Jaká byla vaše největší životní lekce, při které jste si říkali, že je to mezník, ze kterého jste se mohli poučit a změnit dosavadní hodnoty/názory...? Mohou napsat i človíčkové, kteří skroro žádné lekce v životě nepotřebovali a vše jim vycházelo podle plánu.
Děkuji.

Asi před 20 lety svatba a přestěhování k manželovi, splnilo se všechno, před čím mě maminka varovala a já to pouštěla druhým uchem ven. Další lekce bude, až přijdu o práci. V minulosti jsem dala výpověď pouze já, toto se mi ještě nestalo.

Rozchod s bývalým; takže spočiatku to bola taká skôr vynútená zmena, ale potom som to vzala zgruntu, začala na sebe pracovať, venovať sa koníčkom, ktoré by pri ňom zjavne nemali šancu, chodila som na dovolenky a venovala sa práci, ktorá ma bavila. Môj život nabral akosi úplne iný smer.

Tak abych taky přidala svůj mezník, tak to bylo, když jsem s dcerou zůstala sama.

Natálie napsal(a):

Tak abych taky přidala svůj mezník, tak to bylo, když jsem s dcerou zůstala sama.

U mě totéž (se synem)

tvrdá životní lekce???????
život s alkoholikem - viz. "alkoholici a jejich partneři"

To pro mne byla a je deprese. Žít s ní a bojovat. Dále, nemohoucnost otěhotnět a myslím si, že i mé dětství. Také je to pro mne ztráta nejbližších přátel.

smrt otce před 7lety, která měla za následek naprostý rozpad rodinného zázemí, vůbec ztráta iluzí o světě, k tomu se přidaly úzkosti se kterými jsem pár let bojovala a naštěstí jsem už dlouho ok.  Zároveň mě ale potkalo štěstí, v té době jsem poznala svého manžela, který mě z toho dostal a rodinné zázemíčko jsme si vybudovali spolu :par:

U mě těch lekcí bylo víc, vyberu pár zásadních.
Před 11 lety přišli při autonehodě o život dva mí blízcí příbuzní - sestřenice a její tatínek, můj strýc a maminčin bratr. Celý zbytek naší rodiny včetně mě to tehdy hluboce poznamenalo. Měla jsem je moc ráda. Uvědomila jsem si, že nevíme nikdo dne ani hodiny, zítra tady nemusíme být. Přehodnotila jsem svůj život a začla žít naplno. Až moc. Pak mi numerolog řekl, že jestli se nezklidním, přijdu o celou svou rodinu. Zanedlouho potom srazilo auto před naším domem naši malou, tehdy 8letou dceru. Utrpěla mnohačetná zranění, modlili jsme se, aby přežila. Naštěstí ano, i když musela prodělat několik operací a následky si ponese po celý život. Když se z toho jakž takž dostala, zjistilo se, že má vážné onemocnění krve - odběry kostní dřeně, braní krve, šílený nervy, léčba, operace...po operaci je to teď trochu lepší, ale už nikdy asi nebude úplně v pořádku. To byla a je má největší životní lekce.
A má nejlepší kamarádka zahynula před 6 lety v autě s celou svou rodinou. Moc mi chybí.

Životních lekcí bylo asi víc, vždy jsem si myslela, že je to zrovna ta největší....smrt otce, odchod manžela, naučit se žít sama s dětmi, onemocnění maminky a její nehoda....ale určitě největší lekcí je transexualita mého dítětě - to mě posunulo někam jinam a od té doby má můj život zcela jiný směr....až tahle zkušenost mi otevřela oči.

Pul roku po maturitě smrt mé celoživotní kamarádky, byly jsme spolu prakticky od narození.
Po narození dcerky zjištění, že má vrozenou srdeční vadu a následná operace.
Když od nás odešel muj BM. Tahle zkušenost mi převrátila život naprosto zásadně.

bylo toho určitě víc, takže zjištění, že mě moje matka měla za svobodna a dodnes mi to podvědomě dává za vinu, takže mě odmítá, sexualní obtěžování od nevlastního dědy několik let, manželství s mužem, který pak začal pít a hrál automaty, rozvod a život bez partnera jen s dětmi
všechno mě posunulo a změnilo., říkám si že bych nic neměnila, přesto bych raději lehčí a jednodušší život uvítala, alespon ted, jako odpočinek

Musím říct, že mně život vycházel vždycky skvěle. Maminka mi říkala, že je to tím, že jsem nedělňátko, ty mají v životě štěstí. Měla jsem ale pár mezníků, které mi obrátily život naruby - smrt mé milované babičky v osmi letech, narození mých dětí, smrt táty ve 33, deprese a smrt mojí maminky letos. Největší ránu a obrat v životě o 180 stupňů mi však způsobil odchod mého milovaného manžela, rozvod a nutnost žít sama. To jsem si uvědomila věci (a nejen zápo*né), které jsem dříve nevnímala nebo jsem úplně změnila přístup k nim.

Žádné lekce,přímo smršť ...smrt dvou mých dětí hned po narození...moje zhoubná nemoc-naštěstí vyléčená s úspěchem.Zavrhnula mě matka a celá moje rodina z malicherných důvodů a kvůli žabomyším válkám ve vztazích..dcera a její pokus o sebevraždu,....vše završeno tím,že tento týden se mě pokusil uškrtit můj manžel.Je s podivem,co ženská všechno vydrží....

Liško :co::co: to s tím manželem myslíš vážně :co:

PPavlaa napsal(a):

Liško :co::co: to s tím manželem myslíš vážně :co:

Smrtelně.Mrkni do právní diskuze,Trestní oznámení na manžela

Poprvé smrt syna...ale nevím, jaké poučení bych z toho měla mít(byl to ale mezník, od kterého jsem už byla jiná) a pak rozvod mého manželství a manželství mého druhého manžela....můj 1.manžel to bohužel psychicky neunesl a už nežije-to byl můj druhý velký mezník v životě, o kterém budu do konce života uvažovat a který mě zase o něco změnil.

Taky bych ještě dodala, že má nehoda, kdy mě srazilo na kole auto a byla jsem poté na 5 operacích, synova (druhého)celiakie...ale to jsou vlastně už malé věci :-). Ale člověka vždy něco takového jaksi posouvá dál....

Natálie,
tak to je mi fakt moc líto, že jsi s dcerkou zůstala sama. Je jen o málo mladší než Davídek, viď?

Já ti bohužel asi nedám zatím žádné povzbuzení, že ostatní jsou na tom ještě hůře. On totiž každý nese ten svůj problém jako nejhorší, dokud se neobjeví ještě horší. Takže pro někoho může být tragédie to, že ho šikanují v práci a může se trápit úplně stejně jako člověk, kterému zemřel tragicky partner s dítětem.

A mé nejhorší mezníky? Když jsem dostala dětskou cukrovku v 9 letech, pak dobrovolné mučení na VŠ, kdy se mě všichni snažili celkem bez skrupulí vyhodit a já tvrdě vzdorovala a naposledy jsem brečela v pátek, kdy jsem zjistila, že manžela donutili podepsat výpověď v práci, manžel zatím nové zaměstnání nemá, já jsem na rodičovské, máme hypotéku a žádné úspory, protože nám zkrachovala firma, co stavěla dům a my do něho museli dát vše, co jsme měli, aby se dostavěl.

Káča napsal(a):

Poprvé smrt syna...ale nevím, jaké poučení bych z toho měla mít

Jak to myslíš ponaučení?Přece na takovou věc se nemůžeš připravit a i dybys mohla tak to stejně nepomůže.Tohle není o ponaučení.Je to o tom že člověk musí být silný a vydržet to.Vyjdeš z toho silnější,ale ne ponaučenější.

Liška napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Liško :co::co: to s tím manželem myslíš vážně :co:

Smrtelně.Mrkni do právní diskuze,Trestní oznámení na manžela

jdu se podívat, si sem po ránu sednua skoro mě trefí šlak.

liško, to je mi líto. je moc dobře, že jdeš od něj pryč, držím palečky, at jde všechno dobře a co nejmíň bolestivě. kolik ti je, jestli to není tajný ?

Káčo, já ani nevím, co na to říct, aby to neznělo blbě :pussa:

PPavlaa napsal(a):

liško, to je mi líto. je moc dobře, že jdeš od něj pryč, držím palečky, at jde všechno dobře a co nejmíň bolestivě. kolik ti je, jestli to není tajný ?

Je mi 44.A když tak o otm přemýšlím tak všechno to co mě potkalo mě svým způsobem asi potkat mělo.Bude to znít blbě,ale já se cítím jako silný člověk.Vím že se nepoložím hned tak na lopatky a že zvládnu skoro všechno...
A ještě poznámka obecně,ne k tobě. Není dobrý koukat na někoho přes prsty jen proto,že třeba neměl v životě takový pech jako já a že pro někoho je třeba životní mezník to,že mu umře kočka.Tohle umím pochopit a myslím si,že nezbývá než dotyčnýmu držet palečky aby to tak i zůstalo.

určitě zvládneš, já taky nakonec zjistila, že mě vlastně všechno posílilo, jen to někdy trvalo dost dlouho než jsem se k tomu závěru propracovala a "lekci odžila " a zpracovala.
a s tím manželem, možná to byla jen poslední kapka, já když jsem přemýšlela o rozvodu, tak u mě to byla ta poslední, co mě přesvědčilo, že mám od něj odejít.

nejdéle jsem zpracovávala to s tím dědou, je to teprve podruhé, kdy o tom mluvím.

agewa napsal(a):

určitě zvládneš, já taky nakonec zjistila, že mě vlastně všechno posílilo, jen to někdy trvalo dost dlouho než jsem se k tomu závěru propracovala a "lekci odžila " a zpracovala.
a s tím manželem, možná to byla jen poslední kapka, já když jsem přemýšlela o rozvodu, tak u mě to byla ta poslední, co mě přesvědčilo, že mám od něj odejít.

Naprostý souhlas.Moje chyba že jsem to nechala dojít tak daleko,ale obviňovat se nemá cenu.

Když něcko z toho čtu, říkám si, že mám úplně pohodový život, že mě žádné životní pohromy nepotkávají. Jo, asi mě v životě nejvíc zasáhlo, když mi před deseti lety umřela milovaná babička, to mě zasáhlo strašně, dlouho jsem ten fakt nemohla v přijmout, jaksi mi to halava nechtěla přijmout. Pak jsem si myslela, že je katastrofa, když si manžel našel jinou, asi to byl mezník nebo poučení, naučilo mě to se dívat na věci reálně, být smířilivá, odpouštět a chápat. No a další nepříjemnost byla, když mě dost blbým způsobem podrazila kamarádka, které jsem věřila. Stálo mě nějaký peníze, tenhle její podraz, ale posunulo mě to zase o kus dál. Rekla bych, že to nebyly tvrdé lekce, ale jen běžný život. Každýho v životě potká spousta hezkýho, ale i spousta špatnýho. Všechno je k životu dobrý, ponaučí nás to, posune jinam. Dnes vím, že každý jednou zemře, i moje babička nebyla nesmrtelná, vím, že se lidi scházejí a rozcházejí a život jde i tak dál, vím, že věřit a spoléhat se mám především sama na sebe. Jsem tím vším vyspělejší. Ale je fakt, že nic z toho mě nepřipravilo o mou praštěnost a ulítlost, nebo jak to nazvat. Díky tomu taky zvládám i "pohromy" tak nějak s tím, že to tak prostě je a nejde to změnit a že i to k životu patří.

Modroočko, máš naprosto výstižný citát....

Když mi naposledy dal život facku (před 10ti lety babičku s dědou přejelo auto), říkala jsem si, že jsem snad prokletá. Ale i když se to v člověku ukládá, čas to aspoň trošku vše otupí, všechnu tu bolest.

Káča napsal(a):

Modroočko, máš naprosto výstižný citát....

Kačí, to není citát, to je přímo můj výplod........................

Káča napsal(a):

Když mi naposledy dal život facku (před 10ti lety babičku s dědou přejelo auto), říkala jsem si, že jsem snad prokletá. Ale i když se to v člověku ukládá, čas to aspoň trošku vše otupí, všechnu tu bolest.

Kačenko, všechno zlý je pro něco dobrý, je to otřepaný, ale je to tak. Aneb - co nás nezabije, to nás posílí. A to platí ne na 100, ale na 1000%. Takopvý mám životní zkušenosti.
Když padám na hubu, vím, že se musím zvednout a šlapat dál. Musím, protože nejsem jen já, ale jsou ještě lidi okolo mě, tak proto.

Oli, smrt babičky jsem taky nesla dost těžce. umřela, bylo mi asi 10. tu druhou jsem nikdy nepoznala, umřela na Štědrý den, když tátovi byly 4. ani žádnýho dědu, všichni umřeli, než jsem se narodila, znala jsme jen tu babču. byla jsem její nejmladší vnouče, měla na mě hodně času, bylo mi u ní moc dobře. tenkrát jsem si moc neuměla představit, že už tu nebude vlastně nikdy.

Tvrdá životní zkušenost bylo dětství s mou matkou.
Pak taky bohužel moje nevydařená těhotenství-mohla jsem už mít dětí jako smetí....

PPavlaa napsal(a):

Oli, smrt babičky jsem taky nesla dost těžce. umřela, bylo mi asi 10. tu druhou jsem nikdy nepoznala, umřela na Štědrý den, když tátovi byly 4. ani žádnýho dědu, všichni umřeli, než jsem se narodila, znala jsme jen tu babču. byla jsem její nejmladší vnouče, měla na mě hodně času, bylo mi u ní moc dobře. tenkrát jsem si moc neuměla představit, že už tu nebude vlastně nikdy.

Pavli, moje babička umřela před mými třicátinami, dodnes mi chybí, do doby, než měla mrtvičku a já jsem tušila, že umře, jsem žila v tom, že zrovna ona je nesmrtelná, to mě hodně vzalo, když mi umřela, pořád jsem nechápala, jak mi to mohla udělat, jak mě mohla opustit, já ji milovalal, jako babičku, byla sice generál, to jo, ale byla prostě úžasná, hodná, mě těší, že mi všichni, co ji znali, říkají, že jsme celá ona

Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.
Netuším, jaký to má vztah k mému psaní (pokud je to skutečně reakce na mé psaní), ale tuším tohle: na nikoho se skrz prsty nedívám, beru každý životní mezník ať už smrti kočky nebo smrti části rodiny stejně vážně.
Ale vážím si lidí, kteří přestáli těžké životní tragédie a je mi jich líto, že tohle všechno museli prožít. Protože každá životní tragédie člověka nějak poznamená do konce života, už nikdy to nebude úplně dobré, nikdy nezapomeneme.
A já jsem vděčná za to, že jsem dosud žádné těžké tragédie nezažila a budu za to děkovat Bohu (Vesmíru).

Tulipánka napsal(a):

Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.

Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))

Oli, mě nepřipadáš jako genereál :co: jsi :co::);)

PPavlaa napsal(a):

Oli, mě nepřipadáš jako genereál :co: jsi :co::);)

No vo tom žádná, že jsem............... :lol::lol::lol::lol: akorát generáluju jen sama sobě, protože třeb mí kluci jsou generálmajorové, víš

:lol:

PPavlaa napsal(a):

:lol:

No jo, pavli, no, co už nadělám :lol:

Liška napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.

Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))

Vieš, ide o to, že pre niekoho môže byť tá mačka celá rodina... a smrť mačky je potom ako smrť blízkeho, keďže tí "blízki" proste nie sú. Ešte horšie možno je, keď blízki sú, ale vzťahy sú také zlé, že o nich človek nič nevie a ako keby neboli.

Liška napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.

Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))

****************

To je strašný co píšeš ..........co bys dala za mrtvou kočku ?Pro někoho jeho kočka znamená opravdu všechno......mě když zemřel otec tak mi to bylo jedno a kdyby mi umřela moje užasná kočka-člověk, tak to pro mě bude velká rána...........
Víš někdy si člověk za svý problémy může sám, protože nemá dost fištrona na to, aby si dobře zařídil život a pak musí druhým závidět mrtvou kočku .
Já jsem v životě neměla doma opilce, nebo chlapa kterej by mě napadl......takový jsem viděla akorát v televizi........:D:D:D

Hamsun, každej si něják život zařídí, těžko můžeš posoudit, kdo líp a kdo hůř.

Já svojí životní lekci teprv zpracovávám (tu poslední) - stále se s ní nedokážu vyrovnat... Představte si situaci: máma, se kterou jsme si rozuměly a měly jsme se rády, ale mezi náma stál despotický otec, který na náš vztah žárlil a zakazoval ho (i v době, kdy jsem sama vychovávala malou dcerku a hodilo by se pohlídání, povzbuzení, mít někoho nablízku - tak to šlo jen zřídka a potají...otcům postoj byl: zpackala si život, at si to vylíže sama) Smířila jsem se s tím, ale přiznávám, že jsem tak trochu doufala, že až jednou, ne že bych mu to přála, otec umře (měl několik infarktů, 2 by-passy, kardiostimulátor...) tak se budeme moct s mámou vídat kdykoli budeme chtít, třeba spolu bydlet, budu se o ní starat, pomáhat jí.... No a pak ona znenadání umřela - na rakovinu, nečekaně... a mě zbyl na krku otec, kterého nemám ráda a se kterým si nerozumíme - protože v životě s nikým nevycházel, nemá žádné přátele, brácha se před lety zařeknul, že už ho nechce v životě vidět - tak ted jsem jediná, kdo se o něj může postarat - nebráním se tomu, je starý, je osamělý, pomoc potřebuje - ale když on je to stále stejný despotický manipulátor, takže mě lidově řečeno buzeruje, vylejvá si na mně své nenálady a agresivitu, navíc je hrozně negativní, stále si jen stěžuje, nedá se s ním třeba zavzpomínat na minulost, popovídat si, já nebo vnučka ho absolutně nezajímáme...strašně mě to deptá.... už to trvá 3.rok...

Janči,
jak si to kdo udělá, tak to má. Pokud jasně otci neukážeš, že takhle se k tobě chovat nemá a nestanovíš mu hranice, bude si na tobě zlost stále vylívat. Našel si oběť, která si to nechá líbit.
Ano, je to tvůj otec, ale to neznamená, že se od něj musíš nechat týrat!

Hamsun napsal(a):

Liška napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Liško,
to o tom dívání se skrz prsty a smrti kočky asi bylo adresováno mě, předpokládám.

Ne,nebyla to reakce na tebe,myslela jsem to obecně.Sama vím nejlíp jak je život někdy nahovno,co bych za tu pomyslnou mrtvou kočku dala.:-))

****************

To je strašný co píšeš ..........co bys dala za mrtvou kočku ?Pro někoho jeho kočka znamená opravdu všechno......mě když zemřel otec tak mi to bylo jedno a kdyby mi umřela moje užasná kočka-člověk, tak to pro mě bude velká rána...........
Víš někdy si člověk za svý problémy může sám, protože nemá dost fištrona na to, aby si dobře zařídil život a pak musí druhým závidět mrtvou kočku .
Já jsem v životě neměla doma opilce, nebo chlapa kterej by mě napadl......takový jsem viděla akorát v televizi........:D:D:D

Jasně.Závidím ti jak sis to zařídila.A zajímalo by mě jak bych si to měla zařídit já aby mi neumřel děti,abych neměla zhoubnej nádor ...Kočka byla nadsázka,ale to zřejmě něddo jako ty nemůže pochopit.Navíc jsem psala,že nikomu nic zlýho nepřeju,naopak.Fištrona asi teda nemám...

Liško, život ti připravil hodně tvrdé lekce, když jsem o nic četla, bylo mi smutno.....Jsi silná žena, tak se nenech rozhodit. Přeji hodně štěstí v dalším životě. :pussa:

víš , dneska když o tom přemýšlím si říkám, že bych asi nic neměnila, každá ta lekce mě posunula a pomohla stát s e tím, kým sem. i když to někdy sakra bolelo a měla jsem strach jestli to vůbec vydržím a zvládnu

agewa napsal(a):

víš , dneska když o tom přemýšlím si říkám, že bych asi nic neměnila, každá ta lekce mě posunula a pomohla stát s e tím, kým sem. i když to někdy sakra bolelo a měla jsem strach jestli to vůbec vydržím a zvládnu

S tím nezbývá než souhlasit.Všechno co se stane má svůj důvod.Člověk se zvedne a jde dál a je silnější,vnímá okolní problémy naprosto jiným pohledem než ostatní..To co jsem tu psala nebylo skuhrání,ale konstatování.Přeto všechno co se dělo a děje jsem pořád životní optimista a málokdy mě uvidíš bez úsměvu.:-))

to já spíš mám problém s tím, že nedokážu plakat. nějak mi to pořád nejde.jedna z věcí, která mi vadí, že "díky" dědovi jsem ztatila kus života, protože tam mám bloky ve smyslu ztráty paměti. psycholožka říkala , že je to normální reakce, přesto mě to mrzí. když máma se segrou někdy mluví o té době, tak mě připadá, že já tam nebyla....pusto, prázdno.

Já myslím, že celý život budeme dostávat lekce a to do té doby, než se poučíme z té předchodzí.
Jaké byly ty moje? Vlastně už dětství,kdy jsem nevnímala svou mamku po své boku,když byly dlouho nemocná, mentální anorexie v 17ti, několik pobytů na psychiatrii kvůli depresím, několik operací, oznámení onkologického onemocnění, lekce vydržet sama se sebou a svými myšlenkami :D.
Ale mám se dobře, myslím, že mě život má rád a jsem dítě štěstěny. Nepíšu to jako kliše, myslím to skutečně.

Tulipánka napsal(a):

Natálie,
tak to je mi fakt moc líto, že jsi s dcerkou zůstala sama. Je jen o málo mladší než Davídek, viď?

Já ti bohužel asi nedám zatím žádné povzbuzení, že ostatní jsou na tom ještě hůře. On totiž každý nese ten svůj problém jako nejhorší, dokud se neobjeví ještě horší. Takže pro někoho může být tragédie to, že ho šikanují v práci a může se trápit úplně stejně jako člověk, kterému zemřel tragicky partner s dítětem.

A mé nejhorší mezníky? Když jsem dostala dětskou cukrovku v 9 letech, pak dobrovolné mučení na VŠ, kdy se mě všichni snažili celkem bez skrupulí vyhodit a já tvrdě vzdorovala a naposledy jsem brečela v pátek, kdy jsem zjistila, že manžela donutili podepsat výpověď v práci, manžel zatím nové zaměstnání nemá, já jsem na rodičovské, máme hypotéku a žádné úspory, protože nám zkrachovala firma, co stavěla dům a my do něho museli dát vše, co jsme měli, aby se dostavěl.

S dcerkou jsem už rok sama, takže jsem se tím už docela srovnala. Možná mě to dostalo proto, že jsem s tím vůbec nepočítala, že se to může stát zrovna mně, ale zároveň jsem si podvědomě vybrala takového partnera, od kterého jsem vlastně ani nic jiného nemohla čekat... Potřebovala jsem tuto lekci jako sůl, ale to si uvědomuji až teď. Co jsem zde přečetla, tak někteří lidé zde to měli o hodně těžší, protože některé věci nejdou moc ovlivnit.Nezaložila jsem toto vlákno proto, abych se přesvědčila, že někdo je na tom třeba hůře, ale přečíst si osudy od jiných lidí, že každý je zodpovědný za své konání a jak se třeba jiní lidé vyrovnávají s nějakým životním údělem. Našli v sobě vnitřní sílu, která je popohnala dál a stali se méně zranitelnějšími.

Kočky, já když čtu, co koho potkalo, tak musím napsat, jak moc Vám držím palce...
S porovnáním s tím, co je tu psáno, jsem nezažila nic... moje problémy jsou malicherné a nestojí za zmínku.
Jen jsem Vás chtěla podpořit. :pussa:

Javeno,děkuju.a přeju ať ti to vydrží.Měj pohodu.

javena napsal(a):

Kočky, já když čtu, co koho potkalo, tak musím napsat, jak moc Vám držím palce...
S porovnáním s tím, co je tu psáno, jsem nezažila nic... moje problémy jsou malicherné a nestojí za zmínku.
Jen jsem Vás chtěla podpořit. :pussa:

Javena je nedělňátko :D .

Tvrdé životní lekce jsou mým největším přínosem v mém životě. Pomohly mi, stejně tak i všichni spoluúčinkující (i ve vedlejších rolích) a dostalo mě to tam, kam bych se sama dobrovolně nevydala.

Ničeho nelituju, děkuju za to a a jsem doslova vděčná...

Myslím, že mě extratragedie nepostihly.
Zemřeli mi rodiče (otec ve 14ti, máma ve 22letech),  stěhování,nepodařené soužití s manželem,  můj kladný vztah k alkoholu, rozvod, totální propad - bez rodiny, koruny, sebevědomí. Nula. A tam teprve začal můj život jít do plusových hodnot.

Někdo jde statečně pěkně sám, někdo potřebuje popostrčit, no a někdo musí být  nakopnut...:D

Wiki napsal(a):

Někdo jde statečně pěkně sám, někdo potřebuje popostrčit, no a někdo musí být  nakopnut...:D

Velmi hezky řečeno. Kdybych nedostala pořádnou lekci od života, tak bych zřejmě nezměnila své myšlení do dneška.

Kdepak nedělňátko. :D Narodila jsem se ve středu. Nevím jaký tohle mělo vliv, ale spíš mě ovlivnilo, co jsem viděla kolem sebe. Takže nevěra, dluhy mého manžela a rozvod mě nějak jako katastrofa nepřišly. Ne, že by to bylo lehký, ale kolem je spousta lidí, kteří to mají opravdu těžší.
Jsou věci, které ovlivníme (peníze, vztahy...) a ty, které neovlivníme (třeba nemoci ...). A i když to vím už dávno, když jsem to tu četla, zase jsem si to uvědomila... A to je dobře, tohle si zase uvědomit. Je spousta věcí, který  zvládnu a pak jsou ty, co by mě srazily na kolena - na tohle by člověk neměl zapomínat. Vědět, že nejsem já ta hvězda, co všechno zvládla, ale vidět ty ostatní, co něco zvládli - a těch si vážit a z jejich příběhů se poučit.
Tak takhle to má "středňátko". :D
Fakt se holky držte. :hjarta:

Natálie napsal(a):

Wiki napsal(a):

Někdo jde statečně pěkně sám, někdo potřebuje popostrčit, no a někdo musí být  nakopnut...:D

Velmi hezky řečeno. Kdybych nedostala pořádnou lekci od života, tak bych zřejmě nezměnila své myšlení do dneška.

Tak to 100%. Prostě jen ta změna bolí a někdy zase znova a znova zavede na cestu, a my nevíme jestli doprava nebo do leva a poruce není mapa ani GPS. Jenže i cesta může být cíl a hledání smysl té cesty.
Na d*žku jsem dostala loni před vánoci. A furt jsem zase teď na cestě. Na jaře jsem už zase došla k úpatí hory a začala stoupat. Sem tam odkopla kámen z cesty a pomalu se šinula s bágelm nahoru. Poznala jsem, že některé své "zásoby" můžu klidně zahodit, nebudu je už potřebovat, aby se mi šlo líp.
Často jsem rozložila bivak a jen tak nabírala síly na další výstup. Občas jsem zabivakovala na delší čas a odpočívala. Koukala kolem sebe a snažila se pochytit co nejvíce krásných věcí z okolí. Procházející lidi, pokecat s nimi, přivonět k neznámé kytce, ochutnat tajemnou chuť života. Zachvíli zase nasadila batoh a šla. Byl trochu lehčí, šlo se líp. Občas jsem si povyskočila asi víc, než bylo nutné a hned jsem si "vymknula" kotník. Ale léčení už bylo kratší a já si to zase šinula nahoru. Došla jsem na jeden kopec. Tam se rozhlížela a vydala se dál, kam cit ukázal. Teď jsem zase chvíli unavena , sedím na cesltě a hrabu se ve svém batohu a přemýšlím co ještě "ze svých zásob zahodit". aby se šlo zase lehčí. Přehrabuji se v tom báglu, přemýšlím, vytahuji jednu věc za druhou, otáčím v ruce a těžko se některých zbavuji. Zkusím plný pytel zase hodit na záda a vyrazit. Kurňa, jde to ztuha. Síly dochází dříve, nohy jsou těžké, zbytečná námaha. Co tak vyhodit, co nepotřeuji....? NO nic, ještě budu přemýšlet, něco najdu a až se zase vydám na cestu, tak poerferuji. Ale teď mi ještě dejte čas na přemýšlení....

Myslím, že tvrdé životní lekce přicházejí, když neslyšíme a nedokážeme reagovat na "jemné" životní lekce... tj. když neděláme to, co po nás život chce... jdeme "proti proudu" života.
Problém je, že hodně lidí "neslyší", "nevidí", kudy ten jejich životní proud plyne a snaží se plavat proti němu. Pak přijde ta životní lekce, která má říct "hele, nevidíš, že plaveš špatným směrem? Otoč to" ...
A když to nepochopí, znovu plavou proti proudu... tak přijde další lekce...
Aspoň tak to chápu.

Pak přijde ta životní lekce, která má říct "hele, nevidíš, že plaveš špatným směrem? Otoč to" ...

no, jasně - a proto mu na přechodu pro chodce nějakej debil přejede dítě - neměl plavat obráceně, žéé :co:

Martinka1 napsal(a):

Myslím, že tvrdé životní lekce přicházejí, když neslyšíme a nedokážeme reagovat na "jemné" životní lekce... tj. když neděláme to, co po nás život chce... jdeme "proti proudu" života.
Problém je, že hodně lidí "neslyší", "nevidí", kudy ten jejich životní proud plyne a snaží se plavat proti němu. Pak přijde ta životní lekce, která má říct "hele, nevidíš, že plaveš špatným směrem? Otoč to" ...
A když to nepochopí, znovu plavou proti proudu... tak přijde další lekce...
Aspoň tak to chápu.

to by mě zajímalo v čem jsem jako 11letá plavala proti proudu.

mashanka napsal(a):

Pak přijde ta životní lekce, která má říct "hele, nevidíš, že plaveš špatným směrem? Otoč to" ...

no, jasně - a proto mu na přechodu pro chodce nějakej debil přejede dítě - neměl plavat obráceně, žéé :co:

To může mít spoustu různých příčin... Nedávno jsem četla knížku, ve které psali u duších a o tom, jak to funguje, když zrovna nejsme inkarnovaní... - a tam psali (těžko ověřit, že) že duše si dopředu vybírají svůj "úděl" a mnohdy i to, kdy a jak umřou... - tak je možný, že duše toho dítěte si vybrala, že umře jako mladá při autonehodě.

Můžeš věřit, nemusíš, tohle se nedá nijak ověřit a předávám dál tak, jak jsem to četla.

Možná úkolem té matky je, tohle přijmout... - a to "odmítání" reality je právě tím plaváním proti proudu?

Narozením zapomínáme, co jsme měli jako duše za úkol, a ono je to dobře, asi by moc lidí neuneslo, kdyby vědělo, jaké "ťafky" jim osud přichystal - resp. co si sami před inkarnací vybrali.

Klubko a Martinko, hezky jste to napsaly.

Moje lekce byly už od dětství - narodila jsem se do nesprávné rodiny - hodní rodiče si přáli selku, která jim přivede domů sedláka a katolíka, ale já jsem byla pravý opak - studijní typ, oni vzdělání nijak neuznávali, ale byli hodní a nechali mne vystudovat, když jsem je tím nijak neobtěžovala. No ale to nedorozumnění je tam dodnes.

Dál mne partner opustil těsně po narození druhého dítěte a ještě na mne psal dluhy, nikdo mi nikdy s dětmi nepomohl, léta jsem žila jen ze sociálních dávek - taky tvrdá lekce, když byly mladší dceři 3 roky, tak mého tatínka zabilo auto - moje auto, když ho opravoval, maminka se z toho zhroutila a statek byl najednou bez hospodáře - tak jsem se dívala na zkázu všeho, co rodiče léta budovali, to auto mi pak za půl roku ukradli, pak jsem zjistila, že obě dcery jsou vážně nemocné, ta mladší dokonce těžce zdravotně postižená.

Holky a co když ten "proud" neznamená, že se musíte mít "dobře"... ale co když prostě ten "proud" přináší nehody, neštěstí atd. - a je to správně? Správně - tj. má to tak být, nikoli že se nám to musí líbit...

Martinko, určitě souhlasím, že život nemusí být jen koupel v peličce  a relax,ale pořádné zanoření kraulem mezi žraloky:))) A že jsou "plavci" držáci a pak jen "plavci" močáci a v obou případech je to tak správně.

Amely, já jsem už přesvědčna, že se vždy narodíme dobře a do té rodiny, do které jsme se narodit měli. Ne že je to blbě. Prostě někdo má start lehčí,ale zase nevíme, co ho potká dál. Někdo má start komplikovanější, při běhu životem, potřebuje více občerstvovaček,ale cílem zase proběhne jako vítěz. A ten jasný favorit na startu, doběhne jako outsider.

amely napsal(a):

Klubko a Martinko, hezky jste to napsaly.

Moje lekce byly už od dětství - narodila jsem se do nesprávné rodiny - hodní rodiče si přáli selku, která jim přivede domů sedláka a katolíka, ale já jsem byla pravý opak - studijní typ, oni vzdělání nijak neuznávali, ale byli hodní a nechali mne vystudovat, když jsem je tím nijak neobtěžovala. No ale to nedorozumnění je tam dodnes.

Dál mne partner opustil těsně po narození druhého dítěte a ještě na mne psal dluhy, nikdo mi nikdy s dětmi nepomohl, léta jsem žila jen ze sociálních dávek - taky tvrdá lekce, když byly mladší dceři 3 roky, tak mého tatínka zabilo auto - moje auto, když ho opravoval, maminka se z toho zhroutila a statek byl najednou bez hospodáře - tak jsem se dívala na zkázu všeho, co rodiče léta budovali, to auto mi pak za půl roku ukradli, pak jsem zjistila, že obě dcery jsou vážně nemocné, ta mladší dokonce těžce zdravotně postižená.

Amely... nemyslím, že ses narodila do nesprávné rodiny... před narozením sis ji "vybrala" a s tím i ten nelehký úkol, který na světě máš.
Nikdo se nenarodí do rodiny, která mu energeticky "nesedne"...
Ale protože nejsem jasnovidec (zatím) tak nevím, co sis do téhle inkarnace jako svůj úkol přinesla (i když to můžeš vytušit podle toho, co se Ti v životě děje). Asi na to sama přijdeš líp než někdo jiný.

Možná, opravdu jen možná - jsi v minulém životě/životech měla hodně dobrý život, nebo jsi naopak něco provedla - resp. Tvoje duše v předchozím těle - tak sis pro tenhle život vybrala těžký osud, aby se duše něco naučila?

I když chápu, že pokud tuhle myšlenku reinkarnace nepřijímáš, že to vysvětlení Ti asi bude k ničemu.

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Pak přijde ta životní lekce, která má říct "hele, nevidíš, že plaveš špatným směrem? Otoč to" ...

no, jasně - a proto mu na přechodu pro chodce nějakej debil přejede dítě - neměl plavat obráceně, žéé :co:

To může mít spoustu různých příčin... Nedávno jsem četla knížku, ve které psali u duších a o tom, jak to funguje, když zrovna nejsme inkarnovaní... - a tam psali (těžko ověřit, že) že duše si dopředu vybírají svůj "úděl" a mnohdy i to, kdy a jak umřou... - tak je možný, že duše toho dítěte si vybrala, že umře jako mladá při autonehodě.

Můžeš věřit, nemusíš, tohle se nedá nijak ověřit a předávám dál tak, jak jsem to četla.

Možná úkolem té matky je, tohle přijmout... - a to "odmítání" reality je právě tím plaváním proti proudu?

Narozením zapomínáme, co jsme měli jako duše za úkol, a ono je to dobře, asi by moc lidí neuneslo, kdyby vědělo, jaké "ťafky" jim osud přichystal - resp. co si sami před inkarnací vybrali.

No, na tomhle možná něco je, ale pak nechápu, jak může někdo plavat špatně - ta duše přece ví, kam tě má směřovat a kam už je předem je rozhodnuto, že máš plavat, takže ať budeš dělat cokoli, stejně je předem jasné, jak dopadneš - číst nestačí - je potřeba při tom také myslet

amely napsal(a):

Klubko a Martinko, hezky jste to napsaly.

Moje lekce byly už od dětství - narodila jsem se do nesprávné rodiny - hodní rodiče si přáli selku, která jim přivede domů sedláka a katolíka, ale já jsem byla pravý opak - studijní typ, oni vzdělání nijak neuznávali, ale byli hodní a nechali mne vystudovat, když jsem je tím nijak neobtěžovala. No ale to nedorozumnění je tam dodnes.

Dál mne partner opustil těsně po narození druhého dítěte a ještě na mne psal dluhy, nikdo mi nikdy s dětmi nepomohl, léta jsem žila jen ze sociálních dávek - taky tvrdá lekce, když byly mladší dceři 3 roky, tak mého tatínka zabilo auto - moje auto, když ho opravoval, maminka se z toho zhroutila a statek byl najednou bez hospodáře - tak jsem se dívala na zkázu všeho, co rodiče léta budovali, to auto mi pak za půl roku ukradli, pak jsem zjistila, že obě dcery jsou vážně nemocné, ta mladší dokonce těžce zdravotně postižená.

ano - tenhle tvůj osud už jsem někde četla a zarazilo mě to - říkala jsem si, že jsi snad zakletá.
Říká se, že každý další život je trest nebo nějaké dořešení těch minulých. Dejme tomu, že jsi v minulém životě byla vrah a teď máš okusit, jaké to je pro blízké, když jim někdo zemře.........

ale myslím, že tohle patří spíš na duchovní

amely napsal(a):

Klubko a Martinko, hezky jste to napsaly.

Moje lekce byly už od dětství - narodila jsem se do nesprávné rodiny - hodní rodiče si přáli selku, která jim přivede domů sedláka a katolíka, ale já jsem byla pravý opak - studijní typ, oni vzdělání nijak neuznávali, ale byli hodní a nechali mne vystudovat, když jsem je tím nijak neobtěžovala. No ale to nedorozumnění je tam dodnes.

Dál mne partner opustil těsně po narození druhého dítěte a ještě na mne psal dluhy, nikdo mi nikdy s dětmi nepomohl, léta jsem žila jen ze sociálních dávek - taky tvrdá lekce, když byly mladší dceři 3 roky, tak mého tatínka zabilo auto - moje auto, když ho opravoval, maminka se z toho zhroutila a statek byl najednou bez hospodáře - tak jsem se dívala na zkázu všeho, co rodiče léta budovali, to auto mi pak za půl roku ukradli, pak jsem zjistila, že obě dcery jsou vážně nemocné, ta mladší dokonce těžce zdravotně postižená.

Vidíš, a já si třeba myslím, že PRÁVĚ to je ono, že jsi se narodila do SPRÁVNÉ rodiny (k prvnímu odstavci).
Myslím, že nemůže a nepůjde vše pěkně hladce..že loď nemá kotvit v přástavu. Má jet na moře a ty vlny rozrážet nebo splývat po proudu..jak je třeba....:)

Život nikomu nepřinese lekci, kterou by neměl šanci zvládnout. Naopak.
Takže člověk, kterému osud nachystá samé katastrofy... je mnohem silnější, protože má šanci ty katastrofy zvládnout.
Naopak ten, který žádné katastrofy nemá - může to být tak, že osud mu je nesešle, protože na to nemá energii, je zvládnout. Život nemá za cíl nás zlikvidovat, ale něco naučit.
Takže když vidím těžké osudy kolem sebe - vím, že je to správně, protože ty lidi na to mají.
Naopak, když srovnávám sebe s lidmi, kteří mají osudy mnohem lehčí - vím, že je to správně, já na to mám a ty ostatní by to položilo.
Každý máme svoje úkoly, přesně nastavené tak, abychom je zvládli.

Druhá věc pak je, jestli jdeme do toho, abychom je zvládli, nebo jestli se jim vyhýbáme - pak si totiž sami můžeme přivodit to, že ty úkoly narostou do takové výše, že pak už je nezvládneme - ale děláme si to sami.

To je jako ten příměr s nemocí a pošťákem. Nemoc je jako pošťák. Má pro nás informaci a musí ji doručit. Pošťák přijde a zaklepe. My neotevřeme - neslyšíme, nechceme slyšet, nechceme to přijmout. Pošťák zabuší. Opět nic. Pak rozrazí dveře... - prostě MUSÍ ten dopis doručit.

Bohužel, v životě je to někdy tak, že ten pošťák, aby dopis doručil - nás zabije. Resp. ta nemoc. Pořád neslyšíme, neslyšíme... až pošťákovi nezbyde nic jiného, než zatlačit pořádně, a my (resp. tělo) to nevydrží.

Pošťák dopis doručil. Adresát zemřel.

Z hlediska věčnosti se ale nic neděje... duše se znovu narodí a znovu bude řešit ten úkol, který v tomhle životě nezvládla.

Je na nás, jestli se té lekci naučíme v tomhle životě nebo v příštím nebo za 20 tisíc životů... :-)

mashanka napsal(a):

No, na tomhle možná něco je, ale pak nechápu, jak může někdo plavat špatně - ta duše přece ví, kam tě má směřovat a kam už je předem je rozhodnuto, že máš plavat, takže ať budeš dělat cokoli, stejně je předem jasné, jak dopadneš - číst nestačí - je potřeba při tom také myslet

Duše Tě může směřovat, ale Ty (resp. Tvůj rozum) to může kazit. Pak plaveš proti proudu, protože nechceš plnit to, co pro Tebe ten osud přichystal, co si duše vybrala. Pak přijde nemoc jako ten "pošťák" se zprávou. Pochopíš zprávu - zařídíš se podle ní, a zase jedeš podle "plánu".
Nepochopíš... pokud dlouho nepochopíš, tak Tě ta nemoc může zabít.

Duši je jedno, jestli ten úkol splníš v tomhle životě nebo za 20 životů... má nekonečně času...

Každý máme svoje úkoly, přesně nastavené tak, abychom je zvládli.------------- Jo ? Tak proč se lidi věší ?

amely napsal(a):

Klubko a Martinko, hezky jste to napsaly.

Moje lekce byly už od dětství - narodila jsem se do nesprávné rodiny - hodní rodiče si přáli selku, která jim přivede domů sedláka a katolíka, ale já jsem byla pravý opak - studijní typ, oni vzdělání nijak neuznávali, ale byli hodní a nechali mne vystudovat, když jsem je tím nijak neobtěžovala. No ale to nedorozumnění je tam dodnes.

Dál mne partner opustil těsně po narození druhého dítěte a ještě na mne psal dluhy, nikdo mi nikdy s dětmi nepomohl, léta jsem žila jen ze sociálních dávek - taky tvrdá lekce, když byly mladší dceři 3 roky, tak mého tatínka zabilo auto - moje auto, když ho opravoval, maminka se z toho zhroutila a statek byl najednou bez hospodáře - tak jsem se dívala na zkázu všeho, co rodiče léta budovali, to auto mi pak za půl roku ukradli, pak jsem zjistila, že obě dcery jsou vážně nemocné, ta mladší dokonce těžce zdravotně postižená.

Vidíš, a já si třeba myslím, že PRÁVĚ to je ono, že jsi se narodila do SPRÁVNÉ rodiny (k prvnímu odstavci).
Myslím, že nemůže a nepůjde vše pěkně hladce..že loď nemá kotvit v přástavu. Má jet na moře a ty vlny rozrážet nebo splývat po proudu..jak je třeba....:)

Fakt nevím, proč Vám to posílám stále dokola...:D

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

No, na tomhle možná něco je, ale pak nechápu, jak může někdo plavat špatně - ta duše přece ví, kam tě má směřovat a kam už je předem je rozhodnuto, že máš plavat, takže ať budeš dělat cokoli, stejně je předem jasné, jak dopadneš - číst nestačí - je potřeba při tom také myslet

Duše Tě může směřovat, ale Ty (resp. Tvůj rozum) to může kazit. Pak plaveš proti proudu, protože nechceš plnit to, co pro Tebe ten osud přichystal, co si duše vybrala. Pak přijde nemoc jako ten "pošťák" se zprávou. Pochopíš zprávu - zařídíš se podle ní, a zase jedeš podle "plánu".
Nepochopíš... pokud dlouho nepochopíš, tak Tě ta nemoc může zabít.

Duši je jedno, jestli ten úkol splníš v tomhle životě nebo za 20 životů... má nekonečně času...

Podle mě je tohle jenom alibismus - abych nemusela nic řešit, řeknu si, že to tak má být a je hotovo.

Já také věřím na určitý, dejme tomu, vytyčený směr - cestu (osud), ale představuji si ji poměrně širokou - kde se můžeš pohybovat v určitých mantinelech a spoustu věcí ovlivnit a vybrat si - a všechno je to dobře, pokud nepřestoupíš ten mantinel

Martinka1 napsal(a):

amely napsal(a):

Klubko a Martinko, hezky jste to napsaly.

Moje lekce byly už od dětství - narodila jsem se do nesprávné rodiny - hodní rodiče si přáli selku, která jim přivede domů sedláka a katolíka, ale já jsem byla pravý opak - studijní typ, oni vzdělání nijak neuznávali, ale byli hodní a nechali mne vystudovat, když jsem je tím nijak neobtěžovala. No ale to nedorozumnění je tam dodnes.

Dál mne partner opustil těsně po narození druhého dítěte a ještě na mne psal dluhy, nikdo mi nikdy s dětmi nepomohl, léta jsem žila jen ze sociálních dávek - taky tvrdá lekce, když byly mladší dceři 3 roky, tak mého tatínka zabilo auto - moje auto, když ho opravoval, maminka se z toho zhroutila a statek byl najednou bez hospodáře - tak jsem se dívala na zkázu všeho, co rodiče léta budovali, to auto mi pak za půl roku ukradli, pak jsem zjistila, že obě dcery jsou vážně nemocné, ta mladší dokonce těžce zdravotně postižená.

Amely... nemyslím, že ses narodila do nesprávné rodiny... před narozením sis ji "vybrala" a s tím i ten nelehký úkol, který na světě máš.
Nikdo se nenarodí do rodiny, která mu energeticky "nesedne"...
Ale protože nejsem jasnovidec (zatím) tak nevím, co sis do téhle inkarnace jako svůj úkol přinesla (i když to můžeš vytušit podle toho, co se Ti v životě děje). Asi na to sama přijdeš líp než někdo jiný.

Možná, opravdu jen možná - jsi v minulém životě/životech měla hodně dobrý život, nebo jsi naopak něco provedla - resp. Tvoje duše v předchozím těle - tak sis pro tenhle život vybrala těžký osud, aby se duše něco naučila?

I když chápu, že pokud tuhle myšlenku reinkarnace nepřijímáš, že to vysvětlení Ti asi bude k ničemu.

Už se moc těším, že se v příštím životě za odměnu narodím s nějakým úžasně krásným osudem.

mashanka napsal(a):

Každý máme svoje úkoly, přesně nastavené tak, abychom je zvládli.------------- Jo ? Tak proč se lidi věší ?

Nastavené tak, abychom je mohli zvládnout. Někdo radši (to se asi děje víc podvědomě než vědomě) před problémem uteče = zasebevraždí se... - protože vnímál, že je to pro něj moc bolestné. Tak před tou bolestí uteče.

A taky... - my lidi máme svobodnou vůli. Můžeme se svobodně rozhodnout, asi ne 100%-ně... když už se narodíme jako ženská tak jako ženská zůstaneme do smrti (pokud se teda nenecháme přeoperovat, ale to jsme stejně předělaná ženská)... - tak přestože máme na to, to zvládnout... rozhodneme se, že to nezvládneme - že nechceme cítit tu bolest, která by to provázela - tak se rozhodneme to vzdát.

Ale duši to nevadí, má na to životů (dalších) dost :-)

Většinou si lidi myslí, že svůj problém vyřeší, když se zabijou, a vůbec je nenapadne, že to řešení jen oddálí a problém si vezmou s sebou... - možná kdyby si to uvědomili, tak by ten problém řešili ještě zaživa. Nemuseli by s řešením čekat na další životy.

:) ty bys byla výborný adept na sebevražedného atentátníka :)
Nebo Kamikaze, to by bylo pro tebe ještě lepší poslání :)

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

No, na tomhle možná něco je, ale pak nechápu, jak může někdo plavat špatně - ta duše přece ví, kam tě má směřovat a kam už je předem je rozhodnuto, že máš plavat, takže ať budeš dělat cokoli, stejně je předem jasné, jak dopadneš - číst nestačí - je potřeba při tom také myslet

Duše Tě může směřovat, ale Ty (resp. Tvůj rozum) to může kazit. Pak plaveš proti proudu, protože nechceš plnit to, co pro Tebe ten osud přichystal, co si duše vybrala. Pak přijde nemoc jako ten "pošťák" se zprávou. Pochopíš zprávu - zařídíš se podle ní, a zase jedeš podle "plánu".
Nepochopíš... pokud dlouho nepochopíš, tak Tě ta nemoc může zabít.

Duši je jedno, jestli ten úkol splníš v tomhle životě nebo za 20 životů... má nekonečně času...

Podle mě je tohle jenom alibismus - abych nemusela nic řešit, řeknu si, že to tak má být a je hotovo.

Já také věřím na určitý, dejme tomu, vytyčený směr - cestu (osud), ale představuji si ji poměrně širokou - kde se můžeš pohybovat v určitých mantinelech a spoustu věcí ovlivnit a vybrat si - a všechno je to dobře, pokud nepřestoupíš ten mantinel

Proti tomu  nejsem :-) Já si to představuju jako počítačovou hru. Začneš hrát... je tam hodně cest/způsobů, jak dojít ke konci, a třeba i několik možných konců. Co ale nemůžeš, je, změnit hru... - tj. osud.
Ale ten osud nemusí být přesně nalinkovaný, "dovolí" Ti víc možností i víc možných konců hry...

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

No, na tomhle možná něco je, ale pak nechápu, jak může někdo plavat špatně - ta duše přece ví, kam tě má směřovat a kam už je předem je rozhodnuto, že máš plavat, takže ať budeš dělat cokoli, stejně je předem jasné, jak dopadneš - číst nestačí - je potřeba při tom také myslet

Duše Tě může směřovat, ale Ty (resp. Tvůj rozum) to může kazit. Pak plaveš proti proudu, protože nechceš plnit to, co pro Tebe ten osud přichystal, co si duše vybrala. Pak přijde nemoc jako ten "pošťák" se zprávou. Pochopíš zprávu - zařídíš se podle ní, a zase jedeš podle "plánu".
Nepochopíš... pokud dlouho nepochopíš, tak Tě ta nemoc může zabít.

Duši je jedno, jestli ten úkol splníš v tomhle životě nebo za 20 životů... má nekonečně času...

ty mluvíš , ale pouze o nemoci. tomu rozumím, že nemoc si vlastně můžeme přivolat sami.ale co ostatní lekce?
píšeš, že máme svobodnou vůli...no mě v 11letech byla nanic.ano, přežila jsem to, dodneška nevím, co přesně mi tímto osud...život...říct

mashanka napsal(a):

:) ty bys byla výborný adept na sebevražedného atentátníka :)

Jako já? Proč myslíš? :lol:
To že věřím na reinkarnaci neznamená, že se chci zabít nebo jiné lidi...

Já mám svůj život ráda, chci žít a užívat si ho, ne se zabít nebo někoho jiného...

Já jenom vnímám, že smrtí to nekončí a že život dá se říci "materiální", to není všechno. Je tu mnohem víc úrovní, dimenzí, se kterýma "materiální" lidi moc nepočítačí... řekněme že to zúžuje chápání věcí, které se dějou a které si lidi neumí vysvětlit.

Život nikomu nepřinese lekci, kterou by neměl šanci zvládnout. Naopak.

Martinko, já ti nevím... Mám známou, má mentálně postižené dítě, druhé je nemocné, ona je na prášcích - většinou, občas se napije... moc to nezvládá a já se jí nedivím. Ani si nemyslím, že se to mělo stát jí, nezdá se mi, že by plavala proti proudu, nevím, čím si tohle člověk zaslouží...

Proto, jaký náhled máš na život - já ti nic špatného nepřeji, ale je vidět, že jsi od toho svého osudu ještě žádnou facku nedostala.
Až ji dostaneš, nebudeš se radovat, to mi věř

agewa napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

No, na tomhle možná něco je, ale pak nechápu, jak může někdo plavat špatně - ta duše přece ví, kam tě má směřovat a kam už je předem je rozhodnuto, že máš plavat, takže ať budeš dělat cokoli, stejně je předem jasné, jak dopadneš - číst nestačí - je potřeba při tom také myslet

Duše Tě může směřovat, ale Ty (resp. Tvůj rozum) to může kazit. Pak plaveš proti proudu, protože nechceš plnit to, co pro Tebe ten osud přichystal, co si duše vybrala. Pak přijde nemoc jako ten "pošťák" se zprávou. Pochopíš zprávu - zařídíš se podle ní, a zase jedeš podle "plánu".
Nepochopíš... pokud dlouho nepochopíš, tak Tě ta nemoc může zabít.

Duši je jedno, jestli ten úkol splníš v tomhle životě nebo za 20 životů... má nekonečně času...

ty mluvíš , ale pouze o nemoci. tomu rozumím, že nemoc si vlastně můžeme přivolat sami.ale co ostatní lekce?
píšeš, že máme svobodnou vůli...no mě v 11letech byla nanic.ano, přežila jsem to, dodneška nevím, co přesně mi tímto osud...život...říct

Já nevím, co se Ti stalo, ani co Ti to mělo říct... - zkus se zeptat sama sebe :-) Ale stejně se to nedozvíš, pokud se to dozvědět nemáš...
Vysvětlení může být spousta.

Nemoc byla jenom příklad... úrazy a nehody fungují podobně jako nemoc.

A navíc, ty vysvětlení, těch může být i víc, určitě není jenom jedna rovina, ve které se to dá vysvětlit... - svět není "plochý", důvody se můžou překrývat, a míchat společně s tou "svobodnou" vůlí.
A taky netvrdím, že tomu rozumím, píšu jenom o věcech které zrovna teď s mou omezenou schopností chápat vnímám :-) A myslím, že živý člověk nemůže plně obsáhnout všechno, co je za hranicí života - to pozná až tam... - a i kdyby to poznal, nemyslím, že se to dá dobře napsat do slov... tak aby to člověk pochopil (slovy).

Svobodnou vůli máme, ale je omezená. "Osud" je určitým způsobem nastavený, a v jeho "rámci" (jak bylo napsáno) se určitým způsobem, svobodnou vůlí, můžeš pohybovat. Ale za jeho hranice Tě to nepustí.

Nemůžeš skončit život v jiné "hře" než v jaké jsi začala...

Nevím, co se Ti v 11 letech stalo, ale lidi umírají v každém věku - tak je dobře, že jsi tu :-)

javena napsal(a):

Život nikomu nepřinese lekci, kterou by neměl šanci zvládnout. Naopak.

Martinko, já ti nevím... Mám známou, má mentálně postižené dítě, druhé je nemocné, ona je na prášcích - většinou, občas se napije... moc to nezvládá a já se jí nedivím. Ani si nemyslím, že se to mělo stát jí, nezdá se mi, že by plavala proti proudu, nevím, čím si tohle člověk zaslouží...

Možná byla v minulém životě ten, kdo postižené lidi zavrhoval, mučil a zabíjel - podle TEORIE, kterou tady teď probíráme

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Každý máme svoje úkoly, přesně nastavené tak, abychom je zvládli.------------- Jo ? Tak proč se lidi věší ?

Nastavené tak, abychom je mohli zvládnout. Někdo radši (to se asi děje víc podvědomě než vědomě) před problémem uteče = zasebevraždí se... - protože vnímál, že je to pro něj moc bolestné. Tak před tou bolestí uteče.

A taky... - my lidi máme svobodnou vůli. Můžeme se svobodně rozhodnout, asi ne 100%-ně... když už se narodíme jako ženská tak jako ženská zůstaneme do smrti (pokud se teda nenecháme přeoperovat, ale to jsme stejně předělaná ženská)... - tak přestože máme na to, to zvládnout... rozhodneme se, že to nezvládneme - že nechceme cítit tu bolest, která by to provázela - tak se rozhodneme to vzdát.

Ale duši to nevadí, má na to životů (dalších) dost :-)

Většinou si lidi myslí, že svůj problém vyřeší, když se zabijou, a vůbec je nenapadne, že to řešení jen oddálí a problém si vezmou s sebou... - možná kdyby si to uvědomili, tak by ten problém řešili ještě zaživa. Nemuseli by s řešením čekat na další životy.

Duši ta sebevražda opravdu nevadí?

Podle křesťanského učení se duše sebevrahů dostávaly do pekla navěky.
Moje mladší dcera se chce zabít skoro každý týden, tak do ní hustím, že to by se do  toho pekla dostala a bylo by to tam strašné, taky jsem jí říkala, že sebevražda je tak špatná, že sebevrahy ani nepohřbí na hřbitov, ale zahrabou je za hřbitovní zídku a tam je chodí očurávat psi.
Doufám, že se k ní ta Tvoje teorie Martinko, nikdy nedostane.

příspěvek 12 a 51.

Martinka1 napsal(a):

Život nikomu nepřinese lekci, kterou by neměl šanci zvládnout. Naopak.
Takže člověk, kterému osud nachystá samé katastrofy... je mnohem silnější, protože má šanci ty katastrofy zvládnout.
Naopak ten, který žádné katastrofy nemá - může to být tak, že osud mu je nesešle, protože na to nemá energii, je zvládnout. Život nemá za cíl nás zlikvidovat, ale něco naučit.
Takže když vidím těžké osudy kolem sebe - vím, že je to správně, protože ty lidi na to mají.
Naopak, když srovnávám sebe s lidmi, kteří mají osudy mnohem lehčí - vím, že je to správně, já na to mám a ty ostatní by to položilo.
Každý máme svoje úkoly, přesně nastavené tak, abychom je zvládli.

Druhá věc pak je, jestli jdeme do toho, abychom je zvládli, nebo jestli se jim vyhýbáme - pak si totiž sami můžeme přivodit to, že ty úkoly narostou do takové výše, že pak už je nezvládneme - ale děláme si to sami.To je jako ten příměr s nemocí a pošťákem. Nemoc je jako pošťák. Má pro nás informaci a musí ji doručit. Pošťák přijde a zaklepe. My neotevřeme - neslyšíme, nechceme slyšet, nechceme to přijmout. Pošťák zabuší. Opět nic. Pak rozrazí dveře... - prostě MUSÍ ten dopis doručit.

Bohužel, v životě je to někdy tak, že ten pošťák, aby dopis doručil - nás zabije. Resp. ta nemoc. Pořád neslyšíme, neslyšíme... až pošťákovi nezbyde nic jiného, než zatlačit pořádně, a my (resp. tělo) to nevydrží.
Pošťák dopis doručil. Adresát zemřel.

Z hlediska věčnosti se ale nic neděje... duše se znovu narodí a znovu bude řešit ten úkol, který v tomhle životě nezvládla.

Je na nás, jestli se té lekci naučíme v tomhle životě nebo v příštím nebo za 20 tisíc životů... :-)

Celá tato debata už zabíhá do duchovního. A někteří lidé na inkarnace, učební lekce  apod. věří, a někteří nevěří.

Já patřím k těm druhým. Měla jsem blízkého člověka, kterého na chodníku srazilo zezadu auto. Nemohl to nijak ovlivnit, nemohl tomu zabránit. Zůstal ochrnutý na vozíku, a špatně pak viděl. Když se po roce vrátil z rehabilitačních ústavů a nemocnic domů, viděl, že jeho žena ( s nemocným srdcem) se ničí, tím, jak ho musí zdvíhat apod. Tato situace pro něj byla neřešitelná. Vyřešil to tím, že si vzal život.
A teď se, nazíráno optikou toho příběhu, podívejte na věty, které jsem vytučnila. Já říkám - to, co říká Martinka, neplatí. To je můj názor.

javena napsal(a):

Život nikomu nepřinese lekci, kterou by neměl šanci zvládnout. Naopak.

Martinko, já ti nevím... Mám známou, má mentálně postižené dítě, druhé je nemocné, ona je na prášcích - většinou, občas se napije... moc to nezvládá a já se jí nedivím. Ani si nemyslím, že se to mělo stát jí, nezdá se mi, že by plavala proti proudu, nevím, čím si tohle člověk zaslouží...

Myslíš, že je to vůči ní nespravedlivé?

Já vím že je to těžké přijmout, ale na světě není nic "špatně"... všechno je tak, jak má být, i když se lidi vraždí, okrádají, ubližují si... - prostě to tak z nějakého důvodu má být a je to tak "dobře" - i když nevím, jestli tady je na místě psát "dobře" nebo "špatně", spíš TO TAK JE. Tečka.

Země je prý docela tvrdá škola života... a pobyt tady si vybírají ty duše, které prostě potřebují lekci. Jakože všichni jsme sem přišli, abysme se naučili tvrdou lekci... - někdo víc a někdo míň... - prý jsou i jiné světy, které jsou mnohem "jednodušší"... - ale to zase někdo napsal, tak těžko říct, já jsem tam nebyla - resp. možná byla, ale nepamatuju si to :-)

Myslím, že zásadní ukázka "plavání proti proudu" je NEPŘIJETÍ SITUACE TAKOVÉ, JAKÁ JE. Tím si lidi ubližují nejvíc.
Když ze sebe udělají oběť "podívejte co se mi stalo", já za to nemůžu... tak to nemůžou zpracovat a posunout se dál.
Nějakou dobu to těm lidem možná pomáhá, ale když v té oběti zůstanou do konce života... - tak se do konce života taky nikam neposunou.

Ohledně těch zkoušek - dostávám takové zkoušky, jaké mám dostat, a kamarádka s postiženýma a nemocnýma dětma má zase svoje zkoušky... nic není lepší nebo horší... - každý má to, co má mít. Není potřeba nikoho litovat - on si to vybral - i když si to nepamatuje, protože narozením zapomínáme, co jsme si vybrali, a je to dobře...

Další výběry děláme v životě, které vědomě, většinu ale podvědomě, ale v rámci toho osudu, který jsme si vybrali před narozením, se po narození "svobodně" pohybujeme, což ale neznamená, že VĚDOMĚ!!! :-)

mashanka napsal(a):

javena napsal(a):

Život nikomu nepřinese lekci, kterou by neměl šanci zvládnout. Naopak.

Martinko, já ti nevím... Mám známou, má mentálně postižené dítě, druhé je nemocné, ona je na prášcích - většinou, občas se napije... moc to nezvládá a já se jí nedivím. Ani si nemyslím, že se to mělo stát jí, nezdá se mi, že by plavala proti proudu, nevím, čím si tohle člověk zaslouží...

Možná byla v minulém životě ten, kdo postižené lidi zavrhoval, mučil a zabíjel - podle TEORIE, kterou tady teď probíráme

Ty si z toho děláš legraci, ale zkus připustit, že by na té "teorii" mohlo něco být... - a je jasný, že teorií zůstane, protože duchovní věci se nedají vědecky (tj.  materiálně) dokázat...

Hmm, tu teorii chápu, ale pro přežití jí to moc nepomůže. :( Protože je to teorie. Prakticky, až se o své dítě nebude moci starat, skončí v ústavu, pokud si ho k sobě nevezme nemocný sourozenec... Těch co mučili postižené je v té rodině nějak moc...
Teorie je taková berlička, jako, že člověk ví proč. Ale jak to přežít - to je něco jiného. Nikomu nepřeju, aby si svoje teorie musel v reálu zkusit. :vissla:

no, tak křesťanství bych do toho netahala - křesťanství je UČENÍ

amely napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Každý máme svoje úkoly, přesně nastavené tak, abychom je zvládli.------------- Jo ? Tak proč se lidi věší ?

Nastavené tak, abychom je mohli zvládnout. Někdo radši (to se asi děje víc podvědomě než vědomě) před problémem uteče = zasebevraždí se... - protože vnímál, že je to pro něj moc bolestné. Tak před tou bolestí uteče.

A taky... - my lidi máme svobodnou vůli. Můžeme se svobodně rozhodnout, asi ne 100%-ně... když už se narodíme jako ženská tak jako ženská zůstaneme do smrti (pokud se teda nenecháme přeoperovat, ale to jsme stejně předělaná ženská)... - tak přestože máme na to, to zvládnout... rozhodneme se, že to nezvládneme - že nechceme cítit tu bolest, která by to provázela - tak se rozhodneme to vzdát.

Ale duši to nevadí, má na to životů (dalších) dost :-)

Většinou si lidi myslí, že svůj problém vyřeší, když se zabijou, a vůbec je nenapadne, že to řešení jen oddálí a problém si vezmou s sebou... - možná kdyby si to uvědomili, tak by ten problém řešili ještě zaživa. Nemuseli by s řešením čekat na další životy.

Duši ta sebevražda opravdu nevadí?

Podle křesťanského učení se duše sebevrahů dostávaly do pekla navěky.
Moje mladší dcera se chce zabít skoro každý týden, tak do ní hustím, že to by se do  toho pekla dostala a bylo by to tam strašné, taky jsem jí říkala, že sebevražda je tak špatná, že sebevrahy ani nepohřbí na hřbitov, ale zahrabou je za hřbitovní zídku a tam je chodí očurávat psi.
Doufám, že se k ní ta Tvoje teorie Martinko, nikdy nedostane.

Tak to je něco, proč asi nikdy nemůžu být křesťanem.
Já jsem naopak přesvědčená, že ten člověk, o kterém jsem psala, se svojí sebevraždou vlastně obětoval. Nechtěl, aby zničil zdraví osoby jemu nejbližší, tak udělal toto. Mě je sice líto, že to řešil takto, ale v duchu před ním smekám. Neodsuzujte sebevrahy jako nějaký odpad společnosti. Tak to není, tedy aspoň ne vždy.

Amely, doporučuju, především se pokus odhalit a vyřešit, PROČ se tvá dcera chce zabít. Byla by to lepší cesta, než ji strašit peklem... A držím ti palce, takovou situaci s dítětem tedy nezávidím....

amely napsal(a):

Duši ta sebevražda opravdu nevadí?

Podle křesťanského učení se duše sebevrahů dostávaly do pekla navěky.
Moje mladší dcera se chce zabít skoro každý týden, tak do ní hustím, že to by se do  toho pekla dostala a bylo by to tam strašné, taky jsem jí říkala, že sebevražda je tak špatná, že sebevrahy ani nepohřbí na hřbitov, ale zahrabou je za hřbitovní zídku a tam je chodí očurávat psi.
Doufám, že se k ní ta Tvoje teorie Martinko, nikdy nedostane.

Já nevím, jestli té konkrétní duši sebevražda vadí nebo nevadí - Tobě vadí věci, ke kterým se rozhodneš?
Chtěla jsem napsat, že ty úkoly tady budou pořád, ať už je vyřešíme v jednom životě nebo v tisíci.
Křesťanské učení opravdu neuznávám.
Tvoje mladší dcera potřebuje odbornou pomoc, a ne "moje" teorie.
Pro to, abys ji zachránila, jí samozřejmě říkej co si myslíš, že je nejlepší... - ale nějaký důvod to má, proč se chce zabít, zrovna jsem četla knížku "O sebevraždách" od Bernard Frankel, Rachel Kranzová, mám ji z knihovny, možná by Tě to zajímalo.

Pro začátek může zkusit takové malé cvičení - říkat si (opakovaně) slova "chci žít"... (kdyby Tě to zaujalo, napiš SZ)

Ale Ty s ní zřejmě už k psychologovi nebo psychiatrovi chodíš...

Dobrý je film Jak přicházejí sny, před nějakou dobou to vyšlo na DVD, je to i knížka kterou napsal Richart Matheson... - ano, tam je informace, že sebevrazi končí v "pekle"... - možná to na nějaké úrovni je pravda.

Taky musíš vzít v úvahu, že spousta duší "uvízne" na tomhle světě, někteří ani neví, že jsou mrtví, pořád dělají co za života - nemusí jim to dojít spoutu let. Pak jsou to ty duše, které bloudí... - viz film Šestý smysl, jestli jsi ho viděla... Ten psychiatr, co ho hrál Bruce Willis, tomu trvalo rok, než zjistil, že umřel...

Sebevražda v podstatě udělá "jen" to, že se zbavíš těla, ale problémy jsou s Tebou pořád, vnímáš je pořád, jenom už nemáš tělo a tudíž způsob, jak ty problémy napravit...

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

javena napsal(a):

Život nikomu nepřinese lekci, kterou by neměl šanci zvládnout. Naopak.

Martinko, já ti nevím... Mám známou, má mentálně postižené dítě, druhé je nemocné, ona je na prášcích - většinou, občas se napije... moc to nezvládá a já se jí nedivím. Ani si nemyslím, že se to mělo stát jí, nezdá se mi, že by plavala proti proudu, nevím, čím si tohle člověk zaslouží...

Možná byla v minulém životě ten, kdo postižené lidi zavrhoval, mučil a zabíjel - podle TEORIE, kterou tady teď probíráme

Ty si z toho děláš legraci, ale zkus připustit, že by na té "teorii" mohlo něco být... - a je jasný, že teorií zůstane, protože duchovní věci se nedají vědecky (tj.  materiálně) dokázat...

To se pleteš - tentokrát jsem to zrovna myslela vážně . Nemysli si, že jsi jediný, kdo umí číst. Do určité míry na osud věřím (tedy, já tomu říkám osud - je to fuk, jak to pojmenuješ).



Ale jedna věc je, něco si přečíst a jiná věc, fanaticky tomu propadnout. Myslím, že máš sklony k fanatismu, ale to je fuk - má to tak být. Hlavně bacha na sekty - podobné lidi, jako jsi ty, ony dokáží totálně zničit

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Možná byla v minulém životě ten, kdo postižené lidi zavrhoval, mučil a zabíjel - podle TEORIE, kterou tady teď probíráme

Ty si z toho děláš legraci, ale zkus připustit, že by na té "teorii" mohlo něco být... - a je jasný, že teorií zůstane, protože duchovní věci se nedají vědecky (tj.  materiálně) dokázat...

To se pleteš - tentokrát jsem to zrovna myslela vážně . Nemysli si, že jsi jediný, kdo umí číst. Do určité míry na osud věřím (tedy, já tomu říkám osud - je to fuk, jak to pojmenuješ).



Ale jedna věc je, něco si přečíst a jiná věc, fanaticky tomu propadnout. Myslím, že máš sklony k fanatismu, ale to je fuk - má to tak být. Hlavně bacha na sekty - podobné lidi, jako jsi ty, ony dokáží totálně zničit

jako teorie je to zajímaví, zatím teda pořád nevím, co mě to mělo přinést.dobrého, pozitivního.

mashanka napsal(a):

To se pleteš - tentokrát jsem to zrovna myslela vážně . Nemysli si, že jsi jediný, kdo umí číst. Do určité míry na osud věřím (tedy, já tomu říkám osud - je to fuk, jak to pojmenuješ).

Ale jedna věc je, něco si přečíst a jiná věc, fanaticky tomu propadnout. Myslím, že máš sklony k fanatismu, ale to je fuk - má to tak být. Hlavně bacha na sekty - podobné lidi, jako jsi ty, ony dokáží totálně zničit

To že napíšu svůj názor na Babinet, neznamená, že jsem fanatik a jsem v sektě :-)
I když, nebylo by to špatný, nějakou sektu si založit :lol::gloria:

Všechny moje příspěvky jsou o jediné myšlence, a to, že ty "tvrdé životní lekce" nejsou nějakým trestem, nebo že nejsme jejich "obětí", ale že se to dá vysvětlit, ovšem ne "materialistickými" názory.

Poslední můj příspěvek ohledně těchto teorií (dál už se tím nechci zabývat).
Tvrdím, že teorie, kterou zde píše Martinka, je teorie nejenže nesmyslná, ale přímo antihumánní a říkám otevřeně - podle mě vysloveně zvrhlá. 
Když někomu umírá např. dítě, podle mě je správné snažit se o jeho záchranu ze všech sil, a ne - říci si "vše je správně, vše je jak má".
Když se někomu stane neštěstí, tak je zvrhlé myslet si (a nebo dokonce mu to dávat najevo ) - ty sis to zasloužil, tvá duše si to vybrala, ty máš trpět, vše je jak má být.

No - uzavřu to: Každý si věřme tedy těm svým tezím. Nakonec - všechno jsou to jen neověřitelné teorie.
Ale aspoň bych doporučovala mít trochu taktu a lidem které postihlo neštěstí netvrdit Ty sis to zasloužil, ty sis to vybral, protože tvá duše je asi pořád nepoučitelná, a proto musí dostávat nové a nové lekce. :dumbom:

javena napsal(a):

Hmm, tu teorii chápu, ale pro přežití jí to moc nepomůže. :( Protože je to teorie. Prakticky, až se o své dítě nebude moci starat, skončí v ústavu, pokud si ho k sobě nevezme nemocný sourozenec... Těch co mučili postižené je v té rodině nějak moc...
Teorie je taková berlička, jako, že člověk ví proč. Ale jak to přežít - to je něco jiného. Nikomu nepřeju, aby si svoje teorie musel v reálu zkusit. :vissla:

Já taky nikomu nic zlého nepřeji - asi je to berlička - zrovna taková, jako když před smrtí se lidem značně uleví (to je dlouhodobě vypozorované, žádná teorie) a umírání je prý příjemné - to tedy nevím, ale vědci ty všechny světelné tunely, rozkvetlé zahrady, apod., které lidi při tom prý vidí, umí vysvětlit - není to nic nadpřirozeného, jen zpomalení krevního proudu, snížení tlaku, tepu............ jsou to halucinace, které lidem tu chvíli zpříjemní.

Ale, na druhou stranu,  proč díky berličce necítit líp, nezískat víc síly ? Když to někomu pomůže, co je na tom špatného ? Špatné podle mě je, druhé o tom tvrdošíjně přesvědčovat, když jim to není vlastní

agewa napsal(a):

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Ty si z toho děláš legraci, ale zkus připustit, že by na té "teorii" mohlo něco být... - a je jasný, že teorií zůstane, protože duchovní věci se nedají vědecky (tj.  materiálně) dokázat...

To se pleteš - tentokrát jsem to zrovna myslela vážně . Nemysli si, že jsi jediný, kdo umí číst. Do určité míry na osud věřím (tedy, já tomu říkám osud - je to fuk, jak to pojmenuješ).



Ale jedna věc je, něco si přečíst a jiná věc, fanaticky tomu propadnout. Myslím, že máš sklony k fanatismu, ale to je fuk - má to tak být. Hlavně bacha na sekty - podobné lidi, jako jsi ty, ony dokáží totálně zničit

jako teorie je to zajímaví, zatím teda pořád nevím, co mě to mělo přinést.dobrého, pozitivního.

Proč by ti to mělo přinášet něco pozitivního ? Něco ti to přineslo - třeba zkušenost, jak se cítí druhá strana - poučení

Blossom napsal(a):

Poslední můj příspěvek ohledně těchto teorií (dál už se tím nechci zabývat).
Tvrdím, že teorie, kterou zde píše Martinka, je teorie nejenže nesmyslná, ale přímo antihumánní a říkám otevřeně - podle mě vysloveně zvrhlá. 
Když někomu umírá např. dítě, podle mě je správné snažit se o jeho záchranu ze všech sil, a ne - říci si "vše je správně, vše je jak má".
Když se někomu stane neštěstí, tak je zvrhlé myslet si (a nebo dokonce mu to dávat najevo ) - ty sis to zasloužil, tvá duše si to vybrala, ty máš trpět, vše je jak má být.

No - uzavřu to: Každý si věřme tedy těm svým tezím. Nakonec - všechno jsou to jen neověřitelné teorie.
Ale aspoň bych doporučovala mít trochu taktu a lidem které postihlo neštěstí netvrdit Ty sis to zasloužil, ty sis to vybral, protože tvá duše je asi pořád nepoučitelná, a proto musí dostávat nové a nové lekce. :dumbom:

Když je někdo v průseru, je v pořádku mu pomoct.
Pokud někdo umře, prostě umřel, to nezměníš. Můžeš se tím 20 let trápit, nebo se trápit třeba rok, všechen bol vybrečet, vyrovnat se s tím a žít dál.
Je na Tobě, co si vybereš.

Tj. když umírá dítě - pomož mu ze všech sil.
Pokud už umřelo - truchli jak dlouho potřebuješ. A potom zase žij. (To neznamená že na to máš zapomenout).

Když se někomu stane neštěstí - pořád trvám na tom, že to tak mělo být - protože nikdy se nestane nic, co by se stát nemělo - to by svět nemohl fungovat. A ano, na nějaké úrovni si to vybral - i když třeba před narozením jako lekci, kterou si v tomhle životě měl zpracovat.

Podle té "teorie" jsou duše, které se hromadně před životem domluví, že spolu umřou při nějaké hromadné katastrofě. Ano, je to jenom teorie. Napsala bych Ti název té knížky, ve které jsem to četla, ale měla jsem ji půjčenou a už ji nemám.

Víš, možná když na tohle věřit budeš, nebo ti postižení budou, tak jim to pomůže... - víra, že jejich blízcí se mají dobře ve světě "po životě" a že se zase narodí... - než když budou věřit, že už jsou definitivně pryč. Tak proč nehumánní?

A není to o tom, že duše je "nepoučitelná" a že musí dostávat pořád nové lekce... - všechny duše musí projít všemi lekcemi... každý z nás v nějakém životě byl vrah, v jiném životě byl oběť, byl muž i žena... - všichni si musí projít vším.

Ale jestli Tobě osobně pomáhá, tomu nevěřit, já Ti to neberu...

Takže člověk, kterému osud nachystá samé katastrofy... je mnohem silnější, protože má šanci ty katastrofy zvládnout.

Záleží, co si představujeme pod slovem katastrofa.

Já mám vlastně krásný život, přesto, že bych si mohla stěžovat, jak mě nechápali rodiče a jak jsem se cítila po nevěře manžela a tváří v tvář umírání babičky a v situaci, kdy se mi zbortila ta bezpečná chaloupka z karet a já ještě nedávno netušila, jak dál.

Martinko, strašně zjednodušuješ.
V takové situaci máš jen dvě možnosti, buď to zvládneš a nebo ne. A někdy je možná nasnadě i otázka, jestli vůbec dostaneš na výběr? Jestli to ještě je v lidských silách, to zvládnout...A pokud ne, pak už je jedno, jakým způsobem se to nezvládnutí projeví.

Taky může takový člověk být mnohem zlomenější, nemyslíš? Přestože ty hrůzy třeba přežije. Zajdi se podívat do psychiatrických léčeben, co týrané děti, co posttraumatické poruchy? Oběti válek, mučení? Řada z nich už nikdy nebude žít normálně, protože to nejde.

Naopak ten, který žádné katastrofy nemá - může to být tak, že osud mu je nesešle, protože na to nemá energii, je zvládnout. Život nemá za cíl nás zlikvidovat, ale něco naučit.Takže když vidím těžké osudy kolem sebe - vím, že je to správně, protože ty lidi na to mají.

Není to správně, ale ani špatně. Prostě to JE život.

Naopak, když srovnávám sebe s lidmi, kteří mají osudy mnohem lehčí - vím, že je to správně, já na to mám a ty ostatní by to položilo.

Nejsi trochu ješitná? ;)

Každý máme svoje úkoly, přesně nastavené tak, abychom je zvládli.

Joj, to by bylo na světě krásně, kdyby to tak fungovalo... ;)

Ale došla jsem k něčemu jinému.

Taky jsem o tom dříve takhle přemýšlela...a tak jsem nějak vývojem došla k tomu, že život prostě JE a my vůbec nejsme tak důležití, jak si myslíme. Běžel bez naší maličkosti, než jsme se narodili, a stejně tak dobře poběží i bez nás. Je to jen úžasná náhoda, možná Boží plán, že jsme dostali šanci se toho běhu na malou chvilku účastnit. A tak běžíme po té cestě a děláme chyby.
Co když nám ty katastrofy druhých mají říci jenom to, abychom dávali pozor, že se to stejně tak kdykoli může stát nám. Abychom byli pokorní, k životu, lidem, jež na své cestě potkáváme, abychom dělali dobro, protože sami nevíme dne ani hodiny... Abychom pomáhali druhým a nevyvyšovali se, ale ani se před nikým nesnižovali.

Já spíš myslím, že máme svoje úkoly nastavené tak, abychom dostali šanci stát se lepšími lidmi. Abychom se přiblížili tomu ideálu.

Myslím, že v tom žádný záměr není. Že se to tak prostě stále děje a jen my si to, podle úrovně duchovní citlivosti,  nějak potřebujeme odůvodnit...

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

To se pleteš - tentokrát jsem to zrovna myslela vážně . Nemysli si, že jsi jediný, kdo umí číst. Do určité míry na osud věřím (tedy, já tomu říkám osud - je to fuk, jak to pojmenuješ).

Ale jedna věc je, něco si přečíst a jiná věc, fanaticky tomu propadnout. Myslím, že máš sklony k fanatismu, ale to je fuk - má to tak být. Hlavně bacha na sekty - podobné lidi, jako jsi ty, ony dokáží totálně zničit

To že napíšu svůj názor na Babinet, neznamená, že jsem fanatik a jsem v sektě :-)
I když, nebylo by to špatný, nějakou sektu si založit :lol::gloria:

Všechny moje příspěvky jsou o jediné myšlence, a to, že ty "tvrdé životní lekce" nejsou nějakým trestem, nebo že nejsme jejich "obětí", ale že se to dá vysvětlit, ovšem ne "materialistickými" názory.

Kdo chce, může si sám sobě vysvětlit cokoli, co se mu zlíbí a jakkoli. Já mám třeba svého anděla.
Sektářství je o tom, vnucovat to ostatním. Tvoje litanie, to už není jen názor - to je znak fascinace

Ta snaha se zabít u dcery souvisí s její nemocí. mám to celkem zmáknuté. Ta teorie o těch sebevrazích je pro ni v této chvíli asi nejschůdnější, je to děcko. Já tomu taky úplně nevěřím, respektuji i to křesťanství i Martinčiny teorie, ale jsem nad věcí. Až bude starší, tak uvidíme, co pro ni bude schůdnější.
Teď, když jdeme na hrob dědečka, tak se dívá za tu hřbitovní zídku na ty kopřivy, co tam rostou a říká, že tam by teda být zahrabaná nechtěla a stačí to .

Blossom, taky znám pána, co spáchal sebevraždu k vůli rodině. Byl  za komunistů učitel a byl pro režim nepohodlný -neprávem odsouzený na mnoho let. Zůstala žena se 3 malými dětmi, jako žena vězně neměla nárok na žádné finance, tak ten pán nechal dopis na rozloučenou a v cele se oběsil. Rodina dostala vdovský a sirotčí důchody a děti byly sirotci a ne děti politického vězně. Finančně rodinu zabezpečil. Psychichy se s tím nevyrovnali nikdy. Jedna z těch dětí je moje kamarádka

Ano, mashanko, tak to cítím. Tys to popsala úplně přesně. Nikoho nepřesvědčovat, že to tak mělo být. Podle mě nemuselo. Jde opět o to, co můžeš ovlivnit. Špatnou medikaci těžko... :|

laurene: to, co jsi napsala, se myslím nevylučuje s tím, co jsem napsala já - nebo s tím, co jsem myslela... už jsem se zmínila, že slova tyhle záležitosti nemůžou dost dobře popsat :-)

Vždycky když nějakou myšlenku převedeme do slov, zkreslíme ji, člověk co to čte to ještě jinak pochopí a nedorozumění je na cestě.

Ještě mě napadlo, ohledně názvu "životní" lekce... - duše se rodí právě pro ty lekce, protože bez těla si to prostě nemůžou tak dobře prožít a něco se naučit... - někdo přirovnával životy ke škole... nejdřív jdeme do školky, tam se něco naučíme... pak do první třídy (jeden život)... pak máme prázdniny (doba mezi životy)... pak jdeme do druhé třídy... občas propadneme... ale v podstatě postupujeme... někteří lidé jsou ve školce, někteří na vejšce... ale žijeme na jedné planetě všichni dohromady... :-)

A všechno je tak, jak má být.

Podstatou mých příspěvků nebylo se hádat, ale rozšířit náhled na "tvrdé životní lekce" těm, kdo o tom třeba tak nepřemýšlí, jako já. Bez nároku na patent na pravdu, protože duchovní věci se vědecky dokázat nedají. Prostě to teď tak vnímám.

mashanka napsal(a):

Já mám třeba svého anděla.

Jenom jednoho? :gloria:

mashanka napsal(a):

Sektářství je o tom, vnucovat to ostatním. Tvoje litanie, to už není jen názor - to je znak fascinace

Píšu jenom svůj názor, od toho diskuze jsou, nevnucuju. - ale můžeš to tak vnímat...

Fascinace - možná :-) Když objevuješ nový svět, nejsi fascinovaná? - resp. "to je špatně"? (ta fascinace)...

Tvrdé životní lekce? Někdo říká, že jsou to Boží mlýny, jiný, že to je třeba trest za zlo napáchané v minulém životě. Nevím, na Božích mlýnech něco asi je, nevím to jistě, ale myslím si to, protože něco v tom smyslu se mi sem tam stalo, že když jsem udělala něco špatnýho, přišlo za to "potrestání". Ale taky je to tak, že je prostě normální život, někdo má život takový, někdo makový, někdo prožije "něco" a ostatní si říkají - jak to mohl zvládnout, tohle bych asi nezvládla. Možná to fakt nejsou lekce, jen normální život, který každýmu přináší něco jinýho.
A každýho někam nasměruje a poučí.

javena napsal(a):

Ano, mashanko, tak to cítím. Tys to popsala úplně přesně. Nikoho nepřesvědčovat, že to tak mělo být. Podle mě nemuselo. Jde opět o to, co můžeš ovlivnit. Špatnou medikaci těžko... :|

Podle mě je pro každého důležité, aby si to pojal a zdůvodnil po svém a způsobem, který mu pomůže se s tím vyrovnat - tady vnucování nepomůže - někdo použije, duši, někdo anděla, někdo Boha......... cílem je, že se mu podaří přežít a jít dál

Asi není moc přínosné si stále opakovat, že se něco stát nemuselo, když už se to stalo - asi proto vznikla ta teorie, ukolébat se tím, že to tak mělo být - proč si bolestně vybavovat, co by kdyby, když už je po všem ?

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Já mám třeba svého anděla.

Jenom jednoho? :gloria:

mashanka napsal(a):

Sektářství je o tom, vnucovat to ostatním. Tvoje litanie, to už není jen názor - to je znak fascinace

Píšu jenom svůj názor, od toho diskuze jsou, nevnucuju. - ale můžeš to tak vnímat...


Ano - jenom jednoho - zatím stíhá skvěle :)

Fascinace - možná :-) Když objevuješ nový svět, nejsi fascinovaná? - resp. "to je špatně"? (ta fascinace)...

špatně - to je zase o tom - JAK PRO KOHO - pokud ti to v něčem pomáhá, špatně to není. Ale kde je ta hranice, kdy si člověk dokáže správně vyhodnotit, co už je fanatismus ?

mashanka napsal(a):

...... cílem je, že se mu podaří přežít a jít dál

souhlasim :supr:

mashanka: no právě :-) Jak Ty můžeš vědět, že jsem fanatik?
I když, ono je to otázka pohledu. Pokud je člověk opravdu fanatik a třeba v nějaké sektě, tak si on i celá sekta myslí, že jsou normální :-) A ti "venku" si zase myslí, že jsou normální oni.

Kde je pravda? :-)

(To byla řečnická otázka, netřeba odpovídat :-) ... třeba "ti normální" jsou ti v "sektě" a ostatní lidi jsou blázni...

mashanka: jeden anděl - možná Ti ostatní se za něj schovávají a ukážou se až tehdy, až na ně budeš "věřit" :-)
BI

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

To se pleteš - tentokrát jsem to zrovna myslela vážně . Nemysli si, že jsi jediný, kdo umí číst. Do určité míry na osud věřím (tedy, já tomu říkám osud - je to fuk, jak to pojmenuješ).

Ale jedna věc je, něco si přečíst a jiná věc, fanaticky tomu propadnout. Myslím, že máš sklony k fanatismu, ale to je fuk - má to tak být. Hlavně bacha na sekty - podobné lidi, jako jsi ty, ony dokáží totálně zničit

To že napíšu svůj názor na Babinet, neznamená, že jsem fanatik a jsem v sektě :-)
I když, nebylo by to špatný, nějakou sektu si založit :lol::gloria:

Všechny moje příspěvky jsou o jediné myšlence, a to, že ty "tvrdé životní lekce" nejsou nějakým trestem, nebo že nejsme jejich "obětí", ale že se to dá vysvětlit, ovšem ne "materialistickými" názory.

Kdo chce, může si sám sobě vysvětlit cokoli, co se mu zlíbí a jakkoli. Já mám třeba svého anděla.
Sektářství je o tom, vnucovat to ostatním. Tvoje litanie, to už není jen názor - to je znak fascinace

Ja osobne zase Martinku vnimam uplne v pohode.Zadne sklony k fanatismu.Proste jen rika svuj nazor.  :)

mashanka napsal(a):

agewa napsal(a):

mashanka napsal(a):

To se pleteš - tentokrát jsem to zrovna myslela vážně . Nemysli si, že jsi jediný, kdo umí číst. Do určité míry na osud věřím (tedy, já tomu říkám osud - je to fuk, jak to pojmenuješ).



Ale jedna věc je, něco si přečíst a jiná věc, fanaticky tomu propadnout. Myslím, že máš sklony k fanatismu, ale to je fuk - má to tak být. Hlavně bacha na sekty - podobné lidi, jako jsi ty, ony dokáží totálně zničit

jako teorie je to zajímaví, zatím teda pořád nevím, co mě to mělo přinést.dobrého, pozitivního.

Proč by ti to mělo přinášet něco pozitivního ? Něco ti to přineslo - třeba zkušenost, jak se cítí druhá strana - poučení

druhá strana?

Martinka1 napsal(a):

mashanka: jeden anděl - možná Ti ostatní se za něj schovávají a ukážou se až tehdy, až na ně budeš "věřit" :-)
BI

Vidíš, už máš zase sklon mě přesvědčovat o něčem jiném :)

NE - JÁ MÁM JEN JEDNOHO. Svého osobního. TEČKA :)

Martinka1 napsal(a):

mashanka: no právě :-) Jak Ty můžeš vědět, že jsem fanatik?
I když, ono je to otázka pohledu. Pokud je člověk opravdu fanatik a třeba v nějaké sektě, tak si on i celá sekta myslí, že jsou normální :-) A ti "venku" si zase myslí, že jsou normální oni.

Kde je pravda? :-)

(To byla řečnická otázka, netřeba odpovídat :-) ... třeba "ti normální" jsou ti v "sektě" a ostatní lidi jsou blázni...

Já přece netvrdím, že nejsi normální. Ani jsem nenapsala, že JSI fanatik - mně tak prostě připadáš - to je zase můj názor. Mám na něj stejné právo, jako ty na ten svůj.

Jen se občas stává, že je člověk tou svoji vírou tak oslepen, že přehlédne okamžiky nebo věci, které jsou pro něho důležité a to mu může ublížit.

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mashanka: jeden anděl - možná Ti ostatní se za něj schovávají a ukážou se až tehdy, až na ně budeš "věřit" :-)
BI

Vidíš, už máš zase sklon mě přesvědčovat o něčem jiném :)

NE - JÁ MÁM JEN JEDNOHO. TEČKA :)

To není o přesvědčování, neberu Ti jednoho anděla - jen jsem napsala možná jako výraz "možnosti" nikoli "přesvědčování" že to tak nutně musí být...

Pouze možnost, nerovná se nutnost. (maličký rozdíl :gloria:)

No, tak jestli mám taky nějakýho Strážnýho anděla, tak je to dříč a moc si se mnou neoddechne. Kolikrát jsem si říkala, že jsem měla v mnoha věcech víc štěstí než rozumu.

Modroočka napsal(a):

No, tak jestli mám taky nějakýho Strážnýho anděla, tak je to dříč a moc si se mnou neoddechne. Kolikrát jsem si říkala, že jsem měla v mnoha věcech víc štěstí než rozumu.

Buď v klidu, on je od toho - netouží po ničem jiném, než ti pomáhat

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mashanka: jeden anděl - možná Ti ostatní se za něj schovávají a ukážou se až tehdy, až na ně budeš "věřit" :-)
BI

Vidíš, už máš zase sklon mě přesvědčovat o něčem jiném :)

NE - JÁ MÁM JEN JEDNOHO. TEČKA :)

To není o přesvědčování, neberu Ti jednoho anděla - jen jsem napsala možná jako výraz "možnosti" nikoli "přesvědčování" že to tak nutně musí být...

Pouze možnost, nerovná se nutnost. (maličký rozdíl :gloria:)

snažíš se zpochybňovat mi to moje a nenápadně podsouvat to, co si myslíš ty - ale mně to nevadí - já vím své :)
Jo - a jmenuje se Kamil :)

Martinka1 napsal(a):

agewa napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Duše Tě může směřovat, ale Ty (resp. Tvůj rozum) to může kazit. Pak plaveš proti proudu, protože nechceš plnit to, co pro Tebe ten osud přichystal, co si duše vybrala. Pak přijde nemoc jako ten "pošťák" se zprávou. Pochopíš zprávu - zařídíš se podle ní, a zase jedeš podle "plánu".
Nepochopíš... pokud dlouho nepochopíš, tak Tě ta nemoc může zabít.

Duši je jedno, jestli ten úkol splníš v tomhle životě nebo za 20 životů... má nekonečně času...

ty mluvíš , ale pouze o nemoci. tomu rozumím, že nemoc si vlastně můžeme přivolat sami.ale co ostatní lekce?
píšeš, že máme svobodnou vůli...no mě v 11letech byla nanic.ano, přežila jsem to, dodneška nevím, co přesně mi tímto osud...život...říct

Já nevím, co se Ti stalo, ani co Ti to mělo říct... - zkus se zeptat sama sebe :-) Ale stejně se to nedozvíš, pokud se to dozvědět nemáš...
Vysvětlení může být spousta.

Nemoc byla jenom příklad... úrazy a nehody fungují podobně jako nemoc.

A navíc, ty vysvětlení, těch může být i víc, určitě není jenom jedna rovina, ve které se to dá vysvětlit... - svět není "plochý", důvody se můžou překrývat, a míchat společně s tou "svobodnou" vůlí.
A taky netvrdím, že tomu rozumím, píšu jenom o věcech které zrovna teď s mou omezenou schopností chápat vnímám :-) A myslím, že živý člověk nemůže plně obsáhnout všechno, co je za hranicí života - to pozná až tam... - a i kdyby to poznal, nemyslím, že se to dá dobře napsat do slov... tak aby to člověk pochopil (slovy).

Svobodnou vůli máme, ale je omezená. "Osud" je určitým způsobem nastavený, a v jeho "rámci" (jak bylo napsáno) se určitým způsobem, svobodnou vůlí, můžeš pohybovat. Ale za jeho hranice Tě to nepustí.

Nemůžeš skončit život v jiné "hře" než v jaké jsi začala...

Nevím, co se Ti v 11 letech stalo, ale lidi umírají v každém věku - tak je dobře, že jsi tu :-)

no píšeš , že máme omezenou svobodnou vůli. jsou situace , kdy to není pravda. mě bylo 11, když mě děda sexualně obtěžoval, trvalo to několik let a věř mi.....neměla jsem žádnou svobodu, jak s tím naložit, byla jsem dítě, které odmítala matka (to dělá dodnes), takže ani možnmost zastání.
no a ta tvoje poslední věta.....zní mi hrozně povrchně a neupřímě a abych řekla pravdu spíš jako posměch ne utěcha(jestli jsi to tak myslela)

Holky, už musím jít -  musí to tak být - mějte se tu pěkně :)

agewa napsal(a):

no píšeš , že máme omezenou svobodnou vůli. jsou situace , kdy to není pravda. mě bylo 11, když mě děda sexualně obtěžoval, trvalo to několik let a věř mi.....neměla jsem žádnou svobodu, jak s tím naložit, byla jsem dítě, které odmítala matka (to dělá dodnes), takže ani možnmost zastání.
no a ta tvoje poslední věta.....zní mi hrozně povrchně a neupřímě a abych řekla pravdu spíš jako posměch ne utěcha(jestli jsi to tak myslela)

Nevím jaká to byla poslední věta...
Jestli Tě to utěší (asi ne), taky jsem byla sex. zneužívané dítě (bylo mi míň než Tobě, když to začalo)... - takže nemysli, že o tom nepřemýšlím, co se stalo a jak... - taky se na to dá dívat z mnoha úhlů pohledu...

mashanka napsal(a):

snažíš se zpochybňovat mi to moje a nenápadně podsouvat to, co si myslíš ty - ale mně to nevadí - já vím své :)
Jo - a jmenuje se Kamil :)

Omyl, píšu svůj názor a nepodsouvám Ti nic. To jen Ty to tak vidíš. (Neberu Ti to).
Jo, pozdravuj Kamila :-) BI

Nevím, co se Ti v 11 letech stalo, ale lidi umírají v každém věku - tak je dobře, že jsi tu :-)


pro Martinku....tahle věta

agewa napsal(a):

Nevím, co se Ti v 11 letech stalo, ale lidi umírají v každém věku - tak je dobře, že jsi tu :-)
no a ta tvoje poslední věta.....zní mi hrozně povrchně a neupřímě a abych řekla pravdu spíš jako posměch ne utěcha(jestli jsi to tak myslela)

Aha... poslední věta... - nevím z čeho vnímáš povrchnost a neupřímnost, asi to bude z toho, že ty jsi - přestože jsi to nenapsala - myslela o zneužívání... - a já jsem to pochopila, že jsi skoro umřela a "znovu" se narodila... - jakože se stalo nějaké strašné neštěstí, při kterém jsi téměř přišla o život, buď nehoda nebo Ti někdo ublížil, chtěl Tě zabít nebo tak něco. - takže jsem to špatně pochopila.

Kdybych věděla co se stalo, asi bych to napsala jinak. To neznamená, že zneužívání není strašné neštěstí!!! Aby sis to špatně nevyložila.

agewa napsal(a):

no a ta tvoje poslední věta.....zní mi hrozně povrchně a neupřímě a abych řekla pravdu spíš jako posměch ne utěcha(jestli jsi to tak myslela)

Agewo,vzdyt je to jen to, co si myslis Ty. To je cele.  :)

agewa napsal(a):

Nevím, co se Ti v 11 letech stalo, ale lidi umírají v každém věku - tak je dobře, že jsi tu :-)


pro Martinku....tahle věta

Jo já už jsem to pochopila... jak jsem psala - podle toho co jsi psala (naznačovala) jsem myslela, že jsi v 11 letech málem umřela při nehodě nebo Tě někdo chtěl zabít - podle toho jsem reagovala větou o umírání, jakože Tys měla štěstí, žes neumřela a že ses z toho dostala! :hjarta:

(To byla řečnická otázka, netřeba odpovídat :-) ... třeba "ti normální" jsou ti v "sektě" a ostatní lidi jsou blázni...
Omlouvám se za  :offtopic: , ale něco mi to připomnělo...:

Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo. ;)

laureene napsal(a):

(To byla řečnická otázka, netřeba odpovídat :-) ... třeba "ti normální" jsou ti v "sektě" a ostatní lidi jsou blázni...
Omlouvám se za  :offtopic: , ale něco mi to připomnělo...:

Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo. ;)

A víš že mě to napadlo, když jsem to psala? :gloria:
Když mi bylo asi 19, tak jsem měla placku, na které to bylo napsáno, nosila jsem ji na bundě - byla moje oblíbená :lol:

Já měla tričko... :D

Martinka1 napsal(a):

agewa napsal(a):

no píšeš , že máme omezenou svobodnou vůli. jsou situace , kdy to není pravda. mě bylo 11, když mě děda sexualně obtěžoval, trvalo to několik let a věř mi.....neměla jsem žádnou svobodu, jak s tím naložit, byla jsem dítě, které odmítala matka (to dělá dodnes), takže ani možnmost zastání.
no a ta tvoje poslední věta.....zní mi hrozně povrchně a neupřímě a abych řekla pravdu spíš jako posměch ne utěcha(jestli jsi to tak myslela)

Nevím jaká to byla poslední věta...
Jestli Tě to utěší (asi ne), taky jsem byla sex. zneužívané dítě (bylo mi míň než Tobě, když to začalo)... - takže nemysli, že o tom nepřemýšlím, co se stalo a jak... - taky se na to dá dívat z mnoha úhlů pohledu...

z jqakých pohledů? jak ses s tím vyrovnala?

martinko1 vaše odpovědi pusobi dost tvrdě jste si toho vědoma

Zajimava diskuse.

Nevim proc Martinciny teorie tolik lidi rozciluji. Ja sice nejsem prilis duchovne zalozena, ale nic spatneho ani nehumanniho na nich neshledavam. A i kdyby snad byly chybne, nevim jak by tento pristup mohl dotycne osobe uskodit. Naopak si myslim, ze "zabydlet se" v pozici obeti muze byt velmi nebezpecne a clovek si tak muze zkazit cely zivot. 

Kdysi jsem cetla jakousi knihu od Stephena Hawkinga, kde popisoval jak onemocnel amyotrofickou lateralni sklerozou. Vyjadril se v tom smyslu, ze nemoc pozitivne ovlivnila jeho zivot, a to tak, ze si ho zacal vazit. Pred onemocnenim mel sklony k depresim a zivot mu pripadal nesmyslny. Myslim, ze clovek, ktery onemocni takovouto hroznou chorobou by mohl snad i opravnene "fnukat" a ptat se osudu "proc zrovna ja" (a snad si takovym obdobim i kazdy nevylecitelne nemocny projde), ale z dlouhodobeho hlediska mu sebelitost nijak nepomuze a jeste mu zkazi ten cas, ktery mu zbyva. Hawkinguv pristup se mi zda mnohem zdravejsi.

Nekteri lide mohou s obrovskym handicapem prozit svuj zivot mnohem plneji nez mnozi, kteri jsou zdravi, bohati  a nic jim nechybi.

Abych tez prispela k tematu "moje zivotni lekce" (alespon dvema z nich). Velmi horkou lekci byla nemoc rodice, ktera tezce poznamenala me detstvi a skoncila sebevrazdou. Bylo mi neco pres dvacet.
Pozitivni zivotni lekci bylo studium mediciny, splnila jsem si detsky sen a zvedla sebevedomi.

ilonalinda napsal(a):

martinko1 vaše odpovědi pusobi dost tvrdě jste si toho vědoma

na mě nepůsobí tvrdě, spíš uměle pozitivně, neumím přesně vyjádřit ten pocit, ale takový lakování na růžovo bez vnitřní pokory nebo poznání.

agewa napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

agewa napsal(a):

no píšeš , že máme omezenou svobodnou vůli. jsou situace , kdy to není pravda. mě bylo 11, když mě děda sexualně obtěžoval, trvalo to několik let a věř mi.....neměla jsem žádnou svobodu, jak s tím naložit, byla jsem dítě, které odmítala matka (to dělá dodnes), takže ani možnmost zastání.
no a ta tvoje poslední věta.....zní mi hrozně povrchně a neupřímě a abych řekla pravdu spíš jako posměch ne utěcha(jestli jsi to tak myslela)

Nevím jaká to byla poslední věta...
Jestli Tě to utěší (asi ne), taky jsem byla sex. zneužívané dítě (bylo mi míň než Tobě, když to začalo)... - takže nemysli, že o tom nepřemýšlím, co se stalo a jak... - taky se na to dá dívat z mnoha úhlů pohledu...

z jqakých pohledů? jak ses s tím vyrovnala?

Vyrovnávám pořád. Jestli o tom chceš mluvit víc, tak ne veřejně. Můžeš mi napsat do SZ.

to hlavně ty hlášky typu: vše je jak má,   vše jste si vybrali sami( vědomě či nevědomě) atd

anais.piše dobře taky jsem byla vážně nemocna pred 4 lety kazdy rikal fnukej  fnukej at ti nechaji duchod atd.ale ja jsem na kontolach rikala jak je mi dobre-byla jsem stastna ze to mam za sebou.a ze jsem to vse prekonala jak fyzicky tak psychicky

Teď mě ještě napadl jeden vtip. Není úplně mimo téma, pokud tu rozebíráme teorii a praxi...

Přijde synek za otcem a ptá se, jaký je rozdíl mezi teorií a praxí. No, to ti vysvětlím, povídá otec a vede ho za matkou. "Miláčku, vím, že mě miluješ a nikdy bys mě nepodvedla, ale co kdyby přišel chlápek a dal ti milion, za to že se s ním vyspíš?" " No, za milion bych tě podvedla." Jdou za dcerou a otec jí povídá. " Jsi slušně vychované děvče, ale kdyby ti někdo nabídl milion za tvé panenství, vyspala by si se s ním?" " No, za milion jo, vyspala."
Otec se podívá na synka - " Tak to vidíš. Teoreticky jsme milionáři, ale prakticky máme doma dvě ku..y."

ilonalinda napsal(a):

martinko1 vaše odpovědi pusobi dost tvrdě jste si toho vědoma

Ilonko, nemyslím. Ale neberu Ti, že to tak můžeš vidět.
Nevidím nic tvrdého na tom, že duše si před vtělením vybírají svůj osud atd. :jojo:

Já to mám položený jinak. Nejde o to, utvrzovat někoho v tom, jakej je chudák... Jen si neumím představit,k že přijdu za kámoškou a řeknu jí, že má postižené dítě proto, že si to zaslouží a když se nad tím zamyslí, v dalším životě bude mít děti zdravé. Nebo holka, co 6x potratila. Nechce slyšet, že je chudák. Ale tyhle duchovní teorie o předem vybraném osudu taky ne. Asi mám divný kámošky... :P Vrána k vráně sedá... :lol:

Modroočka napsal(a):

.... jiný, že to je třeba trest za zlo napáchané v minulém životě. Nevím, na Božích mlýnech něco asi je, nevím to jistě, ale myslím si to, protože něco v tom smyslu se mi sem tam stalo, že když jsem udělala něco špatnýho, přišlo za to "potrestání".

Zadny trest neexistuje,ani zadne "potrestani" za to, ze clovek udelal neco spatnyho.  :)
Je to naproste nepochopeni veci.
Zakon priciny a dusledku neni a nemuze byt nazvan trestem. Ani "potrestanim".

Holky, ale my tady neřešíme Martinku. Já s ní taky často nesouhlasím, přijde mi tvrdá a že často mluví, jako by věděla a přitom tu konkrétní zkušenost nemá, ale ona je jiná, já jsem jiná, vy jste taky jiný. Každý to máme jinak. Jenže ona píše, jak to vidí ona, jak to cítí ona a jak by třeba nastalou situaci řešila zrovna ona. Je to její teorie, v praxi by to třeba řešila úplně jinak. Ale je to ona a její názor.
Já třeba všechno zlý, co jsem prožila, beru jako poučení do budoucna, ale nevím, jestli to tak mělo být nebo jestli jsme na tom mohla něco změnit. Někdy asi ano, někdy evidentně ne.

hirondel napsal(a):

Modroočka napsal(a):

.... jiný, že to je třeba trest za zlo napáchané v minulém životě. Nevím, na Božích mlýnech něco asi je, nevím to jistě, ale myslím si to, protože něco v tom smyslu se mi sem tam stalo, že když jsem udělala něco špatnýho, přišlo za to "potrestání".

Zadny trest neexistuje,ani zadne "potrestani" za to, ze clovek udelal neco spatnyho.  :)
Je to naproste nepochopeni veci.
Zakon priciny a dusledku neni a nemuze byt nazvan trestem. Ani "potrestanim".

Ale někdo to tak bere a pomáhá mu to překonat a pochopit to, co ho potkalo. V tom to je, že jsme rozdílní a rozdílně věci a prožitky vnímáme, vysvětlujeme si je a přijímáme. Každý prostě po svém.

agewa napsal(a):

ilonalinda napsal(a):

martinko1 vaše odpovědi pusobi dost tvrdě jste si toho vědoma

na mě nepůsobí tvrdě, spíš uměle pozitivně, neumím přesně vyjádřit ten pocit, ale takový lakování na růžovo bez vnitřní pokory nebo poznání.

Vzdyt uz Vam rekla nekolikrat ze si myslet muzeste co chcete. Posuzujete ji pres sve vlastni pocity.Ona vask muze byt jina nez Vam rikaji Vase vlastni pocity.  :)

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

Modroočka napsal(a):

.... jiný, že to je třeba trest za zlo napáchané v minulém životě. Nevím, na Božích mlýnech něco asi je, nevím to jistě, ale myslím si to, protože něco v tom smyslu se mi sem tam stalo, že když jsem udělala něco špatnýho, přišlo za to "potrestání".

Zadny trest neexistuje,ani zadne "potrestani" za to, ze clovek udelal neco spatnyho.  :)
Je to naproste nepochopeni veci.
Zakon priciny a dusledku neni a nemuze byt nazvan trestem. Ani "potrestanim".

Ale někdo to tak bere a pomáhá mu to překonat a pochopit to, co ho potkalo. V tom to je, že jsme rozdílní a rozdílně věci a prožitky vnímáme, vysvětlujeme si je a přijímáme. Každý prostě po svém.

Mas na mysli ze nekomu pomaha prekonat a pochopit co ho potkalo tim ze to nazve trestem?  Nerozumim. :)

hirondel napsal(a):

agewa napsal(a):

ilonalinda napsal(a):

martinko1 vaše odpovědi pusobi dost tvrdě jste si toho vědoma

na mě nepůsobí tvrdě, spíš uměle pozitivně, neumím přesně vyjádřit ten pocit, ale takový lakování na růžovo bez vnitřní pokory nebo poznání.

Vzdyt uz Vam rekla nekolikrat ze si myslet muzeste co chcete. Posuzujete ji pres sve vlastni pocity.Ona vask muze byt jina nez Vam rikaji Vase vlastni pocity.  :)

Myslím, že ji nepozují, jen píšou, jak na ně Martinka působí. V tom je rozdíl, aspoň tak to vnímám já.
Na mě taky působí tvrdě, psala jsem to výš, a to, že radí v něčem, v čem nemá zkušenost, nezamená, že zákonitě radí špatně.

hirondel napsal(a):

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

Zadny trest neexistuje,ani zadne "potrestani" za to, ze clovek udelal neco spatnyho.  :)
Je to naproste nepochopeni veci.
Zakon priciny a dusledku neni a nemuze byt nazvan trestem. Ani "potrestanim".

Ale někdo to tak bere a pomáhá mu to překonat a pochopit to, co ho potkalo. V tom to je, že jsme rozdílní a rozdílně věci a prožitky vnímáme, vysvětlujeme si je a přijímáme. Každý prostě po svém.

Mas na mysli ze nekomu pomaha prekonat a pochopit co ho potkalo tim ze to nazve trestem?  Nerozumim. :)

Tomu nemusíš rozumět. Třeba si myslí, že když někdu udělal něco špatnýho, tohleto je trest. To, že to tak nemáš ty, neznamená, že to tak nemá někdo jiný. Třeba to bere tak, že když je to trest za něco, líp to přijme. Má jakýsi zdůvodnění ám pro sebe, proč ho to potkalo. Nechci posat jeden konkrétní přípd, protože vím, že ti dotyční sem chodí a není to moc košer sem psát.

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

agewa napsal(a):

na mě nepůsobí tvrdě, spíš uměle pozitivně, neumím přesně vyjádřit ten pocit, ale takový lakování na růžovo bez vnitřní pokory nebo poznání.

Vzdyt uz Vam rekla nekolikrat ze si myslet muzeste co chcete. Posuzujete ji pres sve vlastni pocity.Ona vask muze byt jina nez Vam rikaji Vase vlastni pocity.  :)

Myslím, že ji nepozují, jen píšou, jak na ně Martinka působí. V tom je rozdíl, aspoň tak to vnímám já.
Na mě taky působí tvrdě, psala jsem to výš, a to, že radí v něčem, v čem nemá zkušenost, nezamená, že zákonitě radí špatně.

Modroočko, ukaž mi někoho, kdo má VĚDOMOU ZKUŠENOST s minulými/budoucími životy, dušemi atd.
Pár lidí možná takových bude, ale troufám si tvrdit, že 99 % těch na Babinetu NE.

Takže jaký "v čem nemá zkušenost", spíš "v čem my všichni nemáme zkušenost" a každý si plácáme vlastní kapsu - svých názorů a myšlenek!!!

... někomu může pomoct, když něco nazve "trestem", může mu to pomoct líp snášet... jakože ví, proč musí trpět...

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Ale někdo to tak bere a pomáhá mu to překonat a pochopit to, co ho potkalo. V tom to je, že jsme rozdílní a rozdílně věci a prožitky vnímáme, vysvětlujeme si je a přijímáme. Každý prostě po svém.

Mas na mysli ze nekomu pomaha prekonat a pochopit co ho potkalo tim ze to nazve trestem?  Nerozumim. :)

Tomu nemusíš rozumět. Třeba si myslí, že když někdu udělal něco špatnýho, tohleto je trest. To, že to tak nemáš ty, neznamená, že to tak nemá někdo jiný. Třeba to bere tak, že když je to trest za něco, líp to přijme. Má jakýsi zdůvodnění ám pro sebe, proč ho to potkalo. Nechci posat jeden konkrétní přípd, protože vím, že ti dotyční sem chodí a není to moc košer sem psát.

Slovo nerozumim znamenalo pouze to ze jsem si nebyla jista jak to myslis.  :)
To jak jsi to pochopila Ty ze tomu rozumet nemusim je tak ze nemusim ale stejne tomu rozumim.
Stale je to o tom samem-jaky si to udelame takovy to mame.
Souhlasim,nebot tohle tvrdim ja sama=kdyz nekdo veri tady tomu necht veri.  Prisla jsem ne,proto abych zpochybnovala ze kdyz ja to tak nemam nemuze to mit tak nekdo jiny. Dobre vim kolik lidi to takhle ma.
Rekla jsem jak jinak ;) opet svuj nazor,tak nac si stale vysvetlovat dokola ze Ty rikas nazor ,ja rikam nazor.  :)
Ty jsi vstoupila s nazorem ,ja vstoupila s nazorem. Tak o co jineho jde?

Martinka1 napsal(a):

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vzdyt uz Vam rekla nekolikrat ze si myslet muzeste co chcete. Posuzujete ji pres sve vlastni pocity.Ona vask muze byt jina nez Vam rikaji Vase vlastni pocity.  :)

Myslím, že ji nepozují, jen píšou, jak na ně Martinka působí. V tom je rozdíl, aspoň tak to vnímám já.
Na mě taky působí tvrdě, psala jsem to výš, a to, že radí v něčem, v čem nemá zkušenost, nezamená, že zákonitě radí špatně.

Modroočko, ukaž mi někoho, kdo má VĚDOMOU ZKUŠENOST s minulými/budoucími životy, dušemi atd.
Pár lidí možná takových bude, ale troufám si tvrdit, že 99 % těch na Babinetu NE.

Takže jaký "v čem nemá zkušenost", spíš "v čem my všichni nemáme zkušenost" a každý si plácáme vlastní kapsu - svých názorů a myšlenek!!!

já jí mám

Tyhle věci, které tu probíráte, mám nastavené jako Martinka, taky jsem dost četla o těchto jevech a protože mě to oslovilo a přijde mi to blízké  a možné , tak někdy připadám svému okolí jako Martinka, tvrdá.
Jednou mi někdo říká: Když Ty to máš jednoduché, Ty si to umíš vysvětlit a zdůvodnit.
Ale tu možnost máme přece všichni. 
Než jsem se k tomu propracovala, prošla jsem si taky pěknými lekcemi. Jsem životní sedmička podle numerky, už teď mi běží poslední vibrace až do konce života a to je 11. Tak snad ani nemám jinou volbu, než se nořit do duchovních záležitostí :jojo:

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

agewa napsal(a):

na mě nepůsobí tvrdě, spíš uměle pozitivně, neumím přesně vyjádřit ten pocit, ale takový lakování na růžovo bez vnitřní pokory nebo poznání.

Vzdyt uz Vam rekla nekolikrat ze si myslet muzeste co chcete. Posuzujete ji pres sve vlastni pocity.Ona vask muze byt jina nez Vam rikaji Vase vlastni pocity.  :)

Myslím, že ji nepozují, jen píšou, jak na ně Martinka působí. V tom je rozdíl, aspoň tak to vnímám já.
Na mě taky působí tvrdě, psala jsem to výš, a to, že radí v něčem, v čem nemá zkušenost, nezamená, že zákonitě radí špatně.

Dobre tedy modroocko,pokud v tom vidis rozdil pak v tom vidis rozdil,nekdo jiny v tom rozdil videt nemusi a nevidi.
Nevim jak se to cesky rekne kdyz nekdo o nekom vynasi sve pocity.  :)
Stejne nakonec otazkou zustava proc to delate kdyz uz Vam bylo receno Martinkou,ze si mate,muzete a stejne budete myslet co chcete.  :)

agewa napsal(a):

já jí mám

To znamena ze jsi jednou z tech 10% lidi z Babinetu.  :)

A co z Tve zkusenosti plyne za zkusenost?

že člověk má více životů, existuje reikarnace.

Martinka1 napsal(a):

... někomu může pomoct, když něco nazve "trestem", může mu to pomoct líp snášet... jakože ví, proč musí trpět...

A kam to vede dal?

hirondel napsal(a):

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

Vzdyt uz Vam rekla nekolikrat ze si myslet muzeste co chcete. Posuzujete ji pres sve vlastni pocity.Ona vask muze byt jina nez Vam rikaji Vase vlastni pocity.  :)

Myslím, že ji nepozují, jen píšou, jak na ně Martinka působí. V tom je rozdíl, aspoň tak to vnímám já.
Na mě taky působí tvrdě, psala jsem to výš, a to, že radí v něčem, v čem nemá zkušenost, nezamená, že zákonitě radí špatně.

Dobre tedy modroocko,pokud v tom vidis rozdil pak v tom vidis rozdil,nekdo jiny v tom rozdil videt nemusi a nevidi.
Nevim jak se to cesky rekne kdyz nekdo o nekom vynasi sve pocity.  :)
Stejne nakonec otazkou zustava proc to delate kdyz uz Vam bylo receno Martinkou,ze si mate,muzete a stejne budete myslet co chcete.  :)

No ano, však já si myslím, co chci, tím co jsem napsala, jsem nenapadala Martinku, naopak, snažím se říct, že ona má svůj pohled na věc, jen jiný, než mám já nebo někdo další, ale zase třeba stejný, jako další z těch, co sem píšou. To je různorodost názorů, jedna věc a každý ji vidí jinak. A každý si z toho může vybrat, co mu vyhovuje, můžu přijmout i Martinčin pohled na věc a vidět to nakonec třeba i stejně jako ona.

hirondel napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

... někomu může pomoct, když něco nazve "trestem", může mu to pomoct líp snášet... jakože ví, proč musí trpět...

A kam to vede dal?

Třeba k tomu, aby si nekladl otázku - proč se to stalo zrovna mně

hirondel napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

... někomu může pomoct, když něco nazve "trestem", může mu to pomoct líp snášet... jakože ví, proč musí trpět...

A kam to vede dal?

To nevím, to bude vědět ten člověk. Pokud by nějakou zkušenost neunesl a to, že ji nazve "trestem" mu pomůže, aby to unesl... - tak proč to tak neudělat. Když by se jinak zbláznil nebo umřel nebo tak něco.

A někdy... to "trest" být může... nebo "karma" nebo jak to nazvat... - prostě následky minulých činů, i když se ta příčina stala třeba v některém min. životě...

Modroočka napsal(a):

No ano, však já si myslím, co chci, tím co jsem napsala, jsem nenapadala Martinku, naopak, snažím se říct, že ona má svůj pohled na věc, jen jiný, než mám já nebo někdo další, ale zase třeba stejný, jako další z těch, co sem píšou. To je různorodost názorů, jedna věc a každý ji vidí jinak. A každý si z toho může vybrat, co mu vyhovuje, můžu přijmout i Martinčin pohled na věc a vidět to nakonec třeba i stejně jako ona.

Ano,souhlas. :) 
Ale co ty slova o "posuzovani",vynaseni svych pocitu smerem k jinemu cloveku ,ohledne toho jak na Vas pusobi?
To ma neco spolecneho s nazorem na vec?

hirondel napsal(a):

Modroočka napsal(a):

No ano, však já si myslím, co chci, tím co jsem napsala, jsem nenapadala Martinku, naopak, snažím se říct, že ona má svůj pohled na věc, jen jiný, než mám já nebo někdo další, ale zase třeba stejný, jako další z těch, co sem píšou. To je různorodost názorů, jedna věc a každý ji vidí jinak. A každý si z toho může vybrat, co mu vyhovuje, můžu přijmout i Martinčin pohled na věc a vidět to nakonec třeba i stejně jako ona.

Ano,souhlas. :) 
Ale co ty slova o "posuzovani",vynaseni svych pocitu smerem k jinemu cloveku ,ohledne toho jak na Vas pusobi?
To ma neco spolecneho s nazorem na vec?

Ale je normální, že z každýho člověka máš nějaký pocity, možná má někdo z někoho stejný pocizy jako já, možná jiný, někdo má ze mě pocit, že jsem taková, jiný, že jsem onaká, to je prostě pořád o té odlišnosti a rozdílnosti myšlení lidí. Třeba mám z Martinky nějaký pocity, ale je mi celkem sympatická. A z jejího názoru si taky lecos vezmu.

Martinka1 napsal(a):

A někdy... to "trest" být může... nebo "karma" nebo jak to nazvat... - prostě následky minulých činů, i když se ta příčina stala třeba v některém min. životě...

KARMA neni trest a ni "trest". Je to naprosto mylne pochopeni zakona karmy Martinko. 
To slovo trest, nelze v zadnem pripade pouzit co se tyka Karmy ( jejiho prekladu ),v tomhle pripade =pricina a nasledek. :)

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

Modroočka napsal(a):

No ano, však já si myslím, co chci, tím co jsem napsala, jsem nenapadala Martinku, naopak, snažím se říct, že ona má svůj pohled na věc, jen jiný, než mám já nebo někdo další, ale zase třeba stejný, jako další z těch, co sem píšou. To je různorodost názorů, jedna věc a každý ji vidí jinak. A každý si z toho může vybrat, co mu vyhovuje, můžu přijmout i Martinčin pohled na věc a vidět to nakonec třeba i stejně jako ona.

Ano,souhlas. :) 
Ale co ty slova o "posuzovani",vynaseni svych pocitu smerem k jinemu cloveku ,ohledne toho jak na Vas pusobi?
To ma neco spolecneho s nazorem na vec?

Ale je normální, že z každýho člověka máš nějaký pocity, možná má někdo z někoho stejný pocizy jako já, možná jiný, někdo má ze mě pocit, že jsem taková, jiný, že jsem onaká, to je prostě pořád o té odlišnosti a rozdílnosti myšlení lidí. Třeba mám z Martinky nějaký pocity, ale je mi celkem sympatická. A z jejího názoru si taky lecos vezmu.

Ano chapu,zajima me proc si ten nazor nenechas pro sebe? Jak se rika v duchu?   

Setkla jsem se s necim takovym az tady na Babinetu.

hirondel napsal(a):

Ano chapu,zajima me proc si ten nazor nenechas pro sebe? Jak se rika v duchu?   

Setkla jsem se s necim takovym az tady na Babinetu.

No, tak se vrať a čti znovu, reagovala jsem na to, že tu projevily holky svůj názor na Martinku, napsalal jse svůj s tím, že ale to k  Martince patří, že to je ONA. Tak ji beru, není to kritika, spíš možná trochu i zastání, že ať je jaká je, je to ONA, Martinka.
Stačí tohle vysvětlení? Nekritizuju ji, ani nehodnotím, jen konstatuju, je to Martinka a je taková, jaká je a je svá. To je OK.

Ale to odbučujeme, i když ne tak docela, i názor Martinky nebo kohokoliv, může být lekcí, ne tvrdou, ale poučnou a zadarmo předanou zkušeností. s tím, že se můžu poučit i z cizích prožitků a názorů a vyvarovat se případných životních karambolů. Některých, něčemu se v životě nevyhnu, i kdybych se na hlavu postavila.

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

... někomu může pomoct, když něco nazve "trestem", může mu to pomoct líp snášet... jakože ví, proč musí trpět...

A kam to vede dal?

Třeba k tomu, aby si nekladl otázku - proč se to stalo zrovna mně

Modroocko,zkusim opet rict svuj nazor jak to vnimam.  ;) 

Jak by clovek {kterymu muze "pomahat" snaset proc musi trpet,kdyz neco nazve "trestem"},nepremyslet neboli neklast si otazky -proc se to stalo zrovna jemu.?
Myslim, ze si je klade tak jak tak? :)  Myslim,nevim ,nejsem ten clovek.

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

Ano chapu,zajima me proc si ten nazor nenechas pro sebe? Jak se rika v duchu?   

Setkla jsem se s necim takovym az tady na Babinetu.

No, tak se vrať a čti znovu, reagovala jsem na to, že tu projevily holky svůj názor na Martinku, napsalal jse svůj s tím, že ale to k  Martince patří, že to je ONA. Tak ji beru, není to kritika, spíš možná trochu i zastání, že ať je jaká je, je to ONA, Martinka.
Stačí tohle vysvětlení? Nekritizuju ji, ani nehodnotím, jen konstatuju, je to Martinka a je taková, jaká je a je svá. To je OK.

Zda se ze jsi me nepochopila,nebo treba nechtela pochopit ,nebo proste nedokazala pochopit.
To nevadi. To je OK.  :)

Hezká disukze :supr: naprosto vážně a bez ironie, po dlouhé době je to vážně o diskutování :supr:
Abych se vyjádřila k původní otázce - jsem to zmiňované nedělňátko a život mám nejspíš vážně jednoduchý, rozhodně mě nepotkaly tak velké životní zkoušky jako některé z vás. Co ze svého pohledu považuji za veklkou životní lekcio (neumím ještě posoudit jestli tvrdou) byla péče o nemohoucí babičku a její následná smrt. Myslím že to pořád nemám srovnáno, pořád to moc cítím a pořád si dávám vinu (že kdybych tehdy vstala o pět minut dřív, tak by to záchranka ještě stihla...atd.).
Tenhle zážitek se ovšem nevylučuje s tím, že se na to dívám spíš jako Martinka, je to určitá lekce, ze které mám něco pochopit a pokud nepochopím, může přijít lekce ještě větší. Nemyslím že tahle teorie naznačuje že máme lidem s těžkým osudem říkat "ty sis to určitě zasloužil , to máš za to" (jak tu bylo naznačeno), ale spíš že máme samy hledět do svých životních lekcí a hledat co z nich můžeme získat. Pokud ostatní na tohle nevěří, nemá cenu jim cokoliv cpát, vysvětlovat a podobně, dokud nebudou chtít - nepochopí.... třebas i tohle může být ta lekce ;)

Myslím to tak, někdo si řekne - proč se mi to stalo? Protože jsem se někdy dopustil toho a toho. A přijme to. Ale někdo si tu otázku klade pořád, nenajde vysvětlení, neumí to ani přijmout jako fakt, že se to stalo a nezmění se to a toho člověka to zlomí.
Budu mít nehodu, ochrnu při ní. Budu si říkat - proč já, proč se stalo ně. Kdysi (nemyslím tím minulý život) jsem někomu strašně ublížila, je to trest za to. A přijmu to nebo ne, ale mám pro sebe vysvětlení, proč se mi to stalo.
A nebo si budu říkat - proč já, nikomu jsem nic neudělala, proč se mi to stalo. Budu nad tím přemýšlet, trápit se tím a ten fakt, že se to stalo, prostě nikdy nepřijmu, zlomí mě to. Ale můžu to přijmout i bez toho, abych našla důvod, proč se mi to stalo. O tom to je, někomu pomůže si říct, že je to trest, někomu to nepomůže. Jak to kdo bere, to jsem měla na mysli.
Je to jen příklad. Můj názor.

agewa napsal(a):

že člověk má více životů, existuje reikarnace.

Otazkou agewo spis bylo ,pokud mas takovou zkusenost,pak o tom muzes neco rict. ?  Treba jak tomu vlastne je ci neni ohledne nasich zivotu a toho nynejsiho.
Neco v tom smyslu o cem tady Martinka dejme tomu mluvi jen teoreticky.

Já s Martinkou v tomto případě souhlasím. Mám podobný pohled.

Mě tato filozofie reinkarnace podpořila ve smyslu zodpovědnosti za svůj život. Já jsem po pochopení této teorie nabyla pocitu svobody, osvobození..
Tato reinkarnační hypotéza mi dovedla vysvětlit to, co náboženské ideologie ne. Objasnila mi smysl života, cílživota, spravedlnost, zlo, lásku, smrt, osud..atd, a člověk po ní "sahá" (nebo po jiném duchiovním poznání), až když bilancuje, když onemocní, když je mu zle...za běžných okolností se tím ani nezabývá.

Pomáhá mi v tom smyslu, že nebudu naříkat (nechci), když se octnu v nesnázích a problémech, protože si svůj život tvořím sama a vlastně celý osud si vytvářím svým žitím, svými skutky. Proto nemusím nenávidět, trpět, litovat..mám volbu. A proč nevolit raději dobro a lásku? Je po všech stránkách příjemnější a vydám na to stejnou míru energie.

Člověka to nutí uvědomit si, jak jsme malí v celém světe, dokonale seřízeném a neustále se pohybujícím, učí ho to pokoře a lásce, mít rád všechny,všechno,  přijímat všechny a všechno takové, jaké je...a v žádném případě se nejedná o alibismus. V tomto pojetí je to špatně. Na vědomí nebo uvědomění si plné zodpovědnosti za svůj život nebo životy není vůbec nic alibistického. Přijímání neznamená souhlasit a ztotožnit se s něčím jednáním, jedná se o respektování druhého.

Pokud by všichni věřili v karmu a reinkarnace, tak si myslím, že bychom žili jinak, lépe, s láskou, v pokoře, a i kdyby za x let vědci "objevili" , že je to nesmysl a doložili fakta, tak budu v klidu, protože vím, že jsem tím nic nepokazila.

Wiki napsal(a):

Já s Martinkou v tomto případě souhlasím. Mám podobný pohled.

Mě tato filozofie reinkarnace podpořila ve smyslu zodpovědnosti za svůj život. Já jsem po pochopení této teorie nabyla pocitu svobody, osvobození..
Tato reinkarnační hypotéza mi dovedla vysvětlit to, co náboženské ideologie ne. Objasnila mi smysl života, cílživota, spravedlnost, zlo, lásku, smrt, osud..atd, a člověk po ní "sahá" (nebo po jiném duchiovním poznání), až když bilancuje, když onemocní, když je mu zle...za běžných okolností se tím ani nezabývá.

Pomáhá mi v tom smyslu, že nebudu naříkat (nechci), když se octnu v nesnázích a problémech, protože si svůj život tvořím sama a vlastně celý osud si vytvářím svým žitím, svými skutky. Proto nemusím nenávidět, trpět, litovat..mám volbu. A proč nevolit raději dobro a lásku? Je po všech stránkách příjemnější a vydám na to stejnou míru energie.

Člověka to nutí uvědomit si, jak jsme malí v celém světe, dokonale seřízeném a neustále se pohybujícím, učí ho to pokoře a lásce, mít rád všechny,všechno,  přijímat všechny a všechno takové, jaké je...a v žádném případě se nejedná o alibismus. V tomto pojetí je to špatně. Na vědomí nebo uvědomění si plné zodpovědnosti za svůj život nebo životy není vůbec nic alibistického. Přijímání neznamená souhlasit a ztotožnit se s něčím jednáním, jedná se o respektování druhého.

Pokud by všichni věřili v karmu a reinkarnace, tak si myslím, že bychom žili jinak, lépe, s láskou, v pokoře, a i kdyby za x let vědci "objevili" , že je to nesmysl a doložili fakta, tak budu v klidu, protože vím, že jsem tím nic nepokazila.

Souhlas :godlike:

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

... někomu může pomoct, když něco nazve "trestem", může mu to pomoct líp snášet... jakože ví, proč musí trpět...

A kam to vede dal?

Třeba k tomu, aby si nekladl otázku - proč se to stalo zrovna mně

V momentě kdy mě potkala nemoc bylo mojí jedinou otázkou: Proč se to stalo právě mně? Co mi to chce sdělit, na co se mám zaměřit? Tím, že bych si řekla "ok, je to trest" bych se nikam nedostala. Zůstala bych stát na místě, nic bych neudělala pro nápravu daného stavu.

Modroočka napsal(a):

Jak to kdo bere, to jsem měla na mysli.
Je to jen příklad. Můj názor.

Rozumim.  :) Mluvis o tom jak to kdo bere.   

Presto i ten kdo si rika ze je to "trest" se podle meho vnimani spletl v pojmech.  Neni to trest je to dusledek. :)
Ty mluvis o necem a ja zase o necem jinem modroocko.

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

A kam to vede dal?

Třeba k tomu, aby si nekladl otázku - proč se to stalo zrovna mně

V momentě kdy mě potkala nemoc bylo mojí jedinou otázkou: Proč se to stalo právě mně? Co mi to chce sdělit, na co se mám zaměřit? Tím, že bych si řekla "ok, je to trest" bych se nikam nedostala. Zůstala bych stát na místě, nic bych neudělala pro nápravu daného stavu.

Ano, tak to bereš ty, ale neznamená to, že to někdo nemůže brát jinak.

Modroočka napsal(a):

Myslím to tak, někdo si řekne - proč se mi to stalo? Protože jsem se někdy dopustil toho a toho. A přijme to. Ale někdo si tu otázku klade pořád, nenajde vysvětlení, neumí to ani přijmout jako fakt, že se to stalo a nezmění se to a toho člověka to zlomí.
Budu mít nehodu, ochrnu při ní. Budu si říkat - proč já, proč se stalo ně. Kdysi (nemyslím tím minulý život) jsem někomu strašně ublížila, je to trest za to. A přijmu to nebo ne, ale mám pro sebe vysvětlení, proč se mi to stalo.
A nebo si budu říkat - proč já, nikomu jsem nic neudělala, proč se mi to stalo. Budu nad tím přemýšlet, trápit se tím a ten fakt, že se to stalo, prostě nikdy nepřijmu, zlomí mě to. Ale můžu to přijmout i bez toho, abych našla důvod, proč se mi to stalo. O tom to je, někomu pomůže si říct, že je to trest, někomu to nepomůže. Jak to kdo bere, to jsem měla na mysli.
Je to jen příklad. Můj názor.

Já si myslím, k tomu cos napsala, např. - pokud např. ochrnu nebo mám nějakou nemoc atd, nemůsím ten život prožít v zoufalství, nenávisti, a obviňovat celý svět - pro já, proč ne někdo jiný...Můžu to také přijmout a navzdory tomu handicapu žít a realizovat se a co já vím, třeba pomáhat jiným .... Třeba jinak, než vrcholový atlet, ale neméně kvalitně . Ani bych to jako trest nebrala, spíš jako šanci naučit se i takto..

Modroočka napsal(a):

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Třeba k tomu, aby si nekladl otázku - proč se to stalo zrovna mně

V momentě kdy mě potkala nemoc bylo mojí jedinou otázkou: Proč se to stalo právě mně? Co mi to chce sdělit, na co se mám zaměřit? Tím, že bych si řekla "ok, je to trest" bych se nikam nedostala. Zůstala bych stát na místě, nic bych neudělala pro nápravu daného stavu.

Ano, tak to bereš ty, ale neznamená to, že to někdo nemůže brát jinak.

Máš pravdu, neznamená :)

hirondel napsal(a):

agewa napsal(a):

že člověk má více životů, existuje reikarnace.

Otazkou agewo spis bylo ,pokud mas takovou zkusenost,pak o tom muzes neco rict. ?  Treba jak tomu vlastne je ci neni ohledne nasich zivotu a toho nynejsiho.
Neco v tom smyslu o cem tady Martinka dejme tomu mluvi jen teoreticky.

je to trochu delší, zkusím to zkrátit, tak aby to neztratilo smysl.
před hodně lety jsem měla nějaké problémy a dostala jsem se k léčitelce, která dělá regresní terapii. pro ty kdo neví co to je , jde o to že pomocí svalů se zjištuje , kde v těle a proč zůstal emocialní blok.
my se dotali do mého minulého života, kdy jsem byla moje babička. dozvěděla jsem se o tomto životě spoustu podrobností, cítila jsem emoce, které ona měla.
pak jsem se vrátila domů a po nějaké době jsem se ptala mámy na život babičky, naprosto mi potvrdila, to co jsem se dověděla.otec se to snažil logicky zdůvodnit, že mi to mohl někdo říct, ale.......máma se ještě před mým narozením odstěhovala o 500km dál a s původní rodinou se nestýkala, takže nebyl nikdo kdo by mi to řekl.

Wiki napsal(a):

Já si myslím, k tomu cos napsala, např. - pokud např. ochrnu nebo mám nějakou nemoc atd, nemůsím ten život prožít v zoufalství, nenávisti, a obviňovat celý svět - pro já, proč ne někdo jiný...Můžu to také přijmout a navzdory tomu handicapu žít a realizovat se a co já vím, třeba pomáhat jiným .... Třeba jinak, než vrcholový atlet, ale neméně kvalitně . Ani bych to jako trest nebrala, spíš jako šanci naučit se i takto..

Ano, o tom to je, že každý to bere jinak, někdo jako holý fakt, někdo jako trest a někdo jako výzvu, aby dokázal něco víc. Zákleží jen na tom kterém člověku, jak to bere.

agewo, já si nemyslím, že tvá zkušenost je zkušenost s reinkarnací. To muže být jenom "rodinné nevědomí". To mužou být jenom předávané vzpomínky v rodinných genech.

Včera jsem se v noci dívala na dokument o ničivých povodních na Moravě....
Většina těch zcela obyčejných lidí stojích nad troskami svých domovů, nad tím, co jim voda ještě neodnesla, mluvila o tom, že je to TREST za to, jak se chováme k přírodě, jak ignorujeme její zákony a jak se bláhově domníváme, že poručíme větru děšti... Okamžitě ale všichni dodali, že teď jim nezbyde, než přírodní zákony začít respektovat a své domovy vybudovat znovu. V žádném, případě nebyli pasivní - je to trest, nebudu dělat nic - ale trest vzali jako důsledek toho, jak generace lidí u řeky žila a jak se chovala - jasně pochopili, co se děje a proč.

Bylo to pro mne velmi poučné, ti lidé byli zoufalí, ale sálala z nich velká síla.
A přesně podel toho, jakou víru vyznávají, mluvili. Naštěstí JEN mluvili, protože skutečnost uchopili bez ohledu na vyznání nebo ateismus naprosto stejně - je to trest/lekce/důsledek nerozumých reglačních rozhodnutí ap., ale teď je důležité se z toho poučit a začít znovu. JInak.

Ve světle tohoto dokumnetu si myslím, že se tu zbytečně dohadujete o slovíčka, protože stejně mluvíte všichni o tomtéž - co udělat proto, aby se situace neopakovala, co mi to vlastně říká, jak mám dělat věci jinak, jak se nenechat otrávit, ale jak najít ve všem "zlém", co se mi děje,  to "dobré" pro mne :)
Jak jít dál :jojo:

agewa napsal(a):

hirondel napsal(a):

agewa napsal(a):

že člověk má více životů, existuje reikarnace.

Otazkou agewo spis bylo ,pokud mas takovou zkusenost,pak o tom muzes neco rict. ?  Treba jak tomu vlastne je ci neni ohledne nasich zivotu a toho nynejsiho.
Neco v tom smyslu o cem tady Martinka dejme tomu mluvi jen teoreticky.

je to trochu delší, zkusím to zkrátit, tak aby to neztratilo smysl.
před hodně lety jsem měla nějaké problémy a dostala jsem se k léčitelce, která dělá regresní terapii. pro ty kdo neví co to je , jde o to že pomocí svalů se zjištuje , kde v těle a proč zůstal emocialní blok.
my se dotali do mého minulého života, kdy jsem byla moje babička. dozvěděla jsem se o tomto životě spoustu podrobností, cítila jsem emoce, které ona měla.
pak jsem se vrátila domů a po nějaké době jsem se ptala mámy na život babičky, naprosto mi potvrdila, to co jsem se dověděla.otec se to snažil logicky zdůvodnit, že mi to mohl někdo říct, ale.......máma se ještě před mým narozením odstěhovala o 500km dál a s původní rodinou se nestýkala, takže nebyl nikdo kdo by mi to řekl.

Tohle vypadá na kineziologii, kdy ses během terapie dostala do regrese.
Kinezka takhle pracuje.
Genetická - buněčná paměť je téměř nekonenečná :)

ty tomu říkáš genetická pamět, já minulý život. i protože:" některé lidi" z toho života jsem poznala jako ty , co ted žijí se mnou a to přes to, že "tam" vypadali fazicky jinak.pokud by to byla genetická pamět, tak by sestra měla mít tu samou a to rozhodně nemá( byla "tam" někdo naprosto jiný, z jiné rodiny),

Modroočka napsal(a):

Wiki napsal(a):

Já si myslím, k tomu cos napsala, např. - pokud např. ochrnu nebo mám nějakou nemoc atd, nemůsím ten život prožít v zoufalství, nenávisti, a obviňovat celý svět - pro já, proč ne někdo jiný...Můžu to také přijmout a navzdory tomu handicapu žít a realizovat se a co já vím, třeba pomáhat jiným .... Třeba jinak, než vrcholový atlet, ale neméně kvalitně . Ani bych to jako trest nebrala, spíš jako šanci naučit se i takto..

Ano, o tom to je, že každý to bere jinak, někdo jako holý fakt, někdo jako trest a někdo jako výzvu, aby dokázal něco víc. Zákleží jen na tom kterém člověku, jak to bere.

Naprosty souhlas s vytucnenym.

Na webu jsem kdysi objevila online text, ktery napsal pacient s bipolarni poruchou (drive maniodepresivni psychoza), jmenoval se "Bipolar Advantage". Ten clovek tam radil podobne postizenym jak se vyrovnat s chorobou a jak ji brat jako sveho druhu "vyhodu".

Jinak ja bych rozhodne nevnucovala cloveku stihanemu osudem nazor, ze "si za to muze sam", zvlaste ne, pokud bych citila, ze takovemu uvazovani neni naklonen. Mne osobne je ale myslenka, ze za svuj zivot zodpovidame sami, blizka a nic kruteho mi na tom nepripada. No, a pokud se pletu, tak nevim, jak by mi to mohlo ublizit.

agewa napsal(a):

ty tomu říkáš genetická pamět, já minulý život. i protože:" některé lidi" z toho života jsem poznala jako ty , co ted žijí se mnou a to přes to, že "tam" vypadali fazicky jinak.pokud by to byla genetická pamět, tak by sestra měla mít tu samou a to rozhodně nemá( byla "tam" někdo naprosto jiný, z jiné rodiny),

agewo,
pro mne je pojem "genetická paměť" a "minulý život" v podstatě synonymní :)
Všimni si ale, že zatímco ten první pojem skousne i zatvrzelý ateista, při tom druhém se mu ježí chlupy po těle a odmítá jakoukoliv další diskuzi :jojo:
V tom je pro mne jediný rozdíl ;)

agewa napsal(a):

ty tomu říkáš genetická pamět, já minulý život. i protože:" některé lidi" z toho života jsem poznala jako ty , co ted žijí se mnou a to přes to, že "tam" vypadali fazicky jinak.pokud by to byla genetická pamět, tak by sestra měla mít tu samou a to rozhodně nemá( byla "tam" někdo naprosto jiný, z jiné rodiny),

Kdepak, takhle to nefunguje. Práve proto, že sestra tam nebyla to samé, co je teď. A každý človek dostane a zpetne si vybaví jiné "rodinné nevědomí".

anais.de,

když jsem se nad tím, že si "za všechno můžu sama" poprvé poctivě zamyslela, bylo to pro mne dost osvobozující - došlo mi totiž, že jsem KOMPETENTNÍ pouze já :)

Pandorraa napsal(a):

agewa napsal(a):

ty tomu říkáš genetická pamět, já minulý život. i protože:" některé lidi" z toho života jsem poznala jako ty , co ted žijí se mnou a to přes to, že "tam" vypadali fazicky jinak.pokud by to byla genetická pamět, tak by sestra měla mít tu samou a to rozhodně nemá( byla "tam" někdo naprosto jiný, z jiné rodiny),

agewo,
pro mne je pojem "genetická paměť" a "minulý život" v podstatě synonymní :)
Všimni si ale, že zatímco ten první pojem skousne i zatvrzelý ateista, při tom druhém se mu ježí chlupy po těle a odmítá jakoukoliv další diskuzi :jojo:
V tom je pro mne jediný rozdíl ;)

aha , tak to jo.

Pandorraa napsal(a):

anais.de,

když jsem se nad tím, že si "za všechno můžu sama" poprvé poctivě zamyslela, bylo to pro mne dost osvobozující - došlo mi totiž, že jsem KOMPETENTNÍ pouze já :)

:supr:

Můžeš mi, prosím, vysvětlit, co to je genetická paměť?? Děkuji.

Natali prosím nezlob se, ale já to po písmenkách neumím :( Neumím to na skle vysvětlit tak, aby nedošlo k nedorozumění....

Já sama tohle pochopila, až když jsem u nás v parku seděla pod platanem, jehož semena ze středomoří nechal dovézt tehdejší  majitel panství, kníže Kinský.
Pod tehdy ještě vysokým a košatým stromem ležela spousta jeho semínek... maličkých..... v každém tom "pidi zrníčku" byl ukrytý celý "maxi strom" :) ...

Pandorraa napsal(a):

Natali prosím nezlob se, ale já to po písmenkách neumím :( Neumím to na skle vysvětlit tak, aby nedošlo k nedorozumění....

Já sama tohle pochopila, až když jsem u nás v parku seděla pod platanem, jehož semena ze středomoří nechal dovézt tehdejší  majitel panství, kníže Kinský.
Pod tehdy ještě vysokým a košatým stromem ležela spousta jeho semínek... maličkých..... v každém tom "pidi zrníčku" byl ukrytý celý "maxi strom" :) ...

Můžeš doporučit nějakou literaturu?

Pandorraa napsal(a):

Včera jsem se v noci dívala na dokument o ničivých povodních na Moravě....
Většina těch zcela obyčejných lidí stojích nad troskami svých domovů, nad tím, co jim voda ještě neodnesla, mluvila o tom, že je to TREST za to, jak se chováme k přírodě, jak ignorujeme její zákony a jak se bláhově domníváme, že poručíme větru děšti... Okamžitě ale všichni dodali, že teď jim nezbyde, než přírodní zákony začít respektovat a své domovy vybudovat znovu. V žádném, případě nebyli pasivní - je to trest, nebudu dělat nic - ale trest vzali jako důsledek toho, jak generace lidí u řeky žila a jak se chovala - jasně pochopili, co se děje a proč.

Bylo to pro mne velmi poučné, ti lidé byli zoufalí, ale sálala z nich velká síla.
A přesně podel toho, jakou víru vyznávají, mluvili. Naštěstí JEN mluvili, protože skutečnost uchopili bez ohledu na vyznání nebo ateismus naprosto stejně - je to trest/lekce/důsledek nerozumých reglačních rozhodnutí ap., ale teď je důležité se z toho poučit a začít znovu. JInak.

Ve světle tohoto dokumnetu si myslím, že se tu zbytečně dohadujete o slovíčka, protože stejně mluvíte všichni o tomtéž - co udělat proto, aby se situace neopakovala, co mi to vlastně říká, jak mám dělat věci jinak, jak se nenechat otrávit, ale jak najít ve všem "zlém", co se mi děje,  to "dobré" pro mne :)
Jak jít dál :jojo:

Konečně to někdo řekl na plnou hubu :)

ano souhlasim s wiki.I když to tak někdy nevypadá,každy kdo je na tomto světě má nějaké trápení at velké nebo menší.člověk si nesmí zoufat po zbytek svěho možna zkaženého života.Musí se sžít s utrpením,je to někdy těžké,a hlavně něco dělat a mluvit a mluvit s lidmi kolem sebe.i když se někdy nechce.Mě stačí když zajdu do naši knihovny a probereme s knihovnici  hodně věci.chodim tam ráda už .známe se už 3Olet.nejsme kamarádky to ne ale myslím že se rádi vidíme.ale to jsem odbočila asi.

Co se povodní týká, je to pravda, je to trest za to, že jsme chtěli pokořit přírodu. Ona se nedá, na to nemáme, abychom ji pokořili. Ona nás ale ani netrestá, ona se jen brání. A to je velikánská lekce, tvrdá, bohužel pro ty lidi, který to postihlo.

Pandorraa napsal(a):

Myslím, že se tu zbytečně dohadujete o slovíčka, protože stejně mluvíte všichni o tomtéž - co udělat proto, aby se situace neopakovala, co mi to vlastně říká, jak mám dělat věci jinak, jak se nenechat otrávit, ale jak najít ve všem "zlém", co se mi děje,  to "dobré" pro mne :)
Jak jít dál :jojo:

No jasně. :storstark:

Snažit se tu dokázat/ popřít metafory to je úroveň naivního dětinského materialismu padesátých let minulého století (to říkám jako ateista). Je to opravdu velmi snadné a laciné. Samozřejmě, že když někomu umře dítě, nebudu mu jako Jóbův utěšitel vykládat o božím trestu (jako metafoře k důsledkům vlastní nepozornosti) nebo karmě. Tyhle věci mají lidé sami pro sebe ve chvílích ticha. Něktré příspěvky mi svojí naivitou připomněly tuhle paní s brýlemi:

http://www.youtube.com/watch?v=DUCK9NCzgjs

(pardon)

Myslím, že podstatný je, co si kdo ze svých tvrdých lekcí vezme. Mě moje pády na hubu jen dodaly sílu, naučila jsem se vstát, jít dál, nepřemýšlet moc nad tím, proč se to stalo, ale co s tím budu dál dělat.
Nejvíc mi dalo posledních 10 let života.

Modroočka napsal(a):

Co se povodní týká, je to pravda, je to trest za to, že jsme chtěli pokořit přírodu. Ona se nedá, na to nemáme, abychom ji pokořili. Ona nás ale ani netrestá , ona se jen brání. A to je velikánská lekce, tvrdá, bohužel pro ty lidi, který to postihlo.

Je to trest rikas,pak zase ze nas netresta,ze se jen brani.
Jak to,ze clovek chape sve vlastni pricineni k vyvozenym dusledkum jako trest?
Chtel by snad clovek trestat sama sebe?

Modroočka napsal(a):

Myslím, že podstatný je, co si kdo ze svých tvrdých lekcí vezme. Mě moje pády na hubu jen dodaly sílu, naučila jsem se vstát, jít dál, nepřemýšlet moc nad tím, proč se to stalo , ale co s tím budu dál dělat.
Nejvíc mi dalo posledních 10 let života.

Kdyz clovek nepremysli nad tim proc se to stalo,neni to vsechno co si ze svych lekci clovek odnese,neboli muze odnist.  :)
To je  moje nejhlubsi presvedceni modroocko.

Natali,
chodila jsem na zajímavé přednášky na anossu, další odpověďi dává kvantová fyzika a docela zajímavá je už mnohokrát zmiňovaná Temná stránka hledačů světla.
Já věřím, že sek tobě ty pravé knihy a ti praví lidé dostanou v ten pravý čas :jojo: , protože když je žák připraven, učitel se vždy najde. Mně to tak alespoň funguje :jojo:

Modroočko,
ty máš zcela nekomplikovaně zdravý přístup k životu a já s tebou naprosto souhlasím: MOC nepřemýšlet o tom, proč se mi to stalo, protože to pak člověk jen zabředává do blbostí, raději přemýšlet nad tím, co s tím budu dělat. Obojí zcela úzce souvisí a rozjezdová dráha by přec vždycky měla být kratší než samotný let :)

KALIK napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Včera jsem se v noci dívala na dokument o ničivých povodních na Moravě....
Většina těch zcela obyčejných lidí stojích nad troskami svých domovů, nad tím, co jim voda ještě neodnesla, mluvila o tom, že je to TREST za to, jak se chováme k přírodě, jak ignorujeme její zákony a jak se bláhově domníváme, že poručíme větru děšti... Okamžitě ale všichni dodali, že teď jim nezbyde, než přírodní zákony začít respektovat a své domovy vybudovat znovu. V žádném, případě nebyli pasivní - je to trest, nebudu dělat nic - ale trest vzali jako důsledek toho, jak generace lidí u řeky žila a jak se chovala - jasně pochopili, co se děje a proč.

Bylo to pro mne velmi poučné, ti lidé byli zoufalí, ale sálala z nich velká síla.
A přesně podel toho, jakou víru vyznávají, mluvili. Naštěstí JEN mluvili, protože skutečnost uchopili bez ohledu na vyznání nebo ateismus naprosto stejně - je to trest/lekce/důsledek nerozumých reglačních rozhodnutí ap., ale teď je důležité se z toho poučit a začít znovu. JInak.

Ve světle tohoto dokumnetu si myslím, že se tu zbytečně dohadujete o slovíčka, protože stejně mluvíte všichni o tomtéž - co udělat proto, aby se situace neopakovala, co mi to vlastně říká, jak mám dělat věci jinak, jak se nenechat otrávit, ale jak najít ve všem "zlém", co se mi děje,  to "dobré" pro mne :)
Jak jít dál :jojo:

Konečně to někdo řekl na plnou hubu :)

Odivuju ty lidi,ono jim nic jak pozitivum nezbude a já jim ho přeji.Proto si myslím ,že pro každýho ,co znamená překážka,co nedokáže,co je pro něho tabu,start je pro něho víckrát v životě a přece jen se do toho pustí....to vše je tvrdá životní lekce.Nejde to nějak specifikovat.Ti lidé,když mluvili ,že naráz přišli o majetky,nemohli mluvit jinak.To odhodlání v nich najednou bylo a já jim ho dokonce záviděla.Ano o všechno přišli,ale měli tu víru .Asi se dostali na dno,spousta lidí v tom viděla začátek...a třeba se pletu,moje úvahy :)

Kdo nehleda pricinu,ten se stale nazhazi v bode odkud neni mozne videt proc by to melo byt dulezite.  :)

Pandorraa napsal(a):

Modroočko,
ty máš zcela nekomplikovaně zdravý přístup k životu a já s tebou naprosto souhlasím: MOC nepřemýšlet o tom, proč se mi to stalo, protože to pak člověk jen zabředává do blbostí, raději přemýšlet nad tím, co s tím budu dělat. Obojí zcela úzce souvisí a rozjezdová dráha by přec vždycky měla být kratší než samotný let :)

Věci se nedějí jen jedenkrát, opakují se. Stále dokola, než si člověk všimne. Tím, že si uvědomí co se děje, co se to stále opakuje, má možnost najít řešení - co s tím udělá.
Jak píšeš, Pan, obojí spolu zcela úzce souvisí.

Lidí postižených povodní je mi pochopitelně líto.  Jejich odhodlání obdivuju a podle svých možností i podporuju.
Ale když přemýšlím nad tímto příspěvkem:

Většina těch zcela obyčejných lidí stojích nad troskami svých domovů, nad tím, co jim voda ještě neodnesla, mluvila o tom, že je to TREST za to, jak se chováme k přírodě, jak ignorujeme její zákony a jak se bláhově domníváme, že poručíme větru děšti... Okamžitě ale všichni dodali, že teď jim nezbyde, než přírodní zákony začít respektovat a své domovy vybudovat znovu

-ale já se ptám, proč potom ty své domovy budují stále znovu NA TOM SAMÉM, OPAKOVANĚ ZAPLAVOVANÉM MÍSTĚ ? Kde je pak to respektování přírodních zákonů?

(jo, chápu ty, kteří si poničený domek na tom místě opraví, protože na nový dál od vody nemají. Ale proč na tomtéž místě staví i ti, jimž předchozí domek voda smetla??)

Blossom napsal(a):

Lidí postižených povodní je mi pochopitelně líto.  Jejich odhodlání obdivuju a podle svých možností i podporuju.
Ale když přemýšlím nad tímto příspěvkem:

Většina těch zcela obyčejných lidí stojích nad troskami svých domovů, nad tím, co jim voda ještě neodnesla, mluvila o tom, že je to TREST za to, jak se chováme k přírodě, jak ignorujeme její zákony a jak se bláhově domníváme, že poručíme větru děšti... Okamžitě ale všichni dodali, že teď jim nezbyde, než přírodní zákony začít respektovat a své domovy vybudovat znovu

-ale já se ptám, proč potom ty své domovy budují stále znovu NA TOM SAMÉM, OPAKOVANĚ ZAPLAVOVANÉM MÍSTĚ ? Kde je pak to respektování přírodních zákonů?

(jo, chápu ty, kteří si poničený domek na tom místě opraví, protože na nový dál od vody nemají. Ale proč na tomtéž místě staví i ti, jimž předchozí domek voda smetla??)

Asi jsou optimisté a blázni,jako já ...doufají :) Takhle,nevím jsestli bych stavěla,ale opravovala určitě.Třeba k tomu místu mají nějaký vztah,nevím odhaduji..

Ale já jsem nenapsala nepřemýšlet, ale MOC NEPŘEMÝŠLET, to je rozdíl, když už se to stane, nemůžu to změnit, ale poučím se z toho pro příště.
Třeba teď, otevřelo se mi průvanem okno, popadaly mi na zem květináče a co je horší, měla jsem na parapetu starožitnou slánku, ta se mi rozbila, nepřemýšlím proč, to vím, zapomněla jsem otočit kličku, ale poučial jsem se pro příště, dávat pozor a zkontrolovat okno, jestli jsem ho opavdu zavřela, mrzí mě ta slánka, měla pro měl velkou cenu, ne materiální, ale bla to pamaátka, po prababičce

hirondel napsal(a):

Kdo nehleda pricinu,ten se stale nazhazi v bode odkud neni mozne videt proc by to melo byt dulezite.  :)

V tom máš pravdu Hirondel.

Blossom napsal(a):

Lidí postižených povodní je mi pochopitelně líto.  Jejich odhodlání obdivuju a podle svých možností i podporuju.
Ale když přemýšlím nad tímto příspěvkem:

Většina těch zcela obyčejných lidí stojích nad troskami svých domovů, nad tím, co jim voda ještě neodnesla, mluvila o tom, že je to TREST za to, jak se chováme k přírodě, jak ignorujeme její zákony a jak se bláhově domníváme, že poručíme větru děšti... Okamžitě ale všichni dodali, že teď jim nezbyde, než přírodní zákony začít respektovat a své domovy vybudovat znovu

-ale já se ptám, proč potom ty své domovy budují stále znovu NA TOM SAMÉM, OPAKOVANĚ ZAPLAVOVANÉM MÍSTĚ ? Kde je pak to respektování přírodních zákonů?

(jo, chápu ty, kteří si poničený domek na tom místě opraví, protože na nový dál od vody nemají. Ale proč na tomtéž místě staví i ti, jimž předchozí domek voda smetla??)

protože mmj na jiném místě by krom výstavby nového domku museli kupovat ještě pozemek?

Modroočka napsal(a):

Ale já jsem nenapsala nepřemýšlet, ale MOC NEPŘEMÝŠLET, to je rozdíl, když už se to stane, nemůžu to změnit, ale poučím se z toho pro příště.

Ano poucis predevsim proto ze jsi pochopila,znas,vis ,uvedomujes si pricinu a ta je=zapomnela jsi zavrit okno,otocit klickou.

To hle je prilis ale prilis snadna lekce.Pouceni pro priste -zavrit klickou a to proto ze to vis.
  Predstavme si vsak jine lekce kdy na prvni pohled ani na prvni moment neni znama pricina jako tady u okna(nezavrena klicka).
Neznat pricinu a myslet si ze jeji dusledek a to co s nim bude clovek dal delat je dostacujici,je nedostacujici.  :)

Nefrit napsal(a):

Blossom napsal(a):

Lidí postižených povodní je mi pochopitelně líto.  Jejich odhodlání obdivuju a podle svých možností i podporuju.
Ale když přemýšlím nad tímto příspěvkem:

Většina těch zcela obyčejných lidí stojích nad troskami svých domovů, nad tím, co jim voda ještě neodnesla, mluvila o tom, že je to TREST za to, jak se chováme k přírodě, jak ignorujeme její zákony a jak se bláhově domníváme, že poručíme větru děšti... Okamžitě ale všichni dodali, že teď jim nezbyde, než přírodní zákony začít respektovat a své domovy vybudovat znovu

-ale já se ptám, proč potom ty své domovy budují stále znovu NA TOM SAMÉM, OPAKOVANĚ ZAPLAVOVANÉM MÍSTĚ ? Kde je pak to respektování přírodních zákonů?

(jo, chápu ty, kteří si poničený domek na tom místě opraví, protože na nový dál od vody nemají. Ale proč na tomtéž místě staví i ti, jimž předchozí domek voda smetla??)

Asi jsou optimisté a blázni,jako já ...doufají :) Takhle,nevím jsestli bych stavěla,ale opravovala určitě.Třeba k tomu místu mají nějaký vztah,nevím odhaduji..

...doufají v co? Že až přijde další povodeň, že se jim to vyhne? Protože začnou respektovat přírodní zákony?
Že to byl trest za to, že nerespektovali? Oni ti lidé korigovali tu řeku? Nebo teď svorně všichni půjdou a vrátí tok řeky zpět, jak původně byl?

Tady by bylo na místě popřemýšlet, co se mi stalo a proč se mi to stalo a co udělám, aby se mi to příště nestalo....ale ti lidé jdou a doufají, že se jim to příště vyhne a začnou stavět na tom samém místě znova. Tady vidím to jasné - nepoučili se - tady vidím to jasné, bude se jim to dít tak dlouho, dokud jim to v hlavě nesepne a nezačnou logicky uvažovat - buď se přestěhuju z nebezpečného místa, nebo vezmu krumpáč a jdu vrátit řeku zpět do jejího původního koryta (nadsázka - aby mě někdo nenapadl, že chudák jednomu, co to dojde, tak ten že půjde a bude vracet řeku zpět)

hirondel napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Ale já jsem nenapsala nepřemýšlet, ale MOC NEPŘEMÝŠLET, to je rozdíl, když už se to stane, nemůžu to změnit, ale poučím se z toho pro příště.

Ano poucis predevsim proto ze jsi pochopila,znas,vis ,uvedomujes si pricinu a ta je=zapomnela jsi zavrit okno,otocit klickou.

To hle je prilis ale prilis snadna lekce.Pouceni pro priste -zavrit klickou a to proto ze to vis.
  Predstavme si vsak jine lekce kdy na prvni pohled ani na prvni moment neni znama pricina jako tady u okna(nezavrena klicka).
Neznat pricinu a myslet si ze jeji dusledek a to co s nim bude clovek dal delat je dostacujici,je nedostacujici.  :)

Ale jasně, v horších věcech přemýšlím víc, ale nepatlu se v tom, tak to myslím, nepatlu se v tom proč, když vím, že na to odpověď není, pak se spíš zaobírám tím, co s tím, co dál.

Modroočka napsal(a):

hirondel napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Ale já jsem nenapsala nepřemýšlet, ale MOC NEPŘEMÝŠLET, to je rozdíl, když už se to stane, nemůžu to změnit, ale poučím se z toho pro příště.

Ano poucis predevsim proto ze jsi pochopila,znas,vis ,uvedomujes si pricinu a ta je=zapomnela jsi zavrit okno,otocit klickou.

To hle je prilis ale prilis snadna lekce.Pouceni pro priste -zavrit klickou a to proto ze to vis.
  Predstavme si vsak jine lekce kdy na prvni pohled ani na prvni moment neni znama pricina jako tady u okna(nezavrena klicka).
Neznat pricinu a myslet si ze jeji dusledek a to co s nim bude clovek dal delat je dostacujici,je nedostacujici.  :)

Ale jasně, v horších věcech přemýšlím víc, ale nepatlu se v tom, tak to myslím, nepatlu se v tom proč, když vím, že na to odpověď není, pak se spíš zaobírám tím, co s tím, co dál.

taky to tak mám (pokud nemám, tak se o to snažím)

Modroočka napsal(a):

Ale jasně, v horších věcech přemýšlím víc, ale nepatlu se v tom, tak to myslím, nepatlu se v tom proč, když vím, že na to odpověď není, pak se spíš zaobírám tím, co s tím, co dál.

Modroočko a jak víš, že na to co se Ti děje není odpověď?

agewa napsal(a):

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Ty si z toho děláš legraci, ale zkus připustit, že by na té "teorii" mohlo něco být... - a je jasný, že teorií zůstane, protože duchovní věci se nedají vědecky (tj.  materiálně) dokázat...

To se pleteš - tentokrát jsem to zrovna myslela vážně . Nemysli si, že jsi jediný, kdo umí číst. Do určité míry na osud věřím (tedy, já tomu říkám osud - je to fuk, jak to pojmenuješ).



Ale jedna věc je, něco si přečíst a jiná věc, fanaticky tomu propadnout. Myslím, že máš sklony k fanatismu, ale to je fuk - má to tak být. Hlavně bacha na sekty - podobné lidi, jako jsi ty, ony dokáží totálně zničit

jako teorie je to zajímaví, zatím teda pořád nevím, co mě to mělo přinést.dobrého, pozitivního.

Možno ste si vyrovnali nejaký dlh z minulosti. Ja si myslím, že učenie sťažuje to, že tieto veci si duša nepamätá (:dumbom: ) a treba ich všelijako pracne dolovať, ak sa človek rozhodne, že sú dôležité pre pochopenie existencie. Alebo sa rozhodne, že nie sú, a proste ich len prijme. Prijme, vyrovná sa, odpustí. A ide ďalej. Jedna matka asi siedmich detí, z toho jedno malo Downov syndróm, pekne povedala(ale oni boli kresťania, pravda...): Katka sa nám narodila, lebo inde by ju asi nemali tak radi a nepostarali by sa oňu tak dobre. A downička sa usmievala a pusinkovala rodičov a súrodencov.

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Ale jasně, v horších věcech přemýšlím víc, ale nepatlu se v tom, tak to myslím, nepatlu se v tom proč, když vím, že na to odpověď není, pak se spíš zaobírám tím, co s tím, co dál.

Modroočko a jak víš, že na to co se Ti děje není odpověď?

Odpoveď samozrejme je na všetko, ale nie vždy je poznateľná našimi metódami. Čiže - pre nás nie je. A nemá zmysel morfondírovať, ale vrátiť sa k tomu nesofistikovanému žitiu.

Natálie napsal(a):

Můžeš mi, prosím, vysvětlit, co to je genetická paměť?? Děkuji.

Genetická paměť zabezpečuje stálost tělesných forem živých tvorů, stálost jejich fyziologických pochodů a je také podkladem instinktivního chování zvířat. Její informace jsou zakódovány v nukleových kyselinách, což umožňuje vtěsnat celou informaci do jedné nepatrné pohlavní buňky, spermie či vajíčka. Ze všech pamětí je nejobsáhlejší. Rozsah genetické paměti je 109 - 1012 bitů (bit = jednotka informace). Je stabilní, ale přesto se může měnit.

Karma a reinkarnace. Chvilku jsem se tím zabývala.
Podstata: V mnohočetném opakování životů si vytváříme, neseme a odbouráváme zároveň jakýsi karmický dluh, kdy např. na počátku jsem byla upálena inkvizicí coby čarodějnice - dluh bude zrušen např. tak, že ač si nesu z předchozího života třeba panický strach z ohně, (ev. nepřekonatelnou touhu žháře), část karmického dluhu odstraním POUZE tím, že strach, či chuť podpalovat překonám a např. z ohně vysvobodím nemluvně... rozhodně ne tím, že když mě upálili, tak já pro rovnováhu teď někoho do ohně strčím... V průběhu tohoto života mohu svým hloupým chováním "přidělat" nový dluh, nebo "odstranit" větší část dluhu, právě podle toho, jestli žiju moudře, nebo špatně. Takže neplatí, rsp. neplatilo by Martinčino "v tomto životě smůla, v příštím štěstí"...
Nebylo by teda správné tvrdit "povodeň na mně přišla za trest" proto, že nějaký můj prapředek schválně potopil loď s tisícem pasažerů, aby se zmocnil pokladu, který vezla, ale: (pravděpodobně to někdo udělal, buď si za pomoci genetické paměti vzpomenu, nebo nevím o co jde, ale že jsem chytrej, tak vím, že nastal čas, abych odbourával karmický dluh) právě přišel čas, kdy mám možnost část karmy odbourat. Nebudu teda remcat a např. okrádat souseda, kerý ještě má chleba, když já už ne, ale trpělivě zachráním, co se dá, pomohu druhým, a budu se těšit, že jsem zasejc "karmicky čistější"...
Dá se to bez problémů aplikovat i na matku epileptičku, která "dostala" postižené děťátko: Oba to mají nesmírně těžké, ale když to s pokorou, trpělivostí a láskou zvládnou, v tom následujícím životě jim bude určitě lépe a lehčeji...
Ovšem to je jenom mé předchozí poznání, které jsem opustila.
Mně se totiž nelíbil ten slavný konec, že totiž až bude karma zcela vyčištěna, budu se vznášet kdesi v éteru coby svaté splynutí s CMV.

Jinak toto celé "převtělování se" se dá úplně jednoduše aplikovat taky na JEDINÝ život, a to za předpokladu, že připustíme, že všechny fóbie, předtuchy, nepříjemné pocity, obavy a odmítání čehokoliv si sebou neseme pouze jako genetické vzpomínky přenesené DNA po naších bližších či prapraprastarých předcích (což já osobně si myslím, že možné je a někteří lidé mají schopnost je za určitých okolností - možná ve vypjatých, nebo nějak chemicky ovlyvněných situacích) ze své paměti vydolovat...

Mně se víc líbí "večné čichání ke kytičkám" tady na zemi coby člověk spravedlivý...

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Ale jasně, v horších věcech přemýšlím víc, ale nepatlu se v tom, tak to myslím, nepatlu se v tom proč, když vím, že na to odpověď není, pak se spíš zaobírám tím, co s tím, co dál.

Modroočko a jak víš, že na to co se Ti děje není odpověď?

Možná na to je odpověď, ale já ji nedmůžu najít. Jiný by tu odpověď možná našel, ale já ji třeba nenacházím, pak pro mě dál ztrácí smysl se tím dál zaobírat. Nebudu se v tom dál patlat, v tom, co už nezměním, budu se zaobírta tím, co dělat dál.

Pandorraa napsal(a):

Modroočko,
ty máš zcela nekomplikovaně zdravý přístup k životu a já s tebou naprosto souhlasím: MOC nepřemýšlet o tom, proč se mi to stalo, protože to pak člověk jen zabředává do blbostí, raději přemýšlet nad tím, co s tím budu dělat. Obojí zcela úzce souvisí a rozjezdová dráha by přec vždycky měla být kratší než samotný let :)

Pan,
když nebudu přemýšlet nad tím proč se mi to stalo, jak dokážu eleminovat, aby se mi to nestalo znovu?
(už asi chápu :) , důležité je "MOC" )

Člověk nemusí všechno vymyslet hlavou, ne?

Viktorko, mně taky.
Já osobně jsem za žít co nejlépe TENTO život, který mám, nejlépe jak umím, bez ohledu na minulá či budoucí převtělení.
Mně prostě přijde, že to vysvětlování současného špatného těmi minulými chybami je také jen jakási obezlička, jak to snést. A víra v to, že jednou, někdy, mi bude fajn. Asi to dává sílu přežít to tady. Nikomu to neberu, já to tak ale nemám.
Někdy mě napadá, jací jsme my lidé ješitní, jak si myslíme, že jsme natolik důležití, že musí ještě něco přijít po smrti, jako bychom se nedokázali smířit s vlastní konečností. A zas na druhou stranu by mi přišlo od přírody, Boha, jako neuvěřitelné plýtvání, kdyby to všechno, co člověk za život nasbírá za zkušenosti, mělo přijít vniveč. Logičtější by mi přišel jakýsi zákon zachování energie. Ale nevím, jak to funguje.
Je těžké, nám lidem, smiřovat se s tím, že život tady na Zemi je nespravedlivý, někomu dává našimi měřítky více a jinému skoro nic.  Možná proti si vymýšlíme životy před a po životě...
Ještě k té "genetické paměti", či jak to nazýváte... Trochu mi to nevychází početně. Vždyť ještě před pár sty lety bylo lidí mnohem mnohem méně, teď je nás přes 6 miliard (omlouvám se, nemám přesnou informaci). Kde se berou všechny ty tresty těch současných? To tedy ti naši předkové museli být samý vyvrhel...

Docela by mě zajímalo, kdyby tuto diskuzi četli lidé za nějakých 100 let, možná i dřív, jak by se třeba smáli naší naivitě. Až se třeba ukáže (jak už se pomalu ukazuje) , že je skoro všechno vysvětlitelné jen jakousi pro nás dosud nepochopitelnou chemií mozkové činnosti.

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Ale jasně, v horších věcech přemýšlím víc, ale nepatlu se v tom, tak to myslím, nepatlu se v tom proč, když vím, že na to odpověď není, pak se spíš zaobírám tím, co s tím, co dál.

Modroočko a jak víš, že na to co se Ti děje není odpověď?

Odpoveď samozrejme je na všetko, ale nie vždy je poznateľná našimi metódami. Čiže - pre nás nie je. A nemá zmysel morfondírovať , ale vrátiť sa k tomu nesofistikovanému žitiu.

To slovo neznam. Muzes me ho Ty nebo kdokoliv jinej prelozit?  :D

Zklamaná napsal(a):

Nefrit napsal(a):

Blossom napsal(a):

Lidí postižených povodní je mi pochopitelně líto.  Jejich odhodlání obdivuju a podle svých možností i podporuju.
Ale když přemýšlím nad tímto příspěvkem:

Většina těch zcela obyčejných lidí stojích nad troskami svých domovů, nad tím, co jim voda ještě neodnesla, mluvila o tom, že je to TREST za to, jak se chováme k přírodě, jak ignorujeme její zákony a jak se bláhově domníváme, že poručíme větru děšti... Okamžitě ale všichni dodali, že teď jim nezbyde, než přírodní zákony začít respektovat a své domovy vybudovat znovu

-ale já se ptám, proč potom ty své domovy budují stále znovu NA TOM SAMÉM, OPAKOVANĚ ZAPLAVOVANÉM MÍSTĚ ? Kde je pak to respektování přírodních zákonů?

(jo, chápu ty, kteří si poničený domek na tom místě opraví, protože na nový dál od vody nemají. Ale proč na tomtéž místě staví i ti, jimž předchozí domek voda smetla??)

Asi jsou optimisté a blázni,jako já ...doufají :) Takhle,nevím jsestli bych stavěla,ale opravovala určitě.Třeba k tomu místu mají nějaký vztah,nevím odhaduji..

...doufají v co? Že až přijde další povodeň, že se jim to vyhne? Protože začnou respektovat přírodní zákony?
Že to byl trest za to, že nerespektovali? Oni ti lidé korigovali tu řeku? Nebo teď svorně všichni půjdou a vrátí tok řeky zpět, jak původně byl?

Tady by bylo na místě popřemýšlet, co se mi stalo a proč se mi to stalo a co udělám, aby se mi to příště nestalo....ale ti lidé jdou a doufají, že se jim to příště vyhne a začnou stavět na tom samém místě znova. Tady vidím to jasné - nepoučili se - tady vidím to jasné, bude se jim to dít tak dlouho, dokud jim to v hlavě nesepne a nezačnou logicky uvažovat - buď se přestěhuju z nebezpečného místa, nebo vezmu krumpáč a jdu vrátit řeku zpět do jejího původního koryta (nadsázka - aby mě někdo nenapadl, že chudák jednomu, co to dojde, tak ten že půjde a bude vracet řeku zpět)

Zklamaná,nenapsala jsem ,že je to trest za něco,jen jsem zkopírovala Blossom a napsala dodatek.Kdyby každej logicky uvažoval,možná by bylo vše jinak.A představ si kolik měst a obcí se stojí okolo řek ? Dobře ,někde jsou povodně víc a někde míň,ale myslíš si ,že by bylo lepší tu obec někam přesunout ? Samozřejmě ,že jsem ráda ,že v oblasti povodní nebydlím a že jsem ušetřena rozhodování co s tím,ale opravdu si myslíš,že to že lidé staví znovu na stejných místech je jen o nepoučitelnosti ? A to ,že řeku vrátíš do původního koryta,tam stejně není jistota,že se řeka třeba za 10 let zase nerozvodní.

hirondel napsal(a):

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

Modroočko a jak víš, že na to co se Ti děje není odpověď?

Odpoveď samozrejme je na všetko, ale nie vždy je poznateľná našimi metódami. Čiže - pre nás nie je. A nemá zmysel morfondírovať , ale vrátiť sa k tomu nesofistikovanému žitiu.

To slovo neznam. Muzes me ho Ty nebo kdokoliv jinej prelozit?  :D

morfondírovať nedok. hovor. expr. vymýšľať (význ. 1), vyhutovať, hĺbať: nad čím m-š? zbytočné m-nie

A ja si práve myslím, že to, čo tu zažijeme, naše skúsensoti, trebrás aj tvrdé lekcie, ale aj radosnté poučenie, sa úplne enstratí, ale die ďalej - trebárs vo forme geentickej pamäti alebo tak. Zákon zahcovania energie jasne platí - a čo iné je duša, ak nie forma energie? ;) Aj telo sa nejako zrecykluje, tak prečo by sa nemala duša?

Tulipánka napsal(a):

(už asi chápu :) , důležité je "MOC" )

Take o slovicka Tulipku?   :)

No právě, taky mi připadá, že by se ta duše měla nějak "zužitkovat". Ale o tom, jak se, jak pěkně píšeš "zrecykluje", není vůbec snadný získat informace, jako o té hmotě z fyzické schránky. A co když to funguje, jen když žijeme, vysíláme energii a ona se někam obrací. A když umřeme, už je to jen mrtvá hmota. A naše přání po nesmrtelnosti (když se viditelně rozloží tělo, tak si namlouváme, že s duší je to úplně jinak, protože tam takový jasný důkaz nemáme).
Radši spoléhám na to, co vysílám zaživa, než co bude pak. To beru jako případný, ale nikoli ne nutný bonus ;)

Mou asi největší lekcí byla původní rodina, dodnes přebírám, co je zlaté dědictví a co škodlivý odpad, myšleno mentálně.

Bohužel mám vrozený smysl pro drama a určitým způsobem mě baví nechat věci přezrát a pak se koukat, jak to bouchá a jak se to najednou všechno hýbe, jako když se dlouho sbíralo dusno a pak konečně přijde bouřka.

Selima napsal(a):

hirondel napsal(a):

Selima napsal(a):

Odpoveď samozrejme je na všetko, ale nie vždy je poznateľná našimi metódami. Čiže - pre nás nie je. A nemá zmysel morfondírovať , ale vrátiť sa k tomu nesofistikovanému žitiu.

To slovo neznam. Muzes me ho Ty nebo kdokoliv jinej prelozit?  :D

morfondírovať nedok. hovor. expr. vymýšľať (význ. 1), vyhutovať, hĺbať: nad čím m-š? zbytočné m-nie

Selim jsem Cech. Chapes? :)

Souhlasim ze nema smysl vymyslet,nebot to stejne nevymyslis. 
To je jasne.  Odpoved presto existuje.  :)

laureene napsal(a):

Někdy mě napadá, jací jsme my lidé ješitní, jak si myslíme, že jsme natolik důležití, že musí ještě něco přijít po smrti, jako bychom se nedokázali smířit s vlastní konečností. A zas na druhou stranu by mi přišlo od přírody, Boha, jako neuvěřitelné plýtvání, kdyby to všechno, co člověk za život nasbírá za zkušenosti, mělo přijít vniveč. Logičtější by mi přišel jakýsi zákon zachování energie.
Je těžké, nám lidem, smiřovat se s tím, že život tady na Zemi je nespravedlivý, někomu dává našimi měřítky více a jinému skoro nic.  Možná proti si vymýšlíme životy před a po životě...

I malé dítě je na tom líp: Dostane hračku, z nevědomosti ju rozbije, brečí za ní. Přijde maminka, vysvětlí mu, že panence se netrhají ručičky a lodička z papíru se neháže do ohně..., pokud děťátko poslechne, může si s milovanými hračkami hrát dál... Tohle, podle mně, pro nás udělal Bůh v Bibli...

Ještě k té "genetické paměti", či jak to nazýváte... Trochu mi to nevychází početně. Vždyť ještě před pár sty lety bylo lidí mnohem mnohem méně, teď je nás přes 6 miliard (omlouvám se, nemám přesnou informaci). Kde se berou všechny ty tresty těch současných? To tedy ti naši předkové museli být samý vyvrhel...

Je nás 7 miliard, ale to není podstatné... 7 milard je dost na to, aby ta proklamovaná rovnováha zůstala zachována, ti "trpící" o té druhé půlce, která "karmu" vyrábí prostě nevědí a i kdyby věděli, nemohou to ovlyvnit, páč někteří "hříšníci" si prostě říct nedají...

Docela by mě zajímalo, kdyby tuto diskuzi četli lidé za nějakých 100 let, možná i dřív, jak by se třeba smáli naší naivitě

. Vpodstatě to k smíchu je - jsme těmi lidmi, kteří si mohou PŘEČÍST, co zde na zemi způsobují, (či spíše k radosti, když víme, ev. postupně na to přicházíme, že to stejně dobře dopadne), ovšem ta fáze "poznání", kdy si uvědomujeme, jak to svojí hloupostí "kazíme", je hóoodně bolavá...

Až se třeba ukáže (jak už se pomalu ukazuje) , že je skoro všechno vysvětlitelné jen jakousi pro nás dosud nepochopitelnou chemií mozkové činnosti.

...myslím, že se to zove "myšlení"...

Tak to bolo vysvetlenie zo slovníka, ak ti to nestačí, nájdi si česko-slovenský a slovensko-český internetový slovník a verím, že to s jeho pomocou zvládneš. :godlike: Nemá zmysel vymýšľať, premýšľať a neustále sa k tomu vracať, treba pozerať DOPREDU.

laureene napsal(a):

Ale o tom, jak se, jak pěkně píšeš "zrecykluje", není vůbec snadný získat informace, jako o té hmotě z fyzické schránky.

... a co Lazar, který byl tři dny mrtvý... a pak byl vzkříšen? Stejně tak Ježíš... "záznam" (=Bible) existuje, a mnozí TO shlédli na vlastní oči...

... když umřeme, už je to jen mrtvá hmota. A naše přání po nesmrtelnosti (když se viditelně rozloží tělo), tak si namlouváme, že s duší je to úplně jinak, protože tam takový jasný důkaz nemáme...

Dtto

Radši spoléhám na to, co vysílám zaživa, než co bude pak. To beru jako případný, ale nikoli ne nutný bonus ;)

Chytrá holka... :supr: :jojo: :pussa: :reta:

To Laureene:

"Já osobně jsem za žít co nejlépe TENTO život, který mám, nejlépe jak umím, bez ohledu na minulá či budoucí převtělení.
Mně prostě přijde, že to vysvětlování současného špatného těmi minulými chybami je také jen jakási obezlička, jak to snést. A víra v to, že jednou, někdy, mi bude fajn. Asi to dává sílu přežít to tady. Nikomu to neberu, já to tak ale nemám."

Ja myslim, ze se snaha o dobry TENTO zivot s virou v jina prevteleni nijak nevylucuje (podotykam, ze ja osobne mam na tyto veci nevyhraneny nazor).

"Někdy mě napadá, jací jsme my lidé ješitní, jak si myslíme, že jsme natolik důležití, že musí ještě něco přijít po smrti, jako bychom se nedokázali smířit s vlastní konečností."

Castecne souhlasim, ale nemyslim si, ze vira v nesmrtelnost duse dela nutne pozemsky zivot snesitelnejsim. Nekdy mi pripada, ze by to bylo mnohem jednodussi, kdyby nic takoveho neexistovalo.

"Je těžké, nám lidem, smiřovat se s tím, že život tady na Zemi je nespravedlivý, někomu dává našimi měřítky více a jinému skoro nic.  Možná proti si vymýšlíme životy před a po životě..."

Souhlasim, ale trvam na tom, ze i nekdo, ke komu byl osud zdanlive "nespravedlivy" muze prozit svuj zivot dobre a naplnit ho, a jiny, kdo ma pocatecni podminky mnohem lepsi, ho nezridka promarni a profnuka. V tomto smyslu ja chapu tvrzeni, ze si "kazdy za vsechno muze sam". Sami si volime to, jak se k "neprizni osudu" postavime.

Jinak je take dulezite rozlisovat co mohu ovlivnit a co ne. Tezko mohu predejit tomu, ze me po ceste domu na prechodu srazi opilec, ktery se vyritil ze zatacky, ale pokud me treba zbije manzel nebo me nekdo podrazi (omlouvam se tem, kterym se to skutecne stalo, pouzivam to jen jako priklad), mohu do znacne miry zabranit tomu, aby se to stalo znova. Znam par lidi, kteri tvrdi, ze maji v zivote neskutecnou smulu, a pritom spousta negativnich veci, ktere se jim prihodily, se dle meho nazoru vubec stat nemusely, kdyby neopakovali porad stejne chyby.

"Až se třeba ukáže (jak už se pomalu ukazuje) , že je skoro všechno vysvětlitelné jen jakousi pro nás dosud nepochopitelnou chemií mozkové činnosti."

Pracuji ve vyzkumu mozku a jakozto "insider" mohu rici, ze o jeho vyssi cinnosti toho vime zalostne malo a nemyslim si, ze by se to v dohledne dobe melo nejak zasadne zmenit.

Nefrit napsal(a):

Zklamaná,nenapsala jsem ,že je to trest za něco,jen jsem zkopírovala Blossom a napsala dodatek.Kdyby každej logicky uvažoval,možná by bylo vše jinak.A představ si kolik měst a obcí se stojí okolo řek ? Dobře ,někde jsou povodně víc a někde míň,ale myslíš si ,že by bylo lepší tu obec někam přesunout ? Samozřejmě ,že jsem ráda ,že v oblasti povodní nebydlím a že jsem ušetřena rozhodování co s tím,ale opravdu si myslíš,že to že lidé staví znovu na stejných místech je jen o nepoučitelnosti ? A to ,že řeku vrátíš do původního koryta,tam stejně není jistota,že se řeka třeba za 10 let zase nerozvodní.

Ano, opravdu si myslím, že tam lidé staví znova z nepoučitelnosti. Máš jiný názor, proč tam staví znova a znova? Řeky se rozvodňovaly v pravěku, středověku i v současnosti a rozvodňovat se budou i v budoucnu. Akorát že úpravami koryt dostaly ty vody na síle.

Zklamaná napsal(a):

Nefrit napsal(a):

Zklamaná,nenapsala jsem ,že je to trest za něco,jen jsem zkopírovala Blossom a napsala dodatek.Kdyby každej logicky uvažoval,možná by bylo vše jinak.A představ si kolik měst a obcí se stojí okolo řek ? Dobře ,někde jsou povodně víc a někde míň,ale myslíš si ,že by bylo lepší tu obec někam přesunout ? Samozřejmě ,že jsem ráda ,že v oblasti povodní nebydlím a že jsem ušetřena rozhodování co s tím,ale opravdu si myslíš,že to že lidé staví znovu na stejných místech je jen o nepoučitelnosti ? A to ,že řeku vrátíš do původního koryta,tam stejně není jistota,že se řeka třeba za 10 let zase nerozvodní.

Ano, opravdu si myslím, že tam lidé staví znova z nepoučitelnosti. Máš jiný názor, proč tam staví znova a znova? Řeky se rozvodňovaly v pravěku, středověku i v současnosti a rozvodňovat se budou i v budoucnu. Akorát že úpravami koryt dostaly ty vody na síle.

Konečně stručné vysvětlení, proč se tak děje.Děkuji.

Selima napsal(a):

Tak to bolo vysvetlenie zo slovníka, ak ti to nestačí, nájdi si česko-slovenský a slovensko-český internetový slovník a verím, že to s jeho pomocou zvládneš. :godlike: Nemá zmysel vymýšľať, premýšľať a neustále sa k tomu vracať, treba pozerať DOPREDU.

opravdu zajímavé - a když jsem o dívání se dopředu, myslet na budoucnost mluvila na vláknech o nevěře, tak tam se to nesmělo, či bylo dokonce zapovězeno....zajímavé myšlenkové obraty - jak se vždy hodí do "krámu" Na nevěře přeci je hlásáno - žij tady a teď, nepřemýšlej, co by kdyby...předjímáním co by kdyby stavíš druhého do pozice zastrašování, či tlačíš ke zdi....
Budoucnost si vytváříme tady a teď, současnost už byla vytvořena v minulosti - a to vždy svým vlastním přičiněním.
Takže v případě povodní - tím, že v současnosti budu stavět znova v místech záplav si tvořím budoucnost takovou, že jednou ta povodeň ten dům zase smete. V případě nevěry - v současnosti jsem dala jasně najevo partnerovi, jaká bude moje budoucnost - buď s ním bez další nevěry, nebo v případě jeho opakování nevěry klidně bez něho.

anais.de napsal(a):

Pracuji ve vyzkumu mozku a jakozto "insider" mohu rici, ze o jeho vyssi cinnosti toho vime zalostne malo a nemyslim si, ze by se to v dohledne dobe melo nejak zasadne zmenit.

Tvé psaní je mi moc sympatické. Můžu se zeptat? Mám "zprostředkovanou" informaci (nevim tedy, jestli pravdivou), že mozek dokážeme využít tak na 15 %. Jak daleko je ta informace od pravdy, pokud teda od tebe, skoro od "zdroje" se mohu skutečnost dozvědět?

Zklamaná napsal(a):

Nefrit napsal(a):

Zklamaná,nenapsala jsem ,že je to trest za něco,jen jsem zkopírovala Blossom a napsala dodatek.Kdyby každej logicky uvažoval,možná by bylo vše jinak.A představ si kolik měst a obcí se stojí okolo řek ? Dobře ,někde jsou povodně víc a někde míň,ale myslíš si ,že by bylo lepší tu obec někam přesunout ? Samozřejmě ,že jsem ráda ,že v oblasti povodní nebydlím a že jsem ušetřena rozhodování co s tím,ale opravdu si myslíš,že to že lidé staví znovu na stejných místech je jen o nepoučitelnosti ? A to ,že řeku vrátíš do původního koryta,tam stejně není jistota,že se řeka třeba za 10 let zase nerozvodní.

Ano, opravdu si myslím, že tam lidé staví znova z nepoučitelnosti. Máš jiný názor, proč tam staví znova a znova? Řeky se rozvodňovaly v pravěku, středověku i v současnosti a rozvodňovat se budou i v budoucnu. Akorát že úpravami koryt dostaly ty vody na síle.

Jo,s tím souhlasím i když jistota není nikde.U nás na řece Jihlavě např.vybetonovali hráze ,ale za to tam vykáceli všechny stromy..no,nevím.Sice beton je beton,ale za to tam lidem  svítí na hlavu :D
Sama za sebe můžu říct,že kdybych dům  měla jen opravit,opravím ho a budu tam bydlet dál.Kdyby mě spadl,asi bych ho už nestavěla na tom samém místě.Ale to říkám teď a nevím jak bych se zachovala,kdyby se to stalo.
Nepoučitelnost to určitá asi je ,to máš pravu,ale ti lidé mají nějaký důvod ,proč na tom samém místě zůstávají.Třeba se smířili s tím ,že se jim to může stát znovu.

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Modroočko,
ty máš zcela nekomplikovaně zdravý přístup k životu a já s tebou naprosto souhlasím: MOC nepřemýšlet o tom, proč se mi to stalo, protože to pak člověk jen zabředává do blbostí, raději přemýšlet nad tím, co s tím budu dělat. Obojí zcela úzce souvisí a rozjezdová dráha by přec vždycky měla být kratší než samotný let :)

Pan,
když nebudu přemýšlet nad tím proč se mi to stalo, jak dokážu eleminovat, aby se mi to nestalo znovu?
(už asi chápu :) , důležité je "MOC" )

Přesně tak Tulip :jojo: To slovíčko MOC je zcela klíčové :) Znám několik lidí, kteří se neustále patlají v tom, jak hrozné měli dětství, co všechno si museli vytrpět a omlouvají tím všechny svoje současné karamboly. Přitom se odmítají hnout byť jen o píď, nedokáží se na věc podívat realně, nedkáží odpustit druhým ani sobě.

Když to tady čtu, i tady vidím plané rádoby vzletné filozofování a rozrývání už dávno upravené a opět vzkvétající zahrádky = metafora  ;). Na druhou stranu sem napsali a píší i lidé, kteří vzali rozum do hrsti, zhodnotili situaci, pustili do svého srdce lásku a odpuštění a jdou prostě dál, nezabývají se tím, co nechali za sebeou. Já si takových lidí velmi vážím, mají v rovnováze zdravý rozum (ten zdravý selský ne který se tu mnozí odvolávají) a srdce. Tak si myslím, že je to správně.

Pro Bloos:
Osobně si myslím, že ti lidé neměli vůbec na mysli SVOJI konkretní vinu, ale měli na mysli CELOU naši společnost, která si myslí, že přírodě poručí. Když říkám CELOU, tak mám na mysli skuktečně CELOU.
Lidé po staletí žili v povodí řek a pochopitelně i tehdy docházelo ke katastrofám. Jenže dokud jsme si my, jako lidská společnost neusmyslili, že budeme řekám poroučet, byly ty katastrofy spíše lokální.
Dnes, kdy rovnáme koryta řek, betonujeme jejich řečiště a kácíme stromy na jejich  březích nebo je naopak neprořezáváme, stavíme na nich přehrady,  jejich řečiště úplně odkláníme jinam či průmyslově nebo zemědělsky necitlivě využíváme (vzpomeň na katastrofické vysychání Aralského jezera a nakonec i Kaspického moře kvůli zavlažování polí), tak jsou ty katastrofy globální, protože všechno úzce souvisí se vším.
Pokud ti lidé v dokumentu řekli, že je třeba se poučit, myslím, že je hloupé domnívat se, že měli na mysli pouze své konkretní poučaní - sbalit si kufry a vystěhovat se třeba do hor. Oni se nemají KAM stěhovat, lidská společnopst se stále rozrůstá a pokud nebude respektovat přírodu, nebude vůbec :jjojo:
Poučení vidím spíš v tom, že se bude do života řek zasahovat mnohem citlivěji, než to děláme dnes.
Když jsem byla dítě, byly v potoku za naší vesnicí rybky a taky tambyla průzračná voda. Dnes je to hnusná páchnoucí stoka, protože soudruhy nenapadlo nic lepšího, než koryto potoka vybetonovat, dno je pokryté po*ným slizem a voda je mrtvá...
O TOMHLE podle mne ti lidé mluvili.
Ovšem každý si to může přebrat jinak, to je samozřejmé - každý podle nastavení svého myšlení hledá význam ve větách, které řekl někdo jiný.

Pro Viktorku: osvětlení pojmů celkem dobrý, vhodné by bylo uvést zdroje :jojo:

Současnost nebyla vytvořena. Současnost se tvoří tím, jak se vyrovnáváme s minulostí. Něco se stalo a to se samozřejmě odestát nedá - že jsme někomu něco řekli nebo nás před pěti lety srazilo auto. Ale my většinou nechováme v paměti fakta. Každou událost vnímámě výběrově a ukládáme si svou interpetaci, tvoříme si celé trsy příběhů a ty pak za sebou vláčíme, vyskakují na nás i ve chvílích, kdy to z pohledu druhých nemá vůbec žádnou logiku.

Teprve když si minulost vyčistíme a zpracujeme tak, aby tam nebyla emocionální zátěž a aby nás to neházelo zpátky, můžeme vůbec mluvit o současnosti v pravém slova smyslu. A teprve pak se otevírá opravdová budoucnost.

Selima napsal(a):

Tak to bolo vysvetlenie zo slovníka, ak ti to nestačí, nájdi si česko-slovenský a slovensko-český internetový slovník a verím, že to s jeho pomocou zvládneš. :godlike:

Proc by me Tve vysvetleni nestacilo Selima?   :D 
Jsem Cech a Slovensky neumim. To je cele.    :)

Selima napsal(a):

Nemá zmysel vymýšľať, premýšľať a neustále sa k tomu vracať, treba pozerať DOPREDU.

Ja vim,jsem Te pochopila.
Je to Tvoje cesta. Tve chapani "veci". :)

Já myslím, že  koryta řek jsou jen jeden důvod. Další důvod mohou být ty betonovy, co se všude staví - Tolik polí, luk, lesů..... všude zmizelo, na každé řece od pramene až k ústí - je to jednodušší, než se zdá - ta voda se prostě nemá kam vsakovat.

Jinak, Viktorko - mně to s těmi dušemi matematicky taky nevychází, ale možná je to tím, že je spousta lidí bez duše - jen takoví roboti z masa. Možná duši získáváme až časem, za odměnu - až když se projevíme nějak lidsky - osobně mám pocit, že těch "robotů" stále přibývá a z toho plyne všechno to, co se na světě děje. Nehledají souvislosti, nepřemýšlí celistvě, jenom stylem "JÁ MÁM HLAD"

Samozřejmě, rejpalové hned položí otázku, jak se může někdo zachovat lidsky, když je "robot", tak na ni hned odpovím. NEVÍM - možná se v nich něco odehraje, něco se jim přihodí a oni tzv. procitnou - často slyšíme - "to a to mi změnilo život, úplně se mi převrátily hodnoty"................ možná právě proto se lidem dějou nepříjemné věci.........prostě, NEVÍM
ale co vím určitě, že někteří lidé jsou skutečně bezdušší - jen obal s útrobami, který zajímá, aby neměl hlad, aby měl pěkný obal a co nejvíc tělesných požitků - obecně se nazývají povrchními

laureene napsal(a):

Viktorko, mně taky.
Já osobně jsem za žít co nejlépe TENTO život, který mám, nejlépe jak umím, bez ohledu na minulá či budoucí převtělení.
Mně prostě přijde, že to vysvětlování současného špatného těmi minulými chybami je také jen jakási obezlička, jak to snést. A víra v to, že jednou, někdy, mi bude fajn. Asi to dává sílu přežít to tady. Nikomu to neberu, já to tak ale nemám.
Někdy mě napadá, jací jsme my lidé ješitní, jak si myslíme, že jsme natolik důležití, že musí ještě něco přijít po smrti, jako bychom se nedokázali smířit s vlastní konečností. A zas na druhou stranu by mi přišlo od přírody, Boha, jako neuvěřitelné plýtvání, kdyby to všechno, co člověk za život nasbírá za zkušenosti, mělo přijít vniveč. Logičtější by mi přišel jakýsi zákon zachování energie. Ale nevím, jak to funguje.
Je těžké, nám lidem, smiřovat se s tím, že život tady na Zemi je nespravedlivý, někomu dává našimi měřítky více a jinému skoro nic.  Možná proti si vymýšlíme životy před a po životě...
Ještě k té "genetické paměti", či jak to nazýváte... Trochu mi to nevychází početně. Vždyť ještě před pár sty lety bylo lidí mnohem mnohem méně, teď je nás přes 6 miliard (omlouvám se, nemám přesnou informaci). Kde se berou všechny ty tresty těch současných? To tedy ti naši předkové museli být samý vyvrhel...

Docela by mě zajímalo, kdyby tuto diskuzi četli lidé za nějakých 100 let, možná i dřív, jak by se třeba smáli naší naivitě. Až se třeba ukáže (jak už se pomalu ukazuje) , že je skoro všechno vysvětlitelné jen jakousi pro nás dosud nepochopitelnou chemií mozkové činnosti.

Lau,
tvůj názor je velmi upřímný a naprosto legitimní :)
Jen mne tak napadlo: kde se v lidech taky bere ta ješitnost, že si myslí, že náš svět je ten jediný, který existuje, naše planeta ta jediná, kde je život....
Rozumíš?
Protože pokud příjmeme, že NEJSME jediní v celém vesmíru a že ani náš vesmír není jediný, pak to okamžitě začne početně souhlasit :jojo:

Všechno je vysvětlitelné, jednou určitě, naprostý souhlas a souhlasím i s tím, že mnohá vysvětlení spočívají v chemii mozku - pořád tvrdím, že všechno máme jen a jen ve své hlavě ;)

Judita napsal(a):

Teprve když si minulost vyčistíme a zpracujeme tak, aby tam nebyla emocionální zátěž a aby nás to neházelo zpátky, můžeme vůbec mluvit o současnosti v pravém slova smyslu. A teprve pak se otevírá opravdová budoucnost.

Jenomže to za současného stavu společnosti už není v naší moci... Bohužel. :grater:

Modroočka napsal(a):

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Ale jasně, v horších věcech přemýšlím víc, ale nepatlu se v tom, tak to myslím, nepatlu se v tom proč, když vím, že na to odpověď není, pak se spíš zaobírám tím, co s tím, co dál.

Modroočko a jak víš, že na to co se Ti děje není odpověď?

Možná na to je odpověď, ale já ji nedmůžu najít. Jiný by tu odpověď možná našel, ale já ji třeba nenacházím, pak pro mě dál ztrácí smysl se tím dál zaobírat. Nebudu se v tom dál patlat, v tom, co už nezměním, budu se zaobírta tím, co dělat dál.

Chápu Tě moc dobře. Třeba dnes tu odpověď nenacházíš, ale zítra...už můžeš tušit. Život je neustálý pohyb, nic nestojí, vše je změna. A ano, nemá cenu ustrnout v minulosti, tím směrem cesta nevede :)

mashanka napsal(a):

Jinak, Viktorko - mně to s těmi dušemi matematicky taky nevychází, ale možná je to tím, že je spousta lidí bez duše - jen takoví roboti z masa...  osobně mám pocit, že těch "robotů" stále přibývá

Tihle "roboti" do "mé teorie genetické paměti a čištění karmy" také zapadají. Jsou to buď čistí "škodiči", "špiniči karmy" (lidé bez morálky a svědomí), nebo "konzumenti", kteří možná poctivě nabydou vše, co chtějí, ale "snědí to" a o nic dalšího se nestarají, tím pádem do karmy nijak nezasáhnou a nic z ní neodbourají...

Judita napsal(a):

Současnost nebyla vytvořena. Současnost se tvoří tím, jak se vyrovnáváme s minulostí. Něco se stalo a to se samozřejmě odestát nedá - že jsme někomu něco řekli nebo nás před pěti lety srazilo auto. Ale my většinou nechováme v paměti fakta. Každou událost vnímámě výběrově a ukládáme si svou interpetaci, tvoříme si celé trsy příběhů a ty pak za sebou vláčíme, vyskakují na nás i ve chvílích, kdy to z pohledu druhých nemá vůbec žádnou logiku.

Teprve když si minulost vyčistíme a zpracujeme tak, aby tam nebyla emocionální zátěž a aby nás to neházelo zpátky, můžeme vůbec mluvit o současnosti v pravém slova smyslu. A teprve pak se otevírá opravdová budoucnost.

:godlike::supr:

Tý brďo - než jsem to přepsala do definitivní podoby, už tolik dalších příspěvků  - ahoj holky, jste nějaké akční :)

Pro Pan: Bohužel zde "zařvu" na nedokonalost své paměti. Byly to knihy Moodyho (pravděpodobně, fakt si nejsem jistá, jestli se tak skutečně jmenuje), s názvy přibližně "Životy před životem", "Životy po životě", cca 5, 6 knih podobného charakteru, našla jsem je buď v odkazech na použitou literaturu, nebo náhodně... a jestli chceš, klidně ti napíšu aj to, proč jsem tuto "lákavou" teorii vyloučila jako nereálnou...
Hned po sklamání, že "ani tohle není možné" jsem našla Bibli...

mashanka napsal(a):

Tý brďo - než jsem to přepsala do definitivní podoby, už tolik dalších příspěvků  - ahoj holky, jste nějaké akční :)

Páč tema, ve kerém nám jde o krk - a k tomu každý aspoň trochu myslící tvor má co říct, ne? :godlike:

Určitě - podobná témata vždycky zaujmou - asi to znamená, že jsou tyhle věci pro člověka opravdu zásadní, aniž by si to  třeba uvědomil.

Vždycky jsem pracovala mezi lidmi, ale ne tak masově - teď mám davy spolupracovníků - tam je to opravdu patrné - ze třiceti lidí, např., mají duši tři, čtyři - víc ne

K tomu přijetí a posunutí z těch lekcí:

Když se stane nějaká "pecka" tak 99% lidí určitě zaskočí a budou reagovat pláčem, panikou, úzkostí atd. Je to úplně normální. Jsme jen lidé a emoce musí ven.
Pak začíná fáze "smíření" se s danou věcí a tu má každý jinak dlouhou. Jsou lidé, kteří to budou stále analyzovat do mikročástic, proč, jak, za co? Neustále se vracejí zpět, že oni nemůžou, nezasloužili si to atd.
Pak lidé, kteří to zkusí nějak příjmout, vyrovnávat se danou situací a upínat se k něčemu, co je vede dál. Myslím že v tuto chvíli je totálně šumák jestli je to víra v sebe, boha, minulé životy, svou rodinu. Každý to má pojemnováno jinak a nic není špatně a dobře. Důležité je, že ten člověk začně něco se sebou dělat a to je první stavební kámen pro všechno.

Mám známo, která je starší než já a neustále tvrdí, že my okolo jsme děti štěstěny. Že jí nic nevychází, nemá vztah, je nešťastná. Tak to trvá asi 3 roky. Stále se snaží zavděčit svému otci,který na ni klade vysoké nároky a že je zdrojem její nespokojenosti.
Když jsem to už jednou nevydržela a řekla jí ať už otce konečně odstřihne, že přeci za svých 32 let ví, že jí nepochválí, tak proč na té pochvale tolik lpí? Že určitě ráda její problémy vyslechnu,ale pokud je to jako kolovrátek, tak jí to musí furt užírat. Obranou reakcí je uražení.

Takže na co stále zmiňovat arogantního, pedantského otce, který určitě sám o sobě nemá valné mínění, když se tak chová.?

Já jsem byla taky takový fracek. Prostě jsem byla uražená od malička na mámu, která byla přísná, nebyla tady pro mě. Nerozuměly jsme si. Já jí dávala za vinu plno svých problémů. Neviděla jsem přes svoje sobecké uražené ego, že ona se taky moc trápí a prostě to jinak neumí. Věříte mi, jak bylo těžké jí a sobě odpustit a říci jí konečně jednou za život, že jí mám ráda? Děsný. Ale ta úleva.

My lidé se totiž neskutečně bojíme změny. Tak hrozně moc se držíme starého zažitého vzorce, který nás ničí,ale známe ho, je to jediná naše jistota, tak proč se pouštět do neznáma?
Za sebe říkám, že změna bolí. Jako prase. I já se dosud potýkám se starými vzorci, s věcmi z dětství, vybarují se v krizových situacích a já je musím nějak přijímat a stojí to pot a slzy. Ale když už jednou vyjdete na tu cestu změny a odkrývat to neznáme, tak to stojí za to.

ViktorkaLove napsal(a):

Pro Pan: Bohužel zde "zařvu" na nedokonalost své paměti. Byly to knihy Moodyho (pravděpodobně, fakt si nejsem jistá, jestli se tak skutečně jmenuje), s názvy přibližně "Životy před životem", "Životy po životě", cca 5, 6 knih podobného charakteru, našla jsem je buď v odkazech na použitou literaturu, nebo náhodně... a jestli chceš, klidně ti napíšu aj to, proč jsem tuto "lákavou" teorii vyloučila jako nereálnou...
Hned po sklamání, že "ani tohle není možné" jsem našla Bibli...

Viktorko, máš náhodou perfektní paměť, pokud sis tyhle informace takhle uceleně zapamatovala.

Pokud jde o mou "lákavou teorii", je čistě na tobě, co s ní uděláš.
Každý člověk si z tvrdých životních lekcí vezme něco jiného, zpracuje je různě. Ty asi ještě pořád potřebuješ pevnou ruku a vedení, pak jsi tam, kde jsi, určitě správně a další tvrdá životní lekce je pro tebe nutností.
Tak se drž.

mashanka napsal(a):

Určitě - podobná témata vždycky zaujmou - asi to znamená, že jsou tyhle věci pro člověka opravdu zásadní, aniž by si to  třeba uvědomil.

Vždycky jsem pracovala mezi lidmi, ale ne tak masově - teď mám davy spolupracovníků - tam je to opravdu patrné - ze třiceti lidí, např., mají duši tři, čtyři - víc ne

Ale Mash... "V každom človeku je slnko..., len ho nechať horieť..." :par:

kdyby bylo, nic ho neuhasí

Pandorraa napsal(a):

Přesně tak Tulip :jojo: To slovíčko MOC je zcela klíčové :) Znám několik lidí, kteří se neustále patlají v tom, jak hrozné měli dětství, co všechno si museli vytrpět a omlouvají tím všechny svoje současné karamboly. Přitom se odmítají hnout byť jen o píď, nedokáží se na věc podívat realně, nedkáží odpustit druhým ani sobě.

Když to tady čtu, i tady vidím plané rádoby vzletné filozofování a rozrývání už dávno upravené a opět vzkvétající zahrádky = metafora  ;). Na druhou stranu sem napsali a píší i lidé, kteří vzali rozum do hrsti, zhodnotili situaci, pustili do svého srdce lásku a odpuštění a jdou prostě dál, nezabývají se tím, co nechali za sebeou. Já si takových lidí velmi vážím, mají v rovnováze zdravý rozum (ten zdravý selský ne který se tu mnozí odvolávají) a srdce. Tak si myslím, že je to správně.

Pro Bloos:
Osobně si myslím, že ti lidé neměli vůbec na mysli SVOJI konkretní vinu, ale měli na mysli CELOU naši společnost, která si myslí, že přírodě poručí. Když říkám CELOU, tak mám na mysli skuktečně CELOU.
Lidé po staletí žili v povodí řek a pochopitelně i tehdy docházelo ke katastrofám. Jenže dokud jsme si my, jako lidská společnost neusmyslili, že budeme řekám poroučet, byly ty katastrofy spíše lokální.
Dnes, kdy rovnáme koryta řek, betonujeme jejich řečiště a kácíme stromy na jejich  březích nebo je naopak neprořezáváme, stavíme na nich přehrady,  jejich řečiště úplně odkláníme jinam či průmyslově nebo zemědělsky necitlivě využíváme (vzpomeň na katastrofické vysychání Aralského jezera a nakonec i Kaspického moře kvůli zavlažování polí), tak jsou ty katastrofy globální, protože všechno úzce souvisí se vším.
Pokud ti lidé v dokumentu řekli, že je třeba se poučit, myslím, že je hloupé domnívat se, že měli na mysli pouze své konkretní poučaní - sbalit si kufry a vystěhovat se třeba do hor. Oni se nemají KAM stěhovat, lidská společnopst se stále rozrůstá a pokud nebude respektovat přírodu, nebude vůbec :jjojo:
Poučení vidím spíš v tom, že se bude do života řek zasahovat mnohem citlivěji, než to děláme dnes.
Když jsem byla dítě, byly v potoku za naší vesnicí rybky a taky tambyla průzračná voda. Dnes je to hnusná páchnoucí stoka, protože soudruhy nenapadlo nic lepšího, než koryto potoka vybetonovat, dno je pokryté po*ným slizem a voda je mrtvá...
O TOMHLE podle mne ti lidé mluvili.
Ovšem každý si to může přebrat jinak, to je samozřejmé - každý podle nastavení svého myšlení hledá význam ve větách, které řekl někdo jiný.

Pro Viktorku: osvětlení pojmů celkem dobrý, vhodné by bylo uvést zdroje :jojo:

Řekl bych, že dnes je ochrana přírody výše v prioritách, než tomu bylo za komančů. Spousta obcí staví čistírny odpadních vod a je to znát na vodních tocích. Pamatuji se, jak voda v Berounce pod Plzní páchla splaškovými vodami. Když jsem jel Berounku naposled, bylo to o poznání lepší. I s tou regulací to není už tak strašné, spousta koryt se revitalizuje. Zase je pravda, že jsem nedávno viděl novou regulaci,a le šlo o koryto ve městě a tam je to celkem oprávněné. Problém povodní vidím spíš v nevhodném obhospodařování krajiny. Je potřeba více lesů, které dokáží zadržel více vody. Smrkové monokultury v tomto nejsou moc dobré.

Na druhé straně se povodním zabránit nedá, v přírodě je to přirozená věc. Problém je spíš s četností a v rychlosti nástupu. Povodně nemusí být jen ničivé. Např. Egypt na povodních vyrostl :)

Mashanko, duši mají všichni...
Ale je rozdíl mezi duševním a duchovním životem, si aspoň myslím...;)

mashanka napsal(a):

kdyby bylo, nic ho neuhasí

Nevím, jak dalece znáš uhle problematiku, jak moc jsi to studovala a zabývala se tím. Možná tvůj skepticismus nemá vůbec žádný základ a vaříš z vody, možná jsi k němu došla po po dlouhém studiu a řadě zklamání, která jsi pojala jako potvrzení toho, co tu tak nekompromisně tvrdíš.
To opravdu neposoudím, to víš jen ty sama.

Já osobně si myslím, že naprosto každý člověk má duši, jen ne každému funguje spojení s ní.
A máš pravdu v tom, že takové lidi lze poznat velmi brzy, někdy na první pohled.

Jiskra, která je v každém z nás, někde jen doutná, jinde hoří jasným plamenem. A je naprosto lidské, že i ten plamen může být znovu uhašen a zase jen doutná - příběhů, které to ukazují, je na tomhle vlákně dost.
Užasné je, když člověk neztratí naději a sílu a tu jiskřičku opět rozdmýchá :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Viktorko, máš náhodou perfektní paměť, pokud sis tyhle informace takhle uceleně zapamatovala.

Ba ne. Má představa o perfektní paměti je taková, že bych byla schopna "z ní vydolovat VŠECHNY informace, kt. jsi po mně chtěla - mimochodem, jsem přesvědčena, že náš mozek toho JE SCHOPEN, ale aztím k tomu nemáme dispozice, páč ho zatěžujeme zbytečnostma - tak bych vyjmenovala názvy všech knih i s autorama. To, co jsi ty ocenila, je schopnost mé CNS promyslet získané informace a pochopit je. A možná k tomu schopnost srozumitelně to vyjádřit na desku...

Další "tvrdé životní lekce" neočekávám. Svůj "životní poklad" jsem si už našla, a jsem si jista, že mám možnost se v klidu dopracovat buď ke klidnému skonu, nebo k životu věčnému. Svěřila jsem svůj život do těch nejlepších rukou... :jojo:

laureene napsal(a):

Mashanko, duši mají všichni...
Ale je rozdíl mezi duševním a duchovním životem, si aspoň myslím...;)

lau, jaký? jak to vnímáš?

Pandora napsal(a):

.....sem napsali a píší i lidé, kteří vzali rozum do hrsti, zhodnotili situaci, pustili do svého srdce lásku a odpuštění a jdou prostě dál,  nezabývají se tím, co nechali za sebeou  . Já si takových lidí velmi vážím, mají v rovnováze zdravý rozum (ten zdravý selský ne který se tu mnozí odvolávají) a srdce. Tak si myslím, že je to správně.

Jiste,vzdyt by to bylo hole blaznovstvi,zabyvat se mrtvou minulosti,kdyz jedine co plati je PRAVE TED.  :D
Neni tady snad nikdo kdo by to slysel poprve.  :)



Porad ale nesmime zapominat na to, ze jakmile v diskuzich nekdo nepojmul obsah,myslenku necich slov z toho duvodu ze si slova interpretuje podle sebe,tak tomu ja rikam - ze neni  > > modra jako modra < <.

Jakmile nekdo micha dohromady dve rozdilne "veci" pak to svedci o tom ze neni schopen videt rozdil.
Coz hluboce chapu.  :)   Tomu se neda porucit,k tomu se clovek muze jen dopracovat. 

Nezabyvat se tim co jsme nechali v minulosti .....(kterou nikdo nezmeni) ,zhodnotit situaci a jit dal s laskou,je jedna vec a pritom znat,vedet,tusit pricinu toho proc se co stalo(lekce),je vec dalsi.  Michat pate pres devate,to se stane hned.   :D

mashanka napsal(a):

kdyby bylo, nic ho neuhasí

Ale jo. To my svojí hloupostí umíme...

Judita napsal(a):

Současnost nebyla vytvořena. Současnost se tvoří tím, jak se vyrovnáváme s minulostí. Něco se stalo a to se samozřejmě odestát nedá - že jsme někomu něco řekli nebo nás před pěti lety srazilo auto. Ale my většinou nechováme v paměti fakta. Každou událost vnímámě výběrově a ukládáme si svou interpetaci, tvoříme si celé trsy příběhů a ty pak za sebou vláčíme, vyskakují na nás i ve chvílích, kdy to z pohledu druhých nemá vůbec žádnou logiku.

Teprve když si minulost vyčistíme a zpracujeme tak, aby tam nebyla emocionální zátěž a aby nás to neházelo zpátky, můžeme vůbec mluvit o současnosti v pravém slova smyslu. A teprve pak se otevírá opravdová budoucnost.

Současnost byla vytvořena činy v minulosti, sama současnost je prakticky už minulostí, současnost nemůžeš měnit, měnit můžeš jen budoucnost a to zase jen svými činy. Když čteš tyhle moje písmenka, už je to stejně minulost a nic s tím nenaděláš - ani já, ani ty, i kdyby ses rozkrájela - můžeš se maximálně te´d v tomto okamžiku poučit s tím, že si něco vezmeš do budoucnosti - jak z minulosti, tak ze současnosti.

Natálie napsal(a):

Jaká byla vaše největší životní lekce, při které jste si říkali, že je to mezník, ze kterého jste se mohli poučit a změnit dosavadní hodnoty/názory...? Mohou napsat i človíčkové, kteří skroro žádné lekce v životě nepotřebovali a vše jim vycházelo podle plánu.
Děkuji.

...vidět ve dvaceti umírat mladší lidi než jsem byla tehdy já, došlo mi že si sebou nic do hrobu nevezmu a že je uplně jedno s kým a jak tu budu žít, hlavně že si těch pár let užiju...že je uplně nedůležitý chtít se někomu zavděčit nebo se zabývat lidma, který mi otravujou život, že je lepší je překročit a jít si svojí cestou.

Pan, zkusím to, asi to bude kostrbaté, tak mě nekamenujte...:) Jsem teprve v procesu...:)
Beru to tak , že duševní je to, co prožíváme, co je jakousi kvalitou všech lidí, ale v individuální podobě. Je to něco, co si můžeme, ale ne vždy musíme uvědomovat, co ovlivňuje to, jak se chováme navenek. Podle mě má duševní život, který se odráží v naší osoobnosti,  každý člověk, akorát třeba někdo si to prožívané uvědomuje více a  někdo méně.
A co se týče duchovna, to je pro mě jakási nadstavba nad tím. Víra, ale ne ta slepá a poslušná, ale živá, přemýšlivá, hledající smysl života, smrti,pravdu, lidství, hodnot jako takových, ...no, tak tak nějak.

Zklamaná napsal(a):

Judita napsal(a):

Současnost nebyla vytvořena. Současnost se tvoří tím, jak se vyrovnáváme s minulosti.

Současnost byla vytvořena činy v minulosti , sama současnost je prakticky už minulostí, současnost nemůžeš měnit, měnit můžeš jen budoucnost a to zase jen svými činy.

Tak se na to podivejme.  :) jak nam ty slova prinasi zapletky.    :lol:

A co kdyz je to takhle ?:  Tvorime >prave ted< vsechno - minulost,soucastnost,budoucnost.  :)

Vsichni mame pravdu.  :)

Je rozdíl ve faktu a v přijetí, vyrovnání se s něčím. To "vyrovnání" myslím tak, že člověk událost prožije, zhodnotí, uzavře a odloží. Někdo je papírově deset let rozvedený, ale ještě vlastně pořád je v tom vztahu, ještě partnera nepustil. Samozřejmě to funguje i naopak - někdo je formálně sezdán a vlastně v tom vztahu vůbec není přítomný, nežije ho. Nebo někdo zažije trauma, třeba přepadení, ale uzavřel to v sobě a vlastně to nezačal ani prožívat.

V tom "vyrovnat se s něčím" je obsaženo i to, že se změním i já, tím, jak se s danou událostí popasuju.

Zklamaná, třeba ty jsi před chvílí reagovala na Selimu způsobem, ze kterého je zřejmé, že ještě pořád žiješ v Životě po nevěře, který už dobrého půl roku neexistuje. A vidíš, pro tebe je to maximálně živá přítomnost.

ViktorkaLove napsal(a):

anais.de napsal(a):

Pracuji ve vyzkumu mozku a jakozto "insider" mohu rici, ze o jeho vyssi cinnosti toho vime zalostne malo a nemyslim si, ze by se to v dohledne dobe melo nejak zasadne zmenit.

Tvé psaní je mi moc sympatické. Můžu se zeptat? Mám "zprostředkovanou" informaci (nevim tedy, jestli pravdivou), že mozek dokážeme využít tak na 15 %. Jak daleko je ta informace od pravdy, pokud teda od tebe, skoro od "zdroje" se mohu skutečnost dozvědět?

Viktorko, to tvrzeni o 10 nebo 15% vyuzivane kapacity mozku je spise mytus nezli vedecky poznatek (viz napr.
http://zdravi.idnes.cz/sest-zdravotnich … zdravi_bad ).

Omlouvam se za neprilis seriozni zdroj, ale nic jineho jsem v cestine nenasla a ted nemam cas se v tom dale rypat neb pracuji :), v AJ je to velmi jednoduse napsano napr. zde http://faculty.washington.edu/chudler/tenper.html ).

Nicmene u nekterych jedincu mam pocit, ze by to i mohla byt pravda :) .

Jeste k tematu vyzkumu mozku, netvrdim, ze nebylo mnohe objasneno, ale od popisu fungovani molekul a enzymu je jeste hodne, hodne daleko k chapani vedomi. Navic je toto ciste mechanisticke mysleni ("mozek-stroj") velmi nebezpecne, protoze by to mohlo vest k nazoru, ze treba sadisticky pedofil nemuze za to, ze vrazdi deti (blbe mu preci funguji molekuly v mozku). S takovymto uvazovanim nemohu souhlasit, jsem opet toho nazoru, ze mozna nemuze za to, ze se narodil jako sadisticky pedofil, ale to, ze jde a nejake dite znasilni a zabije uz je jeho volba, za niz ma plnou zodpovednost).

Klubko k Tvému psaní č.255 :supr: :pussa:

Káča napsal(a):

Poprvé smrt syna...ale nevím, jaké poučení bych z toho měla mít(byl to ale mezník, od kterého jsem už byla jiná) a pak rozvod mého manželství a manželství mého druhého manžela....můj 1.manžel to bohužel psychicky neunesl a už nežije-to byl můj druhý velký mezník v životě, o kterém budu do konce života uvažovat a který mě zase o něco změnil.

uff,to mi něco strašně moc připomíná....

hirondel napsal(a):

A co kdyz je to takhle ?:  Tvorime >prave ted< vsechno - minulost,soucastnost,budoucnost.  :)

Číst tato slova, UVĚDOMOVAT si co znamenají, co je za nimi ukryto, mně přináší klid a mír do duše. Je to opravdu magické, wau wau wauuuuu

Liška napsal(a):

Žádné lekce,přímo smršť ...smrt dvou mých dětí hned po narození...moje zhoubná nemoc-naštěstí vyléčená s úspěchem.Zavrhnula mě matka a celá moje rodina z malicherných důvodů a kvůli žabomyším válkám ve vztazích..dcera a její pokus o sebevraždu,....vše završeno tím,že tento týden se mě pokusil uškrtit můj manžel.Je s podivem,co ženská všechno vydrží....

hm, tak tohle je zajímavé...možná ne o tom, co ženská vydrží, ale o tom, aby člověk konečně pochopil kudy tudy....

ViktorkaLove napsal(a):

Další "tvrdé životní lekce" neočekávám. Svůj "životní poklad" jsem si už našla, a jsem si jista, že mám možnost se v klidu dopracovat buď ke klidnému skonu, nebo k životu věčnému. Svěřila jsem svůj život do těch nejlepších rukou... :jojo:

Ale Viktorko, to je přece jedno, co očekáváš nebo neočekáváš. Věci se dějí tak jak mají a zda je to správně nebo ne, to ukáže vždycky až budoucnost.

Ty jsi svěřila svůj život do těch nejlepších rukou, já taky - do svých :jojo:
Uvidíme ;)

laureene napsal(a):

Pan, zkusím to, asi to bude kostrbaté, tak mě nekamenujte...:) Jsem teprve v procesu...:)
Beru to tak , že duševní je to, co prožíváme, co je jakousi kvalitou všech lidí, ale v individuální podobě. Je to něco, co si můžeme, ale ne vždy musíme uvědomovat, co ovlivňuje to, jak se chováme navenek. Podle mě má duševní život, který se odráží v naší osoobnosti,  každý člověk, akorát třeba někdo si to prožívané uvědomuje více a  někdo méně.
A co se týče duchovna, to je pro mě jakási nadstavba nad tím. Víra, ale ne ta slepá a poslušná, ale živá, přemýšlivá, hledající smysl života, smrti,pravdu, lidství, hodnot jako takových, ...no, tak tak nějak.

Děkuji za vysvětlení. Hezké :supr:

mariposa napsal(a):

wau wau wauuuuu

Motyl co kdyz leti nevydava zadny zvuk,ten dela wau wau wauuu.......  To nam asi zvlcil.  :lol:

anais.de: Ten anglickej článek je úžasnej. Děkuju. Myslíš, že ten Dr.Erik "Jakejsi", když tam nabízí konzultaci, by se zabýval aj takovým laikem, jak jsem já?
Jinak, věta "Není to pravda: Používáme 100% našeho mozku." ... by mohla platit za podmínky, že "nekteré jeho funkce a možnosti nejsme schopni nebo ochotni využívat"
I jako laikovi mi je zcela jasné, že DISPOZICE k jeho využití jsou mnohonásobně vyšší...

Smailici jsou od vnuka, (mimochodem, seděl mi na koleně a dožadoval se, abych mu všechno, co sem píšu, do písmene přečetla... a následně schvaloval úpravy textu, pro které jsem se rozhodla...)

:hjarta: :offtopic: :usch: :godlike: :storstark: :sova: :sjuk: :lyssna: bcmhufudjhef :supr: gbxn :reta: htz :kapitulation: :hjarta: jmljl :skurt: :supermario: b njmjk :styrka: njh,kjnl,lkkkm :par: :pussa: jhjikiuzuz :sova: ghtgkj :dudlik: htgrtzhu f i l i p

hirondel napsal(a):

mariposa napsal(a):

wau wau wauuuuu

Motyl co kdyz leti nevydava zadny zvuk,ten dela wau wau wauuu.......  To nam asi zvlcil.  :lol:

Nadmíru radostný motýl dělá wau wau wauuuuu :D
Louka po které létá pro něj dostává nový rozměr

ViktorkaLove napsal(a):

Smailici jsou od vnuka, (mimochodem, seděl mi na koleně a dožadoval se, abych mu všechno, co sem píšu, do písmene přečetla... a následně schvaloval úpravy textu, pro které jsem se rozhodla...)

:hjarta: :offtopic: :usch: :godlike: :storstark: :sova: :sjuk: :lyssna: bcmhufudjhef :supr: gbxn :reta: htz :kapitulation: :hjarta: jmljl :skurt: :supermario: b njmjk :styrka: njh,kjnl,lkkkm :par: :pussa: jhjikiuzuz :sova: ghtgkj :dudlik: htgrtzhu f i l i p

:lol: :storstark:

anais.de napsal(a):

Jeste k tematu vyzkumu mozku, netvrdim, ze nebylo mnohe objasneno, ale od popisu fungovani molekul a enzymu je jeste hodne, hodne daleko k chapani vedomi. Navic je toto ciste mechanisticke mysleni ("mozek-stroj") velmi nebezpecne, protoze by to mohlo vest k nazoru, ze treba sadisticky pedofil nemuze za to, ze vrazdi deti (blbe mu preci funguji molekuly v mozku). S takovymto uvazovanim nemohu souhlasit, jsem opet toho nazoru, ze mozna nemuze za to, ze se narodil jako sadisticky pedofil, ale to, ze jde a nejake dite znasilni a zabije uz je jeho volba, za niz ma plnou zodpovednost).

Já bych mozek a jeho činnost velmi, velmi zjednodušeně a obrazně (materiál prosím nahradit nervovými buňkami a jejich spoji atd.) viděla takto: prostor, ve kterém je spousta přihrádek se záklapkami, schopnými spojovat se mnoha směry, v závislosti na okamžitý stav organizmu (zdravotní, duševní, vlyv prostředí...).
Funkce a umístění některých z nich vědci probádali a definovali (předpokládám, že co do množství je to zanedbatelná část) a zbytek? Tož předmět dalšího bádání na věčnost, ne?
Co zo toho plyne?
1. Víme prdlačku...
2. Z toho, co a jak se komu kdy "pospojuje", vzniká naše jednání...
3. Jelikož někdo si některé své "spojovací mechanizmy" uvědomil a pochopil více, někdo méně, tim pádem někdo se sám v sobě vyzná lépe a někdo méně dobře.
A že občas se VŠICHNI umíme chovat a mezi sebou vzájemně na sebe působit docela legračně, z hlediska globálního aspektu je ten živůtek vlastně roztomilej, ne?
                                                :kapitulation: :kapitulation: :kapitulation:

Přeju vám hodně tolerance vůči mně (že jsem sem dala odkaz)
a ke zpěvu (bývá aj, hm, poněkud kvalitnější)
a klidu k počteníčku
a síly neignorovat, pro ty, co ho "na mě používaj"...
Dik všem za cokoliv... :hjarta: :pussa:
http://www.youtube.com/watch?v=gar8x49w … re=related

laureene napsal(a):

Viktorko, mně taky.
Já osobně jsem za žít co nejlépe TENTO život, který mám, nejlépe jak umím, bez ohledu na minulá či budoucí převtělení.
Mně prostě přijde, že to vysvětlování současného špatného těmi minulými chybami je také jen jakási obezlička, jak to snést. A víra v to, že jednou, někdy, mi bude fajn. Asi to dává sílu přežít to tady. Nikomu to neberu, já to tak ale nemám.
Někdy mě napadá, jací jsme my lidé ješitní, jak si myslíme, že jsme natolik důležití, že musí ještě něco přijít po smrti, jako bychom se nedokázali smířit s vlastní konečností. A zas na druhou stranu by mi přišlo od přírody, Boha, jako neuvěřitelné plýtvání, kdyby to všechno, co člověk za život nasbírá za zkušenosti, mělo přijít vniveč. Logičtější by mi přišel jakýsi zákon zachování energie. Ale nevím, jak to funguje.
Je těžké, nám lidem, smiřovat se s tím, že život tady na Zemi je nespravedlivý, někomu dává našimi měřítky více a jinému skoro nic.  Možná proti si vymýšlíme životy před a po životě...
Ještě k té "genetické paměti", či jak to nazýváte... Trochu mi to nevychází početně. Vždyť ještě před pár sty lety bylo lidí mnohem mnohem méně, teď je nás přes 6 miliard (omlouvám se, nemám přesnou informaci). Kde se berou všechny ty tresty těch současných? To tedy ti naši předkové museli být samý vyvrhel...

Docela by mě zajímalo, kdyby tuto diskuzi četli lidé za nějakých 100 let, možná i dřív, jak by se třeba smáli naší naivitě. Až se třeba ukáže (jak už se pomalu ukazuje) , že je skoro všechno vysvětlitelné jen jakousi pro nás dosud nepochopitelnou chemií mozkové činnosti.

První odstavec Lau - přesně tak to cítím (i tu nepokoru lidí před přírodou)
Každý den žít "dobře",každou minutu v tom dni takto žít, to jsou ta semínka.Já nechci žít "dobře" jen proto, že se mi to vrátí - jako sankce -, ale protože mě to baví. Je to příjemné, běží to hladce, člověk má čisté svědomí, ničeho se nemusí bát, nemusí se s ničím a nikým měřit....totální svoboda..a návazně spokojenost. Spokojenost = můj cíl cílů. Vůbec nemusíme věřit v nněco, jen v sebe a žít dobře, čistě.
A navíc je moc příjemné pozorovat tu odezvu světa. Ty přihrávky. Pak se život stává příjemnou hrou. Spokojenou.

A vyskytne-li se překážka ke spokojenosti , tak ji jdu řešit tak , jak cítím a vím, že je to jen na mně! Žádné čekání jak to dopadne. Žádný alibismus. A vím, že to dopadne dobře. Vždycky si najdu cestu. Všechno, úplně všechno si zařizujeme sami. A když dopředu toto vím, tak pak nemůžu obviňovat nikoho, že by mi něco zavinil (že se se mnou rozved, že si mě vzal, že přišel, nepřišel, ukradl, neukradl, pil, nepil...). U všeho jsem totiž byla, u všeho co se týkalo mě a vždycky jsem mohla další cestu volit.

A když se takto postavíme ke svému životu, tak nám fakt může být docela jedno, zda-li po smrti inkarnuji do jiného těla nebo mě vystřelej na Měsíc, duše- neduše.

Wiki napsal(a):

A vyskytne-li se překážka ke spokojenosti , tak ji jdu řešit tak , jak cítím a vím, že je to jen na mně! Žádné čekání jak to dopadne. Žádný alibismus. A vím, že to dopadne dobře. Vždycky si najdu cestu. Všechno, úplně všechno si zařizujeme sami. A když dopředu toto vím, tak pak nemůžu obviňovat nikoho, že by mi něco zavinil (že se se mnou rozved, že si mě vzal, že přišel, nepřišel, ukradl, neukradl, pil, nepil...). U všeho jsem totiž byla, u všeho co se týkalo mě a vždycky jsem mohla další cestu volit.

A když se takto postavíme ke svému životu, tak nám fakt může být docela jedno, zda-li po smrti inkarnuji do jiného těla nebo mě vystřelej na Měsíc, duše- neduše.

Přesně tak,  nebo-li jinak: jaký si to uděláš, takový to máš :)

Judita napsal(a):

Je rozdíl ve faktu a v přijetí, vyrovnání se s něčím. To "vyrovnání" myslím tak, že člověk událost prožije, zhodnotí, uzavře a odloží. Někdo je papírově deset let rozvedený, ale ještě vlastně pořád je v tom vztahu, ještě partnera nepustil. Samozřejmě to funguje i naopak - někdo je formálně sezdán a vlastně v tom vztahu vůbec není přítomný, nežije ho. Nebo někdo zažije trauma, třeba přepadení, ale uzavřel to v sobě a vlastně to nezačal ani prožívat.

V tom "vyrovnat se s něčím" je obsaženo i to, že se změním i já, tím, jak se s danou událostí popasuju.

Zklamaná, třeba ty jsi před chvílí reagovala na Selimu způsobem, ze kterého je zřejmé, že ještě pořád žiješ v Životě po nevěře, který už dobrého půl roku neexistuje. A vidíš, pro tebe je to maximálně živá přítomnost.

Pro tebe možná už půl roku Život po nevěře neexistuje, protože spolu s jinými si odtsmtud demontrativně odešla - ale to tu teď nehodlám rozebárat - já pouze poukazovala na ten rozdíl toho, když jeden a týž člověk někde kategoricky říká - žij tady a teď, přítomnost je důležitá, nezabývej se budoucností - co přijde, má se stát, se stane - a hle, najednou je to jinak - protože se nemluví o nevěře (konkrétně) ale o přírodě a vztahu k ní? je to totiž úplně stejné - vždy si tvoříš budoucnost svými činy - ať už vztahemn k přírodě, sama k sobě, k jiným lidem apd.
To, že se mi tu snažíš napsat, že žiju v Životě po nevěře - to je čistě pouze tvůj pohled, protože já to podala jako ukázku, ty to bereš jako holý fakt...ale nevím čeho - pravděpodobně, že bys mi ráda napsala (a píšeš to - byť ne přímo) že je to pro mě maximálně živá přítomnost. Je to tvůj pohled - nikoliv můj. Ale naprosto ti věřím, že bys mě tam děsně ráda napasovala ;)

Já tě nechci nikam pasovat, chtěla jsem použít příklad, který bude srozumitelný, protože bude tady z Babinetu.

Opět ukazuješ, jak moc jsi ponořená ve svém vlastním světě, ve svých konstrukcích a příbězích, jak moc tě některé věci žerou. No nic, užij si to.

mashanka napsal(a):

Vždycky jsem pracovala mezi lidmi, ale ne tak masově - teď mám davy spolupracovníků - tam je to opravdu patrné - ze třiceti lidí, např., mají duši tři, čtyři - víc ne

Až jednou sama u sebe ubereš na hlučnosti, určitě ji uvidíš ve všech.

jj, všichni mají duše, jen některé jsou momentálně zaostalé :D

kaliku :supr: se řehním jako blázen.

Líbí se mi ta smyčka minulost, současnost a budoucnost a různé její výklady. 

Pro mě znamená, že minulost mě utvářela, v současnosti mám možnost měnit pohled na to, co bylo, v současnosti žiju a budoucnost? Ta má vždy několik možností, tak proč se jí zabývat...

Ale ne vždy to umím takhle dokonale aplikovat. :gloria:

Si teda myslím, že když jsem v minulosti došel ke křižovatce, tak bych se v současnosti zrovna měl zamýšlet, kam půjdu v budoucnosti, zvlášť když za mnou se zem propadla, vpravo je cesta vystlaná mrtvolami, vepředu, co já vim, tam nevidím nic a vlevo doutná sopka...
Jen tak špitnu: Kdo vidí nebezpečí, jde se skrýt... :co:

PavlaH napsal(a):

Líbí se mi ta smyčka minulost, současnost a budoucnost a různé její výklady.

Fakt, že zároveň tvořím svoji přítomnost, minulost i budoucnost je snad zřejmý a neoddiskutovatelný :jojo:

Osobně si myslím, že naprosto všechny duše jsou dokonalé, tím, kdo se učí je osobnost člověka a tomu přicházejí přesně takové životní lekce, aby se svou duší mohl spojit.

Lekce nemusejí být vždy tvrdé, jsou jaké jsou, protože jak napsal jeden mladý chlapec:
Co nesnáším:  Když minu sérii jasných znamení...

Já všem tu jen přeji, aby už nemíjeli žádné jasné znamení, netož celou sérii :)
Já vím, je to těžké....

Mé tragédie,dětství s otcem alkoholikem,smrt prvního dítěte,15 krásných let,starší syn přišel o oko,manželova nevěra,moje deprese a syna.Je toho na jednoho moc nebo málo?A tím to asi nekončí.

:par: :pussa: :pussa: :grater: :pussa:

Tvrdá realita: Nad smailama přemýšlím, ... a užívám je UVÁŽENĚ...
A v obdobných případech i s  l á s k o u  ... :kapitulation:

Fakt, že zároveň tvořím svoji přítomnost, minulost i budoucnost je snad zřejmý a neoddiskutovatelný - Pandoro nebyla jsi moc dlouho na slunci?Sama nejsi nic,vše co se děje kolem nás a nám je více či méně  šťastná shoda nebo nešťastná shoda a souběh náhod,okolností,vliv na tvoji minulost,přít a bud. atd. mají lidi kolem tebe.Tví přátelé,atd.

Osobně si myslím, že naprosto všechny duše jsou dokonalé, tím, kdo se učí je osobnost člověka a tomu přicházejí přesně takové životní lekce, aby se svou duší mohl spojit. - tak tomu nerozumím,čemu přicházejí živ.lekce?Nějaká divná češtin,ne?
Tvoje úvahy by se hodily spíš na duševní či jak se to vlákno jmenuje.Protože většina příspěvků se týká obrovských a skutečných lidských tragédií - že by se z nich osobnost člověka stále nepoučila když má tak dokonalou duši jak píšeš?Je to jedna velká slátanina a už mi to fakt nedalo se ozvat.

...narození mrtvých dvojčat a málem i moje smrt v mých 20  ,smrt  otce v jeho 62,kdy sotva šel do důchodu a chtěl si užívat vnoučat...  zhoubný nádor na mozku mého, tehdy 42 letého manžela,půldruhého roku péče o něj doma  a následně i jeho smrt...za půl roku po pohřbu nedala přednost řidička dceři s přítelem na motorce a napálila do nich, "naštěstí" vyvázla dcera i přítel jen s lehkým zraněním....

Kuty napsal(a):

Fakt, že zároveň tvořím svoji přítomnost, minulost i budoucnost je snad zřejmý a neoddiskutovatelný - Pandoro nebyla jsi moc dlouho na slunci?Sama nejsi nic,vše co se děje kolem nás a nám je více či méně  šťastná shoda nebo nešťastná shoda a souběh náhod,okolností,vliv na tvoji minulost,přít a bud. atd. mají lidi kolem tebe.Tví přátelé,atd.

Osobně si myslím, že naprosto všechny duše jsou dokonalé, tím, kdo se učí je osobnost člověka a tomu přicházejí přesně takové životní lekce, aby se svou duší mohl spojit. - tak tomu nerozumím,čemu přicházejí živ.lekce?Nějaká divná češtin,ne?
Tvoje úvahy by se hodily spíš na duševní či jak se to vlákno jmenuje.Protože většina příspěvků se týká obrovských a skutečných lidských tragédií - že by se z nich osobnost člověka stále nepoučila když má tak dokonalou duši jak píšeš?Je to jedna velká slátanina a už mi to fakt nedalo se ozvat.

Kuty,
proč ten agresivní a urážlivý tón?
Stejně tak bych se přece i já tebe mohl azeptat, zda jsi nebyla dlouho na slunci, že?

Stále se učím mít respekt k názorům druhých, i když si někdy zcela soukromě myslím - a to mohu - že upadli na znak, ale v zájmu diskuze to už neventiluju, a proto si myslím, že je na místě totéž i vůči mně.
Zkus to, třeba si něco vysvětlíme :)

Tvůj názor ti neberu, každý to máme nějak srovnané a to nám pomáhá žít.
Je pro tebe takový problém to respektovat?

Pokud ty si myslíš, že tvůj živt tvoří šťastné či nešťastné shody okolností, NÁHODY a tví přátelé, tak to tak jistě je.
Já si to nemyslím, já tvořím svůj život sama - přítomnost, kterou žiju teď a která je v další vteřině už minulostí, společně mají vliv na mou budoucnost.
Je zcela jedno, co si o tom ymslíš či o tom říkáš ty, je to tak, jak to žiju já.
A stejně tak je jedno, co já si myslím o tom, jak to žiješ ty, stejně to tak žiješ.

Nikde jsem nenapsala, že se z tragedií, které člověka v životě potkávají jeho osobnost nepoučila, zvlášť, když má tak dokonalou duši. To je tvoje interpretace a nejspíš tě to, co jsem napsala, tak vychílilo, že jsi nad tím dostatečně nepřemýšlela - takže jsi mi do písmenek vložila svoje vlastní myšlenkové pochody - nu a vznikla jedna velká slatanina, jak jsi sama napsala.

Kuty, většina nedorozumění vzniká ve chvíli, kdy člověk ztratí nadhled, chladnou hlavu a "už mu prostě nedá se neozvat"
:jojo:

Někdo tě snad usurpuje, drží ti pětatřicítku u hlavy nebo na tebe míří dělem, že musíš tak křičet?

Pan klídek,nic takového,žádný kvér u hlavy nehrozí,ale neškodí si přečíst i další názory na ty tvé názory,ne?A v mém předcházejícím příspěvku jsem pouze přesně citovala to,co si psala ty sama,tak jaképak slátaniny z mé strany?I když myslet si to můžeš ale fakt mi hlava nebere,jak stále trváš na tom,že: "já tvořím svůj život sama".Snad, kdybys žila v klátěře jako jeptiška,ale tam taky nejsi úplně sama,tak už fakt nevím.

A můžeš mi odpovědět na to jak se tě ptám,že je to nějaká divná češtin?Ta věta mi fakt nedává smysl.Třeba to je jen tvůj překlep.

Kuty, když žák dostává stále dokola špatné známky, není to proto, že musí být  nutně nevzdělavatelný, jen se mu nechce nové školní lekce doma trénovat
a být ve škole bdělý.
Řekla bych, že to nebereš jako souběh náhod, ale nepoučitelnost nedbalého žáka.  Buď pochopí, že musí na sobě zapracovat nebo přijdou nepříjemnosti. Opakování ročníku, noví lidé ve třídě, třeba ztráta sebeúcty, pokud nějaká byla, možná i posměch spolužáků.
A to všechno jen proto, že náhodou nepřijal školní lekce.
Tak i my se dostáváme do těžkých situací, abychom skrze bolest a utrpení zvládali své životní lekce, když jsme nereagovali na jemné nakopávání, které nám duše vysílá.
Když se to vidí z perspekrivy mnoha životů, tak mi to připadá logické, z pohledu jediného života je to nespravedlivé.

"....většina nedorozumění vzniká ve chvíli, kdy člověk ztratí nadhled, chladnou hlavu a "už mu prostě nedá se neozvat"

"Někdo tě snad usurpuje, drží ti pětatřicítku u hlavy nebo na tebe míří dělem, že musíš tak křičet?"
--------------------------------------


(prvni veta) Hezky a pravdivy nazor-predevsim pro toho kdo jej vyslovil.  :)

Kuty jak rikas je dobre si precist vsechny nazory.  :)  Muj je,ze nedorozumneni v tuhle chvili vzniklo z toho ze kazda z Vas ma jiny nazor,to je cele.  ;)

Me to pripomnelo pribeh jak jsem byla jeste nactileta a segra na me krici - "nekric na me tolik"  :lol:
To byla ale prca.  :D

Kuty, nemluvila jsem o tom, že mi vadí vyjádření jiného názoru, mluvila jsem jen o "způsobu" toho vyjádření.
A ten byl dost agresivní.
Ne že by mi to vadilo, ale když už, tak už :)

Ty jsi mne citovala, to souhlasí, ale tvé vysvětlení mých slov, to jak jsi je pochopila a následně interpretovala, to už není to, co já jsem napsala.

Máš na mysli tuto větu: ".. a tomu přicházejí přesně takové životní lekce, aby se svou duší mohl spojit"?
Jaký s tím souvětím máš problém?
Chybí mi tam ještě jedno SE za se. Nechybí tedy nic, co by neumožnilo větu pochopit, pokud někdo pochopit chce :)
Tomu = člověku

(ty voé, PavloH sleduješ tu sinchronicitu?, to sou věci to jsou věci :) )

Pandorraa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Modroočko,
ty máš zcela nekomplikovaně zdravý přístup k životu a já s tebou naprosto souhlasím: MOC nepřemýšlet o tom, proč se mi to stalo, protože to pak člověk jen zabředává do blbostí, raději přemýšlet nad tím, co s tím budu dělat. Obojí zcela úzce souvisí a rozjezdová dráha by přec vždycky měla být kratší než samotný let :)

Pan,
když nebudu přemýšlet nad tím proč se mi to stalo, jak dokážu eleminovat, aby se mi to nestalo znovu?
(už asi chápu :) , důležité je "MOC" )

Přesně tak Tulip :jojo: To slovíčko MOC je zcela klíčové :) Znám několik lidí, kteří se neustále patlají v tom, jak hrozné měli dětství, co všechno si museli vytrpět a omlouvají tím všechny svoje současné karamboly. Přitom se odmítají hnout byť jen o píď, nedokáží se na věc podívat realně, nedkáží odpustit druhým ani sobě.

Když to tady čtu, i tady vidím plané rádoby vzletné filozofování a rozrývání už dávno upravené a opět vzkvétající zahrádky = metafora  ;). Na druhou stranu sem napsali a píší i lidé, kteří vzali rozum do hrsti, zhodnotili situaci, pustili do svého srdce lásku a odpuštění a jdou prostě dál, nezabývají se tím, co nechali za sebeou. Já si takových lidí velmi vážím, mají v rovnováze zdravý rozum (ten zdravý selský ne který se tu mnozí odvolávají) a srdce. Tak si myslím, že je to správně.

Pro Bloos:
Osobně si myslím, že ti lidé neměli vůbec na mysli SVOJI konkretní vinu, ale měli na mysli CELOU naši společnost, která si myslí, že přírodě poručí. Když říkám CELOU, tak mám na mysli skuktečně CELOU.
Lidé po staletí žili v povodí řek a pochopitelně i tehdy docházelo ke katastrofám. Jenže dokud jsme si my, jako lidská společnost neusmyslili, že budeme řekám poroučet, byly ty katastrofy spíše lokální.
Dnes, kdy rovnáme koryta řek, betonujeme jejich řečiště a kácíme stromy na jejich  březích nebo je naopak neprořezáváme, stavíme na nich přehrady,  jejich řečiště úplně odkláníme jinam či průmyslově nebo zemědělsky necitlivě využíváme (vzpomeň na katastrofické vysychání Aralského jezera a nakonec i Kaspického moře kvůli zavlažování polí), tak jsou ty katastrofy globální, protože všechno úzce souvisí se vším.
Pokud ti lidé v dokumentu řekli, že je třeba se poučit, myslím, že je hloupé domnívat se, že měli na mysli pouze své konkretní poučaní - sbalit si kufry a vystěhovat se třeba do hor. Oni se nemají KAM stěhovat, lidská společnopst se stále rozrůstá a pokud nebude respektovat přírodu, nebude vůbec :jjojo:
Poučení vidím spíš v tom, že se bude do života řek zasahovat mnohem citlivěji, než to děláme dnes.
Když jsem byla dítě, byly v potoku za naší vesnicí rybky a taky tambyla průzračná voda. Dnes je to hnusná páchnoucí stoka, protože soudruhy nenapadlo nic lepšího, než koryto potoka vybetonovat, dno je pokryté po*ným slizem a voda je mrtvá...
O TOMHLE podle mne ti lidé mluvili.
Ovšem každý si to může přebrat jinak, to je samozřejmé - každý podle nastavení svého myšlení hledá význam ve větách, které řekl někdo jiný.

Pro Viktorku: osvětlení pojmů celkem dobrý, vhodné by bylo uvést zdroje :jojo:

Pandorro,omlouvám se ,že kopíruju vše,ale část něčeho jem se ještě kopírovat nenaučila :D Vzala jsi mi to z úst.V těch horách by t o bylo možná podobné ,jak s těmi řekami.Kam je potřeba se přestěhovat ,aby bylo bezpečno?
Vzpomínám si na chatu Váhy ve Vysokých Tatrách.Úzasný chatár Viktor,před několika lety tam spadla lavina.Chatu poničila,opravil ji a ta lavina tam spadla zase.Mohl to zabalit,ale mě k ní vztah. Počasí nevyzpytatelné...blázen,nepoučitelný ? ....možná

Pan sleduju, nevím, nějak nemám úžas v rejstříku emocí, spíš si říkám svoje oblíbené - náhoda neexistuje. Ale to už jsem off topic.

Samozřejmě, že na mě mohou mít vliv jiní lidé, ba i okolí - ale pouze takový vliv, jaký já sama připustím....  A teď se s tím poper KUTY.

Pan: Chybí mi tam ještě jedno SE za se:DA tuhle znáš? NESNESE SE SE SESTROU - nevím proč,ale s tou tvojí větičkou jsem si vzpomněla zrovna na tohle.No nic,to jen pro odlehčení,ať žijí všechny duše ty momentálně i ty mentálně zaostalé!

Nefrit napsal(a):

Pandorro,omlouvám se ,že kopíruju vše,ale část něčeho jem se ještě kopírovat nenaučila :D Vzala jsi mi to z úst.V těch horách by t o bylo možná podobné ,jak s těmi řekami.Kam je potřeba se přestěhovat ,aby bylo bezpečno?
Vzpomínám si na chatu Váhy ve Vysokých Tatrách.Úzasný chatár Viktor,před několika lety tam spadla lavina.Chatu poničila,opravil ji a ta lavina tam spadla zase.Mohl to zabalit,ale mě k ní vztah. Počasí nevyzpytatelné...blázen,nepoučitelný ? ....možná

Promazávat od quote=Nefrit]ke .........../quote]

i více v textu ;)

Jinak máš samozřejmě pravdu - není kam utéct, je třeba jen změnit své chování :jojo: Koneckonců nic jiného ani změnit nemůžeme, že :D

Kuty napsal(a):

Pan: Chybí mi tam ještě jedno SE za se:DA tuhle znáš? NESNESE SE SE SESTROU - nevím proč,ale s tou tvojí větičkou jsem si vzpomněla zrovna na tohle.No nic,to jen pro odlehčení,ať žijí všechny duše ty momentálně i ty mentálně zaostalé!

Tak PavloH vidíš to? Přesně toto jsem měla na mysli, když jsem napsala, co jsem napsala :)
Jupíííííí, funfuje toooooo :lol::D:jojo:

Omlouvám se za :offtopic:

Pandorraa napsal(a):

Nefrit napsal(a):

Pandorro,omlouvám se ,že kopíruju vše,ale část něčeho jem se ještě kopírovat nenaučila :D Vzala jsi mi to z úst.V těch horách by t o bylo možná podobné ,jak s těmi řekami.Kam je potřeba se přestěhovat ,aby bylo bezpečno?
Vzpomínám si na chatu Váhy ve Vysokých Tatrách.Úzasný chatár Viktor,před několika lety tam spadla lavina.Chatu poničila,opravil ji a ta lavina tam spadla zase.Mohl to zabalit,ale mě k ní vztah. Počasí nevyzpytatelné...blázen,nepoučitelný ? ....možná

Promazávat od quote=Nefrit]ke .........../quote]

i více v textu ;)

Jinak máš samozřejmě pravdu - není kam utéct, je třeba jen změnit své chování :jojo: Koneckonců nic jiného ani změnit nemůžeme, že :D

Jo,jo ,i když je to hodně těžké,jako vždycky :D  :jojo: :)

STejně ten mozek bezvadně funguje. A asociace na větu "spojit se se svou duší" nemá komentáře :D:D:D By mě zajímalo, zda-li Kuty sestru má. A zda-li se s ní snese. Ovšem vezmu-li obecněji sestru jako příbuznou - pak je mi jasno. ;)

SNESE SE SE SVOU SESTROU. :D

Proboha, s kým jiným už se snést, když ne se svou sestřičkou? :) To zase napadlo mě. Jaké NESNESE? SNESE přeciž. :) Mají se rády. :D
Máme se rády. Máme se rády. Budem se mít rády, budem se mít rády. :D

Lucie - Trumpety. :D

Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

kdyby bylo, nic ho neuhasí

Nevím, jak dalece znáš uhle problematiku, jak moc jsi to studovala a zabývala se tím. Možná tvůj skepticismus nemá vůbec žádný základ a vaříš z vody, možná jsi k němu došla po po dlouhém studiu a řadě zklamání, která jsi pojala jako potvrzení toho, co tu tak nekompromisně tvrdíš.
To opravdu neposoudím, to víš jen ty sama.

Já osobně si myslím, že naprosto každý člověk má duši, jen ne každému funguje spojení s ní.
A máš pravdu v tom, že takové lidi lze poznat velmi brzy, někdy na první pohled.

Jiskra, která je v každém z nás, někde jen doutná, jinde hoří jasným plamenem. A je naprosto lidské, že i ten plamen může být znovu uhašen a zase jen doutná - příběhů, které to ukazují, je na tomhle vlákně dost.
Užasné je, když člověk neztratí naději a sílu a tu jiskřičku opět rozdmýchá :jojo:

OK, možná má, ale pokud mu s ní nefunguje spojení, je mu naprd :) Ale jemu je to většinou stejně jedno

Jinak, z vody zásadně nevařím. Zabývám se tím od malička - jen nemám potřebu tím každého krmit, co jsem všechno nastudovala, načetla a prožila

laureene napsal(a):

Mashanko, duši mají všichni...
Ale je rozdíl mezi duševním a duchovním životem, si aspoň myslím...;)

A  to víš jak ? To je něco ve stylu "vašu pí*u som taky neviděl a přesto věřím, že ju máte ?


Ono je to asi jedno jak se to nezve nebo pojme. Podstatné je - tedy, pro mě, že rozlišuji lidi na bezduché, neboli povrchní a ty s duší neboli hluboké. Mně je jedno, jestli ji mají a je jim na nic, protože je někde zahrabaná pod nánosem balastu nebo jestli ji nemají vůbec. Buď ji z toho člověka cítím nebo ne. Nevidím v tom nic nadpřirozeného

mashanka napsal(a):

OK, možná má, ale pokud mu s ní nefunguje spojení, je mu naprd :) Ale jemu je to většinou stejně jedno

Jinak, z vody zásadně nevařím. Zabývám se tím od malička - jen nemám potřebu tím každého krmit, co jsem všechno nastudovala, načetla a prožila

Od malička se zajímám o rybičky, mám doma akvárko, miluju moře, korálové útesy, fascinuje mne podmořský svět....Přečetla jsem o tom kde co v knihách i na internetu, navštívila nejvýznamější evropská akvária.
V životě jsem se ale nepotopila hloub jak jeden dva metry...
Když tě čtu, řekla bych, že ty jsi na tom s "TÍM" stejně....

Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

OK, možná má, ale pokud mu s ní nefunguje spojení, je mu naprd :) Ale jemu je to většinou stejně jedno

Jinak, z vody zásadně nevařím. Zabývám se tím od malička - jen nemám potřebu tím každého krmit, co jsem všechno nastudovala, načetla a prožila

Od malička se zajímám o rybičky, mám doma akvárko, miluju moře, korálové útesy, fascinuje mne podmořský svět....Přečetla jsem o tom kde co v knihách i na internetu, navštívila nejvýznamější evropská akvária.
V životě jsem se ale nepotopila hloub jak jeden dva metry...
Když tě čtu, řekla bych, že ty jsi na tom s "TÍM" stejně....

Tvoje věc, mysli si co chceš, je mi to jedno.

Ale na to, jaká jsi odbornice, tady děláš dost dusno, řekla bych - měla bys být víc nad věcí.
Pan, já věci cítím - od malička. Nebudu tady psát, co cítím z tebe, ale věř, že všechno nevyčteš, když nemáš radar

Každý máme svoje životní lekce a já si celkem jasně umím představit, co ty cítíš ze mně - a asi tě to dost děsí i když to ani za nic nepřiznáš.... Nedivím se tomu, protože vím, co to je. Pokud to vnímáš jako "dusno", je to pro mne jen potvrzením toho, že se vůbec nemýlím ;)
A co já si myslím, ti není jedno ani náhodou :jojo:
Taky tvrdá životní lekce :)
Tak se drž :supr: BI.

Neměla jsem na mysli dusno vůči mně. Sama dobře víš, že se většinou míjíme - nebo spíš ostentativně ignorujeme, to je asi lepší vyjádření .  Určitě víš i proč.

Měla jsem na mysli dusno v komunikaci s některými příspěvky holek, které ti nehrály do noty - výkřiky do tmy :)

Dobře, řeknu ti, co z tebe cítím - Vůbec nic - jen vyčtená slova, slova, slova a obrovskou víru v sama sebe. Ale je fakt, že víra umí hodně

No nic - osobní věci nehodlám řešit na veřejném fóru....

"Nehrály do noty" - výkřik do tmy :)
"Necítím vůbc nic..."
(kdyby to nebylo k pláči, tak se budu smát)

No vidíš, tak to já z tebe zase cítím totéž, co TÉMĚŘ ze všech těch, co "mi nehrály do noty" -
ukřivděnou, ublíženou, zraněnou a navztekanou malou holčičku, která si kdysi řekla: živou mne nedostanou!
A tak vzala kladivo a ze svého "radaru" otloukla všechna ta nejjemnější a nejcitlivější tykadélka....

Taky tvrdá životní lekce :jojo:

Dobrou noc všem.

jsi ještě  hloupější, než jsem si myslela

Chápu, že je to k naštvání, když  někdo tvoje moudra nepotřebuje, ale neměla bys to dávat tolik najevo - je to směšné :D

Tady je pěkně vidět, jak se mlátí obor psychologie a poněkud duchovnější, hlubší pojetí člověka :D  Je zajímavé to sledovat, jen aby to zůstalo takhle hezky v klidu :supr:
:offtopic: Nejsou zase erupce na Slunci?

Tywe, na to, že má od malička tenhlencten radar, kterej pozná, kdo má a kdo nemá duši (:lol:), je dost nařvaná...:rolleyes:

Judita napsal(a):

Já tě nechci nikam pasovat, chtěla jsem použít příklad, který bude srozumitelný, protože bude tady z Babinetu.

Opět ukazuješ, jak moc jsi ponořená ve svém vlastním světě, ve svých konstrukcích a příbězích, jak moc tě některé věci žerou. No nic, užij si to.

:lol: tak já tu napíšu vlastní názor ohledně tvoření budoucnosti a ty z toho div neuděláš disertační práci OPĚT NA TÉMA - jak to má Zklamaná - především vytvoření závěru, že jsem ponořená ve vlastním světě , ve svých konstrukcích a příbězích.  Uvědomuješ si, že tu ukazuješ především vlastní vnímání, nikoliv na mé vnímání, protože o tom nemůžeš nic vědět?

Dovedu si představit, jak budeš čile dedukovat, když napíšu větu" Kráva sedí ... ty totiž začnëš přemýšlet, kterou krávu jsem tím myslela, místo toho, aby sis uvědomila zcela jiný fakt, a to, že ....

Mashanko,
vždyť jo. Akorát ty si to nazýváš po svém. Lidé s duší a bezdušší. Chceš-li být terminologicky přesnější, neupírej všem duševní život, protože všichni jej mají. I idioti. Ale duchovní rozměr není dán každému. Pa.

Zajímavé - jak tu o komkoliv je psáno - že je ukřivděnej, uřvanej, agresivní a naštvanej z toho, jak ho druzí nechápou - ale mnohem zajímavější je to, když to píší lidé ukřivděný, uřvaný, agresivní a jinými nepochopený. A aby tomu dodacli ještě tem "efekt" často používají zesměšňování.

Já bych ráda vysvětlení této věty:

Pandorraa napsal(a):

Fakt, že zároveň tvořím svoji přítomnost, minulost i budoucnost je snad zřejmý a neoddiskutovatelný

a to prosím BI - ale zřejmě a hlavně neoddiskutovatelně.
Zjména to - tvořím minulost

Pandorraa napsal(a):

"Nehrály do noty" - výkřik do tmy :)
"Necítím vůbc nic..."
(kdyby to nebylo k pláči, tak se budu smát)

No vidíš, tak to já z tebe zase cítím totéž, co TÉMĚŘ ze všech těch, co "mi nehrály do noty" -
ukřivděnou, ublíženou, zraněnou a navztekanou malou holčičku, která si kdysi řekla: živou mne nedostanou!
A tak vzala kladivo a ze svého "radaru" otloukla všechna ta nejjemnější a nejcitlivější tykadélka....

Taky tvrdá životní lekce :jojo:

Pandoro,
dnes poranu si znovu precti sva slova. Neco neuveritelneho se Ti zjevi=Tvuj vlastni obraz.


Jestlize se clovek neustale toci v kole sveho utrpeni a mysli si,ze to tak ma byt,je to disaster. 
Preju Ti tuhle lekci s laskou v srdci zvladnout.  S laskou ktera v Tvych slovech dnes jeste neni.

hirondel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

"Nehrály do noty" - výkřik do tmy :)
"Necítím vůbc nic..."
(kdyby to nebylo k pláči, tak se budu smát)

No vidíš, tak to já z tebe zase cítím totéž, co TÉMĚŘ ze všech těch, co "mi nehrály do noty" -
ukřivděnou, ublíženou, zraněnou a navztekanou malou holčičku, která si kdysi řekla: živou mne nedostanou!
A tak vzala kladivo a ze svého "radaru" otloukla všechna ta nejjemnější a nejcitlivější tykadélka....

Taky tvrdá životní lekce :jojo:

Pandoro,
dnes poranu si znovu precti sva slova. Neco neuveritelneho se Ti zjevi=Tvuj vlastni obraz.


Jestlize se clovek neustale toci v kole sveho utrpeni a mysli si,ze to tak ma byt,je to disaster. 
Preju Ti tuhle lekci s laskou v srdci zvladnout.  S laskou ktera v Tvych slovech dnes jeste neni.

jj pandora tu vystupuje jako neomylná co všechno zná od všeho má klíče a přitom se chová přesně podle modelu, který odsuzuje, dělá to tu plno lidí sebe jistě nevyjímaje,ale to jak se pak staví do role kazatele už není zrcadlo ale prosklený vrata od chlíva...nechápu jak někdo takový může chtít pořádat neuspěsná školení a ještě si za to říct o peníze, sama by potřebovala poradit...

mashanka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

mashanka napsal(a):

OK, možná má, ale pokud mu s ní nefunguje spojení, je mu naprd :) Ale jemu je to většinou stejně jedno

Jinak, z vody zásadně nevařím. Zabývám se tím od malička - jen nemám potřebu tím každého krmit, co jsem všechno nastudovala, načetla a prožila

Od malička se zajímám o rybičky, mám doma akvárko, miluju moře, korálové útesy, fascinuje mne podmořský svět....Přečetla jsem o tom kde co v knihách i na internetu, navštívila nejvýznamější evropská akvária.
V životě jsem se ale nepotopila hloub jak jeden dva metry...
Když tě čtu, řekla bych, že ty jsi na tom s "TÍM" stejně....

Tvoje věc, mysli si co chceš, je mi to jedno.

Ale na to, jaká jsi odbornice, tady děláš dost dusno, řekla bych - měla bys být víc nad věcí.
Pan, já věci cítím - od malička. Nebudu tady psát, co cítím z tebe, ale věř, že všechno nevyčteš, když nemáš radar

...ona to nepochopí, myslí si že na vědění o moři stačí akvárko a na vědění o životě kniha a vzteklé dupání nohama...kdo nesouhlasí toho vezme tsunami a přitom by chtěla školit lidi v chování...je to stejně naivní jako sledovat mořský život v akvariu...

Hlavně by se neměla nechat vyprovokovat, když je takový profík :)

Včera večer vám předvedla praktickou ukázku toho, co je to to  zrcadlo :D


Ale co, nechme Pandoru Pandorou, pokračujme v příjemné debatě, kterou jsme vedly, než sem dorazila :gloria:

Zklamaná napsal(a):

Já bych ráda vysvětlení této věty:

Pandorraa napsal(a):

Fakt, že zároveň tvořím svoji přítomnost, minulost i budoucnost je snad zřejmý a neoddiskutovatelný

a to prosím BI - ale zřejmě a hlavně neoddiskutovatelně.
Zjména to - tvořím minulost

ty máš svaly ona  čáry :D taky si říkám, že by to měla típnout ...

mashanka napsal(a):

Hlavně by se neměla nechat vyprovokovat, když je takový profík :)

Včera večer vám předvedla praktickou ukázku toho, co je to to  zrcadlo :D

babeta chytá na první našlápnutí, kdykoli si někdo umane ;) zrcadlo je chabé přirovnání, to byla vrata ... je to ukázka toho, že o profíkovi jen sní...moc by chtěla, ale to nestačí

Je fakt, že i minulost tvoříš, dá se říct - třeba tím, jak se na ni díváš - podle toho, jak ji vidíš a jak ji vnímáš, se ti jeví.

Někdo ti řekne, v minulosti jsem měl jenom samou smůlu, ale až se mu stane něco ještě horšího, co dosud nezažil, bude mu možná to období, které mu dosud připadalo jako smolné, připadat úžasné. Sice se na těch událostech nezměnilo nic, ale pro tebe jsou jiné, protože je jinak vnímáš.

Každý si tu obhajujeme svou pravdu,  protože jí věříme- ale co takhle použít jako duchovní lidé RESPEKT k jinému názoru?

Proč se tu pod téměř každým  přípěvkem  cení zuby a škrábe mrkev(kyš kyš)? Tohle celé NENÍ duchovní, tohle je převlečená debata trhovkyň, pavlač hadr. :skurt: :kapitulation:

Protože mnoho lidí tady v textu ignoruje " já, si myslím, já to vidím, pro mě je to tak a tak, možná, .... "
Řekla bych, že většina napsala jen svůj pocit, dojem, domněnku a nikomu ji nevnucuje.

Já, když nesouhlasím, většinou nereaguji - tedy, pokud mě někdo nenapadne

Regina napsal(a):

Každý si tu obhajujeme svou pravdu,  protože jí věříme- ale co takhle použít jako duchovní lidé RESPEKT k jinému názoru?

Proč se tu pod téměř každým  přípěvkem  cení zuby a škrábe mrkev(kyš kyš)? Tohle celé NENÍ duchovní, tohle je převlečená debata trhovkyň, pavlač hadr. :skurt: :kapitulation:

Jistě - ale nechtěj tohle po někom, kdo to sám neumí.
Btw. Koho si tím měla prosím na mysli s tím kyš kyš?  Nebo ceněním zubů? Když už se dívat s nadhledem a respektek k jinému názoru, tak prosím na každého stejně - takže - komu přisoudila si to strouhání mrkve a cenění zubů?
Tohle, co si tu napsala, je vlastně takové to všeobecné ....."kecání" - konkterizuj - tím budeme všichni vědět, co si tím měla přesně na mysli. Pokud konkteriziövat nechceš, protože nechceš, nebo neumíš, je lepší se těchto všeobecných kliše vyvarovat. Toť můj názor. ( a to píšu zcela klidně, abys mi tu nenapsala, že tu křičím do tmy)

Všeobecná hodnocení není třeba konkretizovat - ten, kdo se v nich najde, zareaguje a tím je věc vysvětlená :)

mashanka napsal(a):

Je fakt, že i minulost tvoříš, dá se říct - třeba tím, jak se na ni díváš - podle toho, jak ji vidíš a jak ji vnímáš, se ti jeví.

Někdo ti řekne, v minulosti jsem měl jenom samou smůlu, ale až se mu stane něco ještě horšího, co dosud nezažil, bude mu možná to období, které mu dosud připadalo jako smolné, připadat úžasné. Sice se na těch událostech nezměnilo nic, ale pro tebe jsou jiné, protože je jinak vnímáš.

Nevím - nepřipadá mi to jako tvoření minulosti a to tak, že mě potká ještě něco horšího a tím de facto můžzu tamtu tvrdou lekci považovat za brnkačku. Konkrétně třebba ty povodně - minulost je utvořena tím, že ta povodeň byla - nic na to nelze změnit a přetvořit, byť by přišla další  povodeň a ještě o stupeň horší. Pořád tam zůstávají ztráty na životech, na majetku. Cokoliv, co bylo, nelze změnit. Možná tak dívat se na to jinak - ale ta slova TVOŘIT MINULOST tam prostě dle mého názoru nemůže být.

Zklamaná napsal(a):

Dovedu si představit, jak budeš čile dedukovat, když napíšu větu" Kráva sedí ... ty totiž začnëš přemýšlet, kterou krávu jsem tím myslela, místo toho, aby sis uvědomila zcela jiný fakt, a to, že ....

...bručí?

Zklamaná napsal(a):

mashanka napsal(a):

Je fakt, že i minulost tvoříš, dá se říct - třeba tím, jak se na ni díváš - podle toho, jak ji vidíš a jak ji vnímáš, se ti jeví.

Někdo ti řekne, v minulosti jsem měl jenom samou smůlu, ale až se mu stane něco ještě horšího, co dosud nezažil, bude mu možná to období, které mu dosud připadalo jako smolné, připadat úžasné. Sice se na těch událostech nezměnilo nic, ale pro tebe jsou jiné, protože je jinak vnímáš.

Nevím - nepřipadá mi to jako tvoření minulosti a to tak, že mě potká ještě něco horšího a tím de facto můžzu tamtu tvrdou lekci považovat za brnkačku. Konkrétně třebba ty povodně - minulost je utvořena tím, že ta povodeň byla - nic na to nelze změnit a přetvořit, byť by přišla další  povodeň a ještě o stupeň horší. Pořád tam zůstávají ztráty na životech, na majetku. Cokoliv, co bylo, nelze změnit. Možná tak dívat se na to jinak - ale ta slova TVOŘIT MINULOST tam prostě dle mého názoru nemůže být.

No jo, tohle je všechno jen o tom pojmenovávání.

Zklamaná napsal(a):

Já bych ráda vysvětlení této věty:

Pandorraa napsal(a):

Fakt, že zároveň tvořím svoji přítomnost, minulost i budoucnost je snad zřejmý a neoddiskutovatelný

a to prosím BI - ale zřejmě a hlavně neoddiskutovatelně.
Zjména to - tvořím minulost

Zklam, víš, jak se dá osobně utvořit minulost? Právě tim, že jsme ju zrovna odžili. Ale mně osobně toto příliš přefilozofované pojetí tvoření čehosi, co právě pominulo, taky moc do palice neleze a hlavně "nevoní"... páč tak můžeme tvrdit např. že jsem "dodýchala", domluvila..., no hrůza hrůzoucí, jakýma nesmyslnýma polemikama si člověk umí plýtvat živůtkem...

Ale to je přece jasné, že si tvoříme svoji minulost. Pokusím se to vysvětlit, jak to vidím já ;) Tak například: rozhodnu se číst hezkou knížku. Tím vytvořím budoucnost - budu ji číst. Ta situace je hned přítomností (okamžik, kdy jsem se rozhodla) a stejná situace se hned po tom zlomečku vteřinky, kdy proběhlo moje rozhodnutí, stává mojí minulostí (v minulosti jsem se rozhodla číst hezkou knížku). A tak je to úolně se vším, s každou naší myšlenkou, každým pohybem... Dá se říct, že v jednom okamžiku si vytvoříme přítomnost, minulost i budoucnost :) Z toho mi vyplývá, že není nic lepšího, než žít přítomností. Ale samozřejmě nějaké to plánování se taky hodí :vissla:

xxxx napsal(a):

...ona to nepochopí, myslí si že na vědění o moři stačí akvárko a na vědění o životě kniha a vzteklé dupání nohama...kdo nesouhlasí toho vezme tsunami a přitom by chtěla školit lidi v chování...je to stejně naivní jako sledovat mořský život v akvariu...

Holky, mně jednou dcera řekla: Mami, já už umim lyžovat... a já na to: Jakto, když ani nemáš lyže...? A ona: Já jsem to viděla v televizi...

mashanka napsal(a):

No jo, tohle je všechno jen o tom pojmenovávání.

Ano a nejen o tom. :)

Zklamco neptala jsi se me ale Pandory presto ze jsem k tomu sva slova take vyslovila.  :)
Ted se snazim zachytit cist mezi radky.  ;)

ViktorkaLove napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Já bych ráda vysvětlení této věty:

Pandorraa napsal(a):

Fakt, že zároveň tvořím svoji přítomnost, minulost i budoucnost je snad zřejmý a neoddiskutovatelný

a to prosím BI - ale zřejmě a hlavně neoddiskutovatelně.
Zjména to - tvořím minulost

Zklam, víš, jak se dá osobně utvořit minulost? Právě tim, že jsme ju zrovna odžili. Ale mně osobně toto příliš přefilozofované pojetí tvoření čehosi, co právě pominulo, taky moc do palice neleze a hlavně "nevoní"... páč tak můžeme tvrdit např. že jsem "dodýchala", domluvila..., no hrůza hrůzoucí, jakýma nesmyslnýma polemikama si člověk umí plýtvat živůtkem...

ano - takže by správně mělo být vytvořilA jsem minulost, vytvořilI jsme minulost - ale je to fakt už o slovíčkaření z mého pohledu. Ale jestliže někdo tvrdí že právě teď a tady TVOŘÍ minulost -je to dle mého názoru špatně, protože už tím, že ji právě teď a tady vytvořil - je to už pryč a nedá se to přetvořit jinak. Třeba i to psaní na Babinetu je minulost - i když to odesílám právě teď. Vytvořila jsem minulost, tvořím současnost a budu vytvářet budoucnost. Každá uběhnutá pidisekunda je minulostí. Každá proběhlá myšlenka v hlavě je minulostí.
Jo - dodýchala jsem jeden dech.... ;) takovýma "kravinama" si nechat utíkat život a ještě o tom psát :lol:

ViktorkaLove napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Dovedu si představit, jak budeš čile dedukovat, když napíšu větu" Kráva sedí ... ty totiž začnëš přemýšlet, kterou krávu jsem tím myslela, místo toho, aby sis uvědomila zcela jiný fakt, a to, že ....

...bručí?

kráva přeci nesedí.... ;) ale možná to je i jinak, třeba ji někdo sedět viděl (ale v tom případě to bylo zcela nepřirozené)

Zklamaná napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Já bych ráda vysvětlení této věty:


a to prosím BI - ale zřejmě a hlavně neoddiskutovatelně.
Zjména to - tvořím minulost

Zklam, víš, jak se dá osobně utvořit minulost? Právě tim, že jsme ju zrovna odžili. Ale mně osobně toto příliš přefilozofované pojetí tvoření čehosi, co právě pominulo, taky moc do palice neleze a hlavně "nevoní"... páč tak můžeme tvrdit např. že jsem "dodýchala", domluvila..., no hrůza hrůzoucí, jakýma nesmyslnýma polemikama si člověk umí plýtvat živůtkem...

ano - takže by správně mělo být vytvořilA jsem minulost, vytvořilI jsme minulost - ale je to fakt už o slovíčkaření z mého pohledu. Ale jestliže někdo tvrdí že právě teď a tady TVOŘÍ minulost -je to dle mého názoru špatně, protože už tím, že ji právě teď a tady vytvořil - je to už pryč a nedá se to přetvořit jinak. Třeba i to psaní na Babinetu je minulost - i když to odesílám právě teď. Vytvořila jsem minulost, tvořím současnost a budu vytvářet budoucnost. Každá uběhnutá pidisekunda je minulostí. Každá proběhlá myšlenka v hlavě je minulostí.
Jo - dodýchala jsem jeden dech.... ;) takovýma "kravinama" si nechat utíkat život a ještě o tom psát :lol:

každý si tvoří tu svou, propojí se a dá se to kolikrát shrnout jako naše minulost, když se to vztahuje na všechny. Ale nemyslím si, že jde o kraviny. Je to jeden z nejzásadnějších poznatků, žesi M, B i P vlastně tvoříme sami...

kráva přeci nesedí....
Jak to, že ne? Podívej - "Kráva - sedící - velká", Originální keramická figurka kravičky, cena 128.00 Kč

Zklamaná napsal(a):

ano - takže by správně mělo být vytvořilA jsem minulost, vytvořilI jsme minulost - ale je to fakt už o slovíčkaření z mého pohledu. Ale jestliže někdo tvrdí že právě teď a tady TVOŘÍ minulost -je to dle mého názoru špatně, protože už tím, že ji právě teď a tady vytvořil - je to už pryč a nedá se to přetvořit jinak. Třeba i to psaní na Babinetu je minulost - i když to odesílám právě teď. Vytvořila jsem minulost, tvořím současnost a budu vytvářet budoucnost. Každá uběhnutá pidisekunda je minulostí. Každá proběhlá myšlenka v hlavě je minulostí.
Jo - dodýchala jsem jeden dech.... ;) takovýma "kravinama" si nechat utíkat život a ještě o tom psát :lol:

Zklam, a co je pro Tebe vlastně minulost? Jaký k ní máš vztah?

hirondel napsal(a):

Zklamco neptala jsi se me ale Pandory presto ze jsem k tomu sva slova take vyslovila.  :)
Ted se snazim zachytit cist mezi radky.  ;)

Víš Hirondel - tady se začalo mluvit o tvrdých životních lekcích (já bych to nepopsala jako lekce - to mi prostě nesedí) a opravdu se tu lidi vyjadřovali k tomu, co je postihlo - takže nemůžu brát jako "lekci" když někomu umře dítě - to prostě ne, zejména, když se dál na to začne balit - lekce jsou od toho, aby ses poučila - má ti to něco říct a máš se z toho poučit  - cítíš v tom tu hnusotu lekcí? nepoučíš-li se, bude se ti to opakovat dokola, dokud se nepoučíš. Pak se začne mluvit o tom, že si vlastně vše děláš a tvoříš sama (já také opravdu tvrdím, že něco si vytvořím sama a co jsem si vytvořila, to mám), ale jak k tomu přijde ta matka, které umřelo dítě....že si to vytvořila? Vše se děje, jak má? Neopomenou se do toho zamontovat reinkarnace, další životy, tresty za něco z minulosti - (nebo je to tím, že to neumí se vysvětlit, tak se použíjí tyhle berle?) Je pravda, že si něco sama vytvořím, ale část toho, co se mi stalo je i souhra náhod, nebo činy někoho jiného. NIc prostě není natolik jasné a jistě, že vše, co se ti děje, nebo se ti stalo, je tvým přičiněním. A dovrší se to tím, že se začne filozofovat nad tvořením minulosti.

helena napsal(a):

kráva přeci nesedí....
Jak to, že ne? Podívej - "Kráva - sedící - velká", Originální keramická figurka kravičky, cena 128.00 Kč http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
http://www.darkydekorace.cz/images/HPIM8422.jpg

:lol: názorná ukázka onoho od Reginy psaného "strouhání mrkve"
mmch - já jsem psala, že možná někdo tu krávu sedět viděl ;)
Moje chyba - měla jsem napsat živou krávu :)

Lúthien napsal(a):

každý si tvoří tu svou, propojí se a dá se to kolikrát shrnout jako naše minulost, když se to vztahuje na všechny. Ale nemyslím si, že jde o kraviny. Je to jeden z nejzásadnějších poznatků, žesi M, B i P vlastně tvoříme sami...

Myslím, že špekulovat jak Beta s gulometom (to Slováci tak...) nad tim JE kravina, páč i lidé méně inteligentní vědí (uvědomují si), že tady byli, jsou a budou až do své smrti, amen...

Zklamaná napsal(a):

helena napsal(a):

kráva přeci nesedí....
Jak to, že ne? Podívej - "Kráva - sedící - velká", Originální keramická figurka kravičky, cena 128.00 Kč http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
http://www.darkydekorace.cz/images/HPIM8422.jpg

:lol: názorná ukázka onoho od Reginy psaného "strouhání mrkve"
mmch - já jsem psala, že možná někdo tu krávu sedět viděl ;)
Moje chyba - měla jsem napsat živou krávu :)

Nemusela jsi napsat živá kráva. To na obrázku totiž kráva není - to je průmyslový výrobek, hračka, ve tvaru krávy

ViktorkaLove napsal(a):

Lúthien napsal(a):

každý si tvoří tu svou, propojí se a dá se to kolikrát shrnout jako naše minulost, když se to vztahuje na všechny. Ale nemyslím si, že jde o kraviny. Je to jeden z nejzásadnějších poznatků, žesi M, B i P vlastně tvoříme sami...

Myslím, že špekulovat jak Beta s gulometom (to Slováci tak...) nad tim JE kravina, páč i lidé méně inteligentní vědí (uvědomují si), že tady byli, jsou a budou až do své smrti, amen...

Někdo si ale uvědomuje, že tady bude zase i po své smrti a od toho se odvíjí některé jeho činy... Je to opravdu otázka názoru a zkušeností a nemíním se hádat, jen jsem to hodila na obrazovku ;)

Zklamaná napsal(a):

helena napsal(a):

kráva přeci nesedí....
Jak to, že ne? Podívej - "Kráva - sedící - velká", Originální keramická figurka kravičky, cena 128.00 Kč http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
http://www.darkydekorace.cz/images/HPIM8422.jpg

:lol: názorná ukázka onoho od Reginy psaného "strouhání mrkve"
mmch - já jsem psala, že možná někdo tu krávu sedět viděl ;)
Moje chyba - měla jsem napsat živou krávu :)

Ty Zklam, já a Hel jsme si dělaly srandu a ty na nás se spravedlivým hněvem a rozhořčením...? :co: :co: :co:

mariposa napsal(a):

Zklam, a co je pro Tebe vlastně minulost? Jaký k ní máš vztah?

Minulost je pro mě něco, co nemůžu změnit - nemůžu vrátit čas a udělat věci jinak. Kolikrát jsem slyšela a někdy to říkám i sama - mít ten rozum, co mám teď a být o x let mladší, dělala bych věci jinak (osobní věci - ï kdyby se čas dal vrátit, nemůžu změnit nic, co se netýká mě - kupříkladu, když si někdo usmyslí, že povede válku - s tím moc nenadělám, na to jsem moc malý pán), ale můžu změnit budoucnost - svou, tím, že si sama vyberu tu cestu, kam chci kráčet a čeho chci dosáhnout. No a pak se mi tam na té cestě mohou objevit překážky - které můžu buď zdolat, nebo obejít. Ty překážky tam budou, tím jsem si jistá, protože to je něco, co sama si tam nedám na tu cestu, to mi tam přijde třeba konáním někoho jiného, nebo souhrou náhod.
Jaký k ní mám vztah? K osobní minulosti - veskrze kladný. To, co bylo pro mě negativního, to se snažím v současnosti a v budoucnosti eliminovat. A docela bych věřila i tomu, že moje eliminace může někdy v budoucnu jinému udělat "čáru přes rozpočet"

Zklamaná napsal(a):

Pak se začne mluvit o tom, že si vlastně vše děláš a tvoříš sama (já také opravdu tvrdím, že něco si vytvořím sama a co jsem si vytvořila, to mám), ale jak k tomu přijde ta matka, které umřelo dítě....že si to vytvořila? Vše se děje, jak má? Neopomenou se do toho zamontovat reinkarnace, další životy, tresty za něco z minulosti - (nebo je to tím, že to neumí se vysvětlit, tak se použíjí tyhle berle?) Je pravda, že si něco sama vytvořím, ale část toho, co se mi stalo je i souhra náhod, nebo činy někoho jiného. NIc prostě není natolik jasné a jistě, že vše, co se ti děje, nebo se ti stalo, je tvým přičiněním. A dovrší se to tím, že se začne filozofovat nad tvořením minulosti.

Zklamco nejprve musim rict pravdu o tom ze ja osobne (ackoli chapu Tvuj nazor,nazor tech ostatnich a predevsim svuj),nedokazu Ti predevsim ten svuj pohled a nazor predat tak aby jsi ho dokazala videt a chapat stejne.  :)

Jsou zde lide kteri to muzou krasne pisemne zkusit,presto je mozne ze to nezahlednes neboli nepodchitis v tom smyslu v jakem to je videno z jejich uhlu.

Napriklad matka ktere umrelo dite. Otazkou ,tou nejhlavnejsi je pricina toho proc ji dite umrelo.
Nesmime zapominat ze prave ona(nejen ona) mu dala zivot. Ona matka plus otec vytvorili dite.  To co si vytvorili to maji.
To proc umrelo ma neoddelitelnou souvislost s timhle vytvorenim ditete.  Souvislosti neni mozne oddelit,nic neni nezavisle ani to dite ktere za urcitich souvislosti a okolnosti umre.  :|

Lúthien napsal(a):

Někdo si ale uvědomuje, že tady bude zase i po své smrti a od toho se odvíjí některé jeho činy... Je to opravdu otázka názoru a zkušeností a nemíním se hádat, jen jsem to hodila na obrazovku ;)

Já se taky nechcu hádat a ani vyvracet nikomu jeho názor na počet životů... tady bych opravila, rsp. zeptala se: Opravdu si někdo uvědomuje, že tady bude zas po své smrti? Uvědomuje si, nebo jenom si myslí, domnívá se...?

ViktorkaLove napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

helena napsal(a):

kráva přeci nesedí....
Jak to, že ne? Podívej - "Kráva - sedící - velká", Originální keramická figurka kravičky, cena 128.00 Kč http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif
http://www.darkydekorace.cz/images/HPIM8422.jpg

:lol: názorná ukázka onoho od Reginy psaného "strouhání mrkve"
mmch - já jsem psala, že možná někdo tu krávu sedět viděl ;)
Moje chyba - měla jsem napsat živou krávu :)

Ty Zklam, já a Hel jsme si dělaly srndu a ty na nás se spravedlivým hněvem a rozhořčením...? :co: :co: :co:

;) Jaké rozhořčení - helena prostě viděla sedět krávu, tak, jako jiní slyší trávu růst - holka se má, je prostě dál, než já ;) Ale prostě mi to tak připadlo - takové to kyš kyš, já ji viděla, máš se ještě co učit, jinak se neposuneš :lol:

To o té trávě není na tebe - ale určitě se v tom někdo najde, jiní se dovtípí, koho že jsem to měla na mysli :lol:

Minulost změnit nemůžeme, ale můžeme změnit svůj pohled na ni. Tím ji dle mého taky "tvoříme".

Btw já viděla sedět živou krávu. Naposledy minulý týden, když jsem byla u nás doma na Slovensku na procházce na pastvinách a potkala jsem pasáka a stádo krav. :D

majkafa napsal(a):

Btw já viděla sedět živou krávu. Naposledy minulý týden, když jsem byla u nás doma na Slovensku na procházce na pastvinách a potkala jsem pasáka a stádo krav. :D

Jen jestli Ty nas uz moc moc nehoupes!?  :cool:

takové to kyš kyš, já ji viděla
Ále prd a vořech kyš kyš... nevidělas ještě sedět krávu, tak jsem ti ji ukázala , aby ses necejtila ošizená...

hirondel, kdepak. Já kravičky znám. Vyrůstala jsem s nimi. :D Jsou nádherné a mají krásné oči.
Někdy sleduj, až budeš mít možnost, jak kráva vstává, když leží. A někdy si zůstane jen tak sedět na zadečku (kurnik, p.r.d.e.l.k.u mi to vyhvězdičkovalo), zadní nohy narovnané, jako když sedí na zemi člověk, a o přední se opírá.

ViktorkaLove napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Někdo si ale uvědomuje, že tady bude zase i po své smrti a od toho se odvíjí některé jeho činy... Je to opravdu otázka názoru a zkušeností a nemíním se hádat, jen jsem to hodila na obrazovku ;)

Já se taky nechcu hádat a ani vyvracet nikomu jeho názor na počet životů... tady bych opravila, rsp. zeptala se: Opravdu si někdo uvědomuje, že tady bude zas po své smrti? Uvědomuje si, nebo jenom si myslí, domnívá se...?

Myslím, že někdo si to opravdu uvědomuje, jsou to lidi často nepochopení ostatními, duchovně hodně daleko od nás. Je se ale mezi ně nezařazuju, pouze se domnívám a podle toho se snažím žít. Musím uznat, že po "objevení" této a dalších skutečností dokonce i ověřených se mi žije daleko líp. A o to líp, že ty věci tak opravdu jsou a že si to jen nenamlouvám:jojo:

hirondel napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Pak se začne mluvit o tom, že si vlastně vše děláš a tvoříš sama (já také opravdu tvrdím, že něco si vytvořím sama a co jsem si vytvořila, to mám), ale jak k tomu přijde ta matka, které umřelo dítě....že si to vytvořila? Vše se děje, jak má? Neopomenou se do toho zamontovat reinkarnace, další životy, tresty za něco z minulosti - (nebo je to tím, že to neumí se vysvětlit, tak se použíjí tyhle berle?) Je pravda, že si něco sama vytvořím, ale část toho, co se mi stalo je i souhra náhod, nebo činy někoho jiného. NIc prostě není natolik jasné a jistě, že vše, co se ti děje, nebo se ti stalo, je tvým přičiněním. A dovrší se to tím, že se začne filozofovat nad tvořením minulosti.

Zklamco nejprve musim rict pravdu o tom ze ja osobne (ackoli chapu Tvuj nazor,nazor tech ostatnich a predevsim svuj),nedokazu Ti predevsim ten svuj pohled a nazor predat tak aby jsi ho dokazala videt a chapat stejne.  :)

Jsou zde lide kteri to muzou krasne pisemne zkusit,presto je mozne ze to nezahlednes neboli nepodchitis v tom smyslu v jakem to je videno z jejich uhlu.

Napriklad matka ktere umrelo dite. Otazkou ,tou nejhlavnejsi je pricina toho proc ji dite umrelo.
Nesmime zapominat ze prave ona(nejen ona) mu dala zivot. Ona matka plus otec vytvorili dite.  To co si vytvorili to maji.
To proc umrelo ma neoddelitelnou souvislost s timhle vytvorenim ditete.  Souvislosti neni mozne oddelit,nic neni nezavisle ani to dite ktere za urcitich souvislosti a okolnosti umre.  :|

Dokázala bych pochopit, proč dítě té mamince umřelo - mělo třeba nějakou genetickou vadu neslučitelnou se životem, narodilo se dřív, než mělo - prostě nějaké vysvětlení, které bych mohla přijmout - ano, proto se to stalo. To může souviset přímo s rodiči a jejich genetikou, jejich prodělanými nemocemi v minulosti, nebo třeba je možné, že starší matky mohou mít vlivem opotřebovanosti svého organismu poškozené dítě - to dokážu pochopit.
Nad mé chápání však už je ale to, když někdo třeba vysloví tezi - minulé životy, karma, reinkarnace apd. Jsem logicky smýšlející člověk a prostě tomuhle nevěřím - a jelikož tomu nevěřím, ani se tím nezabývám. Je možné, že jiní tomu věří - já jim to neberu, ale moje pochopení to není. Píšu nezabývám se tím - ale de facto zabývám - opět svým myšlením, asi v tom smyslu..." jaK někdo tomuto může věřit" - a pak se tím zabývám ještě v tom smyslu, když vycítím z někoho, že má stejné nastavení, jak já - tzn. nevěří těmto věcem a přijde sem někdo jiný a začne do něj hustit - minulé životy, reinkarnace, vytvořila sis to sama, budeš se motat dokola, dokud se nepoučíš....
Někdo to ze svého pohledu a názoru umí, nebo chce vysvětrlit bez toho, aby z toho nebyl cítit posměch, nadřezenost apd. někdo to vysvětluje tak, že z toho je cítit především ta nadřazenost...

ViktorkaLove napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Někdo si ale uvědomuje, že tady bude zase i po své smrti a od toho se odvíjí některé jeho činy... Je to opravdu otázka názoru a zkušeností a nemíním se hádat, jen jsem to hodila na obrazovku ;)

Já se taky nechcu hádat a ani vyvracet nikomu jeho názor na počet životů... tady bych opravila, rsp. zeptala se: Opravdu si někdo uvědomuje, že tady bude zas po své smrti? Uvědomuje si, nebo jenom si myslí, domnívá se...?

jaký je mezi tím rozdíl?

majkafa napsal(a):

hirondel, kdepak. Já kravičky znám. Vyrůstala jsem s nimi. :D Jsou nádherné a mají krásné oči.
Někdy sleduj, až budeš mít možnost, jak kráva vstává, když leží. A někdy si zůstane jen tak sedět na zadečku (kurnik, p.r.d.e.l.k.u mi to vyhvězdičkovalo), zadní nohy narovnané, jako když sedí na zemi člověk, a o přední se opírá.

Mozna, ze jsem neco podobneho uz videla jako male dite v kravine. Mam ale rozostreny obraz.Nejsem si jista.
Nevim jestli jsem to jako dite skutecne videla nebo se me to jen zdalo.  :)

Zklamaná napsal(a):

Minulost je pro mě něco, co nemůžu změnit - nemůžu vrátit čas a udělat věci jinak.

Máš pravdu, to co se UŽ stalo nemůžeme změnit, nejde to (minulost) vrátit a udělat (tenkrát) jinak. Přesto se k těm minulým událostem většina lidí vrací ve vzpomínkách. Stále dokola to prožívá znovu a znovu. Ale k čemu tohle je, vede?
Svým způsobem se té minulosti drží, nechce ji pustit, přesto, že už se stala, už je minulostí.

Zklamaná napsal(a):

Kolikrát jsem slyšela a někdy to říkám i sama - mít ten rozum, co mám teď a být o x let mladší, dělala bych věci jinak..., ale můžu změnit budoucnost - svou, tím, že si sama vyberu tu cestu, kam chci kráčet a čeho chci dosáhnout

Přesně tak! Máš na výběr, můžeš si zvolit a svoji budoucnost si vybrat.

Zklamaná napsal(a):

No a pak se mi tam na té cestě mohou objevit překážky - které můžu buď zdolat, nebo obejít. Ty překážky tam budou, tím jsem si jistá, protože to je něco, co sama si tam nedám na tu cestu, to mi tam přijde třeba konáním někoho jiného, nebo souhrou náhod.

Ty překážky mohou být právě těmi lekcemi, které nás učí. Od narození se člověk učí: sedět, lézt, chodit, mluvit...krok za krůčkem.

Zklamaná napsal(a):

Jaký k ní mám vztah? K osobní minulosti - veskrze kladný. To, co bylo pro mě negativního, to se snažím v současnosti a v budoucnosti eliminovat.

No a právě tím, že se snažíš v současnosti minulost eliminovat, jak píšeš, ji přetváříš. Dnes ji vidíš nějak a zítra ji zase uvidíš nějak. Podle toho co tě mezi dneškem a zítřkem potká, tak se budeš zítra na věci dívat zas o trochu jinýma očima.

Zklamaná napsal(a):

Nad mé chápání však už je ale to, když někdo třeba vysloví tezi - minulé životy, karma, reinkarnace apd. Jsem logicky smýšlející člověk a prostě tomuhle nevěřím - a jelikož tomu nevěřím, ani se tím nezabývám. Je možné, že jiní tomu věří - já jim to neberu, ale moje pochopení to není. Píšu nezabývám se tím - ale de facto zabývám - opět svým myšlením, asi v tom smyslu... " jaK někdo tomuto může věřit" - a pak se tím zabývám ještě v tom smyslu, když vycítím z někoho, že má stejné nastavení, jak já - tzn. nevěří těmto věcem a přijde sem někdo jiný a začne do něj hustit - minulé životy, reinkarnace, vytvořila sis to sama, budeš se motat dokola, dokud se nepoučíš....
Někdo to ze svého pohledu a názoru umí, nebo chce vysvětrlit bez toho, aby z toho nebyl cítit posměch, nadřezenost apd. někdo to vysvětluje tak, že z toho je cítit především ta nadřazenost...

Rozumim Ti Zklamco.   :)
Je to jednoduchy,proste my vsichni mame nejaka sva presvedceni,neco cemu verime,neco cemu neverime.
Mame sve vlastni subjektivni nazory a pohled na svet.  :)
To znamena ze potrebujeme jeden druheho respektovat s jeho vlastnim pohledem na svet.
Protoze prave takovy je pro kazdeho jedince prave platny.  :)

K tomu vytucnenymu Zklamco za sebe osobne bych Ti k tomu prala si rict tohle:  Jsem jednou z tech kdo veri na tyhle "veci" .  Vyrustala jsem mezi lidma kteri jsou naopak smyslejici vice jako Ty. Chapu je ,miluju je a oni me.  :)
Lide se me uz i ptali na takovou otazku(ne rodina), jak je to mozne ze tomu verim. Odpovidam ze uz jsem se s tim takhle narodila.
Kdo to ma jinak,ten se samozrejme nad tim pozastavuje.  ;)

majkafa napsal(a):

hirondel, kdepak. Já kravičky znám. Vyrůstala jsem s nimi. :D Jsou nádherné a mají krásné oči.
Někdy sleduj, až budeš mít možnost, jak kráva vstává, když leží. A někdy si zůstane jen tak sedět na zadečku (kurnik, p.r.d.e.l.k.u mi to vyhvězdičkovalo), zadní nohy narovnané, jako když sedí na zemi člověk, a o přední se opírá.

ale je sedět a sedět - jistě uznáš, že jsem měla na mysli sedět tak jako klasicky, jako přirozený způsob - že by si jen tak poseděla, občas přežvejkla trávu....
jistě, mohla si leda tak vidět zvedat se koně - ten tu chvilinku na zadku posedí, než narovná přední nohy a pak zvedne zadek a postaví se - ale kráva to dělá přesně naopak - ta nejdříve zvedne zadek a klečí na předních a pak ty přední narovnává. ;)

Já si myslím, že toto téma, by mohlo souviset i s otázkou našeho cíle. Životního cíle.

Otázka proč ty "lekce" nebo se to nemusí nazývat lekce..jakkoliv. Já to jakési "vedení" životem beru. Jakési směřování. A právě k cíli.

Mým cílem je (už to vím! nebylo tomu tak vždy..)je spokojenost .

Je to jaksi mé trvalé přání a to "konečné-cílové". A abych mohla být spokojená, nesmí mě překážky a nic vytáčet,paralyzovat a  vychylovat mi kyvadlo do extrémů, mělo by jen tak bimbat ve středu. Proto tyto "lekce" (čico) beru(snažím sebrát), abych mohla příští situaci (třeba i tu samomou - bo podobnou) řešit o poznání klidněji vyrovnaněji a snadhledem a aby se mi ta má spokojenost (trvalá) neztratila.

Proto je strašně důležité posoudit co je třeba řešit a co už řešit nejde, co je třeba jednoduše (vím že nejednoduše) přijmout. Prostě přijmout a strávit a uložit a jít dál, či jinam, zase ke své spokojenosti. Protože pokud budu bojovat s větrnými mlýny ztratím energii i svůj směr a tím pádem zase půjdu nazpět.

Přijímání je těžké. Dost to souvisí s egem. To má potřebu pořád něci porovnávat a tvořit si živnou půdu pro porovnávání , soutěže std...A tady je pro mě (i pro mnohé jiné ..:D )hromada práce..

A vůbec do toho nemusíme cpát minulé a budoucí (případné) životy. Nechcete-li. I když mně tam sedí jak .....na hrnec. :D
Myšlenka, že si svou budoucnost netvořím (jen minulost) - tu považuju za zlehčenou, mohla by být až alibistická.Vždyť všechno, co dělám, dělám já a na základě své volby.Každý den, každou minutu. I si vybírám ony přátele atd..Souhry okolností jsou , s tím souhlasím, ale když si jich nevšimnu (zase já!), tak proběhnou kolem mě..a prd..nevyužiju je..

Holky, prosím, nezanesme si toto zajímavé téma příspěvky "o pandoře", reagujme jen na příspěvky, ne na osoby(nicky)...budem pak z toho profitovat všichni. Zmlaťte se prosím až pak v soukromí...jo??:D  ..a nebo se na to jednoduše vys...... :)

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

hirondel, kdepak. Já kravičky znám. Vyrůstala jsem s nimi. :D Jsou nádherné a mají krásné oči.
Někdy sleduj, až budeš mít možnost, jak kráva vstává, když leží. A někdy si zůstane jen tak sedět na zadečku (kurnik, p.r.d.e.l.k.u mi to vyhvězdičkovalo), zadní nohy narovnané, jako když sedí na zemi člověk, a o přední se opírá.

ale je sedět a sedět - jistě uznáš, že jsem měla na mysli sedět tak jako klasicky, jako přirozený způsob - že by si jen tak poseděla, občas přežvejkla trávu....
jistě, mohla si leda tak vidět zvedat se koně - ten tu chvilinku na zadku posedí, než narovná přední nohy a pak zvedne zadek a postaví se - ale kráva to dělá přesně naopak - ta nejdříve zvedne zadek a klečí na předních a pak ty přední narovnává. ;)

jo, to je taky fakt :lol:

mariposa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Jaký k ní mám vztah? K osobní minulosti - veskrze kladný. To, co bylo pro mě negativního, to se snažím v současnosti a v budoucnosti eliminovat.

No a právě tím, že se snažíš v současnosti minulost eliminovat, jak píšeš, ji přetváříš. Dnes ji vidíš nějak a zítra ji zase uvidíš nějak. Podle toho co tě mezi dneškem a zítřkem potká, tak se budeš zítra na věci dívat zas o trochu jinýma očima.

nesnažím se eliminovat minulost - ta je daná - ale některé negativní věci obsažené v ní se snažím v budoucnosti eliminovat. Takže podle mého názoru - minulost nevytvářím znova tím eliminováním negativního, nýbrž vytvářím lepší budoucnost - snaha bez negativního. proož ta minulost už tam je stále - ale v současnosti, či budoucnosti mám ještě jakou-takous možnost s tím něco udělat.To, co eliminuju v budoucnu, po čase bude opět minulost - ale jiný kus minulosti - ta původní tam v té minulosti zůstává. Mohu si pak akorát říct - joo, te´d jsem to udělala lépe, než minule.

Ad překážky - lekce. Je to o slovech - možná máme na mysli úplně stejné věci - pro mě je překážka skousnutelnější, než slovo LEKCE.

hirondel napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Nad mé chápání však už je ale to, když někdo třeba vysloví tezi - minulé životy, karma, reinkarnace apd. Jsem logicky smýšlející člověk a prostě tomuhle nevěřím - a jelikož tomu nevěřím, ani se tím nezabývám. Je možné, že jiní tomu věří - já jim to neberu, ale moje pochopení to není. Píšu nezabývám se tím - ale de facto zabývám - opět svým myšlením, asi v tom smyslu... " jaK někdo tomuto může věřit" - a pak se tím zabývám ještě v tom smyslu, když vycítím z někoho, že má stejné nastavení, jak já - tzn. nevěří těmto věcem a přijde sem někdo jiný a začne do něj hustit - minulé životy, reinkarnace, vytvořila sis to sama, budeš se motat dokola, dokud se nepoučíš....
Někdo to ze svého pohledu a názoru umí, nebo chce vysvětrlit bez toho, aby z toho nebyl cítit posměch, nadřezenost apd. někdo to vysvětluje tak, že z toho je cítit především ta nadřazenost...

Rozumim Ti Zklamco.   :)
Je to jednoduchy,proste my vsichni mame nejaka sva presvedceni,neco cemu verime,neco cemu neverime.
Mame sve vlastni subjektivni nazory a pohled na svet.  :)
To znamena ze potrebujeme jeden druheho respektovat s jeho vlastnim pohledem na svet.
Protoze prave takovy je pro kazdeho jedince prave platny.  :)

K tomu vytucnenymu Zklamco za sebe osobne bych Ti k tomu prala si rict tohle:  Jsem jednou z tech kdo veri na tyhle "veci" .  Vyrustala jsem mezi lidma kteri jsou naopak smyslejici vice jako Ty. Chapu je ,miluju je a oni me.  :)
Lide se me uz i ptali na takovou otazku(ne rodina), jak je to mozne ze tomu verim. Odpovidam ze uz jsem se s tim takhle narodila.
Kdo to ma jinak,ten se samozrejme nad tim pozastavuje.  ;)

ano - a já to dokonce z tebe i cítím, že ty tomuto věříš - ale jak jsem psala dál - ty rozhodně nepatříš právě mezi ty lidi, kteří to druhým dávají najevo a ještě u toho ukazují - až tohle pochopíš, půjdeš dál, posuneš se dál - zatím si (tady na Babi oblíbené) stále v suterénu. ;)

To je marný, to je marný , to je marný...

Každý se chytí jen toho, co sám v sobě má.
VŽDYCKY to tam má - ať už zpracované a pod bezpečnostní krytkou a nebo čerstvé a bolavé.

A podle toho, jak moc to potřebuje rozpitvávat, jak moc křičí na toho, kdo se mu odváží říci, co si myslí, jak moc huláká (nekonstatuje, ale HULÁKÁ) to není moje, ale tvoje, lze poznat, jak na tom, kdo je...
Nechápe a jen HULÁKÁ? Je tedy hloupější než jsem si myslela? Ne, je jen pořád ještě zraněnější, než jsem si myslela.

Viktorko, ten příklad s lyžováním a televizí je fajn. A přesnej :supr:
Tady to vypadá na symý "lyžaře" teoretiky :lol:, protože nikdo se v ničem nepoznává, všichni jen ukazují prstem.
Legrační.
Asi tu neřádí mexická chřipka, ale babinetí slepota.

Mashanko, tu urážku ti odpouštím. Vím, že mluvíš o sobě a bohužel ne vyrovnaně, ale s emocí, takže si to přeber.

Lu, viz první věta :)

Wiki, axi, helena,  agewa, majkafa (snad jsem na nikoho nezapomněla) zdravím :)

Ostatní jsem nečetla, je to pořád stejný.

Tak se tu mějte, opouštím další vlákno (JEN TOHLE vlákno, majko), aby se z něj zase nestal pouze a jen můj fanklub.
Hezký den.

Zklamaná napsal(a):

nesnažím se eliminovat minulost - ta je daná - ale některé negativní věci obsažené v ní se snažím v budoucnosti eliminovat. Takže podle mého názoru - minulost nevytvářím znova tím eliminováním negativního, nýbrž vytvářím lepší budoucnost - snaha bez negativního. proož ta minulost už tam je stále - ale v současnosti, či budoucnosti mám ještě jakou-takous možnost s tím něco udělat.To, co eliminuju v budoucnu, po čase bude opět minulost - ale jiný kus minulosti - ta původní tam v té minulosti zůstává. Mohu si pak akorát říct - joo, te´d jsem to udělala lépe, než minule.

Ad překážky - lekce. Je to o slovech - možná máme na mysli úplně stejné věci - pro mě je překážka skousnutelnější, než slovo LEKCE.

A kde ta minulost vlastně teda JE?

Pandorraa napsal(a):

Tak se tu mějte, opouštím další vlákno (JEN TOHLE vlákno, majko), aby se z něj zase nestal pouze a jen můj fanklub.

Děje se jen to co si přejeme, Pan ;)
p.s.: mě nezdravíš? :D

Zklamaná napsal(a):

dávají najevo a ještě u toho ukazují - až tohle pochopíš, půjdeš dál, posuneš se dál - zatím si (tady na Babi oblíbené) stále v suterénu. ;)

Nebot mluvi o sobe.  :)
Stejne tak jako slovo marnost ktere tu ted padlo. Prave o tom slovu jsem se chystala neco rict. :)
Uz tolikrat tu tohle slovo bylo vysloveny temi kteri nevidi casto ze prekryvaji prave tu marnost svoji. 


  :pussa:

mariposa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

nesnažím se eliminovat minulost - ta je daná - ale některé negativní věci obsažené v ní se snažím v budoucnosti eliminovat. Takže podle mého názoru - minulost nevytvářím znova tím eliminováním negativního, nýbrž vytvářím lepší budoucnost - snaha bez negativního. proož ta minulost už tam je stále - ale v současnosti, či budoucnosti mám ještě jakou-takous možnost s tím něco udělat.To, co eliminuju v budoucnu, po čase bude opět minulost - ale jiný kus minulosti - ta původní tam v té minulosti zůstává. Mohu si pak akorát říct - joo, te´d jsem to udělala lépe, než minule.

Ad překážky - lekce. Je to o slovech - možná máme na mysli úplně stejné věci - pro mě je překážka skousnutelnější, než slovo LEKCE.

A kde ta minulost vlastně teda JE?

Za mnou - za tebou - za námi. Až překročím současnost - zůstane to opět v minulosti, až překročím budoucnost - opět se to dostane do minulosti. Prostě to, co se prožilo JE minulost.

mariposa napsal(a):

Děje se jen to co si přejeme, Pan ;)

Jak jednoduche a ze zivota.  :D

Me nezdravi uz ani zajic na zahrade.  :lol:

Zklamaná napsal(a):

dávají najevo a ještě u toho ukazují - až tohle pochopíš, půjdeš dál, posuneš se dál - zatím si (tady na Babi oblíbené) stále v suterénu. ;)

Huuum, tak to já jsem každý den v sedmém patře, to už je v podstatě sedmé nebe. Já už jsem dokonce i vysunuta. :D

majkafa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

dávají najevo a ještě u toho ukazují - až tohle pochopíš, půjdeš dál, posuneš se dál - zatím si (tady na Babi oblíbené) stále v suterénu. ;)

Huuum, tak to já jsem každý den v sedmém patře, to už je v podstatě sedmé nebe. Já už jsem dokonce i vysunuta. :D

:offtopic: 

A mas tam vytah?  :lol:

hirondel napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

dávají najevo a ještě u toho ukazují - až tohle pochopíš, půjdeš dál, posuneš se dál - zatím si (tady na Babi oblíbené) stále v suterénu. ;)

Nebot mluvi o sobe.  :)
Stejne tak jako slovo marnost ktere tu ted padlo. Prave o tom slovu jsem se chystala neco rict. :)
Uz tolikrat tu tohle slovo bylo vysloveny temi kteri nevidi casto ze prekryvaji prave tu marnost svoji. 


  :pussa:

Zklamaná, a proč se tě to tolik dotýká. ..ale v dobrým!! :)
Četla jsem tady toto (možná od tebe)již víckrát. Já jsem si toho ani nevšimla, když to ten někdo psal /psal-li to...). Často se zde opakuje, že záleží na našem subj překladu psaného textu. A to je svatá pravda.

Víš, já jsem strašně ješitá, byla jsem ještě 3x tolik, než ted. Každý den musím umazat kousek nebo se z toho po..... A věř mi, že kdybych na to narazila  před nějakým časem, vystartovala bych, protože bych si to jednoznačně přeložila, že se někdo na mě vytahuje...dneska (bylo -li to někde)jsem to "přehlédla". Což mě těší..

Jak toto  psaní vezmeš je na tobě. Jestli se vytahuju nebo píšu k tomu jen svůj postřeh a svoje zážitky... (a nebo třeba jsem jenom slepá :lol:)
A marný? Zase - co si kdo dosadí..
Já bych to osobně nevzala, neosloví  mě to, přelítnu a jdu dál...

Wiki napsal(a):

A marný? Zase - co si kdo dosadí..
Já bych to osobně nevzala, neosloví  mě to, přelítnu a jdu dál...

Takze Te to slovo oslovuje kdyz jsi ho neprelitla? Chapu ted Tvoji psychologii dobre??? :)

Zaujala mě myšlenka o přetvoření minulosti. Ano padlo tu i vysvětlení, jak to udělat jde, díky mashanko. Pro ty, kteří nemají rádi reinkarnace, karmy a zkoušky tu mám ještě jiné vysvětlení.

Souvisí se vzorci chování. Dejme tomu, že maminka mě naučila žehlit ponožky. ALe proč je proboha žehlit, ta ztráta času. Odjakživa od minulosti je žehlíme. Dělo se to , děje se to a bude se to dít, dokud mi to nepřestane vyhovovat. V momentě, kdy zjistím, že žehlit ponožky je můj zvyk, který mě zdržuje a bere mi čas, který chci využít jinak, přehodnotím minulost, máminy rady a pohledy a její vzor v chování a - přestanu žehlit ponožky. Nebudu trpět výčitkami svědomí, že se to sice dělat má - přetvořím minulost na pouhé - žehlila jsem ponožky, ale už nežehlím. Nebudu mít potřebu cokoli komukoli vysvětlovat a zabývat se argumenty, proč žehlit i nežehlit. Minulost v podobě hromady vyžehlených ponožek nevrátím, změním však a přetvořím svůj pohled. Neudělá se mnou vůbec nic... Žádně povzdechy, obdiv ani výčitky....  A to je to kouzlo s tvořením...

PavlaH napsal(a):

Zaujala mě myšlenka o přetvoření minulosti. Ano padlo tu i vysvětlení, jak to udělat jde, díky mashanko. Pro ty, kteří nemají rádi reinkarnace, karmy a zkoušky tu mám ještě jiné vysvětlení.

Souvisí se vzorci chování. Dejme tomu, že maminka mě naučila žehlit ponožky. ALe proč je proboha žehlit, ta ztráta času. Odjakživa od minulosti je žehlíme. Dělo se to , děje se to a bude se to dít, dokud mi to nepřestane vyhovovat. V momentě, kdy zjistím, že žehlit ponožky je můj zvyk, který mě zdržuje a bere mi čas, který chci využít jinak, přehodnotím minulost, máminy rady a pohledy a její vzor v chování a - přestanu žehlit ponožky. Nebudu trpět výčitkami svědomí, že se to sice dělat má - přetvořím minulost na pouhé - žehlila jsem ponožky, ale už nežehlím. Nebudu mít potřebu cokoli komukoli vysvětlovat a zabývat se argumenty, proč žehlit i nežehlit. Minulost v podobě hromady vyžehlených ponožek nevrátím, změním však a přetvořím svůj pohled. Neudělá se mnou vůbec nic... Žádně povzdechy, obdiv ani výčitky....  A to je to kouzlo s tvořením...

Protože jsou to jen ponožky? ;)

Přesně o tomhle píšu - tys to vztáhla na konkrétno s ponožkama (já je nežehlila a žehlit ani nebudu), zkus si dosadit něco hodně důležitějšího.... myslím, že to tady opravdu není o ponožkách ;) ale princip to je stejný - ta tvá hromada vyžehlených ponožek a ta ztráta času žehlením tam stále zůstává.... nevrátíš to zpět a nevrátíš si ten prožehlený čas - můžeš (a udělalas to) to udělat tak, že ten čas eliminuješ v budoucnosti - už nebudeš žehlit ponožky

Wiki napsal(a):

hirondel napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

dávají najevo a ještě u toho ukazují - až tohle pochopíš, půjdeš dál, posuneš se dál - zatím si (tady na Babi oblíbené) stále v suterénu. ;)

Nebot mluvi o sobe.  :)
Stejne tak jako slovo marnost ktere tu ted padlo. Prave o tom slovu jsem se chystala neco rict. :)
Uz tolikrat tu tohle slovo bylo vysloveny temi kteri nevidi casto ze prekryvaji prave tu marnost svoji. 


  :pussa:

Zklamaná, a proč se tě to tolik dotýká. ..ale v dobrým!! :)
Četla jsem tady toto (možná od tebe)již víckrát. Já jsem si toho ani nevšimla, když to ten někdo psal /psal-li to...). Často se zde opakuje, že záleží na našem subj překladu psaného textu. A to je svatá pravda.

Protože je to o tom, co píšu  - je to o ukazování "já jsem jinde než ty" a pak stačí pár psaných slov a jsou v "suterénu" stejně ;) Jistě, že bych to mohla přehlížet a myslet si něco (...) ale já to řeknu, či napíšu. Není to o tom, že by se mě to přímo dotýkalo, ale mám na to prostě tento názor. Ty si toho možná nevšímáš, protože máš zase jiný názor.

Zklamaná nepochopila jsi, že za ponožky si můžeš v podstatě dosadit cokoli? Ted tě opravdu nechápu...

A vyeliminovat? Božínku, tady je právě zádrhel v přetváření, nejen že nebudu chtít vrátit zpět ten čas, já ani nebudu litovat, že jsem tehdy žehlila a ted to nedělám a nakonec nebudu ani do budoucna přemýšlet, co udělám, když teda ty ponožky nežehlím. Prostě přetvoření bude dokonalé. Nejde to asi vždy a se vším, některé věci se dají ovlivnit částečně, s jinými člověk zápasí krok po kroku v různých etapách, ale podstata je stejná. Už jen to, že si připustím, že minulost tvořím. Tvořím ji pohledem na minulé události.

PavlaH napsal(a):

Zklamaná nepochopila jsi, že za ponožky si můžeš v podstatě dosadit cokoli? Ted tě opravdu nechápu...

A vyeliminovat? Božínku, tady je právě zádrhel v přetváření, nejen že nebudu chtít vrátit zpět ten čas, já ani nebudu litovat, že jsem tehdy žehlila a ted to nedělám a nakonec nebudu ani do budoucna přemýšlet, co udělám, když teda ty ponožky nežehlím. Prostě přetvoření bude dokonalé. Nejde to asi vždy a se vším, některé věci se dají ovlivnit částečně, s jinými člověk zápasí krok po kroku v různých etapách, ale podstata je stejná. Už jen to, že si připustím, že minulost tvořím. Tvořím ji pohledem na minulé události.

opravdu cokoliv? Vezmeme si například povodeň a ten dům, co tam stojí....celé generace tam na tom místě staví a přestavují a opravují domy - fajn - možná do té doby, než přijde tragedie - ztráta na životě někoho blízkého. Možná je to konečně donutí stavět jinde - možná stále budou stavět znova a znova - ale minulost nevrátí, ty zmařené životy také ne - dle tvého:

Minulost v podobě hromady vyžehlených ponožek (zmařených životů) nevrátím, změním však a přetvořím svůj pohled. Neudělá se mnou vůbec nic... Žádně povzdechy, obdiv ani výčitky....  A to je to kouzlo s tvořením...

Zklamaná napsal(a):

Současnost byla vytvořena činy v minulosti,  sama současnost je prakticky už minulostí , současnost nemůžeš měnit, měnit můžeš jen budoucnost a to zase jen svými činy. Když čteš tyhle moje písmenka, už je to stejně minulost a nic s tím nenaděláš - ani já, ani ty, i kdyby ses rozkrájela - můžeš se maximálně te´d v tomto okamžiku poučit s tím, že si něco vezmeš do budoucnosti - jak z minulosti, tak ze současnosti.

Tak ja Ti jeste zkusim. :)

Chapu Te v tom ,ze jakmile se neco stane=uz se to stlalo (napr. prejedeme hlemyzde na silnici),uz to nejde vratit. Uz je to minulost,vratit to nejde.   To je jasne to je jedna vec,pak je tu jeste tenhle jiny rozmer.
Ted se zkus zamerit predevsim na sva slova ktery jsem vytucnila. 
Soucasnost po nejake uplynule dobe ktere rikame cas,se zmeni na minulost-jak sama pises ve vytucnenem(takhle Te chapu ze to myslis).
Ted si ale predstav,pokud mas vybornou predstavivost pujde Ti to. =Vratme se zpet na zacatek,kde jeste je soucastnost a hlemyzd zije. Tu soucasnost muzes zmenit tim ze budes natolik pozorna v te soucasne chvili a hlemyzde nezajedes,vyhnes se mu.  Je to cin ktery jde udelat ci neudelat jedine v soucastnosti.Ne v budoucnosti ani v minulosti.Jedine v ten jediny moment.

To znamena cokoli co cinime a chapeme ci nechapeme proc tak cinime prave ted v soucastnosti(ten jedinej moment) se stane nasi minulosti. 

Muzem ji- minulost ktera v case nastane,tvorit jedine ted.    :) Tim tTED muzeme zmenit i vzorce chovani,zvyku apd z minulosti.
To jaky jsme byli=nepozorni a prejeli hlemyzde je minulost. Proto to, co je dnes a ted v jediny okamzik,to urcuje nase kroky  a jako takove se stanou opet minulosti. 
Takhle se na to da koukat taky. ;)

Lúthien napsal(a):

Myslím, že někdo si to opravdu uvědomuje, jsou to lidi často nepochopení ostatními, duchovně hodně daleko od nás. Je se ale mezi ně nezařazuju, pouze se domnívám a podle toho se snažím žít. Musím uznat, že po "objevení" této a dalších skutečností dokonce i ověřených se mi žije daleko líp. A o to líp, že ty věci tak opravdu jsou a že si to jen nenamlouvám:jojo:

Vpořádku. Napsala jsi, že si myslíš, že si to uvědomuje. Čili jistě to nevíš... Pokud bereš v úvahu reinkarnace jako možné, pak si i o sobě můžeš myslet, že už jsi tu byla jinak a i po tomhle životě znova přijdeš. To je součást nějakého životního postoje, jak já věřím, že budu v Novém světě, tak ty věříš, že jsi tu byla a budeš zas... to je v poho... Pak ano. Pak k tomu postoji patří i to, že si minulost i budoucnost tvoří každý sám a jaksi možná je zde i přípustné "popřehazovat" časy, rsp. říct: má budoucnost už byla dána...

hirondel napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Současnost byla vytvořena činy v minulosti,  sama současnost je prakticky už minulostí , současnost nemůžeš měnit, měnit můžeš jen budoucnost a to zase jen svými činy. Když čteš tyhle moje písmenka, už je to stejně minulost a nic s tím nenaděláš - ani já, ani ty, i kdyby ses rozkrájela - můžeš se maximálně te´d v tomto okamžiku poučit s tím, že si něco vezmeš do budoucnosti - jak z minulosti, tak ze současnosti.

Tak ja Ti jeste zkusim. :)

Chapu Te v tom ,ze jakmile se neco stane=uz se to stlalo (napr. prejedeme hlemyzde na silnici),uz to nejde vratit. Uz je to minulost,vratit to nejde.   To je jasne to je jedna vec,pak je tu jeste tenhle jiny rozmer.
Ted se zkus zamerit predevsim na sva slova ktery jsem vytucnila. 
Soucasnost po nejake uplynule dobe ktere rikame cas,se zmeni na minulost-jak sama pises ve vytucnenem(takhle Te chapu ze to myslis).
Ted si ale predstav,pokud mas vybornou predstavivost pujde Ti to. =Vratme se zpet na zacatek,kde jeste je soucastnost a hlemyzd zije. Tu soucasnost muzes zmenit tim ze budes natolik pozorna v te soucasne chvili a hlemyzde nezajedes,vyhnes se mu.  Je to cin ktery jde udelat ci neudelat jedine v soucastnosti.Ne v budoucnosti ani v minulosti.Jedine v ten jediny moment.

To znamena cokoli co cinime a chapeme ci nechapeme proc tak cinime prave ted v soucastnosti(ten jedinej moment) se stane nasi minulosti. 

Muzem ji- minulost ktera v case nastane,tvorit jedine ted.    :) Tim tTED muzeme zmenit i vzorce chovani,zvyku apd z minulosti.
To jaky jsme byli=nepozorni a prejeli hlemyzde je minulost. Proto to, co je dnes a ted v jediny okamzik,to urcuje nase kroky  a jako takove se stanou opet minulosti. 
Takhle se na to da koukat taky. ;)

jo, i tak by se to dalo vzít - mžik, nebo okamžik, kdy se musíš rozhodnout - setiny sekundy - uteče a je to v ten moment už minulost - buď si se vyhla, nebo toho šneka zajela. Ale i tak přeci tvoříš budoucnost - ten malý mžik myšlenky - jéé, šnek, nesmím ho přejet. Budu-li lovit v kabelce v ten moment zrovna zvonící telefon (což nedělám - ale někdo ano - nesnáším zvonit telefon, když zrovna jedu, takže nechávám zvonit) - šneka přejedu - a to se může stát třeba i s dítětem, co mi může vběhnout za míčem do silnice. Jsou to mžiky - budoucnost - současnost - a pak už jen minulost - dlouhá, neměnná. A nebo jsou to delší časové úseky - budoucnost (tvůj cíl - co chceš), současnost - mžik tvoření, nebo delší časový úsek - ale vždy, co uděláš, už je minulost - a pak minulost - dlouhá, neměnná.

Zklamaná napsal(a):

jo, i tak by se to dalo vzít - mžik, nebo okamžik, kdy se musíš rozhodnout - setiny sekundy - uteče a je to v ten moment už minulost - buď si se vyhla, nebo toho šneka zajela. Ale i tak přeci tvoříš budoucnost  - ten malý mžik myšlenky - jéé, šnek, nesmím ho přejet. Budu-li lovit v kabelce v ten moment zrovna zvonící telefon (což nedělám - ale někdo ano - nesnáším zvonit telefon, když zrovna jedu, takže nechávám zvonit) - šneka přejedu - a to se může stát třeba i s dítětem, co mi může vběhnout za míčem do silnice. Jsou to mžiky - budoucnost - současnost - a pak už jen minulost - dlouhá, neměnná. A nebo jsou to delší časové úseky - budoucnost (tvůj cíl - co chceš), současnost - mžik tvoření, nebo delší časový úsek -  ale vždy, co uděláš, už je minulost - a pak minulost - dlouhá, neměnná.

Ano samozrejme ze pritomnosti tvorime budoucnost.  :) 

Minulost je minulost tak jak ji chapes Ty se svym logickym myslenim. Ano.
Pak je tu jeste jedno mysleni o kterem je tu rec taky=tvorime prave ted vsechno dohromady.
Logicke mysleni bude klast odpor,to je vic nez pravdepodobny,presto tady i tenhle uhel a mysleni existuje take.  :)

Myslim ze uz si rozumime.  ;)

Zklamaná napsal(a):

opravdu cokoliv? Vezmeme si například povodeň a ten dům, co tam stojí....celé generace tam na tom místě staví a přestavují a opravují domy - fajn - možná do té doby, než přijde tragedie - ztráta na životě někoho blízkého. Možná je to konečně donutí stavět jinde - možná stále budou stavět znova a znova - ale minulost nevrátí, ty zmařené životy také ne - dle tvého:

Minulost v podobě hromady vyžehlených ponožek (zmařených životů) nevrátím, změním však a přetvořím svůj pohled. Neudělá se mnou vůbec nic... Žádně povzdechy, obdiv ani výčitky....  A to je to kouzlo s tvořením...

Ty podle mě zaměnuješ některé věci a myšlenky. DObrá, zátopová oblast,  mohou tam celé generace žít, v onom vytopeném domě. SPoléhat na náhodu štěstí a zkušenosti předchzích generací. Někdo z  potomků se odstěhuje, jiné budou zůstávat podle svého výběru. POkud tam někdo umře a na základě té zkušenosti se bydliště změní - možná konečně někdo něco pochopil. Z mého pohledu, pohledu člověka, který povodně zažil a v takovém domě bydlel - jsou oblasti, kde potopa bývala pravidelně, lidé věděli, jak se chovat. žili dostatečně daleko. Ale pak se těm mladším ten kus pozemku ladem líbil. No a co že tam dosáhla stoletá voda. Ten plac stojí za to. Byla tu povoden před dvěma lety, než zase přijde, my už tu nebudem. Je to jejich rozhodnutí a za to si nesou následky.  Mohou si vybrat budoucnost, mohou si zvolit. Dokonce si mohou zvolit i špatně. A to je vlastně dobře, že mohou. Je to jejich výběr a následně i jejich život a oni si nesou následky. I tak lze tvořit minulost současnost i budoucnost. Tak, že nepřistoupím na ty zvyky. Ale co vadí tobě? Zmařené životy? Jak můžeš vědět, že takový život byl zmařen? Jak si můžeš být tak jistá?

Už vím co máš na mysli zklamaná. Jenže tvému způsobu uvažování svůj nepředstavím. Protože ty zatím operuješ s myšlenkou, že tragický čin je spojen možná i s pocitem viny a s tím nelze nic dělat. Já odpovídám - lze. Stále dokola ti předkládám jak. Vlastním pohledem na minulou událost a zpracováním emocí myšlenek s ní spojených.

ViktorkaLove napsal(a):

xxxx napsal(a):

...ona to nepochopí, myslí si že na vědění o moři stačí akvárko a na vědění o životě kniha a vzteklé dupání nohama...kdo nesouhlasí toho vezme tsunami a přitom by chtěla školit lidi v chování...je to stejně naivní jako sledovat mořský život v akvariu...

Holky, mně jednou dcera řekla: Mami, já už umim lyžovat... a já na to: Jakto, když ani nemáš lyže...? A ona: Já jsem to viděla v televizi...

...jj krásná iluze :D

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tak se tu mějte, opouštím další vlákno (JEN TOHLE vlákno, majko), aby se z něj zase nestal pouze a jen můj fanklub.

Děje se jen to co si přejeme, Pan ;)
p.s.: mě nezdravíš? :D

u nás se říká : val val ...:lol:

PavlaH napsal(a):

... POkud tam někdo umře a na základě té zkušenosti se bydliště změní - možná konečně někdo něco pochopil... Je to jejich rozhodnutí a za to si nesou následky.  Mohou si vybrat budoucnost, mohou si zvolit. Dokonce si mohou zvolit i špatně. A to je vlastně dobře, že mohou. Je to jejich výběr a následně i jejich život a oni si nesou následky.

Pavlo, a co když to rozhodnutí zůstat není špatné, i když třeba je poznačené už smrtí a možná vyšší pravděpodobností dalšího úmrtí, materiálních ztrát... a tak? Co dkyž to, co jim povodeň vezme a čím jim hrozí, není víc než MOŽNOST zůstat, tušit, očekávat, že to přijde, připravovat se na to, pak odstraňovat škody... co když TOTO je jejich život, chtějí to tak, není to pro ně zlo, teda je, ale oni jsou dobrovolně ochotni se s tím poprat...

viktorko, samozřejmě zde vyvstává otázka, co je dobře a co je špatně, ale o tom už diskuze proběhla. Snažím se jen mluvit řečí zetka.

agewa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Někdo si ale uvědomuje, že tady bude zase i po své smrti a od toho se odvíjí některé jeho činy... Je to opravdu otázka názoru a zkušeností a nemíním se hádat, jen jsem to hodila na obrazovku ;)

Já se taky nechcu hádat a ani vyvracet nikomu jeho názor na počet životů... tady bych opravila, rsp. zeptala se: Opravdu si někdo uvědomuje, že tady bude zas po své smrti? Uvědomuje si, nebo jenom si myslí, domnívá se...?

jaký je mezi tím rozdíl?

doufá :)

Pandorraa napsal(a):

Každý máme svoje životní lekce a já si celkem jasně umím představit, co ty cítíš ze mně - a asi tě to dost děsí i když to ani za nic nepřiznáš.... Nedivím se tomu, protože vím, co to je. Pokud to vnímáš jako "dusno", je to pro mne jen potvrzením toho, že se vůbec nemýlím ;)
A co já si myslím, ti není jedno ani náhodou :jojo:
Taky tvrdá životní lekce :)
Tak se drž :supr: BI.

tak tohle vytučněné o sobě můžou říct jen hloupí namyšlení lidé a pandorra.A PavlaH,které je vše jasné,věrná kámoška P.,samozvané odbornice a skrytá princezna Jasněnka.Jsem ráda,jak to tu ta samozvaná školitelka dostala se.žrat,ty svá "moudra".

Zklamaná napsal(a):

PavlaH napsal(a):

Zaujala mě myšlenka o přetvoření minulosti. Ano padlo tu i vysvětlení, jak to udělat jde, díky mashanko. Pro ty, kteří nemají rádi reinkarnace, karmy a zkoušky tu mám ještě jiné vysvětlení.

Souvisí se vzorci chování. Dejme tomu, že maminka mě naučila žehlit ponožky. ALe proč je proboha žehlit, ta ztráta času. Odjakživa od minulosti je žehlíme. Dělo se to , děje se to a bude se to dít, dokud mi to nepřestane vyhovovat. V momentě, kdy zjistím, že žehlit ponožky je můj zvyk, který mě zdržuje a bere mi čas, který chci využít jinak, přehodnotím minulost, máminy rady a pohledy a její vzor v chování a - přestanu žehlit ponožky. Nebudu trpět výčitkami svědomí, že se to sice dělat má - přetvořím minulost na pouhé - žehlila jsem ponožky, ale už nežehlím. Nebudu mít potřebu cokoli komukoli vysvětlovat a zabývat se argumenty, proč žehlit i nežehlit. Minulost v podobě hromady vyžehlených ponožek nevrátím, změním však a přetvořím svůj pohled. Neudělá se mnou vůbec nic... Žádně povzdechy, obdiv ani výčitky....  A to je to kouzlo s tvořením...

Protože jsou to jen ponožky? ;)

Přesně o tomhle píšu - tys to vztáhla na konkrétno s ponožkama (já je nežehlila a žehlit ani nebudu), zkus si dosadit něco hodně důležitějšího.... myslím, že to tady opravdu není o ponožkách ;) ale princip to je stejný - ta tvá hromada vyžehlených ponožek a ta ztráta času žehlením tam stále zůstává.... nevrátíš to zpět a nevrátíš si ten prožehlený čas - můžeš (a udělalas to) to udělat tak, že ten čas eliminuješ v budoucnosti - už nebudeš žehlit ponožky

Ale má dvě možnosti, jak vnímat minulost :
1.Litovat času, ztraceného žehlením ponožek a považovat toto období svého života za neplodné a zbytečně promrhané
2. Uvědomit si, že díky tomu, že žehlení ponožek převzala od matky a dělala to, dostala šanci zjistit, jak je to k ničemu   a ten čas tudíž považovat za užitečný, protože jí ta činnost vlastně obohatila o novou zkušenost

Kuty napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Každý máme svoje životní lekce a já si celkem jasně umím představit, co ty cítíš ze mně - a asi tě to dost děsí i když to ani za nic nepřiznáš.... Nedivím se tomu, protože vím, co to je. Pokud to vnímáš jako "dusno", je to pro mne jen potvrzením toho, že se vůbec nemýlím ;)
A co já si myslím, ti není jedno ani náhodou :jojo:
Taky tvrdá životní lekce :)
Tak se drž :supr: BI.

tak tohle vytučněné o sobě můžou říct jen hloupí namyšlení lidé a pandorra.A PavlaH,které je vše jasné,věrná kámoška P.,samozvané odbornice a skrytá princezna Jasněnka.Jsem ráda,jak to tu ta samozvaná školitelka dostala se.žrat,ty svá "moudra".

Kuty, proč si Pan tak vyčlenila?
Myslím, že "nedostala nic sežrat", páč své teorie má nastavené tak, že za každých okolností sama pro sebe z boje odchází jako vítěz...

Holky, přimlouvám se - prosííím, nechte už tu Pan být - začíná mi jí být trochu líto :grater:

KALIK napsal(a):

jj, všichni mají duše, jen některé jsou momentálně zaostalé :D

Kalik, mistr dvojsmyslu. ;)

mashanka napsal(a):

Ale má dvě možnosti, jak vnímat minulost :
1.Litovat času, ztraceného žehlením ponožek a považovat toto období svého života za neplodné a zbytečně promrhané
2. Uvědomit si, že díky tomu, že žehlení ponožek převzala od matky a dělala to, dostala šanci zjistit, jak je to k ničemu   a ten čas tudíž považovat za užitečný, protože jí ta činnost vlastně obohatila o novou zkušenost

ano, je to pouze o vnímání minulosti, nikoliv o tom, že ji může tvořit - tvořit může akorát tak nastávající minulost, která teprve přijde po budoucnosti a současnosti. Může vnímat minulost oběma možnostmi - uvědomit si, že žehlení převzala od matky a zároveň litovat ztrátu času. Ale ten ztracený čas už ji nikdo nevrátí, může akorát díky uvědomění si další čas ušetřit.
Budoucnpost - uvědomění - už nebudu žehlit ponožky
Současnost - nežehlím ponožky - dělám v ušetřeném čase něco jiného
Minulost - už nemám vyžehlené ponožky a ten ušetřený čas jsem věnovala něčemu jinému (třeba kvákání na Babinetu)

hirondel napsal(a):

Ano samozrejme ze pritomnosti tvorime budoucnost.  :) 

Minulost je minulost tak jak ji chapes Ty se svym logickym myslenim. Ano.
Pak je tu jeste jedno mysleni o kterem je tu rec taky=tvorime prave ted vsechno dohromady.
Logicke mysleni bude klast odpor,to je vic nez pravdepodobny,presto tady i tenhle uhel a mysleni existuje take.  :)

Myslim ze uz si rozumime.  ;)

Myslím, že si určitě rozumíme ;)
Na situaci se šnekem by to opravdu mohlo vypadat, že tvoříme budoucnost-současnost i minulost ve stejném čase - mžik okamžiku (ale dokázala bych to rozpitvat na setiny sekundy s tím, že přijde myšlenka na budoucnost - tím pádem po myšlenkce přijde na řadu současnost - konání - a po dokonání je již opět minulost.) :)

mashanka napsal(a):

Holky, přimlouvám se - prosííím, nechte už tu Pan být - začíná mi jí být trochu líto :grater:

To je fakt. Já si zas myslím, že všechno už bylo vyřčeno... a začíná se to opakovat... Opakování, matka moudrosti, je dobré, ale mně víc vyhovuje mého taťky: Opakovaný vtip je blbý... :reta:

Fujky, ošklivá Pandora :lol:

Zklamaná napsal(a):

mashanka napsal(a):

Ale má dvě možnosti, jak vnímat minulost :
1.Litovat času, ztraceného žehlením ponožek a považovat toto období svého života za neplodné a zbytečně promrhané
2. Uvědomit si, že díky tomu, že žehlení ponožek převzala od matky a dělala to, dostala šanci zjistit, jak je to k ničemu   a ten čas tudíž považovat za užitečný, protože jí ta činnost vlastně obohatila o novou zkušenost

ano, je to pouze o vnímání minulosti, nikoliv o tom, že ji může tvořit - tvořit může akorát tak nastávající minulost, která teprve přijde po budoucnosti a současnosti. Může vnímat minulost oběma možnostmi - uvědomit si, že žehlení převzala od matky a zároveň litovat ztrátu času. Ale ten ztracený čas už ji nikdo nevrátí, může akorát díky uvědomění si další čas ušetřit.
Budoucnpost - uvědomění - už nebudu žehlit ponožky
Současnost - nežehlím ponožky - dělám v ušetřeném čase něco jiného
Minulost - už nemám vyžehlené ponožky a ten ušetřený čas jsem věnovala něčemu jinému (třeba kvákání na Babinetu)

čas nikomu nikdo nevrátí, čas prostě každému běží a hodnocení, jestli byla minulost příjemná a přínosná nebo to byl ztracený čas, to je právě v tom pohledu. Pokud máme někam dojít, každá cesta by se dala považovat za ztracený čas. Když jedu na dovolenou, je to stejné. Buď si tu cestu budu užívat a budu ráda, že poznávám nová místa (i kdyby to třeba byla poušť, ale dosud jsem ji neviděla, takže mi to něco dá - že ji na vlastní oči uvidím) nebo ji mohu považovat za ztrátu času, zajímat se jen o ten cíl a být rozladěná, že jsem se nemohla teleportovat.

Pokud máme někam dojít, každá cesta by se dala považovat za ztracený čas.
Nemyslím - někdy je samotná cesta lepší, než cíl, jehož dosažení tě může zklamat.

mashanka napsal(a):

agewa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Já se taky nechcu hádat a ani vyvracet nikomu jeho názor na počet životů... tady bych opravila, rsp. zeptala se: Opravdu si někdo uvědomuje, že tady bude zas po své smrti? Uvědomuje si, nebo jenom si myslí, domnívá se...?

jaký je mezi tím rozdíl?

doufá :)

Mashanko,"doufá" není vždycky to samé jako "myslet si, domnívat se". Možná podle tebe ;)

Lúthien napsal(a):

mashanka napsal(a):

agewa napsal(a):

jaký je mezi tím rozdíl?

doufá :)

Mashanko,"doufá" není vždycky to samé jako "myslet si, domnívat se". Možná podle tebe ;)

Jasně, že podle mě, když to asi píšu já :lol:
Tyhle zbytečné vsuvky tady, to mě baví :lol:

Když někdo napíše, že je tráva modrá, logicky to znamená JÁ ji vidím modrou - proč ho přesvědčovat o něčem jiném ? Prostě ji vidí modrou a těžko se na tom něco změní. Proč by mi to mělo vadit, jakou trávu vidí někdo jiný ?
Napadá mě jediný důvod - vyvolává to ve mně pochybnosti, jestli nejsem divná nakonec já, protože ji vidím zelenou ? Takže, co udělám ? Potřebuji shromáždit co nejvíc lidí, kteří ji vidí stejnou jako já a získat tím "důkaz", že jsem normální -  :vissla:

Hm, nebo taky, pokud se neozve nikdo s "modrým viděním távy", buď nečetl Babi, a vykecává se někde jinde, nebo jsem tak "vzláštní a jiná", že pravděpodobně ztratím šanci s někým o "modrosti trávy" polemizovat... a přesto normální být můžu, v pohodě. Nikdy totiž nevíme dost na to, aby se "modrost trávy" nemohla objevit  později...

ViktorkaLove napsal(a):

Hm, nebo taky, pokud se neozve nikdo s "modrým viděním távy", buď nečetl Babi, a vykecává se někde jinde, nebo jsem tak "vzláštní a jiná", že pravděpodobně ztratím šanci s někým o "modrosti trávy" polemizovat... a přesto normální být můžu, v pohodě. Nikdy totiž nevíme dost na to, aby se "modrost trávy" nemohla objevit  později...

Nikdy totiž nevíme dost na to, aby se "modrost trávy" nemohla objevit  později...

No právě.

Zklamaná napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Hm, nebo taky, pokud se neozve nikdo s "modrým viděním távy", buď nečetl Babi, a vykecává se někde jinde, nebo jsem tak "vzláštní a jiná", že pravděpodobně ztratím šanci s někým o "modrosti trávy" polemizovat... a přesto normální být můžu, v pohodě. Nikdy totiž nevíme dost na to, aby se "modrost trávy" nemohla objevit  později...

http://www.webareal.cz/fotky1398/fotos/ … glauca.jpg

Výborně. Hezký začátek dalších bojů :lol:

Pěkná, tráva - takový odstín oranžové člověk málokdy vidí :lol:

mashanka napsal(a):

Lúthien napsal(a):

mashanka napsal(a):

doufá :)

Mashanko,"doufá" není vždycky to samé jako "myslet si, domnívat se". Možná podle tebe ;)

Jasně, že podle mě, když to asi píšu já :lol:
Tyhle zbytečné vsuvky tady, to mě baví :lol:

Když někdo napíše, že je tráva modrá, logicky to znamená JÁ ji vidím modrou - proč ho přesvědčovat o něčem jiném ? Prostě ji vidí modrou a těžko se na tom něco změní. Proč by mi to mělo vadit, jakou trávu vidí někdo jiný ?
Napadá mě jediný důvod - vyvolává to ve mně pochybnosti, jestli nejsem divná nakonec já, protože ji vidím zelenou ? Takže, co udělám ? Potřebuji shromáždit co nejvíc lidí, kteří ji vidí stejnou jako já a získat tím "důkaz", že jsem normální -  :vissla:

perfektní zbytečná vsuvka :supr:

Zklamaná napsal(a):

http://www.webareal.cz/fotky1398/fotos/ … glauca.jpg

O-ou, to vypadá skoro jako "sedící kráva", že? :pussa: :reta:

Mně tedy spíš připadá, jako stojící had - ale, je to jen můj názor :)

Mimochodem, ta tráva na obrázku modrá není :reta:

mashanka napsal(a):

Mně tedy spíš připadá, jako stojící had - ale, je to jen můj názor :)

Mimochodem, ta tráva na obrázku modrá není :reta:

A já se JUST hádat nechci, páč tam žádná tráva nejni a já tady taky nejsu... :dumbom:

Máš pravdu - není to tráva - tráva není tak dlouhá - tohle už je keř :D :D :D

Pamatujete na polemiku pana Svěráka se svým "synem" ve filmu Na samotě u lesa ?
"Tati, je žížala had ? Ne, had je větší .......................... takže, velká žížala už musí být had ........... ne, žížala je červ......... Tati, on brečí !.......... když já tomu nerozumíííííím  - :D
to je geniální dialog :)

Zklamaná napsal(a):

....mžik okamžiku (ale dokázala bych to rozpitvat na setiny sekundy s tím, že přijde myšlenka na budoucnost - tím pádem po myšlenkce přijde na řadu současnost - konání - a po dokonání je již opět minulost.) :)

Me naopak prijde (mam myslenku) myslenka v soucasnosti na soucasnost. V soucasnosti jedine v ni ja osobne konam -TED-nastavajici jak minulost tak budoucnost.  :) 

Zklamana napsal(a):

.. tvořit může akorát tak nastávající minulost, která teprve přijde po budoucnosti a současnosti.

Ty to naopak mas poskladany jinak podle meho ocka.  ;)

Diky za zajimavou debatu.  :)
  Ted si lepe uz dokazu predstavit jak to muze nekdo jiny mit.  :)

mashanka napsal(a):

Máš pravdu - není to tráva - tráva není tak dlouhá - tohle už je keř :D :D :D

Pamatujete na polemiku pana Svěráka se svým "synem" ve filmu Na samotě u lesa ?
"Tati, je žížala had ? Ne, had je větší .......................... takže, velká žížala už musí být had ........... ne, žížala je červ......... Tati, on brečí !.......... když já tomu nerozumíííííím  - :D
to je geniální dialog :)

:lol:

hirondel napsal(a):

Diky za zajimavou debatu.  :)
  Ted si lepe uz dokazu predstavit jak to muze nekdo jiny mit.  :)

Hir, předtím jsi to nedokázala? (Teda představit si, jak to někdo jinej může mít?)

ViktorkaLove napsal(a):

hirondel napsal(a):

Diky za zajimavou debatu.  :)
  Ted si lepe uz dokazu predstavit jak to muze nekdo jiny mit.  :)

Hir, předtím jsi to nedokázala? (Teda představit si, jak to někdo jinej může mít?)

Hodne veci umim vnimat tak jak to muze ci ma nekdo jiny,ale bylo by troufaly rikat ze vsechno.

Co se tyka konkretne toho co pise Zklamca ( pokud vubec muzu mit jistotu ze jsem to schopna vnimat tak jak to mysli prave ona),to je pro mne TED ( ;) ) neco zase novyho.  :) 
Jeste jsem vlastne nemela tu prilezitost to takhle s nekym rozmontovat.

Ok. Tohle "kouzlo" virtuálova jsem pochopila velice brzy, totiž asik hned, jak jsem do něj vklouzla... vžít, vcítit se do vnímání jiných... a že jsem "požírač cizích vnímání", je net mojí geniální jídelnou... :supr: :jojo:

ViktorkaLove napsal(a):

Ok. Tohle "kouzlo" virtuálova jsem pochopila velice brzy, totiž asik hned, jak jsem do něj vklouzla... vžít, vcítit se do vnímání jiných... a že jsem "požírač cizích vnímání", je net mojí geniální jídelnou... :supr: :jojo:

To uz ale mluvis podle mne o necem jinym.  :)  Opet v nasi debate vnimam rozdil mezi tim o cem jsem psala a tim o cem pises ted Ty.  :)

napiš třeba slovo blahobyt a obejdi lidi ve všech koutech světa, ať ti řeknou, co pro ně znamená

hirondel napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Ok. Tohle "kouzlo" virtuálova jsem pochopila velice brzy, totiž asik hned, jak jsem do něj vklouzla... vžít, vcítit se do vnímání jiných... a že jsem "požírač cizích vnímání", je net mojí geniální jídelnou... :supr: :jojo:

To uz ale mluvis podle mne o necem jinym.  :)  Opet v nasi debate vnimam rozdil mezi tim o cem jsem psala a tim o cem pises ted Ty.  :)

Chápu, Hir. Protože ty "nejsi požírač cizích vnímání"..., jako já.
Ty jsi "respektovač", a to je jinde... nevím, jestli výš, nebo níž... asi ani takhle se na to nahlížet nedá..., to je prostě JINDE... :pussa:

K té minulosti..
Ta proběhla. Ano.

Ale já mám možnost - teď - v současnosti - rozhodnout se, jak na ni budu nahlížet. jaký k ní zaujmu postoj. Můžu brečet nad minulostí, můžu nadávat a proklínat ji a všechny kolem a můžu ji taky ctít, vážit si jí a brat ji jako dobrý a potřebný vývojový stupeň. (má-li tedy můj život smysl a cíl..)

Mám dokonce možnost zaujmout názor, pocit, postoj k budoucnosti. K budoucím událostem... K těm předpokládatelným, a to mnohé jsou. Ujasnit si budoucí  situaci, rozhodnout se jak na ni budu nahlížet a pak ji mohu skutečně zrealizovat. To také jde.
Tím vlastně zabíjím dvě mouchy jednou ranou. Páč ty události na které se dívám, ty se mi spíš vyhnou...a nevyhnuly -li by se, jsem na ně připravená.. :)

Nic se neuděje jaksi samo, že by můj postoj jakoby spadnul z nebe. Já si ho vytvářím vždycky. K minulosti, k přítomnosti i k budoucnosti. A to i když si ho nevytvořím.
Není to vlastně nádherná hra?

ViktorkaLove napsal(a):

hirondel napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Ok. Tohle "kouzlo" virtuálova jsem pochopila velice brzy, totiž asik hned, jak jsem do něj vklouzla... vžít, vcítit se do vnímání jiných... a že jsem "požírač cizích vnímání", je net mojí geniální jídelnou... :supr: :jojo:

To uz ale mluvis podle mne o necem jinym.  :)  Opet v nasi debate vnimam rozdil mezi tim o cem jsem psala a tim o cem pises ted Ty.  :)

Chápu, Hir. Protože ty "nejsi požírač cizích vnímání"..., jako já.
Ty jsi "respektovač", a to je jinde... nevím, jestli výš, nebo níž... asi ani takhle se na to nahlížet nedá..., to je prostě JINDE... :pussa:

Co pro Tebe slova pozirac lidskych vnimani ma za smysl? Jak Ty to myslis?  Muzes me napsat i SZ.

Rochním se v tom. Ráda sdílím s jinýma to, jak to maj. A ještě radši nad tim přemejšlím. A vyhodnocuju... pro sebe, je to má duševní potrava. Když mi na něčem moc záleží, ozvu se. A pak "sklízím ovoce"...

Někdy je "kyselé"... Pak jsem to nestrávila... a mám matroš na další zkoumání..., jak prosté... :rodna:

ViktorkaLove napsal(a):

Ráda sdílím s jinýma to, jak to maj. A ještě radši nad tim přemejšlím.

Pouziju jen tyhle dve vety z toho zbytku co jsi psala,protoze ja osobne s timhle trosku souznim.
Take rada (je to neco jako muj konicek) vnimam to, jak to maji ostatni a rada to poznavam a rozjimam o tom. Jinak to totiz ani nejde.   :)

mashanka napsal(a):

napiš třeba slovo blahobyt a obejdi lidi ve všech koutech světa, ať ti řeknou, co pro ně znamená

Vyborne marshanko asi tak nejak.  :)

Já to o tobě vim, přítelkyně... ale proti tobě mám nedostatky v úžasných reakcích... já někdy podlehnu chuti rýpnout, špásovat o vážných věcech, a proč to nepřiznat... i "honit si to posr. babinetí triko"...
Ale UŽ se na sebe za to nezlobím, začla jsem se mít ráda aj s těmahle potřebama... :pussa: :reta:

ViktorkaLove napsal(a):

začla jsem se mít ráda aj s těmahle potřebama... :pussa: :reta:

Ano mit se rada a brat se takova jaka jses. :)   Pokud takova si prejes i byt nebo i nadale byt, je otazkou volby a zameru byt takovy ci makovy ci nebyt.    :pussa:

Pro me jsi v pohode. :)

Dik. Tohle konstatování od tebe považuju za poctu nejvyššího kalibru... :pussa:

Dostala jsem lekci, kdyz jsem zustala svobodnou matkou a socialni pripad.
Doufam, ze ohledne vyberu parnera jsem se poucila a soucasny vztah vydrzi.

Ted dostavam lekci, kdyz jsem se vrhla na karieru do ciziny a mam stres z toho, ze nezvladam rodinu a praci tak, jak bych mela a odnasi to moje dite i moje zdravi. Dite je momentalne celkem zdrave a spokojene, "jen" nejak nemam cas na jeho vychovu a ono se mi to vrati. Prace tam je tvrda a zacala jsem si vazit hezke prace, kterou jsem mela v CR a nevazila si ji a snazim se vratit se zpet na stejne misto. To ze budu vydelavat ani ne ctvrtinu toho co mam ted neni dulezite, potrebuji klidny zivot. Takze pouceni, ze doma je nejlip a penize jsou dulezite jen do te miry, aby bylo dost na jidlo a bezne naklady, vic nepotrebuji.

Proti Vam nekterym ostatnim mi neprijdou moje lekce tak tvrde, jsou to jen bezne zivotni lekce.

I ta nejmenší lekcička tě někam posune - stačí jednou přinést domů ze sámošky mezi rohlíky jeden tvrdý, a už je budeš vždycky osahávat :)

ViktorkaLove napsal(a):

Já to o tobě vim, přítelkyně... ale proti tobě mám nedostatky v úžasných reakcích... já někdy podlehnu chuti rýpnout, špásovat o vážných věcech, a proč to nepřiznat... i "honit si to posr. babinetí triko"...
Ale UŽ se na sebe za to nezlobím, začla jsem se mít ráda aj s těmahle potřebama... :pussa: :reta:

Řekla bych, že většina z nás podobných chutím občas podlehne. Lidi prostě mívají potřebu konfrontace - a proč ne, vždyť Babinet přece slouží k uspokojování potřeb. Pokud nejde vysloveně o nějaké hrubé urážky, nikomu to neublíží

mashanka napsal(a):

I ta nejmenší lekcička tě někam posune - stačí jednou přinést domů ze sámošky mezi rohlíky jeden tvrdý, a už je budeš vždycky osahávat :)

Hezké. :supr:

Někomu zřejmě jo, když má pak potřebu smazat půlku vlákna... :reta:

ViktorkaLove napsal(a):

Někomu zřejmě jo, když má pak potřebu smazat půlku vlákna... :reta:

Ale tím se přece také zapojí - konfrontuje - ukazuje svůj názor a svůj obraz - budiž mu to přáno :) je uspokojen - a ti, co příspěvky psali a četli a připadaly jim zajímavé, si je stejně pamatují.

Mazač jim vlastně udělá službu - tím, že mu stálo za to je smazat je vlastně povýšil :reta:

Tak, tak, a ta atmosférka, co byla, taky zvostává... :supr:

No tak jsem tu zas po odmlce,celé to ještě nepřelouskám..ale je mi smutno u některých příspěvků,které jsem,už přečetla :grater: Jen se přidám,že mi život nadělil pár lekcí ať se to týká vztahu mezi rodiči, úmrtí,býv.manžela a co se týká mého zdraví..taky jsem si to nemohla vybrat zda budu či nebudu vidět..a zda jednou vůbec. Nevím ani zda mi to něco dalo,kromě toho,že některé věci prožívám možná jinak a možná právě citlivěji,ale spíš  to je tou mou povahou,neřekla bych,že mě to nějak "zocelilo."  Ale když se to týká mě,tak jsou to všechno s.r.a.č.k.y.s kterýma se nějak srovnám,někdy hůř a někdy líp,ale pokud se  tzv. životní lekce  týkají vlastních dětí,nedovedu si představit nic horšího aspoň teda pro mně..z toho fakt mrazí.  Už tak není pro mámu jednoduché,když jsou nějak nemocné nebo je tam genetická zátěž,zjištěná třeba,až po porodu,kdy to pak může být pokračující lekce zas pro to dítě,už třeba v tom,že nebude mít takový život jaký by chtělo,pokud nebudou mít štěstí a nedopadne to,jak nejlíp v tomto případě jde,to je má vlastní zkušenost. Ale  vím,že jsou situace,kdy někomu byly jejich děti "dopřány" na krátkou chvíli a to si myslím,že je ta nejtvrdší životní událost ani se mi nechce psát lekce,protože co může tohle člověku dát kromě toho,že mu jeho nejvíc co měl,už bude napořád chybět a zůstane po něm prázdné místo? (Ale taky  mě  ještě napadá,že pro dítě je hrozné,když ztratí mámu a tátu,svou jistotu a nemá se kdo o něj postarat..,teda kromě nějaké tety v dětském domově,taky dost tvrdá lekce,bohužel pro to dítě..)

No a ještě jsem si vzpomněla na jeden výrok,myslím,že je to tak trochu i k tématu,je to od pro mně zajímavé osobnosti,herečky Ljuby Skořepové,kdy v  televizním dokumentu řekla něco v tom smyslu že.."kdo říká,že život má být šťastný?! Už to,že jsme zde a můžeme se dívat naty malé zázraky,stojí zato poděkovat.." Mně se tohle zdálo docela dost pravdivé. :vissla: