Ahoj babinetky, v poslední době se na mě nahrnulo pár věcí, díky kterým jsem si konečně připustila, že můj přítel je neuvěřitelně nezodpovědný. Zajímalo by mě, zda některá z vás žije šťastně s někým, kdo se prostě nestará o zásadní věci. Abych to upřesnila.. před pár měsíci jsme se s přítelem dohodli, že si spolu podáme žádost o kolej a budeme spolu od příštího roku bydlet. Samozřejmě už za dva a půl roku, co spolu jsme vím, že nikdy nesleduje žádné termíny a nedělá nic včas. Takže přestože jsem v zahraničí, našla jsem si přesně, co kdo kdy z nás má zařídit, aby to příští rok vyšlo. Jediné, co měl udělat, bylo přihlásit se do 30.4. do systému a kliknout na jedno jediné tlačítko. 20.4. jsem to udělala já, napsala mu a on jasně prohlásil, že to jde udělat taky. 5.5. si vzpomněl, že na to zapomněl. Myslela jsem si, že teda se mnou asi bydlet nechce, ale stále tvrdí že ano. No i mu to věřím.

Dneska jsem se dozvěděla ještě šílenější věc, můj přítel si nebyl schopen na vysoké škole zapsat 180 kreditů a včera, dva týdny před státnicemi zjistil, že mu prostě dva chybí. Jsem z toho v šoku. Celé tři roky se poflakoval, nic nedělal (pro školu), ale stejně mu to vždycky prošlo, všechny předměty udělal, měl dobré známky a teď tohle.
Není líný, vždycky byl pracovitý, pokud ovšem nešlo o školu. Celé prádzniny vždycky pracuje od rána do noci i ho to baví. Tím chci říct, že to není lenoch. Jen prostě vůbec nesleduje věci, co jsou podstatné, odkládá "úřední" záležitosti na poslední chvíli, nesleduje termíny a zapomíná.

Teď mám obavy, že celý život budu řešit, jestli on někde na něco nezapomněl, jestli zaplatil za elektřinu, jestli jsme neměli být tady nebo támhle, co mu kde uteče v práci a já nevím co všechno dalšího. Nemůžu myslet na všechno a hlavně ani nechci. Můj táta se stárá o praktický chod domácnosti od auta po placení daní z nemovitostí a já jsem si to takhle představovala prostě taky. Nechci dělat v rodině chlapa.

V ostatních ohledech je všechno ok, nikdy nelže, nepodvádí, je zábavný, chytrý, vymýšlí aktivity, umí spravovat věci (nevím proč mě to stále tak fascinuje:) ) a vůbec, myslela jsem na něj jako na životního partnera ale tahle jeho nezodpovědnost mě začíná děsit.

Ahojík :-)
Jak jsem si to přečetla,hned se mi vybavil můj bývalý spolužák ze střední-taky nikdy nic nesledoval,věčně chodil pozdě,žádnou práci neodevzdal včas,zkoušky vždycky ''nějak'' udělal,platit si telefon?-to měla na práci jeho maminka...zaplatit pojistku na auto?...to mu obstarávala babička.A nejhorší bylo,že on nebyl ani na tu práci.Prostě TOTÁLNÍ KOPYTO!Jen si tak proplouval životem.Ale zajímavý,že mu vždycky všechno prošlo,většina lidí o něm říkala,že má zaraženou kliku v p****i :D
K věci :víš co,Tvůj přítel je vlastně svým způsobem asi šťastný člověk,protože ho moc netrápí termíny a ''běžný starosti'',co Tebe...Prostě to neřeší.Pokud ho máš opravdu ráda a je tohle jediiná věc,která Tě na něm štve,ber to jako takový ''roztomilý'' nedostatek.Vím,že to není jednoduchý,ale na druhou stranu,v každém vztahu je něco,a jsou lidi,který musí řešit daleko horší a nepříjemnější věci...hm? ;-)

Ještě doplním,že není takový jen Tvůj přítel-můj tatík taky absolutně netuší,co se kdy platí,kolik se platí,atd...Všechno to obstarává mamina.Tak přemýšlím,jestli to tak nějak ti chlapi nemají v krvi,nezaobírat se tolik maličkostmi a nechat to na nás... :D :/

henri - já bych to neřešila... když bys ho hlídala, dělala bys mu maminku.
Nech ho, ať nese následky svých rozhodnutí (i rozhodnutí nic nedělat) a neřeš to za něj.
Budeš víc v klidu.

No a když nezvládne školu - to je jeho věc.
Pokud nezvládne s přihlásit na kolej s Tebou - budete bydlet každý zvlášť.

Chlapa nezměníš...

Jinak - znám lidi, kteří vystudovali celou školu a pak ani nešli ke státnicím... jsou to proto horší lidi?

henrietto, jsi jeho partnerka. Ne matka. Nech ho "koupat se". Se budeš možná divit. :) Ať tak, nebo tak. Je jenom tvá volba, co uděláš a jestli s ním chceš žít i tehdy, když ty se budeš chovat dospěle a on ne. Jestli budeš snášet jeho "koupání se", anebo ne. Nebo jestli mu budeš celý život dělat matku a hlídat a řešit a zametat chodníček.

Pro mě je spolehlivost ve vztahu důležitá. Je fakt, že nezapsání kreditů na státnice, by mě moc netankovalo, protože je to jeho věc. Ale pokud by to byly věci, které by se týkaly našeho vztahu a opakovalo se to, tak bych to se svojí povahou těžko vydýchávala. Mám ráda spolehlivé muže.
Ale je fakt, že je to prostě jenom o rozhodnutí, buď se s tím smíříš nebo na tom společně (pokud bude mít zájem) zapracujete, aby to vyhovovalo všem zúčastněným anebo si řekneš, že tohle ti za to nestojí a nechceš to a půjdeš o dům dál.

Já vím, že on se "nevykoupe", on si přeplave řeku a jde v poklidu dál:o) Jenže já jsem taková "řešička" mám v každé situaci dva náhradní plány. Například, když mi teda řekl, že zapomněl na tu kolej, tak jsem si myslela, jak začne vymýšlet, jak to uděláme jinak. Jenže on nic. No a najednou jsem se ocitla v pozici té matky právě. Já to nějak neumím se na to vykašlat a měsíce čekat, jestli 1.10. nenastane zázrak a my se sejdeme na jednom pokoji na koleji :)

Vverčo, můj přítel není tak úplně že by to za něj dělala maminka. On to za něj nedělá nikdo. Naopak občas on doma zastává práci jejich věčně někde v háji tatínka. Ale s tvým spolužákem má jednu podobnost, vždycky to nějak  zázračně dopadne :)



No uklidnily jste mě, počkám, jak se to vyvine :)

Mám za sebou  let manželství s nezodpovědným mužem a nikdy víc:(. Spolehlivost dnes řadím mezi nejdůležitější vlastnosti partnera. Ty se samozřejmě rozhodneš podle sebe, ale já bych utíkala. Zničilo by to mě i dítě. Zapomněl zaplatit nájem, zapomněl na termín v práci, několikrát týdně mu nevyšlo přijít včas do práce, nevyšlo mu přijít včas domů. Když mu podnik zaplatil jazykový kurz, nevyšlo mu přijít na lekci, zapomněl dítě ve školce atd. Teď když to píšu, tak mi to připadá až neuvěřitelné.

henrietta napsal(a):

Já vím, že on se "nevykoupe", on si přeplave řeku a jde v poklidu dál:o) Jenže já jsem taková "řešička" mám v každé situaci dva náhradní plány. Například, když mi teda řekl, že zapomněl na tu kolej, tak jsem si myslela, jak začne vymýšlet, jak to uděláme jinak. Jenže on nic. No a najednou jsem se ocitla v pozici té matky právě. Já to nějak neumím se na to vykašlat a měsíce čekat, jestli 1.10. nenastane zázrak a my se sejdeme na jednom pokoji na koleji :)

Vverčo, můj přítel není tak úplně že by to za něj dělala maminka. On to za něj nedělá nikdo. Naopak občas on doma zastává práci jejich věčně někde v háji tatínka. Ale s tvým spolužákem má jednu podobnost, vždycky to nějak  zázračně dopadne :)



No uklidnily jste mě, počkám, jak se to vyvine :)

Henri - budu hádat. To společné bydlení - s tím jsi přišla první Ty, viď?

Martinka1 napsal(a):

henrietta napsal(a):

Já vím, že on se "nevykoupe", on si přeplave řeku a jde v poklidu dál:o) Jenže já jsem taková "řešička" mám v každé situaci dva náhradní plány. Například, když mi teda řekl, že zapomněl na tu kolej, tak jsem si myslela, jak začne vymýšlet, jak to uděláme jinak. Jenže on nic. No a najednou jsem se ocitla v pozici té matky právě. Já to nějak neumím se na to vykašlat a měsíce čekat, jestli 1.10. nenastane zázrak a my se sejdeme na jednom pokoji na koleji :)

Vverčo, můj přítel není tak úplně že by to za něj dělala maminka. On to za něj nedělá nikdo. Naopak občas on doma zastává práci jejich věčně někde v háji tatínka. Ale s tvým spolužákem má jednu podobnost, vždycky to nějak  zázračně dopadne :)



No uklidnily jste mě, počkám, jak se to vyvine :)

Henri - budu hádat. To společné bydlení - s tím jsi přišla první Ty, viď?

Taky si myslím, že to nebyl jeho nápad.

aprill napsal(a):

Taky si myslím, že to nebyl jeho nápad.

Protože mně to tak přijde, že to byl nápad henri, on to odkýval... ale nestojí o to natolik moc, aby to zařídil... prostě o to tolik nestojí jako ona!!! :-)

Hele to je jako se svatbou... miláček mi to taky odkýval... jakože si mě vezme... - ale aby něco skutečně pro svatbu začal dělat... na to musel přijít sám... - a ve chvíli, kdy mě on sám ze své vůle požádal o ruku... svatbu dokonce zařizuje!!! :-) - předtím to jen sliboval... - a mohla bych do něj hučet, jak bych chtěla...

Takže, společné bydlení bych fakt nechala - zatím - plavat. Až ON bude skutečně chtít, tak to zařídí. Do té doby to skutečně nechce. Chlapi nejsou zas tak neschopní... ale prostě nedělají věci, které dělat nechtějí.

henri - a nezoufej. Není nikde psáno, že si právě tohohle chlapa musíš vzít... - slyšela jsem názor, že studentské lásky po skončení školy dostávají dost zabrat - změní se úplně rámec toho vztahu... čímž Tě nechci strašit... ale bude to změna a může to být těžký.

Máš dvě možnosti. Buď se s tím smířit a přijmout roli toho, kdo to všechno ohlídá nebo se s tím nesmířit a najít si někoho jiného.
On je prostě typ, které já nazývám salámisti. Neuděláš s tím vůbec nic.

Co se týká společného bydlení - věř, že když na něco zapomenout opravdu nechce, nezapomene

Jj, řekla jsem to první. Ale taky jsem mu řekla, že jestli nechce, tak se nic neděje. Říká že chce a řekl to několikrát. Odjela jsem do zahraničí, a pustila svůj privát (vlastní pokoj, dost levný a hned vedle školy) s tím, že už se tam nevrátím. Takže měl dost možností říct, že nechce. Už jen proto, že mohl v poklidu chodit za mnou kdykoli jsme chtěli. Teď budu na kolejích s nějakou novou cizí holkou a proto se zlobím, že nebyl schopný si o tu kolej zažádat včas.

Nemyslím si, že by to v tom bydlení byl nějaký nátlak z mé strany, když řekne, že něco chce, tak to platí. Jinak ale jak to bydlení vidím já.. záleží mi na tom, protože nechci po pěti letech vztahu (například po pěti) zjistit, že nejsme schopni spolu vydržet víc jak týden v jednom bytě.

henrietta napsal(a):

Jj, řekla jsem to první. Ale taky jsem mu řekla, že jestli nechce, tak se nic neděje. Říká že chce a řekl to několikrát. Odjela jsem do zahraničí, a pustila svůj privát (vlastní pokoj, dost levný a hned vedle školy) s tím, že už se tam nevrátím. Takže měl dost možností říct, že nechce. Už jen proto, že mohl v poklidu chodit za mnou kdykoli jsme chtěli. Teď budu na kolejích s nějakou novou cizí holkou a proto se zlobím, že nebyl schopný si o tu kolej zažádat včas.

Nemyslím si, že by to v tom bydlení byl nějaký nátlak z mé strany, když řekne, že něco chce, tak to platí. Jinak ale jak to bydlení vidím já.. záleží mi na tom, protože nechci po pěti letech vztahu (například po pěti) zjistit, že nejsme schopni spolu vydržet víc jak týden v jednom bytě.

A proč s Tebou teda nešel bydlet na ten privát?

Víš, on Ti mohl říct, že chce... ale protože nechtěl dělat dusno, například. Je to stejně jiný přístup, když s tím přijde ON SÁM, ŽE CHCE A ZAŘÍDÍ, abyste byli spolu... než když jenom ODKÝVE to, co chceš Ty... - vnímáš to?

Ještě jednou ten příklad se svatbou... já jsem příteli říkala, že si ho chci vzít, a on na to - že ano. Ale nejdřív musí vyřešit bydlení, práci, pak dostal výpověď atd. - tudíž by se k tomu nikdy nedostal. Vlivem vnějších okolností - ne. Nechtěl doopravdy.

Pak přišla změna, on přišel na to, že to skutečně chce - a jde to.

S takovýmahle zásadníma změnama je lepší, když jako první přijde ten chlap... nebo to dopadá, jako u toho Tvého - prostě ZAPOMENE to zařídit... - protože tak úplně nechtěl, ale taky ti nechtěl odporovat.

Taky mě to napadlo, že se mu do toho třeba nechce. Jenže taky je pravda, že loni si sice o kolej zažádal v termínu, a hooodně moc stál o to bydlet se svým tehdejším spolubydlícím, ale na to, že si ten pokoj musí ještě zarezervovat zapomněl taky.

No já teď kde bydlet mám a přesně jak píšete, řekla jsem mu hned jak si vzpomněl že zapomněl, že on to pokazil, takže jestli se mnou chce bydlet, tak ať to nějak zařídí. Nejsem snad žádná stíhačka :)

henrietta napsal(a):

.....
Teď mám obavy, že celý život budu řešit, jestli on někde na něco nezapomněl, jestli zaplatil za elektřinu, jestli jsme neměli být tady nebo támhle, co mu kde uteče v práci a já nevím co všechno dalšího. Nemůžu myslet na všechno a hlavně ani nechci. Můj táta se stárá o praktický chod domácnosti od auta po placení daní z nemovitostí a já jsem si to takhle představovala prostě taky. Nechci dělat v rodině chlapa.

V ostatních ohledech je všechno ok, nikdy nelže, nepodvádí, je zábavný, chytrý, vymýšlí aktivity, umí spravovat věci (nevím proč mě to stále tak fascinuje:) ) a vůbec, myslela jsem na něj jako na životního partnera ale tahle jeho nezodpovědnost mě začíná děsit.

Rada bys tu odpovednost na nekoho presunula, protoze te to stejne nebavi jako tveho pritele? ;) :D

Muj prvni muz byl v tomto ohledu taky naprosto nespolehlivy. Nejdriv jsem se ho snazila predelat a o odpovednost se delit, ale kdyz nam urizli elektrinu, protoze zapomel na nedoplatek, pochopila jsem, ze je pro mne jednodussi, kdyz vezmu oprate do rukou ja. Nez jsme se vzali, stejne jsem se starala o chod cele sve domacnosti sama, ze. Nemela jsem pocit, ze delam v domacnosti chlapa, jen jsem to umela lip. :)
Jeho pracovni terminy a uredni zalezitosti, ktere se tykaly jenom jeho, jako platnost pasu, ridicaku, obcanky.... me samozrejme vubec netrapily. Ani nebylo treba, s pracovnimi zalezitosmi problem nemel, tam nezapominal. Tento problem nebyl ani duvod k rozvodu.

Chlapa, ktery ma jen tento nedostatek bych se ja nezbavovala, ale kazda to mame jinak.

Ono je pro některé jedince snažší zapomenou než pak zdůvodňovat proč ne .

Martinka1 napsal(a):

henrietta napsal(a):

Jj, řekla jsem to první. Ale taky jsem mu řekla, že jestli nechce, tak se nic neděje. Říká že chce a řekl to několikrát. Odjela jsem do zahraničí, a pustila svůj privát (vlastní pokoj, dost levný a hned vedle školy) s tím, že už se tam nevrátím. Takže měl dost možností říct, že nechce. Už jen proto, že mohl v poklidu chodit za mnou kdykoli jsme chtěli. Teď budu na kolejích s nějakou novou cizí holkou a proto se zlobím, že nebyl schopný si o tu kolej zažádat včas.

Nemyslím si, že by to v tom bydlení byl nějaký nátlak z mé strany, když řekne, že něco chce, tak to platí. Jinak ale jak to bydlení vidím já.. záleží mi na tom, protože nechci po pěti letech vztahu (například po pěti) zjistit, že nejsme schopni spolu vydržet víc jak týden v jednom bytě.

A proč s Tebou teda nešel bydlet na ten privát?

Víš, on Ti mohl říct, že chce... ale protože nechtěl dělat dusno, například. Je to stejně jiný přístup, když s tím přijde ON SÁM, ŽE CHCE A ZAŘÍDÍ, abyste byli spolu... než když jenom ODKÝVE to, co chceš Ty... - vnímáš to?

Ještě jednou ten příklad se svatbou... já jsem příteli říkala, že si ho chci vzít, a on na to - že ano. Ale nejdřív musí vyřešit bydlení, práci, pak dostal výpověď atd. - tudíž by se k tomu nikdy nedostal. Vlivem vnějších okolností - ne. Nechtěl doopravdy.

Pak přišla změna, on přišel na to, že to skutečně chce - a jde to.

S takovýmahle zásadníma změnama je lepší, když jako první přijde ten chlap... nebo to dopadá, jako u toho Tvého - prostě ZAPOMENE to zařídit... - protože tak úplně nechtěl, ale taky ti nechtěl odporovat.

Ten můj pokoj byl fakt maličkej, ani by se nám tam dvě postele nevešly, takže proto jsme tam nešli bydlet spolu. A právěže on to jen tan neodkýval tu kolej, i se na to občas zeptal a to, že zapomněl o kolej zažádat zjistil ve chvíli, kdy šel do kanceláře ohlásit, který pokoj chceme. Takže jakoby něco dělal. Já nevím, když před rokem se mnou bydlet nechtěl, tak prostě nechtěl a nebydleli jsme. Myslím, že teď už fakt chtěl. Ale do hlavy mu nevidím a zvlášť ne na dálku :)

elena007 napsal(a):

henrietta napsal(a):

.....
Teď mám obavy, že celý život budu řešit, jestli on někde na něco nezapomněl, jestli zaplatil za elektřinu, jestli jsme neměli být tady nebo támhle, co mu kde uteče v práci a já nevím co všechno dalšího. Nemůžu myslet na všechno a hlavně ani nechci. Můj táta se stárá o praktický chod domácnosti od auta po placení daní z nemovitostí a já jsem si to takhle představovala prostě taky. Nechci dělat v rodině chlapa.

V ostatních ohledech je všechno ok, nikdy nelže, nepodvádí, je zábavný, chytrý, vymýšlí aktivity, umí spravovat věci (nevím proč mě to stále tak fascinuje:) ) a vůbec, myslela jsem na něj jako na životního partnera ale tahle jeho nezodpovědnost mě začíná děsit.

Rada bys tu odpovednost na nekoho presunula, protoze te to stejne nebavi jako tveho pritele? ;) :D

Muj prvni muz byl v tomto ohledu taky naprosto nespolehlivy. Nejdriv jsem se ho snazila predelat a o odpovednost se delit, ale kdyz nam urizli elektrinu, protoze zapomel na nedoplatek, pochopila jsem, ze je pro mne jednodussi, kdyz vezmu oprate do rukou ja. Nez jsme se vzali, stejne jsem se starala o chod cele sve domacnosti sama, ze. Nemela jsem pocit, ze delam v domacnosti chlapa, jen jsem to umela lip. :)
Jeho pracovni terminy a uredni zalezitosti, ktere se tykaly jenom jeho, jako platnost pasu, ridicaku, obcanky.... me samozrejme vubec netrapily. Ani nebylo treba, s pracovnimi zalezitosmi problem nemel, tam nezapominal. Tento problem nebyl ani duvod k rozvodu.

Chlapa, ktery ma jen tento nedostatek bych se ja nezbavovala, ale kazda to mame jinak.

Myslím, že jsem čekala, že budu žít jako moji rodiče. Žena jídlo, domácnost a chlap ty ostatní věci, o kterých já ani nebudu vědět. Proto to nechci dělat ty organizační věci. Ve skutečnosti mě to celkem baví. Ačkoli jsem strašně nepořádná a taky nechávám věci na poslední chvíli, tak mě těší vedět, co kdy musím udělat, udělat si na to plán a mít v hlavě jasno, že jsem na nic nezapomněla a že ikdyž to bude na poslední chvíli, tak to bude včas.

henrietta napsal(a):

Ten můj pokoj byl fakt maličkej, ani by se nám tam dvě postele nevešly, takže proto jsme tam nešli bydlet spolu. A právěže on to jen tan neodkýval tu kolej, i se na to občas zeptal a to, že zapomněl o kolej zažádat zjistil ve chvíli, kdy šel do kanceláře ohlásit, který pokoj chceme. Takže jakoby něco dělal. Já nevím, když před rokem se mnou bydlet nechtěl, tak prostě nechtěl a nebydleli jsme. Myslím, že teď už fakt chtěl. Ale do hlavy mu nevidím a zvlášť ne na dálku :)

Pokud to není v tom, že doopravdy nechce... tak je prostě takovej, má to v povaze. A to změnit nejde.
Buď se s tím smíříš, a nebo se rozejdete. Jinak se zblázníš :-)
Budeš fungovat jako elena - o domácnost se budeš starat Ty... on má třeba jiné přednosti, kvůli kterým stojí za to s ním být...

Moje zkušenost... když jsme bydleli v mojem bytě, starala jsem se o byt já.
Teď bydlíme u přítele... stará se o byt on. Protože je to jeho byt. Myslím, že pokud chlap SKUTEČNĚ chce, že to jde... - když by mu ustřihli elektřinu atd. - já mám pořád kam jít bydlet :gloria:

henrietta napsal(a):

Myslím, že jsem čekala, že budu žít jako moji rodiče. Žena jídlo, domácnost a chlap ty ostatní věci, o kterých já ani nebudu vědět. Proto to nechci dělat ty organizační věci. Ve skutečnosti mě to celkem baví. Ačkoli jsem strašně nepořádná a taky nechávám věci na poslední chvíli, tak mě těší vedět, co kdy musím udělat, udělat si na to plán a mít v hlavě jasno, že jsem na nic nezapomněla a že ikdyž to bude na poslední chvíli, tak to bude včas.

Víš, ono je docela praktický, abys i ty ostatní věci uměla - nikdy nevíš, co se může stát, chlapa přejede auto a Ty se o sebe nepostaráš...
Baví Tě to - tak to dělej... možná sis našla chlapa, kterého právě tohle nebaví, ale půjde mu něco jiného, a tak se můžete krásně doplňovat :-)
Třeba ON bude domů nosit ty velký prachy a Ty se budeš starat o domácnost se vším všudy - i s tím zařizováním...

Já jsem to nevydržela, ale je pravda, že mě to přivedlo k samostatnosti. Taky jsem čekala, že to bude jako u mých rodičů.

lea64 napsal(a):

Já jsem to nevydržela, ale je pravda, že mě to přivedlo k samostatnosti. Taky jsem čekala, že to bude jako u mých rodičů.

Záleží na tom, jak to bylo u rodičů... já zase pilně pracuju na tom, aby to NEBYLO jako u mých rodičů - kde se o všechno stará máma :-)
Takže já jsem spokojená, když starosti můžu nechat chlapovi... ale jinak jsem se o sebe uměla postarat sama, než jsem tohohle chlapa poznala... - takže, umím se o sebe postarat sama, ale ráda přenechám starosti chlapovi :-)

Já jsem tohle řešila před nějakou dobou... nakolik se mám angažovat, a nakolik to mám nechat na chlapovi... Na to není jednoznačná odpověď... Ale věci, které se týkají pouze chlapa - za to má zodpověnost pouze on sám (jeho škola, jeho práce atd.)... věci, které se týkají pouze ženy - zase žena... a věci, které se týkají společného vztahu... - asi záleží i na domluvě... - třeba proč chlapa trápit něčím, co já umím líp a dělá mi to radost to dělat :-) - a on zas umí něco jiného...

henrietta napsal(a):

Já vím, že on se "nevykoupe", on si přeplave řeku a jde v poklidu dál:o) Jenže já jsem taková "řešička" mám v každé situaci dva náhradní plány. Například, když mi teda řekl, že zapomněl na tu kolej, tak jsem si myslela, jak začne vymýšlet, jak to uděláme jinak. Jenže on nic. No a najednou jsem se ocitla v pozici té matky právě. Já to nějak neumím se na to vykašlat a měsíce čekat, jestli 1.10. nenastane zázrak a my se sejdeme na jednom pokoji na koleji :)

ále vykoupe. Jen počkej. Zatím je ještě mladý. Jednou to přijde. Jestli mu ovšem lidi kolem nebudou furt zametat cestičky a bude mít možnost poučit se.
Až zapomene děti ve školce, se bude divit, jak ho vykoupou. :lol: Nebo až nezaplatí a přijde mu veliké penále. Ale je na tobě, jestli s ním chceš tohle snášet, nebo furt budeš řešička a nenencháš ho dospět.

Taky jsem byla řešička. Nevyšlo, tak náhradní řešení. Bylo to strašně únavné, pořád hlídat něco. Stejně jsem neuhlídala.

lea64 napsal(a):

Taky jsem byla řešička. Nevyšlo, tak náhradní řešení. Bylo to strašně únavné, pořád hlídat něco. Stejně jsem neuhlídala.

Můj učitel říká, nech ve vztahu chlapa dělat úplně co chce - na začátku, nějakou dobu - tak poznáš, jaký ve skutečnosti je. A pak se rozhodni, jestli ho takového, jaký je, chceš. Na začátku je ještě čas utýct :-)

henrietto, treba zjistis, ze jsou i jine stejne funkci modely, nez  co maji vasi. A mozna jsi skutecne organizacne zdatnejsi, tak proc toho nevyuzit. :) V dobe internetu a elektronickeho bankovnictvi je stejne placeni uctu hracka a cesti urednici budou pry uradovat taky pres internet. Nakonec to bude zabava.
Mela jsem nejspis dat nezodpovednost sveho prvniho muze do uvozovek, protoze do spolecne kasy prispival zodpovedne a taky z ni impulsivne nebral, takze to vlasne vubec nebylo spatne. :)

Můj BM do společné kasy nejdříve přispíval, potom co mu v práci kvůli problémům s docházkou, plněním termínů apod. snížili plat, tak méně a potom co mu doporučili důrazně odchod dohodou, tak vůbec. Ale bral si zase zodpovědně.

Henrieto, moc dobře vím, o čem mluvíš. Jak už tu někdo říkal, jsou jen dvě možnosti: buď jsi ho už teď poznala tak dokonale, že tušíš, že takhle to nesneseš - a zvolíš rozchod, nebo si promyslíš, jak budeš ledacos řešit za něj. Je sice možné, že to organizačně zvládneš lehce, ale ono to po letech unavuje.
I když tedy záleží taky na tom, do jaké míry je nezodpovědný a jak se dokážete dohodnout na dalších věcech.
Ono je fajn myslet si, že někdo se "vykoupe", ale problém nastává, jestliže jako jeho partnerka nebo manželka na té jeho (ne)zodpovědnosti budeš určitým způsobem závislá, v tom případě Tě totiž může stáhnout dolů. Ještě jednou si přečti příspěvky od Lea64. A taky - poslouchej svůj instinkt, napovídá Ti správně.

Ještě dodatek, Eli, ono to může být zábava, pokud Henrieta sedne jednou za měsíc k PC a zaplatí za jejich společné věci (třeba nájem atd.).. Ale existují taky situace, do kterých Henrieta neuvidí (partnerova pracovní činnost) a ovlivnit je nemůže - a to pak ta nezodpovědnost partnera je dost nepříjemná.

Tercila napsal(a):

Henrieto, moc dobře vím, o čem mluvíš. Jak už tu někdo říkal, jsou jen dvě možnosti: buď jsi ho už teď poznala tak dokonale, že tušíš, že takhle to nesneseš - a zvolíš rozchod, nebo si promyslíš, jak budeš ledacos řešit za něj. Je sice možné, že to organizačně zvládneš lehce, ale ono to po letech unavuje.
I když tedy záleží taky na tom, do jaké míry je nezodpovědný a jak se dokážete dohodnout na dalších věcech.
Ono je fajn myslet si, že někdo se "vykoupe", ale problém nastává, jestliže jako jeho partnerka nebo manželka na té jeho (ne)zodpovědnosti budeš určitým způsobem závislá, v tom případě Tě totiž může stáhnout dolů. Ještě jednou si přečti příspěvky od Lea64. A taky - poslouchej sůvj instinkt, napovídá Ti správně.

Ještě dodatek, Eli, ono to může být zábava, pokud Henrieta sedne jednou za měsíc k PC a zaplatí za jejich společné věci (třeba nájem atd.).. Ale existují taky situace, do kterých Henrieta neuvidí (partnerova pracovní činnost) a ovlivnit je nemůže - a to pak ta nezodpovědnost partnera je dost nepříjemná.

To k tomu "koupání" přece patří, jestli budou partneři. Je to jen na našem rozhodnutí. Nepokládám za nutné to vypisovat, je to samozřejmé, že nás takový partner může i potopit. Vše je naše volba.

Určitě záleží na tom, do jaké míry je nespolehlivý, třeba je nepraktický. Nespolehlivost, pokud s ním žiješ, tě může opravdu stáhnout na dno. Neznám ho, nemohu soudit. To co popisuješ s bydlením a jeho studiem, mi připomíná naše začátky. Nejdříve jsem si připadala fakt dobrá, jak to všechno zvládnu, ale po pěti letech jsem byla úplně vyždímaná. Je to už skoro dvacet let, ale nikdy jsem se od té doby neměla hůř jako v době manželství.

I spolehlivý partner nás může stáhnout na dno. Stejně tak my jeho. Stačí někdy jeden chybný krok. Nikdo z nás neví, co nám život přinese. Možná zrovna s tím "nespolehlivým" bude život prímovější, než se spolehlivcem, který potopí. :)

majkafa: " Nepokládám za nutné to vypisovat, je to samozřejmé, že nás takový partner může i potopit. Vše je naše volba."

No, já to, maji, vím, otázka je, zda si to dokáže představit Henrietta.

Martinka1 napsal(a):

henri - já bych to neřešila... když bys ho hlídala, dělala bys mu maminku.
Nech ho, ať nese následky svých rozhodnutí (i rozhodnutí nic nedělat) a neřeš to za něj.
Budeš víc v klidu.

No a když nezvládne školu - to je jeho věc.
Pokud nezvládne s přihlásit na kolej s Tebou - budete bydlet každý zvlášť.

Chlapa nezměníš...

Jinak - znám lidi, kteří vystudovali celou školu a pak ani nešli ke státnicím... jsou to proto horší lidi?

Martino, nezlob se ,ale být v klidu z toho, že její partenr se rozhodne, že třeba nebude dělat nic? Pokud by s ním hodlala jít do svazku manželského a pak neřešila jeho zapomenutí, sorry, ale svezla by se s ním.
Já teda nevím, ale není snad doménou chlapa na všechno myslet - to myslím mají v krvi především ženský. A jestliže jetoto pouchá moucha na vztahu a jinak je to skvělý člověk, osobně bych si to sledování určitých termínů vzala na triko saam a byla bych v tom kýženém klidu, než to nechat na něm a nechat třeba toho jinak skvělýho chlapa potopit...jen proto, aby se "poučil"
Jestli henrieta ho má ráda, je ji s ním dobře, tak se prostě domluvte, jak tohle budete řešit, kdo si to vezme na starosti a je po problému.

Zklamaná, řešit můžeme jen sami sebe. Třeba tím, že od takového partnera odejdeme. Jeho rozhodně nevyřešíme, pokud jsme moudří dospělí lidé.
A přesně, jak píše lea64. Časem nás může takové "partnerství" nepartnerství totálně vysát.

majkafa napsal(a):

Zklamaná, řešit můžeme jen sami sebe. Třeba tím, že od takového partnera odejdeme. Jeho rozhodně nevyřešíme, pokud jsme moudří dospělí lidé.
A přesně, jak píše lea64. Časem nás může takové "partnerství" nepartnerství totálně vysát.

No pokud by to bylo jen to, že bych já měla myslet na placení účtů a daní, hlídání termínů a jinak to byl spolehlivý chlap, tak mě teda osobně by to problém nedělalo. Ale jestliže henrieta chce model rodiny a svého partnera chce mít jako tátu (zajímavé - tady říkáte, že by mu neměla dělat matku a zametat mu cestičky, ale když to vezmu obráceně, ona vlastně tu cestičku a vše zařízeno, jako od tatínks chce mít), bude se asi muset s tímto rozejít a hledat toho, kdo bude chtít mít všechno pod palcem (a taky to není žádné terno...bude mít pod palcem i tu svou drahou polovičku) - já osobně bych rodinnou kasu z ruky nedávala ;):lol:

Já osobně bych kasu z rukou taky nedávala. Chlapi na to prostě nemají. Oni mají zasejc jiné přednosti.

Tak nějak nevím, s nikým jsem ještě nežila moc dlouho, ale po pěti letech jsem utekla od začínajícího alkoholika (nebyl jím celých pět let) a po roce od chronického nevěrníka. Tuhle nezodpovědnost vidím jako nesrovnatelně menší problém.

Jinak já svého přítele nechci nechat v ničem koupat, jsem ráda, když mu můžu pomoct a on jindy zase pomůže mě, ale jak jste tu už psaly, nechci být jeho matka. Jsem schopná mu kdykoli říct "zítra zaplať elektriku" ale už se nechci pozítří ptát "udělal jsi to?". - Jiný příklad mě nenapadá, vím, že ji můžu bez problémů zaplatit sama, ale takových věcí jsou, jak očekávám, v životě tisíce.

Nakonec třeba se teď vážně poučí ze své chyby. Byla jsem ráno z těch jeho státnic tak nějak v šoku, ale teď si říkám, že tohle opravdu zatím není moje věc. Koneckonců ještě spolu stále nebydlíme a jinak jsem dost spokojená, tak počkám, jak to dopadne a kdo na mě bude čekat, až se vrátím domů :)

No a ještě k tomu :nechat ho v tom vykoupat" to si můžeme dovolit tehdy, když oba ještě nebydlíme spolu, nedej bože, nejsme manželé - ono totiž s malým dítětem v náručí (pro představivost v zimě) a nechat odstřihnout elektriku, zastavit plyn, či teplo....ale jinak jak říkám ,byl by to zodpovědný partner v tom smyslu, že by přinesl domů výplatu - raději si toto vezmu na bedra sama, než se s jeho vykoupáním vykoupat i já a notabena i to malé dítě. Btw. pravidelné platby lze zadat příkazem a už si toho nemusíš ani všimnout... jen jednou za rok buď doplatit nedoplatek, nebo se těšit, až mi na účet přibyde přeplatek ;)

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Zklamaná, řešit můžeme jen sami sebe. Třeba tím, že od takového partnera odejdeme. Jeho rozhodně nevyřešíme, pokud jsme moudří dospělí lidé.
A přesně, jak píše lea64. Časem nás může takové "partnerství" nepartnerství totálně vysát.

No pokud by to bylo jen to, že bych já měla myslet na placení účtů a daní, hlídání termínů a jinak to byl spolehlivý chlap, tak mě teda osobně by to problém nedělalo. Ale jestliže henrieta chce model rodiny a svého partnera chce mít jako tátu (zajímavé - tady říkáte, že by mu neměla dělat matku a zametat mu cestičky, ale když to vezmu obráceně, ona vlastně tu cestičku a vše zařízeno, jako od tatínks chce mít), bude se asi muset s tímto rozejít a hledat toho, kdo bude chtít mít všechno pod palcem (a taky to není žádné terno...bude mít pod palcem i tu svou drahou polovičku) - já osobně bych rodinnou kasu z ruky nedávala ;):lol:

No popravdě, mě se to hrozně líbí, jak to má moje mamka zařízený. Přiznám se, že to byl takový můj sen, když se oba můžou na sebe spolehnout, že každý udělá tu svou část, večer se sejdou doma a nikdy se nestane nic neočekávaně špatnýho, zapomenutýho apod.

Jistý model rodiny jsem si představovala, ale myslím, že zvládnu i nějaký jiný. Stejně nikdo z nás neví, co se z jeho partnera po pár letech stane.

Henrieto, rozumím ti, ale poradit nedovedu. Jen můžu napsat, jak jsem podobnou situaci řešila já- štvalo mě to tolik, že jsem se s přítelem rozešla.
Mashanka našla fakt výstižný termín- salámista :supr: : Nehlídal si své závazky (měl z minulosti nějké resty, měl je platit v určitém termínu, ale většinou platil s velkým zpožděním, i když ty peníze mu doma zatím ležely ve skříni). Kašlal na své zdraví, nebyl třeba ani vedený u zubaře. Kašlal na svůj vzhled - oholit se býval problém, vzít si nezmačkané tričko taky. Kašlal na svůj dům - když vichřice rozbila vikýř, tak prostě do domu teklo... Když se porouchalo ústřední topení, koupil si elektrický fukar a pár let topil jen s ním - za 4krát větších nákladů na topení. Když měl za mnou přijet, tak mu buď ujel spoj, a nebo pro změnu usnul ve vaně. A přitom to nebylo tak, že by o mě nestál. Stál, jenže  ani to ho nerozhýbalo, nerozhýbalo ho totiž nic. Vím například stoprocentně, že měl velmi rád svého psa. Ale pouštěl ho ven jedinkrát denně - když přišel z práce. Domlouvala jsem mu, že pejskovi tak zničí zdraví, že ho týrá. Nepomohlo. Když jsem byla u něj, vždycky jsem psa minimálně 3krát denně vyvenčila, dala mu nažrat a napít (i to přítel občas zapomínal). Prostě salámista - ve všem.
Ačkoli jsem si s tím přítelem v dalších věcech hodně rozuměla - koníčky, smysl pro humor apod., tohle jsem nerozdýchala. Když jsem pochopila, že takový byl, je a bude, rozešla jsem se s ním.

Ono je moc hezké říct nech ho v tom vykoupat. Ale v partnerském životě se pak chtě nechtě koupá i ten druhý a buď prostě musí začít "dělat mamiku" a o vše se postarat  nebo se zblázní. A jelikož dělat někomu maminku nebaví ani tu ženskou, ani chlapa, je to všechno na draka a  nemá to řešení. Tedy aspoň já jiné než rozchod nenašla.
Ale tobě Henrieto držím palce, aby se přítel pochlapil a abyste řešení nějaké našli.

Můj přítel je něco podobného- ale skutečně jen co se týká "úředních" věcí, ostatní si ohlídá, což je zajímavé (např když se na něčem domluvíme, vím, že s tím počítá, lze se na něj spolehnout, když já nebo někdo jiný potřebuje pomoc, v zaměstnání je zodpovědný atd). Bohužel ty úřední věci jsou dost důležité... párkrát něco prošvihl a já z toho opravdu šílela. Teď už to neřeším, hlídám jeho i svoje důležité úřední věci, pro mě to není žádný problém, naopak když něco vyřídím, uklidní mě to, na rozdíl od přítele, kterého, jak jsem zjistila, tohle zařizování stresuje. On zas pro mě dělá věci, které dělají problém mě a on je zvládne levou zadní. Takže se docela doplňujeme, vnímám nás jako rovnocenné.

Henrietto, mám pocit, že máš celou věc hodně ovlivněnou tím, jak to bylo u vás doma- považuješ zařizování věcí za činnost chlapa, a když to tvůj přítel nedělá, dělá ho to v tvých očím tím pádem menším chlapem? U nás zařizovala vždy vše matka, v každé rodině je to různé.

henrietta: "Byla jsem ráno z těch jeho státnic tak nějak v šoku, ale teď si říkám, že tohle opravdu zatím není moje věc. Koneckonců ještě spolu stále nebydlíme ..."

Hmm, není to Tvoje věc, ale už to o něm něco vypovídá :(. Protože podobná věc se mu může pak přihodit v době vašeho manželství v zaměstnání, a to už Tvoje věc bude. Možná je i škoda, že spolu nebydlíte, poznala bys ho rychleji.
To jsem ale skeptik, co? :) :|

S těmi státnicemi je to drsné. Mně by to říkalo hodně. Už jsem jednomu - svému BM maminku dělala. Díky, víckrát ne. Člověka to časem unaví. Ale - moje chyba. Že jsem vybírala nezodpovědného. Snad to příště budu umět líp.

Proč by měl všechno zařizovat chlap? Proč na tom tak lpět?
Já myslím, že je to na domluvě - ty zařídíš tohle a já zase toto - a domluvme se, že už to tak zůstane, takže každý má na starosti něco.
Jestliže vím, že chlap je v těchto věcech nespolehlivý, tak si prostě všelijaké to placení a vyřizování vezmu za své já, no a co? A chlap ať se stará zas o něco jinýho.
A dobu platnosti řidičáku nebo občanky bych za něj nehlídala - to je věc každého. Nedovedu si představit, že by to za mě měl někdo hlídat, to by mě docela i ponižovalo, že mi někdo leze do věcí a něco připomíná.

Leri, jen bacha na to, abys k závěru nezařizovala ty úúúúplně všechno. Včetně peněz pro vaši domácnost. ;) A pán by se válel v postýlce, nebo užíval jiných radovánek dle vlastního výběru. :D

Leri, omlouvám se, ale vůbec nemáš pravdu. Protože když si ten chlap nevyřídí to, co je potřeba, tak dostává např. penále, a to už je zásah do rodinného rozpočtu. Určitě nemluvíme jen o tom, že jednou za měsíc Henrietta sedne a poplatí z netu inkaso, nájem a obědy jejich dětí ve škole. Ale situace, kdy si ten partner nevyřídí důležité pracovní a další věci, které pak ovlivní příjem či výdej peněz ze společného...to už se panečku pak řeší hůř, to už vůbec není jenom věcí nějakého neschopy. To už se veze i manželka. Existují totiž věci, které manželka zařídit může, a pak jsou taky věci, které manželka ovlivnit nebo zařídit nemůže.
Možná není nutné vytvářet katastrofické scénáře, ale taky bych ten jeho přístup asi nebrala příliš na lehkou váhu. Mám svoje zkušenosti.

Tahle věta je od Henrietty velmi prozíravá:
"Jsem schopná mu kdykoli říct "zítra zaplať elektriku" ale už se nechci pozítří ptát "udělal jsi to?".
A přesně k tomuto chování (odhaduji), ten její přítel spěje. Možná.
A to ještě Henrietta neví, že až bude uhoněná po 8hodinovce vyzvedávat děti ze školky, tak mu tu elektřinu zapomene připomenout a ........

S těma státnicema je to opravdu síla. Jinak bych ale chtěla říct, že jsem si o něm nikdy nemyslela, že je salámista, on dělá věci, spoustu činností, do práce nechodí pozdě, dělá v ní věci pořádně a bez chyb a peníze si umí spočítat tak, aby nikomu nemusel dlužit. Když se rozhodne, že začne makat, tak má svůj cíl a dosáhne ho celkem rychle. Myslím, že tu školu dělal jen kvůli titulu a že ho to tříleté nicnedělání (nevím jestli je tak úžasně chytrý, že mu to šlo samo, nebo měl takové štěstí, ale pravda je, že prostě téměř nehnul prstem) tak zdeprimovalo a zničilo, že už nebyl vůbec schopnej na to jen pomyslet. On je ve skutečnosti dost pracovitý, určitě mnohem víc než já a do baráku by si zatékat nenechal ani omylem:o)

Bydlet s ním opravdu chci i kvůli tomu poznání. Pokud budu muset zařizovat věci, tak z něj menší chlap pro mě nebude. Ale pokud jeho nezodpovědnost bude ovlivňovat můj život, tak z toho rozhodně šťastná nebudu.

Ale je pravda, že o tom stále musím přemýšlet. Jak moc vysoká je ta míra jeho nezodpovědnosti. Není to tak, že bych chtěla teď udělat nějaké rozhodnutí, ale začalo mi to dost vrtat hlavou.

Leri napsal(a):

Proč by měl všechno zařizovat chlap? Proč na tom tak lpět?
Já myslím, že je to na domluvě - ty zařídíš tohle a já zase toto - a domluvme se, že už to tak zůstane, takže každý má na starosti něco.Jestliže vím, že chlap je v těchto věcech nespolehlivý, tak si prostě všelijaké to placení a vyřizování vezmu za své já, no a co? A chlap ať se stará zas o něco jinýho.
A dobu platnosti řidičáku nebo občanky bych za něj nehlídala - to je věc každého. Nedovedu si představit, že by to za mě měl někdo hlídat, to by mě docela i ponižovalo, že mi někdo leze do věcí a něco připomíná.

Ano, takto byto ideálně mělo fungovat. Ale co když ty tu svou část zařídíš, a chlap ne? A opakovaně a dlouhodobě ne? Pak nastupuje jenom možnost udělat to za něj a být sobě i jemu za blbce, a nebo jít od toho. :(

No abych to odlehčila.. jeho nynější nejlepší kamarád se právě taky dozvěděl, že ke státnicím nejde. Kreditů má sice dost, ale zase mu chybí nějaké předměty, které si měl kdykoli v průběhu tří let zapsat a on na to prostě zapomněl. Přitom ten byl zodpovědný i ohledně školy vždycky. Někteří chlapi jsou prostě mimoni.

Nebudu toho svýho omlouvat, protože poslední dvě věci, na které zapomněl, jsou zásadní velmi a jedna se týkala i mě, ale myslím, že jsme schopni se domluvit a že se bude snažit. Za dva roky jsem ho například naučila nechodit  pozdě, tak alespoň minimální zodpovědnost snad zvládne taky.

Ale jestli uvidím, že to spěje k tomu, že bude zapomínat vyzvedávat děti ze školky.. tak v tom případě mám svůj jiný životní plán :)

Jasně, ideální situace. Pokud bych zjistila, že nezařídil opakovaně co měl, na čem jsme se domluvili, tak bych si to musela vzít za své, to dá rozum. Beru to tak, že chlapi moc nejsou na takové ty praktické věci (placení, chození na poštu, vyřizování na úřadech nebo co ještě máte na mysli), takže bych se toho ujala.
Ale jak říkám - platnost jeho občanky bych fakt neřešila.
Souhlasím s tím, že pokud by jeho nezodpovědnost zasáhla celou rodinu, tak bych to řešila.
Ale už si nedovedu představit, jak bych měla řešit jeho pracovní záležitosti - to fakt nevím, jak bych to měla ovlivnit.
Ale jestli je chlap totálně nezodpovědný i co se týká pozdních příchodů nebo vůbec nesplnění něčeho na čem se domluvíme (třeba to vyzvednutí ze školky), tak to je opravdu smutné a u ženské musí nastoupit: MTZ - My to zvládnem a na chlapa se nespoléhat a zařídit si vše sama.
Jenže k čemu takový chlap?
Ještě je tu jedna věc, že prostě ten chlap je roztržitý a zapomnětlivý a nedělá to schválně nebo druhá možnost, že prostě nechce. Ve finále to sice vyjde nastejno...

Jsem ho naučila nechodit pozdě? :co:

Nu dobrá, maminko. :dumbom: A co dál? :(:grater:

henrietta napsal(a):

Ale jestli uvidím, že to spěje k tomu, že bude zapomínat vyzvedávat děti ze školky.. tak v tom případě mám svůj jiný životní plán :)

Mám kolegyni, kamarádku. Když chodila se svým manželem, tak circa před deseti lety, stávalo se, že na něj čekala u auta a on zapoměl, že tam čeká a že už mají jet domů, nakoupit, ... To ještě neměli děti. Byl (a stále je) hrozně nespolehlivý. Tenkrát jsem si v duchu říkala, šmarjá, vždyť on jednou zapomene, že má vyzvednout děti ze školky.
Nu a - hádej, co se stalo dnes? Zapoměl vyzvednout dcerku ze školky a synka z jeslí, kolegyně byla na školení. :lol:
A nebylo to bohužel poprvé. A obávám se, že ne naposledy.

On dokonce minulý rok zapomněl, že má doma skvělou manželku a dvě úžasné děti, že manželku miluje. A jak tak zapomněl, čeká dítě s jednou naší kolegyní. :(

majkafa napsal(a):

Jsem ho naučila nechodit pozdě? :co:

Nu dobrá, maminko. :dumbom: A co dál? :(:grater:

Dál jsem zatím nic nezkoušela :gloria: nic jiného mě netrápilo. A tím naučila nemyslím, že jsme si dělali večerní lekce chození včas :) Stačilo párkrát vyjádřit nespokojenost. Tak to je snad v každém vztahu, že se vymezují nějaké hranice.

henrieto,
pokud má vztah fungovat, musí být harmonický, to znamená v rovnováze.
Tudíž pokud už teď hodnotíš přítele jako nezodpovědného, aby se vztah vyvážil, ty musíš být ABNORMÁLNĚ zodpovědná. S tím nic nenaděláš, to je zákon přírody :)
Takže z toho plyne co?

No a co Majkafo? Tak prostě na něj měla dobrý vliv (že ho naučila nechodit pozdě), já myslím, že to je OK ovlivnit v dobrém partnera a posunout ho někam dál.
U nás to teda funguje, domlouváme se a občas jeden druhému něco připomínáme, nevidím v tom nic špatného. Ono je fakt, že každý člověk má dost starostí, takže se může stát, že něco vypadne, tak proč to nepřipomenout, že?
Vy jste tu některé hrozně kategorické - jakože pryč od takového chlapa, co zapomíná, jenže to už začíná zavánět tím, že ideální muž (jako i žena) prostě neexistuje!

Po rozvosdu začal můj BM podnikat, nevím, jak mu to šlo, ale zapomněl podat daňové přiznání a platit zdravotní pojištění. Zapomněl i platit byt. Přišel úplně o všechno a živí ho asi jeho matka. Ale to je opravdu extrém.

majkafa napsal(a):

henrietta napsal(a):

Ale jestli uvidím, že to spěje k tomu, že bude zapomínat vyzvedávat děti ze školky.. tak v tom případě mám svůj jiný životní plán :)

Mám kolegyni, kamarádku. Když chodila se svým manželem, tak circa před deseti lety, stávalo se, že na něj čekala u auta a on zapoměl, že tam čeká a že už mají jet domů, nakoupit, ... To ještě neměli děti. Byl (a stále je) hrozně nespolehlivý. Tenkrát jsem si v duchu říkala, šmarjá, vždyť on jednou zapomene, že má vyzvednout děti ze školky.
Nu a - hádej, co se stalo dnes? Zapoměl vyzvednout dcerku ze školky a synka z jeslí, kolegyně byla na školení. :lol:
A nebylo to bohužel poprvé. A obávám se, že ne naposledy.

On dokonce minulý rok zapomněl, že má doma skvělou manželku a dvě úžasné děti, že manželku miluje. A jak tak zapomněl, čeká dítě s jednou naší kolegyní. :(

Uff, tak to je opravdu síla. Tak černě bych si svou budoucnost nerada představovala.

Pandorraa: "Takže z toho plyne co?"

Pro odlehčení: z toho plyne i to, že i když chlapa vymění, o moc lepší to stejně nebude - zase v něčem jiném :D :D
Ale je dobré, že si ty zádrhele uvědomuje už teď. Je vidět, že má jasnou hlavu. :)
Holky, dobrou noc a prima středu.

Pandorraa napsal(a):

henrieto,
pokud má vztah fungovat, musí být harmonický, to znamená v rovnováze.
Tudíž pokud už teď hodnotíš přítele jako nezodpovědného, aby se vztah vyvážil, ty musíš být ABNORMÁLNĚ zodpovědná. S tím nic nenaděláš, to je zákon přírody :)
Takže z toho plyne co?

Že se k sobě moc hodíme vzhledem k naší zodpovědnosti x nezodpovědnosti, ale že spolu stejně nemůžeme být kvůli naší oboustranné nepořádnosti :dumbom:

Leri napsal(a):

No a co Majkafo? Tak prostě na něj měla dobrý vliv (že ho naučila nechodit pozdě), já myslím, že to je OK ovlivnit v dobrém partnera a posunout ho někam dál.
!

Ano. Je fajn, když máme dobrý vliv na své okolí.
Ale vyjádření henrietty, že HO NAUČILA - to už není o partnerském vztahu.

henrietta napsal(a):

Že se k sobě moc hodíme vzhledem k naší zodpovědnosti x nezodpovědnosti, ale že spolu stejně nemůžeme být kvůli naší oboustranné nepořádnosti :dumbom:

Pokud to takhle vidíš, tak to tak samozřejmě je :)
Jen mi pak trochu uniká, nač si tedy vlastně stěžuješ? :co:

Henrieto, jestli budeš kvůli tomu, že on je nezodpovědný, ty muset být abnormálně zodpovědná a všechno zařídit sama, tak to s rovnováhou vztahu nemá nic společného - naopak, to je nesmysl, naprostá cesta do pekel.

Na tvém místě bych se s ním pokusila promluvit a vyjasnit si, co a proč ti vadí, co chceš jinak a co chce on. Podle toho co píšeš, je tvůj partner nezodpovědný jen na něco, není to salámista absolutní, tak věřím, že máte šanci najít řešení.

No popravdě jsem si ráno stěžovala a pak díky vám jsem poprvé v životě přijala myšlenku, že možná budu muset ve společném životě s chlapem "zařizovat věci". Takže teď už si vlastně nemám na co stěžovat :) Díky všem :)

Blossom napsal(a):

Henrieto, jestli budeš kvůli tomu, že on je nezodpovědný, ty muset být abnormálně zodpovědná a všechno zařídit sama, tak to s rovnováhou vztahu nemá nic společného - naopak, to je nesmysl, naprostá cesta do pekel.

BINGO!
Tohle já považuji za správnou odpověď :) Vyvažovat tam, kde druhému "chybi" tím, že já přidám, opravdu JE cesta do pekel. Ještě je ale třeba zvážit, zda jemu skutečně chybí a já mám vůbec co přidávat....
Vyšší dívčí, já vím ;)

Blossom napsal(a):

Henrieto, jestli budeš kvůli tomu, že on je nezodpovědný, ty muset být abnormálně zodpovědná a všechno zařídit sama, tak to s rovnováhou vztahu nemá nic společného - naopak, to je nesmysl, naprostá cesta do pekel.

Na tvém místě bych se s ním pokusila promluvit a vyjasnit si, co a proč ti vadí, co chceš jinak a co chce on. Podle toho co píšeš, je tvůj partner nezodpovědný jen na něco, není to salámista absolutní, tak věřím, že máte šanci najít řešení.

No to byla spíš reakce na Pandoru, já vím, že si můžeme o věcech promluvit a vyřešit je. Jen jsme teď od sebe pár tisíc kilometrů, tak to není úplně ono. Stejně nemám v plánu dělat všechno, nejsem ten typ, co se rozkrájí pro všechny okolo. Jen jsem se tady teď zbavila dalších iluzí. A navíc to není tak, že bysme plánovali svatbu a život během dohledné doby. Teď jsem si tady ujasnila, co jsem ochotná zvládat a co už ne. Teď už se mi asi nestane, že za deset let a se dvěma dětmi zjistím, že to s ním prostě nejde, protože je nezodpovědný až moc. Hádám, že to poznám, dokud bude ještě čas a pokud přijdou další šílenosti, které nebudu ochotná ustát, přijde řešení z mojí strany a nebude to typu "všechno zařídím". Ale to je ještě daleko a myslím, že na to ani nedojde.

henrietta napsal(a):

No popravdě jsem si ráno stěžovala a pak díky vám jsem poprvé v životě přijala myšlenku, že možná budu muset ve společném životě s chlapem "zařizovat věci". Takže teď už si vlastně nemám na co stěžovat :) Díky všem :)

To jsi teda dobrá, žes to dokázala přijmout za pouhý jeden jediný den.
Nějak se mi tomu nechce věřit.

henrietta napsal(a):

No to byla spíš reakce na Pandoru, já vím, že si můžeme o věcech promluvit a vyřešit je. Jen jsme teď od sebe pár tisíc kilometrů, tak to není úplně ono. Stejně nemám v plánu dělat všechno, nejsem ten typ, co se rozkrájí pro všechny okolo. Jen jsem se tady teď zbavila dalších iluzí. A navíc to není tak, že bysme plánovali svatbu a život během dohledné doby. Teď jsem si tady ujasnila, co jsem ochotná zvládat a co už ne. Teď už se mi asi nestane, že za deset let a se dvěma dětmi zjistím, že to s ním prostě nejde, protože je nezodpovědný až moc. Hádám, že to poznám, dokud bude ještě čas a pokud přijdou další šílenosti, které nebudu ochotná ustát, přijde řešení z mojí strany a nebude to typu "všechno zařídím". Ale to je ještě daleko a myslím, že na to ani nedojde.

Bacha na tato prohlášení!

majkafa napsal(a):

Leri napsal(a):

No a co Majkafo? Tak prostě na něj měla dobrý vliv (že ho naučila nechodit pozdě), já myslím, že to je OK ovlivnit v dobrém partnera a posunout ho někam dál.
!

Ano. Je fajn, když máme dobrý vliv na své okolí.
Ale vyjádření henrietty, že HO NAUČILA - to už není o partnerském vztahu.

Noo, doufala jsem, že to bude pochopeno spíš jako nadsázka. Já už jsem "byla učena" a byla to tak dobrá škola, že se snažím skutečného "učení někoho něčemu" vyvarovat. (Nesnažím - spíš to z přirozenosti nedělám).

majkafa napsal(a):

henrietta napsal(a):

No popravdě jsem si ráno stěžovala a pak díky vám jsem poprvé v životě přijala myšlenku, že možná budu muset ve společném životě s chlapem "zařizovat věci". Takže teď už si vlastně nemám na co stěžovat :) Díky všem :)

To jsi teda dobrá, žes to dokázala přijmout za pouhý jeden jediný den.
Nějak se mi tomu nechce věřit.

Aa promiň, ne přijala - připustila! :)

Já nedělám kategorická prohlášení, snažím se přemýšlet a najít cestu ke své osobní spokojenosti. Netrápím se nikdy víc než pár hodin, neočekávám že moje štěstí přijde zvenku a od někoho. Ale jinak ano, zatím přijímám věci rychle, jsem tu stále jen já a moje očekávání všeho dobrého, co přijde. Už jsem se spálila, poučila a někdy si stále ráda nechám poradit od zkušenějších.

Prima. To zní dobře.

Ad "salámista" - to je jeden můj kamarád, např. když jsme spolu před lety měli jít na Silvestra, tak přišel o 5!!! hodin pozdě... místo v 17 mě vyzvedl ve 22 hodin...
Včas nechodil nikdy.
Nejdřív mě to strašně štvalo, pak jsem si zvykla - např. když se stalo, že jsme měli jet stejným vlakem, a on nepřišel na nástupiště - tak jsem v klidu šla do vlaku, a on buď do vlaku dorazil - to pak prošel celý vlak až mě našel - nebo poslal zprávu, že vlak nestihl... já jsem s tím už počítala předem, že to pravděpodobně stejně nestihne...

No ale žít s takovým člověkem bych fakt nechtěla.

Já taky ne. Myslím, že bych brzy koukala na svět skrz mříže.

Hmm, já znám jednoho podnikatele, co ani nedává doklady své účetní, má pro to různé výmluvy, i když mu k ničemu nejsou, jen si zhoršuje své problémy i beztak už velké finanční těžkosti.
Taky si nevyzvedává dopor.poštu, no děs běs!

majkafa napsal(a):

Jsem ho naučila nechodit pozdě? :co:

Nu dobrá, maminko. :dumbom: A co dál? :(:grater:

Tohle nevnímám nutně jako hru na maminku.. já manžela taky "naučila" nechodit pozdě - tím, že jsem čekala pět deset minut a pak šla do háje. Časem mu došlo, že bude lepší chodit včas, nebo se aspoň ozvat ;)

Blossom napsal(a):

Leri napsal(a):

Proč by měl všechno zařizovat chlap? Proč na tom tak lpět?
Já myslím, že je to na domluvě - ty zařídíš tohle a já zase toto - a domluvme se, že už to tak zůstane, takže každý má na starosti něco.Jestliže vím, že chlap je v těchto věcech nespolehlivý, tak si prostě všelijaké to placení a vyřizování vezmu za své já, no a co? A chlap ať se stará zas o něco jinýho.
A dobu platnosti řidičáku nebo občanky bych za něj nehlídala - to je věc každého. Nedovedu si představit, že by to za mě měl někdo hlídat, to by mě docela i ponižovalo, že mi někdo leze do věcí a něco připomíná.

Ano, takto byto ideálně mělo fungovat. Ale co když ty tu svou část zařídíš, a chlap ne? A opakovaně a dlouhodobě ne? Pak nastupuje jenom možnost udělat to za něj a být sobě i jemu za blbce, a nebo jít od toho. :(

Ale kde pak, ptom preci nastupuje tzv. prace na vztahu. :butter: A poradaji se opakovane jaltske konference o rozdeleni sfer vlivu a tak az do uplneho vycerpani. :albert:

Chapu, ze si ovlivnena svou zkusenosti, ale takovy kousek, jak si popsala ve svem prispevku, henrietta asi nema, asi by s nim tak dlouho nevydrzela. Aspon doufam. :)

Eleno, celkem jsi mě pobavila - mám to podobné - to s tím šamponem jsem taky zažila a jednou jsem odešla z domova s jednou oholenou nohou :D

mashanka napsal(a):

Eleno, celkem jsi mě pobavila - mám to podobné - to s tím šamponem jsem taky zažila a jednou jsem odešla z domova s jednou oholenou nohou :D

Sorry, ja jsem to radsi smazala, protoze mi to potom prislo trochu mimo tema a dlouhe. :D

lea64 napsal(a):

Mám za sebou  let manželství s nezodpovědným mužem a nikdy víc:(. Spolehlivost dnes řadím mezi nejdůležitější vlastnosti partnera. Ty se samozřejmě rozhodneš podle sebe, ale já bych utíkala. Zničilo by to mě i dítě. Zapomněl zaplatit nájem, zapomněl na termín v práci, několikrát týdně mu nevyšlo přijít včas do práce, nevyšlo mu přijít včas domů. Když mu podnik zaplatil jazykový kurz, nevyšlo mu přijít na lekci, zapomněl dítě ve školce atd. Teď když to píšu, tak mi to připadá až neuvěřitelné.

Leo, měla jsem to taky tak, už nikdy víc. Mě to až tak netankovalo, že je mimoň, ale jemu postupně začalo vadit, že mám ve vztahu převahu. Když jsem to nechala na něm, katastrofa. Bez dovolené, nezaplacené složenky... :vissla:
Vygradovalo to a dnes už bych si takovýho člověka nepustila do života.

Henrieto, ono nejde jen o to, jak se stím vyrovnáš ty. Jde i o to, jak bude reagovat tvůj partner, kterému budeš vlastně "řídit život". :/

Eleno, já to vydržela skoro 15 let. Nebylo to tak hrozný. ;) Člověk přežije leccos a ženské zvlášť.

Lerry, můj chlap chtěl, abych za něj podepsala na úřadě mnou vyplněnou žádost o jeho OP. :rolleyes: Protože to nešlo, teda já nechtěla, nemá od té doby platný doklad a nechtěj vědět, jak je to dlouho. :lol:

javeno, zalezi na tom, jaky druh mimone doma mas. U nas to treba nikdy nebylo tak, jak popsala Lea. Svemu muzi jsem nikdy zivot neridila, to neumim a ani nechci umet. :)
A ze jsem obcas taky mimon (ale ne sebevrah), zase jsem lecos chapala a presla. :)

Už ho nemám, Jaltské konference mnou nazvané hovory o ničem mě začaly vyčerpávat. :dumbom:
Měla jsem to dost jako Lea. Začalo to nevinně, byl jakože roztržitý... Pak jsem začala zařizovat a vyřizovat, co on zaspal a tím jsem postupně vlastně řídila život celé rodiny. Ne jeho. Jenže on chtěl být u kormidla... nebral to, že pod jeho velením jdeme ke dnu. :/
Tak jedeme dál bez něj a on si řídí svojí ponorku sám. Občas vyšle S.O.S. :lol:
Jak píšu, nikdy více.

Tercila napsal(a):

henrietta: "Byla jsem ráno z těch jeho státnic tak nějak v šoku, ale teď si říkám, že tohle opravdu zatím není moje věc. Koneckonců ještě spolu stále nebydlíme ..."

Hmm, není to Tvoje věc, ale už to o něm něco vypovídá :(. Protože podobná věc se mu může pak přihodit v době vašeho manželství v zaměstnání, a to už Tvoje věc bude. Možná je i škoda, že spolu nebydlíte, poznala bys ho rychleji.
To jsem ale skeptik, co? :) :|

skeptik, ale máš určitě pravdu :godlike:

To muj muz me schopnosti uznaval a do niceho se mi nemichal. Asi jako henriettina maminka.  A byly veci, ktere spolehlive udelal. Jak kaskaderskym zpusobem jsem nehodnotila zas ja, hlavne, ze byly. A taky nemohu rict, ze by me byl postupem casu prekvapil, vedela jsem pomerne jasne, jaky je, uz od zacatku.

Vzhledem k tomu, že Henrieta ještě studuje (pokud tedy nestuduje univerzitu 3. věku), tak mi rychlost chápání přijde oprvdu obdivuhodná.
I to, jak se vyrovnává se ztrátou iluzí. Klobouk dolů. Spousta žen by se mohla učit. I když je pravda, že najít vyrovnanost a přijmout nové věci v době, kdy má žena 2 děti a ještě musí řešit nevěru manžela, je asi nepoměrně těžší.

Takže jedinou věc bych doporučil. Spolehlivou hormonální antikoncepci nebo dostatek kondomů. Aby se nahodou nenarodilo dítě v době, kdy Henrieta sice ví, že má nezodpovědného muže, ale ještě si to nevyzkoušela na spolužití ve společné domácnosti.

Jinak nechť si vytiskne inspirativní příspěvky a dá pod polštář a jednou za týden si je přečte.
Ostatní bych nechal na tom, jak bude svého přítele poznávat při společném soužití.
Ostatně i soužití na kolejích, kde jsou starosti (či starosti jeden o druhého) celkem minimální, je jen trénink.
A lidé spolu chodí a bydlí přeci i proto, aby se měli šanci více poznat a pak rozhodnout, zda-li spolu nadále být. To mi přijde naprosto legitimní. Není to tak, že by společným bydlením za oběma zapadla závora, kterou nelze otevřít a vztah ukončit. Naopak.

Takže mé doporučení (člověka, který je navýsost nespolehlivý, nikdy nikam nechodí včas, složenky platí ze zásady pozdě - kvůli cash-flow, nikoli z roztržitosti, nemíním poskytovat úvěr velkým společnostem za služby, které nebyly doposud provedeny... a vůbec hranice mé odpovědnosti je velmi posunuta) zní:
- zkusit společné bydlení
- nezařizovat za muže vše, nechat to na něm (když se to pos.ere, tak nevyčítat, jen informovat, jaký dopad to mělo na Henriettu)
- planě nevyhrožovat, ale přímo konat
- zvážit, zda-li poměr "nezodpovědnosti" je vůči ostatním navýsost skvělým vlastnostem vyvážený (pro Henriettu). Nezodpovědní lidé mají také právo na život. Je to nemoc, jako každá jiná. Tzn. že jsou za svoji nemoc odpovědni a musí si nést následky. A v rámci rovnováhy existují lidé, kterým tato nemoc prostě vyhovuje do jejich životní mozaiky. To je důvod, proč nejsme všichni stejní.
- pozorovat intenzivněji, zda-li projevy "nezodpovědnosti" jsou téměř bolestivé pro Henrietu anebo se s nimi dá lehce žít.
- komunikovat dospěleji (zkusi neco od Martinky)

a pak podat report po státnicích :-)

Ja mam zas dokonalou maminku a henriettovskeho tatinka. A proto, i kdyz bych byla schopna  a ochotna zarizovat mnohem vic, nedelam to - protoze znate to, jakmile se prorekne, ze neco zvladate, budete to mit na starosti uz nafurt. Takze neeee.
Taky me uvadi v uzas nektere veci. Treba jak nemozne a neefektivne si treba muz bali zavazadlo na dovolenou. Vezme do naruce nahodne dva kominky satstva ze skrine a zavre je do tasky. Tim je hotovo. Ponozky? Kartacek na zuby? Mapa? JIDLO? Naprosto mu to neprijde na mysl. Tak jidlo je spolecne, o to nemam ty nervy se nepostarat, ale vymachani se v chybe efekt neprinasi. Tak je 14 dni v jednech ponozkach, pere si je sam... nebo chodi bos. Nechapu to, ale resit je nad moje sily.
Na druhou stranu vymachani v chybe prinasi efekt az opacny - trpelive kazdy mesic JEDNOU zopakuju, at mi sdeli castku na domacnost a cislo sveho uctu a ja mu to poslu bezhotovostne (ano, MOHLA BYCH vybrat z bankomatu a svazek mu strcit do suplicku). Tak uz pul roku bydlim zadarmo...

Daniela S. napsal(a):

Ja mam zas dokonalou maminku a henriettovskeho tatinka. A proto, i kdyz bych byla schopna  a ochotna zarizovat mnohem vic, nedelam to - protoze znate to, jakmile se prorekne, ze neco zvladate, budete to mit na starosti uz nafurt. Takze neeee.
Taky me uvadi v uzas nektere veci. Treba jak nemozne a neefektivne si treba muz bali zavazadlo na dovolenou. Vezme do naruce nahodne dva kominky satstva ze skrine a zavre je do tasky. Tim je hotovo. Ponozky? Kartacek na zuby? Mapa? JIDLO? Naprosto mu to neprijde na mysl. Tak jidlo je spolecne, o to nemam ty nervy se nepostarat, ale vymachani se v chybe efekt neprinasi. Tak je 14 dni v jednech ponozkach, pere si je sam... nebo chodi bos. Nechapu to, ale resit je nad moje sily.
Na druhou stranu vymachani v chybe prinasi efekt az opacny - trpelive kazdy mesic JEDNOU zopakuju, at mi sdeli castku na domacnost a cislo sveho uctu a ja mu to poslu bezhotovostne (ano, MOHLA BYCH vybrat z bankomatu a svazek mu strcit do suplicku). Tak uz pul roku bydlim zadarmo...

To je super, ne? :lol:

Daniela,

ted by padla oblíbená otázka: co myslíš, že tě má tento vztah naučit? :-)
Vážně. Zajímalo by mě to. Já to často nedokážu rozpoznat sám (myslím tím různé situace a co mě mají naučit).

Eeee, me to ma neco naucit? Tak jsem nad tim nepremyslela. Jestli me to ma naucit prevzit peci o domaci finance, tak se to velmi nedari :cool: Mam pod kontrolou finance svoje. Zavazky k institucim plni muz radne a vcas, a ze si nerika o penize mne a nerozpocitava ponozky na dny jako ja, to je minoritni problem, myslim :P

Nicolasi, myslím, že nás všechno nemusí nutně něčemu učit. Můžeme si jen tak žít. :)

Mně to naučilo, jakým mužům se mám vyhnout, samostatnosti a vážit si toho, co mám teď.:)

A asi už nejsem tak urputná jako dřív  a vím, že všechno nevyřeším:D

Já bych řekl, že vztah je především o sebepoznávání, tedy já ve vztahu k nějakému protějšku poznávám sám sebe, tedy něco jako to oblíbeně a všude zmiňované zrcadlo. Tedy, ve vztahu se pořád učím. Vztah je tu pro tebe, aby ses něco naučila, něco si z toho vzala. Možná to zní hloupě, ale i ten nejnepovedenější vztah mi toho může hodně dát, ba možná o hodně víc, než ten povedenej :D

KALIK napsal(a):

Já bych řekl, že vztah je především o sebepoznávání, tedy já ve vztahu k nějakému protějšku poznávám sám sebe, tedy něco jako to oblíbeně a všude zmiňované zrcadlo. Tedy, ve vztahu se pořád učím. Vztah je tu pro tebe, aby ses něco naučila, něco si z toho vzala. Možná to zní hloupě, ale i ten nejnepovedenější vztah mi toho může hodně dát, ba možná o hodně víc, než ten povedenej :D

Kaliku, jsi chytřejší, tak zkus odpovědět Majkafě, že není nutné se pořád učit, ale i jen tak žít (alespon 5 krát za rok či 2 krát do měsíce).

Mně k tomu napadá jen malé terminologické upřesnění.
Je rozdíl, jestli něco existuje jako princip a jestli něco "musíme".

1. Je-li život a vztahy procesem sebepoznávání a neustálýmu "učením se". Tak vůbec nejde o nějaké musím se učit nebo naopak si jen tak žít. Prostě se v každém okamžiku svého bytí a prožívání učím něco o sobě a sbírám naučené pro okamžik další.

2. Proces je tedy daný. A muset či nemuset tam nehraje roli. Záleží jen na míře a intenzitě naší svobodné volby. Jestli chceme proces sebepoznávání a učení (se o sobě) realizovat vědomě. Či nevědomě (tzn. jen si tak žít a plynout). Bez nároku na to, jestli jedna či druhá varianta či jakákoli kombinace je správná či nesprávná.

Samozřejmě celé to předpokládá, že vůbec existuje proces neustálého učení.

Nicolasi, jde jen o tvé nepochopení, co jsem tím myslela. Ty ses zeptal dotyčné, co ji ten vztah naučil. Určitě nás vše něčemu učí. Ale pro mě není nutné mermomocí přemýšlet a slovy definovat, co přesně mě něco naučilo. To bych se z toho zbláznila. Naco? Když momentálně nevím, co mě to naučilo, tak proč si nad tím lámat hlavu. Časem to vědět budu. Nebo taky ne. Ale abych si za každou situaci nutně zkoumala a definovala slovy - co mě to naučilo? To fakty ne.
Snad jsem to už napsala dost srozumitelně.

Nico, přesvědčit majku už z principu nejde :D

Řekl bych, že "učení" se a "jen tak žití" jsou v našem životě neustále. Každou chvíli něco převládá a něco ustupuje, ale v zásadě jsou přítomny oba principy. Nevěnovat se učení mi zní, jako ignorovat realitu světa :) "Jen tak žití" mi připadá, že člověk skutečně nežije, tedy že ho to nijak neobohatí, nic mu to nedá. V tomto případě je život dle mého jalový, nemá účel :) Jestliže je nějaký bůh, tak i ten musel mít nějaký účel a hodil nás sem s nějakým úkolem. Každej si ten úkol musí najít sám. Ten, kdo ho nehledal, ho nemohl ani najít a proto si "jen tak žije" :D

Ne, nedá se to úplně obhájit, od toho to je víra :)

Noooo, když se jen tak večer procházím v parku, já si rozhodně v tu chvíli "jen tak" žiju. :D
A což teprve, když se miluju. :D

Zkušennost nám nezabrání udělat jednu chybu víckrát, pouze když ji konáme, jsme zase o něco smutnější.... ;)

Já ne. :D Když ji dělám, obvykle ani nepoznám, že ji zase dělám. :dumbom::D Ale smutná? To už ne. To už bylo. Svět je místo stvořené pro radost. ;)

majkafa napsal(a):

Noooo, když se jen tak večer procházím v parku, já si rozhodně v tu chvíli "jen tak" žiju. :D
A což teprve, když se miluju. :D

Když se miluješ, tak se učíš správně vrtět zadkem :lol:

Já bych řekla, že si tu všichni jen tak žijeme a každý se snaží o to, aby bylo to jeho žití co nejpříjemnější. A jak si tu tak žijeme, něco se i učíme. Bude to tak, dokud se tahle planeta bude točit a rotovat. ;)
Nikdo z nás vlastně neví, proč tu jsme. Můžeme se o tom jen dohadovat.
Těch, co nějak ovlivnili život na týhle planetě bylo pár. V porovnání s těmi miliardami, co se narodili, něco tu prožili a zemřeli...
A protože asi nic nevyzkoumám, ani neovlivním dějiny, budu si tu prostě žít a vychovávat děti, recyklovat, pracovat a koukat na stromy a vodu... třeba je to můj úkol. ;) Třeba je můj úkol vychovat děti, které dějiny lidstva ovlivní.
To se ovšem dostáváme na tenký led, kde se dá říct, že pokud někdo někoho zabije, mohl to být jeho úkol, protože ta osoba by mohla lidstvu třeba uškodit. :(
Nemám ráda tyhle polemiky.
Stačí mi, že si jen tak žiju. Nemusím bádat nad tím, proč.

javena napsal(a):

Já bych řekla, že si tu všichni jen tak žijeme a každý se snaží o to, aby bylo to jeho žití co nejpříjemnější. A jak si tu tak žijeme, něco se i učíme. Bude to tak, dokud se tahle planeta bude točit a rotovat. ;)
Nikdo z nás vlastně neví, proč tu jsme. Můžeme se o tom jen dohadovat.
Těch, co nějak ovlivnili život na týhle planetě bylo pár. V porovnání s těmi miliardami, co se narodili, něco tu prožili a zemřeli...
A protože asi nic nevyzkoumám, ani neovlivním dějiny, budu si tu prostě žít a vychovávat děti, recyklovat, pracovat a koukat na stromy a vodu... třeba je to můj úkol. ;) Třeba je můj úkol vychovat děti, které dějiny lidstva ovlivní.
To se ovšem dostáváme na tenký led, kde se dá říct, že pokud někdo někoho zabije, mohl to být jeho úkol, protože ta osoba by mohla lidstvu třeba uškodit. :(
Nemám ráda tyhle polemiky.
Stačí mi, že si jen tak žiju. Nemusím bádat nad tím, proč.

Mýlíš se, každý jak jsme tady někoho nebo něco ovlivňují, třebas to nevidíš :)

Zabíjet lidi určitě není ničí úkol. To je spíš zrada svého úkolu. Intuice ti napoví, co je správně a co dobré...

javena napsal(a):

Stačí mi, že si jen tak žiju. Nemusím bádat nad tím, proč.

Mně taky. :D

Kaliku... Napsala jsem svůj názor. Neberu ti tvůj. Můžu to vidět jinak.
Každý něco nebo někoho ovlivňuje, ale dějiny lidstva ovlivnilo jen pár lidí.
A prosím, neurčuj, kdo to vidí správně. Tvůj předpoklad, že se já mýlím může být mylný. :D
Může to být úplně jinak, než si myslíme... :)

henrietta napsal(a):

V ostatních ohledech je všechno ok, nikdy nelže, nepodvádí, je zábavný, chytrý, vymýšlí aktivity, umí spravovat věci (nevím proč mě to stále tak fascinuje:) ) a vůbec, myslela jsem na něj jako na životního partnera ale tahle jeho nezodpovědnost mě začíná děsit.

Taky jsem si představovala před 40ti lety, že budu proplouvat životem jako ženuška, která se stará jen o děti, apod. jenže život se ukázal jinak a tak jsem se musela postarat o všechno, když jsem nechtěla utírat takzvaně už rozlité mlíko, když se na něco zapomnělo. Na to si zvykneš, horší je mít doma nešiku, který ti neopraví ani kohoutek na vodu a je s ním nuda.:)

majkafa napsal(a):

Nicolasi, jde jen o tvé nepochopení, co jsem tím myslela. Ty ses zeptal dotyčné, co ji ten vztah naučil. Určitě nás vše něčemu učí. Ale pro mě není nutné mermomocí přemýšlet a slovy definovat, co přesně mě něco naučilo. To bych se z toho zbláznila. Naco? Když momentálně nevím, co mě to naučilo, tak proč si nad tím lámat hlavu. Časem to vědět budu. Nebo taky ne. Ale abych si za každou situaci nutně zkoumala a definovala slovy - co mě to naučilo? To fakty ne.
Snad jsem to už napsala dost srozumitelně.

Ja to mám tak, že ak na to neprídem, čo mi dalo/ma to naučilo, tak sa mi rovnaká, resp. podobná situácia zopakuje a bude opakovať, kým ju nerozkľúčujem. Potom som prirpavneá ísť ďalej, robiť ďalšie chyby a zbierať ďalšie skúsenosti. Čo mi, samozrejme, nebráni si popritom aj "len tak žiť".

Seli, trebárs aj keď sa len večer prechádzaš po parku, kľúčuješ, čo si sa na tej prechádzke naučila? Toto myslím svojím písaním, že nie je treba všetko kľúčovať a hľadať v tom, čo ma to naučilo.

Všekto určite nie, ale keď ukončím(alebo je ukončneý - nie mnou) nejakýu vzťah, určite rekapitulujem. A to je to, čo sa tu radí - pdoľa mňa. Vyhodnotiť to dobré aj zlé, dobré prevziať ďalej, zlé spracovať a zahodiť. A neopakovať. Keď som to nerobila, motala som sa dokola. Nejaký čas to bolo zábavné(ako kolotoč v lunaparku), potom už mi z toho bolo skôr na vracanie.

Já nerekapituluju hned, ale třeba až někdy, v nějaké další podobné situaci. To, že mi moje dva předchozí vztahy daly spoustu ponaučení jsem si uvědomuji ještě stále i roky po té. Rozhodně jsem si den, dva, ani měsíc, rok po rozchodu nesedla a nespočítala si plusy a mínusy všeho co mě potkalo. Ale v průběhu občas vidím "a hele, tohle už tady bylo" nebo "teda, tehdy jsem se zachovala jako blbka ale teď už to takhle hloupě neudělám".

Nemyslím si, že by bylo (pro mě) dobré, strávit život analyzováním toho co bylo, kde mi to co dalo a co mě to naučilo.

Pročetla jsem si všechny vaše rady a usoudila jsem, že můj přítel na tom se svou nezodpovědností není zdaleka nejhůř. Navíc v pondělí se dozvěděl, že nejde ke státnicím a dneska už je v práci a "něco dělá". Taky jsem vzpomínala na spoustu věcí, kdy zařizoval věci a byl "zodpovědný", jako zařizování pojištění před dovolenou apod, takže momentálně jsem se poučila i o sobě, že nemůžu všechno vidět jako nejhorší scénář (skeptici řeknou, že jsem si zase zpátky nasadila růžové brýle - možná a nakonec proč Pro Teď ne).

:supr:

henrietta napsal(a):

Já nerekapituluju hned, ale třeba až někdy, v nějaké další podobné situaci. To, že mi moje dva předchozí vztahy daly spoustu ponaučení jsem si uvědomuji ještě stále i roky po té. Rozhodně jsem si den, dva, ani měsíc, rok po rozchodu nesedla a nespočítala si plusy a mínusy všeho co mě potkalo. Ale v průběhu občas vidím "a hele, tohle už tady bylo" nebo "teda, tehdy jsem se zachovala jako blbka ale teď už to takhle hloupě neudělám".

Nemyslím si, že by bylo (pro mě) dobré, strávit život analyzováním toho co bylo, kde mi to co dalo a co mě to naučilo.

Pročetla jsem si všechny vaše rady a usoudila jsem, že můj přítel na tom se svou nezodpovědností není zdaleka nejhůř. Navíc v pondělí se dozvěděl, že nejde ke státnicím a dneska už je v práci a "něco dělá". Taky jsem vzpomínala na spoustu věcí, kdy zařizoval věci a byl "zodpovědný", jako zařizování pojištění před dovolenou apod, takže momentálně jsem se poučila i o sobě, že nemůžu všechno vidět jako nejhorší scénář (skeptici řeknou, že jsem si zase zpátky nasadila růžové brýle - možná a nakonec proč Pro Teď ne).

:supr:
Minimálně je radost číst souvětí a sledovat myšlenkový vývoj.
To mě jen tak napadlo v kontrastu a v souvislosti s paní Val, která měla kolovrátkovský dar opakovat jednu větu.

KALIK napsal(a):

Já bych řekl, že vztah je především o sebepoznávání, tedy já ve vztahu k nějakému protějšku poznávám sám sebe, tedy něco jako to oblíbeně a všude zmiňované zrcadlo. Tedy, ve vztahu se pořád učím. Vztah je tu pro tebe, aby ses něco naučila, něco si z toho vzala. Možná to zní hloupě, ale i ten nejnepovedenější vztah mi toho může hodně dát, ba možná o hodně víc, než ten povedenej :D

Pokud budeš vždycky přemýšlet jen o tom, co dal tobě, bude těch nepovedených přibývat

majkafa napsal(a):

Noooo, když se jen tak večer procházím v parku, já si rozhodně v tu chvíli "jen tak" žiju. :D
A což teprve, když se miluju. :D

Fááákt jo ????? Ty si neděláš na partnerově těle během milování značky, kde se mu dotek líbil a kde ne a kolik decibelů měly jeho vzdechy při různých polohách, aby ses propříště vyvarovala chyb ? :lol: :lol:

Tak to jsi nějaká divná :lol: ;)

Ja bych mela jeste jednu praktickou. I kdyz se mi zda, ze to hodne chces, rozmysli si, jestli je pro vas nacvik spolecneho bydleni v malem kolejnim pokoji to prave.
Muj muz i ja mame pomerne velkou potrebu soukromi,  ruznou potrebu spanku, poslouchame jinou hudbu, on je skrivan, ja spis suva, on se vetsinou ucil ve dne, ja radeji vecer a v noci a tak dale a dale....  za chvili bychom si lezli na nervy a vyslo by nam, ze spolu zit nemuzeme. :D Pritom uz od 2+kk nam to jde krasne.

Ja si zas i za cenu, ze me to tolik neobohati, radeji strihnu fungujici vztah. :)

Ale v podstate s Kalikem souhlasim.

elena007 napsal(a):

Ja bych mela jeste jednu praktickou. I kdyz se mi zda, ze to hodne chces, rozmysli si, jestli je pro vas nacvik spolecneho bydleni v malem kolejnim pokoji to prave.
Muj muz i ja mame pomerne velkou potrebu soukromi,  ruznou potrebu spanku, poslouchame jinou hudbu, on je skrivan, ja spis suva, on se vetsinou ucil ve dne, ja radeji vecer a v noci a tak dale a dale....  za chvili bychom si lezli na nervy a vyslo by nam, ze spolu zit nemuzeme. :D Pritom uz od 2+kk nam to jde krasne.

Vím, uvažovala jsem o tom, ale stejně bych to ráda zkusila. Ovšem teď to je mírně v nedohlednu, takže to nechám "osudu" jak to dopadne. Někdo jiný by zase mohl říct, když to nejde na kolejích, kde má člověk minimální starosti, jak to může jít jinde. Nebudu to hrotit, znovu si myslím, že obě dvě varianty, bydlení x nebydlení spolu, budou dobré :)

Jinak taky myslím, že takhle se schází každý rok tisíce studentů, kteří se ani neznají, na minimálním prostoru a musí se spolu naučit žít. Překvapivě další rok si pro soužití často vyberou znovu toho samého :)

henrietta napsal(a):

Ahoj babinetky, v poslední době se na mě nahrnulo pár věcí, díky kterým jsem si konečně připustila, že můj přítel je neuvěřitelně nezodpovědný...

Dobra rada nad zlato : Kopni ho do zadku a najdi si zodpovednejsiho ;) Hodne stesti pri hledani, pocitam tak do duchodu :supr:

Jinak taky myslím, že takhle se schází každý rok tisíce studentů, kteří se ani neznají, na minimálním prostoru a musí se spolu naučit žít. Překvapivě další rok si pro soužití často vyberou znovu toho samého :)

Boji se, ze by to eventualne mohlo byt jeste horsi. :D. Ale co, uvidis, mozna zrovna vy jste z tech, co by klidne prozili cely zivot v garsonce. :).

elena007 napsal(a):

Jinak taky myslím, že takhle se schází každý rok tisíce studentů, kteří se ani neznají, na minimálním prostoru a musí se spolu naučit žít. Překvapivě další rok si pro soužití často vyberou znovu toho samého :)

Boji se, ze by to eventualne mohlo byt jeste horsi. :D. Ale co, uvidis, mozna zrovna vy jste z tech, co by klidne prozili cely zivot v garsonce. :).

Tak o tom silně pochybuju už teď, to by asi opravdu nešlo, ale kdo ví :)