Bublina — 2. 8. 2009 22:48

SEm někde četla diskuzi co pro ženu bylo nejhorší v období mateřství.
JAk jste na tom byly VY?Co Vás nejvíc vyčerpávalo,z čeho jste měly depky atd.........

Sakura — 3. 8. 2009 5:12

Asi prvni mesice po porodu, neustaly kolotoc kojeni, prebalovani, vzhuru celou noc...nevyspani. Jakmile ditko zacalo spat pres noc, konecne jsem si trochu odpocinula a materstvi si uzivala s radosti a energii. :)

Damila — 3. 8. 2009 6:25

Nejhorší?
Strach o život dítěte.
Ale jinak, asi taky ty první měsíce, než jsem si zvykla na to, že tu musím být kdykoliv-24 hodin denně- pro své dítě, když jsem byla nucena popřít sama sebe a své potřeby. To byla doba, kdy jsem si mateřství nedokázala plně užít.
Jen přežít. Dítě řvalo pořád pořád pořád.
U druhého dítěte nic takového nebylo.

limetka — 6. 8. 2009 13:08

Já ani nevím, každé období má své pro a proti. Malá po porodu docela pěkně spinkala, takže jsem si dokázala i odpočinout. Takže šestinedělí bylo docela v pohodě. Věděla jsem, že už nebude nic jako dřív, že se budu muset 24 hod. starat o toho malého tvorečka, takže to zas takové překvapení nebylo. Asi nejvíc únavné bylo období těsně před tím, než začala dcerka lézt po čtyřech. Už vnímala okolí a pořád něco chtěla zkoumat, ale ne a ne se hnout z místa :D Tak kňourala a byla mrzutá. Když se začala plazit a následně lézt už to bylo lepší, sice jsem jí musela hlídat, ale alespoň pořád nekňourala a nebrečela. Takže asi tak.. :)

Ještě abych navázala na příspěvek nade mnou, strach o život dítěte je samozřejmě nejhorší, ale spíš jsem to hodnotila tak nějak celkově. Nikdy nezapomenu na to, když Jitunka měla v pěti měsících 40-tky horečky, pořád plakala a plakala.. To byla opravdu noční můra

BLUE — 8. 8. 2009 19:29

Jednoznačně těsně po porodu, ty první týdny a následně tak do toho třetího měsíce, než jsme se sžily a já se naučila rozpoznávat  a chápat  její potřeby a nějak se rozumně skloubit s těmi mými :-)

Začátky byly děs, měla jsem  pocit že  jsem  vyřazená z normálního života,  že jsem nejhorší a nejneschopnější matka na světě  a do toho ten neustálej strach o malou,  aby byla v pořádku  k tomu přičtu minimum spánku a maximum hormonů  a výledek = tutový Bohnice, doktor Chocholoušek :D:D

Ale pak se to najednou zlomilo, našly jsme si rytmus a svůj režim a najednou je to pohodička :-) Poslední dobou mám pocit že prožívám nejkrásnější období života.  Dokonce je to tak super, že jsme zapoměla na to co bylo a  chci další mimčo :dumbom:

markéta — 10. 8. 2009 17:52

Tak jednoznačně šestinedělí... budu opakovat co holky předemnou, nevyspání, kojení, které absolutně nešlo, pocit selhání, neschopnosti... do toho "proniczanic" řvoucí dítě, domácnost (blížící se Vánoce), rodina, která nepomohla, babka s dědou na krku... horor!
Teď je to na střídačku, mám dny pod psa a dny kdy jsem nejšťastnější... odvíjí se to od toho, jak je ďáblíkovi a jak se chová.

Cassiopeia — 10. 8. 2009 18:19

budu se jen opakovat ... šestinedělí ... vyjádřeno na jedničku od BLUE: "Začátky byly děs, měla jsem  pocit že  jsem  vyřazená z normálního života,  že jsem nejhorší a nejneschopnější matka na světě  a do toho ten neustálej strach o malou,  aby byla v pořádku  k tomu přičtu minimum spánku a maximum hormonů  a výledek = tutový Bohnice, doktor Chocholoušek", stehy táhly a bolely, krvácela jsem fakt 6 týdnů, malá se mi dusila při kojení mlíkem, měla jsem strach, že se mi udusí, ... se fakt divím, že jsem to do těch Bohnic fakt nedopracovala - ale to jen asi díky mamce :hjarta:

Tulipánka — 10. 8. 2009 18:46

Jednoznačně šestinedělí a pak ještě zbylý půlrok, kdy si prcek nedokázal hrát 10 minut sám s 1 hračkou a neustále potřeboval moji pozornost.

Gabrielle — 17. 8. 2009 22:11

Jojo, šestinedělí. Asi nejhorší období. Holky to popsaly přesně. A u mě se navíc přidalo to, že jsem nemohla kojit, to mi fakt na štěstí nepřidalo.
A teď je to taky nářez - zlobivé, neposlušné, každou chvíli hystericky ječící dítě :)

tina — 19. 8. 2009 10:12

u prvního šestinedělí - každý radil, každý jinak, ale každý chtěl, aby bylo po jeho, já jsem se hroutila a připadala si jako nejhorší matka na světě, do toho jsem ani sedět nemohla vinou "velice citlivé" PA a dr. u porodu - ten byl teda taky hrůza, ale spíš psychicky... a díky tomu všemu jsem začínala mít málo mlíka - pak jsme naštěstí byli týden s malým a manželem sami a srovnalo se to...
u druhého už jsem si jela po svém, takže nejhorší teprve přišlo - zjištění astmatu v jeho sedmi měsících, následně zápal plic s hospitalizací v nemocnici v deseti měsících a pak alergie na kasein v roce a půl, která to pravděpodobně vše způsobila... teď držíme dietu a je dobře - a 2.9. všichni držte palce, ať nám dobře dopadne imunologický rozbor...

no - a krásné je, jaká jsme teď krásná a spokojená rodinka :)

Andrýsek — 20. 8. 2009 16:28

docela pěkný téma..a já se budu taky opakovat...stehy bolely a táhly, jít na wc bylo utrpení..malej pořád řval, byla jsem unavená, málo mlíka, malej pořád hlad..přešli jsme hodně brzo na příkrmy a zlepšilo se to...a teď další hrůza - malej leze..těšila jsem se na toto období, ale vůbec nevím, na co..je všude..nestíhám odnášet věci, jeho, stavět bariéry:-( ale vynahrazuje to spánkem, tím že není plačtivej - vlastně skoro vůbec, umí si sám hrát, rád se mazlí, rád bývá ráno přitulenej v posteli)..

Tutule — 20. 8. 2009 16:47

Pro mě taky šestinedělí, byla jsem fakt unavená a to i Kristinka pěkně spala, bohužel kvůli její nižší porodní váze jsem jí musela zpočátku 3 týdny budit každé 3h na kojení a pak ještě několik týdnů každou 5-6h než měla 3kg...taky trpěla na prdíky, ale všechno kolem 2m přešlo a mateřství jsem si začala naplno užívat :supr:

malinkej — 25. 8. 2009 7:47

tak pro mě taky šestinedělí, i když jsem si s Eli velice rychle vytvořila stejný režim, budila se pravidelně přes den co 2hod v noci skoro na min co 3hod,ale spíš šlo o tu rozpačitost,nevědomost a do toho každý radil jinak. Takže spíš z toho zmatku kolem,strach abych neudělala něco špatně byl strašně velký. Ted už si jedu po svým a jsem naprosto v klidu. Díky mojim super rodičům jsem dokonce přes léto na brigádě,takže se těším že  brzy zařídíme malé pokojíček.

sugar — 1. 9. 2009 8:12

puberta :D

Damila — 1. 9. 2009 14:51

sugar napsal(a):

puberta :D

Jo, tak to bude asi nejpřesnější. Právě nám to nastalo...

Sakura — 1. 9. 2009 14:56

Tady v Japonsku ted za tyden spadly dve trilete deti z okna...mam sama v tom veku maleho syna. Tenhle vek je taky dost narocny. Deti jeste nemaji rozum a neposlouchaji, behaji a pod. Sama jsem rada, kdyz vecer lezi syn v postylce a spi, to je snad jedina doba, kdy mam relativne klid.

javena — 9. 1. 2010 15:27

Tak já už to mám hodně dávno za sebou, ale u kluka odpolední spaní, které od 18-ti měsíců bylo hororem - nechtěl spát a pak už nespal. :/ A jeho denní aktivita, kdy vylezl kam libo, strkal ruce, kam libo, snědl všechno, co kde našel... musela jsem mít oči všude. Oproti tomu byl porod, šestinedělí i to noční nevyspání brnkačka. :P U dcery noční uspávání od miminka - řvala jak tur, na což jsem nebyla u kluka zvyklá. Pak její nástup do školky - noční můra. A synova první třída, díky jeho "báječné" učitelce. Teď už mě straší ta puberta, jak píšou holky. :)

ViktorkaLove — 9. 1. 2010 17:18

Male deti - male starosti, velke deti - velke starosti. Myslim, ze plati dodnes.
Nemuzu dost dobre napsat, ze porod, kojeni, detske nemoci, obdobi vzdoru ve 3 letech, ci nejake jine obdobi kojeneckeho a batoleciho veku je obtiznejsi, nez pubertalni vylomeniny, trapenicka kvuli lasce, skolnim pratelstvim... a pod., jsou mene obtizne ci nedulezitejsi nez starosti, se kteryma se mi dnes uz dospele dcery sveruji ted...
V dobe, kdy neco pocitujeme jako "neunosne", mame zrejme vzdycky pocit, ze horsi to uz byt nemuze... bohuzel, ten pocit je klamny... a pro mne teda plati take: Nikdy neni tak zle, aby nemohlo byt hur... :jojo:

eva4444 — 10. 1. 2010 13:37

Porod byl nejhorší a asi ty první 2 dny v porodnici, protože to bolí.
U všech ostatních období, když už je to moc náročné se najde někdo, kdo pomůže.

host5522 — 10. 1. 2010 13:47

No nevím, ale nic nejhoršího na posledních 17 měsících mě nenapadá (nebo že bych to zapomněla :D) Porod, ačkoliv trval 32 hodin se "dal", kojení bylo bez větších problémů, v šestinedělí se mi hormony nijak zásadně nevzbouřily, malá od narození spala celou noc, vyjímečně se jednou budila na kojení - byla jsem v tu dobu mnohem odpočatější a víc v pohodě než když jsem chodila do práce. :D Od malička je hodně pohodová a všechny problémy typu ublinkávání, prdíky, zoubky, reakce na očkování ..., šly mimo nás. Ťuk ťuk. Po porodu jsem neměla žádné pochybnosti, všechno to přišlo tak nějak samo a neměla jsem důvod přemýšlet o tom, jestli to dělám správně nebo ne.

Tak už vím :P ... Do roka jsme bojovaly s večerním usínáním (to má po mně). Večer byl jediná denní doba, kdy fakt pohodová nebyla :P

Takže sumasumárum, zatím to docela šlo, takže jsem zvědavá, co ještě přijde :D

Monaska81 — 13. 1. 2010 20:29

Připojuju se k šestinedělí. Do třech měsíců nás trápily prdíky, takže hodně plakal. Deně jsem spala max 6 hodin, byla vzhůru od 4 rána. Padala na h.ubu téměř každý den. A pak najdnou to přestalo. Ještě neleze, tak nevím co bude, ale teď si to užívám.Každopádně člověk zapomene a v zimě bych už chtěla čekat druné.