Dobrý den,
chtěla jsem se jen podělit o pár zkušeností ze vztahu. Nadáváte si se svým protějškem,když se pohádáte? Já přítelovi nenedávám,ale on mě jo. Například včera jsem byla největší debilka, kterou zná. To přehnal a uvažuji o tom,že z toho vztahu půjdu svojí cestou jinám.

Vždycky z malé prkotiny udělá hádku na 2 hodiny a strašně se rozčílí.

Záleží na okolnostech... většinou si nenadáváme, ale přiznám, že asi 2x mi to ujelo... prostě jsem byla v emocích... ale nemyslela jsem to tak a cítila jsem, že to bylo moc... Myslím že jsem se pak omluvila :-) Přítel proti mně snad neřekl křivého slova nikdy...

Jak spolu vycházíte jinak?

Lulu1983 napsal(a):

Vždycky z malé prkotiny udělá hádku na 2 hodiny a strašně se rozčílí.

Pro něj to třeba prkotina není, ale závažná věc... těžko říct, když nevím o co se jednalo.

pardon.:offtopic:

Žila som s cholerikom, síce sa snažil ovládať :/ , ale aj tak som dosť trpela. Už by som si nadávať nenechala, ani mierne.

No rozcházet se kvůli výbuchům v hádce... Nejdřív si vyzkoušej, zda-li v klidném rozhovoru je ochoten přistoupi na to, že ani v hádce k tobě nebude ztrácet úctu. To, co se tobě zdá jako prkotina, pro něj být nemusí. Zkus se s ním nejdříve naučit domluvit se. Teprve až by proběhlo několik marných pokusů a urážky by gradovaly, teprve pak bych viděla rozchod namístě.

Pokud mu ujíždí taková slova v běžné mluvě, při hádce těžko bude mluvit jako diplomat.

Jinak spolu vychází tak nějak v normě. O co se jednalo, řekla jsem mu jestli by už nemohl vypnout ten počítač. Seděl na něm od rána do večera a já už jsem chtěla jít spát. No a hned se to rozjelo,že mu diriguju co má dělat,že jsem jak meluzína.

Lulu1983 napsal(a):

Jinak spolu vychází tak nějak v normě. O co se jednalo, řekla jsem mu jestli by už nemohl vypnout ten počítač. Seděl na něm od rána do večera a já už jsem chtěla jít spát. No a hned se to rozjelo,že mu diriguju co má dělat,že jsem jak meluzína.

Hm... ale "meluzína" snad nadávka není, nebo jo?:co:

Martinka1 napsal(a):

Lulu1983 napsal(a):

Jinak spolu vychází tak nějak v normě. O co se jednalo, řekla jsem mu jestli by už nemohl vypnout ten počítač. Seděl na něm od rána do večera a já už jsem chtěla jít spát. No a hned se to rozjelo,že mu diriguju co má dělat,že jsem jak meluzína.

Hm... ale "meluzína" snad nadávka není, nebo jo?:co:

To mě pobavilo - já říkám občas "meluzíno" mojí dceři. 9ti letá kačaba, co nezavře pusu, má furt pravdu a když nemá, tak se nafoune. :lol: Hučí a hučí, no jako meluzína. Mě to ale přijde pěkný. To oslovení, ne ten permanentní hukot. :lol::lol:

No to nadávka není. Ale nejsem zvyklá na to,aby mi někdo říkal, že ho seru, že mě má dost, že jsem debilka, že to nezažil. Kvůli počítači, nevím co mu přeletělo přes nos,ale nenechám se takhle urážet a vorat sebou.

Lulu... bydlíte v garsonce? Tohle jsem taky řešila... počítače u postele, já vstávala brzo a přítel chodil pozdě spát...
Teď máme větší byt :lol:

A pak když ležíme,tak mi ještě řekl, ať si jako nemyslím,že se mi bude omlouvat on,že jsem ho k tomu vyprovokovala,že jsem si neměla začínat. Tak kde to jsme, to jako podle něj bych se měla bát cokoliv říkat,abych pána tvorstva náhodou nenaštvala a on se nerozčílil. To je teda rovnocenost mezi partnery. Já to nedokážu žít vedle někoho a ustupovat a raději mlčet a nechat si házet na hlavu hnůj.

Lulu1983 napsal(a):

No to nadávka není. Ale nejsem zvyklá na to,aby mi někdo říkal, že ho seru, že mě má dost, že jsem debilka, že to nezažil. Kvůli počítači, nevím co mu přeletělo přes nos,ale nenechám se takhle urážet a vorat sebou.

Lulu já vím přesně, co mu přeletělo přes nos... říkalas mu, co má dělat.
Co my se tohohle nařešili a nahádali... v tý garsonce... byla jsem hysterka, vstávala jsem v 6 hodin přítel do noci vysedával u počítače...

Prostě ho nech být... pokud to jde... ať si je na počítači jak dlouho chce... Jinak to bude brát jako omezování osobní svobody :lol:

Ale jinak Tě naprosto chápu!!! Prožívala jsem to samý... akorát bez Těch urážek... to si ke mně přítel nikdy nedovolil... ale jinak jsme to řešili, já jsem hysterčila... jemu se to nelíbilo...

Lulu1983 napsal(a):

A pak když ležíme,tak mi ještě řekl, ať si jako nemyslím,že se mi bude omlouvat on,že jsem ho k tomu vyprovokovala,že jsem si neměla začínat. Tak kde to jsme, to jako podle něj bych se měla bát cokoliv říkat,abych pána tvorstva náhodou nenaštvala a on se nerozčílil. To je teda rovnocenost mezi partnery. Já to nedokážu žít vedle někoho a ustupovat a raději mlčet a nechat si házet na hlavu hnůj.

Klid... když ho necháš na pokoji = nebudeš odtrhávat od počítače - nebude Ti nadávat.

Přesně tak já ráno vstávám a on nedokáže v té své hlavičce pochopit,že mě to hučení PC a světlo prostě ruší. Hned,že jsem stíhačka, že ho musím omezovat. Na to už jsem taky rezignovala. Neděle krásné počásko,ideální na výlet, procházku nebo tak něco, co myslíš ,že dělá zapne PC já jdu vařit, po obědě opět PC , pak jdeme na 10 minut ven, otrávený ksicht, pak třeba kamarádi a pak zase PC. Na to už nic neříkám, protože bych se musela zbláznit

No za mě - jsme svoji 16 let ...před tím 4 roky vztahu ... hádali jsme se už kolikrát a někdy i nahlas ..ale ani jednou jedinkrát vůči mě nepoužil jakýkoliv hrubý výraz nebo pojmenování ... maximálně při usmiřování už se smíchem jsme si řekli ..bože s Tebou je to tak těžký Ty mě někdy tááák s.e.r. š ... a já jemu a kdybys věděl jak ty mě ..ale to už bylo opravdu ve smíchu a v klidu ..
Já si neumím představit, že by na mě byl můj muž hrubej nebo já na něj... podle mě ani rozčilení neomlouvá ..přece jsme dospělí a i v hádce pořád existuje něco jako úcta k partnerovi.

Hm, Lulu, podle všeho , hledáš jen ujištění, že to není ten pravý. Rozejdi se. Vždyt už  to přece víš, tak proč pochybuješ...

vřele dopručuji mít doma 2 počítače. Máme je 1m od sebe, takže jsem vlastně spolu, nemusíme se případně střídat a tak máme i víc času na mimopočítačové aktivity :D ale možná jsem :offtopic: a PC tě samonou nebaví :rodna:

přesně tak, já jsem taky někdy dost vytočená a nenadávám mu a hlavně ho neurážím. To on umí výborně, začne s mým zaměstnáním, že tam nic nedělám, že on chudinka dře a pak, že mu vyčítám,že je pořád unavený a že leží (když neleží tak je na PC, popřípadě film v TV), pak to začne, že jsem nesnesitelná furie, hysterka (podotýkám,že při hádkách zásadně neřvu, řeším vše v klidu -bohužel v jeho očích ne), pak začne opakovat sloveslo NESER MĚ než se zbalím a nebudu tady, to mě dojde trpělivost a řeknu mu, ať jde a otočíme se k sobě zády a jdem spát. druhý den mi zavolá do práce (já třeba čekám, že řekne sorry přehnal jsem to s tím urážením), ne on mi řekne, co si má dát k jídlu. No opravdu na zbláznění

Lulu1983 napsal(a):

Přesně tak já ráno vstávám a on nedokáže v té své hlavičce pochopit,že mě to hučení PC a světlo prostě ruší. Hned,že jsem stíhačka, že ho musím omezovat. Na to už jsem taky rezignovala. Neděle krásné počásko,ideální na výlet, procházku nebo tak něco, co myslíš ,že dělá zapne PC já jdu vařit, po obědě opět PC , pak jdeme na 10 minut ven, otrávený ksicht, pak třeba kamarádi a pak zase PC. Na to už nic neříkám, protože bych se musela zbláznit

V neděli - jdi na ten výlet sama, když nechce...

Jinak s tím počítačem Ti neporadím.

Jeden z mých bývalých přítelů... bydlela jsem u něj cca 1/2 roku v podnájmu - s dalšíma lidma, měli jsme pouze 1 pokoj. A byla jsem tak "hustá" že on opravdu ten počítač 1/2 roku skoro nezapnul... bohužel. Protože pak jsem jela na týden - sama - na dovču, on u počítače proseděl celý ten týden (kromě práce) a pak se se mnou rozešel.
Takže si můžeš vybrat :(

V souč. vztahu jsem počítače těžko prodýchávala... A to ještě, jsme měli server - který musel běžet 24 hodin... v garsonce... hučel pořád - a hodně - byl starý a prostě byl dost nahlas slyšet... u toho jsem taky nemohla spát... Naštěstí se jednou rozbil... a bylo potřeba koupit nový - tichý :-)

Dodneška u nás počítače běží 24 hod. denně, kvůli serveru... naštěstí je teď v jiném pokoji.

Ale i v tý garsonce, jsem to ty cca 2 roky prostě s těma počítačema musela přežít... nebo mít doma podpantofláka... kterej mě bude na slovo poslouchat...

To víš, že ještě dneska chodím za přítelem, jestli už jde spát... ale vzhledem k tomu že máme samostatnou ložnici... můžu jít spát sama, a neruší mě to...

Takže řešení - kombinace dvojího:
- budeš se to snažit psychicky zvládnout
- přestěhujete se do většího bytu

Vůbec nepočítej s tím, že vztah bude fungovat tak, že on kvůli Tobě bude chodit spát dřív a vypínat počítač dřív... určitě ne dobrovolně. A pokud ano, tak můžeš čekat to co já... až budeš sama na dovče... dojde mu, že BEZ TEBE MU BYLO LÍP a rozejde se s Tebou. Vlastní zkušenost.

... nedávno šel spát přítel v půl šesté ráno... (ne kvůli počítači teda)...

pencila napsal(a):

vřele dopručuji mít doma 2 počítače. Máme je 1m od sebe, takže jsem vlastně spolu, nemusíme se případně střídat a tak máme i víc času na mimopočítačové aktivity :D

Jenom dva? :co: :lol:

Ale k čemu teda spolu jsme, když trávíme volný čas každý zvlášt nebo v jiné místnosti.

Lulu1983 napsal(a):

Ale k čemu teda spolu jsme, když trávíme volný čas každý zvlášt nebo v jiné místnosti.

Takže nemáte garsonku??? :co: V tom případě by počítač neměl být problém...

Jste spolu protože chcete ne? :-) A máte se rádi.

Hele tohle je na dýl... něco si zařídím a ještě napíšu :-)

Martinko na výlety jezdím sama s kamarádkama, protože on si vždy najde výmluvu proč se mu nechce. Ale já chci taky něco podnikat s partnerem, né jen s kámoškama. To se můžu dát rovnou na lesbičku (sakra to není špatnej nápad)

Ne v garsonce nebydlíme, ale v jiný místnosti není volno, takže musí být v ložnici

že jsem ho k tomu vyprovokovala ...............................ne hrubé slovo, ale tenhle výrok by byl jeho poslední
řeknu mu, ať jde a otočíme se k sobě zády a jdem spát...................... jak spát, když měl jít ?

Ale tak pokud pán na počítači nepracuje a nevydělává na chleba, ale pouze se baví  ...tak at se na mě nikdo nezlobí je bezohledný , když ví, že partnerka vstává ráno do práce a potřebuje se vyspat , aby to nevypnul ..a ještě pak nadává a to docela nevybíravě a obviňuje ...

další problém jeho kamarádi.Když něco potřebuju nevím třeba přidržet záclonu, když jí věším nebo takové drobnosti, tak to je keců ,ale jakmile zavolá kámoš,že chce něco pomoct,tak se může přetrhnout a letí a ještě je milej, usměvavej a zábavnej

Lulu1983 napsal(a):

Martinko na výlety jezdím sama s kamarádkama, protože on si vždy najde výmluvu proč se mu nechce. Ale já chci taky něco podnikat s partnerem, né jen s kámoškama. To se můžu dát rovnou na lesbičku (sakra to není špatnej nápad)

Ty Lulu ... hele a stojí Ti ten pán za to ?? Jako volnej čas tráví sám - na PC ... nevyspíš se do práce , a když po něm chceš aby bylo něco jinak než chce on ..tak nadává ? Hele proč s ním seš ? Jako takhle Ti to vyhovuje ?

No to taky nechápu, řekne,že se tady na to vysere a půjde a pak jde spát. To on jen tak vyhrožuje a myslí si asi, že mě tím zacpe hubu a zarazí a já ,že se leknu a budu naivní, pitomá nanynka,která je v koutě a ani necekne. To mě ani nehne, takhle se nikdy chovat nebudu. Ale on je toho názoru, to mi včera řekl, že je na mě hnusnej proto, abych si uvědomila, jak se mám chovat a nezatěžovat ho trapnýma otázkama a že to je pro mě jako ponaučení, že se zamyslím nad tím a že změním k němu postoj. Já nejsem přeci jeho dítě, aby se to takhle řešilo. Že zařve a já budu poslouchat

a ještě pak ta věta, abych zapomněla na to, že on se bude omlouvat mě. Že si za to můžu sama.

Lulu1983 napsal(a):

No to taky nechápu, řekne,že se tady na to vysere a půjde a pak jde spát. To on jen tak vyhrožuje a myslí si asi, že mě tím zacpe hubu a zarazí a já ,že se leknu a budu naivní, pitomá nanynka,která je v koutě a ani necekne. To mě ani nehne, takhle se nikdy chovat nebudu. Ale on je toho názoru, to mi včera řekl, že je na mě hnusnej proto, abych si uvědomila, jak se mám chovat a nezatěžovat ho trapnýma otázkama a že to je pro mě jako ponaučení, že se zamyslím nad tím a že změním k němu postoj. Já nejsem přeci jeho dítě, aby se to takhle řešilo. Že zařve a já budu poslouchat

Dobře, to je hezký, že tohle víš ..otázka je, co s tím hodláš dělat ?

Lulu1983 napsal(a):

Ale k čemu teda spolu jsme, když trávíme volný čas každý zvlášt nebo v jiné místnosti.

Takže pes je zakopaný tady...

Lulu1983 napsal(a):

a ještě pak ta věta, abych zapomněla na to, že on se bude omlouvat mě. Že si za to můžu sama.

Hm tady mi už chybí jenom facka ..a je to celý :usch:

Jedna z chyb je, že počítač máte v ložnici. V ložnici nemá co dělat. Pokud nebydlíte v garsonce... tak počítač není tak velkej, aby nemohl být - třeba i v kuchyni. Aby Tě nerušil.

Ale vidím, že jenom o počítači to není...

Lulu - vy spolu moc neumíte KOMUNIKOVAT, co?

Amriana napsal(a):

Lulu1983 napsal(a):

a ještě pak ta věta, abych zapomněla na to, že on se bude omlouvat mě. Že si za to můžu sama.

Hm tady mi už chybí jenom facka ..a je to celý :usch:

skôr si myslím, že už bola

Martinka1 napsal(a):

Jedna z chyb je, že počítač máte v ložnici. V ložnici nemá co dělat. Pokud nebydlíte v garsonce... tak počítač není tak velkej, aby nemohl být - třeba i v kuchyni. Aby Tě nerušil.

Ale vidím, že jenom o počítači to není...

Promiň, ale to, kde je zrovna počítač, absolutně nesouvisí s jeho chováním. Momentálně je sice počítač spouštěčem hádek, ale forma hádky a způsob jeho chování, to je ten problém. Kdyby to nebyl počítač, bude to něco jiného. Pán je prostě ho-v-ado a podle toho by s ním mělo být naloženo

Amrianko facka -já jemu nebo on mě?

Lulu1983 napsal(a):

Amrianko facka -já jemu nebo on mě?

Lulu podle mě je přes čáru oboje ... to je jedno .

Ten počítač snáším už dýl a že si jako dovolím po 14 dnech, kdy jsem držela hubu něco říct,tak to zas nění tak špatný na to,aby ztropil scénu. Není schopnej si totiž udělat přípojku do jiné místnosti,tak je pořád v ložnici, proč by se taky snažil, jeho to ve spánku neruší. Jo a komunikovat on nebude a nic řešit taky ne, protože on prej žádný problém nemá a pak když se naštve,tak to z něj lítá,že se nestačím divit. Příklad jako to se zasmějete. Včera jsem přišla z práce, on je ted 3 dny doma, něco se jim rozbilo v práci, no a já jsem přišla  a ptám se ho, jé ty máš nějaký hezký vlasy , si byl u holiče jo? Ne , nebyl jen jsem si je jinak učesal, dobrý dál  už nic. No a večer v té hádce mi říká, no seš fakt jak stíhačka, přijdeš z práce a hned vyzvídáš ,kde jsem byl a svedeš to na vlasy, dobrý den, on je totiž i jasnovidec a vidí mi do hlavy. Prostě nevím, asi má trošku nějaké představy,že je středem mého světa a že nemám nic jiného na starosti,že pátrat po tom co celý den dělám, podotýkám, je mi to jedno,kde byl to je jeho věc. Ale podle něj jsem tímhle gestem (vlasy, účes) chtěla docílit toho,aby mi řekl,že byl doma. Hahahahahaaha to jsem se musela začít smát ( raději ale v jiné místnosti,aby si to chudák nepřebral zase jinak)

No facky u nás ještě nepadly, ale co není může být (třeba se neudržím a přístě místo té komunikace, jak on nesnáší mu jednu vmetu a zavřu za ním dveře)

Lulu1983 napsal(a):

Ten počítač snáším už dýl a že si jako dovolím po 14 dnech, kdy jsem držela hubu něco říct,tak to zas nění tak špatný na to,aby ztropil scénu. Není schopnej si totiž udělat přípojku do jiné místnosti,tak je pořád v ložnici, proč by se taky snažil, jeho to ve spánku neruší. Jo a komunikovat on nebude a nic řešit taky ne, protože on prej žádný problém nemá a pak když se naštve,tak to z něj lítá,že se nestačím divit. Příklad jako to se zasmějete. Včera jsem přišla z práce, on je ted 3 dny doma, něco se jim rozbilo v práci, no a já jsem přišla  a ptám se ho, jé ty máš nějaký hezký vlasy , si byl u holiče jo? Ne , nebyl jen jsem si je jinak učesal, dobrý dál  už nic. No a večer v té hádce mi říká, no seš fakt jak stíhačka, přijdeš z práce a hned vyzvídáš ,kde jsem byl a svedeš to na vlasy, dobrý den, on je totiž i jasnovidec a vidí mi do hlavy. Prostě nevím, asi má trošku nějaké představy,že je středem mého světa a že nemám nic jiného na starosti,že pátrat po tom co celý den dělám, podotýkám, je mi to jedno,kde byl to je jeho věc. Ale podle něj jsem tímhle gestem (vlasy, účes) chtěla docílit toho,aby mi řekl,že byl doma. Hahahahahaaha to jsem se musela začít smát ( raději ale v jiné místnosti,aby si to chudák nepřebral zase jinak)

Jaký má přítel vztah s mámou?
Mám pocit, že si ji do Tebe projektuje... Ty řekneš něco nevinného (vlasy) a on v tom vidí svoji maminku, jak ho třeba buzerovala... pouze možnost :-)

Čí je byt, ve kterém bydlíte? Nechceš uvažovat o odstěhování (sebe)/vystěhování (jeho)?

No s mamkou vztah? žádný pohádal se asi před 4 lety s tátou a nevlastní mámou a nebaví se s nimi. Dětství neměl taky moc hezký a podle mě z toho pramení ty jeho výbuchy. Byt je můj. A odstěhování už tady jednou bylo. Rozešli jsme se a po půl roce se k sobě vrátili. Občas toho lituju.

lže jsme se k sobě vrátili a o to víc teď budu zvažovat ten rozchod, protože po druhé bych se k němu už nevrátila.

Lulu1983 napsal(a):

No s mamkou vztah? žádný pohádal se asi před 4 lety s tátou a nevlastní mámou a nebaví se s nimi. Dětství neměl taky moc hezký a podle mě z toho pramení ty jeho výbuchy. Byt je můj. A odstěhování už tady jednou bylo. Rozešli jsme se a po půl roce se k sobě vrátili. Občas toho lituju.

Hm... tak jsme doma... nic si z toho nedělej, že je na Tebe takový - není to mířeno na Tebe, ale na rodiče.

Což neznamená, že by sis to měla nechat líbit!!!

Zvlášť, když byt je Tvůj...

Přítele nepředěláš, ale pokud si uvědomuješ, že takhle už dál ne... tak Ti asi jiná možnost než vystěhovat ho nepomůže...

A co jeho vlastní máma? Už nežije?

... Ty spíš přemýšlej o tom, čím Tě tenhle chlap přitahoval... protože sis ho vybrala... možná už ses změnila a přišla na to, co nechceš... tak to můžeš ukončit...

Když nejsou hádky tak je to mezi námi super,ale on prostě pak zase začne mít své dny a já to překousávám týden a pak už to nejde. KDyž vidím jak má pořád jen zájem o jiné věci než o mě a o to podělit se se mnou o nějaký příjemný zážitek (kino, výlet, večeře nebo tak něco). Ne prostě ne to bude mít raději tisíc výmluv (málo peněz, unavený z práce)

Kdybys měla napsat 1 konkrétní věc, která Ti na něm nejvíc vadí... která by to byla?

Vlastní máma odešla od nich a vzala si jednoho syna a druhý syn (ten můj přítel) zůstal s otcem, který asi celý dětství jen chlastal. Neumí se asi chovat k ženám, neví co je slušnost, prostě mu to asi nikdo nikdy neukázal,když měl tátu hulváta, který prej jen řval a nadával mu

tak ta věc by byla asi: KOMUNIKACE s ním.
A čím mě přitahoval , no je milej, hodnej ,ale nesmí se mu nic říct, hned si to přebere na sebe a úplně jinak než jsem to třeba myslela a je oheň na střeše

bléééé :usch: tohle mi připomíná mého bývalého...na tohle je jen jedna rada: pryč od něj a co nejdříve. Ale mně samotný to trvalo dva roky, než jsem k tomuhla prozření došla :dumbom: :rolleyes: Nemá to smysl. On se nezmění, jeho nepředěláš. Nečekej žádné zázraky a příjemné změny v jeho chování. Ty musíš změnit svůj přístup k němu. Asi ho máš ráda, vkládala jsi do vaší "druhé šance" hodně nadějí a očekávání, ale tohle mi přijde hodně špatný :skurt:

Lulu1983 napsal(a):

Vlastní máma odešla od nich a vzala si jednoho syna a druhý syn (ten můj přítel) zůstal s otcem, který asi celý dětství jen chlastal. Neumí se asi chovat k ženám, neví co je slušnost, prostě mu to asi nikdo nikdy neukázal,když měl tátu hulváta, který prej jen řval a nadával mu

A ta vlastní máma žije? Přece když se rozvede, tak její dítě je pořád jejím dítětem... takže se spolu vůbec nestýkají?

Jo jo... kámen úrazu bude zakopaný nejen ve vztahu k mamince, ale i ve vztahu k tátovi...

Kluk se učí od otce, jak se chovat k ženám... když měl špatný vzor... tak se to špatně naučil...

Hele nechci být špatným prorokem... ale pokud s tím on sám nebude chtít něco dělat... skončí pravděpodobně jako jeho otec...

No to jo. Máma se k němu nehlásila a ani se nevýdali. Právě jeho chování nezměním, to už vím, ale trošku by ho mohl sám koordinovat. Sám chtít,aby to nebylo jako u nich doma. Sám to říkal, že by nikdy takhle nechtěl jednat jako jeho otec. Má i odpor k alkoholu, jako dá si ho občas,ale jen zřídka.

Já jsem mu to včera jasně řekla, že to přehnal a že takhle se ke mě chovat nebude. On na to nedokázal ani nic říct. To je ta jeho komunikace. Mlč nic neříkej ono se to samo asi vyřeší. No je jak natvrdlej. A jestli si myslí,že já se s ním o tom dneska budu znovu bavit to ne, prostě jsem mu to řekla už včera a tím to haslo. nebudu pořád dokola jen žadonit o vysvětlení, proč to říkal a o to ,abych na tom vztahu pracovala jen já, aby byl lepší. Ať si to uvědomí hoch sám. Nebo co byste mu řekli vy, po tom včerejším výstupu? Nebaví mě tichá domácnost,takže na to nejsem, abych dneska přišla domů a dělala uraženou.

Kvůli tomu jsme se rozešli tenkrát, kvůli komunikaci a věčným hádkách a je to tu znovu a znovu to jeho neomalené chování. Vydržel to nedělat zhruba 4 měsíce (tleskám)

mě předhazuje, že jsem já furt stejná, že mám hroznou povahu přitom jsme se k sobě vrátili, aniž by jeden z nás pronesl větu změn se jinak tě nechci. Šli jsme k sobě i se svýma špatnýma vlastnostma, ale on to říká schválně, protože ví,že tím mě vytočí

jo jasně lidi se nemění,ale můžou se trochu krotit ve svém chování (já to dělám,ale stejně bez výsledku on to nevydí) a stejně vždycky ze všech sporů vyjdu jako já ta špatná, co by se měla omluvit a držet hubu a krok

Lulu1983 napsal(a):

mě předhazuje, že jsem já furt stejná, že mám hroznou povahu přitom jsme se k sobě vrátili, aniž by jeden z nás pronesl větu změn se jinak tě nechci. Šli jsme k sobě i se svýma špatnýma vlastnostma, ale on to říká schválně, protože ví,že tím mě vytočí

No ale Ty bys taky ráda, aby se změnil, ne?
Jinak se přidávám k Sandře. Je to jen otázka času. S chorobným prudičem se moc dlouho vydržet nedá.

Jeste porad se hovori o nadavkach?
Teda ja na to zvykla z domova nejsem, rodice si NIKDY (prede mnou) nerekli krive slovo a NIKDY na sebe (prede mnou) nezvysili hlas, natoz aby kriceli. Zaroven se NIKDY doma nepouzivala slova hrubsi nez sakra nebo nech toho. To je vyznamny faktor. Nedokazu se citit v pohode v prostredi, kde se lidi castuji nadavkami nebo po sobe krici, i kdyz "to tak nemysli" a za pet minut o tom nevi. Ja o tom vim uz naporad. S chlapem, ktery se navzajem se svym otcem kazdodenne posilali do pr..., jsem nevydrzela. I kdyz se mi oba omlouvali, vedeli, jak se tim trapim, je to navzajem netrapilo.
S tim kricenim - v klidne chvili jsem to muzi vysvetlila, ze na krik nejsem zvedava, ani kdyz jsou emoce vzbourene a za chvili by se mi omluvil, neb to "tak prece nemyslel". Proste na me ani prede mnou se kricet nebude, kdyz ma pnuti, at si jde ven. Opravdu to dodrzuje a ja se snazim si nebrat osobne, kdyz z okna vidim, jak na zahrade mlati zeleznou traverzou do zeme. Stejne se vzdycky citim spatne, i kdyz to vubec neni kvuli mne. Proste nejsem na takove situace zvykla, davam si to za vinu, traumatizuje me to, bojim se.
Kazdopadne nic horsiho nez "ty trdlo" jsme na sebe nepouzili.

Lulu,
mě by zajímalo, jak reaguješ Ty, na ty jeho urážky.

Mě kdyby někdo toto řekl(že jsem debilka, že ho seru, a že se nehodlá omlouvat, protože si za to můžu sama) , to bych neskousla. Minimálně bych trvala na omluvě, a dala bych vědět, že pokud mi takto ještě jednou řekne, tak s ním končím.
Ale toto je postoj můj, u nás se nikdy takto nemluvilo, a použít proti někomu "jsi debil (debilka)" jsem si nikdy nedovolila, pro mě to je těžká urážka.
Ale znám rodiny, kde si vynadají do debilů apod, řvou na sebe, ale za deset minut už o tom neví, a zas jsou zlatíčka a miláčkové. Chci říct, v některých rodinách je to normální komunikace. Ale u mě ne.

Lulu1983 napsal(a):

No to taky nechápu, řekne,že se tady na to vysere a půjde a pak jde spát. To on jen tak vyhrožuje a myslí si asi, že mě tím zacpe hubu a zarazí a já ,že se leknu a budu naivní, pitomá nanynka,která je v koutě a ani necekne. To mě ani nehne, takhle se nikdy chovat nebudu. Ale on je toho názoru, to mi včera řekl, že je na mě hnusnej proto, abych si uvědomila, jak se mám chovat a nezatěžovat ho trapnýma otázkama a že to je pro mě jako ponaučení, že se zamyslím nad tím a že změním k němu postoj. Já nejsem přeci jeho dítě, aby se to takhle řešilo. Že zařve a já budu poslouchat

Tak na tohle bych zareagovala - ano, máš pravdu. Měním postoj. S takovým člověkem, jako jsi ty, už dál nebudu.
Sbal si a odstěhuj se.

Blossom napsal(a):

Lulu1983 napsal(a):

No to taky nechápu, řekne,že se tady na to vysere a půjde a pak jde spát. To on jen tak vyhrožuje a myslí si asi, že mě tím zacpe hubu a zarazí a já ,že se leknu a budu naivní, pitomá nanynka,která je v koutě a ani necekne. To mě ani nehne, takhle se nikdy chovat nebudu. Ale on je toho názoru, to mi včera řekl, že je na mě hnusnej proto, abych si uvědomila, jak se mám chovat a nezatěžovat ho trapnýma otázkama a že to je pro mě jako ponaučení, že se zamyslím nad tím a že změním k němu postoj. Já nejsem přeci jeho dítě, aby se to takhle řešilo. Že zařve a já budu poslouchat

Tak na tohle bych zareagovala - ano, máš pravdu. Měním postoj. S takovým člověkem, jako jsi ty, už dál nebudu.
Sbal si a odstěhuj se.

Lulu1983 napsal(a):

Já nejsem přeci jeho dítě, aby se to takhle řešilo. Že zařve a já budu poslouchat

No ale některý lidi se takhle ke svým partnerkám (a partnerům) chovají. Jsou tak prostě naprogramovaní, z dětství, z předchozích zkušeností... Tohle uspořádání ti nevyhovuje. Ty nechceš, aby tě předělával, on nechce, abys ty předělávala jeho. Mně z toho vychází jediný možný řešení :/

Kubula napsal(a):

Lulu1983 napsal(a):

Já nejsem přeci jeho dítě, aby se to takhle řešilo. Že zařve a já budu poslouchat

No ale některý lidi se takhle ke svým partnerkám (a partnerům) chovají. Jsou tak prostě naprogramovaní, z dětství, z předchozích zkušeností... Tohle uspořádání ti nevyhovuje. Ty nechceš, aby tě předělával, on nechce, abys ty předělávala jeho. Mně z toho vychází jediný možný řešení :/

... dvě: jeden druhého přijme takového, jaký je... a budou spolu v pohodě žít dál
... jeden druhého bude chtít předělat - pak se zákonitě musí rozejít, protože tohle nefunguje

Martinka1 napsal(a):

Mám pocit, že si ji do Tebe projektuje...

Jen technická - projektujou se baráky, lidi si do ostatních své matky projikují. Omlouvám se, profesionální deformace :kapitulation:

Martinka1 napsal(a):

Kubula napsal(a):

Lulu1983 napsal(a):

Já nejsem přeci jeho dítě, aby se to takhle řešilo. Že zařve a já budu poslouchat

No ale některý lidi se takhle ke svým partnerkám (a partnerům) chovají. Jsou tak prostě naprogramovaní, z dětství, z předchozích zkušeností... Tohle uspořádání ti nevyhovuje. Ty nechceš, aby tě předělával, on nechce, abys ty předělávala jeho. Mně z toho vychází jediný možný řešení :/

... dvě: jeden druhého přijme takového, jaký je... a budou spolu v pohodě žít dál
... jeden druhého bude chtít předělat - pak se zákonitě musí rozejít, protože tohle nefunguje

Pro mě furt jedna ;)  Možnost, že přijmu člověka, kterej na mě řve debilko, je mu jedno, že se nevyspím, a nezvedne zadek od kompu s výjimkou situace, že něco potřebuje kámoš, pro mě jaksik neexistuje :gloria:

Kubula napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Mám pocit, že si ji do Tebe projektuje...

Jen technická - projektujou se baráky, lidi si do ostatních své matky projikují. Omlouvám se, profesionální deformace :kapitulation:

Fuj, to aj v slovenčine máme toto sprosté slovo? :usch: To je nejaký newspeak.

Pro co? To se mi ňák nezdá.
Šmarjá, ono to existuje. Dokonce i u Junga, jak o něm momentálně diskutujeme na duchovní.

Martinka1 napsal(a):

A ta vlastní máma žije? Přece když se rozvede, tak její dítě je pořád jejím dítětem... takže se spolu vůbec nestýkají?

Jo jo... kámen úrazu bude zakopaný nejen ve vztahu k mamince, ale i ve vztahu k tátovi...

Kluk se učí od otce, jak se chovat k ženám... když měl špatný vzor... tak se to špatně naučil...

Hele nechci být špatným prorokem... ale pokud s tím on sám nebude chtít něco dělat... skončí pravděpodobně jako jeho otec...

:godlike::)
Martinka má recht, jaké vzorce chování se naučil jako dítě, takové bude používat dospělý. Lidé se sice mění, ale ne tak razantně ze dne na den a hlavně je to možné jen za jedné zásadní podmínky - MUSÍ BÝT SCHOPEN SI TO PŘIZNAT A MUSÍ CHTÍT TO ZMĚNIT.

Lulu1983 napsal(a):

Já jsem mu to včera jasně řekla, že to přehnal a že takhle se ke mě chovat nebude. On na to nedokázal ani nic říct. To je ta jeho komunikace. Mlč nic neříkej ono se to samo asi vyřeší. No je jak natvrdlej. A jestli si myslí,že já se s ním o tom dneska budu znovu bavit to ne, prostě jsem mu to řekla už včera a tím to haslo. nebudu pořád dokola jen žadonit o vysvětlení, proč to říkal a o to ,abych na tom vztahu pracovala jen já, aby byl lepší. Ať si to uvědomí hoch sám. Nebo co byste mu řekli vy, po tom včerejším výstupu? Nebaví mě tichá domácnost,takže na to nejsem, abych dneska přišla domů a dělala uraženou.

Já bych mu řekla, že ještě jednou se ke mně bude tak chovat, okamžitě pojede, o kdyby to mělo být třeba o půlnoci.
A taky, že v mém bytě určuji pravidla já, takže, počítač poběží jen do té doby, dokud mě nebude rušit.

Lulu1983 napsal(a):

tak ta věc by byla asi: KOMUNIKACE s ním.
A čím mě přitahoval , no je milej, hodnej ,ale nesmí se mu nic říct, hned si to přebere na sebe a úplně jinak než jsem to třeba myslela a je oheň na střeše

jak může být milej ,hodnej,když se mu nesmí nic říct!!!
Vyprdni se na něj.přeci nebudeš s chlapem ,který si tě neváží,,

Děkuji všem za názory, no včera jsem se s ním vůbec nebavila, nějak to nešlo. Něco ve mě bylo fakt uražený. A finále večera bylo to, když si odešel povídat s kamarádem v 11 večer před barák a přišel v půl 1,ani se nenamáhal mi říct, že jde ven, prostě nic, nechal odemčeno a rozsvíceno, nevím asi je to fakt sobec

Lulu, měla jsem podobného přítele. Byla jsem s ním rok a půl než jsem pochopila, že se opravdu nezmění. Nebylo mu zatěžko mě posílat do pr*ele, říct že jsem kráva, atd. Ze srandy uměl hezky rýpnout, ale když si někdo udělal srandu z něj, hned se urazil. Dokázal dělat scény kvůli zeslabeného topení (prý jsem děsný sobec, když ho zeslabím). No bylo toho docela dost.
Poslední kapka byla, když se jeden večer připil a mi nadal do pi*í, vopicí a krav. Tím u mě skončil. A jeho omluva ve stylu "jsem tě nepraštil, tak co z toho děláš...tak si to napiš do deníčku křivd", byla fakt brutální. Děkuji, ale nikdy více.

Holka, dej nohy na ramena a utíkej.

Kubula napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Kubula napsal(a):

No ale některý lidi se takhle ke svým partnerkám (a partnerům) chovají. Jsou tak prostě naprogramovaní, z dětství, z předchozích zkušeností... Tohle uspořádání ti nevyhovuje. Ty nechceš, aby tě předělával, on nechce, abys ty předělávala jeho. Mně z toho vychází jediný možný řešení :/

... dvě: jeden druhého přijme takového, jaký je... a budou spolu v pohodě žít dál
... jeden druhého bude chtít předělat - pak se zákonitě musí rozejít, protože tohle nefunguje

Pro mě furt jedna ;)  Možnost, že přijmu člověka, kterej na mě řve debilko, je mu jedno, že se nevyspím, a nezvedne zadek od kompu s výjimkou situace, že něco potřebuje kámoš, pro mě jaksik neexistuje :gloria:

Kubulo :godlike: :supr: , předběhla jsi mě, napsalas to i za mě.
Martinko, trochu tě nechápu - ty bys "přijmula takového jaký je" tohoto chlapa, co by ti nadával do debilek a choval se k tobě celkově hnusně? Já vím, psala jsi asi obecně, ale tady se mluví o tomto konkrétním případě.

Lulu, bohužel, myslím, že člověk, který má toto chování v sobě zakódované, se nezmění. Jedině k horšímu. Nakonec - píšeš, že se po rozchodu 4 měsíce krotil, ale už to tu máš zase.... a navíc, on se zjevně měnit nechce, "za všechno můžeš ty"....tedy nevím, já bych z takového vztahu vycouvala honem rychle dokud je čas...

Mashanko, zmiňuješ se, že je to byt Lulu, tedy pravidla určuje ona. S tím souhlasím částečně - ale nemyslalas to tak, že kdyby ten byt byl jeho, má on právo na ni řvát nadávky..? Já myslím, že v partnerském vztahu nemá nikdo právo chovat se hnusně, ať už byt je můj, jeho nebo náš.

Kuřátko to je děsný, když to takhle slyším. Jako nikdy mi nenadával ,tak nevím co to do něj vjelo. A já naivní myslela,že přijdu včera z práce a řekne třeba promin, přehnal jsem to. No samozřejmě nic nebylo vůbec jsme se spolu nebavili, takže on se ještě cítí být uraženej on. Nevím sice za co,ale ať si je. Dneska jdu s holkama večer někam na dobré jídlo a pití a zítra pojedu na chatu za rodičema,ať si to užije doma se svým milovaným PC a svýma milovanýma kamarádama,pro které by snad i vraždil. U nás je to tak, nebo alespoň já to tak vidím,že všechno buď dělá pro sebe nebo  pro své kamarády. Schází i třeba i pochvala, ocenění a tak,že jsem povýšila, měla jsem z toho radost a on mi na to nebyl schopnej nic říct,když jsem mu to oznámila, nebo prostě jen pronést větu: tobě to dneska sluší.  Já vím,že každý jsme nějaký. Já nejsem taky supr partnerka bez chyb,ale tohle má ráda každá žena si myslím a on tu chválu ode mě dostává ,ale už nevrací

Selima napsal(a):

Kubula napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Mám pocit, že si ji do Tebe projektuje...

Jen technická - projektujou se baráky, lidi si do ostatních své matky projikují. Omlouvám se, profesionální deformace :kapitulation:

Fuj, to aj v slovenčine máme toto sprosté slovo? :usch: To je nejaký newspeak.

Není to newspeak, je to normálka cvokařský žargon :D  Zagooglete a uvěříte :)
Jinak: z když projektuju, vzniká projekt, když projikuju, vzniká projekce. Nějak to odlišit museli :D

Už se těším na víkend, to zas bude doma atmosféra :-(

Jej, Lulu. Fakt jak kdybych četla sebe. Akorát já se vždycky "těšila", když měl přijít z práce. Byl protivný, podrážděný a muselo se kolem něj chodit po špičkách.

Opravdu jak koukám zpátky, nestačím zírat jak jsou ty růžové brýle kolikrát tlusté.

Hm. to mi povídej. Víš ,ale já tuhle atmosféru fakt blbě snáším. Jsem ukecaná a nesnáším doma ticho,ale zase to nedokážu jen tak přejít a bavit se s ním jakoby se nic nestalo. To by si pak ke mě dovoloval ještě víc. A když jsem mu řekla, že jestli tohle míní opakovat,že může jít. Tak mi na to řekl,že dělám hrdinku.

Jo na tom jsem stejně. Taky jsem hodně upovídaná...ale strašně mi vždycky vadilo takové to dusno.

Já do něj byla zamilovaná, takže odejít byl trošku problém. Chtěla jsem několikrát...vždycky přišla pauza tak na 3-4 dny a pak jsme to zase dali dohromady.

Zkus si sama v sobě urovnat, jestli chceš takhle žít dál. Jestli chceš s takovýmto člověkem pokračovat ve vztahu a třeba i budovat nějakou tu rodinu. Já když jsem si to představila, měla jsem jasno hned.  .... NE.

Lulu1983 napsal(a):

Hm. to mi povídej. Víš ,ale já tuhle atmosféru fakt blbě snáším. Jsem ukecaná a nesnáším doma ticho,ale zase to nedokážu jen tak přejít a bavit se s ním jakoby se nic nestalo. To by si pak ke mě dovoloval ještě víc. A když jsem mu řekla, že jestli tohle míní opakovat,že může jít. Tak mi na to řekl,že dělám hrdinku.

Nevěří Ti, že to uděláš... myslí si, že jenom planě vyhrožuješ...

Tak to si nemyslím Marti, tenkrát jsem mu řekla ze dne na den ,že končíme ať odejde. Takže spíš on si nepřipouští tu variantu ,že se to může stát podruhé

Lulu1983 napsal(a):

Tak to si nemyslím Marti, tenkrát jsem mu řekla ze dne na den ,že končíme ať odejde. Takže spíš on si nepřipouští tu variantu ,že se to může stát podruhé

Tak...

tak nevím.

Lulu1983 napsal(a):

tak nevím.

Sice jsi ho poprvé vyhodila... ale pak zase vzala zpátky... tak možná nevěří, že bys ho vyhodila definitivně...

Víš, podle toho, co jsi psala o příteli a jeho kamarádech... pokud on neměl dobré zázemí v rodině - tak se musel k někomu upnout... a ty kamarádi mu nahrazují jeho původní rodinu... Proto se jich nevzdá. Protože by mu pak nikdo nezůstal, kam by patřil... - jen že to asi chápu...

ale já mu jeho kamarády neberu, ať si je má. ALe sakra proč je musí pořád upřednostnovat, dělat pro ně všechno, zastávat se jich, co řeknou oni je svaté a pravda. Jednou jsme se nějak trošku před jeho kámošem pohádali (slyšel co si říkám) a řekl o mě, to je stíhačka (podotýkám,že jsem pouze řekla svýmu klukovi,že je zvědavej a že bude brzy starej-na to konto jsem slyšela jak to o mě jeho kámoš říká), myslíš ,že se mě zastal nezastal. Asi po 2 měsících na to nějaký kámoš řekl o jejich společné známé ,že je to k...rva a ten můj se jí začal hned zastávat (přitom ona je k...rva). Tak mě to docela mrzelo, tak jsem se ho na to zeptala proč se mě tenkrát nezastal a  on mi na to řekl,proč by se mě měl zastávat ,když jsem stíhačka. A já na to, že ta dotyčná je k...rva a zastal se jí a on na to, že je to úplně jiná věc.

Asi jsem jen jeho přítelkyně a oni všichni něco víc, nebo už nevím.

Lulu1983 napsal(a):

Asi jsem jen jeho přítelkyně a oni všichni něco víc, nebo už nevím.

Lulu... přítele nepředěláš. Pokud Ti vadí, jaký je - nezbyde, než se s ním rozejít.

Člověk, kterého opustila matka, otec byla alkoholik a kdovíjak vycházel z macechou... ten má spoustu psychických problémů, které může řešit jen on - a to ještě jen tehdy, když si připustí, že problémy má a bude je chtít řešit.
Ty to nemůžeš téměř nijak ovlivnit.

Takže jestli chceš pohodový vztah - musíš si najít někoho jiného.

V tom je ten problém, on prej žádný problém nemá. On si to totiž nepřipustí a nepřizná. On je bez chyb a za všechno můžu já. A na to fakt nemám nervy.

Lulu... a jak Ty vycházíš/vycházela jsi se svými rodiči? Jaké bylo Tvé dětství?

Protože podle toho jak popisuješ přítele... toho sis vybrala!!! - takže nějaké Tvoje vnitřní nastavení je taky "nemocné" když sis vybrala takového kluka...

Víc než jeho řeš sebe... nic jiného nemá smysl.

Jestli chceš - řešit sebe - můžu Tě zkusit nasměrovat... (na kurzy, techniky, lektory, psychologa atd.)... podle mé zkušenosti.

Lulu1983 napsal(a):

V tom je ten problém, on prej žádný problém nemá. On si to totiž nepřipustí a nepřizná. On je bez chyb a za všechno můžu já. A na to fakt nemám nervy.

Nemůžeš za všechno - můžeš jenom za svoji půlku vztahu.

Pokud svoje problémy nevidí, řešit je prostě nebude. Smiř se s tím.

Lulu1983 napsal(a):

V tom je ten problém, on prej žádný problém nemá. On si to totiž nepřipustí a nepřizná. On je bez chyb a za všechno můžu já. A na to fakt nemám nervy.

konečně otevíráš oči.:supr:.prostě některý lidi ,i kdyby si se snažila sebevíc ,je nezměníš!!!!!

Martinko já měla dětství hezké, spokojená rodina, samozřejmě,že se naši občas pohádali ,ale to je normální. Jinak lásku i objímání jsem měla. Prostě on neumí ani moc vyjadřovat svoje pocity. Neslyším od něj miluju tě, stýskalo se mi po tobě , prostě žiju s člověkem, který nemá asi žádné emoce, pocity. v hádce jsem mu řekla,že má srdce z kamene a on mi na to řekl, že asi má.

Já bych příteli nedokázala sprostě nadávat. Cca 20 let jsem poslouchala, jak si sprostě nadávají rodiče a mám toho dost. Možná, že jsem citlivka, ale kdyby byl na mě přítel sprostý, tak bych taky zvažovala rozchod.

Lulu1983 napsal(a):

Martinko já měla dětství hezké, spokojená rodina, samozřejmě,že se naši občas pohádali ,ale to je normální. Jinak lásku i objímání jsem měla. Prostě on neumí ani moc vyjadřovat svoje pocity. Neslyším od něj miluju tě, stýskalo se mi po tobě , prostě žiju s člověkem, který nemá asi žádné emoce, pocity. v hádce jsem mu řekla,že má srdce z kamene a on mi na to řekl, že asi má.

Lulu - ale Ty sis ho takového vybrala... tak tam bude i něco ze Tvé strany, na co máš "háček"...

Jinak by sis vybrala, "přitáhla" jiného chlapa...

Nebojíš se taky emocí? ... neodpovídej... tohle jsou věci, které pracují podvědomě a vůbec si je nemusíš přiznat.

Hele, já jsem taky dost dlouho myslela, že jsem měla skvělé dětství - naši jsou pořád spolu atd. - no a pak zjistíš, když na sobě začneš pracovat, že to tak úplně pravda nebyla...

Víš on se takový nezdál nebo spíš neprojevoval,  to až postupem času. Jen doufám,že se přede mnou celou tu dobu jen nepřetvařoval.

Terezko já taky ne, protože mi to přijde fakt negramotní někomu nadávat, když existují i jiné slova jak tu danou situaci pojmenovat nebo vyřešit. On mi taky nenadával až na tuhle scénu předevčírem.

Martinka1 napsal(a):

Lulu - ale Ty sis ho takového vybrala... tak tam bude i něco ze Tvé strany, na co máš "háček"...

Ale on na začátku vtahu člověk většinou ukazuje jen ty dobré vlastnosti a ty špatné potlačuje. Takže myslím, že si ho takového nevybrala.

No já si myslím,že s emocema problémy nemám,ale jak říkáš třeba někde v podvědomí ano. Jinak city vyjadřuju, když je teda mám. Momentálně bych mu nemohla říct miluju tě zlatíčko. To bych si raději zašila pusu.

Lulu, máš právo na to, aby ti jeho chování vadilo. A pokud jeho chování přesáhne snesitelnou mez, máš i právo se s ním rozejít. Na začátku vztahu přece nemůžete vědet, s kým máte tu čest, pokud se nejedná např. o dlouholetého kamárada a i ten se může v milostném vztahu projevovat jinak než během přátelství (žárlivost atd.). Takže proč hledat chyby u Lulu? Když ráno vstávám do práce, může mi vadit do rána puštěný počítač. Lulu si přece nenechá nabobkovat na hlavu jen proto, aby si to nerozcházela s přítelem...

Lulu1983 napsal(a):

Martinko já měla dětství hezké, spokojená rodina, samozřejmě,že se naši občas pohádali ,ale to je normální. Jinak lásku i objímání jsem měla. Prostě on neumí ani moc vyjadřovat svoje pocity. Neslyším od něj miluju tě, stýskalo se mi po tobě , prostě žiju s člověkem, který nemá asi žádné emoce, pocity. v hádce jsem mu řekla,že má srdce z kamene a on mi na to řekl, že asi má.

No - má. Protože jinak by jako dítě nepřežil... přežil (psychicky) jenom díky tomu, že se od svých emocí/pocitů odstřihl... aby tu hrůzu necítil... (takhle fungují traumata... psychika je "zabalí" aby nebyly cítit... jenže pak už ten člověk není schopen cítit vůbec...)

Kuřátko napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

Lulu - ale Ty sis ho takového vybrala... tak tam bude i něco ze Tvé strany, na co máš "háček"...

Ale on na začátku vtahu člověk většinou ukazuje jen ty dobré vlastnosti a ty špatné potlačuje. Takže myslím, že si ho takového nevybrala.

Ale vybrala... ono si nevybíráme jenom vědomě, ale taky nevědomě... na podvědomé úrovni se vybrali oba navzájem...

Tak s tou psychikou jeho si to vystihla fakt výborně, podle mě je jak říkáš uzavřený od veškerých pocitů, aby mu už nikdo neublížil. Ale co s tím dělat , když on si to nepřizná a asi ani neví co se v něj odehrává.

no Martinko ,si teda myslím ,že kdyby věděla ,že jí bude nadávat tak si ho asi nevybere!!!:lol:
pokud jo ,tak by byla lulu asi divná??

Víte co mi dalo práce ho naučit objímat. Tulit se k sobě, prostě jen tak.

A taky mi ho je na jednu stranu líto, že to takhle měl v dětství a nese se to s ním dál. Ale jak mu pomoct, to nevím.

A co říkáte na to zastávání se jak jsem o tom psala.

Lulu1983 napsal(a):

Tak s tou psychikou jeho si to vystihla fakt výborně, podle mě je jak říkáš uzavřený od veškerých pocitů, aby mu už nikdo neublížil. Ale co s tím dělat , když on si to nepřizná a asi ani neví co se v něj odehrává.

S tím TY nemůžeš dělat NIC.

sisi21 napsal(a):

no Martinko ,si teda myslím ,že kdyby věděla ,že jí bude nadávat tak si ho asi nevybere!!!:lol:
pokud jo ,tak by byla lulu asi divná??

Nečteš mě dobře. Vybrala si PODVĚDOMĚ - tj. nevěděla o tom!!! Podvědomí ovlivňuje víc jak 95 % našich rozhodnutí...

Lulu1983 napsal(a):

Víte co mi dalo práce ho naučit objímat. Tulit se k sobě, prostě jen tak.

Jo, to Ti věřím... nikdo ho to v dětství nenaučil...

Lulu1983 napsal(a):

A taky mi ho je na jednu stranu líto, že to takhle měl v dětství a nese se to s ním dál. Ale jak mu pomoct, to nevím.

Není potřeba mu pomáhat... je to jeho život...
Nezachraňuj ho :-)
Spíš sama sebe...

Lulu1983 napsal(a):

A co říkáte na to zastávání se jak jsem o tom psala.

Pokud se Tě chlap nezastane, je to blbý.
Pokud je vztah v takové fázi, že mu stačí říct, on to pochopí a změní to - tak je to ok.
Pokud si ani nepřipustí, že je to špatně... nic s tím nenaděláš.
Buď to sneseš, nebo se rozejdeš.

To je mi právě divný, někoho se zastane a mě ne.

Pokud je vztah v takové fázi, že mu stačí říct, on to pochopí a změní to - tak je to ok - prosím  Marti rozveď trošku tuhle větu, nevím jak to myslíš

Marti jestli můžeš, popiš mi tvůj den s přítelem (co děláte a tak). Mě totiž přijde, že spolu sice trávíme čas ,ale je to jako kdybysme spolu vůbec nebyli.

Lulu1983 napsal(a):

Pokud je vztah v takové fázi, že mu stačí říct, on to pochopí a změní to - tak je to ok - prosím  Marti rozveď trošku tuhle větu, nevím jak to myslíš

Myslím... že i normální chlap se někdy své ženy nezastane... protože si to prostě neuvědomí. Takovému chlapovi to stačí vysvětlit a on už si příště dá pozor. Tohle tím myslím.

aha,ale on si to uvědomil a právě proto mi řekl,že se mě nezastal, protože v jeho očích jsem stíhačka.

Marti ,ale čtu

Jenže lulu chlapa prostě nezměníš.Možná mělas začít dřív a to si vlastně nevěděla jaký opravdu je!!! Ty od vztahu očekáváš co zde mít rozhodně nemůžeš!!
to si myslím podle toho co píšeš.

Chlap tak ,jako ženská může v dětství něco prožít ať už je to špatné či není,......Záleží už na tom jedinci chceli to aspoň trochu ve svém vztahu změnit!! Hlavně vztah je o vzájemné toleranci ,..

Lulu1983 napsal(a):

Marti jestli můžeš, popiš mi tvůj den s přítelem (co děláte a tak). Mě totiž přijde, že spolu sice trávíme čas ,ale je to jako kdybysme spolu vůbec nebyli.

Nevím, jestli je to v tom, co děláte - ale v tom, jak to prožíváte?

Dobře, pokusím se vzpomenout si, co jsme včera dělali...

Přišla jsem z práce... dala jsem péct chleba do domácí pekárny, prádlo do pračky (včera jsem zrovna měla "pracovní" den)... spolu jsme upekli perník... udělala jsem večeři... najedli jsme se...
Pak jsme asi každý koukali do svého počítače (přítel i předtím)...
A protože byl čtvrtek - a vydali Colomba, kterého sbírám (DVD)... tak jsme se koukali na 2 díly.
Pak už bylo pozdě, přítel šel spát, byl unavený... já jsem koukala do počítače... až v podstatě do 2 do rána, protože jsem nemohla usnout...

Tož asi tak zhruba... (mezitím jsem prádlo pověsila, dala nové, nádobí do myčky atd. - ale jak píšu, zrovna včera se to sešlo, neperu a nevařím každý den)...

No a ráno... jsme se pomilovali... nestíhala jsem, tak mě přítel vzal autem na poštu a do práce... pak je na nákup... odpol. mám po práci nějakou schůzku... a potom pojedeme s přítelem spolu něco zařídit (přestože je to moje záležitost, požádala jsem ho o pomoc, protože se v té situaci necítím dobře)...

Víš, navenek může chování různých lidí vypadat stejně... ale jde hlavně o to, jak to vnitřně prožíváš...

Lulu1983 napsal(a):

aha,ale on si to uvědomil a právě proto mi řekl,že se mě nezastal, protože v jeho očích jsem stíhačka.

Uvědomil - možná... ale nepochopil, co jsi tím chtěla říct a jak se cítíš... Takže vlastně pořádně neuvědomil.

No právě,já to pořád vnímám jako by duchem úplně mimo a né se mnou. Jsem docela soběstačná a hodně věcí si zařídím sama. A když se ho někdy zeptát, jestli by mi nemohl pomoct ( a je zrovna ve špatném rozpoložení, to já samozřejmě nemůžu vědět,když mi to nikdy neřekne), tak mě ještě okřikne,že si neumím nic vyřešit sama. A to mě dokáže pořádně naštvat, že si neumím prej poradit. Ale tak od toho tady snad ti druzí jsou ne? Aby si pomáhali.

sisi21 napsal(a):

Marti ,ale čtu

Jenže lulu chlapa prostě nezměníš.Možná mělas začít dřív a to si vlastně nevěděla jaký opravdu je!!! Ty od vztahu očekáváš co zde mít rozhodně nemůžeš!!
to si myslím podle toho co píšeš.

Chlap tak ,jako ženská může v dětství něco prožít ať už je to špatné či není,......Záleží už na tom jedinci chceli to aspoň trochu ve svém vztahu změnit!! Hlavně vztah je o vzájemné toleranci ,..

Vztah je hlavně o komunikaci :D

Jo, nezměníš nikoho jiného, kromě sebe... na druhé můžeš možná působit, ale to je asi tak všechno.

Každý může SÁM SEBE změnit - ale podmínkou je,
1. že si uvědomí že má problém
2. že s tím chce něco dělat.

U přítele lulu není splněná ani jedna podmínka... tj. myslí si, že problém má ona. Takže se měnit nebude.

Lulu1983 napsal(a):

No právě,já to pořád vnímám jako by duchem úplně mimo a né se mnou. Jsem docela soběstačná a hodně věcí si zařídím sama. A když se ho někdy zeptát, jestli by mi nemohl pomoct ( a je zrovna ve špatném rozpoložení, to já samozřejmě nemůžu vědět,když mi to nikdy neřekne), tak mě ještě okřikne,že si neumím nic vyřešit sama. A to mě dokáže pořádně naštvat, že si neumím prej poradit. Ale tak od toho tady snad ti druzí jsou ne? Aby si pomáhali.

Chceš po něm něco, co Ti neumí dát...

Klepeš na dveře, který jsou prostě zamčený... a klíč nemáš...

Tady opravdu nezbyde než se poohlídnout jinde. Po jiném chlapovi.

lulu... proč lpíš zrovna na něm? Co Tě na něm tak přitahuje? Vždyť Ti nedává nic z toho, co od chlapa chceš...

A víš co mi řekl na to ,když jsem mu řekla, jak se cítím,že mi to ubližuje,když takhle hovoří. že je mu to jedno

Lulu1983 napsal(a):

A víš co mi řekl na to ,když jsem mu řekla, jak se cítím,že mi to ubližuje,když takhle hovoří. že je mu to jedno

Lulu... uvědom si, že sis našla chlapa, kterej je prostě BEZCITNEJ. Z něj ten cit nedostaneš, ani kdyby ses rozkrájela. Prostě to neumí!!!

Pokud chceš citlivějšího chlapa, tak si musíš najít někoho jinýho!!!

Lulu1983 napsal(a):

A víš co mi řekl na to ,když jsem mu řekla, jak se cítím,že mi to ubližuje,když takhle hovoří. že je mu to jedno

Pokud je partnerovi jedno jak se cítím ..tak asi pro mě jasný signál .. balit sobě či jemu věci a jít dál . Být s někým, komu je jedno jak se cítím ? Za sebe : děkuji nechci.

Řekl mi to v hádce,ale i tam mě to bolelo

Já už nevím jak se k němu chovat, všechno co snad řeknu je špatně. Já se třeba jen zeptám jestli se teda staví ty naši známý nebo ne,abych veděla jestli mám něco připravit. A on na mě ,že furt vyzvídám a mám dotazy. To je na zbláznění. Samozřejmě,že to není pokaždé,ale někdy jo (že takhle reaguje)

Lulu1983 napsal(a):

Já už nevím jak se k němu chovat, všechno co snad řeknu je špatně. Já se třeba jen zeptám jestli se teda staví ty naši známý nebo ne,abych veděla jestli mám něco připravit. A on na mě ,že furt vyzvídám a mám dotazy. To je na zbláznění. Samozřejmě,že to není pokaždé,ale někdy jo (že takhle reaguje)

Lulu ale ty neposloucháš :dumbom:

Vykašli se na něj!!! Nezměníš ho...

Jo poslouchám,ale těžko se to dělá.

Lulu1983 napsal(a):

Jo poslouchám,ale těžko se to dělá.

To já vím. První krok je připustit si to... že je to tak, jak je...

No právě, já si pořád myslím totiž,že se to zlepší. Doteď to bylo celkem v pohodě,ale připadá mi že se vrací do starých kolejí,kvůli kterým jsme se rozešli. Takže návrat na nic. Ach jo. A to jsem si dělala naděje.

My si s manželem vůbec nenedáváme, a ani se nehádáme, už ani nevím kdy naposledy jsme se hádali. A jestli ti partner říká, že jsi debilka, tak bych z toho vztahu vycouvala. Kdysi jsem chodila s klukem, který mluvil dost sprostě a nejen na mě, ale i na ostatní.

Lulu1983 napsal(a):

No právě, já si pořád myslím totiž,že se to zlepší. Doteď to bylo celkem v pohodě,ale připadá mi že se vrací do starých kolejí,kvůli kterým jsme se rozešli. Takže návrat na nic. Ach jo. A to jsem si dělala naděje.

Člověk se může změnit a může mu ta změna vydržet... ovšem pokud se změní vnitřně, skutečně...

Přítel asi jenom plnil Tvoje přání, choval se jinak - ale nevydrželo mu to, protože ta změna byla jenom povrchní...

Dovedeš si představit, že s takovýmhle chlapem budeš do konce života - a bude pořád stejnej? Tj. choval by se k Tobě stejně, i když bys byla na mateřský, na něm závislá atd. - jak se při tom cítíš?

Návrat pro nic - to ne. Máš další zkušenosti...

Jak dlouho mu ta "změna" vydržela?

4 měsíce mu to vydrželo, teď to zase najíždí do stejných kolejí (nezájem o mě, trávení času nic moc atak dále)

Lulu, ale za čas to může být horší a horší, a kdyby jste jednou měli spolu děti, tak může nadávat i jim, a pak by jsi to určitě snášela ještě hůře.

Lulu1983 napsal(a):

4 měsíce mu to vydrželo, teď to zase najíždí do stejných kolejí (nezájem o mě, trávení času nic moc atak dále)

Pokud ta jeho změna nepůjde zevnitř... tak se bude snažit jenom chovat jinak... to dlouho nemůže vydržet.

Víš je to blbý... ale lepší je, si dobře vybrat - partnera pro život - než vzít prvního, a toho se snažit celý život předělávat - stejně se Ti to nepovede.

Jde o Tvůj život, co si vybereš... - a tady víš, že je problém ještě před svatbou... - natož po ní a třeba i s dětma!!!

Tak to bych asi snášela hůř. Prostě on je ještě dotčený a nebaví se už dva dny. neumí udělat prostě první krok a omluvit se ,ale tentokrát to jen tak nepřejdu,

Já už na to ani nemám sílu mu něco říkat, stejně mu to půjde jedním uchem tam a druhým ven. Mě někdy přijde´, jestli si nestojí na vedení. Když mu říkám čím mi ubližuje a on neposlouchá nebo dělá že poslouchá a pak za týden o tom neví a dělá to zase.

Holky myslíte ,že je manipulátor? P/odle toho co jsem tady napsala, mě to trošičku připadá, že tam nějaké znaky sedí

Lulu1983 napsal(a):

Holky myslíte ,že je manipulátor? P/odle toho co jsem tady napsala, mě to trošičku připadá, že tam nějaké znaky sedí

Ne... je NECITELNÝ... prostě to necítí tak, jako Ty... Ty se v něm pořád snažíš vydolovat něco, co tam není!!! On necítí...

Nechtěj po něm něco, co neumí...

A začni vážně přemýšlet nad rozchodem....

Totiž mi připadá, že budeš dělat psí kusy, aby to fungovalo... než aby sis připustila, že tentokrát je KONEC.

Vezmi to tak, jakože Ty třeba jsi vodič na 12 voltů... a on na 220... nějakých 12 voltů ani necítí... a ty se pořád snažíš vydolovat, aby cítil těch 12 voltů... ale on začíná až na těch 220-ti!

Lulu1983 napsal(a):

Já už nevím jak se k němu chovat, všechno co snad řeknu je špatně. Já se třeba jen zeptám jestli se teda staví ty naši známý nebo ne,abych veděla jestli mám něco připravit. A on na mě ,že furt vyzvídám a mám dotazy. To je na zbláznění. Samozřejmě,že to není pokaždé,ale někdy jo (že takhle reaguje)

chovej se k němu stejně jako on k tobě

Lulu1983 napsal(a):

Děkuji všem za názory, no včera jsem se s ním vůbec nebavila, nějak to nešlo. Něco ve mě bylo fakt uražený. A finále večera bylo to, když si odešel povídat s kamarádem v 11 večer před barák a přišel v půl 1,ani se nenamáhal mi říct, že jde ven, prostě nic, nechal odemčeno a rozsvíceno, nevím asi je to fakt sobec

prostě mu na tobě nezáleží - tak už si to konečně přiznej a pošli ho kamsi

Blossom napsal(a):

Kubula napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

... dvě: jeden druhého přijme takového, jaký je... a budou spolu v pohodě žít dál
... jeden druhého bude chtít předělat - pak se zákonitě musí rozejít, protože tohle nefunguje

Pro mě furt jedna ;)  Možnost, že přijmu člověka, kterej na mě řve debilko, je mu jedno, že se nevyspím, a nezvedne zadek od kompu s výjimkou situace, že něco potřebuje kámoš, pro mě jaksik neexistuje :gloria:

Kubulo :godlike: :supr: , předběhla jsi mě, napsalas to i za mě.
Martinko, trochu tě nechápu - ty bys "přijmula takového jaký je" tohoto chlapa, co by ti nadával do debilek a choval se k tobě celkově hnusně? Já vím, psala jsi asi obecně, ale tady se mluví o tomto konkrétním případě.

Lulu, bohužel, myslím, že člověk, který má toto chování v sobě zakódované, se nezmění. Jedině k horšímu. Nakonec - píšeš, že se po rozchodu 4 měsíce krotil, ale už to tu máš zase.... a navíc, on se zjevně měnit nechce, "za všechno můžeš ty"....tedy nevím, já bych z takového vztahu vycouvala honem rychle dokud je čas...

Mashanko, zmiňuješ se, že je to byt Lulu, tedy pravidla určuje ona. S tím souhlasím částečně - ale nemyslalas to tak, že kdyby ten byt byl jeho, má on právo na ni řvát nadávky..? Já myslím, že v partnerském vztahu nemá nikdo právo chovat se hnusně, ať už byt je můj, jeho nebo náš.

to určitě ne - myslela jsem to tak, že ona určuje pravidla - kdy tam bude klid na spaní, apod.

Lulu1983 napsal(a):

Asi jsem jen jeho přítelkyně a oni všichni něco víc, nebo už nevím.

myslíš, že se takhle někdo chová k přítelkyni

Pro Krista pána, holky, proč pořád chcete předělávat špatné partnery, když si můžete najít lepší ?

Přítel asi jenom plnil Tvoje přání, choval se jinak - ale nevydrželo mu to, protože ta změna byla jenom povrchní...............................

takže, ví, jak se má slušně chovat - výsledek - chová se hnusně proto, že chce a ne proto, že by byl tak blbej a nevěděl, že je to špatně

Já bych bez složitého psychologického rozebírání a pitvání naznala, že je to hulvát, který se ke mě neumí chovat nejen jako k partnerce, ale ani jako k ženě a neztrácela bych čas bádáním co by, kdyby.

Jak myslíš že by se jednou choval k dětem? Nebo by třeba děti (dcery) viděly jak se chová k tobě a přijaly to jako vzor? A kolo neštěstí se roztáčí, předáváme frustrace a komplexy z generace na generaci....kdepak, jedno rázné kopnutí do zadku, pár dní smutku a pak partner, který (hádka nehádka) zachová vždycky úctu k tobě i k sobě. :supr:

Ronja napsal(a):

Já bych bez složitého psychologického rozebírání a pitvání naznala, že je to hulvát, který se ke mě neumí chovat nejen jako k partnerce, ale ani jako k ženě a neztrácela bych čas bádáním co by, kdyby.

Jak myslíš že by se jednou choval k dětem? Nebo by třeba děti (dcery) viděly jak se chová k tobě a přijaly to jako vzor? A kolo neštěstí se roztáčí, předáváme frustrace a komplexy z generace na generaci....kdepak, jedno rázné kopnutí do zadku, pár dní smutku a pak partner, který (hádka nehádka) zachová vždycky úctu k tobě i k sobě. :supr:

:supr:

Lulu1983 napsal(a):

Ale k čemu teda spolu jsme, když trávíme volný čas každý zvlášt nebo v jiné místnosti.

ahoj Lulu,

tento problem znam taky a velmi dobre. Muj snoubenec je informatik, od rana do noci u PC. Prisernost :dumbom: kolikrát jsme se kvuli tomu hadali, ja byla hystericka ze je mu jeho milovany PC prednejsi nez ja, ze je u toho porad a me si sotva vsimne, ze kdyz je venku krasne a chtela bych jit na prochazku, on hodla sedet doma u PC... ty hadky byly priserny, kvuli nicemu jinemu jsme se nikdy tak nehadali nez kvuli tomuto... veskera domacnost je na me, on proste sedi u  pocitace. byla jsem  z domu zvykla na to, ze pro tatku neni problem jit za mamkou jestli neco nepotrebuje, jestli nechce s necim pomoct, sel umyt nadobi apod. tohoto ja se u sveho snoubence nedockam, ja litam v kuchyni a on sedi u sveho pocitace... :usch: jedine reseni je to prestat resit. smirit se s tim., pokud teda chces byt s nim. nic jineho se neda delat. ja to prestala resit, pac s tim stejne nic neudelam, nepredelam ho a hadat se porad na to same tema me vycerpavalo a odnasel to jen nas vztah. v momente kdy jsem to prestala resit, doma je pohoda, klid, cehoz si cenim ja i on. a muzu rict, ze tim ze jsem to proste prestala resit, pac nic jineho se nedalo delat kdyz jsem s nim chtela zustat, tak se citim jakoby "vysvobozena" :) a ted mame 4 mesice do svatby, kterou jsem si moc prala a jsem stastna. hold ho musis brat takoveho jaky on je i s tim jeho pocitacem.

hmmm tak já bych ho s počítačem (možná) brala, ale s tím, že mi nadává, neumí se omluvit a snaží se vše hodit na mě, tak s tím teda ne-e.

Mimochodem můj manžel je programátor, když přijde domů, počítač už nezapíná (většinou). Radši jdeme spolu ven. Je to i o prioritách.

Ronja napsal(a):

hmmm tak já bych ho s počítačem (možná) brala, ale s tím, že mi nadává, neumí se omluvit a snaží se vše hodit na mě, tak s tím teda ne-e.

Mimochodem můj manžel je programátor, když přijde domů, počítač už nezapíná (většinou). Radši jdeme spolu ven. Je to i o prioritách.

tak to mas stesti :)  no, je fakt ze s tim ze mi muj partner nadava bych se taky nesmirila, pocitac jsem ac nerada prekousla :D ale nadavky, to bych teda neprekousla, to je fakt

Jednoznačné řešení - jak píše Ronja a Mashanka, obě jste to napsaly báječně, nemám co dodat.

Dobré ráno holky, tak víkend probíhal v poklidu. Nebavila jsem se s ním a v sobotu už ho to přestávalo bavit, tak začal s udobřováním ve stylu, že mě začal poštuchovat a objímat,ale já pořád nic. A v neděli se mi omluvil,že to přehnal ať se na něj už nezlobím, že už se to nebude opakovat,že se bude příště snažit krotit a nenechat se vytočit. No tak jsem mu řekla,že ještě jednou mě nazve debilkou,že ať spí kde chce,že ho vykopnu třeba o půlnoci, no měl až slzy na krajíčku. Tak fakt doufám,že se to nebude opakovat.

...přála bych Ti to...
Ale fakt tomu moc nevěřím, že se to nebude opakovat.

Hm. Říkala jsem mu,že má asi problém z dětství a on na to ,že asi fakt ho má. Ale že by s tím něco chtěl dělat, na to nevypadal.

mashanka napsal(a):

Pro Krista pána, holky, proč pořád chcete předělávat špatné partnery, když si můžete najít lepší ?

Kde rostou lepší? :)
Stále je to nedostatkové zboží.

Myslím, že, problémy jsou od toho, aby se řešily, dokonale k nám nepadne nikdo, je třeba vůle ke kompromisu-ovšem z obou stran.
Na druhou stranu je třeba posoudit, co je ještě tolerovatelné, a co už ne.

Chování partnera Lulu je pro mně jednoznačně už za touto hranicí. Lulu to cítí stejně, jen ta protivná láska (nebo strach?) ji brání prohlédnout zcela.

No právě a o to je to pak těžší, když se chová pak úžasně v tom usmiřování a v tu chvíli je ten nejbáječnější

topazio napsal(a):

My si s manželem vůbec nenedáváme, a ani se nehádáme, už ani nevím kdy naposledy jsme se hádali.

Trochu off topic,
ale připomnělo mi to můj první vztah. Nikdy jsme se nehádali. Ve všem se dohodli. Ale nemělo to šťávu, náboj, nebylo tam vzrůšo, nebylo co řešit. A to já potřebuji. Život. Dýchání, pohyb, změnu...
Takže jsme zůstali fajn kamarády.
Můj chlap je akčnější, někdy je to únavné, ale potřebuji to.
Co se hýbe to žije. Neustálý souhlas, ticho a pohoda by vztah zabila.

Lulu1983 napsal(a):

No právě a o to je to pak těžší, když se chová pak úžasně v tom usmiřování a v tu chvíli je ten nejbáječnější

Lulu,
jsi tak slabá, a on Tě má omotanou kolem prstu.
Všechna tahle vlákna jsou si podobná jako vejce vejci. Není tyrana bez oběti. Je jen na Tobě, jakou roli ve vztahu budeš plnit.

Damila napsal(a):

mashanka napsal(a):

Pro Krista pána, holky, proč pořád chcete předělávat špatné partnery, když si můžete najít lepší ?

Kde rostou lepší? :)
Stále je to nedostatkové zboží.

Myslím, že, problémy jsou od toho, aby se řešily, dokonale k nám nepadne nikdo, je třeba vůle ke kompromisu-ovšem z obou stran.
Na druhou stranu je třeba posoudit, co je ještě tolerovatelné, a co už ne.

Chování partnera Lulu je pro mně jednoznačně už za touto hranicí. Lulu to cítí stejně, jen ta protivná láska (nebo strach?) ji brání prohlédnout zcela.

Kde rostou ? Já myslím, že normálních chlapů je všude dost. Problém je, že určité typy žen mají sklony si podvědomě vybírat  hulváty - a opačně - hulvát vycítí, která je ta pravá, co ho nepošle do řiti za tři dny a nechá si jeho chování líbit.

Damila napsal(a):

topazio napsal(a):

My si s manželem vůbec nenedáváme, a ani se nehádáme, už ani nevím kdy naposledy jsme se hádali.

Trochu off topic,
ale připomnělo mi to můj první vztah. Nikdy jsme se nehádali. Ve všem se dohodli. Ale nemělo to šťávu, náboj, nebylo tam vzrůšo, nebylo co řešit. A to já potřebuji. Život. Dýchání, pohyb, změnu...
Takže jsme zůstali fajn kamarády.
Můj chlap je akčnější, někdy je to únavné, ale potřebuji to.
Co se hýbe to žije. Neustálý souhlas, ticho a pohoda by vztah zabila.

To máš pravdu - takové bylo moje první manželství - prakticky jsem z něj odešla jen pro to,  že chyběla vášeň a šťáva. Jinak je BM naprosto spolehlivý člověk, měl mě rád, já jeho taky, ale bylo to všechno tak ideální, že se to nedalo vydržet. Nikdo nechápal, proč se chci rozvést s tak solidním člověkem

Ale to je jasné, já taky nejsem svatá. Taky mám svoje mouchy, kterýma svého partnera někdy rozčiluju a to samé i z druhé strany. Ale zase na druhou stranu jsem měla partnera , který byl až mooc hodný, nedokázal říct svůj názor,nedokázal se se mnou ani pohádat, ve všem byl za jedno se mnou a s ním se nedalo vydržet. Musela jsem utéct

mashanka napsal(a):

Damila napsal(a):

topazio napsal(a):

My si s manželem vůbec nenedáváme, a ani se nehádáme, už ani nevím kdy naposledy jsme se hádali.

Trochu off topic,
ale připomnělo mi to můj první vztah. Nikdy jsme se nehádali. Ve všem se dohodli. Ale nemělo to šťávu, náboj, nebylo tam vzrůšo, nebylo co řešit. A to já potřebuji. Život. Dýchání, pohyb, změnu...
Takže jsme zůstali fajn kamarády.
Můj chlap je akčnější, někdy je to únavné, ale potřebuji to.
Co se hýbe to žije. Neustálý souhlas, ticho a pohoda by vztah zabila.

To máš pravdu - takové bylo moje první manželství - prakticky jsem z něj odešla jen pro to,  že chyběla vášeň a šťáva. Jinak je BM naprosto spolehlivý člověk, měl mě rád, já jeho taky, ale bylo to všechno tak ideální, že se to nedalo vydržet. Nikdo nechápal, proč se chci rozvést s tak solidním člověkem

Palelo te dobre bydlo co?

Lulu1983 napsal(a):

Ale to je jasné, já taky nejsem svatá. Taky mám svoje mouchy, kterýma svého partnera někdy rozčiluju a to samé i z druhé strany. Ale zase na druhou stranu jsem měla partnera , který byl až mooc hodný, nedokázal říct svůj názor,nedokázal se se mnou ani pohádat, ve všem byl za jedno se mnou a s ním se nedalo vydržet. Musela jsem utéct

No takova jsem i ja muzu ocekavat,ze ten muj ode mne za chvilku taky utece

Nojo, Lulu, ale já jsem tou šťávou neměla na mysli nadávky a urážky. I můj současný manžel je solidní a spolehlivý člověk, ale takový živější - má v sobě ještě něco z toho kluka, kterým byl. Umí být nadšený, projevit radost jak dítě, vztekat se (NA SEBE nebo na svět, ne na mě),  když mu něco nejde, rozumí mému humoru a má podobný.

eremuruss napsal(a):

mashanka napsal(a):

Damila napsal(a):

Trochu off topic,
ale připomnělo mi to můj první vztah. Nikdy jsme se nehádali. Ve všem se dohodli. Ale nemělo to šťávu, náboj, nebylo tam vzrůšo, nebylo co řešit. A to já potřebuji. Život. Dýchání, pohyb, změnu...
Takže jsme zůstali fajn kamarády.
Můj chlap je akčnější, někdy je to únavné, ale potřebuji to.
Co se hýbe to žije. Neustálý souhlas, ticho a pohoda by vztah zabila.

To máš pravdu - takové bylo moje první manželství - prakticky jsem z něj odešla jen pro to,  že chyběla vášeň a šťáva. Jinak je BM naprosto spolehlivý člověk, měl mě rád, já jeho taky, ale bylo to všechno tak ideální, že se to nedalo vydržet. Nikdo nechápal, proč se chci rozvést s tak solidním člověkem

Palelo te dobre bydlo co?

Asi jo - alespoň, moje babička to říkala :lol:

Dneska už bych se s ním nerozvedla, kdybych to neudělala tenkrát. Ve 42 už člověk ocení jiné věci, ale mladá holka potřebuje šťávu - cítila jsem se jako v těch filmech pro pamětníky, co tam mají všichni k sobě takovou úctu, že si div nevykají a není s nimi žádná sranda

eremuruss napsal(a):

Lulu1983 napsal(a):

Ale to je jasné, já taky nejsem svatá. Taky mám svoje mouchy, kterýma svého partnera někdy rozčiluju a to samé i z druhé strany. Ale zase na druhou stranu jsem měla partnera , který byl až mooc hodný, nedokázal říct svůj názor,nedokázal se se mnou ani pohádat, ve všem byl za jedno se mnou a s ním se nedalo vydržet. Musela jsem utéct

No takova jsem i ja muzu ocekavat,ze ten muj ode mne za chvilku taky utece

Od podobných lidí utíkají ženy - muži se rádi přizpůsobí a využívají sitace

Ta nadávku mu ulítla jednou, jak jsem už psala. Nikdy před tím mě neotituloval. Nevím, co to do něj vjelo. On je v tom našem vztahu spíš ten co ustupuje

Já jsem flegmatik k pohledání :D, ale i tak jsou občas okamžiky, kdy mě žena dokáže strašlivě vytočit... :lol:
Po letech poctivého tréninku jsem se naučil, když už mám na jazyku větu typu: "Běž do pr....", nebo "Ty seš ale krá..", to v sobě polknout a místo toho řeknu co nejmilejším tónem: "Taky tě miluju"... :D ...efekt je stejnej, já si ulevím a ona pochopí, že mě se.e... :lol: ...a bez sprostých slov... :)

No, uvidíš sama. Dokud ti ten vztah bude něco dávat, ucítíš to - pokud nastane okamžik, kdy budeš cítit, že je čas se rozejít, protože je to o ničem, určitě to poznáš.

Důležité je jen to, nezůstávat s někým JEN proto, abych nebyla sama - to dělá hodně lidí a je to škoda - šťastný pak v tom páru není ani jeden

Mikeš napsal(a):

Já jsem flegmatik k pohledání :D, ale i tak jsou občas okamžiky, kdy mě žena dokáže strašlivě vytočit... :lol:
Po letech poctivého tréninku jsem se naučil, když už mám na jazyku větu typu: "Běž do pr....", nebo "Ty seš ale krá..", to v sobě polknout a místo toho řeknu co nejmilejším tónem: "Taky tě miluju"... :D ...efekt je stejnej, já si ulevím a ona pochopí, že mě se.e... :lol: ...a bez sprostých slov... :)

Správně - máme to doma podobné :lol:

mashanka napsal(a):

Dneska už bych se s ním nerozvedla, kdybych to neudělala tenkrát. Ve 42 už člověk ocení jiné věci, ale mladá holka potřebuje šťávu...

A to jako ve 42 jsi už stará holka, nebo co? :co: :D

Mikeš napsal(a):

mashanka napsal(a):

Dneska už bych se s ním nerozvedla, kdybych to neudělala tenkrát. Ve 42 už člověk ocení jiné věci, ale mladá holka potřebuje šťávu...

A to jako ve 42 jsi už stará holka, nebo co? :co: :D

To ne, jsem praštěná stejně, jako za mlada, ale taknějak člověk už ocení tu serióznost. Ale máš pravdu, se sucharem bych asi nevydržela ani dneska.

eremuruss napsal(a):

No takova jsem i ja muzu ocekavat,ze ten muj ode mne za chvilku taky utece

Tomu říkám optimistický pohled na svět :D