Na téma ženského principu už toho tady bylo napsáno hodně, ale teprve včera jsem pohlédla na svého vnitřního muže a musím konstatovat, že jsem ho celá léta vlastně  vůbec neviděla,nevnímala anšto jsem se zaměřila na růst či rozvoj vnitřní ženy a další jiné věci .Možná jsem se tomu i záměrně vyhýbala, přestože, jak jsem psala jinde, pročišťuji občas celé vnitřní trio.

Během práce na jednom horkém tématu se vynořili důležití muži mého života, nějak mě nezajímali, měla jsem na ně zlost a pak mi přišli děsně k smíchu. Proto do hry vložila Irča "něco", čemu jsem se smála, jako  -co tu chceš, kdo jsi, jsi komický .....
Prostě mi tam postavila mého vnitřního muže , který je mi k smíchu, neberu ho, protože , jak jsme rozkrývlaly dál, se mužů bojím a proto je nechci potřebovat, raději si to udělám sama, abych předešla zranění.
Těžká neúcta vůči mužům, která má kořeny daleko v rodě...a další aspekty
Takže ne vnitřní žena , ale nepřijatý mužský princip mi nadělal v životě paseku a já to vesele posílám po své linii dál.
Tak doufám,  že jsem to stopla , že je to  napravené a věci se budou měnit.

Mohla bych si to nechat pro sebe, ale protože se tu rozvinula pěkná debata na ž. principu, dávám to sem i za cenu , že se tu statečně obnažuji, to nedělám ráda ani často.
(Chytání za slovo, přetahování citací do jiného vlákna, obrácení informace ve zlém proti autorovi, však víte, co se tu občas semele).
Ale možná to pomůže vám, které byste mohly přijít jako já na to, že celá léta pláčete na nesprávném hrobě a váš zakopaný pes je někde jinde, nebo taky jinak, že hledaný kostlivec se na nás šklebí v jiné skříni :jojo:

Já svého vnitřního muže zatím "úspěšně" přehlížím a tvářím se, že není, když jsem žena. Netuším totiž, co s ním. A k čemu mi vubec je. Kdysi jsem si přála být mužem, teď jsem ráda ženou, tak nevím, na co mi je. Opravit pračku? Namontovat lustr? Fakt nevím. (to mel být jenom vtip) Jsem zvedavá na další příspěvky.

Majki, tak možná taky objevíš něco, co tě nepotěší, k čemu se budeš muset postavit nejlépe čelem :vissla:, taky jsem zvědavá, jak se to tu rozvine, tak pište :hjarta: :hjarta:

Heluško, hezké téma :)
Vnitřní muž a vnitřní žena jsou bytosti, které by spolu měly vycházet :jojo:
Pokud je žena "babochlap", trpí její vnitřní muž i vnitřní žena. Jeden druhého obírá o jeho "kompetence" a ani jeden pak nefunguje tak, jak by měl - žena není ani žena ani chlap, ani ryba ani rak...
A opačně to platí taky :jojo:

Když jsem poprvé zjistila, jak to funguje u mne, nakonec jsem se tomu musela smát, jak je to absurdní a co to vyvádím za hovadiny. Rovnám si to v sobě pořád a ještě stále není hotovo. Ale už alespoň vím, že jsem "krááááááva nebeskáááá" a že už chci být jen "nebeskáááááá" :jojo: :D

Tak o vnitřním muži slyším úplně poprvé :co:. Není o tom nějaká literatura?
Mě zajímá,  jak mají být vnitřní žena a vnitřní muž v rovnováze a jak vypadá to obírání kompetencí, o kterém píše Pandorra.

Taky me to zajímá. Nic o tom nevím. Mě práve připadá, že kdyby byli v rovnováze, byla bych babochlap.

No, já občas používám mužskou logiku, auto prý taky řídím jako chlap. Myslím, že většina lidí má v sobě i kousek toho druhýho pohlaví, myslím v myšlení. Na tom nevidím nic špatnýho. Ale jinak jsem ženská jako vyšitá. A rozhodně nejsem feministka, ve smyslu, jakým se tyhle dámy prezentují. Jen proto, abych se vyrovnala chlapům, nezačnu fárat do dolu a rubat uhlí, to je jen pro silný chlapy, ve slévárně bych taky dělat nemohla. Zato chlap může dělat zdravotního bratra, může dělat kadeřníka, kosmetika, nehtaře, cokoliv.
Tak abych to uzavřela, jo, mám v sobě i kousek mužskýho principu, ale proto nepřestanu být ženská.

majkafa napsal(a):

Já svého vnitřního muže zatím "úspěšně" přehlížím a tvářím se, že není, když jsem žena. Netuším totiž, co s ním. A k čemu mi vubec je. Kdysi jsem si přála být mužem, teď jsem ráda ženou, tak nevím, na co mi je. Opravit pračku? Namontovat lustr? Fakt nevím. (to mel být jenom vtip) Jsem zvedavá na další příspěvky.

"Vnitřní muž" není TO, CO OPRAVUJE PRAČKY... Stejně jako v muži "vnitřní žena" nehoupe děti na klíně a nevyšívá...

majkafa napsal(a):

Mě práve připadá, že kdyby byli v rovnováze, byla bych babochlap.

Aby muž či žena byli "zdraví", musí jejich vnitřní ženský a mužský princip být v rovnováze..., rsp. je přirozené, a všichni inklinujeme k tomu, aby byli (i když se často nacházíme v situaci, že tomu tak není, což dříve nebo později začneme pociťovat jako "odklonění se" od své podstaty a buď začneme pracovat na uvedení oněch dvou složek osobnosti zpět do rovnováhy, nebo si odchýlku sami pro sebe, a následně pro své okolí, začneme různým způsobem odůvodňovat...)
Uvedu příklad:
Po zdi leze obrovský chlupatý pavouk. Žena svým křikem přivolá muže, ten ho majzne bačkorou a cítí se přitom jako zachránce...
Žena se pak svým ženským principem láskyplně schoulí do jeho obrovské ochranitelské náruče... a pochvíli půjde nenápadně odstranit čmouhu ze zdi...
Když muž není přítomen, vyleze na nejvyšší kus nábytku v pokoji, s hrůzou v očích celou dobu sledujíc obludu na zdi, když pochopí, že hrozba sama nepomine, najde smeták s nejdelší rukojetí, opatrně se připlíží ke zdi, zavře oči a možná se do pavouka strefí..., no a později třeba nad mrtvolkou nevinného zviřátka uroní slzu, že však to byl přece jenom živý tvor a ona mu takhle ublížila, ale pro záchranu rodiny to bylo nesmírně důležité, tak co naplat...

Nebo: Dítě brečí... Matka přiběhne a velice rychle (a zručně) odstraní příčinu pláče a uvede dítě do stavu "vrnění"... Když se k plačícímu dítěti dostaví muž, pravděpodobně netuší, co se dítěti děje, když "zvenku" vypadá normálně. Odnese ho tedy matce... Pokud matka není dostupná, začne nějakým náhodným způsobem hledat příčinu (svádělo mě napsat: nabídne mu pivo, aby se uklidnilo - to je totiž projev "mužského principu"), bude mu dělat "kašpárky", ukazovat z okna letadla, neobratně ho přebalí či nakrmí (když např. nenajde plínky, klidně ho utře papírem, který vytáhne z tiskárny...), pokud dítě začne "vrnět", což je klidně možné, cítí se opět jako hrdina, jak to geniálně zvládnul.

Pokud žena v uvedené situaci bez problémů "majzne vetřelce bačkorou", či muž bleskurychle intuitivně odhadne a dokonale odstraní příčinu dětského pláče, jejich "vnitřní protipóly" se odklánějí od rovnováhy...

ViktorkaLove napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já svého vnitřního muže zatím "úspěšně" přehlížím a tvářím se, že není, když jsem žena. Netuším totiž, co s ním. A k čemu mi vubec je. Kdysi jsem si přála být mužem, teď jsem ráda ženou, tak nevím, na co mi je. Opravit pračku? Namontovat lustr? Fakt nevím. (to mel být jenom vtip) Jsem zvedavá na další příspěvky.

"Vnitřní muž" není TO, CO OPRAVUJE PRAČKY... Stejně jako v muži "vnitřní žena" nehoupe děti na klíně a nevyšívá...

:lol: :lol: :lol:

taurus napsal(a):

Není o tom nějaká literatura?
Mě zajímá,  jak mají být vnitřní žena a vnitřní muž v rovnováze a jak vypadá to obírání kompetencí, o kterém píše Pandorra.

Tady je něco: http://wapedia.mobi/cs/Anima_a_animus

taurus napsal(a):

Tak o vnitřním muži slyším úplně poprvé :co:. Není o tom nějaká literatura?
Mě zajímá,  jak mají být vnitřní žena a vnitřní muž v rovnováze a jak vypadá to obírání kompetencí, o kterém píše Pandorra.

Turus, osobně si myslím, že VM  a VM nemohou být v rovnováze, mohou být jen v souladu.
U muže musí převažovat VM, u ženy VŽ.
Pokud se žena chová jako chlap, potlačuje nejen svou VŽ, ale i svého VM, tím i své potenciální reálné partnery, přebírá mužskou roli, tím ubírá prostor nejen VM, ale i skutečným mužům. Nakonec řekni sama, když opravdovej chlap potká takovouhle ženu, myslíš, že s ní bude ztrácet čas? Proč by to dělal - přetahoval se s ní o mužskou roli? Pokud má v souladu svého VM a VŽ, jde o dům dál a dělá dobře.
Je přece zbytečné ztrácet čas s někým, kdo deklaruje a do okolí vysílá: stačím si sama, chlapa nepotřebuju a když, tak jen nějakého zoufalce, který mi nepřerostě přes hlavu, který mi neublíží a kterého mohu ovládat, případně zachraňovat.

Zní to možná  absurdně, ale když se nad tím zamyslíš, tak v výše zmíněném případě ve tvém nitru "kraluje VŽ a VM je táááákhle malilinkej, v realném životě je to zrcadlově jakoby naopak. Tím vzniká a se i projevuje vnitřní i vnější nesoulad, průšvih je na světě :rolleyes:

Modroočka napsal(a):

No, já občas používám mužskou logiku, auto prý taky řídím jako chlap. Myslím, že většina lidí má v sobě i kousek toho druhýho pohlaví, myslím v myšlení. Na tom nevidím nic špatnýho. Ale jinak jsem ženská jako vyšitá. A rozhodně nejsem feministka, ve smyslu, jakým se tyhle dámy prezentují. Jen proto, abych se vyrovnala chlapům, nezačnu fárat do dolu a rubat uhlí, to je jen pro silný chlapy, ve slévárně bych taky dělat nemohla. Zato chlap může dělat zdravotního bratra, může dělat kadeřníka, kosmetika, nehtaře, cokoliv.
Tak abych to uzavřela, jo, mám v sobě i kousek mužskýho principu, ale proto nepřestanu být ženská.

Asi tak :)

Termin muzsky princip nemusim, spis se mi libi termin "muzska identita". Na netu existuje milion publikaci na toto tema.

TAk tehle výraz slyším poprvé, taky je fakt, že jsem negůglila,
je mi bližší osobní přenos informací . Nabízí mi to větší a lepší prostor pro pochopení , objasnění,  uvědomění si, jak to v sobě vlastně mám, protože to můžu pružně probrat ústně, dosadit vlastní zkušenosti, konfrontovat, jak to vnímají ti ostatní a co nového mi to přinese, kam mě to posune.

Heluška napsal(a):

TAk tehle výraz slyším poprvé, taky je fakt, že jsem negůglila,
je mi bližší osobní přenos informací . Nabízí mi to větší a lepší prostor pro pochopení , objasnění,  uvědomění si, jak to v sobě vlastně mám, protože to můžu pružně probrat ústně, dosadit vlastní zkušenosti, konfrontovat, jak to vnímají ti ostatní a co nového mi to přinese, kam mě to posune.

Na skole jsem se trochu zabyvala tematy jako alternativni formy muzstvi a tak dale. Ve vedeckem prostredi se zkratka ujal termin "muzska identita".

Jaguško a můžeš vlastními slovy bez odkazu na sáhodlouhé vědecké práce vysvětlit  pojem "alternativní formy mužství"?

Samozrejme, jsou to jine formy muzstvi, nez ty tradicni. Jsou to formy muzstvi, kde se uznavaji jine priority, nez dominance, nadvlada, naopak jsou prosazovany hodnoty typu pece, starost, empatie atd. Velkou soucasti toho je i tema otcu na rodicovske dovolene. Jo a jeste hodne toho ;-)

Pandorraa napsal(a):

taurus napsal(a):

Tak o vnitřním muži slyším úplně poprvé :co:. Není o tom nějaká literatura?
Mě zajímá,  jak mají být vnitřní žena a vnitřní muž v rovnováze a jak vypadá to obírání kompetencí, o kterém píše Pandorra.

Turus, osobně si myslím, že VM  a VM nemohou být v rovnováze, mohou být jen v souladu.
U muže musí převažovat VM, u ženy VŽ.
Pokud se žena chová jako chlap, potlačuje nejen svou VŽ, ale i svého VM, tím i své potenciální reálné partnery, přebírá mužskou roli, tím ubírá prostor nejen VM, ale i skutečným mužům. Nakonec řekni sama, když opravdovej chlap potká takovouhle ženu, myslíš, že s ní bude ztrácet čas? Proč by to dělal - přetahoval se s ní o mužskou roli? Pokud má v souladu svého VM a VŽ, jde o dům dál a dělá dobře.
Je přece zbytečné ztrácet čas s někým, kdo deklaruje a do okolí vysílá: stačím si sama, chlapa nepotřebuju a když, tak jen nějakého zoufalce, který mi nepřerostě přes hlavu, který mi neublíží a kterého mohu ovládat, případně zachraňovat.

Zní to možná  absurdně, ale když se nad tím zamyslíš, tak v výše zmíněném případě ve tvém nitru "kraluje VŽ a VM je táááákhle malilinkej, v realném životě je to zrcadlově jakoby naopak. Tím vzniká a se i projevuje vnitřní i vnější nesoulad, průšvih je na světě :rolleyes:

Teda Pan, tohle mě "koplo"  do hlavy ... mám kámošku a ta má "smůlu" na chlapy ... ale je fakt, že je samostatná soběstačná a všechno umí a všichni její  partneři potřebovali "zachraňovat" a když  je vykřesala z nejhoršího, tak ji opustili ... a prý právě proto, že je samostatná ....
Otázka: Co ona s tím?  Aby nemusela "znásilňovat" svoji osobnost - to asi bude muset zůstat sama. Žádný chlap ji neustojí. Ale je pravda, že vyloženě přitahuje výše zmíněné zoufalce.....   :styrka: :styrka: :styrka:

BB napsal(a):

Otázka: Co ona s tím?  Aby nemusela "znásilňovat" svoji osobnost - to asi bude muset zůstat sama. Žádný chlap ji neustojí. Ale je pravda, že vyloženě přitahuje výše zmíněné zoufalce.....   :styrka: :styrka: :styrka:

Nemusí se znásilňovat, ale může se zamyslet, jestli jí to, co dělá - tj. vlastně se chová jako chlap - dělá dobře, a jestli se sama nechce změnit.

Pokud ne, tak buď zůstane sama, nebo přitáhne zase ty zoufalce.

Pokud ona je "chlap", tak další skutečný chlap k ní nepřijde... - chlapy jsou většinou na ženský :gloria:

Martinka1 napsal(a):

BB napsal(a):

Otázka: Co ona s tím?  Aby nemusela "znásilňovat" svoji osobnost - to asi bude muset zůstat sama. Žádný chlap ji neustojí. Ale je pravda, že vyloženě přitahuje výše zmíněné zoufalce.....   :styrka: :styrka: :styrka:

Nemusí se znásilňovat, ale může se zamyslet, jestli jí to, co dělá - tj. vlastně se chová jako chlap - dělá dobře, a jestli se sama nechce změnit.

Pokud ne, tak buď zůstane sama, nebo přitáhne zase ty zoufalce.

Pokud ona je "chlap", tak další skutečný chlap k ní nepřijde... - chlapy jsou většinou na ženský :gloria:

Hm, to mi připomíná moji mámu - posledních dvacet let je sama, bez partnera, nikoho dalšího nehledá, umí udělat na domě kdeco: umí vyrobit různé poličky, umí pracovat s vrtačkou, nějakou tou speciální pilou na elektriku, kterou ani neznám podle názvu, vyzná se v druzích omítky a malty a kdoví čeho, dělala si sama dlažbu na dvoře, umí vymalovat, umí zabít menší domácí zvířectvo (slepice, králík, husa, kachna) a to i vykuchat a naporcovat, opravit střechu, když při bouřce spadne nějaká ta taška ze střechy... k tomu ovšem je dobrá i v tradičně ženských věcech: umí výborně vařit, peče velké množství druhů cukroví a moučníků, umí šít, plést... můžu se vedle ní jít zahrabat.

Dává mi najevo, že teď by měla být starost na domě na mně, tudíž že bych se měla taky naučit ty tradičně mužské věci jako je vymalování (nikoliv jen místností, ale celého dvora), spravit střechu, vyměnit plot, umět pracovat s el. pilou, vrtačkou, vyrobit poličku, skříňku atd.

Ale tohle já nechci... spíš hledám muže, který tu mužskou polovinu starostí o dům a domácnost zastane... a já budu v klidu vařit a uklízet a starat se o pokojové květinky a o děti a tak dále... akorát nevím, jestli to umím, cítím se nežensky, těžce ve vztazích muže a ženy tápu, ježto si na svého otce bohužel ani nepamatuju, znám ho jenom z fotky........... to bude boj.

Takže můj mužský princip asi bude taky trochu (dost) pochroumaný...
Co si podle vás mají počít ženy, které vyrostly vychovávané osamocenou matkou a otce nezažily? Dá se to vůbec nějak následně napravit? Nebo se s tím už nic moc nedá dělat...?

Přečetla jsem si tohle vlákno a můj názor je: Podle mě přílišné "nimrání se a umělé pitvání" v duši, nucené škatulkování tzv. mužského a ženského principu. Vytváření složitých definic na celkem jednoduché věci (např. "alternativní  formy mužství" :co: :co: :co: )
Kdybych už přistoupila na toto škatulkování, vychází mi, že to snad mám uvnitř s mužským a ženským principem v souladu - např. nehysterčím, když mám vyhodit pavouka apod, cítím se dobře jako žena a mužské věci prakticky zvládám.

Ale zaujala mě otázka mary.one na ženy vychovávané matkou, zda nemají obraz světa navždy pochroumaný...
K tomu chci říct jen jedno - někdo to má dané "od boha", a nemusí to ani nikde odkoukávat: Můj báječný skorozeťák tátu nikdy nepoznal, vychovávala ho jen mamka. Neměl kde odkoukat mužské vzory, a přesto je to chlap, který si se vším umí poradit, postavil si dům skoro jen svépomocí (ač to nikdy nedělal), se vším si umí poradit, jak prakticky, tak jinak, prostě je to chlap s velkým CH, ačkoli otec v jeho výchově nebyl.

Takže se neděste vy z neúplných rodin, nejste z principu odepsané, pochroumané atd. Fakt nejste. :jojo:

mary.one - určitě se s tím něco dělat dá :-) Už jsi první krok udělala, když si to uvědomuješ, jak to má Tvoje máma - nic jiného jí totiž nezbylo, pokud zůstala s dítětem sama, musela se naučit i ty mužská práce a vlastně byla táta-máma dohromady...

Jinak to není o tom, že bys nemohla umět pracovat s vrtačkou atd. - to umět můžeš, může se Ti to v životě hodit, až žádný chlap opravdu nebude nablízku... - ale pro ženu je taky potřeba umět muže požádat, aby ty mužské práce udělal on (nejen svého manžela, ale třeba i kamaráda, kolegu v práci atd.) - a hlavně se nevychloubat, že to umíš líp (to se Ti na to vykašle)... :-) A odměnit ho můžeš třeba něčím dobrým, co upečeš :-)

Ale je fakt, že dokud budeš bydlet s mámou, že ona Tě asi bude tlačit do toho, co dělá sama - tudíž až budeš bydlet sama, budeš to mít jednodušší, uděláš si to takové, jaké chceš sama (a ne jak to chce a dělá máma).

Ona se bude těžko měnit, pokud jí to vyhovuje... :-)

Jinak, viděla jsi film Mama Mia? Ten hudební... - tak tam ta maminka hlavní postavy, byla přesně taková máma-táta... všechno si udělala sama, chlapy nepotřebovala... :-) ... ale jak pak byla ráda, když si ji ten chlap našel :-) - i když, to je filmový happy-end...

Já jsem byla taky po mnoho let máma-táta, a to dokonce iv době, kdy "muž (manžel) byl přítomen". A s "mužským a ženským" principem to zcela jsitě souviselo... páč mi ten můj ženskej pokulhával, a mužského mi nepřibylo...

U mně to teda určo nesouviselo s tím, že bych "zhrubla", nebo se naučila organizovat a dělat mužské práce...
Stávkovala jsem! V původní rodině táta brzo zemřel... tim pádem jsem jaksi MUŽE doma moc neviděla (a nevnímala), tak jsem pak byla trochu dezorientovaná...

Rozhodně jsem byla vychována tak, že žena má mít v náručí dítě a chlap v ruce kladivo...
Proto jsem buď měla rozbité kliky a kohoutky, nebo na ně (opraváře) vydělávala svýma rukama v "babském" zaměstnání...
Že žena může domácí práce mužského charakteru na jakémkoliv chlapovi "vymámit svojí ženskostí", jsem pochopila až mnohem, mnohem později. A nejvíc v době, kdy jsem si už-už nakročila stát se babochlapem a dva roky jsem pracovala jako handler v "mužském" zaměstnání: naučila jsem se zvedat a tahat těžké věci, pracovat s paleťákem, jezdit na ještěrce, spolupracovat se skladníkama (což nebylo jednoduché... chi-chi, páč jsem jim určitým způsobem velela...) - a právě to, že jsem to nevzdala, donutilo ty chlapy začít respektovat, že přeciš enem jsem "křehotinka", a dávat mi to tim svým medvědím způsobem najevo... občas mi s něčím pomohli, politovali můj propocený oděv... Až bylo mého ženství dostatek, vzdala jsem to, stát se chlapem... a odešla jsem. Ale za toto období jsem sobě i jim nesmírně vděčná...

Mé poznání se rozšířilo o to, že když žena toho svého "ženského principu" nemá dostatek, neumí "mužský princip" dostatečně rozpoznat, využít, a tim pádem ani ocenit... Pak se z ní dost lehce může stát váš "babochlap"...

myslím, že trochu zaměňuješ mužský princim za mužskou roli v životě. Tu mužskou nebo ženskou roli nemusíme odkoukat pouze od rodičů, ale také jsou v okolí strýcové, tety, babičky a dědečkové. I tam lze hledat vzorce chování.

Mužský princip sou ty "chlapské vlastnosti" které nám jsou dány a u tebe jasně převažují, či na venek se projevují ženské vlastnosti. Jen se mi zdá, že s nimi nejsi spokojena. Možná proto, že máma ti předala jiné vzorce chování. Tedy být samostatná. A z toho roporu mohou pocházet tvoje obavy. Bylo by dobře, kdybys oboje dokázala ve své duši přijmout.

ViktorkaLove napsal(a):

když žena toho svého "ženského principu" nemá dostatek, neumí "mužský princip" dostatečně rozpoznat, využít, a tim pádem ani ocenit

:supr:

PavlaH napsal(a):

... Tu mužskou nebo ženskou roli nemusíme odkoukat pouze od rodičů, ale také jsou v okolí strýcové, tety, babičky a dědečkové.

No, právě že nebyli. Dědečkové vůbec, poslední zemřel, když mi byly dva roky... máma nového chlapa nepřivedla, a od těch málo dalších mužů v rodině jsme byli poměrně daleko a viděla jsem je v "akci" pár dní v roce...
Takže myslím, že "nedostatek muže v blízkém okolí" to ovlyvnit může...

Mužský princip sou ty "chlapské vlastnosti" které nám jsou dány a u tebe jasně převažují, či na venek se projevují ženské vlastnosti. Jen se mi zdá, že s nimi nejsi spokojena. Možná proto, že máma ti předala jiné vzorce chování. Tedy být samostatná... A z toho roporu mohou pocházet tvoje obavy

. Ba ne. Dlouho jsem nebyla spokojena s tím, že "cítím, že jsem žena", ale jaksi to neumím prosadit. A určitě ne proto, že mě máma naučila být samostatná - to ne ona, ale život mě donutil...

...Bylo by dobře, kdybys oboje dokázala ve své duši přijmout...

Nechci vypadat jako krkavčí dcera (i když jsem jí asi dlouho byla...), ale dnes s odstupem času vím, že máma ve mně mé ženství ubíjela. Proč, to nevim. Bylo to takové to, nefňukej... a vykašli se na to...
Když jsem se naučila "fňukat", ejhle, všechno šlo najednou líp. Tak se mi to oboje jaksi postupně, a dost rychle, vyrovnalo samo..., ale je fakt, že jsem k tomu potřebovala terapeutku a také pár velice sugestivních snů...

PavlaH napsal(a):

myslím, že trochu zaměňuješ mužský princim za mužskou roli v životě. Tu mužskou nebo ženskou roli nemusíme odkoukat pouze od rodičů, ale také jsou v okolí strýcové, tety, babičky a dědečkové. I tam lze hledat vzorce chování.

Pavlo, třeba v mém okolí nebylo jak okoukat ty ženské a mužské role v životě. Máma je vdova, její sestry jsou taky vdovy.. dost mi to vadí, to, že neznám fungující rodinu, ať už vlastní, nebo aspoň v blízkém příbuzenstvu. Dědu jsem taky žádnýho nepoznala... prostě bída. Chlapům opravdu nerozumím a mám problém je požádat o pomoc. Je ve mně zakořeněný, že bych to (cokoli) měla nějak udělat sama, bez číkoli pomoci. Anebo na to rezignovat a věnovat se něčemu jinému...

Nejsem křehotinka, neumím být za dámu... (ale učím se...) Naopak, když si jednou za čas vezmu podpatky a kabelku, v podpatcích trapně kulhám a do kabelky se mi snaží nacpat přítel ještě jeho věci...

No je přede mnou ještě dlouhá cesta.

ViktorkaLove napsal(a):

...dnes s odstupem času vím, že máma ve mně mé ženství ubíjela. Proč, to nevim. Bylo to takové to, nefňukej... a vykašli se na to...
Když jsem se naučila "fňukat", ejhle, všechno šlo najednou líp. Tak se mi to oboje jaksi postupně, a dost rychle, vyrovnalo samo..., ale je fakt, že jsem k tomu potřebovala terapeutku a také pár velice sugestivních snů...

Viktorko, máme ohledně té původní rodiny zdá se poměrně dost společného...

Nj, taky jsem od mámy naučená nefňukat (anebo když fňukat, tak důsledně v ústraní). Třeba i když je mi blbě, nic neříkat, já přece zvládnu všechno... Můžeš dát návod, "jak se naučit fňukat"?

Nejdřív jsem musela pochopit s doktorkou, že mám "vnitřní dítě". Pak jsem musela pochopit, že chce ode mne "kolíbat". Potom už to šlo lehce: nejdřív sama kolíbat (litovat se a řádně se vybrečet, vyvztekat a pod. - u mně to bylo tak...), pak donutit své okolí (netušili, že mám "dítě" - něco co si přeju jenom SAMA PRO SEBE), aby ho "pokolíbali"... i matce jsem řekla, že nejsem žádná onuce a nenechám si mluvit do svých přání, a co si o nich myslí, je mi lautr fuk (do té doby bylo všechno z mé strany stručně řečeno "špatně"...)..., mno, a pak jsem si to vyzkoušela na chlapech, nejdřív namátkou (ale zřejmě díky rostoucí vnitřní ženě jsem se ztrefila, alespoň do "pokolébání mého děťátka" z jeho strany... zbožňoval mě, což jsem do té doby nepoznala...) a později programovaně, věda, že I JÁ BYCH MĚLA zbožňovat toho, kdo zbožňuje mě...
To pofňukávání a fňukání je pak tůůůze roztomilé a příjemné...
Po tvrdém nácviku možu fňukat dokonce aj u matky... ona sice netuší, co to je stěžovat si na nedostatek něčeho (čehokoliv, páč se mi zdá, že ona od života už nic neočekává), ale naučila se na stará kolena (už dva dny je jí 80 let) mně nechat domluvit, vyslechnout a politovat, což předtim jaksi nedokázala a vždy odvedla řeč na někoho jiného, kdo podle ní byl mnohem lepší a šikovnější, než já... pfuj, já se snad rozbrečím i teď... uááá :grater:
Je to dostatečný rozbor? Další asik spíš do SZ... :pussa:

mary.one napsal(a):

Nejsem křehotinka, neumím být za dámu... (ale učím se...) Naopak, když si jednou za čas vezmu podpatky a kabelku, v podpatcích trapně kulhám a do kabelky se mi snaží nacpat přítel ještě jeho věci...

No je přede mnou ještě dlouhá cesta.

Jo, ještě jsem ti chtěla říct konkrétně z toho, co jsi napsala: Třeba začni fňukat zrovna proto, že v kramflekách klopýtáš, páč tě těží ten CHLAPUV šroubovák v kabelce a chybí ti JEHO PEVNÉ RÁMĚ...
Uvidíš, svět se nezboří, on sklopí oči, kabelku ti odlehčí a své mužné rámě ti s hrdostí nastaví... pak, až si v těch kramflekách budeš jistá, odneseš mu v kabelce aj celej kufr nářadí..., páč ho miluješ, no ne? :styrka: :supr:

A ta cesta bude dlouhá jenom tolik, co tvůj pán tu první slzičku utře svojí chápavou dlaní...

Blossom napsal(a):

Přečetla jsem si tohle vlákno a můj názor je: Podle mě přílišné "nimrání se a umělé pitvání" v duši, nucené škatulkování tzv. mužského a ženského principu. Vytváření složitých definic na celkem jednoduché věci (např. "alternativní  formy mužství" :co: :co: :co: )
Kdybych už přistoupila na toto škatulkování, vychází mi, že to snad mám uvnitř s mužským a ženským principem v souladu - např. nehysterčím, když mám vyhodit pavouka apod, cítím se dobře jako žena a mužské věci prakticky zvládám.

Ale zaujala mě otázka mary.one na ženy vychovávané matkou, zda nemají obraz světa navždy pochroumaný...
K tomu chci říct jen jedno - někdo to má dané "od boha", a nemusí to ani nikde odkoukávat: Můj báječný skorozeťák tátu nikdy nepoznal, vychovávala ho jen mamka. Neměl kde odkoukat mužské vzory, a přesto je to chlap, který si se vším umí poradit, postavil si dům skoro jen svépomocí (ač to nikdy nedělal), se vším si umí poradit, jak prakticky, tak jinak, prostě je to chlap s velkým CH, ačkoli otec v jeho výchově nebyl.

Takže se neděste vy z neúplných rodin, nejste z principu odepsané, pochroumané atd. Fakt nejste. :jojo:

*****************
Ale vy si pořád pletete mužský práce s mužským principem .....to s tím vůbec nesouvisí.........žena muže být slabá a chovat se žensky a přitom umí cokoliv přidělat ......já jsem celý život víc muž a neumím přidělat nic...ve vztazích ovšem vládnu ...........můj táta doma rozhodoval a neuměl ani vyměnit žárovku , byl docent na VŠ.......to že někdo umí něco opravit , neznamená že se o něj můžete opřít ........o většinu chlapů se opřít nedá, když jde na lámání chleba........jsou to slaboši ......

Blossom napsal(a):

..........Takže se neděste vy z neúplných rodin, nejste z principu odepsané, pochroumané atd. Fakt nejste. :jojo:

Mám stejný názor :supr: Nikdy mě táta moc nevychovával, postupně už v raném dětství jsme mu byli ukdradení a pak už se s ním ani  neviděli. Vpodstatě nás vychovávala jenom mamka. Myslím ale že např. vztah k mužům mám úplně zdravý a normální. Rozumím si s nimi, jsou občas legrační, ale jsou bezva :supr: A bratr, to je chlap jak má být. Vzor doma opravdu neměl, tak si někdy říkám, kde to všechno pochytil :D
Musím ale ještě dodat, že co se týká mé vnitřní ženy, byla taková potlačená. No ale co, trocha snahy a spravilo se to. Aspoň mám ten pocit a okolí taky :)

ViktorkaLove napsal(a):

Po tvrdém nácviku možu fňukat dokonce aj u matky... ona sice netuší, co to je stěžovat si na nedostatek něčeho (čehokoliv, páč se mi zdá, že ona od života už nic neočekává), ale naučila se na stará kolena (už dva dny je jí 80 let) mně nechat domluvit, vyslechnout a politovat, což předtim jaksi nedokázala a vždy odvedla řeč na někoho jiného, kdo podle ní byl mnohem lepší a šikovnější, než já... pfuj, já se snad rozbrečím i teď... uááá :grater:
Je to dostatečný rozbor? Další asik spíš do SZ... :pussa:

To je jako pohádka :) Gratuluji, to není jen tak :supr:

Lúthien napsal(a):

Blossom napsal(a):

..........Takže se neděste vy z neúplných rodin, nejste z principu odepsané, pochroumané atd. Fakt nejste. :jojo:

Mám stejný názor :supr: Nikdy mě táta moc nevychovával, postupně už v raném dětství jsme mu byli ukdradení a pak už se s ním ani  neviděli. Vpodstatě nás vychovávala jenom mamka.

Myslím, že tady je ten omyl: Váš otec PŘÍTOMEN byl, ač teda zrřejmě nebyl ideálním vzorem... Já myslím, že i tato skutečnost může pomoct budovat ZDRAVÝ vztah k mužům, právje proto, že "víme, že tudy ne"... Ale kde FYZICKY někdo není přítomen, vzor, a podloubí pro vytvoření obrazu, představy, schematu a pod., se nevytvoří... nemají na základě čeho. Pak místo pro reálný obraz zaplní něco "vyčteného, vymyšleného, vysněného, vypozorovaného"... a vznikají další a další problémy, páč je to většinou daleko skutečnosti...

Myslím ale že např. vztah k mužům mám úplně zdravý a normální. A bratr, to je chlap jak má být. Vzor doma opravdu neměl, tak si někdy říkám, kde to všechno pochytil :D

No právě že měl. Ten zápo*ný. Ovšem tasky může sloužit k vytváření kladného obrazu, jak jsem už psala výše... a uvás evidentně posloužil.
Podle mě deformace vzniká jenom při nepřítomnosti, a to naprosté, absolutní druhého rodiče... proto já osobně jsem zástancem spíše aj skřípajících rodin, než pro každý prd se hned rozvádět... lepší dívat se děcku na hádající se dvě pohlaví, než na relativně spokojené a klidné jedno, je jedno jestli žena, či muž...

Musím ale ještě dodat, že co se týká mé vnitřní ženy, byla taková potlačená. No ale co, trocha snahy a spravilo se to. Aspoň mám ten pocit a okolí taky :)

Vidíš? A to je ono. Zlobivý taťka ti vnitřní ženu pošlapával, ale nezabil li, nezničil... a jsem si jista, že něco pozitivního pro ni udělat musel, páč by její rehabilitace nebyla tak jednoduchá...

Lúthien napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Po tvrdém nácviku možu fňukat dokonce aj u matky...

To je jako pohádka :) Gratuluji, to není jen tak :supr:

No, to máš pravdu... a já musim "přiznat barvu", její
"bezmezné tvarování mé osobnosti" nebylo jediné, snažila se "přeonačovat" aj svá vnoučata a to dost drastickým a bolavým způsobem (budeš mít zelené gatě, ptz.ty co ti dala ta nerozumná máma, jsou nanic, A BASTA!... a pod. - to byl proslov prosím k 18ti leté vnučce, kt. si mimochodem své gatě vybírala podle svého vkusu už nejméně osm let... ale toto jsou všechno jenom střípky...), což vyústilo až jejím zhroucením, když už i poslední manipulovatelné děcko se postavilo na odpor a dalo jí jasně najevo, že sebou nenechá smýkat jak špinavým hadrem...
2 a půl měsíce pobyla v psychiatrické léčebně, odkud se vrátila fakt jak vyměněná... Pro mne je to záhada a neuvěřitelné cosi..., pláč, slzy, vztek, vzdor, odpor, neshody, trápení, odmítání... nic ji neodradilo od jejího způsobu jednání s námi, 30 let to trvalo..., až najednou... léky+odloučení od rodiny+pravděpodobně uviděla daleko "horší vjecy", než je její nezřízená dcera (=já) a neposlušné a nevděčné vnučky, které si drze dovolí mít jinačí názor než má ona...
Víš, takže doopravdy pohádka... a to pro mne nepochopena, zatím...