Hana1 — 5. 2. 2006 9:51

Jak komunikovat s člověkem, který Vám hodně ublížil a v jeho přítomnosti cítíte
něco jako negativní vlivy., které Vás ničí. Po setkáni s ním se cítím unavená, bez energie a vnitřně na nic. I když se snažím navenek, aby nic nepoznal, je to určitě vidět, že  to nedokážu zvládnout, že mi to nejde.Před tím jsem v pohodě a jak ho vidím jsou všechna předsevzetí na nic. Bohužel se s ním ve svém životě musím setkávat a budu muset dál....../ je můj bývalý manžel/, ale zajímal by mě názor i tak všeobecně.
Poraďte , jak to zvládnout.

Irenka21 — 5. 2. 2006 10:36

Vzhledem k charakteru mé práce se mi tohle stává často, pokud mi jen není symp., tak to na mně nikdo nepozná, pokud mi něco vadí na jeho práci, řeknu to přímo, pokud je to křivda v osobním životě raději se těmto setkáním vyhnu, budu mít soud s BM , 22.2. a už dnes mám z toho těžkou hlavu, nepozná nic, ale mně bude na zvracení, mluvit nechám raději právničku.

Hana1 — 5. 2. 2006 11:26

Irenka21 napsal(a):

Vzhledem k charakteru mé práce se mi tohle stává často, pokud mi jen není symp., tak to na mně nikdo nepozná, pokud mi něco vadí na jeho práci, řeknu to přímo, pokud je to křivda v osobním životě raději se těmto setkáním vyhnu, budu mít soud s BM , 22.2. a už dnes mám z toho těžkou hlavu, nepozná nic, ale mně bude na zvracení, mluvit nechám raději právničku.

Mně není na zvracení, ale je mi strašně těžko. Obdivuji lidi, co dokáží po rozvodu se normáně bavit, jakoby nic. Někdy si říkám, že mám možná špatnou povahu, přitom mám svědomí čistý, ale z jeho strany tam bylo velký ublížení a nezvládám to. Asi se přesto stále nedokážu nějak přenést.
A není to o tom, že by člověk nedokázal odpustit, spíš se nedá zapomenout a pohledem na takového člověka se ta bolest a ty špatné prožitky vždycky vrací zpět a ani vůle snaha nepomáhá. Kdyby s ním tak člověk nemusel komunikovat, bylo by to lepší.

Irenka21 — 5. 2. 2006 11:30

U nás je to 7,5 roku a je mi těžko stále, nevím jestli to někdy přejde. Všude je to jiné, také si ráda přečtu názory jiných, jak to zmírnit.

Hana1 — 5. 2. 2006 11:58

Irenka21 napsal(a):

U nás je to 7,5 roku a je mi těžko stále, nevím jestli to někdy přejde. Všude je to jiné, také si ráda přečtu názory jiných, jak to zmírnit.

U nás je to 2 roky od odchodu BM a 1 rok po rozvodu. Bohužel s ním nedokáží komunikovat ani děti. Zpočátku o to vůbec nestál, až těď začátkem třetího roku s nimi najednou chce navázat vztahy a dcery už nechtějí. Tak s ním komunikuji alespoň já a jde to dost špatně,vždycky mě za ty děti nakonec napadne.
Doufala jsem, že čas nám všem pomůže,ale už tomu skoro přestávám věřit.

Irenka21 — 5. 2. 2006 12:52

Kolik je dcerám od 12 let mohou žádat , aby se mohly nebo nemusely s ním stýkat, nejlepší je poradit se na odboru ochrany dítěte.

Hana1 — 5. 2. 2006 13:25

Irenka21 napsal(a):

Kolik je dcerám od 12 let mohou žádat , aby se mohly nebo nemusely s ním stýkat, nejlepší je poradit se na odboru ochrany dítěte.

Dcerám je 14 a 16,5 let. Snad k nějakým komplikacím nedojde, nechtěla bych, aby vztahy už tak dost špatné se ještě více vyhrocovaly. Dcery mu to řekly osobně a tak jediná ,koho pak z toho obvinil jsem samozřejmě já a mojí povinností je přesvědčit je, aby ho chtěly.....
Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Mě by jen zajímalo , jak to všechno zvládnout, co nejlíp pro dcery a abych i já z toho neměla zase šrám na duši.

Salvator — 5. 2. 2006 13:28

Holky,
co máte na mysli pod pojmem "ublížil"?

Žena 2 — 5. 2. 2006 13:39

Salvatore,
holkám rozumím.Pod slovem ublížil, a jsem při nich, rozumí že se otec zřekl odpovědnosti za dítě, jeho výchovu a placení výživného.Chystám se jim odpovědět, ale píši výplaty zaměstnancům a to musí být.Ujmi se toho prosím, stejně bychom psali stejně.Znám ty chvíle bezmoci, kdy se díváš na smutné dětské oči, tělíčko vklíněné do okna a ještě v noci místo v postýlce ho tam nacházíš.Ta slova PROČ, kde je tatínek.Když jsi bez koruny a nemůžeš vzít dítě ani na kolotoč.Já byla ještě na mateřské, když nás to potkalo.Ta byla 600,- Kč.Elektrika stála 350,- Kč a půjčka 350,-Kč.Výživné jsem nedostávala.Rozumím jim.Dítě nelze opustit a školka byla od 3 roků.To je ublížil, skrze dítě.Rozumíš ?

Hana1 — 5. 2. 2006 13:41

Salvator napsal(a):

Holky,
co máte na mysli pod pojmem "ublížil"?

Já mám na mysli psychické i fyzické ublížení/ a to nemyslím bití/ a nevím,když si na to vzpomenu, které bylo horší/ asi to psychické/.
A dnes s odstupem času si říkám, proč jsem si tak nechala vůbec ubližovat.
Prožila jsem si hrozné zklamání, že dodnes nepochopím, kde se to najednou v člověku vzalo- agresivita, zloba, nefér jednání, krutost, faleš, vše bylo jinak ze dne na den/ určitě to tam muselo být i dřív/ ,anebo se změnil a já to neviděla- změnila ho asi jiná žena a dnes mi to přijde, že jednal v těch chvílích jako člověk, kterému nějaké náboženství " vymylo mozek". Pálil za sebou všechny mosty, ničil co se dalo.
Dnes prý si na nic nepamatuje a chce tvořít vztahy tam, kde už asi nic nezbylo.
A já už nemám ani sílu, ani chuť. Jak ho vidím, všechno se mi vrací.

Hana1 — 5. 2. 2006 13:43

Žena 2 napsal(a):

Salvatore,
holkám rozumím.Pod slovem ublížil, a jsem při nich, rozumí že se otec zřekl odpovědnosti za dítě, jeho výchovu a placení výživného.Chystám se jim odpovědět, ale píši výplaty zaměstnancům a to musí být.Ujmi se toho prosím, stejně bychom psali stejně.Znám ty chvíle bezmoci, kdy se díváš na smutné dětské oči, tělíčko vklíněné do okna a ještě v noci místo v postýlce ho tam nacházíš.Ta slova PROČ, kde je tatínek.Když jsi bez koruny a nemůžeš vzít dítě ani na kolotoč.Já byla ještě na mateřské, když nás to potkalo.Ta byla 600,- Kč.Elektrika stála 350,- Kč a půjčka 350,-Kč.Výživné jsem nedostávala.Rozumím jim.Dítě nelze opustit a školka byla od 3 roků.To je ublížil, skrze dítě.Rozumíš ?

To že neplatil u nás taky bylo. Převedl si dokonce všehny peníze i peníze dětí na svůj účet a co napovídal, by vydalo na horor- nejen mně, ale i dětem.

gemi — 5. 2. 2006 13:45

Irenka21 napsal(a):

U nás je to 7,5 roku a je mi těžko stále, nevím jestli to někdy přejde. Všude je to jiné, také si ráda přečtu názory jiných, jak to zmírnit.

Můžu říct za sebe, že přejde. Ale  smíření a nadhled, to přišlo po více než 10 letech.Souvisí to s tím, že se člověk časem  dopátrá  i vlastních chyb, které si roky třeba nedovede připustit.Beru to tak, že člověk  k tomu musí nějak dozrát.Kromě toho  asi  člověk tou bolestí projít musí,  musí si ji "odžít", snad je to součást toho zrání.

Salvator — 5. 2. 2006 13:58

gemi napsal(a):

Irenka21 napsal(a):

U nás je to 7,5 roku a je mi těžko stále, nevím jestli to někdy přejde. Všude je to jiné, také si ráda přečtu názory jiných, jak to zmírnit.

Můžu říct za sebe, že přejde. Ale  smíření a nadhled, to přišlo po více než 10 letech.Souvisí to s tím, že se člověk časem  dopátrá  i vlastních chyb, které si roky třeba nedovede připustit.Beru to tak, že člověk  k tomu musí nějak dozrát.Kromě toho  asi  člověk tou bolestí projít musí,  musí si ji "odžít", snad je to součást toho zrání.

Ano, to je, myslím, to správné řešení: "dopátrat se vlastních chyb". To, co na vás zrcadlí tito muži -  a božechraň abych jim jakkoliv stranil - jsou - a zajisté to pro vás některé nebude příjemné to slyšet - vaše vlastní hluboce uvnitř uložené modely chování.
Představy, iluze, očekávání, které ve vztahu nemají co dělat. Máme je více méně každý, ovšem u některých jsou tak silné, že způsobí podobné katastrofy. Mnohdy může jít o "vyrovnání karmy", realizaci procesu učení pomocí názorné životní ukázky.
mnohá z vás by možná na jeho místě i dnes udělala to stejné, jako on a když ne dnes, pak jste to udělali v minulosti, v dobách, kdy život byl daleko těžší než dnes. To, že dnes vy jste na té těžší straně, svědčí jenom o tom, že v minulosti tomu mohlo být přesně opačně.

Zkuste nad tím přemýšlet takto, a uvidíte, že se doberete zajímavých závěrů...
Pokud se chcete zbavit potíží s partnery, je nezbytné tyto věci ukončit a urovnat uvnitř sebe sama.

Irenka21 — 5. 2. 2006 14:02

Nechtěli jsme debatu o minulých životech a karmě, ale o tom jak se normálně domluvit s někým, kdo v minulosti porušil zásady slušného soužití a porušuje je dodnes třeba vůči svým vlastním dětem. Očekávala bych reakci nějaké zkušené ženy.

Hana1 — 5. 2. 2006 14:15

Salvator napsal(a):

gemi napsal(a):

Irenka21 napsal(a):

U nás je to 7,5 roku a je mi těžko stále, nevím jestli to někdy přejde. Všude je to jiné, také si ráda přečtu názory jiných, jak to zmírnit.

Můžu říct za sebe, že přejde. Ale  smíření a nadhled, to přišlo po více než 10 letech.Souvisí to s tím, že se člověk časem  dopátrá  i vlastních chyb, které si roky třeba nedovede připustit.Beru to tak, že člověk  k tomu musí nějak dozrát.Kromě toho  asi  člověk tou bolestí projít musí,  musí si ji "odžít", snad je to součást toho zrání.

Ano, to je, myslím, to správné řešení: "dopátrat se vlastních chyb". To, co na vás zrcadlí tito muži -  a božechraň abych jim jakkoliv stranil - jsou - a zajisté to pro vás některé nebude příjemné to slyšet - vaše vlastní hluboce uvnitř uložené modely chování.
Představy, iluze, očekávání, které ve vztahu nemají co dělat. Máme je více méně každý, ovšem u některých jsou tak silné, že způsobí podobné katastrofy. Mnohdy může jít o "vyrovnání karmy", realizaci procesu učení pomocí názorné životní ukázky.
mnohá z vás by možná na jeho místě i dnes udělala to stejné, jako on a když ne dnes, pak jste to udělali v minulosti, v dobách, kdy život byl daleko těžší než dnes. To, že dnes vy jste na té těžší straně, svědčí jenom o tom, že v minulosti tomu mohlo být přesně opačně.

Zkuste nad tím přemýšlet takto, a uvidíte, že se doberete zajímavých závěrů...
Pokud se chcete zbavit potíží s partnery, je nezbytné tyto věci ukončit a urovnat uvnitř sebe sama.

Urovnat věci uvnitř sama sebe.......a ukončit tyto věci.
To jde těžko, když je otec mých dětí a vždycky se bude objevovat. Je pro mě ztělesněním vlastního selhání, zklamáním na všech úrovních- teď  nedokážu cítit k nikomu partnerskou lásku/ jsem jak vypálená sahara/, bojím se,  vzal mi schopnost věřit druhému člověku/ říkal, že mě miluje a druhý den šel/, víru, že existuje partnerská láska, důvěra. Připadám si, jak nejhorší "ženská na světe" , která si nezaslouží nic, protože je špatná......
Nevím, jak má dál žít.....jak to zvládnout, ale o tom jsem už psala......
Já věřím jedině času a mé vůli, která mě pomohla v životě už nejednou.
Salavatore máš pravdu....

Pandorraa — 5. 2. 2006 15:31

Salvatore,
chtit po nekom, kdo je "ublizeny", spravedlive rozhorceny a na valecne stezce za prava svych deti, aby se podival do zrcadla, je celkem dost, ze? A pritom je to jedina cesta. Oddelit sve chyby od tech jeho, prvni resit, druhe nechat jemu. Oddelit sva nerealna ocekavani a chteni od tech jeho, za sva prijmout odpovednost, ta jeho nechat jemu. Prijmout fakt, ze partnerska komunikace i moji vinou selhala a snazit se ji oddelit od te rodicovske, ktera prave v zajmu deti fungovat musi. Opustit valecnou stezku, nebabrat se ve sve ublizenosti a skutecne hajit zajmy deti...nejen proti nemu, ale casto i proti sobe - PROTI??? Divne.....
Ach boze! Co za kacirsky text jsem to zase napsala :(

Hana1 — 5. 2. 2006 15:56

Pandorraa napsal(a):

Salvatore,
chtit po nekom, kdo je "ublizeny", spravedlive rozhorceny a na valecne stezce za prava svych deti, aby se podival do zrcadla, je celkem dost, ze? A pritom je to jedina cesta. Oddelit sve chyby od tech jeho, prvni resit, druhe nechat jemu. Oddelit sva nerealna ocekavani a chteni od tech jeho, za sva prijmout odpovednost, ta jeho nechat jemu. Prijmout fakt, ze partnerska komunikace i moji vinou selhala a snazit se ji oddelit od te rodicovske, ktera prave v zajmu deti fungovat musi. Opustit valecnou stezku, nebabrat se ve sve ublizenosti a skutecne hajit zajmy deti...nejen proti nemu, ale casto i proti sobe - PROTI??? Divne.....
Ach boze! Co za kacirsky text jsem to zase napsala :(

Pan napsala jsi to dobře......Já vím, chce se to " vykašlat" na to co bylo a zaměřit se na děti.....Nejsem na válečné stezce, a když tak ne proti němu. Já bojuji sama se sebou, když ho vidím a slyším, jak mluví o dětech, jak kdyby to byly nějaké balíky, které si odložil před dvěma lety a teď je hledá..... Je bohužel takový a tam je to moje zklamání-v tom, že jsem ji vybrala takového otce a starší dcera mi to i řekla, že jsem si nemohla vybrat někoho " normálního", kdo nemá rád jen sám sebe.
Tam potřebuju pomoci, jak zvládnout tu komunikaci, která je o ničem.....a čas od času bude přicházet.....aby se sním člověk bavil úplně v klidu a nebabral se pak v tom, co řekne......

Pandorraa — 5. 2. 2006 16:09

Hani,
uz jsem ti to rikala - NETRAP SE :) Neber na sebe vinu, ktera tvou neni. Mimochodem: rodice si nevybiraji sve deti, ale deti si vybiraji rodice. Takze ani tady nejsi nicim vina, tva dcera tuhle zkusenost proste potrebuje pro svuj duchovni rust.
Oprosti se od jakehokoliv predjimani co by, kdyby a zij. Res jen sva vlastni selhani, urcite o nich jako kazdy z nas dobre vis. A zas to neni o vine a sebemrskacstvi, ale o duchovnim rustu.
Salvator ti naznacil uz minule, nac se mas zamerit. Tvuj  muz to nezvladl a ty se musis zbavit predstavy, ze za jeho selhani neses nejakou vinu ci zodpovednost. Detem zkus vysvetlit, ze i dospeli lide delaji chyby a nech na nich, jak svuj vztah s otcem vyresi, zda mu daji sanci.
Ty jim bud jen nezaujatym radcem, treba prave ony maji otce naucit nemit rad jen sam sebe a s tvou pomoci ho to nauci :)
Nicmene na druhou stranu nepodnikejte zadnou charitativni misi.
Nenech si zasahovat do zivota vic, nez je nutne a nez je ti prijemne. Ty ho nemusis zachranovat, to je na nem.

Hana1 — 5. 2. 2006 16:17

Pandorraa napsal(a):

Hani,
uz jsem ti to rikala - NETRAP SE :) Neber na sebe vinu, ktera tvou neni. Mimochodem: rodice si nevybiraji sve deti, ale deti si vybiraji rodice. Takze ani tady nejsi nicim vina, tva dcera tuhle zkusenost proste potrebuje pro svuj duchovni rust.
Oprosti se od jakehokoliv predjimani co by, kdyby a zij. Res jen sva vlastni selhani, urcite o nich jako kazdy z nas dobre vis. A zas to neni o vine a sebemrskacstvi, ale o duchovnim rustu.
Salvator ti naznacil uz minule, nac se mas zamerit. Tvuj  muz to nezvladl a ty se musis zbavit predstavy, ze za jeho selhani neses nejakou vinu ci zodpovednost. Detem zkus vysvetlit, ze i dospeli lide delaji chyby a nech na nich, jak svuj vztah s otcem vyresi, zda mu daji sanci.
Ty jim bud jen nezaujatym radcem, treba prave ony maji otce naucit nemit rad jen sam sebe a s tvou pomoci ho to nauci :)
Nicmene na druhou stranu nepodnikejte zadnou charitativni misi.
Nenech si zasahovat do zivota vic, nez je nutne a nez je ti prijemne. Ty ho nemusis zachranovat, to je na nem.

Máš pravdu, beru asi za něj na sebe tu vinu a uvnitř vím, že ji nemám. Nejsi první, kdo mi to píše, nebo říká - jsou to nejbližší lidé, kteří znají celou situaci dobře a i děti.
Díky za Tvé řádky, snad jednou bude líp a záleží to hodně i na mně.
Dám si závazek, ale asi ho nedodržím- od zítra se už nebudu trápit......
Usmívám se, protože snahu vyvinu, ale jak to dopadne, kdo ví.....

Bláža.. — 5. 2. 2006 20:02

Hana1:
Jen doplním k tomu , co už tady řekli přede mnou.
Když mám setrvalý stav neporozumění, který k ničemu nevede a vlastně ani nevím proč a když to zamrzne na mrtvém bodě, tak se to snažím pojmenovat  a když to umím pojmenovat, tak teprve mohu řešit.
K tomu, abych  tohle dokázala, se potřebuji od těch věcí na nějaký, třeba i krátký čas, co nejvíce vzdálit. Potřebuji k tomu nějaký úplně jiný zážitek, při kterém na tyhle věci nemůžu myslet a který mě odvede na chvíli někam úplně jinam. Třeba někam odjet nebo se vzdálit duševně, tak, aby až se vrátím, jsem všechno viděla jakoby odjinud, jakoby poprvé. Většinou ty věci pak vidím jinak a vidím to, co jsem dříve neviděla. Pak si je teprve mohu pojmenovat a řešit.

Salvator — 5. 2. 2006 22:06

To je Blážo pravda - poodstoupit, pojmenovat a pak teprve řešit. Vím, že mně se to dobře říká, protože jsem nic podobného co vy nezažil. Zažil jsem to ale v jiné formě, z okolí, v práci, ve škole a podobně. Také to nebylo příjemné a musel jsem to řešit. Jedině to, že jsem si uvědomoval, že je to můj vnitřní problém, mne z toho dostalo.
Neberte to jako že vám chci radit, v podobných situacích je každá rada zbytečná anebo příliš drahá.
Jenom chci opět upozornit na to, na co upozorňuji vždy, totiž, že nelze obcházet pravidla. Ve školách se vyučuje kde čemu, ale umění žít, kosmické zákony a jejich respektování se neučí. Pak je člověk najednou v životě a jenom zírá co se děje.
Myslí si, že může dělat co se mu zlíbí - a ono, ejhle, najednou zjišťuje, že nemůže. Ovšem ten fakt se pak blbě přijímá. Nejenom vám, podvedeným a okradeným ženám, ale také těm, kteří to vše působí, vašim bývalým. Nechtěl bych být v jejich kůži, to tedy ne. Protože vše je v pohybu a jednou jsme nahoře, podruhé dole. A není jedno, JAK jsme nahoře nebo JAK jsme dole. Když jsme nahoře slušní, pak je i s námi zacházeno DOLE slušně.
Díval jsem se na zprávy, na toho Bulawu, co v Tešíně přejel ty policajty. Odseděl si to, ale opět je zpátky s flastrem za černý lih. Myslel si, že má peníze a může si dělat co chce? Už nemůže. Hrozí mu tentokrát až 12 let v base. Na každého dojde, věřte mi a je to škoda. Kdyby se lidi chovali slušně, ušetřili by si zklamání a těžké problémy.
Chovejme se tedy co nejslušněji...

Žena 2 — 5. 2. 2006 22:46

Hani,
touhle zkouškou si musí projít všichni kterým bylo ať skutečně či domněle ublíženo.Zde se dostáváme k zrcadlu, mnou často zmiňovanému.V Tvém případě však použitému naopak a to Tvým BM.Je to strach z negativních energií, které vlastně už nosíš sama v sobě, Ty si je tam pěkně pěstuješ třeba dva dny před plánovaným setkáním a on bez jakékoliv námahy Ti nastaví zrcadlo a Tebe vlastní strach pošle k zemi.Musíš na to jít z gruntu.Jak tento pocit zvládneš? Cvičením svého sebevědomí.Udělej si rozbor co k tomuto člověku cítíš a co od něj očekáváš.
Když mě tohle potkalo a narazila jsem na svoji učitelku, věř že jsem jí několikrát poslala do háje a odmítala její teze jako nesmyslné a plané.Trvalo mi to dva roky než jsem to zvládla a to tak, že jsem se jí postavila tváří tvář a s odhodlaným výrazem ji řekla:"Ty víš, že jsem Tě až neměla ráda, jak jsem si myslela, že kážeš bludy.Jak jsem se s Tebou i přestala kontaktovat, ale dnes přijmi omluvu za mé chování, měla jsi pravdu." Ona jen řekla,"Vím"
Oč jde.
Co cítíš k člověku?

1/Láska-
vyvaruj se cítit k němu připoutanost.Jakoukoliv.(Chci tě, potřebuji Tě) To snad máš za sebou.Vyvaruj se nenávisti  a touze po boji.(je to jiná tranformace lásky)

2/Soucit-
vyvaruj se lítosti a sebelítosti.Neříkej si jak trpíš Ty, jak trpí on.
Každý z nás je stižen určitou měrou bolesti, pozoruj ji, vyplav ji pláčem,pamatuj si ji, ať neopakuješ stejné chyby,ale neuzavři se do vlastního bolu, strachu a posuzování.

3/Vyrovnanost
ale ne lhostejnost typu, o nic se nebudu starat on se "někdo" postará.Někdo to za mne vyřeší.
Zbav se odporu, strachu některé věci řešit.Prostě se tomu postav, koncentruj se jen na ten jeden jediný problém a věř si.Vyrovnaný člověk je ten, kdo otevírá svou mysl, srdce, přijímá život plněji s tolerantností, klidem,rozvahou.Přistupuje k životu jako daru s moudrostí a srdcem naplněným laskavostí

4/Slova
Tvůj život začne mít úplně jinou hodnotu, až se přestaneš vyčerpávat zbytečnými úvahami,vzpomínkami,přemítáním o Tvém právu či právu-neprávu jiných.

Setkání s BM nesmí předcházet Tvůj strach.Na setkání se připrav tak, že se opravdu zkoncentruješ a vytvoříš si vlastní štít.Vštěp si myšlenku, že jsi silnější a nevytočí Tě.Jednoduše nesmí, nedokáže to.Šetři slovy.Použij jen to co si nacvičíš a řekneš s pevným hlasem.Nastane-li situace na níž nejsi připravena chvíli mlč,ale dívej se mu zpříma do očí.On znejistí.Mášli pocit, že to nezvládáš, požádej ho ať to zopakuje jasněji.Získáš čas a rychle si uvědom, že Ty jsi ten silný sebevědomý.Pak budeš moci pokračovat.Nevkládej do rozhovoru emoce, braň se jim jak můžeš neboť Tvé emoce dodávají sílu jemu a Tebe oslabují.Nenech prorazit Tvůj krunýř.Mluv s ním nejlépe na vzdálenost 2 m.Vyvaruj se dotyku.
Neútoč ani tehdy, když najednou budeš mít pocit, že je oslabený a máš navrch.Hovor ukonči slušně bez emocí a ivektiv.
Na paměti měj, že někdy mlčení má větší sílu jak záplava slov.V případě urážek je neopětuj, mlč a dlouze se na něj dívej.Polykej je, ale neuhýbej pohledem.Zalkne se vlasními slovy.

Hani, snad to zvládneš a nebudeš si o mě myslet, jako já o své učitelce, že kážu bludy,

Irenka21 — 5. 2. 2006 22:58

Myslím , že tvé rady použiji také, jenom u toho soudu nebudu moci mlčet, ale až mne budou dotazovat musím mluvit, budu se dívat na soudkyni a budu co nejvíc klidná. Emoce tam nemají cenu, nakonec já jsem mu nikdy nic moc neřekla, u nás vše probíhalo potichu , láska odešla při tiché diskuzi, na křik jsem nereagovala, jen by se to tenkrát zhoršilo, nechala jsem ho vykřičet a on pak přestal.

Žena 2 — 5. 2. 2006 23:07

Irenko,
u soudu jsem měla i já potíže, alespoň u těch prvních.Ještě jsem tohle neznala.V těchto případech je lepší se spoléhat na právníka.Perlička: Jednou jsem se tam nechala unést, pravda byla že jsem měla zákony docela dobře nastudované, neboť jsem absolvovala roční dvousemestrální kurz na právnické fakultě zakončený zkouškou,a v zápalu jsem řekla že navrhuji rozsudek...........Na čež soudkyně vytřeštila oči a s úsměvem mě poučila, že od vynášení rozsudku je tam ona.Bylo však vidět její decentní úsměv a dokonce nasadila ještě větší výživné a zpětně 1 rok, na což jsem si ani nepomyslela.

Bláža.. — 6. 2. 2006 6:50

Tady již není co dodat. To, co bylo řečeno, je spíše dar. Děkuji, vytisknu si to.

Jen doplním maličkost. Pokud nám na startu chybí byť jen nepatrné množství rovnováhy, můžeme ji nalézt v přírodě. Někdy stačí, pohled do parku s rozkvetlými růžemi nebo se vcítit do velkých stromů. Příroda je vyrovnaná a je v ní plno lásky. 

To, co zde pojmenovala Hana1, jsme v dnešní době, plné sociálního zemětřesení,
v nějaké formě zažili snad všichni. Každý máme nějakou zkušenost. Bohužel, je třeba se připravit i na nepohodu. A zdá se, že i tady platí, že náhoda přeje připraveným a nejvíce pomáhá pracovitým. Když se zahledím na lidi, kteří něčeho dosáhli a nemusí to být jen na materiální bázi , vždy vidím obrovské množství práce. Těch, kterým jde vše samo, je strašně málo.
Připadá mi, že pracovat na sobě a nikdy nepřestat, je základem všeho.

Žena 2 — 6. 2. 2006 9:50

Salvatore,
s tím Bulawou je to paradox.Za smrt policistů 4 roky, za slušné chování 2 roky.A za alkohol a daně 12 let.Ať mi nikdo neříká, že je přejel náhodou.Kde je cena lidského života, kde je cena peněz.V tomto státě máme ještě něco nevyřešené.Můj soused při dopravní nehodě na železničním přejezdu přišel o syna 17 let.Syn nepřežil, byl na místě mrtev.Dostal 3 roky natvrdo.Jeho žena se starala o další 2 děti, na krku stavba.Pracovala u mne jako ošetřovatelka zvířat.Těžce to zvládala, je to moc hodná paní.Po propuštění se soused zcela zmněnil.Je to pochodující mrtvola.Často na syna myslí a vyčítá si to´.Žena o tom nemluví.

Monna — 6. 2. 2006 11:02

Ahojte je tu nekdo? Hledam tu nekoho s kym bych si mohla popovidat. :-)

Marek_ — 6. 2. 2006 11:03

Žena, to si Ty na tej fotke?

Žena 2 — 6. 2. 2006 11:21

Zajisté, neschovávám se za anonymní obrázky.Fotka se moc nepovedla, ale bylo mi to hloupé si s vámi povídat a být skrytá.

Pandorraa — 6. 2. 2006 11:22

Zinko moje super! Hani, to je bezva "manual", jak na to. Salvatoruv "rozbor" situace je naprosto presny a i Blaziny rady, co se "odstupu" tyce, jsou nad zlato. Jen pozor na to, abys sve emoce jen nepotlacila, to se nevyplaci, pak te o to vic ovlivnuji.  Ja jsem dost vztekla, takze kdyz vim, ze mne ceka neco neprijemneho, "proziju" si to predem mentalne a poustim to dolu, do zeme, spoleham, ze ona si s tim poradi, pripadne v pekle halt budou mit o neco tepleji :)
Pro tu svoji "vasnivost" jsem si taky na zadne soudy netroufla, odesla jsem s kartackem na zuby. O alimenty nastesti nikdy nebyl spor, to si resi ex primo se synem, nidky jsem nedostala do ruky ani korunu, spolehala jsem jen sama na sebe. On dodnes bydli v nasem byte a ja to zatim neresim, i kdyz bych z financnich duvodu mela. On vezi asi stejne jako ten tvuj ve svem ublizeni a ja vim, ze jsem silnejsi a nemusela bych to zvladnout, "zatloukla" bych ho do zeme. Takze trpelive cekam, az mu to dojde a hlavne az mne to dojde! Nechci jeste vic zatizit nasi spolecnou karmu. Nastesti to zacina po trech letech vypadat slibne :)
A pokud ti mohu poradit: naslouchej lidem, kteri ti rikaji i neprijemne veci. To jsou prave ti, kteri ti dovedou pomoci.

Salvator — 6. 2. 2006 12:32

Žena 2 napsal(a):

Salvatore,
s tím Bulawou je to paradox.Za smrt policistů 4 roky, za slušné chování 2 roky.A za alkohol a daně 12 let.Ať mi nikdo neříká, že je přejel náhodou.Kde je cena lidského života, kde je cena peněz.V tomto státě máme ještě něco nevyřešené.Můj soused při dopravní nehodě na železničním přejezdu přišel o syna 17 let.Syn nepřežil, byl na místě mrtev.Dostal 3 roky natvrdo.Jeho žena se starala o další 2 děti, na krku stavba.Pracovala u mne jako ošetřovatelka zvířat.Těžce to zvládala, je to moc hodná paní.Po propuštění se soused zcela zmněnil.Je to pochodující mrtvola.Často na syna myslí a vyčítá si to´.Žena o tom nemluví.

Jako kdyby pro toho tátu nebyla dost velkým trestem smrt syna! Ještě ho zašijí na tři roky - to je tedy náročná karma. Ovšem nechci soudit, a nevím proč na ten přejezd lehkomyslně vjel. Já tomu nevěřím ani když bliká světlo.
Každopádně, přijít o dítě je něco jako zásah do srdce. Zřejmě podobný člověk potřebuje takovou ránu. Znal jsem paní, které syn vyskočil z okna. Ani nevěděla proč, nerozloučil se byl ve věku kolem 18 let. Člověk se změní navždy a již nikdy nebude tím, co býval.
Ale přesto život běží dál a je potřeba žít. Nepomůže nic, jenom každý den se zvednout z postele a jít do toho.

Hana1 — 6. 2. 2006 18:26

Žena 2 napsal(a):

Hani,
touhle zkouškou si musí projít všichni kterým bylo ať skutečně či domněle ublíženo.Zde se dostáváme k zrcadlu, mnou často zmiňovanému.V Tvém případě však použitému naopak a to Tvým BM.Je to strach z negativních energií, které vlastně už nosíš sama v sobě, Ty si je tam pěkně pěstuješ třeba dva dny před plánovaným setkáním a on bez jakékoliv námahy Ti nastaví zrcadlo a Tebe vlastní strach pošle k zemi.Musíš na to jít z gruntu.Jak tento pocit zvládneš? Cvičením svého sebevědomí.Udělej si rozbor co k tomuto člověku cítíš a co od něj očekáváš.
Když mě tohle potkalo a narazila jsem na svoji učitelku, věř že jsem jí několikrát poslala do háje a odmítala její teze jako nesmyslné a plané.Trvalo mi to dva roky než jsem to zvládla a to tak, že jsem se jí postavila tváří tvář a s odhodlaným výrazem ji řekla:"Ty víš, že jsem Tě až neměla ráda, jak jsem si myslela, že kážeš bludy.Jak jsem se s Tebou i přestala kontaktovat, ale dnes přijmi omluvu za mé chování, měla jsi pravdu." Ona jen řekla,"Vím"
Oč jde.
Co cítíš k člověku?

1/Láska-
vyvaruj se cítit k němu připoutanost.Jakoukoliv.(Chci tě, potřebuji Tě) To snad máš za sebou.Vyvaruj se nenávisti  a touze po boji.(je to jiná tranformace lásky)

2/Soucit-
vyvaruj se lítosti a sebelítosti.Neříkej si jak trpíš Ty, jak trpí on.
Každý z nás je stižen určitou měrou bolesti, pozoruj ji, vyplav ji pláčem,pamatuj si ji, ať neopakuješ stejné chyby,ale neuzavři se do vlastního bolu, strachu a posuzování.

3/Vyrovnanost
ale ne lhostejnost typu, o nic se nebudu starat on se "někdo" postará.Někdo to za mne vyřeší.
Zbav se odporu, strachu některé věci řešit.Prostě se tomu postav, koncentruj se jen na ten jeden jediný problém a věř si.Vyrovnaný člověk je ten, kdo otevírá svou mysl, srdce, přijímá život plněji s tolerantností, klidem,rozvahou.Přistupuje k životu jako daru s moudrostí a srdcem naplněným laskavostí

4/Slova
Tvůj život začne mít úplně jinou hodnotu, až se přestaneš vyčerpávat zbytečnými úvahami,vzpomínkami,přemítáním o Tvém právu či právu-neprávu jiných.

Setkání s BM nesmí předcházet Tvůj strach.Na setkání se připrav tak, že se opravdu zkoncentruješ a vytvoříš si vlastní štít.Vštěp si myšlenku, že jsi silnější a nevytočí Tě.Jednoduše nesmí, nedokáže to.Šetři slovy.Použij jen to co si nacvičíš a řekneš s pevným hlasem.Nastane-li situace na níž nejsi připravena chvíli mlč,ale dívej se mu zpříma do očí.On znejistí.Mášli pocit, že to nezvládáš, požádej ho ať to zopakuje jasněji.Získáš čas a rychle si uvědom, že Ty jsi ten silný sebevědomý.Pak budeš moci pokračovat.Nevkládej do rozhovoru emoce, braň se jim jak můžeš neboť Tvé emoce dodávají sílu jemu a Tebe oslabují.Nenech prorazit Tvůj krunýř.Mluv s ním nejlépe na vzdálenost 2 m.Vyvaruj se dotyku.
Neútoč ani tehdy, když najednou budeš mít pocit, že je oslabený a máš navrch.Hovor ukonči slušně bez emocí a ivektiv.
Na paměti měj, že někdy mlčení má větší sílu jak záplava slov.V případě urážek je neopětuj, mlč a dlouze se na něj dívej.Polykej je, ale neuhýbej pohledem.Zalkne se vlasními slovy.

Hani, snad to zvládneš a nebudeš si o mě myslet, jako já o své učitelce, že kážu bludy,

Díky moc za Tvůj příspěvek a příspěvky ostatních, snad to zvládnu.
Zamyslela jsem se nad tím a je to hodně zajímavé a podle mě i pravdivé- zvlášť popis toho setkání s BM.
Uvidím, jak se mi to podaří a chtěla bych to dokázat....