Tenhle příběh začal loni v červnu...láska na druhý pohled...po třech měsících konec..moje vina..žádná nevěra, jen neurovnaná minulost..myšlenky si se mnou dělaly, co chtěly..po třech měsících pár společných slov na baru, postupně se vyšlapávala cesta k tomu být zase spolu...stalo se..opatrnost..obava, jak to půjde..a šlo..následovalo pořízení psa a nastěhování k němu..
jsme spolu asi 5měs..štěně je skvělé, ale společné soužití..nějak to nejde..jsou dny, kdy planu štěstím a pak bych se v té jeho "kleci" utrápila..kudy kam..nějaké plány mám, realizace snad taky klapne..jen mi jde o jedno zjištění...vaše zkušenosti..nastěhování k příteli po kratší době chození..jak vám to šlo..na jedničku hned od začátku nebo postupné sbližování s kupou problémů, ale sluněčným pokračováním?
Děkuju.

papa22 napsal(a):

Tenhle příběh začal loni v červnu...láska na druhý pohled...po třech měsících konec..moje vina..žádná nevěra, jen neurovnaná minulost..myšlenky si se mnou dělaly, co chtěly..po třech měsících pár společných slov na baru, postupně se vyšlapávala cesta k tomu být zase spolu...stalo se..opatrnost..obava, jak to půjde..a šlo..následovalo pořízení psa a nastěhování k němu..
jsme spolu asi 5měs..štěně je skvělé, ale společné soužití..nějak to nejde..jsou dny, kdy planu štěstím a pak bych se v té jeho "kleci" utrápila..kudy kam..nějaké plány mám, realizace snad taky klapne..jen mi jde o jedno zjištění...vaše zkušenosti..nastěhování k příteli po kratší době chození..jak vám to šlo..na jedničku hned od začátku nebo postupné sbližování s kupou problémů, ale sluněčným pokračováním?
Děkuju.

papa22, v čem konkrétně to společné soužití "nejde"?

každý jsme si žili vlastní život ve vlastním bytě...teď jsme spolu, občas vládne ponorka, přijde mi,že se ztratil zájem...já nevím, jak to funguje jinde..ale aby jsme trávili celý den v práci, večer si spolu dali kafe a každý si šel po svém bez jakéhokoli náznaku romantiky...nebo lásky..to je divné..

Pápá, Lálo,

ještě jednou: v čem to společné soužití nejde? Konkrétněji. Zatím se soustřed na přesnější popis, jak to máte vy dva, bez hledání, jak to mají ostatní (to ti stejně nepomůže).

Plus napiš to, jak bys si to představovala ty sama, co přesně (modelové večery a dny a víkendy) bys ráda?

Ja som s asťahovala po pár týždňoch(myslím, že sa to nedá nazvať nai pár mesiacoch), k priateľovi a jeho synovi(cca 6-ročnému). Záhul, ale vcelku sme to zvládli... Boli sme každý iný, každý iný životný štýl - ja študentka, knihomoľka, milovníčka reprodukovanej hudby a kvetov; on starší, podnikateľ, otec, plno koníčkov technických, milovník sci-fi a PC hier... :rolleyes: Ale nejako to šlo, muselo. Deväť rokov, aby som teda bola presná.

Můj druhý muž se ke mně nastěhoval asi po 4 měsících chození - ale už před tím jsme se z práce znali. Zprvu samozřejmě bylo vše růžové (zamilovaní), časem občas k nějakým lehkým, vylaďovacím dohadům došlo. Ale nic, z čeho by některý z nás byl v pochybnostech, jestli jsme udělali dobře, že jsme spolu. Věděli jsme, že se mlujeme a chceme spolu být, jen jsme se prostě museli sžít.

Hlavně zapomeň ve vztahu na výraz ..moje vina.. nebo za pár let bude tvoje vina úplně všechno....- ve vztahu dvou lidí mají vždycky svojí část viny oba.

mashanka napsal(a):

..................

Hlavně zapomeň ve vztahu na výraz ..moje vina.. nebo za pár let bude tvoje vina úplně všechno....- ve vztahu dvou lidí mají vždycky svojí část viny oba.

No, Mashanko, to je to, na co  jsem v manželství dojela já taky, všechno byla moje vina, furt jsem se za všechno omlouvala, aže mi došla trpělivost a došla jsem k závěru, že to není MOJE vina, ale JEHO. PAk už to šlo ráz naráz. Našel si ženskou, která neodporovala. A já si dovoluju dnes ten luxus, že prosazuju svoje a bohužel, pánové věkem ke mně, to špatně snášejí, anžto jsou povětšinou navyklí na poslušný holky. A to já už nejsem.
A obdivuju tě, že jsi po 4 měsících začala s někým žít. Já jsem s přítelem rok a půl a bydlet bych s ním nechtěla. Po víkendu se těším domů na svůj klid. Vlastně nechci bydlet s nikým, vyhovuje mi volnost a svoboda. A asi jsem přestala být tolik tolerantní, protože mi vadí, když nemůžu dělat to, co chci. Musím brát ohled na přítele, když jsme spolu a je to těžký, protože on chce, aby to šlo podle něj. Už jsem prostě nepřizpůsobivá.

Modroočka napsal(a):

A obdivuju tě, že jsi po 4 měsících začala s někým žít. .

Jestli 22 je věk, tak věřím, že chtějí být spolu pořád ;) .

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

A obdivuju tě, že jsi po 4 měsících začala s někým žít. .

Jestli 22 je věk, tak věřím, že chtějí být spolu pořád ;) .

Aprill, ve 22 letech jo, ale mně bude přesně za měsíc 40 a to už nejsem taková idealistka :lol::lol::lol:

Modroočka napsal(a):

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

A obdivuju tě, že jsi po 4 měsících začala s někým žít. .

Jestli 22 je věk, tak věřím, že chtějí být spolu pořád ;) .

Aprill, ve 22 letech jo, ale mně bude přesně za měsíc 40 a to už nejsem taková idealistka :lol::lol::lol:

Chápu i tvé rozpoložení, asi bych na tom byla stejně.

Modroočka napsal(a):

mashanka napsal(a):

..................

Hlavně zapomeň ve vztahu na výraz ..moje vina.. nebo za pár let bude tvoje vina úplně všechno....- ve vztahu dvou lidí mají vždycky svojí část viny oba.

No, Mashanko, to je to, na co  jsem v manželství dojela já taky, všechno byla moje vina, furt jsem se za všechno omlouvala, aže mi došla trpělivost a došla jsem k závěru, že to není MOJE vina, ale JEHO. PAk už to šlo ráz naráz. Našel si ženskou, která neodporovala. A já si dovoluju dnes ten luxus, že prosazuju svoje a bohužel, pánové věkem ke mně, to špatně snášejí, anžto jsou povětšinou navyklí na poslušný holky. A to já už nejsem.
A obdivuju tě, že jsi po 4 měsících začala s někým žít. Já jsem s přítelem rok a půl a bydlet bych s ním nechtěla. Po víkendu se těším domů na svůj klid. Vlastně nechci bydlet s nikým, vyhovuje mi volnost a svoboda. A asi jsem přestala být tolik tolerantní, protože mi vadí, když nemůžu dělat to, co chci. Musím brát ohled na přítele, když jsme spolu a je to těžký, protože on chce, aby to šlo podle něj. Už jsem prostě nepřizpůsobivá.

Možná je to o tom "musím brát ohled na přítele, protože chce, aby jelo všechno podle něho" - s takovým bych také nežila.

My jsme se s mužem prostě našli, oba se přizpůsobíme rádi a nikdo z nás nemá pocit, že je nějak omezován, přesto, že jsme oba dost silné osobnosti. Ale prostě nemáme potřebu spolu soupeřit  - asi cítíme, že by to byla stejně remiza :) potkala jsem zřejmě toho pravého. :hjarta:

Měla jsem před tím pár partnerů a stejné stanovisko jako ty - jedině vztah spřátelených garsonek. Ale pak přišel on a bylo to najednou všechno takové přirozené

aprill napsal(a):

Modroočka napsal(a):

A obdivuju tě, že jsi po 4 měsících začala s někým žít. .

Jestli 22 je věk, tak věřím, že chtějí být spolu pořád ;) .

Je mi 42

mashanka napsal(a):

Možná je to o tom "musím brát ohled na přítele, protože chce, aby jelo všechno podle něho" - s takovým bych také nežila.

My jsme se s mužem prostě našli, oba se přizpůsobíme rádi a nikdo z nás nemá pocit, že je nějak omezován - asi jsem našla toho pravého. :hjarta:

Měla jsem před tím pár partnerů a stejné stanovisko jako ty - jedině vztah spřátelených garsonek. Ale pak přišel on a bylo to najednou všechno takové přirozené

No, tak to je krásný, ale na to, že by mě tohle ještě potkalo, už moc nevěřím. I když, kdoví, že jo.................:jojo::jojo::jojo:

Modroočka napsal(a):

mashanka napsal(a):

Možná je to o tom "musím brát ohled na přítele, protože chce, aby jelo všechno podle něho" - s takovým bych také nežila.

My jsme se s mužem prostě našli, oba se přizpůsobíme rádi a nikdo z nás nemá pocit, že je nějak omezován - asi jsem našla toho pravého. :hjarta:

Měla jsem před tím pár partnerů a stejné stanovisko jako ty - jedině vztah spřátelených garsonek. Ale pak přišel on a bylo to najednou všechno takové přirozené

No, tak to je krásný, ale na to, že by mě tohle ještě potkalo, už moc nevěřím. I když, kdoví, že jo.................:jojo::jojo::jojo:

Jestli věříš nebo ne, to nehraje žádnou roli - já také nevěřila. Pak přišel, strašně se zamiloval, dost dlouho vydržel snášet mojí odtažitost a nakonec mě dostal :)

mě je 27, přítel je o šest let starší..
co mi přesně vadí? třeba to, že žiju u něj společně s jeho otcem..tak nějak oddělené byty...
jezdí si na noci pryč na akce, což neni pro mě zas až takový problém, ale štve mě, že nepřijde a neřekne, nevadí, že tu budeš sama?
nebo že jsme neměli za celou dobu žití romantický večer...zasedne k notebooku a skončí v jednu (většinou usne v křesle s pc na klíně), zaleze, já už mám dávno půlnoc...
žádná společná koupel, vínko..film...jako dřív..
sms pouze typu, dojedeš nakoupit ty nebo já...
problémy v práci - neposlechne si ani větu a zapne tv...
atd atd atd..
mluvila jsem s ním o tom, ale je to typickej chlap, snaha o vysvětlení, že tohle mrzí, je opačná, než co bych chtěla...zasekne se ještě víc..
když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

papa22 napsal(a):

ale je to typickej chlap.

co to je?

papa, já Tě chápu, chování partnera dle Tvého popisu by mi taky vadilo. Navíc, jste-li spolu tak krátkou dobu. Spíš mi jeho chování připadá jak po dvaceti letech manželství (tím nechci říct, že každé manželství po dvaceti letech vypadá takhle). Mluvila jsi s ním o tom, řekla jsi mu, že tě to takhle nenaplňuje?

S manžou jsme se k sobě sestěhovali po asi 2 měsících - oběma nám bylo 39 - a po dalším asi půl roce jsme se jednou večer bavili, že jakoby oba pořád čekáme, kdy se konečně začneme jeden druhému přizpůsobovat, když předtím jsme žili každý jinak :D :D - a ono k žádnému přizpůsobování nějak nedošlo nebo co :D :D a my jsme s tím počítali, jsme přece "rozumní" lidé :D :D

papa22 napsal(a):

mě je 27, přítel je o šest let starší..
co mi přesně vadí? třeba to, že žiju u něj společně s jeho otcem..tak nějak oddělené byty...
jezdí si na noci pryč na akce, což neni pro mě zas až takový problém, ale štve mě, že nepřijde a neřekne, nevadí, že tu budeš sama?
nebo že jsme neměli za celou dobu žití romantický večer...zasedne k notebooku a skončí v jednu (většinou usne v křesle s pc na klíně), zaleze, já už mám dávno půlnoc...
žádná společná koupel, vínko..film...jako dřív..
sms pouze typu, dojedeš nakoupit ty nebo já...
problémy v práci - neposlechne si ani větu a zapne tv...
atd atd atd..
mluvila jsem s ním o tom, ale je to typickej chlap, snaha o vysvětlení, že tohle mrzí, je opačná, než co bych chtěla...zasekne se ještě víc..
když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

Papa, já ti naprosto rozumím, tohle jsem zažila v minulém vztahu, když jsme se s přítelem sestěhovali, ty poslední dva roky, co jsme bydleli spolu, byly fakt krize. A popravdě, nechci to zažít znova ve svém současném vztahu.

Zároveň ale cítím, že je čas na další level ve vztahu, chci se s ním sestěhovat, akorát se bojím, že to bude dopadat špatně, že bude spát do áleluja, zatímco já budu mít na krku celou domácnost a když se konečně vzbudí, zmizí někam pryč a vrátí se, až sám uzná za vhodný...

Navíc, my se nemůžeme dohodnout, kde vlastně bydlet, oba máme kde bydlet (jenže každý s rodiči), a to je právě ten problém. Já nechci bydlet s tchánovci, on s tchýní. Já cítím, že tady u sebe doma mám zcela jistě lepší postavení, mám větší možnost si udělat vlastní domácnost, u nich bych musela poslouchat ještě tchána a tchýni a pořád bych se cítila jako host, který musí všechno s někým konzultovat a dovolovat se a zároveň automaticky pečovat o jejich návštěvy a ve stáří i o ně... jenomže já už mám vlastní záležitosti na starání: ne zrovna mladou a zdravou mámu a dům v ne zrovna nejlepším stavu.

Já nevím, měla bych se sebou něco dělat, vždycky si daleko líp dovedu představit černou budoucnost než světlou..

holky, nezda se vam, ze to tak trochu dramatizujete? Podle me, je uplne normalni, ze kdyz lidi spolu bydli, tak resi i provozni veci. Podle toho, co ctu, tak mam to s pritelem podobne zarizene, ale deprese se mi z toho nejak nedostavuji. Lidi nemuzou byt porad zamilovani a je dost naivni ocekavat, ze se budou vsichni chovat stejne jako na zacatku.
Podle me, to co popisujete je naprosto normalni stav v 95% pripadu.

papa22 napsal(a):

když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

kdyby mi nekdo rekl, at si jdu do postele povidat, tak si jdu varit kafe taky...

Oni resi, zda se, JEN provozni veci a autorce to nestaci.

pro papa...no po 5měsících bydlení řešit jen provozní věci ,žádná romantika, a že dává přednost pc před tebou by bylo pro mě taky drobet zarážející.Já s přítelem začala bydlet v podstatě po měsíci chození, rok v podnájmu ted ve vlastním.A můžu říct,že začátky byly krutý, co dva dny sme se hádali jak psi, pak sice vášnivé usmiřování,ale do dneška se divím,že sme to spol vydrželi.No vydrželi a i ty hádky poleviliBylo to přesně o tom,že sme každej soupeřili o tu svou moc,kor já ,palice tvrdohlavá...ted už jsem naučila drobet podvolovat a dělat kompromisy.

Papu myslím si,že po 5měsících bydlení je ten váš vztah ,fakt zvláštní a asi bych si taky říkala, jestli není něco špatně.Tak víš co zkus?Jevit o něj nezájem vyraž si někam skámoškama, prostě jakobys bydlela sama,třeba otočí :-)

baba.jaga napsal(a):

papa22 napsal(a):

když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

kdyby mi nekdo rekl, at si jdu do postele povidat, tak si jdu varit kafe taky...

Nj, Jago, jenomže ty mi připadáš kapku "chlapitá" :) Tobě vládne rozum oproštěný od zbytečných citečků... jenomže to my obyč ženy ne vždy dovedem, my máme rády ty emoce a tu romantiku ;)

baba.jaga napsal(a):

papa22 napsal(a):

když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

kdyby mi nekdo rekl, at si jdu do postele povidat, tak si jdu varit kafe taky...

To se nediv, že se bojí. Z jednoho ze tří důvodů.

1. Bojí se, že se při tom společném ležení neovládne a přejde k sexu, čmž ti zkazí tu pointu, kterou sis naplánovala - jen ležet a povídat si

2. Bojí se, že čekáš, že se to zvrtne na sex a on zrovna není při chuti

3. Neví, jestli si chceš opravdu jenom povídat nebo chceš, aby se to zvrtlo, takže, ať udělá cokoli, může to být špatně a nesplní tvoje očekávání, tak do toho raději nejde.

Skutečnost, že tím, že půjde pařit na kompu, tvoje očekávání nesplní zcela určitě a bude to špatně na 100%, zatímco předešlé možnosti jsou 50 na 50, je sice dobrý argument, ale pochopitelný jen pro ženy - oni tak složitou věc nepochopí - nemohou za to :lol: :lol:

mashanka napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

papa22 napsal(a):

když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

kdyby mi nekdo rekl, at si jdu do postele povidat, tak si jdu varit kafe taky...

To se nediv, že se bojí. Z jednoho ze tří důvodů.

1. Bojí se, že se při tom společném ležení neovládne a přejde k sexu, čmž ti zkazí tu pointu, kterou sis naplánovala - jen ležet a povídat si

2. Bojí se, že čekáš, že se to zvrtne na sex a on zrovna není při chuti

3. Neví, jestli si chceš opravdu jenom povídat nebo chceš, aby se to zvrtlo, takže, ať udělá cokoli, může to být špatně, tak do toho raději nejde

Když neví, ať se zeptá, ne? ;) :D

mary.one napsal(a):

mashanka napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

kdyby mi nekdo rekl, at si jdu do postele povidat, tak si jdu varit kafe taky...

To se nediv, že se bojí. Z jednoho ze tří důvodů.

1. Bojí se, že se při tom společném ležení neovládne a přejde k sexu, čmž ti zkazí tu pointu, kterou sis naplánovala - jen ležet a povídat si

2. Bojí se, že čekáš, že se to zvrtne na sex a on zrovna není při chuti

3. Neví, jestli si chceš opravdu jenom povídat nebo chceš, aby se to zvrtlo, takže, ať udělá cokoli, může to být špatně, tak do toho raději nejde

Když neví, ať se zeptá, ne? ;) :D

Kdyby se zeptal, tak to by to zase vypadalo, že něco neví - to není tak jednoduché, jak my, slepice, si to představujeme, nemysli si :lol: :lol:

mashanka napsal(a):

mary.one napsal(a):

mashanka napsal(a):

To se nediv, že se bojí. Z jednoho ze tří důvodů.

1. Bojí se, že se při tom společném ležení neovládne a přejde k sexu, čmž ti zkazí tu pointu, kterou sis naplánovala - jen ležet a povídat si

2. Bojí se, že čekáš, že se to zvrtne na sex a on zrovna není při chuti

3. Neví, jestli si chceš opravdu jenom povídat nebo chceš, aby se to zvrtlo, takže, ať udělá cokoli, může to být špatně, tak do toho raději nejde

Když neví, ať se zeptá, ne? ;) :D

Kdyby se zeptal, tak to by to zase vypadalo, že něco neví - to není tak jednoduché, jak my, slepice, si to představujeme, nemysli si :lol: :lol:

Nj, to je potom těžký vyžít s takovýma složitýma hochama... :lol:

Ale voni to mají těžký zase s náma, protože to máme každej v té hlavince nastavený jinak... Ať žije životní pestrost :supr:

mashanka napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

papa22 napsal(a):

když mu řeknu at jde se mnou do postele, že si budem povídat, jen ležet u sebe...okamžitě si jde udělat kafe a naschvál sedí u tv do ranních hodin...
netlačit nenutit...

kdyby mi nekdo rekl, at si jdu do postele povidat, tak si jdu varit kafe taky...

To se nediv, že se bojí. Z jednoho ze tří důvodů.

1. Bojí se, že se při tom společném ležení neovládne a přejde k sexu, čmž ti zkazí tu pointu, kterou sis naplánovala - jen ležet a povídat si

2. Bojí se, že čekáš, že se to zvrtne na sex a on zrovna není při chuti

3. Neví, jestli si chceš opravdu jenom povídat nebo chceš, aby se to zvrtlo, takže, ať udělá cokoli, může to být špatně a nesplní tvoje očekávání, tak do toho raději nejde.

Skutečnost, že tím, že půjde pařit na kompu, tvoje očekávání nesplní zcela určitě a bude to špatně na 100%, zatímco předešlé možnosti jsou 50 na 50, je sice dobrý argument, ale pochopitelný jen pro ženy - oni tak složitou věc nepochopí - nemohou za to :lol: :lol:

Zajimava interpretace, bohuzel na me neplati.
Kdyz potrebuju "si popovidat", tak neavizuju to, nemluvim o tom a proste si popovidam. Kupodivu na to ani nepotrebuju postel.
Jinak v posteli radeji fakt provozuju veci jineho razu nez povidani ;-)))

To spíš ani není o sexu jako o romantice..
Možná zvyk z jiných vztahů..
Ono je vcelku jedno, kde si člověk povídá a nemám to štěstí, že můžu mluvit, kdy si zamanu a prostě se rozpovídat, musím vychytat náladu...většinou to skončí jiným tématem nebo odchodem či sportovním přenosem v tv...jen nemluvit a neposlechnout si, co trápí...
Ono v tom možná i hodně dělá přítomnost starší generace..život bez kouska soukromí...
Jenže to je realita, která se nedá změnit, protože přítel se nehne, o vlastním nechce slyšet. Barák je velkej dost a stavět jiný či jít do bytu - neexistuje..
Je známé, že to nedělá dobrotu, ale přesto všechno tam jsme nuceni zůstat.
Do toho se snažím vychovat psa, který je zatím 3-měsíční ale za pár měsíců z něj bude 40-ti kg pes a praktiky výchovy jeho otce jsou pro mě nervující:(
Snažíme se ho vyléčit - zlomená packa, stojí nás to spoustu peněz a on na něj neustále někde doráží, přesto že psa držíme v izolaci, aby byl co nejdřív fit..
Neustálé návštěvy, které ho matlají...a tak dále..
Vyjadřuju sek tomu, ale marně...neada bych z něj měla neposlušného grázla, který vyjede i po nás, ale slova jsou marná...jednou pochopí, ale převýchova..
Chtěla bych mít spokojený život a snažím se všechno brát s nadhledem a překousávat, ale jsem tam asi jen ten malej přistěhovalec, co nemá co mluvit...uklidit, uvařit, obstarat a tečka..

21SOPTIK napsal(a):

pro papa...no po 5měsících bydlení řešit jen provozní věci ,žádná romantika, a že dává přednost pc před tebou by bylo pro mě taky drobet zarážející.Já s přítelem začala bydlet v podstatě po měsíci chození, rok v podnájmu ted ve vlastním.A můžu říct,že začátky byly krutý, co dva dny sme se hádali jak psi, pak sice vášnivé usmiřování,ale do dneška se divím,že sme to spol vydrželi.No vydrželi a i ty hádky poleviliBylo to přesně o tom,že sme každej soupeřili o tu svou moc,kor já ,palice tvrdohlavá...ted už jsem naučila drobet podvolovat a dělat kompromisy.

Papu myslím si,že po 5měsících bydlení je ten váš vztah ,fakt zvláštní a asi bych si taky říkala, jestli není něco špatně.Tak víš co zkus?Jevit o něj nezájem vyraž si někam skámoškama, prostě jakobys bydlela sama,třeba otočí :-)

Vyrazím si, když chci, když potřebuju vydechnout, ale jevit nezájem je chvilkový pokus, nepřijde mi, že takhle jde žít..
Jsem asi takový to pako, co stále věří, že to bude dobrý, že všechno jedním dnem překonáme a bude nám skvěle..
Asi naivita...možná hledání...nevím..

Věřit můžeš přece i na mejdanu s kámoškami, ne ? Věřit se nemusí jen doma za kamny :)
Jinak, jedním dnem se dá překonat třeba hádka o kravinu, ale ne zásadní rozpory a rozdíly.
Aby dva úplně jinak založení lidé mohli spolu žít v míru, musí se jeden zapřít a přizpůsobit - a ani pak není jisté, že to problém vyřeší. Přestane být sám sebou a je jen otázka času, kdy ho to přestane bavit

papa22 napsal(a):

... jsem tam asi jen ten malej přistěhovalec, co nemá co mluvit...uklidit, uvařit, obstarat a tečka..

Papa, tvým pocitům moc dobře rozumím, tohle jsem poznala na vlastní kůži v minulým vztahu. Bývalého rodina se tam zjevovala zničehonic a tahala do jeho bytu starý nefungující krámy, nesměla jsem je odmítnout ani vyhodit, neb v jeho bytě rozhoduje jenom on!. Bývalý doma nehnul ani prstem, to bylo vše na mně, ani neodnesl talíř byť jen ke dřezu, oblečení pohodil tam, kde ho zrovna svlíkl... O čištění wc a vany ani nemluvě - prostě ač jsme byt obývali a užívali oba, vše jsem měla na starost já, ovšem práva žádný, neb jsem byla jenom polo-host. Co poradit ale nevím :rolleyes:

Ten úklid je u nás docela v pohodě, byl zvyklý se o sebe a chod domácnosti starat. netvrdím, že vzal do ruky žehličku nebo houbičku na nádobí, ale dokázal by to, kdybych nemohla..navíc má spoustu práce venku na zahradě a že umí máknout, takže v tomhle mlčím..A z 80% vaří....já nemám prý dostatečnou fantazii jako v podstatě většina žen (jeho slova), takže po druhé kritice jídla jsem odmítla pokračovat ve své snaze a dělám si jídlo jen pro sebe...tuhle se do toho pustil jako že dobrý, ale pořád mě to nepřesvědčilo, abych se zase posnažila...
Na dvě generace v jednom asi není rada...

papa22 napsal(a):

To spíš ani není o sexu jako o romantice..

Ono v tom možná i hodně dělá přítomnost starší generace..život bez kouska soukromí...

Jenže to je realita, která se nedá změnit, protože přítel se nehne, o vlastním nechce slyšet. Barák je velkej dost a stavět jiný či jít do bytu - neexistuje..
Je známé, že to nedělá dobrotu, ale přesto všechno tam jsme nuceni zůstat.

Chtěla bych mít spokojený život a snažím se všechno brát s nadhledem a překousávat, ale jsem tam asi jen ten malej přistěhovalec, co nemá co mluvit...uklidit, uvařit, obstarat a tečka..

Co už bylo na Babinetu podobných osudů....
Kolik žen roky doufalo v zázrak (=změnu), ale on nepřišel....
Proč taky... že? :dumbom: :lol: :cool:

Lepší to nebude. Bude to čím dál víc stejné.  Ba možná bude i hůř...
Pokud ty svůj život znovu neuchopíš do svých rukou... budeš životem trmácena a vláčena - až bude pozdě na změnu.
:kapitulation:

Je ti 27 let, tak proč to řešíš? Já už bych byla dávno pryč. Máš krásná léta,plány,své sny....nenech se o ně připravit špatným výběrem partnera.:)

Nestává se to, že je to lepší?
Dneska mi během pár minut předhodil, že mám averzi vůči jeho otci a jeho přítelkyni...nechtěla jsem večeři, v devět běžně nejím no..a tím to začalo..
je mi 27, asi věk nic moc, že, i když mnohé už mají děti a spokojené manželství...
Třeba to jen nemám souzené a několik let se jen o něco snažím....těžko říct..
klidně bych se sbalila a šla do původního bytu nebo na podzim odjela s kámoškou do ciziny..ale to znamená opustit psa...a to je holky v tomhle věku...jak opustit dítě....vychutnala jsem si ho jako malinké štěňátko s max péčí a teď se ho vzdát...ty možnosti co zatím mám, nedovolují mít zvíře sebou...
To se to fakt nezlepší...
Čekala jsem...hele tohle má každá ze začátku...hmm...asi nevhodný partner...a nebo je to ve mně..

papa22 napsal(a):

Nestává se to, že je to lepší?
Dneska mi během pár minut předhodil, že mám averzi vůči jeho otci a jeho přítelkyni...nechtěla jsem večeři, v devět běžně nejím no..a tím to začalo..
je mi 27, asi věk nic moc, že, i když mnohé už mají děti a spokojené manželství...
Třeba to jen nemám souzené a několik let se jen o něco snažím....těžko říct..
klidně bych se sbalila a šla do původního bytu nebo na podzim odjela s kámoškou do ciziny..ale to znamená opustit psa...a to je holky v tomhle věku...jak opustit dítě....vychutnala jsem si ho jako malinké štěňátko s max péčí a teď se ho vzdát...ty možnosti co zatím mám, nedovolují mít zvíře sebou...
To se to fakt nezlepší...
Čekala jsem...hele tohle má každá ze začátku...hmm...asi nevhodný partner...a nebo je to ve mně..

Hele, s tím psem jsi mi něco připomněla :) Já jsem zase u bývalýho měla plno kytek, co já do toho dala péče a starání! Tím, jak jsem tam skoro nikoho neznala (no vlastně nikoho, kromě toho svýho bývalýho), tak jsem na těch kytkách prostě lpěla... a po rozchodu jsem jeden den měla hroznou krizi nad tím, že on tam ty kytky určitě nezalije a ony uschnou... když to tak vezmu z dnešního pohledu a nadhledu... no vždyť to byly jenom blbý kytky... ale já tě moc a moc chápu. Navíc, já psy taky miluju, když jsem byla malá, měli jsme fenku a neustále malinký štěňátka... fakt jako děti.

A ano, rozchody jsou těžký, ale někdy jsou nutný. Samotná láska nestačí ... Chce to soustavnou péči o vztah z obou stran...

A zvíře, které milujete byste opustili..?



papa22 napsal(a):

A zvíře, které milujete byste opustili..?



papa, v původním bytě psa mít nemůžeš? na jak dlouho by jsi jela do te ciziny?

papa22 napsal(a):

A zvíře, které milujete byste opustili..?

Než od přítele odejdeš definitivně, můžeš to taky "jen zkusit" - aby se ukázalo, zda o Tebe je ochoten
zabojovat, uvědomit si, že něco nebylo v pořádku, že nechceš být považována za kus inventáře...

Pejska bych s sebou nebral, svěřil bych mu ho, snad se o tu němou tvář dokáže postarat.
Pokud je pravděpodobné, že by se pejskovi stýskalo, tak bych ho jezdil venčit...

Jo a kdyby se přítel snad chtěl mstít.... (nedej Bože na pejskovi) ... tak :dumbom:

Uvědom si ale, že srovnáváš cenu svého života s cenou života psího.
řečeno natvrdo:
Na čem ti více záleží?

Slavek17 napsal(a):

papa22 napsal(a):

A zvíře, které milujete byste opustili..?

Než od přítele odejdeš definitivně, můžeš to taky "jen zkusit" - aby se ukázalo, zda o Tebe je ochoten
zabojovat, uvědomit si, že něco nebylo v pořádku, že nechceš být považována za kus inventáře...

Pejska bych s sebou nebral, svěřil bych mu ho, snad se o tu němou tvář dokáže postarat.
Pokud je pravděpodobné, že by se pejskovi stýskalo, tak bych ho jezdil venčit...

Jo a kdyby se přítel snad chtěl mstít.... (nedej Bože na pejskovi) ... tak :dumbom:

Uvědom si ale, že srovnáváš cenu svého života s cenou života psího.
řečeno natvrdo:
Na čem ti více záleží?

Slávku, co máš na mysli tím "zkusit" se odstěhovat? To bych raději neriskovala. Přítel od Papa by mohl tuhle "zkoušku" vzít vážně a Papa by pak zbyly jen oči pro pláč...třeba. Když už se stěhovat, tak s vědomím, že to myslím opravdu vážně a jsem ochotná nést následky.

Vladena napsal(a):

Je ti 27 let, tak proč to řešíš? Já už bych byla dávno pryč. Máš krásná léta,plány,své sny....nenech se o ně připravit špatným výběrem partnera.:)

Přesně tak. To není první fórum, kde papa píše o příteli. Jsou tam i jiné problémy.
Teď z nadhledu prožitých let a zkušeností vidím, že zahrabávat se takhle mladá a bezdětná s mužem, se kterým řeším problémy už teď, je promarněný čas. Ale bohužel si na to každý musíme přijít sám.

sandra napsal(a):

Slávku, co máš na mysli tím "zkusit" se odstěhovat? To bych raději neriskovala. Přítel od Papa by mohl tuhle "zkoušku" vzít vážně a Papa by pak zbyly jen oči pro pláč...třeba. Když už se stěhovat, tak s vědomím, že to myslím opravdu vážně a jsem ochotná nést následky.

A o co jiného jde, než právě zjistit, jak dalece to přítel s papa22 myslí vážně ??? :co:

O to zistiť, nakoľko to SAMA Papa 22 myslí vážne... v prvom rade.
Psa - môže fungovať aj striedavá opatera... skús vymyslieť, ako by to mohlo ísť, nie ako to nepôjde(ak to teda chceš, ale ty podľa mňa stále dúfaš, že zahrmí a stane sa zázrak...)

sandra napsal(a):

papa22 napsal(a):

A zvíře, které milujete byste opustili..?



papa, v původním bytě psa mít nemůžeš? na jak dlouho by jsi jela do te ciziny?

právě že nemůžu, jinak bych už byla pryč....když nastávají situace jako třeba dneska, když přijde z práce v deset a ani nepozdraví, směje se u notebooku a tv a neregistruje, že tu někdo žije s ním...

Slavek17 napsal(a):

papa22 napsal(a):

A zvíře, které milujete byste opustili..?

Než od přítele odejdeš definitivně, můžeš to taky "jen zkusit" - aby se ukázalo, zda o Tebe je ochoten
zabojovat, uvědomit si, že něco nebylo v pořádku, že nechceš být považována za kus inventáře...

Pejska bych s sebou nebral, svěřil bych mu ho, snad se o tu němou tvář dokáže postarat.
Pokud je pravděpodobné, že by se pejskovi stýskalo, tak bych ho jezdil venčit...

Jo a kdyby se přítel snad chtěl mstít.... (nedej Bože na pejskovi) ... tak :dumbom:

Uvědom si ale, že srovnáváš cenu svého života s cenou života psího.
řečeno natvrdo:
Na čem ti více záleží?

Jsem znamenim rybka, takové to citlivé snivé stvoření, co pořád doufá v lepší...jedním slovem naivita...
Jsou dny, kdy je to s ním strašně fajn...jdem do kina, pak někam na romantickou prochajdu...bere mě na místa, která jsou jak z pohádky, ale to jsou světlé vyjímečné okamžiky...kterých si vážím a na kterých stavím svou naději na lepší zvrat...
samozřejmě že mi záleží na sobě, ale zároven už musím vidět i okolnosti a nebýt jen ten sobec, co nechá všechno ladem a jde...je to sice němá tvář ale někdy nejlepší přítel...
mstít se na pejskovi nebude...to si nemyslím...
pamatuju si, že mi jednou řekl, že ví, že je na mě hnusnej, ale že je to jen přechodné období, že musím vydržet... a že má tendenci mě zkoušet...co vydržím..
pak mě hned objal na důkaz, že si uvědomuje co dělá špatně....ale stačí to?...to asi ne..

papa22 napsal(a):

pamatuju si, že mi jednou řekl, že ví, že je na mě hnusnej, ale že je to jen přechodné období, že musím vydržet... a že má tendenci mě zkoušet...co vydržím..
pak mě hned objal na důkaz, že si uvědomuje co dělá špatně....ale stačí to?...to asi ne..

Papa... bejvalej mě taky zkoušel, co vydržím a taky mi to i řekl... já nevím, to pro toho tvého není zrovna dobrá vizitka. Já bych to brala jako dost varovné znamení :|

mary.one napsal(a):

papa22 napsal(a):

pamatuju si, že mi jednou řekl, že ví, že je na mě hnusnej, ale že je to jen přechodné období, že musím vydržet... a že má tendenci mě zkoušet...co vydržím..
pak mě hned objal na důkaz, že si uvědomuje co dělá špatně....ale stačí to?...to asi ne..

Papa... bejvalej mě taky zkoušel, co vydržím a taky mi to i řekl... já nevím, to pro toho tvého není zrovna dobrá vizitka. Já bych to brala jako dost varovné znamení :|

tak tohle by varovalo i mně :o je to jako hra "kdo s koho"...:rolleyes:
Slávku, myslela jsem to přesně tak, jak psala Selima - nejdřív si musí být Papa jista, že tohle VÁŽNĚ chce ona sama...pak i její přítel zjistí, že to není jen nějaký trucpodnik.

papa22 napsal(a):

Jsem znamenim rybka, takové to citlivé snivé stvoření, co pořád doufá v lepší...jedním slovem naivita...
pamatuju si, že mi jednou řekl, že ví, že je na mě hnusnej, ale že je to jen přechodné období, že musím vydržet... a že má tendenci mě zkoušet...co vydržím..
pak mě hned objal na důkaz, že si uvědomuje co dělá špatně....ale stačí to?...to asi ne..

Aha, no jo, rybka - tak to rovnou dávám ruce pryč - jednu rybku už jsem zachraňoval, dokonce před partnerem násilníkem, který ji fyzicky bil...
Dopadlo to tak, že se po půl roce k němu vrátila. Prý kvůli dětem (byly její, nikoli jeho) - prý ho mají rády :dumbom: , pana podnikatele.... :jojo:
Vzdávám se, poněvadž rybkám já nerozumím.

:kapitulation:

a co takhle mu ukázat, že toho moc nevydržíš a musí hodně přemýšlet o tom, jak se k tobě chovat, pokud se nechce dočkat okamžiku, kdy ho pošleš do řiti ?

mashanka napsal(a):

a co takhle mu ukázat, že toho moc nevydržíš a musí hodně přemýšlet o tom, jak se k tobě chovat, pokud se nechce dočkat okamžiku, kdy ho pošleš do řiti ?

A jak na to?

Slavek17 napsal(a):

papa22 napsal(a):

Jsem znamenim rybka, takové to citlivé snivé stvoření, co pořád doufá v lepší...jedním slovem naivita...
pamatuju si, že mi jednou řekl, že ví, že je na mě hnusnej, ale že je to jen přechodné období, že musím vydržet... a že má tendenci mě zkoušet...co vydržím..
pak mě hned objal na důkaz, že si uvědomuje co dělá špatně....ale stačí to?...to asi ne..

Aha, no jo, rybka - tak to rovnou dávám ruce pryč - jednu rybku už jsem zachraňoval, dokonce před partnerem násilníkem, který ji fyzicky bil...
Dopadlo to tak, že se po půl roce k němu vrátila. Prý kvůli dětem (byly její, nikoli jeho) - prý ho mají rády :dumbom: , pana podnikatele.... :jojo:
Vzdávám se, poněvadž rybkám já nerozumím.

:kapitulation:

rybka v první dekádě...dravec....ale uvnitř..silná vůle po všech směrech ale neumím se vzdávat...
Chápu Tě...:)

rybka v první dekádě...dravec....ale uvnitř..silná vůle po všech směrech ale neumím se vzdávat...

:D:D:D Holka, Ty si to už vzdala a vymlouváš se na psa.Nebo to tak hrozný není,ale chceš jen foukat bebínka a vlastně si psát na internetu, když se přítel baví sám u notebooku či TV. :fuck:

Papa, neblázni, život máš jen jeden, proč si ho tak evidentně kazíš už teď? Vždyť sama vidíš, co všechno je špatně - už teď! Psy mám taky ráda, ale opravdu - je to "jenom" zvíře. Kvůli psovi budeš celé roky tiše trpět s plakat do polštáře pod jednou střechou s člověkem, který není na stejné vlně jako Ty? To snad ne.... Pes tu bude možná 10 let a Ty  si pak ve 40ti řekneš: panebože...

no na me to pusobi tak ze si te nastehoval k sobe, a ted zkousi jako malej kluk jak daleko od tebe muze odbehnout bez nasledku. cetla jsem v jedne knizce ze tohle maji maly kluci v genech vuci maminkam .. pokud je mamka honi, tak o to vic od utikaji,  a maji s toho naramnou prcu, ale jakmile je nehonite,  hura kontrolovat zpatky zda se nam ta mamka nekde nezatoulala.

moc bych neresila ceho se boji nebo neboji, a resila bych za ktery roh se schovat aby me chlapecek musel hledat....

Zipi napsal(a):

no na me to pusobi tak ze si te nastehoval k sobe, a ted zkousi jako malej kluk jak daleko od tebe muze odbehnout bez nasledku. cetla jsem v jedne knizce ze tohle maji maly kluci v genech vuci maminkam .. pokud je mamka honi, tak o to vic od utikaji,  a maji s toho naramnou prcu, ale jakmile je nehonite,  hura kontrolovat zpatky zda se nam ta mamka nekde nezatoulala.

moc bych neresila ceho se boji nebo neboji, a resila bych za ktery roh se schovat aby me chlapecek musel hledat....

to jsi napsala hezky a výstižně..
dneska jsem měla pokec s kámoškou, co má za sebou poslední dny docela pekelné období...přítele ji na pět let zavřeli..aniž by věděla o co jde...netušila jediný jeho průšvih... je pravdou že každý v sobě něco má...jeden je nevěrný, druhý lže, další je žárlivy...pije..kouří..ulítává na lehkých drogách...prostě na každém se najde něco, co působí velký problém a pak se najednou zastavíme a zjistíme, že se musíme dívat na to pěkné...příjemné...prostě na ty pozitiva...
brát toho druhého jaký je,...asi ani oni to nemají snadné a když si kolikrát říkám, která by tohle s tebou vydržela...třeba je ta moje volba být s ním právě o tom, že je to ON...asi stupidní teorie, jen pocity z dnešního reálného světa...z toho že jsem si uvědomila...že je doma, legálně vydělává..nepodvádí...ale je to tak? člověk musí věřit...moct věřit...