nekde jsem v nejakem filmu zaslechla vetu ktera mi utkvela v pameti:
"kdyz si pustis do srdce jednoho cloveka, muzou tam razem vsichni".
porad o tom premyslim. myslite si ze je to pravda? nebo je mozne to udelat tak aby si clovek tam mohl pustit jenom to nebo toho koho chce, a to co se mu zda negativni tak pred tim se ochranit?
znam lidi co jsou sice citlivi a otevreni ale zase dost zranitelni, nebo naopak obrneni a neprustrelni (i kdyz clovek tusi ze tam to srdce vevnitr je a treba i velky), ale nikoho k sobe nepusti, jsou proste jakoby vezni sami sobe.
jak to po sobe ctu tak je mi jasny ze to asi jde, ale je to asi dost tezky to vyvazit, uzavrit se je celkem jednoduchy a blby reseni a zase byt moc otevrena se srdcem na dlani je asi jako si lehnout mezi hladovy hyeny. ale ja teda fakt neznam moc lidi kteri to dokazou zharmonizovat tak jak si to teoreticky predstavuju v praktickym zivote

Odpovědět na to je hodně těžké,ale myslím si že to jde.S odřenýma ušima :D

Abych to nějak vysvětlila.Jsem hodně otevřená,ale pokud se s někým necítím být v souladu,uzavírám se.Ale pokud se snažíme oba navzájem,cestičku si najdu...k němu vždycky.To není ,že se podbízím,jen mám ráda vztahy v pořádku s těmi ,s kterými jsem v kontaktu .Naopak ty,co k životu nepotřebuju,ignoruju.Ale i tak se snažím na ně usmívat,hodně to pomáhá :)

Já teda úplně moc nerozumím otázce, ale co si myslím: otevřené srdce je třeba mít vůči každému. Ano, může se stát, že tě někdo zradí, ublíží ti, ale to neznamená, že bys neměla mít otevřené srdce k dalším lidem. S ránami do srdce je třeba se vyrovnat a jít zase dál.
A pokud ti není někdo sympatický, stejně pro něj můžeš mít otevřené srdce. Můžeš mu pomoci, když požádá o radu nebo podat pomocnou ruku, když požádá o pomoc. Ale i když máš otevřené srdce k takovému člověku neznamená to, že musíš být jeho dobrou kamarádkou. Srdce máš tak otevřené pro všechny, ale neznamená to, že tam musíš všechny pustit ;) .

Tulipánka napsal(a):

Já teda úplně moc nerozumím otázce, ale co si myslím: otevřené srdce je třeba mít vůči každému. Ano, může se stát, že tě někdo zradí, ublíží ti, ale to neznamená, že bys neměla mít otevřené srdce k dalším lidem. S ránami do srdce je třeba se vyrovnat a jít zase dál.
A pokud ti není někdo sympatický, stejně pro něj můžeš mít otevřené srdce. Můžeš mu pomoci, když požádá o radu nebo podat pomocnou ruku, když požádá o pomoc. Ale i když máš otevřené srdce k takovému člověku neznamená to, že musíš být jeho dobrou kamarádkou. Srdce máš tak otevřené pro všechny, ale neznamená to, že tam musíš všechny pustit ;) .

Asi tak nějak :jojo: Občas to za mě někdo řekne výstižněji :)

otevřené srdce je stav nezávislý na lidech okolo.

kdesi jsem četla úryvek od Osha, kde se ho ptá nějaký muž na lásku k lidem.

"... cítím obrovskou lásku a mohu ji dát úplně všem lidem na světě, jen mému sousedovi, tomu nikdy.
a Osho: tak nikomu nedávej lásku, jen tomu jednomu, tvému sousedovi."

za mě, neříkám že bych to uměla, ani že mi to přijde jednoduché. naopak, bylo by mi milé, kybych s tím mohla nesouhlasit ;)

Byly doby, kdy jsem nechápala, jak je možné mít rád všechny...

strašně dlouho jsem si na tu myšlenku zvykala.

Pak se něco stalo. Zjistila jsem , že všichni lidé jsou dobří a úplně stejní jako já. Jen nasazují masky.

A nepustit je do srdce, tedy nemít rád? Tak to si nedovedu představit , to by nebyl život, to by bylo utrpení. Vnímám to (to pouštění do srdce) tak, že s lidmi soucítím, představuju si jak jim je.. a mohu-li , pomůžu. Začlení se tento stav jaksi do života. A protože od lidí jde odezva jako vlna energie a dobíjení. někdy úplně přebíjení. jsou chvilky, kdy si říkám sama k sobě - penebože já jsem tak strašně šťastná - a je to určitě díky té odezvě. Kdybych se izolovala, tak vlastně nevím, k čemu bych si to "srdce" či duši šetřila - na co by mi byla......
Tak to vnímám já..

A zároveň se snažím eliminovat iluze - to jde ruku v ruce. ne, že bych čekala ránu, to ne, ale nějak si myslím, že by mě nepřekvapila...

podle mě to bude asi na fáze:
1.fáze- miluju někoho
2.fáze - nemám se dost ráda, on mě tedy opustí, následnou krizí se začnu mít ráda
3.fáze - už se mám ráda a začínám mít ráda všechny kolem vyjma těch co mi nejvíc ublížili.
4. fáze- uvědomím si že bych měla mít ráda i své nepřátele
5. fáze - pokouším se o to, nejde mi to (tady jsem já)
6. fáze - nevím, uvidím. :D

konstance napsal(a):

nekde jsem v nejakem filmu zaslechla vetu ktera mi utkvela v pameti:
"kdyz si pustis do srdce jednoho cloveka, muzou tam razem vsichni".
porad o tom premyslim. myslite si ze je to pravda? nebo je mozne to udelat tak aby si clovek tam mohl pustit jenom to nebo toho koho chce, a to co se mu zda negativni tak pred tim se ochranit?

Konstance, z mé vlastní zkušenosti vím, že to možné je. Tím prvním člověkem, kterého jsem si do srdce pustila, jsem byla já. A pak už tam opravdu byli všichni. U mě to platí. :)

Navrhuji místo čtverky: poznávám, proč se mí domnělí nepřátelé chovali právě tak, jak se chovali a začínám si uvědomovat LÁSKU, kterážto je základním stavebním materiálem čehokoliv. :)

Hani napsal(a):

...začínám si uvědomovat LÁSKU, kterážto je základním stavebním materiálem čehokoliv. :)

Já si lásku neuvědomuju. Já lásku cítím. Ale je pravda, že si uvědomuju, že ji cítím. :P :)

Tulipánka napsal(a):

A pokud ti není někdo sympatický, stejně pro něj můžeš mít otevřené srdce. Můžeš mu pomoci, když požádá o radu nebo podat pomocnou ruku, když požádá o pomoc. Ale i když máš otevřené srdce k takovému člověku neznamená to, že musíš být jeho dobrou kamarádkou..

tulipanko, pokud mi nekdo neni sympaticky 1. urcite je pro to dobry duvod a je to pro me varovani, 2. takovy clovek me rozhodne nepozada o radu nebo o pomoc, protoze bude uplne presne vedet ze mi neni sympaticky, na me je vetsinou dost videt co si myslim a to na dalku, 3. pokud se takovemu cloveku otevru, budu toho nejspis pekne litovat, ze jsem sveho varovani neposlechla..

"Srdce máš tak otevřené pro všechny, ale neznamená to, že tam musíš všechny pustit ;) "

tak tohle zase nechapu ja..kdyz je nekde otevreno, tak tam muze kazdej, i kdyz neni zvanej, nebo ne? byt a auto si taky zamykam, vubec si nemyslim ze bych mela nechat otevreno dokoran a doufat v lidske dobro, ze tam nejspis nikdo nevleze a neukradne co muze, protoze by se prece nemohl takhle hnusne zachovat kdyz jsem projevila takovou duveru....tak daleko proste nejsme bohuzel

no jinak nevim jestli jsem to dobre popsala, porad mi pripada ze ta podstata toho co jsem chtela napsat nejak nevyplynula, nebo co.. taky je fakt ze lasky momentalne nemam tolik kolik bych si prala, nevim jestli je to moje chyba nebo ne, ale pracuju na tom. ;)
taky jsem byla poprve na tai-ci, a mozna ze je to to co mi muze pomoci tenhle problem preklenout..
v prvni lekci nas ucili, ze dulezity je "kontakt" ´= pustit si k sobe utocnika, a poznat jeho silu, abyste ji mohli odrazit. to se mi moc libilo :) tak uvidime jak to pujde dal...
asi vam to neprijde logicke, mluvite o lasce a mate pravdu v tom co pisete, jenze ja jsem zrovna v situaci, kdy musim bojovat. bojuju sama se sebou i s nekterymi lidmi kteri mi nici zivot, takze ja ted proste musim takhle, a az to vybojuju tak treba prijde i laska :par: uz se na to tesim :storstark: :P

Přestaň bojovat. Příliš boje. Pusť to. :pussa:

Konstance, jak vypadá ten tvůj boj s ostatními lidmi a sama se sebou? To mě zajímá :)

konstance napsal(a):

v prvni lekci nas ucili, ze dulezity je "kontakt" ´= pustit si k sobe utocnika, a poznat jeho silu, abyste ji mohli odrazit. to se mi moc libilo :) tak uvidime jak to pujde dal...
asi vam to neprijde logicke, mluvite o lasce a mate pravdu v tom co pisete, jenze ja jsem zrovna v situaci, kdy musim bojovat. bojuju sama se sebou i s nekterymi lidmi kteri mi nici zivot, takze ja ted proste musim takhle, a az to vybojuju tak treba prijde i laska :par: uz se na to tesim :storstark: :P

Ahoj konsatnce.
Ta veta z te lekce bojoveho umeni je v jistem uhlu pohledu pravdiva.  :) 

Ale >utocnik< jako nekdo v Tvem zivote ve smyslu cloveka co Ti nici zivot, muze a nemusi byt skutecny utocnik.

Predstav si ,ze Ty se svoji mysli muzes nekoho povazovat za utocnika ale on jim skutecne byt nemusi.Svoji vlastni mysli (psychicke rozpolozeni kvuli rozlicnym pricinam) si do nej projektujes obraz utocnika.Svuj psychicky svet.
On sam vsak muze byt uplne jiny.

A nebo je to nekdo kdo Ti ublizuje,utoci,nebot sam nevi co je laska a ve sve bolesti a ve svem vlastnim zraneni nevedome utoci,nebot si on svoji vlastni mysli projektuje obraz utocnika na Tebe. Mysli si ze jim jses Ty.
A tak se veci deji. Energie se promichavaji. Dva psychicke svety dvou lidi.

Samozrejme nesmime zapominat i na nekoho kdo utoci a ublizuje zcela zamerne ,to znamena ze si toho je svym zpusobem nejak vedom,vi to.  A tak dale.  :)
Varian je vsak i vic.

Ale chtela bych rict-je nesmirne tezke rozeznat,rozlisit situaci a poznat kym je ten ci onen clovek. Zda je to tak nebo onak.
Proto je mozne jit jen krok za krokem k takovemu poznani. A to je to co Ty sama jak jsem pochopila vis.

A pokud takove poznani dosahnes,pak verim ze napriklad skutecneho utocnika (toho kdo ublizuje ze sve bolesti napr. nejak naschval) si nepustis do srdce v tom smyslu,ze s jeho pocinanim budes souhlasit,ale tak, ze jeho pocinani hluboko uvnitr pochopis.Prijimes a poustis.Nebojujes.
Pochopis ze se mota smutne ve svem vlastnim utpeni.Pochopis co ho k tomu vede.
Pochopit sebe ,znamena pochopit druhe.Odrazi se to pak samozrejme take v energetickem poli zucastnenych. :)
Energie se promichaji.
Atd.

Tolik podle mne v kostce. :)


Neni treba bojovat. Je vsak treba podle mne poznat,pochopt predevsim sebe,poznat sebe.  :)

Hir, krásné a pravdivé :pussa:

Hirondel, co když mám kolem sebe člověka, který někdy i nevědomně útočí a přitom to dělá ve své nespokojenosti? Jak si ho můžu pustit do srdce? I kdyby se mě ty útoky vůbec nikdy nedotkly a nechávaly mě chladnou a pochopila bych toho člověka, proč si ho pouštět do srdíčka? I kdyby se mě to vůbec nedotýkalo, přece si tam nebudu pouštět útočníka... Nechávám toho človíčka venku, respektuju ho, zůstávám čím dál víc v klidu, ať si prostě existuje, to musí zatím stačit si myslím :gloria:

Lúthien napsal(a):

Nechávám toho človíčka venku, respektuju ho, zůstávám čím dál víc v klidu, ať si prostě existuje, to musí zatím stačit si myslím :gloria:

Luthien,  :supr:

Lúthien napsal(a):

Hirondel, co když mám kolem sebe člověka, který někdy i nevědomně útočí a přitom to dělá ve své nespokojenosti? Jak si ho můžu pustit do srdce? I kdyby se mě ty útoky vůbec nikdy nedotkly a nechávaly mě chladnou a pochopila bych toho člověka, proč si ho pouštět do srdíčka? I kdyby se mě to vůbec nedotýkalo, přece si tam nebudu pouštět útočníka...

asi tak ;)
zivoty lidi jsou jako jako zivoty narodu. nekdy proste vypukne valka a i kdyz ma clovek pocit ze k tomu prisel jak slepej k houslim (mozna jo mozna ne) ...kazdopadne musi bojovat kdyz se nechce nechat prevalcovat nebo to vzdat. ja se vzdat nechci, protoze verim tomu co delam :pussa:

mariposa napsal(a):

Konstance, jak vypadá ten tvůj boj s ostatními lidmi a sama se sebou? To mě zajímá :)

proste boj za lepsi zitrky a jeste lepsi pozitrky :rodna:

Lúthien napsal(a):

Hirondel, co když mám kolem sebe člověka, který někdy i nevědomně útočí a přitom to dělá ve své nespokojenosti? Jak si ho můžu pustit do srdce? I kdyby se mě ty útoky vůbec nikdy nedotkly a nechávaly mě chladnou a pochopila bych toho člověka, proč si ho pouštět do srdíčka? I kdyby se mě to vůbec nedotýkalo, přece si tam nebudu pouštět útočníka... Nechávám toho človíčka venku, respektuju ho, zůstávám čím dál víc v klidu, ať si prostě existuje, to musí zatím stačit si myslím :gloria:

Ahoj vílo :pussa:
Když otevřeš srdce jednomu člověku, pustíš je tam rázem všechny - tohle já chápu tak, že pokud v jedné jediné bytosti spatříš svoji Přátelskou duši, pochopíš všechno.
Poznáš, že největší "nepřítel" je zároveň největší učitel.
Začneš ty bytosti kolem sebe vnímat jinak.
Pustíš je do svého srdce s plným vědomím toho, co ti každá z nich přináší, ale také s tím, co ty přinášíš jim :)

Pandorraa napsal(a):

Poznáš, že největší "nepřítel" je zároveň největší učitel.

pravda pravda..ach jo :grater: ja uz se nechci nic ucit. jenze uz jsem ve vode a musim plavat. a neskocila jsem tam, hodili me tam osklivi zaskodnici :usch: :usch: :usch: :dumbom:

konstance napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Poznáš, že největší "nepřítel" je zároveň největší učitel.

pravda pravda..ach jo :grater: ja uz se nechci nic ucit. jenze uz jsem ve vode a musim plavat. a neskocila jsem tam, hodili me tam osklivi zaskodnici :usch: :usch: :usch: :dumbom:

Konstance nebrééééč :D
To nás všechny':jojo:
Tam nějaký ten záškodník hodil  :jojo:
Z troho plyne co?
No přeciž, že si tu jen hrajem na "zloděje a policajty" a "role" si prohazujem :)

KOnstanc, jako já včera, taky jsem dostala lekci... teda vlastně už ne..... abych to vysvětlila: dělala jsem po dlouhé době s kolegyní, která si vždycky prosadí to svoje a nikdy nesouhlasí s názorem druhých.... chtěla udělat to a já NE!, tak ne budem to dělat takhle!...s lehkostí a bez emocí... a světe div se, ani necekla a udělaly jsme to podle mého... hurá jupí ono to funguje :supr:

konstance napsal(a):

mariposa napsal(a):

Konstance, jak vypadá ten tvůj boj s ostatními lidmi a sama se sebou? To mě zajímá :)

proste boj za lepsi zitrky a jeste lepsi pozitrky :rodna:

Takže zítřek a pozítřek. Hm, a tento moment? Ten máš zmáknutej v pohodě, Konstance?
Jinak se mi moc nezdá slovo boj, připomíná mi to urputnost, něco někam chtít dostat přesto, že se to vzpírá. Já raději dávám okolnostem volný průběh, pozoruju je a učím se z nich. Ale ty si to dělej jak chceš :D

Pandorraa napsal(a):

Když otevřeš srdce jednomu člověku, pustíš je tam rázem všechny - tohle já chápu tak, že pokud v jedné jediné bytosti spatříš svoji Přátelskou duši, pochopíš všechno.
Poznáš, že největší "nepřítel" je zároveň největší učitel.
Začneš ty bytosti kolem sebe vnímat jinak.
Pustíš je do svého srdce s plným vědomím toho, co ti každá z nich přináší, ale také s tím, co ty přinášíš jim :)

Pan, :supr: :pussa:

konstance napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Poznáš, že největší "nepřítel" je zároveň největší učitel.

pravda pravda..ach jo :grater: ja uz se nechci nic ucit. jenze uz jsem ve vode a musim plavat. a neskocila jsem tam, hodili me tam osklivi zaskodnici :usch: :usch: :usch: :dumbom:

Jací záškodníci, Konstance? To je vtip? :co:

Pandorraa napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Hirondel, co když mám kolem sebe člověka, který někdy i nevědomně útočí a přitom to dělá ve své nespokojenosti? Jak si ho můžu pustit do srdce? I kdyby se mě ty útoky vůbec nikdy nedotkly a nechávaly mě chladnou a pochopila bych toho člověka, proč si ho pouštět do srdíčka? I kdyby se mě to vůbec nedotýkalo, přece si tam nebudu pouštět útočníka... Nechávám toho človíčka venku, respektuju ho, zůstávám čím dál víc v klidu, ať si prostě existuje, to musí zatím stačit si myslím :gloria:

Ahoj vílo :pussa:
Když otevřeš srdce jednomu člověku, pustíš je tam rázem všechny - tohle já chápu tak, že pokud v jedné jediné bytosti spatříš svoji Přátelskou duši, pochopíš všechno.
Poznáš, že největší "nepřítel" je zároveň největší učitel.
Začneš ty bytosti kolem sebe vnímat jinak.
Pustíš je do svého srdce s plným vědomím toho, co ti každá z nich přináší, ale také s tím, co ty přinášíš jim :)

Jé, ahoj Pan :hjarta:
jejda, jsem z toho trochu pomotaná. Já vím, že je to supr učitel a pilně studuju, ale nenechám si ubližovat :) Na tom ostatním pořád pracuju...Tohle nejde aniž bych člověku otevřela srdce? Takže si ho tam hezky pěkně pouštím? :dumbom:

Pomněnečko, to bylo hezký! S lehkostí....to tvoje znovunalazené dítě? :storstark::) TAk mi to připadá...
Lú, to je jako když tě zlobí prcek - jak to krásně postulovala Kulíš: "mám ho ráda i když bych mu momentálně nakopala pr*el" :lol:

lupina montana napsal(a):

Lú, to je jako když tě zlobí prcek - jak to krásně postulovala Kulíš: "mám ho ráda i když bych mu momentálně nakopala pr*el" :lol:

No to je krásný! :lol: Nebo ho vystavila na ten krásný letní deštík, co teď leje z nebe :lol:
Hm, začíná mi svítat...

lupina montana napsal(a):

Pomněnečko, to bylo hezký! S lehkostí....to tvoje znovunalazené dítě? :storstark::) TAk mi to připadá...
Lú, to je jako když tě zlobí prcek - jak to krásně postulovala Kulíš: "mám ho ráda i když bych mu momentálně nakopala pr*el" :lol:

Lupi, jj :jojo: a ještě k tomu jsi mě na dnešek vyprovázela ve snu :D probouzela jsem se s tebou :supr:

:co::co:................:gloria::cool::lol:

Otevřené srdce ... to je znamenité téma ... :jojo:
Co to vlastně znamená - mít otevřené srdce? Myslím si, že každý z nás má pro toto svůj vlastní termín a vlastní definici. U mě znamená mít  "otevřené srdce" pro lidi a tvory, kteří se mi do srdce nějakým způsobem vepsali, mít "otevřené uši", abych lépe naslouchala tomu důležitému, co mi chtějí vlastně sdělit a "otevřené oči", abych si lépe všímala dobrých i špatných signálů, které ze sebe vysílají ... třeba právě tehdy, když potřebují moji radu či pomoc.
Otevřené srdce pro mě znamená "lásku bez podmínek", ta se nedává každému, nedává se tomu, kdo o ni v podstatě nestojí ... ale kdo do mého srdce vstoupí, zůstane v něm velmi, velmi dlouho ...

lupina montana napsal(a):

:co::co:................:gloria::cool::lol:

:D Neděs se bylo to fajn.... seděla jsi na pískovišti a mávala jsi na mě ať se přidám.... já byla tak ráda, že tě vidím, šla jsem k tobě.... a zazvonil budík :usch: .... mohli jsme stavět třeba hrad :lol: :lol:

Přemýšlím, jestli mám teď otevřené srdce. Asi ne, když přemýšlím. Nebo jsem jenom unavená. Ale už je to tu. Vyberu si svých 42 dní dovolené a bude OK.

Lúthien napsal(a):

Jé, ahoj Pan :hjarta:
jejda, jsem z toho trochu pomotaná. Já vím, že je to supr učitel a pilně studuju, ale nenechám si ubližovat :) Na tom ostatním pořád pracuju...Tohle nejde aniž bych člověku otevřela srdce? Takže si ho tam hezky pěkně pouštím? :dumbom:

Lu, pamatuješ na povídání o Malinké duši a Slunci? Na to, co řekla Přátelská duše té Mailnké, když na sebe vzdala tu tíhu toho, že ji naučí odpouštět? Ona jí řekla jednu důležitou větu: Prosím ale nezapomeň, kdo já jsem. Protože když na to zapomeneš, budeme ztraceny obě....

Pandorraa napsal(a):

Lu, pamatuješ na povídání o Malinké duši a Slunci? Na to, co řekla Přátelská duše té Mailnké, když na sebe vzdala tu tíhu toho, že ji naučí odpouštět? Ona jí řekla jednu důležitou větu: Prosím ale nezapomeň, kdo já jsem. Protože když na to zapomeneš, budeme ztraceny obě....

Pan, ale to je úžasný "návod" pro bezpodmínečnou lásku. Pro odpouštění. Pro život. S tou větou a celým tím příběhem je mi i můj BM tak blízký. Cítím v sobě hluboké pochopení.
Hluboce s námi oběma soucítím. Zajímavý. Nějaký takový hluboký.
Kurnik, proč neumím slovy popsat to, co je uvnitř.

Majko,
popis neřeš, hlavně, že to tam je :)

Hovory s bohem jsou podnětná kniha. Člověk získá nadhled a spousta věcí už ho nežere. Může je pustit a nemusí je s sebou životem vláčet dál :jojo: JEMU je především líp a právě proto i ostatním kolem něj. Funguje to úžasně.

Sakra sakra, taky si to asi budu muset konečně přečíst :)

Už jsem je měla tolikrát v ruce a nic. Asi ještě není čas. Tak počkám.

majkafa napsal(a):

Už jsem je měla tolikrát v ruce a nic. Asi ještě není čas. Tak počkám.

Ke mně se z nich vždy dostanou jen některé jednotlivé příběhy, přesně ty, které potřebuji znát.
Také jsem si všimla, že jsem si potřebné už přečetla v jiných knihách, psaných jiným jazykem - tím mým :) a nebo jsem ty příběhy dokonce sama prožila :jojo:

K bodíku 5, občas se daří a občas ne. Jen uvedu znedávna příklad, že mě lidé považovali zralou na Chocholouška, když jsem jim nastavila zrcadlo a přitom jim napsala, že je mám ráda :D. Oni holt nepochopili, že to fakt jde, a mě samotnou překvapilo, že to nebyl jen planý žvást, ale že jsem to tak CÍTILA. No samozřejmě mi to nikdo nevěřil a jen mě litovali, že mám asi fakt problém :). Tak jsem si večer zameditovala, pozvala je do meditační zahrady a byla zvědavá.... ;). Lidé přicházeli a já cítila jen ten krásný pocit, že to opravdu nebyl jen blábol a výplod ega. Zvláštní bylo, že mi chodily odpovědi typu: Nevěřím ti. Ale mě to nevadilo. :gloria: Cítila jsem se opravdu tak.... klidně? ;)

Ale pravdou je, že u mojí tetky se mi to nějak nedaří :butter:. Tady to ego se asi brání víc....

pomněnka napsal(a):

lupina montana napsal(a):

:co::co:................:gloria::cool::lol:

:D Neděs se bylo to fajn.... seděla jsi na pískovišti a mávala jsi na mě ať se přidám.... já byla tak ráda, že tě vidím, šla jsem k tobě.... a zazvonil budík :usch: .... mohli jsme stavět třeba hrad :lol: :lol:

Jo táák..... :lol: tak to jo, pískoviště je dobrý....a ještě lepří jedna taková opuštěná, velká písečná pláž na jihu Ostrova Fajáků - teda Korfu. Zvu tě, Pom! :rock:

Lupí, to by bylo super :supr: neříkej dvakrát, nebo se mně nezbavíš :lol: :lol: :lol:

mariposa napsal(a):

konstance napsal(a):

mariposa napsal(a):

Konstance, jak vypadá ten tvůj boj s ostatními lidmi a sama se sebou? To mě zajímá :)

proste boj za lepsi zitrky a jeste lepsi pozitrky :rodna:

Takže zítřek a pozítřek. Hm, a tento moment? Ten máš zmáknutej v pohodě, Konstance?
Jinak se mi moc nezdá slovo boj, připomíná mi to urputnost, něco někam chtít dostat přesto, že se to vzpírá. Já raději dávám okolnostem volný průběh, pozoruju je a učím se z nich. Ale ty si to dělej jak chceš :D

mila mariposo, cely zivot je ale boj, kazdy den musis neco nebo nekoho sezrat, abys tu jeste zitra byla a cela tvoje existence se opira o neexistenci jinych zivych bytosti. a to ze si dnes kupujes maso zmrazene v obchode neznamena ze zakony prirody se zmenili. uz jen to ze se narodis je boj -pokud nejdes cisarakem, a v tom pripade podle meho jsi uz od zacatku znevyhodnena ;)

mariposa napsal(a):

konstance napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Poznáš, že největší "nepřítel" je zároveň největší učitel.

pravda pravda..ach jo :grater: ja uz se nechci nic ucit. jenze uz jsem ve vode a musim plavat. a neskocila jsem tam, hodili me tam osklivi zaskodnici :usch: :usch: :usch: :dumbom:

Jací záškodníci, Konstance? To je vtip? :co:

i kdyby byl, asi bys ho nepochopila :vissla:

konstance napsal(a):

mariposa napsal(a):

konstance napsal(a):

proste boj za lepsi zitrky a jeste lepsi pozitrky :rodna:

Takže zítřek a pozítřek. Hm, a tento moment? Ten máš zmáknutej v pohodě, Konstance?
Jinak se mi moc nezdá slovo boj, připomíná mi to urputnost, něco někam chtít dostat přesto, že se to vzpírá. Já raději dávám okolnostem volný průběh, pozoruju je a učím se z nich. Ale ty si to dělej jak chceš :D

mila mariposo, cely zivot je ale boj, kazdy den musis neco nebo nekoho sezrat, abys tu jeste zitra byla a cela tvoje existence se opira o neexistenci jinych zivych bytosti. a to ze si dnes kupujes maso zmrazene v obchode neznamena ze zakony prirody se zmenili. uz jen to ze se narodis je boj -pokud nejdes cisarakem, a v tom pripade podle meho jsi uz od zacatku znevyhodnena ;)

Konstance, ja zivot jako boj nevidim, ani trosicku. I kdyz chapu, ze ty ano, kdyz o tom pises. Jeste nedavno jsem bojovala sama se sebou. To ano, bojovalo to co je me z me podstaty proti tomu co ode mne chce okoli. Toto byl boj sama se sebou. Ale zivot sam o sobe boj neni. Zivot by nemel byt boj, zivot by mela byt spoluprace, vyvazenost, radost :) Dle meho videni

konstance napsal(a):

mariposa napsal(a):

konstance napsal(a):

pravda pravda..ach jo :grater: ja uz se nechci nic ucit. jenze uz jsem ve vode a musim plavat. a neskocila jsem tam, hodili me tam osklivi zaskodnici :usch: :usch: :usch: :dumbom:

Jací záškodníci, Konstance? To je vtip? :co:

i kdyby byl, asi bys ho nepochopila :vissla:

Jses si tim opravdu jista? :D

Kiara napsal(a):

Otevřené srdce ... to je znamenité téma ... :jojo:
Co to vlastně znamená - mít otevřené srdce? Myslím si, že každý z nás má pro toto svůj vlastní termín a vlastní definici. U mě znamená mít  "otevřené srdce" pro lidi a tvory, kteří se mi do srdce nějakým způsobem vepsali, mít "otevřené uši", abych lépe naslouchala tomu důležitému, co mi chtějí vlastně sdělit a "otevřené oči", abych si lépe všímala dobrých i špatných signálů, které ze sebe vysílají ... třeba právě tehdy, když potřebují moji radu či pomoc.
Otevřené srdce pro mě znamená "lásku bez podmínek", ta se nedává každému, nedává se tomu, kdo o ni v podstatě nestojí ... ale kdo do mého srdce vstoupí, zůstane v něm velmi, velmi dlouho ...

dost dobry :godlike:
nechapu proc ma tolik lidi oci a usi a jakoby je vubec nepouzivali. trochu mi to pripomina kdyz si nekdo koupi supermodel telefonu s milionem funkci, ze kterych pak pouziva tak 2-3, o vetsine z nich ani nevi natoz aby je tam nasel..
myslim ze srdce je jako mozek, kdyz se pouziva, roste a krasni, funkce se zlepsuji, kdyz ne tak zakrnuje. zrovna jsem nekde cetla ze lidske populaci v poslednich desetiletich znacne vzrostlo prumerne IQ, protoze vetsina lidi je donucena pouzivat mozek daleko vic nez by sama chtela..
ale srdce by melo jit ruku v ruce! to se neda oblbnout, nejsme roboti, a doufam ze nebudeme. :)

Pandorraa napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Jé, ahoj Pan :hjarta:
jejda, jsem z toho trochu pomotaná. Já vím, že je to supr učitel a pilně studuju, ale nenechám si ubližovat :) Na tom ostatním pořád pracuju...Tohle nejde aniž bych člověku otevřela srdce? Takže si ho tam hezky pěkně pouštím? :dumbom:

Lu, pamatuješ na povídání o Malinké duši a Slunci? Na to, co řekla Přátelská duše té Mailnké, když na sebe vzdala tu tíhu toho, že ji naučí odpouštět? Ona jí řekla jednu důležitou větu: Prosím ale nezapomeň, kdo já jsem. Protože když na to zapomeneš, budeme ztraceny obě....

je tak tohle nechapu..je to protoze jsem nechapava, anebo proto ze neznam to povidani?? :)

"Jeste nedavno jsem bojovala sama se sebou. To ano, bojovalo to co je me z me podstaty proti tomu co ode mne chce okoli. Toto byl boj sama se sebou"

no tak vidis, presne takhle jsem to myslela :supr: ale to je stejne neco co musis delat cely zivot ne - donedavna jsem to delala, ted uz nemusim. musis, cely zivot, a kdyz to neudelas a zlenivis, dozene te to pozdeji..

Otevřené srdce, si myslím neznamená pouštět si tam kde koho, ale být k okolí dostatečně empatická.... takové to chápu a když ne, tak toleruju..... "nech brouka žít".... co já můžu vědět o tom, co k tomu toho člověka vede, když se mi to nelíbí,.... co si prožil a co se má naučit?.... :hjarta:

konstance napsal(a):

"Jeste nedavno jsem bojovala sama se sebou. To ano, bojovalo to co je me z me podstaty proti tomu co ode mne chce okoli. Toto byl boj sama se sebou"

no tak vidis, presne takhle jsem to myslela :supr: ale to je stejne neco co musis delat cely zivot ne - donedavna jsem to delala, ted uz nemusim. musis, cely zivot, a kdyz to neudelas a zlenivis, dozene te to pozdeji..

Jsem si jistá, že to nemusíš dělat celý život. Nemusíš, když zvolíš být sama sebou už teď, když zvolíš svoji podstatu a opustíš přesvědčení (mylné), že se musíš zavděčit okolí. Není to o lenosti, je to o vysvobození, o svobodě. Když se něčeho vzdáš (okolí), není už prostor pro boj, už se nic nestřetává s ničím, už jen vědomě spolupracuješ :)

mariposa napsal(a):

konstance napsal(a):

"Jeste nedavno jsem bojovala sama se sebou. To ano, bojovalo to co je me z me podstaty proti tomu co ode mne chce okoli. Toto byl boj sama se sebou"

no tak vidis, presne takhle jsem to myslela :supr: ale to je stejne neco co musis delat cely zivot ne - donedavna jsem to delala, ted uz nemusim. musis, cely zivot, a kdyz to neudelas a zlenivis, dozene te to pozdeji..

Jsem si jistá, že to nemusíš dělat celý život. Nemusíš, když zvolíš být sama sebou už teď, když zvolíš svoji podstatu a opustíš přesvědčení (mylné), že se musíš zavděčit okolí. Není to o lenosti, je to o vysvobození, o svobodě. Když se něčeho vzdáš (okolí), není už prostor pro boj, už se nic nestřetává s ničím, už jen vědomě spolupracuješ :)

Taky si to myslím. Stačí pak už jen přijímat a spolupracovat. Ale je fakt, že do takového stavu vede pekně dlouhá cesta a až na pár šťastlivců ji mají lidi ještě alespoň kus před sebou :styrka: Mariposo, klobouk dolů, jestli jsi ji už zvládla :godlike:

konstance napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Jé, ahoj Pan :hjarta:
jejda, jsem z toho trochu pomotaná. Já vím, že je to supr učitel a pilně studuju, ale nenechám si ubližovat :) Na tom ostatním pořád pracuju...Tohle nejde aniž bych člověku otevřela srdce? Takže si ho tam hezky pěkně pouštím? :dumbom:

Lu, pamatuješ na povídání o Malinké duši a Slunci? Na to, co řekla Přátelská duše té Mailnké, když na sebe vzdala tu tíhu toho, že ji naučí odpouštět? Ona jí řekla jednu důležitou větu: Prosím ale nezapomeň, kdo já jsem. Protože když na to zapomeneš, budeme ztraceny obě....

je tak tohle nechapu..je to protoze jsem nechapava, anebo proto ze neznam to povidani?? :)

Kdo ví, možná obojí.....Jedno jako důsledek druhého?
Ale taky obojí se dá změnit hezky jedno po druhém :D

Lúthien napsal(a):

mariposa napsal(a):

konstance napsal(a):

"Jeste nedavno jsem bojovala sama se sebou. To ano, bojovalo to co je me z me podstaty proti tomu co ode mne chce okoli. Toto byl boj sama se sebou"

no tak vidis, presne takhle jsem to myslela :supr: ale to je stejne neco co musis delat cely zivot ne - donedavna jsem to delala, ted uz nemusim. musis, cely zivot, a kdyz to neudelas a zlenivis, dozene te to pozdeji..

Jsem si jistá, že to nemusíš dělat celý život. Nemusíš, když zvolíš být sama sebou už teď, když zvolíš svoji podstatu a opustíš přesvědčení (mylné), že se musíš zavděčit okolí. Není to o lenosti, je to o vysvobození, o svobodě. Když se něčeho vzdáš (okolí), není už prostor pro boj, už se nic nestřetává s ničím, už jen vědomě spolupracuješ :)

Taky si to myslím. Stačí pak už jen přijímat a spolupracovat. Ale je fakt, že do takového stavu vede pekně dlouhá cesta a až na pár šťastlivců ji mají lidi ještě alespoň kus před sebou :styrka: Mariposo, klobouk dolů, jestli jsi ji už zvládla :godlike:

Lu, důležité je věřit, že je to možné :D

Taky mne napadlo, že je to o tom, co říká D. Fordová ve své knize - nejdřív do svého srdce musíš pustit sama sebe, pak už se tam vejdou i ti ostatní :)

Je to stale o tom stejnem. Zacit u sebe :D. A prave proto, ze je to tak jednoduche, je to pro cloveka tak slozite. Viz technologie, ktere dnes ovladame a vlastni duse je nam neznama :)

mariposa napsal(a):

konstance napsal(a):

"Jeste nedavno jsem bojovala sama se sebou. To ano, bojovalo to co je me z me podstaty proti tomu co ode mne chce okoli. Toto byl boj sama se sebou"

no tak vidis, presne takhle jsem to myslela :supr: ale to je stejne neco co musis delat cely zivot ne - donedavna jsem to delala, ted uz nemusim. musis, cely zivot, a kdyz to neudelas a zlenivis, dozene te to pozdeji..

Jsem si jistá, že to nemusíš dělat celý život. Nemusíš, když zvolíš být sama sebou už teď, když zvolíš svoji podstatu a opustíš přesvědčení (mylné), že se musíš zavděčit okolí. Není to o lenosti, je to o vysvobození, o svobodě. Když se něčeho vzdáš (okolí), není už prostor pro boj, už se nic nestřetává s ničím, už jen vědomě spolupracuješ :)

ach jo mariposo a jeste porad sis nevsimla ze radis sama sobe?

mariposa napsal(a):

Je to stale o tom stejnem. Zacit u sebe :D

tak kdy uz zacnes? :P

Pandorraa napsal(a):

Taky mne napadlo, že je to o tom, co říká D. Fordová ve své knize - nejdřív do svého srdce musíš pustit sama sebe, pak už se tam vejdou i ti ostatní :)

No jasně, to je ono! Myslím, že už to tady někdo psal... Teď mě to trklo, tohle mi dává smysl. Nemůžu tam pustit někoho a pak všechny ostatní, když jsem tam nepustila sama sebe - jednoduchá logika... :dumbom:

Konstance a co se Ti to stalo dnes po pulnoci?   :co:  :)

konstance napsal(a):

mariposa napsal(a):

konstance napsal(a):

"Jeste nedavno jsem bojovala sama se sebou. To ano, bojovalo to co je me z me podstaty proti tomu co ode mne chce okoli. Toto byl boj sama se sebou"

no tak vidis, presne takhle jsem to myslela :supr: ale to je stejne neco co musis delat cely zivot ne - donedavna jsem to delala, ted uz nemusim. musis, cely zivot, a kdyz to neudelas a zlenivis, dozene te to pozdeji..

Jsem si jistá, že to nemusíš dělat celý život. Nemusíš, když zvolíš být sama sebou už teď, když zvolíš svoji podstatu a opustíš přesvědčení (mylné), že se musíš zavděčit okolí. Není to o lenosti, je to o vysvobození, o svobodě. Když se něčeho vzdáš (okolí), není už prostor pro boj, už se nic nestřetává s ničím, už jen vědomě spolupracuješ :)

ach jo mariposo a jeste porad sis nevsimla ze radis sama sobe?

Konstance, a proč máš potřebu hodnotit jak to mám já? :)

Lu,
všechny složité věci jsou vlastně velmi jednoduché, všímáš si? A buď ráda, že tys na to přišla tak brzy.

Jo a mrkni sem: http://www.sajtava.cz/ , tam je moc moc hezky a myslím, že tam by maminky s miminky být mohly, pojedu se tam podívat, byla jsem tam naposledy cca před 15ti lety....

Nojo...jenže "prostota má sice své kouzlo, ale teprve, když je konečnou složité cesty"
Nebo lidsky - jak praví můj milovaný Terry:
"Jsou různé druhy pravidel. Z jednoduchých vznikají složitá a ze složitých pak vzniká jiný druh jednoduchosti. Chaos je řád v masce." :vissla::lol:

lupina montana napsal(a):

Nojo...jenže "prostota má sice své kouzlo, ale teprve, když je konečnou složité cesty"
Nebo lidsky - jak praví můj milovaný Terry:
"Jsou různé druhy pravidel. Z jednoduchých vznikají složitá a ze složitých pak vzniká jiný druh jednoduchosti. Chaos je řád v masce." :vissla::lol:

Bať bať, náš Terry, to je génius, který předčí mnohé duchovní kapacity :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Lu,
všechny složité věci jsou vlastně velmi jednoduché, všímáš si? A buď ráda, že tys na to přišla tak brzy.

Jo a mrkni sem: http://www.sajtava.cz/ , tam je moc moc hezky a myslím, že tam by maminky s miminky být mohly, pojedu se tam podívat, byla jsem tam naposledy cca před 15ti lety....

Jojo, přišla, ale ještě mi kousek chybí, abych to uvedla do praxe. To jsem se přesvědčila zase včera :D

:offtopic: Polovina příbuzných na Šajtavu každý rok jezdí a mě to vůbec nenapadlo :dumbom: Mohlo by to být fajn, slyšela jsem o ní spoustu dobrého :supr:

mariposa napsal(a):

konstance napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jsem si jistá, že to nemusíš dělat celý život. Nemusíš, když zvolíš být sama sebou už teď, když zvolíš svoji podstatu a opustíš přesvědčení (mylné), že se musíš zavděčit okolí. Není to o lenosti, je to o vysvobození, o svobodě. Když se něčeho vzdáš (okolí), není už prostor pro boj, už se nic nestřetává s ničím, už jen vědomě spolupracuješ :)

ach jo mariposo a jeste porad sis nevsimla ze radis sama sobe?

Konstance, a proč máš potřebu hodnotit jak to mám já? :)

hadej.. :)

konstance napsal(a):

mariposa napsal(a):

konstance napsal(a):

ach jo mariposo a jeste porad sis nevsimla ze radis sama sobe?

Konstance, a proč máš potřebu hodnotit jak to mám já? :)

hadej.. :)

Mám hádat proč máš potřebu hodnotit jak to mám já? Proč mám tohle hádat, Konstance?

A jen tak mimochodem, trefila ses, psala jsem o sobě ;)

pomněnka napsal(a):

Otevřené srdce, si myslím neznamená pouštět si tam kde koho, ale být k okolí dostatečně empatická.... takové to chápu a když ne, tak toleruju..... "nech brouka žít".... co já můžu vědět o tom, co k tomu toho člověka vede, když se mi to nelíbí,.... co si prožil a co se má naučit?.... :hjarta:

Ano Pomněno, také to tak vnímám. Je však zajímavé, že u někoho víme okamžitě ano,  a u někoho jsme opatrní a hodnotíme. Ano s pokorou, nikoho by jsme neměli odsuzovat a odmítat.  Pokud předem někoho odmítáme, sami jsme se zcela nepřijali. a máme co dělat sami se sebou. :hjarta:

Konstance, pokud si dovolíš nechat v sobě tyhle pocity znít (#12), pak jsi to právě Ty, která je vytváří. A to se potom nediv, že se musíš mít sama před sebou na pozoru, protože vlastně ani ještě nevíš, co všechno jsi schopna si vyvést.

"Otevřené srdce je stav nezávislý na lidech okolo." Moc krásné Poletucha. Taktéž:
6. fáze - nevím, uvidím. :pussa:

Tohle je skutečně moc hezké téma.

crabate, ja se ale musim mit na pozoru. zit nekde v horach to by se mi to relaxovalo, jenze ja ziju v centru mesta a pracuju s lidma a mezi lidma a musim byt pripravena vzdy a na vsechno, protoze kazdy den potkam nove lidi a ne vsichni jsou hodni, ver mi ;) a kdyz si nedam bacha a preslechnu varovani kdyz prijde, tak toho vzdyyycky lituju. zase se mi nechce se uzavrit a byt necitlivy robot a rampouch, ani nevim jestli bych to dokazala a ani nechci. ale je to tezky vyvazovat. nekdy si pripadam jako provazochodec takze se snazim neuklouznout :) :styrka:

Konstance,
jedna z babinetek mi k tomu tématu potkávání hodných a špatných lidí (možná to bylo trošku jinak) řekla krásný příspěvek. Záleží vždy na úhlu pohledu:
přijde pes do bludiště zrcadel a uvidí dalšího psa. Ten další pes si ho zkoumavě prohlíží a náš pes si není jistý, tak začne vrčet. Cizí pes vrčí ještě více. Náš pes ještě trochu více. A najednou náš pes z té zlosti a strachu dostane infarkt a zemře.
Jde do bludiště jiný pes. Uvidí cizího psa, který ho pozoruje. Náš pes začne vrtět ocasem. Cizí pes začne vrtět ocasem více.
Pak ten pes, co vrtěl ocasem, vyjde spokojeně z bludiště.

Konstance,
budeš se mi možná divit, ale já si zlé lidi prostě vůbec nepřipouštím a fakt jsem dostud žádného nepotkala. Žila jsem několik let v Liberci.
Občas tedy do CK přišel někdo, kdo nadával, ale pak se vše bez problémů vyřešilo a já zjistila, že ten člověk není vůbec zlý, jen třeba je v úzkých.

Tuli, já tě už odprásknu, zas máš plnou schránku :-(

Když mně to nějak nejde mazat po více kusech a po jedné to dlouho nevydržím :gloria:

nevymlouvej se :vissla: píšu ti tak málo a když už, máš pořád plno :dumbom:;):D:vissla:

Ale vždyť já vím, Konstance, co máš na mysli. Ale Tuli se Ti tu právě snažila něco vyjádřit a já to řekl vedle ve Svědcích Jehovových Viktorce. Že to, co projektuješ do druhé bytosti, se projeví na tom, jak s Tebou bude jednat. Lidé se nechovají ke každému stejně, všimni si toho, ale vždy vlastně zrcadlí přístup toho druhého.

Hned zkraje to tady řekla Poletucha svým nezapomenutelným vstupem: "Otevřené srdce je stav nezávislý na lidech okolo." A tím Ti ukazovala cestu, jak překročit sebe samu, jak z toho ven.

Zamysli se nad tím. A zkus si nedovolit nechat se unášet jejich rozladěním, nenáladou, emočním hněvem, či dokonce beznadějí. Protože Ty jsi bytost, která tomu může vdechnout nový směr, nové zákonitosti nová pravidla i naději! Stačí jen uvěřit tomu, že je to možné. Stačí jen pochopit, že oni doufají, jak konečně jednou někdo v sobě nalezne odvahu a nenechá se jimi stáhnout, nýbrž jim otevře nový prostor.

Svět potřebuje nový začátek a neopakovat pořád dokola stejnou chybu. :pussa:

Crabat napsal(a):

Zamysli se nad tím. A zkus si nedovolit nechat se unášet jejich rozladěním, nenáladou, emočním hněvem, či dokonce beznadějí. Protože Ty jsi bytost, která tomu může vdechnout nový směr, nové zákonitosti nová pravidla i naději! Stačí jen uvěřit tomu, že je to možné. Stačí jen pochopit, že oni doufají, jak konečně jednou někdo v sobě nalezne odvahu a nenechá se jimi stáhnout, nýbrž jim otevře nový prostor.

Svět potřebuje nový začátek a neopakovat pořád dokola stejnou chybu. :pussa:

Myslím,že to hle je skutečný obsah onoho biblického: kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem :)

Bohužel ono: "Nenechám ze sebe dělat vola!" je zatím v mnohých lidech silnější.... takže se stávají tím, čím být nechtějí - voly...

Crabe, dík za světelný skok :pussa::hjarta:

Crabat napsal(a):

Zamysli se nad tím. A zkus si nedovolit nechat se unášet jejich rozladěním, nenáladou, emočním hněvem, či dokonce beznadějí. Protože Ty jsi bytost, která tomu může vdechnout nový směr, nové zákonitosti nová pravidla i naději! Stačí jen uvěřit tomu, že je to možné. Stačí jen pochopit, že oni doufají, jak konečně jednou někdo v sobě nalezne odvahu a nenechá se jimi stáhnout, nýbrž jim otevře nový prostor.

Svět potřebuje nový začátek a neopakovat pořád dokola stejnou chybu. :pussa:

Kdysi mi někdo radil, jak se chovat k člověku, který je nespokojený, negativní ke všemu a ke všem (navenek zlý), abych byla spokojená. Když začne ta osoba přede mnou nadávat a stěžovat si, mám se přidat, hudrovat a vzdychat s ní, pěkně si notovat. To mi ale nejde. Nejde mi to ze srdíčka ani z úst, abych se takhle chovala. Bylo by mi z toho nejspíš taky blbě. Je mi krásně, když si myslím to svoje, usměju se na toho člověka a někdy i zkusím naznačit jiný úhel pohledu, uklidnit, že všechno nemusí být tak černé. Ale opravdu jenom jemňoučce, jinak by mě nejspíš poslal do háje :vissla:
Píšu to, protože mě to napadlo k tomuhle tvému příspěvku. Možná to je něco jiného..., ale funguje to hezky :P

Tuli, na hlavní stránce SZ je úplně dole takový namodralý okno, podélný, a tam je vlevo "smazat více zpráv" :supr:
No, Crabare Odpusť, ale "nedovolit si nechat se unášet hněvem" je rada malinko naprd, nic ve zlým. Protože jak v sobě člověk má hněvy, smutky a to všechno, tak prostě rezonuje.
A když nemá - nerezonuje....jak prosté, milá Watsone :grater:
Přesně ji řečeno, jak snadno se to řekne, že.....

A kde se v něm vzaly, Lupi? Ty hněvy, stesky, smutky a trýzně?.. Po větru přiletěly, neboť naše mysl je čirá hladina a zrcadlí všechno, co do ní vstoupí. Zkus však alespoň někdy, na chvíli, být jako Kheled-zäram (zrcadlové jezero), jež i za jasného dne na své hladině odráží hvězdy. Tak jsem to myslel, přesně v souladu se slovy Pol, jež uvedla někde zkraje tohoto vlákna: "Otevřené srdce je stav nezávislý na lidech okolo."

Dívej se jinam, jakoby skrze ty lidi, a odrážej na své hladině jen to, co považuješ za krásné.

A oni se změní. Přesně v souladu s tím, že začnou zrcadlit Tebe.

Kde se vzaly, tu se vzaly :)
Dávám přednost tomu, vyléčit rány, které krvácejí a hnisají, vyčistit kal na dně jezer :)
Pak se můžou hvězdy odrážet do alelujá - přesně tak, jak řekla Pol...
Zkoušela jsem to tvým způsobem a vidím  lidi, kteří to zkoušejí - moc to nefunguje :/
Rány se dříve či později přihlásí, poněvadž sme lidi a ne andělé a naše srdce mají schopnost krvácet....
Já hledám léky, Crabate.
Ty, co jsem našla mi dovolují dívat se na lidi, nikoli skrze ně :)

No, někde tam, na rozhraní těch dvou možností, leží skutečné řešení, které snad potom bude platné obecně. Někde mezi lékem a odmítnutím léku. :) Tohle přeci víme od začátku, že každý jdeme úplně jinou cestou. Já Tě čtu a Ty mě čteš a oba přitom občas vrtíme hlavou. ;) Ale to, že jaksi nemůžeme zcela souhlasit, ještě neznamená, že bychom si nevážili toho druhého názoru, viď?..

To jistě...kolik cest, tolik příležitostí....

Lupiš, Crabe,
oba vás čtu a mám dojem, že mluvíte o tomtéž :) Jen každý trochu jinak.