DaiTerr — 8. 4. 2009 10:29

Co je duše? (Nemyslím duši od kola samozřejmě :D)
Odkud se vzala?
Kam směřuje?
Jaký má smysl?
Jak se projevuje?

(Dotazy jednoho človíčka. Jak byste mu odpověděli vy?)

Tulipánka — 8. 4. 2009 10:44

Dai,
duše, to je ta božská část, uzavřená v našem těle. Směřuje k uvědomění si sebe sama, což se děje formou učení podobně, jako děti ve škole :D . Jejím cílem a zároveň i smyslem je poznání. Projevuje se osobností každého člověka, i když je skrytá za mříží ega. :)

Zajímavá myšlenka...

DaiTerr — 8. 4. 2009 10:47

Tulipánka napsal(a):

Dai,
duše, to je ta božská část, uzavřená v našem těle. Směřuje k uvědomění si sebe sama, což se děje formou učení podobně, jako děti ve škole :D . Jejím cílem a zároveň i smyslem je poznání. Projevuje se osobností každého člověka, i když je skrytá za mříží ega. :)

Zajímavá myšlenka...

No vidíš ... A to furt máš jakýsi pocit, že musíš hledat duchovno. Při tom jej máš dávno v sobě. Vystihla jsi to mnohem lépe, než kdy já bych to ho byl schopen ;)

Tulipánka — 8. 4. 2009 10:50

Dai,
díky :) , poslední dobou mám pocit, že se ve mě něco zvláštního děje.

Jana Martinková — 8. 4. 2009 12:19

já mám taky takový pocit

Míša Kulička — 9. 4. 2009 7:25

DaiTerr napsal(a):

Co je duše? (Nemyslím duši od kola samozřejmě :D)

to je takový "aparátek", který pomocí chemických reakcí ovlivňuje nebo i produkuje naše myšlenky a následně i naše jednání ... v podstatě naše vědomí ... ale i naše nevědomí ... nikdo v podstatě neví, jak vypadá a každý znás si ji představuje jinak - někdo jako rybí měchýřek, někdo jako obláček páry a někdo raději vůbec ...

DaiTerr napsal(a):

Odkud se vzala?

Tam, kde my

DaiTerr napsal(a):

Kam směřuje?

Tam, kam my

DaiTerr napsal(a):

Jaký má smysl?

Dělá z nás to, co jsme

DaiTerr napsal(a):

Jak se projevuje?

myšlenkou

S tou božskou částí v nás - řekla bych, že jsme celí božští ... jen někteří jsme si božštější :)

pomněnka — 9. 4. 2009 12:54

Míšo, na ty myšlenky bych byla opatrná.... nevšechny myšlenky pocházejí z duše. Ta potvora ego je umí pěkně okecat :lol:

Míša Kulička — 9. 4. 2009 13:12

pomněnka napsal(a):

Míšo, na ty myšlenky bych byla opatrná.... nevšechny myšlenky pocházejí z duše. Ta potvora ego je umí pěkně okecat :lol:

Řeč je o duši ... ne o tom, kdo a co jí do toho kecá :)

hirondel — 9. 4. 2009 13:24

pomněnka napsal(a):

nevšechny myšlenky pocházejí z duše.

:)

Pandorraa — 9. 4. 2009 16:33

Pom má pravdu, někteří lidé svoji duší vůbec neslyší, nekomunikují s ní...

Míša Kulička — 9. 4. 2009 20:15

Řekla bych, že slyší všici ... ale naslouchá jich už méně ... a komunikuje ještě míň :)

majkafa — 9. 4. 2009 20:18

Já myslím, že všichni neslyší(me).

Pandorraa — 9. 4. 2009 20:19

Míša Kulička napsal(a):

Řekla bych, že slyší všici ... ale naslouchá jich už méně ... a komunikuje ještě míň :)

Bohužel Kuliš, něktěří to skutečně ani neslyší.....
Když máš na uších sluchátka, která nejsou připojená k MP3, taky neslyšíš žádnou hudbu.
Nebo když dojdou baterky.
Nebo když kolem tebe burácí čtyřproudá dálnice, vlaky, nad hlavou ti proletí stihačky.
Nebo když je sama dobrovolně odložíš.
Nebo..
Neslyšíš nic.
Vlastně slyšíš něco jiného...

Míša Kulička — 9. 4. 2009 20:32

Děti s tím problém nemají, to jen dospělí pod vlivem "důležitých činností" nenaslouchají ... Ale třeba si jen pod stejným pojmem představujeme každá něco jiného :)

hirondel — 9. 4. 2009 20:33

Pandorraa napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Řekla bych, že slyší všici ... ale naslouchá jich už méně ... a komunikuje ještě míň :)

Bohužel Kuliš, něktěří to skutečně ani neslyší.....

:)

Kdo neumi naslouchat ,ten ani nemuze slyset. Toz jak by tedy mohli slyset vsici?

Míša Kulička — 9. 4. 2009 20:41

hirondel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Řekla bych, že slyší všici ... ale naslouchá jich už méně ... a komunikuje ještě míň :)

Bohužel Kuliš, něktěří to skutečně ani neslyší.....

:)

Kdo neumi naslouchat ,ten ani nemuze slyset. Toz jak by tedy mohli slyset vsici?

Kdepak, obráceně - slyšíme toho spoustu, valí se na nás různé zprávy zevnitř i z vnějšku a my slyšíme všechno - ale vybíráme si z toho jen něco a tomu nasloucháme ... ale to je na přednášku o komunikaci a komunikačním šumu :)

hirondel — 9. 4. 2009 21:07

Míša Kulička napsal(a):

hirondel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):


Bohužel Kuliš, něktěří to skutečně ani neslyší.....

:)

Kdo neumi naslouchat ,ten ani nemuze slyset. Toz jak by tedy mohli slyset vsici?

Kdepak, obráceně - slyšíme toho spoustu, valí se na nás různé zprávy zevnitř i z vnějšku a my slyšíme všechno - ale vybíráme si z toho jen něco a tomu nasloucháme ... ale to je na přednášku o komunikaci a komunikačním šumu :)

A co z toho plyne?  :D  Ze schopnost naslouchat dusi,slyset ji v tom sumu je jedno z nejtezsich.  :)

Pandorraa — 9. 4. 2009 22:15

Míša Kulička napsal(a):

Děti s tím problém nemají, to jen dospělí pod vlivem "důležitých činností" nenaslouchají ... Ale třeba si jen pod stejným pojmem představujeme každá něco jiného :)

Souhlasím, děti s tím problém nemají.
Dospělí jsou už "ochočení"...

Heluška — 9. 4. 2009 22:33

Jak jste si jisti, že mluvíte s duší a ne s nějakým lumpíkem, co se za ni jen vydává.? :cool:  Kde je ta hranice, kdy si jen něco namlouváme a kdy je to opravdu hlas naší duchovní podstaty.?

Já v tom totiž fakt nemám jasno a dost se o to jasno snažím.  :grater:

katafyge — 10. 4. 2009 0:29

Heluška, neviem ako to viem a či to viem :D,  pre mňa sú to práve tie jasné veci, ktoré vieš :supr:

najkrajšie sú pre mňa  chvíle " keď len tak som "

( napr., ako sme sa tu už raz rozprávali so somaiou ;) "sladký to čas nekonečného ničnerobenia"- pri monotónnej práci,   po kúpaní,  keď som pri rieke a mám chvíľku na pozeranie, keď si češem vlasy, keď stojím v  križovatke na červenú, keď  prší a ja sa na chvíľku idem prejsť - hovorím tomu - zastavenie      a       "spojenie" - nerozmýšľam - som sama so sebou - sama v sebe  ) 

niekto má radšej meditáciu na cielené vnímanie a napojenie na vlastnú dušu
len som si to "zjednodušila"  a funguje :jojo:, podľa mňa to takto robí veľa ľudí
           
(a vôbec to nie je schované, len si to možno  ani neuvedomuješ, ako keď zabudneš na niečo a zrazu si spomenieš - zabudla si napríklad na milión zážitkov, keď si bola malá a niečo ti tú konkrétnu spomienku pripomenie , maličkosť          a už vieš, "kým si" - spomienka vypláva- nemyslím tým spomienku samotnú, ale práve ten jasný pocit teba )

katafyge — 10. 4. 2009 0:59

ono  monotónna práca a meditácia sú vlastne to isté :)
telo a myseľ zamestnáš - vyblokuješ  a  duša môže konečne "byť s tebou sama " - pokecáte si
  síce neverbálne, ale sami, 
a keď už duša telo a mysel  nevládze - to bolí , strašne :grater:

Míša Kulička — 10. 4. 2009 7:54

hirondel napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

hirondel napsal(a):


:)

Kdo neumi naslouchat ,ten ani nemuze slyset. Toz jak by tedy mohli slyset vsici?

Kdepak, obráceně - slyšíme toho spoustu, valí se na nás různé zprávy zevnitř i z vnějšku a my slyšíme všechno - ale vybíráme si z toho jen něco a tomu nasloucháme ... ale to je na přednášku o komunikaci a komunikačním šumu :)

A co z toho plyne?  :D  Ze schopnost naslouchat dusi,slyset ji v tom sumu je jedno z nejtezsich.  :)

Otázka zněla "Jak se projevuje duše?" ... má odpověď zní "myšlenkou" ... a to, jestli právě tuto myšlenku umíme nebo neumíme zachytit, je pro odpověď na jednoduchou otázku dítěte irelevantní. Protože děti to umí ... a my se to holt musíme znovu naučit :)

Andromeda — 10. 4. 2009 8:00

Heluška napsal(a):

Jak jste si jisti, že mluvíte s duší a ne s nějakým lumpíkem, co se za ni jen vydává.? :cool:  Kde je ta hranice, kdy si jen něco namlouváme a kdy je to opravdu hlas naší duchovní podstaty.?

Já v tom totiž fakt nemám jasno a dost se o to jasno snažím.  :grater:

Heluš, už jsem to někde psala. U mě to probíhá normálně za bdělého stavu na úrovni pocitové. Jen je potřeba oddělit od dané myšlenky emoční balast, tzn. věci, které danou věc doprovázejí jako např. překážky různého typu apod a moje vnitřní reakce na tyto překážky. Když tohle dokážeš oddělit a z toho jádra máš dobrý pocit, tak hned znáš odpověď.

Někdy je problém, že některé situace doprovázejí celkem rozbouřené emoce. V ten moment to jádro obvykle nejsem schopná vidět. Pak je dobré nechat ty emoce usadit a vrátit se k tématu za pár hodin, dní, prostě až to sedne, to poznáš, když jseš ještě rozrušená a kdy už dobrý ;)

Řekla bych, že meditace a zklidnění různého typu slouží hlavně k tomu, aby ses cíleně zklidnila a v tom zklidněném stavu vidíš věci jasněji, zbavíš se okolních myšlenek a emocí. Je to asi individuální, mě v meditaci, když čekám, "že se něco dozvím", tak se obvykle se nedozvím nic. :lol: Mám asi lepší příjem normálně během denních činností. A když jsou někde emoce, tak radši zalezu do koutku a čekám, až to přejde. Nebo si jdu zabřišnit, při tom se neskutečně skvěle čistí hlava ;)

Heluška — 10. 4. 2009 11:39

Jsou  meditace chůzí, myslím , že cestou do a z práce se někam jinam "propadnu", alespoň na chvilku jsem mimo a po stejné cestě jdu naučeně jako kůň do stáje, takže tam ten časový prostor mám pro sebe.
Pak taky když venčím, hezky se mi myslí na věci, které nevnímám pod tlakem  denního života.
Jistěže  alespoň občas intuice funguje, ale Andy, jak píšeš, když se moc snažím,taky mi nikdo na otázku neodpoví. Asi je to jako když člověk ví, že to ví a ne a ne to vylovit z paměti. Mozek chytá pomalu křeč a ...nic. Pak jde člověk k jiné činnosti a jako blesk ta info naskočí. (třeba jméno dávného známého,  nějaká událost)
Fakt je ten, že letošní školní rok dostávám dobrovolně zabrat pracovně a dát tyhle roviny do souladu je fuška.
Katafyge, tyhle stavy mívám, že TO něco prostě vím  a nemám ponětí, proč jsem si tím jistá.. Ovšem občas se v tom začnu rýpat a pochybovat a jsem rázem v kelu.
Díky  děvčata :godlike:

hirondel — 10. 4. 2009 11:42

Míša Kulička napsal(a):

hirondel napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):


Kdepak, obráceně - slyšíme toho spoustu, valí se na nás různé zprávy zevnitř i z vnějšku a my slyšíme všechno - ale vybíráme si z toho jen něco a tomu nasloucháme ... ale to je na přednášku o komunikaci a komunikačním šumu :)

A co z toho plyne?  :D  Ze schopnost naslouchat dusi,slyset ji v tom sumu je jedno z nejtezsich.  :)

Otázka zněla "Jak se projevuje duše?" ... má odpověď zní "myšlenkou" ... a to, jestli právě tuto myšlenku umíme nebo neumíme zachytit, je pro odpověď na jednoduchou otázku dítěte irelevantní. Protože děti to umí ... a my se to holt musíme znovu naučit :)

Ano,chapu.  :)
Ja jen ze me osobne nesedi slovo -myslenka.  :)  Ale to je jen slovicko.

hirondel — 10. 4. 2009 11:46

Heluška napsal(a):

Katafyge, tyhle stavy mívám, že TO něco prostě vím  a nemám ponětí, proč jsem si tím jistá.. Ovšem občas se v tom začnu rýpat a pochybovat a jsem rázem v kelu.
Díky  děvčata :godlike:

Jo ,je to jako nahle vnuknuti,inspirace,neco co nejde vymyslet. Neco co proste vis aniz by jsi to analyzovala a rozebirala.  :)

katafyge — 10. 4. 2009 18:30

Heluška napsal(a):

.........Ovšem občas se v tom začnu rýpat a pochybovat a jsem rázem v kelu.

hm, telo vyblokuješ, len myseľ asi úplne nie- asi to myslíš, u mňa to bola otázka cviku

katafyge — 10. 4. 2009 18:37

inak dnes bude krásna noc  :vissla:
    teším sa :jojo: