Anglicky se učím už poněkolikáté, tentokrát už 2 rok v kuse. Nejhorší je, že ač mám individuální výuku 60min týdně, není to na mě znát. Téměř ničemu nerozumím, písemného přeložím jen pomálu. Připouštím, že už jsem moc ,,velká holka", co se jí v hlavě výuka špatně drží (ikdyž v mládí to s nebylo s učením o moc lepší).
Včera mi přišel pracovní anglický mail, tak jsem na něj stručně odpověděla ještě s pomocí googlu a dnes mi dotýčný napsal, že mi nerozumí a že potřebuje  NĚKOHO, kdo umí DOBŘE anglicky.Že nepochopil, co jsem tím myslela, a že snad není jedinný z Ameriky, kdo po nás něco chce. Na místě bych se hanbou propadla. Je mi z toho smutno, připadám si jako magor, co nemůže zvládnout po 2 letech ani základy.
Jak jste začínali vy? Potěšte nějakou historkou, jak se vám (třeba) taky něco nepodařilo, ať mi to není líto :-(
Co vám ve výuce nejvíc pomohlo?

Rozmarýno, z vlastní zkušenosti musím říct, že 60 minut týdně na jazyk asi moc nestačí. Chce se to tomu věnovat soustavně každý den. Ideál by byl žít po delší dobu tam, kde se mluví anglicky, což  každý nemůže.
Asi bych zvýšila počet hodin a snažila se být v kontaktu s aj, co nejvíce (číst, poslouchat, psát) a nenechala se rozptýlit nezdarama. Záleží taky na učiteli. Takže bych zvážila, jestli ten můj je  dobrý. Pokud ne, tak bych ho hned vyměnila a jestli jo, tak bych mu své problémy sdělila a poprosila ho, jestli je možno to nějak napravit.

60 minut týdně je tak málo, že to skoro nestojí za to se kvůli tomu obtěžovat, osobně bych to viděla na 60 minut denně, jestli to má mít nějaký význam. Další věc je, že gramatika a slovíčka jsou jedna věc a bez nich to nejde, ale další věc je ten jazyk nasát a pochopit...doporučuju třeba knížky ( klidně se slovníkem u ruky, no a co ? ) a filmy ( třeba pro děti, pro začátek ). A pak samozřejmě mluvit, mluvit a mluvit, bez toho to nepůjde. Nejlépe s rodilým mluvčím, kde se prostě nějak vyjádřit musíš :-)).

Jo a neboj se, že uděláš chybu, to je normální. A z arogatních amíků si nic nedělej.

Tiina napsal(a):

Jo a neboj se, že uděláš chybu, to je normální. A z arogatních amíků si nic nedělej.

On ten Amík vůbec nemusel být arogantní, ale jen doopravdy nerozuměl. Občas se v práci setkávám s texty, které vznikly použitím automatického translátoru, a porozumět jim vyžaduje velké úsilí nebo to vůbec není možné.

60 min jsem myslela jen výuku s lektorkou. Jinak se učím ještě sama + úkoly, ale budu muset přidat.
Už jsem se ,,uklidnila" :) zvýšila jsem frekvenci poslechu a četby v rámci možností a nakonec zjišťuji, že mě to začíná bavit. Kéž by tomu tak zústalo. Není horší výuky, než s odporem.
...a děkuji za vaši reakci a podporu :)

Rozmaryno, zkus filmy s titulky - pro zacatek asi s ceskymi, pozdeji s anglickymi. Mne moc pomaha koukat na anglicky film s anglickymi titulky, a klidne si to zastavuj a poustej vety znova. Filmy pro deti by mohly byt na zacatek dobre, kreslene, kratke, s pitomym pribehem, ale naposlouchas si, jak jazyk zni (pro deti by to snad melo mit i precizni vyslovnost a spisovny jazyk), jaka jsou slovni spojeni. Na internetu toho bude spousta.
Me osobne by psane/ctene ukoly moc neposunuly, zalezi na tom, jakym zpusobem v praci musis komunikovat. Zkus si najit chatovaci kamarady, z Ameriky nebo Britanie, podle toho, odkud mate klienty, najdou se lidi, kteri s tebou budou "procvicovat" normalnim povidanim.
A klientovu odpoved ber jako prostou informaci - tak, jaks to prelozila, tomu nerozumel, nic vic v tom neni. Zkus dat do prekladace nejakou ceskou vetu a pak ji nech vratit do cestiny, taky z toho vyleze nesmysl.

Rozmarýna napsal(a):

Anglicky se učím už poněkolikáté, tentokrát už 2 rok v kuse. Nejhorší je, že ač mám individuální výuku 60min týdně, není to na mě znát. Téměř ničemu nerozumím, písemného přeložím jen pomálu. Připouštím, že už jsem moc ,,velká holka", co se jí v hlavě výuka špatně drží (ikdyž v mládí to s nebylo s učením o moc lepší).
Včera mi přišel pracovní anglický mail, tak jsem na něj stručně odpověděla ještě s pomocí googlu a dnes mi dotýčný napsal, že mi nerozumí a že potřebuje  NĚKOHO, kdo umí DOBŘE anglicky.Že nepochopil, co jsem tím myslela, a že snad není jedinný z Ameriky, kdo po nás něco chce. Na místě bych se hanbou propadla. Je mi z toho smutno, připadám si jako magor, co nemůže zvládnout po 2 letech ani základy.
Jak jste začínali vy? Potěšte nějakou historkou, jak se vám (třeba) taky něco nepodařilo, ať mi to není líto :-(
Co vám ve výuce nejvíc pomohlo?

Ja se ucim anglicky cely zivot a stejne to nikdy nebudu umet tak, jak bych potrebovala.
Nejvice mi pomohlo, ze musim denne mluvit , psat  . Kdyz jsem mela prvniho angl. mluviciho sefa tak mne to zase posouplo o kousek vys , ale tem co se naucili mluvit venku se nikdy nemam sanci priblizit.

Včera jsem našel na webu výuku angličtiny pomocí hypnózy - co si ti lidi už nevymyslí :-)
anglickyshypnozou.kvalitne.cz

Rozmarýno - jestli můžu poradit, zaměř se na nějaký seriál, který máš ráda a stáhni si ho v angličtině ;) já takhle třeba koukám na Přátelé :lol:jedny dvoje denně lupnu a hned mám o moc lepší výslovnost, používám správné obraty a celkově jsem jistější. Pak jsou taky výukový programy do sluchátek, používala jsem je na španělštinu a pomohly mi se zdokonalit tak, že jsem nakonec úspěšně slopžila zkoušky :lol: ale jakmile jsem skončila, tak moje úroveň pěkně upadla :/ čtení je taky dobrý, ale zabere spoustu času a pokud nejsi od přírody čtenář, tak se ti bude špatně nutit. Rozhodně nedoporučuju dvoujazyčný knížky :lol: to je člověk většinou tak zvědavej, že přeskočí na češtinu :lol: chce to hodně disciplíny. Ale v antiku koupíš za dvacku anglický paperbacky - jako story nic moc, ale lehce se čtou a jsou srozumitelnější než třebas Sherlock Holmes s jeho staroanglinou ;)