ViktorkaLove — 1. 4. 2009 1:55

Nemůžu spát. Zkusila jsem kdejaké osvědčené metody..., nejde to. Příliš mnoho vtíravých myšlenek..., zvolila jsem "jít sem"!!! :co: :gloria: :rodna: :jojo:
Do kecacího fóra - do diskuze na netu.
Vynořila se paralela z mládí..., z doby, kdy "NET" nebyl. Psala jsem sáhodlouhé filozofické úvahy, pro sebe, jenom tak, na jakýkoliv dostupný papír- pak je házela do koše..., ale vím, že byly pro mne důležité. Psala jsem denníčky. Psala jsem dopisy, dlouhatánské jak týden před výplatou, pro své milé..., někdy s úspěchem (= byly přijaty a oceněny), a někdy zbytečně (=bez odezvy, reakce...),  na rozloučenou (ne ty sebevražedné, ale ty DOPISY, co ukončují vztahy..., např., a nejenom ty srdeční...) :co:
TEĎ mě zajímá:
- kdo volí virtuální svět jako určitý způsob seberealizace
- kdo tak NIKDY nepotřebuje jednat... (Tento typ osůbek sem asi nikdy nepřijde, což je logické, zajímá mě názor vás, co jste tady...)
...spát se mi už asi nepodaří, ale...
...tož, možná se někdo ozve, za což předem dík! :pussa:

PavlaH — 1. 4. 2009 8:41

VIktorko, dovol mi názor - psaní pro sebe, do šuplíku do koše nemá pranic společného s realizací na netu. T9m, že to napíšeš, dáš myšlenkám konkrétní tvar a můžeš nad nimi dále přemýšlet. A je jedno, zda-li to končí v koši, vydáš román a nebo si pokecáš na netu.

Realizace - hodně maminek na mateřské zabírá diskuzní fora. Hlavně proto, že jim z mého pohledu chybí kontakt s lidmi. Jenže takových netových "typů" je více. Někdo je čtenář, někdo shání informace pro svůj koníček, někdo si potřebuje vyblít svoje zloby a anonymní prostředí mu dává volnost, někdo jiný si zase kompenzuje svoji potřebu mít stále pravdu. Ty motivace mohou být různorodé. Není to tak jednoduché téma, jakse na první pohled zdá.

ViktorkaLove — 1. 4. 2009 9:16

PavlaH napsal(a):

... Hlavně proto, že jim z mého pohledu chybí kontakt s lidmi. Jenže takových netových "typů" je více. Někdo je čtenář, někdo shání informace pro svůj koníček, někdo si potřebuje vyblít svoje zloby... kompenzuje svoji potřebu mít stále pravdu... Není to tak jednoduché téma, jakse na první pohled zdá.

Není náhodou net v tomhle smyslu "samožrout" kontaktu s realitou? Když člověk přijde sem, a ev. najde, co hledal, není náhodou dobrovolně (možná nevědomky) odstřižen od skutečného života? :co:
Nevím, možná výšeuvedené je pouze vedlejší produkt, ptz. nalezení informací pomocí netu rozhodně šetří čas, peníze..., ale...

PavlaH — 1. 4. 2009 12:29

Na to ti zase neodpovím. Když vemu v potaz ty maminy - dítě jim spí za zády, odejít od něj samy nemohou, jsou třeba přestěhované, ztratily kontakt s kamarády spolupracovníky. Na netu najde lidi s podobnými tématy. Nebo takový sběratel knoflíků, kolik jich má ve svém okolí? Pro tyto všechny lidi to může být přínosem. Ovšem stejně nenahradí kontakt z oka do oka. Ale co mám přehled, holky z netu si dělají srazy, takže pak jejich komunikace dostane jinou podobu. Stejně jako to kdysi bylo přes dopisy, telefony. jen je to rychlejší.

Ty máš ale na mysli asi tu druhou skupinu. Ldi, kteří nechtějí z nějakého důvodu hledat přímý kontakt a radějí surfují z klidu svého pokoje... Tam může být příčin opět povícero, šikana, nepříznívá situace v dětství, stydlivost, nejistota, samotářství.... tam lze o dobrovolnosti jistě přemýšlet.

ViktorkaLove — 1. 4. 2009 12:48

Ano Pavlo, oba hřebíčky jsi trefila po hlavičce... ani jsem netušila, že co mi začlo vrtat v hlavě, má dvě linie.
Maminy a lidi z nějakého důvodu více méně přinucené zdržovat se doma, nebo v jiném uzavřeném prostoru, ty chápu, beru a přínos to určitě je.
Ta "druhá skupina", jak jsi je nazvala, mě zajímá víc. Myslím tim aj lidi, kteří evidentně "vycházejí ven, a s někým se potkávají" (=mají kontakt s okolím), a přesto si myslím, že se velmi, velmi odhalují, svěřují, angažují, předvádějí... co já vim co, prostě jsou velmi aktivní a akční v tom virtuálním světě..., bez ohledu na to, jestli kecaj, nebo mluví pravdu..., prostě: reálně žijou ten virtuální svět, to je jeich život, a možná, po ulicích, obchodech, v zaměstnání, mezi známými... atd. jenom tak "proplouvají", realitu vpodstatě nevnímaje...
Bŕrrr, co jsem to ze sebe vysoukala?!? :co:
Myslela jsem na kdeco, ale nejvíc asi např. na hráče virtuálních her (když je někdy slyším, jaké "problémy" řeší...:co: ) taky na ty, mladé i starší, kteří si mezi sebou povídají, co všechno "zažili" přes net...
A jejej, mám zřejmě moc velké uši...

PavlaH — 1. 4. 2009 13:11

VL - nikoli, jak jsi řekla, něco v tobě zarezonovalo právě na tu druhou strunu. Na ty, kteří žijí svůj život ve hře, mimo realitu a nebo v realitě jsou, jen té psané....

Máš vlastně dvě možnosti - prostudovat si sama sebe, co ti vadí, proč ti vadí, najít spojitost do současného života a nebo si pěkně pozorovat lidi, co dělají proč tam chodí a opět si z toho pro sebe vyvodit závěr.

mě spíš rezonuje ta první skupina ;)

Lenka — 1. 4. 2009 13:16

A co se ti nezda na tech "hracich virtualnich her?" Ze resi problemy , ktere ty nechapes a zdaji se ti nicotne?  Oni proste takhle relaxuji ..a ja to znam ..taky si tim kratim svuj volny cas. Jiste je to zrout casu , ale zase na druhou stranu v dobe kdy tyto  deti, dospivajici , dospeli i starsi hraji nikoho neobtezuji , nekradou , necmaraji po zdech , nechlastaji a mohu pokracovat. Jejich herni on-line starosti jsou dalece vzdaleny tomu co prozivas asi ty. Ale je to jejich vec  jak budou travit svuj cas , pokud tim neomezuji jine.  :)

ViktorkaLove — 1. 4. 2009 13:31

Ano Lenko, považuji řešení takových "problémů" za nicotné. To ale neznamená, že bych je odsuzovala. Ptala jsem se. Zvědavá. Požírač času ano, jako náhrada tebou vyjmenovaných špatností, kterým se věnují jiní lidé, taky beru. Taky hraju hry, sice spíše takové opravdu dětské, jako Pac-mana a pod. A odreaguju se u toho.

A pro PavluH, máš velkou pravdu. Rezonuju s těma proplouvajícíma. Pokud mé úvahy vyzněly jako odsouzení oněch virtuálně žijících, je to omyl. Pochopila jsem sama o sobě, že tam "padám", a chci pochopit více. Proto jsem se ptala. :kapitulation: :rock:

PavlaH — 1. 4. 2009 15:46

MOžná ani nepadáš, jen chvilku gumuješ mozek. I to nicnedělání potřebujeme. Proč msuet být stále výkonní. Použiju příklad VIktorko a prosím, neber jej osobně.

Je to jako návštěva sekty. Skupinky lidí, co má podobné smýšlení a každý se na každého usmívá. Velký relax po těch otrávených ksichtech. Máš pocit, že je ti mezi nimi fajn, že te berou ocenují. U hry se přidává ještě možná to vítězství. Stejně jako spadneš do sekty a necháš se jí vláčet, stejně tak spadneš do virtuálního světa, můžeš prezentovat svoji představu o sobě a je ti lépe.

Lenka — 2. 4. 2009 12:51

Vis co mne drzi na te on-line hre? Treba pokec s lidma, ktere znam ze hry ...komunita podobne smyslejicich  a taky se z mnohymi z nich znam osobne. Delame ruzne sraziky a bavime se o tech blbostech ...jak lepe pouzit nektere vychytavka, strategie ...proste je to takovy obrazkovy chat...a povidani(mame komunikacni programek , takze se slysime ) Povidame si co bylo dneska .Pokud treba nekdo neco krasneho , spatneho  nebo proste neco prozije , povidame si . Povzbuzujeme se mezi sebou , treba kdyz nekdo prijde o praci, ma nejaky problem (treba kluci se svymi laskami) , rikam jim muj osobni zensky pohled. Oni mi zase vysvetluji jak neco jineho vidi oni. Je to v mnoha pripadech takovy "babinet" v on-line hre. A pri tom povidani hrajeme...napr. behame za priserkami a mlatime je.

ViktorkaLove — 2. 4. 2009 19:53

Pavla H: Až jsem se zděsila! Musím to brát osobně, ptz. se mě to týká. Já se nezlobím na nikoho, kdo nějak reaguje na mé sympatie ke Svědkům. Těch, co jejich reakce je útok, je mi líto, ptz. se sami uzavírají tomu, aby věděli, jak se na věc dívám já. A pokud "sektou" jsi myslela shromáždění, nebo jejich Společenství, to je celkem jedno, je to fakticky místo, kde se cítím bezpečně a příjemně. Ne proto, že se tam všichni usmívají, ani to není pravda. Mají stejná trápení, jako všichni ostatní, a smutek se rozebírá stejně, jako radost. Jenom ve větším klidu. No a že jsi to dala do souvislosti s mým "padáním" do virtuálního světra, tak to mě fakt vystrašilo, ptz. to opravdu může souviset: vyčlenění se ze světa, který nepovažuji za ideální a cítím se tady, no, minimálně nedobře..., tož zdrhnu mezi lidi, které můžu milovat a být s nima v jakémsi kontaktu, nebo nenávidět, a pak je seřvu, zesměšním, odpálkuju..., což v reálu nelze... Dik. Mám o čem přemýšlet. Fakt dik! :pussa:

Tulipánka — 2. 4. 2009 20:08

Viktorko,
tak já třeba patřím přesně k té skupině, co popisuje Pavla.
Přestěhovala jsem se s ročním dítětem na vesnici do domečku, kde zatím moc lidí neznám. Chodím sice na procházky, sem tam se potkám s nějakou mamčou, prohodíme pár slov, ale to je vše. A já jsem hodně komunikativní typ, potřebuji to k životu. Manžel je mlčenlivý, s dítětem si nepopovídám. Takže si tu povídám s vámi.
Navíc jsem stydlivá a hůře navazuji přátelství, na netu to jde snadno.
Občas ulítávám na hrách. Hlavně na těch, kde se něco tvoří, třeba buduje firma. Kompenzuji si tím absenci zaměstnání, nějaké smysluplné činnosti. S dítětem je sranda, ale výsledek se projeví až za hodně dlouho a je nejistý.
Na netu trávím někdy až 8 hodin denně, většinou něco během dne, při obědě, po obědě, když malý spí a pak většinou celý večer.

Takže tady máš další testovací vzorek :D .

ViktorkaLove — 2. 4. 2009 20:11

Lenka:
Děkuju, že jsi mi to tak pěkně napsala. Víš, já jsem to, že několik lidí, kteří můžou být aj hodně daleko od sebe, hraje spoolečnou hru, pochopila až cca před rokem v netové kavárně. Bohužel to ale byl nepříjemný zážitek, ptz. řvali na celé kolo, mluvili sprostě, a na ty ostatní, kteří se třeba jako já chtěli spostředit na svoji činnost a svůj monitor, nebrali žádný ohled. Přemýšlela jsem, kdybych já tam třeba s někým skypovala tak nahlas a tak sprostě, co by oni dělali, jestli bych je já tak náhodou nerušila? No. K tomu se připojilo mnoho hovorů, většinou v dopravě, obchodech nebo tak, někde venku, v práci, které jsem vyslechla a pochopila, že si mezi sebou vyměňujou různé finty, aby obešli nějaká pravidla, nebo hráli rychleji, nebo já nevim co, tomu celkem nerozumím... ale podstatné je, že jsem pochopila, že tomu věnují mnoho úsilí a času, a nechápala jsem, k čemu je to dobrý. Možná by se to v mém pojetí dalo vysvětit tak, že když luštím křížovky, rozhodně abych ju dokončila, nevezmu křížovkářský slovník... jdu to hledat do literatury, naučných slovníků, na net, nebo tak, ale ne na padesáti stranách křížovkářského"taháku", tak nechápu dost dobře, o co jim jde, když "si tu neodehrají"... no, ale když to někoho baví, ať si dělá příjemnou náladu, jak chce...  Ale myslím, že aspoň částečně jsem se přiblížila tomu, že tihle lidi taky "vhupsnou" do visrtuálního světa, a to ještě virtuálnějšího, než třeba Babi, ptz. žijou mezi nakreslenými postavičkami, zdmi, příšerami... je to tak?

PavlaH — 2. 4. 2009 20:14

VIktorko, právě proto, že o tvých sympatiích vím, snažila jsem se ti to přirovnat na něco, co znáš. Určitě to však nebyl útok, jen téma k zamyšlení.  COž se ti myslím nastartovalo. A to jsem skutečně ráda... BI

ViktorkaLove — 2. 4. 2009 20:28

Dík, Tulip. Něco mi na tom vadí. Ne na tobě, na tom principu. Naškrtla jsem to už na začátku. Je to to samopožírání
kontaktu s realitou. Nechci abys to cítila jako výčitku. Já jenom písmenama uvažuju, ano? Našla jsi poměrně jednoduché řešení, které tě uspokojuje. A... neodradí tě ta pohodlnost třeba od vynaložení většího úsilí na vyhledání svých potřeb (kontakt s lidma... a to ostatní...) v reálu?
Mluvím s tebou, ale přemýšlím o sobě, chápeš? :styrka:

ViktorkaLove — 2. 4. 2009 20:31

PavlaH napsal(a):

VIktorko, právě proto, že o tvých sympatiích vím, snažila jsem se ti to přirovnat na něco, co znáš. Určitě to však nebyl útok, jen téma k zamyšlení.  COž se ti myslím nastartovalo. A to jsem skutečně ráda... BI

Necítila jsem to jako útok, spíš mi vadilo a vadí, když to všelijak obalujete... mohla jsi napsat, to máš jako na tvém shromáždění...., víš? Já se za to nestydím.

PavlaH — 2. 4. 2009 20:38

VIktorko, ale já tam nikdy u svědků nebyla,  jen srovnávám podle zkušeností a informací, které mám já. Nezlob se, ale nemohla jsem to takto napsat.

Tulipánka — 2. 4. 2009 20:52

Viktorko,
lekci nebraní si věcí osobně při neosobním jednání už mám za sebou, v pohodě :D .
Kontakt s realitou .... no samozřejmě, že jsem o tom už přemýšlela. Ale někdy má seznamování po internetu kladné stránky. Jak už jsem psala, v běžném životě jsem docela stydlivá, internet mi pomáhá seznamovat se s lidmi jednodušeji. A co je realita? Můžeš se kámošit s hodným člověkem, který je ve skutečnosti vrah. Nebo na internetu můžeš narazit na dobrého člověk. A když vycházím ze zákona že podobné se přitahuje... ;)

Pokud to pro mě není problém, že nemám kontakt se skutečnými lidmi, tak to neřeším. Ale teď je jaro, určitě se brzy seznámím s dalšími maminkami, teď budou všechny kočárky venku, snad si tu najdu kámošku i reálnou :D .

Tak přemýšlej, jak se ti to zrcadlí :D .

PS: mě svědkové také nevadí do té doby, než mi začnou podsouvat své myšlenky. Takže pokud nebudeš, nemám s tím já žádný problém :)

ViktorkaLove — 2. 4. 2009 21:29

Tul, nic mi to nezrcadlí, ptala jsem se na tvůj názor a pocity, ev. úvahy, aybch srovnala se svými. Zrcadla přenechávám těm, co se rádi v nich vzhlížej.
Jo a :offtopic: s tou školkou jsi mi nasadila takového brouka, že už mám zítra na pracáku ohedně toho jakousi poradu na vyšším postu... za to taky dík.

Tulipánka — 2. 4. 2009 23:15

Viktorko,
s tím zrcadlením to byl jen "tip", když nic, tak je to v pořádku :)

A školka? Tak to by bylo super. Pokud máš podmínky k tomu ji založit, jdi do toho. Jen se za sebe přimlouvám: bez i cvrčky od 2 let. Od doby, kdy byla schválená mateřská na 2 roky a zrušené jesle je to pro nás mamči trošku náročnější...

ViktorkaLove — 2. 4. 2009 23:54

Tulipánka napsal(a):

Jen se za sebe přimlouvám: bez i cvrčky od 2 let. Od doby, kdy byla schválená mateřská na 2 roky a zrušené jesle je to pro nás mamči trošku náročnější...

No, moja žába nastoupila do práce od 1,5letého syna. Já jsem ještě chvílu byla na pracáku, abych mohla hlídat, ale peněz bylo málo, tak jsem nastoupoila taky, do stejné fabriky, na protisměnu a na bráně jsme si ho střídaly... pro ni legrace, ale pro mně - šíleně vyčerpávající... vydržela jsem to jenom do té doby, než mohl nastoupit..., pak jsem aj odešla do jiné, aby nehrozilo, že v tom budeme pokračovat... Chudák děcko, doteď má "hlídací Aničku", tak řikáme aupairce, chůvě nebo kdo to je, ptz. dcera pro vzdálenost zaměstnání nestihne vnuka aj odvést, aj vyzvednout... Brrrr!

Lenka — 3. 4. 2009 11:31

ViktorkaLove napsal(a):

Ale myslím, že aspoň částečně jsem se přiblížila tomu, že tihle lidi taky "vhupsnou" do visrtuálního světa, a to ještě virtuálnějšího, než třeba Babi, ptz. žijou mezi nakreslenými postavičkami, zdmi, příšerami... je to tak?

Vis vetsina tech her je o tom ze pokud chces mit nejaky "postup " ve hre, musis tomu venovat cas. Je jiste dost tech co prozivaji hru na ukor Realneho zivota , ale to by nemelo byt ucelem. Mne hra nahrazuje pratele v zivote. Nebavi mne nejaka vysedavani u kaficka a povidani si o vonavkach , malovatkach , drbech typu co kdo s kym a co bylo obsahem 356 dilu nejakeho serialu a pod. . Na televizi koukam minimalne. Ctu knihy , noviny a hraju :) V praci si s kolegy popovidame rano , pri obede . Obcas skocime do hospudky na "pivko" (ja piju sice jen nealko , ale to neva..:)  Do cukrarny chodim s mym mlsmym drahouskem - to je pro nas takovy sobotni relax , pred varenim obeda.  A hra je takovy doplnek k zivotu s in-game prateli. Kazdy je proste jiny a ma jine zajmy. :)

ViktorkaLove — 3. 4. 2009 13:32

Já to chápu, Lenko, jenom nechápu, proč "přeskakovat" levly a vychytávkama hru zkracovat, když jde právě o tu radost ze hry... :co:

Tulipánka — 3. 4. 2009 13:36

Viktorko,
s malými prcky jde o to, aby si ten malý človíček vytvořil s někým vztah. Pokud si ho vytvoří s mámou, je to normální. Ale může to být i otec, babička nebo právě chůva na hlídání. A pokud je dítě ve školce rádo a doma se mu rodiče plně věnují, nevidím v tom problém.
Ale to sem do vlákna nepatří :) .

ViktorkaLove — 3. 4. 2009 13:40

Ach jo, pro Tul: :grater: :kapitulation:
Kdybych tak teď mohla zvolit VIRTUÁLNÍ svět!!!
Jen pro zajímavost... "vyšší post" mi mé virtuální plány vyčíslil (prej podle nejnovějšího, ha-ha), na 14 melounů, to jsem se ještě zasmála, ale pak... školka je pro mne za stávajících okolností v nedohlednu. Ale už vím, kolik dotací od pracáku, magistrátu a jiných institucí, taky vím, což jsem nevěděla, že soukr. stacionářů s nepřetžitým provozem, jak jsem si já před pěti lety vymyslela, je tady habaděj...
OK. Jdu si najít ňákou "plošinovku" či jak se to jmenuje, kde se staví školky a vraždí konkurence... :styrka: :dumbom:

PavlaH — 3. 4. 2009 13:44

viktorko, pro někoho je ten správný adrenalin nikoli zdolat ale oblafnout - v politice máš takových příkladů...

Tulipánka — 3. 4. 2009 14:48

ViktorkaLove napsal(a):

Ach jo, pro Tul: :grater: :kapitulation:
Kdybych tak teď mohla zvolit VIRTUÁLNÍ svět!!!
Jen pro zajímavost... "vyšší post" mi mé virtuální plány vyčíslil (prej podle nejnovějšího, ha-ha), na 14 melounů, to jsem se ještě zasmála, ale pak... školka je pro mne za stávajících okolností v nedohlednu. Ale už vím, kolik dotací od pracáku, magistrátu a jiných institucí, taky vím, což jsem nevěděla, že soukr. stacionářů s nepřetžitým provozem, jak jsem si já před pěti lety vymyslela, je tady habaděj...
OK. Jdu si najít ňákou "plošinovku" či jak se to jmenuje, kde se staví školky a vraždí konkurence... :styrka: :dumbom:

Viktorko,
nesmutni :pussa: . Zkus Den D - ČT 1. Mají tam 4 investory a chodí tak k nim soutěžící se svými nápady a když investora přesvědčí, dostanou peníze! Co to alespoň zkusit???

ViktorkaLove — 3. 4. 2009 15:38

Tul, to možná ano, jenže... Už jsem 3 x šla do takových konkurzů (podobných), vždy mě vybrali, ale nikdy jsem se nezůčastnila. Tož podle pravidla "Třikrát a dost" už asik nemám šanci..., ale ou-vej, to není pláč, to je jen takový černý humor, zvaný pohřební, pohřebáček, přesněji, pohřbím svůj sen na netu do rakvičky s nápisem RIP... :pussa: