Nevěděla jsem, jak toto vlákno nazvat. O tomhle přemýšlím už dlouho: jak velká míra odlišnosti toho druhého ve vztahu může ještě fungovat a jaká už ne? Je jasné, že kdybychom já a můj partner měli stejné koníčky, zajímalo by nás to samé a měli stejné názory na život, měli bychom to o hodně jednodušší. Ale zase bychom si nic nového nedávali... byli bychom jako dvojčata nebo klony a možná by za čas přišla nuda. A kdybychom zase byli odlišní příliš, naprosto bychom se míjeli, neměli bychom nic společného, trávili bychom svůj čas dost odlišně a spíše s někým jiným než spolu... ale zase na druhou stranu se můžeme tou odlišností doplňovat, ne?

Já a můj přítel máme dost společného, ale také jsme dost odlišní, nevím, čeho je víc.
Dozvěděla jsem se od něj, že hodně přemýšlí, zda se k sobě hodíme a jak nás dva skloubit - jak to do budoucna udělat, aby ten společnej život fungoval..
On dost sportuje, já jsem naopak spíš nesportovní typ. Já jsem na ty procházky, jednou za čas delší túry, projet se na kole, ale ne moc dlouho a rozhodně ne do kopce :)
Já sním o úplné rodině, té, co jsem v dětství nezažila. Prostě domeček se zahrádkou (můj dům - můj hrad ;)), já, můj přítel, naše děti. Nevím, jak důležitá je rodina pro něj. Zato jsem z něho vytáhla, že sní, jak bude cestovat... ale nevím, jak moc chce cestovat, jestli je to jenom taková chvilková myšlenka, nebo je to pro něj zásadní. No, taky bychom mohli trošku cestovat spolu :)
Máme ale podobné povahy, máme si stále o čem povídat, cítím se s ním v naprosté většině případů báječně...

Jenom přemýšlím, jak to udělat, aby nám to i přes tu odlišnost vydrželo.

Co si myslíte, že je takové nezbytné minimum, které by měli mít lidé v páru společného, aby je to ještě drželo pohromadě?

mary.one napsal(a):

Nevěděla jsem, jak toto vlákno nazvat. O tomhle přemýšlím už dlouho: jak velká míra odlišnosti toho druhého ve vztahu může ještě fungovat a jaká už ne? Je jasné, že kdybychom já a můj partner měli stejné koníčky, zajímalo by nás to samé a měli stejné názory na život, měli bychom to o hodně jednodušší. Ale zase bychom si nic nového nedávali... byli bychom jako dvojčata nebo klony a možná by za čas přišla nuda. A kdybychom zase byli odlišní příliš, naprosto bychom se míjeli, neměli bychom nic společného, trávili bychom svůj čas dost odlišně a spíše s někým jiným než spolu... ale zase na druhou stranu se můžeme tou odlišností doplňovat, ne?

Já a můj přítel máme dost společného, ale také jsme dost odlišní, nevím, čeho je víc.
Dozvěděla jsem se od něj, že hodně přemýšlí, zda se k sobě hodíme a jak nás dva skloubit - jak to do budoucna udělat, aby ten společnej život fungoval..
On dost sportuje, já jsem naopak spíš nesportovní typ. Já jsem na ty procházky, jednou za čas delší túry, projet se na kole, ale ne moc dlouho a rozhodně ne do kopce :)
Já sním o úplné rodině, té, co jsem v dětství nezažila. Prostě domeček se zahrádkou (můj dům - můj hrad ;)), já, můj přítel, naše děti. Nevím, jak důležitá je rodina pro něj. Zato jsem z něho vytáhla, že sní, jak bude cestovat... ale nevím, jak moc chce cestovat, jestli je to jenom taková chvilková myšlenka, nebo je to pro něj zásadní. No, taky bychom mohli trošku cestovat spolu :)
Máme ale podobné povahy, máme si stále o čem povídat, cítím se s ním v naprosté většině případů báječně...

Jenom přemýšlím, jak to udělat, aby nám to i přes tu odlišnost vydrželo.

Co si myslíte, že je takové nezbytné minimum, které by měli mít lidé v páru společného, aby je to ještě drželo pohromadě?

To, co jsi vypsala, se nemusí vzájemně tlouct. Záleží na věku. Pokud jste schopni se rozumně domluvit (a čas nebude stát proti vám), že si do 30ky budete užívat, cestovat atd. a po ní si pořídíte domek a děti, nevidím problém

Já bych neřešila míru odlišnosti, ale míru odlišnosti priorit. Pokud je pro toho druhého skutečně nezbytné mít sportovního partnera, tak přes to vlak nejede a vadit mu to bude... a může to být i důvod k rozchodu. Je to prostě individuální.

Myslím, že je to ryze individuelní. Znám páry, které mají stejné zájmy a priority, a jsou v pohodě. Znám i páry velmi odlišné (často mě překvapilo, jak odlišní lidé se vůbec dali dohromady) a taky to může fungovat. Jen je fakt, že čím odlišnější partneři, tím víc je třeba tolerance a přizpůsobování.

Já sama na sobě to cítím tak, že já jsem člověk akční, sportovní, taková "vrtule u pr...le" ;) a proto pro mě by byl domácky založený partner, toužící po klidu a nerušeném soukromí, trávící čas třeba na gauči u televize naprosto nestravitelný. Zrovna tak i člověk akční, avšak s velmi odlišnými zájmy (např. aktivní fotbalista). Pro mě je podobnost zájmů velmi důležitá. Ale je to i tím, že já děti už mám, vybudováno vše ostatní mám, takže mě jde hodně o to společné trávení volného času a o souznění duší (a těla taky, samozřejmě ;) .)

mary.one napsal(a):

On dost sportuje, já jsem naopak spíš nesportovní typ. Já jsem na ty procházky, jednou za čas delší túry, projet se na kole, ale ne moc dlouho a rozhodně ne do kopce :)

Máme ale podobné povahy, máme si stále o čem povídat, cítím se s ním v naprosté většině případů báječně...

Jenom přemýšlím, jak to udělat, aby nám to i přes tu odlišnost vydrželo.

Co si myslíte, že je takové nezbytné minimum, které by měli mít lidé v páru společného, aby je to ještě drželo pohromadě?

Když vyjedeš do kopce, tak potom pojedeš taky z kopce :) . Je to podobné jako v tom vztahu.
Píšeš, že se s ním cítíš báječně, ale nepíšeš, jak se cítí on. Odlišnost ve vztahu není překážkou, vše se dá skloubit, otázkou je, zda budou časem kompromisy oboustranné, nebo zda se po nějaké době nebudeš ve vztahu dusit nebo trápit.

taková míra odlišnosti, aby ti to ještě vyhovovalo. Když ucítíš, že už to přestáváš být ty a život, který bys chtěla žít, je na čase to změnit :)

L_aura napsal(a):

Já bych neřešila míru odlišnosti, ale míru odlišnosti priorit. Pokud je pro toho druhého skutečně nezbytné mít sportovního partnera, tak přes to vlak nejede a vadit mu to bude... a může to být i důvod k rozchodu. Je to prostě individuální.

S tím jsem se setkala u několika známých. Chlap, sportovec, co se musí denně sportem zničit a má manželku, která jen leží doma u bazénu. Ona fňukala, že není doma s ní, on si stěžoval, že s ním nejezdí.
Nechápu, proč se ti dva vůbec vzali pže po xx letech jim to hodně vadilo oběma. Kdyby na začátku mluvili o tom, jak to chtějí...

Myslím, že je důležité, aby byli lidé srozuměni "se stavem věci". Zažila jsem ve vztahu velmi podobné zájmy i velmi odlišné a ani jedno nebylo problém. Problém podle mě může být, když jeden očekává, že se mu druhý vždy podřídí, že například bude jezdit na vodu, i když ho to nebaví a nechce jet. Pokud se dokáží domluvit(a budou spokojeni), že určitý čas budou trávit spolu, ale část zvlášť každý se svými zájmy, proč ne. :)

Myslím, že je to o snaze akceptovat a tolerovat partnera, kterého mám ráda a naopak.

Já bych řekla, že u kvalitního vztahu je jedno kolik spolu stráví volného (koníčkového) času, bude-li systém vyhovovat oběma.

Určitě bych se vyvarovala partnera bez zálib a koníčků ( a přátel). Ten je vyloženě suspektní.
Fungují i stejné zájmy i odlišné - když chtějí oba.

Příklad náš:
Já jsem s přítelem víceméně soubor protikladů. Víkendy věnuje svému letitému sezonnímu koníčku. Vůbec mi to nevadí, naopak jsem ráda, že si můžu jít a jet po svých..Dovolené trávíme spolu a s dětmi -tam se shodujeme. program domlouváme, nečeho se on třeba neúčastní (opalování), nečeho já (noční pařba se sousedy) atd...Je to spíš dovolená s přihlédnutím k věkovému průměru.. My si vezeme mraky knih(shoda) a každý se dokáže zabavit i sám (hledám, lovím, potápím se se zájemci (děti) třeba 3hodiny). Nikoho k tomu nepotřebuju. Partner např. spí , jí, nebo dělá jiné užitečné věci..:D

Myslím tedy, že nepůjde o tu samotnou odlišnost, ale o toleranci a nesobectví zúčastněných

Myslím si, že je dobré,když ty dva spojuje něco. Stačí jedna věc. A to může být sport, pohled na rodinu, práce, je jedno co. vidím to u našich. Jsou odlišní, hádají se, jako všichni po někaolika letech manželství,ale alespoň jim zůstalo společně kolo, touha poznávat, cestovat, chodit na koncerty atd.
Měla jsem přítele,který byl hodně akční, já také.  Měli jsem hodně věcí společných. Sport, cestování. Ale když mělo dojít na rodinu já váhala. A stále mě bylo vyčítáno, že já jsem ta brzda, která rodinu nechce. Jenže já někde tušila, že já bych byla ta, kter á by se věnovatla rodině a u něj by se nic nezměnilo. U něj by to bylo o cestách, závodění, běžkách. Já bych byla ten realizační tým v zádech s  dítětem na rukou. Takže přišel rozchod.
Tím, chci říci, že  i když nazačátku vztahu mají lidé ty samé zájmy a spojuje je plno věcí. Nemusí to v životě vždy dopadnout happyendem.

Podle mě nezáleží na rozdílech, ale na tom, co lidi spojuje. Pokud je hodně toho, co je drží pohromadě, může být i hodně odlišností. navíc "odlišnosti" často znamenají doplňování, obohacování.

V každém vztahu působí čtyři síly: Člověka drží uvnitř něco, co vychází z něj (on sám chce v tom vztahu být, protože mu to dává tohleto a támhleto), a taky ho tam, pokud už je vztah navázaný, drží určitá míra vnějších okolností (třeba i ten proklínaný "zvyk" - to znamená, že se mu nechce z toho vztahu odcházet, z různých důvodů).

Dvojího rázu jsou i odstředivé síly - člověka táhne ven něco, co vychází z něj (rád bych měl partnera, se kterým můžu trávit čas tímto způsobem), a taky se může stát, že ho to potáhne za něčím, že bude mít lákadlo zvenčí.

Pokud v celkovém součtu převáží odstředivé síly nad dostředivými, je vymalováno. Nikdy nestačí prostě jenom to, že "Karel se mnou chodí do divadla a ty ne", dokonce ani "s Karlem je to lepší v posteli". Proto je mimochodem pitomé říkat o někom, že "odlákal/a muže/ženu od rodiny".

Jinak je podle mě dobré, když ty jednotlivé síly pracují a jsou v pohybu, dává to vztahu dynamiku a člověk neusíná na vavřínech.

Ještě chci podotknout, že lidi nemusí spojovat jenom koníčky, může to být i stejné vnitřní naladění, podobné vidění světa...

Judita napsal(a):

Ještě chci podotknout, že lidi nemusí spojovat jenom koníčky, může to být i stejné vnitřní naladění, podobné vidění světa...

Určitě. U někoho je to může být i stejný politický náhled :D

Klubko napsal(a):

Judita napsal(a):

Ještě chci podotknout, že lidi nemusí spojovat jenom koníčky, může to být i stejné vnitřní naladění, podobné vidění světa...

Určitě. U někoho je to může být i stejný politický náhled :D

Myslím, že alespoň nějakého koníčka by měli mít stejného nebo, aby se vzájemně nevylučoval. Prostě, aby mohli volný čas trávit také spolu a nenudit se.

Wiki napsal(a):

Myslím, že je to o snaze akceptovat a tolerovat partnera, kterého mám ráda a naopak.
Příklad náš:
..... Partner např. spí , jí, nebo dělá jiné užitečné věci..:D
Myslím tedy, že nepůjde o tu samotnou odlišnost, ale o toleranci a nesobectví zúčastněných

To je nejlepší přístup, jaký tady kdy zazněl!!!! :supr::supr::supr::)

Jinak si myslím, že otázka je položená mylně a je úplně zavádějící.
Jak říká Klubko, je důležité, když mají společné něco - nějaký zájem (něco, čeho se mohou účastnit oba a oba je to vcelku zajímá).

Pak je dobré, když mají i něco odlišného. To proto, aby měli vlastní prostor a mohli si o tom popovídat. A nebo na to naopak lamentovat. Důležitá je diskuse o tom, že partner má něco vlastního. Inspirace i lamentace (jéé, to je ale zajímavé, jak si vystřihuješ obrázky plísní a hub. A naopak: no jo, je zase pátek večer a jdeš s kamarády na fotbal a pak do hospody na 15 piv a 9 rumů!!) má svou pozitivní stránku.

A do třetice je dobré, když mají společnou představu či alespoň rámec této představy o budoucnosti (např. nejdříve cestování, pak kariéra, pak liposukce, pak dítě. Nebo žít ve městě a pařit a pak cestovat, pak pracovat v Afghanistanu a založit rodinu v Indii).

A jako poslední bych uvedl, že se mají rádi. To není moc důležité, ale hodí se to :-) Resp. není to vlastně nějaký signál toho, že vztah může či nemůže fungovat.

Nicolas napsal(a):

....A jako poslední bych uvedl, že se mají rádi. To není moc důležité, ale hodí se to :-) Resp. není to vlastně nějaký signál toho, že vztah může či nemůže fungovat.

čoveče Nico, dyť na tom to stojí, ne?

Dá se to shrnout do krátkého aforismu, který se mi kdysi líbil a už si ho přesně žel nevybavím ;) : "Ve vztahu je důležité být natolik odlišní, abychom se milovali a natolik stejní, abychom si rozumněli." A pak už je to o toleranci, kompromisech a naplněných představách.
Fascinovali mě mí rodiče od dětství, jak byli totálně odlišní a jak si velmi nerozumněli celý život, ačkoliv spolu setrvali do dneška. :usch: Spíš to bylo o tom, že matka byla extrovertně akční, společenská, ráda obdivovaná s emocemi až lehce do hysterie a tatík byl introvertně uzavřený, mlčenlivý, pesimistický a neakční. matinka se ho celý život (asi v souladu se svým povoláním učitelky na ZŠ) :vissla:  snažila změnit k obrazu svému :usch: a samozřejmě to byla značně neúspěšná, marná aktivita.  Toleranci neuznávala, protože měla představu, že ona se chová dobře, kdežto on je poněkud pomýlený a "nesnaží se". No, dětství jsem měla "kouzelné"...díky povahovým disproporcím svých rodičů a totální neschopnosti snahy o kompromisy...
Díky tomuto odstrašujícímu příkladu bych se klonila spíš k podobnosti partnerů. I když by byli totiž (a to snad většina :lol: tolerantnější), přece jen je to o  určité rezignaci na ideální představy.

poletucha napsal(a):

Nicolas napsal(a):

....A jako poslední bych uvedl, že se mají rádi. To není moc důležité, ale hodí se to :-) Resp. není to vlastně nějaký signál toho, že vztah může či nemůže fungovat.

čoveče Nico, dyť na tom to stojí, ne?

Nestojí.
Například spousta mých kámošů má svou ženu rádo, ale stojí jim už jen s nějakou jinou ženou (tu samozřejmě rádi nemají).
Může se namítnout, že právě "mít rád" udrželo ten vztah. Jenže neudrželo. Další kopa (to přeháním - bylo to 8, což není kopa) známých odešlo od partnerky i přesto, že ji měli rádi. Ale nedokázali si navzájem tolerovat rozdílné přístupy a jejich představy o budoucnosti byly taky rozdílné. Obrečeli to zpravidla obě strany se slovy "my se tak máme rádi a milujeme se, ale naše představy o budoucnosti jsou bohužel nekompatibilní).

Nicméně ti samozřejmě rozumím. Mít rád svého partnera je asi základ. Základ začátku vztahu. Ale dle mého to opravdu nestačí bez těch ostatních "nožiček".

Pardon :offtopic: Tak jsem si uvedomila, že Nicolas a jeho chlapci :D tu zastupují určitou část mužské populace, kterou já naštěstí moc nepotkávám. :gloria:

L_aura napsal(a):

Pardon :offtopic: Tak jsem si uvedomila, že Nicolas a jeho chlapci :D tu zastupují určitou část mužské populace, kterou já naštěstí moc nepotkávám. :gloria:

Myslím, že ji možná potkáváš, a ani o tom třeba nevíš. Blahá nevědomosti.
Použiju zase skepticko cynický citát: "Kdyby lidé věděli, co o nich druzí říkají, neexistovali by na světě ani 4 přítelé" :P :usch: říkají by se dalo doplnit .........DÉLAJÍ

hmm, Nicolasi, pocházíš z jistého prostředí, nebudu víc komentovat

pokud však odpovídám na otázku v nadpisu vlákna,  osobně bych jako první věc při posuzování míry odlišnosti dala jak je důležité zda se mají rádi (nemluvím o zamilovanosti)
pak ty odlišnosti jsou brány dost jinak než u těch co si hrají na to, že se mají rádi, kde je to víceméně jen o vlastnění.
specifikum toho, že máš někoho opravdu rád je také to, že ho necháš růst
i velké odlišnosti v názorech pak ve vztahu mohou sloužit k inspiraci toho druhého.
I naprosto stejné názory, postupy a zvyklosti nezmůžou nic tam kde jsou lidé sobci

L_aura napsal(a):

Pardon :offtopic: Tak jsem si uvedomila, že Nicolas a jeho chlapci :D tu zastupují určitou část mužské populace, kterou já naštěstí moc nepotkávám. :gloria:

Nápodobně :-))

Klubko napsal(a):

Judita napsal(a):

Ještě chci podotknout, že lidi nemusí spojovat jenom koníčky, může to být i stejné vnitřní naladění, podobné vidění světa...

Určitě. U někoho je to může být i stejný politický náhled :D

Myslím, že není nutný úplně stejný politický náhled, ale hlavně nesmí být zcela odlišný politický náhled.
V mém případě - skalní komunista, případně příznivec dělnické strany či jiný extrémista by byl pro mě nepřijatelný, i kdyby to jinak byl chlap jak víno....

Jo, tak politická shoda je pro mě dost zásadní, v politice se s přítelm shodnu. A  v sexu. Jinak máme natolik odlišné priority, že bysme spolu trvale být nemohli.

Kukačka napsal(a):

L_aura napsal(a):

Já bych neřešila míru odlišnosti, ale míru odlišnosti priorit. Pokud je pro toho druhého skutečně nezbytné mít sportovního partnera, tak přes to vlak nejede a vadit mu to bude... a může to být i důvod k rozchodu. Je to prostě individuální.

S tím jsem se setkala u několika známých. Chlap, sportovec, co se musí denně sportem zničit a má manželku, která jen leží doma u bazénu. Ona fňukala, že není doma s ní, on si stěžoval, že s ním nejezdí.
Nechápu, proč se ti dva vůbec vzali pže po xx letech jim to hodně vadilo oběma. Kdyby na začátku mluvili o tom, jak to chtějí...

Myslim, ze jeste dulezitejsi nez odlisne zajmy je stejny temperament viz aktivni sportovec x lezak u TV. My mame zajme hodne odlisne , ale jsme oba spise lenosi , takze se to da skloubit.

Když o tomto tématu přemýšlím, a beru mě známé dvojice v myšlenkách jednu po druhé, tak zjišťuju, že společné koníčky a trávení volného času je důležité. Zejména když pak odrostou děti. Tam, kde ty společné zájmy jsou, je to jednodušší. Tam, kde nejsou, dřív nebo později jednoho nebo oba mrzí, že ten druhý tráví většinu svého volného času jinde a jinak.

Hm, Nico, tak to fakt  po dlouhé době, mě tvé příspěvky překvapily....a fakt nemůžu souhlasit ... :)

Já si taky totiž myslím, že vše stojí na tom mít rád, s tím je spjaté nesobectví, což se rovná schopnosti umět tolerovat, nacházet kompromisy, aby mohli dva lidé spolu fungovat...

To, co píšeš o svých známých, vidím jakou pořádnou dávku sobectví a egoismu (možná tak trochu i  narcismu:D ) , to se na mě nezlob :)   
Tam bych řekla, že mít rád sám sebe prostě zvítězilo :vissla: ;)

poletucha napsal(a):

...jako první... je důležité zda se mají rádi...
... i velké odlišnosti v názorech pak ve vztahu mohou sloužit k inspiraci toho druhého.
I naprosto stejné názory, postupy a zvyklosti nezmůžou nic tam kde jsou lidé sobci

:godlike: :godlike: :jojo: :jojo: :jojo: :jojo: :jojo:

Ještě jsem chtěla napsat - my se spolu někdy trápíme - přítel má zejména rád kopečky, nejlépe putovat po zříceninách hradů (bývají na kopcích), po rozhlednách (taky samozřejmě na kopcích). Snažím se mu někdy vyhovět a jdu s ním, ale já z toho nic nemám, celou dobu jenom vnímám, že jdu do nějakého téměř strmého kopce, nahoře si vynutím přestávku, trochu to ze mě spadne a konečně vnímám, že: ano, to je ale nahoře krásně. Ale fakt odmítám jít šíleně rychle do šíleně strmých kopců, chci z toho i něco mít. Takže trpí zase on, protože on by šel dál, rychleji, strměji, což kvůli mně nemůže :-) Ono je to dáno asi taky tím, že já nemám moc kondici, nedávno jsem měla zlomenou nohu s komplikacemi, takže jsem pak nějakou dobu vnímala nohu jako ne zcela svou a občas bolí i teď, ale nikomu to moc neříkám.. a snažím se mu stačit, ale taky se ohrazuju, když je toho na mě moc.

A víte, že jste mě docela uklidnili? :)
Nj, vždyť my určitě nějakou tu aktivitu a zájem společný máme a o koníčkách a zájmech, který děláme osamotě, si pak můžem poklábosit :)

Tak jsem o tom přemýšlela a dospěla jsem k závěru, že jsme s manželem víc odlišní než podobní, ale myslím že to vůbec nevadí...jsme spolu už 27 let a myslím, že jsme oba spokojení...Je dost velký sportovec - miluje hlavně fotbal a kolo, to já vůbec. Já teda taky nejsu úplný dřevo, chodím na aquaaerobic. Na kolo vyráží několikrát týdně a já jsem ráda, že mám klid na svýho KONĚ - francouzštinu. Zítra zas vyráží na celej den na kolo a já se těším, jak si budu v klidu poslouchat nový francouzský písničky (dneska mi přišel dáreček - 3 CD od francouzské ambasády - za zásluhy :supr:, dívat se na fr. filmy a číst si ve fr. Večer si o tom pak vykládáme, kdo co zajímavýho zažil, prožil a objevil a vzájemně nás to obohacuje. Já zas jezdím na stáže a na školení, zatímco on se mezitím stará o domácnost a o děti. Politický názor máme skoro stejný a chodíme spolu do divadla, na návštěvy, k vodě.
Mary. one - nenut´se jezdit s ním, když tě to nebaví, dělej si mezitím radši něco co baví tebe a budete oba spokojení!

taková, kterou oba považují za snesitelnou a hlavně, chtějí ji snášet

Soleil napsal(a):

Mary. one - nenut´se jezdit s ním, když tě to nebaví, dělej si mezitím radši něco co baví tebe a budete oba spokojení!

No, zase chci, abychom se vůbec viděli, tak se čas od času přizpůsobím.
Jinak by měl přítel pořád svoje nezávislý programy.. my jsme oba introverti, já si introvertím v interiéru, on v exteriérech, má svoje osamělý aktivity venku. Vystačí si. Klidně celé odpoledne projezdí na kole, motorce, pak si to kolo nebo tu motorku různě opravuje, vylepšuje,... posiluje... brouzdá na netu... věnuje se amatérské astronomii... fotografuje .. on má těch koníčků hodně moc.
Já zase ráda čtu, kreslím, maluju, zavřu se v kuchyni a vařím, starám se o psa, kytky... Taky mám hodně ráda svůj čas o samotě a užívám si ho, na druhé straně nás ty naše rozdílný introvertní aktivity odvádějí od toho, být spolu :)

Soleil napsal(a):

Tak jsem o tom přemýšlela a dospěla jsem k závěru, že jsme s manželem víc odlišní než podobní, ale myslím že to vůbec nevadí...jsme spolu už 27 let a myslím, že jsme oba spokojení...Je dost velký sportovec - miluje hlavně fotbal a kolo, to já vůbec. Já teda taky nejsu úplný dřevo, chodím na aquaaerobic. Na kolo vyráží několikrát týdně a já jsem ráda, že mám klid na svýho KONĚ - francouzštinu. Zítra zas vyráží na celej den na kolo a já se těším, jak si budu v klidu poslouchat nový francouzský písničky (dneska mi přišel dáreček - 3 CD od francouzské ambasády - za zásluhy :supr:, dívat se na fr. filmy a číst si ve fr. Večer si o tom pak vykládáme, kdo co zajímavýho zažil, prožil a objevil a vzájemně nás to obohacuje. Já zas jezdím na stáže a na školení, zatímco on se mezitím stará o domácnost a o děti. Politický názor máme skoro stejný a chodíme spolu do divadla, na návštěvy, k vodě.
Mary. one - nenut´se jezdit s ním, když tě to nebaví, dělej si mezitím radši něco co baví tebe a budete oba spokojení!

Soleil, to mám s těma cizíma jazykama stejně - já mám zase ráda angličtinu, ráda si čtu články na wikipedii v angličtině, dívám se na anglický a americký filmy v originále, těší mě to, když rozumím a když rozumím čím dál víc. Dřív jsem cvičila jógu, to se mi tou zlomenou nohou jaksi přetrhlo a ne a ne se k tomu vrátit... u mně totiž hrozně trvá než si z něčeho udělám trvalý návyk.. jinak jsem schopná cvičit jednou jo a pak dva tři dny nee, což k ničemu není.

Pokud jde o politiku, máme to s přítelem naprosto stejně... což je dobře. Kdyby měl partner jiný politický názor než já, přežila bych to v pohodě asi jedině v případě, kdy by mi ho nevnucoval. To ať si pak má jakej chce, když toleruje můj, budu i já tolerovat jeho.

mary.one napsal(a):

Soleil napsal(a):

Mary. one - nenut´se jezdit s ním, když tě to nebaví, dělej si mezitím radši něco co baví tebe a budete oba spokojení!

No, zase chci, abychom se vůbec viděli, tak se čas od času přizpůsobím.
Jinak by měl přítel pořád svoje nezávislý programy.. my jsme oba introverti, já si introvertím v interiéru, on v exteriérech, má svoje osamělý aktivity venku. Vystačí si. Klidně celé odpoledne projezdí na kole, motorce, pak si to kolo nebo tu motorku různě opravuje, vylepšuje,... posiluje... brouzdá na netu... věnuje se amatérské astronomii... fotografuje .. on má těch koníčků hodně moc.
Já zase ráda čtu, kreslím, maluju, zavřu se v kuchyni a vařím, starám se o psa, kytky... Taky mám hodně ráda svůj čas o samotě a užívám si ho, na druhé straně nás ty naše rozdílný introvertní aktivity odvádějí od toho, být spolu :)

Jo, to chápu, aspoň něco byste spolu mít společnýho měli! Co ten pes? nechodíte na procházky spolu? A co do kina, do divadla? Plánujete mít spolu děti? To pak budete mít společný je! :lol:

Soleil napsal(a):

mary.one napsal(a):

Soleil napsal(a):

Mary. one - nenut´se jezdit s ním, když tě to nebaví, dělej si mezitím radši něco co baví tebe a budete oba spokojení!

No, zase chci, abychom se vůbec viděli, tak se čas od času přizpůsobím.
Jinak by měl přítel pořád svoje nezávislý programy.. my jsme oba introverti, já si introvertím v interiéru, on v exteriérech, má svoje osamělý aktivity venku. Vystačí si. Klidně celé odpoledne projezdí na kole, motorce, pak si to kolo nebo tu motorku různě opravuje, vylepšuje,... posiluje... brouzdá na netu... věnuje se amatérské astronomii... fotografuje .. on má těch koníčků hodně moc.
Já zase ráda čtu, kreslím, maluju, zavřu se v kuchyni a vařím, starám se o psa, kytky... Taky mám hodně ráda svůj čas o samotě a užívám si ho, na druhé straně nás ty naše rozdílný introvertní aktivity odvádějí od toho, být spolu :)

Jo, to chápu, aspoň něco byste spolu mít společnýho měli! Co ten pes? nechodíte na procházky spolu? A co do kina, do divadla? Plánujete mít spolu děti? To pak budete mít společný je! :lol:

S tím psem... buď přítel přijde (resp. přijede na kole) za mnou, tak aby nebyl hned tak rychle fuč (on by mi dal jenom pusu a frčel, trumbera jeden :lol:), navrhnu společnou procházku a beru i psa. Nebo někdy chci vidět přítele, tak vezmu psa a jako by náhodou se stavím na chviličku i za přítelem. ... Děti nevím, jestli plánujem, spíš se dá říct: teoretizujeme o nich :) stejně tak zatím pouze teoretizujeme i o svatbě... Jj, do kina občas zajdem. Nebo do zoo, na nějakej ten výlet (ale to je problém se shodnout, kam pojedeme - o tom už jsem psala), na pivko :) ...

mary.one napsal(a):

...  ty naše rozdílný introvertní aktivity nás odvádějí od toho, být spolu :)...

Můžu se zeptat? Jaké jsou ty chvíle, ten čas, kdy spolu jste? Je to příjemné, nebo znervózňující? To by totiž určitým způsobem mohlo být směrodatné, podle mne... :styrka:

Čas napsal(a):

mary.one napsal(a):

...  ty naše rozdílný introvertní aktivity nás odvádějí od toho, být spolu :)...

Můžu se zeptat? Jaké jsou ty chvíle, ten čas, kdy spolu jste? Je to příjemné, nebo znervózňující? To by totiž určitým způsobem mohlo být směrodatné, podle mne... :styrka:

Příjemné, hodně ;) pro oba :)

mary.one napsal(a):

Čas napsal(a):

mary.one napsal(a):

...  ty naše rozdílný introvertní aktivity nás odvádějí od toho, být spolu :)...

Můžu se zeptat? Jaké jsou ty chvíle, ten čas, kdy spolu jste? Je to příjemné, nebo znervózňující? To by totiž určitým způsobem mohlo být směrodatné, podle mne... :styrka:

Příjemné, hodně ;) pro oba :)

Tož není co řešit ne? :par: :rock: Dokonce bych řekla, že do budoucna to otevírá nové obzory (až se naučíte vycházet si vstříc, jů, já bych to viděla dokonce jako velmi vzrušující, přitažlivé, lákavé a..., hm, možná i záviděníhodné... Držím palce! :jojo:

L_aura napsal(a):

Klubko napsal(a):

Judita napsal(a):

Ještě chci podotknout, že lidi nemusí spojovat jenom koníčky, může to být i stejné vnitřní naladění, podobné vidění světa...

Určitě. U někoho je to může být i stejný politický náhled :D

Myslím, že alespoň nějakého koníčka by měli mít stejného nebo, aby se vzájemně nevylučoval. Prostě, aby mohli volný čas trávit také spolu a nenudit se.

My sme s bývalým mali spoločnú trampskú partiu, s ktorou sme chodili na víkendy, kratšie dovolenky a občas si zahulákať s gitarou aj cez týždeň. Blbé bolo, že nám časom zrušili krčmu, kde sme sa schádzali, partia sa rozpadla... Nalši sme si síce iných spoločných kamarátov, ale tam už bolo to vyladenie trochu iné a postupne sme mali každý iné koníčky. Takže aj ten spoločný koníček môže byť otázny...

mary.one napsal(a):

Ještě jsem chtěla napsat - my se spolu někdy trápíme - přítel má zejména rád kopečky, nejlépe putovat po zříceninách hradů (bývají na kopcích), po rozhlednách (taky samozřejmě na kopcích). Snažím se mu někdy vyhovět a jdu s ním, ale já z toho nic nemám, celou dobu jenom vnímám, že jdu do nějakého téměř strmého kopce, nahoře si vynutím přestávku, trochu to ze mě spadne a konečně vnímám, že: ano, to je ale nahoře krásně. Ale fakt odmítám jít šíleně rychle do šíleně strmých kopců, chci z toho i něco mít. Takže trpí zase on, protože on by šel dál, rychleji, strměji, což kvůli mně nemůže :-) Ono je to dáno asi taky tím, že já nemám moc kondici, nedávno jsem měla zlomenou nohu s komplikacemi, takže jsem pak nějakou dobu vnímala nohu jako ne zcela svou a občas bolí i teď, ale nikomu to moc neříkám.. a snažím se mu stačit, ale taky se ohrazuju, když je toho na mě moc.

No, my s priateľom tiež robíme kompromisy... v dĺžke a náročnosti túr. Hlavne si nesmieme začať ujasňovať, či je to túra alebo prechádzka :D , to sa pohádame spoľahlivo. Ale máme pekné spoločné zážitky vďaka tomu, že on je ochotný spomaliť a počkať na mňa - bez kondície a fotiacu každého mravca :dumbom: - a ja som ochotná neomdlieť pod kopcom, ale pokúsiť sa naň vyliezť. Aj on aj ja máme po jednej záľube, ktorú ten druhý zdieľať  v podstate nemôže, aj keby chcel, ale to považujem za Ok, lebo máme ešte ďalšie, na ktorých sa mlčky a bez problémov zhodneme.  A odlišní samozrejme sme ;) , ale asi menej, ako s predošlými partnermi(preto sú to všetko už ex).
Ja si rada rozšírim obzory a skúsim trebárs aj nového koníčka, ale zasa tiež to má svoje limity. Podmorské potápanie ani extrémny snowboarding mi nehrozia, niektoré veci môžem vyskúšať jednorazovo(zoskok padákom alebo bugee jumping), ale asi nie ako stále hobby... a čo považujem za dôležité, sú skutočne tie priority. Naopak temperament  - tam si hľadám skôr odlišných hclapov, než som ja... ;) asi aby ma ťahali k aktivitám a inšpirovali.

jo jo, život je kudrnatej......

I to co napsal Nico - je ze života. I tohle znám, i když osobní zkušenost tuto nemám.

Děcka, ...prostě, ...zase skončím při úvahách o rozdílnosti, lásce, vztazích atd..u jednoho....nemůžu jinak.

A to je: partner, manžel, přítel, milenka - nejsou základním kamenem života. Tím jsme my sami. Každý z nás. A proto se musí založit jóóó pořádně!  A ten partner-manžel je nadstavba (krásná příjemná), bonus, cosi, co přijde samo. (áájééé ..zase mám pondělní debilitu vyjadřování..:D ). A proto na něm nelze založit život. Proto můžeme být zde, v této fázi, ochotni a schopni kompromisů a tolerance, i velkorysosti. Protože už máme svý jistý - totiž postavenou - hotovou - sebe.  (stylisticky a gramaticky nezdařeno - vím :lol: )