Ahojte!

Dlho som tu nebola, ale vzdy sa mi vase rady osvedcili, tak som sa rozhodla zalozit dalsiu temu...

Pred dvoma tyzdnami som porodila druhe dietatko. Doma mam 22 mesacneho syna, pomaly sa zzivame, ale predsa by som rada vediet, ako ste to prezivali a hlavne organizovali vy... Mam na mysli prakticke veci - ako ste riesili situacie, ked si vas ziadali obe deti naraz?

Mam pocit, ze stale len kojim a moje predsavzatia, ze sa budem starsiemu dietatu intenzivne venovat mi nejak nevychadzaju... Ked som so synom, je mi luto, ze mala je sama v postielke, ked som s nou, je mi luto, ze nie som so synom... Ale kojit musim, a aj uspavanie je horor...

Budem vdacna za kazdy skusenost, inspiraciu... Snad to pomoze aj inym mamickam...

Benji, zatím tu zkušenost nemám, ale za pár týdnů se k tomuto témátku přidám...tedy jestli budu mít vůbec čas zapnout počítač. :D

benji, neboj ono se to casem vytribi, ten zacatek je tezky, ono v  sestinedeli i hormony dost pracuji, ale uvidis, sami si vytvorite nejaky ten  rezim a bude fajn. mozna zkus maleho zapojit do pece o malou, treba nosit plinu, pomoct s prebalovanim, koupanim, tohle ze zacatku nase mala mela rada, teda az do 4 mesicu maleho nez zacla zarlit a pak teprv zacal fofr.-)
drzim palce at je to u vas co nejdriv fajn

Benji, máš děti přesně od sebe jako já. No u nás zatím dobré. zpočátku trochu žárlil, ale snažila jsem se na něj hodně mluvit - mimču zpočátku stačí, že ho kojíš a chováš. Tak jsem třeba kojila a u toho mluvila na Matyáška. Nebo jsem si dala Amálku do šátku a hrála jsem si s Máťou. První měsíce jsem vůbec nevařila - vyndávala jsem z mrazáku a uklízela až po nocích, abych veškerý volný čas trávila s Máťou. Jak to šlo a jde, chodíme i do MC aby nebyl ochuzenej o aktivity, které jsme dělali před tím a jde to.
Pro mě bylo nejhorší koupání - než jsme zavedli režim - teď koupu už obě děti zároveň a zase není problém. Teda pokud není už Amálka unavená.
Já myslím, že horší časy nastanou, až začne Amálka lézt a brát mu hračky. Takhle ji on podá hračky jaké sám chce a vpodstatě se k ní chová jako k živé panence. Musím hlídat aby jí nedával jíst co ona nesmí anebo aby jí nedával hračky které jsou pro ni nebezpečné.

Jo a ještě k tomu kojení - Máťa vždycky taky něco chtěl, tak jsem měla nachystáno v mističkách a vždycky jsem mu je podala. Časem si vyžadoval taky mléko (ale do hrníčku od kravičky), tak jsem ještě před kojením nachystala hrnek pro něj.

A ráno jak začali vstávat společně, tak vezmu obě děti dolů - Amálku nechám hrát si na dece a obleču Matýska, tomu pustím pohádky, dám mu v mističce ovoce a pití a jdu nachystat Amálku.
Jak to budeme dělat až Amálka poleze, to poreferuju časem.

Ahoj Benji.
I pro me aktualni tema... Ale zatim neporadim, sama jsem zvedava, co napisou zkusene maminky... Drzim palce, at se rychle zabehnete!

On si kazdy casem najde svur rezim. Ja bych ti jenom poradila - pokud si hrajes se starsim, nenechavej mladsi v postylce, poloz si ho vedle na zem a zapojuj do hry, treba jenom ukazuj veci. Starsi si zvykne, ze si hrajete spolecne, mladsi nebude sam v postylce a ty nebudes mit pocit, ze si s jednim nehrajes. Aby ses venovala jenom starsimu, na to si udelej cas, kdyz mladsi spinka. Docela se nam to osvedcilo, dam Terinku spat a Dany se pta, co budeme delat, vi, ze ted mam cas jenom na neho. Jinak akceptuje, ze si hrajeme spolecne. Jo a s branim hracek je u nas porad veselo - Terezka samozrejme porad bere auticka, ktery maji zrovna ted byt na parkovisti :lol: Ale uz se mne to dari omezit - delam terezce jeji parkoviste, uz to zacina i chapat :-)

Já mám děti od sebe 19 měsíců, skoro na den. Snad to jednou ocením.
Já od začátku bojovala s citama a nevěděla jak je rozdělit. Abych byla spravedlivá. Časem jsem o tom díky nedostatku času přestala přemýšlet.
Začátky byli strašné, než nejedete režim. Dobré je, aby se zapojovala celá rodina včetně tatínka, pokud má čas když přijde z práce. Což je někdy s těma tatínkama složité.
Děti beru všude sebou, ať vařím nebo peru či žehlím. Máme v obýváku koberec, koutek, tam se hrajeme.
Ráno vstanu udělám oboom mlíčko, nejdřív dáváme starší a pak malýmu. Pak je oba přebalím, převleču, jdu se nasnídat já. Oni si teď už i docela pohrajou, i když musím být dost ve střehu, rvou se o hračky. Verunka mu je bere. Už jsme měli i nehody, byl počmáranej fixou, jen jsem letěla rychle na malou :)Pak rozvařím oběd, Verunka pomáhá a Mareček kouká z lehátka a podávám hračky nebo ho mám v šátku. Kolem půl 11 dávám Marka spát do kočárku, jdeme ven i s Verunkou, to tak do půl 12, potom dovaříme a Marek spí tak do půl 1. My se stihneme najíst. Potom nakrmím jeho. Hrajeme si nebo žehlíme, pereme, uklízíme. všude tahám Marka sebou v lehátku a Verunka má prkno žehličku, svůj kyblík hadr, pomáhá, někdy je to o nervy, ale líp, než by byla nevyužitá. Kolem třetí opět ven a dle počásí. Pak domů hrajeme si, kolem sedmý koupání krmení a do hajan. Je to kolotoč.
CHce to režim a můžu říct, že jak nám do toho něci skočí, tak je to pak síla dát zase do kupy.
Teď Markovi lezli zuby, máme dva, tak dvě noci nespal a já s ním, pak ten den byl hrozný.
Teď mám atb, hnisavou angínu a o děti se starám, nic jinýho nejde. Manžel podniká, babičky máme pracující. Dneska je to už lepší.
Pak je i veselý, když jsou děti nemocný. Ale to teď bude lepší, už bude jen hezky a sluníčko!!!!
Hodně sil na dítka!!!!

Ahojky

nejmladší kluky mám taky o 22 M :) + ještě starší k tomu :)

ono se to všechno časem poddá, ten začátek byl asi nejlehčí,teď už je to horší..... dřív jsme si Damiho brávala do lehátka sebou do pokojíčku,když jsme si hráli s Tobim, sebou do kuchyně, když jsme kreslili atd. buď Dami spal v postýlce,nebo byl pořád s náma .. nebo jsem si hrála s oběma ....

u nás je to pořád hektické, ráno všechny obstarat, v 8 jít do školky , to je asi to nejhorší, jelikož na poslední chvíli se Dami pokadí, Tobi stávkuje,že se oblíkat nebude a nebude atd. ....

systém mám určitý vytvořený hlavně u oblíkání, když jdeme ven, jinak vše přijde tak nějak samo, musí, nějak se to musí udělat a poddá se to....

jinak teď už to máme horší, Dami bere vše co vidí , o hračky se přetahují atd.

ale netěžuju si, akorát bych do tohoto rozdílu dobrovolně nikdy nešla :lol::lol::lol: ale stalo se a už bych neměnila ;)

Dakujem za prispevky... :hjarta:

Vidim, ze je to vsade podobne ako u nas. Najhorsie su rana, kym obstaram deti a seba, tak to trva a nezaobide sa to bez placu. Aj ked v skutocnosti je to omnoho lepsie nez som ocakavala pred narodenim dcerky, predsa len mam obcas pocit, ze to ide tak nejak mimo mna. Navyse sa mi zda, ze jen trosku posmutnely, bol zvyknuty travit cas len so mnou, babicky nemame a teraz sa o mna musi delit. Nie je to jednoduche pre jeho hlavku...:(

Novia, tak s tromi detmi by som si teraz asi neporadila. Ako to mas zorganizovane, ked idete rano do skolky?

Ja malu rano nakojim, potom obliekam maleho a seba, umyjeme sa, mala je zatial v postielke alebo na hracej deke v detskej izbe. Potom chystam ranajky malemu, malu si dam v kuchyni do lehatka a naranajkujeme sa. Horsie je, ked mala place, tak musim vsetko robit jednou rukou alebo nechat chvilu plakat, ked to inak nejde.

Ladi, mam to presne ako Ty. Ked som so synom, mam pocit, ze zanedbavam dceru a naopak... Ale je to naozaj tak, ked je mala s nami v izbe a pocuje nase hlasy, hovorime na nu, ma tam hracky na hrazdicke? Asi aj mna tieto myslienky prejdu, ked sa mala zacne viac hybat a dozadovat sa vacsej pozornosti, nez je tomu teraz.

Leni, Makca, Evca, tiez dakujem za prispevky!

Dufam, ze aj ine maminky napisu, ako to prezivali a pridaju aj nejaku radu alebo postreh...

Benji, ono si časem najdeš systém, který ti bude vyhovovat uvidíš, no ostatně nic jiného ti nezbyde.
Já snad přechod na druhé prožila hůř než teď, tenkrát jsem budila mimčo nejdéle v šest, abych nakojila, pak začal maraton oblékání tenkrát do školky a odvést. Teď už naštěstí nejstarší chodí do školy sám, takže jen vzbudím a připravím mu snídani, v mezičase svačinu do školy, Patrikovi taky snídani, převlíkat a prcek už je většinou nakojený, takže buď už opět spí, nebo je v lehátku, pokud nechce nic z toho, nezbývá než ho chvilku nechat v postýlce ;), ale zatím to docela jde anebo už jsem totální flegmatik asi od obojího trochu :lol:

Holky, bezva téma. Taky nás to zanedlouho čeká a např. z toho večerního koupání obou, kojení do toho atd. mám celkem strach. Manžel bývá dlouho v práci, takže s nějakou pomocí z jeho strany nemůžu moc počítat. Babičku mám sice jednu celkem blízko, ale to taky nevyřeší vše. Snad ještě přibudou nějaké příspěvky, pro inspiraci.

já večery řešim tak, že dokud je "čas" připraví se na spaní nejdřív starší dítě, to pak může ještě třeba chviličku kokat na telku, nebo tak než "se připraví" mladší. Starší jde do postele, mladší se nají a jde taky :)
Dělala jsem to tak od začátku, ale je fakt že mam větší věkový rozdíl

Bezva téma, taky mě bude brzy zajímat :)
Zatím to řeším jen v plánech a představách, co u nás vypukne v září :D

Ale snad bude vše ok, až odezní hormonální rozhození z šestinedělí a uděláme si režim. Nejvíc se asi bojím reakcí malé, jestli nebude žárlit a jak moc se to dotkne jí :hjarta:
A taky stále řeším, zda za mnou má či nemá chodit na návštěvy do porodnice :rolleyes: Je závislák, mám strach, že pak odchody budou zlé a bude hodně bulet a nebude chápat, že já musím zůstat a ona odejít :/ Jak to bylo u vás? Byly dětičky v porodnici a jak reagovaly na odchod domů?

Jeeeee, to je super, ze jste se rozepsaly, holky.

Tak ja napisu, jak to s odtupem dvou tydnu vypada u nas... :kapitulation: Ale zatim mam tady porad pomoc, ted zrovna na dva tydny maminku, takze naostro pujdeme az pak.

Rano kolem seste prichazi budicek - starsi syn, ktery spi ve svem pokoji s tatinkem (prechod se uskutecnil tri tydny pred porodem, bez problemu, do te doby spal Tomasek se mnou v loznici). Bud nas s Danym vzbudi nebo jsme uz vzhuru, tak se trosku pomazlime :)

Pak zacina kolotoc - prebalim a oblecu Tomaska a sebe, Danyho ma zatim moje mamka, az budeme sami, bude v lehatku nebo tu chvilku v postylce. Pak obstaram Danyho = myslim prebalim, namazu, dam vsechny kapicky, co je potreba a atd. Nasleduje priprava snidane, najime se my dva s Tomaskem, Danyho budu mit v kuchyni v lehatku. Podle toho, jak jsme na tom s casem, hrajeme se, nebo dame prat pracku, zameteme, mam vyhodu, ze nemusim varit - ted vari maminka, pak mi vzdycky neco pripravi manzel a ja jen ohreju. Pak jdeme ven - dikybohu je jaro, bude leto, takze vyhoda obrovska, ze nemusim tolik oblekat...

V poledne stejny postup jako u snidane, ulozim pak Tomaska spat a odpoledne jdeme zase ven...

Vecer mam ja na starost Danyho, manzel Tomaska - kazdy vykoupe sveho :) Ja pak s Tomim ctu pohadku pred spanim, manzel uklada...

Luluc, co se tyce porodnice mela jsem jasno, Tomi je taky zavislak a zvladl to lip nez ja...Nebyl kazdy den, ale tak obden urcite...

super tema, uz jsem sem parkrat nakoukla a cerpam inspirace... :supr: ... zvladate to skvele :godlike: ... diky moc ;)

jeste jsem se chtela zeptat, jak to je s porizenim a vyuzitim lehatka pro mladsi - mimca??? U Honzika jsme ho nemeli a u druheho jsem si rikala, ze by to taky leccos poresilo...manzel tvrdi, ze je to zbytecnost, ale ja dam spis na rady a hlavne vlastni zkusenosti VAS, ktere uz s tim prax mate :P

Tinusko, ja mam takove obycejne podedene lehatko, bez vibraci, tak uvidim, jak se Danymu v nem bude libit. Jen mu tam dam hrazdicku s hrackama. Ale jak jsem psala, zatim mam babicku, tak jsem lehatko jeste nepouzila. Ale myslim si, ze ho vyuzijes, je to pohodlnejsi nez autosedacka a budes v nem mimco prenaset podle potreby. Myslim, ze je to lepsi reseni, nez mit mimco nekde v jinem pokoji a treba ohradka se nam uz do kuchyne nevejde...

Tinuško, já měla u druhýho lehátko využitý na 100% :jojo: Daniel vněm byl vždycky, když nebyl v kočárku nebo v postýlce,nosila jsem si ho všude sebou, aby nebyl nikde sám a Honzíkovi napospas :D
U Aduš jsem si ho kupovala, ještě než se narodila, protože jsem si myslela, že se bez něj zase neobejdem, byla v něm sice, ale už ne tak často, ale bylo to tím, že jsme si ji rozmazlili, tak byla radši na rukách :P a že jich bylo k dispozici vždycky dost :D
Být tebou, tak si ho koupím za pár korun na bazárku a bude stačit, vibrace máme na postýlce a byly k ničemu :dumbom:

Tinuško já ho můžu taky jenom doporučit :jojo:

tinusko, ja ho taky kupovala az u druheho mimina a vyuzili jsme ho a vlastne vyuzivame doted, oba v nem radi relaxuji, vibrace si pousteji sami, zalehnou a vegeti:-)

Tak já lehátko taky pořizovala teď na Ondru, poponáším různě po bytě, když zrovna nespinká a je to opravdu znát, že ho mám, přeci jen musím udělat i něco doma a ne stát jen okolo postýlky. Ondra už vyžaduje trošku té pozornosti a takhle aspoň vidí po okolí :supr:, takže já určitě nelituju že jsem ho kupovala, mmch. teď tam leží taky ;)

Teda,toto téma je supr!! Jen mamči pište :supr:

Tak my sehraní teda ještě nejsme vůbec...ale snažíme se...mám štěstí,že Honzík je spavec...Jinak na noc já spím s malým a manžel s Aničkou v pokojíčku.. Já koupu Honzíka,manžel Aničku..Takže asi jak u Silwan.. Moc musím dávat pozor aby Anulda nebyla sma s Honzíkem,protože má hned prsty v očích,uších atd. Žárlivost tam taky je,není se čemu divit..byla sma,ted je tu další prtě :vissla:
Od příštího týdne budeme mít obědy až do domu,tak jsem strašně ráda a snad se Aničce stihnu více věnovat..

Jinak lehátko jen doporučuji !!!! Honzík už ted hodně hledí kolem sebe a večer bývá většinou v něm s námi v obýváku.. Je to fakt super..

Ted nám to pokazila hodně střevní chřipka..měli jsme ji všichni..Naštěstí Honzík jen průjem..byl to týden hrůzy a jsem ráda,že je to za námi..to jsem už fakt mlela z posledních sil :rolleyes:

lehátko určitě :jojo: měla jsemho od 2 dítka a super, moje třetí ruka :lol:

Benji,
klasika ráno mám budíček v 6... jdu si udělat kávu, čaj... namaluju se , kluci vstanou + - autobus kolem 7, tak se převlíknou do domácího a jdou snídat .... snídani nachystám mezi tím líčením :) Damiho kojím, takže ho nakojím asi kolem 5- 5.30, no jak kdy, takže jak se vzbudí on, tak ho jen převlíknu, přebalím, frknu do židličky a kouká na kluky jak snídají, jak se najedí,tak si jdu ještě hrát .... mezitím nachystám oblečení , pokud teda není nachystaný od večera :rolleyes:  v půl 8 nakojím, oblečeme se, Sebiho jen zkontroluju, Tobihoteda víc, oblíknu sebe, Damiho ... je to tak, že kluci si oblíknou trenky, ponožky, kalhoty, trika, obují se a čekají na židličkách, jak oblíknu Damiho, pot si dají mikiny, bundy , čepice ( dle ročního období ubíráme atd. ) No a jdeme do školky :lol:

nejhorší je, když se Tobi vztekne, že nikam nejde, že se neoblíkne, že jde kakat  :dumbom:

většou do školky z nějakýho důvodu letíme, máme to pěšky cirka 7 minut, takže to jde, ale bude hůř,měli by jsme se stěhovat a to bude mazec  :rolleyes:

hlavně klídek, pokud nejde o život, jde o hov ... ;)

koupání ....
no manžel když je doma, tak koupe všechny on, já mezitím uklízím kuchyň po večeři, pokojíček, noco je potřeba... když není doma, tak jde Sebi - tn se sprchne sám, jen kontroluju , Tobiho osprchuju a buď si Dami hraje v pokojíku se Sebim, nebo ho mám v pojízdné jídelní židličce... nakonec jde Dami .....

musím říct jedno, jak jsem na kluky sama, je to lepší,než když je doma chlap co se týče práce, ale když je doma, nejsem tak na nervy, věnuje se i jim on :)

ahoj maminy,
moc diky za postrehy a zkusenosti s lehatkem :supr: ... urco ho poridime, taky mi to prijde sikovne, ze maly nebude nikde sam :supr:

drzim nam vsem palce, at zvladame co nejlepe - vy ted a my cekatelky na dalsi prirustky postupne :vissla:

Tak to vidím, že zítra pojedeme pro lehátko... Za téma taky díky, rady se budou určitě hodit. I takový povzbuzení. My počítáme s tím, že za mnou do porodky přijede pokaždý Vojtík i se Zdendou, jednak mi budou chybět a pak, ať si pěkně na Káťu hned zvyká. Už pro něj máme v tašce zabalený dáreček, až přijede. To díky za tip Silw:-) Tak snad to zvládne, taky z toho mám strach, jsem cíťa a bojím se, že mi bude Vojty líto, až třeba uvidím, že je smutný nebo tak. Ale snad to bude všechno v pohodě a sestřičku přijme... Uděláme pro to maximum. Těším se na další postřehy a snad i já budu moct už brzy přispět. Všem držím palečky, ať vše zvládáte!

Holky,

té porodnice se také bojím. Kája je mamánek a i já jsem závislák na ní. Ještě jsme bez sebe přes noc nebyly a do toho všechny ty poporodní emoce....:dumbom:.....se vidím, jak při odchodu řve ona i já :rolleyes:

K tomu lehátku...já při Káje používala autosedačku - vajíčko. Vždycky teda jen na chvíli. Jinak byla třeba na dece v obýváku, tak nevím, mám pořizovat ještě lehátko??? Není to zbytečné? Jak dlouho v něm může dítě ležet? Může v něm třeba spinkat, když usne? nebo ho dáváte potom do postýlky?

:)

petrželko já mam lehátko, který jde do úplnýho lehu, takže malej když byl miminečko, tak v něm normálně ležel a nechala jsem ho tam i když usnul

My teda využívali lehátko na 100% a vlastně doteď a počád, dokonce i Verunka si do něho lehne a relaxuje v něm. Dávám v tom Markovi i občas jíst, pořád ještě kloudně nesedí, je jak hrouda.
Doporučuji.

Ahoj holky!

Tak lehatko mam pripravene i s hrazdickou. Jsem zvedava, jak se mu v nem bude libit. Docela uz sleduje okoli, tak treba se na chvilku zadiva.

A co dalsi vychytavky, mate nejake? :gloria: :gloria: :gloria:

Ja mam pred sebou posledni tyden relativniho klidu. Pak odjede babicka a vhupnem do toho vsi silou :) Jesteze je jaro a brzo prijde leto, tak kdyz bude nejhur, supky ven. Tam se snad mladata sklidni...

Já jsme se chtěla zeptat na to lehátko páč ho taky řeším. U Terezky jsme ho měli a byla v něm docela často. Teď bych ho asi ještě víc využila jenže si řikám lehátko bude asi na zemi s tim, že malá je trochu střeštiprdlo a lítá mezi pokojema a často si namele papulu tak abych furt seděla u lehátka a hlídala aby na něj nespadla. Když ho dám někam výš tak se taky bojim aby si ho malá nestahovala :dumbom: Nevim asi blbej dotaz, ale napadlo mě to páč naše malá je fakt péro.  Nedávno jsme tu měli např. půlročního chlapečka a malá k němu s radostí letěla a vyloženě na něj skočila...naštěstí jsem jí zachytila včas, ona to podle mě ještě nechápe, že musí opatrně i když ho furt hladila a byla jemná, ale pak jí něco napadne....nevim toho se bojim nejvíc no. Už teď jsem furt řikala opatrně, pomalu, neházej s tím atd. až mi jí bylo líto, že jí tim vlastně odstrkuju no.

Kleo, tak to neber, musíš upozornit, ale ne zákazát a navíc ona si strašně rychle zvykne. A navíc našemu Markovi se strašně líbí, když ho Verunka muší, někdy mi je z toho až ouzko, ale když pak vidím, jak se řechtá, tak si říkám, že mu to vadit nemůže. Malá si brzo zvykne, že tam někdo je. Zatím můžeš lehátko vytáhnout, dát ji tam panenku a upozorňovat ji, že tam leží panenka a říkat, že brzo tam bude ležet živé miminko - bráška. Neměj z toho strach. Pak ještě dělají hodně takové závesně sítě, ale to je blbý, že není přenosný a nebo kolíbku na kolečkách, tu přemístíš kamkoliv také. Ta síť je bezvadná, ale to přenášení je blbý - nepřeneseš.

Holky a jak jste to delaly, kdyz vam drobec rval (najezeny, prebaleny) a potrebovaly jste nakrmit starsiho, nebo proste s tim starsim neco... Maly totiz venku spi jak spalek, ale doma ne a ne a obzvlast ma chut rvat zrovna v techto situacich, kdy potrebuji dat jist starsimu a pod. V satku jsem zkousela, ale moc to zatim neumim vazat, tak u toho rve taky. Lehatko ho zatim nebere, je to predse jen jeste novorozenec, moc ho okolni svet jeste nezajima... Uklidni se jen u prsu, ale to bych ho tam mela porad, nebo v naruci, ale uz je tezkej a boli zada... Jak je to u vas, nebo jak to bylo u vas?

Silwi a v tom lehátku u tebe a malýho nevydrží? řve taky i když na něj mluvíš, co děláš, že krmíš nebo cosi co zrovna děláš komentuješ?
Já když krmila verunku, tak jsem Marka měla v lehátku, šátek jsem nedávala, nechtěla aby si zvyknul na tahání a vydržel bez toho do teď. Měj ho u sebe, hlavně ho neuč na prso jako uklidnění nebo řešení situace kdy řve. Je malý, jasný, že je, potřebuje tě, ale prostě ne vždycky to jde. Prostě ho měj u sebe, mluv na něj, zkus i dudák, ten nám hodně pomohl. Uplně obyčejná hvezdička za 12 Kč v lékarně. Jinýho nechtěl. A když bude ječet, tak bude ječet. Hodně u nás pomáhalo ho rozbalit, nechat ho rozvalenýho a to mu bylo blaho. Pokaždá, když jsem něco potřebovala a nešlo to jinak viz popisováno výše, tak jsem ho flakla na deku třeba na stůl kde jíte a nechala ho pokopat. Je moc hezky a teplo, tak ho chvíli nech pokopat a bude to. A pokud ne, tak si chvíli pobrečí, jsi jenom člověk. Obrň se proti tomu, brečet budou. PS: Bude hůř!!!!! :)

Sillwi a co si pořídit kočár na balkon ?? Daniel taky radši spal venku v kočáře než doma.
Já jsem ho u druhýho měla, bydleli jsme v činžáku ve druhým patře, takže pod oknama jsem ho nenechávala ( i když bych mohla, tady by mi ho nikdo nekradnul :P ), ale měla jsem starší kočárek na balkoně.
Vždycky jsem tam malýho podrncala a až usnul, mohla jsem něco dělat. Vařit nebo se věnovat Honzíkovi.
Spával tam snad do roku ;)

Pinky, diky :hjarta: My balkonovy kocar mame. Ani mi tak nejde o dobu spani, beztak chodim ven s Tomaskem, takze Dany spi v kocaru a v pohode. Ale resim cas, kdy ditko bdi a rve :( Dany se totiz naji, deset minut je v klidu a pak rve az dokud neusne, a to dokaze bdit i ctyri hodiny. Samozrejme, neplace v kuse... No, musime tomu vychytat mouchy, co ho trapi, co ma rad...

Ladi, jj, rozbalenej je docela spokojenej, ale taky jen chvilku.

Silvi, neboj, ono se to uklidní ;), taky jsem měla tyhle stavy. Zvlášť když byla situace, že jsem vypravovala Míšu do školy, Pátín něco chtěl a malej začal řvát jak tur bezdůvodně. Takže mi nezbylo nic jiného, než ho nezbytnou chvilku nechat vyřvávat a ejhle, on se za pět minutek uklidnil. Na nošení ho taky nechci moc zvykat, přeci jen už teď máme skoro šest kilčo, takže by asi záda hodně trpěly a já na ně trpím, takže šátek pro mě řešení není. Jinak já lehátko do děcáku dávám, Pátín si ohromně rychle zvykl a ví, že si sedne hned k lehátku a povídá na něj, je to zlatíčko, jinak se mi nestalo, že by do lehátka nebo postýlky vlezl, my totiž máme postýlku v děcáku a fungujeme na citlivou chůvičku :supr:, jinak je teda fakt že lehátko tahám všude za sebou aby na mě viděl a povídám na něj třeba od sporáku a Ondra úplně řičí blahem u toho :lol:

Ahoj holky...

Ozivuji vlakno, at nezapadne prachem, porad tady pribyvaji nove vicenasobne maminky...

Jinak davam za pravdu, kazdym dnem je to lepsi a lepsi, Dany uz tolik neplace, takze se nasnidame i obleceme v klidu. Spim sice porad malo, ale to je kojenim... Starsi take v noci nespal, dokud jsem ho kojila...

A jak valcite vy?

Ahoj,
taky zdravím maminky :godlike:
Tak u nás to celkem jde,jen se strašně málo věnuju Aničce..Honzíka trápí bříško,naštěstí v noci je celkem klidný..ale stejně jako Silwan toho moc nenaspíme,pořád se kojí :vissla:
Režim ještě žádný,snad časem bude ;)

Ahoj zdravím všechny. U nás je to taky celkem ok. Marečkovi lezou zuby, přes den je protivný, ale noci celkem spí. My už máme docela režim. Vstáváme kolem sedmé a kolem sedmé i usínají. Verunka už přes den nespí, Marek už jenom po obědě. Čas co spí se snažím věnovat Verunce a chodím s ní na zahradu, když je pěkně. Teď má být šeredně, tak jsem zvědavá jak to zmákneme.
Pozdarev všem a pevné nervy. Obdiv všem kojícím a nevyspalám maminám.

Ahoj mamky... Ozivuji toto vlakno, jak se vam dariii?

Silvi,zrovna mám nemocnou Aničku :dumbom:
Takže v noci uklidnovat malou a mezizím kojím Honzulu. Dneska chodím jak náměsíčná :sova:

Jinak ale musím říct,že pokud ani jednoho zrovna nic netrápí,tak si vedem celkem dobře.. Na binec doma,nevyžehlené prádlo si začínám zvykat..Fakt takové věci těžko stíhám :dumbom:
a co vy?

Ahojky,

tak jsem pročetla, sice máme po šestinedělí, ale stále mám pocit, že prožívám hormonální boj a city útočí... a mám pocit, že se nevěnuji pořádně ani jednomu děcku.
Navíc k tomu řešíme Anetčino špatné noční spaní...
Malá v noci spí docela dobře, na kojené dítě to tedy ujde, ale přes den mi spí pořádně jen u prsa a nebo jakž takž venku, takže nějak nemám čas jen pro Anetku. Stále tedy spolu chodíme dvakrát týdně na kroužek do mateřského centra a jednou dopoledne chodíme do centra na malování a hernu se cvičením.
Ale už cítím, že začíná žárlit a chce být taky miminko, chce se chovat atd.
no snad se taky brzy zajede u nás nějaký režim, já se sklidním a přestanu vše tak řešit a vnitřně zkoumat atd...

mějte se všechny moc krásně :)

Jsem si s odstupem casu precetla, co jsem psala, kdyz byl malemu tusim mesic nebo jeste mene a ikdyz obcas jsou erupce na slunci, tak vetsinou je to fajn a ne tak slozite, jak jsem si predstavovala, dokud se maly narodil. Dokonce i toto neprijemne zimni obdobi se da docela zvladnout a je snesitelne - pokud deti nestunou a nemusime sedet zavreni doma - coz je teda prvne a doufam, ze se to nebude tak brzo opakovat.

Jinak pokracujeme ve vsech aktivitach, co jsme mely s Tomaskem zabehnute - takze dvakrat tydne plavani (jednou s Dankem), 1x hudebka, 1x vytvarka.

Ted je to trosku narocnejsi doma, Dany se stavi a tak vsechno cihajici nebezpeci v kombinaci s mucicim starsim bratrem je potreba ustrazit, ale i tak dobre.

Sice jsem nic neporadila, ale aspon jsem zvestovala, co a jak u nas. :)

Pekny den!

Oprasuji vlakno :) Vicenasobnych maminek nam porad pribyva, treba se nekdo opet bude chtit poradit... Me by treba zajimalo, jak jste na tom se zarlivosti u vasich ratolesti... i ted s odstupem...

ahoj holky. dost nečekaně se asi zařadím mezi ty, co mají dítka blízko u sebe. byť jsem to nikdy nechtěla, stalo se. jsme z toho zatím spíš v šoku, ne zrovna milém. no, šance na otěhotnění iž pře prním byla malá - téměř jsme šli na IVF, pak mimoděložní a další problémy... a ted to vyšlo téměř na poprvé. jsem teprve v 8tt, tak to nechci metřikovat atd. ale zároveň hledám povzbuzení a rady, že se to dá zvládnout ( i bez pomoci bybiček a rodiny) a taky co a jak. věkový rozdíl 2 roky 2 měsíce .malá je těžce kočárková, takže asi budeme pořizovat dvojkočár sourozenecký.
pokud máte typy a zkušenostii, můžete doporučit? Díky.

Romísku, tak předně moc a moc gratuluji. Já byla také v šoku, ačkoli jsme druhé plánovali brzo, přišlo to nečekaně a dřív než jsme plánovali.
Každopádně se to ale dá v pohodě zvládnout.Babičky taky nemáme a i když samozřejmě někdy přišel den, kdy jsem měla pocit, že zkolabuji :D , pak se to zase ustálilo a bylo dobře.
Když se Ellenka narodila, bylo Mathiáskovi 13 měsíců. Zezačátku to bylo náročnější, ale to je dle mého vždy, ať je rozdíl rok nebo 5 let.
My jsme moc šťastní, že k nám Ellenka zavítala tak brzy, mají se s Mathiáskem moc rádi a je to lepší v tom, že mají stejné zájmy, takže to starší dítě nemá pocit, že je omezováno tím, že miminko nic neumí a nikam se s ním nedá chodit apod.
Navíc je vidět jak strašně moc to obohatilo Mathiáska a jak moc to prospívá Ellence.
Prostě buďte šťastní, že se zadařilo. A i když ten první půl rok je náročný, pak se vám to zúročí a bude fajn.

Dvojkočár jsme také měli, ale jen na 5 měsíců. Od 18 měsíců Maty ťapká nebo jede na skatu.

Romisku, gratuluju. Já mám dva nejmenší od sebe dva roky a pět měsíců, zvládnout to jde, sice někdy má člověk pocit, že už nemůže ... ale musí. Zároveň už teď je poznat, jak čas utíká, že je to lepší, už si spolu dokáží zablnout a člověk může i "vydýchnout", někdy, ale může.
Neboj, určitě to zvládneš. :supr:
Dvojkočár jsem neměla, ani stupátko, Patrik chodil bez problémů pěšky, a na delší trasy jsem chodila jenom s manželem, když jsem věděla, že mi s ním má kdo pomoci.

Jinak i bez babiček se to dá, my máme obojí rodiče 200 km daleko. ;)

Romísku, já ti taky gratuluju, vždyť je to nádhera! A 2 roky 2 měsíce je úžasný a myslím že ideální, takhle bych si to přesně přála i já, kéž by mi to vyšlo. Vůbec mi to nepřijde brzy, navíc vás čeká ještě hodně dlouhých měsíců, během kterých EK udělá velký pokroky a bude to zas o něčem jiném.

Jinak pamatzuješ na Tiger? Byly jste spolu ve snažilkách jeden čas. Ta čeká druhý mimi začátkem března, Šimonovi byly teď dva roky, takže ta samá situace. A kočárek vyřešili tak, že budou mít jen skate, protože Šíma se přestal úplně vozit na podzim a tandem by tudíž nebyl plně naložen ;)

Ahoj Romísku,
ono se to poddá neboj, chápu, že se s tím musíte vyrovnat, jestli jste to nečekali tak brzo, ale určitě to zvládnete. Jestli to vyjde, my budeme mít rozdíl necelý dva roky..teď to nijak neřeším, na všechno je hrozně moc brzo, ale to víš, že v duchu si říkám, jak to zvládneme..do bytu se sotva vejdem teď, bydlíme ve 4. patře bez výtahu, Matulka bude sakra zvyklý na to, že se vše točí jen kolem něj..babičky a dědové daleko a stejně pracující, manžel zaháknutý neustále v práci...no, ale já si říkám, že nějak bylo, nějak bude a všechno se dá prostě zvládnout! Tak spíš teď držím palečky, ať to přijmete jako radostnou zprávu a těšíte se z nového života.

S kočárkem neporadím, zatím jsem neřešila.

ahoj, sice mam zatim jedno ditko,ale procetla jsem cele vlakno. Porad vaham, zda po svatbe(v lete) vysadit prasky a pustit se do druheho(navazat skoro na prvni materskou) nebo radsi dat rok, dva pauzu a jit do prace. oboje ma vyhody a nevyhody. a bojim se ze dve deti nezmaknu...a ze uz nebudu mit nikdy ani tu chvilku pro sebe. Mozna to zni sobecky, ale tatinek moc nepomaha a neni doma, takze musim spolehat na sebe. Kdyby to vylso dle planu, veurnce by bylo cca 3,5.

Ahojky,tak se přidávám mezi maminky s dětmi blízko od sebe.O Natálku jsme se snažili téměř 3 roky,tak jsme ani nečekali,že to druhé půjde tak rychle a samo :) .Natálce bude asi rok a 3/4 až se jí narodí sourozenec a ve mě se střídá období radosti a strachu.První rok byl užásný a teď jak se přes něj malá přehoupla,tak už začíná zlobit,vztekat se,fackovat mě,rostou jí zoubky,v noci se budí stále tak 3x,já jsem unavená....ale mám pro ně úžasného tatínka,který se nebojí zapojit do  čehokoliv.Tak snad s jeho oporou to nějak zvládneme,ale jak říkáte,prostě musí :) .Těch prvních pár týdnů,kdy bude mimís téměř pořád spinkat(tady si to maluji trochu růžově :D ),tak si snad zvykneme a najedeme také na nějaký režim.

Holkz, yvladnete to urcite. Ja nemam babicky ani nikoho na pomoc, manzela vecne v praci a presto je to lepsi, nez jsem ocekavala. Ale asi jsem se zbytecne pripravovala na katastroficke scenare, v podstate bzch rekla, ze vse zvladam li a snaz nez s jednim, od ktereho jsem se ani nehla. Ted vim, ze to nejde a stihnu se krome dvou malych prcku postarat i o domacnost. Jsou samozrejme chvilkz krusnejsi, ale v zasade "neni se ceho bat"... :hjarta:

A nejen proto, ze proste musi...

Tak ja se k vam taky pridam. Druhy prcek by se mel narodit v pulce dubna, tazke rozdil bude cca 21 mesicu a i presto, ze to bude pro me sakra narocne, pac se budu muset ucit na cervnove statnice :usch:, tesim se na to a verim, ze to nejak zvladneme. :vissla: Dokonce jsme chteli mimi jeste drive, coz se nam i povedlo, ale nakonec to nedopadlo :( TP jsem mela 29.1) Jedine ceho se bojim je, aby Davidek nezarlil. Nikdy to nedelal, ale posledni dobou jak si vemu nejake jine mimco do naruce tak se mu to nelibi, pobrekava a chce ke mne :/
S hlidanim bude muset nejvic pomahat manza, nastesti ma praci, ktera mu to dovoluje, s babickama je to uz horsi. Mi rodice jsou na SVK a tchani i kdyz s nima bydlime v jednom domku, tak doma moc nejsou, ale zase kdyz je tchan doma, tak si maleho veme a fakt se mu hooodne venuje. :supr: No uvidime, ale snazim se byt optimistka a rikam si, ze kdyz moje mamka bez uplne pomoci babicek zvladla 3 deti do peti let, tak to ja ty dve musim zvladnout taky a hrave :D:) Ale to si povime tak za pul roku :D

A stejne tak si myslim, ze to zvladneme vsechny bez ohledu na vekove rozdily ;) Drzim palecky :)

ahojky, Romí, tak jsme na tom zase podobně jako tenkrát , vid? já mám TP koncem května, takže prckovi budou 2 roky a necelý měsíc.....mám to stejně, těším se a zároven mám strach, jak to všechno bude,...největší strach mám z uspávání obou dětí najednou-třeba a v noci, malej spí v noci někdy neklidně, asi má špatné sny, pobrekává a povídá ze spaní, takže ho musim uklidnit a tak..do toho kojení po 2 hodinách.....a tak.....snad to nějak zvládnu-)

Ahoj holky! ;) tak se k vám taky přidáváme. :jojo:
Až se malej narodí, Domčovi bude rok a 3/4..  Všeci se nám strašně diví, říkají, že jsme blázni.. ale my to tak chtěli. :jojo:  Sice mám někdy (často) pochyby, jak to všechno bude, jak to zvládnem, jak to všechno co nejlíp sehrát... ale ono se uvidí..
Holky zajímalo by mě... co už v tom máte praxi.. :vissla:  když se prcek narodil, co ten starší? spal s váma a prckem nebo s tátou někde vedle nebo sám v pokoji?? Nebudí se děti moc nazvájem?
děkuju moc!

NIky, Kája má svůj pokojíček a velkou postel, ale v noci většinou přijde k nám. Necháváme ji. Prostě jsem jí řekla, že když jí bude smutno, může kdykoli přijít. Ale večer vždy usíná u sebe. Malej spinkal do nedávna dobře, takže to bylo fajn. Nakojila jsem ho a spal dál....teď ale v noci výská, píská, po kojení nemůže usnout...děs běs...když už je tou dobou Kája v ložnici, stěhuju se s malým k ní do pokojíčku a spíme spolu tam. Jinak co se týče buzení, tak když malej v noci brečí, Kája o tom vůbec nevím, spí jako dudek...

ahojky :)
tak se taky hlásím do klubu :D
máme teď po šestinedělí a zatím tak nějak v pohodě :tesi: ale já tu mám po ruce babí a když houknu tak i chlap se přidá :lol: odpoledne jsou většinou dost v klidu, protože to přichází babí z práce a když není unavená z práce nebo nemá svůj program tak ochotně a ráda pomůže nebo si Jendu vezme taťka ven, do bazénu apod., teda když je doma a není 200km od domova...
zato dopoledne si užívám :dumbom: to je tu cirkus a nestíhám se kolikrát najíst, ale dá se to ;) a těším se až bude Adamovi aspoň rok, tak nějak si myslím, že to už pak půjde spousta věcí snáz, kluci si vyhrajou a budou spíš spolu než viset na mě :D

Romčo, my tandemový kočárek máme, ale kluci jsou od sebe 17měs. Jenda teda chodí hodně, ale cestu do města a z města celou nezvládne a hlavně je to pro mě rychlejší ho naložit a fičet s tandemáčem :supr: uvidíš jak to bude mít Estí s chozením, kočár můžete dokoupit pak vždycky, je jich k mání mraky, koupila jsem ježděný, můžeš mrknout sem, psala jsem tam o něm http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=41257

Niko, u nás ani jinak než společný spaní všech nejde :dumbom: zatím nemáme dodělanou novou ložnici, takže jsme všichni v původní, ze které pak budou děcáky. Žádný problém to nikomu nečiní, Jenda má extrémě tvrdý spaní, takže ten nic a Adam se taky vůbec na žádný hluk nebudí, tohle je absolutně v klidu :supr:
Jenda se bude osamostatňovat cca v létě, kdy mu budou dva, to snad budou pokoje už hotový a Adama si zatím nechám v ložnici a pak ho taky přestěhuju ;) ale to je ještě daleko.

Ahoj holky, taky bych se ráda přidala, ale nevím, jestli 3 roky není už moc velký rozdíl na tuto diskuzi :)...

ahoj holky, chci se zeptat, jak jste vychytaly uspávání obou dětí? já prcka uspávám, někdy, když není hodně unavený i 45 minut , spí ještě i po obědě, tak si to nějak nedokážu představit, co bude zatím s malou......
díky předem za nápady...

Petrželko, Izi děkuju.. :pussa:

NO, jsem zvědavá.. Pořád si to nějak nedokážu představit... hlavně to, že by se navzájem nebudili. Domča teda už občas spává ve svým pokojíčku (když nejsou nemoci) .. ale někdy k ránu kolem 3 - jak kdy.. se prostě vzbudí a chce za náma.. tak jde.
Ale i kdyby tam byl... pokojík je hned vedle ložnice.. je všechno slyšet..
Fakt jsem na to zvědavá.. Dokáže být pěkná protivka když ho něco vzbudí... ale to asi všichni, že. :rolleyes:

Mahari, já myslím, že klíďo můžeš! ;)

Mery.. to jsem taky přemýšlela.. máme s Domčem vlastně pořád stejnej rituálek- umývání, ložnice- povídání, mazlení, mlíčko.. usíná.. Chvilku to taky zabere.. tak jsem přemýšlela, že za chvíli začne "jen" manža.. dva-tři dny v týdnu.. a pak měsíc před porodem skoro každej den manža.. aby si malej úplně zvykl. On tam H. s náma je.. ale je potřeba aby to zvládli hoši sami.. Ať ty první dny nemusím řešit aspoň tohle.. ;)
No, ale ono se to všechno ukáže, že...

Trochu to oživím takovým p.itomý.m dotazem, ale fakt nevím a dost nad tím dumám :) , kde nebo spíš v čem máte nebo plánujete mít přes den druhý mimčo? Já totiž s postýlkou z ložnice hýbat nemůžu a koš nebo kolíbka se mě zdá (v tu dobu s 2 letým zvědavým rarachem) zralá akorát tak na zvrhnutí - prostě už vidím, jak se prcek v rámci zkoumání sourozence za ten koš či kolébku pověsí a oba dva spadnou/vypadnou (nejspíš nebudu super žena, abych je stále hlídala :lol: ) Jen tak na gauči, jako s prvním - to nepřipadá v úvahu. Jiný řešení mě vůbec nenapadá :co:

Misho tak já to řešila tak že jsem měla malého v postýlce taky v ložnici nebo na polohovatelném lehátku.Ale to fakt málo.Spíš byla ta postýlka.Taky jsem se neodvážila dát mimi do toho košíku jak jsem měla malou.Pořád mě napadali ty samé představy co tebe jak se Eli bude chtít podívat na brášku a zvrhne ho :( Ale něco jsem se teda k té postýlce nalítala pořád jsem prcka kontrolovala.No a když byl větší tak pak jsem ho dávala i na deku na zem a malá se pomalu s bráškou sžívala a bylo to o.k.

Ahoj, témátko jsem znova pročetla, ale cítím se hrozně bezradná a zoufalá a spíš se asi potřebuju vypsat :rodna:
Nic nezvládám, nic mě nejde..novouška má bolení bříška a rozhodně není spavá..vůbec nevím jak to mám dělat. Mám hrozný výčitky kvůli staršímu, kterýho nestíhám. Snažím se na něj mluvit, každou chvíli se ho dotknout, pohladit, když malá vyjímečně spí v postýlce, jdu si k němu a snažím se s ním hrát, večer když to jde, koupu ho...s uspáváním problém není, přestěhoval se k nám do ložnice, takže v podstatě usínám s dětmi společně..mám pocit, že to je hrozně málo, že ho ztrácím..byli jsme taková sehraná dvojka a teď je to prostě pryč a mě je to hrozně líto..nějak se s tím nedokážu jako matka poprat...achjoo..do toho ještě ty hormony..mám pocit, že jsem totálně vybouchla.
Muž jde příští týden do práce, tak se hrozně bojím, jak zvládnu obsloužit obě děti, jestli se vůbec dostaneme ven, buď uspávám nebo kojím nebo řeším pláč..
Asi mě taky dere, že nevidím do Matyho duše, vidím, že toho "vetřelečka" řeší, že nechápe, proč je tam najednou ten uřvanej uzlík, kterýmu věnuju maximu času a který ho okrádá o maminku, jak mu mám vysvětlit, že se pro něj nic nemění?
Jsem celá rozpolcená, jak to udělat, abych tu péči rozdělila spravedlivě?

Ani nevím jestli tenhle příspěvek poslat, vím, že ze mě z části mluví i poblázněný hormony :dumbom:, že jsem na začátku 6nedělí a všechno bude lepší, ale nějak mě tenhle fakt přestal uklidňovat a počáteční optimismus je prostě tetam :kapitulation: No, třeba je na tom někdo podobně a jedna psychouška se svým výlevem aspoň trochu uklidní jinou :)

Ahoj Mishasho,
přečetla jsem tvůj příspěvek jedním dechem :pussa: a můžu říct, že přesně takto jsem se cítila já, když jsem dorazila domů z porodnice a fackovaly mě hormony :dumbom:
Byla jsem jak rozpolcená, nebyla schopná uvažovat mozkem, ale jen city, které hormony kosily...
Vím, že to co napíšu, asi neporadí, ale tohle všechno prostě spraví jen čas, až se dají dokupy hormony, až se více sehrajete doma jako rozrostlejší rodina a tak. Bylo mi hrozně a dodneska tvrdím, že šestinedělí s Davídkem pro mě byl hnus. Cítila jsem se hrozně, Anetky mi bylo hrozně líto a pak i Davídka, protože jsem ho asi nechovala tak jako Anetku, když byla takhle maličká.

Ale pak se to srovnalo, dneska můžu říct, že už je to fakt pohoda a že nic takového neřeším. Prostě máme dvě děti, obě milované, snad obě i dobře mazlené a "piplané" a že jsme rodina a vše funguje bezvadně.

Snaž se pořád si říkat, že jsi dobrá máma stále pro oba, že se pro staršího prcka nic nezměnilo, jen jste mu dali to nejlepší, sourozence :hjarta:

Brzy bude líp :pussa:

Mishinko, honééém utíkám na pomoc! :hjarta: :pussa:

takže.... nejdřív tě mooc a mooc zdravím a posílám :pussa: a veliký objetí pro Vás všechny! :jojo:
Jdu ti taky hlavně dodat sílu a trošku toho povzbuzení a ze své zkušenosti můžu říct, že opravdu!! bude jen líp a líp!! :pussa: :supr:  Vydrž!!!! :hjarta:
vzpomínáš jak jsem ze začátku měla úplně ten samej problém, že prostě Domíka šidím a že s ním nedělám věci tak a stejně dlouho jako předtím a že je chudáček "ten druhej" najednou.. ? Byla jsem z toho fakt dost smutná, že se mu nemůžu tolik věnovat jako předtím, strašně jsem to řešila.. ale ono za to můžou fakt hodně ty hormony a tak nějak ten začátek toho všeho ..
takže neboj, stačí jen zatnout zuby a hlavně to teď vůbec neřešit.. ;)
Děláš to všechno výborně! :supr: :pussa: Jakmile můžeš, sama říkáš, že se snažíš Matyho pohladit, pomazlit, když je chvilka tak se mu věnovat.. Ono to bude chvilku trvat a Maty si taky zvykne, neboj! :pussa: Domča ze začátku dělal- nebo spíš malýho totálně ignoroval, prostě jako by nebyl, občas se tak jako zastavil, co to tam leží v postýlce a když malej brečel, tak byl schopnej mě pomalu tahat za kalhoty a dožadovat se svýho... :/
a teď???  huláká na mě když "Onza" brečí, "mámo poď,mámo poď" a já prostě musím jít utěšovat Honzíka.. :jojo: podává mu dudlíka, drží mu ho prstíčkem u pusinky, protože to mrně pořád fluše ven, chrastí mu chrastítkem a chodí mu dávat pusinky na dobrou noc.. :supr:
Neříkám, že nejsou dny, kdy jsem ráda, že je večer klid a oba spí... ale už se to opravdu krásně ustálilo, a je to fajn. Někdy mi připadá, že mám i větší klid, než když byl je Domča.. :co:
Ono, to má totiž i svoje výhody, samože nebudeš už asi nikdy mít na Matyho tolik času jako před tím.. ale na druhou stranu se Domča víc osamostatnil, dokáže si hrát krásně sám, pomáhá mi -víc ho úkoluju.. prostě.. už musí být ten starší bráška.. A ono to určitě zas tak špatný není! :supr:
Uvidíš, jak si pak budou rozumět.. a na nějaký "šizení" si ani nevzpomenou. A navíc.. za chvilku prcci povyrostou a to všechno můžeme dělat všichni spolu dohromady! :jojo:
takže opravdu vydrž a ono to půjde, uvidíš! :hjarta:
Jo.. a takyjsem měla strach, jak to všechno půjde, až H. půjde do práce.. Ale ono to kupodivu prostě šlo a bez větších problému. sice nám to ze začátku všechno trvalo, ale co.. nikdo nás nikam nehonil. ;)  Hodně jsem brala kluky ven, v kočíku se malýmu líbilo a Domča byl taky rád, takže obstarej to nejnutnější (dát najíst, oblíct) a běžte ven. Denisce se bude krássně spinkat v tomhle počasí a Maty se aspoň trošku unaví! ;)
A pokud to jde, ať ti pomáhá tvůj. Večer tomáme rozdělený, každej jednoho a jde to super! :supr: Ze začátku mně bylo líto, že jsempřišla o "naše" večery s Domíkem, ale prostě jinak to nejde. Máme dvě děti a prseno manžel nemá.. :P :lol:
Jo.. a neboj... něčeho se prostě nezbavíš... hltám pořád, ikdyž kluci oba spí, zadržovat na záchod už umím taky bravůrně, že bych v klídku zvládla nějakýho bobra.. :D a poslední dobou mi přibylo.. že piju dřív než mám sklinku u pusy- takže jsem věčně politá.. :lol: Babička mi na to říká, že to spěchem.. (nakláním sklinku dřív, než ju mám u pusy).. :dumbom:  Co všechno přibude, později napíšu, jsem si jistá,že tímhle to nekončí.. :rodna: :lol:
No, opravdu si nedokážu představit se vrátit dopráce a jít znovu na pracovní oběd..  :cool: :lol: :vissla:
Jo.. a taky bych řekla, že 6-nedělí končí u druhýho prcka dřív! :pussa: :supr: :hjarta:

Ahoj Mischo! Přečetla jsem tvůj příspěvěk a připomělo mi to sebe těsně po porodu :) .... já jsem ještě k tomu do bonusu v šestinedělí musela dopisovat diplomku a měla zdravotní problémy...no už jsem byla zralá do Bohnic :dumbom: , ale i přes to všechno jsme časem dopracovali k nějakému méně chaotickému životu, tak abych měla čas na obě holky bez výčitek, a jak píše Nika, hodně jsme chodili ven, což bylo přínosné pro všechny - Viki spala v kočárku a já si s Niki mohla v klidečku povídat :supr: ...horší to bude v zimě.
No a na večer, když už měl manža po práci, to jsme si taky dítka pěkně rozdělili :)

Můžu potvrdit, co píšou holky, že bude líp a líp :supr: , hormony se ustálí a budeš to zvládat levou zadní :pussa:

A já od té doby, co se Viki narodila říkám, že jedno dítě=žádné dítě :D

Luluc, se sourozencem máš pravdu, je to to nejlepší co jsme mu mohli dát, díky :)

Nikoušku, ty prostě nikdy nezklameš :hjarta:, škoda, že bydlíš tak daleko, bych ti zajela dát hudlana a ne jednoho :pussa::pussa: díky za povzbuzení, však si pamatuju, jak jsem ti radila "vydržet"..jsi skvělá, díky :hjarta:

Mahari, v tvojí situaci bych se asi fakt zhroutila, jsi dobrá! :jojo:

Holky vím, že to chce čas..jako se vším, ale takováhle podpora a pochopení taky pomůže, fakt moc díky :)