Já vím, že je to otázka, jak na základní škole, ale... Když se podívám kolem sebe i za sebe - mé minulé vztahy, nějak se nedokážu dopátrat hloubky významu toho slova. Mám pocit, že vztahy, které znám, jsou založeny buď na velké lásce, protože ten druhý uniká, nebo na lásce, protože ten druhý neuniká (pohodlíčko, bezpečí, lenost). Jak to máte, znáte Vy? Prožili jste skutečnou lásku a jak to vypadalo, probíhalo, trvalo? Jak se pozná opravdovost toho citu?

Myslím, že nejdříve bychom museli definovat, co to vlastně je - SKUTEČNÁ láska.
Nemám už potřebu se zabývat skutečnými nebo neskutečnými láskami. Prostě si jen tak žiju. Aby mi bylo co nejvíc fajn. :)

Kdo miluje, ten se nepotřebuje ptát co znamená milovat...

Jasne a kdybys mela volit mezi dvema muzi - jeden tvrdí, že Tě nemiluje, ale chová se, jakoby Tě miloval... a druhý naopak hovoří o obrovské lásce, ale jeho chování tomu neodpovídá, který by to byl?

:lol: ten kterého bych milovala já a nejen mezi dvěma, mezi všemi...

Bety napsal(a):

:lol: ten kterého bych milovala já a nejen mezi dvěma, mezi všemi...

Ono se to krásně říká:-) Jenže v obou případech Ti něco chybí, prostě

mně nic nechybí ani nechybělo, a jsme spolu celkem skoro 38 let, z toho 33 let v manželství :supr: :hjarta:

L_aura napsal(a):

Jasne a kdybys mela volit mezi dvema muzi - jeden tvrdí, že Tě nemiluje, ale chová se, jakoby Tě miloval... a druhý naopak hovoří o obrovské lásce, ale jeho chování tomu neodpovídá, který by to byl?

A dáš víc na slova, nebo na činy?
Já na činy.

Jinak slovo "láska" má pro každého asi jiný význam... takže bys nejdřív musela tohle slovo definovat... a pak to můžem rozebírat.

A s chlapem jsem proto, protože s ním chci být. - je nějaký jiný důvod?

L_aura napsal(a):

Bety napsal(a):

:lol: ten kterého bych milovala já a nejen mezi dvěma, mezi všemi...

Ono se to krásně říká:-) Jenže v obou případech Ti něco chybí, prostě

A co Ti chybí?
Někdo to prostě "říká" činy... a  záleží na Tobě, co Tě víc uspokojuje... chlap, který Ti řekne že Tě má rád... ale jinak na Tebe s.e.r.e. a nebo chlap, který to neřekne... ale chová se k Tobě pěkně a všelijak jinak Ti to dává najevo?

Bety napsal(a):

mně nic nechybí ani nechybělo, a jsme spolu celkem skoro 38 let, z toho 33 let v manželství :supr: :hjarta:

Bety to je nádhernééééééé  :supr::supr::supr:

Martinka1 napsal(a):

L_aura napsal(a):

Bety napsal(a):

:lol: ten kterého bych milovala já a nejen mezi dvěma, mezi všemi...

Ono se to krásně říká:-) Jenže v obou případech Ti něco chybí, prostě

A co Ti chybí?
Někdo to prostě "říká" činy... a  záleží na Tobě, co Tě víc uspokojuje... chlap, který Ti řekne že Tě má rád... ale jinak na Tebe s.e.r.e. a nebo chlap, který to neřekne... ale chová se k Tobě pěkně a všelijak jinak Ti to dává najevo?

No ano, říká mi to činy... ale zrovna mi zase taky řekl, že mě nemiluje. Nechápu, proč to říkal, naštval mě. Chová se láskyplně, něžně, je mou oporou, když je mi zle, je tu se mnou, bojí se o mě, žárlí, má strach, že odejdu, nemá a ani, když bylo období, kdy jsem od něj odešla, neměl, od té doby, co se známe jinou, nechce skončit vztah, prosí mě, ať s ním zůstanu...

A pak vidím svou kamarádku. Její přítel jí nikdy s ničím nepomohl, nikde, krom hospody a postele spolu nebyli, podvedl ji (ona o tom neví, viz mé téma na život po nevěře), ale každý den jí píše a volá, jaká je úžasná a jeho láska.

Nechci to srovnávat, vím, že to takto vypadá příliš jednostranně, jakobych si něco chtěla namlouvat... ale ony slovíčka jsou takové omamné.

dixina napsal(a):

Bety napsal(a):

mně nic nechybí ani nechybělo, a jsme spolu celkem skoro 38 let, z toho 33 let v manželství :supr: :hjarta:

Bety to je nádhernééééééé  :supr::supr::supr:

Hmmm, taky je možné, že je to tím, že já to neumím. Jak se to "dělá"? :D

Já to nedělám, já to tak mám

Lauruš, a neřekl to třeba jen v hádce, víš jak to je, jsme jenom lidi a občas plácnem něco, co nás potom mrzí. Někteří si to uvědomí a omluví se/uvedou na pravou míru a někteří se prostě omluvit neumí.

L_aura napsal(a):

ale ony slovíčka jsou takové omamné.

"chceš uvařit kafe" = taky miluju tě! :storstark:

Lauro - jde jen o tyhle dva chlapy? tak zřejmě každý z nich to prožívá jinak. Pro přítele tvojí kamarádky třeba "tělesno" nic neznamená a má ji skutečně rád a moc...

možná jenom neumíš poslouchat

Můj přítel je kombinace: i mi to říká i mi to dokazuje.
Já jsem jiná (už jsem psala na jiném vlákně), neumím to říct do očí, ale myslím si, že ví, že ho miluju, dokazuju mu to právě jinak. je to zvláštní, ale prostě mi to nejde přes pusu - neumím to vysvětlit - mazlení a laskání je na denním programu, třeba když se mu podívám přímo do očí a pohladím ho/dám mu pusu, tak je mu to jasný.

L_aura napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

L_aura napsal(a):

Ono se to krásně říká:-) Jenže v obou případech Ti něco chybí, prostě

A co Ti chybí?
Někdo to prostě "říká" činy... a  záleží na Tobě, co Tě víc uspokojuje... chlap, který Ti řekne že Tě má rád... ale jinak na Tebe s.e.r.e. a nebo chlap, který to neřekne... ale chová se k Tobě pěkně a všelijak jinak Ti to dává najevo?

No ano, říká mi to činy... ale zrovna mi zase taky řekl, že mě nemiluje. Nechápu, proč to říkal, naštval mě. Chová se láskyplně, něžně, je mou oporou, když je mi zle, je tu se mnou, bojí se o mě, žárlí, má strach, že odejdu, nemá a ani, když bylo období, kdy jsem od něj odešla, neměl, od té doby, co se známe jinou, nechce skončit vztah, prosí mě, ať s ním zůstanu...

A pak vidím svou kamarádku. Její přítel jí nikdy s ničím nepomohl, nikde, krom hospody a postele spolu nebyli, podvedl ji (ona o tom neví, viz mé téma na život po nevěře), ale každý den jí píše a volá, jaká je úžasná a jeho láska.

Nechci to srovnávat, vím, že to takto vypadá příliš jednostranně, jakobych si něco chtěla namlouvat... ale ony slovíčka jsou takové omamné.

Lauro a Ty bys takového chlapa chtěla? Že by ti nikdy s ničím nepomohl, chodili byste akorát do hospody a do postele, podváděl by Tě... ale každý den by Ti volal a psal, jak Tě miluje?

Hele, řeknu Ti tajemství. Milují oba. Každý svým způsobem a každý tak, jak dokáže. Ani jeden není horší nebo lepší. Jsou prostě jiní.

No a na Tobě je, aby sis vybrala, s jakým chlapem chceš být. To za Tebe nikdo nerozhodne.

Ale... mám pocit, že Tvůj přítel je takový ten "příliš hodný chlapec"... neláká Tě spíš nějaký "drsňák" který Tě třeba bude podvádět, ale bude to mezi vámi jiskřit?

dixina napsal(a):

Lauruš, a neřekl to třeba jen v hádce, víš jak to je, jsme jenom lidi a občas plácnem něco, co nás potom mrzí. Někteří si to uvědomí a omluví se/uvedou na pravou míru a někteří se prostě omluvit neumí.

Já nevím, proč to řekl, v hádce to nebylo a posloupnost si přesně nepamatuju... navíc jsem dostala menstruaci a hormony mi tak popletli hlavu, že si pamatuju už jen svůj následný afekt:-))

Doprčič, já si prostě myslím, jsem přesvědčená o tom, že mě miluje, jen má někde v sobě nějaký blok. Kdybych byla mírnější, trpělivější, moudřejší, neřešila bych to a nechala to plynout. Jenže, to já neumím. Když dostanu takovou facku, tak se prostě necítím šťastná, jsem vnitřně nejistá, bolavá... a já prostě nevěřím, že je dobrý tenhle dobrovnolný masochismus. Jsme tu proto, abychom život prožili, co nejlépe. Nemám s ním ani dítě, ani majetek, mohla bych odejít jinam, kde budu šťastná... ale nejde to. Připadám Vám malicherná?

L_aura napsal(a):

Připadám Vám malicherná?

Ale ne... a proč s ním vlastně seš?

Jednou mi k rozhodnutí k rozchodu pomohlo, napsat si pro a proti... - a pak jsem přišla na to, že proti bylo spousta věcí... a pro skoro nic, nebo jen samé nepodstatné... - takže jsem se s ním rozešla. Byl to taky takový ten "hodný chlapec"... - skutečný důvod jsem pochopila až o pár let později, tenkrát jsem to cítila, ale nevěděla.

Pokud cítíš, že je něco ve vztahu špatně, tak to asi tak i je...

Já nad tím nikdy moc nepřemýšlela.
Popravdě jsem asi milovala jen manžu, s tím jsem si dovedla představit, že budem mít děti a že spolu zestárneme.
Nevyšlo to, takže - láska je slepá a rozhodně se jí nenajíš. V tom mám jasno. :lol:
Milovat -  to chceš pro toho druhého snést modré z nebe a on pro tebe taky, takže máte doma dvě nebe, ale nemáte třeba nakoupeno nebo zaplacený složenky...
Nevidíš povahový rozdíly, který jsou mnohdy zásadní. Protože když miluješ, není co řešit... Máš v hlavě jen toho druhého a nad ničím nedumáš...

Martinka1 napsal(a):

L_aura napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

A co Ti chybí?
Někdo to prostě "říká" činy... a  záleží na Tobě, co Tě víc uspokojuje... chlap, který Ti řekne že Tě má rád... ale jinak na Tebe s.e.r.e. a nebo chlap, který to neřekne... ale chová se k Tobě pěkně a všelijak jinak Ti to dává najevo?

No ano, říká mi to činy... ale zrovna mi zase taky řekl, že mě nemiluje. Nechápu, proč to říkal, naštval mě. Chová se láskyplně, něžně, je mou oporou, když je mi zle, je tu se mnou, bojí se o mě, žárlí, má strach, že odejdu, nemá a ani, když bylo období, kdy jsem od něj odešla, neměl, od té doby, co se známe jinou, nechce skončit vztah, prosí mě, ať s ním zůstanu...

A pak vidím svou kamarádku. Její přítel jí nikdy s ničím nepomohl, nikde, krom hospody a postele spolu nebyli, podvedl ji (ona o tom neví, viz mé téma na život po nevěře), ale každý den jí píše a volá, jaká je úžasná a jeho láska.

Nechci to srovnávat, vím, že to takto vypadá příliš jednostranně, jakobych si něco chtěla namlouvat... ale ony slovíčka jsou takové omamné.

Lauro a Ty bys takového chlapa chtěla? Že by ti nikdy s ničím nepomohl, chodili byste akorát do hospody a do postele, podváděl by Tě... ale každý den by Ti volal a psal, jak Tě miluje?

Hele, řeknu Ti tajemství. Milují oba. Každý svým způsobem a každý tak, jak dokáže. Ani jeden není horší nebo lepší. Jsou prostě jiní.

No a na Tobě je, aby sis vybrala, s jakým chlapem chceš být. To za Tebe nikdo nerozhodne.

Ale... mám pocit, že Tvůj přítel je takový ten "příliš hodný chlapec"... neláká Tě spíš nějaký "drsňák" který Tě třeba bude podvádět, ale bude to mezi vámi jiskřit?

Neeee, proboha. Tohle jsem nikdy v životě neměla. Tohle by bylo pro mě příliš jasné a jednoduché k řešení. No holt prostě musíme mít v životě výzvy, které jsou právě pro nás ty nejtěžší.
Martinko, Tobě by nevadilo, kdyby Ti Tvůj přítel prostě tak jednou za pár měsíců řekl prostě jentak, že Tě nemiluje?

Tak například mně by to chlap řekl dvakrát - poprvé a naposledy. Moje hrdost je velmi silně vyvinutá...
Jo, a od toho okamžiku bych se o něm už nevyslovila jako o "příteli"

Martinka1 napsal(a):

L_aura napsal(a):

Připadám Vám malicherná?

Ale ne... a proč s ním vlastně seš?

Jednou mi k rozhodnutí k rozchodu pomohlo, napsat si pro a proti... - a pak jsem přišla na to, že proti bylo spousta věcí... a pro skoro nic, nebo jen samé nepodstatné... - takže jsem se s ním rozešla. Byl to taky takový ten "hodný chlapec"... - skutečný důvod jsem pochopila až o pár let později, tenkrát jsem to cítila, ale nevěděla.

Pokud cítíš, že je něco ve vztahu špatně, tak to asi tak i je...

Proč s ním jsem? Pro milión věcí. Protože je milý, hodný, má strašně dobré srdce, mohu se o něj opřít, mohu se mu se vším svěřit, je tu pro mě, když potřebuju, je mým nejlepším přítelem, je taky mými "rodiči", na které se bohužel spolehnout nemohu, vyslechne mě, diskutujeme spolu o všem, vycházíme si vstříc, máme úžasný sex, je velmi trpělivý, tolerantní, chápající, skvěle si rozumíme a v čem ne, v tom se zase doplňujeme, vzájemně si pomáháme, jsme tu pro sebe, když ten druhý potřebuje, staráme se o sebe navzájem ... a když si myslí, že spím, tak mě pusinkuje a hladí, jako někoho, ke komu cítí velikou lásku - to jindy nedělá

Ale ano, (říká, že) mě nemiluje a nechce se mnou plánovat budoucnost

Bety napsal(a):

Tak například mně by to chlap řekl dvakrát - poprvé a naposledy. Moje hrdost je velmi silně vyvinutá...
Jo, a od toho okamžiku bych se o něm už nevyslovila jako o "příteli"

My spolu právě oficiálně nechodíme, takže tedy pro přesnost - partner/přítel to není :-)

Láska je priať tomu druhému šťastie a len to najlepšie, aj keď to ide proti mojim záujmom. :) Teda napríklad dopriať mu "inú ženskú", ak je to to, čo potrebuje ku šťastiu.

Selima napsal(a):

Láska je priať tomu druhému šťastie a len to najlepšie, aj keď to ide proti mojim záujmom. :) Teda napríklad dopriať mu "inú ženskú", ak je to to, čo potrebuje ku šťastiu.

No ano, já mu jinou ženu přeju. Přeju mu, aby našel štěstí, lásku. Jen od něj do té doby nedokážu odejít. Popravdě, při té představě pociťuju úlevu.

L_aura napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

L_aura napsal(a):

Připadám Vám malicherná?

Ale ne... a proč s ním vlastně seš?

Jednou mi k rozhodnutí k rozchodu pomohlo, napsat si pro a proti... - a pak jsem přišla na to, že proti bylo spousta věcí... a pro skoro nic, nebo jen samé nepodstatné... - takže jsem se s ním rozešla. Byl to taky takový ten "hodný chlapec"... - skutečný důvod jsem pochopila až o pár let později, tenkrát jsem to cítila, ale nevěděla.

Pokud cítíš, že je něco ve vztahu špatně, tak to asi tak i je...

Proč s ním jsem? Pro milión věcí. Protože je milý, hodný, má strašně dobré srdce, mohu se o něj opřít, mohu se mu se vším svěřit, je tu pro mě, když potřebuju, je mým nejlepším přítelem, je taky mými "rodiči", na které se bohužel spolehnout nemohu, vyslechne mě, diskutujeme spolu o všem, vycházíme si vstříc, máme úžasný sex, je velmi trpělivý, tolerantní, chápající, skvěle si rozumíme a v čem ne, v tom se zase doplňujeme, vzájemně si pomáháme, jsme tu pro sebe, když ten druhý potřebuje, staráme se o sebe navzájem ... a když si myslí, že spím, tak mě pusinkuje a hladí, jako někoho, ke komu cítí velikou lásku - to jindy nedělá

Ale ano, (říká, že) mě nemiluje a nechce se mnou plánovat budoucnost

Bojí sa, buď teba, alebo "vážneho" vzťahu. Ber ho takého, aký je, alebo mu skús pomôcť, ale s rizikom, že to len zhoršíš.

L_aura napsal(a):

Martinko, Tobě by nevadilo, kdyby Ti Tvůj přítel prostě tak jednou za pár měsíců řekl prostě jentak, že Tě nemiluje?

Ale to víš, že by mi to vadilo :lol:
Jenže otázka byla, vybrala by sis chlapa, co na Tebe sere ale říká že Tě miluje... nebo chlapa, co to neříká, ale chová se tak? Odpověď jednoznačná. Činy mluví hlasitěji než slova.

V mém konkrétním případě, pokud bych si myslela, že mě jen tak škádlí a říká to ze srandy - tak bych to vzala v pohodě.
Pokud bych cítila, že to myslí vážně - ale to by nesměly být jen slova, ale muselo by to být podepřeno i činy - asi bych začla vyhrožovat odstěhováním (měla bych kam)...
Ale podotýkám, že nejde JEN o slova. Když mě chlap bude na rukou nosit, bude se mi zamilovaně dívat do očí a přitom ústa vypustí větu "nemiluju Tě"... tak budu věřit tomu, co cítím, a ne těm slovům... - a možná budu přemýšlet, proč neumí říct "miluju Tě"...
Ale tenhle problém nemám, přítel mi říká miluju Tě... to spíš já mám problém to říct jemu :lol: a není to proto, že bych ho nemilovala... prostě někomu to přes pusu jde hůř...

L_aura napsal(a):

Bety napsal(a):

Tak například mně by to chlap řekl dvakrát - poprvé a naposledy. Moje hrdost je velmi silně vyvinutá...
Jo, a od toho okamžiku bych se o něm už nevyslovila jako o "příteli"

My spolu právě oficiálně nechodíme, takže tedy pro přesnost - partner/přítel to není :-)

Tak kdo to teda je :co: Kamarád? Na sex???

No tak pokud spolu vlastně oficiálně ani nejste, tak to láska ani nemusí být, a tím pádem ti ji nemusí ani projevovat. A v tom případě ani nechápu, proč to řešíš. A od člověka, který oficiálně ani není tvým partnerem, nemůžeš čekat plánování společné budoucnosti...

Martinka1 napsal(a):

L_aura napsal(a):

Martinko, Tobě by nevadilo, kdyby Ti Tvůj přítel prostě tak jednou za pár měsíců řekl prostě jentak, že Tě nemiluje?

nějak tomu asi nerozumím, vždyť si psala, že to není tvůj přítel, že spolu nechodíte .. ???

L_aura napsal(a):

Jasne a kdybys mela volit mezi dvema muzi - jeden tvrdí, že Tě nemiluje, ale chová se, jakoby Tě miloval... a druhý naopak hovoří o obrovské lásce, ale jeho chování tomu neodpovídá, který by to byl?

Jak se znám, určitě bych si vybrala toho, kterého miluji já. :hjarta:
Ale když se na to dívám jako srdečně nezaujatý pozorovatel ..... já věřím činům, kecy mi jsou šumák. :)

L_aura napsal(a):

Jasne a kdybys mela volit mezi dvema muzi - jeden tvrdí, že Tě nemiluje, ale chová se, jakoby Tě miloval... a druhý naopak hovoří o obrovské lásce, ale jeho chování tomu neodpovídá, který by to byl?

ženáček ? ;)

No, já bych asi byla s tím, se kterým je mi dobře, bez ohledu na to, co říká - lidi toho namluví...
A co ty ? Ty ho miluješ ?

L_aura napsal(a):

My spolu právě oficiálně nechodíme, takže tedy pro přesnost - partner/přítel to není :-)

Tak v tom případě - wo co gou? Nechodíte spolu, není to tvůj partner, nemiluje tě - tak co řešíš??? Narovinu ti řekl jak to je, tak buď ráda, že tě nevodí za nos.  Je vám spolu příjemně, máte hezký sex a to je všechno, co na tom nechápeš? Když ti to přímo řekl.

terezka007 napsal(a):

No tak pokud spolu vlastně oficiálně ani nejste, tak to láska ani nemusí být, a tím pádem ti ji nemusí ani projevovat. A v tom případě ani nechápu, proč to řešíš. A od člověka, který oficiálně ani není tvým partnerem, nemůžeš čekat plánování společné budoucnosti...

:rolleyes: Oficiálne? Čo to znamená "byť s niekým oficiálne"? :co: A plánovať budúcnosť sa dá samozrejme aj po jednej noci, otázka je, akú to má hodnotu...

dixina napsal(a):

Bety napsal(a):

mně nic nechybí ani nechybělo, a jsme spolu celkem skoro 38 let, z toho 33 let v manželství :supr: :hjarta:

Bety to je nádhernééééééé  :supr::supr::supr:

Jen jestli je on taky stejne nadseny :)

Ivana*M napsal(a):

dixina napsal(a):

Bety napsal(a):

mně nic nechybí ani nechybělo, a jsme spolu celkem skoro 38 let, z toho 33 let v manželství :supr: :hjarta:

Bety to je nádhernééééééé  :supr::supr::supr:

Jen jestli je on taky stejne nadseny :)

Jenže, to je právě to, co není potřeba zkoumat. Kdyby nebyl, asi by to řešil. Proč každý zkoumá, jak se cítí ten druhý a přitom si v první řadě neumí zařídit tak, aby se cítil dobře sám ?

Pro ilustraci jeden pěkný vtip z vedlejšího vlákna:

Nadránom vytrvalo zvoní na byte zvonček. Manželka otvorí a na chodbe stojí jej úplne nadratý manžel, opretý čelom o zvonček. Usmeje sa na manželku. Manželka Marta sa na neho tiež usmeje a vraví : - Ale Igorko !
Tí tvoji kamaráti sú ale huncúti. Veď ja viem, že ty nepiješ.  To ťa oni len nejako opili, aby som ja bola na teba nahnevaná, mne je to jasné. Tí ti to ale vyparatili. Ale ja nie som taká hlúpa. Poď pekne dnu, uložím ťa do postieľky..
Manželka vtiahne muža dnu, zavrie dvere, dá mu dole kabát, sako a vidí, že na golieri má stopy od rúžu. Len sa usmeje a vraví : - Téda, Igorko, tí tvoji kamaráti ! To sú ale čísla ! Čo tí len nevymyslia! Natreli ti golier rúžom, aby som ja akože aj žiarlila, že ty máš v robote nejakú ženskú.. Ale veď ty vieš, že ja nie som taká. No poď, povyzliekam ťa..
Dá mu dole gate a keď mu stiahne košeľu, vidí, že má celý chrbát doškriabaný. To sa už na chvíľku zarazí, ale usmeje sa a povie :
- Tak to už trošičku, naozaj, tí tvoji kamaráti preháňajú, Igorko. Hodili ťa s holým chrbátikom do kríkov, aby to vyzeralo tak, že ťa doškriabala pri tom, chichi, no veď vieš pri čom, doškriabala nejaká ženská.. Ale ja im nenaletím, ja viem, aký je môj Igorko dobrý. No poď, dáme dole aj slipiky..
Žena si k nemu kľakne, dá mu dole slipy a odrazu vidí, že má na vtáku okolo žaluďa stopy po rúži.. To už naozaj stratí reč a len sa na to pozerá..
Keď už to trvá istú chvíľu, manžel opitým hlasom prehovorí : - No ? Kombinuj, Marta, rýchlo kombinuj ! Inak som v riti !!

Jak je vidno, Martička ví, co to znamená milovat. - Ta svého muže miluje i s jeho nedostaky.
Zatímco Igorko - z toho si příklad věru neberte...  (ten je se svou láskou v riti )
:dumbom:

Ivana*M napsal(a):

Jen jestli je on taky stejne nadseny :)

38 let se tváří nadšeně - že je spokojený, neutekl k jiné, za všelico mě pochválí, hodně se spolu nasmějeme, dopřeje mi dovolenou i moje koníčky,miluje a stará se o děti, neplatí nikde alimenty, vydělává peníze a posílá je na můj účet, stará se o zahrádku, nakupuje a vaří a pracuje spolu se mnou v domácnosti, přiveze, odveze a zařídí, podpořil mě v každé životní situaci a nikdy nezklamal, co slíbí to dodrží  - je mi jedno jestli to 38 let hraje!

teda Bety, to se tak hezky čte :-)

:lol: právě mi donesl a umyl čerstvé jahody ze zahrádky (máme 3 = TŘI keříčky) a vloni pro mě ukradl květinu!

Abych nezapomněla - ano, ano, hádáme se! :godlike: Ano, někdy se urazíme, jo - i nemluvíme spolu, taky jsme někdy naštvaní... ale to je ŽIVOT a LÁSKA, to všechno je krásné a nikdy se to nebude opakovat, život se nežije "nanečisto" a "na zkoušku", a když se někdy zlobím, tak mě napadne jaká je to blbost a že nevím, jak dlouho ještě budeme živi... nikdo neví dne ani hodiny

Byty, moc hezky jsi to napsala :supr:

A milovat ..... co znamená? myslím , že když se o mě partner bojí, při nemoci, když jsem pryč , abych se vrátila v pořádku.
Taky se občas poškorpíme, to už ke vztahu , partnerství patří a každý by měl občas ustoupit, pochválit. V tom dnešním shonu , děti ,práce , problémy si ani neuvědomíme jak by nám bylo zle bez toho někoho milovat a mít v něm oporu. Nevím jak to napsat , ale to že mě někdo miluje prostě cítím.  :)

Selima napsal(a):

terezka007 napsal(a):

No tak pokud spolu vlastně oficiálně ani nejste, tak to láska ani nemusí být, a tím pádem ti ji nemusí ani projevovat. A v tom případě ani nechápu, proč to řešíš. A od člověka, který oficiálně ani není tvým partnerem, nemůžeš čekat plánování společné budoucnosti...

:rolleyes: Oficiálne? Čo to znamená "byť s niekým oficiálne"? :co: A plánovať budúcnosť sa dá samozrejme aj po jednej noci, otázka je, akú to má hodnotu...

V případě Laury to znamená to, že spolu vlastně ani nechodí, což už na první pohled ukazuje, že s plánovaním budoucnosti a de facto i s láskou to nebude moc horké. Taky to znamená, že si jsou toho oba vědomi a nevodí se za nos.

Bety napsal(a):

:lol: právě mi donesl a umyl čerstvé jahody ze zahrádky (máme 3 = TŘI keříčky) a vloni pro mě ukradl květinu!

Mela bys to nekam poslat  , treba do knihy rekordu, protoze myslim , ze to je naprosty unikat .:supr:

Bebe napsal(a):

Byty, moc hezky jsi to napsala :supr:

A milovat ..... co znamená? myslím , že když se o mě partner bojí, při nemoci, když jsem pryč , abych se vrátila v pořádku.
Taky se občas poškorpíme, to už ke vztahu , partnerství patří a každý by měl občas ustoupit, pochválit. V tom dnešním shonu , děti ,práce , problémy si ani neuvědomíme jak by nám bylo zle bez toho někoho milovat a mít v něm oporu. Nevím jak to napsat , ale to že mě někdo miluje prostě cítím.  :)

Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej mas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho neopustila apod. Ale to je spise zvyk nez laska.

Bety napsal(a):

je mi jedno jestli to 38 let hraje!

:godlike:
Bety, ráda tě čtu. Myslím, že ty víš o nepodmíněné lásce. Tys ji dle mě i objevila.
Neřešíš partnera. Řešíš sebe. Jak se cítíš ty a že ty ho miluješ. Ostatní je putna. :)
Myslím, že se budu ještě muset nejmíň jednou narodit, protože toho tolik neumím. Tolik zkoušek jsem nezvádla a budu je opakovat. V příštím životě si moc přeji "umět" vztah s partnerem tak, jak to "umíš" ty.
Nedovedu to líp napsat, snad je to dost srozumitelné.

Děkuji za tvá psaní. Jsem ráda, že lidé jako ty opravdu existují.

Martinka1 napsal(a):

L_aura napsal(a):

Bety napsal(a):

Tak například mně by to chlap řekl dvakrát - poprvé a naposledy. Moje hrdost je velmi silně vyvinutá...
Jo, a od toho okamžiku bych se o něm už nevyslovila jako o "příteli"

My spolu právě oficiálně nechodíme, takže tedy pro přesnost - partner/přítel to není :-)

Tak kdo to teda je :co: Kamarád? Na sex???

Je to složité. Prostě to vypadá jako vztah, jen mu nechci dát takovou nálepku - a on sám to pochopitelně neudělá.

Včera jsem o tom znovu - i díky Vám - přemýšlela. Co by bylo, kdybych měla vedle sebe muže, jako má Bety? Super lásku na desetiletí? Já bych se prostě bála, udusila (mám psychosomatické astma) nebo utekla. Možná být s tímto člověkem je pro mě momentálně jediný způsob, jak lásku dokážu přijmnout.

Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej mas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho neopustila apod. Ale to je spise zvyk nez laska.

Ivano*M, s tím musim nesouhlasit. Jestli to opravdu myslíš jako reakci na Bebe, co se týče klasického vztahu, kdy se dva berou nebo spolu žijí z lásky. S manželem jsem celkem 16 let a mám za to, že i po těch letech se skutečně milujeme, určitě nejde jen o zvyk ;) . Cítím to tak :) .

Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej nemas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho za určitých okolností neopustila apod.
Zvyk nezvyk - i tak to někdy je...

L_aura napsal(a):

Včera jsem o tom znovu - i díky Vám - přemýšlela. Co by bylo, kdybych měla vedle sebe muže, jako má Bety? Super lásku na desetiletí? Já bych se prostě bála, udusila (mám psychosomatické astma) nebo utekla. Možná být s tímto člověkem je pro mě momentálně jediný způsob, jak lásku dokážu přijmnout.

Jj, mala som to tak skoro desať rokov. Ale zdá sa, že sa to už mení. :jojo:

Tiffany napsal(a):

Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej mas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho neopustila apod. Ale to je spise zvyk nez laska.

Ivano*M, s tím musim nesouhlasit. Jestli to opravdu myslíš jako reakci na Bebe, co se týče klasického vztahu, kdy se dva berou nebo spolu žijí z lásky. S manželem jsem celkem 16 let a mám za to, že i po těch letech se skutečně milujeme, určitě nejde jen o zvyk ;) . Cítím to tak :) .

Myslím, že je daleko jednodušší někoho milovat, když je nemocný - strach o něj, ta nejistota Ti dává pocit jeho vzácnosti - než když je zdravý, normální, všední.  Tohle není důkaz lásky. Možná spíš charakteru.

Selima napsal(a):

L_aura napsal(a):

Včera jsem o tom znovu - i díky Vám - přemýšlela. Co by bylo, kdybych měla vedle sebe muže, jako má Bety? Super lásku na desetiletí? Já bych se prostě bála, udusila (mám psychosomatické astma) nebo utekla. Možná být s tímto člověkem je pro mě momentálně jediný způsob, jak lásku dokážu přijmnout.

Jj, mala som to tak skoro desať rokov. Ale zdá sa, že sa to už mení. :jojo:

A jak se Ti to podařilo?

Myslím, že je daleko jednodušší někoho milovat, když je nemocný ... než když je zdravý, normální, všední.
To není láska - to je buď normální soucit s nemocným, nebo lehce nenormálně ventilovaná touha po vlastním ocenění, důležitosti a pod.

helena napsal(a):

Myslím, že je daleko jednodušší někoho milovat, když je nemocný ... než když je zdravý, normální, všední.
To není láska - to je buď normální soucit s nemocným, nebo lehce nenormálně ventilovaná touha po vlastním ocenění, důležitosti a pod.

Souhlasím. Jenže ten POCIT lásky prostě v tu chvíli máš. Kdežto, když přijde unavený z práce a nechá na podlaze zase další špinavé ponožky, tenhle POCIT mít nebudeš, spíš jiný :dumbom:

L_aura napsal(a):

Tiffany napsal(a):

Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej mas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho neopustila apod. Ale to je spise zvyk nez laska.

Ivano*M, s tím musim nesouhlasit. Jestli to opravdu myslíš jako reakci na Bebe, co se týče klasického vztahu, kdy se dva berou nebo spolu žijí z lásky. S manželem jsem celkem 16 let a mám za to, že i po těch letech se skutečně milujeme, určitě nejde jen o zvyk ;) . Cítím to tak :) .

Myslím, že je daleko jednodušší někoho milovat, když je nemocný - strach o něj, ta nejistota Ti dává pocit jeho vzácnosti - než když je zdravý, normální, všední.  Tohle není důkaz lásky. Možná spíš charakteru.

Asi jsme se do toho trochu zamotali, já to nemyslela vyloženě na tuhle konkrétní situaci, kdy se staráme o naší nemocnou polovičku, ale prostě o celkový pohled na věc, že to nemusí být nutně jen zvyk, když s někym dlouho žijete, láska přece nemusí vyprchat :) . I když znám také taková manželství, kdy jde už jen o ten zvyk...Naštěstí se to určitě netýká všech, Bety to napsala krásně :) .

L_aura napsal(a):

helena napsal(a):

Myslím, že je daleko jednodušší někoho milovat, když je nemocný ... než když je zdravý, normální, všední.
To není láska - to je buď normální soucit s nemocným, nebo lehce nenormálně ventilovaná touha po vlastním ocenění, důležitosti a pod.

Souhlasím. Jenže ten POCIT lásky prostě v tu chvíli máš. Kdežto, když přijde unavený z práce a nechá na podlaze zase další špinavé ponožky, tenhle POCIT mít nebudeš, spíš jiný :dumbom:

No právě L-auro, to je ta láska...;), i když mě tu chvíli může drahoušek "naprdnout", přesto vím, že ho miluji ;) .

když přijde unavený z práce a nechá na podlaze zase další špinavé ponožky, tenhle POCIT mít nebudeš
To jako že nemocnému by to prošlo, jo? Protože máš "POCIT lásky", zatímco u zdravýho chlapa nebudeš akceptovat ani tu únavu - pokud teda bude fakt utahanej a ne se jen vymlouvat.

helena napsal(a):

když přijde unavený z práce a nechá na podlaze zase další špinavé ponožky, tenhle POCIT mít nebudeš
To jako že nemocnému by to prošlo, jo? Protože máš "POCIT lásky", zatímco u zdravýho chlapa nebudeš akceptovat ani tu únavu - pokud teda bude fakt utahanej a ne se jen vymlouvat.

Heleno, mluvíme o tom samým

Lauro,
pro zjednodušení situace se můžeš řídit jen POCITY. Ty většinou dělíš na pohodu - nepohodu. Nepojmenovávám je.
Tak to dělám já. Ani nezkoumám, jestli jde o pocit lásky nebo jak se pocit jmenuje.

Pitvat - má mě rád - nemá mě rád - popřípadě se na to zeptat (?)to mi připomíná anketu mojí dcery pár let zpět, kdy mi ukázala tajný lísteček od spolužáka (asi 4.třída myslím na základný škole !), kde stálo : miluješ mě? ano /ne
:lol

Coby dospělá anketu nedělám. Není mi totiž tato informace k ničemu. Ptám se sama sebe , zda jsem spokojená. (tady píšu o sobě - nepíšu co dělám pro spokojený vztah - tedy jeho spojenost...atd)

Pokud jsem s přítelem (manželem) a cítím se dobře spokojeně, tak vím, že je to v pořádku. Extrémy (šílená láska, extatická vášeň apod) mě nelákají, ani je nevyhledávám, protože kyvydlo se pak musí zákonitě vychýlit i opačným směrem. Protože mým cílem je spokojenost, tak to kyvadlo by mělo být tak nějak ponejvíce ve středu - s mírnými odchylkami - to je tak pro mě optimální.

Spokojenost mi taky říká, že to co dělám, dělám dobře. Když se přistihnu se spokojeným úsměvem, tak hned poděkuju za všechno, co dostávám (a trošku vychýlím hned kyvadlo :D ). A když jsem spokojená, dokážu "uspokojit" své okolí. Třeba i přenosem energie, nabídkou pohody, vyrovnaností, láskou.

Mno. tak nějak to vidím...

Wiki, rozumím, nikdy bych sama nic takového neřešila, kdyby mi neříkal, že mě NEmiluje.

Podotýkám, že to nebylo na dotaz, tedy, že to nebyla odpověď.

Tiffany napsal(a):

Pokud s nekym zijes delsi dobu , tak o nej mas urcitym zpusobem starost, v nemoci bys ho neopustila apod. Ale to je spise zvyk nez laska.

Ivano*M, s tím musim nesouhlasit. Jestli to opravdu myslíš jako reakci na Bebe, co se týče klasického vztahu, kdy se dva berou nebo spolu žijí z lásky. S manželem jsem celkem 16 let a mám za to, že i po těch letech se skutečně milujeme, určitě nejde jen o zvyk ;) . Cítím to tak :) .

Ja jsem s m. pres dvacet let a zadnou horouci lasku neprozivam uz pomerne dlouho / z me strany / , urcitym zpusobem si ale rozumime , jsme proste na sebe zvykli.

jsme proste na sebe zvykli
Ivano, když budeš 20 let bydlet s přítelkyní (a nemám na mysli sexuální vztah), tak si na ni nakonec zvykneš taky, aniž byste se milovaly. Když to přeženu, tak starost můžeš mít i o kočku... ale manželství nebo partnerství je přece jen o něčem jiném.

Já mám úžasný a naprosto dokonalý vztah se svýma dvěma kočkama :-.)))))

L_aura napsal(a):

Já mám úžasný a naprosto dokonalý vztah se svýma dvěma kočkama :-.)))))

No jo, to je jasný, ty Tě nikdy neopustí :lol:

L_aura napsal(a):

Wiki, rozumím, nikdy bych sama nic takového neřešila, kdyby mi neříkal, že mě NEmiluje.

Tomu nerozumím. Pochopila bych, kdyby ti třeba neodpověděl na otázku, zda tě miluje. Ale pokud ti jasně řekl, že ne, není co řešit - prostě tě nemiluje.

Že ty bys chtěla věřit tomu, že i když řekl, že ne, kecal ? Ale to je na tobě, čemu budeš věřit a co si nalhávat, to mi ti tady nevyřešíme.

Jedině bych snad mohla napsat, abych tě potěšila :

"sice ti řekl, že tě nemiluje, ale podle toho, jak to popisuješ, určitě lhal - rozhodně tě miluje, jen to tutlá ;-)

Martinka1 napsal(a):

L_aura napsal(a):

Já mám úžasný a naprosto dokonalý vztah se svýma dvěma kočkama :-.)))))

No jo, to je jasný, ty Tě nikdy neopustí :lol:

Ale jo, docela klidně. Kočky přece takové jsou. To není pejsek, který svého pána miluje bezmezně.

mashanko: Vážně myslíš, že kdyby mi tohle někdo tady napsal, myslíš, že bych pak neměla už neměla žádné pochybnosti?

Já se prostě jen vnitřně vztekám. Už pár let se snažím vypořádávat s některými věcmi, ale stejně se mi stále v jiných podobách vrací. Pořád kolem sebe poslouchám o osudových láskách, které byly-jsou osudové jen proto, že na ně ten druhý kašlal. I tento bývalý měl svou ‚osudovou’, tu jedinou, kterou kdy miloval.... prostě ženu, která s ním chvíli byla-nebyla a pak odešla za jiným.
Bohužel tohle všechno já také znám - z té druhé strany. Když jsem byla mladinká, byla jsem ‚tou osudovou’ pro pár mužů, prostě jen proto, že jsem si chtěla pohrát a že mi na ničem než na sobě nezáleželo, prostě proto, že jsem neznala hloubku citů, tedy jsem netušila, že je někdo vůbec může mít.
Už je to dlouho, tak si říkám, že už jsem si to teda mohla přece vybrat a ono pořád nic :D:dumbom:

L_aura napsal(a):

Selima napsal(a):

L_aura napsal(a):

Včera jsem o tom znovu - i díky Vám - přemýšlela. Co by bylo, kdybych měla vedle sebe muže, jako má Bety? Super lásku na desetiletí? Já bych se prostě bála, udusila (mám psychosomatické astma) nebo utekla. Možná být s tímto člověkem je pro mě momentálně jediný způsob, jak lásku dokážu přijmnout.

Jj, mala som to tak skoro desať rokov. Ale zdá sa, že sa to už mení. :jojo:

A jak se Ti to podařilo?

Postupne... práca na sebe, semináre, knihy, čiastočný psych. výcvik(amatérsky).... atď.

L_aura napsal(a):

mashanko: Vážně myslíš, že kdyby mi tohle někdo tady napsal, myslíš, že bych pak neměla už neměla žádné pochybnosti?

Já se prostě jen vnitřně vztekám. Už pár let se snažím vypořádávat s některými věcmi, ale stejně se mi stále v jiných podobách vrací. Pořád kolem sebe poslouchám o osudových láskách, které byly-jsou osudové jen proto, že na ně ten druhý kašlal. I tento bývalý měl svou ‚osudovou’, tu jedinou, kterou kdy miloval.... prostě ženu, která s ním chvíli byla-nebyla a pak odešla za jiným.
Bohužel tohle všechno já také znám - z té druhé strany. Když jsem byla mladinká, byla jsem ‚tou osudovou’ pro pár mužů, prostě jen proto, že jsem si chtěla pohrát a že mi na ničem než na sobě nezáleželo, prostě proto, že jsem neznala hloubku citů, tedy jsem netušila, že je někdo vůbec může mít.
Už je to dlouho, tak si říkám, že už jsem si to teda mohla přece vybrat a ono pořád nic :D:dumbom:

Jistě, že nemyslím ;)
Aha. Tak teď je to holt asi obráceně, no - život prostě obsahuje od každého něco. Jednou jsi osudová pro někoho, na koho kašleš ty a podruhé je to naopak - co k tomu dodat. Asi, že každý člověk by považoval za ideální, kdyby se potkali dva, kteří jsou pro sebe osudoví navzájem. Sice se to občas stane, ale nebývá to pravidlem

Wiki napsal(a):

Lauro,
pro zjednodušení situace se můžeš řídit jen POCITY. Ty většinou dělíš na pohodu - nepohodu. Nepojmenovávám je.
Tak to dělám já. Ani nezkoumám, jestli jde o pocit lásky nebo jak se pocit jmenuje.

Pitvat - má mě rád - nemá mě rád - popřípadě se na to zeptat (?)to mi připomíná anketu mojí dcery pár let zpět, kdy mi ukázala tajný lísteček od spolužáka (asi 4.třída myslím na základný škole !), kde stálo : miluješ mě? ano /ne
:lol

Coby dospělá anketu nedělám. Není mi totiž tato informace k ničemu. Ptám se sama sebe , zda jsem spokojená. (tady píšu o sobě - nepíšu co dělám pro spokojený vztah - tedy jeho spojenost...atd)

Pokud jsem s přítelem (manželem) a cítím se dobře spokojeně, tak vím, že je to v pořádku. Extrémy (šílená láska, extatická vášeň apod) mě nelákají, ani je nevyhledávám, protože kyvydlo se pak musí zákonitě vychýlit i opačným směrem. Protože mým cílem je spokojenost, tak to kyvadlo by mělo být tak nějak ponejvíce ve středu - s mírnými odchylkami - to je tak pro mě optimální.

Spokojenost mi taky říká, že to co dělám, dělám dobře. Když se přistihnu se spokojeným úsměvem, tak hned poděkuju za všechno, co dostávám (a trošku vychýlím hned kyvadlo :D ). A když jsem spokojená, dokážu "uspokojit" své okolí. Třeba i přenosem energie, nabídkou pohody, vyrovnaností, láskou.

Mno. tak nějak to vidím...

Ja som zažila extázu, ktorá sa neprehupsla do druhého extrému  :P - ale priznávam bez mučenia, že dlhodobo je to ÚNAVNÉ a človek by nemohol robiť nič iné a myslieť na nič iné... :jojo:

milovat = cítit lásku

Je to ten známý stav, kdy jsme šťastní, máme spousty energie, nic pro nás není překážkou, život je nádhernej...

Je to stav kdy je otevřené srdce ( v reálu to znamená, že 4. čakra se točí naplno a plní energií centra nad i pod).

Tenhle stav (který všichni chceme dosáhnout) může existovat sám o sobě. Prostě to tak cítíš bez objektu lásky.
Mnoho lidí má však srdeční čakru přivřenou a objekt lásky jim pomůže srdce otevřít.
Pro některé je takových lidí málo. V okamžiku kdy však převedeš lásku k jednomu člověku na všechny, na život, energie proudí a neztrácí se.
Ale naprosto s tím nesouvisí zda mě i ten druhý člověk miluje, to je jasné.
To je bonus.
(pozn. můj názor je, že nešťastné nebo naopak naplněné lásky pocházejí z minulých činů)


Cílem života je, mimo jiné, pochopení ( a cítění) lásky bez objektu lásky.

(snad nejsem moc nesrozumitelná)


Osudová láska, v mých očích a s mými zkušenostmi, neexistuje. Osudová láska, jak je prezentována literaturou, je prožívání  silných emocí.  Podotýkám, že jsem si tím prošla taky.
Bohužel moje zkušenost je nepřenosná.
Co mohu poradit, zaměř se, Lauro, na otevírání svého srdce spíš, než na to co cítí ten druhý.

Pol, pekne si to napísala a je to zrozumiteľné. Myslím, že si vystihla aj ten cieľ. Len mne sa tak zdá, že veľa ľudí nevie, resp. nechce mať takýto cieľ. Je možno pre nich lepšie alebo ľahšie byť zatrpknutý a negatívny, než sa otvoriť a milovať aj svojich "nepriateľov".

Poletucha: děkuji, myslím, že je to přesně to, co bych měla.

poletucha napsal(a):

milovat = cítit lásku

Je to ten známý stav, kdy jsme šťastní, máme spousty energie, nic pro nás není překážkou, život je nádhernej...

Je to stav kdy je otevřené srdce ( v reálu to znamená, že 4. čakra se točí naplno a plní energií centra nad i pod).

Tenhle stav (který všichni chceme dosáhnout) může existovat sám o sobě. Prostě to tak cítíš bez objektu lásky.
Mnoho lidí má však srdeční čakru přivřenou a objekt lásky jim pomůže srdce otevřít.
Pro některé je takových lidí málo. V okamžiku kdy však převedeš lásku k jednomu člověku na všechny, na život, energie proudí a neztrácí se.
Ale naprosto s tím nesouvisí zda mě i ten druhý člověk miluje, to je jasné.
To je bonus.
(pozn. můj názor je, že nešťastné nebo naopak naplněné lásky pocházejí z minulých činů)


Cílem života je, mimo jiné, pochopení ( a cítění) lásky bez objektu lásky.

(snad nejsem moc nesrozumitelná)


Osudová láska, v mých očích a s mými zkušenostmi, neexistuje. Osudová láska, jak je prezentována literaturou, je prožívání  silných emocí.  Podotýkám, že jsem si tím prošla taky.
Bohužel moje zkušenost je nepřenosná.
Co mohu poradit, zaměř se, Lauro, na otevírání svého srdce spíš, než na to co cítí ten druhý.

jj, tak tak -hezky Pol
Tohle je smysl života.
Milovat lidi, klienty, zvířata, sebe, svět...jen tak, sám za sebe...

Bety napsal(a):

:lol: právě mi donesl a umyl čerstvé jahody ze zahrádky (máme 3 = TŘI keříčky) a vloni pro mě ukradl květinu!

To mě přivádí k jiné otázce.
Co je víc? A co znamená víc milovat?

Ukradnout kytku?
Ukradnout pytel cementu a cihly na společné hnízdečko (tím myslím dům)?
Ukradnout auto? :-)

:D
Jo vlastne, ten ‚muj’ pro me taky loni ukradl kvetinu:-))))... i kdyz auto by se taky hodilo:-)

Poletuš :supr:

Milovat? Respektovat se vším všudy a být u toho šťastný... :hjarta:

Čas napsal(a):

Milovat? Respektovat se vším všudy a být u toho šťastný... :hjarta:

Jak říká Bridget Jones o Markovi "říká o mně, že mě má rád takovou, jaká jsem"....
A její přátelé jen pozvednou oči nahoru a zasněně vzdychnou.

Myslím, že je každému jasné, že slovům jako milovat, láska, nenávist, božský se.x, úchylné chování, lítost, strach, zloba apod. dáváme obsah jen my sami.
Člověk (individuální) je měřítkem věcí. Každý z nás má legitimní nárok na "svoji" individuální definici lásky, nenávisti či pocitu štěstí. Což je na druhé straně nesmírně osvobozující a svobodné. Pokud to člověk přijme a pochopí. A unese.

helena napsal(a):

jsme proste na sebe zvykli
Ivano, když budeš 20 let bydlet s přítelkyní (a nemám na mysli sexuální vztah), tak si na ni nakonec zvykneš taky, aniž byste se milovaly. Když to přeženu, tak starost můžeš mít i o kočku... ale manželství nebo partnerství je přece jen o něčem jiném.

O cem ? nebo co jem napsala spatne ? O zviratka mam velkou starost , to je samozrejme , ale nevim , jak to souvisi s tim dlouholetym souzitim.

Emma napsal(a):

Pol, pekne si to napísala a je to zrozumiteľné. Myslím, že si vystihla aj ten cieľ. Len mne sa tak zdá, že veľa ľudí nevie, resp. nechce mať takýto cieľ. Je možno pre nich lepšie alebo ľahšie byť zatrpknutý a negatívny, než sa otvoriť a milovať aj svojich "nepriateľov".

:supr:

L_aura napsal(a):

Včera jsem o tom znovu - i díky Vám - přemýšlela. Co by bylo, kdybych měla vedle sebe muže, jako má Bety? Super lásku na desetiletí? Já bych se prostě bála, udusila (mám psychosomatické astma) nebo utekla. Možná být s tímto člověkem je pro mě momentálně jediný způsob, jak lásku dokážu přijmnout.

L_auro, já si myslím, že celá ta věc s tím, že ti "přítel" řekl, že tě nemiluje, není vůbec o něm, ale jen a jen o tobě. Myslím si, že ty sama NEVÍŠ co to je láska. A nejsi sama. Kdo dnes ví co to je láska? Bez podmínek. Když miluješ a nic za to nežádáš. NIC. Nic nežádáš, protože sama dostáváš tím, že dáváš. Tahle láska tu je, existuje, KAŽDÝ ji může cítit. Když se pro to rozhodne. :)

Neohlížej se na přítele ani na ostatní lidi, jak to kdo má, ale hledej v sobě. Pak najde i on. Řiď se svým srdcem, to ti ukazuje nejlépe.

Milovat? Ano, asi nejvýstižněji to popsala poletucha. Milovat jednoho je jen předstupeň milovat všechny, milovat je i se svými chybami, přijmout je takové, jací jsou. Milovat znamená přijmou sebe takového, jaký jsem. Milovat znamená nebrat si věc osobně :)

mariposa napsal(a):

Kdo dnes ví co to je láska? Bez podmínek. Když miluješ a nic za to nežádáš. NIC. Nic nežádáš, protože sama dostáváš tím, že dáváš. Tahle láska tu je, existuje, KAŽDÝ ji může cítit. Když se pro to rozhodne. :)

Toto nefunguje jen tak jednoduše. Můžu se tisíckrát rozhodnout. Ale pokud to nejde zevnitř, tak to prostě nefunguje.
A - kdo ví, jak to udělat uvnitř? Myslím, že na to žádný univerzální recept není. Kdyby byl, to je nejenom na Nobelovku. :)

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Kdo dnes ví co to je láska? Bez podmínek. Když miluješ a nic za to nežádáš. NIC. Nic nežádáš, protože sama dostáváš tím, že dáváš. Tahle láska tu je, existuje, KAŽDÝ ji může cítit. Když se pro to rozhodne. :)

Toto nefunguje jen tak jednoduše. Můžu se tisíckrát rozhodnout. Ale pokud to nejde zevnitř, tak to prostě nefunguje.
A - kdo ví, jak to udělat uvnitř? Myslím, že na to žádný univerzální recept není. Kdyby byl, to je nejenom na Nobelovku. :)

Majko, stačí se rozhodnout jen jednou a je jedno kolik je ti let a kolik toho máš nebo nemáš za sebou, vždycky tady ta možnost je. Rozhodnutí je přeci jen jedno. Buď je nebo není. A rozhodujeme se jenom my sami. :)
Ano, musí to jít zevnitř, odnikud jinud to nejde. Proto musí člověk hledat uvnitř sama sebe. Dokud to nezkusíš, můžeš o tom jen mluvit. Stejně jako když chceš tancovat. Buď o tom můžeš jen přemýšlet, že bys to chtěla. Nebo se můžeš rozhodnout, že budš tančit. A začneš. Ve chvíli, kdy už tančíš, jsi tancem a nemáš žádné pochyby.
Proč recept? Vždyť jsme každý jiný, to by muselo být 6 miliard receptů jak k lásce dojít. Každý jde jinou cestou, ale cíl je stejný. Někdo dojde dřív jiný později.
Mimochodem já to mám s recepty tak, že si z nic vezmu co potřebuju, určitý základ, a dál už improvizuju podle svých vlastních chutí a podle toho co mám momentálně v lednici :D. Ještě nikdy jsem neuvařila nachlup stejné jídlo jako druhá osoba. :)

KALIK napsal(a):

Milovat? Ano, asi nejvýstižněji to popsala poletucha. Milovat jednoho je jen předstupeň milovat všechny, milovat je i se svými chybami, přijmout je takové, jací jsou. Milovat znamená přijmou sebe takového, jaký jsem. Milovat znamená nebrat si věc osobně :)

:supr:

mariposa napsal(a):

Majko, stačí se rozhodnout jen jednou a je jedno kolik je ti let a kolik toho máš nebo nemáš za sebou, vždycky tady ta možnost je. Rozhodnutí je přeci jen jedno. Buď je nebo není. A rozhodujeme se jenom my sami. :)
Ano, musí to jít zevnitř, odnikud jinud to nejde. Proto musí člověk hledat uvnitř sama sebe. Dokud to nezkusíš, můžeš o tom jen mluvit. Stejně jako když chceš tancovat. Buď o tom můžeš jen přemýšlet, že bys to chtěla. Nebo se můžeš rozhodnout, že budš tančit. A začneš. Ve chvíli, kdy už tančíš, jsi tancem a nemáš žádné pochyby.
Proč recept? Vždyť jsme každý jiný, to by muselo být 6 miliard receptů jak k lásce dojít. Každý jde jinou cestou, ale cíl je stejný. Někdo dojde dřív jiný později.
Mimochodem já to mám s recepty tak, že si z nic vezmu co potřebuju, určitý základ, a dál už improvizuju podle svých vlastních chutí a podle toho co mám momentálně v lednici :D. Ještě nikdy jsem neuvařila nachlup stejné jídlo jako druhá osoba. :)

I kdepáák, to nemá s tancem nic společného. Tak povrchní to není. Tím nemíním povrchní hanlivě.
A můžeš třeba tisíckrát zkoušet a nepůjde to, kdyby ses rozkrájela. Dokud k tomu člověk prostě ještě nedospěl. :P

majkafa napsal(a):

I kdepáák, to nemá s tancem nic společného. Tak povrchní to není. Tím nemíním povrchní hanlivě.
A můžeš třeba tisíckrát zkoušet a nepůjde to, kdyby ses rozkrájela. Dokud k tomu člověk prostě ještě nedospěl. :P

To jsou výmluvy :D. A kdo určuje, že k tomu dospěješ, Majko? Přeci zase jen TY :lol:. Méně mluvit a více dělat, to je "recept". Co uvaříš, to je už je na tobě. Ale jestli opravdu chceš a věříš tomu, tak se ti to podaří. Jestli OPRAVDU zkoušíš, tak dám ruku do ohně, že k tomu dospěješ. Jiná varianta není. Chce to trpělivost. :hjarta: :pussa:

Mariposa: Kdo dnes ví co to je láska? Bez podmínek. Když miluješ a nic za to nežádáš. NIC. Nic nežádáš, protože sama dostáváš tím, že dáváš. Tahle láska tu je, existuje, KAŽDÝ ji může cítit. Když se pro to rozhodne.

Stejně jako Majkafa se domnívám, že láska není věcí rozhodnutí. K tomu je potřeba i cosi neidentifikovatelného, neovlivnitelného vůlí.
Asi rok a půl jsem chodila s člověkem, který mě už od začátku moc nepřitahoval. Ale věděla jsem, že je to hodný člověk a že mě má moc rád. Doufala jsem, že i z mé strany ta láska k němu časem přijde, snažila jsem se ji ze sebe vydolovat. Byla jsem rozhodnutá se v tomto směru snažit. Bohužel, srdci neporučíš. Když to tam není, tak to tam není. Bohužel.

Láska není věcí rozhodnutí.
A partnerská už vůbec ne.
Kdyby to tak bylo, mohli bychom žít v podstatě s kýmkoliv. Díkybohu, že to tak není. To by bylo strašné.

Ještě k tomu rozhodnutí: Trochu mi to připomíná známé "Poručíme, větru, dešti".
Rozhodnout se můžu třeba o tom, že se naučím cizí jazyk, že pojedu třeba na cestu kolem světa,  atd, atd.
Ale rozhodovat o emocích podle mě nejde. Ještě tak ve smyslu - rozhodnu se, že se s partnerem rozejdu, i když ho miluji, protože je (třeba) zadaný,nebo jinak pro mě nevhodný. To jde. Ale opačně  to nejde - rozhodnout se, že budu milovat  určitého člověka. Sice tu občas na babinetu někdo píše, že úplně vše je věcí vlastního rozhodnutí. Ano, dost věcí ano, ale emoce a podobné věci ne. A ani bych to tak mít nechtěla. Nejsem a nechci být naprogramovatelný robot.

majkafa napsal(a):

Láska není věcí rozhodnutí.
A partnerská už vůbec ne.
Kdyby to tak bylo, mohli bychom žít v podstatě s kýmkoliv. Díkybohu, že to tak není. To by bylo strašné.

Já tu ale nemluvím o různých druzích lásky, já tu mluvím o jediné lásce. Bezpodmínečné. Nemohu jinak, už ze své podstaty. Nedokážu rozlišit. Láska je stav duše. Dávání, bez podmínky přijímat.

Nedokážu izolovat (definovat) partnerskou lásku od "jiné" lásky. Je jiná než láska k rodičům, jiná než k dětem, jiná než k přírodě? Láska je jen jedna, jsem si tím jistá. Rozlišování na několik druhů lásky je nepochopení její podstaty. Tak to cítím. Ale ne vždy tomu tak bylo. Přesto, že jsem nevěděla co to láska je, jsem v ní věřila. :)

Blossom napsal(a):

Ještě k tomu rozhodnutí: Trochu mi to připomíná známé "Poručíme, větru, dešti".
Rozhodnout se můžu třeba o tom, že se naučím cizí jazyk, že pojedu třeba na cestu kolem světa,  atd, atd.
Ale rozhodovat o emocích podle mě nejde. Ještě tak ve smyslu - rozhodnu se, že se s partnerem rozejdu, i když ho miluji, protože je (třeba) zadaný,nebo jinak pro mě nevhodný. To jde. Ale opačně  to nejde - rozhodnout se, že budu milovat  určitého člověka. Sice tu občas na babinetu někdo píše, že úplně vše je věcí vlastního rozhodnutí. Ano, dost věcí ano, ale emoce a podobné věci ne. A ani bych to tak mít nechtěla. Nejsem a nechci být naprogramovatelný robot.

Blossom, špatně jsi mě pochopila. Vyložila sis má slova po svém :). Není to žádné poroučení ničemu. Jedná se o to, zda se rozhodneš po lásce "pátrat". Zda se rozhodneš ji začít hledat. Když se pro toto rozhodneš, tak ji najdeš. Nedá se nic přikazovat, to by bylo dětinské :). Potřebuješ jen trpělivost a víru v to, že najdeš.
Proč si myslíš, že člověk, který plně rozhoduje o svém životě, je naprogramovaný robot? Kde máš ten program? Vždyť je to celé improvizace a úžasná hra :lol:

Myslím, že ten, kdo vnímá lásku přeedevším tělesně - věc citů, pocitů, vášní, cítění...nepochopí, že to je opravdu věc rozhodnutí. Rozhodnutí ji prostě příjmout. Rozhodnout se: půjdu cestou Lásky nebo cestou Strachu?
Strach je z tohoto světa, Láska nikoliv, proto se nám pořád s něčím plete, proto se hůř hledá.... a jěště hůř vůbec zachytí a udrží v srdci, kam patří a kde je od počátku.

Mariposo, myslím, že pleteš hrušky s jablky.
Ty máš partnera. Nevěřím ti, že bys tak, jako miluješ tohoto partnera, dokázala milovat kteréhokoliv partnera a s kterýmkoliv žít a počít děti.

Blossom napsal(a):

Stejně jako Majkafa se domnívám, že láska není věcí rozhodnutí. K tomu je potřeba i cosi neidentifikovatelného, neovlivnitelného vůlí.
Asi rok a půl jsem chodila s člověkem, který mě už od začátku moc nepřitahoval. Ale věděla jsem, že je to hodný člověk a že mě má moc rád. Doufala jsem, že i z mé strany ta láska k němu časem přijde, snažila jsem se ji ze sebe vydolovat. Byla jsem rozhodnutá se v tomto směru snažit. Bohužel, srdci neporučíš. Když to tam není, tak to tam není. Bohužel.

O tomhle z mé strany nebyla ani řeč. Není to násilný proces, je to něco absolutně přirozeného a spontánního. Vydupat se nedá nic. Není to o poroučení. Je to o pokoře, o víře a trpělivosti. Je to práce sama na sobě. :)

mariposa napsal(a):

Nedokážu izolovat (definovat) partnerskou lásku od "jiné" lásky. Je jiná než láska k rodičům, jiná než k dětem, jiná než k přírodě? Láska je jen jedna, jsem si tím jistá. Rozlišování na několik druhů lásky je nepochopení její podstaty. Tak to cítím. Ale ne vždy tomu tak bylo. Přesto, že jsem nevěděla co to láska je, jsem v ní věřila. :)

V tom případě, bráno z tvého hlediska, měla bych být  nechápavcem  lásky. Protože pro mě opravdu JE jiná láska partnerská, jiná láska k dětem, jiná láska k přírodě, jiná láska k hudbě atd.,atd. Nebo snad by měla být např. láska k partnerovi a k hudbě stejná? :co: :co: 
A mimochodem - krásnou, skoro ideální  partnerskou lásku jsem zažívala mnoho let, a lásku k dětem zažívám už 21 let, a ty lásky ostatní - např. k hudbě, umění, přírodě celý život. Jsem tedy takovým praktikem lásky, ne naprostým nechápavcem, jak by se z tvých slov mohlo zdát... :D

Tak to zas cítím já. Takže - každý jsme jiný. Neexistuje jednotný recept.

majkafa napsal(a):

Mariposo, myslím, že pleteš hrušky s jablky.
Ty máš partnera. Nevěřím ti, že bys tak, jako miluješ tohoto partnera, dokázala milovat kteréhokoliv partnera a s kterýmkoliv žít a počít děti.

No Majko, a já si myslím pravý opak :). To s kterým partnerem jsem, si vybírám já sama. Zvolila jsem si sdílet tento čas právě s tímto partnerem. Protože mě k němu pojí spousta věcí. Důležité ale je, že partnera přijímám takového jaký je, nemám potřebu ho jakkoliv měnit nebo předělávat (teď už nemám, ale ještě před nějakým časem to bylo jinak - zvažovala jsem rozchod, ale byl by to jen útěk a celé by se to opakovalo s jiným partnerem). K tomu jsem se ale musela rozhodnout. Začala jsem sama u sebe.
Vždycky se mi líbilo tohle pořekadlo: Žij a nechej žít. :)

Ty sis to otočila podle svého.
Jenže ty tvrdíš, aspoň já to tak vnímám, že vybrat si můžeš kohokoliv, protože VŠECHNY ty muže bezpodmínečně miluješ. :lol:
Tož to bych si vybrala krásného, bohatého, co by mě na rukou nosil. A ty víš stejně dobře jako já, že takhle to nefunguje. ;)

Btw a co, když tě partner, kterého sis zvolila, nechce? Neboť nezažívá tu bezpodmínečnou lásku ke všem ženám? Miluje jinou? Včil buď múdra. :)
To si ho můžeš zvolit tisíckrát a kdyby ses na kousky rozkrájela, on s tebou nebude. :)

O pokoře, víře a trpělivosti je podle mě  přání. Rozhodnutí je především o touze a hlavně pevné vůli. A pevná vůle je i věcí určitého násilného sebenucení...
Ale to jsme se dostali už do oblasti filozofování...odcházím raděj lásku praktikovat :jojo: :hjarta:

Pandorraa napsal(a):

Myslím, že ten, kdo vnímá lásku přeedevším tělesně - věc citů, pocitů, vášní, cítění...nepochopí, že to je opravdu věc rozhodnutí. Rozhodnutí ji prostě příjmout. Rozhodnout se: půjdu cestou Lásky nebo cestou Strachu?
Strach je z tohoto světa, Láska nikoliv, proto se nám pořád s něčím plete, proto se hůř hledá.... a jěště hůř vůbec zachytí a udrží v srdci, kam patří a kde je od počátku.

Pan, :supr:

Strach nás od lásky vzdaluje. Bojíme se, že ji ztratíme. Ztratit lásku se ale nedá. Ta tu JE. Toužíme sami po sobě. Až budeme mít rádi sami sebe, se vším co k nám patří, tedy bez podmínky být lepší, krásnější, chytřejší... Budeme vědět, co to je bezpodmínečná láska.
Je to především o lásce sama k sobě. Bezpodmínečně. Tam je počátek všeho. Jsme tu, jsme život, tak k čemu potřebujeme mít cokoliv podmíněno? Život nemá podmínku. Buď se žije nebo nežije. Buď se miluje nebo nemiluje.

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

Nedokážu izolovat (definovat) partnerskou lásku od "jiné" lásky. Je jiná než láska k rodičům, jiná než k dětem, jiná než k přírodě? Láska je jen jedna, jsem si tím jistá. Rozlišování na několik druhů lásky je nepochopení její podstaty. Tak to cítím. Ale ne vždy tomu tak bylo. Přesto, že jsem nevěděla co to láska je, jsem v ní věřila. :)

V tom případě, bráno z tvého hlediska, měla bych být  nechápavcem  lásky. Protože pro mě opravdu JE jiná láska partnerská, jiná láska k dětem, jiná láska k přírodě, jiná láska k hudbě atd.,atd. Nebo snad by měla být např. láska k partnerovi a k hudbě stejná? :co: :co: 
A mimochodem - krásnou, skoro ideální  partnerskou lásku jsem zažívala mnoho let, a lásku k dětem zažívám už 21 let, a ty lásky ostatní - např. k hudbě, umění, přírodě celý život. Jsem tedy takovým praktikem lásky, ne naprostým nechápavcem, jak by se z tvých slov mohlo zdát... :D

Tak to zas cítím já. Takže - každý jsme jiný. Neexistuje jednotný recept.

Blossom, jen ty víš jak to s tou láskou máš. O tvé lásce já přeci nic nevím :lol:. Já jen psala jak se na věc dívám já :pussa:

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Myslím, že ten, kdo vnímá lásku přeedevším tělesně - věc citů, pocitů, vášní, cítění...nepochopí, že to je opravdu věc rozhodnutí. Rozhodnutí ji prostě příjmout. Rozhodnout se: půjdu cestou Lásky nebo cestou Strachu?
Strach je z tohoto světa, Láska nikoliv, proto se nám pořád s něčím plete, proto se hůř hledá.... a jěště hůř vůbec zachytí a udrží v srdci, kam patří a kde je od počátku.

Pan, :supr:

Strach nás od lásky vzdaluje. Bojíme se, že ji ztratíme. Ztratit lásku se ale nedá. Ta tu JE. Toužíme sami po sobě. Až budeme mít rádi sami sebe, se vším co k nám patří, tedy bez podmínky být lepší, krásnější, chytřejší... Budeme vědět, co to je bezpodmínečná láska.
Je to především o lásce sama k sobě. Bezpodmínečně. Tam je počátek všeho. Jsme tu, jsme život, tak k čemu potřebujeme mít cokoliv podmíněno? Život nemá podmínku. Buď se žije nebo nežije. Buď se miluje nebo nemiluje.

Jak jednoduché, že? Jenže lidé odmítají věřit jednoduchým řešením...

Kdesi dělali psychologové vědecký experiment: Zadání bylo stejné, ale jedna skupina dostala verifikované, faktické podklady, druhá podklady neúplné, zkreslené, nepravdivé.  Obě skupiny došly pochopitelně k různám závěrům, o kterých pak diskutovaly. Hádejte, která přesvědčila kterou o jediném možném a SPRÁVNÉm řešení společného zadání?

Legrační?
Nu, jak se to vezme :jojo:

majkafa napsal(a):

To si ho můžeš zvolit tisíckrát a kdyby ses na kousky rozkrájela, on s tebou nebude. :)

A já jsem si myslela, že právě ta "bezpodmínečná" láska není podmíněná tím, že její objekt vlastním. Miluju ho plně (a opravdu to může být manžel, milenec, dítě, přítel, zvíře - ano, i zvíře...) a to i v případě, že jsem odmítána/odmítnuta... Takže, buď je, nebo není. Střední cesta neexistuje... :styrka:

mariposa napsal(a):

Blossom, jen ty víš jak to s tou láskou máš. O tvé lásce já přeci nic nevím :lol:. Já jen psala jak se na věc dívám já :pussa:

Dobrá klička :D

majkafa napsal(a):

Ty sis to otočila podle svého.
Jenže ty tvrdíš, aspoň já to tak vnímám, že vybrat si můžeš kohokoliv, protože VŠECHNY ty muže bezpodmínečně miluješ. :lol:
Tož to bych si vybrala krásného, bohatého, co by mě na rukou nosil. A ty víš stejně dobře jako já, že takhle to nefunguje. ;)

Btw a co, když tě partner, kterého sis zvolila, nechce? Neboť nezažívá tu bezpodmínečnou lásku ke všem ženám? Miluje jinou? Včil buď múdra. :)
To si ho můžeš zvolit tisíckrát a kdyby ses na kousky rozkrájela, on s tebou nebude. :)

Jéé Majko, já přeci nepsala, že si můžeš ZVOLIT jakéhokoliv muže :lol:. O chlapech tu píšeš pořád ty :lol:.
Ty vymýšlíš šílený konstrukty. Já nevím co by bylo kdyby..., neumím tak přemýšlet. Já si vybrala chlapa a on si vybral mě. Ale když si ho vybereš a bezpodmínky ho miluješ, je ti přeci jedno jestli tě miluje taky on, ne? Jestli s tebou je nebo ne. Když tam není podmínek :D. Chápeš?
Můžeš žít klidně sama se sebou a být šťastná a milovat ho. Nebo ho budeš milovat jen když ho budeš mít doma :co:? Za této podmínky?

šmarjá, a proč bych si ho asi vybírala, kdybych si s ním nepřála žít. :lol:  A co děťátka, ta bych si nechala udělat uměle?
Raději mizím. Partnerství je o něčem jiném, než o bezpodmínečné lásce. To je jen takové nic bez citů a to já raději s city a emocemi. :D Pro mě je partnerství o lásce. O vzájemné lásce. A jasnačka z toho vyplývá, že když se milujeme, chceme spolu sdílet, chceme spolu žít.

Čas napsal(a):

majkafa napsal(a):

To si ho můžeš zvolit tisíckrát a kdyby ses na kousky rozkrájela, on s tebou nebude. :)

A já jsem si myslela, že právě ta "bezpodmínečná" láska není podmíněná tím, že její objekt vlastním. Miluju ho plně (a opravdu to může být manžel, milenec, dítě, přítel, zvíře - ano, i zvíře...) a to i v případě, že jsem odmítána/odmítnuta... Takže, buď je, nebo není. Střední cesta neexistuje... :styrka:

:supr:

majkafa napsal(a):

šmarjá, a proč bych si ho asi vybírala, kdybych si s ním nepřála žít. :lol:

Třeba proto, abys mu "jen" dávala svoji lásku :D. Je ti to málo?

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

šmarjá, a proč bych si ho asi vybírala, kdybych si s ním nepřála žít. :lol:

Třeba proto, abys mu "jen" dávala svoji lásku :D. Je ti to málo?

A co když nechce? Nebo musí? Protože já chci a chci a chci mu ji dávat a dupi dupi dup. :lol:
Mari, za 30 let si popovídáme, až tě potkají nějaké životní zkušenosti. Přeji ti BI, z celého srdce, abys za těch 30 let měla stejný názor, jako máš teď. Pak se před tebou hluboce ukloním, protože uvěřím, že ty už víš. Jsem takový nevěřící Tomáš. Neboť až skutečným životem a ne teorií se "kalí" člověk. :)

Blossom napsal(a):

O pokoře, víře a trpělivosti je podle mě  přání. Rozhodnutí je především o touze a hlavně pevné vůli. A pevná vůle je i věcí určitého násilného sebenucení...
Ale to jsme se dostali už do oblasti filozofování...odcházím raděj lásku praktikovat :jojo: :hjarta:

Každý si ta slova může vyložit po svém :). Co to je pevná vůle? A násilné sebenucení? :co:

Praxe je nadevše :lol:

mariposa napsal(a):

Praxe je nadevše :lol:

Správně! :lol:
Takže nejdříve praktikuj a pak ... :D
Hezky jsi nahrála na smeč. :)

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

šmarjá, a proč bych si ho asi vybírala, kdybych si s ním nepřála žít. :lol:

Třeba proto, abys mu "jen" dávala svoji lásku :D. Je ti to málo?

A co když nechce? Nebo musí? Protože já chci a chci a chci mu ji dávat a dupi dupi dup. :lol:
Mari, za 30 let si popovídáme, až tě potkají nějaké životní zkušenosti. Přeji ti BI, z celého srdce, abys za těch 30 let měla stejný názor, jako máš teď. Pak se před tebou hluboce ukloním, protože uvěřím, že ty už víš. Jsem takový nevěřící Tomáš. Neboť až skutečným životem a ne teorií se "kalí" člověk. :)

Děkuju za přání Majko, vím, že to je z celého srdce :), ale za 30 let? Já nevím co bude zítra :lol:! Ty snad jo :co:? Teď je důležité jak se cítím právě v tuhle chvíli ;).
Žádný úklony nejsou potřeba, vždyť jsme všichni na stejný lodi :D.
Ještě tohle mi řekni, jsi tím Tomášem ráda? :)

Být Tomášem se mi neustále vyplácí. Nenabiju si tolikrát kokos. I čtením tady na babi se o tom stále přesvědčuju. :)
A což teprve v práci. To jde do sedmi i víceciferných číslic, co jsem zachránila, jelikož jsem byla Tomášem. Bez chlubení. Jen konstatování fakt.
Protože s tímhle matrjálem (myslím některé lidi), co je kolem nás, to ani jinak nejde, než být Tomášem. :)

Ale fakt je, že ráda jím nejsem. Kdyby byla ta "tvá" bezpodmínečná láska na světě, bez podvodů, podrazů a  zlých úmyslů, to by byl ráj. :)

Tak fajn, já zas objevila sílu intuice. Je to jako objevit Ameriku :D. Je krásné jí důvěřovat, osobně bych ji už za nic jinýho nevyměnila :)

majkafa napsal(a):

Být Tomášem se mi neustále vyplácí. Nenabiju si tolikrát kokos. I čtením tady na babi se o tom stále přesvědčuju. :)
A což teprve v práci. To jde do sedmi i víceciferných číslic, co jsem zachránila, jelikož jsem byla Tomášem. Bez chlubení. Jen konstatování fakt.
Protože s tímhle matrjálem (myslím některé lidi), co je kolem nás, to ani jinak nejde, než být Tomášem. :)

Ale fakt je, že ráda jím nejsem. Kdyby byla ta "tvá" bezpodmínečná láska na světě, bez podvodů, podrazů a  zlých úmyslů, to by byl ráj. :)

Kdyby... :)

Ale Majky, vždyť ona je.... ona je jen láska.... bez jakých koliv přívlastků :)

Mariposo, důvěřovat jak komu. Někdo ani nechce, a stejně tě "podrazí", nebo něco spacká. Protože to prostě jinak neumí. Nu, a když věříš a neprověříš, a za toho člověka zodpovídáš - teď mluvím o práci, svou hlavičku dáš na špalek. Protože ty jsi šéf. :D Tak tak.
Ale vlastně i v rodině, v partnerství. Když věříš  a neprověříš, i z tvé kapsy jdou pokuty, penále, i do tvého bytu může zavítat pan exekutor. A ten se neptá! :lol:
A tvé děti se taky neptají, ony mají hlad. Víš? ;) (Když to dovedu do extrému. Ale zas takový extrém to už v dnešní době bohužel není, viz ty spousty opuštěných maminek s dětmi a bez peněz).

pomněnka napsal(a):

Ale Majky, vždyť ona je.... ona je jen láska.... bez jakých koliv přívlastků :)

S tím plně souhlasím.

majkafa napsal(a):

Ale fakt je, že ráda jím nejsem. Kdyby byla ta "tvá" bezpodmínečná láska na světě, bez podvodů, podrazů a  zlých úmyslů, to by byl ráj. :)

Svět je jaký je. Ani ty ani já ho nezměníme. Můžeš se s daným stavem ale smířit, PŘIJMOUT HO. Dokud budeš některým věcem přikládat větší důležitost než skutečně mají, budeš se pořád motat v kruhu. Tyhle věci co píšeš, opravdu nejsou důležité. :)

Já tomu asi nerozumím....
Proč je třeba ohánět se životními karamboly, prožitými lety, počtem vychovaných dětí.....?

Znám nejednu šedesáti a jednu dokonce pětasedmdesátiletou ženu, které se o lásce za celý život nic nenaučily a pořád si ji kupují, pořád s ní jen kšeftují - viď Honzíčku, že máš babičku radši než maminku, protože babička ti koupila bla bla...nebo: neříkej tatínkovi, že jsi byl zlobivej kluk, neměl by tě rád... a další hrůzy hrůz - a taky znám mladé dívky, kterým stačil jeden karambol, aby se poučily a uvědomily si svoji hodnotu.

Věk není vůbec relevantním faktorem pro pusuzování faktu, zda někdo už ví a nebo pořád ještě neví....
Je to spíš arogance vůči mladým lidem, kteří se naučili projevit své názory.

Jupííííí, mi to už konečně taky naplno došlo :))) Díky za "zrcadla". Teda z venku to vypadá fakt HNUSNĚ, brrrr ble ble.

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Být Tomášem se mi neustále vyplácí. Nenabiju si tolikrát kokos. I čtením tady na babi se o tom stále přesvědčuju. :)
A což teprve v práci. To jde do sedmi i víceciferných číslic, co jsem zachránila, jelikož jsem byla Tomášem. Bez chlubení. Jen konstatování fakt.
Protože s tímhle matrjálem (myslím některé lidi), co je kolem nás, to ani jinak nejde, než být Tomášem. :)

Ale fakt je, že ráda jím nejsem. Kdyby byla ta "tvá" bezpodmínečná láska na světě, bez podvodů, podrazů a  zlých úmyslů, to by byl ráj. :)

Kdyby... :)

No právě. Jenže kdyby není, ani bezpodmínečná láska není. :D

majkafa napsal(a):

Kdyby byla ta "tvá" bezpodmínečná láska na světě, bez podvodů, podrazů a  zlých úmyslů, to by byl ráj. :)

No v ráji to tak jistě bude :hjarta: :hjarta: :hjarta:, ale dnes je jí taky dostatek, možná i většina..., jinak bychom snad vyhynuli, ne? :pussa: :rock:

Pandorraa napsal(a):

Já tomu asi nerozumím....
Proč je třeba ohánět se životními karamboly, prožitými lety, počtem vychovaných dětí.....?

Znám nejednu šedesáti a jednu dokonce pětasedmdesátiletou ženu, které se o lásce za celý život nic nenaučily a pořád si ji kupují, pořád s ní jen kšeftují - viď Honzíčku, že máš babičku radši než maminku, protože babička ti koupila bla bla...nebo: neříkej tatínkovi, že jsi byl zlobivej kluk, neměl by tě rád... a další hrůzy hrůz - a taky znám mladé dívky, kterým stačil jeden karambol, aby se poučily a uvědomily si svoji hodnotu.

Věk není vůbec relevantním faktorem pro pusuzování faktu, zda někdo už ví a nebo pořád ještě neví....
Je to spíš arogance vůči mladým lidem, kteří se naučili projevit své názory.

Jupííííí, mi to už konečně taky naplno došlo :))) Díky za "zrcadla". Teda z venku to vypadá fakt HNUSNĚ, brrrr ble ble.

Pan, protože to tak prostě je. :D I když to - JE TŘEBA mi tam nesedí.
Ani tys nevěděla ve dvaceti, co víš teď, není-liž pravda? Až po svých životních karambolech. Nu a ty ženy, o kterých píšeš, zatím zřejmě ještě zažily málo karambolů, málo si natloukly, než aby se poučily. :)

Ale pravda, není to o věku. Já to ani tak nemyslela. Je to o zkušenostech, o naší "ochotě" se z nich poučit atd. atd. atd. Proto jsem psala, že pokud to maripose vydrží, hluboce před ní smeknu. To bude důkaz, že ona věděla už teď.
Nu, a jestli ty vidíš aroganci vůči mladým lidem - když jsi to napsala, překvapilo mě to. U mě to takhle určitě není.
Kdyby bylo, nepřijímala bych ani do práce tolik mladých slečen a paní. A já je přijímám, protože s nimi mám skvělé zkušenosti. Nejenom s těmi staršími. :)

Pan..Já tomu asi nerozumím....
Proč je třeba ohánět se životními karamboly, prožitými lety, počtem vychovaných dětí.....?..

Protože to je něco, co máme, známe, je to "hmatatelné-existující"? Není jednoduché se rozhodnout a skočit do nového, i když to stojí za to :)

majkafa napsal(a):

Mariposo, důvěřovat jak komu. Někdo ani nechce, a stejně tě "podrazí", nebo něco spacká. Protože to prostě jinak neumí. Nu, a když věříš a neprověříš, a za toho člověka zodpovídáš - teď mluvím o práci, svou hlavičku dáš na špalek. Protože ty jsi šéf. :D Tak tak.
Ale vlastně i v rodině, v partnerství. Když věříš  a neprověříš, i z tvé kapsy jdou pokuty, penále, i do tvého bytu může zavítat pan exekutor. A ten se neptá! :lol:
A tvé děti se taky neptají, ony mají hlad. Víš? ;) (Když to dovedu do extrému. Ale zas takový extrém to už v dnešní době bohužel není, viz ty spousty opuštěných maminek s dětmi a bez peněz).

Všichni děláme chyby, je třeba odpustit. V odpuštění je velká síla.

To co popisuješ je ILUZE. Ty to tak vidíš, protože to tak chceš vidět. Budeš mi věřit, když ti napíšu, že mě se děje jen to dobré, všichni se na mě usmívají, vracejí mi ztracené věci, dělá jim radost něco mi darovat, nechat mě odjet bez pokuty, prominout mi můj omyl...? Jestli uvěříš je na tobě, ale tak to opravdu je :). Vybrala jsem si to tak :D

Mariposo, zatím jsi sama za sebe. Až přijdou děti, ... :) Když já si vzpomenu, jaké to bylo, když jsem byla jen sama za sebe. :)

majkafa napsal(a):

Pan, protože to tak prostě je. :D I když to - JE TŘEBA mi tam nesedí.
Ani tys nevěděla ve dvaceti, co víš teď, není-liž pravda? Až po svých životních karambolech

To nevěděla, ale kde je psáno, že dnešní dvacetiletí jsou stejně tupí, jako jsem byla tehdy já?
Kde je psáno, že si musejí nabít stokrát hubu, aby pochopili a poznali, co po všech těch karambolech já?
Proč je mám soudit podle sebe?
To já odmítám.
Není to tak.

majkafa napsal(a):

Nu a ty ženy, o kterých píšeš, zatím zřejmě ještě zažily málo karambolů, málo si natloukly, než aby se poučily. :)

Zdá se ti 30 lt vedle agresivního násilnického alkoholika s často sešívanou hlavou jako málo "karambnolový"?
A nebude ono to spíš o té "tuposti" nebo-li zadubenosti?
Proč mám předpokládat, že KAŽDÝ člověk je takový?

majkafa napsal(a):

Ale pravda, není to o věku. Já to ani tak nemyslela. Je to o zkušenostech, o naší "ochotě" se z nich poučit atd. atd. atd. Proto jsem psala, že pokud to maripose vydrží, hluboce před ní smeknu. To bude důkaz, že ona věděla už teď.
Nu, a jestli ty vidíš aroganci vůči mladým lidem - když jsi to napsala, překvapilo mě to. U mě to takhle určitě není.
Kdyby bylo, nepřijímala bych ani do práce tolik mladých slečen a paní. A já je přijímám, protože s nimi mám skvělé zkušenosti. Nejenom s těmi staršími. :)

Ano, o ochotě se poučit, s tím souhlasím :)
Bohužel jsou lidé, kteří "uvíznou v pubertě" a pořád bojují (nenenchám si nic líbit, já vám všem ukážu...).Dává jim to pocit síly a vyjímečnosti. Oni nevidí, že jsou ve skutečnosti vlastně slabí a tuctoví, protože takových je většina :jojo:

Jinak k aroganci - když na někoho vytáhneš jako argument něco co neovlivní, v tomto případě jeho mládí - je to podpásovka. A ta je pro mne vždy výrazem arogance. Tak to vnímám já.
Ale beru to, že ty to třeba  myslíš úplně jinak, pak se omlouvám, pak je to jen o vzájemném vysvětlení si pojmů.

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

šmarjá, a proč bych si ho asi vybírala, kdybych si s ním nepřála žít. :lol:

Třeba proto, abys mu "jen" dávala svoji lásku :D. Je ti to málo?

A co když nechce? Nebo musí? Protože já chci a chci a chci mu ji dávat a dupi dupi dup. :lol:

copak když dáváš lásku musíš toho člověka nějak držet? Když miluju - dávám a nemusím přijímat zpět. dokonce mohu milovat člověka, který mě nemiluje nebo s kterym ani nemusim chtít žít. A přitom mohu zároveň přece žít s člověkem, kterého také miluju. Láska nás neomezuje, to my se omezujeme pravidly, která si vytváříme...

Zrovna se mi dostala do ruky kniha Pět jazyků lásky a tady zrovna o rozhodnutí milovat je krásně psáno.
Nemohu se rozhodnout do koho se zamiluju, ale mohu se rozhodnout, zda budu svého partnera milovat nebo na něm hledat chyby...
Teda já se možná spíš neumim odmilovat :lol: ale nějak mě to netrápí, stačí se oprostit od očekávání, co by mi ten druhej měl dávat za to, že ho miluju :dumbom: protože on mi nemusí dávat vůbec nic a já ho přesto můžu milovat :hjarta:

Jáji, dyk to říkám, stejně jako ty, NEMOHU SE ROZHODNOUT, do koho se zamiluju.
Mariposa říká - ROZHODNU SE  pro bezpodmínečnou lásku

Vidíš ten rozpor? :) A o tom já tady dneska píšu.
Jáji, souhlasím s tebou. NELZE se rozhodnout. :) Láska buď je - nebo není. :) Zcela nezávisle na našem rozhodnutí.

majkafa napsal(a):

Jáji, dyk to říkám, stejně jako ty, NEMOHU SE ROZHODNOUT, do koho se zamiluju.
Mariposa říká - ROZHODNU SE  pro bezpodmínečnou lásku

Vidíš ten rozpor? :) A o tom já tady dneska píšu.
Jáji, souhlasím s tebou. NELZE se rozhodnout. :) Láska buď je - nebo není. :) Zcela nezávisle na našem rozhodnutí.

Nevidím.
Jsou to dvě RŮZNÉ věci.

Majko, když já odděluju ZAMILOVAT SE a MILOVAT - pro mě to jsou dva různé city...
nějak se mi nedaří to popsat slovy...tu píšu a mažu :lol:

zamiluju se do někoho, ale po období zamilovanosti buď přijde láska nebo ne a tady už možnost volby mám...

Jája napsal(a):

Majko, když já odděluju ZAMILOVAT SE a MILOVAT - pro mě to jsou dva různé city...
nějak se mi nedaří to popsat slovy...tu píšu a mažu :lol:

zamiluju se do někoho, ale po období zamilovanosti buď přijde láska nebo ne a tady už možnost volby mám...

Já myslím, že ji nemáš. Onehdá dnes odpo tu psala třeba Bloossom, že byla s partnerem, a doufala, že láska přijde a ... nic. Nemáme šanci si zvolit, jestli láska přijde nebo ne. Ona si chodí, jak ona chce. :D Ta partnerská určitě.

majkafa napsal(a):

Jáji, dyk to říkám, stejně jako ty, NEMOHU SE ROZHODNOUT, do koho se zamiluju.
Mariposa říká - ROZHODNU SE  pro bezpodmínečnou lásku

Vidíš ten rozpor? :) A o tom já tady dneska píšu.
Jáji, souhlasím s tebou. NELZE se rozhodnout. :) Láska buď je - nebo není. :) Zcela nezávisle na našem rozhodnutí.

Máji, ale zamilovanost je něco jiného než láska. Tedy pro mě- budu psát jak to mám já a kde vidím mezi námi rozdíl. Zamilovanost se stane, u každého jinak často za jiných okolností- u mě celkem málokdy. Ale je to pouze možnost- možnost, že se rozvine vztah a láska. To je už v rukou těch dvou a právě v jejich rozhodnutí. Existuje i láska, ze které se vyvine zamilovanost- a to je opět otázkou rozhodnutí. Láska je vždy. Stav, kdy není, je stav nemoci duše- deprese, nechuť žít atp.

Jinak tě čtu a zdá se mi, že ty stále čekáš na zázrak- zázrak, který bude podle tvých podmínek a tak jak ty chceš, aby láska vypadala. Ale zázraky toho kalibru, po kterém pátráš, se nestanou za podmínek a křeče. Podle mě přijdou teprve ve chvíli, kdy pochopíš, že je zbytečné jim klást podmínky. Mám jednoho známého- je velmi žárlivý a nesmírně touží po té "pravé, věrné, dokonalé", a tak se zamilovává zásadně do vdaných žen. Paradox? Vůbec ne.

To o té pubertě mě zaujalo, je to jako kdyby se mnozí lidé zasekli na tom pocitu zamilovanosti- tomu říkají láska a když se zamiluji, tak ten druhý musí být jak já potřebuji a když ne, tak se trápím= světová tragédie. A pak tito často ještě rozlišují dlouhodobé partnerství (pod tím rozumí tzv opruz lásku- pro děti, klid, je to zkrátka ta naše mamina/náš taťka, za čas zmizí zákonitě přitažlivost).

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jáji, dyk to říkám, stejně jako ty, NEMOHU SE ROZHODNOUT, do koho se zamiluju.
Mariposa říká - ROZHODNU SE  pro bezpodmínečnou lásku

Vidíš ten rozpor? :) A o tom já tady dneska píšu.
Jáji, souhlasím s tebou. NELZE se rozhodnout. :) Láska buď je - nebo není. :) Zcela nezávisle na našem rozhodnutí.

Nevidím.
Jsou to dvě RŮZNÉ věci.

S tím souhlasím. Jsou to dvě různé věci. Ale myslím, že tohle si mariposa nemyslí. Že ona tvrdí, že je to jedna a tatáž. Ale mohu se taky mýlit.

Nharte, vidíš, a já to mám tak, že na nic nečekám, nic neočekávám. Jenom si tak žiju. :)

majkafa napsal(a):

Jája napsal(a):

Majko, když já odděluju ZAMILOVAT SE a MILOVAT - pro mě to jsou dva různé city...
nějak se mi nedaří to popsat slovy...tu píšu a mažu :lol:

zamiluju se do někoho, ale po období zamilovanosti buď přijde láska nebo ne a tady už možnost volby mám...

Já myslím, že ji nemáš. Onehdá dnes odpo tu psala třeba Bloossom, že byla s partnerem, a doufala, že láska přijde a ... nic. Nemáme šanci si zvolit, jestli láska přijde nebo ne. Ona si chodí, jak ona chce. :D Ta partnerská určitě.

Já nevím, já jsem si "lásku(ve smyslu zúženém- tedy partnerskou) přivedla vždy. Vždy byla naším rozhodnutím a vždy důsledkem našich zcela vědomých (i nevědomách) snah. Zamilovanost se občas snesla. Ale já mám přilétlou zamilovanost za "možnost" vztahu a za sexuální přitažlivost.

majkafa napsal(a):

Nharte, vidíš, a já to mám tak, že na nic nečekám, nic neočekávám. Jenom si tak žiju. :)

Já jen, že jsem tě ještě nedávno četla, že čekáš na partnera, se kterým (teď nepíšu přesně, ale svoji interpretaci) "srosteš"- bude mít nastaveno jako ty, bude tvá druhá půlka.

Nu, z mého pohledu je dávno, co jsem tohle psala. Jak je čas relativní.
Já bych spíš řekla, že jsem tím myslela, že bych si přála takového partnera potkat. Ne že na něho čekám. Pro mě je to rozdíl.

majkafa napsal(a):

Nu, z mého pohledu je dávno, co jsem tohle psala. Jak je čas relativní.
Já bych spíš řekla, že jsem tím myslela, že bych si přála takového partnera potkat. Ne že na něho čekám. Pro mě je to rozdíl.

Včera ano, dneska ne... Kdoví, jak to bude zítra? :co:

Blossom napsal(a):

Mariposa: Kdo dnes ví co to je láska? Bez podmínek. Když miluješ a nic za to nežádáš. NIC. Nic nežádáš, protože sama dostáváš tím, že dáváš. Tahle láska tu je, existuje, KAŽDÝ ji může cítit. Když se pro to rozhodne.

Stejně jako Majkafa se domnívám, že láska není věcí rozhodnutí. K tomu je potřeba i cosi neidentifikovatelného, neovlivnitelného vůlí.
Asi rok a půl jsem chodila s člověkem, který mě už od začátku moc nepřitahoval. Ale věděla jsem, že je to hodný člověk a že mě má moc rád. Doufala jsem, že i z mé strany ta láska k němu časem přijde, snažila jsem se ji ze sebe vydolovat. Byla jsem rozhodnutá se v tomto směru snažit. Bohužel, srdci neporučíš. Když to tam není, tak to tam není. Bohužel.

Ja si myslím, že si ho mala rada, len proste INOU láskou. Ja mám kamarátov, za ktorých by som možno dala aj život, ale na partnerský vzťah to proste NIE JE. Je to iný (nie horší, nie lepší, len in) druh vzťahu a iný druh lásky.

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Láska není věcí rozhodnutí.
A partnerská už vůbec ne.
Kdyby to tak bylo, mohli bychom žít v podstatě s kýmkoliv. Díkybohu, že to tak není. To by bylo strašné.

Já tu ale nemluvím o různých druzích lásky, já tu mluvím o jediné lásce. Bezpodmínečné. Nemohu jinak, už ze své podstaty. Nedokážu rozlišit. Láska je stav duše. Dávání, bez podmínky přijímat.

Nedokážu izolovat (definovat) partnerskou lásku od "jiné" lásky. Je jiná než láska k rodičům, jiná než k dětem, jiná než k přírodě? Láska je jen jedna, jsem si tím jistá. Rozlišování na několik druhů lásky je nepochopení její podstaty. Tak to cítím. Ale ne vždy tomu tak bylo. Přesto, že jsem nevěděla co to láska je, jsem v ní věřila. :)

Mari, láska je len jedna, ale podľa mňa má rôzne formy... Rodičov mám nepochybne rada inak ako partnera, inak ako dieťa, inak ako svojho psa, ako svoju kamarátku...  pričom ich mám všetkých neodškriepiteľne rada. Ale inak.

majkafa napsal(a):

Ty sis to otočila podle svého.
Jenže ty tvrdíš, aspoň já to tak vnímám, že vybrat si můžeš kohokoliv, protože VŠECHNY ty muže bezpodmínečně miluješ. :lol:
Tož to bych si vybrala krásného, bohatého, co by mě na rukou nosil. A ty víš stejně dobře jako já, že takhle to nefunguje. ;)

Btw a co, když tě partner, kterého sis zvolila, nechce? Neboť nezažívá tu bezpodmínečnou lásku ke všem ženám? Miluje jinou? Včil buď múdra. :)
To si ho můžeš zvolit tisíckrát a kdyby ses na kousky rozkrájela, on s tebou nebude. :)

Majka, na toto ti viem odpovedať: Milovať niekoho nemusí nutne zanemnať BYŤ s ním vo vzťahu, takže to nie je nič proti ničomu. :jojoť

majkafa napsal(a):

šmarjá, a proč bych si ho asi vybírala, kdybych si s ním nepřála žít. :lol:  A co děťátka, ta bych si nechala udělat uměle?
Raději mizím. Partnerství je o něčem jiném, než o bezpodmínečné lásce. To je jen takové nic bez citů a to já raději s city a emocemi. :D Pro mě je partnerství o lásce. O vzájemné lásce. A jasnačka z toho vyplývá, že když se milujeme, chceme spolu sdílet, chceme spolu žít.

Deti si môžeš adoptovať... a muža milovať aj bez toho, aby parkoval v tvojej garáži. Toto už predsa len viem...

A Majka: Zakalená som dosť. :D Aj platonickou láskou k mužovi, aj láskou k dieťaťu, ktoré nemá moje úžasné gény a ktoré som neporodila. :D A ktoré mi jeden čas robilo viac starostí ako radostí... :grater:

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Být Tomášem se mi neustále vyplácí. Nenabiju si tolikrát kokos. I čtením tady na babi se o tom stále přesvědčuju. :)
A což teprve v práci. To jde do sedmi i víceciferných číslic, co jsem zachránila, jelikož jsem byla Tomášem. Bez chlubení. Jen konstatování fakt.
Protože s tímhle matrjálem (myslím některé lidi), co je kolem nás, to ani jinak nejde, než být Tomášem. :)

Ale fakt je, že ráda jím nejsem. Kdyby byla ta "tvá" bezpodmínečná láska na světě, bez podvodů, podrazů a  zlých úmyslů, to by byl ráj. :)

Kdyby... :)

No právě. Jenže kdyby není, ani bezpodmínečná láska není. :D

Je, pre toho, kto ju chce a vie.

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Láska není věcí rozhodnutí.
A partnerská už vůbec ne.
Kdyby to tak bylo, mohli bychom žít v podstatě s kýmkoliv. Díkybohu, že to tak není. To by bylo strašné.

Já tu ale nemluvím o různých druzích lásky, já tu mluvím o jediné lásce. Bezpodmínečné. Nemohu jinak, už ze své podstaty. Nedokážu rozlišit. Láska je stav duše. Dávání, bez podmínky přijímat.

Nedokážu izolovat (definovat) partnerskou lásku od "jiné" lásky. Je jiná než láska k rodičům, jiná než k dětem, jiná než k přírodě? Láska je jen jedna, jsem si tím jistá. Rozlišování na několik druhů lásky je nepochopení její podstaty. Tak to cítím. Ale ne vždy tomu tak bylo. Přesto, že jsem nevěděla co to láska je, jsem v ní věřila. :)

Mari, láska je len jedna, ale podľa mňa má rôzne formy... Rodičov mám nepochybne rada inak ako partnera, inak ako dieťa, inak ako svojho psa, ako svoju kamarátku...  pričom ich mám všetkých neodškriepiteľne rada. Ale inak.

Zmrzlina je jahodová, banánová, čokoládová, pistáciová..... ale pořád je to zmrzlina, že? :D

:jojo:

Mě se líbí jak o lásce a o životě píše Mariposa.
A jsem ráda, že takových lidí je víc a víc, kteří takhle smýšlejí.

Já se snažím v bezpodmínečné lásce žít, používat intuici v rovnováze s rozumem.

Bohužel i tak dělám boty, ne pořád, ale občas jdu cestou Strachu. Každý den se milionkrát rozhoduju mezi Láskou a Strachem. A protože jak říkám, někdy zvítězí Strach, tak vlastně bezpodmínečnou lásku asi ve svém životě nemám, když ta moje láska má zatím časovou podmínku (je jen někdy, ne vždy).

Jsem ráda, že někdo prožívá bezpodmínečnou lásku vždy a za každých podmínek nejen k sobě, nejen k druhým lidem, ale i k ostatním bytostem a vůbec k celému vesmíru.

Protože si nedovedu představit někoho, kdo žije bezpodmínečnou láskou neustále (protože sama taková nejsem), proto kdykoliv narazím na někoho, kdo píše jako Mariposa, tak mi zajímá, jak to v praxi dělá.... v naději že něco pochytím a něčemu se přiučím.

A ještě mě napadla otázak: Mohu bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat?

Vanilka69 napsal(a):

Mohu bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat?

Možná sobě. Ale není to podmínkou...

Môžeš, ale asi nie vedome... alebo áno?
Napadla mi brutálna scéna z filmu Amores Perros, kde bojový pes, ktorého dovtedy cvičili na psie zápasy a ktorý sa buď stratil alebo ušiel pôvodnému majiteľovi(nepamätám)a nešťastný túlal, dostal sa k bezdomovcovi, ktorý ubytoval a živil spústu psích tulákov - a tento bojový pes mu chcel urobiť radosť a ukázať lásku a raz, keď zostal  snimi sám, vyzabíjal všetkých jeho najdúchov. A ten človek prišiel, otvoril ten prázdny autobus či príves a videl tam všetky psie mŕtvolky - a psa, radostne vrtiaceho chvostom, ako mu urobil radosť. :grater: :kapitulation: To bolo pre mňa životné precitnutie... a ohormné poznanie. O láske, očakávaniach, domnienkach a odpúšťaní(ten bezdomovec ho nezabil, ale vydal sa na cesty a psa vzal so sebou... :hjarta: ).

Selima napsal(a):

Môžeš, ale asi nie vedome... alebo áno?
Napadla mi brutálna scéna z filmu Amores Perros, kde bojový pes, ktorého dovtedy cvičili na psie zápasy a ktorý sa buď stratil alebo ušiel pôvodnému majiteľovi(nepamätám)a nešťastný túlal, dostal sa k bezdomovcovi, ktorý ubytoval a živil spústu psích tulákov - a tento bojový pes mu chcel urobiť radosť a ukázať lásku a raz, keď zostal  snimi sám, vyzabíjal všetkých jeho najdúchov. A ten človek prišiel, otvoril ten prázdny autobus či príves a videl tam všetky psie mŕtvolky - a psa, radostne vrtiaceho chvostom, ako mu urobil radosť. :grater: :kapitulation: To bolo pre mňa životné precitnutie... a ohormné poznanie. O láske, očakávaniach, domnienkach a odpúšťaní(ten bezdomovec ho nezabil, ale vydal sa na cesty a psa vzal so sebou... :hjarta: ).

jj, to je hodně silný film.

No jo, vytvořit ten správný mix pochopení  a procítění... no asi i o tom je život, pořád se učím...

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Být Tomášem se mi neustále vyplácí. Nenabiju si tolikrát kokos. I čtením tady na babi se o tom stále přesvědčuju. :)
A což teprve v práci. To jde do sedmi i víceciferných číslic, co jsem zachránila, jelikož jsem byla Tomášem. Bez chlubení. Jen konstatování fakt.
Protože s tímhle matrjálem (myslím některé lidi), co je kolem nás, to ani jinak nejde, než být Tomášem. :)

Ale fakt je, že ráda jím nejsem. Kdyby byla ta "tvá" bezpodmínečná láska na světě, bez podvodů, podrazů a  zlých úmyslů, to by byl ráj. :)

Kdyby... :)

No právě. Jenže kdyby není, ani bezpodmínečná láska není. :D

... jen proto, že ty jí necítíš, není? Tomu fakt věříš? :)

Věřím. Ještě se nenarodil člověk ten, který by každou vteřinu svého života žil bezpodmínečnou láskou. U většiny lidí jsou to zatím jenom záblesky. Halt jsme stále "jenom" lidé. Ani ty jsi tak nežila. Možná teď ano, chvilku, ale kdoví, co bude dál. Ale když jsi tady minulý rok řešila, určitě jsi bezpodmínečnou láskou nežila.

majkafa napsal(a):

Ale pravda, není to o věku. Já to ani tak nemyslela. Je to o zkušenostech, o naší "ochotě" se z nich poučit atd. atd. atd. Proto jsem psala, že pokud to maripose vydrží, hluboce před ní smeknu. To bude důkaz, že ona věděla už teď.
Nu, a jestli ty vidíš aroganci vůči mladým lidem - když jsi to napsala, překvapilo mě to. U mě to takhle určitě není.
Kdyby bylo, nepřijímala bych ani do práce tolik mladých slečen a paní. A já je přijímám, protože s nimi mám skvělé zkušenosti. Nejenom s těmi staršími. :)

Takže Majko, ty si myslíš, že cesta je jen jedna? Že se k poznání dá dojít jen přes karamboly a zkušenosti? A co k poznání dojít proto, že je to mým přáním? Že se mi nezamlouvá daný stav a tak se rozhodnu ho změnit? 
Nevěř tomu, že je to jen tak jak se to stalo tobě. Cest k cíli je mnoho. :)

Já netvrdím, že cesta je jen jedna. A taky netvrdím, že já jsem došla. :D Kdepáák, na to jsem příliš vlastnická, abych partnera milovala "bezpodmínečnou" láskou, já s ním chci svůj život sdílet a taky chci a chci a chci sdílet ten jeho. :D
Zkrátka bych si přála se svým partnerem obyčejně žít. :D

Osho kdesi uvedl, že jeden mnich za ním přišel s tím, že je šťastný, že už dokáže milovat všechny a všechno bezpodmínečnou láskou, jen ne souseda. toho jediného ne. Osho: Na všechny ostatní se vykašli a jen tvému sousedovi, jen jemu věnuj veškerou svou lásku.

Dokud máme (což myslím máme všichni) jednoho člověka (většinou našeho nepřítele), ke kterému nedokážeme cítit lásku, tak to s tou bezpodmínečnou láskou není vůbec, ale vůbec horké. ;)

Tak tak. :)

majkafa napsal(a):

Mariposo, zatím jsi sama za sebe. Až přijdou děti, ... :) Když já si vzpomenu, jaké to bylo, když jsem byla jen sama za sebe. :)

Majko, VŽDYCKY jsi sama za sebe. Když by tomu bylo jinak, šla bys proti sobě. :)

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mariposo, zatím jsi sama za sebe. Až přijdou děti, ... :) Když já si vzpomenu, jaké to bylo, když jsem byla jen sama za sebe. :)

Majko, VŽDYCKY jsi sama za sebe. Když by tomu bylo jinak, šla bys proti sobě. :)

Víš, ono záleží na úhlu pohledu, jakým se díváš. Řekni svým malinkým dětem, které by bez tebe nepřežily, že jsi jen sama za sebe. ;)

I když, pro mě jsou mé děti já. Je to má věčnost. :)

jo a ROZHODNOUT se k něčemu v oblasti LÁSKY....?  :lol:

bych řekla, že skoro to vypadá, že mezi pravou a levou hemisférou žádný spoj není :)

majkafa napsal(a):

Jája napsal(a):

Majko, když já odděluju ZAMILOVAT SE a MILOVAT - pro mě to jsou dva různé city...
nějak se mi nedaří to popsat slovy...tu píšu a mažu :lol:

zamiluju se do někoho, ale po období zamilovanosti buď přijde láska nebo ne a tady už možnost volby mám...

Já myslím, že ji nemáš. Onehdá dnes odpo tu psala třeba Bloossom, že byla s partnerem, a doufala, že láska přijde a ... nic. Nemáme šanci si zvolit, jestli láska přijde nebo ne. Ona si chodí, jak ona chce. :D Ta partnerská určitě.

Tomu opravdu věříš? O jaké lásce to tady Majko pořád mluvíš? Tohle není láska, to jsou jen najaké feromony nebo co?

Nebo co. ;):D

Vanilka69 napsal(a):

A ještě mě napadla otázak: Mohu bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat?

Tak jak to cítím já, tak se toto vylučuje. Není možné bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat. Člověk ubližuje, protože se něčeho bojí. Když se ale zbaví strachu, nemá už proč ubližovat. :)

poletucha napsal(a):

jo a ROZHODNOUT se k něčemu v oblasti LÁSKY....?  :lol:

bych řekla, že skoro to vypadá, že mezi pravou a levou hemisférou žádný spoj není :)

pol,
vždycky se můžeš ROZHODNOUT "v oblasti lásky" :)
Nikoliv o tom, koho KONKRETNĚ budeš milovat, ale určitě o tom, že VŮBEC budeš MILOVAT :)
Přestaneš žít strachem, hádkami, očekáváním, závistí, nenávistí...bla bla. Ale prostě dáš se cestou Lásky. Nevím jak mariposa, ale já mluvím o TOMTO rozhodnutí, které může udělat každý z nás :)

Ja jsem asi velmi neduchovni bytost, ale opravdu bezpodminecne mohu milovat snad jen ty sve kocky, pripadne dite, ale pouze do urciteho veku.

Chcete snad rict, ze kdybyste se napr. dovedely, ze vas partner/syn se skryte oddava sadisticko-pedofilnim choutkam a brutalne zavrazdil nekolik deti, ze byste ho stale milovaly?

majkafa napsal(a):

Nu, z mého pohledu je dávno, co jsem tohle psala. Jak je čas relativní.
Já bych spíš řekla, že jsem tím myslela, že bych si přála takového partnera potkat. Ne že na něho čekám. Pro mě je to rozdíl.

Majko, k tomuhle můžu jen napsat, že je možné, že takového člověka jednou najdeš, jestli si to přeješ. Plně tomu věřím. :hjarta:

:supr:

anais.de napsal(a):

Ja jsem asi velmi neduchovni bytost, ale opravdu bezpodminecne mohu milovat snad jen ty sve kocky, pripadne dite, ale pouze do urciteho veku.

Chcete snad rict, ze kdybyste se napr. dovedely, ze vas partner/syn se skryte oddava sadisticko-pedofilnim choutkam a brutalne zavrazdil nekolik deti, ze byste ho stale milovaly?

:supr: :supr:

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mariposo, zatím jsi sama za sebe. Až přijdou děti, ... :) Když já si vzpomenu, jaké to bylo, když jsem byla jen sama za sebe. :)

Majko, VŽDYCKY jsi sama za sebe. Když by tomu bylo jinak, šla bys proti sobě. :)

Víš, ono záleží na úhlu pohledu, jakým se díváš. Řekni svým malinkým dětem, které by bez tebe nepřežily, že jsi jen sama za sebe. ;)

I když, pro mě jsou mé děti já. Je to má věčnost. :)

Tady mluvíme každá o něčem jiném. Když jsi v tomhle světě sama za sebe, najednou si uvědomíš, že jsi součástí úplně všeho. A o tom to je :)

Pandorraa napsal(a):

poletucha napsal(a):

jo a ROZHODNOUT se k něčemu v oblasti LÁSKY....?  :lol:

bych řekla, že skoro to vypadá, že mezi pravou a levou hemisférou žádný spoj není :)

pol,
vždycky se můžeš ROZHODNOUT "v oblasti lásky" :)
Nikoliv o tom, koho KONKRETNĚ budeš milovat, ale určitě o tom, že VŮBEC budeš MILOVAT :)
Přestaneš žít strachem, hádkami, očekáváním, závistí, nenávistí...bla bla. Ale prostě dáš se cestou Lásky. Nevím jak mariposa, ale já mluvím o TOMTO rozhodnutí, které může udělat každý z nás :)

Ano, toto rozhodnutí může udělat úplně každý :)

Je to stav duše. Stejně jako právě teď máme všichni nějaký stav duše. Buď můžeš být spokojená s daným stavem nebo ne. To není o křeči, ale o cestě změny.

anais.de napsal(a):

Ja jsem asi velmi neduchovni bytost, ale opravdu bezpodminecne mohu milovat snad jen ty sve kocky, pripadne dite, ale pouze do urciteho veku.

Chcete snad rict, ze kdybyste se napr. dovedely, ze vas partner/syn se skryte oddava sadisticko-pedofilnim choutkam a brutalne zavrazdil nekolik deti, ze byste ho stale milovaly?

Anais,

pokud se zamiluješ, časem buď tvá zamilovanost vyprchá a nebo přejde v lásku. O dětech nemá cenu mluvit, tam je vazba "nezrušitelná".
Takže v obou těchto případech a za sebe: chci. Ano, chci to říct, že je budu stále milovat.
Nevím, proč bych neměla.
Ovšem taky, právě proto, že miluju, budu chtít, aby nesli za své činy plně zodpovědnost.
Myslíš, že se to vylučuje?

anais.de napsal(a):

Ja jsem asi velmi neduchovni bytost, ale opravdu bezpodminecne mohu milovat snad jen ty sve kocky, pripadne dite, ale pouze do urciteho veku.

Chcete snad rict, ze kdybyste se napr. dovedely, ze vas partner/syn se skryte oddava sadisticko-pedofilnim choutkam a brutalne zavrazdil nekolik deti, ze byste ho stale milovaly?

Vím jen jedno, toto se nestane, když si je člověk vědomý svých činů. A kdo si je dnes vědomý sám sebe?
Odpustila bych :)

mariposa napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

A ještě mě napadla otázak: Mohu bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat?

Tak jak to cítím já, tak se toto vylučuje. Není možné bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat. Člověk ubližuje, protože se něčeho bojí. Když se ale zbaví strachu, nemá už proč ubližovat. :)

A kdo rozhoduje o tom, zda bylo ublíženo? Já jako ten, kdo je aktivní (kdo koná) nebo ten, na koho (ke komu) míří mé chování?

A pokud ublížím nevědomě?

A člověk, který je přesvědčen, že to, co cítí, je bezpodmínečná láska, ještě nemusí tu bezpodmínečnou lásku cítit, je to možné?

A může jít projev bezpodmínečné lásky vůči jednomu konkrétnímu člověku proti projevu bezpodmínečné lásky vůči jinému člověku (něco jako Sophiina volba)?

A můžeme žít bezpodmínečnou lásku jen vůči lidem a ne zároveň vůči třeba zvířatům?

majkafa napsal(a):

Věřím. Ještě se nenarodil člověk ten, který by každou vteřinu svého života žil bezpodmínečnou láskou. U většiny lidí jsou to zatím jenom záblesky. Halt jsme stále "jenom" lidé. Ani ty jsi tak nežila. Možná teď ano, chvilku, ale kdoví, co bude dál. Ale když jsi tady minulý rok řešila, určitě jsi bezpodmínečnou láskou nežila.

Majko, ty brouzdáš stále buď v minulosti nebo v budoucnosti... Nepřehlížíž něco moc důležitýho? :)

Vanilka69 napsal(a):

A kdo rozhoduje o tom, zda bylo ublíženo? Já jako ten, kdo je aktivní (kdo koná) nebo ten, na koho (ke komu) míří mé chování?

A pokud ublížím nevědomě?

A člověk, který je přesvědčen, že to, co cítí, je bezpodmínečná láska, ještě nemusí tu bezpodmínečnou lásku cítit, je to možné?

A může jít projev bezpodmínečné lásky vůči jednomu konkrétnímu člověku proti projevu bezpodmínečné lásky vůči jinému člověku (něco jako Sophiina volba)?

A můžeme žít bezpodmínečnou lásku jen vůči lidem a ne zároveň vůči třeba zvířatům?

Vanilko69, člověk ubližuje JEN nevědomě. Není si plně vědom sám sebe, tedy není si vědom svých činů. Těch si může být vědom, pouze žije-li přítomným okamžikem, uvědomuje-li si sám sebe.
Všechna ublížení jsou nevědomá. Proto je třeba odpouštět. Všichni jsme ublížili a všem nám bylo ublíženo. Je třeba odpustit. Opustit iluzi.
Bezpodmínečná láska sama k sobě, k lidem, ke zvířatům, ke všemu živému. K životu. Je těžké něco podobného definovat. Nemožné. Proto, když to cítíš, nemáš pochyby. Prostě to víš. JSI tím.

Sem tam  na toto vlákno nakouknu, a zdá se mi to až příliš rádobyvysoké filozofování. Zejména o té bezpodmínečné, lásce ke všemu a ke všem...
Samozřejmě - ctím a vyznávám pozitivní přístup k lidem, to podle mě funguje. Ale jakási všeobjímající bezpodmínečná láska ke všemu a všem? To mi přijde jako prázdné, líbivé heslo...

Četli jste knížku Zapisovatelé otcovský lásky od Viewegha? Je tam velmi dobrá charakteristika jistého Viktora. Myslím, že tam Viewegh skvěle vystihl podstatu:
Cituji:
"Masy neměl Viktor rád - podobně jako jednotlivé lidi. Koho naopak odjakživa rád měl byly menšiny: vietnamské, romské, homosexuální, intelektuální, černošské - jaké si vzpomenete. Na menšiny nedal Viktor dopustit, zvláště pak na ty diskriminované. Kvůli diskriminovaným menšinám byl ochoten psát petice a celé dny demonstrovat před příslušnými budovami- v tom jste se na něj mohli spolehnout. (Problém nastal jen tehdy, pokud jste když jste se cítili někým utlačováni, ale nebyli jste přitom členy žádné menšiny- to jste potom měli holt smůlu....)
.... Dva roky jsem žila s člověkem, který se nadšeně hlásil k heslům o pravdě a lásce, ale ve skutečnosti nebyl schopen ani lásky, ani laskavosti, ani pouhé ohleduplnosti. "

mariposa napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

A kdo rozhoduje o tom, zda bylo ublíženo? Já jako ten, kdo je aktivní (kdo koná) nebo ten, na koho (ke komu) míří mé chování?

A pokud ublížím nevědomě?

A člověk, který je přesvědčen, že to, co cítí, je bezpodmínečná láska, ještě nemusí tu bezpodmínečnou lásku cítit, je to možné?

A může jít projev bezpodmínečné lásky vůči jednomu konkrétnímu člověku proti projevu bezpodmínečné lásky vůči jinému člověku (něco jako Sophiina volba)?

A můžeme žít bezpodmínečnou lásku jen vůči lidem a ne zároveň vůči třeba zvířatům?

Vanilko69, člověk ubližuje JEN nevědomě. Není si plně vědom sám sebe, tedy není si vědom svých činů. Těch si může být vědom, pouze žije-li přítomným okamžikem, uvědomuje-li si sám sebe.
Všechna ublížení jsou nevědomá. Proto je třeba odpouštět. Všichni jsme ublížili a všem nám bylo ublíženo. Je třeba odpustit. Opustit iluzi.
Bezpodmínečná láska sama k sobě, k lidem, ke zvířatům, ke všemu živému. K životu. Je těžké něco podobného definovat. Nemožné. Proto, když to cítíš, nemáš pochyby. Prostě to víš. JSI tím.

Takže když mě někdo třeba praští palicí, oloupí, znásilní a zabije, mám věřit, že to bylo nevědomky? :co: :co:

Blossom napsal(a):

Sem tam  na toto vlákno nakouknu, a zdá se mi to až příliš rádobyvysoké filozofování. Zejména o té bezpodmínečné, lásce ke všemu a ke všem...
Samozřejmě - ctím a vyznávám pozitivní přístup k lidem, to podle mě funguje. Ale jakási všeobjímající bezpodmínečná láska ke všemu a všem? To mi přijde jako prázdné, líbivé heslo...

Četli jste knížku Zapisovatelé otcovský lásky od Viewegha? Je tam velmi dobrá charakteristika jistého Viktora. Myslím, že tam Viewegh skvěle vystihl podstatu:
Cituji:
"Masy neměl Viktor rád - podobně jako jednotlivé lidi. Koho naopak odjakživa rád měl byly menšiny: vietnamské, romské, homosexuální, intelektuální, černošské - jaké si vzpomenete. Na menšiny nedal Viktor dopustit, zvláště pak na ty diskriminované. Kvůli diskriminovaným menšinám byl ochoten psát petice a celé dny demonstrovat před příslušnými budovami- v tom jste se na něj mohli spolehnout. (Problém nastal jen tehdy, pokud jste když jste se cítili někým utlačováni, ale nebyli jste přitom členy žádné menšiny- to jste potom měli holt smůlu....)
.... Dva roky jsem žila s člověkem, který se nadšeně hlásil k heslům o pravdě a lásce, ale ve skutečnosti nebyl schopen ani lásky, ani laskavosti, ani pouhé ohleduplnosti. "

Každý jeden člověk je menšina :lol:

Blossom napsal(a):

Takže když mě někdo třeba praští palicí, oloupí, znásilní a zabije, mám věřit, že to bylo nevědomky? :co: :co:

Záleží si představuješ pod slovem nevědomky.

Být si vědomý sám sebe. Být bdělý. To je to o čem tu mluvím já. Je třeba hledat uvnitř sebe. Ne okolo.

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Takže když mě někdo třeba praští palicí, oloupí, znásilní a zabije, mám věřit, že to bylo nevědomky? :co: :co:

Záleží si představuješ pod slovem nevědomky.

Být si vědomý sám sebe. Být bdělý. To je to o čem tu mluvím já. Je třeba hledat uvnitř sebe. Ne okolo.

Tak to už je hra o jakoby vysokou filosofii, slovíčkaření nebo spíš fraška. Pod slovem nevědomky si já prostě představuju nevědomky. Tečka.

mariposa napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

A kdo rozhoduje o tom, zda bylo ublíženo? Já jako ten, kdo je aktivní (kdo koná) nebo ten, na koho (ke komu) míří mé chování?

A pokud ublížím nevědomě?

A člověk, který je přesvědčen, že to, co cítí, je bezpodmínečná láska, ještě nemusí tu bezpodmínečnou lásku cítit, je to možné?

A může jít projev bezpodmínečné lásky vůči jednomu konkrétnímu člověku proti projevu bezpodmínečné lásky vůči jinému člověku (něco jako Sophiina volba)?

A můžeme žít bezpodmínečnou lásku jen vůči lidem a ne zároveň vůči třeba zvířatům?

Vanilko69, člověk ubližuje JEN nevědomě. Není si plně vědom sám sebe, tedy není si vědom svých činů. Těch si může být vědom, pouze žije-li přítomným okamžikem, uvědomuje-li si sám sebe.
Všechna ublížení jsou nevědomá. Proto je třeba odpouštět. Všichni jsme ublížili a všem nám bylo ublíženo. Je třeba odpustit. Opustit iluzi.

To znamená, že pokud se rozhodne pro cestu Strachu, tak tak činí nevědomě? To si opravdu myslíš? A co vědomá  svoboda volby?

mariposa napsal(a):

Bezpodmínečná láska sama k sobě, k lidem, ke zvířatům, ke všemu živému. K životu. Je těžké něco podobného definovat. Nemožné. Proto, když to cítíš, nemáš pochyby. Prostě to víš. JSI tím.

A můžeš někoho milovat a přitom ho sníst?


A myslíš si, že když už tu bezpodmínečnou lásku cítíš, že ji automaticky umíš i bezpodmínečně projevovat?

Opravdu si myslíš, že člověk na této planetě se všemi omezeními JE schopen vždy a všude a neustále bezpodmínečně milovat? Skutečně bezpodmínečná láska znamneá tu vysněnou metu, tj. rovnováhu?


Jinak ano, tohle je hodně abstraktní povídání, ale mariposa to jinak zatím co jsem od ní o tomto tématu četla, neumí.

Za sebe můžu říct, že tady a teď mám pocit, připouštím, že to může být domněnka, že daleko snáz bych cítila všeobjímající lásku ke všemu, k životu, kdybych žila někde v klášteře daleko od světských starostí než když musím dnes a denně řešit praktický život nejen svůj, ale i těch co žijí okolo mne.

Vanilka69 napsal(a):

[

Za sebe můžu říct, že tady a teď mám pocit, připouštím, že to může být domněnka, že daleko snáz bych cítila všeobjímající lásku ke všemu, k životu, kdybych žila někde v klášteře daleko od světských starostí než když musím dnes a denně řešit praktický život nejen svůj, ale i těch co žijí okolo mne.

Vanil,
tohle přece ale řekl i dalajlama, vzdal úctu lidem, kteří žijí prostý a obyčejný život...mají to "těžší" než on :)

mariposa napsal(a):

anais.de napsal(a):

Ja jsem asi velmi neduchovni bytost, ale opravdu bezpodminecne mohu milovat snad jen ty sve kocky, pripadne dite, ale pouze do urciteho veku.

Chcete snad rict, ze kdybyste se napr. dovedely, ze vas partner/syn se skryte oddava sadisticko-pedofilnim choutkam a brutalne zavrazdil nekolik deti, ze byste ho stale milovaly?

Vím jen jedno, toto se nestane, když si je člověk vědomý svých činů. A kdo si je dnes vědomý sám sebe?
Odpustila bych :)

Mariposo, a co tohle: miluješ partnera - bezpodmínečnou láskou - a zjistíš, že chodí třeba se 3 ženami najednou... teda má ještě 2 další. Odpustíš mu? - samozřejmě, že toho nenechá :-) Řekneš "miluju Tě bezpodmínečně, je to v pořádku?" :-)
Nebo za průběhu vašeho vztahu si udělá dítě s jinou... bude to v pořádku?  Neřekneš mu ani slovo?
Nebo Tě nakazí nějakou pohlavní chorobou... pořád v pořádku? :-)

Víš, co píšeš se mi moc líbí, ale má to jeden háček. Věřím, že to máš zmáknuté - v hlavě. Ale ne srdcem, emocemi. Neboli, nevěřím Ti, že to dokážeš žít, až ty situace nastanou. Což ukáže opravdu až čas.

Nebo napiš, jaké situace jsi už takhle zvládnula... někdo Ti přejel psa a Tys byla úplně v pohodě a odpustila jsi... kdybys byla matka, někdo by Ti zavraždil dítě a Ty bys byla úplně v pohodě a odpustila mu atd.

Ono je to možné, opravdu jsem četla - snad to byla pravda - že rodiče zavražděného dítěte pak adoptovali vrahy (mladistvé) a vychovali je... před tím opravdu smekám.

Takže, je to krásné, Tvůj příspěvek o těle jsem si dokonce okopírovala... jenže, lehké je povídat věci, kterým věřím rozumem ale těžší je podle toho žít.

A zatím, jenom krásně povídáš. Já to znám, umím taky krásně povídat :lol: Ale sama dobře vím, které věci mám prožité a které ne. A hlavně to poznají ti druzí :gloria:

Když se podíváš kamkoli na život po nevěře, nebo na psychologickou... všude jsou témata typu "ten hajzl, podvedl mě, opustil mě, nedává mi peníze na děti atd." - tak tady bych byla zvědavá na tvoji bezpodmínečnou lásku. Je možné že bys to opravdu unesla bezpodmínečně... pak smekám :godlike:

Prosím, aspoň jeden příklad, kdys byla v průseru a zachovala sis chladnou hlavu a vyřešila to "bezpodmínečnou láskou" :rodna:

Jo a jinak k názvu tématu: nemám žádou univerzální odpověď, ale podle mého názoru, např. v partnerském vztahu nejsem jenom proto, že univerzálně stejně bezpodmínečně miluju všechny lidi na světě (včetně vrahů, pedofilů atd. - tudíž mohla bych žít s kýmkoliv z nich, kdybych se rozhodla - já teda určitě NE)... ale proto, že nás ten člověk PŘITAHUJE, fyzicky, emočně atd., protože máme něco společného, něco rozdílného atd.

Jo a taky si myslím, že člověk, který už 100%ně žije bezpodmínečnou lásku, nemá tady na Zemi co dělat... resp. ten kdo takový opravdu je, už není tady na Zemi. Má už látku, kterou tady na Zemi měl probrat, hotovou... tak co by tu dělal?
Kouká na nás z nebíčka, a nebo žije další život na nějaké vyšší planetě, kde nás čekají další úkoly.

Takže já být Tebou tak se docela bojím, že pokud opravdu pořád žiješ tu bezpodmínečnou lásku... že nás brzo opustíš (ne že bych Ti to přála)... Buddha prý měl jednu neřest - jídlo... a tu si snad pěstoval... protože kdyby ji "vyléčil" tak by musel z tohoto světa odejít... A řekl to i manželce, prý když nebude 3 dny jíst, tak pak umře... a prý se to tak i stalo... (teda nejsem si jistá jestli to byl Buddha ale někdo svatý to byl určitě)... - zamyslela bych se nad tím :gloria:

Jinak z vlastní zkušenosti, věci které už mám skutečně vyřešené, tak z debat o nich odcházím. Většinou debatuju o věcech, které v tom čase zrovna řeším = nemám řešení ukončené.
Takže veškeré debaty, podle mě, které tu probíhají... tak tu debatují lidé, kteří jsou zrovna v procesu řešení toho problému, o který se jedná... - jinak by neměli potřebu to řešit. Případně mají jiný "háček" který je u debat drží - např. potřebu zachraňovat (přiznávám že se občas nechám unést taky).
A myslím, že se to týká všech, včetně mariposy, mě, Pan atd.

Martinka1 napsal(a):

...... Buddha prý měl jednu neřest - jídlo... a tu si snad pěstoval... protože kdyby ji "vyléčil" tak by musel z tohoto světa odejít... A řekl to i manželce, prý když nebude 3 dny jíst, tak pak umře... a prý se to tak i stalo... (teda nejsem si jistá jestli to byl Buddha ale někdo svatý to byl určitě)... - zamyslela bych se nad tím :gloria:

:) Dovolím si jednu poznámku - Martinko, znáš někoho, kdo v případě, že nebude jíst, zůstane normálně naživu? A nemusí být zrovna svatý, já myslím, že bez potravy zahyne libovolný živočich, i myš.. :D

Pandorraa napsal(a):

poletucha napsal(a):

jo a ROZHODNOUT se k něčemu v oblasti LÁSKY....?  :lol:

bych řekla, že skoro to vypadá, že mezi pravou a levou hemisférou žádný spoj není :)

pol,
vždycky se můžeš ROZHODNOUT "v oblasti lásky" :)
Nikoliv o tom, koho KONKRETNĚ budeš milovat, ale určitě o tom, že VŮBEC budeš MILOVAT :)
Přestaneš žít strachem, hádkami, očekáváním, závistí, nenávistí...bla bla. Ale prostě dáš se cestou Lásky. Nevím jak mariposa, ale já mluvím o TOMTO rozhodnutí, které může udělat každý z nás :)

jo, pravda, můžu se rozhodnout, že budu víc milující. ok. je pravda, že se můžu rozhodnout o čemkoliv.

ale asi jsem spíš hovořila o tom "rozhodnout se" , které má nějaký vliv na to co se ve skutečnosti děje potom.
rozhodnout se "cítit jinak"  a následně cítit jinak.
tohle myslím přichází odjinud než z pravé hemisféry. akorát neumím popsat odkud :rodna:

Z duše. :)

mariposa napsal(a):

anais.de napsal(a):

Chcete snad rict, ze kdybyste se napr. dovedely, ze vas partner/syn se skryte oddava sadisticko-pedofilnim choutkam a brutalne zavrazdil nekolik deti, ze byste ho stale milovaly?

Vím jen jedno, toto se nestane, když si je člověk vědomý svých činů. A kdo si je dnes vědomý sám sebe?
Odpustila bych :)

myslím, že i lidé co si jsou vědomi svých činů, ubližují
já osobně třeba dělám docela chyby ve výchově své dcery, dokonce jsem si vědoma, že mnohdy dělám věci o kterých vím, že jí ubližují. Je to síla, prostě na to v tu chvíli nemám. Omluvy pak někdy nestačí....

ad sadista:
nejsem tak dokonalá, abych milovala někoho, ke komu nemám bližší vztah a o němž se dozvím, že vraždí děti.
Ale dovedu si představit, že takhle nepřestanu milovat někoho kdo je mi blízký.
Milujeme nezávisle na tom co milovaní lidé dělají.

mariposa napsal(a):

Vanilko69, člověk ubližuje JEN nevědomě. Není si plně vědom sám sebe, tedy není si vědom svých činů. Těch si může být vědom, pouze žije-li přítomným okamžikem, uvědomuje-li si sám sebe.
Všechna ublížení jsou nevědomá. Proto je třeba odpouštět. Všichni jsme ublížili a všem nám bylo ublíženo. Je třeba odpustit. Opustit iluzi.

jsem si to pořádně pročetla a asi chápu o čem mluvíš. Jenže tenhle stav plného vědomí, který ni minimálně nezakrývají emoce, je velmi vzácný. Teda pro mnohé myslím. Osobně jsem myslela, že to dokážu... jeden čas.
Ale pak se setkáš s těmi třeba dvěmi věcmi na světě co ti vadí a veškeré moudro duchovna je naprosto bezmocné.
Ten stav plného vědomí je velmi těžce dosažitelný na povel, pokud to umíš jsi hvězda.
Nicméně vypouštět moudra je lehké, nic mě to nestojí. jo, proto mě to taky baví.

Vanilka69 napsal(a):

...
A ještě mě napadla otázak: Mohu bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat?

Van, moc pěkný názor. Podle mě se pro bezpodmínečnou lásku rozhodnout lze, nicméně uvést ji do praxe znamená úspěšně projít "udolím vlastních stínů". Ale i tak cítím, že pokud snaha je, tak sem tam probleskne skrz mraky v celé své kráse :)

K té otázce: myslím, že "ubližovat" hodně o úhlu pohledu. Z každé strany to může vypadat jinak. Takže odpověď je nejspíš ano i ne zároveň ;)

Andromeda napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

...
A ještě mě napadla otázak: Mohu bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat?

Van, moc pěkný názor. Podle mě se pro bezpodmínečnou lásku rozhodnout lze, nicméně uvést ji do praxe znamená úspěšně projít "udolím vlastních stínů". Ale i tak cítím, že pokud snaha je, tak sem tam probleskne skrz mraky v celé své kráse :)

K té otázce: myslím, že "ubližovat" hodně o úhlu pohledu. Z každé strany to může vypadat jinak. Takže odpověď je nejspíš ano i ne zároveň ;)

Víte, mě celá tahle debata o rozhodnutí se k všeobjímající bezpodmínečné lásce začíná připomínat komunismus. Na první pohled taky krásná myšlenka - nikdo nebude strádat, všichni budou mít všeho dost. Vše se děje ve jménu LIDU.
Jenomže, v praxi, když se někdo z toho LIDU ozval a nešel s nimi(a tedy podle jejich = šel proti nim), tak ho nemilosrdně sejmuli. Výsledek - cca 280 popravených, desetitisíce zavřených v Jáchymově apod., statisíce poničených osudů. A to mluvím jen o Čechách. Ve světovém měřítku jde o miliony zavražděných a třeba na Ukrajině zemřelých hladem.

Mě přijde, že než mít plnou pusu Velkých Ideálů a Bezpodmínečné Lásky, je lepší  prostě normálně žít a milovat těch pár lidí kolem sebe a něco pro ně udělat, pokud potřebují.

Mě přijde, že než mít plnou pusu Velkých Ideálů a Bezpodmínečné Lásky, je lepší  prostě normálně žít a milovat těch pár lidí kolem sebe a něco pro ně udělat, pokud potřebují.

Tak s tím mohu jen souhlasit :supr:  :) .

P.S. Nemám moc ráda tohle "vysoké  filosofování", co se rozvinulo na tomto vlákně. Ono opravdu něco jiného je teorie a následně praxe. Když už takhle filosofovat, tak to po tom podepřít na konkrétním případu... ;) .

Blossom a Tiffany, přesně tak. Mluvíte mi z duše.

Mi to něco připomnělo. Slova, slova, slova. Můj muž mi za těch 21 společných let nespočetnětisíckrát řekl, jak mě miluje, jak mě má moc rád atd. atd. atd. Ale skutek utek. :)

Mám raději skutky bez velkých ale prázdných slov. :)

poletucha napsal(a):

jo, pravda, můžu se rozhodnout, že budu víc milující. ok. je pravda, že se můžu rozhodnout o čemkoliv.

ale asi jsem spíš hovořila o tom "rozhodnout se" , které má nějaký vliv na to co se ve skutečnosti děje potom.
rozhodnout se "cítit jinak"  a následně cítit jinak.
tohle myslím přichází odjinud než z pravé hemisféry. akorát neumím popsat odkud :rodna:

Jak píše majka: z duše :)

A je to fuška. Proto tu možná především jsme, abychom "to cítili jinak" :jojo:

Já miluju tak nějak obyčejně. Nevím, jak uchopit bezpodmínečnou lásku, protože bych pak vlastně milovala kohokoliv. A to mi nejde. Miluju svoje nejbližší, svoje přátele a některé lidi nemám ráda.

Děti jde milovat a neztrácet na intenzitě, protože ta je zavrtaná někde uvnitř.

Svého partnera miluju. Akorát jsem si jistá, že kdyby nebyl tím kým je, tak bych se do něj nezamilovala. Kdybychom nepostoupili o stupínek dál v kompatibilitě, tak by zamilovanost nepřešla v lásku.

P.S. Majko proč myslíš, že v té chvíli, kdy to Tvůj muž říkal, to tak i necítil?

hrošánku, neříkám, že to tak necítil. Ale uvítala bych skutky, kdybych si mohla vybrat. Tím nemyslím zrovna ten poslední, slečna milenka nebyla první a možná nebude ani poslední a nemyslím tím nevěry.
Ale aby se mnou a s našimi dětmi víc žil. Aby nebyl mým třetím dítětem, jak tak rád říkal a smál se u toho. Abych se byť vedle něj, necítila na světe tak často osamělá.
Já vím, já vím, neměla jsem mu být matkou. :)

Prostě jsme to oba spackali. :)

Pardon, ale pořád mi nejde ta bezpodmínečná láska z hlavy. Ono to tady bývá prezentováno, že dosáhnout svým rozhodnutím bezpodmínečné lásky je jakýmsi (nej)vyšším stupněm duchovního a osobnostního vývoje. Podle mě to není pravda, je to pouhá fráze, nebo možná klišé.

Přemýšlím o tom a došla jsem k tomuto: Bezpodmínečná láska je namístě třeba z pozice rodiče k malému dítěti. To jsme si pořídili z vlastní vůle a ono je vůči nám bezbranné a neschopné se o sebe postarat.
Ale např.bezpodmínečná láska v partnerském životě je vysloveně kontraproduktivní, ba dokonce až zvrhlá a destrukční záležitost. Příklad ze života, jeden za všechny: Mnoho týraných žen své manžele dál miluje, dalo by se říct - bezpodmínečně miluje. Jejich surovosti omlouvají, všechno odpouštějí, nechávají týrat dál nejen sebe, ale bohužel i své děti. To je špatně. V partnerském životě podle mě nemá bezpodmínečná láska co dělat.

Blossom napsal(a):

Příklad ze života, jeden za všechny: Mnoho týraných žen své manžele dál miluje, dalo by se říct - bezpodmínečně miluje. Jejich surovosti omlouvají, všechno odpouštějí, nechávají týrat dál nejen sebe, ale bohužel i své děti. To je špatně. V partnerském životě podle mě nemá bezpodmínečná láska co dělat.

Nu pokud takhle chápeš lásku - zaměňuješ ji s bezmocí a závislostí - tak pak není divu, že ji vnímáš jako kontraproduktivní :jojo:

Btw: nedalo by se říci, ty říkáš ;)

Hm a kde je ten předěl mezi láskou a závislostí?

Nemyslím si, že bych byla na "něčem" "někom" závislá a přesto to cítím tak nějak podobně. Nebo, že by bezpodmínečná láska úplně zbytečně evokovala patos všeobjímající lásky? :)

Každý máme přinejmenším jednu základní podmínku- prvotní výběr koho milujeme, koho si k sobě pustíme. :)

Blossom napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

...
A ještě mě napadla otázak: Mohu bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat?

Van, moc pěkný názor. Podle mě se pro bezpodmínečnou lásku rozhodnout lze, nicméně uvést ji do praxe znamená úspěšně projít "udolím vlastních stínů". Ale i tak cítím, že pokud snaha je, tak sem tam probleskne skrz mraky v celé své kráse :)

K té otázce: myslím, že "ubližovat" hodně o úhlu pohledu. Z každé strany to může vypadat jinak. Takže odpověď je nejspíš ano i ne zároveň ;)

Víte, mě celá tahle debata o rozhodnutí se k všeobjímající bezpodmínečné lásce začíná připomínat komunismus. Na první pohled taky krásná myšlenka - nikdo nebude strádat, všichni budou mít všeho dost. Vše se děje ve jménu LIDU.
Jenomže, v praxi, když se někdo z toho LIDU ozval a nešel s nimi(a tedy podle jejich = šel proti nim), tak ho nemilosrdně sejmuli. Výsledek - cca 280 popravených, desetitisíce zavřených v Jáchymově apod., statisíce poničených osudů. A to mluvím jen o Čechách. Ve světovém měřítku jde o miliony zavražděných a třeba na Ukrajině zemřelých hladem.

Mě přijde, že než mít plnou pusu Velkých Ideálů a Bezpodmínečné Lásky, je lepší  prostě normálně žít a milovat těch pár lidí kolem sebe a něco pro ně udělat, pokud potřebují.

já už se na tohle téma s mariposou bavila a víckrát, viz například:

Vanilka69 napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Myslím, že úplně liberální výchova taky není na místě. Děti do jistého věku potřebují mantinely. Že se tak cítí bezpečněji.

Pro mě láska = bezpečí. To ostatní z toho už jen vychází.

abstraktní pojem láska má tolik praktických podob, takhle obecně je to jen prázdná fráze, kterou můžeme naplnit tak rozdílným způsobem a tedy i zneužít. Kolikrát se ve jménu lásky zabíjelo...

Já se snažím ve svém životě  a okolí minimalizovat ubližování a utrpení. A pro mě i tohle je dost fuška a ještě k tomu to ani nejsem schopna vždy rozpoznat co je a co není ubližování...

Blossom napsal(a):

...
Mě přijde, že než mít plnou pusu Velkých Ideálů a Bezpodmínečné Lásky, je lepší  prostě normálně žít a milovat těch pár lidí kolem sebe a něco pro ně udělat, pokud potřebují.

Jo, tak to máš naprostou pravdu, to je pak ta praxe :)

Vanilka69 napsal(a):

Já se snažím ve svém životě  a okolí minimalizovat ubližování a utrpení. A pro mě i tohle je dost fuška a ještě k tomu to ani nejsem schopna vždy rozpoznat co je a co není ubližování...

:jojo:  jojo, přesně, taky

hrosanek napsal(a):

Hm a kde je ten předěl mezi láskou a závislostí?

Hrošánku, to je jednoduché - láska člověka nezbavuje důstojnosti a nebolí :)

poletucha napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Já se snažím ve svém životě  a okolí minimalizovat ubližování a utrpení. A pro mě i tohle je dost fuška a ještě k tomu to ani nejsem schopna vždy rozpoznat co je a co není ubližování...

:jojo:  jojo, přesně, taky

Osobně si myslím, že právě o tomhle to je :jojo:

Pandorraa napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Hm a kde je ten předěl mezi láskou a závislostí?

Hrošánku, to je jednoduché - láska člověka nezbavuje důstojnosti a nebolí :)

Já jsem dneska intelektuálně zabržděná.

Mám to chápat tak, že ten kdo si vybere za partnera, který se časem projeví jako uzurpátor, je závislák a nikoliv člověk milující. Kde se ztrácí ta bezpodmínečnost? Ve chvíli, kdy mi ten druhý začne ubližovat? Rozumím tomu, že z příkladu žen, které se nechávají týrat, je jasné že je to blbě.

Jediné, co mě napadá, že kvalita lásky, kterou cítíme hodně závisí, jak moc jsme schopní "snášet" sami sebe.

hrosanek napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Hm a kde je ten předěl mezi láskou a závislostí?

Hrošánku, to je jednoduché - láska člověka nezbavuje důstojnosti a nebolí :)

Já jsem dneska intelektuálně zabržděná.

Mám to chápat tak, že ten kdo si vybere za partnera, který se časem projeví jako uzurpátor, je závislák a nikoliv člověk milující. Kde se ztrácí ta bezpodmínečnost? Ve chvíli, kdy mi ten druhý začne ubližovat? Rozumím tomu, že z příkladu žen, které se nechávají týrat, je jasné že je to blbě.

Jediné, co mě napadá, že kvalita lásky, kterou cítíme hodně závisí, jak moc jsme schopní "snášet" sami sebe.

Víš, já nevím, proč si většina lidí pořád myslí, že naplněním lásky je jen společný život, fakt, že s tím druhým prostě musím zůstat do smrti smrťoucí a milovat ho až za hrob.
I uzurpátora a násilníka mohu jako prostou lidskou bytost milovat. To ovšem neznamená, že s ním musím žít, že ho nemohu opustit. Pokud na něm nejsem závislá, myslím teď CITOVĚ závislá, mohu a myslím, že ho i musím pro dobro nás obou, opustit.

Někoho milovat, pochopit a odpustit mu, pro mne automaticky neznamená ho bohorově omlouvat a nenechat ho nést následky jeho vasltních činů. nenechat mu jeho zodpovědnost. Tohle totiž ani "bůh" nedělá, zatímco lidé, kteří sami sebe na bohy pasovali, to dělají zcela běžně - hrajou si na oběti (vždyť já ho tak strašně miluju, obětuji se) a nebo naopak na soudce (tohle mu nikdy neodpustím, protože zradil mou lásku nebeskou)
A pak se hrozně diví, proč to vlastně nefunguje - partner jejich oběť neocení nebo na druhé straně nehodlá snášet jejich nepochopení a aroganci a klidně si šťastně žije s někým jiným.
Tohle chování není o lásce, ale pro mně je to o závislosti a pýše. Většinou se ve skutečnosti víc "pereme" sami se sebou, se svými strachy, než s těmi druhými.

Hodně lidí, které znám, tohle už pochopilo a snaží se proto své zažité vzorce změnit, nechtějí být ani oběti, ani soudci, učí se mít rádi sami sebe a tím i ty druhé - láskou bezpodmínečnou, tedy nehodnotící, neodsuzující, netrestající. Protože láska prostě takováhle adjektiva nezná :)

S tím, že kvalita lásky, kterou cítím k druhým, je přímo úměrná - závisí na lásce, kterou dovedu cítit sama k sobě, naprosto souhlasím. Jsou to spojené nádoby.

Osobně se domnívám, že bezpodmínečná láska je něco, k čemu bychom měli směřovat, co bychom se měli učit.
Pokud ji někdo zavrhne na samém ppočátku onoho směřování, pak mi připomíná hledače diamantů, který začne kopat a hledat. Zhruba tak ve čtyřech metrech odhodí nářadí a prohlásí, že žádné diamanty vůbec neexistuji.
Proč neexsistují? Protože on je nenašel? Nemá potřebnou trpělivost? Správné nářadí a potřebné vědomosti?

Přitom by možná stačilo dostat se ještě o pár centimetrů hloub a nebo stranou.
Tohle je o stálém hledání, o nepřetržité práci na sobě a čím dál, hloub se dostáváš, tím těžší přicházejí výzvy, nové a nové...no jako v každé jiné škole.

Kdykoliv se na "studium" můžeš vykašlat, ono je dobrovolné :jojo:
Jen zrazovat a posmívat se těm, co vytrvali, mi  příjde jako hodně kyselé hrozny :jojo:

Ještě dodám, abych předešla dalším spekulacím, jak to mám montálně já: jsou lidé, které mám ráda a jsou lidé, které se snažím pochopit, mám k nim neutrální vztah. Mým měřítekm je osoba, která velmi fatálně zasáhla do historie našeho rodu - nanávisti už jsem se zbavila, že ji miluji zatím říci nemohu, můj vztah k tomu člověku je neutrální.
Takže "výuka" trvá :)

Bezpodmínečná láska není iluze nebo krásný sen. Je to skutečnost.

Troufám si říct, že ji dokáže málokdo.Krásně se o tom čte, krásně se o tom píše, ale zrealizovat ji , to si žádá (pro toho kdo přijme život v civilizované společnosti - např. s dětmi , v rodině) velkou pokoru, obrovskou sebereflexi, kontrolu nad egem, šlechetnost atd.

Skutečnou bezpodmínečnou lásku znám, proto říkám, že to není jen fikce (či fráze, sen).
Je jí schopen jeden člověk, kterého znám.
A já jsem šťastná a vděčná, že můžu být v její  blízkosti.

Pandoro hezky píšeš.

Taky jednu znám. Ale zjistila jsem, když jsem byla vedle ní častěji, když jsme si byly bližší, že i ona mé své dny. :D

Pan tomuhle rozumím a jsem dost vzdálená posmívat se někomu při jeho cestě k jakékoliv změně. Akorát některé z vět byly pro mě prostě málo pochopitelné.

Každý máme svůj mikrosvět, ve kterém máme lidi, které milujeme. Pro mě je důležité hledat rovnováhu, aby Ti které miluju, to věděli a bylo na nich jakou formu "soužití" se mnou si vyberou. Vůči těm, které miluju cítím odpovědnost jim neubližovat způsobem, který by je připravoval o onu zmiňovanou důstojnost, možnost volby, vzdor a vzpouru  (teď mám na mysli třeba děti a jejich vzdory a vzpoury). Řekla bych, že se učím, aby ten mikrosvět byl pro všechny, co nejpříjemnější. Včetně mě.

Možná to je pro mě tak špatně hmatatelné, protože se necítím jako oběť a ani jako uzurpátor. Možná je to pro mě tak špatně pochopitelné, protože milovat je pro mě přirozené jako dýchat. Možná je pro mě ta bezpodmínečnost špatně pochopitelná, protože bez jakéhokoliv odsuzování je pro mě nepochopitelné, proč někdo dobrovolně uvízne v závislosti na strašném partnerovi, který mu nic nedává a nechce ho pustit. Proč někoho neopustí touha být s tím druhým, byť mu ubližuje.

hrošánku, dneska jsem o těch "mikrosvětech" přemýšlela.
Myslím, že když "mikrosvět" každého z nás bude bezpečný a přátelský, a když si ty "mikrosvěty" budou přátelské vzájemně, a ony pak budou, protože jsou skrz každého z našeho mikrosvěta propojené do jiných mikrosvětů, dospějeme i k (bezpodmínečné) lásce.

Pan: Víš, co píšeš je všechno strašně krásné a mohla bych to (snad) do puntíku podepsat. Nicméně narodili jsme se v tomto světě, v tomto těle, proto máme potřeby tohoto světa tohoto těla. Neříkej, že Tobě není někdy smutno, když jsi sama, a že Ti při tom vždy pomohou všechny ty vzdušné vznosné myšlenky, a že by Tvá hmotná podoba nechtěla mít v něčí hmotné podobě místo svého bezpečí.

Vanilka69 napsal(a):

To znamená, že pokud se rozhodne pro cestu Strachu, tak tak činí nevědomě? To si opravdu myslíš? A co vědomá  svoboda volby?

A můžeš někoho milovat a přitom ho sníst?

A myslíš si, že když už tu bezpodmínečnou lásku cítíš, že ji automaticky umíš i bezpodmínečně projevovat?

Opravdu si myslíš, že člověk na této planetě se všemi omezeními JE schopen vždy a všude a neustále bezpodmínečně milovat? Skutečně bezpodmínečná láska znamneá tu vysněnou metu, tj. rovnováhu?

Jinak ano, tohle je hodně abstraktní povídání, ale mariposa to jinak zatím co jsem od ní o tomto tématu četla, neumí.

Za sebe můžu říct, že tady a teď mám pocit, připouštím, že to může být domněnka, že daleko snáz bych cítila všeobjímající lásku ke všemu, k životu, kdybych žila někde v klášteře daleko od světských starostí než když musím dnes a denně řešit praktický život nejen svůj, ale i těch co žijí okolo mne.

Vanilko69, nejsem si tím ještě úplně jistá, ale tuším, že když dojde ke zplození nového života, tak v tu chvíli si je ta živá bytost (ještě uvnitř své matky) vědoma sama sebe, vědoma toho, že je životem. Není tam žádné podmínky. Já osobně si vybavuji sama sebe v jednom měsíci. Cítím naprostý klid a harmonii. Ovšem už od 3 měsíců si vybavuji svoje "okolí" - tedy svoji matku, která mě nechce. V tomto okamžiku jsem ztratila kontakt se svojí podstatou a byla tu pro své okolí. Žila jsem proto, aby mě okolí přijalo. Vyměnila jsem sama sebe za okolí. Šla jsem celou tu dobu proti sobě. Až jsem z toho onemocněla. Toto byla cesta Strachu. Strachu, že mě okolí nepřijme, když moje mě nepřijala moje matka. :grater:

Nejsem vegetarián, jím maso. To je život. Je to koloběh. Všichni spolupracujeme :)

Když bezpodmínečnou lásku cítíš, tak jí JSI. Tedy projevuješ ji :)

Podle mě je bezpodmínečná láska návrat sama ke své podstatě. Proto si myslím, že je možné (pro kohokoliv kdo se pro to rozdodne) jí na tomto světě žít.

Dá se tak žít všude na světě, nejen na poušti nebo v kláštěře. Všude tam s tebou budeš TY

Rovnováha je podle mě, v tuto chvíli, žít podle pravidel života, vesmíru. Ne podle pravidel strachu

Martinka1 napsal(a):

Mariposo, a co tohle: miluješ partnera - bezpodmínečnou láskou - a zjistíš, že chodí třeba se 3 ženami najednou... teda má ještě 2 další. Odpustíš mu? - samozřejmě, že toho nenechá :-) Řekneš "miluju Tě bezpodmínečně, je to v pořádku?" :-)
Nebo za průběhu vašeho vztahu si udělá dítě s jinou... bude to v pořádku?  Neřekneš mu ani slovo?
Nebo Tě nakazí nějakou pohlavní chorobou... pořád v pořádku? :-)

Víš, co píšeš se mi moc líbí, ale má to jeden háček. Věřím, že to máš zmáknuté - v hlavě. Ale ne srdcem, emocemi. Neboli, nevěřím Ti, že to dokážeš žít, až ty situace nastanou. Což ukáže opravdu až čas.

Nebo napiš, jaké situace jsi už takhle zvládnula... někdo Ti přejel psa a Tys byla úplně v pohodě a odpustila jsi... kdybys byla matka, někdo by Ti zavraždil dítě a Ty bys byla úplně v pohodě a odpustila mu atd.

Ono je to možné, opravdu jsem četla - snad to byla pravda - že rodiče zavražděného dítěte pak adoptovali vrahy (mladistvé) a vychovali je... před tím opravdu smekám.

Takže, je to krásné, Tvůj příspěvek o těle jsem si dokonce okopírovala... jenže, lehké je povídat věci, kterým věřím rozumem ale těžší je podle toho žít.

A zatím, jenom krásně povídáš. Já to znám, umím taky krásně povídat :lol: Ale sama dobře vím, které věci mám prožité a které ne. A hlavně to poznají ti druzí :gloria:

Když se podíváš kamkoli na život po nevěře, nebo na psychologickou... všude jsou témata typu "ten hajzl, podvedl mě, opustil mě, nedává mi peníze na děti atd." - tak tady bych byla zvědavá na tvoji bezpodmínečnou lásku. Je možné že bys to opravdu unesla bezpodmínečně... pak smekám :godlike:

Prosím, aspoň jeden příklad, kdys byla v průseru a zachovala sis chladnou hlavu a vyřešila to "bezpodmínečnou láskou" :rodna:

Jo a jinak k názvu tématu: nemám žádou univerzální odpověď, ale podle mého názoru, např. v partnerském vztahu nejsem jenom proto, že univerzálně stejně bezpodmínečně miluju všechny lidi na světě (včetně vrahů, pedofilů atd. - tudíž mohla bych žít s kýmkoliv z nich, kdybych se rozhodla - já teda určitě NE)... ale proto, že nás ten člověk PŘITAHUJE, fyzicky, emočně atd., protože máme něco společného, něco rozdílného atd.

Jo a taky si myslím, že člověk, který už 100%ně žije bezpodmínečnou lásku, nemá tady na Zemi co dělat... resp. ten kdo takový opravdu je, už není tady na Zemi. Má už látku, kterou tady na Zemi měl probrat, hotovou... tak co by tu dělal?
Kouká na nás z nebíčka, a nebo žije další život na nějaké vyšší planetě, kde nás čekají další úkoly.

Takže já být Tebou tak se docela bojím, že pokud opravdu pořád žiješ tu bezpodmínečnou lásku... že nás brzo opustíš (ne že bych Ti to přála)... Buddha prý měl jednu neřest - jídlo... a tu si snad pěstoval... protože kdyby ji "vyléčil" tak by musel z tohoto světa odejít... A řekl to i manželce, prý když nebude 3 dny jíst, tak pak umře... a prý se to tak i stalo... (teda nejsem si jistá jestli to byl Buddha ale někdo svatý to byl určitě)... - zamyslela bych se nad tím :gloria:

Kdo říká: "miluji tě bezpodmínečnou láskou" to jen říká, je třeba to opravdu cítit. Nikdy jsem moc nedala na slova :)
Marti, je třeba odpustit a brát tento svět takový jaký je. Ne se utápět v bolesti. Jakmile se člověk přestane bát bolesti, bolest zmizí, protože už tu k ničemu nebude. Už nebude mít nás lidi co učit. Bolest nám ukazuje. Strach je to co nám brání ve svobodě. Ten strach je strach z vlastní smrti, až to přijmeme, budeme svobodní. Smrt je život a život je smrt. Tak to je. Bojíš se to přijmout?

Právě v tuto chvíli se cítíš tak, jak myslíš :)

poletucha napsal(a):

mariposa napsal(a):

anais.de napsal(a):

Chcete snad rict, ze kdybyste se napr. dovedely, ze vas partner/syn se skryte oddava sadisticko-pedofilnim choutkam a brutalne zavrazdil nekolik deti, ze byste ho stale milovaly?

Vím jen jedno, toto se nestane, když si je člověk vědomý svých činů. A kdo si je dnes vědomý sám sebe?
Odpustila bych :)

myslím, že i lidé co si jsou vědomi svých činů, ubližují
já osobně třeba dělám docela chyby ve výchově své dcery, dokonce jsem si vědoma, že mnohdy dělám věci o kterých vím, že jí ubližují. Je to síla, prostě na to v tu chvíli nemám. Omluvy pak někdy nestačí....

ad sadista:
nejsem tak dokonalá, abych milovala někoho, ke komu nemám bližší vztah a o němž se dozvím, že vraždí děti.
Ale dovedu si představit, že takhle nepřestanu milovat někoho kdo je mi blízký.
Milujeme nezávisle na tom co milovaní lidé dělají.

Pol, já mluvím o vědomí sama sebe. To není to samé jako uvědomovat si, že dělám něco blbě. I když to uvědomování je dobrý start :)

Já mluvím o stavu duše a vy používáte slovo milovat, je to jen slovo a každý si pod ním může představit něco jinýho. Stav duše se dost dobře popsat nedá. Ale dá se cítit

Andromeda napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

...
A ještě mě napadla otázak: Mohu bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat?

Van, moc pěkný názor. Podle mě se pro bezpodmínečnou lásku rozhodnout lze, nicméně uvést ji do praxe znamená úspěšně projít "udolím vlastních stínů". Ale i tak cítím, že pokud snaha je, tak sem tam probleskne skrz mraky v celé své kráse :)

K té otázce: myslím, že "ubližovat" hodně o úhlu pohledu. Z každé strany to může vypadat jinak. Takže odpověď je nejspíš ano i ne zároveň ;)

Andromedo :supr:

Všímáte si někdy své lásky? Co s vámi dělá? Já si jí nejvíc všímala, když jsem viděla nějaké zvíře nebo když jsem se dívala na malé děťátko, v jejich výrazu jsem vždy viděla nevinost a radost ze života. V těch chvílích jsem pociťovala záblesky lásky o které tu teď mluvím :)

Blossom napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

...
A ještě mě napadla otázak: Mohu bezpodmínečně milovat a přitom ubližovat?

Van, moc pěkný názor. Podle mě se pro bezpodmínečnou lásku rozhodnout lze, nicméně uvést ji do praxe znamená úspěšně projít "udolím vlastních stínů". Ale i tak cítím, že pokud snaha je, tak sem tam probleskne skrz mraky v celé své kráse :)

K té otázce: myslím, že "ubližovat" hodně o úhlu pohledu. Z každé strany to může vypadat jinak. Takže odpověď je nejspíš ano i ne zároveň ;)

Víte, mě celá tahle debata o rozhodnutí se k všeobjímající bezpodmínečné lásce začíná připomínat komunismus. Na první pohled taky krásná myšlenka - nikdo nebude strádat, všichni budou mít všeho dost. Vše se děje ve jménu LIDU.
Jenomže, v praxi, když se někdo z toho LIDU ozval a nešel s nimi(a tedy podle jejich = šel proti nim), tak ho nemilosrdně sejmuli. Výsledek - cca 280 popravených, desetitisíce zavřených v Jáchymově apod., statisíce poničených osudů. A to mluvím jen o Čechách. Ve světovém měřítku jde o miliony zavražděných a třeba na Ukrajině zemřelých hladem.

Mě přijde, že než mít plnou pusu Velkých Ideálů a Bezpodmínečné Lásky, je lepší  prostě normálně žít a milovat těch pár lidí kolem sebe a něco pro ně udělat, pokud potřebují.

Ne hledat v mase, ve stádu. Naopak vyjít ze stáda ven... a vstoupit do sebe :)

majkafa napsal(a):

hrošánku, neříkám, že to tak necítil. Ale uvítala bych skutky, kdybych si mohla vybrat. Tím nemyslím zrovna ten poslední, slečna milenka nebyla první a možná nebude ani poslední a nemyslím tím nevěry.
Ale aby se mnou a s našimi dětmi víc žil. Aby nebyl mým třetím dítětem, jak tak rád říkal a smál se u toho. Abych se byť vedle něj, necítila na světe tak často osamělá.
Já vím, já vím, neměla jsem mu být matkou. :)

Prostě jsme to oba spackali. :)

Vždy je třeba začít u sebe. Ne hledat vinu, jen trpělivě pozorovat své činy. Je možné se dobrat jejich původu, když si to člověk přeje

mariposa napsal(a):

Nejsem vegetarián, jím maso. To je život. Je to koloběh. Všichni spolupracujeme :)

Když bezpodmínečnou lásku cítíš, tak jí JSI. Tedy projevuješ ji :)

Předem se hlásím k :offtopic: ale nedá mi to:

No vidíš, já to vidím zcela jinak než ty. Ano, je to život, ale není to projev bezpodmínečné lásky. Takže podle mne, když ji neprojevuješ (např. vůči tomu zvířátku, cos snědla), tak jí ani nejsi a tak tedy  to, co zrovna konkrétně ty cítíš nebo lépe tady popisuješ, není bezpodmínečná láska, jen se domníváš, že ji cítíš a  jí jsi a tedy že jí projevuješ...

Mmch pro mne zvláštní výklad pojmu spolupráce... Já sama když někoho miluju a to nemluvím o té dokonalé bezpodmínečné lásce, ale o té obyčejné se všemi lidskými slabostmi, tak ho nezabíjím nebo nejím, když nemusím, s odůvodněním že tohle je život.  Ty to ale, jak čtu, máš jinak.

Ona i ta bezpodmínečná láska má zřejmě mnoho podob...

hrosanek napsal(a):

Pan tomuhle rozumím a jsem dost vzdálená posmívat se někomu při jeho cestě k jakékoliv změně. Akorát některé z vět byly pro mě prostě málo pochopitelné.

Každý máme svůj mikrosvět, ve kterém máme lidi, které milujeme. Pro mě je důležité hledat rovnováhu, aby Ti které miluju, to věděli a bylo na nich jakou formu "soužití" se mnou si vyberou. Vůči těm, které miluju cítím odpovědnost jim neubližovat způsobem, který by je připravoval o onu zmiňovanou důstojnost, možnost volby, vzdor a vzpouru  (teď mám na mysli třeba děti a jejich vzdory a vzpoury). Řekla bych, že se učím, aby ten mikrosvět byl pro všechny, co nejpříjemnější. Včetně mě.

Možná to je pro mě tak špatně hmatatelné, protože se necítím jako oběť a ani jako uzurpátor. Možná je to pro mě tak špatně pochopitelné, protože milovat je pro mě přirozené jako dýchat. Možná je pro mě ta bezpodmínečnost špatně pochopitelná, protože bez jakéhokoliv odsuzování je pro mě nepochopitelné, proč někdo dobrovolně uvízne v závislosti na strašném partnerovi, který mu nic nedává a nechce ho pustit. Proč někoho neopustí touha být s tím druhým, byť mu ubližuje.

Hroši,
ani ve snu by mne nenapadlo, a že jsem měla dneska opravdu "strašlivej" sen, že ty jis ten, kdo se někomu posmívá.
Já si naopak myslím, že ty jsi ten, kdo se právě k bezpodmínečné lásce velmi blíží, dokáže ji i cítit, jen to tak prostě nemáš pojmenované :)

Wiki děkuji, dělám, co umím. Rovnováha prostě musí být, takže je-li tu pohled jeden - bezpodmínečná láska je blábol a nesmysl - musí tu být i pohled druhý :) Tak to cítím a proto tu vlastně taky ještě vůbec jsem :jojo:

Blossom napsal(a):

Pardon, ale pořád mi nejde ta bezpodmínečná láska z hlavy. Ono to tady bývá prezentováno, že dosáhnout svým rozhodnutím bezpodmínečné lásky je jakýmsi (nej)vyšším stupněm duchovního a osobnostního vývoje. Podle mě to není pravda, je to pouhá fráze, nebo možná klišé.

Tak jak podávám "rozhodnutí" já, se jedná o rozhodnutí něco hledat, změnit, opustit iluzi.

Mnoho lidí chce chodit cvičit, ať už k tomu mají jakékoliv důvody, všimla jsem si, že o tom více mluví než to dělají. Najdou tisíce výmluv proč zrovna teď to nejde a výsledek? Cvičit nezačnou. Podle mě se opravdu nerozhodli. Můžeš si za slovo cvičit dosadit třeba milovat, žít... Když chci něco změnit, rozhodnu se a pak začnu. Nebo mi to vyhovuje a pokračuju dál v tom zažitém a neřeším žádnou změnu. Je to jednoduché, ne?

hrosanek napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Hm a kde je ten předěl mezi láskou a závislostí?

Hrošánku, to je jednoduché - láska člověka nezbavuje důstojnosti a nebolí :)

Já jsem dneska intelektuálně zabržděná.

Mám to chápat tak, že ten kdo si vybere za partnera, který se časem projeví jako uzurpátor, je závislák a nikoliv člověk milující. Kde se ztrácí ta bezpodmínečnost? Ve chvíli, kdy mi ten druhý začne ubližovat? Rozumím tomu, že z příkladu žen, které se nechávají týrat, je jasné že je to blbě.

Jediné, co mě napadá, že kvalita lásky, kterou cítíme hodně závisí, jak moc jsme schopní "snášet" sami sebe.

:supr: :pussa:

Přesně tam to chce začít

Pandorraa napsal(a):

Hodně lidí, které znám, tohle už pochopilo a snaží se proto své zažité vzorce změnit, nechtějí být ani oběti, ani soudci, učí se mít rádi sami sebe a tím i ty druhé - láskou bezpodmínečnou, tedy nehodnotící, neodsuzující, netrestající. Protože láska prostě takováhle adjektiva nezná :)

S tím, že kvalita lásky, kterou cítím k druhým, je přímo úměrná - závisí na lásce, kterou dovedu cítit sama k sobě, naprosto souhlasím. Jsou to spojené nádoby.

Osobně se domnívám, že bezpodmínečná láska je něco, k čemu bychom měli směřovat, co bychom se měli učit.
Pokud ji někdo zavrhne na samém ppočátku onoho směřování, pak mi připomíná hledače diamantů, který začne kopat a hledat. Zhruba tak ve čtyřech metrech odhodí nářadí a prohlásí, že žádné diamanty vůbec neexistuji.
Proč neexsistují? Protože on je nenašel? Nemá potřebnou trpělivost? Správné nářadí a potřebné vědomosti?

Přitom by možná stačilo dostat se ještě o pár centimetrů hloub a nebo stranou.
Tohle je o stálém hledání, o nepřetržité práci na sobě a čím dál, hloub se dostáváš, tím těžší přicházejí výzvy, nové a nové...no jako v každé jiné škole.

Kdykoliv se na "studium" můžeš vykašlat, ono je dobrovolné :jojo:
Jen zrazovat a posmívat se těm, co vytrvali, mi  příjde jako hodně kyselé hrozny :jojo:

Ještě dodám, abych předešla dalším spekulacím, jak to mám montálně já: jsou lidé, které mám ráda a jsou lidé, které se snažím pochopit, mám k nim neutrální vztah. Mým měřítekm je osoba, která velmi fatálně zasáhla do historie našeho rodu - nanávisti už jsem se zbavila, že ji miluji zatím říci nemohu, můj vztah k tomu člověku je neutrální.
Takže "výuka" trvá :)

:supr:

To, že se člověk snaží činy ostatních pochopit, i přesto že on by jednal jinak, je pro začátek velmi dobrý směr.

hrosanek napsal(a):

Možná to je pro mě tak špatně hmatatelné, protože se necítím jako oběť a ani jako uzurpátor. Možná je to pro mě tak špatně pochopitelné, protože milovat je pro mě přirozené jako dýchat. Možná je pro mě ta bezpodmínečnost špatně pochopitelná, protože bez jakéhokoliv odsuzování je pro mě nepochopitelné, proč někdo dobrovolně uvízne v závislosti na strašném partnerovi, který mu nic nedává a nechce ho pustit. Proč někoho neopustí touha být s tím druhým, byť mu ubližuje.

Protože ten, který si nechává ubližovat, nemá rád sám sebe

L_aura napsal(a):

Pan: Víš, co píšeš je všechno strašně krásné a mohla bych to (snad) do puntíku podepsat. Nicméně narodili jsme se v tomto světě, v tomto těle, proto máme potřeby tohoto světa tohoto těla. Neříkej, že Tobě není někdy smutno, když jsi sama, a že Ti při tom vždy pomohou všechny ty vzdušné vznosné myšlenky, a že by Tvá hmotná podoba nechtěla mít v něčí hmotné podobě místo svého bezpečí.

Lauro,
tohle je téma na dlouhou osobní diskuzi, nikoliv na nedokonalé písmenkování, které může každý pochopit jakkoliv a taky je tak pochopí - podle vlastních omezení.

Já přece netvrdím, že to všechno, co píšeš, taky někdy naprožívám? No a? Jak se to vylučuje se směřováním k bezpodmíněčné lásce? Jak se to vylučuje s potřebami našeho hmotného těla a světa, s potřebou bezpečí?

"Vzdušné vznosné myšlenky"...hmmm.
Víš, já si mysllím, že cokoliv děláš, ale opravdu COKOLIV, děláš-li to v IDEÁLNÍCH podmínkách, ani si neuvědomíš, že to děláš, protože je to lehké. Máš-li ale podmínky nikoliv ideální, ale naprosto KATASTROFÁLNÍ, pak teprve víš, CO děláš, protože je to TĚŽKÉ.
Takže asi tak: být Světlem ve Světle, to není žádný problém, protože pokud ti náhodou to tvé světýlko zhasne, není problém požádat Světlo vedle tebe, aby ti trochu toho svého Světla poskytlo...
Ale být Světlem ve Tmě, to je teprve kumšt. Když je náhodou zle, kde brát a  nekrást.... a klidně i krást, ale vezmi si chlup na dlani, co?
Pak ti holt opravdu nezbyde nic jiného, než vykřesat to Světlo sama v sobě :) A když se ti to konečně povede, to je ale prošvih... No jen si to představ - Světlo ve Tmě... Najednou i ostatní vidí, že je Tma.... a že to JDE - zářit :jojo:
Někdo jde taky do toho, jiný vezme, co má po ruce a hasí a hasí a hasí.... naiva :lol:

Já doufám, že mi rozumíš. Ale jak říkám: to je spíš na osobní povídání.

Vanilka69 napsal(a):

mariposa napsal(a):

Nejsem vegetarián, jím maso. To je život. Je to koloběh. Všichni spolupracujeme :)

Když bezpodmínečnou lásku cítíš, tak jí JSI. Tedy projevuješ ji :)

Předem se hlásím k :offtopic: ale nedá mi to:

No vidíš, já to vidím zcela jinak než ty. Ano, je to život, ale není to projev bezpodmínečné lásky. Takže podle mne, když ji neprojevuješ (např. vůči tomu zvířátku, cos snědla), tak jí ani nejsi a tak tedy  to, co zrovna konkrétně ty cítíš nebo lépe tady popisuješ, není bezpodmínečná láska, jen se domníváš, že ji cítíš a  jí jsi a tedy že jí projevuješ...

Mmch pro mne zvláštní výklad pojmu spolupráce... Já sama když někoho miluju a to nemluvím o té dokonalé bezpodmínečné lásce, ale o té obyčejné se všemi lidskými slabostmi, tak ho nezabíjím nebo nejím, když nemusím, s odůvodněním že tohle je život.  Ty to ale, jak čtu, máš jinak.

Ona i ta bezpodmínečná láska má zřejmě mnoho podob...

Můžu se domnívat, že si něco myslím. Ale domnívat se, že něco cítím? Tak to nechápu :co:

Mariposo, dobrý :-) Slova umíš. Co takhle ten příklad? Aspoň jedééén :-)))

Martinka1 napsal(a):

Mariposo, dobrý :-) Slova umíš. Co takhle ten příklad? Aspoň jedééén :-)))

Včera jsem byla v supermarketu. Spousta lidí a najednou slyším rozbíjení velkého množství skleněných lahví. Zvednul se poprask, lidi se shlukli, bodyguardi se shlukli a vyrazili za výtržníkem. Neměla jsem potřebu jít přímo k místu činu, ale nevyhla jsem se tomu, abych viděla jak hubeného asi padesátiletého muže táhne pět různě starých a různě stavěných chlapů a buší do něj hlava nehlava. Drželi mu ruce, nemohl se bránit a tak jen snášel rány a občas něco vykřikl cizím jazykem. Ve vzduchu byla cítit agrese. Těch co mlátili, protože měli potřebu mlátit. I autoagrese toho, který byl mlácený. Když jsem tu scénu viděla, uvědomila jsem si, že právě v tento okamžik, blízko smrti, všichni ti muži ŽIJÍ, právě v tom okamžiku jsou životem. Teď a tady. Není minulost, není budoucnost, je jen přítomnost. A přítomnost je život.
Cítila jsem ke všem zúčastněným soucit a lásku. Nikdo nebyl vinen, nikdo nebyl obětí. Nesoudila jsem. Bylo to jak to bylo a jak to mělo být. :hjarta:

Teda, z tohoto příkladu jsem tedy jelen... :co: :co: :co:
Rozumím tomu správně, že toho dotyčného, přistiženého při nějké krádeži asi, drželo 5 chlapů a i poté, co byl chycen, ho dál mlátili?? Mlátili ho dál, protože měli potřebu mlátit??? A vy ostatní jste tomu nečinně přihlíželi a ty osobně jsi z toho měla prožitek lásky? :co: :co: :co: :co: :co: :co: :co: :co: :co:

Tak jestli má být bezpodmínečná láska toto, tak děkuju pěkně :usch: :usch:

Mariposa - ale tohle není příklad toho, co se stalo TOBĚ... to jsem chtěla slyšet... - ono se to dobře odpouští, když někdo ubližuje někomu jinému... :-) Co bys dělala, kdybys na jeho místě byla Ty... "milovala" bys ty chlapy, kteří by Tě zmlátili?

Blossom: popravdě řečeno, kdyby 5 chlapů ochranky mlátilo jednoho zloděje... tak bych se tam taky nerada připletla, protože bych zákonitě dostala na budku, a to bych nerada :-) Láska, neláska... pouze zdravý rozum a pud sebezáchovy.

mariposa napsal(a):

Včera jsem byla v supermarketu. Spousta lidí a najednou slyším rozbíjení velkého množství skleněných lahví. Zvednul se poprask, lidi se shlukli, bodyguardi se shlukli a vyrazili za výtržníkem. Neměla jsem potřebu jít přímo k místu činu, ale nevyhla jsem se tomu, abych viděla jak hubeného asi padesátiletého muže táhne pět různě starých a různě stavěných chlapů a buší do něj hlava nehlava. Drželi mu ruce, nemohl se bránit a tak jen snášel rány a občas něco vykřikl cizím jazykem. Ve vzduchu byla cítit agrese. Těch co mlátili, protože měli potřebu mlátit. I autoagrese toho, který byl mlácený. Když jsem tu scénu viděla, uvědomila jsem si, že právě v tento okamžik, blízko smrti, všichni ti muži ŽIJÍ, právě v tom okamžiku jsou životem. Teď a tady. Není minulost, není budoucnost, je jen přítomnost. A přítomnost je život.
Cítila jsem ke všem zúčastněným soucit a lásku. Nikdo nebyl vinen, nikdo nebyl obětí. Nesoudila jsem. Bylo to jak to bylo a jak to mělo být. :hjarta:

Slova, slova, slova. Nejsou důležitá slova, ale činy. Cos včera UDĚLALA ty? Jaký ČIN?
Možná je mnohem větší skutečností tvůj vztah s tvou maminkou. Zakrýváš si sama před sebou.

L.
Samozřejmě, že L. je idealistická, jinak by to nebyla L., ale smluvní vztah. Všiml jsem si, že mnoho lidí zde L. za smluvní vztah považuje.

B.L.
Proč, když je to taková fráze rádobyintelektuálů a destruktivní sebeklam, o tom všichni žvaní a mají potřebu to zpochybňovat. Zřejmě kromě těch hlučných, materialistických a srovnávajících se (a tedy nevyhnutelně zraněných) já existují někde vzadu i jiná já. Ta, která téhle směšné věci, již jsme dostali od našich rodičů a kterou dáváme svým dětem přece jenom trochu věří.

B.L.
Jsem si jistý, že nám samotným by se moc líbilo, kdyby to z druhé strany bezpodmínečné bylo. Pro mě tuhle bezpodmínečnost symbolizuje ta trapná a překonaná věc při které se říká: stojím při tobě v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci.

B.L.
A proč se, když na to sám nevěřím, divím, že mě můj P. okradl, nebo se snaží ze živoata vymazat naše drahé společné děti? Jeho vnímání bylo taky podmíněné a racionální. Smluvní vztah skončil.

Myslíš tím sebe, "drahý" P? :)

mariposa napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Mariposo, dobrý :-) Slova umíš. Co takhle ten příklad? Aspoň jedééén :-)))

Včera jsem byla v supermarketu. Spousta lidí a najednou slyším rozbíjení velkého množství skleněných lahví. Zvednul se poprask, lidi se shlukli, bodyguardi se shlukli a vyrazili za výtržníkem. Neměla jsem potřebu jít přímo k místu činu, ale nevyhla jsem se tomu, abych viděla jak hubeného asi padesátiletého muže táhne pět různě starých a různě stavěných chlapů a buší do něj hlava nehlava. Drželi mu ruce, nemohl se bránit a tak jen snášel rány a občas něco vykřikl cizím jazykem. Ve vzduchu byla cítit agrese. Těch co mlátili, protože měli potřebu mlátit. I autoagrese toho, který byl mlácený. Když jsem tu scénu viděla, uvědomila jsem si, že právě v tento okamžik, blízko smrti, všichni ti muži ŽIJÍ, právě v tom okamžiku jsou životem. Teď a tady. Není minulost, není budoucnost, je jen přítomnost. A přítomnost je život.
Cítila jsem ke všem zúčastněným soucit a lásku. Nikdo nebyl vinen, nikdo nebyl obětí. Nesoudila jsem. Bylo to jak to bylo a jak to mělo být. :hjarta:

mariposo, nezlob se, ale mě ten tvůj popis přijde tak nějak podivný...vzletně a intelektuálně popsaná situace, ve které je přece každému jasné, že se jedná o "přítomnost".
Aha, takže nido není vinen a nikdo není obětí....:co: , co takhle místo soucitu a lásky cítit co je správné a co ne ? Co přitom trochu zapřemýšlet zdravým rozumem?
Takže, kdyby takhle např. někdo ubližoval někomu Tobě blízkému, bude všechno o.k.? :usch:
Fakt je mi proti srsti, když někdo omlouvá násilí tím, že to tak mělo být... :co:
Já se omlouvám, že mě to takhle trochu vytočilo, ale tohle jsou opravdu jenom "řeči", pokud nepůjde přímo o tebe samou.

Mariposa na můj dotaz neodpověděla, co udělala ona. Ona zřejmě neudělala NIC. Ani těm mláticím mužům zřejmě NIC neřekla. :(
Kde jsou hranice mezi "láskou a soucitem" a necitlivostí, nehašením, co nepálí, ač někdy to na místě je, nebo dokonce hloupostí?
Tím jsem nemyslela nic a nikoho konkrétního. Jen takové mé vlastní zamyšlení.

Hm, myslím, že pokud někdo podobný vhled do situace nezažije, tak ho prostě nepochopí... :hjarta:

Martinka1 napsal(a):

Mariposa - ale tohle není příklad toho, co se stalo TOBĚ... to jsem chtěla slyšet... - ono se to dobře odpouští, když někdo ubližuje někomu jinému... :-) Co bys dělala, kdybys na jeho místě byla Ty... "milovala" bys ty chlapy, kteří by Tě zmlátili?

Martinko, mě se to ale stalo, já tam byla, je to můj příběh tak jak ho vidím já a jak jsem ho já prožila. Ber nebo neber. Napojení funguje.
Nebyla jsem na jeho místě. A troufnu si tvrdit, že bych se do stejné situace taková jaká jsem, nedostala. Nebyla jsem to já, přesto jsem věděla jak se všichni v tu chvíli cítí.

Tiffany napsal(a):

mariposo, nezlob se, ale mě ten tvůj popis přijde tak nějak podivný...vzletně a intelektuálně popsaná situace, ve které je přece každému jasné, že se jedná o "přítomnost".
Aha, takže nido není vinen a nikdo není obětí....:co: , co takhle místo soucitu a lásky cítit co je správné a co ne ? Co přitom trochu zapřemýšlet zdravým rozumem?
Takže, kdyby takhle např. někdo ubližoval někomu Tobě blízkému, bude všechno o.k.? :usch:
Fakt je mi proti srsti, když někdo omlouvá násilí tím, že to tak mělo být... :co:
Já se omlouvám, že mě to takhle trochu vytočilo, ale tohle jsou opravdu jenom "řeči", pokud nepůjde přímo o tebe samou.

Tiffany, nemám potřebu násilně měnit daný stav věci. Jak jsem psala, cítila a přijímala jsem to tak, že je to tak jak to má být. Jsem si vědoma toho, že věci, které se dějí ostatním lidem nemám pod kontrolou a nejsem za ně zodpovědná. Zachovala jsem se jak nejlépe jsem v té situaci cítila, že se mám zachovat. Intuice. Ty by ses třeba zachovala jinak, vždyť ano, já nejsem ty a ty nejsi já. :)

majkafa napsal(a):

Mariposa na můj dotaz neodpověděla, co udělala ona. Ona zřejmě neudělala NIC. Ani těm mláticím mužům zřejmě NIC neřekla. :(
Kde jsou hranice mezi "láskou a soucitem" a necitlivostí, nehašením, co nepálí, ač někdy to na místě je, nebo dokonce hloupostí?
Tím jsem nemyslela nic a nikoho konkrétního. Jen takové mé vlastní zamyšlení.

Majko, nečetla jsi pozorně. V popisu toho příběhu bylo přesně napsáno co jsem udělala já sama za sebe. :)

mariposo,
myslím, že se snažíš zbytečně. Oni ti prostě nerozumějí. Nemohou. Tahle společnost uctívá prostě jiné hodnoty než například Mahátma Gándhí :jojo: A přesto byl to on, kdo rozhodující měrou přispěl k porážce Angličanů, takže se museli  vzdát své bohaté kolonie :)
A přitom z našeho pohledu pro to neudělal nic! Žádný boj, žádné zbraně, žádná válka... jen ono "omlouvání násilí".... takové fatální nepochopení názorů druhého člověka!
Tahle naše slepota a hluchota nás jednou nejspíš zničí.

mariposa napsal(a):

Majko, nečetla jsi pozorně. V popisu toho příběhu bylo přesně napsáno co jsem udělala já sama za sebe. :)

Četla. Já tím myslím fyzický ČIN. Třeba pro toho muže, kterého byli. Byť byl možná zlodějem.

Pandorraa napsal(a):

mariposo,
myslím, že se snažíš zbytečně. Oni ti prostě nerozumějí. Nemohou. Tahle společnost uctívá prostě jiné hodnoty než například Mahátma Gándhí :jojo: A přesto byl to on, kdo rozhodující měrou přispěl k porážce Angličanů, takže se museli  vzdát své bohaté kolonie :)
A přitom z našeho pohledu pro to neudělal nic! Žádný boj, žádné zbraně, žádná válka... jen ono "omlouvání násilí".... takové fatální nepochopení názorů druhého člověka!
Tahle naše slepota a hluchota nás jednou nejspíš zničí.

Pan, já rozumím. Ale... V tu chvíli - tady a teď tomu muži, kterého mlátili, nebyl mariposin duchovní čin nic platný. Ty fyzické rány schytal on.
Možná to na aktérech něco psychického zanechalo, něco, co se projeví později. Nebo taky ne. Ale já zatím víc dám na TADY A TEĎ, ostatně jak píše i sama mariposa.

Pandorraa napsal(a):

mariposo, myslím, že se snažíš zbytečně. Oni ti prostě nerozumějí. Nemohou. Tahle společnost uctívá prostě jiné hodnoty než například Mahátma Gándhí :jojo:

Pan, já mám trpělivost :D

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Majko, nečetla jsi pozorně. V popisu toho příběhu bylo přesně napsáno co jsem udělala já sama za sebe. :)

Četla. Já tím myslím fyzický ČIN. Třeba pro toho muže, kterého byli. Byť byl možná zlodějem.

Majko, osobně si myslím, že ten můž zloděj nebyl, spíš hodně zoufalý člověk. Vím co to znamená.
Ale to byl ČIN :D

majkafa napsal(a):

V tu chvíli - tady a teď tomu muži, kterého mlátili, nebyl mariposin duchovní čin nic platný. Ty fyzické rány schytal on.
Možná to na aktérech něco psychického zanechalo, něco, co se projeví později. Nebo taky ne. Ale já zatím víc dám na TADY A TEĎ, ostatně jak píše i sama mariposa.

A k tomuhle jsi došla jak, Majko? Ty tohle dokážeš posoudit?

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

mariposo,
myslím, že se snažíš zbytečně. Oni ti prostě nerozumějí. Nemohou. Tahle společnost uctívá prostě jiné hodnoty než například Mahátma Gándhí :jojo: A přesto byl to on, kdo rozhodující měrou přispěl k porážce Angličanů, takže se museli  vzdát své bohaté kolonie :)
A přitom z našeho pohledu pro to neudělal nic! Žádný boj, žádné zbraně, žádná válka... jen ono "omlouvání násilí".... takové fatální nepochopení názorů druhého člověka!
Tahle naše slepota a hluchota nás jednou nejspíš zničí.

Pan, já rozumím. Ale... V tu chvíli - tady a teď tomu muži, kterého mlátili, nebyl mariposin duchovní čin nic platný. Ty fyzické rány schytal on.

Myslím majko, že nerozumíš. Tolleho jsi četla, ale přesto tenhle příběh, který mariposa uvedla, chápeš zase pouze rozumem, byť se zdá, že je v tom hlavně srdce, protože ty přece zdůrazňuješ stejně jako ostatní fakt, že někdo byl bit a někdo se JEN díval.... A uchopuješ to tak i přesto, že víš, že je to VŠECHNO jen ve tvé hlavě :)

Jistě znáš Bibli, pamatuješ si na základní rozpor mezi Jidášem a Ježíšem? Mám stále větší pocit, že tahle "rozprava" tady je stále víc  především přesně o tom :jojo:

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

mariposo, myslím, že se snažíš zbytečně. Oni ti prostě nerozumějí. Nemohou. Tahle společnost uctívá prostě jiné hodnoty než například Mahátma Gándhí :jojo:

Pan, já mám trpělivost :D

Tak to jsme dvě ;) Nakonec děláme to pro sebe, že? :D

Co je to láska k bližnímu? Příklad:

- vidím muže, co bije svoji ženu. Protože mě vede láska k bližnímu, zastavím toho muže a pomůžu té ženě.
- vidím muže, co bije svoji ženu. Protože mě vede láska k bližnímu, nechám je na pokoji, nechám muže si vlastním rozhodnutím ničit svoji "karmu", nechám ženu jejímu výprasku, když si sebe sama neváží. Je to pro ní životní zkouška...

:)

Ja nevim jak vy, ale pokud se mi nekdy v budoucnu stane, ze me budou nekde mlatit, doufam, ze tomu nebudou, s laskou ci bez lasky, jeste prihlizet cumilove :) .

O zadnou "bezpodminecnou lasku" nestojim, uplne mi staci, kdyz se ke mne lidi dokazou chovat slusne (a o totez se snazim i ja).

Mimochodem, neverim tomu, ze duchovne zijici clovek je dokonale chranen vuci nemocem, nasili a jinym strastem tohoto sveta. A nemusi se tez nutne neustale vznaset na oblacku, myslim, ze tento "oblacek" je pouze iluzi zacatecnika o vlastni duchovni pokrocilosti (predpokladam, ze zde pritomne duchovne zalozene osoby znaji pojem "temna noc duse"?).

Ale zas tolik se o tyto veci nezajimam, takze pripoustim, ze se mohu mylit...

Gándhí propagoval nenásilí.
Tvým  fyzickým ČINEM nemuselo být násilí, mariposo. ;)
Tys mohla zabránit násilí nenásilím. Být jim příkladem. Třeba s nimi promluvit. ;)Tím, že jsi stála a NIC neudělala, jsi byla pouze obyčejná přihlížející mlčící většina.
On Gándhí i mluvil, pokud vím. :)

Pandorraa napsal(a):

Myslím majko, že nerozumíš. Tolleho jsi četla, ale přesto tenhle příběh, který mariposa uvedla, chápeš zase pouze rozumem, byť se zdá, že je v tom hlavně srdce, protože ty přece zdůrazňuješ stejně jako ostatní fakt, že někdo byl bit a někdo se JEN díval.... A uchopuješ to tak i přesto, že víš, že je to VŠECHNO jen ve tvé hlavě :)

Jistě znáš Bibli, pamatuješ si na základní rozpor mezi Jidášem a Ježíšem? Mám stále větší pocit, že tahle "rozprava" tady je stále víc  především přesně o tom :jojo:

Pan, mýlíš se. Rozumím. Ale nebudu se zatím podle toho chovat. Protože prostě nechci. Protože někomu z celého duchovna zatím ještě nejlíp zabere, když "dostane přes d*žku". Mě nevyjímaje. ;)
Mylíš základním rozporem, že Jidáš zradil Ježíše proto, aby Ježíš mohl dokázat, že je "boží syn" a osvobodit se?

majkafa napsal(a):

Mylíš základním rozporem, že Jidáš zradil Ježíše proto, aby Ježíš mohl dokázat, že je "boží syn" a osvobodit se?

Bylo to psáno..., někdo to udělat musel. Ve své podstatě byl Jidáš hrdina, že vzal na sebe takovou hnusnou roli (bez ironie). Kdyby ne on, MUSEL by to udělat někdo jinej...

PS: Zabránit násilí nenásilím... nádhera.
Odtrhnout mlátícího od oběti..., no, kdoví, je to "násilí"?

KALIK napsal(a):

Co je to láska k bližnímu? Příklad:

- vidím muže, co bije svoji ženu. Protože mě vede láska k bližnímu, zastavím toho muže a pomůžu té ženě.
- vidím muže, co bije svoji ženu. Protože mě vede láska k bližnímu, nechám je na pokoji, nechám muže si vlastním rozhodnutím ničit svoji "karmu", nechám ženu jejímu výprasku, když si sebe sama neváží. Je to pro ní životní zkouška...

:)

Kaliku a co ta TŘETÍ možnost? Ta ti tu podle mne chybí :)
Tvůj první příklad nemusí být o lásce k bližnímu, druhý příklad taktéž, navíc pochopení principu karmy je tu spíš nepochopení :jojo:

Majko, proč na Axiho příspěvek reaguješ takto? Byla v tom ironie , viď,? Co a komu   ta reakce  přinese něco dobrého, v čem to komukoli pomůže?
Ten příspěvek byl dobrý, podnětný, smysluplný.
Já vím, že mě můžeš poslat do....., ale stejně ti to napíšu. Já cítím /(já furt něco cítím...:D )že se to v tobě mele a přála bych si, aby to laskavé a dobré už konečně převážilo a trvale zůstalo...tebe by bylo moc škoda :hjarta:
Nezlob se za nevyžádanou radu...:)

anais.de napsal(a):

Ja nevim jak vy, ale pokud se mi nekdy v budoucnu stane, ze me budou nekde mlatit, doufam, ze tomu nebudou, s laskou ci bez lasky, jeste prihlizet cumilove :) .

O zadnou "bezpodminecnou lasku" nestojim, uplne mi staci, kdyz se ke mne lidi dokazou chovat slusne (a o totez se snazim i ja).

Mimochodem, neverim tomu, ze duchovne zijici clovek je dokonale chranen vuci nemocem, nasili a jinym strastem tohoto sveta. A nemusi se tez nutne neustale vznaset na oblacku, myslim, ze tento "oblacek" je pouze iluzi zacatecnika o vlastni duchovni pokrocilosti (predpokladam, ze zde pritomne duchovne zalozene osoby znaji pojem "temna noc duse"?).

Ale zas tolik se o tyto veci nezajimam, takze pripoustim, ze se mohu mylit...

Asi tak :supr: .

Pandorraa napsal(a):

KALIK napsal(a):

Co je to láska k bližnímu? Příklad:

- vidím muže, co bije svoji ženu. Protože mě vede láska k bližnímu, zastavím toho muže a pomůžu té ženě.
- vidím muže, co bije svoji ženu. Protože mě vede láska k bližnímu, nechám je na pokoji, nechám muže si vlastním rozhodnutím ničit svoji "karmu", nechám ženu jejímu výprasku, když si sebe sama neváží. Je to pro ní životní zkouška...

:)

Kaliku a co ta TŘETÍ možnost? Ta ti tu podle mne chybí :)
Tvůj první příklad nemusí být o lásce k bližnímu, druhý příklad taktéž, navíc pochopení principu karmy je tu spíš nepochopení :jojo:

A jakou třetí možnost máš na mysli? Ono těch třetích možností může být třeba deset :D

anais.de napsal(a):

Mimochodem, neverim tomu, ze duchovne zijici clovek je dokonale chranen vuci nemocem, nasili a jinym strastem tohoto sveta. A nemusi se tez nutne neustale vznaset na oblacku, myslim, ze tento "oblacek" je pouze iluzi zacatecnika o vlastni duchovni pokrocilosti (predpokladam, ze zde pritomne duchovne zalozene osoby znaji pojem "temna noc duse"?).

Ale zas tolik se o tyto veci nezajimam, takze pripoustim, ze se mohu mylit...

Myslím, že se v tomhle nemýlíš.

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Myslím majko, že nerozumíš. Tolleho jsi četla, ale přesto tenhle příběh, který mariposa uvedla, chápeš zase pouze rozumem, byť se zdá, že je v tom hlavně srdce, protože ty přece zdůrazňuješ stejně jako ostatní fakt, že někdo byl bit a někdo se JEN díval.... A uchopuješ to tak i přesto, že víš, že je to VŠECHNO jen ve tvé hlavě :)

Jistě znáš Bibli, pamatuješ si na základní rozpor mezi Jidášem a Ježíšem? Mám stále větší pocit, že tahle "rozprava" tady je stále víc  především přesně o tom :jojo:

Pan, mýlíš se. Rozumím. Ale nebudu se zatím podle toho chovat. Protože prostě nechci. Protože někomu z celého duchovna zatím ještě nejlíp zabere, když "dostane přes d*žku". Mě nevyjímaje. ;)
Mylíš základním rozporem, že Jidáš zradil Ježíše proto, aby Ježíš mohl dokázat, že je "boží syn" a osvobodit se?

Ne, to nemám vůbec na mysli.... taky si nemyslím, že Jidáš zradil Ježíše právě proto. Nemyslíš, že by pak "boží" záměr byl přímo "ďábelský"?

ViktorkaLove napsal(a):

PS: Zabránit násilí nenásilím... nádhera.
Odtrhnout mlátícího od oběti..., no, kdoví, je to "násilí"?

Odtrhnout - tos napsala ty. Já ne. :)

KALIK napsal(a):

A jakou třetí možnost máš na mysli? Ono těch třetích možností může být třeba deset :D

Deset? No právě to je ta šalba mámivá :D

Mariposa mluvila o něčem naprosto jiném, než ji tu všichni přisuzujete....

Wiki napsal(a):

Majko, proč na Axiho příspěvek reaguješ takto? Byla v tom ironie , viď,? Co a komu   ta reakce  přinese něco dobrého, v čem to komukoli pomůže?
Ten příspěvek byl dobrý, podnětný, smysluplný.
Já vím, že mě můžeš poslat do....., ale stejně ti to napíšu. Já cítím /(já furt něco cítím...:D )že se to v tobě mele a přála bych si, aby to laskavé a dobré už konečně převážilo a trvale zůstalo...tebe by bylo moc škoda :hjarta:
Nezlob se za nevyžádanou radu...:)

Nevím. Protože chci, musím,přeji si, .... Zatím to jinak neumím. Axi mě svým stylem psaní dráždí.

A přála bych si, aby Axi skrze mé ironické psaní uviděl to své. :)

majkafa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

PS: Zabránit násilí nenásilím... nádhera.
Odtrhnout mlátícího od oběti..., no, kdoví, je to "násilí"?

Odtrhnout - tos napsala ty. Já ne. :)

Když já jako "násilí" vidím "ublížit", ruku bych mu u toho nelámala...

Pandorraa napsal(a):

Ne, to nemám vůbec na mysli.... taky si nemyslím, že Jidáš zradil Ježíše právě proto. Nemyslíš, že by pak "boží" záměr byl přímo "ďábelský"?

Boží ne. "Jenom" Jidášův. :)

Pandorraa napsal(a):

KALIK napsal(a):

A jakou třetí možnost máš na mysli? Ono těch třetích možností může být třeba deset :D

Deset? No právě to je ta šalba mámivá :D

Mariposa mluvila o něčem naprosto jiném, než ji tu všichni přisuzujete....

To je ta šalba, páč já jí nic nepřisuzoval :) Já se jen zeptal na něco, co mě momentálně zajímalo a to úplně bez návaznosti na Mariposu ;)

že jméno Jidáš je dnes synonymem pro "zrádce" je jen  dílem interpretace lidí, kteří uchopili záležitost právě jen rozumem.   Je možné se na  celý akt  podívat jako na "dohodu", aby mohl být uskutečněný "záměr"  (úkol) . Viz taky povídka o malinkaté duši....
Dle mých závěrů, tak jsem je poznala, je zcela reálné , že Jidáš  a Ježíš si byli vzájemně  těmi nejbližšími přáteli (ze všech zúčastněných apoštolů).
Do takových "záměrů" se nezasahuje , tedy všechno je jak má být... čímž se dostávám ke konci Mariposina příběhu... :)

Pandorraa napsal(a):

Mariposa mluvila o něčem naprosto jiném, než ji tu všichni přisuzujete....

Pan, ty fuckt víš, co Maripose VŠICHNI přisuzují? Mno, tak tomu řikám sebevědomí... :godlike:
Tak schválně, co jí "přisuzuju" třeba já? :co:

mariposa napsal(a):

Tiffany napsal(a):

mariposo, nezlob se, ale mě ten tvůj popis přijde tak nějak podivný...vzletně a intelektuálně popsaná situace, ve které je přece každému jasné, že se jedná o "přítomnost".
Aha, takže nido není vinen a nikdo není obětí....:co: , co takhle místo soucitu a lásky cítit co je správné a co ne ? Co přitom trochu zapřemýšlet zdravým rozumem?
Takže, kdyby takhle např. někdo ubližoval někomu Tobě blízkému, bude všechno o.k.? :usch:
Fakt je mi proti srsti, když někdo omlouvá násilí tím, že to tak mělo být... :co:
Já se omlouvám, že mě to takhle trochu vytočilo, ale tohle jsou opravdu jenom "řeči", pokud nepůjde přímo o tebe samou.

Tiffany, nemám potřebu násilně měnit daný stav věci. Jak jsem psala, cítila a přijímala jsem to tak, že je to tak jak to má být. Jsem si vědoma toho, že věci, které se dějí ostatním lidem nemám pod kontrolou a nejsem za ně zodpovědná. Zachovala jsem se jak nejlépe jsem v té situaci cítila, že se mám zachovat. Intuice. Ty by ses třeba zachovala jinak, vždyť ano, já nejsem ty a ty nejsi já. :)

Nemohu si pomoci, ale mě tohle zavání pokrytectvím, v podstatě to můžeš aplikovat na všechno (ospravedlnit si to sama sobě...) Nevím, snažím se Tě vážně pochopit, ale asi to bude jak už si napsala, já nejsem ty a ty nejsi já :) .

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

mariposo, myslím, že se snažíš zbytečně. Oni ti prostě nerozumějí. Nemohou. Tahle společnost uctívá prostě jiné hodnoty než například Mahátma Gándhí :jojo:

Pan, já mám trpělivost :D

Holky, to snad nemyslíte vážně. Ještě se vzájemně poplácáváte po rameni za přihlížení možnému bezpráví.

...škoda, že sa už nedozvieme, či tvoje posielanie lásky ich životy nejako poznačilo a zasiahlo... :gloria:

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

V tu chvíli - tady a teď tomu muži, kterého mlátili, nebyl mariposin duchovní čin nic platný. Ty fyzické rány schytal on.
Možná to na aktérech něco psychického zanechalo, něco, co se projeví později. Nebo taky ne. Ale já zatím víc dám na TADY A TEĎ, ostatně jak píše i sama mariposa.

A k tomuhle jsi došla jak, Majko? Ty tohle dokážeš posoudit?

No popravdě, tento NEČIN ve smyslu NENÁSILÍ ve mě násilí probudil. Bych tu pár lidí nejradši propleskla :lol:

L_aura napsal(a):

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

mariposo, myslím, že se snažíš zbytečně. Oni ti prostě nerozumějí. Nemohou. Tahle společnost uctívá prostě jiné hodnoty než například Mahátma Gándhí :jojo:

Pan, já mám trpělivost :D

Holky, to snad nemyslíte vážně. Ještě se vzájemně poplácáváte po rameni za přihlížení možnému bezpráví.

nejsem sice... Pandora ani Mariposa, ale chci tě upozronit, že nejdůležitější slovo z celého tvého psaní je to : MOŽNÉMU.
Jak můžeš s jistotou tvrdit, že šlo o bezpráví?

Somaia napsal(a):

L_aura napsal(a):

mariposa napsal(a):

Pan, já mám trpělivost :D

Holky, to snad nemyslíte vážně. Ještě se vzájemně poplácáváte po rameni za přihlížení možnému bezpráví.

nejsem sice... Pandora ani Mariposa, ale chci tě upozronit, že nejdůležitější slovo z celého tvého psaní je to : MOŽNÉMU.
Jak můžeš s jistotou tvrdit, že šlo o bezpráví?

Proto jsem to slovo přece užila.

Co tedy znamená milovat? Znamená to nechat druhé jejich osudu? - ve smyslu zákonů karmy apod.? Ve všem? Nebo do jaké míry? A kdo tu míru určuje?

Keď som bola mladučká a chodila som ešte na diskotéky, tak raz v strede zábavy sa na parkete strhla bitka. Samozrejme, že dvaja statní mladí muži bili jedného stretne vysokého, ktorý už bol na zemi. Okolo nich sa urobil kruh a nikto nič nespravil. Ja som tam bola s priateľom a stála som tam na kraji toho kruhu a tiež sa prizerala na bitku. No, zrazu sa vo mne niečo pohlo, podišla som k nim, zastala si tak, aby som zabránila ďalšej bitke a láskavo :hjarta: som sa im prihovárala: "chalani nebite sa, prestaňte sa biť, prosím." Až vtedy, keď som ja (pekné mladé dievča) bola v tom víre bitky, sa zopár ľudí, okolostojacich chalanov spamätalo a odtrhli ich od seba a začali upokojovať.

Tiež som im posielala lásku, ale nedokázala som sa na násilie dívať.

milovat znamená ctít jejich rozhodnutí. Vůbec je to těžké - někdy nečinit může být mnohem víc než "pomáhat". Milovat znamená podle mě i respektovat. MIlovat je celým srdcem cítit, že vše je správně...

Maru, děkuju za odpověď.

:sova:

Biba napsal(a):

Keď som bola mladučká a chodila som ešte na diskotéky, tak raz v strede zábavy sa na parkete strhla bitka. Samozrejme, že dvaja statní mladí muži bili jedného stretne vysokého, ktorý už bol na zemi. Okolo nich sa urobil kruh a nikto nič nespravil. Ja som tam bola s priateľom a stála som tam na kraji toho kruhu a tiež sa prizerala na bitku. No, zrazu sa vo mne niečo pohlo, podišla som k nim, zastala si tak, aby som zabránila ďalšej bitke a láskavo :hjarta: som sa im prihovárala: "chalani nebite sa, prestaňte sa biť, prosím." Až vtedy, keď som ja (pekné mladé dievča) bola v tom víre bitky, sa zopár ľudí, okolostojacich chalanov spamätalo a odtrhli ich od seba a začali upokojovať.

Tiež som im posielala lásku, ale nedokázala som sa na násilie dívať.

Biba, Ty jsi mi právě něco připomněla. Když jsem slavila dvacáté narozeniny (a dostala dres s dvacítkou na hrudi, který jsem pak hrdě nosila. Teď už bych to číslo tak hrdě nenosila, že:-)))), v restauraci, kde jsme byli, se začal prát občan snědé pleti s občanem z hnutí skinheads, mě to strašne naštvalo, já prostě násilí nesnáším. Tak jsem mezi ně skočila a zařvala  jsem (násilně :lol:;)) : dneska slavím dvacátiny, tady se mi nikdo prát nebude! Pánové se zarazili, podívali se na mě (a na můj hrudník s dvacítkou... no ano, měla jsem tehdy moc hezký hrudník :lol:)  a přestali... no nakonec jsem je ukecala natolik, že spolu skončili na baru v objetí a kupovali si panáky :lol::D Btw. možná jsem zasáhla do jejich karmy, ale udělala jsem to ráda;)

Ne vážně, mě by zajímalo, jak se teda v případě nějaké "bitky" chovat, jestli někomu pomáhat, nebo je nechat si to vyříkat? Abych příště věděl :)

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ne, to nemám vůbec na mysli.... taky si nemyslím, že Jidáš zradil Ježíše právě proto. Nemyslíš, že by pak "boží" záměr byl přímo "ďábelský"?

Boží ne. "Jenom" Jidášův. :)

Ale ne, vrať se ke kontextu - co by na tom, kdyby to bylo, jak jsi napasala, bylo z Jidášovy strany ďábelského? Vždyť podle toho jen napomohl Jejžíšovi projevit své božství a splnit úkol, ne?
Já jen říkám, že si nemyslím, že to tak bylo.

KALIK napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

KALIK napsal(a):

A jakou třetí možnost máš na mysli? Ono těch třetích možností může být třeba deset :D

Deset? No právě to je ta šalba mámivá :D

Mariposa mluvila o něčem naprosto jiném, než ji tu všichni přisuzujete....

To je ta šalba, páč já jí nic nepřisuzoval :) Já se jen zeptal na něco, co mě momentálně zajímalo a to úplně bez návaznosti na Mariposu ;)

Ok, tak to se omlouvám.

ViktorkaLove napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Mariposa mluvila o něčem naprosto jiném, než ji tu všichni přisuzujete....

Pan, ty fuckt víš, co Maripose VŠICHNI přisuzují? Mno, tak tomu řikám sebevědomí... :godlike:
Tak schválně, co jí "přisuzuju" třeba já? :co:

Fuckt nevím, ale fakt vím ;)

L_aura napsal(a):

No popravdě, tento NEČIN ve smyslu NENÁSILÍ ve mě násilí probudil. Bych tu pár lidí nejradši propleskla :lol:

Jasný důkaz toho, jak algoritmus funguje: jedna paní povídala, druhá slyšela, třetí udělala závěry, čtvrtá rozhodla, pátá jednala...bla bla bla...

KALIK napsal(a):

Ne vážně, mě by zajímalo, jak se teda v případě nějaké "bitky" chovat, jestli někomu pomáhat, nebo je nechat si to vyříkat? Abych příště věděl :)

Kaliku, podľa mňa sa máš v každej situácii správať tak, ako to budeš cítiť. :jojo:

L_aura napsal(a):

Co tedy znamená milovat? Znamená to nechat druhé jejich osudu? - ve smyslu zákonů karmy apod.? Ve všem? Nebo do jaké míry? A kdo tu míru určuje?

Když tedy mluvíš o karmě: myslíš, že karma druhých není součástí karmy tvojí a naopak?
Je, že.
Jak tedy můžeš druhé nechat osudu?
A co je to osud?
Jeden s druhým se proplétá a nebo miliardy osudů existují jako přísně separované bubliny, do kterých se nevstupuje?

Pandorraa napsal(a):

L_aura napsal(a):

No popravdě, tento NEČIN ve smyslu NENÁSILÍ ve mě násilí probudil. Bych tu pár lidí nejradši propleskla :lol:

Jasný důkaz toho, jak algoritmus funguje: jedna paní povídala, druhá slyšela, třetí udělala závěry, čtvrtá rozhodla, pátá jednala...bla bla bla...

Pan, já teď vůbec nemluvila o tom, co se stalo na tom místě, tedy o tom, čeho jsem nebyla přítomna, ale o tom, čeho přítomna jsem.

Pandorraa napsal(a):

L_aura napsal(a):

Co tedy znamená milovat? Znamená to nechat druhé jejich osudu? - ve smyslu zákonů karmy apod.? Ve všem? Nebo do jaké míry? A kdo tu míru určuje?

Když tedy mluvíš o karmě: myslíš, že karma druhých není součástí karmy tvojí a naopak?
Je, že.
Jak tedy můžeš druhé nechat osudu?
A co je to osud?
Jeden s druhým se proplétá a nebo miliardy osudů existují jako přísně separované bubliny, do kterých se nevstupuje?

Pochopitelně. Pak potom nechápu, proč tolik chválíš někoho, kdo hrd odkráčel, aniž by se ho vůbec dotkli osudy jiných lidí.

L_aura napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

L_aura napsal(a):

Co tedy znamená milovat? Znamená to nechat druhé jejich osudu? - ve smyslu zákonů karmy apod.? Ve všem? Nebo do jaké míry? A kdo tu míru určuje?

Když tedy mluvíš o karmě: myslíš, že karma druhých není součástí karmy tvojí a naopak?
Je, že.
Jak tedy můžeš druhé nechat osudu?
A co je to osud?
Jeden s druhým se proplétá a nebo miliardy osudů existují jako přísně separované bubliny, do kterých se nevstupuje?

Pochopitelně. Pak potom nechápu, proč tolik chválíš někoho, kdo hrd odkráčel, aniž by se ho vůbec dotkli osudy jiných lidí.

Chválím? Tak to vidíš? Nu což,je to tvůj pohled na svět.

Já jen ROZUMÍM jejímu pohledu na svět, protože vím, o čem mariposa mluví. Ona spousta věci totiž není takových, jak je my vidíme.
A pomocí vždy není hmatatelný ČIN, kterého se tu většina dovolává. Ten naopak bývá někdy dost nepodstatný.

Bitka na diskotéce je něco jiného naž zásah ochranky v márketu:
-namistrovaný hajzlové bijou chudáka chlapa?
-hrdinná ochranka zbila mizeru zloděje?
Tohle není to, jak se na to mariposa dívá a já prostě jen tomu jejímu pohledu rozumím a myslím, že vím, co viděla ona.
Toť vše.

Somaia napsal(a):

že jméno Jidáš je dnes synonymem pro "zrádce" je jen  dílem interpretace lidí, kteří uchopili záležitost právě jen rozumem.   Je možné se na  celý akt  podívat jako na "dohodu", aby mohl být uskutečněný "záměr"  (úkol) . Viz taky povídka o malinkaté duši....
Dle mých závěrů, tak jsem je poznala, je zcela reálné , že Jidáš  a Ježíš si byli vzájemně  těmi nejbližšími přáteli (ze všech zúčastněných apoštolů).
Do takových "záměrů" se nezasahuje , tedy všechno je jak má být... čímž se dostávám ke konci Mariposina příběhu... :)

Á, náš známý SE. Jak vidím SE, SE neznám. :lol: U nás v práci SE to taky udělá, a kurnik, furt to musíme dělat my. :dumbom:
Takže SE do záměrů boha (Jidáš a Ježíš) nezasahuje, protože SE NIKDY NIC NEUDĚLAL a neudělá. Od toho jsme tady my, lidé, a my zasáhnout máme a musíme. Pokud nejsme pokrytci. JJ, hlavně, když SE to neděje nám, žee? :D

L_aura napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

L_aura napsal(a):

No popravdě, tento NEČIN ve smyslu NENÁSILÍ ve mě násilí probudil. Bych tu pár lidí nejradši propleskla :lol:

Jasný důkaz toho, jak algoritmus funguje: jedna paní povídala, druhá slyšela, třetí udělala závěry, čtvrtá rozhodla, pátá jednala...bla bla bla...

Pan, já teď vůbec nemluvila o tom, co se stalo na tom místě, tedy o tom, čeho jsem nebyla přítomna, ale o tom, čeho přítomna jsem.

Myslíš přítomnost v tomhle virtuálním světě, kde se povětšinou musíš spoléhat pouze na to, co kdo napíše? A jjinou verifikaci než to tedy nemáš?

Pandorraa napsal(a):

L_aura napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Když tedy mluvíš o karmě: myslíš, že karma druhých není součástí karmy tvojí a naopak?
Je, že.
Jak tedy můžeš druhé nechat osudu?
A co je to osud?
Jeden s druhým se proplétá a nebo miliardy osudů existují jako přísně separované bubliny, do kterých se nevstupuje?

Pochopitelně. Pak potom nechápu, proč tolik chválíš někoho, kdo hrd odkráčel, aniž by se ho vůbec dotkli osudy jiných lidí.

Chválím? Tak to vidíš? Nu což,je to tvůj pohled na svět.

Já jen ROZUMÍM jejímu pohledu na svět, protože vím, o čem mariposa mluví. Ona spousta věci totiž není takových, jak je my vidíme.
A pomocí vždy není hmatatelný ČIN, kterého se tu většina dovolává. Ten naopak bývá někdy dost nepodstatný.

Bitka na diskotéce je něco jiného naž zásah ochranky v márketu:
-namistrovaný hajzlové bijou chudáka chlapa?
-hrdinná ochranka zbila mizeru zloděje?
Tohle není to, jak se na to mariposa dívá a já prostě jen tomu jejímu pohledu rozumím a myslím, že vím, co viděla ona.
Toť vše.

Pan, aj ja rozumiem maiposinu pohľadu vec. A ani nesúdim, či sa mala zachovať tak alebo onak. A ani môjmu príkladu neprikladám velký význam, aj tak som potom dostala od priateľa vynadané, že som sa vôbec do toho zamotala, veď som tiež riskovala cez "d*žku"....

Chcela som týmto drobným príbehom len niečo naznačiť a ani ty si to z toho nepochopila, že čo som tým chcela povedať... :grater: ..a to mi je celkom ľúto..

:kapitulation:  Víte co jste mi touto debatou připomněli? Jednu kouzelnou scénu z filmu Byl jednou jeden král.... kdy Burian chce sebrat i babičce tu její sůl... podívá se jí do očí... A TO JE TEN KRÁSNÝ MOMENT.... zarazí se... "vy se tak hezky smějete, babičko"... a vrátí jí........

Bitka na diskotéce je něco jiného naž zásah ochranky v márketu:
-namistrovaný hajzlové bijou chudáka chlapa?
-hrdinná ochranka zbila mizeru zloděje?
Tohle není to, jak se na to mariposa dívá a já prostě jen tomu jejímu pohledu rozumím a myslím, že vím, co viděla ona.
Toť vše.

Pan, nemyslím, že právě toto je dobrý příklad, protože pak by bylo násilí adekvátním řešením krádeží, což není.

Pandorraa napsal(a):

L_aura napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Jasný důkaz toho, jak algoritmus funguje: jedna paní povídala, druhá slyšela, třetí udělala závěry, čtvrtá rozhodla, pátá jednala...bla bla bla...

Pan, já teď vůbec nemluvila o tom, co se stalo na tom místě, tedy o tom, čeho jsem nebyla přítomna, ale o tom, čeho přítomna jsem.

Myslíš přítomnost v tomhle virtuálním světě, kde se povětšinou musíš spoléhat pouze na to, co kdo napíše? A jjinou verifikaci než to tedy nemáš?

Ale v tomto jsme přece na tom stejně.

majkafa napsal(a):

Somaia napsal(a):

že jméno Jidáš je dnes synonymem pro "zrádce" je jen  dílem interpretace lidí, kteří uchopili záležitost právě jen rozumem.   Je možné se na  celý akt  podívat jako na "dohodu", aby mohl být uskutečněný "záměr"  (úkol) . Viz taky povídka o malinkaté duši....
Dle mých závěrů, tak jsem je poznala, je zcela reálné , že Jidáš  a Ježíš si byli vzájemně  těmi nejbližšími přáteli (ze všech zúčastněných apoštolů).
Do takových "záměrů" se nezasahuje , tedy všechno je jak má být... čímž se dostávám ke konci Mariposina příběhu... :)

Á, náš známý SE. Jak vidím SE, SE neznám. :lol: U nás v práci SE to taky udělá, a kurnik, furt to musíme dělat my. :dumbom:
Takže SE do záměrů boha (Jidáš a Ježíš) nezasahuje, protože SE NIKDY NIC NEUDĚLAL a neudělá. Od toho jsme tady my, lidé, a my zasáhnout máme a musíme. Pokud nejsme pokrytci. JJ, hlavně, když SE to neděje nám, žee? :D

vytočíš SE na slovních obratech  a podstata ti jako téměř vždy uniká, žee??  :lol:

Myslím Lauro, že to byly dva protiklady.  pohledy z opačných pólů. (k  př.č. 298)

Zasáhnout x nezasáhnout do karmy druhého. To je opravdu otázka. Já jsem si ji vyřešila tím, že jednám tak, jak cítím, třeba jednou aktivně zasáhnu, když mi něco uvnitř velí.
Např. jsem fyzicky napadla (za účelem zabránění tomu) chlapa, který bil a kopal psa. V tu chvíli nepřemýšlím. Udělala bych to zase, i když jsem s tím paradoxně následně měla velké potíže. Udělala jsem to jednou i jako asi šestileté dítě - takže jasně tam nekalkuluju.
Karmy osudů se samozřejmě prolínají a já právě tím, jak jednám,  tu karmu můžu i korigovat. není to jednoznačná odevzadnost se osudu. alá - nechám všechno tak jak je, jne to "jejich" a starejte se. To absolutně nejde paušalizovat.
Ale co můžu, můžu jednat s láskou. Laskavě, šlechetně , vždy. Chtěla bych. Učím se to každým dnem. Dnes dokážu chápat i toho člověka  který psa bil. Byl třeba také bit, měl soubor komplexů, mohl být nemocný...nevímco...atd

Somaia napsal(a):

Á, vytočíš SE na slovních obratech  a podstata ti jako téměř vždy uniká, žee??  :lol:

á, tak ty ses chytla? Copak ti to říkalo? ;)
Nu, když myslíš. ;)
Si piš, že mi podstata uniká, já jsem totiž úúplně tupá. :lol:

Somaia napsal(a):

majkafa napsal(a):

Somaia napsal(a):

že jméno Jidáš je dnes synonymem pro "zrádce" je jen  dílem interpretace lidí, kteří uchopili záležitost právě jen rozumem.   Je možné se na  celý akt  podívat jako na "dohodu", aby mohl být uskutečněný "záměr"  (úkol) . Viz taky povídka o malinkaté duši....
Dle mých závěrů, tak jsem je poznala, je zcela reálné , že Jidáš  a Ježíš si byli vzájemně  těmi nejbližšími přáteli (ze všech zúčastněných apoštolů).
Do takových "záměrů" se nezasahuje , tedy všechno je jak má být... čímž se dostávám ke konci Mariposina příběhu... :)

Á, náš známý SE. Jak vidím SE, SE neznám. :lol: U nás v práci SE to taky udělá, a kurnik, furt to musíme dělat my. :dumbom:
Takže SE do záměrů boha (Jidáš a Ježíš) nezasahuje, protože SE NIKDY NIC NEUDĚLAL a neudělá. Od toho jsme tady my, lidé, a my zasáhnout máme a musíme. Pokud nejsme pokrytci. JJ, hlavně, když SE to neděje nám, žee? :D

vytočíš SE na slovních obratech  a podstata ti jako téměř vždy uniká, žee??  :lol:

..duše sa dohodli, že sa budú vzájomne učiť na Zemi aj takým spôsobom, ktorý by mohol na prvý pohľad vyzerať, že vlastne jeden druhému ubližujú. A vlastne oni si chcú dobre, posilniť (aj bitkou, zradou, neverou) napr. tú malinkú dušičku, aby vyrástla... :gloria:

ok, len na svete je 90% ľudí, ktorí sú zbabelí, ľahostajní, klamári...a keď vidia, ako sa správajú aj tí iní, duchovnejší ľudia, že vlastne nič v násilí neurobia (keďže o tom nevedia, že vlastne posielajú cez solar láskyplnú dúhu), tak sú vlastne spokojní so svojím "rovnakým" zbabelým, ľahostajným postojom.
Dúfam, že pochopíte pointu tohoto môjho príspevku. :kapitulation:

majkafa napsal(a):

Somaia napsal(a):

Á, vytočíš SE na slovních obratech  a podstata ti jako téměř vždy uniká, žee??  :lol:

á, tak ty ses chytla? Copak ti to říkalo? ;)
Nu, když myslíš. ;)
Si piš, že mi podstata uniká, já jsem totiž úúplně tupá. :lol:

tak jinak...
vždycky, když se začneš točit  na detailech... podstata ti unikne... ;)
že jsi tupá a pojala jsi takto osobně ... to jsi napsala o sobě ty... :)
jestli jsi to psala se záměrem, abych se "chytla" a ne se záměrem normálně diskutovat, to je mi líto, ale  není to mým záměrem.

Wiki napsal(a):

Myslím Lauro, že to byly dva protiklady.  pohledy z opačných pólů. (k  př.č. 298)

Zasáhnout x nezasáhnout do karmy druhého. To je opravdu otázka. Já jsem si ji vyřešila tím, že jednám tak, jak cítím, třeba jednou aktivně zasáhnu, když mi něco uvnitř velí.
Např. jsem fyzicky napadla (za účelem zabránění tomu) chlapa, který bil a kopal psa. V tu chvíli nepřemýšlím. Udělala bych to zase, i když jsem s tím paradoxně následně měla velké potíže. Udělala jsem to jednou i jako asi šestileté dítě - takže jasně tam nekalkuluju.
Karmy osudů se samozřejmě prolínají a já právě tím, jak jednám,  tu karmu můžu i korigovat. není to jednoznačná odevzadnost se osudu. alá - nechám všechno tak jak je, jne to "jejich" a starejte se. To absolutně nejde paušalizovat.
Ale co můžu, můžu jednat s láskou. Laskavě, šlechetně , vždy. Chtěla bych. Učím se to každým dnem. Dnes dokážu chápat i toho člověka  který psa bil. Byl třeba také bit, měl soubor komplexů, mohl být nemocný...nevímco...atd

Wiki, rozumím. Ano, jistě.... Nerozuměla a nerozumím tomu, proč stavíte některé-ří na piedestal člověka, který odešel od situace, ve které se dělo násilí (a ještě se za to sám potlapkal po rameni), právě za to, že toto udělal.

Somaia napsal(a):

majkafa napsal(a):

Somaia napsal(a):

Á, vytočíš SE na slovních obratech  a podstata ti jako téměř vždy uniká, žee??  :lol:

á, tak ty ses chytla? Copak ti to říkalo? ;)
Nu, když myslíš. ;)
Si piš, že mi podstata uniká, já jsem totiž úúplně tupá. :lol:

tak jinak...
vždycky, když se začneš točit  na detailech... podstata ti unikne... ;)
že jsi tupá a pojala jsi takto osobně ... to jsi napsala o sobě ty... :)
jestli jsi to psala se záměrem, abych se "chytla" a ne se záměrem normálně diskutovat, to je mi líto, ale  není to mým záměrem.

Jak můj vtip o SE tak má reakce na tebe a konstatování že "jsem tupá", byla pouhopouhá legrace. :lol: Huž? :D

A záměrně jsem to neudělala. Prostě to byl vtip. Nic víc. Že ses "chytla", to je to tvé neustálé mentorování směrem k mé osobě. Nejsi ty kamarádka ffly? Ale víš, Som, já už jsem velká holka. ;)

Opakuju otázku. Když uvidím na ulici násilí, jak se zachovat? Nechat je být a nebo se pokusit pomoct? Co je správně a jak se rozhodnout?

Biba napsal(a):

Pan, aj ja rozumiem maiposinu pohľadu vec. A ani nesúdim, či sa mala zachovať tak alebo onak. A ani môjmu príkladu neprikladám velký význam, aj tak som potom dostala od priateľa vynadané, že som sa vôbec do toho zamotala, veď som tiež riskovala cez "d*žku"....

Chcela som týmto drobným príbehom len niečo naznačiť a ani ty si to z toho nepochopila, že čo som tým chcela povedať... :grater: ..a to mi je celkom ľúto..

Bibo, nevím, co ty si myslíš, že jsem pochopila nebo nepochopila, já to beru tak, že jsi udělala to, co jsi považovala za nutné, protože jsi viděla kluky, jak se mlátí a zasáhla jsi. Podle mne statečně a dobře. Udělala bych asi totéž.
Mariposa protě viděla jen něco jiného a zasáhla jak ona to považovala ze správné. A podle mne taky dobře.

Obě situace se někomu zdají srovnatelné, pro mne jsou prostě různé. Různé tím, co PROBĚHLO :)

KALIK napsal(a):

Opakuju otázku. Když uvidím na ulici násilí, jak se zachovat? Nechat je být a nebo se pokusit pomoct? Co je správně a jak se rozhodnout?

Pokud je jeden z nich evidentně slabší (žena, postižený) či v nevýhodné pozici (přesila), nedovolilo by mi to vnitřně jen tak přihlížet. Nicméně předpokládám, že tohle nebyla otázka pro mě. A paní hlavní aktérka příběhu ze supermarketu se nám vytratila do neznáma, asi někde medituje. ;)

L_aura napsal(a):

Bitka na diskotéce je něco jiného naž zásah ochranky v márketu:
-namistrovaný hajzlové bijou chudáka chlapa?
-hrdinná ochranka zbila mizeru zloděje?
Tohle není to, jak se na to mariposa dívá a já prostě jen tomu jejímu pohledu rozumím a myslím, že vím, co viděla ona.
Toť vše.

Pan, nemyslím, že právě toto je dobrý příklad, protože pak by bylo násilí adekvátním řešením krádeží, což není.

O tom ten můj příklad ale nebyl.

L_aura napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

L_aura napsal(a):

Pan, já teď vůbec nemluvila o tom, co se stalo na tom místě, tedy o tom, čeho jsem nebyla přítomna, ale o tom, čeho přítomna jsem.

Myslíš přítomnost v tomhle virtuálním světě, kde se povětšinou musíš spoléhat pouze na to, co kdo napíše? A jjinou verifikaci než to tedy nemáš?

Ale v tomto jsme přece na tom stejně.

Ano, to máš pravdu.
Ovšem ne každý musí podle výše zmíněného algoritmu fungovat.
Ale možná jsem jen špatně pochopila tvoji větu o chuti někoho proplesknout.Pak se omlouvám.

KALIK napsal(a):

Opakuju otázku. Když uvidím na ulici násilí, jak se zachovat? Nechat je být a nebo se pokusit pomoct? Co je správně a jak se rozhodnout?

Kali, na tuhle otázku ti nikdo jiný neodpoví, to si musíš v sobě vyřešit ty sám.
Já osobně si myslím, že legitimní jsou oba způsoby - můžeš zasáhnout "přímo" fyzicky, můžeš to udělat i "nepřímo" mentálně. Obojí má svůj význam a smysl, i když paradoxně přímý zásah je preferován. Tak to ale je.

Pandorraa napsal(a):

L_aura napsal(a):

Bitka na diskotéce je něco jiného naž zásah ochranky v márketu:
-namistrovaný hajzlové bijou chudáka chlapa?
-hrdinná ochranka zbila mizeru zloděje?
Tohle není to, jak se na to mariposa dívá a já prostě jen tomu jejímu pohledu rozumím a myslím, že vím, co viděla ona.
Toť vše.

Pan, nemyslím, že právě toto je dobrý příklad, protože pak by bylo násilí adekvátním řešením krádeží, což není.

O tom ten můj příklad ale nebyl.

Mám pocit, že se v této chvíli už taháme jen o slovíčka. Prostě k věci:

Nesouhlasím s Tvým přístupem k jednání Mariposy, tedy především jejím vychvalování. Co se dělo v supermarketu, to ani jedna z nás řešit nemůže a je to v této souvislosti také vedlejší.

Nicméně dokážu si představit důvod, proč bys za tohle Mariposu mohla potlapkávat po rameni. Ten bych viděla především v tom, že je to například člověk, kterého trápí přílíšný až nebezpečný sebedestruktivni altruismus. Ale v takovem pripade bych asi hovorila jen k Maripose, ne ke vsemu lidu tady, tedy, aby se tak nestalo z nevsimavosti k druhym pravidlo.

Pandorraa napsal(a):

KALIK napsal(a):

Opakuju otázku. Když uvidím na ulici násilí, jak se zachovat? Nechat je být a nebo se pokusit pomoct? Co je správně a jak se rozhodnout?

Kali, na tuhle otázku ti nikdo jiný neodpoví, to si musíš v sobě vyřešit ty sám.
Já osobně si myslím, že legitimní jsou oba způsoby - můžeš zasáhnout "přímo" fyzicky, můžeš to udělat i "nepřímo" mentálně. Obojí má svůj význam a smysl, i když paradoxně přímý zásah je preferován. Tak to ale je.

Uff.
Takže já prostě budu zasahovat přímo. Fyzicky, když na to budu mít svaly, a ústně, když ne. Tak, jak to ostatně dělám doteď.
Bezpodmínečná láska, nepezpodmínečná láska.
"Kašlu" v tomto případě na "bezpodmínečnou lásku" a udělám, co mi velí mé svědomí. :) Gándhí negándhí. :)

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

KALIK napsal(a):

Opakuju otázku. Když uvidím na ulici násilí, jak se zachovat? Nechat je být a nebo se pokusit pomoct? Co je správně a jak se rozhodnout?

Kali, na tuhle otázku ti nikdo jiný neodpoví, to si musíš v sobě vyřešit ty sám.
Já osobně si myslím, že legitimní jsou oba způsoby - můžeš zasáhnout "přímo" fyzicky, můžeš to udělat i "nepřímo" mentálně. Obojí má svůj význam a smysl, i když paradoxně přímý zásah je preferován. Tak to ale je.

Uff.
Takže já prostě budu zasahovat přímo. Fyzicky, když na to budu mít svaly, a ústně, když ne. Tak, jak to ostatně dělám doteď.
Bezpodmínečná láska, nepezpodmínečná láska.
"Kašlu" v tomto případě na "bezpodmínečnou lásku" a udělám, co mi velí mé svědomí. :) Gándhí negándhí. :)

A majko, brání ti v tom snad někdo? Odsuzuje tě snad někdo za to, jak ses rozhodla?

Pan, popravdě, tím, žes tolik chválila mariposu, jsi mě na chvilku zviklala, jestli dělám dobře. :)
Stejně si myslím, že tady je DOBŘE pouze jeden postup, a ne oba. Dobře je ten, co je spravedlivý. Spravedlivý je ten, kdy "zloděj" možná něco ukradl a policajti ho odvedli. Bez násilí. Pokud se kterákoliv strana dopustila násilí, přestávám být čumilem a řeším. Já se snažím řešit nenásilím. :)

majkafa napsal(a):

Pan, popravdě, tím, žes tolik chválila mariposu, jsi mě na chvilku zviklala, jestli dělám dobře. :)
Stejně si myslím, že tady je DOBŘE pouze jeden postup, a ne oba. Dobře je ten, co je spravedlivý. Spravedlivý je ten, kdy "zloděj" možná něco ukradl a policajti ho odvedli. Bez násilí. Pokud se kterákoliv strana dopustila násilí, přestávám být čumilem a řeším. Já se snažím řešit nenásilím. :)

majko, tady mohu říci jen jedno - namyslím, že ty už to vidíš "z rakety" :jojo:
Zabředáváš totiž do něčeho, o čem já ale vůbec nemluvím.

Hm, tak nějak mám pořád pocit, že jediné co tu Mariposa chtěla popsat byl ten její záblesk Přítomnosti. Že tam vůbec nešlo o to co se dělo nebo nedělo následně…

Andromeda napsal(a):

Hm, tak nějak mám pořád pocit, že jediné co tu Mariposa chtěla popsat byl ten její záblesk Přítomnosti. Že tam vůbec nešlo o to co se dělo nebo nedělo následně…

Nerozumím

Andromeda napsal(a):

Hm, tak nějak mám pořád pocit, že jediné co tu Mariposa chtěla popsat byl ten její záblesk Přítomnosti. Že tam vůbec nešlo o to co se dělo nebo nedělo následně…

Mám stejný názor.
Jenže si "naběhla". :) Tím, že jsme začali rozebírat míru altruizmu. :) A ke komu altruizmus? Ke "zloději"? Nebo k policajtům? Nebo k majiteli marketu? Nebo bezpodmínečnou lásku? :)
Co je správně? Bůhví. Bůh ví. Bůh ví??????

Mariposa si "naběhla" tím, že ostatní diskutující  vesměs svedli hovor jiným směrem a nebo nepochopili její  základní myšlenku? :co:
Tomu slovnímu obratu tedy skutečně nerozumím... :(

Nemusíš rozumět všemu. :D

Somaia napsal(a):

Mariposa si "naběhla" tím, že ostatní diskutující  vesměs svedli hovor jiným směrem a nebo nepochopili její  základní myšlenku? :co:
Tomu slovnímu obratu tedy skutečně nerozumím... :(

Som, jaká tedy byla hlavní myšlenka? Když už nám ji tedy ona nevyvětlí, Ty možná ano, když ji znáš.

L_aura napsal(a):

Wiki napsal(a):

Myslím Lauro, že to byly dva protiklady.  pohledy z opačných pólů. (k  př.č. 298)

Zasáhnout x nezasáhnout do karmy druhého. To je opravdu otázka. Já jsem si ji vyřešila tím, že jednám tak, jak cítím, třeba jednou aktivně zasáhnu, když mi něco uvnitř velí.
Např. jsem fyzicky napadla (za účelem zabránění tomu) chlapa, který bil a kopal psa. V tu chvíli nepřemýšlím. Udělala bych to zase, i když jsem s tím paradoxně následně měla velké potíže. Udělala jsem to jednou i jako asi šestileté dítě - takže jasně tam nekalkuluju.
Karmy osudů se samozřejmě prolínají a já právě tím, jak jednám,  tu karmu můžu i korigovat. není to jednoznačná odevzadnost se osudu. alá - nechám všechno tak jak je, jne to "jejich" a starejte se. To absolutně nejde paušalizovat.
Ale co můžu, můžu jednat s láskou. Laskavě, šlechetně , vždy. Chtěla bych. Učím se to každým dnem. Dnes dokážu chápat i toho člověka  který psa bil. Byl třeba také bit, měl soubor komplexů, mohl být nemocný...nevímco...atd

Wiki, rozumím. Ano, jistě.... Nerozuměla a nerozumím tomu, proč stavíte některé-ří na piedestal člověka, který odešel od situace, ve které se dělo násilí (a ještě se za to sám potlapkal po rameni), právě za to, že toto udělal.

čóóveče , ani moc nevím k čemu to bylo,- ten  piedestal, tlapkání - , tak nebudu reagovat, páč bysme se zapletly :) Nebo jestli chceš, tak mi vysvětli kdo , co, jak, proč, přesněji.. Tuším o co jde (scénka v obchodě + ochranka ?), ale nesedí mi Tvá odpověď, takže vlastně moc nerozumím. Nebo konkretněji - jakou roli v tom hraji já?

majkafa napsal(a):

Mám stejný názor.
Jenže si "naběhla". :) Tím, že jsme začali rozebírat míru altruizmu. :) A ke komu altruizmus? Ke "zloději"? Nebo k policajtům? Nebo k majiteli marketu? Nebo bezpodmínečnou lásku? :)
Co je správně? Bůhví. Bůh ví. Bůh ví??????

Hlavně bezpečnou lásku. Pro všechny. Což někteří zde nebezpečně přehlížejí... :grater:

Wiki, ale já právě ten piedestal řeším. Lépe řečeno, to další už byla jen reakce na něj. Tedy pokud nevíš, o co se jedná, tak pochopitelně nemůžeš rozumět,že ;)

majkafa napsal(a):

Pan, popravdě, tím, žes tolik chválila mariposu, jsi mě na chvilku zviklala, jestli dělám dobře. :)

Jakto? To je tak jednoduchý, zvyklat tě? (čestně nevim, jaký tam má být i-y). Bez rejpání, chci se zeptat: To si tolik vážíš toho, co Pan chválí..., nebo toužíš být také za něco pochválena...? :kapitulation: :rodna:

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

KALIK napsal(a):

Opakuju otázku. Když uvidím na ulici násilí, jak se zachovat? Nechat je být a nebo se pokusit pomoct? Co je správně a jak se rozhodnout?

Kali, na tuhle otázku ti nikdo jiný neodpoví, to si musíš v sobě vyřešit ty sám.
Já osobně si myslím, že legitimní jsou oba způsoby - můžeš zasáhnout "přímo" fyzicky, můžeš to udělat i "nepřímo" mentálně. Obojí má svůj význam a smysl, i když paradoxně přímý zásah je preferován. Tak to ale je.

Uff.
Takže já prostě budu zasahovat přímo. Fyzicky, když na to budu mít svaly, a ústně, když ne. Tak, jak to ostatně dělám doteď.
Bezpodmínečná láska, nepezpodmínečná láska.
"Kašlu" v tomto případě na "bezpodmínečnou lásku" a udělám, co mi velí mé svědomí. :) Gándhí negándhí. :)

Ale jo, Majko, ano, tak já to taky cítím..
Já si nemyslím, že někdo uprostřed rvačky začne filozofovat, zda-li miluje a koho, a jak moc, zda-li s podmínkama či bez nich a koho se zastane..atd.
prostě cítím nespravedlnost , tak reaguju. U mě to jde samo. Jakkoliv - jak cítím. Někdy může člověk cítit, že nechce do něčeho zasahovat...to je přece také povoleno.

Já myslím, že Mariposa spíš chtěla příspěvkem říct, (můžu se pochopitelně plést), že ty lidi v tu chvíli dokázala milovat - přes to všechno - tak nějak jsem to vzala.
Snad to objasní sama. Já jsem taky pochopila, že byla vybráno z příspěvku něco jiného a pak se psalo k "tomu".

L_aura napsal(a):

Somaia napsal(a):

Mariposa si "naběhla" tím, že ostatní diskutující  vesměs svedli hovor jiným směrem a nebo nepochopili její  základní myšlenku? :co:
Tomu slovnímu obratu tedy skutečně nerozumím... :(

Som, jaká tedy byla hlavní myšlenka? Když už nám ji tedy ona nevyvětlí, Ty možná ano, když ji znáš.

Lauro, celé to tu bylo rozebráno odpředu dozadu po poslední nit. Nemá smysl opakovat  už vyřčené, notabene dělat někomu jinému tlumočníka.  Z výše uvedené diskuze je  patrné, že směry, kterými se ubírají myšlenkové pochody jednotlivých zúčatněných  jsou natolik rozdílné, jak rozdílné jsou jejich životní postoje  a zkušenosti. Je zbytečné vykládat  a dikutovat tu o Howkingovo  kvantovém vypařování černých děr , když nám je srozumitelná zatím jen trojčlenka (například). Prostě a jednoduše se budeme s přednášejícím pravděpodobně vždycky míjet.
Pokud bude Mariposa chtít a mít dostatek trpělivosti, tak zkus ještě položit otázku jí.  ;)
P.S. já jí nemám... :cool:

L_aura napsal(a):

Wiki, ale já právě ten piedestal řeším. Lépe řečeno, to další už byla jen reakce na něj. Tedy pokud nevíš, o co se jedná, tak pochopitelně nemůžeš rozumět,že ;)

Lauro,  :) tak teda natvrdo - nikoho nikde na piedestal nestavím :) 
ten předchozí příspěvek jsem napsala tak opatrně proto,  protože jsem nechtěla napsat toto.
Jenže tys asi vyrozuměla, že jsem nečetla příspěvky..aták., což zase nechci za skutečnost zaměnit.

Ještě jednou - myslím , že M. chtěla říct něco jiného, a Pan psala taky o něčem jiném, a ty taky. Nikdo by "netlapkal" nikoho za to, že přihlíží tiše bezpráví a je na to pyšný a je za to ceněn.... To bude nedorozumění.Nee?

L_aura napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

L_aura napsal(a):

Bitka na diskotéce je něco jiného naž zásah ochranky v márketu:
-namistrovaný hajzlové bijou chudáka chlapa?
-hrdinná ochranka zbila mizeru zloděje?
Tohle není to, jak se na to mariposa dívá a já prostě jen tomu jejímu pohledu rozumím a myslím, že vím, co viděla ona.
Toť vše.

Pan, nemyslím, že právě toto je dobrý příklad, protože pak by bylo násilí adekvátním řešením krádeží, což není.

O tom ten můj příklad ale nebyl.

Mám pocit, že se v této chvíli už taháme jen o slovíčka. Prostě k věci:

Nesouhlasím s Tvým přístupem k jednání Mariposy, tedy především jejím vychvalování. Co se dělo v supermarketu, to ani jedna z nás řešit nemůže a je to v této souvislosti také vedlejší.

Nicméně dokážu si představit důvod, proč bys za tohle Mariposu mohla potlapkávat po rameni. Ten bych viděla především v tom, že je to například člověk, kterého trápí přílíšný až nebezpečný sebedestruktivni altruismus. Ale v takovem pripade bych asi hovorila jen k Maripose, ne ke vsemu lidu tady, tedy, aby se tak nestalo z nevsimavosti k druhym pravidlo.

Lauro, mněje jedno, zda s něčím souhlasíš nebo nesouhlasíš.
Jedno mi není, jak zkresluješ to, co já napíšu, ale nešť, je to tvůj způsob vidění světa a já ti ho narovnávat nehodlám, bylo by to zbytečné.

Opravdu si mysli a mluv, co/ke komu chceš,nesoudím ani tebe ani mariposu.

Andromeda napsal(a):

Hm, tak nějak mám pořád pocit, že jediné co tu Mariposa chtěla popsat byl ten její záblesk Přítomnosti. Že tam vůbec nešlo o to co se dělo nebo nedělo následně…

:supr:

Somaia napsal(a):

Mariposa si "naběhla" tím, že ostatní diskutující  vesměs svedli hovor jiným směrem a nebo nepochopili její  základní myšlenku? :co:
Tomu slovnímu obratu tedy skutečně nerozumím... :(

Taky si myslím, že to není mariposa, kdo si "naběhl" :jojo:

Wiki, zlato, už dost. Nejmenovala a ani jsem nemyslela Tebe. Jen se s Tebou teĎplácám v něčem, co považuji za totálně zbytečné. Tedy se plácat přestávám. Pokud chceš za každou cenu říkat své názory, tak jsi tady - na Babinetu - správně.
Jen už prostě nehodlám pokračovat v tom, co mi podsouváš. Já s Tebou souhlasila, rozuměla jsem (myslím) tomu, co jsi psala... tedy mi Tvé následné reakce přišli totálně mimo a hlavně neadekvátní.
Pokud toužíš po nějaké myšlenkové konfrontaci, tak si vyber někoho jiného, mě už to s Tebou prostě neba, protože mám pocit, že si tady v tomto duchu jen vymýšlíš nesmysly. Proč to děláš, to víš jen Ty. A já se tím prostě odmítám zabývat.

L_aura napsal(a):

Wiki, ale já právě ten piedestal řeším. Lépe řečeno, to další už byla jen reakce na něj. Tedy pokud nevíš, o co se jedná, tak pochopitelně nemůžeš rozumět,že ;)

Lauro, BI to je přece ono :)
Piedestal řešíš přece ty :jojo:
A nenapsala jsi vedle: "Mým postojem a mou zkušeností přece nezískáš nic jiného než vědomí o mém postoji a mé zkušenosti."
Ještě bych dodala: přes tvé vědomí přefiltrované vědomí o mém postoji.....
Nedává ti to smysl?

Pan, proč tedy neřekneš - nebo Vy ostatní, kteří to chápete - přímo a na rovinu svůj názor na danou situaci - tedy předmět sporu? Zkrátka jasně a srozumitelně?

Pokud jsem se mýlila v tom, co jsem napsala, budu ráda, když mi napíšeš-te v čem se tedy mýlím. Nemám a ani nechápu, proč bych vůbec měla mít, důvod měnit význam Tvého vyjádření - zesměšnit Tě, pokořit, vyhrát? Proč? Tohle jsou přece totální blbosti.

Pokud jsem jej špatně pochopila, tak jsem jej prostě špatně pochopila, záměr v tom nebyl. Více viz výše, že.

Lauro, já svůj názor vyjádřila zcela jasně a srozumitelně, nevnímám ho ani jako chválu, potlapkávání, potlesk pro nějaké zlo, pasivitu vůči němu, odsouzení jiného názoru, bla bla...

Ještě jinak:
pokud tu někdo z vás začně psát například kvadratické rovnice o dvou neznámých, najdou se tací, kteří hned budou vědět, o co jde a budou promýšlet řešení, pak tu budou tací, kteří se nebudou moc chytat, ale jakžtakž udrží povědomí, vo co vlastně gou, nu a budou tu i tací, kteří na to budou čumět jako puci, nevěda vůbec, která bije.

Bez mučení se přiznávám, že v tomhle případě já budu ten puk. Prostě tak to je a já se z toho ani nezhroutím, ani nebudu vykřikovat, že jediné správné počty jsou sčítání a odčítání, ve kterých se ještě docela dobře chytám :)
Taky nikoho nenařknu z toho, že dvě neznámé staví na piedestal.
No a klidně se přiznám i k tomu, že se těm rovnicím ani nebudu snažit porozumět, bo vím, že na to prostě nemám.

Tak asi tak :)

Milovat znamena vazit si s ctit toho druheho v dobrem i ve zlem ve zdravi i nemoci ;)

Ano, morphee, už se na tomto vlákně nějak začala ztrácet Láska a Empatie...

Vanilka69 napsal(a):

Ano, morphee, už se na tomto vlákně nějak začala ztrácet Láska a Empatie...

Jen na tomto vlakne ? ja to pozoruji vsude kolem, je to zpusobeno neuveritelnymi naroky, ktere castokrat neni mozne pokryt, aniz by se clovek naklonoval. O nenavisti zde na Babi mluvit nebudu, skupinky lidi, ktere se navzajem nesnaseji, ale to je vec kazdeho, staci jen malinko ustoupit, ne ? ;)

morpheus napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Ano, morphee, už se na tomto vlákně nějak začala ztrácet Láska a Empatie...

Jen na tomto vlakne ? ja to pozoruji vsude kolem, je to zpusobeno neuveritelnymi naroky, ktere castokrat neni mozne pokryt, aniz by se clovek naklonoval. O nenavisti zde na Babi mluvit nebudu, skupinky lidi, ktere se navzajem nesnaseji, ale to je vec kazdeho, staci jen malinko ustoupit, ne ? ;)

Nevím, možná je to jen mými růžovými brýlemi, které jsem dostala do vínku, já úbytek Lásky a Empatie všude kolem nepozoruji, jen jsem to cítila po přečtení posledních několika stran tohoto vlákna.

Ustoupit nebo spíš zkusit se vcítit do někoho jiného.

KALIK napsal(a):

Opakuju otázku. Když uvidím na ulici násilí, jak se zachovat? Nechat je být a nebo se pokusit pomoct? Co je správně a jak se rozhodnout?

Kaliku já nevím. Já jednám v daných situacích instinktivně.

Ad 1 jako těhule s obrovským břichem jsem stála v koloně, která se pomalounku posouvala. Ob auto přede mnou se zřejmě zakecali a neposunuli se o cca dva metry. Chlapa v autě těsně přede mnou to n.a.s.r.a.l.o, naběhl do okýnka toho auta před sebou a bez varování se s řidičem začal prát. No a to pro změnu nadzvedlo mě a vylítla jsem z auta a seřvala je. Pánové zalezli poslušně do svých aut a byl klid. Až při dosednutí do auta při pohledu na vyděšené oči mého manžela mi došlo, že je s podivem, že jsem od toho zuřivce před námi jednu neschytala. Já měla pocit ochrany, správnosti situace.

Ad 2 Jela jsem v noci a ze tmy na mě mával nějaký řidič, kterému se stalo něco s autem. No a mě popadl divný strach a nezastavila jsem.

Většinou řeším situaci podle toho, jak jí cítím. Nikdy mě nenapadlo, že by šlo o přístup souvisící s "láskou". Pro mě je to zatím pojmenováno jen, že jednám tak, aby to ustálo mé svědomí. Nepřehlížím, neobcházím, nezavírám oči, ale jen tam, kde si to vyhodnotím, že se do toho mám plést. Takže odpověď neznám. Každopádně si myslím, že každý by za sebe měl jednat tak správně, aby mu to správné přišlo. Ať je to karmická správnost nebo jen lidská... :)

No a protože mi bývá bližší materialistické pojetí a obrazy realistické, tak si dovolím ukázat tu situaci, aby z ní bylo jinak blivno.

Vy v příběhu vidíte chudáka, kterého bije ochranka. Co když je to člověk, který tam vlezl po dvacáté, znovu zničil, sebral, ukradl nějakou věc? Policie by si ho vyzvedla po dvacáté, za hodinu propustila a on se vrátil zpátky. Od kdy má člověk možnost mít bezmocný vztek? Co když se při minulé návštěvě popral se subtilní prodavačkou, ublížil jí? Co když to byla jen snaha, aby se už nevrátil?

Schválně jsem to dovedla ad absurdum, protože je to zase jen pohled na situaci, kterou neznám. Ač jsem jí v minulé práci zažívala dnes a denně. Sama jsem tehdy byla překvapená, že mám strašný a bezmocný vztek, když zloděj a feťák, kterého moji zaměstnanci vyhodili dvacetkrát a vždy se vrátil. Po dvacátéprvní těžce pobodal kluka, kterému se týden před tím narodil syn...

Osobně si myslím, že takhle to nebudete chtít vidět, protože tamta situace si žádala zásah hrdinství. A taky si myslím, že kolikrát osobně my lidi zasahujeme ve věcech, do kterých nám chybí vhled. Zaujmeme postoj z úhlu, z kterého to vidíme. Tím nejsem propagátorem násilí. Jen si myslím, že do té situace nevidíme (já aspoň ne a pohled je mi trochu vzdálený) a ihned se pouštíme do hodnocení...

ViktorkaLove napsal(a):

majkafa napsal(a):

Pan, popravdě, tím, žes tolik chválila mariposu, jsi mě na chvilku zviklala, jestli dělám dobře. :)

Jakto? To je tak jednoduchý, zvyklat tě? (čestně nevim, jaký tam má být i-y). Bez rejpání, chci se zeptat: To si tolik vážíš toho, co Pan chválí..., nebo toužíš být také za něco pochválena...? :kapitulation: :rodna:

Popravdě, taky jsem v pomykove, jaké je tam i-y. :lol: Byla jsem líná podívat se. :) Neumím česky.

hrošánku, prosím tě, jaké je tam I-Y? Na netu jsem našla to i to. Ale spíš se kloním k tomu, že to mám správně. :offtopic:

majkafa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

majkafa napsal(a):

Pan, popravdě, tím, žes tolik chválila mariposu, jsi mě na chvilku zviklala, jestli dělám dobře. :)

Jakto? To je tak jednoduchý, zvyklat tě? (čestně nevim, jaký tam má být i-y). Bez rejpání, chci se zeptat: To si tolik vážíš toho, co Pan chválí..., nebo toužíš být také za něco pochválena...? :kapitulation: :rodna:

Popravdě, taky jsem v pomykove, jaké je tam i-y. :lol: Byla jsem líná podívat se. :) Neumím česky.

hrošánku, prosím tě, jaké je tam I-Y? Na netu jsem našla to i to. Ale spíš se kloním k tomu, že to mám správně. :offtopic:

Já myslím, že zviklat, protože to se zvykem nemá nic společného. :)

-vik- je kořen slova :)
(Hroší, tak jak?)

Díky.
A VL, ano, já jsem ráda chválena. Užívám si to teď, když ne v dětství. Tak se pochválím. To jsem ale šikovná, že mám zviklat správně. Jupííí. :lol:

hrošánku, dík.
Tak i Pan, dík. :D

http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=zvikl … dej=Hledej

mi to nedalo to měkký i se mi tam nějak vůbec nelíbí a ono tam mrcha je :lol:

Pandorraa napsal(a):

-vik- je kořen slova :)
(Hroší, tak jak?)

Už jsem to napsala na vlákno. :D

je tam měkké páč je to viklat - jako hýbat s něčím.  vyjmenované slovo, jak napsal hrošánek je zvyk - tedy nějaké pravidelné opakování. V7znamově nesouvisí, tudíž i kořen slova nesouvisí tudíž I tady dokresluje význam slova. Viklat viklanem je blbý zvyk ;)

hrosanek napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

-vik- je kořen slova :)
(Hroší, tak jak?)

Už jsem to napsala na vlákno. :D

Už jsem to četla, sorry příště tě tak "nenadopujem", aby pneu vdržely ;)
Jo a dítko máš naprosto kouzelný :lol::lol::lol:

majkafa napsal(a):

Díky.
A VL, ano, já jsem ráda chválena. Užívám si to teď, když ne v dětství. Tak se pochválím. To jsem ale šikovná, že mám zviklat správně. Jupííí. :lol:

hrošánku, dík.
Tak i Pan, dík. :D

Tak tě, Majko, chválím za to, že jsi to měla správně.
A teraz po slovensky: Keď som v škole nevedela, ako sa niečo píše, ( a vlastne ešte aj teraz), tak som si to napísala vedľa na papier. A keď mi to nevykľalo oko, bolo to správne. Tak možno preto som tam ja, NESPRÁVNE, napísala tvrdé. Teraz si to už snáď zapamätám... :kapitulation: :pussa:

Já to udělala a vyklání mi viklalo oko. Tak jsem dala viklání. Hlavně VYKLAN mi viklal oko. :lol:

Ale našťastie mi nič oko nevykľalo. Aj tak som už slepá. :lol:

majkafa napsal(a):

Gándhí propagoval nenásilí.
Tvým  fyzickým ČINEM nemuselo být násilí, mariposo. ;)
Tys mohla zabránit násilí nenásilím. Být jim příkladem. Třeba s nimi promluvit. ;)Tím, že jsi stála a NIC neudělala, jsi byla pouze obyčejná přihlížející mlčící většina.
On Gándhí i mluvil, pokud vím. :)

Vím jistě, že jsem ničemu nemohla zabránit, kdyby to bylo jinak, udělala bych něco jiného než jsem v tu chvíli udělala. V té chvíli jsem si byla JISTÁ co přesně mám udělat :).
Majko, já nejsem Gándhí a nejsem ani Bůh, abych měnila daný stav věcí. Ale vím, že někteří lidé takto přemýšlí

Není třeba být tak pyšný, abychom se prohlašovali bohem a přesto lze někdy daný stav věcí změnit vlastním zásahem k dobru. ;)
"Stačí" nebýt lhostejný, když lhostejnost není na místě. Ale je někdy těžké rozeznat, kdy to je. :)

Tiffany napsal(a):

Nemohu si pomoci, ale mě tohle zavání pokrytectvím, v podstatě to můžeš aplikovat na všechno (ospravedlnit si to sama sobě...) Nevím, snažím se Tě vážně pochopit, ale asi to bude jak už si napsala, já nejsem ty a ty nejsi já :) .

Tiffany, lepší než chápat ostatní lidi, je lepší nejprve pochopit sám sebe. Je to i jednodušší :D

Biba napsal(a):

...škoda, že sa už nedozvieme, či tvoje posielanie lásky ich životy nejako poznačilo a zasiahlo... :gloria:

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

V tu chvíli - tady a teď tomu muži, kterého mlátili, nebyl mariposin duchovní čin nic platný. Ty fyzické rány schytal on.
Možná to na aktérech něco psychického zanechalo, něco, co se projeví později. Nebo taky ne. Ale já zatím víc dám na TADY A TEĎ, ostatně jak píše i sama mariposa.

A k tomuhle jsi došla jak, Majko? Ty tohle dokážeš posoudit?

Biba, tobě opravdu nedochází, že ty rány by ten člověk schytal tak jako tak? Pravděpodobně musel tušit, že když udělá něco, bude následovat něco. Viděla jsi někdy jak vzniká rvačka? Že se postupně přidávají a přidávají další a další. Ve jménu záchrany toho koho bacili jako prvního. Nakonec se rve celá hospoda nebo stadion. To není můj směr. Já přeci nejsem zachránce cizích životů. Nikdo se mě o to v tu chvíli neprosil, tak kam bych se cpala. Maximum co můžu udělat pro druhého je ho respektovat a přijímat ho takového jaký je. A pokud poprosí o pomoc tak mu ji poskytnu, pokud ne, nechám ho být. :)

Biba napsal(a):

KALIK napsal(a):

Ne vážně, mě by zajímalo, jak se teda v případě nějaké "bitky" chovat, jestli někomu pomáhat, nebo je nechat si to vyříkat? Abych příště věděl :)

Kaliku, podľa mňa sa máš v každej situácii správať tak, ako to budeš cítiť. :jojo:

:supr:

mariposa napsal(a):

Biba, tobě opravdu nedochází, že ty rány by ten člověk schytal tak jako tak? Pravděpodobně musel tušit, že když udělá něco, bude následovat něco. Viděla jsi někdy jak vzniká rvačka? Že se postupně přidávají a přidávají další a další. Ve jménu záchrany toho koho bacili jako prvního. Nakonec se rve celá hospoda nebo stadion. To není můj směr. Já přeci nejsem zachránce cizích životů. Nikdo se mě o to v tu chvíli neprosil, tak kam bych se cpala. Maximum co můžu udělat pro druhého je ho respektovat a přijímat ho takového jaký je. A pokud poprosí o pomoc tak mu ji poskytnu, pokud ne, nechám ho být. :)

Nu, zajímavá představa, jak by tě ten dotyčný "zloděj" stíhal ještě prosit o pomoc v tebou popsané situaci. :)
To je dost dobrý alibizmus. Dyk neprosil. :lol:

majkafa napsal(a):

Není třeba být tak pyšný, abychom se prohlašovali bohem a přesto lze někdy daný stav věcí změnit vlastním zásahem k dobru. ;)
"Stačí" nebýt lhostejný, když lhostejnost není na místě. Ale je někdy těžké rozeznat, kdy to je. :)

Kde bereš jistotu, že dobro, které zvolíš TY, znamená dobro také pro druhého člověka?

hrosanek napsal(a):

Většinou řeším situaci podle toho, jak jí cítím. Nikdy mě nenapadlo, že by šlo o přístup souvisící s "láskou". Pro mě je to zatím pojmenováno jen, že jednám tak, aby to ustálo mé svědomí. Nepřehlížím, neobcházím, nezavírám oči, ale jen tam, kde si to vyhodnotím, že se do toho mám plést. Takže odpověď neznám. Každopádně si myslím, že každý by za sebe měl jednat tak správně, aby mu to správné přišlo. Ať je to karmická správnost nebo jen lidská... :)

:supr:

mariposa napsal(a):

Kde bereš jistotu, že dobro, které zvolíš TY, znamená dobro také pro druhého člověka?

Naslouchám svému nitru.
Řekla bych, že stejně, jako ty. ;)
Je to stejně dobré dobro, jaké zvolíš ty. :)

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Kde bereš jistotu, že dobro, které zvolíš TY, znamená dobro také pro druhého člověka?

Naslouchám svému nitru.
Řekla bych, že stejně, jako ty. ;)
Je to stejně dobré dobro, jaké zvolíš ty. :)

A Tvoje nitro Ti Majky dává pokyn to vidět, že u Mariposy je to blbě?

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Kde bereš jistotu, že dobro, které zvolíš TY, znamená dobro také pro druhého člověka?

Naslouchám svému nitru.
Řekla bych, že stejně, jako ty. ;)
Je to stejně dobré dobro, jaké zvolíš ty. :)

Takže jsme, Majko, vlastně stejné, to chceš říci? :D

hrosanek napsal(a):

A Tvoje nitro Ti Majky dává pokyn to vidět, že u Mariposy je to blbě?

Nu, já neříkala, že konkrétně tento "pokyn" mi dává zrovna mé nitro. :D

mariposa napsal(a):

Takže jsme, Majko, vlastně stejné, to chceš říci? :D

To bych si nedovolila. :lol:
ále jo, dovolila. Ano, jsme stejné, protože jsme obě člověci. :D

majkafa napsal(a):

hrosanek napsal(a):

A Tvoje nitro Ti Majky dává pokyn to vidět, že u Mariposy je to blbě?

Nu, já neříkala, že konkrétně tento "pokyn" mi dává zrovna mé nitro. :D

:D Tak to je hned jasnější.

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Takže jsme, Majko, vlastně stejné, to chceš říci? :D

To bych si nedovolila. :lol:
ále jo, dovolila. Ano, jsme stejné, protože jsme obě člověci. :D

Jsme :D. Přesto to vidím jinak než ty. Ale to ty víš :pussa:

Mojí motivací v těchto situacích je prostě jednat správně. Jednat tak, abych se za své činy nemusel poté stydět. Strach vždycky velí se do cizích záležitostí nemíchat, taky bych mol jednu schytat, že :D V tu chvíli mobilizuji všechny psychické síly a snažím se strach překonat a jednat správně. Zda-li je to dobře nebo špatně, nevím. Vím, jaké je to být bit a nikdo okolo nepomůže. Je to bezmoc a nespravedlnost. Nejvíc mě štvalo ta nezúčastněnost ostatních. Za bílého dne někoho mlátí na celkem rušné ulici a lidi chodí okolo a ničeho si nevšímaj.

Ono i tady asi platí, že nedělej ostatním to, co nechceš aby oni dělali tobě. Pokud se smíříš s tím, že i tobě nemusí někdo v takovéhle situaci pomoci, nepomáhej ani ostatním. To není nic proti ničemu.

mariposa napsal(a):

Jsme :D. Přesto to vidím jinak než ty. Ale to ty víš :pussa:

Opravdu sis tím tak jista? A já říkám, že se mýlíš. Přesně vím a rozumím a vidím, o čem píšeš. A souhlasím. Jen, jak už jsem psala, když své přístupy budeš léta praktikovat, i tehdy, až budeš mít děti a kdyby se ti náhodou nedejbože rozpadal vztah atd., pak před tebou hluboce smeknu, žes je dokázala i žít.
Však víš, Tomáš. Mě přesvědčí až praxe. :)

majkafa napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Hm, tak nějak mám pořád pocit, že jediné co tu Mariposa chtěla popsat byl ten její záblesk Přítomnosti. Že tam vůbec nešlo o to co se dělo nebo nedělo následně…

Mám stejný názor.
Jenže si "naběhla". :) Tím, že jsme začali rozebírat míru altruizmu. :) A ke komu altruizmus? Ke "zloději"? Nebo k policajtům? Nebo k majiteli marketu? Nebo bezpodmínečnou lásku? :)
Co je správně? Bůhví. Bůh ví. Bůh ví??????

A proč musí nutně existovat správná a špatná varianta? Proč je třeba znát exaktní řešení, co když se to prostě uděje jen proto, abys zjistila proč a jak ty reaguješ a udělala si z toho vlastní závěr..?

mariposa napsal(a):

Tiffany napsal(a):

Nemohu si pomoci, ale mě tohle zavání pokrytectvím, v podstatě to můžeš aplikovat na všechno (ospravedlnit si to sama sobě...) Nevím, snažím se Tě vážně pochopit, ale asi to bude jak už si napsala, já nejsem ty a ty nejsi já :) .

Tiffany, lepší než chápat ostatní lidi, je lepší nejprve pochopit sám sebe. Je to i jednodušší :D

No, já ti nevim, ale já tady nic nepsala o tom, že nechápu sebe ...:D .

Martinka1 napsal(a):

mariposa napsal(a):

anais.de napsal(a):

Ja jsem asi velmi neduchovni bytost, ale opravdu bezpodminecne mohu milovat snad jen ty sve kocky, pripadne dite, ale pouze do urciteho veku.

Chcete snad rict, ze kdybyste se napr. dovedely, ze vas partner/syn se skryte oddava sadisticko-pedofilnim choutkam a brutalne zavrazdil nekolik deti, ze byste ho stale milovaly?

Vím jen jedno, toto se nestane, když si je člověk vědomý svých činů. A kdo si je dnes vědomý sám sebe?
Odpustila bych :)

Mariposo, a co tohle: miluješ partnera - bezpodmínečnou láskou - a zjistíš, že chodí třeba se 3 ženami najednou... teda má ještě 2 další. Odpustíš mu? - samozřejmě, že toho nenechá :-) Řekneš "miluju Tě bezpodmínečně, je to v pořádku?" :-)
Nebo za průběhu vašeho vztahu si udělá dítě s jinou... bude to v pořádku?  Neřekneš mu ani slovo?
Nebo Tě nakazí nějakou pohlavní chorobou... pořád v pořádku? :-)

Martinka, nečítala som to celé, ale ty si podľa mňa pletieš bezpodmienečnú lásku s absolútnym súhlasom so všetkým, čo milovaná osoba robí. Keď tvoje milované dieťa robí chybu, neupozorníš ho na ňu? A keď to urobíš- zmenšuje to nejako tvoju lásku? Asi nie, že? A keď osobne nesúhlasíš natoľko, že to túžiš vyjadriť odsťahovaním sa a odstrihnutím, tak to kľudne môežš urobiť, ale na láske to nemusí zmeniť vôbec nič. Milovať môžeš aj niekoho na druhej strane zemegule alebo vo väzení...  Verím tomu, že aj masového kanibala Čikatila milovala jeho matka napriek tomu, čo urobil.

hrosanek napsal(a):

Hm a kde je ten předěl mezi láskou a závislostí?

Nemyslím si, že bych byla na "něčem" "někom" závislá a přesto to cítím tak nějak podobně. Nebo, že by bezpodmínečná láska úplně zbytečně evokovala patos všeobjímající lásky? :)

Každý máme přinejmenším jednu základní podmínku- prvotní výběr koho milujeme, koho si k sobě pustíme. :)

Ja si mylsím, že som sa dorpacovala k bezpodmienečnej láske k jednému z mojich ex(možno viacerým), ale apradoxne až vtedy, keď som našla silu rozísť sa s ním. Cítila som, že ďalší vzťah by nám obom ubližoval(ubližovali sme si navzájom, aj každý sebe) a mala som a mám ho rada, ale inak ako v čase akútnej zamilovanosti. Občas si zavoláme, zaujíma ma ako sa má, a želám mu všetko najlepšie, a práve preto si ideme z cesty. A viem, že robí koniny, a občas mu to aj poviem, ale stále ho mám rada a nezavrhnem ho. Raz ma už po rozchdoe dosť vytočil, ale aj tak ho mám rada a nehenvám sa naňho... Je tak, aký je. Závislá som bola predtým, teraz som sa oslobodila a bolí too veľa menej, je to skôr taká príjemná tichá radosť.

Selima napsal(a):

Martinka, nečítala som to celé, ale ty si podľa mňa pletieš bezpodmienečnú lásku s absolútnym súhlasom so všetkým, čo milovaná osoba robí. Keď tvoje milované dieťa robí chybu, neupozorníš ho na ňu? A keď to urobíš- zmenšuje to nejako tvoju lásku? Asi nie, že? A keď osobne nesúhlasíš natoľko, že to túžiš vyjadriť odsťahovaním sa a odstrihnutím, tak to kľudne môežš urobiť, ale na láske to nemusí zmeniť vôbec nič. Milovať môžeš aj niekoho na druhej strane zemegule alebo vo väzení...  Verím tomu, že aj masového kanibala Čikatila milovala jeho matka napriek tomu, čo urobil.

Selimo, děkuji. Jak jsem stará, tak jsem.. tutan. Právě jsem pochopila, proč se s jedním vztahem nedokážu vyrovnat, když jsem přeci udělala to nejlepší a vlastně to jediné, co jsem tenkrát dokázala udělat :)

mariposa, tebe pravdepodobne nedochádza prečo som sa asi do tej bitky zamotala. Nešla som riešiť, kto sa začal a prečo sa bil.... Mne samej vadila tá presila a tá okolitá ľahostajnosť k tej presile. A presila je neúmerná agresia voči jednému človeku. Nikoho spor som neriešila a ani ma to nezaujímalo, to si oni potom riešili sami. Keď je niekto v presile, myslím si, že o pomoc ani žiadať nemusí.... to je pre niekoho jasné, pre niekoho nie.

mariposa napsal(a):

Biba napsal(a):

...škoda, že sa už nedozvieme, či tvoje posielanie lásky ich životy nejako poznačilo a zasiahlo... :gloria:

mariposa napsal(a):

A k tomuhle jsi došla jak, Majko? Ty tohle dokážeš posoudit?

Biba, tobě opravdu nedochází, že ty rány by ten člověk schytal tak jako tak? Pravděpodobně musel tušit, že když udělá něco, bude následovat něco. Viděla jsi někdy jak vzniká rvačka? Že se postupně přidávají a přidávají další a další. Ve jménu záchrany toho koho bacili jako prvního. Nakonec se rve celá hospoda nebo stadion. To není můj směr. Já přeci nejsem zachránce cizích životů. Nikdo se mě o to v tu chvíli neprosil, tak kam bych se cpala. Maximum co můžu udělat pro druhého je ho respektovat a přijímat ho takového jaký je. A pokud poprosí o pomoc tak mu ji poskytnu, pokud ne, nechám ho být. :)

D. napsal(a):

Selima napsal(a):

Martinka, nečítala som to celé, ale ty si podľa mňa pletieš bezpodmienečnú lásku s absolútnym súhlasom so všetkým, čo milovaná osoba robí. Keď tvoje milované dieťa robí chybu, neupozorníš ho na ňu? A keď to urobíš- zmenšuje to nejako tvoju lásku? Asi nie, že? A keď osobne nesúhlasíš natoľko, že to túžiš vyjadriť odsťahovaním sa a odstrihnutím, tak to kľudne môežš urobiť, ale na láske to nemusí zmeniť vôbec nič. Milovať môžeš aj niekoho na druhej strane zemegule alebo vo väzení...  Verím tomu, že aj masového kanibala Čikatila milovala jeho matka napriek tomu, čo urobil.

Selimo, děkuji. Jak jsem stará, tak jsem.. tutan. Právě jsem pochopila, proč se s jedním vztahem nedokážu vyrovnat, když jsem přeci udělala to nejlepší a vlastně to jediné, co jsem tenkrát dokázala udělat :)

Sel,
taky děkuji :pussa:
To, co já se tu snažím vysvětlovat z různých stran, jsi ty shrnula velmi přesně a srozumitelně :)
Ano, mám stejný pocit jako ty: mnozí si pletou bezpodmínečnou lásku s absolutním souhlasem :jojo:

Seli, tiež ďakujem. :pussa:

L_aura napsal(a):

Wiki, zlato, už dost. Nejmenovala a ani jsem nemyslela Tebe. Jen se s Tebou teĎplácám v něčem, co považuji za totálně zbytečné. Tedy se plácat přestávám. Pokud chceš za každou cenu říkat své názory, tak jsi tady - na Babinetu - správně.
Jen už prostě nehodlám pokračovat v tom, co mi podsouváš. Já s Tebou souhlasila, rozuměla jsem (myslím) tomu, co jsi psala... tedy mi Tvé následné reakce přišli totálně mimo a hlavně neadekvátní.
Pokud toužíš po nějaké myšlenkové konfrontaci, tak si vyber někoho jiného, mě už to s Tebou prostě neba, protože mám pocit, že si tady v tomto duchu jen vymýšlíš nesmysly. Proč to děláš, to víš jen Ty. A já se tím prostě odmítám zabývat.

:co::co:

Selimo - souhlas . tak to cítím taky...
Hezky!

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Myslím majko, že nerozumíš. Tolleho jsi četla, ale přesto tenhle příběh, který mariposa uvedla, chápeš zase pouze rozumem, byť se zdá, že je v tom hlavně srdce, protože ty přece zdůrazňuješ stejně jako ostatní fakt, že někdo byl bit a někdo se JEN díval.... A uchopuješ to tak i přesto, že víš, že je to VŠECHNO jen ve tvé hlavě :)

Jistě znáš Bibli, pamatuješ si na základní rozpor mezi Jidášem a Ježíšem? Mám stále větší pocit, že tahle "rozprava" tady je stále víc  především přesně o tom :jojo:

Pan, mýlíš se. Rozumím. Ale nebudu se zatím podle toho chovat. Protože prostě nechci. Protože někomu z celého duchovna zatím ještě nejlíp zabere, když "dostane přes d*žku". Mě nevyjímaje. ;)
Mylíš základním rozporem, že Jidáš zradil Ježíše proto, aby Ježíš mohl dokázat, že je "boží syn" a osvobodit se?

Ne, to nemám vůbec na mysli.... taky si nemyslím, že Jidáš zradil Ježíše právě proto. Nemyslíš, že by pak "boží" záměr byl přímo "ďábelský"?

Myslím, že boží zámer sa nedá hodnotiť v intenciách "dobrý/zlý" alebo "anjelský/diabolský". Proste plní svoj účel, aj keď prostredníctvom vecí, ktoré ešte ja nechápem(tsunami, vojny, apod.) Zjavne to má nejaký zmysel.

majkafa napsal(a):

Wiki napsal(a):

Majko, proč na Axiho příspěvek reaguješ takto? Byla v tom ironie , viď,? Co a komu   ta reakce  přinese něco dobrého, v čem to komukoli pomůže?
Ten příspěvek byl dobrý, podnětný, smysluplný.
Já vím, že mě můžeš poslat do....., ale stejně ti to napíšu. Já cítím /(já furt něco cítím...:D )že se to v tobě mele a přála bych si, aby to laskavé a dobré už konečně převážilo a trvale zůstalo...tebe by bylo moc škoda :hjarta:
Nezlob se za nevyžádanou radu...:)

Nevím. Protože chci, musím,přeji si, .... Zatím to jinak neumím. Axi mě svým stylem psaní dráždí.

A přála bych si, aby Axi skrze mé ironické psaní uviděl to své. :)

A ja si zasa prajem, aby si ty konečne videla to svoje. ;)

majkafa napsal(a):

Somaia napsal(a):

Á, vytočíš SE na slovních obratech  a podstata ti jako téměř vždy uniká, žee??  :lol:

á, tak ty ses chytla? Copak ti to říkalo? ;)
Nu, když myslíš. ;)
Si piš, že mi podstata uniká, já jsem totiž úúplně tupá. :lol:

To nie, ale zaťatá ako koza, to teda si.... Akurát aj rožky ťa môžu občas bolieť, to je ten problém zaťatých kôz, čo si furt nabehnú. :D

majkafa napsal(a):

Pan, popravdě, tím, žes tolik chválila mariposu, jsi mě na chvilku zviklala, jestli dělám dobře. :)
Stejně si myslím, že tady je DOBŘE pouze jeden postup, a ne oba. Dobře je ten, co je spravedlivý. Spravedlivý je ten, kdy "zloděj" možná něco ukradl a policajti ho odvedli. Bez násilí. Pokud se kterákoliv strana dopustila násilí, přestávám být čumilem a řeším. Já se snažím řešit nenásilím. :)

NEEXIstuje paužálne dobre, ani paušálne zle, aspoň z môjho pohľadu.... ale ten tvoj je samozrejme iný.

ViktorkaLove napsal(a):

majkafa napsal(a):

Díky.
A VL, ano, já jsem ráda chválena. Užívám si to teď, když ne v dětství. Tak se pochválím. To jsem ale šikovná, že mám zviklat správně. Jupííí. :lol:

hrošánku, dík.
Tak i Pan, dík. :D

Tak tě, Majko, chválím za to, že jsi to měla správně.
A teraz po slovensky: Keď som v škole nevedela, ako sa niečo píše, ( a vlastne ešte aj teraz), tak som si to napísala vedľa na papier. A keď mi to nevykľalo oko, bolo to správne. Tak možno preto som tam ja, NESPRÁVNE, napísala tvrdé. Teraz si to už snáď zapamätám... :kapitulation: :pussa:

Slovenská prepdona VY- je vybrané slovo a má tvrdé :gloria: Y, české(a možno aj slovenské) sloveso viklať to ale nemá ako predponu, ale ako koreň slova. ZvYknime si na to. :D

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Kde bereš jistotu, že dobro, které zvolíš TY, znamená dobro také pro druhého člověka?

Naslouchám svému nitru.
Řekla bych, že stejně, jako ty. ;)
Je to stejně dobré dobro, jaké zvolíš ty. :)

Tak jej ho nechaj a nevolaj ho ľahostajnosťou. Tvoje dobro by sa dalo nazvať aj strkaním nosa do cudzích vecí, Majka. Majka versus zvyšok sveta ;) ...

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jsme :D. Přesto to vidím jinak než ty. Ale to ty víš :pussa:

Opravdu sis tím tak jista? A já říkám, že se mýlíš. Přesně vím a rozumím a vidím, o čem píšeš. A souhlasím. Jen, jak už jsem psala, když své přístupy budeš léta praktikovat, i tehdy, až budeš mít děti a kdyby se ti náhodou nedejbože rozpadal vztah atd., pak před tebou hluboce smeknu, žes je dokázala i žít.
Však víš, Tomáš. Mě přesvědčí až praxe. :)

To je tvoj problém a Maripose to je - tipujem - šumafuck. So svojím presvedčením žiješ ty, Majka, nie Mariposa... ani ja.
Ježiš, musím ísť preč, už sa tu hádam sama so sebou! :kapitulation: Sodoma a Komora...

Selima napsal(a):

majkafa napsal(a):

Wiki napsal(a):

Majko, proč na Axiho příspěvek reaguješ takto? Byla v tom ironie , viď,? Co a komu   ta reakce  přinese něco dobrého, v čem to komukoli pomůže?
Ten příspěvek byl dobrý, podnětný, smysluplný.
Já vím, že mě můžeš poslat do....., ale stejně ti to napíšu. Já cítím /(já furt něco cítím...:D )že se to v tobě mele a přála bych si, aby to laskavé a dobré už konečně převážilo a trvale zůstalo...tebe by bylo moc škoda :hjarta:
Nezlob se za nevyžádanou radu...:)

Nevím. Protože chci, musím,přeji si, .... Zatím to jinak neumím. Axi mě svým stylem psaní dráždí.

A přála bych si, aby Axi skrze mé ironické psaní uviděl to své. :)

A ja si zasa prajem, aby si ty konečne videla to svoje. ;)

Vidíš to a já si vždycky přečtu Axiho a musím se k němu zpětně vrátit, protože si nejsem jistá zda jsem četla správně. Nějak mi nedocvakává čím se účastníků děje dotkne.

Ne že by psal laskavým otcovským tónem. Píše se sžíravou ironií, ve které je víc pravdy než v jakémkoliv laskavém náhledu z druhé strany. My dvě ho máme spojeného s laskavým člověkem, který neplácá do větru a mluví pouze tehdy, když má co říct. Jde o obsah, nikoliv formu.

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jsme :D. Přesto to vidím jinak než ty. Ale to ty víš :pussa:

Opravdu sis tím tak jista? A já říkám, že se mýlíš. Přesně vím a rozumím a vidím, o čem píšeš. A souhlasím. Jen, jak už jsem psala, když své přístupy budeš léta praktikovat, i tehdy, až budeš mít děti a kdyby se ti náhodou nedejbože rozpadal vztah atd., pak před tebou hluboce smeknu, žes je dokázala i žít.
Však víš, Tomáš. Mě přesvědčí až praxe. :)

Jsem si tím jistá, Tomáši :pussa:. Možná víš o čem píšu, ale nevěříš tomu. A o tom to je. To se nedá pochopit rozumem ;). Možná jsi něco přečetla, ale nedostalo se ti to dovnitř, protože stále zůstáváš u toho "starého" již vyzkoušeného a zažitého. MOžná ti to tak vyhovuje, to víš ty ne já. Ale víš co, já věřím, že jestli si to budeš někdy přát změnit, podaří se ti to. A když ne, tak tě něpřekvapí to co je, protože už to přeci důvěrně znáš :D. Mimochodem máš ráda překvapení?

Ze všeho se dá poučit, neznám svoji budoucnost a ani po tom netoužím. Mě je fajn teď a co je víc? :pussa:

Selima napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Pan, mýlíš se. Rozumím. Ale nebudu se zatím podle toho chovat. Protože prostě nechci. Protože někomu z celého duchovna zatím ještě nejlíp zabere, když "dostane přes d*žku". Mě nevyjímaje. ;)
Mylíš základním rozporem, že Jidáš zradil Ježíše proto, aby Ježíš mohl dokázat, že je "boží syn" a osvobodit se?

Ne, to nemám vůbec na mysli.... taky si nemyslím, že Jidáš zradil Ježíše právě proto. Nemyslíš, že by pak "boží" záměr byl přímo "ďábelský"?

Myslím, že boží zámer sa nedá hodnotiť v intenciách "dobrý/zlý" alebo "anjelský/diabolský". Proste plní svoj účel, aj keď prostredníctvom vecí, ktoré ešte ja nechápem(tsunami, vojny, apod.) Zjavne to má nejaký zmysel.

Sel, já s tebou souhlasím, jenže podívej se na kontext, v jakém jsem to"boží" a "dábelský" v uvozovkách použila.

Biba napsal(a):

mariposa, tebe pravdepodobne nedochádza prečo som sa asi do tej bitky zamotala. Nešla som riešiť, kto sa začal a prečo sa bil.... Mne samej vadila tá presila a tá okolitá ľahostajnosť k tej presile. A presila je neúmerná agresia voči jednému človeku. Nikoho spor som neriešila a ani ma to nezaujímalo, to si oni potom riešili sami. Keď je niekto v presile, myslím si, že o pomoc ani žiadať nemusí.... to je pre niekoho jasné, pre niekoho nie.

No právě, Biba, každý ať se zachová tak jak mu říká jeho intuice, tak to je správné :)

Selima napsal(a):

Myslím, že boží zámer sa nedá hodnotiť v intenciách "dobrý/zlý" alebo "anjelský/diabolský". Proste plní svoj účel, aj keď prostredníctvom vecí, ktoré ešte ja nechápem(tsunami, vojny, apod.) Zjavne to má nejaký zmysel.

Ano, věci se prostě dějí, tak to je, s naprostou většinou z nich, my nic nenaděláme. Můžeme je ale přijmout :)

mariposa napsal(a):

Jsem si tím jistá, Tomáši :pussa:. Možná víš o čem píšu, ale nevěříš tomu. A o tom to je. To se nedá pochopit rozumem ;). Možná jsi něco přečetla, ale nedostalo se ti to dovnitř, protože stále zůstáváš u toho "starého" již vyzkoušeného a zažitého. MOžná ti to tak vyhovuje, to víš ty ne já. Ale víš co, já věřím, že jestli si to budeš někdy přát změnit, podaří se ti to. A když ne, tak tě něpřekvapí to co je, protože už to přeci důvěrně znáš :D. Mimochodem máš ráda překvapení?

Ze všeho se dá poučit, neznám svoji budoucnost a ani po tom netoužím. Mě je fajn teď a co je víc? :pussa:

Mně je taky fajn teď. :D

Překvapení jak kdy a jak které. :)

hrosanek napsal(a):

Vidíš to a já si vždycky přečtu Axiho a musím se k němu zpětně vrátit, protože si nejsem jistá zda jsem četla správně. Nějak mi nedocvakává čím se účastníků děje dotkne.

Ne že by psal laskavým otcovským tónem. Píše se sžíravou ironií, ve které je víc pravdy než v jakémkoliv laskavém náhledu z druhé strany. My dvě ho máme spojeného s laskavým člověkem, který neplácá do větru a mluví pouze tehdy, když má co říct. Jde o obsah, nikoliv formu.

Axi jde na "dřeň" a to je au au, ne každý to unese.
Axi na infantilní invektivy typu "ty sám jsi takový a makový" nereaguje a to dráždí především ty, kteří ustrnuli v pubertě (nikoho nebudu poslouchat, budu si dělat, co chci, však vám všem ukážu)
Axi neřeší pitomosti, vyhmátne většinou hrobeček zakopaného psa, což otráví každého nekonečného hledače - řešitele "nesmrtelnosti chrousta".
Axi se nehádá - nekrmí hladového svou energií.

Axi si prostě dovoluje MOC :lol:

Mě neirituje, CO Axi podává. Ale JAK to podává. :)

Právě, ta jeho sžíravá ironie, jak zmiňuje i hrošánek. Je hned se vším hotov. Hlava nehlava. Axi neoplývá empatií.
Slovo citlivost není v jeho slovníku.

Pokouším se mu zrcadlit. Úmyslně a cíleně. Ale na jeho ironii nemám. :)
S jeho necitovostí zatím nehne nikdo a nic.
Ale - ako hovorí moja mama - príde na psa mráz. :)

Hrošánku, píšeš:Jde o obsah, nikoliv formu.
A já tvrdím - jde o obsah I o formu.

Proč nás třeba o E. nemohl informovat kdokoliv? Proč byla vybrána jistá mluvčí, která na to má?
Proč tady bylo psáno, že byla vybrána právě ona, že ta a ta a ta by to tak podat neuměla?
Proto, že VŽDY JDE I O FORMU. :)

Je rozdíl říct nemocnému rakovinou - máš rakovinu, do měsíce je po tobě, už nemá cenu cpát do tvé léčby prachy, ale jestli na tom trváš ...  nebo - máš rakovinu, máš možná ještě měsíc života, ale zázraky se dějí, lze ještě zkusit tohle, tohle, tohle... ;)
Přitom obsah je tentýž.

majkafa napsal(a):

Mně je taky fajn teď. :D

:storstark:

Já psala Majky o svém vnímání Axiho. A zase jako u lásky musím říct, že se u lidí řídím intuicí. Axi je mluvčím pouze sám sobě. Vůbec neříkám, že to každému musí sedět. :)

Není vyjádření, že jsi spíš na činy než na řeči vlastně pojítkem, že bys měla být víc na obsah než na formu? :)

Pandorraa napsal(a):

Selima napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ne, to nemám vůbec na mysli.... taky si nemyslím, že Jidáš zradil Ježíše právě proto. Nemyslíš, že by pak "boží" záměr byl přímo "ďábelský"?

Myslím, že boží zámer sa nedá hodnotiť v intenciách "dobrý/zlý" alebo "anjelský/diabolský". Proste plní svoj účel, aj keď prostredníctvom vecí, ktoré ešte ja nechápem(tsunami, vojny, apod.) Zjavne to má nejaký zmysel.

Sel, já s tebou souhlasím, jenže podívej se na kontext, v jakém jsem to"boží" a "dábelský" v uvozovkách použila.

Njn, ja viem... tuším, teda.

hrosanek napsal(a):

Já psala Majky o svém vnímání Axiho. A zase jako u lásky musím říct, že se u lidí řídím intuicí. Axi je mluvčím pouze sám sobě. Vůbec neříkám, že to každému musí sedět. :)

Není vyjádření, že jsi spíš na činy než na řeči vlastně pojítkem, že bys měla být víc na obsah než na formu? :)

Měla bych mít obsah i formu v rovnováze. :) Vhodně pro danou situaci. Dle mého názoru by to tak měli mít všichni. A dle mého názoru to tak Axi nemá. Osobní zkušenost s ním v roce 2005 skrz soukromou poštu.
V mém tehdejším psychickém rozpoložení mi třeba Pan pomohla přežít a Axi mě pár větami "poslal do hrobu".
A chová se pořád stejně, absolutně nerozlišuje, komu píše a jak se asi daný člověk momentálně cítí. I Pan pak psala, že měla strach, jestli jistá "rána pěstí" nebyla pro mě příliš. Axi se nerozpakuje dávat rány na potkání padni komu padni.

majkafa napsal(a):

Mě neirituje, CO Axi podává. Ale JAK to podává. :)

Právě, ta jeho sžíravá ironie, jak zmiňuje i hrošánek. Je hned se vším hotov. Hlava nehlava. Axi neoplývá empatií.
Slovo citlivost není v jeho slovníku.

Pokouším se mu zrcadlit. Úmyslně a cíleně. Ale na jeho ironii nemám. :)
S jeho necitovostí zatím nehne nikdo a nic.
Ale - ako hovorí moja mama - príde na psa mráz. :)

Hrošánku, píšeš:Jde o obsah, nikoliv formu.
A já tvrdím - jde o obsah I o formu.

Proč nás třeba o E. nemohl informovat kdokoliv? Proč byla vybrána jistá mluvčí, která na to má?
Proč tady bylo psáno, že byla vybrána právě ona, že ta a ta a ta by to tak podat neuměla?
Proto, že VŽDY JDE I O FORMU. :)

Je rozdíl říct nemocnému rakovinou - máš rakovinu, do měsíce je po tobě, už nemá cenu cpát do tvé léčby prachy, ale jestli na tom trváš ...  nebo - máš rakovinu, máš možná ještě měsíc života, ale zázraky se dějí, lze ještě zkusit tohle, tohle, tohle... ;)
Přitom obsah je tentýž.

Fajn, ale zostať LEN pri forme tiež nie je dobre... a tebe sa to asi občas stáva... skús sa od nej odpútať.

Selima napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Selima napsal(a):

Myslím, že boží zámer sa nedá hodnotiť v intenciách "dobrý/zlý" alebo "anjelský/diabolský". Proste plní svoj účel, aj keď prostredníctvom vecí, ktoré ešte ja nechápem(tsunami, vojny, apod.) Zjavne to má nejaký zmysel.

Sel, já s tebou souhlasím, jenže podívej se na kontext, v jakém jsem to"boží" a "dábelský" v uvozovkách použila.

Njn, ja viem... tuším, teda.

OK :par:

hrosanek napsal(a):

Axi je mluvčím pouze sám sobě.

Tak :D
A to ne, že by neměl na to, aby byl mluvčím i něčemu jinému. Tak například až já budu královnou Spojených království, knížectví, vévodství a připojených byvších republik evropských, tak mu práci královského mluvčího okamžitě nabídnu :jojo:
Nebudem se s tím vůbec párat přeciž ;)

Tak jsem po 2 dnech zase zpět na Babinetu a četla jsem si toto vlákno... je mi z něj docela zle. :usch:
Vidím, že lidé se tu dělí na víceméně 2 kategorie - na ty, co jsou schopni hodiny vzletně vychvalovat bezpodmínečnou a lásku a podobné vysoké duchovní ideály, ale když se něco semele a měli by podle mě ten svůj duchovní potenciál konkrétně využít, jen na to koukají a neudělají vůbec NIC. A pak následně vše složitě rozebírají a poplácávají se s ostatními takovými, jak vlastně dělají vše naprosto správně :usch: :dumbom: 

Pak je tu druhá skupina, která o lásce a vysokých ideálech až tolik nekecá, ale když se něco děje, tak KONÁ. Modlím se, až se bude mě či mým blízkým, dít bezpráví, pane Bože, zařiď, ať kolem stojí ti druzí...

Kalik se ptá, co v takové situaci udělat? Já bych na ty chlapy zařvala něco v tom smyslu - Tak pánové, myslím, že by už stačilo... A jestli ne, zavolám policii a podám svědectví, co jsem tu viděla. ... nevěřím, že by to nezabralo. V minulosti jsem takovýmto způsobem, proti přesile, už zasáhla, a zabralo to. A šla bych do toho i s rizikem, že mi někdo dá přes d*žku. Protože jinak by mi přes d*žku muselo dát mé svědomí, a to by pro mě bylo horší...

Mimochodem, Gándhí ničemu nikdy jen tupě nepřihlížel. Ale vždycky konal. Našel cestu nenásilnou, ale zatraceně účinnou, a v tom byla jeho síla. Tak se jím prosím nezaštitujte vy, co v takové situaci neděláte NIC, jen plnou pusu keců.

O lidských kvalitách vždy vypovídá nejlíp krizová situace. Tam se jasně ukáže kdo je kdo. I tady.

Blossom napsal(a):

Tak jsem po 2 dnech zase zpět na Babinetu a četla jsem si toto vlákno... je mi z něj docela zle. :usch:
Vidím, že lidé se tu dělí na víceméně 2 kategorie - na ty, co jsou schopni hodiny vzletně vychvalovat bezpodmínečnou a lásku a podobné vysoké duchovní ideály, ale když se něco semele a měli by podle mě ten svůj duchovní potenciál konkrétně využít, jen na to koukají a neudělají vůbec NIC. A pak následně vše složitě rozebírají a poplácávají se s ostatními takovými, jak vlastně dělají vše naprosto správně :usch: :dumbom: 

Pak je tu druhá skupina, která o lásce a vysokých ideálech až tolik nekecá, ale když se něco děje, tak KONÁ. Modlím se, až se bude mě či mým blízkým, dít bezpráví, pane Bože, zařiď, ať kolem stojí ti druzí...

Kalik se ptá, co v takové situaci udělat? Já bych na ty chlapy zařvala něco v tom smyslu - Tak pánové, myslím, že by už stačilo... A jestli ne, zavolám policii a podám svědectví, co jsem tu viděla. ... nevěřím, že by to nezabralo. V minulosti jsem takovýmto způsobem, proti přesile, už zasáhla, a zabralo to. A šla bych do toho i s rizikem, že mi někdo dá přes d*žku. Protože jinak by mi přes d*žku muselo dát mé svědomí, a to by pro mě bylo horší...

Mimochodem, Gándhí ničemu nikdy jen tupě nepřihlížel. Ale vždycky konal. Našel cestu nenásilnou, ale zatraceně účinnou, a v tom byla jeho síla. Tak se jím prosím nezaštitujte vy, co v takové situaci neděláte NIC, jen plnou pusu keců.

O lidských kvalitách vždy vypovídá nejlíp krizová situace. Tam se jasně ukáže kdo je kdo. I tady.

Tady jsou to Blossom jenom řeči. Nevím, jak poznáš jaké budou koho činy podle toho, jak sebe popíše...

Majka, tak skús nájsť v sebe bezpodmienečnú lásku ;) a nechaj ho, nech si robí svoje veci po svojom. A ty si ich rob zasa po svojom. Ja nevidím uňho zlý úmysel - nikdy a nikde - dokonca ani osobnú účasť(v tom môžeš mať aj pravdu) a to je osviežujúce a možno aj poučné, nie?

Bloss,
rozohnila ses? Zaplála spravedlivým rozhořčením a všem to nandala? Je ti líp a nebo je ti pořád zle? Asi je ti líp, že?
Nu, to se to kecá, viď ;)

Blossom napsal(a):

Tak jsem po 2 dnech zase zpět na Babinetu a četla jsem si toto vlákno... je mi z něj docela zle. :usch:
Vidím, že lidé se tu dělí na víceméně 2 kategorie - na ty, co jsou schopni hodiny vzletně vychvalovat bezpodmínečnou a lásku a podobné vysoké duchovní ideály, ale když se něco semele a měli by podle mě ten svůj duchovní potenciál konkrétně využít, jen na to koukají a neudělají vůbec NIC. A pak následně vše složitě rozebírají a poplácávají se s ostatními takovými, jak vlastně dělají vše naprosto správně :usch: :dumbom: 

Pak je tu druhá skupina, která o lásce a vysokých ideálech až tolik nekecá, ale když se něco děje, tak KONÁ. Modlím se, až se bude mě či mým blízkým, dít bezpráví, pane Bože, zařiď, ať kolem stojí ti druzí...

Kalik se ptá, co v takové situaci udělat? Já bych na ty chlapy zařvala něco v tom smyslu - Tak pánové, myslím, že by už stačilo... A jestli ne, zavolám policii a podám svědectví, co jsem tu viděla. ... nevěřím, že by to nezabralo. V minulosti jsem takovýmto způsobem, proti přesile, už zasáhla, a zabralo to. A šla bych do toho i s rizikem, že mi někdo dá přes d*žku. Protože jinak by mi přes d*žku muselo dát mé svědomí, a to by pro mě bylo horší...

Mimochodem, Gándhí ničemu nikdy jen tupě nepřihlížel. Ale vždycky konal. Našel cestu nenásilnou, ale zatraceně účinnou, a v tom byla jeho síla. Tak se jím prosím nezaštitujte vy, co v takové situaci neděláte NIC, jen plnou pusu keců.

O lidských kvalitách vždy vypovídá nejlíp krizová situace. Tam se jasně ukáže kdo je kdo. I tady.

Blosom, niekedy je najúčinnejšie NE-konať. Neviem ako v tomto prípade, nebola som tam, tak netrúfnem posudzovať to. Ty by si konala, aj keby si nevdela, čo je v pozadí... Vieš, veci nie sú vždy čienro-biele. Naši košickí policajti si vyrobili prúser, keď si natočili týranie mladých(traja nie sú ešte trestne zodpovední) Rómov na policajnej stanici. Na druhej strane, tieto "obete" olúpili starenku, zhodili ju na zem, zlomili jej ruku... a odišli by samozrejme nepotrestaní. Starenkina dcéra sa vyjadrila, že je polícii vďačná. Nehovorím, že bolo správne zbiť ich, ponižovať a natáčať si to, ale bezmocná zlosť má rôzne formy, a keby zbili moju mamu, možno by aj u mňa prevládla zlosť nad bezpodmienečnou láskou. :lol: Nie som anjel, som len človek... Veci nie sú vždy také, ako sa NÁM zdajú.

Jsou situace, kdy není čas na dlouhé filozofování, kdy je potřeba se rozhodnout HNED, v té vteřině. Vážím si všech, kteří to dovedou a v takových případech konají. Jak se říká - jeden, co koná, má cenu tisíce těch, co jen nečinně přihlížejí. 
A hluboce pohrdám těmi, kteří se o vůbec nic ani nepokusí. Ne těch, kteří jen prostě nestihnou zareagovat, to je i lidské, ale těch, kteří nic neudělají z principu. A pokud je to navíc princip údajné bezpodmínečné lásky tak je to dvojnásob ubohé. A ještě si plácají po rameni, jak to udělali správně.:dumbom:

Ale vidím, že pro některé je zbytečné cokoli dál vysvětlovat. Své jsem si tedy řekla, a na tom trvám. Dál nehodlám tento váš způsob " bezpodmínečné lásky " řešit. Je to totiž naprostá ztráta času.
Takže se tu mějte, všichni vy "duchovní" se dobře teď tady na mě hezky popaste a zahojte, a já se jdu podívat na jiná, smysluplnější vlákna... :jojo:

Selima napsal(a):

Blosom, niekedy je najúčinnejšie NE-konať. Neviem ako v tomto prípade, nebola som tam, tak netrúfnem posudzovať to. Ty by si konala, aj keby si nevdela, čo je v pozadí... Vieš, veci nie sú vždy čienro-biele. Naši košickí policajti si vyrobili prúser, keď si natočili týranie mladých(traja nie sú ešte trestne zodpovední) Rómov na policajnej stanici. Na druhej strane, tieto "obete" olúpili starenku, zhodili ju na zem, zlomili jej ruku... a odišli by samozrejme nepotrestaní. Starenkina dcéra sa vyjadrila, že je polícii vďačná. Nehovorím, že bolo správne zbiť ich, ponižovať a natáčať si to, ale bezmocná zlosť má rôzne formy, a keby zbili moju mamu, možno by aj u mňa prevládla zlosť nad bezpodmienečnou láskou. :lol: Nie som anjel, som len človek... Veci nie sú vždy také, ako sa NÁM zdajú.

:jojo:

Blossom napsal(a):

Jsou situace, kdy není čas na dlouhé filozofování, kdy je potřeba se rozhodnout HNED, v té vteřině. Vážím si všech, kteří to dovedou a v takových případech konají. Jak se říká - jeden, co koná, má cenu tisíce těch, co jen nečinně přihlížejí. 
A hluboce pohrdám těmi, kteří se o vůbec nic ani nepokusí. Ne těch, kteří jen prostě nestihnou zareagovat, to je i lidské, ale těch, kteří nic neudělají z principu. A pokud je to navíc princip údajné bezpodmínečné lásky tak je to dvojnásob ubohé. A ještě si plácají po rameni, jak to udělali správně.:dumbom:

Ale vidím, že pro některé je zbytečné cokoli dál vysvětlovat. Své jsem si tedy řekla, a na tom trvám. Dál nehodlám tento váš způsob " bezpodmínečné lásky " řešit. Je to totiž naprostá ztráta času.
Takže se tu mějte, všichni vy "duchovní" se dobře teď tady na mě hezky popaste a zahojte, a já se jdu podívat na jiná, smysluplnější vlákna... :jojo:

No, Blossom, a já je zas chápu. Prostě na nic jiného v tom momentě nemají. Dokážu pochopit, nepohrdám. Ale ty to vidíš jinak a je to tak v pořádku :)

To znamená, že ani ty v tom momentě na nic jiného nemáš? :D

Iste, každý máme práve len na to, čo sme a čo robíme V DANEJ CHVÍLI. Tí sekuriťáci, ten bitý chlapík, Mariposa, ty, ja... Axi, Pan, Blossom, Martinka1, Wiki, Wikinkini psi - všetci. :D

:D

Blossom napsal(a):

Dál nehodlám tento váš způsob " bezpodmínečné lásky " řešit. Je to totiž naprostá ztráta času.

A jak jsi přišla na to, že tu po tobě někdo chce, abys "tento váš způsob" řešila?

Selima napsal(a):

Iste, každý máme práve len na to, čo sme a čo robíme V DANEJ CHVÍLI. Tí sekuriťáci, ten bitý chlapík, Mariposa, ty, ja... Axi, Pan, Blossom, Martinka1, Wiki, Wikinkini psi - všetci. :D

:supr:
Jen někdo z toho má mindrák a tak se spíš zabývá tím, jak to mají druzí - soudí, posuzuje, rozhořčuje se bla bla, nu a jiný své MOMENTÁLNÍ nastavení  přijímá a druhé neřeší :)

Blossom napsal(a):

Tak jsem po 2 dnech zase zpět na Babinetu a četla jsem si toto vlákno... je mi z něj docela zle. :usch:

Hluboce se mýlíš. Zle je ti ze sebe, z toho jak sis tu neutrální realitu skrze svoje zranění pěkně překroutila. Hleďte, jak je ten svět zkažený. Dokonce na tom trvá. :rolleyes:

majkafa napsal(a):

To znamená, že ani ty v tom momentě na nic jiného nemáš? :D

Majko, koukám, že tě stále baví (máš potřebu) "rozebírat" mě, jak to mám a nemám. Dává ti to něco? Tušíš, proč to děláš? Odpověď je pro tebe, pro mě není důležitá.
:pussa:

mažu, reagovala jsem na staré stránky

Blossom - velmi dlouho a těžce jsem se učila, že rozhodování HNED na místě nemusí být produktivní. Pokud zrovna v tu chvíli nejde o zastavení život ohrožujícího krvácení. Pokud nejde o přežití.  Mnohdy stojí za to na zlomek vteřiny se zamyslet a zauvažovat - co vlastně chci udělat, dosáhnu tím svho záměru a co to může znamenat pro ostatní. Jde o to, že svým chtěním po aktivním zapojení mohu druhému zabránit v poznání, jak si může pomoci sám nebo jaké jsou následky jeho chování. Hodně to souvisí s vnitřním vyzráváním.

Kalik se tu ptal na bitou ženu. POkud se to bude dít před mýma očima - mám dvě možnosti - zasáhnout - a pak nesu následky toho, že se do mě v té chvíli pustí oba , protože jim tahle hra na kočku a myš vyhovuje. Nebo nezasahovat a počkat si , až si ta bitá žena o pomoc řekne.  Jakkoli. Třeba i voláním "pomozte"....

No a jak si myslíš, že by ses rozhodla PavloH? :) A co když je ta žena už v takovém stavu, že nemůže volat o pomoc? :D

Nejdřív by si měl každý z nás vyzkoušet, jaký je to být "obětí", tedy když vás někdo (očividně silnější) napadne a potom hodnotit, co je dobré v onu chvíli dělat a nedělat. Zdá se mi, že tu mluvíme dost hypoteticky bez reálných zkušeností. Vím, jaký je to být napadena vím, jaké je to zastat se někoho, přičemž rozhodující jsou asi ty pocity, co člověk cítí, když je "bezdůvodně" napaden a všichni jen přihlíží :)

Opravdu byste si mysleli, že dobře vám tak, když vás někdo bije a chápaly byste, že se vás nikdo nezastane? Se mi tomu pořád nechce věřit :)

Kalik napsal:
Opravdu byste si mysleli, že dobře vám tak, když vás někdo bije a chápaly byste, že se vás nikdo nezastane? Se mi tomu pořád nechce věřit :)

Ne necítila bych se dobře. Taky myslím že nikdo tady paušálně neřekl, že prostě nepomáhá. Pouze si dovolil ten luxus říct, že pouze tehdy, když CÍTÍ, že si situace žádá jeho zásah. I ti, kteří si myslí, že jednají pouze rozumem, musí přece připustit, že v jejich životě byly situace, kdy se pletli do něčeho, kde se ukázalo, že ten komu pomáhali o to doopravdy vůbec nestojí.  A naopak. Tj. nepletli se do něčeho, protože sice by jejich zásah (jakéhokoliv druhu) pomohl, ale lepší bylo nechat situaci na tom koho se týkala.

Myslím, že tady popsané situace nemají zhola nic společného s tím, že lidstvo je špatné a nevšímavé. A myslím, že jestli takové je, tak se nešikuje z řad lidí, kteří přemýšlí nad svým jednáním.

Život je bumerang. Co vyšlu to se mi vrátí. Empatičtí lidé nemívají problém poznat komu pomoc a komu ne. A o pomoc i neverbálně si říct lidé umí.

Mluvíme-li specificky o bité ženě, pak věřím že situací kdy jde někdo kolem a nepomůže, je mnohem míň než těch, kdy pomůže. Bohužel v těhle situacích většinou nikdo kolem nejde.

Je pro mě spíš divné, že čteme povrchně. Tady to nebylo o tom, jak nejednat nebo jednat, ale jak vypadají pocity. Chápu, že používáme-li rozum je tahle složka naprosto nedůležitá a "duchovní" text se blbě čte. Mně taky, ale neznamená to, že je v něm rozum(tj. co je správné a ne), když jde jenom o city(tj. jak při tom vypadají pocity)...

Ja si myslím, hrošánku, že ruzum, cit, pocit, vnímanie, empatia, okolnosti, výchova, nastavenie, správanie sa, náboženstvo, hodnoty a aj duchovno a atď., sa jednoducho nedajú v žiadnej situácii a rozhodovaní od seba oddeliť. :vissla: ...jednoducho, my ľudia sme zmesou všeličoho... :kapitulation:

Jistě, ale pomoci se dá i jinak než tak, že mezi ně hned vlítnu a začnu je fyzicky likvidovat :D Pomoc může klidně být i jen to zeptání se, jestli dotyčná potřebuje pomoct nebo ne. Jestliže odvětí, že nikoliv, tak nevidím důvod k zásahu a můžu mít čistý svědomí :)

Jestli to dobře chápu, tak empatičtí lidé rozpoznají, kdy je třeba zakročit a kdy ne? Když jsem neempatický, tak je lepší se do toho nemíchat z principu :)

Nevím, jak se v tomto případě projevuje empatie, ale je důležitý, aby se za empatii nevydával strach, že taky dostanu po čuni :)

Kaliku, naprosto nic nevíš o mých zkušenostech a podsouváš mi, že o tom nic nevím. Ano i zeptat se je jisté řešení... Mnohdy ti taková oběť řekne, že pomoc nepotřebuje, přitom po ní zoufale touží. Ale nejde to. I ta oběť musí k pomoci dozrát, jinak ji bude brát jen jako vlastní nedostatečnost. A to násilí si nakonec taky zaslouží....

Ale Pavlo, ale já nemluvil o tobě, já mluvil obecně i když jsem se inspiroval tvým textem ;)

PavlaH napsal(a):

Kaliku, naprosto nic nevíš o mých zkušenostech a podsouváš mi, že o tom nic nevím. Ano i zeptat se je jisté řešení... Mnohdy ti taková oběť řekne, že pomoc nepotřebuje, přitom po ní zoufale touží. Ale nejde to. I ta oběť musí k pomoci dozrát, jinak ji bude brát jen jako vlastní nedostatečnost. A to násilí si nakonec taky zaslouží....

:co::co::co:

Pavlo, nechci a nebudu se vměšovat do téhle diskuse, ale můj názor je, že násilí si nezaslouží NIKDO (maximálně nějaký magor, pro kterého je násilí jediným způsobem komunikace s okolím).

Biba napsal(a):

Ja si myslím, hrošánku, že ruzum, cit, pocit, vnímanie, empatia, okolnosti, výchova, nastavenie, správanie sa, náboženstvo, hodnoty a aj duchovno a atď., sa jednoducho nedajú v žiadnej situácii a rozhodovaní od seba oddeliť. :vissla: ...jednoducho, my ľudia sme zmesou všeličoho... :kapitulation:

Ale dají se oddělit.

Rozumem se z některých rozhodnutí city dají vyjmout. :)

hrosanek napsal(a):

Život je bumerang. Co vyšlu to se mi vrátí. Empatičtí lidé nemívají problém poznat komu pomoc a komu ne. A o pomoc i neverbálně si říct lidé umí.

:supr:

KALIK napsal(a):

Jestli to dobře chápu, tak empatičtí lidé rozpoznají, kdy je třeba zakročit a kdy ne? Když jsem neempatický, tak je lepší se do toho nemíchat z principu :)

Nevím, jak se v tomto případě projevuje empatie, ale je důležitý, aby se za empatii nevydával strach, že taky dostanu po čuni :)

KALIKU, ty JSI empatický :D

laureene napsal(a):

Pavlo, nechci a nebudu se vměšovat do téhle diskuse, ale můj názor je, že násilí si nezaslouží NIKDO (maximálně nějaký magor, pro kterého je násilí jediným způsobem komunikace s okolím).

Někdo si ale násilí proti sobě vybere, přímo vyhledává tyto situace. Je to jeho volba, i když si jí třeba nemusí být vědom. Vědomí sama sebe nezahrnuje násilí a cokoliv negativního. Ale je třeba k tomu dospět. Někdo k tomu potřebuje schytat víc ran, je to jeho cesta.

pokoušela jsem se to vlákno přečíst, ale je tam dost balastu, na to bohužel nemám čas. Ale k otázce Kalika pomoci či nikoliv, jsem názoru, že pokud máš pomoci, tak tě osud nastaví do takové situace, že to prostě nejde jinak nebo, že je to jasné. Ono také rozhodování na toto téma je učební lekce a každý z nás si má vyzkoušet všechny situace z pozice oběti i pozice útočníka. takže jednou tak a podruhé jinak, jak umožní osud.
Do situace oběti, které nikdo nepomůže se dostane určitě jednou každý, je důležité vědět jaké to je, abych " příště pomohl" nebo " nešel nikdy proti jednomu/ bezbrannému/ slabšímu" , atd.

osobně  bez požádání pomáhám spíš míň, ale taky se někdy stane a v tu chvíli JE TO PŘIROZENÉ.

jo, jsem teď koukala, že podobné názory už tu zní... takže se jen opakuji, neva :)

Dle mého skromného názoru většina žen miluje především sebe.

Neudatelný napsal(a):

Dle mého skromného názoru většina žen miluje především sebe.

no každej by měl milovat nejdřív sebe, jen tak pak může milovat i ostatní.... (milovat sebe neznamená být necitlivý k ostatním,ale přijmout se se vším všudy )

Heřmanka napsal(a):

Neudatelný napsal(a):

Dle mého skromného názoru většina žen miluje především sebe.

no každej by měl milovat nejdřív sebe, jen tak pak může milovat i ostatní.... (milovat sebe neznamená být necitlivý k ostatním,ale přijmout se se vším všudy )

Pro Heř: Kdo ti "tohle" nakukal??? :co: Snad ne...
Ale ne, mezi zaujaté patřit nechcu..., a tak... souhlasím s NE... Ale, on přehlídl, že... Vjetšině CHLAPU (v pravém smyslu slova...)..........to vyhovuje............

:sova: ....., o-ou!

ViktorkaLove napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

Neudatelný napsal(a):

Dle mého skromného názoru většina žen miluje především sebe.

no každej by měl milovat nejdřív sebe, jen tak pak může milovat i ostatní.... (milovat sebe neznamená být necitlivý k ostatním,ale přijmout se se vším všudy )

Pro Heř: Kdo ti "tohle" nakukal??? :co: Snad ne...
Ale ne, mezi zaujaté patřit nechcu..., a tak... souhlasím s NE... Ale, on přehlídl, že... Vjetšině CHLAPU (v pravém smyslu slova...)..........to vyhovuje............

mluvila jsem obecně, ne pouze o ženách....ale to je šumák :D:D:D:D, když se domníváš, že můžeš dávat lásku, pokud ji necítíš i sama k sobě ;)

laureene , majkafo, věděla jsem, že svým názorem pobouřím, ale věřte, mluvím z hlediska svých vlastních zkušeností. Ono zasloužení a výběr probíhá na nevědomé úrovni. Mariposa to napsala velmi přesně. Násili je jen odpověd, at už je fyzické či psychické.

Heřmanka napsal(a):

...když se domníváš, že můžeš dávat lásku, pokud ji necítíš i sama k sobě ;)

No, děkuji. Když se spojily tyto dva názory, došlo mi, že........
Ano. Necítila jsem ji v dětství.... nevážila si sama sebe (=neměla se ráda).... o to víc jsem rozdávala druhým (a často i nevhodně :co: ...)
... Možná nedostatek lásky od těch, od kterých ji čekáme, může způsobit její nadměrné rozdávání na blbém místě, kdoví..., a, mohlo by to korespondovat aj s tím, proč ty slečny, dámy, co "se tak šíleně milují" (samy sebe), tak často mají milující a nemilované partnery ležící u nohou..., jo-jo, to je taky milovat. Slepě. Nevhodně.

ViktorkaLove napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

...když se domníváš, že můžeš dávat lásku, pokud ji necítíš i sama k sobě ;)

No, děkuji. Když se spojily tyto dva názory, došlo mi, že........
Ano. Necítila jsem ji v dětství.... nevážila si sama sebe (=neměla se ráda).... o to víc jsem rozdávala druhým (a často i nevhodně :co: ...)
... Možná nedostatek lásky od těch, od kterých ji čekáme, může způsobit její nadměrné rozdávání na blbém místě, kdoví..., a, mohlo by to korespondovat aj s tím, proč ty slečny, dámy, co "se tak šíleně milují" (samy sebe), tak často mají milující a nemilované partnery ležící u nohou..., jo-jo, to je taky milovat. Slepě. Nevhodně.

ano je to o tom nevážení si sama sebe...hm,rozdávala jsi druhým? ale co ? když to bylo nevhodné, nebyla to spíš dusící láska- majetnická... ale tos neměla ráda druhé,ale právě sebe, chtěla jsi urvat něco, co ti chybělo...to prostě nejde...nemůžeš lásku očekávat od určitých lidí :) ta prostě je....at taková nebo maková...asi nikdy nejde nadměrně rozdat...ono dát svobodu dýchat a nebo naopak pevně obejmout je láska....

Heřmanko, "dusící" rozhodně ne. Naopak, příliš volnou, zneužitelnou..., slepou. Všechno pro druhé, sobě nic. Dlouho jsem to ani nevnímala... Dost to bolí, při zpětném pohledu. :grater: Ale dnes, naštěstí, už je to jinak..., no, snad ten deficit doženu... :rodna:

ViktorkaLove napsal(a):

Heřmanko, "dusící" rozhodně ne. Naopak, příliš volnou, zneužitelnou..., slepou. Všechno pro druhé, sobě nic. Dlouho jsem to ani nevnímala... Dost to bolí, při zpětném pohledu. :grater: Ale dnes, naštěstí, už je to jinak..., no, snad ten deficit doženu... :rodna:

Jenže ono to všechno pro druhé může vlastně člověk v jádru dělat pro sebe - aby si lásku získal nějakými činy. Netvrdím, že je to zrovna tvůj případ, ale stává se to. Tenhle syndrom měl můj muž. Ani si toho nebyl vědom, ale měl někde v sobě naprogramováno - když budeš "hodný kluk" (všechny svými činy uspokojovat), bude tě mít každý rád.

Ale takhle to prostě nefunguje

mashanka napsal(a):

Jenže ono to všechno pro druhé může vlastně člověk v jádru dělat pro sebe - aby si lásku získal nějakými činy. Netvrdím, že je to zrovna tvůj případ, ale stává se to. Tenhle syndrom měl můj muž. Ani si toho nebyl vědom, ale měl někde v sobě naprogramováno - když budeš "hodný kluk" (všechny svými činy uspokojovat), bude tě mít každý rád.

Ale takhle to prostě nefunguje

Chtěl se druhým zavděčit, ale člověk se nikdy nemůže zavděčit všem. Takže tímto stylem bude vždy narážet a vždy mu bude něco chybět. Je to strach, strach, že mě okolí nepřijme takového jaký opravdu jsem. Jak píšeš Mashanko, člověk to dělá na prvním místě pro sebe, je přesvědčen, že jedině když tu bude pro druhé, jedině tak bude přijat. V první řadě takový člověk touží po přijetí od sama sebe. Ale hledá to prostřednictvým okolí. Mnoho lidí to má takto nastavené. Je ale třeba hledat uvnitř sebe, přijmout se sám. Až se to stane, zmizí strach. :)

ViktorkaLove napsal(a):

No, děkuji. Když se spojily tyto dva názory, došlo mi, že........
Ano. Necítila jsem ji v dětství.... nevážila si sama sebe (=neměla se ráda).... o to víc jsem rozdávala druhým (a často i nevhodně :co: ...)
... Možná nedostatek lásky od těch, od kterých ji čekáme, může způsobit její nadměrné rozdávání na blbém místě, kdoví..., a, mohlo by to korespondovat aj s tím, proč ty slečny, dámy, co "se tak šíleně milují" (samy sebe), tak často mají milující a nemilované partnery ležící u nohou..., jo-jo, to je taky milovat. Slepě. Nevhodně.

Spousta lidí nedostala v dětství lásku, je dobré vědět, že nejsem sama kdo to tak měl, že i ostatní lidé se s tímto museli vyrovnat. Přesto...ViktorkoLove, jak to máš dnes? Dnes si vážíš (máš se ráda) sama sebe? :)

mariposa napsal(a):

mashanka napsal(a):

Jenže ono to všechno pro druhé může vlastně člověk v jádru dělat pro sebe - aby si lásku získal nějakými činy. Netvrdím, že je to zrovna tvůj případ, ale stává se to. Tenhle syndrom měl můj muž. Ani si toho nebyl vědom, ale měl někde v sobě naprogramováno - když budeš "hodný kluk" (všechny svými činy uspokojovat), bude tě mít každý rád.

Ale takhle to prostě nefunguje

Chtěl se druhým zavděčit, ale člověk se nikdy nemůže zavděčit všem. Takže tímto stylem bude vždy narážet a vždy mu bude něco chybět. Je to strach, strach, že mě okolí nepřijme takového jaký opravdu jsem. Jak píšeš Mashanko, člověk to dělá na prvním místě pro sebe, je přesvědčen, že jedině když tu bude pro druhé, jedině tak bude přijat. V první řadě takový člověk touží po přijetí od sama sebe. Ale hledá to prostřednictvým okolí. Mnoho lidí to má takto nastavené. Je ale třeba hledat uvnitř sebe, přijmout se sám. Až se to stane, zmizí strach. :)

Já vím, proto to píši v minulém čase - už to dávno nemá - vyléčila jsem si ho :)

Mashanko, :supr: :supr:

mariposa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

No, děkuji. Když se spojily tyto dva názory, došlo mi, že........
Ano. Necítila jsem ji v dětství.... nevážila si sama sebe (=neměla se ráda).... o to víc jsem rozdávala druhým (a často i nevhodně :co: ...)
... Možná nedostatek lásky od těch, od kterých ji čekáme, může způsobit její nadměrné rozdávání na blbém místě, kdoví..., a, mohlo by to korespondovat aj s tím, proč ty slečny, dámy, co "se tak šíleně milují" (samy sebe), tak často mají milující a nemilované partnery ležící u nohou..., jo-jo, to je taky milovat. Slepě. Nevhodně.

Spousta lidí nedostala v dětství lásku, je dobré vědět, že nejsem sama kdo to tak měl, že i ostatní lidé se s tímto museli vyrovnat. Přesto...ViktorkoLove, jak to máš dnes? Dnes si vážíš (máš se ráda) sama sebe? :)

ja jsem taky asi od nasich nedostala tolik lasky kolik bych asi potrebovala, a mam to ted tak ze nekoho miluju, a jsem ochotna pro nej udelat to co vim ze on by pro me neudelal a zase nekdo jiny vypada ze miluje me a udelal by pro me to co ja bych neudelala pro nej. urcita rovnovaha v tom je, nejakou lasku dostavam, nejakou davam...ale spokojena s tim nejsem, chtela bych to zmenit, ale copak si clovek muze VYBRAT toho koho miluje?? to se proste stane nebo nestane..treba jsem v minulosti poznala muze ktery byl "idealni" a byla bych strasne chtela ho milovat, ale neslo to..
da se to nejak vedome zmenit??

Mash:

...Jenže ono to všechno pro druhé může vlastně člověk v jádru dělat pro sebe - aby si lásku získal nějakými činy...

Máš pravdu. Ale bohužel jsem to pochopila až před třemi roky s terapeutkou... a..., že všechno se vším souvisí..., teprve potom "jsem vypustila čertíka"... a začla "vyštěkávat", a zjistila, že NĚKDO mě může mít rád aj takovou, jaká jsem. :reta: Tož tady v Babi reptám v znásobené formě, abych "to dohnala", no. A teď jsem zcela odhalena... :grater:

konstance napsal(a):

ja jsem taky asi od nasich nedostala tolik lasky kolik bych asi potrebovala, a mam to ted tak ze nekoho miluju, a jsem ochotna pro nej udelat to co vim ze on by pro me neudelal a zase nekdo jiny vypada ze miluje me a udelal by pro me to co ja bych neudelala pro nej. urcita rovnovaha v tom je, nejakou lasku dostavam, nejakou davam...ale spokojena s tim nejsem, chtela bych to zmenit, ale copak si clovek muze VYBRAT toho koho miluje?? to se proste stane nebo nestane..treba jsem v minulosti poznala muze ktery byl "idealni" a byla bych strasne chtela ho milovat, ale neslo to..
da se to nejak vedome zmenit??

Konstance, k tomu co píšeš mě napadá toto. Co je pro tebe víc, milovat nebo být milována?

Mnoho lidí dokáže milovat jen za určitých podmínek. A většinou za to něco očekávájí. Dá se ale také milovat bez očekávání. Lásku si totiž "zaslouží" úplně všichni, bez výjimek. Osobně věřím tomu, že milovat můžeš jakéhokoliv muže. Je to o citu, není to o tom jaký ten muž je. Hlavní je emoce. Lidé si ovšem vybírají kdo je jejich lásky hoden, to jsou ty podmínky. Vidíš, sama píšeš o nějakém "ideálu". Copak abychom milovali, potřebujeme ideál? A pak láska se také hodně zaměňuje se zamilovaností, tam ale hrají roli hormony, které neumíme ovládat a tak ony ovládají nás.
Nechci tím říct, že máš čapnout prvního chlapa, kterýho uvidíš a milovat ho. Jen chci říct, že je to možné, i přesto, že si spousta lidí myslí, že není.

A jestli pro to můžeš něco udělat? Ano, můžeš. Věřit, že láska je nejsilnější emoce, které jsme schopni. Učit se jí. Tak, že začneš u sebe. Jakmile se budeš mít ráda ty sama, bez podmínek, prostě jen proto, že JSI, potom budeš schopna milovat kohokoliv budeš chtít. :)

Mari

Věřit, že láska je nejsilnější emoce, které jsme schopni. Učit se jí. Tak, že začneš u sebe. Jakmile se budeš mít ráda ty sama, bez podmínek, prostě jen proto, že JSI, potom budeš schopna milovat kohokoliv budeš chtít.

Tak to je pěkná blbost. Podle téhle TVÉ teorie když se třeba rozhodnu, že "už se mám dost ráda", jsem se sebou maximálně spokojena, tak se klidně můžu zamilovat (a následně milovat) třeba do támhletoho chlapa, vypadá dobře, zřejmě je svobodný, když tak pokukuje... :co:

ViktorkaLove napsal(a):

Mari

Věřit, že láska je nejsilnější emoce, které jsme schopni. Učit se jí. Tak, že začneš u sebe. Jakmile se budeš mít ráda ty sama, bez podmínek, prostě jen proto, že JSI, potom budeš schopna milovat kohokoliv budeš chtít.

Tak to je pěkná blbost. Podle téhle TVÉ teorie když se třeba rozhodnu, že "už se mám dost ráda", jsem se sebou maximálně spokojena, tak se klidně můžu zamilovat (a následně milovat) třeba do támhletoho chlapa, vypadá dobře, zřejmě je svobodný, když tak pokukuje... :co:

To jaks to napsala ty, je fakt pěkná blbost :lol:, ViktorkoLove. Tak jsem to ale nenapsala já ;)

A kdo to teda napsal??? ..."Jakmile se budeš mít ráda ty sama..., ... potom budeš schopna milovat kohokoliv budeš chtít..."

No a všimla sis, co jsi z tý věty v předešlém příspěvku udělala ty? To už nebylo to co jsem napsala. Tys sis jí vyložila po svém a tím úplně změnila význam, který měla. Moc to škrtíš, co kdybys povolila a nechala věci jen tak plynout? Nebylo by to pak všechno jednodušší? :)

mariposa napsal(a):

No a všimla sis, co jsi z tý věty v předešlém příspěvku udělala ty? To už nebylo to co jsem napsala. Tys sis jí vyložila po svém a tím úplně změnila význam, který měla. Moc to škrtíš, co kdybys povolila a nechala věci jen tak plynout? Nebylo by to pak všechno jednodušší? :)

Kecy. Vykrucuješ se. Jednoznačně jsi dala na desku, že když miluju sebe, můžu milovat, koho chci. Popíráš to, protože sama víš, že to není pravda, že to není možné. A snažíš se udělat blbce ze mně...

ViktorkaLove napsal(a):

A kdo to teda napsal??? ..."Jakmile se budeš mít ráda ty sama..., ... potom budeš schopna milovat kohokoliv budeš chtít..."

Pokud to bude  třeba bezdomovec na ulici, pak huráááá do toho.

Viktorko ty nečteš, ty chceš dokázat, že je to hovadina. A blbě. Milovat koho chci nemá nic společného s tím, že každého.

Heřmanka napsal(a):

Neudatelný napsal(a):

Dle mého skromného názoru většina žen miluje především sebe.

no každej by měl milovat nejdřív sebe, jen tak pak může milovat i ostatní.... (milovat sebe neznamená být necitlivý k ostatním,ale přijmout se se vším všudy )

Heřmanko, napsala jsi to přesně - příjmout se se vším všudy :)
Bohužel někteří lidé si lásku k sobě samotným pletou s čirým sobectvím, kdy se člověk stává necitlivým vůči ostatním a právě proto, že sám sebe nepřijímá takového, jakým je, vyžaduje lásku od druhých....
A pletou si to jak ti, co se sobecky chovají, tak ti, co ze strachu, aby nebyli považováni za sobce a protože nedokáží milovat sami sebe se vším všudy, označují za sobce ty, ktečí to dovedou - odpustit si a vážit si sebe sama, najít svou vlastní hodnotu a neustoupit od ní.

Jj...nedorozumění a špatné uchopení slov - pojmů. Nic víc...

mariposa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Mari

Věřit, že láska je nejsilnější emoce, které jsme schopni. Učit se jí. Tak, že začneš u sebe. Jakmile se budeš mít ráda ty sama, bez podmínek, prostě jen proto, že JSI, potom budeš schopna milovat kohokoliv budeš chtít.

Tak to je pěkná blbost. Podle téhle TVÉ teorie když se třeba rozhodnu, že "už se mám dost ráda", jsem se sebou maximálně spokojena, tak se klidně můžu zamilovat (a následně milovat) třeba do támhletoho chlapa, vypadá dobře, zřejmě je svobodný, když tak pokukuje... :co:

To jaks to napsala ty, je fakt pěkná blbost :lol:, ViktorkoLove. Tak jsem to ale nenapsala já ;)

No, to je ten kámen úrazu...... Jak jsem řekla: nic nekazí SLOVA, ale to, jak je kdo pobere :) A jak je kdo pobere, určuje jen on sám a jeho momentální "nastavení", se kterým se dá vždy pracovat :)

hrosanek napsal(a):

Milovat koho chci nemá nic společného s tím, že každého.

No, ale KAŽDÉHO koho chci snad ano, nebo ani to ne? Mockrát jsem CHTĚLA milovat někoho, kdo třeba miloval mě, a ještě k tomu byl zjevně a prokazatelně hodnej... (a jistě nejsem sama), a přesto to nešlo. Naopak to bývá také..., někdo chce milovat nás, třeba proto, že jsme hodní..., ale nemůže, i když je třeba taky hodnej, má otevřené srdce, má dostatek sebevědomí... a všecko, ale milovat, koho chceme, prostě nemůžeme, když TO TAM NENÍ... Co? Nevím. Přitažlivost, jiskra...
Takže..., nechci vyvracet tvrzení Mari. Doložila jsem to argumenty, a vy, někteří, je nechcete akceptovat, budiž, až tak mi zas na tom nezáleží...

ViktorkaLove napsal(a):

No, ale KAŽDÉHO koho chci snad ano, nebo ani to ne? Mockrát jsem CHTĚLA milovat někoho, kdo třeba miloval mě, a ještě k tomu byl zjevně a prokazatelně hodnej... (a jistě nejsem sama), a přesto to nešlo. Naopak to bývá také..., někdo chce milovat nás, třeba proto, že jsme hodní..., ale nemůže, i když je třeba taky hodnej, má otevřené srdce, má dostatek sebevědomí... a všecko, ale milovat, koho chceme, prostě nemůžeme, když TO TAM NENÍ... Co? Nevím. Přitažlivost, jiskra...
Takže..., nechci vyvracet tvrzení Mari. Doložila jsem to argumenty, a vy, někteří, je nechcete akceptovat, budiž, až tak mi zas na tom nezáleží...

Možná, žes na to ještě nebyla připravená, nebo na to nebyl připravený on. Jinak, mluvíš o minulosti, chápu, z toho vychází tvoje zkušenosti, ale minulost tě v tomto případě svazuje, je to beton okolo tvých nohou. Pusť tu minulost, buď otevřená přítomnosti a budoucnosti a uvidíš, že i zázraky se dějí :D.

Přitažlivost, jiskra... tímhle ty se necháváš ovládat, ViktorkoLove? V tom vidíš lásku? :co:

A CO tam není? A KDE to není? Co?

No dobře Viktorko, ale co když ty si podvědomě nedovolíš toho hodného? Co kdyby z toho byla časem nuda? Začínáš se bavit o podvědomých procesech, které nemůžeš ovlivnit.

Přesto takového člověka můžeš mít ráda, i když s ním nedokážeš vytvořit partnerství, o tom to je....

ViktorkaLove napsal(a):

mariposa napsal(a):

No a všimla sis, co jsi z tý věty v předešlém příspěvku udělala ty? To už nebylo to co jsem napsala. Tys sis jí vyložila po svém a tím úplně změnila význam, který měla. Moc to škrtíš, co kdybys povolila a nechala věci jen tak plynout? Nebylo by to pak všechno jednodušší? :)

Kecy. Vykrucuješ se. Jednoznačně jsi dala na desku, že když miluju sebe, můžu milovat, koho chci. Popíráš to, protože sama víš, že to není pravda, že to není možné. A snažíš se udělat blbce ze mně...

Ne, můžeš milovat koho chceš, ale jsi schopna opravdu milovat - tak, jak bys chtěla, aby miloval druhý tebe - bez podmínek, bez sobectví, bez utiskování, aby tě jeho láska nedusila................... aby to prostě byla opravdu láska, ne nějaký jakmark - něco za něco nebo třeba vydírání. To umí opravdu druhému dát jen ten, kdo to umí dopřát i sobě

Mari

mluvíš o minulosti, chápu, z toho vychází tvoje zkušenosti

Ano. Opustila jsem snahy, které nikam nevedly = milovat "moudře"

Přitažlivost, jiskra... tímhle ty se necháváš ovládat, ViktorkoLove? V tom vidíš lásku?

Ano. Prvotní "intuice". Nelže. A když láska začne pokulhávat, jiskra a přitažlivost ji může oživit. Když nebyly, ani úp.o.r.ná snaha nepomůže. To je to "násilné" udržování vztahu z nějakého důvodu (kvůli dětem - které pak stejně trpí hádkami a napětím, kvůli majetku- který nakonec stejně bude spory zvyšovat, kvůli tomu, že není kam jít- když nepůjdeš sám, stejně budeš jednou vyhozen)

A CO tam není? A KDE to není? Co?

Nevím. Nevím jak se to jmenuje a jak to funguje, ale ti, co to mají, jsou šťastní. Vědí od první chvíle, že k sobě patří... Já si už dnes myslím, že se vyplatí na to čekat..., třeba celý život. A ne milovat každého, koho chci..., protože to prý jde... :hjarta: :hjarta: :hjarta:

PavlaH napsal(a):

No dobře Viktorko, ale co když ty si podvědomě nedovolíš toho hodného? Co kdyby z toho byla časem nuda? Začínáš se bavit o podvědomých procesech, které nemůžeš ovlivnit.

Přesto takového člověka můžeš mít ráda, i když s ním nedokážeš vytvořit partnerství, o tom to je....

Ano. Dokonce se vším všudy. Mluvili jsme ale o milování, o velmi intimním vztahu partnerském, ne o tom, že "mám ráda hodnotného člověka"...

Viktorko mně se chce dneska, nad některými Tvými vytrhnutí z kontextu brečet. Jestli je Tvoje láska k bližním omezená na jednoho jediného člověka a ještě s ním musíš žít, resp. si na něj klidně počkáš celý život, pak jsi moje slova přepsala do formy přijatelné pro Tebe, ale ani zbla jsem je tak nemyslela a větu nepsala.

Obávám se, že je mi nerozumění Tobě taky fuk a opuštím hromadné plácání nad nesmrtelností chrousta. :pussa:

ViktorkaLove napsal(a):

A CO tam není? A KDE to není? Co?

Nevím. Nevím jak se to jmenuje a jak to funguje, ale ti, co to mají, jsou šťastní. Vědí od první chvíle, že k sobě patří... Já si už dnes myslím, že se vyplatí na to čekat..., třeba celý život. A ne milovat každého, koho chci..., protože to prý jde... :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Jmenuje se to právě láska a funguje to tak, že máš potřebu dávat aniž bys přímo viděla, že dostáváš ;) :D. A z té plyne štěstí.

Jinak to o těch osobách, které k sobě patří, tak tomu plně věřím. Ale nemyslím si, že je to limitováno pouze jedním člověkem za život. A taky si nemyslím, že to je limitováno jen na partnera. Spřízněný člověk může být kdokoliv :)

ViktorkoLove, já tu nemluvím o partnerské lásce, mluvím o lásce. Téma zní: Co znamená milovat?

mariposa napsal(a):

ViktorkoLove, já tu nemluvím o partnerské lásce, mluvím o lásce. Téma zní: Co znamená milovat?

Já taky. Nikde jsem nepsala, že mluvím o tom, jak milovat celý svět. Nemám zapotřebí milovat všechny lidi kolem, bezdomovce, zloděje a agresivní policajty už vůbec ne. Takových lidí, kteří jsou mi zcela lhostejní, je fúra a jsem si jista, že mnohým, co i tady píšou romány o tom, jak milují všechny kolem sebe, taky. Nemám pocit, že obsahem tematu bylo: Co znamená milovat všechny lidi... a tak nevím, proč by mi měl někdo podsouvat, abych mluvila o lásce ke všem... Miluju jenom velmi málo lidiček, a miluju je tak, jak jsem napsala, když jsem sem vstoupila..., a za život každého z nich bych bez váhání dala ten svůj.
Jo, a víš, co je to biblické "miluj bližního svého"? Tak o tom, myslím, tady doposud ještě nepadlo ani slovo... :grater:

mariposa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

No, ale KAŽDÉHO koho chci snad ano, nebo ani to ne? Mockrát jsem CHTĚLA milovat někoho, kdo třeba miloval mě, a ještě k tomu byl zjevně a prokazatelně hodnej... (a jistě nejsem sama), a přesto to nešlo. Naopak to bývá také..., někdo chce milovat nás, třeba proto, že jsme hodní..., ale nemůže, i když je třeba taky hodnej, má otevřené srdce, má dostatek sebevědomí... a všecko, ale milovat, koho chceme, prostě nemůžeme, když TO TAM NENÍ... Co? Nevím. Přitažlivost, jiskra...
Takže..., nechci vyvracet tvrzení Mari. Doložila jsem to argumenty, a vy, někteří, je nechcete akceptovat, budiž, až tak mi zas na tom nezáleží...

Možná, žes na to ještě nebyla připravená, nebo na to nebyl připravený on. Jinak, mluvíš o minulosti, chápu, z toho vychází tvoje zkušenosti, ale minulost tě v tomto případě svazuje, je to beton okolo tvých nohou. Pusť tu minulost, buď otevřená přítomnosti a budoucnosti a uvidíš, že i zázraky se dějí :D.

Přitažlivost, jiskra... tímhle ty se necháváš ovládat, ViktorkoLove? V tom vidíš lásku? :co:

A CO tam není? A KDE to není? Co?

A cim se nechavas ovladat ty , kdyz ne pritazlivosti a jiskrou ?

Ivana*M napsal(a):

A cim se nechavas ovladat ty , kdyz ne pritazlivosti a jiskrou ?

Snažím se, aby mě neovládalo nic a nikdo. Snažím se ustát si to svoje. Jinak dám na intuici, vzhled pro mě není důležitý, je to jen schránka, pro mě je důležitý obsah.
Ale kdysi to bývalo jinak, a proto, že mám porovnávní, můžu si vybrat co má pro mě dnes větší hodnotu :)

Neudatelný napsal(a):

Dle mého skromného názoru většina žen miluje především sebe.

Rozhodne je to ľahšie ako milovať teba s tvojimi názormi. ;) Možno keby si bol v pantomimicko-negramotnej verzii. :/

ViktorkaLove napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Milovat koho chci nemá nic společného s tím, že každého.

No, ale KAŽDÉHO koho chci snad ano, nebo ani to ne? Mockrát jsem CHTĚLA milovat někoho, kdo třeba miloval mě, a ještě k tomu byl zjevně a prokazatelně hodnej... (a jistě nejsem sama), a přesto to nešlo. Naopak to bývá také..., někdo chce milovat nás, třeba proto, že jsme hodní..., ale nemůže, i když je třeba taky hodnej, má otevřené srdce, má dostatek sebevědomí... a všecko, ale milovat, koho chceme, prostě nemůžeme, když TO TAM NENÍ... Co? Nevím. Přitažlivost, jiskra...
Takže..., nechci vyvracet tvrzení Mari. Doložila jsem to argumenty, a vy, někteří, je nechcete akceptovat, budiž, až tak mi zas na tom nezáleží...

Môžeš milovať, ale láska má rôzne formy, intenzity... asi ani ty nemiluješ každé dieťa rovnako - a možno máš dokonca niektoré radšej - ale to neznamená, že nemiluješ aj tie ostatné, nie? A pritom každé inak...

ViktorkaLove napsal(a):

Mari

mluvíš o minulosti, chápu, z toho vychází tvoje zkušenosti

Ano. Opustila jsem snahy, které nikam nevedly = milovat "moudře"

Přitažlivost, jiskra... tímhle ty se necháváš ovládat, ViktorkoLove? V tom vidíš lásku?

Ano. Prvotní "intuice". Nelže. A když láska začne pokulhávat, jiskra a přitažlivost ji může oživit. Když nebyly, ani úp.o.r.ná snaha nepomůže. To je to "násilné" udržování vztahu z nějakého důvodu (kvůli dětem - které pak stejně trpí hádkami a napětím, kvůli majetku- který nakonec stejně bude spory zvyšovat, kvůli tomu, že není kam jít- když nepůjdeš sám, stejně budeš jednou vyhozen)

A CO tam není? A KDE to není? Co?

Nevím. Nevím jak se to jmenuje a jak to funguje, ale ti, co to mají, jsou šťastní. Vědí od první chvíle, že k sobě patří... Já si už dnes myslím, že se vyplatí na to čekat..., třeba celý život. A ne milovat každého, koho chci..., protože to prý jde... :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Jiskra a přitažlivosť môžu byť aj púhe hormóny- to nie je ani intuícia, ani láska. ;)

ViktorkaLove napsal(a):

PavlaH napsal(a):

No dobře Viktorko, ale co když ty si podvědomě nedovolíš toho hodného? Co kdyby z toho byla časem nuda? Začínáš se bavit o podvědomých procesech, které nemůžeš ovlivnit.

Přesto takového člověka můžeš mít ráda, i když s ním nedokážeš vytvořit partnerství, o tom to je....

Ano. Dokonce se vším všudy. Mluvili jsme ale o milování, o velmi intimním vztahu partnerském, ne o tom, že "mám ráda hodnotného člověka"...

TY si o tom hovorila, tu sa hovorilo všeobecnejšie o láske. Kto za to môže, že pre teba je láska milovať až na smrť len jedného jediného chlapa? Nie všetci to tak musia mať.

ViktorkaLove napsal(a):

mariposa napsal(a):

ViktorkoLove, já tu nemluvím o partnerské lásce, mluvím o lásce. Téma zní: Co znamená milovat?

Já taky. Nikde jsem nepsala, že mluvím o tom, jak milovat celý svět. Nemám zapotřebí milovat všechny lidi kolem, bezdomovce, zloděje a agresivní policajty už vůbec ne. Takových lidí, kteří jsou mi zcela lhostejní, je fúra a jsem si jista, že mnohým, co i tady píšou romány o tom, jak milují všechny kolem sebe, taky. Nemám pocit, že obsahem tematu bylo: Co znamená milovat všechny lidi... a tak nevím, proč by mi měl někdo podsouvat, abych mluvila o lásce ke všem... Miluju jenom velmi málo lidiček, a miluju je tak, jak jsem napsala, když jsem sem vstoupila..., a za život každého z nich bych bez váhání dala ten svůj.
Jo, a víš, co je to biblické "miluj bližního svého"? Tak o tom, myslím, tady doposud ještě nepadlo ani slovo... :grater:

Miluješ naozaj aspoň svojich bratov a sestry? ;)

ViktorkaLove napsal(a):

mariposa napsal(a):

ViktorkoLove, já tu nemluvím o partnerské lásce, mluvím o lásce. Téma zní: Co znamená milovat?

Já taky. Nikde jsem nepsala, že mluvím o tom, jak milovat celý svět. Nemám zapotřebí milovat všechny lidi kolem, bezdomovce, zloděje a agresivní policajty už vůbec ne. Takových lidí, kteří jsou mi zcela lhostejní, je fúra a jsem si jista, že mnohým, co i tady píšou romány o tom, jak milují všechny kolem sebe, taky. Nemám pocit, že obsahem tematu bylo: Co znamená milovat všechny lidi... a tak nevím, proč by mi měl někdo podsouvat, abych mluvila o lásce ke všem... Miluju jenom velmi málo lidiček, a miluju je tak, jak jsem napsala, když jsem sem vstoupila..., a za život každého z nich bych bez váhání dala ten svůj.
Jo, a víš, co je to biblické "miluj bližního svého"? Tak o tom, myslím, tady doposud ještě nepadlo ani slovo... :grater:

Tak to by mě moc zajímalo, tvoje vysvětlení těchto biblických slov.

ViktorkaLove napsal(a):

mariposa napsal(a):

ViktorkoLove, já tu nemluvím o partnerské lásce, mluvím o lásce. Téma zní: Co znamená milovat?

Já taky. Nikde jsem nepsala, že mluvím o tom, jak milovat celý svět. Nemám zapotřebí milovat všechny lidi kolem, bezdomovce, zloděje a agresivní policajty už vůbec ne. Takových lidí, kteří jsou mi zcela lhostejní, je fúra a jsem si jista, že mnohým, co i tady píšou romány o tom, jak milují všechny kolem sebe, taky. Nemám pocit, že obsahem tematu bylo: Co znamená milovat všechny lidi... a tak nevím, proč by mi měl někdo podsouvat, abych mluvila o lásce ke všem... Miluju jenom velmi málo lidiček, a miluju je tak, jak jsem napsala, když jsem sem vstoupila..., a za život každého z nich bych bez váhání dala ten svůj.
Jo, a víš, co je to biblické "miluj bližního svého"? Tak o tom, myslím, tady doposud ještě nepadlo ani slovo... :grater:

Snažím s ana to prísť. Ale - mimochodom - ty si vynechala DRUHÚ ČASŤ - ako seba samého. Vidíš sama, že to je zložitejšie. Najprv mať rád sám/sama seba, prijímať sa...
To je ono. Prijímať. Ja možno neviem milovať VŠETKÝCH nehynúcou láskou a obetovať za nich život, ale snažím sa (a už mi to celkom ide :cool: ) prijímať ľudí takých, akí sú... a rešpektovať ich.

Sel, pokiaľ si týmto: ..."Miluješ naozaj aspoň svojich bratov a sestry?" mala na mysli niekoho zo zboru, tak to nie sú moji bratia a sestry, lebo nie som Svedok..., a nemilujem ich, niektorých mám rada, tých s čistými charaktermi..., a niektorých, čo sú tam len vo viere, že "sa zachránia", tak ako mnohí dnešní veriaci, nemusím rovnako ako "svetských"...
"Milovať blížneho, ako seba samého"..., no, to asi nebude práve o tom, čo sa tu v Babi prezentuje ako sebaláska, skor o úcte k druhému, zhovievavosti, pochopení, odpustení... a tak, vieš?, lebo MY SAMI po tom túžime..., ale dnes už sa to moc neuznáva, dnes prevládajú "ostré lakte", vychcanosť, faloš, prezlečené do šatu schopnosti byť samostatný a nezávislý...
No a to, že iba ja som hovorila o láske k jedinému človeku? Ale nie, tak vlákno začalo, prečítaj si, o láske a neláske partnerskej, to až Mari vtiahla akúsi tú všeobjímajúcu..., keby do toho aspoń trochu videla, možno by sa to dalo nazvať tou láskou k blížnemu, ale od toho má ešte veľmi ďaleko, pokiaľ sa prezentuje ako geroj prizerajúci sa mláteniu kohosi, a tvrdí, že ich všetkých miluje, aby si mohli vyčistiť svoje karmy...

To bylo vysvětlení aj pro Poměnku...

to mariposa:........1. Co je pro tebe víc, milovat nebo být milována?
2. Mnoho lidí dokáže milovat jen za určitých podmínek. A většinou za to něco očekávájí. Dá se ale také milovat bez očekávání.
3.Vidíš, sama píšeš o nějakém "ideálu". Copak abychom milovali, potřebujeme ideál?

1. oboji. nebavi me jenom milovat nebo jenom byt milovana 
2. vubec nechapu formulaci milovat jen za urcitych podminek. to existuje? ja rozlisuju mit rad a milovat. mam rada vsechny lidi (teda skoro vsechny ;) ) ale ne kazdymu bych asi rekla MILUJU TE, to jsem v zivote rekla jen jednou a asi 2x napsala.
3. o idealu jsem psala ve smyslu ze jsem chodila s muzem ktery byl proste super ve vsem, ale prave ze jsem nemela ten pocit ze ho miluju, tak jsem vztah prerusila, protoze jsem to proste nedokazala zit s nim a s pocitem ze ho nemiluju. pak jsem poznala jineho a vedela jsem ze ho miluju a jsem ochotna pro nej dost obetovat, skoro cokoli. ale vztah jsem opet prerusila, protoze on nebyl schopny nic obetovat pro me, a ten vztah me nicil a nejspis by me znicil uplne. vim ze ve vztahu mi neni schopny dat to co je potreba aby ten vztah fungoval a on to vi taky. proto spolu nejsme.
ale miluju ho do ted, protoze ten pocit neni zavisly na nicem okolnim, proste vim ze ho miluju, proto jaky je.. je to dobre? spatne? nevim. vim jenom ze to takhle citim a ze se ridim svymi pocity. taky si rikam ze nic neni nahoda a kdyz to takhle citim asi to ma nejaky smysl, i kdyz mi neni jasne proc to tak je

ViktorkoLove, ty proste nectes co jini napisi, ty porad jedes tu svoji. Pravdepodobne ti to tak vyhovuje, kdyz pokracujes stale stejnym stylem. Nu co, je to tvuj vyber a tvuj zivot. Nekdo i ty klapky na ocich a na usich ma jako soucast sveho ukolu. Dokazu te pochopit :)
Rec neni o vseobjimajici lasce, ale o prijeti bez podminek, ale zda se, ze nevis co to znamena. Asi u tebe jeste neni ten spravny cas :)

mariposa napsal(a):

ViktorkoLove, ty proste nectes co jini napisi, ty porad jedes tu svoji. Pravdepodobne ti to tak vyhovuje, kdyz pokracujes stale stejnym stylem. Nu co, je to tvuj vyber a tvuj zivot. Nekdo i ty klapky na ocich a na usich ma jako soucast sveho ukolu. Dokazu te pochopit :)
Rec neni o vseobjimajici lasce, ale o prijeti bez podminek, ale zda se, ze nevis co to znamena. Asi u tebe jeste neni ten spravny cas :)

Máš pravdu, nečtu, když vidím, že je to blud. A "klapky na očích"? No pokud netláchat kam vítr, tam plášť, jsou klapky, pak je mám. A nehodlám si je sundat a slintat jenom proto, že se kdesi objevila nová kostka cukru...

Konstance, milovat, mit rad, to jsou jen slova, sama o sobe nic neznamenaji. Dulezite je co je za nimi za cit. Pises, ze te nebavi jen milovat nebo byt jen milovana. To je zvlastni, neprijde ti to? Bavi - nebavi. Cim se to ridi, zajimalo by me?
Neni treba lidem rikat slova jako miluji te, jsem si jista, ze laska se da poznat nonverbalne, staci usmev, pohlazeni, pohled oci, zadna velka slova nejsou potreba. Pises o ochote obetovat se. Tak si predstavujes lasku? Jako obet? A zadas za tu svoji obet neco nebo ne?
Osobne si myslim, ze te nenicil vztah, ale tve vlastni chapani toho vztahu. Pravdepodobne jsi nedostavala co jsi zadala. To proto, ze ty sama se nemas rada. Protoze kdyby ses mela rada, prijimala se takova jaka jsi, nezadala bys to od druhych.
Pises, ze se ridis svymi pocity, to je spravny smer :)

Proboha, co tady porad resite??? :rolleyes:

:lol:

mariposa napsal(a):

Konstance, milovat, mit rad, to jsou jen slova, sama o sobe nic neznamenaji

mozna pro tebe jsou to jen slova, ale pro me ne, protoze ja pisu o tom co opravdu prozivam, je dost mozny ze tys to neprozila a tak nevis o cem je rec :P ale neni co zavidet, laska je krasna, ale taky boli..

konstance napsal(a):

mariposa napsal(a):

Konstance, milovat, mit rad, to jsou jen slova, sama o sobe nic neznamenaji

mozna pro tebe jsou to jen slova, ale pro me ne, protoze ja pisu o tom co opravdu prozivam, je dost mozny ze tys to neprozila a tak nevis o cem je rec :P ale neni co zavidet, laska je krasna, ale taky boli..

Pokud to bolí, tak to není láska, ale většinou závislost, touha vlastnit....

mariposa napsal(a):

Pises, ze te nebavi jen milovat nebo byt jen milovana. To je zvlastni, neprijde ti to?

ne neprijde, myslim si ze ve vsem by mela byt urcita rovnovaha

mariposa napsal(a):

Neni treba lidem rikat slova jako miluji te, jsem si jista, ze laska se da poznat nonverbalne, staci usmev, pohlazeni, pohled oci, zadna velka slova nejsou potreba. :)

zadna slova nejsou potreba, to je pravda, ale ja kdyz jsem n.a.s.r.a.n.a tak reknu jsem n.a.s.r.a.n.a
kdyz nekoho miluju, tak reknu miluju te. mozna to neni potreba ale proc ne?

mariposa napsal(a):

Pravdepodobne jsi nedostavala co jsi zadala. To proto, ze ty sama se nemas rada

prave mi vysvetlujes neco co jsem prave sama napsala. ano nedostavala, proto jsem vztah ukoncila (po vzajemne dohode) a to prave proto ze se mam rada. jen jsem chtela napsat ze tim se moje city k tomu cloveku nezmenili, protoze neni jeho chyba ze mi nemohl dat vic nez dal

mariposa napsal(a):

Protoze kdyby ses mela rada, prijimala se takova jaka jsi, nezadala bys to od druhych.

ale ja od druhych nic nezadam, nebo jo?? o cem je tohle??

mariposa napsal(a):

Pises, ze se ridis svymi pocity, to je spravny smer :)

:supr:

venuše napsal(a):

Proboha, co tady porad resite??? :rolleyes:

ja tady trenuju tai-ci :supermario:

Pandorraa napsal(a):

konstance napsal(a):

mariposa napsal(a):

Konstance, milovat, mit rad, to jsou jen slova, sama o sobe nic neznamenaji

mozna pro tebe jsou to jen slova, ale pro me ne, protoze ja pisu o tom co opravdu prozivam, je dost mozny ze tys to neprozila a tak nevis o cem je rec :P ale neni co zavidet, laska je krasna, ale taky boli..

Pokud to bolí, tak to není láska, ale většinou závislost, touha vlastnit....

no jo, neco na tom bude, ale on se nenechal a ja jsem ho za to milovala jeste vic, divny co :par:

konstance napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

konstance napsal(a):

mozna pro tebe jsou to jen slova, ale pro me ne, protoze ja pisu o tom co opravdu prozivam, je dost mozny ze tys to neprozila a tak nevis o cem je rec :P ale neni co zavidet, laska je krasna, ale taky boli..

Pokud to bolí, tak to není láska, ale většinou závislost, touha vlastnit....

no jo, neco na tom bude, ale on se nenechal a ja jsem ho za to milovala jeste vic, divny co :par:

Proč divný?
Když je vedro a ty toužíš po zmrzlině, taky tvoje touha po ní roste  přímo úměrně s rostoucí vzdáleností do nejbližší cukrárny :lol:

Pandorraa napsal(a):

konstance napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Pokud to bolí, tak to není láska, ale většinou závislost, touha vlastnit....

no jo, neco na tom bude, ale on se nenechal a ja jsem ho za to milovala jeste vic, divny co :par:

Proč divný?
Když je vedro a ty toužíš po zmrzlině, taky tvoje touha po ní roste  přímo úměrně s rostoucí vzdáleností do nejbližší cukrárny :lol:

to neni to samy pandorro, on mi tim ukazal moje tmavy stranky (a i pricinu, ktera je zas na jinym konci), a ja jsem mu za to vdecna, protoze mi pomohl pochopit proste ze jdu blbe

Viktorko, máš hrozně striktně omezený svět. Ty vidíš jen velice úzkou část světa a tedy nemůžeš opravdu vidět věci, jaké doopravdy jsou. Pust se konečně své urputnosti a úzkého vidění světa a svět se ti krásně projasní.

Pandorraa napsal(a):

Když je vedro a ty toužíš po zmrzlině, taky tvoje touha po ní roste  přímo úměrně s rostoucí vzdáleností do nejbližší cukrárny :lol:

:supr:

Kaliku, zdá se, že jsi "četl", a zamyslel se, a ne jako mnozí, jenom hned odsoudil Viktorku jako bláznivou..., za což dík. :pussa: Máš pravdu, můj svět je velmi omezený. Celou dobu, co jsem naivně věřila, že život je krásný, jsem dělala všecko podle vašich pořád omílaných pravidel: ... začni od sebe, udělej něco, aby to bylo lepší...
Honba za větrem..., marnost nad marnost...?
Neříkám, že jsem neměla úspěch..., vždy se mi něco povedlo, něco, co jsem považovala za správné, a prospěšné, pro sebe, pro jiné..., ale postupem času jsem přišla na to, jak jsem osamocena..., na té své cestě...
Jako kapka v moři. Neodradilo mě to, nemysli si, jenom jsem, díky dost velkému vyčerpání, musela zvolnit a zúžit své úsilí jenom na své nejbližší...
Možná to navenek vypadá jako sobectví. Není. Pochopila jsem, že mé možnosti, schopnosti a síly jsou omezeny. Tak, jako věci, které můžu ovlyvnit... Ten zbytek nechám na mocnějších...
Ne, svět ve stavu, v jakém je dnes, nemá šanci se projasnit... A kdo se o to urputně snaží, bojuje s větrnými mlýny... :grater:

Viktorko, jak vidíš tady na postojích ostatních lidí, tak svět může být i jiný. On je vždycky jiný podle pozorovatele, co ho vnímá a filtruje přes své filtry, pocity, atd. Pokud chceš svůj svět změnit, musíš začít u sebe, měnit se. Začít po malých krůčcích a vidět svět v teplejších barvách. Svět je jako světelné spektrum zahrnující všechny možné paprsky všech barev a vlnových délek. Na každém záleží, co si do očí pustí a jaký svět uvidí :)

Př. Na nebi uvidíš bouřkový brak, temný, hrozivý a plný vody, v dáli hrom a blesky. Budeš se bát. Někdo jiný zase uvidí příslib deště po dlouhém období sucha a zaraduje se :)

ViktorkaLove napsal(a):

Ne, svět ve stavu, v jakém je dnes, nemá šanci se projasnit... A kdo se o to urputně snaží, bobjuje s větrnými mlýny... :grater:

Už jsem to tu psala. Každý mrak má stříbrný okraj. A nad mraky je sluníčko. Je tam, viděla jsem ho osobně z letadla. :D
Není třeba URPUTNĚ SE SNAŽIT. Stačí nechat plynout a řešit to, co nám náleží. :)

Víš, Kaliku, realita mě donutila (i když jsem se dlouho bránila...) sundat brýle s filtrem. Nelituju. Už nejsem tak unavená.

Viktorko, a co vidíš?

KALIK napsal(a):

Viktorko, a co vidíš?

Že milovat máme jenom ty, kteří o to stojí...

Já vidím, že přece jenom pořád filtruješ :D Já bych to napsal jinak:

Milovat máme všechny a to bez rozdílu (mluvím o obecné lásce). Je úplně jedno, zda-li někdo o naši lásku stojí či nikoliv. Důležité je to, co cítím já. Láska je postoj k životu a k okolí. Láskou všechno začíná :)

To, jak si to nastavíš a uvidíš, je čistě na tobě, je to tvoje rozhodnutí :)

ViktorkaLove napsal(a):

KALIK napsal(a):

Viktorko, a co vidíš?

Že milovat máme jenom ty, kteří o to stojí...

Miluj bližního, o kterém máš pocit, že o to stojí, jako sebe sama?
Stejně mělo to souvětí začínat koncem, třeba by to bylo světu jasnější :)

Pro D: Jestli někdo stojí o lásku od bližního (kohokoliv), se dá rozpoznat velmi přesně. Takže: Žádné perly sviním, to je plýtvání, které vyčerpává... A rozlišit obojí, tak to bych nazvala... Moudrostí? Poznáním?
Vlastně je to odpověď i pro Kalika.

viktorko je to stále o témtož, můžeš lidi milovat, ale nemusíš jim dávat víc než jen tu "lásku". Nemusíš s nimi žít... nemusíš jim házet perly... a přesto je stále můžeš milovat...

Nemusíš jim házet perly, ani je vidět jako svině :)

KALIK napsal(a):

Milovat máme všechny a to bez rozdílu (mluvím o obecné lásce). Je úplně jedno, zda-li někdo o naši lásku stojí či nikoliv.

Uvedu příklad: Můj kamarád kšeftuje s drogama. Ptz. ho "obecně miluji" a vím, že dělá chybu..., vyplivnu duši (zkráceně..., představ si sám, co všechno je potřeba), aby toho nechal. On mě sice má rád, ale radši má své peníze za drogy..., je nějaká mizivá naděje, že pochopí, a přijme..., spíš však se na moji "lásku" vykašle. Mnoho takových vyčerpávajících lásek mě zničí, odrovná. To je slabina toho, že "jsme jenom smrtelní lidé"... Ale trvalo moc dlouho, než jsem to pochopila, věř mi. Nijak mě to nectí, avšak, nikdy není pozdě, zatím...

PavlaH napsal(a):

viktorko je to stále o témtož, můžeš lidi milovat, ale nemusíš jim dávat víc než jen tu "lásku". Nemusíš s nimi žít... nemusíš jim házet perly... a přesto je stále můžeš milovat...

No víš, u mne milovat nejsou jen prázdná slova, ale pojmy spojené s jakousi akcí, činnosti, s PROJEVEM lásky. A nemusí to být zrovna vztah partnerský...
Je mi líto, že rčení "perly pro svině" si mnozí vykládáte v doslovném překladu..., ono to v Bibli bylo použito jako obraz. Perla, něco vzácného, ležící kdesi v blátě na zemi, kde svině, prase, hledá svoji potravu..., perlu nemůže ani ocenit (její hodnotu), ani pozřít. Svině není použita v hanlivém slova smyslu, ale jako symbol toho, kdo o perlu (skvost) nemá zájem...
A dá se o tom uvažovat aj dál: Jestli tu perlu praseti hodil někdo v dobrém úmyslu, že ji snad prase nějak využije, (neznalý věci, hloupý, marnotratný..., co já vim, když chceš, symboliku najdeš), nebo ten, kdo moc dobře zná její cenu, a nerozvážně s ní plýtval..., nechci vypadat jako mravokárce, ptz. nejsem

ViktorkaLove napsal(a):

KALIK napsal(a):

Milovat máme všechny a to bez rozdílu (mluvím o obecné lásce). Je úplně jedno, zda-li někdo o naši lásku stojí či nikoliv.

Uvedu příklad: Můj kamarád kšeftuje s drogama. Ptz. ho "obecně miluji" a vím, že dělá chybu..., vyplivnu duši (zkráceně..., představ si sám, co všechno je potřeba), aby toho nechal. On mě sice má rád, ale radši má své peníze za drogy..., je nějaká mizivá naděje, že pochopí, a přijme..., spíš však se na moji "lásku" vykašle. Mnoho takových vyčerpávajících lásek mě zničí, odrovná. To je slabina toho, že "jsme jenom smrtelní lidé"... Ale trvalo moc dlouho, než jsem to pochopila, věř mi. Nijak mě to nectí, avšak, nikdy není pozdě, zatím...

No vidíš, já si myslím, že není třeba plivat duši. Dokonce si myslím, že není potřeba cokoliv dělat. Stačí ho nechat dělat, co chce on sám. I tak ho můžu mít lidsky rád, jako bytost, která má právo dělat chyby. Ty chyby jsou pro něho, on se z nich má právo poučit :) Nemusíš za něj řešit jeho problémy. Možná je ani nemá :) Chtěl po tobě, aby si vyřešila jeho problémy? Myslím že ne :) Jáska je nechat ho dělat to, co on chce. Pokud bude chtít pomoci, můžeš mu pomoci (ale taky nemusíš). Co tě na tom vyčerpává? :)

ViktorkaLove napsal(a):

...
No víš, u mne milovat nejsou jen prázdná slova, ale pojmy spojené s jakousi akcí, činnosti, s PROJEVEM lásky. A nemusí to být zrovna vztah partnerský...
...

Projev lásky může být i NEčin ;)

KALIK napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

...
No víš, u mne milovat nejsou jen prázdná slova, ale pojmy spojené s jakousi akcí, činnosti, s PROJEVEM lásky. A nemusí to být zrovna vztah partnerský...
...

Projev lásky může být i NEčin ;)

Nemůže. Kdo miluje, nemůže nečinně přihlížet páchání zla. Nemůže před tim zavírat oči. To není shovívavost, to je lhostejnost... je to asi na delší "rozbor"..., děkuji za tvůj zájem, nechci dávat "nevyžádané příspěvky"... :rodna:

Nemusíš je vidět ani obrazně jako svině, které se přerypují v zemi a nejsou schopny ohodnotit, co jim nabízíš.. Nebo ano?*

*doplňuji.. řečnická :)

D. napsal(a):

Nemusíš je vidět ani obrazně jako svině, které se přerypují v zemi a nejsou schopny ohodnotit, co jim nabízíš.. Nebo ano?*

*doplňuji.. řečnická :)

Souvislost je zjevná. Nevyužitý dar. Je jedno, kdo, nebo co bylo použito jako obraz. I když určitě nebylo, když je to od Ježíše..., ale, chtěla jsem říct, neschopnost ocenit, ohodnotit, být vděčný..., je zřejmě stěžejní...

ViktorkaLove napsal(a):

D. napsal(a):

Nemusíš je vidět ani obrazně jako svině, které se přerypují v zemi a nejsou schopny ohodnotit, co jim nabízíš.. Nebo ano?*

*doplňuji.. řečnická :)

Souvislost je zjevná. Nevyužitý dar. Je jedno, kdo, nebo co bylo použito jako obraz. I když určitě nebylo, když je to od Ježíše..., ale, chtěla jsem říct, neschopnost ocenit, ohodnotit, být vděčný..., je zřejmě stěžejní...

Taky jde občas o to, jestli svůj dar nevidí jako perly pouze sám rozhazující..

Viktorko, a kdo páchá to zlo? Prodávání drog dle mého není páchání zla. Ty feťáky nikdo nenutí brát fet. On jim pouze prodává, co po něm chtějí.

KALIK napsal(a):

Viktorko, a kdo páchá to zlo? Prodávání drog dle mého není páchání zla. Ty feťáky nikdo nenutí brát fet. On jim pouze prodává, co po něm chtějí.

No doufám, že sis to po sobě přečetl, a nemyslíš to vážně!!! :dumbom:

Anda napsal(a):

Taky jde občas o to, jestli svůj dar nevidí jako perly pouze sám rozhazující..

Samozřejmě. Předpokládám, že pokud zná hloubku toho rčení, chápe i jeho podstatu...

ViktorkaLove napsal(a):

Že milovat máme jenom ty, kteří o to stojí...

Není člověka, který by nestál o lásku. To jsou jen pózy jak zastřít po čem člověk opravdu touží. Není to majetek ani kariéra, ale "obyčejná" láska a přijetí, po čem ve skrytu duše touží každá duše :)

ViktorkaLove napsal(a):

KALIK napsal(a):

Milovat máme všechny a to bez rozdílu (mluvím o obecné lásce). Je úplně jedno, zda-li někdo o naši lásku stojí či nikoliv.

Uvedu příklad: Můj kamarád kšeftuje s drogama. Ptz. ho "obecně miluji" a vím, že dělá chybu..., vyplivnu duši (zkráceně..., představ si sám, co všechno je potřeba), aby toho nechal. On mě sice má rád, ale radši má své peníze za drogy..., je nějaká mizivá naděje, že pochopí, a přijme..., spíš však se na moji "lásku" vykašle. Mnoho takových vyčerpávajících lásek mě zničí, odrovná. To je slabina toho, že "jsme jenom smrtelní lidé"... Ale trvalo moc dlouho, než jsem to pochopila, věř mi. Nijak mě to nectí, avšak, nikdy není pozdě, zatím...

Na tomto příkladu názorně ukazuješ, že bys svého kamaráda ráda předělala k obrazu svému. Nepřijímáš ho takový jaký je, ať už dělá cokoliv. Třeba k tomu má nějaký důvod, vybral si, že bude toto dělat. Ty nemáš žádné právo ho měnit. Můžeš jediné, respektovat ho. Vždyť to dělá on, ne ty. Je to jen jeho rozhodnutí. Ať schvaluješ jeho činnost nebo nikoliv. Nejsi to ty, tak kde bereš to právo ho měnit. Začni u sebe. Ale to je těžší, viď?

mariposa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Že milovat máme jenom ty, kteří o to stojí...

Není člověka, který by nestál o lásku. To jsou jen pózy jak zastřít po čem člověk opravdu touží. Není to majetek, ale "obyčejná" láska a přijetí, po čem ve skrytu duše touží každá duše :)

Hm, to řekni, přesvědč-či jak to slovo má znít- o tom masové vrahy, intrikány, podvodníky, úchyly a jinou havěť, kteří jiným jejich možnost milovat navždy vzali...

Vzít ti může druhý jen to, co mu dovolíš aby ti vzal. Nedovolíš-li mu to, nic ti nevezme. Je to prosté a funguje to :)

A jestli mluvíš o smrti, tak ta tu je a pokud ji nepřijmeš, budeš žít ve strachu, protože smrt je všudypřítomná. Už v mometně početí je bytost smrtelná a může kdykoliv zemřít. Tak to tu chodí a je se s tím třeba vyrovnat.

mariposa napsal(a):

Na tomto příkladu názorně ukazuješ, že bys svého kamaráda ráda předělala k obrazu svému. Nepřijímáš ho takový jaký je, ať už dělá cokoliv. Třeba k tomu má nějaký důvod, vybral si, že bude toto dělat. Ty nemáš žádné právo ho měnit. Můžeš jediné, respektovat ho. Vždyť to dělá on, ne ty. Je to jen jeho rozhodnutí. Ať schvaluješ jeho činnost nebo nikoliv. Nejsi to ty, tak kde bereš to právo ho měnit. Začni u sebe. Ale to je těžší, viď?

Nepředělala. Naštěstí nemám takového kamaráda, použila jsem to pouze pro příklad... Neříkala jsem, že mám právo někoho měnit, říkala jsem, že nemůžu nečinně přihlížet páchání zla..., a schvalovat cokoliv taky ne. Můžu ho klidně milovat, a nechat žít, když se bude "blbě" starat o svoji zahrádku, nebo mi bude nadávat za můj pohled na svět..., ale nemůžu ho nechat dělat to, co škodí jemu nebo jiným...

ViktorkaLove napsal(a):

mariposa napsal(a):

Na tomto příkladu názorně ukazuješ, že bys svého kamaráda ráda předělala k obrazu svému. Nepřijímáš ho takový jaký je, ať už dělá cokoliv. Třeba k tomu má nějaký důvod, vybral si, že bude toto dělat. Ty nemáš žádné právo ho měnit. Můžeš jediné, respektovat ho. Vždyť to dělá on, ne ty. Je to jen jeho rozhodnutí. Ať schvaluješ jeho činnost nebo nikoliv. Nejsi to ty, tak kde bereš to právo ho měnit. Začni u sebe. Ale to je těžší, viď?

Nepředělala. Naštěstí nemám takového kamaráda, použila jsem to pouze pro příklad... Neříkala jsem, že mám právo někoho měnit, říkala jsem, že nemůžu nečinně přihlížet páchání zla..., a schvalovat cokoliv taky ne. Můžu ho klidně milovat, a nechat žít, když se bude "blbě" starat o svoji zahrádku, nebo mi bude nadávat za můj pohled na svět..., ale nemůžu ho nechat dělat to, co škodí jemu nebo jiným...

Což určuješ ty. A že by ses ostatních zeptala? Co oni na to? Nebo ignoruješ i ty ostatní pro které "to děláš"?

mariposa napsal(a):

A jestli mluvíš o smrti, tak ta tu je a pokud ji nepřijmeš, budeš žít ve strachu, protože smrt je všudypřítomná. Už v mometně početí je bytost smrtelná a může kdykoliv zemřít. Tak to tu chodí a je se s tím třeba vyrovnat.

Nebojím se smrti. A mluvila jsem o ní, ale nejenom o ní, ale i o tom, že oběti oněch masových vrahů, intrikánů atd. neměli šanci NENECHAT SI NĚCO VZÍT, ani jejich blízcí, pozůstalí..., tak jak ty tady prezentuješ...

mariposa napsal(a):

Což určuješ ty. A že by ses ostatních zeptala? Co oni na to? Nebo ignoruješ i ty ostatní pro které "to děláš"?

Já ne. Zákon. Na to se nemusím nikoho ptát.

ViktorkaLove napsal(a):

mariposa napsal(a):

Což určuješ ty. A že by ses ostatních zeptala? Co oni na to? Nebo ignoruješ i ty ostatní pro které "to děláš"?

Já ne. Zákon. Na to se nemusím nikoho ptát.

Na nic se nemusíš nikoho ptát. Všechny odpovědi najdeš u sebe. Když si budeš naslouchat. :)

Zákon? :lol: To myslíš vážně? :lol:

mariposa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

mariposa napsal(a):

Což určuješ ty. A že by ses ostatních zeptala? Co oni na to? Nebo ignoruješ i ty ostatní pro které "to děláš"?

Já ne. Zákon. Na to se nemusím nikoho ptát.

Na nic se nemusíš nikoho ptát. Všechny odpovědi najdeš u sebe. Když si budeš naslouchat. :)

Zákon? :lol: To myslíš vážně? :lol:

Co to meleš? Navrchu řikáš, že se mám ptat ostatních, co mám a nemám dělat, pak zas píšeš, že není třeba se ptát na nic..., máš ty tvá moudra nějaká smíchaná..., nic není potřeba dělat, všechno je jak má být,... naco tady teda, děvče, vlastně jsi? :co:
A jestli myslím zákon jako morální kredit vážně? Samozřejmě. Ty ne?

ViktorkaLove napsal(a):

mariposa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

Já ne. Zákon. Na to se nemusím nikoho ptát.

Na nic se nemusíš nikoho ptát. Všechny odpovědi najdeš u sebe. Když si budeš naslouchat. :)

Zákon? :lol: To myslíš vážně? :lol:

Co to meleš? Navrchu řikáš, že se mám ptat ostatních, co mám a nemám dělat, pak zas píšeš, že není třeba se ptát na nic..., máš ty tvá moudra nějaká smíchaná..., nic není potřeba dělat, všechno je jak má být,... naco tady teda, děvče, vlastně jsi? :co:
A jestli myslím zákon jako morální kredit vážně? Samozřejmě. Ty ne?

ViktorkoLove, význam (mých) slov si vykládá každý po svém, ještě sis toho nevšimla? Na co tady teda, holko, vlastně jsi :lol:? Jestli ti příjde něco smíchané, tak se podívej pro začátek do svý hlavy, tam začni. Bude to pro záchranu planety Země pro začátek stačit :D

mariposa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

mariposa napsal(a):

Na nic se nemusíš nikoho ptát. Všechny odpovědi najdeš u sebe. Když si budeš naslouchat. :)

Zákon? :lol: To myslíš vážně? :lol:

Co to meleš? Navrchu řikáš, že se mám ptat ostatních, co mám a nemám dělat, pak zas píšeš, že není třeba se ptát na nic..., máš ty tvá moudra nějaká smíchaná..., nic není potřeba dělat, všechno je jak má být,... naco tady teda, děvče, vlastně jsi? :co:
A jestli myslím zákon jako morální kredit vážně? Samozřejmě. Ty ne?

ViktorkoLove, význam (mých) slov si vykládá každý po svém, ještě sis toho nevšimla? Na co tady teda, holko, vlastně jsi :lol:? Jestli ti příjde něco smíchané, tak se podívej pro začátek do svý hlavy, tam začni. Bude to pro záchranu planety Země pro začátek stačit :D

No, stačí, když se podíváš tady do těchto okýnek... ha-ha, vytočila jsem tě? Tak na to tady jsem já, viš? Ty, nirváno, nebo co to jseš... :dumbom:

Viktorko, vidíš, kolik tu máš "naházených" pohledů na věc..? A nakonec je to vždycky jenom tak, jak a co v tom sami vidíme :)

Myslím, že to všechno - o lásce, o tom jak ji vidíme, o tom, co jsme všechno schopni udělat atd..- nemusíme umět mluvit a vysvětlit či uhájit motivace, ne každý se umí přesně vyjádřit, ne každý přesně pochopí, co pisatel chtěl sdělit aták.

Bude stačit, když všichni budeme jednat tak, jak považujeme za nejlepší a dokážeme si to obhájit před sebou.

Mně se taky příčila myšlenka (tak jako mnohým), milovat všechny... (vrahy, darebáky :co: proč bych měla..??), jenže časem mi došlo, že abych dosáhla spokojenostii - což je cíl mého snažení - potřebuju všechny a všechno mít ráda. Nemusím je milovat přímo fyzicky, ale přeju jim vše dobré a to už se mi nepříčí. To mi vyhovuje. Za každým vrahem a darebákem nemusí být zlý necitlivý člověk, může to být oběť okolností, souhra nepříznivých vlivů nebo cokoliv. Nikdy to není, tak jak to prve vidím já, VŽDYCKY je to malinko jinak (všimněte si toho fenoménu při běžném životě).  A nakonec - všichni se můžeme dostat na šikmou plochu. Je to velmi snadné a rychlé.

Já dokonce věřím, že všichni mívají takové záchvaty lásky jako já. :) Kdy jsem spokojená až dokonce šťastná (na prchavé okamžiky ). Všichni máme stejné pocity, všichni potřebujeme lásku a pochvalu. Tak proč ji nedat? Proč se handrkovat o to, kdo to řekne líp? Kdo se sešel na tomto tématu na stopro není zlý, ani nemá žádný zlý úmysl....všichni chtějí říct, že mají rádi....žejo?? :)
A příklady táhnou. Tudíž člověk, se kterým budu jednat mile, tak se mi přizpůsobí a tají i ti největší morousi a kverulanti (zkuste to) :) a zjistím že není důvod toho člověka prostě nemít rád..

"nebýt milován - to je smůla, ale nemilovat - to je neštěstí"
A trvalo mi 30let, než jsem to pochopila..:D

ViktorkaLove napsal(a):

No, stačí, když se podíváš tady do těchto okýnek... ha-ha, vytočila jsem tě? Tak na to tady jsem já, viš? Ty, nirváno, nebo co to jseš... :dumbom:

Vytočila? Co to znamená vytočit? :co:
A Nirvána?

Wiki, :supr: :hjarta:

víš viktorko to nejsou prázdná slova, maximum co můžeš s láskou v srdci udělat je takovému člověku nabídnout svůj pohled. Ale to je asi tak vše. nemusíš s ním souhlasit ale neměla bys páchat dobro. Třeba je zádrhel jen v čase, tu nabídku si zapamatuje a až bude chtít, přijde.

Jak říkám nabízet lze, otázka je kdy a jak, někdy je třeba si počkat, nebo nabídnout a nezlobit se, že druhý naši nabídku odmítl, nebo na ni nereagoval. Je to jeho právo, jeho právo volby...

Holky, jen do toho - roztrhejte si občanky  :)

konstance napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

konstance napsal(a):

no jo, neco na tom bude, ale on se nenechal a ja jsem ho za to milovala jeste vic, divny co :par:

Proč divný?
Když je vedro a ty toužíš po zmrzlině, taky tvoje touha po ní roste  přímo úměrně s rostoucí vzdáleností do nejbližší cukrárny :lol:

to neni to samy pandorro, on mi tim ukazal moje tmavy stranky (a i pricinu, ktera je zas na jinym konci), a ja jsem mu za to vdecna, protoze mi pomohl pochopit proste ze jdu blbe

Nu já osobně simyslím, že když je vedro, je blbost toužit po zmrzlině, lepší je chladná voda ;)

mariposa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

mariposa napsal(a):

Na nic se nemusíš nikoho ptát. Všechny odpovědi najdeš u sebe. Když si budeš naslouchat. :)

Zákon? :lol: To myslíš vážně? :lol:

Co to meleš? Navrchu řikáš, že se mám ptat ostatních, co mám a nemám dělat, pak zas píšeš, že není třeba se ptát na nic..., máš ty tvá moudra nějaká smíchaná..., nic není potřeba dělat, všechno je jak má být,... naco tady teda, děvče, vlastně jsi? :co:
A jestli myslím zákon jako morální kredit vážně? Samozřejmě. Ty ne?

ViktorkoLove, význam (mých) slov si vykládá každý po svém, ještě sis toho nevšimla? Na co tady teda, holko, vlastně jsi :lol:? Jestli ti příjde něco smíchané, tak se podívej pro začátek do svý hlavy, tam začni. Bude to pro záchranu planety Země pro začátek stačit :D

Mariposo,
myslím, že planeta Země nepotřebuje zachraňovat, ona si poradí i bez nás, tak jako si vždy bez nás poradila a nejspíš ji to i bez nás půjde lépe než s námi :jojo:
To spíš my sami potřebujeme zachránit :jojo:
To ale myslím, na rozdíl od planety, všichni nezvládnem.
Tedy dokud se nenaučíme milovat bez keců okolo ;)

Musím říci, že je mi líto všech, kteří jsou tu proto, aby ostatní "vytočili". Soucítím, s nimi, protože to opravdu na téhle zemi, v tomhle životě nemají lehké....Hledět sám sobě do očí, koukat na všechen ten marast uvnitř a nechápat vůbec nic..... to je hodně těžké opáčko bůh ví kolika  tříd. A někdy to ani konce nemá.......

Wiki napsal(a):

"nebýt milován - to je smůla, ale nemilovat - to je neštěstí"
A trvalo mi 30let, než jsem to pochopila..:D

:godlike::godlike::godlike::pussa::pussa:

Mně ještě déle a bohužel jsou i tací, kteří to nepochopí řadu životů....

Pro Pan: ..."blahoslaveni, duchem chudí"?...

"musím říci, že je mi líto všech, kteří jsou tu proto, aby ostatní "vytočili". Soucítím, s nimi, protože to opravdu na téhle zemi, v tomhle životě nemají lehké....Hledět sám sobě do očí, koukat na všechen ten marast uvnitř a nechápat vůbec nic..... to je hodně těžké opáčko bůh ví kolika  tříd. A někdy to ani konce nemá......

MNĚ je líto všech, kteří tady "jenom tak jaksi přežívaj"... a občas vyskakujou, jako že "maj cosik navíc"..., a všecko chápou, a maj zpracovaný..., a vystupují na piedestál jako samozvaní..., a tláchaj a tláchaj... a pak, až dojde na lámání chleba, tak...  :co:
... najednou nemaj ani rybu, ani návod, jak ji lovit (jen v rukách harpunu...) :grater:

Viktorko, jak vidno, pořád se točíš v kruhu. To je způsobené tvým pokřiveným pohledem na svět. Ty nechceš chápat a tedy nechápeš (k tvé smůle). Dokonce bych si dovolil tvrdit, že jsi se svým životem vážně spokojená. Potom ale nechápu tady tu debatu. Plácáme si tu s tebou játra :)

Tak co Viktorko, jsi spokojená se svým životem? :D

Mi tak napadlo, že jak sama nedokážeš milovat, tak že ani tebe nemůže nikdo milovat. Respektive i kdyby tě někdo miloval, tak ty to neuvidíš. Žiješ ve vzduchoprázdnu :)

Viktorko, jestli jsi měla  ve svém příspěvku 543 na mysli Pandoru, tak věz, že takhle aktivně přežívat jako ona je můj sen... :lol: škola...spousta přátel...rodina... z akce do akce.... :lol: a o to "cosik navíc" je schopná se ještě podělit :D .
Pokud jsi ovšem měla na mysli spíše sebe... pak je to opravdu smutné, co se ti děje.

ViktorkaLove napsal(a):

Pro Pan: ..."blahoslaveni, duchem chudí"?...

"musím říci, že je mi líto všech, kteří jsou tu proto, aby ostatní "vytočili". Soucítím, s nimi, protože to opravdu na téhle zemi, v tomhle životě nemají lehké....Hledět sám sobě do očí, koukat na všechen ten marast uvnitř a nechápat vůbec nic..... to je hodně těžké opáčko bůh ví kolika  tříd. A někdy to ani konce nemá......

MNĚ je líto všech, kteří tady "jenom tak jaksi přežívaj"... a občas vyskakujou, jako že "maj cosik navíc"..., a všecko chápou, a maj zpracovaný..., a vystupují na piedestál jako samozvaní..., a tláchaj a tláchaj... a pak, až dojde na lámání chleba, tak...  :co:
... najednou nemaj ani rybu, ani návod, jak ji lovit (jen v rukách harpunu...) :grater:

To jsi napsala moc hezky :jojo:

ViktorkaLove napsal(a):

Pro Pan: ..."blahoslaveni, duchem chudí"?...

"musím říci, že je mi líto všech, kteří jsou tu proto, aby ostatní "vytočili". Soucítím, s nimi, protože to opravdu na téhle zemi, v tomhle životě nemají lehké....Hledět sám sobě do očí, koukat na všechen ten marast uvnitř a nechápat vůbec nic..... to je hodně těžké opáčko bůh ví kolika  tříd. A někdy to ani konce nemá......

MNĚ je líto všech, kteří tady "jenom tak jaksi přežívaj"... a občas vyskakujou, jako že "maj cosik navíc"..., a všecko chápou, a maj zpracovaný..., a vystupují na piedestál jako samozvaní..., a tláchaj a tláchaj... a pak, až dojde na lámání chleba, tak...  :co:
... najednou nemaj ani rybu, ani návod, jak ji lovit (jen v rukách harpunu...) :grater:

Halt Viktorko, to bude asi tím, že každá píšem o tom, co dobře známe :)
Já si prošla tím, o čem píšu, ty se zase plácáš v tom svém. Každému, co jeho jest ;)

Pandorraa napsal(a):

Mariposo,
myslím, že planeta Země nepotřebuje zachraňovat, ona si poradí i bez nás, tak jako si vždy bez nás poradila a nejspíš ji to i bez nás půjde lépe než s námi :jojo:
To spíš my sami potřebujeme zachránit :jojo:
To ale myslím, na rozdíl od planety, všichni nezvládnem.
Tedy dokud se nenaučíme milovat bez keců okolo ;)

Pan, plně s tebou souhlasím. Jsem přesvědčena o tom, že Země nepotřebuje zachraňovat, ona si poradí sama bez nás. Bylo to myšleno s nadsázkou pro ty, kteří pořád chtějí něco nebo někoho zachraňovat, aniž by je o to kdokoliv žádal. A Planeta Země je docela velký sousto, tak proč nezačít ze zachraňováním pro začátek u sebe? :)

KALIK napsal(a):

Mi tak napadlo, že jak sama nedokážeš milovat, tak že ani tebe nemůže nikdo milovat. Respektive i kdyby tě někdo miloval, tak ty to neuvidíš. Žiješ ve vzduchoprázdnu :)

Ohledně Viktorky to vidím stejně. Zdá se mi, že ona vidí jen sama sebe. Jenže ten obraz je pokřivený. Napravit to může jen ona sama. Pokud nechce vidět jinak, neuvidí.

Poctivě jsem přečetla všechny Tvoje příspěvky Viktorko a absolutně nevím, co chceš dokázat nebo vyvrátit? Mohla bys shrnout svůj myšlenkový tok do jednoho smysluplného příspěvku?

hrosanek napsal(a):

Poctivě jsem přečetla všechny Tvoje příspěvky Viktorko a absolutně nevím, co chceš dokázat nebo vyvrátit? Mohla bys shrnout svůj myšlenkový tok do jednoho smysluplného příspěvku?

Klidně. Co konkrétně tě zajímá?

ViktorkaLove napsal(a):

Pro D: Jestli někdo stojí o lásku od bližního (kohokoliv), se dá rozpoznat velmi přesně. Takže: Žádné perly sviním, to je plýtvání, které vyčerpává... A rozlišit obojí, tak to bych nazvala... Moudrostí? Poznáním?
Vlastně je to odpověď i pro Kalika.

Milovať môžem aj toho, kto o to nestojí, ale mala by som tú jeho "nechuť" rešpektovať. Milovať je stav mysle a srdca, nie čin, nie sex, nie fyzické spolužitie.... Hoci aj to môže byť prejavom lásky, a je samozrejme oveľa, oveľa ťažšie, ako milovať niekoho platonicky, cez pol planéty... alebo nejaký idol, ktorý o tom ani netuší - ale zabrániť mi v tom nikto na svete nemôže, okrem mňa samej.

ViktorkaLove napsal(a):

KALIK napsal(a):

Milovat máme všechny a to bez rozdílu (mluvím o obecné lásce). Je úplně jedno, zda-li někdo o naši lásku stojí či nikoliv.

Uvedu příklad: Můj kamarád kšeftuje s drogama. Ptz. ho "obecně miluji" a vím, že dělá chybu..., vyplivnu duši (zkráceně..., představ si sám, co všechno je potřeba), aby toho nechal. On mě sice má rád, ale radši má své peníze za drogy..., je nějaká mizivá naděje, že pochopí, a přijme..., spíš však se na moji "lásku" vykašle. Mnoho takových vyčerpávajících lásek mě zničí, odrovná. To je slabina toho, že "jsme jenom smrtelní lidé"... Ale trvalo moc dlouho, než jsem to pochopila, věř mi. Nijak mě to nectí, avšak, nikdy není pozdě, zatím...

Podľa mňa je láska mať ho rada a prijímať ho aj ako drogového dealera... nechať ho robiť vlastné chyby - trebárs mu to povedať, ale nekopnúť ho do zadku, keď neprestane.

No, vieš Sel, to je práve to z Biblie, čo je Svedkom často vyčítané: ..."ani s nimi nejedz u jedného stola"..., toloerovať hriech, zločin, proste to, čo sa podľa zákona nesmie, to je ako súhlasiť s tým.
Takže, bohužiaľ, kopnúť. Tak vyzerá moja láska. Možno by mi preto srdce puklo, keby som sa s ním musela rozísť, ale, keď on pred poctivosťou dáva prednosť zločinu..., iná voľba nie je. Nakoniec, tak má šancu sa zamyslieť, a... "polepšiť sa"..., nie?
A podľa mňa ďaleko silnejšiu, než nečinne prihliadať...

ViktorkaLove napsal(a):

No, vieš Sel, to je práve to z Biblie, čo je Svedkom často vyčítané: ..."ani s nimi nejedz u jedného stola"..., toloerovať hriech, zločin, proste to, čo sa podľa zákona nesmie, to je ako súhlasiť s tým.
Takže, bohužiaľ, kopnúť. Tak vyzerá moja láska. Možno by mi preto srdce puklo, keby som sa s ním musela rozísť, ale, keď on pred poctivosťou dáva prednosť zločinu..., iná voľba nie je. Nakoniec, tak má šancu sa zamyslieť, a... "polepšiť sa"..., nie?
A podľa mňa ďaleko silnejšiu, než nečinne prihliadať...

ViktorkoLove, kopeš sama do sebe. Ale nevíš, že to děláš. Nobody is perfect

mariposa napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

A cim se nechavas ovladat ty , kdyz ne pritazlivosti a jiskrou ?

Snažím se, aby mě neovládalo nic a nikdo. Snažím se ustát si to svoje. Jinak dám na intuici, vzhled pro mě není důležitý, je to jen schránka, pro mě je důležitý obsah.
Ale kdysi to bývalo jinak, a proto, že mám porovnávní, můžu si vybrat co má pro mě dnes větší hodnotu :)

Tak to me uklidnilo, uz jsem myslela, ze jsi se takova uz narodila.

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Mariposo,
myslím, že planeta Země nepotřebuje zachraňovat, ona si poradí i bez nás, tak jako si vždy bez nás poradila a nejspíš ji to i bez nás půjde lépe než s námi :jojo:
To spíš my sami potřebujeme zachránit :jojo:
To ale myslím, na rozdíl od planety, všichni nezvládnem.
Tedy dokud se nenaučíme milovat bez keců okolo ;)

Pan, plně s tebou souhlasím. Jsem přesvědčena o tom, že Země nepotřebuje zachraňovat, ona si poradí sama bez nás. Bylo to myšleno s nadsázkou pro ty, kteří pořád chtějí něco nebo někoho zachraňovat, aniž by je o to kdokoliv žádal. A Planeta Země je docela velký sousto, tak proč nezačít ze zachraňováním pro začátek u sebe? :)

Začít u sebe?
No, já mám docela vážné podezření, že tohle je v některých případech marný, marný, marný...
Některým lidem říkat, že oheň taky pálí, je docela zbytečná práce, protože oni do něj zas a zas strčej čumák, snad už jen aby mohli volat, jakej je to nepořádek, že se zase popálili :rolleyes:
Je to pro ně méně bolestné, než práce na sobě...

Ivana*M napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

A cim se nechavas ovladat ty , kdyz ne pritazlivosti a jiskrou ?

Snažím se, aby mě neovládalo nic a nikdo. Snažím se ustát si to svoje. Jinak dám na intuici, vzhled pro mě není důležitý, je to jen schránka, pro mě je důležitý obsah.
Ale kdysi to bývalo jinak, a proto, že mám porovnávní, můžu si vybrat co má pro mě dnes větší hodnotu :)

Tak to me uklidnilo, uz jsem myslela, ze jsi se takova uz narodila.

:lol: Jak tě to mohlo napadnout? To neeééééé :lol:

Pandorraa napsal(a):

Začít u sebe?
No, já mám docela vážné podezření, že tohle je v některých případech marný, marný, marný...
Některým lidem říkat, že oheň taky pálí, je docela zbytečná práce, protože oni do něj zas a zas strčej čumák, snad už jen aby mohli volat, jakej je to nepořádek, že se zase popálili :rolleyes:
Je to pro ně méně bolestné, než práce na sobě...

Jo, práce na sobě bolí, to jo :D

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Začít u sebe?
No, já mám docela vážné podezření, že tohle je v některých případech marný, marný, marný...
Některým lidem říkat, že oheň taky pálí, je docela zbytečná práce, protože oni do něj zas a zas strčej čumák, snad už jen aby mohli volat, jakej je to nepořádek, že se zase popálili :rolleyes:
Je to pro ně méně bolestné, než práce na sobě...

Jo, práce na sobě bolí, to jo :D

Souhlasim, kazdy toho neni schopen.

ViktorkaLove napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Poctivě jsem přečetla všechny Tvoje příspěvky Viktorko a absolutně nevím, co chceš dokázat nebo vyvrátit? Mohla bys shrnout svůj myšlenkový tok do jednoho smysluplného příspěvku?

Klidně. Co konkrétně tě zajímá?

Já myslím, že jsem to napsala ve dvou otázkách. Můžu dopsat leda, co konkrétního chceš svými příspěvky dokázat nebo vyvrátit? :)

Blá-blá-blá... :supr:

ViktorkaLove napsal(a):

Blá-blá-blá... :supr:

To jsi vlastně hezky sesumírovala do smysluplného příspěvku. Dík. :D

No, jo, Hrošánku, časový press... napsala jsem komentář k těm pár posledním kydům, co tam byly, tvůj dotaz jsem ještě neviděla..., takže:

hrosanek napsal(a):
Poctivě jsem přečetla všechny Tvoje příspěvky Viktorko a absolutně nevím, co chceš dokázat nebo vyvrátit? Mohla bys shrnout svůj myšlenkový tok do jednoho smysluplného příspěvku?
...
Já myslím, že jsem to napsala ve dvou otázkách. Můžu dopsat leda, co konkrétního chceš svými příspěvky dokázat nebo vyvrátit?

Nemám potřebu nic dokazovat nebo vyvracet, já ne... Napíšu, tak jak všichni ostatní, co si myslím..., a, jak jsem si všimla, občas se najde někdo, kdo má potřebu dokazovat, či vyvracet něco mně, což si občas přečtu, občas ne..., taky jak všichni ostatní, tak nevim, proč jsem někomu "trnem v oku"..., třeba tobě? :co:

Ivana*M napsal(a):

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Začít u sebe?
No, já mám docela vážné podezření, že tohle je v některých případech marný, marný, marný...
Některým lidem říkat, že oheň taky pálí, je docela zbytečná práce, protože oni do něj zas a zas strčej čumák, snad už jen aby mohli volat, jakej je to nepořádek, že se zase popálili :rolleyes:
Je to pro ně méně bolestné, než práce na sobě...

Jo, práce na sobě bolí, to jo :D

Souhlasim, kazdy toho neni schopen.

Ivano, já si myslím, že schopen je toho každý. Spíš je otázkou, zda to každý chce. A hlavně, co si vlastně pod těmi slovy PRÁCE NA SOBĚ představuje :)

Jsem přesvědčená, že na sobě vlastně pracuje každý. Každý, kdo se nad svým životem zamýšlí a nenechá se jím jen tak válcovat, ale ani to ho "nedře silou". Prostě žije jak umí a měřítkem je mu jeho vlastní spokojenost a taky spokojenost lidí kolem něj :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jo, práce na sobě bolí, to jo :D

Souhlasim, kazdy toho neni schopen.

Ivano, já si myslím, že schopen je toho každý. Spíš je otázkou, zda to každý chce. A hlavně, co si vlastně pod těmi slovy PRÁCE NA SOBĚ představuje :)

Jsem přesvědčená, že na sobě vlastně pracuje každý. Každý, kdo se nad svým životem zamýšlí a nenechá se jím jen tak válcovat, ale ani to ho "nedře silou". Prostě žije jak umí a měřítkem je mu jeho vlastní spokojenost a taky spokojenost lidí kolem něj :jojo:

Pan, já jsem přesvědčena o tom, že na sobě pracuje každý. Ať už tak či onak :D

hm zvláštní viktorko, já jsem měla potřebu ukázat ti jiný přístup, jiný pohled. Že ti nesedí a že ho nebereš je čistě a jen tvoje volba. Víš, zjistila jsem, že zatímco pro mashanku je tahle diskuze boj,  pro mne je poučným čtením, jak to může mít někdo jiný a pro jiného bude třebas absolutně neuchopitelná...

Ale sorry vmísila jsem se do rozhovoru ty a hrošánek, už běžím...

ViktorkaLove napsal(a):

No, jo, Hrošánku, časový press... napsala jsem komentář k těm pár posledním kydům, co tam byly, tvůj dotaz jsem ještě neviděla..., takže:

hrosanek napsal(a):
Poctivě jsem přečetla všechny Tvoje příspěvky Viktorko a absolutně nevím, co chceš dokázat nebo vyvrátit? Mohla bys shrnout svůj myšlenkový tok do jednoho smysluplného příspěvku?
...
Já myslím, že jsem to napsala ve dvou otázkách. Můžu dopsat leda, co konkrétního chceš svými příspěvky dokázat nebo vyvrátit?

Nemám potřebu nic dokazovat nebo vyvracet, já ne... Napíšu, tak jak všichni ostatní, co si myslím..., a, jak jsem si všimla, občas se najde někdo, kdo má potřebu dokazovat, či vyvracet něco mně, což si občas přečtu, občas ne..., taky jak všichni ostatní, tak nevim, proč jsem někomu "trnem v oku"..., třeba tobě? :co:

S trnem v mém oku si starosti nedělej. :)

V pořádku ponechám si Tvoje příspěvky v kategorii nerozumím, co chtěl básník vlastně říci. :)

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

Souhlasim, kazdy toho neni schopen.

Ivano, já si myslím, že schopen je toho každý. Spíš je otázkou, zda to každý chce. A hlavně, co si vlastně pod těmi slovy PRÁCE NA SOBĚ představuje :)

Jsem přesvědčená, že na sobě vlastně pracuje každý. Každý, kdo se nad svým životem zamýšlí a nenechá se jím jen tak válcovat, ale ani to ho "nedře silou". Prostě žije jak umí a měřítkem je mu jeho vlastní spokojenost a taky spokojenost lidí kolem něj :jojo:

Pan, já jsem přesvědčena o tom, že na sobě pracuje každý. Ať už tak či onak :D

Tak "tak či onak" určitě ;)
A nakonec, ať se jim to líbí nebo ne, všichni budou v Mexiku :lol:;)

Pandorraa napsal(a):

A nakonec, ať se jim to líbí nebo ne, všichni budou v Mexiku :lol:;)

:supr: :lol:

PavlaH napsal(a):

... zjistila jsem, že zatímco pro mashanku je tahle diskuze boj,  pro mne je poučným čtením, jak to může mít někdo jiný a pro jiného bude třebas absolutně neuchopitelná...

Ale sorry vmísila jsem se do rozhovoru ty a hrošánek, už běžím...

Pro mne je to výměna názorů. Někdy se tomu dá říkat i hádka, bez tasení zbraní, že jo. I doma se hádáme, a když přestaneme řvat (na desce jsou to asi nadávky, možná i urážky, ale pořád by měly být konstruktivní - i "kráva" či "hovado" je pro mne konstruktivní, když padne na úrodnou půdu...), vrátíme se k té "výměně názorů"...
A Mash že to bere jako boj? O co? O pozice? Kdesi jsem už dávno četla: Kdo se bojí opozice, ten se bojí o pozice..., myslím, že je to dost trefné...
Jo a že "vmísila"? Nepřipadlo mi. Potěšila jsem se, nevim proč. Možná dokonce i proto, že se těším z každého človíčka, který tady na mně promluví a nezačíná tím, že "mám cosi změnit a pracovat na sobě",... a takové podobné rady do života...

hrosanek napsal(a):

V pořádku ponechám si Tvoje příspěvky v kategorii nerozumím, co chtěl básník vlastně říci. :)

To je škoda. Já jsem si myslela, že když sem něco napíšu, je zjevné, že JE TO TO, CO SI ZROVNA MYSLÍM..., aspoň tak se na to dívám já... A že někdo dokazuje, či vyvrací, tož co? Asi to dělat chce... :kapitulation:

PavlaH napsal(a):

hm zvláštní viktorko, já jsem měla potřebu ukázat ti jiný přístup, jiný pohled. Že ti nesedí a že ho nebereš je čistě a jen tvoje volba. Víš, zjistila jsem, že zatímco pro mashanku je tahle diskuze boj,  pro mne je poučným čtením, jak to může mít někdo jiný a pro jiného bude třebas absolutně neuchopitelná...

Ale sorry vmísila jsem se do rozhovoru ty a hrošánek, už běžím...

Pro mě není boj - vy bojujete - pro mě je to pitomé tlachání, které k ničemu nevede a nikomu nepomůže

Viktorko, ty na sobě nepotřebuješ pracovat, když ti tvůj styl života vyhovuje. To je na tom to krásné :jojo:

KALIK napsal(a):

Viktorko, ty na sobě nepotřebuješ pracovat, když ti tvůj styl života vyhovuje. To je na tom to krásné :jojo:

Bingo! :supr:

super, pak ale nevím, co tady řešíš :D

KALIK napsal(a):

super, pak ale nevím, co tady řešíš :D

Chodím sem na špehy, jak to mají jiní... Ze zvjedavosti... :reta:
A ty?

Já jsem chodím diskutovat (utříbit si myšlenky) a případně pomoc někomu, kdo o to požádá (třebas jen radou, úhlem pohledu etc.) :)

Hlavně že nepotřebuješ pomoct, byla by to děsná fuška :D

KALIK napsal(a):

Já jsem chodím diskutovat (utříbit si myšlenky) a případně pomoc někomu, kdo o to požádá (třebas jen radou, úhlem pohledu etc.) :)

Hlavně že nepotřebuješ pomoct, byla by to děsná fuška :D

Co, předělat mě k obrazu svému? Ne. To nejde. Jsem tvrdohlavá. A jak jsi správně postřehl, nemám zájem se "předělávat"... :kapitulation:

"nemám zájem se předělávat"
Tato věta vytrženo z kontextu. A není důležité, kdo ji psal...

Slyšela jsem ji víckrát. Dodnes je pro mě otazníkem.
Tito lidé ji řekli třeba při výměně názorů, zároveň s dovětkem, že on přesně ví jak to je ..tudíž se nepotřebuje předělávat (!)

Tohle je pro mě nepochopitelné. Pro mě jsou neuvěřizelní lidé, kteří se nechtějí měnit a vyvíjet. Toto je moje snaha od kdy pamatuju. Poznávat, ptát se, srovnávat jak to je, pochopit základy psychologie, abych se vyznala v reakcích, v motivech, vidět všechny úhly pohledu...atd
velmi draze se platí tyto informace na školeních a v knihách. Tady se nabízejí tyto informace zdarma. jen si vybrat...není to nádhera? Dokonce si můžu určit v jaké oblasti chci informace získat.. Pravda nemusím přijímat všechny, nemusí se mi líbit všechny...

Nejde o to, že by člověk musel přijmout všechno, co mu kdo kde radí, ale samotná skutečnost, že se nechce měnit je nad rámec mého chápání. A vlastně je to moje celoživotní náplň...
Co znamená, že se člověk nechce měnit ("předělávat" ?!) ?

Musí být tedy spokojený.
Já trvale spokojeného člověka znám jednoho (je tomu spíš velmi blízko).
mně bude trvat celý život (doufám že dlouhý), abych na cestě ke spokojenosti byla co nejblíž.
Asi proto mi to vyráží dech a vlastně mě to nutí nějak tomu nevěřit.
Spokojený člověk se pozná. A nemusí ani moc mluvit.

ViktorkaLove napsal(a):

Co, předělat mě k obrazu svému? Ne. To nejde. Jsem tvrdohlavá. A jak jsi správně postřehl, nemám zájem se "předělávat"... :kapitulation:

Ještě to tak, já mám svých starostí a radostí dost, nemám potřebu předělávat někoho, kdo o to nestojí :) Zato si rád utříbím myšlenky a k tomu i tobě díky. Jsem rád, že mohu vidět, jaký kus cesty jsem už ušel ;)

Wiki :supr: no vidíš, zajímavý postřeh :)
Dá se říci, že když se nechceš člověk vyvíjet a vše okolo něho se vyvíjí, že ne stojí, ale spíš couvá :)

KALIK napsal(a):

Wiki :supr: no vidíš, zajímavý postřeh :)
Dá se říci, že když se nechceš člověk vyvíjet a vše okolo něho se vyvíjí, že ne stojí, ale spíš couvá :)

A co když ví, že "všechno kolem" je furt stejně, a že on sám už má jasno? Taková možnost není?

Viktorko, to bys musela být Bůh. A to by bylo rouhání :D

ViktorkaLove napsal(a):

KALIK napsal(a):

Wiki :supr: no vidíš, zajímavý postřeh :)
Dá se říci, že když se nechceš člověk vyvíjet a vše okolo něho se vyvíjí, že ne stojí, ale spíš couvá :)

A co když ví, že "všechno kolem" je furt stejně, a že on sám už má jasno? Taková možnost není?

Je.
Ano, otázka zní čemu kdo říká "mít jasno"

KALIK napsal(a):

Wiki :supr: no vidíš, zajímavý postřeh :)
Dá se říci, že když se nechceš člověk vyvíjet a vše okolo něho se vyvíjí, že ne stojí, ale spíš couvá :)

Já vůbec nevím, co bych tady dělala (jako vůbec na světě), kdybych neměla potřebu vědět víc, jít dál, rozumět názorům, vůbec lidem.. atdatd

Vlastně stojí. Ustrnuli. Žalář nejtemnější...dobrovolnej...

Třeba se nemusí někomu líbit slovo " vyvíjet". Zkusím ..
Jinak - to někteří lidé nemají pochybnost o svých závěrech, o svém jednání?
Nezajímá je jiný pohled? Nechtějí si ho zkusit? Proč?
Bojí se, že by mohli znejistět?
Styděli by se přiznat, že chybili? Proč?

Proč? Protože by to neuneslo jejich ego, protože se domnívají, že kdyby všechno nevěděli, byli by nedokonalí a lidi by je neměli rádi. Třeba proto :)

Wiki napsal(a):

"nemám zájem se předělávat"
Tato věta vytrženo z kontextu. A není důležité, kdo ji psal...

Slyšela jsem ji víckrát. Dodnes je pro mě otazníkem.
Tito lidé ji řekli třeba při výměně názorů, zároveň s dovětkem, že on přesně ví jak to je ..tudíž se nepotřebuje předělávat (!)

Tohle je pro mě nepochopitelné. Pro mě jsou neuvěřizelní lidé, kteří se nechtějí měnit a vyvíjet. Toto je moje snaha od kdy pamatuju. Poznávat, ptát se, srovnávat jak to je, pochopit základy psychologie, abych se vyznala v reakcích, v motivech, vidět všechny úhly pohledu...atd
velmi draze se platí tyto informace na školeních a v knihách. Tady se nabízejí tyto informace zdarma. jen si vybrat...není to nádhera? Dokonce si můžu určit v jaké oblasti chci informace získat.. Pravda nemusím přijímat všechny, nemusí se mi líbit všechny...

Nejde o to, že by člověk musel přijmout všechno, co mu kdo kde radí, ale samotná skutečnost, že se nechce měnit je nad rámec mého chápání. A vlastně je to moje celoživotní náplň...
Co znamená, že se člověk nechce měnit ("předělávat" ?!) ?

Musí být tedy spokojený.
Já trvale spokojeného člověka znám jednoho (je tomu spíš velmi blízko).
mně bude trvat celý život (doufám že dlouhý), abych na cestě ke spokojenosti byla co nejblíž.
Asi proto mi to vyráží dech a vlastně mě to nutí nějak tomu nevěřit.
Spokojený člověk se pozná. A nemusí ani moc mluvit.

Jenže, je potřeba v první řadě vidět ten rozdíl ve významu slov vyvíjet a předělávat - při vývoji zůstává podstata člověka stejná, jen se může, dejme tomu, zdokonalovat. Při předělání vznikne někdo jiný

KALIK napsal(a):

Proč? Protože by to neuneslo jejich ego, protože se domnívají, že kdyby všechno nevěděli, byli by nedokonalí a lidi by je neměli rádi. Třeba proto :)

Ano.
A právě. Nikdo není neomylný a všichni se učíme. To bychom se museli všichni navzájem nemít rádi.Takže jsme došli ke strachu. Opakem je láska. Můžeme si vybrat. Proč volit nepříjemný strach? Obojí vydá zhruba stejně energie...

KALIK napsal(a):

Proč? Protože by to neuneslo jejich ego, protože se domnívají, že kdyby všechno nevěděli, byli by nedokonalí a lidi by je neměli rádi. Třeba proto :)

Nejčastěji proto :jojo:
Myslím, že jsou dva druhy lidí, možná dva stupně vývoje:
Když si n abijou hubu, jedni se utečou do Ega a na nabídku pomoci jen poštěkávají: Hleď si svého, nestarej se o mně!
Druzí se obrátí k Lásce a na nabídku pomoci jen prostě řeknou: Děkuji.

O pomoc ale žádají jak ti, tak ti. Jen ti vězící v Egu by to nepřiznali ani za nic :rolleyes:
Nicméně je to fuk, i oni nakonec budou v Mexiku ;):lol:

mashanka napsal(a):

Wiki napsal(a):

"nemám zájem se předělávat"
Tato věta vytrženo z kontextu. A není důležité, kdo ji psal...

Slyšela jsem ji víckrát. Dodnes je pro mě otazníkem.
Tito lidé ji řekli třeba při výměně názorů, zároveň s dovětkem, že on přesně ví jak to je ..tudíž se nepotřebuje předělávat (!)

Tohle je pro mě nepochopitelné. Pro mě jsou neuvěřizelní lidé, kteří se nechtějí měnit a vyvíjet. Toto je moje snaha od kdy pamatuju. Poznávat, ptát se, srovnávat jak to je, pochopit základy psychologie, abych se vyznala v reakcích, v motivech, vidět všechny úhly pohledu...atd
velmi draze se platí tyto informace na školeních a v knihách. Tady se nabízejí tyto informace zdarma. jen si vybrat...není to nádhera? Dokonce si můžu určit v jaké oblasti chci informace získat.. Pravda nemusím přijímat všechny, nemusí se mi líbit všechny...

Nejde o to, že by člověk musel přijmout všechno, co mu kdo kde radí, ale samotná skutečnost, že se nechce měnit je nad rámec mého chápání. A vlastně je to moje celoživotní náplň...
Co znamená, že se člověk nechce měnit ("předělávat" ?!) ?

Musí být tedy spokojený.
Já trvale spokojeného člověka znám jednoho (je tomu spíš velmi blízko).
mně bude trvat celý život (doufám že dlouhý), abych na cestě ke spokojenosti byla co nejblíž.
Asi proto mi to vyráží dech a vlastně mě to nutí nějak tomu nevěřit.
Spokojený člověk se pozná. A nemusí ani moc mluvit.

Jenže, je potřeba v první řadě vidět ten rozdíl ve významu slov vyvíjet a předělávat - při vývoji zůstává podstata člověka stejná, jen se může, dejme tomu, zdokonalovat. Při předělání vznikne někdo jiný

mashanko :supr: , takhle to také vidím.

KALIK napsal(a):

Viktorko, to bys musela být Bůh. A to by bylo rouhání :D

Proč, že věci stagnují, nebo jdou k horšímu, ví kdekdo. Zavírat před tím oči, nebo "se nějak obalamutit", nemám zapotřebí...

Wiki napsal(a):

Ano, otázka zní čemu kdo říká "mít jasno"

Pro mne "mít vybrán způsob života" :rock:

ViktorkaLove napsal(a):

KALIK napsal(a):

Viktorko, to bys musela být Bůh. A to by bylo rouhání :D

Proč, že věci stagnují, nebo jdou k horšímu, ví kdekdo. Zavírat před tím oči, nebo "se nějak obalamutit", nemám zapotřebí...

Tak přesně tohle děláš :)

Wiki napsal(a):

Třeba se nemusí někomu líbit slovo " vyvíjet". Zkusím ..
Jinak - to někteří lidé nemají pochybnost o svých závěrech, o svém jednání?
Nezajímá je jiný pohled? Nechtějí si ho zkusit? Proč?
Bojí se, že by mohli znejistět?
Styděli by se přiznat, že chybili? Proč?

K vytučněnému: Věř tomu, že většina. Někteří z hlouposti, a jiní ..., z moudrosti, z poznání... :godlike:

Mash:
Jenže, je potřeba v první řadě vidět ten rozdíl ve významu slov vyvíjet a předělávat - při vývoji zůstává podstata člověka stejná, jen se může, dejme tomu, zdokonalovat. Při předělání vznikne někdo jiný

:jojo:

mariposa napsal(a):

ViktorkaLove napsal(a):

KALIK napsal(a):

Viktorko, to bys musela být Bůh. A to by bylo rouhání :D

Proč, že věci stagnují, nebo jdou k horšímu, ví kdekdo. Zavírat před tím oči, nebo "se nějak obalamutit", nemám zapotřebí...

Tak přesně tohle děláš :)

Ale neřikej, Babko Vševědko...

ViktorkaLove napsal(a):

KALIK napsal(a):

Viktorko, to bys musela být Bůh. A to by bylo rouhání :D

Proč, že věci stagnují, nebo jdou k horšímu, ví kdekdo. Zavírat před tím oči, nebo "se nějak obalamutit", nemám zapotřebí...

Nic nestagnuje, vše je v pohybu :)
Pokud vím, pořád máš ty oči zavřené :D

ViktorkaLove napsal(a):

KALIK napsal(a):

Viktorko, to bys musela být Bůh. A to by bylo rouhání :D

Proč, že věci stagnují, nebo jdou k horšímu, ví kdekdo. Zavírat před tím oči, nebo "se nějak obalamutit", nemám zapotřebí...

Žádné věci nestagnují... to je blbost, vše se vyvíjí... jestli k horšímu nebo lepšímu, to už mi nepatří to posuzovat. (Věřím, že k lepšímu, ikdyž to v dané situaci právě nevypadá.) Ale ani tato vteřina není stejná a nikdy nebude.

mashanka napsal(a):

Pro mě není boj - vy bojujete - pro mě je to pitomé tlachání, které k ničemu nevede a nikomu nepomůže

Omyl - ty v tom vidíš boj, já nikoli.
A že k ničemu nevede? Opět jen tvůj pohled.

PavlaH napsal(a):

mashanka napsal(a):

Pro mě není boj - vy bojujete - pro mě je to pitomé tlachání, které k ničemu nevede a nikomu nepomůže

Omyl - ty v tom vidíš boj, já nikoli.
A že k ničemu nevede? Opět jen tvůj pohled.

No a co ? O různých pohledech to tady je, ne ? Tedy, mělo by být. Někteří lidé sem ale chodí léčit svoji dušičku tím, že ostatní o své pravdě přesvědčují do úmoru. Teprve, když mají pocit, že se jim to podařilo, je jim líp.
Proč ne - když jim to pomůže. Mně je to ale jedno. Když mám co k tématu říct, řeknu, ať si každý o tom myslí, co chce. Nemám potřebu s nikým polemizovat

mashanka napsal(a):

? O různých pohledech to tady je, ne ? Tedy, mělo by být. Někteří lidé sem ale chodí léčit svoji dušičku tím, že ostatní o své pravdě přesvědčují do úmoru. Teprve, když mají pocit, že se jim to podařilo, je jim líp.
Proč ne - když jim to pomůže. Mně je to ale jedno. Když mám co k tématu říct, řeknu, ať si každý o tom myslí, co chce.

:jojo:
Jako by mi to "od huby upadlo"...

mashanko, není ti to jedno, tedy především to svědčí o nějakých emocích, hm, už mi něco zacvaklo. Smysl tvých poznámek. Takže přeju hezký den :D

Pandorraa napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jo, práce na sobě bolí, to jo :D

Souhlasim, kazdy toho neni schopen.

Ivano, já si myslím, že schopen je toho každý. Spíš je otázkou, zda to každý chce. A hlavně, co si vlastně pod těmi slovy PRÁCE NA SOBĚ představuje :)

Jsem přesvědčená, že na sobě vlastně pracuje každý. Každý, kdo se nad svým životem zamýšlí a nenechá se jím jen tak válcovat, ale ani to ho "nedře silou". Prostě žije jak umí a měřítkem je mu jeho vlastní spokojenost a taky spokojenost lidí kolem něj :jojo:

Souhlas, akorat, ze nekdo to bere jen tak okrajove treba  v ramci problemu, ktery ma a nekdo na jde pekne zgruntu a uplne zmeni mysleni , zivot.

mashanka napsal(a):

Wiki napsal(a):

"nemám zájem se předělávat"
Tato věta vytrženo z kontextu. A není důležité, kdo ji psal...

Slyšela jsem ji víckrát. Dodnes je pro mě otazníkem.
Tito lidé ji řekli třeba při výměně názorů, zároveň s dovětkem, že on přesně ví jak to je ..tudíž se nepotřebuje předělávat (!)

Tohle je pro mě nepochopitelné. Pro mě jsou neuvěřizelní lidé, kteří se nechtějí měnit a vyvíjet. Toto je moje snaha od kdy pamatuju. Poznávat, ptát se, srovnávat jak to je, pochopit základy psychologie, abych se vyznala v reakcích, v motivech, vidět všechny úhly pohledu...atd
velmi draze se platí tyto informace na školeních a v knihách. Tady se nabízejí tyto informace zdarma. jen si vybrat...není to nádhera? Dokonce si můžu určit v jaké oblasti chci informace získat.. Pravda nemusím přijímat všechny, nemusí se mi líbit všechny...

Nejde o to, že by člověk musel přijmout všechno, co mu kdo kde radí, ale samotná skutečnost, že se nechce měnit je nad rámec mého chápání. A vlastně je to moje celoživotní náplň...
Co znamená, že se člověk nechce měnit ("předělávat" ?!) ?

Musí být tedy spokojený.
Já trvale spokojeného člověka znám jednoho (je tomu spíš velmi blízko).
mně bude trvat celý život (doufám že dlouhý), abych na cestě ke spokojenosti byla co nejblíž.
Asi proto mi to vyráží dech a vlastně mě to nutí nějak tomu nevěřit.
Spokojený člověk se pozná. A nemusí ani moc mluvit.

Jenže, je potřeba v první řadě vidět ten rozdíl ve významu slov vyvíjet a předělávat - při vývoji zůstává podstata člověka stejná, jen se může, dejme tomu, zdokonalovat. Při předělání vznikne někdo jiný