AHoj, jen se potřebuju trochu zase vypovídat. Včera mě zas pěkně vytočil. Nějak mě to poslední dobou unavuje, pořád jen jeho práce a pak doma. Přes den většinou  po práci si hledám zábavu s kamarádkama - výlety, posezení a tak. Ale sakra chtěla bych to prožívat i s přítelem občas. A né jen práce a doma. Tak už jsem si dovolila včera něco říct, že když už konečně přijede z práce okolo 7 večer. Tak si jde na PC nebo kecat s kamarádama před barák. No samozřejmě se to otočilo proti mě,že nechápu,že je unavený, že jsem sobecká atak dále. Že já vůbec něco říkám, fakt že jo. Nijak jsem na něj neřvala, nekritizovala jen ve vší slušnosti mu řekla, že si život představuju trochu jinak než tak, že ho budeme trávit spolu jen doma (nejezdit nikam, jen řešit povinnosti). Vím,že tím ten vztah opadává, když se dva nedokáží spolu radovat ze společných zážitků. No stejně to nepochopil a vyslechla jsem si ,že pořád něco mám (jo jednou za měsíc třeba nebo jednou za dva měsíce si dovolím něco namítnout a podle něj je to pořád), že si schválně něco hledám, abych mohla do něj šít. No a nakonec mě dostal ,když mi řekl,že jeho dva kamarádi se mají líp, že přijdou z práce domů a mají klid (ty kamarádi nemají přítelkyně a bydlí sami). No to mě dost nakrklo. Jako při takové kravince co jsem mu řekla, hned zpochybnovat naše soužití.

Maruško, a co chceš?

Co chi ? Občas trochu zábavy s ním. A né ,že přijede z práce, nají se , vykoupe se a a jde na PC . Ale třeba jednou za týden si ke mě sednou , popovídat si. Jít na večeři, na procházku atak. Štve mě jak to otočí proti mě a zase mám vinu já,že si začínám. Já jsem prostě otevřená a když se mi něco nelíbí ,tak to řeknu.

Marusinka napsal(a):

Co chi ? Občas trochu zábavy s ním. A né ,že přijede z práce, nají se , vykoupe se a a jde na PC . Ale třeba jednou za týden si ke mě sednou , popovídat si. Jít na večeři, na procházku atak. Štve mě jak to otočí proti mě a zase mám vinu já,že si začínám. Já jsem prostě otevřená a když se mi něco nelíbí ,tak to řeknu.

To je v pořádku to říct, otázka je ale JAK to řekneš.
Jestli vymáhavým tónem "Ty se mnou nikdy nikam nejdeš, seš strašněj, podívej na Tondu odvedle, každý pátek manželku vyvede ven" :-)
Nebo jinak? :-)

On zřejmě slyší jenom "nejsi dost dobrý, když se mnou nikam nechodíš" a tímhle zřejmě není moc motivovanej...

Co takhle kdybys vymyslela nějaký KONKRÉTNÍ program - např. miláčku, v pátek v tom a tom kině dávají pěkný film, co kdybychom se tam zašli podívat? :-)

Možná jsem včera byla i podrážděná, protože jak jsem byla na té operaci v nemocnici, tak jsem si včera šla pro výsledky. Dopadly celkem dobře, i když se mi to prej může znovu vrátit. No a mě moc mrzelo, že když přijel přítel z práce, tak se mě vůbec nezeptal jak mě ty výsledky dopadly. přitom jsem mu odpoledne říkala,že tam jdu a že se toho bojím. No tak jsem čekala,že se třeba zeptá a nic. Víte lidi od kterých bych to ani nečekala, se starali jak to dopadlo a mě člověk nejbližší se ani nezeptá.

... můj přítel taky sám moc věcí nevymýšlí a nenavrhuje... a vsadím se, že počítačů máme doma víc než vy :-))) A taky je u nich od rána do večera...

Ale když mám přání, abychom šli - do restaurace, do kina (jinam), tak jdeme. Ne vždycky, i chlap má právo říct "nechce se mi"... :-) Ale když je to možné, tak ano... :-)

Marusinka napsal(a):

Možná jsem včera byla i podrážděná, protože jak jsem byla na té operaci v nemocnici, tak jsem si včera šla pro výsledky. Dopadly celkem dobře, i když se mi to prej může znovu vrátit. No a mě moc mrzelo, že když přijel přítel z práce, tak se mě vůbec nezeptal jak mě ty výsledky dopadly. přitom jsem mu odpoledne říkala,že tam jdu a že se toho bojím. No tak jsem čekala,že se třeba zeptá a nic. Víte lidi od kterých bych to ani nečekala, se starali jak to dopadlo a mě člověk nejbližší se ani nezeptá.

A co mu říct "miláčku, mrzí mě, že ses mě nezeptal jak dopadly výsledky?" :-)

Jinak zkus připustit, že sis vybrala "chlapečka" a nemůžeš od něj očekávat, že se bude chovat jako CHLAP. (domněnka, neznám ho :-)

Marus - a jak to teda dopadlo? ;)

Martinko to už jsem zkoušela taky. Pojed se mnou na výlet, půjdeme do kina. a jediný co mi na to řekne, že snad dokážu pochopit, že je unavený z práce, že se mu nikam nechce. At ho nechám odpočívat. A říkám mu to úplně normálně, že mě mrzí, že všechen náš volný čas trávíme doma. K nikomu ho nepřirovnávám jako abych říkala, že kámoška jezdí 3x týdně na výlety nebo tak něco. To se mi nelíbí ,takhle bych mu to nikdy neřekla. Ale on bohužel to dělá. Jako s tou větou , že vlastně jeho nezadaní kámoši se mají líp než on, protože nemusejí nic řešit s partnerem. Tak to nechápu.Buď jsem rozhodnutá žít v partnerském soužití a je logické ,že občas se něco řešit musí a nebo druhá varianta budu sám a nebudu nic řešit.

a mě člověk nejbližší se ani nezeptá
Hele, možná jen vyčkával, až o tom začneš sama - co kdybys o tom nechtěla hned mluvit? Možná se taky bál, jak ti to dopadne... no a jestlis byla naštvaná, že se "nestará",  tak v tomhle rozpoložení ještě řešit, že s ním nemáš dost zábavy - asi jsi nebyla nejpříjemnější, viď?

Martinko díky za optání. Dopadlo to celkem dobře nějaký vir HPV, seřízli mi děložní čípek a je to snad pryč. To ukáže čas.

Marusinka napsal(a):

Martinko to už jsem zkoušela taky. Pojed se mnou na výlet, půjdeme do kina. a jediný co mi na to řekne, že snad dokážu pochopit, že je unavený z práce, že se mu nikam nechce. At ho nechám odpočívat. A říkám mu to úplně normálně, že mě mrzí, že všechen náš volný čas trávíme doma. K nikomu ho nepřirovnávám jako abych říkala, že kámoška jezdí 3x týdně na výlety nebo tak něco. To se mi nelíbí ,takhle bych mu to nikdy neřekla. Ale on bohužel to dělá. Jako s tou větou , že vlastně jeho nezadaní kámoši se mají líp než on, protože nemusejí nic řešit s partnerem. Tak to nechápu.Buď jsem rozhodnutá žít v partnerském soužití a je logické ,že občas se něco řešit musí a nebo druhá varianta budu sám a nebudu nic řešit.

Hm... prostě závidí kamarádům.
Nezbyde Ti než se bavit sama... a on to buď pochopí - tj. připojí se k Tobě - nebo zjistí, že je mu samotnému (bez Tebe) líp a pak bude i pro Tebe lepší, když si najdeš někoho jinýho - kdo Ti bude víc vyhovovat a kdo s Tebou za zábavou bude chodit.

Čí byl nápad (prvotně), že spolu budete bydlet? Bydlíš Ty v jeho bytě nebo on ve Tvém? (příp. společném?) nebo pronájmu...

A v jednom máš Marti pravdu, opravdu jsem si asi vybrala chlapečka. To jeho chování,když se s ním snažím V KLIDU ROZUMNĚ promluvit, to je opravdu dětinské. Nevnímá mě, dělá že už spí, nebo neodpovídá nebo mi říká,že jsou to kraviny co mu říkám. A nedokáže pochopit,že ta komunikace ve vztahu je nejdůležitější. Ne se hádat, ale komunikovat.To on neumí. On prej žádný problém nemá, tak to nepotřebuje.

Marusinka napsal(a):

Martinko díky za optání. Dopadlo to celkem dobře nějaký vir HPV, seřízli mi děložní čípek a je to snad pryč. To ukáže čas.

To je dobře :supr: :D
Ale stejně se o sebe dobře starej, ať se to nemusí vrátit :-)))

Mimochodem... problémy se ženskými orgány... znamenají problémy se ženstvím jako takovým... a taky se vztahama s chlapama... (jen na okraj, že to může mít souvislost s nespokojeností ve vztahu - samozřejmě na duchovní úrovni...)

Marusinka napsal(a):

A v jednom máš Marti pravdu, opravdu jsem si asi vybrala chlapečka. To jeho chování,když se s ním snažím V KLIDU ROZUMNĚ promluvit, to je opravdu dětinské. Nevnímá mě, dělá že už spí, nebo neodpovídá nebo mi říká,že jsou to kraviny co mu říkám. A nedokáže pochopit,že ta komunikace ve vztahu je nejdůležitější. Ne se hádat, ale komunikovat.To on neumí. On prej žádný problém nemá, tak to nepotřebuje.

No právě... pokud si člověk myslí, že žádnej problém nemá - tak ho ničím nedonutíš, aby ten neexistující problém řešil...

Možná by bylo načase zařídit, aby ten problém konečně začal mít :gloria:

Začala jsem o tom trochu sama už tím,že jsem mu řekla,že jdu odpoledne pro ty výsledky. Tak já nevím, kdybych se o něj bála, tak se ho zeptá´m, jak mu to dopalo a né ,že budu čekat až mi to řekne sám. Já prostě tentokrát mu nic říkat nebudu a počkám až se zeptá sám. Jestli ho to teda vůbec zajímá. Asi ne.

Marusinka napsal(a):

Martinko to už jsem zkoušela taky. Pojed se mnou na výlet, půjdeme do kina. a jediný co mi na to řekne, že snad dokážu pochopit, že je unavený z práce, že se mu nikam nechce. At ho nechám odpočívat. A říkám mu to úplně normálně, že mě mrzí, že všechen náš volný čas trávíme doma. K nikomu ho nepřirovnávám jako abych říkala, že kámoška jezdí 3x týdně na výlety nebo tak něco. To se mi nelíbí ,takhle bych mu to nikdy neřekla. Ale on bohužel to dělá. Jako s tou větou , že vlastně jeho nezadaní kámoši se mají líp než on, protože nemusejí nic řešit s partnerem. Tak to nechápu.Buď jsem rozhodnutá žít v partnerském soužití a je logické ,že občas se něco řešit musí a nebo druhá varianta budu sám a nebudu nic řešit.

Ja ho aj vcelku chápem, sama chodím z práce úplne recyklovaná... Tak skús niečo vymyslieť na víkend - to hádam nepracuje? A cez týždeň sa fakt radšej zabav s kamoškami alebo si nájdi nejakého koníčka... Je to smutné, ako ťa práca dokáže vyžmýkať, ale asi sa s tým nedá veľa robiť. Len si užiť víkendy. ;)

Prej kamarádům nezávidí, ale že prej ho občas štvu a že to řekl jako že by občas byl raději sám,když začnu řešiit.

O víkendu je taky unavený

Marusinka napsal(a):

Začala jsem o tom trochu sama už tím,že jsem mu řekla,že jdu odpoledne pro ty výsledky. Tak já nevím, kdybych se o něj bála, tak se ho zeptá´m, jak mu to dopalo a né ,že budu čekat až mi to řekne sám. Já prostě tentokrát mu nic říkat nebudu a počkám až se zeptá sám. Jestli ho to teda vůbec zajímá. Asi ne.

To už z Tebe mluví emoce...

Vezmi to tak, že on to může vnímat naprosto jinak. Chlapi když mají problém, tak ho řeší sami. (Ženský o něm furt kecaj). Takže podle chlapského uvažování - pokud o problému nezačneš mluvit, tak se neptaj - protože by to podle nich byla neslušnost... - možné vysvětlení

Ale já si nemyslím, že máte apriori problém s tím, že se nezeptal na výsledky testů - to je jenom jak se to projevuje navenek.

Podívala bych se na základ vztahu, jak fungujete... Pokud Tvůj přítel je "chlapeček" tak mu ve vztahu hraješ "maminku" (bohužel to znám i u sebe)... - a proto ten vztah nemůže fungovat na partnerské bázi, ale funguje na bázi rodič (Ty) a dítě (on).

Ráda bych Ti poradila jak z toho, ale kdybych to věděla, tak to sama nedělám :lol: První věc je - uvědomit si to. A uvědomovat si to pořád. Druhá věc je, se rozhodnout, jestli toho chlapa chci, i když to není "chlap" ale je to "chlapeček" - jestli mi to stojí za to. A podle toho se můžeš zařídit.

I když chápu, že pokud ten chlap ani nechce na vztahu pracovat... že to moc dobře nevidím. Což ale neznamená, že to nemůže fungovat :-) Může, ale asi to budeš Ty mít těžší.

Marusinka napsal(a):

Prej kamarádům nezávidí, ale že prej ho občas štvu a že to řekl jako že by občas byl raději sám,když začnu řešiit.

... no tak mu to dopřej... fakt neřeš a žij si po svým, rozhoduj se za sebe a bav se s kamarádkama... dělej to tak nějaký čas a uvidíš.

Buď mu to bude vyhovovat - pak je otázka, jestli to tak bude vyhovovat i Tobě. Pak se rozhodni.
Nebo mu to vyhovovat nebude a změní se.

Dokud to nezkusíš - nechat vztah "volně", tak neuvidíš, co v tom chlapovi je... (teda mně se to radí... já jsem trochu (trochu?) hysterka a radši se vztekám, než bych chlapa nechala a pokoji... jenže rozdíl u nás je ten, že můj přítel to ustojí... což si nemyslím, že by to tak bylo ve Tvém případě)... :-)

Martinko víš co mi dá přemáhání a jak je těžký si tu svojí pusu zalepit a nic neříct. Kolikrát už jsem tu udělala,že jsem prostě nad určitou věcí,která mě naštvala mávla rukou a řekla si je to kravina nebudu zbytečně vyvolávat rozepře a unavovat ho. Ale když něco řeknu jednou za měsíc nebo za dva měsíce, tak proč se to hned otočí proti mě. Proč si ke mě nedokáže sednout a popovídat si o tom, jen třeba naslouchat a trochu mi to třeba ujastnit , jak to třeba vnímá on, cítí on. Pokaždé když o něčem takovém začnu mluvit, tak se strašně uzavře a  zacpe si uši a nevnímá nebo mě začne napomínat jako malou holku, ať to nedělám.

Marusinka napsal(a):

Martinko víš co mi dá přemáhání a jak je těžký si tu svojí pusu zalepit a nic neříct. Kolikrát už jsem tu udělala,že jsem prostě nad určitou věcí,která mě naštvala mávla rukou a řekla si je to kravina nebudu zbytečně vyvolávat rozepře a unavovat ho. Ale když něco řeknu jednou za měsíc nebo za dva měsíce, tak proč se to hned otočí proti mě. Proč si ke mě nedokáže sednout a popovídat si o tom, jen třeba naslouchat a trochu mi to třeba ujastnit , jak to třeba vnímá on, cítí on. Pokaždé když o něčem takovém začnu mluvit, tak se strašně uzavře a  zacpe si uši a nevnímá nebo mě začne napomínat jako malou holku, ať to nedělám.

Ale já vím, jak je to těžký... hele příklad ze života:
Před pár lety jsem chodila s klukem... asi 3/4 roku a z toho 1/2 roku jsme spolu bydleli. A já pořád chtěla řešit - v podstatě jednostranně. A on mě poslouchal.
Pak jsem odjela na týden na dovolenou - sama. A během toho týdne on zjistil, že se mi přizpůsobil natolik - že už nechce. Byl rozchod.
- to byl jeden příklad

Proč to nedokáže? Protože to prostě NEUMÍ. Takového sis ho vybrala. Těžko ho budeš předělávat... - zejména, pokud on NECHCE.

Jak fungují jeho rodiče? Jak komunikují jeho otec s jeho matkou? - odtamtud totiž okoukal a naučil se vzorce chování, které jsou v něm teď zabudované a velmi těžko se mění a je to v podstatě nemožné, pokud to změnit nechce.

A taky - jak to fungovalo u Tvých rodičů? Trvalo mi víc než rok, než jsem připustila, že můj přítel má s mým tátou víc společného, než jsem si chtěla připustit... a poslední dobou zase vidím, že se chovám stejně jako moje máma... - i když na sobě pracuju, stejně to tam je, hluboko zasunuté... :-)

Vy dva se něčím doplňujete. Něčím jste se podvědomě "přitáhli"... zkusíš to nahlídnout, co by tam mohlo být? Třeba podobnost ze vztahu rodičů (obojích)...

No ale já jsem taky ten typ člověk, co si to raději vyříká hned a za hodinu dobrý. Nemám ráda žádné přetvařování, hry na to jak se bude chovat ,když udělám tohle a tohle.\Prostě mluvím, tak jak mi pusa narostla.

... no a taky, mě napadá...
Jako ženská chci pořád něco řešit a chlap to prostě nepobírá... - tak vypíná. Nevnímá... Uzavírá se do sebe, odchází k počítači. (do "jeskyně")...

To co mně funguje (nemusí nutně Tobě) je, že pokud mám něco důležitého... tak to příteli napíšu do mailu. Já si v klidu sesumíruju myšlenky. On si to v klidu přečte a v klidu odpoví... :-) - nejvíc věcí v podstatě řešíme písemně :-) - teda těch důležitých věcí, týkajících se vztahu... (ne co nakoupíme)

Děkuju tomu nahoře za to, že můj protějšek chodí z práce stejně umlácenej jak já . Sice jsme jak dva důchodci (tímto se omlouvám všem důchodcům, mnozí z nich žijí aktivněji než my), ale aspoň si to nevyčítáme.

Marusinka napsal(a):

No ale já jsem taky ten typ člověk, co si to raději vyříká hned a za hodinu dobrý. Nemám ráda žádné přetvařování, hry na to jak se bude chovat ,když udělám tohle a tohle.\Prostě mluvím, tak jak mi pusa narostla.

No to je v pořádku - pokud jsi tak spokojená a pokud ustojíš reakce partnera. Pokud ne, tak začínáš mít problém.

Já taky mluvím jak mi pusa narostla... - ale k tomu musíš mít partnera, který to ustojí :-) Případně pokud to neustojí, musíš Ty ustát jeho reakci...

Prostě, pokud přítel u rodičů viděl, že spolu rodiče nic neřeší a radši problémy "zametou" pod koberec... bude to dělat taky tak a bude si myslet, že tak se to správně dělat má.

Mimochodem... kolik je příteli? A Tobě? :-)

A není to tak (nevím, jestli jsi to psala)... že přítel bydlí u Tebe?

A proč v tomhle vztahu jsi? Evidentně máš jinou představu o partnerství než tvůj přítel.

Anda napsal(a):

Děkuju tomu nahoře za to, že můj protějšek chodí z práce stejně umlácenej jak já . Sice jsme jak dva důchodci (tímto se omlouvám všem důchodcům, mnozí z nich žijí aktivněji než my), ale aspoň si to nevyčítáme.

Hele já jsem taky občas ráda, že přijdu domů a mám klid :-) Neboj, nejsi v tom sama.
Ale občas si člověk potřebuje povyrazit nebo se s druhým jenom tak v klidu obejmout... aby vztah fungoval :-)

My se spolu s přítelem rádi díváme na DVD-čka, na filmy na počítači... - jsme spolu a přesto každý sám... a hlavně se u toho nehádáme - maximálně u výběru filmu :lol:

Tak co Maruško, najít nějakou zábavu, u které byste byli oba spokojení?

Kuřátko napsal(a):

A proč v tomhle vztahu jsi? Evidentně máš jinou představu o partnerství než tvůj přítel.

No taky mě to napadlo...
Maruško - co Ti ten vztah na oplátku dává? - určitě tam něco je a je to hodně silné - jinak bys v tom vztahu už dávno nebyla... :-)

Martinko on vyrůstal jen s otcem, matka je opustila. Takže zná je macechu. Je to těžké . A ke všemu už se s tátou nebaví asi 5 let. Tenkrát se nějak pohádali kvůli penězům a od té doby se nebaví. Ani já jeho otce neznám,jelikož už za ním nebyl 5 let.

:/

Martinko, kolik mate doma pocitacu? My mame 4 (pro dva lidi ;-)
Jinak, the same problem here. Pritel propadl Warcraftu. Nekricim, neprosim. Nemam problem se zabavit sama. Ale ve vetsine pripadu jakmile se zacnu oblikat, ze konecne jdu teda na ten planovany spolecny vylet sama, tak ihned vypina pocitac a jde se chystat taky.

Takový ty chvilku co jen tak blbneme, poštuchujeme se, lechtáme. To mi je fajn a říkám si,že je to super. Ale pak se dostaví nějaká snaha o komunikaci z mé strany a je to v háji. Kolik dní je odtažitej, nabručenej, podrážděnej.

Marusinka napsal(a):

Martinko on vyrůstal jen s otcem, matka je opustila. Takže zná je macechu. Je to těžké . A ke všemu už se s tátou nebaví asi 5 let. Tenkrát se nějak pohádali kvůli penězům a od té doby se nebaví. Ani já jeho otce neznám,jelikož už za ním nebyl 5 let.

No jak vidím, nemáte to jednoduchý...
Nicméně, jeho vztahy k mámě, maceše i otci - se budou odrážet ve Vašem vztahu. Negativně.
Resp. je dobré si to uvědomit - že to, co jsme si nepořešili se svými rodiči, budeme řešit (nebo neřešit a zametat pod koberec) s partnerem.
Tak si uvědom hned na začátku, jestli do toho chceš jít i s tím. Jestli ano - tak ok, ale musíš si za to vzít odpovědnost... :-)

Jak se říká - nebereme si jehom partnera, ale i celou jeho rodinu (a všechno, co je tam nevyřešené) - a to nemusí být jenom o svatbě, to funguje už ve vztahu před svatbou.

A jaké máš Ty vztahy s rodiči? :-) Jestli o tom teda chceš psát. - většinou se vybírají lidi (do vztahu), kteří mají buď stejné/podobné rodinné zázemí - nebo naopak tací, kteří ve vztahu hledají opak toho, co měli doma... - tj. ode zdi ke zdi...

Potvrzeno - moje máma a budoucí tchýně jako by si z oka vypadly (psychicky samozřejmě).

baba.jaga napsal(a):

Martinko, kolik mate doma pocitacu? My mame 4 (pro dva lidi ;-)
Jinak, the same problem here. Pritel propadl Warcraftu. Nekricim, neprosim. Nemam problem se zabavit sama. Ale ve vetsine pripadu jakmile se zacnu oblikat, ze konecne jdu teda na ten planovany spolecny vylet sama, tak ihned vypina pocitac a jde se chystat taky.

:supr: Dobrý přístup :-)
No... 2 notebooky... jeden server... a kolik dalších počítačů nevím, ale přítel má na stole 4 monitory - tak aspoň další min. 1 nebo 2 počítače k nim připojený budou :lol:
Taky jsme 2 lidi.
Jo a ještě PDA-čko, tj. navigace (prý je to taky počítač)...

A možná ještě nějaký nefunkční, ale těch se přítel snaží zbavit...

No výlet s přítelem to už ani neznám. Maximálně tak jet na chatu a tam si opět děláme věci odděleně. A on se pak diví, proč jsem smutná. Když vidím svého bráchu (je s manželkou 10 let) nebo jiné své známe. jak se k sobě hezky mají a my ne. V neděli jsme všichni společně jeli na chatu a on se jí tak věnuje (obejme ji během dne, pohladí po vlase, lípne jí jen tak pusu). No a ten můj celý den v tu neděli (měl konečně volno po 14 dnech, tak jsem si to představovala jinak), tak si tam pořád něco dělal v kůlně na motorce a pomalu si mě ani nevšimnul, jen když jsem ho zavolal k obědu,tak šel. Tohle mě taky mrzí a on mi na to řekne, že každej jsme jinej.

Marusinka napsal(a):

Takový ty chvilku co jen tak blbneme, poštuchujeme se, lechtáme. To mi je fajn a říkám si,že je to super. Ale pak se dostaví nějaká snaha o komunikaci z mé strany a je to v háji. Kolik dní je odtažitej, nabručenej, podrážděnej.

Přítel prostě není řešící typ...
Asi se budeš muset rozhodovat sama - resp. rozhodovat za oba. Pokud to tak chceš.

Asi se budu opakovat - ale budeš se muset rozhodnout, jestli toho chlapa chceš - takového jaký je... - on se může sice změnit, ale nemůžeš na to spoléhat - zejména, pokud se měnit NECHCE.

A je v pořádku, s ním zůstat :-) Pokud se tak rozhodneš (a vezmeš si za to zodpovědnost).
A v pořádku je taky s ním nebýt.

Ale to za Tebe nikdo nerozhodne, i když je to těžký, to musíš Ty sama... :-)

Ostatní Ti jenom můžeme dát náhled z jiné strany, aby sis třeba něco mohla uvědomit, ale to je asi tak všechno.

Marusinka napsal(a):

No výlet s přítelem to už ani neznám. Maximálně tak jet na chatu a tam si opět děláme věci odděleně. A on se pak diví, proč jsem smutná. Když vidím svého bráchu (je s manželkou 10 let) nebo jiné své známe. jak se k sobě hezky mají a my ne. V neděli jsme všichni společně jeli na chatu a on se jí tak věnuje (obejme ji během dne, pohladí po vlase, lípne jí jen tak pusu). No a ten můj celý den v tu neděli (měl konečně volno po 14 dnech, tak jsem si to představovala jinak), tak si tam pořád něco dělal v kůlně na motorce a pomalu si mě ani nevšimnul, jen když jsem ho zavolal k obědu,tak šel. Tohle mě taky mrzí a on mi na to řekne, že každej jsme jinej.

Intimní otázka: a spíte spolu vůbec?
Jaké je to v sexu, vyhovuje Ti to?

- to je další "měřítko" jak na tom vztah ve skutečnosti je...

Pokud je sex v pořádku - tak je celkem naděje, že vztah i po jiných stránkách bude fungovat.

Jestli nefunguje sex - tak je problém, možná větší než se na první pohled zdá... (tj. nefunguje základní přitažlivost)...

Víš, Maruško - nechci být posel špatných zpráv, ale...

... mně to připadá, že přítel v Tobě hledá/nachází/našel - MAMINKU, kterou nemá a kterou ani nezná... Bohužel...

Chceš mu tu roli hrát?

Ale pak si uvědom, že postupem času i v sexu bude útrum - s "mámou" se přece nespí :-(

Tvoj priateľ má pravdu - každý sme iný; len problém je, že ty chceš, aby bol ROVNAKÝ AKO TY(alebo tvoj brat, etc.). A to on určite nie je. Takže sa naozaj budeš musieť rozhodnúť, či si schopná brať ho takého, aký je, alebo nie - a v tom príapde rozchod. Inak to nevidím. Neprerobíš ho, hlavne ak on sám nemá záujem. :|

Selima: jo jo... přesně tohle se snažím říct.

Martinko a jak ty vaše emaily vypadají , jak si je píšete,když máte nějaký problém. Nastin mi to.Nebo jinak, zkus to napsat jako vžít se do mé situace ,kdyby jsi měla se svým přítelem tenhle problém

Moje zkušenost Marusinko je, že když něco začne člověku takhle chronicky chybět, tak je něco špatně ve vztahu. Mluvíš v přítomném čase, jak to bylo dřív? Chybělo Ti to taky nebo byly výlety, objímání, zájem?

Sex nám klape.

No když neměl takhle časově náročnou práci, tak jsme občas někam jeli nebo šli. On to mazlení má nastřídačku, když třeba 3 dny nemá obejmutí tak pak přijde sám. Ale někdy má období,že mu to nechybí celý týden a to je pak na palici. Pusa při odchodu a pusa při příchodu z práce, si pak připadám jak manželka po 20 letech (nic ve zlém)

Tak me pri cteni tohoto vlakna pripada, ze  ON JE SNAD JEDINY, KDO NA SVETE PRACUJE :)

Taktez zalezi, zda nejste jiz ve stereotypu. Ty chces zmenu, on chce klid. Bud se bav sama a mu to bude vyhovovat, nebo mu to vyhovovat nebude a zacne se zajimat co a kde delas.

Marusinka napsal(a):

Martinko a jak ty vaše emaily vypadají , jak si je píšete,když máte nějaký problém. Nastin mi to.Nebo jinak, zkus to napsat jako vžít se do mé situace ,kdyby jsi měla se svým přítelem tenhle problém

Do Tvé situace se můžu vžít těžko.
Jak vypadají naše e-maily?
Většinou je píšu, když jsem v emocích - tj. píšu příteli svoje POCITY a nezapomenu to tak uvést. Aby si to nebral osobně.
A pak mu napíšu všechno, mám na srdci.
A může to být hodně dlouhé. Prostě se potřebuju vypsat.
A taky si tím ujasním myšlenky.

Mail příteli pošlu - aby věděl moje pocity... a pokud chci něco řešit, tak zvýrazním - že tohle chci řešit - aby se k tomu vyjádřil, že to vidím tak a tak...

Pokud je to mail jen k přečtení - tak si ho přečte... a pokud chce reaguje...

Pokud je to mail k řešení, tak napíše svůj názor... (pak už to klidně můžeme dořešit osobně)...

Výborný na tomhle přístupu je, že PÍSEMNĚ SE NEMŮŽEŠ POHÁDAT :-)

Akorát někdy "vymáhám" aby si ten mail přečetl, když na to má dost času - protože ví, že v tom mailu zase budou "problémy" tak se k tomu moc nehrne. Ale do pár dnů to většinou přelouská.

Teď už jsem nějakou chvíli nic nepsala, možná že se učím řešit on-line... ale pořád je to dobrá metoda na věci, které nedokážete řešit ústně :-)

No a čistě hypoteticky - kdyby mi chyběly dotyky, a strávený čas s přítelem... tak bych mu napsala něco v tom smyslu:
"chybí mi dotyky, mazlení, objímání, chybí mi čas, kdy jsme jenom spolu a kdy mi budeš věnovat pozornost - jenom mně... chtěla bych si s Tebou zalézt do vany... jít na večeři... jít do kina..." atd. ... "cítím se opuštěná a nemilovaná, když se mnou netrávíš čas... myslím si, že už mě nemáš rád a přemýšlím nad tím, že odejdu... (pokud je to samozřejmě pravda)...

Ale to musíš vymyslet sama podle toho, jak to cítíš. A jak to chceš.

Marusinka napsal(a):

Sex nám klape.

A jak jste spolu dlouho?
Víš, ptala jsem se Tě - kolik vám je, jestli bydlí on u Tebe nebo Ty u něj... jak to bylo ve Tvé rodině... to jsou celkem důležité informace... obecně můžeme plácat jak chceme... konkrétnějc se radí líp ;)

Marusinka napsal(a):

No když neměl takhle časově náročnou práci, tak jsme občas někam jeli nebo šli. On to mazlení má nastřídačku, když třeba 3 dny nemá obejmutí tak pak přijde sám. Ale někdy má období,že mu to nechybí celý týden a to je pak na palici. Pusa při odchodu a pusa při příchodu z práce, si pak připadám jak manželka po 20 letech (nic ve zlém)

A jak se chováš Ty k němu?
Chceš pomazlení, ale čekáš, až přijde on - sám od sebe - když víš, že to tak nepotřebuje??

Ty mu dáš sama od sebe pusu, obejmeš ho, pohladíš ho, přitulíš se?

Pokud nedáváš podněty sama, zřejmě si myslí, že Ti to tak vyhovuje! :-)

No to mu asi vyhovovat bude, ani se nezajímá ,kde lítám ,když je on v práci.

Simonas napsal(a):

Tak me pri cteni tohoto vlakna pripada, ze  ON JE SNAD JEDINY, KDO NA SVETE PRACUJE :)

Taktez zalezi, zda nejste jiz ve stereotypu. Ty chces zmenu, on chce klid. Bud se bav sama a mu to bude vyhovovat, nebo mu to vyhovovat nebude a zacne se zajimat co a kde delas.

Jo to tak být může :-) Psal to na jiném vlákně tuším Mikeš - že chlap chce KLID. Teda že on chce klid :-)
Ptala jsem se přítele - a docela mě odpověď překvapila - prý chce taky klid :-)

Ale zase když chlapovi dáme úplný klid - tak nebude mít motivaci něco dělat. Takže asi s mírou... :-)

Marusinka napsal(a):

No to mu asi vyhovovat bude, ani se nezajímá ,kde lítám ,když je on v práci.

No zřejmě si myslí, že Tě má jistou.

Jak jste se seznámili - musel o Tebe hodně bojovat?

Musí o Tebe TEĎ hodně bojovat?

Nebo má všechno jako na podnose...

Maruško - tři stránky a Ty pořád nechápeš jednu věc.
On není špatný. (Ale ani Ty nejsi špatná).
Problém máš Ty. (On žádný nevnímá, nepřipustí si a tudíž ani na něm nebude pracovat. Všechna práce je teď na Tobě.)

Jasný?

Až tohle pochopíš, můžeš s tím něco udělat.

Me je 25 a jemu  24. Jsme spolu dva roky. Jo a bydlí u mě. Máme společný bydlení, předělávali jsme trochu baráček.

To nevím jestli mě má jistou. No bojovat, teď už o mě nebojuje,když mě má. Předtím jo, mě pořád přemlouval a dobýval než jsme spolu začali chodit. A jak myslíš, že by měl chlap o ženu bojovat,když už jsou spolu?

Já vím, že on problém nemá. Že je to na mě, ale je těžký s tím něco dělat,když se nesnaží mě ani vyslechnout.

A s tím mazlením. Dávám mu sama od sebe pusu i se k němu přitulím sama od sebe. Minule jsem se k němu přitulila nějak v noci, když mi bylo smutno a hlavou se mi honily nepříjemné věci, tak jsem se k němu přitulila a on mi vynadal,že ho budím. No tak to mě rozesmutnilo ještě víc.

Marusinka napsal(a):

Me je 25 a jemu  24. Jsme spolu dva roky. Jo a bydlí u mě. Máme společný bydlení, předělávali jsme trochu baráček.

Bydlí U TEBE nebo máte SPOLEČNÉ bydlení? :-) To je rozdíl.

Z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že je velký rozdíl, když bydlí chlap u ženský nebo ženská u chlapa (jaké je to v případě, že mají společné bydlení - tj. na katastru jsou oba, spoluvlastníci, 50% to nevím)...

:-)

Pro vztah si myslím že je lepší, když bydlí ženská u chlapa (pokud nemají společné vlastnictví)... ale samozřejmě je jasný, že v tomhle je těžko si vybírat, záleží na konkrétní situaci... :-)

jeho nejčastější a nejpoužívanější věta při komunikaci o našem vztahu je: já nevím, já nevím, Někdy mi připadá ,že žiju s člověkem,který nic neví

Ne bydlení máme na půl.

Marusinka napsal(a):

To nevím jestli mě má jistou. No bojovat, teď už o mě nebojuje,když mě má. Předtím jo, mě pořád přemlouval a dobýval než jsme spolu začali chodit. A jak myslíš, že by měl chlap o ženu bojovat,když už jsou spolu?

Úkolem ženský je udělat chlapovi prostor na to, aby o ni mohl bojovat... :-)
Dát mu najevo, že Tě nemá jistou.
Dát mu najevo, že víš, že existují i jiní chlapi, kteří by o Tebe mohli mít zájem (neříkám zahejbat!!! ale být si toho vědomá, že on NENÍ TEN JEDINÝ a že když Tě nebude chtít on, bude jiný) - je potřeba, abys to věděla Ty, ale taky aby to věděl ON.
Dát mu najevo, že o vztah - o Tebe - musí pečovat... že nestačí aby Ti jednou řekl "miluju Tě" a Tys z toho žila dalších 20 let...

Když uvidí, že jsi samostatná, že ho k životu nepotřebuješ (potřeba=závislost=má Tě jisotu) ale jsi s ním proto, že s ním být chceš... - možná i on to bude brát jinak...

Myslím že je lepší když jsou spolu 2 lidi protože CHTĚJÍ být nebo protože (si myslí že) MUSÍ být...

Marusinka napsal(a):

Já vím, že on problém nemá. Že je to na mě, ale je těžký s tím něco dělat,když se nesnaží mě ani vyslechnout.

Nemluv. Jednej.

Marusinka napsal(a):

A s tím mazlením. Dávám mu sama od sebe pusu i se k němu přitulím sama od sebe. Minule jsem se k němu přitulila nějak v noci, když mi bylo smutno a hlavou se mi honily nepříjemné věci, tak jsem se k němu přitulila a on mi vynadal,že ho budím. No tak to mě rozesmutnilo ještě víc.

Tak se k němu tul když je vzhůru... - taky by mi vadilo, kdyby mě přítel budil v noci...

Marusinka napsal(a):

jeho nejčastější a nejpoužívanější věta při komunikaci o našem vztahu je: já nevím, já nevím, Někdy mi připadá ,že žiju s člověkem,který nic neví

No jo - ale napadlo Tě někdy, že on třeba OPRAVDU NEVÍ???
Ty se z něj snažíš dostat nějaké rozhodnutí... ale on opravdu neví.

Lidi, kteří mají z dětství velká traumata - a to "zmizení" mámy určitě je - se citově "zavřou", necítí (naučili se to v dětství aby přežili) a v dospělosti prostě necítí, neví, je jim to jedno... - nedělají to schválně, je to součástí jejich osobnosti.

To nezměníš. Může to změnit on, pokud přijde na to, že má problém.

Zatím ho před jeho problémy chráníš.

Ale já jsem samostatná. Jo mají o mě i jiní muži zájem to je pravda, ale přeci to nebudu troubit mému přítelovi. Nebo jak to udělat,aby se to dozvěděl. |To nevím,ale říkat mu to mi přijde takový blbý.

Marusinka napsal(a):

Ne bydlení máme na půl.

Takže jste si spolu koupili baráček a upravili si ho? A začli v něm bydlet spolu od začátku?

Nebo byl baráček Tvůj, on do něj něco investoval a přepsala jsi půlku na něj? :-)

Tj. přišel on "k tobě" (už jsi tam dřív bydlela nebo to bylo Tvoje)... nebo jste oba od začátku šli do "společného"...

... nemusíš ani odpovídat, to kam se chci dostat je... že chlap (teda CHLAP) by se měl postarat o bydlení pro svoji ženu (feministky prominou)... Pokud chce chlap víc než ženská, aby spolu bydleli a postará se o to... dá do toho vztahu mnohem víc energie (a víc to pak může fungovat) než když se přistěhuje k ženský a nemusí se o zrod "hnízda" starat...

Ale jak píšu, mám zkušenost když chlap bydlí u ženský a ženská u chlapa... ale nemám zkušenost, jaké to je si společné bydlení od začátku zařídit spolu...

No právě,když byl sám a ještě jsme spolu nechodili, tak mi třeba říkal, že nikoho nemá ,že je sám. Že by chtěl přítelkyni na stálo a usadit se. No a ted ,když to má ,tak si toho neváží, nesnaží se ten vztah vylepšovat, pracovat na něm.

No baráček byl můj a investovali jsme do něj.

Marusinka napsal(a):

Ale já jsem samostatná. Jo mají o mě i jiní muži zájem to je pravda, ale přeci to nebudu troubit mému přítelovi. Nebo jak to udělat,aby se to dozvěděl. |To nevím,ale říkat mu to mi přijde takový blbý.

Jenže tím mu bráníš, aby dospěl.
Aby si uvědomil, že o Tebe musí bojovat a že Tě nemá jistou.
A blbý to není. Je to realita.

Pokud z něj chceš dělat chlapečka, tak ho ujišťuj, že mu nikdy neutečeš - on to ujištění potřebuje, potřebuje vědět, že jeho "nová máma" neuteče jako jeho biologická... :-(

Ale tím se chlapem nestane...

Jak to udělat aby se to dozvěděl - no jak :lol: Řekneš mu to. A pak ustojíš jeho reakce. - když bude plakat a fňukat jako malý dítě - tak chodíš s malým dítětem (fyzicky mu může být 25, ale psychicky třeba pět - záleží na tom, kdy ho ta máma opustila)... - tohle trauma zřejmě ještě nemá zpracovaný...

Chlap se zachová tak, že si Tě začne víc všímat (možná i trošku žárlit) :jojo:

To není o tom, že bych se ho ptala na nějaká důležitá rozhodnutí a tak. Ale když se ho zeptám jak on to vidí, jak vidí mě jaká pro něj jsem, tak mi na to odpoví já nevím, nebav se o tom. No to je pak jak s tatarem.

Marusinka napsal(a):

No právě,když byl sám a ještě jsme spolu nechodili, tak mi třeba říkal, že nikoho nemá ,že je sám. Že by chtěl přítelkyni na stálo a usadit se. No a ted ,když to má ,tak si toho neváží, nesnaží se ten vztah vylepšovat, pracovat na něm.

Hledal maminku a už ji našel. Proč by se víc snažil. Vždyť ve vztahu maminka-dítě se stará maminka. Takže je to na Tobě :gloria:

Marusinka napsal(a):

No baráček byl můj a investovali jsme do něj.

Myslela jsem si to :-)
Ale to není špatně, okolnosti byly takové... jenom že pocitově si myslím že je lepší (pro vztah) když to bydlení zařídí chlap.
To neznamená že se máte stěhovat :-) Jenom si to uvědomit...

A jak říkám - nevěřila bych tomu, kdybych to nezažila... Nejdřív jsme s přítelem bydleli v mém bytě... fungovalo to nějak... pak jsme se přestěhovali do jeho bytu - společně, ale přece jenom je jeho. A je to sakra velký rozdíl (psychicky samozřejmě)... :-)

Já ho neujištuju, abych mu říkala věty typu budeme spolu na věky atak. to mu fakt neříkám.  A když mu řeknu třeba že mě může už dojít trpělivost, tak mi na to řekne, no tak se na mě vykašli a hotovo.

Marusinka napsal(a):

To není o tom, že bych se ho ptala na nějaká důležitá rozhodnutí a tak. Ale když se ho zeptám jak on to vidí, jak vidí mě jaká pro něj jsem, tak mi na to odpoví já nevím, nebav se o tom. No to je pak jak s tatarem.

Bojí se říct něco špatného aby o Tebe nepřišel.
To je jasný.
Jednou už o maminku přišel a bojí se, aby neřekl něco špatného, aby o ni nepřišel znovu :lol:

Už ho neřeš. Řeš sebe:
1. proč děláš chlapovi ve vztahu maminku - to nemusíš vidět (vědomě)
2. chceš to změnit - ale musíš riskovat ztrátu vztahu (bezpečná změna poněkud nefunguje, to pak není změna)

O té změně to vím, že bud a nebo!

Právě ,že se nechci chovat jako maminka. Nechci mu říkat, změn se nebo jdi. Chci jen aby trošku začal na tom vztahu pracovat. Aby si vzal trošku ty věci co mu říkám k srdci a né je poštěl jen uchem ven,jako to dělá do teď. Kdybych se ho zeptala co jsme včera řešili, tak mi řekne, já už ani nevím.

Marusinka napsal(a):

Já ho neujištuju, abych mu říkala věty typu budeme spolu na věky atak. to mu fakt neříkám.  A když mu řeknu třeba že mě může už dojít trpělivost, tak mi na to řekne, no tak se na mě vykašli a hotovo.

No jasně... on se Tě nevzdá. Vzdal by se totiž "maminky" která mu celý život chyběla a on ji teď v Tobě našel.
Hele to není špatný. Prostě takhle funguje a jinak to neumí.

Tudíž případný rozchod nebo změna je na Tobě.

Jemu to tak vyhovuje.

Proto není špatný a ani Ty nejsi špatná.

Jenom je potřeba se podívat na vzorec, který ve vztahu hrajete - pokud chceš změnu. Kterou ale musíš iniciovat Ty, pokud ji chceš.

A nechtít změnu je taky ok.

Takže - pokud ho opustíš, prostě bude 2x opuštěný... - ale za to Ty nemůžeš... nemůžeš za jeho osud...

Spíš bych začla řešit to, proč PŘITAHUJEŠ CHLAPEČKY, kteří v Tobě vidí MAMINKU.

Máš tam taky ze své strany svůj "háček" (proto jsem se ptala na vztahy Tvých rodičů vůči sobě a vůči Tobě)... - nemusíš odpovídat, spíš si uvědomit, jak to u vás fungovalo...

Ne jen jsem mu řekla,že mě s tím jeho odmítavým chováním v komunikaci taky už může dojít trpělivost.

Marusinka napsal(a):

Právě ,že se nechci chovat jako maminka. Nechci mu říkat, změn se nebo jdi. Chci jen aby trošku začal na tom vztahu pracovat. Aby si vzal trošku ty věci co mu říkám k srdci a né je poštěl jen uchem ven,jako to dělá do teď. Kdybych se ho zeptala co jsme včera řešili, tak mi řekne, já už ani nevím.

Ale právě tímhle se CHOVÁŠ JAKO MAMINKA :dumbom:

No s rodičema vyćházím dobře. Žádný problémový dětství jsem neměla.

Marusinka napsal(a):

Ne jen jsem mu řekla,že mě s tím jeho odmítavým chováním v komunikaci taky už může dojít trpělivost.

On tohle rozhodnutí nechá čistě na Tobě. Myslím případný rozchod. Bude znovu jako dítě, kterého opouští maminka. Pasivní - protože dítě nemůže nic dělat.

Pokud v něm trošku chlapa je - tak se vzepře a bude o Tebe bojovat. - ale to Ti nikdo nezaručí

JAK TO?

Marusinka napsal(a):

No s rodičema vyćházím dobře. Žádný problémový dětství jsem neměla.

To jsem si taky myslela :-) Dlouho... a teď začínám přicházet na to, že se k příteli taky chovám jako maminka... no už jsem na tom začla pracovat :-) Tak doufám, že si to pořeším... :-)

Jinak - nechovat se jako maminka znamená, NECHAT CHLAPA DĚLAT CO CHCE A NEŘÍKAT MU, CO MÁ DĚLAT... to neznamená, že nemůžeš říct svůj názor... můžeš, ale neočekávej, že CHLAP Tě bude poslouchat. Nebude. A pokud bude - tak to bude zase chlapeček, který poslouchá maminku.
Skutečný chlap ženskou neposlouchá a udělá to, co on sám považuje za správné (i když by měl přemýšlet i co je dobré pro tu ženu - ale nemusí to být nutně to, co si žena myslí, že je pro ni dobré :-)

Jo to chápu, ale když to beru ze své strany. Mě by přítel vyčetl něco co mu vadí. Tak se nad tím zamyslím a budu se snažit tu konkrétní věc v sobě řešit a trochu se snažit ,aby ho to netrápilo nebo tu věc trochu umírnit.

Marusinka napsal(a):

JAK TO?

Protože TY CHCEŠ aby on to udělal tak a tak. Tak, jak TY považuješ za správné. - víš, jenom rodiče vůči malým dětem mají právo jim říkat, jak je to správné... dospělí lidé mají vlastní názor
Vidíš jenom jiné řešení - a to je to Tvoje
Chceš, aby na vztahu začal pracovat - když Tě poslechne, tak už to není chlap a jenom plní Tvoje příkazy
Chceš, aby Tě poslouchal...
Chceš ho zkoušet z toho, o čem jste se včera bavili...

A vůbec, CHCEŠ JEHO A VÁŠ VZTAH MÍT POD KONTROLOU... - a to nejde... :-)

Postoj maminky je:
- chci aby ses změnil, chci abys mě bral do úvahy, chci abys nepouštěl jedním uchem tam a druhým ven co říkám, chci abys...

Postoj partnerky je:
- náš vztah mi nevyhovuje. Chybí mi to a to. Pokud to nedostanu, odejdu. Tečka. (a pak pokud to nedostaneš fakt odejdeš). - samozřejmě, pokud to tak cítíš a chceš :-) a víš, že bez toho nemůžeš žít! :-)

Hele, vezmi si na pár dní dovolenou a odjeď sama bez něj. Nebo ať jede on. Ať si můžete sami jeden bez druhého ujasnit, co vlastně chcete. Teda vlastně TY. On má jasno. Ty jasno nemáš... jinak bys nepsala...

Marusinka napsal(a):

Jo to chápu, ale když to beru ze své strany. Mě by přítel vyčetl něco co mu vadí. Tak se nad tím zamyslím a budu se snažit tu konkrétní věc v sobě řešit a trochu se snažit ,aby ho to netrápilo nebo tu věc trochu umírnit.

Ale Ty nejsi přítel :-)

Navíc, tenhle postup se mi nezdá úplně v pořádku - vůči Tobě...

Já bych to brala takhle:
- přítel mi řekne že mu něco vadí
- já se zeptám SAMA SEBE jestli to, co mu vadí, je pro mě životně důležité
- pokud ano, zeptám se SAMA SEBE jestli se toho chci vzdát kvůli příteli
- chci se vzdát - vzdám se, ale pak už mu to nevyčtu
- nechci se vzdát - nevzdám se a dám přednost SOBĚ PŘED PŘÍTELEM
- on to buď ustojí... nebo o něj můžu přijít... ale to je riziko věci

- pokud to není životně důležité... tak si ujasním jestli je to pro mě důležitější než klid ve vztahu... předpokládám že když to není životně důležité, že se toho vzdám

Co Ty na to?

Proč se vzdávat sama sebe na úkor klidu ve vztahu???

... půjdu za chvíli na oběd a pak ven... odpoledne/večer můžeme pokračovat :-) Když Tě moje řeči budou ještě zajímat :-)

Díky Marti, tvoje řeči mě zajímají. Ale večer tu asi nebudu. Až zítra.

Marusinka napsal(a):

Díky Marti, tvoje řeči mě zajímají. Ale večer tu asi nebudu. Až zítra.

Nevadí - však se doženem :-) Příspěvky na Babinetu na nás počkají. :-) Zatím můžeš přemýšlet jestli na tom co jsem napsala by nemohlo být zrníčko pravdy nebo něčeho, co Tě zaujalo :-)

Běžím na ten oběd :D

Martinka1 napsal(a):

Marusinka napsal(a):

No s rodičema vyćházím dobře. Žádný problémový dětství jsem neměla.

To jsem si taky myslela :-) Dlouho... a teď začínám přicházet na to, že se k příteli taky chovám jako maminka...
Jinak - nechovat se jako maminka znamená, NECHAT CHLAPA DĚLAT CO CHCE A NEŘÍKAT MU, CO MÁ DĚLAT...

To je zajimavy rozbor. Ceho je projev, kdyz se zuby nehty snazim nechat chlapa delat, co sam chce, ale pritom se desim toho, ze se jednou rozhodne, ze nechce ME? Zadny rodic nas nikoho neopustil.

To, že se ZUBY NEHTY :co: (proč tak násilně?) snažíš nechat chlapa dělat, co chce, nemá nic společného s tím, jestli tě jednou opustí.
Když mu NEDOVOLÍŠ :lol: dělat si, co chce, je tím snad zaručeno, že tě NIKDY neopustí? Protože jsi mu to nedovolila? :co:

Ach jo Marusinko, nebyla to jen nemocnice a návštěva u kamaráda. Ty nežiješ svůj život, ty očekáváš, že partner bude žít ten tvůj a podle tvých pravidel. Ať jsou oprávněná nebo neoprávněná. Jsou Tvoje.

To co napíšu zkus brát s nadhledem a ne jako prostředek k fňukání, že toho tak moc nechceš.
On problém nemá. Pokud ho neotravuješ, tak se mu s tebou žije hezky. Má hodně práce, chce přijít domů, mít klid a teprve až bude cítit i nějaký klid a ne tlak od tebe postoupíš někam dál. Nejste už jenom zamilovaní, ale nastává všední život.

Jeho ideální představa je spokojená partnerka, která má své koníčky, práci která jí naplňuje a má pochopení, že on je unavený z práce. Máš dvě možnosti buď tohle zvládneš, tj. být nezávislá okoníčkovaná holka, která nečeká, že se s ní někdo bude doma bavit a věnovat se jí nebo si najdeš někoho jiného, kdo bude doma brzy a bude se TI VĚNOVAT. Zkus spáchat odchody, jak líčili holky a plánovat si zábavu sama a buď se bude chtít přidat nebo si zvykneš chodit někam sama a nebo to bude důvod, kdy si uvědomíš, že váš vztah se rozpadá. Je to jako s láskou. Ani pozornost si nějakými druhy manipulace, rozhovory, návody nevynutíš. Čím více se problémy rozebírají, tím více se hrotí. Nejsem chlap, ale Martinčin způsob komunikace s partnerem by snesl málokterý chlap. Návod, jak se má chovat, aby byla ona šťastná. Opakování toho, co chybí už vůbec nezabírá. Žít to jediné zabírá, s ním a nebo bez něj. Všechno, co mi chybí od partnera nemusím najít s ním, ale i v těch koníčcích, vaření, uklízení, čtení. Mít svůj svět, který je jenom můj a já ho v něm nepotřebuji.

Možná pak přijde doba, kdy si zase budete mít, co říct, čím přitahovat, co rozebírat... Přirozeně.

Nemáte děti a bude hůř, co se týče tvé touhy o starání se o tebe. Budeš mnohem víc sama (tj. rozuměno s živou dospělou bytostí) a tvoje touha po jeho mluvení s Tebou vzroste.  :)

Já mám své koníčky i své přátelé, ale chci taky ty volné chvilku trávit se svým přítelem. A ne s ním sdílet jen povinnosti a večery doma, kdy on je na PC a já na TV.

U PC dělá co? Pracuje, hraje si? :)

Hraje si nebo hledá pořád nějaký auta a věci na auto.

Ale když se ho zeptám jak on to vidí, jak vidí mě jaká pro něj jsem, tak mi na to odpoví já nevím, nebav se o tom.
Kočko, o tomhle si chce povídat málokterej chlap. Protože nikdy neví, co řekne blbě a čím dámu zrovna urazí. Pro příklad - on jí sdělí, že je třeba skvělá kuchařka (a myslí to vážně a jako pochvalu), načež se ona nafrní, že je pro něj "jenom kuchta".
Kdybych se ho zeptala co jsme včera řešili, tak mi řekne, já už ani nevím.
Mužskej nechce řešit, ten chce vyřešit - slyšíš ten rozdíl? Když si postěžuješ na šéfa-blbce, převážně se dočkáš odpovědi "změň místo", zatímco ty si chceš jenom poplakat, že tě ten píp dneska namíchnul, ale ráno půjdeš v pohodě do práce.
A ne s ním sdílet jen povinnosti a večery doma, kdy on je na PC a já na TV.
Možná je na PC nebo s kamarády a jinde právě proto, aby ti trochu "unikl". On si s tebou nepovídá vůbec, nebo mu jen vadí to rozebírání vztahu?

:) Taky bych nevyměnila něco, co mě strašně baví za něco, co mám pocit, že strašně musím a nechce se mi...

Tak nebuď u té televize a najdi si program. Přítele od toho jeho dostaneš, až to bude zase v pohodě. Nebo už nikdy.

Lidi k sobě musí pásnout, to se vynutit nedá. A vy k sobě moc nepásnete. :( Promiň.

Marusinka napsal(a):

Já mám své koníčky i své přátelé, ale chci taky ty volné chvilku trávit se svým přítelem. A ne s ním sdílet jen povinnosti a večery doma, kdy on je na PC a já na TV.

Tak já nevim, ale mě by to teda taky vadilo. A nemyslim si, že problém je nutně jen u tebe. Pochopila bych ještě ty pracovní dny, kdy je zřejmě opravdu utahanej, ale ty víkendy...:co: . Připadá mi to kapku sobecký, když si přítel myslí, že všechen volný čas musí nutné trávit jen jak on chce :dumbom: . A co potom,až by přišli třeba děti, taky by na ně neměl čas...Ale to samozřejmě předbíhám, jen mě to tak napadlo.

Vadí mu jen rozebírání vztahu. Nebo-li když mu něco vytknu a chci se o tom bavit, jak to třeba vidí on . Jinak se bavíme o jiných věcech normálně. Ale to mě vytáčí ,že odbočuje pokaždé od tématu,když začnu něco rozebírat třeba to ,že nikam nejezdíme ,nechodíme

On si myslí ,že ten čas tráví se mnou.Tím ,že jedeme v neděli na chatu a dělá si tam svoje věci. Nepochopí,že sice spolu jsme,ale každý úplně jinak.

Výčitky.

Tak bych shrnula problém, který s tím má. Ty zabijou i jakkýkoliv pokus o smír.

Marusinko,
jak jsi na tom jinak se svou celkovou náladou?

Jo jinak mám náladu v pohodě . Jen tohle mě občas trápí, tak to ventiluju ven. Nejsem totiž typ člověka, co nic nedělá a nemluví o tom.

Občas Tě to trápí a ventiluješ to ven. Prima. Tak třeba z toho není přítel trvale otráven.

To co píšeš o chatě a trávení času na ní mi přijde normální. S velkou pravděpodobností je to tím, že si pro změnu neumím představit, že bych se někomu měla věnovat nebo on mně celý večer. Povídat si o něčem alespoň jednou týdně. Je v tom musím a to já moc nemusím. :)

Nepřijde mi to sobecké ani od přítele, protože u nás doma se chlapi sházejí na chatě taky jen k jídlu. Do té doby si něco někde kutí a ženy si zatím dělají svoje. Taky se sejdou se svými ženami v posteli, občas se za nimi ženy staví v dílně, dají si pusu a jdou zase po svém. :)

A závěr. Ano je normální, že Tě něco trápí a chceš to řešit. Volíš příšernou fomu, která nezabere. Buď ten druhý chce a přizpůsobí se Tvému (jednomu) přání nebo ani příště nebude chtít. Rovnováhu si musíš najít sama.

No jo ,ale jak mu to tedy říct, aby se o náš vztah staral trochu víc

Prostě je to složitý, já vím,že mu nemůžu říkat, věnuj se mi víc, všímej si mě víc, pusinkuj mě víc to nejde . Ale tak když spolu jsme po 14 dnech konečně někde, tak by se mi líbilo něco dělat společně.

Marusinka napsal(a):

No jo ,ale jak mu to tedy říct, aby se o náš vztah staral trochu víc

Starat se o váš vztah víc, aby jeho taky bavil... Víc než řečmi, dokážeš činy. :)

Hm, tak mi porad nějaký čin

Marusinka napsal(a):

Prostě je to složitý, já vím,že mu nemůžu říkat, věnuj se mi víc, všímej si mě víc, pusinkuj mě víc to nejde . Ale tak když spolu jsme po 14 dnech konečně někde, tak by se mi líbilo něco dělat společně.

Co něco? Konkrétně na té chatě?

Něco může být pusa, kterou mu dáš ty sama a on jí bude opětovat. "Třeba" příště, až půjde pro šroubovák, tak Ti jí dá taky. :)

Občas přehlížíme v podobná období pusy, hlazení, které dostáváme. Je nám jich málo, protože nám chybí komplexně NĚCO. :)

Až budeš vědět přesně co chceš, tak to udělej a třeba se budeš divit, jak rád se přidá... Třeba je NĚCO, co mu taky chybí. Klid, pohoda, partnerka, které se líbí opravená motorka. :)

Jak se jmenovala ta, která tu vždy rozebírala partnera a jeho koníčky, u kterých se jí nevěnuje. Třeba si někdo vzpomene a ty si počteš, jak to vypadá, když někdo rozebírá něco, co životně má hodnotu nula.

Z toho co tu čtu mám pocit, že ten tvůj je celkem pohodlný neřku-li líný chlap - aspoň co se vztahu týče (Jinak samozřejmě nevím co dělá v práci a doma). Podle mě si fakt myslí, že tě má jistou. Zdá se mi, že se jen ty Marus snažíš (nebo se pokoušíš), aby Váš vztah nezevšedněl. Přijde mi normální, že když jsou 2 lidi spolu - a to je jedno jestli spolu chodí nebo už bydlí - podnikají spolu různé věci -, tráví spolu volný čas. Tím nechci říct, že nechci mít i chvilku jen pro sebe a pro kamarádky a opačně (on pro své zájmy). Mě by to taky štvalo a snažila bych se o tom mluvit. Takže určitě bych se nedala odbýt a zkoušela mu naznačit, že žijeme "spolu", a taky pracovat na tom, aby si nemyslel, že mě má "jistou".

No to by asi potřeboval trochu znejistit,ale jak. Přeci mu nebudu říkat,že po mě pokukoval támhle Peter od vedle. To mi je takový blbý.

Marusinka napsal(a):

No to by asi potřeboval trochu znejistit,ale jak. Přeci mu nebudu říkat,že po mě pokukoval támhle Peter od vedle. To mi je takový blbý.

No takhle asi fakt ne, ale nějaká příležitost se snad najde, jak nenápadně něco prohodit. Nebo někam vyrazit s kamarády, vrátit se z práce později než obyčejně,... No nevím, snad si všimne, že existuješ a že jsou lidi, kteří s tebou rádi stráví volný čas.

To je těžké. Tobě se nelíbí trávit "všechen" čas doma.
Jemu se nelíbí trávit "všechen" čas mimo domov.

A co teď ? Co kdyby on do tebe hustil, že chce s tebou sedět doma a ty máš tendenci pořád někde trajdat ? Asi by se ti to nelíbilo a právem bys mu řekla, že když se chce válet za pecí, ať se válí, ale tebe to nebaví.Ale bylo by to totéž, co děláš ty jemu teď . Nutíš ho do toho, co baví tebe.
Tak ho nech být a jdi sama. Může se ti to nelíbit, ale nemáš právo ho do ničeho nutit.

Jinak, slova nikdy a vždycky bys měla z partnerského slovníku vyškrtnout. Působí jako červený hadr na bejka :)

mashanka napsal(a):

To je těžké. Tobě se nelíbí trávit "všechen" čas doma.
Jemu se nelíbí trávit "všechen" čas mimo domov.

Mno, u nás doma je to hodně podobné - s tím rozdílem, že my jsme se na tom i tak nějak domluvili... máme se ženou natolik odlišné záliby, koníčky i přátele, že kdybych např. já tahal svou ženu po svých zálibách či kamarádech, buď by se nudila nebo vyloženě trápila, a to samé platí i naopak. Ale jak říkám - dohodli jsme se tak a nevadí nám to. Hezké společné chvíle si umíme udělat třeba i u povinností, ač to možná pro někoho bude znít divně...

Nemyslím si, že by Maruš chtěla trávit "všechen" čas mimo domov. Ale snad by to mohla být aspoň ta "zlatá střední cesta", jednou vyhovím já, podruhé zas ty ? ??!!! Co říkáte?

Mikeš napsal(a):

mashanka napsal(a):

To je těžké. Tobě se nelíbí trávit "všechen" čas doma.
Jemu se nelíbí trávit "všechen" čas mimo domov.

Mno, u nás doma je to hodně podobné - s tím rozdílem, že my jsme se na tom i tak nějak domluvili... máme se ženou natolik odlišné záliby, koníčky i přátele, že kdybych např. já tahal svou ženu po svých zálibách či kamarádech, buď by se nudila nebo vyloženě trápila, a to samé platí i naopak. Ale jak říkám - dohodli jsme se tak a nevadí nám to. Hezké společné chvíle si umíme udělat třeba i u povinností, ač to možná pro někoho bude znít divně...

Taky řešení - když vyhovuje oběma OK!

Marusinka napsal(a):

No to by asi potřeboval trochu znejistit,ale jak. Přeci mu nebudu říkat,že po mě pokukoval támhle Peter od vedle. To mi je takový blbý.

Potřeboval by znejistit?
To myslíš vážně?
A jak to chceš udělat, když tím, kdo je ve vašem vztahu nejistý jsi ty a ne on?
Pokud začneš "intrikovat", jen si naběhneš "na vidle".

Spíš si zkus příjmout fakt, že tenhle partner prostě nebyl, není a nejspíš ani nebude takový, jakým ho chceš mít. Nedá ti to, co ty tak moc chceš, protože to prostě není jeho přirozenost. Má jiné představy, jiné potřeby, jiný jazyk lásky.
Čím dřív se s tímhle faktem smíříš, tím líp pro tebe.
Pak se budeš moci SVOBODNĚ rozhodnout - chci ho takový jaký je?

O ničem jiném takhle situace není - o tobě :)

anduška napsal(a):

Nemyslím si, že by Maruš chtěla trávit "všechen" čas mimo domov. Ale snad by to mohla být aspoň ta "zlatá střední cesta", jednou vyhovím já, podruhé zas ty ? ??!!! Co říkáte?

Mohla, ale na kompromisy prostě musí být dva, ochotni je dělat. Je směšné si myslet, že někoho můžu ke "kompromisu" donutit - to potom není kompromis, ale teror

Martinka1 napsal(a):

Marusinka napsal(a):

No baráček byl můj a investovali jsme do něj.

Myslela jsem si to :-)
Ale to není špatně, okolnosti byly takové... jenom že pocitově si myslím že je lepší (pro vztah) když to bydlení zařídí chlap.
To neznamená že se máte stěhovat :-) Jenom si to uvědomit...

A jak říkám - nevěřila bych tomu, kdybych to nezažila... Nejdřív jsme s přítelem bydleli v mém bytě... fungovalo to nějak... pak jsme se přestěhovali do jeho bytu - společně, ale přece jenom je jeho. A je to sakra velký rozdíl (psychicky samozřejmě)... :-)

Martinka, obdivujem tvoju nenásilnú ale ú.p.o.r.nú snahu zovšeobecniť svoj JEDEN odpozorovaný prípad na úplne všetky. Odhliadnuc teda od faktu, že dnes sú mladí radi, ak VOBEC bývajú, nieto aby riešili, kto vyvinul väčšiu aktivitu a viac sa emotívne angažoval(normálne to zaobstará ten, kto má lepšie možnosti, nie?). Ty by si si rozumela s mojou mamou, ktorá ma presviedčala, že muž je boh a žena má držať ústa, usmievať sa a myslieť si svoje... Ale na mňa toto nie je a vôbec - je dosť žien, ktorým padne ťažko tie názory už aj len čítať. :jojo: Muži okolo mňa už sú trochu ďalej od lovenia mamutov a pomaly sa spamätávajú aj z patriarchátu, tak možno bude načase mierne prehodnotiť stratégiu a taktiku, nie? Hoci s tým chlapčekom a mamičkou môžeš mať pravdu - ale vôbec nemusíš, ono je to ťažké diagnostikovať na diaľku, tobôž keď nepoznáme Marusinku a JEJ pôvodnú rodinu.

Pandorraa napsal(a):

Potřeboval by znejistit?
To myslíš vážně?

Jj, mně to poněkud připomnělo (myslím ta formulace) jedno starší vlákno, kde autorka napsala o svém muži: "Řekl mi, že mě chce zlomit"... :(

Marusinka napsal(a):

Začala jsem o tom trochu sama už tím,že jsem mu řekla,že jdu odpoledne pro ty výsledky. Tak já nevím, kdybych se o něj bála, tak se ho zeptá´m, jak mu to dopalo a né ,že budu čekat až mi to řekne sám. Já prostě tentokrát mu nic říkat nebudu a počkám až se zeptá sám. Jestli ho to teda vůbec zajímá. Asi ne.

Marusinko, někteří chlapi prostě takoví jsou. Nenapadne je, že bys stála o to, aby se zeptali. Tvůj partner je třeba zvyklý pečovat o vztah jiným způsobem...

Pandorraa napsal(a):

Marusinka napsal(a):

No to by asi potřeboval trochu znejistit,ale jak. Přeci mu nebudu říkat,že po mě pokukoval támhle Peter od vedle. To mi je takový blbý.

Potřeboval by znejistit?
To myslíš vážně?
A jak to chceš udělat, když tím, kdo je ve vašem vztahu nejistý jsi ty a ne on?
Pokud začneš "intrikovat", jen si naběhneš "na vidle".

Spíš si zkus příjmout fakt, že tenhle partner prostě nebyl, není a nejspíš ani nebude takový, jakým ho chceš mít. Nedá ti to, co ty tak moc chceš, protože to prostě není jeho přirozenost. Má jiné představy, jiné potřeby, jiný jazyk lásky.
Čím dřív se s tímhle faktem smíříš, tím líp pro tebe.
Pak se budeš moci SVOBODNĚ rozhodnout - chci ho takový jaký je?

O ničem jiném takhle situace není - o tobě :)

Konečně se to rozřízlo.
Až se mi ulevilo..

hrosanek napsal(a):

Marusinka napsal(a):

Prostě je to složitý, já vím,že mu nemůžu říkat, věnuj se mi víc, všímej si mě víc, pusinkuj mě víc to nejde . Ale tak když spolu jsme po 14 dnech konečně někde, tak by se mi líbilo něco dělat společně.

Co něco? Konkrétně na té chatě?

Něco může být pusa, kterou mu dáš ty sama a on jí bude opětovat. "Třeba" příště, až půjde pro šroubovák, tak Ti jí dá taky. :)

Občas přehlížíme v podobná období pusy, hlazení, které dostáváme. Je nám jich málo, protože nám chybí komplexně NĚCO. :)

Až budeš vědět přesně co chceš, tak to udělej a třeba se budeš divit, jak rád se přidá... Třeba je NĚCO, co mu taky chybí. Klid, pohoda, partnerka, které se líbí opravená motorka. :)

Jak se jmenovala ta, která tu vždy rozebírala partnera a jeho koníčky, u kterých se jí nevěnuje. Třeba si někdo vzpomene a ty si počteš, jak to vypadá, když někdo rozebírá něco, co životně má hodnotu nula.

VAL! :D Ale tiež sa nejako zmenila poučila, tuším...

Znejisťování partnerů nechápu. Zvlášť za účelem, abych si něco vynutil. To přece neznamená, že když mě má partner jistou tak je to špatně. Petrů od vedle běhá na světě tisíc a normálního partnera to zanechá v klidu, protože to na kvalitu vztahu nemá žádný vliv.

Na zlatou střední cestu musí být taky dva. Marusinka a její partner. Na to Anduško nemůže říct, zda je správný nápad nikdo ani popel, protože tu jaksi chybí k diskusi jeden hráč. :)

Umím napsat jen, co bych dělala já v její situaci, kdyby teoreticky nastala. Tj., co už jsem napsala. Dělala bych vše, co jí ve vztahu chybí. Pro pusu a pohlazení bych si došla, zábavu bych si našla a je fuk jestli s ním nebo bez něj. Tj. pokud by se chtěl přidat, tak by se přidal, ppokud ne jeho chyba. Nečekala bych nikdy doma pokud by on seděl mlčky za compem a mě to trápilo. Četla bych si, vařila, uklízela. A za toho normální žití vedle něj bych jen přemýšlela, jestli je to pořád ještě s ním nebo už jen vedle něj. Být s někým koho potřebuju předělat, aby mi s ním bylo dobře, je nesmysl.

majkafa napsal(a):

To, že se ZUBY NEHTY :co: (proč tak násilně?) snažíš nechat chlapa dělat, co chce, nemá nic společného s tím, jestli tě jednou opustí.
Když mu NEDOVOLÍŠ :lol: dělat si, co chce, je tím snad zaručeno, že tě NIKDY neopustí? Protože jsi mu to nedovolila? :co:

Ja to myslim tak, ze kdyz budu vznesene akceptovat jeho jazyk lasky, nesnazit se ho ani opecovavat ani menit a v mezicase zpytovat svedomi, jestli on je opravdu ten clovek, ktery mi vyhovuje beze zmen a prevychovavani, tak by taky mohl O TO DRIV zjistit, ze si muze dovolit kde co a ja neudelam nic proti, protoze to by bylo zasahovani do jeho podstaty osobnosti a na to jsem moc sectela, ze. Viz jeho dovolena s kolegyni, kdyz mne nemel cas ani jednou tydne zatelefonovat. Moderni zena vzdelana v tajich samciho mozku se vedoucne usmeje, zamysli, zda ji to takto vyhovuje, a pak bud dany stav akceptuje nebo odkraci stredem. Jenze ja rvu do polstare a jeste ke vsemu tajne, protoze kdyby si toho vsiml, bylo by to necestne vydirani placem a jednani vyzrale zeny nehodne, ze...

To tak pro zamysleni.

Martinka1 napsal(a):

Z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že je velký rozdíl, když bydlí chlap u ženský nebo ženská u chlapa (jaké je to v případě, že mají společné bydlení - tj. na katastru jsou oba, spoluvlastníci, 50% to nevím)...

:-)

Pro vztah si myslím že je lepší, když bydlí ženská u chlapa (pokud nemají společné vlastnictví)... ale samozřejmě je jasný, že v tomhle je těžko si vybírat, záleží na konkrétní situaci... :-)

Martinko, proč si myslíš, že je pro vztah lepší, když bydlí ženská u chlapa? To by mě dost zajímalo... já ti nevím, to je takový zastaralý, že musela holka jít k muži za nevěstu, ne?

Ale on (každý člověk) si přece může dovolit kdeco a nikdo nemá co dělat něco proti - je to svobodný člověk. Jen je otázka, jestli to ten druhý bude akceptovat nebo odejde.

mary.one napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že je velký rozdíl, když bydlí chlap u ženský nebo ženská u chlapa (jaké je to v případě, že mají společné bydlení - tj. na katastru jsou oba, spoluvlastníci, 50% to nevím)...

:-)

Pro vztah si myslím že je lepší, když bydlí ženská u chlapa (pokud nemají společné vlastnictví)... ale samozřejmě je jasný, že v tomhle je těžko si vybírat, záleží na konkrétní situaci... :-)

Martinko, proč si myslíš, že je pro vztah lepší, když bydlí ženská u chlapa? To by mě dost zajímalo... já ti nevím, to je takový zastaralý, že musela holka jít k muži za nevěstu, ne?

Také tomu nerozumím.

Daniela S. napsal(a):

Ja to myslim tak, ze kdyz budu vznesene akceptovat jeho jazyk lasky, nesnazit se ho ani opecovavat ani menit a v mezicase zpytovat svedomi, jestli on je opravdu ten clovek, ktery mi vyhovuje beze zmen a prevychovavani, tak by taky mohl O TO DRIV zjistit, ze si muze dovolit kde co a ja neudelam nic proti, protoze to by bylo zasahovani do jeho podstaty osobnosti a na to jsem moc sectela, ze. Viz jeho dovolena s kolegyni, kdyz mne nemel cas ani jednou tydne zatelefonovat. Moderni zena vzdelana v tajich samciho mozku se vedoucne usmeje, zamysli, zda ji to takto vyhovuje, a pak bud dany stav akceptuje nebo odkraci stredem. Jenze ja rvu do polstare a jeste ke vsemu tajne, protoze kdyby si toho vsiml, bylo by to necestne vydirani placem a jednani vyzrale zeny nehodne, ze...

To tak pro zamysleni.

Pre koho, Asi hlavne pre teba, nie? ;)

mashanka napsal(a):

mary.one napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Z vlastní zkušenosti Ti můžu říct, že je velký rozdíl, když bydlí chlap u ženský nebo ženská u chlapa (jaké je to v případě, že mají společné bydlení - tj. na katastru jsou oba, spoluvlastníci, 50% to nevím)...

:-)

Pro vztah si myslím že je lepší, když bydlí ženská u chlapa (pokud nemají společné vlastnictví)... ale samozřejmě je jasný, že v tomhle je těžko si vybírat, záleží na konkrétní situaci... :-)

Martinko, proč si myslíš, že je pro vztah lepší, když bydlí ženská u chlapa? To by mě dost zajímalo... já ti nevím, to je takový zastaralý, že musela holka jít k muži za nevěstu, ne?

Také tomu nerozumím.

Také tomu nerozumím :D. My to máme přesně takto a žádný problém s tím není.

Daniela S. napsal(a):

Ja to myslim tak, ze kdyz budu vznesene akceptovat jeho jazyk lasky, nesnazit se ho ani opecovavat ani menit a v mezicase zpytovat svedomi, jestli on je opravdu ten clovek, ktery mi vyhovuje beze zmen a prevychovavani, tak by taky mohl O TO DRIV zjistit, ze si muze dovolit kde co a ja neudelam nic proti, protoze to by bylo zasahovani do jeho podstaty osobnosti a na to jsem moc sectela, ze. Viz jeho dovolena s kolegyni, kdyz mne nemel cas ani jednou tydne zatelefonovat. Moderni zena vzdelana v tajich samciho mozku se vedoucne usmeje, zamysli, zda ji to takto vyhovuje, a pak bud dany stav akceptuje nebo odkraci stredem. Jenze ja rvu do polstare a jeste ke vsemu tajne, protoze kdyby si toho vsiml, bylo by to necestne vydirani placem a jednani vyzrale zeny nehodne, ze...

To tak pro zamysleni.

Jednoduchý návod dovedený ad absurdum a zamotaný do nevímcostímnevímkdojsemnevímcochcichcivšechno....
Nu proč ne?
Někdo to tak má :)

Ad bydlení: neříkám, že je nějaký problém v tom, aby chlap bydlel u ženský.
Píšu, že je to jiný pocit. Když ženská bydlí u chlapa, nebo když chlap bydlí u ženský. A já vnímám, že je lepší, když ženská bydlí u chlapa. - pouze ze své vlastní zkušenosti :-)
Ale každá si to udělejte jak chcete :-)

Samozřejmě že záleží na okolnostech, když má ženská byt a chlap nemá - tak je jasný, že půjde bydlet k ní :-)

Možná otázka pro chlapy (čistě hypoteticky) - zkuste si představit obě možnosti - ve které se jako CHLAP budete cítit líp?
1. když vaše žena zajistí bydlení (tj. má byt, dům... a vy se přistěhujete k ní)
2. když vy jako chlapi zajistíte bydlení pro sebe, svou ženu a rodinu?

Teď abstrahuju od finančních možností atd. protože je jasný, že reálná situace mnoha lidí neumožňuje, aby se rozhodovali kdo pořídí bydlení... - ale je to o pocitu.

Nečekám že to pochopíte, protože to není o pochopení rozumem, ale o pocitu... a není vyloučeno, že to někdo bude cítit naopak... Já to vnímám takhle. Možná trochu staromódně :-)

Marti, v duchu všetkch kurzov asertivity a psychológie Ti napíšem: Pôsobí na mňa úplne inak, keď napíšeš "Je rozdiel, keď ženská... blablabla..." alebo "VŠETKY ŽENY blablabla... " a úplne inak, keď napíšeš "Ja mám iný pocit, keď bývam uňho, ako keď býval on u mňa..." Na to prvé sa Ti ozve X žien(právom) že to majú inak alebo že čítali, že to je inak... Na to druhé sa nedá namietnuť nič. Tak, ako to máš ty, to máš, a nikto proti tomu nemôže namietnuť nič.
Ja som sa v tvojom veku sťahovala s igelitkami od chlapa, ktorý "zaistil bydlení", ale po rozpade vzťahu ostal byt samozrejme jemu. Ja už by som musela dostať hormonálnu horúčku, aby som sa vzdala SVOJHO bývania a šla k chlapovi. Respektíve viem si predstaviť isté okolnosti, ale rozhodne sa zdržím akýchkoľvek podobných odporúčaní. Na druhej strane: Každý má iné, ťažko prenosné skúsenosti...

Nevím,jak to tu čtu Maruš,tak já bych to viděla tak,že se snažíš dost i když možná né podle některých nejlepším způsobem.  Ale snažíš se a o to tu jde.  Teď je otázka,jak moc se snaží on,to bys měla vědět sama nejlíp. Vztah je i o nějaké komunikaci a naslouchání. O kompromisu.  Na vztah jsou dva a oba dva by měli nejen brát i dávat. :par: Co on dává tobě,bys měla zvážit. :vissla: A nemám ráda,takové ty ženské zbraně a intriky,teď,udělám to a támto,třeba mu to dojde.. to  mi příjde  právě jako podporování těch chlapečků z kterých se pak těžko stanou ti chlapi. Jsem spíš pro přímou řeč,chlapi taky málokdy chodí kolem horké kaše,to mají spíš ve zvyku ženské. Samozřejmě bych,ale nezanevřela nato si žít i svůj život,podle tvých představ,takže si klidně vyraž sama nebo s kamarádkama někam,když on nechce. Ale né z donucení,ale,protože sama chceš,né kvůli němu s očekáváním,že mu to pak,možná dojde a zvedne se a poběží za tebou. :storstark:  Nemyslím si,že ho změníš a nutit ho vážně k ničemu nemůžeš,takže ani k té komunikaci. :tesi: Je otázka,jak moc ti,ale bude vyhovovat žít v takovémto vztahu,protože jestli nedojde,aspoň k nějakému kompromisu jako u Mikešů,jak tady psal,pak je otázka,zda dál budeš v takovémto vztahu šťastná a to bych zvážila. Buď ho příjmeš se vším všudy,takového jaký je,určíš si nějaké priority nebo se zřejmě budeš pořád cítit nespokojená a tutlat to v sobě,protože od něj se nějaké komunikace asi nedočkáš a změny,pokud sám on nebude chtít taky né. :vissla:
Jinak jsem měla podobné typy bývalých partnerů,právě i někdy ta máma,tam chyběla,společné trávení času zas u nás nebyl problém(i když u bývalého M tam toho bylo víc),ale víš na čem to krachlo,právě,že natom,že jsme nekomunikovali,teda oni nechtěli,nic řešit a už vůbec naslouchat,odpově´d bylo vždy zatvrzelé mlčení,až uražení se, nebo co zas máš.. :sjuk: Oni přece neměli problém,já jsem problém,oni si budou žít,tak jak jim to vyhovuje,domluva nepřipadala v úvahu nato byli moc líní,jak tu někdo psal,já bych to nazvala spíš jinak,samozřejmě nato měli právo,ale já měla taky právo si žít podle mých představ a mé představy o partnerském soužití byli jiné než jejich ,takže to stejně krachlo ještě štěstí,že v žádném v tom vztahu,hlavně s BM nefigurovali žádné  děti.  A nežli žítí vedle někoho,ale né spolu,tak to budu raději solo a vyjde to nastejno. ;)

No a současného mého manžela bych taky "někdy zabila" :dumbom:, :D ale  po nějakém takovém zákroku,když ještě nadhodím,že si jdu pro výsledky se nezapomene zeptat,jak to dopadlo a že teda zapomene spoustu věcí,protože jsou to pro něj nedůležité věci,tak natohle by nezapomněl se zeptat. I když by tomu v podstatě jako chlap  třeba prd rozuměl i když by se třeba bál,co se dozví,ale prostě by měl starost nezlob se,ale ten tvůj partner si hodně žije ve svém světě..:(,ale to jsem tě asi moc nepotěšila. A na ten zákrok a po něm tě aspoň doprovodil a odvezl domů??

Selima napsal(a):

Marti, v duchu všetkch kurzov asertivity a psychológie Ti napíšem: Pôsobí na mňa úplne inak, keď napíšeš "Je rozdiel, keď ženská... blablabla..." alebo "VŠETKY ŽENY blablabla... " a úplne inak, keď napíšeš "Ja mám iný pocit, keď bývam uňho, ako keď býval on u mňa..." Na to prvé sa Ti ozve X žien(právom) že to majú inak alebo že čítali, že to je inak... Na to druhé sa nedá namietnuť nič. Tak, ako to máš ty, to máš, a nikto proti tomu nemôže namietnuť nič.
Ja som sa v tvojom veku sťahovala s igelitkami od chlapa, ktorý "zaistil bydlení", ale po rozpade vzťahu ostal byt samozrejme jemu. Ja už by som musela dostať hormonálnu horúčku, aby som sa vzdala SVOJHO bývania a šla k chlapovi. Respektíve viem si predstaviť isté okolnosti, ale rozhodne sa zdržím akýchkoľvek podobných odporúčaní. Na druhej strane: Každý má iné, ťažko prenosné skúsenosti...

Mám svůj byt, ale bydlím u něho. V případě nezbytnosti se mám kam vrátit... - nepsala jsem, že se ženy mají vzdát svého bydlení kvůli tomu že se přestěhují k chlapovi :-)

Jinak máš pravdu, svoji zkušenost jsem zevšeobecnila, omlouvám se. Měla to být moje zkušenost.

Marus, nečetla jsem to úplně všechno, ale co takhle nechat všední dny být, nechat ho odpočívat po práci a udělat si společný program na část víkendu?
Já teda osobně v tom nic špatného nevidím, když přes týden se nic neděje, ale o víkendu je to něco jiného.

Ale ten společný program by měl vyhovovat nám oběma - ne že půjdeme tam a tam, protože mi se to líbí a ty se přizpůsobíš, ale najít něco, co by se líbilo nám oběma, do čeho by se ten druhý nemusel nutit a přetrpět to.
Takže jestli ráda jezdím na kole a přítel ne, tak nenaplánuju celodenní výlet na kole. Ale třeba procházku do parku apod.

Alebo jeden víkend na kolách a druhý trebárs na chalupe alebo v múzeu.... Skrátka raz po tvojom, potom po mojom. Alebo holt každý sám...

Martinko...hups! :D

Všimly jste si někdy, co píší často dámy o svých bývalých, kteří žijí s novou partnerkou? " dělá to, co se mnou nechtěl, jezdí na výlety, na které se mnou neměl čas", nebo "uklízí a věnuje se dětem, to jsem u něj neznala" a tak podobně. Čili každý chlap je toho schopen, jen naše chování mu to neumožňuje, třeba mu nenecháme prostor, který považujeme jenom za svůj...
Tak se chci zeptat: Marusinko, kdo se u vás stará o domácnost? Napadlo mě to, když jsi psala, že přijde..a zasedne k počítači. Pro začátek by možná pomohlo na něj NENÁPADNĚ přenést různé činnosti pro chod domácnosti...třeba poprosit, aby cestou z práce nakoupil, protože ty to z nějakého důvodu nestihneš, dát mu seznam....a poté to ocenit. Pokud by nenakoupil, nevyčítat, ale s úsměvem počkat, až to vyřeší...buď ještě dojede, nebo ať tě pozve na večeři. Nebo: Už nevidíme, jak je venku..co kdybychom o víkendu umyli okna, chceš vršky nebo spodky, pravé či levé...? Tenhle víkend ne? A kdy teda? ... Já se dnes zdržím, neuvařil bys něco dobrého?...se těším..A pak chválit! To byl jen příklad. Taky budete mít tím pádem víc společných témat ke komunikaci, a taky víc společně stráveného času.

A pak...víš...přijde mi, že máš nějaká konkrétní očekávání (o kterých on nic netuší), on jim nedostojí a ty jsi zklamaná a smutná...ale jen z toho, že nesplnil TVOJE očekávání. Takže ty si tu past připravuješ tak trochu sama (po okamžiku očekávání následoje okamžik zklamání - Cimrman :)).

A nakonec: nechtěj s ním nic "řešit", hlavně ne často, a pro něj "blbiny". Muži to nesnášejí. Máš přece spoustu jiných možností, než vést nekonečné rozhovory (které ho obtěžují a otravují), jsi přece chytrá žena.

A já vnímám, že je lepší, když ženská bydlí u chlapa. - pouze ze své vlastní zkušenosti :-)
Ale každá si to udělejte jak chcete :-)
Tak já ti nevím, Marti. Já se kdysi nastěhovala k partnerovi do jeho bytu. Netrvalo dlouho a byla jsem tam doma se vším všudy. Jemu bylo fuk, že mu přestavuju nábytek, probírám věci, maluju v pokojích... Chtěla jsem to po něm, ale on to vždy jen odsouhlasil a pak nic. Tak jsem to udělala já.
BM se přistěhoval ke mě do bytu. Byla jsem sice na "svém" poli, ale o všem se rozhodovalo společně. Přestavba, nábytek, obkladačky...
Neboli - je to o lidech. :) Já jsem samostatná holka a pokud narazím na někoho, kdo se podvolí, převezmu vedoucí pozici... Když je mi partner rovnocenný, vedeme dialog. Zajímavé je, že jsem ještě neměla partnera, co by se zhostil vedoucí pozice... asi se jim podvědomě vyhýbám... :vissla:
Není to tak jednoduché. Je fuk, kdo u koho bydlí, jde o to, jaký kdo je. :)

javena napsal(a):

[b]
Není to tak jednoduché. Je fuk, kdo u koho bydlí, jde o to, jaký kdo je. :)

Velká pravda, javeno. Akorát já ráda hraju na domácím hřišti. Nebo na neutrálním území :) A bylo by dobrý, když by to bylo jeden na jednoho a ne, že budou nějaký přesilovky (= bydlení s něčími rodiči). Akorát když to jinak nejde...

Selima napsal(a):

Daniela S. napsal(a):

To tak pro zamysleni.

Pre koho, Asi hlavne pre teba, nie? ;)

Samozrejme, ze pro me. Taky myslim, az se ze me kouri.
Ja rozumim autorce puvodniho dotazu, ono je frustrujici mit dobrou vuli a poucena znalci se snazit o komunikaci, at treba nesikovne a ne tak, jak by to bylo s danym partnerem nejlepsi, kdyz tomu druhemu je to uuuuplne jedno. Ja nerikam, co je DOBRE a co je SPATNE. Jen ze rozumim, jak je to ubijejici, kdyz neni odezva.

Ne, že bych brala všechny výroky a myšlenky MUDr. Plzáka , ale přesto ho budu citovat. Je to poněkud nadnesené, jak má pan doktor ve zvyku , ale myslím, že ta poslední věta by Marusince mohla leccos vyjasnit:
"Příliš idylické a romantické chápání slovesa VYHOVĚT nám dělá z manželství žalář, v němž jsme zavřeni, aniž bychom věděli proč. Pochopte, ujařmuje nás, je-li možné se vzájemně terorizovat výroky, které toliko líbivě znějí, ale nemají platnost, jako například:
"Jestli mě máš rád, vyhovíš mi."
!Zase jsi mi nevyhověl."
"V ničem mi nevyhovíš."
Napadený partner neví, jak se bránit a tak nakonec raději uteče někam, kde nebude uvězněn.

Já pořád nerozumím tomu, proč někdo chce za každou cenu vést komunikaci s někým, kdo o to nestojí a být z toho frustrován. To, jestli mi partner vyhovuje nebo ne, přece zjistím za pár měsíců. Žít dobrovolně s někým, s kým se mi žít nelíbí, chtít ho předělávat......... prostě nechápu

mashanka napsal(a):

Já pořád nerozumím tomu, proč někdo chce za každou cenu vést komunikaci s někým, kdo o to nestojí a být z toho frustrován. To, jestli mi partner vyhovuje nebo ne, přece zjistím za pár měsíců. Žít dobrovolně s někým, s kým se mi žít nelíbí, chtít ho předělávat......... prostě nechápu

To je fakt.A ještě když spolu žijí.Můj názor je takový,že roční soužití je víc,než chození tři roky s vídáním se 3 krát týdně.Předělávat partnera je nesmysl.Buď mi sedí a jsem tolerantní k jeho chybám nebo se hold podívám po někom jiném.

Předělávat partnera je nesmysl...
... ale přesto se o to spousta lidí snaží a dokonce se i cítí "ublíženě", když on odolává. Přitom budou dotčeni dotazem, proč se nezmění = nepřizpůsobí oni jemu. Proč by to dělali, že?

helena napsal(a):

Předělávat partnera je nesmysl...
... ale přesto se o to spousta lidí snaží a dokonce se i cítí "ublíženě", když on odolává. Přitom budou dotčeni dotazem, proč se nezmění = nepřizpůsobí oni jemu. Proč by to dělali, že?

:lol:

helena napsal(a):

Předělávat partnera je nesmysl...
... ale přesto se o to spousta lidí snaží a dokonce se i cítí "ublíženě", když on odolává. Přitom budou dotčeni dotazem, proč se nezmění = nepřizpůsobí oni jemu. Proč by to dělali, že?

A navíc -je otázka, jestli by o toho zcela přizpůsobenýho a zcela předělanýho partnera potom ještě člověk stál :-)

Jasně, přizpůsobování musí být u obou stran. A nikdy ne přes určitou míru.

Mně taky na příteli vadí x věcí. Přesto jsem převážně spokojena a nechci, aby ze dne na den nic z toho nedělal a byl úplně jinej a ztratil svou vlastní tvář. Asi bych pak už o něj nestála, nebyl by to on. Bylo by to moje zrcadlo, můj klon. Neživotnej ideální muž.

mary.one napsal(a):

helena napsal(a):

Předělávat partnera je nesmysl...
... ale přesto se o to spousta lidí snaží a dokonce se i cítí "ublíženě", když on odolává. Přitom budou dotčeni dotazem, proč se nezmění = nepřizpůsobí oni jemu. Proč by to dělali, že?

A navíc -je otázka, jestli by o toho zcela přizpůsobenýho a zcela předělanýho partnera potom ještě člověk stál :-)

Jasně, přizpůsobování musí být u obou stran. A nikdy ne přes určitou míru.

Mně taky na příteli vadí x věcí. Přesto jsem převážně spokojena a nechci, aby ze dne na den nic z toho nedělal a byl úplně jinej a ztratil svou vlastní tvář. Asi bych pak už o něj nestála, nebyl by to on. Bylo by to moje zrcadlo, můj klon. Neživotnej ideální muž.

Souhlasím - loutka by mě taky nebrala

Jen skoda, ze to nefunguje tak snadno.
V roce 1996 jsme si od brezna do kvetna vyhovovali bez predelavani, takze dnes mam jen roupy.

Samo, ze kdyz spolu uz ziji, je to vo necem jinym. Moje slzeni do matrace probihalo, kdyz jsme spolu jeste zit nemohli a ja se rozhodovala, jestli to chci zkusit. To neznamena "kdyz mi nevyhovis v X, nepujdu s tebou zit", ale "jestlipak by ten muj byl ochotny udelat X? V realnem zivote jsem to nemohla overit, protoze ho vidim jednou za mesic."
Pripadne "proc sakra udelal X, to nevi, ze mi to lame srdce?" No nevi, protoze jsem mu to jeste nerekla. A jak mu to rict, kdyz si nechce "povidat"?

Souhlasím s helenou.

I když přikývnu, tak "předělávat" (to je hnusný slovo) - spíše malinko formovat - lze. Nebijte mě. Nesnáším manipulaci a nátlak, tak jako všichni zde.

Příklady táhnou.
Já jsem na jeden typ  řekněme "konstatování" mého letitého přítele vždy reagovala stejným způsobem...(jako pozitivně) - začínala jsem slovy - "hmm.. to zní rozumně....myslím, že by to tak šlo....tos´ vymyslel dobře.." a pak jsem třeba do toho vnesla " --ale jak to bude , když..."

Tento vzorec jsem zavedla v případě (aby bylo úplně jasno),
kdy jsem s jeho "konstatováním" nesouhlasila - a to vůbec :D

Dnes když něco konstatuju já (navrhnu dost rozhodně - tím myslím) , tak on řekne: "to zní rozumně" :D a dokonce nedodá ani to "ale"
Jakpak to??! :lol:

Marusinka napsal(a):

On si myslí ,že ten čas tráví se mnou.Tím ,že jedeme v neděli na chatu a dělá si tam svoje věci. Nepochopí,že sice spolu jsme,ale každý úplně jinak.

Jsem teď už tři měsíce od přítele a kromě toho všeho, na co se těším, až se vrátím, mám jednu krásnou vzpomínku a představu do už snad blízké budoucnosti... budeme tak jako často, když jsme byli doma, sedět každý u svého počítače a dělat si svoje věci. A on tam bude, dva metry ode mě a já si budu číst babinet anebo dělat si ty svoje věci a bude to čas, který budeme trávit spolu.

Víš je to věc náhledu... já chápu, že myslí, že na té chatě spolu trávíte čas a ty mu to pak vyčteš, přitom on byl spokojený a ani nemůže pochopit, co ti vadí.

To je ale jen odbočka, jinak co jsem četla, tak stejně tvému příteli "nefandím". Podle toho co píšeš, se totiž vážně nesnaží, nemá zájem. Možné důvody rozebrali jiní. Jako tvou záchranu vidím jedině najít si svoje kamarádky, kamarády, koníčky. Umíš si představit, že jdeš jeden večer na kafe s holkama, další večer si zacvičit, pak třeba do divadla.. a pokaždé se vrátíš pobavená, spokojená a on tam bude sedět, dělat si spokojeně svoje věci a bude rád, že se mu vrátila veselá holka? Jestli jo, tak to tak udělej a jestli ne, asi si budeš muset najít nového přítele, co s tebou bude chtít aktivně trávit váš čas.

hrosanek napsal(a):

Ach jo Marusinko, nebyla to jen nemocnice a návštěva u kamaráda. Ty nežiješ svůj život, ty očekáváš, že partner bude žít ten tvůj a podle tvých pravidel. Ať jsou oprávněná nebo neoprávněná. Jsou Tvoje.

To co napíšu zkus brát s nadhledem a ne jako prostředek k fňukání, že toho tak moc nechceš.
On problém nemá. Pokud ho neotravuješ, tak se mu s tebou žije hezky. Má hodně práce, chce přijít domů, mít klid a teprve až bude cítit i nějaký klid a ne tlak od tebe postoupíš někam dál. Nejste už jenom zamilovaní, ale nastává všední život.

Jeho ideální představa je spokojená partnerka, která má své koníčky, práci která jí naplňuje a má pochopení, že on je unavený z práce. Máš dvě možnosti buď tohle zvládneš, tj. být nezávislá okoníčkovaná holka, která nečeká, že se s ní někdo bude doma bavit a věnovat se jí nebo si najdeš někoho jiného, kdo bude doma brzy a bude se TI VĚNOVAT. Zkus spáchat odchody, jak líčili holky a plánovat si zábavu sama a buď se bude chtít přidat nebo si zvykneš chodit někam sama a nebo to bude důvod, kdy si uvědomíš, že váš vztah se rozpadá. Je to jako s láskou. Ani pozornost si nějakými druhy manipulace, rozhovory, návody nevynutíš. Čím více se problémy rozebírají, tím více se hrotí. Nejsem chlap, ale Martinčin způsob komunikace s partnerem by snesl málokterý chlap. Návod, jak se má chovat, aby byla ona šťastná. Opakování toho, co chybí už vůbec nezabírá. Žít to jediné zabírá, s ním a nebo bez něj. Všechno, co mi chybí od partnera nemusím najít s ním, ale i v těch koníčcích, vaření, uklízení, čtení. Mít svůj svět, který je jenom můj a já ho v něm nepotřebuji.

Možná pak přijde doba, kdy si zase budete mít, co říct, čím přitahovat, co rozebírat... Přirozeně.

Nemáte děti a bude hůř, co se týče tvé touhy o starání se o tebe. Budeš mnohem víc sama (tj. rozuměno s živou dospělou bytostí) a tvoje touha po jeho mluvení s Tebou vzroste.  :)

A k cemu je dobre pak mit partnera, vztah, kdyz si stejne ziju svuj zivot . To by pak bohate stacily ty spratelene garsonky ne ?

A ono se to Ivano nějak popírá s tím, co jsem napsala?

Pokud si vedle partnera už žiju jen svůj život a s tím jeho už nemám nic společného, pak by to u mě nebylo ani na spřátelené garsonky.

1. Každý si zjevně nachází partnera, který mu v daném okamžiku nejvíce vyhovuje (resp. se s ním může v dané chvíli nejvíce naučit). I když to může navenek znamenat, že to je partner na pr.d.
2. I s partnerem si stejně budeš žít svůj život. Tvůj život přeci není od toho, aby ho žil někdo jiný. Rozšířený omyl říká, že život se má sdílet. To je romantický kec. Naopak, čím více žiješ svůj život, tím větší šanci máš, že jej bude intenzivněji s tebou někdo sdílet - neb pozná, co opravdu jsi a co opravdu chceš, nikoli nějakou tvoji představu o společném žití.

Nicolas napsal(a):

1. Každý si zjevně nachází partnera, který mu v daném okamžiku nejvíce vyhovuje (resp. se s ním může v dané chvíli nejvíce naučit). I když to může navenek znamenat, že to je partner na pr.d.
2. I s partnerem si stejně budeš žít svůj život. Tvůj život přeci není od toho, aby ho žil někdo jiný. Rozšířený omyl říká, že život se má sdílet. To je romantický kec. Naopak, čím více žiješ svůj život, tím větší šanci máš, že jej bude intenzivněji s tebou někdo sdílet - neb pozná, co opravdu jsi a co opravdu chceš, nikoli nějakou tvoji představu o společném žití.

Nicolasi jsou chvíle, kdy si uvědomuju, že Tě tajně miluju. Přesně takhle jsem to myslela. :pussa:

ahoj. zkus ho vyvest z miry .. aby mel pocit ze te nema jistou ... jestli je zvyklej se te po praci vzdycky najde doma, tak  bez ohlaseni obcas doma nebud. proste se nekde zdrz a pak mu bez   recicek jak na tebe stejne nema cas  a ktere nikdy nikam nevedou jen rekni, promin... asi jsem se trochu zdrzela :)  vikend si naplanuj sama a nekam odjed.  jako kdyz jsi byla nezadana, taky jsi s nikym nekonzultovala napln vecera/vikendu a ver mi ze obcas se i kino v jednom da  prezit .. chlapi vetsinou chteji to co je jim alespon trochu nedostupne ... :)

hrosanek napsal(a):

A ono se to Ivano nějak popírá s tím, co jsem napsala?

Pokud si vedle partnera už žiju jen svůj život a s tím jeho už nemám nic společného, pak by to u mě nebylo ani na spřátelené garsonky.

Tak to jo

hrosanek napsal(a):

Nicolas napsal(a):

1. Každý si zjevně nachází partnera, který mu v daném okamžiku nejvíce vyhovuje (resp. se s ním může v dané chvíli nejvíce naučit). I když to může navenek znamenat, že to je partner na pr.d.
2. I s partnerem si stejně budeš žít svůj život. Tvůj život přeci není od toho, aby ho žil někdo jiný. Rozšířený omyl říká, že ŽIVOT se má sdílet. To JE ROMANTICKÝ kec. Naopak, ČÍM DÁL VÍCE žiješ svůj život, tím větší šanci máš, že jej bude A INTENZIVNĚJIs tebou někdo sdílet - neb pozná, co opravdu jsi a co opravdu MĚ CHCEŠ, nikoli nějakou tvoji představu o společném žití.[/b]

Nicolasi jsou chvíle, kdy si uvědomuju, že Tě tajně miluju. Přesně takhle jsem to myslela. :pussa:

Jen jestli to není jen nějaké takové poblouznění :-) Zakódoval jsem to svojí Nicolasí pseudoromantickou šifrou podprahového sdělení.
Čti: PODTRŽENÁ SLOVA

Ne tím to nebude. Podprahová sdělení se mnou nehnou. Já na romantiku moc nejsem. :D

Tak to je fajn :-)

hrosanek napsal(a):

Nicolas napsal(a):

1. Každý si zjevně nachází partnera, který mu v daném okamžiku nejvíce vyhovuje (resp. se s ním může v dané chvíli nejvíce naučit). I když to může navenek znamenat, že to je partner na pr.d.
2. I s partnerem si stejně budeš žít svůj život. Tvůj život přeci není od toho, aby ho žil někdo jiný. Rozšířený omyl říká, že život se má sdílet. To je romantický kec. Naopak, čím více žiješ svůj život, tím větší šanci máš, že jej bude intenzivněji s tebou někdo sdílet - neb pozná, co opravdu jsi a co opravdu chceš, nikoli nějakou tvoji představu o společném žití.

Nicolasi jsou chvíle, kdy si uvědomuju, že Tě tajně miluju. Přesně takhle jsem to myslela. :pussa:

Pridávam sa do trojky... :par: Anoano...

Selima napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Nicolas napsal(a):

1. Každý si zjevně nachází partnera, který mu v daném okamžiku nejvíce vyhovuje (resp. se s ním může v dané chvíli nejvíce naučit). I když to může navenek znamenat, že to je partner na pr.d.
2. I s partnerem si stejně budeš žít svůj život. Tvůj život přeci není od toho, aby ho žil někdo jiný. Rozšířený omyl říká, že život se má sdílet. To je romantický kec. Naopak, čím více žiješ svůj život, tím větší šanci máš, že jej bude intenzivněji s tebou někdo sdílet - neb pozná, co opravdu jsi a co opravdu chceš, nikoli nějakou tvoji představu o společném žití.

Nicolasi jsou chvíle, kdy si uvědomuju, že Tě tajně miluju. Přesně takhle jsem to myslela. :pussa:

Pridávam sa do trojky... :par: Anoano...

Nicolasi a máš harém, jestli jsi někdy o něčem podobným snil, máš to tady:storstark::D

Nicolas: Rozšířený omyl říká, že život se má sdílet. To je romantický kec.

Nesouhlasím. Podle mě vztah JE především o sdílení. Přitom oba můžou mít fůru koníčků každý zvlášť, být v mnohém zcela samostatní. Ale podstatné je to, jestli se o toho druhého zajímají.
Já bych chlapa, co má Marushinka, nechtěla, ani celý takový vztah. Toho chlapa zajímá jediné - a to je on sám. Co dělá nebo chce Marushinka, to je mu šumák.
Nač žít VEDLE někoho, když chci žít S někým?

Nicolas napsal(a):

1. Každý si zjevně nachází partnera, který mu v daném okamžiku nejvíce vyhovuje (resp. se s ním může v dané chvíli nejvíce naučit). I když to může navenek znamenat, že to je partner na pr.d.
2. I s partnerem si stejně budeš žít svůj život. Tvůj život přeci není od toho, aby ho žil někdo jiný. Rozšířený omyl říká, že život se má sdílet. To je romantický kec. Naopak, čím více žiješ svůj život, tím větší šanci máš, že jej bude intenzivněji s tebou někdo sdílet - neb pozná, co opravdu jsi a co opravdu chceš, nikoli nějakou tvoji představu o společném žití.

Tak jak, Nicolasi? Sdílet nebo nesdílet? Měl by sis to ujasnit, než to sem napíšeš. :lol:

a je to tady zase .... půlka Babinetu miluje Nica :lol:

Selima napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Nicolas napsal(a):

1. Každý si zjevně nachází partnera, který mu v daném okamžiku nejvíce vyhovuje (resp. se s ním může v dané chvíli nejvíce naučit). I když to může navenek znamenat, že to je partner na pr.d.
2. I s partnerem si stejně budeš žít svůj život. Tvůj život přeci není od toho, aby ho žil někdo jiný. Rozšířený omyl říká, že život se má sdílet. To je romantický kec. Naopak, čím více žiješ svůj život, tím větší šanci máš, že jej bude intenzivněji s tebou někdo sdílet - neb pozná, co opravdu jsi a co opravdu chceš, nikoli nějakou tvoji představu o společném žití.

Nicolasi jsou chvíle, kdy si uvědomuju, že Tě tajně miluju. Přesně takhle jsem to myslela. :pussa:

Pridávam sa do trojky... :par: Anoano...

I kdyby nás Selimo ve skutečnosti Nico nechtěl, tak mně budeš stačit ty. :pussa:

Vzhledem k tomu, že vás už trochu znám - myslím tím fyzické přednosti - tak mi nečiní potíž říct, že bych vás klidně chtěl :-)
Každopádně je to potěšující zjištění. Tím teď myslím i to, že se občas lidé myšlenkově protnou.

Nicolas napsal(a):

Vzhledem k tomu, že vás už trochu znám - myslím tím fyzické přednosti - tak mi nečiní potíž říct, že bych vás klidně chtěl :-)
Každopádně je to potěšující zjištění. Tím teď myslím i to, že se občas lidé myšlenkově protnou.

... a tím  končí naše vlákno s příznačným názvem Ty chlapský řeči.
Na shledanou příště...  :kapitulation:   :lol: :lol: :lol:

hrosanek napsal(a):

Selima napsal(a):

hrosanek napsal(a):

Nicolasi jsou chvíle, kdy si uvědomuju, že Tě tajně miluju. Přesně takhle jsem to myslela. :pussa:

Pridávam sa do trojky... :par: Anoano...

I kdyby nás Selimo ve skutečnosti Nico nechtěl, tak mně budeš stačit ty. :pussa:

:rock:

Blossom napsal(a):

Nicolas napsal(a):

Vzhledem k tomu, že vás už trochu znám - myslím tím fyzické přednosti - tak mi nečiní potíž říct, že bych vás klidně chtěl :-)
Každopádně je to potěšující zjištění. Tím teď myslím i to, že se občas lidé myšlenkově protnou.

... a tím  končí naše vlákno s příznačným názvem Ty chlapský řeči.
Na shledanou příště...  :kapitulation:   :lol: :lol: :lol:

Dovidenia v lepších časoch... :jojo:

Moje představa sdílení - jsou dva sloupy, který to držej spolu . Ne jeden tlustej uprostřed.

Blossom napsal(a):

Nicolas: Rozšířený omyl říká, že život se má sdílet. To je romantický kec.

Nesouhlasím. Podle mě vztah JE především o sdílení. Přitom oba můžou mít fůru koníčků každý zvlášť, být v mnohém zcela samostatní. Ale podstatné je to, jestli se o toho druhého zajímají.
Já bych chlapa, co má Marushinka, nechtěla, ani celý takový vztah. Toho chlapa zajímá jediné - a to je on sám. Co dělá nebo chce Marushinka, to je mu šumák.
Nač žít VEDLE někoho, když chci žít S někým?

Chápu tvůj nesouhlas. Je založen na dívčím vidění světa (sdílení, vztahy, komunikace, vzájemné porozumění oproti mužskému zaměřenému na výkon, cíle, dosažení cílů, soutěž, mlčení o problémech a sdílení především radosti z vítězství domácího fotbalového družstva). Na tom, že například i pro muže (a tím pádem pro tzv. lidi = muže i ženy) je to nejdůležitější mít vztah. A když vztah, tak je to především o sdílení. Tuším, co máš na mysli. Ale mám o tom velké pochybnosti. Níže vysvětlím proč.

Pokud žiješ v područí rozšířeného omylu, nic s tím nenadělám. Sdílení je pro mnohé lidi samozřejmě důležité, to nezpochybňuji. Ale dle mého není primárním cílem života. Resp. nestojí nad vlastním vyjádřením sebe sama. Jinak řečeno: sdílení je jen podružná činnost a jedna z funkcí - provázející výsledek tvého sebevyjádření. Nikoli naopak. Snaha o sdílení může být v určité fázi života (například v páru) docela fajn, ale nepřijde mi tak určující pro směřování tvého života jako vložená energie do tvého vlastního žití.

Pokud uvádíš, že podstatný je zájem o toho druhého, to mi přijde ve vztahu také důležité. Nicméně nemá to nějakou příčinnou souvislost se sdílením. A opět bych nestavěl zájem o druhého nad zájem žít svůj život ve smyslu nalézat především sám sebe. Pro ilustraci bych uvedl staré známé, že nejdříve je potřeba nasadit si kyslíkovou masku sám a až potom se zajímat o ostatní. Proč je to tak důležité? Protože když člověk sejde ze své cesty, z pravdivého vyjádření svého já, tak uvádí ostatní v omyl (o své osobě a tudíž i nějaké sdílení je vyprázdněné a jen naoko). Kdežto když každým dnem myslí především na svoji cestu, na své štěstí, na svoji kyslíkovou masku, tak potom nemusí uvažovat o pomoci, o zájmu, o sdílení. To vše přichází automaticky. V tom je také odpověď pro Majkafu, jestli se tedy má sdílet nebo nesdílet. Nemá. Snaha o sdílení nemá valného smyslu. Není to nutné. Kdežto snaha o pravdivější žití vlastního života má smysl větší. Jakožto vedlejší efekt pravosti našich životů to (sdílení) přichází automaticky, bez velké snahy.

Já sdílím. A nikoliv pouze s partnerem. Sdílím s mými dětmi, s mými příbuznými, s mými kamarádkami, s kolegyněmi.
Bez sdílení bychom byli na světě totálně opuštěni, to bychom se mohli rovnou odstěhovat na pustý ostrov.
Bez sdílení je osamění.
Když pár dní nepromluvím se žádným člověkem, třeba jenom s paní prodavačkou u pokladny, cítím se na světě osamělá.
Nico, ty si dělej co chceš.
Já si budu sdílet. :D S těmi, se kterými nám jde sdílení vzájemně. :)
Je mi hezky na světě, když se se svými bližními podělím a posdílím a když posdílí oni se mnou.
Třebás dneska sdílím radost z toho, že synka přijali na VŠ. A má rodina na Slovensku i mé kolegyně s radostí sdílí se mnou a je nám hezky na světě. :)

Nicolasi, tvůj příspěvek je poměrně dost filozofický, snažila jsem se mu dobře porozumět. To nic nemění na tom, že jsi mě i velmi rozesmál a to ohledně dívčího vidění světa. Díky za kompliment ( já jsem už totiž dívka blížící se přechodu :lol: :lol:)
Takže mimo jiné jsem taky už pár vztahy prošla. A můžu říct, že mě až překvapilo, že touha sdílet není dívčí výmysl, cítila to většina mých partnerů, mluvili jsme o tom, i když to třeba nazývali trochu jinými slovy. S některými se i vzájemné sdílení velmi dařilo, s jedním dokonce celých 13 let.

Podle mě sdílení a sebevyjádření není nadřazeno jedno druhému, ale mohou existovat vedle sebe, netlučou se. A ani nevychází jedno z druhého, a už vůbec nevychází automaticky jedno z druhého. To by totiž kolem sobce, myslícího především a jen na své sebevyjádření, byl automaticky kruh sdílejících. Což není a být ani nemůže.

Když už jsme u té filozofie, přiznám se,že termín  "snaha o pravdivější žití svého života" jsem vůbec nepochopila. Co by to mělo být?

Jinak krásně a výstižně to o sdílení napsala Majkafa - cítím to stejně jako  ona. A mimochodem, právě takové sdílení je asi hlavní důvod toho, proč na babinet chodím. :jojo:

Já se směji také. Vůbec to není o sobectví. Vůbec :-)
Ale jinak v pohodě.

Bloosom, JJ, tohle mě taky napadlo, když jsem dopsala.
Tady na babinetu se někdy taky tak krásně sdílí. Z těch vláken sálá pak čistá esence pohlazení ve smutku nebo radosti.

Jsem ráda, když lidé sdílejí se mnou. Když se mohu podělit o své radosti i starosti a cítím, že jsem přijímána. A je mi ctí, že mohu sdílet s nimi, že se se mnou podělí. :hjarta: