V roce 2006 mi umřela máma na rakovinu pankreatu v 52 letech (když umírala bylo mi 28 let, bratrovi 26). Byla to hrozná rána, a dost těžko se s tím smiřuju vzhledem k podmínkám jak umírala a jak se taky v této situaci zachoval otec před smrtí a po smrti mámy.
3 dny před máminou smrtí (když už jsme věděli od doktorů, že nepřežije) jsem odešel do Brna vyřídit si novou práci a sehnat si bydlení. S tím, že budu pravidelně dojíždět domů za otcem a to jsem taky splnil. A domů  taky dojížděl můj mladší bratr.
Otec si asi 5 měsíců po mámině smrti našel nové zaměstnání a hned taky novou partnerku. Partnerka je o 25 let mladší než otec, otcovi bylo v té době 53 let, jí 28 let. Teď s ní čeká dítě.

První setkání s ní proběhlo u nás doma, když jsem byl doma jen já. Přijela s otcem na večer a že tu přespí. Otec se snažil nás seznámit. Odmítl jsem se s ní seznámit a vůbec k ní promluvit. Sbalil jsem si beze slova své věci do práce a odešel přespat k tetě.
Ráno mi otec volal, proč jsem se tak zachoval a že Markéta (jeho partnerka) je z toho celá vyděšená. Na to jsem mu neodpověděl a myslel jsem si své.

Od té doby, co se nás otec snažil seznámit, vedu s otcem názorovou válku ohledně jeho vztahu s danou partnerkou a o tom jakou budoucnost nám připravil. Náš vztah je čím dál horší a podle mého názoru jediné co ho zajímá je, jak zabezpečit sebe a partnerku na úkor nás.
Máma měla taky určitý majetek a s tím po její smrti disponoval otec. To se samozřejmě mě a bratrovi nelíbí, protože si myslíme, že mámin majetek měl přejít na nás. Některé věci, jak jsme později zjistili, otec do dědictví nepřiznal.
Naše spory došly tak daleko, že se pořád osočujeme a urážíme de facto jen kvůli Markétě.
Já jsem v této věci zaujmul pozici odmítače - vyhýbám se jakékoliv komunikaci s ní a snažím se setkat v minimech případů. Otce samozřejmě nepřešly snahy nás seznámit.

Chtěl bych se zeptat, jestli v této věci jednám aspoň trochu správně a chtěl bych taky znát názor, jestli je tohle normální v rámci společnosti. Otec mi totiž už několikrát vytkl, že v dnešní době jsou takové vztahy normální záležitostí.
Já si samozřejmě mysliím, že to normální není. Můj názor je ten, že on i ona, připravovali početí dítěte a svůj vztah velmi pečlivě právě kvůli majetku. Otec tvrdí, že to tak není. Ale já mu nevěřím už ani slovo.

O majetku mluvit nechci, to at se vyjádrí jiní, ale proč by ses nebavil s jeho partnerkou, no tak je mladsí, ale je to fuk ne? není ti á ani 12 abys odmítal otcovu novou lásku, neby sis myslel že bude od svých 53 už jen sám?? Kvůli komu, kvuli svým dospelým skoro 30letým dětem? Kdyby jeho partnerce bylo 50, neřešil bys to a jeho novou paní klidne komunikoval?Jde opravdu jen o ten vek....
Když se s ní nebavíš tak ji prece ani neznas...je spatna jen proto že je ji 30 a ne 50. 50ti letá už by za majetkem jit nemohla? Mas pocit ze 25 let rozdilu - to už nemuze byt laska ale jen vypocitavost? premyslel jsi nad temito otazkami...

Ohledne dedictvi po zemrele mamince je to samozrejme jina. Otec by mel dostat polovinu a vy dva bratri se rozdelit rovnym dilem o tu zbylou ne?

Kukulíne, já se věkově víc blížím tvému tátovi než tobě. A taky jsem zůstala v životě v určitou chvíli sama, (rozvedla jsem se a můj BM stejně pak zemřel, stejně bych byla v 38 vdova, ale to sem nepatří).
A vím, jak je smutno člověku samotnému, zvlášť pokud je to člověk vnitřně stavěný na život ve dvou. A taky mimo jiné vím, jak člověku kromě souznění, pohlazení chybí i sex. Možná ti to v tvém věku přijde nepochopitelné, že by otci v jeho věku tohle vše mohlo chybět, ale je to tak.
Nezlob se, ale myslím, že vůbec správně nejednáš. Nejednáš jako dospělý chlap, a jako dobrý syn, když se k tátovi a jeho nové partnerce takto chováš.
Vím, že je možná pro tebe těžké smířit se s tátovou novou partnerkou po smrti tvé mamky. Možná považuješ za správné, aby táta na život už rezignoval, jen vzpomínal na zemřelou mamku, a staral se o vás.
Ale proč? Ty a tvůj brácha jste už velcí, vedete jistě samostatný život. Tak proč by váš táta nemohl taky vést ten svůj? A třeba i s novou ženou a malým dítětem? Proč mu to ztěžuješ?
Dědictví po mamce taky není jen vás mladých, ale určitým dílem i táty. A mimochodem, táta se na jeho pořízení aktivně podílel, tak proč by mělo připadnout vše vám?

Víš, tvůj postoj se mi zdá nesmírně sobecký. Asi je dobře napsat to sem a přečíst si i názor jiných. Třeba ti to otevře úplně nový pohled, tátu pochopíš, jeho novou rodinu mu budeš přát...

Řeknu ti to ještě takhle: Mí rodiče jsou rozvenení, můj táta přítelkyni má. Já ji mám moc ráda  a jsem jí vlastně vděčná, že s tátou občas je, a že táta není sám.
Mé mamce v druhém manželství manžel zemřel, je vdova. Žije sama. Mám o ni často strach, třeba kdyby doma někde omdlela, bojím se, že bych to zjistila třeba až za dva dny. Nemůžu být u ní pořád. Kdyby si ona našla přítele, moc bych jí to přála a mě by se i moc ulevilo, že by někoho měla, a já neměla tak špatný pocit z toho, že k ní nestíhám zajít tak často, jak bych si přála.

Přemýšlej o tom všem... a snaž se tátu pochopit... Táta prožil hodně moc zlého, stejně jako vy synové, když mamka umírala...Přejte mu hezký novýživot, vždyť by ho mělo čekat ještě tak aspoň 20 let života, a přej mu, ať ho prožije šťastný. :hjarta:

Kukulin a to jako tvůj život se točí jen kvůli majetku, nebo proč nechceš aby tvůj otec měl partnerku? Je pravda, že si ji otec našel příliš brzy, možná ale patří k lidem, kteří nedokážou být dlouho sami. Ty i tvůj bratr jste dost staří, brzy budete mít vlastní rodinu, tak proč ji nedopřejete i otci, on nemá nárok? Vím o čem mluvím, jak je smrt bolestná, můj otec mě umíral v náručí, když mě bylo 11 let.

kukuline - je to těžké.
S otcovou partnerkou nemusíš vycházet nijak přátelsky, ale otec je dospělý a svéprávný a s jeho rozhodnutím nic nenaděláš.
Na druhou stranu - otec by asi neměl tlačit na pilu a snažit se vás spolu seznámit tak nějak "na silu".
Asi Ti nejvíc v celé té záležitosti vadí nějaké majetkové vztahy.
Ty my tady asi stěží posoudíme. Je to opravdu složitá situace - záleží na všech okolnostech.
Neporadila jsem, ale věřím tomu, že některé věci je lépe neřešit teď hned, ale nechat je řešit samospádem.
Ať všechno dopadne ke Tvé spokojenosti. ;)

Nyní by ti mělo být tedy 31 let, ale tohle je chování 13ti letého...  fracka. Otázky ohledně majetku jsi měl řešit v pozůstalostním řízení.

Tak já se taky přidám. Myslím, že o věku to vůbec není. Přece mladší neznamená špatná. Klidně mohl narazit na věkově rovnou, která by šla po penězích, ale proč hned odsuzovat mladou, že jde po penezich kdyz ji vlastne ani neznas? Neni to o veku je to o cloveku. Mamincinymu strejdovi umrela zena kdyz mu bylo kolem 50, to mel zustat do konce zivota sam? Ne, truchlil asi 2 roky a pak si nasel novou partnerku... o 20let mladsi s 2 docela malyma detma....no a? Dotedka jsou spolu a uz je to vic jak 10let! Mozna ti vadi, ze si tu novou nasel tak brzo, ale treba jen nechtel byt sam.  Z toho co pises asi uz s nim nebydlite navic jste dospeli, urcite by i tobe vadilo, kdyby ti tatka branil mit partnerku z toho duvodu aby si byl s nim a mel na nej vic casu.... Zkus se nad tim zamyslet, nemusis jeho novou partnerku mit rad, staci kdyz se s ni budes snazit v ramci moznosti vyjit. Tak drzim palce at je vse co nejdriv OK.

kukuline, JAKOU budoucnost vám táta připravil? Kolik ti je? Jsi dospělý a svou budoucnost si děláš sám. Není to náhodou tak, že to ty jdeš po tatínkově majetku? Jakým právem? :co:

Také si myslím, že dospělý syn by neměl otci určovat, s kým bude a nebude... Maminka zemřela, nikdo nechce být sám, pokud je "normální"... Majetek se určitě bude řešit (podle zákona) v dědickém řízení, to nová partnerka ovlyvnit nemůže. A jak píšeš, budeš mít sourozence...
Bolest ze smrti maminky by neměla být důvodem k tomu, abys otce, kterého máš určitě rád, zavrhl... Přeju ti hodně síly a ohleduplnosti... :styrka:

Já ale kukulína celkem chápu, jsem ve věku maminky a také mám nemocnou slinivku.  Asi nemyslel na to, že si otec někoho domů dotáhne a ta dotyčná bude např. používat společné věci a zařízení jeho rodičů. Navíc mu možná vadí ten věkový rozdíl. Otec asi musí být velký milovník, když tak brzy po smrti maminky si našel hned novou známost. Ale každý jsme jiný! Možná maminku neměl otec už tak moc rád, možná nechápal, co ona zažívala...nepopisuje dost dobře ten konec, jak se o ni staral otec, jak jí pomáhal.
Nepíše, jak byl rozdělen majtek. Pokud mají dům - byt, jaký je podíl každého? Řekla bych, že by se měli domluvit na majetku, i když ho třeba neřešili ihned po smrti maminky. Možná kukulin ani o to , seznamovat se se svojí macechou nestojí, k tomu ho nikdo nemlůže nutit, možná to cítí jako zradu vůči své mamince ze strany otce. Nepíše, jak se k tomu staví bratr. Pokud otec cokoliv nepřiznal, tak by se na tom měli dohodnout,kdo co bude používat  tak, aby kukulin nebyl mimo. Jistěže mladá dáma ráda přijde do všeho hotového, o tom není pochyb. Záleží, jak je na tom otec finančně, zda by o něho stála i bez peněz a zázemí........mě by se také nelíbilo, kdyby se mi někdo cizí, byt by to byl nový partner rodiče, roztahoval v domě. Navíc je na cestě další dědic .....
Jinak, já osobně bych se k tomu postavila tak, pokud bych se s dotyčnou seznámit nechtěla, vypořádala se s majetkem a necht si jde otec s novou partnerkou novou cestou. 
Všichni jste tak šíleně tolerantní a přejete mu ohleduplnost a aby se nad sebou zamysle, ale nikdo ho nechápete !

Aneri, tys tady ale naplácala nesmyslů. Domněnky o lásce jeho otce k jeho mrtvé matce? Tím mu opravdu pomůžeš. Že ti hanba není. Jako sup nad mrtvolou. :(

Aneri, proč tolik zloby a zášti mezi řádky?
Jak jsi přišla na to, že ho nikdo nechápe?

..."že si otec někoho domů dotáhne a ta dotyčná bude např. používat společné věci a zařízení jeho rodičů"...
..."mladá dáma ráda přijde do všeho hotového"...
..."mě by se také nelíbilo, kdyby se mi někdo cizí, byt by to byl nový partner rodiče, roztahoval v domě"...
..."necht si jde otec s novou partnerkou novou cestou"...

Tímhle jsi chtěla vyjádřit, jak ho chápeš?

Z jeho příběhu vyplývá, že zaujal "postoj odmítače", jak sám říká... a ty se evidentně stavíš do šiku s ním. Můžeš mi, prosím, říct aspoň jedno pozitivum podpory takového jednání?

Ti bratři jsou dospělí, oba mají svůj život mimo domov, a jejich otec opravdu "jde svojí cestou"..., co je na tom odsouzeníhodného?

No to je zase nadělení :co:
Ačkoli Bety vynáší poměrně drsné soudy tady s ní musím souhlasit :jojo: opravdu se chováš jako kdyby ti bylo třináct, ještě zadupat nohou by sis měl :co: Předně bych se snažila si uvědomit, že můj otec už mi ve třiceti letech budoucnost zcela jistě nebuduje. Naopak je načase abych já budovala budoucnost svým dětem ;) Nebo se třebas starla jen o sebe. Ale rozhodně nepočítám s tím že když mi bude třicet budou se pro mě rodiče moct přetrhnout :co: Mimochodem můj otec opustil mámu když mi nebyl ani rok kvůli jiné ženě ;) babička do mě v mém dětství lehce cpala jak je táta špatnej, ale řeknu ti, na to jak jsem byla mladá, jsem měla ecidentně rozumu víc ;) páč vidím, že táte je u tý "rozvracečky manželství" šťastnej. A mámě je taky líp, když si může věst život po svým. A není o tom mít rád? Nemá to právě vypadat tak že lidem přeješ jejich štěstí, i když třebas tobě přijde maličko divný? :co:

Aneri, slova Na cestě je další dědic myslím vystihují podstatu tvého úhlu pohledu..... :( 
Překvapují mě úvahy, že by někdo cíleně počal, jen aby přišel k majetku, jak píše Kukulin....

A že by se ti někdo cizí, byť by to byl partner tvého rodiče,roztahoval po domě....? Za prvé, on to není jen dům dětí, ale i toho otce. A pro něj nová partnerka není cizí. A rodič, byť ovdovělý, má právo na svůj další život podle svého. Stejně tak jako synové. Všichni jsou už dospělí a soběstační. A hlavně svéprávní.

A zrada otce na té matce by to byla, kdyby si tu druhou našel už za jejího života. Tak to zřejmě není. Našel si ji, když byl už vdovcem.

Kukulíne, když ovdověl tchán mé kamarádky, bylo to  zlé. Propadl do depresí, přestal o sebe dbát, přestával komunikovat, jeho rodina se obávala, že už to zabalil, že spěje ke svému konci...  Tohle bys pro svého tátu fakt chtěl?

Naštěstí mnou popisovaný příběh má happy end: Po čase starý pán potkal nějakou snad dávnou známou. Ožil, začal se zajímat o svět, úplně psychicky rozkvetl. S dotyčnou paní začali chodit o nedělích na dechovku, zas se měl na co těšit, a začali spolu žít.Oběma jim bylo pár let přes 7O a oba si to stáří hezky užili. A rodina toho pána byla šťastná, říkávali s láskou: Děda teď na nás nemá čas, děda je zamilovanej.....

Kukulíne, jestli dobře čtu, váš táta je slušně situovaný muž a má o 25 let mladší partnerku, se kterou je schopen i ochoten založit novou rodinu a ty jako syn se cítíš zaskočený jeho počínáním, především s ohledem na majetek, na nějž cítíš a částečně i máš nárok, stejně jako tvůj bratr. Podívej, může to být tak, jak píšou děvčata, že se jedná o skutečnou lásku mezi ním a jeho přítelkyní, pak se o svá práva s bratrem bát nemusíte, ta žena jistě bude v této věci vstřícná. (Na jejím místě už bych dávno vás oba o tomto ujistila a požádala svého muže, aby se se syny náležitě vyrovnal. Je dobré mít čistý stůl.) A může to taky být tak, jak se domníváš ty, že je za tím nějaký kalkul.    V takovém případě se na to můžeš krajcvajc a nechat události plynout. Táta je zjevně zaláskovaný, řeč s ním nebude, možná až časem. A vy s bráchou jste dospělí chlapi, určitě se o sebe postaráte, přijít o finanční jistinu do budoucna je určitě nepříjemné, ale....všechno se mění a často člověk pozná až časem, co pro něj bylo dobré. Jestli z té ženy nemáš dobrý pocit, nikdo tě nemůže nutit se s ní stýkat, pozor ale ať si nezavřeš dveře k tátovi. Ona je teď jeho citlivé místečko a zamilovaný člověk dělá blbiny, které ho třeba později mrzí...Přeju hodně nadhledu, štěstí a zdraví:-)

Chápu to dobře?
31-letý soběstačný vydělávající chlap, s vlastním bydlením odděleným od otce... A "žárlí" na otcovu novou ženu a na svého nového budoucího sourozence?
Jakože by ho ta "macecha" a miminko mělo "oloupit" o to, co jeho jest?
3 roky je dost dlouhá doba na to, aby děcitví po matce bylo vyřízeno, a zřejmě bylo, a to podle zákona.
A otec je ještě naživu, tak je moc brzo, "prát" se o dědictví po něm.
Kukulíne, co po tátovi chceš? Aby řídil svůj život podle Tebe? Cha cha...

Napadá mě cosi u supech... ale nebudu to radši rozvádět.

Tvému tátovi přeju šťastný a spokojený život s novou ženou, zdravé miminko a hlavně ROZUMNÉ DOSPĚLÉ SYNY, kteří si nehrají na ukřivděná děcka.

Jo a je úplně normální, že má táta partnerku o tolik mladší... láska si nevybírá...

Seber se chlape... nebo chceš zničit život tátův, i celé rodiny... máš docela našlápnuto...

... a to, že si 31-letá žena po 3-letém vztahu s mužem chce pořídit dítě... na tom nevidím nic vypočítavého ohledně majetku... Ty snad ano? V tomhle věku je běžné, že ženy chtějí mít dítě... s mužem, kterého milují.

Vůbec mě hanba neplácá! Nechápu, proč bych po své mrtvé matce měla vše nechávat někomu jinému?! Snad bych podle některých mohla i chodit žebrat, protože starý pán chce dítě lásky s mladou ženou...ale o tom to je, že jsme každý jiný a máme na různé situace různé názory. Nebo snad ne? Proč Kukulína odsuzujete, třeba je také sup, jako já / a proto nic nemám/ Nevěřím, že tak vážně narušené vztahy se dají urovnat, snad jedině tím, že by se Kukulín všeho vzdal, nic nepožadoval a kamarádil se s macechou......

Aneri napsal(a):

Vůbec mě hanba neplácá! Nechápu, proč bych po své mrtvé matce měla vše nechávat někomu jinému?! Snad bych podle některých mohla i chodit žebrat, protože starý pán chce dítě lásky s mladou ženou...ale o tom to je, že jsme každý jiný a máme na různé situace různé názory. Nebo snad ne? Proč Kukulína odsuzujete, třeba je také sup, jako já / a proto nic nemám/ Nevěřím, že tak vážně narušené vztahy se dají urovnat, snad jedině tím, že by se Kukulín všeho vzdal, nic nepožadoval a kamarádil se s macechou......

Já to vidím tak, že dospělí synové dostali v dědictví, které probíhalo před 3 roky, to co jim náleželo. Pokud měli pochybnosti, měli je vznést předtím.
Otec zatím žije, po něm žádné dědictví zatím není. Takže není čeho se domáhat.
Chlapi jsou dospělí a výděleční (předpokládám), postarají se o sebe sami.
Tak o co jde?
Na dědictví si prostě bude muset počkat, až táta umře, což může trvat dalších 30 let... - a jestli je z tátovy strany sobecké, že se v padesáti a něco znovu zamiloval a zplodil dítě... - jakože tím schválně ubírá synům majetek???

Synové za 30 let dostali co měli, a podle mě, majetek rodičů je majetek rodičů... a kdyby ho odkázali charitě, tak je to jenom jejich věc... (nevím ovšem co na to zákony)... Dědictví by se mělo brát jako "dar" (tudíž nevymáhat) a ne jako "povinnost" rodičů dát něco dětem, protože to jsou jejich děti... v dětství ano - do doby než si dítě začne vydělávat, tak ano. Rodiče mají povinnost se o děti starat. Ale o 30-leté soběstačné vydělávající samostatně bydlící chlapy... to snad nemůže myslet nikdo vážně :co:

Bohužel, v tomto případě jde asi hodně o majetek...tedy o majetek dělený po otcově budoucí smrti (fuj, už jen pojmenovat to je hrozné...). Kdyby otec zůstal sám, vše po něm by dědili  dva synové. Takto je ve hře další sourozenec, a pokud se otec ožení, tak i jeho manželka....obávám se, že právě toto leží synům nejvíc v žaludku... Smutné....
Z našeho města znám i případ, že když ovdovělý otec oznámil synovi, že se ožení, dotyčný syn ho zbil a snažil se sňatku všemožně zabránit, aby se případné dědictví nedělilo... 

Kukulíne, ať to není takové "o nás bez nás", napiš k tomu něco víc. Např.:

Na Markétě ti vadí nejvíc co přesně? Že je o 25 let mladší? A třeba partnerka stejně stará s otcem by ti nevadila?
Nebo máš za to, že je to příliš "brzo" po maminčině smrti? Ale ve 31 letech už zřejmě sám víš, že doba seznámení se dopředu plánovat nedá... Máš nějaký reálný  podklad k slovům o Markétině ziskuchtivosti, a nebo ji u ni jen dopředu předpokládáš? Vždyť sám píšeš, že seznámit se s ní nechceš, tak jak ji můžeš dopžedu, bez poznání, odsoudit?
A jak jste to měli s dědictvím? Přeci po cca 3 letech musí být dědické řízení uzavřeno, a u něj jste museli být přítomni všichni 3 - otec i vy synové, ne? Domnívám se, že maminčin majetek musel být  rozdělen podle zákona - mezi otce a vás. Proč by měl připadnout jen vám - synům -jak se zmiňuješ, a otci tedy nic?

Vím, že je možná bolestné vidět, jak nová otcova parterka např. sedí na křesle, kde sedávala maminka, pije kafe z hrnku, ze kterého pila maminka... Tyto pocity chápu, ale neměly by vést k postoji odmítače, jak sám píšeš...

Aneri napsal(a):

Vůbec mě hanba neplácá! Nechápu, proč bych po své mrtvé matce měla vše nechávat někomu jinému?! Snad bych podle některých mohla i chodit žebrat, protože starý pán chce dítě lásky s mladou ženou...ale o tom to je, že jsme každý jiný a máme na různé situace různé názory. Nebo snad ne? Proč Kukulína odsuzujete, třeba je také sup, jako já / a proto nic nemám/ Nevěřím, že tak vážně narušené vztahy se dají urovnat, snad jedině tím, že by se Kukulín všeho vzdal, nic nepožadoval a kamarádil se s macechou......

Dědické řížení jistě proběhlo. Nemám nejmenších pochyb. :) ;) Ty ano?

majkafa napsal(a):

Aneri napsal(a):

Nechápu, proč bych po své mrtvé matce měla vše nechávat někomu jinému?! Snad bych podle některých mohla i chodit žebrat, protože starý pán chce dítě lásky s mladou ženou... a proto nic nemám... Nevěřím, že tak vážně narušené vztahy se dají urovnat, snad jedině tím, že by se Kukulín všeho vzdal, nic nepožadoval a kamarádil se s macechou......

Dědické řížení jistě proběhlo. Nemám nejmenších pochyb. :) ;) Ty ano?

Nemusí být uzavřeno.
A Aneri? Pokud zůstal vdovec, t.j. tvůj otec, dostanete po ní všechno napůl, takže budeš muset nechat něco někomu jinému... Jo, a sup, ten chodí POUZE na mrtvoly. Tož když je sežere, nemá nic... (všem citlivým dušinkám se omlouvám), tak co se divíš, že NIC NEMÁŠ?
PS: Jak víš, že vztahy jsou "tak vážně narušené"? Z kontextu vlákna vyplývá, že nejvíc je narušuje autor..., ovšem on přišel pro názory jiných..., tak je třeba s jejich pomocí zas narovná, ne? Ale... vlastně..., on zatím nepromluvil, tak bychom neměli soudit, abychom nebyli souzeni... :godlike: :kapitulation:

kukulin napsal(a):

V roce 2006 mi umřela máma na rakovinu pankreatu v 52 letech (když umírala bylo mi 28 let, bratrovi 26). Byla to hrozná rána, a dost těžko se s tím smiřuju vzhledem k podmínkám jak umírala a jak se taky v této situaci zachoval otec před smrtí a po smrti mámy.
3 dny před máminou smrtí (když už jsme věděli od doktorů, že nepřežije) jsem odešel do Brna vyřídit si novou práci a sehnat si bydlení. S tím, že budu pravidelně dojíždět domů za otcem a to jsem taky splnil. A domů  taky dojížděl můj mladší bratr.
Otec si asi 5 měsíců po mámině smrti našel nové zaměstnání a hned taky novou partnerku. Partnerka je o 25 let mladší než otec, otcovi bylo v té době 53 let, jí 28 let. Teď s ní čeká dítě.

První setkání s ní proběhlo u nás doma, když jsem byl doma jen já. Přijela s otcem na večer a že tu přespí. Otec se snažil nás seznámit. Odmítl jsem se s ní seznámit a vůbec k ní promluvit. Sbalil jsem si beze slova své věci do práce a odešel přespat k tetě.
Ráno mi otec volal, proč jsem se tak zachoval a že Markéta (jeho partnerka) je z toho celá vyděšená. Na to jsem mu neodpověděl a myslel jsem si své.

Od té doby, co se nás otec snažil seznámit, vedu s otcem názorovou válku ohledně jeho vztahu s danou partnerkou a o tom jakou budoucnost nám připravil. Náš vztah je čím dál horší a podle mého názoru jediné co ho zajímá je, jak zabezpečit sebe a partnerku na úkor nás.
Máma měla taky určitý majetek a s tím po její smrti disponoval otec. To se samozřejmě mě a bratrovi nelíbí, protože si myslíme, že mámin majetek měl přejít na nás. Některé věci, jak jsme později zjistili, otec do dědictví nepřiznal.
Naše spory došly tak daleko, že se pořád osočujeme a urážíme de facto jen kvůli Markétě.
Já jsem v této věci zaujmul pozici odmítače - vyhýbám se jakékoliv komunikaci s ní a snažím se setkat v minimech případů. Otce samozřejmě nepřešly snahy nás seznámit.

Chtěl bych se zeptat, jestli v této věci jednám aspoň trochu správně a chtěl bych taky znát názor, jestli je tohle normální v rámci společnosti. Otec mi totiž už několikrát vytkl, že v dnešní době jsou takové vztahy normální záležitostí.
Já si samozřejmě mysliím, že to normální není. Můj názor je ten, že on i ona, připravovali početí dítěte a svůj vztah velmi pečlivě právě kvůli majetku. Otec tvrdí, že to tak není. Ale já mu nevěřím už ani slovo.

Nečetla jsem ost.příspěvky na tvůj příběh,ale napišu ti svůj názor na to všechno a hlavně na tebe:vychází mi z toho,že si normální sobeček,takový velký kluk,že se nestydíš!
Je velmi smutné,že tvoje matka umřela,bohužel o rodiče přicházejí i mnohem mladší děti a tebe to zastihlo už v dospělosti,i když chápu,že to musí bolet stejně,ale měl bys mít k tomu racionálnější přístup, tedy kchování tvého otce.Ten si ještě užije svoje,když se v tolika letech ještě uvolil k tomu vychovávat další dítě.
Zmiňuješ nějaké zabezpečení Vás dospělých synů-si snad už dávno zabezpečený,když ti táhne na 30 ne?A tvůj otec k tomu určitě přispěl nemalou měrou,tak ho nech žít jeho život,nechovej se jak zastydlý puberťák,a těš se s nimi na nového sourozence.Tvé matce nekonečné truchlení život už nevrátí,tak si alespoň užij ještě toho,že máš zdravého otce,který velmi stojí o to,aby s tebou vycházel a zkus se povznést nad hmotné statky,které ještě nikomu samy o sobě štěstí nikdy nepřinesly.

Kuty napsal(a):

Nečetla jsem ost.příspěvky na tvůj příběh,ale napišu ti svůj názor na to všechno a hlavně na tebe:vychází mi z toho,že si normální sobeček,takový velký kluk,že se nestydíš!
Je velmi smutné,že tvoje matka umřela,bohužel o rodiče přicházejí i mnohem mladší děti a tebe to zastihlo už v dospělosti,i když chápu,že to musí bolet stejně,ale měl bys mít k tomu racionálnější přístup, tedy kchování tvého otce.Ten si ještě užije svoje,když se v tolika letech ještě uvolil k tomu vychovávat další dítě.
Zmiňuješ nějaké zabezpečení Vás dospělých synů-si snad už dávno zabezpečený,když ti táhne na 30 ne?A tvůj otec k tomu určitě přispěl nemalou měrou,tak ho nech žít jeho život,nechovej se jak zastydlý puberťák,a těš se s nimi na nového sourozence.Tvé matce nekonečné truchlení život už nevrátí,tak si alespoň užij ještě toho,že máš zdravého otce,který velmi stojí o to,aby s tebou vycházel a zkus se povznést nad hmotné statky,které ještě nikomu samy o sobě štěstí nikdy nepřinesly.

:godlike: :godlike: :godlike: :supr:
Na rozdíl od tebe jsem četla všechno, ptz. mě to zaujalo...
Mám jenom jednu "po*n" (nechci vidět, jak "babinetí překladač" to vypuntíkoval, vyhvjezdičkoval...), "babinetsky" o.d.p.o.r.n.o.u poznámku, bude asik následkem mé nemoci z povolání..., ...a vlastně ani toho ne, je to nemoc z kurzu strojopisu - tož nazývejme věci správnými slovy... : za čárkou nebo tečkou má následovat mezera... ok?
Jinak, bez výhrad!!! Doslova. Ber to jako veliké  D Í K  :godlike: :godlike: :godlike: :pussa:

Čteš? Vidím, že "jsi"... co? :co:

Bety napsal(a):

Nyní by ti mělo být tedy 31 let, ale tohle je chování 13ti letého...  fracka. Otázky ohledně majetku jsi měl řešit v pozůstalostním řízení.

Otcovi je 55 let a podle tebe se nechová jako třeba 15 letý fracek? Nebo třeba jeho partnerka, to je ještě lepší příklad. Ale nevím na co přesně narážíš?

Co se týče majetku, ano je to pravda, měli jsme to řešit v řízení. Budeme ho znovu otevírat a bohužel jsme s bratrem zjistili, že podle současného zákona jsme v právu my, ponechám-li etiku stranou, kterou se tady halda lidí ohrazuje.

Můj dotaz se, ale netýkal ani tak majetkových sporů, ale toho co si lidi myslí o takových vztazích a o jejich normalitě. Halda názorů tady už je, takže za ně díky.

Otec se snažil nás seznámit. Odmítl jsem se s ní seznámit a vůbec k ní promluvit. Sbalil jsem si beze slova své věci do práce a odešel přespat k tetě. Ráno mi otec volal, proč jsem se tak zachoval a že Markéta (jeho partnerka) je z toho celá vyděšená. Na to jsem mu neodpověděl a myslel jsem si své.
Skutečně reakce hodná dospělého chlapa... Během nějakých 12 hodin urazit a vyděsit Markétu, a ještě stihnout ublížit tátovi a oběma "ukázat", jak jsou nemorální, že si vůbec dovolili...
Jo, měl a mohl sis myslet své - ale co takhle zachovat základní zdvořilost k návštěvě, kterou si tvůj dospělý otec přivedl do svého domu? Mohl bys mi odpovědět, jak by ses zachoval v opačném případě - kdyby se  táta takto zachoval k tvojí partnerce?
Náš vztah je čím dál horší a podle mého názoru jediné co ho zajímá je, jak zabezpečit sebe a partnerku na úkor nás.... Já si samozřejmě mysliím, že to normální není. Můj názor je ten, že on i ona, připravovali početí dítěte a svůj vztah velmi pečlivě právě kvůli majetku.
Moment - jak "na úkor"? Nějak zapomínáš, že do tebe s bráchou už byly nějaké "investice" vloženy. Navíc je celkem reálná možnost, že až očekávanému miminku bude tolik, jako vám, tátu už mít nebude - skutečně si myslíš, že mu to majetek nahradí? Ani na okamžik si nepřipustíš možnost, že se lidem rodí děti i z jiných důvodů, než aby "odrbali" starší sourozence?
Otcovi je 55 let a podle tebe se nechová jako třeba 15 letý fracek? Nebo třeba jeho partnerka, to je ještě lepší příklad.
Jak by se měl podle tebe člověk v těchto letech chovat? Jsem v podobném věku a můžu tě ujistit, že skutečně nepřemýšlím o tom, jak bych svůj majetek rozdělila mezi potomky, uchýlila se do přístřeší a jako jedinou zábavu chodila do parku krmit ptáčky - kdyby mi teda zbylo na další rohlík.
A co dělá jeho partnerka tak špatného - teda krom toho, že si dovolila otěhotnět s tvým otcem bez tvého schválení?

mě by se také nelíbilo, kdyby se mi někdo cizí, byt by to byl nový partner rodiče, roztahoval v domě. Navíc je na cestě další dědic... Nechápu, proč bych po své mrtvé matce měla vše nechávat někomu jinému?!
Aneri - rodič nemá právo přivést si nového partnera? Není ten dům "tak trochu" i jeho? Včetně zařízení a dalších věcí? Většinou to bývá tak, že rodiče seženou bydlení, byt zařídí... a děti se na tom nijak zvlášť nepodílí, spíš do určité doby jenom berou - ale pak přijdou s nataženou rukou a "nezpochybnitelnými" nároky, protože ony přece "mají právo". Prd a vořech - kde je právo rodiče na normální život? Včetně toho dalšího dědice - jak kdybys jed plivala...

Všem, kdo nečetli, vřele doporučuju "Děti těch druhých" (Joanna Trollopeová). Na tuhle situaci téměř učebnice :-)

kukulin napsal(a):

Otcovi je 55 let a podle tebe se nechová jako třeba 15 letý fracek? Nebo třeba jeho partnerka, to je ještě lepší příklad. Ale nevím na co přesně narážíš?

Co se týče majetku, ano je to pravda, měli jsme to řešit v řízení. Budeme ho znovu otevírat a bohužel jsme s bratrem zjistili, že podle současného zákona jsme v právu my, ponechám-li etiku stranou, kterou se tady halda lidí ohrazuje.

Můj dotaz se, ale netýkal ani tak majetkových sporů, ale toho co si lidi myslí o takových vztazích a o jejich normalitě. Halda názorů tady už je, takže za ně díky.

Takže - já si myslím, že jakýkoliv vztah, kdy se dva lidé milují, je normální.
A o tobě (a možná bratrovi) jsem nezměnila názor. Že vás hanba nefackuje. Maminka vám umřela a vy se chováte jako supi. Dospělí soběstační lidé.

Kukuline, tohle je přece normální. Otec se znovu ožení - to ale neznamená, že maminku nemiloval nebo, že jeho nová partnerka je zlatokopka. A věkový rozdíl? Neřeš ho. Naopak, přeci by jste si mohli s "macechou" líp rozumět. Představ si, že by žil s ženou o 20 let starší... :P
Bývalý kolega (28 let) měl partnerku, které bylo 45 a měla dvě děti přibližně ve věku partnera. Soužití to nijak nenarušovalo, jen tchýně jí dávala "sežrat", že nebude mít vnoučata. Tedy vlastní...
Když ovdověl tchán, bylo mu hloupé říct manželovi, že má přítelkyni. Ani jsme to doma nějak neprobírali, padla věta, alespoň nebude na baráku sám, to je dobře a novou babičku jsme prostě normálně přijali do rodiny.
Ano, dědictví dořešte. Ale co se týká otcova vztahu, pěkně bych si s ním zašla na pivo a přiznala, že mě to rozhodilo. Měl vám to s bratrem říct, nebo nastínit dřív, než přišla přespat... Je to ale jeho život. On ti taky nebude vybírat partnerku...
Docela by mě zajímalo, jak na to nahlíží bratr.

Vy nechápete, že Kukulínovi a mě jde o majetek !!!  On se nebude kamarádit s nikým, když se cítí ohrožen, že mu ho může vzít, to jasně píše, že otec chce zajistit hlavně budoucí dítě a ženu ! Proč by se Kukulín měl něčeho vzdávat,co mu náleží po jeho jediné mamince ??? Majetky jsou asi rozděleny špatně! Já myslím, kdyby Kukulín byl spokojen a dostal po mámě to, co mu patří, určitě by mu jeho masecha byla šuma fuk.
Ano, existuje opravné řízení! Dědictví lze dodatečně, po zjištění doplňovat.
Kukulíne, nemáš tady pochopení, to jsou asi ty druhé manželky.....jen já jsem taková dračice, proto jsem své dědictví po své mamince dala svému synovi, aby jel do ciziny.......jinak, co k životu potřebuji mám a sama si na to vydělávám!

Kukulíne.....tobě také tatínek mluví do vztahů? nebo pokud nějaký máš, tak nemá rád přítelkyni a zakazuje ti to? Asi by se to tobe i brachovi také nelíbilo, kdyby tatka nafoukl pusu a nebavil se s tebou jen kvůli tomu, že se mu nebude "libit tva partnerka. A nikdy nevíš, stejně tak jako tatka má mladší, ty nebo bratr můžete mít zase třeba starší. nebo aspoň soudím z toho cé píšeš, že nějaký vztah nemáš. To by jsi určitě tatínkovi dopřál, aby nebyl sám.
Byl zvyklý žít ve dvou, to co se stalo s maminkou je smutné.Ale dopřej mu ještě také tu radost v životě.
A majetek?to vyrovnání už tady někdo psal, narok na pulku ty a bracha a druhá polovina tata.To je v rá co pozůstalosti.
A ještě chci uvést příklad...tchyni zemřel manžel cca 17let....nemá nikoho a je to smutné taky.Pak je fixovaná na své děti a ti zase už mají jiný život, ale samota je samota.

Aneri napsal(a):

Vy nechápete, že Kukulínovi a mě jde o majetek !!!  On se nebude kamarádit s nikým, když se cítí ohrožen, že mu ho může vzít, to jasně píše, že otec chce zajistit hlavně budoucí dítě a ženu ! Proč by se Kukulín měl něčeho vzdávat,co mu náleží po jeho jediné mamince ??? Majetky jsou asi rozděleny špatně! Já myslím, kdyby Kukulín byl spokojen a dostal po mámě to, co mu patří, určitě by mu jeho masecha byla šuma fuk.
Ano, existuje opravné řízení! Dědictví lze dodatečně, po zjištění doplňovat.
Kukulíne, nemáš tady pochopení, to jsou asi ty druhé manželky.....jen já jsem taková dračice, proto jsem své dědictví po své mamince dala svému synovi, aby jel do ciziny.......jinak, co k životu potřebuji mám a sama si na to vydělávám!

Já teda plně chápu, že vám jde o majetek !!! :lol:

Já jen nechápu - proč je dědic ze zákona/ syn po matčině smrti/  nazýván supem.......tak to mi hlava nebere......tak asi svůj díl Kukulín  nedostal, nebo ho užívá někdo jiný/možná macecha, kterou dotáhl domů otec/. Láska je něco jiného, než majetek. Já myslím, že tam sehrálo nesouhlas s macechou mnoho faktorů najednou.
Jasně, že má otec právo na svůj život, ale jinak by to vypadalo, kdyby tak brzy po smrti matky nenutil syny k seznámení a nevodil novou paní domů.

Ahoj Kukulíne,
původ všeho je(dle mě),že ti vadí,otcova známost UŽ PO 5 MĚSÍCÍCH po smrti maminky.
Majetek a věk jeho nové partnerky je asi až na dalším místě.
Zeptej se otce,co ho k tomu vedlo.
A pak už bude záležet na tobě,co bude dál.
Vzpomeň jsi,jaký měli vztah rodiče mezi sebou i dětmi.
Snaž přijít na to proč si tak brzy otec našel novou ženu.To jestli je mladší neřeš,to není podstatné.
Majetek určitě vyřešíte ku prospěchu všech,ale neokládej to,pokud jste to už neudělali.
Držím vám všem palce

Aneri napsal(a):

Já jen nechápu - proč je dědic ze zákona/ syn po matčině smrti/  nazýván supem.......tak to mi hlava nebere......tak asi svůj díl Kukulín  nedostal, nebo ho užívá někdo jiný/možná macecha, kterou dotáhl domů otec/. Láska je něco jiného, než majetek. Já myslím, že tam sehrálo nesouhlas s macechou mnoho faktorů najednou.
Jasně, že má otec právo na svůj život, ale jinak by to vypadalo, kdyby tak brzy po smrti matky nenutil syny k seznámení a nevodil novou paní domů.

Já to vnímám tak, že Kuklínovi nejde POUZE o část, která patřila jeho mamince. Tam jistě dědické řízení proběhlo, obzvláště jestli se jedná o nemovitosti. ;) Už jen "další dědic" mi říká, že se s nějakým "novým" děťátkem odmítá dělit o to, co by mu případně zbylo po tatínkovi. ;)
A jestli má problém s tím, že "JEHO DÍL" užívá "macecha", není problém dohodnout se o vyplacení, myslím.

Vy nechápete, že Kukulínovi a mě jde o majetek !!! On se nebude kamarádit s nikým, když se cítí ohrožen, že mu ho může vzít, to jasně píše, že otec chce zajistit hlavně budoucí dítě a ženu !
Ale chápeme... sakra chápeme o co jde. Kukulínův táta (možná i pod dojmem toho, že už není nejmladší) se chce postarat o manželku a nové dítě - no a chlapci se nelíbí, že by se měl dělit s někým dalším. Dokonce mu přijde jaksi nepatřičné, že táta, namísto aby se jel podívat do Pelhřimova, si drze a bez konzultace s dětmi pořídil novou rodinu.
Majetky jsou asi rozděleny špatně! tak asi svůj díl Kukulín  nedostal, nebo ho užívá někdo jiný/možná macecha, kterou dotáhl domů otec/
Majetek se měl rozdělit při dědickém řízení. Synci už byli dostatečně dospělí na to, aby se o své nároky uměli postarat - nevíme, proč to neudělali. Že by i znovuotevření řízení bylo důsledkem tátova chování? Mmch - nebylo by lepší namísto "macecha, kterou dotáhl domů otec" používat třeba "partnerka, kterou si přivedl"?
Jasně, že má otec právo na svůj život, ale jinak by to vypadalo, kdyby tak brzy po smrti matky nenutil syny k seznámení a nevodil novou paní domů.
Nezdá se, že by nutil - spíš by byl rád, kdyby se k ní chovali přinejmenším zdvořile a slušně. Bývá dobrým zvykem seznámit své okolí s tím, s kým chceme žít a mít rodinu. Ostatně mohla bys mi říci, KAM by si ji měl vodit? Do hotelu nebo do přírody?

Tak jsem to taky celé přečetla, a považuju za ne.s.po*né, že otec má právo na vlastní život, a s kým a jak ho prožije, do toho by mu dospělé děti neměly mluvit, i kdyby se jim to nelíbilo.
Druhá věc je ten majetek: Kukulin píše, že byl po mamince a otec s ním disponuje. Zřejmě nedošlo k vyrovnání v dědickém řízení, a syn se cití ošizený....třeba otce nechal majetkem disponovat v dobré víře a nečekal takovýhle zvrat. Pak by to chtělo právníka, poradit se s odborníkem, jak to napravit...pokud jde třeba o dům, je možné jej prodat a peníze rozdělit mezi dědice, ten dům by ale v dědickém řízení proběhl určitě. Stejně tak peníze na účtech, ve fondech a podobně. Pokud je to hotovost nebo šperky, tam je to asi horší dokazovat. To ale jen fabuluju, protože máme málo (žádné) informací.
Spory o majetek už ale rozložily nejednu rodinu tak, že jsou z nich nepřátelé.

Vidíš, Majkafo, já mám zase pocit, že věci nemají dotaženy do konce a nejsou rozděleni. Jasně, jak naloží se svým majetkem otec, je jen jeho věc. S tím Kukulín nic neudělá. No, neznáme celý příběh a pouze se domníváme........
Jasně, pokud je tam majetek, bude víc lidí na dělení, to asi také vadí Kukulínovi....ale neznáme vztahy, poměry......ale pokud vyvolá s bratrem opravné řízení /nebo jak se to jmenuje/ nedělá to dobrý dojem a že ty vztahy jsou narušeny , je vidět.

helena napsal(a):

1) Otec se snažil nás seznámit. Odmítl jsem se s ní seznámit a vůbec k ní promluvit. Sbalil jsem si beze slova své věci do práce a odešel přespat k tetě. Ráno mi otec volal, proč jsem se tak zachoval a že Markéta (jeho partnerka) je z toho celá vyděšená. Na to jsem mu neodpověděl a myslel jsem si své.
Skutečně reakce hodná dospělého chlapa... Během nějakých 12 hodin urazit a vyděsit Markétu, a ještě stihnout ublížit tátovi a oběma "ukázat", jak jsou nemorální, že si vůbec dovolili...
Jo, měl a mohl sis myslet své - ale co takhle zachovat základní zdvořilost k návštěvě, kterou si tvůj dospělý otec přivedl do svého domu? Mohl bys mi odpovědět, jak by ses zachoval v opačném případě - kdyby se  táta takto zachoval k tvojí partnerce?
2) Náš vztah je čím dál horší a podle mého názoru jediné co ho zajímá je, jak zabezpečit sebe a partnerku na úkor nás.... Já si samozřejmě mysliím, že to normální není. Můj názor je ten, že on i ona, připravovali početí dítěte a svůj vztah velmi pečlivě právě kvůli majetku.
Moment - jak "na úkor"? Nějak zapomínáš, že do tebe s bráchou už byly nějaké "investice" vloženy. Navíc je celkem reálná možnost, že až očekávanému miminku bude tolik, jako vám, tátu už mít nebude - skutečně si myslíš, že mu to majetek nahradí? Ani na okamžik si nepřipustíš možnost, že se lidem rodí děti i z jiných důvodů, než aby "odrbali" starší sourozence?
3) Otcovi je 55 let a podle tebe se nechová jako třeba 15 letý fracek? Nebo třeba jeho partnerka, to je ještě lepší příklad.
Jak by se měl podle tebe člověk v těchto letech chovat? Jsem v podobném věku a můžu tě ujistit, že skutečně nepřemýšlím o tom, jak bych svůj majetek rozdělila mezi potomky, uchýlila se do přístřeší a jako jedinou zábavu chodila do parku krmit ptáčky - kdyby mi teda zbylo na další rohlík.
A co dělá jeho partnerka tak špatného - teda krom toho, že si dovolila otěhotnět s tvým otcem bez tvého schválení?

4) mě by se také nelíbilo, kdyby se mi někdo cizí, byt by to byl nový partner rodiče, roztahoval v domě. Navíc je na cestě další dědic... Nechápu, proč bych po své mrtvé matce měla vše nechávat někomu jinému?!
Aneri - rodič nemá právo přivést si nového partnera? Není ten dům "tak trochu" i jeho? Včetně zařízení a dalších věcí? Většinou to bývá tak, že rodiče seženou bydlení, byt zařídí... a děti se na tom nijak zvlášť nepodílí, spíš do určité doby jenom berou - ale pak přijdou s nataženou rukou a "nezpochybnitelnými" nároky, protože ony přece "mají právo". Prd a vořech - kde je právo rodiče na normální život? Včetně toho dalšího dědice - jak kdybys jed plivala...

Všem, kdo nečetli, vřele doporučuju "Děti těch druhých" (Joanna Trollopeová). Na tuhle situaci téměř učebnice :-)

ad 1) No heleno musím říct, že jsi zřejmě nepochopila proč jsem to udělal. Ano máš pravdu, pokud přijde návštěva je slušnost se představit. Ale taky není nikde psáno, že se jí musím představit, když je neohlášená a přijde stylem "ahoj já jsem Markéta dneska tady přespíme a já budu spát v posteli tvé mámy." No věřím tomu, že ty by jsi k tomu byla ochotná a ráda by ses jí představila, ale prostě takový nejsem a nikdy nebudu.  A mimochodem to, že jsem odešel, myslím bylo dost asertivní a gentlemanské vůči otcovi i Markétě. I já mám své ego a osobnost a nemusím se zdravit s kdekým kdo zná otce.
A co se týče opačné situace - tj. kdyby to byla moje partnerka - rozhodně bych se snažil takovým situacím vyhnout nebo je aspoň předvídat a rozhodně bych se nesnažil jí tomu vystavit. Já si myslím, že otec ani Markéta nejsou tak hloupí a nepředvídaví, aby nemohli předpokládat moji reakci a navíc si myslím, že zahráli pěkné divadlo. Řek bych, že otec mě zná už dost dlouho. A co se týče námitek, že to je otcův byt - není je pořád družstva - platba šla i z máminých peněz a já tam mám pořád trvalé bydliště a pořád to považuju ještě do určité míry za svůj domov, ale tohle jsem předtím neuved a nemohla jsi to tušit a navíc to není podstatné.

ad 2) Ano to máš pravdu, investice do nás vloženy nějaké byly. Ale já se přece si nenárokuju otcův majetek. A pokud to bereš, že on nás živil, šatil a pod. a my bysme mu měli svůj dluh splatit - to co do nás investoval. O tom se nepřu, ale taky nevidím důvod proč bych to měl vlastně splácet Markétě. Mimochodem máma měla víc majetku než on, který mu nepatřil a její rodiče to ani nechtěli. A navíc nejde jen o peníze,  ale jsou to věci - vzpomínky a pro Markétu by měli čistě spotřebitelskou hodnotu nebo téměř nulovou.   
Podívej to už není můj problém, že jeho potomek nebude mít tátu, aspoň okusí to co teď my s bráchou. A navíc já jsem to dítě nepočal a moje dítě to není a nebude, ale je zajímavé, že mám pocit, že se mě kdekdo snaží jakoby přitáhnout k jakési zodpovědnosti. A proto jsem položil tu otázku, jestli si myslíte, že tenhle vztah je vůbec normální a dovolím si znovu tvrdit, že není. A za to, že je můj otec roztěkaný a nezodpovědný a Markéta je frocek, kterému asi v hlavě nedošlo (nebo právě, že možná došlo), co tím může sobě i druhým způsobit, já nemůžu. A pokud tvrdíš, že majetek mému "sourozenci" otce nenahradí, tak na co ten majetek potom potřebují?

ad 3) Tahle věta je trošku vytržená z kontextu odpovědi na betinu připomínku. Rozhodně jsem nenapsal, že bych chtěl, aby otec zůstal sám, ale vážně jsem nečekal, že si domů přivede něco takového jako Markéta a ještě to, že s ní bude mít dítě. A že ve svém věku bude tak nezodpovědný. A to se vracíme zpět k předešlému. Mám obavy, že později se projeví zákonitě Markétin kalkul a nejen její, ale i její matky (protože jí teď asi ještě nedochází anebo právě naopak už jí to dochází, co může v budoucnu nastat). A zase se ptám, jsou tyto vztahy normální?

ad 4) Rodič má právo na partnera, pokud svého ztratí, ale nemůže tím manipulovat své potomky. A navíc jak říká aneri, proč bych měl nechávat majetek mámy někomu cizímu? V momentě umrtí mámy mámin majetek otcův nebyl. Takže myslím, že máme s bratrem na něj stejný nárok jako otec bez ohledu na to, jestli nás živil nebo ne.
Já bych řekl, že Markéta taky dostala od svých rodičů dost a ještě žijí, takže dám na to krk, že se budou starat určitě o jejího potomka. Já a brácha jsme o tuto možnost přišli a s otcem už počítat nemůžu. Takže to, že mě tady někdo označuje za supa, sobečka a fracka a nevím ještě co - ignoruju, protože z mého úhlu pohledu je to samé můj vlastní otec a jeho partnerka. A rád bych viděl ty lidi, co to o mě napsali na mém místě, jestli by se tak vážně chovali jak píší - tu lásku a vřelost k bližnímu svému. No radost pohledět. I když v té sobeckosti mají možná mnozí pravdu. Ale ať hodí kamenem, ti co jsou bez viny.

Milý kukuline - pochopila jsem. Jen mám pořád dojem, že nechápeš ty - "ahoj já jsem Markéta dneska tady přespíme a já budu spát v posteli tvé mámy." - slečna je v tvém věku, cos očekával? Že se bude chovat přiměřeně submisivně a spát nejlíp v kuchyni na kanapi? Ta postel už dávno NENÍ tvojí mámy - smiř se s tím.
Už tu bylo mockrát řečeno, že na vyrovnání z maminčina dědictví jste měli času dost, ale pořád nevíme, proč jste to neudělali. A že by s otcem nebyla dohoda o věcech-vzpomínkách? Že by vám opravdu nechtěl nic dát? Nehledě k tomu, že pro něj můžou mít tuhle hodnotu taky - nemluv pořád jen o Markétě-zlatokopce.
Nijak jsi ji nespecifikoval. Co to znamená "něco takového jako Markéta"? A jak vás otec "manipuluje Markétou"?
Nikdo tě nenutí k jakési "zodpovědnosti", ale to dítě bude tvůj sourozenec, ať se ti to líbí nebo ne a místo velkýho bráchy (bráchů? co na to tvůj bratr?) bude mít kliku, když ho vůbec nepozná... ale spíš se obávám, že to ještě dostane sežrat.
Ptáš se "majetek mému "sourozenci" otce nenahradí, tak na co ten majetek potom potřebují?" Lehká odpověď - aby sourozenec měl i bez táty relativně slušný život. To, jestli se jeho prarodiče ne/budou starat nebudiž tvojí starostí - prvotně tuto povinnost mají rodiče.

Co takhle roztěkaného, nezodpovědného a senilního pětapadesátníka nechat zbavit svéprávnosti s tím, že zjevně nevěděl, co dělá, když si dovolil počít s "něčím takovým"? Posléze by bylo lze odložit jej do státního pečovatelského zařízení (vyjde levněji) a spravovat jeho majetek s péčí řádného hospodáře.

Kukulin já jsem byla v tém postavení, neli v ještě z tvého pohledu horším, pač mě zemřel otec když mě bylo 11let, a matka si znovu našla přítele, nastěhoval se k nám v mých 14letech, a taky užíval dům mého otce, no a co? Mě fakt připadá, že ti jde jen o majetek.
Taky nechápu z čeho soudíš, že je tátova partnerka špatná, když ses ani neuráčil ji poznat.
Píšeš ať hodí kamenem kdo je bez viny...každý dělá v životě nějaký ten kopanec, ale chce si to taky přiznat a postavit se k tomu, což ty zřejmě nedokážeš, že?

Holky, já nevím :/ .. jsem si to četla ještě jednou. Teď bez ohledu na to, do jaké míry je Kukulínovo pohoršení zákonně či morálně opodstatněné, on píše: "Otce samozřejmě nepřešly snahy nás seznámit." To je dost podstatné tvrzení. Vyplývá z něj, že po celou tu dobu je role jeho nové partnerky jaksi pasivní nebo vyčkávací. Kukulínovi je vytýkán infantilní postoj, ale toto není o nic dospělejší. Jestli dobře počítám, je to déle než 2 roky, co se zná s jejich otcem a přibližně stejnou dobu také zná důvod odmítavého postoje jeho syna. Měla dost času na to, aby dala jasně najevo svůj postoj a své úmysly.  Ono přibýt do něčího života po smrti matky je trochu něco jiného než třeba po rozvodu. Bez ohledu na to, co stojí v zákonech o dělení majetku, mně osobně by se příčilo užívat část majetku, která náležela jejich matce, byť nyní dle zákona náleží mému nastávajícímu.  Líp bych se cítila, kdyby se se syny buď vyrovnal už za svého života, nebo alespoň tu část po matce jakkoliv zachoval do dědictví pro ně.  Za naše, a tedy z poloviny moje, bych pokládala jen to, co v začátku patřilo jen muži, jen mně,  a to, k čemu se domůžeme za našeho společného života. Že se tím jaksi umenší hmotný základ pro novou rodinu, to snad nevadí. Vždyť ona toho jejich tátu miluje čistou láskou a o majetek jí vůbec nejde  no ne? :gloria:

Kukulíne, než jsem to dopsala, vidím tady tvůj nový příspěvek. Jestli ode mne vezmeš radu - to budoucí dítě na celé situaci nenese nejmenší vinu a bude to tvůj napůl vlastní sourozenec. Nepřenášej na něj tu averzi, bude líp, když si s ním vytvoříš vztah neodvislý od vztahu k otci a jeho matce.

Haiel, ale oni neužívají majetek stále, přijely na návštěvu.
Ale teda jinak fakt je, že sourozec nemůže za vztahy mezi váma. Které by při troše tvé dobré vůle nemusely být takové.

kukulin napsal(a):

V roce 2006 mi umřela máma na rakovinu pankreatu v 52 letech (když umírala bylo mi 28 let, bratrovi 26). Byla to hrozná rána, a dost těžko se s tím smiřuju vzhledem k podmínkám jak umírala a jak se taky v této situaci zachoval otec před smrtí a po smrti mámy.
3 dny před máminou smrtí (když už jsme věděli od doktorů, že nepřežije) jsem odešel do Brna vyřídit si novou práci a sehnat si bydlení. S tím, že budu pravidelně dojíždět domů za otcem a to jsem taky splnil. A domů  taky dojížděl můj mladší bratr.
Otec si asi 5 měsíců po mámině smrti našel nové zaměstnání a hned taky novou partnerku. Partnerka je o 25 let mladší než otec, otcovi bylo v té době 53 let, jí 28 let. Teď s ní čeká dítě.

První setkání s ní proběhlo u nás doma, když jsem byl doma jen já. Přijela s otcem na večer a že tu přespí. Otec se snažil nás seznámit. Odmítl jsem se s ní seznámit a vůbec k ní promluvit. Sbalil jsem si beze slova své věci do práce a odešel přespat k tetě.
Ráno mi otec volal, proč jsem se tak zachoval a že Markéta (jeho partnerka) je z toho celá vyděšená. Na to jsem mu neodpověděl a myslel jsem si své.

Od té doby, co se nás otec snažil seznámit, vedu s otcem názorovou válku ohledně jeho vztahu s danou partnerkou a o tom jakou budoucnost nám připravil. Náš vztah je čím dál horší a podle mého názoru jediné co ho zajímá je, jak zabezpečit sebe a partnerku na úkor nás.
Máma měla taky určitý majetek a s tím po její smrti disponoval otec. To se samozřejmě mě a bratrovi nelíbí, protože si myslíme, že mámin majetek měl přejít na nás. Některé věci, jak jsme později zjistili, otec do dědictví nepřiznal.
Naše spory došly tak daleko, že se pořád osočujeme a urážíme de facto jen kvůli Markétě.
Já jsem v této věci zaujmul pozici odmítače - vyhýbám se jakékoliv komunikaci s ní a snažím se setkat v minimech případů. Otce samozřejmě nepřešly snahy nás seznámit.

Chtěl bych se zeptat, jestli v této věci jednám aspoň trochu správně a chtěl bych taky znát názor, jestli je tohle normální v rámci společnosti. Otec mi totiž už několikrát vytkl, že v dnešní době jsou takové vztahy normální záležitostí.
Já si samozřejmě mysliím, že to normální není. Můj názor je ten, že on i ona, připravovali početí dítěte a svůj vztah velmi pečlivě právě kvůli majetku. Otec tvrdí, že to tak není. Ale já mu nevěřím už ani slovo.

Otec si asi našiel partnerku priskoro a priskoro začal riešiť aj majetkové a iné veci, ale - úprimne povedané - chápem, že nechce ostať do smrti sám... Ak ste v to dúfali, tak to bolo dosť naivné. A že je jeho žena mladšia? No, nie je to asi ideálne, ale môj brat má zasa ženu o dosť staršiu(podľa vešobecných merítok) a akí sú spolu šťastní... Prečo si mylsíš, že by sa otec mal s tebou radiť ohľadom výberu partnerky? Ty by si sa rozišiel s milovnaou ženou, keby ti ju otec neschválil? A ako by si sa cítil, keby ju otec okázale ignoroval a odmietal sa s ňou baviť?
Ak máš obavy ohľaodm majetku, porozprávaj sa s otcom... a inak by som tú nevraživosť voči nej trochu miernila aspoň na obyčajnú ľudskú slušnsoť. Milovať ju nemusíš, rešpektovať by si mohol.

dinosaurus napsal(a):

Haiel, ale oni neužívají majetek stále, přijely na návštěvu.
Ale teda jinak fakt je, že sourozec nemůže za vztahy mezi váma. Které by při troše tvé dobré vůle nemusely být takové.

Dino, já jsem psala s odvoláním na Kukulínův úvodní příspěvek a tedy jen v souvislosti s tou novou ženou, nikoliv s její rodinou.

aha, nedorozumění, už to vidím. To ona tehdy přijela na návštěvu. Sama. Kukulín to jen v tom posl. příspěvku napsal v množném čísle. No to nic,  na podstatě věci to nic nemění.

"ahoj já jsem Markéta dneska tady přespíme a já budu spát v posteli tvé mámy."

opravdu TOHLE řekla?nebo jsi to tak cítil ty, možná proto že jsi byl zaskočen?kromě toho tady nevidím, že by jsi řešil něco jiného než ten majetek.pokud dotyčnou neznáš( nemáš zájem jí poznat), jak víš , jaká je, co si myslí?

Aneri napsal(a):

Vůbec mě hanba neplácá! Nechápu, proč bych po své mrtvé matce měla vše nechávat někomu jinému?! Snad bych podle některých mohla i chodit žebrat, protože starý pán chce dítě lásky s mladou ženou...ale o tom to je, že jsme každý jiný a máme na různé situace různé názory. Nebo snad ne? Proč Kukulína odsuzujete, třeba je také sup, jako já / a proto nic nemám/ Nevěřím, že tak vážně narušené vztahy se dají urovnat, snad jedině tím, že by se Kukulín všeho vzdal, nic nepožadoval a kamarádil se s macechou......

Po každom mŕtovm je dedičské konanie, kde sa majetok podľa yákona rozdleí... &Bey oľhadu na to, koľkokrát s apotom ešte dedičia oženia, vydajú alebo koľko detí majú. Zmenší sa podiel o otcovi, ale otec ešte žije a má právo ich aj úplne vydediť(a ekby boli mimoriadne po*ní, ani by som sa nečudovala). Zrejme sa mal Kukulín modliť, aby aj otec zomrel čo najskôr a nestihol už založiť novú rodinu aj s dedičom :rolleyes: , aby mu zostalo čo najviac majetku. Zvláštny pohľad na rodinu, som rada, že mám iný...

Aneri napsal(a):

Vy nechápete, že Kukulínovi a mě jde o majetek !!!  On se nebude kamarádit s nikým, když se cítí ohrožen, že mu ho může vzít, to jasně píše, že otec chce zajistit hlavně budoucí dítě a ženu ! Proč by se Kukulín měl něčeho vzdávat,co mu náleží po jeho jediné mamince ??? Majetky jsou asi rozděleny špatně! Já myslím, kdyby Kukulín byl spokojen a dostal po mámě to, co mu patří, určitě by mu jeho masecha byla šuma fuk.
Ano, existuje opravné řízení! Dědictví lze dodatečně, po zjištění doplňovat.
Kukulíne, nemáš tady pochopení, to jsou asi ty druhé manželky.....jen já jsem taková dračice, proto jsem své dědictví po své mamince dala svému synovi, aby jel do ciziny.......jinak, co k životu potřebuji mám a sama si na to vydělávám!

Ten majetok ale nie je VÁŠ(ani tvoj, ani jeho)  - je nebojej matky, ten sa rozdelí, a žijúceho otca, ktorý by ho mohol trebárs prehajdákať na hracích automatoch alebo ísť na cestu okolo sveta a vám supom by nezostalo nič.. .NO A ČO? Rodič nie je kasička na peniaze... :D Nmeusí sa kamarátiť s nikým, ale môže sa mu stať, že po smrti otca aj tak príde o "svoje" peniaze a navyše nebude mať kontakt s nevlastným súrodencom a možno sa ešte rozháda aj s vlastným(ak je ten iného názoru). Fakt tie prachy za to stoja?

Kukulín, je zbytočné ti čokoľvke písať, si úplne zaslepený sebaľútosoťu siroty, ktorú ešte "opustil" aj otec. Asi ti je ľúto, že otec netrúchli s vami, ale: vám to bola matka, jemu manželka. Vy už inú matku mať nebudete, on inú ženu mať môže. Je to kruté, ale je to holý prirodzený fakt. Pokiaľ ide o penizae. Otvorte dedičské konanie, bojujte o majetok po matke, na ktorý máte podľa svojho pocitu nárok, ale nebuďte nespravodliví a nestraťte pritom aj toho durhého rodiča vinou svojej chamtivosti. Aby sa snaha po spravodlivosti nezvrhla v číru nespravodlivosť a obyčajnú nízku chamtivosť. Ustrážte si to. MMch, teba je houby s octom po tom, koľko majetku má Markéta, jej rodičia, pes, bratranec alebo ktokoľvek iný.
A ty konečne uznaj, že otec má právo robiť so svojím životom, čo chce, pokiaľ ho len nedáte vyhlásiť za nesvojprávneho. Môžete sa vám to nepáčiť, ale čím skôr sa s tým zmierite, tým skôr sa môžu obnoviť dobré vzťahy v rodine. Ak chceš byť zaťatý, v poriadku, buď, ale nečakaj, že ti tu my nezaujaté budeme všetky slepo pritakávať. Niektorí ti pritaakaú, iní ťa rozoberú na čiastočky. :D

Zrejme sa mal Kukulín modliť, aby aj otec zomrel čo najskôr a nestihol už založiť novú rodinu aj s dedičom
Já si to zarejpnutí neodpustím... je to silnější, než já
Modlit by se měl teď, aby se táta pokud možno co nejdřív rozvedl, vydržel neumřít do zletilosti očekávaného dítěte a nenapsal závěť.

Pokud to bylo, jak píše Kukulín, tak do postele mojí mámy by si žádná jiná - "nové "máma nelehla. To bych otci zpříjemnila tak, že by šel s Markétou raději na hotel. Nevím, co je Markéta zač....ale já bych si z morálních důvodů do stejné postele opravdu nelehla po memželové ženě milého svého, kde ona umírala ! Každý jsme, jaký jsme a nikdo Kukulína nemůže odsuzovat zato, že nechtěl dalšího sourozence. Jasně, o tom rozhodavat on nemůže, ale on takový je! Těžko se bude bavit s novým bráchou/ségrou, když nesnáší novou mámu/macechu. Jistěže ho může otec vydědit....a to je to, čeho se možná obává, ale na druhé straně, proč by měl trpět něco, co se mu příčí? Když se nechce seznámit, tak at se neseznamuje, to by měl otec úpochopit.  Může také přijít díky Markétě o domov, takže Markéta bude mít všechno a on bude na ulici. No zato ji asi milovat jako další mámu nebude.....a pak, kdo je sup? Kukulína asi nepředěláme, on to cítí jako křivdu na něm spáchanou. Vlastní máma zemřela a otec místo toho, co by drželi jako rodina pospolu,  přivede Markétu a počne dítě,....těžká situace.
Mě se líbí, jak jste všichni tolerantní, kamarádští, jako by nikomu nezáleželo na zemřelé mámě, otřepete se, přitahnete domů nový objev-lásku, /říkejte tomu, jak chcete/, jak by jste milovali Markétu a její dítě, jak je Kukulín nemorální, jak se má nad sebou zamyslet, jak není normální........nemorální je podle mě Markéta, pokud vlezla do postele zemřelé !

Helenko, ale nemusí otec umírat. Všechno je o komunikaci....pokud má Markéta nějaké peníze,/nebo rodiče/ byt po mámě, aby Kukulínovi nespadlo do chřtánu vše, by se vyměnil za menší, /nevíme, jakou roli tam hraje bratr/, Kukulín by bydlel v garsonce, na zbytek by si třeba vzal hypotéku, a bude mít jisté bydlení. Brácha také a otec s Markétou si můžou koupit/vyměnit byt jiný, kde nebude mít otec vzpomínky na BM a Markéta bude  mít svoji postel a ne po zemřelé. A vůbec se nemusí navštěvovat a milovat se navzájem.....

Aneri napsal(a):

Pokud to bylo, jak píše Kukulín, tak do postele mojí mámy by si žádná jiná - "nové "máma nelehla. To bych otci zpříjemnila tak, že by šel s Markétou raději na hotel. Nevím, co je Markéta zač....ale já bych si z morálních důvodů do stejné postele opravdu nelehla po memželové ženě milého svého, kde ona umírala ! Každý jsme, jaký jsme a nikdo Kukulína nemůže odsuzovat zato, že nechtěl dalšího sourozence. Jasně, o tom rozhodavat on nemůže, ale on takový je! Těžko se bude bavit s novým bráchou/ségrou, když nesnáší novou mámu/macechu. Jistěže ho může otec vydědit....a to je to, čeho se možná obává, ale na druhé straně, proč by měl trpět něco, co se mu příčí? Když se nechce seznámit, tak at se neseznamuje, to by měl otec úpochopit.  Může také přijít díky Markétě o domov, takže Markéta bude mít všechno a on bude na ulici. No zato ji asi milovat jako další mámu nebude.....a pak, kdo je sup? Kukulína asi nepředěláme, on to cítí jako křivdu na něm spáchanou. Vlastní máma zemřela a otec místo toho, co by drželi jako rodina pospolu,  přivede Markétu a počne dítě,....těžká situace.
Mě se líbí, jak jste všichni tolerantní, kamarádští, jako by nikomu nezáleželo na zemřelé mámě, otřepete se, přitahnete domů nový objev-lásku, /říkejte tomu, jak chcete/, jak by jste milovali Markétu a její dítě, jak je Kukulín nemorální, jak se má nad sebou zamyslet, jak není normální........nemorální je podle mě Markéta, pokud vlezla do postele zemřelé !

Aneri, mám moc ráda mamku i taťku. Opravdu jsem se nad tím zamyslela a dospěla k následujícímu:
1) kdyby mi zemřela maminka a otec si našel novou partnerku, byla bych ráda, že je spokojený a šťastný.
2) pokud by zemřel tatínek, byla bych ráda, kdyby maminka našla někoho, s kým jí bude dobře.

K tomu mě vedou tyto důvody:
1) mám je oba moc ráda, již s nimi nebydlím a chci, aby byli šťastní a netrápila je samota.
2) dědictví mě nechává v klidu, co vybudovali, vybudovali spolu a zdědím tedy ze zákona povinnou část. Už teď vím, že zvážím, zda se nevzdat tohoto podílu ve prospěch bratra. Ani nevím, zda to jde, resp. jak moc je to složité, ale to je doufám ještě daleko...
3) pokud bude vypořádán majetek, má můj otec/ matka právo nakládat se svou částí dle svého uvážení.
4) kde nebo v čí posteli spí a co v ní dělají je mi jedno už teď, protože to není moje postel.

Ale zase, je to můj názor.

Od Jav:
"... mám moc ráda mamku i taťku. Opravdu jsem se nad tím zamyslela a dospěla k následujícímu:
1) kdyby mi zemřela maminka a otec si našel novou partnerku, byla bych ráda, že je spokojený a šťastný.
2) pokud by zemřel tatínek, byla bych ráda, kdyby maminka našla někoho, s kým jí bude dobře.

K tomu mě vedou tyto důvody:
1) mám je oba moc ráda, již s nimi nebydlím a chci, aby byli šťastní a netrápila je samota.
2) dědictví mě nechává v klidu, co vybudovali, vybudovali spolu a zdědím tedy ze zákona povinnou část. Už teď vím, že zvážím, zda se nevzdat tohoto podílu ve prospěch bratra. Ani nevím, zda to jde, resp. jak moc je to složité, ale to je doufám ještě daleko...
3) pokud bude vypořádán majetek, má můj otec/ matka právo nakládat se svou částí dle svého uvážení.
4) kde nebo v čí posteli spí a co v ní dělají je mi jedno už teď, protože to není moje postel..."

Přeji Kukulínovi, aby dospěl k tomu samému... :supr:

do postele mojí mámy by si žádná jiná - "nové "máma nelehla. To bych otci zpříjemnila tak, že by šel s Markétou raději na hotel.... nemorální je podle mě Markéta, pokud vlezla do postele zemřelé !
Aneri, nepřeháněj. Maminka v té posteli pravděpodobně nezemřela, to za prvé. Za druhé - ještě nedávno byly v rodinách postele, kde se šukalo, rodilo i umíralo a málokdo byl tak cimprlich, aby mu to vadilo. Ale ono ani tak nejde o tu postel konkrétně, viď? Spíš ti vadí, že "nějaká cizí" by tam vůbec byla. 
nikdo Kukulína nemůže odsuzovat zato, že nechtěl dalšího sourozence. Jasně, o tom rozhodavat on nemůže, ale on takový je!
Jaký je? Pokud je mi známo, rodiče se většinou s dětmi neradí, jestli budou mít další mimino. Taky jim do toho celkem nic není, myslím. Natož dospělým, jinde bydlícím a soběstačným.
pokud má Markéta nějaké peníze,/nebo rodiče/
Zajímavé je, že ti nevadí, že by do případného bydlení nové rodiny investovali Markétini rodiče. Tam je to v pořádku, že by možného dalšího jejího sourozence "ošidili"? Ostatně kukulinova otce zcela evidentně žádné vzpomínky na BM ani v původním bytě netrápí.

kukuline,
zběžně jsem si přečetla příběh Tvé rodiny.
Máte za sebou velice těžké období, je třeba čas se z toho vzpamatovat. Chtěli jste s bratrem pomáhat otci a on vás sám zaskočil tím, že si zakládá novou rodinu a ještě máte pocit nebo důvodné podezření, že to chce na úkor dědictví dětí z prvního manželství, tj. Tebe a bratra.
Jestli má otec právo založit si novou rodinu? Má. Do toho mu nikdo mluvit nemůže.
Jestli je Tvojí povinností navázat vztah k nové partnerce otce? Není, v tom se nedá poroučet. Buďto to jde nebo nejde.
Jestli má otec právo snažit se o to, aby z dědictví získal co nejvíce a rozhodoval o majetku? Nemá, oba s bratrem víte co a jak bylo, požadujte co Vám patří po matce, zásadně v klidu, to je zase vaše právo.
Jestli je otcova volba rozumná? To nikdo neví a nedá se to odhadnout.

javena napsal(a):

Aneri napsal(a):

Pokud to bylo, jak píše Kukulín, tak do postele mojí mámy by si žádná jiná - "nové "máma nelehla. To bych otci zpříjemnila tak, že by šel s Markétou raději na hotel. Nevím, co je Markéta zač....ale já bych si z morálních důvodů do stejné postele opravdu nelehla po memželové ženě milého svého, kde ona umírala ! Každý jsme, jaký jsme a nikdo Kukulína nemůže odsuzovat zato, že nechtěl dalšího sourozence. Jasně, o tom rozhodavat on nemůže, ale on takový je! Těžko se bude bavit s novým bráchou/ségrou, když nesnáší novou mámu/macechu. Jistěže ho může otec vydědit....a to je to, čeho se možná obává, ale na druhé straně, proč by měl trpět něco, co se mu příčí? Když se nechce seznámit, tak at se neseznamuje, to by měl otec úpochopit.  Může také přijít díky Markétě o domov, takže Markéta bude mít všechno a on bude na ulici. No zato ji asi milovat jako další mámu nebude.....a pak, kdo je sup? Kukulína asi nepředěláme, on to cítí jako křivdu na něm spáchanou. Vlastní máma zemřela a otec místo toho, co by drželi jako rodina pospolu,  přivede Markétu a počne dítě,....těžká situace.
Mě se líbí, jak jste všichni tolerantní, kamarádští, jako by nikomu nezáleželo na zemřelé mámě, otřepete se, přitahnete domů nový objev-lásku, /říkejte tomu, jak chcete/, jak by jste milovali Markétu a její dítě, jak je Kukulín nemorální, jak se má nad sebou zamyslet, jak není normální........nemorální je podle mě Markéta, pokud vlezla do postele zemřelé !

Aneri, mám moc ráda mamku i taťku. Opravdu jsem se nad tím zamyslela a dospěla k následujícímu:
1) kdyby mi zemřela maminka a otec si našel novou partnerku, byla bych ráda, že je spokojený a šťastný.
2) pokud by zemřel tatínek, byla bych ráda, kdyby maminka našla někoho, s kým jí bude dobře.

K tomu mě vedou tyto důvody:
1) mám je oba moc ráda, již s nimi nebydlím a chci, aby byli šťastní a netrápila je samota.
2) dědictví mě nechává v klidu, co vybudovali, vybudovali spolu a zdědím tedy ze zákona povinnou část. Už teď vím, že zvážím, zda se nevzdat tohoto podílu ve prospěch bratra. Ani nevím, zda to jde, resp. jak moc je to složité, ale to je doufám ještě daleko...
3) pokud bude vypořádán majetek, má můj otec/ matka právo nakládat se svou částí dle svého uvážení.
4) kde nebo v čí posteli spí a co v ní dělají je mi jedno už teď, protože to není moje postel.

Ale zase, je to můj názor.

ad 1) Víš javeno to co píšeš je hodně idealistické a život takový být nemusí. Ale pokud jsi si opravdu jistá tím, co píšeš, tak před tebou smekám a máš zřejmě opravdu hodné rodiče. Můžu tě, ale ubezpečit, že něco podobného jsem si namlouval taky. Jenže realita je trochu jiná.
ad 2) Ono i v samotném dědické zákoně je tolik vyčůraností, že by ses možná divila, stačí třeba něco nepřiznat a notář nemá ze zákona povinnost ověřovat všechny statky zůstavitele. Např. náš otec nepřiznal, některé statky (nevím, jestli vědomě nebo nevědomě) z dědictví mámy po její mámě a je zajímavé, že na tom usnesení bylo razítko té samé notářky (rozdíl 9 let). Usnesení babičky měl on.
Mimochodem píšeš, že bys ses svého podílu vzdala ve prospěch bratra. Ano jde to před dědickým soudem- sestra mámy (moje teta) to tak udělala ve prospěch mámy, dohodly se tak po smrti mojí babičky, protože teta nemá potomky.
ad 3) jistě co je podíl rodiče - to náleží rodiči, na to ty jako potomek stejně nemáš právo. Ale já hájím svůj podíl a na ten nárok ze zákona mám. Problém je jak ten majetek rozdělit, na papíře to vypadá všecko hezky, ale zkus si např. odnést půlku lampičky z mámina stolku.

Aneri napsal(a):

Pokud to bylo, jak píše Kukulín, tak do postele mojí mámy by si žádná jiná - "nové "máma nelehla. To bych otci zpříjemnila tak, že by šel s Markétou raději na hotel. Nevím, co je Markéta zač....ale já bych si z morálních důvodů do stejné postele opravdu nelehla po memželové ženě milého svého, kde ona umírala ! Každý jsme, jaký jsme a nikdo Kukulína nemůže odsuzovat zato, že nechtěl dalšího sourozence. Jasně, o tom rozhodavat on nemůže, ale on takový je! Těžko se bude bavit s novým bráchou/ségrou, když nesnáší novou mámu/macechu. Jistěže ho může otec vydědit....a to je to, čeho se možná obává, ale na druhé straně, proč by měl trpět něco, co se mu příčí? Když se nechce seznámit, tak at se neseznamuje, to by měl otec úpochopit.  Může také přijít díky Markétě o domov, takže Markéta bude mít všechno a on bude na ulici. No zato ji asi milovat jako další mámu nebude.....a pak, kdo je sup? Kukulína asi nepředěláme, on to cítí jako křivdu na něm spáchanou. Vlastní máma zemřela a otec místo toho, co by drželi jako rodina pospolu,  přivede Markétu a počne dítě,....těžká situace.
Mě se líbí, jak jste všichni tolerantní, kamarádští, jako by nikomu nezáleželo na zemřelé mámě, otřepete se, přitahnete domů nový objev-lásku, /říkejte tomu, jak chcete/, jak by jste milovali Markétu a její dítě, jak je Kukulín nemorální, jak se má nad sebou zamyslet, jak není normální........nemorální je podle mě Markéta, pokud vlezla do postele zemřelé !

Aneri, ale on si od nás nepýta povolenie nenávidieť otcovu parnerku a nevlastného súrodenca, on ich nenávidí. On sa pýta, či je to normálne, a ja odpvoedám: Otcov nový vzťah zrejme pomerne normálny je, ale inak je to absolútne fuck :fuck: a Kukulínov postoj je podľa mňa oveľa menej normálny, ale je to tiež :fuck: fuck... Silne pochybujem, že sa chytí za nos na základe našich príspevkov. A vieš, ono ide skôr o to, že život si pôjde ďalej svojimi cestičkami bez ohľadu na to, čo si o ňom Kukulín myslí - takže by bolo PREŇo lepšie, keby sa zmieril s daným stavom vecí a vynaložil enerigu skôr na zarábanie peňazí, zakladanie rodiny a VLASTNÝ život, než sa staranie sa do života svojho ešte vždy zdravého a svojprávneho otca.

Aneri napsal(a):

Pokud to bylo, jak píše Kukulín, tak do postele mojí mámy by si žádná jiná - "nové "máma nelehla. To bych otci zpříjemnila tak, že by šel s Markétou raději na hotel. Nevím, co je Markéta zač....ale já bych si z morálních důvodů do stejné postele opravdu nelehla po memželové ženě milého svého, kde ona umírala ! Každý jsme, jaký jsme a nikdo Kukulína nemůže odsuzovat zato, že nechtěl dalšího sourozence. Jasně, o tom rozhodavat on nemůže, ale on takový je! Těžko se bude bavit s novým bráchou/ségrou, když nesnáší novou mámu/macechu. Jistěže ho může otec vydědit....a to je to, čeho se možná obává, ale na druhé straně, proč by měl trpět něco, co se mu příčí? Když se nechce seznámit, tak at se neseznamuje, to by měl otec úpochopit.  Může také přijít díky Markétě o domov, takže Markéta bude mít všechno a on bude na ulici. No zato ji asi milovat jako další mámu nebude.....a pak, kdo je sup? Kukulína asi nepředěláme, on to cítí jako křivdu na něm spáchanou. Vlastní máma zemřela a otec místo toho, co by drželi jako rodina pospolu,  přivede Markétu a počne dítě,....těžká situace.
Mě se líbí, jak jste všichni tolerantní, kamarádští, jako by nikomu nezáleželo na zemřelé mámě, otřepete se, přitahnete domů nový objev-lásku, /říkejte tomu, jak chcete/, jak by jste milovali Markétu a její dítě, jak je Kukulín nemorální, jak se má nad sebou zamyslet, jak není normální........nemorální je podle mě Markéta, pokud vlezla do postele zemřelé !

Markéta nemusela o "posteli zemřelé" nič vedieť, a potom: Nepoznala ju, jej to môže byť šumák. Ak už potrebuješ silou-mocou niekoho nenávidieť, mal by to byť Kukulín senior za to, že novej žene nepostavil nový barák, ale doviedol ju do bytu po nebožke(ale to možno ešte napraví a postaví ho). Markéte môže byť - a určite je - šumák, čo sa dialo pred jej príchodom. A len tak na okraj: to s mamou je smutné, ale asi by ju neoživilo, keby vdovec ostal sám už do smrti... a bohvie, aký záujem oňho vôbec mali synovia už pred maminou smrťou(myslím, že Kukulín písal niečo nepekné o otcovi v tomto období), takže ho asi netešila vyhliadka na osamelú starobu so synmi, ktorí k nemu nemajú dobrý vzťah, záleží im akurát na tom, koľko im zanechá, a keby nebodaj ochorel, dajú ho do LDN-ky, aby prišli rýchlejšie k dedičstvu... (tak na mňa pôsobia Kukulínove príspevky).

Tak otec jistě má právo založit si novou rodinu, o tom není sporu, ale dědictví po matce  (a babičce ) by mělo zůstat jejím synům, nechápu, proč by majetek po ní a její rodině měla vlastnit či užívat nějaká cizí žena a jednou její děti a ne oprávnění dědicové. A myslím, že Markéta už je dost stará na to, aby to pochopila. Nebo že by dobře věděla, co dělá? I to je možné.
Neznáme ani Kukulína, ale ani Markétu.

agewa napsal(a):

"ahoj já jsem Markéta dneska tady přespíme a já budu spát v posteli tvé mámy."

opravdu TOHLE řekla?nebo jsi to tak cítil ty, možná proto že jsi byl zaskočen?kromě toho tady nevidím, že by jsi řešil něco jiného než ten majetek.pokud dotyčnou neznáš( nemáš zájem jí poznat), jak víš , jaká je, co si myslí?

Takhle to opravdu neřekla. Když přišli, seděl jsem ve svým pokoji a otec rozrazil dveře, a řek: Jé ahoj, ty jseš dona? jako kdyby to nevěděl. "Vy se ještě neznáte..." pokračoval a stál s ní ve dveřích. Ona řekla: Ahoj, já jsem Markéta...
a já na to polohlasně, což asi otec neslyšel, protože se ještě přezouval:  "Hmm, nazdar." A zůstala tam stát a pak začala cosi štrachat v kabelce (asi kapesník). Otec pak: "Tak Kukuline, podej si s ní ruku." To jsem dělal, že neslyším. A on: "Prosím tě přece tě nebudeme nutit a nebudeme tady takhle stát. Markéta je unavená a chce si lehnout. A já musím, zítra taky brzo vstávat." A na to jsem reagoval: "Hmm, tak jo" a začal jsem se balit a odešel k tetě.
Takhle asi nějak to bylo. Hmm už slyším ty ohlasy, jaký jsem cinik a nezdvořák a jaká je Markéta slušné děvče.

Nevím co si myslí a ani mě to nezajímá, protože vím, že ona by ráda na oplátku věděla co si myslím já. A to by možná nemusela rozchodit. Nehledě na to, že pár věcí o ní vím. Otec o ní ústa nezavře. Jak byly např. v Baumaxu nebo na nějakým hradě nebo zámku a že teď  Marketě dělá ježdění špatně, ale jela s ním. Jak umí vyšívat a jak mu pomáhá na zahradě atd. atd. atd.
No zkrátka Anna Karenina, panenka Maria a Scarlet dohromady. A jak jim její máma říká, že jim to sluší spolu. Když jsem viděl některé její šatičky na fotkách, nechci říct co mi připomínala. No dělá se mi mdlo. Táta nebyl schopný za posledních 15 let mámu vytáhnout ani do parku.

Že ty závidíš? :D

Btw jsi si jistý, že tvá maminka do toho parku jít chtěla? Proč by ji měl táta "vytahovat". Nebo mohla vytáhnout ona jeho.
Nehrabej se v minulosti. Tu už stejně nezměníš. A nesrovnávej.Ty prostě novou partnerku svého otce nemáš rád a kdyby to byla panenka Maria, tak na ní něco najdeš.
Vem si svou půlku lampičky a osamostatni se. ;) Už jsi velký kluk.

No vidíš jak je Markétka šikovná, vyšívat umí, pracovitá a ty ji nemáš rád.:reta:

majkafa napsal(a):

Že ty závidíš? :D

Btw jsi si jistý, že tvá maminka do toho parku jít chtěla? Proč by ji měl táta "vytahovat". Nebo mohla vytáhnout ona jeho.
Nehrabej se v minulosti. Tu už stejně nezměníš. A nesrovnávej. Ty prostě novou partnerku svého otce nemáš rád a kdyby to byla panenka Maria, tak na ní něco najdeš.
Vem si svou půlku lampičky a osamostatni se. ;) Už jsi velký kluk.

No vidíš, Kukulíne, tady bude ten zakopanej pes. Měl jsi ji tehdy galantně přivítat, nabídnout jí šampaňské, umožnit jí, aby si odložila a natáhla se u tebe v posteli a tátovi říct, že si může jít v klidu lehnout. Hned by bylo na světě veselejc.

kukulin napsal(a):

agewa napsal(a):

"ahoj já jsem Markéta dneska tady přespíme a já budu spát v posteli tvé mámy."

opravdu TOHLE řekla?nebo jsi to tak cítil ty, možná proto že jsi byl zaskočen?kromě toho tady nevidím, že by jsi řešil něco jiného než ten majetek.pokud dotyčnou neznáš( nemáš zájem jí poznat), jak víš , jaká je, co si myslí?

Takhle to opravdu neřekla. Když přišli, seděl jsem ve svým pokoji a otec rozrazil dveře, a řek: Jé ahoj, ty jseš dona? jako kdyby to nevěděl. "Vy se ještě neznáte..." pokračoval a stál s ní ve dveřích. Ona řekla: Ahoj, já jsem Markéta...
a já na to polohlasně, což asi otec neslyšel, protože se ještě přezouval:  "Hmm, nazdar." A zůstala tam stát a pak začala cosi štrachat v kabelce (asi kapesník). Otec pak: "Tak Kukuline, podej si s ní ruku." To jsem dělal, že neslyším. A on: "Prosím tě přece tě nebudeme nutit a nebudeme tady takhle stát. Markéta je unavená a chce si lehnout. A já musím, zítra taky brzo vstávat." A na to jsem reagoval: "Hmm, tak jo" a začal jsem se balit a odešel k tetě.
Takhle asi nějak to bylo. Hmm už slyším ty ohlasy, jaký jsem cinik a nezdvořák a jaká je Markéta slušné děvče.

Nevím co si myslí a ani mě to nezajímá, protože vím, že ona by ráda na oplátku věděla co si myslím já. A to by možná nemusela rozchodit. Nehledě na to, že pár věcí o ní vím. Otec o ní ústa nezavře. Jak byly např. v Baumaxu nebo na nějakým hradě nebo zámku a že teď  Marketě dělá ježdění špatně, ale jela s ním. Jak umí vyšívat a jak mu pomáhá na zahradě atd. atd. atd.
No zkrátka Anna Karenina, panenka Maria a Scarlet dohromady. A jak jim její máma říká, že jim to sluší spolu. Když jsem viděl některé její šatičky na fotkách, nechci říct co mi připomínala. No dělá se mi mdlo. Táta nebyl schopný za posledních 15 let mámu vytáhnout ani do parku.

Ahoj Kukuline,

já rozumím tomu, ž ti je smutno a moooc po mamince. Máš ještě toho tátu, tak na něj nekašli jako na tátu, však se snad o Vás taky starl, nebo ne?
To co přinesl život, za to nikdo nemůže.
Když se ti táty nová partnerka nelíbí a nechceš komunikovat, nikdo s tím nic nenadělá. jen nepříjemnosti v rodině. Dopadne to tak, že si každý budete žít svůl život (to ano), ale pak se přestaneš i s nimi vídat? jen kvůli tomu, že otec má partnerku a mimi na cestě?

Ale jinak Tvá reakce na seznámení...hrůza, slušnost tedy mohla být...představit se, seznámit a tedy nic víc.

A jinak, kdyby jsi s někým třeba sdílel život, měl přítelkyni nebo já nevím koho, tak asi bys věděl jaké to je,když jeden druhého má rád.

Kukulíne, jak by se Tobě líbilo, kdybys tátovi přivedl představit svou nastávající... a on by se ušklíbil, že teda si nepředstavoval, že si přivedeš takovou... "co sis to přivedl"... - a sbalil by se a demonstrativně odkráčel... - takhle se táta zřejmě cítí... dělá Ti to dobře???
Myslím, že mu tím fakt ubližuješ... a přitom si hraješ na oběť...

A ještě, buď rád, že táta není sám. Nevím zda by jste se o něj postarali, kdyby "něco", má tedy partberku, tak věřme, že ho má upřímě ráda a postará se, ale to člověk vlstně nikdy neví.

Jinak si myslím, že Kukulín závidí, že táta má ženskou (krásnou, mladou) a on ne... - ovšem můžu se mýlit, Kukulín nenapsal nic o svém životě, jestli je ženatý/zadaný a má svoje děti... - předpokládám ze stylu písma, že NE... - otec rodiny by nelpěl na dětském pokojíčku v 31-letech v bytě otce, kde "má přece trvalé bydliště"... - to já  jsem měla X let po odstěhování a určitě bych se jím neoháněla jako důkazem, že mám právo kecat rodičům do života...

majkafa napsal(a):

Že ty závidíš? :D

Btw jsi si jistý, že tvá maminka do toho parku jít chtěla? Proč by ji měl táta "vytahovat". Nebo mohla vytáhnout ona jeho.
Nehrabej se v minulosti. Tu už stejně nezměníš. A nesrovnávej.Ty prostě novou partnerku svého otce nemáš rád a kdyby to byla panenka Maria, tak na ní něco najdeš.
Vem si svou půlku lampičky a osamostatni se. ;) Už jsi velký kluk.

Nezávidím, ale lituju - lituju sebe. Ona je tak slaďoučká a neviňoučká, že bych si z toho cukrkandlu pomalu uchcal do gatí. Nevím jak bych ti to jinak trefněji popsal.
Nevím, jestli by máma šla do parku po 25 letech manželství, ale vím, že romantička byla, a do parku by šla ráda. Ale já to tam napsal hlavně pro to, aby byl vidět ten rozdíl. A nevím proč bych nemoh srovnávat s minulosti? Otec to dělá běžně, už mi nejednou tvrdil, jak mu připomíná mámu. No rád jí nemám - to jsem myslel, že je jasné. Nevím za co bych jí měl mít rád. Třeba za to, jak mi tvrdil otec, že o mě řekla, když viděla moji fotku, že jsem pěkný kluk? Nevím proč, ale v ten moment co to otec vyslovil, mě napadla jediná myšlena - že jí pošlu fotku své zadnice, ať si mě třeba zarámuje nebo nalepí do svého deníčku.
Lampička se půlit nebude a zůstane, kde je. A samostatný jsem už dost. A nevím, proč bych se měl ještě víc osamostatňovat.

Kukulíne, nemusíš ji mít rád, ale bylo by fajn, abys respektoval rozhodnutí svého otce, chce s ní být, a tečka. Víc Ti do toho není.
Skákat radostí samozřejmě nemusíš. A nemyslím, že táta tohle po Tobě chce. Chce, abys respektoval jeho rozhodnutí a to je všechno...

Bez ohledu na okolnosti zde popsané si taky myslím, že najít si po smrti ženy holku o 25 let mladší a pořídit si s ní miminko není na každý pád normální. Tatínek se patrně cítí mlád, zdráv a vesel. Docela bych si přečetla tady za pár let, jak tříská svého prvňáčka pravítkem přes ruce za to, jak pomalu a blbě smolí úkol do písanky a přitom si říká...probůh, kde ta moje zase lítá, že není doma...? Protože v pětatřiceti se vracet domů k šedesátníkovi a v pětačtyřiceti denně uléhat vedle sedmdesátníka...mi přijde neskutečný. Ano, četla jsem o Goethově Ulrice, o Casanovi a jeho výkonech, vím o našich celebritách, které si na stará kolena, promiňte mi, ať jde už o kohokoli významného, kdo na to opravdu má....přeju jim všem tu radost z nové lásky a z krásných zdravých dětí....ale normální to podle mě není. To ovšem neznamená, že to není akceptovatelné...ať si každý dělá, jak uzná, jenomže každý trochu soudný člověk by si měl umět spočítat, jak a kam povedou ty věkové rozdíly a jak to asi dopadne. Osmdesátiletý tatínek a doma puberťák? Nebo zralá žena kolem padesátky a staroušek, který se jí denně ráno skleroticky ptá...NEVIDĚLAS MOJE ŽUBY? Přátelé, jsem tolerantní, ale to tohodle bych nešla. To ovšem neznamená, že jiní, kdo do toho jdou, jsou špatní. Jsou věci, které mi prostě pod nos nejdou. Tohle je jedna z nich. Přiměřenost a soudnost se dneska moc nenosí.

Martinka1 napsal(a):

Kukulíne, jak by se Tobě líbilo, kdybys tátovi přivedl představit svou nastávající... a on by se ušklíbil, že teda si nepředstavoval, že si přivedeš takovou... "co sis to přivedl"... - a sbalil by se a demonstrativně odkráčel... - takhle se táta zřejmě cítí... dělá Ti to dobře???
Myslím, že mu tím fakt ubližuješ... a přitom si hraješ na oběť...

Nelíbílo, ale bylo by mi to jedno. Ať se cítí jak chce, za svou blbost si může sám. Já ho předtím varoval, že nám (mě a bráchovi) nedal moc času to strávit a že nemám se s jeho přítelkyní setkat - bohužel si to vymyslel a tlačil na to on. Dobře mi to nedělá, ale zřejmě mu jo. On mi ubližuje taky. Já si na oběť nehraju, já mu to jen vracím a není to jen za to, že nám nedal čas, těch věcí je víc. Ale po tom, ti může být úplný kulový.

Takže nechápu co se tady snažíš analyzovat? Řek bych, že ty by ses taky moc asertivně nechovala na mém místě.

Martinka1 napsal(a):

Kukulíne, jak by se Tobě líbilo, kdybys tátovi přivedl představit svou nastávající... a on by se ušklíbil, že teda si nepředstavoval, že si přivedeš takovou... "co sis to přivedl"... - a sbalil by se a demonstrativně odkráčel... - takhle se táta zřejmě cítí... dělá Ti to dobře???
Myslím, že mu tím fakt ubližuješ... a přitom si hraješ na oběť...

Nelíbílo, ale bylo by mi to jedno. Ať se cítí jak chce, za svou blbost si může sám. Já ho předtím varoval, že nám (mě a bráchovi) nedal moc času to strávit a že nemám se s jeho přítelkyní setkat - bohužel si to vymyslel a tlačil na to on. Dobře mi to nedělá, ale zřejmě mu jo. On mi ubližuje taky. Já si na oběť nehraju, já mu to jen vracím a není to jen za to, že nám nedal čas, těch věcí je víc. Ale po tom, ti může být úplný kulový.

Takže nechápu co se tady snažíš analyzovat? Řek bych, že ty by ses taky moc asertivně nechovala na mém místě.

Ale kukulíne - chováš se jako puberťák - tohle je to dítě, tátovo dítě, které touží po lásce, trpí ztrátou mámy. CHápu tě. To jistě ano, ale nechápu, že nejsi s to všechno tohle zpracovat a chovat se jako dospělý. Oplakat mámu , rozloučit se s ní. Dát tátovi šanci na nový život, at si ho má jaký chce - je jeho. Jenže ty se snažíš přemýšlet jako dospělý a chováš se jako dítě... A nová partnerka není nic jiného než ohrožení. Ty se jí bojíš. Proto tak bojuješ.

Kerrin napsal(a):

A ještě, buď rád, že táta není sám. Nevím zda by jste se o něj postarali, kdyby "něco", má tedy partberku, tak věřme, že ho má upřímě ráda a postará se, ale to člověk vlstně nikdy neví.

No právě, z toho mám taky trošku obavy. Otec je v těchhle věcech dost neuvážlivý a nevypočitatelný. I když snad ví co dělá.
A věřit jeho partnerce taky nemůžu. Já chci vybudovat taky rodinu a nějaké zázemí. Jenomže já i brácha to budeme muset zvládnout bez něj a taky bez mámy. Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.

kalupinka napsal(a):

Bez ohledu na okolnosti zde popsané si taky myslím, že najít si po smrti ženy holku o 25 let mladší a pořídit si s ní miminko není na každý pád normální. Tatínek se patrně cítí mlád, zdráv a vesel. Docela bych si přečetla tady za pár let, jak tříská svého prvňáčka pravítkem přes ruce za to, jak pomalu a blbě smolí úkol do písanky a přitom si říká...probůh, kde ta moje zase lítá, že není doma...? Protože v pětatřiceti se vracet domů k šedesátníkovi a v pětačtyřiceti denně uléhat vedle sedmdesátníka...mi přijde neskutečný. Ano, četla jsem o Goethově Ulrice, o Casanovi a jeho výkonech, vím o našich celebritách, které si na stará kolena, promiňte mi, ať jde už o kohokoli významného, kdo na to opravdu má....přeju jim všem tu radost z nové lásky a z krásných zdravých dětí....ale normální to podle mě není. To ovšem neznamená, že to není akceptovatelné...ať si každý dělá, jak uzná, jenomže každý trochu soudný člověk by si měl umět spočítat, jak a kam povedou ty věkové rozdíly a jak to asi dopadne. Osmdesátiletý tatínek a doma puberťák? Nebo zralá žena kolem padesátky a staroušek, který se jí denně ráno skleroticky ptá...NEVIDĚLAS MOJE ŽUBY? Přátelé, jsem tolerantní, ale to tohodle bych nešla. To ovšem neznamená, že jiní, kdo do toho jdou, jsou špatní. Jsou věci, které mi prostě pod nos nejdou. Tohle je jedna z nich. Přiměřenost a soudnost se dneska moc nenosí.

Asi tak to taky cítím, jen jsem se to tady "bála" napsat, abych nebyla nařčená z nějaký špatný vlastnosti.... Já to pochopila tak, že si otec našel partnerku hodně brzy po smrti matky, což syny určitě mrzí právě tenthle fakt a ještě mi tak nějak příjde, že otec s matkou neměli pěkný vztah a teď tady Kukulín sleduje, jak otec s maldší partnerkou toká a snáší modrý z nebe.

další? to zní divně... copak ty máš nějakou zodpovědnost za chování svého otce? Je to člověk závislý? Alkoholik nebo gambler? Nebo jen vyznává jiné hodnoty než ty?

PavlaH napsal(a):

Ale kukulíne - chováš se jako puberťák - tohle je to dítě, tátovo dítě, které touží po lásce, trpí ztrátou mámy. CHápu tě. To jistě ano, ale nechápu, že nejsi s to všechno tohle zpracovat a chovat se jako dospělý. Oplakat mámu , rozloučit se s ní. Dát tátovi šanci na nový život, at si ho má jaký chce - je jeho. Jenže ty se snažíš přemýšlet jako dospělý a chováš se jako dítě... A nová partnerka není nic jiného než ohrožení. Ty se jí bojíš. Proto tak bojuješ.

:offtopic:
aha asi to tak je.

Nemáme zodpovědnost za chování rodičů. Můj manžel říká, že naše děti odešli z domova, aby mohli dělat svoje voloviny a ne ty naše. Každý si rozhoduje po svém, Ale 25 let rozdíl není přiměřený pro partnerský vztah a asi bych se s tím také musela srovnávat. V rodině si musíme zvykat i na voloviny těch druhých a v případě Kukulína
i na nestandartní rozhodnutí otce. No neznám dlouhleté manželství s věkovým rozdílem 25 let. Dá se předpokládat, že spolu do smrti nevydrží.
Třeba rodinná oslava v restauraci. Mladá paní objednává. mě kuře, manželovi guláš .a... A číšník do toho vpadne: A Dědečkovi objednáte co? Je to trochu zapeklité.......
Také se nedivím tetě, že nechce aby majetek, kterého se vzdala ve prospěch sestry nebo spíše jejích dětí přešel
oéd nich vlastně někam úplně jinam.  Člověk do toho nevidí, ale majetek který byl dán do rodiny s úmyslem zabezpečit oba synovce a neměl by přejít do nové rodiny otce.
No je to těžké.

PavlaH napsal(a):

další? to zní divně... copak ty máš nějakou zodpovědnost za chování svého otce? Je to člověk závislý? Alkoholik nebo gambler? Nebo jen vyznává jiné hodnoty než ty?

ano, má rád všude beton okolo sebe. Vybetonoval by snad i nejradši park.

Kukuline a co si o tom myslí Tvoje teta? A vaši přátelé nebo příbuzní ? Jakou má pověst nastávající manželka Tvého otce?

kukulin napsal(a):

agewa napsal(a):

"ahoj já jsem Markéta dneska tady přespíme a já budu spát v posteli tvé mámy."

opravdu TOHLE řekla?nebo jsi to tak cítil ty, možná proto že jsi byl zaskočen?kromě toho tady nevidím, že by jsi řešil něco jiného než ten majetek.pokud dotyčnou neznáš( nemáš zájem jí poznat), jak víš , jaká je, co si myslí?

Takhle to opravdu neřekla. Když přišli, seděl jsem ve svým pokoji a otec rozrazil dveře, a řek: Jé ahoj, ty jseš dona? jako kdyby to nevěděl. "Vy se ještě neznáte..." pokračoval a stál s ní ve dveřích. Ona řekla: Ahoj, já jsem Markéta...
a já na to polohlasně, což asi otec neslyšel, protože se ještě přezouval:  "Hmm, nazdar." A zůstala tam stát a pak začala cosi štrachat v kabelce (asi kapesník). Otec pak: "Tak Kukuline, podej si s ní ruku." To jsem dělal, že neslyším. A on: "Prosím tě přece tě nebudeme nutit a nebudeme tady takhle stát. Markéta je unavená a chce si lehnout. A já musím, zítra taky brzo vstávat." A na to jsem reagoval: "Hmm, tak jo" a začal jsem se balit a odešel k tetě.
Takhle asi nějak to bylo. Hmm už slyším ty ohlasy, jaký jsem cinik a nezdvořák a jaká je Markéta slušné děvče.

Nevím co si myslí a ani mě to nezajímá, protože vím, že ona by ráda na oplátku věděla co si myslím já. A to by možná nemusela rozchodit. Nehledě na to, že pár věcí o ní vím. Otec o ní ústa nezavře. Jak byly např. v Baumaxu nebo na nějakým hradě nebo zámku a že teď  Marketě dělá ježdění špatně, ale jela s ním. Jak umí vyšívat a jak mu pomáhá na zahradě atd. atd. atd.
No zkrátka Anna Karenina, panenka Maria a Scarlet dohromady. A jak jim její máma říká, že jim to sluší spolu. Když jsem viděl některé její šatičky na fotkách, nechci říct co mi připomínala. No dělá se mi mdlo. Táta nebyl schopný za posledních 15 let mámu vytáhnout ani do parku.

Neviem, nerobil si si na ňu zálusk sám? :D Že by ako pristala lepšie k tebe ako k otcovi?
Inak, milovať ju naozaj nemusíš, ale nenávidieť je durhý extrém. Slušné správanie by si sa ale mohol naučiť aj k tým, ktorých "nemusíš", už len kvôli práci alebo životným situáciám, kde si nie vždy môžeš vybrať, s kým budeš pracovať, bývať na izbe, hrať volejbal a podobne. ;)
Otec je proste zamilovaný, možno ti to pripadá trochu smiešne a je ti to aj trochu ľúto, ale ver, že rovnako zamilovaný bol kedysi aj do tvojej mamy... ale to zamilovanie sa zmení na niečo iné, na úctu a spojenectvo(napríklad sa prejavujúce tak, že si tento zázrak nepriviedol za maminho života, ale až po smrti.. :) ).

Bláža.. napsal(a):

Nemáme zodpovědnost za chování rodičů. Můj manžel říká, že naše děti odešli z domova, aby mohli dělat svoje voloviny a ne ty naše. Každý si rozhoduje po svém, Ale 25 let rozdíl není přiměřený pro partnerský vztah a asi bych se s tím také musela srovnávat. V rodině si musíme zvykat i na voloviny těch druhých a v případě Kukulína
i na nestandartní rozhodnutí otce. No neznám dlouhleté manželství s věkovým rozdílem 25 let. Dá se předpokládat, že spolu do smrti nevydrží.
Třeba rodinná oslava v restauraci. Mladá paní objednává. mě kuře, manželovi guláš .a... A číšník do toho vpadne: A Dědečkovi objednáte co? Je to trochu zapeklité.......
Také se nedivím tetě, že nechce aby majetek, kterého se vzdala ve prospěch sestry nebo spíše jejích dětí přešel
oéd nich vlastně někam úplně jinam.  Člověk do toho nevidí, ale majetek který byl dán do rodiny s úmyslem zabezpečit oba synovce a neměl by přejít do nové rodiny otce.
No je to těžké.

Ja poznám nádherné manželstov s 30-ročným vekovým rozdielom.. ale ten pán je asi výnimka, lebo je v ňom viac života ako v mnohých chlapoch o 20 rokov mladších... (Aspoň bol ešte pred pár rokmi, teraz už nemám taký prehľad.) A dokonca si vzal kamarátu svojej dcéry(to by ti len vzalo duch, Kukulín, čo?), ale rozvádzala sa jeho žena, takže asi to bola iná situácia. A deti zostali viac-menej s ním a primkli sa aj k macoche, ku ktorej si vytvorili kamarátsky vzťah. A všetci spoločne trávievajú víkendy a dovolenky ešte aj dnes, keď sú už skoro dospelé aj deti z druhého manželstva(teda, študujú) a deti z prvého už sami majú deti... :) Mne sa táto netradičná rodina hrozne páči, ale uznávam, že to asi nie je úplne bežná forma. Ale existuje a funguje. Chlap má stále iskru, šmrnc a ohromujúce vedomosti (a zvedavosť a chuť ďalej sa učiť, vzdelávať, atď.), akurát už po 70-tke vzdal jazdenie na koni :o . Na toho by môjho otca nedostali ani v 20-tke, napríklad... :lol:

kukulin napsal(a):

Nezávidím, ale lituju - lituju sebe. Ona je tak slaďoučká a neviňoučká, že bych si z toho cukrkandlu pomalu uchcal do gatí. Nevím jak bych ti to jinak trefněji popsal.

:lol: Tak se počurej, no. Však jsem psala. Závidíš. :D Jaká je tvá partnerka?

I tady na babi se ostatně vyskytuje jedna babinetka, která žije v manželství s tak velkým věkovým rozdílem. A nemyslím si, že by nebyla spokojená.
Vždyť to vůbec není o věku.

A pro ty s těmi zubnými protézami, co s nimi furt mají problém. Šmarjá, no a co? Někdo nevidí, někdo je třeba na vozíčku - i od narození, a někdo má halt zubní protézy. NO A CO? I já je mám. A žiju. A jak ráda. :D A není mi 70. Už mi to tady na babi leze na nervy, ty posměšné vtípky ohledně zubních protéz. Kurnik. Tak.
kalupinko, i ty Brute? :dumbom:

kukulin napsal(a):

No právě, z toho mám taky trošku obavy. Otec je v těchhle věcech dost neuvážlivý a nevypočitatelný. I když snad ví co dělá.
A věřit jeho partnerce taky nemůžu. Já chci vybudovat taky rodinu a nějaké zázemí. Jenomže já i brácha to budeme muset zvládnout bez něj a taky bez mámy. Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.

Jistě, tatínku. :lol:

Chudáčku, ty musíš vybudovat rodinu sám. No to je teda ale neštěstíí. :lol:

kukulin napsal(a):

ano, má rád všude beton okolo sebe. Vybetonoval by snad i nejradši park.

beton neohrožuje jeho samého, pokud by si z něj nechtěl udělat mafiánský hrobeček.

Spíš se zamysli, proč používáš off topic pro pojmenování tvého problému. Našel ses v něm. takže rozpitvej strach hochu. Řekla bych - ale je to jen můj pohled, že se bojíš, že ztratíš dalšího rodiče - tátu, který by ti podle tvých měřítek měl i ve třiceti pomáhat. Bojíš se o majetek. ALe ber to tak, i kdyby ho propil - on se podílel na jeho budování, on má to právo - i podle zákona - udělat si s ním co chce. Třeba i zabetonovat. Pokud neohrožuje sám sebe, je zdravý psychicky i fyzicky, stejně s tím mnoho neuděláš, co takhle pro začáítek přijmout situaci takovou jaká je... nic jiného ti totiž hochu nezbude...

majkafa napsal(a):

I tady na babi se ostatně vyskytuje jedna babinetka, která žije v manželství s tak velkým věkovým rozdílem. A nemyslím si, že by nebyla spokojená.
Vždyť to vůbec není o věku.

A pro ty s těmi zubnými protézami, co s nimi furt mají problém. Šmarjá, no a co? Někdo nevidí, někdo je třeba na vozíčku - i od narození, a někdo má halt zubní protézy. NO A CO? I já je mám. A žiju. A jak ráda. :D A není mi 70. Už mi to tady na babi leze na nervy, ty posměšné vtípky ohledně zubních protéz. Kurnik. Tak.
kalupinko, i ty Brute? :dumbom:

Majkafo,
věkový rozdíl mezi partnery 25 let (jedna generace) není běžná, ale držím palce všem, kteří v takovém vztahu žijí a jsou spokojeni. Ale reklamu se tomu dělat nedá, je to výjimka, většinou tyhle vztahy končí nedobře a nebo si časem žijí každý po svém. Jinak jsem to ve svém okolí neviděla.

Nemyslím, že je třeba jakémukoliv vztahu dělat reklamu. Každý si to dělá tak, jak to cítí v tu chvíli pro něj nejlépe.

Majkafo, už jen to, že lidé cítí co je přirozené a co není i když je to vyjímečně možné. Vše, co se vymiká normálu si musí zvyknout na určitý údiv okolí. Zrovna tak, pomíchané generace, partnerské dvojice manžel manželka, které jsou ve věku otec dcera, musí něco vydržet.

majkafa napsal(a):

kukulin napsal(a):

No právě, z toho mám taky trošku obavy. Otec je v těchhle věcech dost neuvážlivý a nevypočitatelný. I když snad ví co dělá.
A věřit jeho partnerce taky nemůžu. Já chci vybudovat taky rodinu a nějaké zázemí. Jenomže já i brácha to budeme muset zvládnout bez něj a taky bez mámy. Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.

Jistě, tatínku. :lol:

Chudáčku, ty musíš vybudovat rodinu sám. No to je teda ale neštěstíí. :lol:

Kukuline, můžeš otci argumentovat, že jeho nastávající může dokázat, že si ho nebere jen pro peníze a zaopatření,
že je to skutečná láska. Jen ať se vezmou, ale nemělo by se stát, aby jeden profitoval z toho, že synové ztratili domov.

Blážo, nemám ráda slovo "normální". Neboť co je vlastně normální? Kde je to definováno?
Raději používám slovo - běžné. Ano, vztah kuklínova tatínka není běžný. NO A CO? :D

kalupinka napsal(a):

Bez ohledu na okolnosti zde popsané si taky myslím, že najít si po smrti ženy holku o 25 let mladší a pořídit si s ní miminko není na každý pád normální. Tatínek se patrně cítí mlád, zdráv a vesel. Docela bych si přečetla tady za pár let, jak tříská svého prvňáčka pravítkem přes ruce za to, jak pomalu a blbě smolí úkol do písanky a přitom si říká...probůh, kde ta moje zase lítá, že není doma...? Protože v pětatřiceti se vracet domů k šedesátníkovi a v pětačtyřiceti denně uléhat vedle sedmdesátníka...mi přijde neskutečný. Ano, četla jsem o Goethově Ulrice, o Casanovi a jeho výkonech, vím o našich celebritách, které si na stará kolena, promiňte mi, ať jde už o kohokoli významného, kdo na to opravdu má....přeju jim všem tu radost z nové lásky a z krásných zdravých dětí....ale normální to podle mě není. To ovšem neznamená, že to není akceptovatelné...ať si každý dělá, jak uzná, jenomže každý trochu soudný člověk by si měl umět spočítat, jak a kam povedou ty věkové rozdíly a jak to asi dopadne. Osmdesátiletý tatínek a doma puberťák? Nebo zralá žena kolem padesátky a staroušek, který se jí denně ráno skleroticky ptá...NEVIDĚLAS MOJE ŽUBY? Přátelé, jsem tolerantní, ale to tohodle bych nešla. To ovšem neznamená, že jiní, kdo do toho jdou, jsou špatní. Jsou věci, které mi prostě pod nos nejdou. Tohle je jedna z nich. Přiměřenost a soudnost se dneska moc nenosí.

Nechtela jsem puvodne reagovat, ale na tento prispevek uz musim.

Mam o dost starsiho partnera. Zname se jiz dosti dlouho (ac to neni tak dlouho, co jsme spolu jako partneri). Obcas tu ctu na jinych rubrikach, jak si mlade holky stezuji na sve stejne mlade kluky, kterym neni ani 30, ze porad sedi u pocitace, ze je s nimi nuda, ze spolu spi jednou za ctrnact dni, ze jsou sobecti v sexu atd. a jen zasnu, protoze nic z toho ve svem vztahu neznam. Muj budouci muz mentalne i fyzicky trumfne kdejakeho tricatnika.
Samozrejme si uvedomuji, ze to tak nebude vecne, ale alespon ted si to uzivam (narozdil od tech mnohych mladych zen, ktere ani nejsou vdane ani nemaji deti, a uz ve dvaceti jsou z nich zakysle matrony).

Co se tyce Kukulina. Jsem tez polovicni sirotek a moje rodina bohuzel uz temer deset let resi podobne spory (matka vs sourozenci). Ja se toho neucastnim, jezto je mi z toho na bliti, a ac je mam vsechny rada, z tohoto duvodu jsem s nimi temer prerusila styky. Dokonce jsem kvuli tomu vazne uvazovala o tom, ze zustanu bezdetna, protoze kdyz se rekne "rodina", vybavi se mi nikoliv ruzolici vonave miminko, ale citat z Mauriaca o "klubku zmiji".

dobře Majkafo, ano vztah není běžný, je to pravdivěji vystiženo. slovo normál není přesný, máš pravdu.

Přelítla jsem toto vlákno expresně,tudíž né důkladně,ale nedá mi se k tomu nevyjádřit.Myslím si,že otec udělal velkou chybu,že se syny dříve nepromluvil a pak udělal velikánskou chybu,že dovolil Markétě,resp.Markéta si neměla dovolit použit další věty ..Ahoj,jsem Markéta a dnes budu tady spát v posteli tvé mámy..."  ale tím by mně dala najevo,že je normální debil,primitiv ...že organizuje věci za otce,nutí ho dělat ,resp.dělá věci  za něj...radši ona za něj,aby to mělo rychlejší spád....a vše podělala zejména ona.Pominu tátu,který jí nedokáže umravnit.Nedivím se kukulínovi,že má obavy .Kukulíne......také vztah otce nevidím dobře,ale vybral si on,tak ať si užije...a že to nebude mít jednoduché ..to mi věř.

Bláža.. napsal(a):

majkafa napsal(a):

kukulin napsal(a):

No právě, z toho mám taky trošku obavy. Otec je v těchhle věcech dost neuvážlivý a nevypočitatelný. I když snad ví co dělá.
A věřit jeho partnerce taky nemůžu. Já chci vybudovat taky rodinu a nějaké zázemí. Jenomže já i brácha to budeme muset zvládnout bez něj a taky bez mámy. Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.

Jistě, tatínku. :lol:

Chudáčku, ty musíš vybudovat rodinu sám. No to je teda ale neštěstíí. :lol:

Kukuline, můžeš otci argumentovat, že jeho nastávající může dokázat, že si ho nebere jen pro peníze a zaopatření,
že je to skutečná láska. Jen ať se vezmou, ale nemělo by se stát, aby jeden profitoval z toho, že synové ztratili domov.

Bože, synové ztratili domov... ale nemuseli, keby boli znášanlivejší. Okrem toho - nie sú to úbohí malí sirotkovia, ale dospelí ľudia... Naozaj je to o dobrej vôli všetkých zúčastnených - alebo o jej nedostatku. Chápem, že bohatá bezdetná vdova so smrťou na jazyku, ktorá by po roku vo všetkej slušnosti umrela a rozšírila rodinný majetok, by potešila viac :lol: , aj keby bola pre zmenu o 20 rokov staršia, ale čo sa dá robiť... Ocko má iný názor.

kukulin napsal(a):

Kerrin napsal(a):

A ještě, buď rád, že táta není sám. Nevím zda by jste se o něj postarali, kdyby "něco", má tedy partberku, tak věřme, že ho má upřímě ráda a postará se, ale to člověk vlstně nikdy neví.

No právě, z toho mám taky trošku obavy. Otec je v těchhle věcech dost neuvážlivý a nevypočitatelný. I když snad ví co dělá.
A věřit jeho partnerce taky nemůžu. Já chci vybudovat taky rodinu a nějaké zázemí. Jenomže já i brácha to budeme muset zvládnout bez něj a taky bez mámy. Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.

Kukuline, tak se na to vykašli , nepřenejšlej o tom každou minutu, to že ti ti dva ted leží v žaludku, s tím těžko něco uděláš.Ale spíše se potřebuješ osvobodi těch myšlenek a cítím, takovou zášť, které tě stále pronásledují.
(promin , že to takhle píšu), ale pak ti bude lépe.
On to nějak dopadne. třeba se tatík jen chce vybláznit a nebo slečna a přejde jí to. Ale my do toho tady fakt nevidíme, aby tu někdo soudil někoho koho neznáme.
jen pokud máš obavy o majetek, že by eventuelně Markéta něco chtěla atd., tak přece nárok na to nemá - nenabyli společně za manželství, nejsou svoji s otcem.

Britana napsal(a):

Přelítla jsem toto vlákno expresně,tudíž né důkladně,ale nedá mi se k tomu nevyjádřit.Myslím si,že otec udělal velkou chybu,že se syny dříve nepromluvil a pak udělal velikánskou chybu,že dovolil Markétě,resp.Markéta si neměla dovolit použit další věty ..Ahoj,jsem Markéta a dnes budu tady spát v posteli tvé mámy..."  ale tím by mně dala najevo,že je normální debil,primitiv ...že organizuje věci za otce,nutí ho dělat ,resp.dělá věci  za něj...radši ona za něj,aby to mělo rychlejší spád....a vše podělala zejména ona.Pominu tátu,který jí nedokáže umravnit.Nedivím se kukulínovi,že má obavy .Kukulíne......také vztah otce nevidím dobře,ale vybral si on,tak ať si užije...a že to nebude mít jednoduché ..to mi věř.

Pri preletení si si nevšimla, že to nepovedala, to jej podložil ako vlastnú myšlienku Kukulín... V skutočnosti sa normálne chcela zoznámiť, ale nedošlo na to.

.......ještě o majetku..dotahněte dědické řízení do konce...samozřejmě půlka majetku je tátova a druhá půlka se rozděluje na půlku.která je /po matce/ tátova a a poslední půlka se dělí na tři díly. Bylo by fajn,kdyby táta po ,matce,zdůrazňuji,po matce, mluvím o půlce majetku, nechal vám synům. S vámi se vypořádal a on začal  budovat si svůj vztah ,třeba s Markétou, se svoji půlkou majetku.Myslím,že by to bylo spravedlivé a myslím, že i pro vás s bratrem přijatelné.Domluvte se s otcem a když to nepůjde,tak podle práva.

...nepovedala??? Idem sa pozrieť...tak som debil ja.....Hmm

...tak jsem se koukla ......můj názor je podstatně zdrženlivější.....:dumbom:

kukulin napsal(a):

Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.

A co kdy sis žil ve svých letech svůj život za svoje peníze a vyskakoval si pouze do výše svojeho platu?

To jsem se tady zase naprdla :co:
Kukuline - víš co já bych dala za to kdyby moje máme někoho měla? :co: Ježíš, klidně i v mým věku, klidně i o dvacet let starší, je mi to fuk !!!! Jen kdyby tady byl někdo, s kým bude moc trávit život, o koho se bude moc opřít, sdělit mu starosti a tak. Nechápejte mě špatně, ona není na mě příliš fixovaná, není žádnej samotář či tak, ale je znát, že "polovička" by jí bodla.... a majetek? :co: upřímě - sice dost vratce, ale stojím na vlastních nohou a doufám, že se na nich ještě dlouho udržím, pomocná berlička od rodičů je moc fajn do začátku, to nepopírám a měla jsem v tom štěstí, ale hledat si berli v 31 letech? :co: no, to už bys měl umět i běhat sám, ne jen stát.
A jinak k tomu navážení se do Markéty, kterou neznáš :usch: vypláchni si pusu, co ona si musí myslet o synovi, který ani nepozdraví, nafučeně odejde a odmítně se kvůli tomu stýkat s tátou? :co: Osobně se mi zdá, že s vašimi vztahy byl problém už dřív, píšeš často máma, maminka, ale v kontrastu jen otec..... Můžu tě jen upozornit, že pokud přístup nepřehodnotíš, nebudeš už se muset starat o to co "otec" dělá, páč ten s na tebe brzy... dost se divím, že ti tohle ještě toleruje :usch: A mimochodem, o házením kamení..... jistě, potom tedy Markétu hned bez jednoho slova odsuď jaký je fracek....že by ti to něco říkalo? :vissla:

Ano, ta zubní protéza je podle mě jedním ze symbolů stáří a použila jsem ji jako příměr. Jistěže vím, že i mladší lidé, jinak fit, mohou mít částečnou či úplnou náhradu chrupu. Ovšemže jsem se nechtěla dotknout nikoho, koho se právě toto dotýká. A samozřejmě vím, že vitalita čili  chuť do života není pouze výsadou mladších ročníků, ale mohou jí oplývat běžně ti, co už jsou na světě o pěkných pár let déle...

A slovo normální je pro mě synonymem ke slovům běžný, přiměřený, obvyklý.

Slovíčkařit sem opravdu nechodím.

V situaci Kukulina bych asi zvážila svoje možnosti, že totiž buď budu s tátou a jeho novou partnerkou aspoň společensky vycházet a nebo to tedy okomentuju tak, že táto, já od tebe čekal, že budeš žít sám a radovat se z našich návštěv. Vidím, že ses rozhodl jinak a nechci se už s tebou stýkat. Jako dospělý by ale tazatel měl uznat, že ani on ani jeho bratr nehodlají žít jenom pro otce, když zůstal sám, i když po něm by to chtěli. Manželství končívá smrtí či rozvodem. Ano, lze si do jisté míry považovat člověka, který řekne - a nyní budu žít sám až do konce svých dní, ovšem mezi námi, člověk je tvor společenský na každý pád. Od tazatele to vidím jako ukřivděnou pózu, asi na každé nové partnerce by si něco našel, tady se vrhl na ten věk, což je pochopitelné. Ta tatínkova budoucí žena z nějakých důvodů asi není schopná najít si partnera věkově přiměřeného, teď se do mě někdo asi pustí nanovo, volí tedy tuhle možnost, protože má pocit, že biologické hodiny tikají a bijou, a pokud ti dva spolu budou chtít žít, nic a nikdo tomu nezabrání. Příbuzní mohou ohrnovat nos desetkrát, ohánět se morálkou nadevše, ale ti naši osamělí příbuzní si asi velice rychle uvědomují, že čas běží nemilosrdně a pokud zůstanou sami, bude to spíš neveselé.

Tady bych si odbočila...znala jsem jednu uvědomělou, která se vpravdě obětovala rodičům, partnera si nikdy nepořídila, jak se dalo čekat, dochovala rodiče do konce no a teď je sama jako kůl v plotě. Kukulinův otec má na to, aby si pořídil mladou partnerku a chce to světu ukázat, jedna věc je ale něčeho dosáhnout, jiná si to udržet, nemůžu než opakovat, já bych do toho, ač nikdy se nemá říkat nikdy, nešla. Oč snazší by to táta měl, kdyby si našel věkově přiměřenou ženu, s níž by mohl jezdit po výletech, chodit za kulturou, sportovat, která už má děti taky odrostlé a nějakou tu životní zkušenost s patřičným nadhledem...no a co by jim chybělo. Žádné spory s dětmi, žádné plínky a dokola se opakující záležitosti kolem malých dětí, které má...nekamenovat prosím!...třiapadesátiletý člověk zdárně dávno za sebou.

Já chci vybudovat taky rodinu a nějaké zázemí. Jenomže já i brácha to budeme muset zvládnout bez něj a taky bez mámy. Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.
Kukuline, představ si, že existujou lidi, kteří si rodinu a zázemí dokázali vybudovat vlastními silami - bez pomoci rodičů. Někteří je nemají, některým je pomoc odmítnuta a jsou i takoví, kteří by se styděli jakoukoli pomoc vymáhat, pokud jsou zdraví a práce i samostatného života schopní. Natož aby rodičům předváděli, co je čeká, když se nebudou chovat slušně = podle jejich představ.
Podívej, tady nejde o Markétu jako takovou... táta si klidně mohl najít usedlou dámu věkem mu přiměřenou - a "zblbnout" úplně stejně jako do mladý holky. Pravděpodobně by si s ní nepořídil dalšího potomka, ale majetek by na ni klidně mohl převést úplně stejně. Mám dojem, že bys na ni reagoval velmi podobně. Tobě nevadí ona slečna -ty se cítíš ubližovaný tím, že se táta (podle tvého názoru) nechová přiměřeně morálně, odpovědně ke svým (dospělým!) dětem a že si vůbec dovoluje žít vlastním životem.
Nevím přesně, jak to máte doma, ale asi tam ani jeden nebydlíte natrvalo. Aspoň jsi něco takového zmiňoval. A i kdyby vás tam měl pořád - myslíš, že by ho měla natrvalo uspokojovat pouze vaše společnost, případně vyhlídka na to, jak vám ze všech sil bude pomáhat k založení vlastních rodin? Možná by mu vadila úplně stejně případná nevěsta, která by se "roztahovala" v jeho bytě a vzpomínky na zemřelou manželku by pro ni byly jen věcmi bez citové hodnoty. Ale to je něco jiného, viď? Mladí přece "mají nárok"...

Selima napsal(a):

kukulin napsal(a):

agewa napsal(a):

"ahoj já jsem Markéta dneska tady přespíme a já budu spát v posteli tvé mámy."

opravdu TOHLE řekla?nebo jsi to tak cítil ty, možná proto že jsi byl zaskočen?kromě toho tady nevidím, že by jsi řešil něco jiného než ten majetek.pokud dotyčnou neznáš( nemáš zájem jí poznat), jak víš , jaká je, co si myslí?

Takhle to opravdu neřekla. Když přišli, seděl jsem ve svým pokoji a otec rozrazil dveře, a řek: Jé ahoj, ty jseš dona? jako kdyby to nevěděl. "Vy se ještě neznáte..." pokračoval a stál s ní ve dveřích. Ona řekla: Ahoj, já jsem Markéta...
a já na to polohlasně, což asi otec neslyšel, protože se ještě přezouval:  "Hmm, nazdar." A zůstala tam stát a pak začala cosi štrachat v kabelce (asi kapesník). Otec pak: "Tak Kukuline, podej si s ní ruku." To jsem dělal, že neslyším. A on: "Prosím tě přece tě nebudeme nutit a nebudeme tady takhle stát. Markéta je unavená a chce si lehnout. A já musím, zítra taky brzo vstávat." A na to jsem reagoval: "Hmm, tak jo" a začal jsem se balit a odešel k tetě.
Takhle asi nějak to bylo. Hmm už slyším ty ohlasy, jaký jsem cinik a nezdvořák a jaká je Markéta slušné děvče.

Nevím co si myslí a ani mě to nezajímá, protože vím, že ona by ráda na oplátku věděla co si myslím já. A to by možná nemusela rozchodit. Nehledě na to, že pár věcí o ní vím. Otec o ní ústa nezavře. Jak byly např. v Baumaxu nebo na nějakým hradě nebo zámku a že teď  Marketě dělá ježdění špatně, ale jela s ním. Jak umí vyšívat a jak mu pomáhá na zahradě atd. atd. atd.
No zkrátka Anna Karenina, panenka Maria a Scarlet dohromady. A jak jim její máma říká, že jim to sluší spolu. Když jsem viděl některé její šatičky na fotkách, nechci říct co mi připomínala. No dělá se mi mdlo. Táta nebyl schopný za posledních 15 let mámu vytáhnout ani do parku.

Neviem, nerobil si si na ňu zálusk sám? :D Že by ako pristala lepšie k tebe ako k otcovi?
Inak, milovať ju naozaj nemusíš, ale nenávidieť je durhý extrém. Slušné správanie by si sa ale mohol naučiť aj k tým, ktorých "nemusíš", už len kvôli práci alebo životným situáciám, kde si nie vždy môžeš vybrať, s kým budeš pracovať, bývať na izbe, hrať volejbal a podobne. ;)
Otec je proste zamilovaný, možno ti to pripadá trochu smiešne a je ti to aj trochu ľúto, ale ver, že rovnako zamilovaný bol kedysi aj do tvojej mamy... ale to zamilovanie sa zmení na niečo iné, na úctu a spojenectvo(napríklad sa prejavujúce tak, že si tento zázrak nepriviedol za maminho života, ale až po smrti.. :) ).

Selimo - přesně to mě napadlo :godlike: že je Kukulin uražený, páč M se mu děsně líbí a naprosto nechápe, jak si mohla vybrat seniora namísto juniora bažícího po majetku bližních :lol:

Tedy jak do diskuzí moc nezasahuji, tak tady musím,, :)
Kukulíne,, ty jsi silně nevyzrálá osoba
Ve 30-ti letech prohlašovat, že neumíš sám založit rodinu bez pomoci rodičů to je mazec....
Žasnu nad tvou drzostí co si k otci dovoluješ,,,

Jenom bych chtěla podotknout, že prudké změny někdy vyvolají i prudší reakce a že Kukulin si zase tak moc intenzivně nestěžuje, že spíše konstatuje, že ho situace zaskočila. A kdyby to byla stuace jednoduchá, nebralo by to tolik přispěvovatelů. Spíše mi zde řešíme svoje postoje.

Jen ještě. Dělá to dojem, že otec Kukulina si chce založit svou rodinu a současně že chce do ní vtáhnout i majetek
spíše celý. Vypadá to, že žijí v kraji kde je majetek důležitý a tvoří se dost dlouho a těžko a v téhle rodině i s přispěním rodiny zesnulé matky. Teď je otázka zda by jste se nad majetkem povznesli, řekli je to fajn, tak já již s ničím nepočítám, časem si odvezu věci z pokojíčku, nic to není, chápu že se stanu synem druhé kategorie, což se ti dva synové časem stanou, Markéta si bude hájit prostor pro svého potomka a ti dva již budou odsunuti, doma již budou vlastně návštěva. S tímhle by se musel vypořádávat každý. Je to újma, vlastně takhle přijít o rodinu.
Otec má právo na svůj život, to je jasné, ale neměl by si rodinu zakládat na úkor synů i když jsou dospělí.
Sice si založí rodinu, ale právní vazba, odpovědnost, postarat se o otce v případě že mu manželství nevyjde, ta jim zůstává. Ano, ať si otec založí rodinu, ale neměl by ani dospělé syny šidit.
Je pravda, co zde někteří vyslovují, že v takových situacích je lepší se nad hmotné věci povznést, třeba se ztrátou "kytičky", ale určitá opatrnost je na místě také.

Kukuline, k příspěvku č. 58:
Život není pohádka, to vím. Mám prima rodiče, jistě, kdyby si našli jako nové protějšky alkoholiky, gemblery, sňatkový podvodníky... řekla bych svůj názor. Ale to je tak všechno. Taky mi do vztahů nemluvili.
Nemám problém s dědictvím (i když takovej bohatej strejda z tramtárie, odkazující majetek své neznámé neteři... :P by se šiknul...)
Podívej, vypořádejte majetek a jděte si každý svou cestou. Když se na ní potkáte, chovejte se k sobě slušně... To je minimum, který pro sebe můžete udělat. A fakt by mě zajímalo, jak na situaci reaguje tvůj bratr.
Tuším, že Bláža se ptala na tvou tetu. Nenapsal jsi nic - tvoje věc, ale pak to vypadá, že si jen stěžuješ a pláčeš, jak vás otec ošidil... a všichni ostatní jsou  spokojení.
Vím, že je v mnohých rodinách dědictví jablkem sváru. Život je ale moc krátkej na to, abych si ho kvůli prachům kazila.
Jo a to vaše seznámení s otcovou vyvolenou bylo špatně z obou stran, s tím už nic nenaděláš. S tím, jak budete pokračovat už něco udělat můžeš.

Ano. Já bych se nad majetkem povznesla. Hodlám svůj dědický podíl na Slovensku (doufám, že to bude za hodně dlouho) přenechat mým sestrám, které tam žijí.
A taky už jsem si svůj postoj vyzkoušela v praxi, když můj BM odešel za svou mladou slečnou milenkou a řešili jsme majetek a prodávali náš dům. :)
Jsou to jenom věci. Lásku si za ně člověk nekoupí.

Taky mám pocit, že Kukulín na tátu  asi žárlí.....podle toho, co píše asi žádnou ženu nemá. Možná že kdyby byla ta Markéta třeba i mladá, ale ošklivá, tlustá a vůbec ošklivka, že by to Kukulína tak neštvalo....kdo ví?
A ve třiceti se spoléhat na pomoc rodičů při zakládání své samostatnosti, rodiny...to je v dnešní době síla.
Já té Markétě vůbec nezávidím, musí to být pro ni silné kafe: přijít někam, kde jí nenávidí, ani ruku nepodají, hned osočí z chamtivosti...aniž by měla šanci se projevit? Právě proto, že se otec snaží je i nadále seznámit, je vidět že ho to trápí a chtěl by to dát do pořádku. Snaží se přece proto, aby synové měli alespoň nějaké zázemí, aby s nimi měl dobré vztahy. Kdyby na ně kašlal, asi by se nesnažil. Ale co má víc dělat, když ho synové uraženě odmítají? Jak si mají promluvit, jak se pochopit, vyříkat si, co vadí,  když nechtějí komunikovat? Nevěřím, že by jim táta nechtěl dát věci po mamince a nechtěl si promluvit o tom, co je štve. Ale na to musí být obě strany přístupné. Chápu Kukulína, že se mu 5 měsíců po smrti matky zdá brzo, ale co on ví o tom, jak se třeba otec cítil? Život jde dál, má cenu se užírat a trápit tím, co se nedá vrátit? Proč si mladí myslí, že život končí v 50ti a je třeba jen nasadit bačkory s přezkou a čekat na dětičky až ho přijdou vysát o majetek, peníze o kterých si myslí, že na ně mají "nárok"? Jen mladí mají "právo" na lásku, sex, zábavu?? Ještě že i jim jednou bude 40, 50, 60 a pak uvidí, že stárne hlavně tělesná schránka, ale chuť se radovat a být šťastný s někým zůstane.   
Kukulíne, zamysli se nad sebou....máš v sobě hodně uraženosti a sobectví...

Jak už jsem psala dříve, v této diskuzi, sama jsem podobnou situaci zažila, a rozhodně jsem se nechovala tak trapně jako kukulin, a to mě bylo podstatně méně let. Bylo mě jedenáct když otec zemřel, matka trvdě vydělávala peníze, sestry o hodně let starší byly vdané, já když přišla domů ze školy jsem zatopila, udělala si jídlo, uklidila ale všechno sama, naučilo mě to pevně stát nohama na zemi a na nikoho nespoléhat a nečekat až mě někdo z něčím pomože, což si myslím, že kukulin prostě neumí, pořád čeká, že mu tatíček bude stát za zadkem, probůh v jeho věku by mě bylo hamba. Pokud vím tak otec s dotyčnou doma nebydlí, tak o co mu jde. Taky nechápu co to mluví o majetku, v jeho věku už by snad mohl umět dojít na úřady a lecos vyřídit, já už fakt nějak nechápu jak može být takové tele.

Bláža.. napsal(a):

Jenom bych chtěla podotknout, že prudké změny někdy vyvolají i prudší reakce a že Kukulin si zase tak moc intenzivně nestěžuje, že spíše konstatuje, že ho situace zaskočila. A kdyby to byla stuace jednoduchá, nebralo by to tolik přispěvovatelů. Spíše mi zde řešíme svoje postoje.

Jen ještě. Dělá to dojem, že otec Kukulina si chce založit svou rodinu a současně že chce do ní vtáhnout i majetek
spíše celý. Vypadá to, že žijí v kraji kde je majetek důležitý a tvoří se dost dlouho a těžko a v téhle rodině i s přispěním rodiny zesnulé matky. Teď je otázka zda by jste se nad majetkem povznesli, řekli je to fajn, tak já již s ničím nepočítám, časem si odvezu věci z pokojíčku, nic to není, chápu že se stanu synem druhé kategorie, což se ti dva synové časem stanou, Markéta si bude hájit prostor pro svého potomka a ti dva již budou odsunuti, doma již budou vlastně návštěva. S tímhle by se musel vypořádávat každý. Je to újma, vlastně takhle přijít o rodinu.
Otec má právo na svůj život, to je jasné, ale neměl by si rodinu zakládat na úkor synů i když jsou dospělí.
Sice si založí rodinu, ale právní vazba, odpovědnost, postarat se o otce v případě že mu manželství nevyjde, ta jim zůstává. Ano, ať si otec založí rodinu, ale neměl by ani dospělé syny šidit.
Je pravda, co zde někteří vyslovují, že v takových situacích je lepší se nad hmotné věci povznést, třeba se ztrátou "kytičky", ale určitá opatrnost je na místě také.

Majetok sa asi dá právne ošetri(ťdúfam, že aj ČR je právny štát s podobnými zákonmi - nepoznám) a "šidit"? Preboha, mne rodičia teraz pomohli pôžičkou pri kúpe bytu, ale POŽIČKOU! Inak mi nikdy žiaden majetok nedávali a nejako to ani nečakám. Pomáhame si navzájom, podľa momentálnej situácie, kto je na tom lepšie. A normálny človek predsa dokáže mať rád naraz aj viac detí, nie, Nie sú tu matky, čo majú aj viac detí? To ako keď sa narodí mladšie, tak staršie dám do domova???? Odhliadnuc teda od toho, že tieto "deti" sú dospelé a to malé asi otca naozaj potrebuje trochu viac, to hádam súdny človek pochopí, nie? "Domov" majú už každý inde, aspoň som to tak pochopila...

Teď je otázka zda by jste se nad majetkem povznesli, řekli je to fajn, tak já již s ničím nepočítám, časem si odvezu věci z pokojíčku, nic to není, chápu že se stanu synem druhé kategorie, což se ti dva synové časem stanou, Markéta si bude hájit prostor pro svého potomka a ti dva již budou odsunuti, doma již budou vlastně návštěva. S tímhle by se musel vypořádávat každý. Je to újma, vlastně takhle přijít o rodinu.


Blážo, tohle mě dostalo... věci z pokojíčku. Třicetiletý syn snad nedoufal, že teď se roztáhne po bytě, otce strčí do komůrky a založí rodinu, kterou bude financovat z dědictví po mamince a otcova důchodu. :dumbom:
Pokud se pamatuju, psal, že se odstěhoval po smrti maminky kvůli práci...
Doma už jsem návštěva od dvaceti a nedovolím si u našich ani otevřít ledničku bez toho, že bych řekla, proč jim tam lezu. Není totiž moje a to přesto, že jsem do ní, když jsem tam bydlela, ukládala potraviny. 
Pokud kukulin přijde o otce, pak ne kvůli Markétě, ale kvůli svému jednání.
Teď mě napadlo, jak bych se asi cítila, kdyby mi tohle jednou udělaly mé děti. Asi bych si řekla, že jsem někde udělala chybu, ale jsou tom moje děti, mám je ráda a měla bych snahu to urovnat. Jako kukulinův otec...
To dědictví, jo, tam ať to znova přetřesou, ale co se týká nového vztahu otce, má na něj právo. Je určitě lepší mít partnerku, která je mi oporou, než dva ukřivděný synáčky, co mě jednou možná ani nenakoupí a než se starat, šoupli by mě do LDNky.... protože jsem jim dal málo...

Mne sa hlavne stále zdá, že tŕňom v oku je síce Markéta, ale vzťah otec-syn nebol dobrý už dávno predtým. :jojo:

:jojo: Selimo, jo, jo... vypadá to tak.

Nikdo do toho nevidíme, maminka mohla už dávno předtím, než zemřela říct taťkovi - a nezůstávej sám Františku, ty nemůžeš žít sám...
Taky není dobrý idealizovat si manželství svých rodičů. Ona ho milovala a on ji a teď NAJEDNOU si najde nějakou jinou...
Vím o chlapovi, co měl poměr a než se začali rozvádět, zjistili u manželky rakovinu. Zůstal jí po boku až do konce. Oba věděli, že má jinou. A že jednou bude s ní.

Někdy jsou to propletence... :/

No moment, já jsem psala šidit syny na základě informace, že otec měl tendence něco do dědictví vůbec nedat a že o tom neřekl ani synům. A že to mohlo být právě to, co bylo z majetku který zdědila matka ze své strany a ještě
to bylo zvětšeno o podíl její sestry, která se toho vzdala ve prospěch téhle rodiny.

Já jsem si teď vzpoměla na setkání s jedním pilotem, který mi řekl, že sice měl celý život hodně peněz, ale byt nemá žádný luxus, protože si založil novou rodinu a vyplatil své dospělé děti, aby v tom měl pořádek a aby se děti z nové rodiny nemuseli jednou vypořádávat s dětmi ze staré rodiny.
Takže, co říkáte v té debatě, ve kterém již nejde o Kukulina?
Co kdyby si otec byl zavolal syny a řekl jim:
Chci se oženit, mám partnerku o 25 let mladší, vím, co si o tom můžete myslet, ale je to moje rozhodnutí a moje věc.
Dále, čekáme rodinu a proto jsme se s Markétou dohodli, že všechno, co Vaše matka podědila patří Vám my z toho nic nechceme. Nechceme zakládat rodinu z majetku Vaší maminky. My to zvládneme. Postavíme se na vlastní nohy.
Takže polovina bytu kterou jsme pořídili z dědictví Vaší maminky a která patřila vaší mamince Vá mbude splacena, protože by nám v tom nebylo dobře. A Markéta by mohla říci, že si otce nebere z rozumu, protože je zaopatřený, že jejich otce doopravdy miluje.  Že majetek po nebožce sama nechce, že chce stát na vlastních nohách.
(to si vymýšlím, nevím o jaký majetek tu jde)
To jsem zvědavá, jestli někoho nenanštvu, ale jde o slovíčkaření a spíše o nedorozumění.

majkafa napsal(a):

Ano. Já bych se nad majetkem povznesla. Hodlám svůj dědický podíl na Slovensku (doufám, že to bude za hodně dlouho) přenechat mým sestrám, které tam žijí.
A taky už jsem si svůj postoj vyzkoušela v praxi, když můj BM odešel za svou mladou slečnou milenkou a řešili jsme majetek a prodávali náš dům. :)
Jsou to jenom věci. Lásku si za ně člověk nekoupí.

Chápu, Majkafo, také jsem se vzdala dědického podílu. Každý ale ví, že k tomu, aby si mohl dovolit povznášející pocit neulpívání na hmotných statcích, musí být zachované nějaké podmínky. Přinejmenším ti nesmí hrozit, že budeš bydlet pod mostem a louskat šváby. Když je střecha nad hlavou, plná lednička, příjem pokrývající základní životní potřeby, dokonce možnost komunikace na internetu, dá se celkem v pohodě povznášet.  Nevíme, v jaké situaci se nachází Kukulín a jeho brácha poté, co se jejich táta rozhodl, že bude pěstovat tak nákladný koníček.  Možná, že oba jsou na tom se svými podmínkami uspokojivě, pak je jistě namístě Kukulína povzbudit k větší samostatnosti. Jestli je ale jejich situace nutila počítat s podporou rodičů, pak se dá pochopit, že je z toho rozladěný. Tohle nevíme. Téměř s jistotou ale víme, že ten, kdo se nad majetek povznést nehodlá, je jejich táta. Ten patrně na základě svých životních zkušeností nahlédl, že lásky se nenažere.

Blážo - as jsem mimo nebo na mě ještě nezačlo působit ani druhý kafe :co: "Takže polovina bytu kterou jsme pořídili z dědictví Vaší maminky a která patřila vaší mamince Vá mbude splacena, protože by nám v tom nebylo dobře. A Markéta by mohla říci, že si otce nebere z rozumu, protože je zaopatřený, že jejich otce doopravdy miluje.  Že majetek po nebožce sama nechce, že chce stát na vlastních nohách."

Co pořídili z dědictví maminky? :co: já tomu fakt nerozumím, zákonem je přece nakázáno polovinu majetku po zemřelém (který ovšem nabyl za manželství) rozdělit poměrně mezi děti :co: takže co se kde pořizovalo? Pokud jsou děcka vážně takový škrti, že chtějí do koruny vše a nedokážou se smířit s tím, že táta zůstane v bytě, který sice nabyli za života s maminkou napůl, ale jaksi všichni předpokládají že tatínek tam dožije :co: no tak je potom jediná věc to prodat :co: ale tohle musí být ustanoveno už v průběhu dědického řízení, čili byt je vyřešen, teď se může jednat pouze o nějaké nepřiznané věci...což Kukulik tvrdí že s jedná - mimochodem by mě zajímala bližší specifikace ;) ano, je skutečně možné zapomenut na pozemek támhle v horní Lhotě, ale z toho ce jsem tu vyčetla se mi zdá ( i když se K. snaží tatínka očernit kde to jde), že je to tatínkovi šumáka  s láskou by se zapomenutých latifundií vzdal, jen kdyby měl pokoj :rolleyes:
Bohové, doufám, že takhle teda nikdy nedopadnu, to by mi srdce utrhlo, kdyby moje vlastní dítě pro korunu neznalo otce :rolleyes:

Haiel - sice nevíme v jaké situaci se nacházejí, ale vím ekolik jim je let :co: v 31 letech ti rodiče nejsou nuceni pomáhat, vše závisí jen na jejich dobré vůli, upřímě, mít třicetiletý dítě na krku je solidní oprátka :lol: neprosto to nechápu, nám třebas máma pomáhá, ale v životě by mě nenapadlo jít za ní s tím, že mám na něco právo :co: prd mám, ona ty peníze vydělala, její jsou a dělat si s nima může cokoliv :jojo:

otec měl tendence něco do dědictví vůbec nedat a že o tom neřekl ani synům...
Blážo, ale dospělé děti snad vědí, co do dědictví spadá. Docela mě zaráží, že o některých věcech se synové údajně dozvěděli až později - ona je taky otázka, co je těmi "zatajenými věcmi" míněno.
Co kdyby si otec byl zavolal syny a řekl jim: Chci se oženit...
No - ono těžko něco říkat, když při prvním seznámení se syn odmítne s otcovou partnerkou vůbec bavit. Mně přijde celkem logické nejdřív slečnu představit a teprve potom probírat uvedené. Jenže k tomu otec jaksi nedostal příležitost, protože Kukulin šmahem odepsal Markétu i jeho a evidentně nejeví zájem o jakoukoli dohodu.

Myslím si totéž co Helena, tj. nejeví zájem se dohodnout. Jak může vědět, že se otec nechce domluvit, když mu nedá příležitost.
Přece za kukulinem přijely na návštěvu ne se tam nastěhovat.
Mě připadne kukulin jak uražená velmoc.

Definitiv, na tohle již odpověděla Haiel v příspěvku 119.
Nikdo se nesnaží někoho očernit, to si špatně vykládáš.
A vypadá to, že Kukulin už toho má dost, přestal komunikovat, jestli jsi si nevšimla. Takže už se asi nic nedozvíme....

no je pravda, že by bylo dobré, kdyby K. blíže specifikoval o jaký "zatajený " majetek se jednalo, taky by mohl odpovědět na několikrát položenou otázku....jak se k tomu staví bratr.

Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.
a pokud o otci smíšlí tímto způsobem? možná by mohl jít otec pod ten most a přenechat vše svým dospělým dětem.

Definitiv napsal(a):

Haiel - sice nevíme v jaké situaci se nacházejí, ale vím ekolik jim je let :co: v 31 letech ti rodiče nejsou nuceni pomáhat, vše závisí jen na jejich dobré vůli, upřímě, mít třicetiletý dítě na krku je solidní oprátka :lol: neprosto to nechápu, nám třebas máma pomáhá, ale v životě by mě nenapadlo jít za ní s tím, že mám na něco právo :co: prd mám, ona ty peníze vydělala, její jsou a dělat si s nima může cokoliv :jojo:

Jasně. Jen bych spíš napsala, že v dospělosti ti rodiče nejsou povinni pomáhat. Teď už jen v teoretické rovině, bez souvislosti s Kukulínem, doba je taková, že dnes se na hubu dá padnout kdykoliv. Ve 30, ve 40, v 50....Stalo se to mojí sestře. Taky už byla dávno dospělá a přitom jediná pomocná ruka, která ji v té době mohla vytáhnout ze srabu, byli naši. Povinnost neměli. On jenom ten věk - samostatnost, zodpovědnost, schopnost plánovat a předvídat....není vždycky zárukou toho, že se se vším vypořádáš sama.

agewa napsal(a):

no je pravda, že by bylo dobré, kdyby K. blíže specifikoval o jaký "zatajený " majetek se jednalo, taky by mohl odpovědět na několikrát položenou otázku....jak se k tomu staví bratr.

Nemůžu si dovolit, už další jeho eskapády a rodinné finanční ztráty, to už bychom asi neustáli.
a pokud o otci smíšlí tímto způsobem? možná by mohl jít otec pod ten most a přenechat vše svým dospělým dětem.

Agewo,
vypadá to, že Kukulin si šel již dávno na panáka a má vše vyřešeno.
Dost lidí si to poněkud již užívá, přesto že ty informace právě nemá.

Blážo - jestli přestal komunikovat to fakt netuším :lol: :lol: ale minule taky zadal jede příspěvek a trvalo mu pěkně dlouho než dal další, možná je pracuje aby nashromáždil majetek :lol: a na co odpověděla Haiel teda nechápu vůbec :co: a že se nesnaží nikdo nikoho očerňovat? Pravda, veškere příspěvky od Kukulina jsou ryze milé a příjemné, samožřejmě také nezaujaté :lol:

Přece za kukulinem přijely na návštěvu ne se tam nastěhovat.
Omyl, dino - Kukulin, který pracuje a bydlí jinde, přijel domů, kde bydlí otec (ano, K tam má trvalé bydliště - no a co?), který si zrovna ten večer přivedl Markétu. Ale ta asi taky tehdy nepřišla s kuframa...
On jenom ten věk - samostatnost, zodpovědnost, schopnost plánovat a předvídat....není vždycky zárukou toho, že se se vším vypořádáš sama.
To máš sice pravdu - ale tvrdit že otcova nová rodina je pro "původní" děti překážkou v budování vlastní rodiny a zázemí je sobectví první třídy. Samozřejmě, že rodiče většinou z louže vytáhnou dítko bez ohledu na věk, ale to přece neznamená, že to dítě s tím bude počítat a máma s tátou to udělají bez ohledu na sebe.

Haiel - nikdy bych netvrdila že tím že dosáhneš osmncáti míáš záruku že se ti nic stát nemůže :lol: stát se může a to kdykoliv ;) a není to jen v dnešní době, před dvěstělety ti taky moh živitel umřít na mor. Tak to prostě je, někdo má a někdo nemá. Ale v tomhle souhlasím s názorem zklamči (jestli se nepletu, ale snad ne) že postavit se prostě dá (pokud nejsou závažné zdrvotní porblémy), ano, třebas nechutné bydlení na ubytovně a podřadné práce, ale kdo chce ten může ;) Takže pomoc od rodičů v takovéhle situaci je samozřejmě vítaná a moc milá, ale nelze jí přeci očekávat :co: můžu o ní poprosit ale nemám sebemenší právo se naštvat když mě rodiče odmítnou :co: a to kvůli čemukoliv (nová rodina, potíže v práci, zdravotní problémy).
zkrátka když to řeknu hnusně, oni se na mě už napracovaly dost ;)

Blážo - co je "Dost lidí si to poněkud již užívá, přesto že ty informace právě nemá." Já jsem asi lingvistickej dement :lol: páč tomu prosím nerozumím :co:

helena napsal(a):

Přece za kukulinem přijely na návštěvu ne se tam nastěhovat.
Omyl, dino - Kukulin, který pracuje a bydlí jinde, přijel domů, kde bydlí otec (ano, K tam má trvalé bydliště - no a co?), který si zrovna ten večer přivedl Markétu. Ale ta asi taky tehdy nepřišla s kuframa...
On jenom ten věk - samostatnost, zodpovědnost, schopnost plánovat a předvídat....není vždycky zárukou toho, že se se vším vypořádáš sama.
To máš sice pravdu - ale tvrdit že otcova nová rodina je pro "původní" děti překážkou v budování vlastní rodiny a zázemí je sobectví první třídy. Samozřejmě, že rodiče většinou z louže vytáhnou dítko bez ohledu na věk, ale to přece neznamená, že to dítě s tím bude počítat a máma s tátou to udělají bez ohledu na sebe.

No to je právě to, na co Kukulín dosud neodpověděl. Jestli jsou na tom v současné době s bráchou tak blbě, že tátův exces jim udělal tvrdou čáru přes rozpočet nebo jestli je jenom irituje fakt,že to, s čím počítali, teď bude užívat taky někdo jiný, přičemž oba by se na to mohli při troše dobré vůle zvysoka..... Oni někdy i rodiče vykazují jakési známky infantility a dokážou dětem pěkně zavařit....

On ten váš případ, Kukulíne, vážně tak neobvyklý není. V posledních dvou letech zemřely 3 mým kamarádkám postupně maminky - vše rakovina. Postup otců jak přes kopírák. Drželi až do posledního okamžiku, po smrti manželky ve skvělém čase nová přítelkyně, do 2 měsíců maximálně. Ví Bůh proč, možná je to obranný mechanismus organismu. Samozřejmě reakce dětí se různí - od naprosto odmítavého, přes vlažný, až po radost z otcovy spokojenosti. Těžko soudit, co je správně. Možná bys měl připustit i fakt, že je rozdíl mezi vztahem rodičů/partnerů a vztahem rodič/dítě. Zatímco Tys měl maminku jednu jedinou, myslím, že Tvoje máma nebyla ani první a očividně ani poslední partnerka Tvého otce. Je jasný, že Tě pohled na nově nalezené štěstí Tvého táty bolí, jen by sis měl uvědomit, že ani on, ani ta nenáviděná Markéta za smrt Tvé maminky nemůžou. Přestaň hledat viníka, žádný není

majkafa napsal(a):

kukulin napsal(a):

Nezávidím, ale lituju - lituju sebe. Ona je tak slaďoučká a neviňoučká, že bych si z toho cukrkandlu pomalu uchcal do gatí. Nevím jak bych ti to jinak trefněji popsal.

:lol: Tak se počurej, no. Však jsem psala. Závidíš. :D Jaká je tvá partnerka?

Ano majkafo máš pravdu, závidím lidem, kteří tohle nemusí řešit a nemají takovýto rodinný spor na krku. Myslím, že moje partnerka s tím nijak nesouvisí. Já bych bojoval o mámin majetek za všech okolností, protože můj nárok  stanoví zákon a moralizovat mě je v tom případě holý nesmysl. Můj otec není taky žádný neviňátko, což nechci tvrdit ani já o sobě. Jenomže my žijeme v tvrdém kapitalismu a opatrnosti nezbývá.

Pár lidí mě tady radilo prakticky to tak nechat. Možná je to cesta, ale možná chtějí jen blbě provokovat a možná obhájit to co udělala Markéta i když moc dobře vědí, že i já mám v lecčem pravdu. Já si myslím, že Markéta je taky myslící bytost a v hlavě nemá seno a věděla co dělá, nebo aspoň mohla předpokládat, kam ten jejich vztah bude směřovat. Pokud si ovšem nemyslela, že děti nosí čáp nebo můj otec je eunuch. A to že v tom jistý její kalkul (a mám podezření, že i kalkul její matky) nebyl, ehm no nevím - na takové pohádky už jsem vážně starý.

Ale ono je to stejně jedno, já se zachovám stejně jak budu chtít já a jak uznám za vhodné. Totéž bude dělat konec konců Markéta a otec, a jak je vidno, tak už tak činí.

A proč vlastně usiluju tolik o majetek mámy, i když bych z morálního hlediska jej měl přenechat otcovi a dál se o to nestarat? Je to zase jednoduchá matematika, on když použije ten majetek pro sebe a Markétu - vybuduje pouze jednu rodinu. Když ho použijeme my s bráchou, můžeme vybudovat 2-3 rodiny. Je jasné, že samotný majetek mámy by nám v tom příliš nepomohl, ale jako základ nebo start to stačí. Je lepší mít něco než nic.

Kukuline - prosímtě secifikuj mi, co přesně udělala ta ošklivá zlá Markéta :co: nějak nemůžu najít, čehože se dopustila? Toho že má ráda tvýo tátu a dovolila si počít? :co: óoo ano, hrdelní zločin :rolleyes:

Jinak tímhle jsem si na tebe dotvořila názor, na věci které mají smysl a jejichž zodpovězení by pomohlo vyřešení problému ty prostě odpovídat nebudeš. Je tady budeš házet řeči typu jaká je M. hrozná ačkoliv jí ani neznáš. Bety tě odhadla po prvním řádku, 13ti letý puberťák hadr :rolleyes:

Kukuline kapitalisto....:dumbom:

Markéta provedla to, že prostě JE.

Definitiv, na to podstatné on odpověděl. " Já bych bojoval o mámin majetek za všech okolností, protože můj nárok  stanoví zákon ..." 
Dokonce používá "bych bojoval", nikoliv "budu bojovat".  Mně z toho vyplývá, že k tomu boji má sto chutí a jestli se k tomu rozhodne, asi ještě neví. Ale to je opravdu jenom a jenom jeho věc.

:kapitulation:
Já bych chtěla vědět, co na to ten brácha.... a počítač mlčí... :dumbom:
Jasně, že Markéta může jít po penězích, táta může být stárnoucí elegán chytající poslední dech a kukulin je ten, kdo má pravdu...
Jenže z toho, co tu píše, to tak nevypadá.
Jak se správně zeptala Definitiv - co teda udělala Markéta? :co: Kromě toho, že je, jak mě pobavila Atevi. :D
Pochybuju, že dostanem odpověď, co má hlavu a patu... :/

Bláža.. napsal(a):

No moment, já jsem psala šidit syny na základě informace, že otec měl tendence něco do dědictví vůbec nedat a že o tom neřekl ani synům. A že to mohlo být právě to, co bylo z majetku který zdědila matka ze své strany a ještě
to bylo zvětšeno o podíl její sestry, která se toho vzdala ve prospěch téhle rodiny.

Já jsem si teď vzpoměla na setkání s jedním pilotem, který mi řekl, že sice měl celý život hodně peněz, ale byt nemá žádný luxus, protože si založil novou rodinu a vyplatil své dospělé děti, aby v tom měl pořádek a aby se děti z nové rodiny nemuseli jednou vypořádávat s dětmi ze staré rodiny.
Takže, co říkáte v té debatě, ve kterém již nejde o Kukulina?
Co kdyby si otec byl zavolal syny a řekl jim:
Chci se oženit, mám partnerku o 25 let mladší, vím, co si o tom můžete myslet, ale je to moje rozhodnutí a moje věc.
Dále, čekáme rodinu a proto jsme se s Markétou dohodli, že všechno, co Vaše matka podědila patří Vám my z toho nic nechceme. Nechceme zakládat rodinu z majetku Vaší maminky. My to zvládneme. Postavíme se na vlastní nohy.
Takže polovina bytu kterou jsme pořídili z dědictví Vaší maminky a která patřila vaší mamince Vá mbude splacena, protože by nám v tom nebylo dobře. A Markéta by mohla říci, že si otce nebere z rozumu, protože je zaopatřený, že jejich otce doopravdy miluje.  Že majetek po nebožce sama nechce, že chce stát na vlastních nohách.
(to si vymýšlím, nevím o jaký majetek tu jde)
To jsem zvědavá, jestli někoho nenanštvu, ale jde o slovíčkaření a spíše o nedorozumění.

To by bolo pekné, ale mám pocit, že to chce trochu dohovor - a ten teraz asi nie je možný. Len mi je divné, že neprebehlo dedičské konanie(naozaj?!) a že veci nie sú vysporiadané ani tri roky po smrti mamy. No podľa môjho názoru by Kukulína neuspokojilo ani to a ďalej by tvrdil, že ho sv.i.ň.a. Markéta pripravuje o otcovu lásku. Neviem, ale mám dojem, že proste momentálne je ÚPLNE VŠETKO ZLE.

Jasně, Kukulíne, udělej, jak to cítíš, ne, jak radí druzí ! Nechápu, proč bys měl něco tátovi nechávat, po mámě zbal, co ti dle zákona náleží, pole prodej a vybuduj si svoji pozici, své zázemí, svoji rodinu.
Tátovi nech, co jeho jest a na Markétu se vykašli, at si ta sladká s ním pak dělá, co uzná za vhodné. Přej lásku, ono to může dopadnout úplně jinak...nepředbíhej !!! Postav se na vlastní nohy, věk na to máš, základ také bude...

Atevi - jejda, ošklivá Markéta JE :lol: možná bychom mohli navrhnou změnu zákone, že BÝT je zločin :lol: :supr:

Haiel - podle mě ty bylo taky špatný už před Markétou, jen jí používá jako záminku a ješě na ní žárlí. Pokud chce bojovat o majetek, ať si bojuje do aleluja :lol: ale bojvat musí s tatínkem, ne se strašákem jménem Markéta, ta zatím neprovedla ani ň (pokud to chápu dobře a ještě se nevzali)

Kukuline - takže shrnuto a podtrženo, pokud chceš co ti patří otevři znovu dědické řízení, bojuj až do posledního dechu a pětníku, všechno pěkně rozpul pilou (doporučuju obzvášť peřiny ;) ). Ovšem pozor na věci Markéty, těch se nemůžeš ani dotknout ;) A stále ještě pořád nechápu, co ta Markéta tak strašně zneužívá (hmotného) co neylo vyřešeno v dědictví? Hmotné statky, byt, veškeré věci v něm, to tatínek ai nezatajil, ne? Takže tam je vyrovnáno ;) a tys měl šanci něco dělat. Pokud ti teď začlo vadit že používá "maminčinu" varnou konvici tak máš holt smolíka, páč to už je vyřešeno. Pokud ovšem jezdí nedejbože do osady na zahrádku, kde dvaect etrů čtverčních patřilo mamince a ona zlá tam teď okopáá jahody tak bojuj ;) páč tvých pět metrů čtveřečních ti nikdo nesebere ;)

co přesně udělala ta ošklivá zlá Markéta
To by mě taky zajímalo. Ale podle Kukulinova podezření si Markéta za pomoci maminky vykalkulovala, že klofne finančně zajištěného pána a zabřezne s ním, aby byla nadosmrti zajištěná... a ani výrazný věkový rozdíl jí v tom nezabránil (možná je to plus - mohla by býti zajištěnou mladou vdovou )
Můj otec není taky žádný neviňátko, což nechci tvrdit ani já o sobě.
Jo, geny jsou svinstvo, chlapče, viď?
Jenomže my žijeme v tvrdém kapitalismu a opatrnosti nezbývá.
V tom případě - proč se štětíš, když se táta chová stejně?
můj nárok  stanoví zákon a moralizovat mě je v tom případě holý nesmysl
Někdy jsou dobré nebo alespoň slušné rodinné vztahy nad zákon - a ten, kdo "bojuje o (nejen) majetek za všech okolností" nemusí být vždycky vítěz. A i když zvítězí, ten pocit vítězství nemusí být až tak opojný...

haiel napsal(a):

helena napsal(a):

Přece za kukulinem přijely na návštěvu ne se tam nastěhovat.
Omyl, dino - Kukulin, který pracuje a bydlí jinde, přijel domů, kde bydlí otec (ano, K tam má trvalé bydliště - no a co?), který si zrovna ten večer přivedl Markétu. Ale ta asi taky tehdy nepřišla s kuframa...
On jenom ten věk - samostatnost, zodpovědnost, schopnost plánovat a předvídat....není vždycky zárukou toho, že se se vším vypořádáš sama.
To máš sice pravdu - ale tvrdit že otcova nová rodina je pro "původní" děti překážkou v budování vlastní rodiny a zázemí je sobectví první třídy. Samozřejmě, že rodiče většinou z louže vytáhnou dítko bez ohledu na věk, ale to přece neznamená, že to dítě s tím bude počítat a máma s tátou to udělají bez ohledu na sebe.

No to je právě to, na co Kukulín dosud neodpověděl. Jestli jsou na tom v současné době s bráchou tak blbě, že tátův exces jim udělal tvrdou čáru přes rozpočet nebo jestli je jenom irituje fakt,že to, s čím počítali, teď bude užívat taky někdo jiný, přičemž oba by se na to mohli při troše dobré vůle zvysoka..... Oni někdy i rodiče vykazují jakési známky infantility a dokážou dětem pěkně zavařit....

Haiel, prepáč, ale robiť ROZPOČET  s tým, že ocko mi ho bude financovať, je v 30 rokoch podľa mňa frackovitá rozmaznanosť. U nás tomu hovoríme "robiť účet bez hostinského" a nemáva to dobré konce. Ak len nie je fyzicky alebo mentálne postihnutý, povinnosti rodiča sa končia zhruba v 18 a akákoľvek pomoc potom je dobrovoľná a otázna (=neistá a nevymáhateľná). Dá s aobčas kalkulovať s útlocitom rodičov a požiadať o sociálnu výpomoc s tým, že ja sa nemôžem a rodičia ma odmietajú uživiť, ale potom sa to posudzuje, preveruje, rozhoduje a nemyslím, že by bol Kukulín v takejto hmotnej núdzi, to už by si určite niečo pri svojej šikovnosti vymohol.

Atevi napsal(a):

Markéta provedla to, že prostě JE.

JE TEHOTNÁ. :dumbom: :skurt:

Kukulín, ksús urobiť jedno: Bojuj o mamin majetok, ale otcovi nechaj ten jeho, nestaraj sa, ako s ním naloží, a skús ním mať aspoň korektné, ak už nie dobré, vzťahy.

javena napsal(a):

:kapitulation:
Já bych chtěla vědět, co na to ten brácha.... a počítač mlčí... :dumbom:
Jasně, že Markéta může jít po penězích, táta může být stárnoucí elegán chytající poslední dech a kukulin je ten, kdo má pravdu...
Jenže z toho, co tu píše, to tak nevypadá.
Jak se správně zeptala Definitiv - co teda udělala Markéta? :co: Kromě toho, že je, jak mě pobavila Atevi. :D
Pochybuju, že dostanem odpověď, co má hlavu a patu... :/

Javeno, Markéta jistě neudělala nic špatného. Ale (jak alespoň vyplývá z dosavadních příspěvků Kukulína) neudělala zatím ani nic dobrého. Jestli má jejich otce opravdu tolik ráda, jistě jí také záleží na jeho vztahu k synům, když důvod Kukulínova odmítání je jí určitě dávno jasný. Pro milující ženu v tomto případě přeci není nic těžkého přimět svého muže k tomu, aby v zájmu dobrých vztahů dal synům, oč žádají, notabene mají-li na to ze zákona nárok.  A i kdyby ho neměli ze zákona, užívat to, co patřilo jejich mamince, by se jí přece muselo eklovat.... Jestliže dosud v tomto neučinila žádný krok, nemůže se Kukulínovi nikdo divit, že ji podezřívá z vypočítavosti.

Haiel, my vieme prd, čo Markéta urobila. Prišla sa zoznamiť, odmietli jej podať ruku, zbalili sa a vypadli. Ty by si v takomto prípade liezla tomuto človeku do zadku? Navyše ak berie správu o tvojom šťastí ako osobnú krivdu osudu? Ja asi nie som dosť duchovne vyspelá, ale neviem, či by som mala chuť vôbec sa zaoberať takým "zlatým dieťaťom", ako je Kukulín...

Selima napsal(a):

Haiel, my vieme prd, čo Markéta urobila. Prišla sa zoznamiť, odmietli jej podať ruku, zbalili sa a vypadli. Ty by si v takomto prípade liezla tomuto človeku do zadku? Navyše ak berie správu o tvojom šťastí ako osobnú krivdu osudu? Ja asi nie som dosť duchovne vyspelá, ale neviem, či by som mala chuť vôbec sa zaoberať takým "zlatým dieťaťom", ako je Kukulín...

Ale to není o duchovní vyspělosti, Selimo, to je o normální zralosti, jaká by se ve věku Markéty (kukulína nevyjímaje) dala předpokládat. Není to ani o lezení do zadku. Ona coby dospělá žena narazila v té chvíli na především zaskočeného (a až potom možná nevyzrálého) kluka, který se zrovna nezachoval. Od té doby měla spoustu času na to aby mu po tátovi vzkázala svoje čisté oumysly. Jestliže to dosud neudělala, je možné i to, že to jeho nešťastné "přivítání" používá jako zástěrku pro svoji pasivitu.

Pro milující ženu v tomto případě přeci není nic těžkého přimět svého muže k tomu, aby v zájmu dobrých vztahů dal synům, oč žádají, notabene mají-li na to ze zákona nárok.
Myslím, že sebevíc milující žena by se neměla plést do toho, po čem jí nic není. I kdybych měla stokrát dojem, že nedělá dobře, po prvním přivítání synkem v rodině bych radši držela hubu nebo pár facek, než se partnera snažit k čemukoli "přimět". Obávám se, že k napravení vztahů by to přispělo stejnou měrou, jako hašení ohně benzínem.

Selima napsal(a):

haiel napsal(a):

helena napsal(a):

Přece za kukulinem přijely na návštěvu ne se tam nastěhovat.
Omyl, dino - Kukulin, který pracuje a bydlí jinde, přijel domů, kde bydlí otec (ano, K tam má trvalé bydliště - no a co?), který si zrovna ten večer přivedl Markétu. Ale ta asi taky tehdy nepřišla s kuframa...
On jenom ten věk - samostatnost, zodpovědnost, schopnost plánovat a předvídat....není vždycky zárukou toho, že se se vším vypořádáš sama.
To máš sice pravdu - ale tvrdit že otcova nová rodina je pro "původní" děti překážkou v budování vlastní rodiny a zázemí je sobectví první třídy. Samozřejmě, že rodiče většinou z louže vytáhnou dítko bez ohledu na věk, ale to přece neznamená, že to dítě s tím bude počítat a máma s tátou to udělají bez ohledu na sebe.

No to je právě to, na co Kukulín dosud neodpověděl. Jestli jsou na tom v současné době s bráchou tak blbě, že tátův exces jim udělal tvrdou čáru přes rozpočet nebo jestli je jenom irituje fakt,že to, s čím počítali, teď bude užívat taky někdo jiný, přičemž oba by se na to mohli při troše dobré vůle zvysoka..... Oni někdy i rodiče vykazují jakési známky infantility a dokážou dětem pěkně zavařit....

Haiel, prepáč, ale robiť ROZPOČET  s tým, že ocko mi ho bude financovať, je v 30 rokoch podľa mňa frackovitá rozmaznanosť. U nás tomu hovoríme "robiť účet bez hostinského" a nemáva to dobré konce. Ak len nie je fyzicky alebo mentálne postihnutý, povinnosti rodiča sa končia zhruba v 18 a akákoľvek pomoc potom je dobrovoľná a otázna (=neistá a nevymáhateľná). Dá s aobčas kalkulovať s útlocitom rodičov a požiadať o sociálnu výpomoc s tým, že ja sa nemôžem a rodičia ma odmietajú uživiť, ale potom sa to posudzuje, preveruje, rozhoduje a nemyslím, že by bol Kukulín v takejto hmotnej núdzi, to už by si určite niečo pri svojej šikovnosti vymohol.

Jo, máš pravdu. Jestli to ale bylo tak, že rodiče klukům nějakou výpomoc do začátku slíbili, pak se nedivím, že s ní taky počítali. Maminka zemřela, táta zakládá novou rodinu, čímž patrně odvolal, co slíbil a Kukulín má z té vývrtky trochu nevolnost a v tomto nevybalancovaném stavu se domnívá, že tatík se pomátl. Se mu nedivím. No ale druhá věc je, jak se s tím vypořádá, až se trochu vzpamatuje. Myslím, že to zvládne.

Definitiv napsal(a):

Kukuline - prosímtě secifikuj mi, co přesně udělala ta ošklivá zlá Markéta :co: nějak nemůžu najít, čehože se dopustila? Toho že má ráda tvýo tátu a dovolila si počít? :co: óoo ano, hrdelní zločin :rolleyes:

Jinak tímhle jsem si na tebe dotvořila názor, na věci které mají smysl a jejichž zodpovězení by pomohlo vyřešení problému ty prostě odpovídat nebudeš. Je tady budeš házet řeči typu jaká je M. hrozná ačkoliv jí ani neznáš. Bety tě odhadla po prvním řádku, 13ti letý puberťák hadr :rolleyes:

A já jsem napsal, že je ošklivá a zlá? Ona je podle mě jenom totálně vyčuraná. A má zřejmě tendenci žvanit do čeho nemá. Toho se dopustila. A jak to vím? To jsem tady sice zatím neuvedl, ale na narozkách otce a pár rodinných aktivitách jsem se s ní samozřejmě už setkal a sem tam nějaké slovo s ní prohodil. A jinak mě dostatečně o její úžasnosti zpracovává otec. Ona sice za tohle přímo nemůže, ale do určité míry taky.

A klidně si o mě mysli, že jsem třeba puberták. Akorát nechápu z čeho tak usuzejete? Já myslím, že označení puberták se používá víc ve významu, kdy člověk dělá sexuální vylomeniny a ekonomické chyby. A ty já dělat nehodlám.

Ty a ani Bety předpokládám Markétu taky neznáte. Takže nechápu, čím chcete tady vůbec argumentovat.

A kde prosím tě bereš jistotu, že ho má opravdu ráda? To že s ním čeká dítě je podle tebe ta jistota? No já o tom moc přesvědčený nejsem.  A můj názor je ten, že tohle dítě počali právě proto, že si tím snaží pojistit své "morální" právo užívání mámina i otcova majetku. Takže kdo je potom větší sobec?

Hele Definitive myslet si o mě můžeš co chceš, ale na tohle jsem se neptal. Já jsem se ptal na to, jestli si myslíte, že takové vztahy jsou v dnešní době normální. Já si myslím, že normální nejsou. Ale jsou zřejmě běžné.

Kukulin ty si fakt kůň.

kukulin napsal(a):

A proč vlastně usiluju tolik o majetek mámy, i když bych z morálního hlediska jej měl přenechat otcovi a dál se o to nestarat? Je to zase jednoduchá matematika, on když použije ten majetek pro sebe a Markétu - vybuduje pouze jednu rodinu. Když ho použijeme my s bráchou, můžeme vybudovat 2-3 rodiny. Je jasné, že samotný majetek mámy by nám v tom příliš nepomohl, ale jako základ nebo start to stačí. Je lepší mít něco než nic.

:lol::lol::lol: Kukulíne, ty sis dal socialistický závazek vybudovat co nejvíce rodin? :lol::lol::lol: Ty se mi snad jenom zdáš. :lol:

A prosím tě, specifikuj majetek tvé maminky. Docela mě to zajímá. Ať už to máme komplet.
P.S. o růžové lampičce už jsi nás informoval. :lol:

helena napsal(a):

Pro milující ženu v tomto případě přeci není nic těžkého přimět svého muže k tomu, aby v zájmu dobrých vztahů dal synům, oč žádají, notabene mají-li na to ze zákona nárok.
Myslím, že sebevíc milující žena by se neměla plést do toho, po čem jí nic není. I kdybych měla stokrát dojem, že nedělá dobře, po prvním přivítání synkem v rodině bych radši držela hubu nebo pár facek, než se partnera snažit k čemukoli "přimět". Obávám se, že k napravení vztahů by to přispělo stejnou měrou, jako hašení ohně benzínem.

Heleno, probůh, no tak ji nepřivítal... Já bych z toho zásadní věc nedělala. Počítala bych s tím, vždyť odmítavý postoj dětí k novým partnerům rodičů je běžný. Kromě toho si nemyslím, že vztah k dětem z původního manželství je něco, po čem mi nic není. Patří přece k tomu člověku, se kterým budu žít, ne? Hašení ohně benzínem by to taky nebylo, Kukulín by určitě k rozumnému návrhu hluchý nebyl.

Já myslím, že označení puberták se používá víc ve významu, kdy člověk dělá sexuální vylomeniny a ekonomické chyby.
No, to může dělat i dospělý a jinak celkem rozumný člověk - někdy se nezadaří, někdy může skorogeniální CSc. být ekonomické batole nebo chytrý ekonom zmítán pudy
Puberťák má pocit (naštěstí věkem často mizící), že všichni a všechno jsou tu pro něj, aniž on by byl povinen brát jakýkoli ohled na okolí (což se toleruje dětem do cca 2-3 let). Jedna z typických vět puberťáckých vět zní: "Vy už to nepotřebujete, vy jste staří!" a bývá směrována k rodičům kolem čtyřicítky.
A můj názor je ten, že tohle dítě počali právě proto, že si tím snaží pojistit své "morální" právo užívání mámina i otcova majetku
Když si vezmu, že v předdůchodovém věku bych měla najednou na krku čerstvé mimino se všemi ne/příjemnostmi, které to přináší a perspektivou nejméně 18 roků péče - asi by ten majetek musel být zatraceně velký, aby mi to užívání za to stálo. Jenže ten se zase blbě zatajuje...
... odmítavý postoj dětí k novým partnerům rodičů je běžný. Kromě toho si nemyslím, že vztah k dětem z původního manželství je něco, po čem mi nic není.
haiel, mluvíme o DOSPĚLÉM dítěti. Nikoli o školákovi, puberťákovi či dosud nevyrovnaném maturantovi. To za prvé. Za druhé nepíšu o vztazích k dětem, ale o mluvení do majetkových vztahů v původní rodině. Do těch novému partnerovi skutečně nic není.

Kukulíne a proč se jednoduše s bráchou nesejdete s tátou a mezi čtyřma očima a v klidu bez emocí si nepromluvíte? To se budete rovnou soudit?

A já jsem napsal, že je ošklivá a zlá? Ona je podle mě jenom totálně vyčuraná. A má zřejmě tendenci žvanit do čeho nemá. Toho se dopustila.
Ty a ani Bety předpokládám Markétu taky neznáte. Takže nechápu, čím chcete tady vůbec argumentovat.

A kde prosím tě bereš jistotu, že ho má opravdu ráda? To že s ním čeká dítě je podle tebe ta jistota? No já o tom moc přesvědčený nejsem.  A můj názor je ten, že tohle dítě počali právě proto, že si tím snaží pojistit své "morální" právo užívání mámina i otcova majetku. Takže kdo je potom větší sobec?

no pokud má na M. tento názor, myslím, že jakýkoliv návrh z její strany by byl smeten, protože....dolntě cokoliv.kromě toho, řže by odešla i s dítětem kamsi a otce nechala zabezpečovat pouza starší syny.

a o jaký majetek se přesně jedná?
a co bratr? má stejný názor,?

kukulin napsal(a):

Definitiv napsal(a):

Kukuline - prosímtě secifikuj mi, co přesně udělala ta ošklivá zlá Markéta :co: nějak nemůžu najít, čehože se dopustila? Toho že má ráda tvýo tátu a dovolila si počít? :co: óoo ano, hrdelní zločin :rolleyes:

Jinak tímhle jsem si na tebe dotvořila názor, na věci které mají smysl a jejichž zodpovězení by pomohlo vyřešení problému ty prostě odpovídat nebudeš. Je tady budeš házet řeči typu jaká je M. hrozná ačkoliv jí ani neznáš. Bety tě odhadla po prvním řádku, 13ti letý puberťák hadr :rolleyes:

A já jsem napsal, že je ošklivá a zlá? Ona je podle mě jenom totálně vyčuraná. A má zřejmě tendenci žvanit do čeho nemá. Toho se dopustila. A jak to vím? To jsem tady sice zatím neuvedl, ale na narozkách otce a pár rodinných aktivitách jsem se s ní samozřejmě už setkal a sem tam nějaké slovo s ní prohodil. A jinak mě dostatečně o její úžasnosti zpracovává otec. Ona sice za tohle přímo nemůže, ale do určité míry taky.

A klidně si o mě mysli, že jsem třeba puberták. Akorát nechápu z čeho tak usuzejete? Já myslím, že označení puberták se používá víc ve významu, kdy člověk dělá sexuální vylomeniny a ekonomické chyby. A ty já dělat nehodlám.

Ty a ani Bety předpokládám Markétu taky neznáte. Takže nechápu, čím chcete tady vůbec argumentovat.

A kde prosím tě bereš jistotu, že ho má opravdu ráda? To že s ním čeká dítě je podle tebe ta jistota? No já o tom moc přesvědčený nejsem.  A můj názor je ten, že tohle dítě počali právě proto, že si tím snaží pojistit své "morální" právo užívání mámina i otcova majetku. Takže kdo je potom větší sobec?

Hele Definitive myslet si o mě můžeš co chceš, ale na tohle jsem se neptal. Já jsem se ptal na to, jestli si myslíte, že takové vztahy jsou v dnešní době normální. Já si myslím, že normální nejsou. Ale jsou zřejmě běžné.

Podľa mňa je určite normálnejší takýto vzťah, ako chcieť po otcovi, aby dospelému dieťaťu odfinancoval "založenie rodiny". Mne by takýto človek neimponoval ako CHLAP, ale ani ľudsky. Mala som jedného podobného kamaráta, ale práve pre toto sme sa kamarátiť prestali. Keď nemal ani na kofolu, ani na kino, tak som ho neľutovala, že ocko už ho odmieta dotovať, ale rovno som mu povedala, že ako dospelý zdravý človek by som sa hanbila nechať živiť rodičmi alebo štátom. TOTO nie je podľa mňa normálne, a zatiaľ ani všeobecne bežné vďakabohu.

haiel napsal(a):

helena napsal(a):

Pro milující ženu v tomto případě přeci není nic těžkého přimět svého muže k tomu, aby v zájmu dobrých vztahů dal synům, oč žádají, notabene mají-li na to ze zákona nárok.
Myslím, že sebevíc milující žena by se neměla plést do toho, po čem jí nic není. I kdybych měla stokrát dojem, že nedělá dobře, po prvním přivítání synkem v rodině bych radši držela hubu nebo pár facek, než se partnera snažit k čemukoli "přimět". Obávám se, že k napravení vztahů by to přispělo stejnou měrou, jako hašení ohně benzínem.

Heleno, probůh, no tak ji nepřivítal... Já bych z toho zásadní věc nedělala. Počítala bych s tím, vždyť odmítavý postoj dětí k novým partnerům rodičů je běžný. Kromě toho si nemyslím, že vztah k dětem z původního manželství je něco, po čem mi nic není. Patří přece k tomu člověku, se kterým budu žít, ne? Hašení ohně benzínem by to taky nebylo, Kukulín by určitě k rozumnému návrhu hluchý nebyl.

Ahá, takže všímať si privítanie nie, ale kafrať im do delenia majetku a rodinných vzťahov áno? Čudná logika, aspoň z môjho pohľadu.

a o jaký majetek se přesně jedná? a co bratr? má stejný názor,?
agewo, tyhle otázky tu už padly mnohokrát... ale jsou zřejmě příliš "intimníů, než abychom se dočkali odpovědi. Zřejmě je lepší vyprávět o blíže nespecifikovaných Markétiných proviněních, otcově nezodpovědnosti a miminu pořízeném z nezřízené touhy po cizím majetku...

helena napsal(a):

... odmítavý postoj dětí k novým partnerům rodičů je běžný. Kromě toho si nemyslím, že vztah k dětem z původního manželství je něco, po čem mi nic není.
haiel, mluvíme o DOSPĚLÉM dítěti. Nikoli o školákovi, puberťákovi či dosud nevyrovnaném maturantovi. To za prvé. Za druhé nepíšu o vztazích k dětem, ale o mluvení do majetkových vztahů v původní rodině. Do těch novému partnerovi skutečně nic není.

No jo....dospělé dítě....Dospělá Markéta tehdy věděla kam jde a co může nastat.  Dospělé dítě Kukulín bylo zaskočené a zachovalo se jako nerudný chlap. Aj tak to může být,ne?
Když ty vztahy k dětem odvisí od těch vztahů majetkových, co už naděláš.... Nějak se k tomu postavit musíš. Mrtvýho brouka nejde dělat dlouho.

Selima napsal(a):

haiel napsal(a):

helena napsal(a):

Pro milující ženu v tomto případě přeci není nic těžkého přimět svého muže k tomu, aby v zájmu dobrých vztahů dal synům, oč žádají, notabene mají-li na to ze zákona nárok.
Myslím, že sebevíc milující žena by se neměla plést do toho, po čem jí nic není. I kdybych měla stokrát dojem, že nedělá dobře, po prvním přivítání synkem v rodině bych radši držela hubu nebo pár facek, než se partnera snažit k čemukoli "přimět". Obávám se, že k napravení vztahů by to přispělo stejnou měrou, jako hašení ohně benzínem.

Heleno, probůh, no tak ji nepřivítal... Já bych z toho zásadní věc nedělala. Počítala bych s tím, vždyť odmítavý postoj dětí k novým partnerům rodičů je běžný. Kromě toho si nemyslím, že vztah k dětem z původního manželství je něco, po čem mi nic není. Patří přece k tomu člověku, se kterým budu žít, ne? Hašení ohně benzínem by to taky nebylo, Kukulín by určitě k rozumnému návrhu hluchý nebyl.

Ahá, takže všímať si privítanie nie, ale kafrať im do delenia majetku a rodinných vzťahov áno? Čudná logika, aspoň z môjho pohľadu.

Jaké "kafrať"?? To, že bych trvala na tom, aby synové dostali to, co jim po mámě patří, to je kafrání do majetku?
Lepší by bylo nekafrať a užívat něco, co není moje?

kukulíne - tady v podstatě nejde o vztahy či emoce, vše je určeno penězi. Tak si je počítej. A bran každou korunu, přeju ti abys nepoznal, jak jsou pomíjivé a jak na nich vůbec nezáleží....

kukulin napsal(a):

Definitiv napsal(a):

Kukuline - prosímtě secifikuj mi, co přesně udělala ta ošklivá zlá Markéta :co: nějak nemůžu najít, čehože se dopustila? Toho že má ráda tvýo tátu a dovolila si počít? :co: óoo ano, hrdelní zločin :rolleyes:

Jinak tímhle jsem si na tebe dotvořila názor, na věci které mají smysl a jejichž zodpovězení by pomohlo vyřešení problému ty prostě odpovídat nebudeš. Je tady budeš házet řeči typu jaká je M. hrozná ačkoliv jí ani neznáš. Bety tě odhadla po prvním řádku, 13ti letý puberťák hadr :rolleyes:

A já jsem napsal, že je ošklivá a zlá? Ona je podle mě jenom totálně vyčuraná. A má zřejmě tendenci žvanit do čeho nemá. Toho se dopustila. A jak to vím? To jsem tady sice zatím neuvedl, ale na narozkách otce a pár rodinných aktivitách jsem se s ní samozřejmě už setkal a sem tam nějaké slovo s ní prohodil. A jinak mě dostatečně o její úžasnosti zpracovává otec. Ona sice za tohle přímo nemůže, ale do určité míry taky.

A klidně si o mě mysli, že jsem třeba puberták. Akorát nechápu z čeho tak usuzejete? Já myslím, že označení puberták se používá víc ve významu, kdy člověk dělá sexuální vylomeniny a ekonomické chyby. A ty já dělat nehodlám.

Ty a ani Bety předpokládám Markétu taky neznáte. Takže nechápu, čím chcete tady vůbec argumentovat.

A kde prosím tě bereš jistotu, že ho má opravdu ráda? To že s ním čeká dítě je podle tebe ta jistota? No já o tom moc přesvědčený nejsem. A můj názor je ten, že tohle dítě počali právě proto, že si tím snaží pojistit své "morální" právo užívání mámina i otcova majetku. Takže kdo je potom větší sobec?

Hele Definitive myslet si o mě můžeš co chceš, ale na tohle jsem se neptal. Já jsem se ptal na to, jestli si myslíte, že takové vztahy jsou v dnešní době normální. Já si myslím, že normální nejsou. Ale jsou zřejmě běžné.

Kukulíne, co to je toto??? To máš chybu v úvaze, né? :co: Když by si chtěli pojistit užívání majetku, našli by si jakoukoliv jinou "morální" zástěrku.  Kvůli tomuhle snad nikdo nebude přivádět na svět dítě.

Dospělá Markéta tehdy věděla kam jde a co může nastat.  Dospělé dítě Kukulín bylo zaskočené a zachovalo se jako nerudný chlap.
Možná ani hodně dospělý Kukulinův otec nepředpokládal, že dospělý Kukulin "má své ego a osobnost a nemusí se zdravit s kdekým kdo zná otce". Oni mohli být zaskočeni stejně - počítali s Markétiným přespáním a nemuseli vědět, že chlapec přijede ausgerechnet ten večer domů. Víš, někdy je horší přivést si nového partnera jako rodič a být nucen okolnostmi ho představit dětem. Ti starší se ták nějak ostýchají víc...
Spíš mě ale zaráží, že ani za tři roky se prakticky nic nevyřešilo. V souvislosti s tím mě napadá, že kdyby Kukulin přistupoval k tátovi a tím i Markétě malinko vstřícněji, bylo by i to řešení snazší. Kukulín se zacyklil v jakémsi nespecifikovaném odporu a protože jablko nepadá... atd., může být tatík naprosto stejně zaťatej a nevydat pětník, dokud tu holku nezačne brát jako jeho partnerku a mámu jeho dítěte.

Na místě Markéty bych se teda taky nesnažila, s pubrťákem prostě nevyjdeš, to se nedá ;)

Haiel: "Pro milující ženu v tomto případě přeci není nic těžkého přimět svého muže k tomu, aby v zájmu dobrých vztahů dal synům, oč žádají, notabene mají-li na to ze zákona nárok." - jenže my pořád nevíme oč tu běží :co: podle mě o čem synové věděli o to požádali a to jim bylo ze zákona dáno. Pak se objevilo něco o čem synové nevěděli (a tatínek to možná v návalu starostí o M. zapoměl) a teď se o to svede boj dle zákona. Podle mě nikdo nikomu nic neupírá, ale i když se vítezně dobojuje, ak si mladý kukulín půjde klidně pro další čajovou lžičku ze servisu - vždycky si nějakou nespravedlnost najde ;) No a že  táta něco slíbil o tom tu nepadlo ani slovo, ale dejme tomu---- mě máma slíbila výlet do Florencie ;) jezdíme každý rok na dámský jízdy, pár dní v cizině, spousta ženských ;) poslední dobou se to maličko prodražuje a v lednu kdy s objednávaly letenky my máma slíbila, že mi část zatáhne. No a v únoru přišla s tím, že situace není až tak růžová jak předpokládala a co? Moje reakce samo byla, že nikam nepojedu :co: Florencie mi neuteče, peníze jednou budou a hlavní je mít príma rodinu ;) Takže jo, slib umí udělat čáru přes rozpočet a je třeba se s tím umět chlapsky porvat ;) nebo potom sedět na zadku, vztekle kopat nohama a brečet :lol:

Haiel vs helena - podle mě opravdu nejde o dítě, dítě se může urazit, nafrnět a podobně, zatímco dospělák by měl svje city držet na uzdě, alespoň v rámci slušného chování (že to tak vždycky není je smutné). Takže když jednatřicátník prohlásí " no nazdar" :rolleyes: , převrátí přitom oči v sloup a se zvednutým nosem odkráčí středem, degraduje se pro mě do pozice dítěte. A tak se tedy Kukulin zachoval - což podle mě (když se Kukuline pořád ptáš co je a není normální ;) ) NENÍ NORMÁLNÍ. Dále pro Kukulina:

NORMÁLNÍ také NENÍ si pro korunu nechat vrtat koleno.

NORMÁLNÍ NENÍ soudit z otěhotnění dané slečny jaká je to vyžírka a podobně. (mmch, jsem těhotná, rozjíždím podnikání a jsem momentálně zcela závislá na partnerovi - ó ó já zlá strašná :lol: :lol: )

že má Markéta "zřejmě tendenci do všeho žvanit" no teda, zašít pusu by jí měli :lol: že se tvůj tatínek o ní zmiňuje to NORMÁLNÍ JE, poněvač jí má rád, je zamilován a rád se svou láskou chlubí - kdo by tohle nedělal?

A kde ty bereš jistotu, že ho ráda opravdu nemá? :co: tluče ho po večerech kladivem do hlavy? zanáší mu kde se dá? má dítě rozdílnou barvu pleti? jedná s ním jako s fuseklí? ponižuje ho veřejně?

To že se 31eté dítě vzteká jak v batole v období vzdoru to podle mě NORMÁLNÍ NENÍ.

Tolik k mé definici normálnosti, bohužel, ale jsem na straně tvého tatínka zdá se mi o moc normánější než ty ;)
Kdyby se takhle choval někdo z mýc podobně starých příbuzných, musela bych se rpopadnout :rolleyes:

Kukuline,
já bych na místě Tebe a bratra na majetku po mamince trvala, také z toho důvodu, kdyby jednou dala Markéta Tvému otci "výpověď " z jeho bytu, aby měl vůbec kam jít.
Jestli se Markétině matce Tvůj otec jako zet líbí, určitě "mladým" do začátku pomůže, aby se její dcera dobře cítila.
Alespoň já bych na jejím místě své dceři pomohla. Mě by se to nelíbilo, aby o mé dceři někdo mohl říci, že si sedla do hotového a Vás poslala do světa.
Takhle bych to udělala já.
A Ty si to Kukuline jistě rozvážíš a zvládneš i když chápu, že by jsi takové věci radši neřešil. Ale ono je všude něco. Držím Ti place, ať se vše vyřeší a ať se to časem i urovná.
A když to nevyjde, zvládneš to taky, nemám o Tebe starost. Je nás více co museli mávnout nad majetkem rukou,
také jsem jednou nad majetkem musela mávnout rukou a po letech se to vrátilo stejně, jen to zasáhlo toho, kdo mě o ten majetek připravil a byl rád, když jsem mu pomáhala, ale bylo to již těžké, neměla jsem pravomoc, právě kvůli tomu majetku.

Blážo - poslala do světa? v 31 letech :lol: na zaučenou se řece chdilo mnohem dřív :lol: jj, ohýbej ma mamko, dokud jsem já Janko ;) vím že blbě chytám za slovo, ale mě to fakt rozesmálo :lol: tady možná byla chybka v tom, že chlapec do světa poslán nebyl vůbec, užíval si fullserviceu od maminky a teď se diví :vissla:

helena napsal(a):

Dospělá Markéta tehdy věděla kam jde a co může nastat.  Dospělé dítě Kukulín bylo zaskočené a zachovalo se jako nerudný chlap.
Možná ani hodně dospělý Kukulinův otec nepředpokládal, že dospělý Kukulin "má své ego a osobnost a nemusí se zdravit s kdekým kdo zná otce". Oni mohli být zaskočeni stejně - počítali s Markétiným přespáním a nemuseli vědět, že chlapec přijede ausgerechnet ten večer domů. Víš, někdy je horší přivést si nového partnera jako rodič a být nucen okolnostmi ho představit dětem. Ti starší se ták nějak ostýchají víc...
Spíš mě ale zaráží, že ani za tři roky se prakticky nic nevyřešilo. V souvislosti s tím mě napadá, že kdyby Kukulin přistupoval k tátovi a tím i Markétě malinko vstřícněji, bylo by i to řešení snazší. Kukulín se zacyklil v jakémsi nespecifikovaném odporu a protože jablko nepadá... atd., může být tatík naprosto stejně zaťatej a nevydat pětník, dokud tu holku nezačne brát jako jeho partnerku a mámu jeho dítěte.

To že jsem doma, otec tehdy věděl, sám si to ještě ověřoval telefonem. Ale proč bych měl být vstřícnější? Asi to tak je, že Markétě a otcovi by to pomohlo, ale jak by to pomohlo mě?
Já vím moc dobře, že kdybych v tomhle povolil, tak do týdne nebo dvou sedí u nás celá Marketina rodina u stolu při obědě. A proč bych tohle měl chtít? Že bych taky třeba dostal oběd? A mimochodem udělat už to mohli dávno, ale otec asi tohle nechce riskovat, a taky to, že bych se třeba na pár věcí zeptal.

Kukuline - to je pravda, proč bys měl být vstřícnější? Nemusíš, ale pak se nediv, že nic sám bez boje nedostaneš :lol: i ten pes ví že do ruky, která krmí se nekouše ;) a pravda, oběd zapři, oď jim suchou kůrku a zavři tátu do LDnky :supr: Na starý kolena ti určiět poděkuje, jak jsi ho uchránil od mamonu chtivé Markéty ;)

kukulin napsal(a):

helena napsal(a):

Dospělá Markéta tehdy věděla kam jde a co může nastat.  Dospělé dítě Kukulín bylo zaskočené a zachovalo se jako nerudný chlap.
Možná ani hodně dospělý Kukulinův otec nepředpokládal, že dospělý Kukulin "má své ego a osobnost a nemusí se zdravit s kdekým kdo zná otce". Oni mohli být zaskočeni stejně - počítali s Markétiným přespáním a nemuseli vědět, že chlapec přijede ausgerechnet ten večer domů. Víš, někdy je horší přivést si nového partnera jako rodič a být nucen okolnostmi ho představit dětem. Ti starší se ták nějak ostýchají víc...
Spíš mě ale zaráží, že ani za tři roky se prakticky nic nevyřešilo. V souvislosti s tím mě napadá, že kdyby Kukulin přistupoval k tátovi a tím i Markétě malinko vstřícněji, bylo by i to řešení snazší. Kukulín se zacyklil v jakémsi nespecifikovaném odporu a protože jablko nepadá... atd., může být tatík naprosto stejně zaťatej a nevydat pětník, dokud tu holku nezačne brát jako jeho partnerku a mámu jeho dítěte.

To že jsem doma, otec tehdy věděl, sám si to ještě ověřoval telefonem. Ale proč bych měl být vstřícnější? Asi to tak je, že Markétě a otcovi by to pomohlo, ale jak by to pomohlo mě?
Já vím moc dobře, že kdybych v tomhle povolil, tak do týdne nebo dvou sedí u nás celá Marketina rodina u stolu při obědě. A proč bych tohle měl chtít? Že bych taky třeba dostal oběd? A mimochodem udělat už to mohli dávno, ale otec asi tohle nechce riskovat, a taky to, že bych se třeba na pár věcí zeptal.

Kukuline, vypadá to, že máš pocit, že Tě chce vyšachovat Markétina rodina.
Jo, taky jsem znala jednu strašně milující rodinu, co jí nešlo o majetek.
Tak to je potom blbý.

haiel napsal(a):

Selima napsal(a):

haiel napsal(a):

Heleno, probůh, no tak ji nepřivítal... Já bych z toho zásadní věc nedělala. Počítala bych s tím, vždyť odmítavý postoj dětí k novým partnerům rodičů je běžný. Kromě toho si nemyslím, že vztah k dětem z původního manželství je něco, po čem mi nic není. Patří přece k tomu člověku, se kterým budu žít, ne? Hašení ohně benzínem by to taky nebylo, Kukulín by určitě k rozumnému návrhu hluchý nebyl.

Ahá, takže všímať si privítanie nie, ale kafrať im do delenia majetku a rodinných vzťahov áno? Čudná logika, aspoň z môjho pohľadu.

Jaké "kafrať"?? To, že bych trvala na tom, aby synové dostali to, co jim po mámě patří, to je kafrání do majetku?
Lepší by bylo nekafrať a užívat něco, co není moje?

Jasné, ak mi ten majetok ešte nehovorí "pane". Myslím, že zatiaľ nie sú zobratí a zlej Markéty sa nejaké vysporiadanie majetku vôbec netýka. Ja som u mojich milencov(dokonca ani u partnera) neriešila jeho vysporiadanie s bratom, kýmkoľvek... Nemyslíš, že to je na otcovi a synoch, aby sa vysporiadali? A že by oveľa viac vyzerala ako hyena, keby sa do toho plietla(hoci aj v dobrom)? Ja hej.

kukulin napsal(a):

helena napsal(a):

Dospělá Markéta tehdy věděla kam jde a co může nastat.  Dospělé dítě Kukulín bylo zaskočené a zachovalo se jako nerudný chlap.
Možná ani hodně dospělý Kukulinův otec nepředpokládal, že dospělý Kukulin "má své ego a osobnost a nemusí se zdravit s kdekým kdo zná otce". Oni mohli být zaskočeni stejně - počítali s Markétiným přespáním a nemuseli vědět, že chlapec přijede ausgerechnet ten večer domů. Víš, někdy je horší přivést si nového partnera jako rodič a být nucen okolnostmi ho představit dětem. Ti starší se ták nějak ostýchají víc...
Spíš mě ale zaráží, že ani za tři roky se prakticky nic nevyřešilo. V souvislosti s tím mě napadá, že kdyby Kukulin přistupoval k tátovi a tím i Markétě malinko vstřícněji, bylo by i to řešení snazší. Kukulín se zacyklil v jakémsi nespecifikovaném odporu a protože jablko nepadá... atd., může být tatík naprosto stejně zaťatej a nevydat pětník, dokud tu holku nezačne brát jako jeho partnerku a mámu jeho dítěte.

To že jsem doma, otec tehdy věděl, sám si to ještě ověřoval telefonem. Ale proč bych měl být vstřícnější? Asi to tak je, že Markétě a otcovi by to pomohlo, ale jak by to pomohlo mě?
Já vím moc dobře, že kdybych v tomhle povolil, tak do týdne nebo dvou sedí u nás celá Marketina rodina u stolu při obědě. A proč bych tohle měl chtít? Že bych taky třeba dostal oběd? A mimochodem udělat už to mohli dávno, ale otec asi tohle nechce riskovat, a taky to, že bych se třeba na pár věcí zeptal.

u nás? já myslela, že ty bydlíš jinde. a proč by nemohla přijít M.rodina  na oběd?a jak by to pomohlo tobě? možná právě tak, že opravdu nevíš, jak vše bude dál. třeba aby se měl o otce kdo postarat, kdyby "něco\". nebo ty sis už naplánoval i to, jak se budeš později o otce starat,

A kloním se k Sel ;) páč mrmlav svýmu chlapovi do peněz a majetku, to teda ne-e :( to je jeho věc, páč manželé nejsme, tak ať si nakládá jak se mu zachce, on mi taky nekecá do toho jestli dám ty dva tisíce navíc na charitu nebo si za ně koupím bůhvíco ;)

Kukuline, asi bych si s otcem promluvila, asi bych do toho řízla, ať se to vyřeší, než se s Markétou vezmou.
Ať se to nevleče, to není dobré. Rozhodla bych se a konala, ať tak, či tak.
Je Vás na to víc, dejte hlavy dohromady.

Nevím... Představa, že bych teď nedejbože ovdověla,   seznámila se  s nějakým Markétem a moje dospělé děti mi začaly   vypravovat , co smím a co ne a koho si do svého domova smím pozvat.....  :co:
Asi bych se krutě  postavila na obranu svého života...
Děti... Copak takřka 30letý čklověk je děťátko, kterému se musí  opatrně nastínit: víš broučku, maminka  nechce být do smrti sama a  truchlit po   BM, chce ještě  trochu žít ( a v 52 letech podle mě život nekončí...)
Podle mě by Kukulín měl safra rychle dospět. Jeho otec není jeho obrana proti světu a zákonná rezerva pro případ nouze... Je to svéprávná  bytost - možná(-  teď přemýšlím o  očekávaném potomkovi).
Jenže  ani dědictví po matce není   důvodem se na něho  čílit, že  se ještě nechystá do hrobu za ní...
O majetku promluvit- hele tati, dáš nám podíl  po mamince? Jestli se bude cukat, existují soudy, bohužel. Ale do výběru partnera, do  trávení jeho života, byť v našem bytě  mi jako  dospělému potomkovi nic není.... A novou partnerku?  Tolerovat, slušně pozdravit, pokud s ní nechci kamarádit tak  se  opatrně vyhnout,jinak mi nepřísluší  k tomu mít výhrady....

Definitiv napsal(a):

A kloním se k Sel ;) páč mrmlav svýmu chlapovi do peněz a majetku, to teda ne-e :( to je jeho věc, páč manželé nejsme, tak ať si nakládá jak se mu zachce, on mi taky nekecá do toho jestli dám ty dva tisíce navíc na charitu nebo si za ně koupím bůhvíco ;)

Definitiv, já chápu. Jestliže je Markéta těhotná a doufá v jakousi formu společného života s vdovcem, který pravděpodobně navíc není zcela vyrovnán se svými dětmi,  je jistě mnohem prozíravější nemrmlat. Co kdyby se skutečně rozhodl jim nemalou část majetku přepustit,že?  A v případě, že by to neudělal, mohla by kliďánko jeho rozhořčeným dětem opáčit, že užívá cosi, co kdysi patřilo jejich matce, právě a jenom z toho důvodu, že si její partner přeci se svým majetkem může dělat, co chce.  :vissla:

Kukulíne, asi bych na tvém místě přispívání zastavila, proti tolika spravedlivým se stejně neobhájíš.

Marieluisa :co: :lol: mě například nejde o obhajobu, znám dost lidí co jsou na prachy a je mi to fuk, každýho věc ;) Spíš mi vadí naznačování věci a nedotažení do konce :jojo: věci stylu "otec to asi naschvál zamlčel" a my tady prd víme jestli jde o čajovou konvičku nebo vymyslel Yahoo :lol: takže tak :reta: ono, když člověk chce někde řešit svoje nterní záležitosti a zároveň odmítá sdělit jakékoliv podrobnosti, musí počítat s trochu té lidské podezřívavosti ;)

haiel napsal(a):

Definitiv napsal(a):

A kloním se k Sel ;) páč mrmlav svýmu chlapovi do peněz a majetku, to teda ne-e :( to je jeho věc, páč manželé nejsme, tak ať si nakládá jak se mu zachce, on mi taky nekecá do toho jestli dám ty dva tisíce navíc na charitu nebo si za ně koupím bůhvíco ;)

Definitiv, já chápu. Jestliže je Markéta těhotná a doufá v jakousi formu společného života s vdovcem, který pravděpodobně navíc není zcela vyrovnán se svými dětmi,  je jistě mnohem prozíravější nemrmlat. Co kdyby se skutečně rozhodl jim nemalou část majetku přepustit,že?  A v případě, že by to neudělal, mohla by kliďánko jeho rozhořčeným dětem opáčit, že užívá cosi, co kdysi patřilo jejich matce, právě a jenom z toho důvodu, že si její partner přeci se svým majetkem může dělat, co chce.  :vissla:

Aj otec kedysi "patril" matke - a "užíva" ho teraz nová... brr, to je už morbídne. Ja by som teda nechcela bývať v mazóleu po nebožke, ale možno im nič iné ani neostáva, ak sa len otec neodsťahoval od matinky už predtým...

No, na mě to působí dojmem, že Kukulínovi jde o to, aby všechno, co otec má, zůstalo jemu a bratrovi. Jakoby měl otec žádat své dospělé syny o svolení, jestli ve svých 53 letech ještě může žít podle svých představ. Jeho majetek je jeho, jak s ním naloží, to je jeho věc. On není povinen nechávat to, co má, svým dospělým dětem. Má právo s tím naložit podle sebe, tudíž si může najít mladší partnerku, může s ní mít dítě a může jí dát všechen svůj majetek, ať se to Kukulínovi líbí nebo ne. Chápu ho, že vlastně cizí ženská dostane majetek po jeho matce, protože po smrti jednoho z manželů ten pozůstalý dědí polovinu a děti pak tu další polovinu na stejné díly. Mám ten dojem, že tak nějak to asi je. Takže otcovi zůstalo po matce víc než synům. Nicméně tak to je a otec si s majetkem může dělat, co chce. A pokud jednou otec zemře, budou po něm tři dědicoví - děti a pak současná manželka. Nemyslím, že otci jde o to obrat syny, ale má právo ještě žít normální život. Ne odevzdaně a osaměle čekat na smrt, aby synové o nic nepřišli. Koneckonců, i když by zůstal sám, mohl by třeba dát majetek na charitu a synové by zase nic nenadělali. Tady asi nejde o partnerku jako takovou, nevadí věk, myslím, že by Kukulínovi vadila každá partnerka, i starší. Jde mu o majetek, ale měl by myslet taky na to, že otec ve svém věku ještě není tak starý, aby musel zůstat sám.

haiel napsal(a):

Selima napsal(a):

Haiel, my vieme prd, čo Markéta urobila. Prišla sa zoznamiť, odmietli jej podať ruku, zbalili sa a vypadli. Ty by si v takomto prípade liezla tomuto človeku do zadku? Navyše ak berie správu o tvojom šťastí ako osobnú krivdu osudu? Ja asi nie som dosť duchovne vyspelá, ale neviem, či by som mala chuť vôbec sa zaoberať takým "zlatým dieťaťom", ako je Kukulín...

Ale to není o duchovní vyspělosti, Selimo, to je o normální zralosti, jaká by se ve věku Markéty (kukulína nevyjímaje) dala předpokládat. Není to ani o lezení do zadku. Ona coby dospělá žena narazila v té chvíli na především zaskočeného (a až potom možná nevyzrálého) kluka, který se zrovna nezachoval. Od té doby měla spoustu času na to aby mu po tátovi vzkázala svoje čisté oumysly. Jestliže to dosud neudělala, je možné i to, že to jeho nešťastné "přivítání" používá jako zástěrku pro svoji pasivitu.

Tedy, pokud dobře počítám, tak ta "dospělá žena a nevyzrálý kluk" jsou úplně stejně staří!!!! Zajímavý případ, jak se o stejně starých lidech dá hovořit odlišně.... a je v tom i kouzlo nechtěného, protože Kukulín se opravdu chová jako nevyzrálý kluk, ale to je nikoli věkem, ale jeho chováním.

Kukulíne, ruku na srdce, kdyby si otec našel partnerku ve svém věku, pojal ji za mnaželku, se vším, co k tomu patří, tedy i s tím, že ona by po jeho případné smrti po něm dědila zákonný podíl, to by ti nevadilo?
Jde ti o to, že si otec vůbec někoho našel, nebo ti jde jen o to, že si našel o generaci mladší a ona si "pojistila" dítětem?

Moodroočko - možná ho štve že někdo umí přijít k majetku bezbolestně a bez práce ;) což jemu ne nepodařilo :lol:

Ne, já už radši dneska mlčím :vissla:

Def, myslím, že ho neštve Markéta jako taková, štve ho, že si otec vůbec dovolil někoho najít, on, starý pán, v 53 letech, navíc ještě mladou. Ona ho určitě ulovila prvoplánovaně s vidinou lehce nabytého majetku. Kdežto Kukulín sice už dostal svůj podíl, ale je mu to málo, chce víc, všechno.

Modroočka napsal(a):

Def, myslím, že ho neštve Markéta jako taková, štve ho, že si otec vůbec dovolil někoho najít, on, starý pán, v 53 letech, navíc ještě mladou. Ona ho určitě ulovila prvoplánovaně s vidinou lehce nabytého majetku. Kdežto Kukulín sice už dostal svůj podíl, ale je mu to málo, chce víc, všechno.

Ahoj, ale ne, tady je už spousta informací a dezinformací, který jsem ani neřekl. Takže tohle vlákno brzo zabalím.

1. V žádném případě nechci, aby otec zůstal sám. To jsem konec konců mu i řekl po mámině smrti.
   Ale nečekal jsem, že si najde o 25 let mladší partnerku a ještě s ní bude čekat dítě.

2. Na majetek po mámě mám právo ze zákona a to idealní 1/3. Ale vzhledem k tomu, že já i bratr pracujeme v Brně a naše nemovitosti se nachází 75km od Brna, tak jsme se dohodli, že se nebudeme nijak vyplácet navzájem. Protože nikdo z nás nemá tolik peněz a považovali jsme to navíc za zbytečné. Jinak je majetek de facto technicky nedělitelný, takže může užívat jen jeden z nás.

3. Tu diskuzi jsem založil ne proto, že tady budeme rozebírat můj majetek, ale chtěl jsem znát názor lidí, jestli si myslí, že takový věkový rozdíl a takový vztah je normální. Já jsem to chtěl vědět proto, že jsem si myslel, že najdu aspoň náznak toho, kam takový vztah může dojít. Vzhledem k rozsáhlosti diskuze je to zřejmě dost ožehavé téma.

1. Takže láska ano, ale s podmínkou? jak milé :/

2. Nejsem odborník, ale podle mě na třetinu právo nemáš :co: máš právo na polovinu poloviny, tedy na jednu čtvrtinu majetku :co: nědělitelnost majetku se dá vždy vyřešit prodejem. Poznámku o nevovitostech vzdálených od Brna nechápu :/

3. Takový vztah může dojít ak daleko, jak se bude jeho zakladatelům líbit. Pokud jsou svéprávní a je jim přes osmnást let, nikdo nemá právo jim kecat do života. Věkový rozdíl mezi partnery je vcelku normální, 25 let mě neuráží, přijde mi to normální. Každému co je mu libo ;)

Kukulíne, dnes je takový rozdíl celkem normální. Já mám přítele staršího o 10 let. Ale myslím, že to, že tvůj otec má o tolik mladší partnerku a čekají další dítě, neznamená, že tě o něco ošidí. To, co je ze zákona tvoje tvoje zůstane. S tím otec nakládat nemůže. A věkový rozdíl neřeš, třeba jednou taky budeš mít o hodně mladší partnerku, to nikdy nevíš. Můj brácha, bude mu 36 lte, měl před rokem 19cti letou přítelkyni. prostě to tak dnes je. A upřímně, kdysi dávno to bylop taky běžný, že starý pán měl mladou ženu, sňatky domlouvali rodiče. Ať už si myslíš co chceš, nic s tím nenaděláš, budeš mít sourozence, neber ho jako soupeře v boji o majetek. Třeba má Markéta otce opravdu ráda a dítě s ním má z lásky, ne z prospěchu. Musí vědět, že otec se dítěti nebude moct věnovat tak, jako tobě a bratrovi, vzhledem k věku, taky tvůj otec, jak jsem pochopila, není žádný miliardář, takže za zlatokopku Markétu nepovažuj. Asi se fakt mají rádi, je to prostý a ty v tom hledáš bůhvíco.
Kam vztah dojde? K tomu, že asi neprožije M s manželem tolik, co věkově bližší partneři, že dítě přijde o otce dřív než většina jeho vrstevníků. Jasně, můžou se i rozvést, ale to je běžný i ve věkově rovných vztazích. Kdyby byl tvůj otec miliardéř, pak bych možná i připustila Markétinu touhu po majetku, ale když píšeš, že ani otec nemá na to, aby vás vyplatil, tak to asi tak horký nebude.

kukulin napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Def, myslím, že ho neštve Markéta jako taková, štve ho, že si otec vůbec dovolil někoho najít, on, starý pán, v 53 letech, navíc ještě mladou. Ona ho určitě ulovila prvoplánovaně s vidinou lehce nabytého majetku. Kdežto Kukulín sice už dostal svůj podíl, ale je mu to málo, chce víc, všechno.

Ahoj, ale ne, tady je už spousta informací a dezinformací, který jsem ani neřekl. Takže tohle vlákno brzo zabalím.

1. V žádném případě nechci, aby otec zůstal sám. To jsem konec konců mu i řekl po mámině smrti.
   Ale nečekal jsem, že si najde o 25 let mladší partnerku a ještě s ní bude čekat dítě.

2. Na majetek po mámě mám právo ze zákona a to idealní 1/3. Ale vzhledem k tomu, že já i bratr pracujeme v Brně a naše nemovitosti se nachází 75km od Brna, tak jsme se dohodli, že se nebudeme nijak vyplácet navzájem. Protože nikdo z nás nemá tolik peněz a považovali jsme to navíc za zbytečné. Jinak je majetek de facto technicky nedělitelný, takže může užívat jen jeden z nás.

3. Tu diskuzi jsem založil ne proto, že tady budeme rozebírat můj majetek, ale chtěl jsem znát názor lidí, jestli si myslí, že takový věkový rozdíl a takový vztah je normální. Já jsem to chtěl vědět proto, že jsem si myslel, že najdu aspoň náznak toho, kam takový vztah může dojít. Vzhledem k rozsáhlosti diskuze je to zřejmě dost ožehavé téma.

Já tomuto napsanému rozumím takto: Tuto diskusi jsem založil proto, abyste mi potvrdili, že takovýto vztah je nenormální a nemorální. Že můj otec je nezodpovědný stařík  a Markéta vypočítavá zlatokopka, stejně tak jako její potomek na cestě. A já s bráchou jsem chudák, kterému bylo tolik ublíženo.... :(

Kukulíne, asi jsi kritické reakce vůbec nečekal. Ale jestli jsi inteligentní člověk, tak si nade vším v klidu popřemýšlíš. A třeba ti názory z babinetu dají i jiný úhel pohledu, než ten tvůj dosavadní.
V tom je Babinet velmi pozitivní a přínosné médium, pro ty, kteří svůj problém vyřešit opravdu chtějí :jojo:.

Kukulíne, ad 3: Kam může takový vztah dojít.  Tátovi je přes 50, jeho přítelkyni asi 30, jestli je táta chlap ze železa a připravenej na to, že bude vydělávat min. do 70 a jestli je Markéta zralá a tolerantní žena, může dojít vztah daleko. Jestli je takový vztah normální nebo běžný, bych neřešila, podstatné je, jestli bude úspěšný. To ale nemůže prorokovat nikdo, to ukáže čas.

kukulin napsal(a):

2. Na majetek po mámě mám právo ze zákona a to idealní 1/3.

Poslyš, tohle víš jistě? Pokud měli rodiče společný majetek, měli byste s bratrem po osmině. Pokud by měla maminka jen svůj majetek, třeba dědictví, tak polovinu manžel a vy s bratrem po čtvrtině. Aspoň tak to bývalo, ale možná se zákon změnil.

Kukuline, to jsem nepochopili, to mě mrzí.
Ptala jsem se svého muže, který má dost zkušeností, tohle mi řekl:
Neznám případ, že by se ženská hrozně zamilovala do chlapa o 25 let staršího, stejně tak, jako do mladého. Když se zamiluje do staršího, bývá v tom většinou ještě něco jiného, třeba chce klid nebo zabezpečení. A většinou to za pár let skončí a rozejdou se.
Ale, nemusí to platit vůbec, může to i docela dobře fungovat.
A už končím.

Vando, bylo by to tak, pokud se jednalo o výlučný majetek matky. Klídek. Ze zákona ví kukulínek jak to je. Z listu vlastnictví ho jen tak nikdo nevymaže. Musí si v tom chlapec udělat sám pořádek.

Jeho máma nenechala závět, tudíž počítala s tím, že majetek si s sebou neveme a na někoho přejde.

Od počátku vidím majetek jen jako zástěrku skutečného problému. Vnitřního vyrovnání. Když se Kukulín pokouší popsat chování markéty, je to chování mladé holky. Která má samozřejmě i nějakou rodinu. Ale v Kukulínových slovech je schovaných víc emocí naž by si sám přál.

To co on považuje za normální, nemusí být normální z pohledu jeho otce a naopak. CHtělo by to více respektu a lásky. Nikdo jej nemůže nutit do styku s otcem a jeho novou partnerkou. Ovšem on by si měl udělat jasno především v tom - co mu vadí a proč mu to vadí a co za tím vším je. Sáhnout si pořádně do hloubi duše a zjistit, co svému okolí zazlívá. Tam je klíček k řešení jeho problémů.

Pokud je to majetek, pak stačí promuva s bratrem, následně otcem a pronajmutí nabytého majetku.  Pokud jsou v tom city - hm pak každá rada drahá, když veškeré nápady k tomuhle tématu odmítá....

Kukuline, mne osobne to docela normalni prijde. Nebo radeji reknu "bezne", aby opet nedoslo na pitvani kazdeho slova. Osobne mne to je vsak proti srsti. Kdyby si muj 55lety tatik pritahl domu slecnu v mem veku, budu si zrejme myslet neco o choromyslnosti a krizi stredniho veku. Ze se snazi si dokazat, ze na to jeste ma. V mem okoli takove vztahy nikdy nevydrzeli. On chtel sedet doma a ona se chtela bavit. V kruhu nejblizsich pratel to taky neklapalo. Jinak se bavi padesatnici, jinak tricatnici. Tot muj nazor.

Blážo, ta holka v tom starším muži může hledat i otce - nebo vzor otce, aniž by to nějak vědomě tušila. A může to vyjít. Do určité doby to může vycházet. Jenže Kukulín s ní denodenně žít nebude...

Blossom napsal(a):

kukulin napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Def, myslím, že ho neštve Markéta jako taková, štve ho, že si otec vůbec dovolil někoho najít, on, starý pán, v 53 letech, navíc ještě mladou. Ona ho určitě ulovila prvoplánovaně s vidinou lehce nabytého majetku. Kdežto Kukulín sice už dostal svůj podíl, ale je mu to málo, chce víc, všechno.

Ahoj, ale ne, tady je už spousta informací a dezinformací, který jsem ani neřekl. Takže tohle vlákno brzo zabalím.

1. V žádném případě nechci, aby otec zůstal sám. To jsem konec konců mu i řekl po mámině smrti.
   Ale nečekal jsem, že si najde o 25 let mladší partnerku a ještě s ní bude čekat dítě.

2. Na majetek po mámě mám právo ze zákona a to idealní 1/3. Ale vzhledem k tomu, že já i bratr pracujeme v Brně a naše nemovitosti se nachází 75km od Brna, tak jsme se dohodli, že se nebudeme nijak vyplácet navzájem. Protože nikdo z nás nemá tolik peněz a považovali jsme to navíc za zbytečné. Jinak je majetek de facto technicky nedělitelný, takže může užívat jen jeden z nás.

3. Tu diskuzi jsem založil ne proto, že tady budeme rozebírat můj majetek, ale chtěl jsem znát názor lidí, jestli si myslí, že takový věkový rozdíl a takový vztah je normální. Já jsem to chtěl vědět proto, že jsem si myslel, že najdu aspoň náznak toho, kam takový vztah může dojít. Vzhledem k rozsáhlosti diskuze je to zřejmě dost ožehavé téma.

Já tomuto napsanému rozumím takto: Tuto diskusi jsem založil proto, abyste mi potvrdili, že takovýto vztah je nenormální a nemorální. Že můj otec je nezodpovědný stařík  a Markéta vypočítavá zlatokopka, stejně tak jako její potomek na cestě. A já s bráchou jsem chudák, kterému bylo tolik ublíženo.... :(

Kukulíne, asi jsi kritické reakce vůbec nečekal. Ale jestli jsi inteligentní člověk, tak si nade vším v klidu popřemýšlíš. A třeba ti názory z babinetu dají i jiný úhel pohledu, než ten tvůj dosavadní.
V tom je Babinet velmi pozitivní a přínosné médium, pro ty, kteří svůj problém vyřešit opravdu chtějí :jojo:.

Ano, babinet mi pomohl. Je sice pravda, že některé drsňárny od tak něžných a milých stvoření jsem nečekal, ale bohužel musím konstatovat, že to jsou taky názory a mají vliv na veřejné mínění a musím s nimi chtě nechtě počítat, jinak by to nebylo objektivní. Ale jinak některé reakce i negativní jsem předpokládal. 

A jinak jsem taky zjistil, že celá věc je ještě mnohem víc komplikovanější než jsem si původně myslel. Ale zřejmě  budu muset víc jednat a ne s v tom dál paplat.

Pořád mi ten můj výzkum ale neobjasnil jednu věc, proč mladé slečny utíkají ke starším pánům, a je to čím dál tím víc viditelnější trend. To je nějaká móda mladých slečen? Nebo to jsme my mladí pánové tak neatraktivní?

kukulíně, těch důvodů proč si holky hledají starší pány může být tolik, kolik je takových slečen. Některá touží po "otci", vyzrálejším partnerovi, některé imponuje rozhodnost a životní zkušenosti, jiné majetek, jiné vědomosti. Některé holce se takoví muži prostě líbí, pro jiné je to změna po zklamání v lásce.... důvodů je spousta. Nemáš šanci je uchopit a pochopit...

Ještě musím doplnit. CHlapi nemají zkoušku mužnosti, jako to lze nalézt u přírodních kmenů. I tu vojnu vám pánové vzali. Nemáte se kde naučit chlapskému chování. Mnohdy. A vyzráváte pomaleji, než ženy. Vy také máte času dost. Jste plodní do vysokého věku. Žena musí mnohem dříve najít správný biologický materiál, aby přadala své geny, jak jí to nutí matička příroda. A se zajištěným mužem překlene nejtěžší roky v životě mláděte mnohem pohodlněji....

Pořád mi ten můj výzkum ale neobjasnil jednu věc, proč mladé slečny utíkají ke starším pánům, a je to čím dál tím víc viditelnější trend. To je nějaká móda mladých slečen? Nebo to jsme my mladí pánové tak neatraktivní?
Jo, tak to by me taky zajimalo. Kdyz ovsem pomineme napr Gotta, Svobodu, Janecka atd. Tam je to jasny. A potom plky o nahradnich tatincich.

Já si myslím, že pokud otec i jeho nová partnerka mají zájem na dobrých vztazích se syny, měli by si co nejdřív s nimi vypořádat  majetkové vztahy. A nová rodina by neměla profitovat z majetku po zemřelé, ale vybudovat si své. Pokud píše Kukulín, že mu patří třetina, zřejmě nemovitosti patřily pouze matce ( dědictví po babičce a odstoupený podíl od bezdětné tety ), tudíž dědili synové s otcem rovným dílem, tj. každý třetinu.
Pokud by teď měl celý majetek využívat otec s novou rodinou a podíly synů jsou prakticky nedobytné, nedivím se, že se synové cítí ukřivdění. Za tím účelem babička a teta jistě majetek matce K. nepředaly, ale šlo jim určitě o zajištění kluků. Ne cizí ženy a cizího dítěte. Ta má na to zase své rodiče.  Nevím, co je na tom nepochopitelného, na to stačí obyčejný selský rozum.

Jedna věc je, že se K. těžko smiřuje s novou rodinou svého otce, ale asi to tak cítí a pokud má dojem, že úmysly Markéty a její rodiny nejsou zas až tak čisté, nelze se mu divit, staršího chlapa mladá holka lehko zblbne a není za tím bohužel vždycky jen ta tady tolik  proklamovaná velká láska.
Tady je jasně selhání otce, který si toto buď neuvědomuje, nebo nechce uvědomit, nebo je taky možná někým manipulován.
Kukulín je tady dle mého neprávem napadán. Nepožaduje přece žádné zajištění od otce, jak je mu tu podsouváno, ale pouze to, co zdědil po své rodině.

Vanda napsal(a):

kukulin napsal(a):

2. Na majetek po mámě mám právo ze zákona a to idealní 1/3.

Poslyš, tohle víš jistě? Pokud měli rodiče společný majetek, měli byste s bratrem po osmině. Pokud by měla maminka jen svůj majetek, třeba dědictví, tak polovinu manžel a vy s bratrem po čtvrtině. Aspoň tak to bývalo, ale možná se zákon změnil.

ted jsem se dival do usneseni a tyka se to jenom dvou nemovitosti - 1/3 dohodou dedicu
Jinak penize zustali vsechny otci - s tim jsme souhlasili. Takze je to kvuli te dohode. Takze zakon se asi nezmenil.
Mama nenapsala zavet, protoze nevedela ze ma rakovinu a ze umira. Myslela si, ze ma zanet zlucniku. Pak upadla do komatu.

mia napsal(a):

Já si myslím, že pokud otec i jeho nová partnerka mají zájem na dobrých vztazích se syny, měli by si co nejdřív s nimi vypořádat  majetkové vztahy. A nová rodina by neměla profitovat z majetku po zemřelé, ale vybudovat si své. Pokud píše Kukulín, že mu patří třetina, zřejmě nemovitosti patřily pouze matce ( dědictví po babičce a odstoupený podíl od bezdětné tety ), tudíž dědili synové s otcem rovným dílem, tj. každý třetinu.
Pokud by teď měl celý majetek využívat otec s novou rodinou a podíly synů jsou prakticky nedobytné, nedivím se, že se synové cítí ukřivdění. Za tím účelem babička a teta jistě majetek matce K. nepředaly, ale šlo jim určitě o zajištění kluků. Ne cizí ženy a cizího dítěte. Ta má na to zase své rodiče.  Nevím, co je na tom nepochopitelného, na to stačí obyčejný selský rozum.

S timhle naprosto souhlasim. Jen jsem to sem nechtela psat, protoze se na to Kukulin neptal.

arabela77 napsal(a):

mia napsal(a):

Já si myslím, že pokud otec i jeho nová partnerka mají zájem na dobrých vztazích se syny, měli by si co nejdřív s nimi vypořádat  majetkové vztahy. A nová rodina by neměla profitovat z majetku po zemřelé, ale vybudovat si své. Pokud píše Kukulín, že mu patří třetina, zřejmě nemovitosti patřily pouze matce ( dědictví po babičce a odstoupený podíl od bezdětné tety ), tudíž dědili synové s otcem rovným dílem, tj. každý třetinu.
Pokud by teď měl celý majetek využívat otec s novou rodinou a podíly synů jsou prakticky nedobytné, nedivím se, že se synové cítí ukřivdění. Za tím účelem babička a teta jistě majetek matce K. nepředaly, ale šlo jim určitě o zajištění kluků. Ne cizí ženy a cizího dítěte. Ta má na to zase své rodiče.  Nevím, co je na tom nepochopitelného, na to stačí obyčejný selský rozum.

S timhle naprosto souhlasim. Jen jsem to sem nechtela psat, protoze se na to Kukulin neptal.

Já bych řekla, že je to podstata problému, nebo aspoň velká část. Zvlášť, když teď ještě čtu, že si otec po dohodě se syny nechal  všechny peníze, z nichž jim asi slíbil později pomoct v začátku. A teď je asi hodlá utratit se svou novou rodinou.

arabela77 napsal(a):

Pořád mi ten můj výzkum ale neobjasnil jednu věc, proč mladé slečny utíkají ke starším pánům, a je to čím dál tím víc viditelnější trend. To je nějaká móda mladých slečen? Nebo to jsme my mladí pánové tak neatraktivní?
Jo, tak to by me taky zajimalo. Kdyz ovsem pomineme napr Gotta, Svobodu, Janecka atd. Tam je to jasny. A potom plky o nahradnich tatincich.

No, u těchto pánů je to o tom, že mají prachy  můžou si tu mladou holku, atraktivní a krásnou, dovolit. Pak jsou holky ne moc hezký a ne moc atraktivní, co si berou starší pány, ne třeba ani moc majetné, protože ty holky mladší chlapi nechtějí. Pak jsou chlapi, co vypadají i ve vyšším věku dobře, nemusí být až tak majetní a můžou si tu mladší holku dovolit, protože na to mají fyzicky a pak taky o chlapy ve stejným věku, jako jsou dámy, je nouze. jak říkám, můj přítel je o 10 let ode mě starší, mám ctitele o 14 let staršího a dokonce se o mě ucházel jeden, co je starší o 22 let. No, takže na tom nevidím nic nenormálního ani nemorálního. Dnes chlap v 50ti letech není stařec, mnohdy je aktivnější než lecjakej třicátník. Co na tom máte? Myslíte si, že všechny jdou jen po majetku? No, některý jo, ale ne všechny.

Ještě k té choromyslnosti a krizi středního věku - režisérka Jitka Němcová je cca o 40 let (!) mladší než její manžel Otakar Vávra. A jsou spolu už 35 let... :)

Modroocka: Ale to mas pravdu. Ja na tom nic nemoralniho a vlastne ani nenormalniho nevidim. Taky jsem mela o 15let starsiho ctitele. Jen jsem si ho nevzala a ani s nim necekala dite. Poridit si dite po 50 je podle me risk. I kdyz je ten chlap svihak lazensky. A to ze nekteri padesatnici jsou! V dobrem slova smyslu. Dite bude vychazet stredni a tatinkovi bude 70. A vim o cem mluvim, moje spoluzacka mela takhle stareho otce.

rentle napsal(a):

Ještě k té choromyslnosti a krizi středního věku - režisérka Jitka Němcová je cca o 40 let (!) mladší než její manžel Otakar Vávra. A jsou spolu už 35 let... :)

Jenze Otakar Vavra neni muj otec...

Proč staršího muže? Protože většina vrstevníků neřeší věci co řeším já, tj. rodinu, domov atd. Protože starší muž má většinou "odblbnuto". Protože starší muž ví jak se chová gentleman. Protože starší muž umí "žít". Proto jsem si vybrala staršího muže (dřív - teď mám mlaďocha :lol: )
A problém z dědictvím pořád nechápu, bohužel :/ asi mi chybí selský rozum a rozum obecně :lol:

arabela77 napsal(a):

rentle napsal(a):

Ještě k té choromyslnosti a krizi středního věku - režisérka Jitka Němcová je cca o 40 let (!) mladší než její manžel Otakar Vávra. A jsou spolu už 35 let... :)

Jenze Otakar Vavra neni muj otec...

Čo ty vieš... ;) Otec je vždy neistý.

Kukulíne, ty opravdu nevíš, proč si mladé dámy hledají staré páprdy? No přece pro jisté zázemí a majetky! Navíc je téměř jisté, že je přežijí a majetky jim zůstanou. Takový roztomilý kvítek sametový pak může být ve 40ti chuderka i s majetkem vdova, no to je ale k pláči........ Podívejme se pravdě do očí - nestyďme se. Znám takových párů dost, ale ve všech případech je to o penězích, pracovních pozicích a majetcích. Takové dámy se ani nestydí to říkat. Ukažte jednu dvojici s tak velkým věkovým rozdílem, kde mají oba holé zadky a jsou spolu z lásky ....

Bláža.. napsal(a):

Kukuline, to jsem nepochopili, to mě mrzí.
Ptala jsem se svého muže, který má dost zkušeností, tohle mi řekl:
Neznám případ, že by se ženská hrozně zamilovala do chlapa o 25 let staršího, stejně tak, jako do mladého. Když se zamiluje do staršího, bývá v tom většinou ještě něco jiného, třeba chce klid nebo zabezpečení. A většinou to za pár let skončí a rozejdou se.
Ale, nemusí to platit vůbec, může to i docela dobře fungovat.
A už končím.

A ja som sa spýtala ženy, ktorá už 20 rokov žije s mužom o 30 rokov starším, čiže má ešte viac skúseností ako tvoj muž(minimálne s týmto) a povedala mi: "Ja som bola vždy dosť odlišná ako vrstevníci, bavili ma iné veci, a on je taký milý, životaschopný, rozhľadený... Nie je to o veku, je to konkrétne o ňom." (Oni majú aj spoločnú prácu, sú z jedného odboru a rozumejú si. Podľa mňa je to náročnejší vzťah, ale nie nemožný. Vždy je to o ľuďoch.

Aneri napsal(a):

Kukulíne, ty opravdu nevíš, proč si mladé dámy hledají staré páprdy? No přece pro jisté zázemí a majetky! Navíc je téměř jisté, že je přežijí a majetky jim zůstanou. Takový roztomilý kvítek sametový pak může být ve 40ti chuderka i s majetkem vdova, no to je ale k pláči........ Podívejme se pravdě do očí - nestyďme se. Znám takových párů dost, ale ve všech případech je to o penězích, pracovních pozicích a majetcích. Takové dámy se ani nestydí to říkat. Ukažte jednu dvojici s tak velkým věkovým rozdílem, kde mají oba holé zadky a jsou spolu z lásky ....

Poznám, ale keďže je to už u nás mediálne aj známa dvojica, nebudem menovať... Inak, také dvojice sú, len si ich zrejme nebdue volať ani Šíp, ani nikto iný do programu... (a ani bulvár ich nebude rozvláčať...).

Kukulín: ted jsem se dival do usneseni a tyka se to jenom dvou nemovitosti - 1/3 dohodou dedicu
Jinak penize zustali vsechny otci - s tim jsme souhlasili. Takze je to kvuli te dohode. Takze zakon se asi nezmenil.
Mama nenapsala zavet, protoze nevedela ze ma rakovinu a ze umira. Myslela si, ze ma zanet zlucniku. Pak upadla do komatu.


Kukulíne, konečně věcný přístup, logický argument, bez negativního citového zabarvení.... Z toho by se už mělo dát vycházet: Máte dohodou sepsáno, že podíl na nemovitostech každého z vás je 1/3. Ale zmiňuješ se o nemovitostech dvou. Předtím jsi mluvil jen o jednom družstevním bytě. Takže když jsou ty nemovitosti dvě, tak ať v jedné bydlí otec (s kým-to je jeho věc) a tou druhou nemovitostí nějak řešte podíl tvůj a bratra. Mělo by to přeci nějak jít - prodej a následné rozdělení peněz, nebo pronájem a každý z vás bratrů polovinu z pronájmu.... Podrobnosti neznám, ty znáš ty, ale přeci by to takto mělo být nějak řešitelné.
Co se týká hotových peněz, které užívá jen otec: Píšeš, že jste s tím souhlasili. To by mělo být závazné. Asi jste pro to měli tehdy nějaký důvod. Možná otec nesl náklady pohřbu a všeho podobného, možná, že celková částka nebyla velká... nevím, detaily neznám, ty znáš ty.

Asi byste si měli s tátou a bráchou sednout, a ty věci - podíly na nemovitostech nějak vyřešit, aby i ty s bráchou jste svůjdíl nějak mohli využívat.
Na tvém místě, pokusila bych se s tátou nejdřív se sejít a promluvit jako chlapi mezi 4 očima. Asi v tomto duchu: Víš tati, celá situace ohledně máminy smrti mě hodně zasáhla. Je pro mě těžké přijmout tvou novou partnerku, mám mámu pořád v duchu před očima s tebou. Možná by srovnání celé této situace pomohlo, kdybychom dořešili majetkové vztahy tak, aby i já s bráchou jsme z nich reálně měli svůj díl. Kdybys celý majetek využíval jen ty, s tím jsem počítal, ale to, že majetek po mámě (i můj a bráchův díl) bude užívat další žena, mi vadí, je potřeba to vyřešit. To, že máš novou partnerku je tvá věc, už jsem to pochopil a budu k ní zdvořilý. Ale nechtěj po mě nějaké další seznamování a velké city, toho  nejsem vůči Markétě schopen. Mám tě tati rád a záleží mi na tom, abchom měli hezké vztahy.

A v následné diskusi, která se asi vyvine,používej striktně jen neutrální výrazy. Např. "nemám a nechci mít k Markétě nějakou hlubší citovou vazbu, ale tvou volbu respektuju, je to váš život" místo "Tu ziskuchtivou mrchu nemůžu ani cítit a určitě s tebou jednou zamete a zbudou ti oči pro pláč". Zkus přestat být odmítačem, sám vidíš, že to nikam nevede, a pokus se o konstruktivní vyřešení problémů, bez vzájemného napadání, a věřím, že to zvládnete. Tvůj otec o urovnání situace evidentně zájem má, věřím, že když ty ho přestaneš z principu osduzovat a odmítat, společnou řeč určitě najdete.

Aneri napsal(a):

Kukulíne, ty opravdu nevíš, proč si mladé dámy hledají staré páprdy? No přece pro jisté zázemí a majetky! Navíc je téměř jisté, že je přežijí a majetky jim zůstanou. Takový roztomilý kvítek sametový pak může být ve 40ti chuderka i s majetkem vdova, no to je ale k pláči........ Podívejme se pravdě do očí - nestyďme se. Znám takových párů dost, ale ve všech případech je to o penězích, pracovních pozicích a majetcích. Takové dámy se ani nestydí to říkat. Ukažte jednu dvojici s tak velkým věkovým rozdílem, kde mají oba holé zadky a jsou spolu z lásky ....

Aneri, ten o 22 let starší ctitel měl de facto holý zadek, ale tam byl problém v tom, že o tolik staršího chlapa jsem nikdy nechtěla. Ale znám pár, kde je chlap o 15 let starší, začínal s partnerkou od nuly, jediný, co měl vlastní byt. Nic víc. Ona měla víc než on.
A myslím, že se klidně může holka zamilovat do staršího chlapa. Už to tady někdo psal, ten starší chlap už tolik neblbne, je zralejší a možná poskytuije jistotu zázemí, nemyslím tím ale zázemí majetkový, myslím všeobecně. A nožná taky ty holky hledají tak trochu otcovský přístup, to jim ale vrstevním asi sotva poskytne.
A za další, není nikdy jistota, e mladá ženská toho o tolik staršího chlapa přežije. Třeba herečka Dana Vávrová a to není jediný příklad. Jsoz i přípdy, že se chlap stará a svoji o 20 let mladší, nemocnou manželku.
Jasně, může v tom být majetek, ale taky nemusí a Kukulín to tak vidí prostě už ze zásady. Myslím, že i starší partnerku otce by takhle bral. Jakoukoliv. Tak ať si s otcem sedne, v klidu, bez emocí se s ním mezi čtyřma očima promluví a bude mít jasno.

Aneri napsal(a):

Kukulíne, ty opravdu nevíš, proč si mladé dámy hledají staré páprdy? No přece pro jisté zázemí a majetky! Navíc je téměř jisté, že je přežijí a majetky jim zůstanou. Takový roztomilý kvítek sametový pak může být ve 40ti chuderka i s majetkem vdova, no to je ale k pláči........ Podívejme se pravdě do očí - nestyďme se. Znám takových párů dost, ale ve všech případech je to o penězích, pracovních pozicích a majetcích. Takové dámy se ani nestydí to říkat. Ukažte jednu dvojici s tak velkým věkovým rozdílem, kde mají oba holé zadky a jsou spolu z lásky ....

Nepřišel třebas náhodou Saudek o všechno a není s ním ta jeho mladá? :vissla: ale to střílím od boku, páč když ti řeknu, že spolu jsou Ája a Petr, tak ti to bude asi k ničemu, viď? :reta: nebo by ti stalčilo, kdybych ti dala jejich výpisy z konta? :lol: Nezapomeň že opravdu ne všichni jsou zlatokopové lační po majetku, ne každej z nás by se tady pro kačku rozkrájel ;)

Jinak Blossom :supr: hezky napsáno :supr:

Ale nečekal jsem, že si najde o 25 let mladší partnerku a ještě s ní bude čekat dítě.
proč mladé slečny utíkají ke starším pánům, a je to čím dál tím víc viditelnější trend
Kukuline - odhlédneme-li teď od majetku, zlatokopek a podobně - co ti připadá nenormální na tomhle vztahu? Podívej, ještě před ne příliš dlouhou dobou se pánové celkem běžně ženili s dívenkami v rozpuku, protože museli mít nějaké materiální zajištění či postavení, aby byli schopni rodinu uživit a zajistit. Stejně tak vdovci si málokdy brali ženy věku přiměřeného. To, že se potom začaly brát děti v maturitním věku s kluky před vojnou bylo způsobeno vnějšími vlivy, ne tím, že by to bylo nějakým způsobem lepší. Takže i to už tady bylo.
No a starší pán může být pro slečnu atraktivní z mnoha důvodů - přízemně finančních, ale i třeba proto, že se k ní umí chovat jinak, než stejně starý kluk, může být "hvězda" ve stejném oboru, dostane se s ním tam, kam by se jí  to samotné nepodařilo, nebo stačí, že je třeba svým způsobem klidnější a usedlejší - nejsou všechny mladý holky hyperaktivní třeštidla.
Jinak je majetek de facto technicky nedělitelný, takže může užívat jen jeden z nás... ted jsem se dival do usneseni a tyka se to jenom dvou nemovitosti - 1/3 dohodou dedicu Jinak penize zustali vsechny otci - s tim jsme souhlasili.
Fajn - takže nějaká dohoda už jednou byla možná. Řešení už tu padla - nová dohoda, prodej a pod. Nevím - ale je nutné si držet nemovitost, investovat do ní a nemít možnost užívání ani vyplacení?

že si otec po dohodě se syny nechal  všechny peníze, z nichž jim asi slíbil později pomoct v začátku. A teď je asi hodlá utratit se svou novou rodinou.
A z čeho tak usuzuješ? Kukulin jasně píše, že se dohodli a souhlasili s tím. Nebyli nezletilí, aby nemohli dostat peníze do ruky a pomoct si sami.

Jinak je majetek de facto technicky nedělitelný, takže může užívat jen jeden z nás... ted jsem se dival do usneseni a tyka se to jenom dvou nemovitosti - 1/3 dohodou dedicu Jinak penize zustali vsechny otci - s tim jsme souhlasili


mě to přijde tak, že už bylo vše dohodnuté a vyřešené,
jenže pak si otec našel přitelkyni a najednou se synovi původní rozdělení nelíbilo, zřejmě by to zůstalo v pořádku jen v připadě, že otec by zůstal sám a pilně rpzmnožoval majetek pro syny.

Aneri napsal(a):

Ukažte jednu dvojici s tak velkým věkovým rozdílem, kde mají oba holé zadky a jsou spolu z lásky ....

Ukážu. Už jenom půlku tý dvojice a jenom zdálky, abys nedostala popapuli - ale ukážu :reta:

ja chapu otce, ze je jeste prilis mlady aby byl do konce zivota sam.Chapu taktez syna, ktery vidi jen svou mamu - tezko se s tim smiruje, ze ji vystridala mlada holka. Taky by mi vadilo, ze musim delit a videt novou mladou zenu na miste, kde byla moje mama.

Taky by mi vadilo, ze musim delit a videt novou mladou zenu na miste, kde byla moje mama.
A nezdá se ti to malinko sobecké? Moc pochopení pro ovdovělého tátu v tom vidět není...

Docela jste z kukulína udělali nějakého spratka nebo co.Je to 30 letý chlap,syn otce a matky,kteří ho učili mluvit,chodit ...učili ho lásce,životním postojům k různým životním nástrahám....atd.atd..Je uplně normální,že se snažím od prvopočátku,co si pořídím děti, myslet na ně a dle možností je zabezpečit a pomoct jim.Snažím se aby "strom života" měl pevné kořeny a moje děti měli jistotu, že se můžou o něj kdykoliv opřít.Umřela kukulínovi maminka,to sakra vyrvalo kořenů.......přibyla bolest a jakási desorientace.Půl roku ,co umřela maminka,je moc krátká doba na vyrovnání se, se ztrátou svého nejbližšího.Je přirozené,že dítě se myšlenkově,ve své bolesti, více přimkne k druhému rodiči a "něco "od něj očekává.Třeba to,že  chce být intenzivnější oporou,v tomto případě,tátovi.
Je pochopitelné,že kukulín je "pohoršen" jednáním svého táty.....a ani se mu nedivím....vidí to jako určitou zradu..nemůže pochopit jak je možné,když bolest za maminkou je ještě velice a velice velká,začíná mu "teprve" chybět a otec už organizuje novou rodinu a dle mého názoru velice nerozumně.Proč dáváte kukulínovi vinu,že nechce respektovat tátu,když táta je jak "slon v porcelánu"?.....a nechce pochopit co se může odehrávat v dušičce svého syna.Že kukulínovi nejde jen o majetek svěčí i to,že nechal majetek podle práva z dědictví po matce užívat otci.Že nechce,aby ,půl roku!!! po smrti matky užíval někdo jiný......je zcela pochopitelné.Kukulínovi je 30 roků,může si jít svým životem,nic nechtít a pokračovat ve své "pouti"samostatně a pokračovat budování na "zelené louce"......ale PROČ!!??

Britana napsal(a):

Docela jste z kukulína udělali nějakého spratka nebo co.Je to 30 letý chlap,syn otce a matky,kteří ho učili mluvit,chodit ...učili ho lásce,životním postojům k různým životním nástrahám....atd.atd..Je uplně normální,že se snažím od prvopočátku,co si pořídím děti, myslet na ně a dle možností je zabezpečit a pomoct jim.Snažím se aby "strom života" měl pevné kořeny a moje děti měli jistotu, že se můžou o něj kdykoliv opřít.Umřela kukulínovi maminka,to sakra vyrvalo kořenů.......přibyla bolest a jakási desorientace.Půl roku ,co umřela maminka,je moc krátká doba na vyrovnání se, se ztrátou svého nejbližšího.Je přirozené,že dítě se myšlenkově,ve své bolesti, více přimkne k druhému rodiči a "něco "od něj očekává.Třeba to,že  chce být intenzivnější oporou,v tomto případě,tátovi.
Je pochopitelné,že kukulín je "pohoršen" jednáním svého táty.....a ani se mu nedivím....vidí to jako určitou zradu..nemůže pochopit jak je možné,když bolest za maminkou je ještě velice a velice velká,začíná mu "teprve" chybět a otec už organizuje novou rodinu a dle mého názoru velice nerozumně.Proč dáváte kukulínovi vinu,že nechce respektovat tátu,když táta je jak "slon v porcelánu"?.....a nechce pochopit co se může odehrávat v dušičce svého syna.Že kukulínovi nejde jen o majetek svěčí i to,že nechal majetek podle práva z dědictví po matce užívat otci.Že nechce,aby ,půl roku!!! po smrti matky užíval někdo jiný......je zcela pochopitelné.Kukulínovi je 30 roků,může si jít svým životem,nic nechtít a pokračovat ve své "pouti"samostatně a pokračovat budování na "zelené louce"......ale PROČ!!??

Nikoli půl roku, ale 3 ROKY OD SMRTI MÁMY.

Ale nečekal jsem, že si najde o 25 let mladší partnerku a ještě s ní bude čekat dítě.


takže K. otázka ne tebe?
CO JSI OD OTCE ČEKAL?

helena napsal(a):

Ale nečekal jsem, že si najde o 25 let mladší partnerku a ještě s ní bude čekat dítě.
proč mladé slečny utíkají ke starším pánům, a je to čím dál tím víc viditelnější trend
Kukuline - odhlédneme-li teď od majetku, zlatokopek a podobně - co ti připadá nenormální na tomhle vztahu? Podívej, ještě před ne příliš dlouhou dobou se pánové celkem běžně ženili s dívenkami v rozpuku, protože museli mít nějaké materiální zajištění či postavení, aby byli schopni rodinu uživit a zajistit. Stejně tak vdovci si málokdy brali ženy věku přiměřeného. To, že se potom začaly brát děti v maturitním věku s kluky před vojnou bylo způsobeno vnějšími vlivy, ne tím, že by to bylo nějakým způsobem lepší. Takže i to už tady bylo.
No a starší pán může být pro slečnu atraktivní z mnoha důvodů - přízemně finančních, ale i třeba proto, že se k ní umí chovat jinak, než stejně starý kluk, může být "hvězda" ve stejném oboru, dostane se s ním tam, kam by se jí  to samotné nepodařilo, nebo stačí, že je třeba svým způsobem klidnější a usedlejší - nejsou všechny mladý holky hyperaktivní třeštidla.
Jinak je majetek de facto technicky nedělitelný, takže může užívat jen jeden z nás... ted jsem se dival do usneseni a tyka se to jenom dvou nemovitosti - 1/3 dohodou dedicu Jinak penize zustali vsechny otci - s tim jsme souhlasili.
Fajn - takže nějaká dohoda už jednou byla možná. Řešení už tu padla - nová dohoda, prodej a pod. Nevím - ale je nutné si držet nemovitost, investovat do ní a nemít možnost užívání ani vyplacení?

že si otec po dohodě se syny nechal  všechny peníze, z nichž jim asi slíbil později pomoct v začátku. A teď je asi hodlá utratit se svou novou rodinou.
A z čeho tak usuzuješ? Kukulin jasně píše, že se dohodli a souhlasili s tím. Nebyli nezletilí, aby nemohli dostat peníze do ruky a pomoct si sami.

Dohoda sice byla, ale pokud se situace změnila a otec zakládá novou rodinu, měl by, pokud má mozek na správném místě, synům například říct - milí zlatí, tak jsme s maminkou společně našetřili nějaké peníze, z nichž si samozřejmě půlku nechám a maminčinu polovinu si rozdělte, protože by si to určitě přála. Tady vidím velké selhání našeho zdravotnictví, matka měla o své nemoci vědět, v každé civilizované zemi se dostane pacientovi taková informace, aby měl možnost uspořádat své záležitosti a nedocházelo pak k takovýmto nepříjemným situacím.

Moje děti si na sebe taky vydělají samy, ale přesto chci, aby se to, co po mě zůstane, dostalo jim a ne aby z toho byla sponzorována nějaká cizí slečna.

Mně by například zajímalo, Kukulíne, proč to řešíš teď? BI, prosím....je to tři roky stará záležitost - co se stalo, že najednou máš potřebu se s tím nějak vypořádat?

lupina montana napsal(a):

Mně by například zajímalo, Kukulíne, proč to řešíš teď? BI, prosím....je to tři roky stará záležitost - co se stalo, že najednou máš potřebu se s tím nějak vypořádat?

Troufnu si odhadnout, že Kukulín teď zjistil, že otec se slečnou čeká dítě... předtím, když to byla "jen" přítelkyně... tak ho finančně nijak neohrožovala... Teď je ve hře další dítě - tj. další potencionální dědic - a riziko, že se otec s přítelkyní ožení... - takže prachy, prachy, prachy... :gloria:

mia napsal(a):

Tady vidím velké selhání našeho zdravotnictví, matka měla o své nemoci vědět, v každé civilizované zemi se dostane pacientovi taková informace, aby měl možnost uspořádat své záležitosti a nedocházelo pak k takovýmto nepříjemným situacím.
Moje děti si na sebe taky vydělají samy, ale přesto chci, aby se to, co po mě zůstane, dostalo jim a ne aby z toho byla sponzorována nějaká cizí slečna.

Ježíši. Tohle tady a teď řešit? Když vůbec netušíš, jak to bylo? To je naprosto zcestné.

Jinak na Kukulínovi je krásně vidět, jak ta psychologie funguje. Na druhém vidíme nejvíc to, co máme sami. Tj. pokud Kukulín Markétu podezírá ze "zlatokopectví", o kom to nejvíc vypovídá? O něm samotném. Nechce si přiznat, že takový je... tak to projikuje na toho, na koho je nejvíc právě naštvaný... tj. na Markétu.

Stejně jako žárlivci žárlí proto... ne že by měli důvod... ale protože se bojí toho, aby jejich protějšek neudělal to, čeho oni sami jsou schopni (příp. ochotni) a oni to moc dobře ví.

Když by Kukulín co se týká peněz neměl sám se sebou problém... - tak ho ani nenapadne přisuzovat takovou vlastnost Markétě, navíc když nemá důvody, aby si to o ní myslel :-) - nebo takové důvody vidí tam, kde nejsou - v lásce, vztahu, novém děcku...

Hodně bych se divila, kdyby hlavním důvodem proč si pořídit dítě po 3-letém vztahu by bylo, aby starším "dětem" byl ubrán majetek!!!

Taky bych řekla, že se přišlo na to že Markéta je těhotná :lol: a to Kukulína dožralo až na trenky ;)

Britano . možná si to přečti ještě jednou ;) čílí se tři roky po maminčině smrti, do tý doby se to asi dalo nějak zvládnout :co: nebo že by to nevěděl :co: :lol: a ty řeči o dušičce třicetiletýho děťátka :co: chápu že ztráta rodiče je obrovská bolest a velká kouška, sama jsem nedávno přišla o babičku se kterou jsem vyrůstala...no, je to půl roku a řeknu ti, že kdyby si děda přivedl nějakou kalupinku, tak mu ze srdce pogratuluju ;) a to že k svátku už nedostanu pětistovku, protože si radši zajdou na večeři - tím líp :supr: no, prostě si nemůžu pomoct, ale aby ve třiceti někdo dělal takovýhle cavyky mi přijde zkrátka divný :/

majkafa napsal(a):

mia napsal(a):

Tady vidím velké selhání našeho zdravotnictví, matka měla o své nemoci vědět, v každé civilizované zemi se dostane pacientovi taková informace, aby měl možnost uspořádat své záležitosti a nedocházelo pak k takovýmto nepříjemným situacím.
Moje děti si na sebe taky vydělají samy, ale přesto chci, aby se to, co po mě zůstane, dostalo jim a ne aby z toho byla sponzorována nějaká cizí slečna.

Ježíši. Tohle tady a teď řešit? Když vůbec netušíš, jak to bylo? To je naprosto zcestné.

Třeba to ani doktor nevěděl... co my víme... stát se to může.

Definitiv napsal(a):

Taky bych řekla, že se přišlo na to že Markéta je těhotná :lol: a to Kukulína dožralo až na trenky ;)

Britano . možná si to přečti ještě jednou ;) čílí se tři roky po maminčině smrti, do tý doby se to asi dalo nějak zvládnout :co: nebo že by to nevěděl :co: :lol: a ty řeči o dušičce třicetiletýho děťátka :co: chápu že ztráta rodiče je obrovská bolest a velká kouška, sama jsem nedávno přišla o babičku se kterou jsem vyrůstala...no, je to půl roku a řeknu ti, že kdyby si děda přivedl nějakou kalupinku, tak mu ze srdce pogratuluju ;) a to že k svátku už nedostanu pětistovku, protože si radši zajdou na večeři - tím líp :supr: no, prostě si nemůžu pomoct, ale aby ve třiceti někdo dělal takovýhle cavyky mi přijde zkrátka divný :/

Jo jo... přesně.
3 roky to bylo v pohodě. Přestože tátův vztah s Markétou už 2,5 r. běží.
3 roky bylo vypořádání dědictví v pohodě.

Ale najednou se Kukulín dozví, že Markéta čeká s tátou dítě.
A NAJEDOU je všechno špatně.

Proč se Kukulín cítí ohrožený ještě nenarozeným miminkem? Udělalo mu něco? Ještě je v bříšku a určitě dalších 20 let se nebude umět bránit... bráchovi, který je o 31 let starší!!!
Tak TOHLE je nějaká spravedlnost? :-)))

majkafa napsal(a):

mia napsal(a):

Tady vidím velké selhání našeho zdravotnictví, matka měla o své nemoci vědět, v každé civilizované zemi se dostane pacientovi taková informace, aby měl možnost uspořádat své záležitosti a nedocházelo pak k takovýmto nepříjemným situacím.
Moje děti si na sebe taky vydělají samy, ale přesto chci, aby se to, co po mě zůstane, dostalo jim a ne aby z toho byla sponzorována nějaká cizí slečna.

Ježíši. Tohle tady a teď řešit? Když vůbec netušíš, jak to bylo? To je naprosto zcestné.

Řeším to tu proto, protože to tu řeší kukulín a pokud si stejný model přenesu do vlastní rodiny, vadilo by mi to taky, kdyby tak dopadly moje děti.
Není každý takový jak vy všichni "osvícení" tady, co asi žijete ze vzduchu. Tak to nikomu nevnucujte. Pokud to kukulínovi vadí, asi má důvod a proto to tady řeší.

Dohoda sice byla, ale pokud se situace změnila a otec zakládá novou rodinu, měl by, pokud má mozek na správném místě, synům například říct - milí zlatí, tak jsme s maminkou společně našetřili nějaké peníze, z nichž si samozřejmě půlku nechám a maminčinu polovinu si rozdělte, protože by si to určitě přála.

to je sice pravda, ovšem jde o to, že to je již 3!! roky po smrti maminky. takže neměl by otec přidat nějaké zhodnocení peněz uroky? přece už to bylo nějak vyřešeno a všichni byli pro. nebo za jak dlouho si myslíš by si otec mohl tedy s tím co měli disponovat, aniž by se znovu neotvíralo, co kdo by měl dostat?

mia napsal(a):

Řeším to tu proto, protože to tu řeší kukulín a pokud si stejný model přenesu do vlastní rodiny, vadilo by mi to taky, kdyby tak dopadly moje děti.
Není každý takový jak vy všichni "osvícení" tady, co asi žijete ze vzduchu. Tak to nikomu nevnucujte. Pokud to kukulínovi vadí, asi má důvod a proto to tady řeší.

No, má důvod... svoji nevyrovnanou psychiku... čímž se mu nesměju, ale řešení je, aby něco sám se sebou dělal, ne abys nutil tátu aby se mu přizpůsobil.
A nevím, proč by Kukulín měl žít ze vzduchu.
Dědictví po matce dostal po právu... pokud ne, může to právně ještě napravit.
Dědictví po otci - a to je to, oč tu běží - je snad sup, aby chtěl dědictví po ŽIVÉM otci?
Bude si prostě muset počkat, až otec umře.

A žít ze vzduchu? Copak Kukulín je plně invalidní, že si nemůže peníze vydělat? I kdyby byl, dostane invalidní důchod, tak ze vzduchu žít nemusí.
Ale Kukulín má pořád asi pocit, že i v jeho 31-letech ho musí snad otec živit, či co... I když už má svůj život, svoje bydlení, svoji práci.

Ale Markétu, která je jeho přítelkyně, těhotná a navíc stejně stará jako Kukulín... - tu jeho otec živit nesmí, protože je to zlatokopka - kvůli tomu samému, co Kukulín chce aby jeho otec dával jemu, a ne jí.
Jenže je tu rozdíl.
Kukulín už 31 let dostával od otce. Teď je dospělý a má se živit sám. A má mít živ. úroveň, na kterou sám taky dosáhne.
Markéta je těhotná, je partnerka a je normální, že min. po dobu mateřský ji stejně otec jejího dítěte živit bude... - ale podle Kukulína je to "zlatokopectví" :lol:
Ale že by ten samý otec měl živit svého dospělého soběstačného syna, to mu jako zlatokopectví nepřijde...

agewa napsal(a):

Dohoda sice byla, ale pokud se situace změnila a otec zakládá novou rodinu, měl by, pokud má mozek na správném místě, synům například říct - milí zlatí, tak jsme s maminkou společně našetřili nějaké peníze, z nichž si samozřejmě půlku nechám a maminčinu polovinu si rozdělte, protože by si to určitě přála.

to je sice pravda, ovšem jde o to, že to je již 3!! roky po smrti maminky. takže neměl by otec přidat nějaké zhodnocení peněz uroky? přece už to bylo nějak vyřešeno a všichni byli pro. nebo za jak dlouho si myslíš by si otec mohl tedy s tím co měli disponovat, aniž by se znovu neotvíralo, co kdo by měl dostat?

S narozením každého nového dítěte se to bude řešit znova :lol:
Kde je psáno, že Markétě v 31 letech stačí jenom jedno dítě?
Třeba za 2 roky sem bude Kukulín psát znovu "pomoc, otec si pořídil další dítě s Markétou, dovolil si ji vzít i za manželku" - a sranda by byla, kdyby měli třeba dvojčata :-)

To by se totiž majetek musel dělit ne mezi 2 nebo 3 děti... ale hned 5!!! - to by Kukulínovi moc nezbylo :dumbom:

... hele ale vlastně možná závidím, že jsem od rodičů žádný  majetek nedostala... a Kukulín jo :gloria:

Ono je určitě jednodušší mít vysoký životní standard, protože jsme na to dostali od rodičů, než "nízký" na který  jsme si vydělali sami...

Čímž ovšem nemám nic proti tomu, když rodiče CHTĚJÍ dospělému dítěti dát peníze/majetek... co by s ním taky dělali až umřou... - ale důležité je tady slovo CHTĚJÍ... když nechtějí, ty dosp. děti podle mě nemají morální právo to vyžadovat.

Ale Kukulín asi má :gloria: Je výjimka.

Martinka1 napsal(a):

mia napsal(a):

Řeším to tu proto, protože to tu řeší kukulín a pokud si stejný model přenesu do vlastní rodiny, vadilo by mi to taky, kdyby tak dopadly moje děti.
Není každý takový jak vy všichni "osvícení" tady, co asi žijete ze vzduchu. Tak to nikomu nevnucujte. Pokud to kukulínovi vadí, asi má důvod a proto to tady řeší.

No, má důvod... svoji nevyrovnanou psychiku... čímž se mu nesměju, ale řešení je, aby něco sám se sebou dělal, ne abys nutil tátu aby se mu přizpůsobil.
A nevím, proč by Kukulín měl žít ze vzduchu.
Dědictví po matce dostal po právu... pokud ne, může to právně ještě napravit.
Dědictví po otci - a to je to, oč tu běží - je snad sup, aby chtěl dědictví po ŽIVÉM otci?
Bude si prostě muset počkat, až otec umře.

A žít ze vzduchu? Copak Kukulín je plně invalidní, že si nemůže peníze vydělat? I kdyby byl, dostane invalidní důchod, tak ze vzduchu žít nemusí.
Ale Kukulín má pořád asi pocit, že i v jeho 31-letech ho musí snad otec živit, či co... I když už má svůj život, svoje bydlení, svoji práci.

Ale Markétu, která je jeho přítelkyně, těhotná a navíc stejně stará jako Kukulín... - tu jeho otec živit nesmí, protože je to zlatokopka - kvůli tomu samému, co Kukulín chce aby jeho otec dával jemu, a ne jí.
Jenže je tu rozdíl.
Kukulín už 31 let dostával od otce. Teď je dospělý a má se živit sám. A má mít živ. úroveň, na kterou sám taky dosáhne.
Markéta je těhotná, je partnerka a je normální, že min. po dobu mateřský ji stejně otec jejího dítěte živit bude... - ale podle Kukulína je to "zlatokopectví" :lol:
Ale že by ten samý otec měl živit svého dospělého soběstačného syna, to mu jako zlatokopectví nepřijde...

Souhlas :supr: :godlike:

Martinka1 napsal(a):

mia napsal(a):

Řeším to tu proto, protože to tu řeší kukulín a pokud si stejný model přenesu do vlastní rodiny, vadilo by mi to taky, kdyby tak dopadly moje děti.
Není každý takový jak vy všichni "osvícení" tady, co asi žijete ze vzduchu. Tak to nikomu nevnucujte. Pokud to kukulínovi vadí, asi má důvod a proto to tady řeší.

No, má důvod... svoji nevyrovnanou psychiku... čímž se mu nesměju, ale řešení je, aby něco sám se sebou dělal, ne abys nutil tátu aby se mu přizpůsobil.
A nevím, proč by Kukulín měl žít ze vzduchu.
Dědictví po matce dostal po právu... pokud ne, může to právně ještě napravit.
Dědictví po otci - a to je to, oč tu běží - je snad sup, aby chtěl dědictví po ŽIVÉM otci?
Bude si prostě muset počkat, až otec umře.

A žít ze vzduchu? Copak Kukulín je plně invalidní, že si nemůže peníze vydělat? I kdyby byl, dostane invalidní důchod, tak ze vzduchu žít nemusí.
Ale Kukulín má pořád asi pocit, že i v jeho 31-letech ho musí snad otec živit, či co... I když už má svůj život, svoje bydlení, svoji práci.

Ale Markétu, která je jeho přítelkyně, těhotná a navíc stejně stará jako Kukulín... - tu jeho otec živit nesmí, protože je to zlatokopka - kvůli tomu samému, co Kukulín chce aby jeho otec dával jemu, a ne jí.
Jenže je tu rozdíl.
Kukulín už 31 let dostával od otce. Teď je dospělý a má se živit sám. A má mít živ. úroveň, na kterou sám taky dosáhne.
Markéta je těhotná, je partnerka a je normální, že min. po dobu mateřský ji stejně otec jejího dítěte živit bude... - ale podle Kukulína je to "zlatokopectví" :lol:
Ale že by ten samý otec měl živit svého dospělého soběstačného syna, to mu jako zlatokopectví nepřijde...

To si holka trochu pleteš, kukulín se domáhá dědictví po matce, ne po otci, čti pořádně a všechno, ať nepíšeš takové bláboly.

Jde mu o to, aby otec živil svou partnerku ze svých zdrojů a ne z toho, co jim zanechala matka, nic víc.
Tak to aspoiň chápu já. Myslím, že by otcovu partnerku k. akceptoval daleko líp, kdyby se otec v tomto zachoval férově.

mia napsal(a):

To si holka trochu pleteš, kukulín se domáhá dědictví po matce, ne po otci, čti pořádně a všechno, ať nepíšeš takové bláboly.

Jde mu o to, aby otec živil svou partnerku ze svých zdrojů a ne z toho, co jim zanechala matka, nic víc.
Tak to aspoiň chápu já. Myslím, že by otcovu partnerku k. akceptoval daleko líp, kdyby se otec v tomto zachoval férově.

Ježíš jak víš, že se otec nezachoval férově?
Matka je po smrti 3 roky. Dědictví proběhlo. Kukulín i bratr byli svéprávní a s rozdělením souhlasili. Pokud vyšly najevo nové okolnosti, můžou to přes soud řešit. Tak v čem je problém?
3 roky bylo všechno ok... - ale jakmile se na scéně objeví nové dítě... - tak je všecho špatně?

Nepřijde Ti to divný???

Mně jo.

Z toho co Kukulín napsal, nebylo nic, co by naznačovalo, že otec není férový... - nebo z čeho tak usuzuješ?

Že se otec se syny dohodl, že něco zůstane otci (peníze)... ale najednou synové změnili názor? Tak snad když souhlasím, aby otec dostal peníze... - tak se vším všudy. Nebo to má být "ano tati vem si peníze, ale jejich použití podléhá našemu schválení"??? Nebo co??? :co:

Synové se s otcem dohodli, a teď chtějí dohodu rušit. A co hůř, domáhají se jich jménem matky...

Neférového vidím spíš Kukulína, nezlob se na mě.

A Ty Kukulíne, klidně se zlob, ale když jsi souhlasil, že peníze zůstanou otci... proč najednou měníš rozhodnutí???

mia: prostě dědictví bylo rozděleno férově, 3 roky proti tomu nikdo nic neměl... - a teď, po 3 letech, se majetkově NIC NEZMĚNILO...
Pouze se změnily okolnosti. Na cestě je nové dítě... - a hned se Kukulín cítí nespravedlivě? Proč?

Z toho mi fakt vychází jenom jediná odpověď. A ta odpověď NENÍ V ROZDĚLENÍ MAJETKU PO MATCE. Ten už rozdělen byl... Ale v nároku Kukulína na majetek otce.

Dohoda sice byla, ale pokud se situace změnila a otec zakládá novou rodinu, měl by, pokud má mozek na správném místě, synům například říct - milí zlatí, tak jsme s maminkou společně našetřili nějaké peníze, z nichž si samozřejmě půlku nechám a maminčinu polovinu si rozdělte, protože by si to určitě přála. Tady vidím velké selhání našeho zdravotnictví, matka měla o své nemoci vědět, v každé civilizované zemi se dostane pacientovi taková informace, aby měl možnost uspořádat své záležitosti a nedocházelo pak k takovýmto nepříjemným situacím...
...Jde mu o to, aby otec živil svou partnerku ze svých zdrojů a ne z toho, co jim zanechala matka, nic víc... Myslím, že by otcovu partnerku k. akceptoval daleko líp, kdyby se otec v tomto zachoval férově.
Nejdřív k tomu selhání zdravotnictví - je docela možné, že maminku udržovalo celé okolí (nejen lékaři) při myšlence na žlučník... zbožná lež, jistě, ale někteří lidé prostě pravdu neunesou. Pak je snad lepší nechat je v "blažené nevědomosti" dokud to je jen trochu možné.
No a k té dohodě - kdyby každá změna měla současně znamenat změnu dohody, nemáš vůbec žádnou jistotu. Nevíme, proč se tak dohodli, podstatné je, že k dohodě došlo. Je docela možné, že ty peníze jdou na údržbu oné nemovitosti, třeba to takhle bylo jednodušší nebo prostě chlapci tiše doufali, že jednou budou dědit všechno - nevím, proč mluvíš o neférovém jednání. K prvnímu maléru došlo už při seznámení Kukulina s Markétou... v té době to byla jen otcova netěhotná přítelkyně a o svatbě možná ještě nepadlo ani slovo - klidně se mohli rozejít a finance by se řešit nemusely. Bohužel K. ji odmítl akceptovat už tehdy. Teď jenom přitvrdil.

No, teď za to může zdravotnictví, bezva... :rolleyes:
Kamarádovi nedávno zemřel tatínek na rakovinu. Dva roky věděl, že je nemocný, nenapsal závěť a teď je to teda hukot...:lol:
Možná by maminka ani závěť nenapsala. Asi je těžké připustit si, že umřu... vždycky je naděje...

Definitiv napsal(a):
Taky bych řekla, že se přišlo na to že Markéta je těhotná  a to Kukulína dožralo až na trenky

Britano . možná si to přečti ještě jednou  čílí se tři roky po maminčině smrti, do tý doby se to asi dalo nějak zvládnout  nebo že by to nevěděl   a ty řeči o dušičce třicetiletýho děťátka  chápu že ztráta rodiče je obrovská bolest a velká kouška, sama jsem nedávno přišla o babičku se kterou jsem vyrůstala...no, je to půl roku a řeknu ti, že kdyby si děda přivedl nějakou kalupinku, tak mu ze srdce pogratuluju  a to že k svátku už nedostanu pětistovku, protože si radši zajdou na večeři - tím líp  no, prostě si nemůžu pomoct, ale aby ve třiceti někdo dělal takovýhle cavyky mi přijde zkrátka divný



Nějakou kalupinku...aby si přivedl....no dovolte, lidičky, tohle je zcela vážná debata...nestrkejte mě do famílie, kteroužto jsem si nevybrala...jooo?!

Jé kalup promííííň :lol: :lol: :lol: já jsem si říkala, když jsem to psala, že bych mohla někoho urazit :lol: :godlike: se omlouvám :rodna: všechno dobrý :pussa:

PS.: ale v naší rodině by tě měli všichni rádi :hjarta: jen teda bohatý moc nejsme :reta: :lol:

Mio, ale otec měl na dědictví po své manželce nárok, s tím, že si s ním může naložit podle své vůle, to znamená, že je i utratit s novou partnerkou, Kukulín a jeho bratr dostali po matce, co jima po právu náleželo, stejně jako otec. Takže tady asi Kukulínovi jde o to, že to, co by zdědil po otci on, dostane teď otcova nová partnerka a navíc ještě další dítě. Kukulín myslí na sebe, ale iotec má právo taky mysleat na sebe, děti má dospělé, výdělečné a soběstačné, proč by jim měl dávat to, co je jeho, nemá snad právo si svoje dědictví nechat a užít? To má dospělým dětem obětovat všechno? No to snad ne. Jako že po padesátce je odvařenej a má čekak na smrt s tím, že si může dovolit jen to základní k přežití?
A pokud vzákjemně nemají otzec a synové ny to, aby se vyplatili, musí si to pořešit, ale tady to my nevyřešíme. na věku partnerky nezáleží. A když otec jednou zemře, tak z toho, co je Kukulína a jeho bratra, nedostane druhá žena nic, to snad Kukulín ví. Takže mu zjevně jde o to, že nezdědí po otci všechno, ale bude se dělit s jeho novou ženou a dalším sourozencem. Je to nad slunce jasný.

Nečetla jsem všechno. Jenom zběžně..., zaujala mě jedna Kukčova věta: "Copak lze rozdělit napůl mamčinu stolní lampu?" K tomu se přidružilo pár jiných vět: "Otec do pozůstalosti nezahrnul všecko"..., ..."k něčemu máme také citovou vazbu"...
Také někteří "rádcové" použili obraz  "milenka, zlatokopka, spí v posteli zemřelé matky...", (kde vůbec vzali takovou informaci?)...

Vzpoměla jsem si na osobní zážitek... dědila jsem napůl s mojí tetou dědictví po mém otci, jejím bratrovi. Dělení majetku nás také "oddělilo v nedobrém", pravděpodobně už na zbytek života..., právě proto, že VŠECHNO (i takové maličkosti jako stolní lampa) nebylo označeno čísly od 1 do X a určeno, co je moje, co je tvoje. U mé tety převažoval důvod na to, že věc je její, "citová vazba". U mne, "polovina dědictví". Samozřejmě, že "citová vazba" k nějaké věci, kterou jsem měla nějak spojenou s otcem, také existovala, a možná i větší, než to prezentovala teta (třeba foťák, kterým JÁ jsem ho viděla celý svůj život fotit...), ale dělení půl na půl bylo podle mne důležitější. Pak došlo na to, co říkal Kukča: Jak rozdělit stolní lampu napůl?

Teta se, myslím, chovala jako Kukča. Všechno odůvodňovala tím "to není tvoje, já mám k tomu citovou vazbu". Byla o tom vnitřně přesvědčena, věděla jsem to a chápala ji. Já jsem prosazovala "dostaly jsme napůl, rozdělíme napůl"... Fyzicky to nebylo možné. Vyhovět tetě znamenalo vzdát se velké části toho, co mi patří. Kdybych byla milionářka, dobře zabezpečená, ustoupila bych. Z určitých důvodů "jsem si to nemohla dovolit", nebyla jsem milionářka, byla jsem v daleko větší nouzi, než ona...

Chápu Kukulína. Úplně. Ve srovnání s mým příběhem se chová jako moje teta, a určitým způsobem má pravdu. Ale ne ve smyslu spravedlivého rozdělení majetku. Když totiž přišel na nějaké nesrovnalosti, které "možná" zavinil otec, (buď nevědomky, nebo se záměrem obohatit se na úkor synů - čemuž nevěřím, Kukča nedodal informace jak a proč by k tomu mělo dojít), může je v opravném řízení předložit... a následně se budou řešit...

No a pokud k tomu ev. dojde, aj tak budou oni = táta + 2 synové nuceni se nejdříve pokusit dohodnout (např. jak rozdělit lampičku, rsp. podělit si po*né věci tak, aby se nikdo necítil poškozen), nebo o tom nechat rozhodnout soud...

Dnes už vím, že NENÍ nejlepším řešením v té vypjaté situaci říct: Tak si to sežer!..., což v záchvatu vzteku a bezmoci udělala má teta (aj tak jsem jí neposlechla, ale v té chvíli ona nebyla přístupná žádnému mému návrhu)..., ale OPRAVDU věci dotáhnout do konce, t.j.: očíslovat je a zaznamenat do nějakého protokolu, dohodě,  která komu patří..., třeba "nespravedlivě", ale BÝT U TOHO, kdy se to rozdělí a odsouhlasí...

I později zjištěné chyby se pak lépe nesou (překousnou), fakt.

Omlouvám se za "příliš dlouhé povídání"... :kapitulation: :rodna:

Jé kalup promííííň    já jsem si říkala, když jsem to psala, že bych mohla někoho urazit   se omlouvám  všechno dobrý

PS.: ale v naší rodině by tě měli všichni rádi  jen teda bohatý moc nejsme 

Upravil(a) Definitiv (Dnes 19:38)


No, já na nějakou tu kačku nehledím...ale baráček děda má svůj celý, ne? Tak to bych se s neděle nastěhovala...!:fuck:

Modroočka napsal(a):

Mio, ale otec měl na dědictví po své manželce nárok, s tím, že si s ním může naložit podle své vůle, to znamená, že je i utratit s novou partnerkou, Kukulín a jeho bratr dostali po matce, co jima po právu náleželo, stejně jako otec. Takže tady asi Kukulínovi jde o to, že to, co by zdědil po otci on, dostane teď otcova nová partnerka a navíc ještě další dítě. Kukulín myslí na sebe, ale iotec má právo taky mysleat na sebe, děti má dospělé, výdělečné a soběstačné, proč by jim měl dávat to, co je jeho, nemá snad právo si svoje dědictví nechat a užít? To má dospělým dětem obětovat všechno? No to snad ne. Jako že po padesátce je odvařenej a má čekak na smrt s tím, že si může dovolit jen to základní k přežití?
A pokud vzákjemně nemají otzec a synové ny to, aby se vyplatili, musí si to pořešit, ale tady to my nevyřešíme. na věku partnerky nezáleží. A když otec jednou zemře, tak z toho, co je Kukulína a jeho bratra, nedostane druhá žena nic, to snad Kukulín ví. Takže mu zjevně jde o to, že nezdědí po otci všechno, ale bude se dělit s jeho novou ženou a dalším sourozencem. Je to nad slunce jasný.

Tak naposled - otec samozřejmě dědil po své ženě právem. Podle toho, co píše kukulín, zdědil zřejmě také 1/3 nemovitostí, které však pocházely výlučně z původní rodiny jeho ženy - dědictví po babičce a odstoupený podíl její bezdětné sestry ). Pokud však odchází teď k jiné ženě a buduje novou rodinu, neměl by tento majetek po své první ženě přenášet do své nové rodiny, ale nechat jej původním oprávněným dědicům, tj. kukulínovi a jeho bratrovi. Měl by si sebou odnést logicky jen svoji polovinu toho, co se svou první ženou vybudoval, případně to, co on sám zdědil po svých rodičích.
Mám dojem, že to je to, co kukulínovi pochopitelně vadí - že by to, co patřilo jeho matce, měla využívat nová otcova žena a potomci. Proto nechápu, že tu všichni stavíte Markétu na piedestal a kukulínovi nasazujete psí hlavu. Pokud je někdo v právu, tak rozhodně on  a jeho bratr, nějaká Markéta už vůbec ne.
Pokud má otec zájem na dobrých vztazích se svými syny, měl by to takto vyřešit. Nechápu, proč tu upřednostňujete city otce před city obou kluků, kteří smrtí matky evidentně trpí daleko víc.

Je to jako by si kukulín měl jednou dělat nárok na to, co by teoreticky mohl zdědit otec po Markétě a jejích rodičích.
Od toho existuje něco jako dohoda o vypořádání dědiců ( ne jen dědění ze zákona ), aby bylo možné logicky vyřešit podobné komplikované případy. Což ovšem předpokládá rozumný přístup zúčastněných stran.

Toto by měli kluci s otcem probrat a na všem se dohodnout. Pokud je s ním ovšem dohoda možná, protože všichni víme, jak se chlapi pod vlivem svých nových mladých žen často chovají.

Ať si tady vykládá kdo chce co chce, každý není takový, jako místní většina, že mu na majetku nezáleží a má k němu lehkomyslný přístup, ale váží si toho, co mu bylo předešlými generacemi svěřeno a má k tomu citový vztah. Sama vím ,jak si moji prarodiče vážili dědictví po svých předcích, opatrovali ho a zhodnocovali a měli zájem ho zase předat svým potomkům.

Co člověk, to jiný názor a přístup, takže tady do kluka tolik nešijte, pokud to vidí takto.
Věřím, že to s otcem vyřeší a nová otcova rodina bude pro něho přínosem. Nebo mu to aspoň přeju.

Mia:Tak naposled - otec samozřejmě dědil po své ženě právem. Podle toho, co píše kukulín, zdědil zřejmě také 1/3 nemovitostí, které však pocházely výlučně z původní rodiny jeho ženy - dědictví po babičce a odstoupený podíl její bezdětné sestry ). Pokud však odchází teď k jiné ženě a buduje novou rodinu, neměl by tento majetek po své první ženě přenášet do své nové rodiny, ale nechat jej původním oprávněným dědicům, tj. kukulínovi a jeho bratrovi. Měl by si sebou odnést logicky jen svoji polovinu toho, co se svou první ženou vybudoval, případně to, co on sám zdědil po svých rodičích

Mio -ad to vytučněné - nevěřím svým očím :co: :co: :co: :co: :co:   ... a to jako proč????
Když něco zdědím, je to mé. A s mým si můžu dělat co chci. Tedy např. i přenášet ho do nové rodiny, probendit ho, utratit za cestu kolem světa, dát celý nějaké nadaci, prostě cokoli, a nikdo mi do toho nemá co kecat....

To co píšeš, je na hlavu postavené.

Když tě tedy vezmu za slovo a obrátím to, takže když by se oženil Kukulín, má se tedy pak vzdát svého podílu, třeba ve prospěch dosud svobodného bratra, aby majetek  nepřenášel do nové rodiny, ale nechal ho původním oprávněným dědicům??? :co: :co: :co:  A kdyby se bratr pak oženil, ale mezitím Kukulín třeba rozvedl, no to bude tedy nekonečná rošáda...

Lidi, než něco napíšete, trochu se nad tím zamyslete, ať neplácáte takové kraviny...pardon, ale nad takovouto logikou nezbývá než kroutit hlavou. :dumbom:

Martinka1 napsal(a):

mia: prostě dědictví bylo rozděleno férově, 3 roky proti tomu nikdo nic neměl... - a teď, po 3 letech, se majetkově NIC NEZMĚNILO...
Pouze se změnily okolnosti. Na cestě je nové dítě... - a hned se Kukulín cítí nespravedlivě? Proč?

Z toho mi fakt vychází jenom jediná odpověď. A ta odpověď NENÍ V ROZDĚLENÍ MAJETKU PO MATCE. Ten už rozdělen byl... Ale v nároku Kukulína na majetek otce.

Rozhodnout může jedině soud. Ano zřejmě máš pravdu, nárokuju si "majetek otce", který nebyl ani původně jeho a tím že o něm soud nevěděl - majetek mamky přiznával otec (já a brácha jsme ty dokumenty neměli a nechávali jsme to víceméně na otci), tak soud rozhodl bez nějakého dalšího komplikovaného ověřování.  Ale nárokuju si taky díl majetku, který přiznán nebyl a dnes 100% vím, že byl výlučným majetkem mámy a nechápu proč to tam otec tenkrát nedal - on z toho bude mit taky svůj podil - větší než my s bráchou. Asi zapomněl, ale trochu nám to teda zkomplikoval. Ale to je stejně vedlejší.

Jak už jsem podotknul. Velká část toho majetku je technicky nedělitelná a nikdy nemůže dojít k idealnímu rozdělení. Jediná možnost je nějaká další naše dohoda nebo vzájemné vyplacení. Nebo někdo bude prostě muset ustoupit.

Ano cítím se nespravedlivě. Nevím, proč by měl užívat mámin majetek - teď už vlastně můj, někdo kdo na to nemá ani právní nárok. Pokud chce mít Markéta rodinu a podepřít ekonomickými zdroji, ať si na to vydělá sama nebo má své rodiče, ne?

Zatím tak relativně činí - žije v domku po dědovi někde na vesnici a s otcem jezdí občas přespat do otcova bytu.  Jenomže mám obavy, že to tak dlouho nebude. Protože pro dítě jsou tam podmínky nevyhovující a blabla bla.

A na co mi je majetek, který je tím de facto pro mě zmrazen na cca.25 let ne-li víc? Takže to teda Markétě musím poděkovat.

Blossom napsal(a):

Mia:Tak naposled - otec samozřejmě dědil po své ženě právem. Podle toho, co píše kukulín, zdědil zřejmě také 1/3 nemovitostí, které však pocházely výlučně z původní rodiny jeho ženy - dědictví po babičce a odstoupený podíl její bezdětné sestry ). Pokud však odchází teď k jiné ženě a buduje novou rodinu, neměl by tento majetek po své první ženě přenášet do své nové rodiny, ale nechat jej původním oprávněným dědicům, tj. kukulínovi a jeho bratrovi. Měl by si sebou odnést logicky jen svoji polovinu toho, co se svou první ženou vybudoval, případně to, co on sám zdědil po svých rodičích

Mio -ad to vytučněné - nevěřím svým očím :co: :co: :co: :co: :co:   ... a to jako proč????
Když něco zdědím, je to mé. A s mým si můžu dělat co chci. Tedy např. i přenášet ho do nové rodiny, probendit ho, utratit za cestu kolem světa, dát celý nějaké nadaci, prostě cokoli, a nikdo mi do toho nemá co kecat....

To co píšeš, je na hlavu postavené.

Když tě tedy vezmu za slovo a obrátím to, takže když by se oženil Kukulín, má se tedy pak vzdát svého podílu, třeba ve prospěch dosud svobodného bratra, aby majetek  nepřenášel do nové rodiny, ale nechal ho původním oprávněným dědicům??? :co: :co: :co:  A kdyby se bratr pak oženil, ale mezitím Kukulín třeba rozvedl, no to bude tedy nekonečná rošáda...

Lidi, než něco napíšete, trochu se nad tím zamyslete, ať neplácáte takové kraviny...pardon, ale nad takovouto logikou nezbývá než kroutit hlavou. :dumbom:

Blossom, pokud vím, pokrevní linie je kukulín a pak jeho děti a jejich děti, atd...
Jeho otec a jeho nová rodina nejsou  pokrevní příbuzní kukulínovy matky. Mají zase svoji rodinu, po které budou dědit.

mia napsal(a):

Tak naposled - otec samozřejmě dědil po své ženě právem. Podle toho, co píše kukulín, zdědil zřejmě také 1/3 nemovitostí, které však pocházely výlučně z původní rodiny jeho ženy - dědictví po babičce a odstoupený podíl její bezdětné sestry ). Pokud však odchází teď k jiné ženě a buduje novou rodinu, neměl by tento majetek po své první ženě přenášet do své nové rodiny, ale nechat jej původním oprávněným dědicům, tj. kukulínovi a jeho bratrovi. Měl by si sebou odnést logicky jen svoji polovinu toho, co se svou první ženou vybudoval, případně to, co on sám zdědil po svých rodičích.
Mám dojem, že to je to, co kukulínovi pochopitelně vadí - že by to, co patřilo jeho matce, měla využívat nová otcova žena a potomci. Proto nechápu, že tu všichni stavíte Markétu na piedestal a kukulínovi nasazujete psí hlavu. Pokud je někdo v právu, tak rozhodně on  a jeho bratr, nějaká Markéta už vůbec ne.
Pokud má otec zájem na dobrých vztazích se svými syny, měl by to takto vyřešit. Nechápu, proč tu upřednostňujete city otce před city obou kluků, kteří smrtí matky evidentně trpí daleko víc.

Je to jako by si kukulín měl jednou dělat nárok na to, co by teoreticky mohl zdědit otec po Markétě a jejích rodičích.
Od toho existuje něco jako dohoda o vypořádání dědiců ( ne jen dědění ze zákona ), aby bylo možné logicky vyřešit podobné komplikované případy. Což ovšem předpokládá rozumný přístup zúčastněných stran.

Toto by měli kluci s otcem probrat a na všem se dohodnout. Pokud je s ním ovšem dohoda možná, protože všichni víme, jak se chlapi pod vlivem svých nových mladých žen často chovají.

Ať si tady vykládá kdo chce co chce, každý není takový, jako místní většina, že mu na majetku nezáleží a má k němu lehkomyslný přístup, ale váží si toho, co mu bylo předešlými generacemi svěřeno a má k tomu citový vztah. Sama vím ,jak si moji prarodiče vážili dědictví po svých předcích, opatrovali ho a zhodnocovali a měli zájem ho zase předat svým potomkům.

Co člověk, to jiný názor a přístup, takže tady do kluka tolik nešijte, pokud to vidí takto.
Věřím, že to s otcem vyřeší a nová otcova rodina bude pro něho přínosem. Nebo mu to aspoň přeju.

Mio, i otec je OPRÁVNĚNÝ dědic a po třiceti letech společného života má nárok po své ženě dědit a pak si s dědictvím naložit po svém. Pleteš si pojmy. On není povinen svůj podíl z dědictví někomu dávat, ani svým dětem, dědil právem a jeho právo je s dědictvím naložit po svém. Tečka. Není to ani nezákonné a ani nemorální.

Kuki, a jak si přišel na to, že co bylo "výhradně" mámino po její rodině, je po její smrti "výhradně" tebe a bratra? Já to tedy úplně přesně nevím, nejsem notář, ale myslím si, že po zemřelém manž. partnerovi se dědí VŠECHNO (pokud nebyla závěť), a to tak, že žijící manž. partner půlku a děti druhou půlku, stejným dílem, čili když vy jste dva bratři, tak každý čtvrtinu toho, co máma zanechala jako svůj majetek, bez ohledu na to, odkud byl...

ViktorkaLove napsal(a):

Kuki, a jak si přišel na to, že co bylo "výhradně" mámino po její rodině, je po její smrti "výhradně" tebe a bratra? Já to tedy úplně přesně nevím, nejsem notář, ale myslím si, že po zemřelém manž. partnerovi se dědí VŠECHNO (pokud nebyla závěť), a to tak, že žijící manž. partner půlku a děti druhou půlku, stejným dílem, čili když vy jste dva bratři, tak každý čtvrtinu toho, co máma zanechala jako svůj majetek, bez ohledu na to, odkud byl...

Asi to tak není:

V tzv. první dědické skupině jsou to zůstavitelovy děti (a to i děti osvojené, nasciturus), manžel a partner (podle novely občanského zákoníku zákonem č. 115/2006, „o registrovaném partenrství"), každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě (např. pokud již zemřelo ap.), nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci. Zákon tak zde zachovává myšlenku reprezentačního práva (nedědí-li manžel, přirůstá jeho dědický podíl k podílu, který bude dělen mezi děti zůstavitele, ovšem v případě, že nedědí některé z dětí zůstavitele, tento podíl nepřirůstá k ostatním, ale „hledá" dědice mezi potomky tohoto dítěte.

Takže pokud tomu rozumím,  každý 1/3.

Já to chápu tak, že Kukulín chce, aby se otec vzdal dědictví po své zemřelé ženě ve prospěch jejich společných dětí, tak, aby nic neměla a do nového vztahu šel "načisto". Ale proč by to měl dělat? On má stejný práva jako jejich synové.

Kukulíne, ty jsi malý (velký) nepřejícný sobeček !

kukulin napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mia: prostě dědictví bylo rozděleno férově, 3 roky proti tomu nikdo nic neměl... - a teď, po 3 letech, se majetkově NIC NEZMĚNILO...
Pouze se změnily okolnosti. Na cestě je nové dítě... - a hned se Kukulín cítí nespravedlivě? Proč?

Z toho mi fakt vychází jenom jediná odpověď. A ta odpověď NENÍ V ROZDĚLENÍ MAJETKU PO MATCE. Ten už rozdělen byl... Ale v nároku Kukulína na majetek otce.

Rozhodnout může jedině soud. Ano zřejmě máš pravdu, nárokuju si "majetek otce", který nebyl ani původně jeho a tím že o něm soud nevěděl - majetek mamky přiznával otec (já a brácha jsme ty dokumenty neměli a nechávali jsme to víceméně na otci), tak soud rozhodl bez nějakého dalšího komplikovaného ověřování.  Ale nárokuju si taky díl majetku, který přiznán nebyl a dnes 100% vím, že byl výlučným majetkem mámy a nechápu proč to tam otec tenkrát nedal - on z toho bude mit taky svůj podil - větší než my s bráchou. Asi zapomněl, ale trochu nám to teda zkomplikoval. Ale to je stejně vedlejší.

Jak už jsem podotknul. Velká část toho majetku je technicky nedělitelná a nikdy nemůže dojít k idealnímu rozdělení. Jediná možnost je nějaká další naše dohoda nebo vzájemné vyplacení. Nebo někdo bude prostě muset ustoupit.

Ano cítím se nespravedlivě. Nevím, proč by měl užívat mámin majetek - teď už vlastně můj, někdo kdo na to nemá ani právní nárok. Pokud chce mít Markéta rodinu a podepřít ekonomickými zdroji, ať si na to vydělá sama nebo má
své rodiče, ne?
Zatím tak relativně činí - žije v domku po dědovi někde na vesnici a s otcem jezdí občas přespat do otcova bytu.  Jenomže mám obavy, že to tak dlouho nebude. Protože pro dítě jsou tam podmínky nevyhovující a blabla bla.

A na co mi je majetek, který je tím de facto pro mě zmrazen na cca.25 let ne-li víc? Takže to teda Markétě musím poděkovat.

Když tedy diskuse pokračuje...
Kukuline, v mém okolí se téměř 100% stává, že je časem majetek přepsán na děti z druhého manželství, právě proto, aby děti z prvního manželství již nedědili. Je to vyjímečné, aby se děti z prvního a děti z druhého manželství
dohodli, pokud je k tomu rodiče nevedou, většinou si konkurují. Ty nové děti se na ty starší z prvního manželství většinou dívají jako na hlubokou minulost jejich rodiny. Je to smutné, bohužel. Přála bych každému, aby něco takového nemusel řešit.
Taky znám případ, že otec nechal napsat dům na poslední dítě, rozmazlil ho a ty z prvního manželství si pak měli brát žebřik, když jeli starému otci vyprat, protože jim majitel nechtěl dát klíč od domu, no stálo to za prt. mezi námi.
To je opravdu ze života.

Ne, já už to začínám chápat: Kuk se zmiňuje, že nemůže užívat svoji čtvrtinu. Ok. Předpokládám, že jde o ideální podíl nedělitelné nemovitosti (nedá se rozdělit podle jakýchsi předpisů vodorovně ani svisle, tohle mám za sebou, taky jsem dědila ideální část), a dál předpokládám, že není ve finančních možnostech žádného z nich, aby ostatní dědice vyplatil. Nastanou další možnosti: nějak se dohodnout (co myslím momentálně není možné). Každý z nich má právo užívat, t.j. např. po tom, kdo majetek využívá celý, žádat nájemné, to už by šikovný právník mohl nějak slušně dát dohromady..., nevim, jestli by se všichni tři na to dokázali domluvit..., ale podle mne by to bylo výhodné aspoň na dobu, než se rozhodnou, jak s nemovitostí naloží...Kuki, napiš, jak dalece se pletu, pak můžeme pokračovat...

aprill napsal(a):

Kukulíne, ty jsi malý (velký) nepřejícný sobeček !

Jo je to možné - za to Markéta je milující partnerka z ryze čisté lásky a neublížila by ani mouše. Vždyť říkám naprostá panenka Maria. V tom případě je otec paroháč.

Ok, možná se dědí stejným dílem, t.j. manžel stejný díl jako každé dítě..., mně mohlo zmást, že jsem byla jedináček, tedy matka dědila stejně, jako já..., odpovíš mi? Abych tady dál nenavrhovala něco, co není potřeba...

Jo, Markétě nejde o majetek, ona už ho má.........
Ano, naše dědictví po mámě se dělilo stejným dílem otec i děti každý stejně.
Docela dobré právní poradenství dělají různé charity, kupodivu.

Mám takový pocit, že by bylo nejlépe, když by Vás Markétina rodina vyplatila ze spravedlivé části domu.
Má snad nějaký domeček po dědečkovi.
Ale také je to problém, jestli to manželství dlouho nevydrží, co potom? No nezávidím.

No, že nemůžeš disponovat svoují 1/4 je sice smutné, ale pokud jde o dědictví k nemovitnosti je to naprosto běžná situace. Ale ta 1/4 je ze zákona TVOJE, takže se jedná o majetek určité hodnoty, který je výhradně tvůj a nikoho jiného. Můžeš se nechat vyplatit, či navrhnout prodej celé nemovitosti a následné rozdělení peněz. Na to však budeš potřebovat součinnost jak bratra, tak i otce - mmch dosud jsi nenapsal (nebo mi to aspoň uniklo) jaký má na celou situaci názor tvůj bratr a jak se k tomu všemu staví on. Protože v tomto případě jde tak trochu i o něho a jeho zájmy.
Pokud by se otec oženil, není pravda že bys po něm zdědil lautr nic. Všechno to, co by si s novou ženou společně pořídili a společně vybudovali by se dědilo - a dělilo ze zákona. Kdyby Markéta uvažovala stejně jako ty "já se budu dřít celý život jako Bulhar na to, aby se na výsledcích podílely  děti z prvního manželství ... obzvlášť když mě jeden z nich nemůže ani cejtit" a byla stejně chtivá, jako jsi chtivý ty, po poradě s právníkem by otcův majetek ještě za jeho života nechali přepsat buď na Markétu, nebo na jejich dítě (děti).
A já bych takovému řešení jedině tleskala. 
Proč by si Markéta neměla právně ošetřit společný majetek ještě za manželova života, když jeden z jeho synů z prvního manželství jí dává jasně najevo averzi, která se ještě prohlubuje zjištěním, že spolu s jeho otcem čekají dítě a je tak více nežli jasné, že o dědický nárok mu jde až v první řadě??? Mně by se taky nelíbilo, kdybych se x let měla snažit zvelebovat společný majetek a po manželově smrti by se se mnou někdo přišel hrdlit i o hrnky v kredenci, obzvlášť když mi celých x let někdo okatě dával najevo, že by mě i s mým dítětem nejradši vystřelil na Mars :jojo:

A pokud se, Kukulíne, pozastavuješ nad tím že si otec našel novou partnerku a založil si novou rodinu, věz že není povinností žádného vdovce (ani vdovy) zůstat až do své smrti sám jako kůl v plotě, živořit mezi čtyřmi stěnami a čekat na smrt. Vy jste dospělí - on je dospělý a sám si může - bez ohledu na Vás zařídit svůj další život tak, jak uzná za vhodné.  MMCH máš otci za zlé, že si našel výrazně mladší partnerku, kterou a-priori podezíráš ze zlatokopectví. Milej zlatej, tatínek taky mohl narazit na zralou a zkušenou vrstevnici, která by ho obrala o majetek daleko spíš než třicítka a koukala by přitom, aby nepřišly zkrátka hlavně její děti z předchozího manželství :jojo: a to bys teprve skřípal zubama, to mi věř :lol:

Modroočka napsal(a):

mia napsal(a):

Tak naposled - otec samozřejmě dědil po své ženě právem. Podle toho, co píše kukulín, zdědil zřejmě také 1/3 nemovitostí, které však pocházely výlučně z původní rodiny jeho ženy - dědictví po babičce a odstoupený podíl její bezdětné sestry ). Pokud však odchází teď k jiné ženě a buduje novou rodinu, neměl by tento majetek po své první ženě přenášet do své nové rodiny, ale nechat jej původním oprávněným dědicům, tj. kukulínovi a jeho bratrovi. Měl by si sebou odnést logicky jen svoji polovinu toho, co se svou první ženou vybudoval, případně to, co on sám zdědil po svých rodičích.
Mám dojem, že to je to, co kukulínovi pochopitelně vadí - že by to, co patřilo jeho matce, měla využívat nová otcova žena a potomci. Proto nechápu, že tu všichni stavíte Markétu na piedestal a kukulínovi nasazujete psí hlavu. Pokud je někdo v právu, tak rozhodně on  a jeho bratr, nějaká Markéta už vůbec ne.
Pokud má otec zájem na dobrých vztazích se svými syny, měl by to takto vyřešit. Nechápu, proč tu upřednostňujete city otce před city obou kluků, kteří smrtí matky evidentně trpí daleko víc.

Je to jako by si kukulín měl jednou dělat nárok na to, co by teoreticky mohl zdědit otec po Markétě a jejích rodičích.
Od toho existuje něco jako dohoda o vypořádání dědiců ( ne jen dědění ze zákona ), aby bylo možné logicky vyřešit podobné komplikované případy. Což ovšem předpokládá rozumný přístup zúčastněných stran.

Toto by měli kluci s otcem probrat a na všem se dohodnout. Pokud je s ním ovšem dohoda možná, protože všichni víme, jak se chlapi pod vlivem svých nových mladých žen často chovají.

Ať si tady vykládá kdo chce co chce, každý není takový, jako místní většina, že mu na majetku nezáleží a má k němu lehkomyslný přístup, ale váží si toho, co mu bylo předešlými generacemi svěřeno a má k tomu citový vztah. Sama vím ,jak si moji prarodiče vážili dědictví po svých předcích, opatrovali ho a zhodnocovali a měli zájem ho zase předat svým potomkům.

Co člověk, to jiný názor a přístup, takže tady do kluka tolik nešijte, pokud to vidí takto.
Věřím, že to s otcem vyřeší a nová otcova rodina bude pro něho přínosem. Nebo mu to aspoň přeju.

Mio, i otec je OPRÁVNĚNÝ dědic a po třiceti letech společného života má nárok po své ženě dědit a pak si s dědictvím naložit po svém. Pleteš si pojmy. On není povinen svůj podíl z dědictví někomu dávat, ani svým dětem, dědil právem a jeho právo je s dědictvím naložit po svém. Tečka. Není to ani nezákonné a ani nemorální.

Jedna věc je, že je otec oprávněný dědic, druhá, že moudrý muž by měl těmto nesvárům v rodině předejít tím, že logicky to, co patřilo jeho první ženě, dostanou děti z prvního manželství a to, co patři druhé ženě, dostanou děti z druhého manželství. Což se logické a v normálních rodinách se to tak dělá. A potomci nemusí cítit žádné příkoří a nejsou hádky.

A taky si myslím, že Markéta si po tomto, jak dopadli kukulín s bráchou, sakramensky dá pozor na to, aby stejně nedopadly její děti. Při takovém věkovém rozdílu je to sice nepravděpodobné, avšak ne nemožné a klidně by mohla nastat situace, že by otec s novými dětmi zdědil Markétin domek po babičce a tudíž by se jednou stali  oprávněnými dědici tohoto domku, tedy otcova podílu, také kukulín s bráchou. Což by se Markétě zajisté nelíbilo a určitě si to narozdíl od kukulínovy maminky včas ošetří.

No, otec si užívá po právu nabyté dědidctví podle svých představ, že se ty představy neslučují s představami kukulína sice chápu, nicméně otec se nedopouští ničeho nemorálního. Pokud to zdědil on, tak je to jeho. On si se vým majetkem může nakládat podle své vlastní vůle. Co je na tom nemorální? Že si své dědictví užívá po svém? A teď jinak, kdyby otec celý dědictví po své zemřelé ženě, Kukulínově matce, třeba utratil za cestu kolem světa, nic by mu pak nezbylo, užil by si to on sám, pro sebe, to by Kukulín nic nenamítal? To by z toho Kukulín taky nic neměl, otec by svůj podíl zpeněžil a peníze utratil za sebe. To smí a je to morání nebo to ti, mio, připadá taky amorální, s tím, že má otec sedět doma na zadku a nechat to ležet, aby to pak dostali synci? Nebo to už je o něčem jiným a celej problém tkví v tom, že otec má novou partnerku, která může užívat s otcem jeho dědictví, což se Kukulínovi nelíbí.

Mio, to co patřilo jeho první ženě už přece jeho děti dostaly, nemám pravdu? Otec dostal svůj díl z majetku, který po dobu manželství zveleboval a udržoval a co si s ním udělá, je čistě jeho věc. To by jako moudrý muž měl dětem z prvního manželství předat i svůj díl dědictví a tím pádem teda lautr všechno :co:??? Přece se celou dobu v manželství určitě snažil o to, aby předmětný majetek nechátral a vrazil do toho určitou energii, volný čas a finanční prostředky a teď by to pod rouškou "morální spravedlnosti" měl předat prvním dětem, aby začínal s druhou rodinou od píky a s holýma rukama. Já vím, že takové řešení by se spoustě dětí z prvního manželství líbilo :D ale - bohužel či bohudík - to takhle málokdy funguje.
Mio, a ještě jednu poznámku. V normálních rodinách se k sobě všichni chovají korektně a slušně, což v sobě zahrnuje i respektování partnera rodiče. Nemusí ho milovat, ale u dospělého a vyzrálého člověka se snad dají předpokládat nějaká pravidla slušného chování. Tatínek Kukulína měl na svoji novou partnerku děti sice PŘIPRAVIT formou nezávazného setkání třeba u kávy a podle jejich reakcí sám zvážit, jestli je pro všechny přijatelné aby s nimi částečně sdílela střechu nad hlavou nikoliv kvůli dětem, ale především kvůli nové partnerce. Těžko se v bytě svého partnera můžu cítit dobře, když na mě synáček dělá kyselé obličeje, dává mi okatě najevo svoji nevraživost a ostentativně opouští byt. V ten moment měl partner upustit od dalších seznamovacích a spřátelovacích aktivit, netlačit na pilu a nečekat, že děti budou z jeho nového vztahu vyskakovat radostí. Naopak měl zařídit, aby se v případě ostentativní averze všichni setkávali co nejméně, aby byl na všech frontách klid :jojo:
Sorry, omlouvám se Modroočce za to, že jsem reagovala na Miin příspěvek a zaměnila jsem nicky. Už jsem to opravila, promiň :pussa:

mia napsal(a):

Modroočka napsal(a):

mia napsal(a):

Tak naposled - otec samozřejmě dědil po své ženě právem. Podle toho, co píše kukulín, zdědil zřejmě také 1/3 nemovitostí, které však pocházely výlučně z původní rodiny jeho ženy - dědictví po babičce a odstoupený podíl její bezdětné sestry ). Pokud však odchází teď k jiné ženě a buduje novou rodinu, neměl by tento majetek po své první ženě přenášet do své nové rodiny, ale nechat jej původním oprávněným dědicům, tj. kukulínovi a jeho bratrovi. Měl by si sebou odnést logicky jen svoji polovinu toho, co se svou první ženou vybudoval, případně to, co on sám zdědil po svých rodičích.
Mám dojem, že to je to, co kukulínovi pochopitelně vadí - že by to, co patřilo jeho matce, měla využívat nová otcova žena a potomci. Proto nechápu, že tu všichni stavíte Markétu na piedestal a kukulínovi nasazujete psí hlavu. Pokud je někdo v právu, tak rozhodně on  a jeho bratr, nějaká Markéta už vůbec ne.
Pokud má otec zájem na dobrých vztazích se svými syny, měl by to takto vyřešit. Nechápu, proč tu upřednostňujete city otce před city obou kluků, kteří smrtí matky evidentně trpí daleko víc.

Je to jako by si kukulín měl jednou dělat nárok na to, co by teoreticky mohl zdědit otec po Markétě a jejích rodičích.
Od toho existuje něco jako dohoda o vypořádání dědiců ( ne jen dědění ze zákona ), aby bylo možné logicky vyřešit podobné komplikované případy. Což ovšem předpokládá rozumný přístup zúčastněných stran.

Toto by měli kluci s otcem probrat a na všem se dohodnout. Pokud je s ním ovšem dohoda možná, protože všichni víme, jak se chlapi pod vlivem svých nových mladých žen často chovají.

Ať si tady vykládá kdo chce co chce, každý není takový, jako místní většina, že mu na majetku nezáleží a má k němu lehkomyslný přístup, ale váží si toho, co mu bylo předešlými generacemi svěřeno a má k tomu citový vztah. Sama vím ,jak si moji prarodiče vážili dědictví po svých předcích, opatrovali ho a zhodnocovali a měli zájem ho zase předat svým potomkům.

Co člověk, to jiný názor a přístup, takže tady do kluka tolik nešijte, pokud to vidí takto.
Věřím, že to s otcem vyřeší a nová otcova rodina bude pro něho přínosem. Nebo mu to aspoň přeju.

Mio, i otec je OPRÁVNĚNÝ dědic a po třiceti letech společného života má nárok po své ženě dědit a pak si s dědictvím naložit po svém. Pleteš si pojmy. On není povinen svůj podíl z dědictví někomu dávat, ani svým dětem, dědil právem a jeho právo je s dědictvím naložit po svém. Tečka. Není to ani nezákonné a ani nemorální.

Jedna věc je, že je otec oprávněný dědic, druhá, že moudrý muž by měl těmto nesvárům v rodině předejít tím, že logicky to, co patřilo jeho první ženě, dostanou děti z prvního manželství a to, co patři druhé ženě, dostanou děti z druhého manželství. Což se logické a v normálních rodinách se to tak dělá. A potomci nemusí cítit žádné příkoří a nejsou hádky.

Ad vytučněné- to je pravda, bohužel  lidé se málokdy zatěžují domýšlením  toho, co bude...
Já to vidím tak, že Kukulínův otec,  šťastný  v " novém" životě. Vidí ve svých představách idylické vztahy  budoucích sourozenců, vééélkou šťasnou rodinu... Jeho nová partnerka je ještě před sundáním růžových brýlí  , budoucí maminka k tomu.....  V okamžiku, kdy jí sepne , co a jak bude s  případným dědictvím po Kukově otci, přidá k tomu   prozření  z nedobrých vztahů s Kukulínem, potažmo  jeho bráchou a tetou... Pak teprve bude mela!

Boje o hrnky a kvedlíky začnou.... Otráví vzduch všem zúčastněným, přestanou se zdravit, začnou si vzájemně  natahovat šňury nad schody, trávit psa..... :usch::usch:

Začínám plně chápat poučku mé   drahé babičky, která   si vždycky prozpěvovala :  blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se kam to schová..... Byla chudá jak  myška, žila v jedné malé místnosti v nájmu ,  měla pro každého dobré slovo,   bonbón pro všechny děti v kapse - cizí ,necizí- vždycky říkala , že náhá jsem přišla sem, nahatá odejdu, všichni jsou mí příbuzní....

O jak veliký majetek jde?   Já než bych se o něco handrkovala , tak odejdu středem... Kukulín i jeho brácha se můžou postavit na vlastní nohy i bez majetku po mamince. Než si nést na srdci  jizvu  z "příkoří" , byla bych velkorysá... Však on to jejich tatík  s mladou ženou a dalšími  potomky taky nebude mít jednoduché...  Tím bych se jedovatě utěšovala,když by mě náhodou ten "ztracený a nedobytný " majetek  přišel na mysl....

  Život je krátký  a posr**ný jak žebříček od kurníka( to si  snad mohli všichni kromě  mladé macechy Markéty uvědomit, když jim odcházela maminka..), ještě si ho kazit spory o majetek..... V těchto okamžicích si vždycky říkám- asi byste měli vyhořet, aby se nebylo o co hádat.... :/

Ale mě opravdu zajímáu, jestli by se kukulín takhle rozčiloval i v případě, že by otec dědictví zpeněžil, čistě teoreticky a peníze utratil jen za zážitky, třeba za cestování. Co, kukulíne, jak to je?
protože pokud nu vadilo i tohle, tak je sobec a domáhá se něčeho, na co nemá nárok.
A pokud by mu to nevadilo, pak je evidentní, že je sobec tak jako tak, protože mu jde o prachy a ne o to, aby otec, kterému zemřela žena a utrpěl v životě ztrátu stejnou, jako je ho děti, byl třeba zase šťastný, spokojený a nezůstal sám. Takže kukulíne, mysli taky na otce, ne jen na sebe.
Nebo máš pocit, že máš málo a chceš ještě víc a víc? Všechno? A budeš šťastnější? To možná ne, ale uspokojíš se tím, že máš svý jistý a co tvůj táta, to je ti putna. Ať živoří sám, ale ať máš svoje penmízky a majetek pěkně v suchu. Možná jsem trochu drsná, ale tvoje psaní na mě tak působí. Ty totiž máš vůči Markétě silnou averzi a vadilo by to by ti u ní asi cokoli.

zuzi777a napsal(a):

..... V těchto okamžicích si vždycky říkám- asi byste měli vyhořet, aby se nebylo o co hádat.... :/

Zuzi... :godlike:
Obávám se, že by měly dobrovolné hasičské sbory permanentní pohotovost :lol:

A na co mi je majetek, který je tím de facto pro mě zmrazen na cca.25 let ne-li víc? Takže to teda Markétě musím poděkovat.

Kukulíne, tak tahle věta - myslím - hovoří za vše a odhalila Tvoje pravé pohnutky, proč Ti je otcova partnerka solí v očích :usch: Škoda, že si to nemůže přečíst Tvůj otec ... jednak by se mu definitivně rozplynuly iluze o tom, jaká budete jedna velká rodina a hlavně by mu konečně docvaklo, jakého zplodil dárečka. Peníze, majetek ... chladná kalkulace o velikosti dědictví, ještě když je chudák táta naživu :usch: a hlavně by si to měla přečíst sama Markéta, aby poznala, co má její partner a budoucí manžel za supa v podobě syna a aby se podle toho zavčasu zařídila.
Krucinál, Kukulíne ... to se o jakýkoliv majetek nemůžeš přičinit vlastními silami a neužírat se tím, co ti za pětadvacet let spadne nebo nespadne samo do klína ?!?

A na co mi je majetek, který je tím de facto pro mě zmrazen na cca.25 let ne-li víc? Takže to teda Markétě musím poděkovat.

Tak tohle mi uniklo, tak to už nepotřebuju Kukulínovu odpověď na mou předchozí otázku. Jasně, nejlíp, kdyby otec zmizel z povrchu země i s Makétou. Tady nejde o Markétu, Kukulín by nejraději "odstranil" i otce, aby se dostal k majetku. O tohle jde, Kukulín chce všechno a hned. Super, Kukulíne, tak to síla, tohle řekni tátovi, ať ví, o co ti jde. Na blití, fakt na blití. Já vím, že zdědím jednou po mamince byt, ale nenapadlo by mě takhle přemýšlet, že budu muset ještě třeba 20 let čekat, až maminka umře, abych to dostala. Bože, jak někdo může TAKHLE uvažovat.

Kukulínova věta A na co mi je majetek, který je tím de facto pro mě zmrazen na cca25 let.... je v reakcích vytržena z celkového kontextu Kukulínova příspěvku.  Slovem majetek neměl na mysli otcův majetek, ale onu nedělitelnou část, která by mu měla právem náležet po matce.

Kiara napsal(a):

A na co mi je majetek, který je tím de facto pro mě zmrazen na cca.25 let ne-li víc? Takže to teda Markétě musím poděkovat.

Kukulíne, tak tahle věta - myslím - hovoří za vše a odhalila Tvoje pravé pohnutky, proč Ti je otcova partnerka solí v očích :usch: Škoda, že si to nemůže přečíst Tvůj otec ... jednak by se mu definitivně rozplynuly iluze o tom, jaká budete jedna velká rodina a hlavně by mu konečně docvaklo, jakého zplodil dárečka. Peníze, majetek ... chladná kalkulace o velikosti dědictví, ještě když je chudák táta naživu :usch: a hlavně by si to měla přečíst sama Markéta, aby poznala, co má její partner a budoucí manžel za supa v podobě syna a aby se podle toho zavčasu zařídila.
Krucinál, Kukulíne ... to se o jakýkoliv majetek nemůžeš přičinit vlastními silami a neužírat se tím, co ti za pětadvacet let spadne nebo nespadne samo do klína ?!?

Tak moment  a on snad v tom případě sup není? Já jsem mluvil o svém zákonném podílu na majetku po mámě, který tím pádem nebudu moc nijak využít, chápeš? Mámin majetek otec nevybudoval - vybudovali jej její rodiče - můj děda a bábina a ještě jejich rodiče a já a můj bratr jsme pokračování jejich rodu, ne Marketina. A navíc já si to aspoň umím přiznat, že mi jde o majetek a nezakrývám to nějakýma blábolama o rodině a přirozené lásce. Z toho mě osobně je nablití, ještě víc.  Tak nechápu co se ti na tom nelíbí? To, že to jako hodný syn nechci přenechat otcovi?

No, tak ale to není o Markétě. To je o tom, že chce majetek po matce hned. Jaksi pozapomněl, že v domě, kterého mu čtvrtina náleží, otec ještě bydlí. Nebo Kukulín čeká, že otec sbalí kufry a z domu, kde 30 let žil a který třeba udržoval a zveleboval, vypadne proto, aby ho mohl Kukulín prodat a užít si svůj podíl? Jakože - bydleli jste tam s mámou, ale ta umřela, já jsem zdědil čtvrtinu, táto, prodej barák a jdi si kam chceš. Co na tom, žes tady 30 let žil, já to chci hned, nebudu čekat až umřeš  a já dostanu zbytek, chci to hned. Tak tomu rozumím. I moje maminka měla po své mamince podíl z baráku, ale žil tam ještě děda, maminčin otec a ji by nai ve snu nenapadlo říct, že se jí nechce čekat, až umře i děda, aby si ten majetek mohla užít. Dyť to je strašný uvažování.

Kukulíne, máš v sobě dost odvahy a tak silný žaludek, abys otci řekl, že chceš podíl po mámě hned a dokonce i ten otcův díl, protože ty na to máš, coby syn, podle svýho uvažování morální nárok, kdežto otec ne? Co mu řekneš? Vypadni, naval mi všechno, protože to, cos zdědil po mámě ti nepatří. Ty ses o to nepřičinil, já sice taky ne, ale já jsem mámin yn, ty jsi "jen" manžel a "jen" můj otec. A klidně si, táto, žij na ulici, mě to nezajímá, kam půjdeš, já chci všechno a hned.
Kukulíne, ty jsi ............. škoda slov. Asi tátu moc rád nemáš. Asi vůbec, co?

Modroočko,
tohle Kukulin vůbec neříká a ani ti z jeho psaní nelze vyvodit. Kde jsi vzala prodej barák a jdi si kam chceš?
Tohle napadlo jen tebe.
Docela by mě zajímalo, co by jsi dělala na jeho místě?

Modroočka napsal(a):

Kukulíne, máš v sobě dost odvahy a tak silný žaludek, abys otci řekl, že chceš podíl po mámě hned a dokonce i ten otcův díl, protože ty na to máš, coby syn, podle svýho uvažování morální nárok, kdežto otec ne? Co mu řekneš? Vypadni, naval mi všechno, protože to, cos zdědil po mámě ti nepatří. Ty ses o to nepřičinil, já sice taky ne, ale já jsem mámin yn, ty jsi "jen" manžel a "jen" můj otec. A klidně si, táto, žij na ulici, mě to nezajímá, kam půjdeš, já chci všechno a hned.
Kukulíne, ty jsi ............. škoda slov. Asi tátu moc rád nemáš. Asi vůbec, co?

To přeháníš.
To co píšeš, je právě ukázka, jak by se to řešit nemělo. Takhle kukulin vůbec nepíše. Když by chtěl takhle jednat tak sem nepíše. Nenapadej ho.

Nic. Co bych měla dělat. Nic, moje rodiče mají nárok na vlastní život, nechci, aby moje mamina zůstala sama jen proto, abych se nemusela s nikým o nic dělit. A když chce Kukulín svůj podíl hned a nemají vzájemně nikdo na to, aby se vyplatili, jak bys to řešila? Jen tím, že se barák prodá a otec půjde někam, kamkoliv, Kukulín dostane svoje, brácha dostane svoje, ale oba můžou vzít jed na to, že z toho, co z podílu dostane otec, už neuvidí nic. protože pak se otec na "hodné" synky vybodne a všechno napíše současné ženě a dalšímu dítěti. A proč? O tom nenín třeba diskutovat.
A proč teda Kukulín neřekne otci na rovinu, že nechce čekat, že chce svoje hned? To nejjednodušší, sednout si a v klidu to pořešit, Kukulín, otec a brácha. Jen ti tři, kterých se to týká. Otec řekne, jak to vidí on, synové svou představu a pak se můžou normálně dohodnout. My se kvůli majetku nikdy nehádali.
Ale já Kukulína chápu tak, že to chce hned, ne čekat třeba 25 let, až otec umře a Kukulín dostane, co mu patří. Nebo jak to myslel, že nechce těch 25 let čekat? Jakou má jinou alternativu, než prodej nemovitosti?

Modroočka napsal(a):

No, tak ale to není o Markétě. To je o tom, že chce majetek po matce hned. Jaksi pozapomněl, že v domě, kterého mu čtvrtina náleží, otec ještě bydlí. Nebo Kukulín čeká, že otec sbalí kufry a z domu, kde 30 let žil a který třeba udržoval a zveleboval, vypadne proto, aby ho mohl Kukulín prodat a užít si svůj podíl? Jakože - bydleli jste tam s mámou, ale ta umřela, já jsem zdědil čtvrtinu, táto, prodej barák a jdi si kam chceš. Co na tom, žes tady 30 let žil, já to chci hned, nebudu čekat až umřeš  a já dostanu zbytek, chci to hned. Tak tomu rozumím. I moje maminka měla po své mamince podíl z baráku, ale žil tam ještě děda, maminčin otec a ji by nai ve snu nenapadlo říct, že se jí nechce čekat, až umře i děda, aby si ten majetek mohla užít. Dyť to je strašný uvažování.

Ano. Kukulín tady v podstatě od začátku píše o tom, že by se rád domohl části po matce, ale neví, jak na to. Doposud s bratrem ponechali svou část k užívání otci, v domnění a srozuměni, že při tom zůstane. Při vykreslování své situace se neprozřetelně zmínil o své averzi k otcově těhotné přítelkyni a o své obavě, že by se oprávněného dědictví po matce nemusel dobrat, čímž se nabídl  k ranám od těch, které by jistě bez jakýchkoliv cavyků přenechaly majetek vlastních dětí (míněno sirotků) k užívání nové nástupkyni a ještě by přitom dojatě zamáčkly slzu.

Modroočka napsal(a):

Nic. Co bych měla dělat. Nic, moje rodiče mají nárok na vlastní život, nechci, aby moje mamina zůstala sama jen proto, abych se nemusela s nikým o nic dělit. A když chce Kukulín svůj podíl hned a nemají vzájemně nikdo na to, aby se vyplatili, jak bys to řešila? Jen tím, že se barák prodá a otec půjde někam, kamkoliv, Kukulín dostane svoje, brácha dostane svoje, ale oba můžou vzít jed na to, že z toho, co z podílu dostane otec, už neuvidí nic. protože pak se otec na "hodné" synky vybodne a všechno napíše současné ženě a dalšímu dítěti. A proč? O tom nenín třeba diskutovat.
A proč teda Kukulín neřekne otci na rovinu, že nechce čekat, že chce svoje hned? To nejjednodušší, sednout si a v klidu to pořešit, Kukulín, otec a brácha. Jen ti tři, kterých se to týká. Otec řekne, jak to vidí on, synové svou představu a pak se můžou normálně dohodnout. My se kvůli majetku nikdy nehádali.
Ale já Kukulína chápu tak, že to chce hned, ne čekat třeba 25 let, až otec umře a Kukulín dostane, co mu patří. Nebo jak to myslel, že nechce těch 25 let čekat? Jakou má jinou alternativu, než prodej nemovitosti?

To je jasné, že Kukulin otci přeje vlastní život.
Hlavně si v klidu sednout a v klidu si o tom popovídat. Což otec asi neučinil, tak se Kukulin zajímá o naše názory,
právě pro to, že se chce zachovat dobře.
Drsňárny tu napadají jen Tebe, nikoho jiného. Kukulin z toho co píšeš nic neřekl.  Odkud to bereš?

Ale no tak ať to řekne otci na rovinu, o co mu jde a má to vyřešený. m, prodají barák, synové dostanou to, co jim náleží, otec si vezme, co mu náleží. A budou spokojení všichni? Nebudou. Tak to je právně i morálně. Otec má nárok na  dědictví a nemá povinnost to nechat synům. Nemusí se jim to líbit, to celkem chápu, ale nemůžou dělat NIC. Otec má nárok, oni mají nárok, morálně i právně. Když barák prodají, dostanou svoje podíly, ale kluci už nedostanou nic, třeba, protože se otec nasejří a budou mít po žoužalkách.  Za to, jak se k tomu postavili. Chápu, že chtějí všechno, ale proč by podle kukulína neměl otec právo si svůj podíl použít jak chce sám, nemá povinnost jim to dát.
Já to chápu, že je to štve, ale nemůžou nic dělat. Teď jen otce donutit prodat a vyplatit je, ale nemůžou ho přinutit, aby jim dal to, co zdědil on. I když si oba myslí, že na to mají morální nárok, ale proč by ho neměl mít ten otec?

Modroočka napsal(a):

No, tak ale to není o Markétě. To je o tom, že chce majetek po matce hned. Jaksi pozapomněl, že v domě, kterého mu čtvrtina náleží, otec ještě bydlí. Nebo Kukulín čeká, že otec sbalí kufry a z domu, kde 30 let žil a který třeba udržoval a zveleboval, vypadne proto, aby ho mohl Kukulín prodat a užít si svůj podíl? Jakože - bydleli jste tam s mámou, ale ta umřela, já jsem zdědil čtvrtinu, táto, prodej barák a jdi si kam chceš. Co na tom, žes tady 30 let žil, já to chci hned, nebudu čekat až umřeš  a já dostanu zbytek, chci to hned. Tak tomu rozumím. I moje maminka měla po své mamince podíl z baráku, ale žil tam ještě děda, maminčin otec a ji by nai ve snu nenapadlo říct, že se jí nechce čekat, až umře i děda, aby si ten majetek mohla užít. Dyť to je strašný uvažování.

Já jsem taky neřek nic o tom, že bych chtěl něco prodávat. Navíc stejně by to nezáviselo jen na mě, ale i na bráchovi a otcovi - pořád to může být 2ku1. Je to prostě skoro neřešitelný problém.

Modroočko,
Barák prodávat nemusí, je možno se domluvit jak říkáš, aby synové dostali co jim náleží. Jen  je třeba najít způsob.
Jak píšeš právně i morálně.

Kukuline, rozhodně máš u mě jedničku, že vydržíš tu diskusi.
A máš nějaký nápad jak to řešit?
Ještě by mě zajímalo, kdyby mohla Tvoje maminka napsat závěť asi víš, jak by to napsala. Nebo co si myslíš,
jaký by na věc měla Tvoje maminka, kdyby se teď třeba mohla vyslovit názor?
A jak se staví ke všemu otec? Vidí vůbec nějaký problém? Já bych se na jeho místě starala, co si o tom s bráchou myslíte.

Jenže tatínek žije v blahé víře, že tak jak to je, je zcela v pořádku a vůbec ho nenapadá že to Kukulín (a možná i brácha) vidí jinak.
Kukulíne, a oč Ti vlastně jde? O peníze, které máš utopené v té své 1/4 a potřeboval bys je hned? Nebo o to, že barák je pro tebe v tuto chvíli nepřijatelné obydlí, protože v něm bude bydlet nová otcova manželka s dítětem??? Nebo o to, že nemůžeš zkousnout že si táta našel přítelkyni, čekají spolu dítě a de-facto si založil novou rodinu a ty to vidíš tak, "že ti cizí ženská krade tvého tatínka"???

Bláža.. napsal(a):

Kukuline, rozhodně máš u mě jedničku, že vydržíš tu diskusi.
A máš nějaký nápad jak to řešit?
Ještě by mě zajímalo, kdyby mohla Tvoje maminka napsat závěť asi víš, jak by to napsala. Nebo co si myslíš,
jaký by na věc měla Tvoje maminka, kdyby se teď třeba mohla vyslovit názor?
A jak se staví ke všemu otec? Vidí vůbec nějaký problém? Já bych se na jeho místě starala, co si o tom s bráchou myslíte.

Tak maminka kdyby teď mohla jediná oprávněně vyslovit svůj názor nebo napsat závěť, komu odkáže dům, který patřil jí, její matce a sestře - nikoli manželovi, by ho určitě celá žhavá s radostí věnovala svému manžílkovi s novou babou a jejich dítkem na cestě a svým synům by pohrozila prstem, cože si to vůbec dovolují něco vůbec požadovat a místo toho ať se radují, jak nová mladá rodinka spokojeně žije v jejím domě...:lol:

Kdokoliv z nich může dát k soudu žádost o vypořádání spoluvlastnictví..., pokud nedojde k dohodě (např. spoluvlastnictví zachovat a domluvit se, aby ten, kdo výhradně nemovitost užívá, zbylým dvěma hradil adekvátní částku za "pronájem", fakticky a právně to tak opravdu je, on obývá prostory, ze kterých by mohli mít "příjem" všichni...), nařídí způsob vypořádání soud. Pokud se nemají jak vzájemně vyplatit, pravděpodobně opravdu nařídí prodej nemovitosti, což je dost ošemetné, ptz. zřejmě stanoví na prodej i termín, dokdy..., což vlastníky může nepřímo donutit ji prodat pod cenou... Až věc dostane do rukou soud, na dohodu mezi sebou budou mít relativně velmi málo času..., což by zas mohlo způsobit nějaké špatné rozhodnutí...
Nedivím se Kukimu, že chce své vlastnictví hned, má na to plné právo bez ohledu, jestli je nějaká těhotná Markéta, jestli otce miluje nebo nenávidí, jestli bratr se na to dívá jinak..., Kuk se domáhá toho, co mu patří, hned teď, a ne až za 25 či 100 let...
Je ale potřeba zvážit, jestli je nutné řešit záležitost ihned, nebo ještě hledat jinačí, méně ztrátové (nejenom materiálně) řešení...

A tak nějak mám dojem, že tu některým jaksi uniká, že předmětem sporu není společný majetek kukulínových rodičů, ale majetek z výlučného vlastnictví jeho maminky a její rodiny, který se chystá využívat tatínkova nová ženuška se svými budoucími dětičkami... a kukulínovi je tady spíláno do nenažranců.
Proč tedy vy všechny spravedlivé tady nedáte svůj majetek vašim manžílkům, ať už současným nebo bývalým a jejich milenkám? A neradujete se z jejich štěstí? A vaše vlastní děti ať utřou?
No nevěřím vlastním očím...

Bláža.. napsal(a):

Kukuline, rozhodně máš u mě jedničku, že vydržíš tu diskusi.
A máš nějaký nápad jak to řešit?
Ještě by mě zajímalo, kdyby mohla Tvoje maminka napsat závěť asi víš, jak by to napsala. Nebo co si myslíš,
jaký by na věc měla Tvoje maminka, kdyby se teď třeba mohla vyslovit názor?
A jak se staví ke všemu otec? Vidí vůbec nějaký problém? Já bych se na jeho místě starala, co si o tom s bráchou myslíte.

Blážo, proč by Kukulín neměl vydržet tuhle diskusi? Copak ho tady nějak mučíme :lol: ???
Diskuse je totiž od toho, abychom se k danému tématu vyjádřili - každý podle svého uvážení, zkušeností a osobního náhledu. Že se některé názory nebudou Kukulínovi či ostatním líbit, je logické.
Blážo, myslím že je zbytečné uvažovat, jak by se ke všemu tenkrát stavěla maminka. Nikdo - i kdyby byl zdráv jak řípa - přece nekoncipuje závěť tak, aby pozůstalý manžel nedědil nic, protože co kdyby si po zůstavitelově smrti někoho našel  - a všechno napsal z tohoto důvodu na děti. Takový zvrácený způsob uvažování normální člověk asi těžko má, potažmo když je manželství vcelku šťastné :jojo:
Tohle je trošku :offtopic: - když kdysi dávno moje babička umírala na rakovinu (bylo jí 56 roků) a věděla, že její dny jsou sečteny, svému manželovi ještě na smrtelné posteli vyslovila svoje poslední přání: měl se oženit co nejrychleji s její příbuznou - mladou svobodnou maminkou. Uvažovala velice prakticky: zařídila, aby bylo o dědečka postaráno co se týče péče ve stáří a současně zajistila, aby bylo sňatkem postaráno i o její příbuznou s dítětem co se týče financí.  Nevzpomínám si, že by někdo z rodiny vůči tomuto přání nějak protestoval, potažmo aby frflal nad tím, že dědeček jednou zemře a mladá vdova s cizím dítětem bude mít nárok na část dědictví :jojo:

Né, nemučíte, jen si tady někdo myslí že kukulin by rád aby táta prodal barák a šel na ulici.
Fakt Sranda.
Já to beru vážně.

Bláža.. napsal(a):

Kukuline, rozhodně máš u mě jedničku, že vydržíš tu diskusi.
A máš nějaký nápad jak to řešit?
Ještě by mě zajímalo, kdyby mohla Tvoje maminka napsat závěť asi víš, jak by to napsala. Nebo co si myslíš,
jaký by na věc měla Tvoje maminka, kdyby se teď třeba mohla vyslovit názor?
A jak se staví ke všemu otec? Vidí vůbec nějaký problém? Já bych se na jeho místě starala, co si o tom s bráchou myslíte.

Řek bych, že máma by udělala to, co si přála její máma, tj. jejich domek i s tím co v něm ještě zůstalo bysme podědili jenom my s bráchou. Proto se asi taky její sestra (naše teta) vzdala svého podílu ve prospěch mámy.

V domku se, ale i při vší dobré vůli bydlet dlouhodobě nedá a vyžádá si to rekonstrukci a zavedení všech inž. sítí. To už s bratrem z části realizujeme - jde to z našich peněz. A po otci žádné finanční výpomoci nechci.

Družstevní byt bysme zdědit stejně nemohli - jak už jsem psal, členský podíl je neděditelný, tím pádem, otec kde bydlet má a to jak tady někdo napsal, ho nemáme šanci nijak právně vyhnat - to je nesmysl a já bych to osobně nikdy neudělal. Peníze po mámě, to by chtěla i máma, jsme přenechali otci - živil nás, šatil nás a pod. Byly to naspořené peníze za poslední 4 roky.

Na věci v bytě po mámě má nárok každý z nás 1/3. Akorát nevím, kam bych je dal.
O bráchově názoru já mluvit nebudu, to je jeho věc ne moje. A možná je brácha klíč ke všemu a z tohodle důvodu, i kdybych jeho názor znal, tak nic neřeknu.

S otcem mám sto chutí se přestat úplně bavit. Poslední dobou mi začíná být totálně protivný. I když věřím, že on to samé si myslí o mě. A někdy mám pocit, že by mě to vůbec nemrzelo. I kdybych s ním neměl promluvit následujících 15 let. Jeho postoj je těžké odhadnout  - aspoň pro mě.

Mlčení je agrese. Chlapče, slyším tady hodně o majetku, ale v podstatě víš , co s tím. Tak proč se s ním nehceš bavit? CO za tím je?

Kukulíne, jenže maminka nenapsala závěť, takže otec zdědil i to, co se domníváš, že maminka nechtěla, aby zdědil. Pravda je, že otec s ní žil 30 let, měl s ní děti, byl její patrner a pokud měli normální manželství, tak asi neměla zájem svého manžela po své smrti nechat bez střechy nad hlavou. Mně to připadá, že asi jste si špatný vztahy vybudovali až po tom, co si otec našel přítelkyni. Ale pokud už otec zdědil polovinu domku a všeho majetku po mamince, tak právně s tím nenaděláš nic a morálně to můžeš vidět ty tak, že otec nemá nárok, ale otec to vidí tak, že po tolika letech manželství a všeho, co s maminkou prožil, nárok má i morálně. V tom se asi neshodnete. Ale pořád je to tvůj otec, pokud tě vychoval, choval se k tobě tak, jak se běžně otec k dětem chová, tak nevidím důvod mít k otci odmítavý postoj. A že si našel ženskou, no, je mu 53, to je ještě celkem mladej chlap, nezůstane přece sám.
Takže fakt asi bude nejlepší si sednout ve třech a promluvit si o tom, ale BEZ EMOCÍ a projevů nenávisti a averze. Prostě jako tři dospělí lidi a vyřešit to tak, aby nikdo nepřišel zkrátka a nikdo neměl pocit, že je ošizený. Jde to těžko, ale jinou možnost nemáte, protože vy máte jen jednoho otce, on má vás a pokud se rozhádáte, k ničemu to nebude. Asi jste teď všichni trochu alergičtí jeden na druhýho, ale copak se nedokážete domluvit?

PavlaH napsal(a):

Mlčení je agrese. Chlapče, slyším tady hodně o majetku, ale v podstatě víš , co s tím. Tak proč se s ním nehceš bavit? CO za tím je?

Já bych ses ním i třeba bavil rád, ale v žádným případě ne už Markétě. A když jsem mu to zcela klidně jednou řekl, že se už o ní nechci bavit. Tak se ještě pomalu urazil a začal nadávat co si to dovoluju. Ani já nejsem splachovací.  To je lepší se s ním ani radši nebavit. A taky se s ním nechci bavit, protože mi lže. A podle mě lže i Markéta. Nebo neříkají tak docela úplnou pravdu.

Majetek já sám nevyřeším.  Takže řešení je opravdu, jak tady mnozí píšou, dohoda. Ale jak ta dohoda bude vypadat,  si já osobně nedovedu představit.

Tak co mě napadá v tomto případě:
v prvé řadě bych přestala investovat do rekonstrukce, dokud se nedořeší, jak to bude s domem v následujících letech. Jinak pokud rekonstruovat, tak hezky rovným dílem - Kukulín 1/3. brácha 1/,3 a otec 1/3 - dům se bude zhodnocovat.
Nebo oprvdu nechat rozdělit nemovitost soudně - připadne jednomu z Vás a ty druhé dva bude muset vyplatit, nebo pokud ani tohle neprojde - soudně s dům prodá a o zisk z prodeje se rozdělíte rovnými díly. Každý sesvými financemi z prodeje si již zařídí vlastní bydlení - jak Kukulín, tak brácha, tak i otec s novou partnerkou. Pokud by to připadlo jen jednomu z Vás s tím, že druhé dva vyplatí, není problém na dědické vyrovnání vzít úvěr - zajištění nemovitostí. Stačí jen tyhle návrhy předestřít všem zůčastněným. A pak si s Pánem Bohem jděte každý svou cestou a pokud nebudete chtít, nemusíte o sebe zakopávat.
Teď jde o to, aby každý nechtěl ten dům pro sebe....asi by soud přihlédl k tomu, že otec bude mít novou rodinu a bla bla....bude v tom další dítě, co by mělo mít střechu nad hlavou a zázemní - svobodní kluci a už dospělí se jistě s financemi již v životě neztratí.
Taktéž se tohle praktikuje i v případě, když se vyrovnává SJM - jeden bude mít nemovitost (nebo celé SJM) a vezme si úvěr na vyplacení podílu tomu druhému.

Zklamaná napsal(a):

Tak co mě napadá v tomto případě:
v prvé řadě bych přestala investovat do rekonstrukce, dokud se nedořeší, jak to bude s domem v následujících letech. Jinak pokud rekonstruovat, tak hezky rovným dílem - Kukulín 1/3. brácha 1/,3 a otec 1/3 - dům se bude zhodnocovat.
Nebo oprvdu nechat rozdělit nemovitost soudně - připadne jednomu z Vás a ty druhé dva bude muset vyplatit, nebo pokud ani tohle neprojde - soudně s dům prodá a o zisk z prodeje se rozdělíte rovnými díly. Každý sesvými financemi z prodeje si již zařídí vlastní bydlení - jak Kukulín, tak brácha, tak i otec s novou partnerkou. Pokud by to připadlo jen jednomu z Vás s tím, že druhé dva vyplatí, není problém na dědické vyrovnání vzít úvěr - zajištění nemovitostí. Stačí jen tyhle návrhy předestřít všem zůčastněným. A pak si s Pánem Bohem jděte každý svou cestou a pokud nebudete chtít, nemusíte o sebe zakopávat.
Teď jde o to, aby každý nechtěl ten dům pro sebe....asi by soud přihlédl k tomu, že otec bude mít novou rodinu a bla bla....bude v tom další dítě, co by mělo mít střechu nad hlavou a zázemní - svobodní kluci a už dospělí se jistě s financemi již v životě neztratí.
Taktéž se tohle praktikuje i v případě, když se vyrovnává SJM - jeden bude mít nemovitost (nebo celé SJM) a vezme si úvěr na vyplacení podílu tomu druhému.

Ahoj, díky za návrh řešení. Vypadá to zajímavě. :supr:

kukulin napsal(a):

Bláža.. napsal(a):

Kukuline, rozhodně máš u mě jedničku, že vydržíš tu diskusi.
A máš nějaký nápad jak to řešit?
Ještě by mě zajímalo, kdyby mohla Tvoje maminka napsat závěť asi víš, jak by to napsala. Nebo co si myslíš,
jaký by na věc měla Tvoje maminka, kdyby se teď třeba mohla vyslovit názor?
A jak se staví ke všemu otec? Vidí vůbec nějaký problém? Já bych se na jeho místě starala, co si o tom s bráchou myslíte.

Řek bych, že máma by udělala to, co si přála její máma, tj. jejich domek i s tím co v něm ještě zůstalo bysme podědili jenom my s bráchou. Proto se asi taky její sestra (naše teta) vzdala svého podílu ve prospěch mámy.

V domku se, ale i při vší dobré vůli bydlet dlouhodobě nedá a vyžádá si to rekonstrukci a zavedení všech inž. sítí. To už s bratrem z části realizujeme - jde to z našich peněz. A po otci žádné finanční výpomoci nechci.

Družstevní byt bysme zdědit stejně nemohli - jak už jsem psal, členský podíl je neděditelný, tím pádem, otec kde bydlet má a to jak tady někdo napsal, ho nemáme šanci nijak právně vyhnat - to je nesmysl a já bych to osobně nikdy neudělal. Peníze po mámě, to by chtěla i máma, jsme přenechali otci - živil nás, šatil nás a pod. Byly to naspořené peníze za poslední 4 roky.

Na věci v bytě po mámě má nárok každý z nás 1/3. Akorát nevím, kam bych je dal.
O bráchově názoru já mluvit nebudu, to je jeho věc ne moje. A možná je brácha klíč ke všemu a z tohodle důvodu, i kdybych jeho názor znal, tak nic neřeknu.

S otcem mám sto chutí se přestat úplně bavit. Poslední dobou mi začíná být totálně protivný. I když věřím, že on to samé si myslí o mě. A někdy mám pocit, že by mě to vůbec nemrzelo. I kdybych s ním neměl promluvit následujících 15 let. Jeho postoj je těžké odhadnout  - aspoň pro mě.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak to je jasné. Tomu rozumím, myslím, že takhle by to maminka chtěla. Je to logické. Co si pořídili s otcem
ať si otec nechá a majetek z rodiny maminky by měl připadnout Vám, tak bych to já udělala také. Byt zůstal otci celý a ještě je tu domek, který zřejmě přišel ze strany maminky. Domek potom přešel děděním z většiny na otce a Ty s bráchou děláte za své rekonstrukci. Počítali jste že pro rodinu a teď vidíte, že vlastně spíše pro novou rodinu a vy máte v domku menšinu. To znamená, že otec může domek prodat, vyplatit Vám Vaše malé díly nebo domek časem nechat přepsat na Vašeho nového sourozence nebo na manželku. Takže se může stát, že Váš nový sourozenec bude mít "všechno" a Vy dobré srdce a povinnost se o otce postarat ve stáří. To není v pořádku.
Já si myslím, že když by jste požadovali domek po Vaší babičce, mamince a tetě, požadovali by jste co Vám
náleží.  To musí otec cítit.
Celá věc totiž dělá dojem, že chce být před Markétou co nej, nejlepší partie, spíš to vypadá, že čeká, že ho pochopíte a zapomíná že Vám ubližuje a že Vás jednou možná bude moc potřebovat. Samozřejmě, člověk si nohu za krk kvůli tomu nedá ale řadí ho to na druhou kolej. Otec by měl naopak před rodinou Markéty dávat najevo, že jste silná rodina, protože on bude ten starší a ve vztahu zranitelnější, Vy s bráchou aby jste o něj měli ještě starost.
Samozřejmě, že v takových případech morální vítězství bývá na straně takových jako jste Vy, ale..........
Zažila jsem něco podobného. Dopadlo to tak, že jsem nakonec běhala za právníky, měla jsem plnou moc od otce na úklid, abych mohla do svého rodného domu beze strachu, že mě majitel nařkne za násilné vniknutí do jeho objektu.
Hele, nechci strašit, ale když už to takhle začíná, že s Vámi o tom nikdo nemluví, něco mi to připomíná. Když by s Vámi o tom někdo mluvil, neměl by jsi potřebu sem psát, protože otci jste sami říkali aby nebyl sám, takže v tom to není.
Znám ten scénář.  Strašně hodný nový, mladý příbuzný dělá mrtvého brouka, nic neví o ničem nemluví, pak má potají připsán majetek a není k zastižení. Když ho člověk zastihne, vyprovokuje hádku a urazí se a také tím i velice citově trpí. Postižený se ohradí, je obviněn, že mu jde o peníze, je vydřiduch a pochopitelně se stáhne. Přestanou ho zvát. On se nechce vnucovat, tak se stáhne na delší dobu. Časem se od cizích dozví, že není pro rodinu, nemá k rodině vztah, že je sám pro sebe. Majetek většinou chátrá. Ale po čase postižený zjistí že je potřeba rodiči pomáhat a má svázané ruce a vlastní obětí, přes klacky, které mu nový příbuzný hází pod nohy se stará na úkor své rodiny. Jo když se zblne starý do mladé, nevidí, neslyší.
Moje kamarádka, když jí takhle připravovali o byt, tak se divila, říkala mi, jak to víš? Aby ne, princip kukačky
je všude stejný, mělo to stejn¨é základní fáze.
Ne, že bych nechtěla, aby jste se stali novou šťastnou rodinou, ale to, že je Markéta moc sladká a že věci sama neřeší, jakoby o ničem neví, mě něco připomíná. Vypadá to, že Markéta, za moc nestojí. Opakuji že bych byla moc ráda, kdybych se pletla, ale většinou mi to vychází. Jsou dvě cesty, buď bojovat, což končí špatně. Nebo se obrnit, vše odkývat. A udržovat vzorový kontakt s rodinou a chovat se jako svatý, parodovat .Ale neznám nikoho, kdo to dokázal.
Jediné, co by se dalo dělat, poradit se s tetou a s bráchou. Zvláště teta, by mohla něco vědět.
Ale to už nepiš, nemusíme všechno vědět.
Ráda bych se pletla, ráda bych byla, když by jste po tom co jste zažili měli větší rodinu, měli jste nové příbuzné,
ale to vyjde málokdy. Ženy mají prostě tendenci zabezpečovat své děti i na úkor druhých a Vy už Markéty nejste. Málokterá žena se stará, aby měli i děti z prvního manželství, měl by to udělat otec, ale to by jsi sem, jak se opakuji nepsal.
No držím palce.

kukulin napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Tak co mě napadá v tomto případě:
v prvé řadě bych přestala investovat do rekonstrukce, dokud se nedořeší, jak to bude s domem v následujících letech. Jinak pokud rekonstruovat, tak hezky rovným dílem - Kukulín 1/3. brácha 1/,3 a otec 1/3 - dům se bude zhodnocovat.
Nebo oprvdu nechat rozdělit nemovitost soudně - připadne jednomu z Vás a ty druhé dva bude muset vyplatit, nebo pokud ani tohle neprojde - soudně s dům prodá a o zisk z prodeje se rozdělíte rovnými díly. Každý sesvými financemi z prodeje si již zařídí vlastní bydlení - jak Kukulín, tak brácha, tak i otec s novou partnerkou. Pokud by to připadlo jen jednomu z Vás s tím, že druhé dva vyplatí, není problém na dědické vyrovnání vzít úvěr - zajištění nemovitostí. Stačí jen tyhle návrhy předestřít všem zůčastněným. A pak si s Pánem Bohem jděte každý svou cestou a pokud nebudete chtít, nemusíte o sebe zakopávat.
Teď jde o to, aby každý nechtěl ten dům pro sebe....asi by soud přihlédl k tomu, že otec bude mít novou rodinu a bla bla....bude v tom další dítě, co by mělo mít střechu nad hlavou a zázemní - svobodní kluci a už dospělí se jistě s financemi již v životě neztratí.
Taktéž se tohle praktikuje i v případě, když se vyrovnává SJM - jeden bude mít nemovitost (nebo celé SJM) a vezme si úvěr na vyplacení podílu tomu druhému.

Ahoj, díky za návrh řešení. Vypadá to zajímavě. :supr:

To je moc rozumné, když by se Ti tohle podařilo, tak by jsi nemusel řešit to celé dlouhé co jsem Ti psala.
To by bylo fajn
Ještě doplňuji, všechno jsem nepochopila, asi máš v domu 1/3. Ale jakmile člověk zjistí, že se mu všechno neříká po pravdě, je lepší udělat si pořádek. Já jsem nemohla, prostě jsem se to nedozvěděla včas. Ale někdy to jde, tak se zařiď.

kukulíne, hodně věcí sis už sám sobě otevřeně přiznal. Jen se zeptám, víš proč Markétu takhle nemusíš? Já odpověd znát nepořebuju, ale ty bys měl. Pochopíš z ní i hodně svoje reakce...

Otázka lží je také složitá. Někdy chceme lží chránit, někdy se v ní snažíme najít svůj prospěch, někdy si sami sobě nevědomě lžeme, protože pravda by moc bolela. Jsi schopný pojmenovat to, co nazýváš lží z jejich strany? Jde o fakta nebo emoce?

Jak píšu, já ty odpovědi znát nepotřebuju - ty ano, právě proto, abys ten vztek a agresi mohle zpracovat a nebouchl při nějakém důležitém jednání jako papiňák.

Kukuline,
ještě něco ti musím napsat. Když teda máte domek na třetiny, je tu ještě jedna věc. Jste tři, ale už ne rodina.
Jsi Ty, brácha a otec se svou rodinou. Pracovala jsem v oboru, kde jsem poznala, že když někdo chce někoho
"potrestat", tak mu dá barák s někým napůl. Vyjde to vždycky, mimo vyjímek, ale to je jedna ze sta. Byly to moc zajímavé příběhy a vždycky na to někdo doplatil. A většinou ten co to opravoval a dával do toho peníze a práci.
Po tom, co mi lidé navyprávěli jsem udělala všechno co šlo, aby domek, který byl v příbuzenstvu měl jednoho majitele a aby se vztahy nepokazily.
Když by jste s Markétou a její rodinou měli dobré vztahy, založené na rovném jednání, šlo by to. Ale v tomhle případě, by to bylo jak se říká jen pro zlost a nedorozumění. Myslím, že bude stejně lepší domek buď prodat a
nebo aby si ho vzal jeden z Vás a ostatní vyplatil.

Bláža.. napsal(a):

kukulin napsal(a):

Bláža.. napsal(a):

Kukuline, rozhodně máš u mě jedničku, že vydržíš tu diskusi.
A máš nějaký nápad jak to řešit?
Ještě by mě zajímalo, kdyby mohla Tvoje maminka napsat závěť asi víš, jak by to napsala. Nebo co si myslíš,
jaký by na věc měla Tvoje maminka, kdyby se teď třeba mohla vyslovit názor?
A jak se staví ke všemu otec? Vidí vůbec nějaký problém? Já bych se na jeho místě starala, co si o tom s bráchou myslíte.

Řek bych, že máma by udělala to, co si přála její máma, tj. jejich domek i s tím co v něm ještě zůstalo bysme podědili jenom my s bráchou. Proto se asi taky její sestra (naše teta) vzdala svého podílu ve prospěch mámy.

V domku se, ale i při vší dobré vůli bydlet dlouhodobě nedá a vyžádá si to rekonstrukci a zavedení všech inž. sítí. To už s bratrem z části realizujeme - jde to z našich peněz. A po otci žádné finanční výpomoci nechci.

Družstevní byt bysme zdědit stejně nemohli - jak už jsem psal, členský podíl je neděditelný, tím pádem, otec kde bydlet má a to jak tady někdo napsal, ho nemáme šanci nijak právně vyhnat - to je nesmysl a já bych to osobně nikdy neudělal. Peníze po mámě, to by chtěla i máma, jsme přenechali otci - živil nás, šatil nás a pod. Byly to naspořené peníze za poslední 4 roky.

Na věci v bytě po mámě má nárok každý z nás 1/3. Akorát nevím, kam bych je dal.
O bráchově názoru já mluvit nebudu, to je jeho věc ne moje. A možná je brácha klíč ke všemu a z tohodle důvodu, i kdybych jeho názor znal, tak nic neřeknu.

S otcem mám sto chutí se přestat úplně bavit. Poslední dobou mi začíná být totálně protivný. I když věřím, že on to samé si myslí o mě. A někdy mám pocit, že by mě to vůbec nemrzelo. I kdybych s ním neměl promluvit následujících 15 let. Jeho postoj je těžké odhadnout  - aspoň pro mě.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak to je jasné. Tomu rozumím, myslím, že takhle by to maminka chtěla. Je to logické. Co si pořídili s otcem
ať si otec nechá a majetek z rodiny maminky by měl připadnout Vám, tak bych to já udělala také. Byt zůstal otci celý a ještě je tu domek, který zřejmě přišel ze strany maminky. Domek potom přešel děděním z většiny na otce a Ty s bráchou děláte za své rekonstrukci. Počítali jste že pro rodinu a teď vidíte, že vlastně spíše pro novou rodinu a vy máte v domku menšinu. To znamená, že otec může domek prodat, vyplatit Vám Vaše malé díly nebo domek časem nechat přepsat na Vašeho nového sourozence nebo na manželku. Takže se může stát, že Váš nový sourozenec bude mít "všechno" a Vy dobré srdce a povinnost se o otce postarat ve stáří. To není v pořádku.
Já si myslím, že když by jste požadovali domek po Vaší babičce, mamince a tetě, požadovali by jste co Vám
náleží.  To musí otec cítit.
Celá věc totiž dělá dojem, že chce být před Markétou co nej, nejlepší partie, spíš to vypadá, že čeká, že ho pochopíte a zapomíná že Vám ubližuje a že Vás jednou možná bude moc potřebovat. Samozřejmě, člověk si nohu za krk kvůli tomu nedá ale řadí ho to na druhou kolej. Otec by měl naopak před rodinou Markéty dávat najevo, že jste silná rodina, protože on bude ten starší a ve vztahu zranitelnější, Vy s bráchou aby jste o něj měli ještě starost.
Samozřejmě, že v takových případech morální vítězství bývá na straně takových jako jste Vy, ale..........
Zažila jsem něco podobného. Dopadlo to tak, že jsem nakonec běhala za právníky, měla jsem plnou moc od otce na úklid, abych mohla do svého rodného domu beze strachu, že mě majitel nařkne za násilné vniknutí do jeho objektu.
Hele, nechci strašit, ale když už to takhle začíná, že s Vámi o tom nikdo nemluví, něco mi to připomíná. Když by s Vámi o tom někdo mluvil, neměl by jsi potřebu sem psát, protože otci jste sami říkali aby nebyl sám, takže v tom to není.
Znám ten scénář.  Strašně hodný nový, mladý příbuzný dělá mrtvého brouka, nic neví o ničem nemluví, pak má potají připsán majetek a není k zastižení. Když ho člověk zastihne, vyprovokuje hádku a urazí se a také tím i velice citově trpí. Postižený se ohradí, je obviněn, že mu jde o peníze, je vydřiduch a pochopitelně se stáhne. Přestanou ho zvát. On se nechce vnucovat, tak se stáhne na delší dobu. Časem se od cizích dozví, že není pro rodinu, nemá k rodině vztah, že je sám pro sebe. Majetek většinou chátrá. Ale po čase postižený zjistí že je potřeba rodiči pomáhat a má svázané ruce a vlastní obětí, přes klacky, které mu nový příbuzný hází pod nohy se stará na úkor své rodiny. Jo když se zblne starý do mladé, nevidí, neslyší.
Moje kamarádka, když jí takhle připravovali o byt, tak se divila, říkala mi, jak to víš? Aby ne, princip kukačky
je všude stejný, mělo to stejn¨é základní fáze.
Ne, že bych nechtěla, aby jste se stali novou šťastnou rodinou, ale to, že je Markéta moc sladká a že věci sama neřeší, jakoby o ničem neví, mě něco připomíná. Vypadá to, že Markéta, za moc nestojí. Opakuji že bych byla moc ráda, kdybych se pletla, ale většinou mi to vychází. Jsou dvě cesty, buď bojovat, což končí špatně. Nebo se obrnit, vše odkývat. A udržovat vzorový kontakt s rodinou a chovat se jako svatý, parodovat .Ale neznám nikoho, kdo to dokázal.
Jediné, co by se dalo dělat, poradit se s tetou a s bráchou. Zvláště teta, by mohla něco vědět.
Ale to už nepiš, nemusíme všechno vědět.
Ráda bych se pletla, ráda bych byla, když by jste po tom co jste zažili měli větší rodinu, měli jste nové příbuzné,
ale to vyjde málokdy. Ženy mají prostě tendenci zabezpečovat své děti i na úkor druhých a Vy už Markéty nejste. Málokterá žena se stará, aby měli i děti z prvního manželství, měl by to udělat otec, ale to by jsi sem, jak se opakuji nepsal.
No držím palce.

Díky.

PavlaH napsal(a):

kukulíne, hodně věcí sis už sám sobě otevřeně přiznal. Jen se zeptám, víš proč Markétu takhle nemusíš? Já odpověd znát nepořebuju, ale ty bys měl. Pochopíš z ní i hodně svoje reakce...

Otázka lží je také složitá. Někdy chceme lží chránit, někdy se v ní snažíme najít svůj prospěch, někdy si sami sobě nevědomě lžeme, protože pravda by moc bolela. Jsi schopný pojmenovat to, co nazýváš lží z jejich strany? Jde o fakta nebo emoce?

Jak píšu, já ty odpovědi znát nepotřebuju - ty ano, právě proto, abys ten vztek a agresi mohle zpracovat a nebouchl při nějakém důležitém jednání jako papiňák.

Samozřejmě, ale to sem psát nebudu, protože předpokládám, že by si to Markéta číst mohla a tím pádem by byla ve výhodě. Koneckonců oni už jsou na to dva. Takže de facto jsou ve výhodě už i tak. A dám na to krk, že ona bude bránit i lež. To už mi jednou předvedla a milí to pro mě nebylo.

koneckonců - nějak ti nevěřím, že máš vše pojmenováno a zpracováno. To by tě to tak hochu nežralo...

No jsem zvědavá, jak to nakonec Kukulín pořeší, třeba se domluví a najdou k sobě cestu, s otcem a jeho novou rodinou, přece jen, je to otec,

Bylo by to dobré, to máš pravdu.
Kluci se zachovali k otci jako dobří synové, ani nechtěli peníze co by mohli dědit po mamince, přejí mu jeho život a teď otec, není to žádný důchodce nebohý, je při síle, zakládá si rodinu, svůj další rod a má byt, by měl zase nechat kluky aby pokračovali v dalším domě po matce a taky si mohli založit rodinu. Podle toho, jak je otec plodný, co víme, za pár měsíců může čekat rodinu nějaký kluk a zase tu bude dítě na cestě, je to stejné.
A pro otce by bylo dobré, aby se měl o koho opřít, manželství kde je 25 let rozdíl je silně rizikové.

Bláža.. napsal(a):

Bylo by to dobré, to máš pravdu.
Kluci se zachovali k otci jako dobří synové, ani nechtěli peníze co by mohli dědit po mamince, přejí mu jeho život a teď otec, není to žádný důchodce nebohý, je při síle, zakládá si rodinu, svůj další rod a má byt, by měl zase nechat kluky aby pokračovali v dalším domě po matce a taky si mohli založit rodinu. Podle toho, jak je otec plodný, co víme, za pár měsíců může čekat rodinu nějaký kluk a zase tu bude dítě na cestě, je to stejné.
A pro otce by bylo dobré, aby se měl o koho opřít, manželství kde je 25 let rozdíl je silně rizikové.

Já jen, že kluci si klíďo rodinu založit můžou. K tomu, aby si člověk založil rodinu, nejsou třeba baráky. Vyznívá mi to, jako by si bez toho domu rodinu založit nemohli. :D Ale tak jsi to zřejmě nemyslela. Ale "jak je otec plodný" mě rozesmálo. :lol: Muži jsou běžně plodní poměrně dlouho, to přece není nic výjimečného. A nelze z toho usuzovat, jak jsou "plodní" synové. :lol:

Založit rodina se dá i ve stanu, když to jinak nejde.

kukulin napsal(a):

Já jsem se ptal na to, jestli si myslíte, že takové vztahy jsou v dnešní době normální. Já si myslím, že normální nejsou. Ale jsou zřejmě běžné.

Takovej malej jako jsi ty nemá co posuzovat vztahy svých rodičů, nic mu do nich není.

Axi napsal(a):

kukulin napsal(a):

Já jsem se ptal na to, jestli si myslíte, že takové vztahy jsou v dnešní době normální. Já si myslím, že normální nejsou. Ale jsou zřejmě běžné.

Takovej malej jako jsi ty nemá co posuzovat vztahy svých rodičů, nic mu do nich není.

Ále Axi!!! :dumbom: Studený psí čumák..., už zas? Čtu tě ráda, občas...
Taky se učíš??? :supr:
:hjarta: :hjarta: :hjarta:

takže jestli tomu rozumím: maminka je tři roky po smrti, dědictví bylo vypořádáno,pak si otec našel přitelkyni, kterou K. ignoroval, nicméně pořád vše v pořádku. Jenže pak si přitelkyne po 2,5letch vztahu dovolila "naprosto vyčůraně" otěhotnět(mmch...proč čekala tak dlouho?) a nastalo točo.K. zjistil, že chce jiné rozdělení majetku, protože přece "jeho " majetek nebude používat někdo jiný. Nic nevadí, že to zřejmě ani M. nedělá( bydlí přece u dědečka a k otci jen dojíždí), neplete se zřejmě ani mezi vztahy otce a synů.Ale mohla by to udělat .
přuipadá mi, že možná ani o majetek nejde......jen o sobeckost jednoho syna a na jeho žárlivost vůči nové partnerce otce.

agewa napsal(a):

takže jestli tomu rozumím: maminka je tři roky po smrti, dědictví bylo vypořádáno,pak si otec našel přitelkyni, kterou K. ignoroval, nicméně pořád vše v pořádku. Jenže pak si přitelkyne po 2,5letch vztahu dovolila "naprosto vyčůraně" otěhotnět(mmch...proč čekala tak dlouho?) a nastalo točo.K. zjistil, že chce jiné rozdělení majetku, protože přece "jeho " majetek nebude používat někdo jiný. Nic nevadí, že to zřejmě ani M. nedělá( bydlí přece u dědečka a k otci jen dojíždí), neplete se zřejmě ani mezi vztahy otce a synů.Ale mohla by to udělat .
přuipadá mi, že možná ani o majetek nejde......jen o sobeckost jednoho syna a na jeho žárlivost vůči nové partnerce otce.

a proč by neměl chtít používat svůj díl majetku? Není to o tom, že by si otec nemohl najít přítelkyni - mimochodem, myslíš si, že bude stále i s dítětm žít u dědečka? Pochybuju. Bude chtít žít s tím otcem, jako rodina.
Agewo - máš dům? Pokud ano, odstěhuj se a dej do k užívání zadara někomu jinému - bude se ti to líbit? Nebo budeš mít možná hřejivý pocit, že ti v tvém majetku vegetuje cizí (pro Kukulína to je cizí) člověk?
On nechce jiné rozdělení majetku - on chce svoje - a má na to své také právo. Tak mu ho nechte a nechtějte ho strkat do role charity. :o

Jak píšu někde výše - Kukulíne - zastav rekonstrukci za svoje, pokud  už rekonstruovat, tak hezky podle podílů - zhodnocuje se tím celý dům, a ještě maličkost - veškeré faktury o materiálu si uschovej, později ti budou dobré. Buď se dohodnětě na užívání, kdo a za kolik, nebo to dej k soudu. Ten určí, kdo  tam bude a koho a kolik vyplatí spolumajitelům. Nebo se soudně celý dům prodá a každý, ať si hraje na svým písečku. Bude spokojenost na všech frontách.

Kukulíne, zkus být v klidu. Rodiče pro vás dva určitě udělali, co mohli, vyřešte s bratrem a otcem majetek co nejslušněji a pokus se žít tak, abys třeba po otcově smrti nelitoval svého chování.

Když čtu něco podobného, musím se usmívat, jak mě ten osud měl rád a nenechal mi absolutně žádný majetek po rodičích :). Když se rozvedli, dopadli tak "skvěle", že v podstatě o veškerý majetek díky svým novým "bezva" partnerům přišli. Tudíž jsem bez starosti.
Tvoje pocity na rozdíl od těch, kteří Tě tu sepsuli, naprosto chápu, protože jsem si též prošla averzí vůči novým partnerům svých rodičů - ono to přejde. Ráda je nemám, ale nedovolila bych si chovat se k nim neslušně.

Na Tvém místě bych se chovala k otci co nejlíp. Nikdy nevíš, jak dlouho tu ještě bude. Ledacos se mezi vámi taky možná časem vyjasní. Fakt je, že otec  právo na další vztah má, člověku je samotnému těžko. A jestli si teď vybral děvu, která jde po penězích, neboj, on na to časem přijde. Ty to neřeš. Jste oba dospělí a vlastně samostatní. Žij si svůj hezký život a nezatěžuj se posuzováním jednání tatínka, stejně to neovlivníš, zkus to brát tak, že se to prostě stává...
Život je krátký.

Agewa: "neplete se zřejmě ani mezi vztahy otce a synů.Ale mohla by to udělat ."

Agewo, ona už to vlastně udělala :). I když možná nevědomky.
Možná je vyčůraná a možná je naopak naivní - vůbec jí nedocvaklo, do jakých rodinných potíží se svou láskou k padesátníkovi dostane, že.

Jinak Zklamaná na naprostou pravdu. Ten majetkový "pořádek" by  měl být.

Ano, já to vydím také tak jako zklamaná.
Tady se neposuzuje, jestli si kdokoliv může založit rodinu. To tady nepadlo.
Tady se posuzuje skutečnost, že se po náhlé smrti maminky dělil mezi otce a syny domek, který se souhlasem její sestry celý zdědila maminka, s úmyslem aby tento majetek zůstal jejím synům. Podle toho co jsem četla, barák potřebuje totální rekonstrukci. Veškeré okolnosti nebyly klukům známy. Otec neřekl, nechali jste mi byt a peníze, nechte si dům po matce, ale vstoupil tam jako majitel společně se syny.
Teď nastala situace, kdy dům po mamince může částečně přejít do rodiny otce a nové partnerky a kluci mají svázané ruce. Dům po babičce, který nemohu užívat, to by stejně nedělalo dobrotu.
Ne vždycky jsou rodiče stále milující a spravedliví. Kluci si musí říci o majetek po mamince, jen se Kukuline nenech zviklat.

Bláža.. napsal(a):

Ano, já to vydím také tak jako zklamaná.
Tady se neposuzuje, jestli si kdokoliv může založit rodinu. To tady nepadlo.
Tady se posuzuje skutečnost, že se po náhlé smrti maminky dělil mezi otce a syny domek, který se souhlasem její sestry celý zdědila maminka, s úmyslem aby tento majetek zůstal jejím synům. Podle toho co jsem četla, barák potřebuje totální rekonstrukci. Veškeré okolnosti nebyly klukům známy. Otec neřekl, nechali jste mi byt a peníze, nechte si dům po matce, ale vstoupil tam jako majitel společně se syny.
Teď nastala situace, kdy dům po mamince může částečně přejít do rodiny otce a nové partnerky a kluci mají svázané ruce. Dům po babičce, který nemohu užívat, to by stejně nedělalo dobrotu.
Ne vždycky jsou rodiče stále milující a spravedliví. Kluci si musí říci o majetek po mamince, jen se Kukuline nenech zviklat.

Naprosto správné shrnutí.
Otec v podstatě dostal téměř vše - byt, peníze, část domu. A zřejmě vše pěkně naservíruje své nové rodině.
Klukům je znemožněno užívat i to málo, co dostali oni.
Kluci by měli po otci žádat aspoň jeho podíl na  domku po mamince, aby jim aspoň ten patřil celý.
Pokud toto otec nechce chápat, bohužel vina za špatné vztahy v rodině bude asi na něm.

kukulin napsal(a):

Otcovi je 55 let a podle tebe se nechová jako třeba 15 letý fracek? Nebo třeba jeho partnerka, to je ještě lepší příklad. Ale nevím na co přesně narážíš?

Co se týče majetku, ano je to pravda, měli jsme to řešit v řízení. Budeme ho znovu otevírat a bohužel jsme s bratrem zjistili, že podle současného zákona jsme v právu my, ponechám-li etiku stranou, kterou se tady halda lidí ohrazuje.

Můj dotaz se, ale netýkal ani tak majetkových sporů, ale toho co si lidi myslí o takových vztazích a o jejich normalitě. Halda názorů tady už je, takže za ně díky.

misha88 napsal(a):

O majetku mluvit nechci, to at se vyjádrí jiní, ale proč by ses nebavil s jeho partnerkou, no tak je mladsí, ale je to fuk ne? není ti á ani 12 abys odmítal otcovu novou lásku, neby sis myslel že bude od svých 53 už jen sám?? Kvůli komu, kvuli svým dospelým skoro 30letým dětem? Kdyby jeho partnerce bylo 50, neřešil bys to a jeho novou paní klidne komunikoval?Jde opravdu jen o ten vek....
Když se s ní nebavíš tak ji prece ani neznas...je spatna jen proto že je ji 30 a ne 50. 50ti letá už by za majetkem jit nemohla? Mas pocit ze 25 let rozdilu - to už nemuze byt laska ale jen vypocitavost? premyslel jsi nad temito otazkami...

Ohledne dedictvi po zemrele mamince je to samozrejme jina. Otec by mel dostat polovinu a vy dva bratri se rozdelit rovnym dilem o tu zbylou ne?

možná se pletu, ale nemáš zrovna ty o dost staršího partnera ? proto hájíš jeho otce ?
já bych taky nebyla zrovna odvařená z toho, že si tatík narazil někoho takhle brzo po smrti mé matky a už vůbec ne z toho, že papínkova partnerka je moje vrstevnice :D:D:D

tak koukám, jak tady zase všechny nejlíp ví, že se kukulin chová jako pitomec, zatímco zdejší dámy jsou ty, které jsou vždy, všude a za všech okolností nad věcí. zvládají své emoce, maličkost, jako bolest ze ztráty matky, fakt, že si v téhle době velice brzy tatík narazí novou známost a navíc věkově k němu ani ne partnerku jako spíš holčičku by zvládly s přehledem a úsměvem na rtech. samozřejmě, když jich osobně se to netýká, to se pak rady udělují velice dobře :D:D

majkafa napsal(a):

Ano. Já bych se nad majetkem povznesla. Hodlám svůj dědický podíl na Slovensku (doufám, že to bude za hodně dlouho) přenechat mým sestrám, které tam žijí.
A taky už jsem si svůj postoj vyzkoušela v praxi, když můj BM odešel za svou mladou slečnou milenkou a řešili jsme majetek a prodávali náš dům. :)
Jsou to jenom věci. Lásku si za ně člověk nekoupí.

Takže tímto chceš říct, žes nechala všechno svému muži a jeho slečně?
To jsi teda fakt hvězda :supr::godlike:!!!

jenže pokud má některá majkafo děti, o které se musí ještě x dalších let starat, než vyrostou, postaví se na vlastní nohy, manžela v trapu s milenkou a je na to všechno sama, tak si asi nemůže dovolit být taková frajerka, jakou popisuješ. protože láska je moc hezká věc, ale tý se s prominutím nenažereš, nekoupíš za ně boty, nezaplatíš školu. a ne každá vydělá tolik, aby se na věci společného majetku atd nemusela dívat.

mia napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ano. Já bych se nad majetkem povznesla. Hodlám svůj dědický podíl na Slovensku (doufám, že to bude za hodně dlouho) přenechat mým sestrám, které tam žijí.
A taky už jsem si svůj postoj vyzkoušela v praxi, když můj BM odešel za svou mladou slečnou milenkou a řešili jsme majetek a prodávali náš dům. :)
Jsou to jenom věci. Lásku si za ně člověk nekoupí.

Takže tímto chceš říct, žes nechala všechno svému muži a jeho slečně?
To jsi teda fakt hvězda :supr::godlike:!!!

Majka je... Chce být... :gloria:

mia napsal(a):

Bláža.. napsal(a):

Ano, já to vydím také tak jako zklamaná.
Tady se neposuzuje, jestli si kdokoliv může založit rodinu. To tady nepadlo.
Tady se posuzuje skutečnost, že se po náhlé smrti maminky dělil mezi otce a syny domek, který se souhlasem její sestry celý zdědila maminka, s úmyslem aby tento majetek zůstal jejím synům. Podle toho co jsem četla, barák potřebuje totální rekonstrukci. Veškeré okolnosti nebyly klukům známy. Otec neřekl, nechali jste mi byt a peníze, nechte si dům po matce, ale vstoupil tam jako majitel společně se syny.
Teď nastala situace, kdy dům po mamince může částečně přejít do rodiny otce a nové partnerky a kluci mají svázané ruce. Dům po babičce, který nemohu užívat, to by stejně nedělalo dobrotu.
Ne vždycky jsou rodiče stále milující a spravedliví. Kluci si musí říci o majetek po mamince, jen se Kukuline nenech zviklat.

Naprosto správné shrnutí.
Otec v podstatě dostal téměř vše - byt, peníze, část domu. A zřejmě vše pěkně naservíruje své nové rodině.
Klukům je znemožněno užívat i to málo, co dostali oni.
Kluci by měli po otci žádat aspoň jeho podíl na  domku po mamince, aby jim aspoň ten patřil celý.
Pokud toto otec nechce chápat, bohužel vina za špatné vztahy v rodině bude asi na něm.

Jinde dávají rodiče dětem do začátku, tady by to mělo být obráceně a ještě by měli mít k sobě hezký vztah.

PPavlaa: "tak koukám, jak tady zase všechny nejlíp ví, že se kukulin chová jako pitomec, zatímco zdejší dámy jsou ty, které jsou vždy, všude a za všech okolností nad věcí."

Přesně tak, Pavli - je tady vidět, že holky jen teoretizují; že tuto a možná ani podobnou situaci nemusely nikdy prožít. :| Což je samozřejmě dobře.
Kukulín si teď prožívá nepěknou část života, ale možná je to dobré k tomu, že po svých nynějších zkušenostech a prožitcích aspoň bude vědět, co nemá udělat svým dětem :).

Tercilo, přesně,
něco podobného jsem prožila, od rodiče jsem dostala školu druhou života, potom.......... přesně jak píšeš,
člověku to i něco dá. Na všem zlém je i něco dobrého.
(ale lepší je být bez té zkušenosti)

Ale tak to snad ani po Kuliínovi nikdo nechce, by se všeho vzdal ve prospěch otce a jeho nové rodiny. Prostě si podělí mjetzek tak, jak ho zdědili, ať je to jak chce, itec má stejný práva na dědictví jako synové. Pokud nebyla sepsaná závěť, tak je to rozdělený podle zákona. Nemůžou chctít to, co zdědil ze zákona otec, ať už si to tak maminka přála nebo ne. Ale můžou se nsnad domluvit jako lidi, jenže jak mám zkušenost, tak ono to leckdy nejde. Nevím, jaký vztahy měli Kukulínovi rodiče, nevím, jaký vztahy měl s otcem Kukulín a jeho bratr za života maminky. Asi se vztahy narušily až co si ovdovělý táta našel novou partnerku. Že je mladší o jednu generaci, to bych tak nebrala, už tady někdo psal, že možná nějaká zachovalá padesátnice by tatíka oškubala spíš, protože by mohla být taky pěkně mazaná. Ale pokud měli klici s ptcem normální vztah, tak snad žádnej otec neodrbe vlastní děcka. I kdž jeden nikdy neví, ale myslím, Kukulín od prvního příspěvku přece jen trochu  zklidnil hormon. Nemusí mít rád markétu, ani malinkýho sourozence, ale ten za to nemůže, ale měl by se naučit respektovat i život otce. Sám by si do svého života od optce kafrat asi taky nenechal, nebo jo? Pokud otec dostane byt, anby měl kam jít, tak bych to tak tragicky neviděla. Ale je pravda, že bych nevrážela peníze do baráku, u kterýho nemám jistotu, že mi zůstane. Ale tophle je všechno snad věcí domluvy. Domluvit se, to chce ale vynechat emoce a bavit se racionálně. A na to, podle toho, jak to čtu, není ani Kukulín zatím "nachystanej".

Tercila napsal(a):

PPavlaa: "tak koukám, jak tady zase všechny nejlíp ví, že se kukulin chová jako pitomec, zatímco zdejší dámy jsou ty, které jsou vždy, všude a za všech okolností nad věcí."

Přesně tak, Pavli - je tady vidět, že holky jen teoretizují; že tuto a možná ani podobnou situaci nemusely nikdy prožít. :| Což je samozřejmě dobře.
Kukulín si teď prožívá nepěknou část života, ale možná je to dobré k tomu, že po svých nynějších zkušenostech a prožitcích aspoň bude vědět, co nemá udělat svým dětem :).

chtěla bych být muškou a vidět, jak by byly nad věcí, kdyby byly ve stejné situaci :tesi:

Tak Oli, já to celé nečetla, přiznám se. Ale nebudu nikomu nalhávat - ani sama sobě, jak bych byla děsně v pohodě. na fakt, že si tatík našel partnerku, bych si musela asi dost dlouho zvykat. stejně jako na to, že máma není. Protože bych pořád viděla někoho, kdo je na místě mojí mámy. Tím nechci říct, že jeho otec už má všechno v životě zabalit a nemá nárok si najít někoho, s kým mu bude dobře. Ale stát se to mě, najít si někoho otec tak brzy po  mámině smrti, navíc takhle mladou holku, se kterou si založí další rodinu ... byla bych z toho odvařená stejně, jakoby byli moji rodiče, kdybych jim ted domů přítáhla chlápka o 25 let staršího, se kterým čekám dítě :D
navíc způsob, jakým to udělal, že ji tam přitáhnul na přespání je dost nešťastnej. A že z toho byla slečna rozčarovaná ? no říkám si, co čekala ... ? že ji hupne kolem krku ?
jasně, otec má nárok na svůj život, to musím respektovat. musím respektovat jeho partnerku, chovat se k ní slušně. ale nikdo mě nemůže nutit, abych ji měla ráda, scházela se s ní na rodinných dýcháncích, obídkách atd.

Pavla: "chtěla bych být muškou a vidět, jak by byly nad věcí, kdyby byly ve stejné situaci :tesi: "

No, tak zase já je celkem chápu, ono u monitoru při kafíčku jsme všechny chytré :). A taky - je fakt, že když si něco člověk nezažije na vlastní kůži, má zkreslené představy (přičemž i každý jednotlivý zážitek probíhá u každého člověka jinak, no....)
Pamatuji si, jak mi dřív nic neříkaly nějaké články v časopisech popisující rozvody... a když to potkalo moje rodiče a mě, to byl, panečku, citový kolotoč - trvající několik let. Vystřízlivění non plus ultra :)
Ideální asi je, když si člověk umí zavčas říct, že se určité věci na světě prostě dějí, že to všechno je normální a že zas bude líp, než tak, jak to momentálně zrovna já pociťuji. Ale to si právě nikdo zavčas neřekne, dokud si něco neprožije.
Pavli, víš, že otázka času je relativní :). Znám případ, kdy při havárii zemřela paní a její chotík měl v baráku jinou ženu už po 2 měsících!!!! Na to se nedá slušně říct nic jiného, než že prostě: každý je jiný.

Pavlí, to ale po Kukulínovi nikdo nechce, na obědy a na společný akce s nima nemusí. Ale že by musel tatíka rovnou zavrhnout, to snad ne.  No, ono to nějak dopadne a Kukulín nám snad řekne jak.

Oli, ono je to ale někdy těžký. najednou je tu cizí ženská, se kterou je můj táta. Ta rodina, na kterou sjem ybla zvyklá, kde jsem vyrostla, je fuč. po boku táty už není máma, která pro mě byla nejvíc na světě, je tam někdo jinej. někdo, kdo mi mámu nenahradí. nové dítě, všechno staré, všechno, na čem sjem stavěla a v čem viděla nějáké jistoty, když v životě padnu na hubu, že mám kam jít, je pryč. je to jiné, nové a nezvykneš si na to ze dne na den. a - bolí to.

Já vím, Pavli, al ev 53 letech ten chlap ještě nejde do šrotu, má ještě kus života před sebou, nezůstane přece sám. Myslím, že ani Kukulín by se neobětoval a nezůstal sám kvůli otci. Tak to v životě je, buď máš rodiče ráda a přeješ jim, aby ten jejich život byl hezkej i po smrti druhýho rodiče, nebo si můžeš sobecky přát, ať je ten rodič sám, aby ti nikdo nenarušil to teritorium, kam občas, OBČAS, za tím rodičem přijdeš. Občas, ale co ty dny , kdy s ním nejsi. Padesátka je dnes produktivní věk, ještě relativně mladej život, na to, aby zůstal člověk sám jen proto, že dospělý děti si to přejí.

ale já nikde nepsala, aby zůstal sám, naopak. chápu, že je brzo všechno zabalit. ale po tak krátké době bych opravdu nadšením nehopkala. pamatuju se, že dřív, se dokonce držela nějáká doba smutku, ne ?
navíc bych se asi zamýšlela, co tak mladou babu vede k tomu, najít si někoho o generaci staršího, kdo by už mohl být dědečkem.

PPavlaa napsal(a):

ale já nikde nepsala, aby zůstal sám, naopak. chápu, že je brzo všechno zabalit. ale po tak krátké době bych opravdu nadšením nehopkala. pamatuju se, že dřív, se dokonce držela nějáká doba smutku, ne ?
navíc bych se asi zamýšlela, co tak mladou babu vede k tomu, najít si někoho o generaci staršího, kdo by už mohl být dědečkem.

Pavli, ale já jsem se taky zamilovala do chlapa o 22 let staršího, jen tak, prostě jsem se zamilovala, netrvalo to dlouho, ale stalo se to, dokonce byl ženatej, ale se ženou nežil, jen bydlel v jejím domě a veř mi, že jsem věděla, že kdyby ho vyhodila v té době, tak by šel ke mně, s holým zadkem, jo měl nějaký ptrachy na kontě a starší auto, ale žádnej závratnej majetek neměl, ani střechu nad hlavou, nic, co by mi něco přineslo. Jen jsem se nějak zamilovala a neřešila věk, To se stát může. Jen mně je 40 a jsem víc realista než nějaká Markéta ve 28 letech.
Jo, smutek se držel rok, ale nikdy nevíš, co se může stát, můžeš se zamilovat a dva měsíce po smrti partnera. proč? protože je ti smutno, cítíš se sama a najednou přijde někdo, kdo tě pohladí, pochopí tě, utěší tě a jedeš v tom. A je jedno, jestli jsi mladá ženská nebo jestli je to chlap po padesátce. každej potřebuje potěšit, pohladit a podržet. Takhle to mohlo být i u Kukulínova otce. Píšu MOHLO.

tady je ale pořád otázka....PROČ se to řeší ted? M, je s otcem UŽ 2,5 roku.

agewa napsal(a):

tady je ale pořád otázka....PROČ se to řeší ted? M, je s otcem UŽ 2,5 roku.

Protože, ale to je můj dojem, teď je Markéta těhotná, nejsou asi s otcem sezdaní, doteď nehrozilo nic moc, možná čekali, že se s otcem holka rozejde, ale teď je na cestě dítě, možná dojde i na sňatek a tím hrozí, že kdyby otec zemřel, zdědí M a taky její dítě po otci to, co by jinak zůstalo Kukulínovi a bratrovi.

agewa napsal(a):

tady je ale pořád otázka....PROČ se to řeší ted? M, je s otcem UŽ 2,5 roku.

Protože si celou dobu Kukulin myslel, že vztah skončí a on neskončil. Navíc se tatínek rozhodl si pořídit dalšího potomka a nový sourozenec  Kukulína a jeho "dědictví" po otci ohrozil  .

Modroočka napsal(a):

agewa napsal(a):

tady je ale pořád otázka....PROČ se to řeší ted? M, je s otcem UŽ 2,5 roku.

Protože, ale to je můj dojem, teď je Markéta těhotná, nejsou asi s otcem sezdaní, doteď nehrozilo nic moc, možná čekali, že se s otcem holka rozejde, ale teď je na cestě dítě, možná dojde i na sňatek a tím hrozí, že kdyby otec zemřel, zdědí M a taky její dítě po otci to, co by jinak zůstalo Kukulínovi a bratrovi.

Koukám, že myslíme stejně .

ale i kdyby řešil dědictví, tak co ? peníze a dědictví řeší přece spousta lidí. nebo se tady budou ted všichni tvářit, jak by jim to bylo jedno ?

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

agewa napsal(a):

tady je ale pořád otázka....PROČ se to řeší ted? M, je s otcem UŽ 2,5 roku.

Protože, ale to je můj dojem, teď je Markéta těhotná, nejsou asi s otcem sezdaní, doteď nehrozilo nic moc, možná čekali, že se s otcem holka rozejde, ale teď je na cestě dítě, možná dojde i na sňatek a tím hrozí, že kdyby otec zemřel, zdědí M a taky její dítě po otci to, co by jinak zůstalo Kukulínovi a bratrovi.

Koukám, že myslíme stejně .

Ale Aprill, to je přece nad slunce jasný, že takhle to je,

Modroočka napsal(a):

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Protože, ale to je můj dojem, teď je Markéta těhotná, nejsou asi s otcem sezdaní, doteď nehrozilo nic moc, možná čekali, že se s otcem holka rozejde, ale teď je na cestě dítě, možná dojde i na sňatek a tím hrozí, že kdyby otec zemřel, zdědí M a taky její dítě po otci to, co by jinak zůstalo Kukulínovi a bratrovi.

Koukám, že myslíme stejně .

Ale Aprill, to je přece nad slunce jasný, že takhle to je,

:jojo:, kdyby M nebyla těhotná, toto téma by nevzniklo

PPavlaa napsal(a):

ale i kdyby řešil dědictví, tak co ? peníze a dědictví řeší přece spousta lidí. nebo se tady budou ted všichni tvářit, jak by jim to bylo jedno ?

Jasně, pavli, to ano, ale Kukulín nemůže počítat s tím, že mu otec musí zanechat svoje dědictví a svůj majetek, i kdyby neměl Markétu, může to teba prodta cestovat a užít si všechno do mrtě, nemá povinnost to šetřit a schovávat pro kluky, je jeho věc, jak s tím naloží, Kukulín může řešit jen to, co je jeho a bratra, nic víc

tak jasně Oli, to máš pravdu. na druhou stranu spousta těch, co tady vykládají jak by to neřešili by to řešili na místě kukulína taky a možná nadělali větší haló, jak by se o majetek báli :vissla:

agewa napsal(a):

tady je ale pořád otázka....PROČ se to řeší ted? M, je s otcem UŽ 2,5 roku.

Vciť se do Kukulína - on mohl v pohodě nechat vše, jak bylo, mohl nechat bydlet tátu třeba v domě, protože táty by tam byl a mohl by tam za ním kdykoliv přijít a být vítaný. A najednou do míst, kde stála jeho máma, jde jiná ženská - avěř mi, jsem taky ženská, takže když už bych do něčeho šla, chtěla bych přestavovat dle svých úvah - támhle ta polička je omšelá (ale maminky byla nejoblíbenější) ta půjde rozštípat , ty židle v kuchyni - no fuj, musíme koupit miláčku nový...a oblblý chlap kýve hlavou jak oslík a nevidí, že na ni sedávala ta jeho zemřelá žena a míchala třeba těsto na jeho oblíbený buchty s mákem - ten kluk to vidí, on nemá zaslepený oči. Takže proč se to řeší až teď  -protože má pocit, že tam, kam mohl jít bez ptaní se te´d bude muset ptát a klepat na vlastní dveře. Bude se muset chovat jako návštěva a né být jako doma, jak tam býval celých 30 let.
Kdyby otec nebyl zaslepený, viděl by, co kluka trápí a určitě by našel východisko - třebaby si pořídil pro novou rodinu nové bydlení - nevím, jak se cítí ten otec, ale i on musí v místech, co stává teˇ%d jeho nová vídávat občas tu svou zemřelou ženu...to by ho mělo kopnout. proto to řeší Kukulín asi teď, protože vidí, že i když jeho majetek (část) tak se tam jako ve svém nebude moci chovat.

zklamčo :)

Koukám, že Pavla zase jede. :D

takže máš pocit, že až si otec pořídí nové bydlení, že se to zpraví? já myslím, že ne, protože tam nebude K. připomínat dětství nic, takže tam bude návštěva tuplem. na druhou stranu je mu už 30 , takže si myslím, že by měl mít už svůj vlastní domov. a nikde není ani slovo o tom, že by se tam chtěla M. stěhovat či tam něco měnit. pořád bydlí jinde.

mmch, já si se setrou taky "dělila " majetek po dědovi, ona sebrala naprosto vše a mě milostivě dala jeden hrnec. takže něco o dělení dědictví vím.a nemám pocit, že bych tím moc trpěla, jasně, že mi to vadilo, ale toho člověka mám přece v srdci, ani "ta půlka Lampičky" mi ho nevrátí.

Zklamaná napsal(a):

agewa napsal(a):

tady je ale pořád otázka....PROČ se to řeší ted? M, je s otcem UŽ 2,5 roku.

Vciť se do Kukulína - on mohl v pohodě nechat vše, jak bylo, mohl nechat bydlet tátu třeba v domě, protože táty by tam byl a mohl by tam za ním kdykoliv přijít a být vítaný. A najednou do míst, kde stála jeho máma, jde jiná ženská - avěř mi, jsem taky ženská, takže když už bych do něčeho šla, chtěla bych přestavovat dle svých úvah - támhle ta polička je omšelá (ale maminky byla nejoblíbenější) ta půjde rozštípat , ty židle v kuchyni - no fuj, musíme koupit miláčku nový...a oblblý chlap kýve hlavou jak oslík a nevidí, že na ni sedávala ta jeho zemřelá žena a míchala třeba těsto na jeho oblíbený buchty s mákem - ten kluk to vidí, on nemá zaslepený oči. Takže proč se to řeší až teď  -protože má pocit, že tam, kam mohl jít bez ptaní se te´d bude muset ptát a klepat na vlastní dveře. Bude se muset chovat jako návštěva a né být jako doma, jak tam býval celých 30 let.
Kdyby otec nebyl zaslepený, viděl by, co kluka trápí a určitě by našel východisko - třebaby si pořídil pro novou rodinu nové bydlení - nevím, jak se cítí ten otec, ale i on musí v místech, co stává teˇ%d jeho nová vídávat občas tu svou zemřelou ženu...to by ho mělo kopnout. proto to řeší Kukulín asi teď, protože vidí, že i když jeho majetek (část) tak se tam jako ve svém nebude moci chovat.

Ale i tatínek jako vdovec má právo na svůj život. Nebude přeci sedět a čekat až umře, tato varianta by se Kukulínovi určitě líbila.

On se tatínek ze žalu taky mohl věnovat alkoholu a to by pro Kukulína už  asi nezůstalo vůbec nic :kapitulation:

majkafa napsal(a):

Koukám, že Pavla zase jede. :D

a co tě na tom sere milá majko ? ty hodně nesnášíš, když s tebou někdo nesouhlasí, že ?

aprill napsal(a):

Ale i tatínek jako vdovec má právo na svůj život. Nebude přeci sedět a čekat až umře, tato varianta by se Kukulínovi určitě líbila.

Já mám ale neodbytný pocit, že přesně o tohle jde.

Ale tohle po něm chtít nikdo nemůže.

agewa napsal(a):

takže máš pocit, že až si otec pořídí nové bydlení, že se to zpraví? já myslím, že ne, protože tam nebude K. připomínat dětství nic, takže tam bude návštěva tuplem. na druhou stranu je mu už 30 , takže si myslím, že by měl mít už svůj vlastní domov. a nikde není ani slovo o tom, že by se tam chtěla M. stěhovat či tam něco měnit. pořád bydlí jinde.

Možná je potřeba domýšlet trochu dopředu - Markéta čeká dítě a jak jsem již předtím psala, těžko bude bydlet s dítětem u dědečka - bude chtít mít rodinu pohromadě - ty ne?
Ohledně nového bydlení - to by bylo to nejlepší, co by otec mohl udělat - nejne pro sebe, ale i pro tu Markétu. Aby byla svou paní ve svém - chápeš? Ne v bývalém po zemřelé. Mě osobně by se to nelíbilo, necítila bych se tam dobře. A kukulín nebude bydlet s nimi - píšu - každý na svým písečku a ve vlastním - ustanou různé rozbroje a domněnky, že ten to dělá prot a kvůli a na mě kašle...a když bude chtít k otci na návštěvu, pujde prostě na návštěvu. Když bude chtít jít otec za synem, pujde na návštěvu za synem. Jednoduché. Nebude-li chtít chodit Kukulín tam, kde je Markéta, protože mu nesedí, tak prostě nepůjde. Pokud umí Markéta přemýšlet, zjistí, že nesedí Kukulínovi a nebude se mu cpát do jeho bydlení na návštěvu. Nebo až si vše řádně ujasní a vyřeší, může nastat obrat k lepšímu a mohou se v rámci slušnosti a korektnosti stýkat - ale pokud nemá Kukulín potřebu nastávající "maceše" skákat kolem krku - proč by to dělal? Má k ní averzi, proč by ji měl vůči ní krotit a deprimovat se?
Samozřejmě, že pokud otec vytvoří pro novou rodinu nové bydlení v domě a sakumprásk to tam předělá k obrazu Markétinu, tak věřím tomu, že tam Kukulína tuplem nic nepotáhne. Ale pokud by dům prodali a z utržených financí si každý začal na svém - nejideálnější řešení. Nebo tedy necht otce z jeho 1/3 vyplatí a dům zůstane klukům, nebo ještě lépe, necht vyplatí i bráchu a bude mít dům pro sebe a může to zrekonstruovat tak, jak si třeba kdysi maminka představovala.

agewa napsal(a):

mmch, já si se setrou taky "dělila " majetek po dědovi, ona sebrala naprosto vše a mě milostivě dala jeden hrnec. takže něco o dělení dědictví vím.a nemám pocit, že bych tím moc trpěla, jasně, že mi to vadilo, ale toho člověka mám přece v srdci, ani "ta půlka Lampičky" mi ho nevrátí.

;) neříkej, že ti to nevadilo - vadilo - ostatně si to napsala - a slova - sestra sebrala NAPROSTO VŠE a mě  MILOSTIVĚ DALA JEDEN HRNEC... máš tu křivdu pořád v sobě ;)

já taky netvrdím, že mě by se líbilo bydlet v domě po zemřelé. Ale přece tady není zatím ani zmínka o tom, že to M. udělat CHCE. to jen podsouvá K.má na ní takovou averzi, že si myslím, že at udělá cokoliv...nezavděčí se mu. a že on nemá ani snahu se ve své averzi krotit? no možná by stačilo chovat se slušně, ne jako fracek, kterej má pocit, že mu někdo ubližuje a dupe a kopá kolem sebe.
pokud má pravdu určitě to jde vyjádřit normálně. konec konců ještě pořád neřekl, jak se k celé situaci staví jeho bratr. zatím je to vše jen o tom, co on podsouvá otci a M., že dělají, budou dělat, myslí si,....

aprill napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

agewa napsal(a):

tady je ale pořád otázka....PROČ se to řeší ted? M, je s otcem UŽ 2,5 roku.

Vciť se do Kukulína - on mohl v pohodě nechat vše, jak bylo, mohl nechat bydlet tátu třeba v domě, protože táty by tam byl a mohl by tam za ním kdykoliv přijít a být vítaný. A najednou do míst, kde stála jeho máma, jde jiná ženská - avěř mi, jsem taky ženská, takže když už bych do něčeho šla, chtěla bych přestavovat dle svých úvah - támhle ta polička je omšelá (ale maminky byla nejoblíbenější) ta půjde rozštípat , ty židle v kuchyni - no fuj, musíme koupit miláčku nový...a oblblý chlap kýve hlavou jak oslík a nevidí, že na ni sedávala ta jeho zemřelá žena a míchala třeba těsto na jeho oblíbený buchty s mákem - ten kluk to vidí, on nemá zaslepený oči. Takže proč se to řeší až teď  -protože má pocit, že tam, kam mohl jít bez ptaní se te´d bude muset ptát a klepat na vlastní dveře. Bude se muset chovat jako návštěva a né být jako doma, jak tam býval celých 30 let.
Kdyby otec nebyl zaslepený, viděl by, co kluka trápí a určitě by našel východisko - třebaby si pořídil pro novou rodinu nové bydlení - nevím, jak se cítí ten otec, ale i on musí v místech, co stává teˇ%d jeho nová vídávat občas tu svou zemřelou ženu...to by ho mělo kopnout. proto to řeší Kukulín asi teď, protože vidí, že i když jeho majetek (část) tak se tam jako ve svém nebude moci chovat.

Ale i tatínek jako vdovec má právo na svůj život. Nebude přeci sedět a čekat až umře, tato varianta by se Kukulínovi určitě líbila.

ale ať si tatínek má vlastní život - ale ať ho nebuduje v Kukulínově majetku. Má pouze nárok na část majetku - pokud ho chce obhospodařovat, tak hezky rovným dílem - už vidím Markétu, jak v době, kdy bude s mimčem doma bude na mateřský a žmoulat každou korunu, jak v bude ochotně dávat na rekonstrukci třeba střechy na domě, co jí neříká pane. Pokud jsem dobře četla rekonsruuje zavlastní Kukulín a zhodnocuje ten majetek. Tou rekonstrukcí zhodnocuje nejen svůj díl, ale i díl otce a bratra - a to by si měl uvědomit, až pak přijde na dělení, tak se bude počítat z toho, jak je cena momentální - ne, jaké byla před 3-5 lety, než se to dalo do kupy.

já neříkám, že mi to nevadilo, právě proto jsem použila tato slova.
a představ si....se setrou se stýkám pořád a máme dobré vztahy, navštěvujeme se, ona spí u nás, já u nich, moje dcera je u ní na brigádě ..
on ten majetek totiž za to fakt nestojí.

Zkusím teď odhlédnout od věcí lidských (tam je to pro mě jasné - komentovala jsem už dřív, co si o Kukulínovi a jeho chování myslím.) 

Kukulíne, prosím, odpověz mi na tyto otázky, mnohé to vyjasní:
1/ Čeho jsi dosud dosáhl svým odmítačským postojem?
2/ Jak myslíš, že se situace bude vyvíjet dál?
3/ Jaké ty sám navrhuješ řešení?

Takto složitý majetkový spor se dá totiž vyřešit jen vzájemnou DOHODOU. A pokud se nedohodnete, budte to tedy řešit soudně.
Ano, měla jsem možnost sledovat v sousedství takový spor o dům. Soud se táhl přes 10 let,protože všichni byli zabejčení a neustále se odvolávali. Jediní, kdo si mnuli ruce a měli ze situace prospěch, byli právníci obou protistran. Dokonce je důvodné podezření, že nenávist obou stran nenápadně podporovali, aby nepřišli o dobrý zdroj příjmů. Nakonec - barák se musel prodat, a asi tak 80% peněz z prodeje připadlo právníkům a na poplatky soudu. Myslím, že Kukulíne směřujete k něčemu podobnému.

(Nemůžu si odpustit poznámku - A dobře vám tak!).

agewa napsal(a):

Připadá mi, že možná ani o majetek nejde......jen o sobeckost jednoho syna a na jeho žárlivost vůči nové partnerce otce.

Kolik je asi tak chlapečkovi, který s někým závodí o přízeň otce, 3roky, nebo dokonce 4 roky?

Pokud jde o majetek, považuju za legální se o tom s otcem bavit, ale aby syn naznačoval, že otec nemá co mít novou partnerku je drzost. Takového fracka bych ihned vydědil.

agewa napsal(a):

já taky netvrdím, že mě by se líbilo bydlet v domě po zemřelé. Ale přece tady není zatím ani zmínka o tom, že to M. udělat CHCE. to jen podsouvá K.má na ní takovou averzi, že si myslím, že at udělá cokoliv...nezavděčí se mu. a že on nemá ani snahu se ve své averzi krotit? no možná by stačilo chovat se slušně, ne jako fracek, kterej má pocit, že mu někdo ubližuje a dupe a kopá kolem sebe.
pokud má pravdu určitě to jde vyjádřit normálně. konec konců ještě pořád neřekl, jak se k celé situaci staví jeho bratr. zatím je to vše jen o tom, co on podsouvá otci a M., že dělají, budou dělat, myslí si,....

No vidíš - a jak by se ti líbilo, kdyby si bydlela ještě navíc v cizím...brr, jdou z toho na mě osypky.
A jak ty víš, že to tak nebude? Pokud vím, co psal Kukulín, prohodil s ní pár slov - nikde jsem od něj nečetla, že by po ní startoval, urážel ji, nadával ji. To, co si myslí a honí se mu hlavou napsal pouze tady. A špatně jste ho asi pochopily, když psal o těch 25 letech čekání. On nečeká na dědictví po otci, on by možná teprve za těch 25 let se možná mohl dostat k tomu svému majetku po matce. A to ještě kdoví jestli, pokud tam by byla nastěhovaná Markéta - i ona by po těch dejme tomu 25-ti letech (pokud by si tatíka vzala a vydržela to s ním) dědila, a dědilo by po otci i to dítě (třeba i víc dětí). Takže Kukulín by tam měl svou 1/3 po matce a pak by mu připadl ještě díl dědictví po otci z té jeho 1/3 třetiny. I bratr by po otci dědil. Já být Markétou, trvám na zcela novém bydlení, než být spolumajitelem pidi části jednoho domu ;)

Taky jsem tu nikde nezahlédla v Kukulínově psaní, že by se choval jako fracek - kde na to kdo přišel? :co: On se tu jen vypisuje ze svých pocitů....

Axi, Ty jsi pravdu "marnej". :( Čím dál víc.

Agewo, máš pravdu, že zatím nikde nebylo psáno, že těhotná nová partnerka se chce kamsi stěhovat - ale - Ty si pořídíš miminko s osamělým padesátníkem a budeš plánovat nadále své bydlení s miminem u svých rodičů? To asi ne, viď...

Prvoplánová Tercila opět zde. :rolleyes:

Kouká, že to tady lidi baví,
Kukulin se řeší dobře, tak já se Vás zeptám jinak. Máte informace, co a jak bylo A teď to otočím.
Co by jste dělali na místě Markéty? A co si o ní myslíte?

Bláža.. napsal(a):

Kouká, že to tady lidi baví,
Kukulin se řeší dobře, tak já se Vás zeptám jinak. Máte informace, co a jak bylo A teď to otočím.
Co by jste dělali na místě Markéty? A co si o ní myslíte?

Já na místě markéty bych se snažila otce svého dítěte dostat co nejdřív do chomoutu neboť si může tak dělat zálusk na relativně brzký vdovský důchod.Ty na jejím místě by si šla určo ke kartářce(:D) žejo

O Markétě si žádný úsudek nedělám.
A co já na místě Markéty? Nebyla bych s o tolik starším mužem. S mladším možná. Se starším ne. Mě starší prostě nepřitahují.
Ale chápu ty, kteří to mají jinak.

Markéta může být na starší pány (možná absence otce), má si s nimi co říct a s otcem kukulina je tři roky... jelikož jsou s kukulinem vrstevníci, tikají ji biologické hodiny...
Kukulinův otec ji evidentně miluje a chce s ní mít dítě¨- ať už ho k tomu vede cokoli. Třeba jen ví, že je mladá, děti nemá a chtít je bude, tak jí jedno udělá, aby o ní nepřišel... třeba to byl jeho nápad. Do toho nikdo nevidí. ;)
Markéta ani nemusí vědět, že je nějaký majetek opět na programu, protože kukulín se s nima nebaví, takže to vlastně neví ani otec... :dumbom:
Kukulín to cítí jako křivdu, bráchu/ ségru neplánoval a Markéta má taťku ráda (jaká pohroma), protože holky co jdou po penězích odjíždějí ve svých nových autech s fotkama z drahých dovolených a to většinou poté, co dojdou peníze... aby ve svých, nově zařízených bytech vzpomínaly, jak to bylo úžasný. :vissla:

Taky si z toho mála informací myslím, že Markéta svého přítele miluje. Jinak by s ním už dávno nebyla.

V domku se, ale i při vší dobré vůli bydlet dlouhodobě nedá a vyžádá si to rekonstrukci a zavedení všech inž. sítí. To už s bratrem z části realizujeme - jde to z našich peněz. A po otci žádné finanční výpomoci nechci.
Kukulíne, nenapadlo vás někdy, že když každý z vás vlastní 1/3 z movitých věcí po mamince a 1/3 z rodinného domku, že je to pro vás všechny 3 k ničemu a jen pro zlost? Nenapadlo vás to někdy rozdělit např. takto - otec celý movitý majetek po mamince + užívání druž. bytu, který jak sám píšeš není předmětem dědictví , vy synové ten dům, s tím, že se dohodnete, kdo ho bude vlastnit a toho druhého vyplatí?
Mě by to takto nějak připadalo rozumné. Proč jste něco takového dosud neudělali?


Družstevní byt bysme zdědit stejně nemohli - jak už jsem psal, členský podíl je neděditelný, tím pádem, otec kde bydlet má a to jak tady někdo napsal, ho nemáme šanci nijak právně vyhnat - to je nesmysl a já bych to osobně nikdy neudělal. Peníze po mámě, to by chtěla i máma, jsme přenechali otci - živil nás, šatil nás a pod. Byly to naspořené peníze za poslední 4 roky.
Tak peníze, které naspořil táta s mámou za poslední roky zůstaly otci - to je myslím správné a logické, a navíc sám uznáváš, že by to asi takto mamka chtěla - tak proč ti ty peníze  (v předchozích příspěvcích) tak leží v žaludku?
V družstevním bytě tedy bydlí otec, ale ty tam máš dál trvalé bydliště, jak bylo někde psáno. Tedy se můžeš kdykoli tam objevit a otec tak nemá vůbec žádné soukromí. Jak by se tobě líbilo, kdyby se otec mohl kdykoli objevit v bytě tvém a tam dělat dusno a být (jemně řečeno) velmi nezdvořilý k tvé partnerce?

Na věci v bytě po mámě má nárok každý z nás 1/3. Akorát nevím, kam bych je dal
Tak ty je ani nemáš kam dát, nemáš pro ně využití, ale permanentně  jsi naštvaný, že tu svoji půlku lampičky (pardon-vlastně třetinu) nemůžeš využívat...divné, ne?

O bráchově názoru já mluvit nebudu, to je jeho věc ne moje. A možná je brácha klíč ke všemu a z tohodle důvodu, i kdybych jeho názor znal, tak nic neřeknu.
Tady je Kukulíne něco nevyřčeného, něco, co víš, ale nám říct nechceš. Třeba je brácha opravdu klíč ke všemu, patrně na to má jiný názor než ty. Uvědomuješ si,že i kdyby otec nakrásně vám vše předal, tak jak ty si představuješ, čeká tě s bráchou další kolo o zděděném majetku? 

S otcem mám sto chutí se přestat úplně bavit. Poslední dobou mi začíná být totálně protivný. I když věřím, že on to samé si myslí o mě. A někdy mám pocit, že by mě to vůbec nemrzelo. I kdybych s ním neměl promluvit následujících 15 let. Jeho postoj je těžké odhadnout  - aspoň pro mě
Tak se s ním tedy nebav - někdo tě nutí? Někdo tě o to prosí?
Současná situace (1/3 majetku ve dvou nemovitostech, prakticky reálně nevyužívatelná), jak je vidět, nevyhovuje především tobě. To znamená, že pokud to budeš chtít změnit, budeš muset komunikovat, budeš muset navrhnout řešení ty, je to především v tvém zájmu. Proklamovaným uraženeckým odmítačstvím si škodíš totiž nejvíc  sám sobě. Zazdíš si cestu k tátovi nejen lidsky, ale i možnou cestu k dohodě o rozumnějším reálném rozdělení  majetku.


A že se se otec s tebou přestává mít chuť se bavit? Vůbec se mu nedivím. Pokud by se ke mě takto někdy nedejbože chovaly děti mé, ostentativně ignorovaly a odmítaly mého partnera, mluvili o něm přede mnou jako o ziskuchtivém zlatokopovi, a evidentně se třásly na budoucí dědictví, taky bych s nimi přerušila veškeré kontakty.
A postarala bych se, abych si majetku raděj náležitě užila ještě za svého života, především bych ho procestovala a zbylou část bych (alespoň tu půlku, co zákony dovolují) závětí odkázala nějaké nadaci. Tolik jen k odhadu otcova dalšího postoje, když se k němu chováš, jak se chováš.

agewa napsal(a):

Dohoda sice byla, ale pokud se situace změnila a otec zakládá novou rodinu, měl by, pokud má mozek na správném místě, synům například říct - milí zlatí, tak jsme s maminkou společně našetřili nějaké peníze, z nichž si samozřejmě půlku nechám a maminčinu polovinu si rozdělte, protože by si to určitě přála.

to je sice pravda, ovšem jde o to, že to je již 3!! roky po smrti maminky. takže neměl by otec přidat nějaké zhodnocení peněz uroky? přece už to bylo nějak vyřešeno a všichni byli pro. nebo za jak dlouho si myslíš by si otec mohl tedy s tím co měli disponovat, aniž by se znovu neotvíralo, co kdo by měl dostat?

Dobre, už som sa dočítala...

mia napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Mio, ale otec měl na dědictví po své manželce nárok, s tím, že si s ním může naložit podle své vůle, to znamená, že je i utratit s novou partnerkou, Kukulín a jeho bratr dostali po matce, co jima po právu náleželo, stejně jako otec. Takže tady asi Kukulínovi jde o to, že to, co by zdědil po otci on, dostane teď otcova nová partnerka a navíc ještě další dítě. Kukulín myslí na sebe, ale iotec má právo taky mysleat na sebe, děti má dospělé, výdělečné a soběstačné, proč by jim měl dávat to, co je jeho, nemá snad právo si svoje dědictví nechat a užít? To má dospělým dětem obětovat všechno? No to snad ne. Jako že po padesátce je odvařenej a má čekak na smrt s tím, že si může dovolit jen to základní k přežití?
A pokud vzákjemně nemají otzec a synové ny to, aby se vyplatili, musí si to pořešit, ale tady to my nevyřešíme. na věku partnerky nezáleží. A když otec jednou zemře, tak z toho, co je Kukulína a jeho bratra, nedostane druhá žena nic, to snad Kukulín ví. Takže mu zjevně jde o to, že nezdědí po otci všechno, ale bude se dělit s jeho novou ženou a dalším sourozencem. Je to nad slunce jasný.

Tak naposled - otec samozřejmě dědil po své ženě právem. Podle toho, co píše kukulín, zdědil zřejmě také 1/3 nemovitostí, které však pocházely výlučně z původní rodiny jeho ženy - dědictví po babičce a odstoupený podíl její bezdětné sestry ). Pokud však odchází teď k jiné ženě a buduje novou rodinu, neměl by tento majetek po své první ženě přenášet do své nové rodiny, ale nechat jej původním oprávněným dědicům, tj. kukulínovi a jeho bratrovi. Měl by si sebou odnést logicky jen svoji polovinu toho, co se svou první ženou vybudoval, případně to, co on sám zdědil po svých rodičích.
Mám dojem, že to je to, co kukulínovi pochopitelně vadí - že by to, co patřilo jeho matce, měla využívat nová otcova žena a potomci. Proto nechápu, že tu všichni stavíte Markétu na piedestal a kukulínovi nasazujete psí hlavu. Pokud je někdo v právu, tak rozhodně on  a jeho bratr, nějaká Markéta už vůbec ne.
Pokud má otec zájem na dobrých vztazích se svými syny, měl by to takto vyřešit. Nechápu, proč tu upřednostňujete city otce před city obou kluků, kteří smrtí matky evidentně trpí daleko víc.

Je to jako by si kukulín měl jednou dělat nárok na to, co by teoreticky mohl zdědit otec po Markétě a jejích rodičích.
Od toho existuje něco jako dohoda o vypořádání dědiců ( ne jen dědění ze zákona ), aby bylo možné logicky vyřešit podobné komplikované případy. Což ovšem předpokládá rozumný přístup zúčastněných stran.

Toto by měli kluci s otcem probrat a na všem se dohodnout. Pokud je s ním ovšem dohoda možná, protože všichni víme, jak se chlapi pod vlivem svých nových mladých žen často chovají.

Ať si tady vykládá kdo chce co chce, každý není takový, jako místní většina, že mu na majetku nezáleží a má k němu lehkomyslný přístup, ale váží si toho, co mu bylo předešlými generacemi svěřeno a má k tomu citový vztah. Sama vím ,jak si moji prarodiče vážili dědictví po svých předcích, opatrovali ho a zhodnocovali a měli zájem ho zase předat svým potomkům.

Co člověk, to jiný názor a přístup, takže tady do kluka tolik nešijte, pokud to vidí takto.
Věřím, že to s otcem vyřeší a nová otcova rodina bude pro něho přínosem. Nebo mu to aspoň přeju.

Mia, ale toto nie je PRÁVNE vlákno, a nerieši sa tu apriori dedičstvo (aspoň zo začiatku), ale či je normálny vzťah medzi 50-tnikom a 28-ročnou... ;) Hádky o dedičstvo, ktoré vyplávali na povrch v priebehu príspevkov, sú vlastne :offtopic: a nemali by sa tu riešiť. A ak dobe rozumiem, rieši sa tu, či je morálnejší a viac poľutovaniahodný sirota Kukulín alebo sv.i.ň.a. Markéta. :D A to ja posudzovať nemienim; len mi pripadá, že sa Kukčovi nepáčia odpovede na pôvodnú otázku a pritvrdzuje, až sme sa dostali niekam, kam sme sa tuná vlastne vôbec dostať nemuseli. Majetky sa furt dajú súdne vysporiadať - hoci to asi narobí zlú krv - a podľa mňa je neoddiskutovateľné, že otec si ako svojprávny jedinec v plnej sile môže vziať hoci aj šestnásťročnú cipinku a mať s ňou Klapzubovu jedenástku :lol: ... A pripadá mi to dokonca "morálnejšie" a "čistejšie", ako keď sa páni po X rokoch kvôli takejto šanci rozvádzajú so zákonitými, ale "morálne opotrebovanými" žienkami. :jojo:

kukulin napsal(a):

aprill napsal(a):

Kukulíne, ty jsi malý (velký) nepřejícný sobeček !

Jo je to možné - za to Markéta je milující partnerka z ryze čisté lásky a neublížila by ani mouše. Vždyť říkám naprostá panenka Maria. V tom případě je otec paroháč.

Prečo? Spíš mu s Markétkou, aby si sa pomstil?

haiel napsal(a):

Ano. Kukulín tady v podstatě od začátku píše o tom, že by se rád domohl části po matce, ale neví, jak na to. Doposud s bratrem ponechali svou část k užívání otci, v domnění a srozuměni, že při tom zůstane. Při vykreslování své situace se neprozřetelně zmínil o své averzi k otcově těhotné přítelkyni a o své obavě, že by se oprávněného dědictví po matce nemusel dobrat, čímž se nabídl  k ranám od těch, které by jistě bez jakýchkoliv cavyků přenechaly majetek vlastních dětí (míněno sirotků) k užívání nové nástupkyni a ještě by přitom dojatě zamáčkly slzu.

Prečítajte si, prosím, Kukulínov PRVÝ príspevok, kde sa pýta, či je normálne, aby 52-ročný chlap mal 28-ročnú ženu a s ňou ešte aj dieťa... o dedičstve tam nebolo nai zmienky, nieto o nejakom riešení dedičského konania. ;) Nebolo tam nič o podieli po matke, o právnych aspektoch, o ničom.

mia napsal(a):

A tak nějak mám dojem, že tu některým jaksi uniká, že předmětem sporu není společný majetek kukulínových rodičů, ale majetek z výlučného vlastnictví jeho maminky a její rodiny, který se chystá využívat tatínkova nová ženuška se svými budoucími dětičkami... a kukulínovi je tady spíláno do nenažranců.
Proč tedy vy všechny spravedlivé tady nedáte svůj majetek vašim manžílkům, ať už současným nebo bývalým a jejich milenkám? A neradujete se z jejich štěstí? A vaše vlastní děti ať utřou?
No nevěřím vlastním očím...

Nejde o darovanie majetku, ale o dedenie zo zákona. Keď zomriem, asi to posledné, čo ma bude zaujímať, je majetok... :D Keby ma to nejako významne štvalo už za života, ten závet napíšem aj tak... aj v mojom veku... človek nevie dňa ani hodiny. ;) Možno ani Kukulínovu mamku to netrápilo tak veľmi, aby to riešila prednostne.

kukulin napsal(a):

Bláža.. napsal(a):

Kukuline, rozhodně máš u mě jedničku, že vydržíš tu diskusi.
A máš nějaký nápad jak to řešit?
Ještě by mě zajímalo, kdyby mohla Tvoje maminka napsat závěť asi víš, jak by to napsala. Nebo co si myslíš,
jaký by na věc měla Tvoje maminka, kdyby se teď třeba mohla vyslovit názor?
A jak se staví ke všemu otec? Vidí vůbec nějaký problém? Já bych se na jeho místě starala, co si o tom s bráchou myslíte.

Řek bych, že máma by udělala to, co si přála její máma, tj. jejich domek i s tím co v něm ještě zůstalo bysme podědili jenom my s bráchou. Proto se asi taky její sestra (naše teta) vzdala svého podílu ve prospěch mámy.

V domku se, ale i při vší dobré vůli bydlet dlouhodobě nedá a vyžádá si to rekonstrukci a zavedení všech inž. sítí. To už s bratrem z části realizujeme - jde to z našich peněz. A po otci žádné finanční výpomoci nechci.

Družstevní byt bysme zdědit stejně nemohli - jak už jsem psal, členský podíl je neděditelný, tím pádem, otec kde bydlet má a to jak tady někdo napsal, ho nemáme šanci nijak právně vyhnat - to je nesmysl a já bych to osobně nikdy neudělal. Peníze po mámě, to by chtěla i máma, jsme přenechali otci - živil nás, šatil nás a pod. Byly to naspořené peníze za poslední 4 roky.

Na věci v bytě po mámě má nárok každý z nás 1/3. Akorát nevím, kam bych je dal.
O bráchově názoru já mluvit nebudu, to je jeho věc ne moje. A možná je brácha klíč ke všemu a z tohodle důvodu, i kdybych jeho názor znal, tak nic neřeknu.

S otcem mám sto chutí se přestat úplně bavit. Poslední dobou mi začíná být totálně protivný. I když věřím, že on to samé si myslí o mě. A někdy mám pocit, že by mě to vůbec nemrzelo. I kdybych s ním neměl promluvit následujících 15 let. Jeho postoj je těžké odhadnout  - aspoň pro mě.

Tak opravte a buď sa dohodnite na predaji a rozdelení peňazí, alebo by ste ho mohli prejanať a peniaze z nájomného si rozdeliť - na tretiny... bez hádok.

PPavlaa napsal(a):

Oli, ono je to ale někdy těžký. najednou je tu cizí ženská, se kterou je můj táta. Ta rodina, na kterou sjem ybla zvyklá, kde jsem vyrostla, je fuč. po boku táty už není máma, která pro mě byla nejvíc na světě, je tam někdo jinej. někdo, kdo mi mámu nenahradí. nové dítě, všechno staré, všechno, na čem sjem stavěla a v čem viděla nějáké jistoty, když v životě padnu na hubu, že mám kam jít, je pryč. je to jiné, nové a nezvykneš si na to ze dne na den. a - bolí to.

A máš nejaké navrhované riešenie? Otca vykastrovať? Zavrieť do blázinca ako nesvojprávneho? Ja by som navrhla slušný odstup s tým, že sa budem stretávať s otcom bez partnerky, na rodinných oslavách sa posnažím a nebudem kaziť vzduch a inak si bduem žiť svoj život. Smrť matky je určite smutná vec, ale asi by ju nevzkriesilo, keby jej muž trúchlil a následne spáchal samovraždu, nie?

PPavlaa napsal(a):

ale i kdyby řešil dědictví, tak co ? peníze a dědictví řeší přece spousta lidí. nebo se tady budou ted všichni tvářit, jak by jim to bylo jedno ?

Nerieši(vraj) až tak dedičstvo ako "normálnosť" vzťahu jeho otca - po čom mu je, úrpimne povedané, houby. Ak M. nie je pod zákonom, pravda. :D

PPavlaa napsal(a):

tak jasně Oli, to máš pravdu. na druhou stranu spousta těch, co tady vykládají jak by to neřešili by to řešili na místě kukulína taky a možná nadělali větší haló, jak by se o majetek báli :vissla:

Ppalvi, zbytočne špekulovať, čo BY KEBY. Mnohí sa do jeho situácie nedostanú, mnohí skôr do situácie Markéty ;) - možno aj na teba to čaká... :lol:

Tercila napsal(a):

PPavlaa: "tak koukám, jak tady zase všechny nejlíp ví, že se kukulin chová jako pitomec, zatímco zdejší dámy jsou ty, které jsou vždy, všude a za všech okolností nad věcí."

Přesně tak, Pavli - je tady vidět, že holky jen teoretizují; že tuto a možná ani podobnou situaci nemusely nikdy prožít. :| Což je samozřejmě dobře.
Kukulín si teď prožívá nepěknou část života, ale možná je to dobré k tomu, že po svých nynějších zkušenostech a prožitcích aspoň bude vědět, co nemá udělat svým dětem :).

Takže zhrniem: ženatého nie, vdovca nie, rozvedený je podzrivý od začiatku... slobodných je málo... Takže KOHO by asi mali mať nezadané ženy nad 25 rokov podľa teba? Vibrátora? Toľko osirelých jedináčikov - panicov po svete nechodí, aby sa dal vybrať bezkonfliktný vzťah(bez konfliktu s rodinou), aj keď jeden čas som bola v pokušení dať si to do zoznamovacieho inzerátu... :D

Bláža.. napsal(a):

Kouká, že to tady lidi baví,
Kukulin se řeší dobře, tak já se Vás zeptám jinak. Máte informace, co a jak bylo A teď to otočím.
Co by jste dělali na místě Markéty? A co si o ní myslíte?

Nič. Až keby sme niečo napísala o sebe, svojom živote a svojom pohľade na vec. Zatiaľ o nej viem, že má 30-31 rokov a čaká dieťa so svojím 55-ročným partnerom, vdovcom. Želám jej zdravé dieťa, dobrý spánok a pevné nervy. To je celé...

Selima napsal(a):

mia napsal(a):

A tak nějak mám dojem, že tu některým jaksi uniká, že předmětem sporu není společný majetek kukulínových rodičů, ale majetek z výlučného vlastnictví jeho maminky a její rodiny, který se chystá využívat tatínkova nová ženuška se svými budoucími dětičkami... a kukulínovi je tady spíláno do nenažranců.
Proč tedy vy všechny spravedlivé tady nedáte svůj majetek vašim manžílkům, ať už současným nebo bývalým a jejich milenkám? A neradujete se z jejich štěstí? A vaše vlastní děti ať utřou?
No nevěřím vlastním očím...

Nejde o darovanie majetku, ale o dedenie zo zákona. Keď zomriem, asi to posledné, čo ma bude zaujímať, je majetok... :D Keby ma to nejako významne štvalo už za života, ten závet napíšem aj tak... aj v mojom veku... človek nevie dňa ani hodiny. ;) Možno ani Kukulínovu mamku to netrápilo tak veľmi, aby to riešila prednostne.

Tak Ty máš třeba přístup "po nás potopa", ale každý to má jinak.
:offtopic::
Např. můj muž má ve svém výlučném vlastnictví nemovitost, kterou zdědil po svém otci, má k ní vztah a předpokládá, že po nás ji dostanou  NAŠE děti. Pokud by nastala situace, jako u "kukulínových", tj. manžel by najednou nebyl ( tam to byla naopak maminka ), ve snu by mě nenapadlo svůj zákonný podíl z této nemovitosti dát  do své případné nové rodiny, novému partnerovi a novým dětem. Můj muž má přece svoje děti, proč by (prostřednictvím mě) po něm měly dědit děti jiného muže? Stejně to platí obráceně, taky chci, co je výlučně moje, ať dostanou moje děti, nikoli případná nová partnerka mého muže. Každý z nás si vezme to, co jsme vybudovali společně. Samozřejmě vše podle situace v rodině, ale výše uvedené rozhodně platí. Oběma nám to připadá naprosto logické, jasné a samozřejmé. 
Podle sebe proto zvažuju i tento případ.
Jinak ten majetek se tu řeší zřejmě proto, že ve velké míře přispěl ke "zlé krvi" v té rodině.

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Oli, ono je to ale někdy těžký. najednou je tu cizí ženská, se kterou je můj táta. Ta rodina, na kterou sjem ybla zvyklá, kde jsem vyrostla, je fuč. po boku táty už není máma, která pro mě byla nejvíc na světě, je tam někdo jinej. někdo, kdo mi mámu nenahradí. nové dítě, všechno staré, všechno, na čem sjem stavěla a v čem viděla nějáké jistoty, když v životě padnu na hubu, že mám kam jít, je pryč. je to jiné, nové a nezvykneš si na to ze dne na den. a - bolí to.

A máš nejaké navrhované riešenie? Otca vykastrovať? Zavrieť do blázinca ako nesvojprávneho? Ja by som navrhla slušný odstup s tým, že sa budem stretávať s otcom bez partnerky, na rodinných oslavách sa posnažím a nebudem kaziť vzduch a inak si bduem žiť svoj život. Smrť matky je určite smutná vec, ale asi by ju nevzkriesilo, keby jej muž trúchlil a následne spáchal samovraždu, nie?

píšu někde vykastrovat ? zavřít do blázince ? nevšimla sjem si .....

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ale i kdyby řešil dědictví, tak co ? peníze a dědictví řeší přece spousta lidí. nebo se tady budou ted všichni tvářit, jak by jim to bylo jedno ?

Nerieši(vraj) až tak dedičstvo ako "normálnosť" vzťahu jeho otca - po čom mu je, úrpimne povedané, houby. Ak M. nie je pod zákonom, pravda. :D

houby možná, ale to neznamená, že z toho musí skákat nadšením, to zas musí chápat tatík i přítelka

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

tak jasně Oli, to máš pravdu. na druhou stranu spousta těch, co tady vykládají jak by to neřešili by to řešili na místě kukulína taky a možná nadělali větší haló, jak by se o majetek báli :vissla:

Ppalvi, zbytočne špekulovať, čo BY KEBY. Mnohí sa do jeho situácie nedostanú, mnohí skôr do situácie Markéty ;) - možno aj na teba to čaká... :lol:

tak já bych řekla, že páprda u mě něják moc nehrozí :D vím, nikdy neříkej nikdy, ale to spíš budu vedle sebe mít mladý maso, jak starýho chlapa. nepřitahují mně, co už nadělám :vissla:

Selima napsal(a):

Tercila napsal(a):

PPavlaa: "tak koukám, jak tady zase všechny nejlíp ví, že se kukulin chová jako pitomec, zatímco zdejší dámy jsou ty, které jsou vždy, všude a za všech okolností nad věcí."

Přesně tak, Pavli - je tady vidět, že holky jen teoretizují; že tuto a možná ani podobnou situaci nemusely nikdy prožít. :| Což je samozřejmě dobře.
Kukulín si teď prožívá nepěknou část života, ale možná je to dobré k tomu, že po svých nynějších zkušenostech a prožitcích aspoň bude vědět, co nemá udělat svým dětem :).

Takže zhrniem: ženatého nie, vdovca nie, rozvedený je podzrivý od začiatku... slobodných je málo... Takže KOHO by asi mali mať nezadané ženy nad 25 rokov podľa teba? Vibrátora? Toľko osirelých jedináčikov - panicov po svete nechodí, aby sa dal vybrať bezkonfliktný vzťah(bez konfliktu s rodinou), aj keď jeden čas som bola v pokušení dať si to do zoznamovacieho inzerátu... :D

já bych právě řekla, že svobodných je dost. dneska to už není jako dřív, kdy ve dvaceti byli v chomoutu. dneska je běžný, že chlapi nad třicet jsou svobodní, nikam se neženou, neviděla bych to zase až tak tragicky :rolleyes:

Mia: ve snu by mě nenapadlo svůj zákonný podíl z této nemovitosti dát  do své případné nové rodiny, novému partnerovi a novým dětem

Základní otázka: Jakým způsobem tady Kukulínův otec dává podíl z nemovitosti po zemřelé ženě do nové rodiny?? :co: :co:
Můžete mi to někdo napsat, tedy ne vašimi spekulacemi, ale nějakou Kukulínovou citací?
A nebo můžeš Kukulíne ty sám popsat KONKRÉTNĚ, čím tě Markéta majetkově ohrožuje?

Pokud vím, otec bydlí v družstevním bytě, který nebyl předmětem dědictví. Tam Markéta chodí zatím jen na návštěvu - a i kdyby tam v budoucnu s otcem žila, družstevní byt nebyl předmětem dědictví, to Kukulín sám takto napsal.

Možná, že tedy Markéta bude používat "Kukulínovu třetinu lampičky" apod., - ale jak psal Kukulín, věci movité on sám ani nemá kam dát, tak je prostě nechal u otce. A předpokládám, že věci movité (např.tu zmiňovanou lampičku) pořizovali Kukulínovi rodiče za manželství, nebo že by snad pocházely z doby před manželstvím, tedy před cca 30 lety a byly všechny věci výhradně jen matčiny????  :co: A proč si z nich Kukulín tedy 3 roky po matčině smrti nic nenárokoval a nevzal - nárokuje najednou až teď, když je Markéta těhotná?

Kukulín se zmiňuje o nemovitosti - domu po matce, kde on, bratr a otec mají po jedné třetině. Bylo tu někde řečeno, že se do tohoto domu hodlá Markéta nastěhovat?? Já nikde nic takového nezaznamenala.
A proč taky Kukulín do tohoto domu, společně s bratrem, investují a rekonstruují to? Když nemají ani základním způsobem mezi sebou vyřešené vlastnictví tohoto domu? To je naprostý nerozum, ba - jejich hloupost. Nepoučitelnost. Opět další živná půda pro zbytečné rodinné spory, nejen s otcem, ale i s bratrem. Už vidím Kukulína, jak za půl roku sem přijde brečet, já do toho domu dal tolik a tolik, a bratr mi ho nechce dát.

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

Tercila napsal(a):

PPavlaa: "tak koukám, jak tady zase všechny nejlíp ví, že se kukulin chová jako pitomec, zatímco zdejší dámy jsou ty, které jsou vždy, všude a za všech okolností nad věcí."

Přesně tak, Pavli - je tady vidět, že holky jen teoretizují; že tuto a možná ani podobnou situaci nemusely nikdy prožít. :| Což je samozřejmě dobře.
Kukulín si teď prožívá nepěknou část života, ale možná je to dobré k tomu, že po svých nynějších zkušenostech a prožitcích aspoň bude vědět, co nemá udělat svým dětem :).

Takže zhrniem: ženatého nie, vdovca nie, rozvedený je podzrivý od začiatku... slobodných je málo... Takže KOHO by asi mali mať nezadané ženy nad 25 rokov podľa teba? Vibrátora? Toľko osirelých jedináčikov - panicov po svete nechodí, aby sa dal vybrať bezkonfliktný vzťah(bez konfliktu s rodinou), aj keď jeden čas som bola v pokušení dať si to do zoznamovacieho inzerátu... :D

já bych právě řekla, že svobodných je dost. dneska to už není jako dřív, kdy ve dvaceti byli v chomoutu. dneska je běžný, že chlapi nad třicet jsou svobodní, nikam se neženou, neviděla bych to zase až tak tragicky :rolleyes:

Tak mne osobne by bol za a podozrivý SLOBODNÝ chlap nad 35 - to priznám bez mučenia. Jedného som trošku oťukávala a zdesene prchla. :jojo: Mamánek ako vyšitý. A kým mamička nezomrie, žiadna iná baba nemá šancu. Ďalší bol vcelku OK, ale mal nejaký problém so súkromím, potrebou lsobody a podobne. A tiež aj  s mamičkou, aj keď úplne inak vyhrotený. :rolleyes:

PPavlaa napsal(a):

já bych právě řekla, že svobodných je dost. dneska to už není jako dřív, kdy ve dvaceti byli v chomoutu. dneska je běžný, že chlapi nad třicet jsou svobodní, nikam se neženou, neviděla bych to zase až tak tragicky :rolleyes:

Nezadaný svobodný nad třicet let je podezřelý .

mia napsal(a):

Selima napsal(a):

mia napsal(a):

A tak nějak mám dojem, že tu některým jaksi uniká, že předmětem sporu není společný majetek kukulínových rodičů, ale majetek z výlučného vlastnictví jeho maminky a její rodiny, který se chystá využívat tatínkova nová ženuška se svými budoucími dětičkami... a kukulínovi je tady spíláno do nenažranců.
Proč tedy vy všechny spravedlivé tady nedáte svůj majetek vašim manžílkům, ať už současným nebo bývalým a jejich milenkám? A neradujete se z jejich štěstí? A vaše vlastní děti ať utřou?
No nevěřím vlastním očím...

Nejde o darovanie majetku, ale o dedenie zo zákona. Keď zomriem, asi to posledné, čo ma bude zaujímať, je majetok... :D Keby ma to nejako významne štvalo už za života, ten závet napíšem aj tak... aj v mojom veku... človek nevie dňa ani hodiny. ;) Možno ani Kukulínovu mamku to netrápilo tak veľmi, aby to riešila prednostne.

Tak Ty máš třeba přístup "po nás potopa", ale každý to má jinak.
:offtopic::
Např. můj muž má ve svém výlučném vlastnictví nemovitost, kterou zdědil po svém otci, má k ní vztah a předpokládá, že po nás ji dostanou  NAŠE děti. Pokud by nastala situace, jako u "kukulínových", tj. manžel by najednou nebyl ( tam to byla naopak maminka ), ve snu by mě nenapadlo svůj zákonný podíl z této nemovitosti dát  do své případné nové rodiny, novému partnerovi a novým dětem. Můj muž má přece svoje děti, proč by (prostřednictvím mě) po něm měly dědit děti jiného muže? Stejně to platí obráceně, taky chci, co je výlučně moje, ať dostanou moje děti, nikoli případná nová partnerka mého muže. Každý z nás si vezme to, co jsme vybudovali společně. Samozřejmě vše podle situace v rodině, ale výše uvedené rozhodně platí. Oběma nám to připadá naprosto logické, jasné a samozřejmé. 
Podle sebe proto zvažuju i tento případ.
Jinak ten majetek se tu řeší zřejmě proto, že ve velké míře přispěl ke "zlé krvi" v té rodině.

Vôbec nevieme, o čo vlastne v tom dedičstve ide, okrem nedeliteľného starého nepredateľného domu... Peniaze prenechali otcovi synovia sami a dobrovoľne... nikto ich nenútil, ani aby sami investovali do domu. A momentálne neprebehla ŽIADNA diskusia - okrem na Babi - tak ma udivuje Kukulínova zatrpknutosť. Ja by som sa v prvom rade snažila porozprávať  s otcom a dohodnúť sa po dobrom - ale to som ja. A ako človeka, ženu, matku by ma buď vôbec nezaujímalo, čo bude po mojej smrti, alebo potom, keby som mala nejaké idey, tak by som to jednoducho ošetrila závetom. Ja už som jeden mala napísaný - a to  vňom išlo prevážne práve o veci po mne, nie o veľké prachy - ale roztrhala som ho, keď sa veci zmenili. Ak sa veci zmenia až PO SMRTI, tak to je holt proste smola.

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Oli, ono je to ale někdy těžký. najednou je tu cizí ženská, se kterou je můj táta. Ta rodina, na kterou sjem ybla zvyklá, kde jsem vyrostla, je fuč. po boku táty už není máma, která pro mě byla nejvíc na světě, je tam někdo jinej. někdo, kdo mi mámu nenahradí. nové dítě, všechno staré, všechno, na čem sjem stavěla a v čem viděla nějáké jistoty, když v životě padnu na hubu, že mám kam jít, je pryč. je to jiné, nové a nezvykneš si na to ze dne na den. a - bolí to.

A máš nejaké navrhované riešenie? Otca vykastrovať? Zavrieť do blázinca ako nesvojprávneho? Ja by som navrhla slušný odstup s tým, že sa budem stretávať s otcom bez partnerky, na rodinných oslavách sa posnažím a nebudem kaziť vzduch a inak si bduem žiť svoj život. Smrť matky je určite smutná vec, ale asi by ju nevzkriesilo, keby jej muž trúchlil a následne spáchal samovraždu, nie?

píšu někde vykastrovat ? zavřít do blázince ? nevšimla sjem si .....

Nie, ale pýtam sa... lebo ja tam veľmi iné riešenie nevidím.

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

tak jasně Oli, to máš pravdu. na druhou stranu spousta těch, co tady vykládají jak by to neřešili by to řešili na místě kukulína taky a možná nadělali větší haló, jak by se o majetek báli :vissla:

Ppalvi, zbytočne špekulovať, čo BY KEBY. Mnohí sa do jeho situácie nedostanú, mnohí skôr do situácie Markéty ;) - možno aj na teba to čaká... :lol:

tak já bych řekla, že páprda u mě něják moc nehrozí :D vím, nikdy neříkej nikdy, ale to spíš budu vedle sebe mít mladý maso, jak starýho chlapa. nepřitahují mně, co už nadělám :vissla:

Nezabúdaj, že ani ty nemladneš... O pár rokov bude starý páprda už tvoj rovesník. ;)

aprill napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já bych právě řekla, že svobodných je dost. dneska to už není jako dřív, kdy ve dvaceti byli v chomoutu. dneska je běžný, že chlapi nad třicet jsou svobodní, nikam se neženou, neviděla bych to zase až tak tragicky :rolleyes:

Nezadaný svobodný nad třicet let je podezřelý .

:lol: :jojo:

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

Takže zhrniem: ženatého nie, vdovca nie, rozvedený je podzrivý od začiatku... slobodných je málo... Takže KOHO by asi mali mať nezadané ženy nad 25 rokov podľa teba? Vibrátora? Toľko osirelých jedináčikov - panicov po svete nechodí, aby sa dal vybrať bezkonfliktný vzťah(bez konfliktu s rodinou), aj keď jeden čas som bola v pokušení dať si to do zoznamovacieho inzerátu... :D

já bych právě řekla, že svobodných je dost. dneska to už není jako dřív, kdy ve dvaceti byli v chomoutu. dneska je běžný, že chlapi nad třicet jsou svobodní, nikam se neženou, neviděla bych to zase až tak tragicky :rolleyes:

Tak mne osobne by bol za a podozrivý SLOBODNÝ chlap nad 35 - to priznám bez mučenia. Jedného som trošku oťukávala a zdesene prchla. :jojo: Mamánek ako vyšitý. A kým mamička nezomrie, žiadna iná baba nemá šancu. Ďalší bol vcelku OK, ale mal nejaký problém so súkromím, potrebou lsobody a podobne. A tiež aj  s mamičkou, aj keď úplne inak vyhrotený. :rolleyes:

Sel, tak to mě byli dřív taky :-) ale prostě dneska je to jiný, nikdo se nikam moc nehrne, kór chlapi, tak to něják neřeším :-)
ale mamánci jsou případy sami o sobě, to souhlasím :-))

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

A máš nejaké navrhované riešenie? Otca vykastrovať? Zavrieť do blázinca ako nesvojprávneho? Ja by som navrhla slušný odstup s tým, že sa budem stretávať s otcom bez partnerky, na rodinných oslavách sa posnažím a nebudem kaziť vzduch a inak si bduem žiť svoj život. Smrť matky je určite smutná vec, ale asi by ju nevzkriesilo, keby jej muž trúchlil a následne spáchal samovraždu, nie?

píšu někde vykastrovat ? zavřít do blázince ? nevšimla sjem si .....

Nie, ale pýtam sa... lebo ja tam veľmi iné riešenie nevidím.

ale já netvrdím, že jeho tatík už nemá na nic v životě nárok, jen prostě - asi bych potřebovala čas se s tím vyrovnat, že je někdo jinej a z holky v mým věku bych nadšením neskákala, nebudu tvrdit že jo ... jsem pro chovat se k ní slušně, ale rodinné dýchánky bych si s ní asi ráááda odpustila.

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

Ppalvi, zbytočne špekulovať, čo BY KEBY. Mnohí sa do jeho situácie nedostanú, mnohí skôr do situácie Markéty ;) - možno aj na teba to čaká... :lol:

tak já bych řekla, že páprda u mě něják moc nehrozí :D vím, nikdy neříkej nikdy, ale to spíš budu vedle sebe mít mladý maso, jak starýho chlapa. nepřitahují mně, co už nadělám :vissla:

Nezabúdaj, že ani ty nemladneš... O pár rokov bude starý páprda už tvoj rovesník. ;)

je mi 32, co je nad 50 je pro mě momentálně páprda. stejně je zvláštní, jak se to posunuje :-) když mi bylo náct, byla pro mě stará holka už v 25 :-)))
a tady ani nejde o to, že nemládnu :-) prostě představa chlapa o 25 let staršího než jsem já mě nebere :-)

Blossom napsal(a):

Mia: ve snu by mě nenapadlo svůj zákonný podíl z této nemovitosti dát  do své případné nové rodiny, novému partnerovi a novým dětem

Základní otázka: Jakým způsobem tady Kukulínův otec dává podíl z nemovitosti po zemřelé ženě do nové rodiny?? :co: :co:
Můžete mi to někdo napsat, tedy ne vašimi spekulacemi, ale nějakou Kukulínovou citací?
A nebo můžeš Kukulíne ty sám popsat KONKRÉTNĚ, čím tě Markéta majetkově ohrožuje?

.

Jednoduše.
Tím, že se otec ožení, stanou se nová žena a nové děti spolu s kukulínem a bratrem jednou dědici jeho třetinového podílu na domku po kukulínově mamince. Nebo peněz z jeho případného prodeje.
A kolotoč protiargumentů může jet nanovo...:lol:

mia napsal(a):

Blossom napsal(a):

Mia: ve snu by mě nenapadlo svůj zákonný podíl z této nemovitosti dát  do své případné nové rodiny, novému partnerovi a novým dětem

Základní otázka: Jakým způsobem tady Kukulínův otec dává podíl z nemovitosti po zemřelé ženě do nové rodiny?? :co: :co:
Můžete mi to někdo napsat, tedy ne vašimi spekulacemi, ale nějakou Kukulínovou citací?
A nebo můžeš Kukulíne ty sám popsat KONKRÉTNĚ, čím tě Markéta majetkově ohrožuje?

.

Jednoduše.
Tím, že se otec ožení, stanou se nová žena a nové děti spolu s kukulínem a bratrem jednou dědici jeho třetinového podílu na domku po kukulínově mamince. Nebo peněz z jeho případného prodeje.
A kolotoč protiargumentů může jet nanovo...:lol:

Ta to je tedy nakrásně natvrdo řečené. :usch:   :dumbom:

Ale já se ptám, čím dává otec podíl z nemovitosti po zemřelé ženě do nové rodiny TEĎ. Pokud vím, otec ještě žije, tak supi mají ještě tak 20 - 30 let čas... :usch: :dumbom:

Ale já teda zase nechápu, PROČ by si Kukulínův otec nemohl to, co zdědil, užít třeba i s novou rodinou. On po své ženě něco zdědil, on má právo po smrti své ženy začít další život a může k tomu životu použít i svoje dědictví. On nemá povinnost dávat to, co zdědil po své ženě, svým dětem, Je to JEHO dědictví. A to, co zůstane po něm, zdědí jeho synové a taky teď, když se ožení a bude mít další dítě, tak i oni. Je to morální i zákonné. TEČKA.

Modroočka napsal(a):

Ale já teda zase nechápu, PROČ by si Kukulínův otec nemohl to, co zdědil, užít třeba i s novou rodinou. On po své ženě něco zdědil, on má právo po smrti své ženy začít další život a může k tomu životu použít i svoje dědictví. On nemá povinnost dávat to, co zdědil po své ženě, svým dětem, Je to JEHO dědictví. A to, co zůstane po něm, zdědí jeho synové a taky teď, když se ožení a bude mít další dítě, tak i oni. Je to morální i zákonné. TEČKA.

:jojo:

Modroočko, souhlas :supr:
Já bych jen dodala, že na světě jsou holt věci které člověk nepředělá ani nezvrátí opačným směrem, i kdyby se stokrát stavěl na hlavu - a konec manželství buď úmrtím či rozvodem, po kterém následuje nové manželství, "druhá rodina" je kolikrát taková pecka mezi oči pro některého z aktérů, která se rozdejchává velice těžko.
Jenom mi v tomhle případě nesedí jedna věc: Kukulín tady mluví jenom a výhradně za sebe, nikdy se tady nezmínil o tom, jak celou situaci vnímá jeho bratr. Přece se celá věc musí logicky týkat i jeho - ale je tady popsáno už 16 stránek a o bráchově náhledu na věc ani ťuk.
Tipla bych si, že brácha - na rozdíl od Kukulína - celou situaci vzal poměrně v pohodě a vztah otce s mladou parterkou, očekávaný příchod nevlastního sourozence ani majetkové složitosti ho nijak zvlášť netrápí.
I když mi do toho houbeles je, zajímalo by mě jestli Kukulín, který už má třicítku za sebou žije v současné době v párovém vztahu s lepou dívčinou přiměřeného věku. Nevím, jestli je to jenom můj osobní pocit ... ale já bych se vsadila, že Kukulínův nesmiřitelný postoj k otcově známosti pramení z toho, že třicetiletá holka si má najít třicetiletého kluka (Kukulínova věku), jinak je to všechno nějaký podezřelý. A tak nějak si začínám myslet, že na Kukulína zatím žádná vrstevnice nevybyla, chlapec trpí frustrací a z tohoto titulu nemůže mladé maceše přijít na jméno, neboť mladé dívky se mají zabývat výhradně a zcela Kukulíny a nikoliv jejich otci :D

Modroočka napsal(a):

Ale já teda zase nechápu, PROČ by si Kukulínův otec nemohl to, co zdědil, užít třeba i s novou rodinou. On po své ženě něco zdědil, on má právo po smrti své ženy začít další život a může k tomu životu použít i svoje dědictví. On nemá povinnost dávat to, co zdědil po své ženě, svým dětem, Je to JEHO dědictví. A to, co zůstane po něm, zdědí jeho synové a taky teď, když se ožení a bude mít další dítě, tak i oni. Je to morální i zákonné. TEČKA.

Nejsem sice právník, ale myslím, že takto by na věc nahlížel i případný soud. Několika dědickými řízeními jsem už v životě prošla, ale nikdy jsem ani neslyšela o tom, že by se již rozhodnuté a skončené dědické řízení po letech znovu otvíralo z důvodů očekávaného potomka a (možná) svatby jednoho z účastníků dědictví.
Pokud Kukulín půjde cestou soudního sporu v tomto, prosoudí i to, co dosud má, a nezíská vůbec nic.

Cenu by mělo, aby si s otcem a bratrem nějak vypořádali majetek, který nyní vlastní na třetiny. Především tedy ten zmíněný dům. A teprve poté, co bude dům vlastněn jediným majitelem (a zapsán na katastru apod.), který ostatní nějak vyplatí (pokud nemá peníze hotově, tak třeba přes hypotéku, splátkami apod.) tak do něj investovat a rekonstruovat. Pokud to neudělají, zadělávají si jen na další vleklé rodinné spory.

Jenomže takové vypořádání majetku vyžaduje vstřícný postup a zájem všech zúčastněných. Tedy vzájemnou dohodu. Ta asi není možná, když Kukulín jak sám píše zaujal postoj odmítače, a navíc nazývá otce paroháčem (Kukulíne- proč?? dlužíš nám odpověď..) a jeho Markétu ziskuchtivým a vyčůraným frockem.  Takže se logicky (a právem) urazí a zabejčí i otec a dohoda nebude možná.Bratrův postoj Kukulín nevysvětlil, jen naznačil, že bratr je možná klíčem k řešení...???

Takže především pro postoj a chování Kukulína vzájemná dohoda není možná, předpokládám, že tato patová situace se zakonzervuje,dům přestanou opravovat a udržovat (proč by investovali do něčeho, kde vlastní pouze 1/3). Dům bude chátrat a ztrácet na hodnotě, a nebude z něj mít nikdo nic.
Pokud se pokusí ve zmíněné rodinné atmosféře o soudní vypořádání domu, je to na roky, a mezitím, než dům spadne, prosoudí na tom kalhoty.

Můj názor je ten, že on i ona, připravovali početí dítěte a svůj vztah velmi pečlivě právě kvůli majetku. Otec tvrdí, že to tak není. Ale já mu nevěřím už ani slovo. (Kukulín - příspěvek č.1)


Ještě co se týká Kukulínem proklamované Markétiny ziskuchtivosti a vyčuranosti. Čím obírá Markéta Kukulína o jeho část majetku  teď, mi nikdo, ani Kukulín, nebyl schopen říct. Podle mě tedy ničím.
Její údajná vyčůranost je tedy  pouze v tom, že ona a její dosud nenarozené dítě budou v budoucnu, po otcově smrti, dědit ze zákona část jeho majetku. A o jaký majetek jde? Zrekapitulujme si to dle Kukulínových slov:

1)Movité věci, pocházející z majetku matky před svatbou - tedy už nyní jsou tyto věci víc než 30 let staré... - jakoupak asi můžou mít ekonomickou hodnotu?? :co:)

2)Dále peníze, které otec s matkou naspořili za poslední cca 4 roky - když tedy hypoteticky vezmeme jen "matčinu " půlku, kolik peněz to tedy může být? Stojí to vůbec za řeč?

3) Podíl na domě má otec 1/3. Po jeho budoucí smrti (fuj :usch: - hnusné takto uvažovat, ale Kukulín a jemu takto podobní tak uvažují) tato jedna třetina bude rozdělena mezi Kukulína, jeho bratra, Markétu - tedy pokud si ji otec vůbec vezme, a nové dítě. Tedy jestli dobře počítám, Markétě by připadla jedna dvanáctina domu, dítěti taky jedna.

To je tedy úžasný majetkový prospěch :supr:, získat někdy v budoucnu, za cca 20-30 let, dvě dvanáctiny ze zchátralého domu.
Ano, kvůli tomu se tedy opravdu vyplatí účelově otěhotnět s vidinou získání cizího majetku!!! :lol: :lol:  :dumbom: :dumbom:

Když bych to surově, naprosto účelově (ale bez vedlejších úmyslů) obrátila:
Kukulinův otec se ožení s Markétou. Protože jsme lidé smrtelní, může se stát, že M. i dítě zemřou bez závěti. Ze zákona pak
"§ 474 ObZ
(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner však vždy nejméně polovinu dědictví."
Může tedy dojít k situaci, kdy by Kukulin s bráchou posléze (z dědictví po otci) přišli každý k 1/4 původního Markétina majetku, na jehož získání se nijak nepodíleli.

helena napsal(a):

Když bych to surově, naprosto účelově (ale bez vedlejších úmyslů) obrátila:
Kukulinův otec se ožení s Markétou. Protože jsme lidé smrtelní, může se stát, že M. i dítě zemřou bez závěti. Ze zákona pak
"§ 474 ObZ
(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner však vždy nejméně polovinu dědictví."
Může tedy dojít k situaci, kdy by Kukulin s bráchou posléze (z dědictví po otci) přišli každý k 1/4 původního Markétina majetku, na jehož získání se nijak nepodíleli.

Ale Heleno, přeci víš, že v takovém případě by Kukulín a jeho brácha okamžitě začli pátrat po Markétině rodě, hledat tu správnou genetickou linii, pokračovatele rodu, a tomu by neprodleně takový majetek vrátili!!! A samozřejmě - přidali by i patřičné úroky! :lol:  :vissla:

Nevím, kvítečku - lépe řečeno, vědět nechci. jen jsem si pustě zateoretizovala... A kdybych použila svoje zkušenosti, pravděpodobně bych mohla uslyšet (téměř) typicky mužskou odpověď  "To je něco jiného"...

Kiara napsal(a):

Modroočko, souhlas :supr:
Já bych jen dodala, že na světě jsou holt věci které člověk nepředělá ani nezvrátí opačným směrem, i kdyby se stokrát stavěl na hlavu - a konec manželství buď úmrtím či rozvodem, po kterém následuje nové manželství, "druhá rodina" je kolikrát taková pecka mezi oči pro některého z aktérů, která se rozdejchává velice těžko.
Jenom mi v tomhle případě nesedí jedna věc: Kukulín tady mluví jenom a výhradně za sebe, nikdy se tady nezmínil o tom, jak celou situaci vnímá jeho bratr. Přece se celá věc musí logicky týkat i jeho - ale je tady popsáno už 16 stránek a o bráchově náhledu na věc ani ťuk.
Tipla bych si, že brácha - na rozdíl od Kukulína - celou situaci vzal poměrně v pohodě a vztah otce s mladou parterkou, očekávaný příchod nevlastního sourozence ani majetkové složitosti ho nijak zvlášť netrápí.
I když mi do toho houbeles je, zajímalo by mě jestli Kukulín, který už má třicítku za sebou žije v současné době v párovém vztahu s lepou dívčinou přiměřeného věku. Nevím, jestli je to jenom můj osobní pocit ... ale já bych se vsadila, že Kukulínův nesmiřitelný postoj k otcově známosti pramení z toho, že třicetiletá holka si má najít třicetiletého kluka (Kukulínova věku), jinak je to všechno nějaký podezřelý. A tak nějak si začínám myslet, že na Kukulína zatím žádná vrstevnice nevybyla, chlapec trpí frustrací a z tohoto titulu nemůže mladé maceše přijít na jméno, neboť mladé dívky se mají zabývat výhradně a zcela Kukulíny a nikoliv jejich otci :D

Kiaro,
co když je to jen starost o otce? Někde jsem četla že za brách nechce mluvit, jen sám za sebe. Vždyť jsou to opravdu výjimky, 53 + 28 let= šťastné manželství.

:D:D Blážo, já myslím, že je samo o sobě vyjímečné, mít šťastné manželství... Ten věk je fuk.
Mám spolužačku, vdávala se, nebylo jí ani 18 - musela.  Všichni čekali, že půjdou od sebe, byli mladí... neměli kde bydlet...
Jsou spolu, mají tři bezva děti, postavili si baráček... bude jim čtyřicet.
Co pořád s tím věkem máte? :rolleyes:

Co se rozdílu věku týče- podle mě velký věkový odstup sice určitý problém být může, asi ta pravděpodobnost dobrého manželství je o něco menší, než u věkově podobných párů, ale průběh manželství ovlivňuje tolik dalších nepředvídatelných faktorů, že věkový rozdíl se v tom množství skoro ztrácí. A co třeba tyto vztahy - Kaplický a jeho Eliška - věkový rozdíl přes 40 let, byli spolu šťastní (bohužel jen tak krátce). Dále režizérka Němcová a Vávra - taky rozdíl asi 40 let, už dlouho šťastni. Takže šťastná manželství s velkým věkovým rozdílem existují, přestože jch není moc.

A co se týká věkového rozdílu, a nebo i "doby smutku po smrti partnera" - kdo by měl určovat kde jsou hranice? Např. že 15 let rozdílu je ještě OK, ,ale 15 a půl už ne? A nebo když se zamilujete po 5 letech vdovství, je to OK, ale když po 5 měsících, je to fuj?
Ptám se - kdo z vás si dobu seznámení se svým manželem naplánoval? Ano - nikdo, protože toto naplánovat ani nejde. A pokud Kukulínův otec měl to štěstí a našel partnerku už po 5 mešících vdovectví, já mu to tedy přeju. Nikdo by neměl být dlouho sám.

Bláža: Kiaro,
co když je to jen starost o otce?

Blážo, opravdu je Kukulín až dojemně starostlivý: Například nazývá otce paroháčem, dále nezodpovědným frackem, odmítá se s ním bavit, odmítá podat ruku při seznámení s jeho přítelkyni, početí jejich dítěte označuje za majetnický kalkul.... :usch:

Děkuju pěkně za takovouto starostlivost a synovskou lásku... :dumbom:

Kiara se ptá:
Nevím, jestli je to jenom můj osobní pocit ... ale já bych se vsadila, že Kukulínův nesmiřitelný postoj k otcově známosti pramení z toho, že třicetiletá holka si má najít třicetiletého kluka (Kukulínova věku), jinak je to všechno nějaký podezřelý. A tak nějak si začínám myslet, že na Kukulína zatím žádná vrstevnice nevybyla, chlapec trpí frustrací a z tohoto titulu nemůže mladé maceše přijít na jméno, neboť mladé dívky se mají zabývat výhradně a zcela Kukulíny a nikoliv jejich otci

Kukulín píše již dříve, v příspěvku 305, toto: Samozřejmě, ale to sem psát nebudu, protože předpokládám, že by si to Markéta číst mohla a tím pádem by byla ve výhodě. Koneckonců oni už jsou na to dva. Takže de facto jsou ve výhodě už i tak


Taktéž si myslím, že vítr fouká i z této strany....

Já - když to tak pročítám - tak ze všeho vyplývá, že to, oč Kukulínovi jde a na čem si zaťatě sedí je proklamovaná třetina domu, patřícího kdysi výlučně jejich mamince. Když jsem se nad tím vším zamyslela z té praktické stránky, jedná se o dům podprůměrné hodnoty, do kterého se musí vrážet imrvére peníze aby byl alespoň minimálně obyvatelný. Proti tomu stojí Markéta, která vlastní jako jediná dědička celý domek po dědečkovi, takže si troufám tvrdit, že Kukulínova macecha je na tom s majetkem daleko lépe, než Kukulíni a nevidím důvod, proč by lačně pošilhávala po jedné třetině zanedbaného baráku. Z toho logicky vyplývá, že Kukulínova zášť pramení výlučně z toho, že macechu nechce vidět ani nakreslenou, podsouvá jí vyčůranost a zištnost, ačkoliv Markéta v tuto chvíli vlastní majetek, jehož cena je nepoměrně vyšší než barák, o jehož jednotlivé třetiny Kukulínovi jde.

Kukulíne, možná je lidsky pochopitelné že máš k Markétě neskutečnou averzi, ovšem nepřišel sis sem pro morální výprask, ale pro radu.

Okamžitě proto zastav veškeré nákladné investice, otci sděl věcně a slušně svoje stanovisko a požádej ho o odkup jeho třetiny ve Tvůj a bratrův prospěch. Odhadní cena baráčku bude v jeho současném stavu finančně příznivá, takže i když si vezmete s bráchou napůl hypotéku, splátky budou únosné. Rozhodně to bude lepší, než zarytě mlčet, opravovat barák, cpát do toho peníze a tím pádem šponovat jeho cenu - a ceny jednotlivých podílů - směrem nahoru. Ty budeš mít klid, otec bude mít klid ... ovšem spokojenost na obou stranách ti zaručit nemůžu.
Zato ti můžu zaručit, že vaše vzájemné vztahy budou pravděpodobně na hodně dlouho rozstřílené na padrť :jojo:

Jj, taky si myslím, že Kukulín má vzteka, protože nemůže najít ani mladší ani starší ;) Jeho starost o otce je opravdu dojemná, o představě že ho tady Markéta šmíruje, vyhledává na netu jeho dikuze ani nemluvím :lol: příkladná starost ;)

Právě proto, že ten, kdo již ze začátku usiluje o to aby měl co nejvíc, ten v tom většinou pokračuje.
A ten, kdo tomu druhému dává co nemusel, časem někdy přijde na to, že by se mohl obávat i o to málo co mu patří.
Já jsem to zažila, ale jinak jak myslíte...

Blossom: "Pokud vím, otec bydlí v družstevním bytě, který nebyl předmětem dědictví. Tam Markéta chodí zatím jen na návštěvu - a i kdyby tam v budoucnu s otcem žila, družstevní byt nebyl předmětem dědictví,...."

A co se tedy děje s družstevním bytem po smrti jeho majitele? Přechází snad do vlastnictví státu? To asi ne, vid... :)
Jinak souhlasím s těmi, kteří propagují tatíkův fajn život po smrti jeho ženy a právo předat cokoliv, co zdědil po své manželce, do rukou nové mladé manželky. Truchlit se jistě nedá donekonečna a život se má žít.
Ale klidně přiznávám, že představa, jak unavená z práce posílám prachy na nějaký spořko, ze kterého po mém náhlém skonu bude můj muž jaksi obšťastňovat novou ženu a našemu děcku nedá nic..., ta představa mě netěší - tak nevím, jestli to radši nepůjdu utratit "na pivo" :D :D :D

Fakt chudák.

Bláža.. napsal(a):

Kiaro,
co když je to jen starost o otce?

Hmm, to určitě :lol:

Bláža.. napsal(a):

Vždyť jsou to opravdu výjimky, 53 + 28 let= šťastné manželství.

Tak tohle je to, co na tom některé duchovně mělké dámy žere. Milují jenom samy sebe tak moc, že chtějí mít kontrolu i po smrti. :rolleyes:

představa, jak unavená z práce posílám prachy na nějaký spořko, ze kterého po mém náhlém skonu bude můj muž jaksi obšťastňovat novou ženu a našemu děcku nedá nic...
Jednoduchý - když máš tyhle obavy, lze posílat peníze na spoření dítěti, případně ošetřit závětí. Manžel není neopominutelný dědic, takže dostane půlku SJM a šlus. Jenže ono se s tím náhlým skonem ani manželem hamounem jaksi nepočítá, že... tudíž ani s napsáním poslední vůle.

Jj, Heleno, proto jsem vždy měla všechna spoření a pod. psané v případě smrti na děti... :jojo:
Manžel teda koukal, ale já mu tenkrát na férovku řekla, že moje těžce vydělaný peníze nenechám přeci jemu, aby je rozházel s ku... na oslavu, ža se mě zbavil a že si na to bude muset vydělat sám... :lol: :lol: Tenkrát jsem to myslela ze srandy, ale v rozvodovým řízení jsem byla ráda, že už to mám takhle - o starost míň... ;)

Javeno, nemám děti, nejsem vdaná,ale taky bych to tak řešila. Jakmile spořko, tak na děti. A dokud mu nebude 18náct tak na to nikdo nemůže prostě sáhnout.
Myslím, že to tak řeší hodně rodin a ani s tím ta druhá strana nemá problém. Znám i plno otců, kteří myslí úplně stejně.

no tak nevím , jestli tohle bude připad K. otce, zvlášt po tom, jak se k němu K. chová :-)

Klubko napsal(a):

Javeno, nemám děti, nejsem vdaná,ale taky bych to tak řešila. Jakmile spořko, tak na děti. A dokud mu nebude 18náct tak na to nikdo nemůže prostě sáhnout.
Myslím, že to tak řeší hodně rodin a ani s tím ta druhá strana nemá problém. Znám i plno otců, kteří myslí úplně stejně.

Ano, Klubko, takto je to správně, ve smyslu, aby peníze uspořené dítěti využilo skutečně to dítě, ne nikdo jiný.

Ale bohužel, všechno má své úskalí, i to spoření stavebka přímo dětem: Jakmile klapne dítěti 18, vybírat naspořené peníze má právo jen ono samo, nikdo jiný. Vkládat tam může dál kdokoli jiný (většinou rodiče), ale na výběr nemají už žádný vliv, právně je to jen jeho.
Takže se může stát i to, co v rodině mých známých: Rodiče opravdu v potu tváře spořili mladému na stavební spoření, aby měl základ do života, mysleli to na jeho budoucí bydlení. Jenže - jejich syn o tom spoření věděl, bylo tam už přes 100 tisíc, když mu bylo 18. Chtěl si za to koupit auto. Rodiče nesouhlasili, pohádali se s ním. A ten povedený synáček, s vědomím, že jsou to peníze jeho, šel, a to stavebko celé vybral. A koupil si to auto, které mimochodem za 14 dní poté celé zrušil, havaroval (on sám naštěstí bez úhony).
Takže bohužel, i takto to může dopadnout... :(

Pardon za :offtopic:

když ale někomu spořím, no tak bud mu to dám, at si za to koupí , co chce, ne? nemuseli mu přece spořit. a já si myslím, bud chci dát a ty si s tím dělej , co chceš nebo radši nic.takovéto "dary " s podmínkou je to jen na to a to, nebo musíš kvůli tomu dělat to a to.....je jen manipulace.

Blossom, to je možný a ne nereálný. :(

Když se nad tím zamyslím hlouběji, spořím peníze pro děti - dostanoui je děti. Mělo by být na nich, co s nimi udělají... Taky by mě ale dostalo, kdyby to rozházeli, jaksi předpokládám, že si budou spořit dál. :vissla:
Já jsem tedy pana specialistu dostala otázkou, jestli by ty peníze nešlo vydat až jim bude 21. Chvíli lapal po dechu a povídal - vy myslíte, jakože budou chytřejší, jo? A koukal na mě jak na blba. Já mu řekla, že jo, že nejsou po mě, že to ať ho nemate... no byl rád, když jsem odkvačila... :D
Pokud spořím sobě a děti dostanou peníze po mé smrti, je to to samé. Je to prostě na nich, co s tím udělají.

Když to hodně zlehčím, teď, když jim koupím drahej mobil, taky nechci, aby ho ztratili, ale kvůli tomu jim ho přeci nazamknu do trezoru. Jen velmi důrazně poučím, že kdo přijde domů bez telefonu, vyfasuje to starý pádlo, co jsem donedávna používala já... :lol: To bys měla vidět - pádlo i výraz dětí...
No a s tím spořením, taky. Jsou to vaše prašule, ale když si nebudete dál spořit a rozfrcáte to s kámošema, budete do smrti bydlet se mnou... Myslím, že budou mít stejný výraz, protože se mnou mají už teď těžký život, chudáci, a puberta to předpokládám, trochu umocní... :lol::dumbom:

agewa napsal(a):

když ale někomu spořím, no tak bud mu to dám, at si za to koupí , co chce, ne? nemuseli mu přece spořit. a já si myslím, bud chci dát a ty si s tím dělej , co chceš nebo radši nic.takovéto "dary " s podmínkou je to jen na to a to, nebo musíš kvůli tomu dělat to a to.....je jen manipulace.

No, já mám dvoupokoják a spořím dětem kvůli bydlení. Když to rozhážou - je to jejich právo. A co až se mi budou stěhovat do bytu jejich drahé polovičky, nejlépe těhotné... kdo s kým bude manipulovat?
Všechno má různé úhly pohledu... ;)

agewa napsal(a):

když ale někomu spořím, no tak bud mu to dám, at si za to koupí , co chce, ne? nemuseli mu přece spořit. a já si myslím, bud chci dát a ty si s tím dělej , co chceš nebo radši nic.takovéto "dary " s podmínkou je to jen na to a to, nebo musíš kvůli tomu dělat to a to.....je jen manipulace.

Obecně a teoreticky vzato, agewo, ano, dar by měl být dán bez podmínek. Ale přesto si nemyslím, že šetřit dětem na start do života, na bydlení, je od rodičů manipulace. Je to od rodičů dar, a podle mě, měl by být využit aspoň přibližně na to, na co si spořící rodiče přáli - v tomto případě na byt.
Když tě vezmu za slovo a dovedu situaci schválně ad absurdum - celé dětství dětem spoříš, a oni si pak třeba v 18 za to udělají jeden obrovský drogový mejdan pro sebe a své kamarády. Pořád tvrdíš, že je to správně?

Ono naspořené peníze, a nebo dědictví a čerstvě zletilé děti, to je mimochodem kapitola sama pro sebe. Něco o tom vím: mé děti zdědily po svém otci, mém BM, v jejich necelých 14 a 16ti letech velký nový dům, firmu o tehdy 20 zaměstnancích a dost velkou hotovost. Teď už jsou děti zletilé, a kdyby to chtěli všechno rozfofrovat jakýmkoli způsobem, nemám šanci jim v tom bránit. Naštěstí jsou děti dost rozumné, ale i tak jsem jednou měla krátce  velký strach, že by mohla dědictví shrábnout třeba nějaká sekta, kdyby do ní spadli. Naštěstí se mé obavy ukázaly neopodstatněné.
Ale takové věci se bohužel stávají, tato nebezpečí v oblasti dědictví prostě jsou a nedá se tomu moc čelit.

S dětmi o těchto věcech proto dost mluvím, a kladu jim na srdce: Tyto peníze máte po tátovi. Až z nich budete vybírat, vzpomeňte si na tátu a v duchu si položte otázku, co by táta asi řekl na vámi zvolený způsob využití. Zda, jestli se na vás někde z obláčku kouká,  je spokojený a nebo nad vámi lomí rukama.
Vím, že si přál, abyste tyto peníze využili na studium, na bydlení, na případný start vašeho podnikání apod. Myslím, že mé děti to naštěstí zvládají.

Zas tak velký přehled o různých spořeních nemám, ale přece neexistuje jen takové, které dítko v 18 vybere, ne? Asi se dá spořit i na svoje jméno a potomkovi věnovat korunky v momentě, kdy je samostatné bydlení aktuální, což většinou v těch telecích 18 nebývá.

helena napsal(a):

Zas tak velký přehled o různých spořeních nemám, ale přece neexistuje jen takové, které dítko v 18 vybere, ne? Asi se dá spořit i na svoje jméno a potomkovi věnovat korunky v momentě, kdy je samostatné bydlení aktuální, což většinou v těch telecích 18 nebývá.

Co já vím (ale finanční odborník nejsem, jen laik-uživatel) tak pokud spoříš na jméno dětí, optavdu v těch jejich 18ti ztrácíš možnost výběr ovlivnit.

Pokud spoříš na jméno své, tak opravdu jim to můžeš dát jak a kdy uznáš za vhodné. Ale pokud se s tebou něco stane, tak při případném dědickém řízení se to dělí na zákonné dědice (tedy pokud jsi nezanechala závěť, tou to ovlivnit můžeš, ale jen do míry určené zákonem).
A pokud je zákonným dědicům 18 a mají svůj, jiný nápad, jak to utratit, máš smůlu... :(

Možná by se to dalo ošetřit nějakou složitější s právníkem sepsanou smlouvou, pamatující na všechny možné situace. Jenomže mnoho situací v životě je nepředvídatelných, a ruku na srdce-kdo z vás má sepsanou závěť, kdyby něco? Já tedy ne...
Úskalí života může sice člověk trochu ovlivnit, ale vždycky se najde nějaké, o kterém ani netušíte, že by mohlo přijít.....

moéžná se budeš divit, ale ano. pokud chci něco dát, tak at si s tím dělají , co oni uznají za vhodné. Jistě , že by mě mrzelo, že to " prohýří", ale to už je opravdu věc toho, kdo to přijme.mám děti 18 a 20 a do toho, za co utratí " svoje " peníze jsem jim nikdy nemluvila.pokud máš dojem, že by je dítko nepoužilo "správným" způsobem, spoř na své jméno a pak jim to dej.

Tohle jsem já ošetřila u svého prostředního dítěte(  ježto je poněkud nevyzpytatelná i ve svých takřka 18 letech) tím, že jsem jí založila spořící  pojistku.Vybrat  jí půjde až v 26 letech . No a to už doufám, že snad bude mít rozum....
Nejmladšímu  jsem to  také  takhle nastavila. Co já vím, co z něho  bude v pubertě a jak dlouho se mu ta puberta bude držet... Pozdějším výběrem snad alespoň  částečně eliminuji  jeho blbé nakládání s financemi, které  mu spořím přece jen  v dnešní době trochu  těžko...
Se stavebním spořením jsem měla blbou zkušenost už dvakrát. Můj nejstarší syn ho měl založeno  na sebe.   Chtěla jsem  mu předělat půdní vestavbou pokojík.O použití do jeho zletilosti  jsem musela žádat soud a ještě BM,který mu na to nedal ani kačku..
Noa  syn mého nynějšího manžela poštván svojí matkou stavebko také profrcal okamžitě po dovršení 18 let za blbiny. A to mu po  rozvodu rodičů spořil celý cyklus výhradně táta...:dumbom:
No a že se některým  jedincům puberta drží  dost dlouho, včetně trucovitého  odmítavého chování k vlastnímu otci,  to je vidět na zdejším vlákně....

Myslím, že by byla možná i notářská úschova s určeným termínem vydání, protože ta není vázaná jen na platbu za nemovitosti. Sice jsou tam nějaké poplatky, ale ve finále to určitě vyjde levněji, než rozfrcané úspory na bydlení.

Blossom: "Když tě vezmu za slovo a dovedu situaci schválně ad absurdum - celé dětství dětem spoříš, a oni si pak třeba v 18 za to udělají jeden obrovský drogový mejdan pro sebe a své kamarády. Pořád tvrdíš, že je to správně?"

:D Ono z filozofického hlediska je to asi správně...... Jednou někomu něco věnuješ, tak ať si s tím dělá, co chce. Ovšem z praktického hlediska - kdybych se dozvěděla o prohýřeném majlantu tímto způsobem, asi bych si musela šlehnout taky :D :D.

Helena: "Jenže ono se s tím náhlým skonem ani manželem hamounem jaksi nepočítá, že... tudíž ani s napsáním poslední vůle."

Máš pravdu, Helčo, člověk maká, maká.... taky jsem nad tím až do přečtení Kukulína nějak víc neuvažovala. A k sepsání vůle jsem se vlastně nikdy ani nechystala :),my  zatím necháváme věci plynout. :)
Tak snad to všechno pro Kukulína dopadne "dobře". :)

Axi: "Fakt chudák."

Axi, Tobě je nějak hodně zle, co? :| Už nedokážeš vnímat ani náznak legrace? ;) :)
Dělej s tím něco.... A drž se. Poslední dobou nějak vibruješ. :|

agewa napsal(a):

když ale někomu spořím, no tak bud mu to dám, at si za to koupí , co chce, ne? nemuseli mu přece spořit. a já si myslím, bud chci dát a ty si s tím dělej , co chceš nebo radši nic.takovéto "dary " s podmínkou je to jen na to a to, nebo musíš kvůli tomu dělat to a to.....je jen manipulace.

To sice jo ale třeba v Blossom ve svém příspěvku 422 psala, že klučina těch známých svoje stavební spoření utratil za auto. A jestli se nemýlím, tak stavební spoření je na bydlení nebo úpravu bydlení a ne na to si kupovat auto. Takže rodiče ho šetřili za určitým účelem.
Navíc, jestli by klučina měl pocit, že dar jeho rodičů je manipulace, protože chtějí, aby to utratil za bydlení a ne za auto, tak mohl říct, ať si peníze teda strčí někam a na to auto si našetřit.

Zaujal mě tento článek i příspěvky. A protože jsem také zažila smrt manžela, vím, jaké to je "zůstat sám". I přesto, že mám také 2 skvělé dospělé děti, je to zcela něco jíného. Láska dětí a láska partnerská. Ty vztahy tady nejsou o "vlastnictví" rodičů a dětí. Jsem  přibližně ve stejném věku jako otec,  který si našel krátce po smrti své ženy mladou partnerku a zcela ho chápu. I já si brzy po manželově smrti našla nového partnera. Nehledala jsem, zkrátka to přišlo samo.
A náš osud sám ví, co je pro nás to nejlepší. Kdysi mě rodiče učili, že jsme tady nejdří pro ty druhé a já musela časem pochopit, jak se hluboce mýlili. Nejsme. Jsme tady každý hlavně  za sebe. Máme tady své úkoly, své učební lekce, které se máme v životě naučit, prožít a zvládnout. 
Nikdo nemá právo obětovat se pro druhé tím, že bude strádat samotou, jen proto, že se to někomu nelíbí. Máme plnit svoji vůli, ne vůli někoho jiného.
Když přišla do mého života moje druhá láska, řešila jsem dilema, zda tak krátce po smrti muže do vztahu jít.  Co na to řeknou "lidé". Nikdo mi nic nikdy zdarma nedal A také jsem řešila věkový rozdí. Nakonec zvítězily jednoduché selské počty.
Děti odejdou z domu, založí si vlastní rodiny a budu v samotě oplakávat člověka, který zemřel a budu čekat, až budou děti za mnou chodit, ať už z lásky nebo povinnosti či pohlídat vnoučata.
Takováto nepsaná pravidla tady stanovila kdysi společnost, co by se mělo a nemělo, ale pro koho je to dobré? Dnes si každý přizpůsobuje pravidla tak, jak se to jemu hodí....
Doporučovala bych mladému muži zajít si někdy podívat se do domova důchodců !! Na některé osamělé lidi, které se tam "odloží", protože se nemá kdo o ně starat.

Myslím, že otec se zachoval správně. Jednal tak, jak jednat nejlépe uměl. Nikdo nejsme na takové situace připraveni a naučeni jim čelit. Každý se musíme se svými traumaty vyrovnat po svém. A nemáme právo nikoho soudit.
V našich srdcích je dost místa pro lásku dalších lidí. A je dobře, že váš otec si našel novou ženu a bude mít novou rodinu.  Je vidět, že je schopen dávat lásku dál a dělit se o ni. A nechce jen brát.....A je vidět, že má stále snahu, aby všichni vycházeli dobře.
Docela mě překvapila věta muže ve věku 30 let - "jakou nám připravil budoucnost"....Ve 30 letech bychom si už měli do života a té "budoucnosti" kráčet sami.
V této době je to už 7 let, co jsem se svým partnerem a když se ohlídnu zpět, musím konstatovat, že rozhodnutí, které jsem tenkrát udělala, bylo správné a nechci ani pomyslet, jak by dnes vypadal můj život, kdybych ten vztah odmítla jen proto, že mi zemřel muž a společnost tady stanovila, co by se "mělo nebo nemělo hodit".....Zvlášť v dnešní době...
Já když řeším nějaké dilema, vždy se zeptám: " Co by udělala láska?"

Ireno, krásně napsáno :supr:

taurus napsal(a):

Ireno, krásně napsáno :supr:

Dííííííííky. :)

Irena: super :-)

Irena: ano, ano, ano. :storstark:

chtěl bych taky znát názor, jestli je tohle normální v rámci společnosti
Tak vidíš, Kukuline - tady máš odpovědi na svoji otázku. Dokonce v širším věkovém spektru, takže na stáří skutečně nezáleží...

helena napsal(a):

chtěl bych taky znát názor, jestli je tohle normální v rámci společnosti
Tak vidíš, Kukuline - tady máš odpovědi na svoji otázku. Dokonce v širším věkovém spektru, takže na stáří skutečně nezáleží...

Staří indičtí muži to vůči svým ženám vyřešili elegantně. Vdova byla upálena. :(

Axi napsal(a):

helena napsal(a):

chtěl bych taky znát názor, jestli je tohle normální v rámci společnosti
Tak vidíš, Kukuline - tady máš odpovědi na svoji otázku. Dokonce v širším věkovém spektru, takže na stáří skutečně nezáleží...

Staří indičtí muži to vůči svým ženám vyřešili elegantně. Vdova byla upálena. :(

Černá vdova to má taky sqjele vyřešeno: Jen co si prvně zašuk...., partnera sežere...

Vdova byla upálena.
Aneb i ze záhrobí jí bylo lze zatrhnout případný "nemravný" život

Ireno...smekám pomyslný klobouk!

taurus napsal(a):

agewa napsal(a):

když ale někomu spořím, no tak bud mu to dám, at si za to koupí , co chce, ne? nemuseli mu přece spořit. a já si myslím, bud chci dát a ty si s tím dělej , co chceš nebo radši nic.takovéto "dary " s podmínkou je to jen na to a to, nebo musíš kvůli tomu dělat to a to.....je jen manipulace.

To sice jo ale třeba v Blossom ve svém příspěvku 422 psala, že klučina těch známých svoje stavební spoření utratil za auto. A jestli se nemýlím, tak stavební spoření je na bydlení nebo úpravu bydlení a ne na to si kupovat auto. Takže rodiče ho šetřili za určitým účelem.
Navíc, jestli by klučina měl pocit, že dar jeho rodičů je manipulace, protože chtějí, aby to utratil za bydlení a ne za auto, tak mohl říct, ať si peníze teda strčí někam a na to auto si našetřit.

Jen praktická poznámka ke stavebnímu spoření: Spořící cyklus dříve trval 5 let, a nyní podle asi 2 roky staré novelizace, 6 let. Pokud ještě není tato doba celá, lze peníze ze stavebního spoření využít tak, že si člověk vezme celkem výhodný úvěr, ale ten je vázaný striktně jen na pořízení, stavění nebo rekonstrukci bytu (domu). Na nic jiného ten úvěr nedostanete, výdaje musíte dost přesně doložit.
Ovšem, po ukončení celého spořícího cyklu -dnes tedy myslím po těch 6 letech, může dotyčný požádat o vyplacení naspořených peněz (je to mezitím zhodnoceno úroky a dost výhodnou státní podporou). A tady - u toho vybrání peněz z dokončeného spořícího cyklu už to není nijak vázané na stavění či pořizování bytu, vybrané peníze může dotyčný použít na cokoli. To je právě to nebezpečí u těch 18ti letých teenagerů.

Jinak Ireno, :godlike: :godlike: :godlike: , moc krásně napsané, že života, od někoho, kdo to prožil a kdo ví o čem mluví. Ještě jednou :godlike:

Jo, život nám ty příběhy píše skoro sám.
A přála bych Kukulinovi, aby po přečtení všech těch skvělých příspěvků tady (BLOSSOM, MODROOČKO, KIARA, Taurus  a všichni další....) aby si zkusil udělat menší "inventuru" ve svých názorech a zvážil své další kroky vůči otci a Markétě. Zda by nebylo lepší "získat" další nové členy rodiny, než vyloučit ze svého života otce, který se tak bude nacházet jako mezi dvěma mlýnskými kameny....mezi synem a ženou. :jojo:

Ahoj Irenko, on Kukulín vidí jen sebe, v tom to je, nenaučil se vidět i ty ostatní.  A tobě moc držím palce, ať jsi pořád šťastná a ať tě tvoje děti chápou a posporují, protože mají rády tebe, ne tvůj majetek.

aby si zkusil udělat menší "inventuru" ve svých názorech a zvážil své další kroky vůči otci a Markétě
Irenko, Kukulin bude těžko inventarizovat - on se cítí poškozen majetkově, z čehož vyplývá jeho averze k Markétě a otcovu vztahu s ní. Jeho první otázka zněla, zda "je to normální?", majetek zmínil jen tak mimochodem. Teprve potom se začal z jeho psaní vynořovat ten pravý důvod - barák, věci po mamince používané cizí paní, jejich očekávané dítě jako způsob, kterak k majetku přijíti...
Tvoje děti tenhle problém neřeší - u nich převažuje radost ze spokojené mámy, která jim nechodí brečet, jak je opuštěná, což pro ně asi znamená víc, než třetinový podíl na baráku. Jsi šťastná ženská, že máš takovéhle potomky, namísto dítka, které by svoje sobectví schovávalo za pseudomorální postoj "že se nestydí, na starý kolena". Tak ať vám to všem vydrží

No tak jsem to přečetla celé a mám z toho dost podivný pocit.

Nejdřív na základní otázku - zda je takový vztah normální. Proč by neměl být ? Kdo bude posuzovat, co je normální ? Je možné diskutovat na téma po jaké době od smrti partnera je "společensky únosné" si najít partnera nového. Diskuse by to byla asi dlouhá a celá úplně k ničemu.  Tyhle věci jsou individuální a každý to má jinak. A nárok na štěstí a nový vztah mají i rodiče od dětí, bez ohledu na to, co si o tom dotyčné děti myslí.

Kukulíne tvoje chování při představení otcovy nové přítelkyně bylo na pár facek. Nemusí se ti líbit, ale existuje taková věc jako elementární slušnost. A ty ses choval jako malý fracek.

Další věc, co mě poměrně zarazila...spousta řečí o majetku, zlatokopectví a tak podobně a pak vyjde najevo, že jde o pár drobností s maximálně citovou hodnotou a jeden starý dům podle všeho v žalostném stavu. Je mi tedy záhadou, co dělá z Markéty takovou zlatokopku ? Co by mohla reálně získat ? 1/3 jakési ruiny ? Lampičku u postele ? Nějak to na mě celé dělá dojem, že ty si se prostě jenom nevyrovnal s tím, že si tvůj otec našel novou partnerku a dokonce s ní čeká dítě.

Jen bych chtěla vědět, jak se k tomuhle všemu vyjádří Kukulín, pokud se vůbec vyjádří. Obávám se, že jsme tady zasáhli jeho Achillovu patu.

Ireno, teď sjem si přečetla tvůj příspěvek. Ty hodně ráda přeháníš, že ?
Ta část o tom, jak společnost něco nastavila jsou bláboly. Nikdo nic nenastavil, nikdo neřekl, že si vdovec nebo vdova nesmí už někoho najít, že musí do smrti oplakávat toho co je pryč a čekat, až přijdou děti.
Co píšeš je přitažené za vlasy, přeháníš jako hrom, sorry.

a vy se tu přestaňte plácat po ramenou, jak jste dobrý a nadávat kukulínovi do fracků atd.
jo, asi neragoval jak má, stará se možná o to, do čeho je mu podle vás kulový, ale - vy nejste v jeho kůži.
takže všechno tohle je u vás jen teorie o tom, jak by jste byly nad věcí a všechno chápaly.
ale kdyby to přišlo ? kdo ví ... ;)

a když jsme u toho. vaše děti by byly tak chápavé a nikdy by neřešily, co řeší kukulín :D
tak ještě, že se na babinetu sešly samé dokonalé bytosti s dokonalýma a nechamtivýma dětma a jedinej špatnej je tu kukulín :D;)

PPavlo, já na tvůj příspěvek jen zírám. Asi takhle: :co: :co: :co: :co: :co: :co: :co:

Píšeš o Kukulínovi, že u něm víme kulový, a že nikdo z nás nebyl v jeho kůži, a že Irena přehání a to co píše je přitažené za vlasy... Prosím, jako v čem?? :co: :co:
Právě Irena je člověk, který podobný příběh skutečně prožil, naštěstí se šťastným koncem. Kdo jiný by se měl kvalifikovaněji vyjádřit k otázce "Otcova o 25 let mladší partnerka po mámině smrti?"

Co se týká Kukulína, že nikdo z nás nebyl v jeho kůži...Ano, to nebyl, protože každý z nás může být pouze v kůži své. Ale to by nesměl mít tedy na celém babinetu nikdo nikdy na nic žádný názor, protože nikdy jsme nikdo nebyl v ničí cizí kůži.
Kukulín se ptal na názor lidí, zda je takovýto vztah normální, a zda je jeho chování správné (přečti si jeho příspěvek č.1) Takže na tuto otázky mu tady každý podle své životní zkušenosti odpovídáme.
O Kukulínovi víme jen to, co o sobě on sám napsal. A to vypovídá jednoznačně. Jestli něčí chování není správné, tak hlavně to jeho.

Po ramenou tě plácá všechápající :) , nechamtivá :D   :D a dokonalá :lol: :lol: :lol:  bytost Blossom  :vissla:

Ještě abych ti PPavlo ušetřila práci, cituju ti tady základní Kukulínovu otázku z příspěvku č.1:

Chtěl bych se zeptat, jestli v této věci jednám aspoň trochu správně a chtěl bych taky znát názor, jestli je tohle normální v rámci společnosti

To jen, abys věděla, proč tady na jeho dotaz odpovídáme a píšeme svůj názor. Přesně tak, jak Kukulín žádal.
(Tedy, on si evidentně přál slyšte názor úplně jiný. Ale věřím, že se nad tím vším aspoň trochu zamyslí.) :jojo:

Irena: "Máme plnit svoji vůli, ne vůli někoho jiného."

Tak já bych tady dodala: "odcamcáď - pocamcáď" :) V životě nelze přece řešit JENOM to, co chci já.

Irena: "Dnes si každý přizpůsobuje pravidla tak, jak se to jemu hodí...."

Svatá pravda, akorát mám dojem, že díky tomu nebylo dřív nešťastných lidí míň než teď :) - úplně každá doba s sebou nese něco dobrého a něco špatného.

Irena: "Já když řeším nějaké dilema, vždy se zeptám: " Co by udělala láska?""

Irenko, nevím, není ta poslední věta příliš patetická? Na to, že výše uvádíte sousloví "selské počty?" ;)
Ale jinak hezký příspěvek.... Otázka je, zda ho Kukulín čte v té správné době (on si právě plní svoji vůli a řeší svoje selské počty a přizpůsobuje pravidla tak, jak se to jemu hodí......... ) :)
Taky je možný rozdíl mezi chováním Vašeho partnera k Vašim dětem a chováním Markéty ke Kukulínovi, kdo ví. Všichni tu jen odhadujeme... :)

PPavlaa napsal(a):

Ireno, teď sjem si přečetla tvůj příspěvek. Ty hodně ráda přeháníš, že ?
Ta část o tom, jak společnost něco nastavila jsou bláboly. Nikdo nic nenastavil, nikdo neřekl, že si vdovec nebo vdova nesmí už někoho najít, že musí do smrti oplakávat toho co je pryč a čekat, až přijdou děti.
Co píšeš je přitažené za vlasy, přeháníš jako hrom, sorry.

PPavlaa, pokud Irena vůbec přehání, tak přehání jenom velice málo. Pohled společnosti na chováníí některých jednotlivců - i když nikde není nic psáno a řečeno - je mírně řečeno zvláštní a všude se najdou "sudiči", kteří komentují, kritizují a prudí. Buď ze závisti, nepřejícnosti nebo z hlouposti, vyber si.
Já si nemyslím, že to co píše Irena je přitažené za vlasy. Naopak - je to drsná realita.
Zkus se odstěhovat např. na maloměsto či nedejbože na vesnici a poznáš to na vlastní kůži :D

Kiara napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Ireno, teď sjem si přečetla tvůj příspěvek. Ty hodně ráda přeháníš, že ?
Ta část o tom, jak společnost něco nastavila jsou bláboly. Nikdo nic nenastavil, nikdo neřekl, že si vdovec nebo vdova nesmí už někoho najít, že musí do smrti oplakávat toho co je pryč a čekat, až přijdou děti.
Co píšeš je přitažené za vlasy, přeháníš jako hrom, sorry.

PPavlaa, pokud Irena vůbec přehání, tak přehání jenom velice málo. Pohled společnosti na chováníí některých jednotlivců - i když nikde není nic psáno a řečeno - je mírně řečeno zvláštní a všude se najdou "sudiči", kteří komentují, kritizují a prudí. Buď ze závisti, nepřejícnosti nebo z hlouposti, vyber si.
Já si nemyslím, že to co píše Irena je přitažené za vlasy. Naopak - je to drsná realita.
Zkus se odstěhovat např. na maloměsto či nedejbože na vesnici a poznáš to na vlastní kůži :D

nemusím se nikam stěhovat. dobře vím, o čem mluvím. a sorry, ale znám ve svém okolí taky chlapy, co se stali vdovci v době, kdy děti byli už dospělé.
a našli si přítelku. nikdo jim nic neřekl, je to jejich věc. byli ve věku, kdy by byla škoda to zabalit a být sami.
výroky o tom, jak je společnost netoleratní jsou opravdu přitažené za vlasy. vždycky se najdou lidi, kteří jim to budou přát a ti, co je budou drbat a přát jim to nebudou. ale takhle je to u všeho, takže bych to rozhodně neshrnovala pod netolerantní společnost, je to opravdu přehnané ;)

Blossom napsal(a):

PPavlo, já na tvůj příspěvek jen zírám. Asi takhle: :co: :co: :co: :co: :co: :co: :co:

Píšeš o Kukulínovi, že u něm víme kulový, a že nikdo z nás nebyl v jeho kůži, a že Irena přehání a to co píše je přitažené za vlasy... Prosím, jako v čem?? :co: :co:
Právě Irena je člověk, který podobný příběh skutečně prožil, naštěstí se šťastným koncem. Kdo jiný by se měl kvalifikovaněji vyjádřit k otázce "Otcova o 25 let mladší partnerka po mámině smrti?"

Co se týká Kukulína, že nikdo z nás nebyl v jeho kůži...Ano, to nebyl, protože každý z nás může být pouze v kůži své. Ale to by nesměl mít tedy na celém babinetu nikdo nikdy na nic žádný názor, protože nikdy jsme nikdo nebyl v ničí cizí kůži.
Kukulín se ptal na názor lidí, zda je takovýto vztah normální, a zda je jeho chování správné (přečti si jeho příspěvek č.1) Takže na tuto otázky mu tady každý podle své životní zkušenosti odpovídáme.
O Kukulínovi víme jen to, co o sobě on sám napsal. A to vypovídá jednoznačně. Jestli něčí chování není správné, tak hlavně to jeho.

Po ramenou tě plácá všechápající :) , nechamtivá :D   :D a dokonalá :lol: :lol: :lol:  bytost Blossom  :vissla:

řeči typu, jakej je fracek, jak by zasluhoval pár facek, jak by ho někdo vydědil zase nepřipadají normální mně ;)
on se s tím pere po svým, i když asi ne zrovna nejlíp. ale nemusíte tady do něj hned šít. zvlášť, když prd víte, jestli zrovna vaše děti (nebo vy samy ?) by se v případě kukulína nervaly a nehádaly o každou kačku, bez ohledu na to, jestli tím nadělají zlou krev v rodině.

a Blossom - nemusela jsi mazat a opravovat. já tu větu, kde jsi psala, že jeho chování rozhodně není normální a to moje taky ne, četla.
naštěstí ty - a z pár něčích příspěvků nerozhoduješ o tom, čí je a čí není normální.

PPavlaa napsal(a):

Kiara napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Ireno, teď sjem si přečetla tvůj příspěvek. Ty hodně ráda přeháníš, že ?
Ta část o tom, jak společnost něco nastavila jsou bláboly. Nikdo nic nenastavil, nikdo neřekl, že si vdovec nebo vdova nesmí už někoho najít, že musí do smrti oplakávat toho co je pryč a čekat, až přijdou děti.
Co píšeš je přitažené za vlasy, přeháníš jako hrom, sorry.

PPavlaa, pokud Irena vůbec přehání, tak přehání jenom velice málo. Pohled společnosti na chováníí některých jednotlivců - i když nikde není nic psáno a řečeno - je mírně řečeno zvláštní a všude se najdou "sudiči", kteří komentují, kritizují a prudí. Buď ze závisti, nepřejícnosti nebo z hlouposti, vyber si.
Já si nemyslím, že to co píše Irena je přitažené za vlasy. Naopak - je to drsná realita.
Zkus se odstěhovat např. na maloměsto či nedejbože na vesnici a poznáš to na vlastní kůži :D

nemusím se nikam stěhovat. dobře vím, o čem mluvím. a sorry, ale znám ve svém okolí taky chlapy, co se stali vdovci v době, kdy děti byli už dospělé.
a našli si přítelku. nikdo jim nic neřekl, je to jejich věc. byli ve věku, kdy by byla škoda to zabalit a být sami.
výroky o tom, jak je společnost netoleratní jsou opravdu přitažené za vlasy. vždycky se najdou lidi, kteří jim to budou přát a ti, co je budou drbat a přát jim to nebudou. ale takhle je to u všeho, takže bych to rozhodně neshrnovala pod netolerantní společnost, je to opravdu přehnané ;)

Není třeba hledat obecnou pravdu typu tolerantní - netolerantní společnost. To je opravdu případ od případu.
Na tomto vlákně stačí držet se konkrétního případu a říci svůj názor.
Já říkám: netolerantní, sobecký a majetkuchtivý odmítač Kukulín.

Co se týká Markéty, ze všech zaujatých slov, co o ní Kukulín napsal, jsem nenašla nikde jedinou věc, co by se jí skutečně dala vytknout, jako vyslovená chyba, odmítavost, ziskuchtivost apod. Nakonec i věta: Já jsem Markéta a dnes tu budu spát v posteli tvý mámy" se po jasném dotazu ukázala být Kukulínovou interpretací, sám Kukulín v pozdějších příspěvcích přiznává, že nic takového ona neřekla. Chtěla se s ním jen normálně seznámit, a Kukuklín jí ani ruku nepodal, jen něco nesrozumitelně zahuhlal a nespolečensky a demonstrativně jí ukázal záda a zmizel.

Pavlo  já už jsem podobnou situaci zažila, jen umřel otec ne matka. A je těžké se srovnat s novým člověkem v rodině, ale rozhodně se to má řešit trochu rozumně, což by měl už kukulin ve svém věku být schopen, což není. Též si myslím o něm co ostatní.
Jinak už sem nějak nechodí,že?

no já bych osobně teda dala přednost tomu, kdyby mě tatík na všechno připravil dopředu, seznámil nás někde na neutrální půdě, nejlíp někde v restauraci na kafču.
za prvé, abych se na to mohla psychicky připravit, za druhé abych mohla v případě, kdy budu cejtit, že je toho an mě asi moc prostě vypochodovat s tím, že někam ještě musím a mohla to pak v klidu o samotě vydejchat, než kdyby ji dovedl rovnou domů na přespání :rolleyes:
za sebe musím říct, že mám pocit, že tatík na to nešel taky zrovna nejlíp. možná by to chtělo víc ohledu vůči dětem - on totiž tatík je moentálně šťastnej a zamilovanej, to mu nikdo nebere, ale pro děti je to taky docela rána ho vidět najednou s někým jiným. ať je to jak chce, dokud neumřela máma, brali to, že k sobě patří a navíc to bylo docela brzy po smrti matky. možná to sami neměli tak úplně odbolený a do toho hned tohle.
a třeba kukulín uvidí časem, že je všechno jak má a vztahy budou dobrý.
nebo mu dá jednou tatík zapravdu, že s Markétou šláp vedle, kdo ví ...

jen ybch mu hned nenadávala ...

PPavlaa napsal(a):

a Blossom - nemusela jsi mazat a opravovat. já tu větu, kde jsi psala, že jeho chování rozhodně není normální a to moje taky ne, četla.
naštěstí ty - a z pár něčích příspěvků nerozhoduješ o tom, čí je a čí není normální.

Měnila jsem výraz pro to, aby to bylo přesnější. Když jsem kopírovala Kukulínovu citaci z prvního příspěvku, Kukulín se  ptal, zda jeho jednání je správné, tak jsem to změnila z původního "normální" na to dotazované "správné".
A o chování (příspěvku) tvém - nadále si o tom myslím své , to je můj názor. Ale jelikož se chci držet tématu - Kukulína a jeho dotazu - tak proto jsem větu o normálnosti tvé dodatečně smazala. :jojo:

Tercila napsal(a):

...Tak já bych tady dodala: "odcamcáď - pocamcáď" :) V životě nelze přece řešit JENOM to, co chci já.

...Svatá pravda, akorát mám dojem, že díky tomu nebylo dřív nešťastných lidí míň než teď :) - úplně každá doba s sebou nese něco dobrého a něco špatného.

Irenko, nevím, není ta poslední věta příliš patetická? Na to, že výše uvádíte sousloví "selské počty?" ;)
Ale jinak hezký příspěvek.... Otázka je, zda ho Kukulín čte v té správné době (on si právě plní svoji vůli a řeší svoje selské počty a přizpůsobuje pravidla tak, jak se to jemu hodí......... ) :)
Taky je možný rozdíl mezi chováním Vašeho partnera k Vašim dětem a chováním Markéty ke Kukulínovi, kdo ví. Všichni tu jen odhadujeme... :)

Tercilo, jistě že v životě nelze řešit pouze to, co chci JÁ.
Dovoluji si Ti oponovat s tím, že pokud jde o MOJI osobu a MŮJ další párový život, docela ráda bych si o něm rozhodovala SAMA ve chvíli kdy jsou moje děti dospělé, nehrozí, že bychom měli všichni společně žít pod jednou střechou a vztah, do kterého jdu je rovnoprávné soužití s vyzrálou osobou.
Každá doba s sebou nese něco dobrého i špatného, ale i - bohužel - vztahy mezi dospělými rodiči a dětmi, přetrvávajícími generace ve stylu "historie se opakuje". Vzpomeň si na stohy literatury ve kterých se to jen hemží vměšováním rodičů do vztahů svých dětí, macechami, otčímy a utiskovanými vejměnkáři. Všechno tady už jednou bylo.
Hm, také mi připadá že poslední Irenina věta vyzněla jako z románů Vlasty Javořické :) což ani Vlastě Javořické, ani Ireně nikterak neubírá na důstojnosti :)

Blossom napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

a Blossom - nemusela jsi mazat a opravovat. já tu větu, kde jsi psala, že jeho chování rozhodně není normální a to moje taky ne, četla.
naštěstí ty - a z pár něčích příspěvků nerozhoduješ o tom, čí je a čí není normální.

Měnila jsem výraz pro to, aby to bylo přesnější. Když jsem kopírovala Kukulínovu citaci z prvního příspěvku, Kukulín se  ptal, zda jeho jednání je správné, tak jsem to změnila z původního "normální" na to dotazované "správné".
A o chování (příspěvku) tvém - nadále si o tom myslím své , to je můj názor. Ale jelikož se chci držet tématu - Kukulína a jeho dotazu - tak proto jsem větu o normálnosti tvé dodatečně smazala. :jojo:

víš co, mně je hlavně jedno, co si ty myslíš o mé normálnosti. mám to u .....

Jsem přesvědčená, že Kukulín na tohle vlákno chodí dál, když ho založil. Jen, že se rozhodl  raděj už nic nepsat. Je to jeho rozhodnutí. Ale nebylo by to poprvé, kdy načaté vlákno žije dál, i bez příspěvků původního autora....

PPavlo, asi by bylo lepší, Kukulína na setkání s Markétou otec nejdřív psychicky připravil a uskutečnil ho na neutrální půdě. Ale Kukulín už přeci není malé dítě a tak moc zásadně špatně to zas ten táta neudělal, nic strašného se nestalo (z otcovy a Markétiny strany).
Víš, on to někdy život zařídí jinak, než člověk plánuje:  Jednou, 2 roky po mamčině rozvodu, jsem neočekávaně přijela ze studií domů, mimo obvyklou dobu. A tam - na návštěvě u mamky  - "cizí chlap" :albert: . Byli jsme z toho trochu vykulení a  nepřipravení všichni 3. Ale všichni jsme to zvládli, po počátečních rozpacích úplně v pohodě. Mamka nás představila, podali jsme si ruce, řekli Těší mě a pak spolu chvíli všichni společensky konverzovali. Časem se ledy prolomily a my se fakt spřátelili, a hlavně jsem byla ráda, že mamka není doma pořád úplně sama. Takže určitou zkušenost s tématem mám, i když pochopitelně ne " z Kukulínovy kůže" :D.

A  vztah Kukulínova otce a Markéty už tři roky trvá, a za tu dobu to nejenže Kukulín nestrávil, ale jeho nenávist trvá, a s Markétiným těhotenstvím navíc narostla. do obludných rozměrů Sám píše, že zaujal pozici odmítače a že proces seznamování on cíleně blokuje a neguje. To je fakt postoj pubertálního fracka, ne dospělého 30tiletého chlapa.

já nevím, něják si pořád myslím, že když uvidí, že markétě nejde o prachy, otec vypadá spokojeně, není zanedbanej, nehubne a nechátrá :D tak to prostě vezme.

prostě já sama vím, že pro mě by bylo těžký vidět vedle někoho ze svých rodičů někoho jinýho. potřebovala bych an všechno čas. když na mě někdo začne tlačit, většinou se seknu a pak je to na prd.
já vím, že je dospělej, ale přece jen - máma je máma, navíc emoce atd, to dokáže s člověkem někdy hodně blbě zatočit ...

To Ppavlaa: Jistě, máš pravdu v tom, že otec Kukulína měl na svoji novou známost děti připravit a dodat tomuto seznámení nějakou "štábní kulturu". To, že Kukulína bez varování a ze zálohy postavil před hotovou věc, notabene s tím, že slečna bude tu noc spát v bytě bylo od něj velice nešťastné. Představení a seznámení mělo podle mě vypadat úplně jinak :jojo:
Moje děti jsou už dospělé, ale mě by nenapadlo jim nějakou překvapovací formou cpát svého přítele. Všechno má svůj čas, děti o něm vědí a společné neformální seznámení proběhne až tehdy, kdy všechny strany projeví souhlasné stanovisko. Nebudu přece riskovat, že po seznámení nastane trapné ticho, jedno dítě začne úsečně huhlat a tvářit se jako pět na šest, čímž bude celá atmosféra seznámení vymlácená do posledního zrna :jojo:
Tak mě napadá, že jedno z mých dětí má dlohodobou známost, zatímco druhé nikoliv. Možná to nesouvisí, ale určitou třecí plochu předpokládám u toho z nich, kdo byl v dětství "maminčina pr...", tedy víc fixován na mě a kdo žádnou známost zatím nemá. Neříkám, že by se chovalo stejně jako Kukulín, ale podvědomě u něj cítím postoj "cizí chlap mi krade moji maminku" :) a z tohoto titulu už jsem velmi, velmi opatrná.

a když nad tím tak přemýšlím, kdyby se naši rozvedli, asi bych u nich toho dalšího partnera schroupla úplně jinak. tam vím, že je pořád někde ten druhej rodič, že můžu mít oba, i když bude každej s někým jiným.
po té smrti bych ho schroupla taky, ale bylo by to jiný. asi ybch se bála, nevím čeho, prostě bála. že na ni můj táta zapomene, že ji vystrčil ze svého živta, protože má jinou ? co já vím, je to asi hloupý, co tady říkám, neumím to moc vyjádřit, ale tak něják by to bylo jiný.

Kiaro, díky, že ty jsi pochopila :)

Před rokem jsem se setkala s jedním mladíkem. Hovořil o s vé matce, jaké má nesnesitelné panovačné móresy,
jak by s ní nemohl bydlet, že je nesnesitelná a docela vtipně.
Před měsícem jsem se setkala s jeho matkou, vyprávěla mi, jak byla na oční operaci a jak její syn se svou patnerkou stáli nastoupeni před sanatoriem, snacha si vzala dovolenou a pomáhaljí po operaci. Jsem přesvědčená, když bych jejího syna potkala že mi zopakuje zažitý rituál o matce. (mám oba ráda, jsou to fajn lidi)
Včera jsem se pohádala já se svým synem, bouchli dveře, dnes ráno zdravil s úsměvem. Vdaná jsem 35 let a chtěla jsem se určitě třikrát rozvádět a když bych jednu chvíli napsala co cítím, nevím vůbec, jak špatně bych asi dopadla v diskusi na Babinetu. Postarala jsem se o jeho matku, ale to, co jsem někdy musela ventilovat, abych si ulevila, to ani nemůžu psát.
Nevím, kde ty rodiny plné pěkných vztahů jsou já to mám takhle.
Může sem Kukulin chodit, jestli se nudí, ale jestli je jako většina mladých mužů v mém okolí, třeba již neví co sem před časem psal, je s otcem baví se s Markétou nebo na randí, sportuje, zařizuje si svůj život nebo ho má již dávno zařízený, kdoví.

PPavlaa napsal(a):

já nevím, něják si pořád myslím, že když uvidí, že markétě nejde o prachy, otec vypadá spokojeně, není zanedbanej, nehubne a nechátrá :D tak to prostě vezme.

Pavli, dost naivní představa ... :| hele, já mám zkušenost zase s dětmi svého manžela. Nesnášely žádnou, opakuji žádnou přítelkyni svého otce, mě teprve ne a kdybych se na hlavu postavila a dělala možné i nemožné, nebylo mi to nic platné. Já ty Kukulíny měla v rodině hned dva a můžu Ti říct, že mi dávali sodu při každém setkání - a jedniná radoust, kterou bych jim bývala byla udělala spočívala v okamžitém rozchodu s jejich otcem. A to tatínek vypadal spokojeně, nehubl, nechátral, bylo o něj láskyplně pečováno a co jde o finanční přínos z mojí strany, taky si nemohl stěžovat. Bylo to marný, bylo to marný, bylo to marný ...

To Kiara:Tak mě napadá, že jedno z mých dětí má dlohodobou známost, zatímco druhé nikoliv. Možná to nesouvisí, ale určitou třecí plochu předpokládám u toho z nich, kdo byl v dětství "maminčina pr...", tedy víc fixován na mě a kdo žádnou známost zatím nemá. Neříkám, že by se chovalo stejně jako Kukulín, ale podvědomě u něj cítím postoj "cizí chlap mi krade moji maminku"  a z tohoto titulu už jsem velmi, velmi opatrná

Kiaro, na tom hodně záleží. Když jsou děti větší, neřkuli dospělé, je větší šance, že nového partnera "přijmou". A také hodně záleží na tom, zda měli nebo mají svůj vztah, svého partnera.

Mám s tématem ještě jednu zkušenost: Když jsem si já půl roku po rozvodu našla partnera, děti jsem na to připravila, s mým partnerem je včas a za připravených okolností seznámila. Nejdřív to vypadalo dobře, na všech stranách byla vstřícnost a náznak dobrých vztahů (můj partner, dcera, syn). Jenže pak časem u nás partner začal bydlet, a dcera, velmi na mě fixovaná, a rozvodem a okolnostmi hodně stresovaná, začala evidentně mít ten zmiňovaný pocit "cizí chlap mi krade moji maminku". Bylo jí těch problematických 13 let, a postupně se z její strany, ačkoli se můj partner vůči ní strašně snažil, vyvíjela soutěživost vůči němu, až nakonec nenávist. Po nějakém čase  mu to dávala hrozně sežrat, naváděla např.své kamarádky, ať ho ani nezdravěj, neustále provokovala, prudila. Atmosféra doma hrozná. Snažila jsem se s ní o tom mluvit, ale mluvte a vysvětlujte něco zaseknuté 13-tileté holce, navíc životem do té doby dost těžce zkoušené. To, že byla na mě nezdravě fixovaná, vyplynulo z naší neradostné rodinné situace. Nezazlívám jí to.
Ale tehdy jsem to neustála já. Chodit domů ve stresu, stále být něčím soudcem a rovnat nastalé každodenní problémy dcera versus partner  bylo nad mé síly. Rozešla jsem se s ním.
Nějaký čas jsem si sama sobě říkala: nedá se nic dělat, holka, než děti vyrostou, musíš být sama. Musíš to obětovat. Asi 3 měsíce jsem takto žila. Čekávala jsem doma, až se děti vrátí od svých kamarádů, s večeří, nachystaná a soustředěná jen na ně. A čím dál tím víc nespokojená. Děti totiž zákonitě často přišly bůhvíkdy, večeře dávno studená, a já v domě samotná jak v plotě  kůl. Zjistila jsem najednou, že děti nečekám jako spokojená, usněvavá máma, ale jako naštvaná , nabroušená ženská, ve smyslu "tak já se pro vás obětovala, já tady vytvářím ten domov pro vás, a vy, nevděčníci nevděční lítáte bůhví kde a domů nepáchnete?

Rozhodla jsem se s dcerou znovu promluvit. Vyčkala jsem vhodné chvíle a začla s připraveným monologem: Víš, je mi samotné smutno. Vy jste už s bráchou velcí, pořád někde lítáte, a já jsem tu sama doma a nejsem šťastná. Chtěla bych, abys pochopila, že chci taky žít s někým, a že to není nic proti vám dětem. Že vás budu mít ráda vždycky nejvíc, ale prostě potřebuju také mít někoho ráda jinak..... Mluvila jsem dlouho. To moje pubertální mládě mě pozorovalo, a když jsem skončila, odfoukla frajersky ofinu a vydechla: "....sem zvědavá, jakou kreatůůůůůru si zas přitáhneš domů........... "
Normálně bych jí dala po zásluze pár facek, ale tehdy jsem se nezmohla na slovo. Způsobila mi psychický úraz. Dalších pár měsíců jsem byla v depresi, z bezvýchodnosti své osobní situace.
Poté jsem se rozhodla s dcerou znovu promluvit: Ve vhodnou chvíli jsem jí řekla. Víš, jak jsi mi tehdy řekla tu větu, strašně mi to ublížilo... Jakou větu? odpověděla nechápavě.... No, přece tu větu, jak jsem s tebou mluvila o tom, že nechci být sama.... Ale já si nevzpomínám, jakou vetu myslíš? Bylo vidět, že fakt neví, co myslím, že větu, která mě tak strašně ranila, si nevybavuje. Pochopila, až když jsem tu větu doslova ocitovala. A s tou puberťáckou bezstarostností řekla: Co blbneš mami, to byl přeci vtip..... :dumbom: :dumbom: :dumbom:


Málem mě omývali. Pchopila jsem, že tahle věta, kterou jsem se tolik trápilla, byla rádobyvtipný výplod mého puberťáckého dítěte, které rychleji mluví, než myslí. Že se trápím něčím, co ona jen tak bezmyšlenkovitě plácla, a poté to okamžitě zapoměla.
Možná bych měla ještě dodat - z té dceřiny věty byste vy, neznalí, mohli nabýt dojmu, že u nás nocovali týdne aspoň tři různí chlapi, z toho výroku ...Jakou kreatůru si zas přitáhneš domů... takže - ten můj přítel byl první a jediný, koho jsem do té doby poznala.... To jen na vysvětlenou, jak to s těmi dětskými odmítači je...
Tenkrát bylo dceři 13 a tehdy mě to moc zasáhlo. Dnes už se tomu víceméně směju.....

Padron za dlouhé a možná nesrozumitelné příspěvky, ale prostě jsem se vžila zas do té doby a do těch pocitů....

Takže pak jsem to pár let pak řešila tím, že jsem cíleně hledala vztahy tzv. volné, tedy partnera, který hlavně u nás nebude chtít bydlet. No a na tom "společném nebydlení" mě vztahy dost krachovaly.
Zůstal mi z té doby blok, že se dodnes tak nějak bojím dětem partnera představit. Mám z představování strašně nepříjemné pocity.
A to přesto, že dcera, nyní 21 letá,a dávno své vztahy prožívající, úplně obrátila: nedávno mi řekla (s nadsázkou sobě vlastní):" Mami, mě je to jedno, měj si třeba 10 chlapů najednou, hlavně chci , abys byla šťastná...."

Tím tedy dokončuju myšlenky nakousnutou Kiarou, totiž že dítě dospělé, a už nějaké své vlastní vztahy proživší, přijme nového partnera své matky mnohem snáz, než dítě citově příliš vázané, předchozím rozvodem rodičů rozhozené a svou otřesenou životní jistotu hledající.

Prostě - rozdíl je např. dítě v pubertě, to je asi nejhorší možná situace, a dítě už dospělé a svůj partnerský vztah mající.

Kiara napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já nevím, něják si pořád myslím, že když uvidí, že markétě nejde o prachy, otec vypadá spokojeně, není zanedbanej, nehubne a nechátrá :D tak to prostě vezme.

Pavli, dost naivní představa ... :| hele, já mám zkušenost zase s dětmi svého manžela. Nesnášely žádnou, opakuji žádnou přítelkyni svého otce, mě teprve ne a kdybych se na hlavu postavila a dělala možné i nemožné, nebylo mi to nic platné. Já ty Kukulíny měla v rodině hned dva a můžu Ti říct, že mi dávali sodu při každém setkání - a jedniná radoust, kterou bych jim bývala byla udělala spočívala v okamžitém rozchodu s jejich otcem. A to tatínek vypadal spokojeně, nehubl, nechátral, bylo o něj láskyplně pečováno a co jde o finanční přínos z mojí strany, taky si nemohl stěžovat. Bylo to marný, bylo to marný, bylo to marný ...

Kiaro, já vím. ale asi bych se bála, co ti mám říct. prostě bych potřebovala vědět, že i když tu už není, pořád má své místo v našem životě. svým způsobem.
a to co jsi zažila, co ti na to mám říct ? i takový holt asi jsou ... ale většina si myslím spíš potřebuje jen ten čas ..

No právě proto si myslím, že otec měl kluky prostě "zaměstnat" tím, že jim nechá ten domek po jejich matce, aby měli jen "svoje" starosti a problémy, aby se od něj jaksi radostněji odpoutali. Alespoň já bych to tak udělala, nějakou materielní záplatu, jak se říká, aby je to nemrzelo, že se oddělují a aby to svým zpúsobem i přivítali.

Bláža.. napsal(a):

Před rokem jsem se setkala s jedním mladíkem. Hovořil o s vé matce, jaké má nesnesitelné panovačné móresy,
jak by s ní nemohl bydlet, že je nesnesitelná a docela vtipně.
Před měsícem jsem se setkala s jeho matkou, vyprávěla mi, jak byla na oční operaci a jak její syn se svou patnerkou stáli nastoupeni před sanatoriem, snacha si vzala dovolenou a pomáhaljí po operaci. Jsem přesvědčená, když bych jejího syna potkala že mi zopakuje zažitý rituál o matce. (mám oba ráda, jsou to fajn lidi)
Včera jsem se pohádala já se svým synem, bouchli dveře, dnes ráno zdravil s úsměvem. Vdaná jsem 35 let a chtěla jsem se určitě třikrát rozvádět a když bych jednu chvíli napsala co cítím, nevím vůbec, jak špatně bych asi dopadla v diskusi na Babinetu. Postarala jsem se o jeho matku, ale to, co jsem někdy musela ventilovat, abych si ulevila, to ani nemůžu psát.
Nevím, kde ty rodiny plné pěkných vztahů jsou já to mám takhle.
Může sem Kukulin chodit, jestli se nudí, ale jestli je jako většina mladých mužů v mém okolí, třeba již neví co sem před časem psal, je s otcem baví se s Markétou nebo na randí, sportuje, zařizuje si svůj život nebo ho má již dávno zařízený, kdoví.

Blážo, tady se to moc nevyplácí, říct co zrovna člověk cítí. všichni jsme jen lidi, každej je někdy unavenej, nas.anej na celej svět a ne vždycky vypustí co by měl, ne vždycky všechno  co se mu honí hlavou je zrovna ok.
ale tady se to moc nebere, no co už ...

PPavlaa napsal(a):

Kiara napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já nevím, něják si pořád myslím, že když uvidí, že markétě nejde o prachy, otec vypadá spokojeně, není zanedbanej, nehubne a nechátrá :D tak to prostě vezme.

Pavli, dost naivní představa ... :| hele, já mám zkušenost zase s dětmi svého manžela. Nesnášely žádnou, opakuji žádnou přítelkyni svého otce, mě teprve ne a kdybych se na hlavu postavila a dělala možné i nemožné, nebylo mi to nic platné. Já ty Kukulíny měla v rodině hned dva a můžu Ti říct, že mi dávali sodu při každém setkání - a jedniná radoust, kterou bych jim bývala byla udělala spočívala v okamžitém rozchodu s jejich otcem. A to tatínek vypadal spokojeně, nehubl, nechátral, bylo o něj láskyplně pečováno a co jde o finanční přínos z mojí strany, taky si nemohl stěžovat. Bylo to marný, bylo to marný, bylo to marný ...

Kiaro, já vím. ale asi bych se bála, co ti mám říct. prostě bych potřebovala vědět, že i když tu už není, pořád má své místo v našem životě. svým způsobem.
a to co jsi zažila, co ti na to mám říct ? i takový holt asi jsou ... ale většina si myslím spíš potřebuje jen ten čas ..

Ano, čas je nejlepší lékař, někdy to jinak nejde.
děti všeobecně dovedou říct rodičům ve své upřímnosti věci, které tak ani nechápou.
Zažila jsem téměř šok, když nešlo vůbec o nic (jem jsem přišla z noční, aby byly prachy) a dcera vyprávěla, že všichni její přátelé si myslí, že jejich rodiče jsou idioti a my, by jsme si měli vážit, že ona takové věci neříká.

PPavlaa napsal(a):

Bláža.. napsal(a):

Před rokem jsem se setkala s jedním mladíkem. Hovořil o s vé matce, jaké má nesnesitelné panovačné móresy,
jak by s ní nemohl bydlet, že je nesnesitelná a docela vtipně.
Před měsícem jsem se setkala s jeho matkou, vyprávěla mi, jak byla na oční operaci a jak její syn se svou patnerkou stáli nastoupeni před sanatoriem, snacha si vzala dovolenou a pomáhaljí po operaci. Jsem přesvědčená, když bych jejího syna potkala že mi zopakuje zažitý rituál o matce. (mám oba ráda, jsou to fajn lidi)
Včera jsem se pohádala já se svým synem, bouchli dveře, dnes ráno zdravil s úsměvem. Vdaná jsem 35 let a chtěla jsem se určitě třikrát rozvádět a když bych jednu chvíli napsala co cítím, nevím vůbec, jak špatně bych asi dopadla v diskusi na Babinetu. Postarala jsem se o jeho matku, ale to, co jsem někdy musela ventilovat, abych si ulevila, to ani nemůžu psát.
Nevím, kde ty rodiny plné pěkných vztahů jsou já to mám takhle.
Může sem Kukulin chodit, jestli se nudí, ale jestli je jako většina mladých mužů v mém okolí, třeba již neví co sem před časem psal, je s otcem baví se s Markétou nebo na randí, sportuje, zařizuje si svůj život nebo ho má již dávno zařízený, kdoví.

Blážo, tady se to moc nevyplácí, říct co zrovna člověk cítí. všichni jsme jen lidi, každej je někdy unavenej, nas.anej na celej svět a ne vždycky vypustí co by měl, ne vždycky všechno  co se mu honí hlavou je zrovna ok.
ale tady se to moc nebere, no co už ...

Ppavlo,
a při tom náhodný host očekává spíše opak..............

Blážo, to si piš, že i jim se honí hlavou co by nemělo, i oni občas plácnou co je trápí a jak to cítí - ale asi jinde, tady se jen odsuzuje :rolleyes:

Blossom - jinak dlouhý, ale dobrý příspěvek. Škoda, že to tenkrát nedopadlo ...

Blossom, taky jsem si přečetla Tvůj příspěvek a něco podobného jsi mi připoměla.
Co znám z okolí, někdy se další vztah podaří i když jsou děti v pubertě a někdy to prostě nejde, nedá se, musí se  počkat, až dozrají a potom to už jde. To co píšeš, se stalo více matkám. Ale já si myslím, že si časem určitě vytvoříš další trvalý vztah a že už to vyjde.
Alespoň Ti to velice přeji.

Kiara: "Já ty Kukulíny měla v rodině hned dva a můžu Ti říct, že mi dávali sodu při každém setkání - a jedniná radoust, kterou bych jim bývala byla udělala spočívala v okamžitém rozchodu s jejich otcem."

Kiaro, to víš, maminka je jenom jedna. Já třeba svoji mámu vnímám jako perfektní ženskou, která je mi v mnoha věcech vzorem (i když uznávám, že život s ní nebyl vždycky pro otce asi jednoduchý) :D, a absolutně žádná jiná se jí nevyrovná - a ta, ke které se otec odstěhoval, už teprve ne :D. Ta je o deset řádů níž. Srovnala jsem se s tím vším jako "dítě" fakt až po letech, i když nikdy bych si nedovolila (ani by mě to nebavilo) dávat někomu "sodu" :) Ale vím, že jakmile by se s mými rodiči něco přihodilo, telefonní čísla jejich současných partnerů okamžitě mažu.

Ohledně Kukulínova náhledu na majetek - odjakživa mě naši učili, že děti nemají právo na žádný!! majetek rodičů. Dnes vidím, že ono je to tak i lepší - když člověk ví, že nic nedostane, je tak nějak samostatnější a snaživější :D.

Kiara: "A to tatínek vypadal spokojeně, nehubl, nechátral, bylo o něj láskyplně pečováno a co jde o finanční přínos z mojí strany, taky si nemohl stěžovat. "

Víš, Kiaro - teď poznamenám něco, co si, prosím, neber osobně. Fakt. Jen se mi tím něco připomnělo. Totiž přestože já vidím v dnešní době u otce oproti tehdejšímu životu s mámou naprostý "úpadek úrovně" - ta jeho nová partnerka si taky myslí, že se on má s ní dobře.... Já jí to ze slušnosti nevyvracím, nechávám jí ty její představy - nerada lidem ubližuju :D. On každý člověk má jiná kritéria, jiný náhled.... :) To nic, to bylo jen tak mimochodem zase z mé zkušenosti.

Já jsem teď celkem v pohodě, a dokonce docela hezký vztah mám....i když bohužel bez delší perspektivy, na trvalo to asi není, jen na víkendy (máme to k sobě hodně přes 100 km, já dorůstající děti, stárnoucí rodiče, své bydliště a práci tady, on tam.... :(  )

Teď už pár let není problém v dětech, ale spíš v tom, najít někoho, s kým bych si plně rozuměla a kdo by byl současně " v dojezdové vzdálenosti"  :D )
Ono je problém to, že naplánovat si seznámení se životním partnerem fakt nelze a blbá realita je i to, že s postupujícím věkem je stále míň a míň z čeho vybírat... a to je mi trochu přes 40, a vím, že bude hůř ;) :P :D

Kiara: "Dovoluji si Ti oponovat s tím, že pokud jde o MOJI osobu a MŮJ další párový život, docela ráda bych si o něm rozhodovala SAMA ve chvíli kdy jsou moje děti dospělé, nehrozí, že bychom měli všichni společně žít pod jednou střechou a vztah, do kterého jdu je rovnoprávné soužití s vyzrálou osobou."

Určitě máš, Kiaro, pravdu, samozřejmě souhlasím :), snad bych za sebe jen dodala, že jednak si zřejmě každý člověk nakonec rozhodne skutečně SÁM, jak dál žít (jakkoliv)... a jednak bych zcela jistě v takovém případě usilovala o to, aby se můj nový partner s mým dítkem k sobě chovali hezky. Taky ale vím, že bych nešla proti vůli svého děcka. Ale to říkám s vědomím, že máme s dcerou bezva vztah, založený na kamarádství a spojenectví. Takže je možné, že by dokonce byla i jakýmsi indikátorem v mém novém vztahu.
A protože jsem zažila nové partnery mých rodičů, nerada bych tohle prožívání "dopřála" mému děcku. Mně to tehdy před léty opravdu připadlo skoro katastrofální, přijmout fakt, že "takovou babu" musím navštěvovat, když chci vidět svého tátu...... :D

Blossom: "je stále míň a míň z čeho vybírat... a to je mi trochu přes 40, a vím, že bude hůř ;) :P :D "

Tak to teda nééé, Blossom, je úžasný páteční večer a takový pesimismus na monitoru se teda musí zatrhnout. :D
Naopak, může být jedině líp, jinak to přece nejde :supr:

Tercila napsal(a):

Blossom: "je stále míň a míň z čeho vybírat... a to je mi trochu přes 40, a vím, že bude hůř ;) :P :D "

Tak to teda nééé, Blossom, je úžasný páteční večer a takový pesimismus na monitoru se teda musí zatrhnout. :D
Naopak, může být jedině líp, jinak to přece nejde :supr:

S věkem je to jak se na to díváme.
Má švagrová dostala hezký dopis, který končil: A je Vám krásných daapadesát....
Z určitého pohledu bych i řekla, že 50 je lepší než 40.

Jo? To se těšíím. Už za 4 roky. :D

Kukulín napsal: " Chtěl bych se zeptat, jestli v této věci jednám aspoň trochu správně a chtěl bych taky znát názor, jestli je tohle normální v rámci společnosti". ..."Já si samozřejmě mysliím, že to normální není".

Kukulin napsal dotaz, já svůj vlastní názor, vlastní zkušenost. Jestli se můj příspěvek někomu zdá takový, nebo makový....má na něj samozřejmě právo. :D

Irena: "Jestli se můj příspěvek někomu zdá takový, nebo makový....má na něj samozřejmě právo. :D"

To my tady už dávno víme, Irčo... že máme právo :supr::D:D

Ale stejně, sice řešíme spíše svoje psychické dopady než zakladatelovi, ale stejně by mě zajímalo, jestli by jste neměli starost, když by si Váš otec chtěl brát partnerku o 25 let mladší.
Třeba Irena píše, že řešila i věkový rozdíl. Bylo jí cca 45 let. Ale její partner asi nebyl o 25 let starší, to znamená 70 letý?
Píšete, že na věku nezáleží. Ale opravdu by jste byly klidné, když by si Váš otec bral dívku o 25 let mladší?
Znáte manželství (běžné, ne celebrity) kde je třeba jednomu 75 let a druhému je 50 a je vše v pořádku?
To by mě zajímalo.

Irenko, jsem ráda, že nám to naše právo neupíráš ;)

Blážo, já bych teda v klidu rozhodně nebyla, raději bych uvítala, kdyby si našel někoho k sobě věkově, z toho rozdílu bych měla strach. Samozřejmě, že vím, že to není jen o věku, může to perfektně klapat i s tímhle věkovým rozdílem a vrstevníci se budou moci sežrat, ale strach bych měla, ne že ne. Ať je to jak chce, je to táta a bolelo by mě srdce, vidět ho pak nešťastnýho.

Bláža.. napsal(a):

Ale stejně, sice řešíme spíše svoje psychické dopady než zakladatelovi, ale stejně by mě zajímalo, jestli by jste neměli starost, když by si Váš otec chtěl brát partnerku o 25 let mladší.
Třeba Irena píše, že řešila i věkový rozdíl. Bylo jí cca 45 let. Ale její partner asi nebyl o 25 let starší, to znamená 70 letý?
Píšete, že na věku nezáleží. Ale opravdu by jste byly klidné, když by si Váš otec bral dívku o 25 let mladší?
Znáte manželství (běžné, ne celebrity) kde je třeba jednomu 75 let a druhému je 50 a je vše v pořádku?
To by mě zajímalo.

Znám takové manželství, otec mé kamarádky (82)  a nová manželka (55) a jsou spolu 27 let.

Jéjky, já nechápu, proč pořád řešíte ty věkový rozdíly. Jasně, třeba když jsem řešila sama sebe, rozdíl 20 let se mi zdál dost, ale pro mě, že mně to moc nevyhovovalo. Neznamená to, že mi to přijde nenormální u drzhých, když jim to vyhovuje. To jsem všechno jen pitomý konvence. Proboha, ať je jim kolik chce, když jsou spolu šťastní a spokojení. Moje bývalá kolegyně má manžela mladšího o 13 let, je jí 41 a jemu 28, ona má z prvního manželství dospělýho syna a spolu teď mají 3,5 letýho chlapečka a skoro roční holčičku, postavili domek, je jim dobře. Co je na tom, že on je mladší. Nic. Prostě se někteří lidi, jako Kukulín, moc řídí konvencema a city jim nějak unikají. Jasně, mě by bylo hrozně, kdby mi umřela maminka, ale asi bych měla pochhopení pro otce, že nechce zůstat sám. Proč by měl? Aby mě někdo nepřipravil o dědictví po mamince, v případě Kukulína o starej baráček a krámy, který mají hodnotu citovou, ne finanční? A on si Kukulín nemůže vzít lampičku po mamince? Možná může, ale o ni mu asi vůbec nejde.

S tou již pověstnou lampičkou je to až metaforické: Pokud se obě (všechny) strany zabejčí, a každý chce tu svou půlku lampičky, svou půlku křesla, svou půlku rádia po mamince, tak se budou celý život jen nasírat vzájemně, do nekonečna hádat a nebudou mít vlastně nikdo nic.
Pokud jsou lidé rozumní, tak se domluví - třeba já si vezmu tu lampičku (pochopitelně celou), ty to křeslo a ty třetí to rádio. A všichni můžou být spokojení.

Kukulín - uražený odmítač -  se rozhodl, že bude všechno bojkotovat, jakoukoli komunikaci s otcem, a nepochopil, že tím si nejvíc naběhne on sám. Že i z hlediska majetku (lidskou stránku věci raděj vypouštím - ta je samozřejmá) by bylo pro Kukulína lepší začít normálně komunikovat, alespoň na úrovni zdvořilosti a běžné lidské slušnosti. Pokud se o dorozdělení movitých věcí s otcem a bratrem dohodnou, stejně tak na vypořádání podílu na domě, vyhrávají vlastně všichni.
A naopak - pokud se nedohodnou, a budou se třeba do nekonečna soudit - prohrávají taky všichni. Nejen naprosto zničí veškeré rodinné vazby, ale budou všichni tři těžce majetkově tratit.

Modroočka napsal(a):

Jéjky, já nechápu, proč pořád řešíte ty věkový rozdíly. Jasně, třeba když jsem řešila sama sebe, rozdíl 20 let se mi zdál dost, ale pro mě, že mně to moc nevyhovovalo. Neznamená to, že mi to přijde nenormální u drzhých, když jim to vyhovuje. To jsem všechno jen pitomý konvence. Proboha, ať je jim kolik chce, když jsou spolu šťastní a spokojení. Moje bývalá kolegyně má manžela mladšího o 13 let, je jí 41 a jemu 28, ona má z prvního manželství dospělýho syna a spolu teď mají 3,5 letýho chlapečka a skoro roční holčičku, postavili domek, je jim dobře. Co je na tom, že on je mladší. Nic. Prostě se někteří lidi, jako Kukulín, moc řídí konvencema a city jim nějak unikají. Jasně, mě by bylo hrozně, kdby mi umřela maminka, ale asi bych měla pochhopení pro otce, že nechce zůstat sám. Proč by měl? Aby mě někdo nepřipravil o dědictví po mamince, v případě Kukulína o starej baráček a krámy, který mají hodnotu citovou, ne finanční? A on si Kukulín nemůže vzít lampičku po mamince? Možná může, ale o ni mu asi vůbec nejde.

Oli, nikdo neříká, že je to nenormální, ptala se, jestli by jsme z toho byly nadšené, kdyby se jednalo o našeho otce, který by měl partnerku o víc jak generaci maldší.
není to o tom, nepřát štěstí. a ano, já bych z toho byla v rozpacích, protože bych se bála, že ji za pár let bude připadat starej, najde si vrstevníka a jeho kopne někam. a on bude nešťastnej, smutnej, bude se trápit. myslím, že pokud máš otce ráda, asi by ti nedělal dobře pohled na to, jak se je nešťastnej. jeho mladé kočeně by to asi bylo už jedno, ale mě jako dceři ne ... o to tady jde. nakonec bys to byla stejně asi ty, kdo by se snažil tátovi pomoci a podržet ho, kdyby mu to s ní neklaplo. pochybuju, že bys nad tím mávla rukou ....

a tvoje bývalá kolegyně - teď je ji 41, jemu 28 ... teď to klape ... bude i za 10 let , až ji bude 51 a jemu 38 ? já nekřičím hop, dokud nepřeskočím, možná bude i ona jednou v slzách a on v tahu ... nepřeju ji to, samozřejmě. bylo by fajn, kdyby jim to vydrželo, už kvůli dítěti ...

a jasně, vztah vyjít nemusí, ani když budou věkově k sobě, to je jasný ... ale nebudu tady vykládat, že bych z toho
věkového rozdílu neměla obavy, to bych lhala.
ty to možná bereš něják bylo, nějká bude. já taky nejsem pro extra velké plány, ve finále to stejně ankonec bývá jinak, ale to neznamená, že nezvažuju různé věci, že je mi šumák všechno okolo atd.

Pavli, ale žijeme teď, přítomností, nikdo nikdy neví co bude, ale kdybych měla pořád myslet na to, že když udělám teď tohle, tak jednou,někdy, za 10 let se to vyvine tam a tama anebo jestli nmení lepší udělat to jinak, protože zy těch 10 let by to mohlo být třeba jinak, tak se zblázním. Pro mě za mě, když je kolegyně šťastná teď a trvá to už 10 let, protože si ho brala, když jí bylo 321 a jemu 18, tak ať je šťastná. Ty krásně prožitý roky jí už nikdo nevezme. Stejně tak, pokud bude mít chlap o 25 let mladší partnerku a bude s ní šťastný, třeba jne 5 let, tak mu i těch 5 let stálo za to, že nebyl sám, prožil něco, co už třeba neprožije. Žijeme teď, v tomto okamžiku, to je nejpodstatnější, njasně, myslet na budoucnost ano, ale proč k tomu malovat katastrofický scénáře, třeba s ní bude šťastný i za dalších 25 let, budou mít krásný vztha. Ale to nikdo předem neví. Obavy můžu mít ze všeho, ale ne to vidět černě hned teď, když nic černýho není.

Oli, dotaz byl o něčem jiným, přetáčíš to jinam.
Myslím, že mi nerozumíš, nebo je to tím, že jsi jiná. Mně některé věci prostě jedno nejsou.

Já mám kolegyni, jejíž manžel je dokonce o 35 let starší než ona. Dnes je jim 50 a 85, mají 16ti letou dceu a jsou spolu šťastní.

a můj bývalý učitel ze střední se rozvedl a vzal si svoji bývalou žačku ... on je už dědula v důchodu, ona ho podvádí kde může :rolleyes:

Pavlo :rolleyes: to se zas dostáváme trochu jinam, ne?
Jinak můj táta odešel do mojí mámy za "maceškou". Macešku mám ráda a vždycky jsem měla, je to príma ženská, s tátou jim to klape. Jasně, mrzí mě, že kvůli tou je moje máma sama, ale upřímě, ona na tom nejspíš nějaký podíl mít taky bude. Kdyby táta najdenou odkopl macešku a rozhodl se pro mojí vrstevnici (tedy partnerku o 25 let mladší), asi bych maličko valila bulvy :lol: ale což, je to pankáč a nedá se nic dělat ;) Pokud by byla dívčina alespoň trochu přijatelná, ráda bych jí uvítala do rodiny :supr: S maceškou bych se ovšem stýkat nepřestala, jí i ségru mám moc ráda ;) Proč? Protože je to moje rodina :supr: Třebas ne moje krev, ale rodina to prostě je ;)
Jen mě pořád dokola mrzí, že máma se "obětovala" kvůli mě :/ vím, že měla milence, ale nikdy domů nikoho nepřivedla, jestli má někoho teď, nevím :/ Upřímě, kdyby si měla začít něco s nějakým mým vrstevníkem, já bych byla fakt šťastná, nechci aby byla sama....a majetek? No, chystám se stavět dům, a kdybych po mámě ještě jeden zdědila, co s ním? Sedět na dvou židlích se přeci nedá, kdyby byl tedy nové rodině k užitku tak nechť ;)

no mě se Def zdá, že jinam se dostáváš ty, mezi rozvodem a smrtí jednoho z rodičů totiž vidím dost podstatný rozdíl :/

jinak já bych šťastná jako ty nebyla, kdyby si jeden z mých rodičů nabrnkl někoho o 25 let mladšího, stejně jako bych nebyla nadšená, kdyby mi synek za 5 let přišel, že si nabrnkl babu o 25 let starší než je on - tzn starší než jsem já. spíš bych to musela vzít časem jako fakt, chtíc nechtíc, ale nadšením bych neskákala :rolleyes:

Pavlo - mluvila jsem o té nevěrné žačce ;) takat sem ještě nevěru - to už fakt ztrácí smysl. Ano, mezi smrtí a rozvodem je podstatný rozdíl, rpto jsem tu už dřív psala, že stejně nadšená bych byla kdyby si někoho našel děda po babičině smrti (je to osm měsíců a kdyby si našel nějakou štramajdu klidně tři měsíce poté, proč ne?). Prostě pro mě je mnohem větší zlo, když moji blízcí zůstávají sami, než když si nacházejí věkově rozdílné partnery ;) Jak to bude u mých dětí, soudit nemůžu, neb žádné nemám ;)

*

Definitiv napsal(a):

Pavlo :rolleyes: to se zas dostáváme trochu jinam, ne?
Jinak můj táta odešel do mojí mámy za "maceškou". Macešku mám ráda a vždycky jsem měla, je to príma ženská, s tátou jim to klape. Jasně, mrzí mě, že kvůli tou je moje máma sama, ale upřímě, ona na tom nejspíš nějaký podíl mít taky bude. Kdyby táta najdenou odkopl macešku a rozhodl se pro mojí vrstevnici (tedy partnerku o 25 let mladší), asi bych maličko valila bulvy :lol: ale což, je to pankáč a nedá se nic dělat ;) Pokud by byla dívčina alespoň trochu přijatelná, ráda bych jí uvítala do rodiny :supr: S maceškou bych se ovšem stýkat nepřestala, jí i ségru mám moc ráda ;) Proč? Protože je to moje rodina :supr: Třebas ne moje krev, ale rodina to prostě je ;)
Jen mě pořád dokola mrzí, že máma se "obětovala" kvůli mě :/ vím, že měla milence, ale nikdy domů nikoho nepřivedla, jestli má někoho teď, nevím :/ Upřímě, kdyby si měla začít něco s nějakým mým vrstevníkem, já bych byla fakt šťastná, nechci aby byla sama....a majetek? No, chystám se stavět dům, a kdybych po mámě ještě jeden zdědila, co s ním? Sedět na dvou židlích se přeci nedá, kdyby byl tedy nové rodině k užitku tak nechť ;)

Definitiv, hezky prispevek.

Mne umrel otec pred vice nez 10 lety (je mi 33). Kdyz si matka nasla pritele, byla jsem rada.

Z dedictvi zatim neuzivam nic. Penez moc nezbylo, a i to malo co zbylo bylo vrazeno do nezdarneho problematickeho sourozence (ktery je ted se zbytkem rodiny na kordy). V byte bydli matka. Zdedila jsem nejake starozitnosti, ale prisla jsem o ne, kdyz nas vykradli. Mrzelo me to, ale ze bych proto plakala, to ne. Kdo zdedi byt (mam dva sourozence) me v teto chvili fakt vubec nezajima. Matka tu muze byt jeste 30 let (a ja ji dlouhy zivot i stesti s pritelem moc preji).

Definitiv napsal(a):

Pavlo - mluvila jsem o té nevěrné žačce ;) takat sem ještě nevěru - to už fakt ztrácí smysl. Ano, mezi smrtí a rozvodem je podstatný rozdíl, rpto jsem tu už dřív psala, že stejně nadšená bych byla kdyby si někoho našel děda po babičině smrti (je to osm měsíců a kdyby si našel nějakou štramajdu klidně tři měsíce poté, proč ne?). Prostě pro mě je mnohem větší zlo, když moji blízcí zůstávají sami, než když si nacházejí věkově rozdílné partnery ;) Jak to bude u mých dětí, soudit nemůžu, neb žádné nemám ;)

vidíš a já mám za to, že vzhledem k tomu že mezi učitelem a nevěrnou žačkou je takový věkový rozdíl, že on už s ní není schopen držet krok, je to fakt už dědula, zatím co ona je pořád v plné síle a vzhledem k tomu, že se tu řeší věkový rozdíl, tak to zase tak od věci nebylo :vissla:

Májojájo a kdyby se něco stalo tvé matce jak říkáš a on si pak k vám domů jak píšeš, že chceš aby tam zůstal doveld jinou - nedej bože nějákou, se kterou by jste si nesedly, pak bych tvůj optimismus ráda viděla.

*

PPavlaa napsal(a):

Májojájo a kdyby se něco stalo tvé matce jak říkáš a on si pak k vám domů jak píšeš, že chceš aby tam zůstal doveld jinou - nedej bože nějákou, se kterou by jste si nesedly, pak bych tvůj optimismus ráda viděla.

Pavli, je to o tom, že jsme každej jinej, jinak tyhle věci bereme, jinak snášíme. Ty bys to třeba nesla těžko, někdo to zase vidí jinak. jde ale v prvé řadě o to, aby ten osamělý rodič měl vedle sebe někoho, s kým se mají rádi, s kým je mu dobře a je šťastný. Sama bys mu tolik času nemohla věnovat, i kdybys nakrásně chtěl, nezvládala ys to. To ani nejde. Takže buď se smíříš s tím, že tvůj rodič má vedle sebe člověk, který třeba moc nesedí tobě, ale jemu ano, nebo budeš v opozici a bude to smutný, protože se vám vztahy ochladí. Co je horší a o co ti jde víc? O majetek nebo o to rodiče? Jasně, o majetekl jde taky, ale pokud je partner solidní, děti o dědictví nepřipraví, pokud solidní není, nic nenaděláš. Ale Kukulín bere kde tu jistotu, že Markéta ho chce "odrbat" o dědictví po mamince?

já žasnu ... ty prachy a majetek do toho tady cpete tak akorát vy :usch:

proč to celé překrucujete do háje ? copak je jen přát nepřát a nic mezi tím ? jooo, dovedu si představit, že když půjde o souseda, známého, nebo kohokoliv, bude mi šumák, do čeho se naveze, at si je s kým chce, když mu to vyhovuje. ale že by mi to nebylo jedno u lidí, které mám ráda a jsou víc jak známej nebo soused je snad normální.
je to o obavách, ať jde o rodiče, děti. mně to přijde normální a nemá to co dělat s tím, jestli někomu něco přeju nebo ne.
nečetete nebo vidíte jen to, co chcete ?

Pavli, Kukulín se rozepsal o tom, že mu jde o majetek. Přečti si ho od začátku. Nemyslím si, že ty přemýšlíš jako on. Prostě chápu, budeš mít obavy, jestli někdo tvého rodiče netahá za nos, ale pokud poznáš, že je rodič spokojený, jeho partner ho má rád i přes věkový rozdíl, nebudeš pak mít takový obavy. Ale Kukulínovi šlo hlavně o dědictví, ani ne tak o Markétu, tu odsoudil hned na začátku, on jí nedal šanci, bral ji jako vypočítavou potvoru, aniž by ji poznal. Tečka.

Oli, vrať se o stránku zpátky a přečti si příspěvek Bláži, kde se ptá, jestli by jsme byli opravdu v klidu, kdyby si našel jeden z rodičů partenra s tak velkým věkovým rozdílem. Nebo by jsme přeci jen měli strach, jak se na to díváme. Ani slovo o penězích, majetku. Na tohle já reaguju, o tom píšu.
O tom, že bych ten strach měla, při tak velkém věkovém rozdílu, je fuk, jestli jeden z rodičů by si našel nekoho o čtvrt století mladšího, nebo syn o čtvrt století starší babu ... ano, měla bych z toho strach, obavy. A není to o tom, že bych přece nechtěla, aby byli šťastní ... je to o strachu, obavách, jde o tvé blízké, nejde o nikoho cizího.

já mám pocit, že každá mluvíme o něčem jiným ... teď není řeč o kukulínovi ...

Ale jasně, měla bych strach, každej by měl, ale dala bych tomu člověku šanci, snažila bych se ho poznat, seznámit se s ním. Nenapadlo by mě jako první přemýlet nad tím, že mě chce obrat o dědictví. Když by mi ho maminka představila, neudělala bych to, že bych se sebrala a odešla, je to  nezdvořilý a už tím dávám tomu člověku najevo, že nemá šanci, že vůči němu budu vždycky v opozici. O tom to je. Prostě Kukulínovi jde o majetek, nemá snahu pochopit otce a poznat a přijmout Markétu a očekávaného sourozence. On nemá obavu o otce, ale o sebe. To je rozdíl v uvažování mezi tebou a Kukulínem. Když máš rodiče ráda, máš o ně strach, pochopitelně, ale taky ti určitě záleží na tom, aby ten rodič byl spokojený a nebyl sám. I přes tvoje obavy.

víš Oli, já jsem taky tak trochu v tomhle plašan a kdyby mi ji tak brzy po smrti mámy dotáhl domů a hned na noc, možná ybch taky utekla jako malá holka. třeba ne, nevím, ale ruku do ohně bych za sebe nedala, nevím, jak ybch reagovala, kdyby mě takhle nepřipravenou překvapil v době, kdy bych byla z té smrti pořád špatná :(
v tomhle udělal chybu i ten jeho otec, tohle bylo moc narychlo a natvrdo, měl mu říct, že má přítelku a seznámit je jinde, za jiných okolností, tohle byl asi docela šok. nečetla sjem kukulína celého, připadá mi to tak trochu jako truc na truc, paličák ... třeba se pletu, co já vím ...

víš a nemyslím, že tím daš najevo, že už toho člověka nikdy brát nebudeš, že u tebe nemá šanci ... je to nezdvořilé, to souhlasím, ale lidi nadělají chyb ... a mění názory, no ni ?

No jo, Pavli, ale Kukulín neprojevil snahu za tři roky asi žádnou. On nechce pochopit nikoho, jen sám sebe. V tom to je. Ty budeš možná zkraje odtažitá, což je pochopitelný, ale časem to vstřebáš a přijmeš to. Kukulín ne, protože jemu jde o něj samého, ne o otce.

Tady jsou dva tábory.
Jeden, je názoru, že i rodiče mohou udělat chybu a děti kvůli tomu mohou být naštvaní a ventilovat se a mají za to, že tím vlastně berou rodiče rovnoprávně jako člověka, je to pro ně opak pokrytectví.
Druhý tábor je názoru, že rodiče jsou nedotknutelní, protože nás vychovali a veškeré pochybnosti ze strany dětí jsou proviněním a něco v tom je, ze strany dětí.

Řekla bych, že každý podle svého osudu, co zažil a řešil. každý jednal tak, jak uměl nejlépe. tudíž si myslí, že je to nejsprávnější.

Co je správné: Nevím.
Jen jsem si vzpoměla na slova psychologa, že v rodině by měla být spravedlnost a pokud je někomu dávána přílišná priorita, je to svým způsobem šikana ostatních.
Teď máme to snášet když si to myslíme nebo se máme kát?

A co se týče Kukulina, co když je student psychologie, který si tady rozehrál téma pro svou diplomovou práci?
Nevíme vůbec nic. ALe téma, téma nás svým způsobem pálí všechny. Všechny, kterých se to nějakým způsobem týká.

Modroočka napsal(a):

No jo, Pavli, ale Kukulín neprojevil snahu za tři roky asi žádnou. On nechce pochopit nikoho, jen sám sebe. V tom to je. Ty budeš možná zkraje odtažitá, což je pochopitelný, ale časem to vstřebáš a přijmeš to. Kukulín ne, protože jemu jde o něj samého, ne o otce.

já si budu muset přečíst celé vlákno, nečetla sjem to a možná melu a nevím o čem ...

Blážo, nemyslím, že jsou dva tábory .. asi nikdo nechce, aby jeho rodič zůstal už do smrti sám .. už jen to, že večer nemusí sedět sám u televize, že si má s kým pokecat, něco naplánovat, vyrazit na houby je fajn, samota je na prd. Ale za sebe musím říct, že kdyby si našel dejme tomu můj otec někoho, kdo je na tom podobně a je věkově k němu, bylo by to jiný. U mladý holky bych si říkala, proč má potřebu si najít chlapa o tolik staršího, proč ne vrstevníka, když ví, že třeba už nebude mít časem tolik energie, aby běhal s jejich dětma někde na louce a pouštěl s nimi draka ... nikdo nemládneme, síly a energie ubývají, za to věkem přibývají různé neduhy ... ano, měla bych strach. třeba bych zjitila, že je všechno ok, ale to neznamená, že by ve mně nezablikala kontrolka, co se děje ...

Blážo, já jsem nezažila ani jedno, moje rodiče jsou rozvedení, s otcem se nestýkám, je potřetí ženatý, má další tři nebo čtyři děti, firmu na cukrovinky a ani nečekám, že bych po něm něco dědila, protože firmu vybudoval se svou třetí ženou a budou to chtít odkázat svým dětem. Na mě otec celý léta kašlal, zapomněl, že má dceru, celá jeho rodina, babička z jeho strany. Kontaktovala mě, když mi bylo 25 let, náhodou, jen mi řekla, že veškerý majetek rozdala vnoučatům, no, já jsem byla první vnouče, nedostala jsem nic, a že majetku měli, několik činžáků, podíly na nějakých dolech u Hodonína, dokonce podíly v nějkých zlatých dolech na Borneu. Já jsem nedostala nic. A nijak mě to netrápí, ani trochu, ani to, že po svém otci nic nezdědím. On má svůj život a úpokud je spokojený, je to jen dobře. Já jsem ráda, že moje maminka je spokojená, že je zdravá a když si najde přítele, budu nejšťastnější, protože na ni nemám tolik času, abych se jí mohla věnovat,. Je jí 60 let, je čerstvě v důchodu, baví ji internet, pravidelně sleduje MS F1 a motorky, prostě má svoje zájmy, ale je sama. To mě docela mrzí.

teda Oli, to je ale "babička" to tě snad ani nemusela kontaktovat, ne ?

Bydlela taky tady ve městě a já jsem v té době dělala tady na poště, při chystání pošty jsem na ni narazila s nějakým dopisem a nějak bezděčně jsem řekla, že je to moje babička, kterou ale neznám. Ta doručovatelka jí to řekla a babička mi zavolala na poštu. Pozvala mě k sobě, dlouho jsem o tom přemýšlela a nakonec tam šla. Napřed se na mě vrhla, jako bych se jim ztratila anebo mě ukradli, byla to komedie, pak začala pomlouvat moji maminku, že byla hrozná a otec chudák, ale otec si našel jinou, když mi byl rok, ne maminka. Pak začala tuhle story o mejatku a já jsem byla ráda, že jsem od tam vypadla, zvala mě, ať opřijdu zase, ale už jsem tam nikdy nešla, nezeptala se ani na moje děti. prostě to bylo jen divadlo. Takže nemám zájem a ni kvůli majetku se zajímat o otce, nechtěla bych od něj nic, i když by se mi to hodila, ale na to jsem ale dost hrdá. Mně záleží na manmince, na její zdraví a štěstí a když po ní nezdědím nic, no tak bóže, no, hlavně když umře jednou šťastná, i kdy probendí "naše dědictví", ale ať si užije život i na "starý" kolena. Mám ráda peníze, to ano, jako každý, ale nejsem majetnická.

Tak jsem si řekla, co mi uniká. Možná něco nevidím.
Nechala jsem první Kukulinovu zpověď přečíst svému muži. Jen z toho důvodu, že na lidi má rentgen a mám to  vyzkoušeno.
Ptala jsem se o co tady jde? Jak Ti Kukulin připadá?
No, nemůže se s tím vyrovnat.
Ptám se a s čím?
No s tím, že mu umřela máma, že si táta našel o tolik let mladší a tak brzo.
Jo a myslíš si, že mu jde o peníze nebo o něco jiného?
Ne, jen se s tím nemůže vyrovnat....
Tak jsem se na to začala dívat ještě trochu jinak, jestli prostě si o tom nepotřeboval jen popovídat.

Nu, já bych se taky přikláněla k tomu, že se Kukulín s celou situací nemůže vyrovnat - přece jenom mu maminka zemřela, což je dost velká rána do vazu, táta si našel ani ne půl roku po úmrtí novou partnerku o řadu let mladší a po tříletém vztahu s ní zakládá novou rodinu. Tady vůbec nejde o nějaké případné dědictví, což já sama vidím pouze jako zástupný problém, tady jde o to, že Kukulínův táta podle Kukulína mrtvou maminku brzy po smrti "vytěsnil" ze života, "zapomněl" a "nahradil". A protože je velmi těžké obviňovat takhle tvrdě vlastního tátu, musela se najít příčina "kdo za tohle všechno může" a veškerá averze se tak aplikovat směrem k Markétě. 
Kukulíne, budeš na sobě muset pro své vlastní dobro trochu zapracovat, abys vzniklou situaci dokázal konečně přijmout.  Nikomu a ničemu nepomůžeš, když se budeš dlouhodobě užírat a trápit, kopat okolo sebe a dávat najevo Markétě zášť. Věř mi, že ta zášť ukrytá v Tobě Tě dřív nebo později začne dost podstatně podvědomě ovlivňovat a nebudeš schopen si kvůli neustále omílanému pocitu křivdy kvalitně zařídit a prožívat svůj vlastní život.

Myslím, že Kukulín by se na to měl podívat dospěle, maminka umřela, je to smutný, ale je to fakt. A otec si našel partnerku, nechce být sám, na věku ani tak nezýleží. Kukulín by měl být rád, že otec není osamělý, že chce znovu vybudovat vztah a nebýt odkázaný jen na to, kdy za ním přijdou jeho dospělé a celkem i vytížené děti. Kukulín je tak trochu nevyspělý. Až dospěje, pochopí. Úmrtí jednoho z rodičů je vždycky velká ztráta, ale život tím nekončí, ani pro pozůstalého rodiče. A to by měl Kukulín vzít na vědomí. Možná si naše názory přečetl a možná přemýšlí, i sám o sobě. Snad to všechno vstřebá.

Pavli - je k tomu jestli bych neěla strach, kdyby si máma našla někoho tak moc mladýho: měla, zcela určitě bych měla strach a měla bych o ní obavu, ale myslím, že by to bylo úplně stejně i v případě, že by si našla svého vrstevníka, či chlapa o pár let staršího. Ta prvotní nedůvěra je samozřejmá, skoro bych řekla že bez ní to nejde, ale právě poto následuje poznávání, kde (předpokládám) člověk zjistí, že nový přítel jeho rodiče není maniak, masový vrah a podobně, takže mu svoji důvěru věnuju....ať už je starší, mladší, stejně starý či s jednou nohou ;) Prostě strach, obavy jsou určitě na místě, ale nemyslím že by byly větší jen kvůli věku...

A ještě dodatek: představ si fiktivní situaci, kdy by otec-vdovec tedy žádnou partnerku nehledal, vaše domácnost vy se tím pádem "zakonzervovala" a tak nějak samo od sebe by se očekávalo, že ovdovělému otci budeš dělat po celý život společníka a roli maminky ve smyslu životního druha převezmeš Ty. Tak nějak se bude předpokládat, že této roli podřídíš i vlastní život čili si nikoho nenajdeš a jak bude tatínek stárnout a stávat se závislým na péči okolí, rozumí se samo sebou, že se o něj budeš starat. Tedy žádné takové, že si tatínek nenajde žádnou partnerku a ty za rok-dva frnkneš někam do světa, ale v podstatě "něco za něco", čili tatínek zůstane bez partnerky=budeš se o něj poctivě až do smrti starat.

Modroočka napsal(a):

Blážo, já jsem nezažila ani jedno, moje rodiče jsou rozvedení, s otcem se nestýkám, je potřetí í.

Modroočko, zaujalo mne: Já jsem nezažila.........
Skutečně, kdo nezažil, neuvěří.
Moje sestřenice, bydlela u tchyně, starala se o její zdraví, vařila, uklízela. Po čase se dozvěděli, že jejich rodinná chalupa, kterou všichni společně budovali, měli k ní vztaha a na které trávili víkendy, je přepsána na druhého syna mazánka a maminka čekala že oni to pochopí a asi tam přestanou jezdit.
Na štěstí se brzy odstěhovali. Měli k tomu postoj, že mají také děti a že nebudou nikomu dělat blbce.
Právní povinnost postarat se o matku jim zůstala, jenomže už to tak nešlo, nedokázali to. Rok z toho byli jak opaření. Ještě za pět let, když jsem sestřenici potkala, mi řekla, že tu babu nemůže ani cítit. Pak už to odeznělo. Ale řeči typu: je to PŘECE MAMINKA, je přivádělik depresi. A to je setřenice zdravotní sestra s psychologckou průpravou, sjezdařka na lyžích s dobrými nervy. Co pomohlo, že se sestřenice opřela o jiné lidi aby si nepřipadala tak ponížená. Našla si i starší kamarádku, která jí povzbudila a trochu nahražovala ztracenou tchyni, ke které za dobu soužití cítila vztah a odpovědnost aby si nahradila tu prázdnotu.

Asi se nesluší s některýma věcma chodit na veřejnost.

PPavlaa napsal(a):

no já bych osobně teda dala přednost tomu, kdyby mě tatík na všechno připravil dopředu, seznámil nás někde na neutrální půdě, nejlíp někde v restauraci na kafču.
za prvé, abych se na to mohla psychicky připravit, za druhé abych mohla v případě, kdy budu cejtit, že je toho an mě asi moc prostě vypochodovat s tím, že někam ještě musím a mohla to pak v klidu o samotě vydejchat, než kdyby ji dovedl rovnou domů na přespání :rolleyes:
za sebe musím říct, že mám pocit, že tatík na to nešel taky zrovna nejlíp. možná by to chtělo víc ohledu vůči dětem - on totiž tatík je moentálně šťastnej a zamilovanej, to mu nikdo nebere, ale pro děti je to taky docela rána ho vidět najednou s někým jiným. ať je to jak chce, dokud neumřela máma, brali to, že k sobě patří a navíc to bylo docela brzy po smrti matky. možná to sami neměli tak úplně odbolený a do toho hned tohle.
a třeba kukulín uvidí časem, že je všechno jak má a vztahy budou dobrý.
nebo mu dá jednou tatík zapravdu, že s Markétou šláp vedle, kdo ví ...

jen ybch mu hned nenadávala ...

Tatík na to nešel nejlíp a keby sem písal on, tak by som mu to aj narovinu napísala. Markéte, keby sem písala ona, by som poradila, nech sa skúsi vžiť do kože toho "chlapca", ktorého vyženila a ktorý je rozboľavený po smrti matky... a poradila by som jej, aby rešpektovala pamiatku svojej predchodkyne a snažila sa byť ohľaduplná k svojim nevlastným "synom". Ale píše sem Kukulín a tak radím jemu to, čo si skutočne myslím. A stále si myslím, že sa správa neadekvátne svojmu veku, inteligencii a životnej situácii. Nie že by som ho úplne nechápala, ale nemá cenu plácať ho po rameni, aby sa vo svojom pocite krivdy zakonzervoval. Takto sa bude zbytočne trápiť, pokazí si rodinné vzťahy so zvyškom rodiny a NIČOMU to neprospeje. Zato keby dospel, obriadil si hmotné statky, postaral sa o pozostalosť a naučil sa vychádzať s príbuznými, asi by sa mi v živote uľavilo. No je na ňom, čo si vyberie... my to asi ťažko ovplyvníme. A moje deti-nedeti a moje osobné skúsenosti sú druhoradé. (Mám, v širšej rodine, a je mi smutno z toho, že teta ostala sama, ale bolo to koniec koncov JEJ rozhodnutie, aj keď dnes si myslím, že úplne scestné.)

PPavlaa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jéjky, já nechápu, proč pořád řešíte ty věkový rozdíly. Jasně, třeba když jsem řešila sama sebe, rozdíl 20 let se mi zdál dost, ale pro mě, že mně to moc nevyhovovalo. Neznamená to, že mi to přijde nenormální u drzhých, když jim to vyhovuje. To jsem všechno jen pitomý konvence. Proboha, ať je jim kolik chce, když jsou spolu šťastní a spokojení. Moje bývalá kolegyně má manžela mladšího o 13 let, je jí 41 a jemu 28, ona má z prvního manželství dospělýho syna a spolu teď mají 3,5 letýho chlapečka a skoro roční holčičku, postavili domek, je jim dobře. Co je na tom, že on je mladší. Nic. Prostě se někteří lidi, jako Kukulín, moc řídí konvencema a city jim nějak unikají. Jasně, mě by bylo hrozně, kdby mi umřela maminka, ale asi bych měla pochhopení pro otce, že nechce zůstat sám. Proč by měl? Aby mě někdo nepřipravil o dědictví po mamince, v případě Kukulína o starej baráček a krámy, který mají hodnotu citovou, ne finanční? A on si Kukulín nemůže vzít lampičku po mamince? Možná může, ale o ni mu asi vůbec nejde.

Oli, nikdo neříká, že je to nenormální, ptala se, jestli by jsme z toho byly nadšené, kdyby se jednalo o našeho otce, který by měl partnerku o víc jak generaci maldší.
není to o tom, nepřát štěstí. a ano, já bych z toho byla v rozpacích, protože bych se bála, že ji za pár let bude připadat starej, najde si vrstevníka a jeho kopne někam. a on bude nešťastnej, smutnej, bude se trápit. myslím, že pokud máš otce ráda, asi by ti nedělal dobře pohled na to, jak se je nešťastnej. jeho mladé kočeně by to asi bylo už jedno, ale mě jako dceři ne ... o to tady jde. nakonec bys to byla stejně asi ty, kdo by se snažil tátovi pomoci a podržet ho, kdyby mu to s ní neklaplo. pochybuju, že bys nad tím mávla rukou ....

a tvoje bývalá kolegyně - teď je ji 41, jemu 28 ... teď to klape ... bude i za 10 let , až ji bude 51 a jemu 38 ? já nekřičím hop, dokud nepřeskočím, možná bude i ona jednou v slzách a on v tahu ... nepřeju ji to, samozřejmě. bylo by fajn, kdyby jim to vydrželo, už kvůli dítěti ...

a jasně, vztah vyjít nemusí, ani když budou věkově k sobě, to je jasný ... ale nebudu tady vykládat, že bych z toho
věkového rozdílu neměla obavy, to bych lhala.
ty to možná bereš něják bylo, nějká bude. já taky nejsem pro extra velké plány, ve finále to stejně ankonec bývá jinak, ale to neznamená, že nezvažuju různé věci, že je mi šumák všechno okolo atd.

Pavli, nerozhodujeme o vzťahoch svojich detí, a tobôž už nie o vzťahoch svojich rodičov.... Takže by som sa snažila nestarať do toho, netrápiť sa, neriešiť a neprepínať. Radšej sa sústrediť na vlastné vzťahy, tie mi prísluší riešiť. ;) Môj brat má ženu o 11 rokov staršiu, tiež majú spolu dcérku, sú spolu už dlhšie, zatiaľ všetko :supr: . A čo bude raz? To nikto nevie... Preboha, rozchádzajú sa aj páry v úplne rovnakom veku... nie je to o veku, respektíve je to od prípadu k prípadu. :jojo: Ty si mala s bývalými nejaký mohutný vekový rozdiel? Asi nie, že? A pozri, ako to skončilo...

Tercila napsal(a):

Kiara: "Já ty Kukulíny měla v rodině hned dva a můžu Ti říct, že mi dávali sodu při každém setkání - a jedniná radoust, kterou bych jim bývala byla udělala spočívala v okamžitém rozchodu s jejich otcem."

Kiaro, to víš, maminka je jenom jedna. Já třeba svoji mámu vnímám jako perfektní ženskou, která je mi v mnoha věcech vzorem (i když uznávám, že život s ní nebyl vždycky pro otce asi jednoduchý) :D, a absolutně žádná jiná se jí nevyrovná - a ta, ke které se otec odstěhoval, už teprve ne :D. Ta je o deset řádů níž. Srovnala jsem se s tím vším jako "dítě" fakt až po letech, i když nikdy bych si nedovolila (ani by mě to nebavilo) dávat někomu "sodu" :) Ale vím, že jakmile by se s mými rodiči něco přihodilo, telefonní čísla jejich současných partnerů okamžitě mažu.

Ohledně Kukulínova náhledu na majetek - odjakživa mě naši učili, že děti nemají právo na žádný!! majetek rodičů. Dnes vidím, že ono je to tak i lepší - když člověk ví, že nic nedostane, je tak nějak samostatnější a snaživější :D.

Kiara: "A to tatínek vypadal spokojeně, nehubl, nechátral, bylo o něj láskyplně pečováno a co jde o finanční přínos z mojí strany, taky si nemohl stěžovat. "

Víš, Kiaro - teď poznamenám něco, co si, prosím, neber osobně. Fakt. Jen se mi tím něco připomnělo. Totiž přestože já vidím v dnešní době u otce oproti tehdejšímu životu s mámou naprostý "úpadek úrovně" - ta jeho nová partnerka si taky myslí, že se on má s ní dobře.... Já jí to ze slušnosti nevyvracím, nechávám jí ty její představy - nerada lidem ubližuju :D. On každý člověk má jiná kritéria, jiný náhled.... :) To nic, to bylo jen tak mimochodem zase z mé zkušenosti.

Děláš jednu zvláštní chybu, jakožto "učitelka". Předpokládáš, že všichni by měli žít podle toho, co považuješ za správné TY - ale často zapomínáš, že jiní lidé uvažují jinak než zrovna Ty.
To, co je "lepší" pro Tebe, zdaleka nemusí být lepší pro jiného.
Jen konstatování, nic ve zlém.

Vážně, Selimo? ;)
Zatímco já tu jen tlachám....Pandora za to účelově bere peníze. V tom vidím podstattný rozdíl. Nebezpečný.
Jsi proti mě od pradávna naladěná (což mi nijak nevadí) a poměrně často přehlížíš některé mé vysvětlující věty.... Krátce řečeno, vidíš jen to, co vidět chceš :). Konkrétně teď v tom, co jsi otiskla, nenacházím žádný smysluplný důvod Tvého příspěvku. :)
Absolutně mi nerozumíš (což já chápu a nevadí mi to, každý jsme jiný) , už jsem Ti kdysi nabízela variantu -  že asi bude pro Tebe jednodušší na mě nereagovat. Jen to umět, viď :D

Za čo? Za tlachanie? Ja som myslela, že Babinet je zadarmo... ;) aspoň ja ho mám zadarmo. Alebo za učiteľovanie? To už trošku strieľaš od boku, nie? Neberieš za učenie epniaze aj ty?
A elegantne si sa vyhla podstatnému - že ľudia môžu mať nielen iný názor, než Pandora, ale aj iný než Tercila bez toho, že by hneď boli sv.i.n.e., iné znieratká, hlupane/hlupáci,, neskúsenéú/í, mladé/í, staré/í, bezcharakterné/í, a podobne. ;)

Marná snaha.

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

no já bych osobně teda dala přednost tomu, kdyby mě tatík na všechno připravil dopředu, seznámil nás někde na neutrální půdě, nejlíp někde v restauraci na kafču.
za prvé, abych se na to mohla psychicky připravit, za druhé abych mohla v případě, kdy budu cejtit, že je toho an mě asi moc prostě vypochodovat s tím, že někam ještě musím a mohla to pak v klidu o samotě vydejchat, než kdyby ji dovedl rovnou domů na přespání :rolleyes:
za sebe musím říct, že mám pocit, že tatík na to nešel taky zrovna nejlíp. možná by to chtělo víc ohledu vůči dětem - on totiž tatík je moentálně šťastnej a zamilovanej, to mu nikdo nebere, ale pro děti je to taky docela rána ho vidět najednou s někým jiným. ať je to jak chce, dokud neumřela máma, brali to, že k sobě patří a navíc to bylo docela brzy po smrti matky. možná to sami neměli tak úplně odbolený a do toho hned tohle.
a třeba kukulín uvidí časem, že je všechno jak má a vztahy budou dobrý.
nebo mu dá jednou tatík zapravdu, že s Markétou šláp vedle, kdo ví ...

jen ybch mu hned nenadávala ...

Tatík na to nešel nejlíp a keby sem písal on, tak by som mu to aj narovinu napísala. Markéte, keby sem písala ona, by som poradila, nech sa skúsi vžiť do kože toho "chlapca", ktorého vyženila a ktorý je rozboľavený po smrti matky... a poradila by som jej, aby rešpektovala pamiatku svojej predchodkyne a snažila sa byť ohľaduplná k svojim nevlastným "synom". Ale píše sem Kukulín a tak radím jemu to, čo si skutočne myslím. A stále si myslím, že sa správa neadekvátne svojmu veku, inteligencii a životnej situácii. Nie že by som ho úplne nechápala, ale nemá cenu plácať ho po rameni, aby sa vo svojom pocite krivdy zakonzervoval. Takto sa bude zbytočne trápiť, pokazí si rodinné vzťahy so zvyškom rodiny a NIČOMU to neprospeje. Zato keby dospel, obriadil si hmotné statky, postaral sa o pozostalosť a naučil sa vychádzať s príbuznými, asi by sa mi v živote uľavilo. No je na ňom, čo si vyberie... my to asi ťažko ovplyvníme. A moje deti-nedeti a moje osobné skúsenosti sú druhoradé. (Mám, v širšej rodine, a je mi smutno z toho, že teta ostala sama, ale bolo to koniec koncov JEJ rozhodnutie, aj keď dnes si myslím, že úplne scestné.)

já vím, že tím ničemu neprospěje, asi je paličák, celkově to byl dost blbej začátek, ale zas - není všem dnům konec, třeba bude nakonec všechno ok :jojo:

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jéjky, já nechápu, proč pořád řešíte ty věkový rozdíly. Jasně, třeba když jsem řešila sama sebe, rozdíl 20 let se mi zdál dost, ale pro mě, že mně to moc nevyhovovalo. Neznamená to, že mi to přijde nenormální u drzhých, když jim to vyhovuje. To jsem všechno jen pitomý konvence. Proboha, ať je jim kolik chce, když jsou spolu šťastní a spokojení. Moje bývalá kolegyně má manžela mladšího o 13 let, je jí 41 a jemu 28, ona má z prvního manželství dospělýho syna a spolu teď mají 3,5 letýho chlapečka a skoro roční holčičku, postavili domek, je jim dobře. Co je na tom, že on je mladší. Nic. Prostě se někteří lidi, jako Kukulín, moc řídí konvencema a city jim nějak unikají. Jasně, mě by bylo hrozně, kdby mi umřela maminka, ale asi bych měla pochhopení pro otce, že nechce zůstat sám. Proč by měl? Aby mě někdo nepřipravil o dědictví po mamince, v případě Kukulína o starej baráček a krámy, který mají hodnotu citovou, ne finanční? A on si Kukulín nemůže vzít lampičku po mamince? Možná může, ale o ni mu asi vůbec nejde.

Oli, nikdo neříká, že je to nenormální, ptala se, jestli by jsme z toho byly nadšené, kdyby se jednalo o našeho otce, který by měl partnerku o víc jak generaci maldší.
není to o tom, nepřát štěstí. a ano, já bych z toho byla v rozpacích, protože bych se bála, že ji za pár let bude připadat starej, najde si vrstevníka a jeho kopne někam. a on bude nešťastnej, smutnej, bude se trápit. myslím, že pokud máš otce ráda, asi by ti nedělal dobře pohled na to, jak se je nešťastnej. jeho mladé kočeně by to asi bylo už jedno, ale mě jako dceři ne ... o to tady jde. nakonec bys to byla stejně asi ty, kdo by se snažil tátovi pomoci a podržet ho, kdyby mu to s ní neklaplo. pochybuju, že bys nad tím mávla rukou ....

a tvoje bývalá kolegyně - teď je ji 41, jemu 28 ... teď to klape ... bude i za 10 let , až ji bude 51 a jemu 38 ? já nekřičím hop, dokud nepřeskočím, možná bude i ona jednou v slzách a on v tahu ... nepřeju ji to, samozřejmě. bylo by fajn, kdyby jim to vydrželo, už kvůli dítěti ...

a jasně, vztah vyjít nemusí, ani když budou věkově k sobě, to je jasný ... ale nebudu tady vykládat, že bych z toho
věkového rozdílu neměla obavy, to bych lhala.
ty to možná bereš něják bylo, nějká bude. já taky nejsem pro extra velké plány, ve finále to stejně ankonec bývá jinak, ale to neznamená, že nezvažuju různé věci, že je mi šumák všechno okolo atd.

Pavli, nerozhodujeme o vzťahoch svojich detí, a tobôž už nie o vzťahoch svojich rodičov.... Takže by som sa snažila nestarať do toho, netrápiť sa, neriešiť a neprepínať. Radšej sa sústrediť na vlastné vzťahy, tie mi prísluší riešiť. ;) Môj brat má ženu o 11 rokov staršiu, tiež majú spolu dcérku, sú spolu už dlhšie, zatiaľ všetko :supr: . A čo bude raz? To nikto nevie... Preboha, rozchádzajú sa aj páry v úplne rovnakom veku... nie je to o veku, respektíve je to od prípadu k prípadu. :jojo: Ty si mala s bývalými nejaký mohutný vekový rozdiel? Asi nie, že? A pozri, ako to skončilo...

Sel, mezi mnou a bývalým byl rozdíl 10 let :D najednu stranu dobrý, nadruhou jsme se někdy prostě názorově rozcházeli ... on uznal, že když mu bylo tolik co mě, viděl věci stejně, já dnes starší něž tenkrát se nedivím zase jeho názorům ....
a jasně, já vím, že mi do jejich vztahů nic není, ale to neznamená, že bych uvnitř z toho neměla strach, obavy ... právě proto, že je mám ráda, kdyby ne, bylo by mi to všechno šumák :)

Ale to je přece něco jinýho, mít strach, jestli si máma nebo táta v novým vztahu nenabijou čumák (bez ohledu na ne/přiměřený věk partnera) nebo si nechávat od okolí potvrzovat, jestli to je nebo není v normě
Pochopila bych, kdyby K. přišel s otázkou "táta má slečnu skoro o polovinu mladší a já se bojím, jestli s ní bude šťastnej - co si o tom myslíte?" - tam by určitá starost byla cítit. Jenže on se nechal slyšet, že táta se ve svých 55 letech chová jako 15letý fracek a K si nemůže "dovolit další jeho eskapády". To podle mě není obava o tatínkův spokojený život ale o něco diametrálně odlišného.

Heleno - :supr::supr::jojo:

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Oli, nikdo neříká, že je to nenormální, ptala se, jestli by jsme z toho byly nadšené, kdyby se jednalo o našeho otce, který by měl partnerku o víc jak generaci maldší.
není to o tom, nepřát štěstí. a ano, já bych z toho byla v rozpacích, protože bych se bála, že ji za pár let bude připadat starej, najde si vrstevníka a jeho kopne někam. a on bude nešťastnej, smutnej, bude se trápit. myslím, že pokud máš otce ráda, asi by ti nedělal dobře pohled na to, jak se je nešťastnej. jeho mladé kočeně by to asi bylo už jedno, ale mě jako dceři ne ... o to tady jde. nakonec bys to byla stejně asi ty, kdo by se snažil tátovi pomoci a podržet ho, kdyby mu to s ní neklaplo. pochybuju, že bys nad tím mávla rukou ....

a tvoje bývalá kolegyně - teď je ji 41, jemu 28 ... teď to klape ... bude i za 10 let , až ji bude 51 a jemu 38 ? já nekřičím hop, dokud nepřeskočím, možná bude i ona jednou v slzách a on v tahu ... nepřeju ji to, samozřejmě. bylo by fajn, kdyby jim to vydrželo, už kvůli dítěti ...

a jasně, vztah vyjít nemusí, ani když budou věkově k sobě, to je jasný ... ale nebudu tady vykládat, že bych z toho
věkového rozdílu neměla obavy, to bych lhala.
ty to možná bereš něják bylo, nějká bude. já taky nejsem pro extra velké plány, ve finále to stejně ankonec bývá jinak, ale to neznamená, že nezvažuju různé věci, že je mi šumák všechno okolo atd.

Pavli, nerozhodujeme o vzťahoch svojich detí, a tobôž už nie o vzťahoch svojich rodičov.... Takže by som sa snažila nestarať do toho, netrápiť sa, neriešiť a neprepínať. Radšej sa sústrediť na vlastné vzťahy, tie mi prísluší riešiť. ;) Môj brat má ženu o 11 rokov staršiu, tiež majú spolu dcérku, sú spolu už dlhšie, zatiaľ všetko :supr: . A čo bude raz? To nikto nevie... Preboha, rozchádzajú sa aj páry v úplne rovnakom veku... nie je to o veku, respektíve je to od prípadu k prípadu. :jojo: Ty si mala s bývalými nejaký mohutný vekový rozdiel? Asi nie, že? A pozri, ako to skončilo...

Sel, mezi mnou a bývalým byl rozdíl 10 let :D najednu stranu dobrý, nadruhou jsme se někdy prostě názorově rozcházeli ... on uznal, že když mu bylo tolik co mě, viděl věci stejně, já dnes starší něž tenkrát se nedivím zase jeho názorům ....
a jasně, já vím, že mi do jejich vztahů nic není, ale to neznamená, že bych uvnitř z toho neměla strach, obavy ... právě proto, že je mám ráda, kdyby ne, bylo by mi to všechno šumák :)

Pavli, strach by som nepochbyne mala aj ja - alebo povedzme neistotu a obavy - ale už z úcty k nim a preto, že ani oni sa mi nikdy veľmi nerýpali do vzťahov (a že som ich mala kadejaké), tak by som si nedovolila správať sa k nim alebo ich partnerom prezieravo, arogantne a zásadne protivne. Netvrdím, že by som tých partnerov milovala bez rozdielu a len preto, že sú s mojimi rodičmi, ale vychádzať by som  s nimi dokázala, to mi ver. A o nič iné asi nejde. A miminko v rodine je dar vždy, netreba to brať ako morovú ranu... to už je podľa mňa naozaj detinské žiarlenie na "súrodenca". To som možno robila ako 5-ročná, keď sa mi narodil brat. ;)

Uf, tak jsem něco dočetla. Mno, asi mi začíná být nejvíc líto Markéty, která se do toho rozhodla jít. To bude kartáč :(

Tercila: nevykládej si to ve zlém zase ty :D Je jasné, že někteří pastorci (rozuměj=nevlastní děti) pohlížejí na nové partnery svých rodičů jako na osoby slabého ducha, nevalného vzhledu i intelektu a společensky neúnosné příslušníky IV. cenové skupiny ... a těžko se srovnávají s tím, jakou jejich výjimečný a vynikající rodič spáchal v náhlém pominutí smyslů mesalianci.
Ty ses ocitla v roli "pastorka", já zase v roli "macechy". Milá Tercilo, buď ráda, že role macechy Tě v životě tak trochu minula, takže o tomhle postavení nevíš zhola nic. Můžu Tě ujistit, že je to role zcela nezáviděníhodná, ve které je partner rodiče všemi možnými způsoby trestán za to, že vůbec po jeho boku existuje, i kdyby se třeba postavil na hlavu a odstrkoval se ušima, je to pokaždé špatně a jediná věc, kterou je pastorek ochoten od macechy či otčíma s jásotem přivítat je jeho odchod ze vztahu.
Člověče, Tercilo - mně Tvůj přístup, tzn. Tvoje reakce na můj příspěvek -  připadá stejně empatický a plný logiky, jako když si plačící snacha stěžuje tchyni, že její syn si našel jinou ženskou a tchyně se na chudáka ještě osápne: "Kdybys mu pořádně vařila, tak by se ti držel doma ...!!!"

Klubko napsal(a):

Uf, tak jsem něco dočetla. Mno, asi mi začíná být nejvíc líto Markéty, která se do toho rozhodla jít. To bude kartáč :(

Líto ti jí sice být může, sice nechápu proč ti je jí líto, ale řekl bych, že ona tím vztahem rozhodně co ztratit nemá. A pokud ano, tak si může poděkovat sama sobě. Nebo mi tady chcete tvrdit, že 30 letá ženská je tak blbá, že nedokáže ani po téměř 3 letech vztahu rozpoznat pravý stav věcí? Já si myslím, že ona snad má taky mozek a snad trošku selského rozumu, ne?  Takže bych řekl, že věděla docela přesně do čeho jde. Já si myslím, že nikdo jí nic zásadního o naší rodině netajil.

Můj táta, poté co zemřela maminka, si taky našel paní. Já bych si sice takovou nevybral, ale já s ní nežiju. Není mi nic do toho, jakým způsobem je kdo šťastný. Jsem rád, že táta je rád. A jestli jí něco odkáže, nevidím v tom problém, má ho ráda a hezky se o něj stará (a on o ní).

... že 30 letá ženská je tak blbá, že nedokáže ani po téměř 3 letech vztahu rozpoznat pravý stav věcí?... Já si myslím, že nikdo jí nic zásadního o naší rodině netajil.
Tím máš na mysli, že i když ví, co ji minimálně s jedním nevlastním synkem čeká, přesto do toho jde? To, že ty se s ničím netajíš, jsi předvedl jak jí, tak tady... Markéta je dobrá, že to snáší už 3 roky a nebojí se ani mít dítě.
Pokud byl můj syn, už dávno bych se vykašlala na jakoukoli snahu o normalizaci rodinných vztahů - i kdyby "na tvý slova došlo" a vztah skončil, asi by se našlo něco jiného, kde by ti vadilo, že není tančeno dle tvojí píšťaličky...

Rozpoznala stav vecí a zariadila sa podľa toho. To je myslím niečo, čo ty akosi nedokážeš... stále riešiš neriešiteľné. Mmch, bol si už za otcom kvôli dohode o tom dome, alebo za právnikom ohľadom otvorenia dedičského konania kvôli novým skutočnostiam? ;)

kukulin napsal(a):

Klubko napsal(a):

Uf, tak jsem něco dočetla. Mno, asi mi začíná být nejvíc líto Markéty, která se do toho rozhodla jít. To bude kartáč :(

Líto ti jí sice být může, sice nechápu proč ti je jí líto, ale řekl bych, že ona tím vztahem rozhodně co ztratit nemá. A pokud ano, tak si může poděkovat sama sobě. Nebo mi tady chcete tvrdit, že 30 letá ženská je tak blbá, že nedokáže ani po téměř 3 letech vztahu rozpoznat pravý stav věcí? Já si myslím, že ona snad má taky mozek a snad trošku selského rozumu, ne?  Takže bych řekl, že věděla docela přesně do čeho jde. Já si myslím, že nikdo jí nic zásadního o naší rodině netajil.

Kukuline, ty jsi prostě chudák. V tvých letech vydávat energii na nenávistné napadání své "macešky", přemýtání co ti připadne a nepřipadne v majetku. Není to škoda ve 30ti letech? Není lepší jít svou cestou, věnovat se něčemu lepšímu, než pěstování negativních emocí v sobě?

Docela by mě zajímal i pohled z druhé strany. Ze strany otce, ze strany Markéty.
Kdyby ti šlo opravdu o otce, tak prostě jeho novou ženu budeš tolerovat. Nikdo neříká, že s ní máš chodit na pivo a milovat ji. Ale tolerovat a vzít jako fakt, že si jí tvůj otec vybrat.
. Je to jen strach, že příjdeš o prachy a zastíráš to kecama, že ti jde o dobro otce. Ho.vno.

To bude kartáč
Vidíš, Klubí, nepatříš do rodiny a už jsi to schytala taky... Jak to potom vypadá mezi svými, kde se jaksi chová "jako doma" a servítky si zřejmě nebere už vůbec?

helena napsal(a):

... že 30 letá ženská je tak blbá, že nedokáže ani po téměř 3 letech vztahu rozpoznat pravý stav věcí?... Já si myslím, že nikdo jí nic zásadního o naší rodině netajil.
Tím máš na mysli, že i když ví, co ji minimálně s jedním nevlastním synkem čeká, přesto do toho jde? To, že ty se s ničím netajíš, jsi předvedl jak jí, tak tady... Markéta je dobrá, že to snáší už 3 roky a nebojí se ani mít dítě.
Pokud byl můj syn, už dávno bych se vykašlala na jakoukoli snahu o normalizaci rodinných vztahů - i kdyby "na tvý slova došlo" a vztah skončil, asi by se našlo něco jiného, kde by ti vadilo, že není tančeno dle tvojí píšťaličky...

Hmm tak to je teda fakt dobrá :usch: A já ji snad snášet nemusím? Zatím podle mého nic není. Nikoho Heleno napadat nechci, ale můj názor je ten, že vy to tady na fóru moc objektivně taky neposuzujete, tak se pak nediv mojí reakci.

A já ji snad snášet nemusím?
Nemusíš. Nebydlíš s ní a do jejího (ani tátova) milostného života ti nic není.
Co by podle tebe bylo objektivní? Souhlasit s tebou, jaká je to vypočítavá potvora, která v cca 30 letech zabřezne jen proto, aby urvala jakýsi pofidérní majetek? Nebo tě politovat, že se ti tatík na starý kolena zbláznil?

Klubko napsal(a):

kukulin napsal(a):

Klubko napsal(a):

Uf, tak jsem něco dočetla. Mno, asi mi začíná být nejvíc líto Markéty, která se do toho rozhodla jít. To bude kartáč :(

Líto ti jí sice být může, sice nechápu proč ti je jí líto, ale řekl bych, že ona tím vztahem rozhodně co ztratit nemá. A pokud ano, tak si může poděkovat sama sobě. Nebo mi tady chcete tvrdit, že 30 letá ženská je tak blbá, že nedokáže ani po téměř 3 letech vztahu rozpoznat pravý stav věcí? Já si myslím, že ona snad má taky mozek a snad trošku selského rozumu, ne?  Takže bych řekl, že věděla docela přesně do čeho jde. Já si myslím, že nikdo jí nic zásadního o naší rodině netajil.

Kukuline, ty jsi prostě chudák. V tvých letech vydávat energii na nenávistné napadání své "macešky", přemýtání co ti připadne a nepřipadne v majetku. Není to škoda ve 30ti letech? Není lepší jít svou cestou, věnovat se něčemu lepšímu, než pěstování negativních emocí v sobě?

Docela by mě zajímal i pohled z druhé strany. Ze strany otce, ze strany Markéty.
Kdyby ti šlo opravdu o otce, tak prostě jeho novou ženu budeš tolerovat. Nikdo neříká, že s ní máš chodit na pivo a milovat ji. Ale tolerovat a vzít jako fakt, že si jí tvůj otec vybrat.
. Je to jen strach, že příjdeš o prachy a zastíráš to kecama, že ti jde o dobro otce. Ho.vno.

Tak moment, já jsem nenapsal, že mi jde o otce, ale že mi jde o majetek, který mi po mámě náleží. A tím se netajím. Hubu si možná nabije sám bez mé pomoci, ale s největší pravděpodobností to odnesu já i brácha, i když to tak možná být nemusí. Zatím tomu, ale nic nenasvědčuje.

Nevidím důvod proč bych nemoh mít majetek po mámě. Já do budoucna s otcem jako s dědkem mých dětí moc počítat nemůžu nebo s jeho pomocí a mámu už nemám. A taky nepočítám, že bych dostal něco po něm. To je dedukce někoho z fora. A připadá mi hodně nespravedlivé proč by to měla získat k užívání Markéta.

Áno - nakoniec, pár sa s ním aj stotožnilo a poľutovali ho. Ale nie všetci, a to je zrejme problém. Kukulín, znovu s apýtam: ČO si už TY UROBIL vo veci dedičstva a zmierenia sa s otcom okrem toho fňukania tu?

No Kukuline, nezvývá tedy nic jiného,než dojít za právníkem. Znovu otevřít dědictví po matce a nárakovat si dle práva co ti patří. Co patři otci, to je jeho. Klidně at si ty prachy spláchne do kanálu, tak tobě to může být fukt.
Ale stejně se chováš jak malý fracíček ve 30ti letech. Jen dávej bacha, at ti z toho dupání nožkou ze vzteku, nezůstane nějaký tik:)

Když Ti jde jen o majetek po matce, tak proč pro to něco neuděláš? Myslím právník, notář atd.... Proč ztrácíš čas tady? Za tu dobu, co tu píšeš se Tě tu pár lidí několikrát ptalo, co pro to děláš a žádná odpověď z Tvé strany.
Proč to prostě otci neřekneš mezi čtyřma očima? Třeba by pochopil, proč se tak chováš a ulevilo by se mu, že Ti jde JEN o peníze. Třeba žije mylným vědomím, že jsi alergický a nepřátelský na Markétu a určitě ho to štve.
Neví, že bys nesnášel kteroukoli, protože v majetku po matce je ten zakopanej pes.

já jsem nenapsal, že mi jde o otce, ale že mi jde o majetek, který mi po mámě náleží. A tím se netajím.
No - není nad upřímnost. Docela se tvému tátovi divím, že se ještě pořád snaží...
Já do budoucna s otcem jako s dědkem mých dětí moc počítat nemůžu nebo s jeho pomocí a mámu už nemám.
Synku, takovejch, co rodiče nemají nebo s nima nemůžou počítat (možná "kalkulovat" by bylo lepší slovo?) je hafo a taky žijou. Dobře, dědečkovat táta dle tvého přesvědčení nebude - ale co to sakra furt meleš o pomoci? To NENÍ povinnost žádného rodiče, obzvlášť vůči zdravému dospělému potomkovi. Hele - kdyby to bylo naopak a tvoje máma by si někoho našla, mluvil bys stejně? Nebo jsi přesvědčenej, že jí bys zmáknul snáz, aby bylo podle tvého?
A taky nepočítám, že bych dostal něco po něm. A připadá mi hodně nespravedlivé proč by to měla získat k užívání Markéta.
Nárok z dědictví máš, tak nekecej. jenže to bys proto musel taky něco udělat, ne to pustit dolů vodou a spoléhat na to, že se to "nějak" vyřeší. Ptám se jako Selima - už jsi něco zařídil ohledně toho majetku po mamince nebo si i nadále hodláš jen stěžovat, jak jsi ublíženej a nepochopenej?

Selima napsal(a):

Áno - nakoniec, pár sa s ním aj stotožnilo a poľutovali ho. Ale nie všetci, a to je zrejme problém. Kukulín, znovu s apýtam: ČO si už TY UROBIL vo veci dedičstva a zmierenia sa s otcom okrem toho fňukania tu?

Ne, já nechci, aby mě někdo litoval. To se nezlob, ale věci o dědictví zveřejňovat nebudu a navíc to není jen moje věc.
A znova tady musím zopakovat, že já jsem otcovi vůbec nebránil, aby si našel partnerku. Trošku se to vyvrbilo, již zmíněným prvním setkáním a zjištěním, že partnerka je o 25 let mladší. Ale to myslím, že už tady bylo dostatečně probráno.

A mnozí máte pravdu, já si taky přikláním k názoru nechat věci ležet ať se vyřeší samy samospádem bez mého "přičinění".  V té zapeklité věci si nakonec někdo nabije hubu - mě nevyjímaje.

A jak chceš tedy dojít klidu, když z Tebe nakonec vypadne, že necháš věci ležet ať se vyřeší samy...??
Kdyby bylo Markétě třeba 65 let, byl bys spokojenej, jako že je větší pravděpodobnost, že dřív natáhle brka?
Řešít to nechceš, tak co chceš slyšet tady?  Komu není rady, až se ucho utrhne.....

Pozri, ja aj chápem, že ťa štve vývoj vecí, ale nechápem, že to fakt necháš tak (ak si naozaj myslíš, že si v práve) a neskúsiš aspoň zájsť sa opýtať za právnikom.... ale radšej tu nadávaš na Markétu - a na otca. Potom ti neostáva nič iné, len zaťať zuby a zmieriť sa s vývojom vecí. :/

Kukuline, nikdo po tobě nechce detaily z dědického řízení. Otázky zněly zda a co jsi udělal, krom toho, že si stěžuješ na nespravedlivej svět (mmch - na světě není spravedlnost, ale rovnováha - moje oblíbené rčení), trucuješ a kopeš kolem sebe. Ale ono je možná to "řešení samospádem" lepší, viď? Kdybys něco, cokoliv, udělal, už by ses podílel a nešlo by tak dobře skuhrat... i na tu nabitou hubu (kterou si ti ostatní zcela jistě zaslouží, že?)

Kukulíne - ty ses nám nějak zacyklil :lol: nejdřív řeči o tom, že tě zajímá pouze "normálnost" vztahu, pak se ukáže že táta je ti ukradena jde ti pouze o lampičku :lol: nejdřív že se budeš bít jak lev, aby ti ta lampička připadla a nakonec to něcháš bejt, však ono se nějak vyřeší :lol: prd se vyřeší, nikdo to za tebe dělat nebude, to bys mohl ve svých letech vědět. Tvoje věta o tom, že "Já do budoucna s otcem jako s dědkem mých dětí moc počítat nemůžu " mi upřímě zvedá žaludek - začínám doufat, že ani tvůj táta se jako dědeček angažovat nebude muset, alespoň ne u tebe, snad brácha mu pořídí vnoučata, kde by se mohl vydovádět bez nenávisti a poslouchání slova "dědek" :usch: :usch: Moje třináctileté ségra má víc pochopení než ty :usch: a podle mě si nikdo z váší rodiny hubu nenabije - krom tebe ovšem, zdárně nám dokazuješ že ti to půjde velice dobře :lol: jen si kolem sebe kopej :reta: však ono se ti to jednou vrátí a pořádně tě to nakopne so šimpánu ;)
Jo a tvoje poznámka o tom, jak naše názory jsou neobjektivní - zato ty jsi objektivita sama :lol: My všichni tady ti podáváme rady a názory na základě informací, které jsi nám předestřel - a snažíme se je podat co nejvíc objektivně - to že ty si informce syslíš a překrucuješ už bohužel není naše vina :supr:
Takže hurá do života, kde budeš nenávidět dědka za to že je, bratra třebas za to že neotevřel dědictví, a podobně, určitě najdeš i spoustu jiných příležitostí kde si svůj dětský vztek vybít :/

kukulin si z lampičky vyšroubuje žárovku a ta bude jeho. No. A JE TO. :lol:
Doufám, že je aspoň ú.s.p.o.r.n.á. :D

Definitiv napsal(a):

Kukulíne - ty ses nám nějak zacyklil :lol: nejdřív řeči o tom, že tě zajímá pouze "normálnost" vztahu, pak se ukáže že táta je ti ukradena jde ti pouze o lampičku :lol: nejdřív že se budeš bít jak lev, aby ti ta lampička připadla a nakonec to něcháš bejt, však ono se nějak vyřeší :lol: prd se vyřeší, nikdo to za tebe dělat nebude, to bys mohl ve svých letech vědět. Tvoje věta o tom, že "Já do budoucna s otcem jako s dědkem mých dětí moc počítat nemůžu " mi upřímě zvedá žaludek - začínám doufat, že ani tvůj táta se jako dědeček angažovat nebude muset, alespoň ne u tebe, snad brácha mu pořídí vnoučata, kde by se mohl vydovádět bez nenávisti a poslouchání slova "dědek" :usch: :usch: Moje třináctileté ségra má víc pochopení než ty :usch: a podle mě si nikdo z váší rodiny hubu nenabije - krom tebe ovšem, zdárně nám dokazuješ že ti to půjde velice dobře :lol: jen si kolem sebe kopej :reta: však ono se ti to jednou vrátí a pořádně tě to nakopne so šimpánu ;)
Jo a tvoje poznámka o tom, jak naše názory jsou neobjektivní - zato ty jsi objektivita sama :lol: My všichni tady ti podáváme rady a názory na základě informací, které jsi nám předestřel - a snažíme se je podat co nejvíc objektivně - to že ty si informce syslíš a překrucuješ už bohužel není naše vina :supr:
Takže hurá do života, kde budeš nenávidět dědka za to že je, bratra třebas za to že neotevřel dědictví, a podobně, určitě najdeš i spoustu jiných příležitostí kde si svůj dětský vztek vybít :/

No comment. No a? Vždyť je to přece normální.

Vždyť je to přece normální.
CO???

jojo už dlouho si myslím, že to tak kukulín má. On je ten ukřivděný a všichni mu činí jen to nedobré, když se poohlídne po vlastních činech po vlastních myšlenkách, není tam nic jiného. Je prostě od základu přesvědčen, že mu všichni chtějí ublížit, určitě to má někde kořen, jenže - jemu takové vidění světa vyhovuje. Nic s tím nedělá. Nechává at se to řeší samo, jenže on se ještě diví, že to tak je... takže až tak spokojenej s tímhle životním scénářem není. Jenže máknout si sám na sobě a svých základech, to bolí....

Mne niečím pripomína blahej pamäti Lavského. ;)

No, tak podle mě je Kukulín nevyzrálej zpovykanej fracek. Otec ho nezajímá, nic ho nezajímá, jen prachy. Jak se říká u nás, nadneseně, ještěže se toho matka nedožila,  kdyby byla situace opačná, matka si s majetkem našla partnera a vzala si ho, asi by se Kukulín vzteky zadusil nebo by to viděl u maminky jinak? Přijde mi, že Kukulín je hlavně vyčůranej hamižník, bezohlednej a nenávistnej. O nic se nesnažit, nehnout prstem a čekat, co všechno mu spadne do klína. Na svůj díl dědictví po mamince má nárok, takže když překoná pohodlnost, může se svého dílu domoci. Pak bude možná spokojený a nebo pořád ne a bude ještě usilovat i o díl, který zdědil otec.
Kukulíne, jde ti jen o to, co už jsi zdědil, co ti teď právem náleží nebo ti jde i o to, co bys po otci rád zdědil, ale budeš se muset dělit ještě s Markétou a malým sourozencem? Jde ti o to, aby se otec vzdal svého dědického nároku ve tvůj prospěch? Ano, jde ti o tohle?

A díky Bohu, že mám normální děti, že to nejsou vypočítaví sobci.

A víš co, Kukulíne, proč teda otci neřekneš přímo, že ti jde jen o prachy a on tě nezajímá. A že čekáš, že to co nejrychleji, za tebe, dořeší, dá ti, co chceš a víckrát tě neuvidí. Pak budeš mít to, co chceš, sice totálně odpráskneš vztah s otcem, ale co už, na něm ti snad nezáleží, takže o co jde, že? Jen žasnu, že někdo klidně takhle odhalí, že mu v životě záleží jen na penězích, ne na lidech, notabene rodičích.

PavlaH napsal(a):

jojo už dlouho si myslím, že to tak kukulín má. On je ten ukřivděný a všichni mu činí jen to nedobré, když se poohlídne po vlastních činech po vlastních myšlenkách, není tam nic jiného. Je prostě od základu přesvědčen, že mu všichni chtějí ublížit, určitě to má někde kořen, jenže - jemu takové vidění světa vyhovuje. Nic s tím nedělá. Nechává at se to řeší samo, jenže on se ještě diví, že to tak je... takže až tak spokojenej s tímhle životním scénářem není. Jenže máknout si sám na sobě a svých základech, to bolí....

Správně. Naprosto souhlasím s tím, že každý (tedy i já) si má máknout sám na sobě a svých základech a že to bolí. A já to ještě doplním: Každý by měl najít taky svoje vlastní limity, ne?
Ale totéž snad platí i pro Markétu, ne? Nebo ona je snad nějaká zvláštní vyjímka?

kukulin napsal(a):

PavlaH napsal(a):

jojo už dlouho si myslím, že to tak kukulín má. On je ten ukřivděný a všichni mu činí jen to nedobré, když se poohlídne po vlastních činech po vlastních myšlenkách, není tam nic jiného. Je prostě od základu přesvědčen, že mu všichni chtějí ublížit, určitě to má někde kořen, jenže - jemu takové vidění světa vyhovuje. Nic s tím nedělá. Nechává at se to řeší samo, jenže on se ještě diví, že to tak je... takže až tak spokojenej s tímhle životním scénářem není. Jenže máknout si sám na sobě a svých základech, to bolí....

Správně. Naprosto souhlasím s tím, že každý (tedy i já) si má máknout sám na sobě a svých základech a že to bolí. A já to ještě doplním: Každý by měl najít taky svoje vlastní limity, ne?
Ale totéž snad platí i pro Markétu, ne? Nebo ona je snad nějaká zvláštní vyjímka?

Markéta si svůj limit asi našla a navíc, ona nemá možnost si tady ty tvoje výpady přečíst a bránit se. Možná bysme se všichni divili, kdybychom slyšeli názor dalších stran, názor otce i bratra. Tady je to pořád jen tvoje napadání Markéty a otce.

Panenko podsrpenská...vy to tady ještě řešíte? Koukám, výsledek v nedohlednu.

Kukulíne, taky si myslím, že tahle perspektiva jednou nebude nic moc. Při tomto věkovém rozdílu. A bez ohledu na majetkové záležitosti. Ovšem ani výhled ukřivděného syna, ať mu je kolik chce, pokud se chce užírat, stěžovat si, láteřit a hledat spojence, to teda nebude žádnej med. Nevyhovovala by Ti přece jenom jiná role? Například je mi třicet, vpodstatě nemám rodiče...ale takových na světě je dost....žiju si po svém, jsem zdravý, mám práci a hotovka.

Ať tak či onak, těžko s tím něco naděláš, že si otec jede ve svých kolejích. To je tedy fakt. On nemá povinnost se Tě ptát. Neumím si představit, jak bys reagoval a co bys nám tu psal, kdyby Ti bylo kupříkladu deset a otec vás děti a mámu opustil pro mladou kočku a zanechal vás zcela bez prostředků. Kukulíne, ta vaše Markéta je vlastně největší chudák. Ve třiceti je na tom tak, že vzala zavděk promiňte mi ten výraz, stárnoucím mužem, jehož rodina ji nenávidí a s nímž čeká dítě. Nevím jak vy dámy, já bych raději potlačila mateřské pudy a věnovala se práci, koníčkům, atd....než přijde někdo vhodný. A pokud by nepřišel, není to katastrofa. Byla by jedna sice singl bezdětná, ale jinak celkem spokojená holka na světě navíc....No.

Kukulíne, jenže ona je ona a ty jsi ty. S Markétou ty neuděláš vůbec nic, se sebou udělat můžeš, tam ty možnosti a prostředky máš.  Jenže ty nechceš. Tak si tu nestěžuj a nehraj si na největšího chudáka. Zdravý chlap, který se umí uživit vlastníma rukama má vlastě neuvěřitelné štěstí. Má totiž vše co potřebuje k tomu , aby si zařídil život po svém, tak jak chce. A nemusí čučet do jiných hnízd...

kukulin napsal(a):

Definitiv napsal(a):

Kukulíne - ty ses nám nějak zacyklil :lol: nejdřív řeči o tom, že tě zajímá pouze "normálnost" vztahu, pak se ukáže že táta je ti ukradena jde ti pouze o lampičku :lol: nejdřív že se budeš bít jak lev, aby ti ta lampička připadla a nakonec to něcháš bejt, však ono se nějak vyřeší :lol: prd se vyřeší, nikdo to za tebe dělat nebude, to bys mohl ve svých letech vědět. Tvoje věta o tom, že "Já do budoucna s otcem jako s dědkem mých dětí moc počítat nemůžu " mi upřímě zvedá žaludek - začínám doufat, že ani tvůj táta se jako dědeček angažovat nebude muset, alespoň ne u tebe, snad brácha mu pořídí vnoučata, kde by se mohl vydovádět bez nenávisti a poslouchání slova "dědek" :usch: :usch: Moje třináctileté ségra má víc pochopení než ty :usch: a podle mě si nikdo z váší rodiny hubu nenabije - krom tebe ovšem, zdárně nám dokazuješ že ti to půjde velice dobře :lol: jen si kolem sebe kopej :reta: však ono se ti to jednou vrátí a pořádně tě to nakopne so šimpánu ;)
Jo a tvoje poznámka o tom, jak naše názory jsou neobjektivní - zato ty jsi objektivita sama :lol: My všichni tady ti podáváme rady a názory na základě informací, které jsi nám předestřel - a snažíme se je podat co nejvíc objektivně - to že ty si informce syslíš a překrucuješ už bohužel není naše vina :supr:
Takže hurá do života, kde budeš nenávidět dědka za to že je, bratra třebas za to že neotevřel dědictví, a podobně, určitě najdeš i spoustu jiných příležitostí kde si svůj dětský vztek vybít :/

No comment. No a? Vždyť je to přece normální.

...a to je taková hezká tečka za tím naším případem: Já normální jsem, otec a Markéta ne. Už jsem si to tu všechno zodpověděl.

Sakra, jak to, že jste tady všichni tak blbí a nechcete to pochopit??? :co:  :lol: :dumbom: :lol: :dumbom: :lol:

kukulin napsal(a):

PavlaH napsal(a):

jojo už dlouho si myslím, že to tak kukulín má. On je ten ukřivděný a všichni mu činí jen to nedobré, když se poohlídne po vlastních činech po vlastních myšlenkách, není tam nic jiného. Je prostě od základu přesvědčen, že mu všichni chtějí ublížit, určitě to má někde kořen, jenže - jemu takové vidění světa vyhovuje. Nic s tím nedělá. Nechává at se to řeší samo, jenže on se ještě diví, že to tak je... takže až tak spokojenej s tímhle životním scénářem není. Jenže máknout si sám na sobě a svých základech, to bolí....

Správně. Naprosto souhlasím s tím, že každý (tedy i já) si má máknout sám na sobě a svých základech a že to bolí. A já to ještě doplním: Každý by měl najít taky svoje vlastní limity, ne?
Ale totéž snad platí i pro Markétu, ne? Nebo ona je snad nějaká zvláštní vyjímka?

Nie, ale ju tu nerozoberáme, nič o nej nevieme(okrem veku a toho, že je tehotná) a píšeš sem TY, takže preberáme TEBA a nie Baraka Obamu, Paroubka, Markétu...

kalupinka napsal(a):

Panenko podsrpenská...vy to tady ještě řešíte? Koukám, výsledek v nedohlednu.

Kukulíne, taky si myslím, že tahle perspektiva jednou nebude nic moc. Při tomto věkovém rozdílu. A bez ohledu na majetkové záležitosti. Ovšem ani výhled ukřivděného syna, ať mu je kolik chce, pokud se chce užírat, stěžovat si, láteřit a hledat spojence, to teda nebude žádnej med. Nevyhovovala by Ti přece jenom jiná role? Například je mi třicet, vpodstatě nemám rodiče...ale takových na světě je dost....žiju si po svém, jsem zdravý, mám práci a hotovka.

Ať tak či onak, těžko s tím něco naděláš, že si otec jede ve svých kolejích. To je tedy fakt. On nemá povinnost se Tě ptát. Neumím si představit, jak bys reagoval a co bys nám tu psal, kdyby Ti bylo kupříkladu deset a otec vás děti a mámu opustil pro mladou kočku a zanechal vás zcela bez prostředků. Kukulíne, ta vaše Markéta je vlastně největší chudák. Ve třiceti je na tom tak, že vzala zavděk promiňte mi ten výraz, stárnoucím mužem, jehož rodina ji nenávidí a s nímž čeká dítě. Nevím jak vy dámy, já bych raději potlačila mateřské pudy a věnovala se práci, koníčkům, atd....než přijde někdo vhodný. A pokud by nepřišel, není to katastrofa. Byla by jedna sice singl bezdětná, ale jinak celkem spokojená holka na světě navíc....No.

No, Kalupinka, prepáč, ale nevieš, čo ona cíti a čo si myslí... Možnože nechce byť singl bezdetná(pokiaľ viem, ani ty si si to nevybrala, hoci darca semena nebol tiež bohvieaký materiál...). Nechaj to na ňu, nie? A zobrať si niekoho v primeranom veku ešte nemusí zaručiť vôbec nič, určite nie pekný vzťah(viď tvoje manželstvo, môj bývalý vzťah, plus milión ďalších).

Kukulín je jako trucovitý děcko, zlý a nenávistný. On je sám, tak ho štve, že táta sám není, štve ho, že táta si dovolil i posmrti první žený žít dál normální život, i spartnerkou a dalším dítětem. Mám pocit, že kdyby ta situace byla opačná, jakože maminka by žila a otec by zemřel, asi by to bylo stejný, jen s tím, že by Kukulín asi neměl nic, protože, jak jsem pochopila, po otci by nebylo co dědit, když nic neměl. Trvám na tom, že i když šlo o majetek Kukulínovy matky, tak manžel má stejný práva dědit a užít dědictví. proč by měl dědit Kukulín a jeho otec ne. On s maminkou taky žil, těch 30 let, to jako nic neznamená nebo co? Kukulín je hladnej, chce všechno, v téhle rodině musí být hodně pokřivený vztahy a Kukulín má silně pokřivenej charakter a dost převrácenej žebříček hodnot. Je mi na zvracení, ale z Kukulína. Silně. Jak se říká,kdo chce kam, ať je tam, ono se to Kukulínovi vrátí na dětech, pokud někdy nějaký bude mít a dost bych mu dopřála aspoň na chvilku zažít, aby se k němu chovaly jako on k tátovi. Je to fakt hustý, někdy nadávám ny svý kluky, že mě sejří, ale takhle hnusně se ke mně nikdy nechovali. je to fakt síla.

Modroočka napsal(a):

Kukulín je jako trucovitý děcko, zlý a nenávistný. On je sám, tak ho štve, že táta sám není, štve ho, že táta si dovolil i posmrti první žený žít dál normální život, i spartnerkou a dalším dítětem. Mám pocit, že kdyby ta situace byla opačná, jakože maminka by žila a otec by zemřel, asi by to bylo stejný, jen s tím, že by Kukulín asi neměl nic, protože, jak jsem pochopila, po otci by nebylo co dědit, když nic neměl. Trvám na tom, že i když šlo o majetek Kukulínovy matky, tak manžel má stejný práva dědit a užít dědictví. proč by měl dědit Kukulín a jeho otec ne. On s maminkou taky žil, těch 30 let, to jako nic neznamená nebo co? Kukulín je hladnej, chce všechno, v téhle rodině musí být hodně pokřivený vztahy a Kukulín má silně pokřivenej charakter a dost převrácenej žebříček hodnot. Je mi na zvracení, ale z Kukulína. Silně. Jak se říká,kdo chce kam, ať je tam, ono se to Kukulínovi vrátí na dětech, pokud někdy nějaký bude mít a dost bych mu dopřála aspoň na chvilku zažít, aby se k němu chovaly jako on k tátovi. Je to fakt hustý, někdy nadávám ny svý kluky, že mě sejří, ale takhle hnusně se ke mně nikdy nechovali. je to fakt síla.

Jistě on má právo na část mámina majetku, ale stejně tak jako on, mám to právo i já a brácha, bohužel - takto už bylo rozhodnuto soudem. A dokonce mám i právo věc užívat (nejen vlastnit na papíře). A tohle právo si budu hájit dost tvrdě - otec neotec. A věř mi, že já k tomu svoje důvody mám. Není to jen moje doměnka, ale na názor jsem se ptal i lidí, kteří mámu znali.  A dokonce jsem se ptal i jednoho právníka. 
Otcova rodina je sice na jeho straně, ale já bych řekl, že nejvíc do toho má mluvit ta strana, které ten majetek původně patřil, ne? A ta rozhodla v můj a bratrův prospěch.
A můj žebříček hodnot? Já vím co chci, chci si koupit byt v Brně a založit rodinu, a to jaksi bez peněz nejde. Předpokládám, že bys mi doporučila hypotéku - ta stejně bude nutná. Ale proč bych si měl brát drahou hypotéku, když bych to moh třeba z části pokrýt zástavou nemovitosti a získat trochu výhodnější úvěr?  Jenom kvůli tomu, že Markéta je přece taky rodina? A proč si ten drahý úvěr nevezne ona? A co třeba potom můj brácha? Ten si určitě taky bude chtít založit rodinu.  To je síla co? Jsme přece mladí, my to zvládnem.  To je ode mě ubohost, že si Markéta nebude moc dovolit, pak zaplatit třeba dovolenou v Chorvatsku nebo buhvíkde?  Já jsem fakt svině.

Víš co, Kukulíne, ty přeháníš. Vlastně mi přijde, že chvilku ak, chvilku jinak. Takže na svůj podíl máš právo a snad se můžete všichni tři domluvit, jak to vyřešit. Mně ale přijde, že ty jen nenávidíš Markétu, protože je mladá a má ráda tvého otce. Kukulíne, jaký byl tvůj vztha otci před tím, než maminka umřela? Všeobecně tvůj vztah k rodičům vůbec. Mně se zdá, že kdyby byl otec sám, tolik by tě to netrápilo. Ale je to tvůj otec a tys postavil majetek výš než vlastního rodiče. Za další, pár příspěvků zpět píšeš, že to necháš vyhnít a najednou to zase chceš řešit. Udělej si pořádek v hlavě, potlač nenávist a začni uvažovat racionálně, ale s citem. je to tvůj otec a ani ty sám nevíš, jestli ho třeba nebudeš jednou potřebovat. Nikdy nevíš, co tě potká. Chovej se lidsky a snaž se mít pochopení. Argument - on se chová blbě, tak já budu taky- to je argument hodný tříletýho děcka. Přestaň blbnout a chovej se jako dospělej chlap.

kukulin napsal(a):

To je síla co? Jsme přece mladí, my to zvládnem.  To je ode mě ubohost, že si Markéta nebude moc dovolit, pak zaplatit třeba dovolenou v Chorvatsku nebo buhvíkde?  Já jsem fakt svině.

Řekl sis to sám. Já bych to byla řekla .... mírněji. Nu, máš to mít.

Ano, Selimko, otec mých dětí byl přiměřeného věku a manželství s ním skončilo špatně. Protože měl jiné důležité rizikové faktory. Byly stejně důležité a podstatné, jako velký věkový rozdíl. Byl mezi námi velký rozdíl povahový, majetkový, společenský, rozdíl v životních postojích, plánech, cílech, očekáváních, názorech, zkrátka jsem si myslela, že když se máme rádi, půjde všechno. Ve svých dvaceti jsem to dost dobře neuměla zvážit. Dneska bych do tak rozdílného pevného svazku nešla. Tehdy jsem si myslela, že to přece jen nějak půjde.

Ovšem o mně se tu nemluví. Mluví se o Markétě, které je třicet a pořizuje si dítě s pětapadesátníkem. Co ji k tomu vede, neodhadnu. Cítí se sama? Chce a hledá zabezpečení? Má pocit, že jí ohledně vlastních potomků ujíždí vlak? Skutečně se zamilovala? Nevím, můžu se jenom dohadovat.

Já jsem prostě jenom konstatovala, že bych do toho nešla. A dneska ve svém věku, mít možnost lásky, zabezpečení, klidného domova s člověkem o 25 let starším, který by vyřešil to, že žiji sama....to budu raději o chlebu a vodě, než si najít starého člověka jako partnera. nechci tím urazit nikoho, kdo má v partnerství veliké věkové rozdíly. Jsem si vědoma, že u žádného manželství se nikdy nedá dopředu tipovat, jak dopadne, ale trvám na svém názoru, že 25 let je pro mě obrovský rozdíl, který neakceptuju a sama pro sebe nechci. Jsem spokojená s tím, jak žiju, i když nemám komu říct...hele, Pepo, ukliď si po sobě v koupelně to holení a kdy už spravíš konečně tu pračku? Ano, nemám ani komu říct, Fanouši, pojď dneska tancovat a Oldřichu, zavez mě do Tesca.

Neberu to jako životní prohru, ale zkušenost, která, věř mi nebo ne, mě posílila. Vím si totiž rady sama. Na opravy jsou firmy a řemeslníci, kamarádi, příbuzní a manželé kamarádek. Ono všechno nějak jde. To jen člověk v páru si myslí, že by byl sám vyřízený. Nikdo by nebyl nemožný...ale každý ten vztah není schopen ukončit a dotáhnout k rozvodu, když léta cítí, že mu nevyhovuje.

Beru jako osobní úspěch, že funguju samostatně, že mám člověka, s nímž se vídám a mám ho ráda, ač společné bydlení je otázka, kterou neřešíme. Nedokážu proto pochopit, co vede třicetiletou ženu...já byla v jejím věku deset let vdaná ulítaná mamina, na které ležela veškerá práce doma a na zahradě...aniž bych se rouhala ohledně dětí, které jsem chtěla a mám ráda....tisíckrát mě napadlo....proč já hloupá trochu nepočkala s výběrem partnera, co by mi probůh chybělo....?

Markéta má asi už samostatného života dost a ráda jej vymění za život v páru. Neumím, nedokážu pochopit, proč si zvolila o tolik staršího partnera. Oba si mohli umět představit, co to vyvolá za reakce...A oba si asi myslí, že všem ukážou, že jim to stojí zato. Aniž bych se tedy chtěla do kohokoli ve zlém navážet...MNĚ BY TO MYSLÍM VĚŘÍM A USUZUJU ZATO NESTÁLO....

kalupinka napsal(a):

Kukulíne, ta vaše Markéta je vlastně největší chudák. Ve třiceti je na tom tak, že vzala zavděk promiňte mi ten výraz, stárnoucím mužem, jehož rodina ji nenávidí a s nímž čeká dítě. Nevím jak vy dámy, já bych raději potlačila mateřské pudy a věnovala se práci, koníčkům, atd....než přijde někdo vhodný. A pokud by nepřišel, není to katastrofa. Byla by jedna sice singl bezdětná, ale jinak celkem spokojená holka na světě navíc....No.

Jestli je někdo chudák se ukáže samo za dvacet let. Úzkoprsé perličky o tom naštěstí nerozhodují. Stějně tak nerozhodují o tom, kdo je pro koho vhodný. A nenávist je (jak je vidět) problém toho, kdo nenávidí.

Myslím, že toto vlákno se stalo zajímavým pro nás všechny diskutující.
Ale ve smyslu ke Kukulínovi nemá už žádný smysl. Je to jako hrách na stěnu házet.
On ani po dvaceti čtyřech  stránkách odpovědí z různých pohledů nic nepochopil, nevnímám u něj žádný posun v žádném směru. Pořád si bude mlít tu svou, nenávistnou a ukňouranou, a stále dokola.
Protože on je Nepoučitelný. Nepřející. Nepředělatelný. A obávám se, že i Neudatelný.

Prosím, já jsem tady v textu narazila na takové zajímavé slovo, kterému nerozumím...úzkoprsá perlička....

Nenávist...Čekal by někdo od dětí, že budou jásat a křepčit nad novou ženou otce? Asi spíš ne. Ale i já se samozřejmě mohu mýlit....

Kukulíne, mě by zajímalo Tvé stanovisko. Posunul ses někam, nebo si tu kuličku problémů válíš pořád uminutě do kopce...?

Hele, co kdybys napsal, lidi, otevřeli jste mi oči a já prozřel, ono je to vlastně fajn, budu mít ve třiceti bráchu nebo ségru a až půjdem po ulici, lidi z nás budou tumpachový...no není to ta správná legranda...? Udělej mi radost a šoupni mysl někam, ať je vidět pokrok...nebo se tady dočista samým pochopením a porozuměním...pěkně rozhádáme, až třísky budou lítat!

kalupinka" Kukulíne, ta vaše Markéta je vlastně největší chudák. Ve třiceti je na tom tak, že vzala zavděk promiňte mi ten výraz, stárnoucím mužem, jehož rodina ji nenávidí a s nímž čeká dítě....
Axi: "Jestli je někdo chudák se ukáže samo za dvacet let. Úzkoprsé perličky o tom naštěstí nerozhodují. Stějně tak nerozhodují o tom, kdo je pro koho vhodný. A nenávist je (jak je vidět) problém toho, kdo nenávidí."

Axi, a jak jsi, proboha, došel k tomu, že snad Kalupinka (nebo Kukulín) nenávidí? :co: A jak si dovoluješ někoho takhle nazývat jen proto, že napíše svůj náhled na předložené téma? Kde jsi přišel k tomu, že zrovna Tvoje názory jsou ty jedině správné? :co:
No.... propadáš se čím dál víc.... :| škoda.
Nevím, kolik Ti je let, možná 55......... ale přidávám se ke Kalupince, já bych staršího chlapa taky nechtěla. Prostě se mi nelíbí (anebo to mám "vrozené"  :D - moje babičky měly obě o několik let mladší partnery a moje máma svého přítele dokonce o generaci....)
Ta Markéta zřejmě nějaký důvod pro otěhotnění s takovým mužem měla (jenom ona pozná, zda udělala chybu nebo ne) a je fakt, že nám ostatním to může být naprosto jedno.

Kukulíne, chtěla jsem Ti jen napsat, že chod věcí nezměníš; nestresuj se a nerozčiluj se zbytečně, važ si toho, že Tě (možná) nic nebolí, že máš dobrou práci, právně si teda ošetři to, co musíš, a jinak kašli na nějakou "správnost" vztahu Tvého otce s tou dívkou. Soustřeď se na to, abys žil fajn život. Teď je ta situace u vás čerstvá, tak ty emoce člověkem cloumají, ale časem se všechno vyjasní, uvidíš.

Blossom: "On ani po dvaceti čtyřech  stránkách odpovědí z různých pohledů nic nepochopil, nevnímám u něj žádný posun v žádném směru. "

Blos, nějakých 24 stran je strašně málo na to, aby člověk vstřebal něco takového..... :D někdy to chce i několik let (a to je nějakých stránek názorů a úvah.....)

Axi je chlap....? Aha.

Tak to už reakci chápu. Chlap přece normálně má na to, mít mladou partnerku. A my staré a odepsané cátnice a sátnice, co se snažíme do dikuse vnést bohužel už jakýkoli smysluplný směr, my nenávidíme, závidíme a co ještě....ano, my dychtíme. Po jakémkoli objektu, co nosí kalhoty. Ale my si to nepřiznáme, kdepak, my tady budem jen popichovat druhé a moudra pronášet, až nás někdo věci znalý řádně setře. Jo.

Axi, kdyby tady teď v mém pokoji pochrupoval o těch zmíněných řečených nešťastných x rozdílných let takový ten...Axi promiň mi ten výraz...budeš mít jiný názor....ale pro mě by to byl dědula...a kdyby nějakým nedopatřením byl můj manžel...zbrojního pasu nemaje a přístupu k lékům někde ve skladu taktéž...já bych se snad pověsila na prádelní šňůře....

kalupinka: "Prosím, já jsem tady v textu narazila na takové zajímavé slovo, kterému nerozumím...úzkoprsá perlička...."

:D :D :D mě ty Axiho výplody děsně rozesmívají :D, úplně tu úzkoprsou perličku vidím :D
Vypadá to, že mezi nimi Axi žije, proto tak dobře ví, jak vypadají ;) A pokud se vyskytují pouze na babinetu, pak je podivné, že mezi ně tak rád a často chodí. Když jsem abstinent, nebudu přece chodit do hospody, že jo ;) ;) :D

kalupinka napsal(a):

Prosím, já jsem tady v textu narazila na takové zajímavé slovo, kterému nerozumím...úzkoprsá perlička....

perlička, perlička - úzkoprská perlička - to bude takovej oříšek....hmmmm :lol:

no, pravděpodobně se jedná o drůběž, mezi kterou v poslední době často Axi zavítává, někdy bych řekla, že s nimi na tom drůběžím dvorku i rád vegetuje, často jim věnuje i celý víkend  a momentálně mu dělá problém se ze dvora vrátit mezi lid...on takovej nebyl - ale to víš, asik to bude profesní deformace takové to sžití se...on miluje perličky, ale zejména ty širokoprsé, ale uvítal by jistě i mladou, úzkoprsou...  :lol:;)

Překladatelskej oříšek to bude...jasně, že jsou perličky takové ty slepice. Bože, já jsem ale husa.

A kdybych někomu ze svých známých byť jen naznačila, že mě někdo, jistě v dobrém nazval úzkoprsou slípkou, chechtal by se, až by se jistě umlátil. Jaké neštěstí, že si to musím nechat pro sebe.

Bude to facha. Normálně jsem zvyklá mezi soukmenovkyně  vyletět s píšťalkou a říct jim...držte huby, sestry...a dál už to známe...neboť my baby...co nevíme, nepovíme...

Kalupinka: "tady teď v mém pokoji pochrupoval o těch zmíněných řečených nešťastných x rozdílných let takový ten....ale pro mě by to byl dědula...a kdyby nějakým nedopatřením byl můj manžel...zbrojního pasu nemaje a přístupu k lékům někde ve skladu taktéž..."

Téééda, teď jsi mi připomněla, jak mi známá vyprávěla, kterak si vzal jeden dědula o 40 let mladší ženu (ona samozřejmě rozvedená nemocniční sestra, on chlubivec svým majetkem - jak to mohlo dopadnout, že) - nebudu to prodlužovat - prostě ho oškubala o všechno a v jeho téměř 80 letech se teď děda horko těžko rozvádí, nakupuje dům přes známé, aby se k tomu ženuška nedostala :D, panečku, jsou to ale situace. A že se ho chtěla jednou v noci "zdravotně" zbavit, to tu ani rozepisovat nebudu, děda je z toho v šoku ještě dnes.

Co to je...ZDRAVOTNĚ SE NĚKOHO ZBAVIT....Jsem jenom řečená perlička, nepochopila jsem to...

Já slyšela o jednom, co si po smrti ženy našel takovou věkově nepřiměřenou...jo, Axi, náhodou mladší....a lítal jí naproti k autobusu, celá vesnice se mu chechtala. Vyprávěl všem, jak se mají rádi...a že ho navštěvovala jaksi kolem období výplatního termínu důchodu...to jaksi opomíjel...Inu, láska. Jak to Axi dopadlo a zda se vzali...? Už Ti ani nějak nevím...Ale když si to lidi vyprávěj, chechtaj se ještě dneska.

kalupinka napsal(a):

Překladatelskej oříšek to bude...jasně, že jsou perličky takové ty slepice. Bože, já jsem ale husa.

kalupinko, ještě někde vyštrachej kachny a krůty...no snad už bude dvůr plnej...
na a aby té drůbeži tam nebylo smutno, přidáme tam jednoho vola (vysvětlivka - vůl je vykastrovanej bejk :lol:)


neopomenu svou obligátní poznámečku o psech, co štěkají, takže nekoušou :vissla:

Kalupinka: "....ale pro mě by to byl dědula...a kdyby nějakým nedopatřením byl můj manžel..."

Ale zas na druhou stranu, Kalupi, bacha na to - mohla bys být setřena za to, že vůůůbec nevíš, co je to bezpodmínečná láska :D :D ;)

Zbavit? No...prý ho tak trochu přidusila, když spal.... :/

Že já nešla na zdravotní sestru...břídilka. Mohla jsem mít svoje jistý. Takovej starší člověk potřebuje péči a umí být vděčný. Rodina ho nechápe a když by se to s ním umělo...mohlo být vystaráno. Lidi by se smát mohli, ostatně, jednou bych jářku dědila. A kdyby ten rozdíl byl pooořádnej, i bych se ještě vdát mohla a  co víc - vybírat si...!

Zklamaná: "no a aby té drůbeži tam nebylo smutno, přidáme tam jednoho vola (vysvětlivka - vůl je vykastrovanej bejk :lol:)

Zklamčo, nech toho, nebo zas budu mít o vrásku víc u očí :D... to potom to Lancome atd. ;) je na nic, když se tu každou chvíli chechtám :D

kalupinka :"Že já nešla na zdravotní sestru...břídilka. Mohla jsem mít svoje jistý. Takovej starší člověk potřebuje péči a umí být vděčný. "

Prostě jsi to prošvihla :D
Ani nevím, kdeže ta Markéta vlastně dělá :)

Ono se tu někde mluvilo o lásce bezpodmínečné...sem se asi přehlídla.

Přidusila. To je ale trestný, ne...?

Kdyby byla chytrá, vzala by ho na výlet někam k vodě a pojďte pane, budeme si hrát....ovšem někdo může být zdatným plavcem i v pokročilém věku....

Prošvihla, no. Mohla bych ale být pečovatelkou společnicí. Po večerech předčítat básně, uvařit k obědu nějakou kaši, kdyby chyběly žuby nebo se nemohly najít, kdyby už měl objekt mé péče sklerózu, nějakej ten žďuchanec by se schoval, no a kdyby dědouš moooc zlobil, jsou zde osvědčené výchovné metody. Klečení na hrachu, rákoska, stížnosti rodině se žádostí o zvýšení platu a pohrozením výpovědi...jako prasátko v žitě jsem si mohla lebedit....

Já nevím, lidi, co pořád máte s tím dobytkem.

Taky jdu spát, Tercila už to zabalila. Axi mě zítra stejně sežere za ty provokativní řeči. Vr haf.

kalupinka napsal(a):

Že já nešla na zdravotní sestru...břídilka. Mohla jsem mít svoje jistý. Takovej starší člověk potřebuje péči a umí být vděčný. Rodina ho nechápe a když by se to s ním umělo...mohlo být vystaráno. Lidi by se smát mohli, ostatně, jednou bych jářku dědila. A kdyby ten rozdíl byl pooořádnej, i bych se ještě vdát mohla a  co víc - vybírat si...!

Jaképak vybírat si - to chce systém - opět nějakýho nad hrobem, chceš přeci dědit tak nějak pravidelně né? Nebuď upejpavá, a pořádně to roztoč, ...hele, docela dobrý podnikatelský plán

Děvčata, ale jedno je jisté. Axi má pravdu - že o takovém soužití nerozhodují ty "perličky". Ony o tom totiž rozhodují takové ty Markéty, a jestliže je ti muži chtějí (nadšeni zpočátku tím, jak nejsou úzkoprsé) :D, tak si je vlastně zaslouží. ;) Takže je na světě vlastně všecko v pořádku. ;)

Já a něco zabalit, Kalupi? Vždyť ještě vařím, noc je mladá :D :supr:

kalupinka: "Ono se tu někde mluvilo o lásce bezpodmínečné...sem se asi přehlídla. "

To už tu proběhlo dřívějc :D.

Blossom napsal(a):

Myslím, že toto vlákno se stalo zajímavým pro nás všechny diskutující.
Ale ve smyslu ke Kukulínovi nemá už žádný smysl. Je to jako hrách na stěnu házet.
On ani po dvaceti čtyřech  stránkách odpovědí z různých pohledů nic nepochopil, nevnímám u něj žádný posun v žádném směru. Pořád si bude mlít tu svou, nenávistnou a ukňouranou, a stále dokola.
Protože on je Nepoučitelný. Nepřející. Nepředělatelný. A obávám se, že i Neudatelný.

Kuku se nepřišel posouvat, Blossom. On se přišel zeptat na normálnost/nenormálnost vztahu s 25letým věkovým rozdílem a také na to, jak postupovat v případě dědictví po matce. To se dozvěděl od Zklamči někde na 10 (nevím)stránce, za což slušně poděkoval a tím to podle mně skončilo. Od té doby je to tady víceméně jenom o rozbouřených emocích. Ano, taky se ptal, zda jedná správně v pozici odmítače. Kdo si troufl na odpověď,mohl napsat ano, protože a protože, nebo ne, proto a proto. Věcný odpovědi aby tady jeden hledal s lampou, zato soudců jako když nas....
Kdyby chtěl něco chápat, zpracovávat, posouvat se atd, dal by téma na psycho nebo na ducho.  Kdyby ho chtěl někdo opravdu popostrčit, neházel by po něm šutry. Že je hnusnej, když nemá rád Markétu a nefandí tatovi, ba co víc, určitě by tatu nejraději ožebračil....ach jo...  Měl víceméně praktický problém, dalo se to řešit v praktické rovině a bez nenávistných výpadů a podsouvání nejhorších úmyslů. Že to nemá úplně srovnaný v rovině osobní je druhá věc,ale tohle tady podle mně řešit nepřišel.  Když si někdo pozve do bytu sklenáře, aby zasklil dveřní výplň, tak od něj asi taky nečeká kárání za to, že vzteklé bouchání dveřma není zrovna správný způsob vedení dialogu mezi partnery...
Až se bude chtít Kukulín posouvat, tak se posune. Do tý doby má takové postoje, jaké má a je to jeho věc. Já jsem mu taky napsala, že by bylo dobré, aby se na ty tahanice vykvákl. Ale byla to jenom nabídnutá rada. Nemůžu ho nutit, aby ji přijal a nemůžu se čertit, když ji nepřijme.

haiel, bylo by zajímavé vědět, zda lidé, kteří Kukulína kritizovali, mají rozvedené rodiče s novými partnery.

Tercila napsal(a):

haiel, bylo by zajímavé vědět, zda lidé, kteří Kukulína kritizovali, mají rozvedené rodiče s novými partnery.

Mají. Nechce se mi to hledat, ale někdo tady popisoval takovou zkušenost. Někdo nové partnery svých rodičů má rád a někdo je zase nemusí, no ale to nehraje roli.  Když budu(teoreticky) dobře vycházet s novým mužem mojí mamky, tak mě to ještě neopravňuje k tomu, abych vyčítala Kukulínovi, že se nebaví s Markétou.

Ano, určitě to záleží především na tom, jak si ti lidí navzájem "sednou". Někdy to vyjde, někdy prostě ne. Hodně záleží právě na chování toho nového partnera.

Tercila napsal(a):

Ano, určitě to záleží především na tom, jak si ti lidí navzájem "sednou". Někdy to vyjde, někdy prostě ne. Hodně záleží právě na chování toho nového partnera.

Ono záleží i na okolnostech. Podle mně jsou tam ty vztahy vyostřené hlavně tím, že to začalo moc brzy po smrti mamky.  Kdyby si Kukulín pár roků vydechl a zmátořil se, asi by měl větší nadhled. Takhle ho to zasáhlo ještě bolavýho. Ono je těžké zvládat ty životní kotrmelce a nedělat při tom chyby.

Pár roků vydechnout? Kolik to je, aby to bylo dost na to, že by si rodič mojl dovolit najít partnerku, aby se to dospělých dětí nedotklo? Je to blbost a mám pocit, že typy jako Kukulín si nevydechnou nikdy. Otec dospělý, děti dospělé, prostě už se to tak stalo, našel si partnerku brzo. Ale Kukulín se po prvním přípěvku pomalu přesunul jinam. Původně se ptal na normálnost vztahu s takovým věkovým  rozdílem, později z něj vypadl pryvý důvod. Strach o dědictví a jak jsem pochopila, tak mu jde i o to, co zdědil otec a dál to zdědí Markéta a jejich dítě, nikoli celé Kukulín s bratrem. Takže mu jde jen o prachy. O nic víc, myslím, že kdyby to nebyla 30iletá Markéta, ale třeba 50iletá Marie,. problém by byl stejný, jen by v tom nebylo další dítě. Na jakoukoliv partnerku by se něco našlo. A opravdu by mě zajímalo, už z principu, jestli by Kukulín uvažoval stejně, kdyby zůstala na živu jeho maminka, zemřel otec, maminka si našla nového přítele, vdala se nechala věci tak, jak jsou s tím, že nový manžel, po, dejme tomu 20ti letech společného života, zdědí zákonnou část jejího majetku, dokonce i toho, co ona případně zdědila po otci. Capčil by se stejně? On totiž má Kukulín ze zákona dědický nárok na svůj díl, ale nikde není psaný, že musí zdědit všechno a že si může dělat nárok i na to, co nezdědil, ale chtěl by to a ohání se morálním nárokem. Otec si třeba myslí totéž, že má i morální nárok. Takže když se pánové nedomluví, budpou si v sobě pěstovat vzájemnou nenávist a dopadne to špatně. Mně přijde, že Kukulín je proti Markétě silně zaujatý, i kdybny byla ze zlata, jemu by se nezavděčila, on ji nenávidí programově a nic se na tom nedá změnit. A jinak ano, 25 let je dost velký věkový rozdíl, ale můžou se mít rádi, můžou mít dítě a Markéta asi není tak hloupá, aby nevěděla, že o tolik starší partner není nesmrtelný a odejde, pravděpodobně, dří než ona. I když ani to není pravidle, vemte si hherečku Danu Vávrovou, měla taky o tak nějak podobně let staršího muže a ona zemřela mladá, on zůstal sám s dětma. Vy víte, co bude? Já ne. A troufám si říct, že možná má Markéta hezčí vztah s o tolik starším mužem, než s klukem stejnýho věku, Což se nedivím, protože když čtu Kukulína, místy mi připadá jako malý děcko.

já bych řekl, že nejvíc do toho má mluvit ta strana, které ten majetek původně patřil
Víš, jako děcka jsme říkávaly "co se dá, to se z ruky nevydá"...
Proč by původní vlastníci měli rozhodovat o majetku, který jim dávno nepatří a který darovali (pravděpodobně) bezpodmínečně? To je jako kdybych koupila dítěti auto, zdědil ho jeho manžel a já mu pak určovala, koho v něm vozit může a koho ne.

Že to nemá úplně srovnaný v rovině osobní je druhá věc,ale tohle tady podle mně řešit nepřišel.
Myslím, že přišel... a jestli ne řešit, tak možná aspoň hledat potvrzení toho, že jedná správně. Možná... možná ho to taky někde v koutku duše žere, tak se to snaží přehlušit tím, aby mohl říct "vždyť i jiní lidé si myslí to, co já".
Kdyby si Kukulín pár roků vydechl a zmátořil se, asi by měl větší nadhled.
Ale běž - vždyť si vydechuje už tři roky. Táta si našel slečnu půl roku po manželčině odchodu - v souvislosti s novým zaměstnáním. Z něčího pohledu to může být krátká doba, ale pro něj možná byla tak akorát dlouhá, aby si uvědomil, že je čas na změnu, že si ten nejhorší smutek odžil a chce a potřebuje se vrátit do života. Kdyby to bylo skutečně tak, jak píše Kukulin - že si pořídili s Markétou dítě proto, aby starší kluky odrbali - mohli to udělat o dost dřív. Krom toho si myslím, že i Markéta za tu dobu zjistila, ž s tím "dědouškem nad hrobem" chce žít a mít rodinu. Kdyby jí věkový rozdíl vadil, dávno mohla odejít.

Krásně je tady vidět, jak všechny decentní dámy vyššího věku, jsou totálně srovnané s těmi mladšími milenkami, které oblbly jejich manžela :vissla: Ale ony naštěstí zvítězly, milence "daly po čuni", krásně se s tím vyrovnaly a žijí si teď jako v pohádce.  Tak to je ne? Tak potom nechápu, proč vám tak vadí Markéta? :lol: :lol:

Klubko, Markéta primárně vadí Kukulinovi... a není milenka ženatého pána oblbnuvší...
Mně už ti napadají další šílený možnosti, jako že třeba K. připomíná některou jeho zhrzenou lásku, příadně v horší variantě, že "po čuni" (přeneseně či doslova) dostal on od ní a teď si to odreagovává... Ježíš, to zas bude řevu...

Helčo,můj příspěvek,ale teď nesměřoval tak úplně ke Kukulínovi :gloria:

To moc dobře vím...
jen jsem si dovolila upozornit, že psí hlava může býti nasazena i neoblbnuvší nemilence

Axi napsal(a):

kalupinka napsal(a):

Kukulíne, ta vaše Markéta je vlastně největší chudák. Ve třiceti je na tom tak, že vzala zavděk promiňte mi ten výraz, stárnoucím mužem, jehož rodina ji nenávidí a s nímž čeká dítě. .

Jestli je někdo chudák se ukáže samo za dvacet let. Úzkoprsé perličky o tom naštěstí nerozhodují. Stějně tak
nerozhodují o tom, kdo je pro koho vhodný. A nenávist je (jak je vidět) problém toho, kdo nenávidí.

Musím říct, že tento Axiho příspěvek mi přijde jako naprosto trefný. Jen bych výraz "úzkoprsé perličky o tom naštěstí nerozhodují" nahradila neutrálnějším "Jiní o tom naštěstí nerozhodují".
Ale zvlášť závěr - Nenávist je (jak je vidět) problém toho, kdo nenávidí - je zásadní, pravdivý.

Někdo se tu ptal také, zda ti, co se jim Kukulínovo jednání nelíbí, mají také rozvedené rodiče  s novými partnery.
Ano, třeba já. A když se mamka podruhé vdávala, ani na vteřinu, ani na setinu vteřiny mě nenapadla myšlenka, že mě tím vlastně ošidí o část "mého" dědictví. S mamčiným manželem jsem dobře vycházela a měli jsme se i rádi,a  i když nějaké třecí plochy se občas také našly dokud jsem s nimi bydlela, vždy jsme si je dokázali rozumně vyříkat a domluvit se. Po letech mamka ovdověla a je opět sama, a já bych moc ráda, kdyby nebyla...
Táta přítelkyni má, vycházím s ní velmi, velmi dobře.

Helen jen k tomu, jak píšeš, že kdyby Markétě vadil ten věkový rozdíl s "dědouškem nad hrobem" mohla dávno odejít .. já myslím, že ten rozdíl není vidět teď, teď je celkově ještě zachovalej (kukulínův otec), když to tak blbě řeknu.
vidět bude později, třeba za deset let, kdy M. bude kolem 40, bude to ještě relatvině mladá baba, ale on bude mít o 25 let víc ... ona bude toho chtít třeba v životě ještě dost zažít, někam se mrknout, on už třeba nebude mít síly a chuť s ní slízat skály apod. ale to jen střílím od boku, vůbec to tak být nemusí.
jinak to dítě - pokud ona žádné neměla, dalo se tak něják předpokládat, že si nejspíš bude chtít dítě pořídit a ne být bezdětná ...

jinak by mě jen tak čistě ze zvědavosti zajímalo, když už se tu řeší ten majetek, kolik babinetek, těch co tady řvou, jak kukulínovi jde o majetek a že o nic nejde, když ho zdědí M. by v podobné situaci opravdu absolutně neřešily majetek. nebo jestli tady jen kříčí, ale samy by se v první řadě postaraly o to, aby jejich děti zdědily a to sovje nové si začaly jinak. o nic nejde, nereju ... jen - bylo by to tak i kdyby šlo o vás, braly by jste všechno tak s nadhledem, nebo je to tady něco jiného a kdyby se to týkalo vás tak taky :vissla:

Modroočka napsal(a):

Kukulín je jako trucovitý děcko, zlý a nenávistný. On je sám, tak ho štve, že táta sám není, štve ho, že táta si dovolil i posmrti první žený žít dál normální život, i spartnerkou a dalším dítětem. Mám pocit, že kdyby ta situace byla opačná, jakože maminka by žila a otec by zemřel, asi by to bylo stejný, jen s tím, že by Kukulín asi neměl nic, protože, jak jsem pochopila, po otci by nebylo co dědit, když nic neměl. Trvám na tom, že i když šlo o majetek Kukulínovy matky, tak manžel má stejný práva dědit a užít dědictví. proč by měl dědit Kukulín a jeho otec ne. On s maminkou taky žil, těch 30 let, to jako nic neznamená nebo co? Kukulín je hladnej, chce všechno, v téhle rodině musí být hodně pokřivený vztahy a Kukulín má silně pokřivenej charakter a dost převrácenej žebříček hodnot. Je mi na zvracení, ale z Kukulína. Silně. Jak se říká,kdo chce kam, ať je tam, ono se to Kukulínovi vrátí na dětech, pokud někdy nějaký bude mít a dost bych mu dopřála aspoň na chvilku zažít, aby se k němu chovaly jako on k tátovi. Je to fakt hustý, někdy nadávám ny svý kluky, že mě sejří, ale takhle hnusně se ke mně nikdy nechovali. je to fakt síla.

Podľa mňa bolo v ich vzťahu niečo narušené už pred Markétou - možno už pred maminou smrťou, neviem... alebo sa proste nevedia vymaniť z toho bludného kruhu - otecko a závislé dieťatko a dieťakto teraz žiarli na mladšieho súrodenca.

Ano PPavlo, dá se předpokládat, že zdravá bezdětná třicítka mimi bude chtít - ale kdyby nechtěl její partner, tak by asi neotěhotněla, leda podrazem nebo v první fázi zamilovanosti, kdy on by jí snesl modré z nebe. Po 3 letech se už dá předpokládat i to, že se dohodli a oba počítají s tím, co přináší věkový rozdíl.
Na tvůj další dotaz ti můžu za sebe s čistým svědomím odpovědět, že já se teda nepostarala. 99 % majetku zdědili mí mladší sourozenci a ně mě zbylo pár drobností, spíš věcí na památku. Teoreticky bych se mohla soudit - ale než se např. dohadovat o to, kdo a kdy pojede na chalupu a hlavně kolik a za co zaplatí... to mi za to nestojí. Zaplať Pánbůh děti bydlí, vydělávají (možná kdyby měli holou (_._) bych uvažovala jinak) a mají dost rozumu na to, aby mi "nevyčítaly", že jsem je o něco připravila.

Asi Pavlo, jak kdo. Já jsem natolik rozumný rodič, že můj majetek zdědí děti, napůl, jako jediní dědici... Jak se pak dohodnou, to je jejich věc. Dost sázím na svou výchovu, že budou rozumní. :P
Pokud se znovu vdám, což neplánuji, budu to řešit. Na druhou stranu, to že bych se znova vdala neznamená, že bych se odstěhovala pod most, aby ti mí chudáčci zdědili můj byt... :dumbom:
Po svých rodičích se části dědictví vzdám ve prospěch bratra - již jsem zde psala.
Podívej, to je o lidech. Můj BM se se sestrou a otcem dohodli, když zemřela tchýně. Můj děda se dohodl s bratrem... můj otec s bratry, moje mamka se neměla s kým dohadovat, pravda, ale asi by to taky zvládla. Jsme asi taková pohoda rodina... :lol: Ale jistě znám spoustu lidí co se nedohodnou nikdy. :(
Taky jsem ale kukulínovi napsala, ať to probere s otcem a bratrem. Pokud souhlasil před třemi lety s nějakým vypořádáním, je to těžké, měl to řešit hned...
Tak to je za mě... ;)

PPavlaa napsal(a):

jinak by mě jen tak čistě ze zvědavosti zajímalo, když už se tu řeší ten majetek, kolik babinetek, těch co tady řvou, jak kukulínovi jde o majetek a že o nic nejde, když ho zdědí M. by v podobné situaci opravdu absolutně neřešily majetek. nebo jestli tady jen kříčí, ale samy by se v první řadě postaraly o to, aby jejich děti zdědily a to sovje nové si začaly jinak. o nic nejde, nereju ... jen - bylo by to tak i kdyby šlo o vás, braly by jste všechno tak s nadhledem, nebo je to tady něco jiného a kdyby se to týkalo vás tak taky :vissla:

Brala bych to úplně v klidu. Část majetku který by mi po smrti rodičů náležel bych si hned při soudu o dědictví ohlídala a pak by nebylo co řešit. A že bych měla nárok na ten dům až po smrti druhého rodiče a musela se domluvit s jeho novým partnerem mi příjde úplně normální.

Když mi teď zemře třeba otec, budu taky mít nárok na 1/3 majetku, stejně jako sestra. Ale přeci na něj stejně nemůžu sáhnout a počítat s ním dokud bude živa maminka. Tak co řešit? Stejně tak si musím vzít hypotéku na svůj byt a třeba časem pak počítat s nějakými penězi na doplacení. To beru jako bonus. Nebo fakt tak uvažuji jen já?  :co:

kalupinka napsal(a):

Ano, Selimko, otec mých dětí byl přiměřeného věku a manželství s ním skončilo špatně. Protože měl jiné důležité rizikové faktory. Byly stejně důležité a podstatné, jako velký věkový rozdíl. Byl mezi námi velký rozdíl povahový, majetkový, společenský, rozdíl v životních postojích, plánech, cílech, očekáváních, názorech, zkrátka jsem si myslela, že když se máme rádi, půjde všechno. Ve svých dvaceti jsem to dost dobře neuměla zvážit. Dneska bych do tak rozdílného pevného svazku nešla. Tehdy jsem si myslela, že to přece jen nějak půjde.

Ovšem o mně se tu nemluví. Mluví se o Markétě, které je třicet a pořizuje si dítě s pětapadesátníkem. Co ji k tomu vede, neodhadnu. Cítí se sama? Chce a hledá zabezpečení? Má pocit, že jí ohledně vlastních potomků ujíždí vlak? Skutečně se zamilovala? Nevím, můžu se jenom dohadovat.

Já jsem prostě jenom konstatovala, že bych do toho nešla. A dneska ve svém věku, mít možnost lásky, zabezpečení, klidného domova s člověkem o 25 let starším, který by vyřešil to, že žiji sama....to budu raději o chlebu a vodě, než si najít starého člověka jako partnera. nechci tím urazit nikoho, kdo má v partnerství veliké věkové rozdíly. Jsem si vědoma, že u žádného manželství se nikdy nedá dopředu tipovat, jak dopadne, ale trvám na svém názoru, že 25 let je pro mě obrovský rozdíl, který neakceptuju a sama pro sebe nechci. Jsem spokojená s tím, jak žiju, i když nemám komu říct...hele, Pepo, ukliď si po sobě v koupelně to holení a kdy už spravíš konečně tu pračku? Ano, nemám ani komu říct, Fanouši, pojď dneska tancovat a Oldřichu, zavez mě do Tesca.

Neberu to jako životní prohru, ale zkušenost, která, věř mi nebo ne, mě posílila. Vím si totiž rady sama. Na opravy jsou firmy a řemeslníci, kamarádi, příbuzní a manželé kamarádek. Ono všechno nějak jde. To jen člověk v páru si myslí, že by byl sám vyřízený. Nikdo by nebyl nemožný...ale každý ten vztah není schopen ukončit a dotáhnout k rozvodu, když léta cítí, že mu nevyhovuje.

Beru jako osobní úspěch, že funguju samostatně, že mám člověka, s nímž se vídám a mám ho ráda, ač společné bydlení je otázka, kterou neřešíme. Nedokážu proto pochopit, co vede třicetiletou ženu...já byla v jejím věku deset let vdaná ulítaná mamina, na které ležela veškerá práce doma a na zahradě...aniž bych se rouhala ohledně dětí, které jsem chtěla a mám ráda....tisíckrát mě napadlo....proč já hloupá trochu nepočkala s výběrem partnera, co by mi probůh chybělo....?

Markéta má asi už samostatného života dost a ráda jej vymění za život v páru. Neumím, nedokážu pochopit, proč si zvolila o tolik staršího partnera. Oba si mohli umět představit, co to vyvolá za reakce...A oba si asi myslí, že všem ukážou, že jim to stojí zato. Aniž bych se tedy chtěla do kohokoli ve zlém navážet...MNĚ BY TO MYSLÍM VĚŘÍM A USUZUJU ZATO NESTÁLO....

Isteže nie - ale ako detnej a s dnešnými skúsenosťami. Markéta má možno iné skúsenosti... Alebo je tiež v istých veciach neksúsená, napriek veku. Darmo, niektoré veci človek neprijme od druhých, musí si ich sám zažiť, aby sa presvedčil. Ja nie že BY, ale ja som naozaj zvolila nemať deti s človekom, ktorý nebol podľa mňa dobrým otcom... a asi ani dobrým partnerom. Ale chápem, že iné ženy to môžu mať inak a že sa môžu zamilovať do muža o 20 rokov staršieho. Nepoznáme ani jedna Kukulínovho otca - takže ťažko teoretizovať. Mňa všeobecne nepriťahujú starší muži, ale mala som o 17 rokov staršieho a strčil do vrecka mnohch mojich rovesníkov... bezkonkurenčne. Nie je to o veku, je to o ľuďoch.

kalupinka napsal(a):

Prosím, já jsem tady v textu narazila na takové zajímavé slovo, kterému nerozumím...úzkoprsá perlička....

Nenávist...Čekal by někdo od dětí, že budou jásat a křepčit nad novou ženou otce? Asi spíš ne. Ale i já se samozřejmě mohu mýlit....

Kukulíne, mě by zajímalo Tvé stanovisko. Posunul ses někam, nebo si tu kuličku problémů válíš pořád uminutě do kopce...?

Hele, co kdybys napsal, lidi, otevřeli jste mi oči a já prozřel, ono je to vlastně fajn, budu mít ve třiceti bráchu nebo ségru a až půjdem po ulici, lidi z nás budou tumpachový...no není to ta správná legranda...? Udělej mi radost a šoupni mysl někam, ať je vidět pokrok...nebo se tady dočista samým pochopením a porozuměním...pěkně rozhádáme, až třísky budou lítat!

Kalupinka, jasať a krepčiť netreba, ale nenávidieť tiež nie... hlavne v podstate bezdôvodne. On dal najavo hnev už pri provm stretnutí, keď nevedel o nej prakticky nič... len že je mladá a pekná a má vzťah s otcom. :rolleyes: Neviem, či tak reagovali aj tvoje deti... ak áno, tak dupľom nechápem, že pritakávaš Kukulínovi.

kalupinka napsal(a):

Prošvihla, no. Mohla bych ale být pečovatelkou společnicí. Po večerech předčítat básně, uvařit k obědu nějakou kaši, kdyby chyběly žuby nebo se nemohly najít, kdyby už měl objekt mé péče sklerózu, nějakej ten žďuchanec by se schoval, no a kdyby dědouš moooc zlobil, jsou zde osvědčené výchovné metody. Klečení na hrachu, rákoska, stížnosti rodině se žádostí o zvýšení platu a pohrozením výpovědi...jako prasátko v žitě jsem si mohla lebedit....

Já nevím, lidi, co pořád máte s tím dobytkem.

m"j otec má 68 rokov - asi 5 dní - a je fyzicky a psychicky ešte úplne OK, idú po ňom mladšie baby... fakt je na tom lepšie ako mnohí mladší.. teda, nie majetkovo, takže to by asi pre vás nebolo zaujímavé. Našťastie, lebo potom by som tu možno ja písala nejaké ubolené litánie, ako mi chamtivé perly :D ulovily senilného a bezmocného otca.

haiel napsal(a):

Blossom napsal(a):

Myslím, že toto vlákno se stalo zajímavým pro nás všechny diskutující.
Ale ve smyslu ke Kukulínovi nemá už žádný smysl. Je to jako hrách na stěnu házet.
On ani po dvaceti čtyřech  stránkách odpovědí z různých pohledů nic nepochopil, nevnímám u něj žádný posun v žádném směru. Pořád si bude mlít tu svou, nenávistnou a ukňouranou, a stále dokola.
Protože on je Nepoučitelný. Nepřející. Nepředělatelný. A obávám se, že i Neudatelný.

Kuku se nepřišel posouvat, Blossom. On se přišel zeptat na normálnost/nenormálnost vztahu s 25letým věkovým rozdílem a také na to, jak postupovat v případě dědictví po matce. To se dozvěděl od Zklamči někde na 10 (nevím)stránce, za což slušně poděkoval a tím to podle mně skončilo. Od té doby je to tady víceméně jenom o rozbouřených emocích. Ano, taky se ptal, zda jedná správně v pozici odmítače. Kdo si troufl na odpověď,mohl napsat ano, protože a protože, nebo ne, proto a proto. Věcný odpovědi aby tady jeden hledal s lampou, zato soudců jako když nas....
Kdyby chtěl něco chápat, zpracovávat, posouvat se atd, dal by téma na psycho nebo na ducho.  Kdyby ho chtěl někdo opravdu popostrčit, neházel by po něm šutry. Že je hnusnej, když nemá rád Markétu a nefandí tatovi, ba co víc, určitě by tatu nejraději ožebračil....ach jo...  Měl víceméně praktický problém, dalo se to řešit v praktické rovině a bez nenávistných výpadů a podsouvání nejhorších úmyslů. Že to nemá úplně srovnaný v rovině osobní je druhá věc,ale tohle tady podle mně řešit nepřišel.  Když si někdo pozve do bytu sklenáře, aby zasklil dveřní výplň, tak od něj asi taky nečeká kárání za to, že vzteklé bouchání dveřma není zrovna správný způsob vedení dialogu mezi partnery...
Až se bude chtít Kukulín posouvat, tak se posune. Do tý doby má takové postoje, jaké má a je to jeho věc. Já jsem mu taky napsala, že by bylo dobré, aby se na ty tahanice vykvákl. Ale byla to jenom nabídnutá rada. Nemůžu ho nutit, aby ji přijal a nemůžu se čertit, když ji nepřijme.

Haiel, na praktické problémy je pdoľa mňa Právna poradňa... na Medziľudskej sa holt riešia medziľudské vzťahy. A keď sa niekto spýta, riskuje tým odpvoede - aj také, čo sa mu nebudú páčiť... :jojo: Taký je život. Inak, keby sem napísala Markéta, možno by som jej vyhovárala vzťah s takým vekovým rozdielom, neviem... ale keby už bola tehotná, tak by som jej asi poradila, ako bezbolestne vychádzať s rodinou, aj mužovou. A Kukulínovi radím v podstate to isté. To, že on nechce, je jeho vec...

My sme mali v rodine zlú krv kvôli dedičstvu, ale hlavne asi kvôli tomu, že jedna časť vybielila starej mamy byt ešte pred pohrebom... ešte chudera nevychladla a už sa šlo koristiť... Ale našťastie sa to potom nejako utriaslo. Asi žiaden majetok za to nestojí(a my sme o byt po nej, bohužiaľ prišli, ale s tým už rodina nemá nič spoločné, a ostatné nestálo ani za pol slova... Nejaké veci ako pamiatku mám, fotky tiež, a spomienky mi nikto nevezme).

PPavlaa napsal(a):

jinak by mě jen tak čistě ze zvědavosti zajímalo, když už se tu řeší ten majetek, kolik babinetek, těch co tady řvou, jak kukulínovi jde o majetek a že o nic nejde, když ho zdědí M. by v podobné situaci opravdu absolutně neřešily majetek. nebo jestli tady jen kříčí, ale samy by se v první řadě postaraly o to, aby jejich děti zdědily a to sovje nové si začaly jinak. o nic nejde, nereju ... jen - bylo by to tak i kdyby šlo o vás, braly by jste všechno tak s nadhledem, nebo je to tady něco jiného a kdyby se to týkalo vás tak taky :vissla:

PPavlo, klidně si mysli, že chci vypadat jako Mirek Dušín, ale když se vdávala má mamka, tak mě fakt ani ve snu nenapadlo uvažovat, že "bych tím mohla přijít o kus dědictví". Opravdu mě zajímaly především jiné veci, tedy jestli oni budou šťastní a jinak jsem si hlavně žila svým životem.
Dále jsem v životě ohledně majetku prošla několika dědickými řízeními a jedním rozvodovým. V jednom z těchto případů šlo o majetek v řádech několika milionů. A vždy jsem se se všemi dohodla a vypořádala, sama jsem jednou navrhla dělení v můj neprospěch a to v případě nemovitosti, protože ta je blbě dělitelná a má ji vlastnit podle mě jeden vlastník. Když ji vlastní víc lidí, a ideálně, znamená to vždy jen problémy. Takže jde to, pokud tedy obě strany jsou rozumné.

A k výrazu "těch co tady řvou, jak kukulínovi jde o majetek " tak podle tebe asi patřím k těm řvoucím. Dobrá, nevím sice, podle čeho hodnotíš řev, ale  rozhodně tvrdím, že se Kukulín chová k otci i k Markétě příšerně, neadekvátně a nedospěle, a že mu jde hlavně o majetek. Ve všem, co tu teď píšu, vycházím z Kukulínových vlastních slov.

Klubko: "Brala bych to úplně v klidu."

Tak tohle Ti můžeme klidně věřit, ale přesto je ten podmiňovací způsob "BYCH" velmi diskutabilní a hlavně se ukáže až při akci samotné :). Jak známo, málokdy se něco dodehraje přesně tak, jak čekáme....

Tercila napsal(a):

Klubko: "Brala bych to úplně v klidu."

Tak tohle Ti můžeme klidně věřit, ale přesto je ten podmiňovací způsob "BYCH" velmi diskutabilní a hlavně se ukáže až při akci samotné :). Jak známo, málokdy se něco dodehraje přesně tak, jak čekáme....

Paní učitelko, věřte mi, že jsem to zažila. Moje sestra zdědila celý byt 3+1 po babičce. Ne mne mladší "nezbylo". Tak si platím už přes 10 let hyptéku. Mám tu svou sestru zabít????

To né, Klubí - to bys po ní nemohla dědit

helena napsal(a):

To né, Klubí - to bys po ní nemohla dědit http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

No tak jsem měla zabít mámu a babičku:))))

Klubí, Ty trpíš nějakou alergií? ;) Připadáš mi nějaká nervózní. :| Naprosto zbytečně; psala jsem o podmiňovacím způsobu obecně, než že bych rejpala.

Jen jsem chtěla dodat dřív:
Klubko: "Brala bych to úplně v klidu. Část majetku který by mi po smrti rodičů náležel bych si hned při soudu o dědictví ohlídala"

A o to asi právě Kukulínovi jde, tohle má možná na mysli. To, o čem Ty  víš už předem, že si ohlídáš, on možná poněkud zanedbal. Kdo ví, jak to u nich je...
A je fakt, že člověk právě v tom BYCH má jasno - Ty se tak taky jevíš (jako praktická a šikovná holka) a - vidíš, sestra "má" a Ty ne - takže ono je to vždycky nejjasnější, až se to stane. Takže "co BY sis ohlídala"? :)

Ta pravda je někde uprostřed...každý jí mám mít svůj díl....jinak budou vítat novou partnerku děti, které mají dost tatínkových ohřívaných špekáčků pětkrát týdně k večeři, zvláště když vědí, že vaří v hotelu a ráda jezdí na vodu jako ony. No a jinak samozřejmě dospělé děti, které nepředpokládají, že by si rodič ještě někoho mohl najít a spíše doufají, že jako důchodce by mohl mít čas na jejich zahradu, kterou samy nestíhají, nebo eventuálně mohl vzít děti na dovču a za rok si na to našetřit.....

Kdyby sem napsala Markéta, diskuse by se ubírala jiným směrem, daly bychom jí podporu, že ve třiceti má snad dost rozumu, aby si vybrala partnera dle svého vkusu a počítat ona jistě taky umí, žejo.

Proto se na soudu vždycky přihlíží k výpovědím obou stran a proto se my tady můžeme jenom dohadovat. Vpodstatě zbytečně. Kukulín svůj názor patrně nezmění. Asi jen chtěl potvrdit svůj názor a přesvědčit se, zda sympatie v tomto případě má jeho strana jakožto strana žalující. Stranu obžalovanou zde vyslechnout nelze. Škoda.

Zajímalo by mě, co by sem napsali otec či Markéta. Do jisté míry si to umím představit. Otec by napsal - jsem vdovec a jsem svéprávný. Děti mám dospělé. Můžu si snad žít po svém a dle svého rozumu. Markéta by asi napsala - rozhodla jsem se pro tohoto muže a chci s ním mít děti. Neberu ho nikomu, netahám ho od rodiny. Čekala bych víc pochopení, ale ostatně, je to má věc a pokud se na mě otcovy děti budou koukat přes prsty, vídat se nemusíme, já se bez toho obejdu.

Svůj díl pravdy by si taky obhájili. Co dodat víc? Za sebe můžu dodat...majetek byl a je vždy kamenem úrazu. A s tím my těžko něco naděláme.

P.S. úplně na konec diskuse: ve svém životním postoji nejsem zlatokopka. Raději vždy ustoupím a zařídím se dle druhých příbuzných. Kupodivu se nedočkám vděku ani uznání, když jsem ta, které zbylo méně. Alibistické...ONA TO TAK CHTĚLA ONA S TÍM SOUHLASILA...se dá vyložit i jinak...ONA USTOUPILA, ABY BYL ASPOŇ TROCHU KLID.

Tercila napsal(a):

Klubí, Ty trpíš nějakou alergií? ;) Připadáš mi nějaká nervózní. :| Naprosto zbytečně; psala jsem o podmiňovacím způsobu obecně, než že bych rejpala.

Jen jsem chtěla dodat dřív:
Klubko: "Brala bych to úplně v klidu. Část majetku který by mi po smrti rodičů náležel bych si hned při soudu o dědictví ohlídala"

A o to asi právě Kukulínovi jde, tohle má možná na mysli. To, o čem Ty  víš už předem, že si ohlídáš, on možná poněkud zanedbal. Kdo ví, jak to u nich je...

Kočko, netrpím vůbec ničím. Mám super náladu :supr: Nevím, dle čeho soudíš že mám nějaký problém.
No a Kukulín měl určitě taky možnost si to ohlídat a možnost se vypořádat s dědictvím. Jak tady několikrát zaznělo. Akort je to prostě kluk, kterej se chová jako spra.tek. Sám svého štěstí strojvůdcem.

kalupinka: "Ta pravda je někde uprostřed...

A taky hlavně: život nás vždycky něčím překvapí. Když tu někdo napíše, že BY si ohlídal.... ono to zpravidla dopadá pak jinak. Ale jako přesvědčení (že situace zvládneme podle svého přání) je to dobré, samozřejmě se to děje nám všem :).

Klubko: "Nevím, dle čeho soudíš že mám nějaký problém."

Protože jsi nějak vystartovala. Ale já to vážně nemyslela nějak špatně. Taky mám dobrou náladu, mám totiž dovolenou a dobrý kafe u monitoru :). Nádherně tu svítí sluníčko :supr: :lyssna:
Jen obecně podotýkám, že kolikrát si člověk myslí, že BY něco zvládl a holt to dopadne jinak - že jo......... :)
Jo, taky si myslím, že Kukulín měl možnost - jenže asi se dostal do situace, která ho něčím překvapila. To se stává.
Ale to bude za pár let dobrý :supr:

dospělé děti, které nepředpokládají, že by si rodič ještě někoho mohl najít a spíše doufají, že...
Vidím toho kolem sebe dost, nejmladší už taky nejsem a přesto mě nepřestává udivovat to ne "doufání", ale vyloženě pocit, že rodiče mají povinnosti vůči dospělým dětem až do těch hrdel a statků... a když si dovolí se "vzepřít", bývají označováni za sobce, vydíráni přes vnoučata a tak podobně.

Jsem asi divná v tom, že mi nepříjde normální počítat automaticky s dědictvím po rodičích. A za tím si stojím. Pokud 30ti letý muž, který je práceschopný automaticky počítá s podílem z dědictví na svůj byt, aby ho nemusel financovat hypotékou mi příjde divné. Takže asi automaticky čeká, že mu tu 1/3 teď otec vyplatí. No a co když nemá z čeho? Tak že se baráček prodá a tatík půjde do menšího? A proč? To má jako ustoupit synovi na stáří a jít do garsonky?
Myslím, že s dědictvím můžeme nakládat až v případě, že jsou k němu všechny cesty "volné" a brát to jako bonus.

Klubko: "Jsem asi divná v tom, že mi nepříjde normální počítat automaticky s dědictvím po rodičích."

Nejsi. Taky se usmívám, jak se mám fajn, že nic takového nikdy nebudu muset řešit. Člověku je nějak svobodněji. Žádnou "ideální polovinu čehokoliv" bych nechtěla :supr:.

Helena: "a přesto mě nepřestává udivovat to ne "doufání", ale vyloženě pocit, že rodiče mají povinnosti vůči dospělým dětem až do těch hrdel a statků... "

:supr: :D Helčo, naše mami vždycky vzývala ty americké babičky, které nehlídají vnoučata a cestují po světě :D.
Ono toho má asi být "všeho s mírou".
Já o sobě vím, že mě nebaví jet někam bez děcka (teď už s sebou vozíme i jejího kamaráda, za chvíli asi budeme muset pořídit větší káru)  :D a že ve štychu s bydlením ji nenechám proto, že JÁ chci jet k móři. Ale zároveň vím, že je dostatečně samostatná a cílevědomá, takže..... :)

Tercilo, ale pochop, že všichni rodiče nemají manžela s fugující firmou. Všichni nemají na to dětem platit dovolenou až do 18ti a více let. Mají prostě na svůj provoz. Nepochybuji, že by svých dětem nepomohli, když by mohli.
A mě by hamba fackovala, když do mě naši investovali tolik peněz jako dítěti, automaticky počítat s něčím v mé dospělosti. Víš, jak já bych naopak ráda to moře mámě zaplatila, kdybych na to měla?
Tátovi nové horské kolo atd.

Terci, vnoučátka hlídám s radostí... to bys koukala, jak dáma v letech leze po čtyřech a kutálí balonek . Ale vždycky předem slyším "mami, mohla bys?" - ne jako moje kámoška, jejíž dcerka nemá potíže s tím vrazit jí prcky na hlídání po jedný a před druhou noční.
Taky jsem s dětičkama procourala lecjaký místa a už se těším, až mrňousové povyrostou, abychom si to zopákli. Na druhou stranu mi nikdy nedělalo potíže ohlásit "miláčkové, tohle neudělám, nekoupím, nedám, nechci, kdybyste se na hlavu postavili" - a když to starší vňoučátko zkoušelo, kam až může, chytlo výchovné plácnutí jen to fiklo a propříště bylo jasno .

Ja to mám nastavené tak, že s vďakou príjmem, čo mi dajú, ale neberiem od nich viac, než mi sami chcú dať(a nenalieham, aby mi dali...). Bolo mi ľúto, keď sme - hlavne otcovou a strýkovou "vinou", resp. neochotou dať úplatok - prišli o obrovský byt po starej mame(ktorý pred vyvlastnením mala v družstevnom vlastníctve) v centre Bratislavy, ale nevrazím ho zato do domova dôchodcov a ani som s ním nerperušila kotnakt. Často, keď si banka strhne splátku hypotéky, a vždy, keď idem okolo toho bytu(čo je teraz dosť často), príde mi to ľúto, ale skôr tak abstraktne ľúto, a vďakabohu to nenarušilo moje vzťahy s rodičmi. Keby sa teraz rozhodli predať byt a za utŕžené prachy precestovať svet, tak im pôjdem zamávať na letisko. :jojo: Jasné, že je lepšie mať "štartovné" od rodičov, ale žiť sa dá aj bez neho; nakoniec, siroty či deti z viacdetných rodín si aj tak musia pomôcť sami. Nie každý je jedináčik zo zazobanej rodiny, to je proste život.

Je to tak...rodiče se třemi dětmi, jejichž jediným "majetkem" je městský byt...ti mají "vystaráno".
Asi nejpřipravenější jsou do života ty děti, co jim je odjakživa jasné, že od nikoho nic nemůžou dostat. Musejí se starat samy. A nedovedou pochopit starosti spolužáka, zda mu rodiče za maturu koupěj auto nebo byt...Ony vědí, že jim ti jejich řeknou jenom...fajn gratulujeme. A pojedou na vodu či vandr a užijou si to stejně jako jejich bohatší vrstevníci pobyt u moře all inclusive.

Jako máma od tří harantů můžu jen souhlasit. Jo, rvali se jak koně, občas byli na zabití... ale nejsou to sobečci, kteří nutně musí mít to, co ostatní. Navíc díky tomu, že si dost brzo začli porůznu přivydělávat, vědí, že stovky se nelíhnou v rodičovský peněžence. Jasně, jednou podědí byt (a o moc víc už ne), ale nedovedu si představit, že by některý z nich řekl "potřebuju prachy, tak se přestěhujte do podnájmu a tohle prodejte". Zaplaťpámbu za ně

Klubko napsal(a):

Jsem asi divná v tom, že mi nepříjde normální počítat automaticky s dědictvím po rodičích. A za tím si stojím. Pokud 30ti letý muž, který je práceschopný automaticky počítá s podílem z dědictví na svůj byt, aby ho nemusel financovat hypotékou mi příjde divné. Takže asi automaticky čeká, že mu tu 1/3 teď otec vyplatí. No a co když nemá z čeho? Tak že se baráček prodá a tatík půjde do menšího? A proč? To má jako ustoupit synovi na stáří a jít do garsonky?
Myslím, že s dědictvím můžeme nakládat až v případě, že jsou k němu všechny cesty "volné" a brát to jako bonus.

Mýlíš se aKlubko - jednou už tu Kukulín tu svou 1/3 má a pokud bude trvat na to, že ji chce te´d, tak ji bude mít. Ne, že bude čekat, až někdo umře a pak se handrkovat nanovo. proto jsem psala už kdesi dávno v tomto vlákně, že je potřeba se ti 3 lidi dohodnout, kdo bude v domě, nebo kdo ten dům bude mít a ten ty druhé dva vyplatí. jaképak, že nemá z čeho? Může si vzít úvěrt na vyplacení dědictví, tak, jako lze se vzít úvěr na vyplacení SJM. proč by měl čekat, a nebo dokonce investovat své peníze do nemoviteosti, do které by pomalu nemohl strčit čumám, páč si na clou nemiovistost nárokuje užívání někdo jiný? Jednou mají každý svou ideální 1/3 tak si tam mohou ideálně 1/3 každý žít. To, že to po vztahové stránce nejd, protže mají na sebe averzi lze vyřešit tím, že to bude jen jednoho a ty druhé dva vypaltí, pokud i tady nastanou třenice, komu by te nemovitgost měla říkat papírově pane - není jnic jednoduššího, než podat návrh na soud, aby ten určil, koho to bude a kdo bude vyplácet, samozřejmě může dojít i k daším třenicím, takže může klidně se podat i naávrh toho znění, že aby se nemovitost prodala a výtěžek byl rozdělen mezi účastníky rovnými díly.  Tady nejdo o žádné ustupování synovi, tady jde čistě o nastolení práva a to právo Kukulín má.

Ještě malý dovětek s tím BYCH...jak si říkala, že "bych si to ohlídala"...jasná ukázka toho, že sis to v prvním dědičském řízení se setrou neohlídala (ona má  a já ne), takže teď už pracuješe s tím BYCH. To není o tom, že bys byla nějaká chytrá, spíš to svědčí o tom, že předtím si narazila, tak teď už si nenencháš od nikoho kálet na hlavu...hezký, že? Tak co tady vyčítáš Kukulínovi - on si to prostě v tom prvotním také dostatečně neohídal - a teď už si to ohlídá. Stejné jak u tebe.

No jestli jsem to já pochopila, tím majetkem o kterém je řeč se myslí jakýsi domek po babičce či co, podle všeho v dost děsném stavu ( nejsou tam sítě atd. ), kde nikdo trvale nebydlí. Tento domek vlastní Kukulín, brácha a otec na třetiny. A to má být ten zlatý důl po kterém Markéta podle všeho pase :-)).

Zklamaná, píšeš:
takže může klidně se podat i naávrh toho znění, že aby se nemovitost prodala a výtěžek byl rozdělen mezi účastníky rovnými díly.  Tady nejdo o žádné ustupování synovi, tady jde čistě o nastolení práva a to právo Kukulín má.

Tak co tady vyčítáš Kukulínovi - on si to prostě v tom prvotním také dostatečně neohídal - a teď už si to ohlídá. Stejné jak u tebe.

K tomu co píšeš, najdeš odpověď v Kukulínově příspěvku č. 557:

A mnozí máte pravdu, já si taky přikláním k názoru nechat věci ležet ať se vyřeší samy samospádem bez mého "přičinění".  V té zapeklité věci si nakonec někdo nabije hubu - mě nevyjímaje

Takže - Kukulín nic řešit nechce a nebude. Bude čekat, až se to vyřeší samospádem, bez jeho přičinění. On ten praktický problém - reálné rozdělení ideálně rozděleného majetku - si nejenže neohlídal, celé 3 roky s tím nic nedělal, ale hodlá nedělat nic i nadále. Jen se bude dusit vlastní nenávistí a negativismem, ale pro řešení nehne prstem.  Nabije si hubu - a právem, vlastní zásluhou.
Zklamčo, píšeš, že jde čistě o nastolení práva a to právo Kukulín má. Ano, má. To mu nikdo neupírá. Tak proč to své právo nechává ladem a nic pro vypořádání majetku neudělal a nedělá??

Tiina napsal(a):

No jestli jsem to já pochopila, tím majetkem o kterém je řeč se myslí jakýsi domek po babičce či co, podle všeho v dost děsném stavu ( nejsou tam sítě atd. ), kde nikdo trvale nebydlí. Tento domek vlastní Kukulín, brácha a otec na třetiny. A to má být ten zlatý důl po kterém Markéta podle všeho pase :-)).

V domku nejsou sítě ale jsou blízko domu, takže je stačí dobudovat. Jinak domek je docela zachovalý - cihlový s dobrou plechovou střechou. I když tam je jen suchý záchod a studna, tak je to otázka investice dodělat nové.

To je omyl já jsem tohle nenapsal, že Markéta konkrétně pase po tom domku. To zase tady někteří převrací. Já jsem řekl, že je velká pravděpodobnost, že půjdou bydlet do "otcova" zařízeného družstevního bytu. Otcův byt to ještě není - je družstva, ale je tu možnost převodu do OV. Těch 25 let platba bytu nešla jen z jeho peněz, ale i z máminých. A taky nelze členský podíl zdědit. To jsou bohužel fakta.

Tiino a proč se teda otec toho domku nechce vzdát? Nebo to mi zase budete tvrdit, že to je jeho nějaká citová záležitost? Krucinál jaká? Já jsem tam strávil dost velkou část dětství.

P.S.:  TUHLE DISKUZI KONČÍM - NEMÁM NA TO ČAS. DĚKUJI VÁM VŠEM ZA VAŠE PŘÍSPĚVKY.

Já jsem řekl, že je velká pravděpodobnost, že půjdou bydlet do "otcova" zařízeného družstevního bytu. Otcův byt to ještě není - je družstva, ale je tu možnost převodu do OV. Těch 25 let platba bytu nešla jen z jeho peněz, ale i z máminých. A taky nelze členský podíl zdědit. To jsou bohužel fakta.

:co::co::co:
Kukulíne, bože můj, to vypadá, jakože bys chtěl, aby ti otec vyplatil podíl z nájmu, co se na něm maminka podílela a za svůj život zaplatila...
Tvůj otec a maminka bydleli spolu v bytě, který logicky zařídili a ty bys chtěl podíl??? Za co? Že jsi měl kde sedět a psát úkoly, že jste měli kde vařit a kde spát???
Cos dal rodičům ty, za to, že jsi měl svůj pokoj, že ti koupili kolo a oblečení???
To mě berou mrákoty... představ si, že by neplatili. :dumbom:
S domkem po babičce - to budeš muset vyřešit s bratrem a s otcem dohodou, případně znovu otevřít dědický řízení. Už jsem jak kávomlýnek. Tady to fakt nevyřešíš.
A na původní otázku - myslím si, že to není až tak nenormální. Jsou i větší věkové rozdíly, případně i na opačnou stranu, kdy muž je výrazně mladší.

Těch 25 let platba bytu nešla jen z jeho peněz, ale i z máminých.
Bože bože... maminka ten byt užívala, tak se logicky podílela na platbách, ne. Krom toho ty peníze šly i na to, abyste s bráchou měli střechu nad hlavou. To už tak v rodinách bývá.
Takže ty máš dojem, že bys měl dostat 1/3 ceny bytu, který ještě tátovi nepatří a kdoví, jestli bude, nebo alespoň 1/3 toho, čím maminka přispěla v minulosti na spotřebované služby - zajímavá úvaha.

kukulin napsal(a):

A taky nelze členský podíl zdědit. .

No tak to by byla ale novinka. Já jsem členský podíl zdědila poměrně bez problémů ;) Respektive - malý háček tam skutečně je: nesmíš dědit členský podíl družstva v případě, že máš ve vlastnictví jiné nemovitost (Fakt, nekecám ) Takže můžeš vlastnit všechny doly a hutě Ostravska a přikupovat každej tejden novej - podíl na družstevní garsonce nedostaneš - leda bys všechny ty doly prodal. :co:

kukulin napsal(a):

V domku nejsou sítě ale jsou blízko domu, takže je stačí dobudovat. Jinak domek je docela zachovalý - cihlový s dobrou plechovou střechou. I když tam je jen suchý záchod a studna, tak je to otázka investice dodělat nové

Ty se mi hochu asi zdáš :lol: šílíš tady ze třetinových podílů na nevelkém družstevním bytě a pak mrskneš jen tak mírnyxtýrnyx "je to otázka investice" No jasně, že je to otázka investice - to je ovšem i koupě Interkontinentalu....jen otázka investice, vposledku. Mně se zdá, že o těch financích máš nějaké mlhavé představy...zrovna nedávno jsem přemítala, jestli by se nedala zrekonstruovat na obytno, alespoň částečné, mužova dílna, což je domeček zhruba ve stavu, jaký jsi popsal ty. Dle mých zkušeností (rekonstruovali jsme v rodině 4 domy, vždycky ze starých) by to spolklo minimálně 600 - 700 litrů.....
Já jen abys byl v obraze ;) vo realitě ;)

Klubko napsal(a):

Jsem asi divná v tom, že mi nepříjde normální počítat automaticky s dědictvím po rodičích. A za tím si stojím. Pokud 30ti letý muž, který je práceschopný automaticky počítá s podílem z dědictví na svůj byt, aby ho nemusel financovat hypotékou mi příjde divné. Takže asi automaticky čeká, že mu tu 1/3 teď otec vyplatí. No a co když nemá z čeho? Tak že se baráček prodá a tatík půjde do menšího? A proč? To má jako ustoupit synovi na stáří a jít do garsonky?
Myslím, že s dědictvím můžeme nakládat až v případě, že jsou k němu všechny cesty "volné" a brát to jako bonus.

že jsi divná jsi tu už několikrát zdůraznila, to víme :P

Klubko napsal(a):

Tercilo, ale pochop, že všichni rodiče nemají manžela s fugující firmou. Všichni nemají na to dětem platit dovolenou až do 18ti a více let. Mají prostě na svůj provoz. Nepochybuji, že by svých dětem nepomohli, když by mohli.
A mě by hamba fackovala, když do mě naši investovali tolik peněz jako dítěti, automaticky počítat s něčím v mé dospělosti. Víš, jak já bych naopak ráda to moře mámě zaplatila, kdybych na to měla?
Tátovi nové horské kolo atd.

:):jojo:

haiel napsal(a):

Tercila napsal(a):

haiel, bylo by zajímavé vědět, zda lidé, kteří Kukulína kritizovali, mají rozvedené rodiče s novými partnery.

Mají. Nechce se mi to hledat, ale někdo tady popisoval takovou zkušenost. Někdo nové partnery svých rodičů má rád a někdo je zase nemusí, no ale to nehraje roli.  Když budu(teoreticky) dobře vycházet s novým mužem mojí mamky, tak mě to ještě neopravňuje k tomu, abych vyčítala Kukulínovi, že se nebaví s Markétou.

Nikdo tady nevyčítal Kukulínovi to že se nebaví s Markétou :co: Spíš to jak se VŮBEC chová, on taky tehdy s tou Markétou byl i jeho táta. Pro mě za mě, ať si s M. klidně nemluví když mu to roluje trenky, ale elementární slušnost by opravdu měla existovat :co:

Blossom napsal(a):

Někdo se tu ptal také, zda ti, co se jim Kukulínovo jednání nelíbí, mají také rozvedené rodiče  s novými partnery.
Ano, třeba já. A když se mamka podruhé vdávala, ani na vteřinu, ani na setinu vteřiny mě nenapadla myšlenka, že mě tím vlastně ošidí o část "mého" dědictví. S mamčiným manželem jsem dobře vycházela a měli jsme se i rádi,a  i když nějaké třecí plochy se občas také našly dokud jsem s nimi bydlela, vždy jsme si je dokázali rozumně vyříkat a domluvit se. Po letech mamka ovdověla a je opět sama, a já bych moc ráda, kdyby nebyla...
Táta přítelkyni má, vycházím s ní velmi, velmi dobře.

Zrovna včera jsem byli na večeři u táty, macešky a nevlastní ségry ;) teprv teď mi došlo, že jsme měli zůstat na noc, měla jsem se připlížit a pěkně ty přízivnice kuchnout, páč takhle budu mít z firmy jen jednu třetinu :co: ale kdyby nebyly :vissla: :lol: :lol: Jo a že je táta ještě na živu? :lol: Co na tom, že Kukulíne? :lol: :lol:

PPavlaa napsal(a):

jinak by mě jen tak čistě ze zvědavosti zajímalo, když už se tu řeší ten majetek, kolik babinetek, těch co tady řvou, jak kukulínovi jde o majetek a že o nic nejde, když ho zdědí M. by v podobné situaci opravdu absolutně neřešily majetek. nebo jestli tady jen kříčí, ale samy by se v první řadě postaraly o to, aby jejich děti zdědily a to sovje nové si začaly jinak. o nic nejde, nereju ... jen - bylo by to tak i kdyby šlo o vás, braly by jste všechno tak s nadhledem, nebo je to tady něco jiného a kdyby se to týkalo vás tak taky :vissla:

Jsem ve velmi podobné situaci a majetek absolutně neřeším - co jsem po tátovi chtěla podědit (jeho řemeslo) jsem si zařídila tak, že jsem u něj pracovala, abych získala zkušenosti a jeho rady, návrhy a postřehy. Teď řemeslo umím a jsem nadšená - to že nemám dílnu (kterou má ovšem táta), nástroje (taky je má) a suroviny (jaký div, taky je vlastní) to je naprosto ukradený, nemám ruce dozadu a pokud budu chtít tuhle činnost provozovat, pořídím si je taky ;) Předal mi toho dost, rozhodně neočekávám, že dostanu na zlatým podnose všechno (tedy dílnu, nástroje, suroviny)  :reta: (a to nemluvím o tom, že táta za druhého manželství nabyl dům s maceškou :co: tímpádem já jsem vlastně taky ta zlá., co jeho druhou dceru obírá o případný majetek :co: :lol: no teda, a to jsem se ani moc nesnažila :lol: )

kalupinka napsal(a):

Ta pravda je někde uprostřed...každý jí mám mít svůj díl....jinak budou vítat novou partnerku děti, které mají dost tatínkových ohřívaných špekáčků pětkrát týdně k večeři, zvláště když vědí, že vaří v hotelu a ráda jezdí na vodu jako ony. No a jinak samozřejmě dospělé děti, které nepředpokládají, že by si rodič ještě někoho mohl najít a spíše doufají, že jako důchodce by mohl mít čas na jejich zahradu, kterou samy nestíhají, nebo eventuálně mohl vzít děti na dovču a za rok si na to našetřit.....

Ráda bych jen upozornila na "dospělé dítě", nevím jestli to byl tvůj záměr, ale pásne to sem jak prde...l na hrnec :co: :lol: dospělé dítě :lol: díkybohu za to, že jsem dospělá a ne dospělé dítě ;) Svojí mamince vážně nějakou tu známost moc moc přeju ;) a moc dobře vím, že ona tady není pro mě :lol: ale že jsme tu navzájem pro sebe, že nadejde čas, kdy se strany (co se týče péče) vymění a já udělám všechno pro to, aby ona měla tak hezký stáří, jako já měla hezký dětství :supr:

kukulin napsal(a):

Tiina napsal(a):

No jestli jsem to já pochopila, tím majetkem o kterém je řeč se myslí jakýsi domek po babičce či co, podle všeho v dost děsném stavu ( nejsou tam sítě atd. ), kde nikdo trvale nebydlí. Tento domek vlastní Kukulín, brácha a otec na třetiny. A to má být ten zlatý důl po kterém Markéta podle všeho pase :-)).

V domku nejsou sítě ale jsou blízko domu, takže je stačí dobudovat. Jinak domek je docela zachovalý - cihlový s dobrou plechovou střechou. I když tam je jen suchý záchod a studna, tak je to otázka investice dodělat nové.

To je omyl já jsem tohle nenapsal, že Markéta konkrétně pase po tom domku. To zase tady někteří převrací. Já jsem řekl, že je velká pravděpodobnost, že půjdou bydlet do "otcova" zařízeného družstevního bytu. Otcův byt to ještě není - je družstva, ale je tu možnost převodu do OV. Těch 25 let platba bytu nešla jen z jeho peněz, ale i z máminých. A taky nelze členský podíl zdědit. To jsou bohužel fakta.

Tiino a proč se teda otec toho domku nechce vzdát? Nebo to mi zase budete tvrdit, že to je jeho nějaká citová záležitost? Krucinál jaká? Já jsem tam strávil dost velkou část dětství.

P.S.:  TUHLE DISKUZI KONČÍM - NEMÁM NA TO ČAS. DĚKUJI VÁM VŠEM ZA VAŠE PŘÍSPĚVKY.

:co: :co: k prvnímu - kamaráde, plechová střecha a zděnej barák :lol: no potěš tě koště :P to si mákneš, pro tvoje ručičky bude určo lepší, když se radši necháš vyplatit :lol: jenže, to by zas nebylo tolik, viď? :lol:

k druhýmu - :co: ježíši, buď rád, že to není obyč nájem, na který by táta bez máminého přispění nedosáhl a musel by třebas někam jinam :co: protože to by taky hrozilo, že bys třebas musel pomoc ty :lol: Jinak vážně...těch 25 let tvoji rodiče platili nejenom nájem, ale i tvoje jídlo, šaty, školy, zábavu a podobně...možná je na čase přestat si "nechat platit nájem" ;)

Všem se strašně omlouváím za tak dlouhej příspěvek, ale nedalo mi to :rodna:

Kukulín:Otcův byt to ještě není - je družstva, ale je tu možnost převodu do OV. Těch 25 let platba bytu nešla jen z jeho peněz, ale i z máminých. A taky nelze členský podíl zdědit. To jsou bohužel fakta.

Kukulíne, když to bereš takto "pragmaticky matematicky" :dumbom: , spravedlivé by potom tedy bylo toto řešení:
Otec by ti měl vyplatit půlku družstevního bytu (= to, co do bytu vložila za ta léta zemřelá maminka), ty jemu zas půlku nákladů na tvé vychování (tu půlku, co platil táta z jídla pro tebe, ošacení pro tebe, hraček pro tebe, školného, atd., atd....).
Tak si budete konečně úplně kvit. :jojo:
(nevýhoda je jen to, že to budeš muset asi celý život splácet, protože takovou částku, až ti to táta sečte, dohromady teda asi najednou nedáš....) :vissla:

To jsou bohužel fakta. :D

Kukulíne, co kdybys přestal kalkulovat s "majetkem, který je v rodině"  a vlastním přičiněním se domohl ke svému???
Strašně nerada Ti to říkám, ale kalkulace s tím "že jednou něco zdědím" je dosti pofidérní, už vzhledem k tomu že nejsi JEDINÝM DĚDICEM a majetek si může dotyčný ještě před smrtí ošetřit tak, že už nebude co dědit.
Vzhledem k tomu, že k Markétě se chováš tak, jak se chováš je velká pravděpodobnost, že se pan otec našňupne a ještě za svého života nechá svůj členský podíl převést na Markétu a jejich dítě. Kdyby vztah nedopadl, pořád má svoji 1/3 baráčku kam může odejít. Sice bych na jeho místě bydlela radši v kůlně než s Tebou pod jednou střechou, ale to už je teď vedlejší. Spíš mě zaráží Tvoje naivita, jak počítáš s něčím tak nejistým jako je dědictví :D a tím, že se k Markétě chováš jako prase si pod sebou tak akorát podřezáváš větev.
Pokud Ti můžu poradit, hezky makej a snaž se, aby sis vlastním přičiněním dopomohl k takovému standardu, že tě případná ztráta otcova družstevního bytu nebude moci nijak zasáhnout :jojo:

Nezlob se na mě, ale zděný dům s plechovou střechou, bez sítí a s kadibudkou není žádný zázračný majetek. Jistě, trochu investic a může z toho být luxusní vila :-). Proč se ho otec nechce vzdát to fakt nevím, mluvil jsi o tom s ním ? Nicméně, pokud tvoje maminka nenapsala závěť, zdědil svou část toho domu  naprosto oprávněně. Osobně si myslím, že nějaká dohoda by byla v zájmu vás všech, protože vlastnit cosi takového na třetiny je na houby. Ve finále z toho nemá  nikdo nic.

Sorry, ale do toho jakým způsobem rodiče spláceli svůj byt ti vůbec nic není. Pokud tento byt nebyl předmětem dědictví patří tvému otci a je čistě na něm s kým tam bude bydlet. Tvoje požadavky začínají být už opravdu absurdní.

Tiina napsal(a):

Nezlob se na mě, ale zděný dům s plechovou střechou, bez sítí a s kadibudkou není žádný zázračný majetek. Jistě, trochu investic a může z toho být luxusní vila :-). Proč se ho otec nechce vzdát to fakt nevím, mluvil jsi o tom s ním ? Nicméně, pokud tvoje maminka nenapsala závěť, zdědil svou část toho domu  naprosto oprávněně. Osobně si myslím, že nějaká dohoda by byla v zájmu vás všech, protože vlastnit cosi takového na třetiny je na houby. Ve finále z toho nemá  nikdo nic.

Sorry, ale do toho jakým způsobem rodiče spláceli svůj byt ti vůbec nic není. Pokud tento byt nebyl předmětem dědictví patří tvému otci a je čistě na něm s kým tam bude bydlet. Tvoje požadavky začínají být už opravdu absurdní.

Sice nedodržím slovo, že končím s diskuzí.
Kde jsem napsal, že si nárokuju ten byt nebo nějakou část? Já si nic takového nenárokuju, (protože vím, že bych to u soudu asi prohrál, to jsou jenom vaše liché doměnky a to už se tady, ale někde probíralo).

Mě spíš přijde totálně absurdní, jak mi tady skoro všichni obhajujete vztah Markéta - otec a že to je čistě o lásce  a že to je úplně normální vztah :usch::usch:.

Kdyby to přece bylo čistě o lásce, tak snad žádný majetkový problém ani nebude, ne :D? I vy mnozí neříkáte úplnou pravdu a o otcovi a Markétě ani nemluvě.

A taky nechápu proč mě někteří pořád obviňujete, že jsem se nechoval k Markétě slušně při prvním setkání. Já si to nemyslím. Choval jsem se adekvátně k dané situaci. Řekl jsem ji "Nazdar" a odešel jsem, aby měli pro sebe prostor. Není to můj byt. Nebo to ji mám příště uvařit čaj a nabídnout svoji postel? Jak kdosi vtipně poznamenal.
Ale stejně, neřek bych, že chování Markéty a otce bylo v té dané situaci úplně etické. Myslím, že mě obviňujete neprávem. Já mám snad stejná práva, jako kdokoliv jiný, ne? Nebo podle vás má rodič vždycky pravdu?

helena napsal(a):

Těch 25 let platba bytu nešla jen z jeho peněz, ale i z máminých.
Bože bože... maminka ten byt užívala, tak se logicky podílela na platbách, ne. Krom toho ty peníze šly i na to, abyste s bráchou měli střechu nad hlavou. To už tak v rodinách bývá.
Takže ty máš dojem, že bys měl dostat 1/3 ceny bytu, který ještě tátovi nepatří a kdoví, jestli bude, nebo alespoň 1/3 toho, čím maminka přispěla v minulosti na spotřebované služby - zajímavá úvaha.

Ne, nemám ten dojem, o žádné 1/3 z bytu jsem nemluvil. V prvních příspěvcích jsem mluvil o 1/3 máminých věcí (knihy, keramika, šperky, fotky a ta lampička apod.). Ale o to tady teď snad nejde. Na to jak to vyřešit jsem již tady návod dostal. A na to jsem se ani tak neptal.

Ale dobře máte pravdu, ať si to otec všechno nechá. I já mu dost možná dlužím. V tom případě jsou to ale totální lži, že nežije s Markétou kvůli majetku nebo resp. Markéta s ním. A proto říkám, že tyto vztahy normální nejsou (ale jsou asi běžné).

Ano, potvrzuji, že jsem napsala úmyslně dospělé dítě a že jsem to přesně tak i myslela.

Jinak Kukulíne, píšeš, že na naši diskusi nemáš čas, my se Ti špatně čteme, viď.

Jako perličku na závěr svých tematických příspěvků bych ráda přidala postřeh z velice blízkého okolí, čiliže přímo ze života.

Když se rodiče rozvedou a jeden druhého musí vyplatit, občas se stane, že doma přebývá dosud dospělé dítě. Dospělé dle věku a odpracovaných let. Tohle dítě si myslí, že se bude mít jako prase v žitě. Tedy že bude s tímto rodičem bydlet zadara a využívat všech výhod. Rodič přece musí být blahem bez sebe, že nebydlí sám a má se o koho starat. Sice skřípe zubama, že bydlení je gratis, ale řekne si, musím to vydržet, jednou to skončí, dítě snad dospěje i dle rozumu. Pak nastane další problém. Jakoby dítěti nestačilo, že využil situace mezi oběma rodiči, zcela logicky jde ve svých dle svého rozumu oprávněných požadavcích dál. Bere za samozřejmé, že rodič levně uvaří a bude byt uklízet. Že bude ze svého kupovat takové levné drobnosti, jako je šampon, toaleťák, prášek na praní, mycí prostředky....no snad nemusím vyjmenovávat všechno. Že rodič vyjde vstříc, když se dospělé dítě optá...byl by nějakej problém, kdybysme tu načas bydleli dva...?

Rodič začíná skřípat zubama, je bezmocný. Dítě ...dospělé ....má v bytě trvalé bydliště. Nelze vyměnit zámek, bylo by to nelidské a protiprávní. Rodič trpně mlčí, když mu dítě řekne....NO, MĚ SE STEJNĚ NEZBAVÍŠ, I KDYŽ BYT SPLATÍŠ....KAM BYCH ŠEL....rodič mlčí i k tomu, jak mazaně jej dítě, zřejmě podporováno druhým rodičem, nutí, aby uklízel po něm několik dní nemyté nádobí, tím, že na ně samo ani nesáhne......JE TO NĚJAKEJ PROBLÉM, UMEJT TĚCH PÁR HRNKŮ, KDYŽ JSI DŘÍV Z PRÁCE DOMA....?

Rodič malomyslně přihlíží, kterak oba mladí používají zcela samozřejmě pračku, kterou si nekoupili, ledničku, na jejímž pořízení se nepodíleli, no proč taky ne, že, k čemu by tam stála jenom tak? Rodič si jen povzdychne, když mladí rozhodnou, že opustí své stálé zaměstnání a půjdou jinam, kde si údajně vydělají víc. Rodič už vysloveně trpí, když jsou mladí měsíc dva tři doma před onou změnou místa a vlastně se doma už jenom tak poflakují od ničeho k ničemu. Může totiž nadávat jen sám na sebe za svoji benevolenci. Pak se stane, že ty dvě dospělé děti tedy odjedou na pár týdnů a opět se vrátí, protože zjistí, že zadarmo pečení holubi do úst ani jinde nelétají...V tu chvíli dojde rodiči poslední trpělivost, sebere poslední zbytky odvahy a řekne...JÁ UŽ S VÁMI TEDY BYDLET NECHCI. Dospělé děti se tedy nastěhují k těm druhým svým rodičům, kde žijí za stejných podmínek. Zadara. Ovšem to původní dospělé dítě si pro sichr nechá úplně všechny věci ve svém pokojíku...nábytek, oblečení, televizi, rádio.... a utrousí...jsem tady přece doma...patová situace. Když se s partnerkou nastěhovávali a slibovali podílet se řádně na nájmu, byl jim nabízen i druhý pokoj k užívání, aby si jej zařídili a to odmítli s tím, že ...MY TADY ASI NEZŮSTANEME....

Finální /věc není samozřejmě ukončena...rodič splácí, dospělé dítě pendluje/ výrok toho mladšího protagonisty celého groteskního příběhu vyvolá v každém rozporuplné pocity. Zní totiž takto:

JÁ SNAD ANI MÍT DĚTI NEBUDU.ONO SE TO NEVYPLATÍ.

Kiara napsal(a):

Kukulíne, co kdybys přestal kalkulovat s "majetkem, který je v rodině"  a vlastním přičiněním se domohl ke svému???
Strašně nerada Ti to říkám, ale kalkulace s tím "že jednou něco zdědím" je dosti pofidérní, už vzhledem k tomu že nejsi JEDINÝM DĚDICEM a majetek si může dotyčný ještě před smrtí ošetřit tak, že už nebude co dědit.
Vzhledem k tomu, že k Markétě se chováš tak, jak se chováš je velká pravděpodobnost, že se pan otec našňupne a ještě za svého života nechá svůj členský podíl převést na Markétu a jejich dítě. Kdyby vztah nedopadl, pořád má svoji 1/3 baráčku kam může odejít. Sice bych na jeho místě bydlela radši v kůlně než s Tebou pod jednou střechou, ale to už je teď vedlejší. Spíš mě zaráží Tvoje naivita, jak počítáš s něčím tak nejistým jako je dědictví :D a tím, že se k Markétě chováš jako prase si pod sebou tak akorát podřezáváš větev.
Pokud Ti můžu poradit, hezky makej a snaž se, aby sis vlastním přičiněním dopomohl k takovému standardu, že tě případná ztráta otcova družstevního bytu nebude moci nijak zasáhnout :jojo:

To ti musím dát za pravdu.  Já vím, a jsem si toho vědom, že tohle otec udělat může a nejspíš udělá, protože bude chtít zajistit svého posledního potomka a my už přece zajištění budeme. Jenže on by to nejspíš udělal i kdybych nevybuřoval.  A dělám to proto, protože jindy už po mámě dědit nejspíš nebudu. A kdybych nevybuřoval, tak bych tím dal spíš najevo, že je vlastně všechno v nejlepším pořádku - jenže ono není.

A k Markétě se jako prase nechovám -  to je jenom tvoje doměnka. V tom případě bych si mohl myslet totéž o Markétě. Nevím, kde jsi na to vůbec přišla. Je to obyčejný neopodstatněný blud. V žádném morálním kodexu není, že bych měl tu asertivitu přehánět. Ona zas taková dáma není. Mmch já jsem starší než ona, mám vůči ní i vyšší společenské postavení. I když s hlediska věku je z nás 3 na tom nejlépe otec. Nicméně v tom případě by měl on jít příkladem, ne?

A takové úvahy typu - umře Markéta - moh bych po ní dědit (které tady zazněly) jsou čistě v rovině teoretické a nikdy nenastanou - je to nesmysl. Protože by ani nebylo co dědit.

kukulin napsal(a):

Sice nedodržím slovo, že končím s diskuzí.
Kde jsem napsal, že si 1)nárokuju ten byt nebo nějakou část? Já si nic takového nenárokuju, (protože vím, že bych to u soudu asi prohrál, to jsou 2)jenom vaše liché doměnky a to už se tady, ale někde probíralo).

Mě spíš přijde totálně absurdní, jak mi tady skoro všichni obhajujete vztah Markéta - otec a že to je čistě o lásce  a že to je úplně normální vztah :usch::usch:.

Kdyby to přece bylo čistě o lásce, 3)tak snad žádný majetkový problém ani nebude, ne :D? 4)I vy mnozí neříkáte úplnou pravdu a o otcovi a Markétě ani nemluvě.

A taky nechápu proč mě někteří pořád obviňujete, 5)že jsem se nechoval k Markétě slušně při prvním setkání. Já si to nemyslím. Choval jsem se adekvátně k dané situaci. Řekl jsem ji "Nazdar" a odešel jsem, aby měli pro sebe prostor. Není to můj byt. Nebo to ji mám příště uvařit čaj a nabídnout svoji postel? Jak kdosi vtipně poznamenal.
Ale stejně, neřek bych, že chování Markéty a otce bylo v té dané situaci úplně etické. Myslím, že mě obviňujete neprávem. Já mám snad stejná práva, jako kdokoliv jiný, ne? Nebo podle vás má rodič vždycky pravdu?

1) to jsem pochopila z toho že nemůžeš přenést přes srdce že nájem platili rodiče napůl, kdežto teď tam bydlí pouze otec - ne ty jako dědic po mamince.
2)Jdi do toho, to se na to soudní řízení přijdu podívat i kdybych měla jít do Brna pěšky :lol: to bude tóčo :supr:
3)Brouku, problém s majetkem máš ale ty :co:a  ty do jejich vztahu nepatříš :lol: jim je evidemntně ukradený TVŮJ majetkový problém, sami žádný nemají, kdyby měli, již dávno by otevřeli dědictví nebo by tady s námi diskutovali oni. Diskutuješ o majetku ty - ty máš problém s majetkem ;) Diskutuješ o jejich vztahu - máš problém s jejich vztahem. :supr: To je jako kdybys jel někam autem a píchnul, vzápětí obvinil auto z toho že má problém :co: nemá, máš ho ty, poněvadž ty se chceš někam dostat, auto je pouze prostředek ;) :reta:
4) a na to jsi teda přišel jak? :lol:
5) protože jsi se slušně nechoval :usch: i ten třináctiletý fracek od sousedů ví že zdravíme Dobrý den, podáme ruku, představíme se a pokud představovaného nemáme příliš v lásce, udržujeme chvíli slušnou konverzaci a následně s vysvětlením odcházíme ;) Když mi někdo komu je třicet a jsem mu představena štěkne do obličeje "no nazdar" - no, u mě by měl utrum na doživotí :lol: protože takhle se SLUŠNÝ lidi NECHOVAJÍ :/
No a finále - věř mi že teď se modlím abych dokázala naše dítě vychovat líp a nestalo se z něj to co z tebe :usch:

Já jsem ráda, že mám fakt hodný kluky a ne takový chamtivý sobce. Kluci myslí na mě, ne na můj byt. Nic moc nemám, nemám jim co dát, oni to ví a přesto mě mají rádi, starají se, kde jsem, kdy se vrátím, jestli jsem v pořádku. Díky Bohu, že jsem z kluků nevychovala takový "výkvěty" jako je Kukulín. I kdybych měla mladšího přítele, jakože tahle varianta je možná, tak jediná starost mých kluků byla, jesli bych mladého potencionálního partnera s nima pouštěla na pivo. Neřeší ani to, že jejich otec má s jejich maceškou další dítko a neřešili by ani to, kdybych třeba ještě měla dítě já. Oni jsou hodně jiní než Kukulín. A jsem ráda, že jsou takoví

Moodroočko - pozdrav za mě kluky, jen tak pro radost, pro radost z toho, že ne všechna "mládež" je "taková" :pussa:

kukulin napsal(a):

Sice nedodržím slovo, že končím s diskuzí.
Kde jsem napsal, že si nárokuju ten byt nebo nějakou část? Já si nic takového nenárokuju, (protože vím, že bych to u soudu asi prohrál, to jsou jenom vaše liché doměnky a to už se tady, ale někde probíralo).

Mě spíš přijde totálně absurdní, jak mi tady skoro všichni obhajujete vztah Markéta - otec a že to je čistě o lásce  a že to je úplně normální vztah :usch::usch:.

Kdyby to přece bylo čistě o lásce, tak snad žádný majetkový problém ani nebude, ne :D? I vy mnozí neříkáte úplnou pravdu a o otcovi a Markétě ani nemluvě.

A taky nechápu proč mě někteří pořád obviňujete, že jsem se nechoval k Markétě slušně při prvním setkání. Já si to nemyslím. Choval jsem se adekvátně k dané situaci. Řekl jsem ji "Nazdar" a odešel jsem, aby měli pro sebe prostor. Není to můj byt. Nebo to ji mám příště uvařit čaj a nabídnout svoji postel? Jak kdosi vtipně poznamenal.
Ale stejně, neřek bych, že chování Markéty a otce bylo v té dané situaci úplně etické. Myslím, že mě obviňujete neprávem. Já mám snad stejná práva, jako kdokoliv jiný, ne? Nebo podle vás má rodič vždycky pravdu?

Vytučnené presne hovorí o tvojej láske k otcovi... to, čo si napsíal, je o Tebe, nie o Markéte. Ty si kalkujúci vyčuránek, nie ona - ale projektuješ do nej vlastnú hamižnosť. :jojo: Lerno ona majetkový problém žiadne nemá, zrejme ani nerieši - riešiš TY. Kde je teda láska a kde chamtivosť?

kalupinka napsal(a):

Ano, potvrzuji, že jsem napsala úmyslně dospělé dítě a že jsem to přesně tak i myslela.

Jinak Kukulíne, píšeš, že na naši diskusi nemáš čas, my se Ti špatně čteme, viď.

Jako perličku na závěr svých tematických příspěvků bych ráda přidala postřeh z velice blízkého okolí, čiliže přímo ze života.

Když se rodiče rozvedou a jeden druhého musí vyplatit, občas se stane, že doma přebývá dosud dospělé dítě. Dospělé dle věku a odpracovaných let. Tohle dítě si myslí, že se bude mít jako prase v žitě. Tedy že bude s tímto rodičem bydlet zadara a využívat všech výhod. Rodič přece musí být blahem bez sebe, že nebydlí sám a má se o koho starat. Sice skřípe zubama, že bydlení je gratis, ale řekne si, musím to vydržet, jednou to skončí, dítě snad dospěje i dle rozumu. Pak nastane další problém. Jakoby dítěti nestačilo, že využil situace mezi oběma rodiči, zcela logicky jde ve svých dle svého rozumu oprávněných požadavcích dál. Bere za samozřejmé, že rodič levně uvaří a bude byt uklízet. Že bude ze svého kupovat takové levné drobnosti, jako je šampon, toaleťák, prášek na praní, mycí prostředky....no snad nemusím vyjmenovávat všechno. Že rodič vyjde vstříc, když se dospělé dítě optá...byl by nějakej problém, kdybysme tu načas bydleli dva...?

Rodič začíná skřípat zubama, je bezmocný. Dítě ...dospělé ....má v bytě trvalé bydliště. Nelze vyměnit zámek, bylo by to nelidské a protiprávní. Rodič trpně mlčí, když mu dítě řekne....NO, MĚ SE STEJNĚ NEZBAVÍŠ, I KDYŽ BYT SPLATÍŠ....KAM BYCH ŠEL....rodič mlčí i k tomu, jak mazaně jej dítě, zřejmě podporováno druhým rodičem, nutí, aby uklízel po něm několik dní nemyté nádobí, tím, že na ně samo ani nesáhne......JE TO NĚJAKEJ PROBLÉM, UMEJT TĚCH PÁR HRNKŮ, KDYŽ JSI DŘÍV Z PRÁCE DOMA....?

Rodič malomyslně přihlíží, kterak oba mladí používají zcela samozřejmě pračku, kterou si nekoupili, ledničku, na jejímž pořízení se nepodíleli, no proč taky ne, že, k čemu by tam stála jenom tak? Rodič si jen povzdychne, když mladí rozhodnou, že opustí své stálé zaměstnání a půjdou jinam, kde si údajně vydělají víc. Rodič už vysloveně trpí, když jsou mladí měsíc dva tři doma před onou změnou místa a vlastně se doma už jenom tak poflakují od ničeho k ničemu. Může totiž nadávat jen sám na sebe za svoji benevolenci. Pak se stane, že ty dvě dospělé děti tedy odjedou na pár týdnů a opět se vrátí, protože zjistí, že zadarmo pečení holubi do úst ani jinde nelétají...V tu chvíli dojde rodiči poslední trpělivost, sebere poslední zbytky odvahy a řekne...JÁ UŽ S VÁMI TEDY BYDLET NECHCI. Dospělé děti se tedy nastěhují k těm druhým svým rodičům, kde žijí za stejných podmínek. Zadara. Ovšem to původní dospělé dítě si pro sichr nechá úplně všechny věci ve svém pokojíku...nábytek, oblečení, televizi, rádio.... a utrousí...jsem tady přece doma...patová situace. Když se s partnerkou nastěhovávali a slibovali podílet se řádně na nájmu, byl jim nabízen i druhý pokoj k užívání, aby si jej zařídili a to odmítli s tím, že ...MY TADY ASI NEZŮSTANEME....

Finální /věc není samozřejmě ukončena...rodič splácí, dospělé dítě pendluje/ výrok toho mladšího protagonisty celého groteskního příběhu vyvolá v každém rozporuplné pocity. Zní totiž takto:

JÁ SNAD ANI MÍT DĚTI NEBUDU.ONO SE TO NEVYPLATÍ.

Kalupinko, já chápu, že to je potom vykořisťování rodiče, jenže já s otcem v jednom bytě nebo domě žít nechci. K otcovi bych už dávno jezdit nemusel. Nemyslím si, že by po mě musel umývat hrnky nebo něco dělat. Budeš se divit, ale tím, že umřela máma jsem se musel i něco naučit vařit (nejen párek a čaj) nebo i smažit a něco sem tam upéct a to jsem chlap. Sice to dělám nerad, ale občas si i musím vyžehlit, když cestuju a dokonce i některé otcovi věci. Nebo si snad myslíš, že to všechno udělá Markéta? A navíc já to po ní ani nechci.

Jenomže platit něco, když to není ani tvoje a tušíš, že to s největší pravděpodobností ani tvoje nikdy nebude - mě osobně je trošku proti srsti - rodič nerodič.

Ty mě označuješ za dospělé dítě a asi i docela oprávněně. Ale v tom případě i já si můžu myslet to samé o Markétě.
Vždyť ona sama, žije v domě po svých prarodičích, využívá statků mého otce a myslím, že ještě ráda využije pomoci svých rodičů. A ještě díky otcovi bude mít o dost vyšší životní standard než by za normálních okolností měla.  A to se ti zdá dospělé?

O mě tohle všechno tvrdit už nemůžete. Máma je mrtvá a otec se už o nás nestará. Já a brácha žijeme v úplně jiným městě. A na svoje budoucno si už budeme muset stejně zakládat víceméně sami.

Definitiv napsal(a):

Moodroočko - pozdrav za mě kluky, jen tak pro radost, pro radost z toho, že ne všechna "mládež" je "taková" :pussa:

Díky, Def, vyřídím a držím palce, ať máš hodný mimčo a ať ti z něho vyroste slušnej člověk.

Selima napsal(a):

kukulin napsal(a):

Sice nedodržím slovo, že končím s diskuzí.
Kde jsem napsal, že si nárokuju ten byt nebo nějakou část? Já si nic takového nenárokuju, (protože vím, že bych to u soudu asi prohrál, to jsou jenom vaše liché doměnky a to už se tady, ale někde probíralo).

Mě spíš přijde totálně absurdní, jak mi tady skoro všichni obhajujete vztah Markéta - otec a že to je čistě o lásce  a že to je úplně normální vztah :usch::usch:.

Kdyby to přece bylo čistě o lásce, tak snad žádný majetkový problém ani nebude, ne :D? I vy mnozí neříkáte úplnou pravdu a o otcovi a Markétě ani nemluvě.

A taky nechápu proč mě někteří pořád obviňujete, že jsem se nechoval k Markétě slušně při prvním setkání. Já si to nemyslím. Choval jsem se adekvátně k dané situaci. Řekl jsem ji "Nazdar" a odešel jsem, aby měli pro sebe prostor. Není to můj byt. Nebo to ji mám příště uvařit čaj a nabídnout svoji postel? Jak kdosi vtipně poznamenal.
Ale stejně, neřek bych, že chování Markéty a otce bylo v té dané situaci úplně etické. Myslím, že mě obviňujete neprávem. Já mám snad stejná práva, jako kdokoliv jiný, ne? Nebo podle vás má rodič vždycky pravdu?

Vytučnené presne hovorí o tvojej láske k otcovi... to, čo si napsíal, je o Tebe, nie o Markéte. Ty si kalkujúci vyčuránek, nie ona - ale projektuješ do nej vlastnú hamižnosť. :jojo: Lerno ona majetkový problém žiadne nemá, zrejme ani nerieši - riešiš TY. Kde je teda láska a kde chamtivosť?

Ale no tak. To myslím, že ukáže až čas, ne? Jenomže tak já dlouho čekat nehodlám (a proč bych taky měl?). Já bych řek, že Markéta i otec moc dobře ví, že čas je proti mě, že:D?

Jistě ona žádné majetkové problémy už řešit nemusí, protože už majetek de facto zajištěný má. A to že mi jde o majetek jsem já přiznal Selimo, takový pokrytec nejsem. Ale jde mi o majetek po mámě, který mi zákoným právem náleží, ať se ti to líbí nebo ne.

Ano, já jsem možná chodící kalkulačka, dokaž mi, že Markéta není. Navíc, já si nenárokuju cízí majetek.

Modroočka napsal(a):

Já jsem ráda, že mám fakt hodný kluky a ne takový chamtivý sobce. Kluci myslí na mě, ne na můj byt. Nic moc nemám, nemám jim co dát, oni to ví a přesto mě mají rádi, starají se, kde jsem, kdy se vrátím, jestli jsem v pořádku. Díky Bohu, že jsem z kluků nevychovala takový "výkvěty" jako je Kukulín. I kdybych měla mladšího přítele, jakože tahle varianta je možná, tak jediná starost mých kluků byla, jesli bych mladého potencionálního partnera s nima pouštěla na pivo. Neřeší ani to, že jejich otec má s jejich maceškou další dítko a neřešili by ani to, kdybych třeba ještě měla dítě já. Oni jsou hodně jiní než Kukulín. A jsem ráda, že jsou takoví

Ale Modroočko, já bych řekl, že si tím, tak jistá úplně nejseš. A promiň tohle téma je trošku off topic k původnímu. :offtopic:

kukulin napsal(a):

Ale no tak. To myslím, že ukáže až čas, ne? Jenomže tak já dlouho čekat nehodlám (a proč bych taky měl?). Já bych řek, že Markéta i otec moc dobře ví, že čas je proti mě, že:D?

Jistě ona žádné majetkové problémy už řešit nemusí, protože už majetek de facto zajištěný má. A to že mi jde o majetek jsem já přiznal Selimo, takový pokrytec nejsem. Ale jde mi o majetek po mámě, který mi zákoným právem náleží, ať se ti to líbí nebo ne.

Ano, já jsem možná chodící kalkulačka, dokaž mi, že Markéta není. Navíc, já si nenárokuju cízí majetek.

Kukulíne - kde je láska a kde chamtivost? To že ukáže čas? :lol:v tom případě si změň jméno....tady máš svoje odpovědi, ani na ně nemusíš čekat tak dlouho ;)
Jinak pokud víme, tak Markéta si tvéhop otce nevzala, tímpádem zajištěno nemá nic ;) A taky mi nepřišlo že by si něco nárokovala :co: to že užívá byt spolu s tvým otcem je naprosto normální, jelikož byt je tvého táty - to že tam jsou možná nějaký zařizováky po mámě - to je tvoje smůla, jelikož jsi souhlasil s dědictvím.... ale věř mi, že když zajdeš za tátou a řekneš mu, že chceš lampičku, troubu a ten růžovej přehoz - že ti to s vděkem dá, jen aby měl od tebe pokoj ;)

Modroočko - a tobě přeju, až se třebas někdy bude míň dařit, ať si vzpomeneš, jaký máš zlatý děti...a hned bude slunce svítit ;)

kukulin napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Já jsem ráda, že mám fakt hodný kluky a ne takový chamtivý sobce. Kluci myslí na mě, ne na můj byt. Nic moc nemám, nemám jim co dát, oni to ví a přesto mě mají rádi, starají se, kde jsem, kdy se vrátím, jestli jsem v pořádku. Díky Bohu, že jsem z kluků nevychovala takový "výkvěty" jako je Kukulín. I kdybych měla mladšího přítele, jakože tahle varianta je možná, tak jediná starost mých kluků byla, jesli bych mladého potencionálního partnera s nima pouštěla na pivo. Neřeší ani to, že jejich otec má s jejich maceškou další dítko a neřešili by ani to, kdybych třeba ještě měla dítě já. Oni jsou hodně jiní než Kukulín. A jsem ráda, že jsou takoví

Ale Modroočko, já bych řekl, že si tím, tak jistá úplně nejseš. A promiň tohle téma je trošku off topic k původnímu. :offtopic:

Kukulíne, jsem si jistá, na to můžeš vzít jed :lol:

Definitiv napsal(a):

kukulin napsal(a):

Ale no tak. To myslím, že ukáže až čas, ne? Jenomže tak já dlouho čekat nehodlám (a proč bych taky měl?). Já bych řek, že Markéta i otec moc dobře ví, že čas je proti mě, že:D?

Jistě ona žádné majetkové problémy už řešit nemusí, protože už majetek de facto zajištěný má. A to že mi jde o majetek jsem já přiznal Selimo, takový pokrytec nejsem. Ale jde mi o majetek po mámě, který mi zákoným právem náleží, ať se ti to líbí nebo ne.

Ano, já jsem možná chodící kalkulačka, dokaž mi, že Markéta není. Navíc, já si nenárokuju cízí majetek.

Kukulíne - kde je láska a kde chamtivost? To že ukáže čas? :lol:v tom případě si změň jméno....tady máš svoje odpovědi, ani na ně nemusíš čekat tak dlouho ;)
Jinak pokud víme, tak Markéta si tvéhop otce nevzala, tímpádem zajištěno nemá nic ;) A taky mi nepřišlo že by si něco nárokovala :co: to že užívá byt spolu s tvým otcem je naprosto normální, jelikož byt je tvého táty - to že tam jsou možná nějaký zařizováky po mámě - to je tvoje smůla, jelikož jsi souhlasil s dědictvím.... ale věř mi, že když zajdeš za tátou a řekneš mu, že chceš lampičku, troubu a ten růžovej přehoz - že ti to s vděkem dá, jen aby měl od tebe pokoj ;)

Modroočko - a tobě přeju, až se třebas někdy bude míň dařit, ať si vzpomeneš, jaký máš zlatý děti...a hned bude slunce svítit ;)

Víš Def, mě kluci podrželi, když mi bylo nejhůř. Protože mě mají rádi.

Modroočko - a tak to má být :supr: :supr:

kukulin napsal(a):

Kalupinko, já chápu, že to je potom vykořisťování rodiče, jenže já s otcem v jednom bytě nebo domě žít nechci. K otcovi bych už dávno jezdit nemusel. Nemyslím si, že by po mě musel umývat hrnky nebo něco dělat. Budeš se divit, ale tím, že umřela máma jsem se musel i něco naučit vařit (nejen párek a čaj) nebo i smažit a něco sem tam upéct a to jsem chlap. Sice to dělám nerad, ale občas si i musím vyžehlit, když cestuju a dokonce i některé otcovi věci. Nebo si snad myslíš, že to všechno udělá Markéta? A navíc já to po ní ani nechci.

Jenomže platit něco, když to není ani tvoje a tušíš, že to s největší pravděpodobností ani tvoje nikdy nebude - mě osobně je trošku proti srsti - rodič nerodič.

Ty mě označuješ za dospělé dítě a asi i docela oprávněně. Ale v tom případě i já si můžu myslet to samé o Markétě.
Vždyť ona sama, žije v domě po svých prarodičích, využívá statků mého otce a myslím, že ještě ráda využije pomoci svých rodičů. A ještě díky otcovi bude mít o dost vyšší životní standard než by za normálních okolností měla.  A to se ti zdá dospělé?

O mě tohle všechno tvrdit už nemůžete. Máma je mrtvá a otec se už o nás nestará. Já a brácha žijeme v úplně jiným městě. A na svoje budoucno si už budeme muset stejně zakládat víceméně sami.

Ty otcovi niečo platíš? A čo? Konkrétne... zatiaľ si totiž nič také nepísal. Ak myslíš opäť ten domček, tak - zariaď si, aby bol tvoj a bratov. Existuje legálna cesta, ako sa o to aspoň pokúsiť namiesto skuhrania. ;) nehovoriac už o normálnom slušnom dohovore.

kukulin napsal(a):

Selima napsal(a):

kukulin napsal(a):

Sice nedodržím slovo, že končím s diskuzí.
Kde jsem napsal, že si nárokuju ten byt nebo nějakou část? Já si nic takového nenárokuju, (protože vím, že bych to u soudu asi prohrál, to jsou jenom vaše liché doměnky a to už se tady, ale někde probíralo).

Mě spíš přijde totálně absurdní, jak mi tady skoro všichni obhajujete vztah Markéta - otec a že to je čistě o lásce  a že to je úplně normální vztah :usch::usch:.

Kdyby to přece bylo čistě o lásce, tak snad žádný majetkový problém ani nebude, ne :D? I vy mnozí neříkáte úplnou pravdu a o otcovi a Markétě ani nemluvě.

A taky nechápu proč mě někteří pořád obviňujete, že jsem se nechoval k Markétě slušně při prvním setkání. Já si to nemyslím. Choval jsem se adekvátně k dané situaci. Řekl jsem ji "Nazdar" a odešel jsem, aby měli pro sebe prostor. Není to můj byt. Nebo to ji mám příště uvařit čaj a nabídnout svoji postel? Jak kdosi vtipně poznamenal.
Ale stejně, neřek bych, že chování Markéty a otce bylo v té dané situaci úplně etické. Myslím, že mě obviňujete neprávem. Já mám snad stejná práva, jako kdokoliv jiný, ne? Nebo podle vás má rodič vždycky pravdu?

Vytučnené presne hovorí o tvojej láske k otcovi... to, čo si napsíal, je o Tebe, nie o Markéte. Ty si kalkujúci vyčuránek, nie ona - ale projektuješ do nej vlastnú hamižnosť. :jojo: Lerno ona majetkový problém žiadne nemá, zrejme ani nerieši - riešiš TY. Kde je teda láska a kde chamtivosť?

Ale no tak. To myslím, že ukáže až čas, ne? Jenomže tak já dlouho čekat nehodlám (a proč bych taky měl?). Já bych řek, že Markéta i otec moc dobře ví, že čas je proti mě, že:D?

Jistě ona žádné majetkové problémy už řešit nemusí, protože už majetek de facto zajištěný má. A to že mi jde o majetek jsem já přiznal Selimo, takový pokrytec nejsem. Ale jde mi o majetek po mámě, který mi zákoným právem náleží, ať se ti to líbí nebo ne.

Ano, já jsem možná chodící kalkulačka, dokaž mi, že Markéta není. Navíc, já si nenárokuju cízí majetek.

Zjavne nárokuješ, lebo to, čo ti zákonne patrí, si zrejme zdedil v rámci dedičského konania. Všetko navyše je už "CUDZIE". Ja ti mmch nič dokazovať nemusím a nemienim, lebo Markétu nepoznám, ale teba už trochu z tých príspevkov áno. Ale to tak býva, že vo vlastnom oku nevidíme ani brvno, ale v cudzom aj smietku... Tak si aj ty nájdi bohatú nevestu a "vyžeň" majetok, nebuď lenivý. ;) Keď sa ti už teda nechce pracovať a sám sa pričiniť. A mám také podozrenie, že keby ti aj zrazu padol ten barák "do lona", ani tak by sa ti nechcelo doň investovať peniaze a námahu... a našiel by si si nejakú výhovorku a dôvod na skuhranie. :vissla: