí taťka nebo v okamžiku naštvanosti "Váš otec". On mne nazývá zdrobnělinou křestního jména nebo mamkou. Někdy použije i výraz "Vaše matka" - v případě- pokud na vás bude řvát, tak uvidíte ten tanec. V okamžiku, kdy nejsou děti na místě a on mne osloví "mamko", mu stále opakuji, že nejsem jeho "matka".
Miláčku mi říká v okamžiku, kdy nemůže najít mobil, klíče, peněženku atp.
A když chce odlákat psa, aby ho při odjezdu autem nepřejel, tak má povel: "Běž za paničkou!!" A ten pes fakt přijde za mnou.
Můj muž si si s mými rodiči tyká, já jeho rodičům vykám - oni mi od začátku jen tykají....

Pavlo, ale já neříkala, že jeho máma byla samoživitelka. Ona si našla chlapa, rozvedla se s Munďákem a vzala si toho zelináře. Navíc kluka nám posílala na celý víkend třeba jen v tričku, kraťasech a pantoflích, nic jiného mu s sebou nedala a vše bylo špinavé  jak prase. Tak jsme kluka vyprali, umyli no a příště to bylo totéž. On jí prostě podle mého spíš sloužil jako páka na Munďáka kvůli bytu a alimentům. No i to se stává. :(

My se oslovujeme stridave jmenem a prezdivkama. Prezdivky pro nej jsou - kocoure, píďo, kdyz ho chci popichnout tak spekounku (neni tak tlusty, spis jeho bricho ma uz lehky naznak pivniho soudecku :) )
On me rika milacku nebo moncicaku :)

javena napsal(a):

Holky, nechci vám brát iluze, ale malé dítě a vlastně i větší se v oslovení prostě kolikrát splete. Myslím to, jak se tu kdo dojímá, že vyženěné dítě řekne tetě - "mami". Když jsou moje děti týden u prarodičů, kolikrát na mě pak volají "babi". ;)

:lol: hele javen, náš mladej tam nemusí být ani týden, on je někdy tak splašenej, že mi říká babi i když tam byl 5 minut :dumbom:
a když byl mrňavej, volal táta táta na každýho chlapa, kterej měl tmavý vlasy a podobal se - i hodně vzdáleně - jeho tátovi. když už toho bylo moc, ptal se mě ex, jak to teda s tím otcovstvím vlastně je :D:vissla:

Rosamunda napsal(a):

Pavlo, ale já neříkala, že jeho máma byla samoživitelka. Ona si našla chlapa, rozvedla se s Munďákem a vzala si toho zelináře. Navíc kluka nám posílala na celý víkend třeba jen v tričku, kraťasech a pantoflích, nic jiného mu s sebou nedala a vše bylo špinavé  jak prase. Tak jsme kluka vyprali, umyli no a příště to bylo totéž. On jí prostě podle mého spíš sloužil jako páka na Munďáka kvůli bytu a alimentům. No i to se stává. :(

Ros, ale co jsem slyšela, tak tohle co popisuješ dělá více bab. je to blbý, ale stává se.
Jinak já moc Ros nedám na to, co říkají ty nové manželky o těch bývalých, ono to totiž ve většině případů nic hezkého není a kolikrát je to celé přitažené za vlasy. moc nerozumím tomu, proč mají potřebu jednat stylem - jeho ex byla příííšerná, zlá, blbá, škaredá, vychcaná, líná, baba, ještě, že si našel mě :P:lol:
nemyslím to osobně na tebe, jen vím, že tyhle vztahy moc nefungují, takže se to celkově špatně posuzuje co a jak je :)

Asi aby si pocit, že nebyly schopné si najít svobodného, vykompenzovaly - prostě se postaví do role zachránkyně ubohého, týraného chudáčka :) a hned se cítí být hvězdami

A první žena si říká : Jen si to holka užij :D

mashanka napsal(a):

Asi aby si pocit, že nebyly schopné si najít svobodného, vykompenzovaly - prostě se postaví do role zachránkyně ubohého, týraného chudáčka :) a hned se cítí být hvězdami

A první žena si říká : Jen si to holka užij :D

:D:jojo:

mashanka napsal(a):

A první žena si říká : Jen si to holka užij :D

:lol:

Já přítele doma oslovuju jménem nebo "miláčku", on mi říká Petruško nebo "miláčku". Když o něm mluvím s třetí osobou, mluvím o něm jako o "Romanovi" a on o mně jako o "Petře" nebo "Pétě". Tchýni s tchánem oslovuju jménem, svoje rodiče "mami, mamko, tati, taťko" a moje děti mi říkají : ten dvanáctiletý "mami" a ta malinká "mama" :) Křestním jménem mi neříkají a doufám ani nebudou.

No já si myslím, že jsme si to užily obě, jak já tak Munďákova ex. Ten její zelinář ji bil nebo možná ještě bije, já zae mám doma alkoholika....:)

PPavlaa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Pavlo, ale já neříkala, že jeho máma byla samoživitelka. Ona si našla chlapa, rozvedla se s Munďákem a vzala si toho zelináře. Navíc kluka nám posílala na celý víkend třeba jen v tričku, kraťasech a pantoflích, nic jiného mu s sebou nedala a vše bylo špinavé  jak prase. Tak jsme kluka vyprali, umyli no a příště to bylo totéž. On jí prostě podle mého spíš sloužil jako páka na Munďáka kvůli bytu a alimentům. No i to se stává. :(

Ros, ale co jsem slyšela, tak tohle co popisuješ dělá více bab. je to blbý, ale stává se.
Jinak já moc Ros nedám na to, co říkají ty nové manželky o těch bývalých, ono to totiž ve většině případů nic hezkého není a kolikrát je to celé přitažené za vlasy. moc nerozumím tomu, proč mají potřebu jednat stylem - jeho ex byla příííšerná, zlá, blbá, škaredá, vychcaná, líná, baba, ještě, že si našel mě :P:lol:
nemyslím to osobně na tebe, jen vím, že tyhle vztahy moc nefungují, takže se to celkově špatně posuzuje co a jak je :)

Přesně ......i když ta ženská má dalšího chlapa , tak stejně je na dítě sama a ještě musí dát energii tomu manželovi .........navíc cizího chlapa cizí děti většinou  moc nezajímaj ........ta ženská aby se rozkouskovala, když to chce nějak udržet v klidu........

Rosamunda napsal(a):

No já si myslím, že jsme si to užily obě, jak já tak Munďákova ex. Ten její zelinář ji bil nebo možná ještě bije, já zae mám doma alkoholika....:)

nj Ros, odejít se dá vždycky ...

Rozmarila napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Pavlo, ale já neříkala, že jeho máma byla samoživitelka. Ona si našla chlapa, rozvedla se s Munďákem a vzala si toho zelináře. Navíc kluka nám posílala na celý víkend třeba jen v tričku, kraťasech a pantoflích, nic jiného mu s sebou nedala a vše bylo špinavé  jak prase. Tak jsme kluka vyprali, umyli no a příště to bylo totéž. On jí prostě podle mého spíš sloužil jako páka na Munďáka kvůli bytu a alimentům. No i to se stává. :(

Ros, ale co jsem slyšela, tak tohle co popisuješ dělá více bab. je to blbý, ale stává se.
Jinak já moc Ros nedám na to, co říkají ty nové manželky o těch bývalých, ono to totiž ve většině případů nic hezkého není a kolikrát je to celé přitažené za vlasy. moc nerozumím tomu, proč mají potřebu jednat stylem - jeho ex byla příííšerná, zlá, blbá, škaredá, vychcaná, líná, baba, ještě, že si našel mě :P:lol:
nemyslím to osobně na tebe, jen vím, že tyhle vztahy moc nefungují, takže se to celkově špatně posuzuje co a jak je :)

Přesně ......i když ta ženská má dalšího chlapa , tak stejně je na dítě sama a ještě musí dát energii tomu manželovi .........navíc cizího chlapa cizí děti většinou  moc nezajímaj ........ta ženská aby se rozkouskovala, když to chce nějak udržet v klidu........

takhle to nefunguje vždycky. mého syna od jeho 4 let vychovával dalších 7 let jak říkáš cizí chlap. syn ho zbožňoval víc jak toho svého. věnoval se mu, naučil ho spoustu věcí, trávil s ním čas, když já byla v práci. ať už ten konec potentoval jakkoliv, jedno mu upřít nemůžu - jako táta byl špičkovej, bez ohledu na to, že to nebylo jeho dítě.

:jojo: Pavlo, já vím, jenže já to zatím chci ještě zkusit, odejít můžu až pak, kdyby to zase nezvládl. :(

Rosamunda napsal(a):

:jojo: Pavlo, já vím, jenže já to zatím chci ještě zkusit, odejít můžu až pak, kdyby to zase nezvládl. :(

No už tě vidím jak ty odcházíš od manžela..........ty bys odešla akorát směr Kosmonosy a tam zůstala.......přestaň si lhát do kapsy........dokud nebudeš k sobě upřímná, nepomůžeš si.

Rosamunda napsal(a):

:jojo: Pavlo, já vím, jenže já to zatím chci ještě zkusit, odejít můžu až pak, kdyby to zase nezvládl. :(

já vím Ros, držím palečky, ať to zvládnete, oba.

Rozmarila napsal(a):

Přesně ......i když ta ženská má dalšího chlapa , tak stejně je na dítě sama a ještě musí dát energii tomu manželovi .........navíc cizího chlapa cizí děti většinou  moc nezajímaj ........ta ženská aby se rozkouskovala, když to chce nějak udržet v klidu........

To mluvíš z vlastní zkušenosti?

Kdyby mého přítele můj syn nezajímal, taki od něj odcházím.

Kuřátko napsal(a):

Rozmarila napsal(a):

Přesně ......i když ta ženská má dalšího chlapa , tak stejně je na dítě sama a ještě musí dát energii tomu manželovi .........navíc cizího chlapa cizí děti většinou  moc nezajímaj ........ta ženská aby se rozkouskovala, když to chce nějak udržet v klidu........

To mluvíš z vlastní zkušenosti?

Kdyby mého přítele můj syn nezajímal, taki od něj odcházím.

:jojo::jojo::jojo:

Kuřátko napsal(a):

Rozmarila napsal(a):

Přesně ......i když ta ženská má dalšího chlapa , tak stejně je na dítě sama a ještě musí dát energii tomu manželovi .........navíc cizího chlapa cizí děti většinou  moc nezajímaj ........ta ženská aby se rozkouskovala, když to chce nějak udržet v klidu........

To mluvíš z vlastní zkušenosti?
Kdyby mého přítele můj syn nezajímal, taki od něj odcházím.

No chlapa kterej se bude upřímně zajímat o tvoje dítě jako vlastní táta nenajdeš..........o dcery ......a když se náhodou zajímat bude, tak to možná bude ještě horší.....navíc moje dcery tátu měly a v tý době se vídali ......já jsem nechtěla , aby to dopadlo jako u Pavly........7 let  táta a dál nic, to je horší než nic .....ale naštěstí jsem měla mladý kluky a ti byli věkově k dětem blíž než já ......tak to byli jejich kámoši .....:)

teda koukam jak je to tady :offtopic: :D Jsem si šla počíst další přezdívky a ono nic :)

on topic: manželovi běžně říkám přvzdívkou, pod kterou ho znají i všichni přátelé. Někdy miláčku. Křestním jménem jen před jeho kolegy v práci a v podobných situacích. On mě říká jménem, nebo beruško. Pravda je, že i před ostatními o mě zásadně mluví ve zdrobnělině mého jména. Když mě zlobí, říkám mu Vávro a on mě na oplátku Maryšo (jedu říkáš, do kávy...mě se zdála nějaká ztuchlá!).

Celkově mě miláčkování, mamko-taťkování a bobkování přijde, že může být jak velmi divné, tak velmi milé, záleží na tónu a na lidech. Švagr říká mé sestře "lásko" a je to na pozvrazení,  je to totiž jako "lásko, laskavě se uklidni a udělej co ti řeknu já".

Rozmarila napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Rozmarila napsal(a):

Přesně ......i když ta ženská má dalšího chlapa , tak stejně je na dítě sama a ještě musí dát energii tomu manželovi .........navíc cizího chlapa cizí děti většinou  moc nezajímaj ........ta ženská aby se rozkouskovala, když to chce nějak udržet v klidu........

To mluvíš z vlastní zkušenosti?
Kdyby mého přítele můj syn nezajímal, taki od něj odcházím.

No chlapa kterej se bude upřímně zajímat o tvoje dítě jako vlastní táta nenajdeš..........o dcery ......a když se náhodou zajímat bude, tak to možná bude ještě horší.....navíc moje dcery tátu měly a v tý době se vídali ......já jsem nechtěla , aby to dopadlo jako u Pavly........7 let  táta a dál nic, to je horší než nic .....ale naštěstí jsem měla mladý kluky a ti byli věkově k dětem blíž než já ......tak to byli jejich kámoši .....:)

já si nemyslím, že to je horší než nic. spoustu mu toho dal za těch 7 let .. kromě toho má můj syn taky vlastního tátu a ten celkem dobře funguje ;)

Ronja napsal(a):

on topic: manželovi běžně říkám přvzdívkou, pod kterou ho znají i všichni přátelé. Někdy miláčku. Křestním jménem jen před jeho kolegy v práci a v podobných situacích. On mě říká jménem, nebo beruško. Pravda je, že i před ostatními o mě zásadně mluví ve zdrobnělině mého jména. Když mě zlobí, říkám mu Vávro a on mě na oplátku Maryšo (jedu říkáš, do kávy...mě se zdála nějaká ztuchlá!).

Celkově mě miláčkování, mamko-taťkování a bobkování přijde, že může být jak velmi divné, tak velmi milé, záleží na tónu a na lidech. Švagr říká mé sestře "lásko" a je to na pozvrazení,  je to totiž jako "lásko, laskavě se uklidni a udělej co ti řeknu já".

jsem měla za to, že tady se mluví česky ...

PPavlaa napsal(a):

Ronja napsal(a):

on topic: manželovi běžně říkám přvzdívkou, pod kterou ho znají i všichni přátelé. Někdy miláčku. Křestním jménem jen před jeho kolegy v práci a v podobných situacích. On mě říká jménem, nebo beruško. Pravda je, že i před ostatními o mě zásadně mluví ve zdrobnělině mého jména. Když mě zlobí, říkám mu Vávro a on mě na oplátku Maryšo (jedu říkáš, do kávy...mě se zdála nějaká ztuchlá!).

Celkově mě miláčkování, mamko-taťkování a bobkování přijde, že může být jak velmi divné, tak velmi milé, záleží na tónu a na lidech. Švagr říká mé sestře "lásko" a je to na pozvrazení,  je to totiž jako "lásko, laskavě se uklidni a udělej co ti řeknu já".

jsem měla za to, že tady se mluví česky ...

Tak to abychom vymazali všechny slovenské příspěvky...

zase jedna, co nepochopila ...

PPavlaa napsal(a):

zase jedna, co nepochopila ...

Já jsem pochopila. Svým příspěvkem jsem chtěla naznačit, že si každý může psát, jak chce...

Tak u nás bylo mamko ,taťko,,Vlastně pořád je..Ovšem pokud přijdou vnoučata.tak jsem baba bláznivá :lol::lol: .

Petruša napsal(a):

teda koukam jak je to tady :offtopic: :D Jsem si šla počíst další přezdívky a ono nic :)

PPavlaa napsal(a):

Ronja napsal(a):

on topic:

jsem měla za to, že tady se mluví česky ...

Jo tak to promiň Pavli, já zase nevěděla, že tady spravuješ databázi povolených cizojazyčných výrazů a kdo se z ní odchýlí, dostane přes zobák ;)

Holky, pište jak vám zobák narost, to je fuk, hlavně ale k věci!!  ;)

přesně tak..

chacinta napsal(a):

Trochu pro odlehčení diskuze :

Dvě staré paní sedí v parku a povídají si.
„Když přijde manžel domů v dobré náladě, říká mi broučku...”
„Vždyť už vám je přes sedmdesát!”
„Však manžel měl dobrou náladu naposledy před čtyřiceti lety!”

Klubko - oslovení náčelníku mi připadá hrozně legrační ! Mám kamarádku která říká manželovi ŠÉFE...ale jenom tehdy když má právě šílenou potřebu ji příliš dirigovat....

Moja kamoška občas o mužovi hovorí ako o signore direttore a sem-tam ho tak aj osloví. :D On ale je naozaj direktor, ale doma mu to šéfovanie veľmi neprejde. ;) Inak - ja oslovujem väčšinou poctivým občianskym menom, často zdrobnelým, a skoro každý partner dostal aj nejakú osobnú prezývku. Aj ja mám momentálne jednu, ale počujem ju už len dosť zriedka... :grater: :kapitulation:

Kamchinka napsal(a):

Zajímalo by mě jak si doma říkáte s drahou polovičkou.

Moc pěkné téma. S drahou polovičkou si říkáme drahoušku nebo miláčku. Děti nám říkají maminko a táto. Dědečkům pak dědečku. Zapovězená oslovení jsou asexuální mamko a taťko. Až si tak jednou začneme říkat, nechám se rozvést.

My s manželem  si říkáme křestním, zdrobněle jen v soukromí.   Děti mi říkají od mala  "táma" ( oslovují : tami), mužovi  říkají moje starší děti   z legrace fotčíme, jinak křestním. Nejmladší nám říká  samozřejmě maminko a tatínku.
Naše babičky  jsme přejmenovali přezdívkami skřítků z Harryho Pottera.  Než  vysvětlovat babička ta  a ta , řekne se jméno skřítky a je každému jasno...  Ujalo se to už i v širším příbuzenstvu.. Jen se babička abstinentka nesmí dozvědět , co je její jmenovkyně v knize zač... Ta by nám asi dala!  :jojo:

Ronja napsal(a):

Petruša napsal(a):

teda koukam jak je to tady :offtopic: :D Jsem si šla počíst další přezdívky a ono nic :)

PPavlaa napsal(a):

Ronja napsal(a):

on topic:

jsem měla za to, že tady se mluví česky ...

Jo tak to promiň Pavli, já zase nevěděla, že tady spravuješ databázi povolených cizojazyčných výrazů a kdo se z ní odchýlí, dostane přes zobák ;)

omluvu přijímám ;) a kdybych ti chtěla dát přes zobák, vypadalo by to jinak. tohle bylo jen taková poznámečka ;)

Tak fotčím je super :D, to jsem ještě neslyšela.
Miláčku mi vždycky připadlo jakési neupřímné, znám totiž páry, které navzájem miláčkovaly a přitom si zahýbaly o stošest.
Jako děcku mi připadlo divné, cizí, když na sebe naši přede mnou zavolali jménem. Prostě to byla mamka a taťka. :) Když už si s manželem doma řekneme mámo nebo táto, vždycky to má "humorný" nádech, prostě srandičky, od manžela slýchávám třeba něco ve smyslu: "ty moje drahá až předražená mámo" :D - kdepak jsi zase utrácela?" :D
Jo a Selima mi připomněla, že Slováci mají moc pěkné oslovení "mojko", to se mi hodně líbí, zní to od nich tak měkce... :)

Jménem,zkráceně jeho začátkem,občas z legrace jeho končící části jeho jména. Má takové staročeské křestní(šlechtické :lol: ) a spíš bych řekla,že je i trochu německé? Trošku jsme si ho zaměnili i s jedním českým, když,oba jsou v kalendáři.  Takhle mu říkají nejčastěji i ostatní. No a pak mu říkám v lásce vlku,nejen pro jeho oči..;) A on pak mně...  si domyslete.. :D :vissla:

Tercila napsal(a):

Jo a Selima mi připomněla, že Slováci mají moc pěkné oslovení "mojko", to se mi hodně líbí, zní to od nich tak měkce... :)

Jak slyším "mojko" , tak se vzteky neznám. Já jsem Slovenka, mám na Slovensku spousty příbuzných, často tam jezdím, ale v životě jsem neslyšela, že by někdo někomu říkal "mojko". Díkybohu. To je tak strašné slovo. :dumbom::dumbom::dumbom:

Mám příbuzné a kamarádky a kamarády i v Bratislavě a taky jsem to NIKDY neslyšela. Nevím, proč má někdo v česku pocit, že je to všeobecně rozšířené slovenské slovo. Díkybohu není. :dumbom:

Majkafo, nenapsala jsem, že je to slovo všeobecně rozšířené. Jak jsem tedy měla nazvat lidi od Bardejova a od Čadca jinak než Slováky? :D
Vidíš, Ty jsi to nikdy neslyšela a já hned, jen co jsem tady v Čechách nastoupila do práce mezi téměř samé Slováky ;). I nápisy byly uvedeny nejdřív slovensky, až pak česky... To zase pěnilo krev mně ;) :D. 
A mně se mojko fakt hoooodně líbí, je to pěkné. ;) :D

Od Čadce :grater::grater::grater:

Děkuji, od Čadce :D :supr:

Tak mě tu teď přítel tvrdí, že mojko se u nich používá docela často.

Přítele oslovuji jménem pouze, když se na něj zlobím. Jinak pro něj mám přezdívku, která už se ujala široko daleko a pak pro něj mám oslovení, kterým mu říkám, jen když jsme sami.
On moje jméno říká jen v intimních chvílich, jinak pro mě má taky speciální oslovení.

Seznámila jsem se s přítelem a ten se jmenuje Oldřich. Říkají mu Olda, což se mi moc nelíbí. Jak jinak mu říkat ? Napadá mě pak jen Olin, což taky není nic moc.

Mně se oslovení Oldo moc líbí.

zasadne jmenem. milacku jsem pouzivala 7 let s mym prvnim pritelem co mi nebyl az tak uplne vernej a od ty doby - uz je to deset let - mam na to slovo alergii, proste mi to nejde vyslovit. to neznamena ze necitim cit ktery by milackoval, proste jenom to slovo a podobne tutununu mi nejdou pres jazyk, jakobych mela pocit ze bych si tim privolala zase nejakou neveru. asi to zni pitome ale je to stejne jako kdyz nekdo neco rekne a ja to musim automaticky zaklepat na drevo, trochu povercivost asi.., ne ze by to neslo prekonat ale spis ze ja nechci

brela2004 napsal(a):

se jmenuje Oldřich

Oldřichu

brela2004 napsal(a):

Seznámila jsem se s přítelem a ten se jmenuje Oldřich. Říkají mu Olda, což se mi moc nelíbí. Jak jinak mu říkat ? Napadá mě pak jen Olin, což taky není nic moc.

Oldo se mi líbí. Mně tak říká kolegně v práci, jsem Olga a ona mi říká Oldo. Ale u chlapa je to jednoznačný, říkala bych mu Oldo. Je to hezký.

Oldřichu bych mu neříkala, to by mi určitě začal říkat Boženo a krom toho je to moc oficiální, jako kdyby Marušce doma říkali zásadně Marie nebo Dáše Dagmaro.

asi bych taky říkala Oldo

Oldříšku... :P

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Tak jedna kolegyňka říká "můj" a druhá říká "chlap", já když mluvím v práci o Lubošovi, říkám Luboš nebo Lubin.

na oslovení můj chlap a tady či po našimu  můj chlop jsem vysloveně alergická :kapitulation:

Naše kolegyně vytrvale říká "muj muž". Na to jsem alergická já. Jinak si říkáme normálně jménem.Žádnou zdrobnělinou.

Definitiv napsal(a):

Bobka bych zvládla, mamku nikdy :usch: při oslovení "mamko" se vidím s prsama u kolem, ušmudlaná, v zástěře a okolo sebe pět dětí :lol: jasně že "řekni tátovi" je v poho, ale pokud potřebuju mluvit s tátou - tak volám skutečně svého otce ;) přítele oslovuju přezdívkou, občas zlato, nebo kotě - dávno už to ztratilo nějaký initimní či sexuální podtext, stejně oslovuji i svého homosexuálního kamaráda :lol: je to skoro taková náhrada za "hele" :lol:
Jinak on mě zdrobnělinou jména, kotě občas taky zaslechnu, miláčka taky. Plným jménem mi snad neřekl v životě :lol: a já jemu taky ne.
Jsem alergická na zlatíšta, bloučínky a podobně :rolleyes: v okolí máme jeden takový páreček a z toho šišlání se mi dělá zle :/

mám to stejně :D
s partnerem jsme si jménem neřekli už nějakej pátek... říkáme si navzájem lásko, já jemu sluníčko... tuhle mi dcera, když jsem připravovala večeři, řekla, lásko, co to vaříš :) , oslovení mamko nezkousnu od nikoho, ani nemám ráda, když se o mně mluví jako o mamce, to raději máma nebo maminka; já bych partnerovi taťko řekla jedině v nějaké ironické chvíli...

Když oslovuji jeho -  používám příjmení, někdy titul(když se mu něco nepodaří :rodna: ), a hlavně přezdívky . Vážně myšlenou zdrobnělinu či nějakou něžnůstku (až se u toho kroutím..) jsem nepoužila snad nikdy na nikoho vyjma psů. On mě oslovuje hezky, jemně i zdrobněle (nějak mi to nejde ani napsat). Když se na mě zlobí, tak použije důrazně mé křestní jméno - což je výrazem nejvyšší tvrdosti. :D

Zdrobněliny jmen, přezdívky. Samozřejmě obvyklé zlatíčko, miláčku, drahoušku atd.

brela2004 : Seznámila jsem se s přítelem a ten se jmenuje Oldřich. Říkají mu Olda, což se mi moc nelíbí. Jak jinak mu říkat ? Napadá mě pak jen Olin, což taky není nic moc.

Tak Oldřichu bych tedy nevyslovila, to zní moc .... úředně.
Říkala bych Olí. :)

Miláčkové, drahouškové a zlatíčka mi vždycky zněly děsně falešně, to bych nesnesla :D.

Zdrobnělinou, a asi klasika, zlatíčko, miláčku a dětem tak říkám taky ...

Můj tatínek byl Oldřich a mamča mu říkala Oldřišku nebo Olinku a taky samozřejmě miláčku ...

Tercila napsal(a):

brela2004 : Seznámila jsem se s přítelem a ten se jmenuje Oldřich. Říkají mu Olda, což se mi moc nelíbí. Jak jinak mu říkat ? Napadá mě pak jen Olin, což taky není nic moc.

Tak Oldřichu bych tedy nevyslovila, to zní moc .... úředně.
Říkala bych Olí. :)

Miláčkové, drahouškové a zlatíčka mi vždycky zněly děsně falešně, to bych nesnesla :D.

Ale nespleteš se, nepřeřekneš ve jménu. :vissla:

Já říkám tomu svému "habibi" od dob, co jsme spolu chodili na arabštinu :lol: nebo lásko a taky Marťásku, to když jsem někde, kde nás slyší :) Mi partner říká zdrobněle jménem nebo miláčku. :hjarta: (i po letech). Před naším dítětem mi to vůbec nevadí, aspoň vidí, že se máme rádi, stejně nás oslovuje maminko a tatínku. :reta:

Hledač: Ale nespleteš se, nepřeřekneš ve jménu. :vissla:

Tak právě proto :D :D :D

Deborah: "Zdrobnělinou, a asi klasika, zlatíčko, miláčku a dětem tak říkám taky ..."

To jo, dětem samozřejmě.  Ale na chlapa mi ti miláčkové a zlatíčka nejdou. :D

Tercila napsal(a):

Deborah: "Zdrobnělinou, a asi klasika, zlatíčko, miláčku a dětem tak říkám taky ..."

To jo, dětem samozřejmě.  Ale na chlapa mi ti miláčkové a zlatíčka nejdou. :D

asi jsem infantilní :vissla: já BM říkala i pr... :lol: :gloria:

A já jsem asi zadubená, protože momentálně neumím dokončit slovo "pr..." - fakt nevím, co máš na mysli. :D :D

Tercila napsal(a):

A já jsem asi zadubená, protože momentálně neumím dokončit slovo "pr..." - fakt nevím, co máš na mysli. :D :D

já jsem tele, jsem si neuvědomila, že se to nezobrazí.... :lol: p.r.d.e.l.k.o :vissla:

:D Dík, no myslela jsem si to, ale napadlo mě třeba i prasátko a tak, no :D :D

Tercila napsal(a):

:D Dík, no myslela jsem si to, ale napadlo mě třeba i prasátko a tak, no :D :D

:lol::lol::lol: nooo zas tak infantilní nejsem... :vissla:

:D:D prostě jsem jen přemýšlela o slovech na pr... :D

no třeba ještě prdlínku? ee to už je asi moc...

:D Člověka by napadlo slov, viď.... :D

jo a nejen na pr.... :vissla:

Ahojte, tak my si s přítelem říkáme mlíko :-D
Vzniklo to z toho, že mi jednou místo miláčku, řekl mlíčňáčku a pak z toho vzniklo mlíko, což se ujalo :-). Je to zvláštní hlavně v obchodě, když mi přítel řekne: Mlíko, vem mlíko....

Lili5 napsal(a):

Ahojte, tak my si s přítelem říkáme mlíko :-D
Vzniklo to z toho, že mi jednou místo miláčku, řekl mlíčňáčku a pak z toho vzniklo mlíko, což se ujalo :-). Je to zvláštní hlavně v obchodě, když mi přítel řekne: Mlíko, vem mlíko....

No to je :supr: :lol::lol:

Deborah napsal(a):

asi jsem infantilní :vissla: já BM říkala i pr... :lol: :gloria:

Prasáku? :co:
:D

Mlíko :-)))) no potěš, už to vidím v barvách "ty moje mlíko" :-))). Hele a používáte i jiné mléčné deriváty - jogurt, tvaroh, máslo ? Třeba v závislosti na intimnosti situace.

mlíko mě taky pobavilo :D

Když mu řeknu Michaeli, ví, že je zle. A když mu řeknu Michaeli Příjmení, je ještě hůř :D
Kyž potřebuji, aby udělal něco mužského, třeba něco opravil, říkám mu muži - jasně z toho vyplývá, že  to zvládne jedině skutečný muž ;) Je to taková naše hra

Jinak Myšáku nebo Myši a podobné varianty

No, já říkám Bubákovi běžně Lubi, jinak, když něco potřebuju, mu říkám Lubinku a když mě štve, říkám mu Lubine. a když má blbou náladu a je jako kakabus, říkám mu Bubáku.Jo a když mi připomíná, že ho mám prozvonit, že jsem v pořádku dojela domů, nebo když mi říká, že mám holý záda, že se mám pořádně oblíct a tak podobně, říkám mu Tati.

Tiina napsal(a):

Mlíko :-)))) no potěš, už to vidím v barvách "ty moje mlíko" :-))). Hele a používáte i jiné mléčné deriváty - jogurt, tvaroh, máslo ? Třeba v závislosti na intimnosti situace.

Ne, jiné mléčné deriváty jako přeřeknutí miláčka jaksi nejdou.
A co se týče intimních situací, tak oslovení v nich tady rozvádět nebudu ;)

mashanka napsal(a):

Když mu řeknu Michaeli, ví, že je zle. A když mu řeknu Michaeli Příjmení, je ještě hůř :D
Kyž potřebuji, aby udělal něco mužského, třeba něco opravil, říkám mu muži - jasně z toho vyplývá, že  to zvládne jedině skutečný muž ;) Je to taková naše hra

Jinak Myšáku nebo Myši a podobné varianty

Michael? To už se dneska moc nevidí, že?

Já oslovuji přítele jménem , na zdrobnělinky nejsme ani jeden z nás .Před rokem jsem se s dětmi odstěhovala od mýho ex a chci ,aby novému příteli říkali tati,je to nejlepší způsob,jak si na něj navyknout a brát ho jako vlastního . Jejich otec je blbec bez slušného vychování a byla bych nejradši,kdyby on byl pro ně "strejda" se kterým se občas uvidí a tím to hasne . Možná s mým názorem nebude někdo souhlasit,ale já ho považuji za jediné řešení :-)

Lenysek111 napsal(a):

Já oslovuji přítele jménem , na zdrobnělinky nejsme ani jeden z nás .Před rokem jsem se s dětmi odstěhovala od mýho ex a chci ,aby novému příteli říkali tati,je to nejlepší způsob,jak si na něj navyknout a brát ho jako vlastního . Jejich otec je blbec bez slušného vychování a byla bych nejradši,kdyby on byl pro ně "strejda" se kterým se občas uvidí a tím to hasne . Možná s mým názorem nebude někdo souhlasit,ale já ho považuji za jediné řešení :-)

rikam bud jmenem nebo rikam mu 'milovany'. Prevzala jsem tohle osloveni od mych znamych z Jizni Ameriky, kteri se naucili cesky a ac se mezi sebou bezne bavili spanelsky, tak sem tam se to 'milovany ' proste objevilo. Spis tak ze srandy. A nebyl to par, to byl muj buzna kamos a jeho kamaradka ;-)))
Jo a on mi rika kocicko, jesterko, opicko, proste zastupuju cely ZOO.

Lenysek111 napsal(a):

Já oslovuji přítele jménem , na zdrobnělinky nejsme ani jeden z nás .Před rokem jsem se s dětmi odstěhovala od mýho ex a chci ,aby novému příteli říkali tati,je to nejlepší způsob,jak si na něj navyknout a brát ho jako vlastního . Jejich otec je blbec bez slušného vychování a byla bych nejradši,kdyby on byl pro ně "strejda" se kterým se občas uvidí a tím to hasne . Možná s mým názorem nebude někdo souhlasit,ale já ho považuji za jediné řešení :-)

No, ale oni si ho za otca nevybrali... To ty si im ho vybrala, a nepredpokladám, že by slušné vychovanie zabudol pri tebe... ;) Aelbo áno? A otca majú len jedného, to sorry. Aj keby hovorili "tati" hoci čašníkovi z mekáča... Otec je otec.
A ja partnerovi zdrobnelinou alebo jednou zvieracou zdrobnelinkou... :)

Lenysek111 napsal(a):

Já oslovuji přítele jménem , na zdrobnělinky nejsme ani jeden z nás .Před rokem jsem se s dětmi odstěhovala od mýho ex a chci ,aby novému příteli říkali tati,je to nejlepší způsob,jak si na něj navyknout a brát ho jako vlastního . Jejich otec je blbec bez slušného vychování a byla bych nejradši,kdyby on byl pro ně "strejda" se kterým se občas uvidí a tím to hasne . Možná s mým názorem nebude někdo souhlasit,ale já ho považuji za jediné řešení :-)

a případě, že se rozdejdete, tak dalšímu tvému "kamarádovi" budou taky říkat tati?
jako vlastního ho můžou brát i když mu budou říkat Karle :kapitulation: .

Lenysek111 napsal(a):

Já oslovuji přítele jménem , na zdrobnělinky nejsme ani jeden z nás .Před rokem jsem se s dětmi odstěhovala od mýho ex a chci ,aby novému příteli říkali tati,je to nejlepší způsob,jak si na něj navyknout a brát ho jako vlastního . Jejich otec je blbec bez slušného vychování a byla bych nejradši,kdyby on byl pro ně "strejda" se kterým se občas uvidí a tím to hasne . Možná s mým názorem nebude někdo souhlasit,ale já ho považuji za jediné řešení :-)

To je ale střelený názor...sorry. Ale na matku s dětmi trošku dětinské a egoistické.

jménem a občas "únosnou" zdrobnělinou jména

Jménem nebo lišáku.:)