Ahoj všichni, na těchto stránkách jsem se dostávala z nevěry svého manžela na počátku léta minulého roku. Teď jsem se odvážila podívat se zpátky na to co se tady děje a zjistila jsem , že bolest kterou tady všichni podvádění prožívají je pořád stejná a hluboká.
Nepamatuju si jména holek který mi pomáhali v prvních dnech, ale vím že jsem byla mimo sebe asi 2 měsíce.  Zkrátím to, dost mi tyhle pohledy všech vás pomohli. Brodím se vším pořád a je fakt, že jsme každý o kousíček dál nebo blíž začátku nebo konce.
Takže, abych vše přiblížila, jsme zdraví, máme dvě děti, máme kde bydlet a máme oba práci a možná že budeme mít zase fungující vztah.  Dá se říci že jsem prošla prošením, čekáním, strachem, bezmocí a hlavně nekončící bolestí, manžel se neustále rozhodoval a samozřejmě se svojí přítelkyně nechtěl vzdát, nejraději by obě. Tento návrh byl nepřijatelný pro mne, takže  jsem dala pro 4 měsících nicneřešení ultimátum, manžel mi po SMSkách slíbil že jen já a nikdo jiný, ale že jí strašně miluje. Asi po 14 dnech jsem zjistila že to pokračuje dál, takže jsem mu dala na výběr, odešel. Byl to šok pro děti, mě celou rodinu. V té chvíli jsem zjistila, jak je všechno pomíjivé, nemohla jsem ho dál držet a ani nechtěla, to by nebyl život ani pro mě ani pro něj, bylo by to jen trápení a hlavně nechala jsem rozhodnutí na něm. Jsou věci, které za nikoho nemůžete rozhodnout a pokud se rozhodne jakkoliv, následky nese jen on, okolí se musí přizpůsobit a hledat si novou cestu, ze začátku černou bolestivou ale svobodnou.
Nebudu to nějak prodlužovat. K tomuhle jsem musela dospět, prožít si to a zjistit, že už není proč a o koho bojovat, došli mi síly a hlavně chuť. Mám heslo: buď všechno nebo nic, nebudu se přeci dělit o chlapa. Přitom ona dotyčná má přítele a je vlastně spokojená, jen můj manžel ji tak nějak pořád přitahoval, tak proč to nezkusit, on se taky nenechávla přemlouvat, takže si to spolu pádili několi let s přestávkami (?).
V nějakém příspěvku jsem četla o tom že větší šok nastává, když se ten nevěrník chce vrátit zpátky, tak to je taky pravda, nebyla jsem připravená a už vůbec jsem s tím nepočítala. Po 2 dnech se se mnou manžel sešel a řekl mi že se chce vrátit domů. Promýšlela jsem všechny pro a proti a vzala ho zpět. Mám ho ráda a mám ráda svoje děti a uznávám rodinu jako takovou, takže to za to stojí. Podle mého názoru je těžší návrat a začínat jakoby znovu, ale bohužel ten začátek není čistý, je to jen velikánský červ v hlavě. Nedůvěra se tomu říká???????????Tak moc by člověk chtěl věřit,  protože ten červ požírá mě, jeho ale ono se tím musí projít, jinak by ta cesta neměla smysl. Takže bojuju snad jen se svým červem a doufám, že to zvládneme. Teď už vím, že když ne, tak to bude bolet, budu brečet, budu hubnout, budu kouřit ale musím žít a pak možná za čas zase budu chtít. V něčem mi to moc pomohlo, zjistila jsem kolik lidiček okolo sebe mám že stojí na mojí straně a že mě mají rádi . Mám skvělého syna (15) a dceru (8) a ty mě podrželi ze všech nejvíc, i když jsem nevařila a jenom brečela, pohladili mě a pomačkali.  Možná že za měsíc, možná za týden bude můj příspěvek o tom že nám to nevyšlo a že se naše manželství skončilo. Bude to znamenat svobodu a nový začátek, takže všechny podvedení hlavu vzhůru a moje rada zní, milujte, odpouštějte, protože se to dá přežít a ta bolest přejde jen to chce čas. život jde dál i když se to v tu chvíli zdá neuvěřitelné. A pozor nevím čím to je svého manžela miluju a nebyla jsem mu nikdy nevěrná a ani jsem o tom neuvažovala jako o mstě. To by položilo mojí hrdost víc než to že  jsem prosila.
Monika

Moniko, i já jsem si řekla, že se nebudu s nikým o manžela dělit, nejsem bigamista. A tak jsem udělala to co jsem udělala a manžela včera odstěhovala. Není mi z toho vůbec dobře , a jen doufám, že jsem udělala dobře. Nechci se užírat kde je v noci, teď už vím, že je u ní, tak to mám jasné. Jen čekám jak se to všechno vyvine. Já mám malého syna - 6 let a ten tomu ještě tolik nerozumí, tak mi nemůže být oporou, jen mi říká maminko nebreč, přeci nechceš, abych taky brečel. Tak hledám oporu tady, taky nemám chuť nic uklízet, radši sedím tady a pomáhá mi to.

Romi to je v pohodě, je to bezmoc a strach, co tě teď přepadá, tvůj svět se zbořil. Teď v tuhle chvíli stejně na nic kloudného nepřjdeš. Bolí to až to trhá srdce, ael ono to pomalu bude přecházet, máš doma malý zlatíčko a dovedu si představit, že tě nenechá chvilku v klidu, jediný co jsem já dokázala bylo, že jsem hrála s dcerou pexeso, na nic jiného jsem neměla sílu, ale je s podivem že mi bylo už tak nějak jedno že je u ní, to byl fakt, který bolel a nemohla jsem ho změnit. Jen jsem přemýšlela co bude dál se mnou a dětmi. Já ho vzala zpátky po 2 dnech! Všichni mi vynadejte, ale dusit ho????? K čemu, Ono mu to došlo hned jak za sebou zavřel dveře a tys mu nevolala aby se vrátil.  Tady je každá rada drahá. Já jsem to promyslela asi tak, že když se rozhodnu pro něj, může se to opakovat nebo bude vesele pokračovat, když ho zpátky nevezmu, tak za čas si najdu někoho jiného, bude to krásný růžový, ale pak mi udělá to samý, ael už to nebude táta mých dětí atd. Takže pořád dokola. Ale dneska už vím, že tímhle si musí projít každý vztah, nějaký vydrží a nějaký ne, to už ukáže jen budoucnost. A ty koukej před sebe a ne za sebe jinak se z toho zblázníš. Udělej čáru za tím co ti řekl a jak se choval a važ si sama sebe a toho zázemí co jsi dokázala vytvořit, protože to je teď tvůj ostrov klidu ne jeho. Ty tímhle sílíš jako člověk, smekám před tebou.

Já jsem dneska se synem taky byla jen schopná hrát pexeso a hrát karty na nic jsem se nezmohla, ale teď se chystám, že pořádně uklidím ať to doma vypadá trochu k světu. Manžela bych určitě vzala zpátky, jen kdyby měl jasno, ale v trojici uritě ne. A dokud se to nezmění, tak já také nechci měnit svoje rozhodnutí .I když říkám nejradši bych za ním přilezla a prosila ho a vlastně jsem se už takhle ponížila, že jsem prosila, ale ted už nemůžu, to nejde, a jen doufám, že to tak vydržím.

Jéžiši, Romi! Nedolejzat, uvědomit si, proč jsem ho vyrazila...Bože, bože.....holky, jste fakt tak neschopný vážit si sebe samy?...

Romi, proč jsi ho vyhazovala, když jsi sama v sobě nebyla rozhodnutá???? Ty sama jsi ještě nedospěla k rozhodnutí být bez něj a on o tom ví. V tuhle chvíli nedolejzat, hledej prosím sama sebe a uvidíš že budou dny ponurý, ale ono to sluníčko zasvítí. Asi jsem ještě hodně ponořená do své minulosti, ale ono je opravdu dobrý nechat všechno plynout a nechtít všechno za každou cenu. NEch tomu volný průběh a uvědom si že ty jsi nic neopustila ani neztratila, ztrácí on. Ty jsi hodně nad ním. Tak si to uvědom. A začni si věřit. Myslím na tebe.

Moniko, já jsem ho vyhodila proto, že jsem nechtěla snášet tu nejistotu, když jsem nevěděla jestli mi zrovna teď lže a nebo je to pravda.Takhle vím, kde je a nemusí mi říkat, že půl týdne bude u ní a půl umě. Tak nejsem cvok, abysme to měli takhle rozdělený. Přesto, že jsem to nechtěla, tak jsem to udělala z tohoto důvodu. Tak nevím proč mi to teď všichni vyvracíte, že jsem udělala špatně. Jsem asi taky nevyzrálá, že si neumím poradit sama. Ale je mi teď rozhodně líp, nenervuju se a nechávám pracovat čas. A proč ty jsi ho vzala po 2 dnech zpátkym když si byla rozhodnutá?

Vzala jsem manžela zpátky, protože ho samozřejmě mám ráda, mám ráda svoje děti a ať si říká kdo chce co chce, rodina stojí za to ji udržet. Nikdo není dokonalý a každý dělá chyby, tohle byl pořádný kopanec od života, ale probral mě že život není hra. Bouchnout dveřma můžu vždycky, to už vím. Z mé strany to nebyla hra na dušení, ale fakt že už nemám sílu a on to poznal, protože jsem se mu neozvala a nechala jsem ho žít jeho život má na to právo. To že se chtěl vrátit, bylo jeho rozhodnutí a nevím jak to dopadne, jsme teprve na počátku cesty a opravdu to není jednoduché ani pro něj ani pro mě. Doufám, že jsme tímhle dozráli oba.  A každý den dozráváme, opravdu není to jen tak. Je s podivem ty pouhé 2 dny, ale my  máme doma15 letého syna a 8 dceru a už kvůli těm dětem nebyl čas na hry.  Nikdy bych ho nevzala zpátky tak rychle pokud by to z mé strany byla hra o tom jestli ho vydusím nebo ne, dusila bych ho déle. Byl to čas o budoucnost. Určila jsem pravidla a podmínky, která byla přijatelná pro oba a on přijal, záleží jen na něm jestli je dodrží. Pokud ne, naše manželství skončíme a já budu mít pocit, že jsem pro záchranu nás jako páru jsem udělala naprosto všechno. Je to pro mě důležité, můžu se podívat zpříma do očí dětem i jemu a všem okolo sebe a hlavně sama sobě. Nechci si jednou nic vyčítat.Nevím jestli 2 dny stačily možná ano možná ne, ale to už nechávám na něm.  Jsme manželé 15 let a opravdu to byli roky krásné a méně krásné i ošklivé ale nelituju. Píšeš že se ti ulevilo a už se tolik nenervuješ, to je výborný začátek, to rozhodnutí jestli ho vezmeš nebo nevezmeš zpět je jen na tobě. Řiď se rozumem a srdcem. Vím rozum říká ne a srdce ano. Upozorňuju že ten led po návratu je tenký hodně dlouho. Já na tom tenkém ledě jsem už 3 měsíc a bojuju jen sama se sebou. Nevím, kdo ti vyvrací že jsi udělala špatně nebo ne ani nevím jestli jsi počítala s tím že se bude chvít vrátit. Já jsem s jeho návratem nepočítala. Víš po tom všem jsem se řídila srdcem. Mám ho ráda, ale dokážu bez něj žít. Byla jsem ukartářky a ta moje uplynulé období hnusu nazvala jako očkovací injekcí pro posílení organismu, takže jsem zase o kus dál. Pořád mám na výběr a ty taky, je to jen na tobě. Jen nesmíš nikdy zalitovat svého rozhodnutí a já v tuto chvíli rozhodně nelituji, když už nic jiného tak mě to zase posílí, i když to bude bolet a když vydržíme, tak to bude pevnější než kdy před tím. Držím ti palečky!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Já ti přeji jen a´jen štěstí, aby to dopadlo tak, jak chceš. je to všude těžký. Ale mě se ted všichni ptají, proč jsem ho vyhodila, když ho miluju, právě proto, že ho miluju jsem to udělala, ať je jasno.