Nedavno jsem se vdala. Manzel nyni ziskal novou praci v Praze, ktera je velmi zajimava a jeho kariere to pomuze. Problem je ten, ze nyni bydlime na Morave. Ja mam tady velmi dobrou praci, kde mi pred nedavnem zvysili plat a dali mi  najevo, ze s mou praci jsou spokojeni a ze se mnou pocitaji.

Manzeluv plan je ten, ze odejde do Prahy, tam zacne budovat nove hnizdo a ja po jeho zkusebni dobe tam za nim presidlim. Byt v kterem nyni bydlime stejne budeme muset opustit v listopadu, nebot v nem bude bydlet jeho babicka. Stehovala jsem se diky jeho kariere jiz nekolikrat, vzdy jsme ziskala dobre zamestnani a profitovala jsem na tom.

Nyni vsak do toho prichazi jeden z nasich planu - dite. Manzelovo reseni je, ze bych mohla otehotnet a byt s nim v Praze. Rizikove tehotenstvi z duvodu meho zdravi je predem zajisteno.  Ale ja ted vaham - neni pro me problem odejit z prace - bylo by to sice nefer k zamestnavateli, ale vim, ze v Praze bych mela praci. Problem je v tom, ze dite chci, ale nevim zda chci byt tehotna a pak i s nim v Praze. Nikoho tam neznam, byla bych sama v byte do vecera, nez se manzel vrati z prace. A varianta, ze se prestehuji do Prahy, kde budu pracovat nejmene rok, abych prosla zkusebni dobou a dostala se nekam vys, tak to odklada plan s ditetem na 2011. Podotykam, ze mi bude 30.

Proc to sem pisu? Chtela bych znat vas nazor, ci zkusenost jestli nekdo toto nekdy resil.

30 neni zadny kriticky vek. Muzes mit dite i pozdeji. Sla bych do Prahy.

Praha je krásné velké město,můžeš ji pomalu poznávat i s miminkem a je tam tolik mamin,které si rádi splknou,že určitě si nějakou známou dřív či později najdeš.Já bych mimino teda neodkládala,čas běží rychle a nevíš,jestli se to taky hned podaří.

Je mi 34, vdávám se za měsíc, ale o dítěti v nejbl. době JEŠTĚ nepřemýšlím. Takže si myslím, že "bude mi 30"... máš na dítě čas :-) Pojď do Prahy :-)

Já bych si našla práci a přestěhovala se s ním do Prahy.
Není nikde napsáno, že hned otěhotníš. Takže řešení vzhledem k těhotenství, které ještě není, bych nehledala. Dítě přijde, kdy bude chtít ono. Ne tehdy, na kdy bude plán. :)

Vlastní zkušenost nemám, znám ale maminu, co se s miminkem odstěhovala kdysi za Prahu, manžel byl logicky v práci, a ona doma. V místě bydliště nikoho moc neznala a nakonec to na ní nějak dolehlo. Projezdila tolik benzinu a protelefonovala tolik peněz, když jezdila za těmi "starými" přáteli, že se musel manža otáčet a do toho ho začala "stíhat", protože nebyl doma už vůbec.
Do roka si našel milenku...
Záleží čistě na tobě, Simonas. Jsou lidi, co si udělají přátele, ale jestli jsi introvert... :/
Další věc je, že někomu nevadí, že má babičku na hlídání 100 km daleko, někdo si to neumí bez pomoci představit.

Může si v Praze najít nové přátele... a s těmi "starými" lze udržovat bezplatné kontakty přes internet, psát si, telefonovat přes skype (zadarmo), i s obrazem... No a na kafe musí s těmi "novými" přáteli :-) A jednou za čas návštěvu "doma"... stejně jezdíme za rodiči, kteří bydlí v jiném městě... kvůli stěhování je taky "nevymažeme" ne? Tak lze občas dojet i za přáteli. A nebo oni za mnou.

Ahoj,když zůstaneš na Moravě,bude to žití na dvě strany.Bude tím trpět manželství.
Ty musíš vědět,co je pro tebe prioritní.

Názor můžeme mít každá jaký chceme, ale každý je jiný a záleží hlavně na tom, co cítíš ty.
Kupříkladu já jsem úplně jiná a tenhle model, kdy jeden (pořád tentýž) neustále následuje toho druhého za jeho úspěchem, by mi nevyhovoval, takže bych se v podobné situaci neocitla.

Kdyby přecejen, zůstala bych tam, kde jsem doma a manžela nechala pracovat v Praze, když to musí mít a dojížděl by na víkendy domů. Dělá to tak spousta lidí. V rizikovém těhotenství a na mateřské budeš stejně celé dny doma sama. Pokud má muž nějakou dobrou práci, těžko asi bude pracovat od 7 do 15. Obzvlášť v Praze. Tady musí být každý sakramentsky flexibilní, když si chce udržet dobrou práci.
Také je tady čím dál větší blázinec, neúnosný provoz, všude spousta turistů........
Ano, Praha bývala hezké město, než začala být přecpaná přivandrovalci z celého světa.

javena napsal(a):

Vlastní zkušenost nemám, znám ale maminu, co se s miminkem odstěhovala kdysi za Prahu, manžel byl logicky v práci, a ona doma. V místě bydliště nikoho moc neznala a nakonec to na ní nějak dolehlo. Projezdila tolik benzinu a protelefonovala tolik peněz, když jezdila za těmi "starými" přáteli, že se musel manža otáčet a do toho ho začala "stíhat", protože nebyl doma už vůbec.
Do roka si našel milenku...
Záleží čistě na tobě, Simonas. Jsou lidi, co si udělají přátele, ale jestli jsi introvert... :/
Další věc je, že někomu nevadí, že má babičku na hlídání 100 km daleko, někdo si to neumí bez pomoci představit.

je to pravda,každý jsme jiný,ale za zkoušku to stojí

Jasně že to může mít každý jinak... akorát já si teda neumím dost dobře představit, že bych v manželství fungovala tak, že bych bydlela X set km od manžela... a on by přijížděl jenom na víkendy... platil by 2 byty (v případě těhotenství, mateřství) a o děti by se staral a viděl by je jen o víkendu?

Možná pokud by to bylo na krátkou přechodnou dobu...

Jinak účel manželství je, aby ti dva byli spolu ne? :-) ... možná tomu nerozumím :-)

Nevím, jaký je pro koho účel manželství, já se vdávala z lásky - nejsem kočovný typ a ke kočovným typům mě ani nic netáhne, takže jsem v Praze potkala manžela, který je z Prahy.
Dnes, kdybych chtěla zakládat rodinu, dala bych přednost klidu Moravy. Dokonce uvažuji o tom, že až nebudu vázána ke své práci, z Prahy se odstěhuji - tohle už není to "moje" milované město. To je odkladitě veškeré pakáže světa

mashanka napsal(a):

To je odkladitě veškeré pakáže světa

Kde? :co: Já tu vidím samý příjemný a milý lidi :lol:

šla bych do Prahy
manželství mého přítele ztroskotalo právě na té vzdálenosti a v Praze si časem našel mě.

vím, že se ptáš na mateřství - to je otázka priorit a tu az tebe nikdo jiný nevyřeší. Můžeš potakt hned v domě nově přistěhovanou nastávající matku, stejnou, jako budeš ty a můžeš doma zůstat sama bez přátel.

:)

Martinka1 napsal(a):

Může si v Praze najít nové přátele... a s těmi "starými" lze udržovat bezplatné kontakty přes internet, psát si, telefonovat přes skype (zadarmo), i s obrazem... No a na kafe musí s těmi "novými" přáteli :-) A jednou za čas návštěvu "doma"... stejně jezdíme za rodiči, kteří bydlí v jiném městě... kvůli stěhování je taky "nevymažeme" ne? Tak lze občas dojet i za přáteli. A nebo oni za mnou.

Ano, dnes ano. Klukovi je už tak 8 ??? Ztratila jsem s nimi kontakt, ona se vdala a odstěhovala jinam, on - ani nevím... Tenkrát prostě tahle komunikace moc nebyla.
Nic to ale nemění.
Jestli nebude spokojená, skype jí posezení s přáteli a pocit, že tu sedí sama jako blbka s miminem nenahradí. A pracovní dobu v Praze známe všichni, ne? Flexibilní, loajální... přesčasy něco jako standard. ;)
Noví přátelé se s rizikovým těhotenstvím hledají špatně, ovšem je tu internet, že. :/
Je to na každém, jak si to zařídí...
Já bych si to rozmyslela a probrala s manželem. Už jen to, že to sem Simonas hodí "na sklo" o něčem svědčí, ne?

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

To je odkladitě veškeré pakáže světa

Kde? :co: Já tu vidím samý příjemný a milý lidi :lol:

Asi proto, žes tu nebyla před 10,20, 30..... lety - nemáš porovnání

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

To je odkladitě veškeré pakáže světa

Kde? :co: Já tu vidím samý příjemný a milý lidi :lol:

Asi proto, žes tu nebyla před 10,20, 30..... lety - nemáš porovnání

Jsem tu 11-tý rok... - ale ani neporovnávám, lidi se kterýma se setkávám si více-méně vybírám sama, v každém městě se najdou grázlové a v každém městě se najdou hodný lidi... dávám přednost těm druhým :-)

Určitě Tě neštve celých přes milión lidí kteří tu žijou... štvou Tě jenom vybraní jedinci ne? S tím se dá něco dělat... :-)

Simonas napsal(a):

ale nevim zda chci byt tehotna a pak i s nim v Praze

Chtela bych znat vas nazor, ci zkusenost jestli nekdo toto nekdy resil.

A i kdyby řešil, tak co? Ty nevíš, zda chceš být těhotná a s manželem v Praze, tak se zeptáš na internetu? Přece ti musí být jasné, že to řešilo spousta lidí a x z nich to udělalo a x ne.

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

To je odkladitě veškeré pakáže světa

Kde? :co: Já tu vidím samý příjemný a milý lidi :lol:

Asi proto, žes tu nebyla před 10,20, 30..... lety - nemáš porovnání

Akorát chci reagovat na to samé...;) . Jsem v Praze celý život, ale takhle mi to vážně nepřipadá. Asi záleží v jaké části bydlíš, jestli můžeš, zkus to trochu přiblížit?

Účelem manželství je, aby ti dva byli spolu??? :rolleyes:
Účelem manželství bylo, je a vždy bude rozmnožování a zajištění potomstva + ochrana majetku.
City do toho taháme až několik pár desítek let zpátky. :lol::lol:
Proto taky může vydržet i manželství, kde chlap jezdí dělat přes týden do Prahy a na víkendy se vrací za rodinou na moravu. Ona zajistí potřeby potomků z peněz, které vydělá tím, že je mimo domov a dobře to oba vědí. Když je doma, věnuje se ženě a dětem, přes týden funguje skype, mobil... jsou oba strašně fajn a mají hezký vztah. Všechno jde, když se lidi dohodnou... ;)

Ahoj, jestli to chapu spravne, tak dite chces, ale ne nutne okamzite. Myslim si tez, ze 30 neni kriticky vek, ale bylo by mozna dobre si promluvit s Tvym lekarem, jaka jsou konkretne u Tebe rizika "odkladani". Take zalezi na Tvych prioritach, je fakt, ze Ti nikdo nemuze zarucit, ze se nebudes mit nejake problemy s otehotnenim a ty se vzdy resi snadneji v mladsim veku.

Mne je 33 a resim tez aktualne problem "dite nebo kariera", na dite me trochu tlaci vek, ale na druhou stranu mam v Nemecku rozdelany doktorat s prestiznim stipendiem a nerada bych o nej prisla. Nejspis jeste par mesicu pockam. V mem pripade je to tak, ze navzdory "pokrocilemu" veku jsem zdrava a fit (takze nepredpokladam vetsi komplikace nez ty, ktere se mohou vyskytnout i u mladsich maminek) a navic si dovedu predstavit i bezdetny zivot (v pripade, ze by byly problemy). Takze tim padem se mi snadneji rozhoduje.

Jo a predstava, ze jsem sama doma na materske v cizim meste, kde nemam rodinu ani pratele, a jen cekam az manzel prijde z prace me uprimne desi.

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Kde? :co: Já tu vidím samý příjemný a milý lidi :lol:

Asi proto, žes tu nebyla před 10,20, 30..... lety - nemáš porovnání

Jsem tu 11-tý rok... - ale ani neporovnávám, lidi se kterýma se setkávám si více-méně vybírám sama, v každém městě se najdou grázlové a v každém městě se najdou hodný lidi... dávám přednost těm druhým :-)

Určitě Tě neštve celých přes milión lidí kteří tu žijou... štvou Tě jenom vybraní jedinci ne? S tím se dá něco dělat... :-)

V Praze si vybíráš, koho potkáš na ulici, vráží do tebe, smrdí, huláká  a žere v tramvaji, žebrá, krade auta i peněženky.......... ? :lol: :lol: :lol: To jedině, že žiješ někde na okraji a nevycházíš z domu, ne ? :lol:

Jo, uznávám že to jde - když se tak dohodnout, nebo když je to nutnost.
Ale v současném světě, je manželství I O CITECH. A tak když je možné se rozhodnout, být s manželem nebo ne (dobrovolně rozhodnout), tak bych se rozhodla BÝT S NÍM.

Ale je to o lidech, někomu se bude líp v manželství žít, když budou žít odděleně :-)

Tiffany napsal(a):

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Kde? :co: Já tu vidím samý příjemný a milý lidi :lol:

Asi proto, žes tu nebyla před 10,20, 30..... lety - nemáš porovnání

Akorát chci reagovat na to samé...;) . Jsem v Praze celý život, ale takhle mi to vážně nepřipadá. Asi záleží v jaké části bydlíš, jestli můžeš, zkus to trochu přiblížit?

Bydlím v centru, pracuji v centru a poslední 4 roky jezdím s tramvají, protože mě to celý život lákalo a teď teprve si to můžu dovolit - takže se denně pohybuji po Praze a z té výšky mi nic neunikne ;)

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Asi proto, žes tu nebyla před 10,20, 30..... lety - nemáš porovnání

Jsem tu 11-tý rok... - ale ani neporovnávám, lidi se kterýma se setkávám si více-méně vybírám sama, v každém městě se najdou grázlové a v každém městě se najdou hodný lidi... dávám přednost těm druhým :-)

Určitě Tě neštve celých přes milión lidí kteří tu žijou... štvou Tě jenom vybraní jedinci ne? S tím se dá něco dělat... :-)

V Praze si vybíráš, koho potkáš na ulici, vráží do tebe, smrdí, huláká  a žere v tramvaji, žebrá, krade auta i peněženky.......... ? :lol: :lol: :lol: To jedině, že žiješ někde na okraji a nevycházíš z domu, ne ? :lol:

Přichází ke mně pouze to, co vyzařuju... no nechci odbočovat na duchovní :lol: - to není o těch lidech ale o Tobě... jak to, že do mě nikdo nevráží, nikdo okolo mě nesmrdí, nehuláká, nežere v tramvaji, nežebrá a nevykrádá nám auto ani nekrade peněženku?

Že bych těch 11 let žila na okraji a nevycházela z domu? :lol:

Nic proti Tobě, ale nemyslím, že tohle by byl apriori problém Prahy.

Pokud takovéhle lidi potkáváš v Praze, budeš je potkávat i v Horní-Dolní. Akorát jich tam asi bude přiměřeně méně v poměru k počtu obyvatel...

mashanka napsal(a):

Tiffany napsal(a):

mashanka napsal(a):

Asi proto, žes tu nebyla před 10,20, 30..... lety - nemáš porovnání

Akorát chci reagovat na to samé...;) . Jsem v Praze celý život, ale takhle mi to vážně nepřipadá. Asi záleží v jaké části bydlíš, jestli můžeš, zkus to trochu přiblížit?

Bydlím v centru, pracuji v centru a poslední 4 roky jezdím s tramvají, protože mě to celý život lákalo a teď teprve si to můžu dovolit - takže se denně pohybuji po Praze a z té výšky mi nic neunikne

Aha... takže ty pocity jsou pracovní? Vidíš cos dříve neviděla?

Tak to je fakt, že v jiných městech to moc neuvidíš, až na pár výjimek v mnoha městech tramvaje nejezdí (aspoň u nás)...

Ale máš fajn práci :-)

... a taky je jasný, že když budeš pracovat na Hlaváku - tak tam uvidíš bezdomovce.
Pokud řídíš tramvaj - tak uvidíš všechny ty bezdomovce, kteří se v noci vozí tramvají, budou tam lidi smrdět, budou ožralí atd. - ale to není CELÁ PRAHA... prostě jsi na místě, kde je větší hustota těchhle lidí... protože ty tramvaje to tak nějak přitahují. Ale s tím jsi musela počítat, když jsi začla dělat tuhle práci ne? :-)

A taky by mě zajímalo, když tak zevšeobecňuješ - kolik procent lidí jsou takoví... tramvají jezdím - jako pasažér - a potkám bezdomovce tak jednou za X měsíců... takže řekněme velmi malé procento... ostatní lidi jsou normální, jako já a Ty...

Baví Tě ta práce? ...

Přece jako pracovník útulku pro bezdomovce (trochu nadsázka) se nebudu divit nad tím, že tam bezdomovci přicházejí, že smrdí a jsou ožralí atd. ...

Na tohle neexistuje žádná rada, jediné co můžeme udělat, je ti říct, jak bychom to udělaly nebo nedělaly my.

Pro mě osobně je prioritní moje manželství a od toho se odvíjí všechny moje aktivity. Víkendové manželství by pro mě bylo přijatelné jedině tehdy, kdyby to byla např. z ekonomických důvodů jediná možnost, a i tak jen na omezenou dobu. Kdybych s manželem nemohla být každý den, neprobírali bychom, co se stalo a co nás trápí, neseděli bychom spolu u večeře nebo vedle sebe každý na svém počítači, s prostým vědomím že ten druhý je hned vedle, chybělo by nám to oběma a náš vztah by to zcela jistě poznamenalo.

Teprve po manželství jsou pro mě na řadě děti. Je dobré je mít, když se na to cítíš, samozřejmě po třicítce klesá jak plodnost, tak šance na zdravé dítě (jasně, že spousta holek má zdravé děti i ke čtyřicítce, hovořím čistě statisticky a dobře vím, jaký je průměrný věk párů, které se léčí s neplodností). Bohužel dnes nikdy nevíš, jak to s miminem klapne nebo ne, můžete být jako většina párů a klapně vám to hned, ale taky se může vyskytnout problém a pak je každý rok hodně znát. Tím nechci říct, že je třeba zpanikařit a začít plodit, jen je to jeden aspekt, ke kterému je dobré přihlídnout, pokud do budoucna s dětmi počítáš. Donekonečna to prostě odkládat nejde, i když psychická vyrovnanost a připravenost je samozřejmě nejdůležitější (na druhé straně čekat do 40, až budu na dítě připravená, tak tě nejspíš v těch 40 čeká hodně blbé překvápko).

No a teprve po manželství a dětech je pro mě důležitá kariéra, takže té bych se věnovala tak, aby to nenarušovalo prioritu jedna a dvě. Takhle to mám ale já, nikomu to nevnucuju, ale asi si budeš muset podobný žebříček udělat sama a podle toho se rozhodnout, jak dál ;)

mashanka: jinak já jsem v Praze pracovala víc jak pět let u policie... a taky bych mohla říct, že všichni lidi jsou lumpové... protože s jinýma jsme v práci téměř nepřišli do styku :-) - ale já vím, že to tak není... to jenom díky té práci svět vidíš jinak než ostatní...

Martinko, teď něco napíšu, ale opravdu to nemyslím zle. :par:
Ty jsi prostě taková, že bys do toho šla a na rozdíl od ostatních bys jakýkoli náznak problému s manželem rozebrala. :D: Tak, jak to tady píšeš. Máš prostě kliku na partnera, který se nad tím zamyslí a dojdete pak k řešení.
Jenže, kolik chlapů to tak má? :vissla:
Víc je těch, co koukají jak trubci, co ti jako chybí, když jseš vlastně doma, jen si tak vaříš a uklízíš a teda se staráš o to dítě. Víš, co mě to stojí? A ty jsi tu jako sama? Co bych za to dal, já ale klid mít nemůžu, protože přijdu urvanej z práce/ chci mít klid aspoň o víkendu a ty zas něco řešíš. ;):D:D
:dumbom:
Každej si holt musí říct, co chce.

A pro Mashanku, nebyla jsem třeba na Pražským hradě několik let, neboť se mi z centra a přilehlých čtvrtí dělá :usch:.
Přitom jsem to milovala a tak před 15ti lety byla na Karlově mostě snad 2x do měsíce. :grater:
Teď se tam projít znamená drát se mezi davem, hlídajíce peněženku a strkajíce před sebou či táhnuvši za sebou děti... A koupit jim v centru zmrzku, limču... :co::vissla: To si fakt může dovolit spíše ten cizinec.

jak to máš udělat ty nevím, na to je každá z nás moc individuání, ale řeknu ti co bych udělala já...přestěhovala bych se za ním nechceš-li o něj časem přijít. Třicítka je tak tak na hraně prvního těhotenství, zvlášť když máš nějaké zdravotní potíže, ale rok na víc v tom už stejně nehraje roli...a neboj se i v Praze se rodí děti, záleží kde budete bydlet /jesti u Kunratickýho lesa nebo na Žižkově/,  v baráku nebo na pískovišti potkáš určitě plno mamin.

Martinko, bezdomovec v tramvaji 1x za X měsíců? :co:
Kde bydlíš? Já nejezdím každý den, nevyplatí se mi ani "tramvajenka", ale jak vlezu do MHD, NEJMÍŇ jednoho tam "mám".
Sedí u parčíku na křižovatce, v ulici, co jsou garáže, vypálili zrušené fotbalové hřiště... Já na ně narážím tedy poměrně často...

javena napsal(a):

Martinko, teď něco napíšu, ale opravdu to nemyslím zle. :par:
Ty jsi prostě taková, že bys do toho šla a na rozdíl od ostatních bys jakýkoli náznak problému s manželem rozebrala. :D: Tak, jak to tady píšeš. Máš prostě kliku na partnera, který se nad tím zamyslí a dojdete pak k řešení.
Jenže, kolik chlapů to tak má? :vissla:
Víc je těch, co koukají jak trubci, co ti jako chybí, když jseš vlastně doma, jen si tak vaříš a uklízíš a teda se staráš o to dítě. Víš, co mě to stojí? A ty jsi tu jako sama? Co bych za to dal, já ale klid mít nemůžu, protože přijdu urvanej z práce/ chci mít klid aspoň o víkendu a ty zas něco řešíš. ;):D:D
:dumbom:
Každej si holt musí říct, co chce.

A pro Mashanku, nebyla jsem třeba na Pražským hradě několik let, neboť se mi z centra a přilehlých čtvrtí dělá :usch:.
Přitom jsem to milovala a tak před 15ti lety byla na Karlově mostě snad 2x do měsíce. :grater:
Teď se tam projít znamená drát se mezi davem, hlídajíce peněženku a strkajíce před sebou či táhnuvši za sebou děti... A koupit jim v centru zmrzku, limču... :co::vissla: To si fakt může dovolit spíše ten cizinec.

...no ale zmrzlina z Pařížský nemá chybu :) taky ale nechápu kde berou ty ceny :dumbom:

Možná tady budu za "starou struktůru" :) , ale já v dilematu "dítě nebo kariéra" bych rozhodně volila dítě. Zvlášť kdyby mi bylo kolem 30 a víc. Protože (bohužel) věk na děti je u ženy omezený, a když se to prošvihne, už se to nikdy nedožene. A kariéru můžeš dělat kdykoli - třeba i v šedesáti.

A taky - dítě vám zůstává na celý život ( i když se dávno třeba osamostatnilo a žije na druhém konci světa) ale kariéra je velmi prchavá věc. Z okolí znám 1 bezdětný pár, nevím, zda děti mít nechtěli či nemohli. Posledních 15 let žili svojí společnou firmou, strašně je to bavilo, naplňovalo.Teď je jim kolem 45ti let, krize jejich firmu (a celý jejich obor) během chvíle smetla a mají prázdné ruce. Tedy-profesně se jistě ještě prosadí, začnou znovu v něčem jiném, ale dítě už nestihnou.

Já teď, když vím, jaké je to děti mít, neumím si představit život bez nich. Pro mě jsou děti nevětší radost,  taková životní konstanta, naplnění, hlavní smysl života (i když zdaleka ne jediný). A teď, když už jsou velké a potřebují mě jen zpovzdálí, tak mám čas i na to profesní prosazení, naplnění (slovo "kariéra" totiž  nemám ráda).
Takže já jsem si svého času naplno užila dětí, dala jim maximum lásky, času a péče, a teď mám druhou půlku života na svou milovanou profesi , na koníčky a na další seberealizaci. Ale opačně to bohužel nejde... :(

Dekuji za postrehy a nazory. Manzel se sice vzdy v zajmu sve kariery odstehoval do jineho mesta a ja ho vzdy nasledovala a nasla si zamestnani. Nakonec to vzdy dopadlo tak, ze ja jsem v praci byla lepe financne hodnocena, vice oblibena. Pak se rozhodne vzit vyssi nabidku v jinem meste a ja nasledne vsechno pretrham a jdu za nim. Toto se stalo jiz 3x. Ja nepotrebuji aby me nekdo zivil, kdybych byla tehotna, tak i tak bych pracovala z domu pres pocitac. Jde jen o to, ze mam pocit, ze kdybych byla ja vic drava a rekla - jdeme do Bratislavy, tak by se asi manzel stavel na zadni....
protoze on chce byt ten uspesny, on chce byt ten zivitel, on se chce o me postarat..
Vadi mi neustale zacinani znovu. Kdyz pak jdu na pohovor tak na me vsichni hledi, ze nevydrzim v praci. Pritom to neni o me, ale o mem karierou posedlem manzelovi.

tak to možná bude někde chyyba

Simonas napsal(a):

Dekuji za postrehy a nazory. Manzel se sice vzdy v zajmu sve kariery odstehoval do jineho mesta a ja ho vzdy nasledovala a nasla si zamestnani. Nakonec to vzdy dopadlo tak, ze ja jsem v praci byla lepe financne hodnocena, vice oblibena. Pak se rozhodne vzit vyssi nabidku v jinem meste a ja nasledne vsechno pretrham a jdu za nim. Toto se stalo jiz 3x. Ja nepotrebuji aby me nekdo zivil, kdybych byla tehotna, tak i tak bych pracovala z domu pres pocitac. Jde jen o to, ze mam pocit, ze kdybych byla ja vic drava a rekla - jdeme do Bratislavy, tak by se asi manzel stavel na zadni....
protoze on chce byt ten uspesny, on chce byt ten zivitel, on se chce o me postarat..
Vadi mi neustale zacinani znovu. Kdyz pak jdu na pohovor tak na me vsichni hledi, ze nevydrzim v praci. Pritom to neni o me, ale o mem karierou posedlem manzelovi.

A mluvili jste o tom s manželem někdy? Řekla jsi mu to, co píšeš tady na babinetu? A jestli jo, jak na to reagoval?

Tak skúste násjť nejaký kompromis. Pokiaľ ide o "kariéra versus dieťa", to si asi každý musí rozhodnúť sám ,ale s názorom Blossom "kariéru môžeš robiť aj v 60" nesúhlasím. Od kamošky z personálnej agentúry viem, že byť žena je hendikep, mať deti je hendikep a mať nad 40 je neodpustiteľný hendikep. Žena a matka and 40 je už skoro nezamestnateľná - a to prosím v hlavnom meste SR! Nie všetci môžeme byť podnikatelia, Blossom...

Simonas napsal(a):

Dekuji za postrehy a nazory. Manzel se sice vzdy v zajmu sve kariery odstehoval do jineho mesta a ja ho vzdy nasledovala a nasla si zamestnani. Nakonec to vzdy dopadlo tak, ze ja jsem v praci byla lepe financne hodnocena, vice oblibena. Pak se rozhodne vzit vyssi nabidku v jinem meste a ja nasledne vsechno pretrham a jdu za nim. Toto se stalo jiz 3x. Ja nepotrebuji aby me nekdo zivil, kdybych byla tehotna, tak i tak bych pracovala z domu pres pocitac. Jde jen o to, ze mam pocit, ze kdybych byla ja vic drava a rekla - jdeme do Bratislavy, tak by se asi manzel stavel na zadni....
protoze on chce byt ten uspesny, on chce byt ten zivitel, on se chce o me postarat..
Vadi mi neustale zacinani znovu. Kdyz pak jdu na pohovor tak na me vsichni hledi, ze nevydrzim v praci. Pritom to neni o me, ale o mem karierou posedlem manzelovi.

3x - během jakého období?
"protoze on chce byt ten uspesny, on chce byt ten zivitel, on se chce o me postarat.." - to bych vnímala jako pozitivní jev...

Jinak v Praze jsou mateřská centra, určitě bys tady nebyla sama... nedávno jsem byla v jednom na semináři a vypadalo to tam moc pěkně :-) A to nebude jediné v celé Praze...

No a pokud je manžel hodně úspěšný... hodně se Ti příčí být žena v domácnosti? Nebo pracovat z domu přes internet - tj. mám na mysli, jestli jedna veleúspěšná kariéra doma nestačí... - i když pokud Tě práce hodně baví a naplňuje, tak chápu, že se jí nechceš vzdát... :-)

Jen mám pocit, že dva kariéristi doma, musí být náročné... (zatím se Ty podřizuješ, viz to stěhování - ale kdyby sis postavila hlavu viz ta Bratislava, tak by byl problém)

Simonas.
Rozhoduješ se ty. Musíš si umět odpovědět na otázku. Stěhuji se tam, protože já skutečně chci. Já. Nebo je to kvůli manželově karieře? Počítá vůbec manžel s tím, že zůstantete doma? Já tak citím, že už je rozhodnuto a ty teď váháš a chceš potvrzení ,že děláš dobře, že s ním jdeš do Prahy. Ale to bohužel nedostaneš. To je skutečně jen na tobě. A rozhoduj se dobře. Abys za  5 let nevyčítala manželovi, že jsi tam šla jen kvůli němu. To by bylo nefér.
Pokud jsi fit, zdravá, děti mít můžete. Proč to nezkusit. Poslouchej svůj vnitřní hlas. On radí dobře. Já ho často potlačovala rozumem, neposlouchala ho a většinou to šlo do kopru.

Já osobně byla v praze 1,5 roku. Zdrhla jsem zpět do menšího města. Teď tam jedu na návštěvu a zase rychle a ráda zpět. Ale to jsem já. Před 10ti lety jsem byla mladší holka,která flámovala, ponocovala, šla ráda tančit. Ted je mi 30cet a začínám mít ráda klid. Pohodu, občas kino, knížka.
Hodně lidí do Prahy jede za tou prací. A pak zjistí, že tam je od rána do večera, vidí se jen u večeře, hluk, plno lidí. Hodně mých známých se vrací po několika letech zpět. Ale to je pouze můj postřeh.

Přeji ti, ať se rozhodneš co nejlépe.

Kukačka napsal(a):

tak to možná bude někde chyyba

Souhlasím s kukačkou. Nějaká chyba ve vztahu.

Selima napsal(a):

Tak skúste násjť nejaký kompromis. Pokiaľ ide o "kariéra versus dieťa", to si asi každý musí rozhodnúť sám ,ale s názorom Blossom "kariéru môžeš robiť aj v 60" nesúhlasím. Od kamošky z personálnej agentúry viem, že byť žena je hendikep, mať deti je hendikep a mať nad 40 je neodpustiteľný hendikep. Žena a matka and 40 je už skoro nezamestnateľná - a to prosím v hlavnom meste SR! Nie všetci môžeme byť podnikatelia, Blossom...

Souhlasim se Selimou. V nekterych profesich je treba si vybudovat nejakou pozici do urciteho veku, pokud je chcete vykonavat na spickove urovni. Studovala jsem medicinu a vim, ze klinickou medicinu uz nikdy delat nebudu - jsem uz na to stara. Tez si tezko dovedu predstavit, ze bych zacinala s vedeckou praci "od piky" po tricitce a dvou materskych dovolenych.

Je to o prioritach, a jak uz tu bylo x-krat receno, kazdy je ma jinak nastavene. Zena, ktera se snazi skloubit materstvi a karieru vzdy trochu riskuje (samozrejme proc ne?). Nelze vsak rici jednoznacne, "jdi na materskou, karieru odloz, nic ti neutece".

Ja bych dala prednost diteti.Myslim,ze tve biologicke hodiny tikaji.Je te 30 let a muze se stat,ze neotehotnis hned a leta te utikaji.Navic plodnost se vekem snizuje a mit pubertaka v 60 letech to neni urcite zadny med.

Přednost dítěti může dát autorka klíďo i s tím, že zvolí přestěhování do Prahy.
Ale myslím, že problém je jinde. Přesně v tom, že to cítí tak, že se furt přizpůsobuje ona. Že ji to vadí.

Vadi mi neustale zacinani znovu

anais. de.
Tak u ženy lékařky, už vůbec musíš hodně zvažovat. Tam jsou ženy opravdu v nevýhodě.
No a o diskriminaci žen a zaměstnání, to se už vůbec nebudu vyjadřovat.
ALe nějaký kompromis jde vždy udělat.

Sice to s tématem nesouvisí, ale souhlasím s Mashankou, že Praha není rozhodně tak růžová jak se mnohým zdá. Pro práci ano...je zde mnoho příležitostí. Ale taky mnoho nástrah, feťáci, bezdomovci, pochybný individua jsou na každým rohu, tak to prostě je. O vlastní dítě bych se tady bála 1000*víc než někde v klídku na Vysočině.

Ohledne dvou karier doma. My mame vystudovany stejny obor, oba jsme soutezivi, oba jsme temer stejne stari. Ja rada chodim do prace, zatim me to bavi a navic ziskala jsem za sve vysledky nekolik oceneni. Osobne si myslim, ze Praha je jen nase dalsi destinace - na dlouho to nevidim. Nebojim se tam jit, jiz jsem zde i pracovala. Ale prijde mi, ze manzel " ve svem, ale i potazme rodinem zajmu" chce vydelavat penize a snad i jeho tajnym pranim je abych byla doma. Jeho maminka nikdy nepracovala a jeho tatinek ma celozivotni servis.A Praha neni destinace na trvalo, predpokladam, ze dalsi etapa bude zcela jiste nekde v zahranici.

Souhlasím, že 30 není žádný kritický věk, ale člověk nikdy neví bohužel dopředu, jak se mu bude nebo nebude dařit těhotnět a přece jen, když se dříve začne, je pak více času řešit případné problémy.

Já, když jsem se rozhodla odsunout mateřství za třicítku, předem jsem se připravila i na variantu, že zůstanu bezdětná. Pokud by to u tebe nebyl problém, klidně těhotenství odlož.

Stěhování se kvůli kariéře...tady asi hodně záleží na vašich příjmech...pokud je stěhování spojeno s velmi slušným přilepšením si, tak je asi opodstatnělé, pokud  efekt není takový, nestěhovala bych se.

Bydlet v Praze s dětmi bych nechtěla ani za nic...ostatně ani bez dětí, takže to je asi jen můj problém.

Každopádně budeš na rizikovce celé dni doma sama, manžel bude v práci. nikde jsi nepsala, jak se seznamuješ s novými lidmi, jestli je to pro tebe brnkačka nebo problém. Taky na tom hodně záleží. Jako těhotná ale nebudeš asi mít nikoho k sobě...za maminama asi na písek chodit nebudeš a ostatní ženské budou do večera v práci jako tvůj manžel.

Báro, to je velmi relativní. Bydleli jsme v krásné zapadlé vesničce. Bála jsem se, že by syn jezdil na jazykovou základku do okresního města.
A pak si hrál v lesíku kousek od baráčku a - potkal tam exhibicionistu. :)

Já jsem fatalista. Pokud se něco stát má, stane se to, i kdybychom dítě schovali do truhly a nevypouštěli ho ven. :) Tohle bych vůbec neřešila, co je pro dítě bezpečnejší.

A taky, Simčo, proč řešit rizikovku? Za prvé, vůbec nemusíš otěhotnět, což doufám nenastane. Za druhé, pokud otěhotníš, není nikde psáno, že budeš mít rizikovku. A pokud vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ano, tak budeš mít vycházky celé dny, pokud se nebudeš otvírat a nebude hrozit předčasný porod. Maminky na rizikovce fakty nejsou vězňové.
Vlastní zkušenost.
Tak proč už teď řešit rizikové těhotenství a zavření se doma? :co:

Myslím, že tvůj manžel si až moc zvykl na to, jak jednodušše a snadno ustoupíš jeho kariéře...Jak by se zachoval on, kdyby byl na tvém místě?

:offtopic: já Prahu miluju :hjarta: má své klady a zápory jako každé větší město. S tím by se mělo už tak nějak dopředu asi počítat, ne? ;)

Klubko napsal(a):

anais. de.
Tak u ženy lékařky, už vůbec musíš hodně zvažovat. Tam jsou ženy opravdu v nevýhodě.
No a o diskriminaci žen a zaměstnání, to se už vůbec nebudu vyjadřovat.
ALe nějaký kompromis jde vždy udělat.

Jasne, taky verim tomu, ze to nejak pujde.

Dite chci a asi by me mrzelo, kdyby se ukazalo, ze ho mit nemuzu. Na druhou stranu nelze rict, ze bych litovala, ze jsem ho nemela driv (a to ani v pripade, ze se ho uz nedockam). Proste na to nebyla (z meho pohledu) vhodna situace. Ale samozrejme jsou i takovi, pro ktere je rodicovstvi hlavnim smyslem zivota, a pro ty by asi bylo lepsi moc neodkladat.

Co se tyce Simony se mi ale zda, ze otazka "kariera nebo dite" neni hlavnim primarni, spis je tam nejaky problem v dohode mezi manzeli ...

Ale prijde mi, ze manzel " ve svem, ale i potazme rodinem zajmu" chce vydelavat penize a snad i jeho tajnym pranim je abych byla doma. Jeho maminka nikdy nepracovala a jeho tatinek ma celozivotni servis.A Praha neni destinace na trvalo, predpokladam, ze dalsi etapa bude zcela jiste nekde v zahranici.


Tohle je ten problém, tady bych se zaměřila nejvíce. Proč mu to vadí? Má pocit, že teď doma není všechno v pohodě? Provoz domácnosti, přeci táhnout oba,ne?
Nemusí přeci kopírovat vzor z rodiny?
Fakt si to v klidu vyříkejte, protože pak můžou nastat problémy, když budeš chtít po mateřské do práce. Ano,hodně pánů nedokáže snést, že jejich žena vydělává více a je úspěšnější. Mají pocit, že jsou ti slabší, že stále můž má živit rodinu. V tom musíte mít jasno.

Toto proc to sem pisu hlavne souvisi s ditetem. Jde o to, ze ja si nedokazi predstavit, ze budu doma rozhozena hormonalnimi pochody a budu proste cekat, az se manzel vrati domu zpatky. On bude chtit mit klid pripadne se bavit o praci a ja se budu bavit o cem? O tom, ze jsem sama, ze me to nebavi a pripadne, ze dite dela pokroky. To prece nejde, dite ze zacatku je odkazane na matku a potrebuje servis a ja nevim zda do toho za takovych podminek chci jit. Tady na Morave ve stejnem meste mam mamku, kamaradky mam v rodnem meste cca 100 km vzdalem, ale jezdim za nimi o víkendu. Navic dite neni hracka, kterou bych odlozila - potrebuje sve zazemi. Tudiz si myslim, ze me ceka v budoucnu kariera maximalne manzelky v domacnosti. A proto jsem prece nestudovala nekolik let. A s manzelem jsme se o tom bavili a on to neresi, on si mysli, ze se to NEJAK zvladne.

Simonas napsal(a):

Ohledne dvou karier doma. My mame vystudovany stejny obor, oba jsme soutezivi, oba jsme temer stejne stari. Ja rada chodim do prace, zatim me to bavi a navic ziskala jsem za sve vysledky nekolik oceneni. Osobne si myslim, ze Praha je jen nase dalsi destinace - na dlouho to nevidim. Nebojim se tam jit, jiz jsem zde i pracovala. Ale prijde mi, ze manzel " ve svem, ale i potazme rodinem zajmu" chce vydelavat penize a snad i jeho tajnym pranim je abych byla doma. Jeho maminka nikdy nepracovala a jeho tatinek ma celozivotni servis.A Praha neni destinace na trvalo, predpokladam, ze dalsi etapa bude zcela jiste nekde v zahranici.

Pokud takový vzor měl u rodičů, lze předpokládat, že podvědomě (nebo i vědomě) k němu bude tíhnout taky.

Tobě na Tvé práci hodně záleží, viď?

Simonas napsal(a):

Toto proc to sem pisu hlavne souvisi s ditetem. Jde o to, ze ja si nedokazi predstavit, ze budu doma rozhozena hormonalnimi pochody a budu proste cekat, az se manzel vrati domu zpatky. On bude chtit mit klid pripadne se bavit o praci a ja se budu bavit o cem? O tom, ze jsem sama, ze me to nebavi a pripadne, ze dite dela pokroky. To prece nejde, dite ze zacatku je odkazane na matku a potrebuje servis a ja nevim zda do toho za takovych podminek chci jit. Tady na Morave ve stejnem meste mam mamku, kamaradky mam v rodnem meste cca 100 km vzdalem, ale jezdim za nimi o víkendu. Navic dite neni hracka, kterou bych odlozila - potrebuje sve zazemi. Tudiz si myslim, ze me ceka v budoucnu kariera maximalne manzelky v domacnosti. A proto jsem prece nestudovala nekolik let. A s manzelem jsme se o tom bavili a on to neresi, on si mysli, ze se to NEJAK zvladne.

Halt sis pak měla vzít někoho jiného.
Myslím, že nemáš v hlavičce srovnáno, co vlastně chceš ty sama.

Ale prijde mi, ze manzel " ve svem, ale i potazme rodinem zajmu" chce vydelavat penize a snad i jeho tajnym pranim je abych byla doma. Jeho maminka nikdy nepracovala a jeho tatinek ma celozivotni servis.A Praha neni destinace na trvalo, predpokladam, ze dalsi etapa bude zcela jiste nekde v zahranici.


Tohle je ten problém, tady bych se zaměřila nejvíce. Proč mu to vadí? Má pocit, že teď doma není všechno v pohodě? Provoz domácnosti, přeci táhnout oba,ne?
Nemusí přeci kopírovat vzor z rodiny?
Fakt si to v klidu vyříkejte, protože pak můžou nastat problémy, když budeš chtít po mateřské do práce. Ano,hodně pánů nedokáže snést, že jejich žena vydělává více a je úspěšnější. Mají pocit, že jsou ti slabší, že stále můž má živit rodinu. V tom musíte mít jasno.

Simonas, trochu mi to připadá, že jste jako dva pracovní rivalové, ne manželé  (ber to s nadsázkou :D) Záleží jenom na tobě, co je pro tebe momentálně důležitější, jestli práce nebo dítě.

Kariéra se dá dělat vždycky, děti ne.

jedna otázka, jak dlouho jste spolu? jste spolužáci? po jaké době jste se brali?
aha..víc otázek...

Simonas napsal(a):

Toto proc to sem pisu hlavne souvisi s ditetem. Jde o to, ze ja si nedokazi predstavit, ze budu doma rozhozena hormonalnimi pochody a budu proste cekat, az se manzel vrati domu zpatky. On bude chtit mit klid pripadne se bavit o praci a ja se budu bavit o cem? O tom, ze jsem sama, ze me to nebavi a pripadne, ze dite dela pokroky. To prece nejde, dite ze zacatku je odkazane na matku a potrebuje servis a ja nevim zda do toho za takovych podminek chci jit. Tady na Morave ve stejnem meste mam mamku, kamaradky mam v rodnem meste cca 100 km vzdalem, ale jezdim za nimi o víkendu. Navic dite neni hracka, kterou bych odlozila - potrebuje sve zazemi. Tudiz si myslim, ze me ceka v budoucnu kariera maximalne manzelky v domacnosti. A proto jsem prece nestudovala nekolik let. A s manzelem jsme se o tom bavili a on to neresi, on si mysli, ze se to NEJAK zvladne.

Jasně že si to myslí... jeho maminka to taky přece zvládla... :-)

Asi byste si s manželem měli promluvit, jak si svoji budoucnost představujete ne? Nechodíte okolo toho jako kolem horké kaše? Takové zásadní věci, v tom přece musíte mít oba jasno (měli byste), jako kam v manželství směřujete a jak si představujete další společný život...

Taky mě překvapuje, že manžel Ti "oznámí"??? že se stěhuje, a ani se s Tebou neporadil? Nebo jste to spolu předem neprobírali?

majkafa napsal(a):

Simonas napsal(a):

Toto proc to sem pisu hlavne souvisi s ditetem. Jde o to, ze ja si nedokazi predstavit, ze budu doma rozhozena hormonalnimi pochody a budu proste cekat, az se manzel vrati domu zpatky. On bude chtit mit klid pripadne se bavit o praci a ja se budu bavit o cem? O tom, ze jsem sama, ze me to nebavi a pripadne, ze dite dela pokroky. To prece nejde, dite ze zacatku je odkazane na matku a potrebuje servis a ja nevim zda do toho za takovych podminek chci jit. Tady na Morave ve stejnem meste mam mamku, kamaradky mam v rodnem meste cca 100 km vzdalem, ale jezdim za nimi o víkendu. Navic dite neni hracka, kterou bych odlozila - potrebuje sve zazemi. Tudiz si myslim, ze me ceka v budoucnu kariera maximalne manzelky v domacnosti. A proto jsem prece nestudovala nekolik let. A s manzelem jsme se o tom bavili a on to neresi, on si mysli, ze se to NEJAK zvladne.

Halt sis pak měla vzít někoho jiného.
Myslím, že nemáš v hlavičce srovnáno, co vlastně chceš ty sama.

Tak jsem nějak nepochopila, jestli Síma ví, zda děti někdy chce nebo nechce...? Holt jestli je chce tak se bude muset trochu obětovat a ne jen honit kariéru.

A s manzelem jsme se o tom bavili a on to neresi, on si mysli, ze se to NEJAK zvladne.

No jasně, ty to nějak zvládneš, ne? Taková šikovná, si poradíš. Hlavně ať on nic moc nemusí řešit. :dumbom:
Tak mu schválně řekni, že sis to nechala projít hlavou a do Prahy s ním nepůjdeš a zkusíte to s tím dojížděním. Co on na to... Třeba to začne řešit.

Blossom napsal(a):

Možná tady budu za "starou struktůru" :) , ale já v dilematu "dítě nebo kariéra" bych rozhodně volila dítě. Zvlášť kdyby mi bylo kolem 30 a víc. Protože (bohužel) věk na děti je u ženy omezený, a když se to prošvihne, už se to nikdy nedožene. A kariéru můžeš dělat kdykoli - třeba i v šedesáti.

A taky - dítě vám zůstává na celý život ( i když se dávno třeba osamostatnilo a žije na druhém konci světa) ale kariéra je velmi prchavá věc. Z okolí znám 1 bezdětný pár, nevím, zda děti mít nechtěli či nemohli. Posledních 15 let žili svojí společnou firmou, strašně je to bavilo, naplňovalo.Teď je jim kolem 45ti let, krize jejich firmu (a celý jejich obor) během chvíle smetla a mají prázdné ruce. Tedy-profesně se jistě ještě prosadí, začnou znovu v něčem jiném, ale dítě už nestihnou.

Já teď, když vím, jaké je to děti mít, neumím si představit život bez nich. Pro mě jsou děti nevětší radost,  taková životní konstanta, naplnění, hlavní smysl života (i když zdaleka ne jediný). A teď, když už jsou velké a potřebují mě jen zpovzdálí, tak mám čas i na to profesní prosazení, naplnění (slovo "kariéra" totiž  nemám ráda).
Takže já jsem si svého času naplno užila dětí, dala jim maximum lásky, času a péče, a teď mám druhou půlku života na svou milovanou profesi , na koníčky a na další seberealizaci. Ale opačně to bohužel nejde... :(

Tak já mám sice ještě malé děti, ale souhlasím s Blossom. Takže to asi budu taky stará struktura...:lol: .

Osobne si myslim, ze prapuvod naseho problemu je v nasi soutezivosti. On chce byt uspesny, dokonaly,  ale zaroven chce mit doma full servis. To vsak kdyz oba pracuji fakt nejde. Ja pravidelne chodim z prace kolem seste, on o neco driv a vyzvedava me, nebot musi prejet cele mesto. Z tohoto duvodu nemuze ocekavat, ze bude denne doma naklizeno, navareno. O vikendu si jezdime odpocinout do meho rodneho mesta, kde ja jsem s kamaradkama a on na 4 hodiny zmizi na golfu.

Simonas napsal(a):

Osobne si myslim, ze prapuvod naseho problemu je v nasi soutezivosti. On chce byt uspesny, dokonaly,  ale zaroven chce mit doma full servis. To vsak kdyz oba pracuji fakt nejde. Ja pravidelne chodim z prace kolem seste, on o neco driv a vyzvedava me, nebot musi prejet cele mesto. Z tohoto duvodu nemuze ocekavat, ze bude denne doma naklizeno, navareno. O vikendu si jezdime odpocinout do meho rodneho mesta, kde ja jsem s kamaradkama a on na 4 hodiny zmizi na golfu.

No právě... to by mohlo být ono. Ono ve vztahu nemůžou být oba "vedoucí"... to může být jenom jeden... z vás.

Pokud vyděláváte hodně - není problém si najmout kuchařku, uklizečku... to není ten pravý problém, je to jen zástupný...

On by doma chtěl mít ženu v domácnosti, a Ty nechceš.

Dokud TOHLE nevyřešíte, tak se v tom budete pořád plácat... podle mě...

Zatím to nějak funguje... ale až budete mít děti, někdo tu úlohu matky/hospodyně bude muset zaujmout... a myslím, že ON se do toho hnát zrovna nebude :-)

Tehotenstvi v tomto pripade znamena, ze bude mit v Praze full servis, nebot bych byla doma.
Kdyz jsme se bavili o tom, ze ja se prizpusobuji ve stehovani za jeho karierou, tak mi rek, ze jsem z toho taky tezila, ze diky tomu mam taky zajimavy zivotopis. Ohledne toho, ze ja bych zustala tady doma a on dojizdel. Puvodne to melo byt na 3 dny v Praze a dva dny tady. Ted se situace otocila a je to cely tyden tam. Myslim si, ze jsme prilis mladi manzele na to, abychom zvladlli se vidat jen o vikendu.

Báro,
jestli bereš mít děti, jako "oběť" pro rodinu, tak je taky něco špatně? Někdo prostě přemýšlí jestli práci nebo děti. Já Simonas chápu. Nemám přítele, nemusím to řešit,ale tak mám strach, že budu 3 a více let na mateřské a utírat pr.... Taky nejsem zrovna typ, který má rád stereotyp a ráda si vyrazím. Taky by mě štvalo, že já budu doma a muž furt v práci.

No, tebe by sa asi život, zmenil materstvom HODNE. Jemu zrejme vôbec. Ujasnite si, či je ochotný nejako prispôsobiť svoj životný štýl prípadnej zmenenej situácii. Ak nie - ja by som do dieťaťa nešla a možno by som sa pobzerala aj po inom manželovi. Toto sú zásadné otázky, a ak sa v nich nezhodnete, je jedno, že máte spoločné koníčky a názor na Kleeho tvorbu. :jojo:

Ohledne role v domacnosti on  doma a ja  v praci. Ono to jednou kdyz menil praci tak i bylo, nebot musel zustat mesic doma. A byl spokojeny, uvaril si, nakoupil si, uklidil si, vypral a vyzehlil a liboval si, ze mi dokazal, ze to zvladne sam a ze to teda zadna hruza prace neni....

Simonas napsal(a):

Ohledne role v domacnosti on  doma a ja  v praci. Ono to jednou kdyz menil praci tak i bylo, nebot musel zustat mesic doma. A byl spokojeny, uvaril si, nakoupil si, uklidil si, vypral a vyzehlil a liboval si, ze mi dokazal, ze to zvladne sam a ze to teda zadna hruza prace neni....

Jenže mít dítě znamená zůstat několik let doma... ?

Simonas, to přece musíš vědět ty, jestli chceš být doma s dítětem několik let nebo ne. Nebo jste zvažovali i možnost, že by na maeřské zůstal manžel?

Psala jsi, že bys mohla pracovat na PC doma (v těhotenství i na mateřské), tak kde je problém?

Simonas napsal(a):

Osobne si myslim, ze prapuvod naseho problemu je v nasi soutezivosti. On chce byt uspesny, dokonaly,  ale zaroven chce mit doma full servis. To vsak kdyz oba pracuji fakt nejde. Ja pravidelne chodim z prace kolem seste, on o neco driv a vyzvedava me, nebot musi prejet cele mesto. Z tohoto duvodu nemuze ocekavat, ze bude denne doma naklizeno, navareno. O vikendu si jezdime odpocinout do meho rodneho mesta, kde ja jsem s kamaradkama a on na 4 hodiny zmizi na golfu.

vy si děti nepořizujte vůbec
kočka to spraví, ta doma vydrží i 2 dny sama

Kukačka napsal(a):

Simonas napsal(a):

Osobne si myslim, ze prapuvod naseho problemu je v nasi soutezivosti. On chce byt uspesny, dokonaly,  ale zaroven chce mit doma full servis. To vsak kdyz oba pracuji fakt nejde. Ja pravidelne chodim z prace kolem seste, on o neco driv a vyzvedava me, nebot musi prejet cele mesto. Z tohoto duvodu nemuze ocekavat, ze bude denne doma naklizeno, navareno. O vikendu si jezdime odpocinout do meho rodneho mesta, kde ja jsem s kamaradkama a on na 4 hodiny zmizi na golfu.

vy si děti nepořizujte vůbec
kočka to spraví, ta doma vydrží i 2 dny sama

Křečík i týden :lol:

Muj puvodni plan byl, ze zustane ve meste, kde zijeme nyni. Pokud se mi podari otehotnet, tak zustanu doma s ditetem 1/2 az rok. Pracovala bych potom na pul uvazku dalsi rok a mamka by mi dite pohlidala. Nyni je situace zcela jina, ja bych musela byt v Praze s ditetem delsi dobu doma, nebot by mi nikdo nepomohl. Pracovat z domu sice muzu, ale je to docasne reseni a neni to ono. Nevim jestli nekdo ma takovou zkusenost, ale ja mam pocit, ze kdyz pracuji z domu, tak te praci nedavam maximum, nebot veci odkladam, mam spoustu casu, nemam nad sebou bic a zacnu se otravovat sama sebou.

Simonas napsal(a):

Muj puvodni plan byl, ze zustane ve meste, kde zijeme nyni. Pokud se mi podari otehotnet, tak zustanu doma s ditetem 1/2 az rok. Pracovala bych potom na pul uvazku dalsi rok a mamka by mi dite pohlidala. Nyni je situace zcela jina, ja bych musela byt v Praze s ditetem delsi dobu doma, nebot by mi nikdo nepomohl. Pracovat z domu sice muzu, ale je to docasne reseni a neni to ono. Nevim jestli nekdo ma takovou zkusenost, ale ja mam pocit, ze kdyz pracuji z domu, tak te praci nedavam maximum, nebot veci odkladam, mam spoustu casu, nemam nad sebou bic a zacnu se otravovat sama sebou.

A VÁŠ (společný) původní plán byl? ;)

To ze jsem to napsala ve forme ja, neznamena ze jsme se na tom neshodli - toto byl nas puvodni plan.

Simonas napsal(a):

To ze jsem to napsala ve forme ja, neznamena ze jsme se na tom neshodli - toto byl nas puvodni plan.

Tak jste se OBA shodli i na jeho změně, ne? Tak v čem je problém? Že jsi odsouhlasila něco, s čím jsi vnitřně nebyla v souladu?

Simčo, já to vidím tak, že byste si s manželem měli sednout a popovídat, co Ti na současném stavu vadí. Očividně nejsi spokojená, zatímco manžel ano. Měl by vědět, co Tě trápí. Teprve pak s tím může(te) něco dělat.

Puvodne bylo dohodnuto, ze bude 3 dny  v Praze a dva dny tady + vikend. Toto bylo krajni reseni, kdyz rekl o sve nabidce. Nyni je to tak, ze je to jen Praha cely tyden.

Simonas napsal(a):

Puvodne bylo dohodnuto, ze bude 3 dny  v Praze a dva dny tady + vikend. Toto bylo krajni reseni, kdyz rekl o sve nabidce. Nyni je to tak, ze je to jen Praha cely tyden.

A to rozhodl sám bez Tebe?
Já bych to viděla tak, že prvotně by to měl probrat s Tebou jako s manželkou ne? A teprve potom v práci kývnout na 5-ti denní práci v Praze...
... teda pokud pro něj práce není přednější než jeho manželka?

Nebo jestli jsi s tím souhlasila... tak to bere jako hotovu věc.

I když, mohla jsi změnit názor - o tom by taky měl vědět :-) Jinak se k tomu nemůže nijak postavit...

Třeba kdyby věděl jak Tě to trápí, tak by svoje rozhodnutí změnil?

Ale on to vi, my jsme o tom nekolikrat mluvili. Rikal, ze to dela pro nase dobro. Ze na tom jenom ziskam, at jiz pujdu do prace nebo budu doma s ditetem. Problem je v tom, ze ja dite chci, ale ja jsem pro ne chtela dva rodice, takto to bude jen na me. A to nejde. Vidim to na kamaradkach, ktere takto dopadly. Bud jim pomahaly maminky nebo prisly za nimi kamaradky, vecer manzel. Pak mam kamaradky, ktere jsou na to cele samy a neni to dobre jak pro ne tak i pro to dite. Ono sice s manzelem ma full servis, ale ta zenska casem ziska frustraci. Byt tri roky na materske nejde - zarazeni do pracovniho procesu je pak narocne.

Simono to máš pravdu, model alá odstěhování do cizího města, ženská doma celým den s prckem ve městě bez známých a bez kořenů a daleok od rodiny, manžel celé dny v práci a o víkendech utahaný z práce - to je dobrá pakárna a často směřuje přímou čarou k rozvodu.

A dvakrát horší, pokud měla ženská před tím slušnou práci a rozjetou kariéru.

Bohužel máte s mužem dost odlišné názory na to, jak zkloubit pracovní a osobní život. On vy asi spíš potřeboval domácí vílu (záměrně používám tenhle výraz, abych se vyhnula hanlivém "puťka" nebo "slepice"), která bude doma spokojená a společensky se dostatečně vyžije v mateřském centru. Tohle se ale nijak bezbolestně vyřešit nedá, ustoupit musí jeden nebo druhý...nebo oba.

Simonas, a jak předem víš, že být doma s dítětem 3 roky je děsné? Já jsem dělala kariéru 9 let, pak jsem zůstala ze dne na den doma, kde jsem skoro ty 3 roky. Žádná újma se mi neděje, je mi doma s dítětem moc hezky. Vím, že až mi mateřská skončí, normálně nastoupím do práce. Rodičák beru jako příjemnou pauzu v práci, kterou budu dělat do důchodu. Práce neuteče, bude s námi až do důchodu.

Trochu zafilozofuju: co si kdo představujete pod pojmem kariéra?
Já práci, která mě baví, naplňuje, dobře živí, přináší seberealizaci a upřímně - přináší i uznání mého okolí.

Jak to vidíte vy ostatní? Mě se zdá, že někdo to chápe jako neustálý proces jít výš a výš a výš (platově, místně -malé město-velké město-hlavní město-zahraničí, i profesně - asistent -zástupce ředitele, ředitel, generální ředitel). Je fakt, že tento typ kariéry asi s dítětem nebo  více dětmi dělat nejde. To si pak asi opravdu musí člověk vybrat.

Irik napsal(a):

Simonas, a jak předem víš, že být doma s dítětem 3 roky je děsné? Já jsem dělala kariéru 9 let, pak jsem zůstala ze dne na den doma, kde jsem skoro ty 3 roky. Žádná újma se mi neděje, je mi doma s dítětem moc hezky. Vím, že až mi mateřská skončí, normálně nastoupím do práce. Rodičák beru jako příjemnou pauzu v práci, kterou budu dělat do důchodu. Práce neuteče, bude s námi až do důchodu.

Irik, v nekterych profesich opravdu neni mozne na 3 roky uplne vypadnout. V tom pripade musi mit zena tolerantniho partnera, ktery ji bude oporou, aby obe role zvladla nebo na materstvi rezignovat, pripadne dite mit a smirit se s tim, ze ji behem materske nejspis ujede vlak. Ani jedno z toho nemusi byt nakonec zadna tragedie, ostatne nikdy nevime, co nam zivot prinese, ale nelze rici, ze vsechno krome ditete se da dohnat pozdeji. Nekdy to tak je a nekdy ne. Kazdopadne by v tehle oblasti meli byt manzele zajedno, jinak nastanou ve vztahu velke problemy. Vim o cem mluvim, protoze na techto vecech (mimo jine) ztroskotalo moje manzelstvi.

Kariéra pro mě - práce, která mi přináší potěšení a dobře mě uživí. V případě, že se musím rozhodnout, dám přednost práci,která mi přináší potěšení před prací dobře placenou.
Samozřejmě, abych zase nemusela z nedostatku financí bydlet pod mostem. :)

U mě děti i kariéra - což by ale nešlo bez zapojení se (záměrně nepíšu pomoci, nepomáhá mi - děti jsou přece i jeho) partnera a jeho vydatné podpory a taky pomoci babiček. Pracuji na půl úvazku s tím, že polovinu dělám na místě - to hlídají babičky nebo manžel, druhou polovinu po večerech z domu. Takhle pracuju asi rok a půl, předtím jsem dělala školu, ve které jsem vlastně ještě pořád. Jde to sice pomaleji, ale jde :) .
Mmch - doma jsem už pět let a neuvěřitelně to uteklo!

Blossom napsal(a):

Trochu zafilozofuju: co si kdo představujete pod pojmem kariéra?
Já práci, která mě baví, naplňuje, dobře živí, přináší seberealizaci a upřímně - přináší i uznání mého okolí.

Jak to vidíte vy ostatní? Mě se zdá, že někdo to chápe jako neustálý proces jít výš a výš a výš (platově, místně -malé město-velké město-hlavní město-zahraničí, i profesně - asistent -zástupce ředitele, ředitel, generální ředitel). Je fakt, že tento typ kariéry asi s dítětem nebo  více dětmi dělat nejde. To si pak asi opravdu musí člověk vybrat.

Blossom, vidim to podobne jako Ty. Bohuzel mi vsak moje zamestnani prinasi jista omezeni.
Teziste meho zamestnani spociva v experimentalni praci, ktera je casove narocna. 10-hodinove pracovni dny ci 6-denni pracovni tyden nejsou zadnou vyjimkou. Neustale si musim doplnovat vzdelani. Navic jde o obor natolik specificky, ze ho nelze delat (na vynikajici urovni) kdekoli, takze i stehovani bylo nutnosti.

Znam zeny uspesne ve vede, ktere jsou i matkami. Snad bez vyjimky mely deti v pozdejsim veku (tedy ty, ktere znam osobne, jinak nevim). Uprimne receno neznam (osobne) ani jednu, ktera by zasvetila zivot mezi 20-30 rodine a detem a pak to vsechno "dohnala" (netvrdim, ze nejaka takova nemuze existovat, pokud ano, rada bych ji poznala).

Já bych to viděla tak,že máte nějakou svou práci. Pokud by mělo přijít dítě,připadá mi to přirozené,práci děláš z domu v tom není teda problém a později si můžeš najít i nějakou jinou,až by dítko odrostlo. Ale ten stále kočovný život by se mi nelíbil to budeš stále si znova zvykat , hledat  v blízkosti nové přátelé,nikde nezapustíš kořeny a pokud píšeš,že by to pravděpodobně nebyla vaše poslední "štace",tak to nevidím do budoucna dobré,hlavně proto dítě.. hlavně,až by bylo větší. To malé to zas,až tak nevnímá i když trochu větší,už může vnímat,zda uvidí babičku 1 krát za měsíc nebo 1 krát za týden a pak změna škol,kamarádů.. Mluvila jsi s manželem,jak často by byl ochotný se kvůli práci stěhovat pokud by,už jednou na světě bylo to dítě? Možná,že přece jen byste,už pak někde zakotvili... Dnes je normální se stěhovat kvůli práce,ale všeho moc škodí,dle mého. Pokud to fakt není nutnost,že by vás třeba k takovému kroku nutila,finanční nouze a nedostatek práce a bylo by vám  umožněno,někde bydlet. Což si myslím podle toho,co jsi tady psala,není ten váš případ. Někomu by  takovýto kočovný život nevadil, tvůj manžel s tím evidentně taky nemá asi problém,navíc s vidinou dobré práce a dobrého finančního zajištění,ale myslím si,že když,už je to poněkolikáté  tak,už to může  někoho unavovat.  Ale,jak to cítíš ty si musíš ujasnit sama a co je pro tebe prioritní. Každopádně bys to měla s manželem probrat a říct mu,co opravdu cítíš,nejen tady nám. ;)

Mně se to moc nelíbí a jestli jste oba soutěživí a "kariérní" typy, tak to časem může začít skřípat.
Ta změna se bude týkat hlavně Tebe a zatímco Tvůj muž bude "stoupat", Ty třeba budeš stagnovat. A třeba časem toho co máte společného, ubude.
Určitě je potřeba nastavit si pravidla, ještě než otěhotníš. A ty oba dodržovat.

přesně tak jsem myslela svůj příspěvek - želvi :) domluva a spolupráce je potřeba především!

Náhled na kariéru je podle mě hodně relativní. Pro názornost - porovnejte tyto 2 ženy:

1/ Podnikatelka, řídící už víc jak 10 let firmu se zaměstnanci, nedávno založila firmu druhou, kde má poloviční podíl. Obě firmy prosperují i přesto, že obor podnikání je teď obecně ve velké krizi. Spoluorganizuje i kulturní akce v regionu, úspěšně propaguje tradiční obor a napomáhá jeho záchraně v regionu, dosáhla několika ocenění a obecného uznání části veřejnosti. Neustále něco nového vymýšlí a realizuje.

2/ Vystudovala sice VŠ, ale celá VŠ je jí prakticky k ničemu, to co dělá se musela stejně učit metodou pokus-omyl. Původně chtěla dělat zcela odlišný obor i typ práce. Vlastně skoro po celý profesní život je pořád v téže firmě, bez perspektivy nějakého dalšího postupu. O některých víkendech musí jezdit po různých akcích a trzích a prodává tam ve stánku (takže inženýrka-trhovkyně :lol:  :lol: ). Platově bez zjevného karierního postupu, naopak - v uplynulé zimě došlo dokonce k dočasnému výraznému pohoršení až na minimální mzdu 8000 Kč po dobu asi 2 měsíců. Často musí dělat přesčas.


Pointa: Obojí jsem já. Jen nahlíženo perspektivou poloplné/poloprázdné lahve. :)  A vovovo tom to je :)

No Blossom, tak nějak s mírnými odchylkami vidím dnes s odstupem víc jak jednoho roku já sama sebe, obě varianty, snad jen že s penězi nikdy nebyl problém.
Tedy potrženo a shrnuto: nejsem taková hvězda, aby za mě nebyli schopni najít adekvátní náhradu.
A nikdy bych už nestavěla kariéru (většinou práci pro nějakou cizí firmu, tedy já jako jeden článek s z x dalších) nad děťátko. :)
A taky moc dobře vím, že kdyby u nás tatínek nefungoval, tak jak skvěle funguje, dobře bych se na MD necítila.
Ono není na škodu podívat se, jak to funguje v rodině partnera, člověk si udělá obrázek.

Napadlo mě, jak se cítí dítě, když vnímá, že je pro maminku "překážkou kariéry" :-(

anais.de: Znam zeny uspesne ve vede, ktere jsou i matkami. Snad bez vyjimky mely deti v pozdejsim veku (tedy ty, ktere znam osobne, jinak nevim). Uprimne receno neznam (osobne) ani jednu, ktera by zasvetila zivot mezi 20-30 rodine a detem a pak to vsechno "dohnala" (netvrdim, ze nejaka takova nemuze existovat, pokud ano, rada bych ji poznala).



Tak to se ti anais.de hlásím, tedy až na to, že nepracuji  ve vědě.

Máš asi pravdu, že věda to je asi jiný svět...

Děti jsem měla po dvacítce, tak 10 - 15 let jsem se jim věnovala hodně intenzivně, pak už to postupně ani nebylo potřeba jak přešly pubertu, oni se pak osamostatňovali a já měla stále volnější ruce, aniž bych někoho zanedbávala.  Takže tak asi od svých 37 se můžu věnovat své profesi fakt na plné pecky, a mám fůru energie a snad tedy i ještě spoustu  času na seberealizaci před sebou...
Mám pocit, že jsem měla děti tak akorát, v letech když jsem na ně měla sílu a dostatek energie. Dilemata typu dítě versus kariéra a úvahy "to bude hrůza být zavřená 3 roky doma a profesně stagnovat" mě naprosto minuly, prostě mě vůbec nenapadlo takto uvažovat. Naopak, s dětmi jsem si to užívala. Pravda, až ten šestý rok mateřské už jsem se začala těšit zas do práce...

Myslím, že dnešní trend - napřed dlouho cestovat, užívat, pak pořizovat byt, budovat kariéru, hledat partnera a teprve až toto úplně všechno mám, tak pak až začít uvažovat o dítěti- tento  trend nepovažuju za příliš vhodný. Já jsem příznivcem toho, mít děti raděj v mladém věku, a profesní seberealizaci až po nich, než naopak.
Mě můj model naprosto vyhovuje. Ale chápu, že každý to má jinak, každý si musí najít tu cestu svou...

javena napsal(a):

Jenže, kolik chlapů to tak má? :vissla:
Víc je těch, co koukají jak trubci, co ti jako chybí, když jseš vlastně doma, jen si tak vaříš a uklízíš a teda se staráš o to dítě. Víš, co mě to stojí? A ty jsi tu jako sama? Co bych za to dal, já ale klid mít nemůžu, protože přijdu urvanej z práce/ chci mít klid aspoň o víkendu a ty zas něco řešíš. ;):D:D
:dumbom:
Každej si holt musí říct, co chce.

no taky trochu nechápu co komu doma chybí :D to přeci neznamená, že musí sedět mezi 4 zdmi...nebo jo ? :co:... na mateřské jsem byla nejaktivnější a naučila se všechno po čem jsem toužila...od pletení košíků až po drátování a jiný blbiny...nemluvě o sportu...prostě :supr:... M vydělával a já si v podstatě mezi plenkama a krmením užívala ;)... dokud jsem teda nemusela začít vydělávat i já na MD...tvrdá to realita...

Napadlo mě, jak se cítí dítě, když vnímá, že je pro maminku "překážkou kariéry" :-(


dite to nevnima, nebot pro nej zaneprazdnenost rodicu bude beznou zalezitosti.

Simonas napsal(a):

protoze on chce byt ten uspesny, on chce byt ten zivitel, on se chce o me postarat..

a jeeeje.... :rolleyes:

Sorry :kapitulation:,blbě jsem četla příspěvek od Simonas. Tam vlastně nejde ani tak o to stěhování,stěhovala se,už několikrát,práci by měla vždy ,jak jsem teď správně četla..i v té Praze. Tady jde spíš o jeho a její kariéru a zda mít zrovna dítě či nemít,zda je asi vhodná doba a že v Praze na to dítko by byla  sama a více méně doma..a kariéru svou by musela odložit,poněvadž by ji v novém bydlišti neměl,kdo pomoci.. :vissla:
No,co k tomu říct,tady je asi nutné vyložit manželovi karty na stůl s tím,jak to cítím já. A hledat řešení. A taky si hlavně určit priority. Nevím teda,ale buď dítě chci a hold budu počítat s nějakými změnami,které to obnáší,navíc v novém bydlišti nebo raději,zatím zůstanu u kariéry..třeba v té Praze. Nebo zůstanu tam,kde jsem, popřípadě počnu dítě,zůstanu u své práce,protože dítko,bude mít kdo pohlídat,no ale za jakou cenu,to asi dopředu nikdo neví. Manžel v Praze,ty v rodišti,kde jste původně chtěli žít a jen čas ukáže k čemu to povede..nevím,zda k něčemu dobrému. Jsou snad jiné možnosti? Leda,že by se manžel rozhodl,že zůstanete tam,kde jste,ale to nepředpokládám.. Takže teď,už je to jen o vás dvou. ;)

Ohledne meho manzela - je cilevedomy, pracovity, ve sve profesi odbornik, ktery umi dobre vyjednavat a za to je nalezite ohodnoceny. Jeho novy plat bude v castkach, ktere chce Paroubegg danit. Takze neni zadny problem kdybych byla doma. Jenze ja nechci, nenaplnuje me to. Ano je tu moznost krouzkou, ale k cemu mi budou, kdyz v budoucnu to nevyuziji? Toto je mozna dobre jako terapie, uklidneni. A navic sama vidim sve kamaradky, ktere maji male miminka jaka je to drina a kdo jim vsechno pomaha jak jim prijde mamka vyzehlit, uklidit pripadne male povozit.  Ja si myslim, ze spis to nezvladnu psychicky. Ano dite je radost, ale taktez neuveritelna starost, prace atd.

Blossom napsal(a):

Trochu zafilozofuju: co si kdo představujete pod pojmem kariéra?
Já práci, která mě baví, naplňuje, dobře živí, přináší seberealizaci a upřímně - přináší i uznání mého okolí.

Jak to vidíte vy ostatní? Mě se zdá, že někdo to chápe jako neustálý proces jít výš a výš a výš (platově, místně -malé město-velké město-hlavní město-zahraničí, i profesně - asistent -zástupce ředitele, ředitel, generální ředitel). Je fakt, že tento typ kariéry asi s dítětem nebo  více dětmi dělat nejde. To si pak asi opravdu musí člověk vybrat.

Blosom, ale ty nemáš fakt poňatia, čo to vôbec je BYŤ ZAMESTNANÝ a závisieť od rozmarov zamestnávateľa. Moja švagrináý nie je vyslovene kariéristka, ale pôvodne po jendnom roku, nakoniec - s vyhrážkou vyhadzovu na krku - po dvoch rokoch MUSELA nastúpiť späť do firmy, inak by jej nielen dali výpoveď, ale asi s dosť nepríjemným posudkom a  vtedy sa už hľadala práca dosť zle. Bola na materskej spokojná, ale proste musela do práce.
Ďalšia vec je, že ja som po dvoch rokoch PRÁCE DOMA (rozumej - za PC) prchala do kolektívu, lebo som bola sociálne frustrovaná aj bez materskej. Potrebujem svoj každodenný pracovný stereotyp a ľudí okolo seba, aj bez zváratnej kariéry(ktorú som zrejme neurobila... :) ).

Simonas napsal(a):

Ohledne meho manzela - je cilevedomy, pracovity, ve sve profesi odbornik, ktery umi dobre vyjednavat a za to je nalezite ohodnoceny. Jeho novy plat bude v castkach, ktere chce Paroubegg danit. Takze neni zadny problem kdybych byla doma. Jenze ja nechci, nenaplnuje me to. Ano je tu moznost krouzkou, ale k cemu mi budou, kdyz v budoucnu to nevyuziji? Toto je mozna dobre jako terapie, uklidneni. A navic sama vidim sve kamaradky, ktere maji male miminka jaka je to drina a kdo jim vsechno pomaha jak jim prijde mamka vyzehlit, uklidit pripadne male povozit.  Ja si myslim, ze spis to nezvladnu psychicky. Ano dite je radost, ale taktez neuveritelna starost, prace atd.

Silvi, já bych na tvém místě ještě let počkala, myslím, že nejsi na dítě připravena .

Bára :) napsal(a):

Tak jsem nějak nepochopila, jestli Síma ví, zda děti někdy chce nebo nechce...? Holt jestli je chce tak se bude muset trochu obětovat a ne jen honit kariéru.

a co kdyby se obětoval manža ? ;)...když ve finále domů nosí méně korunek :cool:

A co je pro me kariera? Nemusi to byt posun smerem nahoru, ale muze to byt zmena pozice v praci, kde jsem spokojena. Zazila jsem praci, ktera byla vyborne placena, ale casove narocna - vysledek - nemela jsem cas na nic a penize jsem si nemohla uzit. Pak jsem praci zmenila a mela jsem podstatne nizsi ohodnoceni, ale bajecny kolektiv, fantastickeho sefa. A nyni jsem v praci, kde je stred. Pro me kariera znamena neco dokazat, prosadit to co umim a byt za to nalezite ohodnocen (nemusi to byt jen financne). Chci firmu, ktera ma dobre jmeno - misto na trhu a ktera mi otevre dalsi moznost neco se naucit, posunout dal, ziskat kontakty.

Simonas napsal(a):

Napadlo mě, jak se cítí dítě, když vnímá, že je pro maminku "překážkou kariéry" :-(


dite to nevnima, nebot pro nej zaneprazdnenost rodicu bude beznou zalezitosti.

to ale neznamená, že mu pozornost rodičů nechybí!

Když to tak čtu... tak bych Ti poradila, abyste si dítě vůbec nepořizovali... můžete se pak oba v klidu věnovat kariéře, a nebudete mít takovéhle problémy :gloria:

Manzel posledni dva roky nenosi min penez domu nez ja. To bylo driv kdyz jsme pracovali ve stejne firme, kam me diky stehovani dotahl.

aprill napsal(a):

Simonas napsal(a):

Ohledne meho manzela - je cilevedomy, pracovity, ve sve profesi odbornik, ktery umi dobre vyjednavat a za to je nalezite ohodnoceny. Jeho novy plat bude v castkach, ktere chce Paroubegg danit. Takze neni zadny problem kdybych byla doma. Jenze ja nechci, nenaplnuje me to. Ano je tu moznost krouzkou, ale k cemu mi budou, kdyz v budoucnu to nevyuziji? Toto je mozna dobre jako terapie, uklidneni. A navic sama vidim sve kamaradky, ktere maji male miminka jaka je to drina a kdo jim vsechno pomaha jak jim prijde mamka vyzehlit, uklidit pripadne male povozit.  Ja si myslim, ze spis to nezvladnu psychicky. Ano dite je radost, ale taktez neuveritelna starost, prace atd.

Silvi, já bych na tvém místě ještě let počkala, myslím, že nejsi na dítě připravena .

Souhlas.

Heřmanka napsal(a):

Bára :) napsal(a):

Tak jsem nějak nepochopila, jestli Síma ví, zda děti někdy chce nebo nechce...? Holt jestli je chce tak se bude muset trochu obětovat a ne jen honit kariéru.

a co kdyby se obětoval manža ? ;)...když ve finále domů nosí méně korunek :cool:

No,ale to se Simonas nedozví,zda by to viděl jako řešení a chtěl tohleto podstoupit,pokud mu ona sama nevyloží karty na stůl,jak to vše cítí. ;)

Simonas napsal(a):

Manzel posledni dva roky nenosi min penez domu nez ja. To bylo driv kdyz jsme pracovali ve stejne firme, kam me diky stehovani dotahl.

No ještě můžeš zkusit se s manželem domluvit, aby na mateřskou (rodičovskou) dovolenou šel on... hned jak přestaneš kojit :lol:

Ja mam deti rada a samozrejme pro sve dite jako matku budu chtit to nejlepsi. Ale je pro dite dobre, kdyz matka je ve stesu, frustrovana, ze nema pozornost manzela ani ona a ani dite, protoze on na ne vydelava?

Simonas napsal(a):

Ja mam deti rada a samozrejme pro sve dite jako matku budu chtit to nejlepsi. Ale je pro dite dobre, kdyz matka je ve stesu, frustrovana, ze nema pozornost manzela ani ona a ani dite, protoze on na ne vydelava?

Není!

Blossom napsal(a):

anais.de: Znam zeny uspesne ve vede, ktere jsou i matkami. Snad bez vyjimky mely deti v pozdejsim veku (tedy ty, ktere znam osobne, jinak nevim). Uprimne receno neznam (osobne) ani jednu, ktera by zasvetila zivot mezi 20-30 rodine a detem a pak to vsechno "dohnala" (netvrdim, ze nejaka takova nemuze existovat, pokud ano, rada bych ji poznala).



Tak to se ti anais.de hlásím, tedy až na to, že nepracuji  ve vědě.

Máš asi pravdu, že věda to je asi jiný svět...

To je prave to. Verim, ze se spoustou veci jde zacit v pozdejsim veku (treba muzes klidne vydat svuj prvni roman v 60 a pozdeji, viz napr. Kveta Legatova), ale v nekterych oborech to proste nejde. Mam jeste stesti, ze nejsem matematik, ti jsou udajne "za zenitem" uz ve triceti. Ale zase nemusi vysedavat v laboratori :).

Vlastne si ted vzpominam, ze jsem kdysi cetla rozhovor s jednou profesorkou-chirurgem, ktera mela v mladem veku po dokonceni mediciny 2 deti. Nejak zvlast po materstvi netouzila, ale premluvila ji maminka, ze kdyz nebude mit deti, bude toho litovat, ze ji pomuze atd. V rozhovoru priznala, ze mozna udelala chybu (ac sve deti velmi milovala), citila se provinile, ze detem nevenovala tolik casu, kolik by byvala mela. Coz je tedy spis argumentem pro to, aby zeny oddane svemu povolani nemely deti vubec. Nicmene to uz jsem off-topic.

Simonas napsal(a):

Takze neni zadny problem kdybych byla doma. Jenze ja nechci, nenaplnuje me to.

no vidíš jaká jsi šikovná holka :)...svou odpověd jsi našla .... :)

Kamoška vyštudovala hardware na elektrofakulte a nejaký čas robila v PC firme, ale na materskej skonštatovala, že po 5 rokoch jej "ušiel vlak" a urobila si najprv rekvalifikáciu na inner decorator a neskôr začala pracovať v úplne inej oblasti(project management), kde už aj zostala. Nie je životom sklamaná, ale občas si zanadáva, že jej celá ťažká VŠ bola na dve veci. :usch:

No ještě můžeš zkusit se s manželem domluvit, aby na mateřskou (rodičovskou) dovolenou šel on... hned jak přestaneš kojit

Kdyz toto tema doma padlo, tak on souhlasil s podminkou, ze do prace pujde ten z nas, kdo vydela vic. Tudiz mam smulu, ackoliv mame stejne vzdelani, temer stejne firmy v zivotopisech, tak on bude jako chlap vzdy lepe hodnoceny nez ja. Zaroven on je stastny doma, samota mu nevadi,  dokaze se zabavit, navic ma jeste praci na doma, kterou diky sve stabilni pracovni vytizenosti lehce flinka - tudiz kdyz by byl doma na materske tak by byl i rad. Rano by udelal praci, pak by neco uvaril sobe i diteti a nasledne by ho hodil dite do kocarku, sel by s nim na golfove hriste na prochazku, pak by neco uvaril, zavolal rodicum a ja bych prisla z prace....  Toto je jeho predstava - on by to bral jako dlouhou dovolenou, kde by melo misto dite, golf a prace.

REŇAS napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

Bára :) napsal(a):

Tak jsem nějak nepochopila, jestli Síma ví, zda děti někdy chce nebo nechce...? Holt jestli je chce tak se bude muset trochu obětovat a ne jen honit kariéru.

a co kdyby se obětoval manža ? ;)...když ve finále domů nosí méně korunek :cool:

No,ale to se Simonas nedozví,zda by to viděl jako řešení a chtěl tohleto podstoupit,pokud mu ona sama nevyloží karty na stůl,jak to vše cítí. ;)

to já přeci vím :)

Selimo, je fakt, že v pozici zaměstnance jsem byla jen dva roky. Tedy to co nazýváš záviset na rozmarech zaměstnavatele znám. Vlastně byly ty dva roky v pozici zaměstnance mé nejklidnější v životě. Rozmary zaměstnavatele nebyly totiž nic proti rozmarům zákazníků, kteří jsou mými skutečnými šéfy nyní. Když někdo zavolá že si přijede pro zboží v 10 večer, jdu do práce v 10 večer. Ano, samozřejmě bych ho mohla poslat do háje, ale protože mi záleží na výsledku, jdu nakonec ráda, prostě beru to jako normální součást mé práce.

Ty jsi naznačila případ, kdy tvá známá do práce z MD jít musela. To je ale přeci úplně jiný případ, než je Simonas. Ta do práce pod žádnou pohrůžkou zpět z MD nemusí.

Simonas napsal(a):

No ještě můžeš zkusit se s manželem domluvit, aby na mateřskou (rodičovskou) dovolenou šel on... hned jak přestaneš kojit

Kdyz toto tema doma padlo, tak on souhlasil s podminkou, ze do prace pujde ten z nas, kdo vydela vic. Tudiz mam smulu, ackoliv mame stejne vzdelani, temer stejne firmy v zivotopisech, tak on bude jako chlap vzdy lepe hodnoceny nez ja. Zaroven on je stastny doma, samota mu nevadi,  dokaze se zabavit, navic ma jeste praci na doma, kterou diky sve stabilni pracovni vytizenosti lehce flinka - tudiz kdyz by byl doma na materske tak by byl i rad. Rano by udelal praci, pak by neco uvaril sobe i diteti a nasledne by ho hodil dite do kocarku, sel by s nim na golfove hriste na prochazku, pak by neco uvaril, zavolal rodicum a ja bych prisla z prace....  Toto je jeho predstava - on by to bral jako dlouhou dovolenou, kde by melo misto dite, golf a prace.

:co: A prečo si to tak nezariadiš na materskej aj ty?

Simonas napsal(a):

No ještě můžeš zkusit se s manželem domluvit, aby na mateřskou (rodičovskou) dovolenou šel on... hned jak přestaneš kojit

Kdyz toto tema doma padlo, tak on souhlasil s podminkou, ze do prace pujde ten z nas, kdo vydela vic. Tudiz mam smulu, ackoliv mame stejne vzdelani, temer stejne firmy v zivotopisech, tak on bude jako chlap vzdy lepe hodnoceny nez ja. Zaroven on je stastny doma, samota mu nevadi,  dokaze se zabavit, navic ma jeste praci na doma, kterou diky sve stabilni pracovni vytizenosti lehce flinka - tudiz kdyz by byl doma na materske tak by byl i rad. Rano by udelal praci, pak by neco uvaril sobe i diteti a nasledne by ho hodil dite do kocarku, sel by s nim na golfove hriste na prochazku, pak by neco uvaril, zavolal rodicum a ja bych prisla z prace....  Toto je jeho predstava - on by to bral jako dlouhou dovolenou, kde by melo misto dite, golf a prace.

a co ti na jeho představě vadí ?---ty bys měla svou práci co chceš a on svůj domov, co chce...jo, ale taky bys chtěla, aby vypral a uklidil a budeš tak velkorysá, že vyžehlíš sama :D:D:D:D....mě fascinuje, že on má podmínky a nějak ho vůbec nebere co ty na to.... tak měj ty podmínky a je to...

To: Selima
Golf nesnasim, nejde mi. Prace na doma - ja ji flinkam a myslim si, ze kdyz jsem doma tak lenivim. Zaujal me pribeh tve kamaradky, ktera se stala interierovou designerkou. To se mi libi. A zcela chapu jeji pocity, ze clovek ktery drel na vysoke - a ona ji mela opravdu tezkou, tak pak kdyz vypne - vynecha, tak ujede vlak a je to nanic.

a nebo to můžeš udělat jako já...od půl roku dítěte jsem ho tahala do práce všude s sebou.... panečku, to byl mazec ;)...když by tě to doma teda nenaplnovalo...no prostě...rozhodnutí je na tobě...jak dítě - mateřská, tak kde budeš žít, tak i to, jestli budeš doma či ne... M asi dost těžko otěhotní...

ale on nema problem vyprat, vyzehlit, uklidit - to on to dokonce dela lip nez ja. A demonstrativne to predvadi. Kdyz vyzehlil naposled, tak schvalne nechal kupicku obleceni v uhlednem kominku uprostred obyvaku. Samozrejme, ze vi kam obleceni patri, ale on chtel abych si toho vykonu vsimla a nasledne ho VELMI POCHVALILA JAK JE SIKOVNY a jak ty zenske prace zvlada.

tak já teda nevím co řešíš...zjevně on je víc máma a ty holt táta...no tak to tak nech a je to...porodíš dítě a půjdeš do práce a on bude doma pečovat o hnízdo a ty si užiješ ten komplet servis pro muže se ženuškami na MD... spíš mi fakt přijde jako spoustě ostatním tady, že problémek je jinde a ne vůbec dítě nedítě, práce nepráce....

Simonas napsal(a):

Ja mam deti rada a samozrejme pro sve dite jako matku budu chtit to nejlepsi. Ale je pro dite dobre, kdyz matka je ve stesu, frustrovana, ze nema pozornost manzela ani ona a ani dite, protoze on na ne vydelava?

A jde vážně o tu pozornost manžela nebo o to,že ty bys s dítětem doma,ještě k tomu déle než by ti bylo milé a navíc sama v novém městě byla o to víc frustrovaná? Že takový život tě nenaplňuje? On bude přece vás bude chtít zajistit finančně pořád? Psala jsi,že se hodně věnuje práci a šplhá za kariérou,přece? Myslím,že jsi si odpověděla,v Praze  raději zatím bez dítěte.. Nezlob se,ale tak to vidím já.. V rodném městě by jste svou práci mohli dělat oba,ty zatím z domu a o volných zbyvajících chvílích se věnovat dítěti,posléze,už větší dítě přenechat babičkám k hlídání. A vrátit se brzy do  normální práce(nejen té z domu). Kterou možnost si vybereš je na tobě,ale manžel se zřejmě Prahy vzdát nehodlá,tak se hold ty budeš muset "zatím" asi vzdát dítěte. :vissla:

Simonas napsal(a):

Ja mam deti rada a samozrejme pro sve dite jako matku budu chtit to nejlepsi. Ale je pro dite dobre, kdyz matka je ve stesu, frustrovana, ze nema pozornost manzela ani ona a ani dite, protoze on na ne vydelava?

Simonas, mám pocit, že jak tu už řekly jiné přede mnou, pro tebe bude ještě lepší buď počkat, nebo si dítě nepořizovat. Je to znát z toho, že už dopředu řešíš všechny možné nevýhody.  Hledáš důvody, proč NE.
Vlastně sis na svou otázku odpověděla sama: Nechci být doma, nenaplňuje mě to.
To asi nemá cenu. Trápila by ses ty a nakonec i to dítě.

Simonas,dlouho jsem premyslela,jestli reagovat,ale nakonec mi to nedalo. Souhlasim se vsemi,co Ti pisi,ze bud dite pozdeji nebo vubec. Dite je uzasna vec, je to zivotni poslani a clovek se jim musi obetovat a uz dopredu vedet,co je negativni a co nechces,tak do toho opravdu nechod. Prvni rok je pro dite nejdulezitejsi a take nejnarocnejsi. Muzu Ti rict jedine, na sebe jsem nemela vubec cas a na partnera minimalni. Mozna to bylo tim,ze jsem na vsechno byla uplne sama a jsem za to rada. Jedna babicka nechtela,druha nemohla a stale nemuze. Takze jediny,kdo mi maximalne pomaha a venuje se diteti je tatka. Jenze to Ti tu mozna napisi i ostatni maminky, ze otcove maji jiny pristup a tudiz bych mu maleho i presto,jak se k nemu uzasne chova a jak ho miluje do roka ani nahodou nenechala. Mam v dome dve maminky,ktere jak to jde odhodi dite bud mame nebo tchyni a supajdi do prace a na tom vztahu a diteti je to proste videt. Mozna mi hodne mamin namitne,ze po porodu nemusi jit do ustrani,ale pokud je na to clovek sam a v cizim meste a bez pratel, tak to jinak nejde. Take jsem se odstehovala do satelitu a ztratila vsechny zname a je tu hodne deti a maminek,ale ne se vsemi se da normalne bavit,takze mam tu jen opravdu par dobry pratel,ale i to je stale malo. Takze tak jak psaly ostatni holciny,je to o prioritach a o tom,co je clovek schopny pro to ci ono obetovat. Je pravdou,ze jsem byla nejednou na dne,ale mit Matyaska bylo to nejlepsi rozhodnuti v mem zivote a nelituji ani minutu stravenou s nim. A mit dite jen proto,ze to tak ve spolecnosti chodi mi prijde uplne nejhorsi. A co se tyka veku, nekomu se to podari hned, jiny se snazi i 7 let bezvysledne,takze ja si myslim,ze sice nikdy neni pozde,ale ocekavat,ze v 35ti se to povede napoprve je hodne blahova predstava.

To Simonas
Jestli zrovna teď neslyšíš tikání biologických hodin,tak ještě počkej.A i když se teď s manželem domluvíte na tom kdo,co a jak,tak z vlastní zkušenosti vím,že to bude jinak.
Pro mě je mateřská dovolená natolik frustrující,že už další dítě nechci.
Starat se o dítě je náročné.Tedˇpardon, ale když bylo synovi asi 14 dní,řval jak siréna,stála jsem nad postýlkou a říkala jsem si sakra na co jsem se to dala?Samo,že ho mám ráda.
Pamatuj na to,že s miminkem tvůj život už nikdy nebude stejný jako tedˇ.A hlavně ne golf,procházka,golf. Na to ať manža rychle zapomene.

Myslím, že ideálně má mít ženská dítě,  až když po něm ona i partner touží....

Když ještě vzpomínám na dobu, kdy jsem měla malé děti já...... :
Sama vpomínám na pár prvních let, co jsme spolu intimně žili, kdy jsem si nejdřív říkala: Jen proboha abych nebyla v jiném stavu... Pak se to začlo pomalu nenápadně měnit, asi rok to pak bylo spíš A co kdybych byla v jiném stavu? Pak jsem si dítě začla vysloveně přát . Manžel si ho přál dokonce dřív to než já (byl skoro o 10 let starší). Přáli jsme si ho oba moc, takže když mi bylo 21 a měla jsem před sebou ještě rok a půl VŠ, plánovaně jsme vysadili antikoncepci a těšili se..... První měsíc to nedopadlo, no dobře, jde se dál... Druhý měsíc také ne, to už jsem byla smutná, nějak jsem si totiž naivně myslela, že to bude hned po vysazení antikoncepce.... Třetí měsíc zase nic, to už jsem byla hodně smutná a začla se bát, jestli jsme v pořádku... Čtvrtý a pátý měsíc jsem  to obrečela, a šestý měsíc jsem to už vysloveně strašně, až hystericky obrečela s obrovským strachem, že třeba děti mít nemůžeme....
No a sedmý měsíc se to povedlo, a já lítala v oblacích, vznášela jsem se štěstím, šla jsem z gyndy jako ve snách, s těhotenskou průkazkou.... Byla jsem po celé těhotenství šťastná a pyšná těhulka, a manžel mě málem na rukou nosil.. A školu jsem pak dodělala, sice to s mimčem bylo pochopitelně složité, ale šlo to, a prostě pro nás bylo miminko absolutní priorita... Málokdo nám to věřil, že dcera není "omyl", ale přímo vytoužené miminko...

Omlouvám se, mám nostalgickou náladu, takže ještě pokračování:
Tím, že miminko byl nádherný, splněný sen, jsem nikdy neřešila že mateřská jdovolená e nuda (pro mě tedy nebyla), že jsem závislá na manželovi a tak. Naopak - manžel se těšil z práce, a říkával mi Kdykoli mám v práci nějaký velký problém, vzpomenu si na vás, že přijdu domů a tady na mě čekáte vy dvě, a anjednou jsou všechny problémy světa takhle malinké....
Mateřství jsem vnímala a vnímám jako největší životní dar, přestože přináší i starosti, ale toho pozitivního pro mě bylo tak stokrát víc...

A taky vzpomínám na rána, kdy jsem si dceru, apozději ji i syna brala k sobě do postele, a dlouho a v klidu se s nimi mazlívala a povídali jsme si jejich miminčí řečí... kdo nezažil, neví, jak krásně voní miminka (samozřejmě - myslím ta momentálně nepokakaná :D ), jaké to je když se na vás smějou, a vy v tom úsměvu vidíte rysy své a rysy manžela....

Možná to tady vyznívá jako přeslazená reklama na mateřství....ale kdo zažil, ví o čem mluvím...

Ja, keďže som vychovvála dieťa ženy, ktorá ho mala ako pokus udržať si muža a bezstarostný životný štýl :dumbom: a potom ho 7-mesačné odložila k susedom a nikdy sa už nezaujímala, môžem povedať jediné: Než dieťa z takýchto dôvodov a proti svojmu vnútornému presvedčeniu, to radšej vôbec nie. Chalan je poznamenaný na celý život a nikto  a nič to už nenapraví. :rolleyes:

Selima napsal(a):

Chalan je poznamenaný na celý život a nikto  a nič to už nenapraví. :rolleyes:

hm...že by byl poznamenaný tím, že ho v 7 měsicích opustila máma..?...spíš tím, že možná pobýval v kojenáku, pak děcáku atd a nebo ho ani táta nechtěl a při každé příležitosti mu bylo připomínáno, že tu vlastně neměl být... škoda, že se nedostal tam, kde by ho chtěli a hlavně si ho mohli osvojit...

Nie, nepobýval nikde, bol od začiatku u otca, ale proste od 7 mesiacov bez mamy. Mama bola podľa neho dočansá česntá funkcia... :grater: :kapitulation: Tristné je, že teraz je dospelý a sám dostal v novembri svojho syna do opatery... Mamička sa starala 2 roky a potom mu ho s radosoťu prenechala.

Selima napsal(a):

Tristné je, že teraz je dospelý a sám dostal v novembri svojho syna do opatery... Mamička sa starala 2 roky a potom mu ho s radosoťu prenechala.

Už jsi to někde psala a když jsem to četla poprvé, tak jsem se upřímně vyděsila. Jak si člověk chca nechca nese ty rodinné vzorce s sebou :grater:. Mám taky jeden takový povedený vzorec z rodiny a obavu, že to budu předávat  dál :kapitulation:

Slniecko to nemyslíš vážně. Ty bys manželovi dítě do roka nenechala? :dumbom:

Blossom napsal(a):

A taky vzpomínám na rána, kdy jsem si dceru, apozději ji i syna brala k sobě do postele, a dlouho a v klidu se s nimi mazlívala a povídali jsme si jejich miminčí řečí... kdo nezažil, neví, jak krásně voní miminka (samozřejmě - myslím ta momentálně nepokakaná :D ), jaké to je když se na vás smějou, a vy v tom úsměvu vidíte rysy své a rysy manžela....

Možná to tady vyznívá jako přeslazená reklama na mateřství....ale kdo zažil, ví o čem mluvím...

Napsala jsem,že dálší dítě nechci. To ale neznamená,že synka nemám ráda.Pro mě je to láska největší.Od začátku co se narodil se o něj starám co nejlíp to jde.A miminka jsou opravdu tak voňavoučké a milunké.
Všechno má dvě strany.Manžel taky sliboval jak bude pomáhat,jak to zkloubí dohromady s prací...Výsledek je,že má na malého čas cca 10 až 15 minut denně.

.

.

"Uprimne receno neznam (osobne) ani jednu, ktera by zasvetila zivot mezi 20-30 rodine a detem a pak to vsechno "dohnala" (netvrdim, ze nejaka takova nemuze existovat, pokud ano, rada bych ji poznala).


Těší mě. To jsem já. :) Akorát si uvažovaný věk posuň o 5 let (mezi 25 a 35 lety). Neznamená to ale, že bych byla doma. Já jsem v době běhu do školky a ze školky pro dítko tu vědu spíš jen tak lechtala. Opřela jsem se do ní až když bylo dítko samostatnější. I s doktorátem.
Svobodným bezdětným nerozhodným kolegyním (vědátorkám) dnes říkám: neblbněte, doktorát si uděláte i v padesáti, ale v tom věku už neporodíte.
A já osobně klidně doktorát oželím. Ale nádherný roky se svou dcerou ne.

Ještě jeden postřeh:Mám kamarádku, která má 5 dětí. Povídali jsme si, a ona se zmínila, jak je jejich známí už předem litujou, že mají s dětmi jistě mnoho povinností, že si nic neužijou, musejí se omezovat, nemůžou si dělat co chtějí...
Ta má kamarádka říkala, já to nechápu, nepřipadám si nějak ochuzená, naopak, já si to užívm všechno naplno, i s dětmi.
Například jejich společný koníček s manželem je ježdění na vodu. Nedávno jsem s nimi všemi prožila hezké odpoledne na raftu. Byly tam s námi i dvě nejmladší cácorky - 3 a 5 let, a dokonce i jejich pes-labrador. Trochu mě nejdřív zarazilo, brát s sebou na vodu i takhle malý prcky. Ale holky měly záchranné vestičky, a očividně si to  užívaly - hlásily kde vidí jakou rybu a tak, byla to fakt společná  pohodička....
Takže třeba co se volného času týká, s dětmi se dá leccos, není třeba se všeho zbytečně vzdávat, není potřeba prožít ranný věk dětí v izolaci.
Já když vidím rodiče s dětmi na kolách (třeba nejmenší dítě v takové té boudičce), nebo maminy na kolečkových bruslích s kočárky, v zimě celé rodinky i s malými dětmi na sjezdovkách, tak jim docela závidím. To před 20 lety fakt nebývalo a to je škoda. A taky nebyly mateřská centra, internet s babinetem a podobně...vždyť dnes těch možností a aktivit je.... Takže bych se zvlášť v dnešní době sociální izolace na mateřské nebála.

Sinonas.........také z toho co jsem si přečetla vidí, že tvůj manžel by tě měl raději jako ženu v domácnosti.
Ale pokud chceš mimi, tak já bych nečekala až někdy....nemusí se to podařit a přece si myslím , že věk kolme 30 je na to první mimčo.Pak už také nastávají různá rizika.A vlastně i ta kariera se dá dělat.
POkud oba dobře vyděláváte, tak pak není problém mít paní na hlídání, úklid atd.,
Ale materřství je nezaměninetlné a to se musí prožít....ten pocit a to vše kolem.J8 si to užívala a přitom jsem také chodila do práce a ještě dělala po večerch na PC.
Vše se dá skloubit, ale jen čas pak už nikdy nevrátíš...

A oak aby manželbydlel v Praze a ty na Moravě? Nejsem zastáncem vztahů na dálku. Ano , třeba jen na dočasmou dobu, ale ne měsíce. To pak ten vtzah bůhví jak funguje.Mě by osobně nestačilo být s manželem jen o víkendech a to ještě třeba s těží ...bude se chtět odreagovat s přáteli, sport, atd, tak pak toho moc nezbývá.
Když jsou děti, tak abys dítě vychovávala sama? 

tak se řadím k variante pro to mimčo:)

Ahoj Simonas, reakcí máš spoustu, tak nevím, jestli tě ještě další zajímají, zkusím to zkrátit...
Naprosto chápu, že nechceš být doma, taky to neumím. A naprosto chápu, že chceš mít dítě tam, kde máš zázemí. Myslím, že tohle je opravdu zásadní a taky mi z toho vychází, že nejlepší bude s dítětem ještě počkat. I když to nerada radím, protože mít dítě je to nejlepší, co může člověka potkat :)
Já jsem pracovala celé těhotenství naplno (školství, věda) a přes mateřskou trochu taky a bylo a je to naprosto super :supr: protože dělám málo, jen pro zpestření a abych z toho nevypadla, dělám kdy chci a co chci. Neberu samozřejmě tolik, co před mateřskou, ale nějaké peníze za to taky mám. Asi tak odpovídající úsilí :D Velkou část dělám z domova a když potřebuju nějak dorazit, tak většinou beru dítě s sebou. Když zrovna nemám přednášku, tak to nebývá problém, je hodná a nadšená ve společnosti. Ale je postupně čím dál náročnější, takže ji plánuju od podzimu, kdy nastupuju na poloviční úvazek, dávat víc k babičkám.
Jsem zvědavá, jak to budu snášet, určitě se mi bude stýskat. Zatím když jdu někam bez kočárku, tak si připadám jak bez ruky.

Tercila napsal(a):

"Uprimne receno neznam (osobne) ani jednu, ktera by zasvetila zivot mezi 20-30 rodine a detem a pak to vsechno "dohnala" (netvrdim, ze nejaka takova nemuze existovat, pokud ano, rada bych ji poznala).


Těší mě. To jsem já. :) Akorát si uvažovaný věk posuň o 5 let (mezi 25 a 35 lety). Neznamená to ale, že bych byla doma. Já jsem v době běhu do školky a ze školky pro dítko tu vědu spíš jen tak lechtala. Opřela jsem se do ní až když bylo dítko samostatnější. I s doktorátem.
Svobodným bezdětným nerozhodným kolegyním (vědátorkám) dnes říkám: neblbněte, doktorát si uděláte i v padesáti, ale v tom věku už neporodíte.
A já osobně klidně doktorát oželím. Ale nádherný roky se svou dcerou ne.

Doktorat v 50 neni problem, ale clanek v Science nebo v Nature? Tim nechci rict, ze je to nejaka nahrada za materstvi. neda se to srovnavat a priority si musi ujasnit kazdy sam.

Ale je pro dite dobre, kdyz matka je ve stesu, frustrovana, ze nema pozornost manzela"

Simonas, nezapomínej, že všechno v našem životě je "přechodné: Nic netrvá věčně. Snad to tu "chvíli" vydržíš, ne? :) (pro lepší budoucnost) :-)
A odpověď na svoji otázku jistě znáš.

Želvička17 napsal(a):

Slniecko to nemyslíš vážně. Ty bys manželovi dítě do roka nenechala? :dumbom:

Jedine,kdyby mohl misto me kojit. :lol::lol::lol:

Podle mě ta věda je zrovna takovej obor, kde se dá držet krok i když při tom nemusí být člověk osm hodin fyzicky v práci. Stačí občas si něco přečíst... poslechnout. Já už mám s Verčou odabsolvované 2 konference :reta:

Doktorat v 50 neni problem, ale clanek v Science nebo v Nature?

V méně impaktovaných časopisech má článek taky svou hodnotu.... Není problém. Navíc, kdybys znala pozadí vydávání, nebrala bys to zas tak vážně. ;)
Otázka je, jestli ten článek má větší hodnotu než mateřství ;)
Anais, Ty víš sama přece moc dobře, že článek v Science zdaleka není jen Tvůj výsledek. Že mnohdy víc závisí na Tvém školiteli, zaměstnavateli atd. a na jejich konexích a zkušenostech.... ;) Jinak Ti ale samozřejmě k úspěchu gratuluji, ono to potěší. Přesto tyhle úspěchy já beru jen jaksi "mimo", jsou sice důležité, jsem schopná se z nich tak dva večery radovat :D, ale v žádném případě mě nepotěší tak, jako moje zdravé, chytré a hodné děcko. Málokdo ze sousedů o mém titulu ví. Stojím nohama na zemi, přestože vědu mám hodně ráda a jsem vděčná osudu, že mám takovou práci.

Simonas napsal(a):

ale on nema problem vyprat, vyzehlit, uklidit - to on to dokonce dela lip nez ja. A demonstrativne to predvadi. Kdyz vyzehlil naposled, tak schvalne nechal kupicku obleceni v uhlednem kominku uprostred obyvaku. Samozrejme, ze vi kam obleceni patri, ale on chtel abych si toho vykonu vsimla a nasledne ho VELMI POCHVALILA JAK JE SIKOVNY a jak ty zenske prace zvlada.

A pochválila jsi ho? :-)

Jinak až bude bydlet v Praze - půjčíš mi ho na chvilku? Můj nastávající nežehlí (ani já) a pomoc v domácnosti by se hodila :lol::lol::lol: (to byl vtip)

P.S.: Já bych ho klidně chválila od rána do večera :gloria:

Simonas napsal(a):

Ja mam deti rada a samozrejme pro sve dite jako matku budu chtit to nejlepsi. Ale je pro dite dobre, kdyz matka je ve stesu, frustrovana, ze nema pozornost manzela ani ona a ani dite, protoze on na ne vydelava?

A je to lepší než situace, kdy dítě nemá pozornost otce - protože musí vydělávat... a ani matky - protože ta taky musí vydělávat, aby neumřeli hlady? :co: (v případě že ten otec rodinu sám neuživí... v tom máte si myslím docela velký náskok - aspoň jeden - a je jedno který - se můžete 100%-ně o dítě starat!! - což dost lidi nemá šanci, když vydělávají málo)

jilinda: "Podle mě ta věda je zrovna takovej obor, kde se dá držet krok i když při tom nemusí být člověk osm hodin fyzicky v práci. Stačí občas si něco přečíst... poslechnout. "

:D :D :D Záleží zřejmě na oboru, kterému se věnuješ. V biochemickém (laboratorním) Ti tedy zdaleka 8 pracovních hodin a sem tam něco přečteného k úspěchu v impaktu nestačí :D. Ale nadšení a odhodlání se každopádně počítá, to jo :supr:

Simonas napsal(a):

Ja mam deti rada a samozrejme pro sve dite jako matku budu chtit to nejlepsi. Ale je pro dite dobre, kdyz matka je ve stesu, frustrovana, ze nema pozornost manzela ani ona a ani dite, protoze on na ne vydelava?

Simonas, čtu to tu pozorně podruhé, a právě v tomto tvém příspěvku nacházím logický nesmysl. Pokud by každá matka na mateřské byla frustrovaná, protože se jí a dítěti manžel nevěnuje, protože je v práci a musí vydělávat, tak to by musely být frustrované úplně všechny mámy. Protože moc jiných možností než že žena je na mateřské s dítětem, a muž pracuje, asi není. Jedna je ta, že by si to vyměnili - ale to by dle tvé logiky byl zas frustrovaný muž. Takže snad aby byli doma oba dva a žili by z čeho? Z našetřených peněz,nebo jak???

Myslím, že i když je chlap třeba 10 hodin v práci, tak se pak může rodině věnovat. Můj manžel kdysi byl taky od nevidím do nevidím v práci, vydělával na nás všechny, ale frustrovaná jsem se necítila ani trochu. Protože když pak doma byl, k dětem se měl, hrál si s nimi, zajímal se o nás všechny. Je fakt, že skoro všechny praktické věci kolem dětí jsem obstarávala takřka výhradně já, ale mě to přišlo jaksi přirozené, jako újmu jsem to necítila.

Tercila napsal(a):

Doktorat v 50 neni problem, ale clanek v Science nebo v Nature?

V méně impaktovaných časopisech má článek taky svou hodnotu.... Není problém. Navíc, kdybys znala pozadí vydávání, nebrala bys to zas tak vážně. ;)
Otázka je, jestli ten článek má větší hodnotu než mateřství ;)

Pozadi vydavani do jiste miry znam, nejake ty publikace uz tez mam, ve velmi vysoce, i mene impaktovanych zurnalech.

Souhlasim s Tebou, ze clanek v Nature ci v Science nezarucuje spickovou kvalitu. Zalezi samozrejme i na "politickych" faktorech.

Neodvazuji se soudit zdali je lepe byt matkou ci vedkyni. Rozhodujici jsou vysledky a v neposledni rade pocity dotycne, alespon pro ni samotnou :). Takze dle meho nazoru odpoved zni "jak pro koho".

Holky, nemám poruce slovník cizích slov, co jsou to ty impaktované žurnály?

Tercila napsal(a):

jilinda: "Podle mě ta věda je zrovna takovej obor, kde se dá držet krok i když při tom nemusí být člověk osm hodin fyzicky v práci. Stačí občas si něco přečíst... poslechnout. "

:D :D :D Záleží zřejmě na oboru, kterému se věnuješ. V biochemickém (laboratorním) Ti tedy zdaleka 8 pracovních hodin a sem tam něco přečteného k úspěchu v impaktu nestačí :D. Ale nadšení a odhodlání se každopádně počítá, to jo :supr:

No já netvrdím, že musíš být nutně během mateřské špička v počtu publikací. Jde o to, jestli bude po mateřské problém se zase zapojit aniž by na to člověk koukal jak vyoraná myš, nebo ne? Laboratorní obor nemám, ale moje dvě kamarádky s ročními dětmi co dělají jedna chemii a druhá medicínu by taky rozhodně nesouhlasily, že jim ujíždí vlak, když nemůžou být celý den v laborce.

Některá věda se s mateřstvím skloubit dá líp, některá hůř. Na mateřské můžeš číst a psát články, poslouchat, účastnit se nějaké té konference, když pohlídá tatínek. Ale nemůžeš dělat experiemntální výzkum např. v labině, notabene s látkama, se kterýma by žena v plodném věku raději ani neměla přicházet do styku.

Všechno je otázka priorit. 'Mě věda bavila chvíli, ale nakonec mě prostředí neustálého soutěžení unavilo a připadala jsem si vnitřně nespokojená. Nelituju, že jsem vypadla - jsem mnohem klidnější a spokojenější, asi holt tu soutěživost nemám v krvi. Já budu úplně happy na mateřské i se svým doktorátem péct manželovi rohlíky, protože mi to přijde smysluplnější - pro mě.

Intelektuálně se vyžiju i tak.

Opravuji - můžeš nějak šolíchat i ten výzkum, jen mi přijde, že buď dítě nebo výzkum budeš šidit. A ono to dítě je malý jen strašnou chvilku...o co ho ošidíš to mu už těžko budeš mít šanci vrátit.

Blossom napsal(a):

Holky, nemám poruce slovník cizích slov, co jsou to ty impaktované žurnály?

Imakt (dopad) je způsob, jak se hodnotí kvalita časopisu. V kostce je rozdíl, jestli svůj výzkum publikuješ v Měsíčníku jihlavského muzea, nebo v mezinárodním, často citovaném časopise type Science. Ty mají takzvaný impact factor, který se vyjadřuje číslem.

[.

Olympia napsal(a):

Tercila napsal(a):

Doktorat v 50 neni problem, ale clanek v Science nebo v Nature?
V méně impaktovaných časopisech má článek taky svou hodnotu....

To jiste ma. Ale jsou instituce, ktere prave baziruji na min. 3 publikacich v techto casopisech. Neprijmou te, pokud je nemas a nebo se neudrzis ve stavajicim postu, pokud v publikacich nepokracujes.

Jenže to je pořád o tom samém: je pro tu danou ženu (v té chvíli) důležitější dítě, nebo kariéra?
Každá to může mít jinak.

Zatím mi přijde, že pro Simonas s předstihem vyhrává KARIÉRA.
Možná by stálo za to zauvažovat - proč chceš dítě? Máš pocit, že "bys ho měla" mít? "Tlačí" Tě k tomu manžel, rodina? Máš pocit, že už jsi "stará"?
Přece pokud skutečně chci dítě, pak si musím uvědomit, že tomu musím (na nějakou dobu) i něco obětovat - např. kus kariéry... Neboť jak už někdo psal - lze dělat obojí, ale jedno nebo druhé nebo obojí musíš nutně ošidit. Nemůžeš dělat dvě věci na 100 procent (tj. dítě + kariéru)... - což o to, kvůli kariéře asi na smrtelné posteli brečet nebudem... kvůli dítěti (že jsme se mu nevěnovali, neměli na něj čas atd.) možná ano (no asi taky jak kdo...)...

Škoda že na výchovu dítěte se nedívá jako na prospěšnou a užitečnou "práci" - to by se kariéra matky v domácnosti budovala jedna radost :-) - mám pocit, že role matky při výchově dítěte je podceňovaná ve srovnání s budováním kariéry...

Na druhou stranu... pokud je máma OPRAVDU v pohodě s tím, že dítě nechá doma s otcem/babičkou/v jeslích a spokojeně si pracuje... - tak je to asi lepší, než kdyby byla nasra.n.ě doma a vinila ze své depky to dítě, které za nic nemůže...

preji vsem dobrou noc, musim rano vstavat, abych byla v brzkych rannich hodinach cila v laboratori. :)

Olympia napsal(a):

Tercila napsal(a):

Doktorat v 50 neni problem, ale clanek v Science nebo v Nature?
V méně impaktovaných časopisech má článek taky svou hodnotu....

To jiste ma. Ale jsou instituce, ktere prave baziruji na min. 3 publikacich v techto casopisech. Neprijmou te, pokud je nemas a nebo se neudrzis ve stavajicim postu, pokud v publikacich nepokracujes.

Jenže to je pořád o tom samém: je pro tu danou ženu (v té chvíli) důležitější dítě, nebo kariéra?
Každá to může mít jinak.

Zatím mi přijde, že pro Simonas s předstihem vyhrává KARIÉRA.
Možná by stálo za to zauvažovat - proč chceš dítě? Máš pocit, že "bys ho měla" mít? "Tlačí" Tě k tomu manžel, rodina? Máš pocit, že už jsi "stará"?
Přece pokud skutečně chci dítě, pak si musím uvědomit, že tomu musím (na nějakou dobu) i něco obětovat - např. kus kariéry... Neboť jak už někdo psal - lze dělat obojí, ale jedno nebo druhé nebo obojí musíš nutně ošidit. Nemůžeš dělat dvě věci na 100 procent (tj. dítě + kariéru)... - což o to, kvůli kariéře asi na smrtelné posteli brečet nebudem... kvůli dítěti (že jsme se mu nevěnovali, neměli na něj čas atd.) možná ano (no asi taky jak kdo...)...

Škoda že na výchovu dítěte se nedívá jako na prospěšnou a užitečnou "práci" - to by se kariéra matky v domácnosti budovala jedna radost :-) - mám pocit, že role matky při výchově dítěte je podceňovaná ve srovnání s budováním kariéry...

Na druhou stranu... pokud je máma OPRAVDU v pohodě s tím, že dítě nechá doma s otcem/babičkou/v jeslích a spokojeně si pracuje... - tak je to asi lepší, než kdyby byla nasra.n.ě doma a vinila ze své depky to dítě, které za nic nemůže...

Ronja napsal(a):

Blossom napsal(a):

Holky, nemám poruce slovník cizích slov, co jsou to ty impaktované žurnály?

Imakt (dopad) je způsob, jak se hodnotí kvalita časopisu. V kostce je rozdíl, jestli svůj výzkum publikuješ v Měsíčníku jihlavského muzea, nebo v mezinárodním, často citovaném časopise type Science. Ty mají takzvaný impact factor, který se vyjadřuje číslem.

Ronjo, dík.

To celé mi připomíná situaci, kdy můj známý - ornitolog taky píše do různých odborných časopisů, a pak pečlivě sčítá, kolik kde má citací, fakt to hrozně žere. A své známé- ornitology přímo nechutně nutí, že pokud budou oni něco psát, že ho tam musí několikrát citovat, a že on pak na oplátku bude ve svých článcích citovat je....
No jen doufám, že toto je ve vědě výjimka, a ne pravidlo. Protože kdyby to bylo pravidlo, tak je to všechno pěkná magořina. V takových případech podle mě vůbec nejde o vědu a o "posunutí lidského poznání", ale jen a jen o lidskou ješitnost.

A mě zase nepřijde, že by Simona chtěla radši budovat kariéru a měla by na dítě zapomenout. Jen prostě nevidí jako svůj životní plán obětovat dítěti a manželovi úplně všechno, být doma a nechat manžela, aby je "zabezpečil". To je naprosto v pořádku, jen je potřeba najít partnera, který je ochoten vzít péči o dítě jako společný projekt :)

Ale Blossom, ona to do značné míry magořina je. Takhle to, samozřejmě mírně elegantněji, chodí i v nejvyšších vědeckých kruzích :rolleyes:

Ronja napsal(a):

A mě zase nepřijde, že by Simona chtěla radši budovat kariéru a měla by na dítě zapomenout. Jen prostě nevidí jako svůj životní plán obětovat dítěti a manželovi úplně všechno, být doma a nechat manžela, aby je "zabezpečil". To je naprosto v pořádku, jen je potřeba najít partnera, který je ochoten vzít péči o dítě jako společný projekt :)

Pokud se s manželem dohodnou a bude to fungovat, tak není co řešit :-)
Jediný co nezvládne, je těhotenství, porod a kojení... :vissla:

No a navíc, Simona psala, že teď vydělává víc manžel... takže on by šel na MD/RD a ona by vydělávala - míň?

I když kdoví kolik vydělává, možná i tak je to dost, aby zabezpečila slušně celou rodinu... :-)

Jiilinda: "ale moje dvě kamarádky s ročními dětmi co dělají jedna chemii a druhá medicínu by taky rozhodně nesouhlasily, že jim ujíždí vlak, když nemůžou být celý den v laborce."

To rozhodně chápu, že Tvoje kamarádky neslyší odjíždějící vlak :), a určitě je to pro ně fajn, podle mě dělají dobře, když se věnují víc dětem než práci, jde ale o to, že existují zaměstnání (kariéry), kde by jim nestačilo být v laborce pouhých 8 hodin. Já osobně jsem tedy nikdy nezažila práci v chemickém oboru, kde by po celé roky stačilo mladé mámě pobýt v labině dvě hoďky a jít si domů k dítku studovat vědecký časopis :) - pokud tedy mluvíme o opravdové solidní vědecké "kariéře".

Moje představa společného projektu - inspirace Ronjou :) Od října nastupuju na poloviční úvazek, nahustím si to do dvou dnů, jeden bude hlídat babička, druhý manžel - domluví si to v práci, že něco udělá z domova a zbytek napracuje jiné dny.
Jsem sama zvědavá, jak to bude fungovat. No hlavně jestli se mi nebude nesnesitelně stýskat :(
Tak já se jdu věnovat ještě chvilinku vědě :P Kdybych tady denně hodiny nebrouzdala, tak by bylo těch impaktovaných publikací taky víc, že... :lol:

Tercila napsal(a):

Jiilinda: "ale moje dvě kamarádky s ročními dětmi co dělají jedna chemii a druhá medicínu by taky rozhodně nesouhlasily, že jim ujíždí vlak, když nemůžou být celý den v laborce."

To rozhodně chápu, že Tvoje kamarádky neslyší odjíždějící vlak :), a určitě je to pro ně fajn, podle mě dělají dobře, když se věnují víc dětem než práci, jde ale o to, že existují zaměstnání (kariéry), kde by jim nestačilo být v laborce pouhých 8 hodin. Já osobně jsem tedy nikdy nezažila práci v chemickém oboru, kde by po celé roky stačilo mladé mámě pobýt v labině dvě hoďky a jít si domů k dítku studovat vědecký časopis :) - pokud tedy mluvíme o opravdové solidní vědecké "kariéře".

Tak teď mě začíná dost zajímat, čemu říkáš ta solidní vědecká kariéra...
Ještě bych s dovolením vytasila třetí kamarádku, s dvouletým dítětem, která pracuje na 0,2 v medicínském oboru a taky nemá pocit, že by to nebylo dostatečně solidní :P

Blossom: "A své známé- ornitology přímo nechutně nutí, že pokud budou oni něco psát, že ho tam musí několikrát citovat, a že on pak na oplátku bude ve svých článcích citovat je....
No jen doufám, že toto je ve vědě výjimka, a ne pravidlo. "

:D :D Blos, to teda doufáš marně :D. To je zcela běžné. Proto taky poslední dobou začínám uvažovat o některých těchto aktivitách docela nehezky. Začíná to být jakési zprofanované, většina pracovišť jede "na čárky", spoustu článků vůbec nemá cenu číst, protože je jasné, že jsou vycucané z palce jen proto, aby autor měl jakoukoliv publikaci. Navíc - v mnoha časopisech si taky musíš (nebo zaměstnavatel) vydání článku (čili úspěch) ;) pěkně zaplatit, a to nikoliv v korunách :).
Proto jsem taky ráda, že stojím nohama pevně na zemi. Je paráda, když má člověk možnost se vyřádit v oboru, který ho baví, a ještě za to být solidně placen i uznáván. Ale nesmí se to příliš "žrát" :D (v mém překladu tedy: neupřednostnit tohle před vlastními dětmi, rodinou....)
Ony totiž některé ty mladé vědátorky jsou obdivuhodné, co všechno dokázaly (za velkého úsilí svých školitelů a zaměstnavatelů). O tom, že některé se časem cítí tak důležitě, až jsou s tím směšné, se radši vyjadřovat nechci.
Ale mám vedle sebe i tři šikovné kočky, které jsou hodně nešťastné z toho, že se po práci vracejí do SVÉHO prázdného bytu. Co jsou to nějaké postery a sborníky a impakty a naměřené hodnoty v grafech proti tomuto smutnému pocitu... A já nevím, jak bych jim pomohla.... :(  Říkají mi: víš, ty to máš dobrý, ty už máš dítě.

No ale vcelku platí, že každý má otěže svého života v rukou sám. Jakou prioritu člověk zvolí, to asi vychází z jeho založení. Takže to, co zvolí, je PRO NĚJ to nejsprávnější (i když se mu to chvílemi jako správné nezdá).
Všem, kdo se nějak rozhodují, držím palce, aby se měli hezky.

Jiilinda: "Ještě bych s dovolením vytasila třetí kamarádku, s dvouletým dítětem, která pracuje na 0,2 v medicínském oboru a taky nemá pocit, že by to nebylo dostatečně solidní :P"

Ale já se s tebou přece nepřu :), naopak je moc fajn, že jsou spokojené. Každý má totiž jiné nároky.

Ronja napsal(a):

Ale Blossom, ona to do značné míry magořina je. Takhle to, samozřejmě mírně elegantněji, chodí i v nejvyšších vědeckých kruzích :rolleyes:

Pokud to fakt takhle je, tak tím míň chápu, proč někdo váhá, zda dítě, nebo takovouto vědeckou kariéru...
Samozřemě, určitě existuje spousta vědeckých pracovišť, kde fakt makají pro vědu a lidstvo, nechci házet všechny do jednoho pytle...

Ale ještě zpátky k tématu, vrátím se trochu do sfér, kde to více znám... : Nedávno jsem byla u nás v muzeu. Část expozice je tam věnována podnikatelům a jejich  firmám v době první republiky, v době velkého rozmachu našeho oboru... Někteří z těchto lidí byli fakt nesmírně schopní a dobří, za pár let z ničeho vytvořili firmy, které se proslavily po celém světě tehdy...opravdu kariéra hvězdná, v tom nejlepším slova smyslu. A pak stačil jeden vítězný únor, a vše, co v potu tváře vytvořili, šlo ráze šmahem do háje... Dnes o nich nikdo nic neví, kromě pár zasvěcenců a těch, co chodí do muzeí. Ale jejich děti a vnuky znám, ti po nich zůstali, a mnozí se po pádu totality snaží posbírat aspoň trosky kdysi slavných firem a pokračovat dál...

Vy, co preferujete kariéru, myslíte, že za padesát let třeba bude někdo vědět, kam jste kdy napsali článek?? Ale vaše děti a vnuci tu budou - tedy pokud je budete mít.
Toto nemyslím nějak zle nebo konfrontačně.
(Myslím, že , každý si musí najít tu svou cestu.) Jen jsem to nadhodila spíš jako námět k zamyšlení.

Jiilinda: "Kdybych tady denně hodiny nebrouzdala, tak by bylo těch impaktovaných publikací taky víc, že... :lol: "

To je svatá pravda :D, ale člověk musí taky na chvilku "vypnout" a odreagovat se a prachobyčejně "pokvákat". Tak ať se Ti daří, fandím Ti, kolegyně! :supr:
Máš hezoučkou dcerušku.

Blossom: "...opravdu kariéra hvězdná, v tom nejlepším slova smyslu. A pak stačil jeden vítězný únor, a vše, co v potu tváře vytvořili, šlo ráze šmahem do háje... "
"myslíte, že za padesát let třeba bude někdo vědět, kam jste kdy napsali článek?? "

Přesně tak, Blossom, přesně tak. (tedy možná bohužel) :)

Tercilo, já vím, že se se mnou nepřeš. Já s tebou taky ne. Vlastně je fajn, že je tu tolik vědkyní :supr:
Ale fakt mě zajímá, čemu říkáš solidní vědecká kariéra?
Jinak já mám tu vědu ráda, ale doufám, že se taky moc nežeru. A taky se nepředřu. Ale na druhou stranu myslím, že vnuky možná právě bude zajímat, kam jsem napsala článek. Mně by to u mých prarodičů taky zajímalo :D

pomoc je tu někdo?

hádím se s pubošem,neví tu někdo od kolika let není trestné souložit?prý od 14let

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Jsem tu 11-tý rok... - ale ani neporovnávám, lidi se kterýma se setkávám si více-méně vybírám sama, v každém městě se najdou grázlové a v každém městě se najdou hodný lidi... dávám přednost těm druhým :-)

Určitě Tě neštve celých přes milión lidí kteří tu žijou... štvou Tě jenom vybraní jedinci ne? S tím se dá něco dělat... :-)

V Praze si vybíráš, koho potkáš na ulici, vráží do tebe, smrdí, huláká  a žere v tramvaji, žebrá, krade auta i peněženky.......... ? :lol: :lol: :lol: To jedině, že žiješ někde na okraji a nevycházíš z domu, ne ? :lol:

Přichází ke mně pouze to, co vyzařuju... no nechci odbočovat na duchovní :lol: - to není o těch lidech ale o Tobě... jak to, že do mě nikdo nevráží, nikdo okolo mě nesmrdí, nehuláká, nežere v tramvaji, nežebrá a nevykrádá nám auto ani nekrade peněženku?

Že bych těch 11 let žila na okraji a nevycházela z domu? :lol:

Nic proti Tobě, ale nemyslím, že tohle by byl apriori problém Prahy.

Pokud takovéhle lidi potkáváš v Praze, budeš je potkávat i v Horní-Dolní. Akorát jich tam asi bude přiměřeně méně v poměru k počtu obyvatel...

Prostě si zvykni, že lidi mají různé názory a většina z nich jiné, než ty. Mě tvoje hodnocení vůbec nezajímá, jen jsem nastínila zakladatelce vlákna, co ji tady čeká. Nastiň ji to, co vidíš ty, ať si vybere a později si to vyhodnotí sama. Má svůj mozek. O nás to tady není - je to její vlákno

Martinka1 napsal(a):

... a taky je jasný, že když budeš pracovat na Hlaváku - tak tam uvidíš bezdomovce.
Pokud řídíš tramvaj - tak uvidíš všechny ty bezdomovce, kteří se v noci vozí tramvají, budou tam lidi smrdět, budou ožralí atd. - ale to není CELÁ PRAHA... prostě jsi na místě, kde je větší hustota těchhle lidí... protože ty tramvaje to tak nějak přitahují. Ale s tím jsi musela počítat, když jsi začla dělat tuhle práci ne? :-)

A taky by mě zajímalo, když tak zevšeobecňuješ - kolik procent lidí jsou takoví... tramvají jezdím - jako pasažér - a potkám bezdomovce tak jednou za X měsíců... takže řekněme velmi malé procento... ostatní lidi jsou normální, jako já a Ty...

Baví Tě ta práce? ...



Přece jako pracovník útulku pro bezdomovce (trochu nadsázka) se nebudu divit nad tím, že tam bezdomovci přicházejí, že smrdí a jsou ožralí atd. ...

Jo, ta práce mě baví, proto ji dělám. Mám ráda vláčky, koleje, stroje. Nebaví mě, jak se chovají lidi - mě se to moc nedotkne, jsem zavřená ve své kukani, ale jak se chovají k sobě - zkus je někdy pozorovat. Pokud to nevidíš, znamená to, že patříš mezi ty, co nekoukají nalevo napravo a JDOU - slepec, neslepec, babka nebabka, .... ti, co se chovají tak, že jsou na světě sami. Ale to si nemyslím, že bys byla taková, když se tak angažuješ tady
Dřív jsem pracovala v Opletalce, což je u Hlaváku hodně blízko (a také od Masaryčky, Václaváku, Žižkova....... což určitě víš, když už jsi tady 10 let. Praha nejsou jen multikina, mekáče, Pražský hrad, Petřín a Vyšehrad.
Ono je něco jiného bydlet někde v satelitu a jezdit (mimochodem, v každodenních úděsných kolonách)do Prahy jen pracovat a něco jiného tam trávit celé dny. Prostě už není, co byla. Jen nechci, aby zakladatelka vlákna od toho čekala  nějakou velkou romantiku, a pak byla zklamaná

Simonas napsal(a):

Nedavno jsem se vdala. Manzel nyni ziskal novou praci v Praze, ktera je velmi zajimava a jeho kariere to pomuze. Problem je ten, ze nyni bydlime na Morave.

Já bych to vzala za jiný konec a zůstala na Moravě, Mashanka má pravdu. Je tu pakáž a taky spousta moraváků, kteří na Prahu a pražáky dost nadávají (asi právem), tak mi nějak uniká smysl proč sem jezdit.

Fidorka napsal(a):

Simonas napsal(a):

Nedavno jsem se vdala. Manzel nyni ziskal novou praci v Praze, ktera je velmi zajimava a jeho kariere to pomuze. Problem je ten, ze nyni bydlime na Morave.

Já bych to vzala za jiný konec a zůstala na Moravě, Mashanka má pravdu. Je tu pakáž a taky spousta moraváků, kteří na Prahu a pražáky dost nadávají (asi právem), tak mi nějak uniká smysl proč sem jezdit.

Nemyslím si, že právem. Právem možná nadávají na Pražáky Moraváci na Moravě - tam, ať s dělají, co chtějí.
Nechápu, jakým PRÁVEM jako Moravák, který se sem přistěhoval, nadává na Pražáky - tak ať je doma a bude mít po problému.

Koukam, ze se tu rozjela zajimava diskuse, doufam, ze to autorce vlakna nevadi (no a ten konec nema chybu :)).

Ja sem jeste prispeju s par kontroverznimi nazory. Predem zduraznuji, ze se nechci nikoho dotknout. Nejsem zadna ambiciozni mlada vedatorka, ktera si mysli, ze sezrala vsechnu moudrost sveta, ani chudinka, ktera se dala na vedu, protoze je hnusna a nikdo ji nechtel, a tak ji nic jineho nezbyva :).  Jsem normalni zenska, mam snoubence a doufam, ze se v brzke dobe dockam i rodiny.

Co se tyce impaktu a honby za citacemi. Je pravda, ze se z toho obcas stava fraska. Ja se snazim predevsim delat dobre svoji praci, protoze me zajima muj projekt a ac to mozna nekomu muze znit pateticky, moji primarni motivaci je "dobrodruzstvi z poznani" (prijde-li to nekomu smesne, klidne se smejte, mne treba pripadaji pateticke vyroky typu "teprve s prichodem deti je muj zivot naplneny", ale chapu, ze nemalo lidi to tak opravdu citi a nesmeju se jim). Publikace a impakty me zajimaji az v druhe rade. Na druhou stranu nelze rict, ze nemaji zadnou vypovidaci hodnotu. Vedecka komunita se nesklada ze samych blbcu a pokud se mnoho lidi z oboru dlouhodobe shoduje, ze nejaky clanek je dulezity a stoji za citovani, tak na tom asi neco bude (a jen pouhym "citovanim ze znamosti" se z vas hvezda v oboru fakt nestane, i kdyz nepopiram, ze je to casta praxe). Kvalitni praci proveri samozrejme az cas.

Coz uzce souvisi s dalsim bodem - bude nekoho zajimat, jestli se mi pred x lety podarilo opublikovat jakys clanek v Science? Pokud se bude jednat o praci klicoveho vyznamu (nemluvim o sobe konkretne, nybrz obecne, aby me tu nekdo nenarknul, ze se trapne chlubim impakty) tak ano. Jedna z klicovych praci v mem konkretnim oboru je z roku 1972 a cituje se stale.

Ze bychom meli mit deti proto, aby tu po nas neco zustalo? Kdyz budu cynicka, reknu na to "a koho to zajima" :)?
Podotykam, ze jsem toho nazoru, ze vychovat z ditete slusneho cloveka je velka drina, a ze je to uctyhodny cin, pokud se to podari. Nicmene, kdyz se divam treba na platno od Vermeera (zminuji ho schvalne, protoze mel tusim 15 deti), tak si vazne nerikam "to byl ale borec, ze mel tolik deti". A kdyz posloucham Beethovena, tak me nezajima, ze deti nemel. Tim se nechci srovnavat ani s jednim z nich (chran buh), ale osobne si myslim, ze k lidskemu zivotu by mel patrit pokus o jakysi presah pouhe biologicke existence (samozrejme jen nekterym se to podari).

No, a konecne si myslim, ze delat solidni vedu jako bokovku pri materske na 0.2 uvazku proste nejde. To staci s bidou na udrzeni zakladniho kontaktu s oborem. Leda snad, ze by ta vedkyne byla sefkou oddeleni, mela dobre napady a pod sebou tym spolehlivych a schopnych doktorandu, kteri by za ni odvedli "spinavou" laboratorni praci. Troufam si ale tvrdit, ze takovych pred 30 rokem veku moc neni.

Martinka : Škoda že na výchovu dítěte se nedívá jako na prospěšnou a užitečnou "práci"


Co to je "se nedívá" ??? Kdo jako "se nedívá" ??

Já se například na ni jako na záslužnou dívám, ty ne ?

anais.de napsal(a):

Koukam, ze se tu rozjela zajimava diskuse, doufam, ze to autorce vlakna nevadi (no a ten konec nema chybu :)).

Ja sem jeste prispeju s par kontroverznimi nazory. Predem zduraznuji, ze se nechci nikoho dotknout. Nejsem zadna ambiciozni mlada vedatorka, ktera si mysli, ze sezrala vsechnu moudrost sveta, ani chudinka, ktera se dala na vedu, protoze je hnusna a nikdo ji nechtel, a tak ji nic jineho nezbyva :).  Jsem normalni zenska, mam snoubence a doufam, ze se v brzke dobe dockam i rodiny.

Co se tyce impaktu a honby za citacemi. Je pravda, ze se z toho obcas stava fraska. Ja se snazim predevsim delat dobre svoji praci, protoze me zajima muj projekt a ac to mozna nekomu muze znit pateticky, moji primarni motivaci je "dobrodruzstvi z poznani" (prijde-li to nekomu smesne, klidne se smejte, mne treba pripadaji pateticke vyroky typu "teprve s prichodem deti je muj zivot naplneny", ale chapu, ze nemalo lidi to tak opravdu citi a nesmeju se jim). Publikace a impakty me zajimaji az v druhe rade. Na druhou stranu nelze rict, ze nemaji zadnou vypovidaci hodnotu. Vedecka komunita se nesklada ze samych blbcu a pokud se mnoho lidi z oboru dlouhodobe shoduje, ze nejaky clanek je dulezity a stoji za citovani, tak na tom asi neco bude (a jen pouhym "citovanim ze znamosti" se z vas hvezda v oboru fakt nestane, i kdyz nepopiram, ze je to casta praxe). Kvalitni praci proveri samozrejme az cas.

Coz uzce souvisi s dalsim bodem - bude nekoho zajimat, jestli se mi pred x lety podarilo opublikovat jakys clanek v Science? Pokud se bude jednat o praci klicoveho vyznamu (nemluvim o sobe konkretne, nybrz obecne, aby me tu nekdo nenarknul, ze se trapne chlubim impakty) tak ano. Jedna z klicovych praci v mem konkretnim oboru je z roku 1972 a cituje se stale.

Ze bychom meli mit deti proto, aby tu po nas neco zustalo? Kdyz budu cynicka, reknu na to "a koho to zajima" :)?
Podotykam, ze jsem toho nazoru, ze vychovat z ditete slusneho cloveka je velka drina, a ze je to uctyhodny cin, pokud se to podari. Nicmene, kdyz se divam treba na platno od Vermeera (zminuji ho schvalne, protoze mel tusim 15 deti), tak si vazne nerikam "to byl ale borec, ze mel tolik deti". A kdyz posloucham Beethovena, tak me nezajima, ze deti nemel. Tim se nechci srovnavat ani s jednim z nich (chran buh), ale osobne si myslim, ze k lidskemu zivotu by mel patrit pokus o jakysi presah pouhe biologicke existence (samozrejme jen nekterym se to podari).

No, a konecne si myslim, ze delat solidni vedu jako bokovku pri materske na 0.2 uvazku proste nejde. To staci s bidou na udrzeni zakladniho kontaktu s oborem. Leda snad, ze by ta vedkyne byla sefkou oddeleni, mela dobre napady a pod sebou tym spolehlivych a schopnych doktorandu, kteri by za ni odvedli "spinavou" laboratorni praci. Troufam si ale tvrdit, ze takovych pred 30 rokem veku moc neni.

bude nekoho zajimat, jestli se mi pred x lety podarilo opublikovat jakys clanek v Science?

Tady určitě - budeš tu vážená osoba, když jsi publikovala, a ode dneška, co řekneš, bude tu svaté :lol:

Jinak, za mě, napsala jsi to hezky :supr:

mashanka napsal(a):

Fidorka napsal(a):

Já bych to vzala za jiný konec a zůstala na Moravě, Mashanka má pravdu. Je tu pakáž a taky spousta moraváků, kteří na Prahu a pražáky dost nadávají (asi právem), tak mi nějak uniká smysl proč sem jezdit.

Nemyslím si, že právem. Právem možná nadávají na Pražáky Moraváci na Moravě - tam, ať s dělají, co chtějí.
Nechápu, jakým PRÁVEM jako Moravák, který se sem přistěhoval, nadává na Pražáky - tak ať je doma a bude mít po problému.

no popravdě přesně tak nějak jsem to myslela, jen jsem se blbě vyjádřila. Tím "asi právem" jsem mínila, že asi nějaký důvod mají, ale jak správně říkáš, to jim nedává právo nadávat, pokud tu žijí a živí se tu.

A sorry za off-topic.

anais :supr:

Zakladatelka:
- v Praze už bydlela - tak ví, jaké to tu je

Na výchovu dětí se já dívám jako na záslužnou práci... zakladatelka asi ne, když mermomocí musí budouvat kariéru (neberu jí to) a společnost taky moc ne, když dává za "záslužnou práci" matkám rodičák 7.600 a pak 3.800 (při min. mzdě 8 tis. hr.)... jen pár ženských dosáhne na 11.400 na dva roky...

Kdyby to společensky byla uznávaná práce, dostávaly by víc, nemyslíš? - ale jinak chápu, že státní rozpočet na to nemá...

Pak by se NĚKTERÉ ženy nemusely rozhodovat, jestli dají dítě do jeslí a půjdou do práce protože nemají co jíst :-(

Martinka1 napsal(a):

Zakladatelka:
- v Praze už bydlela - tak ví, jaké to tu je

Na výchovu dětí se já dívám jako na záslužnou práci... zakladatelka asi ne, když mermomocí musí budouvat kariéru (neberu jí to) a společnost taky moc ne, když dává za "záslužnou práci" matkám rodičák 7.600 a pak 3.800 (při min. mzdě 8 tis. hr.)... jen pár ženských dosáhne na 11.400 na dva roky...

Kdyby to společensky byla uznávaná práce, dostávaly by víc, nemyslíš? - ale jinak chápu, že státní rozpočet na to nemá...

Pak by se NĚKTERÉ ženy nemusely rozhodovat, jestli dají dítě do jeslí a půjdou do práce protože nemají co jíst :-(

:lol: Ale Martinko, vždyť přece dobře víš, že 90% diskusí o tom, mít nebo nemít děti, tady není o tom, mít co jíst - tohle se ti tedy opravdu, opravdu nepovedlo :lol:

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Zakladatelka:
- v Praze už bydlela - tak ví, jaké to tu je

Na výchovu dětí se já dívám jako na záslužnou práci... zakladatelka asi ne, když mermomocí musí budouvat kariéru (neberu jí to) a společnost taky moc ne, když dává za "záslužnou práci" matkám rodičák 7.600 a pak 3.800 (při min. mzdě 8 tis. hr.)... jen pár ženských dosáhne na 11.400 na dva roky...

Kdyby to společensky byla uznávaná práce, dostávaly by víc, nemyslíš? - ale jinak chápu, že státní rozpočet na to nemá...

Pak by se NĚKTERÉ ženy nemusely rozhodovat, jestli dají dítě do jeslí a půjdou do práce protože nemají co jíst :-(

:lol: Ale Martinko, vždyť přece dobře víš, že 90% diskusí o tom, mít nebo nemít děti, tady není o tom, mít co jíst - tohle se ti tedy opravdu, opravdu nepovedlo :lol:

Ale povedlo :lol:
Pokud si společnost vysoce cení "práce" výchovy dětí - tak proč to tak málo "platí"...

Pokud si budeš vysoce cenit práce nějakého odborníka - budeš mu platit míň jak minimální mzdu??? :lol::lol::lol: (za práci 7 dní v týdnu 24 hod. denně???)

Fakt jsem nepsala o ROZHODOVÁNÍ se mít dítě, to zas špatně čteš. Ale o tom, jak společnost hodnotí práci matek.

Simčo,

vždy se najdou matky, které si to vzaly jako profesionální náboj života a všechny ženy, které mají tendenci se věnovat něčemu dalšímu berou jako karieristky, které jsou sobecké a neumí se obětovat.
Věty Slniečka, že by nenechala do roka dítě s otcem a že ostatní matky "odhodí" dítě a jdou do práce, mi nahánějí hrůzu. Jsou prostě ženy, které se dělají pro dítě nepostradatelné a bez nich by to babičky a dědové, otcové nezvládli. Ono to taky skýtá mnohá nebezpečí. Mám kamarádku, která dělala scény,když zjistila, že její syn se těší do školky a odpoledne nechce domů k matce, protože kámoši jsou zajímavější. Brečela, že je nepotřebná atd. Ale byla to normální reakce dítěte, které matka dusila jeho láskou a nepostradatelností.
Mám kolem sebe kamarádek plno s dětmi. Někeré začaly po roce mateřství pracovat a nevidím vůbec problém ve vztahu ony vs. děti. Užívají si to taky. A děti jsou dost samostatné, než u maminek, které jsou s nimi24 hodin a bojí se je dát z ruky.
Jenže tady všude fungují i otcové.  Problém naší společnosti je, že se stále dělí práce na mužské a ženské. A kolikrát si to ženy dělají samy. Mám příbuzné v Austrálií a známé ve Francii. Původem Češi. Ten kluk z Francie, když sem přijede je vždy fascinován, jak ženy skákají kolem svých mužů. On když nabídne pomoc, tak je usazen do křesla, ať počká, až bude uvařeno. On to nezná. U nich domácí práce dělá právě ten, kdo má čas. Nedělí se. Stejně tak péče o dítě. Prostě kdo dříve příjde, stará se. Ať je to krmení, přebalování, uspávání.
Já mám u tvého partnera pocit, že on ti dává najevo jak všechno zvládá (viz komínek uprostřed pokoje) a ukazuje ti, jak je to přeci lehké, domácnost, práce, dítě atd.
Nejsi vůbec špatná žena, že se rozmýšlíš, zda dítě ano nebo ne. Nejsi vůbec špatná, že si myslíš, že tvůj manžel je lepší v domácnosti. Ať je, ať si soutěží, ať si dělá komínky. Ty je dělat nebudeš a nemusíš. To je jeho věc. Pochval ho, poděkuj mu za práci. Ale ať neočekává, že ty budeš všechno zvládat jako on. Pokud chce dokonalou ženu, matku a hospodyni, ať jde do nějaké prodejny snů.
Klidně mu řekni, že po roce jdeš do práce ty, a on ať zkusí mateřskou. Když si myslí, že je to jen procházky, golf, jídlo a procházky.

Taky žiju v Praze, jsem naplavenina ze Severních Čech. Bydlíme v jedné z okrajových čtvrtí Prahy. Ne na obrovském panelovém sídlišti, ale v místě kde v podstatě není nikdo než podobné naplaveniny. Máme prima sousedy, hřiště kousek od domu, ony multikina v dojezdové vzdálenosti. Za osmnáct let, co jsem v Praze jsem nepochopila odpor vůči velkoměstu.

Vztek na lidi a od lidí, které potkávám cestou do práce, školy, školky, necítím. Žijou tu stejní lidí jako kdekoliv.

Děti mám dvě, kariéru v míře kterou mi dovolovala pomoc partnera, jsem dělala i po jejich narození. Oba jsme na to měli stejný názor. Šťastná máma=šťastné děti. Je to o postojích. Nejsem kariéristka a mám postavený žebříček rodina a pak práce. Přesto jsem se jí nevzdala úplně a kombinovala.

Jen malé upozornění. Nevím v jakém oboru Simonas děláš, ale krize se projevuje i v pracovních příležitostech v Praze...

Klubko dekuji!!!

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

... a taky je jasný, že když budeš pracovat na Hlaváku - tak tam uvidíš bezdomovce.
Pokud řídíš tramvaj - tak uvidíš všechny ty bezdomovce, kteří se v noci vozí tramvají, budou tam lidi smrdět, budou ožralí atd. - ale to není CELÁ PRAHA... prostě jsi na místě, kde je větší hustota těchhle lidí... protože ty tramvaje to tak nějak přitahují. Ale s tím jsi musela počítat, když jsi začla dělat tuhle práci ne? :-)

A taky by mě zajímalo, když tak zevšeobecňuješ - kolik procent lidí jsou takoví... tramvají jezdím - jako pasažér - a potkám bezdomovce tak jednou za X měsíců... takže řekněme velmi malé procento... ostatní lidi jsou normální, jako já a Ty...

Baví Tě ta práce? ...



Přece jako pracovník útulku pro bezdomovce (trochu nadsázka) se nebudu divit nad tím, že tam bezdomovci přicházejí, že smrdí a jsou ožralí atd. ...

Jo, ta práce mě baví, proto ji dělám. Mám ráda vláčky, koleje, stroje. Nebaví mě, jak se chovají lidi - mě se to moc nedotkne, jsem zavřená ve své kukani, ale jak se chovají k sobě - zkus je někdy pozorovat. Pokud to nevidíš, znamená to, že patříš mezi ty, co nekoukají nalevo napravo a JDOU - slepec, neslepec, babka nebabka, .... ti, co se chovají tak, že jsou na světě sami. Ale to si nemyslím, že bys byla taková, když se tak angažuješ tady
Dřív jsem pracovala v Opletalce, což je u Hlaváku hodně blízko (a také od Masaryčky, Václaváku, Žižkova....... což určitě víš, když už jsi tady 10 let. Praha nejsou jen multikina, mekáče, Pražský hrad, Petřín a Vyšehrad.
Ono je něco jiného bydlet někde v satelitu a jezdit (mimochodem, v každodenních úděsných kolonách)do Prahy jen pracovat a něco jiného tam trávit celé dny. Prostě už není, co byla. Jen nechci, aby zakladatelka vlákna od toho čekala  nějakou velkou romantiku, a pak byla zklamaná

Mashanko, tak tady v tom souhlasím s Martinkou, tedy že všude jsou lidé dobří i špatní, záleží, s jakými se člověk stýká, i jaké si k sobě vybere a nebo aspoň do svého okolí pustí. Já žiju na malém městě, a už i my tady máme jedno docela nebezpečné gheto, kde tě vysoce pravděpodobně oberou i za bílého dne. A myslím, že i v té nejposlednější vsničce se najde nějaký nepřizpůsobivý bezdomovec-podivín.
To jen pro doplnění, že nějakou velkou romantiku (ohledně vhodného prostředí pro výchovu dětí) nelze čekat už asi vůbec nikde. V tom to není.

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Zakladatelka:
- v Praze už bydlela - tak ví, jaké to tu je

Na výchovu dětí se já dívám jako na záslužnou práci... zakladatelka asi ne, když mermomocí musí budouvat kariéru (neberu jí to) a společnost taky moc ne, když dává za "záslužnou práci" matkám rodičák 7.600 a pak 3.800 (při min. mzdě 8 tis. hr.)... jen pár ženských dosáhne na 11.400 na dva roky...

Kdyby to společensky byla uznávaná práce, dostávaly by víc, nemyslíš? - ale jinak chápu, že státní rozpočet na to nemá...

Pak by se NĚKTERÉ ženy nemusely rozhodovat, jestli dají dítě do jeslí a půjdou do práce protože nemají co jíst :-(

:lol: Ale Martinko, vždyť přece dobře víš, že 90% diskusí o tom, mít nebo nemít děti, tady není o tom, mít co jíst - tohle se ti tedy opravdu, opravdu nepovedlo :lol:

Ale povedlo :lol:
Pokud si společnost vysoce cení "práce" výchovy dětí - tak proč to tak málo "platí"...

Pokud si budeš vysoce cenit práce nějakého odborníka - budeš mu platit míň jak minimální mzdu??? :lol::lol::lol: (za práci 7 dní v týdnu 24 hod. denně???)

Fakt jsem nepsala o ROZHODOVÁNÍ se mít dítě, to zas špatně čteš. Ale o tom, jak společnost hodnotí práci matek.

Nepovedlo. Společnost je každé matce srdečně ukradená, v okamžiku, kdy cítí, že chce dítě. Na to jenom svádí to, že ho nechce, i když už má pro něj podmínky - má pocit, že kdyby řekla, že o dítě prostě nestojí, bude považována za divnou - tak to svede na společnost, že jí málo platí. A za co ? Za to, že vychovává svého potomka ve svoji rodině pro svoji radost ?
Nepsala jsi jak společnost hodnotí, ale "jak SE hodnotí"
Většina lidí má prostě tendenci zapadat do mustru a pokud nezapadá, hledat pro okolí důvody, kdo a proč za to může.
Není to zbytečné ? Svůj život si žije každý sám. Pokud mám jiné touhy, než dítě, klidně bych řekla, že o děti nestojím a hotovo - co je komu do toho ?

Pokud si společnost vysoce cení "práce" výchovy dětí - tak proč to tak málo "platí"...
To je jednoduchý - protože když něco opravdu chceš dělat - vysněný zaměstnání nebo matku, to je celkem fuk, tak je ti jedno, jestli je finanční "odměna" adekvátní vynaložené činnosti.

Simonas napsal(a):

Klubko dekuji!!!

Není zač:). Pamatuj si, že rozhodnutí za své činy si zodpovídáme jen my sami! Můžeš se poradit, vyslechnout názor,ale rozhodnutí je jen na tobě. A nikdo nemá právo tě soudit, že jsi dobrá nebo špatná matka, když děláš to a to. Ono dokonalá stejně neexistuje, i když si to třeba o sobě myslí :P
Ony ty nejdokonalejší, které se tak v děství dítěte obětovaly a všeho se vzdali jsou pak překvapené, že je v dospělosti už dítě nepotřebuje a občas to neumí rozchodit, že stále necítí ze starny svých potomků ten vděk.
Já si naopak myslím, že kompenzace mateřské (práce, koníčky, pravidelné schůzky s přáteli bez dětí) jsou povinností. Každý by zmagořil.

Držím pěsti, ať manžel taky procitne a trochu se na to podívá tvýma očima.

To anais.de:  V mnohém s tebou souhlasím, napsala jsi to hezky.
Ale chci jen upozornit na jednu věc: Kolik lidí se profesně tolik proslaví, jako ten zmiňovaný Vermeer a nebo Bethoven? Ta šance tak významného úspěchu na poli vědy, umění a podobně, je tak jedna ku milionu. Všichni ostatní zůstanou pro veřejnost anonymními součástmi vědeckého nebo uměleckého lidského snažení. Ano, přispějí svým dílem k nějakému pokroku lidstva, ale vlastně nikdo kromě pár zasvěcených o tom nakonec neví.
Chci tím říct, že osobnosti typu Vermeer a Bethoven jsou absolutní výjimky, nikoli pravidla.

Když to po sobě čtu, možná to může vyznívat tak, že jsem zarputilá zastánkyně mateřství. Tak to není. Souhlasím třeba s mnohým, co napsala právě anais.de, nebo Klubko.

Já vlastně svými příspěvky chci říct, že není nezbytně nutná  životní volba - buď a nebo, dítě nebo kariéra. Že lze v jednu životní dobu upřednostnit jedno, v další životní dobu upřednostnit druhé, a tak mít vlastně obojí - život naplněný profesně i lidsky (mateřsky).
Jediné dilema je v tom, že nemůžu mít fakt všechno teď hned a po celý život současně. Když to přeženu hodně ad absurdum, tak rodit se dá jen v porodnici, na vědecké konferenci opravdu ne. Ale tam můžu pak jezdit celý další život, až porodím, případně odkojím.
Já a mnoho dalších tady jsou důkazem, že fatální volba buď jen dítě nebo jen kariéra není nutná. Opravdu lze mít obojí :jojo:

Klubko napsal(a):

Simonas napsal(a):

Klubko dekuji!!!

Není zač:). Pamatuj si, že rozhodnutí za své činy si zodpovídáme jen my sami! Můžeš se poradit, vyslechnout názor,ale rozhodnutí je jen na tobě. A nikdo nemá právo tě soudit, že jsi dobrá nebo špatná matka, když děláš to a to. Ono dokonalá stejně neexistuje, i když si to třeba o sobě myslí :P
Ony ty nejdokonalejší, které se tak v děství dítěte obětovaly a všeho se vzdali jsou pak překvapené, že je v dospělosti už dítě nepotřebuje a občas to neumí rozchodit, že stále necítí ze starny svých potomků ten vděk.
Já si naopak myslím, že kompenzace mateřské (práce, koníčky, pravidelné schůzky s přáteli bez dětí) jsou povinností. Každý by zmagořil.

Držím pěsti, ať manžel taky procitne a trochu se na to podívá tvýma očima.

Klubko, to zvýrazněné je hrozně důležité. Pokud mateřství chápe kdokoli jako oběť, navíc oběť která musí být kompenzována celoživotním vděkem, je to celé od základu špatně.

Já sama za sebe to cítím tak, že mateřství je dar. Obrovský dar, který jsem si věnovala sama sobě. Jsem šťastná, že jsem ho prožila a prožívám.
A kromě toho jsem se celý život věnovala i jiným věcem než pouze mateřství. Když jsem byla na mateřské, tak asi 95% času a všeho jsem věnovala dětem (tehdy o to stály a potřebovaly to) a těšilo mě to, jen zbylých 5% jsem věnovala koníčkům apod., u kterých jsem se trochu odreagovávala. No a  dnes asi tak 95% času a energie věnuji své profesi, která mě baví, a koníčkům a sobě. Děti těmi dnešními cca 5% svého času nešidím, už si většinou žijí po svém, a dokonce mám pocit, že jsou na mě a mé profesní úspěchy i trochu hrdé. A to, že mám i svou profesi a svůj osobní život mě právě chrání před tím, abych se jim pověsila na krk. To dělají ty, jteré si zvolily JEN ty děti. To je totiž taky špatně.

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

... a taky je jasný, že když budeš pracovat na Hlaváku - tak tam uvidíš bezdomovce.
Pokud řídíš tramvaj - tak uvidíš všechny ty bezdomovce, kteří se v noci vozí tramvají, budou tam lidi smrdět, budou ožralí atd. - ale to není CELÁ PRAHA... prostě jsi na místě, kde je větší hustota těchhle lidí... protože ty tramvaje to tak nějak přitahují. Ale s tím jsi musela počítat, když jsi začla dělat tuhle práci ne? :-)

A taky by mě zajímalo, když tak zevšeobecňuješ - kolik procent lidí jsou takoví... tramvají jezdím - jako pasažér - a potkám bezdomovce tak jednou za X měsíců... takže řekněme velmi malé procento... ostatní lidi jsou normální, jako já a Ty...

Baví Tě ta práce? ...



Přece jako pracovník útulku pro bezdomovce (trochu nadsázka) se nebudu divit nad tím, že tam bezdomovci přicházejí, že smrdí a jsou ožralí atd. ...

Jo, ta práce mě baví, proto ji dělám. Mám ráda vláčky, koleje, stroje. Nebaví mě, jak se chovají lidi - mě se to moc nedotkne, jsem zavřená ve své kukani, ale jak se chovají k sobě - zkus je někdy pozorovat. Pokud to nevidíš, znamená to, že patříš mezi ty, co nekoukají nalevo napravo a JDOU - slepec, neslepec, babka nebabka, .... ti, co se chovají tak, že jsou na světě sami. Ale to si nemyslím, že bys byla taková, když se tak angažuješ tady
Dřív jsem pracovala v Opletalce, což je u Hlaváku hodně blízko (a také od Masaryčky, Václaváku, Žižkova....... což určitě víš, když už jsi tady 10 let. Praha nejsou jen multikina, mekáče, Pražský hrad, Petřín a Vyšehrad.
Ono je něco jiného bydlet někde v satelitu a jezdit (mimochodem, v každodenních úděsných kolonách)do Prahy jen pracovat a něco jiného tam trávit celé dny. Prostě už není, co byla. Jen nechci, aby zakladatelka vlákna od toho čekala  nějakou velkou romantiku, a pak byla zklamaná

Bohužel se tak chovají i v té horní-dolní,je to čím dál častější se mi zdá,takže,ať jsou to Čechy,Morava nebo Slezsko a právě to možná jde v malých městech víc vidět. No doufám,že nebudeme z Prahy zklamáni,uvidím co se u vás změnilo od té doby,co jsem tam byla naposledy. Dítka ji chtějí okouknout,ještě v Praze nebyli,tak po dovolené v Čechách to vezmem přes Prahu. ;) A možná se v tramvaji někde potkáme.. ;) :D A omlouvám se za :offtopic:

A to, že mám i svou profesi a svůj osobní život mě právě chrání před tím, abych se jim pověsila na krk.
To jsem ráda, že v tom nejsem sama Děti s radostí přivítám kdykoli - po předchozím ohlášení, jedu za nimi taky ráda - když mě pozvou, pomůžeme si vzájemně v tom, co jeden či druhý nezvládne sám - ale žádnou pomoc nevynucujeme a nepovažujeme za samozřejmou. Moje známá si svého téměř 30letého synka nastěhovala do vedlejšího domu, aby to měla blízkou, když nosí plné kastrůlky a čisté prádlo tam a prázdné nádobí a špínu k vyprání tam... já bych to nezvládla (nemyslím fyzicky ) jen si nedovedu představit, co bude chlapeček dělat, až máma nebude moct... pravděpodobně zapřáhne starší sestru

Drobné zamyslenie: Ćo keď deti odmientu mať deti a vnúčeniec sa nedočkáš? Moja kamoška je zo 4 detí(katolícka rodina, prísni rodičia. ..) a nemá ani jediného snyovca či neter... Ona má 45 rokov, je najmladšia...  :rolleyes:
Podľa mňa je správne zamyslenie: Chcem mať dieťa, venovať sa mu a dať mu to najlepšie zo seba, alebo chcem dať to najlepšie zo seba práci a nejakému abstraktnému ľudstvu? Pričom variánt možných(a správnych) odpovedí je nekonečne veľa, lebo sa fakt dá aj zmeniť kariéru, dieťa adoptovať, ísť robiť profesionálnu pestúnku, venovať sa svojej bezdetnej rodine, vrhnúť sa an charitu... atď.   
Ide o to, ako to cítiš TY. V konenčom dôsledku to bude tovje dieťa a tovja akriéra, tak dobre zváž priority a hlavne sa nenechaj vmanévrovať do niečoho, čo vlastne sama nechceš(nech je to čokoľvek), len kvôli druhým, manželovi, verejnej mienke, apod. Opakujem: Videla som život nechceného dieťaťa a neželám to nikomu na tomto svete.

Martinka1 napsal(a):

Zakladatelka:
- v Praze už bydlela - tak ví, jaké to tu je

Na výchovu dětí se já dívám jako na záslužnou práci... zakladatelka asi ne, když mermomocí musí budouvat kariéru (neberu jí to) a společnost taky moc ne, když dává za "záslužnou práci" matkám rodičák 7.600 a pak 3.800 (při min. mzdě 8 tis. hr.)... jen pár ženských dosáhne na 11.400 na dva roky...

Kdyby to společensky byla uznávaná práce, dostávaly by víc, nemyslíš? - ale jinak chápu, že státní rozpočet na to nemá...

Pak by se NĚKTERÉ ženy nemusely rozhodovat, jestli dají dítě do jeslí a půjdou do práce protože nemají co jíst :-(

Nesmierne uznávam prácu daňových kontorloórov a revízorov v autobuse, ale ja by som to robiť nemhola. Ani kata, obhajcu kriminálnikov, politika... ale je to silne spoločensky potrebné(až na to posledné), to uznávam.

Ćo keď deti odmientu mať deti a vnúčeniec sa nedočkáš?
To je snad věc těch dětí, jestli se ne/chtějí rozmnožovat, nemyslíš? Vnoučata jsou skvělá záležitost, ale v životě bych si nedovolila dětem do toho mluvit, natož jim to vytýkat, nebo po nich vnouče požadovat - to dělají většinou ty "obětavé" matky, aby měly nějakou "náplň" v důchodu, protože nic jinýho si nedokážou nebo nechtějí najít a "mít děti je přece správné".

Martinka1 napsal(a):

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Zakladatelka:
- v Praze už bydlela - tak ví, jaké to tu je

Na výchovu dětí se já dívám jako na záslužnou práci... zakladatelka asi ne, když mermomocí musí budouvat kariéru (neberu jí to) a společnost taky moc ne, když dává za "záslužnou práci" matkám rodičák 7.600 a pak 3.800 (při min. mzdě 8 tis. hr.)... jen pár ženských dosáhne na 11.400 na dva roky...

Kdyby to společensky byla uznávaná práce, dostávaly by víc, nemyslíš? - ale jinak chápu, že státní rozpočet na to nemá...

Pak by se NĚKTERÉ ženy nemusely rozhodovat, jestli dají dítě do jeslí a půjdou do práce protože nemají co jíst :-(

:lol: Ale Martinko, vždyť přece dobře víš, že 90% diskusí o tom, mít nebo nemít děti, tady není o tom, mít co jíst - tohle se ti tedy opravdu, opravdu nepovedlo :lol:

Ale povedlo :lol:
Pokud si společnost vysoce cení "práce" výchovy dětí - tak proč to tak málo "platí"...

Pokud si budeš vysoce cenit práce nějakého odborníka - budeš mu platit míň jak minimální mzdu??? :lol::lol::lol: (za práci 7 dní v týdnu 24 hod. denně???)

Fakt jsem nepsala o ROZHODOVÁNÍ se mít dítě, to zas špatně čteš. Ale o tom, jak společnost hodnotí práci matek.

Platí s adosť, len matky sú nehospodárne - také menšinové mamičky si na tom vedia aj živobytie vybudovať. Ale to chce potom mať tch detí viac... a mať v tom systém. :jojo: Inak, ja uznávam aj povolanie obhajcu kriminálnikov - a je to  spoločensky záslužné - ale nemohla by som to robiť. Ani revízora, exekútora, vymáhača dlhov... politika. Všetko(až na to posledné) prepotrebné povolania.

REŇAS napsal(a):

mashanka napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

... a taky je jasný, že když budeš pracovat na Hlaváku - tak tam uvidíš bezdomovce.
Pokud řídíš tramvaj - tak uvidíš všechny ty bezdomovce, kteří se v noci vozí tramvají, budou tam lidi smrdět, budou ožralí atd. - ale to není CELÁ PRAHA... prostě jsi na místě, kde je větší hustota těchhle lidí... protože ty tramvaje to tak nějak přitahují. Ale s tím jsi musela počítat, když jsi začla dělat tuhle práci ne? :-)

A taky by mě zajímalo, když tak zevšeobecňuješ - kolik procent lidí jsou takoví... tramvají jezdím - jako pasažér - a potkám bezdomovce tak jednou za X měsíců... takže řekněme velmi malé procento... ostatní lidi jsou normální, jako já a Ty...

Baví Tě ta práce? ...



Přece jako pracovník útulku pro bezdomovce (trochu nadsázka) se nebudu divit nad tím, že tam bezdomovci přicházejí, že smrdí a jsou ožralí atd. ...

Jo, ta práce mě baví, proto ji dělám. Mám ráda vláčky, koleje, stroje. Nebaví mě, jak se chovají lidi - mě se to moc nedotkne, jsem zavřená ve své kukani, ale jak se chovají k sobě - zkus je někdy pozorovat. Pokud to nevidíš, znamená to, že patříš mezi ty, co nekoukají nalevo napravo a JDOU - slepec, neslepec, babka nebabka, .... ti, co se chovají tak, že jsou na světě sami. Ale to si nemyslím, že bys byla taková, když se tak angažuješ tady
Dřív jsem pracovala v Opletalce, což je u Hlaváku hodně blízko (a také od Masaryčky, Václaváku, Žižkova....... což určitě víš, když už jsi tady 10 let. Praha nejsou jen multikina, mekáče, Pražský hrad, Petřín a Vyšehrad.
Ono je něco jiného bydlet někde v satelitu a jezdit (mimochodem, v každodenních úděsných kolonách)do Prahy jen pracovat a něco jiného tam trávit celé dny. Prostě už není, co byla. Jen nechci, aby zakladatelka vlákna od toho čekala  nějakou velkou romantiku, a pak byla zklamaná

Bohužel se tak chovají i v té horní-dolní,je to čím dál častější se mi zdá,takže,ať jsou to Čechy,Morava nebo Slezsko a právě to možná jde v malých městech víc vidět. No doufám,že nebudeme z Prahy zklamáni,uvidím co se u vás změnilo od té doby,co jsem tam byla naposledy. Dítka ji chtějí okouknout,ještě v Praze nebyli,tak po dovolené v Čechách to vezmem přes Prahu. ;) A možná se v tramvaji někde potkáme.. ;) :D A omlouvám se za :offtopic:

Tak jasně, že nejsou všichni takoví, ale je fakt, že já jezdím na Moravu každý rok na pár dní (do Břeclavi) a je to nebe a dudy. Dokonce mi dva dny trvá, než si na ně zvyknu - zezačátku mě deptá, jak mají na všechno dost času, v klídku, v pohodičce, až mi to hraničí s laxností, jak jsem rozjetá z té mojí slavné, rychlé  Prahy, ale pak si zvyknu a konečně si to začnu užívat - proto tam jezdím - přibrzdit a uklidnit nerva. Za pár dní už klidně rozebírám v trafice s prodavačkou, co psali včera v Blesku a je mi úplně fuk, že za mnou stojí tři lidi ve frontě - já je totiž nezdržuji, oni se do té debaty zapojí taky - tohle tam miluju, ale, jak říkám, zvyk je zvyk - 14 dní v roce mi to stačí - zatím. Ve stáří se tam možná přestěhuji, až tady nebudu stíhat :)

helena napsal(a):

[b]to dělají většinou ty "obětavé" matky, aby měly nějakou "náplň" v důchodu, protože nic jinýho si nedokážou nebo nechtějí najít a "mít děti je přece správné".

To pozorujeme u tchyne, STARSNE ochotna osoba... Kdyz nejsem stavu najit doma kastrol nebo povleceni, muzete se vsadit, ze to pri posledni navsteve odvezla k nalesteni a nazehleni (i kdyz my doma vazne mame jak drez, tak pracku a zehlicku). Synkovi je pouhych 38 a ja jsem jen docasny zabavny privesek. Ma proste pnuti se starat, manzel ji zemrel, obe deti davno odstehovane, my holt bydlime nejbliz. Vsichni tusime, ze vnouce by ji zamestnalo, ale kvuli tomu rodit, mno... Psa ani jine zvire nechce.

helena napsal(a):

Ćo keď deti odmientu mať deti a vnúčeniec sa nedočkáš?
To je snad věc těch dětí, jestli se ne/chtějí rozmnožovat, nemyslíš? Vnoučata jsou skvělá záležitost, ale v životě bych si nedovolila dětem do toho mluvit, natož jim to vytýkat, nebo po nich vnouče požadovat - to dělají většinou ty "obětavé" matky, aby měly nějakou "náplň" v důchodu, protože nic jinýho si nedokážou nebo nechtějí najít a "mít děti je přece správné".

:supr:
Heleno, předběhlas mě s tímhle příspěvkem, chtěla jsem napsat to, co ty.

mashanka napsal(a):

REŇAS napsal(a):

mashanka napsal(a):

Jo, ta práce mě baví, proto ji dělám. Mám ráda vláčky, koleje, stroje. Nebaví mě, jak se chovají lidi - mě se to moc nedotkne, jsem zavřená ve své kukani, ale jak se chovají k sobě - zkus je někdy pozorovat. Pokud to nevidíš, znamená to, že patříš mezi ty, co nekoukají nalevo napravo a JDOU - slepec, neslepec, babka nebabka, .... ti, co se chovají tak, že jsou na světě sami. Ale to si nemyslím, že bys byla taková, když se tak angažuješ tady
Dřív jsem pracovala v Opletalce, což je u Hlaváku hodně blízko (a také od Masaryčky, Václaváku, Žižkova....... což určitě víš, když už jsi tady 10 let. Praha nejsou jen multikina, mekáče, Pražský hrad, Petřín a Vyšehrad.
Ono je něco jiného bydlet někde v satelitu a jezdit (mimochodem, v každodenních úděsných kolonách)do Prahy jen pracovat a něco jiného tam trávit celé dny. Prostě už není, co byla. Jen nechci, aby zakladatelka vlákna od toho čekala  nějakou velkou romantiku, a pak byla zklamaná

Bohužel se tak chovají i v té horní-dolní,je to čím dál častější se mi zdá,takže,ať jsou to Čechy,Morava nebo Slezsko a právě to možná jde v malých městech víc vidět. No doufám,že nebudeme z Prahy zklamáni,uvidím co se u vás změnilo od té doby,co jsem tam byla naposledy. Dítka ji chtějí okouknout,ještě v Praze nebyli,tak po dovolené v Čechách to vezmem přes Prahu. ;) A možná se v tramvaji někde potkáme.. ;) :D A omlouvám se za :offtopic:

Tak jasně, že nejsou všichni takoví, ale je fakt, že já jezdím na Moravu každý rok na pár dní (do Břeclavi) a je to nebe a dudy. Dokonce mi dva dny trvá, než si na ně zvyknu - zezačátku mě deptá, jak mají na všechno dost času, v klídku, v pohodičce, až mi to hraničí s laxností, jak jsem rozjetá z té mojí slavné, rychlé  Prahy, ale pak si zvyknu a konečně si to začnu užívat - proto tam jezdím - přibrzdit a uklidnit nerva. Za pár dní už klidně rozebírám v trafice s prodavačkou, co psali včera v Blesku a je mi úplně fuk, že za mnou stojí tři lidi ve frontě - já je totiž nezdržuji, oni se do té debaty zapojí taky - tohle tam miluju, ale, jak říkám, zvyk je zvyk - 14 dní v roce mi to stačí - zatím. Ve stáří se tam možná přestěhuji, až tady nebudu stíhat :)

Tak to se asi budu muset taky přestěhovat do Břeclavi a  bude konečně klídek,jsi mi totiž připomněla,jak jsem stála u jedné trafiky,koupila si časopis a malinko si vybírala samolepky pro dceru. Byla to sotva chvilinka,zamnou nikdo a kde se vzal tu se vzal,už od pohledu nafrfňaný důchodce,očividně venčil pejska,kterého měl sebou a šel si pro noviny a začal něco frfňat,že si jako dovoluji vůbec vybírat. Nic proti důchodcům,ale to mě nas...,tak jsem mu něco odpověděla,že kam furt spěchají?? :co: :dumbom: A to jsme ve Slezsku.. ;)

OK - za 20,30 let nashle v Břeclavi :)

Vsichni tusime, ze vnouce by ji zamestnalo, ale kvuli tomu rodit, mno... Psa ani jine zvire nechce.
Se psem je starost... ale už jsem u několik starších dam i pánů sklidila úspěch s andulkou :) - vážně. Hele, moc práce to nedá, když je třeba, tak to každý celkem ochotně pohlídá a dá se to hezky ochočit, naučit mluvit... a myslím, že když už jí pořídíte, tak vás nevyhodí. Vnouče by ji možná zaměstnalo - ale je-li taková, jak píšeš, měla bych obavy, že ji bude zaměstnávat až moc = babička převezme výchovu kompletně do své pevné ruky, protože vy jste mladí a ještě jste (na rozdíl od ní), žádné dítě nevychovali :D

U mé tchýně sklidil velký úspěch zakrslý králík. Bere ho s sebou i na chalupu :), suší pro něj seno, chodí trhat ty nejlepší pampelišky :)...

Klubko napsal(a):

Báro,
jestli bereš mít děti, jako "oběť" pro rodinu, tak je taky něco špatně? Někdo prostě přemýšlí jestli práci nebo děti. Já Simonas chápu. Nemám přítele, nemusím to řešit,ale tak mám strach, že budu 3 a více let na mateřské a utírat pr.... Taky nejsem zrovna typ, který má rád stereotyp a ráda si vyrazím. Taky by mě štvalo, že já budu doma a muž furt v práci.

Pakliže Síma píše, že studovala xx let a ...viz. co psala... tak to oběť je.... Její vlastní kariéra bude po dobu péče o prcka stagnovat. Tak to prostě je.

helena napsal(a):

Vsichni tusime, ze vnouce by ji zamestnalo, ale kvuli tomu rodit, mno... Psa ani jine zvire nechce.
Se psem je starost... ale už jsem u několik starších dam i pánů sklidila úspěch s andulkou :) - vážně. Hele, moc práce to nedá, když je třeba, tak to každý celkem ochotně pohlídá a dá se to hezky ochočit, naučit mluvit... a myslím, že když už jí pořídíte, tak vás nevyhodí. Vnouče by ji možná zaměstnalo - ale je-li taková, jak píšeš, měla bych obavy, že ji bude zaměstnávat až moc = babička převezme výchovu kompletně do své pevné ruky, protože vy jste mladí a ještě jste (na rozdíl od ní), žádné dítě nevychovali :D

To si pis, ze by to pevne prevzala. Vychovu, vyzivu a vsechno, a nas by nechala v klidu vydelavat :D Za takovych okolnosti je fakt lepsi ta andulka. Ted se ale ozenil jeji druhy syn nepokryte za ucelem plozeni, tak doufame, ze na to brzy dojde a maminka bude hodne casu travit v jinem regionu. Ne ze bychom ji nemeli radi :gloria:

Heleno,
já jsem měla přítele,kde jeho matka byla právě profesionální matka. Neustále připravena pomoc. Okolí jí furt obdivovalo, jak je úžasná a jak se stará i když je dětem 30cet a více. ´Pro mne tragedie. Já jsem jí musela hodně krutě usadit, že nevyžádaná pomoc je ta nejhorší.A vůbeć nejhorší je nepřestřihnout pupeční sňůru od děti a za starostlivost o jejich blaho, schovávat to, že nemám po jejich odchodu z domu co jiného na práci, že manželství mám na ho :-), žádné přátele a koníčky.

Děkuji bohu za své rodiče, se kterými jsem si třeba nerozuměla v pubertě,ale teď mě nechávají žít, dýchat a mají mě za samostatného jedince,kterému nemusí stále pomáhat a nemusí jej "kontolovat" a když se měsíc neozvu,ač jsem ve stejném městě, nevydírají mě, že na ně prdím.

Já to vidím na kolegyni v práci. Jí vadí, že jí matka bere stále jako dítě. V 37 letech jí šikanuje a volá, jak dlouho nebyla v Praze, jak se obětovala, jak je nevděčná.  Ale ona sama má dvě děti (6 a 10 let) a model se opakuje. S 6ti letým synem chodím na WC,když ho má v práci,aby zkontrolovala, zda si umyl ruce. 10ti leté dceři každý den volá na školu v přírodě, zda se dobřé oblékla. Tragedie.... No prostě obětavá matka, až do morku kostí.

No však jsem to psala o té známé, co dospělého synka div nechodí koupat...
Já jsem si strašně přála "normální rodinu", protože mi leccos chybělo (a chybí i jako stařence), ale na druhou stranu - byvši vykopnuta ve 14 letech, prostě jsem MUSELA přežít -a tahle raně získaná odolnost mi pomáhá dodnes.

Blossom napsal(a):

To anais.de:  V mnohém s tebou souhlasím, napsala jsi to hezky.
Ale chci jen upozornit na jednu věc: Kolik lidí se profesně tolik proslaví, jako ten zmiňovaný Vermeer a nebo Bethoven? Ta šance tak významného úspěchu na poli vědy, umění a podobně, je tak jedna ku milionu. Všichni ostatní zůstanou pro veřejnost anonymními součástmi vědeckého nebo uměleckého lidského snažení. Ano, přispějí svým dílem k nějakému pokroku lidstva, ale vlastně nikdo kromě pár zasvěcených o tom nakonec neví.
Chci tím říct, že osobnosti typu Vermeer a Bethoven jsou absolutní výjimky, nikoli pravidla.

Když to po sobě čtu, možná to může vyznívat tak, že jsem zarputilá zastánkyně mateřství. Tak to není. Souhlasím třeba s mnohým, co napsala právě anais.de, nebo Klubko.

Já vlastně svými příspěvky chci říct, že není nezbytně nutná  životní volba - buď a nebo, dítě nebo kariéra. Že lze v jednu životní dobu upřednostnit jedno, v další životní dobu upřednostnit druhé, a tak mít vlastně obojí - život naplněný profesně i lidsky (mateřsky).
Jediné dilema je v tom, že nemůžu mít fakt všechno teď hned a po celý život současně. Když to přeženu hodně ad absurdum, tak rodit se dá jen v porodnici, na vědecké konferenci opravdu ne. Ale tam můžu pak jezdit celý další život, až porodím, případně odkojím.
Já a mnoho dalších tady jsou důkazem, že fatální volba buď jen dítě nebo jen kariéra není nutná. Opravdu lze mít obojí :jojo:

Jo, jo, rodicovstvi je druh "nesmrtelnosti", ktery je, nerikam snazsi, ale pro bezneho jedince bezpochyby snadneji dostupny :).

Jinak mne Tve prispevky nevyznely nijak zarputile a myslim, ze Tvuj nahled uprednostnujici rovnovahu je zdravy. Je urcite idealni, kdyz se cloveku podari skloubit oboji a je to i mozne. Jen je treba trochu riskovat a pocitat i s tim, ze nase plany nemusi vzdy vyjit tak docela dle nasich predstav. Ale takovy uz je zivot.

Ja nemam ve zvyku ohlizet se a litovat "coby kdyby", jsem si vedoma toho, ze po tricitce muzou prijit v souvislosti s tehotenstvim vselijake komplikace, ale az donedavna jsem po detech netouzila, muj byvaly muz rovnez ne, a to, ze by to treba pozdeji nemuselo jit, mi pripada jako dost chaby duvod privest na svet lidskou bytost. Koneckoncu znam docela dost zen ve svem okoli, ktere i v pozdejsim veku nez jsem ja ted otehotnely raz dva. Tady v Nemecku jsou starsi maminky k videni bezne.

Taky doufám, že zakladatelka vlákna se moc nezlobí, že jí tu vědkyně a Pražandy zakecávají vlákno :reta:
annais: Ve většině s tebou souhlasím. A chci upozornit, že moje kamarádky s 0.2 úvazkem jsem uváděla právě jako důkaz toho, že během mateřské nemusí vědkyni ujet vlak... nikoli jako důkaz toho, že je to věděcky nejproduktivnější období života ženy.
Ale pořád plavu v té vaší solidní vědecké práci... nemyslím to zle, ale vysvětlete mi to. Copak se solidnost vědecké práce měří počtem hodin, které tou prací strávím??? Můžu přece na něčem solidně pracovat 2h denně nebo 12h denně, nebo ne? Pokud má váš šéf požadavky, abyste udělali práci v objemu jeden a půl úvazku, tak to chápu, ale co to má co dělat se solidností a vědeckostí?
Naopak myslím, že trochu podceňuješ náročnost vedení laboratoře. Ono někoho vést je někdy setsakra časově i jinak náročné. (Hlavně teda psychicky :D )
Jinak já co jsem na mateřské, tak mám konečně čas na vědu :P Fakt. Protože jsem na univerzitě a  zbavila jsem se všemožných časožroutských povinností, jako je zkoušení, oponování diplomek, vedení seminářů pro studenty, které to nezajímá :dumbom: , čtení referátů a podobně. Netvrdím, že jsem extra produktivní, ale snažím se dělat solidní vědeckou práci :reta:
Jo a ještě jedna věc... Vědu dělám taky pro "dobrodružství z poznání", kromě toho, že taky proto, že mě to prostě baví, ale přesto se plně ztotožňuju s tím, že dítě je největším naplněním mého života. Ono když se člověk zrovna nestane ani Beethovenem ani Vermeerem, tak pak ve stáří bývá spokojenější, když ho přijde navštívit vnouček, než když najde svou 50 let starou citaci v nějakém článku. Alespoň já to tak vidím.

Ještě k tomu, co psala Klubko, Helena a další...
Mě moji rodiče pořád neuvěřitelně vyčítají, ze začátku to bylo opravdu ošklivým způsobem, že jsem s Verčou nepřestala všechny svoje aktivity a nezavřela se s ní v bytě... Že s ní jezdím na hory, na brusle, beru ji na konference, i do ciziny, beru ji do práce... A že občas někam chci jít i bez ní... Ze začátku se opravdu mohli po... nejčastější reakce, když jsem řekla, že beru kočár a jedu do Stromovky na brusle, byla "no z toho to dítě je určitě nadšené". Nedalo se jim vysvětlit to, že Verče to nevadí, ani to, že nehodlám celou mateřskou nutně dělat jen to, z čeho bude moje dítě 100% nadšené. Teď už si zvykají. Vidí, že Verča je spokojená, má ráda kolektiv, nové prostředí, na všechny se usmívá, je šikovná a hodná. Ono totiž podle mě platí spokojená matka - spokojené dítě.

Ještě jeden postřeh... nebo vlastně příběh, inspirovaný tím, co napsala jilinda v konci svého příspěvku  č.215:

Můj 73 letý táta má spolužáka, který udělal opravdu kariéru hodnou uznání: Byl ředitelem velkého muzea, napsal řadu odborných i popularizujících článků, býval a je zván dodnes, aby promluvil na všelijakých vernisážích známých umělců, napsal několik knih z nichž zvlášť jedna  se stala takovou legendou, skoro biblí svého oboru.
Tento pán byl bezdětný a svobodný po celý život, na ženské víceméně po nějakém zklamání v mládí vlastně rezignoval.

No a právě on se na srazech skoro vždycky připije, a pak začne plakat (opravdu, ne jen v přeneseném slova smyslu) a říká: Vy všichni jste to aspoň zkusili. Někdo s dobrým výsledkem, někdo se špatným (co se manželství týče), ale všichni máte kolem sebe nějaké děti a vnoučata. A co mám já? Nic, absolutní nic....
(Na to, že je uznávaným odborníkem ve svém oboru, neslyší a mává nad tím rukou...) :(

jilinda napsal(a):

Taky doufám, že zakladatelka vlákna se moc nezlobí, že jí tu vědkyně a Pražandy zakecávají vlákno :reta:
annais: Ve většině s tebou souhlasím. A chci upozornit, že moje kamarádky s 0.2 úvazkem jsem uváděla právě jako důkaz toho, že během mateřské nemusí vědkyni ujet vlak... nikoli jako důkaz toho, že je to věděcky nejproduktivnější období života ženy.
Ale pořád plavu v té vaší solidní vědecké práci... nemyslím to zle, ale vysvětlete mi to. Copak se solidnost vědecké práce měří počtem hodin, které tou prací strávím??? Můžu přece na něčem solidně pracovat 2h denně nebo 12h denně, nebo ne? Pokud má váš šéf požadavky, abyste udělali práci v objemu jeden a půl úvazku, tak to chápu, ale co to má co dělat se solidností a vědeckostí?
Naopak myslím, že trochu podceňuješ náročnost vedení laboratoře. Ono někoho vést je někdy setsakra časově i jinak náročné. (Hlavně teda psychicky :D )
Jinak já co jsem na mateřské, tak mám konečně čas na vědu :P Fakt. Protože jsem na univerzitě a  zbavila jsem se všemožných časožroutských povinností, jako je zkoušení, oponování diplomek, vedení seminářů pro studenty, které to nezajímá :dumbom: , čtení referátů a podobně. Netvrdím, že jsem extra produktivní, ale snažím se dělat solidní vědeckou práci :reta:
Jo a ještě jedna věc... Vědu dělám taky pro "dobrodružství z poznání", kromě toho, že taky proto, že mě to prostě baví, ale přesto se plně ztotožňuju s tím, že dítě je největším naplněním mého života. Ono když se člověk zrovna nestane ani Beethovenem ani Vermeerem, tak pak ve stáří bývá spokojenější, když ho přijde navštívit vnouček, než když najde svou 50 let starou citaci v nějakém článku. Alespoň já to tak vidím.

Jill, ono fakt zalezi na oboru (delas experimentalni praci?). Samozrejme kdyz pracujes napr. v humanitnich vedach, tak se muzes treba 2 hodiny hrabat v archivu a odejit kdy se Ti zlibi (a za ty dve hodiny muzes zvladnout spousty prace) . Ja kdyz musim neco zaridit a vim, ze bych do prace sla na min nez 6 hodin, tak tam radsi nejdu vubec, protoze bych nic neudelala (a nahradim si to treba v nedeli, pro rypaly :)). 

Kdybych pracovala na svem nynejsim projektu tempem "0.2 uvazku", tedy 2 hodiny denne, myslim, ze by byl hotov tak v roce 2020 (a to jsem optimista).

Nemyslim si vubec, ze vest lidi je jednoduche, ale pokud ma clovek pod sebou tym, na ktery se muze spolehnout, nemusi byt na pracovisti kazdy den fyzicky pritomen. Experimentator ovsem pracuje rukama a to za nej nikdo z domu udelat nemuze.

Co se tyce rodiny, jsem trochu skeptik, myslim, ze clovek muze rict az kdyz mu dite dospeje, zda odvedl dobrou praci jako rodic. Bohuzel jsem videla ve velmi blizkem okoli mnohe pripady, kdy se vztahy v rodine nevyvedly a byly spise zdrojem stresu nez radosti. A obavam se, ze od urciteho veku jsou deti zcela mimo nasi kontrolu (tj. je mozne, ze se proste "nevyvedou", at delas co delas). Ale s timto rizikem je treba pocitat. Stejne do toho pujdu a pokud mi plany s tehotenstvim vyjdou, treba tu za rok nebo dva budu psat, jak jsem konecne pochopila, v cem ten smysl zivota vlastne vezi :).

jilinda napsal(a):

Ještě k tomu, co psala Klubko, Helena a další...
Mě moji rodiče pořád neuvěřitelně vyčítají, ze začátku to bylo opravdu ošklivým způsobem, že jsem s Verčou nepřestala všechny svoje aktivity a nezavřela se s ní v bytě... Že s ní jezdím na hory, na brusle, beru ji na konference, i do ciziny, beru ji do práce... A že občas někam chci jít i bez ní... Ze začátku se opravdu mohli po... nejčastější reakce, když jsem řekla, že beru kočár a jedu do Stromovky na brusle, byla "no z toho to dítě je určitě nadšené". Nedalo se jim vysvětlit to, že Verče to nevadí, ani to, že nehodlám celou mateřskou nutně dělat jen to, z čeho bude moje dítě 100% nadšené. Teď už si zvykají. Vidí, že Verča je spokojená, má ráda kolektiv, nové prostředí, na všechny se usmívá, je šikovná a hodná. Ono totiž podle mě platí spokojená matka - spokojené dítě.

Jilindo, :supr: myslím, že to děláš dobře, a rodičům to nezazlívej, jen si nějak nestihli všimnout, že je jiná doba...
Ano, za "našich mladých let" to opravdu tak bývalo, že ženská až zbytečně moc se upnula na dítě a na všechny své koníčky a radosti rezignovala...
Já když teď vidím ty mladé rodinky, jak všichni společně i s mimčem jezdí na bruslích (tedy mimčo přitom v kočárku), na kolech (mimčo v boudičce za kolem) nebo prostě cokoli podobného, já tomu hrozně fandím, a vlastně vám mladým závidím, protože "to za našich mladých let tedy nebývalo" :(;)

A moc  se těším, jak budu jezdit na kolečkových bruslích s vnoučaty v kočárku :) fakt budu (tedy když budou ta vnoučata  ;) :vissla:

Já být ženská tak dám přednost kariéře, protože bych si pak koupila hrobku na Olšanech z pravé leštěné žuly....

A vůbec pro vás ženský je všechno problém, to jste vážně fakt tak nevyspělý, že nedovedete zvládnout práci a starost o dítě dohromady? Jak to tak příroda mohla zařídit, že jedno pohlaví je tak pokročilé a druhé tak nedokonalé? To nechápu!

Neudatelný: "Jak to tak příroda mohla zařídit, že jedno pohlaví je tak pokročilé a druhé tak nedokonalé? To nechápu!"

:D :D :D Já jsem věděla, že se tu pobavím :D.
Hochu, Ty buď hodně rád, že sedíš v bezpečí u monitoru :D :D :supr:

Neudatelný napsal(a):

Já být ženská tak dám přednost kariéře, protože bych si pak koupila hrobku na Olšanech z pravé leštěné žuly....

A vůbec pro vás ženský je všechno problém, to jste vážně fakt tak nevyspělý, že nedovedete zvládnout práci a starost o dítě dohromady? Jak to tak příroda mohla zařídit, že jedno pohlaví je tak pokročilé a druhé tak nedokonalé? To nechápu!

Neudatelný, ty jsi vůl jak anděl, fakt, už se nedivím, že se neudáš, díky Bohu, že takoví exoti jako ty, jsou v menšině...........:lol::lol::lol::lol::lol:
Asi jsi neudatelný kvůli své dokonalosti.............. :supr::supr::supr:

A musím fakt uznat, že smysl pro humor máš teda fakt abnormálně vyvinutej:godlike::godlike::godlike:

Anais.de: "protoze me zajima muj projekt a ac to mozna nekomu muze znit pateticky, moji primarni motivaci je "dobrodruzstvi z poznani"

Naprosto Tě chápu, mám to stejně: je totiž bezva dělat práci fakt pro radost. Ještě se mi nestalo, abych se netěšila do práce a nepatřím mezi lidi, kteří vzdychají "už aby byl konec pracovní doby". :D Kdyby byl den delší, nezlobila bych se, mám tolik pracovních plánů...  :-)

Anais.de: "kdyz se divam treba na platno od Vermeera (zminuji ho schvalne, protoze mel tusim 15 deti), tak si vazne nerikam "to byl ale borec, ze mel tolik deti". A kdyz posloucham Beethovena, tak me nezajima, ze deti nemel."

Tak v tomhle jsem trochu jiná. Když mě někdo zaujme profesně, okamžitě "pátrám" po jeho soukromí, a to možná podvědomě i z toho důvodu, abych si řekla: "tý brďo, při několika dětech ještě takový pracovní úspěch..." :supr:

Radit je těžké, každému vyhovuje něco jiného, každý má jiné podmínky a taky má každý z nás jinou "životní energii".
Je fakt, že mateřská netrvá věčně, při fajn partnerovi lze přece taky ledacos domluvit (vyzvedávání dětí ze školky, nákupy, zařizování kroužků, odvoz dítka k lékaři zajistí prostě manžel atd.), někdy se povede i chápavý šéf :)...
Jak se říká: když se chce, všecko jde.
Určitou roli v tom všem možná hraje i štěstí. Ať už na skvělou pracovní příležitost nebo na zdravé dítě.
Simonas nakonec stejně napoví její instinkt.

anais.de napsal(a):

Jill, ono fakt zalezi na oboru (delas experimentalni praci?). Samozrejme kdyz pracujes napr. v humanitnich vedach, tak se muzes treba 2 hodiny hrabat v archivu a odejit kdy se Ti zlibi (a za ty dve hodiny muzes zvladnout spousty prace) . Ja kdyz musim neco zaridit a vim, ze bych do prace sla na min nez 6 hodin, tak tam radsi nejdu vubec, protoze bych nic neudelala (a nahradim si to treba v nedeli, pro rypaly :)). 
...
Nemyslim si vubec, ze vest lidi je jednoduche, ale pokud ma clovek pod sebou tym, na ktery se muze spolehnout, nemusi byt na pracovisti kazdy den fyzicky pritomen. Experimentator ovsem pracuje rukama a to za nej nikdo z domu udelat nemuze.

Asi mám opravdu štěstí na vhodnou práci, dělám etologii, pracuju sice experimentálně, aspoň někdy, ale většinou tak, že celkem rychle, někdy i z domova, nasbírám data a pak to hrozně dlouho zpracovávám. Třeba jsem loni v létě dva dny nahrávala zvuky a dodnes je stříhám :) A dost za mě taky sbírají data studenti.

Jilindo, to máš vlastně ideální obor ;) protože vedle etologie zvířat existuje i etologie člověka.
Takže když se to tak vezme, povila sis sama sobě  další studijní materiál, myslím tím tvoje :dudlik:  :)

To jo, to povila :) Já dělám hlavně etologii člověka. Ale studie s N=1 dneska na dětech už nejsou moc in ;) Ale je zajímavý na tý dceři pozorovat, že co se píše v psychologických učebnicích u ní vůbec neplatí :P

jiilinda: " Ale je zajímavý na tý dceři pozorovat, že co se píše v psychologických učebnicích vůbec neplatí :P"

Asi autoři potřebovali rychlou čárku za publikační činnost ;) :D

To Jilinda: Etologie vypada jako zajimavy obor, i kdyz se tedy musim priznat, ze z nej znam jen Konrada Lorenze a jeho husy. Ovsem jeho "Takzvane zlo" ma v me knihovne cestne misto mezi oblibenymi.

To Tercila: Soukromy zivot nekterych osobnosti fakt vyda na roman (treba Edith Piaf) ... Myslim tim pribeh, bez ohledu na "detnost".

Blossom napsal(a):

Ještě jeden postřeh... nebo vlastně příběh, inspirovaný tím, co napsala jilinda v konci svého příspěvku  č.215:

Můj 73 letý táta má spolužáka, který udělal opravdu kariéru hodnou uznání: Byl ředitelem velkého muzea, napsal řadu odborných i popularizujících článků, býval a je zván dodnes, aby promluvil na všelijakých vernisážích známých umělců, napsal několik knih z nichž zvlášť jedna  se stala takovou legendou, skoro biblí svého oboru.
Tento pán byl bezdětný a svobodný po celý život, na ženské víceméně po nějakém zklamání v mládí vlastně rezignoval.

No a právě on se na srazech skoro vždycky připije, a pak začne plakat (opravdu, ne jen v přeneseném slova smyslu) a říká: Vy všichni jste to aspoň zkusili. Někdo s dobrým výsledkem, někdo se špatným (co se manželství týče), ale všichni máte kolem sebe nějaké děti a vnoučata. A co mám já? Nic, absolutní nic....
(Na to, že je uznávaným odborníkem ve svém oboru, neslyší a mává nad tím rukou...) :(

Ja zasa poznám matku troch detí, z nich dve sa jej rozleteli po svete, tretie sa zdarne prepíja na druhý svet, a tá plače, že dve vnúčatá vída 2x do roka, keď priletia z uSA lebo ona letí za nimi, a dve VOBEC, lebo nevesta po rozvode s ožranom odstrihla celú exovu rodinu. (A to nespomínam, že jednej dcére diagnostikovali mozgový tumor...) Našťastie je to skvelá žena, po ovdovení 2.krát vydatá a má svoj život, ale pri slove "deti" alebo "vnúčatá" sa vždy doslova, nielen symoblicky rozplače. A čo? Treba byť na základe tohto príbehu bezdetný? Asi nie...

Blossom napsal(a):

jilinda napsal(a):

Ještě k tomu, co psala Klubko, Helena a další...
Mě moji rodiče pořád neuvěřitelně vyčítají, ze začátku to bylo opravdu ošklivým způsobem, že jsem s Verčou nepřestala všechny svoje aktivity a nezavřela se s ní v bytě... Že s ní jezdím na hory, na brusle, beru ji na konference, i do ciziny, beru ji do práce... A že občas někam chci jít i bez ní... Ze začátku se opravdu mohli po... nejčastější reakce, když jsem řekla, že beru kočár a jedu do Stromovky na brusle, byla "no z toho to dítě je určitě nadšené". Nedalo se jim vysvětlit to, že Verče to nevadí, ani to, že nehodlám celou mateřskou nutně dělat jen to, z čeho bude moje dítě 100% nadšené. Teď už si zvykají. Vidí, že Verča je spokojená, má ráda kolektiv, nové prostředí, na všechny se usmívá, je šikovná a hodná. Ono totiž podle mě platí spokojená matka - spokojené dítě.

Jilindo, :supr: myslím, že to děláš dobře, a rodičům to nezazlívej, jen si nějak nestihli všimnout, že je jiná doba...
Ano, za "našich mladých let" to opravdu tak bývalo, že ženská až zbytečně moc se upnula na dítě a na všechny své koníčky a radosti rezignovala...
Já když teď vidím ty mladé rodinky, jak všichni společně i s mimčem jezdí na bruslích (tedy mimčo přitom v kočárku), na kolech (mimčo v boudičce za kolem) nebo prostě cokoli podobného, já tomu hrozně fandím, a vlastně vám mladým závidím, protože "to za našich mladých let tedy nebývalo" :(;)

A moc  se těším, jak budu jezdit na kolečkových bruslích s vnoučaty v kočárku :) fakt budu (tedy když budou ta vnoučata  ;) :vissla:

ˇ
Tusím ďalšia, čo už robí účet bez hostinského! :lol: Deti už vedia, že majú pracovať na vnúčatách?

Neudatelný napsal(a):

Já být ženská tak dám přednost kariéře, protože bych si pak koupila hrobku na Olšanech z pravé leštěné žuly....

A vůbec pro vás ženský je všechno problém, to jste vážně fakt tak nevyspělý, že nedovedete zvládnout práci a starost o dítě dohromady? Jak to tak příroda mohla zařídit, že jedno pohlaví je tak pokročilé a druhé tak nedokonalé? To nechápu!

A ešte to nedokonalé sa už dokáže rozmnožovať aj bez priamej účasti toho dokonalého...(Spermabanky, etc.). Soudruzi z NDR někde museli udélat chybu.

Selima napsal(a):

Blossom napsal(a):

jilinda napsal(a):

Ještě k tomu, co psala Klubko, Helena a další...
Mě moji rodiče pořád neuvěřitelně vyčítají, ze začátku to bylo opravdu ošklivým způsobem, že jsem s Verčou nepřestala všechny svoje aktivity a nezavřela se s ní v bytě... Že s ní jezdím na hory, na brusle, beru ji na konference, i do ciziny, beru ji do práce... A že občas někam chci jít i bez ní... Ze začátku se opravdu mohli po... nejčastější reakce, když jsem řekla, že beru kočár a jedu do Stromovky na brusle, byla "no z toho to dítě je určitě nadšené". Nedalo se jim vysvětlit to, že Verče to nevadí, ani to, že nehodlám celou mateřskou nutně dělat jen to, z čeho bude moje dítě 100% nadšené. Teď už si zvykají. Vidí, že Verča je spokojená, má ráda kolektiv, nové prostředí, na všechny se usmívá, je šikovná a hodná. Ono totiž podle mě platí spokojená matka - spokojené dítě.

Jilindo, :supr: myslím, že to děláš dobře, a rodičům to nezazlívej, jen si nějak nestihli všimnout, že je jiná doba...
Ano, za "našich mladých let" to opravdu tak bývalo, že ženská až zbytečně moc se upnula na dítě a na všechny své koníčky a radosti rezignovala...
Já když teď vidím ty mladé rodinky, jak všichni společně i s mimčem jezdí na bruslích (tedy mimčo přitom v kočárku), na kolech (mimčo v boudičce za kolem) nebo prostě cokoli podobného, já tomu hrozně fandím, a vlastně vám mladým závidím, protože "to za našich mladých let tedy nebývalo" :(;)

A moc  se těším, jak budu jezdit na kolečkových bruslích s vnoučaty v kočárku :) fakt budu (tedy když budou ta vnoučata  ;) :vissla:

ˇ
Tusím ďalšia, čo už robí účet bez hostinského! :lol: Deti už vedia, že majú pracovať na vnúčatách?

A na to, že mé děti majú pracovat na vnúčatách jsi přišla jak? :co: :co: To neumíš ani dočíst větu?

Ježiši, nejež sa... len popichujem... :vissla: To mal byť ŽART! Nabudúce dám vopred varovanie...

Selima napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ještě jeden postřeh... nebo vlastně příběh, inspirovaný tím, co napsala jilinda v konci svého příspěvku  č.215:

Můj 73 letý táta má spolužáka, který udělal opravdu kariéru hodnou uznání: Byl ředitelem velkého muzea, napsal řadu odborných i popularizujících článků, býval a je zván dodnes, aby promluvil na všelijakých vernisážích známých umělců, napsal několik knih z nichž zvlášť jedna  se stala takovou legendou, skoro biblí svého oboru.
Tento pán byl bezdětný a svobodný po celý život, na ženské víceméně po nějakém zklamání v mládí vlastně rezignoval.

No a právě on se na srazech skoro vždycky připije, a pak začne plakat (opravdu, ne jen v přeneseném slova smyslu) a říká: Vy všichni jste to aspoň zkusili. Někdo s dobrým výsledkem, někdo se špatným (co se manželství týče), ale všichni máte kolem sebe nějaké děti a vnoučata. A co mám já? Nic, absolutní nic....
(Na to, že je uznávaným odborníkem ve svém oboru, neslyší a mává nad tím rukou...) :(

Ja zasa poznám matku troch detí, z nich dve sa jej rozleteli po svete, tretie sa zdarne prepíja na druhý svet, a tá plače, že dve vnúčatá vída 2x do roka, keď priletia z uSA lebo ona letí za nimi, a dve VOBEC, lebo nevesta po rozvode s ožranom odstrihla celú exovu rodinu. (A to nespomínam, že jednej dcére diagnostikovali mozgový tumor...) Našťastie je to skvelá žena, po ovdovení 2.krát vydatá a má svoj život, ale pri slove "deti" alebo "vnúčatá" sa vždy doslova, nielen symoblicky rozplače. A čo? Treba byť na základe tohto príbehu bezdetný? Asi nie...

Nechápu, jestli z tohohle příběhu má plynout ponaučení, že ta paní lituje, že měla děti? Mně z toho akorát plyne, že lituje, že málo vidí vnoučata.  Takže ne, skutečně není třeba být na základě tohoto příběhu bezdětný.
Chápu, že chceš říct, že jeden příběh se nedá zobecnit...
Významný prycholog Erikson k tomu říká: V dospělosti je jedinec zaměřen na plození a vedení příští generace. ... dospělý člověk potřebuje, aby byl užitečný někomu jinému, zralost potřebuje vedení a povzbuzování od toho, co bylo zplozeno a oč musí být pečováno. Jsou jedinci, kteří nemají děti, ale přesto v sobě pocit generativity (plození) rozvíjejí tvořivou činností, zatímco jiní tu selhávají s přetrvávajícím pronikavým pocitem stagnace a osobního ochuzení.

No, asi tak nejako... k tomu zovšeobecňovaniu. Niekto ľutuje(asi hlavne ten, kto deti mať chcel a nemohol), niekto neľutuje. To, že mal deti ľutuje málokto(ale žila som s človekom, ktorý mal také obdobie a čiastočne som ho chápala), a navyše by si aj tak nepomohol, že? Len proste- je to indi-vindi. Mám kamarátku, ktroá nikdy deti mať nechcela(kvôli riziku, že by sa narodil syn) a keď som sa dozvedela všetky fakty, vcelku som ju chápala. Nakoniec vyženila dve polohotové dcéry a je spokojná. :D 
Mám kamošky, ktoré chceli mať deti, a nemajú, ktoré nechceli mať deti, a nemajú - a väčšina chcela mať deti a má ich. Mám len jedinú ex-kamošku, ktorá má síce tri deti z troch manželstiev), ale u seba má len to najmenšie a dve staršie žijú s otcom toho druhého. Bordel na n-tú. A ako ju poznám, čakám, kedy nechá aj toho najmenšieho na krku ockovi a odíde si niekam robiť kariéru. Myslím, že táto dáma má deti(vlastne mi to raz povedala) výlučne len kvôli tomu "čo by povedali ľudia"... Hoci teraz má zasa pakáreň, aby sa niekto nedozvedel, že má dve deti odložené...  :/ Je to v živote veru pestré.

Selima: "Len proste- je to indi-vindi."

ANO :supr:

Ale úvahy Anais.de chápu, ona popisuje prachobyčejný strach z možných komplikací... To je naprosto pochopitelné a myslím, že to podobně prožívá hodně "budoucích mamin".
Denně ráno při cestě do práce potkávám maminku s postiženou dcerou a opravdu ji obdivuji. Vždycky se mi ty moje pracovní "problémy" zdají hned nicotné.

Ahoj vsichni,
tak ma hysterie, ze manzel odejde do Prahy za vysnenou praci a ja zustanu na Morave ci ze se za nim taktez sama prestehuji vysumelo. Dostal jen o krapet nizsi financni nabidku a tak zustavame na Morave. Sice ho mrzi, ze nebude reditelem, ale jen " vyssim manazerem"  ale  zase bude mit klid v rodine. Reditelem muze byt za rok i dva a navic pokud se podari, tak bude i stasnym tatinkem.
Vim, ze to udelal pro me, ze pri svem rozhodovani bral ohled na to co chci ja.

:supr:

Simonas napsal(a):

Nedavno jsem se vdala. Manzel nyni ziskal novou praci v Praze, ktera je velmi zajimava a jeho kariere to pomuze. Problem je ten, ze nyni bydlime na Morave. Ja mam tady velmi dobrou praci, kde mi pred nedavnem zvysili plat a dali mi  najevo, ze s mou praci jsou spokojeni a ze se mnou pocitaji.

Manzeluv plan je ten, ze odejde do Prahy, tam zacne budovat nove hnizdo a ja po jeho zkusebni dobe tam za nim presidlim. Byt v kterem nyni bydlime stejne budeme muset opustit v listopadu, nebot v nem bude bydlet jeho babicka. Stehovala jsem se diky jeho kariere jiz nekolikrat, vzdy jsme ziskala dobre zamestnani a profitovala jsem na tom.

Nyni vsak do toho prichazi jeden z nasich planu - dite. Manzelovo reseni je, ze bych mohla otehotnet a byt s nim v Praze. Rizikove tehotenstvi z duvodu meho zdravi je predem zajisteno.  Ale ja ted vaham - neni pro me problem odejit z prace - bylo by to sice nefer k zamestnavateli, ale vim, ze v Praze bych mela praci. Problem je v tom, ze dite chci, ale nevim zda chci byt tehotna a pak i s nim v Praze. Nikoho tam neznam, byla bych sama v byte do vecera, nez se manzel vrati z prace. A varianta, ze se prestehuji do Prahy, kde budu pracovat nejmene rok, abych prosla zkusebni dobou a dostala se nekam vys, tak to odklada plan s ditetem na 2011. Podotykam, ze mi bude 30.

Proc to sem pisu? Chtela bych znat vas nazor, ci zkusenost jestli nekdo toto nekdy resil.

Určitě je dobré si srovnat si priority.Kariéra se vždy dá nějak vybudovat, je to o příležitostech , které přicházejí.Avšak  vlastní dítě je dar , který se vám díky zvolené kariéře nemusí splnit .Hodně štěstí :dudlik:

Proč se vyjadruješ k tak starým příspěvkům, které už léta nejsou aktuální a autor je už třeba úplně někde jinde? :co:

majkafa napsal(a):

Proč se vyjadruješ k tak starým příspěvkům, které už léta nejsou aktuální a autor je už třeba úplně někde jinde? :co:

Hele, Máji, proč ty máš potřebu dělat zdravotní a osvětovou policii? Nota bene l.ž. přeje hodně štěstí a ví Bůh, jestli je až tak mimochodná..... přinejmenším nám dvěma zrcadlí, ne? :).

Bramborko, prostě se mi chtělo to napsat. :D
Stejně, jako se zase tobě chtělo napsat. A jako se chtělo napsat žábě a já se jí zeptala, proč. Tak to je. :)

majkafa napsal(a):

Proč se vyjadruješ k tak starým příspěvkům, které už léta nejsou aktuální a autor je už třeba úplně někde jinde? :co:

to by mně taky zajímalo :lol: